Presented to the. LffiRARY ofthe UMVERSITY OF TORONTO HAVRLANT ALEX S

u

Presented to the

LffiRARY ofthe

UMVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

(^ ERVENÁ KNIHOVNA Svazek $8.

Dr. Jaromíra Hiittlová:

ALENINA LÁSKA ROMAN MLADÝCH SRDCI

,RODINA«

35'

SPOLENOST akciová s: NAKLADATELSKÁ .skA AKCIOVÁ v Praze II., Klimentská 20—24

Copyright by Rodina Ltd.y Prague,

I.

Ostrý zvuk zvonku zabouil celým bytem, vytrvale

inel

skoro celých

pt

minut, dokonce byl

provázen energickým bouchnutím do dveí. Paní editelová Malínská, která

stála

v kuchyni

u plotny a pozorovala starostliv koblihy, syící v pekái plném sádla, zoufale se ohlížela po služebné Stáze, aby otevela tomu divochu Alen.

Nebo

nebylo pochyby, že to slena Alena ozna-

muje tak

hlun

svj píchod ze školy. Avšak po obyejn, potebova-

Stáze nebylo ani stopy, jako la-li

A

koblihy syely,

je obrátit

a vyjmout z pe-

paní editelová pomoci.

každé chvíle bylo nutno

káe. Zvonek v pedsíni inel, až bylo hrza poslouchat, paní editelové perlil se na

ele

pot.

„Vždy strhne zvonek, nešastná žába! A celý dm bude vzhru!" myslila

zoufale.

Konen se ozvaly v pedsíni šouravé kroky Stá-

ziny a

nní,

bruivý hlas hartusil na by hoelo!"

to „zatrápené zvo-

jako

Dvee

hlun

se otevely a zase

Z

zabouchly.

pedsín zaznla prudká výmna názor. Mladý, svží hlas volal rozilen: „Co se s vámi dje ?

Spíte,

se dostane

Stáza jen

i co ? lovk aby zvonil pl dne, nežli

dom."

mrzut odpovídala a paní editelová kývala

ustaran hlavou nad svými koblihami. Tahle

Stáza!

Kam

ji

postaví,

práce všude plno!

tam

Kdyby

ji

se

za hodinu nalezne a

sama

nestarala o ku-

chy, obdvali by nkdy veer! Do kuchyn vpadla v této chvíli

Alena, zardlá chladným únorovým vzduchem a spravedlivým

hnvem

nad

liknavostí služebného

ducha edite-

lovy rodiny.

„Mami, Ježíšku,

Kde zase vzela? To je božské! Mám

ta Stáza je strašná!

máme

dnes koblihy!

hlad jako vlk!"

Svží, rozkošná díví tvá, oživená velkýma,

tmavmodrýma oima, vroubená zlatými kuerami, záila nadšením; ervená rádio vka vylétla do výše a celá pružná, štíhlá díví postavika zatoila se kuchjrni.

divoce.

Pak

se

po

Alena pitoila k matce a objala

ji

„Mami, to je bájené! Koblihy a maškarní ples!" Paní editelová se s námahou vjrprostila z objetí své rozdivoené dcerky.

„Co

to,

proboha povídáš? Koblihy a maškarní

ples?"

Alena rychle svlékla pláš a odnesla ho do sín. Pak

si

klidn

ped-

sedla na nízkou stoliku, která

tu stála ješt z dob jejího dtství a jala se

dležit

vysvtlovat, jak se v její obraznosti spojily koblihy s

maškarním plesem.

tovky, kterou

Pi tom vylovila obratn z ak-

pi svém tanci prve

na zemi, žlutavou obálku Malínská,

s

odhodila prost

adresou : Slena Alena

žákyn tvrtého roníku obchodní

demie. Zahledla se zálibn na adresu a

aka-

pi tom

horliv hovoila. „Víš, mami, já koblihy k smrti ráda.

A

píští

poslucha vysoké obchodní! Bratr Marty Holovské nám poslal pojívání! Mami pjdeme? Všecky naše žáby jdou!" Paní editelová se tváila nesmírn vážn a pochybovan.

týden v sobotu

je

maškarní ples

„Nevím, nevím, Alenko, znáš

tatínka!

Nemá

takové zábavy tuze rád!"

„Uprosím ho! Pimluv se trochu, mamko! jsem

letos skoro ani

netanila!"

Vždy

Paní editelová posypávala cukrem skvlé koblihy.

Alen

se sbíhaly sliny

v ústech. ChvíU

váhala, pak vztáhla žádostiv ruku a vybrala nejlepší.

jelté si

tu

Zakousla se do ní labužnicky.

„Jsou ohromné! Tys bájená kuchaka, mami!" Maminka se této poklon shovívav usmála. „Zdali pak ty také budeš lunt vait ?" otázala se

pak své nadjné dcery, která

si

pochutnávala

již

na

druhé kobližce.

„Já? Vždy to nebudu potebovat! Já se pece nevdám! Tatínek by mi to ani nedovolil! Musím

udlat maturitu a

jít

pak do banky! Brrr

.

.

.

pkná

budoucnost!" hovoila Alena plnými ústy. Paní editelová pohlédla láskypln na svou dcerku. Znala písné názory svého muže, jenž tvrdil, že

každá dívka musí míti dnes své povolání,

pak teprve že smí myslit na lásku. Hlavní jeho rostí bylo,

svoloval k

sta-

aby se Alena dobe uila, tuze nerad

rzným

„tancovakám",

jak

pohrdliv

nazýval tanení hodiny, veírky a „aje".

Pál

si

ježto mu osud dal dceru, vychovával po chlapeku. V tom s ním Alena ostatn souhlasila, vynikala vždy bujností a od dtst\'í jí

vždy syna a ji

spíše

íkali „zkažený kluk".

Když však dorstala do vku,

kdy jest tanení zábava nejdležitjší díví starosti, 8

písné tatínkovy názory již

tu se

jí

ditel

Malínský byl

lovk

díve dokoni studia a

mén líbily. e-

pevných zásad. „Nej-

získej si povolání,

žeš myslit na vdavky! "íkával své dcei.

pak

m-

„A t ne-

napadne, zaít si njakou známost! Chci, abys

mla

zajištnu budoucnost, pak teprve pijde vše ostatní!"

Kdyby nebylo maminky,

ani

by Alena nezv-

dla, jak to na njakém tom vneku vjrpadá. ce se však

pece podailo pesvdit

rozhodn nemže dvacet a že nesmí

mladých musila

jít ji

do taneních, až

slíbiti

jí

MamAlena

bude pes

pipraviti o nejkrásnjší léta

radostí! Tatínek sice trochu

bruel, Alena

svatosvat, že se nezamiluje a

aspo do taneních

tedy

otce, že

a na

smla

njaký ten veírek.

Avšak maškarní ples? Paní Malínská velmi po-

chybovan šek! ji

potásala hlavou.

To bude

Alena byla však plna nadje!

má

tatínek rád,

vždy

trvdý oí-

Vdla pece, že

byla jeho jedináek a byl

právem hrdý na svou rozkošnou dcerku, svží a bystrou, která mu ze školy nosila samé velmi dobré.

chut pojíped maminkou

Proto se tuze netrápila starostmi a dajíc

tvrtou koblihu,

rozvíjela

pestrý obraz maškarního reje.

„Marta pjde za cikánku, však

je

dosti

erná,"

vykládala Alena. Marta, malá brunetka, byla nejmilejší pítelkyní. „Ostatní žáby

'denku, slunení hodiny a

pjdou

bh sám ví, co

si

její

za pu-

všecky

vym5rslely!"

„A

ty,

Aleno? Pro jakou masku ty byses roz-

hodla?" Alena ulinicky hvízdla.

„Teba za rokokovou dámu! Rokoko se mi hroz-

n

líbí!

Mamko, mamineko, ušila bj^ mi kostým ?"

Paní Malínská se usmívala.

„Což o

Jen

to!

svolí-li tatínek!"

Stal se však div a tatínek svolil dosti

Pišel

za chvíli z

úadu

(byl

ochotn!

editelem banky) a

byl v nápadn dobré nálad. Alena

mla bystré oko

pro jemné odstíny nálady a kula železo, dokud bylo žhavé.

Nejdíve se pochlubila velmi dobrou

posice a pak objala otce tak

v

láskyplném jejím objetí zatajil dech.

tak

dojemn,

z

kom-

mu A žebromla

upímn,

že se

že editel Malínský svolil, jen aby se

pipomnl jí ovšem zase její slib, že se nezamiluje. Alena ochotn slíbila znova. Po lásce vru dosud nezatoužila! Usmívala se vesele pi myšlence, jí

zbavil;

že by

ji

mohl

okouzliti snad takový chlapec, jako

byl Mirko, bratr Marty Holovské!

„Bylo by to

10

vná škoda, kdyby ses nyní zami-

„Práv dnes

lovala," dodal editel Malínský.

n

vrchní pokladník sdlil, že, jakmile budeš hotova

u nás místo. Takové skvlé* vyhlídky nemá vru nmoho tvých spolužaek!"

s

akademií, dostatneš

Alena zkivila trochu pohrdliv hlídky," ekla

si

rty.

„Pkné vy-

v duchu, „tatínek myslí, že prožiji

svj mladý život v bance, nad nekonenými adami ísel!"

Moude

Na se také trápit

však neodporovala.

starostmi, které jsou ješt tak daleko!

Dležitjší

byl nyní kostým na maškarní ples!

Maminka slíbila, že povolá slenu Dlouhou, zkušenou švadlenu, která

již

dlouhá

léta obstarávala

Alen garderobu. Maminka pomže

a do slavného

dne bude vše hotovo!

Odpoledne tou. Musila

jí

se Alena vybrala

sdliti

povolen a schválen.

na schzku

píjemnou

s

Mar-

zprávu, že ples

Sešly se jako

obyejn u

vo-

dárny a zamíily na Václavské námstí. Chtly prohlédnouti výkladní

pknou

skín

a vyhledati

je

si

njakou

látku na Aleniny šaty.

Marta, drobná ernovláska, mla Alenu nesmírn ráda. Byla vážnjší nežli veselá ji

ve všem ovládala.

její

pítelkyn, která

Mla také tu pednost, že mla

bratra, správného chlapce z vysoké obchodní, což

11

znamenalo taneníka a

muž

byl také

rjrtíe.

pvodcem

„Marto, tatínek

svolil,"

„musila jsem však zase

Marta na ni pohlédla 5,

A

Tento nadjný mladý

pozvání na ples.

vyprávla vesele Alena,

slíbit,

s

že se nezamiiuji!"

obdivem.

dokážeš to ?"

Martia byla totiž

sama hrozn zamilovaná, zatím do mladého profesora zem-

jen platonicky ovšem,

pisu, kterého letos dostaly. Její sešity a knihy byly

vyzdobeny více

mén

ovaného muže

a jeho iniciálky P. J. (jmenoval se

podaenými

portréty zbož-

Pavel Jaroš) bylo lze spatiti všude, na každém

kousku papíru, který se

Mart

dostal

do rukou.

Alena pohlédla na Martu velmi povýšen.

„Dokáži

to,

zamilovaná husiko! Chlapci

mne

naprosto nezajímají jinak nežli jako taneníci nebo

partnei v tennisu!"

Marta se bolestn usmála.

„Ty

šastná!

Kdyby

bylo jen možno, pozvati

profesora Jaroše také na ples! Bylo by to božské,

kdyby pišel!" Alena se zamyslila.

„Pro by to nebylo možné ? Pines od bratra pozvánku a pozveme ho! Pjdu k nmu a eknu mu, aby pišel! Však mne nesní!" 12

„Aleno, žábo drahá, udláš to? Tys ohromná!"

Marta by byla pítelkyni nejradji objala na ve-

ejné

ulici.

Musila však projeviti njak svou

vd-

nost a proto zamíila ke Štrbovi do cukrárny.

Alena se

vymlouvajíc se na

sice trochu zdráhala,

poloprázdnou penženku, Marta však mávla velko-

lep

rukou.

„Nestarej se! Platím všecko!"

„Od kdy jsi tak kavalírská?" „Mirko mi

splatil

škádlila

ji

Alena.

vera svj dluh, dvacet

K!

Mohu t tedy pohostiti!" Pochutnávaly tech, vesele

si

za chvíli na

hovoíce o

plese,

smetan

a na dor-

o tanci a o škole.

Marta hledla sniv do dálky pes mísy s cukrovím a bonbony. V duchu vidla osvtlený sál v Lucern, rej masek a mezi nimi sebe, tmavookou, sndou cikánku, v náruí štíhlého hocha, který se

hrozn podobal mladému zempisci z obchodní Hudba hrála v jejích snech k tomu senti-

akademie.

mentální doprovod a Marta vzdychala nad koší-

kem plným „Aleno,

smetany.

já se

Jaroš na ples,

zblázním, podaí-li se ti to! Pijde-li

budu

tak

Obrátila své tmavé

vybuchla v tak

hrozn šastná!"

oi sniv

hluný smích,

ke stropu a Alena

že

u

ostatních stol

13

se hosté zadívali

zvdav rozhoen na ob dívky. i

„Aleno," napomínala

ji

Marta, jež zrudla pod

pátravými pohledy dvou starých dám,

jež si

rozi-

len šeptaly cosi o špatné výchov dnešní mládeže. „Což zato mohu, že jsi tak strašn komická? Kdyby ses vidla!" Marta

moude

mlela. Alena

pochopit! Nemohla, protože láska!

ji

nemohla ovšem

nevdla, co

to je

Láska beznadjná, láska nesdílená! Marta

si

naprosto nenamlouvala, že by mohla vzbudit zájem

mladého profesora, který bavil s profesorkou

se

pece vždy

nminy!

tak vesele

Doufala však pes to

jí, že osud sám jí poslal tuto píležitost. Mirko má doma jist pozvánky, musí jí jednu dát! Jen aby se to Alen zdailo!

a zdálo se

Když vyšly z cukrárny, kde Marta opravdu velkomysln vše zaplatila, byl již skoro veer. Svtelné reklamy se

hýiv

rozžehaly, na uhcích byl ilý

ruch a shon.

Alena pohádala k spchu. Teprve nyní

mnla,

že

má

na

zítra

si

spoustu uení. Marta

chanicky pisvdovala.

vzpojí

me-

Vdla, že se bude poctiv

uit jen zempis, ve kterém letos opravdu vynikala. 2^ nic na svt by se nedala profesorem Jarošem pistihnouti pi nedokonalé píprav. Nemohla-li 14

dosud

Jinak,

znalostí jeho

chtla ho zatím okouzlili znamenitou

pedmtu.

Rozlouily se zase u vodárny. Alena odcházela klidn, Marta všecka rozrušena myšlenkou na zítek.

Alena splnila

u

stála

Ped zempisnou

slib.

hodinou

katedry, na niž položila pozvánku na ples.

Všecky „žáby" ve

padem, tím

tíd souhlasily s Martiným ná-

spíše, ježto

mladý profesor byl u všech

velmi oblíben.

Když ztichla.

které

usmvavý

vešel,

Zvdav

jako vždy, tída

se rozhlédl

ho dnes tak slavnostn

dje?"

pomyslil

si,

nápadn

po svém stádeku, vítalo.

„Co

se to jen

netuše, jaký útok se na

nho

chystá.

U katedry stála Alena a podávala mu pozvánku. Nkolika slovy

mu

vysvtlila, že

ho tída zve na

maškarní ples vysoké obchodní, kterého se skoro celý

tvrtý roník díví akademie chce zúastnit.

Profesor se usmál a jeho pohled zabloudil bez-

dky

do druhé

lavice,

bledlá rozilením.

dly s tajenou

kde

stála

úzkostí a zase tak

mladý profesor

Marta, trochu po-

Její velké tmavé

užasl.

oi na nho hle-

naivn vroucn,

že

Zdálo se mu, že tuto stu-

15

dentku vidí po prvé, tak zmnila blouznivá láska její

mladou tvá.

„Pjdete všecky, i Holovská?" otázal sám si neuvdomil vlastn, pro ho to

se pak,

zajímá,

pjde-li také ernovlasá Marta. Alena horlivé pi-

svdila. „Skoro všecky, pane profesore,

i

Marta!"

Jaroš se usmál a pijal pozvánku.

„Dkuji vám,

že jste si na

du-li jen trochu moci,

mne vzponmly! Bu-

pijdu také!"

Zase zabloudil jeho pohled k sklopila

Mart,

oi. Pece však zahlédl záivý

oživil její

jež rychle lesk, který

drobnou tvá.

Alena se vrátila spokojen do lavice a usedla vedle

Marty. „Vidíš, že se to podailo!" šeptala radostn, „a ptal se, pjdeš-li!

tebe

Marta že

Marto, Marto, myslím, že na

neeká místo v bance se rdla, rty se

jí

jako na

mne!"

chvly. Bála se hrozn,

bude nyní vyvolána, jist nebude umt ani slovo! Avšak profesor

ji

dnes nezkoušel. Jen chvílemi

se na ni zadíval a zase se

mu zdálo, že

je jaksi jiná,

nová a neznámá. Jak to bylo možno, že si jí dosud nepovšimnul? Vždy to byla vlastn velmi hezká

16

.

dívina! Usmál se a pomyslil asi jist

podívá

.

si,

že se na ten ples

.

II.

Ve velkém sále Lucerny bylo živo a rušno, pestrý masek víil za zvuk jazzu, smích a šum se roz-

rej

léhal

celým sálem.

dámy Maminka ji

Alena v rozkošném kostýmu rokokové tanila neúnavn. Šla z ruky do ruky. sotva zahlédla v barvité

smsi masek, vždy

si

však

hrd pomyslila, že její dcerka je opravdu rozkošná. Její štíhlá

postava vyhlížela tak

pvabn

vých ržových šatech,

zlaté vlasy

v dlouhé „lokny", které

jí

ve stylo-

mla stoeny

splývaly na ramena,

její

jemná tváinka byla zržovlá tancem. Nebylo divu, že nemla ani chvíU oddechu, nebo hudba hrozn vytrvale.

hrála

pi tanci pátrav rozhlížela sálem. HleKonen se vynoila odnkud sndá jejíž tmavé oi plály a leskly se radostí.

Alena se

dala Martu.

cikánka,

Marta byla šastna! ohlížel se

Vždy

profesor Jaroš pišel a

ihned po svých žákyních. Ani jich skoro

nepoznával ve fantastických kostýmech a ve škraboškách! Martu však poznal ihned, rychle k ní za-

míil a vzal 5»-2

jí

jejímu taneníkovi. Alena pozorovala,

17

jak se

se

Marta šastn usmívá,

svým

smáti,

ideálem.

Marta

Ped

ji

Alenou

setkala se s

Chtla

však

již

jak

zbožn tani tango

se trochu

zlomysln

za-

zmizela v davu tanících.

se kdosi uklonil. Vzhlédla rychle a

párem veselých hndých oí,

které se

sejmým obdivem. Rychle pohlédla na tvá, ke které tjto oi patily. Byla to mladá, sndá tvá píjemných rys, oživená úsmna ni dívaly pátrav a ze

vem, jenž odhaloval pravidelné zuby. Mladý muž,

zkoumavému pohlerozhodn elegantní. Tanili chvíli mlky. Byl zejm výborným taneníkem, kterého podrobila rychlému

du, byl vysoký, štíhlý a

Alena

mu však v tomto umní také nezadala. Mli

pocit, že

tvoí znamenitou dvojici a snad proto se

na sebe náhle podívali a usmáli se. Alena se dokonce trochu zardla, což

jí

zpsobilo podivný zmatek.

„Taníte skvle, rokoková dámo," ekl jí tiše a sklonil se ponkud, nebo byl velké postavy; Alena sice nebyla také malá, proti nmu však byla pece skoro

malým dvátkem.

„Mla

bych taniti

spíše menuet, nemyslíte,

místo foxtrotu a tanga?"

„Byla byste

pvabná

ve valíku

i

polce," odpo-

vdl a Alena se zase tak hloup zardla. „Taníte valík?" 18

„Nesmírn

Zataníme si?" modrých pohled oí.

rád, princezno!

Zachytil veselý

„Zataníme!" „Bojím se však, že mi zmizíte nežli zahrají valík, princezno!

Kde

vás naleznu?"

Jeho rozmarný

pi emž

tón se

jí

líbil.

Usmíval

se,

pivíral trochu oi; smál se vlastn celou

tváí, akoliv jeho rty se sotva pohnuly.

Rozhlédla se sálem a ukázala

kých

rostlin

„U tch

mu skupinu exotic-

v rohu pod balkonem. palem, až zahrají \alík!" ekla od-

vážn. Pozvedl její ruku a políbil ji. „Dkuji, princezno!'

Za

chvíli

mu ji vzal jiný taneník.

ješt jeho žalostný pohled, pak

muž,

kteí

tvonli,

podle

Alena spatila

zmizel v

hlouku

chvalného

zvyku

jí

„ostrov".

Tanila trochu že pátrá mezi

roztržit, pistihla se nkolikráte,

ernými postavami uprosted

sálu.

Tango doznlo a v záptí zavíil valík. Alena se rychle uklonila svému taneníkovi a razila si cestu pestrým zástupem masek.

Sndá

cikánka

jí

zazvonila vstíc zlatými pe-

nízky svého kostýmu. 58-2*

19

„Aleno,

je

tu.

A

ohromný! Strašn milý!

je

Taní nejvíc se mnou!" „Mnoho štstí v lásce," zvolala Alena bujn a zamíila rychle k palmám.

„Kdo to mluví o lásce ?" zaslechla zase rozmarný hlas

mladého muže, ktrému

slíbila

valík.

„Cikánka, která hádá z ruky princeznám a jejím

rytím!" „Vstí jim lásku?" „Princezny z rokoka se nezamilují, pane rytíi!"

„Nemluvte tak nevážn o lásce, princezno!" Do Aleny vjel šotek. Smála se bujn a potásala zlatými kadeemi.

„Nebojím

To

se lásky!

jen

erné cikánky

jsou

zamilované!" Marta stála ješt opodál a zaslechla její

slova.

„Aleno!" ozvalo se vyítav, jako vždy, musila-li

ponkud bujnost své pítel-

moudrá Marta kyn. Mladý muž

zkrotiti

jeho tanenici.

Valík víil sálem a vlna tanících

vzdálila

zaslechl varovné slovo, jež patilo

,J*rincezno Aleno,

Alena na

nho

s

mám

k vám prosbu!"

úžasem pohlédla. „Jak

že se jmenuji Alena ?"

20

je

od pohoršené cikánky. víte,

.

.

„Cikánka mi to prozradila!" Alena pochopila; zaslechl varovné Martino zvolání.

Tanili, proplétajíce se obratn mezi ostatní-

mi.

„Smím

svou

vyslovit

prosbu,

princezno

Aleno?" „Nebude-li píliš

„Jsem hrozný

smlá

..."

idealista,"

„uinil jsem bohuUbý

slib,

že

pravil

zkroušen,

pjdu

jen jednou

v masopust na maškarní ples, musím si však z nho pinésti vzpomínku na nejhezí

dvátko

.

.

Letos to bude princezna Alena, rokoková v

ržovém obláku

musím

dostati od

Nezlobte

... a

mám-li býti spokojen,

nejhezího

dvátka

princezno! Je to

se,

dáma

slib,

— políbení. který jsem

uinil!"

Tváil

se tak

nešastn, že

se

Alena dala do

vbec hrozn lehkomyslná dnes, zapomnla ve valíkovém rytmu úpln na moudré

smíchu. Byla

píkazy otcovy, na akademii a lákavé místo v bance, které na ni

ného

eká. Dala

veselí,

v

nmž

neníka nezdála

„G) tomu

smlá vbec smlou se

jí

.

íkáte, princezno ?

hoto ráje masek

Usmíval

se unášeti vlnou bezstarost-

se

s

žádost jejího ta-

.

Mám odejíti z to-

výitkami svdomí?"

na ni zase celou tváí, jeho

oi

se

21

smály, vyhlížel tak zdrcené,

jako

by

šlo

o bhví,

jak dležitý slib.

„Což když princezna nesvolí?" „Budu hrozn nešasten, avšak princezny milostivé ke svým poddaným!"

Nkde

v hloubi duše ozval

se

jsou

Alen práv vaNa maškar-

rovný otcv hlas. Pohodila však hlavou.

ním

plesu

je

dovoleno

pustno. Tento mladý

i

to,

muž

co by jinde bylo nepíbyl ostatn

chlapec! Však se neprohreší, svolí-U!

hrozn milý Dnes není

Alenou MalíntVou, dobe vychovanou mladou dívkou, žákyní tvrtého roníku obchodní akade-

mie, dnes

je

rozmarnou dá-

princeznou Alenou,

mou z rozpustilého rokoka. V jejích modrých oích se rozehrál

úsmv.

,JPrincezna snad svolí

pi posledním

tangu!"

„Které bude to poslední ?"

„Druhé po plnoci," odpovdla týmž tónem.

„Kde

zase najdu

„Hledejte

dámu

z rokoka ?"

smála se šibalsky.

ji!"

„Celé tango bude mé, princezno!"

Neodpovdla mu, nebo

spatila profesora Ja-

k ní

taneník musil ustou-

roše, který se piti.

Tanila

hledal

22

s

blížil. Její

profesorem, který

po celém

sále.

jí

vyprávl, že

Marta Holovská

mu

ji

prozra-

dila její

kostým. Bavila se

v duchu

ekla, že

si

s

ním zcela kamarádsky

jest takto,

milý a píjemný. Skoro se líbí.

Pes to

Nemla

Vidla ho v duchu jí

si

„stále

bych se

notesem v ruce a tato

bála, že

obd,

mne zapíše do

si

že bude klasifikovat každé

masek

ped plnocí

mé

a zcela nekolegiáln

Jaroše vzala z kola. Nezdálo se však, že

byl tuze zarmoucen. Zcela již

asto,

tídní knihy,

Marta byla asi jiného názoru, nebo využila

volnosti

a

Mart

jakousi nevolnost. Nevzala

nikdy profesora," pomyslila

zkazím-li

jí

nedivila, že se

pro kantory velkou zálibu.

stále s

psobila

bych

slovo!"

a

školu zcela

však byla skoro ráda, kd5rž ho vystídal

jiný taneník.

pedstava

mimo

by tím

ochotn se Alen uklonil

Martou v kole. Alena se zastavila a rozhlížela. Pak si energicky razila cestu

se toil s

pátrav

se

k palmám.

tam skuten, její rytí a hledl jí vstíc s obvyklým svým úsmvem. Uklonila se ped nim a mladý muž ji objal k tanci, tváe se nesmírn Stál

spokojen. „Princezno Aleno, jak

svt, smím

to

vám

nkají v

obyejném

zvdt?"

Potásla odmítav hlavou. „Pssst!

Mám-li

splnit

vaše

pání,

musím 23

pro vás zstati dámou z rokoka!

Co na tom

kam

se vrátím, až zhasnou tu svtla a

kryjí

svou tvá?"

„Vy

však

již

nemáte škrabošku!

záleži,

masky od-

Znám vás

a na-

leznu vás!"

„Nesmíte! Jsem princezna Alena z osmnáaého století!

Má

Bydlím na zámeku v rokokovém slohu!

zahradu

„Kde

„V

je

besídkami z ržových

s

váš

ke!"

zámeek, princezno?"

íši masek!"

Valík doznl. Plnoní pestávka pinesla trochu klidu do rušného sálu.

Alena zamíila k mamince. Paní Malínská sedla vedle Martiny matky, dcerky, které se s jiné strany,

jim

líbil,

„Kdo

ped

ob

bylo to je

ob

dámy

vyhlížely své

nimi náhle objevily, každá

však rozpálené tancem. Ples se

patmo

z jejich záících tváí.

ten hezký hoch, který

s

tebou

tolik

taní?" vyzvídala Marta. Alena se zardla, což nebylo jejím zvykem.

„Nevím! Njaký milý chlapec! Taní výborn!" „Aleno, Aleno, ji

vzpome

na svj sHb!"

škádlila

Marta. „Nesmíš se pece zamilovat!"

„To mne

také ani nenapadne," prohlásila Alena

pohrdav. „Kdybych se mla zamilovat do každého

24

hocha, se kterým taním, musila bych býti

vru

pošetilá."

Tváila se hrozn lhostejn, avšak vzpomínka na lehkomyslný

slib,

který dala

svému

rytíi, zase

jí

vehnala krev do tváí. Zaplašila však energicky ozvu

chladného rozumu. i^Vžájí mne nezná! Nesejdeme se již nikdy!

A je to zcela milý chlapec!"

„Dti, po plnoci pjdeme dom!" napomínaly ob maminky roztancované dcerky. Alena se šibalsky usmála.

„Až po druhém tangu!" ekla urit a pohlédla ke stolu v sousedství, kde sedl sám její vytrvalý taneník.

Usmál Pipadalo

na ni a Alena optovala jeho

se jí,

že jsou spiklenci, kteí

si

úsmv.

takto

pipo-

mínají tajnou svou úmluvu.

Druhé tango

se ozvalo sentimentální melodií.

Bylo to Alenino oblíbené tango. cích stanul

ped

„Celé tango

ní

je

Pi

prvních zvu-

její r3rtí.

moje, princezno Aleno!"

Nenamítala nic, divný jakýsi cit se jí zmocnil. Bylo

jí

skoro

líto,

že to

je

tango poslední. Alenka,

bujné dvátko, které se dosud smálo lásce, pocítila

neznámý stesk v mladém

em,

co nedovedla vyslovit.

srdci,

touhu po

n-

25

Vedl ji obratn mezi tanícími ke skupiné palem, kde byla obratn umístna malá pohovka, široké listy

ji

zakrývaly

ped všetenými

zraky, ostatn

oddlené

byla obrácena do postranní ásti sálu,

sloupoadím od stedu. Alena se chvla neznámou úzkostí. Skoro litovala nyní svého nepedloženého slibu. Zvuky lkavého tanga nesly se sálem, kde pestré dvojice

zbožn tanily krásný „Splníte svj slib,

ten tanec.

princezno Aleno? Dáte mi

vzpomínku na rokokovou dámu z ržového

zá-

meku?" Zasmála se

vesele.

„Mj ržový zámeek je v denním svtle strašn všední a šedý, rokoková zcela

dáma

ve skutenosti

je

obyejná dívina, trochu bujná a trochu

lehkomyslná!"

„Nevadí," ekl rozmarn, „pro

mne

jste

prin-

ceznou Alenou, která mi slíbila splnní mé prosby,

abych dostál svému

slibu,

rokoková dámo!"

Vidl rumnec v její rozkošné tváince, pozoroval, že se chvje. Sklonil se k ní a

ekl

nžn

:

„Nebojte

cezno, nejsem zlý rytí z pohádky

Aleniny modré

26

oi

se smály.

." .

.

se, prin-

.

„Smím...?"

V té chvíli mla Alena

zcela jasné

dopouští velké pošetilosti.

Vdla

vdomí, že urit,

se

zcela

že

Ješt nikdy nedovolila, aby ji hoch líbal, nemla dosud ani studentské lásky a njmí chce dovolit, aby ji políbil tento cizí muž, o nmž se to nesluší.

—

nic neví a kterého nikdy

již

nespatí?

Byla tak rozkošná ve svých rozpacích,

.

.

její

myš-

lenky byly tak zeteln napsány na jejím bílém ele, jež se

ponkud

„Dnes je

je

svraštilo

pemýšlením.

maškarní ples," šeptal

vláda masek, princezno!

nesplníte-li

svj

A

já

její

rytí, „dnes

budu nešasten,

slib!"

Pohodila hlavou, až se

jí

zlaté

kuery

roztanco-

„Máte pravdu! Dnes je maškarní ples !" Pak pivela oi v nevysvtlitelném strachu. Zaslechla jeho tiché: „Dkuji, princezno!" a pak

valy po

šiji.

ucítila jeho rty

na svých. Pootevela

je

trochu jako

dít, oekávající matino políbení. Dotkl se jich skoro zbožn, lehce jako by se dotýkal drahé relikvie.

Alena zrudla a zachvla se v jeho pažích.

„Dkuji, princezno!"

zašeptal zase a rychle

ji

vyvedl ze zeleného zákoutí.

Tango zaznlo znova na boulivý potlesk. Tanil 27

s

ní rychle, vyhýbal se

ievil

chu

„Je

vzíti

to

mu

obratn každému muži, který

Alenu z

kola.

poslední tango?"

„Poslední! Slíbila jsem mamince, že po

druhém

pjdeme dom a plním své sliby," dodala úsmvem. „Nesmím vás opravdu již spatiti, princezno

tangu s

Aleno ? Mohla byste být tak krutá ?"

„Nikdy!"

šeptala, avšak její hlas se

podezele

chvl.

„Budu ekati každý den v pt hodin odpoledne u vinohradské vodárny," ekl smle a zase se na ni podíval svým veselým, komickým pohledem. „Kde?" vyjekla Alena zoufale a proti své vli pronesla závažná slova, která pijal se zejmou radostí.

„U

vodárny to není možno!"

„Tedy na Jiího námstí u novostavby kostela",

odpovdl strašn spokojen a nevnoval

již

vbec

pozornosti Aleniným námitkám.

Tango doznlo. Marta stála s profesorem Jarošem poblíž palem, kde Alena ped chvílí porušila slib daný otci. Mladý profesor jí stiskl ruku a pravil

tuze žalostn:

„Opravdu

„Musím, 28

již

jdete

slíbila

dom,

sleno Marto?"

jsem to mamince!"

„Chodíváte

„Chodím

s

nkdy

na procházku?"

Alenou," piznávala se Marta, cho-

díváme od vodárny Fochovou tídou na Václavské

námstí,

obyejn

vídala se

naivn.

Profesor Jaroš

se sejdeme v

pozorn

pt

hodin," zpo-

naslouchal, zdálo se, že

ho hrozn zajímá program odpoledních procházek jeho žáky.

„Tedy na shledanou!" ekl konen a stiskl ruku Martinu.

„Jsem vám vden, že

jste

mne pozvala, ples byl

velmi hezký!"

„Sbohem, pane profesore," hlesla Marta a odbhla rychle, aby skryla zrádný rumnec. Ohlížela se po Alen, nebo maminky již byly netrplivé. Zahlédla ji konen. Louila se patrn také se svým taneníkem. „Sbohem, princezno Aleno a nezapomete!" Alena se zasmála velmi rozpustile.

„Sbohem Políbil

ji

a na neshledanou!"

ruku a zamyšlen za ní hledl. Pak se

náhle rozhodl a rychle zamínl k šatn. Spatil ješt

Alenu

i

ernookou cikánku,

již

v

pláštích,

pipra-

Spšn se oblékl a vyšel za nimi do Zahlédl ješt, jak vstupovaly ob

veny k odchodu. únorové noci.

29

dívky

vz,

matkami do velkého

s

jak letmo

zjistil.

auta. Byl to

soukromý

Pokynul šoférovi taxametru,

který stál opodál.

„Jete voln

za tímto autem,"

ekl

drazn

a

úmysl svého pasažéra.

šofér se usmál. Pochopil

Ob auta ujíždla na Vinohrady. Na rozhraní Fochovy tídy a Jiího námstí velký

vz

zastavil

ped domem proti sadm. Taxametr stanul opodál. Z vozu vystoupila Alena, poznal ji ihned, vždy pevyšovala svou ernovlásku. lovskou.

Pak

zmizely v

Její

štíhlou postavou

matka

zarachotil

menší

Hodámy

se ješt louila s paní

klí v zámku a

dom. Mladý muž

platil šoférovi.

znan

Oba vozy

ob

vystoupil také a za-

se rozjely, auto

Holov-

ských zaboilo k vodárn. Továrník Holovský bydlil

v Hradešínské

ve vlastní

ulici

metr zvdavého mladého muže se

zpt Fochovou tídou.

vile.

Alenin taneník

ješt chvíli ve stínu holých

Taxa-

obrátil a ujíždl stál

však

strom sad a hledl na

dm, v nmž zmizela Alena. V prvním pate se rozžehlo svtlo. Alena svlékala kostým rokokové dámy a zápasila hrdinn s výitkami svdomí. Tento ples byl rozhodn osudný a editel Malínský svolení,

30

kdyby byl

by jist nebyl k tušil, že

jeho

nmu

dal své

vrolomná dcera

:

se dopustí

cizím

dvou hrozných

mužem

hích

:

Alena se zardla

pi této myšlence. A pak

energicky svtlo, aby tma skryla

Ulehla

tiše

Dala se políbit

a svolila skoro k dostaveníku!

do své

její

zhasla

rumnec.

bílé postýlky a pistihla se

pi

tom, že naprosto neUtuje své trestuhodné lehkomyslnosti.

„Byl to strašn milý chlapec," byla poslední její

myšlenka, „jen kdybych

jeho jméno!" tilém zmatku

ekl je

jí

je

byla zapamatovala

peslechla. Jen to jediné

že se jmenuje Jií, píjmení z

si

pece, avšak ve svém poše-

jí

vdla,

nadobro vyklouzlo

pamti. Pak usnula a ve snu

slyšela jeho lichotivý hlas

„Princezno Aleno, splníte svj slib?" III.

Doktor práv, Jií Mareš, byl celý den v hrozn roztkané nálad. Každé chvíle hledl na hodiny, jež visely

pímo

proti jeho stolu

v jeho elegantní

úadovn. Byl úedníkem velké banky a šum a ruch horené

práce, který víil celou budovou, byl

mu

dnes nesnesitelný. Hodiny ubíhaly hlemýždím

tempem a úední listiny se sloupci ísel se mu nikdy 31

nezdály tak fádní a bezduché jako dnes. Snad to bylo tím, že se dnes tak málo vyspal. Byly skoro

ti hodiny, když uléhal ve svém mládeneckém pokoji

v novém

dom

na Floe, který vystavla

pelivá banka pro své úedníky. Usnul však až

k ránu a

sám

divil se

Obyejn

tuze tomuto nezvyklému

devo, i když protanil Ostatn k jeho chvále musíme piznat, že tchto protanených nocí nebylo tolik. Jií Mareš byl spoádaný a solidní mladý muž, jenž zjevu.

spal jako

celou noc jako vera.

znal míru ve všem,

Proto

Každé

i

v zábavách.

sám nechápal svou dnešní

chvíle se pistihl, že

dvátko v ržovém rokokovém dtské, sladké

rty.

roztržitost.

vzpomíná na rozkošné kostýmu, na

její

A dležitjší nežli dlouhá litanie

o významných obchodech bankovních, byla otázka, pijde-li toto rozkošné

vostavb

Po

dvátko v pt

kostela na Jiího

chvíli pišel

hodin k no-

námstí!

do jeho kanceláe kolega po-

kladník a trochu odborného hovoru zkrátilo nud-

n se vlekoud as. ,J*o prázdninách

dostaneme novou úednici,"

poznamenal pokladník, kdvž skonil svou odbornou

pednášku.

Mareš na

32

nho zvdav

pohlédl.

„Vždy

banka

:

pece nechce pijímati nové

namítl pak

síly!"

lhostejn.

Pokladník se

významn

usmál.

„Dcera editele Malínského! Je ve tvrtém roníku obchodní akademie! Náš starý má utkvlou myšlenku, že jeho dcera musí mít povolání. Onehdy vyprávl, že

jí

zakázal zamilovat se. Je

zezlen na moderní manželství.

Vdá

hrozn

ro-

se, prý, a

aa

rok se rozvede a pijde otci na krk! Proto musí jeho dcera mít povolání, aby se uživila, až se rozvede."

„Cožpak je již vdaná?" Doktor Mareš byl zejm myšlenkami jinde, rozhodn daleko od dcery editele Malínského. Pokladník

mu

poklepal pátelsky na rameno.

„Spíte, kolego?

Vždy vám povídám, že je v ob-

chodní akademii! Náš starý

Myslí

již

na kolik

Mareš

let

tuze starostlivý otec.

naped!" hodnou otcovskou

se touto chvály

rostlivostí píliš nezabýval.

nežli

je

hovoit o písných

Ml dnes otcích,

sta-

jiné starosti

kteí nedovolí

svým dcerám, aby se zamilovaly, provdaly a rozvedly podle své vle. Pokladník pozoroval jeho

zamyšlenou tvá a otázal se trochu nediskretn

„Kde

jste

byl vera, doktore? Vypadáte ne-

vyspalý!" S8-3

33

„Na

plese,

na maškarním plese! Nedivte

se, že

jsem imaven! Tanil jsem velmi svdomit!"

„Lehnte

mu

si

tedy po

obd,

kamaráde,"

radil

pátelsky, „nejste zvyklý takovým výsted-

nostem."

Mareš pisvdil. „Máte pravdu, byly

jen

kdyby už

dv!"

Konen

se dokal. Únava s nho spadla, když ním zavela tžká vrata banky. Jindy chodíval dom pšky, nebo byl mužem, který miloval se za

nade vše sport a pohyb a dlouhé sezení dopolední

mu

bylo útrapou. Dnes však vskoil do tramvaje,

Fochov tíd, u námstí se vrátil kousek dol nerozhodn ped domem, v nmž dnes

perušil však cestu ve krále Jiího.

a stanul

Rychlými kroky

ráno zmizela jeho rokoková dáma. Chvíli váhal,

má-h

takto

zrádn

jejího tajemství, avšak touha po je

vlastn rozkošná Vklouzl do

domu

ta

vniknouti do

tom, aby zvdl, kdo

dívina,

konen

zvítzila.

jako zlodj a zastavil se

u

ta-

bule se jmény nájemník. Náhle skoro uskoil.

V

prvním pate tohoto domu

bydlil editel

Ma-

línský!

Jeho

šéf,

který nechce dovolit své dcei, aby se

zamilovala, radji

34

ji

chce vstriti

do banky! Ne-

.

možno.

Nevil vlastním oím. Omyl

louen!

V prvním pate

byl však vy-

nebylo jiných nájemník,

editel Malínský obýval spojené dva byty a dnes

v noci bylo to rozhodn okno v prvním pate, jež se osvtlilo

po návratu rokokové princezny z íše

masek.

Doktor Mareš hledl

chvíli

tup

na desku

s ci-

zími jmény, pak se rychle obrátil a prchal z domu.

Ml

štstí; když

hlédl ješt svého

pebhl

na druhou stranu, za-

písného šéfa, editele Malínského,

který se blížil zvolna k

domovu.

Poslední pochyby odvál chladný únorový

vtík.

Jeho rokoková dáma byla Alena Malínská, dcera editele jeho banky!

Zamyšlen kráel Jií Mareš k Floe. komplikovala. Budoucnost nebyla

již

tak

Vc

se

ržová jak

mu zdálo vera v noci, za zvuku tanga, kdjrž se na nho smály svží díví rty se

.

.

Alena se vracela v poledne jejich jindy tak živá

s

Martou ze školy a

zábava ku podivu dnes vázla.

Únava z plesu tím viíma nebyla, nebo byly obé svží jako jindy. Alenin tatínek ráno sice trochu bru-

el na

ty

zbytené tancovaky,

praví o spaní a podrobil Alenu

chu spojenému

s^*

s

pouným

které

ho vždy pi-

dkladnému

výsle-

výkladem o rozvrate

35

moderního manželství, o lehkomyslnosti dnešních mladých muž, kteí se ženou do satku a za rok se rozvádjí, o dležitosti povolání pro dnešní dívky

vbec

a

Alenu zvláš, jeho proradná dcera se však

jen smála a ujišovala ho, že se naprosto nemusí bát,

že

by

se zamilovala.

nemla na schzku u no-

Tvrdila to zcela klidn, jako by ani

svdomí

políbení z verejší noci a

vostavby kostela!

Odešla pak do školy v nejlepší nálad a po scho-

dech

si tiše

prozpvovala melodii verejšího dru-

hého tanga.

A

pece kráely

jedna

ob

dívky dnes zamlkle; ani

nemla odvahy íci,

co

má na srdci.

Alena se

konen zmužila. Hledla kamsi do výkladní skín a .

ekla nejlhostejnjšim hlasem. „Chtla bych dnes jít k veeru na procházku,

Marto!"

„Já také," vyhrkla Marta. Alena se na ni pozorn podívala a náhle se dala do smíchu. jít sama!" „Já také!" zvolala Marta, všecka zrudlá. Led byl tedy konen prolomen a pátelská

„Já bych chtla

vra obnovena. 36

d-

„Chtla bych však íci doma, že jdu

s

tebou!"

zpovídala se. j^Aleno, žábo, já také!"

Ted se ob smály tak divoce, až se kUdní chodci spchající za obdem, rozhoen po nich ohlíželi. „Marto, Marto, spouštíš se!" „Alenka zapomíná na svj

zekne

lásky!" škádlila

ji

slib,

že se na vždy

Marta.

Pak se zavsila do své družky a naléhala na ni horliv: „Povz, Aleno, kdo to je? Ten hezký

hoch vera, vi?"

Nemla ped Martou pod palmami zamlela.

Alena ochotn pisvdila. tajemství.

Jen políbení

„Co tomu ekne vážn Marta.

tatínek?"

pipomínala

jí

Alena pohodila hlavou.

„To

není pece hích, jíti s milým hochem na schzku! Nejsem pece zamilovaná! Nyní se vSak

piznej

ty!

Kdo

to je ? Jaroš ?"

Marta pikývla, ervená jako rže.

„To

je horší, jít

Marta

se

na schzku

s

profesorem!"

horliv bránila. Což to není také mladý

muž jako jsou jiní ? Není to pece nic zlého, projde-li se s

ním trochu Prahou!

Rozešly se jako spiklenci, rozhodnuty oklamat

pelivé rodie.

Slíbily

si,

že

si zítra

sdlí své dojmy

z první schzky.

Do

ty

hodin byla Alena

pevn

rozhodnuta,

schzku nepjde. V pl páté se však zaala oblékat. Vzpomnla si, že si musí nutn koupiti dole že na

vPrazeknihu.Ve ti tvrti na pt stála ped zrcadlem a ^oušela nervosn, která radiovka se k jejímu kožíšku nejlépe hodí. V pt hodin vbhla do jídelny,

kde maminka

cosi šila a zavolala

na ni rychle, že

se jde projít.

„S Martou?" tázala se paní Malínská. Odpovdi však nezaslechla. Alena byla

již

ze

dveí. Lhát mamince nechtla, byla k ní vždy naprosto

upímná

a

mla

oporu proti písnému

v ní nejlepší pítelkjmi a

otci.

Tušila njak, že

i

v této

he

bude mít zapotebí její pomoci. Když sbíhala se schod, byla skoro ješt pesvdena, že si onu knihu musí koupit. Podivila se pak sama nesmírn, že místo dol do Prahy, kráí hbit3^ krokem k Jiího námstí, na nmž se nejasn rýsovaly v prvním šeru únorového dne

nebezpené

obrysy novostavby kostela.

Pak

se Alena odevzdala ve

svj osud a blížila

trochu nervosn se usmívajíc, k

se,

ohrad obklopující

stavbu.

Byl tu! ekal

38

již

trpliv

pl

hodiny, akoliv se

Alena zpozdila sotva o ti minuty. Jií Mareš hodil osudu rukavici. Jeho rokoková dáma se mu vlou-

hluboko do srdce, aby se neodvážil písným editelem

dila píliš

zápasu o ni teba se svým šéfem,

Malínským! Smekl hlub(^o klobouk a pijal podávanou ruku jako svátost.

Modré oi na nho

zablýskly

úsmvem.

„Kam pjdeme, princezno?" tázal se vesele. Alena se zamraila. „Dnes nejsem již princeznou, galantní rytíi, dnes jsem neposlušnou dcerou svého otce, která jde za zády a neví ani s

Mareš

rodi na schzku —

kým!"

se zhrozil.

„Vždy

jsem

vám ekl vera

své jméno!"

„Peslechla jsem

koka a vy rj^,

je!

Vera jsem

byla

dáma

z ro-

i kavalír s copem a napudrovanou

vlásenkou!"

Uklonil se

obadn.

„Dnes jsem tedy Staí to?" „Staí," zasmála

„A

dr. Jií

Mareš, úedník banky!

se.

." já

.

.

„Slena Alena MaUnská, dcera mého velectného šéfa....!"

„Bda!" víte ?

zvolala

v komickém zdšení, „vy lo

A taka že je vaším šéfem ? To je píšerné!" 39

„Bohužel,"

pisvdil

„Je to zpr(^-

žalostné.

dená náhoda, rokoková dámo!" Alena byla tínek

vdl.

„Odkud zvdav.

skuten

zdrcena. Tohle kdyby ta-

Jde na schzku s jeho úi^edníkeml máte své neblahé zprávy?" pátrala

Piznal se poctiv k no6iimu pronásledováni a výzvdm v dom íslo 85.

k dnešním

„Málem by mne byl váš pan otec pistihl pi inu! Polekal jsem se hrozn! Zde však nemžeme zstat, sleno Aleno! Kam velíte jít?"

„Nkam

daleko odtud," smála se rozpustile.

„Z dohledu písných šéf Obrátili se tedy k

Floe

a otc!**

a kráeli

k Olšanm. Alena se však náhle

„Ke hbitovu nepjdu!"

svorn smrem zastavila.

namítla nerozhodn.

Poslušn se obrátil a za chvíli byh u Riegrových sad, ponoených ješt v zimní sen. Alena se vesele bavila; ani

jí

nepipadlo, že ho zná

teprve od verejška. Hovoili jako staí kamarádi, ani

slvkem nezavadil o verejší druhé tango a jeho

romantické zakonení. Vjrtušil správn, že

ji

nesmí

Alena prostým, impulsivním dckem, milým dvátkem, jakým se mu jevila i vera. poplašit, že je

Práv tím ho

okouzlila a za nic na

porušiti kouzlo této

první,

40

její

svt by neditl

první schzky.

k tomu se piznala

s

2e byla

milou naivností. Vy-

práTIa

mu

o otxx)v píkazu, o svém

slibu, že se

nezamiluje, že musí mít své povolání.

JPo prázdninách budu ví^

kolegyní," smála se,

dtínslsy se radujíc z této neutšené vyhlídky.

„Varuji vás, princezno!" pravil

„Máme

Hodiny je

hrozn vážn.

velmi písného šéfa!" ubíhaly, až Alena

polekan

zjistila,

že

za chvíli sedm.

„Musím dom! Tatínek se vrad po sedmé musím být již doma!" „Tak brzy, princezno Aleno?" „Brzy?" hrozila se Alena.

dv

a tu

„Vždy chodíme

již

hodiny!"

„Chtl bych s vámi chodit vn," pronesl neopatrn; Alena na nho tveraiv pohlédla. „To by bylo píliš dlouho! Nyní musím dom!" „Uvidím vás zase?" Mohla odolat prosebnému jeho hlasu? ítila se stemhlav do propasti, kam hodila již všecka moudrá otcova nauení i své nerozvážné sliby. Svolila lehkomysln k nové schzce, ovšem až v nedb* odpoledne. Jií Mareš luštil v duchu trapnou otázku, jak to snese, nevidt až do nedle její rozkošnou tváinku a neslyšet její smích. Alena si zase v duchu íkala, že tento milý hoch jist nepatí k lehkomyslným mladým mužm, ped kterými ji otec vždy varoval. Tyto tiché úvahy se jim

41

však staly osudnými.

Zapomnli

oba, že se

blíži

k nebezpenému pásmu, byli totiž skoro u domu, v nmž Alena bydlila. Náhle uskoila polekan do stínu domu. „Probh, tatínek!" vyjekla zdšen a nežli se Jií Mareš vzpamatoval, zmizela mu bez rozlouení v

dom.

Skuten! S druhé editel Malínský! se

po

Pohlédl

zvdav ped

strany blížil se k

A zdálo se,

okolí ísla 85.

sebe.

domu jeho

šéf,

njak txize rozhlíží Doktor Mareš se hbit obrátil že

a pešel ulici, vyhýbaje se v poslední chvíh autu, které zuiv houkalo. Prchl zbable prchl, nebo

—

nechtl zpsobiti své dívence nesnáze. Ješt nebjd as, aby se dal do boje se šéfem. Starostliv vzpomínal na Alenu. spatil-li je

její

Co

si

pone,

otec? „Ani se nerozlouila", za-

litoval.

Alena zatím prchala po schodech, jako by za ní hoelo. Na posledním schodu jí však blesklo hlavou, že

vrátí-li se

v této

chvíli

dom, usvdí

ji

otec zcela jist, že to byla jeho dcera, která se dala

doprovázet mladým mužem až k domu! Strach jí prochvl a bezradn spchala o patro výš. Zdola slyšela již otcovy kroky.

zaleskla

Kde se sta^^ ? Do oí se

jí

kovová dešti^ s vyrytým jménem Edvard :

Vojen, štábní kapitán.

Sama nevdla, co ji to napadlo. Znala sice paní Vojenovou, roztomilou mladou ženu, asi pl dru42

hého roku vdanou, nikdy vsak s ní krom pozdravu nevymnila ani slova. Avšak strach má velké oi a hlavn jde-li o zakázanou schzku s hochem. Odvážn stiskla zvonek. Nepomyslila ani, jak nevhodná je její pozdní návštva. Ve dveích se objevila hezká mladá žena a hledla udiven na Alenu. Avšak Alena byla odvážné dve. NkoUka slovy se omluvila a pak koktajíc a zajíkajíc se, vysvtlila «vj vpád. Paní Vojenová na ni zprvu užasle hledla, pak se však dala do upímného smíchu a vtáhla Alenu do bytu. Znala ji také a vždy se zálibou pozorovala roztomilou dívinu, dávno již toužila poznat ji bUže, vždy byla sotva o dva roky starší! Alen bylo osmnáct a paní Vojínové dvacet. Uvedla

ji

do rozkošného pokoje, vytopeného a

vkusn zaízeného, že Alena byla ihned nadSena. ekly si v minut, že se dávno znají a paní

tak

Vojenová se zadušovala, že neprozradí Alenina ta-

Naopak, slíbila všestrannou pomoc. Zálemladé lásky nebyly jí ješt cizí, vždy byla teprve krátkou dobu vdána a prožívala dosud nejhoroucnjší líbánky. Alena pijala její nenadálou pomoc, okouzlena mladou ženou, která náhle tajemství!

žitosti

jemn zmizela ve vedlejším pokoji. Vrátila se ihned, nebyla však sama.

raneek,

nžn

V

náruí

nesla podivný jakýsi

zmítající se a broukající.

hlavu a pak

jej

Sklánla k

nmu

pedstavila svému hosti.

43

„Mj syn Míša!" „Ježíšku, vy máte vykulila

oi na dcko,

dátko?** zvolala Alena a které se na ni zadívalo a u-

smálo se náhle docela pátelsky. Alena se dívala na nepatrného lovíka jako na zázrak a paní Vojenová ji pozorovala s nesmírnou hrdosti mladé matky.

„Není roztomilý ?*' „Božský je!" chválila Alena Mísu, a odvážila se dokonce dotknouti se prstem opatrn mkké jeho tváinky.

„Jak

je

starý?" otázala se pak strašn

moude.

„tyi

msíce", odvtila mladá Tnamínka a pitiskla dcko k sob. „Je tak moudrý a milý!" vyprávla pyšn, jysná nás již oba a smje se jako andílek."

Alena zapomnla úpln, že vnikla k paní Vojeped písným otcem! Byla nadšena drobným stvoeníkem, jež se tepetalo na nové, aby se zachránila

její

radiovku a tahalo

„Smím ho

ji

za vlasy.

trochu pochovat?"

ptala

se

ne-

smle. Paní Vojenová svolila. „Nei^uste ho však!" napomínala ji vážn. Alena pijala dcko z jejích rukou jako svátost.

