Presented to the. URRASCÍ ofthe UNIVERSITY OF TORONTO KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

Presented to the

URRASCÍ ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

KAREL AND MIROSLAVA

CVACHOVEC

POLITICKÁ

BIBLIOTÉKA

ESKÁ

VYDAVA

OESI^Z-Z" I^LXJB.

CISLO V

eí

dra. Fr.

L

Riegra.

w^

v PRAZE. Nakladatel

J.

0'ITO 1883.

knihkupec.

v

v

.

RECI .^TTf*'".

Dra.

-A

'•

Riegra

Erai#^'tiácHsl. a jeho jednání

y

v zákonodárných sborech.

Díl

!Z let

I.

leâ— i.a4bs.

V PRAZE. Nakladatel

.1.

OTTO 188,S.

k n

i

h k

ti

p e o.

Kiiiliti.skáiiia

:

J.

Otto v Pra-ze.

-

PEDMLUVA.-^

Nejednou a tad. nejedné;o|v«bYló iipomínáno, že by bylo záhodno sebrati a. ti-skem vydati ei dra. Františka Ladislava Riegra, politického ního že

eníka

ei

Riegrovy

veny, bývaly

Nikdo

národa eského.

— jako

a bývají

asem

svým

napjetím

s

a

—

vdce

a prv-

nepochybuje, jsouce

nezídka

mlus

ob-

tak také jsouce divem poslouchány a rozšiovány ve sbírku uvedeny, budou se zálibou ítány a pijdou

vhod národní literatue jakožto vzor výmluvnosti, kterým se mžeme pochlubiti, jakožto vážný píi

i

spvek letí.

k

historii

národa eského za posledních deseti-

Sotva najde

která

se

nebo národní

politická

dležitost eská, o které by od

r.

1848 bylo jednáno

proež doprovázejíce výmluvného národního vdce k eništím snmovním,

bez úastenství Riegrova

;

dovíme se co národ eský v tchto dobách

slavnostenským a jiným, uslyšíme nejspolehlivji, po

kdy

toužil a se

mal, co

cítil

Pítomná

vém všecky

em

snažil,

a myslil

sbírka

ei

ve

doufal a v

pi zdarech

má

a

i

obsahovati v

a promluvy

dra.

em

se skla-

nezdarech svých.

poádku aso-

Fr. Lad. Riegra,

VI

jak politické ve sborech tak

zákonodárných pronesené, pokud obsah jejich byl

jiné a jinde mUivené,

i

njak

dležit. Žádoucí úplnosti jest však

kdy na závadu

Rieger svých

okolnost, že

ta

vbec

nikdy nekoncipuje, nýbrž mže-li pipraviti,

sob

naznaí

pi tom n-

eí

e

na

se

nkolika jednotlivými slovy

toliko chod a poádek myšlének, jež pednésti chce

proež

e

která

aspo

aneb

u

;

pi mluvení stenografována výtahu jinak po eníkovi psána a nebyla

tištna, ta jest již ztracena.

Pítomný hnutých

let

na dlouhý

první 1

jsme

obsahuje

ei

Riegrovy

z po-

849, po kterýchž absolutismus uinil konec životu politickému a tudy

848 a

as

1

innosti Riegrov.

také veejné vili

díl

Riegrovu

innost

Na poátek

v J^árodním.

posta-

Výboru

;

jednání tohoto sboru nebylo stenografováno, a zjednati

si

pístup kjeho protokolm nepoštéstilo se nám pece však nezdálo se býti slušné, aby

(viz str, 3)

;

zajímavé toto jednání bylo zde zcela pominuto, ježto dr,

Rieger

ml

v

nm úas

vynikající.

Zprávy o de-

batách Národního Výboru jsou tištny v Havlíko-

Národních

vých v

Kluákov

Novinách,

ale

plnjší

a

hojnjší

denníku Constitutionelles Blatt aus Boh-

men proež výtahy ze eí Riegrových, jež podáváme v první ástce tohoto dílu, peloženy jsou nyní z dotených nmeckých novin, a v Národním VýSnem boru mluvilo se nejen nmecky, ale esky, ;

i

íšský ve Vídni

ckým,

proež

v

Kromíži

ei

Riegrovy

i

—

jednal jazykem

tam

uveejnné jsou vesms peklady. nám pi tom tištné stenografické

nme-

mluvené a zde

Pramenem

byly

zápisky, Officielle

vil

Berichte

sLenographische

des

svazcích.

udáno, kde

V

Verhandlungen kteréž vyšly ve

die

Reichstages,

osterreichischen

tyech

uber

ei

pi každé

naší sbírce

jest

ve stenografických zápiskách se najde.

První úkol

pi podniku pítomném,

na sebe dcera dra.

vzala

roztroušeného materiálu,

totiž sbírání

Marie ervinková; zárove pak táž spisovatelka eská, v jiných oborech již chvaln známá, pekládá do eštiny ty ei, které byly mluveny po nmeku anebo kterých eské znní se nezachovalo. Ku pekládání nkterých eí propjili se ochotn nkteí pp. professoi gymnasia Kolínského, zaež budtež jim tuto díky vysloveny peklad ei o platRiegra,

paní

;

nosti

snmování v

revoluci íjnové

(str.

95

— 102)

e

po-

od p. editele Adama Fleischmanna, o svobod náboženské (str. 175 176) peložil pan prof. Jan Šafránek. Ostatní ei v tomto díle obsažené chází

—

tištny jsou podle pekladu paní Marie CervinkovéRiegrovy.

Pi tom

bylo stálým zetelem, aby

eský

vrný a správný, nýbrž také aby zpsob, jakým asi byl by dr. Rieger mluvil, kdyby byl po esku enil. Proež byly nyní nov pekládány takové ei, jejichž staré peklady eské, na kvap dlané, byly tištny v Národních Novinách nebo jinde. Nad to pak dr. Rieger sám prohlíží každý peklad a poopravuje zpsob výrazu dle svého vkusu, jakž má k tomu nejlepší peklad

byl nejen

byl upraven v ten

i

právo.

Níže podepsaný píše vysvtlivky a úvody, kterých jest potebí, aby situace,

ve které která

tenáovi

e

objasnila

se vždy

byla mluvena; též podává

Vlil

struné zprávy o takové parlamentární innosti Riegrov, která nejevila se ve veejných eech k tomu ;

vztahují se v titulu této sbírky slova:

v zákonodárných prohlíží a dle

sborech <<.

»jeho jednání

tento text

dr.

Rieger

poteby co do vci mnívá nebo

Nížepsaný

pluje.

rukopisu,

I

obstarává

též

poteba k

které jest

poslední

tisku,

i

do-

úpravu

korrekturu

sazby.

Tak, tuším, koná

se

s

pelivostí vše,

náležitou

aby ei prvního eníka eského dostaly se do rukou eského obecenstva a zachovány byly potomstvu

zpsobe co možná nejvlastnjší. ím však nebylo možná opatiti ei zde vydávané, jest lahodný, zvuný ve

kterým byly mluveny, jest dokonalý soulad zevnjšího zpsobu pednášky s obsahem, jest hloubka a opravdovost mravného pesvdení, ze kterého hlas,

vychází

svduje

jednostejn posluchae,

obsah myšlenkový, jenž pe-

i

i

onen zevnjšek

pednášky,

jenž jímá a uchvacuje pozorovatele.

V

Praze v lednu 1883.

Dr.

J.

Kalousek.

innost Riegerova

v

Národním Výboru.

(1848.) Absolutismus pedbeznový lpl na všecb národech císaství Rakouského nesnesitelným tlakem politickým, echm pak krom toho bylo snášeti ješt útisk druhý, nemén bolestný, útisk národní. Proež když francouzská únorová revoluce byla v západní a stední Evrop pijímána za znamení, že stará pouta poínají Pražské obyvatelstvo záhy jalo se projevovati touhu, aby obojí tlak ustal a svobodnjší formy života politického byly vymoženy. Zvst o revoluci Paížské (24. února) i' národního stihla do Prahy 29. února 1848, a již 11. bezna v lázni Svatovácslavské sešlo se shromáždní lidu, kteréž usneslo se na nkterých žádostech, jež by se pedložily císai; k sepsání petice zvolen byl v témž shromáždní výbor, v nmž byli mužové rzných stav, Cechové i Nmci. První deputace výborem Svatovácslavským do Vídn vypravená poídila málo druhá deputace však pinesla nejv. kabinetní list císae Ferdinanda k ministru vnitra Pillersdorffovi ze dne 8. dubna, který mohl býti píhodným mostem od starých k novému vývoji státnímu v království eském, ne-li v celé korun eské. Povolovalo se v tom list, že v píštím snmu eském, jenž brzy svolán býti mel, zasedati mají netoliko starostavovští oprávnnci ze šlechty a z duchovenstva, ale i volení zástupci mst a venkova snm ten mel se raditi a usnášeti o zrušení soud vrchnostenských a o uvedení soudv okresních na jejich místo, o zrušení všeho poddanství, o uvedení veejného a ústního jednání v soudech, o obanském postavení židv, o zízení obecním, vbec „o všech vcech zemských" blížeji neurených; moc ústavodárná nebyla mu sice výslovn piznána, ale není žádné pochyby, že v tehdejších okolnostech byl by ji provozoval bez odporu a hojnou mrou, kdyby byl se sešel a zasedal. padati

:

dotený

.

;

ád

;

Ee£i Rieg«rovy.

|

Národní Výbor 1848.

2

Mezi tím nejvyšší purkrabí hr. Rudolf Stadion zídil dne dubna guberniálni komisi, do které povolal 24 muž ze šlechty a jiných vzdlanjších stav, aby se s ním radili o potebných opravách veejné správy, o kterých se ml usnášeti píští snm. Výbor Svatovácslavský, jehož veejné schze v sále Prmyslové Jednoty u sv. Havla bývaly obecným shromáždním lidu, byl 1.

tímto krokem

zemsprávcovým nespokojen, nebo

i on, jakožto právo k takovým poradám. Nové valné shromáždní lidu v lázni Svatovácslavské dne 10. dubna pistoupilo k tomuto mínní, rozmnožilo výbor Svatovácslavský novými 61 leny, a k návrhu dra. Antonína Strobacha, nov zvoleného purkmistra Pražského, usneslo se požádati hr. Stadiona, aby svou guberniálni komisi slouil s výborem Svatovácslavskýra. Dr. Rieger, jenž práv vracel se z cesty italské do vlasti a ve Vídni pidružil se ke druhé deputaci Pražské, byl za své nepítomnosti v tomto shromáždní zvolen do výboru Svatovácslavského; všech len bylo potom 125. Zemsprávce po nkterém váhání povolil žádosti lidu, a za jeho pedsedání sestoupily se guberniálni komise \ výbor Svatovácslavský v jediný sbor, jenž pijal jméno Národního Výboru. Schze jeho poaly se dne 13. dubna a konaly se v zemském dome na námstí Malostranském.

s

vyšlý

z

dvry

lidu,

poítal

si

Hned ve první schzi pedložen byl jednací ád Národního Výboru, jejž na rychlo sestavila komise ptilenná, ve kteréž byl Rieger eským zpravodajem. Dle jednacího ádu úelem Národního Výboru bylo konati potebné pípravy, aby ústavnost na základ druhé Pražské petice, vyízené dne 8. dubna, vstoupila do života, aby vykonání kusv již povolených bylo zpsobeno, a ústavodárnému snmu zemskému aby potebné pedchozí práce byly podány. Národní Výbor ml ze sebe zvoliti dvanácte sekcí, z nichž každá by se radila o jistém oboru záležitostí jí pikázaných a návrhy své pedkládala plnému Výboru ke schválení. Sekce I. mla ustanoviti volicí ád do snmu eského sekce H, mela na'

;

vrhnouti budoucí ústavu eskou, sekce

byly

pidleny

HL ád

obecní; sekci IV.

záležitosti školské, sekci V. soudnictví, sekci VI. pro-

vedení rovnoprávnosti jazykové ve školách i v úadech; sekce VII. radila se o uspoádání záležitostí selských a robotních, sekce VIII. o jednacím píštího snmu eského; sekce IX. mela na péi

ád

pomry ech k monarchii a ke Spolku Nmeckému;

Rakouské, k ostatním zemím koruny sekci X. pipadly záležitosti vnitní,

obsaženy v jiných rubrikách; sekce XI. radila se náboženských, a sekce XII. starala se o záležitosti kanceláské, tiskové a pokladnin.

které nebyly o

kultech

Vznik a úel Národního Výboru.

3

mela sekce I., kteréž uloženo bylo vydo snmu eského dle zásad obsažených v císaském list ze dne 8. dubna; mezi devíti leny jejími nacházel se i Rieger, jenž býval jejím zpravodajem a mluvím v plném sboru. Na základ volicího ádu takto vzniklého byly volby do snmu eského rozepsány a mly býti do 15. ervna Zásady ústavy, vypracované II. sekcí a uveejnné vykonány. 30. kvtna, chtly tomu, aby království eské obdrželo asi takovou autonomii, jaké nyní požívá Charvátsko, totiž v záležitostech vnitra, soudnictví a vyuování, krom toho též ve financích zemských; ale zákonodárství o materiálnem práv obanském a trestním, jakož dále záležitosti zahraniné, vojenské, obchodní, a náležité k tomu finance ponechával ten návrh moci ústední ve býti dle toho návrhu dvojkomorní. JakVídni snm eský koli historie Národního Výboru byla by zajímavá, nemžeme se o ní zde šíiti také všechny ty návrhy, o nichž radily se sekce nebo vyšly konen nazmar, ponvadž snm eský, pro i celý Výbor, njž pipravovány byly, nikdy se nesešel. Pvodní protokoly Národního Výboru byly prý pozdji odevzdány vojenskému soudu, jenž vyšetoval nepokoje Pražské nyní se o nich neví ani u místodržitelstva, ani u generálního komanda. zde podané váženy jsou nejvíce z Havlíkových NáZprávy a rodních Novin a z Kluákova Constitutionelles Blatt aus Bohmen. Nejpilnjší

ád

pracovati

práci

volení

—

—

ml

;

;

;

ei

Národní Výbor v plných schzích zamstnával se nejvíce ádem do snmu; Rieger jakožto len a zpravodaj I. sekce úastnil se tchto porad vynikající mrou zde je však pomíjíme mlením, ponvadž na ten as již nemají jiné zajímavosti než historické. Rieger byl také lenem IX. sekce (zevnjších záležitostí) i X. sekce (vnitních záležitostí), vbec pak v Národním Výboru psobností svou nad jiné pedil. Mluvíval také k deputacím z eského venkova jménem presidenta hrabte Stadiona a pak hr. Thuna, kteíž neumli dost esky, i pracoval na zpsob jednatele v presidiu vedle pedsedy. Nejzajímavjší a nejpamátnjší jest Riegerovo úastenství v debatách, jež zpsobila snaha po pivtelení západních zemi rakouských k Nmecku. Volby rozepsané do Frankfurtského parlamentu padly jako jablko sváru mezi dva národní kmeny v echách, a promnily jásání, jemuž oba se oddávaly z nabylé svobody, ve vzájemné soení a nepátelství proež k lepšímu porozumní vci stj zde krátká zpráva o vzniku parlamentu Frankfurtského. Svoboda a mocná jednota národa nmeckého byly dva ideály, o kterých snili vlastenci nmetí v dobách pedbeznových Bundestag dusil jednu a nedostaoval ke druhé. Proež po revoluci Paíž-

volicím

;

;

;


4

ské 5.

sešlo

bezna

se

51

vydali

nmeckých vlastenc provolání,

že jest

do Heidelberka, odkudž teba, aby se sešlo zastu-

lidu ze všech zemí Nmeckého Spolku. Sedmilenný výbor v Heidelberce zvolený zval potom (12. bezna) prozatím leny stavovských, aby se shromáždili ve Frankfurt n. M. ku pozvání tomu sešlo se 31. bezna asi 500 muž, kteí ve Frank1'urt po tyry dni rokovali. Sbor tento slul Yorparlameut a zvolil ze sebe výbor padesátilenný k zatímnému hájení snah nmeckých; k výboni padesátilennému mlo se pidnižiti šest zástupc z Ranerad, kouska, kteí však teprva se hledali. Bundestag musil, tomuto hnutí povolovati; sesíliv se nejprve sedmnácti novými dvrníky vlád nmeckých, usnesl se 30. bezna vyzvati vlády spolkových zemí, aby rozepsaly volby do nmeckého národního shromáždní, tak aby na 50.000 duší pipadal vždy jeden ponamnoze slanec. Ylády nmecké podvolovaly se tomu usnesení, Postavení vlády Vídeské k této otázce bylo obzvlášt s nechutí. nerozhodné a kolísavé: na jedné stran obávala se odepením uraziti frankfurtomanský enthusiasmus jedné ástky svého nmeckého obyvatelstva, zvlášt ve Vídni, a krom toho hledla, dj se co dj, zachovati sob své pedáctví v Xmcích; s druhé strany však nehodlala postoupiti ást své svrchovanosti njakému sboru Frankfurtskému. Dne 9. dubna vláda rakouská dala svolení k volbám do Frankfurta, vymiujíc si však pi tom, že není povinna pijímati usnesení parlamentu, a že císa si vyhrazuje, pivoliti k nové ústav spolkové jen tehdáž, bude-li se srovnávati se zvláštními pomry jak jeho nmeckých zemí tak i celé monarchie. Nmeckými zemmi Rakouska, které se mly chystati k volbám poslanc do Frankfurta, rozumly se ty zem, které vláda Vídeská r. 1818 k Nmeckému Spolku pipsala, totiž zem starorakOuské se Salzburkem a zem koruny eské spolu s vojvodstvími Osvtimským a Zatorským. V echách dostala se záležitost Frankfurtská do silného proudu listem, kterým pedseda výboru padesátilenného dne 6. dubna pozval Františka Palackého do Frankfurta, aby tam zasedal v témž výboru jakožto jeden ze šesti zástupc Rakouska. Palacký ve proslulém list ze dne 11. dubna toto pozvání odmítl které mlo na mysl pátel i odprcv s jadrným odvodnním, úinek veliký, ovšem rozdílný. (Viz Palackého Radhost III. 10, 278, a Gedenkblátter 149.) Vlád Vídeské pišla odpov Palackého dílem vhod, i ohlásila potom 21. dubna v úedních novinách, že vyhrazuje sob zvláštní pivolení ku každému usnesení spolkového shromáždní, a když by ta výminka nesrovnávala se s podstatou spolku státního, tu že by Rakousko k nmu pistoupitelstvo

snm

;

a

a

;

o

pivtlení k Nmecku.

5

Souasn sice ministr vnitra Pillersdorff naizoval piti nemohlo. nejvyššímu purkrabímu, aby rozepsal v echách volby do Frankfurta, avšak tak, že volii i celé okresy mají míti volnost, voliti i nevoliti; krom toho Pillersdoi-ff dovolil, aby ta záležitost byla vznesena na Národní Výbor, což hr. Stadion dne 22. dubna uinil. Na to Národní Výbor usnesl se 24. dubna jednohlasn, prositi císae, aby otázka obeslání parlamentu Frankfurtského byla zdeputace s takovou peticí stavena snmu eskému k rozhodnutí byla u Pillersdorífa dobe pijata, ale pi bojácnosti jeho pece ;

nedosáhla úelu svého.

V takovém stavu vcí pijeli do Prahy dne 28. dubna dva lenové Frankfurtského výboru padesátilenného, aby zde pracovali ku pipojení ech k Nmecku; byli to Ignác Kuranda, žid z Prahy a tehdáž redaktor Lipského Gránzbota, a Wáchter, pedseda druhé komory wúrtemberské v Praze pidružil se k nim 29. dubna dr. Schilling, rodilý Salzburan, dotravý mluvka a lovk povahy pochybné (pozdji pro zpronevení penz utekl do Ameriky). Tito poslové mli dne 29. dubna o polednách jednání s IX. sekcí Národního Výboru, kteráž mla na péi záležitosti zahranin pedsedou jejím hr. Albertem Nosticem pozváni byli k té porad také nkteí lenové X. sekce (vnitních záležitostí), i bylo pohromad 19 len Národního Výboru. Schzka konala se v paláci Nostickém na Píkopech. Wáchter hned na poátku porady ;

vyznal,

že

poslové Frankfurtští

dle toho,

co

již

v Praze vidli

sem Kuranda mluvil také mírn, zejména hledl prospšnost obeslání parlamentu Frankfurtského dokázati ujišováním, že Rakousko toliko prostedkem Nmecka mže býti silným, jednak proti Francii, jednak proti Rusku. Všichni lenové Národního Výboru, kteí se súastnili rokování, mluvili proti pipojení k N-

a

slyšeli,

vzdávají se nadje, že by dosáhli úelu, za kterým

pijeli.

mecku.

Bieger promluvil v tento smysl:

nám nebezpeí, hrozící se strany odvodniti spojení zemí rakouských s Nmeckem. Já pak práv z nebezpeí tohoto dovozuji potebu samostatného Rakouska. *) Zvlášt zjevnou a naléhavou Páni poslanci pipomenuli

Ruska, a hledli

tím

*) Myšlénka tato srovnává se s tím, co Palacký šíe rozvinul v list do Frankfurta, a byla r. 1848 pronášena dílem opravdov, dílem z ohled taktických. Ruská vláda za posledních desítiletí ped tím skuten hledla udusiti každý kousek svobody na pevnin evropské proež jest pirozeno, že svobodomyslníci ve stední Evrop r. 1848 strachovali se, že Rusko pokusí se potlaiti nový svobodnický proud djin. Strach ten byl u vtší než u ech, a proto dobe se hodilo ;

Nmc

echm


6

poteba pro Nmecko samé, kteréž si nepeje, aby Ruska útokm jeho bylo vystaveno;

jest tato

co bezprostední soused

nmetí

nebof v téraže smyslu dovozovali mnozí publicisté

po-

tebu, aby samostatná Polska znovu byla zízena. Polska však sotva

se

stane

se

obnoví, a kdyby se znovu zrodila, sotva kdy tak mocnou, jak by mnozí mohli sob páti,

tak brzo

pedstavujíce

Obyejn

si

bývá

ji

v rozsahu

asi

totiž

staropolského

k Polsku ítáno

1(3

království.

milion Malorus,

dob skoro vesms byli zpt od jednoty s církví katolickou. Ti nejspíš již navždy zstanou pi Rusku. Bud jak bu, tolik zdá se jisté, že povstati by mohla opt toliko Polska obmezená hranicemi kteíž jsou ruské víry a v nejnovjší odvráceni

etnografickými, a ta byla by píliš co

Nmecko

slabou, aby dokázala to,

od ní oekává. Úkol ten, ochranu míru a státní

rovnováhy v Evrop, musí tudíž pevzíti Rakousko, a proto

musí Rakousko býti mocným ve své samostatnosti a tudíž

Mocným pak

v nezávislém vedení vlastní politiky rakouské. stane se Rakousko svými Slovany, kteí cení

žádají.

Jsout

pedevším

to

sob

vespolek sjedno-

Jihoslované, u kterýchžto

nejrozhodnji se projevuje snaha po sjednocení, ona povede

ku konfliktu

nejspíše

s

Maary,

ne-li

dokonce k úplnému pe-

tvoení Uherska. Slované tvoí jádro monarchie Rakouské, jeho sílu válenou; na Slovany, tuto vtšinu svého obanstva, na jich vzájemné

k

sob

císaství konstituní.

ne moc a

násilí,

sympathie musí se opírati znovuzrozené

Y

naší

dob

rozvíjející

se

svobody

již

jako nkdy, pojišují další trvání monarchie,

nýbrž jedin vzájemný prospch plynoucí ze spojení rovno-

právných a sebe vzájemn šetících národ.

Ze

statistického

pehledu

v zemích podunajských, tyto

k

zem

Itálii,

podunajské

jasn

kmen

slovanských, a to zvlášt

vysvítá,

pehlížela,

že politika, kterážto

obracejíc

neplodné

úsilí

nemohla míti do sebe oné bystrozrakosti, která tak

Nmcm,

mže Nmce

býti Nmecku obranným že silné Rakousko pesvditi, že jest štítem proti Rusku; jen tím dvodem mohli tíeba Rakousko nerozbíjeti, ale zachovati; všechny ostatní dvody, pro proti mysli. Cechové páli si Rakousko udržeti, byly

dokazovati

Nmcm

:

Jednání

s

posly Frankfurtskými 29. dubna.

asto bývala vychvalována. Krvavé následky tiky

nyní

císaové

7

falešné této poli-

vru dosti zejm vidíme ped sebou. Nejvtší nmetí, pedevším Hoheustaufové, obtovali ne-

setné poklady a

nmeckou falešnou

;

v

Itálii,

politiku

tisíce

ale

život lidských, aby zachovali vládu

pijalo

v ddictví Rakousko

s

Vy, pánové, pejete

si

mecku. „Ale Cechy byly a zstanou

pipojiti

Nmecku

tak aspoi vyjádila se nedávno Allgemeine

tuto

výsledkem

rovnž tak špatným. Rakousko má pedevším k tomu svoji pozornost, aby sesílilo jižní kmeny slovanské a trvale získalo.

A

vždy bez trvalého úspchu,

obrátiti

sob

je

Cechy k

N-

vždy vedem," Zeitung.

Nuže

dobe, pánové, vyíznte teda ten ved My nemáme té ctižádosti, abychom byli cizopasnou rostlinou na ušlechtilém kmeni nmeckého dubu, a abychom tak bránili mocnému jeho vzrstu a zdraví a svobodnému rozvoji. Po!

Cechové dokonce

nechte tuto pro vás, jak' myslíte, cizopasnou rostlinu vedle

pd

sebe, aby voln vzrstala na své vlastní v císaství Rakouském; a ona stane se, nejsouc zdržována ve volném vzrstu, mohutným kmenem, kterýž s ostatními kmeny ve velkolepém lese Rakouska bude moci snad chrániti i Nmecko proti možným bouím od východu. Mocné samostatné císaství Rakouské jest Nmecku nejlepší ochranou, ano nezbytnou

nutností.

on a vtšina jeho soudruh spojené Nmecko a Rakousko tak, aby byla jednota, v záležitostech vojenských, zahraniných, celních a obchodních a v podstatnjších zákonech. Váše uvedl do debaty teprva Schilling, jenž chtl mluviti jménem rakouských Nemcú, kteí prý se musejí oddliti, kdyby Rakousko nemlo zstati

Wdchter potom vysvtloval, že

ve Frankfurte pedstavují

nmeckým

si

Maar ei

slovanská íše prý chce poínati zniením svobody prý se nenajde u Slovan. Takové hanebné vážn odmítal Palacký a po jiní lenové Národního Výboru. Eieger odpovídaje též nejvíce Schillingovi, pednesl asi toto ;

idea

nm

Chci blíže vyložiti svá slova o

pomrech

v Illyrsku. Kon-

mezi Illyry ili Jihoslovany a Maary jest ovšem pravdpodobným. Není to však zajisté v úmyslu Slovan, ubíjeti Maary nebo zniiti je, teba jen v ohledu národním. Dlo flikt


8

národn

se naopak. Šlechta uherská potlaovala Slovany

ciáln, a oni nyní se

práva

Maary

s

sob

pozvedají, aby

i

so-

vydobyli rovného

a nebyli více pod panstvím národa cizího.

Oni chtjí zstati u Rakouska,

ale

zárove

rodní samostatnosti a samosprávy. Mají

žádají

ktomu

sob

ná-

zajisté takovéž

my Cechové jsme mli. U nás Nmci v této dob sami klidn se vzdali své národní nadvlády nad echy, a

právo, jako

mžeme

snad doufati, že tato záležitost nadvlády jedné ná-

rodnosti nade druhou v naší vlasti jest na vždy odbyta. chybuji však, že by

Maai

totéž uinili a zekli se

panování, a že by se tedy tento spor vyídil tam tak a

nekrvav, jako u

jestliže

Maai

nás.

Po-

dobrovoln

mírn

Ale jest to až dosud vždy možným,

uznají nejen politickou, ale

i

národní rovno-

Jen na základ rovného práva všech námožno monarchii zachovati, anebo, lépe eeno,

právnost Slovan. rodností jest

znovu ustaviti pevnji, než byla organisována kdykoli. Nás Slovany, kteí vycházíme ze zásady rovného práva, nás ne-

mže

stihnouti nezasloužené podezení, že

Nmce, Maary potem pedili

a válenými

a jich jazyku.

obyvatelstva severního

úspchy

vynikli a v držení poli-

nebezpenými cizím Jinak však Nmci. Dobrá polo\ice

tické vlády se dostali, nikdy

národm

bychom utlaovali

anebo kterýkoli národ. Slované ani tam, kde

neosvdili

Nmecka

se

jsou germauisovaní Slované.

Jak mohli bychom po takovýchto zkušenostech míti dvru k národu nmeckému a spravedlnosti jeho? Jak mohli bychom užším pipojením k Nmecku uvádti sami sebe a národnost svou ješt více v nebezpeí?

lenové Národního Výboru

rozešli se s posly

Frankfurtskými

ovšem bez dohodnutí, ale po pátelsku, ehož zásluha na nmecké stran náležela Wáchterovi. Téhož dne 29. dubna veer Wáchter, Kuranda i Schilling pišli do veejné schze Konstituního Spolku, jenž byl ohniskem frankfurtomanské agitace v Praze. Schze dala se v sále Konviktském, do nhož dostavilo se mnoho obecenstva, namnoze eského. Jeden len výboru spolkového pednášel zprávu o svém jednání u vlády ve Vídni; když sice

ekl, kterak musejí

voliti

prý mu ministr vnitra povdl, že poslance do Frankfurta", tu strhl

i

„eské kraje proti tomu

se

Jednání

o

Frankfurtském parlament

29.

dubna a

4.

kvtna.

9

takový povyk, že další rokování bylo zmaeno, a schze musela se rozejíti. Byl to tehdáž první výbuch národn politického rozporu mezi echy a Nmci v Praze. Hlavní strjce a psobce skandálu Konviktského byl Kopp, jenž asi patnáct let pozdji vesel u Pražan v novou známost jakožto tajný agent policejní.

Ve schzi Národního Výboru dne 1. kvtna oznamoval Rieger od sekce záležitostí zahraniných, kterak jednala s posly Frankfurtskými, i že snad „sami nahlédli, že v našich okolnostech tžko jest k tomu kroku (obeslání parlamentu nmeckého) se odhodlati; aspo p. Wáchter, muž pímý a poctivý, v tomto smyslu výslovn Potom Rieger zmínil se o boulivém potržení pi schzi Konstituního Spolku v Konvikte, pi kteréž poslové Frank„i zdá se nám (dí), že by se to mohlo pofurtští také byli; se prohlásil".

ehož by nám bylo velmi líto, nebo každá právo svobodného slova". Z té píiny navrhoval Riecož piger, aby Národní Výbor svou nelibost nad tím projevil jato akklamací. Téhož dne hr. Rudolf Stadion rozlouil se s Národním Výborem, odstupuje od nejvyššího purkrabství. Na jeho míst hr. Lev Thun stal se presidentem gubernia eského a tudy také kládati za urážku jich,

má

strana

;

pedsedou Národního Výboru.

V první schzi za Thunova pedsedání dne 4. kvtna hrab Wurmbrand podával zprávu, kterak poídila deputace vyslaná Národním Výborem dne 22. dubna do Vídn ke dvoru s prosbou, z Cech byla Písemná odpov ministerstva ze dne 29. dubna obsahovala takovýto závrek: „V zavedeném rozepsání voleb do shromáždní Frankfurtského nenaídí se žádná promna, pi emž zárove prosebníkm k upokojení poslouží ujištní, že obeslání onoho shromáždní práv tak málo mže prejudikovati státoprávním pomrm Cech, jako nkteré

aby záležitost obeslání parlamentu Frankfurtského

snmu eskému

zstavena

jiné

k rozhodnutí.

orgánm vládním jest naízeno, na volby a dohlížeti ku konání jich se držely toho, že nikdo nemže býti pi-

ástky monarchie, a že

zdržeti

se

všelikého

jen potud, aby

pevn

vlivu

také že žádnému oprávnnci Deputace hned ve Vídni podala v Praze pak ohrazení proti možným následkm tohoto vyízení IX. sekce Národního Výboru uvážila odpov ministerskou a uznala ji za nedostatenou. Mínní této sekce tlumoil dr. Rieger jakožto její zpravodaj v plném sboru touto eí:

držen k úastenství ve volbách, ale

nemže

v

tom pekáženo

býti."

;

Odpov postauje.

od posl

z

Vídn pinesená nám

nikterak ne-

práv

nyní vše na

Jesti píliš neuritá, kdežto


10

tom

záleží,

aby vláda úmysl svj v této vci zjevn vykla.

Neb uem' nám

to

jedná se o

život,

vcí to,

lhostejnou, nýbrž jedná se

má-li Ržikousko

vbec

pi

ní o náš

dále býti a trvati

Nám všecko na tom záleží, aby se Rakouské mocnáství zachovalo. V nmeckém parlament ve Frankfurt jedná se o tuto otázku, a deputovaní z Rakouska jdou tam vtom zpsobu, jak se do každého parlamentu chodí, totiž budou-li od ostatních Nmc, kterým na zachování samostatnosti Rakouska nic nezáleží, pehlasováni, že se musí menšina vtšin podrobiti. Ve Frankfurt chtjí tedy rozhodovati o osudu Rakouského mocnáství, ehož my zase žádným zpsobem dopustiti nemíníme. Cokoli tam o ústav ustanoví, nás to vázati nemže. Co se praví na omluvu toho co stát nezávislý ili nic.

dvoustranného a neupímného jednání, že prý deputovaní naši jdou

nmeckého parlamentu

do

jednání parlamentu

pozorovali

aby

jen

a jemu

svtlení, tedy aby jen informativn jednali,

pozorování, co se v takové

nýbrž jen

vaní,

schzce jedná,

zpravodajové, leda

vyjednávali,

aby

potebná vynení tomu tak; ku

dávali

neposílají se deputo-

nanejvýš

vyslancové

a

bychom rovnž tak dobe mohli do Anglian nebo do Francouz poslati deputované do parlamentu. K tomu ke všemu nemže již nyní býti žádná pochybnost o tom, že Frankfurtští Nmci chtjí Rakouskému mocnáství uiniti konec; jednatelé, sice

leží

ped

našima oima návrh íšského zízení, jaké obkdyby se pijal od rakouské vlády, nezbýval ani stín svrchovanosti. Rakouská vláda však, kdyby

již

mýšlejí, který l>y i

jí

chtla,

nemá

lení svých

ani práva k takové

vci pistoupiti beze

národ, a tu zejména my echové pipustiti

svo-

nem-

žeme, aby vláda naše jen nejmenší ásti svi"cliovanosti se zbavila.

Naše koruna

nosti, s

eská musí

nikdo nemá práva se

jí

býti zachována v úplné svrchova-

dotknouti,

pokud

celý národ spolu

králem naším konstituuím úmyslu svého a svolení svého

ve / ní

vci

té

neho

národ náš nebude zajisté

nevysloví;

ale

upouštti.

Král náš

eský

složil

chtíti

národu svému

písahu na zachování všech práv a svobod tohoto království pi svém korunování dotknouti se tchto práv bylo by tolik ;

:

ei

protifrankfurtské

kvtna.

Máme

CO zrušiti královskou písahu.

svdení,

i.

:

11

ovšem my všichni pe-

náš dobrotivý král Ferdinand, který

že

nám práv

ped

málo dny ješt nejdražší práva národní nejslavnji pojistil, kivé písahy schopen není; ale ono nepostauje k upokojení

národa.

celého

Protož uinila sekce IX. (zevnjších

Výboru Národnímu pedkládá,

návrh, kterýž

záležitostí) jen

vyení

aby žádána byla vláda o jasné hodlána

celitost

a ohlášení, že je od-

a samostatnost mocnáství Rakouského všemi

silami brániti, a nedopouštti, aby suverenita vlasti naší v nej-

menším

mla

býti obmezena.

Nastala debata, ve které Palacký dokazoval nezávislost Cech od Nmec, Borrosch pak popíral Nár. Výboru kompetenci ku kroku, jejž uiniti hodlá. Rieger opakoval píiny, pro které zjevné ohlášení ministerstva o jeho úmyslech má za nevyhnuteln

potebné k zachování pokoje, a Jednota

Nmecka

pravil

smyslu Frankfurtského parlamentu

ve

nemožnou bez zadání svrchovanosti jednotlivých stát; není tedy možno, aby Rakousko k ní pistoupilo. Pro tedy vláda hned to zjevn nevykne, pro nechává deputované, kteí tam jdou, v té neuritosti a postavení falešném. Jakožto

jest

národ konstituní

spchy.

máme pece

My echové

zajisté

mocnáství, kdyby

odvislosti

právo ozvati

se o naše pro-

chceme rozhodn i

Nmci

rakouští

a že deputovaní, kteí z Rakous jdou do

celosti a ne-

tak nechtli;

Frankfurta, o tuto

hrub nestojí, jest zejmé. Pan Schilling, Salzburan, jeden z posl Frankfurtských, kteí od tamtud pišli k nám do ech s poselstvím, nedlal z toho žádné tajemství, prav, že Rakušané nmetí ve státu, který by byl pevahou slovanský, zstati nemohou, že se odtrhnouti musejí.

ueodvislost

Borrosch namítal, že

nemá

Musím jen

z

se souditi o smýšlení

ei

se

ei

jednotlivcv a jich pemršteností Rieger odpovdl

národ

;

rozhodn tomu opíti, že by Tak mluvil Vídeský

jednotlivc.

se jednalo

o

otázku Bundesstaat

i

ei

takové byly

Leseverein, když

Staatenbund, a strana,

chtla míti Bundesstaat, tedy zrušení svrchovanosti Rakouska a zajití jeho v Nmecku, zvítzila nad druhou která


12

stranou 123 hlasy proti 73. dležitá,

která

terrorisraus

Leseverein však jest spolenost

psobí na samou

vládu, tak

že již

panuje

ve Vídni a vláda není svobodna.

V tom

smyslu

mluvili také Wáchter, Schilling a

Kuranda zde v Praze, jsouce

poslové od výboru Frankfurtského, nikoli pouzí

soukromníci

a jednotlivci.

V ech

další debat táže se Ebert, pjdou-li potom deputovaní do Frankfurta, kdyby ministerstvo dalo zjevnou odpov, že nezadá svrchovanosti Rakouska. „Nikdy ne," odpovdl Rieger; „nebude pak doputovaných zapotebí; dost ua tom, když se vypraví vyslanci, jako ku každé cizí mocnosti, s níž se o spolek vyjednává." Na konec Rieger opakoval návrh IX. sekce, jenž potom byl pijat velikou vtšinou. Ale pedseda gubernia hr. Lev Thun, z

nejspíš

uvádti v nesnáze, neodeslal mu To opominutí pivedl k ei Rieger ve kvtna, ka, že mnohá usnesení Národního Vý-

nechtje ministerstvo

žádosti takto usnesené.

schzi dne 12. boru zstávají nevykonána, jakož zejména žádost k ministerstvu o urité vyjádení v píin jeho nmecké politiky. Tentokrát usneseno posekati s odesláním žádosti, až Palacký se vysloví, pokládá-li tu žádost za vasnou. Dalších zmínek o té vci se nenalézá, akoli ve veejném prohlášení Národního Výboru ze dne 12. kvtna jest konstatováno, že v sezení Národního Výboru dne 4. kvtna bylo uzaveno, „aby se od ministerstva urité vyjádení žádalo, zdali dokonalou neporušenost a panovnickou samostatnost Rakouského mocnáství všemi silami zachovati zamýšlí, a zdali žádné takové spojení s Nmeckem pipustiti nechce, kterým by úplná samostatnost íše naší v nejmenším njakou újmu. trpla". Ve schzi Národního Výboru dne 6. kvtna pedložen byl protokol sepsaný o pedešlém jednání IX. a X. sekce s posly Frankfurtskými, aby byl uveejnn. Rieger oznámil, že protokol byl sepsán od prof. Klácela jakožto sekretáe podle notát, ježto sob hned pi tom jednání inil, i také podle poznamenání ostatních úd, kteí sob též zapisovali, tak že dílem i vlastní slova jsou dodržena, na každý však zpsob nit celé té debaty i její smysl že pravý jest. Proti uveejnní protokolu mluvil Borrosch, že jest sepsán jen z pamti, a hr. Fr. Thun, že poslové Frankfurtští sami svých opraviti nemohou. Rieger však hájil slušnosti a poteby, aby protokol zdlaný dle nejlepšího vdomí dvaceti lenv o jednání oficiálném a dležitém byl dán na veejnost. „Smysl jeho (vece) jest docela vrný a svdomit zapsaný. Dvacet bylo pítomných a povstaîe, kdo z nich

eí

úd

:

Nmecku.

Projevy proti pivtlení k

13

nalézá v tom nco nepravdivého. (Nikdo se nehlásil.) Nic nevzali bychom nevdli všichni. Budou-li do protokolu, o poslové dlati rekriminace, bude nás dvacet svditi, že pravda

em

jsme

co sekce vydaly." Návrh ten schválen.

jest,

Záležitost

dne 11. kvtna

schzi Národního Výboru

Frankfurtská byla ve

opt pivedena k

ei

a zpsobila scénu boulivou.

Dr. Brauner jal se mluviti o ministerském reskripte, kterým také echách naizovaly se volby do parlamentu Frankfurtského,

v

navrhoval, aby Národní Výbor vydal o tom vyhlášku k lidu, Dr. Rieger pedítal nkteré kusy ze zprávy, kterou Frankfurter Oberpostamts-Zeitung pinesla o jednání výboru padesátilenného, i

kvtna v píin odporu eského proti volbám do Rieger vytknul z té rokovací zprávy místo, kdež stojí, že chtjí za platné uznávati také volby vykonané od malého potu voli, když by vtší poet nechtl voliti k tomu podotekl, že není žádná pochybnost o úmyslech výboru padesátilenného, že chtjí vším možným zpsobem zjednati sob zdání njakého práva, aby pak podle toho mohli proti nám jednati. Dle též zprávy o Frankfurtském rokování Scliilling mínil, aby užilo se osti mee, tím aby na nich bylo vynuceno proti pipojení;*) od ostatních padesátník zavznla k tomu hluná po„Ptám se vás, není-li to porušení práva chvala. Rieger doložil: národního? Oni praví, že svazek knížat (nmecký Bund) je zrunám šen, a že místo nho chtjí míti svobodný svazek národv pak íkají ,Nebudete-li chtíti, pinutíme vás meem.' Proti takobude nám naposledy také poteba odpovídati cevým joew." Po slovech tchto, povýšeným hlasem pronesených, ozval do nastalého hmotu a se s galerie hímavý potlesk a souhlas povyku volal Schneider, že to jsou popudlivé. President hr. Lev Thun sestoupiv s tribuny, petrhl tím schzku, kteráž rozprchla se u velikém rozilení; boulivý ten výstup pokraování v zástupech lidu, shromáždného venku na námstí Malostranském. konaném

3.

Frankfurta.

;

echm

;

:

dvodm

;

ei

ml

Vyhláška k lidu v 12.

píin

Frankfurta byla dne Národním Výborem pes

do

voleb

kvtna Braunerem znova navržena

a

odpor Borroschv schválena;

k této vyhlášce piložen byl také navržené pro budoucí Nmeckou íši dle toho návrhu Frankfurtského mly k ústední moci v Nmcích náležeti

výtah

znla

z ústavy,

;

*) Vlastní slova Schillingova ve schzi padesátníku dne 3. kvtna dle stenografické zprávy takto: leh glaube, dass, da Bohmen mit

der Uberzeugung dem deutschen Bunde nicht erhalten werden kann, mit der Scharfe des Schwertes an Deutschland gefesselt werden muss.


14

zahranin,

vojenství, zákonodárství v oboru práva vesoukromého, soudnictví v jistém rozsahu, cla, pošty a dan íšské; tak že by jednotlivým státm nezbylo skoro nic. Borrosch vystoupil pak z Nár. Výboru. Volby do Frankfurtského parlamentu v eských krajích se neprovedly. záležitosti

ejného

i

—

—

Rieger v Národním Výboru vynejpednjších záležitostech vnitních, totiž o záležitostech ústavních. Ve schzi dne 4. kvtna Rieger jakožto zpravodaj IX. sekce mluvil o císaském patente z dne 25. dubna, kterým pedpisovala se spolená konstituce všem neuherským zemím mocnáství Rakouského. Pravil, že jest nejasný pomr

Zajímavo jest také, kterak

slovoval

se o

mezi tímto patentem o konstituci všeobecné a patentem ze dne 8. dubna udleným na konstituci království eského proež aby Národní Výbor vydal od sebe ohradu proti patentu ze dne uinnými králov2.5. dubna, pokud by se potýkal s koncesemi ství eskému patentem ze dne 8. dubna anebo se starými právy a privilegiemi téhož království. Rezebrání obou tchto patentv že vlastn nepatí IX. sekci (zevnjších záležitostí), nýbrž sekci II., kteráž, až se zvolí, bude pracovati o návrhu budoucí ;

konstituce

a deíinitivného ádu volicího avšak v této všeinný se srovnává s úkolem sekce IX., ponpomru zevnjšího, totiž pomru ech k celému Proti tomu návrhu mluvil nejprve hrab Wurm-

eské

;

obecnosti že návrh

vadž se týe mocnáství.

—

brand, že není radno pidlávati vlád nových nesnází, pak pedPalacký seda hr. Lev Thun, dále Borrosch, Strobach a jiní :

mínil,

vc zstavila se snmu. Návrhu ujímal se optovn krom nho toliko Trojan. Na otázku pedsedovu, má-li

aby ta

Rieger, a

se o návrhu sekce hlasovati, rozhodnuto, že nikoli. Toliko pijat

návrh, aby se zvolila sekce

II.

Druhá Pražská deputace, kteráž vymohla císaský list ze dne 8. dubna, obdržela ve Vídni také ústní slib, že arcikníže František Josef (pozdjší císa) ustanoven bude v echách za místodržitele; ano hr. Stadion ohlašoval již 5. kvtna obyvatelstvu Pražskému, že eený len panujícího rodu jest jmenován mezi tím místodržitelem eským a co nejdíve sem se odebere však i potom zamstnán byl arcikníže František Josef pi rakouské armád ve válce italské. Ve schzi Národního Výboru dne 15. kvtna Trojan hnul touto dležitostí, a k jeho návrhu bylo usneseno zvoliti deputaci, která by císae Ferdinanda prosila za brzké vypravení arciknížecího místodržitele do ech. Po pijetí návrhu Trojanova uinil Rieger, jako dodatkem k nmu, návrh chtl tomu, aby hned pi této píjiný, nemálo pamtihodný; ;

;

:

Jednání o

zídili se nejvyšší ústední

ležitosti

chm

úady eské.

lístrední

císaským listem

vc

Jest

úadové

15

v Praze, slíbení

Ce-

ze dne 8. dubna. Mluvil asi takto

žádoucí, aby

novému

místodržitelstvu byl také

hned vykázán píslušný obor innosti, jakž jest v zásad pislíbeno císaskou odpovdí na druhou petici Pražskou, kdež jest o zvláštních ústedních úadech pro Cechy. Slib tento zpsobil po navrácení druhé deputace Pražské všeobecné ple-

e

sání v

echách, ponvadž v naplnní jeho

jištní

stejnosti

práv

obou

národností

záleží nejlepší po-

v zemi.

Teprve až

budou zízeni, až každý ech ve všech tech instancích bude moci svým pirozeným jazykem vyslyšán býti a vyízení dojíti, což pi ústedních úadech celého mocnáství ve Vídni, jak jsou nyní zízeny, možné není: pak

úadové

tito

teprve rovnoprávnost národnosti

dost všech

upímných

silno a sjednoceno;

ech,

stane se skutkem.

