ie UNIVERSITY OF TORONTO HAVRLANT ALEX S

|V£LU^ ^>^V0 ARBOR I

i

I

Presented

to the

UBRARYo///ie

UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

í^'s^

ViON/^^

Digitized by the Internet Archive in

2009 with funding from University of Toronto

littp://www.arcliive.org/details/plukovnkvecOOzema

ADOLF ZEMAN PLUKOVNÍK ŠVEC

ADOLF ZEMAN Pluko V nik Švec

NAKLADATELSTVÍ SFINX

B. J

ANDA V P RA ZE

c

MAY 2 7 2005

rC^

^,

Smrti

se

nebojím

smrt není

zlá,

smrt je jen kus života tžkého

JIÍ WOLKER

Vte brati, umíti na

bojišti je

není tak strašné. Zde smrt

estná T. G.

.

.

.

MASARYK

„Z

K DOBROVOtCM

Pro

nad hrdiny

Jsou

mnohem

truchlit

EI 17.

V

BEREZN

SRPNA

1917"

padlými?

více živi, nežli my.

V.DYK „v DEN ZBOROVA"

„Legionái a sokolové jedno Jim vnuji toto dílo."

jsou.

AUTOR

K. Prochasky podle návrhu typografické úpravy

Vytiskla knihtiskárna

v

es.

A. B.

Tšín

Kohouta

Bylo to poslední ervnové nedle r. 1912, kdy Praha zrosena vlahým deštm se probudila v radostném úžase. Hostila v ty dny ve svých zdech slovanské sokolské bratrstvo, které se sletlo do hlavního msta staroslavného eského království, aby vzdalo hold Tyršovu geniu, památce Palackého a slovanské Praze. Ulice msta vonly šavnatou chvojí a tisícerými kvty, šedé zdi mizely v záplav slovanských barev. Zdálo se, že tentokráte je to vyvrcholení slavných hod olympijských. Praha jásala ... A pece bylo tehdy njak dusno v zemích eských a dusno bylo v celé íši, nad níž již od r. 1908 ležela tžká mrana. V popedí všech otázek tvoících soubor rakousko-uherského zmatku, byla v Cislajtanii otázka eská, kterou se snažila práv ešiti vláda Stiirgkhova a od ledna minulého roku místodržící v Království eském kníže Fr. Thun. Hlavjeho piinním jednalo se již dlouho o národnostní vyrovnání mezi echy a Nmci, které vsak nevedlo k niemu a jen zvtšovalo vzájemnou hokost stranickou v eského národa, v nmž rostl rozkol mezi živly umírnnými a radikálními. Rozkol ten zjevn vypukl pi jednání o novém branném zákon v íšské rad, který neznamenal nic jiného, než pípravu války proti Srbsku. Strana nár. sociální, radikální a státoprávn pokroková vystoupily z jednotného eského klubu. Vlna nacionálního radikalismu se vysoko vzdula a dotkla se i sociální demokracie, která se odtrhla od vídeského centralistického vedení. V takové tedy dob mezinárodního i vnitropolitického naptí a národní roztíštnosti, v takové dob kvasu mezi Slovanstvem a neskrývaných obav jeho nepátel ped jeho posílením, v tchto dnech, kdy státníci i vojáci našeptávali staikému mocnái Fr. Josefovi, aby udeil na Srbsko dokud není pipraveno, slétala se do Prahy sokolská hejna ze všech zemí eských a slovanských i ze zámoí. Pijeli Rusové z Petrohradu, Kijeva i z Donu, pijeli Ukrajinci z Halie, Bulhai i Makedonci, pijeli Srbové z Království a

dom

n

ln

9

ernohorci, Chorvaté

z

Dalmácie

i

Slovinci, ba

tajn

i

Slo-

Maarska. A pijeli nejen zástupci slovanských mst, Paíže a jiných. Sjeli se do Prahy slovanští cizí novi-

váci z ale

i

i

tém

celého svta a všichni s oima užaslýma se dívali na tento zázrak. Praha jásala Praha žila jen ve znamení ervených sokolských košil, slovanských barev a kroj. Bylo chladné, Mraky se ješt honily na nebi a deskoro nevlídné jitro

nái

z

.

.

.

.

krpje

šové

se

.

.

chvly na

listí lip

kde byla hlava na hlav. Bylo

na Václavském námstí,

to pestré, vzdouvající se

moe

lidských tl, které zalévalo v tu chvíli historické námstí a nad jeho hladinou se zmítalo tisíce bílých šátk jako pnová inula se dol od Mutíš ... A prostedkem tohoto sea jako krvavý proud dlouhá, nekonená ada sokolských borc. Byl to obvyklý, nezapomenutelný prvod, kterým se tradin konil VI. všesokolský slet a který pochodoval na Staromstské námstí, aby tam vzdal hold slovanské Praze. Zem se chvje pod ráznými kroky 18 tisíc sokolských

moe

borc, nad

hlavami vlaje

jejichž

pes 300 prapor. Davy

jako by ani nevydaly ze sebe dosud všechno nadšení pro cizí a slovanské hosty. Tolik jim ho ješt zbylo pro vlastní domácí kolektiv. Z ech, Moravy Jde župa za župou. i Slezska. A v jedné z tch žup, západomoravské, jdou bra-

—

—

•

Mor. Budjovic, Jihlavy, Tele, Tebíe. Jdou brati a mezi nimi Sokol sporé postavy, ale krásn urostlé, hndých jiskrných oí a vlas ztemnlých. Josef Švec Nejásá. Jeho zrak nehledí na ty davy kolem. Jde v jakémsi divném opojení a hrouží svj pohled dol ped sebe, jakoby fascinován tou nesmírnou, mohutnou, rudou vlnou, která se valí nezadržiteln a kepe kupedu. „Bože mj," myslí si, „jaká to nesmírná síla je skryta v této mase, ovládané jedinou myšlenkou dobrovolné kázn. Vždy je to vlastn vojsko arJaká to síla a moc. ti

z

—

z

Tebíe .

.

—

.

— —

máda

— —

—

Rázný povel zarazil jeho krok. Prvod na okamžik stanul ... A tento náraz jako by ho vyrušil z jeho podivného stavu. Usmál se. Ach vojsko. Vzpomnl si na doby svého vojanení v jihlavských .

.

."

—

kasárnách.

lO

Ne

—

to

nebylo

to.

To není

—

zotroující, bez-

myšlenkovitá disciplina, to je dobrovolná, osvobozující ukázOsvobozující Od nnost, jak o ní snil Fiigner a Tyrš. eho? Od malomyslnosti a pokleslosti, která se zahnízdila v nkterých vrstvách národa. Od mravní chabosti a nevší-

—

.

.

.

mavosti. Lidí zdravých, otužilých, Hle, kolik jich tu nyní jde opojených jedinou myšlenkou, jediným duchem. Kdyby tak jich bylo desetkrát, dvacetkrát tolik. Kdyby to byl celý národ, tlesn i mravn odchovaný Sokolstvím, kdyby se probudila opt ta nkdejší eská samoinnost, rulv nost, pokrokovost, síla a jarost, všechny ty ctnosti, jimiž se vyznaovalo husitské bratrstvo ... co by se dalo všechno všem údevykonat, jak by se stal náš národ vzdorným .

.

.

nm

rm

vi

vi

všem svým nepátelm. Trhl sebou Nový povel udeil Ševe do spánk. jako by se probudil z njakého snu. Ale ne, nebyl to sen Již

života a

opt

—

a .

.

.

kupedu. Opt jim jásá vstíc boue nadšení hrdel, k nohám jim padají kvty, z oken jako

vyrazili

z tisícerých bílé holubice tepetají se jim šátky

——

Je to pochod vítzný Tyršovy myšlenky? Což

Což

to

—

na pozdrav. Jdou. dnes nebylo vítzství

nepelilo Sokolství jako kdysi husitství daleko pes hranice zem do celého svta? Což se již dnes nestává Sokolstvo živelní páskou slovanského celku a nevští konec slovanské služebnosti cizincm? Vždy mezi kozáky vlaje prapor sokolský. už i v Rusku Vzpomnl si najednou na to hejno Švec se usmíval svých ruských žák v Jekatrinodaru, které na prázdniny opustil, aby ztrávil dovolenou doma na Morav. Jak by asi Pak by závidli svým druhm z Varšavy a Petrohradu snad i jeho pátelé na Rusi pochopili, co to je sokolství, že ono nechce jen, aby se rozvíjelo svalstvo, nýbrž i duch A ten duch na Rusi? Švec se zakabonil. Najednou vyvstal ped ním celý ruský život, jak ho poznal od té loské zimy, kdy pijel z Tebíe na Rus. Bože jaké to tam byly V tu chvíprazvláštní pomry Jak tam bylo dusno li, kdy na nho dotíraly tyto myšlenky a vzpomínky, docházel s prvodem na konec námstí. Z balkonu kavárny „Edison", obsazeného dnes místo kramaících žid a Nmc, nadšeným obecenstvem, vlály šátky a slovanské praporse

—

.

.

.

.

.

.

.

——

.

,

—

11

ky. Prvod zahýbal na Píkopy... A z chodník široké ulice, na kterých jiné nedle práv v tuto dobu vždy bumlovaly

drzé

hlouky nmeckých buršák ve svých

cereviskách,

pe-

kypovaly dnes eské davy nadšením. Náhle jásavý ryk davu vyznl tam, kde byla budova nmeckého kasina, v jakýsi boulivý, hnvivý hluk. Cosi se To nebyly bílé šátky a kvty, ale zachvlo ve vzduchu les zaatých pstí a holí, který se vznášel nad zástupem a boue hnvu burácela celým prostranstvím. „Buršáci provokují," vykikl kdosi z divák na tázaný pohled Ševcv. „Vyšli v cereviskách a chtli se protlaiti zástupem." drzá provokace," bouil se lid. „To je neslýchané .

.

.

—

U budovy kasina se zaleskla kohoutí péra na policajtských kloboucích. Zástup se chvíli zmítal v jakémsi rozileném klubku. Ale po chvíli se opt sevel v hradbu, obrácenou k príivodu. Nesmírný jásot zaProvokující hrstka nmecburácel znovu Sokolm vstíc kých student byla zatlaena zpt do budovy a dav se Prvod

se zakolísal

.

.

.

—

uklidnil.

Švec vykroil opt kupedu a jeho mozek se znovu rozAch, ped okamžikem, vzpomínal na Rus a na Trpký úsmv kmitl život v této zemi duševního útlaku se kol jeho rt. Útlak Co je to vlastn útlak? V Rusku Ale mže býti je sice v jistém smru dusno, nesvoboda. njaký útlak horší, než ten, který zdeptal druhdy slavný, svobodný, samostatný eský národ? vlnil.

—

—

Krev

se rozvlnila

v

.

.

.

—

——

Ševcov tle

Sple myšlenek

jako by se mu rozhuela hlavou a slévala se s tím nesmírhudeb a dunivým krokem tisíc ným jásotem, Zav boulivý jakýsi, útoný ryk. .Teho zrak se leskl. hledl se opt ped sebe, do té rudé stuhy sokolských košil, která se ine kupedu jako živá krev. " šeptají si znova jeho rty. „Jaké by to „Jaká to síla mohlo býti jednou národní vojsko celá armáda."

hmním

—

—

—

—

.

12

.

.

2 A opt

to bylo v

lét roku 1914.

Na behu erného moe leží dv svalnatá, do tmavá opálená tla. Leží nehybn v lenivé neinnosti a slunce je zalévá svými žhavými paprsky, které pronikají všemi jejich póry. Sladká únava, pohled do svtle modré, nekonené oblohy, která se klene nad behem a sklání k mírn seené hladin, tíží víka obou muž, jejichž mysl bloudí bhví-

kde .. „Jaká to krása," povzdechl si jeden z nich. „A pece jen ." je mi smutno „Och, vím," usmál se Emil Rejek. „Vzpomínáš na kov, na Tebí ... a na Brno, vi?" Švec kývl hlavou. „A ty nechápeš ten stesk?" zeptal .

.

.

e-

—

se pítele.

—

„Chápu, hochu jak bych nechápal," odvtil Emil. „I se stýská po Praze, tak jako tob po tvém rodném

mn

kraji

—

A brnnský

slet

.

.

."

„Vidíš," ekl živ Švec, „já myslím, že vy mšáci pece jen nedovedete tak pirst ke svým inžákm, jako my k našemu kraji. Tam u nás není žádný ráj. íkají tam ,Moravská Sibi'. Léto máme krátké, zimu dlouhou ... A jak tam dovede fiet vítr. Neúrodný a chudý je náš kraj. Ale lid ." dobrý, tvrdý jako žula. Tžce musí dobývati svj chléb „ a neválí se v teplém písku jako my, bez cíle " vpadl Ševcovi s úsmvem do Emil. „Och, jak jsi najednou písný sám k sob," namítl Švec.

—

—

.

.

ei

„Což nemáme práva na odpoinek, zvlášt když máme trochu pocuchané zdraví?" „Eh jsi zdraví samo," ekl Emil s úsmvem pohlížeje na skvle modelované tlo Ševcovo.

—

„Myslíš?" ekl trochu teskn Švec. „Cítím se, pravda, nyní zde v Gelendžiku zdráv. Ale pece jen nkdy mi sedá do mozku obava, že ty prožluklé horeky, které se mi tak pravideln vracejí, nikdy nevyléím a že jednou

m

zchvátí

.

.

."

13

.

obyejná kavkazská maTo není žádná

„Nesmysl,"" vybuchl Emil, „je to larie, tu

má každý druhý lovk

zde

.

.

.

nemoc." „Šastný optimisto," dal se do smíchu Švec, „lovk s tvou povahou opravdu nemže býti nemocný." „A ty jsi hypochondr," vrel Emil. „A vbec píliš uvažuješ,

pemýšlíš.

Jsi

zkrátka ,ažolyj (tžký, vážný) karák-

tr', jak íkají Rusové."

— máš pravdu," usmíval Švec. ekla Ljuboka." — snad nevyznával lásku?"

„Snad

se

práv vera mi „Aj

„Jestlipak

víš,

že

to

jsi

divil se Emil.

ji

„Každý cikán hádá podle

sebe," bránil se Švec. „Nejsem lakový záletník jako ty, který nebohé Líze plete hlavu."

„Pro nebohé?" ekl se

.

.

trochu nakvašen Emil.

—

„Vezmeme

„Hochu jak jsi poruštl," ekl s lehkou výitkou Švec. „Sotva se zde dva mladí lidé seznámí davajt vnatsja (pojme, vezmeme se). A za nkolik jdou od sebe. Polublju razlublju (pomiluji pestanu milovat)." „A není to docela rozumná filosofie?" smál se Emil. „Za rozumnou ji zrovna nepokládám," ekl Švec. „Milování žertování nu nievó. Ale satek to píliš vážná vc. To znamená mít dti. A ruské ženy? Víš, že se nkdy hrozím té ruské výchovy? Zdá se mi, že v tom tkví velké nebezpeí pro ruský národ." „Tak vida," ekl Emil trochu mrzut, „už jsme zase ve filosofování. Už zase odsuzuješ ruské dvušky. Ale ovšem, ." zapomínám, že ty máš doma svou Maki, svou lásku „Mýlíš se," ekl mírn Švec. „Snad to ani není láska, jak ty si ji pedstavuješ. Mám Maki rád, pravda Ale víc jako družku, Sokolici, píbuznou duši, která chápe stejn sokolskou ideu jako já. Jak jsme si spolu rozumli v Tebíi ... Já cviil muže. ona ženy. Bylo to jakési estné soupeení, radostná evnivost. Taková ne milostná evnivost, ale njak istá, skoro mužná, taková, jaká byla kdysi

—

—

dn

—

—

—

—

—

—

.

.

—

—

mezi

mnou

a

Jendou Syrovým

.

.

."

„Píše ti nkdy?" ptal se Emil. „Psal mi nedávno," odvtil Švec.

tamními Poláky spokojen

14

a

má

Varšav mezi úspchy jako já zde

„Je ve

stejné

"

Och, bývaly to krásné Joby v tebíské Sokolovn. Opouštívali jsme ji s Jendou pozd veer, asto až teprve tehdy, když nám starý sokolník Urban zhasil svtla nad hlavami. Bože, jaký to byl nádherný borec. Jak asto jsem mu skoro závidl a žárlil na jeho tlesnou sílu a schopnost. Mli jsme vždy plné hlavy myšlenek. Stále jen jsme pemítali a uvažovali, pro vlastn nás to sokolství tak baví, jak to všechno vzniklo, uspoádalo, seskupilo a kam tím spAž teprve jeme. Nikdy však jsme se nedomyslili " tu se pedloni, když jsem byl na VI. sletu v Praze dole.

—— —

Švec odmlel. „Nu?" pohlédl na

nho zvdav

Emil.

„Ano, po VI. sletu v Praze," pokraoval Švec, „myslím, Teprve tehdy jsem pochopil že jsem to zaal chápat ." smysl Tyršova ideálu. Národní vojsko náhle se hlavami," „ se žlutoerným praporem nad .

.

.

.

—

.

ušklíbl Emil.

„Peháníš," zakabonil se Švec. „Dnes ovšem musíme ješt ." poítat doma s pomry „ a dlat rakouskou politiku," usmál se výsmšn Emil. Tomu já nerozumím Jsme zkrátka kamaráde. „Ne

—

-

.

.

—

—

.

.

.

otrocké plém." „Ale co bys chtl, proboha, dlat? Revoluci?" ekl Švec. „Pijde-li k ní as tebas i revoluci," posupn ekl Emil. „Ale kdepak my a revoluci. Zbable mlíme a teseme se jen, aby nás nikdo nevyrušil z klidu. Za nkolik hofrát, pár státních dodávek a trochu ztuchlé rýže, líbáme ruce

— —

vídeských pán, dláme

Nmci,

a

positivní politiku,

smiujeme

se

nás hledí jen napáliti a zavádíme i Sokolstvo do oficielních vod." „Oho," ohrazoval se Švec. „Žádné oho " briskn ho umlel Emil. „Neetls' ruské noviny? S neskrývanou ironií smáli se našim garibaldiovským košilím, jejichž erve prý pranic nedráždila Jeho Jasnost knížete Thuna, když mával na sletišti s hlavní tribuny svým cylindrem Sokolm vstíc, zatím co vedle nho sedl velící pan generál šl. Koller, rakouští ministi atd. a nad jejich hlavami vlál ernožlutý prapor. Po prvé na sokols

ti

—

ském

slete

—

15

švec mlel.

„Skuten

—" pipomnl

si,

„tyto

vzpomínky

mu

dosud obraz všesokolského sletu z r. Í9i2, který si pinesl zpt ze své dovolené do Ruska." Josef Švec odejel na Rus na podzim r. 1911, odejel tam jako do tmy Rusky znal málo. O Rusku toho vdl ješt mén. V kapse neml nic Jaképak úspory mohl míti eský uitel.;' Ale v hlav mu znla slova br. Máchala, náelníka tebíského Sokola na rozlouenou: „Nes, brate, ten stromek Sokolství daleko až na Kavkaz a snaž se, aby tam z nj vyrostl krásný strom." Jaké bohatství tkvlo kazily

.

.

.

tém

.

.

.

podvdom

tušil, v tch prostých slovech. Nebo Švec jaksi že Tyršova idea je nco víc, než jen estetické blouznní po tlesné síle, kráse a soumrnosti, že se za ní skrývá, snad sice ješt v daleké budoucnosti, vznešený cíl národní svobody Zdaž Tyrš nechtl v duchu našich velikán, Šafaíka. Palackého a Havlíka vlíti v eský organismus statenou a odvážnou sílu a fysickou otužilost pro píští zápasy? Švec byl svdkem, jak sokolská idea, zvítzivši doma i mezi krajany v zámoí, zachvacuje celé Slovanstvo. Mezi všemi slovanskými národy vlaje již hrd sokolský prapor. Jestliže ovládne ješt Rusko, pak se stane hrází, vzdorující nejvtším pívalm cizích, nepátelských moí a zajistí je ped kaž.

.

.

dým náporem nepátel. Hle co lákalo Ševe do Ruska. Býti jedním z rozséva sokolské myšlenky v tom ohromném Rusku. Bylo v tom zajisté trochu romantického blouz-

—

nní. Švec vil v Rusko jako v ochránce všeho Slovanstva. Jeho isté srdce neznalo taje diplomatických pletek. Vil v Rusko naivní vírou, která se ztlesovala v konené ob-

mn refrénu písn „Hej, Slované": —

námi, kdo proti nám toho Francouz smete..." Nejen za vtší a snad snadnji Švec do Ruska získanou skývou chleba, než mu skýtalo uitelování v echách, ale i s vdomím apoštolského pímo poslání. Toto poslání lámalo poátení ledy nedvry k mezi kolegy i v ruské spolenosti. Zahánlo i stíny zklamání, když místo slovanského Ruska nalezl ztrnulou, reakní a germanofilskou byrokracii a podivn složenou, kosmopolitickou i k vcem národním lhostejnou inteligenci. S úžasem zel

„Rus

A

je

tak

s

jel

—

nmu

16

Na jedné stran hrst ruského národa a na druhé ohromná negramotná masa, mezi nimiž jako mezi dvma žernovy žila buržoasní vrstva, poživaná a úžasn materialistická, byrokracie a zvláštní

složení

.

.

.

nadprmrných vzdlanc

mstská

inteligence s šlechta ukrytá na svých

povrchním vzdláním, pomšická úsabách a povýšená kasta dstoj-

ník. Poátení jeho úžas ustupoval však stízlivému kriticismu, když jeho pozorný a vnímavý duch zaal vnikati do tohoto prostedí.

V

Jekatriuodaru, kde pijal místo uitele tlocviku na uilišti, získal si záhy editele ústavu, Novosilceva, žáky i obanstvo. V prosinci r. 1911 tam pijel a než odjíždl píštího roku na slet do Prahy, založil tam již jednotu sokolskou. Pražský slet vlil nové nadšení do jeho krve. Vidl vítzství slovanské Tyršovy myšlenky. Jen Poláci ješt scházeli Švec však vil mesiášskou vírou, že i ten neblahý spor mezi Rusy a Poláky bude jednou odstrann. Bude to sokolská idea bratrské demokracie, která spolu s pokrokovým vývojem v Rusku, smíí rozvadné bratry. S dvojnásobným úsilím vrhl se Švec do práce. Na Balkán rachotí dla. Celá Rus je zachvácena sympatiemi k Slovanm. Nad Evropou se blýská Mluví

tamjším obchodním

—

.

.

.

—

—

.

se již o

ástené

jímá úzkost lid? Sokol? Z .

již

.

.

mobilisaci v

Což

Rakousku

i

Rusku

.

.

.

.

.

Ševe

k válce? Jak se zachová eský tehdy ješt nezahmlo, ale mrana

dojde-li

mraen

nad Evropou zstala.

dom

Ml

Švec se nepodíval ani v roce 1913 ani te. íditi kursy pro uitele stedních škol. Sešlo však z nich a ponvadž Švec poteboval zotavení, trávil prázdniny v Gelendžiku s pítelem. A tu na behu moe, dotkl se najednou Emil bolestivého místa v Ševcov nitru muivých úvah o sokolské politice ve vlasti. I jeho tehdy na sletu zamrzela ta ernožlutá vlajka na sletišti a jakási okázalá píoficielních kruh. Ale, Bože ... Co to byl ten jediný hadr proti moi nadšení a jakési vzdorné síle, která pece mluvila zcela jinovi eí, než nkolik mladoeských nebo agrárních poslanc, kteí dosud neztratili víru, že snad se Jim podaí získati v rakousko-uherské íši spravedlnosti cestou loyální. Národ sám byl v oposici. Vlna radikalismu

—

ze

1'lukovHd- Švec

i

i.'7

.

strana národn sociální, stoupala. Hle, Klofá, Kalina státoprávn pokroková s nimi nejdou ... I sociální demokracie Ne ." ekl Švec klidn Emilovi na jeho rozho„Mýlíš se ení, „jako se mýlí i zde na Rusi. Ostatn, zdá se mi, že Rusko, alespo oficielní, chápe jinak slovanství než my. Národ doma je ve svém odporu uezvyklán, jako nezvyklá ." ani Sokolstvo strojený zájem úad. Náš nacionalismus „ je hraka," vyhuchl Emil, „romantická hra s krásnými peludy, hejslovauní, jak to íká Masaryk Jenže ten to íká z jakési profesorské tvrdohlavosti. Jako by chtl stále jíti jen proti proudu. Nemám ho rád Takoví lidé svým chladem jen vnášejí do lidu nedvru. Já to však rikam „ z bláhového, mladického radikalismu, který poítá .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

•

—

.

.

.

.

—

—

8 s

z

.

.

.

revolucí, válenými zápletkami, spiklenectvím a bhví ím," zasmál se Švec a napímiv se, vymrštil se pojednou písku. „Nechme toho, Emile," zvolal, „a pojme se již

oblékat.

Mám

hlad

.

.

."

„A já žíze," zvolal Emil Rejek. „Sbíhají se mi pi pomyšlení na sklenku novorossijského vína."

až sliny

Oba pátelé

se zvedli a odešli do kabiny, aby se oblékli. kráeli k mstu, jehož dai se skrývaly v zahradách. Slunce se již dotýkalo moe a mírný vánek chladil vzduch. Švec s Emilem bydleli na dae Arména Kuzmy. Ale nešli dom. Zamíili k vile zámožné rodiny Krupadrových, u nichž jeden as bydleli a stravovali se. Sotva se objevili na cest, vedoucí podle sadu, již je vítal halas mladých lidiek. „Konen, že jdete Josif Vojtchovi," volal mladý, asi lóletý gymuasista Leonid na Ševe, mávaje obma rukou na pozdrav. Vedle nho stála o rok starší jeho sestra Lju-

Za

chvíli již

tém

—

rovnž gymnasistka. Jakmile oba pátelé vstoupili do zahrady, vrhlo se Ševcovi kol krku roztomilé skvrn. Byla to ptiletá Naa, dceruška lékárníka z Jekatrinodaru, která zde trávila prázdniny. Švec dvátko pohladil, ale jeho pohled byl upen na Ljubu, která se trochu pýila. Byla v ržových šatekách a vypadala jako z porculánu. Ku podivu. Teprve

ba,

18

"

dnes

si

"

.

Švec všiml, jaká je to vlastn krasavice.

A pece

se

ní zná již tak dlouho. Bavíval se s ní rád, škádlil ji a žertoval s ní, ale nikdy ješt nepsobila na jak by s

to

— tak žensky.

ekl

poup

rozvité

nho

Až dosud na

—

ni pohlížel jako na ne-

.

.

Leonid bžel zatím s malým Šurkou, synkem majitele materielního závodu a druhem Nadiným, k Emilovi, který chytil Surku za ramena, zdvihl ho a divoce s ním zakroužil.

—

„Zdravstvujt, maladci " ozval se na zápraží výstavné hluboký hlas Ivana Vasiljevie Krupadrova. „Myslil jsem již, že jste se opt zatoulali nkam na Tonkyj (úzký) nebo Tolstyj mys." „Ne, Ivan Vasiljevi, máme hlad jako vlci," ekl Švec odtrhávaje konen svj pohled od Ljuby. „A žíze ." dodal vesele Emil. „Nus' popijem," zabruel pívtiv starý pán. „Mamaša, eh," volal do domu, „maladci naši pišli. Uhosti jich vily

.

.

—

Zakusoky piprav

.

.

."

„Zdravstvujt, gaspada," objevila se na prahu zavalitá, dobrácká postava Kristiny Alexandrovny. „Milosti, prosím vstupte

—

—

—

." promama zstaneme v sad. Je tak krásn Ljuba. „Nu, ladno Jdi tedy pomoci Nasje, a pipravte stl pod hruškou." Ljuba rychle odbhla. „A noviny jste slyšeli?" jal se hovoiti pán domu. „Vašeho cara baušku, France Josifa, zase to posedlo. Manévry prý v Bosn chystá, aby ukázal sílu své armády Srbm pravoslavným. Sám následník prý se jich zúastní „Je to provokace," zahuel Emil. „Práv na Vidov dan... Kdy ti chlapi v Rakousku dostanou rozum?" „Noviny píší o vojenské klice," podotkl Krupadrov, „Eh ovšem Konrád Hotzendorf, hr. Aehrenthal, Tisza ... a v Nmecku Kaiser," šklebil se Emil. „Chu by ." ovšem byla na njaké dobrodružství Ale bojí se ." pobrukoval Krupadrov. „Všechno to in„Tak, tak ení zbraní a velkohubé žvanní kaisera jsou jen strašáky, kterým chtjí pinutiti Rus naši pravoslavnou, aby pené-

„Ne,

.

.

sila

.

.

.

—

—

-

.

.

.

—

.

.

.

.

19

"

.

chala zchátralému Rakousko-Uhersku hegemonii na Balká-

n. Ale ." „Necht politiky, gaspada,'' volala zržovlá spchem. „Je prosteno .

.

v

.

tom okamžiku Ljuba,

."

.

v družném kruhu kolem samovaru, na stole a mísil svj zpv do šelestu listí vkovité hrušn. Kristina Alexandrovna usedla s dležitou tváí k samovaru a jala se nalévati aj do sklínek, doplujíc je pak velou vodou. Na mísách rozložených na stole, ržovly široké plátky „ajné klobásy" (salám), šunky, šklebily se úzké hlavy slanek, blaly se hrudky másla, žloutl sýr erné a ervené zrno ikry (kaviár) lákalo zrak V košíku rdla se ohromná kavkazská jablka a broskve, vedle misek se sladkou zavaeninou a cukrovými koláky. Hoj, bývaly bohaté ty ruské stoly „Nejprve vodoku, gaspada," nabízel pán domu vodku z úzké lahvice, „nápoj náš bohatýrský. aj s varenijem ženským ponechte." „Nepohrdnu sklenkou jej Bohu," zasmál se papaša

Všichni který tiše

.

.

se

sesedli

šuml

.

.

.

—

.

.

.

—

Rejek.

Pestate už aj sosat, Josif Vojtchovi," pobízel Krupadrov Sevce, který srkal aj. „Tuhle vodky vypijte," pod,,

—

strkoval kalíšek. „Nasjenka služku, svží to dívici, plavých nimiž sedl trochu rozplesklý

nes

—

Nasja odbhla

—

—

Nasja " zvolal pak na vlas a modrých oí, mezi nosík,

„víno

nám

pi-

a za chvíli se vracela s lahví vína.

—

„Ej maladci, uhostím já vás dnes vínekem kachetinským," chvástal se hostitel. „V celé Rusi není takové víno jako na našem Kavkaze." A s obadnou vážností jal se otvírati láhev a naléval hostm do sklínek. „Nuže na zdraví našich hostitel," nedal se dlouho pobízeti Rejek a zvedl svou íši. „Na zdraví," zvedl pohár Švec. „Spasibo, spasibo," uklánl se Krupadrov, ukaje si s hostmi. „Na tvé zdraví, mamoka," uknul si i s chotí, „a na vaše rebjata " obrátil se k dtem. „A te na vaše zdraví, gaspada," doléval rychle do sklínek. žijí naši

—

—

„A

echi

30

.

.

."

rozjaren zvolal Rejek,

„Nazdar,"

ukaje

si

se

vše-

mi.

Ljubo," prohodil tiše Švec, ukaje si Švec utkvl na okamžik se zapýila a svezl svj zrak po její šíji na svží, plné poprsí ... A opt byl njak udiven ztepilostí jejího zjevu, která jako by mu až dosud zstala utajena. Ljuba sklopila zmaten zrak pod tmito záhadnými Ševcovými pohledy V tu chvíli Ivan Vasiljevi pohlédl k brance vedoucí do zahrady. „Aj, gaspada hleme," zvolal radostn. „Bauška Alexandr k nám ... A velký náš Slavjanin Lavrentij Jefimovi ... A pvec náš To jsou k nám hosté ." Rychle se zdvihl od stolu a bžel vstíc píchozím, aby je uvítal. Byl to skuten bauška Alexandr Ivanov, muž již požily, s typickou popskou bradou a dlouhými vlasy a v šedém kaftanu, na nmž se leskl velký zlatý kíž, pak Lavrentij Jefimovi Popkov, nadšený slavjanofil starého zákalu, který žil na vlastní dae u behu moe a uitel zpvu, veselý kumpán Sokolovský. Tato trojice vnesla nový, živý ruch do stinné zahrady Krupadrovy. Koutek pod rozsochatou hruškou se rozhlaholil veselým hovorem, cinkotem sklínek a rozradostnnými výkiky. Rejkv zvuný hlas a Sokolovského pronikavý tenor všecky pehlušoval. žijí naši echi," po kolikáté již pipíjel Krupa-

„Na

krásu,

vaši

dvetem

—

Ljuba pohledem v její tvái s

.

.

.

.

.

.

— .

.

.

.

.

„A

drov.

„Nech

žije Rusko," optoval jaksi v dík Rejek. „Sláva Slovanstvu," zvolal Švec. „Bravo, Josif Vojtchovi," volali bauška i Popkov. „Bravo," zabasoval i Krupadrov ale pojednou se jeho hlas zlomil. .,Bože jaký to zázrak Pan Šiler " vítal

mj

—

—

—

—

nového píchozího. „Das'

."

smál se starý profesor. Byl to již starý pán, a celý jeho zjev dýchal zrovna profesorstvím. Byl to ech, bývalý uitel latiny a etiny na stední škole, již na pensi. Trávil zbytek života nyní v Gelendžiku Klidn? Kdož dovedl nahlédnouti do jeho nitra. ženu, s kterou však nežil. Sám pknou dau s nádher-

hodn

.

.

já

.

.

prošedivlý

Ml

.

ml

21

"

—

nou zahradou. A zrovna pres cestu, naproti, mla vilu jeho žena. Pouze cesta je dlila od sebe, ale jako by se neznali. Syn studoval v Praze na technice. „Nuže, rychle gaspadin profesor," pobízel ho hostitel. „Práv Slovanstvu pipíjíme. Pijmte sklenku." „Rád," usmál se trochu kysele profesor. „Nech žije a vypil sklenku. Ale stav ji na stl uinil vážný obliej. abych pravdu ekl ne v gosti pišel „Já, gaspada ." ekl pak. „Novinu vám nesu

—

—

—

„Aj

—

Pan

.

sem

Siler

ní,"

s

— —

mlky

rozjaen

.

Rejek.

zvolal

vytáhl z hluboké náprsní kapsy „Ruské

Slovo".

„Rakouského následníka trnu zavraždili," ekl pak vážn. Jakže? Arcivévodu Ferdinanda?" vyrazil ze sebe Rejek.

,.

„Kdo? Kde?"

„V Sarajev Prý srbští revolucionái," odvtil Šiler. Švec sáhl prudce po novinách. Temperamentní Rejek se .

.

.

vzrušil.

—

„Tušil jsem nco " jal se mluviti rychle. „Vždy to byla vyložená provokace. Oh, Srbi To je pece jen národ. Ti nemají vodu v žilách místo krve jej Bohu Gaspada," ." chopil se sklínky. ,,Piji na slávu Srb Ale jeho výzva se njak minula úinkem. Švec doítaje zprávu o sarajevském atentátu se zamyslil Ach cítil njaké zvláštní zadostuinní, ba radost nad smrtí tohoto neoblíbeného a tajemnými povstmi opedeného muže z Konopišt. Ale pece jen se mu zdála hluná radost jeho pítele trochu nemístná. Byla to pece jen úkladná vražda Vražda? zarazil se Švec. Nebyl to spíše jen spravedlivý trest? Pokyn osudu? Nebyla snad smrt tohoto jedince práv spásou ped hroznjším, ped hromadným vraždním. válkou, kterou tento pítel Vilémv tak chladnokrevn chystal? Nebo snad „To je vážná vc, pánové " zahuel Krupadrov do na.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

.

.

tém

—

—

ním

—

.

.

.

stavšího ticha.

„Ba

— " ekl pan

Šiler. „Rakousko sotva spolkne tuto olopilulku, kterou dostalo do tla." „A co dlat?" naježil se Sokolovský. „Atentát se stal pece v Bosn."

vnou

mže

22

„Ale útoníci jsou prý Srbové,

z

Království," poznamenal

Šiler.

„Eh, Rakousko se neodváží njakého násilného kroku," na svém Sokolovský. „Ví, že by mlo co dlat s námi." nevím „Nevím " potásal hlavou Popkov, který proítal „Ruské Slovo". „Víte, pánové, že mi to pipadá jako všimli jste njaká nastrojená krvavá komedie? A tuhle si poslední poznámky? Nevyluuje prý se možnost, že šlo " praštil novinami, „jednoho o úmyslnou provokaci. Eh ." se bojím stál

—

—

—

—

.

.

„A to „Aby

.

.

zvdav

?" zeptal se atentát,"

.

Švec.

ekl Popkov,

„se nestal záminkou k rakousko-uherskému útoku na nedávnými válkami vyer-

tento

pané Srbsko." „Eh, bauški," zvolal Sokolovský, „rozdrtili bychom ho." „Gaspada " vydechla vtom njak úzkostliv Ljuba. ." „Bojím se „eho?" podíval se na ni Švec. „Války," ekla Ljuba tiše Nastalo tíživé ticho. I Rejek njak zvážnl. Všichni se pohroužili do úzkostlivých úvah Švec sklonil hlavu do dlaní a chvíli pemýšlel. A pak najednou jal se tiše, sotva slyšiteln pobrukovati svou zamilovanou písniku:

—

.

.

—

.

.

.

.

.

.

„Smutné asy nnstávajú, ." bude vojna bude .

.

.

.

.

3 Louky podél Ševcovi se zdá, že je doma v Tebíi Jihlavky voní, vely bzuí a kdesi pod šavnatými stébly trávy ladí svj zpv ukrytá cikáda Jde po mkké zemi Maki. „Maki," šeptá Švec a bere a po jeho boku kráí obrátilo svou tvá její ruku do své dlan Nebo místo a vzhlédlo k Švec vyteštil oi milé tváe Maki zírala na nho tvá Ljuby. .

—

nžn

nmu

.

.

.

.

.

.

.

.

— Dve —

.

.

.

23

Pak se zadíval ke se a rozespale si mnul oi celý veer, ba dlouho do noci, byl nucen zabý... Co to jen bylo? Pece vati se tím prožluklým denn. Bhali spolu v jakési mladistvé rozbyl s ní pustilosti po moské pláži, polonazí a rozehátí, jak mladá híbata Jejich opálená tla, tak asto se dotýkala, sedali Probudil

.

.

.

Po

stropu.

dvetem

tém

.

.

.

na úzké loce druh k druhu a dávali se pohupovati hravými vlnkami. Chodili v podveer sami ve stínu mohutných merunk neb ve spleti vinné révy. Emil s Lížou a za nimi Emil Usedali nkde na mkkou zem on s Ljubou. vždy Švec to s Lížou vždy do nkterého úkrytu Emilovi zazlíval, ba rozhooval se nad tímto milkováním. Švec až do Ale všechno to bylo Sevcovi jen jakási hra. té doby nepoznal vlastn prudké smyslové vášn, která zachvacuje v jistém okamžení muže. Jeho pomr k Maki byl pomr istého pátelství. Byl sice již mužem, pomalu dozrával, ale v sob ješt nco jinošského. Dovedl skotait s Leonidem, Ljubou, Naou i Surkou, jako by vkem patil mezi n. Díval se na Ljubu jako na kamaráda, tak trochu asi jako na Lou. A najednou, jako by ji osvítil njaký kouzelný blesk, který teprve odhalil její ženské, dospívající formy, v jehož zái objevila se mu Ljuba v plném ženském rozpuku. Divná na nho zadýchala z jejího tla. Ucítil njaké dosud nepoznané hnutí, jako by se mu zpnila krev. A když se s ní vera louil a ucítil její teplou ruku ve své dlani, když pohlédl na úbl její šíje a zpozoroval rozvíjející se poupata jejích ader, jak se vzdouvala pod ržovou, lehýnkou blzkou, tu ho polilo horko a po pátei mu pebhlo zachvní. Bože mj, co to jen bylo? opakoval si po kolikáté. Švec se zapýil. Vzpomnl si znovu na Maki Na ty veery, které s ní prožíval. Jak byla dobrá milá Ale takhle, takhle na nho ješt nikdy nepsobila Bylo ješt asn. Nkolik zvdavých paprsk slunce vnikalo teprve pod bílou záclonu do pokoje. U druhé stny na posteli zdrav ješt oddychoval Emil Vtom venku náhle cosi zahuelo Jako by se odnkud valil njaký hluící dav. Emil probuzen hlukem vyskoil rovnýma nohama na podlahu Ale tu již prudce kdosi zabušil na dvee.

—

.

.

.

.

.

tém

.

—

ml

vn

—

—

.

.

.

34

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Také Švec

vstal

.

.

Emil otevel dvee

.

a

do pokoje vra-

Šulc z Jekatrinodaru, úetní od firmy Husníkovy. ." vykikl Šulc. „Nesu vám novinu „Nazdar, hoši Rakousko dalo Srbsku ultimatum. Jedu z Jekatrinodaru rovnou k vám. Tam je boží dopuštní Každou hodinu se eká ruská mobilisace." zil

.

—

.

.

.

.

konen," vykikl Emil jakoby s ulehením. nho pohlédl pekvapen „Ty se raduješ? Jsme te my eši zde v pkné brynd." „Pro?" nastražil uši Švec, nechápaje hned, jaké nebezpeí „Och,

—

Šulc na

echm

by mohlo v Rusku hrozit. „Jsme pece vtšinou rakouští poddaní," vysvtloval Šulc, „tys dokonce záložníkem, ne?" obrátil se k Ševcovi. „Rakouský konsul už zasílá všem upozornní, aby okamžit odjeli

dom."

„Ten blázen

." dal se do smíchu Emil Rejek, „Ten najde málo hejl, kteí by se dali nachytat Ale já já se dám dobrovoln do srbské armády. Co ty, Josef

pjdeš Švec

.

—

.

mnou?" ptal se Ševe. mlel Byl pekvapen

asi

— —

se

.

.

.

na zmatkem. Rakousko

dalo

Jeho duše byla naplnSrbsku ultimatum a Rusko .

.

.

vc

mobilisuje. To vše je svrchovan vážná, ale neznamená to ješt válku. Což však jestli pece jen zahmí z mraen, která se stahovala nad Evropou již takovou adu let? Ach Šulc snad pravdu ... Co bude nyní s ním a se všemi ostatními, kteí jsou rakouskými poddanými, dojde-li k válce? A co budou dlat doma? Z ulice zaléhal již do pokoje hluk Bylo slyšet jakési výkiky. A pak táhlý zpv Na cerkvi zahlaholily zvony.

—

ml

.

.

.

.

.

.

Švec pistoupil k oknu a prudce je otevel. Jeho tvá jako by zaplavila mocná, velebná vlna písn „Bože, carja chrani

." .

.

Aj, hle, jaký to zástup se valí širokou ulicí

.

.

.

Vpedu

knží v zlatých ízách. Mezi nimi bauška Alexandr Chrámové korouhve se lesknou stíbrným dracounem v letním vzduchu a zlato ikon odráží blesky pod svítícím sluncem. Dva muži nesou velký obraz carv ... A za ním se .

.

.

25

"

Muži i ženy, sotva škole odrostlé dti Když hymny, otásl vzduch mohutný ryk „Hurá". „Hurá," hmlo to v zástupu. „A žije armáda!" Emil Rejek, který se tísnil s páteli u okna, nevydržel.

hrne

lid.

doznla

Jeho

.

.

.

sloka

líce

oi

zervenaly,

se zaleskly, a vykloniv se z okna,

vykikl do boulivého jásotu „Hurá". zmocnilo jakési rozechvní. Rázem

I

Ševe

se chápali

a

Šulce se

šat, oblékli

se, narazili furážky, a aniž vyslovil kdo z nich slova pobídky, vrhli se ke dveím a vybhli na ulici

—

„Hurá, hurá," „Aj, gaspada

„Vy

hmlo

—

to ulicí.

„Sláva

pojte sem!"

slyšeli? Mobilisace.

volal

armád!" na

n

Car mobilisaci vyhlásil

Sokolovský. .

.

."

„Je už válka?" ptal se Švec. ." vysvtloval Sokolovský. „Ale Nmec se „Ješt ne hýbe. Nutno býti pipravenu." „Jakže, Nmecko?" zbledl Švec. ." zaznlo v zástupu. „Spasí, Gospodi, Ijudi tvoja Švec svsil hlavu Ano, spas Hospodin všechno lidstvo Nebo Sokolovského zmínka o pípravách Nmecka znamenala nebezpeí svtové války. Francie je vázána obrannou smlouvou s Ruskem. A Anglie? A co Itálie, která je v trojspolku? Ševcv mozek jal se horen pracovat Ale v hlav mu huelo. Velebné akordy tón jako by ho zalévaly. Kdosi za jeho zády pl mohutným basem. Vedle nho kráel mladík, patrn student v gymnasorce. vedoucí se s nžnou dívinkou. S druhé strany kulhala njaká babka .. A tenhle aj, to je Leonid. Hoch již je spatil a protlail se k nim. Mlky se chytil Ševcova rám a oba kráeli kupedu. Švec pelétl zrakem své sousedy. Bože, jaké to podivné nadšení zíralo všem z oí. Tváe zarudlé, a jejich oi záily odhodláním. žije armáda hurá Smrt všem vrahm. Hanba .

.

.

—

—

.

.

.

.

—

— —

.

—

—

„A

—

."

valo sto hrdel. A opt zaznla píse „Bože, carja chrani". Zaal chrámový sbor, ale dav podchytil melodii.

Austrii

.

.

„Carstvuj

pt

— car pravoslavný} —

Rejek zpíval s sebou se zpívat tuto

36

ji

—A

i

Švec, bledý, se sevenými rty, jal ale tiše, jen ve svém nitru...

nádhernou melodii

—

Prvod se valil až k pístavu ... A zde na pokraji moské hladiny, zalité sluncem, ped tváí kavkazských hor, jejichž Zdálo se, jako by na okašpice se hlaly snhem, stanul mžik smírná a tichá krása moské zátoiny, ta slunení záplava a velebnost pírody, ztišily kolotání rozbouené krve zmlkl Ale vtom se již v žilách všech tch lidí. vyhoupla na pístavní mstek jakási mohutná postava. ." usmál se Sokolovský Vskut„Vot náš Slavjanin ku byl to Lavrentij Jefimovi Popkov. Jeho hlas zaznl Zrak jako zvon. Jeho erné kštice poletovaly ve vánku. Mluvil krátce Rusko nechce války. Ale jeho se leskl musí se jako ochránce Slovan ujmout pravoslavných. Ne.

.

.

— Zpv

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

Nmecka

zalekne se hrozeb

...

.

.

—

Lid podchytil tento „Smrt Nmcm!" vykikl Rejek. výkik. „Ano. Pijmeme vnucený nám boj!" volal Popkov. ,.Smrt našim nepátelm Hurá hosudaru imperatoru Nikolaji IT. ." Hurá našemu pobdonosnomu vojinstvu „Mno^aja Ijeta Hurá!" val dav ... A pak se dal opt

—

.

.

.

—

.

.

na pochod. Toho dne spal Švec

opt neklidným spánkem. Ale nebyly díví hlavinky, které ho znepokojovaly. Byly to hrzné pedstavy svtové války, které ho muily. Nebylo pochyby, že válená kola se již rozjíždla. Jen zázrak mže je zastaviti. Jak to všechno skoní? V hlav mu znly ješt sledy rozhovoru v kruhu ruských pátel, když se nato

—

— —

sešli na dae Krupadrových. Jaké nadšení háralo ve všech tch ruských duších. Ne to nebyl rok 1905, o Švec slyšel tolik vyprávti. Ruská veejnost zdála se býti zachvácena jakousi patriotickou vlnou, ve které byly

veer

nmž

zapomenuty všechny tídní

mšák

dent, stejn jako „Bože, carja chrani

i politické rozepe. Dlník, stuvolal „Sláva gosudaru!"

." Tato oficiální- asto posmívaná nenávidná, a pece tak velkolepá hymna stala se najednou hymnou národní. Všechno jako by bylo najednou zapomenuto. Tajemné povsti o Rasputinov vlivu na carskou rodinu, byrokratický a žandarmský útlak, nezdárná vnitní politika a dumské škorpení. Dumský boulivák posl. Puriškievi, který nedávno kiel na kadeta Miljukova „Pavlušo, .

.

a

27

marš ven!" prosil ho nyní dojat za odpuštní. Všichni jako by se nyní smiovali ped tváí spoleného nebezpeí Sociální revolucionái, esdeci, kadeti i monarchisté Jako by se byl pes noc zrodil dosud neznámý patriotismus v Rusku. Nmec, pro kterého zejména v lepší mšácké spolenosti bylo dosud dosti obdivu, stal se pojedvrahem. Všem bylo zjevno, že nou úhlavním nepítelem Rakousko je jen loutkou v rukou kaisera. Že Nmecko chce

—

.

.

.

—

válku

.

—

.

.

A za nkolik dn to Nmecko vypovdlo Všechny, kdož

dleli

pišlo.

Rusku válku v Gelendžiku na prázdninách, zaala .

.

.

pda

pod nohama. jedeme dom, do Jekatrinodaru," ohlásil veer Švec svým pátelm u Krupadrových. „Nutno vše pipraviti," potvrzoval ponkud rozilen Emil. „Odjedu ihned do Srbska." Jeho odhodlání bojovati v srbském vojsku proti Rakoustu pálit

„Zítra

ku, zpsobilo, že

mj

Rejek

jakýmsi hrdinou.

stal se

rukama Lízá Gribková, která byla ten veer u Krupadrových. Byl to typ ruské ženy „Ó, ty

geroi," zatleskala

—

Byla snad o dv léta starší než Ljuba. Živá, až snad trochu lehkomyslná, temperamentní Krasavice. Ale jiného druhu než Ljuba. Bylo v ní nco smyslného, nespoutaného ale hned zase byla vážná, do sebe soustedná a poddajná .

.

.

.

jak oveka. Lízá byla, zdá

.

.

—

se, rekovstvím Emila nadšena. V záchvatu nžnosti jej objímala Leonid byl nesvj a njak zamlklý Jeho zrak co chvíli s podivným výrazem zabloudil k Rejkovi, který byl stedem pozornosti. Jako by mu závidl. „A co vy?" tázala se Ljuba Sevce, který byl zasmušilý a jako by byl duchem stále jinde. „Jste pece rakouským poddaným," dorážela na nho Ljuba a ekala zvdav od.

.

.

.

.

.

—

pov. Švec sebou trhl

.

.

.

Pohlédl na Ljubu

ech, Ljubo Ivanovno „Ano ale pisahal .

.

Ljuba.

28

.

.

a

pak ekl: „Jsem

." .

jste

rakouskému císai," namítla

." usmál „z donucení Ljubo Ivanovno, jak nás .

.

se

trpce Švec. „Ach, vy nevíte,

písaha všechny tíží. Což jsem vám nevyprávl o politickém a národním útisku, který nám byl po staletí v Rakousku údlem?" „Vy tedy nebudete bojovati proti nám?" usmálo se dve. "" „Nikdy vybuchl vele Švec. „Ale za pecí také nezstanu," dodal pak vážn. „Co však chcete podniknouti?" zvážnla opt Ljuba. „Pece nepojedete dom ? Bude válka a zde budete v bezpeí." ta

—

—

—

—

Švec však neodpovídal. Vskutku, hned v prvé chvíli, kdy byly hozeny kostky k nejkrvavjší he, jaká kdy byla sehrána mezi národy svta, bylo Ševcovi jasno, že i jeho stáhne ten dravý vír do svých peejí. Nebo vil pevn, že významná slova, která pronesl ruský car v dum, „že hlavní úel vojny je osvobození Slovanstva", nejsou jen frází. Vil s velkým knížetem Nikolaj Nikolajeviem, že nyní skuten nastává zápas Slovanstva s Germánstvem. A vil s Tyršem, že snad nyní nastává okamžik, kdy „sokolský prapor v krvavém zápase bude dout bounou písní božích bojovník", že i eský národ neb alespo jeho ást bude musit promluviti zbraní. by snad Jak se to stane nevdl. Cítil jen jedno. v dob tak vážné zstati v závtí? Tšiti se ze svého štstí, že zde v Rusku na nho rakouští vojenští páni nemohou? Ne nco podnikne Ale co? Má jíti snad s Rejkem Vyká, až se do srbské armády? Ne ani to není to. vše rozvine ." ekl proto na po„Ano Je nutno vykati, Ljubo slední otázku dívinu ... a od té doby byl zamlklý, až protivn vážný Ljuba ohrnula nosík. A njak zesmut-

— Ml

—

—

—

.

—

.

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

—

.

nla.

Na druhý den na malém molu v Gelendžiku bylo živo. Parníek, odjíždjící do Jekatrinodaru, byl peplnn narukujícími záložníky. Kol Ševe i Rejka kupil se hlouek známých, který je vyprovázel. Rejek se tváil vesele, ale Ševcova tvá byla zachmuena. Jakási stará paní provázela již staršího syna až na lo Tichý plá, který jí tlumil každé slovo na rtech a bolestné vzlyky, s nimiž se oba louili, vzbudily v Ševcovi vzpomínky na domov.

—

39

"

Co se tam asi dje? „Jak asi musí býti našim lidem," mihlo mu hlavou. Vždy ani nevdí, pro vlastn mají jíti do ohn a na smrt, pro klásti v své životy? Zdaž si uvdomí, že jdou bojovati proti svým slovanským bratím, Srbm a Kusm, že jdou bojovati za vc híšnou? „Ach Bože,'' zhrozil se Švec této myšlenky. „Ne to pece není možno. Což se mohou bíti za podlé Rakousko? Mohli by zapomenouti všech svých slovanských písah?" Švec mimodk pivel oi. A ped jeho zraky zjevilo se jakoby kouzlem Václavské námstí. Les slovanských prapor na Staromstském námstí... Letenská plá... Tribuna, na níž se pestí srbské, ernohorské a bulharské kroje... Ruské furážky ... A pod tribunou bílo-modré pole Moe osmahlých tl Tisíce svalnatých, mužných paží jakoby pozvednutých k písaze Cítil lehký dotek vlahé njaké ruky. Švec se zachvl a otevel oi. Setkal se s tichým, pokorným pohledem Ljuby. ."" „Je as, Josif Vojtchovi ekla Ljuba. „Slyšel jste

ob

—

tém

—

.

.

.

.

.

.

.

.

sirénu?"

„Ach

—

snil jsem,

tržit. „Byl jsem

Ljubo Ivanovno

doma

mi

.

.

.

."

usmál

se

Švec roz-

."

." ekla Ljuba sniv. „Slyšte však, si to Vojtchovi," zapýila se náhle v rozpacích. „Slibte

„Myslela jsem Josif

.

.

.

—

nco

„Nu?" zeptal se Švec zvdav. „Vy neodjedete, vite?" ekla tžce oddychujíc Ljuba.

„Kam „Tam Srbska

bych odjíždl?" divil se Švec. s ním," kynula hlavou Ljuba na Emila, „do

— —A

„Dom,

dom

také ne."

—

ech?" usmál

se Švec. „Ne Ljubo ." v Rusku Ljuba mu beze slova stiskla ruku. Ale vtom již se ozval zvuný hlas kapitánv

vám

to

.

do

.

.

Zstanu

.

—

—

slibuji

.

.

.

.

." „Je as, gaspada rozlouit se. Brzy odrazíme Nastalo louení Když Rejek podával Leonidovi ruku z oí hochových náhle vytryskl proud slz. „Nu, nu Loa copak?" konejšil ho Rejek. „Ach milý vy nevíte," stkal Leonid. „Chtlo by se mi jíti s vámi."

— — —

30

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

—

— —

—

dít. ptika," zalekla se matka. „Vida ho ty „Eh Bojovat by se mu chtlo." mamaša ." upokojoval ji Kejek. „I bez „Nebojte se nech toho. Dost je A ty, Loiia dtí zvítzíme. nás muž,"* pohladil ho po tváích. .*' zaznl znovu již trochu podráždný hlas „Nastupovat kapitánv. Poslední stisky rukou, polibky A za chvíli se již lo kymácela po mírn zeené hladin erného moe. Emil Rejek mával vesele kapesníkem Líze, která stála na behu a kynula mu rukou na pozdrav. Její tvá jako by všecka se rozehrála odhodlaným úsmvem. .

.

.

.

.

„Do

svídauja," volal

„Sastlivyj „Je to

pu

—

dve

.

.

.

Rejek.

."

volala Lízá. " rozjaen se naklonil .

Rejek k Ševcovi. „Vím, že raá ráda a pece nedá najevo svj žal. Taková dvata mám rád. To dovede jen Ruska .'" Švec stál zamyšlen Neml myšlenky na dvata. Skoro se trochu mrzel na Lízu, když vidl její vyzývavé veselí. Zdála se mu býti lehkomyslná Jako by nemla cit. „Hle, kamaráde... Ljuba... se zdá..." vyrušil vtom Ševe z myšlenek Rejek Švec rychle pohlédl dol Hle, vskutku, Ljuba také kývala rukou. Také se usmívala... ale slzy jí tekly po tvái.

mn

.

.

— —

.

.

.

—

.

Mn

.

.

.

.

.

„U erta — Pepíku," zahuel Rejek, „to dve — t miluje." Švec sebou trhl. Ach, ml snad Rejek pravdu? Jeho

nitro se naplnilo

pojednou prazvláštním pocitem. Jako by

ím

ím, se provinil? Cítil, pravda, sympatii k této dívce. Rád vyhledával její spolenost. Ach nkdy snad v návalu jakési rozpustilosti Ale vždy to bylo jen pouhé flirtování, nevinné škádlení? V poslední dny ovšem Ruch na lodi, stálý zmatek, zpv rozjaených záložník i hartusivé výkiky lodník, prudké debaty a celé to ovzduší kymácející se lodi, pecpané do nemožností, zapudily však nakonec tyto úvahy z jeho hlavy. Všechno to, co se kolem dlo, bylo tak nezvyklé a nové. O niem jiném se nemluvilo než o píští válce. Všichni proklínali Nmce. A tak dopluli do jekatrinodarského pístavu. ucítil

njakou

nžnou

vinu. Ale

—

.

—

.

.

.

.

—

31

Když pijeli do Jekatrinodaru, všude vládl zmatek... Noviny byly již plné zpráv o prvých pohraniních srážkách. Na ulicích denn manifestoval lid své patriotické smýšlení. Mezi echy však byla nálada stísnná, nebo nikdo nevdl, co s nimi bude. Proslýchalo se již, že všichni rakouští poddaní budou zateni a uzaveni v koncentraních táborech. Mluvilo se i o konfiskaci majetku ... A tch, kteí mli ruské poddanství, bylo tak málo. Mnozí se rozilovali. „Jakže?

Snad

tak, jako proti

echm

nebude proti nám postupováno Jsme pece Slované a nepátelé

Nmcm?

Rakouska."

„To je otázka," odpovídali druzí. „Rusové asi nebudou ." dlat žádný rozdíl. Vždy je známe „Nesmysl," ohrazoval se Rejek. „Však vdí dobe, kdo jsme a co chceme. Musíme ovšem projeviti své smýšlení .

.

skutky." Jeho nadšení nakazilo i jednoho pivovarského z jekatrinodarského pivovaru, zvaného „Nová Bavarie", Václava Válka, který se rozhodl, že pjde s Rejkem do srbské armády. Oba šli k policejmajstru oznámiti mu svj úmysl. Bájen je pivítal, chválil jako dobré Slovany a pozval je na druhý veer k sob do svého bytu. Odpoledne byli oba zateni ... A hned poté nastala všeobecná honika a zatýkání všech „Austriják" i nmeckých

poddaných. Švec prožíval tžké dny ekal, že se záhy objeví v novinách zprávy o revoluci v Rakousku. Což by se lid v echách nechal hnát jako stádo ovcí na jatky proti Slovanm? A co jižní Slované? Co italská iredenta? Budou všichni krvácet za nenávidné Rakousko? Ale zprávy ty nepicházely Naopak bylo zjevno, že mobilisace v Rakousku jde lépe než se ekalo. Halití Poláci dokonce šli prý s nadšením Švec bydlel u oblastního erožnika (kresli) .

.

.

— .

.

.

Novienka, který ml široké známosti. Švec doufal, že úady budou míti k nmu jisté ohledy, jako k uiteli obchodní

33

ml

ve své sokolství. Ruská veejznala sokolskou ideu, vdla, že je prodchnuta Slovanstvím a touhou po osvobozovacím boji proti germánskému imperialismu. Než jeho víra ho zklamala. Jednoho dne došlo i na nho a Ševe zatkli. Po krátkém výslechu na policejním editelství zaveli ho do špeluky, kam v míru zavírali lehké holky. jakýsi žid Abramov, zubní léV místnosti byl již ka z Odsy, který se tásl strachem a za tu noc, co byl zaven, zešedivl. „Pedstavte si," vykládal Ševcovi, „jsem naprosto nevinen. Jsem ruský poddaný a dokonce píslušník ruské armády po farmaceutické ásti. Vracím se práv z obchodní cesty zastelí ?" Snad a najednou zatkli. Prý pro špionáž. ." konejšil ho Švec. ..S tím zastelením „Nu, nebojte se to pece nejde tak rychle."

školy. Ale nejvtší víru

nost

pece

již

vznn

m

.

—

m

—

.

Vtom pivedli do

cely staršího

již

lovka

.

.

.

Byl to dl-

ník z jednoho nmeckého obchodu, Brandl. Byl sice nmecký píslušník, ale už ani poádn nmecky neuml A konen pivedli jakéhosi šantánového artistu z Berlína, který hrozn naíkal a bál se o svou ženu, subretu, kterou .

.

.

rausil opustit.

K

veeru

žida propustili, artistu odvedli kamsi na strážBrandlem zstali sami. Veer se otevely dvee vzení a objevil se v nich strážce. „Bože mj, Štpáne " vykikl Švec v údivu. „Ajda gaspadin Švec," divil se i strážce. A jak by také ne. Štpán býval sluhou na škole, kde Švec uil. A nyní byl jaksi pánem nad jeho osudem. Švec rychle tžil z této nici a

Švec

s

—

—

známosti. Štpán mu koupil veei, pinesl svíky a noviny, a tak tením i rozhovorem oba zajatci probdli celou noc. Museli ji probdíti, ponvadž se pryny štnicemi a tarakany jen hemžily. Na druhý den ráno Ševe propustili Ped policejním editelstvím stál již hlouek žen zatených ech. „Kde je muž? Pustili ho též?" vyptávaly se ho plné .

.

.

mj

úzkosti.

„Byl jsem

trn na Fluhmík

vznn

sám," vysvtloval Švec, „druzí jsou pa-

strážnici."

-íifc

3

«*

—

Ale ženy tedy šly k strážnici na policejní komisaství. po nkolika krocích spchal jim vstíc rozradostnný hlouek propuštných „Austrijc". „Jsme volni!" vykikovali. „To pan Husník se o nás postaral. A pan Kolosov a Dondi z Bavarie." již

„Vzhru k „A pak do

Husníkovi!" zvolal Válek. Bavarie," smál se Rejck, „a to oslavíme." „Do Bavarie," hlaholil hlouek a hnul se na cestu. Veselo Pivo bylo znamenité, vždy tehdy bylo v Nové Bavarii. sládek Muk byl ech a získaná svoboda naplovala všechny radostnou náladou. Veselí dostoupilo vrcholu, když pišel továrník Husník. „Hle, spasitel náš!" volali mu vstíc. žije!" ." bránil se Husník. „Málo by byla po„Ne tak, pátelé mohla všecka má snaha, kdyby nebyla zatlaila jiná okol." nost „Aj a která?" zvolal Rejek, kterého hlodal ješt trochu v nitru hnv nad obojakostí policejmajstra. Hleme pivítá je a pochválí, nízko se klaní ped jejich obtí krve a pak je zave jako njaké židy. Byl to výtisk Husník zvedl nad stolem jakési noviny eského listu „Gechoslovana", který vydával v Kyjev V. Švihovský. -" ekl slavnostn Husník. „Tvoí se zde eské vojsko „eská Družina." Všichni na okamžik zatichli pod dojmem této zvsti. žije eské vojsko!" První vzpamatoval se Rejek. „Sláva, zajásal. A v tom okamžiku dal výhost myšlence, jíti do srbské armády, a byl již rozhodnut, že vstoupí do „eské družiny". „Sláva, " zahlaholilo to kolem. Jen žije eské vojsko Švec mlel ... a proítal pozorn eské noviny. A zdálo se mu, jako by erné ádky, oznamující tuto zvst, pomalu rudly. Vidl se najednou v Praze na Václavském námstí. Jdou rudé košile ada za adou. A mezi nimi on Josef Švec. Nejásá Jde v jakémsi divném opojení a hrouží svj pohled dol ped sebe, jako by fascinován tou nesmírnou, rudou vlnou sokolských košil, které se valí nezadržiteln a kepe kupedu. „Bože mj," myslí si, „jaká

—

„A

.

.

.

— .

—

—

,

.

.

—

a

—

a

—

— .

34

.

.

to

nesmírná

síla

skryta v této mase, ovládané jedinou

je

myšlenkou dobrovolné kázn. Jaká to síla ... Je to vlastn vojsko armáda." Švec mimodk pivírá oi ... A najednou se mu zdá, že

—

—

to nejsou již ady sokol ve svých To duní dláždní pod tžkým krokem

rudá vlna šedne. Ach

ervených

košilích.

ruských vojáckých bot. Špice bodák se blyští nad jejich hlavami jako sudlice Božích bojovník. Kvítí se sype na ze zástup, lemujících chodníky. Praha tone v záplav prapor. Nahoe u musea duní rachot kol. To se valí dla po dláždní. Zvony vyzvánjí. A dav jásá, šílí

n

—

.

„A

žije

Švec

se

eská armáda probouzí ...

.

A

.

.

.

."

náhle se usmívá

.

.

.

Ano.

„A

—

žije

volá s Rejkem a Válkem. „Hoši jdu Kdo jde se mnou?" do Družiny „Já," volá Rejek a Válek jako jedním hlasem. „Pjdu také," hlásí se Tolar, zamstnanec pivovaru Bavarie. „I já " prohlašuje jeho kamarád Hamata. „Jdu s vámi!" volá úetní Jelínek z téhož pivovaru. ,. Pjdeme všichni celá Bavarie," smje se Tolar. Mluvili jeden pes druhého Radili se uvažovali. A bylo pozd k plnoci, když se rozcházeli. Byla jasná noc Švec se vracel v jakési slavnostní nálad dom. Jako by mu spadla njaká nesmírná tíha s duše. padlo rozhodnutí. rozešil otázky, které ho neustále muily, jak se zachovati v této vážné dob. O, tušil dobe, že nadchází doba, kdy ten symbol, jehož byl pedstavitelem jako Sokol vyslaný na Rus, bude nutno projeviti vážným skutkem. Zdaž nebylo by nízké a vypoítavé, kdyby snad zstal neinným divákem v tom svtovém zápase Slovanstva s Gerraánstvem? Zda by se mohl ukázati bez studu ve škole, ped svými žáky a kolegy, kdyby nesplnil svou povinnost? Což nemusí projeviti také skutkem, to, o horoval? Nekáže mu tak jeho poslání? Nuže, je

eské vojsko .

.

.

."

.

.

—

—

.

.

.

.

—

.

.

Konen

Konen

em

rozmýšlení Konec vyhýbavých odpovdí asto skoro jízlivé otázky. Jasný msíc plul po tmavé obloze, když Švec vstupoval do svého pokoje. Ale vtom se zarazil Bože kdosi leží v jeho posteli Pistoupil rychle k loži Žena

konec úvah na všetené

a

.

.

.

a

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

35

oboí údivem. Byla

a zdvihl již

Gribkcvá.

lo Lízá

.

Ale vtom

.

Lízá otevela oi.

—

„Ach

konen

tu

jste

.

.

.

Josif

Vojtchovi

.

."

.

pro-

oi, zdvihajíc se na lžku. „Jak jste se tu proboha vzala?" divil se Švec. ." odvtila lehce se pýíc Lízá. „Jedu do Moskvy, dom „Nu a stavla jsem se zde. Emil ješt neodjel?" vrhla na nho náhle úzkostlivý pohled." „Ne," usmál se Švec a skoro se podivil vážnému výrazu dívina oblieje. „Ach uvidím ho tedy," zvolala Lízá radostn. „Myslela jsem, že ho snad již ani nestihnu ped odjezdem do Srbtírala

si

.

—

.

—

ska ..." ." „Nepojede nikam," ekl Švec, „zstane v Rusku ." vám se vzrušila Lízá. „Bože mj, spasibo radostn „Ó, jak jsem ráda. Vte mi, Josif Vojtchovi, kdyby byl odjel, byla bych si snad vzala život ..." a z jejích krásných oí vytryskl pojednou proud slz. .

.

.

.

„Bláhová," konejšil ji pekvapený Švec, „musíte míti pece odvahu. Což na vojn je pro každého ulita kulka? Emil se jist vrátí z vítzného boje." ?" zvolala „Tedy pece pjde

—

.

.

zklaman

.

Lízá.

„Jdeme oba do eského vojska, Lízo, jak nám káže povinnost," ekl Švec a najednou si vzpomnl na Ljubu. Ach, zdaž jí neslíbil, že nepjde nikam? Ale ne ekl konejšil sám sebe Lízá se jen, že nepjde z Ruska

—

—

.

.

.

.

.

.

dala znovu do pláe. „Jakže? I vy jdete na vojnu?" ekla Ševcovi vyítav. „To jste jist vy pemluvil Emila. A pece jste slíbil LjuÓ, Josif Vojtchovi, ani nevíte, jak vás Ljuboka ." miluje „Mne?" usmál se njak nelib doten Švec.

b

.

.

.

.

.

— nechápavý

." trochu nakvašen ekla Lízá. ." už dávno nepozoroval? Ó, vy muži „Nechme toho, Lízo ." mávl trochu rozmrzele rukou Švec. není as na milkování ... Co si však te s vámi ." ponu, babo, „Odpuste mi, Josif Vojtchovi ." omlouvala se Lízá, Neznala jsem „že jsem vás tak pepadla ve vašem byt

„Vás, vy

„Což

.

.

jste to

.

.

.

„Te

ra

.

.

.

.

.

36

.

.

.

"

Vzpomnla jsem si na vás a ekli mi, Emilovu adresu kde bydlíte. Dovete mne nyní, prosím, do njakého .

hotelu

.

.

.

.

."

„Pro?" smál Sám pjdu ." .

——

.

se Švec.

„Vyspte

se jen

klidn u mne

—

—

ne „Ne " bránila se Lízá. „Doprovote mne, prosím „Nuže, dobrá," souhlasil konen Švec a odvedl Lízu do blízkého hotelu. „Bože, jak zvláštní jsou tyhle Rusky," myslil

když

si,

se

vracel dom. „A jak se dovedou cele oddati své vášni. To bude asi zítra shledání s Emilem. To bude radosti pláe." Švec si vzpomnl, jak se Lízá honosila svým milencem, když Emil prohlásil, že pjde do srbské armády. Jak skoro s lehkomyslným smíchem se s ním louila v Gelendžiku. A najednou skoro umírá strachy. Jaká to vrtošivost, nestá-

—

lost ...

A

Ljuba ho tedy miluje? Bláhové

A

dve

.

.

.

noc, když znovu ulehl do svého lžka a když mu již spánek klížil víka, zdálo se mu, že vidí ped sebou zná-

Tu

mou díví tvá. „Ljubo," zašeptaly tiše jeho rty ve snu vidl Maki.

—

.

.

.

ale jeho zrak jako

by

nad mstem a stíny se ploužily do pokoji, do jehož oken vnikala ze sousedních zahrad, sedl Josef Švec nad škartkou papíru a drobným, avšak výrazným písmem píše osudný dopis:

Soumrak

ulic ...

se již snesl

vn

V malém

„Nejdražší rodie!

Snad je to poslední dopis, který Vám posílám. Vstupuji jako dobrovolník do eského pluku, který se organisuje v Kyjev. tak iním, myslím. Vám bude lehko

Pro

uhodnouti. Mohl bych sedli na Kavkaze

pkn

v teple,

S7

m

bez nebezpeí, jako žijí druzí, ale tam táhne ne snad touha po dobrodružství nebo sláv, naopak, cosi mi pojest tu nco jiného, vídá, že se živ nevrátím jsem nucen k tomuto kroku. Je to est, sokolská est a ta musí zstat neposkvrnna vidím, že jest to boj za svobodu nás ech, a to by bylo opravdu hanbou, abych já, jakožto lovk poslaný sem do Ruska za prokopávání ledu jisté ruské hráze Slovanstvu vbec, nám pak zvlášt,

—

ím

—

vi

by to stálo život, v boji za svatou vc. Nevím, co se nyní u Vás dje, ale jak se dovídám, je to strašné hlavn v eských plucích. Možná, že u Vás leckdo nežije, snad Frantík, jako bývalý voják, také, dostal-li se do Srbska anebo jinam, není mezi živými hrozné okamžiky zvláši pro nás Cechy, kteí abych zstal doma a nepomohl,

nkam

—

—

musíme pomáhati svým vrahm. Mohu se s Vámi rozlouiti jen tímto zpsobem. Dkuji Vám za vše, za celý život, jímž provázely Vaše mod-

m

litby.

Neplate, padnu-li;

cti, již si

vyžádala za

Posledn Vás

bute

ob —

hrdi na moji smrt, smrt

svoboda uhntené

co nejsrdenji zdravím

vlasti.

.'" .

.

Ševcovo pero zaskípalo posledními tahy Velká, horslza skanula z jeho oka na papír. Odložil vlhký ješt dopis stranou ... a zadíval se oknem ven neodkládaje pero. V duchu vidl Tehí Sokolovnu a hned zase Gelendžik. Náhle ped sebou zel usmvavou tvá Maki. Ten pelud však jako by se pomalu mnil a Ševcovi se zdálo, že ped ním se mihla zasnná tvá Ljuby Nco se pohnulo v jeho srdci, nco, co v podvdom dímalo již dlouho a co teprve v posledních dnech se v probouzelo. Velký stesk ho napadl. Hle, ženy láska. Jak málo ji dosud vlastn poznal A te, když se jeho srdce rozezvuelo, odchází neznámo kam, snad na smrt ... A pece je ješt tak mlád Celý život má teprve ped sebou Hle, Ljuha Švec si vzpomínal na o^elendžické dny Na ta žárná slunení dopoledne, na melancholické soumraky a vlahé msíní noci Na ty chvíle bezstarostných her a žvatlání ... A najednou se dovídá o Ljubin lásce Ne .

.

.

ká

—

— .

nm

—

—

.

.

.

.

.

.

nm

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

38

.

.

.

.

—

dve

Taková smšná historie Rusje to bláhové ká Tajana zahoela láskou k eskému Onginovi ... A Maki? Švec si vybavoval v mysli chvíle, které s ní prožíval v Tebíi Její podoba vyvstávala ped ním s neobvyklou ostrostí. Nový stesk, hluboká bolest ho napadla. Ach, byla tohle snad pece jen láska? Miloval tedy Maki? Bože jak je mu pojednou nevýslovn smutno a hoko. Jaký bol to zachvacuje jeho nitro. Uvidí se s ní ješt nkdy? Eh, jaká sentimentalita pohnul sebou. Je to snad chvilková slabost, ochablost? Snad dokonce zbablý strach? Nebo je to snad pozdní lítost? Ale ne Chápe se energicky nového papíru a již jeho pero rtá slova plná síly, jimiž se louí s Maki. opravdu rád vždy je to boj za vítzství „Jdu rád Slovanstva, zvlášt pro mne pak a nás echy, za svobodu ujamené vlasti. Takové smrti nejen že se nebojím, té si cením pro krásný výsledek, jímž bude korunována. Mohl jsem žíti klidn zde v Jekatrinodaru, odlehlém a vzdáleném od hrozného váleného divadla, ale svdomí? Nemohl bych se celý život nikomu podívati do oí za to, že když moji brati cedili pro krásnou ideu svoji krev, já stál opodál Švec dopsal. Jal se vkládati dopisy do obálek a vloživ si je pak do náprsní kapsy, chystal se k odchodu. Vtom se .

mj

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

zastavil:

„A Ljub?"

—

jí ani ádek?" Po bruel si a odešel. ten veer u Šulc byla sháka. Šulc se ženou lopotili

chvíli

V

.

—

—

.

.

zamyslil se

mávl rukou. „Tajana

..nenapíše

.

.

."

kol stolu a urovnávali mísy se zákusky, stavli ladn lahvice s vínem a vodkou a rozestavovali sklenky i íše. Šulcova paní samou starostí zestarala Jak by ne se

—

Vždy

.

.

.

„poslední veee" na rozlouenou s milými páteli, kteí odjíždjí do „eské Družiny". A zárove ekali vzácné hosty, eské posly až z Moskvy Však hle, již picházejí Do dveí vcházel sporý muž, Ptaík, se špiatou, dlouhou bradou. Byl to agronom Heyduk z Novorossijska, synovec „pootavského slavíka" básníka Adolfa Heyduka. Za ním vstupoval vážný, suchý muž. inž. Maydl z Moskvy. je

to

.

.

.

.

.

.

tém

39

„Vítám

vás,

pánové," zvala

pijdou

pátelé

co

zajisté

je

dále

nevidt.

paní Sulcová. „Naši Však, myslím, již

jdou..." Na zápraží se ozval halas mladistvých hlas ... A již vpadla do bytu ptice našich dobrovolc, Švec s Rejkem, Válek, Tolar a Hamata. A za nimi ponkud nesvj, šel úetní Jelínek, jehož majitel pivovaru, Kolosov, za nic nechtl pustiti do vojska. Nastalo vzájemné vítání a pedstavování. „Maladci," objímal nadšen dobrovolce Heyduk. „Slavné ." matko Slávo, máš co je v Kyjev, v Moskv? Vypravujte, pá„Nuže ." nové dotíral na moskevské posly vždy netrplivý Rejek. „Pokejte, pánové," mírnila všeobecnou zvdavost paní

syny,

—

.

.

.

.

„naped zákusky pojezte... Posate se, prosím..." Nedali se dlouho pobízeti a zasedli k plnému stolu. „Nuže vše je na nejlepší cest, pátelé," zaal konen

Sulcová,

—

Heyduk. „Car pijal deputaci našich moskevských milostiv

zemím

s

pípad

ech

vítzství samostatnost pipojením Slovenska." a

slíbil

v

velmi

eským

„Zvítzíme," zvolal Rejek. „Ano, zvítzíme," ekl Heyduk s visionáskou záí v oku. „Znovu zazáí svobodná, neodvislá koruna sv. Václava v paprscích koruny Romanových. A náš nový stát bude míti oficielní název Slovanským Ruskem osvobozené eskoslovenské království'." Švec se zakabonil Zdálo se mu píliš staecké a dtinské toto romantické horování pro cara a Rusko. „Koruna sv. Václava v paprscích koruny Romanových." ..Slovanským Ruskem osvobozené eskoslovenské království." Není to pílišné pedbíhání historie? Není to pílišné zdrazování závislosti na carské vlád, které zavazuje? Bože myslil si Švec. Ješt ani nevytekla kapka eské krve pro svobodu národa a již se mluví, ba snad již jedná o formu budoucího státu, ba dokonce i o píštím vladai ? Inž. Maydl jako by vytušil Ševcovy myšlenky, vpadl Heydukovi do ei. ,

.

.

.

.

40

.

.

„Byla to ovšem audience více jen taktická a zdvoilostní," upozoroval. „Hlavní jest, že vojenská rada schválila již náš návrh na zízení eské Družiny', která se formuje ,

v

Kyjev."

„Car plakal," zaal opt Heyduk. smutném osudu uherských Slovák.

„Plakal, když slyšel o Ptal se také na Víde a když slyšel o utrpení naší menšiny a o jejich bojích o es-

ké školy, sáhl na mapu píštího našeho království, kterou mu naši pedložili a jediným škrtnutím tužky pipojil k nmu i Víde s celým dolnorakouským severem ." „Není to trochu mnoho?" nevydržel Švec s troškou ironie. „Prý musíme míti spojení s moem a Dunaj musí býti hranicí našeho státu," nepochopil tuto lehkou ironii Heyduk. ." vpadl opt do „Nu hovoilo se ovšem nezávazn Heydukova vyprávní inž. Maydl. „Hlavním naším úkolem nyní je, postaviti naši ,Družinu'. Její organisace i nábor je v plném proudu. Hle," vyal z náprsní kapsy kus papíru, „nákres praporu, který vyšívají pro eskou Družinu' moskevské dámy." „eská Amerika posílá milion dolar," nadšen hlásil Heyduk, „o peníze tedy pro zaátky není nouze." „Co to však bude, ta naše ,Družina'?" ptal se Válek. „Bude to samostatný náš pluk nebo ást ruské armády?" „Bude to zvláštní útvar," vysvtloval inž. Maydl. „Do boje však zasáhne teprve tehdy, až se ruská armáda octne na moravských hranicích, tedy až na území eského království. Bude vykonávati jen služby administraní." „Hm podivný to úkol," namítl Švec. „Kdo ho uril?" „Tak si ho pedstavuje ministerstvo vojenství," odvtil inž. Maydl. „Ne tak já si nepedstavuji službu eského vojáka," vybuchl Švec. „Máme snad my, dobrovolci, chtjící se bíti 8 nadšením za vznešenou ideu, jíti v patách ruského vojska a teprve po dobytí naší zem, má nám býti milostiv dovoleno, abychom ji okupovali? Ne dal jsem se zapsat jako dobrovolec, abych poctiv a bojoval za svobodu své zem a smrt, která snad stihne, budu pokládati za slavnou a nejestnjší. Jaká mže býti lepší smrt než na poli váleném za vlast a národ?" .

—

.

.

.

,

—

—

—

m

ádn

41

švec se rozohnil ... V tch dnech jeho mozek horen pracoval. stále pedstavy lomozu a váleného ryku, slydl, svist kulí a celou tu hrzu bišel jako ve snu tevní vavy. Zdálo se mu, že nikdy již se nevrátí živ a Ano, smrt, smrt snad ho stihne ... Co zdráv z fronty ale trapná njaká býti krásnjšího? Smrt není zlá, nemoc, dlouhé umírání. Ale klesnouti náhle, jako podatý strom a slyšeti vítzný šuraot v jeho korun? Zemíti s vdomím vykonané povinnosti a dosaženého cíle? A najed-

Ml

hmní

—

—

mže

ml

snad zúastniti njaké žertovné procházky eští dobrovolci mli by snad pes mrtvoly svých ruských bratí, za zvuk hudby a v parádním marši, kliditi ovoce ze slavného vítzství padlých druh? Ach, jak je to všecko nízké, egoistické. Snad to mohlo lahoditi uchu njakého slabocha. Ale svdomí Sevcovo nemohlo mleti. „Ale dovolte, píteli ..." s trochu suchým úsmvem konejšil ho inž. Maydl. „Víme, že všichni planete touhou po boji ... Ó, jste všichni takoví romantití nadšenci U všude. Je nutno však nás v Moskv, Petrohrad, Kyjev ." postupovati reáln „A ostatn úel naší cesty je více agitaní," dobromysln piznával Heyduk. „Je teba, aby se naše hnutí hned na poátku vyjádilo íseln. Družina musí býti poetná ." „Ovšem klademe draz více na kvalitu než na kvantitu," poznamenal inž. Maydl. „A její úel," pokraoval Heyduk, „její zasáhnutí do

nou

by

se

za zády bojující armády.

—

.

.

.

.

.

.

boje ..." „ je teprve otázkou budoucnosti

—

—

.

asu," rychle ekl

Maydl. Švec a jeho druzi na sebe pohlédli. Ó, bylo jim jasno, že vlastn poslové nevdí ješt sami, jaký úel bude míti Družina. Z dalšího rozhovoru pak Švec poznával, že celé toto revoluní hnutí ve svých poátcích je dláno píliš diletantKyjev sky a nejednotn. Moskva, Petrohrad každý podniká nco na vlastní pst a bez vzájemného dorozumní. „Jak jinak však vznikají revoluce?" pomyslil si Švec. „Vždy Fiigner jest to jen s poátku iraprovisace. Hle, Tyrš myšlenka sokolská? Nebyla to také jen s poátku improinž.

—

.

—

43

.

.

—

Tyrš ovšem," usmíval se v duchu Švec, „nea Fiigner nebyl inž. Maydl. Však už se najdou mužové, kteí tomuto hnutí dají páte a smr. Ale i takoví ideální nadšenci, jako je tenhle trochu staecký a dtinský Heyduk a trochu suchý a šablonovitý inž. Maydl, musí býti v takovém djinném hnutí. I jejich práce ." Švec je v duchu odprošoval, že jim není bez ceny snad v mysli ubližoval Hovor bral na sebe veselejší ráz a pátelé prosedli družaž dlouho do rána. Když se vraceli do svých domov, zadržel náhle Švec pítele Jelínka. „Píteli mám k tob prosbu." visace byl pan .

.

.?

—

Heyduk

.

.

.

.

.

n

—

„Nu?"

zvdav

se tázal Jelínek.

„Hle, ty zstaneš „Napsal jsem dostati do ech

.

dom .

Svuji

ti

je

.

.

.

.

—

dom," ekl Švec. Z Kyjeva je bude asi tžko Ty však už najdeš njaký prostedek .

.

Snad

se dostaneš

dopisy,

.

.

.

."

." ekl v pohnutí „Slibuji ti, že udlám, co budu moci Jelínek a schoval peliv oba dopisy v náprsní kapse svého kabátu. Na druhý den bylo to dne 20. srpna 1914 nádraží v Jekatrinodaru se ernalo obecenstvem. Byli tu Ševcovi kolegové, profesoi ze školy i žáci do jednoho. Byli tu lenové jekatrinodarského „Sokola" a celá N. Bavarie. Byli tu peetní pátelé našich pti dobrovolc, celá eská kolonie a mnoho se svými ženami. Bylo mnoho slávy a kiku, volání a zpvu. Tóny carské hymny se nesly nástupištm a hned nato eši zpívali národní hymnu „Kde domov mj". A sotva doznla její tklivá melodie, zahmla píse „Hej Slované", kterou znali dobe i ruští Sokolíci. Na všech tváích bylo vidti obdiv a jistá hrdost nad známostí s tmito hrdiny, kteí, nejsou Rusové, pece se jdou bíti dobrovoln s a umírati za Rus pravoslavnou. Pt eských dobrovolc nadlalo více rozruchu, než kdyby byl odjíždl na frontu celý ruský pluk. zaznl první zvonek. „Nic tedy nepomohly mé slzy milý mj," žalovala si .

.

—

—

tém

tém

Rus

a

Nmcem

Konen

—

43

na prsou Emilových Lízoka Gribková, která jaksi zkrotla a její vyzývavé veselí bylo to tam. „Pro jen jdeš na frontu, když t nikdo nenutí? Což není dosti tch, kteí jíti musí?"

musím, Lízoko

—"

ekl Emil Rejek. „Kdo t nutí?" tys' „Vlast," ekl hrd Rejek. „Vidíš, Lízoko klamala. Byla jsi pece tak hrdá na mé rozhodnutí ... A te?" hladil ji vyítav po tvái. zašeptalo dve. Rejek je pivinul na „Máš pravdu „I já

„Pro?"

divila se Lízá.

.

.

.

.

m

.

—

.

svá prsa. Majitel pivovaru Sokolov celoval a široce objímal své ti zamstnance Tolara, Válka a Hamatu. „Maladci jej geroi moji," slzel, ale zárove se jimi nesmírn Bohu

—

—

pyšnil.

Stedem nejvtší

pozornosti byl však Švec Byl neObklopovali ho jeho žáci, z nichž nkteí plakali Švec pohladil toho, nucen jaksi zažertoval s jiným. Jeho zrak jednu chvíli vyítav pehlédl ady eských známých. Hle, co mladých lidí zstává doma. Jen pt se jich našlo z celé kolonie, kteí na první výzvu snad ješt pijdou šli za hlasem svého svdomí. Nu Hle, alespo nkteí Ale nebylo asu k úvahám tu se k blíží ed. Novosilcev a jeho dobrá cho Euge-

svj

.

.

.

Nemluvil .

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

—

.

.

—

.

.

.

.

nmu

nie Michajlovna Louila se s ním výitkou Nemohla stále tak jako Lízá pochopiti, pro jde obtovati svj život, když nemusí. Hned, když ji po prvé oznámil své rozhodnutí, jala se ho pemlouvati. „Bože ... co zmžete vy, jedinec, tam na front? Což Rusko nemá lidí nadbytek? Hle, mžete padnouti. A jaký prospch vzejde lidstvu z vaší smrti? více mžete vykonati zde nyní v tak vážné dob, v zázemí, než v poli." „Ne," pevn ekl Švec. „Mé místo je v adách bojujících, Eugenie Michajlovno. Kdyby každý z nás tak uvažoval a zstal doma, kdo by vítzil? práv je rozhodná doba pomoci nejen vlasti, ale celému Slovanstvu. A práv na nás, na Sokolech je ada. My musíme býti nejen hotovi mluviti o idei, psobiti symbolicky, ale i jednati tak, jak toho žádá naše poslání." Eugenie Michajlovna sklonila resignovan hlavu nad lou.

.

.

.

mj

O

Te

44

.

.

—

ale v duchu posílala k ertu všeto želemou logikou chny ideje. Dobrá Marie Vasiljevna, Ševcova bytná, pistupuje k nmu se slzami v oích. „Jedete tedy pece?" ekla mu s mírnou výitkou jako Eugenie Michajlovna. „Nu s vámi," a tikrát ho žehná širokým pravoslavným kížem a celuje. A tu již prodírá se zástupem k nmu Ivan Vasiljevi

— Bh

Krupadrov.

—

—

„Nus' i sláva Bohu zastihli jsme vás," volal. „Práv jsme pijeli s vámi se rozlouiti." Švec sebou trhl. Byl skoro nemile doten. Ach, jak byl rád, že nevidl na nádraží Ljubu. Stále ho pronásledovala njaká slabá pedtucha viny. Snad svým chováním, žerty, zavdal píinu, že v nebohé dívce vznikl ten cit, který nenalézal odezvy v jeho srdci. Ne nebyla to láska, kterou k ní pocioval. to nyní urit. Má ji rád, pravda Byla mu milá ale víc nic. Jeho pohled ji rychle hledal. Ach, zde stojí Byla pobledlá a pohlédla na nho s výitkou. Sáhl po její ruce. Sklopila oi a zašeptala: „Tak plníte svj slib?" .

.

.

Vdl

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Švec jal se jí vysvtlovati pohnutky, jež ho vedly k jeho rozhodnutí. Ale Ljuba, jako by ho neslyšela. Cítil, jak její ruka se chvje v jeho dlani. Náhle ho keovit sevela. Zdvihla svou tvá a pohlédla na nho podivným pohledem, v byla výitka, bolest i hnv. „Pro, pro jen odjíždíte?" zadýchávala se prudce. „Což jste nevycítil jak ." proud horkých slz vyrazil jí vás miluji? Ó, Bože z oí Švec stál bezradn nad ní. díví slzy „Eh ranní déš," mruel Ivan Vasiljevi a odstrkoval Ljubu. „Vot vám otcovský polibek,"

nmž

.

mj

.

— .

.

—

.

nžn

a široce objal

.

.

.

—

Ševe.

A tu se již tlail zástupem poslední druh Ševcv Jakov Petrovi Sokolovský s ohromnou kyticí. „Vot tb, Josif Vojtchovi " podával mu kytici, „bij se, staten se bij i za mne a až odzbrojíš prvního Germánce, dokaž mu, že i my jsme blahorodni kavalíi a dej mu .

.

.

—

tuto kytici, na

Ozval se

dkaz

jásot.

—

gentlemanství."

45

„Pánové, nastupovat," kieli hnul a vlna lidských tl odtrhla

prvodí Ševe

i

Zástup se pojeho druhy a tiskla .

.

.

Do znní je k vozm. Jali se nastupovati do vagón Dvíka zvonku, jásotu a sykotu páry mísily se vzlyky. Poslední hromové „Hurá" a „Nazdar" dut bouchala. peal jek lokomotivy. Vlak se hnul. .

—

.

.

—

e Do Kyjeva se sjíždli stále noví roty již byly postaveny a formopráv tvrtá. Roty byly umístny v starobylém poutním Michajlovském kláštee, jehož kobky si dohrovolci musili nejprve vyistiti od štnic, vší a blech, snesených sem ze všech kout širé Rusi zbožnými poutníky. V eské jídeln paní Lysé bylo živo. Její kuchy byla proslulá mezi Bylo to koncem srpna

a noví vala se

dohrovolci.

dohrovolci rubl a tak .

.

Mnozí

.

si

chodili vojenskou stravu.

U

jednoho

si

stolu,

.

.

.

Ti

pinesli s sebou pár nastádaných k paní Lysé pilepšovati hubenou,

pokrytého bílým ubrusem, sedli dva

dohrovolci, Švec a Živný, zabráni v živý rozhovor a v oekávání kulináské rozkoše, kterou jim dnes paní Lysá pipravila v podob švestkových knedlík, sypaných tvaro-

hem

do zlata rozžhaveným máslem. brate Živný," mluvil Švec k svému druhu, s nímž se setkal na cest z Jekatrinodaru v Roštov a jeli pak spolen do „Družiny", „že je mi až hanba, jak je nás tu málo. Což ti druzí konen nepekvapují. Zvykli si a zalitých

„íkám

ti,

m

pohodlí, poruštli. Ale Sokolové? Na 200 sokolských cviitel je v Rusku ... A dosud je nás v ,Družin' sedm." „Máš pravdu, Josefe," pitakal hlavou Živný, který býval cviitelem ve Vladikavkaze. „Nu, alespo náš kurs se nedal zahanbiti." „Kdo z nás to tehdy v roce 1900 v Praze tušil," zamyslil se Švec, „kdvž jsme se v kursu eské obce sokolské pipra-

46

k cviitelským zkouškám, za jakých okolností

vovali

sejdeme. S kursu tyi

„M

Toníkem ilou .

.

a

Nmcem

se

opt

jsme tu z jednoho

."

pekvapuje," ekl Živný, „že dosud nepijel

z

Petro-

hradu bratr Erben." „A já bych byl dal za Jendu Syro výho duši," smutn vzdychl Švec. Ale vtom již jeho zrak zazáil, nebo na stole se objevily talíe s kouícími se knedlíky. Oba dobrovolci se pustili s takovou chutí do výteného a oblíbeného jídla, že ani nepozorovali píchod nových dobrovolc. Švec práv zapíchl labužnicky vidliku do jednoho buclatého knedlíku a chystal se nožem rozpliti malou na talíi, posypanou tvarohem, a tonoucí v másle, když ho náhle kdosi chopil pevn zezadu za ruku. Švec se obrátil a písným zrakem zmil rušitele svých gastronomických požitk, ale hned v záptí se octl v objetí silných paží. „Jendo," vydechl konen, když Syrový, který se tu náhle objevil, pustil ho ze své železné nárue. „Vdl jsem, že

ob

pijdeš." Syrový byl dojat, že nemohl radostí ani promluviti. Oba pohlíželi na sebe záícím pohledem, pohledem, v nmž etli navzájem shodné myšlenky. Ano te konen znají smysl všeho toho, co je drželo jako kouzlem v jakémsi zajetí Hle, ta šerá, ruská dobrovolecká uniforma to je odpov na všechny ty otázky, které si kladli tam v tebíské sokolovn. To byl tedy cíl ocelové sokolské výchovy Ale v tom okamžiku Švec zesmutnl ... Z 200 sokolských cviitel v Rusku, je jich teprve osm. Jak je to žalostn málo ... A jak se zachovají ti druzí brati, když tak liknaví jsou vdcové, kteí mli jíti píkladem naped?

—

.

.

.

.

—

.

.

A doma? Živé otázky, které však zaal obma klásti Syrový, zaŠevcovy úvahy. Oba pátelé i se Živným se pohrou-

plašily žili

do

hod, naež

vyšli

do kyjevských

ulic.

„Jsem zaíslen ke tvrté rot," sdloval Syrový pátelm. „Ach, škoda že nemžeš býti se mnou. Jsem u druhé roty," žehral Švec. „Snad by se to dalo ješt zaíditi." „Nezazli mi, Pepíku," odvtil Syrový. „Ale nerad bych hned pi prvém kroku rušil káze a poádek."

—

47

„Máš pravdu,"

me

„Ostatn

souhlasil Švec.

co na

tom? Nesmí-

býti sobci."

A

tak

i

zstalo

.

.

.

Osud oba muže provázel však dlouho

spolen. Život v Kyjev míjel družiuíkm rušn. Sjíždli se do staroslavného Kyjeva mladí i staí, ze severu i jihu i z Volyn. Všem plál ohe nadšení v oích, ohe odboje. Se vším se rozlouili, s matkami i milenkami, s blahobytným životem i zamstnáním ... Se zpvem a úsmvy na rtech šli obtovati svou krev na oltá vlasti. Byla v tom jakási Byl to skok do tmy, který nedobrodružná romantika dával vlastn ani jiskiku jistoty, jen dojemnou njakou nadji a víru. Šli beze všech záruk a nárok. Šli jako prostí dobrovolci. Mnozí byli záložními dstojníky a vojíny v Rakousku. Ale velitelem „Družiny" byl ruský podplukovník Lotocký, bývalý velitel disciplinárního praporu, rotnými dstojníky i poddstojníky byli Rusové. Jen nkolik .

.

.

ech

ihned dstojníky: Klecanda, Šejk, Petíek, Ducháek. Tesa a bývalý aktivní nadporuík jízdy Kotinský. Ale tito dva poslední z,, Družiny" pozdji odešli. Chlapci z Moskvy si pivezli do prvé roty dokonce i jednu srdnatou dívku. Dostala uniformu jako ostatní a chodila i na cviení. Galantní brati jí nosili pušku. Dlouho však v Michajlovském monastýru nepobyla. Jednoho dne zmizela a bylo dosti špionku. tch, kdož ji považovali za Jediná druhá rota byla umístna v reálce na Moskevské ulici. Jejím velitelem byl na pohled zamraený a písný, ale jinak uznalý a sympatický poruík Pavlov. Výcvik se dl samozejm rusky. Ruští dstojníci i poddstojníci dlouho nechápali duši tohoto dobrovoleckého vojska a jen iniciativ mladších eských dstojník a zejména Sokol, dailo se peklenouti asté rozpory mezi nimi a dobrovolci. Hned od poátku vyvinul se mezi dobrovolci a dstojníky echy jaksi spontánn pomr jako v Sokole, Bylo to bratrství, které se stalo nepsaným zákonem. Ovšem, stalo se

—

že

i

v

„Družin"

byli lidé slabšího charakteru,

ech

hodn

poruštlých, kterým idea sokolského bratrství byla hodn cizí. Ti byli zklamáni a z poáteního nadšení záhy vyVojenská disciplina s postízlivli. Nkteí i odcházeli .