Podivný teplý dt jí prochvl, když ucítila v náruí jeho teplé tlíko. Nechápala sama, že je to sladký

mateský 44

cit,

jenž

jí

plnil

oi

skoro slzami, kterými

hledla zbožn na malou hlaviku, na drobné dtské rtíky. Pak pitiskla dcko k sob, smála se na n, laškovala s ním, a malý Míša se smál kloko-

tavým smíchem nemluvat, chytal malikýma rukama její kuery, stáhl jí radiovku a vbec byl neskonale spokojen se svou novou chvou. „Je hrozn roztomilý", vzdychala Alena, nesmírn šastna, že ho máte!"

„jste

jist

Paní Vojenová pisvdila a dodala

v;^e své

s

tymsíní mateské zkušenosti: „Je to však velká starost, milá

V

Na

sleno Aleno!

jako buk, ješt

nám

štstí je

Míša zdráv

nezastonal!"

pl osmé. Alena se „Probh, musím dom! 2^ržela jsem

kuchyni odbily hodiny

zarazila.

abych nkdy pišla v jejích modrých Paní Vojenová jí vzala

se píliš dlouho! Dovolíte mi,

pohrát

si s

oích byl

Mísou?"

zase

zaprosila a

mkký

lesk.

Mísu, jenž vztahoval ruky po Alen. „Jen pijte, sleno Aleno! Míša oblíbil!

A

mnoho

Alena byla ,>Až

již

si

hned

vás

štstí v lásce!" dodala vesele.

ze dveí.

budu potebovat

„Dkuji!" pijdu

ahbi,

Máte to tu rozkošné!" Mladá maminka se usmívala a

volala

bujn. vám!

zase k

políbila

vroucn

svého synka, který však pijal tuto mateskou

nž-

nost nespokojeným zabruením.

Pan editel Malínský byl skuten velmi pobou45

en

tím,

co

spatil poblíž

domu. Byl by pisa-

hal, že to byla Alena, jeho dcera, která

zapomnla

tak dalece na jeho píkazy a své sliby, že se dala do-

provázet až k

domu mlad]^ mužem!

prudce a první jeho otázka byla: „Kde Je

Zazvonil je

Alena?

doma?" Paní editelová se

bezdky zachvla. Nejasné

v ní vzniklo. „Není doma!" odvtila nejist. „Odešla na procházku s Martou!" „S Martou? Víš to tak jist? Ped chvíH bych se byl vsadil, že stojí u domu s mlad]^ mužem!** jakési tušení

„Alena ?" vydechla paní editelová zdšen, ihned mateským instinktem, že musí svou dceru chránit. Nebylo jí sice jasno, s kým by mohla Alena státi ped domem, pi prvním podezíravém slov manželov vzbudil se v ní vzdor a pesvdení, že musí státi k dcei jako žena k žen. „Myozval se pan sUš, že by to nebylo možno?" editel trochu ironicky. „Chodí-U dve do ples a podobných zbyteností, nebylo by divu, kdyby si udlala njakou pošetilou známost! Ovšem otcova zkušenost nic neplatí! Dnešní dvata mají v hlav jen zamilované pletky, na svou budoucnost

však pochopila

nemyslí!"

„Alena není jako ostatní dívky", hájila ji matka, kuchyn. Nechtla, aby se

odešla však radji do

46

manžel pustil do své obvyklé pednášky o lehkovážných známostech, satcích a rozvodech, a pak její

nebyla

a skryla

as

pece tak zcela jista, že nemá tentokráte Kde však Alena vzí? Spatila snad otce se nkde ?

si

pravdu.

ubíhal a paní editelová

chala, ozve-li se zvonek.

kolikráte

po veei a

nervosn naslou-

Otec volal z jídelny

tázal se stále, je-li

n-

již

Alena

již

doma.

Konen se ozval v pedsíni již zvonek. Paní Malínská rychle

pedbhla

Stázu, která vyslechla prve

rozilený hovor v pedsíni a usmívala se lišácky. Stáza nebyla naprosto tak hloupá, jak se na první

pohled zdálo.

A odsuzovala rozhodn písné mravy

pana editele.

„Bodej," myslila

inka

jako je naše a

si

nevážn, „taková hezká

nesmla by promluvit

s

sle-

ho-

V

duchu si imiiovala, že má-li sleinka Alena njakou lásku, mže se skálopevn spoléhat

chem!"

na pomoc a pochopení Stázino. Paní Malínská rychle otevela. Ve dveích

skuten

stála

Alena, pocuchaná, zardlá, rozesmátá.

„Dve, Aleno, kdes byla? Tatínek t prý vis nkým u domu! Je tuze rozhnván! Bylas

dl

pece

s

Martou

ma procházce ?"

Alena hledla na maminku a smích jí hrál v oích. „Aiamko, kdybys vdla, jak je milý!"

47

„Kdo?** vyrazila pani Malínská ze tebe adéšen. „Míša!" chechtala se Alena. „Ten mladý muž, se kterým jsi stála u doma?" Paní editelová tu stála jako vtlené zoufalství.

„Co

t napadá, mamko,"

smála se uliáiidy A-

lena, „ten se jmenuje Jií!"

Paní Malínská zvedla zoufele ruce. „Aleno, co to mluvíš?"

Alena matku prudce objala. „Všecko ti povím", smíchem. „Míša je dátko paní

šeptala, dusíc se

Vojenov^é z druhého patra

.

.

.

nesmfí

mne

však

zradit tatínkovi."

onmla. Konen

Paní editelová úžasem vzchopila.

„Jdi se pevléknout a uesat!

nek nic nezpozoruje!" Tímto osudným slovem vinnid, to bylo

jisté.

stala se

Není

A

se

tatí-

dceinou spolu-

to však svatou úlohou

hájit dceru ped píliš písným otcem, hlavn jde-li o tak choulostivou záležitost, jako je první schzka s hochem? Za chvíli pišla Alena do jídelny, kUdná a upra-

matinou,

vená. Tatínek na ni pátrav pohlédl, neptal se však,

kde byla.

Uvil snad pece, že to nebyla jeho dcenu Vždy se vrátila o pl hodiny pozdji

kterou spatil.

a ona podezelá ženská postava zmizela

ním v

48

dom.

pece ped

mu byla v duchu vdná za jeho diskrétNemusila aspo lhát. Když pak po veei pan editel prohlásil, že musí do schze, sotva utajila Alena

nost.

svou radost. Toužila s matkou!

tolik

po

dvrné rozmluv

A tak se veer v útulném Alenin zvdla paní editelová vše. znání k první schzce,

pokojíku do-

pi-

Vyslechla Alenino

zvdla,

že doktor Jií

Ma-

úedník v tatínkov bance, je hrozn milý a Alen líbí. S rozpustilým smíchem líila podaená Alenka svj zbsilý „ústup" ped otcem, svj vpád do mladé domácnosti paní Vojenové. Poznala také Mísu, nadjného synka

reš,

slušný hoch a že se

pana kapitána „nejrozkošnjší"

dcko na svt.

Vyslechla Alenino rozmarné vyprávní, usmí-

trochu nžn, trochu dojat. A pak vzala Aleninu hlavu do dlaní a vážn se na ni zahledla. „Líbí se ti opravdu, ten pan doktor Mareš?" vajíc se

Žhavý rumnec

zbarvil

dceinu tvá.

„Je tak milý, mami!" „Žádal t zase o schzku?" Alena jen pikývla.

hodný a slušný muž, doním jíti nkdy na procházku!" Alena skryla planoucí tvá na maminin ra-

„Myslíš-li tedy, že je to

volím

ti s

meni.

„A S8-4

tatínek?"

49

„Uvidíme!" ekla paní editelová neurit. „Zadomu s ním však necho!" tím nemusí to vdt! Tak bylo Alenino pátelství s Marešem schváleno

K

maminkou.

— Alen se ulehilo. Svila

upímn se

ce

vším, jen to jediné

jí

se

mamin-

zamlela: polí-

bení pod palmami na maškarním plese.

To

bylo

tajemství, které nemínila prozradit. Její a Ji-

její

ího Mareše. rv.

Pan editel Malínský

neml skuten Neúnavn

ani tuše-

ní,

co se za jeho zády dje.

pi

každé píležitosti své výklady o dnešním man-

opakoval

želském rozvrate, o lehkomyslnosti mladých pošetilých známostech a lání

výhod

lidí,

o

zajištného povo-

pro dívky.

„íkám

to v

úad

všem mladým úedníkm",

vyprávl dležit. „Varuji známostmi!"

„Kdyby

je

ped

nerozvážnými

však takto smýšleli všichni muži, ne-

vdalo by se ani jediné

dve",

odvážila se namít-

nout paní editelová. „Však se jich vdá ješt dost! Pohlédni jen blíže na dnešní manželství. 2a. krátko se rozvedou a

dve je tu bez

! Ano, kdyby

pomoci, asto v bíd, nemá-li rodise nalezl vážný, usedlý, starší

„pedválenými" 50

názory, mohla

by

se naše

muž s Alena

Dnešním mladým mužm v§ak neúprosn pan editel. Alenina maminka zdšen pohlédla na svého

vdát teba hned!

nevím!"

prohlásil

muže. Byla to jen slova, i tajil se za nimi vážný úmjrsl. Alena si otcovy poznámky nevšimla. Usmívala se šibalsky a hledla na nho potmšile. „Je u vás v bance mnoho mladých muž, tatínku ?" otázala se zcela nevinn. editel Malínský pohlédl pátrav na svou dceru. „Je jich tam nkolik! Však je poznáš, až u nás nastoupíš. V mém oddlení je jakýsi doktor Mareš. Úedník dosti dobrý, jinak, myslím, že je jako ti nevíml" druzí. Samý sport, tennis, víc o

nm

Alena se rychle shýbla pro ubrousek, který spadl tato rozmluva se konala pi ve-

pod stl, nebo

ei. Maminka

v duchu kižovala. „Je to žába v duchu, když se zpod stolu zardlá tvá. vynoila Alenina Malínský ti^il! Co by asi editel byl Ano, kdyby se

darebná!" ekla

byl ekl

si

svému úedníkovi, doktoru Marešovi!

Avšak spiknou-li se matky s dospívajícími dcerami proti otci, pak bývá obyejn poražen. Tatínek se

svj^ písnými

názory

neml

tušení, že jeho dcera, pro kterou chystal tak

ani

peliv

nejmén dvakrát v týdnu tch pomlouvaných mladých muž, a to matiným vdomím.

místo v bance, schází se s

jedním z

ješt s 58-4*

51

A jak rozkošné to byly schzky! Alena ani nepojiž dávno jaro, že zná Jiího Mareše ti msíce. Chodili spolu na dlouhé procházky, sady probouzejícími se k novému životu, po Letné, ve Stromovce a nenudili se ani chvíh. Jií byl takový milý kamarád, NemluviH o lásce, kdež pak! Ani slvkem se jí dosud nezmínil o svých citech, ani stínem jí nepipomnl ono osudné políbení! A pece Alena tušila všecky nevyslovené nžnosti, tušila jeho lásku, která byla tím krásnjší, hn mén o ní mluviU.

zorovala, že je již

Stailo

jí

jeho rytíské, ohleduplné chování

a

kd]^ se pozdravili na míst schzky: dnes rozkošná, malá princezno!" vdla, co Jste i ekl-li

myslí

jí,

tmi slovy. A

Jií, který nebyl naprosto jeden

z dnešních mladých

muž, jimž

není nic svatým,

které editel Malínský tak odsuzoval, neodvážil se

dosud

projeviti

átko

mu

Alen oteven

své city. Jeho

bylo píliš drahé, chtl se nejprve

dvpe-

svditi, že si pln uvdomila svj vztah k nmu, pak se chtl teprve odvážiti oteveného boje se

svým

šéfem.

již kvten, maturita se rychle blížila. Alena Marta se piln uily, až se Jií asto zlobil na to „dení", které ho nkdy pipravilo o schzku, na

Byl

i

kterou se vždy tolik tšil!

V poslední dob stával se

pece netrplivým. Žehral na Alenino studium a sli52

boval, že nedopustí,

když

pi

aby vstoupila do banky.

A

poslední procházce Stromovkou spatil

ohníky v modrých oích své dívenky, rozhodl se, že uiní rozhodný krok. Zeptá se Aleny, po em více touží, po kariée bankovní úednice, i jeho lásce. ekal jen na vhodnou pnležitost a doufal pevn, že mu ji snad poskytne.

Mart

se škola již

vbec

nelíbila.

Nejradji by

zamnila je že mladý profesor Jaroš se zahledl do tmavých oí malé ernovlásky a Marta se svila Alen, že po prázdninách rozhodn nebude hledat místo. Nejvýše bude pomáhat tatínkovi v kancelái, dokud jí to

byla zahodila všecky knihy do kouta, a za

vaeku. Dávno nebylo již tajemstvím,

Pavel dovolí. Alena se jen smála a tvrdila

po prázdninách na Slunce se smálo na

ni

eká bájené

její

ista zapomnla na svj

stále,

že

místo v bance.

mladou lásku a Alena doslib otci,že se nezamiluje,

dokud nebude mít své povolání. Marta byla na tom její rodie nemli naprosto nic proti profesorovi Jarošovi. Naopak, nechtli, aby jeho zájem o Martu se stal nápadným ve škole a proto pozvali mladého muže jednou do své vily. Stal se tak jaksi „tatínkovým známým" a pak oba Holovských mladí lidé stýkali se na neutrální zahrady, pkn pod dozorem mamininým. Musil jen panu Holovskému slíbit, že neprojeví Mart

rozhodn lépe;

pd

53

díve své dty, dokud nebude mít po maturit. Slíbil ochotn, vždy tyto kamarádské schzky byly tak hezké!

V

pátek

ped

nedlí ke konci kvtna, která

sli-

bovala nádherné poasí, pišla Marta do školy 8 velkou novinou.

V pestávce v deset hodin odved-

Alenu do kouta u okna a zvstovala jí nádherný plán na nedli. ,,Aleno, v nedli ráno pojedeme autem do Klánovic, víš, že tam máme vilu! Musíš jet s námi, tvého hocha pozveme také!" Alena zatajila dech. To byl vru ohromný ná-

la

pad.

„Kdo pojede ?" „Maminka, Zbývají

tázala se dychtiv.

Jaroš a

já,

Mirko bude ídit vz.

práv dv místa pro tebe

a doktoraMareše!

Souhlasíš?"

Alena Martu nadšen

objala.

„Jak bych nesouhlasila! Jen

dovoli-li

mi

tatí-

nek!" „Myslila jsem Alarta.

již

na to," piznala se moudrá

„Dnes veer k vám pijdu

t

a

požádám tvého

dovolil. Mžeš oznámiti náš plán aby Marešovi!" Alena se zardla. „Máme dnes odpoledne schzku, eknu mu to! Probh, Marto, bud opatrná!

tatínka,

Neprozra mnl" 54

„Neboj

se", ujišovala

ji

Marta

s

naprostým pomoci

však, že dlouho nebudete

chopením, „myslím ped tatínkem vše tajit." Alena se tváJíila komicky zoufale. „Vlasy mi vstávají hrzou na hlav, pomyslím-li na tatínka! Koliiorát jsem už ped ním prchla k paní Vojenové!

Míša je ostatn den ode dne roztomilejší!" Marta znala již také malého Alenina pítelíka a sdílela nadšení své pítelkyn. Umluvily se tedy, že Marta veer pijde k Malínským a pozve Alenu. Profesor Jaroš stál ped sborovnou a pozoroval živý rozhovor obou dívek.

Vdl,

o

em asi hovoí, povdl mu to také teplý

pohled Martin, který k

nmu zalétl.

Zatšil se na

nedli, a toužebn pohlédl oknem k modré obloze, záící v slunením žáru.

Odpoledne se dozvdl také doktor Mareš o chystaném výlet. Pijal tuto znamenitou zprávu s velkou radostí. Zdálo se, že mu osud nabízí nejkrásnjší pnležitost. Bude se svým dvátkem celý nádherný letní den v lese, v rozkvetlé pírod, kde jí poví, jak ji má rád. Hledl zamyšlen do dálky, v níž se ped ním jevily, jako slastná fáta morgana, nejlíbeznjší obrazy šastné budoucnosti. Alena ho pozorovala, dychtiv ekajíc na hlasitý projev radosti. Byla skoro zklamána jeho mlením.

55

„Ani mi neeknete, tšíte-li se", ekla vyítavé. Obrátil se k ní a v jeho záící tvái etla odpovécf na své pochyby. „Chcete, abych tu provedl indiánský tanec samou radostí, rokoková dámo?" odvtil rozmarné.

„Mlím,

protože se neodvažuji zaplašiti slovem

tolik štstí!

Ta

vaše

pítelkyn Marta

je

andl!

Vyite jí to! Koím se jí!" „To by lena.

se

„Marta

vám je

„Má úpln

nevyplatilo!" smála se

bujn A-

doživotn zadaná!"

pravdu! Schvaluji

její

moudré

roz-

hodnutí!"

tvá se trochu zachmuila. „Jen aby mi dal tatínek své svolení!" Alenina

„Musí !Nesvolí-li,pjdu k nmu a povím mu

„Co mu

." . .

povíte ?"

„Nic, nic, princezno Aleno! Vykejte, až nadejde as." Zavsil se lehce do její paže a Alena se zase zachvla tušením omamného, neznámého štstí.

„Kdy vyjedeme?"

„V osm

vyptával se Jií.

hodin ráno musíte být v Hradešínské

u Martina domu! Je to píhš brzy?'* „Budu tam v šest, poruíte-li!"

uUci

„V osm staí, pane doktore!" smála se Alena. Zkrátili dnes procházku, ježto Alena

56

chtla být

vas doma. Oekávala Martu, ponkud rozechvna úzkostí, co ekne otec jejich plánu. Marta pišla v urenou hodinu, kdy byl editel Malínský jist doma. Znal rodinu Holovských a ml rád, nebo odpovídala jeho vkusu. Byla

Martu

skromná, naprosto nebyla píliš moderní a editel Malínský nenávidl moderní mládež, mužskou i ženskou. Marta se ihned vytasila se svým pozvá-

ním na nedlní

výlet

do Klánovic.

Alenin otec se zamrail. „Nemohly byste výlet

Ml

jsem na nedli již prosleno Marto ? gram!" Alena pohlédla ustrašen na otce a na Martu. Prosila ji aby se nedala pemluvit. Jakási tísnivá pedtucha jí sevela hrdlo. Jaký program mohl míti její otec, který v nedli vždy byl vren své kavárn a partii šachu s kolegou Kalasem? odložit,

nm,

Marta porozimila prosb udšených oí své pítelkyn. „Bohužel není to možno, pane editeli! Oznámili jsme 'již, že pijedeme, maminka má v Klánovicích spoustu práce, píprav na léto a rozhodla se urit pro tuto nedli!" Alena objala Hchotiv otce. „Tatínku, smím jet s

Martou?" editel Malínský pohlédl skoro

dceru. Zdálo se, že

si

nžn

na svou dnes teprve uvdomil, jak

57

je svéží a hezká.

Ml

ji

rád,

nesmírn

ji

ml

rád,

vždy jen proto ji chtl uchrániti ped zklamáním tak astým v život ženy, hlavn nyní, v tchto lehkomyslných moderních dobách. Jeho láska byla neml pochopení pro její mládí a nechtl uznati, že dnešní dívky chtjí voliti smr svého života podle své chuti a svých sklon. Nedje se tak vždycky k jejich prospchu a rada láskyplných rodi není jist zbytená. Avšak Alena byla dve zdravých názor a otec jí mohl klidn vit! editel Malínský odsuzoval však píliš paušáln všecku moderní mládež a byl pesvden, že jedná pouze z lásky k Alen, rozhodl-li se uriti jí sám trochu despotická,

budoucnost. Ubohá Alena, jejíž mladé srdeko chvlo touhou a radostí pi pomyšlení na lákavou nedh, netušila, jaké mraky se kupí na jasném nebi její

se

její

první lásky.

Opakovala svou prosbu a tatínek byl, ku podivu, velmi povolný.

„Ml jsem sice jiné plány pro nedli"> ekl s významnj^, pro Alenu však záhadným úsmvem, po vyjížce s Martou, mžeš Doufám, že se nevrátíte píhš pozd!" Marta ho horliv ujišovala, že do osmi budou doma, vždy jede s nimi jejich maminka, která ne„toužíš-li však tolik

tedy

jet!

miluje pozdní veerní jízdu.

Alena tatínka

5S

vdn políbila a odtanila

s

Mar-

tou do druhého poschodí k paní Vojenové. Za chvíli si

ob dívky vesele hrály s kluíkem Mísou, který ob znal a vítal je hlasitým a radostným brou-

je již

káním.

editel Malínský sedl zatím u stolu a o emsi pemýšlel. Neptal se dnes ani po novinách, bylo patmo, že má cosi dležitjšího na mysli. Paní Ma-

u svého šicího stolku u okna. Klid veera rušený jen tlumeným hlukem uUce, rozhostil se ztichlým bytem. editel Malínlínská cosi šila

letního

ský se konen odhodlal. Musil pece své choti liti,

sd-

k jakému rozhodnutí došel po poctivém, dlou-

hém

uvažování.

dcery, které

Vždy ml

bude jist

na mysli jen štstí své

trvalejší, nalezne-li

jí

je

sám.

„Chtl bych si s tebou pohovoiti trochu o Alen, maminko", ekl nezvykle mkce. Paní Malínská se

mená?

bezdky zachvla. Co

naší

to zna-

Je snad Alenino tajemství prozrazeno?

Ovládla násilím svou úzkost a tázav pohlédla na manžela. „Víš, jaké mám názory o moderních mladých mužích", zaal editel Malínský svj osudný výklad; „Alena dorstá, je jí pece již osmnáct let a letos

bude hotova

se studiemi!"

Paní Malínská se v duchu tázala,

kam

její

cho

59

míí

tímto úvodem.

Vždy pece

ví, kolik let je její

dcei!

„Mohla by ovšem po prázdninách vstoupiti do banky a mla by zajištné postavení! Myslíš však, že je to vhodná budoucnost pro naše dve ?" „Nemyslím naprosto!" odpovdla paní Majejí slova znla tak upímn, že Alenin otec

línská a

se podivil.

„Výborn!", budeš se

mnou

zvolal

spokojen.

souhlasiti!

„Vdl

Vdejme

ji

jsem, že

tedy!"

Paní Malínská vyskoila a ztrnule hledla na manžela. Nebyla úžasem schopna slova. editel se usmíval.

„Pekvapil jsem

t?

Myslíš, že se nesta-

rám o budoucnost našeho jediného dítte?" Jeho hlas znl vítzn. „Nedám jí ovšem njakému modernímu floutkovi, se kterým by byla rok a po roce se rozvedla. VíŠ, jak o nich soudím! Vybral

jsem pro ni muže ze staré školy, spolehlivého a estného, který ji uiní šastnou." „Ježíši Kriste,'* vydechla paní Malínská.

„Co

té

to napadlo?"

„Co mne napadlo? Chd pece jen její dobro!"

„A koho si má vzít? Zoialejí nemohl znít hlas ubohé Aleniny maminky. editel Malínský peslechl žalostný tón jejích slov. ,Je to majitel

60

mj

starý pítel, doktor

pkného

sanatoria!"

ech,

léka,

Paní Malínská slyšela jen „starý". „Vždy Alenu ani nezná!" namítala bezradn.

„Zná

ji!

Dokonce dobe

zná!

ji

Vždy

ji

léil,

když byla malá! Ty ho také znáš!" Paní Malínská jen vzdychla. „Ten?" se pece na nho! Je to výborný muž. j J*amatuješ

primáem v T. a nyní si zaídil sanatoriími! Pamatuje se dobe na naši Alenu a onehdy ji vidl Byl léta

na tennisu. Vidíš tedy, že jde také s duchem doby, pes to však je to muž soUdních zásad a uinil by Alenu šastnou. Zalíbila se mu velmi a jako estný muž pišel pímo ke mn. Touží velmi po tom, aby se s ní seznámil a získal

„Kolik je mu „Nu, mladík línský

ponkud

let ?" již

si její

náklonnost."

vydralo se ze rt pí Malínské.

není," piznával se editel

nejist.

To

byl jediný bod,

Ma-

ped

nímž ml trochu strach. „Myslím, že mu bude asi tyicet! Když bylo Alen deset, byl ješt mladý léka." „tyicet!" vyrazila ze sebe paní Malínská, „Alené je osmnáct!"

„Co na tom?

Je

aspo usedlý a má rozum!"

„Nebude-li však Alena chtít?" „Pro by nechtla? Je to hezký a uhlazený muž, zámožný a vážený léka! Doufám pece, že nemá v hlav zamilované pletky ?" dodal podezírav. Paní Malínské se zatmlo

ped oima.

Znala 61

svého manžela, jeho ,,zásady", jeho pepjatý odpor proti

moderní mládeži, znala také jeho tvrdohlavost.

Byl v hloubi srdce velký dobrák, byl však z tch muž, kterým jsou jejich zásady a pesvdení po-

svátným idolem, kteí jen tuze neradi uznávají svj omyl. Paní Malínská dovedla až dosud vždy obratn obeplouti úskalí manželských rozpor, dnes však byla bezradná. Vdla, že to nepjde bez bouí znala také Alenu, jež byla pravou energickou dívkou moderní doby, vdla, že má-li Jiího Mareše ráda, dovede za svou lásku bojovat. A Jií Mareš byl jist také estný muž, mohla-li vit nadšenému vjrprávní své dcery. Co poít?

—

Moude

se rozhodla zatím neodporovat.

doktor Mareš takový, jakým

si

Byl-li

ho pedstavovala,

jist se Aleny tak snadno nevzdá!

„Kdy se mají seznámiti ?" tázala se na oko klidn. „Chtl jsem je seznámiti v nedli. Doktor ech má své auto a prosil mne, abych tebe a Alenu pozval

nkdy na se mnou

Nechce, aby Alena vdla, že již si, aby si ho oblíbila dobrovoln. Tší-li se ^^ak Alena na výlet s Martou,

výlet.

hovoil, pál by

zaídíme to jinak!" editel Malínský se usmízáhadn. Byl rozhodn sám s sebou velmi

val velmi

spokojen.

„Spoléhám

se,

že se

Alen

ani

slvkem

ne-

zmíníš o naši rozmluv! Nechci, aby jednala pod

62

dzim

vlivem.

Jsem pesvden, že

si

doktora

echa sama oblíbí!" Jak by mohla ubohá maminka pobouit svou dceru, která se tak tšila na nedli! Paní Malínská

vdla,

že se výletu zúastní také doktor Mareš

a etla v

oích

své dcerky tak jásavou radost, že

nemla odvahy zniiti její mladé štstí. Veer však, když se Alena vrátila

rozesmátá

a rozveselená od paní Vojenové, vklouzla za ní do jejího pokojíku a objala

„Alenko," otázala se

ji

mkce

by

maminka

nžn.

své dcery, „je

ti

doktor Mareš velmi milý?"

Alena se zardla. „Je strašn milý, mamko!"

„A je to hodný lovk, Alenko ?" Alena se smála. „Myslím, že je hodný!" „Tšíš se do banky, Aleno?"

„Vbec na to nemyslím, mamko," znla velkoodpov. „Kdoví, co se stane ? Nedovedu si

lepá

pedstavit, že by ze

mne

byla vážná úednice

písného editele Malínského! Dnes na nedli!" Paní Malínská rozhodnuta,

s

povzdechem

že hned zítra se

se jen

tším

odešla. Byla však

pesvdí

osobn,

je-U doktor Jií Mareš skuten tak milý, jakým se zdál malé, zamilované Alen.

editel Malínský

hlásil

v sobotu ráno, že celé

dopoledne nebude v bance. Dležité konference

63

byly v proudu že se zdrží i

s

cizozemskými finannikyj možná,

pes obd.

pesný ve vSem. Svdomit doma vždy každou zmnu svého úedního

Alenin tatínek byl hlásil

programu. Jeho žena o tchto konferencích a byla povd6ia náhod, výzkumný plán.

která

jí

vdla

usnadnila

její

O desáté hodin hlásil sluha doktorovi Marešovi, že jakási

dáma si s ním peje

mluvit.

„Dáma ?" divil se Jií, „mladá ?" Sluha pokril rameny. „Mladá

již

není,

rozhodn

má ped cho editele Malínského. Doktor Mareš byl ponkud rozilen. V rychlosti prozpytoval své však elegantní!" Netušil naprosto, že

sebou

svdomí, nenalezl tam však žádnou starší, elegantní dámu. Byl to solidní mladý muž a v jeho srdci

—

ta však byla mladá jako májové jitro a mla nejhezí modré oi, které se na nho kdy usmály.

vládla jediná žena

Neml však píliš mnoho asu na pemýšlení, nebo dvee jeho úadovny se otevely a sluha uvádl záhadnou dámu. Jií Mareš na ni pohlédl se zatajeným dechem. Tuto tvá znal nikoliv, tuto neznal, avšak znal

—

jinou, mladší a svžejší, avšak stejn milou, znal

t3^o

modré od, ty smavé

64

se šibalským

úsmvem

i

.

tyto

laskavé s

moudrým pohledem, zjasnným

životní zkušeností.

Doktor Mareš vdl zcela urit, že ped ním Alenina maminka. 2inátl se trochu tímto pekvapením. „Milostivá paní ..." koktal a uklánl se hluboce,

stojí

aby zakryl své rozpaky. Paní Malínská na nho hledla trochu zvdavé shovívav. trochu a „Omluvte, pane doktore, mou nenadálou návštvu. Jsem Alenina maminka/' ekla vlídn, „a pochopíte jist, že jsem byla zvdava poznat vás

Alena nemá

pede mnou

.

.

tajemství I"

Doktor Mareš se vzpamatoval. Za chvíli sedli oba v kožených kesledi a Jií se snažil ze všech sil, aby byl co nejroztomilejší. Dokonce se trochu dvoil mamince své lásky. Usmíval se svým milým úsm-

vem a vyprávl celou historii svého zamilování. Maminka slyšela o rokokové dám, o princezn z íše masek, která ho oarovala. Jen o políbení pod

správn, že si tajemstvím. zstalo Alena peje, aby to Paní Malínská naslouchala jeho zpovdi a mkký, melancholický úsmv zjasnil její laskavou tvá.

palmami

Snila o

se nezmínil. Tušil zcela

svém mládí pi nžných slovech tohoto

milého hocha, jež

platila její

dcei. Jak to bylo

dávnol 5S-S

65

Bylo také jaro a byla

ných

šatech,

v bílých yzdais

milý hoch. šeptal prosil,

jí

nžná

slova, hladil

aby pokala, aby

Osud chtl

jinak.

2^áhl do

mu její

na

vdala. Její hoch

jeji

ruku a

vrná ....

byla

mladé lásky a dal

místo ni zajištné postavení. Otec

na vážky rozum proti

to pi^, dal

si

maminka

lásce a Alenina

se

ml ješt ped sebou mnoho práce,

mohl pomýšleti na ženní.

nežli

úsmvem

Sedla na lavice na Petin a vedle ni takový

rtech.

ji

dvátko

v širokém klobouku,

A

tenkrát,

t

maminin

mládí, se dívky ješt nedovedly tak

samostatn

živit

lásku

i

jako dnes. Vdala se, pohbila

všecky touhy, spokojila se klidným životem

bez vášní a bez bouí. Tichá resignace byla podstatou

jejího

Alenka a

manželského

s ni jediné pravé,

„štstí".

plné štstí.

osud stejn zasáhnouti do života jí

její

Až

pišla

A nyní chce dcery!

Chce

dáti za lásku a vroucí štstí šedý klid resignace

a trpkost odíkání!

Paní Malínská se

bezdky bojovn vzpímila.

Nikoliv, dnešní dívky nejsou zrozeny k resignaci! Její

Alenka,

její

temperamentní

na nejvyšší štstí ženy

muže! Doktor Mareš

—

se zamlel.

nalezl svou dívenku, která

66

dvátko má právo

na lásku milovaného

ekl již vše — že

bude pro

nho jedinou!

že má hroznou odvahu

bít se se životem,

aby

ji

uinil šastnou!

,^kl jste jí to již, pane doktore ?" „Neifekl," odvtil upifímn.

„eknu

pi nejbližší píležitosti!" „Mj muž má však velmi písné

jí

to však

názory na

dnešní svt, pane doktore, a nechce uznat, že jsou také moderní

muži „s pedválenými" názory!"

Doktor Mareš se usmál. Usmál se zcela chlapecky, škodolib a nezbedn. Tímto

paní

MaUnskou

získal

úsmvem

„Znám

nadobro.

si

svého

velectného šéfa, milostivá paní, nevdl bych však, co by proti

mn mohl namítati! Vydobudu

si

svou

princeznu, svou rokokovou dámu!"

„Nepoplašte mi tuzemédvátko,pane doktore!"

„Je stejn bezpená v mých rukou, jako ve vašich, milostivá paní," ekl prost, „mám také a jsem hrozn nemoderní v jistých vPatí k nim otázka pravého manželského

maminku cech.

štstí!"

„Jsem ráda, že jsem vás poznala," ekla Alenina maminka laskav, „neíkejte však Alen o mé ná-

vštv!" „Budu mlet 5^5*

jako hrob!

Smíme

spoléhat na vaši

67

pomoc, milostivá paní, v

boji s

písnými šéfy a ješt

písnjšími otci?" Paní Malínská se skoro zardla. Díval-li se na

Alenu

takto, jako nyní

pak nebylo divu, že

„Spolehnte že nezklamete

se

ji

na

její

vážnou maminku,

dkladn pobláznil!

na mne!" ekla pevn, „doufám,

mou dvru, pane doktore!"

Zase byla v jeho veselých oích celá spousta nžnosti, která staila pro Alenku a pro

její

ma-

minku.

„Budeme bojovat spolu!" prohlásil odvážn ohniv ruku Aleniny maminky, která odcházela z jeho kanceláe s mkkým leskem v oích

a políbil

a tolik

podobná jeho malé rokokové dám z arovné

íše masek.

Kvtnové Velký a

vz

jitro

bylo jako ve zlat vykoupané.

Holovských

stál

ekal na hosty. Marta

svorn

umístiti vzadu

s

pipraven

ped

vilou

Jarošem pokoušeli se

objemné balíky proviantu

a paní Holovská dávala poslední rozkazy kuchace, ji, aby dobe všude zavela, nežli pjde na nedlní vycházku. Marta vyhlížela toužebn Alenu, zvdava, jaký ten její hoch asi jest.

napomínala

68

Sotva se na

Konen,

nho

pamatovala z únorového plesu.

v poslední

chvíli,

pt

minut

ped

osmou, pihnala se Alena, všecka ržová, v roztomilých letních šatech, v lehkém kabátku a bílé radiovce. se

Nezbytnou raketu mla pod paží, a smála

blázniv do svžího jarního

ve tvá a ozlatilo

ji

svým

doktor Mareš, a celá jeho

jitra,

které

jí

dýchlo

jasem. Vedle ní kráel

tvá

se usmívala radostí

ho pedstavila a pak se celá smíchem a hlukem usadila v autu.

z lákavého dne. Alena

spolenost se

Cesta jarním jitrem byla rozkošná. Alena byla po-

divn rozUena,

oekává dnes nco nesmírn dležitého, co bude mít význam pro celý

její

jako

život.

by

tušila, že

Proto snad hledly

zamyšlen do rozjásaného když ruka Jiího

její

její

kraje, proto se

se lehce dotkla

hledl kradmo na

ji

její.

oi

tak

chvla,

Doktor Mareš

zardlou tvá a vzpomínal

bezdky na její matku. Slíbil jí, že v jeho nikách skuten bylo v jeho je Alena úpln bezpená

—

lásce tolik nžnosti, tolik oddanosti, že Alena, jež tušila

snad jeho myšlenky, pohlédla na

kým,

vdným pohledem.

Jaroš a Marta sedli vedle sebe

nho mk-

mlky, ruku v

ruce pozorujíce modravý kraj, pozlacený sluncem.

Tak

jasná zdála se jim jejich budoucnost

— ješt 69

mésic školy, pak jim nastanou jiné pravy na spolený

starosti,

pí-

život, který se jim zdál rájem.

zápas. Rodie nemli píiny bránit své dcei. Vyptali se pesn, po obchodníku na profesora Jaroše a slyJejich láska kvetla tiše, klidn, bez

Martini

šeli

jen to nejlepší.

Nebyl bohat, Marta toho ani

nepotebovala, byl to však estný, klidný muž,

kterému mohli bez obav sviti svou jedinou dceru. Klánovické lesy dýchaly ješt ranní svžestí,

když auto zastavilo

ped pknou vilou, obklopenou

rozsáhlou, stinnou zahradou. stála

Kolem

byl

les, vila

opodál hlavní oživené ásti tohoto oblíbeného

letního sídla

Pražan, nebo továrník Holovský

chtl mít aspo o dovolené klid. Jedna ást zahrady byla upravena na tennisové hišt, v druhé byly zelené trávníky,

ržové kee

a ovocné stromy*

obtížené plody. Rozkošná besídka, celá pokrytá

popínavými ržikami, pravý zámeek šípkové

Rženky, stála v rohu zahrady. Byla opatena proutnými kesly a stoleky; rodina Holovských tam v lét obdvala a svaila. Paní Holovská zmizela ihned ve

vile,

kde na ni

dcalo mnoho práce. Martin bratr odešel do sousedství na partii ping-pongu. Alena a Marta zamíily k tennisu a za

70

chvíli se rozpoutala

tempera-

mentni hra.

nji

si

však

Ob dvojice hrály vehni dobe, klidrozhodn poínala Marta s Jarošem.

Hra Alenina a Marešova byla

mla

jen rouškou, která

po

zakrýti neklid a sladkou touhu

samoty. Alena

tušila,

co

jí

chce

její

chvíli

pítel íci,

by nejradji odhodil raketu a odešel s ní do svžího stínu lesa, tak, jak si to maloval v duchu po celé dva dny. Vdla to, znala i svou touhu

tušila, že

sphiit jeho

mu

pání.

A pece se vyhýbala jeho nžné-

pohledu, pedstírala zájem o hru, jen aby od-

onu chvíli, po níž toužila a které se bála. Dopouštla se však ve svém zmatku tolika chyb, že ji Marta konen sama poslala na procházku.

dálila

Snad nebyla

tak

úpln

nestranná,

rozhodn chtla

býti s Jarošem také trochu sama!

Doktor Mareš

odložil raketu se

zejmou

radosti.

„Máte pravdu, sleno Marto," ekl s potmšilým úsmvem, „škoda mait as tennisemvtak božské dopoledne!"

A

obratn

piml

Alenu k ústupu ze zahrady.

,J*rojdeme se lesem, princezno?" tázal se roz-

marn a v jeho veselých oích zablýskl úsmv.

n

Marta, která „Ve dvanáct je obd!" volala na pednost ržové besídce ped procházkou.

dala

Alena kráela poslušn k lesu,

jaksi

bez vle,

91

odevzdána v osud, který byl však zcela píjemný,

nebo se slimcem.

jí

podob

v

zjevil

Aspo

nejmilejšího hocha

podle jejího názoru, a to

jí

pod

vru

stailo.

Dopolední slimce se houpalo v korunách strom,

vzduch vonl konvalinkami a ptáci absolvovali

nkolik jásavých ísel dopoledního koncertu.

již

Aleniny vlasy se leskly v zlaté

paprsk,

její

rty se

chvly,

pavuin sluneních

celá

její štíhlá

postava,

tak neskonale díví, byla v souzvuku s kouzlem

jarního lesa.

Doktor Mareš, veselý hoch,

kráse, byl okouzlen a dojat jejím

mkkým

leskem

oddaností jejích

jejích

istým pvabem, oí, dojemnou

jasných

pohyb.

Jeho pohled se zachytil na

v níž etl jasn

duší pístupnou

s

její

svží tváince,

neuvdomlou touhu a díví báze

ped

láskou, jíž byl pln celý les,

jarní

dopoledne v rozzáeném slunci.

mužem a ho nevdomky

Byl však rty

miloval

dýchalo toto

dvátko

vybízely k

udsený pohled dítte

jíž

Alenu,

polibkm,

jejíž jejíž

prosil za slitováni.

Snil o chvíli, kdy bude jeho tato dívenka, až sama spoine v jeho náruí, až zbožn zlíbá její

n

:

malé ruky, z nichž chtl pijmout nejvj^ší dar její

lásky.

mu chvla na

Již se

rtech slova, jichž

dosud ne-

Avšak Alena, zmatena, ustrašena a pece

vyslovil.

plna touhy, rozbhla se náhle mezi stromy, kde snily konvalinky jarní sen.

Tam

ji

a usmívala ji

mla

nalezl, kytici konvalinek

v rukou

všecka zardlá, svému útku, který

se,

nemohl zachrániti ped jeho objetím.

Chtla její

zase prchnouti, zachytil

ruku

a políbil

ji i

ji

bílé kalíšky

vonných

Stála

ped

ním, slunení šíp

jako tehda,

zlatil její

svtlé

dtsky pootevenými rty v zim, malá rokoková dáma v ržovém

planoucí tváí,

s

kvt.

mne ráda?"

„Aleno, princezno moje, máte

kuery,

však, pozvedl

obláku, když po prvé

ji

s

políbil.

A jako tenkrát, zeptal se tiše „Smím?" Její oi prosily, její rty se usmívaly. Objal

ji i

s kyticí

konvalinek a

nžn

vzal

její

hlavu do dlaní.

„Dvátko moje, máš mne ráda ?" Zavela oi a prohnula se v jeho objetí, ležela mu

v náruí,

zlatou hlavu zvrácenu na zad,

vidl jen .73

její

mkké

rty, její sladké

díví

rty, které

pijaly

tém zbožné první polibek lásky.

oddan, Zlíbal

pivené oi,

zlíbal její

ji,

její

tváe, jeho rty bloudily po jejím hrdle,

elo

ml

ji

}cH

ko-

nen v náruí, svou dívenku, své dvátko, divoký hoch

ji

celoval, skrýval své rty

v

jejích

kuerách,

zlat teplých jarním sluncem. Líbal silných, pustil,

ji,

až pozbývala dechu a chvla se v jeho

mužných pažích, prosila a

žebronila,

aby

ji

aby ji neulíbal k smrti.

Byla tak dojemná ve svém zmatku, musil však nejprve od ní slyšeti to, po ,JE*ustím

t," smál

em tolik toužil.

se na jejích rtech, „až

mne máš

ekneš, jednou, jedenkrát, že

budeš mou, na vždycky, Alenko, na

mi

ráda, že

celý,

dlouhý

život!" Její

modré oi

chvl a pece s jejích rt:

se na

zaslechl

nho její

usmály,

její

hlas se

vyznání, které slíbal

„Mám, mám t ráda!" „Jsi má?"

Skryla planoucí

ped sebou nabídla

její

tvá na

vážné

oi

a

k polibku. Byla

jeho prsou. Pak vidl její rty,

tak

které

mu

sama

rozkošn ženská

v tomto bezdkém pohybu, odpovdi Políbil

ji

že nechtl

již

jasnjší

skoro zbožn.

„Ml jsem t rád od první chvíle, malá princezno, ržová rokoková dámo!" Kráeli ruku v ruce jarním lesem, jako

zmámené láskou. „Co tomu ekne maminka?" ekla do zeleného pítmí lesa.

dv dtij

Alena, hledíc

Zasmál se jako školák, kterému se podail

smlý

uskok.

„Maminka to ví „Co ví?" „Ze t mám rád!" „Maminka?" .

.

.!"

„Ano! Mluvil jsem volil

Nikoliv,

Myslíš, že bych

vdomí

dvátko, Jií Mareš

Zasmála se jeho Zatváil se šek!

s ní!

ucházet se o tebe bez

hrozn

je

samochvále.

žalostn.

tvé

do-

si

maminky?

poctivý hoch!"

„A

„To bude

tatínek?''

tvrdší

oí-

Avšak odvážným štstí peje!"

„Bude dvanáct!" zvolala Alena, jen aby nemusUa mluvit o té jediné stinné stránce svého štstí. Pak pohodila hlavou.

Pro by

tatínek nesvolil?

Což

není )eH Jiík nejmilejší, nejhodnjší hoch na

T5

svt?

Tatínek sám tvrdil že

Svraštila elo, tak

by tatínek najít na Je-li její

nkdo

usilovn pemýšlela, mohl-li

nm chybiku

dokonalý, pak to

hoch, který

umí

výborný úedník!

je

líbat, až

je

!

Marné namáhání.

doktor Jií Mareš,

zrak a sluch

pechá-

zejí.

Pohlédla kradmo na jeho sndou, milou a zardla se hrozn, když

vteinu na jeho stavil se

veselé

rtech. Zpozoroval

uprosted

cesty. Vztáhl

tvá

pohled spoinul

její

její

pohled a za-

k ní ruce a jeho

oi prosily.

náruí jako do teplých laskajících vln. A Jií Mareš zapomnl na jejích mkkých rtech na všecky písné šéfy a otce, vidl jen ji, svou Klesla do jeho

mialou nevstu, byl hotov bojovati za své s

dvátko

celým svtem.

Pibhli do vily, zardlí, uhátí, smjíce se svému chvatu, který byl vlastn zbytený, nebo v této zaarované íši jara byla královnou láska, k níž choval každý spoustu ohled. Marta odvedla svou pítelkyni do ržové besídky a nabídla

jí

se

zlomyslným

úsmvem zrcátko

a heben.

Místo však, aby piesala své zrádné rozváté

76

"

.

kuery, objala Alena svou pítelkyni a roztanila se s ní

po ržové besídce.

„Marto, žábo drahá, kdybys vdla!"

mám vdt?"

„Co

Marta

se

klidn

divokého objetí Alenina a pihladila

vyprostila z

si

pedantsky

své tmavé mikádo.

„Marto, on

je

strašn,

hrozn milý

chlapec a

já

mám hrozn ráda!"

ho

„Proto tu však nemusíš tak ádit, blázínku! Já mám Jaroše také ráda a netaním proto radostí!"

„Ach ty! Ty's moudrá, rozvážná, klidná Marta, já však musím tanit, smát se a „ádit", jinak bych se udusila štstím!"

„Ted se

však rychle uesej, divochu, a

si na svého tatínka

„Marto,

Poslušn zcela

nebu si

zlá!

zpsobn

sama strachu dost!"

na verandu

V

jejích

zachytila

sluncem. Neinila

chvíli,

Mám

piesala rozváté kuery a

steno k obdu. zá, jež se v nich jen doufat.

vzpome

!

oích zstala však

teplá

v lese, ozlaceném jarním

si starostí, její

Snad by

kdyby byla

vily,

vrátila

kde bylo pro-

mládí dovedlo

se byla jen usmála

tušila, jaké

obloze jejího mladého štstí

.

mraky

v

této

se kupí

.

77

na

VI.

A

pece

byla

pohroma nedaleko

a

potmšilý

osud se zlomyslné usmíval na šastnou malou spolenost na zasklenné verand kláno vické

vily!

Pani Malínská pipravovala oné nedle klidn

obd,

vzpomínajíc

s

úsmvem

laskavým

na svou

dcerku a jejího hocha.

O pl dvanácté zainel náhle ích bytu

zvonek a ve dve-

objevil se editel Malínský, který od-

povdl záhadným úsmvem

na úžas své

asnému píchodu, její údiv zmnil v leknuti pi prvních jeho slovech. Divila se jeho

„Bude brzy obd, maminko?"

Marešv

šéf nezvykle vesele.

pijede pro nás doktor

ech

se

„V

tázal se

choti.

se rSak

písný

jednu hodinu

svým vozem! Po-

jedeme do Klánovic!"

„Do

Klánovic?" opakovala Alenina maminka

ztrnule.

Pan editel byl však ve výborné nálad, takže si

nepovšinmul

jejího leknuti.

„Ano, do Klánovic! Setkal jsem se

Cechem a ekl jsem mu,

že Alena

je

s

jsem výborný nápad, se kterým ihned

Pojedeme za

78

ni,

seznámíme

je

doktorem

na výlet.

Ml

souhlasil.

nenápadn

a ostatní

se

poddá! Pekvapíme

jiS

voze

s

ji,

dom mže jet v jeho

námi!"

Mamince

se roztásla kolena. Musila rychle

usednout, tak

„Musí

ji

ta

novina dojala.

to být tak rychle?"

tázala se

bledými

rty.

„ím

díve,

tím lépe!"

odvtil Alenin otec

^)okojen, „bude rád, až bude vše hotovo!

Bojím

se stále, že se Alena zatím zamiluje

n^^rého mladého floutka! Však se

ti

doktor

do

ech

také zalíbí, až ho poznáš!"

Paní Malínská nebyla schopna odpovdi. Tušila sice

že

nejasn, že by

je jeho,

mla svému muži

snaha, zbytenou, že Alena

již

sama volila, že

rád hodný mladý muž, proti

namítnout

íci pravdu,

pesvdení, dobe mínná

podle jeho

nic, pranic

nmuž

— slova

jí

ji

má

nebylo lze

však vázla na

rtech, nemohla je vyslovit, uvdomila si teprve n3mí,

že se svého

písného muže vždy bála!

Bezmocn tu stála, chvjíc se strachem, muivou bázni

ped

vdla

to

tímto setkáním, trpíc pro Alenu a

urit,

i

pro Jiího Mareše, který

získal tím, že probudil

v ní

—

si ji

jenm a nžn pohaslou

vzpomínku na vlastní mládí. Mechanicky dovaila obd, dávala Stáze

zcela

79

nesmyslné rozkazy, dusíc se rozilením a zoufalou

touhou svit se

nkomu

se

svou úzkostí. Stáza

dobromysln pozorovala a snažila se ve své prostomyslné hlav vše srovnat. Ze se tu nco dje, to ji

bylo

jisto a

Stáza by byla vsadila svou jedinou roz-

je to „nco" namíeno proti tomu hezkému mladému pánu, se kterým sleinku již nkolikrát za rohem potkala. Hledla vyzývav na paní Malínskou a úmysln

cuchanou hlavu, že sleince

Alen

a

nkolikrát vzdychla, aby Stáza sloužila byla

u editel

ji

již

pimla

ke sdílnosti.

ti roky a pes

to, že

nkdy híšn líná, byla velký dobrák a za svou

paní by dala duši, za ni a za Alenu.

konen

Paní Malínská zpozorovala

Stázinu

nmohru a zatoužila sama sviti se jí. Vdla, má Alenu ráda a že je vrná jako pes. „Stázo, pomyslete vdát! Otec

ji

Stáza úlevou.

si

chtjí naši ubohou Alenku

si,

chce dát

doktorovi, který

ji

léil,

že

njakému tyicítiletému

když byla mahká!"

vzdychla ješt jednou, tentokrát však

Konen to bylo venku!

„Milostpaní, to nesmíte pipustit!" ekla nezvykle energicky. „Sleinka

pán

je

obrázek!"

80

je

ješt dít a ten

její

takový fešák a divá se na ni jako na svatý

„Který pán?" vyjekla paní Malínská. Stáza se tiše pochychtávala.

má

„Ježíšku, což to milostpaní neví, že

sleinka

Alena svého chlapce ?" Paní Malínská se vzpamatovala.

„Vím, Stázo," ekla víte

upímn,

„jak to však

vy?"

Stáza se potmšile usmála.

„Vidla jsem

je

nkolikrát v naší

druhém poschodí,

ulici a

vím, že

utíká k paní kapitánové ve

sleinka Alena vždy

má-li potkat našeho pána!

Ten

hoch je náramn hezký, sluší jim to spolu!" „Vite!" vzdychla paní Malínská, „a je také

její

hodný,

ádný lovk!

A

Je

úedníkem v

bance, náš

do hlavy, že Alenu vdá za njakého starého doktora. Nechce

pán

je

jeho šéfem!

nyní

si

vzal

mladém, myslí, že jsou všichni lehkoDnes je chce seznámit!" „Dnes?" Stáza byla všecka ustrašená. Pak se

ani slyšet o

myslní!

však zasmála. „Nebojte se, milostpaní, sleinka

Alena se nedá! Má-li toho svého ráda, ani se na toho druhého nepodívá." Byla to

skuten

jediná

Malínské zbyla. Ulevilo se

jí

útcha, která pani njak, že Stáza

dvry nezklame! 5W

81

její

Jak to v$ak odpoledne v Klánovicích dopadne,

na to se neodvážila ani pomyslit!

Obéd

byl tichý, pani Malínská jen pifedstírala,

že poslouchá manželovy chvalozpvy na toho zna-

menitého doktora echa, kterého Alenina nviminka již

vždy

nenávidla,

jí

chtl

vzíti

Alenu, chtl

dceru pipravit o nejvyšší štstí ženino z lásky, o hannonický život

k

dvou

lidí,

—o

její

siiatek

hodících se

sob vkem i názory. Všecka

její

utajená bolest, všecka dlouhá léta

pustého soužití

s

pedantským

mužem mnohem

starším nežli byla sama, oživla náhle trpkostí

v

s

netušenou

duši, bolela znova a krutji ješt,

její

vždy šlo o její jediné dít, které mlo míti jasnjší, krásnjší život, nežli jejíž

mla

matka, paní Malínská,

jediným životním vítzstvím byla resignace.

Bylo

v^:u

jí,

jako

by tento neznámý muž, jenž ve svém

ml odvahu vztáhnouti ruku po její Alen, po

svžím dvátku ditl oloupiti o

s

její

istou díví duší, po druhé

mladou

pinutiti, aby se vzdala

lásku,

po druhé ji chtl

vysnného

klidného, suchopárného života

ji

štstí za cenu

— za cenu zaopa-

tení.

Dnes

dve,

se však

asy zmnily! Alena

je

modemj

které se dovede uživit samo, není odvislá

na

otci tak, jako

které se

byly dívky

díve pro Alenu

generace.

její

A banka,

hrozila, zdála se

dnes

jí

dokonce lákavou budoucností, srovnala-li ji s neutšeným, nerovným manželstvím bez lásky.

as

nelítostné ubíhal a paní Malínská, zabrána

do svých zoufalých myšlenek, tržité hledajíc

v

stála

ložnici, roz-

ve skíni letní šaty.

Do jejího snní zahoukala houkaka domem jako zvon na poplach.

ped

auta

Paní Malínská nepistoupila však k oknu. Nebyla zvdavá, nechtla spatiti díve, nežli bude

nutno, muže, jenž chtl

její

Alenu.

editel Malínský vpadl netrpliv do ložnice „rychle, rychle", volal jako by záleželo na každé

minut, „doktor

je tu!

Pivedu ho nahoru,

sezná-^

míte se zde!"

Paní Malínská se mechanicky oblékla. Letmo popatila do zrcadla, jež odráželo

uvdomila

si ani,

letech velmi hezká žena, jež byla

minky.

její

obraz.

Ne-

že jest ješt dnes, v ticeti osmi

nápadn podobná Alen,

vskutku mladším vydáním své krásné ma-

Ovšem

—

jí

bylo ticet

osm

a jejímu

muži

padesát pt. Nebylo divu, že zapomínala, že

je

ješt mladá a hezká. Vešla do jídelny jako 5«-«*

stroj,

v

jejích

velkých tem-

83

n modrých oích, podle nichž poznal Jií Mareš ihned maminku své dívky, byl chlad a odmítavá zdvonlost.