Jest žá-

aby mocnáství Rakouské bylo

proež ehokoli k

silné

jednot poteba

bu

všecko jednáno ve Vídni; záležitosti však eské domácí nemohou lépe jednány býti nežli v Praze. Záležitosti prvního druhu jsou všechny záležitosti zahranin, vojna,

jest,

finance a

t.

p.,

pro tyto vci

butež ústední úady ve

Pro záležitosti pak vnitní páti dvorní kancelá,

jako

v Praze byly zízeny.

nejvyšší

sob

jest,

soud,

co

možná srozumna,

nejrychleji

Ježto vláda s tím již jest

nejsou obtíže tak veliké, a jedná se jen

Vídni.

aby ústední úady,

o

to,

aby se vy-

eského jazyka mocní. Proež navrhuji, aby hned pi této píležitosti, nejlépe naped písemn, žádalo

hledali úedníci se

pi

úady

Pražské

byly bez prodlení zízeny, a osoby k nim jmenované

zárove

s

Jeho Milosti Císaské, aby tyto ústední

Jeho Výsostí arciknížetem místodržícím do Prahy vyslány

uvítání bude pak tím radostnjší.

Hrab

Matyáš Thun

odporoval návrhu Riegerovu, maje za zemský konstituci eskou ustanoví, mohou takoví úadové se zíditi. Téhož mínní byl Palacký. Hr. František Thun ml takovou žádost za nevhodnou pro deputaci, kteráž má osvditi vdnost za jmenování arciknížete místodržitelem.

to,

že teprva až

snm

Rieger ješt dvakrát ujal se slova na obranu návrhu svého. Pože by nemožno bylo zíditi hned ústední úady v Praze,

píral,


16

zízení zemské a nco jiného organisace v Praze dvorskou kancelá eskou, která nyní jest ve Yídni, anebo ziditi v Praze senát nej\yššího soudu, podobný tomu, jaký jest zízen pro rakouskou Itálii ve Veron. Když druhá deputace Pražská byla ve Vídni, tehdy i osoby byly jmenovány, které mají arciknížeti místodržícímu býti pidány, vláda tedy jest již na to pipravena. Posledn Rieger kladl draz na to, že vc tak dležitá ku prospchu národa eského nemla by se tak daleko odkládati, nebo po snme že to mže teba zase rok trvati, než se nco stane. Toliko Plaek ujímal se návrhu Riegerova; proti nmu mluvili Trojan, Ruppert, Faster; a když Palacký pronesl své mínní optn, že není radno zakládati blaho zem na pouhých ministerských ordonancích, vzal Rieger návrh svj pro tento den

neb

nco

úad;

jiného jest

tžké,

není

zíditi

—

Vícekrát se o

zpátky.

nm

nejednalo.

Boulivé události ve Vídni dne 15. a 16. kvtna ukázaly, že ministerstvo dostalo se pod nadvládu demokratických spolk

Vídeských; proež president gubernia hr. L. Thun dne 19. kvtna oznámil v Národním Výboru, že nebude se ohlížeti na rozkazy ministerstva Vídeského, které by byly vynuceny a protivily by se. právm království eského. Potom 20. kvtna Trojan navrhl, aby guberniáluí president nyní vzal si z Národního Výboru nkolik

muž,

se

kterými by

se

radil a usnášel o nejpilnjších

Thun odepel toho dosti píke; ale již 23. kvtna sám žádal, aby ku porad o záležitostech snmovních pidány mu byly dv nebo ti osoby z první sekce Národního diiležitostech.

Výboru

;

Hr. L.

což hned svoleno.

Rieger potom však navrhl, aby radji

šest osob bylo vyvoleno, a to nejen z první sekce, nýbrž

muž,

které Národní Výbor uznává za nejschopnjší,

vbec

aby se nýbrž radili se zemsprávcem netoliko o vcech snmovních, i o jiných záležitostech zemských. Návrh ten byl hlasováním pijat. Takovým zpsobem ze žádosti Thunovy \7sla vc podstatn vtší, totiž prozatímná vláda eská, a co zemsprávce pede temi dni píke odmítal, to nyní bylo usneseno za jeho pedsedání. Ti dui pozdji vypukly ve Vídni nové nepokoje. Co by nyní initi bylo, o tom radil se zemsprávce s velícím generálem knížetem Windischgrátzem, s appellaním presidentem hr. Mitrovským, s presidentem soudu zemského baronem Hennetem a s guz

i

výsledek této baronem Mecserym Thun Národnímu Výboru ve schzi dne 29. kvtna: Ponvadž obcování s ministeriem událostmi Vídeskými jest petrženo, a on pece musí initi opatení, ježto daleko pesahují jeho úední moc, že rozhodl se zíditi odpovdnou berniálním

porady

vicepresidentem

ohlásil

hr.

;

Prozatímná vláda eská.

17

vládní radu ili prozatímnou vládu, o jejíž povolení bude císae

Povolání jsou do ní od zerasprávce Palacký, Rieger, Brauner, hr. Wurmbrand, Borrosch, hr. Albert Nostic, Strobach a Herzig z Liberce. Rieger a Nostic byli ustanoveni, aby hned nazejtí vypravili se do lušpruka ke dvoru žádat za císaské schválení toho opatení. To byla ovšem táž vc, ku které smovaly návrhy Trojanv a Riegerv že však tato prozatímná vhUla vycházela od zemsprávce, pokládána byla za nco jiného; proež Národní Výbor pece volil šest svých dvrník zerasprávcovi k rad; zvoleni byli Palacký, Rieger, Brauner, Šafaík, Kliebert, Neuberg. Ministerium Vídeské dne 1. ervna vyhlásilo prozatímnou vládu eskou za nezákonitou a neplatnou hr. Thun však takovým protestm nedal místa. Poslední jednání, jehož se úastnil Rieger v Národním Výboru dne 29. kvtna, týkalo se pátelské vzájemnosti mezi Cechy a Charváty. Jelaic bán poslal totiž Národnímu Výboru dne 20. kvtna dopis, kterým zval národ eský k vypravení zástupc na snm charvátský, rozepsaný k 5. ervnu. Za velikého jásotu etl Rieger ten list po charvátsku i v peklade eském a nmeckém, a navrhoval, aby ku pátelskému pozvání bánovu odpovdlo se nejen písemn, nýbrž i vysláním deputovaných jakožto host na snm charvátský. „Národ charvátský (vece) stojí nám te nejblíže v celém Rakouském mocnáství; jeho pátelství, jeho bratrství bude nám v asích píštích velmi užitené. Výbor ke svolání Slovanského Sjezdu v Praze již naped dostiuinil tomu pání a poslal do Charvát pp. Erbena a Dušana Lambla jakožto hosty, aby nám odtamtud dávali zprávy." Hr. Wurmbi-and prositi.

;

;

—

k tomu

navrhl,

Erben

Lambl

tom

poslání mají býti potvrzeni budoucím snmem eským; což pijato. Rieger dále navrhoval, pozvati Charváty, aby také oni na náš snm eský vypravili posly své jakožto hosty. "Wurmbrand však pochyboval že

a

v

—

o kompetenci Národního Výboru v té vci, a mínil, aby se to ponechalo snmu anebo aspoíi stavovskému výboru zemskému. Usneseno potom, aby Šafaík napsal odpov bánovi, a Národní Výbor i stavovský výbor zemský a-by ji podepsali.

—

—

Rieger odejev s Nosticem do Tyrol, nebyl pítomen dalším schzím Národního Výboru, a ovšem ani prozatímn vlády, ani Slovanského Sjezdu, jenž v následiijících dnech byl v Praze konán. Dotená deputace eská nesla císai pednesení zemsprávcovo, ve kterém prošeno bylo nejen za potvrzení prozatímn vládní rady, nýbrž i za brzké zízení místodržitelské rady s arciknížetem Františkem Josefem v ele, kteráž by v poslední instanci rozhodovala o tch záležitostech provinciálních, které ped tím náEei Riegerovy. O


18

do psobnosti

úad

dvorských ve Vídni; též žádal hr. ke svolání snmu eského, a aby tomu snmu uloženo bylo vypracovati ústavu zemskou, zákon o vyvážení roboty, pak o placení daní na r. 1849. Hrab Nostic i Rieger byli u dvora v Inšpruku dobe pijati sešli se tam se hrabtem Bedichem Thunem, toho asu vyslancem ve Štokholme, který tehdáž dlel v Inšpruku, aby byl radou opuštnému dvoru. Rieger v tehdejších poradách hlavn šel za svými myšlénkami, hájenými již 15. kvtna v Národním Výboru, totiž aby království eské neod-

ležely

Thun za císaský

jDatent

;

kladn obdrželo

slíbené nejvyšší

úady.

V pamtném

spise,

jejž

Albertem Nosticem a Bedichem Thunem, dokazována byla slušnost a prospšnost takové samosprávy nejen z historie a ohledem na blaho zem, nýbrž i dvody dynav Inšpruku sepsal spolu

s

stickými, neb tehdáž ministerstvo

kám

tak

práv

sloužilo

eených demokrat Vídeských.

nezízeným chout-

Tito ti Vlastimilové

eští sami také navrhli císaskou odpov k dotenému pednesení zemsprávce eského Rieger koncipoval ji bez mála celou sám, a to po pilných poradách v ten smysl, že císa dodaten ;

schvaluje zízení prozatímn vlády eské, spolu však naizuje neodkladné zízení místodržitelské rady eské v Praze s psobností bývalé kanceláe dvorské, i zízení eského nejvyššího soudu v Praze píštímu snmu eskému piena po výtce psobnost ústavodárná. Patent na svolání snmu vyhotoven byl dle konceptu Riegerova-, brzké ustanovení len místodržitelské rady eské bylo slíbeno a dílem vykonáno a sice vyhlídnut dvorský rada Klecanský ke správ vnitra, Strobach ke správ soudnictví, a hr. Lažanský ke správ financí Klecanský ml již dekret. Arcikníže František Josef pijev z Verony do Inšpruka, mohl od eské deputace býti pozdraven jakožto místokrál, náelník chystané nové vlády zemské v Cechách. Avšak dne 11. ervna vypukly v Praze pouliní nepokoje, ježto nenapraviteln pokazily vše. eská deputace s koncesemi Inšpruckými pišla do Prahy v sobotu 17. ervna ráno po vyhoení mlýn; díve však pijeli do Prahy plnomocníci vlády Vídeské, hr. Mensdorf a Klecanský, aby prostedkovali k upokojení msta. Poslední pokus k tomu cíli uinn mezi tmito komisary a zástupci mšanstva na radnici téhož dne 17. ervna za úastenství Riegerova, jenž koncipoval podmínky pacifikace; jedna podmínka byla, že má býti odpuštno všem úastníkm nepokojv, vyjma jen ty, kdož by ze ziskuchtivosti byli se pi tom neho dopustili. Kníže Windischgrátz však to ujednání zavrhl. Klecanský ml také rozkazy, pišlé ode dvora po vypuknutí zpoury Pražské, aby zastavil uveejnní patentu a koncesí ;

;

;

!

Konec

Inšpruckých. rozešel. cela. z

Jiné následky

Národní Výbor

toho udaného

v pobuování,

eský

vci eské

Šlechta,

dne

dvodu,

ímž

se nesešel.

nepokoj již

26.

19

jeho.

byly:

získaná,

Slovanský Sjezd se

odvrátila se od ní do-

ervna rozpuštn zemspi'ávcem

že prý mnozí lenové jeho úastnili se

prý vážnost toho sboru jest zniena.

Snm

Pipravovaná ústava eská pochována do hrobu

Snm

íšský ve Vídni. (1848.)

Paížská únorová revoluce

r.

1848 dala také obyvatelstvu

msta Vídn popud ku prudkému

projevování snahy, aby dusivý absolutismus byl odstrann a na jeho místo aby nastoupila ústava, t. j. taková správa státní, pi které by zastupitelstvo lidu ve hlavních dležitostech státních spolu rozhodovalo. Císa Ferdi-

nand hnutím Vídeským vidl se dne 15. bezna 1848 pohnuta, slíbiti takovouto ústavu, k jejímuž vypracování mli býti v brzce svoláni poslancové stavovských

snm,

mšan-

sesílených zástupci

nmeckých, slovanských a vlaských; zem koruny Uherské byly pi tom pominuty, nebo tm císa v týchž dnech (16. bezna) slíbil zvláštní ministerstvo. Stavovský konsera to

stva,

vativní

zemí

ze

živel nelíbil

se však

km Vídeským, jichž baron

Pillersdoríl",

oktroyována

byla

sob

ministr

dne

studentstvu a demokratickým

vláda tenkráte nejvíce všímala; vnitra,

25. dubna

vypracoval

1848;

spol-

proež

sám ústavu, kteráž

zem

uherské

i

vlaské

vypuštny, ostatní zem mly míti íšský snem o dvou snmovnách snmovna hoejší ili senát ml se skládati ze len císaem jmenovaných a z poslancv od velkostatká volených. Tato ústava nevyhovovala nikomu, z píin rzných Vídeským demokratm nejvíce protivil se senát, i vynutili pouliními nepokoji, že platnost ústavy ze dne 25. dubna byla dne 16. kvtna byly

z ní

;

tém

odvolána a ustanoveno, že

budoucí ústavu

;

má

snm

vypracovati

íšský o jediné komoe, volené nepímými volbami od lidu komoe této výslovn piznána jest povaha snmu ústavodárného. Císa necít se v residenci svoboden ani bezpeen, odejel nazejtí dne 17. kvtna se dvorem svým z Vídn, ubíraje se do Inš;

pruka.

Ode dne ve

mst

26. kvtna,

Vídni

vedle

kdy propukly nové nepokoje, panoval ministerstvem i nad

ministerstva a dílem

;

Vznik a složení íšského snmu.

21

tak eený výbor bezpenosti, složený ze zástupc rady mstské, národní gardy a studentstva. Císa nechtje z Tyrol vrátiti se do sídelního msta, v šanc vydaného všelikým rozmarm a pošetilostem tamjších tak eených demokrat, jmenoval svého strýce

svým námstkem, jenž by snem íšský zahájil do císaova návratu do Vídn práce vládní na císaov míst konal; arcikníže Jan uvázal se v ten úad dne 25. ervna, potom pak již 29. ervna zvolen byl v parlament Frankfurtském za správce íšského v Nmcích. Dne 8. ervence usnesl se výbor bezpenosti, že pedstavitelé staré soustavy mají býti z kabinetu odstranni Pillersdoríf následkem toho téhož dne odstoupil, a arcikníže Jan hned svil sestavení ii^vého ministerstva Doblhoífovi. Z dosavadního kabinetu pestoupili do nového ministerstva tyi lenové: Doblhoff, jenž uvázal se v ministerium vnitra Wessenberg^ jenž ujal záležitosti zahranin Kraus a vyuování podržel finance, a hr. Latour záležitosti vojenské noví lenové kabinetu byli Vídeský továrník Hornbostel, ministr obchodu arciknížete Jana až

a

;

;

;

;

žurnalista Schivarzer^ ministr

veejných prací

Vídeské demokracie advokát Alexander Bach,

;

a obzvláštní miláek ministr spravedlnosti.

V tch

dnech daly se volby do íšského snmu. Všech poslovanská vtšina zemí, v tom snmu zastoupených, mla v také vtšinu len; proež Vídeské demokracii ten snm hned ze pedu se znelíbil. Na království eské pipadlo 90 poslanc, na markrabství Moravské 48, na Slezsko 10. Kmen eský v obou zemích volil ponejvíce spisovatele a jiné vlastence, známé již z minulých let. Za hlavu eských poslanc pokládán byl František Palacký, ale nejvýmluvnjším

slanc bylo 383

;

nm

eníkem

brzy ukázal se býti dr. Rieger. Hned s poátku zasadili zízení Slovanského Klubu, jehož jádrem byli echové, nímž však vstoupili ve bližší nebo volnjší spojení svého slovano

se s

ství

uvdomlí

ský

s

živlové z jiných zemí, vyjma Poláky. Klub Slovanpolským asto se obesílaly k vli dorozumní. Dne 10. ervence 1848 poaly se pedchozí schze snmu íšského za pedsedání zatímných pedsed dle stáí rokováno v nich o jednacím a verifikovány volby poslanc. Snm íšský nasedal v císaské jízdárn ve hrad. V šesté pedchozí schzi dne 18. ervence zpráva verifikaní komise (vlastn sekce snmovní) zmínila se, že vojenské velitelství haliské brigády podalo protest proti volb Jana Tarnowského, ale komise navrhovala, aby volba toho poslance byla uznána ;

ád

za platnou. vrhuje, aby

že

smlo

Tu dr. Rieger poprvé pozdvihl hlasu ve snmu, natomu brigádnímu velitelství byla dána dtka za to,

míchati se do volebních záležitostí, o nichž

vdti

má.

;

Snm

22

íšský ve Vídni 1848.

k jeho psobnosti. K návrhu poslance Heina bylo však vtšinou usneseno, pejíti od toho návrhu k dennímu poádku. (Verhandlungen des osterreichischen Reichstages. I. Band, že nenáležejí

pg.

50

;

k tmto stenograíickým protokolm odkážeme vždy.)

V téže schzi jednalo se o volb dra. Strobacha, purkmistra Pražského, jenž zvolen byl v Praze za poslance verifikaní sekce navrhla, aby ta volba byla schválena. Avšak s nmecké strany poslanec Lohner, zuivý nenávistník ech, sám rodem ech z Rqztok u Prahy, navr.hl, aby volba Strobachova byla vyhlášena za neplatnou, ponvadž prý odbyla se píliš rychle a konána byla ve stavu obležení, jenž následkem svatodušních událostí byl v Praze vyhlášen. Nmci pi tom usilovali o to, aby volby Pražské vbec byly uznány za neplatné, totiž nejen Strobachova, ale i Palackého, a pak Borrosche, o nmž s poátku myšleno, Rieger byl též zvolen v Praze, že náleží k mírnjším ale krom toho také ve tyech okresích venkovských (ve Mladoboleslavském, Blském, Chrudimském, Železnobrodském ili Semilském), a pijal volbu za okres Železnobrodský. Pravý úmysl radikál nmeckých pi liberálních dedukcích o tom, že v obleženosti nemohou se konati volby, byl patrný chtli Palackého a Strobacha na njaký as vypuditi ze snmovny. echové se tomu opeli. Také Rieger ujal se slova, ka, že snm mže býti hrdým ;

a

Nmcm

;

:

na takové leny, jako jsou Strobach, Palacký a BoiTOsch, i že tito výtení mužové byli by nepochybn v Praze opt zvoleni. Obleženosti a velitele knížete Windischgrátze Rieger ovšem neomlouval, ale jistil, že volby Pražské daly se svobodn, beze vlivu vojenského i mínil, kdyby se mly zvrátiti, že by pak musily se také zrušiti volby v obvod Krakovském, ježto též konaly se ve stavu obležení (L 55). Na konec volba Strobachova byla valnou vtšinou schválena a nmetí zuivci poraženi. ;

Téhož dne volby zkoumané a uznané dostoupily potu 203 dle jednacího ádu postaovalo 192 poslanc, byl snm íšský prohlášen za ustavený, a Vídeský poslanec Fischhof navrhl, aby konené pedsednictvo zvolilo se nazejtí dne 19. ervence. Naproti tomu Rieger hned pednesl žádost, aby volba pedsednictva se odložila, ponvadž z cech jest pítomna dosud sotva poloxdce poslauc, ostatní ješt scházejí, a to ne svou vinou, nýbrž proto, že následkem událostí Pražských gubernium nemohlo v as dáti volby provésti (I. 58). Návrh Riegerv byl podporován od Polákv a konené pijat, ale jen 144 hlasy proti 136 šlo pi tom o to, aby slovanská vtšina, sejdouc se v plnjším potu, pojistila si pedsednictvo. a

ponvadž

;

;

Rieger insultován na

23

ulici.

Kterak radikální stran záleželo na tom, aby dostala predo svých rukou, a kterak v té vci hledla si získati k agitaci podporu luzy, jeví se z toho, že Rieger hned po skonené schzi dne 18. ervence byl na ulici insultován; a mohlo kdyby Vídeský radikální poslanec Goldmark, to dopadnouti vida že by to mohlo jíti dále a na škodu jeho strany, s jinými dvma kollegy byl se ho neujal. Lid Vídeský byl dlouho ped tím od radikálních novin všemi možnými lžemi štván na Cechy toho pak dne njaký velmi elegantn odný lovk v houfu lidí „Nj^ní snm íšský jest lied snmovnou pouoval okolostojící odložen (aufgeschoben), to udlali Poláci a eši;" tak svdil potom poslanec Neumann ve snmovn (I. 70). V sedmé pedchozí schzi dne 19. ervence hned na poátku poslanec Goldmark oznamoval, co se stalo že vera po schzi vidl na ulici malý shluk, jenž pronásledoval Ríegera; na otázku, pro se to dje, dostal odpov: „Ten pán jest vinen, že snm íšský jest odložen." Goldmark šel za Riegerem, aby ho chránil, kdyby bylo tu nkteí vrhli se potebí. Na Píkop Rieger vsedl do vozu na otže, chtjíce vz zadržeti. Rozjitení rostlo. Goldrnarkovi a dvma soudruhm podailo se však hned osvoboditi vz, aby mohl odjeti. Nevole nkterých projevovala se potom velmi energicky proti Goldmarkovi. Že svou ve snmovn konil Goldmark návrhem, aby snmovna vyslovila svou rozhodnou nelibost z té píhody a dala o tom obecenstvu vdti k ministru Doblhoífovi ]iak uinil dotaz, zdali ministerstvo k odvrácení takových píhod v budoucnosti podá pedlohu zákona, ili tak má uiniti snsidium

h,

:

:

;

;

movna

(I.

65).

Po Goldmarkovi (I.

povstal hned

dr.

Rieger a promluvil takto

65, 66):

Jsem povinen promluviti nkolik slov ve vlastní své záabych vyložil stav vcí. Vykroil jsem s nkolika leny národního shromáždní z domu (hlasy: „íšského shroto zajisté je vše jedno; pravím: vykroil jsem máždní") z domu. Na námstí stál zástup lidu. Když jsme vyšli, poležitosti,

—

vstalo

náhle reptání,

a bylo

slyšeti

výrazy:

„To

jest

ten

lump, kterýž chce íšské shromáždní nemožným uiniti," a

podobných

neestných výraz

více,

jichž

chci ušetiti vysoké shromáždní. Slyšel

stupu praviti: „Já se hnedle do

budu brzo hotov." Jak jsem

nho

dalšího

uvádní

jsem jednoho ze

pustím, však já

to zaslechl, obrátil

zá-

sním

jsem se kzá-

Snm

24

íšský ve Yídni.

stupu, který se okolo uás tlail, a ptal jsem se zcela klidn:

„Pánové, pejete-li

si

neho

mne

ode mue?" Když jsem to ekl,

lu pítomno ješt nkolik poslanc, Hauschild a Strobach. Šli jsme dále, vedouce se pod paží; a když jsme procliázeli prjezdem, bžel za námi

ustoupili a nechali

ten

Bylo

syením

zástup a provázel nás

celý

Píkopu

jíti.

(Graben). Mezitím pistoupilo ke

a pískáním

mn

národní gardy a pravili mi, abych se hned

mi

špatn dailo, an

až

rkolik

že by se

vzdálil,

velmi rozdráždn.

ku

len

ekl

jsem jsem se niím neprovinil ani proti lidu, ani proti komukoliv jinému; a šel jsem zcela klidn dále. Tu pišli k nám ješt dva nebo ti národní sic

klidn, že se

gardisté

vztekem obrátili,

s

lid je

nemám eho

obávati, že

touž výstrahou, prosíce, abychom se ustranili lidu.

Tlaenice pibývalo

velice,

vidli jsme, že celá ulice až ke hradu je plna

Na Píkop

ped

jsme se

a když

lidí.

jsme dofiakru; tu vrhli se lidé do uzd „Nepouštjte ho! zadržte ho'" a tomu podobn. Musím dosvditi jednomu z našich spolulen, panu

kom

vstoupili

a volali:

Goldmarkovi, kterak nosti,

dkujeme

za to jeho výmluvnosti a ráz-

že nestalo se nic horšího.

(Mnoho hlas: Bravo.)

Tím povdl jsem prost sbh vcí. Nechci vyšetovati, co bylo toho píinou. Slyšel jsem vypravovati ve shromáždní nkterých poslanc a pátel, že ku konci snmovního sezení vidli mezi lidem slušn obleené muže, kteí a falešnými zprávami o odložení

jej pobuovali íšského k tomu piPonechávám vysokému

snmu

mli, aby zpsobil toto shluknutí. shromáždní, aby samo se o tom vyslovilo, jak vysoko staví úctu ke shromáždní a k jednotlivým jeho lenm, a jaké míní navrhnouti prostedky, aby se v budoucnosti zamezily podobné urážky poslanc; ponechávám také íšskému snmu odpov k otázce, zda by pokraování íšského snmu ve Vídni

vbec

bylo možným, kdyby se takovéto pípady opakovati mly. Pipomínám jen, ne z marnivosti njaké, ale abych po-

ukázal k velkosti svých povinností, že jsem byl zvolen za zástupce v pti okresích své hrdostí

vlasti.

Myslím, že mohu

poukázati k tomu, že požívám

dvry

s

njakou

svého národa.

;

Rieger insultován na

Abych

dostál této

vinen všem

mnohostranné

dve,

tmto okresm, abych

myshm,

že jsem po-

ve všech otázkách mluvil

vdomí

a hlasoval dle svého nejlepšího

25

ulici.

a

svdomí.

Pevn

držím se této povinnosti a budu vždy vyslovovati mínní své, nic nedbaje, zda tím trpí zájmy jedné osoby nebo jednotlivých

Pokládám

obcí.

tak

i

naproti

svrchované

to za svou povinnost, jak naproti své vlasti,

celému mocnáství, jehož

trvání

považuji

a zdaru své zvláštní vlasti eské. šiti,

pevné,

všestranné,

za první podmínku svobody

též

Nedám

se tudíž

niím

ustra-

abych nevyslovoval svobodn svého mínní; ano budu je

následk, které by z toho mojí osob Žádám však, aby vysoké shromáždní o to se postaralo, abych budoucn mohl, jak já i každý jiný popravím svobodn slanec, svobodné vyslovovati své mínní vyslovovati, nic nedbaje

vzniknouti mohly.

—

tedy nejen

svobodomysln

—

;

ale

i

beze všeho

vyrušování

terrorismem davu.

Z píiny této rozpedla se dosti dlouhá debata. Ministr Bach za velké pochvaly pronesl míuní, že íšské shromáždní tak posvátné jako majestátuost trnu, i žádal za svolení, aby ministerstvo mohlo v nejbližších schzích pedložiti návrh zákona o nedotknutelnosti snmu íšského i len jeho. Tomuto však návrhu odporoval Rieger ka, že taková ustanovení náležejí do ústavy, a tak že by snm po pijatém návrhu ministrov musil o jednom zákon usnášeti se dvakrát po sob; národní gardisté pi verejším shluku prosili Riegera, aby co nejrychleji se vzdálil, nebo dav prý jest tak rozdráždn, že by ho oni ped ním chrániti nemohli; nech teda vláda uiní prozatímn opatení, aby poNa konec slanci byli chránni ped týráním ve (I. 68). byly pijaty dva návrhy: 1. Snmovna vyslovuje svou nelibost 2. Snmovna dává ministerstvu moc, aby pedz této píhody. ložilo osnovu zákona na ochranu nedotknutelnosti poslanc snmu íšského (I. 70).

jest

mst

—

V 8. pedchozí schzi dne 20. ervence voleno bylo definitivn pedsednictvo snmu íšského. Za pítomnosti 289 poslanc zvolen byl 259 hlasy za pedsedu Fr. Schviitt, poslanec Vídefiský 238 hlasy za prvního místopedsedu Antonín Strohach, poslanec Pražský a 234 hlasy za druhého místopedsedu Hagenauer^ poslanec Terstský. Volbou Schmittovou chtli Slované udélati Vídni ;

koncesi; tak se o to umluvili

echové

s

Poláky.

Snm

26

V

pedchozí


schzi

dne 22. ervence 1848 arcikníže íšský; program vnitní politiky naznaen b,yl slovy, jež dobe charakterisují onu zmatenou dobu: „Ve svobodném zbratení všech národností monarchie Rakouské, ve plné rovnoprávnosti všech, jakož i v úzkém svazku s Nmeckem najdou všechny prospchy pevný základ" (I. 91). 9.

Jan zahájil slavn

snm

V 1. ádné schzi 24. ervence poslanec Strasser navrhl, aby byl vydán nový zákon o odvode k vojsku. Tu hned se ukázalo, že pedseda Schmitt neumí snmování íditi. Mluveno sem a tam, také že by návrh Strasserv mohl býti hned vzat do porady v plné snmovn. Rieger ukazoval na jednací ád, dle nhož když v jedné schzi byl návrh pedsednictvu podán, ve píští potom schzi má býti hlasováno, je-li podporován; i žádal pedsedu, aby dal o tom rozhodnouti, je-li dnešní schze schzí píští? (I. 98.) V téže schzi, když se mlo pikroiti k dennímu poádku, (Ir. Rieger uinil pokus, aby vláda byla pipuzena propustiti Braunera z vzení. Dr. Frant. Aug. Brauner byl zvolen do snmn íšského na nkolika místech a pijal volbu za okres Peštický. Ale mezi tím byl dne 28. ervna v 5 hodin ráno etou vojenskou z bytu svého v Praze odveden a na Hradanech uvznn, jsa vinn, jako by byl ml úastenství v minulé ervnové zpoue Pražské. Že to bylo nedvodné, to uznal soud vojenský teprva s. srpna 1848, když Braunera vyhlásil za nevinna a propustil li o na svobodu. Pátelé Braunerovi byli o jeho nevin ovšem hned pedkem pesvdeni, vbec pak jednání vojenské komise na hrad Pražském, která dne 28. ervna již asi sto osob držela v zajetí, znepokojovalo mysli eských vlastenc. Proež Rieger dne 24. ervence dotíral na vládu rozmanitými zpsoby, jak následuje

(I.

103—106):

Vysoce slavný

snme

íšský

ustavil, dostavili

se již

lenové

nyní moci pistoupiti k velikému

si slovo, abych íšský nyní se

Vyžádal jsem

!

pedložil ministerstvu jistou otázku. z

Snm

vtší ásti zemí, a budeme

na nás vznesl. Jen z mé vlasti eské mnozí poslanci se ješt nedostavili, však doufám, že již v témdni se dostaví. Jen o jednom z nich mám ješt velikou pochybnost, a sice o poslanci Braudílu, které lid

Ten byl zvolen v okresu Peštickém. Nkolik ctných kolleg mých z ech již pedložilo privátn ministerstvu

nerovi.

otázku, kterak

se

má

vyšetování poslance Braunera, který

následkem Pražských událostí vzí zaten na

hrad Pražském.

Interpellace v

píin

iivznného Braunera.

tedy zde ješt jednou

Dovoluji

si

sterstva,

zdali

otázku, jak

se

již

telegrafickou

má

to

veejn

27

otázati

se mini-

do Prahy pedložilo

cestou

vci a zdali již došla mnohých dvod. Pedn ne-

vyšetování v

té

odpov? iním to ze mžeme my poslanci z ech pipustiti,

k tomu

aby jeden okres naší

dobu nezastoupeu musí se tedy pedevším o tom rozhodnouti, je-li poslanec Brauner po právu zaten ili nic. Dle mého náhledu bylo uvznní poslance Braunera

vlasti

zstal po

nepoádné

delší

;

a nespravedlivé;

svého národa tak velkou

on muž, jenž požívá

jet

mrou,

ského v šesti okresích zárove.

že byl zvolen do

Uvznní

dvry

snmu e-

jeho stalo se až po

volb, když eský snm... (eník je perušen. Volá se: K dennímu poádku.) Pánové, musím otázku svou odvodniti. eský snm byl rozepsán k 8. ervnu, pak odložen k 18., a posléze této

uren na

24.

Poslanec Brauner byl zaten teprva po

dob, tedy neprávem

dle

všech konstituních zemí jsou jestliže

se

tak

nevyslovilo

i

v

mého názoru, nebo

dob

svobodni v

echách, teda

se

poslanci

zasedání, a to

nicmén

rozumí samo sebou. Poslanec Mayer: Vysoké shromáždní se usneslo, že pejde k dennímu poádku. Tato interpellace není žádnou iuterpellací, sahá tak hluboko, že pechází v debatu. Právo interpellace písluší ovšem každému poslanci, ale to mají býti jednoduché otázky, jak vci se mají. Když se vysoké shromáždní usneslo, že pejde k dennímu poádku, myslím, že nemají se nové otázky klásti v cestu tomuto pechodu k dennímu poádku. Rieger:

Pedkládám

tedy ministerstvu otázku, zdali již

došly zprávy o zatknutí poslance Braunera,

pro

je ve

vazb?

Akta musejí se pedložiti, aby se rozhodlo, nedje-li se vyšetování nesprávn

;

já je za nesprávné

mám

(volá se:

K den-

nímu poádku!) a bylo za takové uznáno. Posl. Mayer te §. 83. jednacího ádu: „Každému

poslanci písluší právo, aby otázkami ku pedsedovi íšského shromáždní,

ei

pednostm oddíl pedmt, který není

a výbor aneb k ministrm pivedl k na denním poádku, taktéž aby žádal od ministr pedložení úedních listin. Ve pípad tom však nesmí interpellace perušiti jednání již poaté." Chce-li pan navrhovatel pednésti návrhy, nech je pednese pozdji. (Pochvala.)

ku

—

.

Snm

28

Bieger

:


Ciuím tedy

optn

dotaz k ministerstvu, byl-li

i za ne^4nna ? A v píptám se dále, je-li již na svobodu propuštn? Pakli byl uznán vinným, ptám se ješt jednou, je-li rozepsána volba v okresu Peštickém? Dále iním poslanec Brauner prolilášen za vinna

pad,

že byl prohlášen za nevinna,

dotaz, zdali tajné

vyšetování, jak se nyní provádí na

Pražském, potrvá ješt pro tento politický proces,

veejného jednání, jak

se nadíti

me-li

s

brad

i mže-

sebou pináší naše

konstituce. (Pochvala.) Ministr Bach: Jsou tu dv rozliné otázky; jedna z nich týká se skutených událostí, druhá pak táže se, míní-li ministerstvo njak rozhodovati o zpsobu samého ízení. První jsem co do druhé otázky ponechává si ministerochoten zodpovídati stvo podati odpov jiného dne, jenž by ustanoven hyl vysokým shromáždním. První událost, na niž bylo se tázáno jest, byl-li poslanec Brauner prohlášen za vinna i za nevinna. ;

Bieger:

Zárove

prosím, bylo-li jeho zatknutí nesprávné.

Prosím, musí mi býti

(Perušen sykotem.)

Otázka

opakoval svou otázku. jeho správné

i

vinen jest

i

nesprávné;

nevinen

;

v

dovoleno,

má znla: Zda pípad, že bylo

.

abych

zatknutí

bylo

správné, je-li

a byl-li prohlášen za vinna, zdaž rozepsána

nová volba v okresu Peštickém. Bude mi dovoleno, abych

zde opakoval svou otázku. Mm. Bach: První otázka tedy byla: prohlášen za vinna

Rieger:

A

i

B\l-li poslanec

Brauner

nevinna?

pak

zdali byl

zaten zpsobem správným

i

nesprávným. (Perušení a výrazy nevole.) Pedseda Schmitt volá Riegera k poádku. Min. Bach odpovídá,

že vyšetování Braunera

je

dosud

to-

nemže odpovdti

k otázce, je-li vinen ili nic; co do druhé otázky, že musí pedpokládati, že iiady ve všem se ídí zákonem. Ministerstvo mže v otázce té spatovati jen vyzvání, aby si dalo pedložiti podrobné zprávy. Jakmile liko

pedbžné,

že tedy

dojdou, pedloží je

snmu.

otázku

p.

umí: Zda

ten

v

(Pochvala.)

akoliv jsem sám právník, pedložiti ministru spravedlnosti, který tomu snad lépe roz-

Bieger: Dovoluji

mže

býti

pedbžném

si,

nkdo

dle

dosud stávajících

zákon

za-

vyšetování, v}jímaje pípad, že by byl

Interpollace o obleženosti v Praze.

pistižen

pi

(eník

skutku.

29

perušován mnohostranným

je

voláním k dennímu poádku, pokrauje však pánové!

Prosím,

dále.)

Pedkládám tedy otázku

musí pedcházeti.

udání

stran veejného ízení, uznává-li ministerstvo potebu, zavésti je v tomto zvláštním

pípad

ili nic.

Min. Bacil odpovídá vyhýbav a žádá, aby se shromáždní vyslovilo, nemá-li se interpellace odložiti a ministerstvu odkázati. ministr Ostatní ást odpovdi byla pomatena a nesrozumitelná patrn pišel z konceptu, nevda, jak se vymknouti z tžké otázky. ;

Musím

Rieger:

se

všeobecným reptáním,

mn

ale

(eník

dále...

tázati

pokrauje.) Písluší-li

právo, pedložiti ministerstvu otázku?

Mám

prosím, aby se o tom hlasovalo. sterstvu, stane-li

co

naízeno v

je

píin

tento nezastoupen na tak

i

vání skonilo,

i

perušen

je

nepísluší-li

Nepísluší-li mi^

otázku k mini-

další

okresu Peštického,

z-

dlouho, až by se vyšeto-

má-li se pedevzíti zatímná volba.

Min. Bach: Ani o tomto pedmtu nejsem s to, abych podal odpov, nýbrž musím vyhraditi sob, že odpov podám v nkolika dnech.

Rieger: o

stavu

Musím

pedložiti ješt

v Praze.

obležení

Kníže

jednu

otázku,

Windischpiitz

a

sice

ohlašuje

stav obležení je zrušen. Dovídám mnohých svých kolleg, kteí vera a dnes sem pibyli, že stav obležení ješt trvá. Pedkládám tedy dvojí otázku: Pedn, zda samo ministerstvo naídilo, aby se

v Pražských Novinách, že se však ze zpráv

zrušil stav obležení, Je-li stav obležení

slím, že

je

to

i

jen kníže Windischgrátz ?

skuten

zrušen

jen dle jména,

trvá nejen v Praze, ale

i

A

za druhé:

aneb jen dle jména? My-

nebo

stav obležení v skutku

v celé zemi.

Min. Doblhoff odpovídá, že ministerstvo nemohlo samo zakroovati do záležitosti obleženosti v Praze ono sice projevovalo pání, aby ten stav minul, ale hr. Lev Thun i kníže Windischgrátz ujišují, že se to ješt státi nemže peje-li si snmovna ;

;

obdržeti historický výklad o ministerstvo dle akt sestaví

píinách obleženosti a ochotn pedloží.

v Praze, že jej

Rieger: Jet zajisté potebí, vznésti k ministerstvu prosbu,

aby všechna akta jednání toho

se týkající

položilo

na stl

Snm

30

íšský ve Vidni 1848.

snmovny, aby se mohl každý len sám pesvditi o stavu vcí. Kdyžby se však ukázalo, že hrab Thun a kníže Windischgrátz dovolili

sob

v záležitosti té libovolnosti, domnívati, — bylo

píinu toho se podntem opravujícím mne všechnu

aby navrhoval a žádal ve vci

i

—a

máme

dostateným každého jiného lena snmu,

té

by

to

zízení zvláštní komise

sn-

movní k vyšetení této vci, nebyla-li tu porušena práva ústavou pojištná. A myslím tudíž, že musím v zájmu cti své vlasti a mého národa požadovati, aby dotená akta položila se na stl snmu, by ti poslanci snmu, kteí jsou obvinni, mohli se ped sborem, jemuž náležejí, ospravedlniti a pivésti

k platnosti své obžaloby proti tmto pánm, kteí by jich právo obanské a ústavní porušili. Dovoluji si tedy, pedložiti též

ministerstvu jedinou

otázku,

stav

je-li

obležení v Praze dle

Vím však na jisto, musím zadati Rozhodnutí ve vci té pí-

vyhlášky knížete Windischgrátze zrušen?

že trvá ve skutenosti dosud. Myslím tedy, že proti jednání sluší

takovému

odpovdné vlád.

protest.

Míní-li ministerstvo, že nastala chvíle

ustanoviti, aby stav obležení v skutku byl zrušen,

nech vydá

naízení knížeti Windischgrátzovi, aby se vyšetování nedlo dále ped smíšenou komisí vojenskou. Ptám se ješt jednou, je-li ministerstvo s tím srozumno, aby, an zrušen též

jest stav

obležení,

poád dále obanu dostati

vyšetování vedeno bylo ješt

vojenskou komisí, anebo má-li se svobodnému práva, aby to vyšetování

dalo se

soudem

civilním.

(Hluná

pochvala.)

Min.

Bach

odpovídá

konen

urit,

že

ministerstvo

dne

21. ervence obdrželo tištnou vyhlášku, kterou zrušuje se stav obleženosti v Praze a zárove ohlašuje se, že vojenská komise

ješt poti-vá. Ministerstvo hned se o tom radilo, a ponvadž po zrušení výjimeného stavu není právního dfavodu, pro by ta komise ješt trvati mla, odeslalo téhož dne do Prahy depeši hned byla rozpuštna. (Velká s rozkazem, aby vojenská komise pochvala.)

Eieger:

Dkuji

ve píští

ech

Co posledn Bach k upokojení schzi sieji vykládal (I. 135), nesrovnává

(Poznámka.) a

ministerstvu za tuto laskavou zprávu.

se

vyprávl s

pede-

Drobné debaty.

31

eí

Doblhoifovou, ani s velikými rozpaky, do kterých byl uveden Bach dotazy Riegerovými; také vojenská komise v Praze úadovala a soudila potom jako ped tím. Píina a vysvtlení té neshody jest v tom, že vláda sice opravdov chtla uiniti konec výjimenému stavu v Praze a skuten naídila rozpustiti vojenský soud, ale kn. Windischgrátz jí neposlouchal než pokud chtl, vláda pak ostýchala se veejn to projeviti, až Riegerovi neustálým dotazováním podailo se, rozvázati Bachovi ústa. šlou

díve

schzi dne 25. ervence podán byl od 25 nmeckých protest proti verejšímu vyení Riegerovu, že stav obleženosti byl nejen v Praze, ale i v celé zemi eské. Rieger k tomu podotekl, když se jedná o skutené události, že nemohou se podávati protesty, ale opravy (I. 126).

Ye poslanc

2. z

ech

Poslanec rytí Sierakowski v též schzi navrhl, aby se zvokomise, která by vyšetila stav provincií, kdež prý majetek a osobní bezpenost jsou ohroženy, a navrhla náležitá opatení (I. 128). Úel toho návrhu byl, aby šlechta polská v Halii byla lila

chránna proti mst a rozlícenosti svých poddaných. Do této komise voleno po jednom lenu z každého oddílu snmovního, jichž bylo devt; Rieger zvolen do ní oddílem šestým (I. 162), potom pak v komisi zvolen za zpravodaje (I. 298); ale v rychlém a zmateném bhu dalších událostí zapomnlo se na tu celou

vc.

V boulivém

témdni svatodušním pijeli do Prahy polní zbrojMensdorf a dvorský rada Klecanský jakožto dvorští komisai poslaní od Vídenské vlády, aby mírným zpsobem pokusili se o utišení; i vyjednali, že obanstvo odstraní barikády, a kníže Windischgrátz že složí velitelství, na jeho pak místo nastupoval již týž hr. Mensdorf (15. ervna); ale hned vše zase se zmailo, a to hlavn za píinou stelby nkterých svévolník na vojáky, hlavn ze mlýn staromstských. K tomuto okamžiku vztahovala se pichlavá interpellace, kterou ve 3. schzi snmu íšského dne 26. ervence uinil eský poslanec K. L. Klaudy; mistr

hr.

dotazoval se o „trestuhodném chování se vojska v Praze", zvlášt že „vojsko odepelo poslušenství generálu hr. Mensdorfovi a prohlásilo, že chce sloužiti toliko pod polním podmaršálkem Windisch-

grátzem", což interpellant nazýval vojenskou zpourou. Ministr války hr. Latour odvtil trochu popuzen, že nebylo vojenské zpoury, nebot Mensdorf dobrovoln odstoupil od velitelství. Klaudy na to odvolával se na výrok generála KhevenhúUera, Rieger pak doložil: „Mohu potvrditi výpov poslance Klaudyho, Slyšel jsem z úst hr. Mensdorfa samého, jenž zasluhuje všechnu úctu, že není

;

Snm

32

s

aby

to,

kazovati

pijal

velitelství,

ponvadž vojsko nechce jemu

Rovný tomu výrok od Thuna" (I. 164).

poslušenství.

Wallmodena

ád


a

slyšel

pro-

jsem také od

Snm ;

íšský v tch dnech rokoval o deíinitivném jednacím 33. obsahoval, že poslanci rozdlí se v devt oddíl, a to Když ve 4. schzi dne 27. ervence o tom paragrafu se

§.

losem.

poslanec Šmolka navrhl,

aby poslanci každé provincie volbou mezi sebou vykonanou, a ne losem, nebo jen volbou lze toho docíliti, aby každý oddíl byl obrazem celého snmu, jakž jest si páti. Tohoto opravného návrhu ujímal se také Rieger (I. 189). Xávrh Smolkv byl zavi'žen vtšinou nemnoho rozhodnou (a dle stenograíické zprávy pedseda Schmitt ohlásil, že jest pijat). Pi opané zkoušce byl nemalý hluk; Rieger volal: „Onen pán ekl, že halití poslanci jsou jenom mašiny bez vle; prosím, aby za to byl pokárán." Pedseda Schmitt si toho nevšiml. K vysvtlení toho intermezza budiž doteno, že mezi 108 haliskými poslanci bylo 36 vesnian, kteí nmecky nerozumli, a proto pi hlasování ídili se píkladem jiných poslanc, kterým dvovali. Neschopnost Schmittova k ízení snmu mla konen ten výsledek, že udlal se trvale chraptivým, a na jeho míst pedsedal pak stále Strobach Potom 18. srpna Strobach zvolen za pedsedu a zstal (I. 201). jednalo,

rozdlili

do

se

tch

oddíh°i

jím po celé snmování ve Vídni.

Dne 29. ervence íšský snm ml dv schze, ve kterých k návrhu ministra Doblhoffa jednalo se o adrese, kterou by císai pednesla se pilná poteba, aby vrátil se z Inšpruka do Vídn. Adresa výborem devítilenným vj-^pracovaná a pak ve snmovn diktovaná, málo komu se líbila, rokování vleklo se bez výsledku Rieger navrhoval, aby zvolil se nový výbor troj lenný k vypracování jiné adresy (I. 220, 221). V 8. schzi 30. ervence pokraovalo osnova adresy byla rozmanit látána a stylisticky se v témž opravována. Celé jednání bylo hodn slovikáské a nemnoho dstojné; Rieger je charakterisoval pravdivými slovy: „Nemžeme že bychom nemli školy vera jsme musili psáti si stžovati, diktando, dnes písemnosti, a snad také ješt dostaneme lekci ;

:

pi

opravování adresy odporoval záruk", ímž se rozumla armáda: pravil, že „sotva kdo bude popírati možnost, že mohou vojska a 300 dl" býti záruky ješt jistjší nežli 300.000 (I. 230); chtl místo toho položiti výraz „jisté záruky", což však

mluvnickou"

toliko

(I.

výrazu

22.5).

Rieger

„nejjistjší

ze

všech

muž

nepinjato

(I.

„požadovati"

233).

Nejvíce mluveno o tom,

(fordem),

aby

do Vídij

se

má-li vrátil,

snm i

na císai ho

má-li

;

o

složení výboru ústavného.

33

„prositi" nebo njak jinak zdvoile tu žádost pednésti vtšinou pijato bylo slovo fordern. Císa vrátil se potom do Scbonbrunnu již 12. srpna 1848.

za to

—

V 9. schzi 31. ervence bylo ohlášeno, kterak devatero snmovních oddíl se ustavilo Rieger zvolen v pátém oddíle za zpravodaje. Pi losování poslanc do jednotlivých oddíl pihodilo se, že v jednom oddíle bylo poslanc z ech toliko 8, v ji;

ných až 10; Rieger dožadoval se toho, aby nov picházející poslanci byli rozdlováni do oddíl tak, aby v každém oddíle byl

pokud možná rovný poet poslanc, jakž pedepisoval cího

ádu; výklad

V

ten byl uznán za správný

(1.