48

.

.

átku byla nevalná. Ale asem se duch družiník zoceloval. Pekonány byly prvé dtské nemoce tohoto podivuhodného kolektivu a dokonoval se perod jedinc.

V

prvních dnech ješt mnozí pociovali sobeckou touhu a blahobytu. Snili o hodnostech a kariée. Když se jich jednoho dne ptali, kdo byl v Rakousku poddstojníkem neb jednoroním dobrovolníkem, rychle si pišívali rzné distinkce. Ale náhle se po nich podíval písV boji za ným pohledem uitel Kubík a ekl: „Brati jsme si všichni svobodu a rovnost v tvái smrti rovni, ti s tma frkama jako bez nich.'" Brati se zarazili a nach studu polil jejich tváe. „Dobes' to ekl, brate," pistoupil ke Kubíkovi Švec a podal mu ruku. A Ševcova slova dokonila to ostatní Vždy Švec byl se Živným již instruktorem nových dobrovolc a oba byli naznaeni v poddstojníky. Ale oba za povýšení podkovali, znajíce nevraživost, která panovala poddstojníz krajan a chtjíce do dsledk zachovati rovnost

po vyniknutí

—

.

.

.

vi

km

bratrskou.

„Až

—

—

dobudu zásluh

si

v poli

—

budiž," prohlásil Švec.

hodnost nepijmu. Jestliže jsem si leheji osvojil ruské adové cviky, na tom není nic divného Vždy jsem byl sokolským borcem a cviitelem." Všichni znali to Ševcovo smýšlení a proto jeho slova vážila. Veer zmizely jako kouzlem všechny nášivky i hvzdiky s rukou i límc nedokavých. Jednoho dne, poátkem msíce záí, vstoupil do ponuré místnosti v Michajlovském monastýru, kde byla umístna tvrtá eta 1. roty, elegantní mladíek, trochu zavalité, menší postavy, zdravé, usmvavé tváe a ptal se po veliteli ety, ruském desátníku Polišakovi. „Není tady," odpovídali dobrovolci dosti nevrle, prohlížejíce si šviháckého hosta. „Tamhle je ila ten ho za-

„Ale zde, v

týlu,

.

.

.

—

stupuje."

„Co

„Jsem ment,

me

tázal se nov píchozího ila, si jeho blahobytnou, elegantní postavu. z Moskvy disponent firmy Laurin a Kleeský dobrovolec. Jsem pidlen k tvrté

pejete?"

si

nedviv

eek

te

Plukovník Švec

i

—

et

4lV

—

'' podával nový dobrovolec ílovi lístek z kanceláe. Pi tom se vesele rozhlížel kolem po prynách, po nichž byly rozloženy hubené slamníky s pikrývkami, které ovšem nebyly hedvábné. „Dobrá," ekl ila a rychle se rozhlédl po místnosti. „Tamhle u dveí je jedno místo prázdné," ukázal na holá prkna a zkoumav pohlédl na novopeeného dobrovolce. Ze všech kout zíraly na nho zvdavé a trochu posmvavé oblieje. Nebo brati byli zvdavi, jak asi tohle tvrdé lžko zapsobí na tu ervenolící, zhýkanou panenku. okamžik se díval na holá prkna, pak hodil na svj píruní vak, jeho tvá se roztáhla k veselému úsmvu a rozhlédnuv se po nejbližších, ekl: „Tak, hoši, te budeme válit spolen." rázem srdce všech. Tmito prostými slovy dobyl si Když ila vykládal Sevcovi tuto episodku, Švec se zaje radoval. Zaradoval se dvojnásob, když slyšel, že i odchovanec Sokola. „Je to inteligentní hoch," vykládal ila, „a je záložním

1.

roty

n

eek

eek

eek

dstojníkem.

A

srší veselostí

„Tak tedy pece jen val se Švec a záhy se

eek

i

nápady."

roste náš sokolský s

ekem upímn

hlouek," utšospátelili.

stal v Michajlovském kláštee ohniskem Brzy se nadšení a dobré nálady. Pekypoval optimismem a energií. Jeho mozek stále pracoval a nco vymýšlel. Byl to v jistém Jeho nápady nsmyslu jakýsi básník, snílek, fantasta kdy až zarážely na první pohled svou groteskností a fantastiností Jeho kamarádi z Moskvy brzy prozradili nehodu, která ho v prvých dnech války potkala. Pi uvítání cara na nádraží v hlouku známých vyslovil totiž nápad, zastelit že by bylo nejlépe vypravit se do Berlína a snadná. kaisera a zabránit tak válce. Je to prý vc Schoval by se v njakém hotelu a z okna zatkli, obávaTento plán vyslechli tajní a milého na carovi. Jakmile jíce se, aby snad své umní nezkusil .

.

.

.

.

.

—

pomrn

—

.

.

.

eka

—

car odejel, zase ho propustili. fantastický, romantický plán. Odstelit eklo by se pochopil, že Viléma! Ale kdo pozdji poznal dnes posoudit, jak by se toho byl schopen. A kdo

—

eka,

mže

50

eek

bylo posunulo

pad proveden?

n

mnohé

ekv

koleko djin, kdyby byl tento Céek ho bral patrn vážn, jako

nábral váž-

na první pohled stejn romantické, ale pi dkladnjším rozboru se vyznaovaly dvtipem, dokazovaly bystrý posteh a nkdy i odvážné

hodn

jiné plány, které se zdály

a

reality.

Jednoho dne, když stáli dobrovolci v hloucích na dvoe z jednch vrat do dvora kláštera, najednou vjíždí s malým, železným trakaem, jakých se užívá k vození beden a pytl. Kolmo k vozíku byla pipevnna železná

eek

pirozen zahrnuli Céka otázkami, co vlee. Vtom již picházel také velitel „Družiny". Byl to „obrndal se ihned do výkladu svého vynálezu ný traka ..." V ocelové desce, umístné kolmo, byl malý stílna. Tento traka ml býti vojínu za postupu otvor mla a útoku bezpeným krytem, za pochodu se na

plotna. Dobrovolci

— eek

to

.

.

.

—

eek

nm

vášniv svj vynález, který ovšem šprýma pozdji nakreslil podaenou kovu karikaturu „eek v obrnných válenkách". Tyto „obrnné válenky" (plstné, vysoké boty) byly pak neprávem poítány také mezi jeho vynálezy. Švec nebyl žádný mrzout. Rád si zažertoval, zavtipkoval a jak se íká, žádnou legraci nezkazil. Nkdy však na trochu žehral. Jeho pílišná fantasie a nepokojná energie

vozit výstroj. zapadl. Jakýsi

—

hájil

e-

eka

as

jeho povaze. ubíhal tak družiníkm v strastech i radostech vojenského života rychle jako voda. Kyjevské ulice znly jejich eskými písnmi a dunivým ryt-

neodpovídala

mem

vojenského kroku. Kyjevské dívky zasypávaly hochy „eskou Družinu" znalo záhy celé msto. Zatím z bojišt docházely zprávy o úspších ruských vojsk Rakušané byli odraženi od Lublína, byl vzat Lvov a bojovalo se až na Sánu. Kyjevem vodili spousty zajatc, mezi nimi hodn ech. Zajatci vykládali jak dusno je

pízní.

—

v

echách.

„A

revoluce?" tázali se jich družiníci. vzbouili?"

„Pro

jste

se ne-

Zajatci se útrpn usmívali. „Vám se to zde íká," íkali. „Jak jsme se mohli my, vojáci, bouit, když se nikdo ani nehnul? Vdcové národa mlí, ba podporují vládu ... A

SI

nmetí

maaršti

vojáci je hlídají jako v kriminále Švec byl pobouen, rozarován Kdosi jako by mu rval surovou rukou víru v eský radikalismus, v sokolskou ideu. Bože ba i i Sokol se nehnul? Ale Ne pohled na druhy, družiníky, ho opt vzpružil. Národ snad doma skuten te neješt není konec. mže. ? Porážka Ale až Rusové stanou na hranicích i

Darmo mluvit

.

.

.

."

.

—

—

—

—

—

.

Rakouska zdála

se býti jistá

.

.

.

.

Pak vydechne

.

.

.

.

—

.

i

porobený

národ.

Dobrovolc zmocoval se poznenáhlu neklid. Zaínala se v nich probouzeti nuda a toužili již po njaké inorodé práci. Mli již po krk všech tch parádních cvik se zbraní a uení krkolomných odpovdí jako „Zdravja želajem Vaše Blagoródije," nebo Rádi staratsja Vaše Vysokoprevoschoditlstvo," pes nž si mohli zlomiti jazyk. Byli již hrozn netrpliví nebo myslili, že pijdou na frontu už pozd. „Což nás chtjí skuten držeti v týlu a poslati nás okupovat eské zem, až bude po všem?" uvažoval Švec asto a vzpomínal si na starého Heyduka, který byl také v „Družin" a byl uren za jejího praporeníka, až „Družina" dostane svj prapor. Dostala ho Pivezl ho do Kyjeva z Moskvy nov jmenovaný velitel „Družiny", plukovník Sozentovi, jehož osoba byla opedena jakousi legendární záí. To již se chýlil msíc záí ke konci. Již nkolik dní se pipravovala „Družina" k první své vojenské pehlídce a písaze. Každá rota, každá eta, ba každý jednotlivec se snažil si osvojiti pesn výcvik, aby pehlídka dobe dopadla. Zpráva o píchodu nového velitele a zejména zvst, že pivezl nový prapor, darovaný moskevskými dámami, zpsobila rozruch. „Copak to asi bude za poízka?" projevoval zvdavost Rejek, který byl mrzutý, nebo ho trápil reumatismus a vzpomínal na krásné dny v Gelendžiku a na Lízu. „Moskevští si ho nemohou vynachváliti," oznamoval kdosi. „Prý se zúastnil rusko-japonské války, kde se vyznamenal. Je prý artilerista." „Ale už pensista " sarkasticky poznamenal Rejek. Zvdavost všech mla býti hned na druhý den uspokojena. Celá „Družina", tvoící tehdy prapor asi o 1000 mu-

—

.

.

.

—

52

na t. zv. Vladimírské horce pod Michajlovským klášterem. Bylo to návrší s pomníkem sv. Vladimíra, s nhož byl nádherný pohled na Dnpr a za ním na široko daleko se táhnoucí step, která v dob tání snhu tvoila ohromné moe kalných vod. Tváe všech hoely Vysoký, urostlý, zvdavostí. Konen pišel ... ramenatý a silný, s obliejem erveným, sálajícím zdravím, který vroubil pkný, erný plnovous, inil velkolepý dojem. Slabý a nevzhledný podpluk. Lotocký jako by se vedle žích, byla vystrojena

—

nho

pkn

ztrácel.

Pozdravil je ízným, eským „Nazdar". Tím rázem chytil družiníky za srdce. A pak zaal mluviti. Strun a vojensky hodn sebevdom. Prohlásil, že zná tužby ech, že ví, pro vstoupili do ad ruské armády. Brzy nastane doba, kdy budou moci projeviti skutkem své nadšení. „Družina" Bude jaksi oibude míti úkol ne lehký, úkol výzvdný ma i tykadly Velké armády. Švec pi tchto slovech zazáil je tedy znám úkol „eské Družiny" Nebude to jen neinné válení se v týlu Mozek Ševcv, Syrového, ily, všech, rázem zaal horen pracovat a v duchu již snuli odvážné, rozvdické plány. Ach, bude to práce, bude to píležitost ukázati píteli i nepíteli, co dovede odvaha a vynaléza-

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Konen

ekv —

.

.

vost.

Sozentovi nakonec pál dobrovolcm šastného splnní brzkého a vítzného píchodu do zlaté Prahy. Pak kynul starému Heydukovi, který stál opodál se svinutým praporem. Heyduk jej rozvinul a plukovník chopiv se jeho konce, široce jej rozestel Dobrovolce ovládlo mocné pohnutí pi pohledu na tuto zástavu. Prapor byl tžký, hedvábný, na jedné stran bílo-ervený s vyšitou eskou korunou uprosted, na druhé stran byla slovanská trikolora. Dobrovolci vzhlíželi k svému praporu s úctou, jako k budoucímu svdku jejich písahy. Ba v duchu pisahali již dnes, že vykonají svj úkol, jemuž obtovali své životy a že donesou tento svj prapor erveno-bílý, tebas zkropený krví, ale vítzný, do osvobozené vlasti. S jakou hrdostí defilovali pak ped tímto praporem a ped svým novým velitelem, který je rázem uchvátil, s ja-

jejich cíle a

.

.

.

53

kou radostí se vraceli dom. Jejich srdce chválou nového komandýra.

„Paneku, ten udlá v Praze dojem," pece voják od kosti."

i

ústa petékala

libovali

si.

„To

je

—

„Hm vypadá spíš jako ,geroj moskevských salon' než bojišt," zavrel pesimistický Rejek. Švec se usmál. Jaký se stal z Emila mrzout Ubozí hoši. Jak jste se zklamali ve svém veliteli. Jak brzy jste shledali, že jeho byla pozlátkem, idea že byla u nho jen na jazyku. Že to byl prospchá, zištný a hrabivý, baba a úžasný sprosák. Spáhl se s hospodáem „Družiny", štáb. kapitánem Pluto, který neuml nic jiného než hrub nadávat a krást. A tato dvojice mla v rukou vaše nadšení i vaše životy. Jaký to byl zázrak, že tito zloduchové, typití pedstavitelé vojenské ruské reakce, to vaše nadšení nezlomili a nezdeptali v prach. A pece mla ruská armáda tolik dobrých dstojník. Jaké to zloinné ruce nastrili vám v elo zrovna Sozentovie? byla to osudná nevdomost a náhoda? Ale váš duch zstal nezlomen. Naopak ješt více zocelel a když v den sv. Václava, 28. záí (podle ruského kalendáe), piblížil se den váš nejkrásnjší, den písahy na váš prapor, stáli jste tu jako žulový kvádr. Byl pošmourný a sychravý den Na Sofijském námstí, pod mohutným pomníkem ukrajinského revolucionáe Bohdana Chmelnického, shromáždily se roty „Družiny" v mohutném tverci. Uprosted vedle velitele stál šedivý prapo.

.

.

e

—

i

.

reník Heyduk

se

.

.

zahaleným praporem. Na vžích

sofijské-

matn se blýskajících zlatým krytem, rozezvuely se zvony. A již vychází ze dveí soboru vážný prvod knží a církevních zpvák. Nad jejich hlavami tepetají

ho chrámu,

se nádherné církevní korouhve, pestré ornáty splývají s tl bradatých pop. A za nimi jde zástup vojenských hodnostá, v ele s velitelem kyjevského okruhu gen. Chodoroviem, zástupce msta, lenové Dumy, pedstavitelé eského komitétu. Zástupy divák za hradbou dobrovolc se za-

ševelily

.

.

.

Knží

i

hosté se seskupili uprosted tverce a a svcení praporu. zavlál ve vzduchu.

zaal dlouhý obad zatloukání heb Konen vše skonilo. Prapor vesele

Heyduk

34

s

vysoko vztyeným praporem, provázen

stráží

a

adjutantem Brovko, za veselých zvuk hudby obchází celý tverec a družiníci mu vzdávají est. Pesn jako stroj. A pak pistoupeno k písaze. Velitel „Družiny" Sozentovi te Slibovala se pevným, písným hlasem písežnou formuli. v ní vrnost a poslušnost caru gosudaru ... O eském náDobrovolci mechanicky oparodu a vlasti ani slvka kují slova písahy, rty jejich hlasit slibují vrnost ruskému Pisahají svému národu, že caru, ale srdce mluví jinak. tento prapor nikdy neopustí a donesou ho bez pohany do osvobozené vlasti. Zrak jejich plane. A práv v okamžiku, kdy jeden po druhém pistupuje, aby políbil kíž a evangelium a dotkl se prstem drahého praporu, z mraen prosvitly modré skvrny oblohy a paprsky slunení sletly práv na jeho erveno-bílou, hedvábnou plochu. Nebylo ni jednoho dobrovolce, který by místo prostého dotyku praporu, jej

—

.

.

.

—

vroucn políbil. Všichni cítili vážnost tohoto okaTo nebyla pouhá formalita. Jak pozdji doznávali, mnozí se opravdu modlili a všichni zachmueni pohnutím pisahali veejn, ale i s vnitní opravdovostí. A s tou snad ješt upímnji. Bylo to jako svatební obad nebyl

mžiku

.

.

opravdu

.

se

kteí

milujících,

splývají

celou

svou bytostí

vnost Obad byl skonen ... A již pedstupuje pedseda komitétu Vondrák. Kolem nho hlouek kyjevských ech s

písahou vrnosti. Na

.

.

.

.

.

.

Široká postava pana erveného, dobrácký zjev „matky Družiny", jeho choti, hubený muž s bradkou, pan Jindíšek A všichni hledli na statné dobrovolce se slzami v oích. Pan Vondrák mluví. Nazývá je blanickými rytíi, na které vlast již 300 let eká. Družiníky polilo jakési horko. Hlavy mli jako v ohni. Zalévali se vnitními slzami nad velikostí tohoto okamžiku, a nádherou pímru. Blanití rytíi .! A pak mluví jiní, Rusové A všichni mají k nim slova povzbuzení, víry .

.

.

—

.

—

.

.

Mraky

se

pomalu trhaly

.

.

.

.

.

Obloha modrala

.

.

.

Slunení

paprsky, které jen nesmle pronikaly hustou clonou par, najednou se osvobodily a vítzn zalily celé námstí Po-

—

vely proízly vzduch

hmla

.

beskná hudba

aby ukázaly

.

.

.

.

Roty dobrovolc se adí. A již zaJako píval vyrazily ety vped, .

hodnostám

i

kyjevským, jak

umjí

hoši, za-

95

—

pochodovat ... A jak tak svcení vítzství ueb smrti jdou po Sofijském námstí, zdá se jim jako by nad hlavami Zvedají zraky k obloze, jež se nad slyšeli jakýsi šelest. Jen nnimi rozklenula jako jasný, modrý baldachýn kolik blavých oblák ješt rozhánly žhavé slunení šípy. hle, jaký to pták pluje majestátn Ale tamhle, vysoko svými kídly? Byl to mohutný sokol ... A tak zaala velká eská pohádka!

—

.

.

.

—

V Okocim

— Švec

byl nevlídný as. Vál studený,

nepíjemný

u povozek. Bylo mu zima a bolel ho žaludek. Pluto kdesi v Bochni ukradl beku se zelím a vail z nho polévku. Pikusovali k ní mizerný, tžký jený chléb. Ševcovi táhnou hlavou vzpomínky Již od 9. íjna je na front. Vzpomíná na slavný odjezd „Družiny" z Kyjeva a na úmorný pochod z Radzivilova ke Lvovu. 14. íjna pekroili u Brod rakouské hranice. U silnice ležely rozvaleny ernožluté, hraniní sloupy. A stejn rozvalena se zdála býti i rakouská armáda, která ve zmatku prchala pod náporem ruských vojsk do Karpat, do Uher a ke Krakovu. Hoši zpívali vesele „A já více, pes hranice, mašírovat nebudu". Hudba zahrála „Kde domov mj" ... a velitel „Družiny" plukovník Sozentovi se vypjal, aby k dobrovolcm vítr

stojí

na

stráži

.

.

.

povzbudiv promluvil. „Pecházíme pes hranice starého Rakouska, které musí

Te

býti rozdrceno," zaal. Dobrovolci hrd vztyili hlavy. uslyší jist slova povzbuzení k boji na život a na smrt

.

.

.

Sozentovi však pošklebn pebhl zrakem ady dobrovolc a pokraoval: „Padesát tisíc rubl už jste sežrali ruské vláje na a neudlali jste ješt ani za kopejku práce.

d

Te

vás, abyste tento velký dluh splatili.

Bute

si

toho

pinésti njaký užitek." Sevcovi vzkypla ješt nyní v žilách krev, když

vdomi

a postarejte se

56

si

vzpo-

mnl

na tato pobuující slova, pronesená ledov chladným, V prvém návalu vzteku Švec myslil, že vdce, který se snad na nho vrhne. Jakže? To byla vede své vojáky do boje za svobodu vlasti? Jsou snad námezdnými vojíny? A nikdo se nenašel, kdo by byl hned na míst „podkoval" plukovníkovi za tato slova. S jakými pocity vyšli pak dále na pochod do nitra Rakouska, ke Lvovu. A po nkolika dnech, Ach, jaký to byl úmorný pochod. ztrávených ve Lvov, odjeli pes Ravu Ruskou do Jaroslavi, kde byli pedstaveni veliteli 3. armády generálu Radko Dimitrijevu, populárnímu hrdinovi z balkánských válek. Hle, dstojník a dstojník. Plukovník Sozentovi ó, Emil ml pravdu, když v na první pohled poznal tylového jehož však se hodila spíše do hrdinu a lva salon chléva a zde bojový generál, který svým zjevem pipomínal velkého Napoleona. Jak srden je uvítal. A jak jinak k nim promluvil než Sozentovi. „Tím, že mi bylo sveno velení nad vaší ,Družinou', byla mi prokázána vtší est, než udlením georgievského kíže." Všichni se hrd vypínali a jejich pohledy trochu výsmšhledaly tvá Sozentovie, který stál opodál a kousal se do rt. A což teprve, když generál šel kolem jejich ad a fial se s bratry do hovoru. Jak zazáil jeho jiskrný pohled, když náhle poznal starého spolubojovníka, bratra Šípka, který bojoval již v bulharsko-turecké válce jako dobrovolec urážejícím tónem.

e

—

nm

—

—

—

e

n

v jeho divisi? „Aj, maladc," zvolal hrdina a tiskl ruku Šípkoví. „Znám Vždy jsem ti sám pipínal tuhle ten bulharský kíž na prsa." Švec mimodk pivel oi. vzpomínaje si na tuto scénu. Ach, jaký to typ demokratického dstojníka. Co všechno vykonati takový dstojník se svenými sob lidmi, rozumí-li jejich duchu a ctí-li jejich lidskou dstojnost. A

t

.

.

.

mže

hlavn, ne, jako

jde-li

svou osobní stateností píkladem naped.

Sozentovi

.

.

A

.

Pak pišlo Pilzno Kde jsou asi nyní kamarádi z plkteí odešli 8 Klecandou k 11. divisi, aby tam provádli své rozvdky? Druhá jeho plrota šla s podporuíkem Šejkem k 22. divisi do Tarnova a s rylským plukem .

.

.

roty.

57

Zde se octli po prré v ohni. Dnes si na ty prvé okamžiky Švec vzpomínal s úsmvem Ale tehdy mu

iia posici.

,

.

.

vru

nebylo do smíchu. Vítr skuel a zima vála z Karpat. V dáli bylo vidt již snhem pokryté horské velikány. Snad to byla GerlachovA tam, na úpatí tch hor rozeka, snad Lomnický štít hrával se velký boj. Rakouská armáda napínala poslední síly, aby odrazila ruský nápor. Ale marn Nezadržiteln valí se ruská vojska dál do nitra ztrouchnivlé rakouskouherské íše, jejíž hodiny jsou seteny. Dole mezi domky nastal ruch Ostrá svtla svítilen výkiky pronikala tmou, ržání koní, povely to vše nasvdovalo o jakémsi poplachu. „Opt se pjde asi kupedu," zaradoval se Švec. „Pepíku, sbal svý fidlátka," ozval se vtom hlas bratra Hamaly. „Nastupujeme?" ptal se zvdav Švec a krev v žilách se mu rozproudila, nebo byl rád, že je konec nudných hlídek a služby v Okocim. „Nevíra sám, co je." odvtil Hamata. „Jdeme prý do Tarnova." „Do Tarnova?" divil se Švec a spchal ke svým. „Rakušané prý vrhli na frontu poslední reservy. Ale Nmci jim pišli na pomoc. Ustupujeme," vykládali zmaten nkteí brati. „Nesmysl," klidnil je br. Papoušek. „Ruské zálohy jsou nevyerpatelné. A Tarnov je plný zajatc. S Rakouskem je už konec." Nicmén neklid mezi dobrovolci se již neutišil Dali se na pochod a zmoženi došli do Tarnova. Ve bylo živo, plno vojska, zajatc, ale hlavn Žid. Na druhý den se shánl ila po Ševcovi. „Jsme voláni do

—

.

.

.

.

.

.

—

—

—

mst

." oznamoval mu. „Co tam budeme dlat?" divil se Švec. „To kdybych vdl," odvtil ila Všichni tyi šli do štábu, kde se dozvdli, že piide do Tarnova asi tri sta ech, zajatc, kteí se pihlásili do „Družiny". Velitelství fronty prý k tomxi svolilo Jako Sokolové mli se ujati co instruktoi jejich výcviku pod dohledem poruíka Uspen-

štábu. Živný, Pistorius, já a ty

.

.

.

.

.

—

ského, který byl

9S

Sozentoviv píbuzný. Švec

se zaradoval.

em

pemýšlel již nkolik dn, stává se nyní Hle, to, o V Kyjev skutkem. „Družina" až dosud byla neetná sice shromažují se noví dobrovolci. Ale kolik se jich mže st sokolských cviitel sehnat. Z ruských ech? stále nepicházelo. Trousili se jeden po druhém. Zatím však od fronty táhly tisíce rakouských zajatc, mezi nimi Byli nkteí naladni spousty ech. Mluvil s mnohými hodn revolun. Kdyby tak ruská vláda dovolila, aby tito uvdomlí eši ze zajatc smli vstoupiti do „Družiny". Jak by tato vzrstala. A nyní byl uinn poátení krok. Ale Švec se brzy zakabonil. Radku Dimitrijevu se poNa front zuil úporný boj. dailo zadržeti rakousko-nmecký nápor. Sevcova plrota chystala se práv znovu do posice. A on by ml zstati

—

Dv

—

—

—

v týlu? Ne ... A pak Uspenský ... „Nelíbí se mi to," mínil proto. „Uspenský zdá se býti ovšem smlý a bojovný chlapík. Ale nezdá se mi býti dosti vážný pro tento úkol. Je to zteštnec." „Ale rozumí nám a dá se s ním mluvit," vyvracel jeho námitky Živný. „My se nesmíme zeknouti tohoto estného úkolu. Je naší sokolskou povinností, brate, pipraviti naše nové bratry k jejich úkolu. máme je nechati v rukou

i

negramotných ruských poddstojník?"

„Máš pravdu," uznal konen Švec tyto dvody. A tak tato sokolská tveice spolu s dobrovolcem Vavrochem, veselým to druhem, pevzala v Tarnov výcvik nových bratí, jimž se íkalo pak „novodružiníci". Nebyl to úkol lehký. Útrapy vojny zanechaly erstvé stopy na tchto lidech, u nichž se ostatn brzv ukázalo, že mnozí si asi nebyli dobe vdomi úelu „Družiny". Opakovala se stará chyba. Bylo jim naznaováno, že vlastn ani nepjdou na frontu a že teprve tehdy, až ruská armáda se octne na hranicích Moravy, zasáhnou do akce. Nový vojenský výcvik podle ruských pravidel, byl starým rakouským vojákm ovšem protivný, zejména když Uspenský ponkud v pehánl. Uspenský tebas trochu poteštný, byl však lovk dosti inteligentní a pouen Ševcem i ostatními, snažil se pochopifi povahu eských lidí i smysl jejich odboje.

—

nm

50

Chvíle rozcitlivlého Štdrý veer Pišly vánoce vzpomínání, které Ševcovi i ostatním trochu osladily dárky, zaslané z Kyjeva. Vavroch, který byl známým labužníkem, pipravil kamarádm skvlou štdroveerní hostinu, která .

.

.

.

.

.

dn

smutek a tísnivou náladu, jež od nkolika doléhala na duši Ševcovu i jeho pátel. Pipadla jim totiž tžká povinnost, pipraviti nové dobrovolce na vážný akt zaplašila

písahy."

„Vera

hmla

Švec v jednu

dla na front

chvíli,

jako za humny," prohodil vtahuje po dlouhé dob opt vonný

dým ádné

cigarety do plic. Rakušané prý se pokoušejí o prlom," ekl Va." vroch. „Ale mají ho vidt „Zde se nedostanou hned tak dopedu," mínil Živný. „Ruské zálohy jsou nevyerpatelné."

„Hm

—

.

.

„Ale zásobování je pro koku," zlobil se Vavroch. „Dlostelectvo si stžuje na nedostatek náboj, vojáci mají hlad. Zatracení ruští intendanti. Nic se nenauili z rusko-japonské války." „Všecko se naladí jen žádné strachy," tšil je optimista

—

Pistorius.

Ale o ruský Nový rok 1915 otásl se náhle Tarnov v záHromový úder rozechvl vzduch, okna v domech se tíštila, a kdesi na kraji msta vytryskl gejsír zem a kamení z jedné zahrady. V prvním okamžiku si nikdo nedovedl vysvtliti, co se to dje. Jeden z tarnovských dobrovolc. Halama, stál práv u okna v etnických kasárnách, kde byli novodružiníci umístni a díval se na hlouek ruských voják, louskajících semíka a rokujících s nkolika civilisty. Vtom v dáli to znovu zahuelo, vzduchem projel zlovstný svist. Ozvala se strašlivá rána. Halama se zachvl. Cosi se kmitlo ped jeho obliejem a nco teplého zalilo mu tvá. Strašlivé úpní, zdšené výkiky a plá zaléhaly k z ulice Halama se vzpamatoval a sáhl si rukou na elo Jeho zrak zmaten pohlédl na dla, která byla vlhká Byla plná krve Ale ku podivu necítil žádné bolesti Bože, co to je? Jeho zrak padl na ímsu a zachvl se. Na ímse trel zkrvavený hnát. Halama se znovu otásl a vyklonil se ven. Ach, jaký to byl hrzný kladech.

—

—

nmu

—

.

.

.

.

.

—

.

—

60

—

"

—

Nkolik tl s rozervanými vnitnostmi válelo pohled. se v rozblácené a rozryté zemi. Tlo jednoho nešastníka bylo rozerváno na kusy a rozmetáno po ulici až na stechy

dom. Halama omdlel

nho

A

...

když

se

vzpamatoval, vládl

kol

zmatek.

„Rakušané obstelují msto. Prorvali frontu," sdlovali ustrašení hoši. sme v pknej rejži," nadával malý, píhovatý dobrovolec Pozdna. Býval truhláským dlníkem nkde na sesi

„Te

ech

—

— —

„Poád pej na frontu nepudete, budete najednou sme v tom." „Všecko to byl podfuk " zlobil se jiný. „Páni nás nalákali na frontu a sami jsou v teple." „Copak, já se na to vyblajznu," ušklíbl se Pozdna. „Ešt sem nepisahal a mžu, kdy budu chtít zdrhnout ." rozjasnili nkteí tváe. „To máš reciit „Veer se vohlásím k rozkazu," ekl resolutn Pozdna, ." propustili „a budu žádat, aby veru

v lezervu.

A

pkn

—

.

.

mn

„Do „Do

.

.

civilu?" sarkasticky se kdosi ušklíbl. zajetí, ty chytrej," odsekl Pozdna, „to je jako cibil.

Co bych tady blbnul?" Po veerní provrce skuten pišel Pozdna, který patil k Ševcovu zvodu s nkolika druhy k Ševcovi.

—

„Nu copak si pejete, brati?" ptal se Švec. ." zaal Pozdna, „my déme k „Poslechni, brate krz tu písahu." .

„No

a

.

.

„Vidíš,"

„vono

.

tob

.?" nastražil uši Švec.

poškrábal

nco

se

Pozdna

za

uchem

rozpacích,

v

pisahat není žádná sranda. Já sem,

víš,

vící

lovk."

—

„Hm je dobe, brate," ekl pomalu Švec, pohlížeje pátrav mluvímu do tváe, „jestli trochu uvažuješ o tomto dležitém aktu." „Uvažuju až moc uvažuju," ekl Pozdna. „Po písaze budeme jako ruský vojáci, ne? To s náma pak budete moct ." dlat co budete chtít, ne? Budeme jako Rusáci

—

„

—

.

a

hodj

.

nás na frontu," doplnil jeho slova jeden

z

do-

brovolc.

61

hlouek a nesvj a ble-

švec pohlížel chvíli klidn na tento zbablý

upel svj pohled na Halamu, který dý v smál.

Bylo

—pozadí.

„Hoši ho

Já

—

ml

jich

asi

šest.

stál

—

Pak

lehce

se

u-

„Ovšem máte strach?" ekl pak mírn také, když jsem po prvé slyšel tak zblízka .

.

.

.

.

.

hmní dl. Ale vy pece jste už ostílení. Vstoupili jste mezi nás z vlastní vle." ." na„Jó, ale slibovalo se nám, že už do toho nepudem mítl kterýsi z nespokojenc. „A pak já ti nco eknu," zaal znovu Pozdna. „Vono Vo nco vážnjde ešt vo nco jinýho než vo strach .

.

—

.

.

.

šího."

Švec zvdav. —ekl " pokraoval Pozdna,

„Aj,"

„Jo

vc

vo

My

svdomí.

„vono de, jak už sem ek, sme pece už pisahali jednou, v Ra-

kousku."

„Nechceme

býti velezrádci

.

."

.

Švec lehce zervenal a na ele

„Tak pro

zahuel jeden mu namodraly

z

hlouku.

žíly.

mezi nás?" vybuchl pak pln „Boj za svobodu nezná ohled. Velezrada ." ekl s opovržením a utkvl svým pohledem na Pozdnovi. „íkáš, Pozdno, že jsi vící lovk ... I já jsem kesan a katolík Bojíš se snad híchu? Bláho ve Hích spáchaný pro dobro vlasti, pro dobytí svobody, není híchem, nýbrž dobrým skutkem. Což jste, hoši," obrátil se k druhým dobrovolcm, „pisahali v Rakousku dobrovoln, z vlastní vle? Nebylo to jen z pinucení? Ne, to není to," vybuchl. „Jste skety Bojíte se. I já ho Bojíte se nepochopitelným lidským strachem prožil, ale pemohl jsem ho Ale vy se bojíte proto, že nevole. Ale

vlastn

jste

pak .

šli

se opanoval.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

—

.

zbablí." Hoši mleli a tup hledli ped sebe. „No, vono není vo co stát," zaskuhral jeden z nich. „Zkusili jsme toho už dost jednou na front." „Zachránili jsme kejháky," vrel Pozdna, „a ted do toho máme sami lézt?" „Hm bojíte se smrti," usmál se trpce Švec a odmlel se. Za okamžik však jeho tvá nabývala jakéhosi vážného výjste

—

62

smrt není tak hrozrázu a jeho zrak se zaleskl. „Smrt ná," ekl tiše. „Je nco hroznjšího nežli smrt." Vtom se jeho zrak stetl s pohledem Halamovým, který zvdav visel " ekl, „je nco hroznjšího nežli na jeho rtech. „Ano Což vám, hoši, vaše srdce nic nesmrt. Je to poroba íká, když pemýšlíte o všem tom hrubém bezpráví, které na eském národ páchalo Rakousko? Nehoí ve vás touha pomstíti všechna ta píkoí a krev, kterou jsou nuceni eští .

.

.

—

.

.

.

lidé prolévati za své tyrany? Hle, Halamo, máš dti? Chceš, aby úpli v porob dál? Chceš, aby jednou jako ty, byly i ony hnány na jatka, až se Rakousku zase namane vésti válku? Ó, jak jste malovrní. Jak jste k politování. A možná, že jste doma byli plni vroucího vlastenectví, radikalismu. A te, když máte ukázati své smýšlení skutkem, v tomto rozhodném okamžiku nejen pro Slovanstvo, ale nechcete býti velezrádci pro lidstvo vbec, najednou Le, s vámi," pohodil Švec nakonec rameny, jako by Rozmyslete si byl unaven. „Nutit vás ovšem nemohu to ješt ... a zítra mi eknete, jak jste se rozhodli." 62 bylo v Nazítí odeklo se z Ševcova vzvodu lidí pt dobrovolc pisahati. V jejich ele Pozdna. Halama mezi nimi nebyl. Byli posláni zpt do zajateckého lágru. Asi za 14 dní konala se na ulici ped školou písaha a noví dobrovolci byli postupn pidlováni do nemocemi i ztrátami na odvážných rozvdkách proídlých rot „eské

—

.

.

.

Bh

.

.

.

—

—

nm

Družiny". Švec byl rád, že je už konec výcviku novodružiník a toužil vrátiti se ke svým druhm do druhé roty, která práv pišla ze Žabna ke krátkému odpoinku do Tarnova. Mla již svého mrtvého hrdinu, studenta Vitáka a Biirgera,

mla

i

adu ranných,

vou. Co to bylo vyprávní která za nkolik dní mla nou Ševe zchvátil záchvat

a vracela se

— Švec

ovnena

slá-

ihned hlásil do roty, jíti zase do Karpat. Ale najedhoreek a upoutal ho na lžko. se

a bezmocný hnv jím zmítal, když se s ním pišli louiti kamarádi, jdoucí na posici. Slzy draly se mu do oí, když k na lžko zaléhala z ulice slova bulharské písniky, 8 níž odcházela rota k Radku Dimitrijevu, aby mu

Smutek

nmu

ji

zazpívala:

63

.

„A kdo padne

v boji za svobodu

ten neumírá,

vn

bude

žíti."'

pivel oi

Švec

.

.

.

Vzpomnl

si

v tu chvíli na

—

—

Halamu

Snad zpívá s ostatními „Ano smrt není tak hrozná," ." Ale najednou se šeptal si. „Smrt v boji za svobodu Hle hoši se jdou bít a on je nucen váleti se otásl zde v protivném Tarnov. Ach, jak jásav jim hraje hudba do pochodu, jim, kteí jdou snad na smrt „Nazdar, marode," vyrušil ho z tchto myšlenek ila. „Jak je?" „Prokleté horeky," ušklíbl se Švec. „Vidls je?" ptal se .

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

zvdav. „Vidl," odvtil ila. „Šli jako k tanci." „Bože mj jak rád bych byl šel s nimi," povzdechl

—

Švec.

„Ba,

mn

i

m

se zdá,

zde už pálí pda pod nohama," ekl ila. „Ale hochu, že zde ješt zkysneme. Uspenský má nco

za lubem." také si na to myslím," hlásil, že pjdu zpt do roty

„Hm

si

—

—

ekl

—

„Když jsem mu

Švec.

zarazil

mne

a

mávl

ru-

kou: „Nikam nepjdeš budu t potebovati." ila, „a to samé ekl „Nu, vidíš " vpadl mu do mn, Kolesníkovi, Fierlingerovi, Jeníkovi. Pídí se po všech, kdo byli Sokoly." " povzdychl si Švec. „Je to pece jen tak trochu blázen

—

ei

—

„Bhví,

zase nevymyslil." Dozvdli se to brzy. Již za nkolik dní si Uspenský svoŠvec se už uzdravil a jal se lal vybrané dobrovolce jim gratulovati. Velitel „Družiny" prý svolil k vytvoení zvláštní „sokolské komandy", které oni budou základem. A on, Uspenský, ji povede. Chce prý v duchu sokolském vychovávati a vésti z každé roty nkolik lidí, kteí utuženi písnou vojenskou kázní a sokolskými cviky, budou hotovi každou minutu na smrt. Brati naslouchali se smíšenými pocity této novin a valn jí potšeni nebyli. Švec to pokládal jen za drobení „Družiny", které nemá úelu Ale nakonec se podvolil tak jako ostatní

co

si

—

—

.

.

.

64

.

.

ti nedle žila „sokolská komanda" v Komlošpataku. voByla to vesnice, ležící již na slovenské nla jarem a temena vrch zaala se nžn, nesmle zelenat. Ale ve vesnici bylo smutno. Sestávala jen z nkolika chat, roztroušených podél íky, pepásané devným mostem, chatrným a rozviklaným. Nkterá stavení byla zle pocuchána granáty, kterými nepítel obsteloval vísku. uprosted vesnice tyily se do výše smutn tyi ohoelé zdi, trosky to chalupy zniené výbuchem granátu. V ponurém tomto spáleništi bylo živo, nebo sloužilo dobrovolcm za kuchy. Mýlil by se však ten, kdo by si snad pedstavoval tuto kuchy jako vojenský kotel, v nmž klokotala vesele polévka, šíící daleko široko své vonné páry a nad nímž by se sklánla postava blahobytného, ukoptného kuchae. Ne To bylo nkolik ohniš, kolem nichž v adícím koui lopotili se brati, aby v porznu sehnaných hrncích po chalupách uvaili pro své „party" kus syrového masa nebo kaši. Prapodivné bylo zásobování nebohé „sokolské komandy''. Hoši prost dostávali syrové produkty a dlej si s nimi, co dovedeš. Pi tom ohe se musel rozdlávati jen v skrytu, protože nepítel, jakmile nkde spatil zrádný obláek dýmu neb svtélko, ihned zahajoval po tch místech palbu. Nad jedním z ohník, které se dusily mezi kameny v kout spáleništ, sklánl se co chvíli desátník Švec, dávaje starostliv pozor, aby mu polévka „nevybhla" z hrnce. Pi tom sekal usilovn nožem jakési zelené byliny na malém prkénku. Byly to kopivy místo zeleniny Opodál kuchtili brati z jiných part. a tak nebýti Halamy," dokonoval jeden z dobro„ volc, loupajících brambory, své vyprávní, „byl by náš prápora zstal v austrijáckých paátech." Švec se usmíval. Slyšel již tuto smutnou historii o odvážné rozvdce 2. vzvodu druhé roty, pi níž ti brati padli Rakušanm do zajetí. Ranného praporíka Rauka

—

Již

pd. Zem

Tém

—

—

.

.

.

.

.

.

—

Plukovník Švec

6

Ot>

vynesl z posice s nasazením vlastního života novodružiník Halama. „Hle, jaký je z ného nyní dobrý voják,"* usmíval se Švec, vzpomínaje na jeho duševní boj ped písahou v Tarnov. „Už se z toho vyléil." Hlavou mu mihla celá krátká minulost posledních týdn. „Sokolská komanda" po krátkém výcviku byla pidlena k 24. korpusu generála Zurichova, ke Kornilov 48. divisi. Po odchodu z Tarnova prodlévala njaký as v Dombrovce a prošla pak Jaslem do Grabu, kde dlel štáb korpusu. Generál Zurichov sám je uvítal. Ptal se hned po Moravanech, nebo znal dobe Moravu, zejména Perov, kam ped válkou asto zajíždl. Družiníci mu zazpívali carskou hymnu a „Kde domov a nakonec „Hej Slované". Když ústa jejich zahmla „Rus je s námi", tu generál se rozhlížel

mj"

spokojeným úsmvem po dstojnících svého štábu. Zrak Sevcv planul. Hle, ta kdysi vysmívaná víra a nadje v Rusko, to „hejslovauní", proti nmuž studené duše v echách tak asto reptaly, jakého nyní došly splnní. Rakouské voje ve zmatku znovu ustupují, Pemysl, ta pyšná, nedobytná pevnost je v rukou ruských vojsk, jichž hrozné šiky již pronikly hluboko za Karpaty. A oni, eští dobrovolci, pod záštitou vítzné ruské armády již stojí na nešastné slovenské zem, úpjící pod jamem maarse

—

pd

ské nadvlády.

Ne

—

nic již

nemže

zadržeti tento

mocný

nápor ruských vojsk. Rakouská armáda je demoralisována. Na eské pluky není spolehnutí. Jaká radost se zmocnila družiník, když se dozvdli o úspchu svých druh z Klecandovy plroty, který ml za následek vzdání se 28. pluku. Vtom však A u druhých eských pluk není to asi lepší Snad to byli se Švec zarazil. Hle, Raukova rozvdka zrovna eští vojáci, kteí zajali eské družiníky? A snad stali se jejich katany Nebo všichni nebyli „pražskými dtmi". Což nedožil se práv sám nedávno hokého zklamání? Podnikl s Fierlingerem, Papouškem a starým praporeníkem Heydukem rozvdku proti posici, v níž byl 11. písecký pluk. Zastihli tam v zákopech asi 20 voják. Fierlinger na spustil esky Oni se sice zastavili a naslouchali, ale neodpovídali. Fierlinger jim zaal vykládati o .

.

.

—

n

66

.

.

—

.

.

.

.

a vyzýval je, aby k nim pešli. Chlapi jako solné sloupy. Všichni tyi dali se pak do zpvu národní hymny. Žádný z Rakušan však se ani nehnul. Starý Heyduk zaal jim vzpomínat na písecký kraj Na konec Švec sám zanotoval „Hej a ekl jim, kdo je .*' Ale Rakušané jen poslouchali a poslouchali Slované dstojník," pomys„Aha Najednou zacinkaly ostruhy Vojáci sebou hnuli a jeden po druhém se lil si Švec

„eské Družin"

však

stáli

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

zaali ztrácet. „Dobe," ueopanoval se již Švec a kiel za nimi hnviv, „jen pokejte, až budeme nastupovat. Pak neušetíme nikoho z vás. Pobijeme vás všechny, ponvadž nejste pravými Slovany. Kdybyste byli dobrými echy a chápali slovanskou vzájemnost, dávno byste se vzdali." V tu chvíli ml opravdu strašnou zlost na ty bláhovce, kteí snad ješt vili ve vítzství rakouských zbraní. Sykot páry, která pozvedla vysoko pokliku nad hrncem, perušil chod Ševcových myšlenek. Však je už nej„Tak," procedil mezi zuby, „uvaeno vyšší as," a pohlédl starostliv k obloze, která už povážliv temnla. Jakmile se setmí, ml z rozkazu praporíka Brovka Uspenský už nebyl velitelem „sokolské komanprovésti rozvdku v rayon Zborova. Popadl proto dy" hrnec s polévkou a vyrazil z kuchyn, aby donesl své „part" uvaený obd, který byl zárove veeí. Hoši si pochvalovali. Ševcova polévka, tebas s kopivami, jim chutnala jak náleží, snad také proto, že ji vail „desátník". Ale v „sokolské komand" panovala demokracie Když se setmlo, sebral Švec asi 15 bratí a šel s nimi na rozvdku. Nepátelské baterie se rozhuely Bily po ruských okopech, v nichž se krili ruští zemljakové. Bílé obláky dýmu se trhaly nad hlavami rozvdík a déš šrapnelových kulí se snášel kolem nich. Pebhli rychle prostoru ped okopy a spustili se do údolí, kterým se vinul lesklý pruh íky. Na protjší stran za ekou byly již nepátelské zákopy a rakouská artilerie si vedla opatrnji. Švec pešel prvý íku a dral se houštím do vrchu. Ale vtom se zarazil ... V koví byl ukryt jakýsi silný drát .

—

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

z oceli.

67

„Pozor, hoši ho nedotýkej." .

„Snad

.

."

zašeptal

je to telefon,"

— co by

„ert ví Zvdavý

„je tu drát

tiše,

nikdo se

ekl Maza. mohlo

být," rozumoval Voženílek. Málek, nedbaje Ševcova rozkazu, škubl tajn lehce za drát. Za okamžik teskla již na nepátelské stran to

br.

salva.

„Prokletá zvdavost," vrhl Švec vyítavý pohled na br. Málka, nebo jeho bystrému zraku neušlo jeho provinní. „Te jsme prozrazeni." Stely hvízdaly neklidn a výhružn kol hlav dobrovolc. „Musíme zpt," bruel Švec Byl nejvyšší as. Výstely taskaly a slévaly se v divoký rachot. „Hrome to nejsou rakouské vintovky," (pušky), zadýchan v bhu poznamenal jeden z dobrovolc. Byl to novodružiník, uitel Novotný „Tak se mi zdá, jako by ." to byly nmecké pušky. Znám jejich praskavý zvuk „Nesmysl," usmál se Maza, „kde by se tu vzali Ger.

.

.

—

.

•

.

.

mánci

.

?

Sotva se však šastn octli v ruských zákopech, kde byl již rozruch, zadržel je velitel jedné roty Izmailovského pluku. ." vítal je pátelsky, nebo znal již od„Nus' gaspada vážné eské rozvdíky. „Nmce jste vidli?" „Nmce?" divil se Švec. „Naproti nám pece stojí rakouské ásti." .

.

„Už dávno ne," ekl poruík. „Ped dvma dny stáhly se do zálohy a vymnil je jakýsi nmecký pluk." „Nu, tak, neml jsem pravdu?" usmíval se sebevdom uitel Novotný. „Jen bych rád vdl, jak to bylo s tím drátem," nešlo to do hlavy bratru Málkovi, který se sám na sebe mrzel za svou všetenost. „Zcela jednoduše," usmál se Švec. „Nmecký vynález Drát patrn byl ve spojení s njakým signalisaním zaízením a jakmile se ho nkdo dotkne, uvede ho v innost." „To by mohlo ..." trochu zahanben ekl br. Málek. Rozvdka se vrátila do Komlošpataku o plnoci. Znavení vrhli se hoši do chat, v nichž byli ubytování a záhy .

08

.

.

upadli v tvrdý spánek. Ale ped rozbeskem dne již je probudil jakýsi ruch na návsi. ." volal bratr Maza, vyhlížeje rozespa„Hele, Vykypl lýma oima ješt ven. „Copak nám asi nese?" Vykypl pijel práv z arné od štábu 49. divise, u nhož .

byl

1.

„Hoši

cm,

.

vzvod Klecandovy plroty. budeme se prý hýbat,"

—

kteí

„Kam?"

nho

se kol

nedviv

Austrijci utíkají jako zajíci." „No, nevím nic bližšího," hájil

jak jsem koupil." noci se vypravil

V

Rejek

.

.

se

mrueli brati. „Vždy

Vykypl. „Prodávám,

V arné

Švec ke Klecandovi.

njaká neklidná

byl Emil

Vykypl zvdav-

ptali se brati.

„Nazad," ekl Vykypl. „Aby t husa kopla,"

rušno a

hlásil

seskupili.

nálada. První,

.

„Pepíku, jsi to ty?" radostn ho vítal Emil. „Snad nejedeš pro poo;ony?" (Dstojnické nárameníky.)

„Nerozumím

bylo

koho Švec potkal, si

už

lehce se zaervenal Švec. zadán k povýšení na praporíka? Honzík Syrový Ale u všech rohatých, ty to pijímáš A ila jako njaký trest?" divil se Rejek, když vidl vážnou tvá Ševcovu. „Což t to ani trochu nenapluje radostí?" „Zapíral bych, kdybych ekl, že ne," odvtil vážn Švec, Býti eským ..napluje to jist radostí, ale i obavami dstojníkem v eském vojsku," dodal pak zádumiv, spíše li

,,Což nevíš, že

—

.

."

.

jsi

.

.

.

m

.

.

.

jako pro sebe, „jaká to odpovdnost." ." pokril rameny Rejek Abych však nezapomnl " ekl živ.

„Jsi stále týž filosof

rukou

—

,,

.

.

—

a

mávl

Dostal usmyslilo? nepsala?" ,.

dve

jsem dopis od Lízy Víš, co si to bláhové Pil jde prý za milosrdnou sestru ... A Ljuba ti „Ne," ekl Švec a zdálo se, že otázka Rejkova ho njak pekvapila. Vskutku, od onoho okamžiku, kdy se v Jekatrinodaru rozlouili, nedala o sob Ljuba ani slyšet. A Švec skoro na ni zapomnl. Vždy vru nebyl ani as ani nálada na podobné vzpomínky. Proto také Švec ihned zmnil rozhovor. „Jdu ke Klecandovi," ekl za okamžik. .

.

.

69

„Dovedu t k nmu," ekl Emil. „Je však v prachmizerné nálad. Ale není divu ..." A jal se mu vyprávti o tajemných povstech, které se šíily jako lavina. Nco není v poádku. Jakési tajemné, neestné ruce, jako by sahaly na est ruské armády. Kdosi ji stahuje do propasti, klade pekážky, rozvrací týl i frontu. Není dostatek náboj a steliva, vojáci jsou nedostaten obuti a obleeni, zásobování potravinami vázne. Z hlavní stávky docházejí co chvíli píkazy, nad nimiž velitelé armádních sbor kroutí hlavami. A pi tom Nmci prý peskupují sem ohromné síly a pokoušejí se zachrániti rakouskou armádu.

—

—

Nevil Ševcovi se toila skoro z toho všeho hlava. Rejek byl vždy trochu pesimista „Nazdar, brate podporuíku ..." zdravil proto vesele ." Klecandu, „jdu na pezvdy ." vítal i Klecanda Ševe „Nazdar, brate praporíku s úsmvem, který však byl zastínn njakou starostí. „Ach ješt jím nejsem," bránil se Švec, „nepicházím také proto. Jdu na skutené pezvdy o situaci a pak potebuji dobré boty." „Dobré boty mžeš mít," usmál se Klecanda, „ale zprávy ti mohu sdlit jen zatracen špatné." Jeho obliej zvážnl... Ohlédl se kolem sebe a pak se naklonil k Ševcovi a ekl tlumen: „Nmci prorvali na severu náš korpus. Jsme v pytli." Švec zbledl. Nechtl viti této zpráv, která pišla tak .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

—

neoekávan. Te, když

karpatskými hbety a sebou demoralisované Rakušany jako poplašenou smeku, mli by se snad náhle zastavit i dokonce ustupovat? Ne ... to byla njaká mýlka. Snad je to zrádná njaká agitace, poraženectví, zlomyslné vyvolávání zmatku Snad Nmci vyslali skuten Rakušanm na pomoc njakou tu divisi. Ale co je to proti tm ližasným reservám svží ruské síly, proti je jich artilerii, jízd a nesmírným zásobám? Ach snad Kle canda neví nic uritého .Jsou to jen nezaruené povsti Nicmén Švec se vracel do Komlošpataku zneklidnn Ale cestou se trochu upokojil. Ve vesnici bylo vše pi sta rém. Rozvdka „sokolské komandy", kterou vedl Kolesni se prorvali

pdu, když ženou ped

vnikli až na slovenskou

.

.

.

—

.

.

.

.

TO

.

kov, byla dokonce na posici. Švec ulehl uklidnn ke spánku. Ale ke tetí hodin ráno zabouil kdosi na okno chalupy. „Kdo je?" rozespale se vztyil na slamném lžku Švec. „Brate," ozval se hlas Fierlingerv, „máš ihned jíti k adjutantovi." „Co ho ert bere?" mruel si Švec. Neml tohoto dstojníka píliš v lásce. Praporík Brovko nebyl snad ani v jáde zlý lovk. Ale byl úžasn pohodlný, jeho podivuhodná lhostejnost a klid byl až chorobný. Zdálo se, že „sokolská komanda", kterou zddil po Uspenském, je mu jen píjemnou píležitostí, jak tráviti pohodlné dny na front. Staral se jen o své dobro a odvážné a nebezpené rozvdky pe-

nechával dobrovolcm. Brovko pijal Ševe i ostatní poddstojníky s bohorovným klidem, vychutnávaje labužnicky

vonný dým papirosy. „Odstupujeme," ekl lhostejným hlasem. „Jakmile se vrátí Kolesnikov s rozvdkou, dáme se na pochod." „Dovolte, Vaše Blahorodí," osmlil se zeptati Švec. „Smr odstupu?" ." „Nazad," zavrel praporík. „Za našimi pluky rozmluvy rozléhal Za této hluk lidských výse již venku kik a zem zaala dunt pod krokem odstupujících rot oakovského pluku. Zarachotily temn povozky, kon ne.

—

pokojn ržáli stel a praskot

a chvílemi

trhajících se

.

zahuel táhlý ev dlových šrapnel v blízkosti vesnice

vý.

.

.

V

tom okamžiku bylo již jasno, že ústup je drtivou skuteností. V mžiku byli brati vystrojeni a ekali netrpliv na návrat Kolesnikových rozvdík. Ruský pluk byl již dávno pry, když hoši se konen pihnali s láteením a nadávkami na rtech. Celý den byli v posici. A v noci jen náhodou spatili, že tele2;rafisté pluku stahují dráty. Bylo jim to nápadné a když nikdo nepicházel, vrátili se bez rozkazu do vesnice. „Zatracený bagáni," zlobili se brati. „Byli by nás nechali v rejži jako naschvál." „Což velitel vám nevzkázal, abyste se vrátili?" ptal se udiven Švec. „Brovko?" zahuel jeden z bratí. „Ten se tak stará, kde

—

co sežrat."

71

Když

jarní slunce již rozlilo svou zlatou záplavu a ztemnlých hvozdech, vyrazila

„sokolská komanda" tím u srdce .

.

po

slo-

konen

venských nivách

z

Komlošpataku. Podivn hylo bra-

.

nkam

za Krempno," utšoval sám sebe i ho." „Vyrovnává se prý fronta „Zbyten nás odtud ženou," mínil i br. Málek. ,.Za pár dn tu svolo germánskou vykouíme a na Husa jsme v Praze na Staromstském námstí." Tato dvivá slova rázem povznesla sklíenou náladu dobrovolc. Skuten, vždy se nemohlo jednati o nic jinéVýho, než o doasný manévr. Komanda šla v poádku. buchy šrapnel, které se však vysoko trhaly nad jejich hlavami, vzbuzovaly v nich jen úsmvy. Jedna z ruských baterií vyboila najednou prudce do kopce a chystala se zaujmouti nové posice. „Nu, neíkal jsem to?" zvolal Fierlinger. „Jaký pak

„De

chy

se jen

br. Fierlin^er.

.

.

—

." ústup Ale baterie se náhle obrátila a dala^ se opt v trysk dorazila do Sokolská komanda táhla dál Krempna. Ale nad stechami chalup zaaly se trhat šrapnely Komanda se tedy hnula znovu za odstupujícími Rusy Dobrovolci šli. šli bez oddechu Cestou dohánli pchotu, která se valila jako kalný, šedý proud vody širo.

.

.

.

.

.

.

kou

.

.

.

.

Konen

.

.

.

silnicí.

.

A

zaal

tento proud

.

tarasiti

.

cestu artilerii a

obozu, které ji dohánly. Zlostné výkiky artilerist, ženoucích kon do stoupajícího srázu, mísily se v repot pšák, kteí uhýbali ped kopyty koní. Praporík Brovko, chtje si zkrátiti cestu, vedl komandu pímo pes srázný vrch u

Dukelského prsmyku.

Ztratil

smr,

zbloudil

.

.

.

Znavení

dobrovolci klesali únavou. Švec starostliv pozoroval obzor. Naléhav žádal praporíka, aby zmnil smr více doprava. Praporík lhostejn vyhovl Komanda se dostala šastn do Chýrova. Dva dobrovolci zstali zpt a nikdy je už nespatili.

—

.

.

.

V Chýrov se komanda dozvdla, že prsmyk Žmigrodský a Dukelský byl již obsazen nepítelem. Dobrovolci byli tedy opravdu „v pytli". Zmocnila se jich lízkost. Ale praNaídil, aby se komanda rozporík Brovko byl klidný .

72

.

.

po chatách. Že se zde bude nocovat a ráno po osmé se vyrazí dál. Dobrovolci zstali obleeni. V noci Všichni zaal nepítel vesnici obstelovat. Nikdo nespal reptali Nepátelské stely zaaly pleskat o zdi chalup a zavrtávaly se do dubových trám. Dobrovolci se chápali místila

—

hodin

.

.

.

.

.

.

zbraní.

„Brate," naléhal Maza na Ševe, ,,jdi k adjutantovi. Je ." nejvyšší as, abychom vytáhli paty „Mám rozkaz setrvati do osmé hodiny," namítal Švec. .

.

Kolem se pehnaly ruské povozky Jakýsi dstojník na koni val na vozatajce, který se opozdil a jal se ho bíti nagajkou. „Eh, ty svolo," láteil, „plenu jist neujdeš. A co vy zde? Co jste za?" oboil se na družiníky, ekající v houfu na silnici. „Jakže eši? Ach, chce se vám jist do zajetí, co?" ušklíbl se nehezky, podezívav a odklu.

.

.

—

sal.

Ševcova tvá zrudla Pak beze slova spchal k BrovByl u nho již Fierlinger a jiní, kteí ho budili z libého spánku. „Nu, ladno," konen zabruel rozespalý velitel. „Uvait naped aj a pak vyrazíme." zabouili dobrovolci, když jim Švec „K ertu s ajem ." sdloval rozkaz velitelv. „Pjdeme sami Švec bžel znovu k Brovkovi. ." rozhnval se praporík. „Nerozumls' „Stupaj k ortu rozkazu?" Švec se vrátil k bratím rozrušen a sdloval jim o ne.

.

.

kovi.

—

.

.

.

.

.

.

uvitelné tvrdohlavosti

„Ve

.

velitele.

nás," zvolal náhle jeden z bratr. „Ano, nás," volali druzí, „budeš-li mít z toho mrzutosti, vezmeme vše na sebe."

ve

njaké

okamžik bledý „Ne, brati," ekl po chvíli, to sám Povedu vás Šagom marš!" A komanda vyrazila z vesnice Ale sotva ušli asi 500 krok, piklusal za nimi Brovko. „Stoj," zavelel, „krugom, šagom marš!" Dobrovolci se zarazili a mechanicky vykonali tyto poŠvec

stál

„zodpovím

.

si

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

vely.

„Stoj

.

.

."

zahml opt

praporík Brovko

a vztekle švi-

73

hal jsi

biíkem do vzduchu. „A ty?" osopil se na Ševe, odvedl komandu bez dovolení?"

„pro

„Abych ji zachránil," ekl Švec, hled pevn praporíkovi do oí. „Prosím, Vaše Blahorodí, doložit vc naalstvu. Já si to zodpovím." „Jakému naalstvu?" ušklíbl se Brovko, chvje se zlostí. „Snad je ješt u nás njaké velení," odvtil Švec s lehkou ironií.

Vtom

mocný

sloup dýmu, hlíny, posledního stavení. Chuchvalce hlíny uhodily Brovkova kon do bok, který se vzepjal. Kol hlavy praporíkovy hvízdla kulka

zadunl výstel

kamení

a

drnu

vytryskl

a

nedaleko

.

.

.

Druhá „Krugom, šagom marš," .

.

.

zavelel praporík, a komanda se dala rychle na pochod. Za nkolik hodin byla vesnice v rukou nepítele.

9 „Dnes pijde praporík Švec," prohodil bratr Vašátko, který se vyhíval na sluníku ped palatkou. Bylo to v eské vesnici Rakovu již za Brody. Po strašlivém Mackensenoprryvu u Gorlice a Tarnova, byla celá III. ruská armáda vytlaena z Karpat a zastavila se až na Sánu. S tžkým srdcem opouštli družiníci slovenskou pdu. Když se dozvdli, že Itálie vypovdla Rakousku válku, srdce jejich trochu okála. Ale Rakušané dobyli Pemysl zpt a ruská armáda dala se na další ústup z Halie. Podivné povsti doléhaly na frontu z Petrohradu. Nikolaj Nikolajevi, o nmž mezi družiníky se vyprávly hotové legendy, byl zbaven vrchního velitelství. O carovi, který se ujal sám vrchního velení, trousily se nelepé historie. Stín Rasputina ležel již Mluvilo se o zrad, o nepoádcích v zánad Ruskem sobování armády i v zázemí, o smlouvání se s Nmci za zády spojenc. K tomu z Kyjeva se trousily zprávy, jak tžko Svaz sl. spolk prosazuje rozšíení „Družiny". Ruské

v

.

74

.

.

kruhy prý sabotují i vlastní vrchního velitelství. První plrota druhé roty

pání carovo

a

rozhodnutí

„eské Družiny", které velel Šejk, dostala se až sem k jakémusi krymskému pluku 12. korpusu, jehož štáb byl v Sviuchách. Bylo to již v hlubokém týlu a zdálo se, že strašlivý tlak nepítele ustal. Ale hoši se mnoho z toho závtí netšili. Byla tu Dstojníci krymského pluku honili nuda, týlová nuda zemljáky na cviení, jako by to bylo nkdy v míru na vojenském cviišti. poruík Šejk se domníval, že družiníci poruík

.

.

.

A zemljákm

dobrý píklad a inil totéž. Pitom ruský štáb se o „Družinu" píliš nestaral, a poruík Šejk nebyl dosti energický, aby sjednal nápravu. Brati byli proto nespokojeni. Když se doslechli, že pijde nový, mladší dstojník Švec, nkteí se zaradovali. Ale jiní vyslechli tuto zvst lhostejn. musí dávati

zásobování vázlo,

nebo

„Ten to nepedlá," mínili. „Vrána vrán oi nevyklove," ekl Havlena. Byl

to jeden tarnovských novodružiník, horník odnkud z Kladenská. „To se zas mýlíte," namítl bratr Málek. „Jen až Švece poznáte." „Copak ho neznáme?" ušklebovali se pochybovai. „Ne," trval na svém Málek. „Jen si necht o vypravovat Ten náš sokolský cirkus zachránil jen on vi. Mazací?" obrátil se na bratra Mazae. „Ba " kývl zamyšlen hlavou Maza. „Nebýt tenkrát jeho, tak sokolská komanda' zavala jako Kornilov s celou svou divisí." „A kde je te Brovko," ptal se kdosi. „Ten? Dlá zase adjutanta," usmál se Maza, „taková z

nm

.

.

.

—

—

,

potvora."

„Ty

seš

na

nj ákej

našvípnutej,"

divili se

brati.

by ne," roziloval se Maza. „Chlap nám na ústupu zdrhl a nebýt Ševe, jaký sme byli? Hergot, ešt dnes mám tu melu v kíži," vzpomínal. „Však jste vidli tehdy v Rýmanov, ne? Vy ste se nám potom zdejchli ... A my zstali jako stádo vovcí bez berana. Brovko spal u áký štramácký Polky a Nmci byli asi hodinu cesty. Švec nás vyved. Do pochodu nám hmla dla ze tí stran. Byla pekelná tma. ,,Jak

75

.

ale te srae padali jako Vodpoledne jsme ešt zpívali a usínali únavou jako koata. Leželi sme jako snopy .. Vidli sme se už v germánským plenu a umlouvali sme se, že bude nejlíp rozbhnout se mezi zemljáky, aby nás Nmci hned nepovsili. Nkerej sme už mli pipravenej runí granát Nikdo se vo nás nestaral. Pro sebe Bhal, vyptával se, kde je naše ást, chodil Jen Švec vod jednoho k druhýmu, povzbuzoval, domlouval, prosil nkdy nadával a klel jako Machoraedán. Sebrali sme se a .

.

.

mouchy .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

jak se dalo. vedle cesty po cest, píkopem uhánMezi náma se prodírala atalerie, valila se pchota ly povozky ... V píkopech se váleli Rusáci a usínali. vali sme na sebe a udržovali sme pískáním mezi sebou spojení. Konen sme pešli most pes Vislok a utáboili se v njaký vesnici. Celou noc odcházeli Rusové a ješt ráno se trousili opozdilci. Brovko nikde. Ve 2 hodiny ráno povídá .' Ale co bych vám Švec: ,Hoši, pjdeme dále My šli to všechno líil," perušil se pojednou ve svém vyprávní. „Zkrátka Švec to byl, kerej nás doved až do njakýho hnízda, kde byla dráha. Zem se tehdy tásla jako sulc jaká to byla kanonáda. Švec nás zahnal do vagón, který byly peplnný rannejma a tak sme se dostali až do Rzeszova a pak do Lacutu ke štábu. A dyš sme se tam po hloukách sešli najednou dostal Sozentovi telegram od Brovka: Sokolský oddíl se mnou chodím na rozvdky.' Sozentovi zuil ... A to byl, to ce ví, taky konec naší sokolský komandy'." Hoši naslouchali s naptím barvitému líení Mazaovu, který teprve nedávno s Málkem se vrátil k rot. Švec najednou vyrstal v jejích oích. Znali ho ovšem jako svdomitého vojáka, schopného instruktora i odvážného rozvdíka. Ale pece jen si ho nedovedli dobe pedstaviti jako šli

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

—

—

—

,

,

dstojníka. Švec skuten ten den pišel a

Maza, když ho

stoji.

Bože

mj,

jaká

njak zvážnla, dobrácké nly. Ale

vzpomnl •76

.

.

.

Pišel v nové uniform, ztuhl v ztrnulém poním stala. Jeho tvá ztmavly a jako by zpís-

mimodk zmna se to s

spatil,

jeho oi jen co je pravda. jak byl obervaný, zarostlý a vyhublý slušelo

mu

to

.

.

Maza

.

.

.

.

Jeho

si

tvá-

e

byly ovšem i nyní vpadlé, ale svalnatá, vypracovaná jeho postava teprve nyní vynikla v piléhavé uniform. „Nazdar, brati," vesele se zdravil Švec s hochy. „Nu, tak a podejte mi Mazací a ty Málku, netrubte tak na mne ." pracky. Budeme zase válit spolu ." zakoktal Maza. „Tak tono Vaše Blaho „Brate," perušil ho oste Švec. „A te, hoši, povzte, jak se tu máte?" „Jako nahý v trní," zabruel starší již dobrovolec Velík.

—

.

—

„Ani

se

.

.

.

brate praporíku neptej."

nho zkoumav podíval Jeho Sjel pohledem po ostatních jak bledá njak vyhublí, bez krve, oi mli vpadlé Švec se na .

.

.

.

.

.

.

.

„Brate praporíku, máme hodn z dobrovolc. „Bratr podporuík nás

.

.

byla nVšichni byli

tvá

.

.

zaal jeden hladem ... O nic

stížností,"

muí

se nestará." ." usmál se Švec. „Aj, brate „Snad trochu peháníte Vašátko, nazdar," zvolal na blížícího se dobrovolce. „A .

.

Wuchterle Tak budeme zase pohromad." „Vítáme t, brate praporíku," zdravil ho Vašátko. „Cekáme na tebe." „Jakže?" divil se Švec. „I tys njak rozmrzen?" Vašátko kývl hlavou Uvdomil si, Švec se zarazil že by nebylo diplomatické pouštti se nyní do veejného vyslýchání bratí. Ne Šejk je pece velitelem a on jeho podízeným Promluví si naped s ním ... a pak se teprve vyptá bratí. Vašátko a Wuchterle jsou jist vážní hoši a nalejí mu istého vína. „Dobrá, hoši ráno si o všem promluvíme," ekl proto mírn, „nyní však již musím jíti," a pozdraviv se se všemi odešel k Šejkovi. „Neíkal sem to?" huel Havlena. „Vrána vrán voi nevyklove. pude k Šejkovi a ten ho už zpra.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

Te pkn

cuje.

„Švec není z tch, který si dá nco napovídat," hájil ho Wuchterle. ." vrel Havlena. „No, budeme vidt Podporuík Šejk pijal Ševe s neskrývanou radostí. „Dobe, žes' pijel," vítal se s ním. „Já, kamaráde, to .

.

ák 77

tmi hochy

Všechno nedovedu. Nevycházím s nimi dlají jen na zlost." a v duchu se Švec naslouchal pozorn tyto lamentace mrzel. Zdá se, že tu jsou njaká nedorozumní. Ale kdo je vinen? A v jakém postavení hude onr' Má snad on rovnat tyto neshody a rozhodovat, kdo má na nich viny? Hned druhý den dal se do opatrného vyzvídání. A když Vašátko, Wuchterle a jiní mu vylíili nestrann situaci, udeil na Šejka, ahy se postaral o lepší stravu a projevoval více 8

.

mn

.

.

—

bratrství

v

pomru k dobrovolcm,

jichž

citlivost

dobe

znal.

„Bylo by nejlépe," radil Šejkovi, „žádati o peložení jinam, když krymský pluk o nás nestojí." Šejk poslechl ... Za nkolik dn byla plrota pidlena k 10. jízdní divisi, kde byla dobe pijata. Ale již po 2 dnech byla pidlena ústupu. V patách majíce k 19. divisi, kterou stihla na nepítele, ubozí dobrovolci ustupovali znovu pes Styr a zastavili se až na behu Ikvy. Nastala doba odvážných rozvdek proti stále útoícímu nepíteli. Tu teprve brati poznali Ševe. Jeho odvaha a

—

klid se jim líbily. Švec se rád zasmál, rád si zazpíval a zažertoval. Byl písný, ale jeho písnost nebolela. Staral se skuten jako jejich „starší bratr". Všichni pociovali o tuto vzájemnou bratrskou rovnost, ale ve služb vyzaovala na z jeho bytosti tak zvláštní autorita, že stáli ped ním vypjati, až se v nich tajil dech. všechny stejn rád. Bral je na rozvdky bez rozdílu, mlky uznával chrabrost jednch, povzbuzoval slabší, ale káral liknavé. „Báze," íkával, „není híchem a dá i se odvyknouti, ale lenost,

n n

Ml

mže

se pemáhati. „Ten kdo sebe pemže," ekl jim, „je nejvtší heroj, nejvtší vítz." Nabádal je k istot a dbal, aby se dobe oblékali. Chtl, aby byli vzorem ruským vojákm. A tak, jako vyžadoval káze od prostých bratí, žádal demokratickou blahovli od nadízených.

to je

hích

a ta se

musí léiti". Je teba

Podporuík Šejk a

n •78

byl rád, že je zbaven o tyto starosti hoch Ševcovi. Sám vnoval se hlavvýslechu zajatc, které mu Švec vodil se svými rozvd-

penechával výchovu

"

"

a sestavoval na základ jich dmyslné relace, které byly ve štábu velmi cenny. Tak plrota a ovšem i její velitel získávala stále více sympatií. V íjnu dostal Švec doTáhlo ho to do Jekatrinodaru, na který volenou

íky

—

ml

krásných vzpomínek a kde ml tolik pátel a známých. Ale myšlenka, že se tam sejde s Ljubou ho njak tížila. Již se skoro rozhodl, že pojede radji do Kyjeva, ale v poslední chvíli zmnil svj úmysl a jel pece do Jekatrinodaru. Oj, jaké to bylo shledání se všemi známými. Mnohé ovšem už nezastal. Novosilcev nebyl už editelem obchodní školy a místo nho vedl uilišt ech Drbohlav, jehož dti však už neumly esky. A od dobré Marie Vasiljevny se dozvdl pekvapující zprávu o smrti Ivana Vasiljevie Krupadtolik

rova.

„Umel, sokol, jako když ho blesk zasáhne, srdením úderem " vyprávla. „Ale, co já, baba, široko vám vykládám, Josif Vojtchovi," usmála se pojednou. „Zajisté vám

—

už

Ljuboka

—

—

„Nemluvil jsem s ní dosud," ekl Švec. „Práv chci nemluvil," divila se Marie Vasiljevna. „Jasno, „Jakže že s ní mluviti jste nemohl. Což nevíte, že již zde není? Že Kristina Alexandrovna s Loou i Ljubou se pesthovali do Kyjeva? A já, lovk prostý, myslela, že si s ní snad

—

." vás mla tolik rá odjezdu," perušil ji Švec, „jsem ji nevidl jsem s ní nevymnil. Tož tedy odjeli? A do Ky-

dopisujete.

Vždy

.

„Od mého

ádek

.

—

jeva?"

mj

.

.

.

—

„Tak, milý do Kyjeva," pitakala Marie Vasiljevna, která se stále jaksi nemohla vzpamatovati ze svého pekvapení. „Loa prosadil svou Do junkerského uilišt vstoupil. A Ljuba ? V jakou to krasavici vyrostla A veselost ji opustila," upela na nho vyítavý pohled. Švec však jako by ho nepozoroval Jeho duše byla naplnna zmatkem. Pocítil jakési trpké, bolestné zklamání. Hle, jak se tšil na to shledání s ní. „Tšil?" zarazil se však hned v záptí. Ne vždy se ho spíše obával. V duchu jal si kouzliti scénu tohoto shledání Byla by se mu snad vrhla kolem krku Ronila slzy. A on? Ne nedovedl si pedstaviti v tom okamžiku, jak by se byl zachoval. Jeho

—

—

.

.

.

.

.

.

—

— —

.

.

.

—

79

srdce

i

mozek zstávaly njak chladné. Nakonec

že to takhle dopadlo

.

.

byl rád,

Byl ušeten trapné scény. „Ano,

.

trapné," ujišoval sám sebe v duchu Nepijel sem pece, aby se miliskoval s roztouženým dckem, které vzplálo k bláhovou láskou. Pijel sem naerpat trochu klidu, vzpružit své ochablé nervy a potšit se Ano, potšit a ne sentimentalniit. ." objimal se s ním Jakov Pe„Vítej, Josif Vojtchovi trovi Sokolovský. „Vyprávj, golubík, o svých osudech, .^ vyprávj o Germáncích A Švec vyprávl Byl všude pedmtem obdivu a symZáhy zapomnl na své první nemilé dojmy a ty ti patií nedle v Jekatrinodaru mu prchly jako sen. Vracel se v trochu melancholické nálad zpt na frontu, avšak ne již k ece Ikv, ale na Voly do Klevan, kam zatím jeho plrota byla pevedena ke 102. divisi. Švec se vrátil tlesn osvžen a byl pijat radostn Zaal opt choditi na .

.

.

nmu

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

—

rozvdky

svými druhy a sláva družiník rostla. Radostná pýcha byla by mohla plniti jejich srdce, kdyby se nebyla svírala obas úzkostí a obavami. Nebo vstup Itálie do války zklamal nadje v ni kladené a nezpsobil nijak obrat váleného štstí. Naopak, na podzim pipojilo se Bulharsko k nepíteli. Slavjanofilské kruhy v Rusku byly tžce uraženy nevdností osvobozeného ruskou krví národa a jala se s nedvrou dívati na eské snahy, tím spíše, když evnivost a rznost nazírání mezi jednotlivými se

eskými stedisky, Kyjevem, Petrohradem aly se vybíjeti v nepkné osobní útoky.

i

Moskvou,

za-

dobe této týlové politice. Zdálo zapomíná. Tím více však lnuli k sob a neztráceli nadje v šastnjší obrat. Vždy pes všecky intriky a pekážky získávaly eské snahy porozumní v ruské veejnosti, ba i v nkterých vládních kruzích. „Družina" Kritický stav po velkém rostla na 1. sl. stelecký pluk. ústupu v roce 1915 piml cara uiniti jisté liberální a konstituní ústupky. Nová duma jako by mla pochopení pro eský odboj. Také v týlu jevila se snaha pomoci armád oživením prmyslu. „Svaz eskosl. spolk" nabídl ruské vlád práci eských zajatc v továrnách na obranu Družiníci nerozumli

se jim, že se

na

n

—

—

80

znovu o svolení k vojenskému náboru. V zajateckých táborech zahájena agitace a zajatci se houfn hlásili na práci i do vojska. Le ruská byrokracie dovedla zvrátiti a oddalovati i rozhodnutí nejvyšších míst. NaRok 1915 se chýlil ke konci a blížily se vánoce chodil zaPraporík Švec po nkolik padl sníh myšlen. Ale nebyly to asi tžké starosti, které mu psobily a prosil

.

—

ruské

pomry, nebo obas

„Náš prápora má ten jednoho dne se s ním o

vdík

nem

a

to

si

nco

.

ptali

Skusi hoši Švec vyhledal bratra Fišera a dlouho

si

radil.

Veer

.

.

.

pak zavolal nkolik

si

—

roz-

nauí novou písniku. Ponvadž Švec nebyl škarohlíd,

je

hoši.

se

se usmíval.

za luhem," šeptali

oznámil jim, že

„Jakou?" rád

.

dn

zažertoval, zavtipkoval a zazpíval, brati se tšili, že

bude njaká podaená písnika.

„Tak, brate Fišere

A

Fišer, který

vtipkovali, že

.

.

.

zani,'*

ekl

má

v

sob

„Stille Nacht, heilige

Švec.

nmž zlí jazykové židovskou krev, spustil vážn:

uml dobe nmecky Nacht

.

.

a o

."

„Co je tohle, hergot?" zavrel Maza. „Vánoní nmecká píse," usmál se Švec. „Nmci

ji

zpí-

vají místo naší

„Narodil se Kristus pán

." .

.

„A cákra," uhodil se hubený Lan, známý komik roty, který spolu s Kuerou obveseloval co chvíli bratry svými kuplety, „že tomu rozumím?" „Nu, ovšem," smál se Švec. „Zazpíváme ji našim kriegskamarádm z druhé strany o Štdrém veeru." Hoši se dali do uení. Šlo to nevaln. Nauili se jen první sloku. O Štdrém veeruoblékli na sebe bílé snhové plášt a brodili se snhem za Chomjakovou, ozbrojeni až po uši, k okopm nepítele. Když se doplížili až na doslech, rozestavili se v úkrytu a spustili nmecky: „Stille

Nacht..."

riukovnik Švec

6

81

Pi prvních tónech písn, švec dával revolverem takt které se ozvaly z hrdel rozvdík, zaaly rakouské stráže .

zmaten

.

.

Ale když poznaly zvuky štdroveerní písn, a dobrovolci sami byli uchváceni. Vložili vystril do ní celou svou duši ... A když píse doznla Fišer hlavu a zvolal: „Gliickliche Weihnachten." „Wir dauken,"' ozvalo se z rakouských zákop. Msíc byl skoro v úplku a zaléval nepátelské okopy studenou záí. vylézají temné siluety vojín, kteí Bylo vidti, jak nad tiše naslouchali. Ševcovi „zpívající rozvdíci" spustili hned v záptí esky: „Narodil se Kristus pán ..." A když doznla stílet.

stelb

ustaly ve

.

.

.

n

i

tato

opt

píse, zvolal

Fišer

esky:

„Veselé vánoce." Nazdar," „Dkujeme zahlaholilo to v nepátelských okopech, které najednou ožily. „Pijte k nám na Silvestra," zahoukl njaký ferina na družiníky. Švec dal zase revolverem znamení a hoši

—

spustili:

„//e/ Slované

.

.

."

—

a když dozpívali, Na druhé stran se nikdo ani nehnul vykiklo nkolik hlas „Nazdar", „A te zpt," zavelel Švec. „Vdí už s kým mají co dlat." Rozvdíci se zaali stahovat k svým zákopm. Nesmírný

klid a ticho, jakási slavnostní, smírná nálada naplnila jeVtom zaznly za jejich zády tajemné akordy. hudba. Rakouská vojenská kapela hrála tu tklivou Ach

—

jich duši.

—

vánoní písniku

:

„Stille

Nacht", kterou

práv ped

chvílí

Brati stanuli jako pimrazeni a naslouchali. A když doznly akordy melancholické písn, spustila hudba ízný pochod Rázný rytmus hudby hochy rozhýbal, že se dalo na pochod dom ... Šli vesele, s hlavami plnými nezvykTato lých dojm. Jen Ševcovi bylo njak smutno v duši idylická rozvdka, jako by mu pipomnla bezsmyslnost lidVálka Pro nemohou lidé žíti v míského vraždní. ru? Kde je všechna ta láska, kterou hlásal svtu Kristus, jehož narození dnes oslavuje lidstvo rdousící se navzájem zpívali.

.

.

.

.

—

82

.

.

.

.

.

zv?

jako dravá

mávl rukou

— pry

Teskná nálada

a jeho zrak,

se

který se

ho zmocovala. Ale pak

kalil,

opt

zajiskil.

—

„Ach

„Válka všechno to smrt je hrozná, pravda. A\e smrt není tak vraždní otroctví poroba, zlá. Je nco hroznjšího. A svoboda rodí se jen z krve.'* Švec vyjasnil tvá. A usmíval se, když si obnovoval v mysli celý prbh této „zpvní rozvdky". „Tak vida, špásmachry," zubil se Fišer, „zvali nás na se sentimentalitou,"' zašeptal.

—

Sylvestra." „A také že

Bylo

—

Vná

pjdeme," ekl

proto Vypravil se tedy se zákopm. Sotva se

tlumený zpv.

—

Švec.

—A

.

.

.

šli.

njaký eský pluk. Švec podaí získati njaké pebhlíky. svými rozvdíky znovu k rakouským octli na doslech, zalehl k nim njaký

že proti doufal, že se mu již jisto,

vné

nim

stojí

—

„Tiše," zarazil je Švec a po malé chvíli se již stahovaly svaly v jeho oblieji. Vždy bylo již jasn rozumti slovm

známé „válené" rakouské písn: „Nemelem, nemelem

." .

.

„Jen kdyby nemleli," vrel Maza, „bylo by dávno po vojn." Švec hochy zastavil a plazil se po kolenou až k drátným pekážkám. V msíní zái zpozoroval jasn, že je tam slabá polní stráž. Tiše na ni zavolal. Chlapci se lekli, ale slyšíce eský hovor, nastražili uši. Švec. „Brati jsme zde eští dobrovolci," volal na „Bojujeme za svobodu naší vlasti a Slovanstva. Pejdte

—

k

nám

.

.

."

Rakušany hromady a pak Mezi

n

rozruch Dávali hlavy dojeden nesmle z nich otázal. „Jste z eskýho vojska?" „Jsme z eské Družiny'," odvtil Švec, „jist jste o nás už nco slyšeli." „No jo," ekl opt Rakušák, „našli jsme v okopech vaše letáky a eské noviny." „Tak víte dosti o našem hnutí," ekl Švec. „Od kterého jste pluku?"

—

nastal

.

.

.

se

,

83

„Od 21. mladoboleslavského," odvtilo nkolik hlas sborem. „Tak koukejte k nám mazat," nedokav je zval Maza. „Brati, pamatujte na svou povinnost a Slovan Neklamte se," radil jim Švec, Vítzství Rusko nemine

—

ech

.

.

.

." „nynjší neúspchy jsou pechodné ." ekl „To my víme ... že nás za chvíli zas proženete nkdo na druhé stran. „Dy lítáme jako hadr na holi, .

.

.

.

fronty na frontu."

z

„Tak

vidíte

.

•"

.

koho, za híšnou

opt

volal

vc

.

Švec, „a umíráte a nevíte za

."

.

." ozval se najednou ízný hlas na ra„Tak pokat kouské stran „Dem." A za malou chvíli podlézali tyi Rakušáci i s desátníkem pod dráty a spchali k družiníkra. „Nazdar," volal vzrušen desátník, hled zvdav na eské vojáky. „Vítáme vás," ekl upímn Švec a podával mu ruku Zajatému poddstojníku udlaly se mžitky ped oima. N-

— .

.

.

.

.

jaký pocit bezmrného štstí zaplnil jeho duši. I ostatní snad prožívali stejné chvíle. Hle, jsou mezi eskými dobrovolníky, o nichž se jim tolik vykládalo. S poátku byli tak zmateni, že ani neodpovídali na chvatné otázky. Švec poVedl chopil, co se asi dje v jejich duších a nenaléhal .

je

dol k zemljankám

vším, co vidli ...

V

.

.

.

Nebozí zajatci

.

.

pekvapeni

byli

lese podle silnice bylo rozloženo voza-

pancéová auta

Les a dlostelectvo. Všude ruch hemží šedými postavami voják. Kol povozek, plných bílých a erných pecn chleba, který dráždiv voní, kupí se vojáci s „palatkami" (stanové dílce) a jiní opt pijímají cukr, aj, tabák ... A již jsou u zemljanky Pichází jim v ústrety dstojník Podporuík Šejk ... Ze zemljanky i z okolí hrnou se k nim dobrovolci, v bizarních, ohromných papachách s ervenobílou stužkou, na nohou nemotorné, ale jist teplouké, plstné válenky. Dobrovolci se stavjí do pozoru a zdraví dstojníky. Zdraví je ízn a upímn a jejich pohledy ukazují, že pomr mezí nimi a dstojníky je docela jiný, než na jaký uvykli v rakouské artajstvo,

.

.

.

se

.

.

.

.

.

.

mád. Švec se usmívá ... Je se svými

84

rozvdíky zahrnován

po-

"

A

když vykládá, že noví píchozí nejsou vlastn zaJsou že pišli dobrovoln, tu jásot nezná mezí sypou otázky, vítáni jako brati, se všech stran se na ale také cigarety. A teprve nyní hoši okívají. Oba dstojnívoják ocitá se ci odcházejí a pt bývalých rakouských zorností.

jatci, ale

.

n

.

.

v bratrském kruhu. Zkehlí, promoení a hladoví pojednou se cítí syti a teplo probíhá jejich tlem. Jako by je ovanulo njaké kouzlo a odkudsi z dtství vynoil se jim známý obKaprál Buina raz: blanití rytíi. Pomalu se seznamují je stedem pozornosti. Všichni by rádi vdli, co se dje noví píchozí zase zvdav lapají doma, v echách ... každou zvst o ,, Družin", o jejich bojích, o Rusku ,.Je nás už celý pluk," vykládají družiníci. „Bude se stavt .

.

.

A

.

druhý

.

.

.

."

.

„A zajatci smjí mezi bhlík.

vás?"

nesmle

se otázal

jeden

z

pe-

„Všechno je na nejlepší cest," odpovídali družiníci a vyúporných snahách „Svazu" o rozšíení vojska. „Jen kdyby se ti naši pohlavái tak mezi sebou nekousali," vrel Lan. „A to každý táhne za jiný provaz ... Ti chtjí míti velkou armádu, ti zase spolehlivou menší jednotku, jedni táhnou kládali o

doleva, jiní zase doprava." „Však bude co nevidt v

—

vystíbí

„Tam ádek

.

Kyjev

sjezd a

tam

se to

vše

jim promluvjí už naši delegáti do duše a udlají poPojede tam eek, Syrovj, ila, Vavroch a náš

.

.

Švec ..." ,,Švec jim to už vytmaví," libovali si brati. „Takovejch ." kdyby bylo „To je ten, co nás pemlouval?" ptal se Buina. Hoši pitakali. Nastala noc Jen úryvkovit již doléhají k znaveným pebhlíkm všechny tyto zvsti. Jakási únava ze všech tch dojm je pemáhá. Usínají zvolna i družiníci. Jen desátník Buina ješt nespí. Stále vidí ped sebou energickou tvá Sevcovu a ten jeho zvláštní sugestivní pohled. „Je nás už celý pluk," zní mu v uších. „První pluk .

.

.

.

.

.

A

bude

se

stavt druhý

.

.

." .

.

85

"

.

Buina se usmívá Konen zavírá i on oi ... a usíná podivuhodným, klidným a hlubokým spánkem, jaký se nesnesl na jeho víka již od poátku války Nebo usíná v duchu ne již jako desátník 21. rakouského pluku, ale jako eskoslovenský dobrovolec. Je rozhodnut .

.

.

.

.

.

.

.

lO Msto terase kyjevského hotelu „Praha" bylo živo stáplo v lehounké mlze a nad morem stech probleskovaly zlaté bán kyjevských chrám. Napravo se táhl stíbrný pruh Dnpru, za nímž mizela nesmírná rovina v šedavých parách. Byl vlahý jarní veer U stol sedly skupiny hostí v živém rozhovoru. Bylo na první pohled patrno, že se všichni znají a že mají njaké spolené zájmy. Výkiky i odpovdi létaly od stolu k stolu. Jednotlivci vstávali, pebíhali a usedali k druhým. UstaNa

.

.

.

se

.

viný ruch

.

.

zmítal celou terasou.

U

jednoho stolu sedlo nkolik dstojník tehdy vlastn již 1. sl. steleckého pluku.

„Jsem z nich.

„Družiny",

rád, brati, že už je po sjezdu," ulevoval si jeden „Ten kyjevský vzduch by mi nesvdil." Byl to

—

poruík eek. „Máš pravdu," ekl praporík Švec, dívaje se zasnn v dál za Dnpr. „A pece je Kyjev tak krásný. Pipomíná mi Prahu „Ba.

.

.

."

Má

s

mnoho spoleného,"

ní

prohodil

maliký Vav-

roch. „Je dnes skuten jakousi naší metropolí. že zvítzil nad Petrohradem."

„Petrohradští

asi

l," podotkl jeden

„Mn

také ne

dobe ruským

.

.

rád,

tžce nesou svou porážku. Zejména Pavz dstojník. „Nelíbí se mi .

."

vybuchl

pomrm

—

jiný.

.

.

„Myslím, že nerozumí

„Pišel sem nedávno jako zajatec. Je družiník," vykládal kdosi.

86

Jsem

z

tarnovských novo-

—

" ušklíbl se jeden z dstojník. „Potebujeme také politické pracovníky," mírn ekl Švec. „To chápu," zvolal jeden z Pavlových odprc. „Ale

„Ale na frontu nešel

Pavl

8

škodí.

A

Klecandou koketují píliš s levými kruhy, což nám pak pezírají všechno, co není z Petrohradu." „Trochu jim kivdíte," namítl eek. „Snad mají pravdu,

—

^"

Petrohrad, který je sídlem vlády „Ale zde v Kyjev je vojenský mozek Ruska,"

hájí-li

ro ch.

„V

-

ekl Váv-

ad

musíme míti dobré vojsko a pak teprve dlat politiku." „Je teba obého," ekl rozvážn Syrový, který jako Varšavan klonil se spíše k Petrohradu. „Souhlasím s Jiím Kleprvní

mžeme

candou." „Informace, které pinesl Pavl z Londvna a Paíže," podporoval ho Švec, ..dávají mu za pravdu. Naše politické hnutí za hranicemi, musí býti jednotné." „Pln souhlasím ." ozval se pojednou L. Tuek, který již delší dobu naslouchal hovoru dstojník, kteí jako delegáti pluku byli vysláni na sjezd. „Bohužel, Masarykovy these jsou píliš západnické. Ruské kruhy jsou proti nmu, pro jeho ostrou kritiku ruských pomr." „Naše spása je jedin ve slovanském Rusku," zvolal jeden z besedník. ..Západ je píliš vypoítavý." Tento rozhovor ilustroval jasn názorové rozdíly mezi t. zv. petrohradským a kyjevským blokem. Byly to rozdíly ideové i taktické. Petrohradští snad dobe tušili, že v dob úplného krachu slovanské myšlenky v Rusku, v dob válených neúspch a stále zejmjšího podzemního, revoluního vení, nemže se zahraniní boj a Slovák opírati pouze o Rusko, ale že je nutno navázati i stvky se západem, kde pracovali již prof. Masaryk, dr. Štefánik a dr. Beneš a kdy byl jimi již vyhlášen otevený boj Rakousko-Uhersku a kde na francouzském bojišti již eští hrdinové se proslavili stejn, ba snad ješt více než „eská Družina" na Rusi. Proto se snažili dorozumti se se západem, nebo tušili, že centrem celého boje bude spíše Paíž než Petrohrad, Moskva nebo Kvjev, a proto usilovali o svolení, aby Pavl mohl pes Stokholm do Londvna a Paíže. To .

.

ech

87

se jim podailo a Pavl se vrátil práv ped sjezdem pln optimismu. Ale ten optimismus nesdíleli kyjevští, kteí toužili, aby hnutí na Rusi si zachovalo samostatnost a kteí neztráceli svou víru v slovanské Rusko. Byli ovšem i takoví jako Sv. Koníek z Moskvy, kteí pluli plnými plachtami ve vodách ruské reakce. Bohužel, vlivný organisátor „Družiny" L. Tuek podléhal Koníkovu vlivu a pijal dokonce i jeho spojenectví na sjezdu. A tak Kyjev, po šestidenním rokování zvítzil. Sídlem ,, Správy Svazu" stalo se toto msto a pedsedou po ermákovi zvolen majitel hotelu „Praha" Vondrák. Byl pijat také návrh na novou organisaci Svazu, podle nhož jeho Správa pedstavovala jakousi prozatímní vládu sl. vtve na Rusi. Jaký div, že vtšina sl. diistojník, žijících stále na front, nebyla valn spokojena prbhem sjezdu. Vidli, že tu hraje hodn úlohu osobní evnivost a ješitnost i místní patriotismus. Sevcovi se zdálo, že mnoha pedákm schází širší politický rozhled. Tuek se mu líbil. Ale líbil se mu také Pavl, Jií ermák, Klecanda Porážka Petrohradu ho

—

—

Tukv

—

hntla

a nesouhlasil

s

tmi, kdož

se radovali z katastrofální

porážky petrohradských.

„Tuek triumfuje," ekl proto zamyšlen, když Tuek od." cházel od jejich stolu. „Myslil jsem, že protivy se otupily „ a zatím se piostí," povzdechl si kdosi. „Ó, vy pesimisté," usmál se Vavroch. „Kvas je vždy zdra.

—

.

." vý ." zamruel Švec. „Nejvtší starost mi psobí „Uvidíme Moskva. Každý tam táhne za jiný provaz. Jedni jdou s Pe." trohradem, druzí s Kyjevem „A Koníek," hartusil kdosi, „je blázen. Vytvoiti jeden slovanský stát pod ruským carem. Jaká to bláhová utopie..." „Chce býti za každou cenu originální," smál se jiný. „Je proti západnické orientaci, proti Londýnu i Paíži a zejména proti Masarykovi, ale je i proti Kyjevu a Petrohradu." „Prý zahájil už agitaci pro jakýsi slovanský sjezd," poznamenal ila. ." mávl Švec rukou. „Nu, s ním Byl myšlenkami u své 2. roty Jeho zrak stápl se .

.

.

.

•

Bh

.

.

.

.

88

.

.

I

"

opt v nádherném obraze msta, který se rozvíjel pod ním když vtom utkvl zrakem na vchodu, kudy v hlubin vcházeli práv dva dobrovolci. Jeho pronikavý zrak zabodl se do tváe jednoho z nich. Trhl sebou a zvedl se se židle. ." zvolal sám kaprál to „U erta, nemýlím-li se

—

—

mj

.

.

k sob.

Buina, bývalý desátník 21. rakouského pluku, poznal ihned Ševe a spchal k nmu. „Nazdar, brate praporíku," zdravil ho radostn. „Pece ." jsem t ješt zastihl „Jak ses zde však octl?" divil se Švec. Nebyl pekvapen, že vidí Buinu v kroji eskoslovenského vojáka. Vdl, že Buina jest již ve vojsku, nebo mu psal na frontu. Ale záložní eskoslovenská rota byla pece tehdy v Kremenugu u jednoho ruského pluku. „Pijeli jsme do Kyjeva," vysvtloval Buina. „Jsme v kasárnách na Moskevské. Snad už zítra pjde naše maršová rota na frontu Ach byl bych zapomnl," zarazil se pojednou. „To je pítel, Vodika Praporík Švec," ." obrátil se k svému druhu. „Však jsem ti o vyprávl „Nazdar, brate odkud jsi?" podával mu ruku Švec. „Je Pardubák Od hulán," smál se Buina. „V civilu .