Vedle editele Malínského

stál

štíhlý,

vysoký

muž, s vlasy lehce prošedlými, s markantní ušlechtenkrát, když Alenu tilou tváí. Nepoznala ho léil, byl skoro mladík, Alena byla dcko, tento muž

—

byl zcela

nkdo

vede se

ním

s

jiný,

nkdo,

jenž zná život a do-

bíti!

Byl rozhodn sympatický, byl dokonce krásný

muž, který jist by dovedl

okouzliti ženu

— avšak

paní Malínská vidla jen šedé jeho vlasy na skráních, drobné vrásky kol výrazných šedých oí, vi-

dla

jen, že je

mu tyicet a její Alen osmnáct.

editel Malínský ho pedstavil své žen. Doktor ech uhlazen omlouval svj neoekávaný a neohlášený píchod. Sklonil se uctiv nad rukou Ale-

niny matky, nemohl však nepozorovati Alenin otec nebyl píUš dvtipný a

její

chlad.

neml

jem-

ného smyslu pro odstíny nálady, pece však postehl, že tu nco není v poádku. Snažil se tím více být roztomilým, aby peklenul propast prvního

seznámení.

Hlun vyzval svou chvíli že pojedou.

84

ženu, aby se pipravila, za

Doktor s

ech

taktn použil

píležitosti a odešel

editelem naped, aby pipravil vz. Paní Malínská následovala oba pány

s

tvrdým,

skoro vzdorovitým výrazem ve tvái. Umínila

v

této chvíli, že

tak, jak

si

bude bojovati za lásku své dcery

by byla chtla bojovat

tenkrát,

ped osm-

nácti lety za svou.

Doktor

ml krásný, pohodlný vz, a

volantu velmi vu, která

pkn.

vyhlížel

u

Ml štíhlou, pružnou posta-

svdila o tom,

že se zabývá sportem, byl

elegantní a uhlazený, paní Malínská to všecko

však nechtla vidt. nosti,

pro Alenu

A byly

mužem

jakékoliv jeho

ped-

nebyl.

Vz

ujíždl lehce ke Klánovicm, touž silnicí, kudy dnes ráno jela Alena vstíc lásce. V zahrad klánovické vily sedla mládež ped

ržovou besídkou; vlastn

jen Alena, Jií a Marta.

Oteveným oknem linuly se do zahrady melodie, vážné i veselé, Profesor Mareš byl v jídeln a hrál.

sentimentální

i

laškovné.

Jií Mareš držel Aleninu ruku ve své.

Oba

tiše

naslouchah, oddávajíce se s rozkoší odpolednímu klidu. První

rže

sladce

vonly teplým vzduchem,

v zahrad byl arovný klid a mír, v nmž se Alenina

mladá láska chvla marnivým tušením štstí.

85

Jako blesk z istého nebe dopadla do tohoto

ti-

cha poplašná zpráva Martina bratra.

Pibhl odkudsi a

ihned zamíil k besídce.

,^eno! Aleno! Váš tatínek a Vaše maminka sem jedou! Vidl jsem jejich vz, ídí ho dzí njaký pán!"

Mirko byl zasvcen do Alenina to výborný kamarád, který

tajemství, byl

ml pítelkyni své sestry

velmi rád, ovšem jen jako kamarádku, partnerku

v tennisu a v

tanci.

Alena zbledla pi této zpráv a vyskoila z kesla. První

její

myšlenkou byl útk. Prchnout!

tínek, že je tu s

Ví-li ta-

Marešem, pak dojde k hroznému

jist výstupu!

Doktor Mareš však zachoval

klid.

Nechápal,

pro by nemohl pedstoupiti ped otce své dívky a íd mu upímn, že ji má rád. Stáhl jemn Alenu na keslo.

„Dít",

ekneme

káral

ji

moude, „pro

se tolik bojíš?

tatínkovi vše!"

Avšak Alena

sepjala zoufale ruce.

„Ješt ne! Dnes, tady ne! Prosím, jen to ne! Neznáš tatínka! Nechápu, jak to maminka mohla pipustit!

Hlas se

Vždy vdla, žes jí

tásl slzami.

jel s

námi."

Zapomnla úpln na svou

ped otcem, kte-

obvyklou energii. Neuritý strach

u matky,

rý tušila vždy

zveliil tuto

„náhodu".

Alena nemla dnes odvahu hovoiti, debatovati s ot-

cem

a hájiti svou lásku. Její duše byla píliš roze-

chvná, píliš pobouená láskou, ke které se dopoledne piznala v zaarovaném jarním lese. Byla by chtla dnes jen snít, toulat se myšlenkajen štstí, nemla dnes náky na moderní mládež,

mi v neskutenu, kde bylo síly lui

vyslechnout otcovy

lehkomyslné satky a rozvody.

Cítila, že

by

to

bylo znesvcení tohoto dne, který probudil v ní

ženu!

V jejich oích byla tak zoufalá prosba, že doktor Mareš, dojat,

svolil.

Pohladil konejšiv

ruku, která se chvla

její

v jeho.

„Dobe

tedy, nechceš-li,

však vjrsvtlímc

neeknu dnes

mou pítomnost

Marta, která rozumla

nic.

Jak

zde ?"

dtm

své pítelkyn,

vdla radu. „ekneme, jste

že jste náš známý, pane doktore, že

pijel sem s Jarošem!"

A rozbhla se do jídelny,

aby pouila profesora Jaroše.

Mareš

se trochu zamrail.

„Nerad

mám

lži,

Alenko", ekl

tiše,

„ostatn

97

tvj otec musí také vše zvdt, dnes nebo

„Dnes „Jak

peješ",

si

svolil

doktor Mareš a snažil se

zakrýti svou nespokojenost.

svého

zítra!**

ne, jen dnes ne!**

Což

šéfa.

V duchu zle žehral na

se musil bát piznati se ke své

Nebyl estným mužem, jehož postavení bylo dokonce velmi pkné ? Neml práva ucházeti se o lásce ?

Alenu, pes

to, že

byla dcerou editele Malínského ?

Alena pochopila jeho

zbystena láskou a

city. Její

pocítila

vnímavost byla

bezdky touhu odinit zpsobila svým pošeti-

njakou kivdu, kterou mu lým strachem. Její ruka vklouzla do jeho a se

její

oi

na nho usmály.

„Nehnvej se,** ekla nžn. „Neznáš tatínka! Musíme se svit nejprve mamince, ta pomže!** Políbil

její

ruku a jeho rozmrzelost zmizela.

„Jak bych se mohl na tebe hnvat až

maminka nám pipraví

!

Pokáme ledy,

cestu.*'

Alena se uklidnila a dobrá nálada se tila.

Dokonce

který chystali

se

A

pi

stále,

co

pátrala ve své

zase vrá-

pimlo maminku k této

pamti, kdo by mohl být

muž, jenž ídí auto! Njaký známý ? tatínek nezmínil o

6S

jí

pomyšlení na uskok,

písnému otci.

Pemýšlela jen zrad.

smála

Pro se jí však

svém úmyslu? Bezdky zaak

tušit,

že otec

kvapení, k

Nemla

je

pvodcem tohoto nevítaného pe-

nmuž maminka byla asi nucena svolit! však

asu

Velký elegantní Malínský

kepe

k ešení této záhady.

vz zastavil ped vilou a editel váhav vystupo-

vyskoil. Za ní

vala jeho žena.

Doktor

ech

zajistil

auto a pátrav hledl do

zahrady.

Martin bratr zachránil

situaci;

psobilo

mu

to

ist chlapecké potšení, zahráti si trochu komedii. Uvítal u vchodu nenadálé hosty a zpsobn se uklonil doktorovi

echovi, kterého Alenin otec ped-

stavil.

„Pijeli jsme za Alenou, pane Holovský", vy-

bode editel Malínský. „Vylákal krásný den. Kde máte naši mládež?" svtloval

nás

Mirko Holovský pokynul do zahrady. „Slena Alena bude jist píjemn pekvapena," ekl s potmšilým úsmvem. „Máme tu nkolik hostí, profesor Jaroš, s

Martin známý pijel a pivezl

sebou svého pítele, doktora Mareše. Jsou v za-

hrad, pane

"

editeli, rate, milostivá paní

editel Malínský zbystil sluch.

„Mareš?" Vzpomínka na banku, kterou

toto

jméno vyba89

vilo

y jeho mysli, nehodila se k tomuto nedéliiima

výletu.

„Doktor Mareš?" obrátil se tázav na Mirku, „snad to není úedník z naší banky?"

Mirko pokril rameny. „Úedníkem v bance jest, nevím však ve které, pane editeli!" Paní Malínská byla

již

o nkolik

krok naped.

Mla jedinou snahu, vyzvati Alenu aspo pohledem k opatrnosti.

Mirko vedl hosty k besídce. editel Malínský

zápasil s jakýmsi

nejasným po-

dezením. Jakou zatrolenou náhodou se sem dostal doktor Mareš ?

Alena nevnovala cizímu muži, který kráel

s ot-

cem, nejmenší pozornosti. Vyskoila a bžela vstíc mamince, která ji láskypln objala. Podailo se jí

pece

zašeptati varovné „pozor"!

Alena

vítala

matku a otce s nadšením píliš hlu-

ným, než aby bylo pravé. Marta se uklánla a pedstavovala Jaroše a Jiího. Doktor Mareš byl zase úpln klidný. S úsmvem pistoupil k svému šéfovi, který

na

nho hledl trochu podezírav.

„Jaká náhoda, pane editeli, netušil jsem, že se dnes

s

90

vámi setkám v Klánovicích."

„To

si

myslím", bruel pan editel, „jak

jste se

vlastné dostal, doktore ?'*

sem „2^ známosti", usmíval

se Mareš, „byl jsem

laskav pozván!"

„Tak, tak," bruel Alenin

„náhoda" zifejm o

nmž

slyšel

nelíbila.

otec,

kterému se tato

Podal ruku Jarošovi,

doma od Aleny

a obrátil se ke své

dcei. ,J*ivedli jsme

ti

dobrého známého, Aleno, pa-

echa,

matuješ se ješt na doktora kdyžs byla malá ?"

Alena hledla nechápav cha, který se

s

který

t

léil,

e-

otce na doktora

ped ní uklánl.

„Nepamatuji se," ekla pak stísnn a

vložila vá-

hav svou ruku do pravice doktora echa.

Její

po-

hled zaléd rychle k Marešovi, který pozoroval tuto

kratikou pozdravnou scénu. Doktor val

smr

modrých oí

Alenin, ale

i

ech

a zahlédl nejen

sledo-

rumnec

nepatrné svraštní ela, kterým doktor

Mareš vyjádil myšlenku,

jež

mu

prolétla hlavou.

Léka se nepatrn usmál. Pak se sklonil nad Aleninou rukou a políbil

ji.

„Chápu, že se na mne nepamatujete, sleno", ekl roztomile,

„doufám

však, že

obnovíme

staré

pá-

telství."

91

Alena odpovédla

zvdav na til její

úsmvem

a po prvé pohlédla

nenadálého hosta. Doktor Cech zachy-

pohled a jeho šedé

oi

Aleniny modré. Jakési tušení

snažily se upoutat

mu eklo, že na nho

eká boj. Onen sndý mladý muž, který tu byl pouhou náhodou, a kterého Alenin otec vítal s tak malou radostí, byl nebezpený. Doktor ech mimo-

dk

vzpímil svou štíhlou postavu. Tušil zápas,

nebyl však zvyklý podlehnout.

nad životem,

rval

mu úspch

Až dosud

vítzil

nad úspchem, jen

na své osobní štstí neml as myslit. Až do té chvíle,

v

kdy spatil Alenu, kdy

její

díví pvab probudil

nm touhy, jimž až dosud nedovolil se ozvat. Za-

miloval se do této dívky, miloval

ji

mužnou, prud-

kou láskou zralých let.

Vdl, že je krásný muž, byl

vdom všech svých

pedností, kterými okouzlo*

si

val ženy.

Nebylo v

nm

pokrytecké skromnosti

stejn jako neznal domýšlivosti se až

a pýchy.

K ženám

dosud choval vždy rytísky, byl dokonalým

kavalírem, lékaem, kterého pacientky zbožovaly,

jenž dovedl s nejroztomilejší zdvoilostí odmítnouti

všecky útoky na své srdce. Tento zdánliv chladný, 'vyrovnaný muž, jenž se usmíval lásce, byl však

chým snílkem, ekal na

zázrak, který

mu ml

to jediné, co scházelo k dokonalé harmonii jeho

92

ti-

dáti ži-

vyplnného prací a snahou pomoci trpícím lidem. A nyní se ho dokal! Zjevil se mu, když ped vota,

krátkým asem spatil na tennisovém hišti Alenu, rozesmátou, svží jako ztlesnné mládí! Nepoznal jí.

Dávno minuly doby, kdy

byl v Praze

mladým

lékaem, kterého jednou povolali k dvátku Alen. Oslnila

ho však a pobouila vše, co tajil ve své pís-

— zamiloval

né duši, tak chladné dosud

nvadž mu osud vždy kráel

pevn

za

dával vše, po

svým

se a

po-

em zatoužil,

cílem. Necítil se starým a

také jím nebyl, pes to, že se v jeho tmavých vlasech

zablely první šediny.

A pece byla v jeho pohledu,

kterým hledl na Mareše, v té

chvíli boj jeho

nmá výzva. Vypovdl

mládí a nepochyboval ani chvíli

o svém vítzství. Paní Holovská se objevila v zahrad a vlídn vítala

ráda

své hosty. Byla výbornou hostitelkou a

etnou spolenost.

V

ržové

mla

besídce byla po.

dávána svaina a brzy byla zábava v proudu. editel

Malínský byl

jat

edníka; bavil se

nezvyklým zájmem pro svého ústále jen s

doktorem Marešem,

jenž zatínal zuby zlostí, odpovídal však zdvoile

svému

šéfovi.

Až dosud s ním

editel nepromluvil

ani deset soukromých slov, nestaral se nikdy o osobní

pomry svých úedník,

dnes ho však zajímaly

93

podrobnosti, které by stejný.

mu

byly jindy zcela lho-

Neposlouchal vlastn tuze pozorn, jeho

hlavním a jediným dlem bylo,

vzdáliti

Mareše od

Aleny.

To

se

mu

také podailo a

ubohý doktor Mareš

zuil, pohlédl-li na svou dívku, jež sedla na dru-

hém

konci stolu a bavila se

rem echem. Jií potmšile

s

tím hrozným dokto-

žehral zle na osud, který

zkazil nejkrásnjší den. Jen

mu tak

nkdy

po-

hlédl žalostn na pani Malínskou, která se tváila

stejn nevesele. Pozoroval, že se tu nco dje, laska-

písného šéfa byla píliš nápadná, než aby upímná.

vost jeho

byla

Zlobil se na sebe, že povolil s touto komedií, která se

estná, nýbrž

i

Alen

mu njmí

a souhlasil

zdála nejen ne-

osudná.

Marta hledla

s

úžasem na podivnou tuto spoi Alenu, nemohla si však

lenost. Litovala Mareše

vysvtliti, co to vše znamená.

Alena byla jako ve snu.

Nevdla

sama, jak se

echa; mam se ohlížela po ho úpln zabral pro sebe a kdyi se

ocitla vedle doktora

Jiím, tatínek

setkaly jejich pohledy, byl v Aleniných

a

oích úžas

nmá prosba, v oích Jiího pak divoký hnv a zou-

falá

touha po vysvtlení.

94

Nemohla však

zapíti, že tento doktor

kterým se tak neoekávan seznámila,

muž. Bavil práci,

ji

znamenit, vyprávl tak

je

ech,

se

zajímavý

pkn o své

o sanatoriu, které v Praze zaídil, jeho mužn

krásná

tvá

byla tak poutavá, že Alena podléhala

skoro jeho vlivu, obdivu, který etla v jeho šedých

oích. Nenapadlo

ný muž zet.

s

jí

však ani chvíli, že by tento váž-

prošedivlým vlasem mohl

se

o ni uchá-

Byla by se rozpustile zasmála takovému tvrzení.

Láska ? Milovat

kterému se

ji

sml

zaslíbila

pouze Jií,

její

milý hoch,

dnes odpoledne v lese vonícím

jarem, vyzlaceném sluncem!

Vzpomínka na tyto arovné chvíle zmátla ponkud její pozornost. Slova doktora echa doléhala k jejímu sluchu jako nejasný ium. Myslila pouze

na to, jak si umluví s Jiím novou schzku, zstaneli

tu tatínek do veera.

editel Malínský odpovdl mimodk sám své dcei na tuto otázku. Zvedl se náhle a prohlásil, že

mu

bylo velkým potšením posedti

košné zahrad, že však

jest nejvyšší

na návrat. „Alenu vezmeme

s

si

v této roz-

as, pomysliti

sebou ovšem, paní

mže zase svézti oba pány, kteí jist dají pednost autu ped vlakem". A uklonil se nesmírHolovská

n roztomile ped Jarošem a doktorem Marešem, 95

který se zoufale musil ovládat, aby neekl

nco

šéfovi

svému

strašn nezdvoilého. Zachránila ho

jen myšlenka, že tento hrozný

muž

je

Aleniným

otcem.

pi otcových nezpsobn.

Alena velmi

„Radji pojedu

s

slovech zbledla a vyskoila

Martou, tatínku", vybuchla

a všecka nespokojenost se zkaženým výletem jevila se v

její

tvái.

s námi, Aleno", ekl urit editel Masvým „úedním tónem", který nesnesl od-

„Pojedeš línský,

mluvy.

Marta

se odvážila

hou pítelkyni, avšak louil

již

s

pimluvit se za svou ubo-

mam.

editel Malínský se

paní Holovskou a vybízel svou ženu, aby

si pospíšila.

„Mžeme

nkam zajít, abychom dávným pítelem", dodal mnoho-

v Praze ješt

oslavili setkání s

slibn, obraceje se k doktorovi echovi, jenž se

práv uklánl chladn ped Jiím Marešem. Paní Malínská jen žasla nad nenadálou podnikavostí svého chot, jenž svou rodinu

píliš nerozmazloval.

v

jejích

vzdor.

96

oích

obyejné iní a bezmocný

Vdla ovšem, pro to

byla úzkost o dceru a

Alena zápasila se slzami. Takto

ml tedy skon-

iti tento den. Tšila se tolik na zpáteoií cestu s

Jiím, tšila se na jízdu jarním podveerem, ruku v ruce se svým hochem! otázku doktora

nho. Pro

echa

Neodpovdla vbec na

a odvrátila se vzdorovit

se vetel mezi ní a Jiího?

Co

je

jí

od po

nm? Podailo se pece pomocí Marty piblížiti se k doktorovi Marešovi.

Marta

Mirkem odvedli jejího otce obratn dále

s

mu horliv jakýsi strom.

do zahrady a ukazovali Jiího

oi metaly blesky.

„Mám

ho zavraždit?"

tázal se

tváe

se

zuiv.

„Jií!" Alena byla blízka plái. „Zítra reš

eknu tvému

otci

o tvou ruku", ekl

Ma-

hlasem tak zoufalým, jako by se práv odhod-

lával

k sebevražd.

Alena neodporovala. Byla píliš nešastna za-

konením vj^ouženého

výletu.

Mareš vidl smutek v

jejích

oích, které se do-

vedly dosud jen smát.

MNebu hradíme Políbil

si jí

smutná, Alenko," ekl nžn. „Vynapo druhé, co jsme dnes zameškali!"

s«-7

posílal ke všem dasm panem Malínským v ele.

niku a v duchu

všecky editele banky

s

97

Pozorov al objevilo se

ech toto krátkon rocmluTn?

doktor

Stál zamyšlené

a Tchodu do

nkolik

vrásek.

besídky a na jeho ele

Pak

se editel Malínský

vrátil a spolenost se rozdlila. Auto doktora echa bylo pipraveno. zloeZa chvíli se rozejelo, provázeno

nmým

ením

doktora Mareše, v jehož pohledu bylo od-

hodlání zvítzit

i

nad editelem Malínským.

Alena sedla vedle doktora echa,

nebo vík

byl tysedadlový a zadní sedadlo zaujali

die. Hledla

ten

zamraen do

jarního

její

veera a

rosta-

polykala slzy.

Neodpovídala vbec na slova lékaova, jeni chvílemi pozvedl hlavu od volantu a zahledl se na její lozmrzelou tváinku.

Nemýlilo ho jeho tušení? Pišel tato rozkošná dívka, rozkošná

hnvu, co

je láska ?

Onen

i

pozd?

Vda

ve svém patrném

doktor Mareš ? Usmál se

diladn. Nevzdával se boje. Což by ho osud tentokráte chtl zklamati? Obratn ídil svj vz po silnici, plné aut vracejících se z nedlních výlet. V jeho pohledu bylo

pesvdení,

že zvítzí.

editel Malínský byl neuviteln chtivý zábavy v onen památný veer. Sám uinil velkolepý návrh, aby se za hodinu sešli v kavárn, kde hrála hudba a kde se tanilo. Alena pohlédla nechápav na svého ocoe. Co se

8 nim stalo? Vždy byl jindy takovým odproeiB fe£emich Tycházek a tancel Uznával jen svou tidbon, klidnou kavárnu, kde chodil vrchni íSnlk v gumových stevících, aby nerušil své denní hosty z etby nebo nekonené hay v šachy. Avšak pan Malínský to myslil docela vážn. Roztomile vybídl své dámy, aby se pevlékly a ujistil doktora echa, že za hodinu budou na míst.

Alena vbhla do svého pokojíku, nmá úžasem. si náhle vzpommla na Jiího, na dnešní dopoledne, na pokažený výlet a místo oblékání dala ae

Pak

do zoufidého pláe. Tak ji nalezla maminka, když se pišla podívat, pipravena. Alena ji prudce objala, vzlykajíc jako dít, jemuž se stala kivda.

j©-li již

MMami, co to všedco znamená ? Pro jste za mnou pijeli?

Kdo

je

ten protivný

lovk? Co

ode

mne

chce?" Paní Malínská hladila rozváté vlasy své dcerky.

sama se sebou, pak se náhle rozNemohla pipustit, aby Alena byla slep

Chvíli bojovala hodla.

hnána do neštstí. A ekla jí vše. O tatínkov plánu, o pekvapení, které jí dnes zpsobil, o své úzkosti o ni, o Alenu a jejího hocha. Alena setela slzy a poslouchala, ztrnulá úžasem.

Nejdíve s«-7*

se

jí

chtlo smát. Tento doktor ech, se 99

muž že by ji To bylo hrozn komické! Neuvitelné! Což

Šedinami na skráních, tento starý

chtl?

se tatínek zbláznil ?

Co ho

to vlastn napadlo ?

Což

je stará

panna, aby se musila vdát za prvního, kdo

pijde?

Její

moderm', samostatná povaha se bou-

ila proti tomuto

smát

názorm. Pak hrozí

Chtlo

násilí!

se

jí

smát

se,

vy-

pežilým uvdomila nebezpeí, jež

se tatínkovi a jeho starosvtským, si

náhle

její lásce.

„Aiami, to pece není možné!

Vždy mám

ráda

Jiího!" Paní Malínská to,

ji

pivinula k sob. „ekli

jste si

Alenko?"

Alena se zardla. „ekli, maminko! Jií chce jit k tatínkovi! Zlobu se hrozn, že jste pijeli,"

zítra

dodala naivn.

Paní Malínská se usmála.

„Máš ho hodn

ráda,

Alenko ?" tázala se mkce. Aleniny ráda,

oi

mami,

se teple zaleskly. a

nevezmu

si

„Mám

ho hrozn

nikoho jiného nežli

jeho!" „Smýšlíte-li tak oba, Alenko,

Tedy

vytrvejte!

Tatínek musí povolit! Vždy dnes nejsou již doby, kdy rodie mohli nutiti dve k satku. Není toho ani zapotebí! Doktor Mareš jest

pece estný muž

a

má

To

výborné postavení!

k moderní mládeži ho

jen

zaslepil.

tatínkv odpor

Mj^lí, že mladí

dnes žení a vdávají, jen aby se rozvedli!"

lidé se

Ale nina dobrá nálada se zase vrátila. Byla píliš

mladá, aby pozbyla tak snadno své odvahy. Pohodila hlavou, až se

jí

svtlé

kuery roztoily kolem

zardlé tváe.

„Má§

pravdu, mami! Nebude-li tatínek chtít

pjdu po

svolit,

prázdninách do banky a budu se

sama! A vezmu si Jiího teba hned! Co to tomu starému pánovi napadlo ? Vždy je šedivý!** A smála se nezbedn pi této komické pedstav,

živit

že

ji

doktor ech

Otcv

má rád a že chce si ji vzít!

hlas se ozval z ložnice a nabádal ke

sp-

chu.

Paní Malínská rychle pipravila Alen šaty. „Musím jít, mami? Nejradji bych nešla."

Avšak maminka byla jiného názoru. „Bude vyhovíš-lí dnes tatinkovi.

Víš nyní,

ech

je

Bude

zítra

v lepší nálad.

o jde, mj se tedy na pozoru!

pes

lépe,

Doktor

své šediny ješt krásný a zajímavý

muž!" Alena se jen usmála. Pro ni byl nejkrásnjším

mužem

jen

její

Jií,

její

milý hoch, kterému se ni-

kdo nevyrovná. 101

Pece

rSak se pani Malínská neabránila úzkosti,

když pozorovala pak celý veer,

jak se doktor

Cech

Alené koí. Nepodaí se mu, zkušenému znalci žen,

omámiti dvátko Alenu, která neznala do6ud muž a dnes po prvé uslyšela slova lásky ?

Alena byla toho veera rozkošná,

její

mladá sv-

H krása zjenmla, dospla jaksi poznáním, jehož se jí

dnes dostalo.

dvátko,

jež si

To

nebylo

není

již

vdomo

dcko, nebylo

libky Jiího Mareše probudily v ní ženu, daly

nžný lesk

ký,

jejím

rty zdály se ješt

modrým oím,

mkími,

jich dotkly milující rty

to

svého pvabu. Po-

její

mk-

isté díví

sladšími nyní, kdy se

mužovy.

Rozkvetla jaksi svou láskou a snad proto na ni

psobil tichý obdiv stárnoucího muže, jenž vnímal dychtiv jemné fluidum touhy a lásky, jíž dýchala celá

její

bytost, lásky, jež platila jinému.

Sílel láskou,

aladce díví, s jest

když

ji

ml

v nárui

mkkými pohyby

milována. Pivíral oi, aby

nivou touhou, jež

pi

tand, tak

ženy, jež tuší, že ji

nepodsil váš-

mu plála v pohledu jeho iedýcb

oí.

To bylo tedy splnní jeho tichého snni, to bylo splnní jediné touhy, jíž osud ješt nevyslyšel. Tato dívka,

102

svží jako první

jarní den, bystrá a inteli-

gentní, toto které

drátko

z nové doby, kterou chápal,

rozuml. Energická a samostatná, chlapecky

Stihlá a

—

pece tak neskonale ženská

ji

miloval

pes

všecky

jak

muž, jehož život byl

tento chladný

úspchy tak osamlý. Chtl jí dobýt, chtl získat její lásku, byl hotov bojovat

pro

krok za krokem

ni,

získávat vítzství.

Nezmínil se

jí

ani slovem o své lásce. Z^ahmul

ji

jen dvornou,

kavalirskou pozorností, chtl, aby

pochopila, že u

nho nalezne splnní každého svého

pání. Alena byla píliš ženou, aby

jí

to nelichotilo.

Doktor Cech tanil skvle, v Alenin duši však byla

vzpomínka na sndého hocha, na maškarního plesu, na nesmlý

kvílivé tango z

polibek

pod palma-

mi a na jiné božské polibky v jarním lese. Když se louili v noci ped domem ve Fochov tíd, neml doktor Cech ani nejmenší nadji na úspch. Vdl to ? Ci byl tak zaslepen svou touhou, že nechápal, že Alena myslí na svého hocha

pi jeho

lichotivých slovech? Vrátil se

v

noním

do

sanatoria, ztichlého a

ponurého

šeru.

Až skoro do ranního bledého písvitu stál u okna svého elegantního pokoje, jehož namodralými stíny záil do jamí

nod žhavé rudý lesk jeho cigarety. 103

Doktor Cech

o svém život, v

snil

nebylo dosud místa pro lásku 8

modrýma oima,

které nuloval a které

nmž

dvátku

o

mlo

rádo

jiného

VII.

editel Malínský sedl ve své elegantn zaí-

úadovn

zené

Ten

a pemýšlel. Byl

v dobré nálad.

doktor Cech byl chlapík. Jist se

Alen

Pjde-li to tak dále, budou po prázdninách

líbil!

slavit

svatbu!

Alena bude skvle zaopatena, budou mít po starosti.

Jist

mu

bude

Vzpomínal

staral!

vdná,

dcery byly poslušný svých jich

že se tak o ni po-

uspokojením na doby, kdy

s

rodi a pnjímaly z je-

rukou své nápadníky! Bohudíky, nebyla ješt si samy vydsvj chléb a vdávají se lehkomysln za mladé

zkažena moderní dobou, kdy dívky lávají

muže, jimž není nic svatým! editel Malínský ne-

návidl moderní dobu! Gjž

umu ?

Jeho žena

se také neoženil z roz-

mla sice tenkrát také v hlav n-

jaký pošetilý román, poslechla však

svých

rodi

a dala

ným hochem, který

mu ji

pednost

moudré rady

ped

leku, ješt nikdo nenajedl, pomyslil spokojen.

104

zamilova-

nemohl uživit! Lásky se, hosi

nesmírn

Jeho manželství bylo zcela klidné, tebaže v nevládla zamilovanost!

^chopen takové

pošetilosti, jako je láska!

Nebyla

snad jeho žena šastná? Žila v blahob3rtu a

vrného manžela,

nm

Suchý jeho rozum nebyl

který se staral o

její

mla

pohodlí.

Alena byla jeho dcera a jist se nedá splést hlou-

pými frázemi o

muž

jímavý

lásce.

bylo šastno, kdyby Snil

již

partiích

Doktor Cech byl krásný, za-

a bohatý! je

Každé rozumné

o klidném, spokojeném stáí, o

šach

se

zetm, který dovede

rovnaný život bez zápas a zbytených

Doutník

dve

by

chtl.

pkných

ocenit vystarostí.

mu chutnal, byl nesmírn spokojen sám

se sebou.

Sluha vešel

tiše

a hlásil, že doktor vit s

do pokoje všemohoucího

šéfa

Mareš z oddlení B si peje mlu-

panem editelem.

Pan Malínský

se

nepatrn zamrail. Uklidrdl

se

Co by jiného mohl jeho úedník chtít, nežli poradit se s ním o úední záležitosti ? Pokynem hlavy vyzval sluhu, aby doktora uvedl. však hned.

Podkoval dokonce blahovoln na jeho pozdrav

a

vyzval ho, aby usedl.

„Co mi nesete, doktore?" tázal „šastn jste se vera dostali dom?"

se žoviáln,

í5

Doktor MareS se obvyklý

úsmv

pevn

odhodlan.

a

tváJfil

dnes velmi vážné. Jeho

šé&

dnes zmizel, díval $e na svého

„Pijeli jsme šastn, pane editeli," ekl a bez-

dky se energicky vzpímil v koženém editelském kesle.

„Dovolil jsem

si

dnes

pijíti,

nebo chd

vámi

s

promluviti o velmi dležité záležitosti, pane

e-

diteli!"

Alenin otec zbystil pozornost. Nechápal,

Mareš tváí

pro

se tak slavnostn.

„Nuže, doktore, poslouchám!" Jií Mareš vstal a

obadn se ukloml.

„Dovoluji si prosit vás o ruku vaší dcery Aleny!"

editel Malínský otevel úžasem

„Co

ústa.

to povídáte, doktore?"

Mareš tvái jeho

se

nepatrn usmál úžasu,

jenž se jevil ve

šéfa.

„Máme se rádi, pane editeli zasnoubili jsme se

vera

Alena a

já

.

.

•

a prosíme o vaše

svolení!"

Do

editele Malínského vjel život. Vyskoil se

svého kesla a stanul bojovn

«To 106

je

ped Marešem.

vskutku pekvapující novina, pane dok-

.

.

tore,*'T7razil ze sebe ironicky, „to byla asi láska

na

první pohled?"

Doktor Mareš konal divy v pemáhání sebe aa-

ma. Jeho hlas znl zcela klidné. „Nikoliv, pane editeli! Poznal jsem slenu Alenu v únoru na maškarním plese ,...** ,J*roklaté

tancovaky," zuil v duchu editel

Malínský. „Setkávali jsme se od té doby pátelsky a pak poznali jsme, že se

máme

rádi. Víte,

mé postavení je zcela pkné, nejsem sice

že

bez jméní však také nejsem. který patí

mn,

ježto

.

.

pane editeli, bohat,

Mám malý stateek,

jsem jediný syn

zdráv, je mi dvacet osm let ... a

jsem

mám slenu Alenu

hrozn rád .'' skonil s mladickým zápalem; zamlel se, oekávaje odpovd editele Malínského. .

Alenin otec pecházel pokojem

s

tváí jako oblo-

ml odpovdt ?

Co íd na takovou drzost ? Scházeli se tedy za jeho zády! Pece

ped

ha

bouí. Co

to byla tehdy Alena, kterou spatil

u domovních

dveí! Nejhorší bylo, že proti Marešovi nebylo lze nic

namítnout! Byl vzorný úedník, velmi nadjný, jist

ádný mladý muž! To byla

Ano, mladý!

jeho jediná chyba!

Byl mladý, byl z té generace, kterou editel

Ma-

línský tak odsuzoval! Která se zeni a vdává a za rok se rozvádi. Zastavil se na své nervosní procházce

rešem, který

ped Ma-

mlky ekal na odpov.

„Pekvapil

jste

mne, doktore

tušení, že se Alena s

vámi

.

schází.

.

.

neml

jsem

Ovšem, dnešní

mladá generace neuznává autority rodi, zamiluje se a volí

si

manžela podle své chuti. Víte snad, jak

soudím o dnešních mladých

lidech. Statistiky vy-

právjí o rozvodech, kterými skonily takové lehko-

myslné satky z rád, než

abych

ji

lásky.

Mám svou dceru však píliš

vydal nebezpeí, že za rok po svat-

b bude rozvedená. Nevím prost dnešní mladé generaci! Proto jsem se

již

doucnost. Vyhledal jsem

postaral o Aleninu bují

ženicha

njhni názory, chcete-li. Doktor

vera

také poznal,

ech,

má Alenu rád a já s

s

pedvále-

kterého jeho

jste

páním

souhlasím!"

Doktor Mareš byl jist dobe vychovaný mladý

muž, v

této chvíli byl však Alenin

moudrý

otec ve

velkém nebezpeí, že zakusí na sob sportovní zdatnost mladé generace. Násilím pemohl Jií své krve-

lané choutky. Jeho vídal svému šéfovL 108

hlas se jen

chvl, když odpo-

,,Alena

má

ráda mne, pane editeli a myslím, že

doby, kdy rodie vdávali své dcery, minuly!"

„Promluvím

s

Alenou", ekl chladn editel

Malínský. „Byla vždy poslušná dcera a jsem

svden,

že uzná, že s ní smýšlím

dobe

pe-

a chci

její

štstí!"

„A nebude-li slena

Alena souhlasit?"

„Bude, bude, milý doktore! Víte pece, jak sou" dím o moderní generaci

Doktor Mareš nevdl, má-li se smát

„Snad nemyslíte, pane rok po svatb rozvést ?"

„lovk dež

i

zlobit.

editeli, že se chci dát za

nikdy neví, nuly doktore, dnešní mlá-

má tuze lehkomyslné názory

"

„Odmítáte mne tedy, pane editeli?" „Bohužel chci zaruit své dcei

kUdné štstí!" Doktor Mareš

se

nm

uklonil a odešel.

trvalé,

Kdyby

byl zstal ješt chvíli, byl by se jist dopustil neroz-

vážného inu. Krev v

Malínský blázen, které

i

nm vela. Byl tento editel

myslU to skuten vážn?

V

dob žil ? Chtl provdati svou dceru za muže

o dobrých dvacet

pedválené

let staršího, jen proto, že

názory, aby

ji

zachránil

ped

ml

rozvo-

dem? 109

Jií 8Í vzpomnl teprve nyní vlastní na rnnSe, »c odjela. To byl tedy jeho

kterým jeho Alena vera

sok? Neklamalo ho vera jeho tušení, nevysvétlitelná antipatie

na

k tomuto muži, který hledil na Ale-

podivn?

tak

Celá situace byla vlastn tak hiofmé komická, tak

neuviteln bizamíl Což to bylo vbec možno ? Náhle ho zachvátila úzkost. Což podlehne-li Alena ?

Ten doktor Cech byl pes své stáí zajímavý

muž! Jeho dvátkol Jeho Alena! Ucítil zase sladkost jejích

rt. Jak

ležela

v jeho

nárui, oddaná, tak nevinn vášnivá, jak byla krás-

ná ve svém zmatku! Nikoliv! Nevzdá se

bude jeho!

kou! Musí

Veer

jí!

Alena

Má na ni právo svým mladin;, svou lásji

vidt, ješt dnes

se pokusí

sejít se s ní!

s ní

musí mluvit!

Vžsy paní

Malínská

mu slíbila pomoc! Alena se jist otci vysmje! hrozné, pežilé

má

názory! Alena

je

Jaké

však moderní

dv&, které ví co chce! Uklidnil se

aby se

s

ponkud

Alenou

sešel.

a pemýšlel, jak vie zaídí,

Chtl od ní zvdt,

co odpo-

vdla otci, jak pijala jeho nesmyslný plán. Bude neš&stna? 110

i se podvolí a zekne se ho?

— Zekne

— a pijme toho doktora echa, kterého

Jií nenávidí?

Sedl u svého

stolu, hlavu tiskl

dlanmi

a

t du-

chu se vj^lovoval velmi neSctrn a neuctiv o svém šéfovi.

editel Malínský

stál

po odchodu odmítnutého

nápadníka chvíli ztrnule uprosted pokoje. Pak vzal rychle klobouk s je

všáku, otevel dvee, zaboudil

hlun a vyšel na chodbu. Zavolal úsen sluhu a oznámil mu

tónen\, že odchází.

Sluha se jen

velitelským

Dnes se již do banky nevrátí.

mlky

poklonil. Neodvážil se pro-

nésti slovo. Byl-li editel

Malínský v takovéto ná-

bda tm, kdož nemli dar vasného mlení. Ped bankou stálo „úední" auto. editel ho sice

lad,

používal jen zídka a vždy jen k

dnes však pokynul šoférovi a

úedním

cestán^

pímo vletl do vozu.

Když hlásil adresu svého bytu, hlas mu skoro vypo-

vdl službu, tak byl rozilen. Auto letlo Václavským námstím k Vinohra-

dm. editel Malínský pipravoval si v duchu e, kterou ohromí ženu

nebo mu

i

dceru. Ano, ženu

i

dceru,

bylo nyní nad slunce jasnjší, že jeho

žena o všem

vdla

a podporovala pošetilé zami-

lované pletky Aleniny.

111

:

S opovržením spoinul jeho zrak na skupinách veselých dívek, vracejících se ze škol a

krátkých sukních,

s

krátkými vlasy,

úad. V aktovkami

s

si zuiv. „Do kudomácím pracím, spravovat prádlo, punochy!" Jako tenkrát, za zlatých, sta-

v rukou. Moderní mládež, ekl

chyn

patí, k

prát, plést

rých

as,

vlastním

kdy by

se byl nemusil bát

vzpoury ve

dom.

Vybhl do prvního patra jako mladík. Paní Malínská

vera, když

jí

mu

otevírala. Zbledla skoro jako

oznamoval osudný výlet do EUá-

novic.

„Kde je Alena ?" Paní editelová se zachvla.

„Kde by byla ? Ve

škole!

Pijde za

chvíli!"

„Dobe, poj do jídelny! Chci s Až pijde Alena, zavoláme ji!"

tebou pro-

mluvit!

Alenina maminka pocítila náhlý vzdor. slí její

Co si my-

manžel? Jeho despotické choutky jsou na-

prosto nemístné.

Vešla do pokoje hotova k boji.

editel stanul u

stolu, trochu

divadeln.

Zaponml v poslední chvíli úvod ke své obžalob a vybuchl ihned se vzrušující novinou

112

„Doktor Mareš byl u mne a žádal za Aleninu ruku!"

„Zapla Bh", pomyslila si paní Malínská a potázav na svého muže.

hlédla

„Pkné vci s

jsem se

tímto mladíkem

o tom

již

dovdl! Alena

se scházela

od února, za mými zády a

tys

vdla."

Alenina maminka byla nyní zcela klidná.

„Vdla jsem o tom! Doktor Mareš je ádný muž a

má

— co

je

na tom

na tom zlého ? Neznáš

mé ná-

Alenu rád! Mají se rádi oba

zlého?"

„Ty se ptáš,

co

je

zory o dnešních mladých mužích? Chceš, aby tvá dcera byla za rok rozvedená?

Nevíš co jsem íkal vždy, že se nesmí zamilovat

do mladého, lehkomyslného muže ?" Paní Malínská se usmála. „Myslíš, že

jest

možno poruit dveti, aby

se

nezamilovalo ? Ostatn doktor Mareš není jist leh-

komyslný

.

.

.

znáš ho

pece sám."

„Znám, znám!" posmíval se pan Malínský, „vím, že je dobrý úedník.

Avšak jaký

je jinak, to

nevím!

Všichni jsou dnes stejní! Žení se a rozvádjí! Ostat-

n

slíbil

5iw

jsem

již

doktorovi echovi, že

si

ho Alena

113

vezme! S nim bude šastna, ten

má

jiné

náaor; na

manžebtví!" ,yAlena

ho však nechce! 21apomínáš, že nejsme

v dobách, kdy rodie vyhledávali dcerám že*

již

nichy....!"

„A nebylo to lepší ? Rozhodn jest satek 2 rozumu šastnjší, nežli z tak zvané lásky, vlastn z pošetilosti!"

Tvá paní Malínské pelétl stiiu „Vždycky tomu Její

ekla

tak není",

tiše.

manžel na ni pátrav pohlédl. Vzpomínka

zavadila o jeho duši, že také jeho žena se vdávala

z rozumu, že také se musila vzdát lásky.

Jeho hlas znl mímji, když

„Mám

jí

odpovdl.

na mysli jen Alenino dobro. Chce-li se

—

a si vezme doktora echa nechce-li, a do banky!" V pedsíni bouchly dvee. Alenin veselý hlas se ozval. Za chvíli vbhla do pokoje, hledíc udiven vdát, jde

s otce

na matku.

„G) se tu dje?" editel

tázala se

Malínský

pekvapen.

nasadil

svou

nejúednjší

tvá.

„Doktor Jií Mareš požádal mne o tvou ruka, Aleno!"

114

Rumnec zalil

Aleninu tvá.

„Cos mu odpovdl, tatínku ?" „Odmítl jsem ho!" Alena se zachvla.

„Pro?" editel Malínský

pifistoupil

ke své

dceifi.

„Protože chci jen tvé dobro, Alenko! Vždy jsem

t varoval ped ukvapenou láskou! Víš, jak soudím o dnešní generaci,

chci, abys byla

šastná

.

.

.

proto

t seznámil s doktorem echem! Je to vážný, estný muž a má t rád!"

jsem

„Já ho však

nemám

vybuchla Alena,

ráda",

„nechci ho! Je starý! Jak se mohl odvážit vnuco-

mí svou lásku? Chci jen Jiího a nedám se nu* Radji pjdu do banky!" „Dobe, odvtil chladn editel Malínský, „pjdeš do banky! Nevezmeš-li si doktora echa, vat

tit!

m-

žeš být úednicí, samostatnou ženou, jak to na-

zvváte!

Nedám

své svolení k pošetilému satku,

který by jist skonil rozvodem! Však se

Doktor ech a

je

roztomilý

muž

a jist se

umoudíš! ti

zalíbí!"

„Ani mi nenapadne! Za dva roky jsem plnoletá pak si vezmu koho budu chtít! Žiješ v minulém

století, tatínku!

koho

si

s"*

Dnešní dívky

si

nedají rozkazovat,

mají vzít."

113

„Bohužel! rodie mají vSak povinnost chránit své dcery

Tu

ped pošetilostmi!

Statistika

však Alena zacpala zcela

si

nebo dávno

uí .". nezpsobn .

.

u5i,

došla k názoru, že rozvody a lehko-

myslnost moderní mládeže jsou tatínkovou utkvlou myšlenkou.

„Nechci doktora

echa

ani vidt!

Mj

Jií

je

stokrát lepší, a rozvést se nechce! Je mladý!"

editel Malínský

„Mášajtr

n

doktora echa.

ho pešla.

se usmál. Zlost

dosti

asu na

vdávání!

Až poznáš

." .

„Nechci ho poznat." „Uvidíme! Zapomeneš na takovou hloupost. Jako

je láska!

želství láska

Vyhnul rých

Rozum je to hlavní, milé dít, v manpijde sama!"

se však

pece pi tchto

oím své ženy.

slovech

moud-

Bál se, že by otásla jeho

pe-

svdením? Rozmluva byla skonena.

Nadje doktora Mareše byla vru velmi slabá. Alena sedla odpoledne ve svém pokoji a plakala.

Chvílemi

jí

bylo však skoro do smíchu. Nebylo

pece možno, aby

tatínek to myslil

vážn. Jií

je

jist nejestnjší muž, nejlepší! Jist se nedá za rok rozvést!

116

Pak hledla ztrnule

ped

sebe.

Dobe !Pjde do banky! Bude se živítsama! Nebo ješt

lépe,

prchne z domova! Jakmile bude mit

místo v bance, prchne, dá se tajn oddat!

v podnájmu,

bydlit

nkde v malém

Malé stran! Budou oba pracovat!

A budou šastnil

Tato romantická budoucnost se se

pi tchto pedstavách

Budou

pokoiíku na

jí

líbila.

Chvla

podivnou, blaženou úz-

kosti.

Maminka šila.

„Snad

ji

nalezla zase

je to

v

slzách. Objala

pece dobe, Alenko,

t-

a

ji

pokáte-li,

vždy jsi ješt mladá! Vytrváte-li oba, pesvdíte-li se, že je vaše láska opravdová, snad tatínek pece svolí!"

Alen bylo v maminin náruí tuze dobe. Svodokonce, že s nkdy setkáš doktorem echem^

lila

aby tatínka usmíila. ,J*oznáš pak sama, je-li Jií ten pravý, Aleno, .". v osmnácti letech to dívenky obyejn nevdí .

Alena to však jist

ví!

Což

se

.

nechvje pi vzpo-

mínce na verejší polibky v klánovickém

lese ?

Ni-

kdy, nikdy nebude mít ráda nikoho jiného, nežli

svého

sndého hocha, svého

od první

Jiího, který se

jí

líbi

chvíle.

Maminka naslouchala jejímu nái^ ésmvem.

\

se

smutným

117

Kdyby mohla védét,kde je Alcnino štstí! Snad by chtla vdt, aby její láska byla opravdu ta pravá jen proto, že sama ji želela po celý svj život? Má snad její muž pravdu, tvrdi-li, že jen satky z roz-

umu jsou šastné. „Smím se s Jiím

scházet?" tázala se Alena,

svdil o tom nebude-li smt!

tón jejího hlasu však neposlechne,

„Tatínek

„A ty,

i

si

to

zcela jasn, že

**

nepeje

maminko ?"

Paní Malínská se usmála.

„Nebudu o tom vdt!"

Veer

vklouzla Stáza

tajemn do Alenina po-

koje.

„Sleinko", šeptala dležit, „váš mladý pán na vás eká!

Máte

pijít

dol!"

Alena se ani neptala, jak pišla Stáza k úloze poslíka lásky. Tatínek nebyl doma, rozbhla se tedy

k mamince.

„Pjdu se na chvíli projít, maminko!" Paní Malínská jen pikývla. „Jdi,

vra

se však

as!" Jií ekal na obvyklém míst a jeho tvá byb vážná. Vyprávl Alen o dopoledni scén,

hrome 118

Alena doplnila jeho vypravení živým vylíením do-

mácí dohry.

Co si poneme, Alenko ?" „Musíme ekat, Jií!" „Cekat?

Na máme

ekat? Až pijde tvj otec

k rozumu ? Ci až se provdáš za toho šedivého pána ?" s autem a sanatoriem

„Jií!"

Zavsil se do

její

paže a pohlédl na ni vážn.

„Jsi dít, Aleno, a jak je

mn!

mžeš ekat!

Nechápeš však,

Myslíš, že to snesu, aby se

ti

koil ten

druhý, aby t mámil, až zapomeneš na naši lásku

?'*

Zardla se pod jeho vášnivým pohledem. „Nikdy na tebe nezapomenu, nikdy!" „Což víš, jak toužím po tom, abys byla moje? Hle, nic by nám nestálo v cest! Mám pkné postavení, mohl bych se ženit hned! Máme ztratit nejkrásnjší léta, kdy jsme mladí? A pro? To je to nejhorší! Pro pošetilý pedsudek tvého otce!" „Zá dva roky budu plnoletá . .", pokusila se .

ho potšit. Jií Mareš mávl rukou. „Za dva roky! 2^ tu dobu ". na mne zapomeneš Málem skonila tato neutšená schzka pláem. Doktor Mareš zunl, Alena naíkala. Procházeli 119

po starém žižkovském židovském hi^bitové, jehož pochmurné náhrobky zdály se jim vhodným rám-

se

cem

jejich žalu.

Teprve, když

ji

Jií sevel do náruí ve stínu

pomníku a zlíbal její ny, zjasnil úsmv její smutnou tvá. Slíbili si toho veera nkolikrát vrstarého

nost a rozlouilis

konen zoufali, nešistni, s pe v-t

ným rozhodnutím nepovolit. Ani doma nebyla nálada a

její

zarudlé

lepší.

Alena se mraila,

oi hovoily zeteln

o slzách, jež

prolily.

ml jaks seveno hrdlo. Bylo mu Aleny líto, vždj^ ml rád! Byl však pesvdeditel Malínský

i

ji

en, že jedná rozumn dcera uzná. Umínil

aby

si,

pesvdil Alenu

a doufal

pevn, že

že povzbudí doktora

o své cen, aby

jí

to jeho

echa,

dokázal, že

zvítzí nad svjrm sokem.

Alena však ješt dlouho do noci plakala na svém loži a zle reptala proti

nelítostnému otci a jeho ne-

sm3rslnémiLodporu proti moderní mládeži. VIII.

erven

plný slunce a

rž í

chýlil se ke koncil

Alena se piln pipravovala k maturit, která byla

ur&na na poelednítýden v ervnu.

12

Její

nálada byla

stále

pochmurná, doma byla zamlklá a editel

Ma-

línský si asto uvdomil, jak mu schází její veselý smích, který se díve rozléhal celým bytem.

Mam

ho však jeho žena pemlouvala, aby

povolil,

mam

mu dokazovala nesmyslnost jeho odpom. Byl mužem zásad, jež mu byly svatými, nechtl pipustit, že

by se mohl

mýlit.

Tušil, že se Alena s

Marešem schází, doufal však,

že o prázdninách, až se

nebudou vidt, Alena pijde ji odvezl, aby byla

k rozumu. Pemýšlel, kam by

co nejdále, aby se osvdilo staré písloví, že „sejde s

oí, sejde

s

mysli."

Na mamininu

radu

svolila

Alena k

obasnému

setkání sdoktoremechem. Setkávali se na tennisu,

nkolikrát podnikli vyjíždku v jeho voze a vždy

ech

musila Alena seznat, že doktor

muž, dvorný a

kavalírský. Zahrnoval

úpln

láskou, která se zdála být

je

ji

roztomilý

svou tichou

nesobecká. Nikdy

se nezmínil o svých citech, obklopil

ji

však takovou

nžnou pozomostí, ovzduším plným obdivu a touhy, že Alena

si

asto pomyslila,

bou kdybych nemla ráda :

bojujíc

tolik

sama

se se-

Jiího, zamilovala

bych se zcela urit do doktora echa! Jií

žárlil, zoufale žárlil

a jejich

velmi smutné. Zahrnoval

ji

schzky byly pak

výitkami, dokazoval

lai

že na

)i,

nho zapomíná. Tím více pak se zlobil na

svého zatvrzelého

nií

štéstí

šéfa, který

Jak závidla Alena

Po maturit

klidná!

Martino

mla

svou tvrdohlavosti

své dcery.

s

Mart, se

mlo

jejíž láska

slaviti

byla tak

zasnoubeni

profesorem Jarošem a po prázdninách

být svatba. Marta záila štstím a litovala u-

pímn plakat

svou pítelkyni, která asto pišla se vy-

do zahrady Holovských.

Maminka Alenina pozorovala svou dceru a trpla Tšila ji však stále, že si tatínek snad pece dá

s ní.

íci, až uvidí, že láska

obou mladých

vy-

je stálá a

trvalá.

Maturita dopadla

dobe

a editel Malínský se

konen vytasil se svým prázdninovým plánem. Veer po maturit pekvapil Alenu

i

svou ženu

zprávou, že pošle dceru na léto do Svýcarl „Pihlásil jsem

t do pensionátu

v Neuchatelu,

Aleno, za ti dny pojedeme!"

Alena ztrnulá. síce to,

má býti bez

aby

ji

Nevdla, má-li se tšit. Dva

m-

Jiího ? Tatínek jist jen myslil na

odlouil od jejího hocha.

Byla však píliš mladá a pochmurná nálada, která

doma, ji hrozn tísnila. Chtla být zase chtla se smát a radovat! Skoro by byla za-

vládla nyní veselá,

122

— Do Svýcar! Co se natoužila po ces* po cizin! Jen vzpomínka na Jiího ztlumila

ýskia radostí. tich, její

radost.

A

pjfece

vyprávla odpoledne radostn dokto-

echovi na svým pohledem, rovi

tennisu o své cest. Pozoroval

ji

který prozrazoval stále jeho tou-

hu.

„Tšíte se ?"

tázal se tiše.

„Tším

ale

Jeho mlení íci, že se

jí

ji

".

nutilo,

aby odpovdla.

Již

chtla

bude stýskat po Jiím, zamlela se však.

Nemla odvahy zpsobit mu bolest. „Až se

vrátíte ze Svýcar, chci se vás

na

nco ze-

sleno Aleno! Odpovíte mi pak ?" Zardla se zmatkem a úzkostí. Vdla, na co se chce zeptat a bála se své odpovdi, která mu zni-

ptat,

jí

í všecky jeho nadje. Prchla toho dne z tennisu díve, nežli

jí

mohl na-

bídnout svj doprovod. Jií na ni ekal a

nevdl

ješt, že se mají rozlouit na dlouhé dva msíce!

Pijal

její

Dokonce

zprávu

neoekávan klidn.

se usmíval.

,J*ijedu za tebou! srpna! Pojedu

Toho dne

Mám dovolenou od prvního

pímo do Svýcar!"

byli zase

po dlouhé

dob veselí a plni 123

nadje. Prázdniny byly jakousi pestávicou, dobou zdánlivého klidu, a hlavni a nejdležitjší bylo, že

Alena bude dva msíce vzdálena doktora echa!