§. 2.

jedna-

242).

k jednání o §. 34. ádu jednaíšský má sestaviti výhor^ jenž hy vypracoval osnovu ústavy íšské. Týž paragraf ml dále obsahovati pedpis o tom, kterak ten výbor zvoliti se má; kterýžto pedpis ml nabyti dležitosti veliké, ano osudné, nebo na visela otázka: bude-li vtšina ústavního výboru pedstavovati vtšinu snmovní, ili nebude, a tudy také otázka: ukáže-li se práce ústavného výboru, jsouc pedložena plnému snmu, platnou a užitenou i daremnou? Zkrátka, tu kladl se zái'odek k budoucímu zdaru i nezdaru snmu ústavodárného. Krom pée o vttéž

schzi pikroilo

cího, jenž ustanovoval, že

se

snm

nm

ústavného výboru mnohým poslancm jednalo se však pi o to, aby každá provincie a každá národnost v ní byla v tom výboru zastoupena, kterýžto ohled dílem potýkal se s ohledem prvjším a jemu pekážel. Návrhv a opravných návrh bylo podáno nkolik. Výbor, jenž se radil o jednacím a ml poslance Mayera za referenta, navrhl, aby ústavný výbor se skládal ze 30 len, a sice tak zvolených, že by poslanci každého guherniábdho obvodu volili po tech lenech. Guberniálních obvod ili gouvernement bylo deset; poslanci z ech volili by dle toho ti leny, poslanci z Moravy a ze Slezska dohromady také ti, šinu

tom také

ád

poslanci ostatních

z

Halie, z Krakovská a z Bukoviny dohromady tolikéž; sedm guberniálních obvod (Rakousy Dolejší, Rakousy

Hoejší

se Salzburkem, Štýrsko, Tyroly s Vorarlberkem, Krajina Korutany, Pímoí, Dalmácie) byly malé, a mly voliti také po tech lenech, a ponvadž jsou vtším dílem nmecké, mli Nmci centralisté v ústavném výboru obdržeti vtšinu, ve snmovn byli menšinou. Proež haliský poslanec kníže Lubomirski navrhoval docela jiný pedpis o volb do ústavného výboru, aby s

a

„celý snm íšský z poslancv onch gouvernement, které mají mén než 30 poslanc ve snmu íšském, volil po dvou lenech, z vtších pak gouvernement na každ}^ch 15 poslanc totiž

ei

Riegerovy.

3

Snm

34


po jednom lenu". Rieger zase uinil takový návrh, aby do ústavného výboru voleno bylo z každé sekce (oddílu snmovního) po dvou lenech^ a krom toho z poslanc každého gouvernementu po jednom lenu (I. 260.) Tento svj návrh odvodoval Rieger téhož (I. 261 dne (31. ervence) následující 263):

—

eí

Pánové! Mluvilo se muoho krásných slov o jednot, o rovrovnoprávnosti všech oban rakouských, o stejné

nosti, o

ke všem spravedlnosti;

i

já chci

odvodniti návrh svj týmiž

eeno: My nesedíme zde jako poslanci provincií nebo národností, my sedíme zde jako zástupci všech svobodných oban celé íše, A pi této zásad Bylo

slovy, týmiž zásadami.

hájí se názor komise, který nechce nás pokládati za poslance

za poslance gouvernementu.

íše, nýbrž

celé

drží se zásady, že

se

nemá

Kdo

již

jednou

dbáti na provincie a národnosti,

pak musí pominouti je úpln, musí íditi se prost zásadou jednacího ádu, musí se íditi vbec njakým pevným pravidlem, a toto pravidlo jest, že se všechny výbory tvoí volbou ze sekcí; jen tímto zpsobem mohou pominouti mezi námi všickni rozdílové národností, všechny rozdíly gouvernementu.

V sekcích

pak pihlíží

aspo

tlivce,

hlavn ke schopnosti každého jednoOvšem na njž dbáti musíme pede vším ji-

se

myslím, že tato zde pedevším rozhoduje.

tento

moment

ným.

eklo

jest

to,

Každá provincie

se:

vyslala

sem

stejné množství

když náleží bráti ohled na intelligenci, má se hledti k tomu, aby tato tam byla zastoupena ze všech pro-

intelligence, a

vincií stejn.

To

jest

i

mj nám

dsledek.

Myslím, že

mrou

všech provincií,

ze

nho

vyvozuji jiný

byla intelligence vyslána stejnou ze všech

gouvernementu;

nebot

by jedna provincie byla vyslala pomrn intelligence nežli druhá, bylo by urážkou provincie,

domnívati

mén

náhled, jenže z

se,

že

které by se týkalo, a toho, pánové, jeden o

druhém nebudeme

se domýšleti.

eklo jest

se,

že

rovnoprávnost

nejvyšší zásada, od které

všech národností.

máme

Kdybychom

vycházeti, se

chtli

bychom národnosti dáti zastupovati dsledn také ve výboru rovným potem poslanc. Jedno jest držeti této zásady, museli

o mi

podivením:

s

pevn

urit

a


poslanec,*)

ten

že

vyslovil,

35

kterýž

dodatek

z ní vyplývající, že se volba

do výboru konati

nosti, že má mli bychom

nmeckou

každá národnost

tedy

pro národnost

nevím pokládají-li by

mli

oni

i

se

vyslati

voliti

zásadu tak

tu

nepedložil zárove

má

ti poslance;

ti, pro

eskou

tech poslancích do výboru.

po

voliti

pak ti, a

Moravané za zvláštní národnost, pak ti poslance. Dále by zástupci ostatních

národností, tedy Italiani, Valaši, Rusíni a Poláci

mli

nutn

dle národ-

rovnž

Nevím,

tak

je-li vy-

soké shromáždní ochotno pistoupiti k této zásad.

Nesmíme

Pravilo se dále:

opustiti historické

síme zachovati rozdlení na gouvernementy. že

samí poslanci, kteí prve chtli uiniti

ti

pdy

Je to

mu-

podivné,

z historické

pdy

tabulam rasám a tedy neuznávati nijakého rozdlení gouvernement, te najednou se chtjí opt navrátiti k historickému základu, protože jejich strany.

nement procent

této jest to pohodlnjší názorm nám, že navrženým zastoupením gouver-

v otázce

eklo

se

ve výboru dle jich

potu

velikosti,

teda

zastoupením dle

obyvatelstva, pivodí se nadvláda velkých gouver-

nement nad malými;

a

já

zase

tvrdím, že

naopak návrhem

poet poslanc do výboru, zpsobí se nadvláda menších zemí, které se náhodou dlí ješt v kolik malých gouvernement, nad komise, aby každý,

zemmi

velkými, a

chtjme pec volba

se

má

ío,

velký at

malý, volil stejný

pánové, je zjevná nespravedlivost. Ne-

toho zapírati, že je v tom nespravedlivost, když

konati dle provincií, z

108 poslanc haliských nevolí více kolik

nežli

není-liž

jich

tato

volí

11

nerovnost

poslanc zastoupení

ehož pak

len

následuje, že

do tohoto výboru

dalmatských.

Ptám

nespravedlností?

se,

Mli

bychom pede vším vycházeti ze zásady, že se má zvlášt pehledati k intelligenci. Pak ale ptám se, chce-li se snad vysoké shromáždní domnívati, že provincie dalmatská ve Týká se poslance Goldmarka, Vídeského demokrata, jenž mluv návrhu Lubomirského, dovolával se rovného práva všech národ, a pomaten kladl di°iraz na dsledek té zásady, jehož však sám se ne*)

proti

domyslil

(I.

255).

)

Snm

36

svých nežli


stejn neb více iutelligence,

poslancích vykazuje

11

108 poslanc haliských? Pánové,

urážkou poslanc haliských.

Myslím,

to pipustiti bylo

pánové, že

se

by

mže

rozlin rozumti: jestit absolutní a relativní rovZde se žádá rovnost absolutní, žádá se, aby provincie

rovnosti nost.

potu obyvatelstva potem poslanc: to je

bez ohledu k

zastoupeny byly ve výboru

stejným

rovnost absolutní;

solutní rovnost, pánové, jest vždy a stí,

— jest

vné

teda vždy nespravedlivostí.

ale ab-

relativní nerovno-

ím

je to, že

ku pí-

kladu v závod fabrickém ueník a dlník, obchodvedocí, kolorista

a

vaná. (Volá se

:

K

Posl. Klaudy.

máždní

vci

mnohými

poslanci

vyžado-

!

Uvádti píklady každému

a musí být volno

Bieger:

To by nezbytn

nejsou placeni stejn?

strojník

kázala zásada absolutní rovnosti

jest

volno

i)Oslanci.

v

každém shro-

(Prudká petržka.)

Pijmeme-li takovouto absolutní rovnost všech

zemí, musely by také

Hali

a

echy

jen tolik platiti do stát-

ního pokladu, a neodvádti více rekrut nežli ostatní menší provincie. My však žádáme relativní rovnost mezi všemi proînciemi, a to je spravedlivost. Kdyby však vysoké shromáždní radji pijalo zásadu absolutní rovnosti mezi provinciemi, musel bych k vli dslednosti navrhovati, aby na píští tyto velké provincie

rovnž

tak málo platily ke státnímu po-

kladu a rovnž tak málo rekrut odvádly, jako ty druhé. Považte, pánové, že nejvtší provincie

jmeno\it Hali, echy,

^lorava a Dolní Rakousy, více pispívají ke státnímu pokladu nežli

nkolik ostatních provincií dohromady. Kdož pak

neví,

mnohem více muž když máme obtovati vtší mrou, mlo by

že na rovinách veronských musí krváceti z

nejvtších provincií nežli z malých; a

svj

statek a svou krev pro monarchii

na nás slušným zpsobem více býti dbáno i v jiném ohledu. Když více pispíváme k trvání mocnáství skutkem, pro bychom tak nemli initi také radou? Chci však pominouti tento ohled slušnosti a setrvati

pi zásad,

že

\'fe

výboru ne-

mají zastoupeny býti národnosti a provincie, nýbrž kapacity celého íšského

shromáždní, bez

ohledu,

pocházejí-li

z té

o

37


neb oné provincie. Za píklad uvádím msto Víde, které zde jest zastoupeno 15. poslanci; nechci ubližovati ostatním provinciím, avšak každý mi pisvdí, že by se mlo pedpokládati o Vídni, jakožto o

mst

ním, že obeslalo íšský

snm

vtší sumou

intelligence.

práv

tito poslanci.

Vídeští jsou

se snadno shledati, že

vtší

intelligencí

snmu

hlavním, sídelním a universit-

práv

íšského, a že

slanci uznají se za takové,

Mže nej-

všichni tito po-

kteí svým státnickým vzdláním

obzvlášt jsou povoláni, aby ponavrhli ústavu celé íše. Pro si teda máme vázati ruce ustanovením, že jen ti poslanci

gouvernementu a zbaviti

se volí z jednoho

mám

Já

se práva vybírati

máme

za to, že

intelligenci.

hromady

všechnu nejvyšší intelligenci, co ji mezi sebou

nebo

ta

otázka, o níž

to

Vždyt na rozhodnutí

Rakousko v budoucnosti ješt

závisí, má-li

máme,

nejdle-

se zde rozhodovati má, jest

žitjší pro celé mocnáství.

do-

shledati

nejlepší

této otázky

trvati jakožto

mocný stát, i má-li snad chovati již v samé své budoucí ústav zárodek rozkladu, píinu rozpadu. Vždy, postavíme-li zásadu, že volba má se íditi dle intelligence, pak se budeme také íditi ješt jednacím že všechny výbory k

ádem

porad

;

ád

jednací

a spracování

musejí sestavovati volbou ze sekcí.

ím

je

že

to,

tém,

Zdá

se

stila

pi

tento

k

nejbližší píležitosti,

pro

sekcí,

zapotebí

dsledn, když

kde

se

opt

se nehodí.

bez

mén dležitý mén kapacity?

ádu^

Když

opt se

jednou

výbory k

nežli

ostatní?

Myslím

dla

zpsobu

pro-

snad

anebo je

teda, že

jednám

se dle obecného

to jest dle sekcí.

Jediná námitka, která by se mi mohla initi, jest

tomto

opu-

zákonm píiny opouští? ije

voliti

navrhuji, ahij tato volba

pravidla jednaciko

mže pi

ím

zásady?

že se tu pijala zásada, jen aby se

návrh zákona

nmu

té

se

práv

v tomto kuse iní se výjimka od pravidla?

uznala za nejrozumnjší zásada,

stedkem

praví,

je to tedy, že

v tomto kuse ustoupila komise od rozumné

práv

pak nám

pedloh zákon

volby jedna neb

náhodou zstati nezastoupenou. návrhem, aby se zásada jednacího

Této

ádu

ta,

že

druhá provincie

námitce

vyhýbám

takto doplnila:

se

necM

Snm

38

Tcrom


toho voli JcaMá provincie za

do tohoto výboru, aby tam mohl zvláštních zájmech a potebách.

Kdyby však každá provincie

má

znailo opustiti zásadu, že se genci

nebo

;

výboru.

zvlášt pihlížeti k

komise nemá ohledu poet poslanc, nýbrž na

vernement, a tedy ne na

ti poslance,

volila

návi'h

ani na

po jednom poslanci

Poznámek tch by jist ná-

len

ležit bylo dbáno od ostatních

telstva,

sebe

podávati z^riry o jejích

intelligenci.

to

by

intelli-

poet obyvapoet gou-

ani na

nahodilý

(astji p.erušován

voláním: Hlasovat!)

Dále teba všimnouti

Mže

rozliného zpsobu.

si

se

ješt jedné vci: jsouf kapacity pihoditi, že ku p, provincie

dalmatská vyšle výtené leny do

práv

takové, kteí mají

mén

snmu

íšského, ale snad

nadání a vzdlání

pedbžného

k této práci ústavní snad nalezneme mezi posla^nci dalmatskými takové, kteí výten znají se v námonictví, jiné zvlášt obeznalé v obchodu; ale možná, že nenajde se mezi nimi ani jediný, jenž by se zabýval vdami politickými, aneb který by to byl uinil svým zvláštním úkolem, studovati ony theorie, dle ;

kterých se musejí tvoiti ústavy stát, mají-li slibovati trvání.

Chceme-liž tedy pinutiti provincii dalmatskou, aby ze svých

poslanc zvolila ti státníky, když jich mezi poslanci svými nemá ? To znailo by koiti se zásad, kteréž se užívá

jedenácti

pi

v Rusku

rekrutování. (Je vyrušen

optným voláním

o hlaso-

„Nesmí se odboovati od pedmtu." eník však nedá vyrušiti a pokrauje:) Tam dle doslechu stává naízení,

vání. Hlasy:

se

nov

aby

jednom

odvedení rekruti byli postaveni do

stu

;

devadesátý první v této

ad

ady

uren

vždy po

jest za kla-

druhý za trubae, devadesátý tetí za ševe, devadesátý tvrtý za tesae, a na ten zpsob dále.

rinetistu, devadesátý

Nepihlíží se tu k tomu, zdaž ten, kdo k takto se,

se

zda

uruje, si

má

k

nmu

také

dobyl v oboru tom

njakému

povolání

schopnost a chu;

pedbžného

netáží

vzdlání, a zda

onmi sto rekruty v ad- nenalézají se jiní, kteí by k zamstnání tomu mli více náklonnosti i povolání. Zákon jest neúprosným, deset posledních ze sta musí míti již také mezi

o talent

ku každé

složení výboru lístavného.

ku které

práci,

je

39

náhoda urila,

anebo nechtjí. (Kolikráte perušen voláním

:

a

již

chtjí

Hlasovat!)

k jednacímu ádu. Vicepresident Strobach odpovídá k tomu, že srovnává se to s jednacím ádem, aby každému eníku ponecháno bylo ukoniti odvodnní návrhu jednou poaté. Také má pan Rieger v otázce Posl. Borrosch volá

té

slovo poprvé.

Mluvívá se zde tak asto a tak rádo opatením a zásadám ruské vlády; myslím, že výše uvedenou ruskou zásadu nebudete chtíti k platnosti pivádti Rieger pokrauje:

proti

v této veledležité otázce, že nebudete chtíti nutiti Dalmatsko, aby vykázalo mezi svými poslanci ti kapacity obzvlášt zpsobilé k navržení ústavy. Pánové, opakuji to ješt jednou nejrozumnjší zásadou jest pihlížeti pedevším ku kapacitám, a to se dje u nás pravidlem v sekcích. Tomuto výboru má

—

svena nejdležitjší práce snmu íšského, na má vlastn v podstat býti vloženo celé to dílo, k nmuž my všichni jsme sera pišli; on má za nás, naším jménem vypracovati návrh

býti

národ, budoucnost mocmusíme teda k velkému úkolu se vší pílí a pozorností

ústavy, na kteréž závisí blaho našich

náství

;

shledati všecky kapacity politické, co

v celém shromáždní íšském. bor, tím

lepší

bude také

nám

jich jest

intelligeutnjší

na snad bude vý-

berme tedy kapacity,

dílo ústavní;

kdekoliv je nalézáme, bez

ohledu na národnost a gouverne-

menty. Pánové, mocnáství naše pracuje ku porodu

ím

— smím-li

(smích), pracuje

se tak vyjáditi

—

na svém znovuzrození,

má nyní vstoupiti do života výbor má jaksi uiniti císaský

nové mocnáství mladé a zdravé

(optovný smích)

ez

(trvalý

—

tento

smích), kterýž, nezdaí-li

možným trvání staré život zhoub zasvtí.

monarchie, ale Proto, pánové,

se,

nejen že uiní ne-

onen mladý nadjný

i

opakuji ješt jednou:

nevolme do výboru toho národnosti a

provinciality,

volme

nejvtší kapacity.

Návrh Lubomirského pi hlasování byl zavržen 177 hlasy 133, návrh Eiegerv rovnž zavržen 189 proti 160, a schváleno, aby ústavní výbor se skládal ze 30 len, volených po tech od poslanc každého guberniálního obvodu. Volby tyto

proti

Snm

40


vykonaly se dne 1. srpna; zvoleni z ech (I. 274) Palacký, Pinkas a Rieger, a z Moravy se Slezskem ti Nmci: Hein (r. 1861 pedseda íšské rady), Kajetán Mayer (pozdjší von Mayrau) a Feifalik, otec pozdjšího odprce Kralodvorského Rukopisu. Morava byla tak neprobuzena, že i eské krajiny volily Nmce, a tak mezi poslanci moravsko-slezskými mli Nmci vtšinu.

Snmovna zamstnávala

se

poád ješt rokováním

o

ád

jednacím. Vil. schzi dne 2. srpna pi §. 47. navrhoval Rieger takový pedpis, když návrh uinný nkterým poslancem jest ve snmoMi podporován, aby rozhodnutí o tom, má-li býti odkázán komisi ku pedchozí porad anebo bez ní vzat v plnou poradu,

na tyry nedle; dvod Riegerv sil, aby mohlo zái'Oveu pracovati tolik komisí, kolik návrh bude uinno a dojde podpory. Když vtšina projevila nechu k tomu návrhu, vzal jej Rie-

mohlo vtšinou odloženo

byl, že ve

ger

nazpt

snmovn

(I.

304

býti

není tolik schopných

—

7).

Paragraf 84. jednacího ádu, o nmž jednalo se ve 14. schzi dne .5. srpna, chtl tomu, že chce-li poslanec podati interpellaci k ministrovi, má nejmén 24 hodin díve ohlásiti obsah a píinu její písemn u pedsednictva snmovny; interpellace potom íê pete ve snmovn, a je-li podporována aspo desíti leny, ii:á k ní ministr odpovdti. Proti tmto návrhm komise povstal (iemokratický poslanec Violmid, chtje poslancm zabezpeiti právo hián obmezené, tak aby mohli ministra dotazovati se bez pedchozího ohlášení a interpellaci svou také hned odvodovati. V debat o to vzniklé ujímal se Rieger mínní Violandova promluvil takto (I. 381): ;

Sdílím úpln náhled poslance Violanda. Takového obmezování interpellaního práva, jak je komise navrhuje, dokonce nemohu schvalovati. Právo interpellaní jest jedním z

nejdležitjších práv poslaneckých;

úelem

jeho

jest,

aby

ministi upozorováni byli na stávající zloády, a aby se jim takto podávala možnost, jistému

zloádu pomoci. Kdybychom

chtli k odstranní každého zloádu initi návrh na usnesení

snmu, to vzalo by mnohem více asu nežli jednoduché otázky k ministerstvu. Takovými interpellacemi iníme ministerstvu možným, aby pomohlo naznaenému zloádu, neobtžujíce nad nutnou potebu snm íšský návrhy a pedlohami zákon. Druhý dvod práva interpellaního spoívá v tom, abychom se dovdli, jaký náhled má ministerstvo o jistých pomrech,

o

právu interpellanim.

41

jakým smrem ministerstvo se liodlá bráti v dležitých otáziíácli asových tím se nám podává možnost, abychom teprva ;

nesouhlasíme-li

pijetím

mže

s

ministerstvem,

ministerstvo

býti

K

názoru íšského shromáždní.

mohli

podati návrh, jehož

pinuceno, aby jednalo dle emu obmezovati toto dle-

právo? Komise obmezuje je v ten smysl, že interpellace musí 24 hodin díve býti ohlášena. Jest mi pochopiteluo, že žité

komise iní takovýto návrh ona má úplnou dvru k nynjšímu ministerstvu, a myslí, že od nynjšího ministerstva není se obávati žádného podvratu ale ministerstvo nynjší, jež se :

;

zdá požívati tak velké

u mne

jí

Možno

jest, že

jící

sob

požívá,

dvry

tou

díivry v tomto

shromáždní a také

mohlo by nepekati trvání jednacího ádu.

na jeho místo nastoupí ministerstvo nepožíva-

mrou, jako nynjší.

K-

emu

tak velice vázati

ruce tímto paragrafem?

pipadá mi jako hospodá veliké domácnosti. býti s to, aby každému hostu okázal své hospodáství a vykázal okamžit, jak vše jest v poádku. Je-li však host hospodái neb hospodyni naped ohlášen, tu jest s to, aby bhem dne uvedl vše do poádku. Mnohý zloád se zakreje, mnohá špína se odklidí; mnoho se vykoná Ministerstvo

Poádný hospodá musí

bhem

24 hodin, zvlášt když železnice a telegrafy nestojí ke služb nám v té míe jako vlád. Tak se mže státi interpellantovi, že po 24 hodinách již nemže pedložiti zamýšlenou otázku, ježto pravé zloády mezitím již jsou zakryty neb odstranny. ji

Je-li

však

s to,

pedložiti chce, pak

ád zalo,

a musí

okamžit

aby pedložil otázku toho dne, kdy

nemže

ministerstvo ukliditi

k slovu a dáti že hospodáství jeho jest v poádku.

Z

této

píiny

státi

nikterak

odpov,

tch

zlo-

aby uká-

se nehodí ohlašovati interpellaci

24 hodin naped. Komise obzvlášt z té píiny pistoupila k tomuto paragrafu, ježto se domnívá, že se již interpellace v našem shromáždní zneužívalo. Pánové, mám to za zcela pirozené. svou

Vyskytovalo-li

píinu

se jaké

v novosti našich

zneužívání,

pomr;

jet

má

to

zajisté

pirozeno, že rádi

:

Snm

42

zkoušíme


a prohlížíme

zbra, kterou jsme

poprvé

dostali

do ruky.

Podporuji tedy návrh poslance Violanda.

Druhou k tomu píinou, a sice tou nejdležitjší, jsou mi mnohé zloády, které na nás pešly ze správy absolutní, mnohé pehmaty byrokrat, na nž dlužno, a asto i staí pouze poukázati. Až bude stát uveden do úplného poádku, pak, myslím, neteba se obávati, že by se interpellace tak asto opakovaly. Pak nebude jich více teba, neb opravy tou cestou, totiž prostedkem interpellací, nebude více teba. Pak nebudeme již tak snadno v pokušení, abychom ho užívali a užívali pes míru; musíme to teda penechati citu slušnosti každého jednotlivce, aby interpelloval jen tehdáž, když

pednésti

vc

neobmezovali a zstavili to citu slušnosti a snad

pi

presidentov

má

dležitou. Myslím tedy, abychom se tak dalece i

rad

dobré

podávání interpellací, aby se interpellovalo

jen tehdáž, když v skutku stává k tomu dležitá píina.

V

debat

radikáhií poslanec Lohner, háje návrhu kozejména také Riegerovo pirovnání ministra k hospodái. Též Fischhof mluvil proti návrhu Violandovu a proti dvodm Riegerovým, jiní zase snášeli se s Violaudem. Na konec Rieger opt hájil svého mínní takto (I. 388) -

další

misního,

odmítal

Chci se vyjáditi zcela strun. Poslanec Umlauft pravil nejvíce z toho, co jsem íci chtl, a poslanec Pillersdorf vy-

výten dvody

vrátil

použil

píkladu

o

mn pednesené.

proti

Když jsem prve

hospodái, nechtl jsem tím íci, že by ho-

spodá musel

býti s to, aby každou chvíli podal zprávu o nejmenších podrobnostech hospodáství; on však zajisté musí býti s to, aby podal zprávu o každém pedmtu podléhajícím p-

bezprostedn,

sobnosti jeho

podstatn

s

trváním

ministerstvo

každou

kám

o

každém

pedmtu

celého hospodáství.

souvisejícím

Kovnž

tak

býti s to, aby odpovídalo

chvíli

musí

k otáz-

Neteba, aby mohlo podati zprávu, odlehlé ulici; jemu nebude zodpovídati se z toho, jestliže nkdo byl zabit v nkteré provincii pi rvace hospodské ale ono musí býti s to, aby okamžit podalo zprávu o tom, kdo jest té doby presidentem

jak

takovéto dležitosti.

se

udala

potržka v njaké

;

;.

o

právu interpellaním.

43

Odpovídati k otázkám takovéto dlemusí ministerstvo povždy býti hotovo. Uvádno proti pedevším, že by se mohlo práva interpellaního zne-

ptimilionové provincie.

*)

žitosti

mn

každém právu. Museli bychom zapovdti dvod ml býti platným a rovnž tak museli bychom zapovdti tisk. Z téže píiny, že tisku To

užívati.

platí o

všechny zbran, kdyby ten

mže a

;

býti zneužíváno, obmezoval absolutismus tisk censurou

nco podobného

nám

chce

tu zavésti, kdo žádá, aby každá

poruníkována dvaceti jinými poslanci a tak dvaceti jiným pedložena k censue a ke schválení. Myslím, že nám není potebí íditi se tmito zásadami. Pravím, že ministerstvo musí v každé chvíli býti s to. aby dalo odpov interpellace byla

o tom, co náleží v jeho obor; jestliže se však ohlásíme mini-

24 hodin naped, to jest jako bychom ohlásili dám návštvu a jí takto možným uinili, aby pipravila se na naši návštvu a zakryla snad nedostatky umním toiletty (hlasy na levici: K vci!), a tak nás oklamala o pravém stavu sterstvu svoji

.

vci.

(Pochvala.)

chvíle býti

Ministerstvo, hraje-li

ochotno, aby

si

poctiv,

.

musí každé

dalo nahlédnouti do karet.

(Po-

chvala.)

Návrh komise, jehož

hájil

zpravodaj Mayer, byl potom vt-

šinou zavržen.

V o

ád

15.

schzi dne

jednacím,

nkteí

7.

srpna,

navrhovali

když

dokonána

byla

debata

rzné pedpisy ješt

o tom,

pedseda schzi snmovní již opovzenou odložiti k jinému oasu sám, anebli k tomu potebuje svolení snmovního.

raže-li

Rieger mínil, že pedsedovi mlo by to právo náležeti jen v takovém pípad, kd)'ž by snmovna nemohla se sejíti; avšak návrh ten vzal zase zpt, a nebyl pijat žádný návrh v té vci (I.

409).

V 17. schzi dne 9. srpna Rieger referoval od 5. snmovního oddílu o volb poslance Frant. Trzecieského za Jaslo v Buko*) Ministr vnitra Doblhoff byl dné 25. ervence interpellován, kdo gubernatorem balickým, zdali hr Fr. Stadion, i velitel Hammerstein, anebo vicepresident Goluchowski. Doblhoff nedovedl odpovdti

jest

toho dne, ani nazejtí, a teprva 27. ervence vyložil, kterak ta otázka záhadná: Stadion byl podal 6. ervna demisi, ale ta ješt nebyla vyízena, a Goluchowski i Hammerstein byli Stadionem požádáni, aby ho zastupovali (I. 133, 163, 186).

jest mil

Snm

44

vin

440)

(I.

o volbách

;


rovnž nazejtí jménem téhož oddílu dával zi)i-ávu Haška za Budjovice a Vácslava Schopfa za

Frant.

V 19. schzi dne 11. srpna pi událé píleži(I. 459). navrhl: když nkterá volba byla oddílem prozkoumána a

Žlutice tosti

snmem

schválena, a pak pijde protest proti ní, aby takový nedával se ke zkoumání témuž oddílu, nýbrž výboru zvolenému ke zkoumání pochybných voleb; návrh ten byl pijat V 25. schzi 19. srpna pimlouval se, aby snm (I. 485 7). nezasedal dvakrát za den. než jen jednou, aby se mohlo praco-

protest

— —

vati (I.

také ve výborech a v oddílech

tice

—V

;

ale návrh

ten nedošel obliby

schzi 21. srpna pišla na petes smšná pepti obyvatel Pražských, aby íšský snm dal ministerstvo

651).

26.

Doblhoffovo v obžalobu. Rieger podporoval návrh Havlíkv, aby ministerstvo dalo vyšetiti pvod té petice; jako pro zleužití svobody tisku, tak i pro zleužití práva petiního mže lovk býti volán k zodpovídání. Dle návrhu komise i dle pání Doblhoffova snm tu vc odložil ad acta (I. 656). V téže schzi dána zpráva o petici strojnických dlník ve Vídni, aby mohli tvoiti zvláštní ozbrojený sbor vedle národní gardy komise navrhla, aby ta žádost odevzdala se ministerstvu. Rieger snášel se s páním vlády a s návrhem Borroschovým, že by snm neml odpovdnost za odnirštní té petice svalovati na ministerstvo a tím uvádti je u pracovn tídy v neoblíbenost, nýbrž že by tu odpovdnost sám na se vzíti a petici zamítnouti s tím odvodnním, že krom všeobecné národní gardy není už žádných zvláštních gard a žádné nebudou se zizovati. Na konec ta petice odkázána výboru kostitunírau, jenž má též navrhnouti obecné zásady o ozbrojení lidu (I. 661 Téhož dne jednalo se o po3). volení k 20niilionové výpjce statuí; Rieger radil, aby o té vci daly se porady také v oddílech snmovních, a proti ministrovi financí zastával náhled, že jedná se o skutený zákon (jenž teda má býti tikrát ten), zvlášt ponvadž byla vyslovena také zásada, že statky státní a zvlášt klášterské mohou býti dány do hypotéky (I. 674 6). ;

ml

—

—

V

dne 22. srpna poslanec Lohner odvodnil za návrh, aby stát pestal udlovati a uznávati šlechtické tituly ním poslanec Sierakowski pednesl návrh radikálnjší, že se zrušují všeliké šlechtické tituly a výsady s tím spojené. Nkteí byli by nejradji ty návrh} hned na míst vyídili; Klaudy toliko litoval, že o té vci rozpádá se rokování, a pál si, aby beze zbytených debat hned se hlasovalo, nebo všichui prý se v tom srovnávají, že již nemá býti žádné šlechty v Rakousku. Mén horkokrevný byl Hein, jenž žádal, aby ty návrhy pikázaly se 27.

schzi

;

o

45

zrušení šlechty.

konstituuímu výboru; sním souhlasil Helfert, piijomínaje pedpisy jednacího ádu, i Havlíek, jenž mínil, že ukvapené zrušení šlechty od nešlechtic (nebylo v tomto íšském sném skoro žádné usedlé šlechty a málo papírové) vypadalo by sobecky, zaež se rau dostalo bruení. Bieger pidal se též k návrhu Heinovu, a pravil

727):

(I.

Chtl jsem pistoupiti k uávi"liu poslance Heiua. Neuahlížíni, jaký úel to má míti, abychom ukvapili takovéto návrhy; to vypadá práv tak, jako bychom my mužové rodu mšanského se nemohli již ani dokati doby, ve které šlechta bude oloupena o své pednosti a tituly. (Sykot.) Jsem rovnž tak dobe demokratem, jako kdokoli ve shromáždní; my uzaveme a budeme muset uzavíti, že šlechta je zrušena, což jest

požadavkem ochrany monarchie demokratické

uzaveme záoveií zajisté

prospšno

vati o nich; ji

I já,

tak jako jiní

kei

vtom úelu; mám

shromáždní

my to Není

pimené,

jednotlivé paragrafy;

ale ne-

potebné a dstojnosti našeho abychom poádek v debatách zachováto za

vali a celý

systém ústavní k

nehlasovali

naped

o

jakém pak rokujme o paragTafu za poslanci, mohl bych si uiniti

kostituci ve spojení a v celku, v

potšení a pivádti

vidím

ale

vybírati jednotlivé kusy konstituce a roko-

pijmeme

pedloží konstituní výbor;

paragrafem. to

;

zásadami konstituce.

se všemi jinými

porad

pedložili, ale nejednali a

každém paragrafu zvláš. (Obecné bravo.)

Na konec pijat byl návrh Brestlv: „Snmovna jsouc pesvdena, že ministerium nebude navrhovati žádného dalšího udlování titul šlechtických, pechází k dennímu poádku." Tím zastaveno

udlování

nového

šlechtictví,

ale

otázka o trvání

nebo

zrušení šlechty odložena až k jednání o ústav.

Od 8. srpna do 7. záí 1848 íšský s'nm ve 24 schzích zamstnával se nejvíce návrhem Kudlichovým, aby robota a vbec poddanský svazek byly zrušeny. Tato reforma prakticky ovšem nejpotebnjší ležela všem poslancm velice na srdci, nebyla však pro mnoholinost a spletitost vcí s tím souvislých snadná ku provedení, a krom toho nkteí užívali té píležitosti k lacinému

eí

proež bylo bez konce, dokazujících nikdo nepochyboval, a debata protahovala se do všeobecné únavy. Z té píiny Rieger neúastnil se inn toho rokování, leda tu a tam formálními poznámkami. Dne 31. srpna liberálnímu parádnictví

opt

a

opt

to,

o

;

em

:

Snm

46


34. schzi uinil návrh sice také jen formální, který však zárove osvdoval jistý náhled o vci samé. Toho dne hlasovalo

ve

zásadných otázkách ve píin poddanství, jež Lasser sedo logického poádku, a v nichž pi tom hlasování nesmlo Pátá otázka znla, má-li za se nic mniti ani k nim pidávati. zrušené roboty a dávky, pokud lply na pozemcích, býti brzo poskytnuta slušná náhrada. Rieger za pochvaly levice, kteráž byla proti vší náhrad, vykládal, že akoli bji hlasoval pro zásadu náhrady, pece nemže s upokojením schvalovati, aby všechno bylo nahrazeno proež žádal, aby snmovna výslovn uznala, že pijetím zásady obsažené v páté otázce nevyluují se pozdjší pídavky, kterými by ta zásada se obmezila jen pod tou výminkou, pravil, pisvdil by k otázce páté; pakli by návrh jeho pijat nebyl, hlasoval by proti ní, a s ním nepochybn mnozí Návrh Riegerv byl pijat vtšinou, a pivšen byl k otázjiní. kám Lasserovým i k zákonu z nich vzešlému, jenž potvrzen Páté otázce pisvdeno vtšinou 174 hlas proti 7. záí 1848. se o

stavil

;

;

144; 36 poslanc nehlasovalo

(II.

162).

rozpor mezi ministerstvem, akoli namnoze vlivem demokrat Vídeských povstalým, a levicí, která se skládala z nmeckých demokrat a z vtšiny šlechtic polských, z nichž tehda mnozí ješt ani se neostýchali vysloviti veejn, že si nepejí zstati pi Rakousku. Již 5. záí Borrosch pednesl bombastickou interpellaci, ve kteréž tázal se mezi jiným, zdali ministerstvo zákonm o zrušení poddanství hodlá odepíti svoji souinnost k jejich nepodmínené sankci a neodkladnému vyhlášení. Když všecky Lasserovy otázky o poddanství byly rozhodnuty a mly býti za zákonná pravidla formulovány, tu mínili jedni, že snm mže ta usnesení vyhlásiti sám bez sankce císaské, druzí pak smýšleli naopak. Ve schzi 38. dne 6. záí Lohner navrhl, aby snm zvolil trojlennou komisi k redigování dotených usnesení, a aby rokování o tom, jakým zpsobem mají se vyhlásiti, odložilo se až po ministerské odpovdi na interpellaci BojToschovu. Poslanec Schmitt naI)roti tomu navrhl, aby uinná usnesení byla zredigována kanceláí pedsednickou a pak odevzdána ministerstvu, by se postaralo o schvalující podpis císav a o neodkladné Rieger souhlasil s návrhem jich vyhlášení ve form zákonné.

Zatím vznikal

již

Schmittovým a odvodnil své mínní touto promluvou

(II.

260)

Myslím, že usnesení o souborném návrhu Lasserovu a o

zpsobu

jelio

uveejnní nemže

až by interpellace z té

píiny

posl.

a

nemá

býti pozdrženo,

Borrosche byla zodpovídána.

býti pozdrženo, ježto by se tím

Nemá

vc zbyten

od-

zákon

robot a jeho sankce.

o

47

kládala, kdežto je zajisté naléhavá poteba, aby usnesení naše

rychle

lidu

Myslím, že pozdržení a odložení

prohlásilo.

se

—

práv pednesena. mínní se tvoí ve sn-

není dokonce nutným z píiny, jež byla

V

otázce o sankci^ zdá

movn:

že

se,

dvojí

jedni soudí, že k listin ústavní sankce císaské není

snm

teba, protože

íšský

jest

snmem

ústavodárným^ a tudíž

prý dokonale a jedin svrchovaným, kterýž tedy

sob

názor nese v listina

vbec

to,

že

také

a zejména jakožto

sankce císaské, a že tedy tato

snmu,

sení

nž

o

jde.

myslím, jest

jisto,

má

konstituní ústava

listina

;

uza-

druhý

jakožto

smluvená potebuje

býti zjednána také pro usne-

Nechci se pouštti v tomto okamžení

do rozsuzování sporné této tolik,

mže

nepotebuje sankce císaské

víti, cokoliv chce, a také

otázky,

onat sem nepatí.

Ale

že usnesení o otázce poddanství není

ástí konstituce kdyby pak jí bylo, museli bychom pijmouti návrh poslance Lannera, kterýž soudí, že jest usnesení to ástí konstituce a že jen jakožto ást konstituce mže nyní ;

býti

pedesláno a uveejnno. Nesdílíme-li však náhledu po-

slance Lannera, pak

musíme

míti za

zvláštním samostatným zákonem.

to,

že usnesení to jest

Povstává pak dále otázka:

snm íšský oprávnni, udzákon díve nežli konstituce jest vydána, ili nejsme? Myslím, že jsme oprávnni; jsme oprávnni pedn

Jsrae-liž lati

my

jakožto ústavodárný

takovýto

proto, že ten zákon naprosto

musíme

nemže

býti odložen;

my

tedy

musíme nutn ješt ped udlením konstituce uveejniti zákon, který by dle poádku vci ml býti usnesen teprve po prohlášení jejím. Ptám se nyní, pánové: kterak bychom uveejnili ten zákon po vydání kon-

jej

jaksi anticipovati,

stituce? Myslím, že jist ne bez sankce císaské. Jestliže po

vydání konstituce uiníme to

bez sankce

císaské, pak ne-

máme

monarchii, nýbrž republiku (pohnutí), ba ani ne repu-

bliku,

nebo

i

v republice

udílí

president sankci

novému zákonu, vyšlému

ze zákonodárného sboru.

v centru a na pravici.)

Jest tedy

zejmo, že uveejníme-li bud císa neb president, názor republikánský ml pevládnouti (smích),

tento zákon po ohlášení konstituce,

kdyby

totiž

každému (Pochvala

.

Snm

48

zákon ten

schválí.


Jest teda potebí,

abychom

dali

císai zákon, který nyní anticipujeme a vydáváme stitucí.

To

jest

mj

náhled.

(Pochvala v právo

schváliti

ped

kon-

a v centru,

v levo sykot.)

konen zavržen 183 hlasy proti 119, Schmittv pijat. *) V 39. schzi dne 27. záí, když zredigované zásady o zruNávrh Lohnerv byl

a návrh

poddanství byly snmem schváleny (císa je potvrdil ješt dne), jednáno o návrhu Pražákov, aby k vypracování podrobného zákona o vyvážení pozemk zvolena byla komise, a sice aby byli voleni ti lenové z každé provincie. Provincií poítalo šení

téhož

se 16, tak že by bylo 48 len. Proti návrhu Pražákovu mluvil mezi jinými Rieger: že komise tak veliká byla by tžkopádná,

a že ten návrh

nemže se ani provésti, ponvadž Yorarlberg, maje nemže býti donucen, aby z nich dal ti do

toliko dva poslance,

komise;

i

žádal,

aby voleno bylo

do komise

dle

guberniálních

obvod, (kterých bylo 10). Návrh takový, Potockým uinný, byl pijat, ale s dodatkem Jonákovým, že z každého gouvernementu volí se po pti lenech (II. 299, 305). Ve 40. schzi dne 11. záí zpravodaj petiní komise navrhoval vyhovti žádosti poslanc dalmatských a istrianských, aby dostávali italiauské peklady všech návrh ministeria a poslanc, všech opravných návrh, zpráv komisních, protest a výtahv o jednání snmovním, a konen ádu jednacího též aby mohli ;

*) Po hlasování o tchto návrzích ohlasová,] haliský poslanec Hubicki (pítel návrhu Lohnerova), že poslanec hrab Stadion pemlouval selské poslance z Halie, aby nehlasovali za návrh Lohnerv; Stadion prý sedlákm íkal, kdo hlasují slovem ano, že chtjí k tomu pispti, aby císa byl odstrann. Ve píští schzi 7. záí Stadion navrhoval sám, aby zvolila se komise k vyšetení této záležitosti; nkteí radikální poslanci z Polákv i zárove protestovali proti platnosti usnesení i> návrhu LiJhnerov i Schmittov. Bylo usneseno, aby zídihi se komise k vyšetení toho pípadu, a sice aby Stadion jmenoval do ní 4 leny a Hubicki tolikéž, a tchto 8 aby zvolilo k sob ješt devátého

Nmc

len

(II.

287).

Od Hubického

byli

potom do

té

komise jmenováni Borroscli,

Suselka, Karel Krause a Borkowski, od Stadiona pak Havlíek, Plicker, Doliak, Szaszkiewicz (II. 311). Kieger byl do této komise zvolen za devátého lena, a tuším, za pedsedu. Stadiona požíval Rieger veliké dvry; slovo jeho v této komisi mlo velkou váhu, a postavení jeho v ní bylo nemalým vyznamenáním, jakož tato choulostivá záležitost vzbuzovala mezi poslanci velikou pozornost. V 50. schzi snmu íšského 4. íjna oznamoval Eieger, že komise, zízená k rozsouzení záležitosti Stadiónový a Hubického, práci svou skonila (II. 761). Avšak v následujících nepokojích zapomnlo se na tu záležitost, a zpráva komise o ní nedostala se do snmu.

U

:

Otázka jazyková.

49

svoje pednesení a interpellace dáti do nminy pekládati a skrze nkterého poslance nebo sekretáe pednášeti. Komise petiní jednohlasn doporuovala ten návrh z té píiny, že dotení poslanci neumli nmecky. Karel Havlíek navrhl k tomu dodatek, aby ped každým hlasováním, když za to 10 poslanc žádá, bylo po polsku anebo po rusku hlasit ohlášeno to, o em se bude hlasovati (ponvadž halití sedláci nerozumli nmecky). Pražský

poslanec Borrosch tyto návrhy, vycházející jen z praktické poteby, pevlekl svou mnohomluvností na šíré pole zásadného sporu národ7nho. Pravil, že nezná státního náboženství, ale že zná státní

e

žádané vlaské peklady že stály by 25.000 zl. ron naby, šetíc jednoty jazyka parlamentárního, navrhla prostedky, kterými by poslancm nmecky ne;

;

vrhl zvoliti komisi, která

se hlasování. Potom Borrosch, ujav se slova podruhé, mluvil na jalovo v právo v levo o spravedlnosti, i že váží si každé národní ei, ona že jest „odvem rodinným, kabátem domácím, ale asto se stává také županem, když lovk neuznává státní togy". Pak mínil, kdo z poslanc neumí nmecky, že mže na místo sebe dáti zvoliti jiného, jenž by nmecky uml. Po tch slovech vznikl hluk a sykot na pravici když pak eník pronesl slova: „Vy, pánové, s vašimi národními libstkami...," tu propuklo rozhoení, a pedseda Strobach volal Borrosche k poádku. Borrosch potom hledl svj výraz zmírniti, ka, že národní libstkou nerozumí svaté právo, národnost svou duchovn pstovati a také v obecních vcech platnost jí zjednati, nýbrž toliko, když se penáší na pole nenáležité; nechtl prý nikoho uraziti, a urazil-li, prosí za odpuštní. Pak mluvil dále proti návrhu petiní komise: kdyby se rozšíil na sedm národností, že by to stálo sedmkrát 25.000 zl. znova navrhoval zvláštní

umjícím usnadnilo

;

;

komisi,

chlub

se

Když debata mark

pi tom nmeckou smílivou povolností. nabývala nenadálých rozmr, Lohner a

aby ta

navrhli,

Tu

byl zavržen.

vc

dostal

ku píští schzi

odložila se se Eieger

ke

slovu, a jal

rozhorlení takto odpovídati Borroschovi

Pánové!

bouen

Jsem v nejhlubším

slovy, která zde padla.

(II.

327

Goldnávrh ten

;

se v

— 329)

patrném

nitru

pohnut, ba jsem po-

Nkdo

se neostýchal vyítati

nám, že láska k našemu národu, onen svatý cit, žijící v každém poestném muži, jest pouhou libstkou; nkdo se neostýchal tuto záležitost tak vylíiti

Borosch

ádku,

ei

:

Vyzývám

.

ježto není dovoleno takovýmto Ripgprovj-.

.

.

p. presidenta, aby

eníka

volal

k po-

zpsobem obviovati lena ^

Snm

50

snmovny, který

nm

na

bylo,


byl k

již

poádku

volán, a jenž

krom

ke smíení uinil. (Hluná pochvala na

eník

Lohner: Prosím, aby byl

President: Prosím, ponechte

volán k

mn

toho, co

levici.)

poádku.

samému konání úadu,

ne-

Musím ovšem

potebuji upomínání.

poslance Riegra volati k poádku z té píiny, že poslanec Borrosch podal vysvtlení, v jakém smyslu užil slova národní libstka. Ono bylo uspokojivé, a o vy:

jádení tom nesmí

se více mluviti.

Musím

Bieger:

uspokojivým, že ve

pro

že

íci,

mn

mne vyjádení uražený

uebyl utišen

to

cit

nebylo

národní,

k njakému faktu. odvolávám se ku právnímu citu všech v tomto shromáždní, zda by je to nebylo urazilo, kdyby se jim eklo opovi*žlivým tonem, že láska k jich národu je libstkástvím národním? to zní, zaíkati se krásnými slovy a neustále opakovati: Já uznávám svaté právo národnosti, já uznávám rovnoprávnost, ale za to stojí, když •hned na to se praví: Ale jen Nmec má míti právo, aby mluvil svým jazykem v tomto shromáždní! Pánové, my jsme sem svoláni na pdu svobody, rovnoprávnosti a bratrství. Tuto zásadu vyslovilo J. Velienstvo v trnní ei, tuto zá-

mi piznáno

a musí

Myslím, pánové,

—

býti právo, vrátiti se

Nmc

Pkn

—

sadu

nkolikráte

pijala

i

naše

naše

vyslovilo

ministerstvo,

snmovna mnohokráte

tuto

zásadu

za všeobecného souhlasu.

ml

Pánové, tak-li rozumíte rovnoprávnosti, aby jen Nmec právo užívati zde svojí národní, a všichni ostatní aby z tohoto práva byli vyati ? Myslím, pánové, že právo, které

ei

k tomu máme, abychom zde mluvili svým národním jazykem, jest

rovnž tak

dobré, jako právo

seno nade vši pochybnost. se

mže

státi,

aby se

nkdo

právo jiné národnosti; mýšleti nemohl!"