.

—

—

mj

— .

—

ezník

.

.

.

.

nm

.

.

.

„Jsi dlouho v Rusku?" zeptal se Švec, hled mu pátrav v tvá. Byl to menší, zavalitý hoch a jeho postoj prozrazoval hned kavaleristu. širokou tvá s dobráckýma oima, modré Ne modrou se nemohla barva jeho oí nazvati. V jejich zítelnicích, jako by se chvl slabounký, zelenavý písvit Vodika hledl zvdav na praporíka Ševe Jejich oi se setkaly. A oba pocítili v tom okamžiku njaký zmatek. „Zbhl jsem k Rusm ješt v 15. roce u Chotina, nedaleko Kamence," jal se po chvíli vysvtlovati Ševcovi Vodika. „A hned provedl chlapácký kousek," vskoil mu do Buina, který se patrn ve svém píteli vidl. „Prozradil Rusm postavení Rakušan a kozáci jim pak zatopili jak .

—

.

.

.

.

.

.

Ml

.

.

ei

náleží."

?,Eh

—

nestojí to ani za

e," skromn

odmítal

Vodika

chválu svého kamaráda.

89

"

„A

vstoupil

diku

jsi

do vojska?" ptal se Švec, jehož zájem o Vo-

vzrostl.

„Ped

vánocemi," odvtil Vodika. „Rozhodl ses tedy brzy," pochválil ho Švec. „Hle, brate praporíkii," zaal Buina. „Jdeme za tebou s prosbou „Aj " divil se Švec. ." ekl Buina. „Rádi bychom k tvé rot „I ty?" obrátil se Švec s úsmvem k Vodikovi. „Vždy ani neznáš?" „Slyšel jsem o tob," ekl Vodika. „A pak, spátelili jsme

—

—

.

.

m

se jaksi tuhle

„Nu

s

Buinou."

— nemohu vám hoši

nic zaruiti," ekl Švec. „Pokud však znám našeho velitele, jist bude hledti k pání jedno-

tlivc. Postarám se

„Spoléháme na

.

.

tebe,

."

brate praporíku

.

.

ekl Buina.

."

dá dlat," usmál se Švec. „Ale hrome, my tu stojíme jako ti králové. Což vy si ani nesednete?" zval je rychle k jednomu prázdnému stolku. Dobrovolci se nedali pobízeti a za chvíli se pohroužili v družný rozhovor. Oba byli ovšem zvdavi na príibh sjezdu. Zejména Vodika jevil živý zájem a projevoval jakousi bystrost politického úsudku. Zdálo se však, že je jaksi zdrženlivý „Myslím, brate praporíku," ekl jednu chvíli, „že ruští eši nebyli dosti pipraveni na úkol, který na sebe vzali. Ztratili kontakt s naší zemí, kde jsme hodn dál než jsou v Rusku ..." „Jak to myslíš?" zeptal se Švec. ,. Myslím v ohledu politickém i sociálním," ekl Vodika. „Tak trochu jsem to tady poznal," dodal pak s úsmvem. „Víš, dostal jsem od ruského štábu, jemuž jsem prokázal pi svém pebhnutí dobrou službu, doporuující listy. Vezli dokonce na nádraží do Kamence Podolského v koáe. Ale v Kyjev na Keposti mi dokumenty vzali a byl jsem ,pleas' jako druzí. Pracoval jsem v Kurievce na dubílném závod (továrna na barvivo z dubového díví). Ruští ." dlníci jsou jako stádo. O socialismu nemají ani pontí „Tys byl socialista?" tázal se ho náhle praporík Švec. ,,Jsem jím dosud," odvtil Vodika, klada jakýsi draz na

„Uvidíme, co

se

.

m

.

.

—

.

90

.

slovíko,

„dosud".

„Proto

se

také zúastním

naší

revo-

luce."

Švec na nho pohlédl úkonem. Pocítil nco jako pekvapení. Hle, po celou dobu, co je v „Družin", dosud se žádným bratrem nemluvil o socialismu neb podobných vcech. Nikdo nikdy nevykládal o svém politickém pesvdení nebo píslušnosti k nkteré stran. A jak podivn znlo z úst Vodikových slvko „revoluce". Toto slovo „revoluce" bylo vlastn dosud v „Družin" neznámé. Mluvilo se jen o národním odboji, o zápase za svobodu, za obnovení samostatného eského státu. Ale pedstava tohoto státu byla nejasná. Zatím se ztlesovala jen ve sv. václavské korun, stkvící se na praporu „Družiny". A nyní tu vyslovuje jeden socialismus. jaksi nová slova: revoluce dobrovolec Zdálo se Tato slova dotkla se Ševe njak nepíjemn mu, jako by cizí neznámá ruka sahala po symbolu „eské Družiny" a chtla podstriti místo nho jiný. Revoluce to znamená pece chaos, obanskou válku, To je pece tídní boj, zápas o státní formu. Socialismus myšlenka mezinárodní solidarity jedné tídy, negace nacioto je nepítel každého nacionalismu. nální individuality A nacionalismus to byl, který vedl družiníky na smrt, do eského vojska ... A najednou do tohoto národního vojska k internacionálnímu vstupuje snad lovk, hlásící se socialismu, vstupuje tam proto, že snad cíl tohoto vojska kryje se s jeho sny? Švec se mimodk v duchu usmál. Vzpomínal na politické boje v echách a na Morav. Bože, vždy ta vlna tídních, politických zápas, hrozila jednou zavaliti i Tyršovo dílo. Na štstí se tak nestalo. Podailo se sice vy-

—

dv

.

.

.

—

.

.

.

—

vdom

ást sociáln demokratického dlnictva ze ..Sokola", která si pak založila vlastní organisaci „Dlnickou tlocvinou jednotu". Ale byla to jen sokolská kopie. Scházela jí celonárodní i etická nápl Tyršovy ideje Proto byly marné útoky na sokolské bratrstvo. Ba, ani nátlak na všechny socialisty, aby vystoupili ze „Sokola" se pln nepodail. Národní socialisté zstali. Zstalo však i hodn sociálních demokrat a noví vstupovali. lákati

.

—

.

.

—

Hic Což to eská Družina sl. stelecký pluk není v podstat nov evokovaná a do dsledkíi ztlesnná .

.

.

.

.

.

91

—

Tyršova idea národního vojska? Hle vstupuje do nho tak jako do Sokola sedlák i dlník, bývalý dstojník i prostý voják Volnost, rovnost, bratrství v panuje. Nikdo se neptá po politickém i náboženském pesvdení jednoho i druhého, po tídních rozdílech. Zde na píklad Vodika... Hlásí se sice hrd k socialismu Oh jist se však již vymanil z mezinárodního omámení a vrací se v lno odbojného národa. Ano, tak to je Švec se zadíval na Vodiku. A náhle mu byl tento hoch nesmírn sympatický. V návalu jakési touhy dáti mu najevo své pocity, položil mu ruku na rameno a ekl: ." Ale pak se podíval na hodinky a „Jsi estný hoch rychle se zvedl. „Brati odpuste Jak jsme se zapovídali. Musím již jíti neb zítra odpoledne odjíždím k rot. Pijedete zajisté ke štábu do Ivan? Tam si vás už ." louil se s dobrovolci a odkvapil. vyhledám Sirény parník na širém Dnpru houkaly a jejich zpv mísil se do tlumeného hukotu a šumu, který stoupal z kyjevských ulic až nahoru na tuto rozkošnou terasu. Kdesi zaznly táhle zvony... Hluboké údery se rozhuely, doprovázeny jásavými zvuky malých zvonk. Daleko vlevo pod mstem pískaly lokomotivy. Ze sadu u Kupeesského sobraní zaznívaly sladké akordy symfonického orchestru. Od Vladimirské horky zaezávaly se v jemnou tuto harmonii, rezavé zvuky harmušky. Ztichlou ulicí se vracel Buina s Vodikou do kasáren „Tak je to v suchu," liboval si Buina. „Myslíš, že se Švec za nás vezme, abychom pišli k jeho .

.

nm

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

rot?"

zeptal se

.

.

Vodika.

„Švec to slíbil ... a splní jist své slovo," odpovdl Buina. „Jak se ti ostatn líbí?" Vodika jako by peslechl tuto otázku. Ale po chvíli se vytrhl ze svého zamyšlení, „Líbí," odvtil a potom se usmál a opakoval nedávná slova Ševcova, která se týkala jeho samotného, „je to estný hoch!"

—

92

11 švec jel do Kyjeva rád, avšak také s jistými obavami. Byly to ty samé neblahé myšlenky, které ho tížily tenkráte, když se chystal na dovolenou do Jekatrinodaru. Po celou dobu, co se vrátil ze své dovolené, byl nucen zabývati nemiloval ji se Ljubou. Ne Ale pi tom trýznila ho

—

.

.

.

tajná rozmrzelost. Což mu ky o smrti otcov a o tom, že se

njaká

nemohla napsati ani ádpesthovali do Kyjeva? A Leonid .? Le pak se skoro usmál ... Je to tak vlastn dobe. Je alespo vše skoneno však, když ml odjeti do Kyjeva, zmocnila se ho znovu obava. Aby se tak .

.

.

nyní

s

Le

ní v

Kyjev

setkal

.

.

.

.

Te

.

první den kyjevských porad zpsobil, že se uklidnil. Nekonené, asto pohnuté sjezdové debaty táhly se až pozd do noci. A tak to šlo den za dnem, aniž by vlastn píležitosti užíti trochu velkomstského života. Pobyt jeho v Kyjev se krátil a náhoda ho nesvedla ani s Leonidem ani s Ljubou neb jejich matkou. Sám pak je pochopiteln nevyhledával. Piblížil se pedposlední veer, kdy jsme ho vidli na terase hotelu „Praha". Teprve nyní trochu volného asu a tu se rozhodl, že se podívá opt jednou do divadla, kde práv hrála petrohradská operní spojiž

ml

ml

lenost „Ongina". Rozlouiv se s Buinou a Vodikou, spchal za svými kamarády. Byl v dobré nálad. V duchu již se tšil na svou rotu Byl rád, že už skonily ty nekonené kyjevské debaty a hádky. Švec neml rád politikaení a pívaly slov, jež se mu zdály prázdnými. On toužil po inech. Nuže, sjezd už konil. Dnes naposled ješt se vyspí v mkké posteli a zítra k veeru už ho bude unášeti vlak na frontu, kde ho ekají tvrdé lžko, námaha a nebezpeí, ale také oddaná, bratrská srdce jeho dobrovolc. Bylo již šero, když se octl na ulici... Jarní oranžový msíc již plul na svtlé, zamžené obloze, ale ješt nezáil. ervené, blikavé svtlo svítilen zahánlo poslední sledy denního svtla z chodník. V tichém sadu, v jehož stedu se zdvíhala starobylá kamenná hradba „Zlatých .

.

.

—

93

"

"

vrat", hrály si ješt dti a opodál na lavikách louskali vojáci semíka, žertujíce s jejich chvami. Párek milenc Švec se rychle uhnul, ale vrazil do se otel kolem nho kohosi loktem. Kychle pohlédl stranou a chtl se omluviti. Proti stál urostlý mladík ve vojenské uniform Jejich zraky se setkaly „Aj Josif Vojtchovi," zvolal mladý muž. „Loa "' vykikl Švec, spativ Leonida v junkerské uniform. Byl pekvapen. Bože, jak ten hoch zmužnl a vyspl. jak mu slušela ta piléhavá uniforma. „Josif Vojtchovi " zadýchával se zatím Leonid, „vy .

.

.

pkn

nmu

—— .

.

.

.

A

.

.

—

Jaká sudba nás

Jak jste se zde octl".'"" odvtil Švec. „A ty, jak vidím, pece jsi se dokal svého a sloužíš. Jak ti to sluší "' závistiv skoro pohlédl Loa na jeho pogony. „A vám „Ml bych t však, Leonide, vytahati za uši," mluvil Švec. „Což jsem vám nikomu nestál ani za ádek? Byl jsem v Jekatrinodaru a teprve tam jsem se dozvdl o smrti ." vašeho otce a že jste zde „ což vás ani trochu nepohnulo, abyste nás vyhledal?" ekl Leonid s jemnou výitkou. „Jak vás hledat v tak velkém mst?" usmál se Švec. „A jak, sudar moj, my jsme vás mli hledati na front?" smál se Leonid. „Ale nyní, milosti, prosím, k nám „Nemohu," spšn ekl Švec. „Mám schzku Jdu do zder*

to svedla?

„Jsem zde na našem

sjezde,"'

—

—

—

.

—

.

—

—

divadla."

„Nuže po divadle," ekl rychle Leonid. „Pijdu pro vás

— Ljuba by vám

nikdy neodpustila," vrhl na

to

mo pátravý pohled. „Pro?" usmál se touží píliš

.

.

nho

krad-

trochu trpce Švec. „Myslím, že ani ne-

."

." „Ach, tak to je," pomyslil si v duchu Leonid, „žárlí ." ekl proto. „Což vdla, kde je vás „Kivdíte Ljuboce konec? Sám jste vinen Vždy se na vás tolik navzpomí.

.

.

.

." dodal vele. nala „I já jsem vzpomínal," .

—

ty

.

.

tomu nerozumíš

„Nu, jen „Miluje

94

.

.

ji,

si

mysli,

jasno.

Nu

.

.

ekl zádumiv

Švec. „Ale

Loo

."

medvde," usmíval

— povíme

si

o

v

se

tom

.

.

."

duchu Loa.

"

„Nievó," mávl pak rukou, jako by piznával, že tomu nerozumí. „Vypravujte však co jste stále dlal"/ Jak je na front? Ani nevíte, jak se již tším, až budu jmenován nebyl konec Snad již k Novému roku. Jen aby zatím ." ekl najednou zachmuen. vojny Švec se usmál „Ach vy ani nevíte, co se dje u nás," tlumen jakoby ustrašen vykládal. „Intriky Skandály S Nmci mír ." chtjí smlouvat „Nevím, že se jim to povede ." namítl Švec. „V obanstvu je nespokojenost Nepoádky V dl." nictvu to ve. Bojím se, Josif Vojtchovi

—

—

—

.

.

—

.

.

.

—

—

.

.

.

—

—

.

.

„eho?"

.

udivil se Švec.

„Revoluce," ekl tlumen Leonid, opatrn se rozhlížeje kolem. Švec lehce zbledl Hle, dnes po druhé již zaslechl to nelepé slovo revoluce. „Vidíš vše píliš ern, Loo," tšil Švec mladíka. „Na." opak Rusko spje k demokratickému vývoji „Myslíte?" zeptal se Leonid a zdálo se, že nová dvra se vrací opt do jeho duše. „Jsem o tom pesvden," ekl Švec. „Ale nyní, hochu,

—

.

.

—

.

—

promi

.

—

Musím již Vojtchovi

.

—

jíti."

" ekl rychle Leonid, „vy tedy k nám opravdu nepjdete?" ." „Ne," ekl Švec skoro drsn. „Nemohu „Ale pro, proboha?" vykikl už rozmrzeu Leonid. „Což vy nevíte, že vás Ljuba miluje?"

„Josif

.

—

.

—

„Práv proto, Loa nepijdu Ale ty se mýlíš a Ljuba také. Není to láska, ale jen díví rozmar Loa svsil hlavu Ne, nerozuml tomu. „Vy odjíždíte?" zeptal se pak skleslým hlasem „Zítra k veeru," odpovdl Švec. „Prošajt " ekl tiše Leonid a když Švec tiskl jeho ruku, cítil, že byla studená jako led. A skoro chladn se .

.

.

.

—

.

.

— —

.

.

.

rozešli.

Švec byl tímto setkáním rozrušen Jaká to neblahá náhoda. Jako by osud sám svedl jejich kroky. A to práv ve chvíli, kdy už myslil, že bude tohoto setkání ušeten. .

.

.

95

ajkovského melancholická hudba ješt více rozbolavla A Puškinv dj, zejména závrená scéna, kdy zdrcenému Onginovi se objevuje v plné nahot ds z prázdjeho nervy.

noty jeho života, psobil na nho dvojnásob. Jaká to divná, bez mravní síly, bez cíle. A on vpravd ruská figura on se chtl snad pirovnávati k tomuto Onginu? On, který Jestliže odmítá lásku Ljuby, má tak vznešený cíl .? Ne není to z njakého svtáckého rozmaru a duševní rozpolce-

—

—

.

—

.

nosti. Naopak ... Je to mravní síla, která mu zakazuje, pohrávati si s tím nevinným, popleteným dívím srdékem, které mu jednou snad bude blahoeiti, že ho vyléil Což mohla tato neblahá láska skoniti jinak než žalostným rozarováním? Je válka Kdy skoní? A jak? Jak skoní ohromný zápas za svobodu jeho vlasti? Zstane vbec živ? Švec si vbec neA vrátí-li se kdy do své zem? Ne dovedl pedstaviti, jak by mohla tato nešastná láska skonit a dále o ní pemýšlel, tím usilovnji trhal i s koeny poslední její sledy ze svého srdce. Tu noc spal neklidným spánkem. A když se ráno probudil, .

.

.

.

.

.

—

ím

tloml jakoby rozlámané. Bylo již hodn pozd, když vstal. A slunce již stálo hodn vysoko, když se chystal k odchodu.

—

Vtom

zazvonil domácí telefon „Pane praporíku," volal nahoru vrátný, „jde k vám ná-

vštva."

„Kdo

to?" kikl Švec do mluvítka, ale vrátný již odza malou chvíli kdosi zaklepal na dvee. „Dál," zvolal Švec a upel zvdav zrak ke dveím. Ty Ljuba. Byla v erném smuse otevely a v nich stanula tením obleku, v nmž její pobledlá tvá vypadala jako z mramoru ... V Ševcovi se zatajil dech „Ljubo " vyrazil konen ze sebe ?,vy?" „Loa mi ekl, „Já," odvtila temným hlasem Ljuba ." že jste zde a že jste nechtl „Nechtl, Ljubo " ekl tiše Švec. „Nechtl jsem, aby ." došlo k tomuto setkání, které nám psobí jen bolest „Vám?" usmála se trpce Ljuba. „Ach, co je vám do keh." kého kvtu, který jste tak krut nalomil „Ljubo to mluvíte," vyhrkl Švec. o jen se petvaujte," pokraovala trpce Ljuba. „Ó

bhl

je

...

A

—

—

— — .

—

.

.

.

.

.

—

96

— em

.

.

.

"

„Což jste již zapomnl na Gelendžik? Zapomnl jste na Bylo to teh? Jen na jeden si vzpomete ony veery dy, když jsme pluli na loce na Tonkij mys. Ped námi plul Byla jasná msíní My byli vzadu váš druh s Lížou a hled na mne tak noc ... A pojednou jste položil vesla .' podivným pohledem, ekl jste: ,Ljubo, jak jste hezká ." ruku vzal jste pak za A „Nu a neml jsem pravdu?" usmál se Švec. vy se smjete," ekla prudce Ljuba. „Což nechápete „Ó .

.

—

.

—

.

m —

— — jak

jste

.

.

.

se

si

.

—

— —

.

.

mnou

— zahrával?"

dít " zvolal Švec v rozpacích. „Bože mj ." „Dít," vykikla Ljuba. „Jaké pezírání nepezírám vás," tišil ji Švec. „Ale jste je„Ne, Ljubo št tak mladá. A tam v Geiendžiku? Bože mj Jak jsem si mohl mysliti, že budete vše brát tak vážn. Každý .

.

.

žert

.

.

." .

.

„Ano, žert

.

vybuchla Ljuba. „Zahrával

."

.

jste si se

mnou,

loutkou. A necítil jste, Milovala jsem vás Hned od prvže jsem již ženou ního okamžiku, vzplanula jsem k vám vášní. Což jste to

jako

nedosplou holikou, jako

s

.

.

.

s

.

.

.

nechápal? Nechápal jste mou úzkost,když jste se rozhodoval do války? Slíbil jste ... a pak jste mne oklamal. Byla jsem uražena Byla bych se za vámi dávno již rozejela, ale bránila mi v tom uražená ješitnost. A te te jsem ." zde. Jako pokorný žebrák stojím tu ped vámi a prosím „Ljubo ... to je pespíliš," vyhrkl Švec. „Cítím svou vinu Neml jsem tehdy tak žertovati. Choval jsem se jako lehkomyslný student. A pece jsem vdt, že jsem ." dosplý muž, že mám doma „Ach " zvolala Ljuba, „vím, že máte doma lásku ekli mi to. Ale jaká je to láska, kterou tak snadno pouštíme od sebe? Jaká je to láska, která nejde za námi až na kraj svta? Ach, nevte jí Nemiluje vás, ta vaše eská milenka. Dávno by za vámi byla pijela Nemiluje vás Snad práv te, kdy strádáte na front, vás jíti

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

ml

—

.

—

.

—

—

——

.

zrazuje

„Ustate, Ljubo iní vás

spaluje,

—"

.

.

perušil ji Švec. „VáŠe, která vás nespravedlivou. Pozbýváte roz-

zlou,

vahy..." Plukoinik Švec

7

"•

„Auo vás

.

—

.

—

šílím

—

Šílím po vás," vzlykala Ljuba. „Miluji

/'

—

„ v tomto okamžiku skoro nenáa já vás, Ljubo vidím," ekl trpce Švec. „Jdte vy ubohá, malá Ta." jano „Vy tedy odmítáte?" ekla Ljuba zlomeným hlasem. „Ne " ekl vele Švec. „Neodmítám vás jako druha Ale nemohu, nemohu, Ljubo, optovati vaše city, které ve ." vás planou. Srdce mi krvácí, ale rozum „Vane z vás mráz," skoro se otásla Ljuba. jen chladná rozvaha „Ne " teskn ekl Švec. „Vidíte, Ljubo, hodn jsem se o vás napemýšlel. A nejen o vás, ale o všech vašich ruských družkách. Jste jako krpje rosy. Osvžujete, ale nejdete ke koenm. Žijete bezstarostn, bez cíle A nepiletí-li zlatý brouk, který by pil vaši vni, kruší vás nuda a tesknota Cítíte odpor k práci, nechápete úelnost života a své poslání jako ženy a matky A cítíte-li prázdnotu, tu padají na vás stíny bezúelnosti a bezsmyslnosti všeho na svt. A pece, Ljubo život je tak krásný i se svými bolestmi. Jen nalézti jeho úel, smysl. Hle, nyní Lidé jdou na smrt, padají po tisících, prolévají krev Myslíte, že pro nic za nic? O, vy ovšem nevidíte v té spoušti, v tch úžasných mracích jasné záblesky vznešených idejí. Co vy na píklad víte o Slovanstvu, o nás, o eších, o svobod? Mluvíval jsem vám o tom asto a zanícen Ale perušila jste mne obvykle skotaivým smíchem. Nemla jste valného zájmu o vážné rozhovory. Bylo vám to nepíjemné jako všechno, co zatemovalo vaše ržové obzory. Vám se chtlo jen zpívat, smát se, létat bezstarostn jako motýl v širých vašich stepích. Co vám bylo po tom, že ty stepi mokvají krví a že je deptá cizácká ." noha? A to je to, Ljubo co nás rozdluje, co „Dosti Josif Vojtchovi," perušila Ševe Ljuba, která Byla naslouchala jeho slovm s pocitem strašlivé bolesti bledá jako smrt. Chápala pomalu tu hlubokou propast, prav„Snad snad máte v která leží mezi nimi ." ." šeptaly rty bez krve. „Prošajt du a nezlobte se na mne," ekl tiše „Sbohem, Ljubo .

—

—

m — .

,

.

.

.

.

.

.

.

—

—

—

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

Švec.

08

—

.

.

—

.

nem

.

.

.

—

" vyhrklo ze sebe nebohé dve a prudce se spchalo ke dveím. ." vykikl za ní Švec. Srdce se mu sevelo náhlou „Ljubo snad navždy. Což mu ani bolestí. Bože, jaký to rozchod ruku nepodá? Ale Ljuba již zmizela ve dveích

„Sbohem

—

obrátivši, .

.

.

.

.

.

.

.

12 Nová správa Svazu zaala provádti svj velký projekt osvobození eských zajatc. V zajateckých lágrech nastal ruch. Pihlášky na práce na obranu i do vojska jen pršely. A také ruské ovzduší se njak istilo. Se zatajeným dechem tou zajatci Šviliovského „echoslovana", orgán to kyjevské správy Svazu, který burcoval eské svdomí a dovedl obratinformovati o událostech doma, o persekuci eského národa a o bojích na západ. Se zájmem tou i petrohradského „echoslováka", redigovaného B. Pavl, zejména o innosti Masarykov a paížské Národní rady a o událostech na západních bojištích. Jen kdyby tch polemických a stranických narážek, kterým zajatci ani celkem nerozumli,

n

tam

tolik nebylo.

Když pochodová rota pibyla po úmorné, nkolikadenní jízd a pochodu do Ivan, ke štábnímu pluku, shánl se již Vašátko po Buinovi. t pozdravuje," oznamoval mu. „Mžete se každý hlásili ke které rot chcete." Rozumí se samo sebou, že Buina se hlásil ke 2. rot a s ním i Vodika a tucet jiných. V Iváni u štábu nebylo zle. Chodili se koupat do potoka a podnikali procházky do pinských vesoviš, plných moál a bažin. Za nkolik pijel za nimi správce vojenského odboru Tuek z Kyjeva a Rajman. Vykládali o sjezdu Bylo povoleno již formovati druhý pluk a s poátku nepatrná „eská Družina" rostla tak na brigádu. Záložní prapor bude v Kyjev. Pove vojsku bude demokratický a bratrský. Každý musí

br.

„Praporík Švec

dn

.

.

.

mr

99

"

od piky. Bývalá rakouská hodnost bude se vzájemn „brate" i

sloužiti

vati

— vi

ueplatí. Oslovo-

eským

níkm. Bude zaveden vojenský pozdrav „Nazdar"

dstojmísto

." Zajatci, kteí krkolomných vt „Zdravja želájem Vaše se hlásí k „Svazu", mohou se pihlásiti na práci do vojenských továren, nebo do vojska. Dlníci budou platiti ná.

rodní

da

.

.

.

.

„Hm," poznamenal jeden

z dobrovolc, „tch prvních bude asi víc." „Nevadí," ekl Tuek, „nám se nejedná o pekotný vzrst armády. Nemáme na ni ani dosti prostedk ... Jde nám více o kvalitu než o kvantitu. Národní da pracujících nám umožní k našim silám, rozšiovati naše vojsko." Brati naslouchali pozorn tyto zvsti. Ale zdálo se jim, že br. Tuek snaží se jim nco zastíti. Když se ho kdosi ptal, v vlastn tkví ony rozpory mezi Kyjevem a Petrohradem, mezi moskevskými delegáty a Varšavou, odpovídal vyhýbav a jevil jakési rozpaky. „Je zkrátka moc kohout na jednom smetišti," poznamenal Vodika k Buinovi. „Každý asi chce hrát prim, chce dlat vdce. Ale revoluce zná jen kolektiv a masy. Takhle to nevyhrajou

úmrn

em

—

Buina Vodikovi dobe nerozuml, ale cítil, že ekl vc. Vbec Buina jevil stále vtší úctu k Vodikovi, nebo ten pevyšoval vysoko jeho prostou, selskou inteligenci. Bylo patrno, že Vodika hodn etl a že býval asi doma politicky inným, nebo se uml o všem velmi plynn vyjadovati. To, že oba pešli dobrovoln

jakousi vážnou

k

Rusm,

zvýšilo prestiž

skromný Buina vtší

záe

obou v rot. Ale dobromyslný a svým vyprávním, aby mnohem

se postaral

obklopila hlavu jeho pítele, než jeho vlastní.

Brati rádi poslouchali jeho názory, které mlouvaly. Ale

nkteí

se

obas

usmívali

.

.

se

mnohým

za-

.

Tuek odejel Nastal den písahy. A v polovici kvtna pišel do Ivan eta Wuchterle, aby si odvedl svou „partu" k rot. Vyšli za svižných pochod hudby, pod vlajícím praporem „Družiny", který nesl starý Heyduk. A k veeru došli do Rudoky. Švec na již ekal. .

n

100

.

.

je prost a podal každému ruku. brate Buino," ekl k svému známému, „že se splnilo tvé pání. A tys tu také " obrátil se pak k Vodikovi a potásl rukou obma. „Zatím se hoši usate v nkteré zemljance. Za hodinu nastupte, pedstavím vás veliteli

„Nazdar, brati," uvítal

„Tak

vidíš,

—

roty."

Dobrovolci se rozbhli mezi nové bratry, kteí

zvdav, ale dosti zdrženliv. Za hodinu mýtin ped dstojnickou zemljankou.

již

stáli

je pijali

na malé

Vyšel poruík Šejk s Ševcem. „Nazdar, brati," zvolal Šejk. ." skandovali dobro„Zdravja želájem. Vaše bíagoródie volci, jak je to nauili. Jen Vodika mlel. Poruík Šejk pešel pak odmeným krokem podél ady nových dobrovolc. Ruku jim nepodal. Nikoho neoslovil. „Smirno," zavelel praporík Švec, když skonila pe.

.

hlídka. ,.Razojdis'."

Hoši však zstali stát a zaražen se dívali za dstojníky, kteí opt mizeli v zemljance. „Copak je to za poízka?" ptali se pak starých dobrovolc na Šejka. Dobrovolci krili rameny. se již

vbec njak pomalu roztála.

Nkteí

Odpovídali

sbližovala.

padli, byli

Pvodní

neochotn. Rota bratrská skupina

ranni a odešli nebo zmiv rot hned od poátku a i

Starodružiníci, kteí byli z nichž mnozí nosili již georgievské kíže, zakládali si velmi na této své minulosti. Dívali se již na novodružiníky trochu svrchu, natož na tyto nováky. Ale byla to povýšenost celkem neškodná, vyplývající z pochopitelné pýchy. Novákové, kteí pišli nyní, byli až na Buinu a Vodiku vtšinou zajatci. Když však starší dobrovolci se dovídali, jakými oklikami a s jakou námahou se mnozí dostávali do vojska, co intrik germanofilských velitel a byrokrat bylo jim zeli.

pemáhati, zaali chápati jejich odhodlání a pomalu se nimi smiovali. Ale tžce se spátelovali s ruskými echy, kteí sem pišli jaksi nedobrovoln. Byli to mobilisovaní ruští poddaní, kteí byli vydlováni z ruských ástí a posíláni do eskoslovenského vojska. byla idea eského odboje celkem cizí. s

Tm

101

"

Vodika od prvého okamžiku

pocítil jakýsi

odpor k

veli-

Poznal záhy jeho povahu. Hned druhý den došlo mezi obma muži k nemilé srážce. Vodika, pecházeje kol zemljanky nezpozoroval velitele, sedícího venku teli

roty, Šejkovi.

a nepozdravil.

„Hej, ty

.

Vodika

.

."

nho

zavolal na

Pak

se zarazil.

pemil

pedpisu. Šejk ho

Šejk,

k

šel

pak

a

„poj sem

veliteli a,

se zeptal:

.'' .

.

pozdravil podle

„Tys

z

nových

dobrovolc?" ." odpovdl Vodika. „Ano, brate poruíku „Jak?" vybuchl poruík. „Což vás neuili, jak oslovovat .

.

dstojníky?"

Ovšem je uili v Kremenbyl v rozpacích oslovovati dstojníky „Vaše blagoródije, vaše prevoschoditlstvo atd." Ale což neslyšel, jak všichni dobrovolci což jim nevykládal Tuek a oslovovali Ševe „brate"? Rajman, že je zavedeno v eském vojsku toto oslovování?

Vodika

.

.

.

ugu

A

Jal se omlouvati

.

.

.

„Mlet," okikl ho však Šejk. „Není nových rozkaz. RusRozumls'?" ký ústav platí dosud „Tak, tono, Vaše blagoródije," vyrazil ze sebe jaksi za.

.

.

hanben Vodika „Co se stalo?" ." „Merzavec .

.

a zasalutovav, rychle odešel. ptal se Švec, vycházeje ze zemljanky. zlobil se Šejk. „Ale to dlá ta civilní ky-

jevská eládka. ert aby ji vzal. Leze to sem na frontu a kazí to disciplinu," jal se pak vykládati Ševcovi celou

trapnou píhodu. snad nebylo nutno tak stroze vystupovat," namítl „Nu mírn Švec. „Dláš si zbyten nepátele, brate poruíku. Nerozumíš duši tch hoch." „Jsem dstojník a žádám prost, co mi patí," odsekl ." Šejk. „Bratíkování nesnesu „A až bude zavedeno píkazem?" usmál se Švec. „Víš pece, že je to rozhodnuto s Pánem Bohem," ekl Šejk. „Ale bude to „Nu pak pamatuj si." poátek konce Vdl, že Šejka nepedlá. Veer Švec pokril rameny šel Švec na rozvdku a hledal dobrovolce, kteí by s ním šli. První se pihlásil Buina a Vodika. Švec se zaradoval.

—

.

—

—

— —

.

10:3

.

.

.

A

byl spokojen jejich odvahou, kterou na rozvdce proOba dobrovolci získali v rot na vážnosti. Zejména Ale nVodika budil stále vtší úctu svou setlostí

jevili.

.

.

.

kteí brati se mraili. „Jsou to z novin vytené vdomosti, promíchané a neurovnané jak vlašský salát," uškleboval se br. Novotný. „Tu politiku si moh' nechat v Rakousku," bruel Maza. Od onoho výstupu s velitelem roty zstal již mezi Vodikou a Šejkem jakýsi napjatý pomr. Oba se sob vyhýbali Vodika však tajn pozoroval ten rozdíl, jaký je mezi dstojníky roty. Šejk byl ke všemu lhostejný, uzavený a upjatý, skoro panovaný. Veškerou starost o rotu penechával Ševcovi a praporíku Horníkovi. Duší roty byl Byl osobn statený, však Švec. Vojáci ho zbožovali jeho chování bylo demokratické, nikdy se však nesnížil k vulgární demagogii. Dovedl se zajímati o život dobrovolce,

—

—

cítil s

jeho radostmi i bolestmi. bylo krásn. Jaro bylo v plném rozkvtu a se erven. Nikde nezpívali tak krásn slavíci jako tam.

V Rudoce blížil

A

ty arovné noci, kdy chodili znepokojovat Rakušáky do zákop. A ty východy slunce Ale brzy vyplašilo slavíky

—

hmní

pinských hvozd dl. „Ofensiva," rozneslo se v rot. vypadalo to, jako by Dla hmla po celé dva dny se ml zboiti svt. Zaínala slavná brusilovská ofensiva. Rakušané neodolali tomuto nesmírnému náporu ruské armády, která je hnala až ke Stochodu. Nepehledné zástupy rakouských zajatc táhly opt jako zaátkem 15. roku ruskou zemí a plnily Kyjev i pilehlá msta. Ruská veejnost okívala Druhá rota šla v patách prchajících Rakušan. Uvázla na as v Tichotín. Pak prošla od kovelské dráhy až k Chorochoninu. Dobrovolci byli plni radostné nálady. Starodružiníci, kteí prodlali jarní velký nástup za Karpaty, v duchu již se opt vidli nkde na Slovensku. Tentokráte již je nezastaví ani dva Mackensenové, myslili si. Také ze zázemí však picházely radostné zvsti. Do Petrohradu pijíždí práv plnomocný pedstavitel eského národa z vlasti a místopedseda paížské Národní Rady, poslanec Dyrych, který se ujme ízení celého odboje na Rusi. z

.

.

.

.

.

.

—

103

Málokdo vdl, kdo „Je loval

to

mlyná

Dyrych. poslancem za naši stranu," vysvt-

je to

... a je

Buina.

„Agrárník," doploval jeho informace Vodika. Kdopak totiž vdl, že Buina je njaký agrárník? A kdopak kdy slyšel nco o njakém agrárním poslanci Dyrychovi?

—

—

—

Takhle kdyby to byl dr. Kramá, nebo dr. Soukup Ale Dyrych byl pro celkem neznámý lovk, bez popularity Pes to upjali nyní veškeré nadje k nmu. Mezi dobrovolci i mezi zajatci vládl neklid. Celá akce Svazu pro osvobození zajatc vázla a povolávání do vojska také. A dobrovolci, kterým se podailo dostati se do záložního praporu do Kyjeva, nacházeli tam pomry tak neutšené, že mnozí již zaali litovati svého rozhodnutí. Co toho bylo píinou, nikdo nevdl. Byla to organisaní neschopnost Správy Svazu nebo nepíze ruských kruh?

Klofá

—

n

.

.

.

Nebo byla píinou rozháranost a nejednotnost vedení, neblahé soupeení, které se zrailo stále prudeji v esko-ruském tisku? Agitace pro i proti Svazu prolínala i mezi vojsko a do zajateckých tábor Mnozí, nemohouce se dostati do sl. vojska, šli do srbské armády. Jiní volali po novém režimu a reklamovali pro zajatce úast na vedení odboje. „Ruští eši prost tomu nerozumjí," tvrdilo se. „Ztratili styk s vlastí Zajatecká masa, to je vlastn národ. Ta má právo mluviti, ba vésti rozhodující slovo v tomto boji. Ta má míti své zástupce ve vedení nebo by pijíti njaký vážný politik z vlasti, který by sjednal poádek mezi sváícími se stranami a vedl náš boj." Nuže, tento politik z vlasti nyní pijel. eský živel kovydechl spokojenji. Kdekdo se zaradoval. Zaradovala se i 2. rota, která zatím žila na front. Jak by se ne.

.

.

.

.

.

ml

nen

všem tm zvstem o strašlivé poRakušan, o úspších diplomatických snah našich zástupc na západ a o píjezdu Dyrychov na Rus, pišla ješt radostná událost vnitního rázu. Nenávidný velitel

mla

radovati, když ke

rážce

—

—

roty kamsi služebn prý na dlouho a snad i navždy odejel a rotu pevzal Švec. „S tebou, brate praporíku " íkali mu brati v návalu jakési bratrské oddanosti, „šli bychom teba do ohn."

—

104

—

zatím budeme chodit jen na rozvdky," smál se chodili Sláva 2. roty rostla Buina i Vodika dostali Georgie. (Kíž sv. Jií.) Noví dobrovolci u roty již zdomácnli a celé toto malé bratrstvo se zaalo stmelovat. Ba i ruští novobranci byli nakaženi nadšením. Novákové chodili piln na rozvdky a vyrovnali se záhy

„Nu

Švec.

A

.

.

.

odvahou i dvtipem starým „bráškm". Jednoho dne pijel kurýr a pinesl Ševcovi telegram. Švec se zamrail. „Jist od Šejka," zamruel. Ale telegram a tvá jeho byl od štábu brigády. Švec jej pebhl zrakem zlehka zervenala vnitním pohnutím. A pak se pojednou rozhlédl po bratích, kteí ho napjat sledovali a jeho oi

—

zesrautnly.

— budeme

„Hoši ,, Jakže?

Kam

se muset rozlouiti," ekl vážn. bys šel? Nepustíme t," ozvali se brati.

„Jsem jmenován velitelem

8.

roty,"

ekl

Švec.

Dobrovolci svsili hlavy ... I Vodika njak zesmutnl. Všichni chápali, že odchod Ševcv je neodvratný. Zaínal už msíc srpen, když se Švec rozlouil s bratry i známými u štábu a odejel do Okonska. Jel s podivnými pocity. Opouštl stochodské bojišt vlastn rád, ponvadž pomr roty k ruskému štábu divise, k níž byla pidlena, nebyl nejlepší. Jen 8 ruským kapitánem Stpanovem, který byl náelníkem výzvdného oddílu u štábu, sblížil se velmi úzce. Poznal ho jako odvážného, energického ruského dstojníka, který chápal eské snahv a obdivoval se odvaze a

dvtipu eských dobrovolc. Také jeho demokratismus

mu

se

Švec opouštl tuto frontu také proto rád, že bojová innost tu njak v poslední dob ustrnula. Ale 8 rotou se louil nerad. Litoval upímn hochy, nebo dovedl si pedstaviti, že až se vrátí Šejk, nastanou u roty zase staré pomry. A tak s rozeklanou duší, se srdcem naplnným steskem, ale i radostným oekáváním nového, samostatného úkolu, odjíždl do Manvi, sledován smutnými pohledy bratí. „Je to jako vo pohbu," zamruel starý Maza, když Ševcova povozka zmizela za záhybem lesní cesty a rozhlédl se po dobrovolcích. A skuten. Hle. Vašátko, Wuchterle, Kutlvašer, Buina ba snad i Vodika? Zraky všech byly zamženy ... líbil.

—

—

105

13 Remice na Ukrajin, to Na návsi, po níž

pohledal.

dné bláto, zapáchající

byla taková špinavá ves, že by

ji

se honila prasata, lepilo se beze-

movkou.

Již

od íjna byla tato bez-

útšná vesnice sídlem Ševcovy 8. roty. A také štábu 1. pluku ... Za jednou roztrhanou chalupou na konci vesnice míhala se v soumraku podivná dvojice. Malý, zavalitý chlapík s rozložitými rameny a s cigaretou v ústech, která byla pilepena v jednom koutku jeho úst pod malým, erným knírkem, sklánl se nad koskou mršinou s ohromným nožem v ruce. Bich zvíete zel strašlivým otvorem a z vyhezlých stev se ješt kouilo. Jiný muž, vyšší a hubenjší postavy zkrvavenou rukou napínal kži zvíete louiti od masa.

a

snažil

se

ji

od-

„To budou mít kluci žrádla," bruel si spokojen zavalitý chlapík. Po celé rot byl znám pod jménem „pan Kódl". Byl z Karlina, kde prý býval pívozníkem a jmenoval se vlastn Píhoda. „To bude gulášek," pochvaloval si. Dobrovolec Kavánek, který pomáhal stahovati kon,

mu

kterého pan Kódl koupil od jednoho mužíka, se usmál. „Kolik pak na tom vydlaj, pane Kódl?" Pan Kódl se naježil. „Myslíš, drbané, že to dlám pro vejdlky?" vrhl vyítavý pohled na svého druha. „Sedumdesát celkových (rubl) sem dal za tu mrchu bagánovi .

A

po poltiníku (pl ruble) dávám

kilo.

Tak

si

.

.

to spoítej,

vejre.

Vtom proízl vzduch zvuk

polnice.

." trhl sebou Kavánek. „Nechaj to bejt „Hrome, povrka pane Kódl. Pak to dodláme." „Máš recht," zabruel pan Kódl, pefél je pefél a pes ten .

se

.

.

.

.

Dem!"

Odhodil nž do trávy, strhl se sebe ohromný pytel, který místo zástry a pikryl s ním poraženého kon. Ve dveích chalupy se zahihala Duna, asi lóletá dcera chazajky, u které pan Kódl s Kavánkem a s nkolika jinými bratry

ml

bydlel.

106

a

mu „Dunaška," vážn se na ni ušklíbl pan Kódl, který, již 40 let, rád si s ní zažertoval, „smótri, aby sem sobáka nepibžála. My sías prídem." Vdla, že s Píhodou nejsou žádné Duna kývla hlavou bylo

.

.

.

žerty.

Ped

remickou cerkví se zatím shromažovala celá rota. Byli to chlapci urostlí jako jedle. Švec z nich mohl míti radost. Byli všichni vtšinou z Taškentu, toho slavného turkestanského msta, které bylo jedním z ohnisek odbojového hnutí. Skoro všichni byli Sokolové. Když je Švec v Okonsku pejímal, jeho oko radostn spoinulo na tchto krásných, zdatných postavách. Nadšení plálo jim ze zraku a jejich tla dýchala silou. Když si Švec po prvé pohlédl s tmito hochy do oí, tu jako by pelétla jakási tajemná Málokdy sžil se tak jiskra mezi nimi. Vzájemná dvra rychle velitel se sob podízenou jednotkou, jako Švec .

s

8.

.

.

rotou.

Rota sestávala

z lidí

nejrznjšího povolání. Byli

to

dl-

emeslníci, uitelé, lékai, rolníci i inženýi. Více t. zv. inteligent než lidí prostých. Ale kdo sml tehdy užíti tohoto rozdlovacího hlediska u lidí, jichž vle i cíl byly jednotné? Kdo mohl miti jejich inteligenci podle školského mítka, inteligenci muž, které válka, zajetí a odboj srovnal jako dravý proud drobouké ohlásky? Všichni byli prodchnuti jeVšichni žili stejnými radostmi i bolestmi. Býdinou ideou valý dstojník jako prostý voják, továrník jako dlník. V Okonsku as míjel klidn. Cviilo se, zpívalo, hráli se šachy i karty debatovalo. A debatovalo se stále živji. Na Rusi práv vzplál bratrovražedný boj mezi vdci odboje. Petrohradská oposice, dvujíc Dyrychovi, naléhala, aby mu Správa Svazu dala vedení. Kyjevská Správa Svazu však níci,

—

—

váhala.

Reakní

slavjanofilové vedli

podkopnou práci

proti

paížské Národní Rad. Ale i v ruských vládních kruzích zavál reakní vítr, nepátelský eskoslovenským snahám. Brusilovská ofensiva najednou tála Jako by ji ísi tajemné ruce zastavily. Mluvilo se o nových germanofilských piklech, o zrad a nepoádcích v armád. Zahraniní ministr Sazonov, který ml porozumní pro eské

Masarykovi

i

.

snahy, odstoupil a místo

nho

.

.

nastoupil germanofilský reak-

107

cioná Sturmer, který vytlail ministerského pedsedu Go remikyna a zahraniním ministrem stal se Priklonský. Vnitní spory v Kyjev podailo se zdánliv likvidovati Štefánikovi, který v srpnu projíždl Ruskem do Rumunska. Ale smír nemel dlouhého trvání. Poslanec Dyrych, lovk i

starý a neinformovaný, dostal se do vleku slavjanofil starého zákalu a zpáteník a dal se zlákati k samostatné politice proti intencím Národní rady. Pokrokový Petrohrad s úžasem zpozoroval, jak se v Dyrychovi zklamal. Štefánik s bolestí vidl, jak tento staecký muž propadá vlivu Stiirmerovy kliky a emancipuje se od kolektivní odpovdnosti. Dyrych neslyšel tak jako Petrohrad a Štefánik již podzemní rachot píštího výbuchu nespokojenosti. Ale neslyšel-li tento Stiirmer. hrozivý rachot Dyrych, slyšel ho jeho ochránce Rusko chystalo sice na jae velkou ofensivu. Podaí se i hrozila jedna pítak i onak bude opt zlomena? propuknouti stejn .! Revoluce, která šera. Revoluce z vítzného opojení jako z bolesti nad porážkou. A proto mír s Sturmer a dvorní kamarila usilovala tajn o již

—

—

A

.

mže

.

—

N-

meckem. Všechny tyto události byly tedy pedmtem debat mezi vojskem. A všechno to nemohlo zajisté povznášeti píliš náladu dobrovolc. Ale nadšení, pevná víra a odhodlání inily divy. 8. rota žila jako shluk rodných bratí. Mla velitelem muže, který si je rázem získal. Jen kdyby nebylo plukovníByl to nevzhledný, nerka Piotrovskýho, velitele pluku íkalo se mu vosní a polonemocný lovk, rodem Polák Pšoncka. Byl to lovk neinteligentní, neurvalý a hrubý. Pust nadával a za každou malikost, div že se nedopouštl násilností. Ale Švec dovedl hochy potšiti a svou rozšafností, srdeností a hvimorem zaplašiti obasné chmury z jejich .

.

.

.

.

.

tváí.

Jednou se však pihodilo nco, co rozbouilo toto malé bratrstvo. Rozhlásilo se po rot, že všichni bývalí dstojníci, kteí se pihlásí ke generálu ervinkovi, budou posláni do Borispolu a po šestinedlním výcviku, že dostanou opt své hodnosti. Gen. ervinka totiž ztlesoval reformní ideje bývalých dstojník-zajatc a dobrovolc, toužících po vybudování velké armády a organisoval armádu oddlen od Sva-

108

se ovšem vojenské úkoly zaaly kížit. Když se rozzvst o bývalých dstojnících, nastal v rot rozruch.

Tím

zu.

šíila

První se pihlásil bratr Jech, bývalý aktivní setník. „To ce ví," šklebil se pan Kódl, „kdepak pan hejtman a dlat kmána.'"

„Co se divíš, brate Píhodo," poznamenal mírn bratr Kuera, který byl v obanském život uitelem a posunoval si, jak bylo jeho zvykem, trochu cvikr na nose, „vždy je to jeho povolání."'

V hlouku seskupených bratí nastalo zlovstné ticho jako ped bouí. Pan Kódl upel svá malá oka, v nichž to záhadn zablesklo, na nebohého Kueru. Nikdo se nikdy nevyznal v pohledu pana Kódla. Bylo to pátelské zajiskení?

i

Byl to vražedný ohýnek? snad zlomyslný výsmch? „Poslouchaj, voní brate,'* drtil pan Kódl mezi zuby, klada draz na slovo „brate", „jakej pak já sem jim bratr, voní planýi zasklenej. Nechaj si toho bratra, abych jim nemusel .'* srovnat tu jejich klaviaturu v hub. Je to jeho povolání uškleboval se po nm. „Nevejraj tak na zpod toho cvikru jako z ausláku," rozkikl se. „A co tamhle ta ty." ukázal na jiného bratra. Byl to bratr Dvoáek, ka takto nadšený Sokol, „tomu byly voficírský frky taky povolání, co? Takovej hejslovan a bratr Sokol. Dte mi do háje s takovejma ulejvákama," máchl rukou. „Copak se zlobj, pane Kódl?" poklepal mu náhle na rameno vysoký, hubený bratr. I jeho nos zdobil cvikr. Jeho tvá byla sndá, trochu od neštovic a usmívala se. Byl to dr. Eisenberger Pan Kódl se nevrle ohlédl. „Daj mi pokoj," odsekl pak, „voní se beztoho už taky pihlásili, co?" Copak „Já?" dal se do smíchu Eisenberger. „Ani vopo bych jich moh vopustit?" napodoboval žargon Kódlv. „Do." kud si ty pohony nevysloužím na front „To je sloveso, pane Eisenberger," ekl uznale pan Kódl, „za to si jich ctím, teba sou taky zasklenej, jako tenhle cucák," mrkl na Kueru. „A aby vdli až se stanou tím voficírem, tak k nim pudu za pucfleka. A co ty vostatní?" .

.

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

„Zstane

se

mnou

Fišer,

Kotous

a

medik

Mšan,"

vyklá-

dal Eisenberger.

109

„Samí správný kluci

.

.

."

pochvaloval

proti tm, kteí se kovi, vyrostlo jakési rozladní. bratrská rovnost Pece jen upímná. Mnozí s nimi ani

Skutené

.

.

.

tém

—

si

pan Kódl.

pihlásili ke gen.

Hle

—

ervin-

demokracie, ta tedy u nich nebyla zcela nemluvili. Švec je v duchu ta

—

litoval. Zejména br. Dvoáka vždy to byl jeho krajan a cvienec. A ke své lítosti také píinu Ráno, v den, kdy mli pihlášení nedokaví ekatelé dstojnické hodnosti odejíti do Okonska oznámil Švec z rozkazu velitele brigády Trojanova, všem, kteí zstali, že jsou jmenováni praporíky! Dr. Eisenberger a jeho druhové nechtli tomu viti. Ale hned si musili dáti našíti nárame-

ml

.

.

.

—

—

níky.

„Dobe

jim tak, presentm," radoval se pan Kódl. „Posi sednou." A šel opravdu hned k dru Eisenbergerovi za dnštika. Byl to ale dstojnický sluha, jakého by v každé armád byl pohledal. Dnštici v sl. armád byli v té dob skuten nco zvláštního. Bylo to jakési neutrum ne služka a ne voják. Spíše domácí pítel. Ale pan Kódl byl pravé unikum. Sloužil jen kdy chtl a jak uvidíme pozdji, komu chtl, dovedl prosaditi vždycky jen svou a nakonec „baryn'*, jak pan Kódl íkal Eisenbergerovi, poslouchal pana Kódla. Pro svou „bodrou" povahu a tlesnou sílu, dovedl si získati u bratr respekt. U bratr? Jeho bratrství bylo také originální. Nedovedl ho prost na vojn chápat. „Na vojn musí bejt disciplina," íkával. „Jaký pak spíchali, tak

a

—

—

bratíkování." Ale sám byl vojákem nejmén disciplinovaným. Z pedstavených uznával jen koho chtl. Tak na píklad v této dob jediní, kteí byli jaksi hodni jeho psovské úcty, byl velitel roty „pan Švec" nikdy neekl „bratr poruík Švec", a pak jeho „baryn", praporík Eisenberger. Ješt tak trochu mu padl do noty „doktor"

tém

—

Mšan. Pšoncka neml rád vidl na smrt. A stalo

.

.

.

Ale stalo se nco,

se to

pro

práv pi povrce, k

ho znenáspchal

níž

Ka vánkem od své ezniiny. Kódl s Kavánkem mli práv tak ješt as, vmísiti se do vyrovnaných ad roty, která se shromáždila ped cerkví, když už šikovatel Beránek etl jména dobrovolc. Peti s

liO

bratrem

rozkazy a nakonec rota jak obvykle, zazpívala „Bože, carja chrani" a „Kde domov mj." Švec ani jiný Pšoncka stál opodál, jakoby bez zájmu z dstojník tu nebyli. Když hoši dozpívali, šikovatel Beránek je esky oslovil a cosi jim naizoval. Vtom k Pšoncka prudce pistoupil. ." kikl, „pro nemluvíš s nimi rus„Eh, ty merzavec ky, á?" Šikovatel Beránek zaujal postoj v pozoru a chtl odpo.

.

.

nmu

.

.

—

Ale vtom mu plukovník vyal dva políky až mu nosu vyhrkla krev. „Já t nauím, job tvoju ma,'* val Piotrovský, „jak s ruskými vojáky mluvit." Pan Kódl zbledl Dobrovolci zstali jako pimrazeni a cosi mu stisklo hrdlo. Žily vyvstaly mu na ele a vražedný svit zaplál mu ve zraku. V ten okamžik byl odhodlán vrhnouti se na Pšoncku a zabít ho. Z jeho hrdla se vydral ale náhle slabý skek. Jižjiž se chystal vyrazit z ady ucítil na zápstí železný tlak hubených, kostnatých prst. Byl to „uitelskej" Kuera, který ho zadržel ." ." šeptal. „Zdržej se „Daj si pokoj, pane Kódl blýskl urputným pohledem. V tom poPan Kódl po hledu byl nmý, vzteklý údiv, jak si ho mže kdo dovolit zadržet. Ale najednou ten pohled zkrotí. „Maj pravdu," ekl tlumen. „Však já se tomu drbanovi dostanu na kobylku. Já mu dám pro nic a za nic fackovat naše kluky. Ta." kovej panchart prolezlej Hoši se rozešli. A hned šli na Ševe. Když se Švec dozvdl o surovosti Piotrovskýho, strašn se rozilil. Jeho ruka nervosn sáhla po revolveru. Snad by byl v té chvíli toho lovka zabil. Opanoval se však tak jako pan Kódl a ješt týž den dojel do Okonska k veliteli brigády, jemuž si stžoval. Piotrovský dostal nos a od té doby se mírnil. Dobrovolci však nezapomnli. A hlavn nezapomnl pan Kódl. Chodil s hlavou sklopenou a neustále jako by o npemítal. Když tvrtil a sekal kusy koského masa z poraženého kon, z jeho oí šlehaly blesky. pímo bolestnou pedstavu, že eže Pšoncka. A veer se rozhodl ... Když se Švec pozd veer vracel z dstojuické jídelny,

vdti z

.

.

.

— —

.

.

.

.

nm

.

.

—

—

em

—

Ml

111

nmu

ze tmy vyrazil. Sáhl po revolveru a jeho bystré oi se rozevely. Ale hned v záptí se usmál. „Co tady dlají, pane Kódl?" sjelo s jeho úst a jeho letmý pohled se svezl po pytli a sukovité holi, kterou pan Kódl tímal v rukou.

najednou kdosi proti

Kódl

„A na Švec

—

se zarazil.

co mají ten pytel?

A

ten klacek?"

pikroil k

nmu

blíže.

Kódl

lapal vzduch. Ale

konen

„Vdí, pane

Švec," zaal, „du tady na kamaráda, který se kril ve flákotu."

Švec na

nho

chvíli

nabyl duchapítomnosti. s Kavánkem," ukazoval tm, „pro tu koiiskou

pátrav hledl. Pak

se však jeho

tvá

stáhla v písný, ledový výraz.

„Hrome, už

to ví

.

.

." tetelil se

v

duchu pan Kódl. „Jemu

nic neujde."

A také neušlo Švec ihned pochopil, že pan Kódl zamýšlel njakou exekuci. „To platilo Piotrovskému," kmitlo mu hlavou. A vzpomnl si na své vojanení v Jihlav. Což takhle se jednou nevypoádali vojáci s jistým nenávidným .

.

.

kadetem?"

„Dou dom, pane Kódl," ekl proto tlumen, ale v jeho hlase se tajilo písné odsouzení. „A nechodj mi na oi." Pan Kódl poslechl. Ale již za nkolik ekl Švec Eisenbergerovi. „ekni panu Kódlovi, aby nám pišel veer nco vyprávt, njakou tu historku ,od vody' ." „Bojí se jako kíže," ušklíbl se Eisenberger. „Co jste spolu mli?" „Eh nic," smál se Švec. „Jen mu ekni, že Piotrovský dnes ráno odejel na dovolenou." Celá rota si na as oddychla ... A veer piklusal s širokým úsmvem pan Kódl do chaty, v níž bydlel Švec. Piblížily se vánoce Tetí vánoce na front ... A po Novém roce se Pšoncka vrátil. Byl k nepoznání... Po jeho nkdejší hrubosti nebylo ani stopy. I esky se uil. Ale lásky dobrovolc už si nezískal. Brati byli také otrávení garnisonním životem i neblahými spory ve vedení, které vyvrcholily v otevenou roztržku. Kyjevský blok se

—

dn .

t

.

.

.

vymnn

11!S

.

postavil

carv

oteven

projev

za Dyryclia. Jediným svtlým bodem byl moskevskému komitétu za jeho holdovací

telegram.

„Jsem

jist,

že

echové nebudou zklamáni

ve svém oeká-

vání." to však skuten jen svtlý bod ve tmách ruské polinebo všeobecn se již tušila hrozná skutenost. Co to

Byl tiky,

byl car? Jen slabá, klátící se ttina v

rukou Rasputina

a

dvorské kamarily.

A tak se rota cítila šastna, když v polovici února jela do Ten jel se Karpat k XII. korpusu. Jela bez pana Kódla svým „barynem" do Blgorodu. Dr. Eisenberger ml za Svaz sjednati jednotný postup s gen. ervinkou pi formování armády. .

.

.

14 Jednoho dne, již pozd za tmy, vracel se Vodika do zemljanky od ruské sapérné roty. Uml již dosti dobe rusky a mezi sapéry nkolik známých, s nimiž rád rozmlouval.

ml

Sapéi

dobí

hoši, neohrožení, vtšinou dosti inteligentk nim odvádni hlavn emeslní dlníci. Vodika s nimi rád hovoil o ruských pomrech, o dlnickém problému, o politice a vbec o veejném život. Sapéi do-

ní,

byli

nebo

byli

stávali také

Buina

hojn dopis ze zázemí, ba noviny práv službu a sedl na širokém paezu ped i

.

.

.

ml

zemljankou, když se ped ním objevil Vodika. „Kdes byl?" ptal se ho Buina, aniž k vzhlédl a nepozoroval proto, že Vodika se tváí velmi vážn. „U sapér," odvtil Vodika, krout si cigaretu ... a pak se odmlel. Ukroutiv si papirosu, usedl vedle Buiny a najednou vyrazil. ." „Víš co je nového? Rasputina zabili

nmu

.

„Zabili?" ptal se

.

udiven Buina. „Kdo?"

." vykládal Vodika. „To se vlastn ješt dobe ani neví „Prý samotní lidé ode dvora ... A v Petrohrad prý je ne.

Fhikovnik Srcc

8

.

llo

spokojenost a hlad Vbec se mluví o divných vcech. Vláda prý chce uzavít separátní mír Bojí se prý nepoádk. Chce prý vyprovokovat lid k nerozvážnosti, aby mohla zrušit politické svobody a rozpustiti Dumu." „To sou samé žvasty," mávl rukou Buina. „Takových la.

.

.

.

.

.

trín už se nachodilo."

Ale za okamžik vtáhl do sebe kou cigaVodika mlel rety a dívaje se do žíznivého popele hoícího jejího konce, .

.

.

ekl jakoby mimochodem. „Myslím, brate, že se v Rusku schyluje k boui. Musíme býti pipraveni."

„Kdo?"

divil se Buina. vojáci," odvtil Vodika. co?" zeptal se již zvdavji Buina. „Na revoluci," ekl tlumen Vodika a pisednuv blíže k Buinovi, jal se vykládati, co se dozvdl u sapér. Buina naslouchal, ale ani tomu všemu nerozuml. Zdálo se to všechno njak fantastické. Revoluce, vzpoura ... v Rusku. Zde, kde vojáci jsou ješt horší, nemyslící zotro-

—

„My „A na

mu

mu

ená kem

A

masa, než v Rakousku.

Kde

se

nikdo neodváží ani slvúedníkovi.

zareptati proti policistovi, etníkovi neb

—

A pro

by se bouil? Kdo? Ne Buina nevil. „Nevíš?" ekl Vodika. „Chápu Nejsi informován o ruských pomrech tak jako já. Díváš se na všechno eskýma brýlema. I na tu naši revoluci." .

.

.

„Myslíš náš odboj?" zdvihl oboí Buina. „Naše vojsko?" Vodika kývl hlavou. „Vidíš, brate, vy všichni, myslím, se díváte na všecko trochu kiv. Jen oima mšáka a sedláka. Vy všichni vidíte v naší revoluci, i jak vy íkáte v odboji, jen moment národní. Ale já?" „Nerozumím ti, brate Vodiko, co tím chceš íci?" zeptal se

Buina.

ad

„To, že naše revoluce musí býti v prvé sociální," odvtil Vodika. „Já se ti piznávám dosud jsem o tom vlastn nemluvil že to byla myšlenka, která podvedla na Rus a pak do našeho vojska. Cítil jsem, že nyní je doba, kdy by mohlo býti povaleno staré Rakousko. A proto jsem ho šel rozbíjet. Ne jedin z pepjatého nacionálního romantismu Jsem ech, pravda. Mám

vdom

—

—

.

114

.

.

mn

"

rád svou je

konen

—

A vím, jak naše eské dlnictvo úpí pod kapitálem. Ale také pod vlasteneckým. A co to vlast? Mohlo býti mou vlastí kapitalistické a mi-

zem

nmeckým

Rakousko? Mohl by býti mou milovanou vlastí nový eskoslovenský stát, v nmž by vládl týž duch a režim jako v Rakousku? V nmž by opt vládl nespravedlivý so." ciální ád? V nmž by dlnictvo bylo bez práv „Trochu snad peháníš," usmál se Buina. „Ne " ekl vášniv Vodika. „Náš stát musí býti jiný Jak si ho pedstavujete vy? Jako njakou monarchii? Jako obnovené Rakousko? Náš stát musí býti svobodná republiTak jako jím bude jednou Rusko a možná díve, než ka se nadjeme. V Rusku to ve ... I mšácké, liberální kruhy mají dost samodržaví. Ovšem reakce nespí ... I v našem .'* vojsku máme reakcionáe „Tch nkolik ruských dstojník?" usmál se Buina. „I mezi eskými dstojníky jsou," ekl Vodika. „A v Kyjev, ve Svazu? Ach brate musíme býti v pozoru... Dojde-li k nemu, pak naše vojsko nesmí se státi nástrojem litaristické

.

—

.

.

.

.

—

.

.

—

—

—

reakce

Vodika se odmlel ... A oba dlouho pak ješt uvažovali. Vodika však nebyl sám, který pinesl k rot tyto zvsti. Prosakovalo to mezi dobrovolce ze zázemí jako voda pískem. Brati se dozvídali hrzostrašné historie o Rasputinovi, o nepoádcích v týlu a germanofilských intrikách. Kolportovaly se celé pasáže vášnivých poslanc pravice i levice v Dua objevovaly se na front ruské noviny, Nikdo nevdl, jak se vlastn najednou v takovém množství zde octly. Mezi dobrovolci se vzmáhal neklid Dstojníci na jejich dotazy odpovídali pokrením ramen. Nevdli toho více, než vojáci sami Život u 2. roty plynul zvolna a osvžovala ho jen innost vzdlávacího kroužku, který se staral o duševní zábavu dobrovolc. Zpívalo se, hrály se šachy a dáma, poádaly se veírky lenem tohoto kroužku byl i Vodika. „Brati," pišel jednou s návrhem, „bylo by teba poádat také njaké pednášky. Nebo tu duševn zakrníme ... A hlavn o Rusku. Na píklad o ruských djinách, o politic." kých stranách, o socialismu a kapitalismu

eí

m

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

115

Návrh se líbil. Hlavn ruské vci je zajímaly. Stále se dovídali, mluvilo se o revoluci r. 1905, o Ronyní o manovcích, o kadetech, eserech a j., ale nebylo nikoho, kdo by je pouil. ujmout nkterý dstojník," poznamenal „Toho by se

nem

ml

kdosi.

„Který?" ušklíbl

„Kdyby tak tady

Konen

si

se

nkdo. „Snad Šejk?"

byl Švec," vzpomínali hoši.

nkdo vzpomnl

na bra.

Koneného

.

.

.

Byl

všeobecn pokládán za vševda. inil si neustále poznámky, etl mnoho a o Rusku toho znal celé knihy. Doma býval nkde úedníkem. Šli tedy na nho a Konený po njakém zdráhání vyhovl. Vyprávl hochm strun z ruských djin, líil jim rzné kraje, zvyky i národy, mluvil k nim o literatue a umní, ba i složení ruských politických stran Ale když Vodika na jim vyložil. Hoši byli nadšeni chtl, aby jim pednášel o socialismu a kapitalismu .

.

.

nm •

•

.

odmítl.

„Brate, odpus," ekl mu, „já jsem odprcem socianebyl bych dosti objektivní." Tato pednáška se tedy nekonala. Ale Vodika zaal projevovati živý zájem o to, jakého kdo je politického smýšlismu

.

.

.

leni.

Boj v Kyjev a v eském tisku zatím vyvrcholil. Poslanec Dyrych prohlásil, že „je naprosto nezávislý ve svých rozhodnutích od každého vlivu kruh nacházejících se za hranicemi Ruska". Byl to otevený rozkol mezi Masarykem a Dyrychem. V tu dobu však podivuhodnou mrou rostla ve vojsku i mezi zajatci dvra v Masaryka. Byl to zdárný výsledek jeho práce na západ, který se zrail v slavné odpovdi spojenc v not presidentovi Wilsonovi z ledna r. 1917? Ohromná práce Masarykova, Štefánikova a Benešova jako by ukazovala eskoslovenskému živlu na Rusi jasn, kde je jejich vdce. Celá oposice proti Dyrychovi, petrohradští i moskevští politikové, spolupracovníci Svazu z ad zajateckých, zástupci zajatc v táborech i vojvšichni se seskupovali kolem majora Štefánika, ska který se vrátil z Rumunska do Petrohradu. Dyrych však ve své staecké zaslepenosti upadl ve finanní závislost

—

116

chtl dokonce vytvoiti samostatnou Národní Radu v Rusku podléhající pímo ministerstvu vnitra. Oposice tento projekt odmítla. Dobrovolci byli pirozen bolestn doteni tímto smutným divadlem, které se odehrávalo na oích ruské veejnosti. Volali po skonení spor a polemik. Jednoho dne svolal Vodika vzdlávací kroužek a sdlil bratím, že se v Tarnopoli bude konati sjezd zástupc vojska. „Musíme si i my zvolit svého delegáta," konil. ." navrhoval kdosi. ,,No, tak tam pojedeš ty brati," ohrazoval se Vodika. „Jsou tu povolanjší „Ne brati. Je tu br. Konený, Mládek nebo Tomeš. Musí se Stiirmerovy kliky a

.

—

ádn

.

.

—

volit."

„Dosud nevíme nic uritého," namítal br. Tomeš, který byl písaem. „Vykejme." Brati souhlasili Tomeš byl rozvážný, vdlo se o nm, že byl doma politicky inným v nár. soc. stran a mli k nmu dvru. A tak se vykávalo. Ale ke sjezdu, o nmž se nikdo nikdy nedovdl, kdo jej vlastn svolával, ne.

došlo

.

.

—

—

v kancelái

.

.

.

Jednoho dne, když rota stála seadna k povrce a šikovatel se práv chystal peísti rozkaz, pispchal k rot poruík Šejk a cosi šikovateli šeptal. Na jeho tvái bylo patrno vzrušení Pak odešel Šikovatel rychle peti rozkaz Když rota zpívala obvyklý „Ote náš", carskou hymnu a „Kde domov mj", zdálo se, že je jako na trní a nemže se už dokat konce. Dal rychle povel k rozchodu a zmizel Ale to už ze sousedního tábora ruských sapér ozýval se jakýsi hluk Byl to jásot nebo hnvivé výkiky? .

.

.

—

Ach

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

zpv

.

.

.

.

.

Vodika spchal k sapérm

.

.

.

pak to pišlo „Brati ... V Petrohrad je revoluce Vojsko pešlo na stranu lidu. Car Mikuláš se vzdal a jeho nástupcem je jeho bratr Michail. Ustavila se prozatímní vláda Vrchním velitelem je zase Nikolaj Nikolajevi ." sdloval Vodika. „Nazdar," volali brati „Te zane na front muzika

A

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Ten

.

.

—

Nmci

zatoí." „Jen aby celá ta revoluce špatn neskonila," starostliv uvažoval Konený. „Ruský lovk je v jádru nihilista. Je s

117

naklonn k anarchii a k destrukci. Zdá se mi, že Rusko není dosud zralé pro tyto události." Tato uená diagnosa byla hochm málo srozumitelná. Uchvátilo je prost to velké, opojné slovo „revoluce", v jako by byli vidli spasitelný lék pro nemocné Rusko. „Zajímavé je," kroutil hlavou Vodika, „že Šejk nám

nmž

všechno zamlel."

„A

to se divíš?" prohodil br.

Havlena.

„Vždy

to

je

d-

stojník."

Brati rád, ale

ml

z nich ovšem Šejka Málokterý náhle, jen tato poznámka, hozená mezi

se zarazili

pece

.

.

.

n

nebe, je pekvapila. bratr poruík na tom, nám to tajit?" „Jaký zájem by pokusil se perušit trapné ticho br. Mládek. „Zájem držitele moci," ekl Vodika. „Každá revoluce znamená konec vládnoucí tídy. Uvidíte, že te se zane ." v Rusku istit Brati mleli „Držitelé moci." Zdálo se jim to všechno tak nejasné a složité. Té noci skoro nespali ... A hned následujícího dne se dovídali další zprávy. Z novin i z úst informovaných. Revoluní vývoj šel mílovými kroky kupedu. Carv bratr Michail trn nepijal. Kníže Lvov ustavil novou vládu. Rusko je svobodno. Jména, jako Rodzjanko, Miljukov, Gukov, Kerenskij, Czcheidze, Ceretelli, šla od úst k ústm. Vojákm dána lidská práva. Smli chodit po chodnících, jezdit v tramvajích, kouit. U vchod do zahrad už nebudou tabulky s nápisy: „Psm a vojákm vchod zakázán." Dstojníci budou oslovováni pouze „gaspadin". Zdravení mimo službu je zrušeno Jako zvstem z jiného svta naslouchali ruští vojáci tmto rozkazm. S poátku nevili, ale pak se osmlili „Gaspadin poruík, davajt prikurit," poodešel jeden k poruíku.

jako

s

ml

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

A

.

.

když poruík mu ochotn posloužil udlal to druhý A pojednou v tom nalézali prazvláštní, dosud nepoznanou rozkoš. Dokonce nkteí v tom vycítili pocit jakési sladké msty. Hle potvora jak se štíí. Vera ješt po mord bil a dnes musí dát pipálit. Dnes musí ichat zápach jeho soldatského šinlu v tramvaji, musí se vedle nho tlait v kinu. A vbec jaképak cavyky, když je generálu.

—

118

—

Dost se napili jejich krve a dost se jich naNechceš poslouchat jejich usnePišly komitéty Zvolíme si jiné velitele, tebas z prostých sení? Tak jdi. Mítingy, volby, revovoják. Tak to šlo u ruské armády luní zmatek. eskoslovenští dobrovolci naslouchali s údivem zprávám revoluce

.

.

—

.

týrali.

—

.

.

.

o všech tch novotách. „Je to ale bordel," ulevovali

si starostliv, „vždy to je anarchie." jako baráníci a ne armáda," zlobil se „Je to spolek bratr Konený, „kam to povede?" „Je to trochu pekotné, pravda," mínil Vodika. „Ale nkteré reformy, myslím, jsou dobe myšleny." „Kdyby to bylo v jiné armád než ruské, snad bych se To je poátek s tím smíil," ekl Konený. „Ale zde? konce, brati Ty nešastné píkazy zaTo je rozval bijí ruskou armádu." Jeho slova znla prorocky a zanechala jistý dojem. „I nezabijí," usmál se Vodika. „Jste prost ustrašení, ponvadž je ve vás mšácká dušika. Nezabije to všecko, dnes revoluní ruskou armádu, která je silnjší než kdy jindy, jako to nezabije naše vojsko." „Snad nechceš íci, že i my zaneme spolkait a komitétovat jako ruské bulky?" ohrnul oboí Konený. Vodika pokril rameny. „Jsme pece ástí ruské armá." dy," ekl pak. „Revoluní píkazy platí i pro nás V rot nastalo jakési naptí Všichni ekali, jaký vliv budou míti poslední události na eskoslovenské vojsko. Veer pi povrce se už carská hymna nezpívala. Velitele roty Šejka nebylo dva dny ani vidt. Tetího dne Šejk vyšel ze zemljanky a prvého, koho spatil, byl Vodika. Vodika ze zvyku chtl již zdvihnouti ruku, aby poruíka pozdravil, ale náhle si uvdomil, že není ve služb. Jeho ruka sklesla... Šejk lehce zervenal. „Slyš, poj sem," zavolal velitelsky na Vodiku. „NevíŠ, co se sluší?" spu=til na nho písn. „Nejsem ve služb, pane poruíku," odvtil Vodika, stav se pesto do pozoru. „Jak to oslovuješ?" rozkikl se poruík. .

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

m

119

„Dnes už nemáte práva, pane poruíku, na Vaše Blagoodcházel. " ekl klidn Vodika a zasalutovav Poruík, bledý, kousl se do rt. Pak naídil poa-

ródije

—

—

—

dová cviení. „Nesmysl," jali. se brueti nkteí brati, hlavn z ruských Cech. „Ruské ásti za frontou pestaly už se všema vopikama. A my je máme dlat?" „Vlastn je to pravda," pidávali se i rozvážnjší. „Všechna ta cviení nemají pro boj žádnou cenu." Ale nakonec pece jen nastoupili. Vtom však pijel kurýr Hoši ho obklopili Kurýr se ptal po od štábu brigády .

.

.

.

.

.

veliteli.

„Co je

Co vezeš novýho?"

je?

pluk

u štábu? Jak u

.

.

doráželi na

nho

brati. „Jak

.?"

„Všude je nadšení," prozrazoval kurýr. „Pšoncka to má ." Ale nedokonil, ponvadž už jej vonahnutý. Volí se lali k veliteli. Poruík Šejk pijal rozilen rozkazy ... A když je peti, byl bledý jako plátno. Kurýr odejel a rota stála v nepoádném houfu na volném prostranství. Šikovatel i mladší dstojník byli u Šejka a stále nikdo k rot nešel. Vstový Zelinka pešlapoval netrpliv ped zemljankou Najednou v ní zmizel a po chvíli již se ozval jeho pisklavý trochu hlas. ." „Brati, nerozcházet se. Bude schze „Co to žbrbláš?" osopil se na nho vytáhlý br. Kolda, synek chalupníka od Tábora. „No jo " ekl Zelinka. „Bude se volit rotný komitét. ." Je to píkaz od pluku .

.

.

—

.

.

.

.

— —

.

„To

je

volovina,"

.

zahuel

kdosi.

„Na

co

my potebujeme

komitéty?"

„Copak sme áký bagáni?" vykikl rozhorlen Kolda. „Jsme demokratická armáda."

„Dláme „Od

revoluci už tetí rok," volal starodružiník Hanzal.

Rus

se uit nebudeme." „Potebujeme ádné zásobování a poádek žvanní v ákejch vejborech nám nepomže," kieli jiní. „Brati vy celou vc dobe nechápete," ekl vážn najednou Vodika. Nejde o njakou malichernost. Sami mluvíte o ádném zásobování a poádku. U sapérné roty, pokud

—

—

,.

130

vím, se komitét výborn osvduje. Sám dozírá na hospodáství. Ostatn já myslím, že ani u nás by nebylo na škodu, ." když bude trochu kontrola nad „Šejkem," vskoil mu nkdo do ei. ." ozvaly se hlasy. „Ostatn, když to „No, to je pravda .

.

.

." píkaz „Bratr poruík jde," upozoroval nkdo. Skuten, poruík Šejk picházel. Hoši se zaali pekotn adit. Ale Šejk jen mávl rukou

je

.

.

.

.

.

Nazdar, brati," pozdravil. Jako by si ani nepovšiml toho zmatku a nejednotné, nesmlé jejich odpovdi. „Brati, petu vám píkazy," ekl trochu chvjícím se hlasem. A pak sdlil rot píkaz velitele brigády o pozdravu a oslovování dstojník a o volbách rotných a plukovních komitét. „Je na vás abyste si zvolili i vy komitét," zakonil a pozdraviv odešel Brati byli okamžik zmateni Všechno to bylo prosté, beze vší disciplinovanosti a písné obadnosti, že si najednou pipadali ne jako vojenská rota, ale jako njaký zástup ,.

zmn

—

.

.

civilist.

.

.

.

.

—

—

„Tak brati abychom zaali jednat," bude teba prvý se vzpamatoval Vodika. „Páni baráníci zanme!" posmšn volal Kolda. „Zahajuju schzi besedy ,Oko'," ironicky vykikl jakýsi

—

vtipálek.

— nedlejte voloviny," okikovali — Oho! — Tak smáli „Brati!" zvolal do vavy Vodika. „Jednejte pece umn jako muži — Nejsme kluci Jde o vážnou vc." „Ticho

je jiní.

„Výborn

se druzí.

jest,"

roz-

té

.

.,Ticho," jal se

tišiti

bratry

.

.

Buina, „necht mluvit bratra

Vodiku." Hoši ztichli Vodika jal se hochm vykládat nutnost revoluních reforem. Mluvil ízn a jeho vývody nepostrá.

.

.

daly loginosti. Bratríím se jeho

e

líbila.

Když domluvil,

dokonce nkteí zatleskali. Ale pak nastala zase vava. Jeden mluvil pes druhého. „Hergot, lidi," zahromoval konen Kolda, „zvolte si aspo njakýho pedsedu, když chcete spolkait. to nkdo ídí. Dy ie to jako ve vopiárn."

A

121

„Pravda," podchytil tuto výzvu

pedsedu a zapisovatele." „Tomeš a je pedseda," hned

br.

Tomeš. „Zvolme

si,

nkdo,

„a

brati,

Konený

v záptí volal

zapisovatel."

„Výborn

Tomeš," volali brati. Tomešovi pebhla lehká erve po tvái .

.

.

Bylo zjevno, pedsednictví Také Konený volbu pijal. Tomešovi se podailo záhy usmrniti celé jednání a rota si zvolila svj první revoluní že

mu

tato

dvra

rotný komitét.

bratí

.

.

.

lichotila. Ujal se

.

.

.

—

Když

šikovatel vešel k poruíku Šejkovi, aby výsledek voleb. Šejk se nedokav zeptal:

mu

oznámil

„Koho si zvolili pedsedou?" „Vodiku," ekl šikovatel. Poruík Šejk zbledl .

.

.

15 Vlahý májový veer rozhodil již své stíny po chatách karpatské vísky Kriky, ležící v romantickém údolí. Lesy se ernaly na úboí hor a lehýnké páry halily chlumy na jejich

hebenech.

návsi ped chatou, roty bratr Lysák, bylo chatou, sedl „uitelskej" Bylo jim veselo Celé padl a na jeho troskách

Na

8.

2.

ety

pni, ležícím

ped

ve které bydlel vzvodný živo. a hrál

Na holém na housle.

A

hoši zpívali...

Rusko prožívalo máj

Carism vyrstalo nové, svobodné, slovanské Rusko. Zdaž nebylo dosti píin, aby prsa eskoslovenských dobrovolc, na které padal odraz ruské revoluce, se nešíila radostným pohnutím? Vítali ruskou revoluci se zadostuinním starých revolucioná Ten výrok Hanzalv „Dláme revoluci už tetí rok," to nebyla myšlenka, která poletovala od oné chvíle jen nad druhou rotou. V celém eskoslovenském vojsku odbojová myšlenka dostala pojednou jinou nápl. Revoluce to bylo nco nového, obsažnjšího, opojnjšího než povahy národní odboj. V prvé .

.

.

—

.

—

122

.

.

.

.

.

moment ruské revoluce zúatal utajen. Vítali ruskou revoluci jako mohutného spolubojovníka v jejich zápase. Vili, že nyní se piblížil den zútování s nepítelem, že ruská armáda, která tyto

chvíle

ovšem

sociální

vtšin dobrovolc

se již od podzimu minulého roku pipravovala k ofensiv, nyní se vrhne na obnaženou rakousko-nmeckou frontu a nastane vítzný konec války, který i zemím eským pinese osvobození. Nenávidný Pšoncka byl smeten revoluní vlnou... Musel odejíti a 1. pluk si oddechl. S novým nadšením se vrhaly roty do odvážných rozvdek. Praporík 6. roty Otta zaplatil svou odvahu smrtí ... V ruských rozkazech se objevilo jméno praporíka Medka, který se svými rozvdíky vnikl u Bežan v Halii do nmeckých okop a zajal 21 Sedmá rota na Stochod zabila v bodákovém Pátá rota Eh, kdo by mohl vyjmenovati útoku 18 všechny ty hrdinné poiny eskoslovenských dobrovolc na front, v dob, kdy již revoluní nadšení ruských voják se mnilo v beznzdnou rozpoutanost, tupý a zbablý egoismus, tídní nená\'Í8t a zloinnou anarchii. Hoši v Krikách však neslyšeli ješt píšerné falešné tóny, které se již mísily v nádhernou revoluní symfonii. Sera do Karpat zaléhaly jen slabé pazvuky revoluní vavy, která se odehrávala v Petrohrad a Moskv mezi prozatímní vládou a sovty dlník a voják. Sem až vánek nezanášel vášnivé debaty z vojenského sjezdu západní fronty v Minsku, kterého se již ziiastnili i zástupci eskoslovenské brij^ády. Zde na front jevila se jim dosud revoluce jen ve své krásné, záivé podob, živila v nich nadje a sílila je v jejich od-

Nmc. Nmc.

.

.

.

hodlání.

Jen jedno jim kazilo náladu Milovaný jejich velitel, Švec, ležel nemocen v Molotkách, kde byl štáb. Trápily ho opt ty prokleté horeky Jeho nepítomnost však nemohla zlomiti jejich statenost, nebo jeho duch byl s nimi. Ješt vera vykonali skvle jeho rozkaz, podnikli znamenitou rozvdku a zajali dva rakouské vojáky hanáckého pluku. „To se asi pan Kódl naparuje," vzpomínal jeden bratr, když všichni dozpívali, na pana Kódla. Pipadl mu totiž .

.

.

poruík

.

.

.

123

estný úkol, aby ješt s jedním dobrovolcem dopravil oba Pan na to právo zajatce ke štábu do Molotkova. A Kódl byl totiž již njaký as sirotek. Jeho „baryn" Eisensnad již v Kyjev, kde se chystal revoberger byl pry luní sjezd. A tak chodil nyní s rotou na rozvdky, nebo shánl njaké pochoutky pro pana Ševe. Byl to také on, který pinesl od poruíka Ševe rozkaz, aby eta podnikla

ml

.

.

.

—

rozvdku u

íky

Bystice Solotvinské

a

pokusila se vzíti

A

byl to pan Kódl, který se této rozvdky zúastnil a první vnikl do zemljanky rakouské polní stráže a odzbrojil oba pekvapené Austrijáky. „Nemohli jsme z nich dostat slova," vyprávl již po kolikráte bratr, který byl na této slavné rozvdce, nezúastnspuným: „Mysleli jsme, že to sou Nmci, tak sme na stili samospasitelnou. Když však neodpovídali, spustil na „maarsky. " tak pezdívali bratru Veselému ,táta' a to teprve Ale kluci mleli. se zmohl jeden na tehdy, když poznal, že sme eši. Aby pej sme ho pustili, ,Voni sou že má zrovna ject na ,odláb'. Byli to Hanáci zajatce.

n

—

n

—

e

Konen

.

dohej,' zabouil na

nho

.

.

pan Kódl. ,Vodláb by chtli? To-

dle sem ešt nežral. Jen pote, košálové, dostanete bochty, vepo, knedlo, zelo To bude ini vodláb.' Popadl je za

—

ped sebou." myslím, hoši," podíval se vzvodný na hvzdy, „že ." se ho už dnes asi nedokáme. Pojme spát Hoši se již chtli rozcházeti do svých chat, když vtom se ozval v pítmí všem známý hlas: „To vím, vy drbáni, to vy byste chtli. Celý den se válet, veer se naírat, jeden druhýho pohoupat a pak jít chrnt Ale do kanafasu. Ale na Kódla pokat rošáci, to ne ." dneska to, vy kupani, s tím spaním bude pomalu „A hele, pan Kódl," radostn vítali Píhodu hoši. „Tak co nám nesou?" „Díle," podával pan Kódl dopis vzvodnému, „tady máš psaní vod rotnýho peti ho." Vzvodný rychle rozevel dopis a pelétl jeho ádky Zdálo se, že jeho zrak se nejprve zaleskl a pak zamlžil. ." nedokav pobízeli hra. Lysáka brati. „Co píše? ti A br. Lysák etl: vopásky

„No

—

a už je hnal já

.

.

.

.

—

.

1S4

.

.

.

.

—

"

„Nejsrdenjší pozdrav a srdené díky všem za malástarého rozvdíka pekvapili, dcky' in. Opravdu jste

m

mám

z vás radost a jsem na vás hrd. U divise se zajisté potší, že mají zajatce a tím stoupne naše prestiž.

Ješt jednou dkuji a tisknu ruce Švec.''

Bratrm

Taková pochvala! " zaal pan Kódl, „ani si tu „No tak vidíte, vy drbáni chválu vod pana Švece nezasloužíte." (Pan Kódl totiž zásadn íkal „pana Švece" a ne Ševe .) „Brate Píhodo," vpadl mu do ei „uitelskej", „radji nám ekni, jak je bratru rotnému? A co je nového?" Bratr Píhoda upel svá pronikavá oka na mluvího. se leskl zrak

.

—

.

.

.

.

Asi tak, jako se díval kdysi v karlínském zájezdním hostinci „U msta Hamburku" na njakého nepítele, jemuž se chystal „stisknout drbek" jak íkával. „Poslechnou, voní zasklená partyko," zaal, „už sem jim ek', aby si toho bratra nechali. Já jim dám, chrapoune, jednou po uni, až jim z ní krev vystíkne. Ale že se ptaj' na zdraví rotnýho," už se udoboval, „tak to mají mít vodA novinpuštíno. Panu Švecovi je lip a už brzo pijde. ky? Je jich, kluci, moc Ty bagani, te, když mají svobodu, nechtj už bojovat. Doloj pej vojnu Jeden Rošáci ten bagan mi povídal: ,Slušaj, tovaryš, poemu vy sías .' A víc bojujete?' ,Za svobodu,' povídám, drbané sem se s ním nebavil, ponvadž bych mu byl musel dát do rypáku. Byl to asi bolšan, mizera, a to víte jak je mám v žaludku, pancharty. Ale abych nezapomnl Dyrych je už vodkrádlovanej Chlapci ho chtli zatknout Ale pak ho, ddka, pustili do Kyjeva, kde prý se chtl ospravedlnit. Ale nedostal se už k slovu. Sjezd uznal paížskou Národní radu s Masarykem za svou hlavu. Tady v Rusku bude jen odboka. Tak sme to jako vyhráli Jó, a pan profesor už je v Petrohrad „Který?" ozval se „uitelskej". „Profesor Masaryk, voní sulcovaná hlavo," ekl pan Kódl. Pozorné ucho bylo by v tu chvíli zaslechlo, jak zabušila náhle srdce všech dobrovolc Málokdo z nich znal osobn tohoto muže. Ba málo bylo lidí asi v Krikách, kdož by

—

—

.

.

.

št

,

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

135

vdl nco nejmén

A

bližšího z jeho minulosti a o jeho innosti.

vdl

pan Kódl. Snad byl kdysi národní socialista. Alespo asto vyprávl, jak to „ezal v Holešovicích pi volbách, když spolu zápasili národní dlníci se socínkama. A Stíbrný to tehdy vyhrál ..." O Masarykovi snad

toho

pvodn

asi

jen

vdl,

„že je pro 2idy a že hájil toho

smrada židovskýho Hilsnera, co cucal krev tej Hrzovej z Poíný". Ale z rozhovor dstojník, z vyprávní svého „baryna" a konen i z obou eských list, vycházejících na Rusi, pomalu vyrstal ped ním obraz nkoho, kdo se mu

Ostatn tato zvláštní podvdomá pomalu tém ve všech dobrovolcích ba i zajatcích. Lidé vzdlaní, kteí znali osobnost Masary slyšeli kovu i lidé prostí, kteí teprve nyní vlastn o hledli k nmu jako k hlav celého jejich revoluního hnutí kterého jim seslal dobrý osud. Hledli k nmu, jako k vdci který dá páte celému dosud rozpolcenému a namnoze roztíštnému boji, který usmrní a spojí všechny ty prudké bystiny v jeden mohutný proud. Byla to nesmírná, skoro stával jakýmsi

bohem

.

.

.

úcta a víra vznikala

nm

fatalistická víra.

—

Víra, kterou

mimodk

pociovali

ti

i

Masarykovými odprci neb aspo nemilovali poli tický smr, který ped válkou Masaryk doma representoval A tento muž, jemuž carské Rusko dosud zavíralo dvee pijel. Pijel do Ruska svobodného, zbaveného všeho to kdož

byli

—

ho cesaro-papismu, proti nmuž tolik brojil. Pijel v dob kdy všecky neblahé spory v eskoslovenském táboe byly v jeho jménu odklizeny a nové vedení se mohlo vnovat pln svému hlavnímu úkolu, vybudování armády. Mohla jaká zvst naplniti vtší radostí a dvrou srdce dobro volc? Pan Kódl ml pravdu, když jim ekl, že dnes z toho spaní nebude nic? Dlouho do noci naslouchali jeho vyprávní a debatovali. A debatám nebyl konec ani druhý den

n

ani následující dny. Asi za pt dní se vrátil do Kriek prvním vzvodem. Bylo to radosti .

.

poruík Švec s celým Pan Kódl vyhledal

.

rotnému byt u jedné Rusínky. „Budou to mít, pane Švec, fešácký," mrkal okama Babka mla totiž dv dcerky, Evdolu a Hanu. Dviska byla .

jako cikánky a Švec v nich

136

s

poátku

.

.

valné zalíbení nenašel.

z Kriek, Evdola si utírala Ostatn plakalo tehdy více dvat ve vsi. Nejvíc modrooká Vasilisa, která se upímn zamilovala do 13r. Lysák byl rann hra. Lysáka. Ale to bylo již díve úlomkem granátu do nohy a musel do ruské nemocnice

Ale když odcházel zakrátko

erné oi

.

—

.

.

—

v

Manov.

Mezi ruským vojskem zatím pokraoval rozkladný proces ješt nebylo tak zle. Vojíni 164. pluku dokonce chodili ješt na rozvdky. Ale již i jich zmocovala Horší zprávy však chodily z jiných front. se nechu Ruští vojáci se bratíkovali s Nmci a ti využivše jejich naivní lehkovrnosti, podnikli na u Stochodu surov útok. Rozumní lidé již tušili kam to spje Ale vtšina negramotné muzické masy propadla už bolševické ideologii. „Zemlju i volju Zem i svobodu" Pro masy v zázemí to znamenalo naprostou negaci zákonnosti a dlení a zabírání velkostatkáské zem a majetku, pro masy voják na front to znamenalo konec vojenské kázn, konec vojny vbec, rychlý, tebas potupný mír a návrat dom, aby snad nepišli pozd k dlení pdy. Deserce stala se masovým zjevem, zákopy ídly, opevnní pustla, armáda se rozkládala. Jen apoštolské víe, mohlo se snad ješt zdát, že se podaí vdechnouti v tuto rozkládající se armádu ješt trochu

— V Krikách .

.

.

n

.

.

vojenské

ml

cti a

.

.

.

—

.

vlasteneckého cítní. Kerenskij snad tu víru

nm

Snad se v hnulo i svdomí Snad pochopil, že svým revoluním elánem dal první ránu ruské armád. Snad již pozoroval, jak extrémní živly ženou Rus, kterou .

pece

.

.

.

.

.

jen miloval, do záhuby. Proto se podjal nadlidské práce

povzbuzovati vojáky k nové bojovnosti. Jen nástup, vítzný revoluní nástup, mohl spasit ruskou armádu a demokratické Rusko. A zázrak se stával skutkem. „Hoši, budeme se sthovat," ohlásil ke konci kvtna bra-

a jal se objíždti jihozápadní frontu a

—

tím poruík

Švec.

„Kam, brate poruíku?" ptali se zvdaví hoši. „Ke štábu divise, do Molotkova," odvtil Švec. „Nco se chystá, ale nevím sám ješt co. Celá naše brigáda prý bude soustedna." Nastalo louení s Krikami. Hoši opouštli tuto milou

127

" vísku, ve které

žili

tém

ti msíce, skoro neradi. Jen ne-

známá njaká nadje, ulehovala jejich louení. Ke všemu ješt pršelo Bez obvyklého zpvu, bez drsných vtip a výkik, nastoupila plrota pochod bezedným ukrajinským blátem. Asi po pldruhé hodin, zablácení a promoklí, do .

.

.

do nejbližší vesnice Maavy. Déš neustával Póru Švec naídil odpoinek. Hoši se rozebhli po chatách aby se trochu osušili. Br. Tikal s „uitelským" se schovali do jedné chalupy.. Tikal shodil svou pítž na zem a usedl na dubovou lavici k oknu a díval se zádumiv ven. Pojednou se mu mihl jaký osamlý chodec ped oima. Blátu se nevyhýbal Šel prostedkem silnice s palatkou pes hlavu pehozenou Pod ní hrbil se mu tlumok a po pravé stran, ve výši kolen houpal se mu obrovský ajník, který zavadiv obas o kolbu pušky, zazvonil, jako zvonec zavšený na krku krávy nkde v horách. Jeho chze byla podivná. Pohupoval se v kolenou, jako by se mu nohy podlamovaly a zdálo se, že špiky jeho zablácených bot smují do sebe. „Kdopak to asi je?" pomyslil si Tikal. Zvedl se a šel na zápraží Ale vtom již ozval se poutníkv hlas. ." „Lumpárna to je, zlodjna taková „Haló," usmál se br. Tikal, „pane Kódl Kam to válej s tím pavoukem? Voní sou jako dromedár. Dou se k nám schovat. Nebo chtjí mašírovat jako samostatná komanda?" Pan Kódl se otoil a rychle zaboil k chat. „Vy ste iii pkný drbaní," láteil. „Seberou se a na si ani nevzpomenou. Ale pokejte, smradí, to se ekne rotnýmu, že ste vodmašírovali, dyž ste nemli celej manaft razili

.

.

.

ík

n .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

m

pohromad „Ach opustil.

—"

a že ste

nevdli, kdo schází?"

vzpomnl si Tikal, „proto Vždy nám scházel pan Kódl."

nás všechen

humor

„Prosimich, kde byli, že s námi nevyrazili?" osmlil se zeptati „uitelskej". „Co se zas vozejvaj, voní zasklená kráso?" oboil se na

nho pan Kódl, který se zatím hrabal ve svém jak íkal tlumoku, „utou si radj sklíka

— „nabluáku",

„Jist tam mli njaký techtle mechtle ho Tikal.

si

138

s

Dunašou," dobíral

„Co to meleš, ty parchante?" zlobil se pan Kódl. „Víš Tady se podívej dobe, že už mám po sezón, vejrostku. na ty ,techtle mechtle','" a vytáhl z tlumoku peené kue.

—

„Tu máš,

ty

syáku

."

.

.

podával kus Tikalovi, „a voni

.

.

."

k „uitelskýmu" a podával mu rovnž kus, „tu maj taky. Nažerou se, aby neekli, že jich nemám rád." A pak vytáhl druhé kue a ukazoval ho bratím. „Tohle je pro pana Švece ..." a peliv ho zase zabalil do bílého obrátil se

šátku a vstril do tlumoku.

Venku se míhaly postavy ruských Zatím déš ustal voják. A když za as „džurný" svolával bratry dohromady, hluel již na návsi znaný zástup zemlják. Jakýsi malý, suchý mladíek v uniform, stál na pevržené povozce uprosted zástupu a cosi vykikoval. erné, husté vlasy mu poletovaly kolem bledého ela. Hoši vítali radostn pana Kódla. Ale ten upíral nenávistný pohled jen na mítingující vojáky a onoho eníka. „Hele ho, drbaná," huel, „jist njakej parchant židov-

—

.

.

.

—

skej.

Rozbít

mu

držku."

„Válku zavinila imperialistická buržoasie," donášelo se zatím k sluchu dobrovolc, adících se k pochodu. „Dosti již vraždní pro zájmy nkolika spekulant."

—

„Právilno," ozývaly se hlasy naslouchajících. Ale souzaznl povel velitele plroty. Nkolik mítingujících obrátilo hlavy k dobrovolcm. „Kuda tovaryši," volal jeden z nich na dobrovolce. „Tuda ty bagane," zašklebil se na nho pan Kódl a

asn

— —

významn

se nahrbil.