„Kdy

rozlouíme, Alenko?"

se

Pohlédla na

nho plaše. Vdla, co znamená jeho

otázka. Již dlouho

k nmu. Toužil

prosil,

ji

tolik

aby pišla na

po tom, míti

pro sebe, zlíbat její rty,

ji

chvíli

na chvilku jen

pesvdit se, má-li ho ješt

ráda.

Až dosud odmítla vždy jeho prosbu. Dnes však, kdy vdla, že ho neuvidí aspo celý msíc, zvítzila její láska.

celovaly, že

Dovedl tak

„Zítra!" Sotva zaslechl

litovat

oi

ji

Alenko?"

„Zítra,

Políbil

prosit, jeho milé

konen svolila.

jí

její

vdn,

ruku tak

odpov. že Alena nedovedla

svého slibu.

Pišla k

nmu veselá, dvivá jako ddco. Senmž pipravil spou-

dli u jeho malého stolku, na

by ani nebylo písných otc a šéf, kteí brání jejich lásce. A Jií*

stu cukroví, hovoili a smáli se, jako

jehož krev se bouila v

její

blízkosti,vdl, že nezne-

užije její dvry. Chtl míti svou dívenku tak cistou, >ak

k

nmu pišla, víc jeho lásce.

pomine

tato pošetilá

Až

jednou, až

pekážka, až bude jeho

Spoívala v jeho nárui, jako tehda v se

jí

její

ho

ptal, má-li

ráda. Líbal

zlaté vlasy a šeptal

jí,

její

lese,

když

mkké rty, hladil

znaven svou touhou, jak

budou šastni, až bude jeho ženou. Alena se chvla v jeho náruí, její rty ho vybízely k polibkm. „Nezapomeneš na mne ?" Políbila

ho vážn, skoro slavnostn.

„Nikdy!"

„Budeš má?" „Pes všecky pekážky, Jií!" Umluvili si jeho píjezd do Svýcar. „Msíc, Alenko,

budeme daleko od

musíme

to dokázat,

Rozlouili se

sebe! Jen

msíc!

A pak

musíme!"

konen, ješt jednou ji objal, slíbal

slzy s jejích oí.

Pak

odešla, ješt ve

úsmv.

A

zachytil

její

smutný

polštá na v oích o malém ú-

Jií skryl hlavu do pestrých

malé pohovce a

snil se slzami

tulném domov, v

dvátko,

dveích

nmž

budou sami, on a jeho

jeho malá žena

Na nádraží ji pišel doprovodit doktor Cech. Pinesl

jí

k3rtid

nádherných rží, a jeho pohled byl tak

smutný, že ho bylo libky a láska

Alen hrozn líto. Vdla

však,

nezapomnly na jeho postárnoucího muže v ní vzbuzovala jen

že Jií vzpomíná,

její

rty

125

Pro ji má rád ? Pro vstoupil do cesty jejímu v duchu touhu, která ji lhostejná a snad proto mu chladné podala

soucit

mu

mládí? Vyítala

byla

ruku, když se ozvalo znamení k odjezdu. ji

sté,

Maminka

aspo po aby psala, aby byla na sebe opatrná. Pak se vlak

ješt rychle objala, napomenula

ji

již

rozjel a Alena nemla ani pohledu pro stárnoucího muže, který trpce pocioval její kruté mládí.

editel Malínský cestu; toužil tolik

se snažil zpíjemniti

po smíení

jí

dlouhou

se svou dcerou,

sám

nechtl piznati, že trpí napjatým pomrem v rodin, který sám zpsobil. Alenu rád, nedovedl

si

však zapíti své sobectví. snesly odporu a

Ml Ml své názory, které ne-

ím více pocioval

revoltu, tím houževnatji lpl na

tichou Aleninu

svém pesvdeni.

Alena pozorovala otcovu snahu zpsobiti dost rznými drobnými pozornostmi.

jí

ra-

„Ubohý tatí-

si v duchu, „pro nechce uznati, má také pravdu ?" Skoro si vyítala,

nek", myslila

že

naše mládí

že

ho klame, že svolila, aby Jií za ní pijel. Její láska však, která dospla v nárui jejího hocha, jehož touhu chápala, ji pesvdovala, že je v právu, bojuje-li proti otcovým

pedsudkm.

Poprvé od oné rozílené rozmluvy po fených námluvách

126

Jiího Mareše

nezdft-

rozhovoil le

8 nf otec

o doktorovi echovi. Wyprivéi

ji

o jeho

život phiém ušlechtilého snaženi, o jeho obtavosti a zdatnosti.

povaha by

jí

Alena se jen

„Vím je

mi

nou!

Líil

šastný život

jí

s

ním, jehož

zaruila trvalou spokojenost.

smutn usmívala. nemám ho

všecko tatínku,

sice milý,

však ráda,

nechtla bych však býti jeho že-

Mám ráda jen Jiího!"

Dokazoval jí, že manželství z lásky nebývají šastná, odpovídala jen

nmž

zasnným pohledem, v

byla vzpomínka na polibky a objetí, v nichž hoelo jejich mládí!

Když vil s

o jeho

dla

se s ní

pak louil po dvou dnech,

dcerou v Neuchatelu, prosil

ji,

slovech. Alena slíbila, dojata

však, že

její

jež ztrá-

aby pemýšlela

vsm-

louením,

myšlenky jdou jen jedním

rem, kde se nesetkají se smutným pohledem doktora

echa.

Bydlila v útulném

r

ulici

rodinném pensionáte v pik-

vedoud k zámku. Byla tu

pestrá spole-

ech, Rakouska u obda a veee, které

nost dívek, vtšinou studentek z

a

Nmecka.

Scházely se

pedsedala dstojná „madame", obstarožní dáma ve zlat rudé paruce, její

jejíž

svenky hovoily

úkolem bylo

bdíti,

aby

jen francouzsky. Jinak jim

127

jen opatila francouzské hodiny, dále se o nestará]^. Sedala

šálek

erné

v „salon",

ped

sebou

mla stále

kávy, a studovala vytrvale svou

ni knihu. Zabývala se jediným

úe

problémem:

zmenšiti vydání a zvýšiti píjem. Její

ochotn

n tuze

svenky

jak

se

o sebe, podnikaly výlety, koupaly

staraly

se v jezee, jehož zelenavá voda byla chladná jako

led a tanily

nmecká

pi pian,

na které hrála

obtav stará

slena, šlechtina, se srdcem

vn mla-

dým. Pensionát madame Duvalové ml vlastn dv oddlení, dámské a pánské a proto nebylo o taneníky nouze. Všecky evropské jazyky se tu ozývaly, jakmile

ina

„madame"

a italština

zmizela ve

obyejn

svém salon,

Svtlovlasá Alena byla brzy nosti. Byla zase

nm-

pevládala.

stedem spole-

bujná a veselá jako díve, všeda

starost s ní spadla

tvá doktora echa

v tomto rozkošném

kraji,

vážná

zapadla do minulosti, jen vzpo-

mínka na Jiího zstala a

radost, že pijede.

Spátelila se s roztomilou Holandankou, která tu praktikovala v lékárn. Byla

již

magistrem farmacie

mladým Švýcarem, který se brzy zahledl do hezkých tmavých oí pvabné a pracovala v lékárn

s

Eveliny.

Alena byla úastná mladé

128

jejich lásky,

kterou

?

chránila s naprost3^ pochopením. Evelina vyprá' vela

eské pítelkyni svou lámanou

fi-anštinouceié

hymny na svého Andrea a tvrdila, že si ho v^mc, teba proti vli svých rodi, starosvtských Ho-

hndan

z Haagu, kteí ch3rstali pro svou dceru ja^

kéhosi statkáe, se

jí

aspo o

dvacet

Alena svila se svým žalem a

let staršího.

Tu

ob dívky si vý-

born porozumly, pes rozd národnosti a mateské ei. Evelina však mla ponkud volnjší názory, pes písné vychování. Alena jak vklouzla

ji

jednoho veera spatila,

opatrn do pokojíku vedle lékárny,

kde bydlel Andrée.

Když jí to druhého dne vyítala, zasmála se sndá Evelina rozpustile a nejevila nijaké lítosti.

„Hlupáku", ekla Alen,

„mám ho

tak ráda!*'

A byla pesvdena, že tento dvod úpln postaí. Aleniny dopisy rodim byly veselé, pekypovaly vtipným

líením

jejího

okolí.

Ani slvka

stesku v nich paní Malínská nemohla najít. 2^myslila se

asto nad tím.

Ml snad jqí muž pravdu ním jiným nežli dt-*

Nebyla Alenina láska pece

ským rozmarem? Zapomnla na Jiího v novém okoU? Doktor

5M

edi psal Alen velmi asto.

Byly to do^

129

pisy tak zábavné, tak dachaplné, že je Alena

oe-

naptím. Cestoval ve své dovolené po Francii a Anglii a Uil své mladé pítelkyni své kávala vždy s

cesty, vybíral pro ni

celé sbírky

obraz

nejhezí pohledy,

posílal

jí

a pohlednic. Zdálo se, že touží,

aby byla úastná všech jeho dojm, aby s ním prožívala všecko nové a krásné, s nímž se ve svt shledává.

Alena odpovídala krátkými pozdravy.

asu na

dlouhé dopisy,

vždy

Nemla

tu byl Jií, který

si

skoro zoufal, nedostal-li pravidelný dopis od svého

mu

mu, nikdy nebude u konce ten hrozný ervenec

dvátka. Dni

lín ubíhaly, zdálo

se

že

Konen! Byl krásný srpnový den, když Alena dostala

te-

legram, oznamující jeho píjezd.

Roztanila se radostí po pokoji, který nyní sdílela s

Evelinou a mávajíc telegramem stáhla po-

hodlnou Holandánku nežli

jí

s postele.

vysvtlila, že dnes pijede

Trvalo dlouho, její

Jií,

její

bin-

aimé (miláek).

A pak stála k veeru na nádraží,

za nimž se rý-

sovaly Alpy, a s bušícím srdcem pozorovala stín rydílíku, který

130

jí

pinášel lásku.

temný

Za cfavili stál ped ni její hoch a objal ji celou ios»hoelým pohledem. ekl mkce a toto slovo, v nmž se všecky vzpomínky na arovný as, kdy se ro-

,J*rinceznol" tajily

dila jejich láska,

peklenulo všecky rozpory, pi-

nadji a netušené

neslo

Klesla

polibk.

štstí.

mu do nárue, dychtivá jeho laskání, jeho To

nebylo

již

dvátko

Alena, které objí-

mal, byla to rozkošná malá žena, která

rozumla

jeho touze.

Nikdy nezapomnla Alena na božské dny v nádskvlým rám-

herné alpské pírod, která byla jen

cem

jejich lásky.

vali celý

Teprve nyní, kdy spolu proží-

den, od ranního pozdravu do posledního

políbení veer, kdy se rozcházeli s

novou nadj na

zítek, poznala Alena, jaký milý hoch byl

její

Jií.

Podnikali výlety do hor, plavili se v malé lodice

po jezee zelenavém jako stín mladého listí, sedali na hradbách zámku, ped evangelickou modlitebnou,

ped

níž stála

pochmurná socha Kalví-

nova.

Všude zstaly vzpomínky na polibky a

jejich objetí,

késtí, jež bylo

vlastn jen pedehrou k blaženosti,

která je ekala. 5ft^*

na

nžné sliby. Alena kvetla v tomto ovzduáí

131

Jak ji Jii miloval, jak byli mladí a veselí na tchto procházkách strži

stín

kolem horských bystin, divokých

a chmurných alpských les! Jen

ncdy spatila

v jeho veselé, milé tvái, bolestnou touhu v jeho

pohledu, kterým objímal stavo,

její

Sevel

svží tváinku, ji

dech, líbal

její

její

štíhlou

pružnou po-

usmvavé rty.

pak vždy do náruí, až se v ní ji

šílen, až se

chvla podivnou

zatajil

úzkostí,

sladkou a vzrušující. ,yAleno, princezno moje!" šeptal na jejídi rtedi,

„kdybys byla

již

Hle, mohli jsme

moje! Kdybys být

již svoji,

vdla, jak

trpím!

nemusil bych

pouštt veer, nemusil bych od tebe

odejít,

t okdyž

toužím, šílím po tvé lásce!"

Ležela vždy ztrnulá po takovém výbuchu v jeho pažích, všecka zbledlá, ustrašená jeho vášní a svou

touhou, kterou tušil v

rých oí, akoliv

mkkém pohledu jejích mod-

je pivírala,

loziuní, že chápe jeho

Po takových

aby neprozradila, že

trýze a jeho lásku.

chvílích

pemýšlela pak dlouho do

nod, jak by rozešila pošetilý spor s otcem, jak by mu dokázala, že sama ví, kde je její štstí. Až ko-

nen

si vzpomnla na doktora echa. Podivným pochodem myšlenkovým dospla k pesvdení,

132

že on jediný

mže

jí

pomoci! Za cenu svého utrpení,

avšak mládí a láska je sobecká!

Nezmínila se Jiímu o svém úmyslu, byla však taková veselá a plna nadje, že Jií

bezdky pod-

léhal její nálad,

Poslední dny v Neuchatelu byly až šílen šastné, jak tvrdili

veselím

i

oba zamilovaní

svým

pošetilci. Nakazili

Evelinu a mladá Holandánka se pipojila

na posledních výletech se svým magistrem k

Alen

a Jiímu.

Vracely se znaveny, rozesmátý k mlenlivé „ma-

dame", po

veei tanily však ob neúnavn.

Jejich

mládí neznalo únavy, Alena a Evelina byly stedem spolenosti, která vlasá

upímn litovala, že hezká, zlato-

eška je již brzy opustí.

Slíbily si s Evelinou,

že

si

že na sebe nezapomenou,

budou psát — a kdož

n malý a

ví ?

lidé se setkávají

Svt je vlastn hroz-

astji nežU sami dou-

&jí.

Evelina

mla

zstati v Neuchatelu ješt

rok a doufala pevn, že se

dobu rodie Asi týden

maminky,

se

jí

aspo

podaí smíiti za tu

svým švýcarským magistrem.

ped odjezdem dostala Alena dopis od

která

jí

sdlovala, že

ji

pijede sama na-

pTOÚ do Curychu. editel Malínský byl píliš za-

1»

?

méstnán v bance, nemohl tedy pro svou dceru pijetí.

Alena byla tomu velmi ráda. Maminka

odpustí

mi za

A

její

uskok, odpustí, že Jií bez jejího

ji

jist

vdo-

ni pijel.

tak došel dva

línské

dny

ped

odjezdem pani Ma-

do Prahy Alenin dopis, trochu zmatený,

plný štstí a omluv, jehož jádrem bylo, že Jií

Neuchatelu a pojede

je

dom s Alenou!

Paní Malínská hledla pekvapena a podivn vzrušena na dceiny ádky.

Tedy pece! Mýlila

se

tedy, domnívajíc se, že Alenina láska podlehla vzdáenosti!

Jií byl u

ní! Ztrávili spolu celý

msíc, sami

dzím mst, sami se svou mladou láskou a touKdyby to vdl tatínek! Dnešní dívky vru mají odvahu urvat osudu svj díl štstí! Jakási úzkost jí sevela hrdlo. Dovedou také bohou!

jovat s vášní, s láskou, která nechce uznati pravidel

a omezení? Jaká bude

její

Alena, až se s ni setká

Bude ješt dtinským dvátkem, i bude již ženou, které se dostalo poznání? Vzpomnla na svou rozmluvu s Jiím Marešem. Slíbil jí tenkrát, že v jeho nikách je Alena tak bezpená, jako v ochran matin. Splnil svj shb? Dovede ekat? Spatí stopy lásky

její

Chvla 134

mladé tvái?

se strachem

o své dít,

jež

kráelo samo

:

svým dlem, uniklo jaksi z milující ochrany matvždy musila íiny. Nemohla se na ni hnvat vzpomenout na svj život, na bolestnou resignad, za

—

pro kterou se rozhodla, když

za svou lásku. Její generace

pes pekážky

—

mla tenkrát bojovat

nemla ješt odvahy jít

pinese moderní samostatnost

štstí dnešním mladým dívkám,

jež vyhlásily boj

skromnému ekání, nebyly již poddajné, nechtly, aby jejich život byl obtí? Po celou cestu do Curychu trýznily ji pochyby, bála se skoro setkání se svou dcerou. Když ji však spatila na nádraží v Curychu, kam pijeli díve o hodinu, když pohlédla do jasných oí své Aleny, rozplynuly se její

dvátko,

její

obavy.

To

byla stále

jen šastnjší byla nežli

její

Alena,

pi svém od-

jezdu z Prahy, jaksi vysplá svou láskou a odhod-

láním vybojovat

si

Dojata otevela

zardlou tvá na

svého hocha.

náru a Alena ji

objala, skrývajíc

jejích prsou.

„Mamineko moje zlatá, hnváš Paní Malínská pozvedla

její

se

tvá

a

na nás?'*

zahledh

se

vážn do jejích oí „Mám píinu se hnvat, Alenko?" „Nemáš, maminko! Byli jsme jen hrozn šastni, nemohli jsme být dva msíce daleko od sebe!" 135

D<^or Mareš

pistoupil a sklonil hlaru nad ni-

kou pani Malínské. t,Odpustíte

nám náš

uskok?'' tázal se a jebo milá

tvá se usmívala. „Nezapomnl jste na svj Pohlédl

„Nezapomnl, drahá

slib,

pane doktore?**

jí pevn do oí.

mi

milostivá paní! Alena je

píliš

— ctím v ní svou budoucí ženu!"

Vila mu

a

pevn mu stiskla

„Doufejme, že se vše urovná!

ruku.

Jste

oba

dkladn

samostatní, myslím, že pekonáte všecky pekáž-

ky!" Zpáte6ií cesta byla rozkošná. Jií, jenž tak dob-

e

pochopil tichý stesk Aleniny maminky, dávno

umlenou touhu po

lásce a

vzdala, zahrnoval

jemnou, uctivou pozorností,

dvoil se

jí

ji

po

štstí, jehož se již

dokonce, takže Alena

nkdy

žertom se

mraila a vyítala mu, že na maminku musí žárlit. Odvedl ji pak do chodbiky a tam v kout, kde |Hcáv bylo zcela pusto,

»,Maminka tvoje

ekl

jí

hezky

je

poádn jí vyinil. nádherná žena, hlupáci'*

upímn. „Tuším,

že

její

život nebyl

tak radostný a šastný, jako bude náš! Zaslouží

dvoil. Musíš se s tím smíit, že

ffcych se

jí

Knit také

trochu

IS6

rád.**

ji

si,

budu

Neobešlo se to kázáni bez polibk a objetí a Alena

mu slíbila,

mince

že

soucit s

již

ani

nemukne,

a se dvoí ma-

Pemýšlela o jeho slovech a tichý

jakkoliv.

maminkou jí prochvl. Kdož

ví,

tak bohatá štstím,

snad

mla

Alena byla

také lásku, které se musila vzdát

mla v srdci tolik lásky, byla tak

milována, že mohla dát

i

své

mamince ást svého

štstí

ZastaviU se v Mnichov, prohlédli

si

dili

obrazárnami a musei a Alena se

jak

maminka

sou a

msto, bloustále divila,

vše chápe, jak se dovede kochat krá-

umním.

Paní Malínská rozkvetla v tomto

ovzduší mládí a lásky, omládla

jaksi, vrátila se

do

dob, kdy byla schopna nadšení, kdy se radovala ze všeho krásného, všecky touhy mladých let v ní ožily, touhy, jež

pohbila tenkrát, když povolila

otcovu naléhání a pijala ruku editele Malínského.

S tichým steskem opouštla Mnichov, s jediným páním jen, aby její dcei se dostalo splnní všech tužeb, aby nemusila se uchýUt k resignad, jež nebyla vlastn klidem, nýbrž stálou, bodavou bolestí.

ím více se

blížili

ku

Praze, tím astji hovoili

o své budoucnosti. Jií nechtl ekat, nechtl vit, že by Alenin otec stál na svém pošetilém pedsixi137

ku.

Vždy neml nejmenší píiny bránit své dcei! s doktorem echem byl pece nemožnou,

Satek

bláhovou utopií, Alena se pinutit nedá! Paní Malínská radila k trpéUvosti. 21nala svého

muže, vdla, že

je

vlastn dobrák, píliš lpl však

na svých zásadách a tžce by nesl svou porážku. Alena se jen usmívala.

Mla

svj

plán, byl však

jejím tajemstvím.

,J'jdu do banky",

prohlásila

odhodlan. „Do-

káži tatínkovi, že jsem samostatná žena, že se do-

vedu

sama!"

uživit

„MjTslíš, že

hned dostaneš dva

tisíce

msín?"

smál se Jií.

„Také

je

jednou budu mít, pane kolego!" od-

povdla mu, hrd

„Nechci být

se tváíc.

závislá

na milosti pana manžela, chci mít své píjmy!" Potrestal

cestovních lejší

domýšhvost políbením ve stínu

její

pláš

a tvrdil rozhodn, že

je

mu

mi-

dobrý domácí obd nežU výdlen inná žena.

Tyto vážné

i

žertovné debaty zkrátily

cestu. Jií se musil

konen

tedy ješt poká, jen však do vánoc!

musí být Alena jeho! Pohlédl

vroucn na

své

dvátko,

znan

podvoliti. Slíbil, že

O

vánodch

pi tchto slovech tak

že Alena, rudá jako rŽe,

rychle se obrátila k oknu, aby se vyhnula laskavým

138

a

nžným oím mamininým. Do

jejich

vánoc! Splní se

touha?

Jií se rozlouil

s

Smíchov. Nechtl

Alenou a

její

maminkou na

editelem Malin'

se setkati s

ským, který jist bude oekávati ženu a dceru na

Wilsonov nádraží. Alena mla slzy v oích.Vdla, že se v této chvíli lásky.

Až

pak, až

koní nejkrásnjší pohádka její budou svoji, budou snad ješt

šastnjší, avšak tato doba tiché

i

doba slib a sladkého tušení se

nevrátí

již

vášnivé touhy,

editel Malínský skuten ekal netrpliv na jejidi píjezd. Stýskalo se

dokonce se

bál, že se

dá

mimo

který se

proto

pesvden

to byl

mu

tolik

její

po Alen, že

ve svém

zviklati

ení, jen aby zase zaslechl však píliš

mu

pesvd-

veselý smích. Byl

o správnosti svých zásad a

nesmírn nadšen pro doktora echa, zdál nejdokonalejším mužem. Bál se

ponkud

setkání s Alenou, ta však byla píliš

šastna, aby mohla být nevlídná.

Objala tatínka zcela

upímn,

ani

slvkem

v píštích dnech nezmínila o Jiím: prohlásila že je ochotna nastoupiti

ptávala otce, jakou

jí

se

jen,

do banky a horliv se vy-

pidlí prád.

editel Malínský se jen usmíval, podnikl však 139

ihned všed^

nntn kroky a za trnáct

dni po svém

návratu ze Švýcar nastoupila Alena v bance. Její otec se

zí", pravil své

echa! jen

smál jejímu nadšení. „Však

Uvidí, že práce v bance není

nco

ji

to

omr-

žen, „ješt ráda pijme ruku doktora

Pejde

zkusí.

pak

ji

chu

samý med,

a

na samostatný

život!"

Paní Malínská neodpovdla. Nebyl by

uvil, že nebo

je

se mýlí, že

jisté

nezná naprosto dnešní dívky

nechce znát!

Tak zaala Alena svou „výdlenou iímos', ovšem v jiném oddlení

To

nežli byl doktor

Mareš.

vsak nebylo naprosto pekážkou, aby Jií ne-

úadu dom. nebo Alena byla

doprovázel svou novou kolegyni z

Odpoledne pak se

znova,

sešli

tuze vdychtivá a tvrdila, že není nad praktidcé

vyuování,

jež

vydá

mnohem

více

nežU šedá teo-

rie.

Nezapomnla však

tchto prvních dnech

ani v

plných nové práce na svj plán, kterým chtla zlo-

mit odpor otcv. Chtla

jít

chovi a požádat ho, aby se

jí

ke štstí a

pímo

k doktoru

vzdal a mrolnil

jí

ecestu

lásce.

IX.

V sanatoriu 140

doktora

echa, v

tiché vinohradské

ulid, byl

po

celé

odpoledne ruch a šmn. Nkolik

tžkých operací se konalo, teprve když asný podzimní soumrak nahlédl do oken, nastal klid. Doktor ech pecházel po operaním sále, odkud

práv

odvezli posledního pacienta v hluboké nar-

kose. Sestra

instrumentáka uklízela

nástroje, skle-

nným stropem padal žlutavý písvit kalného podzimního veera na operaní stl, jehož plocha se

matn leskla. Chvílemi pronikl tichem hlas zvon-

ku.

Nkterý

pacient volal ošetovatelku.

Doktor ech, vážný a ruce

u

ponkud

znavený, myl

si

bílého umyvadla. Pak oblékl istý, bílý pláš

a sešel dol. Ješt na

nho

ekalo nkolik návštv

v pokojích nemocných, pak

konen

si

mohl od-

poinouti. Sestry se míhaly

po chodbách skoro neslyšn

pecházejíce z pokoje do pokoje. Doktor ech pijal jejich zprávy, naídil, co

do pokoje

mocný

se

bylo potebí a pak vešel

pacienta, kterého

ped

nutno vykat, pozorovat ho,

t^ a vyžadovala Konen

práv

operoval.

Ne-

chvílí probouzel z narkosy a bylo

si

nebo

operace byla

svdomité lékaovy pée.

pacient usnul a doktor

ech

mohl ho

sviti ošetovatelce. Pistoupil na

chvíli

k oknu.

Byl již skxHO veer,

asný veer ke kosná záí, smut141

ný

a temný po deštívém, sychravém dni. Pak po-

kynul seste, aby neodcházela od nemocného a vyšel

z pokoje.

Toužil dnes po klidu, byl znaven a podivné nespokojen. Pozoroval tuto svou náladu

Vdl,

co

dvátku,

Vdl,

je její

již delší

dobu.

píinou. Byla to mamá touha po kivdou na jeho lásce.

jehož mládí bylo

že editel Malínský je

—

mu

naklonn, že

a pece neml dosud by mu dceru ochotn dal odvahu nabídnouti ji svoji lásku. Nco bylo v jejich

mu vždy

oích, co

bránilo promluvit, a

práv

tato

muivá touha byla nesnesitelným utrpením. Kráel zamyšlen dlouhou, bílou chodbou, pokrytou mSckými koberci, které tlumily jeho kroky. Bílé dvee tu byly, jedny vedle druhých a za každými byla bolest,

s

bylo utrpení. Bojoval

Udskou bídou a vždy

s

ním, zápasil poctiv

mu jeho práce poskytovala,

Toto sanatorium, modern zaízené chvaln známé a velmi vyhledávané, bylo jeho životním dUem. Ml povst znamenitého lékae, obratného a zkušeného a zárove povst lidmnila. A uspokojeni.

pece

mu

dnes nestailo

to,

co až dosud vyplfk>-

valo jeho život. Zatoužil po osobním štstí, vlasé

po zlato-

žen, u niž by nalezl klid po prád, lásku a spl-

nní své 142

touhy.

— Na konci chodby byl jeho pokoj, elegantní, vážný pokoj lékae a uence.

ekala ho tam však samota,

v poslední dob, kdy jeho krev zneklidnla, kdy snil o dívích retech, o vášnivém objetí, o úsmvu oí modrých jako letni obloha v slunení

tak trpká

zái.

mu zastoupila mu cosi, nemluvila však o nemocných. Byl zamyšlen a neslyšel ani, co mu povídá. PokyMladá dívka v blostném úboru

cestu. Hlásila

nul rukou, a sestra odbhla, že nemohla vyíditi

svj

ponkud zmatena tím,

vzkaz.

Otevel dvee svého pokoje, ztopeného v šero. Hluboká kožená kesla rýsovala se nejasn ve vad-

noucím písvitu podzimního veera.

Zastavil se na

prahu jako oarován. Ztlesnil se snad jeho sen?

Z

kesla

u

široké

pohovky plné pestrých polštá

zvedla se štíhlá postava v

modrých

pláš a malý plstný klobouek a

svdily jasn o tom,

stava je

šatech.

ležely

Šedý

na klubovce

že nesní, že tato díví po-

skutená, není jen výtvorem jeho fanta-

sie.

Mechanicky zavel za sebou dvee a ten, vzrušen,

neschopen slova.

stál tu,

zma-

Konen se vzpama-

toval a horká vlna radosti jím prochvla.

„Sleno Aleno, vy?" 143

Podávala

mu ruku s veselým úsmévem.

„Ano, to jsem já! Však nebylo snadno dostat »e do vaší svatyn, pane doktore! Máte tu velmi písné ošetovatelky! Postavily se mi v cestu a trvalo dlouho, nežli jsem je

pesvdila,

že

nemíním spáchati

na vás atentát!"

Hovoila

rychle, skoro

nervosn, zdálo

se,

že

chce svým hovorem zakrýti své rozilení!

Doktor

ech

políbil

jí

ruku.

„A už je dvod vaší návštvy jakýkoliv, Aleno, dkuji vám, že

jste

Radost, touha a nadje mluvily z jeho

bylo skoro úzko, pomyslila-li na

Pinutil

ji,

sleno

pišla!"

úel

oí a Alen

své návštvy.

aby usedla na pohovku, obklopil

ji

mkkými polštái a usedl vedle ní. ,J*inášíte

mi radost, pinášíte mi štstí?"

Jeho hlas se chvl.

Ml

ji

zde, tak blízko, zlato-

vlasou královnu svých

sn, vidl mkký

rých oí, jemné chvní

jejích

Pro

lesk

mod-

rt.

pišla?

Nechtl pochybovati, že jqí nenadálý pídbod znamená konec bolestné touhy, znamená konen její

splnní.

Plaše hledla Alena na jeho tvá, tušíc jeho omyl.

Chtla 144

mluviti,

chtla rychle vysvtliti,

pro 9C od-

nému, zpsobit

hodlala pijít k ji

nyní, v této osudné chvíli

mu

bolest, která

psobila skoro stejné

utrpení jako jemu.

„Pišla jsem, pane doktore

.

.

zaala váhav,

/'

avšak doktor

ech

ruky. Bál se,

zbable se bál zvdt pravdu.

„Pokejte", šla!

ji

perušil prosebným

prosil, „povíte

mi pak, pro

Kolikrát jsem o

tom

snil,

že tu

spatím

„pišla jsem zpsobit

vám bolest nezvuným .

„Bolest?" opakoval

lesk vašich ."

hlas,

její

." .

hlasem,

„pso-

mi již dlouho bolest, Aleno!"

Bylo

jí

do pláe.

tohoto muže, který

Pro si

je její láska

utrpením pro

jist zaslouží obdivu a štstí?

Avšak vzpomínka na Jiího dodala

pil

pijste.

. .

„Pane doktore", stísnn, zvadle znl

byla

jste

Dovolte, abych se chvíli radoval, že tu

zlatých vlas, že tu uvidím vás, Aleno

bíte

pohybem

si

jí síly.

Ne-

vdoma viny vi doktorovi echovi. Vstou-

do jejího života teprve, když poznala kouzlo mla-

dé lásky, pišel pozd,

její

mládí uniklo jeho pozdní

touze

„Pane doktore, prosím Kdybyste Vzal

její

„eho 58-10

vdl,

jak je

mne!

vás, V3rslechnte

mi toho

líto

." .

.

jemn ji stiskl. dvátko? Je vám

ruku do své a

je

vám

líto,

líto

mne?

145

:

Nebute yás

.

.

Vždy

smutná!

to není vaSf tídoo, že

mám rádi"

.

„Mlte!"

volala

^neíkejte to!

vášniv, podšena, nelattna,

Vždy

jsem k

vám

práv mne nemel

pišla

proto, abych vás poprosila, abyste

rádi"

Usmál

se konejšiv jejímu výbuchu.

„Dít, vaše žádost je nesplnitelná! UkHdote však a povzte mi, pro vás nemám mlt rádr ,JProtože

mám

ráda Jiího! Protože se chceme

vzít a tatínek nechce!

a

)á vás

.

.

.**,

hlas se

Nutí nme, abych jí

zlomil v

hrozn bezdtné, áemohu, vte mi to." „já ... je to

Její hlas

ai^

si

vzala vás

tlumeném vzlyku,

avšak

nemoha jin^,

znl dtsky bezmocn, prosil a

nevstupoval do cesty, aby

jí

se

jí

žebronil,

dovcdil

ifcS

za

svou láskou.

V pokoji se skoro úpln setmo. Doktor ech otoil mechanidty vypinaem nclké stojací zlata.

lampy s hedvábným stínidlem barvy bkdého skryl hlavu do dlani a sedl mlky vedle

Pak

Aleny, jež na

nho hledla pohledem phiým úasxi

a tichého soudtu.

Pak

se ozval zlatým

146

pisvitem p(^oie ielo hlas

„Jií, to

je

doktor Mareš, který byl s vámi v Kláno-

vidclL**

odpovdla

„Ano!*'

na a pak

jste

Jií nechce

jásav, „byla jsem tak šast-

A

pišel vy!

tatínek odmítl Jiího a

ekat... do vánoc se diceme

již

vzft!

Proto jsem pišla! Poprosit vás, abyste ekl tatín-

mne

kovi, že

nechcete ...

máme

že se

Jitm

s

tak rádi!"

„Jest lil

si

vdoma, jakou mi psobí

stánwucí |muž a v duši

vánoc se chceme

ekat!

A

vzít.

mu

Vzbouená

krev bila

být odsouzen k

jen vztáhne ruce, a

bat

po

její rty,

slova:

její

do

Jií nechce ekat! Nechce

jsou tak mladí!

Snad práv proto! Mládí

nemá trplivost, neumí ekat,

má

myd-

bolest?**

znla

mu

jako

ekal on!

do spánk. Pro,

Má

marnému d^ání? bude

ji

mže být jeho

.

ji

pio zde,

mít v objetí,

mže zlí-

zlatovlasé

dváúoo,

.

.

nmž toužil celou silou své pozdní mužné lásky.

Byla

si

vdoma

nebezpeí, jemuž se vydala touto

Kolou návštvou u muže, jenž ji miloval ? Pišk ho prosit,

mohl

aby

jí,

ji

pestal mít rád, aby se

jí

zekl, a po-

aby mohla být ženou toho druhého, jebož

nejhorší zbraní bylo jeho mládl!

Tašik Alena jeho myšlenky? s»^*

Sedb

ta zbledM,

147

.

v jeji mladé tvái jevila se podivná

úzkost, skoro po-

dobná touze. Násilím

svj

hlas,

cfatél ji

pemohl

své vášnivé vzrušení. Ovládl

aby neprozradil boui jeho smysl. Ne-

polekat,

nechtl násilím

dostat, co

mu ode-

pela ve svém sobectví mládí.

„Má vás velmi rád váš Jií ?" jJEirozn!" zvolala

drazn. „Vite,

moji prosbu, pane doktore!

že splníte

eknte tatínkovi, aby

nám nebránil, vždy to nemá smyslu ." Ano nemlo to smyslu, aby jí mluvil o své .

Byl konec

obtavého

mu

.

.

Zbývalo jen, aby

.

píznivce

mladé

pisoudila ve své naivní

její

.

dohrál

lásce.

úlohu

touhy, kterou

dve v jeho velko-

myslnost.

2^

chvíli odejde z jeho pokoje,

chvíli ilusi

o štstí! Odejde

kam pinesla na

s jeho slibem, že

uiní

aby Jií nemusil ekat ... na svou dívenku, na svou ženu vše,

.

.

Bude zase sám, osamlejší než díve, nebo nyní nemá již nadje. Usmál se trpce. Jeho stáí má povinnost obtovat se, zíci se blaha, jež patí mládí!

Nebude

jeho zlatovlasá Alena s

modrým

leskem ve veselých oích. Za chvíli odejde

s

jeho

slibem ... a pjde k nmu, ke svému Jiímu, jemuž

14B

,

dá ochotn vše, své mlcké

díví

V

pvab a své mládí

.

rty, své zlaté vlasy,

.

matném odlesku lampy

stava jako

svj

chmurná socha

rýsovala se jeho po-

utrpení.

Alen bylo úzko z jeho mlení, úzko v této atmosfée žalu a vášnivé touhy, kterou

tušila, které se

bála.

Vstala rychle ve snaze ukoniti tuto scénu, která ji

rozilovala.

„Nehnvejte

se

na mne,"

zaprosila, a dodala,

toužíc potšiti ho, zpsobiti

mu

kdybych byla nemla tenkrát byla bych jist

mla ráda vás

Polekala se skoro

již

„Vte,

radost:

Jiího tak ráda,

." .

.

úinku svých slov. Stanul vedle

ní a jeho hlas se chvl.

„ekla jste to jen ze soucitu, i je to pravda ?** Sklonila hlavu a

vdla

nyní, že

ho nechtla jen

potšit.

„Je to pravda," ekla tiše. „Pišel jste pozd!" atil palivost toho slova „pozd", proti

nmuž

nebylo léku.

„Splním

vaši prosbu, Aleno, nic

nesmí

již státi

v cest vašemu štstí!" Její

oi

zazáily.

„Dkuji vám,

och, jak

vám dkuji!" 149

.

A

pak pece selhala jeho

náruí, jeho rty hledaly

Byla náhle v jeho

síla.

její,

jeho ruce se Udiotiv

dotýkaly jejích vlas. Slyšela jeho vášnivý šepot

na svých rtech: „Jen jednou ... jen jednou jsem

t chtl mít v náruí, právem své lásky, kterou odmé dvátko! Neuslyšil mé lásce, nemžeš mi však zakázat, abych

mítáš, jen jednou, Aleno, již

nikdy o

t nemiloval!" Pak

ji

od sebe odstril skoro drsné. „Jdi", ekl

pevným hlasem, „a zapome na mne ve svém štstí 1"

—

Oblékl

jí

klidný, když

bílou

pláš a podal políbil

jí

jí

klobouek. Byl

ruku a doprovázel

chodbou sanatoria

s

ech se

jí

nm

jí

zcela,

dlouhou

etnými dvemi,

miž byly bolest a utrpení. Vrátný vrata a doktor

ji

za ni-

otevel tžká

uklonil. Vrátil se

pak

do svého pokoje, ozáeného matným šípem svtla thtmeného zlatým stinidlem. Zstala tu vždy obklopovala Alenu, jemná

vn, která

vn karafiát, na-

sycených letním sluncem. Chvíli stál doktor

v jeho náruí, kde

ech

na míst, kde spoinula

líbal její rty!

Pak otoil vypína-

em a proud svtla vjrpudil stíny z pokoje, v nmž se

práv vzdal

své poslední lásky.

.

Alena kráela zatím podzimním lykala

staten

15«

slzy.

Do

veeron

a po-

své mladé duše uzavela

veer

však fzpomínku na tento

Vdla,

nevyítala.

byla

Jiího,

na

objetí, jež si

že se neprohešila na své lásce

A znovu si opakovala v

k Jiímu.

nebylo

i

duchu, že kdyby

by jist milovala doktora

ecíu... X.

DruhK) dne

dal se ohlásiti doktor

ech

v kan-

•elái editele Malínského. Jejich rozmluva trvala

dlouho a byla

kami Alenina

stále

perušována rozilenými námit-

otce.

Doktor

ech však nezapomnl

na svj sUb. Alena a Jií nemohli nalézti ohnivjšího

pímluvce své

lásky.

""Konen se editel Malínský poddal. echovi

doktorovi s

Stiskl

ruku

a dokonce se usmíval, když se,

ním louil. „Pemohli jste nme", ekl

s

tragikomickou tváí,

„to je osud nás starostlivých, moudrých otc! Mládí jde

pes

nás a

musíme

zasloužila! Je to ste

jí

se poddat!

nápad od

Alena by vlastn

té žáby, vyzvat vás, aby-

dlal advokáta. Víte, doktore, že bych byl ml

radji vás, myslíte-U však, že se Alena trápí

V

duchu

dávno se

mu

trápil

Doktor

.

.

.r

však bylo docela dobe, nebo
pochybami, jedná-li dobe.

ech se usmál. 151

již

!

„Odmnou vám že doktor Mareš

je

bude Alenino štsti! Myslím, ádný muž, milý píteli!"

ádný muži" pravil editel Ma„Výborný úedník, a také jinak bez-

,J)okonce velmi línský horliv.

nho dkladn", dodal dkazem, že se již díve chystal

úhonný. Vjrptal jsem se na a toto piznání bylo

k ústupku. Zatšil se dokonce na Aleninu radost a na radost své ženy,

nebo vdl dobe,

vtší ochránkyní dceiny

že

maminka

byla nej-

lásky.

Spchal toho dne dom, aby pedhonil Alenu, která otci vždy obratn unikla pi odchodu z banky. Podailo se mu to. Sedl již u obda, když Alena pišla. Hledla pátrav na otce, který se njak ta-

jemn

tváil.

Splnil doktor

ech

a pemluvil ho ? Po tajemství

již

svj

slib? Mluvil s tatínkem

obd editel

Malínský svého

neudržel. Slavnostn vyzval Alenu a

maminku, aby zstaly v pokoji. piznal, že nad ním zvítzily „Aleno!" zaal vážn,

A pak

se hrdinsky

„ped temi msíci

byl

m mne doktor Mareš a žádal mne, abych svolil k vašemu satku. Má ješt dnes v úmyslu si t užít?"

Alena vyskoila, jako by

152

ji

nco píchlo.

„Ježíšku, tatínku, jak by neml! Chce se ženit ?** teba hned! Dovolíš nám to? Smí Jií pijít „Jen zvokia, divochu," bránil se pan Malínský

Aleninu útoku. ,J^oznal jsem, že ubohý otec je vždy

mezi ženskými prodán! Nezmnil-li tvj Jií svého úmyslu, mžeš mu íct, že proti vašemu satku nic nemám! Ovšem s jednou podmínkou! Že se nedáte za rok rozvést!"

„Ani za

odpov a pak

dusil chvíli v láskyplném objetí své

pan editel

se

znla velkolepá

sto let!"

dcery, která se smála a plakala jedním

objímala otce

Konen bujn

dechem a

matku, až jim pecházel zrak i sluch.

vybhla

z jídelny, zatoila v pedsíni

Stázou, která na ni hledla s ústy úžasem

otevenými a radost,

co se

i

skryla

svj smích

její

i

konen

ve svém pokoji svou

své slzy. Plnily

rty usmívaly štstím. Alena

její

oi, zatím

vdla,

že

její

smích patí Jiímu, jejímu hochovi, který nemusí již

ekat;

její

slzy

byly

však

vzpomínkou na

velkomyslnou lásku doktora echa, jenž

splnil

svj

slib. ..

V

jídeln stála Alenina maminka proti svému

muži. Oba

mli

slzy

v oích, usmívali

se však

oba

šastným úsmvem, jenž peklenul smírn mnoho z toho, co je dlilo po celý život. Paní Malínská 153

:

podala pak

:

vdn ruku svému muži, který

ji

po-

po prvé po dlouhé dob.

líbil,

„Kéž

je

Alena šastna,'" Tašeptala vroucn a

po prvé byla vlastn ve svém manželství spokojena. Pak se však rozpomnla na své povinnosti hospo-

dyn a s vlhkým leskem v oích odešla do kuchyn, kde se konen Stáza dozvdla vzrušující novinu Alena se bude vdávat a vezme Stáza

si

si

svého hocha!

musila sednout na uhlák, jak se

jí

tato

zvst vrazila do nohou. Musila si odpoinout, nebo tušila

ve svém trochu zvolna chápajícím mozku, že

bude dnes nohou. lost

a v píštích

Nebo nebylo

dnech potebovati svých

pochyby, že se taková udá-

v rodin musí náležit

Nemýlila se skuten, Alena, trochu zardlá

oslavit!

nebo

za chvíli tu byla

pláem, záící však štstím

mamince dležitou otázku „Mami, smím ho pivést?" Maminka vážn pikývla. ,^nved ho k veei! Snad do veera

a zašeptala

nco

se Stázou

pipravíme!"

Stáza se na Alenu široce usmála a rychle odvazovala zástru a zouvala rozšlapané

domácí trepky

„Jen jdte, sleinko," pobízela Alenu, „já to ob-

hám! Budeme mít veei 154

nco

gusto!"

.

Alena se zase roztoila divoce po kuchyni a za ehvili 8i tiše

prozpvovala v pedsíni, kde

si

oblé-

kala rychle pláš, pemýšlejíc skoro s obavou, co

Jií udlá, až Její

mu poví ...

obavy nebyly zbytené,

kém p(^šení obejmout

nebo Jií byl ve vel-

a zlíbat svou

nevstu

ped oima všech lidí. zabránil v pošetilém Alenin pohled mu udSený Jen tom úmyslu, jeho oi však na ni hledly tak hla-

uprosted nejživjší

dov,

ulice,

že Alena dostala z

nho strach.

Trvak) dlouho, nežli se tak dalece umoudil, aby

mc^ vyslechnout podrobn její zprávu o nenadáém štstí. Jen to mu zatajila, že ví, kdo je pvodcem

tatínkova svolení.

íteditel

Malínský

slíbil

doktorovi echovi, že se

Bezmíní o jeho zasažení a splnil svj

slib.

však umínila, že musí zstati tajemstvím rejší

návštva v

tora

echa.

Jií

ji

její

si

ve-

sanatoriu, tajmstvím jejím a dok-

Zasloužil si jist

mínku, koutek v jejím Bouti ani

Alena

svému muži

srdci, .

její

vdnou

vzpo-

kam nedovolí nahléd-

.

zahrnoval nejpošetilejšími nápady, takže

nevycházela ze smíchu.

Ténd te zcela vážn, mohou-li míti svatbu

zítra.

155

Pifece

nebudou ekat do vánoc, nyní, kdy pekážky

zmizely jako sníh na

jamim

slunci!

mu a rozhovoila se mladých muž, o výbav a

Vysmála se tilosti

horlivé o poše-

spoust dleži-

tých vcí, které nutno vyídit nežli mladí zamilovaní lidé se ocitnou jí

uvit

ped

oltáem. Jií

neml chuti

a tvrdil zcela vážn, že výbava, nábytek*

koberce a záclony jsou hroznou zbyteností, vy-

dv-

myšlenou jen proto, aby taková hloupouká

átka

trápila své

muže

již

ped

svatbou, že

staí jeho mládenecký pokoj, kde

je postel

mu

a po-

hovka, tedy místa dosti pro dva.

Alena se jen blázniv smála a hrozila mu, že teprve uvidí, jaké starosti ho ekají!

V

píjemné zábav jim odpoledne konen Jiího do jasn osvtlené jídelny, kde maminka vykouzlila slavtéto živé a

ubhlo

a Alena uvedla

nostní tabuli, na níž nescházely ani kvtiny v níz-

kých vázách,

jež šíily

pokojem omamnou vni.

Tatínek s maminkou ekali již na dojat a šÉtsten, opakoval

n

a Jií Mareš panu editeli po druhé

svou prosbu o Aleninu ruku. Tentokráte ho však jeho písný séf neodmítl,

nýbrž

stiskl

mu pátelsky ruku a ekl cosi,

svoluje, protože vidí,

156

že tedy

že ta žába Alena by se bez

nho utrápila. Nebylo sice na Alen to trápeni tuze vidt,

nebo

souvislé

vpadla rozpustile do tatínkovy ne-

ei a vybídla svého snoubence, aby slav-

nostn slíbil, že se dá rozvést až za sto let. Maminka ji pohledem volala k poádku, pak ji však vroucn objala a Jiího také. Doktor Mareš políbil

vdn mamininu ruku a upímn pohlédl

do jejích zaslzených oí, v nichž etl nmou prosbu, aby uinil její Alenu šastnou, aby ji ml vždycky rád.

Pak následovala nejrozkošnjší zásnubní veee,

málem odstonala, tak si ubhala nohy Když pak Jií pozd v noci odcházel,

kterou Stáza

odpoledne.

pinášel

si

do svého mládeneckého pokoje

že zakrátko

mže

dát

dnech prosincových

výpov, nebo

jistotu,

v prvních

se definitivn rozlouí se svou

svobodou!

XI.

V dob, vzpomínal

jež následovala si

po slavném zasnoubeni,

Jií Mareš asto na Alenina slova, že

teprve uvidí, jaké starosti íhají na ženicha, aby

ztrpily nejšastnjší dobu

ped satkem.

mu

Celé dva

byl Jií jako v kole. Nevdl ani je-li zima i léto. Bylo mu ostatn stále horko, teba že venku burácel íjnový vichr i blel se první listopadový

msíce

157

sníh.

Odpoinul si vlastn jen dopoledne v bance, i v úedních hodinách ho pronásledovaly

akoliv

ceníky, prospekty a jiné

pedmanželské

staroeti.

Vším byla vlastn vinna Alena a její tvrdohlavost. Postavila si svou svtlou hlavinku a stála na svém,

že se svého místa v bance nevzdá, že chce vstoupiti

do ad výdlen inných žen. Opakovala velkolepé, že

jí

ani nenapadne, aby prosila svého manžela

o každou korunu na punochy nebo na kremroli, na niž dostane chu. Pedplatila si vyzývav n-

asopis a etla horliv lánky, potomto ožehavém ženském problémn, o dvojím povolání vdaných žen a nesnázích matek kolik ženských jednávající o

výdlen inných. Blouznila o mládenecké domácnosti a dvojích

tvrdohlavá, že

píjmech, zkrátka byla tak hrozn

maminka asto

spínala ruce nad tím nerozumem, který se chce vdávat. Tatínek se jen škodolib usmíval a opakoval svému badoadmu zeti do omrzení, že má, co chtl. zkuaí jen, C9 znamená moderní žena! Bohužel, byl Jií píliá za-

A

milován a proto nebyl jeho úsudek dosti stízlivý. rodii sice zle žehral na Alenina moderna

Ped

sobstanost a

vjrslovoval nejhorší

doucnosti, týkajíd se

domádho 158

obavy do bu-

hlavn kuchyn, poádku a

pohodlí. Jakmile však s Alenoa

OMm,

skonily se všecky debaty o ženách velmi brzy,

mla

vsta

nebo

píliš sladké rty a

zbavoval ho

výdlen

jeho malá,

inných

imiínná ne-

šibalský

její

úsmv

úpln rozumu.

Avšak následek Aleniny blahodárné innosti T bance byl ten, že zbývalo na nesetné obstarávky jen odpoledne, a to bylo nyní v

zim strašn krátké.

Ješt štstí, že maminka byla v dívjších letech tak moudrá, že Alenu obas pifece o prázdninách pidržela ke kuchyni, takže

vsta

dni

mla tato podaená nev-

jakousi tuchu o vaení. Více toho jejího

sotva bylo a pani Malínské bylo

pomyslila-li

si,

jak se ta dnešní

asto úzko,

dvata

vdává jL

Mam však dávala Alen za píklad Martu, která horliv chodila do kuchaské školy,

její

podaená

dcera jen potásla svou svtlou hlavou a prohlásila, že

budou chodit nejdíve do hostince nebo

na

obdy

a

veei

dom

koupit a snídani udlat, že do-

mohou vzít pak kuchaku, jako píjmy si to pece mohou dovolit! Jii se sice nápadn otásl pi tomto programu, díval se však práv na Aleniny výmluvné rty a po-

vede.

Ostatn

si

rodina s dvojími

cítil

zbsilou touhu po políbení,

ímž byla jeho zájm k ist

pozornost odvrácena od praktidrých ideálním.

159

VétSina práce a starosti zstala za téchto okolnosti

nutno

mamince, tatinek jen

platil

že platil ochotn.

Snad

i^ci,

lenkou, že

má

a k jeho chvále se utšoval

myš>

jen jednu dceru a slibem Jii^o, že

divé až za sto let. Nemusil se tedy bude slavit svatbu novou. Mimo to pocioval píjemné zadostiuinni, když slyšel náse nerozvede

báti, že za rok

ky mamininy a Aleniny moderní názory.

„A mají, co chtly," sovaly

mne! Doktor

íkal

ech by

si

v duchu. „Pehla-

nepipustil, aby jeho

žena chodila do banky! Však ješt uznají, že jsem

ml pravdu, až budou bhat po hostincích a odpoledne uklízet byt!

T3^o úvahy

Ta moderní

mu

oslazovaly

mládež!"

znan

nekesanská

vydání, jimž nebylo konce.

\^ak to není malikost, vdávat dceru! Nejdíve je

tu byt!

Najdte dnes

b3rt,

který by vyhovoval

moderní, výdlen inné žen, která by chtla, aby se všecko dlalo samo! Alena, žába pošetilá, blouznila

o Bubeni, Voechovce a

vile

Sbhali toho spoustu a na konec

na Hebenkách! si

mnli, že na Floe má banka nkolik

šastn vzpo-

dom, v nichž

jsou rozkošné dvou- a típokojové byty za ceny

aspo

snesitelné.

editel Malínský snadno byt

dostal, vznikla však zase

160

hluná

debata, má-li to

i tech pokojích. Maminka tvrdila, výdlen innou ženu, která nechce uklí-

být byt o dvou že pro zet,

staí pokoje dva, Alena chtla ti,

nebo prý

musí mít vedle ložnice a jídelny také pracovnu!

etla

totiž

covn

mže

ve svém ženském asopise lánek o pra-

,4ntelektuálky'* a vzala si

do hlavy, že ne-

exbtovat bez obrovského psadho stolu. Jií

jen zoufale kýval hlavou a pestala-h jeho

na

chvíli mluvit, tvrdil, že

pokoj

s

nevsta

jemu staí mládenecký

jednou postelí a pohovkou.

Konen

se

do toho

vezmou pokoje

ti.

vložil tatínek a rozhodl, že

Ten

tetí však pro Jiího, aby

ml koutdi:, kam se ped svou moderní ženou utee, bude mít dost. Rozvést se dát nesmí, tedy bude mít aspo útoišt ve svém pokoji. až toho

Byl byl

již

již

nejvyšší

as, aby se rozhodli, nebo byt

skoro pronajat rodinou

to poslední, který byl volný 1 ditel

s

temi dtmi

a byl

V poslední chvíli e-

Malínský smlouvu podepsal a byt byl

jejich.

kuchy a koupelna až dol do Vršovic,

Byl to byt nádherný, ti pokoje, z bílých dlaždiek, vyhlídka

roztomilý balkon, byt k pohledáni. Alena byla jím tak nadšena, že se smíila i s tatínkovým páním, aby

tetí pokoj patil Jiímu. Lichotila se však k

mince tak dlouho, až 58-11

jí

slíbila

ma-

druhý psací stl jen

161

pro

A byt se zvolna plnil, truhlái si v nim po-

ni.

dávali

dvee, malíi a alounici tam

byli jako

doma.

Ubohá maminka

byla jako ve vidéni. Bohudíky, že

se Stáza v této

tžké

Zdálo

se, že

do ní

dob

vjel s

znamenit osvdila.

Aleninou svatbou nový

život. Lítala jako „airoplán", vaila

menit

dokonce zna-

a byla neúnavná v uklízeni nového bytu

hrozn dojímá

Alenina. Byla z žen, které

snad proto, že samy

ji

málo v život

Aleniným štstím, hála

se

láska,

zažily. Žila

na ohní&u

cizí lásky

a tato rušná doba zásnub probudila v ní všecky schopnosti, jež se dosud ukrývaly

pod

její

zdán-

livou liknavostí. Paní Malínská asto uvažovala

v duchu, že pozdji, až domácnosti, dá

jí

se

Alena nasytí mládenecké

Stázu, aby

ji

nauila hospodait.

tom také snila, nebo nebyla nikdy dobhnout na Floru a stále si libovala, jak se

Stáza snad o líná

tam bude žít a jak šastné bude inka Alena vezme, až se vdá.

dve, které

si sle-

Pani Malínská jejího ochotného zastání nyní velmi potebovala. Celé dopoledne hlídat emeslníky, dohlížet

ku, dávat pokyny

mla

co dlat,

nad dovážením nábyt-

švadlen, která

šila

Alen

vý-

bavu.