Nmc;

Bylo zde o

nm

domýšlel, že

o Francouzi

Pánové,

práv

ono jest povzneeeno: „Jenom Nmci

tak

pizná takové

by se toho s

nikdo

do-

vtším právem mohl

nm

bych íci: „Jenom Slovanu se mže státi, aby se nkdo o domýšlel, že v tomto stát bude nad sebou trpti panství národnosti, která hlavní

moc

vnm

tohoto státu

jesti ;

menšinou."

My

Slované tvoíme

hlavn našimi penzi,

naší krví on

Otázka jazyková.

se

— avšak on bude — my pak chceme tomu.

Poslanec tvrtého

jedua

dále, že

e

my

pokud

trvati jen

udržuje

chceme

61

okresu Pražského

(Borrosch)

musí býti a jen jedna že

statuí

Slované

(Sykot.)

pravil

platí.

Já

musím protestovati co nejslavnji. Rovnž tak jakože, jsa muž svobodomyslný, neuznávám privilegovaného náboženství, rovnž tak nemohu ve stát uznávati privivsak proti tomu

ei. Nikdy toho trpti nebudu. Každou takovou snahu jedné národnosti, aby ústavou pojistila sob pednost ped jinými, budu prohlašovati za arroganci, za osobování, a vždy a vné budu se proti tomu vylegovaného národa, státní

slovovati.

Pan poslanec

ei

jedné

státní.

užiti oblíbeného

pravil,

že

Tu mohl

p.

svého výrazu

:

musíme pijmouti státní togu poslanec rovnž tak dobe posvrací kazajka. Kdybyste nyní

Rakouska mají pro všechnu budoucnost býti nuceny, aby užívaly ve veejnosti chtli

uzavíti,

jen jedné ale

ei

všechny

že

národnosti

privilegované, to by

vru

nebylo státní togou,

My však, máme stejné

pravou svrací kazajkou pro ony národnosti.

pesvdení,

pánové, pišli jsme sem v pevném

že

právo se všemi národnostmi zde pítomnými. Italián

e práv

miluje svoji

Nmec.

tak jako

my

Ale

i

Slovan

pišli jsme

sem také s úmyslem, s pevným úmyslem, zachovati monarchii; a ponvadž jsme nahlédli, že v pítomném okamžení nmecká ke srozumní lépe se hodí, že jest více poslanc zna-

e

ei

lých

užívání

nmecké ei,

jsme se vzdali

nežli kterékoliv jiné, tedy

svojí

— však

lépe,

my jsme

se

nevzdali;

my

právo své jen My iníme tuto koncesi pro zachování monarchie, my užíváme ei nmecké, akoliv jsem ani na okamžení nepochyboval, že mi písluší právo mluviti svojí mateskou eí eskou. poodložili.

—

Pánové, tvrdím, jako právo

osobní

a kdyby dnes toto Italián

ském

národnost jest právo

shromáždní

anebo jiný národovec

snme

užíval

svaté,

tak

svaté,

svobody a všechna jiná práva vrozená;

ei

se usneslo, že každý Slovan,

má

býti

pinucen, aby na íš-

nmecké, tedy slavn

prohlašuji, že

Snm

52


nikdy a nikdy toho usnesení neuznám, protože ani samo vy-

shromáždní nemže mi odervati právo vrozené. každému takovému zkracování mojí národnosti, nebo já vždy budu považovati za nejsvtjší svoji povinnost, abych zastával toto své právo vrozené a stál na úplné a skutené rovnoprávnosti se všemi jinými národnostmi soké íšské

Podám

ve

fedy protest proti

stát.

ei;

Zajisté jsou mezi nimi i

mli úplné právo, užívati svojí kvli jednot snmu íšského.

zde

naši

Italiáni

oni toho posud neuinili

výtení eníci;

lidé

výtení a vysoce vzdlaní, snad na tomto snmu íšském do-

oni by byli

sob velikých smr; ale vidouce, byli

zásluh a snad že by

ohrožena, pinesli státu onu

i

celému jednání

tím jednota této

ob

dali jiný

snmovny

byla

a vzdali se prozatím tohoto

dležitého práva. Pánové, když oni nyní tento prostedek vý-

pomocný nám vrhy jim

navrhují, prosíce, aby vždy

peteny

koncesi, oni

soký

snm

nikterak

íšský sám

celku,

ei,

tedy

vzdávají se práva, které jim

písluší a jim

kvli

byly v jejich

kvli

to

nemže uzavel

opravné nátím iní jeu

nejplnjší

mrou

upeno, ani kdyby vy-

býti ;

aspo nám

oni vzdávají se toho práva

zachování monarchie;

oni sami navrhují

vysokému snmu íšskému výpomoc, pouhou náhradu, a my musíme jim býti povdni za to, že tak iní, že se spokojují s chatrným surrogatem a že nestojí na svém dobrém právu v plném jeho objemu. inna byla námitka, že by ta vc mohla státi 25 tisíc zlatých. Pánové, odpuste mi ten výraz, já mám tuto námitku za nedtistojnou, když jedná se o právo tak velké, tak dle-

mám

pravím, za nedstojnou, když jedná se o to, aby se íšského shromáždní byla pouena o tom, jedná! vždy sedí zde více než sto deputovaných, kteí neznají ei nmecké, a celé tetin shromáždní chcete upiti právo, aby slyšela, co se vlastn navrhuje, aby o tom se pouila, o em niá hlasovati? A tu chcete ítati 25 tisíc ve chvíli, kdy zbytenými interpellacemi (sykot) a rozvláným enním se as ubíjí, kdy zbhdarma odnímají se státu tisíce žité;

ji,

o

celá tetina

a

opt

tisíce?

— tu

chcete

mluviti

o

25 tisících?

To

jest

Otázka jazyková.

jest

fatka, naší, a

to

pouhá malichernost.

mli bychom

53

Jest

vru pode

to

se stydti, mluviti o tom,

o právo tak svaté a dležité, když se jedná o

našeho

snmu

pedmt,

znati

to,

aby tetin

ped hlasováním bylo umožnno sese má uzavírati, aby mohla hlasovati My tedy máme opakuji to — dko-

íšského o kterém

dle vlastního uznání

ctí

když se jedná

!

—

tm pánm, že svého práva v plném objemu se vzdávají skromn táhnou se toliko k njaké náhrad. Já optn co

vati

a

nejslavnji se ohrazuji proti výroku, že by jediná byla aneb

nkdy

nosti nikdy

e

státní

býti mohla; takového privilegia jedné národ-

neuznám! (Hluná pochvala.)

Ku

konci debaty Rieger žádal iêdsedu, aby vzal zpt volání byl pronesl. Ukazoval, že dle jednacího k poádku, které k ádu tenkrát má býti voláno k poádku, když kdo dotýká se osobností anebo ruší jednání; jednoho ani druhého však že nebylo v jeho ei. Pedseda Strobach té žádosti dal místo. jeho Na konec Borrosch uinil návrh jiný, jemuž vlastni co nejvíce se protivily, totiž žádají poslanci vlaského jazyka, to aby bylo povoleno všem národiiostem. Navrhovatel patrn byl

nmu

ei

o

:

pi tom

té nadje, že poslanci leknou se toho dsledku a takto všechno zamítnou ale ten manévr špatn se mu podail. Pi hlasování byl pijat návrh Havlíkv, rozšíený v ten zpsob, aby nejen polsky nebo rusky, ale i rumunsky bylo ohlašováno, o se bude hlasovat, když za to žádá 10 poslanc. Potom návrh komise petiní, rozšíený druhým návrhem Borroscbovým, aby to platilo o všech jazycích, eho Dalmatinci žádají pro Vlastinu, byl schválen 244 hlasy; proti nmu hlasovalo jen 16 poslanc, mezi nimi navrhovatel Borrosch 8 poslanc zdrželo se hlasování. Takový nenadálý byl výsledek debaty, která vyplnila

spíš

;

em

;

celou ptihodinovou sclizi. byla

taková, že

mlo

hlasovati,

Skutená

ped každým ohlášen

také

Jazykem vlaským snmovního na zpsob

praxis, jež se

potom

hlasováním byl návrh, o

zavedla,

nmž

se

esky, polsky, rusky, italiansky a

rumunsky.

byl litogi-afován krátký výtah z je-

dnání

protokolu.

Ostatní

ného usnesení nebyly vykonávány, ponvadž (II.

si

dsledky dote-

toho nikdo nepál

627, 737).

Obec dalmatského hlavního msta Zadru poslala Riegerovi ohnivou na obranu národností pronesenou podkování a diplom estného mšanství. Výrok Riegerv, že Rakousko bude

e

za

státi,

vtší

—

dokud Slované budou chtíti, zpsobil mimo snmovnu nežli v ní Lohner sepsal a vydal jménem celé n-

boui

;

Snm

54

mecko-liberální a

strnny


zvláštní

brožuru

ješt v zasedání íšské rady 1880

gerovi se strany

nmecké

proti

— 1881

tomu výroku,

byl

—

výrok ten Rie-

levice vyítán.

Chod a výpadek jednání íšského snmu dne 11. záí byl Vídeským demokratm novým mrzutým dkazem, že ten sbor vtšinou nenmecký nehodí se za prostedek ku provozování nmeckého radikalismu. Ale zvláštní sbh okolností pál tomu, že o dva dni pozdji pece mohl býti uinn pokus, aby snm uvázal se v revoluní úkol, jejž by mu byli vdcové Vídeské demokratie rádi pisoudili.

Dne

záí byly ve Vídni

11. a 12.

které nesouvisely

jménem Svoboda,

s

politikou ani se

založil ve Vídni o

výtržnosti, ale z pohnutek,

snmem.

Jakýsi ladi pian, nkolik nedl díve švindlé-

pjovnu na akcie, kteréž od nho kupovali emeslníci a jiní drobní živnostníci. Shledavše, že jsou ošizeiii, žádali, aby císa ruil za hodnotu tch akcií; pak se obrátili s tou žádostí k obecnímu výboru, a konen hroziv doráželi na ministra Doblhoífa. Avšak veer 12. záí shluky rozešly se tiše, když bylo slyšeti, že nazojtí bude v íšském snme navržen úvr ve prospch drobných živnostník ve Vídni. Skuten ve 41. schzi dne 13. záí poslanci Brestl a Goldmark navrhli, aby ministerium bylo zmocnno, rozpjiti 2 miliony zlatých Vídeským živnostníkm bez úrok; Brestl odvodoval ten návrh tím, že živnosti váznou, a práv ten stav službou v národní gard, která na míst vojska udržovala poádek ve Vídni, získal si zásluhu o stát a svobodu lidu. Goldmark k tomu navrhl, aby snm Imed porokoval a usnesl se o tom návrhu. Úmysl levice pi návrhu tom byl zjevný. Chtlif zajisté vdcové a pobuovatelé lidu Vídeského sob u tohoto získati lacinou popularitu, aby lid ten mli vždy ochotný k demonstracím pouliním, jimiž by mohli vykonávati nátlak na usnášení snmovny. Lid byl toho dne siln pobouen a sbíhal se valn kolem snmovny, pronášeje hrozivé. Odepíti návrh tak chyte nastrojený bylo nesnadno, ježto na druhé stran každý svdomitý poslanec niusil tomu rozumti, že svoliti k návrhu tomu, kterýž mohl dostati mnoho jiných podobných, bylo tolik, co vydati finance státu, krom toho dosti stísnné, v nejvtší nebezpeí. Nejtíže pak bylo klásti tu odpor pro poslance eské, proti nimž beztoho žurnalistika Vídeská lid štváti nepestávala, a jichž nenávidnost mohla ano musila vzrsti zpsobem povážlivým, jakmile by práv echové porazili návrh v oích zaslepeného lidu tak blahodjný. Nicmén postavili se poslanci eští na odpor, jak jim svdomí kázalo. Naproti levici Pinkas za sykotu levice pednesl mínní, aby návrh Brestlv byl skou

soukromou

nejvíce

ei

:

Státní podpora lidu

Vídeskému.

55

nm

odevzdán komisi finanní, a ta aby ve 24 hodinách podala o snmovn tomu však velice odporoval Goldmark když lidé trpí hlad, že jest 24 hodin dlouhý as. K tomu ohlásil ministr Hombostl, že vláda sama již ustanovila 500.000 zl. na podporu chudých živnostník, a že již dnes ty peníze ponou se rozdlovati mezi n. Po tomto oznámení povstal Rieger proti Goldmarkovi, ka: „Pan poslanec ekl, že ti lidé trpí hlad, a když je hlad, že ani na 24 hodin nemá ta vc se odkládati. Myslím, jestliže ti obané trpí hlad, že to panu poslancovi již díve musilo býti povdomo. (Obraceje se ke Goldmarkovi.) Nepochopuji, že jsa poslancem tohoto msta, tak dlouho jste zzprávu

;

;

stával v nevdomosti o té vci; a pakli jste to vdl, nepochopuji, kterak jste mohl býti tak nemilosrdný, že jste vykával nkolik nedl a že nepodal jste svého návrhu již dávno." Dále mínil Rieger, že plmiliónem od vlády krom toho již vnovaným uhradí se nejnaléhavjší poteba, a že tedy není tak na spch, aby finanní komisi nemohlo se dopáti 24 hodin. Mimo to ukázal k tomu, že stísnný stav menšího živnostnictva nalézá se rovnou ba i vtší mrou v Praze a jinde, a že všude a pojednou pomoci nelze, a že povinnost káže snmu, aby míru i cesty pomoci zrale uvážil.

—

Návrh Piukasv, vtšinou pijat. odroení býti po

kterým snášel se pak i Brestl, byl potom Goldmarkovi a jeho pátelm nemohlo toto chuti, jelikož sami nedoufali, že by pi zralejším uvážení návrh ten prošel a tak plán jich vzhledem získání si lidu se podail. Demokracie Vídeská neopominula však tžiti z nezdaru svého aspo jiným smrem, hlavn pak soiti na Riegera a jeho oškliviti obyvatelstvu hlavního msta za rozhodný zpsob, kterým zasáhl do oné debaty. se

—

Rostoucí nespokojenost nostmi.

Ministerstvo

demokrat

mohouc

se

byla živena

spoléhati

i

jinými okol-

na vtšinu snmovní,

nechtlo již dávno spolkových darmomluvv uznávati za instanci, by stála vedle nho nebo dokonce nad ním. Když z té

která

píiny

eený

výhor bezpenosti (Sicherheitsausschuss), který jako druhá njaká vláda, pohrozil vlád, že se rozejde, ona užila toho hned a uinila vše, eho bylo teba k jeho zdvoilému rozpuštní, i podídila pímo sob všechny výkonné orgány i národní gardu ve Vídni (24. srpna). Vdcové tak

se choval ve Vídni

demokrat

nemínili

takovému úpadku své slávy

se dívati, a v noci

na 13. záí umluvili se, že trvajícího rozilení mezi živnostníky použijí ke svržení nkterých ministr a k obnovení výboru bezpenosti. Ostatní plán nebyl v rychlosti dost dobe ujednán kdežto v lomozném shromáždní lidu, konaném v aule universitní, nkteí radili k rozehnání snmu, pátelé a spojenci jejich mezi

Snm

56


poslanci vynasnažovali se

pesmyknouti

snm

sám do

kolejí re-

voluních.

Když dne

záí pedseda Strobacb chtl schzi ukoniti, nenadání jal se oznamovati, že shromáždní v aule chce ministerstvo svrhnout a snm roztrhnout, i že velitelstvo národní gardy žádá, aby také vojsko zakroilo s gardou k udržení poádku. V prvním pekvapení podailo se Lohnerovi vymoci, že snm prohlásil se za permanentní. Goldmark a Lohner potom, chtjíce té permanenci dodati pravého významu, navrhovali, aby vláda nic nenaizovala, k emu snm íšský naped nesvolil. Ministr Bach odporoval takovému poínání, kterým by snm k moci záko7iodárné osoboval sob také moc výkonnou. Poslanec Sierakowski, vzor polského revolucionáe z instinktu, ukázal barvu ješt /ejmji, nežli nmetí jeho pátelé; navrhoval, aby vojsko smlo zakroiti jen k výslovnému svolení snmovnímu, a rozpuštný výbor bezpenosti aby byl znova zízen, prý za vjkonavatele naízení ministr

13.

Latour

z

snmovních. Když se takto vysvtlilo, že permanence snmu má sloužiti k tomu, aby Vídeští revolucionái mohli uchvátiti vládu a hnáti terrorismem svým i snm, kam by chtli, tu žádal Rieger, aby ministerstvo se vyslovilo, pokládá-li permanenci za potebnou, i troufá-li si také bez ní pokoj zjednati. Bach odvtil, že snmovna mohla by se rozejíti a veer opt schzi míti; a zstane-li pohromad, že ovšem nemá zasáhati do oboru moci výkonné. Po .3. hodin s poledne oznámil ministr Schwarzer, bývalý s vdci lidu Vídeského siln spátelený, že deputace auly žádala u ministeria, aby výbor bezpenosti bj-l obnoven, aby prý Víde zase nabyla svých pedešlých svobod; vláda tu žádost zamítla; na ulicích stojí vojsko i národní garda proti

žurnalista a

z

shlukm, ve kterých jsou zbraní.

Nyní

i

Rieger

i

nkteí

mínil,

aby

gardisté a studenti

snm

v té

s

nabitou

nebezpené

chvíli

a

zstal pohromad. Stalo se tak, schze byla nkolikrát na chvíli petržena. as od asu pinášeny zprávy o stavu pouliných nepokoj, posílány komise ven, a mluveno i navrhováno bez konce. Borrosch chtl tomu, aby snm ze sebe zvolil výbor bezpenosti. Té myšlénce opel se Rieger, ka, že jest neslýcháno a oproti zásadám ústavnosti neslušno, aby snm zizoval njaký úad správní nebo policejní. Vdcové demokrat zmýlili se v oekávání, že by jejich podnik k obnovení výboru bezpenosti a ke svržení ministerstva došel v obyvatelstv Vídeském obliby tak mocné projevené, že by s ním prorazili; veer shluky se rozcházely, vojsko odcházelo do kasáren, a snm po trapném a neplodném prodloužení schze rozešel se po 10. hodin veer. A tak

—

zjednán

konen

ve Vídni

poádek

ústavní a

vlád

i

snmu

ne-

Permanence

snmu

13. záí.

Znaky uherské,

57

odvislost od korporace revoluní a od auly ili ozbrojeného sboru

studentstva.

Y

dospívaly k uritému vyjádení zmatky poaly jednak odporem Srbv a Charvát proti maarskému národnímu násilnictví, obleenému ve formu zákona, jednak zasaháním snmu uherského do obor, jež mu ni dle

msíci záí 1848

uherské, které se

staré, ni dle nové ústavy nenáležely, ímž všeliký svazek mezi korunou uherskou a ostatním Rakouskem ml býti petržen. Dne 9. záí byla ve Vídni u císae velká deputace uherského snmu, aby ho pivedla na maarskou stranu v nastávajícím zápase s Jihoslovany; ale nepochodila. Naopak v tch dnech vyšlo na jevo, že Jelai byl dne 4. záí od císae znova dosazen v bánství a ve všechna vojenská dstojenství, ježto mu byla k žádosti vlády uherské dne 10. ervna odata; a dne 11. záí Jelai vtrhl vojensky z Charvát pes Drávu do Uher, nesa na praporech výrok

Palackého: „Kdyby Rakouska nebylo, musili bychom je zíditi." Šel na Maary jakožto zastance Slovanstva i jakožto obránce jednoty íše a pedstavitelky její, dynastie. V tomto úmyslu dovolával se Jelai podpory slovanské vtšiny ve snmovn, a zejména u Palackého a Riegra, vda dobe, že bez této podpory nemže oekávati od vlády Vídeské finanních jemu nejvýše potebných prostedk k zachování dynastie, ba samé íše, o jejíž rozdlení na samostatný stát uherský a stát nmecký, nmeckému parlamentu podízený, tehda vší mocí bylo usilováno; kterýžto plán ani se strauy tehdejšího palatina Štpána nenalézal potebzase k nastávajícímu boji hledli dostati ného odporu, na svou stranu nmeckou demokracii Vídeskou. Spojenství to Obma tmto spojencm šlo šlo každému snadno na rozum. pedevším o oslabení zákonité vlády Vídeské. Ideál nmeckých demokrat, podízení západních zemí rakouských pod parlament Frankfurtský, docela se hodil k dokonalému osamostatnní koruny Obojí strana vidla uherské, nejvyššímu plánu maarskému. v armád rakouské a ve Slovanstvu rakouském hlavní dv pekážky, ježto je dlily od cíle. Proež Košut navrhl ve snmu uherském dne 15. záí, aby nová deputace byla vypravena do Vídn, však ne již ke dvoru, ani ke vlád, nýbrž prý k lidu, se kterým prý Maai chtjí po pátelsku sjednati se o rznice, jsou-li jaké. Maarská dvanáctilenná deputace, v níž byli Deák umlouvala se ve Vídni jednak s radikály, v emž se jí i Eotvos, dobe dailo, jeduak chtla také veejn manévrovati ve snmu íšském. Postavení slovanské vtšiny k tomu úmyslu bylo ovšem nezmniteln pedepsáno okolnostmi. Vyjednávání s deputací maarskou, kdyby snm byl k nmá se propjil, nikterak nemohlo

Maai

'

Snm

S8


k uklizení zmatkv uherských, jakož licomrne pedstírali ono k tomu vésti nemohlo netoliko proto, že žádný velký sbor k takovému jednání se nehodí, ale hlavn proto, že zmatky uherské, zejména spor s povstalými Charváty a Srby, ba i se Slováky povstalými, vedenými echy Blodkem a Zachem, vésti

radikálové;

v tehdejším stavu

meem. V

vcí nedaly

se již nijak jinak

rozhodnouti nežli

nemohla jinak než postaviti se na tu stranu, kde byla dynastie, jednota íše a bojující Jihoslovanstvo; ona teda nemohla podati ruky Maarm a postaviti se tím na jejich stran proti svým životním prospchm. O tyto vci vedena byla v íšském snmu dne 19. záí devítihodinná debata, velice boulivá. Toho dne ve 44. schzi íšského snmu pedseda Strobach ohlásil, že len uherské deputace, Deák, odevzdal mu vicí list, jenž znl od uherského snmu k íšskému snmu rakouskému bez udání pedmtu, o kterém by se jednati mlo. Jednací ád pedpisoval, že „deputace nepipouštjí se ani do schzí snmu íšského, ani do oddíl a výbor". Proež pedseda mínil, že není teba žádného jednání, a že deputaci jednoduše s odvoláním na ten pedpis vrátí její list vicí. Sierakowski byl zase hned po ruce s návrhem, aby v tomto pípad udlala se výjimka od pravidla, a deputace uherská aby byla pipuštna do snmovny. Borrosch za pochvaly levice i galerie peetn osazené odvodoval tento návrh radikál. Pravil mezi jiným: „Nedávno ekl ministr, že ne na lavicích ministerských, nýbrž duchem svta dlá se politika. Nuže, tento duch svta tlue dnes na bránu tohoto domu, ale ád jednací postavil se tam za vrátného." Narážeje na Srby z knížetství, kteí vedením Knianinovým v první polovici srpna pišli uherským Srbm na pomoc, mluvil o „loupežných hordách", kteréž prý s porušením práva mezinárodního byly vpuštny pes hranice, a jichž prý snad nikdo nebude vyhlašovati za spojence. Též Brestl doporuoval návrh Sierakovského, Brauner však mluvil proti nmu. Podruhé Borrosch ujav se slova, deklamoval mezi jiným takto: „Genius Uher jest to, genius míru, umravunosti, humanity a svobody lidu, jen skrze ni uhajitelné, jest to, jenž se k nám obrátil." Hned po Borroschovi dostal se nastávající válce slovanská pravice

Rieger ke slovu a promluvil takto

Pánové

!

(II.

Poslanec Pražský umí

stávati se jednacího

tebné pro názory

s

471): velikou výmluvností za-

ádu, když zachovávání jeho má za po-

své!

Je-li to

však pohodlnjší politickým

názorm jeho, jednací ád rušiti, pak odvolává se k autonomii snmovny a praví: My mžeme zvi-átiti a mniti jednací ád,

o

deputaci uherské ke

kdykoli chceme. Pánové, to zajisté

snmu.

mžeme;

59

ale

ptám

se vás,

je-li nás dstojuo, abychom, co dnes ustanovíme, v nejbližším okamžení zase zvraceli? Když dali jsme jednou sami sob

zákon, tedy jsme tím povinni své dstojnosti, abychom tento

neuiníme, nedovedeme-li zasami dali, pak ptám se, kterak oekávati od národ, jimž zákony dáváme, aby oni

zákon také

pakli

plnili;

tak

chovávati zákony, které jsme

mžeme ty

si

zákony plnili? Pánové, jaký

putaci do

úel

snmovny

to

mže

míti,

abychom pipustili de-

a vyslechli ji? Jsme-liž

my

zde k tomu,

abychom se pouštli do diplomatického jednání? Hodí-liž se ústavodárné íšské shromáždní k tomu, aby v plném sboru a v plném potu svém vyjednávalo s poselstvem cizího národa ?

Pánové Poslanec Pražský pravil prve, že jest zde ást spolené vlasti, která klepe na vrata tohoto domu. Já to popírám, pánové! Uhry nejsou již ástí této spolené vlasti, ony se od!

trhly, již

ony se prohlásily za samostatné, prohlásily, že nechtjí rakouském svazku státním. Poslanec Pražský

míti podílu v

sám

pravil nedávno, že

ást velkého tla

se odtrhla, aby jako

samostatná kometa svou vlastní drahou putovala. (Pochvala sykot.)

Nech

tedy

poslanec Pražský nezapomíná,

krátkou dobou sám byl vyslovil:

Uhry v skutku snází

Ode

dn

co

—

ped

beznových jsou

zvláštním státem, ony použily tehdejších ne-

vlády k tomu, aby se

od monarchie odtrhly a samo-

ministerstvo zahraniných dvor, aby tam ve pípad poteby, když by vidli v tom svj prospch, úinkovali také proti zájmm monarchie, proti zájmm rakouských národ, kteí jsou zastoupeni v tomto snme íšském. Pro pišli sem jich vyslancové? Pišli-liž sem snad, aby

statnými uinily. záležitostí, své

prohlásili, že

roztrhli?

že

i

oni

Ony mají

agenty u

své

cizích

znovu chtjí obnoviti bratrský svazek, jejž byli Pišli-liž sem, aby se vyjádili,

Ne, proto nepišli.

chtjí obeslati tento spolený

pro to sem

nepišli.

i

snm

celé

pišli snad sem, aby nás

chtjí spravedlnost uiniti všem

tm

íše? Ne, ujistili,

národnostem v Uhrách

že

—

:

Snm

60

Nmcm Maar

Slovanm, kteí dosud v uherské monarchii od

a

co nejstrašnji byli pronásledováni? (Velké pohnutí.)

snad, aby

Pišli-liž ti

íšský ve Vidni 1848.

snmovn

v této

národové

prohlásili, že

mají od této chvíle požívati úplné rovnoprávnosti ? Ne, pro

nám

to též nepišli. Pišli-liž snad

na sebe vezmou jeden

nho

prohlásili, že z

díl,

prohlásit, že od

nynjška

náležitý díl státního dluhu, o

nezaplatí ani

halée? Ne, pro

nmž

to nepišli.

Pišli-liž sem snad, aby ve svých pomrech nás za rozsudí mezi sebou a (Eorrosch Není to dosud Jiný poslanec .

.

:

.

.

.

.

Prosím, nevytrhujte eníka.)

A kdyby i vskutku sem byli pišli My nejsme žádnými diplomaty

ke všemu tomu, pak

pravím: mohli

svt

ve vyjednávání

vejíti

in corpore,

abychom

Kde v celém

s cizími- vyslanci.

vstoupilo kdy íšské shromáždní, ano dokonce ústavo-

snm,

dárný íšský

ve

pímé

diplomatické jednání

s

jinými

mocnostmi? Tojest vždy a všude výhradn právem a povinností moci výkonné^ tot jest úkolem i povinností císae a ministerstva. Myslíine-li. pánové, že naše ministerstvo špatn zastupuje zájmy rakouské monarchie, totiž zemí zde nyní zastoupených, pak svrhnme toto naše ministerium, nebo ono se nám zpronevilo. Pánové, tomu-li chcete, teda to prohlaste

zejm; Toho-

dvma naše

ale

pro

nemohu

totéž

chcete

schvalovati

!

uiniti

zpsobem nepímým?

Míním, že tu jde o

záležitost

má

rozdílnými státy, že v této stránce nás

ministerstvo,

a

my, jsouce

že

snmem, dokonce nejsme takovýchto

záležitostí,

povoláni,

— žádost

mezi

zastupovati

ústavodárnym íšským

abychom

se

pouštli do

uherské deputace

bu

si již

jakákoliv!

Pánové, voláno bylo k vašemu citu;

vám

se vašeho

rozumu

!

opatrni a tak rozumní, chtli, co

Dovolávám abyste

si

já,

pánové, dovolá-

se toho, že

neosobovali

máte hjti tak a initi ne-

není vaším úkolem a právem, co neleží ve vašem

dstojno velkého snmu okamžiku vdl, co mu písluší, a aby nikdy nepekraoval meze své oprávnnosti

oboru, Tot jest dstojno muže,

íšského, aby

a svého úkolu.

vdl, aby

to

jest

v každém

!

o


Pánové, pravilo

se,

ke spoluúiukování.

zpsobil

snmu.

61

že to jest duch svta, který iiás volá

Pánové, jest to též

ty boje v Uhrách. Jest to

duch svta, který duch svta, jest to pokrok

asu, který toho již dokonce trpti nemohl, aby tam potlaené národnosti ješt déle trvaly v tomto svém stavu. Pánové, jest to též duch svta, který velitelsky a nezbytn žádá, aby i tm potlaeným národm v Uhrách stalo se po právu. A nyní, pánové, vyslovíte-li se, že se opete tmto kmenm, kteí vstoupili do boje za své dobré, svaté právo; vyslovíte-li, že chcete podporovati podnik protivník jejich, aby tito ješt déle mohli konati, co dosud konali, pak jste to vy sami, kteí se vzpíráte duchu svta. Necht, pánové, vládnouti tohoto nebo duch svta zpomže svobod ducha svta,

—

—

Nyní Palacký protestoval proti výroku Borroschovu, že gese u snmovny, jakoby na druhé stran byla nesvoboda atd. Borrosch chtl se brániti, ale že už dvakrát mluvil, nebylo mu dopuštno. Pro ohromné rozilení pedseda petrhl, schzi na pl hodiny. Za návrh Sierakowského o pipuštní deputace pimlouvali se pak Brestl, Goldmark, Lohner, Schuselka, Zimmer, Neuwall a Violand. Proti tomu návrhu mluvili nius svobody atd. hlásí

Trojan, Klaudy, Havelka, Doliak (Slovinec), Helfert, Pillersdoríf, Dylewski, Poláek, Potocki, ministi Wessenberg a Bach (a dosti zdrželiv), dále Wiežnicki a Lasser. Nyní podruhé povstal Rieger, aby promluvil takto (II. 512):

mi opt

Jest

obrátiti se

Pravilo se, že jednací bírati

ád

ád

na neutšené pole jednacího ádu.

není zákonem; nechci

právDický pojem zákona, tolik však jest

jest

pedpisem,

jejž

písn

jisto,

roze-

že jednací

jsme optovnými sneseními snmovOn není zákonem potud,

ními pijali a zachovávati uzaveli.

pokud tím rozdíl ten milují,

se

ml

pimti

rzní, že nemá sankce císaské. Myslím, že by ty pány, kteí zákony bez sankce tak velice k tomu, aby jej v úct mli.

Jsem

proti

maarská deputace ped lavice této snmovny ne práv proto, že toho jednací ád nepipouští,

vstou-

Pánové,

chci

však pominouti jednací ád.

tomu, aby pila,

dvojích dležitých

dvod. Pedn

ale ze

spatuji v skutku takovém

mnoho, co nepísluší ku pojmu parlamentu

vbec

a ústavo-

Snm

fi3


dárného shromáždní zvlášt. Za druhé

Je-li

:

maar-

deputace

ctný poslanec proti mn poznamenal, tedy pijmeme-li ji, musíme z dslednosti pijímati zde všechna vyslanectva všech národ. Zdá se mi však, že cizí vyslanectva nevhodnost toho sama dobe uznávají; není mi povdomo, že by se nám bylo ohlásilo vyslanectvo ameská vyslanectvem, jak jeden

nebo francouzské.

rické

V

snmovn

této

již kolikráte bylo

tom jednáno a dokázáno velmi obratnými eníky, jaká to jest nešastná zámna pojm, jaký zmatek pojm, když se tomuto ústavodárnému parlamentu vše možné ve svt ukládá, soustediti moc výkonná i soudcovská. když se chce v o

nm

Jeden

p.

poslanec poukázal

již

k tomu, že jest naší úlohou,

— že

íši konstituovati, to jest tak ustaviti,

péi

míti musíme, aby všechny ty

budoucnost této monarchie

pomry

závisí, byly

tudíž sami o to

na nichžto námi tak urovnány politické,

a upraveny, aby tím pojištna byla budoucnost a štstí našich

národ.

Avšak, pánové, chceme-li

nad

i

všechny jiné práce, pak neualdížím, k stvo, vyslanectva a vojsko,

tato

po

sami pevzíti minister-

nebo po takovém názoru všechna

zamstnání my sami na sebe

mém

to

emu máme

vzíti

zdání také životní otázkou

musíme. Tak

Rakouska, aby

jest to

mlo

své moci dolní Dunaj a ústí Dunaje, který je hlavním

ve

pr-

plavem našeho obchodu; ba následovn musel by náš snm íšský sám se uvázati v držení tohoto ústí, vypovdti carovi válku a pímo vydati se v pochod do ústí Suliuských. Mám za to, že myšlénku takovou nikdo nebude sdíleti; avšak nechci pochybovati, že by p. poslanec, kterýž ji vzbudil, nieho

neml dali

proti

tomu, kdybychom všichni, jak zde sedíme, se

vaditi do uherského sboru dobrovolník, který se zde

práv

verbuje, a

pak hnali útokem na valy ímské.*)

bezúelným, pedpustiti sem úel by to mohlo míti? sem pipustiti jen proto, abychom je vidli?

Pravil jsem dále, že bylo by

maarskou Máme-li

*)

mezního

je

deputaci.

v Bace

A

také jaký

mezi Dunajem a Tisou jsou zbvtky staroímského po-

valu, za nimiž tehdáž Srbové bránili se

Maarm.

o Mají-li jen proto vati

skvostným

snmu.


sem

býti vpuštni,

krojm

abychom

vousm

a krásným

62

se mohli obdivo-

rytíských

Maar?

(Dlouhotrvající silný sykot ua levici.) Prosím, nevytrhujte v ei, píiny obmezovati svobodu

President:

osobnosti ani

nevidím

v

tom žádné

slova.

nemže býti naším úemy máme vru dležité vci na práci, náš as je drahý a nemžeme ho maiti pouhou parádou. Co tedy má býti úelem? Chtjí-liž býti pedpuštni, jen aby nás ujistili svojí úctou? To by znailo, pánové, pivádti opt ke staré sláv Rieger: To, pánové, myslím, že

lem;

bezvýznamné presentace a manifestace dávno zaniklého asu, krásné doby copové. Má-li to sloužiti k tomu, aby nás ujistili svou láskou a svými sympathiemi? To se mže státi také jiným zpsobem,

mže

tiskem,

se

mže státi

se

to

pípisem ke snmovn,

státi

Všechny

plakáty.

zpsoby

tyto

jsou

stejn dobré, jen když se toho dovíme. Ostatn nemyslím, že by nám mnoho na tom záleželo já málo dám na takové ;

ujišování bratrské lásky a sympatliie.

Nejsem

z

tch, kdož

blouzní po platonické lásce v politice; jsem z tch, kdož vyžadují

kesanskou úinlivou lásku, a o takové lásce, nám ješt od Maar mnohých dkaz!

pánové,

nedostalo se Je-li

však neprospšným,

to

pipustiti deputaci do

ujištní

ších

pímo bezúelným, dvodu ku

pijetí

nynj-

sloužiti

emu

k

se

máme

vejíti

do de-

pouštti do debaty, když

k tomu, abychom v ní se usnášeli, o ní se usnášeti o otázce, o níž nejsme

Mžeme-li

rozhodovali?

poueni ? Ci

panujících a žádala o naši pomoc.

ovšem, že bychom museli o tom

jest

baty. Ale, pánové,

ona nemá

to

sympathie, pak nezbývá jiného

rozbrojích v Uhrách

Zejmo

je-li

jen proto, abychom vyslechli

deputace, nežli aby pednesla své názory o

její

maarské

snmovny

myslíte, že tato

maarská

deputace, tato deputace

nás dostaten pouí? Ona vylíí nám pomry vždy jednostrann ave svtle strannickém. Opakuji to, ona pedstaví nám pomry vždy jen

jedné

strany

velkého království

uherského,

jednostrann ve svtle strannickém;

to jest

pirozeno, ano

Snm

64

nemžeme


od ní nic jiného oekávati. Žádáme-li

pomr,

vého líení uherské, neb

spravedli-

si

museli bychom slyšeti všechny strany

musíme

se íditi starou zásadou spravedlnosti:

audiatur et altera pars

;

musíme teda pedvolati do snmovny

deputaci Charvát, a taktéž pedvolati Srby, kteí v této chvíli

Banát

bojují v

putaci museli

za svoji svobodu;

Nmc

nemže:

pijíti

jest to deputace

ve Spiši. Tyto pijíti nemohou, neb jich sem nepustí.

kmenové, jichž národnost Maai nyní tak krušném postavení bídného

nešastní

krut

pánové, ješt jednu de-

Slovan v Uhrách,

jest to deputace severních

Tito

a,

bychom pedvolati, která však

utlaují, nalézají se nyní ve

žebráka, jemuž malomocnost brání, aby dobroinné

mužnu

tm

požádal;

volávali naší pomoci.

hledali

jest

Když

zabránno sem

dob

Slováci v poslední

lidi o al-

aby se do-

pijíti,

zde u

pomoci, tu byli prohlášeni za povstalce;

trnu

a nyní po-

staveuy jsou jim na cestu ukazováky, pro ten pípad, kdyby

jim

opt mlo

—

pomoci;

pijíti na

ale jaké

—

mysl, aby tu ve Vídni \7hledávali

ukazováky, pánové!?

—

Šibenice jsou

aby se jim jen tak lehyce naznailo, jakou jim postaveny, cestou jest jim putovati, chtjí-li zde ve Vídni, chtjí-li u nás hledati ochrany a pomoci!

eeno,

Bylo

ského, kterýž

pírám.

Jsou-liž

Jsou-liž

A

ona deputace jest deputací

že

také

zástupci

Rumunv

a

ped

nedávnými

eí

byla latina;

Srb

mezi

Tch

nimi?

uherských ? Já rovnž

léty nebyla

ji

zde

Nmc, to

e maarská eí

každý vzdlanec

ském snme. Ale nyní

e

íš-

Já to po-

mezi nimi zástupci Charvát a Slavonc?

ekuete-li: snad že jsou to aspoii zástupci

Rusínv

snmu

zastupuje veškerá území uherská.

popírám. Ješt

úední.

znal a mluvil

povýšil náhle íšský

není.

Slovák,

snm

jí

Úední na íš-

maarštinu

tm

národm, kteí maarsky nemluví, svobodné zastoupení na íšském snme nemožným uinil. A chcete-li namítati: vždy oni mají své zástupce a hájí tam práva svá na íšském snme, tož by krutý práv Bylo by to to byl posmch z obyvatelstva toho. za jedinou

jednací, aby

tím všem

—

tak, jako

bychom nkoho, kdož veden ped soud

se zácpa-

!

o

aby se hájil, a pak vadž k obran své nieho íci nemohl.

nými

ústy, vyzývali,

Maai

Pravilo se dále, že

meckému

65

deputaci uherské ve Vídni.

lidu a národnosti

neinili

odsoudili,

jej

pon-

nijakého útisku

nmecké. Mohl bych

n-

se tu odvolati

na slova poslance Perchtoldsdorfského (Šuselky), jeC on zajisté s duší a tlem, a tedy nikterak nemže býti podezírán,

Nmec

(Smích.)

že by držel se Slovany.

dkaz,

nabízel podati

Pomry

Poslanec ten pravil a jsou od

Uhr

Nmce

seznal

osobn tamní pomry.

slzami v

se

pravili mi, že z

utiskují;

nám

utiskováni.

v Uhrách nejsou mi neznámy, konal jsem tam

tovné cesty a

jsem

Nmci

že

op-

Pánové, slyšel

oích naíkati, jak krut je Uhi velké ásti úedníci maarští byli

mstm,

obydleným nmeckými kolonisty, a že jsou ei maarské. A mám-li vám, pánové, uvádti na mysl události Šavnické? Zdaž si nepipomínáte, jak tam se zacházelo s nmeckými akademiky? a

vnuceni

nuceni spisovati zprávy své v

zda ani

Bh,

to

nmecké národnosti? osvdená humanita Maar,

není utiskováním

jest to také jen ta

Chraniž s

jakou

oni se chovali k jiným národnostem i poukázáno vám vyprávti bych mohl k událostem v Bílé Církvi: i já píbhy o mužích na kl nabodaných, zneuctných pannách, oloupených chrámech, a vrhalo by to prazvláštní svtlo na ostatní obrazy. Vím, že jest to taktikou všech mezi sebou válících národ, rozkikovati protivníky své za lidojedy, lupie a vražedlníky. tte jen listy uherské a uherskonmecké,

Vyprávlo

naleznete

se,

Srbové páší ukrutnosti,

že

tam žaloby na Srby; a v srbských listech stojí Maary. Ani ty ani ony v otázce té

zase ty samé žaloby na

nemohou rozhodnouti.

— Bylo eeno,

že

nemžeme

pednášeti

žaloby o mužích, kteí nejsou pítomni a hájiti se nemohou.

Jeden

z

pán

poslanc jmenoval Srby,

bodu, loupežnými hordami. jež by se

ped námi

mohla

Kde

bojující za svoji svo-

že jest ta srbská deputace,

hájiti proti

obvinní tomu?

Borrosch: Prosím, žádné osobnosti.

Rieger : Charváti a

Jelai

byli prohlášeni za

reakcionáe,

kteí chtjí potlaiti svobodu. Jsou-liž oni zde, aby se Rei

Riegerovy.

5

hájiti

;

Snm

66

íšský ve Vidai 1848.

A kde máte dkazy této snmem demokratickým, on ve

Snm

mohli?

reakce?

byl

všech otázkách se osvdil

charvátský

demokratickým a liberálním. Tento snm charvátský vnutil Jelaiovi postavení, ve kterém se nalézá; on jej postavil tam, kde jest, a jménem národa charvátského mu uložil bojovati za svobodu. Pokud nemáme o reakci dkaz, nemžeme celý jeden národ

obviovati.

z ní

To asté dovolávání pathie;

se

bratrství a sympathie

Pánové, oni picházejí, aby

vyvrátil.

víte-li,

kdy a kde

Vídn maarská

Bylo

to,

jsem již sym-

projevili své

Maai

bylo, že

to

svými sympathiemi?

ujišovali

nám

obzvlášt nás

když pišla sem do

Uhry od monarchie a

deputace, aby odtrhla

žádala za samostatné ministerstvo války a zahrauiných záležitostí.

Tenkráte petékala jim ústa

a tenkráte uinili krok, jenž nebude-li

medem bratrské lásky, odinn, musí nezbytn

monarchii rozštpiti a vésti v záhubu.

O tom

není pochyb-

nosti.

eeno,

kdož se odvolávají ku pragmatické k starému, sežloutlému pergamenu. Co že jest tato pragmatická sankce? Pragmatická sankce jest úmluva rakouských národ, že zstanou pohromad, úmluva, že budou náležeti spolené dynastii pro všechny budoucí asy a ona musí býti považována za svazek, jenž objímati má Bylo

sankci, odvolávají

že

ti,

se

všechny tyto národy. .eknete-li, že pragmatická sankce více

není,

nežli

sežloutlým

papírem,

pak

vyslovili

niím

jste,

že

spolený svazek, který nás pojí," je zrušen a nemá více žádného významu: ekli jste, že žádný národ již nemusí uznávati náš rod panující. Když takovéto zásady vyslovujete a uznáváte, pak ptám se vás, kde bude konec obanské války, jež z toho musí povstati? (Pochvala.) Mluvíte o bratrství Maar. Však jsme je vidli v poslední dob, etli jsme skvlé ei velikého diktátora; a zdaž ten

ti,

kdož pozorn ítali noviny, nalezli v nich ono bratrství

anebo spíše pravý jeho opak? že

Maai

nouti

se

a jich

zdaž nenabyli v nich dkazu,

diktátor po jiném se nesnaží, nežli odtrh-

od monarchie, nic jiného

nehledají,

nežli jak

by

o

deputaci uherské ve Vídni.

67

zájmy na škodu monarchie k platnosti pivedli.

své vlastní

Proto se nedávali zastupovati u cizích mocností naším ministerstvem zahraniným, nýbrž vlastními agenty. Pravili jste, jestli

Jelai chtl

svobody, že

hájiti

jí

mohl

Charvátsku, nepestupuje hranic uherských. Ano, zcela

hájiti v

dobe; Jelai ml zcela klidn odpoívati ve své teba odíkávat! rženec a pihlížeti, až by veHký 200.000

muž

z pekla

pivedl, jakž

a 40,000.000 se

zl.

bu

ze

zem

k tomu nabízel.

lenošce,

diktátor

vydupal aneb

Úmysl

snad

ten

mu

mohl zdaiti, a slibu svému o penzích, by tyto i z pekla nepinesl, mohl dostáti snad jiným zpsobem a pejmouti peníze ty od Diamantidiho anebo jiných velkoobchodník, kteí své peníze náhodou pes Uhry posílají. Ano mohlo

pece

se

se

pece

státi

i

to

pravdou, co byl prohlásil ten veliký Ko-

mohl vskutku

sebrati armádu 200.000 muž, a pak by veliký Košut nebyl zstal v Pešti, ale byl by se vydal v pochod na Záheb a pouil Jelaie za pecí sedícího, jak on. rozumí jednot a velikosti Uherska. Pánové, to vše

šut;

vru

Jelai byl by musel býti bláznem, kdyby byl se zaetím boje ekal, až se Maai sesílí; on musel užívati svých prostedk, kde jich užiti náleželo. Že jich použil v as,

jsou fráse;

to není

dkazem

reakce, to není

dkazem,

že chce ohrožovati

svobodu monarchie.

Což

jest

tedy vlastn

Pánové, Košut vyslovil

jej

úelem

maarské deputace? enické tiibun v Pešti;

této

jasné na

My nechceme se již obraceti k perfidní vlád, nechceme se obraceti k císai, chceme se obrátiti k rakouskému lidu a šlechetným jeho zástupcm. Pánové, znameuáte-li ten vtip? (Smích.) Což pak nevidíte, jak tím má býti zapena on pravil:

naše vláda,

zapen náš císa! (Oho!

chtjí nás

pimti, abychom zapeli

svého císae

a vstoupili s

Maary

Chtjí

sykot, pochvala.)

tím lahoditi pocitu naší svrchovanosti, chtjí

nám

svoji vládu,

ve

pímé

lichotiti,

zapeli také

spojení

O to tu jde! Ale, pánové, my v úad svém nebudeme tak my nepipustíme, aby se nkdo stavl mezi nás a

.

.

.