Plrota odcházela a ze zástupu ruských voják letlo za ní nkolik zlých výkik.

—

Hoši pišli do Molotkova. U štábu bylo pozdvižení. stihal kurýra Dstojníci štábu gen. agina rozilen pobíhali sem a tam. Hoši ekali netrpliv na Ševe. „Jedeme do Jezerné," suše a trochu bledý oznamoval Švec vrátiv se ze štábu. „Naší brigád je sven samostatný

Kurýr

.

.

.

úsek."

„Jakže?" útok?" iiNe

—"

rhúomik

Šeec

divili se

ekl 9

brati.

Švec.

„eká

se

snad

njaký nepátelský

„Ruská revoluní armáda

se rozhodla

1S9

pro ofensivu. Naše brigáda úderná ást."

„To „Ale k

je

se

dobrovoln pihlásila jako

„Konen

pece

ty

Maav,

." slovo," ozývali se brati. drbáni, tam vzadu," pohodil hlavou pan Kódl odkud práv pišli, „moc chuti do tý ofeusivy .

.

nemají." „My jim ji dodáme," ekl posupn poruík Švec. Ale, bhví, vil-li tak zcela v tato slova. A kdo by pozorn pihlédl v tváe dobrovolc, byl by zpozoroval v leckterých starostlivé vrásky. Jak by ne Vždy tato novina vpadla do jejich nevdomých mozk jako blesk. Tam, v hluší karpatských hor, vdli toho tak málo o tom, co se dje v zázemí a na celé front. Vdli jen, že ruská armáda je tžce nemocna. A najednou slyší o revoluním nástupu, za nkolik snad mají podniknouti boj proti nepíteli, s nímž se ješt nedávno ruští vojáci bratali? Oh, brati moji ... Co se to skrývá ve vašich udivených oích? Je to snad úds, strach? Je to nedvra ? Pro zmlkla náhle vaše ústa? Pro nedorazíte na svého milovaného velitele zvdavými dotazy? Jakási nesmírná tíha lehla na dobrovolce. Penocovali pod širým nebem. Vlastn bdli. Nebo mli hlavy plné nových zvstí. Dovídali se o sjezdu vojenských delegát jihozápadní fronty v Kamenci Podolském, který se rozhodl na nátlak Kerenského pro revoluní nástup. Dovídali se .

.

.

dn

—

o

energickém postupu delegát eskoslovenského vojska.

A pomalu padala jim tíha ze zátylk. Pochybovai umlkali ped argumenty vících, slabí ustupovali ped silnými duchem. A v jejich srdcích vyrstalo vdomí osudové nutnosti. Ano, je teba posíliti ducha velké sice, ale choré bratrské revoluní armády a zbraní podepíti úsilí diplomatických zástupc na mezinárodní šachovnici. Na druhý den s písní na rtech vyrazili dobrovolci již uklidnni do Nádvorné a jeli vlakem do Tysmenice. Zde je ekala druhá plrota s Šidlíkem Bylo to vítání Bylo to vyprávní ... A pak celá rota nasedla do vlaku a odejela pes Tarnopol k Jezerné, kam dorazila 1. ervna. .

130

.

.

.

.

.

le Hudba 1. pluku vesele Na námstíku v Jezerné je živo vyhrává a kolem ní se kupí dobrovolci, ruští vojáci i lidé domácí a nkolik Belgian, jejichž pancéové automobily stojí nedaleko pod lipami. Vedle aut zejí hroziv jícny motorových, tžkých dl. Hoši chvíli postojí u hudby, ale zdá .

.

.

se, že je více láká roj dvat, který se pilepil k poslouchajícímu zástupu. Ostatn hudební požitek byl rušen neustálým hmotem a inením povozek a nákladních aut, která projíždla mstem a pivážela potraviny i stelivo. Brati se kupí kol pancéových aut a dl a znalecky si je prohlížejí. Hlouky dobrovolc se procházejí a vesele se navzájem zdraVšude ví. Co chvíli si tisknou jednotlivci živ pravice hluí výkiky. Na zápražích chat sesedají se skupiny. Všem dobrovolcm skoro vyzírá z oí zvdavost a naptí. Není také divu. Vždy je to po prvé, co se sešel dohromady celý první pluk, roztroušený dosud po etách, plrotách i rotách po nesmírném ruském bojišti. Setkávali se po dlouhé dob opt brati, kteí prodlávali spolu výcvik, kteí pišli spolen do vojska, ale které osud rozvál do rzných rot. Jaké to bylo shledání. Co to bylo vyprávní o prožitých strastech na front a úvah o tom, co bude dál? A stejn jako prostí vojáci, radovali se z tohoto shledání i brati dstojníci. Husák, který pivedl do Jezerné svou tetí rotu, s cvikrem na oích a nezbytným anglickým ibu.

kem v koutku

úst,

malý ervenolící

.

velitel 1. roty,

.

poruík

eek,

v prosté plátné rubášce, na níž visel ruský kíž a 8 krátkým loveckým tesákem u pasu, nžný velitel 6. roty Vilímek, Kultivátor, jak íkali Kutlvašrovi, který sem pivedl svou rotu, poruík Švec, velitel 5. roty, zavalitý a rozvážný Syrový, Vašátko, který vedl po Šejkovi 2. rotu všichni tu byli. Sešli se ped štábem a sdlovali si své zkušenosti. Švec se pirozen zajímal o svou bývalou rotu a naslou-

—

chal

pozorn Vašátkovu vyprávní.

„Všichni na tebe vzpomínají a skoro jsem na tebe první

as

žárlil," vykládal.

„Hoši byli

zle

rozhoení na

Šejka. Do-

131

mu kdosi položil pod okna byl zvolen rotný komitét, ozvaly se proti

konce jednou víc

Vodika

„Ach Švec.

se

.

hlasy. Nej-

."

— vzpomínám

„Ml

.

bombu. Jakmile

nmu

si

na toho hocha," prohodil poruík

Šejkem nedorozumní

— vím

.

.

."

„Je pedsedou rotného komitétu a hoši ho volili také do plukovního,"' vykládal dále Vašátko. „Je to ctižádostivý hoch, ale trochu divoch. Zdá se, že mu také revoluce po."" pletla trochu hlavu. Je samá politika, socialismus „Ó," usmál se Švec, „toho již plnou hlavu tehdy, když vstupoval do vojska Ale byl dobrým roz.

.

ml .

.

.

vdíkem." „Byl," ekl Vašátko. „Abych ti však dopovdl o Šejkovi... jsem, že Vodikova volba do plukovního komitétu bude asi znamenati jeho odchod z roty. Komitét, jak víš, prosadil odchod ,Pšoncka' od pluku a nkolika neoblíbených dstojník z rot. Mezi nimi byl i Šejk ." „Hm Pšoncka není škoda," ekl Švec. „Ale nynjší veli-

Vdl

— Pavlovský bakora „Víc — zbablec," vpadl

tel

je

.

.

je

.

.

."

najednou do jejich rozhovoru

eek,

který pibhl práv ze štábu a zaslechl poslední slova Ševcova. „Víte, že se práv ohlásil, že je nemocen? Jakmile se dozvdl, že se pjde do nástupu, spadlo mu srdce do kalhot a hodil pluk na krk." „Gratuluji," ekl Kultivátor. „Je však již nco bližšího známo o úloze naší brigády?" „Byl jsem u gen. Selivaeva," vyprávl eek, ,,znám se

mn

ním dobe ješt

Trosance, kde byl velitelem 3. divise. jakmile jsme sem pišli, šel jsem ho navštíviti. Pijal neobyejn pátelsky a vysvtloval mi, že Rusové chtjí vésti hlavní útoky na Bežany. Až se útok rázn rozvine, pak má udeiti jeho sbor na výšinu Mohylu a ve smru silnice k Zloovu. Ve stedu tohoto sboru má 8

z

Hned ped týdnem,

m

býti naše brigáda."

„Bez dlostelectva, bez kulomet?" starostliv poznamenal Syrový.

m

„To jsem vytýkal i já," ekl eek. „Uklidnil však, že prý zstaneme nejprve v pasivní obran a pejdeme v útok teprve pak, až ruská kídla rozvinou nástup."

133

„A kde máme útoit?" svou mapu. „Na výšinu 392

ptal se Švec, který zatím rozvinul

—

." ukázal prstem eek. „Hle zde je nepátelská posice pedsunuta a tvoí jakýsi oblouk na jihovýchod od této výšiny. Selivaev to nazval eský nos'. Je to hoši výtená posice. My tam s Husákem už byli, vi?" Husák kývl hlavou a zabafal z ibuku. .

.

,

„A kdy zaujmeme posice?" otázal se Syrový. „Den plyne za dnem. Pluk je už dávno pohromad." „Zítra odpoledne má býti pehlídka pluku Trojanovem," odvtil eek, „pozítí v noci máme vymniti 13. finský pluk v okopech. Štáb 1. pluku bude v Cecové, druhého u Danilovcii, tetího u Ostašovc, štáb brigády má býti v Krásném." ekovy informace se pln splnily. Na druhý den vykonal velitel brigády plukovník Trojanov pehlídku pluku. Dopadla dobe Ale kdo nebyl spokojen, to byl pan Kódl. „Máme to ránu," láteil. „Jedny sou v zimním, druhý v letním. Kulomety by na prstech spoítal ... A je nás hrstka.

—

.

.

.

maník

—

to je ákej regement?" pane Kódl," tšili ho hoši. „Teba je nás málo, vydáme každý za dva." ." „Vy saláti," pemil si hrdiny pan Kódl, „vy už jo Na druhý den po polednách bylo vysláno nkolik bratí, aby prohlédli zákopy. Z druhé roty šel Buina, z osmé Tikal, z každé nkdo. Šli údolíkem, kterým protékal bystrý

Šestnáct set

„Ale nezlobj

se

.

.

potok. K stráním se tulily chalupy podél potoka, v nichž žili lidé, bezstarostn, jako by ani nezuila válka. V rozházených chalupách byli dlostelci. Mli dla výborn maskovaná ve

vrbovém houští, nebo je mli ukrytá v nádvoích. Mezi ruskými dlostelci nebyl ješt duch tak rozvrácen jako u pchoty. Bylo také vidt, že se dívají na echoslováky se sympatiemi.

Rozvdíci pešli most pes eku Strypu a dali se doprava k Pohrebcm. Mírné úboí je ukrývalo ped slídivým zrakem nepítele. Na šedivém nebi v dálce se houpal nepátelský pozorovací balon. Pešli kolem obvazišt 13. pšího pluku a reservních kryt Bylo tu mrtvo. Kryty byly prázdné ... Ze stan, vyznaených erveným kížem, .

.

.

tém

133

vykoukla tu

n

se dostali

tam hlava

a

— Zašklebila

se a zmizela.

Kone-

do zákop.

Bylo jim sice eeno, že zákopy budou ve špatném stavu. Ale to, co spatili, až jimi otáslo. To nebyly hluboké zákopy, ale mlké, polosesuté a zatopené vodou píkopy, které páchly neistotou. Jen nkolik ruských voják válelo se lín, bez pušek tu a tam a pohlíželo na píchozí nepátelsky, jako na vetelce. Jediný pohled stail, aby bylo vidt tu spouš Stílny byly rozboeny, drátné pekážky pesekány a protrhány, kryty ped dlosteleckým ohnm se sesou-

—

valy. to tu vypadá," zhrozil se Buina. „Kdepak máte zbratovaryši," obrátil se k Rusm. „Propáli," dal se jeden z nich do blbého smíchu.

„To

n,

„Na to nám vintovky?" lín huel vojevát.

Dom

„Prodali jste je

„Eh jej

Nmcm, .

Bohu.

kési díry liška

„Nadojelo

nám

co?" zlobil se Tikal, „nebo

jste

." zahodili ty, géroi," ušklíbl se Rus,

prost

je

jiný.

se chce."

.

.

.

Našim

Máme

je

—

.

„neprávem nás obviuješ uschovány, hle ..." a vytáhl z jaByl zatísnný blátem a rezavý jak

dobe

kulomet k nepoteb. .

.

.

Úpln

hochm

bylo úzíko

.

.

.

Buina hledl

n k nepátelským okopm. V jeho

oích

stílnou opatr-

se objevil

podivný

Vzkypl v nm zarputilý hnv. Hle, tam je nenávidné Rakousko. Ty drátné pekážky, jako by v nm vybavovaly svit.

pedstavy žaláních míží. Rozbít je Zanést vzduch svobody do zpuchelé íše. Opel se o násep, který se však zaal drobiti. Zhroucené a zpetrhané dráty ped vlastními okopy pipadaly mu najednou jako výsmch, ." obrátil se k Tikalovi „Hle, jak jsou ti tam opevnni a ukázal k rakouským okopm. „Drátné pekážky mají nejmén ve tyech adách. A zde? Bude to tvrdý oíšek ." mi, brate " drtil mezi zuby Tikal, „že bych ty chlapy zde nejradji postílel," a nenávistn se podíval na výsmšn je pozorující ruské „obránce" revoluní svobody. Chvíli ješt brati pozorovali nepátelské posice. Pak se odtrhli od toho pohledu a vraceli se k mostu, kde mli oe.

.

„V

—

.

.

.

,

.

kávati pluk.

134

J

Bylo to 21. ervna Slunce se sklánlo již k obzoru a vzduch vonl lesem a mateídouškou. Na námstí v Jezerné se radil první pluk. Rota za rotou, v ele se starým Heydukem, který tímal hrd prapor „eské Družiny". Zdálo se, že za ten as trochu zestaral a jeho postava jako by se lehce shrbila. Ale usmíval se. Konen se objevil poruík .

.

.

—

eek.

záil. Z jeho zjevu sálal njaký který spolu se zapadajícím sluncem zaléval celý pluk. Zdravil se s rotami. Když objíždl na svém koni 8. rotu, jeho oko se zalíbením spoinulo na ackých postavách. Jeho zrak se setkal s pohledem Ševcovým. Jak ty jeho oi podivn planuly! Také cítil žár v oích. Teprve nyní si uvdomoval vážnost tohoto okamžiku. Šel bezpotukrát smrti vstíc Plížil se za temných nocí v ele svých rozpinskými bažinami, dral se hustými hvozdy až k nepíteli. Ale dnes? Jeho pohled pelétl celou kolonu. Jaký to nádherný obraz! První pluk, po prvé spojen, po prvé pohromad, a jde do oteveného boje pod jeho vedením. Také Švec hledí ped sebe a jde v jakémsi opojení. V hlamu sedí njaká nejasná vzpomínka. Ah, Václavské námstí. Rudá stuha Sokol ten národní vojsko. Ano sen, který tehdy prožíval, který se tak asto vracel, je uskutenn první pluk. A tamhle nkde vlevo i vpraHle vo rozvinují se druhé pluky brigády. A další pluky Let Ševcových myšlenek se zarazil Pohlédl na eka. Jak záí, jak hrd vede slavný 1. pluk. V tomto okamžiku snad pocítil trochu lidské žárlivosti na svého druha. Pluk se hnul.

Také

se usmíval.

Ba

jas,

eek

.

.

.

vdík

.

.

.

v

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

U

.

mostu ekal

na

již

.

.

hlouek rozvdík, kteí naped

prohlédli zákopy. Byly rozbité, zavalené blátem, opuštné... Soumrak se již kladl na celý kraj a bylo jim všem teskno. Bože, jak asi budou hoši smutn pekvapení, až pijdou do

toho hrozného svinstva, v rozbitých okopech. „Je to tam hrozné," bruel si již po kolikáté Buina, „ta-

—

ková zloinná cháska taková spouš." „A jsme takka beze zbraní a bez náboj," hrozil

se jeden bratí. „Je to vlastn zloin, hnát nás do takových posic." Nikdo na to neodpovídal. Ani se nenadali a byla skoro tma. Pohížili se v myšlenky. dolétl však k jejich

z

Konen

135

sluchu vzdálený, tajemný šum né stíny. Pluk picházel. Rázem stesk. Pipojili se ke svým rotám sice. A za krátkou dobu již se blátem, klopýtali pes hromady ných drát bodaly je do nohou, .

.

Na most

.

spadl

se objevily tem-

prsou

s

rozvdík

nimi do pobrodili dobrovolci hustým a vraceli se

s

sesuté hlíny, svitky strhakteré klouzaly v lidských

výmtech. „Dobytek," ulevovali si brati. Ruští „obránci" rozumn by jist stržili malou pochvalu. Vzduchem prolétla co chvíli kulka. Zabzuela jako neodbytná moucha. Z nepátelských posic zazáila obas zelenavá hvzda rakety. Za naprostého ticha obsadily roty vykázaná místa. Jedna plrota osmé roty, vedená praporíkem Šidlíkem, obsadila vysunutou posici, které se íkalo „Káa". Ryla to vlastn zmizeli. Ryli

polní stráž.

pknej

„Je tu

sajrajt," kleli brati.

„Tohle mají býti

zá-

kopy?" brati," napomínal je praporík. „Nepítel nesmí

„Tiše,

zvdt,

že se tu

Rrati

ztichli.

bezpené

dje njaká smna." Vdomí, že se najednou

ocitli v tak neKolikrát byli snad v horší situaci. Jak asto vnikali do po-

posici, zasedlo jim

mozk.

do

mnozí z nich již dobných nepátelských úkryt, aby odtud bodáky a bombami vyhánli Austrijáky. Temná noc, fosforeskující jas léraket, tajemný, nepostihnutelný

tajících

šum

pravidelné

a

bzukot svištících náboj vzduchem zpsobily, že jejich fantasie zaala horen pracovat. Hle, aby jim tak nyní Rakušáci provedli stejný kousek jako jim provádli

výstely

a

tak asto oni? Podivná nálada je

pepadla

.

.

.

Vdomí

útoku

se strany

—

vdomí vlastní slabosti, bezmocnosti je Vždy mli jen pušky s nkolika desítkami náboj

nepítele

a

tísni-

proti nepíteli, vyzbrojenému všemi válenými, technickými vymoženostmi. Nemli kulometii, nemli bombomet, ba ani s dostatek runích granát. Ra i telefon první noc lo.

tém

nefungoval. Nastala hrozná noc. Kdo vylíiti, co se dlo této noci ve vašich duších, zborovští bojovníci? Pocit bázn vkrádal se do vašich srdcí,

mže

136

Vdomí

slabosti vás skliovalo, ale byli ve vašem podvdomí klíilo již nco Msta prý nepatí lidem, ale velikého. Pomsta, odplata Uili vás Bohu Zlo nemáme odpláceti le dobrem jako dti, že videí-li vás nkdo v levou tvá, máte nastaviti pravou. Ó, bláhoví uitelé. Zrodili jste se s otrockou krví pak byste pochopili, jak sladký z rodi otrok? Ach byl tento pocit blížící se pomsty v adách zborovských voják, v nichž se nahromadil odboj tí set let. Tento pocit zbavoval je prvé stísnnosti. Bdli, ale snili a pi tom vzpozárove. Penášeli se ve vzpomínkách mínání rodily se v jejich hlavách myšlenky, pi nichž mizeSrdce la poátení báze a zachvacovala je jakási závra jim zabušilo ve volných hrudích, které netísnil rakouský císaský kabát, ale ruská rubáška, rubáška revoluní. A nebylo to jen nkolik srdcí malého hlouku rozvdík, chyale byli jste statení.

jste

silní.

Ponvadž

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

dom

.

stajících se

.

.

k romantickému, zálesáckému uskoku proti

n-

jaké nepatrné polní stráži. Celý pluk, celá brigáda, ti tisíce pt set lidí chystá se tu k otevenému boji s nenávidným

nepítelem. nou touhou

Ti .

.

.

tisíce

tam naproti, vrhnout

kop

pt

set srdcí bilo

prorazit ty se

jedním tepem,

jedi-

tyi ady drátných pekážek

jako lavina do nepátelských zá-

pušek svobodu svému národu. Nikdo z nich nemluvil, jako by jeden druhého nechtl vyrušovati z jeho myšlenek, které se toulaly již ve vlasti, která byla tak blízko. Jen ty tyi drátné hradby je od ní dlili. Tam za nimi, tam jsou snad jejich rodní brati, tam je snad i leckterého otec. Vždy tam jsou voa nésti na bodácích svých

plzeského plidcu a z Jindichova Hradce. Vdí co kdo stojí nyní proti nim? A až se to dozví uiní? Potee rodná krev v této vražedné sei v cizích službách nebo se sejdou ústa v radostném polibku? Ach, Bože mj, snad nikdo z a Slovák nebude již jáci

35.

—

o tom,

ech a

co cítili hoši od Zborova. všichni bdli, cítili se Nastalo ráno. Ale ku podivu, svží, svží vzpomínkami. Denní svit rozehnal tak úzkostlivost noci. Zaali opravovat zákopy, zesilovat kryty, istit a rozšiovat spoje a výpadové chodby. Pracovali opatrn, aby nevzbudili pozornost nepítele. Ale zmna nedala se

cítiti to,

137

dlouho utajili. Hrsti erstvé hlíny, vyletující ze zákop, upozornily nepátelské hlídky, že v ruských zákopech se nco dje. Vždy ješt ped dvma dny bratili se s nimi zemljákové a dnes sotva vystril nkdo hlavu, již mu zabzuela kulka kolem ela. ." „Brati," varoval je praporík Šidlík, „šetete náboji „Kdopak se udržet," omlouvali se hoši. „A sundejte lentoky z furažek!" naizoval praporík, „abychom nebyli prozrazeni." Jen neradi vyhovli brati tomuto rozkazu. Vždy bylo nco tak dráždivého v tom, státi tváí v tvá svému nepíteli, bývalý otrok svému tyranovi. Nastal nervy vyerpávající týden. Hned v prvé dny byl zabit praporík Vilímek a nebylo dne, aby nebyl nkdo rann nebo zabit. Smrt bratí rozncovala pomstychtivost .

.

mže

a hnv ostatních bratr. Každý jen pásl po nepátelské hlav. Výstely taskaly i v noci. Obou stran se zaala zmocovati nervosa, která se penášela i na dloste-

lectvo.

„Už aby se zalo!" vreli brati. „Kdy vlastn bude nástup?" Pišla zpráva, že byl rann Syrový a Husák, Švec se mimodk otásl, když slyšel tuto zvst o zranní Syrového. Tak se ten jejich osud stále splétal ... Ve stejný den byli povýšeni na dstojníky. eká snad i jeho stejný osud, jako Jendu? „Ješt nás tady postílejí do jednoho!"

stihl

co se vlastn eká?" „Práv byla porada

hartusili hoši.

„Na

dstojník u Mamontova, který velí je praporík Šidlík. „Mamontov

našemu kídlu," utšoval

prý schválil plán útoku, jak ho vypracovali naši dstojníci." „No jo ale kdy to spustíme?" netrpliv znly otázky. Bratr Šidlík pokril rameny. Na druhý den byl volán bratr Tikal, aby šel do Cecové na schzi plukovního komitétu. Vrátil se veer rozrušen. „Kluci jsou naháti," vyprávl. „Odhlasovali resoluci, aby byl zahájen ihned útok, nebo aby eské pluky byly staženy z nemožných posic. Resoluce se pošle Masarykovi." Ale hned následující den, 29. ervna, zaznla dlová rána

—

138

z

Bežan.

A

hned za

zaburácela celá fronta. Hoši se

ní

naježili.

„Už to zaíná," vyrval se z hrdla kteréhosi bratra výkik. Byl to výkik podivný, který jako by se vydral ze stísnných prsou a pinesl rázem ulehení. Hoši se mimodk chápali pušek ... A již se ozvaly hlasy: poruík Švec sem jde." „Švec Vskutku, v zákopu se objevila zavalitá postava poruíka

—

Ševe. „Nazdar brati!" pozdravil se s nimi tlumen. „Zdar, brate poruíku!" odpovdli mu a viseli na jeho rtech.

zvdav

—

„Velitelé et a družstev ke mn!" zavolal poruík. Z jeho tváe vyzírala jakási sveepá odhodlanost. Jak se v tu chvíli zmnil. Milý, laskavý jindy jeho pohled stal se ledov písným. Všech dobrovolc, kteí ho mli rádi jakousi d-

vrnou

bratrskou láskou, zmocnil se nyní pocit skoro bázDech se v nich zatajil. „Brati," ekl Švec, pistupuje ke stíln. „Jsme na levém kídle útoné skupiny plukovníka Mamontova. Máme za úkol zmocniti se tamhle prvé nepátelské linie, obsaditi ji a vykati píchodu 2. pluku. První vyrazí granátíci Která eta chce jíti hned za nimi jako úderná?" „Ustanov sám, brate poruíku," zvolali hoši. „Dobrá," ekl Švec. „Pjde tedy první eta prvá do útoku. Druhá bude postupovati za ní a oistí zákopy. Tetí a tvrtá jako záloha. Hoši," obrátil se na první etu. „Mžete jíti bez dstojníka?" livé úcty.

.

.

.

„Bez starosti, brate poruíku," ujistili ho hoši. „Dobrá. Já pjdu s druhou etou," usmál se Švec. „Mezi tetí a tvrtou bude praporík Šidlík. Mohu se na vás spolehnout?" ." zvolali všichni jako jedním hrdlem. A „Spolehni se v tom okamžiku setkal se každý z nich s pohledem Ševcovým, který je pelétl. Nco je chytlo za srdce. Zdálo se jim, že v tom pohledu spatili tajemný, laskavý, trochu zamlžený svit. Bože, jaký to byl pohled! Co lásky, ale zárove pevné vle bylo v Bylo možno po tomto pohledu nevydati všechno ze sebe, bylo možno nejíti za ním teba na jistou smrt? .

.

nm

.

.

.

139

Dla hmla

bez pestání

.

.

.

erné

sloupy

zem

kamení

a

tryskaly do výše. Všechny zachvátila jakási horeka. Ta tam byla zemdlenost a nejistota ekání. Když Švec odešel, jali se istiti pušky, snášeti jašiky (bedny) s náboji, rozebírali si je, prohlíželi své vci Nkteí pálili dopisy a poznámky, aby se nedostaly do rukou nepítele. Ješt v noci stihla je zpráva o statené rozvdce poruíka Miillera. Pemohl se svými hochy rakouskou zástavu a pivedl 24 zajatc od 35. plzeského pluku. Br. Tikal byl jako na trní. Vždy v tomto pluku sloužil jeho otec s bratrem. Bžel k Ševcovi. „Brate poruíku,

—

—

pus m, do Cecové „Bž," ekl Ale Tikal

.

.

Snad

.

se

nco

Švec. je

mezi zajatci nenašel.

dozvím o svých

— Zato

na

nho

známý hlas, když šel kol obvazišt. „Co tu chceš, parchante?" Byl to pan Kódl Sedl ped jedním stanem ohromný kynžal, který vyžebral u artilerist. .

.

odpovdl panu

Tikal

nho,

.

„Hledám

otce a bratra

.

."

volal

a brousil

Kódlovi dosti nevrle. Mrzel

že není v zákopech.

.

.

.

se

."

na

ekl

zklaman. „Je ješt tam," ukázal k posici. „Tak pokaj ... až seberem celej regement," zavrel pan Kódl. Tikal se usmál. „Tady u obvazišt se to mluví," myslil si a spchal do posice. V noci se dlostelba pímo pekeln rozevala. Jako by nebe i zem se otevely. Záblesky výstel a svit raket rozjasovaly celou oblohu. Obas zaštkaly zuiv kulomety a teskly výstely. Všichni se tiskli k stnám okop. Nikdo nespal Rozilením drkotali nkterým zuby. Svítalo. Uragan pestal a unavené oi bdním se pivíraly. Bratr Tikal s puškou v ruce usnul Vtom ho udeil v sluch njaký

—

.

.

,

.

.

.

hmot

—

.

.

.

Jako by v bezprostední blízkosti ped ním praskaly njaké výbuchy ... Co je to? Snažil se pivésti se k vdomí Sple njakých výkik se mu zabodávala do uší ... A najednou jako by rozeznával známý velitelský

podivný

—

hlas

.

.

.

„Brati, nastoupit!" Otevel oi. Dodnes nechápe, jak tak najednou nabyl

140

jas-

ného vdomí. Vidí prodírati se shlukem bratí poruíka Ševe. Jeho postava se octla náhle nad okopem. Br. Tikal mechanicky vyskoil a jako fascinován hledl široce otevenýma oima na Ševe. Jeho postava vyrostla v celé výši. V ruce tímá pušku ... „Kupedu, hoši ." ozval se jeho výkik. Celá první Tikal se vyítil ven ... Za ním ostatní Ped eta ... a hned za ní druhá. Ach, jaký to byl bh nimi se rvaly granáty Musílkových granátník, které zdvihaly oblaka prachu. Brati se ženou za nimi. Již se rvou jejich nohy o zpetrhané ostnaté dráty. Cosi se ped nimi míhá. Hluché rány, Jaké to zdšené tváe? Vnikají do okopti Tamvýkiky Tu kleí jakási postava a spíná dlan hle kdosi zdvihá ruce Jiný odhazuje pušku. Stíká krev... Jakýsi Rakušák se vztyRachot pušek se slévá v jedno Ten strhuje pušku k boku, uje a míí puškou na Ševe. vyšlehla rána a Rakušák se svalil k zemi. Náhle se vyítil ze zákopu rakouský kadet s nkolika vojíny. Mají v rukou .

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

Švec bomby Jižjiž se je chystají vrhnouti vped vrhá na bombu sám... Kadet s druhy se obrací na útk... ale Ševcova bomba nevybuchla. Poruík jako rozlícený lev žene se za nimi Pokleká a stílí na prchající nepátely Pekelný hluk se zesiluje Nad hlavami dobrovolc .

.

.

.

.

.

n

.

.

.

.

se trhají náboje.

.

.

—

.

.

.

Vtom

zleva zasviští stely. Dstojnický boku nekryti," pomyslil si Tikal Razástupce Procházka prosí zoufale o posilu. Ta nejde

„Jsme

z

.

.

.

.

nní naíkají

tesou jako

a zajatci se

list.

Vtom

.

.

se objevuje

„Nazdar, Švec," volá rozjaen mávaje revolverem v ruce. Švec by ho byl zlíbal Pišel v nejvyšší as se svou plrotou, která se rychle rozvinuje doleva. A již pichází Šidlík.

.

.

.

Wuchterle s 10. rotou Ženou se Jsou v druhé linii. „Mordije Pepíku jsi to ty? Kde .

mísí

.

.

.

—

.

.

kupedu

.

.

.

Roty

se

—

se tady bereš?" chytá jeden zajatec Tikala za ruku. „Copa[k se to s náma dje?" Tikal se mu dívá do tváe a usmívá se. Vždy to je jeho známý z Bokova, který sloužil u 35. pluku. „Boíme Rakousko," vykikl Tikal v návalu radosti a jal se vyptávati krajana na otce a bratra.

—

141

„Dej mu jí do kedluby ... Co se s tím planýem bavíš?" zaval náhle kdosi za Tikalovými zády. „Yodkrágluj ho Nebo ho rozpáu kynžalem." „Ale vždy je to mj krajan," vysvtloval Tikal panu Kó-

—

dlovi,

neuvdomuje

„To sou pkný jani," láteil

pan

si v tu chvíli, jak se tu Píhoda octl. krajani, jen co je pravda. Drbaní a ne kraKódl. „Nech ho bejt, grázla, beztoho na nás

taky stílel." A již se hnal do tetí

linie

.

.

.

Tikal za ním

.

.

.

Proti nim

se hrnuli zajatci.

—

." láteil pan „Lumpové máte rozum, že ste se vzdali Kódl, který vypadal jak ábel. Z oí mu šlehaly vražedné blesky. Jeho kynžal se potil krví ... Po tváích, erných prachem, stékaly praménky potu, odhalujíce rudou pokož-

ku, že se podobaly

.

potkm

.

krve.

Nové „hurá" zahmlo vpedu Strašlivý jek, bolestná zaúpní, vzryvy bomb. „Druhý pluk nastupuje," ozvalo se v adách dobrovolc. „Hurá" neslo se vzduchem Tetí linie je dobyta Boj utichá Znavení k smrti .

,

.

vrhají se dobrovolci do

.

.

.

.

.

.

zákop

.

.

.

.

.

.

„Kluci, kdepak je pan Švec?" prodírá se mezi nimi pan Kódl. V ruce nese láhev piva a nkolik krabic sardinek. „To se jim to, grázlm, válilo," koulel oima, tímaje bohatství nalezené v dstojnickém krytu. „To si pan Švec dá do trumpety." A zmizel.

—

17 Dva dny po slavné zborovské bitv, kdy vítzná, avšak proídlá eskoslovenská brigáda odpoívala v týlu, rozneslo se mezi dobrovolci, že na frontu pijede Kerenskij. si tam zstane," vreli brati. Nemli ho píliš „Jen v lásce. Což nenazval jejich hnutí šovinistickým? Jaké nadje upínali k tomuto muži. A zatím byl to on, který nepál dal-

a

143

—

Ani ta se nešímu rozšíení brigády. Hle, carská vláda. postavila tak oteven proti eským národním snahám jako tento revolucioná. má plno odsi tam zstane," vreli proto. „Jen

„Te

a

útoku ml býti ve front." Když však pišel rozkaz, aby z každé roty, které byly rozloženy v okolí Jezerné, byli vysláni k vesnici Olšance delegáti, zahoeli pece jen vahy.

Pi

zvdavostí. Litovali, že se nemohou všichni zúastniti mítingu, na kterém Kerenskij promluví. V úžlabin u Olšanky šumlo moe lidských postav v ruských uniformách, špinavých a s rozcuchanými hlavami, s tváemi hoícími zvdavostí, ale i vnitním žárem nevybitých dosud vášní. Hluk rozilených rozhovor se vznášel nad touto podivnou vojenskou masou, slitou v jednu hromadu beze všeho poádku. Vtom se ozval vojenský, odmený krok. Bylo to jako dávNkolik nižších ruských dstojník ná hudba minulosti se udiven ohlíželo. „Co je to za oddíl," mysleli si, „který ješt dovede chodit ukáznným krokem?" To picházela rota echoslovák, beze zbraní sice, ale všichni jako ze ška.

.

.

—

V ele usmvavý, ržový Cenerozluným tesákem z pinských

tulky, svižným krokem cek, v svtlé blze, s

bažin u boku. „Vot Rusové se rozestupovali v jakési podvdomé úct eto maladci, jibi jejich dušu má," mumlali echoslovaki nkteí pochvaln. „Kontrarevolucioneri to, job jejich má," .

.

hueli

.

•

.

.

jiní.

ad

Dobrovolci stanuli v sevené

Okopy zaznly houkaky

.

.

.

Vtom

aut. Již se blíží ...

od vesnice prvním stál

již

V

s vyholenou tváí, energických tah v oblikrátce vystupoval ostrý nos. erné vlasy zvyšovala bledost pokožky. Mával pistiženy, a jejich

vyšší suchý

eji, z

muž,

nhož

ml

er

graciésn rukou ." volali Rusové. „Urá." „Vot Alexandr Feodorovi Kerenskij se uklánl. Jakýsi dstojník, sedící vedle nho, hledl zasmušile ve vlnící se moe lidských tváí. Auto stanulo práv ped echoslováky. Kerenskij vystoupil na sedátko. Jeho hubená tvá se pokryla hektickou ervení a oi,

—

.

které se vpíjely v

.

.

.

tváe

.

nejbližších,

podivn zaplanuly

—A 143

pak zaal

mluviti. Jeho ostrý hlas se zaezával v sluch. Jeho živá gestikulace zaujímala. Jeho vášnivé vty rozpalovaly Ale pece jen, kdo pozorn vnímal jeho slova a pozoroval hru jeho gest, ten cítil jeden jejich nedostatek. Ne to ne.

byl

Napoleon

e vojevdce

To nebyla

— Kerenskij .

.

.

.

.

—

.

.

.

To

byla zou-

už tehdy nerozkazoval, ale pímo boji. Tušil snad již marnost zborovské bitvy? Tušil, že ruský úspch u Kouch je jen doasný a že celá operace u Bežan visí ve vzduchu nevzchopí-li se ruská armáda k energickému náporu, nefalá prosba.

prosil,

pemlouval vojáky k dalšímu

—

strhne-li

píklad

ji

— koho?

Jakýsi zavalitý voják, vypadající jako moský vlk, naklonil „Hle Batkin," zašumlo to se práv ke Kerenskému Populární námoník ernov zástupu Ano, byl to on moského flotu, který horlí pro boj až do vítzného konce a jenž nyní Kerenského na kohosi upozoroval. Kerenskij pojednou upel svj pohled na echoslováky. „Ano," vybuchl hned v záptí, „zde vezmte si za vzor hrdinné své bratry, echoslováky."" Slova pochvaly se inula Zrak záil Dobrovolci s rumncem z jeho úst na lících, vypínali svá prsa. A v tu chvíli zapomínali na to, jak jim Kerenskij ublížil Ministr skonil ... A mezitím co zástup se tišil, kynul .

.

.

.

.

—

.

.

.

.

ekv

.

.

.

.

.

.

.

.

.

ekovi: je váš velitel, pluk. Trojanov?" ptal se eka. „Je zaneprázdnn, nemohl se vzdáliti od brigády," odvtil

„Kde

eek. „Vyite mu mé

blahopání k vítzství. Je generálem ruské

eknte mu to. A dám mu 6. finskou jaké vy, eši, máte pání?" „Pane ministe," vztyil se eek. „Vaše slova nás, eskoslovenské dobrovolce velmi potšila, nebo dostalo se nám zadostuinní. Trpce jsme nesli, že naše vojenská akce nebyla dosud žádnou ruskou vládou pochopena. Máme proto jen jedno pání: Dovolte, abychom se mohli nyní zorganisovati ve velkou armádu, dejte náin možnost, abychom mohli zaaditi do našeho vojska dobrovoln se pihlásivší zajatce, echoslováky, hned, zde na front. Naite to velitelm zajateckých tábor My vám zde slibujeme, revoluní armády

divisi.

.

.

.

A

ádn

.

144

.

.

že bojem budeme inili dosud."

pomáhati ruskému národu

tak, jak

jsme

Kerenskij zvážnl. Zahledl se oste ekovi v tvá a pak pelétl rychlým pohledem napjaté tváe dobrovolc, Jeho rty se ponkud které ztuhly v horeném oekávání zachvly a pak ekl pevn: „Souhlasím!"* Zborov byl tak dnem zrození velké eskoslovenské armády. Aj s jak veselým zpvem se vracela hrstka echoslovák ke svým rotám. Co nadjí vyrostlo v jejich srdcích v úžlabin za Olšankou. Slyšeli plamenné výzvy Kerenského. Vidli nadšení v oích ruských voják. Slyšeli pochvalu z úst toho, kdo je kdysi tak urazil. Vidli Šavla mniti se v Pavla. Oj, jak poroste nyní jejich armáda. Rusové zajisté .

.

.

—

poslechnou jeho výzvy. Vždy není možno neposlechnouti, nelze prost odolati takové strhující, vášnivé výmluvnosti. Jak orli se poženou nyní ruští zemljákové do zákop a pak se vrhnou udrží práv dobytých posic ... A pak oni, eskoslovenští dobrovolci spolu s bratrskou revoluní ruskou armádou na nepítele, aby mu zadali smrtelnou ránu Kerenskij znaven a vyerpán odejel ... a za nkolik ztráceli se Rusové z echoslováky dobytých posic jako dým a eskoslovenští dobrovolci musili znovu na jejich místo. Mocnji než plamenná a nadšená slova Kerenského, psobila na ruské vojíny prostá a záludná hesla bolševických našeptáva, probouzející bsy v jejich nitrech Místo ostražité služby v zákopech a držení nepítele v šachu, tekly v zázemí eky slov na mítingách, na kterých se odhlasovávaly resoluce nkdy proti a nkdy pro nástup, ale nenastupovalo se nikdy. Nastalo deštivé, nepíznivé poasí Na front obas zahoukla dla asem se šíily zprávy, že prý Rusové rozšiují své úspchy Mezi dobrovolci rostly znovu nadje... Pjde-li to tak dále do konce msíce, mohou býti .

.

.

.

.

.

dn

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

ve Lvov, Krakov nebo v Tarnov. Mnozí snili již i o Mor. Ostrav! Pak však nastalo zlovstné ticho. Jen jakési vzdálené detonace se ozývaly „To Rusáci prý vyhazují muniní skladišt," kdosi ozna.

hikoinik Šiec

10

.

.

1.45

—

„Pro?" nechápav se ptali hoši. Jednoho krásného dne, kdy déš ustal a nebe se vyjasnilo, zahuela opt na front dla. Brati vybíhali ped chaty Nkteí vylézali i na stechy neb na vysoké stromy, aby vidli do dálky. Nevidli nic než dým „Rusové nastupují," hlásil kdosi k polednímu, „už dobyli moval.

.

—

—

.

.

.

.

.

2. linie."

Odpoledne dlostelba

zesílila

.

.

.

Nkterým hochm

se

však zdálo, jako by dla hmla blíže a zem se zachvívala. K veeru stelba utichla. Ale na obzoru zrudlém hoícím západem slunce, objevily se siluety nekonených ad dl,

povoz,

—

prchajících z posic. prorvali frontu," rozkiklo se mezi dobrovolci. ." „Rusové ve zmatku utíkají „A co my?" zabouilo to mezi bratry. „Máme snad ekat, až si pro nás Nmci pijdou?" Pikvaili poslové od štábu Nastal ruch a shon. A pak zaal druhý akt zborovského dramatu. Strašlivý ústup V tu dobu Švec projíždl Tarnopolem se zvláštním posláním. Jel získat prvnímu pluku nového velitele První pluk neml jaksi štstí. Po neblahém „Pšonckovi" a Pavlovovi velel mu, bohužel, jen krátkou dobu eek. Pak zase jen nkolik velel mu štáb. kap. Alexejev a nyní kap. Ivšin. Pluk nebyl s ním spokojen ... A tak dstojnický sbor, plukovní komitét i zástupci rotných komitét naléhali na to, aby místo Ivšina byl vyhlédnut nový velitel. Uvažovalo se dlouho Mnozí chtli, aby velitelem byl nkterý lidí

„Nmci

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

dn

.

.

.

eský dstojník.

Jedni volali po ekovi, jiní upírali svj zrak k Ševcovi neb Miillerovi. Ale eek, který byl s Ivšinem v nevli, odmítl a brzy šel k záložnímu praporu, z nhož vyrstal 4. pluk. Švec pak navrhl sám ruského kapitána Stpanova, s nímž se seznámil u Klevan. Ševcovo mínní platilo víc, než každé jiné doporuení. A tak byl Švec vyzván, aby se vypravil za Stpanovem k 36. armádnímu sboru.

V je již

Tarnopoli se však Švec

rezani, který se

146

dozvdl,

že

— v eských službách. Byl velitelem ml

brzy rozvinouti v

št.

7.

7.

kap.

Štpánov

praporu v Be-

pluk.

To

již

se

slib Kerenského ve skutek a brigáda rostla v divisi, Hle, Švec byl radostn pekvapen v armádní sbor chtl ho teprve získati k služb v eském vojsku a on již ho pedstihl. Nebyly tedy jeho sympatie k eskému hnutí jen pedstírané. Štpánov stoupl velmi u nho v cen. Jel Zašel do Vojenského odboru Odboky N. R. do Kyjeva Bylo to k veeru ... Na schodišti inžovního domu, v

mnil

.

.

.

.

.

.

.

.

.

nmž

byl Vojenský Odbor, srazil se

chomou

jakýmsi chlapíkem. „No, Ale nadávka „chomoute'*

s

zavrel neznámý. v krku. Hned v záptí vyrazil ze sebe: „Ježíškotku nazdárek, pane Švec ... Co tu dlaj?" Udiv Ševcv, když poznal pana Kódla, byl nemenší. „Jak 86 voni tady octli, pane Kódl?" ptal se Píuvízla

.

.

."

mu

—

hody. „Jel sem za ,bárynemV' zpovídal se pan Kódl. „Jakýpak štstí bych hledal tam na front? Všechno nám ty planýi baganský prováleli co sme u Zborova dobyli. Jen držkana to sou ma mlátit, mítingovat, krást a vožírat se machi. A udírat na rodinu," láteil. „Copak se, eknou mi, mi poctívej voják na takovej borák dívat? Ale povdí, pane Švec," jeho hlas se náhle zatásl. „Je to prav-

—

.

.

.

te

mže

da? Ustupuje se

.

.

.?"

„Asi," ekl Švec. „Ale všechno se to ješt obrátí." „Vobrátí, že jó, pane Švec?" ožil pan Kódl. „Rosteme Dou jen dál ... To bude mít Ale já jich tu zdržuju ,baryn' radost, až jich zmerí," a hnal se ped Ševcem nahoru, aby mu ukázal dvee k dru Eisenbergrovi. Bylo to shledání Ale když slyšel Ševcv druh o cíli .

.

.

.

Ševcovy cesty, trochu „Josefe," nova 9"

ekl

.

.

.

mj

.

.

se zamyslil.

—

pesvden

pak, „jsi tak

Stpa-

o vlohách

„Pln," usmál se Švec. „Víš, dovedu se dobe rychle poznám ihned, co v kom vzí."

orien-

tovat a

." ozval „Jen aby se nezklamali, pane Švec pan Kódl, který stále sumoval kolem. .

.

se

pojednou

—

„Hlas lidu hlas boží," ušklíbl se dr. Eisenberger. ." ekl Ale Švec mávl jen rukou „Jedu do Berezan a rozlouil se. .

Štpánov

bvl

.

.

Ševcovým píjezdem pekvapen

.

...

.

A

když

147

.

mu cova

Švec sdlil úel své cesty, bylo vidt jak ho tší Šev-

dvra

.

.

Josif Vojtchovi, této pocty, jej Bohu," rozplýval se díky. „Býti velitelem 1. sl. steleckého pluku .. Jaká to est, ale také jaká odpovdnost." Nakonec však souhlasil. Bereza, dosti nevlídná ukrajinská vesnice v Poltavské gubernii, nepirostla mu nijak k srdci Štpánov projevil tolik porozumní pro úkol, který ho ekal, že Švec se tajn usmíval, když si pipomnl obavy svých pátel Zdaž mohlo býti šastnjší volby pro 1. pluk, než volba tohoto energického, vzdlaného a nadaného ruského

„Nejsem hoden, .

.

.

.

.

.

.

dstojníka? Švec by byl nejradji odvezl Stpanova hned s sebou Ale Štpánov musil ješt jednati s gen. ervinkou. Švec tedy jel naped do Kyjeva, aby tam na Stpanova pokal. Jel tam se smíšenými pocity. Ml starost o rotu, nebo Vašátko byl tžce rann a znepokojovaly ho obavy o celý pluk a brigádu. Vždy nevdl, co se dje na front. Vlak byl plný desertér a prazvláštní smsice cestujících, která se pela, debatovala a asto i prala. Jedni vykládali o nespokojenosti petrohradských mas s vládou Kerenského. Lid prý se bouí proti nesmyslné ofensiv, volá po míru a vlád sovt. Jiní se tomu vysmívali Ruská revoluní armáda prý staten bije Nmce. A vláda Kerenského? Ješt nikdy .

.

.

.

.

.

nebyla tak silná jako te On Švec se trpce usmíval vidl, když odjíždl z fronty tu „statenou" ruskou revo.

.

.

.

.

.

luní armádu Ale Ševcovy myšlenky nezalétaly jen na frontu Vzpomínal na své druhy, kteí leží v nemocnicích v Moskv, .

.

.

.

Charkov, Kyjev

a jinde.

„V Kyjev

— Vašátko."

V

je

.

.

Jenda," vzpomínal,

okamžik se mu kola pomalu. Ale když se vlak již blížil k Dnpru najednou ho pepadla njaká stísnnost. „Mj Bože," šeptal v jedné chvíli, „jen abych se nesešel s Leoni." Od onoho shledání se dem. Nebo dokonce s ní s Leonidem a trapn bolestné scény s Ljubou, nemohl se Švec zbaviti jakéhosi nepíjemného pocitu. Život na front, fysická stráze a jakási duševní chudoba, probouzela v pomalu stesk a hlad po em? Po kulturnjším život, po „a Husák, Rejek vlaku toila píliš

ten

—

—

—

148

.

.

nm

kráse neb rozkoších a radovánkách svta? Švec to nedovedl dobe definovati. A jen jako v podvdomí vycioval, že to je touha po žen, která rozechvívá všechny jeho smysly. Kdo neprožíval tyto pocity v dob odlouení od života v zákopech i zajetí? Ševcova mladá, bujará bytost, plná dosud nevybouené vášn, byla zajisté spalována velkou myšlenkou, které se zasvtil bojem za svobodu svého národa. Ale v nkterých okamžicích se mu zdálo, jako by jeho jiném. Cítil lásku bratí k sob. duch prahl ješt po Ale nkdy napadala ho touha po njaké duši, která by mu byla blízká, bližší než jeho bratí, po nžné njaké bytosti, která by mu dodala útchy a zkrášlila jeho život v okamžicích, kdy padal nevýslovný stesk jakéhosi osamní. Ano jaký to paradox Pocit osamní ve Dojem bezútšné osamlosti shluku spolubojovník nedostavuje se však jen v poušti nebo v hluší pralesa. Pepadá nás asto v nejprudším víru života, který bije kolem nás, uprosted tisíc lidí nám sice oddaných a milých a pece tak cizích. Švec byl pepaden tímto steskem zákopové osamlosti Ale nebyla to jen duše Ševcova, která hladovla po žen. I jeho krev, veškeré smysly, žhly v nkterých okamžicích nesnesitelnou žízní po žen, posmyslném opojení. Jsou vášn, které nás pepadají jako blesk, které nám skoí na zátylek jak dravá šelma. A jsou vášn, které vznikají v nás nepozorovan jako bacil a otravují poznenáhlu všechnu naši krev. To jsou vášn samoty To je vzpoura našich smysl, která se dostavuje po dlouhé odlouenosti od druhého pohlaví. V takových chvílích, které se nyní u Ševe dostavovaly, v takové chvíli jako na píklad i te nevyvstávala však ped ním nikdy podoba jeho pítelkyn Maki. V takových drásavých okamžicích zel ped sebou svží, plnou a svdnou postavu Ljuby, její rudé rty, v jichž vncoví blely se ádky perlov bílých zoubk Ó, pro ji tehdy bláhový odmítal? Pro odmítal její lásku .? Milovala ho. Sama se mu takka poddávala ... A on? Jaký moralistní pavouk zasedl mu tehdy do mozku? Jak byla krásná, jak opojn svdná. ." Což mu byla lhostejná? „Ne Vždy ji rád šeptalo cosi v jeho nitru. „Bhví, že málokteré mu

—

.

.

.

nem

—

na

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

tém

.

.

.

—

.

.

—

—

.

.

.

—

.

.

.

ml

.

.

dve

149

— —

—

Ale to bylo nco jiného bylo milejší. Snad Maki. Vtom " jako by skandovala kola vlaku ho né Byli v nádraží však zaala zmaten tlouci o výhybky

ji

—

V

Kyjev.

—

—

.

.

.

.

.

.

Švec se vymotal ze zástupu tlaící se masy k východu a Byl již veer spchal do hotelu „Praha", kde bydlel A na návštvu ranných bratí v nemocnici v tu dobu ne.

.

.

.

.

.

—

Umyl se a šel na procházku. Po Vladik divadlu proudil život mírn, ale svažoval se pak prudce po Funduklejevské ulici ke Krešatiku, hlavní to kyjevské tepn. Odtamtud bouil hluk jako hukot rozbouené eky. Tento ruch mimodk Ševe odpuzoval. K jeho sluchu Zahnul doprava a pešel na chodník Vycházel z otevených dveí malého zalehl eský hovor krámku. Švec pohlédl do dveí a pak se podíval na štít krámku. bylo pomýšlení.

mírské

ulici až

—

.

.

„U eské stálo

.

.

.

.

koruny"^

dosud na tomto štít

.

.

.

Švec se usmál

.

.

Byla

.

to

všeobecn známá „eská kavárna", vlastn pekaský krám, kde se však prodávala bílá káva a eské buchty s mákem kde se dostalo i lehké pivo. Revoluce se reakní, monarchistický název jí zstal. se dotkla Ševcova nosu. Mechanicky vstoupil do místnosti, která byla plná vtšinou civilist, na prvý pohled zajatc. Bylo tam živo, ale jakmile vstoupil poruík Dva Švec, oživený hovor ztichl. Švec se rozhlédl kolem a

tvarohem,

ale

pehnala kol peiva

Vn

ní, ale

.

dobrovolci,

patrn

.

.

Kyjev,

jsoucí za služebním posláním v

vstali.

„Nazdar, brate poruíku

.

.

."

zdravili

ho

a

dlali

mu

místo. ." podkoval Švec a usedl. „Nazdar, hoši rozhostilo trapné ticho. .

„Odkud

.

brate poruíku?"

jsi,

konen

V se

místnosti se

ho nesmle

dobrovolc. pluku," odvtil Švec.

otázal jeden z

„Od 1. „A jedeš

fronty?" živ se ptal druhý dobrovolec. „My jsme zde na komandýrovce." ." od„Jsem už pes týden pry Byl jsem v Berezani vtil Švec. z

jsme tvráci

150

—

—

.

.

"

„A oba

jak to tam vypadalo, když jsi odjíždl?" rychle se ptali dobrovolci jeden pes druhého. „Nevíš, co se tam

." to tam hoí. Ustupuje se „Utíká " prohodil jakýsi mladík v obanském odvu u sousedního stolu. „Vždy jsem vám to vypravoval. Rusové utíkají z fronty Zahazují zbran, drancují sklady ... Je ." konec Švec pohlédl na mluvího. „Lííte vše píliš ern ekl pak. „Strategický ústup se dje celkem v poádku ,"' „Podivný poádek ušklíbl se druhý mladík u soused-

dje? Prý

—

.

.

.

.

.

.

— — —

.

.

.

to ního stolu. „Knuty kozák a bodáky echoslovák je to kouzlo, kterým se udržuje ruský proletariát na front. Ale marn." „Už zase zaíná," zavrel jeden z dobrovoic. „Práv, nežli jsi pišel, brate poruíku, mlátil tu kušnou. Samá revoluce a kontrarevoluce, proletariát, buržoasie zkrátka držka." „Nemusíš být tak sprostý " zakabonil se mluví na rozzlobeného dobrovolce. „Tím vývoj ruské revoluce nezastavíš " „Na front to skoní katastrofou " prorokoval pak dále. „Vláda Kerenského se neudrží, to už je jisté. Všecka moc pejde na sovty. A pak bude mír Mír poctivý, bez anexí a kontribucí Ruská revoluce se pevalí na západ ... a bude konec kapitalistického útlaku a sociální nespravedlnosti v Evrop. Pak zmizí hranice, nastane vláda pravé demokracie, vláda lidu Nebude válek,

—

—

—

—

—

.

.

.

.

.

.

." nebude dstojník „To je všechny vyežete?" usmál se Švec. „To je nemístný vtip," povýšen ohrnul mládenec nos, „dstojnický. Budete vy páni dstojníci prost smeteni revoluní vlnou Propadnete se Zmizíte prost sami. Ovšem," jeho tvá nabyla sveepého výrazu, „stanete-li se záštitou buržoasie, jako tídního nepítele vítzného prole.

.

tariátu,

.

.

.

.

stanete-li

se

záštitou

—

.

.

kontrarevoluce

—

za-

hynete!"

„To

je

žvanní

mže

.

.

."

nevydržel jeden z dobrovoic. „Taknjakej ruskej bagan. Ale eský

hle si to malovat inteligentní lovk?" „Jste mi tady v Kyjev

vbec pkná

cháska

— jen

co je

151

pravda," rozhorloval se i druhý dobrovolec. „To jste eši? Máte vy vbec est v tle? Když už jste tak zbablí, že se nehlásíte k našemu odboji a bojíte se jít do vojska, nerozvracejte alespo taky vy nešastné Rusko." Pi posledních jeho slovech vstoupil nový oban do kavárny. Panovalo v ní pítmí. Malá žárovka, visící u stropu, vrhala kouem z papiros jen matné svtlo na tvá nov píchozího. Muž stanul u stolu a poslouchal Švec mimona nho pohlédl a jakási vzpomínka projela jeho moz.

.

.

dk

kem. Ah, ta píhovitá tvá Nový návštvník najednou potásl hlavou a ekl k rozilenému dobrovolci: „Nešastné Rusko Pro nešastné? Snad nazýváš neštstím osvobození se od carského jha? Od carského útla." usmál se pohrdliv. „Zapomnl jsem, ku ? Nu, ovšem že vy, dobrovolci, jste pisahali ruskému caru Snad ." ale nedopovdl. v duchu ješt mu slouží „A tys zapomnl na svou písahu Franc Josefovi, Pozdno?" zahml písný hlas místností Všichni sebou trhli. Oba dobrovolci upeli udivený zrak na Ševe, který stál vzpímen. „Ano poznávám t Jsem Švec Pamatuješ se ješt na Tarnopol? Pamatuješ, jak jsi vstoupil do eské Družiny' patrn z hnusného prospcháství, domní.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

—

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

,

vaje se, že budeme jen lelkovat za frontou a vtáhneme pak, jako hrdinové do Rusy dobyté vlasti? A vzpomínáš si, jak jsi zbable z ní utekl, když šlo do tuhého? Jak jsi odepel pisahat?" Švec. „A jaký jsi uvedl tehdy dvod? Ha ha ty austrijský otroku a dnešní revolucionái. Nechtl jsi rušiti písahu svému císai pánu, dovolával ses práva na své svdomí, své víry v Boha Ano Nyní se rdíš hanbou? Sty se do koínk vlas se sty sketo! Brati " obrátil se k dobrovolcm „pojme! Zde není pro nás místa Divím se, že ta ,eská koruna' nad vchodem sama nespadla ješt hanbou." Prudce vstal, hodil na stl peníze a následován obma dobrovolci vyrazil ven. Nkolik civilist v rozpacích platilo a dívalo se úkosem, opovržliv na zahanbené hlasatele evropské revoluce.

—

hml

.

.

.

—

—

.

153

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

IS akát

do oken kyjevské nestrá, které se íkalo Oešník a do které mezi stromy stoupala vozová cesta ke hbitovu na Lukjanovce. U jednoho z oken, kterým vnikalo do pokoje šumní akát a cvrlikání vrabc, sedli dva pacienti v bílých, nemocniních pláštích. Jeden ml temeno hlavy lehce ovázáno bílým obvazem a v koutku úst visel mu vyhaslý ibuk. Nekouil ho v ústech jen tak, ze zvyku. Druhý silnjší a rozložitjší v ramenou ml obvaz napí hlavy pes pravé oko. Byl to poruík Husák a Syrový. mí, Jene, že poítám už hodiny," ekl v jednu chvíli ." to nutí na frontu Husák. „Tak Syrový. „Chtl bych si povzdechl ne?" „Myslíš, že To už takové vítzství zlíbat ty naše hochy. Bože stojí za to pitomé oko," usmál se a sáhl si na pásku, kryjící prázdný oní dlek. " ekl Husák. „Ten je na tom „Chudák Vašátko a je to s ním stále Museli mu vzít kus lebení kosti špatné. A Rejek? Snad práv dnes mu budou brát pravou nohu." Pispíšil si schváln s tmito smutnými novichtl Syrového potšiti. Syrový snášel nami, jako by sice hrdinn ztrátu oka, ale pece jen byly okamžiky, kdy bylo patrno, jak tžce na nho doléhá tato rána osudu. „Jakže?" zvolal Syrový, slyše tuto zvst. „Kdo ti to ekl?" ." odvtil Husák. „Je to obdivuhodné „Sestra Lízá dve. A zdá se ." „ že Rejka miluje?" usmál se Syrový. „Ale ovšem o jejich lásce Vždy se znají již z Gelendžiku. Švec asto vyprávl. Šla za sestru vlastn k vli nmu. S poátku si prý dokonce chtla vzíti život. Nemohla žíti bez nho, když šel na vojnu Ale pak se rozhodla pro tento ." ekl zamyšlen. druh sebevraždy Kdosi vstupoVtom rozeil závan prvanu vzduch val. Oba dstojníci se ohlédli.

Nkolik

starých

mocnice. Dole byl

dvr

nahlíželo

a za

ním

se zvedala

.

„V

m m

.

.

Ml

.

—

—

.

.

.

.

h—

—

—

.

—

.

—

.

.

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

153

." zaznlo pokojem. A Jene ... Aj Švec Syrový se Ševcem v náruí. „Kde se tu hochu bereš?" ptal se zvdav Syrový. „Co je nového?" doléhal na Ševe Husák. „Jak se roz-

„Pepíku

.

.

.

.

.

již si leželi

víjí

ofensiva?"

Zá

radosti z tohoto shledání pohasla v oích Ševcových pi této otázce. Jeho tvá zvážnla. „Ustupujeme, brate," ekl smutn. „Jakže?" zvolali jako jedním dechem Syrový i Husák... Ješt ped chvílí se tšili, jak asi eskoslovenská brigáda ." a ruské voje postupují. A nyní taková zvst „Ano, ustupujeme," opakoval Švec s povzdechem. „Zdá se, že ruské ofensiv se nedaí. Nevím ovšem, co se dje nyní na front. Vždy jsem již týden pry. Byl jsem v Be.

.

rezani."

„Cos tam dlal?" ptal se Syrový. ." vysvtloval Švec. „Byl jsem u kapitána Stpanova „Pluk není spokojen s Ivšinem ... a tak k nmu vyslal na námluvy." „A kdo ho navrhl?" zeptal se náhle Husák. ." " odvtil Švec. „Znám ho dobe „Já byl „Hm " poznamenal Syrový, „náš dstojník by milejší. V tch ruských lidech se tak tžko lovk vyzná... co to bylo za nadje, které jsme Hle, Mamontov do nho kladli. A ukazuje se, že to je neschopný lovk..." „Pravda," souhlasil Švec. „Le za Stpanova ruím svou .

m

.

— —

.

.

mn

—

hlavou."

„To bych

je .

."

— .

velká

záruka,

—

ekl

brate,"

Husák.

„Neruil

jdte vy vní pochybovai," usmál se Švec. se, ovšem Po tolika zklamáních. Ale já ješt neztratil víru v estné ruské dstojníky. Uvidíte, že Št." pánov znamená výhru pro náš pluk „Dejž to Bh," povzdechl si Husák. Syrový mlel. ." vzpomnl si Švec. „Ale kde je Vašátko? A Rejek „Vašátko je po tžké operaci na hlav," ekl Syrový, ." „9 tím mluvit nemžeš. Nepustí t k nmu „A Rejek je na tetí síni," oznamoval Husák. „Je v tom

„Eh

„Nedivím

—

.

.

.

.

.

zle ..."

154

.

—

" dodával Syrový. „Pijde prý o pravou nohu, chudák „Snad práv te je na operaním stole ... A víš, Pepí." vzpomnl pojednou, „kdo ho ošetuje?" ku „Snad ne Lízá Gribková?" vyskoil Švec. „Ona," pitakal Syrový. „Víš jak jsi mi o ní vyprávl? Jako by prý Nuže, šla za sestru do naší nemocnice jí nco stále našeptávalo, že Rejek bude rann a že ona bude moci svou péí mírniti jeho bolesti." .

.

.

.

.

takový veselý Nebohý Rejek Švec byl rozrušen vzpomínhoch. A Lízá Její pítomnost vzbudila v .

.

.

.

.

.

.

.

nm

.

ky na šastné msíce, prožité na jihu Ruska, na idylický pobyt v Gelendžiku, tak dramaticky perušený svtovou válkou. A vidl ped sebou statnou postavu Emilovu, sálající zdravím, vzpomínal na jeho okamžité rozhodnutí zúastniti se svtového zápasu. A te? „Pjdu se poptati," ekl rychle druhm a spchal na chodbu Sotva však uinil nkolik krok, zarazil se .

.

.

ped smutným prvodem. Dva

ošetovatelé nesli nosítka, na nichž ležel kdosi pikryt bílým plátnem. Zápach chloroformu ho ovanul. Vedle nosítek šla milosrdná sestra. Švec upíral jako hypnotisován svj zrak na bílou, velkou skvrnu, ležící na nosítkách. „On," mihlo mu hlavou „snad je mrtev." A náhle zvedl svj zrak a jeho pohled se setkal s pohledem milosrdné sestry. „Lízo Nikolajevno," zašeptal a jeho srdce se sevelo. Byla mrtvoln bledá a na jejím oblieji zraila se petrpná muka. Když poznala Ševe bolestn se usmála. „Je mrtev?" zašeptal Švec. Zakroutila hlavou „Žije," ekla pak tiše, „ale bude mrzák. Promite však, Josif Vojtchovi Uložím ." ho. Je dosud v mdlobách. Posekejte A smutný prvod zmizel ve dveích jednoho pokoje. Švec jal se nervosn pecházeti po chodb. Vidl stále ped oima tu ubohou, bílou skvrnu na nosítkách a bolestný obliej Lízy. Bože to že je to veselé, lehkomyslné dve? Teprve za chvíli, která se Ševcovi zdála býti ností, pišla. Zdálo se, že je již klidnjší. „Vítám vás," omlouvala se a podávala mu ruku, „byla jsem tak rozrušena. Ale pojme, usednme zde k oknu," .

.

.

—

—

.

.

.

.

.

—

,

.

.

v-

155

ukázala na dv proutné židle, které stály v jakémsi výklenku. „Jak jste se zde octl? Emil mi mnoho o vás vyprávl. Jak jste šasten, že vás dosud zlý osud ušetil." vzdychl si Švec. „Kdo by to byl ekl. „Ubohý Emil A co si te pone? Tak mlád a sám ." „Zapomínáte na mne," ekla rychle Lízá. Mla jste ho ráda, vím " ekl Švec. „Ach ovšem .

.

.

.

.

—

—

—

„Ale te...?"

„Vezmeme

se," ekla Lízá Gribková. „Jakže?" vybuchl Švec, „vy byste chtla?

Te —

—

když

mrzák?" vpadla mu Lízá do ei. „Práv proto se pozná pravá láska," a zahledla se dlouze ven. Pod okny zelenal se pruh zahrady. Byla prázdná, „

.

.

.

Jen v obti

nebo

vyhrazena sestrám

byla

k

oddechu.

chvíli

Zdálo

že v ní není nikoho. Ale Lízá Gribková pojednou sebou všecko pejde," ekla s dvrou, „Eh lehce trhla „Emil se vykeše. A ztráta nohy není to nejhorší. Zstanou zdravé ruce a tuhle moje?" ukázala na své ruce, mu se,

.

.

—

.

dv

—

„také nco zmohou, nemyslíte? Ale povzte nyní vy .? Nevzpomnl jste nikdy na své znáJak jste stále žil mé?" pohlédla na nho po oku, ale hned se zase dívala dol do zahrady. „Jak bych nevzpomnl," zvolal Švec. „Na vás, na Krupadrovy Ostatn byl jsem v Jekatrinodaru jednou na dovolené. Ubohý ,papaša' A Loa je voják ." „A na Ljubu jste si nevzpomnl?" ekla tiše Lízá a hled." la upen oknem „Je zde ." ekl Švec. „Vím, že je v Kyjev ." optovala Lízá podivným naléhavým hlasem. „Je zde Švec na ni pohlédl a vida, jak upen hledí dol do zahrady, sledoval její zrak ... A náhle jako by mu cosi .

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

—

Ach sevelo hrdlo. Rozevel široce oi tam dole Bože mj, ano ... Je to její postava. Práv se zvedá z laviky, trhá v zamyšlení jakýsi klas metlice a nervosn ho odhazuje. te zvedá hlavu „Ljubo," vykikl Švec, nemoha se více ovládati, oteveAle Švec již se ným oknem Trhla sebou ulekan hnal po schodech dol. Krev v spáncích mu divoce bušila

Te — .

156

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

"

a cítil

mrazivé chvní po celém tle. Jakýsi podivný pocit

se rozhostil v jeho nitru.

—

—

Tém

sletl

dol

.

.

.

vy?" vykikl bouliv, když se octl v zahrad a chopil ji za ruce. Zalomcovala jím touha, pitisknouti ji bouliv ke svým prsm. Vtom však, jako by ho cos udeilo, srazilo Ucítil ledový chlad ve „Ljubo

drahá

jste

to

—

tém

svých dlaních. Pohlédl ji v tvá a vymizela z jejich druhdy ržových tváí

Krev

se zhrozil.

—

Zhubenla

.

.

.

Ta tam byla její tveraivá živost. „Ljubo," ekl Švec stísnn, tiskna

keovit její studené ruce ve svých dlaních, jako by je chtl žhavostí své krve zaháti, „co je s vámi? Jak jste se zde octla? Jak jste se mohla zavíti do tchto smutných zdí, doprosted tolika ." Cítil, jak se zachvla a zdálo se mu, že bolestí, vy se jí vzedmula adra. Slabá erve zalila její blostnou šíji. Švec se zaradoval. „Se zlomeným srdcem, uchylujeme se vždy ke smutku odvtila však tiše Ljuba a vykrucovala lehce své ruce z jeho dlaní. Ševe zalila živelná vlna pohnutí. Ach se zlo.

.

—

—

meným srdcem

—

že se rozehívá ... Že nenadálé shledání zpsobí v ní reakci. zatím? Je nešastna .. A kdo jí zpsobil tento bol? Milovala ho Prosila o jeho lásku. A on? On ji odmítl ... pro? Pro? opakoval si nyní zoufale Och, bláhový Vždy ji vlastn rád. Pro jen se neoddal tomu pocitu, pro násiln umrtvoval ten žhavý cit? Hle, sama se mu nabízela. Mohl jen utrhnouti ten arovný kvt Jak je krásná Vpíjel se svým zrakem v její štíhlou postavu, hladíc svými pohledy její blostnou ple, jejíž úbl ješt více vystupovala v tom úboru milosrdné sestry. ." šeptal. Se zlomeným srdcem Pro ten žal? Ah je zde Má ji rád. „Ljubo," vybuchl, „na ta bolest? Vždy vás rád." .

.

.

myslil,

Již

A

.

.

.

.

A

.

.

.

.

.

.

ml

.

.

.

.

.

.

.

te

.

.

.

.

—

—

—

mám

." „Ustate," zaúpla Ljuba. „Nemute mne „Ano, miluji vás, Ljubo," šeptal Švec horkými rty a chopil ji znovu za ruce, „šílen mám rád Teprve nyní to cítím Ne již dávno jsem to pochopil. Ml jsem .

.

.

vás rád už

.

— tehdy —

.

Víte

—

.

klamal jsem se

.

.

.

.

."

157

"

—

„Ne " ekla Ljuba a vyrvala se silou z jeho rukou. Vaše nervy jsou „I nyní se klamete, Josif Vojtchovi Nikdy jste nepedráždny. Mluví z vás jen váše .

.

miloval

„Ó

.

.

m

.

.

.

."

— odkrýváte jen své vlastní smýšlení," ekl trpce Švec. .

m

„Nemla

m

." nemilo jste vyhrkla Ljuba a slzy jí vytryskly z oí, „nad svj život jsem vás milovala. A vy to víte. Jako žebrák jsem stála u vašeho prahu a prosila o trochu vaší lásky. Ale te? Ne Josif Vojtchovi... ." odpuste pohbila jsem už svou lásku „Ne, vy se petvaujete, Ljubo," vykikl Švec. „Vy

jste ráda „Ó, milovala jsem vás .

.

.

.

.

Nikdy

.

.

."

—

.

milujete

.

.

.

.

.

m

.

."

—

úsmvem

bolestným

,, Nezavrtla hlavou Pamatujete se? Tehdy jste ekl, že skoro nenávidíte... Ale já? Mám vás ráda, ano jako bratra, pítele. Ale nemiluji vás Jdte nyní," ekla skoro velitelsky. „Mne volá povinnost Podala mu ruku Švec hledl chvíli dojat a zmaten v krásnou, milou, ale písnou její tvá. Vášnivý žár krve, který ped okamžikem ješt v kolotal, jako by v chladl. Místo vášn pocioval pojednou nesmírnou úctu k této dívce ... V návalu hlubokého dojetí sklonil se a ulpl svými rty na její lehce se chvjící ruce. „Sbohem, Ljubo " ekl pak „odpuste mi " a stisknuv rty, prudce se obrátil a prchal ze zahrady. ." zašeptala Ljuba, hledíc za ním. „Sbohem milý Pak sklonila hlavu a ubírala se voln k zadnímu vchodu do nemocniní budovy. Rudé rže, kvetoucí na záhonech u jejich nohou, prudce zavonly, když ucítily horké slzy, které skanuly na jejich kvty Zklamán, bolestn roztrpen, zmaten vracel se Švec ke svým druhm Od hlavních vrat k budov spchal hlouek dobrovolc Ten ml pásku na oku, tomu visela ruka v obvazu, jinému hledla jen tvá z bílých obvaz Za nimi se belhal jakýsi bratr o berlách Všichni byli pohíženi v jakýsi rozilený hovor. Když se octli u Ševe, první z nich se zavázaným okem, pohlédl na nho se strany a vykikl:

Ljuba

s

budu vám opakovati vaše

—

m

slova

.

.

.

.

—

—

—

.

.

.

— .

.

nm

nm

—

—

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

158

.

.

.

.

." „Nazdar, brate rotný Poznal bra. Kapsu, jenž byl rann Švec sebou trhl a ztratil oko. na rozvdce ješt v kvtnu u Kriek. Ach brate," podával mu Švec radostn ruku a „Nazdar všechna tíže, která ješt ped okamžikem ho tiskla až k zemi, jakoby s nho padala. „Jak se daí?" " odpovdl Kapsa. „Dlám „Vidíš, brate rotný ." Žižku brate poruíku," ozývaly se nové pozdravy... „Nazdar Byl to br. Hrka " poznával Švec své hochy „Aj z druhé ety, Hamán ze tvrté ... a tuhle se belhá bodré Ale Švec ihned poznal, že Hanaisko „strýek" Šámal Ba, všichni na „strýkov" tvái tkví jakési rozilení na jazyku zvdavou hoši byli njak rozechvni. Již otázku, když ho Kapsa pedešel. „Brate rotný dobe, že t vidíme ... Je to pravda?" udeil na nho zpíma. „Nemžeme tomu vit " díve než Švec mohl mu položiti otázku, co tím myslí, pihnal se hlouek nových rekonvalescent, vracejících se z msta z procházky. Jeden z nich ml njaké ruské noviny. „To je strašný," hluely výkiky. „Starý Hejduk prý jen 8 bídou zachránil prapor Družiny'. Kluci prý si házeli bomby pod nohy a stílel jeden druhýho, aby nepadli do zajetí. Celá brigáda je prý rozbitá." Švec se prudce obrátil. ?" naléhal Kapsa „Slyšels brate rotný „Naše ." brigáda je prý zniená .

.

.

.

—

.

—

tém

—

— — .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

ml

.

.

—

.

—

—

,

—

—

.

„Kdo

to

Nmcm

íká?"

.

.

.

.

zbledl Švec.

„Jsou toho tuhle plné ruské noviny," volali brati. „,Kievljanin', má podrobnou zprávu peti si to," podával Ševcovi jeden dobrovolec výtisk novin. „Ukaž," prudce vzal Švec noviny do rukou Zaboil svj zrak do jejich sloupc a ped oima se mu udlaly mžitky.

—

.

„Tragedie

valy k

.

.

ech"

nmu

jaksi

výsmšn

velké,

erné

litery.

A

pak

následovalo líení strašlivé tragedie, která stihla eskoslovenskou brigádu. Ruská XI. armáda prý opustila na pravém

159

Nmcm

kídle brigádu, takže

se

podailo úpln

ji

obklí-

ást

brigády byla pobita, jiní sami se prý ubíjeli, aby nepadli do zajetí. Kozáci prý brali ranné hocliy na kon a zachraovali je v divém úprku. Z celé brigády zachránila se prý jen hrstka lidí Švec ztrnul v bolestném úžasu. etl znovu a znovu, toto jeho ruce sklesly a syté líení jako by nechápal. zrak jal se nepítomn blouditi po druzích. „Ne brati," ekl pak, „to nemže býti pravda. Vždy Ustup se ješt ped nkolika dny jsem byl na front dl v plném poádku. To jsou njaké pehnané novináské zprávy." „Ach, brate poruíku," perušil ho jeden z dobrovolc. „Je to asi pravda. Kyjev je plný desertér. Mluvil jsem iti.

.

.

.

Konen

—

.

.

—

.

." Spasil se útkem jedním bratrem od 2. pluku Švec. sera Do Kyjeva?" ptal se „Brigáda prý neexistuje," vykládal dobrovolec. „Štáb je prý rozbit. Ruské vojsko ve zmatku prchá. Je tam prý úplný rozvrat. K tomu prý zuí agitace proti vojn, proti dstojníkm Nkde prý je Rusové již povraždili." „Brati," ekl náhle Švec, vzpamatovav se z prvého úleku, „zachovejte klid. Pjdu ihned do Národní Rady a do Voj. komise. Musíme získati ádné informace. Tohle jsou všechno jen povsti. Mže to býti také úmyslná agitace," vzpomnl si na verejší scénu v kavárn „U eské koruny". s

—

„Až

.

.

nedviv

—

—

—

„Prost tomu nevím." Ševcova slova, pronesená pevným hlasem, vskutku hochy trochu uklidnila. Švec zapomenuv na vše, co ped chvílí ješt bouilo v jeho nitru, spchal ke svým druhm Syrovému a Husákovi. Tam již se také donesla strašlivá zpráva, která

ho zdrtila. „Jedu na frontu," ekl Syrový. „Vždy nejsi dosud úpln vyléen," upozoroval ho Švec. „Eh " ušklíbl se Syrový, „dosti, abych se mohl dát za-

—

ostatními bratry." ." „Nebo je pomstít," zvolal Husák. „Nevím „Ani já ne," vpadl mu do Švec. „To není pece možUvidíte! Jdu do Nár. Rady, né. Jsou to pehnané povsti musíme získat pesné zprávy." Odkvapil. bít

s

.

ei .

160

.

.

.

Kyjev byl rozbouen Na ulicích se nemluvilo o niem jiném než o katastrof na front. Kameloti jeeli. Mluvilo se o vení v Petrohrad. Bolševická nálada prý vzrstá. V Národní Rad i ve Vojen, referáte panoval zmatek. Nkolik rozedraných, ustrašených a zniených dobrovolc vykládalo, jak se jim podailo zachrániti se. Ale jejich zprávy si njak odporovaly. Jakýsi eta, který pijel práv z fronty, zle se oboil na nebohé dobrovolce. ." láteil. „Dláte jen paniku „Povsit vás, je málo Nmci, pravda, prorvali frontu ale ústup brigády, tebas perný, dje se v poádku. Druhý pluk má ovšem ztráty ale o rozbití brigády nemže býti ei." ." bránili se nevrle napadení, „bh„Eh brate etai ví, kdes byl jsi býti s námi u Domamorye. ekni ješt, že není pravda, že velitel našeho pluku Alexejev není .

.

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

—

.

Ml

mrtev?" Nikdo nevdl, co

si

pozd

má

z

tchto odporujících

v noci pece jen vy. eskoslovenská brigáda dosud ústupu sousteuje se v poádku k Švec ihned telefonoval Syrovému vybrat. Ale

.

si

zvstí

pišli uklidující zpráodráží nepítele a za

Podvoloisce. Husákovi, co

a

se do-

vdl. „Jedeme na frontu," oznamoval mu Syrový, „jsme pevn rozhodnuti. „Dobrá," ekl Švec, „jedu s vámi." A na druhý den, nevykav píjezdu kapitána Stpanova, odjel Švec se svými druhy na frontu. Byla to strašná cesta v peplnném vlaku, který na každé stanici stál. Tra byla zatarasena vlaky, vezoucími ranné, ale ješt více spousty desertér, kteí sedli na stupátkách, viseli na náraznících i stechách vagón, byli opilí a dlali dojem šílenc. V noci dorazili do

Voloisky.

jim, že náhle procitli z njakého strašlivého snu. Syté líení kyjevského novináe v „Kievljaninu" bylo skuten jen dílem bujné fantasie a celý poplach byl zp-

Zdálo

se

soben nkolika zbablými ustrašenci, kteí utekli z fronty až do Kyjeva. Tžký, strašn tžký byl hrdinný ústup sl. brigády od Zborova, když je ruští brati zradili a opustili. Rozval ruské „revoluní" armády obrátil v nive zborovský úspch. sl. brigáda marn se snažila strhnouti svým Phtkovnik Šiec

II

lol.

.

adou ariergardních boj vyrvala které u Yoloisky a Podhájik, u Domamorye a naposled u Vel. Háj jižjiž se zadíraly do jejich ástí. Hrdinný odpor brigády znavil nepítele, že vyerpán musil zastaviti svj postup a dívati se jak nenávidní echoslováci mu unikají. sl. brigáda se soustedila na Podvoloisce a odtud Šla do hlubokého týlu na Ukrajinu. píkladem se z

prchající Rusy.

nmeckých

kleští,

—

19 Labu Malé msteko na Ukrajin, které však pipomínalo spíše Palestinu než maloruskou zem. Všechny výstavnjší domy v ulicích obývali pejzatí židé, kteí trnili i v krámcích a krmách. Ukrajinci se tlaili na periferii ani vidti. Pes v doškových chatách a nebylo je den se plahoili v polích, veer se vraceli do svých chalup, do zaouzených svtnic, které se mohly stejným prá.

.

.

tém

vem nazývati i chlévy. V takové svtnici jednoho srpnového dne

uléhali ke spánku na rozhozenou slámu dva dobrovolci 8. roty 1. pluku. V hlav jim znly ješt melodie z „Prodané nevsty". Vrátili se práv z koncertu plukovní hudby, která pravideln hochm hrála v prostorném „divadle". Za divadelní

nmž

v asto hrála Mengrova divadelní družina, slouvelká hasiská klna, z níž se stíkaka vytáhla ven. V kout u rozložité pece ozývaly se podivné zvuky Bylo to tele, které v chladných již nocích selka brala do svtnice. „Jestli ta bestie zane ráno beet do ucha," vrel „táta" Veselý, „tak jí máznu po tlam botou." „Selka by zabila," smál se Tikal, snaže se vyzouti z vysokých bot. „Uf ulehen. „Potvory " vydechl ešt sedej jako železný. Ale štramácký 'sou," pochvaloval sál,

žila

.

.

.

mn

t

—

konen

stav nové holínky na zem. „Copak vo to," ekl Veselý. „Vohození by už ušlo To je vod tý doby, co je náš Švec tím ,diktátorem'. Jinak si,

.

by

163

z

nás bylo všecko spadlo a pochcípali jsme hlady."

.

„Však von na nj taky náš plukovník

drží," mínil Tikal. „Všichni se na nho spoléhají. Když se vidlo, že to už dál nejde a že není ani vo to žrádlo postaráno, tak šli na Ševe. Ty pej to jedinej dovedeš ... A Štpánov ho tedy udlal tím ,prodovolstvenným diktátorem'.'" „No a vzal to vod podlahy,'' smál se Tikal. „Pamatuješ se, když jsme sem pišli, jak nás bagáni vítali vidlema? Ani trochu slámy nám nechtli dát. Ta sebranka desertýrská je tak proti nám poštvala. A te sou jako beránVdí, že dostanou za všechno poádn zaplaciuo a ci .

.

.

žádný raubíi.'* vším si uml pomoct,"

že nejsme

„A

se

doploval

táta.

„Nebylo

díví, tak koupili les a už se kácelo. Chleba nebyl k žrádlu Postavil pekárnu. I tabák vopatil ... až vodnkud

— z

Roštová na Donu." „Inu, já

íkám

—

Švec," zívl ze široka Tikal. dušu ma," zaskuhral jakýsi staecký hlas ze zápecí. „lovk spát nemže. Hulat si do noci usmysleli a spát nedají." Byl to chazajn Vasiluk. „Ba " pizvukovala mu žena. „Hlava bolí a kdákat nepestanou." „ert vodnes, babo," zahuel Tikal mrzut. „Táto musíme už spát." Oba dobrovolci se zahalili do pláš a snažili se usnouti. Téže noci, za podobných okolností usínali v sousední vesnici Titkov brati od 1. praporu, nebo pluk byl rozdlen. Štáb byl v Berezné, ale v Titkov byl 1. prapor, druhý a tetí, jemuž velel nyní poruík Švec, byl v Labuni. Druhý pluk byl umístn v Novoselici a tetí v Treskyni. Tikal a „táta" se dlouho pevalovali na svých tvrdých ložích než konen usnuli. A ráno, skoro ješt za tmy, pivené jen na petlici dvee se široko rozlétly a do svt-

„Mlte

už, jibi vaši

—

—

—

t

s chrunním a kvikotem vrazila ti podsvinata a po nohách spících dobrovolc se s kikem hnala drbeží hav. „ert, aby to spral," láteil „táta". „Hned ráno se vocu sthuju. To nejni pece možný ." „Nic si, táto, nevyberem," smutn se protahoval Tikal a ohnal se proti telecí hlav, která mu chrstla horký dech do tváe.

nice

.

.

1«3

„Výbrem

—

nevyberem, todle nejde," resolutn ekl A po snídani Labu vidla dva bratry, rance na zádech a s puškami bloumati od chaty k chat. Hledali si nový byt. Ostatn to byl obvyklý obrázek v tch „táta" Veselý ...

dobách.

n

zavalitý jakýsi „Kluci, kde máte velitele?" volal na dobrovolec. Byl to vstový ze štábu z Berezné. „Co je?" ptali se zvdav brati. „V Berezné bude paráda," ekl posel. „Pijede Masaryk." „A hergot," otevel ústa pekvapením „táta". Oba dobrovolci byli nenadálou zvstí tak pekvapeni, že vrazili k prvnímu židovi do baráku, který se jim namanul. Žid zrovna na ele jakousi krychli a omotané emínky kol hlavy a rukou a usilovn se modlil. Bleskl po dobrovolcích jen oima a zaal ješt rychleji brebentit svou modlitbu. Hoši hodili své rance na zem a do rohu postavili své pušky. Vtom žid skonil modlení a jako by se probudil ze spaní, zaal kiet: „Na nu? Co je to páni vojáci!" Vrhl se k dobro volcm: „U není místa!"

ml

—

—

mn

zamruel „táta". „Te nemáme as ." a nedbaje židova náku, vybhl s Tikalem ven, aby oznámil bratím slavnou zvst.

„Ml

žide,"

.

.

Jakmile se mezi dobrovolci rozšíila zpráva, že pijede Masaryk, nastal ruch k nepopsání. A nejen v okolí Berezné, ale i Novoselici a v Treskyni. Každý pluk se domníval, že má jakési právo, aby Masaryk byl ubytován v jeho stedu. Tato pocta však pipadla i^rvnímu pluku jako nejstaršímu, což mírnilo bolest ostatních. A pak v Berezné byl

nmž

pkný zámek hrabat Komarovských, v se to panu profesorovi bude bydlet jako doma. Nastala sháka po prknech a zeleném chvojí, po látce na prapory, istilo se a dávaly se do poádku zbran i šatstvo. Piblížil se den 16. srpna Na nádraží oekávala Masaryka estná rota 1. pluku a dstojníci štábu s pluk. Mamontovem. Nebe bylo zataženo, cesty rozblácené a vál chladný vítr. Poprchávalo Dobrovolci hledli mrzut a zlobn k nebi. Ale šedá obloha nedávala mnoho nadjí, že se vyasí Dlouhé ekání Kopijel vlak. Zaznly povely, akordy velebné hym.

.

.

.

nen 164

—

.

.

.

.

.

.

.

.

Vojáci ztrnulí v pozoru. A již vystupuje svižn suchá postava v tmavém svrchníku. Jeho hlavu kryje mkký, erný klobouk. Na oích, kolem nichž se stahují vrásky, má cvikr a pod nosem se mu šedá knír, který splývá kol úst

ny

.

.

.

a sklání se

k

šedivé,

A

pistižené brad.

hned za ním

vy-

stupuje lehce dr. Jií Klecanda, s erným knírkem a malou ernou bradkou a objevuje se statná postava prof. Maxy. Brati jsou na rozpacích. „Kerej je to?" šeptají si navzájem. Nejvíce se jim líbí Ale náhle si nkteí jaksi Klecanda, Maxa jim imponuje vzpomínají na obrázky, které tu a tam vidli v novinách. A když Masaryk vážn stanul ped skupinou dstojník, zdá se jim, že jeho suchá postava njak vyrstá. Plukovník Ano Mamontov, dstojníci, všichni zdají se jim tak malí. ten muž s erným kloboukem, ten šedý staec s cvikrem .

.

.

—

—

—

Nadšen na oích to je on ... A již mluví Mamontov a trochu dlouze. Masaryk jeví slabý nepokoj. A pak cosi odpovídá. Tiskne mu ruku ... A potom kráí k nim, estné Hoši se vypínají jako struny, jejich zrak se leskne. rot Ale najednou, jak tak kráí kolem nich a dívá se jim do tváe, njaké teplo se rozlévá v ocelové, chladné, vojenské jejich hrudi. Ne, to není vrchní vdce ... to není velitel, to jde otec kolem svých dtí a dívá se jim s nžnou njakou láskou do jiskících oí. Jakási vláha jako by dusila ohe Dali by tomuto v jejich zracích. Cítí zvláštní zmatek starci rádi najevo svou sílu a odhodlanost, chtli by mu ukázati svým železným postojem, že on, jejich vdce i námíti v nejspoléhati, že jsou ochotni za rod mže na ale zárove by chtli odhoditi krutou zbra, prudí sei jeho ruce. vrhnouti se k nmu jako dti a zlíbati .

.

.

.

.

.

.

.

.

n

n

.

.

.

nžn

Pesel

.

.

.

Kouzlo zmizelo. Automobilová siréna naléhav vykikla. Odjíždí Rachotí motor. Hudba spouští ízný pochod Zní povely. A rota svižným, jakoby tanením krokem jde Jeho prelí s terak Berezné. Ze zámku vlají prapory. sou je slavnostn vyzdobeno zelení. Poruík Husák vítá hlavu odboje. Krátce a srden, což se zejm Masarykovi líbí. Nemá rád kvtnatou mnohomluvnost jakou projevil na p. Mamontov na nádraží. .

.

.

.

.

.

—

—

165

„Dkuji vám

A

pak

tiskl

za všechno," ekl prost, „co jste udlali." všem ruku Když pistoupil k Ševcovi, ten samé pocity, jako prve dobrovolci estné setni.

.

.

prožíval ty ny na nádraží. Jenže Ševcovo záící oko, když se vpilo do Masarykovy tváe, nevidlo v ní jen nžné otcovské tahy, nevidl v jeho zraku jen mírnou zá, ale záblesk prudkého jakéhosi ohn. Ach, u koho jen vidl podivný ten plamen... Bože ano Tak se na nho dívával v tebíské

mj

—

.

.

.

—

tmavého, prostého rámu Tyrš ... A opravdu. Zdaž nebije týž ušlechtilý duch v tomto muži? Zdaž nepedstavuje tento neúmorný, i v letech staeckých duševn i tlesn tak svží malostranský Sokol pravé ztlesnní a vyvrcholení Tyršových idejí plné duševní i tlesné harmonie? Naveer znla z berezenského zámku hudba a zpv. Ped zámkem bylo plno Dobrovolci naslouchali a debatovali o zítejší sláv. zrána hmly již hudby na silnicích, vedoucích k Berezné. Scházely se prapory 1. pluku z Titkova i Labun, picházel 2. pluk z NovoselicaNové artoryje, táhl sem 3. pluk z Treskyn a rachotila ruská dla, pidlená k brigád. Na ohromné louce za vesnicí se vojsko a-

sokolovn

z

.

.

.

.

.

.

asn

dilo.

A

Opt

jen v tom svém tmavém svrchkloboukem na hlav. Slunce se slab prodíralo mraky. Zaznly povely. Vesk hudby rozechvl vzduch. A již kráí Masaryk se svými prvodci a blíží se k vystrojeným adám dobrovolc. Drží pokorn klobouk v ruce. Prsa voják se vypínají, les bodákti se hroziv tyí

pak pišel on

níku

nad

A

a

.

.

.

mkkým erným

s

oi se lesknou a vera estná rota, to

jejich hlavami,

to,

co

cítila

—

loví jeho pohled. prožívá celá brigáda.

se k iraprovisované tribun z bezových která tone v zeleni a nad níž vlají mohutné eskoslovenské prapory. Sundává svrchník a komusi ho podává. Pak vystupuje v lehkých, prostých šatech na tribunu. Již stojí nahoe Sum v adách dobrovolc pi pohovu umlká, nastává hrobové ticho. I ty kavky v daleku skehotající usedají aby zmlkly. Slyšíš velu bzuet „Brati." zaznl jakoby nad jejich hlavami ieho hlas. „Dkuji vám." Zní to laskav a nžn. Srdce dobrovolc jihnou.

Pešel bílých

.

.

.

Ubírá

p,

—

.

.

.

.

166

.

.

Ale hned v záptí jeho hlas zpísnl a mní se v kovový zvuk, „ eský národ stojí v revoluci proti Rakousku a celé lidstvo protestuje proti rakoushabsburské dynastii ko-nmecké politice." Analysuje celou válku Slovanstva

—

—

proti Germánm. Vzpomíná záludnosti Rakouska proti Srbsku. Vzpomíná na persekuci doma. „S národem nmeckým na nž. není možný smír," hmí, „s ním nutno bojovati pechází na historii. Ano, na nž, což není nelidské."

nž

nž

A

Líí vrolomnost rakouských císa, zrušení slavných slib, reskriptu. Habsburkové pracovali pouze lží a podvodem. „Já sám," praví, „vyznávám se ped vámi, že jsem dlouho myslel, že se Rakousko dá petvoiti na stát, zbudovaný na demokratických základech. Ale poznal jsem, že poctivost se nedá oekávati od Rakouska již v r, 1907." A pak líil jak za svtové války, když vidl, že eští lidé jdou do zajetí a dlají za hranicemi revoluci, ekl si: „I ty musíš vykonati svou povinnost. A dnes, kdybych byl mladší, stál bych tu mezi vámi, jako voják. Vte, brati, umíti není tak strašné. Zde, smrt na bojišti, je smrt estná, je smrt lepší než strádání hladem a žaláování Habsburk. My zvítzíme na shledanou, brati, ve svobodných echách a ve svobod-

—

ném

Slovensku."

A

najednou jakoby z jednch prsou mohutné „Zdar". Byl to výkik plný víry, výkik odhodlané písahy, výkik radostný Povely a osvobozující. Masaryk sestupuje s tribuny Jako šelest mohutných kídel šustí obraty nohou ve vlhké zemi. Masaryk s družinou zaujímá postavení ve stínu stroBrigáda se adí, rota za rotou, prapor za prapoHudba zní rem, pluk za plukem Nové povely

Nikdo nedýchal

...

vyrazilo z hrdel celé brigády

.

.

.

.

.

.

.

.

.

m

.

A již Opt

.

.

.

.

.

první proudy vojsk jako nezadržitelný píval. se prsa vypínají, nohy drtí ukrajinskou ernou zem, bodáky se lesknou a hoící zraky dobrovolc hledají zraky svého vdce. Masaryk stojí uprosted své družiny, kabát má voln pehozený pes rameno, ruce sepjaty. Jeho tvá jeví vzrušení Usmívá se, ale v jeho oích jako bys zel slzy. myslí nyní, on, humanista a pacifista, když zí ty šiky ozbrojených lidí, pisahajících mlky, že jsou hotovi zemíti, jak jim pikáže? Co se dje v duši tohoto filosofa, se valí

—

.

.

.

Na

167

který se zí náhle jako vojevdce? „Jaká to synthesa es." myslí si Švec, když jede kých djin, eského myšlení k poct na svém ryzáku v ele své roty a sklání svj hle, Tyrš." Umíti Žižka i Chelický vdci. „Hle umíti není tak strašné," míhá se Ševcovi hlavou. Ach kde to jen slyšel ... A tu si pojednou vzpomnl na Pozdnu tehdy v Tarnov. Zdaž mu nesjela tatáž slova z úst, když snažil se zahnali strach a slabošství z jeho duše? A Tatáž O Štdrém veeru tehdy za oné rozvdky myšlenka zasedla v jeho duši. A ve zborovské bitv Ne vskutku. Umíti Jak ho sílilo toto vdomí není tak strašné. .

.

me

—

—

— —

—

— .

.

.

.

.

—

.

SO Švec vyšel ze štábu v Titkov s tváí rozhoelou. Pebíral velitelství tetího praporu. Nebyla to malicherná pýcha, která mu vehnala krev do žil. Byl to pocit mužné

práv

hrdosti,

ale

i

jeho bytost.

vdomí odpovdnosti,

Sotva

které zaplnilo celou

uinil nkolik krok,

dikou. „Aj, brate Vodiko

srazil

se

s

Vo-

." usmál se Švec. „Co stále dláš? Gratuluji ti," podával mu pak ruku, spativ na jeho prsou kíž za Zborov. „Slyšel jsem, žes byl u Zborova rann?"

„Ve tetí v

.

.

odvtil Vodika. „Byl jsem v nemocnici ." jsem zde u plukovní rozvdky „íkali mi to," kývl Švec hlavou. „A jak ses ml v Mosk-

Moskv.

linii,"

Te

.

.

-^044

ve.'

„Ne valn," odpovdl Vodika.

„Dívají se tam na nás

všelijak."

„Jak to?"

nastražil uši Švec.

„Moskva je naladna hodn proti Kerenskému a dnešní vlád. Dlnictvo jde vtšinou za sovty Vidí v nás kon.

.

.

trarevolucionáe, buržoasní armádu."

„To se ovšem mýlí," usmál „Vymlouval jsem jim to .

168

.

se Švec. .

Le

.

.

."

ekl Vodika.

„Nu?" pobídl ho

Švec.

„

se

— v nem, zdá mi, mají pravdu," ekl Vodika. „Obviují naše dstojníky ..." Švec. „— kontrarevoluce?" usmál se

z

„Z reakního smýšlení," odvtil Vodika. „Pijímáme prý starorežimní ruské dstojníky, kteí chtjí naši armádu ." zneužíti k svým cílm. Obviují nás z šovinismu „To jsou fráze," zahuel Švec. ?" utkvl na pojednou „Myslíš, brate poruíku tázav Vodika zrakem. „Pusté fráze," optoval Švec. „Naše vlastenectví pece .