Zatím

162

žila

nevsta jako pták, dopoledne horlivé

úadovala v bance a odpoledne se

maminka pro plní

skín

nábytkem a

njakým

tasila s

domnívala, že

je

prádlem.

co vSedco

její

bjrteek

Obyejn

se vy-

fantastickým nápadem, pinesla

i

njaký polštá

pestrý

divila,

ni zase zaídila, jak se

njakou

tretku,

o níž se

nepostradatelná.

asto prcbla dokonce uprosted nejpilnjší práce k pani Vojenové do druhého patra, odkud za chvíli rozléhal

její

lým Mísou, který

veselý smích.

pak

se

Dovádla

s

ma-

se echtal, jakmile se objevila ve

dveích. Alena nazývala tuto hlunou zábavu od-

poinkem od hrozných zasnoubení a maminka však své dcei

inou

bylo

její

její

starostí, jež si

jí

psobilo

jen tiše povzdychla.

slunnou náladu,

vždy

její

Pála

její

pí-

nesmírné štstí.

Ani maminka však nevdla, že Alena asto odpoledne nebo k veeru odbhla do svého nového bytu, k

nmuž mla

svj klí

a dojata, nezvykle

vážná procházela pokoji, které se zvolna stávaly útulnými. Hladila lesklý nábytek, urovnávala pestré pol-

štáe na široké nízké pohovce v pokoji Jiího, nula zamyšlen

ped

skíní

s

knihami, které

stajejí

do nového bytu dopraviti. A pak vklouzla vždy plaše do ložnice, jež byla již úpln

snoubenec dal

58-11*

již

1^

.

zaízcDA. SvStle modré záclony tlumily žlutavé

svtlo podzimního dne, svtlý nábytek se postelích ležela

již

leskl,

na

pokrývka bohat vyšívaná.Velké

díví postavu,

trojdílné zrcadlo odráželo štíhlou

zasnnou tváinku, mkké rty, jež se usmívaly. Stála tu dlouho, podivn dojata a výraz její dtsky milé tváe se mnil. Úzkostlivá touha chvla se v jejím pohledu, jenž bloudil po pokoji, který bude

svdkem

její

lásky.

A nkdy, když tu stála tak sama, když snila o svém píštím život se svým hochem, vloudila mysli tichá vzpomínka na doktora

se

do

echa, na

2^e

její

jeho

ho bylo

lásku, která byla jen

odíkáním.

tolik lito, jako tenkrát,

když sedl vedle ní ve svém

písném chmurném

pokoji a skrýval hlavu ve dla-

ních, aby neprozradil výraz jeho

Když však nou

íši,

jí

polaskala

oí

jeho žal

.

.

pohledem svou novou krás-

kde bude královnou svého milovaného,

muže, zvítzila zase láska a mládí nad soucitem.

Ve velkém zrcadle se zase na ni usmívala šastná tvá malé nevsty, jež si byla vdoma, že má právo na svou lásku.

Ani Jií

nevdl

o tchto tajných návštvádi

v novém domov. Jednou však

ji

tam

našel.

Ml

také svj klí a chtl se pesvdit, zda je jeho pdcoj

164

v poádku. Poslal práv den

již

ped tím do novdio

bytu ást svých vcí z mládeneckého pokoje a chtl zaaditi ješt nkolik knih.

Pekvapen hledl na Alenin pláš a klobouk, který visel s

v pedsíni na všáku. Alena

maminkou?

V byt

je

tu? Sama,

hovoru. Je tu tedy sama ? Tiše otevel

dvee do jí-

Nebyla tu. Prošel pánským pokojem, z

delny.

i

bylo ticho, neslyšel Alenina

nhož

dvee do ložnice. Byly oteveny a Jií spatil

vedly

v zrcadle Alenu, která

stála

uprosted pokoje, za-

myšlen hledíc na lustr z matn modrého skla; pak se

její

úsmv Jií

pohled svezl na nízké, široké lože a kmitl se po zatajil

dech.

její

Nemohl

pvabný jemn díví

nžný

tvái. se nasytiti

zjev své

pohledu na

nevsty; o

em pe-

mýšlela? Snila o dnech lásky, zakleté do tohoto pokoje, v

Vtom

nmž vše dýchalo tlimienou touhou? se Alena obrátila a spatila ho.

Horký ru-

mnec zalil její tvá i hrdlo a byla skoro ráda, že ji Jií

bouliv objal, nebo mohla skrýti v jeho objetí

své rozpaky.

„Netížil jsem, že

Nepiznala

byt

t naleznu, Alenol"

se však ke

svým návštvám v novém náhod, jež ji sem za-

a vypravovala cosi o

vedla.

MS

Jií se iismival.

„Budeme

tu šastni, Alenko?** tázal se

nžn.

Pikývla, a v jejích oích se skoro zaleskly

„Maminka nám tu chce

stvoit ráj,"

slzy.

pravil

vdn Jií, a jeho pohled objal celé to malé království,

zaízené

s

výborném vkusem; bylo patmo,

že milující ruka tu vládne a peuje, aby mladá dvojice žila

v krásném a ladném

„Maminka

mžeme

okolí.

andl," ekla Alena vroucn, ne-

je

odvdit. Myslí na všeckol Tak krásný domov budeme mít, že jsem ani o krás.'* njším nesnila se

jí

ani dosti

.

.

„Odvdíme se jí tím, že tu budeme šastnil Ješt trnáct dní, Alenko, a náš spolený život tu zane 1

Tšíš se?" Objala ho a políbila vážn.

„Nikdy jsem

netušila, že

mže být takové štstí,

Jiíku!" Pohlédl na ni vážn.

„Život není jen samé štstí, dít, snad nás také

ekají smutné chvíle v našem však!

Budu mít vždy

ženu a kde

je láska,

nqsou domovem!

IM

ráji,

nebojím se

vedle sebe své

jich

dvátko, svou

Aleno, tam neštstí a smutek

— Za

trnáct dní, Alenko

." .

.

.

Jeho pohled zabloudil zase k

ložnici, jež byla již

modravým šerem.

zahalena

Alena pozorovala,

kam

se dívá a rychle se vyvi-

nula z jeho náruí. „Pojd," volala na

hého pokoje,

„pjdeme

dom

nho

z dru-

." .

.

Usmál se a kráel za ní. Dít Za trnáct dní bude Teplý podt ženou Štstí jím prochvl. Budou šastni! Mvisí bj^ šastni !

jeho, jeho milenkou, jeho

.

. .

ve'své lásce, která nebyla naprosto jen vzplanutím

smjrsl, nýbrž také hlubokým, kamarádským citem, a jejich spolený život bude sladkou pohádkou, jež

zaala tenkrát v zim, za zvuku hudby, když po prvé políbil

svou malou rokokovou

dámu

Týden ped Aleninou svatbou Holovská.

lených sytit

.

se vdávala

Marta

Ob pítelkyn k sob v této dob spo-

starostí

tím více pilnuly a nemohly se na-

dvrným vyprávním o

Mart

.

upravili

svém

rodie byt ve své

velmi prostorná. Mladí manželé

štstí.

vile,

která byla

mli tam pipra-

veny dva pokoje skvle zaízené a Marta, která ne-

mla

naprosto sklon k pílišnému

modemismu,

uila se piln u maminky vait a hospodait. Nesdílela

nadšení Alenino pro

„výdlenou

innost**

žen a nechápala, že Alena nechce se vzdáti svého

167

.

místa v bance. Alena se jen smála námitkáni své

pítelkyn a

líila

záivými barvami moderní,

jí

„mládeneckou" domácnost zamstnané novomanželky.

Marta

jí

mam domlouvala. To byl jediný ped-

mt rozpor mezi že jsou

nimi, jinak se shodovaly v tom,

ob hrozn, až híšn šastny. byla Alena družikou a vra-

Na Martin svatb cela se

veer

Maminka

ji

dom

podivn

pozorovala

s

týden tedy a

její

dcerka

také

aby

žila

ji

opustí,

dojata a zamyšlena.

nžnj^ úsmvem. Ješt stane také ped oltáem,

svým životem; co

jí

pinese ?

Bude šastný a radostný, jakým se jevil dnes veselé nevst? A matiny rty se bezdky chvly tichou modlitbou, aby byl život, písný a neúprosný vládce, mUosrdný k tmto dtem, které plny nadje jdou

mu vstíc

.

.

novém byt na Floe bylo vše pipraveno k slavnému dni. Svatba byla urena na sobotu, aby

V

si

mohli všichni v nedli odpoinout. Jií o delší nebo chtl si ji radji nechat na

dovolenou nežádal,

vánoní

svátky, které byly nedaleko. Alena se do-

volené z téhož

dvodu

vzdala, nebyla

ani delší prázdno dostala, ježto byla

teprve krátký as.

168

by ostatn

Tamstnána

Psobilo

jí

dtinskou radost, že v pondlí po

svatb pjde ihned do úadu, jako pravá „výdlené inná žena". Nebylo to ohromn moderní? „Povinnost nade vše!" horovala nadšen a umlela rychle Jiího, jenž se odvážil reptat a

bruel

cosi,

že povinností vdané ženy není, aby chodila do kan-

svému muži dobrý obd. Alenin tatínek se škodolib zasmál a ekl Jiímu, aby nenaíkal. Obd v hostinci bude prý pro jeho zdraví jist bezpenjší nežli kuchaský výrobek celáe, nýbrž aby uvaila

jeho ženy.

kavárny

A zeptal se dokonce potmšile, do které

pjdou

prý na snídani?

Nebo

není prý

ani jisto, umí-li Alena uvait kávu. Alena se sice bránila tatínkovu podezení, oddychla si však

pe-

když Jií prohlásil, že kávu umí uvait sám. Tatínkovy poznámky pece však Alenu znepo-

ce,

kojily.

lezla

Zmizela za chvíli z pokoje a maminka

ji

na-

v kuchyni v horlivém hovoru se Stázou. Ne-

vsta sedla na uhláku a retu, naslouchajíc

ení kávy, aje a cigaretu,

— hrza — kouila ciga-

pozorn

kakaa.

V

Stázinu výkladu o va-

jedné ruce

mla

hoící

v druhé tužku, na kolenou zápisník, do

nhož si zapisovala hlavní body

Stáziny pednášky.

Spokojen pak vyfoukla kou. Byla zabezpeena. S notesem v ruce se nelekne ani takové záhady,

169

.

jakou je uvaeni prvni snídan.

Maminka

ji

s

úsm-

vem pozorovala. Ta cigareta se ji však pece nelíbila Pokusila se vypátrat, kde pišla Alena k této nové

moderní vymoženosti.

„Kdypak ses nauila kouit, Aleno?" podaené dcerky.

zeptala se

své

Alena odhodila klidn zbytek cigarety.

„V

Neuchatelu, mami. Evelina,

víš, ta

Holan-

l:ámy, umla danka, která mla znamenit kouit. Nauila jsem se tomu strašn lehce. To není vbec žádné umní!" ráda magistra z

„To

ráda

suše, „to

„To

vím," odpovdla

paní Malínská

budeš také kouit,až budeš vait snídani ?*'

ješt nevím," znla chladnokrevná

odpov

moderní nevsty, která klidn zavela svj notes a odnesla jej ihned do svého pokoje. Vložila jej opatrn mezi poslední stoh prádla, jež mla Stáza zítra odnésti do nového bytu. První snídan v manželství byla

Aleninou prozíravostí zachránna.

Poslední týden

ped

svatbou byl tak rušný, že

si

ubohá maminka asto v duchu horoucn pála, aby již

bylo po všem.

V byt se usídlila švadlena, která

byla asto zoui^á Aleninou netrplivostí. Šila ne-

vst

svatební šaty a Alena tvrdila

zuiv,

že tolik

zkoušení a špendlení naprosto nesnese. Švadlena se

170

naež Alena

tváila vždy strašn uražen, a nebyla k trala

nalezení.

Konen

u pani Vojenové, kde

ji

zmizela

bystrá Stáza vypá-

se koulela

po koberci

Misou a vypravovala užaslé jeho mamince neuvitelné vci o své píští domácnosti. Paní kapi-

s

tánova se jen smála. Však tuto moderní

vdla,

že skutenost

nevstu brzy pouí o jiném.

Pak bylo nutno napsat spoustu adres na oznámení, bžet

mla

aspo ptkrát na

každý den nový nápad

faru,

nebo Alena hudby pi

týkající se

Maminka konen energicky Alen další zmnu programu.

svatebních obadech. zasáhla a zakázala

A Jií se odebral na faru sám a vyjednal definitivn hudební doprovod. Oznámil pak Alen, že se bude

„Píse lásky" a Fibichv „Poem". Pan editel Malínský zase celé dopoledne telefonoval; objednával auta, veei v Národním dom a oznámil fotografovi píchod novomanžel. Svatba hrát Suková

se

mla konati

na Jiího námstí v kapU již

kde se rozhodne

její

Po ji,

že

osud.

celý týden bojovala s

Rozlouila se ji

s ní

sv. Aloise

nkolik dní plaše kolem místa,

a Alena chodila

touhou navštívit Martu.

veer po svatb Martin

a slíbila

brzy navštíví. Nesplnila však svj

akoliv sama

nevdla

vlastn,

slib,

pro nemá odvahu 171

V podvédoml

zeptat se své pítelkyn,

je-li

však tušila, že nechce

zvdti díve

prvních

dn

jí

bránil,

Martou mluvit tak

mohla

s

dokud

stály

podrobnosti

mladého manželství, až pozná vše

sama. Jakýsi ostych

ob ped

„Až pak", íkala

ženy.

Šastna.

vdla,

dvrn

že

by ne-

jako díve,

nejvtší záhadou v život si

v duchu, a

ped

tímto

horenou touhou. Den ped svatbou byla s maminkou ješt jednou v novém bj^. Vše bylo pipraveno, vše hotovo. Jídelna z temn hndého dubového deva dýchala

„pak"

se chvla, úzkostí

i

teplou útulností, v nízké kredenci bylo

již

nádobí,

koberce pokrývaly podlahu, zlatavé záclony kryly okna.

Na všechno maminka pamatovala, nechybla

ani jediná malikost v mladé domácnosti. Pracovna

Jiího byla elegantn zaízena, bylo tu Alenino

psad stl, po nmž tolik toužila, s etnými zásuvkami a se svazkem klí. Alena pianino

hrd

i

její

klíe skryla. Byly zárukou

Jií tu

ml

také

její

samostatnosti.

svj psad stl a mamince

se

sem dva vlastn nehodí. Alena však její námitky a maminka se s úsmvem

zdálo, že se vyvrátila

poddala. Musila ustoupiti své moderní dcei. Jen

si

vzpomnla, že sama potebovala jen šid stolek, který by byl v Alenin domácnosti jist chybl,

172

kdyby nebylo pelivé maminky, která nezaponmla ani na tak prosaické vci, jako je pišívání knoflík.

Když

vstoupila Alena

do tohoto pokoje, zasv-

ceného duševní spolupráci novomanžel, pohlédla užasle na

stnu nad svým psacím stolem. Visel tam Podivn vzrušena hledla na

obraz, který neznala.

skvlou malbu. Obraz byl rámu.

velký, v elegantním

V pokoji s tžkým tmavým nábytkem sedla

na široké pohovce mezi spoustou polštá svtlo-

Hledla zamyšlen na

vlasá žena. prýštila

na nábytek

zá ohn.

rudá

i

krb, z

nhož

na svtlou postavu ženinu

Proti ni, v

hlubokém kesle sedl

muž. Skrýval svou tvá do dlaní a rudý odlesk pohrával

si

v jeho vlasech, tmavých vlasech

kým nádechem

šedi

ohn

s leh-

na skráni.

Byl to skvlý obraz, hra barev byla mistrn šena, svtlovlasá žena byla krásná, výraz

její

e-

jenmé

tváe vyjadoval smutek, touhu a zase podivné, jímavé štstí.

Alena hledla ztrnule na obraz. Zdálo se zná

Pak

.

si

jí,

že

jej

nkde vidla. Vzpomínala usilovn. vzpomnla. Byl ped asem vystaven u To-

. .

jist

jej

pie na Národní tíd. Bylo pod ním jméno známého malíe a název obrazu „Mamá láska". Alena :

si

vzpomnla, že

stála tenkrát

dlouho

ped

vykla-

173

.

dem a hledla nadšené na obraz. Dokonce zatoužila mít

jej.

Ano, vzpomínala

jasn, že pátrala

si zcela

po reprodukci tohoto skvlého umleckého díla. Obraz byl nový a reprodukcí nebylo. Pak zmizel z výkladu a nové dojmy zapudily vzpomínku na nj.

A njmí je tu — je v jejím byt originál, kterému

se tolik obdivovala.

Hledla

jako

oarována na po-

divnou hru výrazu ve tvái svtlovlasé dívky, na

ohn v šedých vlasech muže, jehož naklon-

odlesk

ná postava vyjadovala krutý bol.

Rty

se

jí

ze smsice

zachvly

dojm

.

.

.

vzpomínka

a myšlenek, jež

se vysvobodila

ji

zamstnávaly

v poslední dob. Vzpomínka na doktora echa . . na matný písvit podzimního veera, na zlatavý šíp svtla,

ve kterém se

chmurn

postava muže, jenž skrýval prozradil

svj

rýsovala

sklonná

tvá v rukou, aby ne-

bol.

Rozilena, dojata se obrátila k matce.

„Maminko, od koho je tento obraz? Kdo ." sem dal? Vera tu ješt nebyl .

Pani Malínská letmo pohlédla na krásný, byla jsem jím nadšena, když

dnes dopoledne. Tatínek

jej

jej

.

obraz. „Je jej

pinesli

poslal z banky.

Je

to svatební dar pro tebe od tatínkova známého.

Nevím 174

vlastn, od koho je

. . .

Myslila jsem však,

.

.

bude nejlépe vyjímat nad tvým stolem Paní Malínská odbhla po tchto slovech do

že se

nice.

Vzpomnla

." . .

lož-

že chtla podrobit ješt prá-

si,

delník poslední prohlídce.

ped obrazem, okouzlena jeho krásou. Kdo byl ten „tatínkv známý?" Veer podrobila otce výslechu. Nezvdla však Alena

stála

Byla to náhoda ?

nic.

„Známý

jeden obraz poslal.

Nechtl být jmeno-

ván."

„Mj Tvá

známý, tatínku?" editele Malínského pelétl

„Tvj

i

mj!

Nepátrej po

stín.

nm. Nemám

práva

zradit ho, nechce-li být jmenován. Staí, líbí-li se ti

jeho dar!"

Alena se

již

pravdu, kterou

neptala. tušila.

Nechtla vlastn

zvdt

Bylo to takto krásnjší

.

.

vdomí, že láska onoho druhého, stárnoucího muže nad ní bdí, že nezapomnl, že jí chtl pipomenout v poslední chvíli, kdy bude pro nho nejasné

ztracena navždy, svou

odíkání. Nelitovala nepijala

Snad

.

.

mamou touhu, své hrdinné .

byla však píliš ženou, aby

vdn jeho tichý hold

se mýlí, snad je obraz

.

.

skuten od

stejného tatínkova známého, jenž

m

lho-

smysl pro

175

.

.

krásu, uzavela však své tuSení pravdy hluboko

do své mladé duše ke vzpomínce na onen podzimní veer, v némž se splnil vlastn

její

Svatební Alenin den byl pln slunce. leskl se

.

námstí byl

stromy byly ráno stíbrné tpytivými

bílý,

krystalky zmrzlého

V

.

rána

erstvý prosincový sníh v chladných pa-

prscích zimního slunce. Sad na Jiího

oslniv

sen

Od

snhu.

domácnosti Malínských byl slavnostní khd.

Vše bylo pipraveno, v Alenin pokoji

na

ležely

úzké díví postýlce blostné svatební šaty,

její

neuv-

iteln dlouhé, hebký závoj se vlnil vedle nich na ržové pokrývce. Maminka chodila kolem Aleny jaksi plaše,

hledla na ni nžným, skoro smutným

pohledem. Dnes tedy odejde,

zmlkne zde

její

veselý smích.

její

Budou

pokojík osií, sami, hrozné

sami po všem ruchu posledních týdn a zalitovala Alenina

Leheji by jedno dít

se s ní louila, .

dn.

maminka, že Alena byla

kdyby

mla

Skoro

jediná.

ješt

aspo

.

Alena pozorovala matin smutný pohled a poroziunla mu. Objala maminku a skryla svou tvá

na

jejích

prsou.

Vždy nebudu mít!**

176

„Nebu

daleko!

smutná, mamineko. Každý den mne tu budeš

Pani Malínská dceru láskypln políbila. ))Vím,

mkce, „bude

že na nás nezapomeneš," pravila

nám pece

však teskno!"

Stáza se dívala na

Zdála se

nevstu dychtivýma oima.

tak záhadná a tajemná, skoro posvátná!

jí

Ráno odnesla na Floru poslední stoh prádla a dýchala nadšením, když procházela pokoji.

Po

vyšoenými

obd tam zase zabhla dohlédnout na

americká kamna, která teplo.

sotva

již

od rána

sálala

píjemné

Kamna stála v pracovn a otevenými dvemi

šíila se

do ložnice vlna

tepla.

U Malínských se dnes ani skoro nevailo. Svatba urena na tvrtou hodinu odpolední a pan editel objednal v Národním dom skvlý obd. byla

V

poledne

neml

skoro nikdo na jídlo pomyšlení,

ani Jií, kterého paní Malínská pozvala. Pišel

v slavnostním úboru a za ním pinesli nádhernou

kytici bílého

Pan editel zstal pak

již

Alen kytici,

bezu a rži. se

svým budoucím zetm

mu doutník a napomenul ho k trplivosti. „Trvá to vždy dlouho, oblékájí-li se ženy," poznamenal zlomysln, „tím spíše, stroji-li v jídeln. Nabídl

se

nevsta!" Jií

mlcy kouil a hledl zamyšlen do prázdna.

v

dudiu byl v Alenini pokoiQai, kde

se diystala

Alena na slavný svj den.

Konen

do

vešla

jídelny a Jíl

ztmul skoro

tzrušenim. Objal pohledem svou malou bílou ne-

vstu, jež se usmívala a sklánla svitlou hlavu, spoutanou jemnými vlnami svatebního závoje. Byla rozkošnou vidinou mládí,

na ni hledl se zata-

Jij^

jeným dechem a myšlenka, že bude dnes jen bouila mu krev, plnila ho šíleným štstím. Pak

stanuli

jeho,

ped matkou a otcem a pani Ma-

oba

línská se chvla, žehnajíc jim. Zase zabolela v

duši vzpomínka na vlastní život. Tenkzát, ceti lety,

nebylo v

smálo z modrých 8

její

oí

jeji

ped dva-

di^i jásavého štstí, které se

její

dcery. Stála

ped oltáem sen. Tím

muivou vzpomínkou na nedosnný

více byla

vdná

osudu, že dopál Alen, aby

má

ji

láska vedla ke chvíli,

kdy

ženy, bolestný vždy a

pece tak posvátn vznešený.

se

vyplniti

její

osud

maminin Dkoval jí, že dvátko, jeho

Jií tušil snad myšlenky a tichý stesk

a vroucn se sklonil nad

mu

její

rukou.

dala jeho bílou nevstu, jeho

malou ženu. Suková „Píse

lásky*'

znla

kaplí,

Alena k olái. Kráela jako ve snu, 178

když kráela

zmámmá

hud-

bou, tajemným šerem kostela, plna touhy a sladké radosti z píštích chvil.

Vzpamatovala se teprve, když se

nid v Národním

nou

tváj^ „milostivá paní".

zvyklému vrátil

titulu

úpln

jí

uklánli 2íi-

dom, oslovujíce ji s hrozn

nezbedn usmát

skutenosti.

slavnostní náladu,

její

a tento

úsmvem na hosty,

úsmv

ji

Alena nesnesla dlouho

temperament byl píliš živý,

aby podlehla dlouho melancholickému

Sedla uprosted

váž-

Musila se tomu ne-

dojetí.

tabule a hledla s šibalským

kteí se tváili tak hrozn upjat

a slavnostn. Byli tu lenové rodiny, nkolik nej-

píbuzných a Marta se svým miižem, který Jiímu svdkem. Maminka Jiího nepijela, byk stará a nemohla se odhodlati k cest do Pra-

bližších

byl již

hy v zim. Napsala Alen dopis plný zvala je oba, aby co nejdíve pijeli

Marešová byla

pes

lásky t

„dom".

Pani

své stáí výbornou hospodyní

a ídila stále energicky dosti velké hospodáství.

Stateek patil Jiímu, jenž však neml záliby v hos-

vymohl studium a nechal statek otci, po jehož smrti tam vládla maminka. Byl v pd>

podáství. Radji

si

né vesnici Tisové ve východních echách, pobUž

Vysokého Mýta a Litomyšle. Jií vyprávl Alen domov a sliboval jí, že na velikonoce

asto o svém 58-ia*

179

k mamince

se

podívají. Jist byla dnes v

duchu

v Praze, vzpomínala na jediného syna a jeho roztomilou nevstu, kterou znala zatím jen z

fotografie.

Marta hledla nesmírn vážn, byla

vdoma když se

si

patrn

své týdenní manželské zkušenosti. Jen její

pohled setkal

s

muž byl hrozn mladé žen pod stolem

tajemn a skoro shovívav. zamilovaný,

tiskl stále

své

Aleniným, usmála se Její

ruku a zásadn neodpovídal na otázky starého Alenina strýce, který se ho již ptkrát ptal, bude-li se

plzeské nebo bude-li ihned naléváno víno. Kone6i se ustaraný strýc vzdal své námahy vynu-

pít

tit

odpov

na tomto

zejm

hluchém pánovi a

svými pochybnostmi na íšníka, který hned porozuml a postavil ped nho hezky na-

obrátil se se

pnnou

sklenici

pi veei

vytouženého moku. Hudba hrála

nejmodernjší

šlágry, které jist vybírala

nevtsta, jejíž veselý smích brzy zažehnal píliš slav-

nostní náladu.

Dokonce

si

zatanili a tu zasáhl do programu hu-

debního Jií. Musili

mu zahrát ono památné „dru-

hé" tango, pi jehož zvudchpoprvé políbil ržovou rokokovou dámu.

Pipomnl jí to a dodal trochu škádliv „Vlastn divil, žes tak rychle svolila k mé :

item se tomu

prosb!

Vždy jsme

se poznali

ped pl

hodinou!"

Alena se rozpustile zasmála. „Líbil ses mi na první pohled," piznala romantické!

Sám

jsi

se,

„a pak

pece ekl,

— bylo to tak

že v íši masek je

vše dovoleno!"

Jií se tímto vysvtlením

sám tehdy vdl, po jeho svobod! Svatebané

se

úpln

spokojil;

vždy

jakmile Alenu spatil, že je veta

hlun bavili, jen maminka se sta-

rostliv dívala na hodinky. Alena se smála,

tváinka záila, zdálo

se,

že

její

svží

úpln zaponmela na

vážnost této chvíle.

Tatínek

konen

dal

znamení k

rozchodu.

\^ichni obklopili novomanžele a louili se

Smích zmlkl na rtech mladé nevsty,

s

nimi.

jež tu stála

nyní tak nezvykle vážná, skoro se strachem v jas-

ných modrých oích.

Maminka

starostliv haUla

ji

do bílého plášt,

napomínala ji, aby se nenachladila. Pak objala a políbila.

dojat a

stiskla

„Bu

ji

naposledy

šastna, dceruško," ekla

pak vroucn ruku Jiího, jenž stamil

vedle své mladé ženy. I editel Malínský byl dojat,

bouliv objala. Teprve nyní á uvdonúl, že dnes ztrácí svou jedinou dcera. Auta pedjíždla, svatebané páli naposledy

když ho Alena jaksi

181

.

mladým manfritim štésti a pak se rozjel vz vzhm Konmní tídou. Mrazivá prosincová noc nahlédla oimem do auta, svtlo pouli6ii svítilny ozáilo na divili pobledlou tvá bílé nevsty, která pes svou modemost se chvla náhle úzkosti ped Hm^^ co ji pinese píští hodina.

A za tak

chvíli vstoupili

do svého nového domova,

píjemn teplého a útulného.

lustr

Jií rozsvítil velký

v pracovn, jehož svtlo vnikalo

stmlé ložnice. Uprosted pokoje ních šatech,

mkkými leskla se

stála Alena,

její štíhlá

zelení

do

v bílých svateb-

díví postava byla zahalena

vlnami závoje, na

temnou

mam

jejích zlatých vlasech

myrtová konmka. Jeho ne-

vsta, jeho žena!

Hledl na sevít

ji

ni pln obdivu a

ve své objetí, tak se

neml

mu

skoro odvahy

zdála kehká, tak

nepístupná ve svém dívím pvabu.

Na obraze nad Aleniným stolem usmívala se zá* hadn svtlovlasá žena nad sklonnou postavou muže, jenž trpl

.

.

„Alenko, jsme doma!"

Zdálo sila se

o

I^étl 182

se, že se

probudila z mámivého snu. Poku-

úsmv, svj

její rty.

veselý

úsmv, který však sotva

Pak byla však náhle v jeho náruí, objal ležela

v jeho

závoje, bílé

ji

celou,

v hebkých vlnách svatebního

objeti,

dvátko, chvjící

se

pod jeho polibky,

jeho vášnivým celováním. Vyvinula se z jeho objetí

tmou modré svtlo

a zmizela v ložnici, kde blesklo

lampy. Qitél

jíti

za ni, spatil však jen

její

škádlivý

úsmv, pak se dvee ped ním zavely. „Vstup zakázán!" zavolala na zstal

ped

branami

ráje,

nho vesele a

Jií

trochu zmaten, trochu

melancholicky se usmívaje. Chvíli naslouchal si

mkkému šustotu hedvábí, pak

resignovan usedl na pohovku a

retu.

zapálil si ciga-

S rozkoší vydechl vonný dým. První

cigareta

v novém domov! Rozhlédl se útulnou pracovnou, usmál

címu

se, kd3rž

stolu.

jeho zrak zabloudil k Aleninu psa-

Ovšem, vžd;^

má

moderní ženu, vý-

dlen innou ženu dokonce, která mu ped chvíli zavela energicky dvee do ložnice! Dnes, ve svatební veer! Vstal a zhasl lustr; jen lampa na psacím stole

Alenin záila

mkkou tmou. A

Jií ekal,

trpUv

&kal na svou ženu. Vklouzla tak tiše do pokoje, že

ji

ani neslyšel.

Postehl jen jemnou karafiátovou vni, jež prozra183

zovala vSude Aleninu pítomnost. se

mu

oi

položily na

Osvobodil se ze

Dvé roBké haS

a jeho ruce jejích

zajeti

zachytily.

ji

teplých

dlaní a

vzhlédl.

Nebyla to jeho

bílá

nevsta,

jež se

nad ním

sklá-

nla; v rozkošném hedvábném pyjamu barvy zvadlých rží podobala se Alena štíhlému hochu; vlny jejích zlatých

vlas vroubily její tváinku, její modré

oi byly plny touhy.

A tu se

Jiímu zatoila

Zlíbal

zase tak jako tenkráte v jarním kláiM>vic-

kém aby

ji

lese, až se ji

pustil,

„Alenko, rtech, až se

jí

aby

má

zatajil ji

hlava štstím.

dech a prosila a žebronila,

neudusil svou láskou.

nevsto,

má

ženo!" šeptal na jejích

konen vysvobodila a vyzvala ho nalé-

hav, aby se umoudil. Jií však byl dnes hrozne daleko moudrých úvah. Pocuchal jí ješt rozváté mikádo a zmizel pak sám v ložnici, kterou také energicky zavel.

„Ted

mže

ekat paní Alena!"

volal rozpustile

do pracovny, kde Alena zstala. Vpustil ji tam 'visk pece za chvíli. To byl už také v pyjamu a energicky zhasl

modrou lan^u. Alena

si to vymínila.

Bála se

ve svtle jeho boulivých polibk, a Jií byl pícce poslušný, milý hoch, který splnil každé

184

)cjl

pání.

.

.

msíní svtlo zabloudilo za chvíli do ozáilo zvdav bílé lože; zachytilo se ve

Jen bledé pokoje a

zlatých vlasech

krásou.

mladé ženy, na bílých pažích, které

oddan sndého

objímaly

hocha,

zmámeného

její

.

A v setmlé pracovn usmívala se tajemn svtkv vlasá žena, rudý paprsek ohn pohrával si v šedých vlasech stárnoucího muže.

Ve svém tor

ech

a

pokoji ve ztichlém sanatoriu

sedl dok-

EQedl

ztrnule na

tiskl

hlavu do dlaní.

matn ozáenou velkou stojací lampou se

pohovku,

stinidlem barvy bledého zlata, hledl tam, kde jed-

nou v podzimní veer sedla Alena, jeho láska, které se vzdal, aby mohla dnes patiti jinému muži. Nevidl

dnes, nešel se podívat na bílou nevstu,

jí

v duši

její

obraz, jak byla zde, v tomto pokoji,

pišla ve svém sobeckém mládí žádat, aby loval

.

.

.

Pronikavý zvuk zvonku proal

ji

ml kam

nemi-

noní

ti-

cho. Sestra v bílém úboru objevila se ve dveích.

V

nemocný po lékai. Doktor tžce zvedl a mechanicky kráel za svou

pokoji íslo 8 volal

Cech

se

povinoostí

. .

XII.

C3dadné pro8ÍPcové ráno dávno

již

hledlo do

lt5

oken

tíditíK)

mladou

bytu na Floe, marné vSak budilo

dvojicí, které se

Tmavá

dnes nechtlo vstávat.

hlava Jiího spoívala klidn vedle zlaté

Aleniny a jeSté ve snu se jeho rty blažen usmívaly.

Snad

snil

o v&rejším veeru, o svém veselém

dv-

átku, které bylo již jeho ženou.

Konen se slunení paprsek rozhoel pímo

na

Aleniných oích. Procitla a rozhlédla se udiven kolem. Pak se mihl tichý

úsmv kol jejích rt, obrátila

pohledem sndou tvá svého muže. vyklouzla z lože, tak tíže, jak jen mohla Spal. Alena Vedle postele byl pehozen na židli teplý župan.

se a pohladila

Maminka pamatovala na vše. Za chvíli byla Alena v koupeln a myla se opatrn, aby zpsobila co nejmén hluku. Neslyšné probhla pokojem do kuchyn. Podivná touha

ji

jala,

tuze podivná, pomyslíme-li

její moderní odhodlání starat se o domácnost co nejmén. Pekvapující ctižádost uvait vlasmorun první snídani! Pro by se toho neodvážila! Vždy má notes, do nhož si podrobn zaznamenala Stázinu pednášku o vaení kávy. Spokojena nesmírné sama se sebou, postavila

na

na plyn vodu a v pamti

sbírala drobty svých ku-

chaských vdomostí. Voda 186

stála

klidn na modrém

plameni a Alena se zatím odebrala do jídelny, kde prostela s

pékn

na stl. Za

uspokojením pehlédla

chvíli byla

sv

hotova a

Nechyba

dílo.

ani

mela kvtin dost od verejška! Voda v kuchyni povážliv bublala. Co ted? Notes! V mkkých domádch stevících vklouzla do kytice, vSak

ložnice. Jií spal. Byla chvíli

v pdbmšeni vzbudit

ho políbením, pemohla však tuto pochopitehiou touhu. Tichounce otevela prádelník a horliv hledala mezi prádlem drahocenný zápisník.

Tu

byl poslední stoh prádla, které Stáza

vera

Tam ml notes — být avšak tam nebyl! A pece vdla Alena urit, dopoledne odnesla do nového bytu.

že

jej

tam

dala!

Ponkud nervosn pehrabovala

kupy košil, kombiné a kapesník. ani stopy!

Byl

vru

Mam! Po notesu

A voda v kuchyni volala, bublala a syela. zázrak, že

pi tomto

koncertu mohl Jií

spát!

Alena zavela

konen mrzut skí

zlatou hlavou. „Jaké neštstí

a pohodila

konen! Snad dovede

uvait kávu." Pibhla do kuchyn práv ve

chvíli,

kdy voda zlomysln petekla a uhasila plamen.

Nepíjemný zápach plynu

šíil se kuchyní. Alena

rychle zavela hlavní kohoutek a snažila se rozsvítit

znova vai. Nepodailo se

jí

to ovšem, ježto

187

hlavní kohoutek byl zaven. Nežli

zjistila

tuto zá-

vadu, trvalo dosti dlouho, kone6i však plyn hoel a voda zase podezele syela.

Alena zmenšila plamen a usilovn pemýšlela, c»

do vody

dát,

zasmála.

Kávu tam pece musí

pohled ci.

zalétl

aby z

k

ni vznikla káva.

Pak se vesdc

dát a dkorku! Její

pkným bílým schránkám v kreden-

Mly zetelné nápisy,

nebylo možno se zmýlit!

Hodila do vody velkou hrst dkorky a dala se od-

hodlan do

mletí kávy. Nešetila

vru,

imilela kávy

nejmén na deset šálk. Snad nebudou pít pi první snídani slabý odvar ?

Voda povážliv

houstla a

hrozn

vela. Alena

vzpomínala, že nejlepší káva se nesmí vait, jen spait. Vsypala energidky umletou kávu do hrnku

a zatáhla plyn.

Pi tom jí dosti husté hndé tekutiny

uteklo a rozlilo se

po plotn. Mléko bylo ve

spíži,

stailo je jen svait.

Plyn

je

však tuze potmšilý! Nežli Alena pi-

pravila v jídeln

na stl bábovku, kterou

jí

mamin-

ka vera upekla, mléko se sykotem uteklo a celá

kuchy byla vé chvíli plna štiplavého dýmu, do nhož se mísil zápach pl3mu, nebo prchajíd mléko zase uhasilo plamen. Avšak mladá

hospodyka

mla obdivuhodnou trplivost. Zavela plyn a zmd188

.

námahou,

lá

kašlajíc

v palivém vzduchu, nalévala

do šálku kávu. Co to však bylo ?

pro byla tekutina maz? To že byla káva? cedník,

Mla pece jemný

hustá a

erná

jako kolo-

Zdrcena, rozzlobena stála tu Alena nad lem, a v duchu

hon již

hlad!

A

stál,

svží,

dí-

pece musí! Však mla

Jií!

téže chvíli ozval se

Jií tu

svým

pisahala, že se kuchyni na deset

vyhne. Avšak snídat

dkladný

V

si

umyt

a

ode dveí hrozný smích.

obleen a ohýbal

se smí-

chem nad obrázkem, jenž se mu tu nask]^.

V kuchyni plné koue a plynu stála ubohá Alena ve svém rozkošném svtle-modrém župánku stála tu jako ztlesnné zoirfalství nad šálky plnými od-

porné kaše.

A s plotny stékal na istou podlahu špi-

navý pramének mléka a pekyplé kávy.

pi hnvem.

Obrátila se zaleskly

Takový tedy že

je!

jeho smíchu a

Vysmívá

se

jí!

její

.

modré oi

To je vdk

se

za to,

mu obtav chtla pipravit snídani. Takoví jsou

muži! Nemají uznání pro domácí práci své ženy!

Uražen

zvedla nosík a chtla

hrd

proklouz-

nho. Velkolepým pohybem na zpustošenou kuchy. nouti kolem

ukázala

189

.

uvate si kávu sámr* a

),Sinéjete-li se,

k

obrátila se

nmu zády. však nepustil. Zachytil

JiJfí ji

odpor

a musila

pes svAj

nespodtatelnými polibky za svá

zaplatiti

zlá slova.

ji

A ponvadž

byl Jií takový strašn milý

hoch a v jeho oích byla vášnivá vzpomínka na

zapomni

verejší veer, nebylo divu, že oba chvíli

ve

na Alenin hnv, a zkaženou kávu a pek3rp-

mléko.

lé

Jií zavel opatrn kuchy, smutné jevišt Aleniny innosti a oba mladí pošetilci se svorné

do

ložnice,

kde

si hráli

v teplých peinách. Když

mu

pak Alena

náru& uhátá, rozesmátá, ani myšlenkou li

vrátili

za chvíli na schovávanou

o snídani, kávu a mléko

klesla

nezavadi-

. .

Bylo již skoro jedenáct hodin, když

zaind zvo-

oék, Alena zmizela v koupeln, kde spatila

cadle svou

zardlou tvá, pocuchané

rty zrudlé polibky,

zlaté

vážnou tváí se Stázal Stála

šel podívat,

kdo

ped ním rozpait

a

ruší jejich klid.

se usmívajíc a

pímo

nápadn

pohlédl na své hedvábné pyjama,

pohledy. Jií se skoro zardl a ne-

pehodil v

190

zr-

smjíd se šastné oi. hebenem porušený óes

hhala ho

které

v

kuery,

Jií pejel rychle s

do

rychlosti krátký

domád

pes

kabát.

Nebyl

si jist,

zda jeho zevnjšek není v nelad a

v nepoádku. Avšak Stáza hledla jen na jeho tvá

Vždy byl mlad}^ manže-

s dychtivou zvdavostí.

lem!

Pak slala,

mu ekla, pro pišla.

aby se podívala,

Stará milostpaní

jsou-Ii již

po-

ji

po snídani a aby

pomohla mladé paní.

Snídan!

Pam Jiího, zeslabená ponkud lás-

kou, nápadn ožila. Beze slova otevel

dvee do

kuchyn. Stáza pehlédla jediným pciledem cku tu spoustu. A zasmála se skoro tak

vše-

hlun jako

prve Jií! „Stázo, se,

vždy my jsme

ješt nesnidali! Podívejte

co Alena provedla!"

jj^omlouvai!" ozvalo se za ním a Alena, upravená a hezká jako obrázek vnikla do kuchyn. „Stázo, kde jít

je

mj notes ? Nemohla jsem jej na-

a pak to takhle dopadlo!" Stáza se ješt uchichtávala, hledla však ješt

dychtivji na mladou paní. „Ježíšku, sleinko tes vzala!

.

.

.

milostpaní, já jsem

Chtla jsem vám tam

si

no-

zapsat ješt, jak se

vaí bramborová polívka!" Jií dostával zase záchvat smíchu. Alena ho proto odvedla z

kuchyn do

jídelny,

kde melancholicky

191

ekal prostený stl. Stáza

oi, protože za-

novomanželé ve dveích

hlédla, jak se svlékla kabát,

se pustila

kulila

vyala z kabely

políbili,

pak

odhodlan

zástéru a

do práce.

asi za pl hodiny vešla do jídelny se dvma šálky vonné kávy, sedh Alena s Jiím u sto-

Když pak

lu a krmili se

vzájemn bábovkou. Sndli

rou polovinu.

Mh oba hrozný

hlad

.

.

.

jí

už dob-

nebo

známo, ani tou nejhoroucnjší láskou nelze

jak

se na-

sytiti!

XIII.

Alena spchala z banky hlunou ulid, v níž

vel a kypl pedvánoní ruch. Prodírala se zástupem lidí

ekajících na tramvaj a jen tak, že vyskoila

do rozjíždjícího

se vozu. Usedla

do koutu u dveí

a zahledla se roztržit z okna do mrazivého pro-

sincového dne. Byla trochu imavená a trochu mrzutá.

Nebylo

výdlen „innou

že-

mla plnou hlavu a ješt k tomu se s

Ji-

to tak snadné, být

nou" a novomanželkou! Starostí

ím dnes ráno pohnvala želství!

Slzy

bance! Jií ta.

Vždy

jí

jí

!

První spor v mladém man-

zakalily zrak!

A

zase to bylo

k vli

vyítal, že se nechce vzdát svého mís-

se bez jejího

píjmu dobe

obejdou! Jií

má pékný

pý! Zle žehral na

moderní pepjatost. Ano,

její

pfepjatost ekl, dnes, je

Malínský není také skou-

plat a tatínek

ti nedle po svatb! Což to

prý krásný život, musí-li oba ráno o sedmé z do-

mu, v

pl

šesté vstávat,

aby

dali

spojenými silami

byt trochu do poádku, uvaili snídani a zatopili v kamnech? Když se pak vrátí, asto až hodn po

obd k rodim, je ložod snídan neuklízeno a místo aby si odpoali, zane práce znova! Jak by to bylo hezké, kdyby se mohl vrátit z úadu dom k tetí hodin, ježto musí na nice neuklízena, nádobí

domádmu obdu, do

útulného, uklizeného bytu!

Ani na procházku nemohou, ani do divadla pro

samou

práci!

Alena

mu

vášniv odporovala, pela se

tvrdila, že se místa nevzdá! statnosti,

svých

Nevzdá

píjm. ekla mu

s

se své

ním, a

samo-

dokonce, že

si

ml rozmysht, koho si bére. Vdl, že je Alena roxydemí žena povinnosti a pak se však zaal jako

obyejn,

práce!

zlobit.

A

Smál

až skhdí se stolu

nil to jist proto, že

se

jí

nejdíve,

ped ni, neekal aspo šálky. Ui-

odešel

mu odepela políbení, kterým

chtl ukonit neblahý spor. Alena polykala slzy

Ke všemu má Ve dveích 5«^3

jí

Jií dnes schzi a vrátí se až veer.

ekl, že k

obdu k mamince dnes

ne-

193

pijde. Takové

je

tedy manžektvíl Po tedi otáé-

lidi zmizela jeho láska, po

že

tech nedlích

ekl,

ji

pepjatá, pošetilá a jist nechtl íci hloupá!

je

Nejhorší však bylo, že

ml asi pravdu!

Alena sama pociovala únavu, hroznou únavo, kterou

si

nedovedla vysvtlit. Ráno se

jí

neditlo

Tak svému zlému hochovi a dala se od nho líAvšak budíek val každého rána a dmiv ji

ráda by se vždy ješt na chvíli pitá-

vstávat.

hla ke bat!

volal k povinnosti.

A

pak ten neuklízeny byt!

postelím

kdy7 by

si

po dopoki ní

si

Avšak Alena

To

nešastné

stlaní

radji lehla na pohovku a hovla

práci!

mla

tatínkovu tvrdou hlavo.

Ne-

chtla uznat, že do banky nepatí a proto dnes odešel

Jií bez políbení

a proto tu sedla ve stodené

tramvaji a tajn stírala slzy.

Nevystoupila u Tnamín^na domu. naprosto

mání,

Nemla hlad,

nemla chu k jídlu! Najedla se svého zkla-

nas3rtila se

tajenými slzami, jež prolila

již

do-

poledne nad kontokorenty a sloupci ísel. Celé dopoledne Jiího nespatila, ani tatínek se njaké tuze dležité na ni nepišel podívat!

Mh

schze a jisté si Jií ani nevzponmlnasvouubohoo, zneuznávanou ženu! Bez obda, unavená a neSast194

ná vrátila se Alena dom. pronásledovala! jích byla

Smla ji však dnes hrozn

Ohe v kamnech vyhasl a v poko-

hanebná zima! Ložnice neustlaná, dklad-

n vyvtraná mrazivým vzduchem, v kuchyni nádobí neumyté, není malikost míti povoláni a vlastní

domácnost k tomu! Trápila se dobrou hodinu s kamny, nechtla

však a nechtla hoet! lopatiku a všecka

v ledové

Konen

odhodila zlostn

zkehlá dala se do

stlaní postelí

ložnici.

Slzy se

ji

inuly z oí. Vzpomínka se ozvala na

první veer, tehda po svatb, kdy byla tak šastna.

Jak vila v jeho lásku! Jak byla zmámená jaho celo-

vánim, jeho vášni. Adnes ? Ukázal pravou svou tvá. Je jako všichni muži, despota, tyran, který nechce uznati

její

touhu po samostatnosti.

Alen

se zdálo,

že poznala dnes celé pokolení potmšilých

ž,

mámí ubohá dvátka

kteí klamou a

slovy o

vné lásce. Vmetla mu dnes ráno do tváe

celé citáty z

bojovných

lánk o ženské emancipaci

a právu na samostatné povoláni! Smál se

teln a

mu-

lživými

tvrdil, že je

mu poádný obd

byt milejší, nežli dvojí

jí

neci-

a uklizený

píjem z banky!

Alena plakala zoufale, uhlazujic peinu na své posteli,

58-13*

která se stále

neposlušn krila. Pak zablou-

J#^

dil její

pohled zkalený slzami na Jiího lože. Vzpo-

mínky se ozvaly a Alenin hnv se zmnil v hroznou bolest. Skryla hlavu do podušky, která zachytila vni jeho vlas. Její Jií, její milý hoch! Tak ho mla ráda! Jak mohl být k ní tak necitelný a tvrdý! Alena byla však píliš energická, moderní malá ženuška a proto setela za chvíli zrádné

hnvá! Alena

nepovolí,

teba

že

je

slzy.

A

se

tak strašn ima-

vená láskou a prací v bance. Ložnice byla ukli-

byt

zena, ve studeném

jako

bylo však velmi neútulno,

nho prchlo mladé štstí, které tu dosud

by z

hálo.

nerozhodn nad vychladlými kamjí bylo tak mdlo. Vzpomnla na maminku, jež jist má starost, pro nepišla v obvyklou hodinu k jídlu. Za nic na svt by však nebyla prozradila, že se s Jiím hnvá! Alena

ny.

stála

Mla

hlad, proto asi

Pak jí pišla na mysl tatínkova slova o moderních mladých lidech, kteí se pro každou hloupost chtjí dát rozvést!

Hrza!

Je-li

Jií také takový! Snad

proto dnes pedstíral schzi, aby

šel

k advokátovi a

zažádal o rozvod! Nechce mít moderní ženu, která je

úednid v bance! Alena se zachvla strachem.

že se pošetile bojí,

196

Mam volal rozum,

vždy ví stma dobe,

že v bance

— jsou

schze!

Její

poplašená dušika se chvla první

bolestí lásky! Její Jií!

Mohl by

v prázdném oblékla a

ji

zradit?

Práv nyní? Bylo

byt nevýslovn

vybhla na

praškem snhu.

Na

ulici,

jí

teskno. Rychle se

tpytící se

erstvým po-

Jiího námstí stály celé lesy

vánoních stromk. Alena

si vzpomnla, že pozítí Štdrý den. je Nepipravovala doma nic, vždy nemla as a maminka je pozvala na svátky k nim. Jak se tšila na první vánoce se svým hochem! A nyní! Energicky potlaila slzy. Co se to s ní dje? Nikdy nebyla tak rozplakaná jako dnes!

ulicemi, až si náhle vzpomnla pjde k ní, sví se své jediné pítelkyni se svým hoem! Ta ji jist pochopí! Kdož ví, snad se sama již pesvdila o proradnosti mu-

Kráela bez dle

na Martu. Ano,

ž! Zapomnla na

hlad

i

na studený, opuštný b5rt.

nebo se v myšlenkách odtla v Praze a jela zpt na Vinohrady.

Vskoila do tramvaje, až dole

Marta byla doma. Uvítala

s radostí

pak se však zahledla udiven do „Aleno,

dve,

co

pítelkyni,

jejích tváí!

je ti?**

Uslyšela brzy, co bylo

Alen, pro má zardlé

197

oí, pobledlé tváe a smutný, žalostný úsmév na

sevených

rtech.

S pláem

ním

se Alena zpovídala,

vyprávla o ran-

muže a jeho odporu mezi ádky se zmínila

sporu, o vý6tkách svého

k jejímu zamstnání. Jen tak

o své únav, o tajné touze poslechnout, kterou však

umlela vždy ihned bojovnými

hesly o ženské rov-

noprávnosti.

Marta

mlky

poslouchala

mnohomluvn vyinila. „Jií má úpln pravdu,

její

náek. Pak

Aleno!

dohlavá, nechceš-li to uznat!

ji

však

Jsi pošetilá, tvr-

Do

banky nepatíš!

Nejen, že ubíráš místo jinému dveti, potebnjšímu, kazíš

vím

si

nejkrásnjší

dobu manželství! Nedi-

se naprosto, že není Jií spokojen s netiklize-

ným bytem!

Poslechni ho, nech

úadu a

uvidíš, jak

budete šastni!"

Alena otvírala drostí. Její

dat,

7«lartinou

mimo to mla hrozný hlad a hlava

toila. Strach je

oi úžasem nad

umínnost však ješt nechtla

jí

ji

198

pod-

podivn

je

tak znavená,

bylo onehdy tak nevolno! Zapela to Jiímu,

jí

nikomu který

jí

mou-

prochvl. Snad neonemocní? Snad

v ní njaká tžká nemoc, proto

proto

se

se

se nezmínila o

podivném, hrozném podtu,

onehdy ráno pekvapil. Ani mamincf se ne-

svila! Úzkost se

jí

zmocnila, strach zadrhl

Kdyby onemocnla,

lo.

nedae

nyní,

jí

hrd-

kdy prožila sotva ti

štstí.

Ani

se skoro s

Martou nerozlouila a odešlá svém

rychle do zimního veera. Nepozorovala ve

zmatku, že je již pozd, bloudila ulicemi, ubohá, pošetilá

stojí ped novou záped novým tajemstvím své lásky.

Alena, zaínajíc tušit, že

hadou,

Jií se vrátil

dom brzy potom, kdy prchla jeho Dávno zapece nemohl brát

tvrdohlavá ženuška z prostydlého bytu.

pomnl

na ranní spor,

který

vážn! Doufal pevn, že Alena sama nahlédne posvé umínnosti.

šetilost

Vždy mu

jí

bylo

dl-li, jak hrdinsky ráno vstává, jak

lito, vi-

odhodlan

spchá denn do úadu, jeho moderní, energická ženuška, kterou by chtl jen hýkat a rozmazlovat! Tšil

se, jak

ji

obejme,

dkladn jí

vyiní za

jeji

dtinský vzdor!

V byt

však byla tma a zima.

Co

to

znamená?

Vešel do své pracovny, kde

jako tmavá

píšera

kamna stála vyhaslýma oima. Po Alen

ani stopyl

s

V kuchyni stálo neimiyté nádobí, ložnice byla sice uklizená, dýchla však na nho chladným vzduchem. Kde

je

Alena ? Doma, u maminky ? Vzpomnl bea-

199

d&y

na odmítnuté ranní políbení. Hnévá se? šli

žalovat?

„V5ak pijde", utšil noval vyhaslým

se,

a resolutné se vé-

kamnm. Za

chvUi se rozhoela a

teplo se zvolna šíilo vychladlým bytem,

Jií se

pohodln

natáhl na

pohovku a

zapálil si

dgaretu. Ticho ho obklopilo, nezvyklé ticho, které nerušil dnes Alenin smích.

Hodiny ubíhaly a Alena již odložil

garetu za cigaretou.

neml len

již

se nevracela

knihu, ve které etí.

Kde

jen

Jií dávno

Kouil nervosn

trplivost ekat. Bál se o svou Alenu,

se bál, nesmyshié myšlenky honily se

vou. Stihlo

Sebhl

se

ji

neštstí?

schod

a

Na

ci-

mže být? Kone6i ší-

mu hla-

ulicích je takový ruch!

spchal k

nejbližší telefonní

budce. Ta. chvíli

mluvil s Aleninou maminkou.