(Po-

chvala a sykot.)

pošetilými,

naši vládu

Snm

68


našeho císae! (Bravo! sykot.) My, pánové, chceme kráeti ruku v ruce se svojí vládou, která jest výrazem vtšiny této snmovny chceme kráeti ruku v ruce se svým císaem, svým dobrotivým císaem, který nám udlil konstituci, a nedáme cizincm rozesívati nedvru mezi námi (Silný sykot, hluná i

;

!

pochvala.)

eklo níka

se vám, pánové, že

— úlohu

mry,

;

ale

máme

pevzíti úlohu prosted-

prosím vás, abyste uvážili po-

ve kterých se nalézají bojující národnosti. Madar, pyšný

a mocný

váka

vznešenou

Maar,

pdy

z

práva, jich

propasti

této

Nmce,

národnosti

Charváta

on

;

tiskl

Slo-

i

nyní ony kmeny, úzkostliv za-

stojí

chycují se vtve, aby nespadly; již sebraly poslední své

dol

aby se se

nesítily.

pozdvihli

obstojí

proti

v plné této

Nyní v tomto okamžení, kdy svojí

síle

síle,

cítí

síly,

národové

utlaovatel, že

ne-

nyní pichází, hledaje

máme

vysloviti své veto, a že

hlasem svým psobiti k tomu, aby status quo byl za-

chován. chvíli

nyní

ti

spravedlnosti,

naší pomoci, a praví k nám, že

máme

na

je až

zhouby a zniení.

kraj propasti

U

ten vždy vytiskoval

jich

Jak že?

Co

jest

quo? On jest v této pod jamem maarnebo na oné vtvi déle viseti

tento status

zniením onch národ, kteí

vzlykali

ským, kteí se chtjí vzchopiti, nemohou. Vyslovme své veto, prohlasme, že stav vcí má zstati, jakým jest v této chvíli, a ti národové se sítí do propasti, a

nikdo nebude moci je zachrániti.

Pánové, za takové

vám nikdo nebude vden; ono bylo by nespravedlivým. To rám, které se pozdvihlo ve vdomí svého práva, ve vdomí své síly, aby rozbilo pouta pro národ jeho to kovaná, aby pealo gordický uzel, jejž Maai upletli prostednictví

—

pak dorám Uiníte-li pustili jste se vi-aždy, neodpustitelné nespravedlivosti na onch národech, kterou souditi budou djiny; pak vru nevsadili jste do zem olivovou ratolest pokoje, pod níž všichni národové v míru žíti budou, pak uinili jste usnesení, jímž jste vy zdržovati nesmíte.

odsoudili všechny

ony národy k

sykot, též z lavice žurnalist.)

to,

vné

pánové,

porob

!

(Pochvala a

Interpellace o protiústavném duchu v

armád.

69

Brzo po této druhé ei Riegerov skonilo se rokování. Kávrh Sierakowského, aby uherská deputace byla do snmovny pipuštna, zavržen 186 hlasy proti 108. Toliko pijat návrh LasserVj aby pedseda vybídl deputaci, by svou vc písemn skrze kancelá pedsednickou vznesla na snm íšský. Pražská o letnicích 1848 a výtržnosti Vídeské mly mezi císaskou armádou a obyvatelstvem nepátelský. Nadužívání svobod civilním vyvinul se pomr nov nabytých vedlo k nepoádkm, jichž žádný stát trpti nemže a jež dílem byly i nebezpeny jednot státní. Nepokoje tyto byly dušeny vojskem, a tudy vojsko zvyklo sobe pokládati sebe za jedinou oporu trnu a státu, a považovati všeliké nové svobody a ády za nebezpené. Dstojníci i sprostí vojáci poínali slovem i skutkem dávati na jevo nevážnost svou k civilistm i ku právm, na nichž obané mnoho sob zakládali ústava nedávno slíbená dle mínní politik vojenských mla vzíti za své. Reakcionáský duch, jenž ve píštích letech skuten obdržel pe-

Boue

následek, že

také ten

tém

;

vahu, jevil

se

patrn v armád

již

v letních

msících

r.

1848,

a tu ovšem velice kontrastoval s nadjemi obanstva. Rozmanité osob vojenských daly Riegerovi píinu, výstupky a hrozivé

ei

.

aby

stížnosti, jež

z

toho

pvodu

ozývaly se ve spolenosti

oban-

pednesl veejn na snmu íšském. Uinil to ve form interpellace k ministrovi války, hrabti Latourovi. ve 45. schzi ské,

dne 22. záí. Mluvilf takto

(II.

532—537):

Peji si pedložiti iuterpellaci k ministrovi války. Jen nerad chápu se slova k iuterpellaci; vímt, že as slavné snmovny je píliš drahocenný, nežli aby mohl býti maen zbytenými iuterpellacemi. Když však zloády vzrstají tou mrou, že se tím dobrodiní konstituce stávají nedostupnými celým krajinám, celým tídám spolenosti,

mám

za svou po-

vinnost tak uiniti, abych poukázal na ony nešvary

i

abych

vymohl jich odstranní touto cestou, která se zdá nejkratší. Poddstojníci posádky Pražské konali shromáždní, ve kterém se jednalo o požehnaných úincích konstituce vbec, o postavení vojska v lidu, o žádoucím lepším srozumní s ob-

anem,

a zvlášt o zloádech, které se vyskytují

pi

postupo-

známo, že pi postupování dosud se dává pednost šlecht, zvlášt pak že množství civání ve vojsku.

zinc

se povyšuje

Dostaten

jest

na dstojníky; a taktéž

jest

známo, že se

Snm

70


tím zdržuje v postupování

by

ml

nemže

dojíti povýšení.

Tii

nejádnjší poddstojník, teba i

s

nejvýtenjšírai schopnostmi

zajisté

nemže

se

tm

lidem za-

když mezi sebou pojednávají o tchto zloádech, aby

zlívati,

uradivše

pak,

i

nejlepší konduitu, a že

v úplném

se,

poádku

k ministerstvu

podali

a pokoji.

Pes

to

petici.

Stalo se

to

však bylo zateno nkolik

poddstojník, kteí schzky té se súastnili, zejména: desátník dlostelecký Vojtíšek, desátník husarského pluku Mendl, a strážmistr pluku hulánského Almagy; a ped temi dny, kdy jsem tuto zprávu obdržel, bylo mi oznámeno, že dosud všichni se nalézají ve vojenském vzení. Ješt šest jiných desátník dlosteleckých bylo z téže píiny pl dne ve vazb držáno. Dobe tomu rozumím, že dstojníci, jimž by takováto innost, takové hnutí reformové mezi poddstojni-

ctvem mohly býti na újmu v jejich pri^11egované kariée, proti

tomu

se

vyslovují a všech

prostedk

se

chápou, aby pod-

dstojníky od podobných krok zdrželi. Vím velmi dobe, že právo ke shromažování, právo spolovací nemže býti piznáno ale pece myslím, že vojínm odepírati nemže, že i voják oban jest oprávnn k užívání tohoto

ozbrojenému sboru jakožto takovému; se právo to jednotlivým

tak jako každý jiný

práva konStituního. Jest

byla

mi zmíniti

následkem

druhém pípad. Jak se mi píše, shromáždní jistým poddstojníkem

se o

tohoto

jednom list Pražském uveejnna zpráva, ve které mluvilo vad. Když byla první ás této zprávy vyšla, pišlo do knihtiskárny nkolik voják, tuším granátník, i prohlásili redaktorovi, že se nesmí opovážiti tisknouti dále tento lánek, sice že mu lis rozbijí. Redaktor tím se vidl pohnuta zastaviti tisk doteného lánku, vyhradiv si, že povede v té vci stížnost, a nevím, zda tato již došla. To jest opt obv

se o téže

mezování práva vojínova, uebot dle zpráv mne došlých domýšleti, že

ti

sprostí vojáci vyzváni byli skrze dstojníky,

aby krok ten uinili a redaktorovi takto pohrozili. vysvítá, i

že

se

lze se

popírá vojákovi

právo petiní, ba dokonce

i

nejen

právo

Z toho

spolovací,

ale

svoboda tisku. Myslím, že vo-

;

armád.


71

povolán, aby hájil vlast, tím nepestává býti obanem, a že mu všechna tato práva musí píslušeti tou mrou, jako jiným obanm, pedpokládaje, že se tím neporušuje ják, jsa

žádná zvláštní povinnost služebná. Kdežto se však z jedné strany všemi zpsoby obmezuje právo vojínovo, dopává se mu z druhé strany všemožná volnost, ale

bohužel jen volnost taková, která

skracování konstituních práv jiných

mže

sloužiti

oban. Mohl

doklad toho uvádti velmi mnohé pípady

;

ke

bych na

mohl bych tu po-

ukázati ke známé eži ve Bchovicích, jež, pokud mi známo, dosud nebyla vyšetována ani potrestána mohl bych poukázati ;

ke shluku gi-anátník, jenž se udal na za píležitosti

schzky

ženské, a

Koském

pi nmž,

trhu v Praze

jak oití svdkové

mne

ujišovali, byly pronášeny hrozby velmi nebezpené, a dkovati jen rozhodnému zakroení nkolika statných dstojník, že tento kraval neml smutných následk. Mohl bych se zmíniti o mnohých inech násilných, jichž vojáci se dopustili proti jednotlivcm jak v Praze tak i na venkov mohl bych vzpomenouti pípadu tak asto se optujícího, že vojáci na p. v hospodách a u kupc kupují a pak jednoduše zaplatí klením anebo pouhou hrozbou. O jednom inu násilném však zvlášt se musím zmíniti. Ve vesnici Podezové na panství Rychnovském ve kraji Kralohradeckém byl na hon vrchní, jsa provázen mnohými vojáky; náhle pikvapili na vesnici. Jeden z obyvatel té vsi, jménem Sedláek, ml runici, a jelikož již se proslýchalo, že vojáci a myslivci zabavují všechny zbran, kde jaké naleznou, hledl zachrániti tuto svoji runici a ukryl ji ve blízkém poli bramborovém. Nkteí myslivci však to zpozorovali, pepadli jej, naež byl týrán strašliv. Jeden pítomný šikovatel tasil dokonce šavli a vyal mu nkolik ran. Týrání bylo tak strašné, že onen lovk od této chvíle, stalo se jest

to

tuším 10. záí,

V

—

—

leží až

do dnešního dne.

—

Chrudimi teprve v tchto dnech, jest tu nkolik obChrudimských, kteí mi o tom zprávu podali, byl úedník tamního magistrátu, jenž se ve veejnosti se šavlí

an

—

Snm

72

jen objevil, ode dvou veráni, pánové


dstojník

žete opovážiti nositi šavli?

ním gardistou a to

mu

šavli,

bylo

myslí, že

HanoJak se

slyším, byli to

m-

On jim odpovdl, že jest národmá k tomu právo. Na

co takový

odpovdno, aby vdti,

vždyf musí prý

Cechách zrušena.

se vícekráte neopovažoval nositi

že národní garda jest po celých

hrozb dstojník nechtl ku krajskému hejtmanovi, a tento na

Ježto však ke

šavli odložiti, byl volán

nho

(jak

Frank a Wolf) osloven otázkou:

dorážel, aby

šavli odložil.

Ubíral se

práv dom, aby

vyhovl tomuto naízení krajského hejtmana, i potkal cestou nkolik oban, s nimiž hovoil. To bylo vojskem považováno za zprotivení, jako by se nechtl podrobiti píkazu k odložení

dm

Ihned se objevilo množství voják, kteí obklopili, aby úedníka toho mocí zajali. Jeden z místních zastupitel šavle.

mstských opel se tomuto nezákonnému jednání, a slíbil, že zasluhuje-li úedník trestu, chce se již o to postarati, aby se dostavil. Po tomto drazném zakroení mstského zastupitele nebylo mu ublíženo, ale ve tech dnech povolán jest ku komisi odvodní a byl odveden.

V

Litomyšli a v jednom jiném

optovn se

mst

zpsobili dstojníci

veliké výtržnosti. Ti lidé byli tak nevázaní, že hnali

na koni pod podloubím, kde prodavai sedají a dti si Jedno dcko bylo pi tom poraženo a uvedeno v patrné

hrají.

nebezpeenství

života.

Mšané pi

této

právo opatili, dali totiž dstojníkovi, co se však takovéto

pípady

sami

píležitosti

mu

opakují, pak nevím,

Když

náleželo.

kam

si

to povede.

Pochopuji úpln, že vznešený urozený pán málo na to dbá, zdali

udupá ili neudupá njaké obanské dít;

bych, že z ohledu k velikému

by se tomuto pánovi dáti na srozumnou, že obanské dti na živu zachovati.

V Eychnov

ale

myslil

obanskému obecenstvu mlo

sbor vojska, byv k

chce

stát

i

ty

tomu vyzván tamjším

vrchním, odzbrojil místní národní gardu, taktéž

s

doložením,

že není již národní gardy.

Nyní

jest

vera jsem

se

pípad,

o kterém teprve

mi ješt

promlu\i.ti o

dovdl

od toho, jemuž se pihodil.

V

Praze


Žije

šan

oban jménem

— Nmec,

Teller, hostinský.

pisthovalec

cizí

On

armád.

jest

— (smích),

73

tuším Raku-

který

*)

ped n-

lenem mšanského sboru granátnického. Pánové, já zúmysln nikoli bez dvodu uvádím podrobnosti. Tento Teller zapjil nábytek majorovi hulánského pluku, jenž v Praze jest posádkou. Asi pede kolika roky v Praze se

dvma

nedlemi

a jest

k nmu do ležení, jež dosud se tam naním práv ped stany. Pednesl mu svoji

šel

lézá, a setkal se s

žádost toho smyslu, aby

Pan major

bytek.

usadil,

mu

zaplatil

osopil se naéi

nájemné za

pjený

ná-

krut a pravil: „Já Oban, jejž znám jakožto

velmi

jsem nábytek koupil a zaplatil." bodrého a velmi skromného muže, namítal, že nábytek ten neprodal, nýbrž jen zapjil; naež major na nho se osopil: „Když císaský major jednou ekne, že zaplatil, pak je zaplaceno."

(Smích.)

Oban

zcela

klidn odcházel

tu již nedá nic poíditi. Sotva že na padesát

vida, že se

krok

poodešel,

nazpt a pravil: „A se již vícekráte nemi s takovou vcí; vzte, když c. k. major

zavolal jej major

opovážíte pijíti

ml bych vru chu, dáti vám vysekat za drzost takovéto žádosti." Oban šel klidn svojí cestou, nahlížeje, že tu nic nepoídí. Ale když kráel mezi stany, napadlo jej nkolik hulán i tloukli jej držadly od pometel, a v celém poadí stan vidl státi granátníky též s košaty, tak že, kdyby byl celou adu prošel, by byl musel bžeti ulicí jako k mrskání odsouzený. Obrátil se tedy mezi stany, aby se dal jinou cestou. Tu na volali.: „Svornost"! bželi za ním, napadli jej a strašliv jej ztýrali; praví, že je zaplaceno, teda je také zaplaceno;

ei

Zde Rieger

užil slova Colonist, nemoha v proudu vzpomovýraz, eskému s\ovu pisthovalec. V následující schzi 26. záí po petení protokolu Rieger opravoval toto své pochybení; nebo nmetí krajané byli výrazem Colonist popuzeni, domnívajíce se, že Rieger tím slovem chtl v Cechách vyhlašovati za cizince. Rieger omlouval se, že mu náležitý výraz nepipadl, a že nechtl nic jiného íci, nežli že Teller jest Nmec, rodilý mimo zemi eskou, kterýž teprva ped nkolika lety usadil se v Praze. Riegrovi v interpellaci záleželo na té okolnosti, že Teller nebyl rozeným echem, nýbrž do Cech pišlým, ponvadž potom se mluvilo, jakoby byl týrán proto, že byl Cechem a lenem Svornosti (II. 585). *)

nouti

si

na

nmecký

pimený

Nmce

Nmcem

Snm

74

povalivše

Na

mu

na zem, pstmi

totiž

jej


záda strašn zmalovali.

tomu husarský desátník; týraný, jenž pobyl delší dobu v Uhrách a jest mocen tamní ei zemské, oslovil ho a vyložil mu, že zcela nevinn pichází k tomuto týrání. K jeho prosb vedl jej husar ped stan majorv, ze kteréhož štstí pišel k

také jedna osoba vystoupivši

voln

chali jíti

odejíti,

dom. On

pravila, aby

že nic proti

však

na

to

nmu

mšana toho nemže klidn

není, a že

musel ulehnouti a se dáti léiti

lékaem; sám jsem vidl lékaské vysvdení. Pan major popak ovšem k

slal

nmu

dva strážmistry, aby se po jeho zdraví

poptali, a vyjádil se, že

sám chce

nésti útraty léení.

Tu

se

pan major se musí cítit vinen, a že sám musel pikázati hulánm, aby jej zbili. Pan major napsal mu potom list, jejž jsem také sám etl, ve kterémž mu píše, že jen z pouhého milosrdenství se poptával po jeho zdraví; on že nikterak nerozkázal, aby jej zbili, a že stalo se to pouhým nedorozumním. My, pánové, žijeme již v dob samých nedorozumní, a bylo prý to tedy jen nedorozumní, že s ním vojáci tak nakládali. Pozdji prohlásilo mu nkolik dstojník, že celá vc byla nedorozumním, major prý myslil, že nábytek je zaplacen, ale to byl prý jiný nábytek. Pan major se prý upamatoval, že tento skuten jest Teller, kterak z toho

vyslovil

vysvítá, že

zapjen.

jen

To jsou

události, které

pednáším. Kdežto z jedné strany jemu taktéž konstitucí z druhé strany chce dopáti vol-

zkracuje se vojínovi veškerá svoboda,

pojištná, zdá nost,

aby

se,

že se

obany mohl

mu

týrati, tak

aby udržoval se

i

dále ten

obanským a vojenským. Podobá se i tomu, že proti shromáždní poddstojník proto tak písn bylo zakroeno, ježto se pi nm bratrská shoda mezi stavem obanským a vojenským za žádoucí prohlašovala.

rozbroj, jenž trvá mezi stavem

Vbec

vládne nyní v posádce Pražské duch, jenž

samé ústav nemalým nebezpeím. slavné snmovn nkolik verš. (Ano, ano,

hrozí

ony jsou dležitý. jež

došla

v skutku

Dovolíte-li,

—

petu

ne, ne.) Pánové,

Bude snad vám po vtšin známa báse,

do Prahy pod názvem:

„Varující

hlas

z Itálie".

armád.

75

pi hostin

o slavnosti

Interpellace o protistavném duchu v

Tato

báse

byla položena pod talíe

sbratení v posádce, kteréžto úastnili se jak prostí vojáci tak dstojníci, a byla pijata

s

velikou pochvalou.

Nemohu

ísti celou, jakkoliv jest zajímavá. Ale jedno místo jest žito.

k

e

Nejprve je

obanm

o zásluhách italské armády,

pak

a praví o nich:

Ihr aber zieht vor des Kaisers Thron, Verkiindet ihm frech Euren Willen,

Und

zwingt der alten Cásaren Sohn

Ungesetzlich ihn zu erfúllen.

Wollt ihr dem Proletarierheer

Euch aa So

seit

Dann

.

die Spitze stellen,

ihr keiue

Helden der Freiheit mehr,

seid ihr nichts als Rebellen!

Und der Burger Wiens, der muthig stand, Als die Tiirken seine Mauern berennten, Der steht jetzt, die Waffen in der Hand, Und zittert vor Tausend Studenten. Ihr Burger Wiens! Ihr standet dabei, Wusste keiner den Kaiser zu retten? Ihr jubelt dariiber, dass ihr jetzt frei, Und schldgt Euren Kaiser in Ketten!

War Dass

er

Dank fiir das, was Euch im Herzen getragen ?

das der

er that,

Hier war der Moment der raschen That, Hier gals filr ihn AUes zu wagen.

Und Ihr bleibt still? O pfui der Schmach! Der Augenblick hat Euch gerichtet, Der fiir die ewige Geschichte sprach. Der Kaiser hat von Wien sich gefluchtet Der Kaiser floh seiner Vater Schloss.

A

pak ku konci: hort ihr die warnende Stimme nicht, Die das Heer aus Italien sendet: So setzen wir selber uns zu Gericht, "Wenn hier unsre Sendung vollendet.

Doch

dle-

se obrací

:

Snm

76

Dann

steht die

;

!


Armee

auf, loie ein einziger

Mann,

Die Majestát des Kaisers zu ráchen. Von Siiden und Norden braust sie heran,

Den

gestohlnen Szepter zu brechen.

D'rum

sórgt,

Von der Bahn,

dass sich

Niemand

entferne

bestimmt ihm zu wandelu, Dass die Jugend schiceige uud lerrie, und die Mdnner reden und handeln. *) die

Toto volání armády italské vzbudilo

odpov,

ohlas v

ar-

mád

eské; bude-li mi dovoleno, petu taktéž ti sloky „Ohlas armády eské k varujícímu hlasu z Itálie". Zurnet nicht der Jugend

Ward vom Moment

erfasst

;

sie,

die rascber fúhlet,

und fortgezogen

atd.

Docb dass der Biirger, dessen freie Rechte der Kaiser mit des Mannes Wehr geebrt, Als Pfiicbt ibn rief, Gefahr und stiirmiscbe Náchte, Sicb feig verkroch, dem Frevel nicbt gewehrt, Ja wobl die WaíFe selber nocb gekehrt, Ibr todtlich Blei den Braven zuzujagen Das ist die dem Vaterland gescblagen, Die schon am innern Mark des Lebens zebrt

Wun,

Und

jene Auserwablten, welcbe tageu

In Osterreichs Vulkerratbe, aufzubaueu

Der Freibeit und des Verdienen

sie

Gliickes goldnen "Wagen:

des Vaterlands Vertrauen?

Sie spreizen in der

Sonne sicb gleicb Pfuuen,

Parteiwutb, Selbstsucbt und Verlaumdung In edier Mitte frecb die Stirne,

Anstatt zu kntipfen,

—

—

liiftet

kluftet

scbwellt, \vo Notb, zu stauen.

O, glaubt, die Eueren

Heldenruhm verkummern,

Sind nicht des Volkes echte, freie Wahl Sie sehen neidisch Euere Thaten scbimmern, Indess ibr Tbun so kleiulicb und so fabl. Sie fúrchten unsrer Treuen tapfre Žahl, Das ist der Dorn in der Verrather Augen, Drum geifern sie mit Hasses giftgen Laugen Boswill'ger Fragen ekles Wortgeprabl. *)

Marsano II.,

351.

Pvodce ;

písn byl prý známý básník a dstojník Geschichte Osterreichs seit dem Wiener Frieden,

této vojenské

viz Springer,

!


;

armád.

77

Humanitát, wovon sie voli sich saugen, Maske fur Verrath am Vaterlande.

Ist

mag

Fiir ihre Staatskunst

Wenn

erst dle Ehr'

der Wahlspruch taugen

:

erdruckt, dann herrscht die Schande.

Die Gleissner im Gesetzlichkeitsgewande Gern mochten sie den alten Thron zertrummern, Sich selbst den Dictatorensitz zu zimmem Doch steht der Judasplaii auf losem Sande.

Und warum ward von Ósterreichs grossem Thinge Sein Heer gleich einem Fremdling ferngehalten ? Wohl mancher Hekl der Rede wie der Klinge Bekampfte sonst der Willkiir blindes Schalten.

Giebs im Gesetze noch geheime Falten, Die uns der Geichberechgung Gut versagen? Dann wollen wir im Heere selber tagen, Und unsern eignen Spruch uns vorbehalten. Pánové, ptám se vás a ptám se to jest smýšlení, které písluší

ministra války, zdali

p.

konstituní

armád? mžeme-li

bezpeni, mžeme-li bez obavy pohlížeti na novou konstituci, když takovéto vci s takovou pochvalou se v armád

býti

pijímají a rozšiují? Myslím, že jest nezbytn nutno, zakroiti v této záležitosti, aby miaisterským naízením, rozkazem

vojenským dostalo se vojsku pouení o podstat konstituce,

úinku pro obany

jejím požehnaném se

mu

pouení, jak

a práva národu.

jest to jeho

i

vojáky, aby

dostalo

povinností, hájiti konstituci

Pan ministr války

již

slíbil,

že dá

armád

písahati na konstituci, to jest na jméno, na pojem konsti-

Myslím, že se každého roku koná pehlídka, pi níž se znovu skládá písaha. Avšak v nynjších nebezpených okoltuce.

nostech, kdež tak

mnohými dstojníky taková nepízerí ku

konstituci se projevuje, když

mnoho cizinc, kteí a zniili se

:

se

zejména nalézá ve vojsku

vše uiní, aby svobodu naši podkopali

v tom okamžiku, myslím, že by bylo na ase, ihned

uchopiti

prostedku,

ped

jejž

jsem navrhoval, a

celé

vojsko,

písahu na konstituci, aspo na pojem konstituce, když to pouení již pedesláno bude. Rovnž bylo by teba, udliti vojsku písné píkazy^ snad ješt

prohlídkou, vzíti pod

Snm

78

íšský ve Vídai 1848.

aby se zdrželo výtržností, jež tak asto se udaly a jež jsem hotov dosvditi tady doklady. Zvlášt co se týe onoho ma-

teba

jora Inkeye, bylo by

toho ihned sesaditi

Pedkládám ministr války

ných,

zavésti

úadu k

s

teda

písné vyšetování, a muže

odstrašujícímu píkladu jiným.

otázku

p.

ministrovi války:

Zda pan

uchopí se prostedk, a sice opatení draz-

aby pro

budoucnost zamezil takové násilnosti, jaké

dosud se daly ? Zda bude týrání, spáchané na obanu Tellerovi, vyšetováno, a major Inkey, když by obvinní jeho pravdivým se okázalo, sesazen? Zda ministerium války vydá

písn

rozkaz k

armád

s

pouením

a o povinnosti vojáka, aby

o konstituci, o jejích dobrodiních jí

hájil;

a bude-li

také

mini-

sterium války ochotno, aby po pouení tom ihned dalo vojsku

písahati na konstituci? Tyto otázky pedkládám války, a

o

ve

odpov.

píin

p.

ministrovi

zatených poddstojník taktéž prosím

(Dlouhotrvající pochvala.)

Ministr války Latour odpovídal k této interpellaci hned. Co se týe záležitosti poddstojník v Praze, mínil, že každá osoba v armád má prostedky na snad, aby služebnou cestou vj-hledá-

Y píin nešlechtijí stala kivda. ckých šikovatel pravil, že od msíce ervna povýšeno bylo za dstojníky 530 šikovatel, kteí nejsou šlechtici, i popíral správnost obvinní, žeby šlecht dávala se ješt pednost. Poddstojníci že prý nemli svémocn shromažovati se, nebo oni stojí pod vojenskými zákony, a generální velitelstvo mlo právo pohnati je k odpovdnosti. Co se týká ostatních obvinní, sliboval ministr, že dá ty píhody vyšetiti. Aby k armád vydal se zvláštní rozkaz, to by ministr pokládal za dkaz nedvry, kteréž vala práva svého, jestliže se

armáda práv nyní nejmén zasluhuje. „Y armádním rozkaze (pravil ministr), jejž jsem vydal pi nastoupení svém v úad ministerský, prohlásil jsem své konstituní zásady, a armáda nedala ješt žádného dkazu, že by se jich nepidržovala. Pi nynjší svobod ei ovšem jednotlivci vyslovují mínní rzná ale aby žádný ne:

konstituní skutek neudal se v armád, za to jsem a o to jest peovati."

zodpovdn,

mn

Nejsem uspokojen touto odpovdí p. minijiž ta okolnost, že se podobné žaloby tak velikou mrou opakují, jest mi dkazem, a mám po ruce písemné doklady, že vojsko v skutku asto se dopouští Posl. Rieger:

stra války;

nebot

in

.


nezákonných a násilných, a že by teba píin napomenutí. Co se týe návrhu, vojsko

.

armád.

79

bylo, udliti jejž

mu

v té

jsem uinil, aby

.

President. Prosím, pejete-li

nemohl bych vám

již

dopáti

pedložiti interpellaci

si

?

jinak

slova.

Posl. Rieger: Ano, pedložím interpellaci. Odvolávám se k obyeji v armád pruské, kde rovnž tak rozkazem k armád byla vydána vysvtlení pro vojsko. Myslím, že by podobné opatení bylo prospšným i pro naši armádu, a prosím pana ministra, aby se vyjádil, zda takové pouení vydati chce. Pakli by toho uiniti nechtl, vyhrazuji si podati v té

vci

návrh.

Ministr války. Myslím, že musím odpovdti slavnému shromáždní, že obžaloby ješt nejsou dokázány, a že v každém pí-

písluší to mn, abych rozkaz ten, uznám-li jej za potebný, as vydal (sykot na levici). Jsem za to zodpovdným, ale ne abych jej vydal na základ pouhého podezírání.

pad

v pravý

Rieger : Pedložím tedy slavné

na

levici),

snmovn

návrh (pochvala

a myslím, že p. ministr války se pak podrobí roz-

Ptám se ješt dále shromáždní poddstojník, pi kterémž jinak zcela klidn se zachovali a jen o zloádech v armád panujících pojednávali, zda to bylo dostateným

hodnutí snmovny. p.

(Pochvala jako výše.)

—

ministra války, zda ono

—

dvodem, aby

oni poddstojníci byli na kolik dní posláni do

uinny kroky k jich propuštní? Dále otázku, pan ministr války prohlašuje vojsko za úastné práva

vzení, a jsou-li zdali

spolovacího a petiního, jakož

i

svobody tisku?

Ministr války k tomu toliko opakoval svou dívjší odpov, že generální komando mlo právo zavésti vyšetování o schzi poddstojuické, ponvadž poddstojníci mohli své prosby a stížnosti služebným zpsobem pednésti.

Tím

ta záležitost byla

Ve veerní schzi

na ten

as

odbyta.

22. záí pišla na denní ponávrhu ministeria íinancí, aby mohly se rozepsati :an na budoucí správní rok 1849, jenž se poínal dnem 1. listopadu 1848. Zpravodaj, jakož i skoro všichni

ádek

zpráva výboru

poslanci,

kteí v

té

téhož dne

nanního

píin

o

mluvili, mínili, že povolení

k vybírání

Snm

80

má povaha


musí ve snmovn Poslanec Brestel však proti tomu jal se dokazovati, že povolení daní není zákonem, pi tom odvolával se a že není poteba ten návrh tikrát ísti daní

zákona, že

ten jako každý

tikrát býti

teda

ten návrh

jiný zákon.

;

na pedešlý pípad, kdy snmovna povolila vlád úvr 20 milion jednoduchým usnesením bez trojího tení i navrhoval, aby zpráva výboru íinanního byla dána do tisku, a ve píští schzi aby se o ní jednalo a rozhodlo. Proti tomuto návrhu ozVal se také Rieger, ka takto (II. 561): ;

Když

onehdy rokovalo o povolení 20 milion, prokrom poslance Dylewského, v ten smysl, že jest to zákon náhled mj vidl se se

jsem

hlásil

se taktéž, a sice já jediný

;

nkterým

tém

smšným

býti.

Ale nedám se

tím mýliti,

vracím se ke svému názoru a myslím, že každé usnesení komory, kterýmž

má

které

není

dané rozepisují, každé usnesení takové,

se

vliv tak

podstatný na blaho

i

strádání

obanv,

—

niím jiným nežli zákonem, a zákonem býti musí. Pipomínám jen snmovnu anglickou, kteráž práv v tomto

ohledu jedná

s

nejvtší pesností a opatrností. Zvlášt o otázce

finanní pojednává se peníze jsou stvo,

skuten

nemá-li penz,

s

nejvtší opatrností, a povážíme-li, že

nervus rerum

nemže

v

agendarum, že minister-

niem

jednati svobodn, a že

tedy v této otázce nejnápadnji se jeví závislost moci výkonné

na moci zákonodárné, tedy musím státi na tom, aby toto právo moci zákonodárné zvlášt bylo chránno. Musím se tedy ohraditi proti tomu, aby se o zákonu takovém, jakým jest zákon o úvru, zákon berniný, pojednávalo pouze v jednom tení, jako o prostém usnesení. Ti'vám na tom, že se má rozhodovati jako o každém zákonu ve trojím tení. v Když byli ješt jiní dva poslanci promluvili, dal pedseda

nm

povolení k vybírání daní ponávrh ten byl pijat velikou vtšinou. Potom pedseda zahájil rokování o otázce, má-li druhé tení se pipustiti (srozumitelnji eeno, má-li berniná pedloha pi prvním tení býti k dalšímu jednání pijata i hned pedkem zavržena). Poslanec Doliak podotekl hned, že poslanec Dylewski již uinil návrh, aby druhé tení osnovy zákona dalo se ve píští schzi, a do té doby aby návrh výboru finanního byl dán do

Strobach

hlasovati o návrhu, aby

kládalo se za zákon

tisku;

i

;

mínil, že není

teba

dalšího rokování, a že by

pedseda

;

:

Debata

o bernífh iia rok

81

184Í).

ml

dáti hned hlasovati o tom, zdali o berniné pedloze má se rokovati (ve druhém tení) již dnes anebo ve píští schzi. Po-

svj náhled,

slanec Borrosch pednášel

mže

že druhé tení ili roko-

tomu když se jedná o vc nejdležitjší, totiž o bern, ukládané všemu lidu, že není slušno poínati si z lohka a i)edepsanou formu trojího tení odbývati jako njakou hraku ml-li by snm íšský íci, že dnešní první poiâda jest tením druhým, tu by bylo lépe, aby dokonce spustil se druhého a tetího tení, nebo pak by aspo mluvil pravdu. Také jiní poslanci prohlašovali se iiroti návrhu Borroschovu k nim pidružil se Rieger následující promluvou (11. 564) vání o jednotlivých paragrafech

opel

se poíti hned. Proti

se poslanec Tôhner, napomínaje,

;

i

Musím poíti malou výitkou naproti našemu ctnému panu presidentovi. On zahájil rokování o návrliu p. poslance Nevím, ano

Borrosche, neotázav

se, je-li

velice pochybuji, že

by ten návrli byl došel dostatené pod-

pory, a tak byli

bychom

vlastn íci

totéž, co

v té

mou

vci

asi

vyslovil

si

uávrli podporován.

snad uspoili debatu. Chtl jsem i)0slanec Žatecký (Lohuer)

p.

mé mínní.

úplné

on

;

Myslím, že jest to for-

velmi dležitou, abychom optovné tení osnovy zákona v

vyslechli

rzných

sezeních

a

nikoliv

jediném, jinak by

v

pímo smšným. Když

ustanovení takové bylo

v Anglii,

kde

mají soustavu dvoukomorní, užívá se té opatrnosti, že se pistupuje ke

druhému tení v rzných sezeních a

uplynutí urité

máme komoru

jedinou, jest to tím

peuáhleuí,

uvarovali

to teprva

doby, tedy u nás, kteí jsme tak

a

aby

snad

po

štastni, že

potebnjší, abychom se nebylo

njaké usnesení

ukvapeno pílišnou povolností vtšiny k moci výkonné. Musím se ohraditi proti tvrzení p. poslance Pražského z Malé strany (Borrosche), že by ti, kdož naléhají na tení v rzných sezeních, chtli

Myslím,

tím ministerstvu psobiti nesnáze.

že chceme-li se pouiti, prve nežli se vyslovíme,

to neznamená

psobiti

zachováváme-li

ministerstvu

jednoduše jednací ád, ministerstvu nesnáze. uzná,

sterstvo jestliže

nechat

ei

to si

že

nesnáze; to nikterak

že

neznamená

tolik, co

psobiti

Nepochybuji nikterak, že samo mini-

musíme

zaujme více

to ministerstvo

Riegiiiovy.

myslím,

rokovati

v

rzných

sezeních;

a

asu, nežli ministerstvu žádoucno, samo sob pite, ježto návrhu toho g

Snm

82

snmovn

díve trojím

nepodalo.

o každé

a ta jest:

rzném


Nám

jest

osnov zákona

sezení.

konati

Podporuji tudy návi"h

lewského; a aby se mi déle nevyítalo, že nesnáze, tedy

stvu

hlasuji

pro

to,

bylo pedsevzato ve dvou sezeních

svou povinnost,

rokovati a rozhodovati ve p.

poslance Dy-

psobím

minister-

aby druhé a tetí

tení

bezprostedn po sob ná-

sledujících.

Návrh Dylewského byl potom pijat znanou vtšinou; znl Zpráva výboru finanního o otázce beniiné budiž pokládána za tenou dnes poprvé, ve píští schzi pikroeno ke tení druhému, a ke tetímu tení budiž ustanovena schze nejprve potom následující. takto

:

bu

A'e 46. schzi dne 26. záí oznámeno bylo od pedsedy, že výbor konstituní ve 30 schzícli pivedl k místu první ástku svého úkolu, jež obsahuje práva základní; aby každý len snmu íšského mohl v oddílech snmovních vysloviti se o tch návrzích, byly dány do tisku netoliko v textu nmeckém, nýbrž i v pekladech ruském, polském, eském, slovenském a valašském. Konstituní výbor také v každém snmovním oddíle zvolil zpravodaje, jenž by ve svém oddíle vysvtloval pedlohu o právech základních; Rieger byl zvolen za takového zpravodaje v oddíle šestém.

Rokování

alo

26.

protáhlo

V

50.

o beniiné pedloze ve druliem tení, jež se pozáí, nikterak se neskonilo v této jedné schzi, nýbrž se skrze nkolik následujících sezení až do ó. íjna.

schzi

dne

4.

íjna byl

teprv

povoloval vybírati pímé i správního roku 1849, a mýta

vlád

jenž

ujednán

paragraf

nepímé dan

estná, mostná na celý rok správní 1849, oboje dosavadní mrou. polouletí

první,

za

první

i

vodní

Pi

paragrafu druhém, jenž se týkal pirážek k daním, naBorrosch, aby fondy domestikální byly také podízeny snmu íšskému. Fondy domestikální skládaly se ze pirážek, jež stavové na snmích zemských ukládali si k dani pozemkové, a vypláceli z nich výdaje zemské, totiž platy úedníkv zemských (ku kterým do té doby náleželi také úedníci, ustanovení k vyvrhoval

bírání

a

zútování pímých

daní),

výdaje

na

káznice

zemské,

v Cechách také náklad na školu polytechnickou, podpora divadlu

zemskému atd. Návrh Borroschv dlil se ve dv ástky a znl Aby každý stavovský fond byl výslovn vyhlášen za provinciální zemský fond, náležitý do všeobecného zútování hospodátakto

:

;

:

o

fondu doraestikálníiu a

snmích zemských.

83

ství státního, a tedy podízený usnesením snmu íšského a aby každý stavovský výhor zemský prohlášen byl za správní a zútovací orgán, podízený usnesením snmu íšského a také provinciálním snmm, ješt v pochybnosti zstaveným, i aby byl zodpovdný snmu íšskému. Borrosch na podporu svého návrhu uvádl njakou žádost, podanou od eského výboru zemskélio k minister„Aby této závad (njaké poteb íinanní) stvu, ve kteréž stálo pomohl, rozšíený výbor zemský potebuje zmocnní aneb vota s doložením, že nedvry od si. snmu íšského, i prosí za opomine nejbližšímu snmu eskému složiti poet" atd. Návrhu Borroschovu vzpírali se mnozí eníci, vytýkajíce mu obzvlášt, že pedstihuje budoucí ústavu, která teprv má rozhodnouti o pomru jednotlivých zemí k íši a o tom, co zstaveno bude samospráv zemské a co náležeti má k psobnosti snmu íšského. K tm, kteí potírali návrli Borroschv, pihlásil se i Rieger, ;

:

n

'

mluv

takto

(II.

753)

Z poznámek mnoliých

eník

pedešlých, znalc vci,

sezná každý, že poslanec tvrtého okresu Pražského (Borrosch) vpletl

do debaty návrh, který ješt nikterak neuzrál k roz-

Pan poslanec sám, pi všem svém vdní polyhistos to, aby návrh svj odvodnil a pesn uril podstatu toho fondu i prameny jeho výdaj a píjm. Jak jest možno o takovém ústavu jen tak rázem rozhodnouti? Jak jest možno uiniti tak pouze na podnt otázky jiné, která s tím nijak podstatn nesouvisí? Zdá se mi pochopitelné, že bylo drazn mluveno proti dívjším provinciálním, a jsem taktéž pesvden, že tento ústav dosud feudální zahodnutí.

rickém, nebude

snmm

On

nové snmy, mých názor, pece již nejsou takové, jim mohl vyítati výluný duch kastový. Snm morav-

niknouti musí.

také z veliké ásti již zanikl

;

byt nebyly ustaveny dle

aby se

ský dokázal to usnesením, kterým otázce nás dokonce pedešel.

i

šlechtu

Chceme-li

fondem domestikálním, musíme

zrušiti

již

zrušil.

V

této

nyní disponovati

snmy

a jimi ustano-

vené výbory stavovské. Toho, pánové, jsme nikterak neuinili to jest záležitost ústavního zízení íše, a

nemli bychom

odbývati ledabyle za píležitosti otázky jiné. Nebot jest p.

poslanec

Lubomirski poznamenal, otázkou

to,

to

jak

životní, hlavní

otázkou celé naší ústavy, a takovým rozhodnutím bychom zajisté velikou

otázku tu

již

pedkem

z

uvažování vylouili.

Snm

84

íšský ve Vídni

1848.

Pátráme-li však po podstat a povaze stavovského fondu

zakládá na právu vlastního

domestikálního, shledáme, že se

sob

da

na sumích zastoupení sami

Domestikalisté

ukládání daní.

uložili;

tím povstal domestikální fond, jímžto se

poteby velmi mnohé a dílem velmi dležité, z nichž nkteré pan poslanec Heiu uvádl. Chceme-li zmniti tento stav vcí, museli bychom udržování všech tchto ústav, až dosud tímto fondem domestikálním kryté, státu uvaliti za bemeno. Ve prospch oban chudých, kteréž zde zastupuji, musel bych se proti tomu ohraditi. Nebo nikterak bychom jim neuložili ve form dan to, co až prospli, kdybychom na dosud bylo placeno fondem zvláštním, fondem zemským. Ba uhrazovaly

n

nemyslím s

zmnu

by finanní ministerstvo takovou

že

ani,

radostí uvidlo.

Máme

polytechnický a jiné, které

na p. ústav

dležité, jako

ústavy

vesms

se vydržují tímto fondem.

Pak jsou ješt rozliné prémie, na p. prémie za chov

koní,

za pstování lnu, zkrátka množství vcí, kterýchž vypoítávati

nemohu. Dležitá jest také ta okolnost, že fond domestikální fondem pojišovacím pro školy zemské. Tu jedná

jest zároveii

se tedy

ješt o jiné dležité zájmy,

o nichž taktéž se

nemže

jen tak ledabyle rozsuzovati.

Dále pipomenouti stikálním. že

z

sluší o

našem (eském) fondu dome-

fondu toho v poslední

dob nmoho uinno

pro obecné dobré; tak zejména, jakož známo jest dušních; slitovati

obnos, aby z se

dlník

množství

bylo bez

práce, a

stavovský fond domestikální.

nho

výpjku, pi

poslanci

dn

tu

Z

té

svato-

musel se

Byl vynaložen

byly práce podnikány.

nuceni, uiniti

i

p.

i

Pražskému, panuje u nás nouze veliká následkem

píiny

znaný vidli

kteréž byly stavovské obli-

Kdybychom o tom chtli nyní rozbychom pinuceni prodati poukázky fondové, abychom vytžili ty peníze a abychom jich mohli použiti gace za základ položeny.

hodovati, byli

k ústavm státním a to se nedá tak snadno provésti. Tu tak mnoho dležitých vcí na uváženou, a nemžeme ;

jest

v}íditi v jediném okamžení

to,

co

vyžaduje zralé rozvahy.

o

mám

Zvlášt

85

nynjší výbor zemský není oprávtchto fond takové ústupky poslanec zde pedítal a k nmuž se odvolával.

nn, aby sám návrhem,

fondu doiuestikálním.

za

to,

jejž

že

píin

inil ve

Výbor zemský byl zvolen pedešlým snmem, a sveny jsou mu práce, sveno mu stálé obstarávání hospodáství zemské, a on jest prost povinen vésti ty práce tak dlouho, pokud se nový nesestoupí; to jeho povolání, jeho úlohou, a více on initi nemže. Až nový snm se sejde, pak bude muset výbor jemu skládati úty a odpovídati z toho, jak užíval statk sob svených. My nikterak nemžeme nakládati s takovými statky, nad nimiž práva nemáme a které povstaly tím, že stavové sami

sob

ukládali

dan.

Když pikroeno k hlasování o návrhu Borroschov, zavržena byla první ást 203 hlasy proti 54, a dnihá ást propadla rovnž.

Dne poslední

5.

snm

íjna

ádnou schzí

íšský

ml

51. schzi, kteráž byla jeho Jednalo se ješt poád o zápovoleno vybírati dan na píští

ve Vídni.

kon, kterým vlád mlo

býti

schze, vnovaná porad o tom zákon pi druhém tení. Zákon ml toliko tjry paragrafy, a akoli na poátku mnozí zdáli se býti ochotni odbyti tu vc zkrátka, nyní po tak dlouhém rokování osud zákona stával se ím dál nejistjrok.

Byla to

ším.

Radikálové

již

6.

nmetí

a

polští

chtli

vc

co

nejvíce

aspo

možná vlád dan dokonce odepíti. Pínové taktiky byl povážlivý vývoj vcí uherských, ze-

protáhnouti, nebude-li

inou

této

jména spor nastalý

mrštné domnní

s

Maary,

o síle

jež

vlastní

pepjaté nadšení národní vedlo na

a

pe-

cesty krajné a k roz-

Jelaiem hájili proti maarského národnost a traditionální samosprávu trojjediného království, a pi snaze své hledli se opírati o dynastii, jejímž zájmm, majícím za cíl udržení jetržení

celé

uchvacující

íše smující. panovanosti

Charváti vedení

živlu

dnoty íše, ochotni byli sloužiti. Nmetí radikálové, kteí sob tehda jako posud páli pipojení zemí t. . nmeckých k nov pipravované íši nmecké a tudíž roztržení starého Rakouska i samostatné postavení Uher, sympathisovali nad míru se stranou Košutovou v Uhrách, nebo z odboje maarského brali nadji, že jim bude možno provésti v interessu nmecké vci nové povstání ve Vídni chtli svrhnouti vládu, jejíž lenové byli sice namnoze dle pání radikál vybráni do ministerstva, ale nyní již

již

;

—

;

Snm

86

íšský ve Vídni

18-l.S.

—a

pinutiti dynastii, aby \n-oti vlastnímu proslužebnou plánm nmeckým a maarským. Y tclito pomrech zakládala se strašná napjatost stran proti sob, nebo všecky cítily, o jak veliké vci se tu hraje, i když dosah jim dobe povdomý ješt jasn vysloviti se rozpakovaly. Abychom si moldi pedstaviti, v jakém asi rozilení snm

jim nevyhovovali,

spchu

stala

se

íšský ve Vídni 5. íjna rokoval, jest poteba nkolika slovy naznaiti souasný chod boue uherské. Uherskému palatinovi, arciknížeti Štpánovi, nepodailo se zastaviti pochod Jelacice bána dovnit Uher, akoli se o to osobním zakroením dne 21. záí u hlavního ležení Jelaiova pi jezee Blatenském pokusil. Arcikníže Štpán složil viad palatinský do rukou císaových ve Vídni 24. záí. Dvr uinil potom poslední pokus k zamezení srážky mezi Charváty a Maary; bylo generálu hrabti Lambergovi sveno velitelství nad veškerou brannou mocí v korun Uherské, Lamberg však, hletedy nad vojsky uherskými a charvátskými daje v Pešti pedsedu uherského ministerstva Batthyányho, aby mu kontrasignoval císaský dekret, byl na most od luzy zabit 27. záí; lid byl proti nmu poštván novou revoluní vládou. Nkolik dní díve Košut s jinými pti radikály maarskými byl tato snmovní od" snmu uherského Batthyánymu pidlen k rad komise strhla na sebe všechnu výkonnou moc a vyvinula se v re;

;

voluní vládu uherskou, jejímž jménem panoval Košut.