—

.

nm

není šovinismus. Což má náš odboj imperialistické cíle? Nechceme nadvlády. Nad kým? Snad nad Nmci u nás? Ne Chceme jen svobodu národní." „ a sociální?" poznamenal tázav Vodika. Tyrš „Ale ovšem. Naše idea je všelidská, humanitní

—

—

—

.

.

.

Masaryk je jejím ztlesovatelem," rozohoval se Švec. „Což neekl Tyrš, že jen v celku je úel a osnova všeho? Což nežádal Tyrš sociální nepedPro celé lidstvo žít. sudnost a jde o šlechtice i dlníka? A což nechápeme, já ty my všichni, že národ musí býti svobodný nejen Kdo za to mže, národn, ale i sociáln? Ovšem Nmci že u nás Nmci pedstavují kapitálov nejsilnjší vrstvu, a

—

—

—

.

.

.

utlaující nejvíce naše dlnictvo? Kdo za to mže, že práv u nás se tak osudov stává náš odboj národní i odbojem sociálním? Ale, brate," mávl rukou s úsmvem, „my tady debatujeme jako na njakém mítingu. A zatím mne volá povinnost nazdar." „Zdar, brate poruíku," pozdravil i Vodika a oba se

—

rozešli.

Švec spchal do Labun, Vodika do Berezné. Hlavou mu Ale pece jen njaký stín znla Ševcova slova. Souhlasil .

.

.

pinesl z Moskvy, zstal mu v prsou. Když se poruík Švec vrátil do Labun, ekalo ho tam pekvapení. Na stole nalezl svitek bílého papíru, pevázaný ernobílou stužkou. Vzal ho do ruky, rozvázal stužku a rozvinul. Na podlouhlém archii kreslicího papíru, byl v hoejší ásti umn vymalován jakýsi obraz. Byla to Cechie s meem v ruce. V pozadí rýsovala se silueta Hradan a u

pochybností, který

si

169

nohou, byla svatováclavská koruna. A pod touto ornamentální výzdobou bylo kaligrafickým písmem napsáno: jejích

nMilému vdci, uiteli a rotnému svému poruíku, J. JiŠevrovi co upomínku na dni. prožito s ním, na dni uení a hoje, kdy nejen slovem, ale i píkladem uil nás bojovati a míti za naše Nejvtší, za svobodu naší vlasti, vnujeme dnes v den bolestivého pro nás rozlouení se

ímu

s

ním.

Mužstvo

Oko Ševcovo

8.

roty

pluku.'^

1.

Hle, jeho chlapci. se zamlžilo pohnutím ho mají rádi ... A iak jsou dobí. Jeho pohled pohroužil se znovu do pkné kresby. A najednou se usmál. Ml by tak vidt Vodika tu svatováclavskou korunu, jist by se zhrozil toho reakcionáství eskoslovenské království Ne monarchistická myšlenka je mrtva. Sen staré „Družiny", sen starých organisátor zahraniního odboje na Rusi se rozplynul ve výhni revoluce. Není to již prostý národní .

.

.

.Tak

—

.

.

.

.

.

.

odboj, který jim plane v hrudi,

ie

to víc, je to revoluce.

Vodika má

pravdu. Celý jejich boj dostává novou nápl. Nejde již o pouhé osvobození národa od cizí nadvlády, jde o plnou svobodu, o novou státní formu, demokratickou, jde pvcv zrak nebíhal znovu kaligrafické o republiku. rádkv dojemné adresy. V tu chvíli mu bvlo skoro líto, že opustiti. Ale vdomí nového, vyššího úkolu, zahnalo je z jeho hlavy stesk. Byla to divná zima na sklonku 17. roku, kterou prožívala sl. armáda na Ukrajin. Armáda? Ano Nebyla to již jen brigáda. Rozkazem slavného s;enerála Duchonina, kterého brzy potom probodaly bodáky rozvášnnvch ruských voják, zrodil se v íjnu samostatný sl. armádní sbor o 2 divisích a záložní briíiád. A to ješt odjelv dva transporty dobrovolc do Francie, s nimiž odjeli dávní Ševcovi druzi Husák. Kouklík a Šidlík. Fierlingera odvezl do Nového svta kap. Voska. Céek odešel k 4. pluku. Vašátko byl Švec dosud v nemocnici. Syrový nkde u kulometík v Labuni skoro osiel a jen obas iezdil do Tytkova k 1. praporu, který po Husákovi pevzal Miiller.

—

ml

.

ITO

.

.

ei

a schze, imposantními projevy protirakouského odboje Zato a strhovaly zajatecké masy, sL armáda rostla ruský kolos se hroutil... Vnitní anarchie se šíila a k tídním zápasm pidružily se i separatistické snahy jednotlivých národností, zejména na Ukrajin. Ukrajinci vidli záchranu z ruského chaosu v autonomii. Ale nacionalismus narazil na „baky" Hruševského, Vinnienka, Petljury odpor nejen bolševik, kteí více a více zatlaovali ze sovt eséry (soc. revolucionáe) i esdeky (soc. demokraty), ale i pívrženc vlády Kerenského. Ruská armáda se rozkládala

Dík neúnavné innosti Masarykov, jeho

stávaly

se

—

—

a

opuštna

fronta byla

.

Toho

.

.

využili

Nmci

a

záludn

do Ruska, obsadili Rigu a hrozili samému Petrohradu, kde se Kerenskij snažil zoufale udržeti na dvou židlích. Jednoho dne poátkem záí piklusal z Tytkova do Lavnikali

bun

posel.

„Brati," volal na Petrohrad."

již

z

daleka, „je pevrat. Kornilov táhne

—

Kornilov. Kdož by neznal tohoto generála, jehož osobnost byla obestena legendou o jeho útku z rakouského zajetí,

k

nmuž mu

dopomohl

ech Mrák

a o

nmž

brati

ze sokolské komandy, tolik jim toho navyprávli. „Kornijeden z estných ruských dlov," myslili mnozí. stojník nalezl odvahu zavésti poádek v nešastném Rusku. Jist za ním pjde všecko dstojnictvo, staí poctiví

„Konen

vojáci, kozáci, celá

„A my?"

Rus

uvažovali

povídali jim.

.

.

jiní

." .

.

.

„Zstaneme

neutrální,"

od-

„Masaryk pece naídil písnou neutralitu ve

vnitních ruských sporech." " namítali první. „Nepodaí-li se „Ale dovolte, brati .?" ani Kornilovu poádek „ snad," opt jim odpoznamená to porážku Ruska vídali druzí. ,.My však nemžeme zasahovati do tohoto tra-

— .

—

.

—

gického vývoje." se rozneslo, že poruík Klecanda byl v Berdiarestován. Jel prý do štábu a njaký voják se hnal proti s puškou. Klecanda ho pedešel a vystelil. Tžce ho zranil. Pak jel do štábu a rozezlení vojáci ho arestovali. Žádají prý dokonce jeho smrt."

Najednou

ev

nmu

—

171

"

—"

ozývaly se výkiky. „To by tak nechat Klecanda zastelit, ne? Ani vlásek na hlav mu nesmí nikdo zkivit." „A copak vlastn dlá ižmá?" vzpomnl si náhle nkdo na bývalého pedsedu plukovního komitétu, který byl nyní lenem výkonného výboru jihozápadní fronty v Berdiev. Všichni se ohlédli na mluvího. Byl to zavalitý vo-

„Zatracený bagáiii

lirálo

—

Snad

se

ml

kulaouké tváe jak msíek, jejíž nápadná erve výmluvn prozrazovala, že její majitel holduje alkoholu.

ják,

Byl to Jaroslav Hašek, sekretá plukovního výboru „Pravda pošle se hned k deputace," chytli se prevítm se dá hoši ihned Haškovy pipomínky. „A ultimatum. hned Klecandu pustí a vydají nám ho anebo budou mít co dlat s náma." nám pozveme," dodal Hašek. „A ižmáe si všecko vytmaví Návrh byl pijat a ihned byla vyslána deputace do Berdieva. Brati oekávali pak zvdav její návrat. Nedovedli stále chápat celou tu nehodu, která postihla oblíbeného trousily, zvydstojníka. Zprávy, které se pak bhem šovaly ješt jejich nejistotu. Zmatek dostoupil vrcholu, když se deputace vrátila Vojáci jsou prý proti Kornilovovi a obsadili štáb velitele jihozápadní fronty kozáckého generála Denikina. Ten se vzdal velení, ponvadž prý nebude pracovat pod dohledem a výkonný výbor ho prý .

—

.

.

nmu

tm

Bu

—pkn

„A

dn

.

.

.

prost arestoval. „A Klecanda?" ptali se hoši. „Zstal ve vzení," zamraen hlásili poslové. „A ižmá pijede?" zeptal se Hašek, koue ze své okousané lulky.

„Pijede," znla odpov. Ale díve než ižmá pijel, hoši už se dozvídali o tragickém konci Kornilovova pochodu na Petrohrad. Kerenskij který, jak se tvrdilo, sám Kornilova povolal ho v posledním okamžiku zradil, prohlásil se sám vrchním

—

velitelem,

—

stanul

v

ele

direktoria

a

provolal

republiku.

Dobrovolci byli zaraženi. Bylo málo tch, kdož nesympatisovali s Kornilovem. Kerenskij ztratil již jejich dvru. A když konen pijel ižmá do Labun, otevel jim

173

teprve strašný výhled do propasti, do které se ítí Rus. pijel uštvaný a vyhublý, že ho jeho staí kamarádi ani nepoznávali. ." zdravil ho první, sekretá plukov„Nazdar, ního výboru, Hašek, uplivuje pi tom širokým obloukem žlutou slinu, mezi zkaženými, zaemalými zuby. „Aj Hašku " divil se ižmá, „co tu dláš?" „Jsem sekretáem plukovního výboru," odvtil Hašek. fiekl to s takovým podivným drazem a jeho malá oka pod oteklými víky tak zvláštn zamžikala, žes nevdl, je-li to pýcha nebo ironie. byl pekvapen. Vzpomnl si pojednou na Remice. Tehdy komitét byl nucen Haška zavít pro deserci a rozšiování kyjevského plátku „Revoluce", v se štvalo proti Národní Rad. Tehdy on sám, jako pedseda komitétu, zle Haškovi vyinil, že jako eský spisovatel, otravuje bratry, tak dost zneklidnné. Hašek se tehdy zkroušen omlouval a zdálo se, že ani nechápe, co provedl Pokraoval již tehdy ve Švejkovin v sl. vojsku jako ji dlal v rakouské armád? A najednou nyní, týž Hašek, který v Remicích smutn pouštl obláky dýmu ze své lulky oknem vzení, jehož mížemi plival snad na eskoslovenský odboj a sl. armádu, ale jist na celý komitét, který ho odsoudil, týž Hašek je nyní tajemníkem tohoto komitétu. Revoluce? Nebo jen jedna z haškovin? se brzy vzpamatoval ze svého pekvapení.

ižmá

ižmá

—

.

.

—

—

ižmá

nmž

.

.

.

Le ižmá

Ani slovem nevzpomenul remické aféry. A Hašek, zdá se, to pijal s uznáním. Choval se v tu chvíli naprosto korektn a dokonce nepáchl ani samohonkou Po njaké dob se sešel plukovní komitét, aby ižmáe vyslechl. Byl tu i Švec, který byl lenem komitétu za dstojnictvo Byl sice zásadním odprcem komitétu a také již projevil úmysl, nedáti se napíšt voliti, ale dnes byl sám zvdav Brati netrpliv oekávali ižmáe Jaroslav Hašek sedl v kout, kouil a uplivoval a tentokrát páchl nesnesiteln „samogonkou". Kdy a kde Hašek sežene tento nápoj, nikdy se nevdlo. Nikdy se také vlastn nevdlo, kdy je Hašek stízliv a kdy opilý. Mluvils' s ním a projevoval bystrost a rozumný úsudek ... A za pt minut byl jeho .

.

.

—

.

—

.

.

.

.

.

173

mozek ovanut parami alkoholu. Konen ižmá pišel Nešetil nijak ernými barvami. Revoluce vstoupila na .

.

.

trestuhodnou cestu, niíc státní ideu, ruské hospodáství Socialistické Pracuje do rukou finance strany jsou neschopné a ustupují ped vlivem nejkrajnjších bolševických element. ." konil svj výklad, „k druhé „Schyluje se, brati

i

.

.

Nmcm

.

.

.

.

.

.

revoluci."

„A

žije,"

zvolal

sekretá plukovního

komitétu Hašek,

ižmáov

výkladu usnul a práv se který jak se zdálo pi probudil. „K druhé revoluci?" zahuelo to mezi bratry, kteí se píliš ani nepozastavili nad Haškovou sympatií s ní.

„Jaké?" „Bolševické," odvtil ižmá. „Zoufalý, nepromyšlený pokus Kornilovv a Kerenského pu, oloupil vládu i velitele o dvru vojska. Nesvdomité a podvratné živly strhují na sebe vedení v armád i na volených zastupitelstvech, která se po celou dobu jen ubíjela v nekonených debatách a v pustém žvanní."

—

—

jest " zahml opt Hašek a usnul. „Naše vojsko, brati," pokraoval ižmá, vrhnuv hnvivý pohled po Haškovi, musí uvažovati o dalším postupu v tomto chaosu. Musí býti pipraveno. Je štstím pro nás, že je tu Masaryk. Svým vlivem a opatrným postupem zajisté se mu podaí, abychom z tohoto moe bezhlavosti a zloinnosti

„Tak

estn vyšli. Je jen nutno, abychom zstali vnitn jednotní, jako nerozborný celek, pipravený na vše. Všeobecný souhlas provázel vý\^ody eníkovy a závr jeho vlil v duše dobrovolc opt trochu dvry. Také ve vci Klecandov je uklidnil. Jeho aféra jist bude urovnána. Jen jedna vc je ješt trápila. Intriky Mamontova proti oblíbenému veliteli. Štpánov si dovedl získati obliby u dobrovolc a žárlivý Mamontov snažil se ho zbaviti. Brati kladli proto ižmáovi na srdce, aby ve výkonném výboru jihozápadní fronty zakroil. se nerad louil s plukem. „Vte mi, hoši, že jsem už ukomitétován " stžoval si. „A pak cítím, že se nám všecko boí pod nohama."

ei

ižmá

ižmá

—

174

—

.

Odejel

.

.

V

Dík Labuni nastal nudný, ale i neklidný život Ševcov „diktatue", zásobování bylo v nejlepším poádku a v tomto ohledu nebylo dobrovolcm na Ukrajin zle. Ale ani duševn neživoili, Hudba, divadlo, pednášky doplovaly dny jejich vojáekého výcviku. Švec se staral o svj prapor tak, že záhy byl vzorem ostatním. Dobrovolci cítili k nmu vdnost i úctu. Nebylo to nekritické zbožování. Byla to úcta, která vyvrala z jejich upímného pesvdení. Také Ševcova dobrota nebyla demagogickým ústupkem kázn ani sklonem po laciné popularit. Vojáci 3. praporu prost cítili k Ševcovi to, co díve pociovali k nmu hoši druhé a pak osmé roty. V den sv. Václava oslavil pluk v Berezné tetí výroí písahy „eské Družiny" takovou slávou, že to snad Ukrajina ješt nevidla. Celá ukrajinská i ruská veejnost byla pekvapena. Pehlídka pluku, sportovní hry, oslavné ei, hostina, hudba kdo chtl ješt víc? Kolem dokola již se rozhoívala obanská vojna. Ruská armáda neexistovala Byly jen hordy bolševik a hajdamák a slabé ásti dosud vrné Kerenského vlád. Ale zde v Berezné, kam se sjel celý pluk, vykraovali si eskoslovenští vojáci ve vyrovnaných adách jako nerozborná hradba. Rty jejich se usmívaly, oi záily a z jejich ztepilých tl vyzaovala síla. Jaká to krása. Jako jedno tlo v bouném rytmu pechází eta za etou, rota za rotou za praporem „eské Družiny", který již dnes je historický. Mrazivé rozechvní pobíhá po tlech divák. Všichni cítí, že tu kráí djiny, že v tchto adách je víra v pravdu a vítzství, která je neopustila ani v tchto kritických dobách. Cítí, že armáda, jejíž souástí je tento pluk ní v rozboueném ruském moi, jako ostrov v boui. Ba nikdy nebyl ražen piléhavjší pímr básníkem, jako tento Jde prapor za praporem Jde prapor, v jehož ele jede poruík Švec. Jeho zrak se stetne s pohledem nešastného nástupce Denikinova, velitele jihozápadní fronty gen. Oberueva. A ten, jako by vycítil tu Ševcovu pýchu. Naklonil se k veliteli pluku a zašeptal. „Ach, kdybychom my mli nyní takové vojáky. Jak je lovku hoko." .

.

.

—

—

—

—

—

—

.

.

.

—

—

.

.

.

—

~

175

Jak by

nemlo

hoko

býti

—

veliteli

bez vojska? Nastaly podzimní plískanice. Pole niska a prolákliny. Dny se krátily.

i

fronty a generálu

cesty se

—

mnily

Z Kyjeva

v bah-

až do La-

bun a Tytkova zaléhal ohlas boj na Ukrajin. Ale ješt povážlivjší zprávy šly z Petrohradu, kde spor mezi vládou a sovty se piostoval. Bolševici se již domáhali, aby byli pipuštni na spojeneckou konferenci, která mla jednati v Paíži o podmínkách pípadného míru a sice vedle zástupc vlády. A sovtská delegace dostala „nakaz Skobelevv", v však nebylo ani slvko o snahách „šovinistických" echoslovák, ale horovalo se pro svobodu Žid, Armén a Peršan. To byla rána do srdcí dobrovolc a jako spolený výkik z jejich hrudí, vydral se jim energický Masarykv protest proti takovému snižování eskoslovenské

nmž

revoluce.

—

ležela nad Rusí. A náhle vyšlehl nich blesk. Bolševici se zmocovali vlády v Petrohrad a Kerenskij stží zachránil útkem holý život. A sotva se dobrovolci vzpamatovali z této zvsti, již se po Labuni vykiklo, že je v Kyjev vzpoura. „Druhý pluk byl povolán do Kyjeva ." letla podivná zpráva. „Proti komu? Co se tam dje?" znly pekvapené otázky. „Proti bolševikm," oznamoval nkdo. „Jak to?" rozilil se Hašek, který byl tentokrát stízliv.

Tžká, dusná mrana

z

. .

„Pece máme zachovávat neutralitu." „Komisa Maxa prý k tomu dal svolení," nkdo

vysvtloval.

Hašek ihned svolal plukovní komitét. Nikdo nevdl nic uritého. Z Kyjeva pišla jen nejasná zpráva, že šlo o pevrat ukrajinský a ne bolševický.

„Nkdo musí ihned jeti do Kyjeva," radil Hašek. Jevil takovou energii a opravdovost, že si rázem získal dvru bratr. Tableta podivuhodná promnlivost Haškova charakteru a jeho nálad, byla nevysvtlitelným. Byly okamžiky, kdy jím každý opovrhoval a se ho štítil nebo kdy s úsmvem mu odpouštl jeho alotria. Ale byly okamžiky, kdy ho brali vážn a podléhali jeho vlivu. A tak na píklad nyní bylo rozhodnuto, že do Kyjeva pojede Hašek Od té doby ho již nikdo z 1. pluku nevidl.

ním tém

—

.

176

.

.

—

"

Od onoho švec vracel se z této schze zachmuen zmizel z jeho bolestného rozchodu s Ljubou úsmv tváe. Vojsko bylo nyní jeho jedinou láskou. O jeho budoucnost se bál a chvl. Jak odolá nyní v tch strašlivých zmatcích všem nástrahám? Uléhal s tíží na duši a dlouho nemohl usnouti. Asi k plnoci ho probudil telefonní zvonek. Volal ho velitel pluku Štpánov a sdloval, že štáb XI. armády prosí o vyslání jednoho praporu do Starokonstantinova, aby jej chránil proti bolševikm. „Vybral jsem vás, Josif \ ojtchovi," volal Štpánov, „zaAle díve, prosím, jisté splníte rozkaz. Ráno vyrazíte. pijete ke do štábu. Zvu všechny velitele prapor.'' Švec cosi rozpait zamumlal, ale Štpánov již odešel od aparátu. Venku se lilo jako z konve. Byla úžasn tmavá noc. Ale Švec nelenil, sehnal rychle velitele druhého praporu a jel do Tytkova pro Miillera. Ten však byl nemocen a místo nho jel praporík Fiala. Na malé povozce, promoeni, dokymáceli se do Berezny. „Gaspada," pivítal je Štpánov. „V Petrohrad, jak víte, je bolševický pevrat. Kerenskij prchl ... V Kyjev prohlásili Ukrajinci republiku." „Jakže? Ukrajinci?" zvolal praporík Fiala. „Druhý pluk byl pece volán do Kyjeva proti bolševikm?' ." ekl Štpánov, „nejsem sám dosud in„Je to chaos ." formován. Štáb XI. armády prosí o ochranu „Je to politická intervence, k níž jsme nuceni," poznamenal nevrle praporík Nmeek, který teprve nedávno pišel ke štábu. Byl to ruský ech. Sloužil kdysi u jakéhosi grenadýrského pluku a byl také v nmeckém zajetí, odkud byl prý jako invalida. nejvyšší vyznamenání za chrabrost, ale invalidu na vidt nebylo. „Ne," oponoval praporíkovi Štpánov, „jde o chránní ruského majetku proti pogromm. Je to píkaz štábu ar.

.

.

tém

—

mn

.

.

.

.

Ml

vymnn

nm

." mády, jemuž jsme podízeni „Odmítl bych ho splniti," nafoukl .

intervence politická a

píí

.

praporík, „je to neutrality. Kdynesplnil bych ho. Radji

se naší

—

se

zásad

bych já dostal podobný rozkaz bych desertoval „Zdá se, pane praporíku " ekl oste Štpánov, „že

—

Phikortiik Švec

12

—

177

bolševická nákaza vnikla znamenání za chrabrost

do vaší hrudi, kterou zdobí vybych je nenosil," dodal Já zlobn a odvrátil se od zahanbeného praporíka. „Vy rozkaz vykonáte, Josif Yojtchovi?" obrátil se pak k Ševcovi. i

—

—

„Slušajus'," uklonil se Švec. stetl se s Vodikou. Když vycházel ze štábu „Nazdar," usmál se Švec. Ale jeho úsmv jako by zastíral

—

njaký smutek.

Ševe Vodika. „Slyšel svým praporem do Konstantinova?"

„Nazdar, brate poruíku," zdravil jsem, že

máš

jíti

se

„Práv jsem obdržel rozkaz," ekl Švec. odmítl?" tázav se ptal Vodika. „A tys' ho „Ne splním ho," zakabonii se Švec. „Jsem voják

—

—

„Pjdeš tedy

proti

ruským vojákm, proti

.

."

.

il Vodika. „Ah, vím

." .

.

nedokon-

v

—"

mi, škubl sebou prudce Švec. „Hochu, není tohle poslání nijak píjemné. Šel bych radji desetkrát po sob v nejzuivjší útok proti Germáncm, než zúastniti se intervence s ozbrojeným praporem proti Rusm. Ale jsme, brate, dosud vojáci a píkaz poslechnouti musím. Byl-li ten úkol uložen mn, také ho estOstatn, brate Vodiko, nejde o jako voják splním že

mn

n

,

.

.

zákrok politický. Jde o ochranu státního majetku proti bolševikm." „I to jsou Rusové, brate poruíku " namítl Vodika. „Vzbouené tlupy loupí skladišt " ekl Švec. „Ó, to jsou zveliené povsti," usmál se Vodika. „Obávám se, že nás chtjí zavléci do politických boj." „Kdo?" vpadl mu rychle Švec do ei. „Buržoasní ruské kruhy," odvtil Vodika. „Prozatímní vláda v Petrohrad je smetena a její zbytky na Ukrajin chtjí se zachrániti na našich bodácích. Naše demokratická armáda však nesmí jíti proti ruskému lidu, který se chápe

— —

vlády ..." „Aj " podivil se Švec, „což bolševici jsou ruský lid? Pokud vím, je to jen jedna politická frakce ." ekl Vodika. „Ale masy jdou za ní „Snad i ty s bolševiky dokonce sympatisuješ?" upel na

—

.

.

nho 178

pátrav oi

Švec.

.

.

.

—"

„Ne

odmítám

ekl Vodika. „Odmítám bolševickou

—

ideologii,

zahraniní politiku ale chápu, že všechno ." to utrpení ruského lidu nemže se jinak vybít „ než v zbablém útku z fronty, v zrad vlasti, v niení státního majetku a v loupežení?" trpce ekl Švec. „Ne, brate. Tak já nerozumím revoluci." „Kdo by jí, brate poruíku, rozuml?" povzdechl si tájejich

.

—

.

zav Vodika. Oba

Ne

se rozešli

s

nejasným pocitem odcizení. ruské revoluci a nerozumli sob.

— nerozumli

91 V kyjevské eské kavárnice již dávno nebylo tak živo jako bývalo. Byl hlad ... V celém nebylo k dostání bílé mouky, z které by se pekly kehouké buchty a kávu vaili jen ze žita ... A byla nejistota. Ukrajinská vláda se držela jen na bodácích hajdamák, „vilných kazák" a slabých dstojnických et. Na tisíce bývalých carských dstojník se schovávalo po domech. Buržoasní kruhy zbable upíraly své nadje k Donu, kde organisoval boj proti bolševikm gen. Kornilov, jemuž se podailo uprchnouti z Bychova. Dlnictvo sympatisovalo tajn i zjevn s bolševiky. Pes den žil Kyjev rušným životem. Ulicemi projíždly ety hajdamák, procházely oddíly ukrajinské armády. Dav proudil po chodnících. Na bazarech kupili se desertéi, prodávající jako na front zbran, šatstvo i prádlo. Veer byly biografy a divadla plny. Ale pak se ulice vyprázdnily a v odlehlých ástech msta zaala obvyklá hudba

mst

ojedinlých výstel. Nikdo nevdl, kdo a pro stílí. Šel jsi po ulici a náhle ti zafiela kulka kolem hlavy. Kdosi si vzpomnl povyrazit se tak si vystelil. Ale byl v tom také úmysl udržovati neklid. Do eské kavárny už jen zídka zabloudili dobrovolci. Naposledy jich zde bylo plno za onch listopadových bouí, kdy druhý pluk byl neodpovdnými kruhy povolán

—

—

179

do Kyjeva. Nadlalo to jen zlou krev a stálo to život dvou bratí. Ukrajinci byli rozezlení a bolševici také Hosty kavárny „U eské koruny^' bývali nyní skoro šmahem eští zajatci, kteí nyní žili úpln voln. Ale nebyl to již ten bezstarostný život v krásném mst, kdy chodili do „Stromovky" na Novákovo eské divadlo, kdy poslouchali eský zpv, který ídil eský uitel Volek a kdy cítili pece jen s eským národním odbojem, tebas nenašli v sob dosti síly, aby se ho aktivn zúastnili. Události posledních síc zasáhly mocn do jejich ad. eský uitel Volek už neídil sbor svých zpvák, ale jal se agitovati politicky. Politika zachvátila jako nemoc tyto dosud blahobytné a bezstarostné masy, mezi nimiž se objevili hlasatelé rzných .

.

.

m-

idejí.

Jednoho prosincového dne sedl v kavárn hubený, zatváe, ze které však vyzíral pár Proti nmu sedl dobrovolec dobráckého oblieje a naslouchal vyprávní svého soukrslý mužíek bledé živých, erných oí. stolovníka.

„Ano

— vojsko

je složeno

„Kolik pak

hlavn

z

proletáské masy," vy-

ve vojsku t. zv. inteligent a pí." slušník buržoasie? Mizivé procento „To se zase mýlíš, kamaráde," ekl dobrovolec. Byl to náš starý známý Kolda z 2. roty 1. pluku. „Nejvíc je v arfra ." vlastn nás z venkova. A inteligence „Z venkova," ohrnul nos mužík. „Co tím chceš íci? Jsou to vtšinou zemdlští dlníci, chalupníci, synkové malých sedlák a baráník. Ale kolik pak je vás statká, velkokládal.

je

.

.

—

mád

statká, he?" „No to je pravda," piznával Kolda. „Tak vidíš," ekl mužíek. „Tak je tomu

.

.

—

celou

s

tou

masou, co je zde na Rusi. Všichni jsme vlastn malí lidé, dlníci rukou ... A co jiného než proletá je takový uitel, obchodní píruí, malý úedníek? A kdo nás vede?" naší

prohodil náhle. „Vás?" prohodil trochu škodolib Kolda, „to já nevíra ." Možná že Lenin Ale nás? Masaryk „Masaryk " vzplanul Koldv spoleník. „Ano kdyby Ale kdo on jediný vedl naše hnutí, bylo by snad dobe

— —

—

.

—

.

.

180

.

.

sedí v

Odboce

N. R.? Zná

nkdo

ty

lidi?

Kdo

je

volil?

Nkolik dstojník ." „Volil je pece sjezd?" namítl Kolda. .

.

." vmísil se do hovoru obou rozprávjících „Ale jak menší muž, rovnž v obanském odvu. Kolda se na nho podíval a zdálo se mu, že mu jeho tvá, posetá pihami, pipadá njak povdomá. „To jsme ješt byli všichni zakiknutí. Byli jsme bezprávné stádo v zajateckých lágrech, ." bez svobody svdomí Pi tchto posledních slovech se najednou Kolda usmál. poznává ho. Ach je to on „Dnes už t, Pozdno," ekl pichlav, „ovšem to otroctví ." tak netíží, jako v Tarnopoli .

.

.

.

—

„Hm

—

m

.

.

znáš?" ušklíbl se Pozdna a trochu se pronásleduje. Stále ho zaervenal. Prožluklý Tarnov Nedávno to hloupé setkání s Ševcem a te zase tohle. Eh, ovšem, pamatuje se na nho. „Tenkrát, hochu, to bylo jiná," ekl rozvážn. ,, Carské ." Tehdy také náš revoluní cíl byl trochu jiný doby „Jak to?" nastražil uši Kolda. „Tehdy šlo jen o njakou mlhavou samostatnost," rozohoval se Pozdna. „Páni už mli krále na vybranou. myslíš, že by se nebyl Nic by se však nebylo zmnilo. dál u nás roztahoval kapitalismus? Jak myslíš, že by to bylo u nás vypadalo pod takovou njakou carskou figurou? ." Ale te, te jde o nco jinýho Jako tady v Rusku „ o republiku," vpadl do této dlouhé Pozdnovy tirády Koldv spoleník, „o sociáln spravedlivou republiku, ve které bude rozhodovat lid, který tvoí obrovskou vtšinu, jádro národa, dlníci a zemdlci. To musí býti dnes cíl našeho revoluního hnutí i cíl našeho vojska. Ale to vojsko i vedení celé akce musí býti demokratické, musí odpovídati proletáským zájmm této vtšiny eskoslovenského národa. Ano, pak pjdeme všichni." ty

.

.

.

—

.

.

.

.

i

—

.

.

.

." „Ano," ekl ohniv Pozdna, „soudruh Mna Kolda sebou trhl ... a pohlédl na svého soustolovníka. Ach, u erta ... že ho to hned nenapadlo. Tak to je tedy .

ten

Mna,

.

který nyní organisuje zajatce a shání je do jedje ten Mna, který s jakýmsi

noho socialistického houfu? To

181

Haiscm rediguje eský zdi

„

.

—

.

list

„Svobodu"? Však tamhle

visí

na

.

Mna," znla mu

soudruh

slova v hlav, vliv v Národní

však souasn Pozdnova „má pravdu. Až uplatníme, my dlníci, svj Rad, až budeme míti záruku, že naše armá-

da nebude jen nástrojem reakních dstojník, jejichž buržoasní smýšlení je nesporné, pak piijdeme do ní všichni. To ." hrd upel svj zrak na Koldu. už nebude Tarnov jako by to vypozoroval, Nebohý Kolda byl zmaten. zaal kouti železo dokud bylo horké. „Hle brate," ekl mírn Kolda sebou ani netrhl, .

.

Mna

—

-

když

mu ekl „brate"

lovk. Uznáváš to

—

—

„jsi

pece rozumný

a

myslící

Vysvtli konference na-

zajisté naše stanovisko za správné.

bratím až se vrátíš. Za nkolik dn jest stoupenc v Kyjev. Zveme na ni i zástupce

šich

vojska.

Víme

ve vítzství naší vci. Tuhle," podsunul mu nkolik výtisk „Svobody" a agitaních leták, „máš propaganí materiál. Mžeš ho zahodit, uznáš-li to za dobré. Ale peti si to naped a pak uvažuj." Bratr Kolda pijal mechanicky tiskopisy. V hlav chaos. A ho po celý veer i noc a po celou cestu, kdy jel zpt z Kyjeva, kde byl za služebním posláním, do Labun. Švec v Labuni nebyl. .Jeho prapor byl v Konstantinov asi msíc a Švec tam onemocnl. Zase ho trápily prožluklé horeky, takže jel na lékaskou radu do Kyjeva. A když se vrátil za praporem, byl už tento opt v Labuni. Švec byl pak poslán zavésti poádek do Grycova, kde byl jen nkolik

—

ml

ml

dn. Když

Kolda do Labun, hoši se podivili nad zmním stala. Byl zamlklý a stále o pe-

se vrátil

nou, jaká se

s

nem

mýšlel.

„Co se tváíš jako zamilovanej?" doráželi na nho. Ale Kolda odpovídal nevrle a neochotn. .Jednoho dne se rozkiklo, že bude u pluku pednáška. Pijel prý

nkdo

Odboky. Hoši

se scházeli do divadla. Nár. Rady Skoták. Ale mluvil toho o politické situaci v Rusku velmi málo. Brati byli zvdaví, co se dje na front, uzavrou-li sovty skuten mír s Nmci a co bude s Ukrajinou? Ukrajinci totiž hrozili, z

Z Kyjeva pijel len

18S

Odboky

"

že neuznají sovtský mír a že budou vyjednávati s Nmci pímo. Skoták však mluvil jen o vnitních pomrech v Odboce, o hnutí mezi kyjevskými zajatci a o armád. Mluvil

V Kyjev prý se utvoila mohutná revolun-dlnická organisace ze zajatc. Je tam však také organisace vyhranných sociál, demokrat. „Ústední výbor" této organisace svolává do Kyjeva konferenci, k níž zve také vojáky sociální demokraty. „Co je to?" vykikl starodružiník Hanzal. „Až dosud jsme byli všichni eskoslovenští dobrovolci. Nikdo nás neškatulkoval na soc. demokraty, národní dlníky, mladoechy nebo agrárníky." „To je vnášení politiky do vojska," ohrazoval se také více jako soudruh než jako „bratr".

Konený. „Chcete z nás nadlat taky bagány?" volal Buina.

Necht

„Ticho, brati.

mluvit delegáta," ozval se Vykypl.

„Jen vykládej, soudruhu," volal na Skotáka br. Havlena, ." „posloucháme už nejsme brati," po„Vida už si íkají soudruzi znamenal kdosi kysele. „Hlásí-li se nkdo z nás k sociální demokracii, to peci není žádný hích," ohrazoval se Havlena. je nás u pluku víc," volalo „Bratr Havlena má pravdu

—

.

—

.

—

nkolik bratí. „To je socialistická schze. Brati, pojme,

a

nechme

tu

soudruhy mezi sebou," roziloval se Hanzal. „Ne brati," ozval se pojednou bratr Kolda. „Vyslechnte bratra Skotáka do konce. Je to vážná vc." „A hele," ekl si spíše jen pro sebe Buina. „Tak tohle

—

mu

vrtalo

mozkem."

„Ano," pokraoval Kolda. „Mluvil jsem v Kyjev s nkterými vdci hnutí. Jejich dvody mají jistý oprávnní. Musíme do Kyjeva vyslat své delegáty ." „Což ty jsi njaký soc. demokrat?" oboil se na nho ne.

Buina. nejsem „Jsem

vrle

—

—"

.

." odsekl Kolda. „To je moje vc brati," konejšil je br. Skoták. „Je teba, abychom vešli ve styk s tímto druhým táborem a podchytili ho

„Nehádejte

.

.

se,

—

183

„To

—

"'

pravda," ozvaly se hlasy. „Vyšleme tam delegáty tak byli zvoleni od každého praporu po delegátu, bratr Kolda a bratr Cehlovský. Za první prapor jel bratr Krouzský a za štáb bratr Vodika. Švec o tom, co se dje v Kyjev. Ale vil ve zdravé jádro eskoslovenského vojska. Celá jeho bytost byla prodchnuta kázní, kterou si již pinesl ze Sokola. Tato káze, obtování se celku, se v ješt utužila ve vojsku. eskoslovenský voják Pod tím si pedstavoval muže, který je prodchnut jedinou myšlenkou. Bojovati za politické a územní osvobození svého národa. Vnitní svoboda, sociální ideály, náboženské spory? Ne to není vc vojáka. Voják musí soustedit všechno své myšlení a snažení jedin v plnní svých vojenských povinností. V tom neznal Švec kompromisu. Politika ta patí do obanského kabátu. Zdálo by se, že Ševcv názor odpovídal starému, militaristickému názoru. Ne Švec nechtl míti z vojáka bezduchého a nemyslícího tvora. Naopak Chtl, aby sl. voják myslil a hodn myslil až do dsledk. Pak jist pozná sám co prospívá a co by mohlo snad ohroziti pracn vybudovanou armádu. Musí býti za každou cenu „zachránno ozbrojené zahraniní ešství a revoluce." Ano, Švec již chápal, že zahraniní odboj není niím jiným než revolucí. eskoslovenský voják musí býti píkladem a vzorem, musí býti obrazem charakteru nejen eského vojáka, ale i eského lovka tak, jak si jej pedstavoval mistr Jan Hus A hlavn voják prvního pluku, který nese jméno Husovo. Když se delegáti vrátili a vykládali, že v Kyjev došlo ke konfliktu mezi umírnným a radikálním socialistickým kídlem. Švec nebyl ani trochu pekvapen. Hle nemýlil je

A

vdl

nm

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

—

—

66

.

.

.

„Jsou

to

vyložený bolšáni,"

„Kapitáln jsme „Bolšáni?"

ušklíbl

Nejdíve dlali

rozhorlen vykládal Kolda.

se v nich zmýlili."

se

Krouzský.

„Lumpové

to

jsou

.

.

.

panu Ddinovi a Zivalovi v jejich ernosotnském spolku „eskoslavjanskoje Jedinnie" a te jsou najednou leviáci až brání. A víte, kdo je mezi ." nimi kápo? Pozdna „Ten zbablec?" zhrozil se Halama, vzpomínaje na Tarnov. štafáž

Bh

.

184

.

"

„Nemohli jsme souhlasit s jejich názory," rozvážn vykláVodika. „Z nás každý jist sympatisuje s ruskou revo-

dal

lucí.

Mžeme

snad odsuzovat bolševické metody, jejich

—

hraniní politiku

pece mžeme šmahem a pedem

ale

postoj a nezavrhovati

za-

zaujímati kritický jejich pokus o no-

vou socialistickou republiku a sovtskou státní formu. Ale soudíme, že tento pokus nelze aplikovati na naše pomry." „To dá rozum," souhlasil s ním Kolda a vytahoval cár papíru. „Tohle, prosím, je jejich program" a dal se do tení: „Rakousko-Uhersko musí zmizeti z mapy Evropy a na jeho míst budiž utvoen svaz samostatných, neodvislých a demokratických republik, který spolen se svazem ruských republik bude první etapou k vytvoení evropského a svtového svazu národ a k uskutenní myšlenky všelidství, která je kapitalistickými státy popírána a vysmívána." „To by to s náma dopadlo," volali hoši. „To je utopie Šílenství

—

—

vykládal Krouzský. „S Nmci poítati na njakou spravedlnou souinnost. Oznámili jsme jim svj protest a odešli z konference. Naším programem zstává

„To jsme jim také ekli

a

Maary

pece

nelze

.

.

."

za dnešních

pomr

— —

Masaryk „Tak jest," volali brati. „Správn jste jim to dali vypít." „Ovšem, to neznamená," ekl rychle Vodika, „že jsme zekli svého socialistického pesvdení. My vojáci-sociabudeme usilovat o demokratisaci naší armády, jejíž jádro jsou malí lidé, dlníci, sedláci, emeslníci a drobná inteligence. Jsme vtšinou v armád jako v národ. Proto se také budeme dožadovat uritého vlivu ve vedení." Ale n„Tak je to správný," ozvalo se nkolik hlas kteí brati byli trochu zmatení. Byli zajisté i mezi nimi socialisté. Ale zdálo se jim to náhle njak nezvyklé. My vojáci-socialisté Až dosud žádný nedával na buben své se

listé

.

.

.

.

.

.

pesvdení. Ani

nm

nemluvilo. Ostatní se o Což brati, kteí nebyli socialisté, byli nelib dotení zdrazovali nkdy oni své politické pesvdení? Demopolitické

.

.

.

armády Co to znamená? Což eskoslovenská armáda nevznikla na podklad dobrovolné, bratrské kázn? Což nepejala adu revoluních zízení, na píklad komitéty? kratisace

.

.

.

185

Tím dnem jako by nepozorovan vnikl první bacil do dosud neporušeného tla eskoslovenské armády. Vodika, zdá se, ani nepozoroval zmatek, který zavládl mezi dobrovolci. „V nejbližší dob, brati, bude svolán sjezd sl. vojska do Kyjeva," oznamoval dále. „Ten rozhodne o dalším vývoji. A Odboka bude vydávat eské ." noviny, deník Tísnivý dojem rázem zmizel z duší dobrovolc. Sjezd eský deník. Jaké to zvsti. Vždy byl již nejvyšší as. Skuten Což netvoí vlastn jakýsi stát v cizím stát? Nejsou vojíni z pinucení, jsou vlastn Jsou dobrovolci ozbrojení obané, revolucionái ... Je to docela logické, svolává-li se nyní jejich snm, který dá celému hnutí uritý program. A eský deník? Ó, jak jim scházel njaký spolehlivý, esky psaný list, který by je o všem informoval, nemohli se doísti v ruském tisku. co je zajímalo a o Mezi dobrovolci od onoho dne se nemluvilo o niem jiném, než o píštím sjezdu. Ale prokletý bacil, který vnikl do srdce armády, našel živnou pdu, bobtnal jako plíse, jako zhoubný nádor a mohutnl. Najednou rzné bolesti, které se díve zahánly vtipem nebo drsnou vojakou nadávkou, stávaly se bolestmi tragickými a nesnesitelnými kivdami. Najednou rznost mínní, která se jindy projevovala v úsmvu, mnila se v úšklebek, nevinné hádky braly na sebe háv zlostných a ostrých polemik. A když za nkolik dn se konaly volby delegát na sjezd, dobrovolci-brati stali se obany-volii se všemi svými píznanými vlastnostmi, najednou se mluvilo o pravých a levých, o vládních a oposiních. U 1. pluku však ku podivu zví.

.

—

.

.

.

—

em

tzili

—

ti

praví.

Za dstojníky byl zvolen na sjezd delegátem i poruík Švec. Pijal tuto volbu jen nerad. Odjel do Kyjeva na pedbžné porady, ale vrátil se odtamtud znechucen. Na pedporadách se jednalo o vnitním ústrojí armády i jejího vedení a o disciplinárním ádu, který s ohledem na diplomatické

ml Celé

o pípadnou pepravu vojska do Francie, pizpsoben pomrm ve francouzské armád. jednání dlalo na Ševe dojem prozatímnosti a mlá-

jednání

býti

cení prázdné slámy. Sevcovy názory se zajisté srážely

186

s

mí-

nním zastánc komitét

a t. zv. demokratisace armády, každý pedstavoval jinak. V nevrle nálad se vracel Švec do Labun. V nevrle také proto, že Kyjev mu

kterou zase

si

pipomnl

Ljubu.

že již vymýtil ze svého srdce neblahý cit, který choval k tomuto dveti. Ale zde v Kyjev poznal, že to byl klam. V prvé chvíli byl jat žhavou touhou ji vykdyž si zaal hledati. Alespo kdyby ji spatil vybavovati v mysli ony trapné chvíle, kdy pišla plna da kdy ji odmítl a osudné své vivé oddanosti k setkání s ní v zahrad kyjevské nemocnice, tu zalila ho vlna studu, vdomí viny, ale i uražené ješitnosti. Ne ... je konec tohoto románku. Nemá smyslu jititi znovu rány jednou již pebolené. Železnou vlí potlail hnutí, které se

Domníval

se,

.

.

.

Le

nmu

v

nm

ozvalo.

—

Za nkolik dní pivezl do Labun kurýr první ísla „eskoslovenského Deníku". S jakou zvdavostí je brali dobrovolci do svých rukou a s jak posvátnou úctou tli vše, co v nich bylo obsaženo. Jako by se jim teprve nyní otvíraly oi, jako by kdosi rozhalil mlhy, které je obklopovaly, prorazil okno v mohutné ruské zdi, která je oddlovala od Evropy. První dojem z eskoslovenského Deníku byl skvlý. Úžasn nudné zimní dny, které prožívali v Labuni, zdály se jim kratšími, nebo Deník dodával jim tolik látky k pemýšlení i hovorm. Jak jim tehdy Masaryk mluvil z duše svým úvodním projevem, v nmž vybízel k jednot a vrnosti k Spojencm. S dychtivostí tli zprávy z Ruska. „Jednání mezi sovty a Nmci njak vázne. ." Tato zvst je potšila. Krylenko volá do zbran Ná„Bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždní moníci ubili v nemocnici ministry Kerenského vlády Šingareva a Kokovceva." Tato zvst zpsobila, že je až za.

—

.

mrazilo. „Bolševici zabírají celou Ukrajinu táhnou prý na Kyjev. A Ukrajinci prý jednají s Nmci a Rakušany o po-

—

hlásila další ísla Deníku. Nikdo tomu nevil. Ale pak pišlo íslo, které tuným písmem oznamovalo:

moc,"

„V echách

je

povstání."

187

.

„Konen," v

echách

valí se jist

vydralo se

„Konen

prsou dobrovolc.

z

se

Patrn je tam revoluce. A z ech pedo kraj obývaných Italy a Jihoslovany. To je

hnuli.

poátek konce Rakousko-Uherska. Nenmetí národové zde na Rusi již dávno pronesli nad ním svj verdikt. Te ho uvedou ve skutek i doma." „Te bysme potebovali bejt doma," zatínali dobrovolci psti a upírali toužebn svj zrak na Západ. Bože, vždy mají odtud z Ukrajiny dom, jen co by kamenem dohodil.

Oi se jim kalily a Prokletí bolševici zbable Varjagy!

zárove

— —

žhly zlostí. Prokletá revoluce Prokletí Ukrajinci Jedni pouštjí do Ruska, druzí je snad sami volají mohli je zahnat epicema až do Berlína

—

—

Nmce A

.

.

»» „Gaspada," ekl plukovník Štpánov k shromáždným dstojníkm. „Ukrajinci uzaveli s Nmci mír." ekl to chvjícím se hlasem a jeho jindy statná postava všecka se shrbila. Mezi dstojníky nastalo hrobové ticho. „Ukrajinská vláda prohlásila IV. univcrsalem nezávislost Ukrajiny," pokraoval po chvíli plukovník. „To je hanebnost," zvolal poruík Fišer. „To je víc," kývl plukovník hlavou. ,.To je zrada. Sovtská vláda však nemíní strpti toto drobení Ruska. Neuznává separátní mír Ukrajiny a hrozí jí válkou." „Což nezuí již dnes na Ukrajin obanská vojna?" poznamenal zasmušile Švec. „Ano," ekl zamyšlen Štpánov. „Ve to v celém Rusku .. Na Donu bojují kozáci Na východ se sbírají ." protisovtské síly. A zde „Zakrátko snad budou Nmci," ekl trpce dr. Langer. „Co však my?" ozval se kterýsi z dstojník. „Musíme zachovati neutralitu," pokril nervosn Štpánov ." Plukovník nedokonil rameny. „Ledaže Všichni na nho upeli zrak ó, tušili, co se asi dje v duši tohoto

—

.

.

.

188

.

—

.

.

.

.

"

Jak rád by asi vidl, kdyby eskoruského dstojníka na vážky osudu. slovenské vojsko nyní vhodilo svj Vždy stail jen maliký nápor a celá ta improvisovaná, nehotová sovtská stavba by se zhroutila. „Hle/' myslil si Štpánov, „kdyby byly eskoslovenské pluky podporovaly hned protisovtské živly, nemusilo dojíti k tm smutným vše se mohlo zachrániti. Ukrajina koncm. Kornilov A ješt není pozd ... Na Donu bojují vítzn kozáci. A dobudeš svta.'" Plukovník Štpánov však se s kozáky vytrhl ze svého snní a mávl resignovan rukou. Švec si všiml dobe tohoto gesta a rozuml. Plukovník se vzpí•

.

.

me

—

—

—

—

tvá zpísnla.

mil a jeho

—

—

—

co podniknou Nmci jedná se nyní o to „Gaspada „Což nejednají o mír se sovty?" tázal se plukovní léka dr.

Langer.

„Zdá

se,

že hrají dvojakou hru,"

ekl plukovník. „Je teba

dobe jejich poínání. Velitel 4. pluku Céek, vyrozvdíky z Polonnoje na frontu a ti zjistili, že Nmci

sledovati slal

—

Rovno." „Ah, pece nepotáhnou do Ukrajiny, když

opravují tra Kovel

s

ní

uzaveli

mír," namítal kdosi.

„A povolají-li si je Ukrajinci na pomoc?" ekl Štpánov. „Jejich postavení je nejisté ... I my, gaspada, musíme následovati velitele 4. pluku. Prosím, vyšlete od každého praporu spolehlivé rozvdíky, kteí vejdou ve styk s nepítelem. Dkol ten svuji praporíku Musílkovi a Smetanovi." Od prvého dne, kdy Dstojníci se rozcházeli zasmušilí první pluk se pesthoval z rayonu Berezné do tohoto volyského msta, Žitomíru, pipadali si, jako by stanuli na sopené po píchodu do ŽitoHned za nkolik míru, musel na rozkaz velitele pluku poruík Syrový se dvma rotami chrániti ohromné sklady cukru a obilí v blízké obci Ivánkov, ped chtivými mužíky. Rozvášnní mužíci, vrhli se na dobrovolce jako psi, kterým se bere tuná koist od tlamy Nešastná tato intervence stála 6. rotu ti životy Dobrovolci, akoliv v Žitomíru jim nebylo zle, nebyli valn spokojeni. Mli sice svou hudbu, své ohromné divadlo, které si zídili v obrovské konírn a dokonce i eské pivo .

.

.

.

dn

pd.

.

.

.

.

.

189

z

eského pivovaiu. Žaludek nekruel, hrdlo nevysychalo,

—

ale na duši jim bylo njak tžko. Celý první pluk byl ubytován v junkerských kasárnách, kolem nichž táhla široká silnice ke Kyjevu. V rotách se hodn zmnilo. Mnoho bratí již odešlo tam, odkud není návratu... Mnoho jich odešlo k jiným ástem a vystídali je noví dobrovolci. Také u druhé roty se hodn zmnilo. Jejím velitelem byl poruík Fišer a byl v ní opt Vodika, který se vrátil od plukovní rozvdky. A s jeho píchodem nastal u Byl o všem informoroty rušný život. Tolik toho vdl. ván. A hned za nkolik dní po svém píchodu k rot, vytasil se s úmyslem, vydávati rotný asopis. žíly se nekrátily

—

„Jakpak

se

bude jmenovat?"

ptali se hoši.

„Sociáldemokrat"', ekl Vodika. Hoši byli zklamáni. Byli by mli radji njakého „Husitu" nebo „Táboritu", i nco podobného. Nkteí brali úmysl Vodikv jako žert, jiní se zlobili. Jen nkolik bratí, kteí se hlásili k sociální demokracii, souhlasili s plánem Vodikovým. Vodika vydal první íslo a brati si skoro libovali. Dovídali se leccos, co se nedovdli z ,,sl. Deníku", ve kterém se práv hodn diskutovalo o píštím sjezdu, o demokratisaci armády, o komitétech Dovdli se na píklad, že prý je rozdíl mezi první a druhou divisí v nazírání na tyto otázky. Dstojníci v druhé divisí jsou prý odprci demokratického zízení. Ze prý má býti armád oktrojován francouzský disciplinární ád. Dovídali se dále o Munov

—

.

Kyjev

agitaci v

tických

.

Rad

proti Národní a o úsilí soc. demokratuto innost paralysovati.

len Odboky

Všechno

dika

.

podnt k novým debatám, v nichž Vodobrým debatérem. Jeho názory šly asto duše. Tak na p. Vodika odsuzoval zákrok

to dávalo

se ukázal

vojákm

z

v Ivánkov.

„Což jsme etníci?" zlobil se, „abychom hlídali soukromý majetek? Od toho pece jsou ukrajinské úady. eskoslovenských dobrovolc nesmí býti užíváno k policejním službám." Mnozí s ním souhlasili. Vskutku na mají klásti životy za nkolik pytl cukru? Byli ovšem proti lupiské anarchii, která kolem nich zuila. Ale si udržují poádek

—

— a

190

"

v zemi Ukrajinci nebo sovtská vláda ale je nenutí dlati to bude Yýenost Vodikova zpsobila, že

—

kdo

—

a

jim je lhostejno

žandarmy.

zaal hráti u roty a jeho zborovská jakousi úlohu. Ve služb se choval minulost mu získávala úcty u mladších voják. Zvst o uzavení míru mezi Ukrajinci a Nmci pobouila celou žitomírskou posádku. „eskoslovenský Deník" najednou pestal mluviti o sjezdu. V jednom ísle byla zastrená

ádn

lokálka, že sjezd bude patrn odložen na neuritou dobu. Zato pinesl prohlášení Odboky o neutralit eskoslovenského vojska a pak prohlášení, že sl. armáda na Rusi je autonomní ástí armády ve Francii. „Te maj na nás chlupy," radovali se brati A Picházely zprávy o postupu sovtských vojsk z jihu Ukrajinská vláda konen Muravjov dobyl Kyjeva. prchla ke Lvovu. V té dob Masaryk vydává výzvu k novému náboru do sl. armády a sl. dlnicko-revoluní organisace v Kyjev varuje zajatce, aby se nevraceli do Rakouska a vyzývá je, aby šli do eské armády. „Tak vidíte, že to byly všecko jen pomluvy," íkali nkteí brati. „Muna a Hais jdou s námi „Mýlíte se," íkali jiní. „To je jiná organisace, SkotákoTi jsou proti Mnovi." va Musílkovi rozvdíci šli za V Žitomíru byl jinak klid svým úkolem a byli už adu dní na front. Byl s nimi dne však pece i Vodika. Ale stále se nevraceli. Jednoho Vyprávli, že ruské zákopy jsou se zaali trousiti zpt úpln opuštny. Ulicemi Žitomíru ostatn denn táhly celé houfy hladových a rozedraných desertér, s vražednou a loupeživou touhou v oích. „A co dlají Nmci?" tázali se zvdaví dobrovolci. „Zstávají na místech," odpovídali rozvdíci. Asi v polovici února pinesl „Deník" novou sensaci:

—

—

—

—

—

.

.

„y Praze

.

.

.

.

byla vyhlášena republika.^^

Nikdo tomu nechtl ani viti: Vždy prvé zprávy o poechách ukázaly se pehnané. Ale když hoši tli,

vstání v

jak na

III.

sjezdu

sovt,

který

práv

zasedal,

Kamenv 191

!

vítá

—

nadšen novou eskoslovenskou

republiku, uvili. Hle o mír. Snad tedy odporu. Ach, jaký druhý Zbo-

bolševici perušili jednání

pece

se vzchopí k novému rov by nyní pipravili

Nmci

s

Nmcm —

Ale týž den veer vrátili se rozvdíci, kteí se dostali odvážn až do týlu rakouské armády a pinesli zprávy, že Rakušáci i Nmci se zejm chystají k pochodu do Ukrajiny. A zase tomu nikdo nevil. Vždy pišla nová zpráva, že sovty pece jen jsou ochotny uzavíti s Nmci mír. Sovty však jsou dnes pány Kyjeva i celé Ukrajiny. Což by Nmci se pustili do boje s bolševiky? Jen žádné obavy. Spíše je dráždila zvst, že a Hais se už vybarvili a že dokonce organisují v Kyjev „eskoslovenskou rudou gardu". A jistý desertér od 3. pluku, njaký Frydrych je prý dokonce náelníkem štábu revoluní armády. Divadelní sál byl naJednoho dne „Deník" nepišel bit. Hrála se práv velkolepá fraška „Baj kai laj", repertoární to kus Mengrovy družiny. Když se rozjaení brati vraceli dom, pišlo to jako blesk. Nmci „Ukrajinská vláda si povolala Nmce na pomoc již nastupují První pluk nech ihned vyrazí z Žitomíru."

—

Mna

.

.

.

.

.

„Kam?" ptali „Do Kyjeva

cm

.

.

.

.

se rozrušení dobrovolci.

— Ne,

Tam se postavíme Nmza Dnpr na odpor spolu se sovtskými vojsky," znly zmatené .

odpovdi.

.

.

—

?" tázali se hoši. „Pece máme „Jakže, proti Ukrajincm zachovat neutralitu." „ert to vem nerozbereš," potásali „po rusky" dobrovolci hlavami.

—

—

Rozkaz byl sice dán ale jak ho provésti? Jak odvézti ohromné zásoby potravin, zdravotní materiál, stelivo, záložní zbran? Nebylo ádného obozu. Doprava po železnici byla rozrušena

.

.

.

Ale k ránu

stal se zázrak.

Na

silnici

i

na

nádvoí kasáren stála ohromná ada povozek a stále pijíždly nové. Co mlo kola se prost rekvírovalo. Sehnala se

vz s nábytkem, vypolednem hnula se nesmírná kolona tchto voz, naplnná majetkem pluku po

židovská svatba

z

táhly povozky z silnici

192

ke Kyjevu.

kolesky, vyprázdnil

klen

...

A ped

"

Pluk

se

adil

ped

kasárnami

.

.

Rota za rotou

.

.

.

.

Na

pravém kídle již eká plukovní hudba a kapelník David nervosn vyhlíží, až se objeví plukovní prapor. Dstojníci ekají na svých místech. Švec práv objel na svém koni tetí prapor a stanul u doktora Langra, stojícího vedle své Rosinanty. Po silnici z msta kymácí se njaký zemljak. Kolem krku má ovinutou šálu, stará beranice mu spadá do ela a zpod šuby šinou se dopedu lín nohy, obuté ve vysoké, sešlapané boty, jejichž holen jsou shrnuty jako varLeze a div nevrazí Langrov kobylce hánky. Zkrátka bagán .

.

.

do hlavy. Vražedný Langrv pohled probodává zemljáka. „Že již jdete," zahuí pojednou mužík. „Vždy vám jsou

Nmci

v patách

—

„Hrome," vybuchl pekvapen

Langer.

dr.

„Vždy

je

to

Smetana."

„Pospšte si, a jste za Kyjevem," ekl jen poruík Sme." „nebo vám odíznou cestu. Jdou i po trati Ale vtom již zaznla hudba zahmly povely Zašumly vojenské obraty, les bodák vznese se nad hlavy vojsk. A již vlaje prapor vpedu kolony. Pluk vyrazil. tana,

—

.

.

—

—

ryn

veselý pochod. Hudba sice hrála, ale hobylo smutno. radji by byli vyrazili opaným smrem, tam na západ, kde za karpatskými horami je je-

Nebyl

to

O

chm

svobodná již republika Byl mrazivý únorový den. Ale sníh místy již tál pod ostrými sluneními paprsky a sta nohou mnila ho v mazlavé bláto. Rovná silnice se táhla do daleka jako bílá stuha, která však za plukem šedla. Brati šli a hlavou jim táhly všelijaké vzpomínky. Kam jdou? Kde se zastaví? Švec jede na svém koni a zasmušile se dívá na své hochy. Vzpomíná si na jiný pochod prvního pluku, tehdy do Jezerné a pak ke zborovským zákopm. Bože, jak tehdy šli všichni kepe, jako k tanci ... A te? Ovšem dnes je to útk? Švec sebou trhl Ne Jdou pece do Kyjeva. Snad tam se rozhodne o dalším postupu. Kyjev je v rukou Muravjova. Dopustí sovtská vláda, aby do staroslavného Kyjeva vtáhla nmecká a rakouská bota? Ach, to pece není možné Rusové neuzavou s Nmci mír. Nkde snad ped Kyjevem, snad za Kyjevem, za

jich vlast,

.

—

.

.

Plukomik Švec

13

.

.

.

.

.

—

—

.

IffO

Dnprem

Nmcm. A

echoslováci? Mají ml pravdu Vždy ti bolševici jsou pece jen Rusové Mají je nechati nyní oni, si. dobrovolci, bíti se s Nmci samotné? Celý kraj byl najednou zaŠevcovy oi se zaleskly topen odpoledním sluncem. A ten slunení jas, jako by rozjasnil chmury kolem Ševcovy hlavy a vlil lepší náladu i do duší dobrovolc, v nichž to velo stejn jako asi v Ševsnad

—

státi

se postaví proti

stranou tohoto

boje'.''

Ach,

Vodika .

.

covi.

.

.

.

.

— že

je dnes Matje," vykikl kdosi. Praze matjská pou," poznamenal si to slapem v blát taky jako do Šárky." ." Kdosi najednou zanotoval Hašlerovu „U sv. Matje

„Kluci, eslipak víte

„A Hergot jiný. „A my

—

to je v

—

.

Nkolik hlas rota... Ten zpv

pidalo

.

za chvíli zpívala celá zahnal poslední stopy tísn z duší voják. Rota dozpívala a jiná zaala. Místy ozval se smích stojníci sesedali s koní a šli pšky. Ševe se zmocnila jakási radostná nálada. Vtip stihal vtip a bujný smích peletoval z ady do ady. I Švec se smál ... A nikdo nedovedl se tak smát jako on, celým obliejem a celým tlem. Jeho smích byl nakažlivý a uklidíiující. Když se Švec tak bezstarostn smál, pak nemže býti žádného nebezpeí. Soumrak pomalu padal na zemi a za tmy došel tetí prapor, který byl v ariergardu, do malé vesnice, kde nocoval. Ped svítáním vyrazil se

...

a

.

.

.

D-

k dalšímu pochodu. Silnice byla zmrzlá a šlo se dobe. Když se rozbesklo a nad obzorem se opt vyhouplo slunce, rozespalá a mrzutá nálada dobrovolc se opt rozjasnila. Kolona se roztáhla po široké silnici jako had a zvolna se šinula kupedu. Vzadu Vodika mezi nimi šli v hloucích Musílkovi rozvdíci. nebyl. Nevrátil se Prapor došel až do vsi Korostyševa. Ves leží na íce Ttrev, pepásané mostem. Podél mostu stáli umounní sapéi u hromad plechových krabic od pyroxylinu a nástroj. „Koukejte mazat, a jste kilometr vodtud," volali na dobrovolce. Z oí jim vyzírala již nedokavost. Bude to ohostroj, až most poletí do povtí Ale nebyl. Velitel divise Kolomensky zakázal niiti „ruský majetek" a tak sapéi

—

—

.

.

.

—

smutn

194

sebrali své nástroje a odtáhli.

U

Korostyševa byly

Když byl dán povel k oddechu, hoši se rozbhli do blízkých stavení aneb do garáží. Byla tam spouPrvní sta aut Skoro u všech byly motory porouchány a druhý prapor byl již hodný kus cesty, když teprve tetí se dal na pochod. Silnice se pomalu zdvíhala k hustému prysborovému lesu. Hluboké ticho pohltilo prapor a nemlukyice a jehlií vnikala všem do plic. Nikdo vil .. Nkteí, jako by chtli ješt více se nadýchati lesa, sešli se silnice a brodili se v sypkém písku mezi stromy. Poruík Švec popojel prudce kupedu... Pak se vrátil Jeho nozdry a plíce ssály a objíždl kolonu. Usmíval se. vzácnou lesní vni a jeho tvá byla zardlá rozkoší. Nkterá rota zaala zpívat. Celý les se rozezvuel zpvem. Vtom náhle se ozval vzadu jakýsi veštivý zvuk...Vprvé chvíli ho zpívající brati ani nepostehli. Ale hned v záptí zachraptl motor a tesklo nkolik výstel. Bylo to ohromné garáže .

.

.

.

.

.

.

.

.

vn

tém

.

— —

vn

—

—

dílem jen okamžiku ... a již se ítí železná obluda, z jejíhož bicha ouhají hlavn strojních pušek, kolem poslední roty. V mžiku celý prapor se V tom okamžiku se les rozeval.

—

Ale staí, zkušení vojáci zalehli do píkop a spustili palbu po ježaté oblud, která štkala z bok z hlavní strojních pušek. Pak najednou stroj prudce na široké silnici obrátil a jal se ujíždti zpt k záhybu, kde se již vynoilo druhé auto. Teprve v tom okamžiku bylo jasno, co se dje. „Nmci Jsou to nmecké pancéáky " vykikl kdosi. „Zpt k silnici!"' zahml v tu chvíli Ševcv hlas. Snažil se ukrotiti vzpínajícího se kon, po nmž nkterý chlap z auta vystelil z revolveru, ale neranil ho. Hoši se sbíhají k silnici. Nkolik dobrovolc kleká a stílí za prchajícím autem. Když auto míjí skupinu Musílkových rozvdík, hoši se vrhají k nmu s runími bombami Jeden z nich se pikril jako šelma a skokem se octl až u vozidla a prudkým pohybem vrhl stílnou granát dovnit vozu. Auto vyjeklo a poskoilo vped ... V nkolika okamžicích bylo z dostelu rozzuených voják. Ale nmecký plukovník uvnit auta již dodýchával Když se prapor za chvíli zaal znovu aditi, tváe všech rozstíkl po

lese.

— —

—

.

.

.

.

.

.

195

byly temné jako ten les kolem. Švec pohlížel zamraen na povozky, které rachotily po silnici a pedjíždly kolonu. Leželi na nich ti mrtví, jeden umírající a dva tžce ranní. Nikdo nepromluvil ani slova Švec vyskoil na kon a prudce zajel ke konci kolony ... A když se za chvíli objevil v ele praporu, znly již zezadu duté údery seker. To brati poráželi mohutné borovice a káceli je pes cestu. Vztekle se zakusovaly sekery do štíhlých tl strom. A zraky bratí

dv

—

plály

hnvem

.

.

.

—

dal povel k pochodu. Vedle nho kluše na svém koni dr. Langer. Jeho oi jsou zamženy. Je citov než vojáky písný Švec, který svou bolest tají v keovit sevených rtech. Jde rota za rotou Ale písn již nepoletují nad nimi. Nikdo nemluví... i Švec hledí zamraped sebe ... A dr. Langer tlumen kleje na velitele divise, že zakázal strhnouti prožluklý most. „Prokletý Kolomenský," drtí mezi zuby a v oku chví se mu slza hnvu. „Zachránil národní majetek', ale nás stál životy hodných chlapc a ze dvou udlal mrzáky."

Poruík Švec

mkí

.

.

.

en

,

ty

33 Ulice svjatošinského pedmstí v Kyjev byly pusty a prázdny. Jen tu a tam svítila ervená žárovka, kterou ušetila zlovolná ruka. Malé hlouky rudých gardist spchaly k Dnpru, oklikou, aby se nesrazily s ukrajinskými hlídkami, pejímajícími vládu nad Kyjevem. Prchaly za pravidelnou sovtskou armádou Muravjova, která ustoupila ped Nmci z msta. Byl sychravý beznový veer. Bláto na ulicích ... A do ticha jakoby vymelých ulic náhle

šum mnoha krok. zástup ozbrojenc? Jsou jich snad dv roty... Jdou, spíše se vlekou. Nohy otluené, krvavé a oteklé patrn nkolikadenním pochodem, lepí se k dláždní. Jsou zablácení, jejich oblek je pokryt zmoklým prachem. A za zalehl

Co

196

je to za

|

nimi se vlee kulometný oddíl ... V ele jede dstojník Ach, má ervenobílou stužpísného, sveepého vzhledu ku na papaše, sedící mu na vysokém ele. Všichni ji mají na furážkách a chlupatých papachách. Ano, je to 9. a 10. rota prvního sl. pluku s kulometným oddílem. A vede je poruík Švec. Ped veerem dorazili do Svjatošina, až ke Kyjevu. To Jejich ubohé nohy urazily už nezpívali, jako prvý den dnes 40 vjorst. Jak se všichni již tšili na odpoinek. Zítra mli odpoati projíti slavn Kyjevem za Dnpr A pak? Do Francie! Již vdli všechno. Zprávy o pevratu v echách to byl klam! Sovty uzavely v Brest Litevsku s Nmci potupný mír. Spolkly i ten prožluklý ukrajinský oíšek. eskoslovenská armáda nemá již na Rusi co dlat. Odboka Národní Rady již odjela z Kyjeva Masaryk odjel prý do Francie. Nyní se potáhne na východ, nasedne se do vlaku a pojede se kam? Snad nkam na jih, snad až k Tichému oceánu, kde jsou velké pístavy. na sever? milý to ví Jen jedno bylo zcela urité. Že v patách je jim odvký nepítel, který v nkolika proudech se žene po tratích i silnicích ke Kyjevu. Marno bylo pomysliti na njaký boj Nesmli se vmšovati do ruských zmatk ... A Nmci byli dnes spojenci Ukrajinc. A pak ... Co by zmohly jejich nedostaten vyzbrojené dv divise proti dvma mohutným armádám gen. von Linsingena a gen. Woyersche, které táhnou na Ukrajinu? Sevcovi hoši se vrhli ve Svjatošin na vlhkou zem, znavení namáhavým pochodem. Pichlavá bolest projíždla jejich chodidly, které žhly jako ohe. Teprve nyní cítili strašlivou únavu. Všechny šlachy jako by mly potrhány. Toužebn hledly jejich oi k domkm svjatošinským. Jen co si trochu odpoinou Pak se rozlezou po domech a naleznou si noclehy. Ach, to bude spánek. A zítra? Zítra ukážou zase jednou kyjevským jak pochoduje eskoslovenský voják. Pi tchto myšlenkách klížila se nkterým víka. Snad by byli usnuli zde, v tom zabláceném píkop, když tu najednou pišel rozkaz. „Devátá a desátá rota s kulometným oddílem vydá se ihned urychleným pochodem s poruíkem Ševcem do Kurinvky. Blíží se .

.

.

.

.

.

—

—

.

—

Bh

.

.

.

.

i

.

.

.

.

.

.

.

dvatm

197

k

Nmci

ní

a

nebezpeí, že

je

zmocní mostu

se

pres

Dnpr." „Do Kurinvky? Jak je to daleko?" mrueli hoši. „Pej 15 vjorst ." nkdo ekl. „Cože? Chtj nás utahat?" zabouili dobrovolci. „Ani .

.

nehnem!" „Devátá

—

cv

desátá rota

a

—

vzhru," zaznl

se

ostrý hlas Šev-

mranými tváemi,

a všichni se zvedali. S

s oblieji Švec objel na koni kolonu. „Poruík Kulich," zavolal oste, když ped tím pátrapehlédl ady dobrovolc Nikdo však se neozval Jeho tvá zrudla a na ele vyvstaly mu žíly. Zrak nabyl ocelového lesku Poruík Kulich ho žádal za dovolení, aby sml do Kyjeva, rozlouiti se se svou milenkou. „Posekej," ekl mu Švec, „až budou známy rozkazy." A Kulich patrn se bez dovolení vzdálil Okamžik pemýšlel Ale pak švihl prudce biíkem kon. „Po." zavelel chod Roty se daly na cestu. Prošly kyjevským pedmstím a octly se znovu na silnici Ušly nkolik vjorst. Kolona se roztahovala, mnozí dobrovolci zstávali pozadu. Švec dal povel k odpoinku a všechno se vrhlo na zem. A jak tak leželi, ozvalo se vpedu táhlé, dunivé zahmní „Vzhru, brati," zvolal poruík Švec netrpliv. „Je tam

—

bolestí staženými

ale vstávali.

v

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

boj

.

.

.

.

.

.

."

Brati jak by vali pece.

Opt

se

zesilovalo

vlekli a

mrákot

se probírali z

zem

kupedu nkolik se

chvla

.

.

.

,,

.

.

.

Mrueli,

vjorst

.

,

.

ale vstá-

Hmní

dl

Brati, jen ješt trochu

trplivosti a odvahy," dodával jim mysli Švec. „Máme velkou odpovdnost ... V našich rukou leží osud celé divise." Dobrovolci se zvedali s nadlidskou silou a šli dále Švec po chvíli dal znovu povel k odpoinku Tlo ho bolelo a v kylích cítil nesnesitelné bodáni. Lehce ho mrazilo ... V dáli huela bez ustání dla Eh musí kupedu Hrozné nebezpeí, v nmž byla celá divise, napínalo jeho nervy až k prasknutí. „Kupedu, brati!" zvolal na své hochy Ale nikdo se ani nehnul. Nkolik bratí z 9. roty zaalo reptat.

— —

—

.

.

.

.

198

.

.

.

.

.

—

„Nemžeme se hnout, brate poruíku " mumlal kdosi. " vykikl jiný hnviv. „Dolezem „Už toho máme dost Klacky nás utluou." tam stejn jako mouchy „Do ady!" vykikl Švec, dlaje jako by neslyšel. Nkteí zaali vstávat, neochotn a zlobn. „To je rasovina," hueli. „Copak jsme zvíata?" S reptáním adili se do nespoádaného houfu. „Do ad," vykikl strašn najednou Švec a jeho obliej

—

—

—

Trhl konm a prudce vjel mezi reptající a hned v záptí dojeho ruce se mihl biík padl na záda opozdilc. Snad by byl v tom okamžiku i stílel. Reptání ustalo Nikdo už ani nehlesl a kolona dala se na pochod. Došla až do Kurinvky bez oddechu. Nmci, dozvdvše se o píchodu posily, nezaiítoili. BolTeprve v Kuriševická dla spustila pekelnou palbu. Ale za nvce si hoši oddechli. Usnuli hned jako zabití dv hodiny je zase vzbudili Mli jíti ihned do Slobodky asi 7 verst za Dnprem a ekati tam na pluk. Zvedli se s námahou, ale nikdo už nereptal. Dorazili až k mostu, který

zbrunátnl.

—

V

bratry.

.

.

.

—

.

.

hlídal

ekv

Ševcem

4.

—

pluk.

.

.

.

.

A práv

na

most pihnal

— Hoši únavou

se za

na zem. Jejich uši však se napínaly, aby zaslechly vzkaz poslv. posel. Švec zastaví).

klesali

„Brate poruíku," hlásil kurýr. „Ml jsi s plrotou vykat v Kurinvce. Ráno máš býti v Kyjev na Bibikovském bulváru. Zítra dopoledne celý pluk projde Kyjevem."

V prsou dobrovolc se zatajil dech Jakže? Mají se snad nyní zase vléci zpt do Kurinvky a až do Svjatošina? Oi nkterých se zamžily slzami bolesti a vzteku. Jejich pohledy visely na Ševcovi. Ten okamžik pemýšlel. Jeho tváe žhly horenou ervení. Jeho zrak náhle sjel po ležících tlech bratí. Dobrovolcm se zdálo, že jeho oi njak zjihly. Švec mávl široce rukou, jako by ukazoval na znavené dobrovolce. ." ekl prost a urit. „Jdeme do Slobodky Tváe bratí zazáily ... A když Švec po chvíli zavelel k dalšímu pochodu, jeho hlas znl nžn. Jako by hladil jejich znavené údy. Zvedali se s námahou a jeden druhému musel pomáhati. Švec sám slezl s kon a pomáhal nkolika .

.

.

.

.

dobrovolcm.

199

"

"

—

„Pejdeme jen most, hoši, a pak si odpoinete," povzbuzoval utnnácené vojáky. Hoši se seadili a za malou chvíli došli k osad Slobodce a rozbhli se po staveních. Ach, byl to bohatýrský spánek, v který se pohroužili. Byl dávno již den a jejich víka byla ješt zavená. Ani pekelný hukot nmeckého aeroplánu, který letl nízko nad Slobodkou, je neprobudil. V kyjevských ulicích zatím byl podivný ruch. Plnily se obecenstvem, které dlouho již nevidly. Dstojníci v pomakaných uniformách s carskými pogony, vytaženými z bezpeného úkrytu, dámy v pkných toaletách, pejzatí židé a obchodníci, úedníci v inovnických blzách a s apkami, na nichž byly patrné vyrudlé skvrny po strženém carském štítku, vylézali jako švábi na denní svtlo z temných prjezd. Všem tmto lidem zíral ješt z ubledlých tváí pežitý ds. Jen mládež, která vybhla do ulic se smála Všichni ostatní šli s jakýmsi zvdavým spchem. a výskala Na rohu Funduklejevské ulice srážely se ojedinlé hlouky v proud, který se valil dol ke Kreiatiku „Tetí den už táhnou Kyjevem," vykládal kdosi. „Ped Nmci prý ustupují „Celá armáda jich je na sto tisíc lidí," hlásil jiný. „Bh s nimi s echoslováky," ohrnula nos jakási dáma, provázená bývalým dstojníkem.

—

—

—

.

.

.

.

—

— „Naslibovali —

.

.

—

a Rus nespasili." „Nutralitt jakýsi vyhlásili," ušklíbl se dstojník, kráející po boku dámy. „Což je možno, té svoloi, bolševikm, býti neutrální? Kornilova kdyby byli podepeli ."

vi

.

.

„Hlouposti mluvíš," ozval se jakýsi statný muž z lidu. „Rozumn jednají, když se nemíchají do ruských vcí. Sami se

porovnáme

.

.

."

—

—

„Inu, ovšem, je to pohodlnjší nemíchat se " usmál jízliv dstojník. „Ruský chléb pokojn žrát, dívat se ." klidn jak Rus naše propadá, zkrátka nutralitt „A te, když Germanc sem leze ." ekl kdosi, „prost se

.

—

.

utíkají."

„Ne

tak,

gaspada

byl vojenský,

echm 300

—

a

— " ozval

byl

.

.

se jakýsi starý

obleen v obanský

muž. Jeho krok „Kivdíte

oblek.

"

—

." zapískla dáma D„Ach, zdravstvujt, polkovník uctiv salutoval. stojník „Kivdíte " ekl plukovník ledabyle „Zdravstvujt echm," opakoval pak. „Mnoho rozvdek já s nimi propímo zádlal na front. A u Zborova jak se bili .

.

—

.

.

." zrak „Pravda," zahuel vousatý

Zborova

se bili

bojují. Proti

—

.

zvolal.

— golubík, — Dav

ma

.

.

.

— "jako

lvi.

plášti.

„U

Za svou svobodu

nimi utíkají, nerozumím tomu," trvala na

svém dáma. „Das' zbable ty,

muž v soldatském

Bohu

jej

Germáncm

„A te ped

jeho

.

.

.

.

„A

.

zavrel její spoleník. pomáhat jim budeš, á?" oste nkdo „Tak tak job se dal do smíchu. eši by se mli bít a vy do sklep zase utíkají,"

— —

zalezete."

—

—

—

—

„Eh pestate se hrýzt jako psi," zabasoval jakýsi pop. „Germánci už u nás poádek udlají, jej Bohu. Bude zase klid a životem si jist budeš. ajku popijem chleba se najíme „Jestli ti ho všechen sám nesežere," výsmšn n." kdo ekl. „Od Nmce spásy neekej vsjo ravnó," mávl pop rukou. „Jako do Od eské kavárny se hrnul dol hlouek muž. Mluvili

—

—

—

Nmec

ech

—

.

.

esky.

„Te

projde poslední

1.

pluk," vykládal jeden z hlouku.

„A naveer tu budou snad už Nmci ." „Hm, je tedy nejvyšší as sebrat svých pt .

táhnout za nimi," zamumlal

„Kam?"

.

švestek

a

jiný.

„Snad do vojska? Do Francie?" „Je to konec konc naší povinností. Což nejsme eši?" „Jaký pak eši," ušklíbl se znovu první. „Já se ani ne." hnu „Což jsi neetl výzvu naší revoluní organisace?" vmísil se do hovoru jiný ze zajatc. „Všichni máme jíti do eské

„Ovšem

.

ušklíbl se první.

.

.

odpovdl

.

zajatec.

.

armády, do Borispolu ." ozval „Nesmysl eského revolucionáe .

.

.

.

."

„Jediné místo každého armáda'."

se ostrý hlas. je ,rudá

301

"

se nkteí ohlédli. Byl to Mima. tu svou ,gardu' rozpustili," namírl mu ten, který ješt neztratil smysl pro povinnost každého dobrého echa. „Uznali jste Odboku Národní Rady za jediné ste-

z hlouku zajatc

„Vždy

jste

." disko eskoslovenské revoluce a Masaryka „To byl jen taktický tah," usmál se Mna. " ozval se první ze vašim tahm nerozumím „Já .

—

tm

.

—

Zslanu a zajatc. „Já sem z Prahy a znám jiný tahy. jak se to dá, pošinu si to dom." „A jestli t Rakušáci seberou a strej zas do austrijáckýho mundúru?" varovali ho druzí. chlupy," odpovdl. „Maj na ,, Slyšte už je slyšet muziku," upozoroval nkdo z hlouku. Všichni zrychlili krok. Když dorazili ke Kešatiku, kde stála hradba divák, nesly se již vzduchem seshora tlumené akordy vojenské hudby. „Již jdou Již jdou," ozývaly se hlasy. Jakýsi mladík ve vojenské uniform, inteligentní, pobledlé tváe, tlail se do jízdní dráhy. „Kuda lezeš?" osopil se na nho zavalitý divák v dlnické

mn

—

—

modré halen.

„Kam vlastn táhnou?" ptal Pjdou s bolševiky, i co?"

se

nkdo. „Co budou dlat?

." „Neznámo," zahuel dlník. „Nevil bych jim ." zradili " žvanila njaká babka, „cara svého „Tak „ort jim rozumj ." hluelo to kolem. „Snad jen za

—

Dnpr

.

.

„Jáku, jist kdosi.

— —

—

.

.

Ne

jelení hlavo

Pes s

.

— gaspada. Do Francie prý. — vc vymyslil. Pes—celou skatina Sibi pak moem? Eh — proti Nmcm," ekl našimi

potáhnou.

„Kudy? Ty snad Rus?

.

sis

a

ty,

se spojí

a

„S kým to, našimi," výhružn epejil. „Tys bolševik?" „Ticho gaspada vot už se

—

—

se

kdosi na

blíží

nho

na-

hudba," zakroo-

vali diváci.

A skuten

zaznly

již

zcela blízko údery

bubn

a

hned

v záptí rozvíila vzduch rázná hudba, která uvedla krev všech divák do varu. Zvonivý tesk koských podkov s jiskrami odletoval od dláždní. Hrd a sebevdom jede

202

—

za nimi hudba. Prapor vlá skupina dstojník. Štáb Jako mohutný, nezadržitelný tok živé vody vaH se tu eská krev po kyjevské dlažb, uprosted semknuté hradby rus.

.

.

kých divák, kterým z oí zírá zmatek ... V tch pohlei strach. Hlouek dech je cítiti žal, bolest, nenávist zajatc se dívá na ten skvlý pluk se smíšenými pocity. zrak se njak leskne. Je to závist? Skoro všem divávšak možno vyísti z oí nmou otázku. Ten skvlý, ukáznný poádek, v jakém táhla tato masa, vdomá si své síly, dvivá a hrdá, každého udivoval a takka drtil. Ve vyrovnaných adách, svižným krokem, na nmž není vidt strašnou únavu nedávných pochod, jdou s ježatými puškami na ramenou. Jejich tžký krok duní v stejnomr-

—

Mnv km

—

ném

ozvnu

rytmu, jehož

vracejí

kamenné stny

okolních,

— Jen tu tam zachvje šáteek njaká ruka. nkterého okna tam mihne Jen tu ,.Ah — maladci — dv k sob Bohu," lené dívky. „Geroi," vzdychá starý plukovník, „jaký poádek — jaká dom

mlcnlivých z

.

.

Dáma

.

.

.

Oh

žal,

se

a

.

jej

disciplina

se bílý

a

šeptají

stu-

si

že nás opouštjí."

dstojníkem kousá se do rt. „Prošajt," rozkikl se najednou njaký zavalitý pán. Ale nikdo jeho výkik neoptoval. Dlník v halen dokonce sebou trhl a nenávistn se podíval po nadšeném ctiteli echoslovák. „Hle, s jakým nadšením se dívá na tyto vojáky," myslil si. „Tak se asi kdysi dívával na ruské vojáky, na kozáky, dokud byly poslušným nástrojem cara a buržoasie. Vskutku Kdo to jsou, tito sveepí a písní vojáci, vyzbrojení až po zuby? Odcházejí prý ped Nmci. Jdou s

—

komu ji mají?" východ všechno

prý do Francie. S ruskou zbraní? Proti

—

V

jeho duši rostlo njaké podezení. Na pí kontrarevolucí. Na Sibii, v Zabajkalí

radno

vit

toto slovo

Ne, není jim

— kontrarevolucionám. Skoro by jim byl rád vchrstl do oblieje. — Ale když podíval do .

.

.

tch písných a pi tom tak nadšených tváí, oi plné odvahy, stiskl bezmocn jen psti.

se

z nichž plály

Najednou ucítil, jak kdosi se snaží protlaiti kolem nho. Byl to onen mladík v junkerské uniform. „Co se poád tlaíš štn," rozzlobil se na nho. Ale mladík nedbal.

—

303

Proklouzl kolem nho, vtiskl se mezi dv ženy, stojící vpedu a vrhl se do jízdní dráhy k pochodujícím vojákm ftady pšák již konily Dusot koní kulometného oddílu

—

.

se blížil.

A

„Jakže?

pak Pluk

.

.

ada povozek pešel

již

.

.

.

celý?"

jinoch

zašeptal

sám

k sob. „Dovolte, gaspada

.

— Znáte

ruík Švec

.

."

voják. „Po-

zeptal se jednoho z

ho?"

." usmál se dobrovolec. „Nejde „Jak bych ho neznal s námi ... je snad už nkde za Dnprem," vysvtloval. „V noci šel se svým plpraporem ke Kurinvce." „Škoda," svsil hlavu jinoch. „A že je již za Dnprem?" „Snad," odvtil voják, „nemohu íci." „Spasibo," ekl jinoch. Vmákl se do zástupu a zmizel .

.

však

v shluku

lidí.

V

tu dobu, co pochodoval prvý pluk Kyjevem, poruík Švec a jeho hoši teprve se probouzeli z tžkého spánku. Pluk dorazil do Slobodky k poledni.

„Brate poruíku," volal na Ševe jeden „Nákej Rusák se na tebe ptal, když jsme

dobrovolc. po Kreša-

z šli

tiku."

„Na mne? Jak vypadal?" zvdav „Takovej mladej v kadetským

—

„A litoval ." „Loa," blesklo hlavou .

se tázal Švec. plášti," vykládal bratr.

.

Ševcovi.

„Brate poruíku, promi

.

.

."

A jeho srdce se sevelo. vytrhl ho jakýsi hlas ze

zamyšlení. trhl a jeho obliej zledovl Ped ním praporík Kulich. „Brate poruíku " zakoktal znovu praporík Kulich. Poruík Švec se nervosn švihl biíkem do holínky. „Hlas se až v Prilukách," ekl pak ledov a otoil se k nmu zády. Kulich zahanben odešel. „Kluci, vidli jste?" upozoroval kterýsi dobrovolec

Švec sebou

stal

.

.

.

—

—

z 9.

„Jó

má prohraný ." Ševcem nejsou žádný srandy," ekl jiný.

roty své druhy. „Prápora to

—

se

.

.

„Tys' to poznal nejlíp vera na vlastním hbet, vi?" smáli se hoši, nebo to byl jeden z postižených, který ucítil pedešlé noci Ševcv biík na svých zádech.

S04

"

„A Švec ^^

—

." ekl dobrovolec, „nic si z tý rány nedlám. Nepijít vas ke Kurinvce pravdu a ne za tak sme mohli bejt dnes všichni v loji

vidíte

•

Dnprem,"

— —

.

ml

.

.

.

dodal jiný.

24 Bylo to v Kursku pekvapení, když se najednou objevil u ešelonu, jako když s nebe spadne Vodika. Když se Vodika stále nevracel z rozvdky do Žitomíru a nepišel ani do Priluk, kde první pluk nasedal do vagón, aby nastoupil svou cestu do Francie, všichni byli pesvdení, že padl jist do dráp Rakušanm, nebo že je mrtev. Vždy msíc. od odjezdu z Priluk uplynul již dl u Bachmae nasedal tehdy 1. pluk do Za vagón. Napustých, narychlo sehnaných nákladních makáni po 40 ba i více do jednoho vozu, tiskli se k sob, se dozvse hnuli ... V tesouce se zimou. dli, že ásti 6. a 7. pluku a 4. pluk brání dležitý železnastupujícím od niní uzel bachmaský proti Gomelu. Když projíždl Ševcv ešelon Varvarovkou, prolétl nmecký granát jedním vozem. Na štstí byly v zásoby a nikdo nebyl rann. Všude na stanicích byly partisanské oddíly bolševik. Všechny se tváily náramn boale jen pekážely. jovn, byly ozbrojeny až po zuby

tém

hmní

In

Konen

Nmcm,

nm

—

Když doDlostelba ustala k Bachmai jeli do stanice, Švec s nkolika dstojníky vybhl z vlaku. Vtom již blížil se k nim poruík eek. Jeho tvá byla Blížili se

.

.

.

.

.

zarudlá rozilením.

„Nazdar, brati

vel

s

.

.

."

volal již

Nmci pímí."

zdaleka.

„Práv jsem

uza-

Nmcm

vit? Na „Jakže?" zvolal Švec. „Což je možno platí jen síla a pst." „Poruík Gayer s 1. praporem mého pluku jest v týlu," vysvtloval eek. „Nemohou se hnouti. Rádi pi-

n

jali

Nmcm

pímí ... A

pak

.

.

.

305

„Pijali, ovšem

.

.

."

na svém Švec

trval

mohli kouti njaký uskok.

brate

]\e,

podráždn, „aby nemohu

Geku

.

.

.

souhlasit."

eek

„Poslechl jsem jen rozkazy," ekl nelib doten. Snad politik z Odboky'.:'" vybuchl Švec.

„Koho'.''

tch

„Nejen

—"

eek.

odvtil

„I

velitel

armádního

sboru gen. Šokorov dal rozkaz." Švec pokril rameny Vtom však zaznl již signál a dstojníci se rychle louili s a spchali k ešelonu. Od toho dne zstal njaký stín mezi Ševcem a Vlak odjel. S poátku jeli rychle „Za 14 budeme ve Vladivostoku," libovali si hoši. Ale pak narazili na etz ešelon, který se hromadil na stanicích. Pilepili se ke kolejím na jakémsi zapadlém rozjezdu a ne se odtrhnouti. Kurýr pivezl opt po delší dob „Deník", který se tiskl za jízdy ve vlaku. „Komisa armády Maxa uzavel se sovty smlouvu, že v Kursku bude odevzdána ást výzbroje, zejména dla a kon. Ostatní zbran povezou se jen jako náklad ve zvláštním vagón pi každém ešelonu," etli brati. „Kdo je to vlastn ten Maxa?" ptali se hoši. „Už na Ukrajin, když byl zatažen 2. pluk do tch zmatk v Kyjev, se vo hodn mluvilo." " vykládal nkdo. „Je to njaký profesor „Je to voják'?" ptali se nkteí. „Od kterého pluku?" .

.

.

ekem .

nm

.

.

ekem

.

.

.

dn

—

Odboce rovnou z lágru ." znla odpov. Taganrogu. Díve býval v Taškente," doploval tyto informace nkdo. „Pišel k

„Pej

„No

.

.

z

ale vojákem tedy nebyl," opakovali „tvrdo„Jak mže tedy bejt komisaem armády. Kdo ho volil? Kdo ho jmenoval?" „Tuek nebyl také na front ." poznamenal kterýsi sta-

jó

.

.

.

šíjní".

.

rodružiník.

.

—

„Tehdy to byla jiná Ale te?" namítali nespokojenci. ." „Ta politika a to smlouvání je zkrátka pro koku Konen se zase hnuli Na Ukrajin již hálo slunko a probouzelo se jaro. Zde v Rusku teprve ukalo Byla zima. Brati shánli lepší tplušky, prkna, železná kamínka .. Zaizovali se Zásobování vázlo. Byl hlad Tak ;so6 .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

se

konen

až do Kurska. Celá Ukrajina byla již Vodika byl již pokládán za ztracenajednou se objeví až zde, v Kursku, živ a dostali

Nmc.

skoro v rukou

ného

...

zdráv.

A

—

kde se tu bereš?" vítal ho s neskrývanou rapraporík Musílek. Ml toho hocha rád pro jeho odvahu a jsa sám vzntlivé povahy, snad i pro jeho radikalismus, který mu, zdá se, imponoval. Byl vyhublý a jeho „Jedu z Moskvy," odvtil Vodika

„Hochu

dostí

.

tvá

njak

.

.

Obleen

byl v dlouhý vojenský pláš, jaký nosili dlostelci a jeho postava se zdála v

byla

njak

zasmušilá.

vytáhlejší.

Na hlav

ml

papachu

—

nm

bez erveno-

lentoky. „Jaký to máš na sob mundúr?" mil si ho pátravým pohledem Hanzal. „Kde máš lentoku?" ." usmál se Vodika. „Naše barvy dnes „Ach, brate v Rusku ani na Ukrajin nemají píliš v lásce. Tu starou Nmci zajali, a tu novou ." jsem zahodil, než „Jakže? Tys byl zajat? a Nmci?" zvolali brati. „Vyprabílé

.

.

m

vuj

.

_"

„Nu

.

—

— ml jsem

dvakrát na mále " vyprávl Vodika. „Dostal jsem se až k Minsku. Když tam však vypukl boj mezi Ukrajinci a bolševiky, vrátil jsem se k Manvii na však dostala nmecká patrola." frontu, kde „A sakra," vydechli brati, napjat naslouchajíce. „Strila k jakémusi bagánovi do stodoly, kde bylo už nkolik rudých voják zaveno," vyprávl Vodika dále. „Na stráži zstal u stodoly njaký vousá, patrn landšturmák. Vbec celá ta nmecká eládka, co táhla na Ukrajinu má ránu. V noci najednou slyšíme jak zadní vrata od stodoly njak lehýnce zaskípaly. Strím polehouku do nich ony se otvíraly a v otvoru se šklebí bagán. Zmizel... a hle a my se protáhli tiše otvorem a byli jsme na svobod. V noci jsme prchali bažinami podél silnice, po níž táhli huláni Pak jsme se osmlili a vyšli na cestu. V Šebetovce však nás zadrželi Hajdamáci s nmeckou hlídkou. Museli jsme spravovat most ... Já jsem zdrhl a šel pšky až ke Grebjonce, kde se rval rudý Kekvizv oddíl s Nmci. A tak jsem jim

m m

—

.

njaký as pomáhal

.

.

.

.

."

207

"

„Komu?" nechápav

se ptal Buina. „Rudým," odvtil klidn Vodika. „Tak jsem se dostal do pomohl Sablin do Moskvy." Charkova, odkud „Kdo je to?" ptal se zvdav Havlena. „Vdce levých eser," odvtil s trochou pýchy Vodika. A vru, prožitá dobrodružství i diplomatické umní Vo-

m

dikovo, jak navazovati styky s revoluními živly, zvýšilo velmi jeho cenu v oích Havleny i druhých. „A co je novýho v Moskv?" ptali se hoši. Buto nám neví „Nic „Novýho?" opáil Vodika jako nám nevili dív, anebo by nás nejradji dostali na

—

.

.

.

svou stranu." živ se ptali brati. „Proti „Proti celému svtu," usmál se Vodika. „Sní o svtové sociální revoluci. Ví, že kdyby se jim podailo vrhnouti pochode revoluce i do Nmecka, že revoluní požár by

Nmcm?"

—

zachvátil celou Evropu „Blázni," usmál se Konený. „Utopisti." Ty se jim „Což nás mají za Maary, Lotyše nebo ješt snad podailo zlákat," ekl Buina. „Ale nás?" ." namítl Vodika. „I našich lidí se našlo dost a jeho houfec „Hrstka," ekl pohrdav Buina.

íany?

.

.

„Mna

v

Kyjev „A Knoflíek, .

.

.

ei

Beneš, dr.

Ržika

...

v

Moskv," vpadl

Vodika. „Vydávají dokonce eský list Prkopník'. Utoí v oste na Národní Radu i Masaryka. Prý prost utekl." „Lumpové," nevydržel Hanzal. „Odejel pece do Francie, aby nám tam pipravil pdu. Deník' pinesl jeho vzkaz do jeho

,

nm

,

vojsku

.

.

."

—

„To je práv nejvíc mrzí " upozoroval Vodika. „Tvrdí, že armáda má býti zneužita k imperialistickým pláFrancie. Dokonce ani neví, že tam odjedeme Štvou proti nám, že prý se chceme spojiti s reakními živly na východ, s Japonci, kteí prý až tam vysazují dessant." „Aby je husa kopla," zlobili se brati. „Poturenec je holt horší Turka To mohou vymýšlet jen šílenci neb zrádci. To sme mohli už pomáhat reakci dávno, na Ukrajin

—

nm

.

.

.

.

a

208

kde

byli

sovty?"

.

.

—

—

v našem táboe," „Inu je to neblahý rozkol, brati povzdychl si Vodika. „Zpsobí nám asi ješt hodn tžkých chvil," a na okamžik se odmlel. Pak však jako by ožil. „Ale vypravujte, hoši, nyní vy, jak se vám vede? Pro vlastn je vás tu tolik natlueno a pro se nejede? Myslil jsem, že vás stihnu již nkde v Mandžurii." máš ji vidt," ušklíbl se Velík. „Táhneme se jako „Jó hlemýždi. Všechny stanice jsou zatlueny. Zrát není co. Nkde se s kikem rekviruje vyhublá kráva. Ale vo chleba

—

musíme žebrat." íkáme tomu že„Z každýho vagónu de dicky jeden brací komandy'," dokládal Vykypl. „V Kursku dlostelci musili odevzdat dla ." oznamoval .

.

.

,

.

.

Zelinka.