„Nikoliv, Alena nebyla dnes doma!

Uvdomil si rychle,

Co se dje ?**

že nesmí Aleniny

rodie po-

Vyprávl proto paní Malínské o schzi v bano niž pece musila vdt. Alena obdvala s ním

Idcat.

ce,

v

hostinci. Vrátil se

dom, a nenalezl ji nazdabh a odzvonil.

pozdji

doma. Šla k Mart," ekl

Bral ti schody najednou, jen aby byl

Tidio ho pivítalo, pusté, mrtvé

200

ticho.

již

doma.

.

Jií se

chvl šflenou úzkostí. Co poít ? Nevrátí-li

se? Pecházel po pokoji a skoro plakal. Vzpomínky

na ti týdny štstí a lásky bodaly,

pálily

ho v

duSi.

Vidl ji ped sebou, ve svatebním závoji, pak v hedvábném pyjamas, veselou, rozmarnou, vidl ji, jak mu spoívala v nárui, s pivenýma oima, s rozpuklým kvtem rt, znavená láskou, oddaná, pokorná milenka, malá žena,

dvátko ustrašené, pe-

možené jeho divokou vášní Jií vzlykal,

.

.

nemužn vzlykal v zoialém strachu.

Do jeho úzkosti zainel zvonek. ím,

Vrhl se ke dve-

zalomcoval klikou, jež nechtla povolit jeho

nervosní ruce. „Jifí!"

Klesla

mu do nárue, uplakaná, k smrti unavená,

toužící jen

Odnesl chal na

po jeho

ji

její

objetí,

po jeho

lásce.

skoro do pokoje, svlékl

zkehlé ruce. Neptal

jí

se,

kabátek, dý-

kde byla, ne-

mluvil o svém šíleném strachu.Ve chvíli uvanl aj,

pinesl jedla s

jí

zákusky, které pro ni uchystal, a Alena

ohromnou

chutí.

Teprve pak, když

kam

ji

uložil jako

ležela

nasycena na pohovce,

churavé dcko, skryla svou tvá

na jeho prsou, a vyzpovídala se

mu

ze své pošeti-

losti.

201

VSecko

mu ekla, o ranním sporu a svém strachu

O své hloupé pouti ulicemi bez obéda»

o jeho lásku.

o své umínnosti a svém hnvu.

A koneái se piznala zardívajíc se, že tedy, choeli,

je

ochotna vzdát se svého místa v bance

snad se mýlí

protože

avšak zdá se

jí,

by stejn musila brzy zažádat o dovole-

že

nou Její slova

utonula v jásavém „hurá," ke kterému

se dal strhnouti doktor Mareš, vážný

tynedlní nádhernou

manžel. Nežli se Alena nadálá, udlal stojku.

Zlíbal

tilost.

úedník a

ji

A

pak

ji

potrestal za

její

poše-

tak, že se musila násilím vyprostit

z jeho paží, aby zachránila život.

Odnesl

ji

do ložnice a

té

nod hvzdy,

jež

záily

na prosincovém nebi, skryly se radji za mraky, aby se nemusily dívat na toUk lidského štstí.

Ráno Alena nevstávala. Jií ji v bance omluvil a zárove oznámil, že se od prvního ledna vzdává toSstSi.

O vánodch dostala pak který

si

mohla pát. Byl to

Stáza nejkrásnjší dárek, slib,

že

od Nového roku

nastoupí svou innost v mladé domácnosti na

Ploe. Souhlasila nadšen a prohlásila, že nastoupí teba

202

hned,

s

i

notesem, plným zaruených recept na

nejvybranjší

jídla.

XIV. Lednové

jitro,

tmavé a mlhavé,

halilo celý

byt

v šero. Jen v kuchyni zakmitlo svtlo. Stáza vstá-

Nechtlo se jí z postele, která byla pohodlnjší Fochov, u „staré" milostpaní. Znala však své povinnosti, ostatn se jí u paní Aleny tuze líbilo. Sama nevdla, že je v ní taková touha po samostatnosti. Snad práv proto se u Aleniny maminky nemohly její výborné vlastnosti tak uplatnit. Paní Malínská byla výtená hospodyn a nejradji vala.

nežli ve

si

na všecko dohlédla sama. Byla Stáze

tách a

umla znamenit

Stáza se tiše chechtala, stojíc nad

hebenem

v pa-

umyvadlem a

hnouc svou zdrav ervenou tvá. Pak jela

stále

porouet. Avšak Alena!

si

dr-

pyšn pro-

své nové mikádo. Obtovala totiž

moderní domácnosti své mladé

svj cop, Pece nemohla

velitelky

jenž ostatn nebyl tuze dlouhý. s

copem! Spoutala pak

naondulovanou hlavu bílým

epekem, nebo v-

b3^ hospodyní mladé paní

dla, co se pati a vpustila do svéhopokojíku vedle

kuchyn

studený, lednový vzduch.

Ano, Stáza

mla

zde dokonce svj pokojík, na

203

který byla hrozné hrdá. Pipravovala horliv sní-

dani a usmívala se pi4 své prád. Myslila na svou

mladou pani a na rzné

hlouposti, jichž se dopusti-

vedeni domácnosti. Ovšem, sleinka Alena

la

pi

8i

myslila, že vait je tak snadné,

do

Školy nebo do banky. Však otevírala své

oi úžasem

nad potmšilostí plotny,

Kdyby nebylo

by.

Stázi,

jako chodit

modré

peká a trou-

pékné by to tu vypadalo!

Vklouzla do jídelny a zatopila v kamnech.

V pracovn

hoela americká nestvra celou noc,

bylo tam teplo jako v lázni. Stáza se dlouho ne-

mohla spátelit že jsou

jí

s

touto vymožeností a tvrdila

poádná

kachlová

kamna

CMrala prach v pracovn a

stále,

stokrát milqší.

zvdav

hledla na

obraz nad Aleniným psacím stolem. Líbil se

trochu se ho bála. Zdálo se

jí

jí

a

vždy, kdykoliv vstou-

do stmlého pokoje, ozáeného jen žárem ka-

pila

men, že svtlovlasá žena na obraze

mla

je živá.

Mimo to

utkvlou pedstavil, že je podobná Alen. jí to jednou, a mladá paní se tak podivn

ekla

zardla, a pak se Stáze vysmála.

V sila

ložnici bylo ticho.

Hodiny však

pana doktora vzbudit. Paní Alena

utíkaly, si

hovt. Kdež byly asy, kdy spchala

mu-

mohla po-

„výdlen

inná" žena ráno do kanceláe z neuklizeného bytu,

204

.

od neumytého nádobí od snídané! Stáza zaklepak dvee do ložnice a zmizda

opatrné na pootevené

pak v kuchyni, kde se šíila

vn kávy.

Alena se naklonila k Jiímu a lichotné se dotkla jeho tváe. „Vstávat, Jiíku!**

Na noním

stolku vzplála lampa a Jií se

oepak

protáhl.

„Už?"

„Už

as, ospale!**

je

Malá ruka mu vjela do vlas, svží tvá jeho ženy

se

nad ním

sklonila.

„Vstávej!"*

Rychle však zmizela pod pokrývkou,

dý manžel mél velmi vstávání bylo spojeno jež

nebo mla-

rozpustilé nápady, a ranní

obyejné

s

výbuchy smíchu,

musil stlumit divokými polibky, aby Stáza nic

nesl3ršela

.

.

Konené za svého

musila Alena Jiího energicky vyhnat

mékkého

objetí.

Zmizel resignované v koupelné, odkud se za chvíozývaly syivé a Splýchavé zvuky. To stál Jií pod sprchou, aby zahnal poslední stopy spánku a li

nenasytné touhy po Alené. Chtél být v

úade dokonale Uý. 205

Alena zatím vklouzla do županu, proesala syé

kuery a ekala, až šplouchání skoní. Na prahu koupelny se pak setkali, Jiifí byl všecek studený ranní lázni, jeho tmavé vlasy byly bezvadn ueElaté

sány, jeho bílé zuby jiskily v úsmévu.

Pes všechno

hrdinné odhodlání a studenou spr-

chu, sevel Alenu do se musil

Stáza

as

nárue

a následek toho byl, že

esat znova. již rachotila

v jídeln nápadn

ubíhal a novomanželé potebovali

šálky,

nebo

hodn

dlou-

ho, než absolvovali všecky kapitoly ranního vstávání.

Alena se rychle umyla a pibhla k Jiímu do jíjí domlouval, aby zstala v teplé po-

delny.

Mam

Nemohla ho pece nechat

steli.

Konen

bylo

i

bral

samot.

to odbyto a Jií stál ve

v kožichu, na který

Louení

snídat o

tiskla

pohltilo zase

dveích

Alena svou svtlou hlavu.

dobrých deset minut a Jií

pak ti schody najednou a hnal se zou&le za promarnný as.

tramvají, aby nahradil

Jeho mladá žena však odhodila župan a koší vklouzla

do pein.

Mla nyní blažený život. A

pece vzpomínala v prvních dnech

skoro s

lítostí

na

msíc svého manželství, kdy ráno asn vstáa spchala s Jifoi do banky. Ve vzpomínkách

první vala

s roz-

byla tato krátká doba výdélené innosti pjfece hezká, akoliv pohodlná tuze nebyla!

Krila

se labužnicky

pod pokrývkou a naslou-

chala jak Stáza uklízí.

Však se za

chvíli objeví

v

ložnici s

každodenní

bude vait!

otázkou, co se

Alena se pak zatváí snaží se vymyslit

hodn vážn

njaký pkný

a

zkušen a

To

jídelní lístek.

byla také hlavní práce mladé paní, které se nyní zdálo, že

má

až

híšn mnoho asu.

Byla dosud

zvyklá na školu, pak na prád v bance, nyní žila jako princezna, mohla íst, jít na procházku, zkrátka dlat co chtla, nebo Stáza se netajila tím, že ji

v kuchyni tuze ráda nevidí!

Maminka ji

sice naizovala,

nechala pod

aby Alenu uila, aby

svým dozorem vait, avšak

melancholicky kývala hlavou v bílém

vým mikádem. Mla

píliš

Stáza jen

epeku s no-

v živé pamti Aleniny

kuchaské výstupy, od snídan první den po

svat-

b poínajíc. Alena hledla tak

upen do zimního rána.

mladá a svží, se

ponkud

Její

tvá

zachmuila. Ano,

nyní je jí blaze.

Avšak pak, až pestane

tato sladká neinnost,

až nastanou jiné starosti, vážné a

odpovdné! Kdy-

307

by Jií vdl, devatenáa

Napadlo

jak se bojíl

Vždy je tak mladá, sotva

let! jí,

že to ani není správné, že tak brzy

jí

má nastati starost a bolest. Na to Jií nepomyslil, jist mu to nenapadlo, aby šetil svou

mladou ženu,

jež byla

Jak se blázniv radoval, když šení!

sama skoro dít!

mu prozradila své tu-

Smál se a vyvádl jako chlapec!

Ptal se

jí

stále,

zdali se tší!

Alena nemla odvahu íci mu, že to není naprosto moderní, mít tak brzy dti!

Zardla sama

se

pi

se sebou.

této myšlence,

akoliv hovoila

Moderní manželé užijí nejprve svo-

body, neváží se tak brzy!

Všecky rzné kmhy, lánky odborné i neodborné strašily v Alenin hlavince, která trpce nesla svou „nemodernost."

Vždy

vlastn nic neužila! Jak se tšila na své

manželství, jak

do

biografu, jak

A

budou spolu chodit do zim do hor.

divadla,

pojedou v

zatím! Jaké rozarování! Je vdaná sotva dva

msíce

a

již

musila okusiti trpkých

plod

poznáni!

Nic nebude z prázdninové cesty, z velikononího ýlctu do Benátek, který jí Jií sUboval! Bude doma hrza! Což zeme-lil nemocná, mrzutá a pak

—

2€8

Alena byla ješt píliš mladá, neuvdomila

si

je^té

význam mateství. Pekvapilo ji, vyburcovalo ji z arovného snu, zaskoilo ji, když chtla bezstarostn žít jen ve své lásce. Pemluvila Jiího, aby

jejich tajemství neprozra-

dil.

Ani mamince muži, aby

jí

se

nesvila, nedovolila ani svému

to pipomínal. Nechápala jeho radosti

— jeho nadšení! Vyítala mu v duchu dokonce bezhnvala

citnost a

jemné bytosti,

se

jež

na nho, zaal-li hovoiti o ta-

mla

živým

býti

dkazem

jejich

lásky.

Malá, dtinská Alena chtla být moderní a moderní ženy nemají dtil

Jií se

íd mu moude

pece jednou

vysmál, když se

jí

své mínní. Nebral si

ekl, že

je to

její

námitky

Alenino mládí,

odvážila

vážn

její

a

dtin-

ská mysl, jež nechápe ješt zázraku mateství.

Sám byl nevýslovn šasten, blázniv šasten, jak Alena trochu povýšen tvrdUa.

Tj^o neveselé myšlenky ekala

ani,

až pijde

ji

Stáza

vyhnaly z lože. Nese

svou obvyklou

otázkou. Oblékla se a vešla do pracovny, kde bylo

píjemn stl.

58-14

teplo.

S

lítostí

Ml b]^ symbolem

pohlédla na

její

svj psad

samostatnosti, a nyní?

209

Vzdala se svého místa v bance, vzdala se své samostatnosti a zanedlouho obétuje

svobodu! Zachvla se úzkosti.

k obrazu, který asto pozorovala

s

svoji osobní

i

Její

pohled zaléd

Jiím, jenž jím

byl stejn nadšen. Netušil ovšem, jaké vzpomínky

vzbuzuje v jeho mladé žen, jež tak energidy tenkrát

si

vybojovala své štstí.

Mrzut piodhodlan vyala tlustý Nebyla to správná etba pro mla-

Alena byla dnes v neveselé nálad. stoupila ke

knihovn

lékaský slovník.

a pak

dou ženu, avšak Alena byla dychtivá zvdt vše, co jí hrozí. Usadila se pohodln na pohovce a zahloubala se do neutšené etby.

Za chvíli byla v po-

kušení odhodit knihu, byla však dsledná ve všem

a proto staten etla útrapy?

dále.

Hrza

jí

prochvívala.

eká? Takové nebezpeí, Tak hrozn koní její pohádka o

Tohle všecko

ji

takové štstí?

Jak mohl Jií dopustit, aby byla vydána bolestem,

dokonce smrti?

A

pošetilá

nerozmnná Alena sedla

ledne nad knihou a slzy olMrázky. Zatoužila

eká

její

celé

listy s

dopo-

hrznými

po mamince, Htovala skoro, že

nebyla k ní upímná. co

smáely

Kdyby vdla! Kdyby tušila,

ubohé dvátko,

její

Alenu, která sotva

poznala lásku a štstí, musí trpt a snad mnít!

210

Káyi

Ji

se

vrátil z

úadu,

vesel,

pln touhy po

Alen, nalezl ji bledou, uplakanou, ztrnule vážnou a nepístupnou. pátral po píin. Její políbení bylo chlad-

své

Mam

né, vyvinula se

mu

z nárue, když

ji

chtl

odmítla dokonce koblihy, které Stáza upekla

objat,

pesn

podle receptu pani Malínské.

Jií na ni hledl udiven a trochu smutn. jí

Vzpomnl

stalo?

Alena však tuze slzí

Mlky

Co

pak na sladké tajemství

se je-

a vlídn pátral, není-U nemocna.

jich lásky

proud

si

byl

nepívtiv

se odvrátila a

nový

mu jedinou odpovdí.

odešel Jií do pracovny. Pohlédl na po-

hovku a na rozházené polštáe, mezi nimiž ležela veliká kniha. Mechanicky vzal knihu do ruky a žasl. Pemýšlel chvíli a pak pochopil píinu tragické nálady Aleniny. Energicky uchopil lékaský slovník a zavel

jej

peliv do zásuvky svého

psacího stolu.

To ji tedy trápí ? Plní si pošetilou hlavinku hloupou etbou odborných knih! Pokývl zamyšlen hlavou. Není vru snadné, mít moderní, emancipovanou ženu! Napadlo

jej,

své dcerušce

aby požádal Aleninu maminku, aby

dkladn vyímla!

Pak zamíti však toto ešení. Alena by 58-14*

mu neod-

2U

pustila, že

na ni žaloval!

k rozumul

Neml

jí

Sám

vlastn za

se pokusí pi4vésti zlé její strach.

byla tak mladá, sama skoro ješt dít, dilubila

pes

ji

Vždy

to že se

svým rozimiem!

Alena chodila kolem

nho

plaše, jako

by

se bála

výitek za své nerozunmé chováni. Avšak Jií mlel,

nezmiml o

ani slovem se

Byla

její

podráždné nálad.

mu za to vdná a pokusila se staten o úsmv,

a&oliv Jií

bylo ješt úzko z té dopolední etby!

jí

ji

po

chvíli vyzval,

cházku. Byl k ni

nžný

aby se oblékla na pro-

a laskavý, a

pece se Alen

zdálo, že je jaksi jiný nežli jindy, vážnjší a trochu

smutný! Procházka

ji

osvžila, rozptýlila

ponkud

její

ne-

veselé myšlenky. Byla sice ješt zima, avšak byl poslední leden a ve

vzduchu bylo neurité, tajemné

tušení jara. Alena byla zase dokonce veselá a

hrd

hledla na svého hezkého hocha, na kterého

ženy

se

se zalíbením ohlížely.

Uvdomila

si

náhle, že je šastna, nechápala, jak

mohla dopoledne být tak Vraceli se stavil

zoufalá!

Fochovou tídou

ped domem,

dom,

a Jií se za-

kde bydleli Alenini rodie.

„Chceš se podívat k mamince, Aleno?" své ženy.

212

tázal se

—

.

Nevdla pro, jakýsi ostych

Alena vSak odmítla. ji

dnes bránil hovoit

se,

by

že

její

s

laskavé

maminkou

oi

jako jindy. Bála

prohlédly

její

pošetilé

mjršlenky.

Jií nenaléhal. Oekával ostatn Alenino zdráhání.

Veee byla jaksi stísnná a tichá, akoliv se Alena poctiv náladu.

snažila,

Po veei

aby Jií zaponml na usedli jako

její

dnešní

obyejn v pracovn

na pohovku. Byla to vždy nejhezí chvíle celého dne, kdy byli

opravdu doma.

Z kuchjm doléhal tam jen tlumen

inkot nádobí, které Stáza myla, kamna záila jako vrný pítel, který den ze dne peuje o jejich pohodlí a

Jií

neúnavn

si zapálil

vysílá své teplo.

vždy cigaretu, nabídl Alen, která

byla tuze domýšlivá na toto

d

eeno,

Alena

umni, akohv po prav-

jí

kouení tuze nechutnalo. Pak usedla

nkdy

k planinu a hrála Jiímu všecky jeho

oblíbené skladby. Hrála velmi chal s celou duší

hudb,

dobe a

Jií naslou-

v níž jako by byla zakleta

arovná krása jejich mladé lásky. Obyejn konila tato idyla boulivým objetím, nesetnými poUbky ped oima svtlovlasé ženy na Alenin obraze, jež se usmívala. .

213

Dnes vklouzla za Jiím

Nco

jaksi

ostýchav.

bylo mezi nimi nedomluveno,

nco

nevy-

svtíeno a Alena pociovala, že tento nesoulad vznikl vinou.

její

Jijfí

sedl na svém obvyklém míst na pohovce

zapaloval

si

zvolna cigaretu.

mkce

ozaovala

Alen i Jiímu,

a

Lampa na psacím stole obma,

útulný pokoj, který byl

nejmilejším koutkem z celého bytu.

Alena šukala po pokoji, nenápadn nahlédla

pi

tom do knihovny. Lékaský slovník tam nebyl, na jeho míst zela široká mezera. Alena zrudla. Vzpo-

nmla si, že ho v páledne nechala ležet na pohovce. Nebylo pochyby, že ho Jií jí

pokazilo náladu,

pro

nalezl.

Domyslil

se,

co

byla dnes tak rozmarná a

zlá?

nepatrným úsmvem. Jak výporozumt, co se dlo

Jií

ji

pozoroval

born

ji

chápal! Jak dovedl

s

v duši jeho dvátka, jeho dtinské Aleny,

jež se

pozvolna teprve v jeho objetí stávala ženou!

Chtla proklouznouti kolem chtlo se

jí

hrát,

nho k pianinu.

Za-

aby zakryla své hrozné rozpaky.

Avšak Jií odhodil rychle cigaretu do popelníku a zachytil

ji

pevn.

Stulila se

v jeho objeti a skryla

zardlou tvá na jeho kabát, jen aby podívat do

214

se nemusila

oí svému hochovi, aby se nemusila pi-

.

znát ke

svým pošetilým myšlenkám,

za

nž se nyní

hrozn, tak strašn stydla. Jií hladil

její

kuery, pak

zlaté

ji

však energidcy

posadil vedle sebe.

„Chd s tebou o nem promluvit, Alenko," ekl tiše.

„Chci znát všechny tvé myšlenky, všecky tvé

city,

musíš být ke

mn upímná vždy a ve všem!"

Sklonila hlavu a neodpovídala.

„Tenkrát, Alenko, když jsem v

t

po prvé spatfíl

ržovém obláku na maškarním plese, zaal jsem svou pohádku o nejkrásnjším štstí, kterého

snít

se dostane jen tm,

tak jako já

nám

jak

ji

jí

kdož dovedou rozumt lásce

rozumím, kteí dovedou

ji

.

.

brát tak,

osud dává, istou, neposkvrnnou po-

chybami a malichernými myšlenkami. Vím, že dnes mezi moderní mládeží není lásky.

mnoho

takové

Tvj tatínek ml skoro pravdu, když se o tebe do tvých modrých

oí

bál.

Zahledl jsem

tušil

jsem hned, že ve tvé dtské, milé duši naleznu

to,

po

se

em jsem toužil.

Tak zaala naše pohádka, dít,

která rozkvetla

tenkrát v klánovickém jarním lese, když jsem

prvé

a vy-

t po

líbal

Vzpomínáš na to ? hrozil

Na naše zoufalství, když nám

tatínkv odpor a

.

.

.

onen doktor Cech, který

215

po tob

po mém dvátku, mlo patit jen mn ?

zatoužil,

dém, které

Když jsme

jasném, mla-

pak spolu ve Švýcaích, sami,

byli

bez dohledu rodi, trpl jsem tolik touhou po tob. Byli jsme svobodni

kdjrbychom neznají

si

— kdo by nám mohl

patili

úpln? Dnešní mladí Udé já však jsem staten pe-

tchto skrupulí,

mohl divokou, nesnesitelnou touhu

er od

zazlívati,

sebe, vzít

které bys

si

nepustit

t ve-

ruek

štstí,

z tvých malých

mi byla tenkrát snad

dala

Vidl jsem však úzkost v tvých oích, holio), nechtl jsem strhnout své

dvátko do

víru

vášn,

td>a byla posvcena láskou. Chtl jsem, abych se mohl poctiv podívat do oí tvé maminky, toužil jsem po tob jen jako po své žen! Muž, který miluje,

neuiní z ženy svou milenku,

je-li

jen trochu

možno, aby z ni uinil svou ženu. Chtl jsem, aby

veer byl istý

náš svatební

jako nejkrásnjší sen,

chtl jsem, aby

mé dvátko

zardívat za to, že

mi

nikdy se nemusilo

dalo svou lásku!

Mám t píhš rád, a

jsem tak málo moderní, že

vím jen v manželství posvcené láskou .... Vím,

pro

trápí! Jsi

to

dnes plakala, Alenko, vím, co

t

ješt píliš mladá, abys pochopila všecko

ohromné

216

jsi

štstí, kterého se

nám

dostane, ztles-

naše láska^ objevi-li se vedle nás maliké

ní-li se

dátko, dít mé a tvé vášnivé touhy! Vím, že se ti zdá hrozn nemoderní, mít dti! Poznáš však, mé malé, pošetilé dvátko, že naše blaženost

kteí

žijí

bude

stokrát vetší, nežli

tch moderních,

hluše a sobecky.

Kdybys vdla, jak je mám již rád, tu malou bytost, kterou mi dá tvá láska! Zapome, Alenko, na falešná hesla tak

zvaných moderních žen, které ni-

kdy nepoznaly istou, božskou pohádku lidského štstí!

Je

mi

líto,

vidím-li, že se trápíš, snil jsem

o tom, že náš život bude jako studánka

vždy

lesní,

že

úsmvy jako kvty! Nechtl bych, aby dnešní svt se svým úsmškem a svou ironií znesvtil mou pohádku, porušil kouzlo, které mne budu

sbírati tvé

zmámilo, když jsem po prvé spatil svou malou princeznu, své

dvátko

s

modrými hvzdami, když

jsem po prvé zatoužil po

Jeho hlas znl

její

isté díví kráse!"

mkce tichem, které pronikl náhle

Alenin vzlyk. Sklonil se nad ní a jeho rty se dotýkaly jqích oí, plných jyMyslil bych,

kdybys

že

slz.

mne nemáš

nemla ráda již

„Jiíku! Tys ten

ráda,

nyní naše dít

nejlepší,

Alenko,

...!'*

nejhodnjší hoch pod

217

:

sluncem!'* vzlykala Alena v jeho náruí.

hloupé, pošetilé

dve

„A já jsem mne

a nezasloužím, abys

méltakrád!" Poslední slova nebylo ani slyšet, protože

ji

Jiifí

mu vyvinula násilím z nárue, udýchaná, s úsmvem na rtech, zase skoro udusil svými polibky, až se

s

vlhkým pohledem v modrých oích,

tak

podivn mkce v zardlé

Naklonila se k sotva zachytil

její

její

jež

hledly

tváince.

nmu pak a zašeptala tiše, tak že hlas

„Vždy já se na n tším, hrozn se tším!"

A

pak došlo ješt k velmi pošetilým

dokonalého smíení, provázeným tak

dkazm

hlun]^ smí-

chem, že Stáza v kuchsmi povážliv kývala hlavou v

epeku nad tmi mladými blázny.

Konen již

musila Alena svatosvat

slíbit,

nedotkne lékaského slovníku. Jií sám

že se jí

pi-

nese nkolik moudrých knih, z nichž se pouí, nikoliv podsí.

Pohrozil

jí

zcela

mamince, zaež

úes

a vynutila pak na

nocích va!

vážn, že na

—

Na

pece

konec

218

bude

žalovat

nm písahu, že se o veliko-

nkam podívají, si

ni

mu Alena dkladn pocuchala jeho

oba

bude-li

ovšem zdrá-

zapálili cigarety, jako

dýmky

míru,

ímž

nn ped

byl domácí klid a pokoj trvale zachrá-

rozmary píliš moderní mladé dámy^ si

v po-

ten Jií hodný, milý hoch a jak ho

mám

která ješt pozdji, když usínala, opakovala

lospánku:

„Jaký ráda!"

je

—

XV. Dávno již odkvetly jarní kvty, dávno již se rozhoelo léto nad milým východoeským krajem, kde ze zelených zahrad se smály ervené stechy, jiskící v paprscích letního slmice. Alena sedla v pohodlném kesle pod košatou jabloni a snila. Malý chlupatý psík ležel u jejích nohou, tíbarevná koka pedla opodál, blažen se choulíc na vyháté tráv, slepice

lín kdákaly na dvoe, ponoeném v

letní

klid.

Chvílemi se objevila v zahrad stará maminka Jiíkova, taková pravá babika z pohádek, laskavjší tváí, s veselým

úsmvem

s nej-

kol zvadlých

rt, který po ní zddil Jií, který se také uml tak smát, oima, rty a celou milou tváí. Piblížila se vždy k Aleninu keslu, dotkla se lehce

její

ruky

a ptala se, nechtla-li by Alena nco, snad hrneek smetany i talí ervených jahod. Upravila jí po-

219

dušku pod hlavou, napomenula psíka, aby byl zpsobný a nerušil svou mladou pani. Alena se jen usmála a svolila ke všemu, ke smetan i k talíi erstvých jahod. Maminka Jiíkova odcupitala pak rychle do statku a za chvíli tu byla zase s dklad-

ným hrnekem

nádherné smetany a spoustou er-

vených jahod, z nichž dýchla na Alenu rozkošná

vn letního

lesa

Smlsala s chutí všecko, jen se usmála na staenku jí vyítav, babiky nad

a ekla

že

lepši

ní.

hlavu a piznala

hrozn rozmazluje a že není Maminka jí pohladila zlatou

ji

se, že

aby se jeho Alena

mla

jí

Jiík tuze kladl na srdce,

dobe.

Alena se rozpustile zasmála. jako v ráji," ekla

upínm

a

„Mám

se tu

dobe

maminka Jiíkova

ji

musila za ta slova políbit na svží rty. Pak odbhla

do

statku,

kam

pivezl práv

ji

již

netrpliv

volal eledín, který

s pole fíiru zlatého obilí.

Alena osamla v tichém letním podveeru, plném

vn zralých

polí,

kterou byl nasycen vzduch, kte-

rou se chvl lehký veerní vánek. Kdesi bzuela

zmámen sladkou

a opile vela, jež píliš dychtiv ssála

vni letních kvt,

z dálky ozval se rachot

voz, jež se vracely s požatých polí, kráva kdesi zabuela a tlumen zaštkal pes. Takový veerní

220

mír byl na všem,

klid,

jímž dýchala matka zemé,

požehnaná východoeská

tato

zem,

jež vydala své

V

plody,

poaté v horoucím

teplém

mateském dechu byla vzpomínka na chvíli,

kdy

k ní sklánl božský milenec, aby

se

horkým polibkem plodné v

ji

jejím

poceloval

lásky. Alena, snící tiše

zahrad, vnímala život matky pírody,

letní

jaksi

objetí slunce.

dojemn, že

je

cítila

také ástí tohoto plodného zá-

zraku, tajemného divu, jenž se odehrává stále v

ln

zem a v ln ženy, požehnané objetím lásky. To

nebylo

již

a milovaná žena,

rt,

s

dvátko s

Alena, to byla milujíd

mkkým úsmvem kol mladých

teplj^ leskem v oích, zvtšených jaksi,

nných zázrakem Sklonila

znaven

né a šastné,

zjas-

mateství. duši,

vd-

arovný první rok

jejího

zlatou hlavu a v

ožil zase ten

její

manželství.

Jako sen prchla zima a jaro dýchlo do oken jejího

hnízdeka, takové rozdovádné poselo bílým

deštm Petín

jaro, které

pes noc

a kde jaký strom byl,

zaskvl se svatebním závojem, utkaným z bílých a

ržových kvt.

Od onoho

veera, kdy

jí

Jií tak

nádhern

roz-

mluvil

její

jásavé,

mladé štstí. S radostí ho poslechla, vždy

pošetilý strach, nic nezkalilo již jejich

221

!

byla tak nezkušená a mladá! silu a radu v jeho silné

uvdomovala, jaký kterého objetí,

Ochotn

mužné nárui,

je to

hledala pos

úžasem

bozi vložili do slabého dívího jejího

jí

aby z ní uinil ženu, radostnou, statenou

ženu, aniž

ji

pipravil o jemný díví pel.

Chodila Prahou, rozesmátou v

jarní kráse,

mená štstím, rozechvlá pohádkou, kterou její

si

moudrý, nádherný muž,

zmá-

šeptala

mladá duše, divem, který posvtil její díví tlo,

aby dala

dkaz

své lásky, svého pokorného vzdání

se.

Maminka byla také již zasvcena do jejich tajemství a oba, Jií i mamka, se pedhánh ve starosti o ni, o Alenu, která

jakživa nezastonala a také nyní

byla zdráva jako r;^. Bledli úzkostí, když se v

pemíe

své bujaré ná-

lady roztanila po pokoji nebo když se pokusila

o bujný pemet na pohovce,

jen aby je postrašila,

zbablce, aby se jim pak vysmála, bojí,

vždy

jako vlk a

jí

pro se tolik o

pranic, ale pranic neschází, jedla

ni

by

bžela s vtrem o závod

Kd3rž se svila

Mart

pítelkyn zesmutnla.

Jí

se

svým tajemstvím,

její

se ješt neotevela kniha

poznáni a Marta, pelivá hospodyka a rozená malá

maminka, Alen skoro závidla. Však

222

se Alena také

chlubila a

dležit rozmlouvala o všech významonch moudrých

ných vcech, o nichž se doetla v

pouných knihách, jež jí Jifí pinesl místo hloupého nauného slovníku, který ji tak podsil. Zdálo se jí, že hrozn vyspla a pedbhla svou pítelkyni,

a

která až dosud byla vždy

rozumnjší a moudejší

nežli divoká, pošetilá Alena.

Ješt v

nkdo hledl

na Alenu

s

tichým zájmem,

nmž bylo tolik horené zvdavosti, úcty a obdi-

vu. Stáza, s naondulovanou hlavou peíScem, kuUla úžasem oi, když se

pod bílým ejí

paní Alena

jednou zkrátka zeptala, co by tomu ekla, kdyby

mla

vait pro

tyi

leknutím a ptala

A

protože

se,

místo pro ti. Otevela ústa

kdo že

se

k nim pisthuje?

mla hlavu popletenu

romány a biogra-

fem, srdceryvnou etbou knih, v nichž se každá

dnihá žena rozvádí, bleskla

jí

naechranou hlavou

hrozná myšlenka, že se snad paní Malínská dá rozvést a

pisthuje

této možnosti,

omezena

její

se

hlavn

k mladým. Lekla se hrozn proto, že

by tím byla zase

samostatná innost. Neváhala tedy

a zeptala se paní Aleny radji stará milostpaní, která se

u

pímo,

bude-li to

nich usídlí.

Alena se tak blázniv rozechtala, až Stázu

jala

hrza a honem bžela pro sklenici vody, kterou však 223

ve svém rozíleni no6ii košilku,

kk

na bélostnou

tato vzrušující

rozmluva se

Alen

vlila

nebo

za

konala ráno, po odchodu Jiího, když

si

mladá

pani hovla ješt v peinách.

Otásala se po nedobrovolné lázni jako pudlik a smála se, koulejíc se v peinách, až se Stáza uraže-

n

zeptala,

kdo že

se tedy

u nich

ubytuje.

Bruela

mladých panikách, které

také cosi o potrhlých

si

dlají blázny z poctivých Udí.

Tu se Alena konen vzpamatovala a ekla že ... na podzim,

sami, že

.

.

.

možná

již

nu, zkrátka, bude tu

a co všecko souvisí

s

Stáze,

v srpnu nebudou už

dátko, koárek

takovou rodinnou událostí.

„Musila jsem se vás na to zeptat, Stázo," dodala

hrozn moude, „protože nevím, máte-Ii ráda malé ." dti Stázina tvá zazáila takovou blažeností, že v té .

.

chvíli docela zkrásnla.

„A to mi povídáte vila

vyítav, „já že bych nemla ráda dti? Jak

mám jak

teprve ted, milostpaní," pra-

ráda, to

budu

si

chovat!

je

nedovedete pedstavit! Uvidíte,

Z ruky vám

je

bátko, takové sleinky, co chodí

nedám, ubohé rojen

do

škol a

do

úadu, neimijí dít ani pochovat!" Málem by byl vznikl spor mezi budoucí mamin224

kou a budoucí chvou, Alena byla však tak dojata Stáziným nadšením, že radji neodporovala. Stáza si

pak vzpomnla na první Aleninu otázku a ekla

udiven: „Milostpaní, pro to dátko pece nebu-

deme vait! To pece

jen pije!"

vypískla smíchem, až Stáza nice.

naež Alena

„Tohle chce mít dti!" ekla do

žejíc se

ložnice,

zesmátá, uhátá, a

nevdla, že to Vlastn

si

si zoirfale, ohlí-

kde Alena sedla na

posteli, ro-

— chovala polštá. Stáza ovšem

byl polštá Jiího, který tiskla Alena

ke svým rozesmátým

špatn

zase

pohoršen odešla z lož-

rtm.

'

"

dvrným sdlením Stíaa

Alena svým

posloužila.

nrbrír.

Mla

o jednoho poruníka

víc,

jak íkala, ohrnujíc nosík,

nebo

dala jako &tník a hrozila

vším možným, nepesta-

ne-li se

jí

svým skotaením po

Stáza

postelích a

ji

nyní

hlí-

tancem po

pokoji. Stáza se trápila stálým strachem, že ta pošetilá,

své

nerozumná Alena

dátko

Nkdy

nežli

si

nco udlá

a zahubí

pijde na svt.

však zapedla Alenu do dlouhého,

ného hovoru o

mahké

bytosti,

nž-

hovoila o rozkoš-

ných karkulkách se stužkami, o koárku plném krajek, o postýlce s

nadýchanými nebesy.

átko Alena usmívala

se

ka, ve které se probudil

58-15

A dv-

stejn láskypln jako služAleninou nadjí všechen

325

rozkvetlý náhle v ržových snech o malicém robti, na jehož lásku byly ob tajaS žárlivé, malá maminka i píští chva. Výsledkem tchto hovor bylo pak, že Alena se

mateský dt,

vydala na bludnou

pou

po obchodech. Kupovala

rozmaile spousty bílých jemných a stužek, ržových

koSilek,

epe&

modrých „pro všecky pí-

i

pady", nkolik pokrývek

s

krajkami a malých, roz-

košných povlak na polštáky, na které pak hledly

ob, Alena i si

Stáza, se

zasnným

výrazem. Kouzlily

v duchu drpbnou hlaviku, která spoine na tom-

to batistu, ve stínu krajek a stuh.

Pani Malínská a s laskavým

je

jednou pistihla

úsmvem

Bylo tu prádélka pro

prohlédla Aleniny zásoby.

dv

dti,

skoi^ila ve své dtinské radosti.

neekla

nic, vyzvala

pi tomto snni

ji

tolik

ležitou

jako

jí

sice

však vlídn, aby pestala

kupovat, o ostatní že se postará sama. kupujíc výbaviku,

toho Alena

Maminka

Vždy Alena,

zapomnla úpln na velmi

d-

ást dtské garderoby, na plenky. Kupovala,

by chtla oblékat panenku, mkolív dít!

Velikonoce tu byly, nežli se Alena nadálá a

ped

kvtnou nedlí pišel Jií z úadu a tajemn usmívaje objal Alenu bouliv hned ve dveích, se

jí

zatajil

226

dech. Pak

ji

odvedl ješt

se

až

ped obdem

do pracovny a vyal z knihovny slavnostn velký atlas

a zeptal se

ji

úsmvem, co mSU píúnu odpovdla zcela vážn, Jií ji tedy stejn vážn

s taSkáifsk}^

na akademii ze zempisu. Alena, netušíc jeho podivné zvdavosti, že

mla

vždy výbornou.

vyzval, aby

mu ekla, kudy se jede nejkratší cestou mu pi tom hrál v oích, ^ak

do Benátek! Smích

se Alena také tváila komicky!

Za

chvíli však

sedli oba nad atlasem,

zlatá

prstem po ada-

hlava se tiskla k jeho tmavé a jezdili se, hádajíce se

její

horliv, kudy ta nejkratší cesta vede.

Pak Alena ostrila

atlas

a zhluboka vzdychla*

„Na to vSedco? Vždy nemžeme jet!" Jií

jí

však vjel rozpustile do vlas a obrátil

její

zachmuenou tváinku k sob. |,Pro bychom ne> mohli

jet,

hlupáni?**

Alena zase vzdychla.

„Vždy víš!*' ekla resigoo-

van.

„To jet! Jsi

není

pece píina, pro bychom nemohli

úpln zdravá, ilá a rozkošná

logidcy,

a&oliv to nepatilo k

. .

/*

dodal ne-

vd, „pro bychom

nemohli jet? Pojedeme hezky druhou tídou

ji

mu

Alena do

ei, svj

skvostný plán.

fS-X|<

.**

však polibkem a rozvinoval dál

„Marnotratníku!" vpadla

umlel

. .

ttV

j^jdeš dnes odpoledne k

ta

zeptáš se

ji,

mžeš-li

doktorce, prohlédne

Dovolenou

jet!

mám

a

peníze také," smál se docela chlapecky. Piznal se

pak Alen, že dostal zvláštní remimeraci za prád, na které v únoru a beznu doma pracoval. Alena jen pokývla hlavou. Pamatovala se

dobe

na dlouhé hodiny, které vysedl u svého psacího stolu a sotva se nkolikrát za celé odpoledne ohlédl,

aby

ji

letmo objal a poUbil. Žehrala na tuto práci,

nyní však

mu

dala za ni

lékaská prohlídka se

jí

upímnou

nelíbila,

doktorm a doktorkám, divuhodn zdráva. proti

a

pusu. Jen ta

mla živelní odpor

ježto byla

Avšak Jií byl hrozný tyran. 2^vel ekl pichlav: „Dobrá! Jak chceš .

vždy po-

khdn atlas .

.

nepjdeš

k doktorce a nepojedeme do Benátek. Co na tom! Já tam už byl, aspo ušetíme! Je tam sice tuze ." krásn ale ,. Alena se bránila, spustila stavidla své známé vý.

.

.

.

.

mluvnosti, utekla se

i

k tak ponižujícím prosted-

km, jako jsou prosby, škemrám, objetí a polibky, dávané zcela dobrovoln. Jií

je

a oplácel, neustoupil však ani o

vdn pjímal pí

od své pod-

mínky. Alena se pak zaala mrait, ani to však ne-

pomohlo. Po

228

obd, který byl již úpln vychladlý,

do banky a ve dveích jí ekl, dobe rozmyslila, na námstí svatého

odešel Jií, prý ješt

aby

si to

Marka je však velmi krásn, zvlášt o velikonocích." Pak odešel, usmíval se však tuze spokojen. Alena chvíli pohazovala umínn zlatými kuerami,

nervosn rtíky a usilovn pemýšlela. Pak se rázn oblékla a odešla z domu. Byla to kížová cesta pro ubohou Alenu, co by lovk neuinil, má-li nadji, že ztráví velikonoce v Benátkách s nejmilejším hochem, kterého bylo lze nalézti v širém svt ? Na štstí byla lékaka nesmírn milá dáma a hryzla si

^k

usmála se laskav na Alenu, kd3rž vykoktala své

pání, dát se prohlédnout, aby zjistila, mže-li podniknout jarní výlet do Benátek se svým

Doktorka

mužem.

dobe pozorovala rudý rumnec na tvái

malé maminky a zeptala se let, zdali již

jí

se

zájmem, kolik

je jí

sedmnáct pry. Naež Alena se piznala

pyšn ke svým absolvovaným devatenácti. Lékaka jí

dala nkolik otázek, velmi šetrn

ji

vyšetila,

aby

nezpsobila bolest malé Alen, která hoela stu-

dem. Pak se jen usmála a ekla napomenula

ji

však,

jí,

aby byla

aby jen klidn

jela,

hodn opatrná.

Alena by jí byla za to zlíbala ruce a na konec proÍtt9

.

nesla

nesmlou prosbu, aby

jí její

Jií vil.

Lékaka ochotn Alena Marešová

je

to dala písemné, aby

jí

napsala

vysvdení,

zdráva jako buk a že

že paní

ji

výlet za

sluncem naprosto neuškodí. Alena

honorá

a vylítla z ordinace, kde odchodu lékaka po jejím ješt ch\#i zamyšlen stála a

zaplatila

usmívala se. 2^álo se

jí,

že tato mladá svtlo-

vlasá žena s odleskem štstí a lásky v

modrých

oích

její

ji

pinesla dnes paprsek svtla do

nace, zvyklé na bídu a bolest lidskou

.

ordi-

.

Když se Jií veer vrátil, zašermovala mu Alena vítzn ped oima lékainým dobrozdáním a mladý manžel zlíbal nadšen svou statenou ženu. Maminka i tatínek sice trnuli strachem a úžasem nad lehkomyslností dnešních mladých

lidí,

avšak

Alena jen mávala lékaským vysvdením, které

je

konen odzbrojilo. Tatínek dokonce sáhl hluboko do tobolky

a

pispl na ten bláznivý výlet pmou tm mladým pošetilcm zajistila nej-

ástkou, která

vtší pohodlí.

V pondlí po

kvtné nedli tedy

odjeli a

Alena

v duchu stále opakovala, že do smrti nezapomene na dny, jež prožila s Jiím v Benátkách, v zái jar-

si

ního slunce. Nejkrásnjší byly veexy na námstí

2^

Marka, když sedli v kavárn a naslouchali Ika*

sv.

vé, sentimentálni italské

hudb.

Jediný stín zastel na chvíli její

její

slunnou náladu,

jásavé štstí.

Jednoho veera, když poslouchali, ruku v ruce, hudbu, spatila mezi hosty v kavárn doktora Gecha. Benátky jsou místem, kde se lidé nejsnáze

potkávají a proto nebylo divu, že také doktor zatoužil

po

jarní

pohádce a odpoinku po

Cech

vysilující

práci.

Alena se zatdla a plaše pohlédla na Jiího, jenž sledoval

sm£r

jejího pohledu.

A tu se doktor ech obrátil a poznal

ji.

Alena nevidla ve stínu veera, jak zbledl, vzpamatovala se teprve, když k nim pistoupil a klidn je zdravil. Její zalil její

tvá

i

ruka

se

zachvla v jeho,

hrdlo. Jií pozoroval

a rychle se rozhovoil

s

rumnec rozpaky

doktorem Cechem o lho-

stejných vcech. Alena se v tak

její

duchu

klidn mluví. Nevdla, že

ním svil pece

divila, že s

tatínek

Jiímu, kdo se pimluvil za jejich lásku. Tušil, že se v život mohou setkat a nechtl, aby Jií ml nepátelské city k tomuto ušlechtilému muži, jenž

si

zasloužil jen úcty a obdivu. Proto se Jií choval

naprosto

bezvadn ke svému bývalému soku a Ale231

na se brzy uklidnila a úastnila se vesele zábavy. Prožili píjemný veer, jen Alena vSak tušila, že doktor Cech stále

muži na

trpí.

Podobal se

jejím obraze, etla v jeho

tolik

oích

mínku na onen podzimní veer, kdy

smutnému stále

vzpo-

zekl své

se

lásky.

Když

se louili

ped hotelem, ekl

doktor Cech,

že zítra odjíždí do Florencie. Políbil Aleninu ruku

a jeho pohled objal

nžn

její

postavu

s

prvními

známkami mateství. Pak zmizel ve tm, rozhodnut, že odjede, akoliv to nebylo v jeho plánu.

Prchal

ped

Alenou,

ped

svou láskou, která dnes

stejn bolela jako tenkrát. Alena byla velmi málomluvná toho veera, Jií však hovoil o doktorovi echovi a prohlásil, že

je

to

znamenitý muž, výborný léka a estný lovk. Alena to

vdla,

pálila lítost,

jak

dobe

to

vdla!

V

duši

ji

teskn doznívala vzpomínka na jeho

žal.,. Vrátila se z Benátek zdráva a svží, s duší plnou

krásných vzpomínek, hudby

moe a italského slun-

ce.

Pak prchalo nová i

tato

starost

jaro, léto

—

zavonlo ržemi a nastala Konen byla rozešena

letní byt.

sporná otázka. Jií odvezl Alenu k manúnce,

232

aby ji hýkala, aby Alena nabrala v arovném vzdu-

chu venkova sil k tžké úloze, Alena na celý

sice

msíc

jež

na ni eká.

trochu plakala, nechtla se rozlouit se

svým Jiím,

její

maminka

domluvila; schvalovala úpln, aby Alena

venkov, ji

však

na

vždy jí tam bude nejlépe. Jiího maminka

pivítala jako malou princeznu a tak

vala, že

jí

jela

jí

louení

s

Jiím

ji

rozmazlo-

ani nepipadlo tak

tž-

kým. Ostatn pijíždl každé soboty a v srpnu ho ekala dovolená, kdy budou zase celý den spolu.

V srpnu! Alena, snící pod jabloní, se zachvla. V srpnu eká osudná chvíle! Peká ji? Dostane vjrtouženého štstí, i zave osud knihu jejího se ji

jí

mladého

života, jež byla až

dosud jásavou písní ra-

dosti a lásky?

Jiíkova maminka

jí

vždy vymlouvala

její

strach

a úzkost. Avšak Alena byla tak mladá! Její milá

tváinka se zdála tak díví

i

nyní, kdy byla ženou

požehnanou láskou. Alena hledla do tichého veera, na svtlé nebe, na

nmž probleskovaly první hvzdy.

Vzpomínala

na svj útulný, rozkošný byt, na ložnici, osvtienou

modravým svtlem lampy, na pracovnu, kde její

psací stl, symbol

její

vlasou ženu na obraze a

stál

samostatnosti, na svtlo-

smutného muže nachýle^233

.

.

ného

hoem

.

.

.

pak se

tiše

usmála.

Vzpomnla na

drobné prádélko, peliv složené v zásuvce skín,

pnou krajek a stuh. A na pkné pestré chrastítko, které ped svým odjezdem nažehlené a nadýchané

koupila, rdic se a koktajíc

pod rozveselenými po-

hledy obchodníka a jeho ženy. letního

V ržové

veera spatila drobnou tváiku

malinké ruky.

Její

dátko!

samostatnosti, emancipace, tisíciletí stále týž,

po tisíciletí

Její a

nový

mlze

a vztažené

Jiího! Konec

po

život ženy,

však stejn krásný

.

.

Šero sklánlo se nad ztichlým krajem. Blavý

kou stoupal k opálovému nebi, vn hoícího deva vanula vzduchem. Z vesnice zaznl zpv. Dívky tsném

po cest kolem zahrady, kde snila Alena pohádku své lásky, jež zaala v pestré íši masek o veselém masopustním veeru, kdy ržová rokoková dáma splnila smlé

a chlapci v

objetí kráeli

pání sndého hocha.

Na zaátku že

je

zase

u své Aleny;

.

zle hartusil

mu nyní naprosto nho peovala jako matka.

život, který se

Stáza o

.

srpna pijel Jií, veselý, pln radosti,

na mládenecký nelíbil,

akoliv

Alenin pohodlný, skoro líný život se jeho píchodem zmnil. Jií se ohánl samými lékaskými pedpisy a píkazy, že pohyb, pohyb a zase pohyb

234

je

to nejlepší pro mladé

mu,

vyítala

podvolit.

že je

maminky. Alena naíkala,

úpln bez

zcela

musila se však

Alena

si

jí

neodpustil

mateské povinpohoršené zacpala uši a odbhla

a dovolával se stále potmšile nosti, až

citu,

Malou, mírnou procházku

hbit, akoliv

ped

její

chvílí tvrdila, že se ne-

mže opravdu ani hnout. Maminka se

dívala s laskavým

úsmvem na toto

dtí" a litovala v duchu, že nebýt u Aleny v její tžké hodince. Jen modlit

škorpení „svých

mže

chtla za ni a za toho drobeka, kterému

se

dá

život.

V s

polovin srpna se mladí manželé rozlouili

maminkou

a útulným statkem.

Maminka

jí

že-

hnala dojat, upracovanými prsty dlala kížek na

bílém Alenin ele a znova a znova objímala syna a snachu. Jií se snažil b]^ veselý, byl však také dojat a

úzkostn znl jeho

hlas,

když se tajn

tázal

matky, aby Alena ho neslyšela:

„Maminko, vite, mi neume?"

že všecko dopadne

dobe, že

Paní Marešová se v slzách usmála jeho strachu.

„Neboj

se,

hochu," ekla vroucn, „Alena

mladá a zdravá,

Pak

odjeli z

je

uvidíš, jak rozkvete!"

milého kraje, za slunného srpnového

235

dne, v iící '4

nmž se zlatem vlnilo poslední obílí, ekaomamn vonly louky.

na žence a

Pražský byt

pivítal, uklizený, útulný. Stáza

je

se usmívala na Alenu, maminka a tatínek mali, jako

by

jí

chtli dodati odvahy a

ji

objí-

síly

svou

láskou.

Marta

navštívila

Alenu hned druhého dne. Byla

mužem v lét v klánovické vile, pijela však ihned do Prahy, jakmile zvdla od maminky, že Alena se

s

vrátila.

Musila

ji

vidt, a co bylo hlavní, musila

sdlit, že se už nemusí chlubit a vynášet

ji

svým ma-

testvím. Klidn, vážn, jako vždy, sdlila Marta své pítelkyni, že za nedlouho se

S horeoiým zájmem se pak

doká

také

ob probíraly kupou

košilek, karkulek a plenek.

Marta se pak trochu zlomysln zeptala Aleny, zdali se

jí

statnosti

Alena

stýská

po „výdlené innosti" a samo-

moderní ženy. ji

ujistila

jásav, že to bylo sice zcela hezké,

když ráno spchala

s

Jiím do banky,

jako pravá

kamarádka a moderní emancipovaná žena, takto však

je život

nmohem, mnohem krásnjší

a ješt

bude, až se na ni zasmjí maliká ústka a vztáhnou

drobné ruky. Zmocnila se dokonce jedné košilky a pokusila se o vítzný tanec. Pokus se však nezdail

236

udýchána

a

klesla

Marta

nerozumná mladá maminka do

po dechu a zrudlá v tvái.

kesla, lapajíc

dkladn

jí

vyinila za

dstojn,

odcházela pak

poteštnost a

její

tichým povzdechem, že

s

Alena nebude mít jakživa rozum,

dtí

Nadešel

ný den. s

i

kdyby

mla

pl tuctu! záí, když nastal obávaný a vytouže-

již

V poledne se Alena ješt rozpustile smála a kolá, chtla jít donebo byl krásný, mírn

chutí se najedla švestkových

konce ješt na procházku, teplý,

záijový den.

,|y

Jií byl ochoten, chtl

si

jen chvíli

poinout. Alena zmizela v k procházce.

Vyskoil

s

ložnici,

í;v

po

obd od-

aby se oblékla

ložnice zaslechl pak Jií

pohovky a

bezmocnou

muž

Z

n

zjistil,

úzkostí, kterou

ve chvíli, kdy

že se

její

ston.

chvje hroznou,

ostatn prožívá každý

mu jeho žena prchá jaksi z do-

sahu, kdy odkrývá v bolestech závoj, jenž kryje

mystérium, jehož žádný

Vpadl do si

vdom,

muž nedovede

ložnice, zbledlý a zoufalý,

pochopit.

hrozn

jsa

že tu selhává všecka jeho láska, že ne-

mže pomoci! Nalezl Alenu zhroucenou na kraji postele a ulekl se

vydšeného pohledu Byl tak zmaten, že

jejích

si

oí.

nevdl

rady.

Teprve po

a»7

vzpomnl, že polibky a laskáni tu isou úplné zbytený a pibhl do kuchyn, vystrašen, zubožen svým strachem, že Stáza ženským bystrochvíli si

zrakem pochopila rázem

vše.

A ujala se energickou rukou vlády. Vystrila pana doktora ze dvej^ a pikázala mu, aby bžel k telefo-

nu, který

stál

ped domem

ostatn

již slíbil,

že v tchto dnech bude

volání. Stáza

pate, která

moudrou

sama

jí

rozbhla k

se

paní, jež

mla

ekat na jeho za-

Mace ve druhém

bude

že až

slíbila,

a telefonoval

Jiího pítelem a dávno

staré pani a lékai, který byl

zle,

dobhne pro

své sídlo za rohem. Jak

patmo, myslila obezelá Stáza na všedco a diky jímu rozšafiiému zakroení Alena na

loži

dvee

a svorné vystrkovali

mam reptal a prosil. konen šálek

Bhví, kde

je

maminka si podávali od dveí ložnice Jiího,

odvedla do jídelny, postavila

erné v

kávy, krabi&u dgaiet, po-

mu

aspo

iestery no-

té chvíli sehnala!