Komárno

dostala

Jelaéi, jsa

s

se

Maarm

hlavním

vojem

moc

v

28.

záí.

svým na pochode

Pevnost

O den pozdji od

Stoliuého

Blehradu ku Pešti, byl u Velence vojskem maarským odražen proež zanechav pochodu ku Pešti, obrátil se na západ k Rábu a dne G. íjna dosáhl rakouských hranic u Starých Hradv. Ulierský magnát hr. Eugen Zichy, že nepál uherské revoluci, byl od honvedského majora Artura Gorgeye na ostrov epeln odsouzen k smrti i odpraven 30. záí. Po tchto skutcích Batthyány složil pedsednictví ministerstva uherského, a vláda Vídeská, zanechávajíc dosavadní své dvojaté hry, postavila se zjevn Dne 3. íjna vyšel proti Maarm a stranila zjevn .Jelaiéi.

snm

uherský vyhlášen byl za rozza neplatná; zákon válený uvalen byl na Uhry, bánu Jelaiovi odevzdáno velitelství nade vším vojskem v Uhrách. Patrný úel vlády Vídeské byl, revoluci maarskou povaliti mocí brannou k tomu bylo pede vším po-

císaský

manifest, kterýmž

puštný

a jeho

poslední

usnesení

;

tebí penz. Radikálm na snmu íšském šlo teda aby vlád tento plán se pekazil, i páli tedy

zase o to,

Maarm

návisti

jakožto

vlád Vídeské. Jelai byl v nejvtší neu radikál Vídeských; demokratické noviny Vídeské a

spojencm svým

proti

]

Ped

revolucí íjnovou.

87

nesíslné ohromné plakáty navšené na rozích ulic v tch dnech zjevn štvaly chátru proti Jelaicovi a proti kamarile, vyzývajíce pímo ke vraždám. Jelaic poteboval nutn penz a zásob pro své vojsko od ministra války hr. Latoura dlouho nemohl se ni;

eho

dovolati

i

dával

také

prositi

leny slovanské

pravice

ve

snmu

íšském, aby se ho ujali a jemu v nevyhnutelné poteb pomohli zejména za tím úelem poslal do Vídn k Palackému ;

a Riegerovi dra. Strossmajera, tehdáž dvorského kaplana. Naproti tomu levice smovala v tch dnech k tomu, aby Jelaicovi nedostalo se potebné pomoci, i aby vbec vlád dan na píští rok nebyly povoleny, anebo aby alespo povolení všemožn se protáhlo. Nová vzpoura Vídeská pi tom takoka se vznášela již

—

ano ve Vídni pracovalo už neúnavn plno agitátoru placených novou uherskou vládou a namlouvajících lidu, že interesy nmecké a maarské jsou totožný a že píchodem Jelaice k Vídni konstituce bude zrušena. ve vzduchu

Ve snmu íšském dne 5. íjna rokovalo se o §. 4. zákona berniného, kterýmž rušila se dotehdejší zvláštní da židovská, a židé co do daní postaveni byli na roven kesanm. Když ten paragraf byl pijat, a zákon ve druhém tení ze hrubá vyízen, pedseda Štrobach etl dlouhou adu dodatených návrh, které nikterak nemohly se pojmouti pod pedešlé paragrafy. Nkteré z tch návrh byly nepatrné, pocházejíce z tehdejších rozmanitých poteb asu a rzných pání obyvatelstva; jiné byly dalekosáhlé a dílem patrn vymyšleny jen k tomu, aby zákon finanní se protáhl nebo zmail. Mnohomluvný Borrosch sám uinil nkolik návrh rznýcli; jeden znl takto: „Zákon o vybírání berní budiž pedložen, aby byl korunou sankcionován, pod tou výminkou, že poátená slova budou zníti: My Ferdinand atd. sankcionujeme následující usnesení snmu íšského, jež nám bylo pedloženo od našeho zodpovdného ministra." Tento návrh byl uvítán s pochvalou, nebo mnozí poslanci byli nespokojeni se zpsobem, kterým byl dne 7. záí potvrzen zákon o zrušení roministerstvu

boty

;

poátená

slova

znla

totiž

K

v ten

smysl, jak

i

nyní jest

návrhu našeho snmu íšského naizujeme jak následuje atd. tehdejším mladým konstituníkm zdála se tato konstituní formule býti nedostatená. Dtklivjší byl návrh Lohnerv, jenž chtl tomu, aby z povolených berní platila se toliko ádná služba v zemích, na snmu íšském zastoupených, a nic aby z tolio neobracelo se na válku v Itálii, leda by k tomu snem íšský pozdji pivolil. Poslanec Sierakowski vytasil se s návrhy ješt radikálnjšími žádal, aby úroky ze státních obligací snížily se z ó na 3 "/q, dále aby na diplomatické výdaje v RakousTiu

obyejem

:

;

;

%

Snm

88

povolila

jen

se

sumou 34

válku

íšský ve Vídni 1S48.

polovika žádané sumy, mimoádné V7daje na milion aby se prosté vyškrtly z i"ozpotu '/„

státního atd.

Pedseda

že by o tchto a jiných návrzích melo se zvláš a v tom poádku, v jakém je peetl. Bylo však patrno, že by rokování o všech tch návrzích mohlo trvati nkolik nedl nebo msíc, kterýmžto maením asu a protahováním zákona berniného bylo by se vyplnilo vlastní pání levice, to jest uiniti to vlúd nemožným, aby se postavila proti zmáhajícímu se povstání uherskému a aby poslala pomoc tehdejšímu rytíi a spasiteli íše i dynastie, hanu Jelaii. Pravice pak, znajíc zúplna váhu vci a momentu, hledla se téch návrh co nejrychleji sprostiti, aby finanní zákon pišel k místu. Klaudy navrhl, aby všechny ty návrhy odkázaly se komisi finanní ku ])edchozí porad, ponvadž prý zdají se smovati k novému systému berniuému. Doljak pidal se k tomu návrhu, ale vyluoval z nho návrh Borroschv o sankci. Rieger i Klaudy s tím Lohner byl nemálo rozmrzen, že protahovací manévr souhlasili. leviák ml by takto býti odstrann, i navrhoval, aby pes návrhy Klaudyho i Doljakv pešlo se k dennímu poádku (to jest, aby všechny návrhy levice zstaly na denním poádku). Když takto debata sem a tam se kižovala, ministi Latour a Bach již sob zoufajíce prosili Riegera, aby eská a slovanská pravice poskytla pomoci ohrožené íši a dynastii, jelikož nebude-li se k Vídni pivede moci poslati pomoci Jelaii, pokrok íši k roztržení. Tu odhodlal se Rieger ku kroku v pomrech

jednati

o

mínil,

každém

Maar

tch oproti síle a zuivosti levice a opi-oti smýšlení Vídn smlému, ale v tu chvíli ovšem rozhodnému. Sami ministrové Latour a Kraus zarazili se nad jeho úmyslem, nevdouce, mají-li v spatovati skutek odvážný a nanejvýš nebezpený pro pípad nezdaru, nebo jediné spasný krok k vyvedení vlády a íše z tísn nesnesitelné. Za hrozného všeobecného rozechvní povstal Rieger, a zpsobil rozhodnutí pro potomní osudy íše památné a spolu plnou snmovní porážku nmeckých radikálv a všech nepátel jednoty íše i Slovan návrhem, jenž jednou ranou peal všecky pekážky vlád strojené pednesl jej tímto kratikým promluve-

nm

-.

ním

(II.

808):

iním

návrh, aby

se

pešlo k dennímu poádku prese

všechny tyto opravné a pídavné návrhy (k zákonu finannímu).

Potud jsem srozumn

mohu

pochoi)iti, jak

chvíli vrhati

s

poslancem Žateckým (Lohnercm). Ne-

mže nkdo

v nynjší, íši

nebezpené

do debaty návrhy, kde o to jde, aby se finanní

;

Manévr

89

proti zákiniu fiiijiiiníinu zinae!i.

otázka již již a jednou

konen

dan

vyídila a aby ministerstvo

Když v tomto okamžení rokování pijmeme, pak zajisté k dalekosáhající návrhy tak za kolik dní nepijdeme ku konci (Lóhner: A kdybychom díve ne .), návrhy to, o nichž nejsme dle poteby informoústavn vypsati mohlo.

.

(Pochvala.)

.

návrhy tak dležité.

váni,

vcech tch nejsoudnjší, dkladn

ti,

je

povinností

naší

Jest zajisté

kázati návrhy ty tinanní komisi, aby

kdož

vzali

od-

z nás jsou ve

v poradu,

nám

zprávu podali, a teprva, až názor znalc vyslechneme, abychom pronesli o

tom spravedlivý úsudek,

kdy tamto

ruika

hodin

dní se muiti takovými

kolik

pede vším

ale

ne nyní, kdy

as

na desátou ukazuje.

již

rznými

kvapí,

Máme-liž

pece

návrhy, kdežto

o listin ústavní^ o základních právech

rokováno, — a

má

nyní

neprodlen býti tak máme as snmovní tratiti nyní, kdy k vli práci ústavní dle usnesení komory nemá se v

týdnu konati více nežli dvoje sezení,

již tetí, zítra

tém Pak

má

býti tvrté.

do desíti hodin.

se táži,

A

—a

hle dnes

máme

dnes protáhlo se sezení

(Potocký:

Navrhuji konec

již

debaty.)

kdy se dostaneme ku konstituci, kteráž jest naPak se táži, kdy poanebo kdy o tom rozhodneme konen, a kdy

ším vlastním nejdležitjším úkolem? volíme

dan

bude ministerstvo

máme ped

s to,

aby

daíi

ústavn

vypsalo.

Konen

sebou ješt tetí tení. (Pochvala, sykot a obecné

bouení snmu.) Pedseda pojav rozhodnou váhu

návrhu, dal potom pi uejvyšším všeobecném rozilení snmu hlasovati o návrhu Riegerove, totiž, aby prese všechny návrhy, vyjma návrh Borroschv ve písankce, pešlo se k dennímu poádku. Nastal velký hmot. Rieger ješt upozoruje, bude-li pijat jeho návrh, že tím padne návrh Lohnerv a naopak. Návrh Riegerv byl potom pijat Lohner volá: „Zstavuji si své návrhy ke tetímu tení. (Volání: Ne, to nelze!) Ano, dle jednacího ádu jest to možno. Což myslíte, ponvadž Jelai dnes ve Vídni se najedl, že už proto nesmí se nic mluviti?" (Sykot vpravo, pochvala vlevo.) Návrh Borroschv o sankci zákona bemiuého byl potom pijat vtšinou. Tetí tení odloženo bylo na schzi píští, kterou pedseda položil na pozejti v sobotu 7. íjna. Tím o 11. hodin v noci skonila se schze, která se poala o 10'/2 hodin do-

in

poledne.

Snm

90

Toto

sezení

(dne

5.


rozhodné, ano osudné pro

íjna) bylo

djin íše Rakouské. Radikální strana byla neoekávaným tímto vtšinou pijatým návrhem ohromena cítila, že toho pi odporu ech nedokáže, aby snm íšský pi postupu ádném pivedla na cestu revoluní, kamž jej zavésti chtla. Galerie poboueným dlnictvem naplnná rozešla se v zuivosti, a na námstí ped snmovnou tvoily se skupiny debatující s posunky hrozivými. Vdcové krajní levice, Violand, Goldmark a Ftister, sestoupili se k porad, a bylo slyšeti, kterak se vyslovili: Již další vývoj

;

nám nepomže

Ku že píští

nic než revoluce zjevná.

konci schze dne

5.

íjna president

schze snmu íšského bude pozejtí

Zatím však udaly se Vídeská.

píbhy

dr.

Strobach oznámil,

v sobotu dne 7. íjua.

eená

nemalé, tak

íjnová revoluce

v posledních dnech poal opravaby bána Jelaiovi, vyhlášenému dne 3. íjna za nejvyššího velitele císaských vojsk v Uhrách, dostalo se potebných prostedkv a pomoci. Uhrm ovšem záleželo zas na tom, aby pomoc pro Jelaie zmaili proto agitovali mezi lidem Vídeským slovem i písmem s velikým úsilím, aby tento se opel vyslání vojska do Uher, vystavujíce krok ten jako nebezpenou z Vídn po železreakci proti mladé svobod. Dne G. íjna nici odejeti jeden prapor granátník k Jelaiovi do Uher; prapor národní tento skládal se namnoze z Vídeského proletariátu garda z Gumpoldskirchen, kdež ten prapor v kasárnách ležel, pimlouvala se u ministeria války, aby rozkaz k odchodu jeho potom pak na severním nádraží pedmstské nábyl odvolán rodní gardy a dlníci postavili se odchodu inné na odpor, boíce most železniný, tak že došlo k boji, pi nmž národní garda obdržela vrch nad vojskem, ovšem agitacemi zviklaným. Nepokoj rozšíil se hned do msta. Ministi shromáždni byli skoro po celý den ku porad v ministeriu války, jehož palác byl odpoledne obléhán od povstalé luzy, pedmstských gard a tak zvané studentské legie. Ministr války byl ve pedešlých dnech Vídeskými demokratickými novinami nejvíce oškliven jakožto prý nepítel svobody, ponvadž dlal pípravy k zachránní monarchie proti Ma-

Ministr války

dov

hrab Latour

se o to,

starati

;

ml

;

;

arm

proež buii Vídeští s Vídeskou demokracií spoleným chtli se nejprve vymstíti na hrabti Latourovi. Ostatní ministi ten zstal utekli z paláce ministeria války, jen Latour v k domlouvání pítomných poslanc Šmolky, Fischhofa a Sierakow;

nm

;

ského odekl se úadu ministerského, a když potom pod ochranou národních gardistv a dlník, kteí se k tomu nabídli, mel

vídeská

revolnc-e

fi

íjna.

91

ven vyveden, byl hned v palác od jiných utluen a pak mrtvý ped palácem na plynové lucern obšen. Za této poulin boue lenové levice usilovali, aby konána byla mimoádná schze snmu íšského. Pedseda Strobach ustanovil ji na Vsetou hodinu odpolední a poal v ní také pedsedati; když však videi ua galerii ozbrojené lidi, z nichž nkteí míili runicemi na poslance neoblíbené u luzy Vídeské, vykradl se ze snmovny a hned v nastávající noci opustil Víde. Rieger s Havlíkem již nco díve ušli šastn z Vídn smrem ku Kremži. Bylo nebezpeenství pro pední snmovníky eské tehdáž veliké. Spisovatel Lambl varoval Riegera, že slyšel dlníka u barikády mluviti: „Jen kdybychom Riegera mohli dostat, toho bych rád sprovodil (den mócht ich abkrageln)." Ve pedsíni snmovny pravil kdosi: „echové jsou zrádci, Strobach je darebák;" k emuž dodal Scherzer, poslanec za Klosterneuburk „Dokud ti z nich nevisí, nebude pokoj." Když ech Pibyl, poslanec Benešovský, žádal, aby ozbrojení lidé odešli z galerie snmovní, odvtil mu Nmec Zimmer, poslanec Dínský: „Tyto zbran vybojovaly na ulici svobodu lidu i mají teda právo zde býti; vy jste svobodu zradili, proto te musíte trpti." Také polský radikál Sierakowski, picházeje od mrtvoly Latourovy, radil eskému poslanci Jelenovi, aby staral se o Strobacha a Riegera, že jejich život jest v nebezpeenství. Skuten byl Rieger ozbrojenými dlníky v bytu svém hledán on však na štstí dle dtklivé rady Havlíkovy odebral se s ním hned odpoledne (6. íjna) do jižních pedmstí Vídeských, potom pak za rozmanitých dobrodružství dostali se ven z msta na silnici ku Kremži. V následujících dnech také ostatní eští poslanci odešli z Vídn do svých domov. Uinili tak netoliko proto, že tam hrozilo okamžité nebezpeenství jejich životm, nýbrž i proto, že pevratem nastalým ve Vídni mohla s úspchem zamstnávati se toliko moc výkonná a branná, nikoliv však snm, le by chtl se sám postaviti v elo revoluce. Tato jednoduchá pravda zstala nepoznanou u levice a u nkteré ástky stedu. Snm íšský rokoval mnoho, ale beze všeho prospchu chtl býti prostedníkem mezi revolucí a dvorem, ale nenabyl tím vážnosti ani vlivu na žádné stran. Po odchodu Strobachov pedsedal snmu íšskému vicepresident Šmolka. V noci ze 6. na 7. íjen snm íšský, v nedostateném potu shromáždný, ustanovil ze sebe výbor bezpenosti, zapovídal editelstvu železnic, aby nedopravovali vojska, a usnesl se o adrese k císai, ve které prosil za udlení všeobecné amnestie, za utvoení nového ministeria s-Doblhoftem a Hornbostlem, a za odvolání manifestu daného 3. íjna, kterýmž dvr a vláda Vídeská probýti

:

;

;

a

Snm

92


se proti Maarm. Ješt téže noci deputace snmovní pedložila adresu císai Ferdinandovi v Schonbrunn, i obdržela odpov píznivou, která ve snmu zpsobila na chvíli radost. Avšak na úsvit dne 7. íjna císa se dvorem svým ujel ze Schonbrunna, ubíraje se do Olomouce touž cestou na Kremži, kudy té chvíle také Rieger s Havlíkem ve bryce ujíždli a s císaskými povozy se smísili. Z dosavadní vlády zstal ve Vídni také ministr tinancí Kraus, kterýž, aby zadržel íšský snm, radu mstskou a jiné okamžité držitele moci ve Vídni ped nejzazšími si bratíkoval s radikály kroky, na oko snmovními a jinými. Snm íšský, aby se mu odvdil, povolil potom vybírání daní na celý rok, kdežto pi druhém tení, skoneném dne 5. íjna, povoleno bylo toliko na šest msíc; to bylo jediné podstatné usnesení kusého snmu, jež císa potvrdil. Naproti eským poslancm uinil snm k návrhu Borroschovu hned dne 6. íjna usnesení, kterým nepítomní snmovníci byli vyzváni, aby do trnácti dní opt do Vídn se dostavili. eští poslanci sjeli se brzy v Praze, odkudž dne 12. íjna vydali spolené prohlášení, kterýmž odvodnili, pro opustili snm íšský a Víde, i protestovali proti všem usnesením kusého snmu, zylášt pak proti tm, ježto uinna byla dne tí. íjna; podepsáno bylo to prohlášení od 36 poslanc (všech snmovník z ech bylo 90). Také eští poslanci uveejnili spolený výklad o poslednícli událostech Vídeských, kterýmž šíe ukázali, kterak jim bylo nebezpeno i nemožno zstati ve Vídni (otištno v novinách 16. íjna). snmovníci byli až do íšský zatím zasedal stále 16. íjna pohromad v potu dostateném, 221 hlav; avšak shromáždní toto bylo naprosto malomocno netoliko v íši, ale i v saVídeském, kdež v tch dnech vládla rada mstská mém a demokratické spolky. Posádka Vídeská, od revoluce íjnové táboící ve Švarcenberské zahrad, odešla dne 12. íjna z Vídn k Jelaiovi, jenž s vojskem svým toho asu dlel na rakouské. O den díve kníže Windischgrátz odešel z Prahy, sbíraje posádky ze zemí eských k Vídni; potom 16. íjna vyšel z Olomouce císaský manifest, jenž Windischgrátzovi svoval vrchní vojevdcovství všech rakouských vojsk, vyjma armádu Radeckého v Itálii. íšský tuto plnou moc Windischgrátzovu prohlásil za neplatnou, dávaje se již demokratickými spolky pímo vésti na cestu revoluní. Snmovní výbor bezpenosti potvrdil také V. Messenhausera za vrchního velitele národní gardy Vídeské, ku kterémuž úadu byl navržen od demokratických spolk avšak i ministr Kraus potvrdil volbu tohoto náelníka odboje Vídehlásily

tém

Snm

;

mst

pd

Snm

;

Kolice

ského

I

Dne

stup k Vídni a

ohradil

pozdji

55;isccláiií

vt?

20. íjna Wiiulischgrátz

snm

;

se

také

íšský proti

93

Vídni.

oznamoval svj brzký pí-

vyhlásil tu proklamaci za neplatnou,

požadavkm,

oblehatel

jež

o

ti

dni

ohlásil.

Bitky a stelby u

Vídn poaly

se 26. íjna;

dva dni po-

zdji Windischgrátz zmocnil se nkterých pedmstí. Ve vnitním mst panovala vsak ješt revoluce, kteráž dne 30. íjna nabyla nové nadje, když Košut, jenž se zatím uinil revoluním vladaem v Uhrách, s vojskem maarským udeil u Schwechata na vojsko císaské vedené Jelaicem; tím útokem mla býti Víde z obležení vybavena; avšak Uhi byli rychle od Jelaie odraženi, naež dne 31. íjna i vnitní msto bylo od Windischgrátze dobyto. Pak nastalo ve Vídni zatýkání a odsuzování, horší nežli po Svatém Duše v Praze. Dne 9. listopadu odpraven byl prachem a olovem Robert Blum, jenž pišel do Vídn jakožto parlamentu Frankfurtského týž osud stihl také gardy, a dva zástupce demokratické žurnalistiky. Nemén hnusný byly však také servilnost a udavaství, které na míst nedávného radikalismu rozhostily se v obyvatelvyslanec

levice

Messenhausera,

stvu

Vídeském.

;

velitele

íšský

snm

v

Kromíži.

(1848— 1849.) eští

kteí

se shromážvojenskou nevedlo ke zrušení snmu vbec a institucí svobodných, starali se hned o to, aby snm íšský peložen byl do jiného msta, kde by mohl pokojnji rokovati. Za tím úelem vypravili dva soudruhy své, F. Braunera a J. A, Helferta, k císaskému dvoni do Olomouce, tato deputace Pražská aby tam pednesli prosbu toho smyslu obdržela však od císae Ferdinanda dne 17. íjna odpovd rovnž tak vyhýbavou, jako o dva dni díve deputace snmu Vídeského, kteráž pišla prosit císae, aby se vrátil do Vídn. V jiné stránce však Brauner a llelfert poídili v Olomouci dobe manifest totiž vydaný dne 16. íjna zdál se ohlašovati veliké zkrácení svobod; eští poslanci vymohli tolik, že již dne 19. íjna vydal císa manifest jiný, kterým sliboval zachovati práva a svobody, nároudlené, v celé rozsáhlosti a nezkrácené. Jiní poslanci eští radili se dne 20. íjna v Brn s nkterými jinonárodními poslanci z pravice o to, kterak a kde by snm íšský pokraovati mohl. Dne 22. íjna vyšlo v Praze nové osvdení o poteb, aby snm dili,

poslanci,

obávajíce

se,

aby

z Vidné opanování

odešli a v Praze

Vídn mocí

;

;

dm

podepsáno bylo od 42 eíšský peložen byl z Vídn jinam ských poslanc. Mezi tím Palacký navrhl, aby íšský snm peložen byl do Kromíže, kdež zámek arcibiskupa Olomouckého hodil by se k zasedání. Návrh ten byl u dvora pijat, a již 22. íjna císaský manifest odrooval íšský snm ve Vídni shro;

máždný a naizoval, že Kromíži; tato lhta

má

znova sejíti dne 15. listopadu však potom (10. listopadu) prodloužena do 22. listopadu. Levice zasedající poád ve Vídni jako snm íšský odhodlala se ueuposlechnouti patentu císaského, jenž snm odrooval, i poslala toho dvody císai do Olomouce. Teprva obležení a dobytí Vídn uinilo konec tamjšímu snmování. Pi zahájení snmu v Kromíži vstoupilo v život nové ministerstvo. Z dosavadního ministerstva zstávali posledn v úadech v

se

byla

:

Poátek zusedání

vlastn toliko

ministr

totiž

clva,

v

Kromíži.

Kraus

financí

95

ve Yídni, a za-

hraniný ministr Wessenberg u dvora v Olomouci. Pedsedou nového ministerstva jmenován byl 22. listopadu polní podmaršálek kníže Felix Scbwarzenberg, jenž pijal ministerium zahraniných záležitostí. K záležitostem vnitním ustanoven za ministra hrabe František Stadion, k financím dosavadní jejich správce baron Kraus, k ministeriu války baron Cordon, k ministeriu spravedlnosti Alexandr Bach, k ministeriu obchodu a veejných staveb rytí Bruck, k ministeriu zemvzdlání a hornictví rytí Thinnfeld. Správu ministeria vyuování ujal prozatímn Stadion, pozdji byl

k

ní

povolán

J.

A. Helfert

s

titulem státního podsekretáe.

snmu

v Kromíži dne 22. listopadu František Šmolka, jenž byl ídil porady kusého snmu ve Yídni po revoluci íjnové. Hned dal voliti nové pedsednictvo. Pi prvním hlasování Strobach obdržel 122 hlas. Šmolka 121, a nkolik hlas bylo roztíštno, tak že nikdo nedosáhl potebné nadpolovin vtšiny. Pi druhém hlasování odevzdáno 255 hlas, ze kterých 1.31 padl na Šmolku, a toliko 124 na Strobacha; Šmolka byl teda zvolen za pedsedu. Za místopedsedy zvoleni byli Mayer a Lasser. Tento výsledek volby po-

První schzi íšského

1848

zahájil

kládal se za vítzství levice, se kterou .

se

Nmci Ve

z

nechuti k

echm

spojili

ze stedu.

schzi dne 27. listopadu pedseda Šmolka žádal zapeetl protokoly posledních ty veejných schzí

2.

pisovatele, aby

snmovních kteréž

ve Vídni, konaných

mly

býti

poslanec neuznává za protokoly tyrolský

dne

28.,

29.,

30.

a

31. íjna,

za správné uznány. Proti tomu tení HeUrigl^ ka, že protokoly tch

povstal

ty

schzí

snmu

íšského, ponvadž císa odroil snm manifestem daným 22. íjna a prohlášeným 25. íjna, následovn další zasedání snmu nebylo již zákonné. Tak se dostala na petes otázka, zdali snmování Vídeské po 25. íjnu. ba vlastn hned od revoluního dne G. íjna, vm se pokládati za

pokraováni íšského snmu ili nic. Stanovisko poslanc eských v té vci bylo oste vyznaeno již jejich pedešlými osvdeními. Rieger hájil ho touto dtklivou eí (III. 6 9)

—

Žel mi toho, že porady

(Volá se

:

Nahlas

!)

Bylo

naše tak

páním mým

bouliv

se poínají.

starati se o to,

vyhnouce se takovému boulivému jednání (bravo!), s

velkým dílem poali, k

nmuž

jsme povoláni. Když však od

sem vržena (hlas: Od které neváhám pro náhled pana reníkn též se vy-

strany protjší tato otázka byla strany?), tož

bychom klidn

Snm

96

Pidávám

sloviti.

protokoly

ty

k náhledu dívjšího pana eníka, že

se

ani

ísti

nemají, protože

se

— a jen

snmu

íšského

íšský v Kromíži 1848.

mohou

nejsou protokoly

pedítati a (Nepokoj.) íšského snmu, jelikož nejsou složeny pi porad úplné a svobodné (hlas: Neprav). Nejsou složeny v porad svobodné, nebot nebyl jsem pi ní (smích), protože jsem i)r« ni hýti nemohl. Ba arci, pánové! (hla.>: O ne!) Nebyl jsem pi ní (velký nepokoj), Nejsou

schvalovati.

protože

i

takové

bezpenost mé osoby

protokoly

i

Namítne

mne

nebylo by prý

uchovej

nestalo;

které

Ve stejném

Bh,

voli

jist rovnž

to by pak

jako

nic,

nepímému

svých

nmým,

však byli uinili

podobá,

arci,

mínní

své pronesl,

mandátu, nebo

složení

mandát, al)ych mluvil;

kdyby

jakož se dle událostí sbhlých

jsem podotekl, bylo bývalo

jakož

Hlas: Prosím, aby poádek

:

K

vci.

Po-

byl zachován).

Již jsem napomínal a žádám optn, aby vytrhován a aby svobody slova se šetilo.

President: nebj'l

La-

ministru

složením mandátu, ovšem že mimovolnym (hlas hnutí.

ml;

mn bylo

nanejvýš uvedli prosté do postavení ta-

což by, pánové, rovnalo se

pijal jsem od

sdíleli.

na míst svém vytrvati

by mi bylo nemožno, bych

kového, kde

postavení bylo

nic zlého potkalo. Ne, nic by se

mne

tourovi. Byli by

mne

pesvdení mé

mi, že jsem

se

pesvdení

svoboda mého

byly ohroženy (hlas: Není pravda).

mnoho mých pátel,

se zde

eník

Rieger: Proti takovému složení mandátu byli však všichni

moji volii rozhodn.

tam

meem

byl,

abych ho

prospch

kdybych déle byl

fiomnívají

že

lovk

mn byli

již

do

hlavu

oí

jsme

jsem

raditi

Nejsem se

lze

z

tch, kdož když i

jest,

si kdo pátelé moji politití nemnozí že já a

ztratil.

tvrditi,

ne bych

— poslán

snad pesnadno bych

vyti-val.

klidn a voln

Pánové, nevím, troufal-li by

v nebezpeenství. Já neopustil místa svého ze zba-

blosti, ale opustil jsem

v takových okolnostech je,

vlasti své,

hájil ústy a hlavou, a té

se byl zbavil, se,

snm,

Poslán jsem na íšský

v ruce hájil

protože jsem nabyl

je,

protože vidl jsem, že íšský

voln

raditi se

pesvdení,

že

snm

nemže; opustil jsem mínní svého ani tak

o

platnosti

snmování

v

boui íjnové.

97

svobodn, ani s tím výsledkem bych nebyl mohl obhájiti, jako jsem inil ped 6. íjnem. Ci domníváte se, pánové, že bych byl mohl odvážiti se po 6. íjun hájiti bohatýrského, svobodomyslného reka Jelaie, jakož jsem byl uinil ped 6. íjnem? (

Velké pohnutí. Hlas

:

K vci

!

Nechceme

vašeho poli-

slyšeti

tického vyznání víry. Hlas: Nevyrušovati.)

Brauner: Zdá se, že pánové pivykli tomu ve Vídni. Prosím pane presidente, abyste hájil naší svobody. Nejsme ve Vídni.

vás,

eníka.

President: Prosím vás, pánové, nevyrušujte

Protož opustil jsem tuto tak

Rieger:

pdu, bych vykal,

mrou

neutrální

snm

na míst,

íšský

až by sestoupil se

které by snad nebylo touž

eenou

neutrálním.

Pánové, ratež uvážiti dležitost toho,

íšského, znaí to to tolik,

em

ó

Schválíte-li tyto protokoly jakožto protokoly

usnášíte.

tolik, že

uznáváte revoluci

jako uznati za oprávnné vše

to,

tuto

íjna, znamená

(j.

psobením

co

se

snmu této

dsledky takového snesení. Namítá se, že vláda sama íšský snm v jelio innosti uznávala, že vláda usnesení snmovní za taková pi-

revoluce usneseno bylo. Pánové, rate uvážiti

jímala,

i

že schvalovala, co on uinil. Nuže, pánové, nezávidím

vám takového vedení dkazu vlády o

této.

to

daních,

její

ani odvolání

na schválení

se

Jeho Velienstvo císa pán arcit potvrdil usnesení jest

váze; císa jest

dokonaná událost,

chcit ji

zanechati

pi

nezodpovdným, nemohu teda odporovati

tomu, co uinil.

Avšak lépe trup,

táži

eeno,

—

se,

zdali

ministerstvo

Wesseubergovo, nebo

trup ministerstva Wessenbergova

zdali ministerstvo chovalo

— pravím jen

se v té záležitosti, jak by

moudrá a silná chovati se mla? Pánové! Vy sami dležitým pokládáte, co uinilo ministerstvo toto nebudete-liž

vláda

;

stejnou toto

mrou

dovolávati se

ministerstvo poslalo

sterstvo

dobyl, a

bránno

uložilo

jiných

vojsko na

in

Nebo práv

Víde, práv

usnesení tohoto

dalšímu zasedání íšského

iíui Kieêiovy.

jeho?

knížeti Windischgrátzovi, aby

práv následkem jest

i

toto mini-

msta Vídn

ministerstva za-

snmu, nebo správnji 7

Snm

í)8

eeno,

zasedání

v

í-íšský

Kromíži

frakce íšského

té

— nebo já

1848.

snmu,

která ve

Vídni

ho za snm íšský neuznávám. Goldmark: Žádám, pane pedsedo, abyste protokoly dal peísti. Rádi bychom se konen dovdli, zdali ty protokoly ísti se mají, ili nic. (Hlas: K poádku, kvci!) (nepokoj),

ostala

To k vci patí. Chci práv

Rieger:

dokázati, že proto-

koly k vci nepatí, že usnesení, která obsahují, nepatí k veliké úloze, kterou

uložil si tento

sterium dalo ástí svých

Vídn

dalo to

v

manévr

dob

hou

zcela

mini-

oblehnouti, jinou pak ástí

To, pánové, hra

hájiti.

— Toto

íšský snm.

Víde

sil

politování hodná.

Jesti

podobný tomu, jaký generálové provádjí

míru; dají ásti vojsk místo nkteré obsaditi a dru-

— (nepokoj).

Rate panu eníku

Pedseda:

dovoliti,

bych vás poukázal

k vci.

Rieger: ukázati, jde-li

vládou.

—

Na všechna vám o to,

tato

opatení

snmu

moci

byla uznána

Netvrdím, že by nebylo nkterých, kteí tam svo-

bodn mínní svá vyložili; ale jist tak neinila. Nebo pedn velká ást píiny

budete

sotva

že ona snesení

uel)yla

pítomna.

snmu snmu z eené

vtšina íšského

íšského

Velká vtšina

království

eského

neb\la zastoupena, a sice nejen eši, pravím, nejen slovanští

eši, nýbrž

i

mnozí

echonmci

svobodnými.

necítili se dosti

Celá provincie Tyrolská byla nezastoupena, {Prato: proti tomu

musím

protestovati)

— tedy

Také velká ást kteí z íšského snmu

ostatních

losti,

nebo

platím

z

— tak

odvahy;

aspo

ást

velká

této provincie.

Nuže ti, pouhé zbab-

zemí byla nezastoupena.

bud

odešli, uinili tak

pesvdení, že tam nebyli se íká dole mým krajanm

z

více

— za

svobodni.

Já

muže obstojné

vyznávám však s ochotou, že jsem nikdy nebyl tak vzdoroval,*) a to tím 8t)() svornostníkm

odvážným, abych

Tato narážka týkala se Borrosche, kterýž pi jitení lidu ped hr. Latoura na námstí am Hof takto mluvil s kon ke shropáslo 800 svornostv, inážduým davm: „Já se nebojím nieho; po pravím svornost! Den co den dostávám výhružné listy já se nebojím nieho, a budu pracovati pro lid; avšak lid, jenž nyní zvítzil, má ve vítzství svém se mírniti. Pátelé! vezmete život radji mn, ale šette života Latoura, kterýž bude dán v obžalobu." *)

usmrcením

mn

—

o

mén,

platnosti

snmování

boui íjnové.

v

99

ano jich dle bezpených iidáuí nikdy nad 200 nebylo. se mi však prapodivných dkaz o mé bezpenosti

Dostalo a té

svobod mého mínní,

Vídni.

Práv

tak vedlo se

i

a proto

volil

jsem nezstati ve

mým soudruhm.

Národ náš uznal

ostatn jednání naše, on schválil odchod náš sterých

osvdeních

pomr

a bez nás

národ náš ve

;

vyhlásil, že usnesení, jež byla za

uinna,

takových

uznati nechce a neuzná za usne-

sení platná pro království eské. Pánové!

By

i

jen menšina

snmu

by

i

jen menšina

íšského nebyla bývala pítomna,

se byla odhodlala z

Vídn

že menšina íšského

opravdu

platí,

odejíti:

snmu

tomu tak ve

bylo

avšak jestliže falešná vta,

zastupuje vtšinu národa,

pípad

mžeme

celého národu Rakouského, ano

(Veselost v levo.)

vrhl tuto revoluci. že lenové íšského

snmu, kteí tam

tomto,

nkdy

nebo vtšina

íci, celý národ za-

Všude na vytrvali,

to se žaluje,

svým

setrvá-

ním dali revoluci posilu a zdánlivé oprávnní (o! o!); nebo kdož se potýkali, kdož bojovali s knížetem Windischgrátzem, bojovali v poctivém domnní, že tak iní z rozkazu íšského

snmu,

a odtud pišlo tolik neštstí na tisíce

Pánové!

Vymáhá

toho dstojnost íšského

usnesení jeho provedena byla bylo

upouštno od

toho,

lidí.

na

em

s

snmu, aby

celou dsledností, se snesl.

i

aby ne-

Tomu-li tak, pánové,

pak nechápu, jak mne na míst tom zde trpti mžete. Snesli jste se ve Vídni na tom, že ti poslanci, kteíž Víde opustili, jsou mandátu zbaveni, nevrátí-li se v desíti dnech. Nuže jak já jsem z tch, kdož na toto volání íšského snmu vy to nazýváte nevrátili se. Když íšský snm byl Jeho Velienstvem odroen, konaly se ješt schze, které vy za platné pokládáte. Nuže, pánové, rate dále usnésti se, že já a všichni ti poslanci, kteí po desíti dnech se nevrátili, z íšského snmu odejíti musíme, a že nové volby vypsati se mají. Myslím ostatn, že byste ani provedením takového usnesení nedosáhli jiného výsledku. Nejsou sice znáš všichni tak šast-

—

—

nými, by se jim dostalo zvláštních osvdení dvry, jako nkterým pánm (syení), ale myslím, že nejvíce voleb u nás opt

Snm

100


Než budiž jakkolivk,

minule dopadly.

tak by dopadlo, jak

aspo dsledn

bylo by tak

jednáno

Ratež, pánové, dále uvážiti žádné vojsko nemá do

Vídn

:

se

s

vaší strany.

ve Vídni bylo usneseno, že

pipouštti;

že jednání knížete WindischgTátze jest

bylo usneseno,

nezákonné, tudíž že

snmu msto

jednal jako odbojník, an proti usnesení íšského obléhal.

Nuže, pánové, jakž

mžete

pipustiti, by

týž kníže

Windischgi-átz dnes ješt ve Vídni zstával? (Smích.)

Kdyby

ono usnesení bylo plátno, tož byste pedevším museli

sledn na tom seberouc, vší

ho

Vídn

z

silou

polem vytáhlo na tohoto odboj nika, aby

podmanné msto

zahnalo a

na pravici, syení na

Vy

levici.)

osvobodilo. (Pochvala

Pánové, není nad dslednost!

že kníže Windischgrátz velitele

víte,

d-

aby ministerstvo vši svou moc válenou

trvati,

—

Vídeského po-

o jiných nkterých ani vstání Messenhausera dal odpraviti, nemluv. Nuže, Messenhauser, tento muž statený, je hodeu

všeho uznání,

Ano, mrtev

nebo

bojoval udatn. (Posl. Prato

jest, padl,

(Hlas z levice:

:

Jest mrtev.)

pánové, za svobodu; není-liž tomu tak?

Ano, ano.)

Nebo

on padl, jednaje

z

rozkazu

Výboru bezpenosti, byv jmenován íšským snmem. (Hlas: Ministerstvem.) Byl-li tento Messenhauser v právu, háje msto jak že není-liž staten, dostál-li povinnosti obanské, pak kníže Windischgrátz prostým vrahem? (hlas: Ano!) a není-liž nyní nade vše vaší svatou povinností doléhati na to, by tento prostý vrah náhlým soudem byl popraven ? (Pohnutí. Hlas K vci !) Pánové, nedosti na tom vy uznávajíce všechny výsledky a následky povstání Vídeského, musíte tudíž onm pánm, kteí utekli do Mnichova, Pešti a jinam, kde bezpenými býti se domnívají, musíte jim za zosnování té revoluce nebo jsou slavné díky národa vzdáti! Obtem padlým obtí svobody musíte pomník zbudovati, jich vdovám a sirotkm musíte vnovati pimené pense, jako uinili Francouzové po revoluci ervencové. (Pohnutí.) Nebo padli za svobodu, a my jsme jim povinni za všechny vymoženosti revo-

—

—

:

:

—

—

luce ze dne

G.

íjna,

— vymoženosti

to,

kteréž budou-li stále

o tak se

platnosti

v

boui íjnové.

101

tam nás dovedou, kde jsme ped

množiti, brzy

beznem

snmování

13.

stáli.

Pánové!

považte,

leccos dokázati;

kam

Holou

to vede.

nechá se

tlieorií

jsou však vci, pánové, jichž žádná theorie

vd

Kaua žádném slovani níku, ba ani v Eotteckov, který pece bývá nepebranou studnicí politické moudrosti tak mnohých slovutných snmovník. Pánové, to jsou pemocní initelé pomr; ti v politice asto více platí, než všechny theorie. Tyto dobe uvážiti, to jest pravá moudrost státnická. Kdyby tomu tak nebylo, pak by každý školmistr ano každý školák, jakmile by se jednou z pamti nauil politickému katechismu, platiti mohl za velkého státníka; pece jím není! Takových initel, pánové, pedevším šetiti jest, nemá-li svoboda svévoln býti uvádna v nebezpeenství. Ten pak, kdož jest tak lehkomyslný, neobsahuje, jichž v žádné politické

u Dahlmanna; jsou vci,

nenajdete, ani u

jichž neshledáte v

že jich nedbá; ten, kdož touto lehkovážností jiné neštastnými

iní;

ten,

kdož initel tch snad

z

úmyslu zanedbává, by

nevinn a dobromysln, jak

jiné do neštstí uvedl, kteí

již

odpovdným budiž. Já však a pátelé moji, kteí podílu nemáme na tch usneseních, kteí podílu nemáme na této revoluci na této vedení jeho

se

svují: ten za

„slavné revoluci"

(z

levice

jsou,

to

—

pochvala), kteréž

máme, já a od sebe zodpovdnost za vše,

za tolik dkovati

my

a svoboda

všichni moji pátelé odmítáme co

se stalo a sneslo.

My

ne-

chceme podílu míti na krvi prolité. My nechceme podílu míti na neskonalém neštstí Vídn; my nejsme vinni, že lehko-

vrná mládež

byla svedena.

Petžkou

vinu nesou

ti,

kdož

šlechetného nadšení lidu dobrého za svobodu zleužili ke svým

sobeckým

úelm,

ti,

tyto krvavé události.

kdož svými hanebnými rejdy zpsobili Oni neclif odpovídají z toho ped soud-

cem, jehož moc dále sahá než Windischgrátzova, a jenž potaké ony, kteíž, na nich lpí vtší vina nežli na

a

trestá

leckterém jiném,

ped

soudnou

ušli

stolicí

Windischgrátzovi.

tohoto

vného

Nechtl bych

býti

soudce, nechci spolu od-

povídati za vše ty události. Ti, kdož schvalují všechny kroky

Snm

102

dob

V

té

uinné,

ti

íšský

nech

v

Kromíži

tak uiní

;

1848.

nech

teda ted berouce

spolu odpovdnost na sebe, uznají protokoly ty za platné, za

protokoly íšského vavi

snmu

v plném právu sepsané. Dixi et sal-

animam meam. (Velká

pochvala.)

V týž smysl mluvil poslanec Braiiner, aby snmování poínajíc íjna neuznávalo se za jednání íšského snmu. Z levice mluvil proti tomu Schuselka, a též Šmolka dal na jevo, že nesrovnává se 6.

s

mínním echv.

snmování dne

Návrli Hellriglv, aby protokoly o

domnlém

íjna pokládaly se za nejsoucí Potom a nebyly teny, byl potom pijat 143 hlasy proti 124. 28., 29., 30. a 31.

—

ode dne 22. listopadu. Eieger mínil, že tato první Kromížská schze dne 22. listopadu mla by se jmenovati 52. schzí íšského snmu z ehož by následovalo, že všechno snmování hned od 6. íjna pokládá se za neplatné, nebo .51. schze byla dne 5. íjna. Brestl naproti tomu ukazoval k tomu, že dnešním hlasováním zavrženy jsou protokoly ode dne 28. do 31. íjna, teda že schze pedešlé zstávají v platnosti. O této neshod nebylo hlasováno, ale rozhodnuta z kanceláe fakticky tak, že první schze Kromížská poítala se za 53. Óíslo 52. patrn zstaveno bylo té schzi kusého snmu Vídeského dne 7. íjna, ve které vyízeno bylo tetím tením vybírání daní na rok 1849; ponvadž císa toto usnesení o daních sankcionoval, bylo potebí uznati onu schzi za platnou, jakož k tomu i ve snmu ukazoval poslanec Paul (II. 5). schválen zasedací protokol

;

íšský snm ve Kromíži r. 1848 zamstnával se nejvíce snmovním, kterýž pi tetím tení rokováním o jednacím vyizován byl zpsobem tak podrobným, jako díve ve Vídni pi druhém tení. Zpravodajem komise byl zase Kajetán Mayer; rokování poalo se ve tetí schzi 30. listopadu, a skonilo se

ád

eí

o forv desáté schzi 19. prosince. Rieger nemilující mnoho mách, súastnil se tchto debat málo. Když v 8. schzi 14. prosince jednáno o paragrafu 77. znjícím „Osoba panovníkova nikdy nesmí býti do rokování potahována," navrhoval Rieger, aby ten lánek byl komisi vrácen, by ona ponavrhla jasnjší znní. Návrh ten byl pijat (III. 136). Konený výsledek byl, že opravené znní, navržené potom od komise, také nebylo pijato, a vtšina oblíbila si znní, navržené Wildnerem v tato slova: „Pi rokování dlužno co nepísnji šetiti nedotknutelnosti a nezodpovdnosti pokaždé hlavy státu" (III. 182). Ostatn zabýval se snm skoro až do vánoc jen nepatrnými záležitostmi. Když vil. schzi 20. prosince nastala volba nového pedsednictva, byl zase boj o Šmolku a Strobacha; tikrát mu:

Zinna na trn. Základní

103

práva.

konené zvolen Strobach 166 hlasy na157 hlasm, jež obdržel Šmolka; za místopedsedy zvoleni

se volba opakovati,

sila

proti

byli Doblhoíf a Hasslwauter.