„Však nám také Ovsjejenko podkoval," vyprávl Havle„Nikdy prý nám revoluní vojska nezapomenou bratrskou pomoc, kterou jsme prokázali v boji pracujícího lidu Ukrajiny s bandami loupeživého imperialismu a že odevzdané zbran prý pijímá jako bratrský dar'." „Dlostelci však moc rádi svý kanonky nedávali," poznamenal Konený. „Co by s nima dlali?" namítl Zelinka. „Ve Francii jich dostanou na každýho ataleráka dva." „Nu což dlat, brati," ekl konen Vodika. „Nelze na.

,

—

jestliže železniní provoz vázne. Skoro 45 tisíc na 60 ešelon, vrhnout najednou na tra to není malikost." Tuto rozmluvu perušil vlak, pijíždjící od Charkova. Z voz se vyhrnuly zástupy desertér, mšoník s nacpanými mšky (pytle) se zbožím, spekulant a uprchlík, pro-

se

divit,

—

lidí,

dírajících se

neznámo kam.

K

hlouku dobrovolc

8.

roty,

který se kupil kol pana Kódla, jenž široce vyprávl o svých píhodách s „barynem" i bez nho pistoupil jakýsi mladík v prostém vojenském plášti. Kolem krku ovinutou šálu, na hlav zmakanou epici. Jeho tvá prozrazovala inteligenci a na první pohled poznals', že tato soldatská uniforma se k jeho tvái a k jemným rukám nehodí. „Dovolte, gaspada," ekl voják, „slyšel jsem, že tu stojí .

.

.

ml

1.

pluk?"

Flukovnik Švec

U

20íf

ekl nedbale bratr Tikal a chtl se opt obrátiti. mohli byste mi íci, ve kterém ešelonu je poruík Švec?" tázal se voják. Pan Kódl sebou trhl a pátrav pohlédl na Rusa. ,,Pan Švec?" rozhrnul pak rukama hlouek dobrovolc. „Cto pak mu chóete?" ptal se „svou" ruštinou. „Znám se s ním ." vysvtloval Rus. „Cviil jsem pod ním ješt v jekatrinodarském Sokole. Rád bych s ním mlu„Stojí,"

„A

.

—

.

vil."

—

pojdite, mládeneku se mnou," povídá pan Kódl. vedl vojáka k ešelonu 3. praporu. Švec sedl práv v osobním voze tetí tídy, který hoši na pedešlé stanici rekvírovali pro dstojníky. Tu ucítil, jak 86 vagón zachvl a na chodbice se ozvaly kroky „A, pan Kódl," usmál se Švec, „copak mi nesou? Myslil ." jsem, že už sou s ,barynem' pry „Hneme se pej až v noci," odpovdl pan Kódl „Ale ." tuhle jim vedu ákýho mládeneka, pane Švec Švec vzhlédl rychle od knihy, kterou etl, a vyskoil.

„Tak

A

již

.

.

.

.

.

.

.

„Proboha,

Lóa

— " vykikl

ekl Leonid. „Jaké ekl to se zejmou radostí, pece jen njaký stesk. „Das',"

„Jak

ses

zde

octl?

Kam

.

.

.

pekvapen. „Ty zde?" štstí, že jsem vás našel ale

Švec

jedeš?"

vycítil

ptal

z

ho

se

.

.

."

jeho slov, s

úastí

Švec.

„Jedu do Kázan," odvtil, zachmuiv se, Leonid. „Do Kázan?" opáil Švec jako by dobe nechápal. A v tu chvíli všiml si teprve erné pásky na jeho rukáv. Njaké mrané tušení vzniklo mu v mozku. „A Ljuba?" sjelo mu s úst.

„Je mrtva. Matka též," ekl temn Leonid a sklopil hlavu. „Poslední její slova platila vám," dodal šeptem. Švec se zachvl. Cosi mu stisklo srdce „Proboha, Leonide mluv, jak se to stalo?" „Ubili ji na ulici," drtil mezi zuby Leonid. „Ó, kdybyste vdl, jaká to byla hrza v tch dnech v Kyjev, kdy se ho zmocnili bolševici " zaúpl a zakryl si tvá. I Švec byl hluboce pohnut a nebyl mocen slova. Po chvíli však se vzchopil.

— —

— —

.

—

210

tém

.

.

"

„Co chceš však te dlat?" otázal se tiše. „Co chceš .?" dlat v Kazani Ale najednou se jeho bledá Leonid okamžik mlel „Mstít se!" vybuchl sípatvá rozhoela a oi zasvítily vým hlasem. „Tisíce nás již prchlo na východ ... Za Volhu. Tam zosnujeme strašné povstání ." .

.

.

.

.

.

Loa

„Nesmysl,

cm?

—"

.

.

.

.

ekl Švec zaražen

.

.

.

„Proti

Nm-

bolševikm?"

Proti

— Nmci," opovržliv Leonid. „Sami Vojtchovi. Neznáte širou Ne — Rusko? což Rus — Petrohrad, Moskva, Kyjev — „Za Volhou teprve zaíná volná, Ne rozohoval naše Za Uralem — na Sibii. Tam svobodná Rus „Eh

ušklíbl

se

utopí ve své krvi.

se

Josif

ach,

.

.

."

to je

se.

... a inteligence, ruská inteligence a ne

je

smeka kramá

mšák

židovštlá banda poživaných

a po-

zbolševisovaných dlník. Tam je náš nezkažený mužík. Všichni nenávidí bolševiky. Všichni ekají jen na jiskru, která by zapálila tam na východ povstane mstitel jejich nadšení. Tam svaté Rusi." Leonid se náhle zarazil a upel pátravý, podivný pohled na Ševe. „Vy pece neodjedete Josif Voja

—

—

tchovi?"

zeptal se pojednou „Jedeme do Francie " ekl Švec. „Nepustí vás," temn ekl Loa. „Kdo?" usmál se Švec.

—

odpovdl

„Zaruili

nám svobodný

„Ach

bolševické úklady."

—

.

.

slovo

—

psí

e,"

.

zavrel Leonid.

vám

„Zažehnáme

„A

.

." Leonid. „Neví vám odjezd," namítl Švec.

„Sovty,"

„Strojí

.

je,"

ekl Švec písn. vám násilí?"

použijí-li proti

„Budeme

se brániti.

Jsme ozbrojeni."

„Odzbrojí vás," trval na svém Leonid njak zlobn. „Kdo by se toho odvážil?" usmál se Švec.

„Sovty!" „Ach budou smeteny," vypustil ze sevených

—

úst Švec.

„Jakže? Vy byste se odvážili?" zvolal Leonid. „Ano," ekl Švec. „Smeteme každého, kdo se nám postaví v cestu Jdeme za píkazem svého vdce a svého sv-

domí

—

.

.

.

211

"

—

„ do Francie," ekl pojednou hoce Leonid. „Tam, kde jsou miliony spojenc a kde zapadnete jako v moi. Zatím co zde „ jsme zbyteni," perušil ho Švec. „ jste nesmírná síla, jediná ozbrojená, spoádaná moc," zvolal Leonid. „Pod jediným vaším hnutím zhroutila by se celá ta umlá stavba bolševik, vybudovaná jen na vášni a krvi, povstaly by zdeptané v prachu a v podzemí ukryté zdravé síly naší svaté Rusi, zrodila by se nová Rus na troskách bolševické zrdné vlády a vrhla by se znovu na svee-

krpj

—

— —

pého, vrolomného Germánce. Bože mj," zadýchával se Leonid, „jaký to nesmysl. Vy, kteí jste pisahali, že ne-

zbra díve, dokud nebude zniena hydra nmec" kého imperialismu nyní ped ní „Zadrž, Lóa," vykikl Švec a jeho tvá zbrunátnla.

složíte

—

—

—

—

„ " nezalekl se Leonid. utíkáte, Josif Vojtchovi „Opouštíte naši Rus, rozpjatou jako tlo Kristovo na kíži nevím tomu bolševismu. Ale ne Když jsem vidl vaše ady táhnouti ulicemi Kyjeva, když jásav znly Krešatikem vaše písn a prapory vlály nad vašimi hlavami tu cosi šeptalo v mém nitru. „Hle, síla, která by nás mohla spasit ... A vy nás spasíte." Táhlý hvizd lokomotivy již chvíli úporn proezával venku vzduch. Kdosi zabušil na okno. „Mládeneku," kiel pan Kódl, „chtjí-li se vézt dál, tak maj už nejvyšší as Pane Švec eknou mu to ." „Váš vlak odjíždí, Leonide," upozornil Švec svého hosta. Josif Vojtchovi," trhl sebou Loa. „Ne„Již jdu louím se s vámi Osud mi íká, že se ješt uvidíme ." objal náhle Ševe a vášniv políbil Sbohem, milý „a nashledanou," vytrhl se mu pak z náruí a spchal k východu. „Nashledanou?" usmál se Švec, jda za ním až ke stupátku, jako by sám sob kladl v zamyšlení tuto otázku. „Ano," ekl pevným hlasem Leonid, seskakuje na zemi. „Na shledanou v Kazani!" Ševe zamrazilo ... Díval se dlouho za spchajícím Leonidem, který se jal proplétati mezi ešelony. Ale pak se usmál a pokril rameny Ubohý chlapec Ubohá

—

.

.

.

—

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

tém

.

.

.

.

—

— .

212

.

.

.

.

—

— .

.

a „rnamaša". Náhle mu vyvstal celý obraz idylické domácnosti na dai v Gelendžiku ped oima a srdce Byla vlastn pro jeho se rozezpívalo. Ljuba je mrtva nho již mrtva dlouho. Byla to mrtvá láska, která nkdy rozezvuela v jeho nitru teskné vzpomínky. Ale dnes ta ta-

Ljuba jejich

.

.

.

jemná hudba byla složitjší, harmonie vzpomínek plnjší... Vzpomínal i na Rejka. Na Nevzpomínal jen na Ljubu Lízu Gribkovou Na všechny pátele. Jako blesk projela mu myslí celá uplynulá doba od onch dn, kdy se louil v Jekatrinodaru a jel do Kyjeva, aby tam vstoupil do „Družiny". S jakým nadšením, s jakou pevnou vírou v RusRusko leží ko a v eský odboj tehdy odjíždl. A hle jako panna, znásilnná zdeptáno, znieno, zhanobeno Ruské slavné arperversní smekou chlípných zlosyn mády, onoho „doblestného vojinstva", jemuž davy pi vypovzení války provolávaly slávu, již není ... A eskoslo.

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

venské vojsko? „Utíká," jako by mu ísi hlas zasykl do ucha Švec sebou trhl Ach snad nebohý .

.

.

.

.

.

.

ml

.

.

Leonid

pravdu?

ítS Když se ešelon Ševcova praporu blížil na jae po strastiplné jízd k Penze, vládla v tpluškách dusná nálada. Ach, brati moji ... Co jste už za ty týdny vytrpli duševních muk. Kdo to jitil vaše zmuené duše? Kdo zahnal úsmvy z vašich tváí a odehnal zpv s vašich rt? Se rt, s nichž se linuly nyní jen trpké nadávky a jedovaté výkiky? Kdo vás zatvrdil všem, koho vám osud postavil v elo? Ztratili jste víru v Rusko, ba i ve vlastní revoluci. Ztratili jste k svým politickým k Odboce Národní Rady i ve své velitele. Jen dvma jste dosud vili: Masarykovi a pak Ševcovi. Váš sen, že budete za 14 dní ve Vladivostoku se rozplynul jako dým již v Kursku. Všude vás zdržovali, všude

vi

vdcm,

dvru

—

213

.

vám

pekážky

Roztrhali vás po celé nesmírné 8000 vjorst dlouhé, od stedního Ruska až k Tichému oceánu. A te najednou vás chtjí ješt roztrhnout kladli

.

.

.

.

tém

délce magistrály,

.

Pro? Toto úžasné, nesmírné a dsivé „pro" leželo na všech vašich tváích. A na toto „pro" šklebila se na vás z posupných, ustrašených, ale i výhružných tváí bol-

odpov

ševických

komisa

a

z

ábelsky

jízlivých

a

fanatických

tváí eských komunist. Jen ti, kteí vám stáli v ele, jako by se halili v masky a nedovedli vám odpovdti na vaše zoufalé otázky. Již v Kyjev a pozdji v Pirjatin se konati vojenský sjezd. Byl odroen. A diskuse, která se jak se zdálo zbyten vedla o v „Deníku", ustala. Ale neumlkla v tpluškách, v nichž se tísnili dobrovolci. Oj, jaké to byly rozhovory. A o em, o všem bylo co debatovat. Již v Tambov zahrnuli dobrovolce eští komunisté letáky, aby nevili svému vedení a nejeli do Francie. „Nevte svým vdcm," mluvili k nim. „Zaprodali vás západním imperialistm. chcete krváceti na západním

ml

—

—

nm

Za

Co vám pinese

ta jejich ,, svoboda"? Zase budou u vás doma bohatnouti kapitalisti, uhlobaroni a velkostatkái a vy se budete plahoiti v potu tvái. Zstate v Rusku Vstupte mezi nás, do rudé armády a pineste rudý prapor sociální svobody do Rakouska, na jehož troskách povstanou nové, svobodné sovtské republiky." Brati naslouchali posupn tomuto lákání. Mnozí se usmí-

bojišti?

.

.

.

vali.

„Co chcete dlati ve Francii?" íkali jim bolševití komiNevíme vám Jste ozbrojeni. Máte v ele reakní dstojníky. Vydejte nám zbran a pak^vás pusai.

—

,,

—

stíme."

„Brati," íkali jim znovu eští komunisté. „V Penze je naše náborová komise. Nemžete-li se rozhodnouti ihned, pemýšlejte. Máte as ... Je již mnoho našich bratí v našich adách Znáte Štrombacha od 3. pluku? Je velitelem rudé gardy. A v Samae je Hašek, váš Jaroslav Ha." šek .

.

214

.

.

.

"

—

„Cože „Jakže?" zrádce

„Ten

.

ten vožrala?" houkl Hanzal.

„Ten chlap, že zdrhnul? Ten Zabít ho!" to nemyslí jist vážn," ozval se mírn Konený. .

hrozili se brati.

.

„Je to bohém." „Prase je to," zahromoval kdosi. „Byl zvyklý žít voln jako umlec, nespoutan val ho ješt Konený.

„To „Ten

je

práv

ml

bejt

.

.

."

omlou-

—

nespoutan," vrel rozhoený bratr. to dávno už spoutanej, v kriminále nebo v blá-

zinci."

„Konený má spisovatel

„Pro

m

—

by

pravdu," ujal se Haška Vodika. „Je to to

moh'

bejt

tebas Jirásek," ekl

temn

." Hanzal. „Ale štvát krev proti krvi, bratra proti bratru „Za to zasluhuje rozbít mu hlavu," zabouilo to mezi ." bratry. „Však my si ho v Penze najdeme „Myslíte?" usmívali se jízliv eští komunisté a významse na sebe ušklebovali. „Co však dlá Odboka?" ptali se hoši mezi sebou. „Vyjednává v Penze," odpovídali nkteí. „Kdyby radji svolali sjezd," vzdychali brati. „Ten jediný by udlal tomuhle bordelu konec. Jako tehdy v Kyjev Nebýt sjezdu, tak celá Dyrychovština a vnitní spory by nás byly zniily." Za Tambovem pišla koncem bezna jako blesk zpráva, že Odboka uzavela s penzenským sovtem novou smlouvu, kterou také potvrdil Stalin, podle níž v Penze budou .

.

.

.

n

.

.

.

odevzdány zbran a každý ešelon, že si ponechá pouze 160 pušek a jeden kulomet k vlastní ochran. Penza se zavázala, že bude pak propouštti tyi vlaky denn na východ. První ást této smlouvy bratry zarazila, ale ty tyi vlaky denn, které mly nyní jeti na východ, jaksi mírnily špatný dojem. A skuten kurýi z Penzy pak hlásili, že den po uzavení smlouvy sl. vlaky zaaly opouštti Penzu. „No, tak je to dobrý, když už se jede," íkali brati, ,.ale odevzdat skoro všecky zbran, to je pece jen povážlivé."

„Odboka projevila píliš velkou slabost," mínil Hanzal. „Nemla ustupovat ped penzenským sovtem. Jiný sovt

315

kus dále si vzpomene chtít i tch 160 pušek ... a co pak?" „Tohle ml zkrátka ešit sjezd," resolutn ekl Vodika. „Ba ne, Masaryk by tady ml být," namítl nkdo. „Masaryk povil Odboku Národní Rady, aby vedla náš odboj," ekl bratr Tomeš. „Jestliže on jí dvuje, pro

máme

míti k ní

nedvru my?"

„Masaryk netušil jak se vše vyvine," oponoval mu Vo." dika. „Myslím, že by dnes soudil jinak „Zajisté," ekl Tomeš ironicky, „jinak, než si mnozí naši brati pedstavují." Vodika šlehl po Tomešovi okem Neml ho njak .

.

rád.

Oba

vahov

byli sice

naprosto

pohybech

lišili.

konání

i

ped

válkou

.

byl rázný, odrážela jakási

oba

ale

socialisté,

Vodika se

.

.

se

po-

otevený a v jeho vojáka odvaha,

Tomeš byl uhlazený a nkdy jakoby do sebe uzavený. Byl písaem v kancelái Vodikovi se zdálo, že Tomeš pomalu jaksi zpanšuje, vycioval nkdy v jeho mluv njaký povýšený tón Jsa sám výbušné povahy, neml rád studenou rozvážnost Tomšovu Oba dva byli jaksi rivalové. Oba byli mluvími dobrovolc, byli voleni do rzných komitét. Oba mli uritý vliv a požívali jisté dvry a stežili se navzájem. Ale Tomeš jaksi stále ml vtší úspchy než Vodika. Pi volb komisae 1. pluku chlapství

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

zvítzil Tomeš. Brati ani dobe nepozorovali tu vzájemnou evnivost a unikla jim i nyní tato nepatrná srážka

mezi

obma

bratry.

„To sou všecko samý culdy," rozhodl njaký optimista již vznikající spor. „Z Penzy už se to hejbe tak je to .

v suchu.

Do konce kvtna

mžeme

.

.

bejt ve Vladivostoku."

Z Penzy odejelo skuten nkolik ešelon. „Deník" zakrátko pak oznámil, že první ešelon je už ve Vladivostoku. 1 první pluk se hnul. Ale dojel jen do stanice Inokovky za Tambovem. Stanice byla zatluena a proto tetí prapor odvlékli na stanici Inžavinou, kam vedla z Inokovky lokálka. Zde uvázl na celý msíc Omský a irkutský sovt zaal provozovat touž hru jako sovt penzenský Hanzal se nemýlil Oba sovty zdržovaly pohyb sl. vojsk a žádaly úplné jejich odzbrojení. Varovaly a popouzely .

.

.

.

.

216

.

.

.

.

Moskvu

Více však než sovty štvali proti eskoslovenské eští komunisté, kteí namlouvali Moskv, že sl. vojsko již zaíná podléhat jejich propagand a jeho odzbrojení, že jest jen otázkou asu. Moskevští vládci se zamysleli ... A když nmecký vyslanec Mirbach je upozoroval, že se v Brestu zavázali netrpti na Ruska cizí ozbrojené sbory, zaali dávati za pravdu svým rádcm vlak propouštl jen dva, Penzenský sovt místo pozdji jeden První vlaky byly už za Irkutskem a zadní voj stál teprve ped Penzou. Vojska se zmocnil neklid. Co to všechno znamená? Což Odboka nemá tolik energie, aby udlala poádek? Nech se tedy svolá sjezd ten rozhodne. Výzvy z ad vojska i dstojník, aby byl konen svolán sjezd, na Odboku jen pršely Zaátkem dubna objevil se v „Deníku" lánek „Vojenský sjezd", v nmž se oznamovalo, že sjezd bude svolán kdy se však neíkalo. A brzy nato armádní rozkaz naizoval provésti volby na sjezd. Volby se konaly v polovici dubna Vodika se dožil trpkého zklamání, nebo byli zvoleni brati v jeho oích „praví". On sám zvolen nebyl Zaujal proto zdrženlivé stanovisko k celému sjezdu. Všichni toužebn oekávali, kdy bude sjezd svolán Ale marn. sypání písku do oí," za„Je to všecko jen podfuk ali žehrati brati. „Dali provésti volby jen tak na oko ale sjezd se úmysln odkládá," podchycoval tuto náladu .

.

.

armád

pd

.

.

.

ty

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

—

—

—

Vodika. Nejradikálnjší byli u

4, pluku, který byl nejdále na zá„Nejlépe by bylo vyslat ozbrojenou deputaci do Penzy a tam si vynutit na sovtu odprávku

pad

a stále se nehýbal.

silou," íkali.

„Brati, mjte pece rozum," radili jrm umírnnjší, „všecko musí jíti legální cestou." „No, dobrá, pokáme ešt den, dva," mrueli brati. Ale když se stále nehýbali, vypravil se poruík Gayer s ozbrojenou etou do Penzy, aby pivedl penzenský sovt k rozumu. Energický a temperamentní duch jako by pešel na celý tvrtý pluk „Brati, kam jedete?" ptali se jich všude, kudy projíž-

ekv,

.

.

.

217

dli

...

A

když

dozvdli

se

o

cíli

schvalovali tento radikální postup. Za na 1. prapor 1. pluku.

„Ml

jsi,

cesty,

všichni

Serdobskem

narazili

jejich

brate poruíku pokat," ekl Gayerovi Vodika.

„Práv

jsou svolány do Penzy divisním výborem pedporady delegát, které mají psobiti na Odboku, aby svolala sjezd." Poruík Gayer se usmál: „My už poslali Odboce ultimachceme tum Žádáme, aby se sjezd konal v Irkntsku. znát pesný program sjezdu." „To je správné," souhlasil Vodika. „Odboka, myslím, by ráda sjezd odbyla jen njakou slavnostní manifestací.

konen

—

A

my potebujeme dlný pracovní snm." Poruík Gayer jel se svými hochy dál. Pedseda penzenského sovtu se skuten trochu Gayerova zákroku zalekl. tvrtý pluk se trochu piblížil k Penze a první pluk tém Ale

celý popojel až do Penzy. Jen první prapor zstal v Krivozerovce ped Penzou. Na nádraží v Penze bylo rušno. Všechny u nákoleje byly zaplnny vlaky. draží, na jediné volné koleji, stál osamlý vagón s prazvláštním nápisem:

Tsn

tém

„Štáb eskoslovenské rudé armády."

V

jeho otevených dveích stál jakýsi švihácky obleený s dstojnickým emením na prsou ... A vedle nho jakási posupná postava rudoarmjce menší postavy, jehož obliej byl poset pihami. „Hergot že oi nematou," dívá se chvíli na tohoto lovka Halama. „Že je to Pozdna?" Ten však ho již zpo." kýval na Halamu, nut se do zoroval. „Nazdar, brate pátelského úsmvu Halama se však ušklíbl a otoil se k zády Odcházel Ale jiní se zastavovali. „Brati," spustil na elegán Byl to Štrombach „Kam jedete? Ach, vím co chcete odpovdti. Do Francie! Do sladké Francie jak si myslíte. Ale zatím vás vezou na východ, do stínu japonských bodák Vezou vás na západní frontu, abyste svou krví podporovali zkomírající imperialismus a kapitalismus."

mladíek

m

—

.

.

nmu

.

.

.

.

.

n

.

—

.

.

—

.

mn

.

.

.

.

218

.

.

.

.

.

„Ty, love, mluvíš, jako kniha dobrovolec. „Co ti platj?"

mn

—"

ušklíbl

se

kterýsi

nevíte .?" udlal žalostný obliej Štrom„Ach, vy zde vezmte ... Je bach. „Nejsem plamenný eník. Hle to naše vysvtlení ,Pro nejedeme my, proletái, do Francie'," a podával jim hrst leták. Brati brali tyto listy váhav a njak štítiv Pak zvolna odcházeli a za nimi znl úlisný, naléhavý hlas Štrombachv, který volal na jiný hloudobrovolc své jidášské „Brati". Teprve v tpluškách .

.

.

—

.

.

ek

do tení leták. Tak plamenn neAch, ten Štrombach ml pravdu dovedl mluviti, jako se mluvilo v tomto letáku, který je zaujal a místy uchvacoval. „Brati, nejezdte do Francie," stálo tam, „neopouštjte své ruské bratry. Naše místo není ve Francii, naši svobodu mžeme vybojovati zde." Brati zamyšlen pokyvovali hlavami. „Vskutku S tou Francií ." mysleli si mnozí. „Budou tam to vlastn není jen tak jen potravou pro kanóny Budou možná jen bezduchými opt stroji, vojáky beze všech práv. Což už u jednoho pluku kterýsi horkokrevný a nedokavý dstojník neekl bratím, kteí nebyli s spokojeni: „Jen pokejte, až ve Francii tam bude jiná disciplina?" Ale jiní brati se jen útrpn usmívali. Jakže, zde v tom ruském chaosu, že by mohli vybojovati svou svobodu? Nesmysl Jsou to pusté, bombastické fráze Doítají leták s jakousi útrpností „Vyslyšte hlasu svého srdce, svého svdomí a nebute loutkami v rukou hazardní Národní Rady." Zalomcoval jimi hnv. „Mají je za pitomce za loutky? A kdo jsou ti hazardéi Masaryk, Štefánik, dr. Beneš?" „Zatracený lumpové," skípali zuby ... a byli by se nejradji vyítili z tplušek tam k tomu vagónu a rozmetali ho bombami. Štrombach se tedy prožlukle zklamal, když myslel, že jeho leták bude míti vtší úspch, než jeho úlisná e. Byl odmítnut Byl odmítnut i mluvím soc. demokratických voják, Fráou Polákem, lenem Odboky N. R., který komunistm odpovdl svým vlastním letákem „Slovo k soudruhm". Brati zatím se dychtiv pídili po zprávách o priíbhu penzenských pedporad 1. divise. A dovídali se, že jednání se pustili

.

.

.

—

.

—

.

—

ním

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

—

319

bylo dosti boulivé. Proti místopedsedovi Odboky Medkovi byla prý zlá oposice. Delegáti se prý srazili také 8 drem Eisenbergrem Delegát Vaniek prý pímo útoil na N. R., že 50 tisíc voják je násiln vleeno do Vladivostoku, kde prý se má konati sjezd ve stínu japonských bo.

.

.

—

dák. Tahle fráze o japonských bodácích se njak bratím nelíbila. Kdepak už ji slyšeli? Ach, od Štrombacha! Nakonec pišla zpráva, že Skoták, Vaniek a nkolik jiných odešli z pedporad ke komunistm.

—

„Zrádci," zabouilo to mezi vojskem. V prvním kvtnovém týdnu byli dobrovolci pekvapeni náhlým svoláním sjezdu na 30. kvtna do Vladivostoku. A souasn pišel „Deník" se záhadným lánkem Pavl „Smrem východním i západním?" a se zprávou, že prý Maxa jede do Moskvy. Svolání sjezdu je naplnilo zadostuinním. Ale lánek bratra Pavl? Co to mlo znamenat? Že se

na Archangelsk i Murma? Jak to? Vždy jsou ve Vladivostoku. Ach že mají býti roztrženi? ást za Omskem, že má jeti dále na Východ a ostatní na Sever, na Archangelsk?

má pípadn

jeti

—

nkteré ešelony

Poruík Švec

již

pímo

dlouho vzpomínal na tajemnou,

všteckou pedpov svého mladého pítele z Gelendžiku, Leonida Krupadrova. Ach, ano Jsou to úklady, které jim úmysln klade sovtská vláda v cestu. Dokud byli vy.

.

.

zbrojeni mohli je zažehnat. Ale te? Jsou takka bezbranní. Ale ne, dosud ne úpln. Ukryli dosti zbraní ped slídivými zraky komisa i jejich dobrovolných pomaz ad eských komunist. Ba nkteré ešelony dosud ani zbran nevydaly. Hned jeho prapor na píklad Má pušky složeny v zadním vagón. Co te? Švec se mimodk zamrzel, pro odmítl dáti se .

.

—

.

ha

.

.

.

pkn

zvoliti

na sjezd.

V

nkolika dnech odjedou

delegáti

do

Vladivostoku. Sjezd musí odmítnouti tento ábelský plán, kterým má býti armáda roztržena, aby tím snadnji mohla býti zniena. Musí uiniti njaké radikální rozhodnutí. Musí se vzepíti i za cenu Švec se zachvl. „Za cenu boje?" mihlo mu hlavou Ano i za cenu boje. eskoslovenské vojsko, jehož zrod byl jako nejskvlejší pohádka, které se zrodilo z ideí buditelských, ztlesnní Tyršova snu,

—

.

.

330

.

.

.

.

—

jíti smle pes všechny pekážky za svým cílem. Musí by by smésti každou hráz, která se mu staví v cestu tou hrází byla i sovtská moc. Ale co bude pak? Švec sevel hlavu do dlaní a pohroužil se v starostlivé myšlenky. S jakými nadjemi provázeli brati své delegáty, odjíždjící do Vladivostoku. A s jakou toužebností oekávali zprávy z Východu. Pišly díve než se nadálí ... a byli pekvapující. Sjezd se nekoná až 30. kvtna ve Vladivostoku nedalekém eljaa to v Ale o 10 dní díve binsku. „Za tímhle nco vzí," zaražen ekl Vodika. „Nco se

musí

.

.

—

—

dje

.

.

.

pomrn

."

Jakýsi bráška se ušklíbl a jako by ichal ve vzduchu. se zdá Bude se bílit." že je cítit vápno A toto slvl^o „bílit", pronesené neznámým bratrem, sta-

—

„Mn lo se

-

.

.

okídleným slovem v žargonu sibiských voják,

se heslem, které

stalo

vyjadovalo lapidárn náladu vojska v do-

bách kritických.

9& Pekrásn Bílá

bylo v

Penza

blavé páry

svítila

tch za

Když

jarních dnech v Penze

ekou, nad kterou

.

.

.

se zrána

chvly

slunce pohladilo svými paprsky, páry zržovly a zlehýnka odplynuly, zmizely v nekoneném prostoru. A zstala jen bílá Penza, tajemná se svými bánmi chrám a štíhlým minaretem, s bílými zdmi, obklopenými mladou, sotva znatelnou zelení, zalitá zlatou záplavou vycházejícího slunce. Daleko široko se prostírala nekonená pole, vonící vzešlým obilím a táhla se zvlnná step, na níž již kvetly ladoky a šafrán, step, po které se honily vtry zpívající bohatýrské zkazky o Stnku Razinovi a hordách Pugaeva, které zde kdysi bouily proti moskevským .

.

.

je

samodržcm. Tam

z tch stepí vanul jarní vzduch, istý a Ale na rjazasko-urálském nádraží bylo dusno, jako v nejpokroilejším podzimu.

ostrý jako

víno.

321

Zprávy o cest na Archangelsk byly stále uritjší. Sovláda, podporována francouzskými zástupci byla odhodlána provésti svou a Odboka N. R. kapitulovala. „Deník" plul již plnými plachtami v Archangelském moi. Agitoval, pemlouval, chlácholil Dobrovolci byli jako vyjeveni. Jak jen je možno býti tak slepými a dvivými V polovici kvtna se objevil v „Deníku" lánek „Na rozcestí " Dokazovalo se v nm, že pohyb na Archangelsk, pijde zvlášt vhod 1. divisi. „Kdo to psal?" zabouilo to v „šastné" divisi. ." „Dr. Kudela ." mumlali brati. „Tak a si tam jede sám A hned nato týž pisatel suše konstatoval v „Deníku", že prý je o jízd na Archangelsk již rozhodnuto. Jde prý o podnik vojenský a ne o njakou turistickou cestu. „Nikdy jsme nelákali," volal, „vojáky vyhlídkou na cestu kolem svta." Prý se z celé vci nyní dlá politická vc. Práv zahájené pedporady v eljabinsku jist prý uznají tyto dvody. y následujícím ísle pinesl „Deník" rozhovor 8 francouzským majorem Quinetem Jeho smysl? Na Ar-

vtská

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

—

—

changelsk!

Dobrovolci byli rozjiteni. Dru Kudelovi, redakci „Deníku" i Francouzm jist v ty dny znlo hodn v uších. Pak nkolik dní „Deník" nepišel. Odsthoval se dále do Petropavlovška a zaal docházeti nepravideln. A ku podivu.

Brati

jej

sice proklínali, ale

pece

ekali. listní zprávy byly kusé a zmatené.

jen

na

toužebn

O prbhu

sjez-

dových pedporad nevdlo se nic. První divise tedy poslala do Moskvy svého komisae dra Lenfelda, aby odvrátil Max a ostatní leny Odboky od cesty na Archangelsk. Dr. Lenfeld se vrátil s nepoízenou. Vojáci nevili už nikomu. A ke všemu ješt pišel „eljabinský incident". Jakýsi maarský zajatec hodil z vlaku, kterým se vracel transport zajatc do Rakouska kusem železa na jednoho dobrovolce a vážn ho zranil. Rozvášnní dobrovolci vinníka vypátrali a na míst ztrestali. Místní sovt naídil vyšetování a dal zatknouti sl. hlídku, která ovšem za nic nemohla. A když pišla k nmu deputace dobrovolc, aby hlídka byla ihned propuštna, dal zatknouti i ji. eskoslo-

222

.

venská posádka v eljabinsku došla si tedy pro uvznné sama. Železniní rudá garda, vidouc aditi se rozhnvané vydala jim zbran. Dobrovolci, vtšinou nedobrovolce ozbrojení, vtáhli pak do msta, odzbrojili rudou gardu a obsadili celé msto. Tato demonstrace staila, aby sovt se rozutekl a nkteí jeho lenové už se nevrátili. Spchali eští komunisté. žalovati do Moskvy. A žalovali i Tento nešastný incident uvedl Moskvu do neblahé situace Jsa nesprávn informován a octnuv se v ohni prudkých a naléhavých výzev sovt v Penze, Samae, Omsku dal povstný rozkaz i Irkutsku, konen Trockij podlehl a k násilnému odzbrojení eskoslovenských ešelon. Tohle vše se však u 1. pluku jen tušilo. Po trati kolovaly jen nezaruené, zkomolené a pekroucené zprávy. Vzduch na nádraží v Penze byl k zalknutí. A najednou rozvíil ho telegram, podepsaný Maxou a Aralovem z Moskvy, v nmž jménem Odboky N. R. vyzývali se echoslováci, aby bez odmluvy vydali všechny zbran místním sovtm, jinak, že budou „jako buii postaveni vn zákona". „Jakže? Tohle že podepsal Maxa?" s úžasem volali dobrovolci. „To je blázen nebo zrádce. Povsit ho

—

—

.

.

.

—

—

bu

zbran nevydáme." Avšak do tohoto temného úžasu najednou zapadl spásný paprsek svtla. Pijel kurýr z eljabinska. „Brati, jedeme vlastním poádkem." „Jak to? Co je to zas za novou latrínu?" volali pekvapení dobrovolci.

„Bude

se bílit?"

vykikl opt neznámý dobrovolec.

ekl kurýr slavnostn, „neodevzdávat! vlastním poádkem do Vladivostoku. K provedení tohoto rozhodnutí byl zvolen lllenný „Výkonný výbor", který jediný bude dávati rozkazy. Pípadné rozkazy Odboky N. R. prohlášeny za neplatné." „Tak je to správný," libovali si brati. „Ta Odboka už se mla vodkrouhnout dávno. A kdo je v tom výboru?" „Z Odboky David, Pavl, Richtr a Závada," vykládal kurýr. „Sjezd se rozhodl,"

zbran. Pojede

„Hm „Za

— dva

I.

divisi

se

socialisti

Roek

a

.

.

."

Bém,

poznamenal nkdo. za

II.

divisi

Plesky

a

Sotolá,"

323

v

doploval kurýr. „Provedení a zabezpeení vojenského transportu bylo sveno trojlennéniu vojenskému kolegiu: Cekovi, Vojciechovskéinu a Gajdovi." ., Sláva,"' vypukli dobrovolci v jásot. „Škoda, že není jedním z nich Švec," prohodil Buina. „Chybil, že se nedal voliti na sjezd za delegáta," litoval

Konený. „Však von si

to

eek

a

Gajda veme taky vod podlahy, jen

to neplete," íkali brati.

„Gajda

„To Br.

pokoj

horkokrevný," namítal Vodika.

je píliš

práv dobe," Tomeš mlel

je

.

•

.

.

usmívali se hoši. Ale jeho tvá jevila

vnitní

ne-

•

•

V dstojnickém voze štábu divise pijali rozhodnutí sjezdu zdrženliv. Byli tam shromáždní i dstojníci prvního pluku až na plukovníka Stpanova a jeho štábních d-

—

stojník.

ženu

a

Štpánov

chtl

ji

byl z ufimské gubernie. Vezl s sebou dopraviti k píbuzným nedaleko Ufy. Proto

Ufy naped.

odjel se štábním ešelonem do gen. Kolomenský byl nesvj.

poádkem?" mumlal nechápav,

„Vlastním

mená? Boj?" „Snad

i

Velitel

boj

—"

„co

to

divise

zna-

ekl poruík Švec posupn.

„Hm," zahuel

generál Kolomenský. „Co o tom soudíte vy, plukovníku," obrátil se na náelníka štábu pluk. Leontjeva.

— nutno ovšem „V pípad útoku — ano, chápu — " ekl

„V pípad útoku ekl plukovník.

brániti,"

se

nesmle

generál. „Ale to na se rozhodl sjezd, to znamená pece násilný po." hyb, vypovzení boje „Ó, sovty se sotva odváží nás napadnouti," mínil jeden z dstojník. „Když uvidí naši rozhodnost, budou vyjedto,

em

.

.

návati a ustoupí."

Bh

." povzdychl si generál a dlouho po od„Dejž to chodu dstojník nemohl se jaksi vzpamatovati. Generál Kolomenský byl dstojník staré ruské školy. Rozhodnutí

sjezdu

jeti

.

.

„vlastním

poádkem",

loženým výbuchem romantismu

334

.

zdálo se .

.

Kdyby

mu

býti

neped-

bylo vojsko pro-

energie díve,

jevilo více

dokud bylo ozbrojeno,

ó,

to

by

Sám tžce

nesl nerozhodnost a váhavost eskosloAle dnes, kdy ásti jsou odzbrojeny, venského vedení bez dlostielectva a bez náboj? 'Ne, to je píliš fantastické. Gen. Kolomenský tušil, ze celé rozhodnutí se neobejde bez boje. Je však možno se odvážiti s touto hrstkou boje proti

bylo jiné.

.

.

.

celému Rusku"/ Snad mohou obsaditi Penzu, eljabinsk, Irkutsk Gen. Kolomenský zavolal si pluk. Leontjeva. Vskutku, Penzu by bylo Oba se nachýlili nad mapami. Byl by to tvrdý oíšek, ale dal by se možno dobýti rozlousknouti Ale co dál, co dál? Odpoledne bylo možno pozorovati prazvláštní ruch na nádraží. eští komunisté zaali se na perone nápadn rojiti a v okolí sl. ešelon trousili se bolševici, jako by dobrovolce hlídali. Nejvíce vojáky dráždil nadutý Štrombach a pak druhý mladíek ve vysokých botách, inících ostruhami, který pobíhal stále sem a tam jako splašený. Znali ho již Byl to býv. eský uitel Pospíšil, velitel sl. rudé dlostelecké brigády. Tato brigáda mla sice teprve jednu baterii, ale Pospíšil si vedl jako pravý brigadýr. Stejn jako eští komunisté projevovali vyzývavý nepokoj i ruští bolševici. Železniái tváili se nešastn, stále se kupili v hlouky a pohlíželi zlobn tu na bolševiky, tu zase k sl. ešelonm Dobrovolcm se však zdálo, že v tom okamžiku jejich pohledy nabývaly njakého útrpného, s nimi sympatisujícího výrazu. Pozd veer pišel do dstojnického vozu tetího praporu jakýsi železniá, prohlédnouti topení. V jednu chvíli nenápadn vklouzl do oddlení poruíka Ševe. A když od nho odcházel, byl obliej poruíkv pokryt mraky. radil. Zavolal si ihned Musílka a dlouho se s ním o Zrána potulovali se na nádraží i Penzou „bagani" v soldatských ošumlých šatech a louskající unudn semíka. Bystrý pozorovatel byl by však poznal, že jejich tváe jsou neruské Mli oi ospalé a pohled netený ale vidli jako ostíž. Zdáli se býti hluchými ale neušlo jim ani slvko. Vždy to byli Musílkovi rozvdíci! A zprávy, které pinášeli, nebyly nejlepší. Místní sovt, štván eskými komunisty, chce prý násiln odzbrojiti eskoslovenské vo.

.

—

—

.

—

—

nem

.

.

jáky, neuiní-li tak Plniiovnik Švec

—

.

ID

—

dobrovoln. *

32J

"

"

Místopedseda Národní Rady Medek sedl s plnomocníI. divise drem Lenfeldem ve svém vagón, když k nim

kem

pišel poruík Švec

„To

s

Maxovým telegramem.

nemožné," zvolal Medek. „Provokace," ekl dr. Lenfeld. „Brate Medku," hlásil vtom vstový. „Je tu posel ze sovtu." Rozpait se tváící Rus pinesl pozvání do sovtu. Medek s drem Lenfeldem ihned jeli do msta. Sovt sídlil v budov jakési banky na návrší, jemuž íkali Akropolis. Pedseda sovtu Minikin je pijal podezele vlídn. Prosil je, aby pimli vojáky k tomu, by se podídili Maxovu a Aralovovu píkazu. „Aralovi víme," odvtil mu Medek. „Ale nevíme, že ." by Maxa podepsal dobrovoln je

.

.

„Vojáci nás neposlechnou," vysvtloval dr. Lenfeld. Oba se vrátili. Veer pro poslal znovu sám pedseda gubernského sovtu Kurajev. Poslal pro auto. Jeli k nmu, ale vzali s sebou i pedsedu plukovního výboru Bartáka za mužstvo. Kurajev, lovk asi ticetiletý, bledé ale ušlechtilé tváe, s modrýma slovanskýma oima, pijal je nervosn A zahrnul je hned výitkami, mluvil o buržoasní Národní Rad, o kontrarevoluních dstojnících, o socialistických komprpmisnících, ba zrádcích ... V místnosti bylo ješt nkolik Rus, apatických a jakoby unavených a škodolib se ušklebovalo nkolik eských komunist. Byl mezi nimi

n

n

.

.

.

Pozdna. Medek konen nevydržel. „Z vás mluví tuhleti ekl oste Kurajevu ukazuje na eské komunisty. ." ekl dr. Lenfeld. „Naši hoši zbran nevydají „Draho je prodáme," potvrzoval bratr Barták. „Pijte

—

i

—

.

—

.

Promluvte s bratry." " odsekl Kurajev. „Neuposlechnete„S buii nejednám li, budete „ rozdrceni," zasykl Pozdna Bratr Barták šlehl zlostným pohledem, plivl na zem a obrátil se na po

jen mezi nás

—

—

—

.

.

.

nm

podpatcích. Odešli .

336

.

.

Následující den

—

bylo to 27.

kvtna

—

pi-

—

neekan

Kurajev. Že prý je k Medkovi na nádraží jen promluviti k vojákm. „Rád bych však rozumíte?" mluvil jen s vojáky," ekl s drazem. „Vy „Ale ovšem," usmál se Medek. „Nechcete, aby byli pi ." tom dstojníci, není-liž pravda? Dobrá, zaídím to Zanedlouho se scházely hlouky bratí na širokou louku tma. Tma za rjazasko-urálským nádražím. Bylo jich Brati byla i na obloze, po níž se honila tžká mrana stáli na louce, na kolejích i mezi ešelony. Na okraji rozšel

ochoten

pece

mn

.

.

—

.

.

.

boueného moe dobrovolc zvdav se zmítala slabá pna rudoarmjc. Kurajev dlouho nepicházel. A tak nejprve vykládal netrplivým bratím sjezdový delegát bratr Cechmajstr o tom, co se vlastn stalo v eljabinsku a jak sovtská vláda si vzala „eljabinský incident" za záminku, aby zrušila své slovo. Boue nevole se rozpoutala v zástupu. A touto bouí prodíral se pobledlý Kurajev k jednomu vagónu, provázen jsa pedsedou sovtu Minikinem a eskými komunisty Štrombachem a Raušarem, v rudoarmjských uniformách, lesknoucích se novotou. Nikdo je neobtžoval. Jen tu a tam nkdo zavrel: „Vida je frajery Ty sou vystrojený komedianti." Za nimi se tlail jakýsi kueravý Židek. Všichni vylezli do jedné tplušky, která se stala enickou tribunou a Kurajev zaal Nejprve spustil již obehranou melodii, kterou všichni znali. Reakní dstojníci prý je vlekou do kapitalistické Francie. Ale jeho byla mírná a zdrženlivá. Velmi obratpešel z tvrdé, rudé tóniny do molové, mkké tóniny slovanské. Chtjí opustiti slovanské Rusko? Chtjí snad dokonce vystoupiti jako nepátelé vlády dlného lidu, ruského lidu? V tu chvíli bylo na Kurajevu znáti, že ho jímá takka ds ped neodvratnou srážkou. „Tovaryši," volal „zapísahám vás podrobte se vli sovtské vlády. Vy." dejte zbran Nedopuste, aby tekla bratrská krev „Nevydáme pijte si pro n," zabouilo v davu.

—

.

.

.

.

.

.

e

n

.

.

.

—

.

.

.

Kurajev zbledl

.

a

rozpait

si

echral

vlasy.

Pedseda

vtu Minikin nervosn cukal rameny, Štrombach jako by se njak shrbili a tíš rudoarmjc na zástupu

povážliv ídla, jako

by

ji

a

odplavoval

.

so-

Raušar okrajích

njaký

227

Brati se chvli proud úleku. Jen kueravý Židek zrudl rozilením. Bratr Vodika posupu hledl na šviháckého Štromhacha. Bratr Tomeš, jehož tvá byla bledá, zíral na Kurajeva. Tento muž zaujal njak jeho duši. Živ s ním cítil. 1 on byl jat jakýmsi lidským, pirozeným dsem, ped neodvratným bojem, k nmuž se schylovalo. Bylo mu Kurajeva tém líto. Zdálo se mu, že vidí až na dno jeho slovanské duše a cítil s ním všechen bolestný úžas a tragiku této strašné rozepe, která zde dozrává. Vtom však již lezl na eništ bratr Král, starší a vážný dobrovolec, jehož bradu lemoval erný plnovous. „Brati," ekl do ticha, které nastalo. „Nás, staré demokraty a borce za svobodu, pišel pouovati zdejší gubernský komisa. My víme, kam jdeme a víme, pro tam jdeOstrými slovy me .'* Jeho mluva byla bitká jako nž dokazoval vrolomnost sovt a vzal v ochranu i dstojníky. ,

.

.

.

.

.

.

.

„Naši dstojníci," volal, „jsou z nás a náš voják nevidí v nich více než své bratry a ve služb pedstavené. My nejsme žoldáci, nejsme vojsko za peníze, u nás se neplatí stovkami My jdeme za hlasem svého utlaovaného národa. Kdyby ruský dlník rozuml našemu boji, žehnal .

.

.

by mu, on však je klamán." Nad Penzou Za ohromného souhlasu Král skonil Zarputile a tvrdoslab zahmlo. Pak mluvil Minikin Brati mu šíjn optoval nesplnitelné podmínky sovtu naslouchali mlky, ale na konec, když opakoval výzvu Kurajevovu, odvtili mu stejn: „Zbran nevydáme!" Tu však zamával malý, suchý Židek, stojící vedle Kurajeva, netrpliv rukou na znamení, že chce mluvit. „Co je to za kluka židovskýho r"" ptali se brati vzadu. „Sekretá Kurajevv," ochotn vysvtloval jakýsi rudoguardjec. „Žid je to, Liebersohn job jeho ma," zašeptal zlostn njaký železniá. Brati se naježili Ne, tenhle Liebersohn neml mluviti Z jeho úst rozsypal se ohostroj nejštvavjších frází proti Masarykovi. Dobroproti Francii, Odboce N. R. i Ach, ovšem Což nevolcm se zdálo, že to už slyšeli mluvili také tak eští komunisté ve svých letácích? Pro.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

— .

228

.

.

—

"

tivná fysio^nomie a jeho zpsob vyjadování se, dobrovolec dráždil. A když jim zaal dokonce namlouvati, že nejedou do Francie, ale že je vezou do Afriky, aby tam usmiovali

—

vzbouené negry míra jejich trplivosti byla naplnna. Dol s ním!" Zaínaly se ozývat hnvivé výkiky: „Pestat „Stáhnte ho dol, smrada židovskýho!" zaval najednou kde se vzal tu se vzal pan Kódl. Jeho zrak se koulel a Ruce jeho malá, zavalitá postava se prodírala dopedu ml zdviženy a prsty se mu chvly jako vysunuté drápy Zle by to patrn bylo s Liebersohnem dopadlo, kdyby hoši nebyli pana Kódla strhli zpt ... V tu chvíli také zahmlo .. Tžké kapky zaaly padati z mraen na rozpálené hlavy voják a hned v záptí spustil se prudký lijavec, který zastavil píval štvavých slov z úst Liebersohnových. Brati se rozprchli Kurajev zmizel a dobrovolci od 8. roty si odvádli dosud rozlíceného pana Kódla V tu dobu bylo ve vagón velitele divise gen. Kolomenského živo. Byli tu tém všichni v Penze dlící dstojníci. A byl tam i komisa 1. divise dr. Lenfeld. „Je rozhodnuto," mluvil práv k situaci. „Vyerpali jsme

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

již

še

.

.

všechny prostedky. Sjezd rozhodl za nás ... A já, z durozhodnutí vítám. Ono zachrauje naši est, est

toto

sl. vojáka."

Do vagónu

—

V

vtru boulivý

zanesl závan

hlas z mítingu. „Nevydáme pijte

si

n—

pro

ten okamžik vstupoval

Medek

.

.

.

mužských

ohlas

„Hle

—

slyšíte hlas

vojska?" ekl rozechvlým hlasem. ,.Gaspada to šílenství," vybuchl náhle generál Kolomenský a chytil se za hlavu. Zdálo se, že se nervov hroutí. .,Co chcete poít?" takka zaúpl. „Válku se sovty? Snad dobývati Penzu? Dobrá snad se podaí ten zázrak. Ale co dál? Vždv ped vámi leží Volha, pes kterou je pechod vylouený. A štáb 1. pluku, eljabinská skupina na tisíc vjorst. A pak Ural Ne, pánové, to je boj pedem pro-

—

—

—

.

hraný

.

.

.

.

."

." zvolal Švec. ..Mv ho vyhrajeme, generále .. Nevyhrajete." odvtil generál. ..Je to. pravím, boj dem prohraný. Nutno se podrobiti, vyjednávati ." .

.

.

pe-

.

229

"

"

„Slyšel jste vojáky?" upozornil Medek. ." pokril rameny generál. vojáci „Ach

—— „ — dav

.

„Nemyslící

.

dav

voják „Ne

jíti za vítzstvím Švec, „nechápete duši našich

revolucioná, odhodlaných

nebo na smrt," ekl

pevn

."

—" — pochopím Je gaspada, promite, nemohu padný boj —

— .

.

nechápu

Kolomenský. „A neZa takových okolností, pevzíti odpovdnost za pí-

zvolal generál

to

šílenství ...

„Jakže, generále," zvolal dr. Lenfeld. „Znamená to, že se vzdáváte velení?" „Das\" ekl generál temn, uklonil se a odešel ze salonku, následován jsa náelníkem štábu pluk. Lentjevem.

V hlouku dstojník nastalo hrobové ticho. „Brati," ekl po chvíli Medek. „Vojsko nemže zstati bez hlavy Navrhuji ..." a pohlédl pojednou na Ševe. nás. Tys velitelem 1. plu„Ano, brate poruíku ." zvolalo nkolik dstojník Zdálo se to býti ku samozejmé Všichni v okamžiku, kdy Medek promluvil mysleli na Ševe. ." tiše ekl trochu zardlý „Velitelem pluku je Štpánov .

.

.

.

.

.

ve

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

Švec. ." zlobn zavrel podporuík „Ach, kde toho ert bere Voženílek. ." „Drží se sukn své ženy nkde v ." namítl znovu Švec. „Jeho pomocníkem je Miiller ." netrpliv ekl Musílek. „Ach, i ten je se štábem „Tys' nyní zde velitelem." ." slab odpíral ješt Švec. „Pijede ." odpovídali mu. „A kdo„4. pluk je ješt v Serdobsku .

.

Uf

.

eek eek pijede .

kdy „Brate Šveci

.

.

.

.

.

.

.

.

eljabinska ze sjezdu." ve nás!" opakoval Voženílek. VzpomŠvec, bledý a vážný, najednou se lehce usmál nl si na onen den v Chýrové, kdy se hoši ze „sokolské komandy" obrátili na nho týmiž slovy, aby je vyvedl za strašného ústupu z Karpat k Tarnopoli. A on je vyvedl v rozhodném okamžiku Má se snad nyní zdráhati? Hle náelník divise opouští eskoslovenskou armádu jako krysa

ví,

—

z

.

—

230

.

.

.

.

.

"

prchající z potápjícího se korábu, jako

zdšená

zv,

utíka-

—

propadajícího se ostrova do hlubin oceánu. Ale ne eskoslovenské vojsko, ten ostrov v boui neutone Švec pelétl rychlým, pevným, ale zárove tázavým pohledem tváe všech pítomných. Ach jaká dvra k z nich zírá jící z

.

nžn

—

.

.

.

.

nmu

.

Dvee se otevely Vstupoval pedseda plukovního výboru Barták, bratr Cechmajstr a Král „Brati," ekl Barták, „vojsko odmítlo složiti zbran Byli jsme však upozornni železniái, kteí s námi patrn sympatisují, že je hlášen píjezd jakýchsi obrnných aut. Baterie bolševických dl je namíena na nádraží. Ped .

.

.

.

.

.

.

sovtem

ve

mst

jsou

rozmístna dla

—

.

.

.

.

.

Kulomety v ok-

nech ... Je teba vzíti Penzu „Bílou Penzu," splynul povzdech z úst básníka Medka. „Kde je velitel divise, brati?" tázal se bratr Král. „Chce-

me

infor

.

.

."

." vpadl mu do ei Medek. velení „Ach a kdo nás povede?" zvolal bratr Cechmajstr. „Poruík Švec ." odpovdli jako sborem dstojníci. Brati stanuli pekvapeni. A pak, jako by nutkáni náhlým

„Vzdal

se

—

,

.

.

.

se v nich souasn probudilo, srazili Bratr Král zasalutoval a ekl ízn, po vojensku: ." „Brate poruíku, ekáme rozkazy Ševcovu tvá polil rumnec Okamžik hledl ped sebe a pak ekl: „Brati, Penza bude pro nás tvrdý oíšek, ale my ji vezmeme." A nikdo nepochyboval, že se tak stane Zpráva, že Švec je velitelem penzenské skupiny, byla pijata dobrovolci s nadšením. Rázem z nich spadl pocit stísnnosti, když vidli v ele kišálov istého bratra Ševe, když vidli jeho klid a bezpenost s jakou udílí své struné a pece tak pln vše vystihující rozkazy. Ihned byly vystaveny hlídky, rozdleny zbran a náboje. Jaké to bylo štstí, že je 1. pluk dosud neodevzdal. Dobro volc se zmocnila jakási horeka. Snad nejrozilenjší byl bratr Tomeš. Avšak jeho rozilení bylo jiného druhu, než u ostatních bratí. Až do dnešního dne choval stále ve svém nitru nadji, že celý spor nebude hnán na ostí nože. Ne nemže

hnutím mysli, které paty

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

—

331

pece

dojíti

k boji eskoslovenského vojska

ovládají celou Rus. Bratr tickou ideologii Leninovu,

se

sovty, které

Tomeš nenávidl zrdnou

poli-

nenávidl bolševiky Ale pi tom ml rád Rusko. Miloval všechny ty ruské drobné inteligenty, emeslníky, mužíky a dlníky, s nimiž se kdy na .

.

.

Rusi setkal. Miloval je práv v té jejich negramotnosti Zdálo se mu, že všechen ten lid je jen sveden, opojen. A nyní mají eskoslovenští dobrovolci vrhnouti se v boj s tímto ubohým, svedeným ruským lidem? V boj, který musí skoniti porážkou? Vždy to bude boj proti celému .

.

.

Rusku? Bratr Tomeš s hrzou pozoroval bojechtivou náladu bratí, která se mnila v jakousi krvežíznivost. Kam to povede? A nikdo, nikdo se nenalezne, kdo by jim ekl: „Brati zadržte. Vzpamatujte se ješt v poslední okaAni mžik. Vždy je to sebevražda, co poínáte." Nikdo povinnost promluon neml té síly. A pece, kdo jiný viti bratím do duše? Mli k dvru. Vždy je voleným komisaem 1. pluku. Tžký duševní boj zmítal nitrem bratra Tomeše. Cítil delikátnost celé vci. Vždy dnes, kdyby se odvážil zakiknouti bojechtivost bratí, snad by na ." posebe uvrhl ódium zbablého strachu. „Ach, strach myslil si bratr Tomeš, ..báze vždy je to piAno rozený lidský pocit. A jak odvodnný, jedná-li se o bezhlavý, sebevražedný pímo krok, v njž vrhá se hlouek dobrovolc proti ližasné, zdrcující pesile." Co však jen poíti, co? Bratr Tomeš takka klesal pod tíhou bezradnosti. On, vždy tak chladný, rozvážný a klid-

tém

—

—

ml

nmu

.

K

veeru

pijel do Penzy

.

.

—

.

poruík Céek, který

.

se

práv

vracel z eljabinska ze sjezdu. Vstoupil živ do vagónu, v práv byl Švec se svými dstojníky sklonn nad

nmž

mapou. ." ekl vesele. „Jak vidím, jste již v prá„Nazdar, brati A generál?" „Vzdal se velení," vysvtloval Medek. „Je stežen ve svém ." vagón. Velení nad zdejší posádkou pevzal Švec „Bojovou situaci," ekl eek, jako by peslechl poslední vtu Medkovu. - l^ekl to tak velitelským tópem, že se? .

ci ..

.

.

.

—

9S2

.

—

Ale pak, trhli. Švec zvedl udiven svj zrak. znaje jeho živou povahu, jal se mu klidn vysvtlovati plán na obsazení Penzy silami 1. pluku, založ, praporu a dlouž pipravený steleckého ešelonu. Byl to plán naslouchal pozorn Sevcogenerálem Kolomenským. vu výkladu, ale jeho tvá prozrazovala njaký nepokoj. náhle ekl: „Jsem velitelem penKdyž Švec skonil, zenské skupiny Prosím, vyšlete všechny volné lokomotivy k Serdobsku a vykati s nástupem až do píjezdu

bou všichni

ásten

eek

eek

.

4.

.

.

pluku." Švec se

—

—

mlky uklonil. Ale jeho tvá byla bledá odkvapil, aby ihned odjel k svému pluku. Když se dstojníci rozcházeli, byla mezi nimi stísnná nálada. Neušlo jim, že Švec pocítil ve své hrdosti jakési ponížení, když najednou se objevileek jako vrchní velitel celé skupiny. „Pro jen nás nikdo neinformoval,'* reptali. Ale Švec nedal ani slovem najevo své rozarování. ped veerem pišel k hru. Bartákovi br. Tomeš. „Brate," zaal rozpait, „byly již vyerpány veškeré proCéek

—

Tsn

." stedky? Hrozím se „Ani ran není lehko, brate Tomeši .

.

."

ujišoval ho br.

vyjednávati.

Nemli bychom

.

.

Barták.

„Snad by

se

pece mlo ješt

za sebou spalovat všechny mosty."

„Práv máme namíeno do sovt „Beztak jsem 8 námi?"

ti

chtl o tom

dáti

.

.

."

ekl

br.

vdt. Pjdeš

Barták. zajisté

Bratr Tomeš kývl hlavou. Nastala strašná noc Až pozd pres plnoc vyjednávali delegáti vojska s Kurajevem i penzenským sovtem. Bratr Tomeš zapísahal Kurajeva, aby zabránil osudné srážce mezi dvma demokratickými, bratrskými národy. Psobil dojemnými slovy na jeho lids^ký cit, snažil se v probuditi i slovanskou krev ... A hle zdálo se, že v Kurajevu se hýbe svdomí. Ujistil nakonec zástupce vojska, že nepovolá žádnou posilu do Penzy a projevil souhlas k dalšímu vyjednávání. Bratr Tomeš všecek okál. Hle, nemýlil se v Kurajevu. Ten lovk pece jen je pístupný rozumným a v jeho žilách koluje slovanská, bratrská krev. .

.

.

nm

—

—

dvodm

233

mysli všech se ponkud utiší, dojde k dorozOstatní brati však nesdíleli jeho víru. Kurajevu snad by byli ješt trochu vili. Ale ostatním?

Jist

zítra, až

umní

.

.

Konen

.

A hlavn tm eským Milotm?

asn

zrána pihnal se do stanice njaký vlak. Do vagónu k Sevcovi vrazil bratr Tikal, který se stal již praporíkem. „Brate poruíku, pijel bolševický vlak," oznamoval. „Na platformách má ti obrnná auta. Zastavil proti ešelonu 2. praporu. Ze stílen aut trí hlavn strojních pušek a jsou namíeny práv na tplušky 5. roty. Rudá posádka chová se vyzývav. Hoši se bouí." „Odzbrojit!" ekl úsen poruík Švec. „Zaber s 5. rotou vlak. Je to zejmé porušení úmluvy. Pece ješt dnes v noci se Kurajev zavázal, že nepovolá žádných posil." Ševcv rozkaz byl vykonán hrav. Na nádraží se pihnal v autu Minikin. Žádal, aby okamžit byl ešelon s auty vydán, prosil, vyhrožoval. Pibhl bratr Tomeš. „Brati, co ." to dláte?" hrozil se. „Kdo dal rozkaz k zahájení nepá „Já ti nerozumím, brate Tomeši," nechápav se k nmu obrátil praporík Tikal. „Vždy pece hlavn tebe Kurajev ujistil, že nepovolá žádné posily ... A nyní vidíš, jak je možno viti jeho slovu." „To je strašné," chytal se br. Tomeš za hlavu. Až do poledne se vyjednávalo. Rozvdíci se vraceli z msta a vykládali, že na sovtském námstí jsou vystavena dla a sbíhají se bolševické oddíly. A najednou zaaly houkati v mst táhle a úzkostliv tovární sirény. Zapraskaly kdesi výstely. A za ekou Surou zahuelo dlo. To „brigadýr" Pospíšil zasvtil bratrovražednou ranou svou eskoslovenskou rudou brigádu. Náboj však peletl nádraží a roztrhl .

.

—

—

se daleko

ve

stepi.

z vagónu. Jeho mozek horen rozkaz byl jasný vykati s útokem na msto, až pijede 4. pluk. Ale co te? Bolševici zahajují útok sami. Ševcova situace byla petžká. První prapor byl v Krivozerovce, vzdálené asi 4 vjorsty. Na nádraží k disposici dva prapory a záložní prapor Kroutilv. Hoši byli sice vyzbrojeni puškami. I nkolik kulomet mli. Ale to bylo všechno. Ani jediné dlo neml k dispo-

Poruík Švec

pracoval.

ekv

se vyítil

.

.

.

Ml

—

ml

334

A steliva žalostn málo. Zato nahoe v Penze mli spousty zbraní a náboj. Vždy jim je echoslováci sami vydali. A touto zbraní nyní budou bolševici kositi jejich ady. Ne není možno vykávati. Musí pedejíti jejich útok a zmocniti se Penzy. Hle, tu již k bží dstojníci. Jsou bezradní. Švec pevným hlasem zaal udíleti rozkazy. A hned v záptí obsazuje jedna eta nádražní budovu v Penze II. Lokomotiva vlaku, který pijel s bolševickými obrnnými auty vyjekla a vypustivši erný dým hnula se k mostu na druhé nádraží v Penze I. Bylo to dílem okamžiku a i toto nádraží je v ru6Íci.

.

.

.

nmu

.? kou echoslovák. Ale kdo to ídí tuto lokomotivu Šklebí se na ní zamazaný, usmvavý ruský železniá Telefon v nádražní úadovn drní „Roztiovací nádraží?" ptá se sl. telefonista, zatím co ." zní bolševický se chvje ustrašen v kout. „Ano, zde odpov. „Je v našich rukou." Obrnný vlak jezdí sem a tam a bzuí jak jedovatá moucha. Jako by vymetal nádraží od neistoty. Mšoníci, rudovšichni zmizeli. V štkaly kuloarmjci, zajatci mety. Chvílemi se ozvala rána z dla. Šrapnely se trhaly .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mst

.

nad domky železniá

ped

Nkdy

nádražím.

vybuchl

i

domk

granát, a smetl nkterý z jako hraku z karet. Z nádraží ítí se Vpedu dobrovolc k mstu por. Musílek. „Brati, proboha, zadržte " volal br. Tomeš, bže s puš." Ale nikou v ruce mezi dobrovolci. „Je to šílený boj zaléhá na kdo jeho slov nedbal. Na rozkaz Ševcv behu eky Sury. Frontální útok pes eku je prozatím vylouen. Bolševici zapálili vas oba devné mosty. První

etz

.

.

.

—

.

.

etz

prapor nastupuje od Krivozerovky. Voženílek postupuje Penzy I. a vniká do msta. Ale ze stech sype se na dobrovolce déš kulí. Ustupují a zaléhají do rychle vyrytých kryt. A tak je zastihuje noc Všichni bdli Poruík Musílek leží zahalen v pláš a jeho mysl horen uvažuje. Vtom slyší opodál njaké podivné zvuky Ach... nkdo hlasit vzlyká Bratr Musílek se vzchopí a jde po onch zvucích. Byl to Tomeš. „Brate Tomeši pro pláeš?" udiven vyhrkl ze sebe poruík. z

dom

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

—

335

„Ach, brate poruíku," vzlykal Tomeš,

Vždy jdeme

svým bratrm, proti slovanskou myšlenku a socialismus." proti

—

to hrozné.

,,je

Rusm

.

.

.

zabíjíme

Poruík Musílek se usmál. V tomto okamžiku nechápal rozcitlivní bratra Tomeše, nechápal, co se dlo v jeho duši. Byl v první voják, dstojník. Cítil, že dnes jde o bytí i nebytí armády, že jde prost o sebezáchranu vojska, ba o životy jednotlivc. Jak kdo v takovýchto okamžicích mysliti na socialismus? Ne, je to strach! Je to nervové nechati plaícího zhroucení. Avšak co nyní s ním? vojáka v zákopech, „Brate Tomeši," ekl proto, „jdi ." Jdi zpt z této posice a vypla se i uklidni v bezpeí A bratr Tomeš, jakoby ve snách, šel V nádražní kancelái zatím bdl Švec. Jeho tvá jindy jasná, byla zasmušilá. Obas bubnuje nervosn svými prsty na stl. V místnosti klepou telegrafní pístroje. Pednosta stanice, typický to zjev ruského železniního úedníka, sleduje po oku jednání tohoto dstojníka. Švec kouí cigaretu za cigaretou A najednou, když zadrní zvonek odhazuje prudce papirosu. „Jede?" táže se pednosty. „Das'," kývá pednosta hlavou a zdá se, že Je spokojen. Cekova pluPrvní vlak 4. pluku ze západu se blíží

ad

mže

Mže

.

.

.

.

—

.

.

.

.

dailo naráz

je rád, ale

souasn

pocit ostychu vzíti

tiva a haraší kola

.

.

.

voz

...

perón

Dvee

se otvírají a vstupuje

.

.

.

njaký

Cítí

... že jen se

mu

nepo-

Venku již supí lokomoBrati vyskaJe slyšeti šum Neslyšn tém a ostražit

adí

na

.

svrašuje elo.

„Ach

Penzu," myslí

kují a

se

.

.

—

ku Švec nepíjemný

.

.

si.

—

—

.

eek.

.?" „Nazdar," volal již ode dveí. „Tak jste neekali s mírnou výitkou. Švec trochu zervenal. „Byli jsme pepadeni." omlouval se. „Musel jsem zmniti .

.

ekl

disposice."

„Jaká je nyní situace?" ptal se eek. Švec mu ji „Dobrá," ekl eek. „Do plnoci jsou tu všecky

Ped

objasnil.

mé

eše-

svítáním zahájíme nástup." Byla chladná, jasná noc. Hvzdy pomalu zhasínaly, když z jižní strany teskly výstely. Ze zákop se zvedaly postavy dobrovolc, Všichni byli zkehlí a chvli se rozi-

lony.

—

S36

—

lením. Na dané znamení se vyítili zar ... Se stech snesla se na

n

dom

.

Vnikají na baprška stel. Kulo.

.

—

Z námstí zamety zaehtaly z oken chrámové vže huela dla ... Za jejich zády nad nádražím trhaly se gra-

dm

tém

náty. Bylo nutno dobývati každý Na východ vyhouplo se slunce Bílé zdi penzenských zaaly se rdíti krví Zvony na vžích soboru úpí pod dote-

již

.

.

.

.

.

.

.

dom

.

.

... A pod nimi štkají kulomety namíené do Kol domovních zdí plíží se jako koky eskoslovenští dobrovolci. Po tváích tekou jim stružky potu, nebo je nezvyklé teplo. Ale po zádech pobíhá jim mráz. Z ervené, zlovstné budovy pivovaru šlehají rudé jazyky z hlavní kulomet. ehtají na všech stranách ... Z každé ulice, z každého zákoutí, z každého výklenku. Smrt íhá za každým rohem a pece jako by se jim vtšinou vyhýbala. Olovné kulky klepají o zem jako kovový déš. Širokou, prudce stoupající ulicí k Sovtské plošadi, žene se houf dobrovolc. Kol zdí plíží se Kavánek. Za ním Krka, uitel Kuera „zasklenej". Z jednoho pízemního okna vyšlehne

kem náboj ulic.

tém

ohe práv

za Kuerou, div mu neožehl záda. „Já ti dám, drbané," zave malá postava, plížící se za „uitelským" pan Kódl vrhá pravicí runí granát do zrádného okna Strašlivý výbuch otásl celým domem Tesk skla rozbitých oken mísí se v rachot výstel. Pan Kódl, 8 oima podlitýma krví, vyráží trosky okenního rámu širokými rameny a mávaje kynžalem, zborovským kynžalem, pehoupne se jako tygr do okna. U rozbitého kulometu leží trosky lidského tla mezi zpeházeným, rozbitým nábytkem. V rohu se cosi zdvihá. Pan Kódl se ítí kupedu a hrouží svj kynžal do prsou rudého gardisty, který pln dsu zdvihá proti uražený pahýl ruky

— .

.

.

.

.

.

—

nmu

K

.

.

.

tém

hodin, kdy se nebe zatáhlo mraky, již celá Penza je v rukou echoslovák. V nádražní budov v kancelái pechází netrpliv poruík eek. „Bože mj," mumlá si rozilen. „Njak dlouho to trvá.

—

11.

Zatracená Penza."

„Vdl

jsem, že to bude tvrdý oíšek," pitakává Švec. „Ale my ji vezmeme." A jeho ruka nervosn kroutí pero u hodinek, jako by je chtl popohnati.

237

.

„Penza je naše," hlásí Kapsa. „Jen Picházejí poslové se ješt drží." Švec vybíhá na nádraží k obrnným autm. Nahoe na námstí z oken velké, bílé bankovní budovy, ve které sídlí sovt, a která dominovala celému mstu, štkaly ješt kulomety. Ty na soboru již zmlkly ... A ped Trojicbudovou sovtu vztekle ve baterie lehkých dél plíží se opatrn eta dobrovolc. kou ulicí podél ady Není možno Vede ji eta Zedek. Na rohu se zastaví .

.

•

sovt

.

.

.

dom

.

.

.

široké prostranství námstí až k sovtu a rvou kusy omítky. Náboje pleskají do zdí protjších Ach ten sovt je nedobytný. Brati jsou rozezleni. vyrazili, poženou je zpt až k náKdyby tak nyní na Opodál válí se v blát strojdraží. Brati stojí bezradn

pebhnouti

—

.

puška Náhle

Prší cosi dole .

.

— obrnné

.

.

.

.

—

n

ní

.

.

dom

.

.

.

zahrí

—

.

.

.

Motor. Brati se

ohlížejí.

Ach

jedno z tch, které vera vzali bolševiauto Zápach benzinu km. Kovový netvor leze tžce do vrchu a pipékajícího se oleje mísí se v dým stelného prachu. .

et. kií

Auto již pisupalo až k Zedkov „Jen za náma, mládenekové," auta pan Kódl.

.

.

na hochy ze zadku

Hle, jak se nyní ta obrnná obluda Hoši se vzchopí Bronvik vyrazil na námstí a za prskající a bsnící hodí Zedek tlaí ped sebou obludou vyrazili dobrovolci. kulomet. Rudé kulomety z oken sovtu se zuiv rozštKulokaly Ale tžko je míiti s výšky. Pestelovaly. met z auta chrlí ohe a ve chvilce mlí sovtská dla ped budovou. Ješt okamžik a eta Zedek se svou hrstkou stojí u vrat budovy. Sovtští obránci jsou zaraženi touto šílenou odvahou. Z levé strany vnikají na námstí Kutlvašrovi hoši. Již vnikají brati do budovy sovtu. Na schodech vybuchují granáty. Dvee do zasedací sín praskají pod údery pažeb. Sí je prázdná. Avšak ne Tamhle v kout se krí kdosi malý žid Liebersohn. Pozdna Ach, Skoták a Zdvihá pušku k líci. Havlena poznal ihned Pozdnu Pak ji však nechá sklesnouti — a plivá mu pod nohy. " zasvítí mu „Kde že je?" ve pan Kódl u dveí. „Áá .

.

.

.

.

.

eta

.

.

—

.

—

—

238

.

.

.

.

—

.

—

.

.

—

.

teteliti se v kout bledého Liebersohna, „tak tady seš, ty rže z Jericha." Jeho ruce se natahují a prsty má keovit zkrouceny. „Tak te se pomodli a pak ti zmáknu drbek," skípe zuby pan Kódl a jižjiž se sápe na nebohého žida. nespínej se s ním," odtrhuje „Nechaj ho, pane Kódl pana Kódla eta Zedek. Z msta zahuely vytluenými okny zvony. Pan Kódl se zarazil. Tak na nho najednou ta píse zvon úinkovala, ztišila krev. Pohlédl na etae a již zkrotle, že se v toho pancharta, prosebn ekl: „Ale necháte " mrkl po Liebersohnovi, „ešt by nám alespo víst " A uchopiv nešastného sekretáe za moh' zdrhnout opasek, strkal ho ke dveím znly stále mohutnji. Ó, to nebyla prostá Zvony ve píse polední ... To byl nádherný, povznášející a mohutný vítzný hymnus, v njž jako by se mísil zpv dosud nevidiDole z konce Trojické ulice telných zástup. Avšak hle se otvírají. Z oken se již valí nahoru shluk lidí. Dvee vlají bílé šátky. Na prahu chrámových dveí objevují se popi s ikonami. našim osvoboditelm," dere se „Sláva echoslovákm z prsou všech. Ženy pinášejí dobrovolcm chléb, máslo a džbány mléka i kvasu. Dobrovolci se rozpait usmívají. Netouží po poctách. Jaképak oslavy. Není jim do ei. Jen Chápou se dychtiv nádob a okoralými, pít se jim chce popraskanými rty lan svlažují svá rozpálená hrdla.

zlovstn oi, když spatí

—

—

.

tém

.

.

nm

—

mn

—

.

.

.

mst

.

.

.

dom

—

.

.

.

37 Obrnná píšera „Orlík" naposledy vychrlila ze svého kovového jícnu ohnivý dech na zákopy u Udrjaku, v nichž bojovalo na 800 nmeckých zajatc, poštvaných ufimskými bolševiky proti echoslovákm. Vzryvy granát, jichž úlomky a rozmetané kameny rvaly jejich tla, otásly i

chladná srdce

Nmc,

takže se dali na

útk

.

.

.

Následu-

389

dne vyjel „Orlík" k železninímu mostu pes

jícího

eku

Blou. Ostražit, jako dravec. ." pátrav hledí „To se divím, že bolševici nestrhli most kupedu bratr, stojící na lokomotiv vedle strojvdce. Již je zíti pouhým okem železné oblouky mostu. Na pedmostí Asi ti se oddlují a míhá se nkolik drobných teek .

.

pímo

pohybují se

„Kdopak že

ním

.

.

.

po kolejích proti bronviku.

to je?" tiskne hlídka úžeji pušku.

mávají

.

.

„Mn

se zdá,

."

Strojvdce zmiruje jízdu „Orlík" syí a vyplivuje Táhlým, pronikavým skekem své píšaly páru dává znamení za ním jedoucímu III. praporu, aby zpomalil jízdu. Zastavuje práv v okamžiku, kdy dobíhají až k nmu erné postavy železniá Jsou vyzbrojeni, ale .

bílou

.

.

.

.

.

.

.

.

mávají bílou vlajkou. Poruík Švec vyskakuje

z vlaku a spchá k železniám. Za Ševcem bží len Výkonného výboru penzenské skupiny, který se hned po dobytí Penzy za Medkova souhlasu utvoil, bratr Vodika. Je politickým komisaem. Jeho tvá je vážná a trochu sebevdomá. Cítí se nyní na svém míst a pojímá velmi odvážn svou úlohu „Gaspada," zadýchan sdluje jeden ze železniá. „Ufa je svobodna Sovt se rozprchl. Zorganisovali jsme milici a zabránili bolševikm, aby strhli most. Nádraží je vol.

.

né ..." „Díky,"

8

.

.

.

.

úsmvem ekl

Švec.

." tiskne železniám ruku Vo„Díky vám, soudruzi dika. „Jak se to celé sovtské panství hroutí," radují se brati. ." Za slavnostní „Jako domek z karet. I ta dlnická Ufa jakési nálady vjíždí po chvíli celá Ševcova úderná skupina do osvobozeného msta. A zase se opakuje to, eho byli Úžasné výbuchy svdkem v Penze, Syzrani a Samae šastné radosti, dojemné vdnosti a úcty. „Sláva echoslovákm našim osvoboditelm! Dol se sovtskou vládou Do boje za nové, demokratické Rusko. Pry s potupným brest-litevským mírem. Smrt a jejich komunistickým spežencm." Kdo to tak jásal vstíc svým osvoboditelm Cechoslová.

.

.

.

.

.

.

—

.

240

.

.

Nmcm

km?

Snad ulekaní bývali

carští byrokraté, dstojníci, jepobledia, bohatí pomšíci a otylí kupci, jimž revoluce vzala bohatství, tuní, blahobytní popi, kteí niem nezadali se svými ímskokatolickými kolegy? si v xVch, ovšem, byli i tací v tch pohnutých dnech Ale bylo to vtšinou déinictvo velkých továren, železniái a malí emeslníci, byli to dobromyslní mužíci, kteí se objevovali v masách ve mstech se svými plodinami, ponvadž se již nemuseli báti, že jim je na tržištích rekvirují. Hie kdo vlastn s nimi první sympatisoval;" uvažovali dobrovolci. „Železniái." A nebyli to snad pednostové stanic, úedníci A\e drobné dlnictvo, strojvdci stejn jako topii, smazíci a výhybkái Hned v Penze jim pomáhali. Co se asi stalo s tmi ubožáky.'' Nebo hned druhý den po dobytí Penzy ji Cekova skupina opustila a dala se na východ. Marné byly jejich zoufalé prosby „Jakže? Svrhli jste vládu upír, která nám ssála krev a dali jste nám svobodn vydechnouti. nyní nás opouštíte? Necháváte nás na pospas pomst rozlícených tyran?" „Nebojujeme proti sovtské vlád," odpovídali echoslováci. „Chceme jen svobodný odjezd do Francie. Že se penzenský sovt rozprchl? Kdo za to mže? Vidíte alespo jeho slabost. Nás byla jen hrstka. A vás je tu tolik Nesouhlasíte s bolševickým režimem? Zvolte si jiný Sami si rozešte svj osud Ale my se nemžeme míchati do vašich vnitropolitických záležitostí." „Dobrá Udláme to," odpovídali echoslovákm. „Ale jen nám dejte trochu asu, než se zorganisujeme. Jsme dnes bezbranní. Jediná ozbrojená a nepemožitelná moc jste vy!" Dobrovolci krili rameny Píkaz Masarykv o neutralit byl jim svatý. Odjeli Kuzncký a syzraský sovt se ani neodvážil jim klásti odpor. Rychlým náletem zmocnili se Cecho-

jichž sláva

i

moc

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

A

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

slováci Alexandrovského mostu pes Volhu První obava gen. Kolomenského, že se nedostanou pes Volhu, byla tedy lichá Všichni si za Volhou oddychli Nejvíce bratr Tomeš Celá jeho bytost, která dlouho jako by vnitn krvácela, okála Ach, ta strašlivá Penza .

.

.

.

.

16

.

.

.

.

.

Plukevn.k Stec

.

.

.

.

.

—

241

—

67 ranných, 21 bratí již nejede s nimi na východ 67 snad nuzák, slená v nemocniních vozech. Bylo to Volha nntno? A ped nimi nekonená ada pekážek Ale dlouho neoddávali se Nu, alespo ta je pekonána Jak rozzuená šelma dobrovolci klamné spokojenosti vrhl se na jejich zadní voj bolševický obrnný vlak S hanbou musel ustoupiti. Ale ped nimi leželo Ivašenkovo. Tam byla ohromná muniní továrna a 3000 dlník. Jak se zachovají? Postaví se jim na odpor, nebo je pro.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

pustí?

„Brate poruíku," radí ekovi politický komisa Vodika, „snad se dá s nimi vyjednávati. Mám informace, že dlnictvo v továrn není bolševické."

eek

se zamyslil

a

za chvíli se rozhodl, že pojede do

Ivašenkova vyjednávati s nkolika leny penzenského výkonného výboru. Když šli k autu, aby tam jeli, hoši reptali. „Pro zbyten ztrácet as? Na se s nimi bavit? Udláme si cestu po našem." „Vím, hoši," odvtil eek, „že byste se probili, ale bez krve by to nešlo. Pro riskovat životy, když je nadje, že to pjde po dobrém? Máme ped sebou možná ješt velké boje

.

.

.

šetme proto

Brati umlkli

...

životy."

A

jako potvrzení této vážné

ekovy

nad jejich hlavami sovtský aerobomby, nýbrž shazoval letáky. Zouplán. Ale nevrhal na falou výzvu prof. Maxy. Jde prý o nešastné nedorozumjinak, že bude znieno ní, které je nutno odstraniti celé svaté dílo, které stálo již tolik obtí. Tento leták ml

pedpovdi,

zarachotil

n

—

dovtek

jakéhosi kapitána francouzské mise. I ten volal, že zásluha sl. vojska pinese zkázu i celému revolunímu hnutí. Oba se dovolávali Masaryka a radili, aby echoslováci vyslali své parlamentáe k Syzrani. Snad by byli brati více pemýšleli o této výzv, kdyby letáky Trockénebyl aeroplán shazoval ješt jiné letáky ho. Byla to vzorná ukázka sovtské dvojakosti. „Sovtská vláda," mluvilo se v letáku, „chová ješt dnes k echoslovákm prý nejdružnjší city a chce jim býti nápomocna, vyAle podmínkou je aby mohli odejeti z Ruska dání zbraní. Sovtská vláda má prý dosti vojska, aby zni.

.

242

.

.

.

.

—

ila

buie

chu

jednou provždy zarazila

a

protirevolu-

ním povstalcm zavlékat lidi, které oduráili (obloupili) do vzpoury proti sovtské vlád." „Co to znamená?" zlobili se dobrovolci. „Paneku, jen kdybychom chtli. Všichni jsou proti Moskv. Všichni nás prosí ... A my? Což jsme neodmítli již v Penze, plésti se do vnitních ruských pomr? To je drzá vyzývavost." pravda," ekl Vodika, který „Je to zpupná mluva byl také rozhoen. Vždy sám jako politický komisa úzkostliv dbá, aby protirevoluní živly snad nebyly povzbuzeny jejich vystoupením. „Ale potvrzuje to správnost našeho poínání. Vždy víte z našeho ,Vstníku' výkonného výboru, že výbor se usnesl na písné neutralit. Ovšem, že nebudeme žádné politické stran klásti pekážky, využíti nynjšího okamžiku ve svj prospch." „Hm to je trochu šalomounské rozhodnutí," namítl .?" bratr Tomeš. „I stranám buržoasním Bratr Vodika se kousl do rt Ne, neml bratra Tomeše rád Tomeš po oné noci ped útokem na Penzu, kdy se duševn zhroutil, se záhy vzpamatoval. Dobytí Penzy a další vítzné boje zpsobily, že nejen nabyl opt své duševní rovnováhy, ale zmocnilo se ho jakési opojení. Klamal se, o tom nebylo pochyby. Jejich boj nebyl boj proti ruské demokracii. Naopak, v jeho podvdomí vyrstal pocit, že jejich vystoupení práv pomže pravé demokracii k vítzství nad bolševismem Bratr Vodika ml však své pochybnosti. Neml rád Tomeše již díve. Ale ml ho rád ješt mén po Penze, ponvadž vidl v jeho vzrušení a citovém zhroucení ped bojem ne ideovost ale osobní strach. A nyní najednou projevuje jakousi bojovnost .

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

„Ovšem

.

.

.

když

se vítzí," ušklíbl se

.

.

Opt

.

.

.

je to starý

Tomeš, uhlazený, rozvážný, ale také kousavý a ironický ." myslil si VoHle, nyní ... „I on je pece socialista dika o sob Ale v dané situaci není pece jiného východiska, než jaké zaujalo celé vojsko a výkonný výbor penzenské skupiny. Ale nechtje se pouštti do spor s bratrem Tomešem, radji nechal jeho škodolibou otázku bez odpovdi. Céek s delegáty odjeli. Ped Ivašenkovem je již ekala .

.

.

.

.

.

.

.

243

.

eek

vyskoil z auta delegace továrního dlnictva. Pozdravil a náhle s dohráckým svým širokým úsmvem rozepjal náru Delegáti okamžik stanuli pekvapeni. Ale pak se jejich mrané tváe jasnily ... A jeden po druhém Ivašenkovo, i delegáty se objímali a líbali s se svými ohromnými zásobami steliva a výzbroje, bylo vlastn již v rukou echoslovák. Veer se konal v továrlenové výkonného obrovský míting. Mluvili na výboru Wildman, Tlustý a Vodika. Všichni vyzývali k jednot a Vodika je zapísahal, aby zanechali stranických spor. Nakonec se dlnictvo usneslo na resoluci, v níž odsuzuje Lenina i Trockého k smrti a nabízelo echoslovái krev! nejen zbran, ale Bylo to vítzství demokratismu eskoslovenského vojska. I bratr Tomeš neubránil se mohutnému dojmu z tohoto úspchu pravé demokracie. ?" radil se „Jak se zachovat k Maxov výzv s dstojníky. „Poslat do Syzran parlamentáe nebo ji ignorovat." „Je to podvrženo," mínil poruík Musílek. „Výzva je tištna cyklostilem a datována vera," ukazoval leták. „Ignorovat," ekl Švec. „I kdyby to Maxa podepsal, není-li zrádcem, mohl k tomu býti pinucen jen násilím." K polednímu pijeli bolševici ze Syzran vyjednávat sami Chovali se zpupn a odešli s nepoízenou. Jaký také div. Dobrovolci byli zle nakvašeni, nebo tli ve „Vstníku" jak prokletý Jaroslav Hašek štve v „Izvstijích" proti echoslovákm. Ostatn na celé magistrále již plane .

.

.

.

.

ekem

.

n

.

.

nm

—

km

—

.

.

eek

.

eskoslovenské vojsko, o tom ervna podnikli rudí na zadní voj na u Bezenuku své nejlepší síly, vyslané Mli obrnný vlak, panz Moskvy. Na 3000 jich bylo Byli rozbiti a v panice utekli zpt céová auta a 8 dl do Syzran. A na druhý den pijeli ze Syzran na dresin boj ... že boj vítzný pro

nepochybovali. útok. Vrhli

Dne

5.

.

.

.

.

.

.

Pivezli následující dva rudoarmjci s bílým praporem resoluci, pijatou na mítingu poražených: „My shromáždné oddíly rudé armády, vyslané proti echoslovákm, na mítingu, prohlašujeme: Nechceme bojovati s bratry echoslováky, ponvadž Lenin a Trocký nás .

244

.

.

oklamali, že prý echoslováci jsou kontrarevolucionái a kteí zaali útok za rozhodli jsme se jíti proti úelem zniení výsledk revoluce, abychom svou hrudí

Nmcm,

chránili

svobodu republiky a ruského národa."

Když dobrovolci dovedli oba rudoarmjce k veliteli zadten se jen usmál: ního voje podporuíku Voženílkovi „Trockij daleko eši blízko." nikdo nebral tuto resoluci vážn. „Proti A skuten

—

— —

Nmcm," vd podle

se. „A zatím Trockij taní jako medMirbachovy píšalky." Zezadu však mli nyní echoslováci pokoj tvrtý pluk mezitím dral se kupedu a rozbil nepítele v tžké bitv u Lipjag, ve které zahynul i hrdinný poruík Gayer Lidské životy však ztráceli již cenu pro dobrovolce opojené vítzstvím. Bolševici prchali k Samae. „Za nimi, díve než se vzpamatují," radil Švec. „Musíme dobýti Samary." ." „Jsou chránni železniním mostem pes Samarku

usmívali

—

.

.

.

.

namítl

.

eek.

„Zmocníme

ho,"

se

ekl

Švec.

„Jak? Vniknouti do Samary pes most pokládám za vyloueno," trval na svém eek. „Provésti snad fingovaný útok na most to ano. Hlavní však útok musí býti proveden obchvatnou skupinou. Pomocí lodk pevézti ji na druhou stranu." „Dobrá," zamyslil se Švec. A pistoupil na plán, podle nhož 1. pluk bude útoiti formáln na most a se svým 4. plukem pepraví se na druhý beh eky. Švec svolal dstojníky pluku k porad. „Dopraviti celý 4. pluk po lokách pes Samarku, to

—

ekv

eek

." ekl poruík Musílek. prost nemožno „Naším fingovaným útokem na most, bude však odvrácena pozornost nepítele od ekova manévru," ekl Švec. V duchu však souhlasil s názorem Musílkovým. ." trval na svém Musílek. ..Nepítel je sice „Pochybuji .

.

.

.

pece jen ho nenapadne, že bychom se mohli odvážiti pes most. Bude se cítiti bezpeným a pokus stihne nezdar. Myslím, že však my bychom mohli ..." poplašen. Ale

tu se

ekv

odmlel.

345

"

—

" nastražil uši Švec a podíval se pátrav Musílkovi „Nu v tvá. Oh, etl dobe ve zraku tohoto trochu horkokrevného, ale odvážného chlapíka. Byly doby, kdy ho ješt dobe neznal Ale teprve v tchto bojích ho ocenil. .

.

.

„Brate poruíku," ekl Musílek. „Vím, že naši úderníci pejdou most hrav. Co ^myslíš, Vašátko ?" obrátil se

nmu.

k

Vašátko, bratr zborovského hrdiny, zervenal jako panna. „Dobrá," ekl Švec. „Chceš se o to pokusit?" Bratr Vašátko kývl hlavou A pod pláštm temné noci ze 7. na 8. ervna pehnala se Vašátkova 2. rota jako vichice pes železniní dvojitý most. S runími granáty v rukou pebhli úderníci most, jehož obránci ztrnulí údivem a pak v panice prchali. Zato nahoe nad ekou taskaly výbuchy šrapnel. V kalných vodách .

.

.

a zmítala se tla ranných plán se tentokráte nebratí 4. pluku. zdail Ale Ševcovi hoši již vnikali do Samary. V 10 hodin bylo msto v rukou echoslovák s ohromnou koistí... I pt letadel jim padlo do rukou. Obyvatelstvo Zaznly zvony v samaských chrámech Samary vítalo nadšen své osvoboditele. Jako by zpod zem,

Samarky pluly pevrácené lodky

ekv

a tonoucích .

.

.

.

.

.

vylézali vdcové politických stran, lenové bolševiky rozehnaného tJstavodárného shromáždní, bývalí dstojníci, ko-

rzných

V

ekov

štábu se objiní. Francouzský konsul Jeanot, vyhledal Medka a zahrnoval echoslováky chválou. A všichni byli plni nadšení

záci,

zástupci

jevil

soc.

korporací.

revolucioná Brušvit, Klimuškin a .

,,

Konen mže

Rus

—

.

.

."

radoval se

.

.

svobodn

demokratická vydechnouti Brušvit. „Konen padla vláda sovt

—

Díky vám, echoslovákm „Bože mj Jak jsme ekali na tento okamžik," zadý.

.

.

chával se Klimuškin. Dusili jsme se v podzemí, ale neztráceli jsme nadje. Neskládali jsme ruce v klín. Pipravovali jsme se sami k útoku když jste pišli šastným ízením osudu, vy, echoslováci. Oh, jak jste nám ulehili práci Vstane opt Rus naše rodná. Všichni se dáme do díla a víme, že kolem nás se soustedí všechny utajené, zdravé dosud síly ruského národa. Osvobodíme Rus od jha bolše.

.

.

.

246

.

.

ji potupy brest-litevského míru. A vyženeme imperialisty a uchvatitele ze zem. nás však neopustíte?" zeptal se náhle Brušvit

vik. Zbavíme

nmecké

„Vy Medek pokril rameny.

rozpait usmíval

se

.

— Švec .

eek

.

horen

pracuje byl bledý a jeho zrak prozrazoval, že cosi v jeho mozku. Ach, kde jen slyšel již tato slova? Náhle se mu rozbesklo v hlav. Leonid! Když Brušvit položil tuto otázku ve „Výkonném výboru penzenské skupiny" všichni se zarazili. Rozpaité ticho pe-

—

po

rušil

chvíli

—

Vodika. „Jsme teprve na poátku našeho

si cestu na východ a spojiti se s naší skupinou za Uralem. Nevíme, co se dje tam vpedu .. Jedeme do Francie." „Náš boj nebyl namíen proti sovtm," jako by se omlou-

úkolu

proklestiti

nejbližší .

Dundáek.

val bratr

." ekl bratr Wild„Sympatisujeme s vámi, pravda mann. „Ale snad peceujete své síly." „Ach uvidíte až vyzveme lid k boji za demokratické Rusko," horoval Brušvit. „Seženeme nepemožitelnou armádu. Svrhneme moskevské panstvo a obnovíme proti.

—

.

—

nmeckou

frontu

.

.

."

." usmíval se Jeanot. „Mám dvrné „Oui monsieurs zprávy od majora Quineta. Francie sama má zájem. Spojenci již protestovali v Moskv proti vašemu odzbrojování. ." Jsou vámi nyní dokonce nadšeni .

.

.

.

„Díve dili

nebyli," namítl bratr Svoboda. „Souhlasili, ba radokonce k našemu roztržení. A byli proti našemu vy-

stoupení „Oui, oui .

.

."

." souhlasil Jeanot, „ale nyní se vše zmnilo. Není vyloueno, že Spojenci sami vám pijdou na pomoc. Ze bude utvoena protibolševická což jest dnes stejné .

.

jako protinmecká

Nmecka. Vaše

—

fronta.

— — hm —

Vždy

cesta do Francie Dieu. Než tam dojedete.

bolševici jsou spojenci je vlastn zby-

tená. Mon A co bude znamenati vaše hrstka mezi tmi miliony na západ. Rien Ale zde? Hle, již tím, že jste zmaili návrat tisíc nmeckých zajatc ze Sibie, vykonali jste ohromný in. Nmecko a Rakousko potebuje každého zdravého muže. Co by to znamenalo, kdyby bylo mohlo vrhnouti na západní frontu celou tu no.

.

.

247

lidí? A bude-li ješt zde obnovena jaká to rána pro Nmecko. Ruská již hélas neexistující fronta znovu bude vázati nmecké divise a oslabí tak jejich frontu západní. Non monsieurs vy nemžete jeti do Francie. Vaše místo je zde, v Rusku!"

vou armádu odpoatých

—

fronta

—

—

lenové výkonného výboru mleli giku Jeanotových výklad.

.

.

—

Cítili

.

železnou

hluboké sympatie k

Cítili

lo-

rus-

na dn jejich duší již rostl zárodek mohutného snu Nové, svobodné, obrozené Rusko, šeptali si. Slovanská Moskva. Obnovená protinmecká fronta. Ano, mají pravdu, když nazývají bolševiky spojenci Ach, to není tedy vlastn bratrovražedný boj. Jako boulivá vlna ženou se jaré, reorganisované mladé ruské pluky na západ. A v jejich ele eskoslovenská armáda. Bude to nový Zborov. Ale to již neútoí ubohá, nevyzbrojená „eská brigáda". Ti plné divise, dlostelectvo, obrnná auta a vlaky, aeroplány celá armáda žene Nmce ped sebou, vyhání je z Ukrajiny, vniká do Karpat a spouští se do slovenské nížiny. „Eh arovné sny," mávl rukou Wildman, „ale neuskutenitelné. Pejeme vám hodn štstí Sympatisujeme s vámi Ale nežádejte na nás závazných slib. Ty vám mže dáti jen celé vojsko. Pipravujte se, organisujte.

kým demokratm. Ba nkde .

.

.

—

Nmc.

—

—

.

.

.

.

.

.

.

.

Až se.

.

.

—

bude známa Chtl íci „snad"?

se spojíme, až

Chladn žili

.

.

se

snažili

tátové, všichni

—

ti

celá naše situace

.

.

."

zamlel

uvažovati všichni ti mladí hoši i pozrození politikové i hrdinní vojáci,

nov

—

lidem pokojným, vyznavam Chelického revoluce vtiskla zbra do ruky. Ale jaký div, že ta ledová zdrženlivost roztávala v horoucím nadšení Samary. S jakou slávou pohbívali své mrtvé. Jak se jim zaala dmouti prsa, když se vidli všude uctíváni jako udohohatýi. S jakou radostí zeli pochodovati ulicemi Samary první nádhernou sotu lidové ruské armády. Všude zakypl život a ruch. A nejen mezi Rusy. I mezi píslušníky jiných slovanských a nenmeckých národ. Organisují se Poláci, Srbové i Rumuni Omsk je v rukou echoslovák. Jejich „Vstník" pinesl zvst, o niž nemli ani tušení. Zvst o jimž

—

.