Pak ae sho-

pelník a sirky a k nice viny.

je-

hodiny

a Alenina

který

Stáza ho

pl

a bytem se tiše míhalo nkolik postav.

Léka, moudrá paní

ped nho

ležela za

dala

vívav na ubohého Jiího usmála. „Po&ejte zde, pane doktore, to není nic pro H$\ Však vás zavoláme, až bude po všem!'*

238

A

v tomto

doucích

pedzvst bu-

,ýsavoláme*' se ozvala

dn, kdy byl Jií ve své domácnosti úplné,

naprosto zbytený, kdy se vlády ujala silnou rukou Stáza, i

podporovaná všemi ženskými leny blízkého

dalekého píbuzenstva. Jak to Jií vydržel

u

své kávy a cigaret, to

nikdy nepochopil. Vykouil za tu dobu

sám

nejmén

ticet cigaret, kteroužto výstednost bylo lze omluviti

tím, že vtšinu cigaret

po nkolika

tazích roz-

tržit odhazoval a zažehoval ihned jinou. Jisto je, že

aspo

v tchto hrozných hodinách prožil

desetkrát celý tak krátký

ství, slyšel

ve své utýrané duši

smích, vidl své

dvátko

v snžných vlnách závoje

as

svého manžel-

stále

Alenin veselý

zase ve svatební den, i

v rozkošném pyjama,

když se nad ním sklánla jako štíhlý pvabný hoch.

Uprosted tchto vzpomínek, byl jimi celý

tak rozkošných, že

zmámen, obvioval se

z hrozné surovosti,

nebo nechápal

zcela

zbyten

sám, jak mohl

zpsobiti takové utrpení svému dvátku, které

ml

tak rád!

Byl spílání

veer a ubohý Jií byl práv v nejlepSím všem mužm všeobecn a sob zvlášt, když

již

konen zmlkl tajemný A na prahu se objevila

šum, který

i^Uiil

celý byt.

zase Stáza, celá jaksi jiná,

239

záící od blostného

epeku až k šin^mu úsm-

vu svých rt. Rázn se zmocnila popelníku s nesetnými oharky cigaret a tajemn, jako bohyn míru, pokynula Jiímu, aby tedy

šel,

že už smi

spatit svou Alenku, svou malou ženu.

Kolena se pod ním chvla, když

rav kráel

za Stázou, která ho

vstal a vrávo-

matesky

vzala za

ruku, když pozorovala ten žalostný obraz mužské slabosti.

Tak ho pivedla do pelny zvuk šplýchání,

dokonaném

kam

nebo léka

vnikal z kou-

se

tam myl po

díle.

Pivedla ho k klesl

ložnice,

na kolena

loži a Jií,

ped

zmuený Jií, nhož se na nho

ubohý,

ložem, z

usmívaly modré Aleniny oi, z nichž zmizel z nichž na

nho

již

ds,

hledlo takové bezmeznó^ oslnivé

štstí.

Jeho dvátko, jeho Alena, jeho malá žena!

Zlíbal

její

ruku, kterou

mu

podávala a stále ješt

týrán obžalobami sebe sama, šeptal zmaten:

„Alenko, nehnváš se na

mne ?"

Alena se usmála zase svým starým, veselým

úsmvem a vjela mu do vlas podle dávného zvyku. „Pro bych se radji

se hnvala, hloupý

hochu? Podívej

na našeho syna!"

Vzpomnl si vlastn teprve nyní na píinu svého 240

strachu, své úzkosti

svého poznáni, že každý muž,

i

jeho nevyjímaje, je strašný surovec a sobec. .

Když mu pak pani Malínská, všecka záíc v nové

dstojnosti babiky, podala raneek, z

nhož

se

tmavým chmýím, aby políbil a uvítal svého syna, vyjekl novopeený otec nco nesrozimútelného a vybhl do pracovny. Munoila malinká hlavika

sil,

nemohl

Práv když

jinak, byl

s

by

se zalkl radostí a štstím.

Stáza vstupovala do pokoje, plné ruce

prádla, provedl

na koberci nejkrásnjší

stojku,

po

které následoval mistrný pemet. Teprve tímto vý-

konem nabyl si

své ztracené rovnováhy a nevšímaje

užaslé Stáziny tváe, vítil se

do

ložnice,

aby ko-

nen políbil svého syna. Záijový veer nahlédl pak do oken ztichlého bytu, kde na

^ém loži tiše spala Alena, s mkkým úsm-

vem kolem rt, Vedle

ni,

pobledlých ješt minulou bolesti.

v koárku, na který pelivá babika neza-

pomnla, spal její synek, dít její mladé lásky, jejího oddaného milováni.

V

pracovn sedl na pohovce Jií a otevenými

dvemi stežil spánek svého dítte Usmíval se nyní velmi

a své ženy.

hrd a samolib,

jako

celá ta událost byla jen jeho dílem.

38-X6

'^\

by

Nový

život zaíxul. Život ve

novou Uskou, novou

radosti a

tech, posvcený

novým

Štstím.

úsmv pelétl jeji rty. sndém hochu, o velkém Jiím,

Alena se pohnula a blažený

Snad snila o svém

který jist neutrpí újmy, akoliv se bude nyní dliti

o její lišku s malým Jiíkem, který dospával jeit svj dlouhý sen, z nhož ho osud probudil k životu, jenž musí být šastný, nebo jest díttem mladé lásky!

Konec

242

FILMOVÉ NEBE

Dr. Jaromíra Húttlová:

FILMOVÉ NEBE ROMAN

„RODINA" NAKLADATELSKÁ AKCIOVA SPOLENOST V Praze II., Klimentská 20—24

Copyright

^ Rodina Ltd^

Pragm.

I.

Dana Jííkovská vbéhla do tídy

s

takovým sp-

chem, že div neporazila Jirku, který zcela míruixdloyn putoval do své lavice, ohánje se aktovkou» jei

mu pi tom srazu vylétla z ruky. t Kam se tak ženeš ?" ulevil

>,Že

takto

. .

.1

dobrý kluk, který

neublížil a choval se

dvatm

nikdy

si Jirka,

vdom

k nim vždy aspo trochu

dvorn.

Dana

to

vdla

a proto se slušn omluvila za

svou zbrklost.

„Odpus, Jirko! Ji tak hrozn spchám!" ,^BMo se stalo!" bruel Jirka, statný, tmavovlasý oktavin. Neodolal zahledl se pece rychle do zardl Daniny tvie, vroubené krásnými vkiami zlatých vlas. Dana byla hezké dv&, to nemohl nikdo popít a nejmén to popíral Jirka Kydera. Dana však ani nezpozorovala jeho nadšený pohled,

—

protože se hnala poloprázdnou tídou ke své lavici

k oknu, kde sedla

její

nejlepší a

nejvrnjší pítel-

247

kyne,

Máa Kadlecová; mla ped sebou rozeve-

nou knihu, djepis, jak Dana rychlým pohledem zjistila, a dela tak intensivn, že ani nepozorovala vzrušení své družky.

Dana zavela

ninu knihu a klesla do

lavice, skoro

energicky

bez dechu

Masp-

chem a rozilením. ^.„Máo, kdybys vdla!" „Co se dje, Dano ?" Otázka znla zcela klidn, protože Máa byla známý flegmatik, ímž se ná-

padn lišila

do temperamentní, divoké Dany. se sklonila k tmavé Manin

Svtlá Danina hlava, a

temn modré její oi plály vzrušením. „Konen se splní mé pání, Máo! Pjdu

k filmu!"

„Co

to

povídáš?" vydechla

Máa. „Kam,

že

pjdeš?"

„K

filmu, ke

zvukovému!

A mžeš

jít

také,

chceš-U!"

Máa se rychle ohlédla po tíd, neposlouchá-li nkdo. Avšak ve tíd byl ped vyuováním takový hluk, že Danin šepot úpln utonul ve smsici mladých hlas, chlapeckých i dívích. ,JPovídej!" hlesla tiše.

Dana otevela

Mánu

poslední íslo asopisu ,yZenský

m

/*

rychle aktovku a položila list,"

ped který

i

"

etly se zájmem všecky studentky, od primy do oktávy. Obrátila první

zabodl do

list

a její prst se

významn

tuného titulu úvodního lánku.

„ti!"

A Aiáa

etla se zatajeným dechem: „Chcete

zvukovém filmu?"

hráti ve

Dan trvala její etba

však dlouho. Odsimula proto asopis bez ohledu

na Manin protest, a zaala vykládat sama. „Je tu spolenost, která hledá herce pro zvukový

rozumj, každý

film, a každý,

A

je

a zjev

to kdokoliv, jen .

.

.

když

mže

se

má

pihlásit!

trochu talentu

Chtjí, aby nebyl film jen pro privilego-

vané hvzdy! Mezi ostatními

dvaty a muži je prý

spousta talent, nemají však nikdy píležitost, aby

pece, že film

se uplatnily! Víš

„Dvata

form" byl hrán také tak. Nebylo hvzdy! Tady

Min

je

dotazník

v

—

,*'

v imi-

nm ani jediné ukázala užaslé

na konec lánku, „ten se vyplní, pošle se

spoleností„Universum" a pak t zavolají ke zkoušce a dají ti úlohu.

by ses hodila!

Sama musíš napsat, pro jakou roli

Máo, dve, není to ohromné ? Ko-

nen! Naši doma nemusí vbec nic vdt, teprve, budu hrát, jim to povím Dana vychrlila svou dlouhou jedním dechem, bylo patmo, že lánek podrobn nkolikrát peetla

až

!

e

249

• Tle

Tcm

si

výborné zapamatovala.

ústa, tak byla

Máa otevela ódi-

pekvapena touto zprávou.

„A udélái to opravdu?*' Šeptala nedvivé. Dana skryla asopis do aktovky a usmála se hrdé. „Ovšem, že udlám! Vždy viS, že je to má jediná touha.

Snad

Pro jsem se uila tak dlouho zpívat ?

jen proto, abych zpívala v nedli

pi kávové

besed všem tetám?"

Máa pokývla souhlasn hlavou. O tom nebylo Máa byla upím-

pochyby, že Dana mohla zvítzit.

ná pítelkyn

a bez závisti to uznala.

film jako stvoena,

Dana byla pro

mla skvlou postavu, pružnou

a itíhlou, vyznala se ve sportu, byla he:d:á, dokonce

velmi hezká a pak

mla

od pírody

dar, který

ji

mnoho jejích spolužaek závidlo nádherný hlas, plný, zvuný soprán, který se nyní, v jejích osm:

nácti letech slibné vyvinoval.

ie

Dana

Nebylo tedy divu,

byla takovou ctitelkou filmu a snila jen

—

taková o tom, že bude slavnou hvzdou! A nyní Hluk ve tíd vzrástal. V oktáv reál-

píležitost!

ného gymnasia v tiché vinohradské jen dvacet

žák,

z nichž šest bylo

ulici

bylo sice

dvat,

dovedli

vyprávli o verej-

dkladn. Hoši si ším zápase Slavie se Spartou, pi emž se ctitelé tédato dvou klub astovali podivnými názvisky, však rámusit

250

2tyi dívky stály v hlouku u okna a poslouchaly se

zijmem sndou, ernovlasou Karlu Malínskou, která jimlíilamnohomluvn svétriumfy natennisu a horoucí lásku svého kavalíra-právnika, který se

prý tuze zahledl do Karliných erných oí. Karla se ráda chlubila,

pes

její

spolužaky to dobe vdély,

to však poslouchaly, jen

Míla

erná

se výz>

namn usmívala a šeptala ironické poznámky Kvét Doležalové.

Nemly se

s

Karlou rády,

trochu žárlila na spoleenské si

nedala ujít píležitost, aby dokázala^

má

píliš bujnou fantasii, vypravuje-li

ky a nikdy že Karla

o svých které

nebo Míla

úspchy své spoluža-

ctitelích.

Nikdo

si

nevšímal

Dany

a

Maní,

sedly v lavici, hlavy tsn vedle sebe a roko-

valy o budoucnosti nové eskoslovenské

hvzdy na

filmovém nebi.

Ranní kvtnové slunce rozhodilo

po

tíd a

zachytilo se pak radji

stny

paprsky

v Daniných pla*

vých vlasech. Bylo to rozhodn ozlacovat špinavé

zlaté

vdnjší,

nežli

oktávy, ozdobené stopami

mc^é houby, s níž hráli oktaváni s velkou zálibou v pestáii^ách kopanou a házenou. Pronikavý zvuk zvonku ukonil rázem všecky debaty. Hoši

i

dívky spchali na svá místa, chystali

rychle latinu a shledávali sešity.

Byl

již

zaátek

351

kvtna

a maturita se neodvratn

blížila,

proto byu

práce v oktáv nyní nejintensi vnjší. Dana se rychle

Máne a varovn zašeptala: ,>Nikomu ani slovo, Máo! Povíme si o tom na cest ze školy a odpoledne k nám pijdeš.*' „To se rozumí

naklonila ješt k

samo sebou," odvtila Máa. „Snad bychom o tom nemluvily s ostatními dvaty! Karla by se tam pihlásila první. Divím se, že si toho také nepovšimnula!" Profesor latiny vstoupil do tídy a

Dana

a

umlkl.

Máa byly však po celé dopoledne hrozn hlavn Dana

roztržité a

všech

šum

se dopustila skoro ve

pedmtech rzných pehmat,

což

jí

vy-

neslo káravé poznámky profesor a škodolibý úsmv

RarUn. Dana byla první ze tídy a ctižádostivá Karla

ji

nemohla nikdy dohonit, akoliv

uila velmi dobe. Vždy

mla

dobré víc nežli Dana a závidla stavení premiantky.

Mimo

dv

pošetile

po-

jí

Dana hezká a Karle, aby Danu

hoch, což také stailo nemilovala. Veselá Dana o její

nestála. Již

všech

tbožovala.

252

pátelství tuze

od primy si oblíbila Mánu Kadlecovou,

skromnou, tichou

ptím

její

to byla

oblíbená u tuze

se také

o jednu nebo

sil,

hndo vlásku,

jež studovala s

byla však dobrosrdená a

na-

Danu

Byla jedinou dcerou nezámožné vdovy, pensisky a i

Danino pátektví

bylo nejen drahé, nýbrž

jí

prospšné. Byla u Dany jako doma a již nkolikrát

s ní prožila krásné

prázdniny na venkov. Dana ne-

mla sestry a proto pilnula k tiché, která

ochotn podléhala

jejímu

klidné Máne, bujnému tempera-

mentu.

Onoho památného kvtnového dne, kdy Dana Jiíko vská nalezla tak snadnou cestu k splnní svého

záivého snu, zdálo se obma dívkám vyuování ne-

koneným.

Konen

pece

zazvonilo naposledy,

profesor odešel ze tídy, v níž bylo poslední hodinu nesnesitelné vedro a hoši

dom.

Chlapci

si

i

dívky se

hlun chystaK

rychle umlouvali, kde se odpo-

spolenému uení k maturit, Karla Malínská sdlovala tajemn Kvt, že má odpoledne schzku se svým právníkem. Pudenky vyruko-

ledne sejdou k

valy,

otevená okna,

jež sloužila za zrcadla, byla

pln obsazena, dívky nasazovaly výbojn radiovky, hluku a smíchu byla plná tída.

„Máo

pospš

sil" nabádala

Nemohla

se

dkladn

pohovonly o

Konen dne, zlatého

Dana

pítelkyni.

dokat, až budou samy, aby vyšly z

Danin smlém

si

ješt

plánu.

budovy gymnasia do jarního

kvtnovým slimcem. Nkolikeré „Na253

zdar" se ozvalo, pak zamíily obé, Dana postranni ulici

i Mi&a, Vršovicm. Spchaly, aby k byly

z doslechu ostatních, teprve ve vilové ulid za vo-

dárnou se Dana rozhovoila.

„Nebude

to skvélé,

Máo? Nežli budu

pHjata,

uplyne néjaká doba, zatím budu mít po maturité a nikdo mi do toho nebude mluvit.

Na podzim

snad již se mže nový film objevit v biografech!"

Dana nemla patrn

velké

pontí o tom,

jak

filmy vznikají, protože si vie pedstavovala tak

tuze snadné a rychlé.

šená a proto se o

Máa byla ješt mén zku-

tom

ani dále nešíila.

Ostam

v hloubi duše všemu ani vlastn ncvi^la.

„A

co tvoje rodina,

Dano?" pipomnla

náhle

své pítelk3mi možné nesnáze.

„Ach moje rodinal" povzdychla tragidcy Dtna. „Ta již dávno se mnou nesouhlasil" Kdo by ji byl slyšel, byl by si uinil zcela nesprávný pojem o rodin Jiikovských. Byla dina nejvýše spoádaná, za který dkovala

již

žijící

v

to viak ro-

pkném blahobytu,

po nkolik generad výnosné-

mu emeslu — výrob sud. Dana

se

vždy

mírn

otásla, kdykoliv musila

piznat, že její tatínek vyrábí sudy! Zdálo se

hrozn 254

všední a nepoetické. Toužila

jí

to tak

mam

od

dívích

let,

aby tatínek vyrábl

aspo parfumy

nebo kšálové nádoby — avŠak sudy! Ped otcem

o své nechuti nesmla ovšem zmínit, v tom

se

ohledu neznal bodrý pan Jiifíkovský žert, akoliv

hezkou dcerušku zbožoval. Byl na své právem hrdý, vždy mlo pro jeho rodinu

jinak svou ifemeslo

opravdu Již letí

v sedmdesátých letech minulého sto-

pišel první Jiikovský do Prahy; skonil tam

obligátní si

zlaté dno.

nkdy

„vand'

a usadil se ve Vršovicích, kde

otevel bednástvi. Specialisoval se na výrobu

sud a závod zkvétal. To ped

byl Danin

ddeek a

její

pknou továrnu

na sudy a pro svou rodinu hezkou vilku nad Vršovicemi, na rozhraní Vinohrad. Oženil se bohat otec

8

si

postavil již

válkou

dcerou pražského zlatníka a vychovával své dti

zcela

modern. Dana mla bratra,

jenž byl

pravým

tatínkovým synem a vážil si jeho emesla. Vystudoval obchodní akademii a pracoval již

dva roky v otcov továrn. Posmíval se dobromysln Dan,

pipomínal jí ochom, že by nežila tak hezky pohodln, kdyby jich nebylo. Danina maminka byla také trochu píinou toho,

které se sudy neUbily a

že se dcerušce tatínkovo

„emeslo" zdálo málo

poetickým. Byla ze zlatnické rodiny a hledla na

315

sudy také trochu

s patra.

Byla to však

pes to vý-

borná, trochu starosvtská maminka, phiá strachu

o svou dceru. Moderní svt

se

pranic nelíbil,

jí

dceino studium. Nejradji by Dan chystala dtství výbavu a provdala ji v osmnácti letech za njakého vážného, solidního muže podle ani

od

jejího

svého výbru.

V této otázce docházelo vbec mezi

Danou a maminkou k astým sporm. Dana tvrdila, že

si

ženicha vybrat nedá a paní Jiíkovská zase

naíkala nad tou dnešní díví mládeží.

chtla ovšem ani

slyšet a zavrhovala

O filmu ne-

vesms všecky

hvzdy obojího pohlaví.

filmové

Máa, která byla u Jiíkovských jako doma, tohle všecko vdla a proto pipomnla Dan, že se její smlý plán

asi setká s

Dana však

velkým odporem.

„Doma ovšem zaídím sama. Odpoledne ke

byla plna odvahy.

neeknu. Vše

si

nic

mn

práv kolem Dana se sniv zahledla na V duchu se již vidla hvz-

pijdeš a vyplníme dotazník!" Šly filmových továren

AB

a

šedivé, nevlídné zdivo.

dou atelier

a plátna.

,yPihlásíš se

Máa,

svým jménem?"

zeptala se ješt

která byla praktického ducha a myslela na

všecko.

Dana

2S<

se zamyslila.

— „To

asi

nepjde, k vli

mamince a

tatínkovi.

píjmení. Dana

si asi

Vymyslím

si

njaké íilmové

ponechám, pro fílm se

bájen

hodí!**

Máa se zasmála. „Konen se tedy se svým jménem smííš!" Danino jméno stránkou mladého života to také

kdy

Daniela!

slyšel,

bylo další bolavou

Maniny pítelkyn. Kdo

aby se moderní

Dkovala

dve jmenovalo

za své starozákonní

jméno jaké-

musi strýd-podivínovi z mamininy strany, který dal

holice do vínku stíbrné píbory hned pro

dvanáct osob, (byl zlatníkem a proto byla tato

štdrost vysvtlitelná), vymínil

jméno po

nm. A tak byla

ktna na Danielu.

si

však, že dostane

Jiíkovských dcerka po-

Její bratr

nedostal sice píbory,

za to se však jmenoval krásn

Zdenk, což mu Dana

hrozn jméno

Ve

závidla. uplatní!

filmu se však toto neobvyklé

Máne

se

ostatn

tak vzácné, co bylo proti

bhá

po

svt

na

Blížily se již

líbilo,

vždy

bylo

tomu „Máa", kterých

tisíce ?

k Daninu domovu.

Ped

hezkou

vilou se zahradou, plnou jarních kvtin, potkali

mladého muže, který uctiv dívky

zdravil.

Máa se

do krve zardla, Danin pozdrav byl však velmi

úsený a

lhostejný.

Nechtla vidt nadšený pohled

mladého muže, který se ješt ohlédl, dokonce se S»-X7

257

na rohu s kloboukem v ruce. Byl to tatínúedník z továrny, jeho pravá ruka, jak pan Jifkovský do omrzení opakoval. Mimo to byl

Kaítavil

kT 15

dobré rodiny,

mu

kterém

w úetnictví

ml kdesi na venkov stateek, na

hospodaila maminka, byl výborný i

v korespondenci, plat

—

ml také sluš-

nm

slyšela denn chvalozkrátka, Dana o ný zpvy, až se jí docela zprotivil. Její sympatie neZT3fšila

hoch

ani ta okolnost, že Pavel

a hrál

výborn

Hošek byl hezký

tennis, ploval jako ryba a byl

nejlepším kanoistou ve sportovním klubu.

Mam

píze. Dana byla dosud úpln imunní proti mužskému dvoení a zejmá záliba jejích rodi v tomto mladém muži jí ho dokonale zprotivila. Zato se líbil Máne, hrozn se jí líbil a Dana si proto dlala ze své pítelkyn nemilosrdné žerty. Máa skuten zapomnla ihned

však se ucházel o Daninu

na filmové plány a vidla jen Pavla, který, bohužel, ml oi jen pro Danu. „Ty's opravdu k nmu zlá,

Danol" ekla vyítav.

„Ke komu?" tváila se Dana nechápav. „K panu Hoškovi! Nevím opravdu, pro ti je .

.

.

tak protivný!"

„Vbec

se

„Dávno jsem 258

jím nezabývám!*' odsekla Dana. ti již

íkala, že

ti

ho penechám!"

„Kdyby mne chtl," povzdychla Máa, nemla ped Danou tajemství a svila se se svou

neoptovanou

Máa

jí

již

láskou.

Došly k Jiíkovských

bem, že

která

vile a

rozlouily se se

brzy odpoledne k

Dan

sli-

pijde.

uit a pak napíši spojenými silami onen Dana otevela vrátka a rozbhla se po cestice k domu, Máa se vrátila kousek zpt.

Budou

se

dotazník. bílé

Bydlila nedaleko, ve Vinohradské ulici, Jiíkov-

ských

vila byla

v ulid.

v Ruské tíd. Maniny

oi

pátraly

Mla štstí. Pavel Hošek stál ješt na rohu Danin

a hledl k

vile.

Nevidl Mánu, akoliv

pešla kolem nho, tak byl ponoen v myšlenky, které se jist zabývaly jen zlatovlasou

dívinou

podivným jménem Dana, která ho úmysln

s

muila lhostejností. Manina tvá zesmutnla. Ano Dana je ovšem mnohem hezí nežU prostá Máa, malá hndo.

vláska, která nevyniká

niím,

ním, ani bohatstvím. Jen že

a

je

Máa

obtav

stál

o

její

ti,

.

.

ani krásou ani nadá-

kdož

ji

znali,

vdli,

dobrá duše, že by dovedla vroucn

milovat,

kdyby

lásku. Pavel

nalezla

Hošek však

muže, který by netušil, že

zp-

sobil již velký žal pítelkyni svého ideálu, jist bez

úmyslu, protože to bylhodnýhochamldobrésrdce.

5«-«T*

259

Odpoledne pišla né. Jiíkovská

ji

Máa v urenou hodinu k Da-

vlídn pivítala

jen šla do Danina pokoje, kde

ji

a vyzvala

dcera

již

ji,

aby

oekává.

Paní Jiíkovská byla malá, trochu korpulentní

maminka, svží, dobrácké tváe. V jejích svtlých vidt stíbrných vláken, její

vlasech nebylo ješt

modré oi se vždy laskav a vesele usmívaly; nikdy nezahálela; vaila, šukala po vile, uklízela nebo šila. Dnes sedla v obývacím pokoji u šicího stroje, obklopena záplavou bílého plátna a

šila

vlaky. Byla ideální hospodyní ze starých

manžel

ji

zbožoval práv proto, že

nové po-

dob a

její

mu vykoiizlila

útulnou domácnost po starém, dobrém vzoru našich

maminek. Pan Jiíkovský také nehoroval pro moderní život, musil však které ústupky. kolik

nod

pece

ustoupit a uinit

n-

ml koupit auto, nespal nžena s ním. Vdl sice, že pro

Když si

a jeho

nho, jako pro každý obchod, není auto pepychem, nýbrž nutností, nemohl se však dlouho odhodlat k této moderní vymoženosti. Dal se

konen pe-

mluvit svým synem, který sice zddil rozšafhost

otcovu

i

ddovu, pesto

však

ml všecky vlastnosti

moderního obchodníka. Pece však

mla

z auta

nejvtší radost Dana. Však nedala jinak a jakmile

minuly v íjnu

260

její

osmnácté narozeniny, uila

se

ídit a byla

nesmírn pyšná na svj

Tatínek Jiíkovský se tomu

již

vdí

list.

nenauil a všecky

obchodní cesty musil obstarati jeho syn. byl velmi opatrný a chladnokrevný a

Zdenk

pece mla

maminka vždy zlé hodiny úzkostí, kdykoliv byl na cestách. Když si však, pes všecky protesty, vyjela* Dana sama, tu zmírala ubohá paní Jiíkovská strachem.

Máa vešla do Danina bílého pokojíku, kde bylo na stole plno knih a sešit, mezi nimiž sedla Dana,

zejm hluboce zamyšlená. „Ze již konen jdeš!" pivítala svou pítelkyni. „Myslím stále na ten lánek! Poj, napíšeme hned pihlášku!"

Za

chvíli

sedly vedle sebe, sklonny nad dotaz-

níkem, vystiženým z asopisu a horliv vyplovaly

Když Dana popsala svj zjev, u otázky, pro který herecký obor v sob

jednotlivé rubriky. zastavila se cítí talent.

Pro milovnické úlohy ? Pro tragické ?

i

pro komické ?

„Co

myslíš,

Máo ?" tázala se vážn.

„Vra nevím! Snad pro milovnické .," míMáa, znalecky pátrajíc v Danin svží tvái, .

.

nila

jako

by v ní mohla vyísti

pro tento obor filmového

zvláštní

njaké vlohy

umní. 261

t to

Dana vybuchla rozpustilým smíchem. „Co napadá? Snad bych

to nenapsala!*'

„Myslíš tedy, že by z tebe byla tragédka ?**

Dana

si

rychle pedstavila

njakou tragickou

úlohu, na niž se pamatovala z divadla a

— smála

se

ješt hlasitji.

„To není také to

pravé! Tragédkou nebudu!"

„Napiš tedy pro mladistvé úlohy :

berou, všaktvyzkoušejí

!

!

A

si

sami vy-

Anezapomnasvj zpT.

Ten ti jist pomže!" Dana souhlasila a dotazník byl šasto vyplnn, peliv prohlédnut, dán do obálky a opaten adresou.

„Kam si dáš poslat odpovd? „Co

t napadá!

Již jsem o

Snad dom?*'

tom pemýšlela

také.

Do školy, to není možno, snad by mne ani nepijali, kdyby vdli, že chodím ješt do

Dám je

ekni

dopis, aby

Máa

mne pijde na po tob poslala!"

jen, že

mi

jej

souhlasila

pro

i

s tím.

co?

Tvá maminka

mi to udlá! Neíkej

tak hodná, jist

jde!

školy! Víš

si dopis poslat na tvou adresu!

jí

však, o co

tvou adresu

Však Dana vdla, že

nemá nad ni obtavjší pítelkyn! Ješt téhož dne donesla Dana dopis do poštovní schránky.

2$2

Máa

ji

nejbližší

doprovázela a vzrušen

se ješt

zahledla na schránku, v niž zmizel

piáv

Danin dopis, který snad rozhodne o jejím osudu. Dana byla pak po celý veer v povznesené náhdé.

Po veei

zpívala

nápadn ochotn, kdežto jindy

vždy dlouho

se dala

musí nyní

hodn

prosit.

Napadlo

cviit, aby

její

ji

hlas

však, že se

pi

zkoušce

požadavkm zvukového filmai. nezvyklým nadšením mamininy a

opravdu vyhovl Zpívala tedy s

tatínkovy starosvtské písniky, árie ze starých oper

Zdeka nkolik moderních. významn pi veei usmíval. Vy-

a pak pro sebe a pro

Zdenk svtlil

se

si

mýUl se

na ni

podle svého

naprosto.

Hoška, když

stál

její

dobrou náladu, ovšem

Vidl totiž dnes v poledne Pavla

na rohu jako ve snách a hledl aa

2^enk byl pesvden, že Pavlova vytrvalá pece obmkila sestino srdce a pipisoval

Danou. láska

Daninu dobrou náladu v jejím

citu, který

konen zvítzil

srdci.

Paní Jiíkovská sedla ve své lenošce a a láskou hledla na vala.

Zdenk

sestra, tvoili

dávno

již

ji

Danu,

obtav

jež stála

u

s

pýchou

klavíru a zpí-

doprovázel a oba, bratr a

—

Oba byli urostlí malou maminku Daniny

rozkošný obrázek.

perostli

vlasy záily jako zlato,

—

Zdekovy byly o stín tmavií.

Oba mli temn modré oi, Daniny rysy byly mkí,

m

Zdekovy mužnjší;

byli to

dva krásní mladí

lidé.

Tatínek Jii4kovský sedl na pohovce, ve „svém'* koutku, kouil svj veerní doutník a v jeho koui,

pi zvudch jasného, istého Danina hlasu, vzpomínal na svého otce, který pišel jednou

na zádech do Prahy a korský, výroba

sud

Nedožil se synových

založil

s

tlumokem

firmu „Rarel Jií-

a veškeré práce bednáské".

úspch,

akoliv

se

dokal

test rozkvtu svého obchodu. Hlavní vzrst zaal

ddeek Jiíkovský na pravd Boží. Ležel vedle své ženy na Olša-

však teprve po válce a to byl liž

nech, v rodinné hrobce.

Co by

ekl továrn a Však již brzy se

asi

Zdekovi a Dan? Bude se psáti: „Karel Jiíkovský a syn." Danina nová píse vyrušila tatínka ze zaduieho ddici,

zmní

firma!

máni. Byla to jakási tuze rozpustilá písnika, protože 2kienk pestal náhle hrát a vjel

vlas. Dana

mu

Dan bratrsky do

útok vrátila a bylo by došlo

asi

k pstnímu zápasu, kdyby se do toho nebyla vložila

maminka. „ertovská žába!" ulehil si pan Jiíkovský a sáhl po druhém doutníku.

Dana

již

sedla na

stole,

pouzdro na cigarety, které z kapsy, a zapalovala

vaem 264

tatínkovým.

si

mla Zdekovo mu obram vykouzlila v ruce

cigaretu patentním zapalo-

2^e-

Klid nastal teprve, když vrátila pouzdro kovi.

Maminka

jen vzdychla: „Je to trápení s ta-

kovou moderní, splašenou žábou! Takhle vyvádí

te

a což, až

bude mít maturitu! To

s ní

nikdo

nevydrží!"

Kdyby

maminka jen tušila, jaké plány její podaená dcera má! Kdyby byla jen tušila, byla ubohá

^ chce být filmovou hvzdou — kdožví,

co by se

bylo stalo a hlavn, co by se bylo nestalo!

11.

Celý týden po této ilujícího ekání.

a odpoledne

A denn

píhod byl pro Danu pln roz-

Denn vítala Mánu, ráno ve škole

doma

Máa

„Nic!" Dana byla nervosní a Vžila se

již

„Ješt nic?" týmž lakonickým:

stejnou otázkou:

odpovídala

její

nálada hrozná.

píliš do svého snu o filmové

sláv a ne-

chtla vit, že bude snad zklamána. Její

špatnou náladu zvýšilo však ješt

to, že její

neúnavný a vytrvalý ctitel, Pavel Hošek, ji v tchto dnech stále pronásledoval svou pítomností. Nechápala, pro, kdo mu dodal k tomu odvahy. Netušila,

že

pvodcem

jenž trval stále na

všeho byl

její

bratr

Zdenk,

svém neblahém omylu, jenž zaal

y onen den, kdy spatil Hoška na rohu

ulice, jak

265

hledí,

duchem nepítomen,

ze školy. Vysvtlil

si

myln

ladu onoho veera, jak mohl první

za

Danou,

vracející se

sestinu výbornou nátušit, že

uinila

práv

krek na trnité cest slávy ? Neopatrn prodomnnku

ubohý hoch se Nadje, že si Danu pece získá, vstoupila mu do hlavy, a byl pesvden, že zvítzí tím spíše, ím astji bude ho Dana vidt. Odhodlal se tedy a ob pítelkyn ho zradil

ocitl

Hoškovi svou

rázem v sedmém nebi

a

blaženosti.

Po

náhle pravideln potkávaly na cest ze školy.

prvé to Dana pokládala za náhodu a smíila se

s

ne-

vyhnutelným. Nemohla pece tatínkova nejlepšího

úedníka píliš bitce odbýt. Byla dokonce dosti pívtivá a Hošek záil štstím. Ubohá Máa zstala nepovšimnuta pi této první schzce a pece byla šastna. Stailo

jí,

že

je s

ním, že

mže aspo po-

slouchat jeho veselé, rozmarné vyprávní.

Po druhé však

se

Dana tváila velmi nemilosrdn

a zábava byla jednostranná. Hošek se pokoušel

dívky bavit, Dana mlela nebo odpovídala jedno-

slabin

a tu se

Máa pece osmlila a stala se ži-

vjší a hovornjší. Tak to zstalo pak po celý týden a Hošek byl odkázán jen na

Mánu, nebo Dana

mraila a odmítala každý pokus o

V sobotu to konen propuklo. 266

se

sblíženi.

Filmová spole-

nost se dosud neozvala, zato Hošek byl

denn

na

míst a vytrvale vnucoval Dan svj doprovod. Dana zuila. A pi obd si rozhoen posteskla tatínkovi a

mamince.

„Nechápu, co se, pojídajíc

vých knedlík. školy!

si

ten Hošek myslí!" rozilovala

pes svj hnv již druhou porci tešo-

„Denn

To díve pece

eká na cest Co ho

na nás

nikdy neuinil!

ze to

vbec napadá?" „A mrzí t to tolik, Danuško ?" tázal se nevinn Zdenk, jenž v sob zejm tajil romantickou povahu, nebo byl pesvden, že Danin odpor k Hoškovi má pouze zakrýti její lásku. Dana však na

„To bych

nho bojovn pohlédla.

ekla, že

mne

to mrzí!"

ekla ledov,

„a neumoudí-li se sám, myslím, že

mu

situaci

truchu objasním!"

Zldenk

se

nedviv usmíval a maminka se do

toho vložila, protože se nemohla to pošetilé

„Hošek tak

již

na to dívat, jak

dve šlape po svém štstí. je

hodný hoch, Dano,

snadno lepšího! Je poádný

a nenalezneš

vru

." .

.

„Já vím," vpadla jí Dana nezpsobn do ei, „a je hezký, má statek, dobrý plat a tatínek ho udlá editelem ... to už

umím zpamti.

Mn to

je

však

3d7

mne k tomu nedostane!" Maminka jen vzdychla a tatínek se usmál na Danu: „Tak mluvíš ted, dve," pidal také svou

úplné lhostejné, protože

moudrost, „za pár

let

výborný hoch a bašta!

budeš zpívat jinou! HoŠek

je

A urážet ho nesmíš!"

Dana zkivila pohrdav rty. „Vy jste se do nho njak zamilovali! To je lásky!" Pak dodala energicky na

:

„A já toho mám vbec dost, toho dení! Pojedu

výlet!

Nepotebuješ dnes auto, táti?"

„Nepotebuji

... víš však, že

nemám rád tvé vy-

Zdenk!" „Nemohu, tatínku!" znla energická odpovd. ^Dnes je sobota, jsem pozván na tennis k Olbramo-

jiždky.

Snad by mohl

s

tebou

jet

vm!" Dana významn zamžikala oima. „Zdenk ne-

mže, tatínku, to je naprosto jisté! Musí hrát tennis se slenou kandidátkou medicíny! To je švanda, sudy a medicína!" smála se rozpustile. „Mlíš, ještrko!" zlobil se Zdenk. „Pokej

jen,

pomstím se ti!" Dana se jen smála. Olbramovi mli vilu vedle Jiíkovských. Pan Olbram byl léka a jeho jediná dcera, ernovlasá Milena, studovala také medicínu.

Bylo to veselé, švitomé

dve, temperamentní bru-

netka, která okouzUla vážného

268

Zdeka. Byl

jejím

partnerem na tennisu a sobotní odpoledne patilo již

od jara Milen. Nezdálo se, že by veselé medicc

upímném Zdenk snil v nesteže-

bránily sudy tatínka Jiíkovského v

pátelství k ddici továrny a

né chvíli o tom, jak by se vyjímala na vrátkách jejich vily tabulka

„MUDr. Milena Jiíkovská, praktická

:

lékaka. Milena totiž svou slovila se již nkolikrát, že

vdu

zbožovala a vy-

dostuduje v každém pí-

pad a zddí otcovu praxi. 2^enk její zálibu chápal byl

sám svdomitý muž práce

povolání.

A

proti

a vážil si každého

Milen nemohl

nikdo

íd

ani

Slvka!

„Pojedu sama " rozhodla tedy Dana, pes mamin!

iny zoufelé pohledy. „Vezmu s sebou Minu, musíte pece uznat, že po té din si zasloužíme osvzem! „Víš, jak

t nerada pouštím samotnu!" pc^nisila

se paní Jiíkovská ješt o námitku.

„Neboj

se,

mami, jezdím opatrn! Musím na

vzduch, sice se tu zalknu!"

Rodie

této dívky ohrožené zalknutím

netušili, že se dusí

ovšem

rozilením a strachem, že nebude

pece slavnou filmovou hvzdou. Nechápali proto její

nervositu a litovali

v kvtu mládí

tolik trápit

ji

dokonce, že se musi

uením. JK/9

hAlkj tedy

dostala

Dana

svolení k vyjíždcc,

akoliv paní Jiíkovská prožívala trpké hodiny stra-

chu a úzkosti, kdykoliv

Mam

ji

si

Dana sama

vyjela autem.

dcera ujišovala, že je opatrná, že opatrnost

a chladnokrevnost

jsou

ddinými

v rodin Jiíkovských, paní Jiíkovská

smíit

s

se

nemohla

touto moderní vymožeností, pro ni nebylo

dve-studentka

dvetem.

s

chlapeckými choutkami že nebyla

Litovala stále,

z osmdesátých let minulého jí

vlastnostmi

tenkrát psobila jist

vbec

maminkou

století. Její

dcera by

mnohem mén starostí!

Dana nemla doma dnes klidu. Celý týden ekala

mam na touženou zprávu, musila mimo to snášeti pítomnost Pavla Hoška, to bylo snésti. Zvolna vítzila v

pece snad

se stala

její

obtí podvodu,

byla jen klamem. Potebovala a proto spchala

více, nežli

hned po

který byl také šoférem,

mohla

mysli myšlenka, že že celá tato

vc

nutn erstvý vzduch

obd

nebo

k domovníkovi,

tatínek Jiíkovský

pece radji svil zmnému šoférovi z povolání, nežli Zdekovi nebo dokonce Dan, akoliv byli oba dobí idii.

se

,J*ane Krško, auto! Pojedu na výlet!" volala

Dana. ELrška se jen

270

usmál a bžel ochotn do garáže.

Ml sleinku Danu rád a uznával ochotné

její

šo-

férskou zdatnost.

Za

sedla

chvíli

vesele radiovkou

již

Dana u volantu

na maminku, která

a mávala

stála

u okna

a

sledovala se starostlivou tváí svou dceru.

Vyjela

obratn ze zahrady

a zamíila nejdíve

k Máne. Byl jásavý kvtnový den, plný slunce,

msto

nabylo nového, rozradostnného vzhledu. Nebylo

opravdu možno zavít se dnes v pokoji a uit se k maturit. Dokonce i špatná Danina nálada a zkla-

mání ustupovaly do pozadí, když

vyjela

do

ulic,

ozlacených paprsky slunce.

ZastavUa

ped domem,

v

nmž

bydlila

Máa a

zahoukala obvyklé znamení. Manina hlava se zje-

vUa ihned v okn. Dana vyskoila z vozu a xakývah na svou pítelkyni.

„Máo,

rychle!

Pojedeme na

Barrandov!"

„V pti minutách jsem hotova!" znla nadšená odpov. Manina tvá záila, ím byla Dana v tomto týdnu mrzutjší, tím veselejší byla Máa. Píinou její dobré nálady byl jist denní doprovod pana Hoška a zábava

s

ním, kterou

jí

Dana

tak

ochotn penechávala. Netrvalo to

skuten

déle nežli

pt

minut

271

a

Máa vybhla z domu, všecka jaksi zmnná. diovku

konce

mla

si

bojovnji nasazenu a

I ra-

— hrza! Do-

trochu pibarvila pusu! Nebyla ta malba

tuze dokonalá, protože

ji

provedla v šeré pedsíni,

aby maminka nevidla, bylo to však neklamné znamení, že Máa zaíná doufat ve zdar své lásky. „Dano, tys zlaté dve! To byl skvlý nápad!

Kdo by se uil, Dana,

je-li

jež chápala

tak božské jaro!"

dobe Manino dtové

žení, pohlédla trochu

udiven na rudé

rozpolo-

rty své

pí-

telkyn a pokynula pak krátce: „Nasedej! Rozumí se, že

dopis nepišel?"

„Nepišel, Dano! Je mi to hrozn

pece pijde!" „Nevadí!" Dana mávla

líto,

snad ješt

ledabyle rukou a usedla

k volantu.

„Pojedeme na Barrandov! A namluvíme siprvního chlapce, který bude za to stát. Mám dnes náladu!"

Máa ztrnulá pi té bohaprázdné ei, která byla u Dany vskutku neobvyklá. Vždy dosud o

vbec

nestála,

ehož dkazem

Hošek. Kéž by jiná

dvata

na

konen svt,

jen nahlédl, že jsou také

jež jsou

hodná obdivu, teba

že nemají zlaté vlasy jako Dana!

272

chlapce

byl nešistný Pavel

Vz

jel

pražskými ulicemi, zadýchanými jamim

šimiem, vyšperkovanými sluncem a

úsmvy

žen.

V oích plály nebezpené ohníky, jež rozdmychalo jaro, postavy byly pružnjší, rty vábily mkkým úsmvem, jenž hovoil o radosti ze života a o lásce, jež byla

omamnjší

ve slunci nežli v šerých zim-

ních veerech.

Byl zkrátka kvten a také Danin jakou radostnou melodii. Nebylo

vz zpíval n-

možno mít

špat-

nou náladu, akoliv ješt nepišel dopis, který z

ml

Dany Jiíkovské uinit slavnou filmovou hvzdu!

Na Barrandov bylorušno.

Slunce

svítilo žhav,

skoro letn do rudých sluneník, hudba hrála,

u stol vel smích, svtlé úbory dívek

a žen tvoily

A dole se tpytila eka, roaeená práv hlubokou, zpnnou brázdou motopestrý, vlnící se obraz.

rového limu, jehož zád byla skoro skryta v blavé

pn

vln.

Malé plachetní lodky s bílými plachtami dtské hraky, tak lehce klouzaly

vyhlížely jako

po tpytivé vodní ploše. Dana zabezpeila vz

a nechala

ostatními auty, jichž tu bylo

již dosti.

ho

stát

mezi

Na terase byl

náhodou prázdný stl pod erveným slimeníkem;

u nho

se

ob pítelkyn usadily a Dana objednala

kávu.

58-18

273

.

Melodie hudby víily teplým vzduchem

a

Máa

»e itávala ve své zamilovanosti dokonce sentimen-

Hledla sniv na eku a pedstavovala si kdyby kdyby w dudiu, jak by tu bylo krásn sedd vedle ní Pavel Hošek a ml pro ni také takový tální.

—

milý pohled a telnou

Danu

.

úsmv,

se

.

kterým

vítal

.

.

vždy neci-

.

Tato Dana, kterou

Máa nazvala ve svých myš-

lenkách necitelnou, krutou dívkou bez srdce, ani

nevzpomnla na svého neblahého

ctitele.

si

Za-

pomnla dokonce na své filmové sny a rozhlížela se zcela vesele

po rušném

okolí.

A

bujný smích. Zahledla se tam a

tu upoutal

znl

pozornost vedlejší stl, odkud

její

její

rozpustilý,

pohled mimo-

dk utkvl na malé spolenosti tí lidí, kteí se asi

—

dívina trochu výborn bavUi. Aspo dva z nich nápadn upravená, s rud nalíenými rty, s vlasy

do plava odbarvenými, v šatech, jež uplatovaly více nežli bylo teba,

Kouila pustile

její

štíhlou,

cigarety z dlouhé

vtipm

moderní postavu.

špiky

a smála se roz-

svého souseda, ulízaného elegána

T bezvadném obleku. Proti této dvojici sedl mladý muž, který k nim jaksi nepatil. Byl nápadn obleen, ml drobnou, sndou tvá, tmavé vlasy do zadu sesané a vyhlížel njak svže

274

mlad

proti

dívce a jejímu rytíi. Nemluvil mnoho, kouil

klidn a jen

nkdy odpovdl

inu; bylo však patmo, radji bavila

pokusy

s

ním, pežli

s

její

ulízaným švihákem,

jej{

nemly však velkého úspchu.

Manin pohled se práv a

na poznámku dív-

že nalíená krasavice by se

myšlenky se

násilím odpoutal od

eky

snní o rozPavlem Hoškem, do sku-

vrátily ze sladkého

košném výletu po ece

s

tenosti, která nebyla naprosto tak krásná. 2^páse Dana tak upen dívá a spatila také u sousedního stolu. „Dano," šeptala své pítelkyni, „ta vyhlíží také jako by byla od fihnu!" „Také?" urazila se trochu Dana, která pes sv

trala,

kam

trojici

zklamání

s

dopisem, se pokládala

pece

již

za bu-

doucí lenku filmového národa.

„A ten její rytí!" smála se Máa. „Libí se ti ten Ten druhý je rozhodn lepší!" mi zdá," uznala Dana, „jako by k nim

ulízaný panák?

„Také

se

nepatil! Poslouchej

.

.

.

opravdu mluví o filmu!"

Nalíená dívina vypravovala práv torku, jež se stala

pi

jakousi his-

filmování. Byla tedy

pece

z tohoto oboru. Historka byla asi píliš rozpustilá,

ponvadž dívina ztlumila hlas a naklonila se k elegánu, jenž dychtiv naslouchal. Druhý mladý muž s*-€t*

275

se

nápadné odvrátil a jeho pohled

se setkal 8

Dani-

ným a utkvl na ni. Dana se proti svému zvyku zardéla, pijala však

nmé vjrzvání, v nmž byl obdiv;

oi neznámého zasmály, Dana skutené dosud nevidéla nikdoho, kdo se tak dovedl oima Nemohla odolat a odpovédéla také úsmsmát pak se

.

.

.

vem.

Máa sledovala tuto némohru a s úžasem pozoDanin zájem. Snad udeila také její hodina ? ze všech mladých miižú smíchy

rovala

Až dosud si tropila ze všech,

i

z Pavla Hoška!

Naklonila se k se

ti

?

Dané

a šeptala

významn:

Hezký hoch to je, kdoví, jak se

dostal

,,Líbí

do této

spolenosti!"

Dana byla však plné zaujata zajímavou hrou pohled. Neznámý nevnoval své spolenosti již vbec pozornost, jeho zájem platil sousednímu stolu. Dana se zamyšlené usmívala, pak vyala ze své kabelky stíbrné pouzdro na cigarety, zapalova, který uzmula

doma

tatínkovi a zapálila

si

cigaretu.

Nabídla také Máne, ta však odmítla. Byla by sice tuze ráda kouila,

nemla

však k tomuto „sportu"

nejmenšího nadání. Dusila se žalostné a

kou

ji

šel

rozplakala. Jedinou

276

pi každém pokusu

vždy do oí, takže se pokaždé

útchou ji bylo, že Pavel Hošek

.

onehdy

prohlásil, že

suzuje.

Ješt

byla

Dana

kouení u žen naprosto odekl na ulici, jinak by si

štstí, že to

jist v nejbližší chvíli zapálila cigaretu.

„Máo," šeptala Dana, „co jsem ekla, když jsme Že si namluvím prvního chlapce, který bude k svtu! A tenhle se mi líbí!"

vyjeli ?

„Kdyby t tak slyšela maminka, Dano!" pokusila se Máiia zkrotit svou pítelkyni, která se tak náhle

zmnit své písné zásady. Dana však jen nezpsobn zkivila rty a vyfoukla nezbedn kou do Maniny tváe. „Co na tom! Je kvten a za msíc nás sedou pi matue! Mžeme si tedy nco dopát!" Máa jen zoufale pokývla hlavou. Zmínka o matue se nehodila do tohoto jásavého odpoledne, rozhodla

v

nmž klíily ve slunci podivné touhy Nabarvená dívina u vedlejšího

vala

již,

.

že pozornost jejího protjšku

jinde a prohlížela si

smle

ob

.

stolu zpozoroje

vábena

dívky. Musila asi

pedí, nebo její hlas znl nyní mrzut a její podmalované oi bombardovaly mladého muže vyítavými pohledy. uznat, že svží Danina krása

ji

Konen pozbyla nadje, že ho upoutá a povelela k odchodu. ,J^jdenie, Fredy," ekla hlasem, který se zdál

277

Dan protívn ostrým, ,,iiiulizn se tu! Pjdete také, doktore?"

Mladý muž, jemuž pohodlnji a

zapálil si

oslovení patilo, posadil se

novou

cigaretu.

„Nepjdu ješt! 2^íná se mi tu teprve Ubit!" Dívina se ironicky usmála

pohledem po

a šlehla

Dan. „Nebudeme tedy pekážet

.

.

nmoho štstí!'*

Fredy zatím zaplatU • vstal. „Nepjdete opravdu doktore?" ptal se protáhlým,

„Veer bychom si má dnes volno!"

líným hlasem.

jaksi

mohli vyjet na flám

.

.

.

Zuzy

„Nemám dnes náladu! Zítra do práce, sleno pipomnl dívce, která se suše zasmála.

Zuzy!"

„Dkuji cházela,

za pipomenutí," ekla pichlav a od-

nevnujíc

již

mladému muži Její hnv i zlost ho zejmé

ani pohledu

který se vesele usmíval. bavila.

Dana i Máa na sebe vjhsnamn pohlédly. „Ta zuí," šeptala Dana. „Myslíš, že

je

od filmu?"

„Nevím — nco velkého

ptala se

asi

Máa. Ten kavalír

nebude!

za ni platil!"

Dana mla v

této

nerozešené otázce písné ná-

zory. Hájila tvrdošíjn zásadu, že si

dát nikdy nic

278

dve

od chlapce platit. Tatínek

nemá

jí vštpoval

"

od mládl tuto pravdu. Každý za své

— tím

uhájíš nejlépe svou samostatnost a nejsi

niím

Dana

jaksi ia-

které si svou útratu

neplatí

povinen. Proto odsuzovala

déve^

stinktivné

si

nikoms

samo.

Mladý muž u sousedního

stolu

osamL

Jeho po-

hled pronásledoval nyní vytrvale Danu, která se

nepatrn usmívala. „Dano,

„Ml,

ty

hrozn

vný

koketuješ!" hrozila se

Máa.

mravokárce!" znla tlimiená od-

pov.

„Mn se šeptala bavit.

„Co

„Nic

zdá, že si za chvíli

k nám pisedneš*

Máa,

kterou toto dobrodružství zaínalo udláš, Dano ?"

— nabídnu mu

židli

!

„Ty's hrozná! Co to do tebe vjelo ?** „Jaro!" smála se Dana. „Poslyš!" dodala pak šeptem. „Uiní-li to,

a

ti

kdo jsme! Jsme písaky na du a máme dnes volno!"

nenapadne, prozradit,

stroji z

njakého obcho-

Máa se tiše smála. Tahle Dana! vzalo? Nedomyslila však,

Kde se to v ni nebo mladý muž od

sousedního stolu vstal opravdu a pistoupil k nim.

Máa dusila smích, Dana se mistrn pemáhala a

tázav se na

nho zahledla.

m

Uklonil se zdroile a obrátil se k Dané.

„Dovolí dámy, abych

si

pisedl ? Doktor BurcJ,"

pedstavil se a v jeho pohledu byla prosba.

MProsím," ekla Dana a doktor Bureš

si

sedl

vedle ní.

Rozmluva s poátku vázla, hlavn proto, že MÁa bjrla

zachvácena hrozným kašlem, který mél masko-

vat smích.

Bureš na ni soucitn pohlédl.

„Slena

je

nachlazena ?" ptal se zdvoile.

„Trochu," odpovdla za ni Dana a dodala smle „To je z kanceláe. Táhne to u nás hrozn!" :

D(rfctor

Bureš na ni pátrav pohlédl. „Sleny jsou

zamstnány v kancelái?" mAuo, píšeme na

mime

ptal se se

stroji.

Dnes

je

zájmem. sobota, proto

Hrozn fádní práce, vte, akoliv nkdy je u nás dost odpoledne volno!

a

únavná

veselo. Je

osm dvat v kancelái!" „Kde jste zamstnány, sleny, smím-li

nás

lo zvdt?" pátral. Ml trochu pocit zklamání. Vyznal se dosti dobe v lidech a byl by ekl, že tyto dv dívkj

pati jinam, nezdálo

se

mu,

že jsou také z

ad ma-

lýdi úednic, které se chtjí v sobotu odpoledne bavit.

„To 280

je

tajemství," smála se Dana.

„Nesmíme

.

prozradit svého šéfa,

na prvního

mohlo by

se stát, že

by nám

strhl s platu!"

Máa pestala kašlat a snažila se vypadat vážn. j^Máte

pkný plat, sleny?"