Velikou zmnou pekvapen byl snm Kromížský a celý Rakouský dne 2. prosince. Tu byl snem svolán k mimoádné schzi, a oznámeno mu od pedsedy ministerského, že císa Ferdinand I. toho dne odekl se trnu ve prospch svého bratrovce, kterýž toho dne zárove nastupuje na trn jakožto císa František Josef I. V manifeste nového císae, jenž byl zárove peten, vyslovena byla také dvra, „že s pomocí Boží a v dorozumní s národy podaí se, všecky zemé a kmeny monarchie sjednotiti v jedno veliké tleso státní." Tímto programem nového císae, jenž stát

úad, uveden byl vlastn anebo alespo v postavení

ministerstvo Schwarzenberkovo potvrdil v již

ústavodárný

úpln

nejasné

;

snm

íšský

nebo snm,

v nejistotu

zastupující

toliko

zem nmecké

a

k tomu, aby vypracoval ústavu pro celou monarchii, která obsahovala také zemé uherské a vlaské. Však nicmén konstituní výbor snému íšského pracoval potom jako ped tím piln, aby pipravil pedlohu, k jejímuž vyízení snm tento vlastn byl svolán, totiž návrh budoucí ústavy íšské. Dle úmyslu pevládajících v konstitucním výboru mla tato ústava skládati se ze dvou hlavních ástek první mla býti tlieoretická, obsahujíc toliko základní práva, druhá pak ást mla obsahovati vlastní ústavu. K prvnímu ponavržení jedné i druhé ástky zvoleny byly ve ticítilenném konstitucním výboru dv menší subkomise. V subkomisi k vypracování základních práv nacházel se Rieger vedle Goldmarka, radikálního poslance za Vídeské pedmstí Schottenfeld, a vedle Heina, tehdáž ješt velmi liberálního poslance za msto Opavu. Tito ti poslanci již ve Vídni vypracovali návrh základních práv, jenž vypadl velice radikáln proež v Kromíži uznána poteba pepracovati jej a zmírniti. Tu radil se o celý konstituní výbor velmi piln z té píiny druhé subkomisi, která mla vypracovati ústavu, zbývalo ped vánoci málo asu ku poradám. Základními právy (Grundrechte) rozuml se roku 1848 soubor theoretických hesel, zásad a požadavk, jež liberální obyej c-,asu stavti chtl v elo každé ústavy, aby na první pohled se vidlo, ím její cíle a cesty liší se od starého zízení státního. Kromížský v tom ohledu nechtl zstati pozadu za })arlamentem Frankfurtským; obma snmm, nmeckému i rakouskému, pi sepisování základních práv sloužilo za vzor vyhlášení práv lidských, sdlané r. 1789 národním shromáždním francouzským, do tohoto pak pinesen byl pravzor k tomu generálem Laslovanské, nehodil

se

;

;

Snm

nm

;

:

Snm

104

íšský v

Kromíži

1848

— 1849.

fayettem z Ameriky. Takový zajisté jest pvod tak eených základních práv a jmenovit jejich §. 1., jenž zpixsobiti proslulý rozstrk mezi vládou rakouskou a snmem íšským.

ml

Pihlédnme

blíže k tomu zajímavému rodokmenu základních Když tináctero osad anglických v severní Americe odtrhovalo se od mateské zem, vydal kongres vznikajících Sjednocených Stát dne 4. ervence 1776 vyhlášení neodvislosti (Decla-

práv.

of Independence), ve kterémž odvodoval odtržení své od Anglie. Poátek tchto dvod, psaný slohem lapidárním, zní takto: „Tyto pravdy pokládáme za samozejmé: že všichni lidé stvoeni jsou sob rovni; že jsou nadáni od Stvoitele jistými neodcizitelnými právy že mezi tmito jsou život, svoboda a vyhledávání blaha. Aby tato práva se pojistila, jsou mezi lidmi zízeny vlády, ježio odvozují svou spmiedlivou moc ze pivoleni od ovládaných (deriving their just powers from the consent of the governed ) a kdykoliv nkterá zpsoba vlády stane se záhubnou tmto úelm, jest to právem lidu, aby ji zmnil nebo odstranil" atd. naež prohlášení neodvislosti vytýká vlád anglické, co vše zlého uinila osadám americkým, a odvoduje tím odtržení od ní. Deklarace neodvislosti postavena jest v elo ústavy Sjednocených Stát, a spolu s ní staví se v elo ústavy každého jednotlivého státu, jenž jest lenem Unie severoamerické. Podle tohoto amerického vzoru, ale bez takovéto praktické poteby, také Francouzi ve velké revoluci pedeslali své ústav ze dne 3. záí 1791 ástku všeobecnou, kterouž nazvali Declaration des droits de Thomme et du citoyen. Návrh uinný k tomu Lafayettem 11. ervence 1789 obsahuje ampliíikaci a piostení

ration

;

;

;

Amerikáni odvodnili svoje prohlášení neodvislosti zásad tištné výše význaným písmem, kteráž pi první konstituci francouzské byla pijata a vyhlášena v této form „Pvod vší svrchovanosti sídlí podstatn v národ. Žádný sbor, ani osoba nemže provozovati moc, která by výslovn z nho nevycházela." (Le principe de toute souveraineté réside essentiellement dans la nation. Xul corps, nul individu ne peut exercer autorité qui n'en emane expressément.) Xávrh základních práv, vypracovaný ve Vídni ode tí dotených již poslanc, držel se pi zaátku vrn svého vzoru francouzského a amerického, chtje také definovati úel státu. V Kromíži koustituní výbor vynechal tuto definici, a za §. 1. ve stát vyzákladních práv postavena tato vta „ Všeliká moc cházi z lidu, a vykonává se zpsobem v konstituci ustanoveným." (Alle Staatsgewalteu gehen vom Yolke aus, und werden auf die in der Constitution festgesetzte Weise ausgeiibt.) Základní práv.i. zásad, jimiž

zejména

to

platí o

:

:

!

Pvod

1.

§.

105

základních práv.

Kromíži

opravená, rozdlena byla v 29 paragraf valná ást pešla pozdji doslovai do základního zákona o vseobecnýcli právech oban státních, daného 21. prosince 1867; tu však byly vynechány radikálnjší kusy návrhu Kromížského, jako o povinném civilním manželství, pi nmž rozdílné náboženství není pekážkou, o bezplatném vyuování, o národní obran a j. v. Ježto snm zasedal již nkolik msíc a krom povšechného zákona o zrušení roboty a poddanství nic lidu užiteného nevykonal, vzmáhala se ve snmu samém netrplivost, aby již z konstituního výboru pedložena byla základní práva k plné porad. V 8. schzi 14. prosince navrhováno, pobídnouti konstituní výbor, aby ješt ped vánoci základní práva mohla pijíti na denní poádek. Návrh ten byl zavržen, když Rieger oznámil, že konstituní výbor iní, se jest (III. 147). V 9. schzi 18. prosince oznámeno, že konstituní výbor dokoní poradu o základních V 11. schzi 20. prosince ohláprávech snad ješt toho dne šeno, 76 konstituní výbor zvolil poslance Heina a Riegera za V

;

jich

zpravodaje o základních právech.

Ve 12. snmovní schzi 21. prosince pišla základní práva na denní poádek. První tení jich vykonal Hein, naež hlasováním se

ádu

dle jednacího

l>oslanec

Feifalík

komisi, která

má

toliko rozhodnuto, že základní práva mají

K

druhému tení.

pipustiti ke

z

konstituního

dotazu

vypracovati ústavu, musejí se ješt díti

Šuselkovu

odpovídal

ptilenné subpedloženy byly nkteré ná-

výboru,

že

v

porady v této subkomisi a pak v konstituním výboru. K návrhu Šuselkovu snm vyslovil pání, aby práce o ústav tak se urychlily, by dne 15. bezna 1849 mohlo býti na konstituci písaháno. Tak málo tušeno, co budoucnost v svém chovala Po vánocích konen nastala snmoMií porada o základních právech ale hned na poátku ukázalo se úskalí, o které se rozbila dosavadní shoda mezi vládou a poslanci eskými. Ve 14. schzi dne 4. ledna 1849 Rieger podruhé etl osnovu základních vrhy, o kterých

ln

;

práv.

Hned potom

vlády

proti §.

vta

1.

povstal

ministr

V obrnném

pvodu veejné moci

Stadion a

prohlášení

tom

peetl pravilo

prohlášení se,

má-li

pojímána býti toliko se stanoviska abstraktné theorie, že taková ie theoretická vta nehodí se tam, kde se jedná o ústavu pro urité státní pomry. Pakli však nauka, že všeliká moc ve stát pochází z lidu, má se postaviti v elo základního zákona státu Rakouského, tu „ministerium musí se ohraditi proti zásad, která nesrovnává se se skutenými a právními pomry našeho státu, a pi pouhém pokusu, aby jí byla zjednána platnost v život veejném, byla pramenem politování o

Snm

106


hodných zmatkv a nepoádk." Dle mínní \iád.y krev hrabete Latoura prolita byla pod praporem této theorie. „Ddiné monarchické právo jeví se ve státní form konstituni monarchie posvátným a neodcizitelným pramenem nejvyšší moci. Uvnit této státní formy nelze pipustiti, aby pvod její znova se ustanovoval,

My a to, co stojí, inilo se závislým na novém potvrzení spatujeme konstituni státní zízení v tom, když zákonodárná moc dlí se s volenými zástupci lidu, a s právním bytem naší .

.

.

monarchie se nesnese tvrzení, že by všeliká moc pocházela z lidu." Prohlášení vlády pekvapilo sumovníky velice, nebo ministerstvo nepstovalo náležitých styk s komisemi snmovními. K návrhu Szábelovu povšechná debata o základních právech odložena na 8. ledna, až by snmovníci mli v rukou tištné prohlášení vlády.

Zatím eská pravice dorozumla se s nmeckou levicí, svou odprkyní, o spolené osvdení proti vlád, jehož

dosavadní hájení

V

15.

dru. Pinkasovi, poslanci za msto Prahu. ledna pedneseno bylo toto osvdení ve form

sveno

bylo

schzi

8.

177 poslanc; pravilo se v ní, že snm vyjádení ministerském od 4. ledna shledává matení (Beirrung) svobodného projevování mínní, nesrovnalé s- postavením vykázaným ústavodárnému snmu íšskému císaskými manifesty, danými 16. kvtna a 6. ervna 1848. Pinkas háje této resoluce, mínil, že snm íšský jest vtlením toho paragrafu, jemuž vláda tak se protiví ku konci však doložil, že navržená resoluce nemá býti projevením nedvry k ministerstvu. Resoluce byla potom pijata 196 hlasy proti 90. Povšechné rokování o základních právech zahájil dr. Wildner, poslanec za Kremži, joaž náležel k nmeckému stedu; zdálo se mu, že v osnov základních práv jest leccos vynecháno, jako zápov otroctví, právo k tlocviku; krom toho navrhoval, aby resoluce, podepsané od ve

;

ve všech paragrafech místo výrazu statni

oban

postavilo se slovo

že však Rakušan. *) "VVildner potom vzal sice své návrhy zpt oznámil svj úmysl, pi každém paragrafu navrhovati promnu státních oban v Rakušany, potírán byl tento jeho návrh oste v generální debat, nejprve od Šmolky, potom od Riegera jakožto Riegerova, kterouž se skonila generální debata zpravodaje. v 15. schzi dne 8. ledna, znla takto (UI. 301): ;

e

Pánové, moje obrana základních práv

mže po rokování, jež

pedcházelo, býti jen velmi chudou, jelikož

i

útoky byly chudé.

*) Tento JUDr. Ignác Wildner von Maithstein byl také vvnálezcera krásných jmen Cisleithanie a T)-ansleithanie.

prvním

107

Povšechné hájení navržených práv základních.

Pedevším vyítalo

nem

ním právm že

se

základní práva hájiti

pijíti

zpravodajský, že

výitce.

náleží, že

nepedeslal základ-

Musím

se piznati, pánové,

všeobecného pouení.

mi nemohlo

úad

konstitunímu výboru, jehož jmé-

mn

Ptám

se

na mysl, když jsem na se bral tžký mi bude hájiti výbor váš proti této

vás,

pánové,

zdali

seznali

jste

ve

svt

by odstavci o základních právech bylo pedepouení. Pan poslanec, kterýž konstitunímu \'ýboru tu výtku uinil, *) jest sám tak všestrann vzdlán, že

ústavu, v níž

sláno

zvláštní

nepotebuje pro sebe mého pouení; a co do ostatních poslanc, kteí by byli snad nedosáhli vysokého stupn vzdlání p. poslance Kremžského, myslím, že bych se dal na pole velmi nevdné, kdybych snad obšírným theoretickým asi

pán

odvodnním ml

teprve podávati

dkaz

o

úelnosti a po-

tebnosti základních práv. A^zdávám se toho teda.

Pan poslanec Šmolka vrátil zvláštní

námitky,

již

z

inné

vtší ásti velmi dvtipn vynašim základním právm, tak

že mi málo íci zbývá.

Pedevším vytýkáno základním právm, že nejsou úplná, mnohá dležitá práva v nich nejsou obšírn vyslovena. Jménem konstituního výboru vyznávám se panu poslanci že

Wildnerovi: Pater peccavi. Základní práva mohla ovšem ješt ledacos obsahovati;

nebot podle systematiky, jakouž pan po-

slanec Kremžský navrhl íšskému snmu, rozdluje on základní práva pedn v taková, která duchu ili duši, a v taková, která pedevším tlu píshiší. Z ohledu toho, kdybychom chtli opravdu obšírn pojednávati o základních právech tla, museli bychom nutn pijmouti právo, že každému, kdo si nastydnutím rheuma uloví, je volno zahnat! je opt ruskou parní lázní. Taktéž kdybychom chtli uvádti všechna základní práva ducha, museli bychom pro pípad, že by nkdo ve sklíené nálad mysli se nalézal, vyhraditi mu právo, že se smí obveseliti opt njakou zábavnou cestou. Tato a mnohá jiná

*)

tor práv.

Byl

to

již

zpomenutý poslanec za Kremži

I.

Wildner, dok-

;

Snm

108


práva nebyla ovšem mezi základní práva pijata.

Výbor \e

skromnosti obmezil se tím, že pijal pouze všechna ta

vší

obyejn

práva základní, jimž

platí

útoky vlád;

a že u nás

tomu tak astji bývá, v tom, pánové, máme všichni dostatené zkušenosti. (Bravo.) Pan poslanec vytýká dále základním právm, že nejsou dosti rakouská. Nuže pipouštím, že tato námitka jest podstatná; lituji toliko, že slavná

konstituní

výbor

volila

p.

boru, žeby

dovedl v konstituním vý-

dostala jinou

základní práva

rakouštjší.

ješt;>

to

dvody

svými dmyslnými

zajisté

tehda, když

neobyejné, tak výhradn raposlance Kremžského. On by toho byl

k disposici veliký dvtip a kouské vlastenectví

snmovna nemla

k navržení práv základních,

Nejspíše že by pak tato

tvánost,

znla

asi

mnohem

následovn:

Pedevším mj každý, kdokoli jsi na rakouské pd, vdomí výhradn rakouské. (Smích.) Každý Polák, ech, Italián, Madar, budiž, jakmile §. 2. se zrodí, ponoen do proudu Lethe, aby zapomnl, že jeho §.

1.

djiny jsou

tisíceleté

starší nežli

djiny sjednoceného císaství

Rakouského. (Pochvala, sykot.)

Hned jak

§. 3.

po názoru neztratil,

pán

každý rakouský oban,

se zrodí, budiž

i

poslancovu lépe každý Piakušan, aby se státu

šrak

na zpsob mýtních

ernožlut obarven. (Smích

a potlesk, sykot.)

Pan poslanec Kremžský dále vyítal ústavnímu výboru, že

nemá

ve svých základních právech soustavy;

ústavní výbor v poádání základních práv

mysln, že paragrafy pímo do

zda bh,

na p.

jak se

práv

síta

si

on míní, že

poínal tak lehko-

naházel a pak je vybíral

nahodily.

Tu musím

politovati

poslance Kremžského pro krátkozrakost jeho v tomto ohledu

zdá

se,

že pro

k stejnému

samé stromy

tém poádku

nniž

k základním

jistá

strana

za

právm

zlé

obecná pochvala.)

právm

Berlínským,

lesa nevidí. Nechci se odvolávati

v základních právech jiných ústav,

Frankfurtským;

pokládati.

Taktéž nechci

nebo

to

by mi mohla

(Dlouhotrvající smích

poukazovati

jsou oktroyováua, a

a vše-

k základním

piznávám

se,

109

Povšechné hájení navržených práv základních.

Že

oktroyovaných

V Ústavách

si

pramálo

(Pochvala.)

libuji.

Naše základní práva mají ovšem soustavu, jen pan poslanec Wildner

jí

Jsem

nevidí.

Kremžskému

obran

uvidl soustavnost na-

brejle (slabý sykot), aby

šich základních práv.

v

tudíž nucen nasaditi panu poslanci

— Pánové,

zdá-li se

komu

z vás, že

své systematice inil tak

argumentaci

solí

nemén. On tak siln okoenil svou smím totéž právo vyžado-

a hoicí, že snad

hoice

vati pro sebe (pochvala), a víte, pánové, že jeho

pímo

byla

jdu

své píliš daleko, pak myslím já, že p. poslanec ve

nejlahodnjší francouzská

Kremžská hoice.

— byla

to

ne-

pouze jen

(Veselost.)

Soustava, jakou se spravoval konstituní výbor, poádaje

vbec uznaná soustava svobody. Každý lovk jest svoboden, každý má stejné právo rozmnožovati blaho své hmotné i duševní. Tato vta obsahuje v sob celou základní

práva, byla

soustavu základních práv. Toto všeobecné základní právo lo-

vka,

mající

základ v jeho osobnosti, musí ve stát býti za-

chováváno a chránno, ale musí též býti

aby jím nebyla skracováua práva jiných. sadou, jednal teda výbor

nejprve o

vymeno

íd

se

pravidly,

touto zá-

paragrafech, kteréž

za-

ruují svobody lovku vbec a svornost lidí mezi sebou. Pak pešel k onm paragrafm, jimiž se poskytuje lovku možnost, aby bu samostatn aneb ve spojení s jinými lidmi rozmnožoval svj blahobyt, jak duchovní tak i hmotný; zde uvádí tudíž výbor paragrafy jednající o rozliných formách spolování. Sem náležejí paragrafy o právu oban ke shromažování se,

paragraf o jich právu ke spolování,

blíže

Sem

uruje právo

oban

i

paragrafy, jimiž se

spojovati se ve spolky náboženské.

pijal výbor taktéž právo ku

podpoe duševního vzdlání;

pedevším právo svobody tisku a co dále sem písluší. Když to byl vykonal, pistoupil výbor posléze ku paragrafm jednajícím o zájmech hmotných, a ku konci pojednal, jakoby o njaké sankci všech prospch duchovních i hmot-

jest

to

ných, o ústavech vojska a národní gardy, kteíž jsou povoláni

k tomu, aby

hájili

veškerých práv

obanu

jest soustava, kterou výbor se spravoval.

zajištných.

To£

:

Snm

110


Ostatní námitky vyvrátil již a

soudn, že mi nezbývá,

Musím

litovati,

že

p.

p. posl.

poslanec Wildner již

svj návrh systematiky základních pedložil.

ped

Myslím

sice,

že

Šmolka tak

dvtipn

co bych vyvracel.

práv, jejž

opt

byl

odvolal

snmovn

by nebyl došel souhlasu ani zde

Litavou ani tam za Litavou, ale zajisté by se bylo uká-

zalo, že

že by

výbor zasluhuje všeobecné politování, ne snad proto,

pro neznalost oné systematiky byl sestavil špatná zá-

kladní práva, ale spíše proto, že je odsouzen snášeti takovéto útoky.

Nemám

již dále

co íci.

Dodávám

jen, že

pi

skládání

práv základních dokonce nebylo naším úmyslem aniž úkolem,

abychom jimi tvoili rakouské vdomí; nešlo nám o to, aby psobením základních práv každý cítil, že je Rakušanem;

my

budoucn lovkem! Takový byl

chtli základními právy toliko toho dovésti, aby

každý

oban

v Rakousku

cítil,

že je

pejeme, abyste i vy, pánové, pijali základní práva v tom smyslu a v tom znní, jak je váš výbor sestavil. Když by však tato základní práva mla podstatn býti skracováua, pak myslím, že by záhy každý v Rakousku mohl se snad ješt cítiti Rakušanem, nikoli však že jest svobodným lovkem! názor náš, a proto

si

Podrobná debata o

§. 1. základních práv zaujala schzi 1tí. dne 9. a 10. ledna. Y prvéjší schzi uinil UUepitsch, krajinský poslanec za Postojnu, návrh prostedkovací v tato slova „§. 1. osnovy základních práv budiž vynechán jakožto sem nenáležející, a úprava ustanovení o rozdleném vykonávání moci státní budiž uložena výboru, jenž zamstnává se osnovou ostatních ástek ústavy.'" Tento návrh byl dne 10. ledna podporován Lasserem, jenž jakožto generální eník za 24 pihlášené eníky mluvil proti §. 1.; Lasser dal návrhu Ullepitschovu takový výklad, že on otázku o pvodu státní moci pouští mimo, zachovává pravou konstituní zásadu rozdlení státní moci, a úpravu této zásady odkazuje k zaadéní na náležité místo. Po Lasserovi mluvil Lohner, generální eník pro §. 1. Poslanec Yaccano pednesl návrh menšiny, kteráž tomu chtla, aby ped navržený §. 1. postavil se ješt jiný lánek, kterýž detinoval úel státu podle vzoru

a

17.

francouzské

deklarace práv

lidských takto:

„Stát prohlašuje za

Obrana

§.

základníth práv.

1.

111

SVOU Úlohu, aby chránil vrozených a získaných práv píslušníkv a aby podporoval jejich obecné dobré, což možné jest toliko souinností všech oban státních. Jednotliví obané státní penášejí z veškerenstva svých práv jen tolik na stát, kolik je Poslední slovo v debat pipadlo potebí k tomuto úelu." Riegerovi, jenž dne 10. ledna jakožto zpravodaj výboru konstituního hájil §. 1. základních práv: „Všechna moc ve stát vy(III. 348 chází z lidu," touto proslulou 358): svých,

—

eí

Pánové

—

Bude mi tžko pednésti nco nového

!

která již tolikráte a ze všech

sob ponkud vaši Pes to však pokládám

podaí-li se mi získati jste již tak unaveni. nost,

abych

o otázce,

stran byla rozebírána.

Nevíra,

pozornost, když

za svou povin-

odpovdl k nkterým námitkám proneseným

proti

tomuto paragTafu. Jest

mi

pedchdce

hájiti

mj

návrh výboru ve dvojím smru.

(Vaccano) soudí, že by se

ml ped

paragrafem položiti ješt jiný paragraf, proti

nmuž

Kdežto prvním se vy-

vtšina výboru po optovné zralé úvaze, chtjí tomu mnozí eníci, žeby se dokonce ani nemla vysloviti záopt sada, jejíž zejmé vyknutí ml výbor za nutné. Co se týe názoru pana poslance Vaccana, kterýž chtl, slovila

aby zde bylo pijato tetí minoritní votum k

§.

1.,

o toui soudil

výbor ústavní, že není naším úkolem initi tílosoíické dedukce práva anebo stanoviti vty pouze theoretické. On považuje

snmu íšského, aby dával zákony, a zákony positivní, zákony praktického významu a s prak-

za úkol konstituního sice

Výrok minoritního vota k §. 1. nemá po on jest prostému lovku nesrozumitelným, jest pro nj neplodným; pro vzdlance však jest výrok ten, pokud jest vdou uznán, zbyteným, ale pokud popírán bývá vdou, bylo by zajisté lépe zstaviti ho takoka vdeckému svdomí, politickému pesvdení každého tickými výsledky.

názoru vtšiny praktického významu;

V

theorii bylo peasto popíráno, že by vbec práva vrozená. Ve stavu prvotním nestává nijakého práva k tomu, aby vbec nkde platilo právo, musí pedcházeti stav právní, musí tu býti díve takové zízení

jednotlivce.

stávala jakási

;

taková spolenost, která právu tomu poskytuje potebné zá-

Snm

112

íšský v Kroniiži 18i9.

ho hájí. Až dotud, v pouhém pirozeném stavu prvotním, nestává práva, nýbrž toliko pirozená ruky, spolenost, kteráž

lovka

nem,

jako žádost a snaha jednotlionu vc ml a užíval kterážto žávého lovka, aby tu ueb dost iní se platnou a nabývá úspchu jen potud, pokud nežádostivost

po

;

nkdo

vystoupí

jiný,

kterýž

osobuje touž

si

niím

násilím. Právo vrozené není teda

vc

vtším

s

obrazným

více, nežli

výrazem; kde není zákon, tam není také práv, není jistoty, není majetku. Každé právo pedpokládá závazek a povinnost prvotním nelze pivésti k

ale ve stavu

na stran druhé,

nosti takový závazek druhého, protože se nedostává

ku provedení

plat-,

prostedk

toho.

Právo osobní svobody ve stavu prvotním jest neobmezené

i

chcete-li,

proto jest

právo

má

pímo bezmezné, protože neuznává mezí, obmezené, protože to samé i nekonen každý

jiný, a

rozhoduje tu jen

tudíž

stavu prvotním jest každý nepítelem každého

bezpenosti, lidé jako ve

pírod

žijí

vedle

sebe

takoka

;

práv

bezuzdué

násilí.

Ve

nikdo nepožívá

ve stavu váleném,

se na vzájem

zvíata, kteráž

ale

pronásledují a

To skliující poznání, že ve stavu prvotním není práva, to práv teprva pivedlo lidi ku pesvdení, že je nutno dávati zákony, aby se stanovila práva. Pouhé piznávání, že je poteba zákon právo stanovících, není teda ješt právem samým, nebo poteba není prostedkem, hlad není pokrmem. Z toho vysvítá, že jest to pouhá pe'itio principii, požírají.

vystaví-li

se

zásada, že

stát

má

hájiti

vrozená práva.

Kdy-

bychom mli vrozených práv, muselo by to býti s nimi práv tak, jako s vrozeným pudem vel. Vely, žijíce pospolu v jistém ádu, rozdlují mezi sebou práci, pud k tomu vrozený vede je

pímo

pravou cestou, ony neiní

více, nežli

k

emu

pivádí poteba, jedna vela uezasahá do oboru druhé. Tomu však není tak u lovka; on ve stavu prvotním ne-

je

uznává obmezenost míry pro práva svá a pokládá sám za jediné, co rozhoduje.

Nuže

mže

i

vidíte,

v theorii

A

pánové, býti

násilí není

že

ta

popírána,

vta a

že

násilí

právem. o

vrozených právech

mnohokráte byla po-

Obrana

pírána.

vda

Stojí-li to

§.

tedy za

1.

základních práv.

to,

113

vyslovovati vtu, již ani

nepokládá za nezvratnou?

Vtu,

která

beztoho

sama nemá

podstatných výsledk praktických?

Mimo

jest nebezpeno proNebezpeno, pravím, protože konstituce se má státi obecným majetkem lidu. Když pak prostý lovk se uchopí zásady, dopouštjící tak mnohonásobných výklad a dsledk, uvažte, jaké nebezpeí jsme tím uchystali státu? Vy víte, pánové, že samo slovo božské, že sama bible falešnými vykladai tolik zla zpsobila ve svt: o mnoho-li více zla mže zpsobiti tato zásada, kdyby tak všeobecn byla prohlášena?

vtšina výboru, že

to soudila

nášeti takovéto

vty

všeobecné.

To byly dvody, které

pimly

vtšinu ústavního výboru,

aby prohlásila se proti votu minoritnímu, jehož

hájil p. po-

Že názoru majority nehájím lépe, toho pív té okolnosti, že i moje jméno stojí pánové inu shledají pod oním votem minoritním. slanec Vaccano.

Picházím nyní k §. 1. Jest mi pedevším hájiti výbor proti nepravému jeho výkladu. Chtjíf nkteí shledávati v paragrafu tom,

eho

on neobsahuje a

grafu toho vložiti nikdy nemínil.

ehož výbor do

Domuívají

se,

para-

že se tímto

paragrafem upírá mocnáovi veškerá svrchovanost, že se tím koruna vší své svrchovanosti pímo zbavuje, že svrchovanost se vyhrazuje

jedin a neobmezené

lidu

samému.

Tomu

do-

konce tak nebylo, výbor byl dalek toho, aby zneuznával pdy, na kteréž stojíme, a rovnž dalek toho, aby chtl popírati jakkoli zásadu konstituního mocnáství, kteréž káže rozdlení

mocí státních mezi národem a panovníkem. Jest

vadou, že tento paragraf, ba že celá kapitola

to

o základních s

ostatní

právech musela býti vyata ze své spojitosti

ústavou a

vám musila

pomry

mocnáství konstituní, doby a dle poteb národ, úlohou tak tžkou, jaké ješt nikdy se nedostalo lovku.

ska. Pánové, úloha utvoiti z Ptakouska

mocnáství jest

Vinu Rakou-

tak býti pedložena.

toho nenese váš výbor ústavní, nýbrž zvláštní

ei

dle

Riegerovy.

požadavk

naší

g

Snm

114

íšský v Kromíiži 1849.

budovu, abych tak ekl symeaby neuinila se tabula rasa, aby pímo se nezrušila všeliká ta ddictví národní, provinciální i histo-

Rozešiti Úlohu trickou, a to

rická, jež

snadnou.

tu, vystaviti

tak,

na nás pešla Jinak je to

práva všem lidem

to

s

z minulosti,

to

vru

není úlohou

Jsout

vyslovením práv základuích.

spolená, jest to úloha také ústavami

stát již rozešená. Nepsobilo nám teda tolikerých obtíží, abychom úlohu tu rozešili také pro nás, a to jest píinou, že jsme vám základní práva díve k rokování pedložili nežli ústavu vbec. Kdyby se tak bylo nestalo, pak byste nejspíše byli v ele ústavy rakouské nalezli zásadu: , Rakousko jest mocnástvím konstituním, ddiným v rodu

jiných

Habsbursko-Lotiinském,"

a jakmile

by tento

paragraf byl

pedcházel, tu by, tuším, nikdo nemohl uvádti výbor v pode-

zení

z

úmysl

republikánských.

Váš výbor nechtl paragrafem prvním íci více, nežli že moci ve svém pvodu vycházejí z lidu. Jen v tomto smyslu, že státní moci ve svém pvodu od lidu vycházejí, mohu hájiti a budu hájiti návrh výboru. Tím tedy není eeno, že i v pítomnosti ješt písluší výhradn lidu: avšak zásadu, že pvodn vyšly z lidu, ml výbor za potebné vyknouti výslovn. Uinil to tém jednohlasn, a jest mi velice s podivením, že pan poslanec Werfský, *) je sám lenem výboru, nyní poporad, troj- a tynásobzásadu. On byl úasten píral tuto ných porad o zásad té, aniž jí popíral. Nechci tím íci, že by státní

a

jeho

osvdení

nesprávným, aneb

bylo

že

by

pesvdení,

jaké dnes osvdoval, bylo nepravdivým; chci toliko íci, že je

pesvdení

jeho erstvého datum,

(Pochvala od jednotlivých

Pánové, opakuji tuto

zásadu,

nebo

to,

len

myslím, jest na jev.

výbor pokládal za nutné

zásada tato je zásadou svobody

zásadou a základem ústavnosti.

rozumu má jen jediný i

to,

levice.)

pvod

vj^sloviti

lidu, je

Jako božské svtlo lidského

— ducha

všehomíra,

tak

svrchovanost ili nej\7šší mocnost ve stát též jediný *)

Rytí

dr.

má

pvod.

Josef Lasser byl poslancem za Werfen v Salzburku.

Obrana

základních práv.

1.

§.

115

veškerenstvo lidu.

jediný pramen, a ten jest:

se rozkládal v barvy rozliné,

ností svou vždy jen jediný.

Ti,

Paprslek,

pvodem

zstává pece

by

a byt-

kdož pijímají dvojí pramen

vdk monarchii konstituuí. Vždy svrchovanost i nejvyšší mocnost ve stát není

svrchovanosti, neiní tím

po jich názoru

pak není než mechanickou smíšezevnjším spojením dvou samostatných tles; aneb

více jednorodou jednotou;

ninou,

radji tak, jak se pede mnou jeden ctný p. poobrazn vyjádil, satkem dvou samostatných osobností svrchovaných. Satkem, kterýž však již dle pojmu svého pro pípad sporu dopouští také rozvedení. A pánové, jak si ve chcete-li

slanec

pípad

takového

staviti;

pomže

rozvedení

svrchovanosti pošlé z práva

zddného,

svrchovanost

bez

nepotebuji poukazovati na Bourbouy a Vasy,

ale

abych dolíil, jak politování hodným zjevem nost

lidu

mohu njak ped-

to si

zddná,

jakmile

se

svrchova-

jesti

vytrhne ze své jediné, své pravé

pdy, z pdy svrchovanosti lidu, pvod, své koeny. (Pochvala.)

ve kteréž jediné

Nedá-li se teda zastávati, že by byl dvojí

má svj

pramen svrcho-

nezbývá nic jiného, nežli rozlioduouti se pro jeden nebo druhý ze dvou zde jmenovaných pramen. Musí se teda

vanosti,"

piznati bud že svrchovanost

má svj

základ a

ném práv rozeného mocnáe, anebo musí

pvod

se

v

ddi-

pipustiti, že

svrchovanost se zakládá v jednotné vli veškerenstva lidu. Naše ministerstvo vyslovilo náhled, že svrchovanost má základ

svj ve práv ddiném;

že

zddné

právo

mocnáovo

jest

jediným posvátným a neodcizitelným pramenem svrchovanosti. Jestliže tomu tak, pak táži se vás, pánové, jak mže vbec kde býti monarchie ohmeêna^ jelikož každé obmezení jest

ásteným

táži se vás, pánové, když pramen mže-li mocná penésti nkterý díl své svrchovanosti, díl zákonodárné moci na íšský snm? Pánové, jest tedy patrno, že je-li pramen svrchovanosti ne-

odcizením práva

;

tento jest neodcizitelný,

odcizitelný a zstává-li svrchovanost vždy a

dokonalosti i

jeho

pi mocnái,

snm

vn

v plné své

pak ovšem národ v celosti své, pak íšsky nevykonávají žádného práva vlastního,

Snm

116

íšský v

Kromíži

nýbrž jen práva panovníkem jim že žádný zákonodárný

propjená; pak

sbor není nic více ani

státní

rada, která tak dlouho úaduje,

náovi

líbí.

Pánové,

musím

totiž,

má alespo jednu musím náhled svj

že jest novou,

naše neohlásilo tento

stvo

pokud

je patrno,

mén

se

nežli

práv moc-

se piznati, že tento náhled ministerstva,

konstituní theorie

tato

pednost,

1849.

nepopiratelnou

litovati, že minister-

i

v obšírném

theoreti-

ckém odvodnní uenému svtu. Mohlo to posloužiti k osvícení všech konstituních starovrc v Anglii a v jiných zemích, kteí o vci této tak dlouho v temnostech bloudili. (Veselost.)

Není

dinný, snad

teda, pánové, stát, podle tohoto

jiného, než

sterstva, nic

náhledu mini-

ddiný

pouhý obyejný

zavázaný svazky íideikomisními

s

statek ro-

tím ustanove-

ním, aby požívání svrchovanosti pipadlo vždy prvorozenci.

Pak také

z toho následuje

pirozen,

že

ného statku (hluná pochvala v právo dus instructus statku rodinného, a

národové takového

tisíci

jejž

i

v levo), pouhý fun-

poslední majitel,

když ruský velmož prodává svj statek

tak, jako

líbí.

i

nejsou nic jiného než pouhý fiindus instructus rodin-

státu

duší,

— zastavuje

Tato theorie byla

i

také

— asi

s tolika tisíci

mu práv skuten provádna pipomínám

anebo daruje, jak se ;

na Braniborsko, které císa Sigmund dal v zástavu domu Zollerskému za jistou sumu penz. Zdali však náhled

toliko

pimen

tento je í^hoduje

volání

s

stva,

v

že

vku o podstat a potom rozhodnouti bohdá nebude nám tžko.

osvíceným pontím našeho

státu, o

A pece

dstojnosti svobodného národu, zdali se

je všechno to pravdou, pravý-li jest náhled minister-

svj pvod jedin a výhradn

svrchovanost bére

ddiném práv mocnáov. Pánové, vy vidíte, že zásada naším ministerstvem vyslovená

ve svých dsledcích vede nevyhnuteln k monarchii absolutní; ale náhled vašeho

výboru byl

jiný,

náhled jeho byl, že nejvyšší

moc ve stát má prvotní svj pvod v lidu, že veškerenstvo lidu svobodnou vli svou ásten peneslo tuto moc na mocnáe, že ji peneslo na jeho rod ddin mocnost, že všechna

Obrana

§.

základních práv.

1.

117

k vlastnímu dobru svému a k vtšímu upevnní vlády. Nuže, pánové, na vás jest voliti! Uznati zásadu ministerstva jest tolik, co vysloviti monarchii absolutní; pijmouti zásadu výboru, znamená uznávati dstojnost lidskou, znamená prohlásiti svobodu

ele

jest

lidu,

rodu, v jeho

narchického

co

tolik

má pesvdení o

zásada

stojí

tato,

zpsobu

že ústava,

vysloviti,

v jejímžto

základ svj ve svobodné vli ná-

prospšnosti a spasitelnosti mo-

vlády,

jedním slovem, že ústava ta je

ústavou svobodnou, že jest pravou konstitucí! (Pochvala.)

zásad té ješt nkolik jiných Ono mezi jiným vyslovilo také ten náhled, že moc výkonná písluší mocnái úpln a výhradn. Nuže, již p. posl. Zatecký (Lohner) pede mnou poukázal k tomu, že ve stát Ministerstvo pedneslo proti

námitek.

konstituním

nemá

nemže

žádné

vládnouti

ministerstvo,

kteréž

dkazem, že také lid na moc výkonnou. Ale jest

to

sebe vtšinu lidu;

pro

jest

má njaký, aspo negativní vliv ješt jiný dvod: Jestliže mocná mocí svého vlastního práva má sám výhradn celou moc výkonnou, a dává-li ji vykonávati svými ministry, pak vyprosím si odpov na skromnou otázku Což vlastn znamená odpovdnost ministerstva oproti národu? (Pochvala.) Má-li ministerstvo celou svoji moc výkonnou jen od mocnáe, nuže pak se dopouští nepíslušného osobování každý zákonodárný sbor, kterýž by chtl ministerstvo pohánti k odpovdnosti (Br^vo. Velmi dobe!) Zdá se :

!

tém, soud sterstvo se

dle tohoto

osvdení

ministerstva, jakoby minichtlo vyhnouti odpovdnosti. (Boulivá pochvala.)

Jiný náhled ministerstva vyslovila

tato

Ptám

zásada.

nepeje, aby se

jest, že

lid si

se

pánové, kdož jest to

vás,

vlastn, jemuž písluší vyslovovati vli lidu? Já myslím, pánové,

že

vyvolení

ministerstvo

dvrníci

to

lidu.

nýbrž že jsou to svobodn

není,

(Hluný

potlesk na pravici, na levici

a v jedné ásti stedu.) Nezasedat zajisté ve

muž

snmovn

této

380

smetených pouhou njakou náhodou; nás všechny sem

povolala

dvra

lidu,

abychom

vyslovovali jeho

pání

a jeho

poteby, a ministerstvo nám nemá sáhati do toho, nemá oddlovati lid od jeho zástupc; to jest jednání neobyejné,

Snm

118

Kromíži

iíšský v

(Hluný

neslýchané ve stát konstituním. z levice a v

kteí poslanci jsou, vlastn ani nevdí, úady státní, ješt dvry lidu; ti

uvázavše se v

nejmén mohou

my známe

jim:

Zdá

potlesk z pravice,

Ministi, kteí všiclini ani nejsou

ásti stedu.)

poslanci, z nichž oni, požívají-li,

1849.

se,

vystupovati

proti

zástupcm

žádosti národu lépe nežli vy!

lidu

a íkati

(Pochvala.)

národ

pánové, že by se rádo soudilo o páních

msta Vídn.

podle smýšlení a podle nálady

Já jsem za toho

asu, kdy panující smýšlení ve Vídni bylo takové, že si zákony poádku, já za takového asu jsem ekl: Víde není Rakousko, a veejné mínní, smýšlení jediného msta Vídn, není nikterak výrazem smýtroufali pošlapávati veškeré

šlení celého

Rakouska. Já

to opakuji v

tomto okamžiku. Ano,

pánové, to nízké udavaství. onen hnusný servilismus, kterýž

to není mínní národ Rakou-

v okamžení tomto se tam roztahuje pod stínem dl,

smýšlení celého mocnáství,

tof

není

ských! (Hluný, dlouho trvající potlesk v právo

i

v levo.)

Pánové, ministerstvo dále tvrdilo, ano prohlásilo, že se

vta vyknouti nemže, ponvadž by nebezpeným zpsobem mohla býti zneužívána. Pánové, touto vtou dokáži vám nesmírn mnoho, dokáži vám, že musíte dle obyeje tureckého pojídati jídla holýma rukama, nebo, pánové, nž jest nebezpeným nástrojem vražedlným, kterého se ke zlému tato

mže. (Veselost.) 'Dokáži vám, pánové, že chcete-li moudrými, musíte zmrznouti v této síni, nebo topiti nesmíte, vždy oheíi jest živlem nebezpeným, který niívá ma-

užívati býti

jetek a životy lidské, a který lost.)

Pánové, tmito

užívání

i

vás by stráviti mohl.

(Vese-

dkazy, spoívajícími na možném zne-

neho, dojdeme

velmi daleko. Varuji vás

Pipomínám vám, pánové, ješt, že práv touto vtou o vystíhání

hové jeho

ped

nimi!

absolutismus a sluse

možného

zneužití,

národm

všechna jejich práva, že jim práv z této píiny možného zneužití odali svobodu tisku, právo ke spolování, právo k úastenství v zákonodár-.

po celá

ství,

staletí

odnímali

zkrátka, že jim

odali všechnu svobodu. Ze

se tak

mže

:

Obrana

státi

Pan

i

nyní, toho

posl.

dkaz

Šternberský*)

nám

podává

rokování verejšího dne.

samo naše mini-

šel tu již dále nežli

Ministerstvo chtlo jen, aby se vyškrtla

sterstvo.

protože pod

její

vta

ona,

korouhví byly páchány zloiny. Pan poslanec

ped

Selinger nás však dokonce varoval si

119

základních práv.

1.

§.

svobodou, ka, abychom

jen vzpomnli, jaké zloiny již byly spáchány ve jménu

svobody

!

Ano, pánové, podle náhledu

poslance Šternberského

p.

abychom zrušili hned také svobodu! (Pochvala.) Ba, pánové, ješt více nadejit se do p. posl. Šternberského, že ve svém náhledu zstane dsledným. Sotva byly spáchány njaké vtší zloiny, nežli ve jménu Božím; p. posl. Šternberský, jsa dsledným, jist také uiní návrh, abychom jako první francouzský snm ústavodáruý se usnesli, bylo by tudíž

nejlépe,

že zrušujeme Boha, ale bojím se

—

kvli možnému nebezpenému

jen, že

kých nesnázích se svojí pak k tomu Boha, když

„z Boží milosti"

theorií jej

zneužívání;

Šternberský bude pak ve veli-

posl.

p.

díve byl

kdež najde

;

zrušil?

Pánové-, rád bych vás byl ušetil obšírným

liných theorií státoprávních; ale když

jiní

rozborem roz-

eníci

již o

nich

ty své dkazy proti návrhu tu musím pirozeným zpsobem i já

pojednávali, opírajíce o theorie

konstituního výboru, pustiti

se do

Nejprve

probírání jejich, abych je

ponu u pana

vyvi-átil

a objasnil.

Werfenského, který ve své

posl.

ei dvtipnou argumentací, uznávaje ovšem pi každé potebu ujišovati nás zprvu, že to na mou vru není pouhá subtilnstka (veselost), podával nám dkaz, že stát dnešní

vt

není nic jiného, nežli této

hlubokomyslné

vty

výsledek nevyhnutelnosti.

Celý obsah

není jiný, nežli jednoduchá myšlénka:

„Stát jest, protože jest."

— On

davkem praktického rozumu.

pravil dále, stát že je poža-

Ale, pánové, také ta první

vta

„Všechny moci vycházejí z lidu," jest požadavkem praktického rozumu. Pánové, vyšel-li stát pouze z požadavku rozumu, a ne

z lidu, tož

*)

bych se vás rád

optal, v

em

vlastn vzel ten

Poslancem za moravské msto Šternberk byl

Selinger, profesor orientalské akademie.

dr.

Engelbert M.

Snm

120

íšský v

Kromíži

1849.

i

rozum ? vzel snad ten rozum, z nhož vyšel stát, v té libe zlata nkolika drahokamy ozdobené, jež nazývá se korunou ? Anebo-li vzel v té polštáované lenošce erveným aksamitem potažené a zlatem obroubené, jíž íkáme trn? Nikoli, rozum tento byl práv v lidu, a jestli stát se všemi svými mocmi vyšel z rozumu lidu, teda je patrno, že práv státní

moci vyšly z

lidu.

(Pochvala v levo

i

v právo.)

Pan posl. Werfenský tvrdil dále, že není zrovna potebí, aby moc pocházela od toho, naproti nmuž se vykonává; na dkaz toho uvádl moc vychovávací. On soudí, že moc vychovávací tu jest ovšem jen pro dti a pro dobro dtí, od dtí však že nepochází. Panování, které nepochází od opanovaného, které nepochází ze svobodného svolení

lidí

svobod-

panování povstává podle mého náhledu toliko

ných, takové

pi násilí, krom toho však, pokud vím, jen ve velmi nemnohých výminkách. Taková nachází se u dtí, u lidí blbých a u šílenc. A jestli \j, pánové, s p. poslancem Werfenským

mn

piznáte, že národové rakouští jsou dti, blbci a

pak

i

já milerád

z lidu. (Hlas

:

pipustiti,

chci

Velmi dobe

velmi

!

že

státní

dobe !) eníka:

Pistupuji nyní k náhledu jiného

mocnost ve stát

šílenci,

moc nepochází jest to náhled,

majetkem urité rodiny, že jistí lidé rodí se na svt s nepodmínným, neobmezeným právem panovati nad miliony i proti jejich vli a na

že nejvyšší

vzdor jejich vli. alespoíi

jest jaksi

Nuže, pánové, je pravda, theorie tato jest

jednoduchá, ba velmi

prostiká;

ku pijetí a

za-

práv teba mnoho rozumu, ale ovšem velmi mnoho víry, pravé slepé víry! Že tomu asi od jakživa, a z píiny této uznáno potebí,

stávání jejímu není

mnoho

víry,

tak, cítilo se

aby

toto

rodišt

absolutní

rozepnouti nad ním

nebesa, jakž

lóžemi ve stedovku. z

tchto nebes a

Vta

Ale jak

lid již

tak

tedy, že všechny

panovníci vykonávají je

krásn by

monarchie vypadalo

z

bývalo

to

již

raoda

mnoho na

n

se

velebnji,

v obyeji

mnívá,

nedrží.

moci vycházejí z Boha, že

vle

Boží

slušela do katechismu

;

nad sešlo

ddiní

a z milosti Boží, velmi

ale ve vyznání víry zralého

Obrana

§.

1.

základních práv.

121

dosplého, politicky dozralého národu,

státníka,

mírn, velmi

sprostná.

Z

ddiná

vyplývá, že každá

kesanské

této

a

jest,

sprostnosti

dím

dsledn

vláda, dobrá jako špatná, svobodo-

myslná jako i despotická, jest tu z Boží milosti a skrze vli Boží. Ze zásady této plyne však také dsledn, že každá

nejhanebnjšímu tyranu, jest nev ústav státní, každá promna v ddiné posloupnosti jest vzpourou proti vli Boží. Když císa Matiáš sehnal s trnu císae Kudolfa, tož jednal tím revoluce,

revoluce

i

proti

promna

dovolena, že každá

proti legitimit, proti ddinému právu tohoto mocnáe, jednal patrn proti vli Boží; a pece snad byl to práv jen císa Matiáš, jenž zachoval dynastii naší korunu v dob tak boulivé. Když v zemi nkteré nastoupiti má na trn

patrn

mocná, z

který

naprosto

bližší

neschopný,

jest

snmu, bud

usnesení íšského

nápadník k nástupnictví.

Božímu ádu svta,

to

jest

A

ddiného

práva, proti legitimit.

nastoupí,

nazývá se sice

jest a

to jest

opt zloin

opt

povolává

bud

se

rodinné rady nej-

z usnesení

opt vzpoura proti

proti

svrchovanosti

Píbuzný, kterýž na místo

„z Boží

milosti";

ale

pece

zstává samozvancem.

Ano, pánové, jest také tžko íci, kde vlastn tato

Kdyby

legi-

Kromwell míval zdárného syna, kdyby se mu bylo podailo, založiti dynastii, sedli by potomci jeho nyní klidn na trn anglickém, nazývali by se rovnž tak timita vzniká.

z

byl

Boží milosti a byli by pokládáni od celého svta za legi-

timní; a byli

pece

byl

by však nyní

jících

rod,

Kromwell usurpatorem. Potomci jeho ne-

mén

legitimní, než následníci jiných panu-

které taktéž jen usurpací na

trn

líiínám Karla Velkého a celý vznešený rod

pišly. PipoKarolingv, jehož

pedkové jsouce ponejvíce jen majordomy v íši Francké, sáhli panství a

trnu

do-

jen usurpací proti svi"chovanému a legi-

timnímu rodu Merovingv. A chcete-li míti píklad z nejnovjších djin, zdaž nesedí Bernadottovic na trn Švédském z Boží milosti a legitimn? A ddiná svrchovanost Vasv, ta dlí u vyhnanství.

;

Snm

122

Pánové,

vidíte, že


sám pán

na zachování svi*chovanosti a

Bh

On kdož má

pro

k dalším ješt

d-

(Pochvala.)

chává každého býti legitimním a svrchovaným,

aspo

sebe vli svého národa, anebo

Pánové,

kesanská

Dle

všechno dobré.

je také

této

theorie je

I.

také revoluce a republika

ve Francii jsou

z

vždyC

bez

víte,

že

stechy a ani vlas

bouv!