.

—

.

zrádném pepadení štábního

248

—

ešelonu

v

Zlatoúst,

práv

v den, kdy do Penzy pijela ona bolševická obrnná auta. Jak správn jednali, Hle, v jakém tedy byli nebezpeí když se bránili ... To samé chystali bolševici v Penze i jim. eskoslovenské ešelony hnuly na výKdyž se .

.

.

konen

chod, Samaru už ze svých rukou nepustili jako Penzu. ChráSnad se Rusové již zorganisují a nili si svj týl. A pak uhájí si pak Samaru sami. Vždy je to tak veliké msto Ale brzy museli Ze Samary odjíždli již s vtší dvrou nahlédnouti, že cesta „vlastním poádkem" na východ není tak lehká. Nešlo jen o pímou cestu po magistrále. Jako se vlévají zrádné, nebezpené rueje do tiché eky, tak ústila ada vedlejších tratí do hlavní linie. A po všech mohli bolševici z bok ohroziti pohyb sl. vlak. Bylo nutno se tedy .

.

.

.

.

dopedu

.

.

.

.

do stran. Poruík Švec s 1. a 2. praporem na Kinl, Buguruslan, Aksakovo a Cišmy, 2. prapor s ástí 4. a 9. pluku a dlostelectvem istí poboní dráhu na Orenburk a po krvavém boji dobývá Buzuluk. Poátkem ervence vjíždí Ševcova skupina do Ufy. erné, hornické msto Ufa, rozseté na smutných, skalnatých srázech a sevené ekou Blou a Ufou, snažilo se tváiti pívtiv. Nízké, devné domky a nkolik chrámových vží a štíhlých tatarských minaret, bylo zalito sluncem. Ale vysoké, oudem osmahlé komíny železáren a hutí a ponuré bít 1.

pluku

i

razil další cestu

tovární budovy ani to

ervencové slunce

nerozjasnilo. S vý-

vn

Uralu vanula sem pryskyice. V ulicích Ufy jako by však ply saze a dým. Na nádraží byla hlava na hlav. Ozbrojení železniái udržovali poádek Picházely dlnické deputace, aby ujistili echoslováky, že k nim nechovají nepátelství. Ale picházeli i prmyslníci a majitelé hutí. Z okolních vesnic pijíždli kozáci a zvdaví Tatai. Msto bylo plno tajemných povstí. Sovtská vláda prý všude padá. Celá Sibi je svobodna. „echoslováci z východu prý již projeli Berauš Co nevidt budou zde," vykládali železniái. „Orlík" vyjel na zvdy ... A v den Mistra Jana Husi spojili se ob skupiny ekova a Vojciechovského na stanici šin

.

.

.

—

tém

—

Miary.

249

„Spojili jsme se,"

brati Zasmušilé nádraží v Uf snad nikdy nebylo takové šílené radosti. Telefonní dráty se rozechvly. Bratím to pipadalo, jako by byli po adu týdn zasypáni, odíznuti od božího slunce. A najednou byla proražena poslední štola, kterou k nim vnikl istý vzduch, spásné svtlo a hlasy zachránc. Jen kuse dovídají se o bojích na východ. Sibi je v rukou echoslovák až po Irkutsk. Brati z Vladivostoku si jdou už pro Cesta na východ je tedy volná. Nikde již je nebudou zdržovati tvrdohlavé jásají

,

.

.

svdkem

n—

sovty

.

.

.

V

ten okamžik ku podivu mohutný sen o obrození Ruska ztratil na své jasnosti, jako by jej zavalila njaká mlha. Zato behy Francie byly pojednou tak blízko. Ano cíl jejich vystoupení proti zrádným sovtm je dosažen. Nyní mohou jeti skuten „vlastním poádkem". Do Francie! Se

—

šastným úsmvem, s hlavami plnými dojm, uléhali dobrovolci té ervencové noci k spánku a zdálo se jim, že již nejsou ani v Rusku. Plují nkde po širém moi, plují k arovným, zeleným zaslíbené k slunné Francie. Když se ráno probudili, tu jejich zraky zeli s jakýmsi údivem, že stojí dosud v ponuré Uf. Nádraží bylo plno vlak z východu. Hoši 1. pluku poznávají bratry od štábu .. Hle, tenhle je dr. Langer. Práv rozmlouvá živ

behm

.

zem

.

.

behm

.

—

Havel to je ten, který kluky pevedl pes Ural do Miassu, když je bolšáni v Zlatoúst pepadli. A muzikanti Chudák kapelník Novotný, už je nebude dirigovat svou taktovkou. A poruík Zanáška, takový hoch jako dub, Hanák Bolševici prý mu usekali ruce bídáci. Všude to hluí jako v úle Hoši si vykládají o bojích. Hledají druh druha. Mnozí už se nenašli. Nikdy se už neuvidí ." vykládají si brati. Ti ze Serdob„Pustili nám žilou ska, z Penzy, od Bezenuku a Buzuluku a ti od Marianovky, Miass, Zlatoustu i Berauše. „Ale hlavní je, že jsme se spojili. A te ." „Tamhle jde Vojciechovski s ekem," upozoroval kdosi. „Jsou njak vážní. Koukejte na eka, jindy je jako msíek ..." s

Sevcem

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

350

.

.

"

Pavl ze sjezdu ." jiný oznamoval. ty ulejváci furt ešt jednaj?" zlobil se vyhnat na frontu." by se to

„Pijel prý

„Copak „Všecko

.

.

kdosi.

mlo

„Njaký vedení být musí," namítali brati. „Máme tch vdc jako smetí," huel nespokojenec,

—

„jen

aby nás nezavedli do „prvního poschodí?" zarazil ho kterýsi estét. Ale mýlil se, když mu podkládal njaké triviální myšlenky. „ tam ne," pokraoval nespokojenec, „to by ešt nebylo nejhorší. Ale do njaký avantury." Brati se zarazili. Kolem nich kráel práv Švec s d-

—

—

stojníky.

„Sjezd se rozhodl, že se prozatím zstane v Rusku zaslechli hlas dra Langra.

—

.

.

."

Brati se zarazili po druhé. V tu dobu se scházel Výkonný výbor penzenské skupiny ke schzi. Na delegátech bylo vidti jakési rozechvní. Vodika byl zasmušilý. Byl vbec v poslední dob ve špatné nálad. Nesouhlasil s duchem, který se usídlil ve Výkonném výboru a v 1. pluku. Nesouhlasil s psaním „Vstníku", v nmž se ocitaly lánky, které již mluvily o nutnosti pomoci ruskému národu. Byl to zejména lánek Medkv a dra Lenfelda. Vodika vidl nebezpeí, v nmž se svým vystoupením eskoslovenské vojsko octlo. Všechny protibolševické živly vzaly si toto vystoupení za záminku k boji proti

sovtské vlád

a

žádaly echoslováky o pomoc.

Pokud

demokratické, Vodika by tomu byl rozuml. Ale vidl dobe, jak na svtlo denní vylézají pomalu i živly reakní, o buržoasii ani nemluv. Hle, jak ta sarkastická poznámka bratra Tomeše nyní nabývá netušeného významu. Vodikovi neušlo, že ve Výkonném výboru u nkterých len roste nálada pro pomoc Rusku. Sám ve svém nitru Vodika nebyl proti ní. Ale byl by chtl míti záruku, že pomoc ta bude posikytnuta jen ruské demokracii. Zdálo se mu však, že ruská demokracie njak špatn se chápe díla. Nedávno na píklad si ve „Vstníku" stžoval bratr Erben, že za celou dobu svého osvobození v Samae vstoupila do armády jen žalostná hrstka dobrovolc. Pravda, našli se jízliví brati, kteí se usmívali a se jednalo o živly

251

a

sokolský cviitel íkali, že byla doba, kdy bratr Erben, na Rusi, také se do vojska píliš nehnal. Ale to byla už vc odbytá. „Každý není stejn založen," omlouval ho Vodika. Jisto jest, že bratr Erben stojí dnes na demokratické záHle, na píkladn. A pak, každý prodlává svj vývoj klad bratr Tomeš socialista. A stále se nyní toí kolem Medka a dra Lenfelda; dstojník ... Je najednou pln bojechtivosti, pro pomoc Rusku. Bratr Vodika práv v tuto chvíli tiskl nervosn v rukou „Vstník". Stálo tam, že velitel Samary, poruík Rebenda prý prohlásil Brušvitovi a Klimuškinovi, že sl. armáda zstane v Rusku. Jak mohl uiniti takové prohlášení? Jeho úvahy perušil píchod Vojciechovského a Pavl. Pedseda výkonného výboru Barták je uvítal. Nato se ujal slova bratr Pavl: „Pijmte, brati," zaal pohnutým hlasem, „v první srdené díky Prozatímního výkonného výboru' za vaše slavné iny. A také za vaši politickou práci, která si vynucuje uznání." Pak jal se líiti bratím osud odtržených ástí. Pvodn nebylo v úmyslu svrhovat sovty, bohužel pomry samy a bezpenost vojska tuto zá sadu znemožnily. Tím ovšem byla poskytnuta pomoc demo kratikým stranám pi tvoení nové vlády, piznávajíc Ustavodárné shromáždní. Tvoí se všude národní armáda Vrchní velení mají ovšem eskoslovenští velitelé. Spojenc vyslovují souhlas s touto linií a slibují pomoc. „Jsme po važováni za pedvoj spojeneckých vojsk," ekl s drazem „Vojenská rada spojenecká ve Versailles se rozhodla obno viti ruskou protinmeckou frontu. Anglie uznala naše voj sko jako samostatnou spojeneckou armádu. To je vlastn uznání našeho píštího státu. Sjezd zaslal, brati, prof. Masarykovi v Americe, Národní Rad v Paíži a všem spo.

—

ad

.

.

,

jeneckým vládám informující telegram. Sjezd rozhodl, že vojsko zstane v Rusku Vrchní moc sousteuje ve svých rukou stále Prozatímní výkonný výbor sl. revolu.

.

.

ních vojsk." Delegáti naslouchali mlky a v tom okamžiku by se byl v nich jist nikdo krve nedoezal. Ztuhli pod dojmem tchto pekvapujících sdlení. Jakže? Sjezd tedy již rozhodl? Rozhodl bez nich? A spojenci že pomohou?

253

Chod jejich myšlenek perušil plukovník Vojciechovski, který jim vylíil vojenskou situaci. „Tra od Syzran až do Irkutska je v eskoslovenských rukou." „A dálT* zeptal se Vodika. „Gajdova skupina útoí na Irkutsk," pokraoval Vojciechovski. „Vladivostocká skupina nám jde vstíc. Hlavní oporou sovtské vlády je Kaza, Perm a Jekatrinburk. udržeti, eho jsme dobyli, chrániti dosíci spojení celého armádního sboru."

Musíme

Když skonil, jste

ty

—

mn

jsou

promineš, ale

—

ukázal

„Dovol, brate

s

bok

a

Vodika. „Vci, které ohromného významu. Brate kdybys byli bychom rádi

ujal se slova bratr

nám brati pednesli,

Pavl,

nám

tra

.

.

."

njaké vpadl

—

písemnosti,

mu

do

ei

ovení

sjezdu

.

.

."

bratr Tomeš, „ne-

máme pece píiny neviti

bratru Pavlovi." rychle pedseda, bratr Barták. „Já obma bratrm dkuji za vyerpávající výklady." „Nechtl jsem," zaal opt Vodika, „bráti snad njak v pochybnost slova bratra plnomocníka. Ale uvažme, brati, že to, co nám pednesl, mní úpln náš prvotní cíl a dává nový smysl našim bojm. Je však teba velké opatrnosti. Jaké máme záruky, že ruské kruhy i spojenci splní své sliby'.'' Vždy spojenci byli do nedávná proti našemu vystoupení." „Pravda," ekl bratr Wildman. „Bratr plukovník sám vykládal, že po pepadení dlostelc naši zabrali Irkutsk a na naléhání francouzského komandanta Vergéa, museli ho vydati opt bolševikm. Dnes ho musí Gajda znovu krvav dobývat." „Nesmíme se ukvapovat," volal bratr Dundáek. „Bez vydatné a brzké pomoci spojenc se neobejdeme. Skoro síc mli už Rusové as, organisovati svou lidovou armádu. A jak to vypadá? Kolik vojska mají v Samae? A kolik jich již bojuje?" „Na východ jde orsanisace sibiské armády dobe," upozoroval pluk. Vojciechovski, „O naší politické linie rozhodnouti jen úplný sjezd," prohlásil Vodika. „Sjezd v eljabinsku je kusý.

„Pravda

—"

ekl

m-

zmn

mže

Nejsou tam dosud naši delegáti. Nejsou tam delegáti

vladi-

253

"

Nové pluky

vostotí.

pece

a

ásti také snad nejsou zastoupeny

a

bojují."

bude penesen do Zvolí také novou která však bude podléhati vojenskému

souhlasil l>r. Pavl. „Sjezd definilivní rozhodnutí.

„Zajisté,""

Omska

uiní

a

Odboku

N.

R.,

snmu. po nkterých vysvtleních uklidnili. Výkonný Bartáka a Dundáka, aby spolu s Medkem a drem Lenfeldem odjeli na sjezd. Ješt týž den jmenovaní brati odjeli a odjeli s nimi i volení zástupci 1. pluku,

Brati

výbor

se

zvolil bratra

Tomeš

4. pluk br. Tlustý. rozhluely debaty tla se ísla „Deníku", která teprve nyní došla do Ufy. Ze zpráv v „Deníku" se jim zdálo, jako by Rusové tam za Uralem byli ilejší. V Omsku už je ustavena ádná sibiská vláda. Organisace národní sibiské armády zdárn pokrauje. Vždy sibiští vojáci již se znamenit bijí po boku Gajdových voják. Vbec tenhle Gajda Odpoledne tli dobrovolcm píkaz k povolžské skupin: „Na základ rozhodnutí sjezdu sl. armádního sboru, v souhlasil s Národní Radou a v dohod se všemi spojenci je naše vojsko ureno jako pedvoj spojeneckých sil. Instrukce, vydané štábem armádního sboru, mají jediný úel vybudovati protinmeckou frontu v Rusku ve spojení s celým ruským národem a s našimi spojenci. Proto žádám ode všech bratí plné pochopení, naptí všech sil a se-

br.

V

a dr.

tpluškách

Pitra a za

se

.

.

.

—

—

.

.

.

ekv

—

beobtovnost v dalších bojích za slávu

a

est

sl.

ná-

roda." bylo probuzení z arovného dnešního snu. Širá slunné francouzské behy jsou ty tam Dosud stojí na ruské zemi, ba jsou k ní nyní pipoutáni jako okovy. Ale po všem tom, co dnes tli a slyšeli, ani nebyli valn pekvapeni tímto procitnutím. Ba veer, když pemoženi dojmy uléhali, vracel se do jejich hlav opt druhý sen, onen mohutný a vábivý, který již tak asto se jim zje-

Jaké

to

moská plá,

.

.

.

—

se chvli njakými obavami. Ale nedej Bože, aby se opakoval nový zborovský a tarnopolský ústup. Našli se však i ta-

voval. Ale byli

i

tací,

Nový Zborov? Ano

254

kteí

—

avantue. A vztahu ani k Rusku, ani k armád, ani k Francii ani k vlasti, lidé zanesení v poslední chvíli do vojska, kteí se chvli zbablým strachem o svou kži. Poruík Švec leží ve svém voze. Jeho ruka, držící „sl. Deník" se lehce zachvívá. Pi svitu svíky míhají se mu koví,

kteí mluvili hlasit o dobrodružství

konen

byli

ped oima

i

lidé, jejichž

tyto

srdce

a

nemlo upímného

ádky:

„Kazaií prý eká píchod echoslovák. Je prý tam silné hnutí pro Ústavodárné shromáždní, které zachvacuje prý i

Musulmany."

Ruka Ševcova „Ach,

—" novinami jeho vzpomíná pojednou. Hle — jak ten hoch

klesla

s

Kaza

šeptají

si

.

.

.

Zavel oi

.

.

rty. „Jestlipak se

.

tam do-

A co se asi nyní dje stal Lóa?'" jakousi tajemnou intuicí v jeho duši? pedvídal nedalekou budoucnost. „Ovšem," usmál se, „nebylo k tomu ani teba pílišné jasnovidnosti. Vždy záludnost sovt byla tak pravdpodobná. A každý rozumný, myslící lovk, každý vyzrálý muž musel pece vdti, že srážky echoslovák s bolševiky využijí odprci sovt. Ti Nicúplnou pravdu. zprava i ti zleva Ó, Medek Švec byl nyní pekvapen tím, jak pedtucha Leoni.

mén

.

.

—

ml

—

Jakže to ekl tehdy v Kursku? „Hle se splííovala. spasíte!" která by nás mohla spasit. A vy nás Když odjíždl z Ukrajiny, byl Švec jako všichni snad dobrovolci, zajisté pesvden, že jejich úloha v Rusku je doPílišné bylo jeho zklahrána, že odjíždjí do Francie. mání v ruskou revoluci, v ruskou demokracii i spolenost. Veliká, ba muivá byla jeho bolest, ponvadž velká byla jeho láska k zdeptanému a poníženému Rusku. Pro tu velikou lásku bylo ovšem Ševcovo srdce pístupnjší soucitu ." neoda nov vznikajícím nadjím. „A vy nás spasíte bytn se mu vracela slova Leonidova na mysl. Vskutku Zdaž jim již dnes nevolají všichni vstíc našim osvoboditelm"? A zda již nevysly„Sláva vám šelo srdce vojska, jeho sjezd, volání demokratického Ruska o pomoc? Zstanou tedy v Rusku! Pijdou spojenci ... A ve spojení s celým ruským národem bude obnovena protinmecká fronta. Ó, Bože, jak se splují všechny ty zdán-

dova

—

síla,

—

.

.

— —

255

Má

liv šílené nadje Leonidovy.

se splniti

snad celá jeho

pedpov? „Kaza

." prý eká píchod echoslovák Švec se usmál Kaza Náhle mu pipadala jako njaké vysnné, okouzlující msto, jako njaký pízrak, fáta morgana Bože Nco jako Moskva vždy opanovati .

.

.

—

—

—

.

.

—

Kaza — znamená vlastn míti Moskvu. „Kaza — " šeptají si unavené Ševcovy -

uvidíme se snad?" Jeho oi se zavely

Ne

.

.

rty.

—

„Lóa

—

.

1. pluku byli tak šastni, aby se shlesvými kamarády ze štábního ešelonu. Den ped spojením Ševcova pedvoje u Miar s eljabinskou skupinou, musela se ást vydati po bugulmské dráze proti silným oddílm nepítele, vyslaným ze Simbirska, které je ohrožovaly s bok. Dne 5. ervence vyjel 1. prapor 1. pluku, který nedojel do Ufy z išem k Bugulm. Výprav velel

dali v

všichni brati

Uf

se

poruík Hrza. Vpedu vyrazil Hladvkv obrnný vlak, za ním Musílkv výzvdný oddíl, ešelony 1. praporu, smíšená eskadrona echoslovák a Srb a jedna baterie. Hoši jeli ve výborné nálad Vždy se jednalo jen o zabezpeovací výpravu, jakých už prodlali kolik. Již 7. ervence obsadili Bugulmu ale hned následujícího dne pod silným tlakem nepítele museli ji opustiti a ustoupiti až za eku Ik do stanice Jutazy. V Jutazech už zaali dostávati pravideln „Deník". Zde jim také byl ten píkaz o obnovení ruské protinmecké fronty. „A sakra už je to tady," íkali si brati a pijali tento rozkaz se smíšenými pocity. „Však jsem to cítil njak v kíži," huel bratr Kolda u 2. roty. „Tak to tedy už z tý Francie nebude nic?" ptal se Havle.

.

.

—

—

ekv

—

na.

25&

"

"

t

„Kam

ekl Kolda.

— vede,"

Moskva „Neblbnte, jo?"

máme s

—

Moskvou

zarazil

všivou

tuhle

ani

„Te

bude

se

dobejvat

je njaký pesimista. „Ešt neBugulmu a už se budou honit

Asi za ti dny pijel do Jutaz štábní ešelon. poruík Vavroch. „Nazdar, Musílku," volal

na

vám pomoct

.

.

„Derae

."

„Potebujeme to, kamaráde," radoval se Musílek. „Je tady Švec?" „Ne," odvtil Vavroch, svraštiv elo. „Snad pijede s tím baganem." „Kterým?" „Ach,

ptal se

ty nic nevíš,"

celá historie.

nechápav Musílek. vzpomnl si Vavroch. „To

Ten zbablec, Štpánov, po

nmž

je,

love,

jako by se

zem

slehla, vrátil se k pluku. A co je na tom že kluci si ho sami vyhledali u Ufy a vítzopivedli. Prochvosta. Místo, aby ho na míst ubili,

od Penzy nejlepší,

—

—

slavn ." ješt se s ním líbali „Ach, Štpánov starý poser," ušklíbl ka to s našimi hochy umí. Ale co vy?

—

.

.

se Musílek.

A

„Zkrát-

co Švec? Vypra-

vuj-..."^^

„Švec," zasmušile ekl Vavroch. „Ten chlap jako by ho uhranul. Snaží se ho stále omlouvati. Ale my jsme mu dali již své smýšlení najevo. A pijde-li, ekneme mu ho oteven. Ale, abych zaal od Adama. Víš, že už v Penze neŠtpánov stání. Bál se o ženu a proto ji chtl dostati

ml

nkam

do bezpeí.

Vymohl

U

Ufy má njaké píbuzné na venkov.

tedy, že celý štábní vlak pojede naped. Zbavil se zbraní a odejel do Ufy a stanul 3 vjorsty za Ufou ve stanici

si

Vorovce."

„Však jsme vás postrádali," podotkl Musílek. „450 Telefonisti, telegrafisti

.

.

muž.

."

nkam

„Z Vorovky odvezl Štpánov ženu na venek," vykládal Vavroch dále. „Když projíždl z eljabinska k vám, informoval ho, co se chystá a upozornil ho na nebezpeí, které nám v tom bolševickém hnízd hrozí. Tehdy stály ve Zlatoustu ješt ešelony druhého pluku. mu naídil, aby odejel ihned s ešelonem do Zlatoustu. Bylo pa-

eek

eek

Pltáovnik Švec

17

/*0#

"

tmo, že Štpánov je njaký nesvj. Ale dovedl se pemoci a po odjezdu ekov, svolal k sob dstojníky. ." zaal afektovan. „Pa„Gaspada Jsme ped bojem matujte, že v našem stedu je drahocenná zástava, slavný prapor „eské Družiny". Budeme ho chrániti svými tly do však, abych odjel ješt ke poslední kapky krve. Dovolte svým. Spojil jsem, jak víte, osud svj a osud mé rodiny ehm " zakoktával se, s vaším. Mám proto, myslím „právo, žádati, aby mé rodin byla vydána pomoc z ešelon" „To víš," šttil se Alespo na pl roku ních zásob Ten chlap chtl Vavroch, „jak jsem v duchu vyskakoval a nejen pro svou ženu, ale pro mouku, aj, cukr, svíky celé píbuzenstvo." „Pane plukovníku," namítal jsem, „to co žádáte, to je

—

.

.

mn

—

—

—

—

.

—

.

.

—

polovina našich zásob „Nu dobrá, domluvíme se," zaervenal se trochu ŠtpáNa druhý den však nov. Pak se s námi rozlouil a odjel. nepijel, jak slíbil. Poslal sluhu, že prý je mu nevolno a abychom mu poslali žádané zásoby. Že prý za námi pijede nejbližším vlakem." " ulevil si Musílek. „Aby ho husa kopla „Taky ho kopla," smál se Yavroch. „Nedal jsem mu ani kostku cukru. Ale ztratili jsme den ... A když jsme pijeli do Zlatoustu, byl druhý pluk už pry. Co se pak stalo Štpánov má vlastn na svdomí Zanáška a dál, víš " Bože mj, takoví kluci Novotnýho a ty ostatní vyhrkly Vavrochovi slzy z oí. „A jak jste ho našli?" tázal se po chvíli Musílek, setev

—

—

.

.

.

tajn slzu. „Po spojení u Miar, dojeli jsme na stanici Vorovku. Stojíme tam a najednou se valí odnkud z vesnice parta kluk ... a mezi nimi erveouký, radostný Štpánov. ,Gaspada,' volal již zdaleka, spativ nás na perón, ,jaká

—

sudba nás

—

opt

svedla. Zmíral jsem o vás strachy, jej Bo-

—

muka. Hlavu vystrit nebylo hu A co jsem vytrpl jal se možno. ut, ut neubili. A to jste vy, mj milý objímati s Mullerem. Ten hoch je trochu zdrcen. Chlapci ho, myslím, neprávem obvinili, že nebyl v Zlato-

úst

S58

dosti ostražitý. Vzdal se

—

'

—

rozmrzen velení, odevzdal ho

"

"

— —

— —

chudák uyní " mávl Vavroch rukou. „Ve Havel se mrail, Homola se se to všechno vailo ušklíbl a šel pry Ale chlap má hroší kži." „A Švec?" ptal se znovu Musílek. „Jak jsem ekl, omlouvá ho," odvtil Vavroch. „Štpánov a odjel do Ufy a snažil se njak ospravedlniti u Vojciechovského. Poslali ho do Omska ke štábnímu kor." pusu. A obávám se, že to vyhraje „Nemožno," vybuchl Musílek. „Štpánov se nesmí vrátiti k pluku." „Kluci jsou jím nadšeni," pokril rameny Vavroch. „Lísal enil objímal se s nimi. Náš pej ,malase k nim dc'," radovali se hoši A Švec jen se usmíval Musílek potásl nechápav hlavou. 12. ervence bolševici zaútoili znovu na echoslováky. Tentokráte se však hanebn pepoítali. Musili ustoupiti a zanechali v rukou bratí celý obrnný vlak. Odpoledne pijel Švec bez Stpanova. Dstojníci si oddechli. Všichni Ševe vítali jako velitele pluku, ale nikdo se neodvažoval dotýkati se trapného pípadu se Stpanovem. Byli ostatpesvdeni, že se už nevrátí. S Ševcovým píchodem postup proti bolševikm ožil. Padla Bugulma a pijel Štpánov. S ním zárove pijel Vodika. Štpánov pijel v nejlepší nálad. „Vot, golubík usmíval se na Ševe, „vše dopadlo dobe. Jsem znovu potvrzen za velitele pluku. Vy, Josif Vojtchovi zstáváte mým zástupcem. Vrchní velení pi tažení na Simbirsk Havlovi a

mn

je

eka

.

— —

.

—

.

.

.

.

.

.

—

n

—

—

—

mám

já

—

„Jakže?" tázal se živ Švec, „potáhneme až na Simbirsk?" „Das'," usmál se Štpánov, „možná i dál Zatímní plán povolžských operací je následující: stedem fronty zstává Samara. My na severu máme obsaditi Simbirsk, na jihu se ." ekl, obsadí Saratov. Je to sice trochu malorysý plán „nu, což však dlat podizuji se." „Nazdar, Vodiko " vítali se brati od 2. roty s Vodikou. „Kde se tu bereš?" „Jsem politickým plnomocníkem," odvtil Vodika s trochou pýchy. „O rozhodnutí sjezdu již víte?" .

.

.

.

— .

.

.

.

259

"

„Víme," kývali brati hlavami. „Co tomu íkáš?" „Nedalo se nic jiného ekat," odvtil vážn Vodika a pokril rameny. „Musíme býti ovšem na stráži, aby se celá naše akce nezvrhla v dobrodružství. Naše pomoc platí ruské demokracii a je nutno býti na pozoru, aby jí i nám neperostla reakce pes hlavu." „Jaká reakce?" ptal se nechápav bratr Zelinka. ." ekl Vodika. „Nkteí naši dstojníci „Ruská i naše .

.

snad i vedoucí initelé v Odboce dosti nerozlišují. Smlouvají se s bývalými carskými dstojníky, s buržoasními pedstaviteli a reakcionái. Patrn je k nim vede vlastzaíná se píliš ní politické smýšlení. Ruská buržoasie hýbat ..." „A socialisté se mezi sebou perou," usmál se bratr Buina. „Jdou po starých cestách jako za Kerenského." „Ti bývalí dstojníci," poznamenal bratr Konený, „alespo nkteí, se už bijí. Ale kolik je dlník v nové lidové armád?" a

„A

ty se divíš?"

když

vidí, že

„Všichni

dstojník

nám,"

ekl Vodika. „Jak mohou

v elo jim

pece již

nebyli zlí za carismu se

namítl

opt

staví .

.

.

A

dstojníky." celá ada, zejména nižších

pece

hlásila

Konený. „Ne, kamaráde.

—

dvru,

míti

staré, carské

k

soc. revolucioJe to prost ta

—

nenadá vojedoloj vojnu revoluní psychosa Ale zase brát pušku do to ješt ruky?" „Schází jim prost jasná idea," vmísil se do rozhovoru bratr Buina. „Perou se a hádají o politická dogmata, o pa." pírové programy, bojí se prost odpovdnosti „Však ono tch dstojník a inteligent tak moc na fronstará, vat.

Mítingovat

—

—

.

t

není," ušklíbl se

.

Vodika.

„Není," souhlasil Buina. „Ale pece jen jsou až uvidí, že je neopouštíme a až pijdou spojenci .

— Snad,

.

.

ekl Vodika ironicky. njak pesimisticky naložen," pohlédl na nho úkosem bratr Konený. Vodika neodpovdl. A vskutku ten hoch nebyl v nejlepší nálad. Výkonný výbor penzenské skupiny sice ješt „Ješt

„Jsi,

tu nejsou,"

brate,

existoval. Ale celé

360

revoluní hnutí po spojení u

Miar

sou-

sledil v rukou sjezd a nov zvolené orgány. Hned s píjezdem Pavla vycítil Vodika, že význam penzenského výboru zaniká. Každé chvíle bude likvidován. ada len Výkonného výboru penzenské skupiny má dostati významné funkce, dokonce i hodnosti. Nkteí byli posláni již do eljabinska. I Tomeš tam jel. A on? Byl sice poslán jako Ale Vodiku politický plnomocník na volžskou frontu to táhlo práv do eljabinska, tam, kde se sousteovaly všechny nitky eskoslovenského revoluního hnutí. Okolnosti, které ho postavily v osamocené penzenské skupin pesvdení o diplomatických do popedí, utvrdily v i politických schopnostech. Voják byl enit uml a ml mezi dlnictvem úspchy. To byly všechno vlastnosti, které ho jaksi oddlovaly z prmrné masy dobrovolc. Nyní se cítil náhle njak odstren. Stal se podezívavý... Zdálo se mu, že ho chce kdosi odstraniti a zabrániti mu, aby zaujal

—

nm

.

.

.

místo, které mu patí. Do štábního vozu se již zatím sešli dstojníci Byl tu již maliký a živý Vavroch, njak nakvašený, plukovní lédr. Langer, jehož tvá byla zasmušilá, „starý" Havel, který se vždy mrzel pro tuto pezdívku, ponvadž vypadal mlad, jako panna, zakabonný Homola, rozložitý a nervosní Musílek byli tu všichni. Byli zaraženi a skoro nemluvili. se oteveli dvee a vstoupil Švec se Stpanovem. Plukovník byl klidný, sám se sebou spokojený. „Nazdar," zvolal rozjaen k shromáždným dstojníkm. .

.

.

ka

.

.

—

.

Konen

Skoro nikdo neodpovdl. „Brati," zaal Švec trochu rozpait. „Náš plukovník se vrací k pluku. Velitel sboru potvrdil ho i dále v hodnosti ." velitele. Doufám, že je tím odstranno nedorozu „Není," vybuchl Vavroch. „Odpus, brate poruíku, zde jde o víc, než o nedorozumní." „Ano, jde o opuštní štábního ešelonu, ba celého pluku v nejkrititjší chvíli," rozhorlen dodal dr. Langer. ." nakvašen se hájil pluk. Štpánov. „Což „Ach, pánové nkdo pedvídal, co se stane?" „Zajisté. Všichni jsme tušili, že se nco chystá," ekl inž. Havel. „Vy jste to ovšem nevdl, pane plukovníku .

.

—

.

.

—

361

"

ponvadž jste se u vám byla pednjší

tém

ešelonu

—

ani neobjevil.

Vaše žena

„Ach, jaká nízkost," vybuchl plukovník, „jaké gentlemanHle, ruský lovk Svj život, štstí i klid své

ství

.

.

.

.

.

.

vám obtuje ." „I my obtujeme své životy za Rus," ekl Vavroch. „Nebudeme se, pánové, o to píti," ekl ironicky plukov." ník. „Pocit vdnosti k Rusku vás zavazuje rodiny

.

.

.

.

„Stejn jako vás," nevydržel dr. Langer. „Jen vaše hodnost v našem vojsku vám uchránila život." „Oj stále jen hnusné výitky," hartusil Štpánov. „Snad i ten kus žvance budete vyítat? Ale ovšem Vždy jste vezli plné vagóny cukru, zbroceného ruskou krví a ani kostku jste mé rodin nedali." „Pánové," ekl náhle Švec, který po celou dobu této trapné scény sedl za stolem a nervosn si istil nehty, „je to nechutný spor. Plukovník Štpánov je velitelem sboru utvrzen ve svém úad. eský dstojník, myslím, ješt nezapomnl, co je to káze. Žádám vás o poslušnost ."

—

—

mn

— —

.

.

Dstojníci srazili paty. Pohlédli na Ševe a zasalutovali. Zrak ni jediného neutkvl na Štpanovovi. Jako by pro neexistoval. A uklonivše se Ševcovi odešli. Pozd veer pišel Švec k „Orlíku", kde byl Musílek. „Jaká to dnes byla nechutná scéna," stžoval si. „Byla," kývl hlavou Musílek, „a já na jeho míst bych

n

—

resignoval."

„Kivdíte

mu

— hoši

.

.

."

pokusil se ho hájiti Švec. „Byl

pekvapen událostmi ." „Eh brate poruíku," zahuel Musílek. „Chápu tvou ušlechtilost vi Štpánovu Ale nežádej od nás, proboha, abychom ho respektovali. Podizujeme se prost jen tob

—

.

.

.

—

.

.

víc nic."

Dne

17. ervence byl dobyt Melekes nými Musílkovými úderníky byla vzata

obrnný

vlak.

Dv

roty

1.

a

brzy nato state-

stanice Brjandino a praporu obsazují pístav Majnu

na levém behu Volhy sev. Simbirska a zamezují ústup lodím, prchajícím po ece ke Kázaní. Podporuík Kutlvašr odráží s temi rotami 3. praporu poslední útok bolševik u erdakly a 22. ervence obsazuje Ševcv voj Simbirsk, do

363

"

nhož souasn z jihozápadní strany vnikají acká vojska národní ruské armády, vedené stateným podplukovníkem Kappelem. Radost obyvatelstva osvobozeného msta byla bezmezná. Srdce mohutných zvon na chrámových vžích prudce zabušila. Jásající davy se vyvalily do ulic. A jejich stedem kráeli Osvoboditelé s písní na rtech a na jejich skrán padaly kvty a žhavé pohledy rozkošných dívek. Pýcha zírala hochm ze zraku. Bratí se s Kappelovými junáky. A když vidí široké, usmívající se tváe ruských voják, na nichž na leckteré jsou ješt vyryty vrásky starých zákop, roste Ach, pece jen tedy se Ruv nich najednou velká víra sové již chápou zbran Jaký je to na píklad nádherný A oddíl, tenhle Kappelv. Kozáci projíždjí mstem. iževští a votkinští dlníci tvoí vlastní pluky. Všude je vidt odhodlaná a dvivá nálada. A do nesmírné této radosti zaznl ješt jeden jásavý hlahol. To bylo tehdy, když

—

.

.

.

.

.

—

.

mst

objevil len samaské vlády, bývalý ministr se ve vojenství za Kerenského, soc. revolucioná a plukovník Lebedv. Probil se s nepatrným oddílem bolševickým územím ze západu. A hned nato pijel ze Samary druhý len samaské vlády Fortunatov. Simbirsk žil jako v pohádce a jako v pohádce míjely dny dobrovolcm echoslováky hostili, krmili a napájeli. skrytých zákoutích park ssáli švarní hoši med se rt simbirských krasavic. Slavnost následovala za slavností. Útrapy boj, spartanskou prostotu, zamnila rozmailá zahálka a záliba ve „frajeince". Hubené sumky (tlumoky) naplnily se koistí z dobytých bolševických vlak. Hlad a „žebrací komandy" byly zapomenuty Brati si libovali, jen Vodika se mrail. „Samé slavnosti a radovánky. Samá chvála a podlízání... .

.

.

V

.

.

.

skutky žádné." První cesta Lebedvova a Fortunatova vedla ke štábu

ale

eskoslovenských vojsk. „Zdravstvujt, Vasil Alexandrovi," zdravil se Fortunatov s plukovníkem Stpanovem. „Blahopeji vám „K emu?" skromn se usmíval plukovník, domnívaje se, že mu blahopeje k stateným výkonm jeho pluku.

—

363

jmenován velitelem simbirské skupiny," vysvtloval

„Jste

však Fortunatov

—

Štpánov byl nesmírn polichocen 1. plukem Ševcovi a pustil se do dlá.

Odevzdal velení nad

ní politiky. Neustále byl

mst V

—

Simbirsku

(oslavovalo).

s

Lebedvem

Fortunatovem ve .

uspoádaly velkou

slavnost.

slováky a sbírala vických bojích.

nimi po

ptal se

Dvata

mst

Vodika pibhl rozilen k „Brate poruíku,"

.

obanstvo ješt „prazdnovalo" kruhy a vlastenecké organisace

zatím

Mšácké s

a

.

pro

došla

si

ranné v

na

.

.

echo-

protibolše-

Sevcovi.

rozhoen. „Kdo

dal svolení,

buržoasníma holkama po mst?" Švec pohlédl udiven na Vodiku Ani ho dnes ne-

aby brati chodili žebrat

s

.

.

.

poznal.

„Co se ertíš?" dal se nakonec do smíchu. „Je to ostuda," hartusil Vodika. „eští dobrovolci a žebrají jako tatrmani s naparádnejma báryšama (sleny) ." po mst. Pak není ovšem divu, že dlnictvo „Eh brate peháníš," zakabonil se Švec. „Jsi vbec njak jako v poslední dob. Ve všem vidíš njaké zlo Co je na tom, prosím t, špatného, že brati pomáhají v jejich díle milosrdenství? Vždy je to pro ranné ruské vojáky. A cos' chtl íci s tím dlnictvem?" „Slavnost poádají buržoasní kruhy. Kadeti, místní bohái, bývalí carští dstojníci," vysvtloval Vodika. „Ale také socialisté Sám Lebedv ." „Je to pravý lovk ... již dávno není socialista," ekl Vodika. „Chování bratí je prost nedstojné ... Je to nadbíhání buržoasii Kdo dal k tomu svolení?" a rád," ekl oste Švec. „Já sám

—

—

—

.

.

vymnn

dvatm

.

——

„Protestuji

.

"

.

.

.

.

.

.

Vodika. „Tím zpsobem

zvolal

si

jen

znepátelujeme demokratické kruhy." „Mluvíš nesmysly," ekl již rozilen Švec a jeho tvá pokryla ervení. „Ostatn, co je to demokracie? Oháníš se stále dlnictvem Což jen jedna tída je demokracie? Ostatn," uinil pohyb rukou, „nemám as ani se

.

chu

264

.

.

."

.

.

„Jsem politický plnomocník," ekl tvrd Vodika, „a právo

„Kdo

.

—

.

mám

."

je

velitelem?" rozkikl se Švec, „Dal jsem své svo-

k Vodikovi zády a odešel. Sevce volali naléhav do msta Když pišel do gorodské úpravy, kde sídlil Lebedv, zastihl tam Fortunatova, Stpanova a jakéhosi mladého muže, na jehož celém zjevu byla patrná námaha a únava, patrn dlouhého njakého lení

a to staí." Obrátil se

.

.

.

pochodu. „Spasibo, Josif Vojtchovi ... že jste pišel," vítal ho Štpánov. „Máme, golubík, pro vás novinky Tuhle ,maladc'," ukázal na mladého muže, který byl pohížen v rozhovoru s Fortunatovem, „z Kázan pišel." Teprve nyní Švec pihlédl pozornji k mladému muži, který slyše poznámku o sob, zvedl hlavu ... a vykikl pekvapením. „Bože mj, Loa," zvolal také Švec a v záptí objímal svého pítele Leonida, „jak ses sem probral?" jak se dalo," zajíkal se Leonid. „Komo, pšky, lodí Švec si ho zatím pozorn prohlížel. Jak se ten hoch zm.

.

.

nil? Zesílil a

„Nu

—

zmužnl se dje .

a co

.

.

.

.

.

v Kazani?" zeptal se ho

konen,

„vypravuj ..."

„ekají tam na nás," odpovdl místo Leonida plukovník Štpánov. Švec se zachvl ... V tom okamžiku jako by ped ním vyvstaly erné ádky, které nedávno etl v „Deníku". „Kaza eká píchod echoslovák." A všechny ty úvahy, které ho tehdy muily, znovu jako bleskem probhly jeho

mozkem. " ekl Leonid, jako by etl v jeho myšlenkách, „Ano „je to sudba, Josif Vojtchovi která nás opt svedla. Vil jsem, že se ješt uvidíme, vil." „Kaza je pipravena," perušil ho trochu netrpliv Št-

—

—

pánov.

„Co

myslíte,

Josif

Vojtchovi,"

Kaza?" Na Kaza?"

obrátil

se

k

Ševcovi,

táhnouti na

tém

„Jakže? zvolal v úžase Švec. Ale po dodal njak klidnji. „Neznám disposice velitelství

chvíli,

365

"

Samae

fronty v

.

.

.

Ale

síly,

máme k

které

disposici, zdají

." býti píliš slabé „Máme k disposici celou

se

mi

.

.

armádu," zvolal Leonid, „jen naše dstojnická organisace gen. Romanovského a kapitána Getbena ítá na 6000 muž. V je prapor Srb majora Blagotie. eká jen na znamení Ve je ne." smírná zásoba steliva, dl, aut, rzných zásob „ a zlatý poklad," vskoil do tchto nadjných zpráv Leonidových Lebedv. „Sovtská vláda soustedila do Kázan ped náporem vtší ást zlatého pokladu." „Na 350 milion zlata leží v gosudarstvenné bance," ekl podivným hlasem Fortunatov. Zdálo se, jako by jeho hrdlo prahlo žízní. „Pád Kázan bude ranou do srdce sovt," pokraoval

mst

.

.

.

mst .

—

.

Nmc

Lebedv. „Vláda sovt v Kazani se zhroutí pi prvním znamení našeho postupu," vykládal Fortunatov. „Vše je pipraveno Sám jsem ve spojení s gen. Gorkovem, který má k disposici 1200 pušek a 43 strojních pušek Zásah vašich vojsk .

—

.

bude jen symbolický „Ano," zvolal Leonid. „Sami

se

.

.

.

.

zmocníme msta

—

jak-

mile jen se piblížíte."

„A pak

rozvineme nástup na Nižnij Novgorod," roz„a vezmeme Moskvu." Jakási horká vlna zalévala Ševcovy skrán. Krev mu bila prudce ve spáncích a jeho mozek horen pracoval. „ vezmeme Moskvu," šeptaly si jeho rty. „Ano," zahooval Fortunatov, „zbavíme naši Rus Ižidemo-

ohoval

.

se

.

.

Lebedv

—

—

kratické, bolševické tyranie. Dokoníme dílo spasení, které jsme zde za vaší pomoci zaali. Nehynoucí est a sláva bude

vaším údlem." Švec pemýšlel. „Cítím, pánové," ekl nakonec, „velikost ." vaší myšlenky. Le v Samae „Ach napolo již souhlasí," vpadl rychle Ševcovi do Boris Fortunatov. „Ostatn," ekl Lebedv, „tvoíme zde samostatný úsek." „Jsem vrchním velitelem simbirské fronty," nafoukl se Štpánov. „Nemohl bych zodpovdti ped svým svdomím a ped historií, že jsme nevyužitkovali této píležitosti, kdy .

.

ei

366

.

.

.

Kaza nám padá takka sama do klína jak zralé ovoce. Samara? Eh, zodpovím si své poínání. I kdyby velitelství v Samae snad s námi nesouhlasilo, odváží se snad ne-

—

—

Josif Vojtchovi s kazaskými vítzi? Ne nelámejte hlavu Osud nás postavil ped historický úkol. Dává nám do ruky klí k slovanské Moskv. Kdo z nás by neuposlechl hlasu svého svdomí?" „Ach, Josif Vojtchovi ... vy pece neodepete," doléhal na Ševe Leonid. „Pamatujete se ješt v Jekatrinodaru? Jak jste zaséval v naše mladá srdce slovanské cítní, jak jste horoval pro velkou slovanskou myšlenku, která je dnes poplvána a zašlapána v blát rudými diktátory a zfanatisovanou, negramotnou luzou? Vy nemžete, vy nesmíte Srbové. odmítnouti nám pomoci. Hle, vaši i naši brati Osvobozená Kaza. Již kolik nocí spí s noži v rukou Zda nebude to symbol spolené slovanské myšlenky? Zda nebude to jen plnní Tyršových ideí, kterým jste nás .?" nevdomé tak nadšen uil Švec naslouchal mlky a každé to slovo padalo jako žhavá kapka do jeho srdce. Cítil ohromné kouzlo tohoto skvlého

souhlasit .Ten si

—

—

.

.

—

.

.

.

—

—

zámru

.

.

ale

zárove

cítil

.

njaké pochyby

a

podv-

ím

domé

obavy. Ale více uvažoval, tím skvlejší barvy bral na sebe sen, který se ped ním tak dlouho již rozvíjel a nyní jako by se ztlesoval v reální formy ... A když se veer louil s Leonidem a líbaje ho na elo, propouštl ho do tmy, aby se tento statený jinoch opt probral do

Kázan, ekl mu nžn:

„Šastnou cestu

.

„Kaza vezmeme

.

Loa

— .

o

a

—

nashledanou."

tom nepochybuji," ekl Kutlvašer,

velitel simbirské fronty plukovník Štpánov oznámil, že rozhodl podniknouti tažení na Kaza. „Ale udržíme ji?" „Céek sotva schválí tuto operaci, kterou bude celá fronta píliš rozšíena," mínil Musílek. „Pokud vím, jeho plán smoval spíše na Saratov k spojení se s Dnikinem a kozáky." „A Švec nic nenamítá?" zamyšlen se ptal dr. Langer. „Poslouchá," odvtil „Kultivátor", „jako disciplinovaný ." voják. Ostatn snad v úspch „Inu, bylo by to velkolepé," ekl dr. Langer.

když se

—

ví

.

.

267

"

„Zprávy z Kázan jsou povzbudivé," vysvtloval Homola. „Jsou tam pipraveni Vezmou sami msto, jakmile se ." piblížíme Když se rozneslo mezi vojskem, že se zamýšlí jíti na Kaza, brati byli vzrušeni. Nejvíce Vodika „Brati, je to pravda že se má táhnouti na Kaza? zadýchan ptal se Vodika dstojník. Byl bledý jako papír. Dstojníci kývli hlavami .

.

.

.

.

—

.

.

.

To „Kaza neudržíme. Budeme „To

je

vyloueno

Simbirska.

Mám

.

.

.

.

.

.

šílenství," zvolal Vodika. míti záhy co dlat s udržením

je

.

inforraa

.

."

„Jaké?" ekl skoro hroziv poruík Hrza. „Tys' brate Vodiko poád samá informace

—

„Moskva ví o piklech kazaských dstojník a vysílá ádn vycviené pluky ke Kazani. Nevte našeptávání starorežimních dstojník Zklamou vás Jsou zbablí a sobetí. Dlnictvo v Kazani sympatisuje s bolše.

viky."

.

.

.

.

.

— my máme ovšem

„Hm

trochu jiné a pesnjší informaVodikovi poruík Hrza. Vodika bžel na stanici a telegrafoval ekovi do Samary Protestoval jako politický plnomocník proti kazaské operaci. „Brati, tažení na Kaza musí býti znemožnno," volal k dobrovolcm. „Je nutno ihned svolati rotné výbory a ce," namítl

.

.

.

plukovní zastupitelstvo." „Dej nám pokoj," odpovídali mu brati. „Co ti to najednou vlezlo do hlavy? Kaza padne jako shnilá hruška, lo." Švec by nás tam jinak nevd „Rozkaz k tažení na Kaza dal Štpánov," namítal Vodika. „Upletl celou tu avanturu s Lebedvem. A Švec ho slep po-

ve

.

.

.

.

.

slouchá."

te

velitelem 1. pluku," zaali už brati vážn co dlá." „Jste zaslepeni," rozhorloval se Vodika. „Nechápete celé

„Švec

bruet

je

— „a

ví,

." nebezpeí „Jen se nedlej poád nejmoudejší," pak sme áký volové?" .

„Kaza

268

.

se vvbílí a bašta

—"

volalo

zlobili se

brati. „Co-

nkolik dobrovolc.

"

Pomrn

lehké

úspchy

v posledních bojích a nadšení, kte-

obanstvo osvobozených mst, stouplo jim trochu do hlavy. A zraky leckterých již vidly bohatou koNebylo mnoho tchist, která jim kyne v nových bojích ale byli. to dobrovolc Vodika svsil hlavu. Píští den byl volán k Ševcovi. „Brate Vodiko," oslovil ho Švec chladn, „ty prý agituješ proti tažení na Kaza? Jaké máš k tomu dvody?" „Dvody politické," odvtil Vodika. " ekl Švec, „nestarejme se o politiku." „Jsme vojáci ." upozornil Vodika, „Jsem politický zplnomocnnec

rým

vítalo

je

.

—

.

.

—

— „a mám právo — „Nejsi už — " vpadl

.

mu

telegram ..." a podával

.

rychle do

jej

ei

Švec. „Tuhle je

Vodikovi.

—

—

Vodika jej rychle vzal nahlédl do nho a zbledl. Byl to telegram, naizující likvidaci Výkonného výboru penzenské skupiny a rozkaz, aby Vodika odevzdal svou funkci Okamžik vládlo mezi obma muži hroa vrátil se k rot bové mlení. Vodika byl trapn pekvapen. Ach pece už tedy k tomu došlo. A pro nho nenalezlo se žádné urení. Má se zase vrátit k rot. Jako prostý desátník. A ti druzí? Ach, což neslyšel, že nkteí byli komandováni do Odboky? Že bratr Dundáek je navržen za dstojníka? Že bratr Vodika pohlédl úkosem na Ševe ... A najednou se mu zdálo, že v jeho vždy jasných oích zahlédl jakousi jiskiku ... Je to radost? Zdá se mu, že kol Ševcových úst se stahuje slabý stín, úšklebek. Celá jeho postava zdá se dýchati sebevdomím vítzného velitele. Tžké podezení mihlo Vodikovi hlavou Ach není snad tohle všechno také trochu jeho práce, Ševcova? Vášnivý hnv zatemnil jeho jasný úsudek. Otoil se mlky a odešel. Následující den, 31. ervence, vyrazilo 250 v ele s por. Kutlvašrem s 3 dly a 4 kidomety jako levý boní voj a postupovali po praTm behu Volhy. Týž den pišel ze Samary telegram komitétu ústavodárného shromáždní a eka, aby se pochod na Kaza zastavil. Plukovník Štpánov mávl rukou: „Napleva." A druhý den, 1. srpna, vyrazila po kalných vodách Volhy na sever flotila, jakou svt nevidl. Vpedu nkolik vle.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

—

—

—

muž

369

ných parník, na nichž se ježila polní dla, obklopená pytly 8 pískem a balíky lisovaného sena a bavlny. To byly dlové lodice! A za nimi admirálská lo „Karamzin", pak „Methodj", „Lapšin", „Oleg", „Samara", „Syn" a jiné. Na nich jedou roty 1. a 3. praporu 1. pluku, Pikrylova baterie a ruský oddíl

.

.

.

Salva dl zavala z lodí, pehoupla se po vlnách a rozlila se do širých stepí Sirény zahoukly a z „Karamzina" zní široká melodie národní hymny Znovu zajekly sirény a již šumí zeené vlny zažloutlých vodních spoust, rozrážené pídmi lodí, pleskají o boky bachratých parník a tíští se pod údery lopatek pracujících kol. Stež se, ó Kazani, msto velikých nadjí.

—

.

.

.

—

—

Sd Kutlvašrv

oddíl rozbil bolševiky u Bujinska a dne 2. srpV Tuších setkal se s ubohým zbytkem srbské divise, které velel major Blagoti. Stihl ji osud, který chystal Trockij echoslovákm. Byli na cest do Francie odzbrojeni a zaveni v Kazani. Srbové skuten spali v ty dny s noži v sevených rukou. Jakmile se doslechli o postupu echoslovák, vyrvali se z potupného zajetí a šli jim vstíc.

na

msto

—

obsadil.

Oj bylo to bratrské shledání Junácká odvaha Srb pelila se i do žil jejich pobratimc, echoslovák. Ne již s noži, ale s dobrou, poctivou zbraní, kterou jim dali echoslováci, šli dobývati msta, z nhož ped nkolika dny prchli. Tam, kde se vlévá eka Kama do Volhy, vysadila se 12. rota, aby zabezpeila pravý bok volžské flotily, která stanula 5. srpna ped Nižním Uslonm. O kus dál hrbil se .

.

.

Vrchní Uslo a na úpatí obou vrch se krily vísky. Mezi pahorky, ležícími na pravém behu Volhy, jak obrovský velbloudí hbet, táhl se zvlnný kraj plný roklí a lesík. Tam nkde ležela vesnice Vorobjevka, z níž se táhla silnice k pístavu Kljuiši a o kus dále vesnice Spasskoje Mork-

270

U

Vrch. Uslon, práv vaši, odkud šla silnice do Svijažska. proti Kazani, ohýbala se Volha širokým obloukem takka Asi 30 kilometr nad v pravém úhlu ze západu na jih.

—

Uslonm

železniní Romanovský most. Dunivý výbuch rozvíil lehkou clonu par, která se válela nad hladinou. V ržovém oparu jasného srpnového dne, zvedala se vpravo velká kazaská pevnost, tpytily se zlaté bán chrámových vží, noily se ze zelen zahrad bílé kláŠtíhlé minarety zdály šterní zdi a shluk nízkých domk se sahati až k nebi a nad spletí ulic vyrstaly mohutné budovy škol, bank a palác. Celý ten obraz s bledmodrým rámcem kazaského nebe, tvoil uchvacující obraz, pipoVrch.

je

.

.

.

mínající nádhernou kulisu z orientální pohádky. Na palub „Karamzina" byla hlava na hlav. Když se vyhoupla z par první, slabá tucha kazaských bání, Štpánov zahrajte," volal na hudebrebjata nevydržel. „Nuka ." jaká rozkoš. Jaký slavný okamžik níky. „Vot Slzy mu vyhrkly z oí a jal se objímati Lebedva, který dojat zíral na vysnné msto. Nad píHudba hraje Hoši zírají k pahorkm Na stavem u Niž. Uslon, trhá se malý obláek dýmu pahorku samém vybuchuje granát ... Za mstem vpravo dýmají vysoké tovární komíny továrny na stelný prach. jihu severu táhne se širá, vlnitá plá... Árské pole... se vine z msta had bílé silnice ke kamskému pístavu Laiševu, který nedávno zabral Kutlvašr. Ke behu pod Niž. Uslonm piráží jeden z parník. Asi 30 jezdc Šafránková oddílu vyvádí kon na beh, nasedá a rozdluje se ve skupiny. Jedna hrstka jede k západu a s šavlemi v pstech rozhání prchající rudou baterii u Vorobjevky a zajímá dla Zárove vyráží i oboz. Druhá hrstka žene se na sever Propluly kazaským „dlová lodice" po Volze vzhru Kaza pístavem, zahnuly kol Vrch. Uslon na západ užasla ztrnulá.

—

—

—

.

.

.

.

.

.

.

—

.

K

K

dv

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

ŠtpáŠvec stojí zamyšlen na palub „Karamzina" nov už radostí nepláe. Jen skytá, pemožen vodkou v kabin Vedle Ševe stojí Lebedv. Oba nepokojn naslouchají. Ach, zdá se jim, že slyší táhlý, temný hluk sirén. Nezachvly se to zvony? Nepraskají to výstely? Ó te .

.

.

—

.

.

.

—

271

Šest tisíc ozbrojených a zuí už ve mst zmatek pipravených nepátel bolševického režimu vyítilo se Ozývají se rány. Však co to? Ach, Zuí boj z podzemí to letí sl, „dlová lodice" zpt a stely rudých obránc Jinak se v Kazani zavrtávají se jim do pytl s pískem

jist

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,

nic nehnulo!

A druhý den, Kaza padla

.

6. .

srpna, bylo nutno dobývati

Kaza.

.

Ne však pevratem ruských

patriot, jak sliboval Leonid kazaští poslové, ale krví echoslovák a Srb. Ohromná koist padla jim do rukou. V kazaské pevnosti uvázl celý lotyšský pluk. Na 800 zajatc Na sta dl a kulomet, 100 nákladních lodí i se zbožím, 11 vlak s náboji a potravinami, ohromné vojenské skladišt pro lOOtisícovou armádu a státní zlatý poklad, který byl odevzdán samaské vlád. Rudá armáda prchala, zanechávajíc na silnicích dla, oboz i polní kuchyn. V Nižním Novgorod a

jiní

.

sovty

.

.

balily zavazadla, ve Vjatce

i Jaroslavi hrozilo povstání. byla panika Zato v Kazani byla sláva nesmírná Najednou se objevovalo ne 6000, ale deset tisíc mladých, statných a energických bolševismu. Nikde tak slavn neznly zvony jako v Kazani. Nikde nebylo tolik jásotu a nadšení. Co to všechno bylo v Penze, Syzrani, Samae, Snad

V Moskv

.

.

.

——

odprc

Uf

— —

—

—

v Samae Simbirsku Ale ne. Nikde nebylo tolik závratné radosti a odhodlání jako v tomto mst. A nikde tak nehostili echoslováky jako zde. Doosvoboditele brovolci jsou šastni Zapomínají na to, že všechny ty tisíce mladých lidí, skrývali se ve sklepích a nechali je dobývati Kaza. Po ulicích spchají již ruští dstojníci do narychlo organisovaných štáb. Již se tvoí první roty. Pijdou celé prapory, pluky. Vždy je v Kazani jen bývalých dstojník na 4000. A pak Na východ již Gajda dobyl bajkalské tunely. Vladivostotí se blíží k jeho pedvoji. Jak to dlouho trvati a všechno se to pevalí sem na západ. A pak Spojenci! Eh, kdoví, jestli je budou vbec potebovat! Brati se usmívají. Jen Ševcovi njak zmizel jemný úsmv z tváe a jas z oí. Ten první dojem ped Kázaní, nechce .

.

—

.

—

.

mže

—

2T2

.

.

—

"

—

A nechali sejíti s duše. Ani se nikdo nehnul. Štpánov dobývati msto echoslovákm. A pak jaká hanba. Radost a opojení viselo nad Opilý Štpánov Kázaní. Ale brati mnoho z té slávy a z tch dobrot ani neužili. Bylo nutno vystaviti tolik hlídek, bylo nutno obsaditi tolik strategicky dležitých bod, všechny pístupy k Diviše by nestaila zastu. Kazaský rayon byl rozlehlý. jistiti obsazené území. A echoslovák se Srby i Kappelem byl tak slabý pluk Tam, kde mla býti rota, zasedla v zákopech slabá eta, tam, kde bylo teba alespo praporu, zalehla rota V pístave je živo. K nábeží, u nhož se houpá „Karamzin" pijíždjí izvozíci. Z povozek vyskakují dstojníci, zástupci mstské rady, rzných korporací, lenové Plufrancouzské mise. V salonku na parolodi je porada kovník Štpánov se tváí jako Napoleon. S blahosklonným úsmvem pijímá blahopání generála Romanovského, který se pedstavuje jako velitel kazaského okruhu. ." míní Lebedv. „Je „Gaspada nepítel je rozehnán nutno rozvíjeti ihned další nástup." „Ovšem," souhlasí radostn gen. Roraanovskij. „Máme zprávy z Niž. Novgorodu. Vše je tam pipraveno. Navazujeme již spojení. Kdepak je náš kurýr?" rozhlíží se kolem Švec sebou nepokojn trhnul. Práv vstupuje

mu njak

——

—

—

m-

—

ádn

.

.

.

—

.

.

.

.

—

.

.

.

.

—

.

.

.

Leonid „Nus' zde je," vítal ho generál. „Maladc náš Pojede do Nižního Novgorodu navázati styky s bílými orga.

.

.

—

—

.

.

.

nisacemi." Švec, který objal dojat Leonida, vytrhl se z jeho objetí jakoby uštknut. „Pánové, dovolte," ekl rozilen, „není to trochu pekotné, rozvíjeti již nyní plány na další operace? Máme co udržeti

Kaza

.

.

."

„Ach, poruík," stihl ho kosým pohledem generál, „jaká malodušnost. V Niž. Novgorod je vše pipraveno „Jako v Kazani?" šlehl Romanovského Švec. „Se silami, ." jež zde máme k disposici, je další postup vylouen „Do trnácti máme ve zbrani dvacet tisíc branc," ekl hrd gen. Romanovskij.

— .

.

dn

Plukovník Švec

18

27«$

„Kappel se vrací do Simbirska," upozoroval pluk. Štpá." nov, „pro nové doplnní. Je tam 2000 voják „Dobrá až budou zde," ekl jen Švec. „Monsieurs," ozval se pedstavitel francouzské mise, kapitán Bord, „dovolte, abych vám peetl radostnou zprávu." A vytáhnuv z aktovky telegram z Omska, etl: „Spojenecká vojska vystupují z lodí ve Vladivostoku; po magistrále k Volze jede dvacet vlakíi Japonc; a zástupce Francie žádá echoslováky, aby rozšíili svj nástup." „Cest toute," dodal se spokojenou tváí, podávaje tele-

—

.

.

gram

gen. Romanovskému. Poruík Švec se záhadn usmíval. „Jakže? Vy nevíte?" obrátil se k

nmu

kap. Bord. „Šlechetná Francie nikdy nezradí daného slova, ona vyplní slib Spojenecká vojska budou v Kázaní za 7 až 10 dní."

—

„Mohu ješt

dodati," ekl rychle gen. Romanovskij, chtje kap. Bordovi zavditi, „že došla zpráva z Vologdy, že byla vzata Angliany." „Pánové, to jsou zprávy jist potšitelné," ekl Švec. „Ale nevím, že by spojenci mohli sem doraziti tak brzy. Nutno se upevniti naped zde v Kázaní." Pak se obrátil k Leonidovi. „Lóa," ekl mu zasteným hlasem, skoro jako by ho prosil, „nejezdi do Novgorodu se

úedn

patrn

—

je to fantasie." ." perušil ho kap. Bord, „je na„Dovolte, monsieur prosto nutno aby tam jel Konsul mé zem v Nižním má instrukce spojeneckých zástupc z Vologdy pro samaskou vládu." ." ekl „Ano vzal jsem na sebe tento dležitý úkol ." i Leonid. „Musím ho splniti Švec se na nho dlouze podíval „Máš pravdu," ekl po chvíli, „šastnou cestu. A zstaneš-li živ a vrátíš se jednou do Jekatrinodaru nuže jdi," ekl prudce, nedokoniv první myšlenku a stiskl mu pevn ruku na roz.

.

—

—

.

.

—

.

.

louenou. Nepítel jako by

.

.

.

.

.

.

—

mst

zakypla V se byl propadl. práce. Dobrovolci plni ekali, až se zanou na front objevovati mladé oddíly národní ruské armády. Avšak 10. srpna objevili se náhle rudí ped Niž. Uslonm. „Kulti-

dvry

274

"

hrav

—

Ale od toho dne se zaala kaZatím co Kaza ješt oslavovala své osvobození, a ve štábech pemýšleli o organisaci obrany msta, Moskva vysílala k ní své rudé pluky. Ne již vycviené pluky rudé narychlo sehnané bandy, ale armády. Konila již zálesácká vojna proti partisánm, zaínala válka sl. vojska s pravidelnou ruskou rudou armádou. K pístavu jde tiše, jaksi soustedn 10. rota. Je noc asi 120 muž. S ní jde i kazaský dstojnický „prapor" V pístavu dýmá již Všech dohromady je na dv st. parník, který je má pevézti na druhý beh k Vrch. Usloni. Rudí se znovu objevili a obsadili ves Spasské Morkvaši. Kovator" je

zaská

sláva

odrazil.

mniti v

tragedii.

ádn

.

.

—

.

—

lik je jich?

Nikdo

Od msta

nevdl

.

.

—

.

njaké opilé hulákání Práv ped jedna z noních místností hlouek nkolika

je slyšeti

chvílí vyplivla

na chodník. Jsou to ruští dstojníci. Blíží se k pístavu ." ve jeden z nich, vysoký a „Rebjata, ej rebjata holohlavý, „které roty?" Nikdo neodpovídá. Vojáci posupn mlí. „Maladci," hýká dstojník opilý pod obraz. Je to velitel simbirsko-kazaské fronty, plukovník Štpánov, „vy nepítele zaženete jak zaženete, job jejich oj „Nastoupit," kií zlobn eskoslovenský dstojník. Štpánovi druzi snaží se ho odtáhnouti pry. lidí

.

.

—

.

.

.

—

— —

má

—

Hoši spchají na lo. Zamraení, št nedávným bojem u Niž. Uslon

„Vidli

jste ho,

Pknej

velitel

„Nu,

vidíte,"

.

Jank pivedlo

.

mn —

—

rozespalí, a znavení je-

a bdním na hlídkách. bagána?" mrueli, „je vožralej jako kanec.

."

ekl nkdo. „A když ho tehdy v

Uf

našemu ešelonu,

po

zase k

byli jste

pár

nm

všichni jako blázni. Objímal vás, líbal se s vámi ... a dstojníci se k obraceli zády. A my jsme jim to mli ." ješt za zlé „No jo spletli jsme se v nm, jen co je pravda," vzdy." chali dobrovolci. „Ešt, že je tu Švec ." namítl nkdo, „Taky nedal na Stpanova dopustit „te ho to asi žere ." „Vono ho žere víc vcí " ekl jeden starší bratr. „Po-

nmu

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

275

Kazace ." mrskl okem po ruském od„Ty maj' fládru. A to je všechno, co se až dosud pihlásilo ze 4000 dstojník, co se jich tu fláká po ulicích..." dívejte se na ty

.

.

dílu.

Lo

pirazila ke

behu

ledni 9. a 11. rotou,

...

A

po po25 jezdci, mlálotyšským plukm

ta hrstka, zesílená

Pikrylovou

baterií a

po 4 dny ve dne v noci proti tem 3000 muž, 10 dl a 500 jezdc. Nebylo smny, nebylo odpoinku. Ba nebylo ani žádného jídla. A jejich ady ídly Když konen nepítele zahnali, vraceli se zmueni a vysíleni bez 5 mrtvých bratí a s 36 rannými. tila se

v

síle

—

.

n

V mst

vyhlásili mobilisaci.

.

.

Hlouky

lidí stojí

ped pk-

vymalovanými plakáty, vyzývajícími ke vstupu do vojska. Mladíci v studentských furážkách, úedníci, drobná inteligence, mchatí kupci, izvozíci, dlníci. Ze zarudlých oí nkterých tená zírá únava z nevyspalých nocí. Jiným z nich hledí nesmírná nuda. Mladí dlníci tou plakáty s posupnými tváemi a se skrytým úsmškem. Jakýsi Tataín dotýká se kteréhosi tenáe.

—

„Slyš, tovaryš

— ítaj

nahlas

— my

negramotní," žadoní.

Mladík te.

—

." pokyvuje hlavou Tataín. „Na „Nu ták mobilisácia to? Proti komu? Co se vlastn dje?" „Den jsi prospal, Machometáne ." vrel kdosi. „Vojna... Bolševiky nutno svrhnout Ve vojn s Nmcem pokraovat." .

.

.

—

.

.

.

.

„Bolševiky svrhnout chápu," drbal se Tatar za uchem, i svrhnem. Hrstka je jich prochvost a všichni jsme ." proti nim. Ale Nmce? Nevidt ho jaksi „Snad ho nechceš mít na šíji hlupáku," smál se njaký inovník. „Dost je Lotyš, a všech tch sobáich mord, které nad námi vládnou ." ." „A Cechi ... to jak s nimi? Také vládnout chtjí

—

„nu

—

.

.

ían, Maar

—

ekl

kdosi. „Ach, ty skatina," smáli se lidé, „proti

.

—

.

.

Nmcm

.

bojují,

." na rodinu chtjí ." liboval si jakýsi býv. dstojník, „zdórovo „Maladci bolševikm naklepali u Morkvaši." „A tys tam byl?" ušklíbl se jakýsi dlník. „V štáb pracuji. ." ohlédl se na nho dstojník nepátelsky. .

.

.

.

.

276

„v štáb

—"

ohrnul nos dlník. „Známo, kolik vás ve štábech a kolik na front. Tam jen prostý lovk je dobrý. Bij se

.

.

."

není,"

.

.

.

ty, jak vidím, nedvru ševiky sympatisuješ, á?"

Ale

„Bolševik

„Snad

nichž vám nic noci pracuji. tento. Snad v nitru i s bol-

nos nesute ve vci, po ekl oste dstojník. „Já v štábu dny

„Vy, sudar moj

je to

—

—

.

.

.

.

Bohu," zahoukl jakýsi tlustý kupec.

jej

tajný špion „Vzít ho ve štáb i

.

i

."

s ním," zvolalo nkolik hlas. „Dovolte, gaspada," bránil se dlník. „V porochovém závod pracuji. Jsem len soc. revoluní strany proti." bolševické. Každý zná „Drž hubu sobáí synu," udeil ho nkdo do tváe. ." „Ukážem my ti stranu job tvoju A vlekli ho ke štábu „Vot bolševického špiona vedeme," vrazila tlupa do sín, v níž byl Lebedv se Stpanovem práv v dležitém rozhovoru. „Nemáme as " nevrle se otoil Lebedv. " rozkikl se Štpánov. „Dlejte „Jaké ciráty s ortem ." si s ním, co chcete

—

mn

—

.

.

—

—

zavyl.

ma

.

.

.

.

.

—

.

Dav

.

.

.

— —

.

Duté údery zadunly. „Hadi

Christa, lidé

—

'* zaúpl nešastník. „Bijte prašivce vala rozvášnná smeka. Nkolik zamraených postav nenávistn hledlo na bsnící dav, který rozdupával nebohou hromadu masa a kostí. „Merzavci," šeptali si se zaatými pstmi. „Zútujeme s ni." mi jej Bohu Jen až bude Kaza zase Radji nedomyslili a plížili se pry. Poruík Švec naídil zkrátiti frontu až k Vorobjevce. Na pravém behu byl njaký as klid Ale zato se nepítel shlukl na levém behu, kde stáli Srbové a obsadil blízkou ves Suchou Rjeku. Blagotiv srbský prapor a

smilujte

se,"

—

—

—

.

.

.

.

.

Sešinova rota, celkem asi 300 lidí, vyhání rudé z vesnice a ti dny je žene až k Romanovskému mostu. Rudí ustupují, ale k mostu již podjíždjí jim posily. U Zeleného dolu se zastavují a je jich už 3000. Jako lvi se vrhají Srbové a eši na jejich zákopy. Musí se za každou cenu zmocniti

—

377

Kaza od nepítele a znemožnili mu sem posily. V krvavém boji však padá major Blagoti a smrteln rann klesá praporík Sešin. Útoníci jsou zdrceni jejich útoná síla je podlomena. Ustupují až k Osinovu Srbové jsou z boj vyádni Bez Blagotie jsou jako bez duše Boje trochu ztichly. Krev nkolik dn netee. Z msta zaléhá k hochm do zákop kvílení houslí a kytary. Z jakéhosi pedmstského kabaku (výep) vrní harmuška a je slyšeti hrubý ženský hlas, který výskal známou odrhomostu, aby odízli

stále posílati

— .

.

.

.

.

.

.

.

.

vaku.

„Noka já

tomnaja

— bojusja

provodí meja ó Marusja." Chraplivý chór mužských hlas vpadl do této melodie. Hoši na front nespí, nemají chvilky, aby se pevlékli, nemají asu se umýti, ba skoro ani, aby se klidn trochu najedli. Kuchyn nefungují Studená strava jim kazí žaludky. Necítí nervy, ale jakási bolestivá vlákna chvjí se jim v mase. Nepátelské lodice se odvažují až Sovtský aeroplán shazuje Trockého letáky, že k mstu „kruh ervených kol Kázan již se stahuje". Mrana stel snažila se probíti jeho kídla, dalekonosná dla bijí po nepátelských lodicích. Na terase ped soborem, který se tyí k nebi na behu eky, stojí denn zástupy lidí. Jiné se kupí na malém námstí

ádn

.

.

.

.

.

.

ped kazaskou

pevností. Jsou to vážní, blahobytní majetpoožilé matrony, ženy z lidu, dlníci v umounných kazajkách, studenti s dvaty pod rukou, dstojníci i prostí vojáci. Nkterý z dstojník dívá se binoklem Sleduje výstel, obláek dýmu, sloup hlíny, níci

dom

.

i

obchod,

a

.

.

—

proud vystíknuvší vody z eky Vykládá kde stojí echoslováci kde je posice rudých, diváci sledují pozorživé výklady Zejm se znamenit baví. Ozve se výkik, vtip, zahlaholí smích A zatím na front bolí hochm oi nevyspáním, zmítá

n

—

.

—

.

2T8

.

.

.

.

jimi horeka a teští jim nervy. štábech a zábavních s binokly, ve

tyi

dstojník

tisíce

místnostech,

spousty

mladých inteligent s dvaty pod rukou ani nenapadá, že by ti nebozí chlapci potebovali tolik smnu a odpoinek.

V

polovici srpna

konen

pijíždí

posila

.

.

.

Ti

roty

Káv

praporu druhého pluku s poruíkem Hasalem a oddíl s nkolika dly. Rudým pibyli tisíce! Znovu se pokouší 22. rota s posilou o vzetí Romanovského mostu, ale bez úspchu. Zatím pravé kídlo rudých dotklo se až Volhy, obsadilo pístav Matušino, jižn od Niž, Uslon a perušilo tak spojení kazaských obránc se Simbirskem a Samarou. Rudí usilují zmocniti se za každou cenu pravého behu Volhy, ovládajícího Kaza. Avšak to neznamená, že na levém behu byl klid. Na árském poli se bije asi 600 lidí. Co echoslováci získají, to ruské nevycviené oddíly pouštjí 1.

rukou. 19. srpna útoí znovu Hasalovy ti roty na Romanovský most. oddíl mizí v týlu nepítele Jako by se propadl v kraji, který má obsazeno pl tvrtá tisíce rudých. z

Káv Káv prapor

v

.

je

odražen pesilou. oddíl

—

.

.

pokládán již za ztracený, Hasalv útok je A tu jakoby zázrakem se objevuje Ká-

a rudí jsou poraženi.

Ranných

i nemocných pibývá Nkolik bratí zepístave kotvící nemocniní parníky „Samara" a „Syn" jsou již peplnny, A stále k nim podjíždjí lodice, pivážející nové ranné. Do hukotu stroj a syících kotl, do šumu pístavního ruchu zaléhají stony ranných. Poruík Švec je všude. Chvíli ídí boj na pravém, chvíli zase na levém behu, Stpanova již není vidt Nyní zuí už kolik dní boj na pravém behu. „Na vesnici Vorobjevku nastupují v hustých adách ervení," hlásí 23. srpna Švec do kazaského štábu. „Síly jejich jsou daleko vtší, takže mne nutno užíti posledních

šílelo,

—V

.

.

.

,

,

,

reserv." je pi nejmenším desetkrát více nežli našich," den nato. „Naše linie jsou ídké jako potrhaná sí Stav zoufalý Nevím, udržím-li se ješt den pi hrozné únav, lidí, kteí nespí a nejedí."

„ervených

hlásí

.

.

.

.

.

.

279

„Nutn

." telefonuje 25. srpna. potebuji kulometík Ale v ten den asi dlouho nedostane telegram do rukou ani Štpánov, ani gen. Romanovskij. V ten den na pekrásném závodním poli u Kázan uspoádali si Kazaci koské dostihy Hudba vesele hraje, na stožárech vlají prapory, na tribunách v slunci se pestí jako kvítí ženské toalety, nad závodištm se vznáší parfum, smíšená s pachem koského trusu a hlíny. Potlesk vítzný jásot Lóže jsou nabity Celý kazaský štáb, tucet štáb tísní se v nich V ochozech masy, lid. I dlnictvo a kazaští statení dobrovolci, nepospíchající nijak s výcvikem. I lid chce míti svou zábavu Nyní sleduje s buržoasií do.

.

.

.

.

vn

—

—

—

.

.

stihy,

nebo

veer

a

.

.

.

.

mítinguje, má-li

s

ní

jíti

proti

pitisknout radji ke zdi. Veer pichází jakýsi dobrovolec na frontu

již stí,

ji

bolševikm

—

Vlastn

jen troska dobrovolce, vyhublá, zmuená. Tese se zlove které je cítit skoro bezmocný plá, vykládá bratrm,

mst

co se dje ve „A tak jsem dneska, kluci, v duchu prosil vo pár facek," koní své vyprávní. „Koho?" smjí se brati. „Vodiku," ekl bratr. „Víte, jak sme mu nadávali, když nás zrazoval od tohodle kazaskýho dobrodružství? A von .

.

.

ml,

zdá se, pravdu!" Všichni se zamyslili

„Naše

artilerie

„Vbec

.

.

.

mlí," volá Švec do .

ádí

štábu.

zatím co naše nemá ná." hlásí znovu ke konci srpna. boj. Stav je zoufalý Ve skladištích je náboj pro milionovou armádu. Vždy Kaza byla jedna z draích hnízd svtové války. Zde byly shromáždny nesmírné zásoby, které pi jarní ofensiv, pipravované na 17. rok, mly býti vrženy na frontu. Byly to pohádkové zásoby od zbraní a náboj až k šatstvu a obilí. Nepátel pibývalo jako much ady echoslovák ídly. Posily, které jim posílal kazaský štáb, vzbuzovaly jen útrpný úsmv nebo zlost. Byly to roty mladých hoch, Baškyr a Tatan°i, necviené a špatn obleené, chvjící se strachem pi prvním výstelu. Dstojnické oddíly tály a nové nepicházely. Sedm, deset dávno uplynulo a jejich artilerie

zle,

.

—

dn

280

—

ani o spojencích jak sliboval francouzský kapitán Bord se pomalu mnila potuchy. Nálada v Drahota stoupala. Mezi dlnictvem se vzmáhala bolševická agitace.

mst

.

.

.

Na mítingy svolávané soc. revolucionái a esdeky chodilo stále mén poslucha. Dne 3. záí vypukla vzpoura v zá-

vod

na stelný prach. Vzpoura byla potlaena, ale posádka na levém behu musila nyní vystavovati stráže dopedu i v týlu. To byly už píznaky konce nebo nepítel

—

.

stále více svíral

.

.

Kaza.

Jediná nadje byl Kappel, který se vrátil do Simbirska, aby tam doplnil svj oddíl a táhl nyní s 2000 muži, 14 dly a 300 jezdci ke Kázaní. Po celou tu dobu vedl Švec osobn zoufalou obranu msta Všechno leželo na jeho bedrech. Štpánov se již o 1. pluk nestaral. V tu dobu je Švec jmenován plukovníkem a ti dny nato velitelem 1. pluku. Dstojníci jsou rozradostnní Posílají mu blahopání Brati pijímají toto jmenování s melancholickými úsmvy. ." mínili nkteí, „možná, že „To se mlo stát už dív jsme tu už nebyli." „Vbec by se nebylo táhlo do tyhle blbý Kázan," tvrdil .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

„kdyby byl místo Stpanova velitelem Švec." ." „Však on nás Švec teka odtud vyvede

kdosi,

.

li

druzí

.

.

dviv

.

íka-

.

dn

Konen jednoho dne klesá na „Karamzin", kde uléhá a spí bohatýrským spánkem po celých 48 hodin. Nikdo se ho neodvažuje buditi Když se probouzí z posilujícího spánku, dovídá se neuvitelnou zvst. Kappel, který se pokusil hlubokým obchvatem zmocniti se Romanovského mostu, byl úpln rozbit a ustoupil na jih. Tím byl zpeetn i osud pravého behu a Švec pod nesmírnou pevahou nepítele stahuje své zdecimované ásti do Kázan a chystá se k ústupu. Je zván do štábu ... Je tam gen. Romanovskij, Štpánov, plukovník Lebedv, dr. Grigorjev, Savinkov „Alespo den, rádi Boga, ješt držte se svými echy posice," prosí úpnliv Ševe. „Jedná se o evakuaci msta, Švec nespí už kolik

vysílen

a

je

nucen .

.

.

.

.

jíti

.

.

.

.

hlavn ranných." Švec souhlasil.

281

nmu

„Brate plukovníku," picházejí k tu už jen k vli tob!"

zamraení

„my jsme „Dobe,

hoši, vím vám," odpovídá jim Švec a svým pohledem, „musíme však odejíti odtud se

hoši,

hladí je ctí.

Ne-

jako baby. Dávám vám slovo, že zítra v 7 hodin v noci opustíme toto prokleté msto." Ráno gen. Romanovskij kamsi ujel ... a místo nho pišel do štábu kazaský starosta. Zase volali Ševe. golubík," prosili ho, „neodcházejte „Rádi Boga Vysíláme na frontu všechny mobilisované síly smniti echoslováky. Vyhlašujeme novou všeobecnou mobilisaci. Oda vybijeme vrahy." dychnete, odpoinete Odešel, neslíbiv to Švec bledl a stídav ervenal ani ono ... Na frontu pišla jakási banda v civilu, lidé, kteí neumli ani držeti pušky v rukou. Pišli jacísi chlapi, kteí si íkali kontrarozvdíci, a kteí prohlašovali, že mají „ujednáno" válit jen 5 dn. Pišla individua, která nadávala na echoslováky. Kdyby prý sem nebyli lezli, nemuseli nyní chodit na frontu.

uteeme pece

—

.

.

.

—

.

.

.

„Tohle že je smna?" žasli hoši. „Vždy to jsou zbablci nebo vyložení zrádci. Pi prvním výstelu pustí rudé do

msta." „Co je se slíbenou evakuací?" bouili druzí. „Dnes v noci Vždy nám to Švec sme mli vocu vytáhnout paty

—

ekl." „Furt jen samý sliby," chytali se tchto slov jiní. „Každý spojenci Aby nás nás lakuje Naše vedení, Rusové tak zaal houpat už i Švec." Na árském poli rudí prorvali frontu obránc. Švec je konen nucen stáhnouti své síly z pravého behu do .

.

—

.

msta. Už ani Ševe

.

.

.

Sami lezou za ním. Pichází nevolají francouzský kapitán Bord, pichází deputace mstské rady .. Všichni lítají jako splašení a nabízejí hory doly, spirt, jídlo, kuivo K veeru bijí nepátelské lodice do Ve msta. Panika Po silnicích již se trousí uprchlíci Dvee se otvírají a vchází pluštábu se zoufale radí. kovník Švec. .

.

.

.

—

„Pánové

2S2

.

— marná

.

.

—

slova,"

—

ekl vážn. „Opouštím Kaza."

"

„Jakže?" osmlil se zvolati jedin léka dr. Grigorjev. naše nemocné a ranné na mi„Chcete zanechati v lost a nemilost nepíteli? Což je možno je za noc vyvézti?" postarat už dávno. Což nebylo již „Mohli jste se o 7. záí rozhodnuto o opuštní Kázan?" úsen odsekl Švec. „Berete si na svdomí, plukovníku, masakr, který tu nastane?" ptal se Ševe bledý Savinkov. nejsem odpovden za své lidi," vybuchl „V první Švec, „a za takové msto, jako je Kaza, nedopustím, abych zniil poslední zbytky svých zmuených, zdecimovaných lidí. Bože mj, což nechápete, jaký zloin jste tu, pánové, páchali? Celý msíc jste prospali, prospali jste Kaza a možná, celý svj boj. Vy že jste chtli dobýti Moskvy? Vy že jste chtli obroditi Rus? Sami jste zdemoralisovali lidi i vojsko. V dob, kdy se mlo jednat o úpornou obranu Kázan, poádali jste si dostihy, hýili jste v šantánech, rozhazovali Což toho nejsou plny vaše jste peníze jako smetí. Ano noviny? A moji hoši spali na polích, v dešti, v neustálém nervovém naptí a prolévali svou krev. Kaza nelze udržet. Ten tisíc ozbrojenc, který jste v poslední okamžik vrhli na frontu, hladovýcli a panicky naladných, situaci ješt

mst

n

ad

—

zhoršilo.

Opouštím

Kaza

.

.

.

Bude

to tragedie,

ovšem

mn

.

.

.

posíláte Zstal-li bych však déle a ekal na posily jaké vy a jaké mi posílají ze Samary, byla by to katastrofa Prudká slova nebohého Ševe Všichni svsili hlavy. jako eavé uhlí. padala na Tu noc vyvedl Švec své hochy z Kázan, tlstup po Volze byl nemožný, nebo bolševici mli již pístav z jihu v rukou. Kazaští bohái již msto dávno opustili. Hlouky bílých obránc prchaly v nepoádku temnem ulic. Z dom, na jichž zdech ješt visely erstvé plakáty kazaského štábu, oznamující, že „postavení Kázan ješt nikdy nebylo tak pevné, jako dnes" a že „ohromné síly echoslovák blíží se ke Kazani", vybíhali poloobleení muži a ženy

—

n

—

—

v nedbalkách. že opouštíte Kaza?" „Je to pravda, páni echoslováci pletli se do ad voják a mezi jezdce. „Krista rádi Spasi gospodi Ijudi tvoja," kižovali se, když slyšeli zlostné odpovdi. Vojáci jdou a co chvíli za-

—

—

383

kopnou

o odhozenou pušku, které se válí na ulicích jako díví. Chaos je stále vtší. Jako švábi vylézají noví a noví

lidé z

dom.

—

„Požálujsta

gaspada

—

—

echi

to

je

pravda?"

Brati zatínají zuby. Ne soucitem, ale vztekem. Z njaké noní špeluky vybíhá nkolik dstojník Jeden z nich chytá jednoho z dobrovolc za pušku.

„Navrno,

jen

eto

peregrupirovka

(peskupení),

.

.

.

eh?"

blebtá opile.

„Sraz ho na zem, pacholka

Ten

.

.

."

mruí

vedle jdoucí do-

prudkým úderem do. prsou odstrí. „Eh, merzávec. .'" zaštkne opilec, ale rychle mizí ve tm. Kolem brí mohutné panské koáry, lehké pryky, izvozíci, selské povozky. Všechny naplnny vším možným

brovolec.

opilce .

—

harampátím

Skín,

klece s papoušky, peiny, balalajky, na hromadách tchto vcí v peinách krí se ženy s klobouky na hlavách Den se probouzí A první svit slunce zastal tento valící se proud, pšky i na vozech, smující k Laiševu, pístavu na Kam, odkud bylo možno ješt prchnouti po lodích. Tam se uchýlila také eskoslovenská volžská flotila, vyvážející vtšinou jen ne.

.

.

nádobí, obrazy.

—A

.

.

.

.

.

.

—

mocné

a

ranné.

Ostatní pochodovali pšky do stanice Nurlatu na volžskobugulminské dráze, kde uzeli konen opt své tplušky, které po šest nedl nevidli. Byli zase „doma" ... A temné, zaazené tplušky pipadaly jim jako nejskvlejší a nejpohodlnjší salony, tvrdé pryny, na nž ukládali svá zmuená, zkehlá tla, jako nejmkí lžka. „Z tyhle tplušky už nikdo nedostane," vrel si blažen kterýsi bratr z 2. roty, „ani za zlatý prase."

—

mn

30 „Nebýt našeho plukovníka Ševe, tak sme v tý Kazani pobrati z 1. roty v Nurlatu. Oba prapory 1. pluku zde stály už tetí den, zatím co 2. chcípali do jednoho," usuzovali

284

j

ješt na nikolajevské front, jižn od Samary. zprávy. tvrtý a devátý pluk 1. pluku nestaí prý na nesmírnou rozlohu s praporem tohoto bojišt. A Samara? To prý je druhá Kaza. Samá politika, samé oslavy a bankety, štáb na štábu, ale dobroByly-li volc málo. Naproti tomu nepátel je jako písku zprávy ze Samary málo povzbudivé, picházely z východu zvsti jen potšující. Gajdova skupina už se spojila s vladivostockou. Japonské pluky již prý bojovaly po boku vladivostockých. Ve Vladivostoku jsou již francouzské a anglické oddíly. Anglický vlak s dlostelectvem již jede na západ. „Konen Nyní se tedy vrhnou jist všechny uvolnné eskoslovenské ásti z východu sem a pijedou spojenecká prapor se

bil

Tamodtud docházely nepkné

.

.

.

—

vám íkám,

já

.

.

vojska," doufali dobrovolci. V „A také Rusové snad se vzpamatují. všeruskou vládu. Pavl prý to dal dohromady."

„A

.

Uf

utvoili

koku," prohodil už po Kázaní nikdo nic ne-

že to je všechno pro

„Mn

pojednou jeden bratr. namluví."

„My

se

musíme spoléhat

Rusákama.

A

dych," íkali

—

z toho

jen na

sebe

Rusáky nechat

a

boráku pry, nkam

stranou, na vod-

jir.í.

brati hlavama. „Hele, Švec vyved z tý pekelný klidn teprve tetí kazaský díry, stojíme si tady den a už se lovku zdá, jako by ty nervový špagáty v lovku povolovaly a je hned jiná náladika." „Kluci dnes se jede," zabouchal vstový na dvee t-

voddych," kývali jó nynko ... Je to pár dn, co nás

„Jo

pkn

—

plušky. pic

„T

— —

kam?" vykikovali hoši. „Pej do Samary," kiel vstový a bžel

dál.

„Cóó?" vyrazili ze sebe dobrovolci a vyskakovali z nár. „To tam jist zase nco smrdí, že je takovej spch." „Tady máte ten voddych," vrel nkdo. „Už se zase vidím nkde na front, kde budeme ucpávat ákou díru." „Za tu ruskou svolo ani ránu," hartusili hoši. ." ozval se venku hlas nkterého d„Brati, prosím vás .

.

stojníka, „co je to za

.

.

.

kik?"

„Zas nás ženou na frontu," kieli brati.

385

~ „Kdo vám

nabulíkoval?" dijvil se užasle dstojník. ." do Samary na tradiní slavnost pinku ." vono Václava dy je

to

„Vždy jedem „A Hergot

—

„Posvícení

.

.

.

.

," volali

.

.

brati.

„Nu tak vidíte... V Samae bude slavnost. Naše plukovní slavnost. A zárove-ruskáiveejnost poádá velkou slavnost „mezinárodního sbratení slovanských národ, "vysvtloval dstojník. „No, to je tedy jiná," uklidovali se brati, „akoliv to " bratíkování „S každým jiným jo budu bratr nikdy," vrel

—

ruskejma bagánama už ne-

ale s

starší voják.

." smál se mu jiný. „Jestli se vbec z toho „Ale ml baganova ješt jednou dostáném, tak až se budeš s nimi ." louit, nebude ti dobe vokolo tla „No " zarazil se staík, „vono vlastn já na to prevítský Rusko nikdy nebudu moct zapomenout ..." a v jeho oích jako by se objevila vláha. Hoši zmlkli a veer se jelo do Samary na posvícení! Pijeli tam ráno a hned se strojili na parádu. si je pehlédl. „První divise byla první, je první a musí býti vždy první," volal k nim. Hochm se však zdálo, že jeho hlas .

.

—

.

—

.

—

eek

—

ízn,

jako jindy. Zdál se jim také njak ponení, holenku, ten starej eek," šeptali si mezi sebou. Defilírka byla jako když ady nožem uízneš. to

nezní tak bledlý.

„To

A

již

mezi starými „mazáky"

1.

pluku

šla

celá

novobranc. To už nebyly

ada nových

ty staré prapory. Když na pípraporu vyjíždla ze Simbirska do Kázan, mla 104 muže. Do Nurlatu se jich vrátilo 41! Odpoledne bylo slavné „hulání" Hoši se toulali mstem a sady ale najednou se jim njak zdálo, že ani oni, ani Rusové njak netouží po onom mezinárodním slovanském sbratení Všude išel na jakýsi chlad ... A na tváích všeho obyvatelstva bylo možno pozorovati njaký neklid. Ach takhle se na dívali poslední dny chodci na kazaských ulicích ." zastavovali je, „vy slyšeli? „Pozvolte, gaspadin ech Na front prý je zle ." „Nu, když je vás tam tak málo " ušklíbli se dobrovolci,

klad

1.

rota

1.

—

—

.

—

.

.

n n

.

—

.

.

.

.

.

„nemže

286

to být jiný

.

.

.

—

.

."

.

.

nárožích ulic hlouky lidí tli zajímavý manifest: nás Spojenci, kteí už nám pinášejí podporu, najdou sjednocenými. Kaza a Simbirsk jsou poslední úsilí nepítele, jenž je blízek pádu. Již není daleka doba, kdy na obzoru evropském se zjeví paprsky šastného míru. Více mužnosti, obané, více klidu, brati, více oddanosti a lásky k vlasti. Prohlašujeme vám, obané, že Kaza i Simbirsk budou vzaty co nejdíve zpt a opt budou v našich rukou, ale tentokráte už navždy, protože tentokráte bude Kaza vzata na rozkaz sl. vedení Tentokráte se nezastavíme ped Kázaní, ale pjdeme dále a pineseme na svých bodácích umuené matice Moskv pozdravy od Vás všech, obané, pozdravy od celého už

Na

„Nech

.

osvobozeného Ruska!" Podepsáni byli plnomocník

.

.

.

O. N. R. v

eek

Samae,

dr. Vla-

náhodou v Samae dlící správce Vojen. Odboru N. R. kapitán Medek. Brati, kteí tli toto provolání, stanuli jako pimrazeni. Bože mj Oni že mají znovu dobývati Kaza a Simbirsk? Oni že mají dobývati Moskvu? Tohle že podepsali sák, velitel povolžské fronty, gen.

.

.

a

.

—

eští lidé? Ne tohle musí býti njaký podvod. Byli by nejradji ty plakáty strhali. Vraceli se do svých tplušek jako poplašení ptáci do svých hnízd. nastalo vení, vzrušené debaty. Ve 3. praporu 1. pluku se brati usnesli dokonce na ostré resoluci a na druhý den ji odevzdali zástupci Nár. Rady v I. divisi, bratru dru Najjejich,

—

A

brtovi.

Jen v jednom voze nespí.

Nemže

... Je

je

mu

hrobové

ticho.

Plukovník Švec

dnes nesmírn tžko. Je

mu he,

než když se rozhodoval k opuštní Kázan. Hle, vyvedl bratry z toho pekla. Vyvedl je v domnní, že snad budou

njaký as klid, odpoinek. Staral se o to, aby celý pluk mohl býti soustedn, zorganisován a doplnn. V Samae se však dozvdl o zoufalém stavu svého 2. praporu, který je skoro decimován. Za msíc strašných boj na nikolajevské front ztratil prapor 3 dstojníky, a 57 muž, 6 dstojník a 200 je jich ranno a nemocno Jeho staí druhové, poruík Lysák a praporík Tikal jsou tžce ranni Jeden praporík, Krbeek, zešílel ... Co z toho míti

tém

.

.

.

.

.

.

287

nešastného praporu zbude? Místo odpoinku musí nyní hnáti své hochy, kteí se ješt nevzpamatovali z Kázané, na pomoc krvácejícím bratím. „Samaru to ovšem nezachrání," usmál se hoce. „Vyvedl jsem však hochy z Kázan, vyvedu i svj druhý prapor." Na druhý den, kdy nálada mezi bratry byla stále neklidnjší a když už se všeobecn vdlo, že nikolajevská fronta praská, nechal plukovník Švec nastoupiti na nádraží oba prapory. Jen tak do houfu. Dobrovolci byli zvdaví, co jim asi poví. Pišel bledý a s vpadlými tváemi. Až se ho zhrozili. Teprve dnes si všimli, jak je pepadlý a že toho patrn má stejn dost jako oni. Švec se s nimi pozdravil a pehlédl dlouhým pohledem celý houf. Starší Ševcovi vojáci

—

znali ten pohled. Byl teplý a jasný, ale v jeho hloubce jako by se skrývala vláha.

„Brati," zaal prost, „vím co vás trápí. Uznávám vaši duševní i tlesnou únavu ale musíte míti ješt trplivost. Chápu vaše rozilení, když vidíte kolem sebe ten zmatek a

—

m

Vte

nepochopení ruského lidu. mn, že i to bolí Ale nesmíte se dáti strhnouti k nerozvážnostem. Musíte zachovati klid. Náš druhý prapor a tvrtý prapor jsou v nebezpeí. Na belebejské front jsou tísnni nepítelem. .

.

.

—

Vy

jste již

a já

vím,

v bezpeí že ho

.

.

.

Máte-li však

— pijdete

máte

cit

pro své bratry

jim, bude-li toho

—

teba,

na pomoc. Mohu se na vás spolehnout?" Tohle byla otázka Jak by mohli opustiti své bratry? Jak by se mohli zproneviti zásad eskoslovenských dobrovolc: „jeden za všechny a všichni za jednoho," myslili si staí vojáci. „Tak, už je to tady Místo oddychu nové boje," myslili si druzí. Ale pece jen odpovdli plukovníku Ševcovi sborem: „Spolehni se!" Pravda, nebyli to všichni, kteí to slibovali, ale plukovník Švec mohl býti spokojen. „Dkuji vám, hoši," ekl vele. „Nejde již o žádné výboje," dodal pak trochu trpce. „Jde jen o umožnní estného ústupu našich druh. Bute ujištni," ekl pak zvýšeným hlasem, „že mou snahou je, aby již ani jeden váš život nepišel nazmar, a že jakmile to jen trochu situace umožní, .

.

.