„Ujde

to

neškodilo by,

Co pak se dnes

kdyby

to bylo lepšL

dokáže se temi stovkami."

Máa šlápla pod stolem Dan na nohu a doktor Bureš bezdky pohlédl kriticky na Danin zjev.

Její

kže, její prostý, však drahocenný prsten, jediný, který mla, to vše se jaksi neshodovalo s tmi temi stovkami elegantní šaty, krásná kabelka z krokodilí

msíního

platu.

avšak také velmi

Máa

byla obleena prostji,

pkn.

„Kdybychom nalezly nco lepšího," pokraovala neomyln Dana, „ochotn bychom mnily!" A usmívala se žádostiv na Bureše, jako by ekala, že

ji

hned nabídne místo nejmén za

tisícovku.

Doktor Bureš pochopil a využil Zlatovlasá

píležitosti.

Dana se mu neobyejn líbila, oarovala

se mu obyejn nestávalo. Vyal tedy z kapsy notýsek a tužku.

ho na první pohled, což

„Snad bych vám mohl

býti

nápomocen," ekl

„jsem advokát, znám tedy dosti

lidí.

Musím

však

znát vaše jméno, adresu a pak vaše znalosti

Zaznamenám

si to, dovolíte-lil"

281

.

.

mS radostlI"so\ihIa8Íla Dana, nedbajíc varovných pohled Mániných. „Pište, pane doktore. Já se jmenuji Máfiia Kadlecová a bydlím na Starém Més-

t, Celetná

Ržena

ulice 15,

má pítelkyn

je z

Vinohrad,

Umíme

Nosková, Fochova 50. Staí to?

psát na stroji, stenografovat, tancovat ..."

Doktor udiven vzhlédl a setkal se modrých Daniných oí, pak uslyšel

„To

pohledem

s

smích.

její

nemusíte ani psát!" smála se rozpustile a

si

Máa dostávala zase záchvat kašle. Doktor Bureš zavel notýsek, „ertovo

ekl si v duchu, žerty

.

.

."

„vsadil bych se, že

Protože se však

již

si

byla nyní

její blízkostí.

dve,"

mne

tropí

zahledl píliš do

Daniných oí, nepemýšlel radji o spokojil se

ze

této

záhad

a

Smáli se vesele a zábava

upímnjší.

eka se stíbrn tpytila v paprscích zapadajícího slimcc. Vzduch byl rozkošn mkký a vlahý a melodie hudby znly marniv v arovném ovzduší veera. Danin smích zmlkl, její oi hledly podivn zaLetní veer se sklánl nad Barrandovem,

snn, eky

její

pohled bloudil po zelených bezích

mladému muži, jenž mluvil píjemným hlasem o všem možném. O svých cestách v cizin, o zelenavém moi, o kráse italských a vracel se pak vždy k

282

mést.

Máa

poslouchala, nevnímala yiak stoT.

Sladký kvtnový veer probudil v ní zase

její

smut-

nou lásku, sentimentální touhu poPavlovi Hofikovi;, který se až dosud koil Dané.

Doktor Bureš

„Uvidíme

se naklonil

se ješt,

k

Dan,

sleno ?"

Dana litovala v této chvíli, že mu neekla pravdu' déle s ním Sama nechápala, ím se jí tak zalíbil, hovoila, tím více se divila, že tu sedl ve spolenos-

ím

ti

oné nápadné, nalíené dívky a ulízaného, pro-

tivného muže. Nkolikrát se to byl,

A

nemohla

nyní se

jí

se však

již

chtla zeptat, kdo-

k tomu odhodlat.

ptal, zdali

ji

ješt uvidí!

Co mia

odpovdt ? Usmála

odpov znla neurit. Mám tak málo asu."

se a její

„Kdožví ?

Ml njaké podezení, že nemluvila prve pravdu ? Asi, nebo na ni pátrá

n:

v pohlédl a zeptal se význam-

„Naleznu vás podle adresy, kterou

jste

mi

dala?" „Pátrejte!" zasmála se v rozpacích a rychle vstala*

„Musíme dom!"

Máa

neochotn následovala. Nechtlo se jí odtud. Snila tak krásn ve veerní, sladké nálad ztichlého kraje. ji

dosti

9G

Doktor Bureš dívky doprovázel a Dana pemýSlela tisilovn, jak stroji

mu

vysvtli, že malá písaka na

má své auto.

Máa

tušila její

usmívala.

Pro

rozpaky a škodolib se na ni

tolik mluvila ?

neodvážila takhle lhát!

Tváila vala

A

si

Máa

nyní

úmysln lhostejn, jen kradmo pokuko-

se

Dan, která byla nápadn tichá.

po

Ped

Dana podala dokhlas znl vlídn a ne-

restaurací se zastavili.

torovi Burešovi ruku a

její

vinn: „Sbohem, pane doktore! j^dit, nepátrejte po nás!"

„Nesmím

mohu-li

vám

se náhle rozhodla a šibalství

v oích. „Totiž

jí zahrálo

A

vás doprovodit?"

„Radji ne!" Pak

—

otvírala

úslužn dvíka.

„Svezu

vás! Porouejte,

mžete!" u svého vozu

chcetc-li,

Nežli se doktor vzpamatoval, stála

a

by se nikdy

pomže z nouze!

kam

chcete jet!"

Doktor byl dokonale zmaten. Tato dívina

si

nho ztropila rozhodn žert! A pece se na ni nemohl hnvat. Tváila se tak zkroušen, jako zosobnné špatné svdomí. Uznal proto za nejlepší, po-

2

kraovat v

„To

je

této

malé komedii.

auto vašeho šéfe ?" zeptal se zlomysln,

„je to asi velmi laskavý a blahovolný pán!"

2M

.

,y\no, je

hrozn hodný! Pjil nám svj

Mžete klidn

.

.

.

.

.

nkde

nasedat, nebojte se, že vás

nabourám! Jsem vyuená šoférka jsem-li náhodou bez zamstnání!"

Máa

vz

,

jezdím

s taxi>

chtla na své místo vedle Dany, avšak

doktor Bureš

ji

zadržel.

„Sednte si dozadu, sleno!" vyzval ji zdvoile a sám usedl vedle Dany. Strhla ho komickým pohledem a spustila motor. Obratn ídila vz pa píkrém svahu a nevnovala svému sousedu pozornosti.

Doktor Bureš hledl ztrnule ped sebe a

mýšlel. Nepochyboval

již

pe-

skoro, že svtlovlasá dív-

ina, která vzbudila jeho náhlý zájem, nemluvila pravdu. Byl by se vsadil, že adresa, kterou udala, není správná, že

by ji

mu

mam hledal v Celetné

ulici.

Uznal však za nejmoudejší, nenaléhat na

Však

ji

ni.

nalezne, bude-li chtít!

„Kam vás mám zavést, pane doktore?" ptala se Dana, tváíc se nesmírn vážn. a

„Bydlím na Vinohradech, v Mánesov ulid vy?"

.

,

Dana se zasmála ..Vždy to víte!" „Nic nevím, sleno! Nevím ani slovo z K^K), co

jste

mi ekla!"

„Hrza!*' zdsila

se komicky.

385

.

Naklonil se k ni a jeho hlas

„Neeknete mi aspo,

znl

jak se

licboCÍTé:

opravdu jmenn-

icte?*'

,»Musí-li to být

pítelkyn,

ta,

co

.

je

.

.

tedy

dnes se

Máa Kadlecová je má mnou

.** .

.

,^vy?" „Dana bf

se

.

.

.

podivné jméno, že ? Slyšel

moderní

„Dana

.

pjfipomíná

.

.,"

dve jmenovalo Daniela

jste již,

opakoval Bureš. „Zvláštní jméno

mi den,

mi to?" Dana se obratn ském námstí.

jasný, veselý den.

že

?'*

.

A dále ? Ne-

povíte

„Pokuste se

propletla mezi auty na Václav-

vyzvdt to!"

v jejím hlase bylo vy-

zvání, které Bureš pijal.

„Ujišuji vás, že se o to pokusím, sleno Dano!"

V Mánesov ulici ukázal na dm, na nmž Dana etla tabulku

s

jeho

jménem Advokát JUDr. Ivan :

Bureš,

„Jsem doma!

Vidíte, že se nebalím v tajemství,

jako vyl"

Dana

mu s úsmvem podala ruku, kterou uctiv

políbil.

,,Na shledanou, sleno Dano!" Tystoupil z vozu a stanul na chodníku,

hled

za

modrým vozdm, který

se zvolna vzdaloval.

Máa,

která se obrátila, vidla ho, jak stojí na kraji chod-

níku a Tapisuje cosi do svého notýsku.

Doktor Bureš se usmíval, když íslo Danina vozu. si

„Na

si

zaznamenal

to jist nepomyslila,"

ekl

v duchu. „Nic snazšího, nežli vypátrat majitele

modré Tatry, jejíž íslo znám!" jako boue. MaDana pijela ped Manin nina maminka vyhlížela z okna Danin vz. Mla tytéž mateské starosti jako paní Jiíkovská, akoliv

dm

Dan bezmezn dvovala.

Ob pítelkyn vyskoily z vozu a vesele zdravily.

A tu se stalo

nco, v co Dana

doufala. Paní Kadlecová držela

již

vlastn ne-

v ruce velkou bílou

obálku a volala na Danu:„Máte tu dopis, sleno

Dano!" „Ježíšku!" vykikla pišel! Letím pro

Dana

nj!"

Máa, „Dano, tvj dopis A zmizela v prjezdu.

byla na chvíli jako

pišel! Nyní, když skoro na

konce se který

jí

omámená. Dopis tedy nj již nemyslela! Do-

zdálo, že pozbyl pro ni žhavého zájmu,

ml ješt dnes ráno, ba ješt odpoledne, nežli

poznala doktora Bureše. Již tu byla však

Máa

a

vítzn mávala

velkou

obálkou. „Dano, dopis!"

387

Ruce Daniny

se

pece chvly, když ho pijímala

od Máni. Tedy pece! Bude v

nm odmítnutí, i

nadje na splnní dávného snu ? „Otevi ho pece! Shoím zvdavostí!" pobízela ji

Máa. Zvolna, skoro neochotn otvírala

Dana

dopis.

Byl opaten tištným záhlavím: Universimi,

mová spolenost, kovské. Vyzýval

a byl adresován

slen Dan

fil-

Jií-

aby se dostavila ve stedu,

ji,

v 7 hodin veer, do kanceláe firmy, v Praze I., Rybní ulice . 898, III. patro, za úelem zkoušky pro zvukový

film.

dve, máš

radost?

Pece

Dana hledla zamyšlen na

dopis.

„Dano,

jsi

mla

prav-

du!"

„Pro nme zvou na veer?" ekla zamyšlen.

Máa pokrila

rameny. „Asi mají

mnoho. Považ, vždy se

mže

tch zkoušek

každý pihlásit. Jist

mají pihlášek celé kupy!"

Dana ukryla dopis do kabelky a usedla k volantu. „Nazdar,

A

Máo a na shledanou zítra!" dom. Máa potásla udiven hla-

rozjela se

vou. Podivné

dve,

dopis eká, zlobí se,

má

Dana! Celý týden na že nepichází a nyní, když ho tahle

v ruce, ani slvka radosti od ni neuslyšíš!

288

i

by tím byla snad yinen onen doktor Burdi ? Snad ji

kariéra filmové

hvzdy

již

ila rameny po této úvaze a

neláká?

Máa pokr-

vrátila se zvolna

dom.

Dana byla pivítána mamininou výdtkou, že se zdržela tak dlouho.

ješt doma.

Na

štstí nebyl

Zdenk

Dana ho vidla oknem svého

také

pokoje,

jak hraje tennis s medickou Milenou. „2^pomnI asi

na

veei

i

na celý svt ve své zamilovanosti," po-

—

dnes se bratrovi neDana a podivno smála, jako obyejn, nýbrž pociovala pro nho a jeho city zcela pátelské porozumní. Peetla ješt jednou dopis a pak jej peliv myslila

si

ukryla.

„Uvidíme," ekla si v duchu. „Snad ze mne bode

pece ješt

filmová

hvzda!"

Veer hýila dobrýmrozmarem. Vyprávla oBarrandov, a zpívala

(o doktoru Burešovi se ovšem nezmínila) samé moderní šlágry, až ji maminka rázné

okikla. Pak teprve se vrátila k národním písním a byla

by zpívala do noci, kdyby jí Zdenk energic-

ky nezavel piano. Dnešní den byl opravdu krásný!

Její

nálada ne-

utrpla ani tím, že dosti pozd veer spatila z okna Pavla Hoška, který obcházel vytrvale Jiikovských vilu.

»Í-5l

asf

III.

Dana

stála s

Máou ped

vilou a dtklivé

práv

hovoila. Vracely se ze školy a s

Pavlem Hoškem, který

je

s

ní

se rozlouily

zase doprovázel, jako

celý minulý týden. Neodradila

ho naprosto Danina

ledová lhostejnost a zatvrzelé mlení, ve kterém

po celou cestu ze školy dsledn vytrvala. Hošek mluvil vlastn jen s Máou a ku podivu zábava s ni mu nebyla nepíjemná. Pomalu docházel k náhledu, že Danina pítelkyn je velmi milá dívka,

—

rozhodn

zamraená Dana.

milejší nežli upjatá,

Jeho nešastná láska se dostala do nebezpeného stadia

rozhoení

jednání kritisovat a

hnvu na Danu. Zaínal její ekl si konen, že bude nejlépej

a

neplýtvat svými city pro

nemá vlídného kou, vyzvat

slova.

Mánu

A

dve,

které pro

zabýval se

nho

vážn myšlen-

na nedli na malou procházku

ve dvou. Byl to sice dosud jakýsi vzdor, kterým

chtl Danu snad vyburcovat

z

lhostejnosti,

její

v hloubi duše se však na schzku

s

Máou tšil.

Zaínal na ni hledt jinýma oima a

to byl jist

slibný zaátek jeho uzdravení z nešastné lásky

k

Dan. Ješt

se

Máne

o svých nedlních plánech

nezmínil, úmysl tu však byl a nebylo daleko k jeho

uskutenní.

290

Byla

již

steda a veer

pro zvukový

film.

zvlášt tší. Byla

piznala Bureš ví,

si

mla Dana

Nemohla

vbec v

fíci,

jít

ke zkoušce

že se na ni

njak

prapodivné nálad. Ne-

to sice, doufala však

pece, že se doktor

ozve, že se pokusí vjrpátrat její

jméno.

Bh

v co vlastn doufala! Avšak steda tu byla a po

Burešovi nebylo ani památky. Dana byla zklamá-

na

— opravdu zklamána, a

se

tomuto pocitu

sta-

Nyní pece zaujala její mysl hlavn ten veerní návštva v kancelái filmové spolenosti. bránila.

Bylo nutno vymyslit

veer z domu

si

záminku, aby se dostala

a nebyla vázána

asem. Kdož

ví,

jak se zkouška protáhne.

Dana

byla však vynalézavá a

rady. Ukazovala

vdla

Máne dva lístky do

k tomu úelu koupila. Obtovala na

si

vždycky

divadla, které

n peníze ze

Máne drasticky vykládala. „Vše pro umní, Máo! Škoda je jich, tch líst-

svých úspor, jak

k! Považ, na Voskovce a Wericha!" „Snad to nebude tak dlouho trvat a mžeme pece jít," utšovala se. „Šla bych hrozn ráda!" „Nenaíkej," uklidnila

ji

velkolep Dana, „až

budu tou filmovou hvzdou, dostaneš na každý fihn volásky! Tedy pijdeš k nám v pt hodin, v šest pjdeme! Platí ?" If-5«*

a9t

^Pijdu!" slíbila Máa. ,Jsem na to hrozné zvdavá. Jist zvítzíš hned napoprvé!" Dana se jen smála a rozbhla se dom. Máa se zvolna vracela ulid vzhru.

Sama nevdla, tlila již

jak se to stalo, avšak náhle spa-

ped sebou Hoška, o nmž se domnívala, že je

dávno na cest do továrny.

vala, byl vedle ní a hovoil

s

A nežli se vzpamato-

ní tak mile, že se A^ián

srdce zatetelilo blažeností.

Bylo to

vbec možné?

však sen, Pavel Hošek se

jí

dokonce

ptal,

niknout njaký se

již

šel

Ci jen snila? Nebyl to

opravdu vedle ní a nynJ

zda by nechtla v nedli pod-

pkný výlet za Prahu ? A ponvadž

pustil tak

odhodlan po proudu, zapomnl,

že chtl jít jen na procházku a nabídl Máne dokonce

svj motocykl, na

který byl

hrozn

hrdý.

Máa

sama nevdla, co odpovdla na jeho smlý návrh. Jisto však bylo, že nežli se ocitla, zardlá, s pla-

noucíma oima, na schodech svého domu, ml Pavel Hošek její sUb, že si s ním vyjede v nedli

nkam do jarní plíírody. Asi mu to slíbila, protože

ji

pi louení ješt jednou její sUb pipomenul, Máa neví.

Tak

Pavel Hošek se však ubíral do továrny a

ml

vSak by byla chtla pisahat, že o

tom

byla popletená a zmatená!

»2

sladkobolný podt, že se nost.

Pak však zvítzila y

nina slibu. Zklamaný

Dané pomstil za

její

chlad^

nm upímná radost z Má> ctitel

Danin

se hrdinsky

nmž

jest jediná

útcha pro

žaly tohoto druhu, že totiž

„pro jedno

kvítí slunce

uchýUl k písloví, v

nesvítí" a že nešastná láska je nejhorší nemocí,

která

nám kazí zbyten život.

IVláa vyrukovala se svou novinou hned, jakmile pišla odpoledne k tile,

Dan. Smála

dala se pak dokonce

nala jako

se

do pláe a

„smysl zbavená,"

jak se

pi tom poševbec si poí-

Dana pohrdav

vyjádila.

Hoškova zrada

se

jí

naprosto nedotkla. Byl

ne-

jí

smírn lhostejný a mla z jeho odhodláni jen radost. ho ze srdce!" ekla klidn a poslala omyla oi. „Hodila by ses také k filmu," dodala špiat. „Pro roli první milovnice!" Máa se zase usmívala „Peji

ti

Mánu k umyvadlu, aby si rychle

T slzách a drhla

si

poslušn tvá drsnou Daninou

žínkou, až všecka zrudla. Pak pocítila nžnou touhu skrýt svou

tvá na Danin rameni. „Což

ty,

Da-

nuško! Pála bych ti tolik, abys byla také tak šastna jako já!"

„Dkuji," ekla Dana

mová hvzda

suše.

„Ze mne bude

a lásku vjrpudím

vbec

fil-

ze svého 2ft3

života!"

Hovoila

sice

klidn, pece však pocítila

nepatrnou, bodavou bolest v míst, kde prý

Umlela

srdce.

jak se

ji

máme

však ihned a zaala ešit otázku,

má pro tento významný veer ustrojit.

konen s pomocí Maninou pro krásn ervené barvy, které jí velmi slušely, jak Máa nadšen tvrdila. Ponvadž se hodily také do divadla, byly tedy jednohlasn zvoleny a za chvíli se Dana louila s maminkou, s piRozhodla se

vlnné

šaty

pomenutím, že stavení v

se snad vrátí pozdji, protože

Osvobozeném divadle

trvá

ped-

obyejn

dlouho.

Maminka to vzala mlky na vdomí. Musila se pece smíit se svou moderní dcerou, která nepotebovala

vdla

již

vbec

však, že se

výchova, vedená

rozhodn Tak se

gardedámy. Paní Jiíkovská

mže na

Danu spolehnout. Její pece trochu ve starém duchu,

Dan spíše prospla nežli uškodila.

Dana v prvodu vrné Máni na svou pou za filmovou slávou. Jak skoní ? To netušila dosud ani Dana ani Máa, která se obtav vydala

odhodlala zapomenout na chvíli na své nové štstí

a na Pavla Hoška a vnovat se cele dobrodružnému

plánu své pítelkyn. Byl pochmurný podveer,

když vyšly do uhce. Poasí, tak záivé v onu sobotu,

294

od nedle zmnilo. Drobný déš padal vytrvale od pondlí a dnes sice nepršelo, avšak obloha byla se

olovn šedá. Vzduch byl píjemn vlahý, jako hfvá v lét po boui. Dana byla nezvykle zamlklá. jen

kus, o

nmž

rodie nic nevdí. Jist by

souhlasili,

maminka by

kdyby

Danino tajné pání

se

nejhorší bylo, že

že

Pece

vzrušovala myšlenka, že uinila odvážný po-

ji

její

touha

byla jist

Dana sama

je stále

ním ne-

hrozn nešastná,

mlo

si

s

uskutenit.

nebyla

již

tak

A

jista,

tak silná, jako díve. Stala se

zmna, kterou si sama nedovedla vysvtBývá to ostatn obyejn tak. Každé pání, by

s ní jakási lit.

by bylo sebe žhavjší, pozbývá

kouzla, jakmile se

splnní jeho stává skuteností. Bylo ješt dosti asu,

šly

proto pšky.

Dana sama

zamíila z námstí Krále Jiího do Mánesovy

Máa

ulice.

to sice zpozorovala, nezmínila se však ani

slvkem o podivné zálib Danin v

této dosti ne-

Hovoila horliv o všem možném, o filmové budoucnosti nové hvzdy, o zkoušce, vlídné

o níž

ulici.

mla

jen velmi neuritý pojem.

Dana sice odpovídala, ohlížela se však nenápadn Konen! Zde to bylo! Spatila štítek se jménem doktora Bureše, zvolnila

po domovních dveích.

dokonce krok, pak vykroila tím

rychleji.

Na na 2^

nx)

myslit? Ziapomnél

jisté,

již

ani snad ncTi

o srém setkáni se zlatovlasou Danou, která si z nho artropila pošetilý žert.

Na Václavském námstí je

uchvátil veerní ruch

a ium. Dana oživla. Se zájmem hledla na osvtlené fronty biograf.

„Máo, za se vesele a

rok tu snad bude

Máa

jí

Když zaboily do Rybní

ponkud

mj obraz!'* smála

pizvukovala. ulice,

Danino nadieni

zchladlo. Okolí bylo tu nevlídné a v tuto

veerní dobu tuze nelákavé. Nkolik podezele vyhlížejících

my

muž se za nimi ohlédlo, a Dana Máa i

jedinou myšlenku: dostat se co nejdíve

odtud.

„Není

to divné, že mají kancelá

práv zde?"

mínila Dana, ohlížejíc se po dveích starých

„Asi tu bylo práv

nco

dom.

volného," utšovala

ji

Máa. „Snad je to spolenost úpln nová!** Hledaly íslo a konen se jim podailo je nalézti. Byl to starý, neistý

dm,

plný prapodivných

pach, s vyšlapanými schody a tmavým prjezdem. Schody vedly do poschodí, na nichž byly starodávné pavlae, vedoucí do tmavého, dmného dvora. Odnikud se ozýval pustý kik a drsné nadávky a aa

jednmi dvemi klepal

kdosi vytrvale, asi obuv-

Máne. Na schodech byla tma a

nik, jak napadlo

nikde ani stopy po domovníku.

Dlvkj se nerozhodn

nm

,>Máo,

protivný strach

mže být

.

.

.

zastavily

v prjezdu.

se to tu nelibí!" šeptala jí

Dana

a

sevel hrdlo. „2ye to pece ne-

nikde nemají firmu!**

Máa se vrátUa ped dm a pohlédla ješt jednou na íslo. Bylo správné, o tom nebylo pochyby! Vešla tedy zase do prjezdu, kde stála zkroušen

Dana,

jež

nemohla pochopit, že

cesta

k filmovému

nebi by mohla vésti tímto zatuchlým, špinavým

prjezdem, r nmž zelo temné schodišt jako hrozivý

jícen, jenž

ji

pohltí

i

s

Máou,

jakmile na

n

vstoupí,

Odnaid se

zase ozvaly hlasy.

Dana

se

konen

rozhodla.

„Poj,** ekla odhodlan. „Zaklepáme na první

dvee

a zeptáme se!"

A s hrdinským sebezapením se vydaly do prvního

patra.

Na kond

Schody byly

devné

a

hrozn

dvee na pavla,

které

Dana rázn

otevela.

byla tmavá a do ní ústilo nkolik dveí.

Dana

skípaly.

schodišt v prvním pate byly sklenné

Pavla

Na

první

zaklepala.

Ozval se bruivý hlas a šouravé kroky.

Dvee se 397

.

.

otevely a v nich spatily dívky rozcuchanou, špi-

navou ženu nevlídn se tváící.

„Co

chcete?" zeptala se píke. Dana si dodala odvahy a vyslovila svou otázku. „Hledáme kanceláe firmy Universum," ekla zdvoile,

„nemohla byste nám

Žena

se

íci, kde jsou ?"

chraptiv zasmála a obrátila se do tmavé

svtnice. „Slyšíš ?" mluvila k

vidt. „Zase a hned

je

tu

nkomu, koho nebylo v šeru nkdo a ptá se po té kancelái .

dv! To musíte

pavla," ekla pak

Dan a pibouchla dvee.

„Dano, nemly bychom se a, které zaínalo být úzko.

Dana však energicky

patra.

tetím

vlídnjší, zato bylo ve

dveí

vrátit?" šeptala

Má-

odmítla. „Pojd!" ekla ráz-

n a pustila se do druhého bylo také nkolik

.

nahoru, do tetího patra, na

a na

Tam

svtleji.

jednch

to nebylo

Na

pavlai

odkryla

Dana

v šeru vytoužený nápis Universum, filmová kancelá, úední hodiny od 8 2. A za dvemi tlumený :

—

hovor

.

.

Tentokráte otevela první

Danu

dovnit.

Máa a vstrila skoro

A pak se ob udiven rozhlédly.

Místnost byla skoro prázdná, jen u stny stálo

nkolik židlí.

298

A na nich sedlo asi pt mladých žen,

mén

více

asi jako

slušn odných;

Dana

diovky a

byly zcela mladé

Máa, mly výbojn

a

rud

dv

nalíené

rty.

výraz napjatého oekávání.

Ve

nasazené ra-

všech tváích byl

Ob

mladé dívky se

usmívaly a stídav se shlížely v zrcádku, piesávaly

si

Dana pohlédla Mánu. To byly snad samé adeptky fil-

vlasy a pibarvovaly rty.

užasle na

mové slávy? Pohledy, paterých pár oí se zabodly do tváí nových píchozích. Nebyly tuze vlídné, patrn všecky mladé dámy vidly v Dan a Máne konkurenci.

prázdné

nou od

Nikdo nepromluvil.

Dana

nalezla

dv židle a usedla s Máou ponkud stra-

nim byly sklenné dvee, Tlumený hovor zaléhal do tétopodivné ekárny, nebylo však rozumti slovm. Dana si prohlížela ekající ženy a zaínala se ostatních. Proti

za nimiž bylo svtlo.

bavit.

Ob mladé dívky se

krvav dojem. Dana se byly

již

rudé.

pudrovaly a jejich rty

Chtly patrn udlat

naklonila k

Máne

a šeptala

jí

velký cosi,

emuž se Máa zaala smát. V téže chvíli se otevely sklenné dvee a v nich se objevil vysoký

Byl dosti

muž, vysloven židovského typu.

ošumle

odn

a jeho

tvá

se silnými,

smyslnými rty a mohutným nosem, nepsobila naprosto sympaticky.

2$9

Jeho tmay, pichlavé

oi pelétlj skupinu

dávek

a zastarilj se na Dané.

„Je tu slena Jiíkovská ?*' tázal se pak. Dana vstala. „Ano," ekla dosti neochotné. Mela nejasné tušeni, že provedla hloupost. Nejradéji by byla prchla z této nevlídné místnosti, z blízkosti

muže, jehož dotérný pohled menec studu a rozhoení.

jí

vhánél do tváe ru-

Muž se hluboce uklonil. „Rate posekat, sleno," prosil a jeho hlas se zdál Dané podivné odporným. „Vyídím nejdíve pihlášky téchto slední" A zavolal jakési jméno, které Dana peslechla. Jedna z obou nalíených dívek vyskoila a vešla za

mužem do pokoje.

Zase se ozvaly hlasy a pak pro-

do ekárny zpév. Nemelodický, vískavý zpíval néjaký moderní šlágr. nikl

„Máo,

to je hrozné!" šeptala Dana.

hlas

„Máme

prchnout?"

Máa odvahy. „Net na konec, protože se mu z téchto žádná

„Pokej pece," dodávala chává

si

nehodí! Slyšíš, jak to

Zpv

jí

déve skehotá?" nkde dvee.

však imilkl a pak bouchly

Dí^^ se do ekárny nevrátila, vyšla asi jiným výnebo dvee se zase otevely a židovsky vyhlížející muž volal pak jedno jméno za druhým.


300

Ani jedna c píštích filmových hvzd se vUk ve zkuiebnlm pokoji tuze nezdržela. Nkolikrát 9C ozval

zpv, pi

nmž

se

Dana

chytala za hlavti^

jednou nebo dvakrát pronikl do ekárny dokonce úryvek rozilené debaty.

Venku

se zatím

úplné setmlo a v

již

ekáme,

kde hoela u stropu slabá žárovka, bylo jen matné polosvtio. Poslední z ekatelek filmové slávy práv

dvemi

zmizela za a

pokoje, zbývala

již

jen

Dana

Máa.

„Pokej zde na mne," šeptala Dana, „víš, že se tam skoro bojím? Tak jsem si to opravdu nepedstavovala!" jjíxú já," souhlasila Máiia a otásla se podivnou úzkostí.

Bylo to tak podivné dívky mizely za sklennými :

dvemi

a pak zmizely

bouchly

úpln. Ozvaly

se hlasy,

pak

nkde dvee a byl konec. Dana vzpomnla

bezdky na maminku, tatínka a Zdeka, na svj pívtivý domov i na školu. Co by doma ekli, kdyby vdli, kde je? Neprovedla skuten nco hrozn pošetilého, nesedla na vjiku podvodníkm? Nemla asu domyslit. Zase bouchly dvee a

sklenné

kynul

se otevely.

Dan:

,J'rosim,

Muž se v nich objevil a posleno

.

.

.1"

501

Dana stiskla Máne ruku: „Pokej!" a vstoupila do pokoje, jako by se stemhlav vrhla do proudu eky. Bylo tam svtlo a spatila ihned prostý psací stl, nkolik odených kesel, kulatý stolek, skí s americkým uzávrem a pak v rohu klavír.

Muž se židovskou tváí jí pokynul na keslo. „Rate

se posadit, prosím!"

Usedla neochotn na kraj kesla a ekala na co pijde.

to,

A ztrnulá pi prvních slovech tohoto po-

divného zprostedkovatele filmové slávy. „Jste tedy slena Jiíkovská," mluvil protáhle, „pan otec má továrnu a vilu v Praze XIII., chcete hrát ve filmu, sleno nabízím vám tedy zprostedkování, ovšem za náležitou odmnu. Zaplatíte .

pedem

K. Za

lo.ooo

K,

.

.

po angažování dalších lo.ooo

to dostanete hlavní roli

v nejbližším filmu,

bude natáet. Ponvadž jsem pedpokládal, že nemáte tolik penz a že vaše rodina asi s va-

který se

šimi plány nesouhlasí, opatil jsem vše. Zde

smnka

— tu jen podepíšete jménem pana

ostatní vše s

je

otce,

zaídím. Budete slavná, sleno," dodal

drzým úsmvem, „a váš pan otec jist rád

slávu zaplatí!"

A

podal užaslé

Dan

za vaši

smnku,

již

vyplnnou, opatenou njakými podpisy. Scházel )en jeden podpis, který mla doplnit Dana, která

302

.

tu sedla ztrnule, neschopna slova.

ení

a strach bušily

dené jako led.

jí

Mla jedinou myšlenku, že je tu sama

v tomto hrozném

dom,

nejmenším podvodník, náhle úpln, zbyla jen ství,

mužem, jenž byl pi nco horšího. Jak byla

hrza

hrza ped mužem,

Stál

s

ne-li

Sen o filmové sláv

pošetilá!

ped

Hnv, rozhomla stu-

do spánk, ruce

ní a podával

se rozplynul, zmizel

z tohoto dobrodruž-

který jí

ji

ml v moci.

pero.

„Rate laskav

doplnit podpis. Víte jist, jak se váš pan otec po-

depisuje

." .

.

Dana byla sice ohromena hrzou, zbablá však pece nebyla. Vstala a prudce odstrila smnku. „Co vás to napadá? Nikdy nic takového ne-

udlám!"

Muž proti ní se

usmál a jeho

nický a zlomyslný, že se

úsmv byl tak cy-

Dana zachvla.

„Udláte, sleno! Pomyslete na filmovou slávu!"

Dana neodpovdla ekárny. Avšak muž „Rozmyslete

jí

si to,

a pokroila ke

dveím do

zastoupU cestu.

sleno ...

je to

malikost

.

.

a stojí to zato! Hlavní úlohu budete hrát! Zvítzíte jist, jste tak krásná!" Blížil se

k ní a díval

se

na ni tak, že Dana zrudla

hnvem. 303

.

Má pítelkyn na mne

„Puste mne!

eká!**

„Doká se, krásná sleno, doká! Až podepílete! Sám

vás doprovodím!"

Kéž by byla

odtud! Kéž by nikdy nebyla po-

již

slechla své pošetilé ji

dusila,

mla

se k ní stále

touhy po filmové

slávé!

Úzkost

hrozný strach z tohoto muže, který

blížil.

Dokonce

ji

vzal za ruku a

když

mu ji vytrhla s odporem, zase se tak usmál. „Snad pis

.

se nebojíte,

sleno? Chci jen váš pod-

.

„Nic nepodepíši," kiela Dana úmyslné, aby

Máa slyšela „Neudáte

.

„udám

.

.

.

.,"

.

chtl pronésti

však ozvaly kroky ped

na chodbu a

ji

vás!"

posmšn,

tu se

dvemi pokoje, jež vedly asi

nkdo energicky

zaklepal.

Zprostedkovatel filmové slávy a falešných

sm-

nek zaklel velmi jadrn a pootevel dvee. Ty se však

úpln a Dana, chvjící se rozilením a dsem, spatila štíhlého, tmavovlasého muže s drobnou sndou tváí, jenž vstoupil do pokoje, kam nebyl rozhodn pozván. ihned otevely

Jediným pohledem pehlédl situad. Spatil bledou zdrcenou Danu v obranném postoji u dveí,

smnený blanket na stole a zamraeného mnže. A v té chvíli ho Dana poznala. 304

:

„Pane doktore!" vzhlédl udiven a pak k ní rychpistoupil.

le

„Sleno Dano! Co tu dláte?" „Vysvtlím vám to!" vzlykala Dana, jež nemohla již

ovládnouti své rozrušené nervy, „jen nme odtud

odvete!"

Usmál

se trochu a otevel

Máa,

stála

dvee do ekárny, kde Danu a

bledá jako stna. Uchopila

chtla s ní ihned prchnout. Doktor Bureš ji zastavil „Pokejte, sleno, budu hned u vás! Jen malikost si

vyídím

s

Vrátil se

panem Porgesem." do pokoje a zavel za sebou dvee.

Dívky zaslechly rozilený

hlas

pana Porgese a

klidný, velitelský hlas doktora Bureše.

„Dano,"

šeptala

mená? Co od

Máa, „pro Boha, co to znaVždy t vbec nezkou-

tebe chtl?

šel!"

Dana se uklidnila naptím všech sil. „Až ti to povím, Máo! Podvodník to asi je! Sama to nechápu, hlavn co od nho chce doktor Bureš!"

V

tam nkolik cizích hlas, pak bouchly dvee na chodbu a zárove se otevely dvee do ekárny. Doktor Bureš se v nich pokoji byl hluk, ozvalo se

objevil s veselým

20-5*

úsmvem na rtech. 305

„Hotovo, mé dámy! Dovolíte-li, doprovodím vás a pak

si

všecko vysvtlíme!"

Vedl dívky po tmavé pavlai a po temných schodech. Teprve, když se za nimi zavela vrata záhad-

ného domu, oddychla vzduch ji ovanul a svt se

Na rohu

si

Dana. Svéží veerní

ped ní zase rozjasnil.

ulice se doktor Bureš zastavil.

„Máte

pes as, dámy?" tázal se rozmarn. „Mohli bychom snad zajit nkam do kavárny a povdt si své zkušenosti, nemyslíte?"

Dana

nalezla zase

svj úsmv. „Pes as máme,"

ekla trochu kajícn, „maminka totiž myslí, že jsme v divadle!"

„Výborn! Svte se tedy mé ochran a odevzdám vás bez pohromy maminkám!" Za chvíli sedli v kavárn na Václavském námstí a doktor Bureš, obklopil Danu dojenmou péí o její pohodlí. Vidl dobe, jak je rozrušená; byla ješt bledá a rty se jí chvly jako postrašenému dcku. Sám jí nabídl cigaretu „na utišení nerv," jak s úsmvem podotkl a Dana ochotn pijala. Teprve když

vypili všichni kávu, zapálil si dok-

tor také a vyzval

Danu: „Ted

povídejte,

sleno

Dano!"

A

Dana

306

se zpovídala.

Ze všeho,

i

z té sobotní

lži.

Tím mu o^^em neekla

nic nového,

doktor Bureš byl od nedle velmi inný.

z

je

zatím

rozkošná, zlatovlasá dívina, která

nho ztropila v sobotu žert.

tak

nebo

vdl již pes-

co Dana myslila, že na ni zapomnl,

n, kdo

A

podrobn,

si

Vdl všecko, skoro

onen pan Porges, který Danu

jako

vyléil dokonale z filmové horeky.

Dana

se tedy

zpovídala : ze své touhy po filmové sláv, vyprávla

o inserátu, na který napsala, o dopise, který dostala

pi návratu z Barandova, o své návštv v podivném filmovém

atelieru,

o všech ekatelkách, o návrhu

pana Porgesa, který

Danu, za svou

si

zejm

již

díve vybral

ji,

ob.

Doktor Bureš se jen usmíval, nesmírn spokojen jak se

Dan zdálo.

„Všecko klape!" znla podivná odpovd na Daninu zpovd. Když však spatil tázavý a udivený pohled obou dívek, zaal sám vysvtlovat:

„Nejdíve se musím piznati také k malé mystiekl zkroušen. „ekl jsem vám v sobotu, není to však pravda. Kancelá že jsem advokát

fikaci,"

—

Mánesov

mému otci,

tam jen bydjsem lím. Mám zamstnání celkem píbuzné vrchní komisa policejního editelství a v této hodností jsem se dnes šastnou náhodou oití u pana v

ulici

patí

já

—

307

"

Porgesa. Byl

již

dávno podezíván z rzných pod-

vod.

Poslední byl trik se zvukovým filmem. Po-

ítal

touhou dívek po filmové sláv

s

Dana

se

—

zardla a sáhla po nové cigaret

z dopis, které ho došly, vybral

—

ty, které se

,^

mu

zdály nejvhodnjší. Informoval se o majetkových

pomrech

a chtl takto koistit z touhy po sláv.

smnky

Padlal pokoj

.

.

Dana

.

na otce svých píštích

nkterá dá

doufal, že se

chytit!

Te

hvzd a as

dá na

dostane jist dost, aby se uklidnili"

Kdyby

žasla a trnula.

vdl tatínek!

to tak

Doktor Bureš se k ní naklonil: „Ješt toužíte po filmové sláv, sleno?" ptal se a

„Pro Boha, mlte!" o ní ani

slyšet!

„Nezaíkej

oi

se

mu

smály

Barrandov.

jako tehdy na

Do

prosila

smrti

nepjdu do

se," smála se

dobrodružství nyní

Dana. „Již nechci

líbilo.

Máa,

„Chceme

biografu!" které se celé

jít

pece v

so-

botu na Gustava Frohlicha!"

„Vezmete mne

s

sebou?" nabízel se doktor

Bureš.

„Vezmeme!" souhlasila Máa za Danu a v duchu rychle pemýšlela, zda

Pro

by mohla pozvat také Hoška.

by ostatn nemohla ?

uvidí alespo, myslí-U to

308

ekne mu

hned

zítra,

Danin bývalý ctitel vážné.

hrozn rád, že jste na onen odpovdla ?" ekl doktor Bureš Dan, když

„Víte, že jsem vlastn inserát

doprovázel asi za hodinu

ji

dom.

Šli

od Manina

domu, kde se sní rozešli a njak bloudili mezi mi pod vinohradskou vodárnou.

Dana na

vila-

nho tázav pohlédla, pak však sklopila

rychle oi.

a

„Kdyby toho nebylo," pokraoval doktor Bureš smle vsunul svou ruku do Daniny paže, „nebyl

bych vás spatil

„Což

jste

se pošetile

již

dnes!"

mne chtl vbec

Dana

a

ješt spatit ?" ptala

zapomnla údivem

osvoboditi

svou ruku.

„Myslím, že by to bylo jist zítra," znla klidná

odpov. „Zítra mám odpoledne volno, vhodnjší as k procházce, nemyslíte ?" Dana

mu

sice

neekla, co

si

myslí, nežli však

došli k Jiíkovských vile^ slíbila, že na tu zítra pijde. Slíbila tak

tedy nej-

procházku

bez rozmyslu jako dnes od-

poledne Máa. Doktor Bureš jí za její slib velmi radostn podkoval a ml tolik plán pro píští jarní a letní dny, že

mu musila konen pipomenout, že

na ni eká ješt maturita a spousta uení. Vyvrátil

že

její

tvrzení

dlouhým výkladem o tom>

mnohem dležitjší než maturita je láska a když 309

.

zaala Dana zavel

jí

rty

nemá na

pošetile tvrdit, že

zastavil se náhle a nežli se

lásku

mohla jen trochu

as,

bránit,

smlým polibkem.

Jelikož se však musil

po tomto hrozném inu

kajícn omlouvat a Dana se dala odpustila, prodloužila se cesta

prosit, nežli

dom

ješt o

mu

pl

hodiny.

Konen

byla však

Dana pece doma, ve svém

pokojíku a tiskla planoucí tváe do polštá.

Zapomnla již úpln na pana Porgese a na hrzu, kterou prožila. Myslila jen na Ivana Bureše a na jeho smlost, která byla vlastn hrozn krásná a pí-

jemná.

„Snad ml pece pravdu," myslila, „snad je pece láska dležitjší nežli maturita a filmová sláva!

Rozhodn je krásnjší," dodala si v duchu a pak

usnula

s

nžným úsmvem na

rtech

.

.

DOSLOV. Na podzim

konala se v kostele svaté Ludmily

slavná svatba a továrna pana Jiíko vského byla ozdo-

bena krásní^m praporem, na nmž byl vyšit umlec-

ký sud.

Dana se vdávala a její maminka plakala radostí, kudy chodila. Konen nalezla svou moderní dceru 310

a

konené

si

porozumly! Shodly

se

znamenit ve

starostech o výbavu a sila se

nový byt, jen maminka mujen piízpsobit Danin vkusu. Pan Jiríkov-

mu Ivan Bureš znamenit líbil. Danin ženich pnznal, že hraje také

ský záil, protože se

A když

mu

se

Zdenk nkdo od policie a pro-

rád v kuželky, byl by ho píští tchán objal. si liboval,

že

tože tím byl

bude v rodin

vbec uinn

první ústupek pravidlu,

lenové rodiny Jiíkovských smjí hledat nevsty a ženichy jen mezi obchodníky, prohlásil

že

veejn,

si vezme Milenu a zaídí jí v pízemí Bude dtskou lékakou, což je povoláni

že

ordinaci.

pro rodinu velmi praktické dodal

— a Dana mu

poznámku vjela do vlas. po maturit vbec zmnila. Filmové

za tuto nemístnou

Dana

se

nebe pro ni talent pro

již

neexistovalo, zato v

kuchy

že je to ddictví

v

a domácnost.

po

její

sob

objevila

Maminka

rodin,

tvrdila,

jež bylo

dosud

Dan latentní a propuklo teprve, když se zamilo-

vala.

A tomu bylo

jakkoliv,

dnes

a byla nejen krásnou, nýbrž

i

mla Dana

Doktor Bureš se nemohl na ni vynadívat a

o chvíli, kdy

ji

svatbu

šastnou nevstou. snil jen

seve do náruí a políbí ji tak vrouc-

n, aby poznala všecku jeho lásku. 311

A

ješt

Zdeka

nkdo

Jiíkovských a

Máa,

svatb (mimo dtskou lékaku rodiny Bureš). Danina vrná pítelkyn byl šasten o této

a Milenu, píští

pro kterou byl onen výlet na motocj^klu

tehdy úvodem k pohádce, která byla skoro tak krásná, jako Ivanova a zlatovlasé Dany.

KONEC.

312

Dr. Jaromíra Huttlová:

ALENINA LÁSKA Dr. Jaromíra Hiittlová:

FILMOVÉ NEBE VYSLO v nákladu JAKO

58.

10.000

VÝTISK

SVAZEK

|

ERVENÉ KNIHOVNY

| "'

VYDÁVÁ

„RODINA" NAKL. AKC. SPOL. V PRAZE

KLIMENTSKÁ

O

%

í

20-24.

II.,

.

aWBiiiiniuiiniiiDiiiiHiiiiiniiiiiimiminniuDiui

MARIE KYZLINKOVA:

NEBEZPENA KRÁSA Román o

lásce, ktei*

protoic ncni aullcchttna kukurou ndcc

zabiiii

Ale téi romáo o Mkc, která chrámy ttsTl.

kraMrice, jakých je mák). cáfíTé, jedinené. Kam pijde, tklizi obdtT. Muii te ji Trhají k nohám a niii •e pro pohled jejich arorných oH. Karla je lovtk bez ardce, sobecký, ryhýkaný nerozumnou maminkou a kofidmi ae ctiteli. Za tlm, co ai umínila, jde aa pfea mrtTolý. Ale i na ni pijde spraTcdlnott viecku boleat, kterou zpsobila synu mistnlho Telkostatkáfe Jaroslavu DaneioTÍ, jakoi i sTému muži továrníku BudiloTl, dostane se ji nejstraini)jediné, co Mho pro ni trestu. Ztratí sroji krásu mla. Mimo této démonické ieny vystupuje v románe i jemná, roskoiná JaroslaroTs sestiks Lidks, jejU kehký, v radostnou piseA lásky TyzniTsUd románek budete také £lst se aatajcným dechem . Vázaná kniha >a S.8o.

Karia ZacfaoTá

Viechno

je

|e

na ni akTilé,

—

—

K

5/. Svatek

.

erveni knihovtf.

,JRODINA" meMadatéUkd aMtiovd tpol€imoa

Y PBAZB

n..

KUMBNTSKA

30-34.

:

MARIE TIPPMANNOVA

CHCI ZVÍTÉZIT Román stateného diTiho Brdce, které •« až hroutilo pod tíhou osudu, které to Tiak nakonec yhriTá na celé iile. MalICká Olga, ubohý nemanielský sirotek, proilTi strainé détstvl. Po otci, který byl „pánem", a který její maminku svedl a opustil, jakož i po mamince, která byla kdysi déTc jako malina, má T sobe už od malika touhu po leiiilm, £ÍBt$ím žhrotS. Za touto Tídinou odchází do Prahy, pro ni bojuje dokud jí cestu nezkiži láska. Krátká pohádka o Itéstl pak zoufalttTl, pro které není sloT. Ale Olga je, tebaže jeité mláátko, celý loTék. Nexdeptá ji soud, ped který je pohnána

—

—

pro smrt STého nenarozeného déátka, neideptá opoTržení ii jde kupedu, stále kupedu. A ritézl stává se, ona, obecni dlté, inženýrkou a Tynálezkyni a provdává se na konec Americe, kamž je povolána torámou, jež zakoupila jcjl patent, za svého šéfa, cenného iovtka, který ji má tak rád, že ji nahrazuje viechnu bolest jejího dosavadního osudu trvale jasnou a slunnou pohodou tfastného manželství z opravdové lásky. Vázaná kniha za K£ 8.80.

—

—

52. svazek

erveni knihovny

„RODINA" aakladatelskd akciová spolenost

V PRAZE

II.,

KLIMENTSKA

20-24.

lif

MARIE KYZLINKOVA:

SEKRETÁKA EVA A

JEJÍ

ŠÉF Román

•rdce

—

o

žen

ale téi

bex o látce

nejobétavétii, která n* konec pece jeo vždycky

musi

zrltizit.

Tak asto se te stává, že mladá, hezká, ale bezdtná

a bezcharakterai dívka láká

rém manielstvi

žiiiciho

ienatho, t dob-

muže tak dlouho,

al

(cj

obloudí docela, tak, ie on neví, co dilá, ide slepi za ní a poslouchá každiho jejího rozmaru. A dá se oviem k vCíli ni i rozvésti, rozbije rodinu, u£inl nešastnou svoji vzornou ienu jen proto, 4e je starií a méné svdná, než její nástupkyné. Jnti zoáte i ze svého okolí takové pípady, které zhusta vyústí v tragedii. Takový je i píbéh o továrníku Roubalovi, jeho mladé, jemné choti Heiené a milouké dceruice Jarmile, do jejichž života vstoupila Roubalova sekretáka sletea Eva. Je to román, jehož déj je nemilosrdným zrcadlem dneinlch se viemi jeiich zmatky, neujasninými váánémi,

dn

krutým sobectvím i obtavou, vic odpouitéjici, istou láskou. 8.80. Vázaná kniha za

K

55. svazek ervené knihovny

,^ODINA« nakladatelská akciové spolenost

V PRAZE

U.,

KLIMENTSKÁ 20-24-

MAJA NOVÁKOVÁ:

VE DVOJÍM OHNI Jsou láaky, které jsou dlái, co délái, neubráníš se jim,

osudem,

a

kdybys kraj sTta Pro£ loTik

Sel.

nemže miloTat toho, koho by pro miluje vždycky toho, koho

milovat ml, a milovat nesmí? Doktor Xaver Levinský je jako

léka pesazen do malého pohraniního msteka tam s Jitkou, která se do nho na první pohled zamiluje. Doktor Levinský Je váak zasnouben s Amoitkou Slavíkovou a proto te bráni citu, který se i jeho Jitce zmocuje. 2enl se Arnoštkou, ale jeho manželství je hned cd i>oátku nešastné. Jitka odjíždí do Ameriky, ale lo, na které se plaví, ztroskotává. Moe ji vyvrhuje na osamílý ostrov. Ale není na sama zachránil se i Xaver, který se plavil do Ameriky, aby utekl z nešastného manželství a navštívil své pátele. A tu poznávají, že ték ped láskou je marný, ie byli pro sebe stvoeni. Vracejí se a Jhka ve své šílené lásce se dopouští zloinu na Xaverové žen. Ale svédoml je néco, eho nelze umlet modré vlny Jadranu zavírají se nad Jitiným télem, a setkává se

vi

—

nm

—

—

protože byla sice vášnivá a slabá, ale nikoliv tak špatná, aby dovedla žít s vinou v srdci. Vázaná kniha za 8.80.

K

S4. svazek

ervené knihovny

,JRODINA« aakladatelshd akciová spolenost

V PRAZE

1

II.,

KLIMENTSKA

20-34.

ZDEKA

NAVAROVA:

PORUÍK OTA A KAPITÁN JIÍ Poruiík Ota, veselý, ba možno Hci, ie ve své nespoutané, mladi•tvé bujnosti skoro ažlehkomyslnýhoch, a kapitán »l. legii Jih, vážný, hloubavý, pemýšlivý muž, jsou si k nerozeznáni podobnL Dokonce nevsta Jiího, živá, pohyblivá, dovádivá Irenka, pokládá

—

z lehkomyslnosti a z mladistvé nerozOtu za Jiího. Ota mlí vážnosti s poátku, z lásky k Irence pak. Na Alenku, nevstu, kterou toa urila maminka, ba dokonce na maminku samotnou, roziafnou mlynáku v ertových peejích, v úloze Jiího, syna bohatého

venkovského továrníka, úplné zapomíná. Pracuje v továmé, a každý, ba i otec Jiího, pokládá jej za Jiího samotného. Jií zmizel kdesi v Rusku, ve vav válené, léta jej nikdo nevidl a proto má Blíží se tragedie, do Ota usnadnnou úlohu. Ale Jií se vrací níž je zapletena cela ada lidských srdcí. Irenka, milující vlastn te již Otu, Jií, vracející se k ní, k své zbožované nevst, otec Jiího, ti vKchni zdají Alenka, vzpomínající s láskou na zmizelého Otu ae ítit vinou Oty do citové katastrofy. Jak dopadne tato z lehkozápletka? promnivSÍ myslnosti poatá, ve vážný problém se .

.

.

—

Vyilo jako S5-

*»

5^' svazek

Vkusn vázané

ervené knihovny

K

8'8o

„RODINA", nakladatelská akciová spolenost V FRAZaS II., KLIMENTSKA 20-34

:

COURTHS-MAHLEROVA

H.

MAGDIN OSUD Magda ie malá ubohá holika, která nepoznala v dtství n»c dobrého. Vlastni otec

ddeek a babika se na ni utrhávali, Pro? Protože její maminka vaného statku

ji

nenávidéi a

tety

ji

urážejí.

nepinesla do zkracho-

jejího tatínka

vna, když

její

otec

musil náhle ohlásit úpadek. Její maminka prožívá v svého tchána a tchyn hotové peklo a to

—

dom

snad bolí malou Magdiku neivíce. Manunka umírá po velikém utrpení a z Magdy si její nelítostní píbuzní dlají služku. Ale jednoho dne je konec ponižování pijíždí si pro ni z Airiky strýek a odváží si ji do této pohádkové zem. Magda se vzdlává a roste do krásy, hýkána strýkem a jeho pítelem Janem Rossumem, který byl kdysi zamilován do její maminky, nemohl se s ní však

—

oženit.

V Evrop zuí svtová válka a kosí statis ce muž. Magda vzpomíná na svého bra-

mladých

trance a kamaráda z dtství Roberta a pomahi se v ní dtská náklonnost k promuje v lásku.

nmu

—

A pak se setkává

s Robertem za nejpodivuhodnjších okolností A jak to dopadne? To se dotete v posledních, nejnapínavjších kapitolách tohoto jemného románu. Vázaný svazek za 780

K

//.

vyd. 7. svazku

ervené knihovny

„RODINA" nakladatelskd akciová spolenost

V PRAZE

n.,

KLIMENTSKA

ao-X4.

tyi JSOU K^tyVt

SVÉTOVfi STRANY

nbjlepSI rodinné

ušty

list pani a dívek

praZanka

MCmAVANKA SLOVENKA Cte a odbíti každá dáma, kteri se ckce píiemné které hledá >akoukoiÍT radu pro pobaviti, pouiti ktetá te cboe nMdemi, žÍTOt, pro domácnoat

—

— —

která cbce bfti de4(onaa leme obkkad loa a iastoou žeoou, manAetkou, hovpodjrkou, tíMubeiikow, nerstott a matkou 1

kuKiž

Ceaké puil a divkyl 2Adette ^itt Psažankyi Zidejta „Fraštmim'' I

pmá « Aw*-/

—

Motavankyl

Žádejte »i>fiiiiiiwilii"/ Slovcx^l ládcftc

Žádejte tyt* rti

nebop«imeT

}km

t« viwfa

pw étJMáefa

tii»1iiiiailitid ,>Bo«iim'',

mvío,

Piaha IL.

30-24

Náklad 2S0.OOO týdne/