—

288

—

.

se o to, abychom byli smnni a posláni na zasloužený odpoinek. Zdar!" Hromové „zdar" otáslo vzduchem a tentokráte snad nebylo bratra, který by nebyl vykikl své „zdar** upímn. za tímhle Všichni byli uklidnní a jaksi pohnutí. Auo pjdou všude. Ješt téže noci odjeli do Lipjag. velitelem byl Na cest slyšeli o zuivém boji u Marievky, v

postarám

—

—

nmž

praporu Beránek tžce rann do bicha. Dlníci v známých závodech v Ivašenkov se vzbouili. Ti, kteí se kdysi objímali s Ceckem. Železniái prý sabotují doželezpravu sl. vlak. Došlo již k srážkám vlak. Ach niái? Ti, kteí se na jae postavili první po jejich bok? Ti, že jdou nyní proti nim? Pro? Švec naídil, aby 1. a 2. rota jela do Ivašenkova. Ostatní roty šli ke Kamennému Brodu, kde bolševici ohrožovali tra k Syzrani. Ustup druhému praporu byl zabezpeen. velitel

—

Nikolajevská fronta se likviduje ... Po pekotné evakuaci Ivašenkova jedou hoši zpt do Samary. odjíždí do Bugulmy, kde v adách vojska Generál propuká nespokojenost Tra je zatarasena bženeckými vlaky a ostelována bolševiky. Každé chvíle hrozí napadení zezadu i z boku. Ešelony se stží pohybují dopedu. Roste panika. Nejrznjší povsti letí od vlaku k vlaku. Voják za Samaru. se zmociíuje snaha dostat se jen kupedu Nkde vojáci odcházejí samovoln z posice pímo do Samary. V té dob je vržena na bedra Ševe starost o celou I. divisi a evakuaci Samary. Švec pijímá pokorn ten kíž, ekovi v srdci cítí trpkost Ale nebohému ekovi se nevede lip. Zejména 4. pluk je rozezlen. V Kinlu nkdo klade k ekovu vozu bombu ást 4. pluku dokonce zadržuje vlak a vynucuje si odeslání svého ešelonu proti naízenému plánu Opoždná evakuace Samary se mstí. Všude je úžasný chaos. Všechno prchá Ženštiny úpnliv prosí a nabízejí za provezení, co mají nejsvtjšího est ztratila svou cenu. Samaští politikové, mstská rada, politické strany ješt v poslední chvíli se zoufale pokoušejí zlákati echoslováky k obran msta Tak jako v Kázaní. Švec je tentokráte tvrdší než kámen. Na nádraží je strašný

eek

.

.

.

—

—

vi

a

.

ekv

.

.

.

.

19

.

.

.

1'lHkovník Švec

.

.

.

.

.

.

/•Sil

chaos Železniái se mraí a sabotují evakuaci jak mo hou. Švec je všude. Sám pihlíží k odjezdm vlak Vlaky se kupí jeden za dru Náhle nastává zmatek hým. Co se to dje Ach, tamhle u jednoho vlaku lokomo Pivezou druhou tiva ne a ne se hnout. Je poškozena Švec piskakuje ale nehýbá se Lokomotiva syí, hrká k stroji Tvá jeho zrudne, žíly mu vyskakují na ele a Podívá se úkosem strašné podezení mihne mu hlavou ." vykikne. Místo na lokomotivu „Otevít nádrž voda. nafty, kterou se lokomotivy vytáply, je v nádrži Švec vytrhl revolver, který mu visel jako obyejn u boku a topi se kácí z lokomotivy k zemi. ." šeptají si brati s njakou hrznou úctou. „To je Švec Za chvíli se vlaky hnuly. První pluk jede naposled a chrání jako zadní voj evakuaní proud. Vysílá výzvdné hlídky Nepítel, který mezitím obsadil nešastnou Samaru, nepospíchá ... V Krotovce je ohromné skladišt, peplnné cukrem. Ruští vojáci v Kázaní a na samaské front pili hoký aj ... A co je to pro Rusa aj bez cukru ... V Krotovce dostal Švec 10. íjna rozkaz, kterým mu velitel samaské fronty pikazuje, aby soustedil ve svých rukou zadní voj a až pevezme ariergard národní ruská armá.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i*

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

eek

da, aby se rozložil se svými ástmi mezi Buguruslanem a išmami. Plukovník Švec se trpce usmívá. Národní ruská armáda Kde je? Existuje ješt? Jeho zrak pebíhá jíž

—

po kolikáté strohý rozkaz. A pak vyjímá dopisní papír, chápe se tužky a píše ekovi: Krotovka, 10. X. 1918. Milý brate eku!

T

Pokládám za nutné seznámiti se stavem vcí, pokud sám neznáš. Vera jsme byli ješt v Kynlu, odkud se horen evakuovalo. ásti 1. pluku chránily stanici s jihu, k západu byly ásti Nár. Armády. Proti tmto se k polednímu objevily nepátelské rozvdky a za chvíli zaala stíjej

leti i artilerie. Stalo se, že tyto ásti nejen že bez boje utekly, nýbrž i jejich roty se úpln vzdaly jedna toho jakási s bílým, druhá s erveným praporem. ást buto z oddílu Machina anebo gen. Potapova uhnala

—

dv

Krom

390

stádo dobytka, asi 500

kus,

náležejícího

kynlským zízen-

cm,

kteí chtli zastaviti práci, ímž bychom byli pišlí do úzkých, takže jsme s naptím všech sil v atmosfée nabité

rozkladem, nespokojeností a demoralisací snažili se evakuovat, což stálo práce pímo nadlidské. Nár. Armáda se úpln rozložila, vojáci se ásten rozbhli, ásten pešli k erveným, a tch nkolik, co zstalo, hladoví, protože není penz a intendantstvo. Tyto instance, které se mají starati o svoje ásti, se evakuovaly, kam, nikdo neví, a na telegramy, kde se nacházejí, nepicházejí odpovdi. Náelník 1. samaské divise, kterou jsi ke pidlil, gen. Potapov je absolutn neschopný, a divise jeho krom štábu skoro neexistuje. Artilerie, kterou ml, se ásten zachrauje pochodovým poádkem, malou její ást nakládám zde v Krotovce. Prázdných vlak není a dostati odnikud nemžeme, protože tra je hrozn zatarasena. Zatím vše, co je mezi námi balastem, odesílám do Buguruslanu, snad se jim tam podaí už spíše dostat vagóny a odejíti nkam dále na východ. A mezi tím bahnem zstaly eské ásti, vysílené a skleslé duchem. Ariergard, sestavující bro. vlak, který jsem narychlo zformoval pod velením praporíka Bureše, inž. rota a III. bat. 1. pluku nachází se na stanici Turgenvce, já jsem v Krotovce s 1. bat. a batalionem 11. pluku. Poslal jsem po linii telegram, kde který eský vlak po linii do Buguruslanu se má zastavit, aby chránil stanici a pimykající rozjezdy. Pikázal jsem také vésti rozvdky po kídlech, abychom aspo ásten vešli v kontakt s nepítelem a znali jeho pohyb. Ale nevím, podaí-li se nám to, ponvadž jsou lidé dnes tak ustrašení, že utíkají ped pouhou rozvdkou. Rozklad ruských vojsk hrozn naše vojáky zdemoralisoval a zpsobil, že bojová schopnost lidí klesla pod 0. Válit venku jeví se nemožností, ponvadž si kluci zvykli tak na ty „škatulky'', že se v nich cítí jako doma, akoliv i pi tom asto mrznou. A pak, teplého odvu není, což je také hodn vážná okolnost. Vbec zraky všech obráceny ne na západ, nýbrž na východ, odkud ekají všichni spásu. Hledl jsem udržeti nkteré ásti Nár. Armády, ale marn, pímo se odkázaly ku píkladu baškirský ba-

mn

mn

—

291

dstojnický batalion a jiní, a to víš, když naši lidé národ ve své zemi nechce tuto chránit, pak u našich lidí se zapustila myšlenka, že válí se za cizí

talion,

vidí, že vlastní i

—

interesy a proto ten chvat odejíti odtud. Zajisté mne chápeš a doufám, že na píslušných místech uvedeš vše, co naše lidi tlaí a (že) jiní jsou to nyní vojáci. Jsem pesvden, že se nedáš uchvátiti optimismem, vyli jen pravdu a jak se vci mají. Já jsem toho mínní, že záchranu našim klukm mže pinésti pouze aspo dvoumsíní odpoinek, ale ne ve vagónech, nýbrž v garnison, kde by se vše dalo do poádku a zvyklo by se více pírod. Ovšem smnu by nám musili dát spojenci, jestli to míní vážn, a to díve, tím lépe, jinak mže být pozd a nastane katastrofa. A nám pece musí záležet na tom, abychom za-

ím

chránili svoje vojsko!

Srden

T

zdraví Švec.

— eek

Odpovdi se již Ševcovi nedostalo. odjel na Dálný Východ a velitelem povolžské fronty byl jmenován Rus Vojciechovskij. Dne 17. íjna byl jmenován Švec definitivn velitelem první sl. divise a dostal od Vojciechovského rozkaz, aby soustedil první, tvrtý a jedenáctý pluk v Belebeji, ležícím na železniní vtce, vedoucí z Aksakova na hlavní trati ze Samary do Ufy. Odtud ml podniknouti znovu nástup na známou nám Bugulmu, ležící na trati z išem do Simbirska, na onu Bugulmu, kde pišel zpt k 1. pluku neblahý Štpánov. Toto msto mli nyní v rukou bolševici a ohrožovali vážn evakuaci vojska pes Ufu. Kdo dovede vylíiti duševní náladu velitele rozvrácené a

zmuené

1. divise, jemuž jako do vínku dává se tento rozkaz? A kdo dovede vylíiti náladu dobrovolc, když se o tomto rozkazu dovdli? Nikdo jim ho dosud neti, nikdo ho nevidl. Ale ochotní telefonisté, dstojnití sluhové, rzní kurýi už se o to postarali, že o vdli snad díve nežli Švec sám. A tajný rozkaz jednou prozrazený, rostl od ešelonu k ešelonu, nabýval nejzrdnjších forem a nadouval se ve svých následcích v dsivý pízrak. Všechno jejich myšlení sousteovalo se v jediné slovo: oddych. Mají už dosti krve, hlídek, vného nebezpeí a bdní, mají

—

293

nm

dosti hladu

i

bláta a deštivých nocí.

Z oblak zrovna

te

—

A den ze dne studený déš. Dokonce už i snží. oni mají nyní jíti ze svých útulných tplušek znovu do té psoty? Mají snad krváceti a ztráceti životy, které jakoby zázrakem zachránili? Za? Za koho? Za ty zbablé, poživané boháe, dstojnické floutky a naparádné švihákv, kteí nyní prchají, jako když jim hoí zadnice a nehnuli tup hledí, jako dosud prstem? Za ty mužíky, kteí na by nic nechápali? Za dlníky, kteí stále jen politisují, mítingují a nevdí s kým vlastn jíti a co poíti? Hrome, nediví se jejich nedve a obavám, když vidí zbablost reine

se

n

akní

buržoasie.

a

konen

A

si

však jdou teba

s

bolševiky, ale jen

a

se sami rozhodnou a piznají barvu. Ano, vypoádají všichni Rusové mezi sebou. Co je jim. eskoVeliké Rusko? slovenským dobrovolcm, do jejich spor. Slovanská Rus? Kde jsou spojenci, kteí pro horovali. Bože, jak najednou ten jejich sen pohasl. Pro vlastn se zde bijí? Jejich cíl je tam daleko na západ, za Karpaty. A je splnn Což netli, že spojenci již uznávají nezávislost eskoslovenského státu? Byla to ovšem mýlka Byl to fantom dosud pedasný. Brati peceovali význam zpráv v „sl. Deníku", uveejnných po spojení Gajdovy skupiny s vladivostockou, podle níž „Spojenci uznali sl. Národní Radu zákonným vládním orgánem eskoslovenského státu". Jako by již tušili, že osudovou shodou dozrávala již krvavá setba svtové války na západ a že zakrátko již eskoslovenský národ pistoupí k radostné žatv. Svoboda eskoslovenského národa již se rodila v posledních keích boj na západní front. Plukovník Švec, jehož osudem bylo bráti vždy na sebe nejtžší kíž, který se nikdy nedral do popedí, ale s jakýmsi cyranovským gestem ustupoval do pozadí, který jako vrný ueník Tyršv, byl zvyklý tuhé kázni a konal každý úkol, ne pro sebe, aby vynikl, ale pro dobro celku sklonil hlavu i ped tímto píkazem, tušil, jaké v sob chová nebezpeí. S obavami v duši, ale s chladným srdcem dává píkaz 1. a 4. pluku odjeti do Belebeje, vystoupiti z ešelon a ubytovati se: prvnímu pluku v Belebeji, tvrtému v okolních vesnicích. Asi 15. íjna byl v Belebeji štáb a 3. prapor se

— — —

—

tém

.

.

.

.

.

.

a

—

293

pluku, v Aksakov 1. a 2. prapor 4. pluku a štáb 1. pluku. První prapor 1. pluku byl v Muchanov, 2. prapor 4.

v Prijutov ped Aksakovem. U drubého praporu vypukla boue. Zejména u 6. roty. V tpluškácb to zabouilo. Heslo onoho bratra z 1. roty, které se vydralo z jeho úst v Nurlatu: „Z tplušky už nikdo nedostane", stalo se heslem všech. Agitace byla všeobecná. V tpluškáóh se vedly pohnuté debaty. Jakmile se rozhovory ustávaly. Taková objevil nkterý dstojník agitace je nejnebezpenjší. Nejvíce bouili brati, kteí pišli nedávno k praporu a kteí na svých zádech cítili nejmén strádání. Staí, dobí vojáci, jako obyejn mleli

m

—

.

.

.

všechen ten kik za obvyklé „rebulírování". „Voják musí špakovat," íkali i nkteí dstojníci, mezi nimiž nebyla také nálada nejlepší. „Až pijde do tuhého, vezme každý flintu do ruky." „Bránit se budem," vreli leckteí dobrovolci, „ale z tplušek nevylezeme." „To tak vopustit škatulky'," souhlasili podnikaví chlapíci a jejich zrak se stoil na plné kufíky a sumky s „majetkem", který za boj štstí válené jim pineslo Velitel praporu v Prijutov se lekl této nálady a svolal poradu dstojník a poddstojník. Všichni se shodli, že plukovník Švec musí býti informován o této nebezpené kapitána Brunara. nálad a bylo usneseno poslati k Dne 17. íjna, dva dny ped vydáním rozkazu vystoupiti z vagón, uspoádal tetí prapor 4. pluku v Belebeji míting Brati byli velmi radikální. Hlavní slovo vedl Ábeles od 9. roty, o nmž se íkalo, že nejen podle jména, ale i podle krve je žid. Brati se usnesli, že vlaky neopustí za eku a že se budou domáhati, aby byli stažení až k Blou. Novým velitelem pluku byl tehdy podplukovník Žák, bývalý velitel úderného praporu. Brati, kteí byli mluvími nejnespokojenjších ho líili jako reakcionáe a jednoho z hlavních odprc demokratisace armády. Dokonce prý intrikoval proti eljabinskému sjezdu. Vyslali k deputaci, aby se ujal sám vedení tohoto ústupu toho nechá. Oni k Uf. Nemá-li prý dosti odvahy, dobrá, si zvolí jiného velitele. Mluvilo se už i o kandidátech. Jedni Jiní pokládali

—

,

.

nmu

.

.

.

Uf

nmu

394

a

.

.

"

—

etae Štránavrhovali velitele 2. praporu Teršla, druzí chala. Vyslali také ihned svého mluvího do Aksakova a na 2. prapor 4. pluku tam dlící k jejich Plukovníku Žákovi byla dána lhta do 19. íjna a sice do 6. hodiny veerní. Stálo to hodn úsilí plnomocníka 4. pluku Roka, aby dobrovolce pemluvil k tomu, aby svolili k Žákovu odjezdu k pluk. Ševcovi, který byl v Uf a vykali jeho návratu. Zpráva o radikálním postupu 4. pluku se roznesla po

druhý den

se

1.

a

pipojil.

resoluci

celé trati.

nkteí brati od 1. pluku. mir nichts dir nichts se usnášet?" „Paraplái to sou samej míting, samí komitéty," hartusili hoši od 1. roty v Muchanov, kteí vždy byli proti tomuhle spolkaení. hoši ze sousedních t,.Mají pravdu," volali však na plušek. Byli to hoši od 2. roty. „Druhej eljabinsk je tepojedem ba. Jestliže nás neodvezou nkam na oddych, „Jsou to ale bacáni," hueli

„Copak

to

de, takhle

—

n

,vlastním

Dne Dne

poádkem'."

íjna vydal plukovník Švec svj osudný píkaz. íjna pijel 1. a 3. prapor prvního pluku na stanici Aksakovo. Vojáci 4. pluku rozilen obklopili ešelony. .?" volali na „Tak co? Co chcete dlat? Pjdete s námi a sdlovali jim, na se usnesli. Brati 1. pluku byli 19.

20.

.

n

.

em

bezradní. „To nejde, postupovat takhle neorganisovan," prohodil kdosi, „Mla by se svolat schze." „To je pravda," souhlasilo nkolik bratí. „Má-li náš odpor míti njaký úspch, musí to mít ákou fasonu „Jó, dokud jsme mli svj vlastní výkonný výbor," nkdo si posteskl, „Ale takhle ho rozehnali a ,Vstník' zastavili." „Aby nás mohli lip houpat ,Deníkem' a my se nedovdli pravdu " volali dobrovolci.

—

,,

Vodika

zkušenosti.

— A

je tu,"

vzpomnl

si

pojednou Havlena. „Ten

má

svolá schzi."

„Vodika, pravda

—

a

to vede," hlomozili brati. Desátník Vodika stál již dlouho nepozorován v zástupu a nezúastnil se celého hlomozu. Byl vbec po celou dobu

393

zamlklý a stále jakoby zamyšlen. V jeho nitru hlodal erv nespokojenosti. Byl nespokojen sám se sebou, byl nespokojen s celým tím prostedím, v byl nucen žíti, byl nespokojen s vývojem politických i vojenských událostí. Jak se to všechno tak zamotalo. S jakou odhodlaností zradil kdysi Rakousko a šel ho boit. S jakým nádše... Ne. nebylo to nadšení. Snad ani nebyl schopen njakého horoucího vášnivého nadšení. Ne to nebylo to, co ho hnalo do eskoslovenského vojska. Byla to chladná rozvaha revoluní odhodlání, které ho zavedlo do této revoluní armády. A nyní on, revoluní voják, je jedním z tch, kdož bojují proti revoluci. Stále vidí ped sebou ty jásající davy v Penze, Syzrani, Uf, v Samae Kázaní. Ach byly okamžiky, kdy i on vil v ruskou demokracii. Ale nyní jako by mu nkdo vyrval ze srdce všecku tu víru v demokracii vbec. Hle není snad pece jen pravda spíše na stran bolševik? Není to jediná strana, která rozumí duši ruského proletáe a mužíka, která má svj cíl a jasný prog;ram a která má také vli tento program ztlesovati, zatím co všecky ostatní socialistické strany se utápjí v papírové programovosti a propadají buržoasní nákaze? Ruská buržoasie Ruská reakce jaká to zrda. Vodika prožívá znovu všechny ty hrzy kazaské zloinné éry Romanovských, Grigorjev, Savinkových. A taková cháska se dnes drží u vesla, opírá se o bodáky sl. revolucioná. Jak je to možné? Kdo zavedl až tam eskoslovenskou armádu? Jeho tvá pelétl nehezký úsmv Zdá se mu, že se na nho škodolib usmívá známá, široká tvá. Ach Pavl, Medek všichni ti pedstavitelé vládnoucí kliky, kteí si dovedli tak dobe osedlat celý eljabinský snm. Jakoby v mlhách, kmitne se ped ním trochu ironický, kulaouký obliej bratra Tomeše. Ten dnes representuje 1. pluk ... A kdo to jsou? Což není v jejich žilách zrovna taková malomšácká krev jako v žilách takového Romanovského, Stpanova, Grigorjeva? A takoví lidé vedou dnes revoluní eskou armádu, ti snad jednou budou chtít rozhodovati i ve vlasti ... A dstojníci? Vodika lehce zervenal. Ó, jak ho dosud pálí to vdomí píkoí a kivdy, které se mu stalo. On, který jako politický plnomocník výkonného vý-

nmž

—

—

—

—

— —

—

—

—

—

.

.

.

.

—

—

296

.

.

boru penzenské skupiny dovedl svým diplomatickým umním ovládati tisíce ruských lidí na shromáždních, jehož výmluvnost zapalovala, jehož politická zkušenost pece

—

mohla býti tak dobe využita, krní zde jako desátník. Jeho hlava je plná myšlenek, jeho srdce touží po inech, jeho celá bytost zdá se mu býti pedurena k vynikající úloze ... A je odsouzen k neinnosti. Je odsouzen, aby

—

zapadl jako hrášek písku do šedé vojácké masy. A pro? Kdo ho svrhl s míst, na nž byl osudem peduren? Jako pízrak vyvstává ped ním celá ta trapná scéna v Simbirsku. Bože jak si na nho Švec dupl. Jak mu dal pocítiti svou moc, svou povýšenost. v tom okamžiku se V jeho mozku nalet Vodikových dojm zarazil jednou bleskla jakási jiskika, zárodek velké myšlenky Hlasy bratí, naléhající na nho, aby se ujal celé akce, dorážejí k si jako píval rozboueného moe. pejíždí elo rukou Jeho tvá se zalila ervení. Je zejm polichocen dvrou, kterou mu hoši projevují. Však už dávno je zapomenuta kivda, která se mu stala. Hoši

—

—

Le

——

.

nmu

.

.

Konen

——

—

dávno uznali, že ml Vodika pravdu ped Kázaní Nyní mu jist uví, že chce jen jejich dobro „Dobrá," ekl konen. „Odpoledne, brati, svoláme schzi Avšak naped navrhuji, abychom si zvolili nový výbor. Každá rota, nech si zvolí dvrníka a odpoledne se pojiž

.

—

.

.

—

radíme."

Brati

ožili

.

.

.

Vodika svým klidem

a

dvru

svou rozhodnou

v jejich srdce a sám vyrostl v jejich oích na jakéhosi tribuna. Stalo se, jak navrhoval. Druhá rota si zvolila za dvrníka Vodiku. Odpoledne konal druhý prapor míting. Vodika byl jako Ta tam byla jeho zamlklost a zaraženost. Jeho bledá tvá zržovla a ožila. Starší dobrovolci ho znali dobe. Znali ho z rozvdek na Stochodu i od Zborova. Znali ho z dob, kdy byl lenem a politickým plnomocníkem Výkonného výboru penzenské skupiny. Novým se líbil, nebo uml mluviti. Okolnost pak, že se tak osudov splnila jeho neúspchu kazaského dobrodružství, zvýšila jeho vážnost. A pak Cítili, že se Vodikovi stalo bezpráví. všichni lenové penzenského plánoví tostí

vlil

vymnn

—

—

pedpov

Tém

—

297

výboru dostali njakou hodnost. Mnozí jsou dokonce dstojníky. Jediný Vodika je desátníkem ... byl vlastn chytejší a zkušenjší než leckterý z tch politických špiek, které si dnes žijí jako ministi v Jekatrinburku. Však se o tom mluví zcela veejn Nedávno koloval

A

pkn

.

.

.

pece po

ešelonech dopis bratra Ježka z Nár. Rady. Je to tam pkný borák. Samá frajeinka, chlast a holiky Kruci bombu do toho! A tak to pišlo samo sebou, že Vodika, ten opomíjený „vládní klikou" Vodika, stal se mluvím praporu a prvního pluku vbec. Ujal se na schzi ihned slova. „Brati. Nastala doba, jaká byla pod Penzou, kdy naše vedení se octlo v slepé ulice a kdy jedin zdravý instinkt našich voják zachrániti naše vojsko. Vojáci musí stejn jako tehdy vzíti do rukou vedení, nebo vedení dosavadní vede vojsko k záhub. Odboka Nár. Rady provozuje naivní politiku. Neinformuje nás poctiv, podporuje protekcionáství, zamstnává lidi nov vstoupivší do vojska na místech, které by mohli zcela dobe zastávati invalidé. Chtjí nyní na nás, abychom vystoupili z ešelon. Ano, vystoupíme ale jen tehdy, kdyby naši brati byli v nebezpeí. V každém pípad, brati, musíme postupovati solidárn se 4. plukem, nebo jen v jednot je síla a náš úspch. Navrhuji, abychom navázali styky s ostatními pluky a vyslali delegaci k veliteli našeho pluku, která mu vyloží naše názory a bude s ním vyjednávati o další akci." Brati byli jeho vývody nadšeni. Nebylo ani teba dlouhé debaty a jeho návrhy byly schváleny. V ty dny byl plukovník Švec v Uf. V sobotu 19. íjna pijel do Ufy správce propaganího odboru Odboky N. R. dr. Kudela. Nedlouho pedtím byl ve Vladivostoku. Když slyšel o zneklidnní vojska, rozhodl se, že k zajede. Domníval se, že snad zprávy, které jim bude moci podati, je uklidní. Snad ani netušil, že je jednou z nejneoblíbenjších osob u vojska jako representant „sl. Deníku" a pisatel lánk, které vojáky tak asto dráždily. Pokládali ho za hlavního mluvího „Houpaek", který je „houpal". Vojáci tedy nemli rádi dra Kudelu Jist jím nadšen nebyl ani

—

.

mže

—

—

—

nmu

.

plukovník Švec.

298

.

.

.

.

"

Týž veer dorazila do Ufy i deputace tetího praporu pluku, která mla jeti do Jekatrinburku, kde sídlila tehdy Odboka Nár. Rady, aby tam podala stížnosti bratí. MluvKdyž slyšela, že je v Uf dr. Kudela, šla k nmu 1.

.

ím

.

.

Vylíil mu náladu dobrodeputace byl br. Kapliky volc. „Vojsko je znaveno, zdecimováno a zdemoralisováno. Zaíná zima a vojáci mají letní odv. Vojsko ztratilo víru v obrodu ruské zem i ve spojence. Nechtjte, aby ztratilo i víru ve vás. Je beztak už zvyklána. Vojáci zmueni a Není možno duševn vyerpáni, chtjí na oddych vésti je opt do nových boj. Jsou odhodláni nevystupovat .

.

•

—

z

——

—

vagón

— Vdl

ovšem, Dr. Kudela naslouchal a byl pekvapen. že nálada vojska je špatná, ale tak vášnivých obžalob, pece ach, práv se otvírají dvee a do jen neekal. A pak vagónu vstupuje zástupce plukovního výboru ] pluku bratr Tomeš. Dr. Kudela na nho tázav pohlédl. Ten pece ho Bratr Kapliky, spativ Tomeše zcela jinak informoval sebou trhl. Chvíli se odmlel, ale pak dokonil svou stíž.

.

.

.

•

.

.

nost.

„Brate doktore," ekl náhle oste bratr Tomeš, „to není nálada bratí prvního pluku, jak ti ji líí bratr Kapliky." Bratr Kapliky byl nemile doten ironisujícím tónem mluv." ekl chladn br. Tomeš, „to je smýšlení ího. „Ano štvá Vy jste to " obrátil se pímo na bratra Kaplic." kého, „kteí vojáky štvete Dr. Kudela si jaksi vydechl Neušlo jeho zraku, že bratr Kapliky zrudl. „Tvé výtky, brate," ekl mu proto, „zdají se mi býti .

.

.

—

.

.

.

.

—

upílišnné.

A

pak

ta

forma

.

.

.

.

.

."

Bratr Kapliky vybuchl. Došlo k prudkému rozhovoru. Jeden z delegát pipomnl bratru Tomešovi jeho chování v Penze Nazval ho nešetrn zbablcem Dr. Kudela byl trapn doten. Znal bratra Tomeše jako býv. socialistu a pokrokovce, neznal naprosto pomry u 1. pluku a nevdl, že br. Tomeš ztratil tam diivru i oblibu a že dnes miláky vojácké masy jsou jiní lidé. Dával proto více víry br. Tomešovi než Kaplickému a všichni se rozešli s pocity vzájemného nepátelství. Delegáti ihned odjeli.

—

—

—

—

—

399

"

"

Plukovník Švec zatím chodil v myšlenkách po svém vagóV tom k nmu pišel na návštvu velitel ,, Orlíku" poruík Untermiiller. Když spatil plukovníka Ševe v tak zasmušilé nálad, zeptal se ho s úastí: „Copak jsi tak smuten, brate plukovníku?" Švec se zastavil, uinil prudký pohyb rukou a odvtil: ..Prosím t, te, v takovém boráku, dají divisi. Já tam pijdu, mládenci se mi odkážou a já nkoho buto zastelím nebo zastelím sebe." „Bože mj," pomyslil si Untermiiller. „Což tam dole už to došlo tak daleko?" Jak se cítil šasten v tu chvíli na „Orlíku", jehož posádka žila družn, bez nenávisti a hnvu

n——

mn

v duši.

Druhý den v nedli Švec odjel db Aksakova. vlakem odjel tam i dr. Kudela.

—

A

týmž

31 „Brati, delegáti se v

vrátili

.

.

."

rozneslo se po ešelonech

Aksakov. „Do Jekatrinburku je vbec nepustili." ,.Švec pej už jede s Žákem udlat nám nohy," dodávali

jiní.

„Maj na nás chlupy," ohrnovali nkteí

nos.

Byla to pravá psychosa davu. Hoši, mírní jak beránci mnili se ve vlky, málomluvní a klidní stali se zlostnými Delegáti se objevili u svých ástí. Vyprávli o své rozmluv s drem Kudelou a o své srážce s bratrem Tomešem. „Ten nemá už do toho co mluvit Není už mluvím 1. pluku," ohrazovali se brati. .

.

.

.

.

.

—

„Však von si vyslouží pece jen pohony uvidíte," vy." Dav výbuch! v ehot kikl kdosi. „Za statenost „Dr. Kudela mu ví a nechal se od nho informovat íkali delegáti. „Nakonec nás skoro vyhodil „Tak a si de na frontu sám s Národní Radou a s tma spojencema, s kerejma nás poád houpá," hlueli brati. .?" hlásil kdosi. „Jo, víte vo tom nejnovjším podfuku .

.

,

—

.

300

.

—

.

.

—

"

pej pár hastroš do anglických fren, naložili na platformu ákej vobehranej kanón a vozejí to po magistrále Angliani pej už jedou „Voblíkli

—

— —

nedviv

„Kdo? Kdo je voblíkí"' „No Národní Rada

—

A

.

.

."

se kdosi ptal.

pleskl informátor.

—

nikdo se nesmál. Dokonce mnozí tomu vili. Plukovník Švec pijel s drem Kudelou do Aksakova 21. íjna odpoledne. Pijel s nimi také podplukovník Žák, kterého na cest potkali Pítomnost dra Kudely psobila na podráždné dobrovolce jak ervený šátek na krocana. Z nkteré tplušky zaznla písnika: .

.

.

„Nás už nemá žádný rád, zaínaj' nás prodávat, za pohony, za zlato má být všecko vyhrato.

Za nohu nás

tahají,

Japonce malovali, Angliani už jedou za doktorem Kudelou."

K ku

pibhl plnomocník Odboky

dru Kudelovi

br.

Roek, všecek nešastný

o hrozné

ve

4.

plu-

a zoufalý a jal se vykládati

nálad u pluku. Za

chvíli pišli delegáti 4. pluku ho žádali, aby ihned pišel na schzi dvrník pluku. Vypadalo to skoro, jako pedvolání na soud. Dr. Kudela byl však již volán k pluk. Ševcovi a omluvil se, že pijde pozdji. Delegátm se však zdálo, že dr. Kudela má

a

drazn

strach. se, že ho chceme zmlátit," smáli se dvrníci. Ale Kudela zakrátko pišel s podplukovníkem Žákem. Shromáždní dvrníci se trochu zarazili. Dr. Kudela jim zaal

„Bojí

dr.

vykládati o mezinárodní politické situaci.

„Brate Kudelo „to nás nezajímá

.

.

.

.

."

briskn ho najednou

nkdo

zarazil,

."

„Chceme vdt, pro jsme tady? Pro bojujeme proti ševikm? Válíme proti ruskému lidu," zabouilo v hlouku.

A

pak

to

zalo.

—

bolto

Vojáci zahrnuli nešastného

301

dra Kudelu výitkami, vyslovovali nedvru politickému vedení, které prý projevilo neschopnost a klame je jen sliby. Nebudou již bojovati proti ruskému lidu. Jsou unaveni, mají proti sob nepátelskou pesilu a na ruské oddíly není spolehnutí. Nech je zkrácena fronta a pluk ihned dopraven za eku Blou. Myslí si snad nkdo, že se bojí o svou skru?

(Kži.) trati

Ne

pkn

.

.

.

si

n

Ale musí

je drážditi,

když nyní po na východ

to upalují ruští buržuji

peplnné a oni mají

krváceti za na front. „Ale brati," vpadl jim do jsou vojenské vci. Velení dalo

ei

dr. Kudela, „to všechno rozkaz, který náš velitel musí vyplniti. Co já vám íkám, má jen ten smysl, aby rozkaz podepelo odvodnním jeho nutnosti." A jal se bratím znovu široce vykládati politickou i vojenskou situaci. Hoši pozorn naslouchali a dr. Kudela již se tajn radoval, že dobrovolci uznávají jeho vývody. Když již skoro konil, náhle však z hlouku nkdo houkl:

dvrník

„No dobe,

neslyšeli, kdy vlastn odtud pojedeni?" Dr. Kudela se podíval kolem a na ele mu vyvstal pot. Znovu se pustil do vyerpávajících výklad. Brati se zdáli konen pístupnjší. Dr. Kudela skonil s pevnou vírou, že hochy pesvdil a že nahlédli nutnost, uposlechnout rozkazu a že vystoupí z vagón a odejdou do msta. Chtl se s bratry práv srden rozlouiti, když se mu ozvalo vstíc sborem: „Tak co? Pojedem?" V podivné nálad odcházel dr. Kudela od tchto „tvrdošíjných". Šel pak s pplk. Žákem k Ševcovi a oba mu vyložili situaci. Jak to na Ševe psobilo, možno si domysliti. Pochopil, že s takovým plukem nemže se odvážiti bráti Bugulmu. Snad u 1. pluku je to lepší Ale to snad. nestaí Co tedy dlat? Hlásit veliteli povolžské skupiny velitelem je do Ufy, že rozkaz vyplniti nemže? Ach Vojciechovskij, náelník štábu i jiní dstojníci jsou Rus Rusové jaká ostuda. Jak asto odsuzoval ped nimi ruské vojáky pro jejich nedisciplinovanost, nevdomost a zbablost. A te jeho vojáci, kdysi tak hrdí dobrovolci, kteí se pyšnili a vynášeli nad ruskými „zemljaky" a „bagany", ale

dosud jsme

—

—

—

—

303

—

—

—

—

možná ješt horší práv pro svou Švec volil menší zlo Nebylo však vyhnutí. Vzdal se úkolu dobýti Bugulmy, ale vzíti zpt

jsou najednou stejní, ba inteligenci? z

obou

—

—

—

rozkaz o vystoupení z vagón a ubytování se v Belebeji ne, ten zmniti nemohl. Ten rozkaz musí býti vyplnn, nemá-li utrpti jeho autorita. Také volání po okamžitém odpravení ástí za eku Blou pirozen nemohl splniti. Jediné, co mže uiniti je to, že slíbí hochm, že se postará o jejich smnu. Vždy to mže uiniti s istým svdomím, nebo žádal už velitelství, aby mu poslalo 3. pluk jeho divise z jekatrinburské fronty a dostal k tomu již souhlas. „Zítra to všechno tvým hochm eknu," obrátil se k pplk. Žákovi. „Nepeji si ovšem njaký .meeting'. Víš, že se mi ty tábory hnusí a smlouvat se, handlovat s vojáky nebudu. Jsou toho, zdá se mi, dokonce již schopni. Nechám je prost zítra nastoupiti jako nový velitel divise a zeptám se jich,

nkdo njakou stížnost nebo pání. Nepihlásí-li se nikdo," dodal s jakousi oživlou nadjí, „promluví Roek..." Pluk. Švec zajisté v hloubi duše doufal, že všechny ty zvsti, které slyšel, jsou trochu upílišnné. „Všichni jsou trochu pedráždni a vyšinuti z rovnováhy," myslil si, „a ale vidí všechno ernji než to je. Hoši si zahudrují jemu, veliteli divise jist nevypoví poslušnost." A tak dne 22. íjna ráno vidíme 4. pluk seadný ve velkém tyúhelníku na širé louce u nádraží. Když se objevil plukovník Švec, zabouilo mu vstíc v na jeho pozdrav „zdar". Nebyl to sice onen jásavý, mohutný výkik, který se obvykle podobal výstelu z dla, ale celkem budil nadji. Švec se jich pak otázal, má-li nkdo njakou stížnost nebo pání. Hrobové ticho bylo mu odpovdí. Vystoupil tedy plnomocník Roek Chvl se rozilením a nemohl ze sebe vypraviti slova. Zaal cosi mluviti, avšak nebylo mu skoro rozumti. Mluvil tiše. Plukovník Švec jevil nepokoj. Po chvíli perušil nešastného eníka a zaal mluviti k bratím sám. a pevným hlasem: „Brati! Dal jsem píkaz vystoupiti z ešelon a ubytovati se v Belebeji. Nejde o njaké operace. Soustedním tí pluk vytvoíme silnou pst, která už bude bezpená. Postarám se o vaši smnu. Táži se vás: splníte rozkaz?" má-li

.

—

.

.

odpov

—

.

.

.

ízn

mj

303

„Splníme Ne Nemžeme Ano ." Plukovník Švec naslouchal pozorn této zmatené a .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

roz-

— Byl zejm nemile pekvapen Oekával souhlasnou odpov, takovou jednotnou, pevnou odpov — jako bylo ono „Zdar", jímž ho dlené odpovdi

.

zajisté

.

.

ale

pivítali.

Místo toho zmatené výkiky. Jedni souhlasí, druzí odpírají. Chaos Vystoupil pplk. Žák. Byl dobrým, energickým eníkem. Pipomínal jim vojenskou káze, est dobrovolce. .

.

.

—

—

Brati ho

vyslechli

mlky.

Vystoupili delegáti. Brati chtjí míti ujištní, že už nepjdou do zbytených boj. Bratr divisioná jim sice slibuje, že nejde o njaké operace. Mají prý býti soustedni jako silná pst Bude to pst na obranu nebo útok? Jiný bratr se vytasil s napsanou Mezi jiným etl, že vojákm musí býti sdleny operaní plány a oni, že o nich pojednají Dají-li svj souhlas ." vybuchl pplk. Žák. „Bože, to je bolševictví .

— ——

.

.

eí

.

.

„Brati," zaal jiný

—

smnu. Nemáme

.

.

.

eník. „Bratr plukovník nám slíbil prozatím píiny mu neviti. Já

—

myslím, že bychom tedy mohli píkaz splniti. Teprve kdybychom vidli, že svj slib, jako estný voják nedodržel, máme možnost se rozhodnouti. Radím proto, abychom poslechli Ostatn, brati, já vás nepemlouvám. Dlejte si, jak uznáte za dobré, já pjdu s vtšinou." Plukovník Švec byl strašn rozilen Okamžik váhal, ale pak se napímil: „Brati," zvolal oste. „Chci uritou odpov. Vystoupíte z vlak?" „Nevystoupíme," zvolalo nkolik hlas. „Vy nám tedy nevíte?" ekl rozhoen plukovník Švec. „Nevíme," ozvalo se slab. „Pro? Dvody!" rozkikl se již hnviv Švec. „Tob víme," zvolal jeden bratr, „ale našemu vedení ." ne „Není mezi námi nikoho," volal jeden z delegát, „který by nevil v Ševe, ale je ztracena víra ve vojenské vedení .

.

.

—

.

.

vbec." Nastal chaos

304

.

.

.

Tato scéna psobila na Ševe drtiv

—

.

.

Celý jaksi do sebe zapadl. Jeho tvá byla bledá. Jal se pecházeti sem a tam. Mezi bratry zatím se živ debatovalo. Mluvili s dstojníky. Po chvíli pistoupil k Ševcovi velitel výzvdného oddílu praporík Plesky. „Brate plukovníku, hlásím že s mým oddílem uposlechneme každého tvého ,'" píkazu Pak pistoupili velitelé prapor jeden po druhém, kapitán Tajbr, kapitán Teršl Oba hlásili, že prapory poslechnou Jen 3. prapor zstal nerozhodný Plukovník Švec odešel z této pehlídky se zahoklým úsmvem. Byl hluboce uražen jako lovk i jako velitel. mn, „Jsem tedy lhá/"* huelo mu hlavou. „Neví mi Ševcovi, jehož všechny myšlenky platily jen jejich dobru." Všechno jako by Zmocnila se ho njaká strašná únava lámalo Nohy se pod ním chvly se v Šel nejistým krokem do svého vagónu. „To, co jsem dnes prožil, nikdy jsem nevytrpl," posteskl

— .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

nm

.

.

.

.

—

.

podplukovníkovi Voženílkovi. „Hoši však poslechli,"' namítl

si

mu

Voženílek, „již vystu-

pují..." „Poslechli," usmál se trpce Švec, „ale za jakou cenu, a neví mi Ne Velitel, kterému však vojáci nemohou viti, je nemožný Jsem tu zbytený, mohu se

—

jak.

.

.

.

.

klidit

.

.

„Brate plu jeho

.

.

." .

.

."

vrný druh

z

snažil

se vyraziti

„Družiny"

.

.

ze sebe

útchy

slova

ale zmlkl.

.

„Ješt, že mám 1. pluk," zašeptal Švec sám k sob. A toto pomyšlení ho trochu vzpružilo. Ale jen na okamžik Když se veer ocitá ve svém vagón sám a sám, tu vrací se ped jeho zrak obraz onoho rozvášnného davu To že byli eskoslovenští dobrovolci? To byli vojáci, o nichž vždy snil, nové husitské bratrstvo zrozené z ideí Tyršových? Ne to byli již skoro „bratíci". A tak ho pijal pluk, který se s ním setkává po prvé jako s velitelem divise Jak se zachová první pluk? Je to nákaza, která jako mor se šíí již po celém vojsku? Ach, Bože Jak by chtl nyní míti dar skvlé výmluvnosti, jak by se chtl nešastným hochm vemluviti až do duše. Švec mimodk usedá k psacímu stolu, bere arch papíru, chápe se tužky a píše svou výzvu poslední .

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

tm .

Plukovník Švec

20

.

oO«>

„Všem bratím dstojníkm I.

eskoslovenské stelecké

a

vojákm,

divise.

y našich adách se objevila nákaza, šíící se zlovstnou rychlostí mezi pluky, bataliony, rotami i jednotlivci. ISákaza tato jeví se v podob zvláštního charakteru a hrozí vyrvati v nás to, co jsme 4 léta tak úzkostliv chránili est, est vojáka, eského vojáka, chlouby národa. Staly a stávají se pípady, jež navždy zstanou skvrnou na jmén tch, kteí byli jejich píinou. Svtlá památka našich národních hrdin, jejichž jména s takovou hrdostí a pýchou pijala se na prapory našich pluk v poátku jejich vzni-

—

ku, je zneuctna celou adou zbablc, pikrývajících se rznorodými plášti mnohdy planých výmluv. Chcete snad,

brati, dojíti tak daleko, aby jména Husa, Jiíka z Podbrad a Velikého Prokopa byla navždy zašlapána Vaším nerozumným jednáním v prach, špínu a bláto/ Chcete, aby padlí Vaši soudruzi, jejichž krev volá o pomstu, obrátili se ve svých rovech s hnusem nad Vaším jednáním/ Chcete, aby naši drazí doma, provázející každý náš krok, místo modlitby posílali za námi prokletí/ Vzpamatujte se, eští vojáci, odvrate od sebe neisté myšlenky, jež našeptává v unavené Vaše hlavy zlý démon nedvry v sebe a své síly. iSeomLouvejte své jednání tím, že už piznáním naší svobody jsme u cíle našeho poslání, že svoboda nám piznaná dává nám právo složiti ruce v klín a klidn tráviti její plody. Svobodu zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo ji dobyl, nýbrž kdo si ji dovede uhájiti. A vy?"

„Ne ." mihne Ševcovo péro se na okamžik zastavilo v najednou všelidské takové dostojevské hnutí. všichni jsme vinni ..." A pepisuje slvko „Nejen oni „vy" na „my". A pak píše dále .

se

nm

—

„Nám

.

.

.

.

—

.

.

.

zbývá ješt jedno: vytrvati v boji za svoji est. vás brati, slavným jménem našich pedk,

Zapísahám

husit, nedopuste desorganisaci, zapísahám

Ruka

ustala

—

noci nedokonil.

306

tužka

mu

vypadla

z

.

ruky

.

.

."

.

.

Výzvu

té

33 Týž veer 22. íjna, kdy se plukovník Švec dožil takového pokoení u 4. pluku, pišla k veliteli 1. pluku Voženílkovi deputace 1. praporu, zvolená 20. íjna v Aksakov. Vedl ji Vodika. „Nemohu deputaci pijmouti," nechal jí vzkázati velitel pluku. „Budu mluviti s vojáky, s celým plukem, ale ne s njakými delegáty. S politikou a se obrátí na svého plnomocníka dra Langra nebo na dra Kudelu. Je zde." Tento vojensky zajisté správný postup, narazil na samolibost delegát. Zamraení šli na dra Kudelu. Vedl je Vodika. Jeho vystupování bylo sebevdomé a energické. Pednesl dru Kudelovi resoluci praporu, v níž se protestovalo proti Odboce Národní Rady a jejímu protekcionáství, zle se hartusilo na „Deník", který prý pináší jen výmysly a lži a žádalo se, aby ihned byl svolán snm sl. vojska, jehož statut vypracoval nedávno se skonivší sjezd v

Omsku.

„To, co vy mi íkáte," namítl dr. Kudela, „jsou všecko ." nedoložené výtky. Dejte mi doklady již podrobný ma„Sbírám „Dostaneš je," ekl Vodika. teriál pro sjezd." smysl našeho boje v Rusku," zaal jiný „Chceme bratr delegát. „Máme krvácet dál za reakci a buržoasní vrstvy? A víte vbec vy páni tam v Jekatrinburku, jak to tady vypadá, jak to vypadá v ruském týlu? Zdá se, že Ovšem pány v Jekatrinburku to všecko píliš nezajímá V pohodlí, v rozkoších, zázemí, ve spolenosti krásných žen ... to se nerad lovk maže v krvi, teba jen v myšlenkách." Brati se rozešli s drem Kudelou jako nedávno deputace 3. praporu v Uf. V nepátelství odjeli. A když se vrátili na rozjezd Rabaš, kde tehdy stál 1. prapor, oznamovali „Velitel pluku nás nepijal Prý s námi mluvit nebude." „Jakže?" zabouilo to mezi dobrovolci. „Co je to za nia.

.

vdt

—

—

:

.

.

.

307

.

No dobrá

nýry? Nechce mluvit se svými vojáky?

me

.

.

—

uvidí-

."

drem Kudelou," vysvtlovali delegáti. tam moh' zstat. Nepotebujeme jeho pro." bouili hoši. fesorské rozumy. nás nehoupá „Mluvili jsme

„Ten hasi

si

s

A

.

.

Již cestou se delegáti smluvili se zástupci 3. praporu, že se zachovají jako 4.

pluk.

Ten veer poslal plukovník Švec bratra Kenka s jízdní rozvdkou do Belebeje. „Vystoupíš z vlaku, pevezmeš nádraží, postaráš se o vyložení ešelon a pošleš je prázdné do Aksakova,'* naídil mu strun. Bratr Kenek odjel Jeho rozvdka vystoupila bez reptání. Pevzal také nádraží. A veer pijel do Aksakova 1. prapor 1. pluku. Dr. Kudela s drem Langrem poslali pro Vodiku Nepišel Nebylo možno ho nalézti Oba s ním chtli .

.

.

.

.

.

ješt jednou promluviti

.

.

.

.

.

V

... noci odjel prapor do Betéže noci dostával Švec zoufalé telegramy velitele 9. pluku o pepadení Bugiiruslanu bolševiky, z nichž vysvítalo, že 1. prapor byl odíznut u Pochvistnva a

lebeje ...

A

pravdpodobn je znien. Byl to však osudný omyl, ale práv tato mylná zpráva jako by mla býti dalším trnem muednické koruny, která se vrývala v tvrdou lebku Ševcovu. „Vždy v Buguruslanu síly nepítele byly pomrn Co to znamená?"' uvažoval Švec. „Což již ztráeskoslovenští dobrovolci schopnost ke každému boji? Celý prapor je ztracen ... A druhé dva prapory pipustily, že mohl býti odíznut? Ach, což ta zásada eskoslovenského dobrovolce, zásada Tyršova, která již od ,Družiny' byla jakoby vstebána v krvi všech bratí ,všichni za jednoho' což tato zásada již z nich vymizela? Budou snad nyní bolševici bráti celé roty a prapory do zajetí, jako brali ruské oddíly národní armády? Budou je vyezávat jako stáda poplašených ovcí?" Byla studená, nevlídná noc. Dokonce již mrzlo. A byla líplná tma. Vlak stanul na belebejské stanici. A už tu byl bratr Kenek se svými druhy „Brati vystupovat ." Všechno si vemte a pjde se do msta „Co?" vyskakovali hoši z pryen. „Kerej vl to ve?" „Pro tak rychle, zrovna v noci? A v takové psot?" slabé ... cejí

—

.

.

—

.

.

308

.

—

udiven i brati, kteí odsuzovali agitaci radikál. „Copak hoí? To to nemohlo pokat do rána? Kerej blbec ptali se

si

vzpomnl?"

tohle

vylétl na ubohého Kenka kotýlek Jakýsi fanatik u druhé roty popadl sekeru a rozkroil se v otevených dveích tplušky. Nastal strašlivý kik. A do této scény volal plukovník Švec netrpliv Kenka k telefonu a ptal se ho, pro neposílá prázdné vozy Nebohý Kenek snaží se vysvtliti Ševcovi náladu voják. „Zavolej mi velitele praporu " briskn odpovídá Švec ... Je slyiní odpovdna velitele prašeti úsený Ševcv hlas

Z jedné tplušky

.

.

—

.

.

.

.

— —

poru za vyplnní rozkazu „Slyším," odpovídá velitel praporu sluchátko. Okamžik pemýšlí a pak

a

—

bezradn zavšuje prost na

obrátí se

Kenka. „Brate

.

,

.

rozkaz ..."

slyšels'

bratr Kenek se vrací k ešelonu. Nkteí brati z 1. roAle bratr Vodika je energicky zaty sice vystoupili

A

.

.

.

kikne. Brati od druhých

rot je zasypou

rozpait

lezou do tplušek. „Brati, vystupte dáci z

roty

1.

Kenek

.

.

—

.

„Ule kanáre se zlostné

nadávkami. Chu-

zpt po zamrzlých schdkách pece " zoufale volá bratr

.

.

Dejte

.

mu

polenem,

a

neblbne," ozývají

výkiky.

To už není vojsko Není to vlastn ani rozvášnný dav. Je to dav stísnný, ustrašený a zkrušený, jako by mu už smrt sedla v týle. .

.

.

A do takové nálady pijel 24. íjna ráno do Belebeje na lokomotiv plukovník Švec Studený vítr vál a pronikal až na kost. Ševe mrazilo Ale v hlav jako by ml eavé

uhlí

Konen velitel

.

.

.

byli

praporu

Opodál

nho

.

.

.

.

.

.

v pláš dr. Kudela v Belebeji. Švec seskoil. U kolejí stál .

.

.

halil se

.

.

.

již

—

..Nech nastoupiti prapor " ekl Švec. Brati vystupovali z vagón. Pomaleji než jindy, ale celkem ve vojenském poádku. Jen druhá rota zstávala v tpluškách a z pootevených dveí šilhali vojáci ven. Švec ekal se sevenými rty. Jeho pohled chvílemi nepozorovazalétl k tpluškám druhé roty Hle vy-

n

.

.

.

—

konen

309

Ale seskoili jen dva brati

Jeden z nich vyízeny. Švec netrpliv pohlédl ješt jednou smrem k druhé rot Ale Vodika stál open o tplušku s rukama založenýma za záda a zvolna se pohupoval Švec se kousl do rt a pak pistoupil k seadnému praporu. Pozdravil Hoši odpovdli. A v tom okamžiku srdce Ševcovo njak zjihlo .. Hle, brati 1. pluku Jeho rodného pluku Jeho zrak znovu bleskne k tpluškám, kde ve dveích trí nkolik hlav dobrovolc z 2. roty Eh, není to ani jeden Ale tamhle, tamhle jsou nkteí z tch starých hoch Ten byl s ním v Halii, tamhle jsou dva tarnovští, ten byl s ním na Ikv, u Klevan ... A hoši od Zborova Ale náhle jeho duše zesmutnla Jak je jich málo, žalostn málo. Skoro samé nové tváe Ale pece jen je to jeho první pluk ... V návalu jakéhosi velého hnutí mysli, snad také z touhy, aby se cítil blíže v jejich stedu, aby je ml okolo sebe, jako otec své dti, aby ho lépe slyšeli uinil osudný pohyb. Rozpáhl ruce a zvolal: „Brati, pojte ke " Na ta slova písn, ukáznn vystrojené roty se uvolnily, vojáci se shrnuli kol plukovníka Ševe, z ádného vojenského útvaru se stal dav ... A v tom okamžiku Vodika, který pozoroval napjat Ševcovo poínání, se sotva znateln usmál. Jako by na tento okamžik byl ekal Obrátil se k ešelonu k tpluškám, z jichž dveí vykukovali zvdav brati 2. roty a zvolal: ., Brati, pojte do schze." Švec sebou trhl a zbledl Jeho pohled znovu zalétl k tpluškám Ach, hle, již vylézají jako švábi. Ruce v kapsách, s cynickým úsmvem blíží se v hlovikách k davu. Mimodk pohlédl na Vodiku, který houpaje se v kylích stál opodál. Jejich zraky se setkaly. Horko vstoupilo do Ševcovy hlavy. Zdálo se mu, že v oích Vodiky se zaleskl njaký žlutavý ohýnek. Oh, a usmívá se Jak je hrdý ... Teprve na jeho pokyn opustili brati své tplušky. V Ševcovi se zatajil dech. Jeho rty žhly jako v horece. Snažil se je olíznouti Ale ml pocit, že jazyk mu tuhne v hrdle. Pejel si elo rukou Konen sebral všechnu svou vli a 8 nadlidským pemáháním vyrazil ze sebe: lézají

.

.

Ach, to

.

je

Vodika

.

.

Ostatní roty

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

,

již stály

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mn —

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

310

.

.

.

.

.

.

„Brati. Dostal jsem rozkaz a musím jej vyplniti. Žádám, jej i vy plnili. To je pece smysl vojenské kázn. první pluk ekám, že mne nezklamete. Kdyby mne zklamal, nemohl bych toho pežíti." Nehoupej." „Pro?" zahoukl kdosi. „To sou Plukovník Švec smrteln zbledl. Jakýsi bratr hned nato pedstoupil a zaal hrub útoiti na Odboku Nár. Rady, na celé vedení. Na plukovníku Ševcovi bylo pozorovati strašné rozechvní. Nervosn pešlaBrati sice poslouchali poval a sem tam uinil krok eníky a projevovali souhlas, bylo však vidti, že to není jejich hlavní tribun. Když však postoupil kupedu Vodika, všichni utkvli na jeho rtech. abyste

mj

ei

.

„Nikdo

.

.

.

.

.

nás neptal," zaal za hrobového ticha, „když z Ufy nazpt k Volze. Prý bude obnovena

se

jsme byli posláni

protinmecká fronta, prý jsme pedvojem spojeneckých vojsk a budeme pomáhati obrozenému Rusku. Ach jaká to byla nepedložená avantura. Jen lidé naivní neb zlo-

—

inní se mohli pustiti do takových plán. Výkonný výbor penzenské skupiny, jehož mnozí lenové tak jasn vidli do tchto mlhovin a intrik byl rozpuštn. Jeho „Vstník", jediný vlastn objektivní list eskoslovenského vojáka, byl zastaven. Byli jsme klamáni a krmeni sliby. Ale má to n-

—

jaký

smysl

zde

dále

brate plukovníku,

má

dosti

již

bojovat?

Kazaské

to byla chyba.

boj

ruskému

proti

Ta

se

lidu.

dobrodružství, nyní mstí. Vojsko

Chce oddych

.

.

."

Švec naslouchal mlky Jen pi apostrof Vodikov o kazaském dobrodružství lehce sebou trhl. Mruivý souhlas bratí, pozornost a lesk oí všech naslouchajících jasn prozrazoval, že te promluvil On. Dr. Kudela ponkud v rozpacích se pokoušel leccos vy.

.

.

—

svtliti.

„Hasi chá,"

A

fieditel amerických houpaek si to neperušovali ho brati nenávistn. Mnozí pronikav .

.

.

.

.

.

pískali.

Jakýsi

eník

se pustil

ruského vladae

mostatn

.

.

.

do

Pavla

Odboka

Hraje si prý na všeprý nedovoluje velitelm sa.

.

.

jednat.

Vystoupil velitel

3.

praporu, starý druh

Ševcv

z

Dru-

311

Ziny, kapitán Kutlvašer to

.

.

Kultivátor

.

.

.

.

Chtl psobiti na

est voják nejstaršího eskoslovenského pluku. Málo pomohlo Starý kozák zapomnl, že to všechno, co má

cit a

—

ped

sebou, že to jsou jen žalostné zbytky 1. praporu. Že všichni ti staí, dobí hoši jsou mrtví nebo v nemocnicích, nebo jsou roztroušení jako dstojníci i poddstojníci Oh, to už nebyli ti staí, u jiných ástí ... A ti noví? dobí hoši, Družiníci, tarnovští, taškentští, hoši od Zborova, z Ukrajiny Proto jeho slovm také nebylo roz-

bu

—

.

umno

.

.

.

.

.

zaali pokikovati jeden pes druhého Jiní pecházel rozilen je uklidniti, mírniti. Švec sem a tam. Nebyl bystrým debatérem. Nezúastoval se nikdy žádných schzí, neml je rád. Nyní však jako by se bránil pílivu slov a otázek, snažil se odpovdti Ale z jeho úst vycházely jen zoufalé, keovité jakési výkiky: „Brati, co to dláte? Vždy vy všechno niíte. Bože mj, rodný pluk. Splníte daný rozkaz?" zeptal se najednou hnviv a skoro pánovit. Dobrovolci byli stísnní Ty trhané výkiky jejich velitele, zdály se jim býti jaksi rozeklané a neopodstatnné. A náhlý hnvivý, frázovitý dotaz je rozzlobil. ." „Ne," ozvalo se nkolik hlas. „Nesplníme „Hoši," vyrazil ze sebe Švec, „vždy vy dáváte nž na hrdlo," a chtl odejíti. „Brate divisionái," zvolal na nho stelec Novák z 3. roty. Plukovník Švec se zastavil. „Brati chtjí vdt, na jsoxi," naléhav mluvil Novák. ., Neiníme tebe od." povdným Víme, že chyby dlá Odboka a jiní „Velitel pluku se dopustil naší urážky, když nepijal deputaci," kiel jiný bratr. „S dobrovoleckým vojskem se Vojáci

snažili

.

.

.

se

—

mj

.

.

.

.

.

mn

em

—

.

.

takhle nejedná." „Byli jsme krmeni jen samými sliby," bouili dobrovolci. „Ale sliby jsou chyby. Chceme vdti jasn, budeme-li se jen bránit v pípad nebezpeí, nebo zamýšlíte-li s náma njakou ofensivu." malé dít," zastavil se plukovník Švec, „nutíte ,. Nejsem abych vám prozrazoval operaní plány. A to ne-

m,

mohu."

312

—

"

"

tu dobu Vodika stál opodál s rukama založejako malý Napoleon. Jeho oi, jako by se njak zúžily. Zdálo se, že pozoruje s jakousi špatn utajenou rozkoší rozpaky Ševcovy. Jak se zmítá bezmocn jako moucha Švec, slavný Švec, plukovník, divisioná v pavuin. Hle vládce nad ohromnou vojenskou masou. A nyní ani tenhle houfec, jediný prapor ho neposlouchá. Jakýsi bs vyruský, nespoutaný bs. Jako rstal ve Vodikov nitru v té ruské písnice:

Po celou

nýma

—

—

—

— polublju — razlublju'\ mu — zachce

„zachou zachou

—

—

Zachce se mu se a hoši vystoupí Ano, Nevya nevystoupí. Nevystoupí 1. prapor, druhý, tetí to všechno na jediné stoupí 4. pluk Celá divise. jen jeho slovo, na slovo desátníka Vodiky, kterého pezí.

.

—

A

.

kterého chtli pokoiti. triumfoval Eh cosi hnulo A v tom okamžiku jako by se v dosáhl všeho Má hnáti vše na ostí nože? Má pepínati ttivu tak dost napjatou? ." ekl „Brate plukovníku hlasem, „umožni sejíti se celému pluku, umožni poradu zástupc všech prapor snad se dohodneme." „Nejsem žid, abych s vámi tak handloval," vykikl nakvašen Švec. „Se štvái nejednám ." rali,

Vodika

.

.

.

nm

—

.

.

.

—

mkím

.

—

.

Vodika

.

s nádechem bolesti, „eklo se mi, že prý vás štvu Vzdávám se své funkce dvrníka. Rozhodnte si sami „Oho musíš zstat," volali dobrovolci. „To by tak hrálo My ti dvujeme Jdeme za tebou Ale vtom se stalo nco nepedvídaného. „Dobrá brati zstávám," ekl náhle Vodika. „D." Pi tom pohlédl trochu vítzokuji vám za vaši dvru slavn na Ševe. „Nyní však, prosím, abyste mi ji dokázali ." také skutkem. Poslechnte píkazu „Co to? Pro najednou?" nechápav volali brati. „Žádám vás, brati, abyste uposlechli rozkazu a vystoupili

zbledl.

„Brati

.

.

."

zvolal

.

— — —

— .

.

—

—

—

.

—

.

.

.

313

.

tplušek," ekl zvýšeným, vítzným jakýmsi hlasem Vodika. Budete vystupovat?" „Dobrá vystoupíme," ozývaly se tu a tam mruivé hlasy, až konen hluel celý zástup. Plukovník Švec hledl rozšíeným zrakem na malou, zavalitou postavu Vodikovu ... A najednou mu kmitlo mozkem... odepeli poslušnost... A hle jeho poslouchají. Co je to? Demagogie, vzpoura? Ach, Vodika.. jeho zrak se zajiskil. Zdaž od prvního okamžiku, kdy vstoupil do vojska, nevnášel již do nho prvky rozkladu? Jeho ruka sáhla mimodk po revolveru „Zab ho," cosi mu íkalo V tom okamžiku však zraky obou se setkaly. Dnes již po druhé Ševcovi se zdálo, že vidí vítzný ohýnek v jeho oích. Pohlédl kolem sebe ... A tu se mu zdálo, že náhle vidí adu zcela jiných pohled, než ekal. Zdálo se mu, že zí v mnohých oích jakýsi úžas a báze, njaký stud a obavy a konen i hnv Hle si Vodiku njak oste a s nedvrou. Ach to není dosud dav ztracený To je dav zmátožených lidí, kteí by potebovali njaký mocný úder, aby se jim rozsvítilo v lebkách. Švec si náhle vzpomnl na onu strašnou noc ped Kyjevem Na onu noc, kdy na smrt znavené roty pi pochodu ke Kurinvce vypovídali mu takka poslušnost. Tehdy v nejvtším zoufalství vjel mezi své hochy a bil. Hlava nehlava. A hoši šli. A pak ho ješt odprošovali Ale tehdy ovšem to byla jiná. „Hle zabít ho," opt mu kmitlo hlavou. Udeit jako tehdy u Kurinvky jednoho z nich, aby tu ránu ucítili všichni? Ale ne z

—

tém

—

„Mn

—

.

.

.

.

.

— .

— —

—

— mí —

—

.

.

.

— —

—

.

.

.

—

tém

—

—

—

—

." šeptalo mu nco v nitru to není to Tehdy to byla ješt bratrská idea, soudržnost která zvítzila. Ale dnes? Dnes by snad ten zmátožený dav vztekle zavyl. .

Ale nevzpamatoval by

njakou

—

.

se.

velkou, oistnou

.

.

.

—

Ten dav dnes potebuje

ob.

—

víc

.

.

.

Plukovník Švec najednou se vzepjal. Jeho zrak zoPohlédl dlouze na Vodiku, který nevydržel a sklopil zahanben a v rozpacích zrak. Ale Švec klidn pokril rameny a pohlédnuv na své prvodce, ekl: „Když více Vodikovi než mn, nemám tu co dlat." celel

.

.

—

.

ví

A prudkým 314

krokem

odešel

-—

"

33 Po neekaném pokoení, kterého se mu dostalo, Švec zachoval podivuhodný klid. Sel do msta prohlédnouti si ubytování 4. pluku ... A zdálo se, že je spokojen. Vyptal se na Nalezl tam svého lékae dra Procházku to i na ono Ten si ihned všiml, že pod jeho zdánlivým klidem se skrývá v jeho nitru násiln tlumená boue. Pipadalo mu, že pevná, silná vle Ševcova, je otesena, že se snaží zahnati ze své duše strašlivé dojmy a zachytiti se opt na njakém .

.

.

.

pevném bod. „Nu, brate plukovníku, jak

jsi

pochodil u

ho zvdav. Švec mávl rukou. tváiti lhostejn. Ale horší než u tvrtého. dalo smrtelnou ránu. ptal se

1.

pluku?"

.

.

ze-

——

„Ani se neptej " ekl, snaže se pak ze sebe vyrazil. „Tam je to ješt To sem neekal," vzdychl si, „to Ptal jsem se jich, zdali mi a oni mi ekli, že ne. Komandýr, kterému vojáci neví, je zbytený musí zpátky do roty anebo se musí zaTen stelit. Já bych šel do roty, kdyby byla jako dív, te do .

ní

.

bu

.

nepjdu .

.

.

."

Procházka naslouchal a pátrav hledl v Ševcovu o zastelení zajisté vždy zajímají lékae, ze-

Dr.

tvá

mn

ví

.

ei

.

jména, šlo-li o lovka svrchovan rozileného. A dr. Procházka postehl ihned, jak velké asi vzrušení hárá v Ševcov nitru.

—

„Nesmíš si to tak brát, brate plukovníku," jal se ho uklidovati. „To všechno pejde a hoši budou zase tmi starými brášky

„A

ty

.

.

."

jsi

stále ten starý

smíchu Švec.

V

„Vždy

tom okamžiku

Procházka," dal se najednou do

já jen žertoval

—

bystré oko lékae bylo oklamáno Dru Procházkovi se zdálo, že vidí opt starého Ševe To je zase ten pevný, svalnatý, tvrdý, selsky tvrdý Švec ... A on se málem už obával, že jeho duševní síla je podlomena, že by snad mohl provésti njakou hloupost Když 86 sešel s Ševcem podplukovník Žák, byl zvdav i

.

.

.

.

.

.

.

.

.

315

stejn jako dr. Procházka. „Jak je u 1. pluku?" zeptal se Ševe. „Zle," odvtil plukovník. „To 4. pluk je proti prvnímu ješt ,maladc'," snažil se zažertovati. Vtom však se mu za-

chvl

hlas

a

Ach

oích

v jeho

—

se

objevily slzy

.

.

Žák

.

se

za-

Ševcových oích slzy Dr. Procházka byl by jist opt otesen ve své víe, že plukovník Švec již nalezl svj klid, kdyby ho byl v této chvíli spatil. Když se Švec vrátil do Aksakova, pijel tam práv 2. prapor 1. pluku. Všichni brati, tebas s mruením, vystupovali z tplušek. Jen 6. rota zstala dsledná ve svém odporu. K veeru pišla nová zpráva z Buguruslanu, která bohužel potvrzovala Jobovy zvsti o zniení celého jednoho praporu 9. pluku. Pak byl volán Švec k telefonu. Když po chvíli pokládal sluchátko, jeho ruka se tásla Velitel povolžské fronty Vojciechovskij telefonoval, že jede sám do Aksakova a s ním že pijede i gen. Syrový Švec pijal tyto zprávy se zdánlivým klidem Telefonuje, rozmlouvá s tím i oním, dlá rzné disposice na píští dny. Doba je zlá Duševní naptí a rozilení všeobecné. Nikdo nemá ani asu, ba snad ani schopnosti, všímati si nálad jednotlivc. Ani plukovníka Ševe. Plukovník usedá pozd veer v pracovn náelníka svého štábu majora Ivanova a oba rýsují plán dalších operací na ece Iku. Ivanov nepozoruje na Ševcovi ni nejmenšího rozilení. Ped plnocí jde ješt Švec k telefonu, oznamuje Vojciechovskému svj plán a navrhuje, aby 4. pluk byl peložen do Ufy. Je zajisté pesvden, že „jeho" první pluk podlehl jen špatnému vlivu tvrtého pluku. Pak se vrací a pracuje s majorem Ivanovem až do 2. hodiny v noci. Poté se kos ním louí a odchází do svého oddlení, které sousedilo s pracovnou majora Ivanova. Teprve v úzkém a nízkém prostoru svého oddlení, v tíživém tichu noní samoty, vrací se mu znovu všechny dojmy z verejšího i dnešního dne do hlavy. Nejprve se snaží je odehnati ... Je mu njak horko svléká proto svj kabát. Ale nepocítil ješt touhu po spánku. Usedl k svému psacímu stolu. A vtom padl jeho zrak na papír, ležící na stolku Žlutavý plamen hoící svíky dopadá dlouhými pruhy na šedé ádky nedokonené výzvy k dstojníkm a razil

.

.

.

slzy ... v

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

—

.

.

nen

—

—

316

.

.

.

.

vojákm I. divise. Ach, ml by ji dokoniti. a te poslední vtu: „Nám zbývá ješt jedno: vytrvati v boji za

—

Vezme

list

svou est. Za-

písahám vás, brati, slavným jménem našich pedk, husit, ." nedopuste desorganisací, zapísahám .

.

—

„Zapísahám,'' Jeho ruka s výzvou pojednou klesla opakoval si trpce nkolikráte. „Co je však plátno všechno zapísahání? Co je plátno pipomínati jim est a káze? Což jsou pístupní ješt njakým pátelským slovm?" Vidí ped sebou v tom okamžiku opt vzrušené, rozeK jeho zlené tváe bratí. Slyší všechny ty zlé výkiky sluchu doléhají marné výzvy rozumnjších bratí ke klidu. .

.

.

— Zí Vodiku. — nm

Položil opt Vzplanul v trpký, zahoklý hnv arch na stl, uchopil tužku a silnými, energickými tahy peškrtal tyto poslední dv vty. A pak jal se psáti znovu:

„Boíte

to,

co

s

.

.

.

ohromnými pekážkami stavlo

se

celá

tyi léta, niíte organisaci, jež byla nejsilnjší oporou našim borcm za naše práva v našich eských zemích a vypovídáte poslušnost všem zákonm poádku a kázn, niíte charakter eského

vojákaJ"^

Tu však

již konila archová stránka. Byl nucen obrátiti aby mohl psáti dále. Bezdky se zarazil. V tom okamžiku jako by dvojnásobn na nho dolehla tíže samoty a dsného noního ticha, za nichž rozbolavné a pepjaté nervy se obvykle rozezvuí jak kovové struny. Hlava ho bolela a zdálo se mu, jako by mozková tká se mu pevalovala v lebení dutin. Mrazilo ho Cítil jak horeka se zmocuje jeho krve, jak mu pebíhá po kži a pálí jako ohe Ach, tyhle horené stavy Co se ho už namoily Vlastn od prvých msíc jeho pobytu v Rusku, jako by nkdo otrávil jeho krev. Pepadalo ho to vždy najednou, záludn, jako dravci skok Od prvých msíc v Rusku... Dostal chu na cigaretu Zapálil si a vypustil nkolik oblák dýmu. Ale hned v záptí chu cigarety mu zhokla na rtech Prudkým pohybem ji odhodil a zahledl se do prázdna. Venku skuel vítr, byla nepíjemná ruská zima list,

—

.

—

.

.

.

.

—

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

.

317

.

Ale v Ševcov duši hoela dosud teplá vzpomínka na prvé týdny, ztrávené na Rusi. Vzpomnl na Jelcatrinodar a na Gelendžik. A ped jeho zrakem se zjevila pojednou zelenavá hladina moe, modré kavkazské nebe Bože, jak tam bylo krásn. Dehtová píchu tabáku, která dosud lpla na jeho rtech, znovu v vzbudila chu po cigaretovém dýmu. Mechanicky vyal z pouzdra novou papirosu a zapálil si ji od blikající svíce, hoící na stole. Bílé obláky dýmu se zakroužily nad stolem. A jak tak poletovaly, braly na sebe rzné formy, podoby lidských tváí. Hle, tamhle jako by to byla tvá „papaši'' Ivana Vasiljevie Krupadrova ... A tuhle Emil Ljuba Švec sebou trhl vyteštil zrak, xiebo zjev Ljuby pojednou zazáil ped ním ostrými rysy jako skutenost. Mimodk vztáhl ruce, jako by chtl ten kehký pelud zachytiti. Ale zjev zmizel a hned v záptí na jeho míst objevila se Ševcovi jiná ženská tvá. „Maki ach, Maki,"' zašeptaly Ševcovy rty a tžký stesk na nho dolehl. Ženy— ženy, které vstoupily do jeho srdce. Byla to láska? Co je to láska? Poznal ji vlastn vbec v život? V tu chvíli pocítil njakou bolestnou lítost. Jak vlastn chudý byl jeho život na ženskou lásku. Pocítil jakoby hlubokou mezeru v celém svém dosavadním žití. Jak málo poznal rozkoše milostných vášní a opojení. Jen jednou byl jim tak blízko Tam v Kyjev A on? Eh, radji nevzpomínat Bylo to jen chvilkové omámení, z nhož se vyprostil Umrtvil v sob to prudké hnutí, ztišil násilím vášnivý tep krve, odhodil sobeckou touhu osobní rozkoše a vnoval celé své srdce i svou duši jiné lásce, velké myšlence odboje, vlasti, svým bratím ... V té chvíli zmizely první peludy, propadlo se i moe, Gelendžik, Krupadrových milá úsadba, Jekatrinodar, roj jeho žák, mladých ruských Sokol, všecky ty milé ruské i eské tváe, které ped ním ped chvílí vyrstaly a vidl se doma v tebíské tlocvin. Ach, ta Tebí ... A ekov, jeho rodná ves Moravská Sibi ... Co asi dlá jeho tatík, takový zapeklitý eský sedlák, který po celý život se rve s chudou, kamenitou pdou? A maminka, ta dobrá, jemná, pracovitá duše Kolik let, že se už nevidli? Osm let Bože, co všechno se za ta léta neudalo. V 11. roce pišel

—

.

.

.

nm

—

.

— —

.

Dv

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

——

.

.

—

3i8

.

—

.

V

A

pekrásné Praze, ovnepak byl v Praze ... vlajícími prapory a jásající. Jak to bylo všechno úchvatné. Jaké sny se to rodily tenkráte v jeho hlav. Pak na Rus.

né,

s

Ševcv eská Družina na Kus. Pišla válka Byly to pece jen nejkrásnjší dny v Družin. Jaké to bylo podivuhodné bratrstvo. Kolik tch bratí již tlí v zemii* A kolik se jich pokrylo nehynoucí slávou Cigareta v jeho ruce dohoivala Ucítil palivý dotek rozžhaveného smotku v prstech. Rychle ho odhodil. Proud zhasl. „Sláva," zašeptal jisker se roztíštil o podlahu Švec Ach, je to s tou slávou jako s papirosou. Jak lehko promní se v popel, v nic, jak lehko pohasne. Hle jak všechno se to skvle rozvíjelo. Byli již na Slovensku, vidli se v Praze jako blanití rytíi a vrhli je zpt do pinských blat. Pišla ruská revoluce Jaké to bylo tma Ale z té nadšení ... A nastal chaos, soumrak však úžasné ruské tmy zazáil opt Zborov Po se rozklenula nad širou Rusí zase bezútšná tma, marné ekání Rusko, slovanské Rusko, nadje a opora eskoslovenských tužeb, klesalo v bezednou propast, brest-litevskou hanbu. Ale oni vili. Vili v šastnou hvzdu, která jako by se skrývala v tch ruských mlžinách, ale nikdy nepohasla Vili v šastnou hvzdu eského národa, jež záila z istého, slováckého ela Masarykova. Vili mu na smrt Bože jak to tehdy ekl? Ano umíti není tak strašné ... A všichni byli odhodláni jíti na smrt jak k tanci. Kolem nich byl zmatek, zrdná obanská vojna Ale jejich ady rostly. A když Ukrajina i Rus je zradila, když se spojily s jejich úhlavním nepítelem, tehdy šli do Francie S úpornou, železnou vlí, beze všech zálud. Le sovtská Sfinx již chystala si na drápy. Jižjiž sahala svýma studenýma tlapkama na jejich šíji. S úžasným výkikem hnvu a zoufalého odhodlání, s bezpíkladnou odvahou, která udivila svt, srazili se svého hrdla svírající se vrátil

zrak

.

.

.

.

.

.

zjihl.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

—

.

— — .

.

.

.

.

.

.

.

nm

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

n

je

drápy.

Jaké to bylo jaro Penza, Volha, Lipjagy, Samara, Ufa Mariinsk Krasnojarsk Novonikolajevsk Omsk Vítzství za vítzstvím. Rusko, to zdeptané, zmuené Rusko se zdvihalo Ševcovi se tehdy zdálo, že ml .

.

—

.

.

.

.

.

—

.

—

.

.

.

.

319

"

Leonid pravdu

,

.

.

Pišel Simbirsk,

Kaza

...

V

mlhavé

všichni tušili obrysy zlalých chrámových bání Nižního Novgorodu, v ržovém oparu jakoby svítily nesetné Ten sen, který vže moskevského Kremlu. Mohutný sen snili snad všichni vojáci, nesocialisté i socialisté, dstojníci i prostí dobrovolci, ten sen byl už tak blízko. Ale osud je srazil najednou z tch nadoblaných výšin do šedé, ruské nížiny. Všechno je zklamalo Ruská demokracie i buržoasie, bohá, mužík, dlník i spojenci. V Kázaní je dnes proklínají, v Samae pláou krvavými slzami. snad tak bude v celém Rusku. Hle, Volha je ztracena. Ruské dobrovolné ásti tají jako sníh, prchají neb pecházejí k nepíteli, jehož síly rostou. A eské voj-

dálce

již

—

podvdom

.

.

.

—

A

sko?

Nesmírná hrza zalehla v tu chvíli na Ševcovu duši. eští dobrovolci mítingují, radí se jako kdysi Rusové za revoluce, mají-li plniti píkazy, zavazují se jen „po stolku po skolku" jim vyhovti nebo je prost odmítají, opouštjí samovoln posice, opouštjí druh druha a nechávají je na pospas svému nepíteli jako na píklad u Buguruslanu. Co bude dál? Rusko je ztraceno. Má zapadnouti do toho strašného, vše niícího jícnu revoluce i eskoslovenské vojsko, toto jedinené ztlesnní Tyršova uení, kterým byl

—

Švec proniknut až do morku kosti? Má býti pohlceno rudou vlnou? Neuskutení se tedy jeho vidina z roku 1912? Vidina, kterou prožíval tehdy na Václavském námstí? Nepotáhne ta eská armáda, v níž jako by zázrakem promnily se sokolské šiky, armáda vítzná v osvobozené vlasti? „Je vše ztraceno..." šeptal zsinalý, „katastrofa se blíží Hle, u Buguruslanu je znien celý prapor 9. pluku Dnes, zítra bude snad znien jiný. Zahynou celé pluky Bude snad znieno celé vojsko. A kdo je vinen? Ševcova tvá zrudla Na jeho ele vyvstávaly žíly. Prokletí spojen-

—

.

ci ..

.

A

.

.

.

.

.

.

.

.

jak

dviví

byli všichni

ti

politití

vdcové esko-

slovenského vojska. Jak lehkomysln šíili mezi vojsko nepromyšlené zprávy. „Ano houpali nás," drtí Švec mezi zuby ... V tom okamžiku však se trpce usmál „Ne houpali jsme jeden druhého," šeptá si. Najednou však ucítil jakési bodnutí ve svém nitru. Bože vždy

—

.

Mj

330

.

.

—

—

—

a nesplnil, nemohl splniti ... A co Kaza? on sliboval „Štpánov," huelo cosi v jeho mozku. Ó, pro jen nedal nic na varování svých pátel. Jak se mohl dáti tak zaruského dstojníka? slepiti honosným chováním tohoto „Prokletý Štpánov," šeptaly jeho rty. „A ten Francouz Bord ... ti mají Kaza na svdomí." A kde je asi dnes nebohý, bláhový a dvivý Leonid? Jist ho rozsápali nkde na cest rudí. Pro jen jezdil do Niž. Novgorodu? „Hlupci," zakabonil Švec elo. „Chtli brát Novgorod ... a dnes? vše je ztraceno. Všechno se Celé Povolží je ztraceno hroutí. A zrovna zde, na tomto úseku, kde je jeho divise. i

.

.

.

S jakou ironií Švec se trpce ušklíbl „Jeho," divise ." na nho volal ten stelec Svoboda. „Brate divisionái Jaká hanba, jaké ponížení A ten Vodika Švec se dívá do šerého pítmí ozáeného vagónu sporým však jasn, jako živou, zavalitou svtlem svíce. Vidí v postavu Vodiky, jeho napoleonský postoj, jeho výsmšný, vyzývavý postoj Jako by mu pipomínal onen neblahý Jako by mu výstup, kdy se s ním stetl v Simbirsku pipomínal ona slova, která tehdy ekl Vodikovi: „Kdo .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

nm

.

.

.

.

.

.

—

pokoen. A velitelem?" Tehdy Vodika odešel íkají jeho oi: „Vidíš? Nyní jsem tu já pánem." Ano, takoví lidé dnes ovládají Švec stiskl bolestn rty dobrovolce, takoví lidé dlají z bývalých, statených vo„Ale vždy tenhle Voják, ufukané, zbablé stvry dika býval dobrým vojákem," šeptá mu jakýsi hlas. „Kdo? Kdo z nho udlal takového demagoga?" Švec nechápav, ulekan se rozhlédl ... A pak se bezradn zadíval do prázdna. Ano, kdo mu odpoví na tuto otázku? Nesmírná tišina ho muila Zdálo se mu, že zešílí. Ze všech kout jako by se na nho valily hrzné pízraky Je konec Konec armády. Ó, kdyby jen vdl, jak zadržet tuto strašnou nákazu, která se šíí jako mor ve vojsku, kdyby jen vdl, jak je vytrhnouti z moci tch lidí, kteí je

tu

te mu

.

.

.

.

.

.

se

.

.

.

.

—

.

.

bhví jakým kouzlem stali demagogy a ubíjejí a ubili i v tch nejstatenjších. Jaké obti by tu byl schopen.

est

V

Srdce mu ustalo tom okamžiku Švec strašliv zbledl Ach, je to jeden z tch srdeních záchvat, které picházely v posledních dnech na nho tak asto? Bože, .

.

.

tlouci.

Plukovník Švec

21

«>-«l

.

to jeho ubohé tlo jako by se njak rozkládalo. Horeky, stojí to za to žít? Se znienými nervy Vru srdce a podlomeným zdravím, s jakousi smlou v život, v život bez lásky a úspch, se zhroucenými sny, velitel bez vojska ... A v takové situaci nalezne ho Jenda Syrový, v takovém zoufalém stavu zastihne ho Rus Vojciechovjaké to ponížení. Švec se až otásl skij Rus Ach, zase Ale hned v záptí jako by se vzpamatoval propadá egoismu. Co je on? Jen nepatrný jedinec v celém tom množství. Co znamená jeho úspch i neúspch? Ne není ješt vše ztraceno. Jen zde v Povolží je stísnná nálada. Ale tam nahoe? Šastný Gajda, šastný Jenda Sy... V tom okamžiku Šastný rový, Ditterichs Hle, jak osud sám zalehl Ševcovu duši pocit trpkosti od této hrzy. Jak se na nho usmívalo uchránil stále štstí. A jak lehce se dovedl penášeti pes nejtžší i

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

.

.

eek

.

.

.

.

eka

Švec svraštil brvy ... V tchto osudných skoro nespravedlivým. Hle, tvrtý pluk. sám trochu vinen, že se Nebyl snad v nich uvolnila káze? A te, když bylo teba železné, padlo na jeho pevné ruky, odešel a celé petžké Ach, vždy to byl jeho bedra. Švec se bolestn usmál nésti vždy na svých bedrech kíž nejtžší, státi údl zatím co jiní letli vždy ve stínu, kráeti vždy vzadu te, když je všemu vped mílovými kroky. A tak i te

problémy

.

okamžicích Celá divise

.

.

stal se

.

.

eek

.

bím

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

konec

.

.

.

.

Není Ach, pehání, upílišuje Švec sebou trhl ješt tak zle. Pepjali zde u té proklaté Volhy své síly, zklamali se v ruské pomoci a v spojencích. Ale eskoslovenští dobrovolci? Zdaž nebijí se nahoe jako lvi a nejdou od ani zde ješt není eskoslovenúspchu k úspchu? Ne ská armáda zniena. Ti hoši jen potebují, aby se vzpamatovali a nalezli opt sebe i ztracenou víru. Ped jeho duševním zrakem vyvstal znovu obraz dnešního rána. Když tak stáli proti sob s Vodikou ... A když jeho zrak kroužil po tváích dobrovolc prvního praporu, když se díval na ten zmátožený, ubitý a rozpaitý dav. Zdaž nevycítil že celý ten ubohý zástup, není ješt tak docela ztracen pro spolenou ideu, které dosud žil, za niž trpl a bojoval, .

.

.

.

—

323

.

.

v jejímž jménu umíral? Zdaž

si

neekl, že ten dav potebu-

mu opt rozjasnilo v lebkách, aby se z nho stalo opt vojsko? Ševcv pohled v tom okamžiku padl na revolver, jehož hlave se leskla

je jen

njaký mocný

na

— pro

úder, aby se

stole.

jsi ho nezabil?'' mihlo mu opt hlavou. šeptlo mu cosi do ucha. „Byl by to sice projev tvé fysické, velitelské síly. Což jsi však nepochopil, že ten dav potebuje víc? Že potebuje njaké velké

..Hle

„Bláhove,"

obti?"

—

." šeptaly Ševcovy rty. „Mj Bože má „Velké obti ,?" snad sám .,Ó, ty váháš?" šeptal mu vnitní hlas. „Ty se chvješ? Tvou duší zmítají pochybnosti. Mníš, že by to byla slabost útk z boje Ó, malodušný ... Co to bylo dnes ráno v tvém pevném, ocelovém pohledu, který zlomil i fanatického Vodiku? Což ses vlastn již nerozhodl? Ne, ne v násilném, vojákem, velitelském gestu je síla. Síla a vítzství jsou velké, pokorné obti." .

.

.

.

—

.

.

.

." mumlá si Švec. „Ano, obti .Tako by puzen neodolatelnou njakou mocí uchopil zimniním pohybem druhý arch papíru, na který chtl snad psáti dále svou nedokonenou výzvu. Odízl rychle osmerku a energickými tahy jal se psáti: .

.

„Nemohu pežíti hanby, stihnuvší naše vojsko vinou nkolika nezízených fauatik-demagog, kteí ubyli v sob est!" i v nás všech ubíjejí to nejcennjší

—

Rukopis je pevný ... Ni na jednom písmenku není znáti zoufalý njaký neklid, strach Jen slvko ..ubíjejí" je trochu nejasné. Švec vytrhl pak zásuvku stolku ... a vloživ tento lístek dovnit, prudce ji pirazil. Svou nedokonenou výzvu nechal ležeti na stole. Pak zhluboka, jako by ulehené vydechl Hle, tžký boj je dobojován. Do jeho oí vrací se ocelový lesk, ped .

.

.

.

.

.

nímž ráno zmaten sklopil Vodika svj zrak. ,Teho ruka sáhla po revolveru. Pivel oi a po jeho rtech pebhl slabý

úsmv.

333

„Ach, umíti není tak strašné hlave revolveru k brad

Piložil

pl

.

.

.

.

."

šeptají

si

jeho

rty.

.

hodin ranní jeho sluha našel plukovníka Ležel na zemi, hlavou ke dveím, tvá jeho byla zsinale bledá, po pravé stran rozlévalo se tratolišt krve, vedle nho ležela opakovai pistole. Židle byla pevržena, záclony staženy, na stole dohoívala svíce Ráno

o

6.

Ševe mrtvého.

.

.

.

34 Nikdo neslyšel ránu z Ševcova revolveru. Ani náelník jeho štábu major Ivanov, který spal v sousedním oddlení. Když za onoho bezútšného, nevlídného rána se scházeli velitelé vlak na stanici v Belebeji, aby oekávali další rozkazy, nikdo ješt nic nevdl. Druhá rota 1. pluku byla dosud v tpluškách, nechtla vystupovati a stála na slepé koleji. Vodika byl zavolán k výslechu Vtom zadrnel telefon. Jeden z dstojník chopil se sluchátka. Zbledl a obrátiv se k dstojníkm, vyrazil ze stísnného hrdla: „Bratr plukovník Švec se zastelil." .

.

.

Zpráva psobila drtiv Také Vodika zbledl Jeden dstojník k nmu pikroil a vchrstl mu do tváe: „Vrahu!" I ostatní vrhli se k nmu s výitkami. „Ven," vykikl konen jeden z nich. „Jdi to íci tm druhým." Vodika odešel sklíen. Druhá rota pak se zaala trousiti do msta, provázena nelichotivými poznámkami druhých. inili tak nyní i ti, kteí pedtím nechtli také vystupovati. Když zvst o sebevražd Ševcov se rozlétla mezi vojskem jako jiskra, zachvátila všechny dobrovolce jakási tichá, nepekonatelná hrza a v mozcích se jim všecko po.

.

.

.

.

.

z

míchalo. Velitel

neposlušné

6.

roty

tvrtého

pluku,

praporík

Hrabík se na hochy zle oboil: „Vy jste zabili plukovníka Ševe!"

A

brati zaraženi

.

.

.

Hlouek dobrovolc,

334

mleli. rokující o

Ševcov sebevražd,

vrhl

.

se k nkolika dstojníkm, kráejícím kolem nich se zlou výitkou: „To vy jste zabili plukovníka Ševe." proti Ševcovi a jeho píkaJeden z nejprudších zm, když se dozvdl o jeho smrti, zešílel a byl odvezen

eník

do nemocnice. již za šera, pijel vlakem z východu divný lovk. to eskoslovenský dobrovolec a nebyl to ruský voják. Nízký, rozložitý, v dlouhém plášti, který takka plouhal po

Veer,

Nebyl

njakým ohromným Pál

svitkem pokrývek v ruce jen vidt mrtvolu Ševcovu. Dovolili mu nahlédnout do vagónu. Byl to pan Kódl. Když za tmy šel velitel Pan Kódl zamžikal, a vyrazil ven 4. pluku, pplk. Žák na nádraží, aby odjel do Belebeje, spatil ho pobíhati pod stromy, jako bez rozumu. Pod paží

zemi a

s

S nikým nemluvil

—

.

.

ml

svj „Copak

.

.

si

.

.

ranec. tu dlají,

pane Kódl?" ptal se ho s úastí. Jeho lumpové, ty hovada," vybuchl pan Kódl hlas byl zastený jako závojem. „Takovej dohej lovk to byl, ten pan Švec. A voni ho ty chrapouni do hrobu pivedou. Vykašlat se ml na n, na celej první pluk. Jejich pluk, pane Žák, to se vdlo, nikdy za nic nestál, to byli vždycky bolšáni, ešt než tu eládku pevzali. Ale že první pluk bude takovej lumpáckej, to sem nevdl. Tak už pana ." rozplakal se najednou usedav, jako Švece nemáme ." dít. „Te nám nic nezbejvá, než sbalit si svj pingl Zdá se, že to bylo jen jednou v život Píhody, co z jeho „Ach,

ty

.

.

.

.

.

.

oí

V

tekly slzy

.

.

.

sobotu 26. íjna pijel do Aksakova vrchní velitel zá-

padní, protibolševické fronty, gen. Syrový a gen. Vojciechovskij. Pozd Generál Syrový vykonal pehlídku 1. a 4. pluku Jen 6. roBylo to zase už spoádané vojsko ta zstala ve vagónech. poledne pišla zpráva, že povsti o katastrof 9, pluku v Buguruslanu byly pehnané a že skupina, odíznutá u Pochvistnva se probíjí beze ztrát! den 28. íjna, v den, kdy se rodilo eskoslovensko a kdy davy jásaly na Václavském námstí v Praze národnímu jaru vstíc, byl v eljabinsku konán poheb plukovníka Ševe. Bylo to v pondlí odpoledne a byl to snad nejsmut.

.

.

.

.

.

.

.

.

V

—

V

325

njší poheb, jaký kdy eljabinsk vidl. I samo nebe plakalo vlahými slzami Cestou na hbitov za rakví Ševcovou, zeptal se náhle jeden z dstojník dra Kudely, který chtl mluviti za Odboku N. R. nad Sevcovou rakví: „Co bude tam dále?" a kývl hlavou smrem na západ. „tvrtý a devátý pluk odjíždjí, první tam ješt njakou dobu zstane," odvtil dr. Kudela. „Tak vy chcete, aby se ješt nkolik lidí zastelilo?" vyhrkl dstojník. „Jak to, vy chcete?" zeptal se dr. Kudela a svraštil oboí. „To je pece rozkaz vojenského vedení." Dstojník ukázal však na rakev a ekl temn: „To je následek vašeho vychování. Dr. Kudela nad Ševcovým hrobem nemluvil Místo nho mluvil dr. V. Svoboda. Když pinesli k otevenému hrobu prostou rakev s tlem plukovníka Ševe, jeho starý druh z „Družiny" generál Syrový, maje se s ním louiti, zaal: „Nad hrobem bratra .

.

.

.

.

.

." a z jeho oí vytryskly slzy. A ostatních bratí, slzy za se nikdo nestydl. Nad hrobem mluvil dr. Viktor Svoboda, sbor zazpíval, zahmly salvy a zadunly hroudy na rakev bratra plukovníka Josefa Jiího Ševe. Na druhý den dostal první pluk rozkaz, vyraziti znovu do tžkých, podzimních mlh na frontu k ece Iku.

Ševe

mluviti

slzy tekly

Nikdo Šel

i

i

se

z

nemohu

.

nž

neodkázal

Vodika

Nebyli to

.

oí

.

.

.

.

.

.

nadšení dobrovolci, nebyli to letící orlové, a mrané roty slavného pluku. Ale roty šly Až do polovice listopadu bije se a vítzily v petžkých bojích a za kruté zimy první pluk s ostatními ale

již ti

zmuené, unavené

—

ástmi

.

.

.

proti nepíteli.

Povolžská skupina eskoslovenské armády je zachránna .. Je zachránna výstelem u Aksakova Je zachránna krví, bolestmi a strastmi bratí, kteí mu .

porozumli.

336

.

.

.

33 Dne 1. íjna r. 1933 zase vlály Uplynulo patnáct let prapory na Václavském námstí, jako v r. 1912. Avšak velké vlajky na mohutných stožárech ped budovou Musea byly staženy do pl žerdi a do veselých eskoslovenských barev tu a tam se mísila i barva erná. A na Václavském námstí, z jehož stedu zmizely lípy a jehož nízké, barokové domy .

.

.

vtšinou ustoupily výstavným moderním palácm, opt je hlava na hlav. Stedem nesmírných dav ine se dol malebný prvod. Jde žalostný zbytek eskoslovenských legií se svými 36 historickými prapory. Ješt patnáct let ... a nebude snad tch ani tolik, aby nesli tch 36 prashrbených a šedivých por. Jdou dlouhé ady Sokol ... A zem duní pod pev-

muž

ným krokem eskoslovenské armády. Ale ani mezi Sokoly, ani v adách voják nekráí,

jako tehdy v r. 1912, prostý borec, ruský Sokol, Josef Jií Švec z Jekatrinodaru, aby se pak vrátil na Rus a šel bojovati za svtové války za svobodu svého národa, jakož zákony sokolské mu kázaly. Vrací se se svým druhem K. Vašátkem, vrací se sice mrtev, ale jako ztlesnní antických sn Tyršových, jako vítz na štít. Tak jako tehdy o VI. sletu všesokolském prvod jen s námahou se prodírá davy lidu. Davy nejásají ale také netruchlí. Není to poheb ... Je to návrat vítz ... To vracelo se kus eských djin Vracel se s nimi také píklad veliké lásky, která se pozná jen ve velké obti? Sovtská zem vydala laskav jejich tla toužícímu národu. Zdaž hledí nkde ze zástupu na Sevcovu rakev i dnešní vyznava pticípé hvzdy Jan Vodika? A zdaž nezjihlo alespo na okamžik jeho tvrdé, komunistické srdce tak, jako zjihla ruská zem, když vydávala ze svého lna tla svých odprc, kteí ji pece jen tolik milovali, že dali za ni poloviny svých život? Zní smutení chorály ... Po dlažb temn huí lafety dl a nad zástupy jako by neviditelná ústa šeptala:

—

dom

.

.

.

327

„Svobody zaslouží a bude svoboden ne si ji dovede uhájiti ..."

ten,

kdo

ji

dobyl,

nýbrž kdo

a

Lid sklání pokorn hlavy nebo vítzové, mrtví, ješt rozkazují. Za rakvemi Vašátkovou a Ševcovou, kráejí jejich druzi z „Družiny". Je jich jen hlouek Jdou generálové .

.

.

.

i

.

.

prostí vojáci. Slunce plá ...

Vzduch voní uzrálými hrozny. Modrá, istá obloha se klene nad Prahou. Nad prvodem hmí hymna motor a tpytí se kídla stíbrných letoun. Nkteí brati, kteí pisahali se Ševcem v den 28. záí 1914 na kyjevské Sofijské plošadi, na prapor „eské Družiny", mimodk zdvihají hlavy k nebi. A zdá se jim, jako tenkrát, že vysoko, vysoko nad aeroplány, majestátn pluje svými kídly mohutný pták Sokol.

—

KNIŽNICE NOVÉ CÍLE SVAZEK

593