Víte-liž,

vle Boží nespadne u s

Boží,

panování

Jeho

práv

ano, ale

dobré, a Ludvík stolici

Francie

nás ani vrabec se

hlavy naší, neku-li koruna

pánové, že

z

Boží milosti dobré;

Boží milosti na presidentské

Napoleon sedí

vle

dje všechno

Velienstva císae Nerona

z

ne-

moc.

tato theorie vede

slednostem. Dle této theorie, kde se

písn

nehledí vždy tak

legitimity.

s

hlavy Bour-

tato theorie o Boží milosti

nejnebezpenjší theorií pro práva dynastií, že ona není vlastn niím jiným, nežli theorií o platnosti hotových udá-

jest

lostí,

skutk dokonaných,

nežli theorií,

násilí a revoluce? (Bravo.)

kdokoliv a ekl:

kde

platí fait accompli

Dle toho stailo by, kdyby pišel

„Já jsem

moc, aby vli svou provedl,

nástroj

mže

Boží!" a má-li k tomu

pak íci, že

i

on jest

Kdyby se bylo povedlo Košutovi, proraziti nadvládu maarského plemene nade druhými národními kmeny v Uhrách, vru, pak by vci nyní jinak se mly, pak nebyla by rakouská armáda v Buda-Pešti, a snad že bychom již nyní slyšeli o Ludvíkovi z Boží milosti zrodu Košutv. A pánové, že tak se v skutku nestalo, to vru nebylo zabránno zddnou svrchovaností rodu Habsburského, to bylo zabránno jedin a výhradn vlí veškerenstva národ Rakouských. To pedevším bylo zabránno vlí rozliných kmen uherských, z

Boží milosti!

kteí nechtli uznati uznati nadvlády

násiluélio

panství

maarského plemene;

Košutova, nechtli

to bylo

pekaženo námi,

kteí jsme dali své mužstvo, abychom udrželi dynastii na trn Uherském. Pánové, je-li pravda, že všechna moc je v mocnái, že ddiné právo jest jediný nezadatelný pramen vší mocnosti ve stát pak ptám se vás, pánové, k emu vlastn my zde kteíž jsme povolili

peníze,

:

sedíme?

Dle tohoto náhledu nejsou všechny svobody, které

Obrana

již

1.

§.

máme, které ješt dostaneme,

našeho panovníka, který

nám daná byla

ústava,

a

pouhá milost a dar musíme, a každá

nám musí

býti milou, byf

horší, nežli oktroyovaná charta dub-

Ano, já jdu

nová (1848).

nic než

díky pijímati

s

je jakákoli,

teba ješt mnohem

123

základních práv.

i

ptám

dále;

se

vás,

vbec namáháme utvoiti ústavu? Ponechmež a milosti Boží; však víte, pánové, že „vše co

emu

k

se

vli Boží

to

Bh

iní,

dobe

iní." (Veselost.)

Nedá se upíti, že náhled tento je zcela kesanský, velmi kesanský; ale já chci proti nmu postaviti jiný, který nemén je kesanský; jest to uení" o svobodném sebe urování lovka a národ. Bh dal lovku svobodnou vli, aby duchovní

podle

vdomí svého, nám všem dal naroditi

tlesné dobré své podle nejlepšího

i

sil

svých

vyhledával.

On

se

stejn svobodnými, on nestvoil ani

všem

nám

dal

svobodu, abychom

spoleností, stát atd., jenž by

nám

Pvod

i

abychom

pán

ani

vstupovali povýšili

rob,

ale

on

do spolk, do

nad sebe nkoho,

panoval.

pokud je po právu, spoívá jedin ve vli svobodného lovka, a spoívá také ve stát jen ve vli svobodných národ, která se pvodn projevila bu ve svobodné volb anebo v mlelivém uznávání za vdce toho, který se osvdil v rad nejmoudejším, v boji všeliké moci, všeho

panství,

nejstatnjším. Moc, pánové, není

dvodem

práva; kdož se od-

samým, že je dovoleno zase mocí, a tudíž možná to právo jeho v kaž-

volává jen k moci, ten piznává tím

opíti se

dou

mu

chvíli

opt mu

odejmouti.

Panovník, který se odvolává

jen ke své moci, je despota; panovník, který spoléhá na

svých národ, jejž

nese

vle

veškerenstva

lidu,

vli

pravý,

je

svobodný panovník. (Pochvala.) Vyhledáváme-li historicky jest

nujte

si to

pvod

státní

moci,

shledáme,

vle národ na mnoze základem

smlouvou, jmenujte to jakkoliv

že

stát.

chcete,

také

Jme-

vc z-

pivolením jednotlivých svobodných lidí, penesením moci svobodných národ na panovníky. Když staí Nmci na štítech svých vyzdvihovali

stane vždy toutéž:

panství povstalo

!

Snm

124


knížata svá. když staí Slované ve valném shromáždní všelio

stolec knížecí, nebylo-liž to

dvry

muže

lidu radostným provoláváním

své povolávali na

penesení se strany

obyej

bylých právních

lidu, nebyla-liž

má

to smlouva, že vyvolený takto kníže vládnouti

podle staro-

národu, podle práv národu?

Byla

tedy vždy a vždy základem vlády jakási smlouva. Nepožaduje

každá smlouva písemné

zajisté

nemén

Pravda

tato,

vždy nezvratnou

bez ní

i

byt sebe více byla popírána, zstane

Moci

:

pravd

ony jsou

lid!

Všechny

nebyly

této,

pece

lidu,

jedin skrze

trvají

bojovaly proti

theorie, které

vle

povstaly z

státní

k jeho dobrému, ony

jen

Má

charty.

listiny,

právní platnost!

s to.

aby

jí

Pánové, pravda tato tak slavn se vznáší na

odrozumovaly.

obloze rozumu, je tak skvlá, záící a tak vznešená jako slunce,

a se

osvdení msíc na

Má se

se

zem

ministerské nezahalí tak lehce slunce toto, jako

mže

staré kulise zalepiti to s

toí kolem

slunce.

1

kusem

papíiai.

onou starou pravdou, že pravda tato byla upírána od

pravdou tou jako

s

velemoudrých vrchností duchovních pro ni prohlášen za blázna, vržen

i

svtských.

Gallilei byl

do vzení, ba musel do-

konce pravdu tuto odpisáhnouti. Piznávám, pánové, že pijmeme-li onu zásadu do konstituce, budou trhnouti

my

:

však

eknem

s

Gallileiem

:

moci

ji

E

pur

si

z ní vy-

muove

(Smích.)

Pánové, pravda tato není také prázdnou theorií školskou,

pravda tato je plna

asto vali

význam

a

dsledk

pro život praktický.

a zle byla sice tupena od knížat; tito

práva

ddinému libovle

pravdu

;

národv

;

právu, osobovali

oni,

mnohdy

pošlapá-

svému legitimnímu panovati nad národy dle své

oni odvolávajíce se ke si

abych tak ekl. vyzvali národy, aby jim dokázali

tuto, a

vru tžce

musili za to pykati! Pánové! když

jednou veškerý národ jednomysln povstane v celé velebnosti hnvu svého, který smrtelník smí pak vystoupiti a íci: Já

jsem rozený tvj pán, ty národe ství!

(Pochvala.)

dechem jejím

Pánové,

kácejí se

hnv

jsi

zrozen

národu

jesti

trny, koruny padají

mn

k poslušen-

vichice mocná, s

hlav pomaza-

;

Obrana

ných, a jako

hnv života

A

vrbový proutek!

kmen panovnický, vytrhne jej ze širé dálky jako njaký lehký

prastarý

i

národu a zavje

tendent!

125

ohromná boue zachvátí prastarý dub, tak uchvátí

nkdy

lidu

základních práv.

1.

§.

do

jej

od toho dne proutek tento nazývá se pre-

Pánové, kdož by

svdujících chtl ješt

pi

úkazech tak neodolateln pe-

tvrditi, že

moc

vlády nepochází z lidu ?

(Pochvala.)

Pivedli další

dvody

zásada tato odporuje

pro náhled tento;

djm

posledních

pravili

nám, že

dn; mocná

jsa do

plném držení všech panovnicích práv, postoupil prý ástku jich dobrovoln lidu; lid že teda

té

doby

moc svou

v neobmezeném,

obdržel

abych spouštl

mocnái; vím,

s

o mocnáe.

Ano, pánové, dalek jsem toho,

oka povinnost vdnosti k dobrotivému našemu že

císa Ferdinand dobrovoln rozdlil plnost

to uinil, nejsa k tomu donucen pemoci njakou! Proto pece však nevím, že bychom k tomu nebyli mívali práva. mohli byste si mysliti skuten

moci své

se

svými národy, ba že

i

a do opravdy, že jsme nikdy

nemli práva požadovati svobody nemli práva

tisku a práva ke spolování se? že jsme nikdy

požadovati úastenství v moci zákonodárné? Již vidíte, pánové, že ony dary nejsou pouhými dary:

uznání

stalo se tu toliko

nepopiratelných práv lidu! Jiní postavili

se

na

vyvoditi právo výhradné i

já se chci postaviti na

pdu

historickou a odtud snažili se

Nuže budiž, Kakouska

svrchovanosti koruny.

pdu

historickou. Historie

není ješt tak stará, poítá se teprve od roku 1804;

ba ve-

zmeme-li to písn, nemli jsme posud jednotného Kakouska

vždy má

býti teprva utvoeno. Chtjíce tedy pojednávati djinách Rakouska, musíme se obrátiti k djinám jednotlivých jeho národ, jednotlivých jeho zemí. Tu nám se ob-

o

jevují

pedevším

dv

veliké

zemí koruny uherské a zemí

skupiny zemí.

koruny eské.

Jest to

skupina

Pánové,

mám

nebude zde, kdo by pochyboval, že svrchovanost v Uhrách nebyla dosud ve výhradném ckžení panovníkov, že za

to,

se

panovník o ni dlil

že

že králové

uherští

na

se

poli

snmem

íšským; a

víte všichni,

rákošském dostávali korunu svou

Snm

126

Z


rukou národu. Víte rovnž dobe, že také

zem

eské, echy, Národ eský po-

Morava, Slezsko, tvoily díve íši volební. volal prvního svého knížete

Pemysla, praotce svojí královské dom Habsburském pó peslici ješt kvete, od pluhu na stolec knížecí. Císaové Ferdinand I. i Ferdinand II. právo své ku korun eské dkovali svobodné rodiny Pemyslovské, která v

volb.

Pistupme k Halii. Na základ jakých nárok drží Kakousko zemi tuto? Pánové, když se vládcové rakouští uvázali v Hali, uinili to na základ rou

ervenou

Rus.

V

nárok koruny

uherské na

sta-

západní ást uvázali se odvolávajíce se

na právo koruny eské, na manské

její vojvodství Osvétímské Nechci zde bráti na potaz prvodnost právních tchto nárok, beru je tak jak jsou; uvázalo-li se teda Ra-

a Zátorské.

kousko v Hali na základ práv svých k ní jakožto ku píslušenství koruny eské a uherské, tož nemolila svrchovanost

nov

v zemi z

nhož

Hali

nabyté vycházeti z jiného pramene, nežli z téhož,

vycházela v Uhrách a v echách.

jakožto

ást starého

Považujeme-li však

království Polského,

pramen svrchovanosti národní vyhledávati

Vy

národu.

i

pak

jinde,

pouze svrchovanost veškerenstva

svrchovanost každého jednotlivého

Niepozwalam

A

(nesvoluji).

pochybovati, že

le

ve vli

pánové, že ve starém království Polském do-

víte,

konce až rozmaile plýtváno svrchovaností národu vali

nemžeme

i

dle

národu,

šlechtice

ádu

tohoto

;

tamt neuznánýbrž

i

také

piznaným jemu nemžete, tuším

v Polšt byla svrchovanost u národu.

Nepotebuji pipomínati, že Sedmihrady v témž pomru k mocnái jako Uhry. Nepotebuji dokládati, že národ srbský na základ svých pacta conventa s domem rakoustojí

ským uvázal

se

v zemi

pi emž mu byla pojištna sob vydobyl. Nepotebuji uvá-

svou,

autonomie na pud, které by

dti, že se království Chorvátské, Slavonské a Dalmatské pipojilo

ku korun uherské z usnesení svobodného. Známo vám Terst s okolím svým a Pímoí dobrovoln se pod-

bude, že robilo

dynastii

rakouské

nastupování knížete

na

;

a když, pánové, v Korutanech

stolec

pi

pistupoval sedlák a knížete

Obrana

udeil, jest knížecí

vzešla

dal by se

1.

dolíiti \e

jasný,

dosti

prvotn

z lidu.

všech

i

že

plnost

moci

dkaz

tento

Pánové,

tém

ských, nevyjímaje ani zemí starorakouských. že též

127

základních práv.

dkaz

myslím,

to,

také tam

i

historický

§.

zemích rakou-

Pipomínám vám,

Ptakušané podávali korunu vojvodskou své

eskému

zem

Otakarovi a pozdji Rudolfovi Habsburskému. v Rakousích

tedy pochází

svrchovanost a

ddiné

králi

Odkud

právo dy-

nastie V

Nedosti na tom; tato svrchovanost koruny nebyla ani za vlády

staré absolutní

úpln neobmezená. Dkazem

toho jest

tém

právo povolovati dan, kteréž právo stavové všech

zemí

eských a Uherských nikdy nebyla svrchovanost na mocnáe bezvýminen vznešená, nýbr^ jen výminen, pokud dynastie nevyme. Nebot takové

v mocnáství mli. Jmenovit v zemích

jest

právo tchto národ, základním zákonem jim vyhrazené,

od panovník jich písahami ztvrzené, že dynastie panovníky své

mohou

voliti

sob po \7mení

sami.

Nuže, pánové, snad se mi bude namítati, že všechno toto

pravda historická, a taková že nenáleží do práv

než

není

Ovšem, pravda historická,

základních.

velmi

dležité praktické

pokládali jsme za nutné!

tím této zásady stituní.

Tím

my

ješt právo

ji

mén

„z

o právo

dvod

právní. Opírejte svrchovanost tu

ddiné,

a postavili jste ji

nedá se dokázati ani

kromém, ono musí teprve založeno tivním. že s

Tím

ji

ji

o

povru;

na nco, co

má

Nebo, pánové, ve pirozeném práv sou-

na písek.

býti zákonodárstvím posi-

však dá se dokázati z práva rozumového,

mocí svého urození má právo, panovati neobmezenou mocností nad národem i proti jeho

nkdo pouhou

absolutní

vli

mén

ddiného mocnáe

Boží milosti", pak opíráte

ceny, postavili jste

ddiné

má

vysloviti

Pánové, považte to dobe: vyknu-

teprva dodáme svrchovanosti

pouze na slovo

pravda, která

vlastn upevníme teprva monarchii kon-

rozumný, vždy platný opírejte

ale

dsledky, pravda, kterou

!

(Pochvala.) Prohlásíme-li však, že konstituní monarchie,

že též svrchovanost

mocnáova mají svj pvod

ve svobodné

Snm

128

íšský v Kromíži

IS-tO.

vli a v sebeurení jeho národ, pak teprva jsme

umnou

právní

pdu.

Na druhý dvod, pro to,

lidu

na

pvodn

mocnáe

vznešený, tož

než se

mu piznává

o tom,

komu mog nkterá

kládati, že

lidu,

nemže mocná

v listin ústavní.

ješt zstala u

u

V

písluší, musí

a

lidu,

tato

Máme-li

poslanec Žatecký.

již

všechny moci byly

že

dali roz-

potebno a dležito, aby

je

zásada se vyslovila, poukázal za

jí

(Pochvala.)

a že byly od

míti více práva

pochybnosti vzniklé

pak za

se

nemže-li

to

po-

se dokázati, že

na nkoho byla penesena. Totot jsou nejdležitjší dvody, které iní to nutným, aby zásada tato se vykla výslovn. Pánové, bylo též poukázáno k tomu, že náhled, který je v tomto paragrafu

zdá

se,

že

náhledem koruny. Pánové,

vysloven, není

se náhled

koruny

pánové, že k interpellaci

p.

velice

mní. Pipomínám vám,

poslance Borrosche v plném shro-

máždní íšském byla podána sadu tuto *) pipomínám vám, ;

vyjádení, ježto uznávají že

dívjší

zá-

ministerstvo, a sice

optn

vyklo, že chce míti

monarchii demokraticky-konstituní, že

uznává majestátnost

ústy

nynjšího ministra

na rovni potlesk.) Což lidu

s

Bcacha,

majestátností trnu. **) (Dlouho trvající boulivý

mže

slovo toto o monarchii demokratické zna-

menati jiného, nežli že

mocná

chce uznávati, že

moc jeho

v plnosti své vychází z lidu, a že chce panovati jen skrze a pro lid V

Pakli že

byl tento výrok jeho,

takové nebylo

mínní

a

jen pouhý

enický, pak pi tchto 38 million

oban

díni

mírn,

zpsob

kraso-

slovech nic jiného nemínili, nežli že

rakouských nemá míti jiného práva, než

že majestátnost lidu smí sbírati drobty, které by spadly

hat opateného

lid

pak

ministerstva,

stolu svrchovanosti

ddiné.

s

bo-

(Pochvala.)

*) o inteipellac-i Bnrroschov viz zmínky zde na str. 46; ministr Doblhoff odpovdl k ní jménem pedsedy ministerského dne 7. záí; pravil mezi jiným, že „ústava v základech i v podrobnostech svých bude dílo vle obecné fdes Gesammtwillens) zákonn projevené", se kterou císa jest pevn odhodlán jíti ruku v ruce; že císa „poznává tuto vli obecnou za vtlenou v usneseních svobodn volených zástupc národ svých " fll. 297.) **) Viz zde str. 25. i

;

Obrana

§.

1.

základních práv.

129

nemže

Pánové, náhled ministerstva nynjšího

pro nás

NejWíže píští ministerstvo bude snad míti ministerstva nynjšího není také na závad, pro jiný mínní by ústavodárný snm íšský neml vysloviti pravé pesvdení býti rozhodným. ;

Pánové, císaským manifestem ze dne

své.

16.

kvtna

bylo

právo k ustavení Rakouska peneseno na národy rakouské

k tomu konci byli dvrníci národ tchto povoláni do ústavodárného íšského snmu, aby podle uznání a podle nejlepšího

pesvdení

svého dali ústavu. Jeho Velienstvo prohlásil po-

zdjším manifestem, že nechce pedstíhati pevládající mínní národ svých, ne tak, jako to iní nynjší ministerstvo (Hluná !

pochvala.)

Ba my máme dokonce vyjádení koruny,

které

nám

bylo sdleno ústy ministra Doblhoífa, že Jeho Velienstvo chce

ruku v ruce s páním národ svých, a že ústava má býti utanovena ústavodárným snmem íšským. Pánové, mandát tento, splnomocnní toto, nebylo nikdy a nikterak nazpt vzato, ono po právu trvá ješt posud My máme právo a pojíti

!

pesvdení

vinnost

jak

jest.

Nemohu

svého

netajiti,

nýbrž vyslovovati je tak

nijak viti, že by koruna chtla se postaviti

na odpor pesvdení, které vysloví veškerá nitou vtšinou.

A

vyslovuji-li tuto

dvru

snmovna zname-

svou, dovolávám se

císaského slova optovn daného, dovolávám se onoho vyjádení koruny, kteréž dáno bylo skrze ministerstvo Doblhoffovo A kdyby se to pece státi mlo, nebyl by v tom, že se koruna vzhledem pvodu moci své nachází v omylu, ješt !

dvod

pro nás, svobodné zástupce lidu, abychom

ji

následovali

v tomto omylu. (Pochvala.)

Nám, pánové,

uložil

lid

náš,

abychom utvoili ústavu,

nehledíce na pivolení nebo nepivolení jakéhokoli ministerstva; kdybychom pesvdení své dle tohoto upravili, zpronevili bychom se pímo mandátu svému. Pánové, dalek jsem toho, abych

chtl žádati

cosi

nemožného anebo utopického:

nejsem z tch, kteí neznají pdy, na které stojíme.

Vím

velmi

dobe, že mandát náš nesahá dále, než abychom utvoili monarchii ústavní, ale vím také, že zásada, vyslovená v §. 1., tomuto mandátu našemu nikterak neodporuje, ano že výrok e6i

Riegerovy.

9

!

Snni íšský

130

Kromíži

v

1849.

tento velini

rtobe se shoduje se zásadou monarchie

Ano vím

míním, že jsem

a

teprva poskytuje pravého základu pro

nou, pro pravou konstituci.

národové pejí.

Pánové, koruna vzala oktroyova-

nazpt, aby byla dána nová, jakou Kdyby však nyní ministerstvo psobením

nou ústavu nazpt, vzala si

ji

mlo pimti snmovnu

na poslance

ústavní.'

práv tato zásada ústavu skuten svobod-

dokázal, že

i

k tomu, aby dala ústavu

pání ministerstva, pak by se tu hrálo jménem koruny nedstojným zpsobem na schovávanou s lidem, jemuž pece koruna pipovdla, že mu odevzdá ustavení monarchie

jen podle

— kdežto

skrze zastupitele jeho tila.

My

mu

by

kdybychom nejednali podle

mandát

svých, jen

Kdybychom

abychom

vysilatel svých,

pesvdení,

svobodného

svého

nýbrž podle náhledu ministerstva.

nyní ustavení to vnu-

dvru

však bychom se pipravili o

Vždy pak

jsme nedostali

opisovali ordonance ministerské

tak inili, nestála by dstojnost

naše

vru

o nic

^7Še nežli dstojnost drába u slavného magistrátu, který uza-

vení, jež opatrná rada uinila v tajných schzkách, lidu prohlašuje

(Pochvala.)

!

Pánové,

nemám

v

úmyslu odepírati váhy politickým udáVím pedobe, že máme za sebou

lostem posledního asu.

íjna se všemi smutnými následky jeho. Ale vím také, že tím ani o vlas zteneno nebylo právo naše; vím, že my pes to všechno poád ješt jsme snmem ústavodárným. Musím se zmíniti ješt o jednom dvodu, jenž úsudek den

6.

mnohých to

len

snmovny, jak

íci, bohužel

urovati se zdá;

usnesení našemu, kdyby

výbor ústavní, roznáší se

i

nejen

uinno

bylo

dané;

pímo

pravím

jesti

i

to

— ano,

dvod

nejvyšší

snm se

a bez

musím

ten, že

bylo tak, jak je

odepeno

povst, že by pak

Tomu, pánové, nevím, že by

optn

uruje,

se zdá,

by

navrhuje

schválení,

ale

íšský byl rozpuštn.

zrušily

pípovdi

obalu, byla

slavné,

by to vro-

korunu naši nemám za schopnou. (Hluná my nemáme Kdyby se to však pece stalo, nuže muset protože budeme bodák k ochran své my ustoupíme sedadel ustoupiti! My se nebudeme chytati ouzkostliv tchto

lomnost,

které

—

pochvala.)

;

—

Obrana

my

svých,

vdomí,

§.

základních práv.

1.

131

poneseme

je opustíme s myslí jasnou, ale

že jsme podle

sil

s

sebou

konali povinnost svou, že jsme ni-

eho nezadali právm svixhovanosti lidu. (Boulivá Nebo nemžeme-li již býti pravými svobodnými

pochvala.) zastupiteli

pak to budeme také pokládati pod svou dstojností, abychom pod škraboškou zastupitel lidu sloužili ministrm

lidu,

za marionetty.

pro nemáme, pro nechceme

Pánové,

vysloviti

skoro všichni

pesvdeni?

pravdu,

mohu

to íci,

Jestli ji nevyslovíme, pak,

pánov,

kterou všichni nosíme v srdcích, o které jsme,

jsme pokrytcové, nebo nemluvíme pravdu. Pakli ji vyslovíme, a ona bude vyškrtnuta, a koruna ji nepotvrdí, nuže, pánové, pravda zstane pece neotesenou, a my jsme vykonali svoji povinnost, vysloviti ji. Pakli toho neuiníme, pak budeme nositi v nitru svém vzpouru proti ústav, kteráž neobsahuje, co naše pesvdení žádalo; my pak stále a stále

budeme

nositi revoluci v srdcích svých. (Pochvala.) Máme-liž,

pánové, zamleti pravdu tuto, máme-liž jednati proti

pesvd-

ení svému, máme-liž utvoiti ústavu servilní z pouhé bázn, že budeme rozpuštni? Což se nám, pánové, po rozpuštní mže pihoditi horšího, nežli že bychom dostali ústavu nesvobodomyslnou

Vc

vané!

— veejn oktroyovanou na místo tajn oktroyo-

zstane

My

stejná!

neuiníme, jako onen malo-

myslný, který jen ze strachu, že by snad

sám

život

si

vzal.

(Veselost.)

Máme-liž dostati ústavu ne-

svobodomyslnou, máme-liž dostati s

naším

pesvdením,

je-li

mohl býti zastelen,

ústavu,

která

nesouhlasí

takový úmysl koruny, pak

nech

radji koruna ústavu udlá sama, pak nech také koruna a ministerstvo odpovdnost za ni ped národy rakouskými

vezme na

peím

se

sebe.

My však nechceme ani cizím jména svá propjiti ke stve cizí.

(Pochvala.)

zdobiti, aniž

nám tak souzeno, nuže, nech nás ten osud Nemá- li, již více snm íšský pravé pesvdení své svobodn moci vyslovovati, tož lépe jest mu, aby byl rozpuštn, lépe jest, aby byl zabit ped celým svtem a veejn

(Pochvala.) Je-li

potká!

pochován, než aby byl zbaven

dvry

lidu

porušením a vlivem

— Snm

132

cizím, anebo


podplacenými novinami otráven. (Boulivý, dlouho

nkolikráte optovaný potlesk na pravici, na

trvající a

levici

a v ásti stedu.)

nevím,

Já však, pánové, ješt jednou opakuji, že tomu

snm

koruna naše je poctivá. Dané císaské slovo nebude zrušeno! Neodvolávej se nikdo na jiné zem, by

byl rozpuštn

nenamítej

;

mi, že se to stalo

se

také v jiné zemi.

Pánové^

v této jiné zemi byla hned po válce proti Napoleonovi dána

pípov,

že se

jí

dá ústavní zízení; neuinilo še

pedmtem posmchu

slovo královské stalo se

tak, a

v celé

tím

Evrop.

Doufám, že ministerstvo naše k tomu raditi nebude, ano nepipustí, aby i císaské slovo rakouské v Evrop uvedeno bylo v lehkost. (Bravo, bravo!) Pánové, Habsburský udržel se v boulivých dobách, on mnoho ztratil, ale jeden

dm

—

povst poctivosti, (Hluná pochvala.) Já ku dále, snm že nebude rozpuštn, nebo koruna je moudrá, ona tuze dobe ví, že by tím pozbyla dvry národ, neporušený:

zachoval

statek

a toho

a sice

dvry národ

mnohem

ten

jest

nyní nezruší, zrušiti nesmí.

ani

tch, kteí zde nejsou zastoupeni, ješt

kteí nás sem vyslali. (Dlouhotrvající tito, kteí si nyní s nasazením In-del a statk hájili svobodu svou, národové, kteí ústavnost, podíl ve svrchovanosti již od mli, o tchto národech se nemže pece íci, že se jim jedna ást moci daruje z mivíce nežli tch,

Pánové, národové

pochvala.)

—

vk

losti

císaské.

sálu,

pak

Pánové, vyženou-li zastupitele

vru bude tžko

sezvati zastupitele

k druhému všeobecnému íšskému snmu také marná práce, pánové,

Rakousko

!

ného práva!

ješt jedno

;

a v zásad již krokem tímto

bude

i

to

mocné

v levo.)

ustaviti

monaribii, na

vezme-li právo toto nazpt, bude to vzpoura

samému základu platí.

ale

tomuto kroku nemají žád-

Koruna penesla právo,

zastupitele lidu

po právu

eknu K :

pak

;

z tohoto

postaviti jednotné a

(Hluná pochvala v právo

Konen

proti

chtíti

lidu

onch národ

A

ústavy íše, která

již

nyní

platí,

a sice

takováto vzpoura proti ústav po právu

stávající

opustila

byla by, pánové,

nebezpený krok;

by koruna sama lehkomysln

pdu

:

1.

§.

základních práv odložen.

práva, vstoupila by na revoluce.

koruny:

(Pochvala.)

Videant

pdu

tato

jest

pánové, volám tuto k

Protož,

cousules,

pda

a

násilí,

133

ne

quid

detrimenti

pda

rádcm

respublica

capiat! (Dlouhotrvající, boulivá pochvala.)

Snmovna jásala pi stkvlé ei Riegerov smlá zásada „Všechna moc ve stát pochází z lidu", zdála se slaviti vítzství dne 10. ledna tak dobe, jako o dva dni díve pi schvalování resoluce Pinkasovy. Avšak vtšina snmovny, jsouc spokojena takovým ohrazením svého pesvdení, ráda užila píležitosti, aby se vyhnula tomuto velikému kamenu úrazu; pijala potom návrh UUepitschv, dle nhož navržený §. 1. základních práv byl vynechán anebo aspo odložen k budoucí osnov ústavy. Když jedna polovice monarchie Rakouské byla toliko zbraní zdržována, aby neodtrhla se od tohoto státu, mohla i krom námitek ministerských v leckterém poslanci vznikati pochybnost o tom, zdali opravdu všecka moc ve stát pochází z lidu ? Takový konec vzalo rokování dne 10. ledna; §. 1. základních práv byl na ten as odstrann, zdali zavržen i odložen, to nikdo íci nemohl. Avšak skvlá obrana jeho zjednala Riegerovi evropské jméno. Mo;

—

nitore

Romano

otiskl tuto

e

celou,

kteráž

jsouc v

ím

roz-

šíena ve mnohých tisících výtisk, posloužila tam stran svobodomyslné ped volbami do ústavodárného snmu.

Pi poátku Bach

obrátil

verejší své

ei;

18. schze dne 11. ledna ministr nkterým vývodm, jež Rieger pronesl ve

následující

se proti

jmenovit chtl ministr

hájiti

se proti výitce,

že by ministerské prohlášení dané 4. ledna nesrovnávalo se s politickými zásadami a s politickým chováním, jaké jevil Bach ve

Bývalému Vídeskému demokratovi a nynjby jeho nynjší chování souhlasilo s pedešlým ba vlastn se ani

pedešlém šímu

ministerstvu.

ministrovi spravedlnosti nepodailo se sice dokázati, že ;

nepokusil

o

takový

dkaz, vymlouvaje

se toliko tím,

že co

mu

Rieger vytýkal, jsou citáty vytržené ze souvislosti, kteréž vzaly pvod z improvisace v okamžitých píležitostech. Za to však Bach, nemoha vyvrátiti promnlivost jemu vyítanou, vyetl celému snmu nedslednost, totiž neshodu mezi dvojím hlasováním dne 8. a 10. ledna. „Vy jste, pánové (pravil ke snmu), vyslovili nelibost nad formou prohlášení ze dne 4. ledna. Vaše verejší hlasování, nehledíc ku pedcházející p. zpravodaje, která nebyla mluvena pod dojmem zastrašení, vaše verejší hlasování znamenitou vtšinou potvrdilo zásadu, kterou ministerstvo ve svém prohlášení dne 4. t. m. vyslovilo."

ei

—

::

Snm

134

íšský

v

Kromíži

1849.

V dalším rokování o základních právech vláda již nepekážela snmu, ba skoro možno íci, nevšímala si ho a tato nevšímavost byla tak zlozvstná, jako dívjší odpor proti §, 1. Šla tehda již vláda v tajnosti svou cestou, a prozatím dopouštla také snmu, aby i on šel svou. eníci a strany na snmu hledli takoka se pedstihovati v liberálnosti, tak že nkteré para;

zmírnné konstituním výborem

grafy základních práv,

První odstavec jsou

všickni

také

šlechty,

snmu zmnny

v plném

zase

íži, byly

dle návrhu výborového

§. 3.

obané sob

státní

se

ve

znl

:

v

Krom-

radikálním.

„Ped zákonem

Všeliké pednosti stavu, toho ve 21. schfxzi

rovni.

Místo

odstraují."

smyslu

snm

231 hlasy proti 84 na dokonalém zrušení byla druhá vta k návrhu Šuselkovu zmnna v tato šlechty slova: „Šlechtictví všelikého druhu státem se ani neudluje, ani 17. ledna

usnesl

se

;

neuznává."

Ve 23. schzi 20. ledna voleno bylo zase nové pedsednictvo. Volba pedsedy opt musila se tikrát opakovati, nežli obdržel Šmolka dostatenou vtšinu naproti Strobachovi. Za místopedsedy Pi novém ustavování oddíl zvolen zvoleni byli Hein a Pretis.

—

snmovním

byl Rieger za místostarostu v 8.

Ve

oddíle.

právech stídali se Hein a Rieger. Hájení §. 5. pipadlo Riegerovi. Znl ten paragraf takto ..ízení ped nalézajícím soudem (erkennendes Gericht) ve vcech civilních i trestních jest veejné a ústní. Výjimky ustanovuje zákon. Ve vcech trestních má místo proces obžalovací. Porotní soudové mají rozsuzovati každým zpsobem pi zloinech, pi Xikdo nemže pro trestní ])einech politických a tiskových. byl již soudem porotním uznán nebýti vinin, v jehož ným, optn býti vzat do vyšetování." Nkteí eníci na\Thovali rozmanité zmny a pídavky, avšak toliko ve vcech vedlejších, nebo proti porot a ostatním hlavním zásadám v tomto paragrafu obsaženým neosmelil se vysloviti nikdo. Riegerovi, jakožto zpravodajovi, pipadlo hájiti toho pai-agrafu v hoejším znní od kterýžto výboru navrženém, proti všelikým opravným návrhm (III. 551 úkol vykonal ve 25. schzi 24. ledna touto 558) zpravodajství

o

základních

—

—

píin

;

eí

Pánové, nesmíte žalovací, a jak tato

bych se

mne oekávati

eništ, abych

vystupuji na

Kdyby

ode

hájil

ei

—

Neveejné ústní ízení obskvlé.

se jmenují všecky ty záruky osobní svobody.

zásada byla popírána bývala ve své podstat, byl

stal,

a

posledním, tož

pece snad nemén horlivým

hajitelem jejím; takto však chci vás ušetiti a nehodlám zde

uiniti

pednášku

o

pedmtu

tomto právnickém.

Ke Mám

za

o

vy všichni se

to,

135

soudech porotních.

mnou

souhlasíte,

z nejskvlejších

vynález ducha lidského, že

soudní, jež vymyslil

dmysl

svobodu

platnost

zjednal

a

lidský,

Hume

že

porota jest jedním

velikou pravdu, když pravil, že

vyslovil

jest

to

zízení

aby co nejlépe zabezpeil

spravedlnosti.

Veejné

ústní

a

ízení se soudy porotuími jsou nezbytnými požadavky demo-

požadavky svobody. Otevte, pánové, listy djin a shlezízení tato všude se svobodou trvala i hynula shle-

kratie,

dáte, že

;

dáte, že kdekoliv

byla

i

zmohl

tam

se despotismus a absolutismus,

tato zízení pocliována.

Proež velmi dobe

praví veliký

Gagern: Veejné a listní ízení a porota jsou zjevnými zp&sobami a živly svobody a ponkud i rovnosti obanské, a rozhodná vtšina lidí, kteí o nich vdí, jich také i)ožadují. Nuže, pánové, vy o nich víte, vy jich požadujete; proež nebudu vám dokazovati, o emž beztoho již jste pesvdeni. státník

Jen na jednu stránku chtl bych vás ješt upozorniti, kteráž,

jak

se

mi

posud vytena dosti Tento moment jest

pi posuzování

to,

na njž Severoameriané a Angliané

porotních

vším jest tu teba se

pi rokování o této otázce nebyla drazn; míním totiž moment politický.

zdá,

vzíti

soud pedevším váhu v

kladou.

Pede-

úvahu neodvislost soudc.

Nech

uiní pro neodvislé postavení soudc

cokoli,

jedné vci,

možno se vyhnouti: spoívá nutn již jakási

kterou naznail poslanec Dylewski, nebude jest

to

postupování v

odvislost.

úad; vtom

Avšak porotce, kterýž vyšel

tento jediný rozsudek a

opt

z lidu,

kterýž vynese

v lid se vrátí, ten jest a bude

vždy neodvislým. Porotní soud jest dále zvlášt

dležitým pi zloinech

politických; jím zabezpeuje se svoboda

bezpeni, že správa státní

nemže

jich

oban, obané

jsou

pronásledovati

ne-

spravedliv, jakožto soudce ve vlastní pi; porotci, kteí zá-

rove vyslovují také veejné mínní, smýšlení všeho lidu, pede všemi jsou k tomu zpsobilí, aby rozeznali úzkou hranici, kterou se liší zloin

niku svobodomyslného.

ti

tu

politický od chvalitebného pod-

;

Snm

136


Obzvlášt však jest dležito, že obanské sebevdomí lidu mocn bývá povzneseno úastenstvím pi vykonávání zákon. Toho dovésti nelze žádným jiným ízením soudním, Porotní soud ve spojení se ízením veejným a ústním jest dále dležitým a podstatným prostedkem ke vzdlání lidu.

sám má úastenství v ízení soudním, bu co spolujen co naslouchající, tíbí tím své pojmy o právu jeho právní cit bývá tím mocn povzbuzen, myslící mužové v lidu bývají tím upozornni na nešvary ve spoleenských pomrech, a tím pivedeni k tomu, aby psobili k odstranní tchto nešvar, navrhujíce ve sborech zákonodárných, jak by se jim mlo pomoci. Tímto zízením budí se teprve v lidu opravdová láska k zákonu, úcta ped konáním spravedlnosti a tyto vlastnosti lidu, pánové, jsou pedevším základními sloupy všeliké svobodné ústavy státní; ony jsou jmenovit Lid, který soudící,

bu

pevnými základy ústavy anglické,

Vždy

jen tímto

jíž

se všichni obdivujeme.

pánové, že povstná neuritost

víte,

zízením

stala

se

neškodnou;

práv

zákonodárství positivního ve

zákon anglických nebo co se týe

materiálním, nerovnají se

Angliané na mnoze jiným vzdlaným národm, aspo nám se

nev}Tovnají: a

pece

je

soudnictví jejich lepší než naše,

spravedlnost u nich jistjší, než u nás!

To pivádí mi na mysl ješt jiný moment, jehož pominouti zde nemohu: jest to postupný vývoj zákonodárství samého. Pánové, moudrost lidská až dosud nedovedla toho, aby vyzákony,

stavila

mry,

kteréž by v)'staily

pro všechny možné po-

a jež jsouce použity ve všech možných pípadech, oká-

zaly by se vždy spravedlivými.

Nejsou to jen sborové zákono-

dární a zákonodárci panovnití, kteí zákonodárství stanoví;

obyej soudní. A pánové, vy víte, že obyej pemnohé zákony podstatn zmnil a pizpsobil, mnohé úpln

jest to také

odstranil,

díve

byl

zároveíi

i

ba dokonce

asem

pravý opak toho uvedl, co zákon

stanovil.

Jesti to v jistém ohledu neštstím, ale

nutností.

Pánové, staré je to poekadlo

:

Summum

jus, summa injuria. Nehybná, mrtvá forma zákona musí tedy býti ásten oživena, povznesena smýšlením lidu, jenž ve

,

e

soudech porotních.

o

vzdlání pokrauje, a to

jest,

co již

ei

své:

„Co

když pravil v jedné

137

Demosthenes seznával, zákon sám sebou

mže

kivdám, na nž obané si stžují? Nic! Zákon jest mrtvým písmenem, nemajícím síly ku pomoci; vy, ó soudcové, jste zákonem spomáhajícím, protože jste zákonem žijícím

proti

a se pohybujícím."

iní se nyní, pánové, zásad demokratické koncese, že dopává se lidu úastenství v zákonodárství. Pravil jsem však, že zákonodárství není obmezeno na sbory zákonodárné; chcete-li

dopáti lidu v plném rozsahu toho práva jemu piznaného, pak musíte mu dopáti úastenství i v této doplující ásti moci zákonodárné.

jemuž rodie oni

mají

také

Má

se

to,

zdali je na

povinnost,

aby

— —

peovali

toho

tak jako je

s

díttem,

na svt pivedli, vychování

o

jeho,

odchovali muže, okáže

se,

svt pivedli pro kletbu anebo ke blahu lov-

Jen tím, když

dárství a ve

pánové,

život; nepostait, že

pak, když z dítte

a teprve

enstva.

dali

lid

všestrann se súastní v zákono-

správ zákon, dá

se v

nm vzbuditi

pravá láska

ne láska dtská, kteráž po zpsobu dítte pik zákonu jímá naízení otcova bez podmínky a nepátrajíc po jejich nýbrž láska dosplého, láska podobná otcovské, píin, kteráž se raduje ze prospívání dítte, láska

pvodu

vdomá.

svého

si

,

Tyto momenty to jsou, na kteréž Severoameriané a Angli-

ané pedevším

váhu kladou, a Toqueville ve svém

díle:

La

démocratie en Amérique, takto o vci se pronáší: „Kdybychom se chtli obmezxti tím,

abychom považovali porotu

toliko za

zaízení soudní, bylo by to podivné obmezování jejího pojmu;

nebo, piznáme-li porot veliký vliv na rozešení proces, tož vykonává ona vliv ješt mnohem vtší na osud spole-

pedevším ústav politický, a máme-li správn posuzovati, musíme ji pojímati z tohoto stanoviska." Chtl jsem, pánové, upozorniti vás zvlášt na toto stano-

nosti samé. Porota jest ji

visko, protože z toho

plynou výsledky dležité, jak

poínati, posuzujíce pedložené ameudemeuty. stejno, pánové,

by

se snad

i

právníci

nkteí

si

máte

Nenít to lhoza to pimlou-

Snm

138

íšský v

Kromíži

aby porota byla obmezena, aby

vali,

padech, pro jisté zloiny; porota

1849.

platila jen v jistých

pí-

jak jsem pravil, zárove

je,

jest pedevším zárukou politické svobody národa, a jakožto taková musí býti hájena ve svém plném rozsahu, a nesmíme lhostejn pihlížeti k tomu, když

zaízením politickým, ona

nkteí

právníci pokoušejí se o

nejmenší.

aby

to,

ped

Pánové, varuji vás

obmezili na míru

ji

touto poloviatostí, kteráž

chce vždy ze starého tolik zachovati, mnoho-li se

aspo

za-

chovati dá, a kteráž se vynasnažuje, aby staré zízení spojila s

nepimen.

novým, jakkoli Pistupuji

odvodování

nyní

(Výborn.)

k rozebírání

jich velmi

mnoho

doplk eeno

bylo

opravných. o

pvodu

Pi

poroty.

Pánové, podávaje své zdání o porot, nechci stavti se na

pdu

národní a nehodlám

Nmc

v tomto

získati

shromáždní

pro

sebe vlastenecký

tím, abych

pi každém

cit

odstavci

požadavkem nmeckého ducha, nmecké bytosti dvod takový mohl by snad na jiné stran zase sloužiti za námitku proti návrhu. Chci teda, pánové, jen vc samu míti na zeteli, nebo mám za to, dovozoval, že to neb ono jest nezbytným ;

že zízení poroty není zvláštním vynálezem jediného národa;

shledáváme se

s ní

u všech národ svta.

Geschworenengericht,

Má-li

Schoppengericht, tož

má

Nmec

svj

Slovan svoji

porotu, a kamkoli pohlednete do první doby na zákonodárství ji, naleznete u všech národ soudy zpsobe. Nezáleží také mnoho na tom, kde vlastn zízení to vzniklo. Pánové, v tomto pípad vyznávám upímn, že chci radji patiti k tm národm, kteí zízení soud porotních v plném rozsahu a nezkrácené skuten mají, nežli národm, kteí požívají jen té smutné pednosti, že se mohou honositi, že zízení to díve mívali. Taktéž nesdílím náliled pana poslance Werfenského (Lassera), jenž má za to,

a právnictví,

naleznete

lidu v té neb oné

nmž

že za paragraf, o

jednáme,

Soudy lidu byly tu díve vynalezeny

vdou

dkujeme

nežli

právnickou,

jen

vd

právnické.

právnická, ony nebyly

práv tak, jako škola nebyla Kantem a píroda pírodo-

vynalezena paedagogikou, rozum zpyte!.

vda

(Dlouhotrvající pochvala.)

Ke

ml

Nyní

o

soudech porotních.

13&

bych pedevším pojednati o dodateném návrhu

poslance Violanda, kterýž v jednom

smru rzní

od osnovy

se

slovm

Poslanec Violand vyslovuje pochybnost proti

komise.

„ízení ped soudem i"ozsuzujícím ve vcech civilních a trestních jest veejné a ústní." On se domnívá, že by slovm „ped soudem rozsuzujícím" tak mohlo se rozumti, jakoby porota obžalovací byla vylouena, a že nesmíme pedstihovati zákonodárství v této píin. Souhlasím úpln s panem poslancem Violandem; avšak nepátého paragrafu v prvním odstavci:

myslím, že by se tím

zákonodárství pedstihovalo a porota

vyluovala, jelikož zajisté pan Violand

obžalovací

pizná, že také výrok, jímž vynáší se na jest nálezem, jest rozsuzováním, a tudíž

ped soudem

ízení

rozsuzujícím.

i

sám mi

nkoho obžaloba, ízení pi tom jest

Ostatn upozoruji na

to,

Grand jury i porota obžalovací v Anglii nejedná veejn; toliko v Americe jest tomu tak; ve Francii ízení ped soudem vyšetujícím a komorou obžalovací též není veejné; není tedy veejnost nezbytn spojena se zaízením poroty obžalovací, a kdyby tudíž skutené slovem „rozsuzující" byla vylouena veejnost ze pedbžného ízení vyšetovacího, nebyla by tím ješt nutné vylouena Grand- Jury, porota obže ani

žalovací.

Jiná námitka poslance Violanda

jest, že

znní paragrafu

poskytuje zákonodárstvu pílišnou volnost, když praví se vše-

obecn:

,

výjimky ustanovuje zákon-; a že výjimky

nosti ízení

mohou

Nuže, pánové,

Výjimky neiní

se pipustiti jediné z

myslím, že toto se jediné ze

mínní

píin

z

veej-

ohled na mravnost. není zcela správné.

mravnosti,

vždy

bývají

ízení veejném pípady takové, že president mže dáti vykliditi galerie k vli nastalému nepokoji, když není s to, aby jej utišil. Podobných pípad jest více: tento práv

pi

eený jsou

snad ideji se pihází, ale myslím, že

nutné.

Tak

právníci

pístup k ízení soudnímu

dosplým mužm. muži vyloueni

na mnoze v tom

má

Nuže, co

byli, tož

se

býti

jiné výjimky

povolen jen

týe

myslím, že

i

se

s

toho,

shodují,

že

poestným

aby nepoestní

tím na mnoze budete

Snm

140


srozumni. Myslím, že jest to práv ve prospch veejnosti soudu, aby tuláci, známí zlodji a taškái byli odstranni ze shromáždní, aby pak ti ostatní nerušené a bezstarostn mohli užívati veejnosti. Pravím dále, že veejnost má se obmeziti na dosplé muže. Nekladu váhu na slovo „muže" jsou právníci, kteí chtjí vylouiti ženštiny, domnívajíce se, že by jejich pítomnost rušila vážnou opravdovost a klid veejného ízení, a že by ženštiny tím byly odvádny od svého domácího zamstnání. Nejsem já z tchto rigorosist. Ani to s pravdou se nesrovnává, že by se všechny ženštiny zamstnávaly obstaráváním domácnosti, jakž všichni dobe víme; a bylo by ;

to nespravedlivostí, chtíti ženštiny

pímo

vylouiti;

vždy nám

nedávno poslanec Strasser podal dkaz, že ženštiny tvoí více nežli polovici obanstva státního. Nemžeme polovici státního obanstva zbaviti práva úastenství ve veejném ízení soudním; a co se týe ízení ústního, bylo by to taktéž nanej-

výše ukrutno

vždy derní

vda

nespravedlivo,

a

dámy

víte, že

právnická.

vyluovati

z

ústní ízení

oblíbily si (A"eselost.)

nho díve

ženštiny, nežli

mo-

Ale chtl jsem klásti váhu

na slovo ^dosplí muži". Domnívám se, že by nebylo píliš prospšno, pipouštti nadjnou mládež školní do shromáždní soudního; neznám dvodu, z jakého by tam choditi mla, ledasnad proto, aby se podívala na zlopovstného darebu anebo aby se pobavila pohledem na zívajícího a nudícího se sluhu soudního ízení soudnímu tak jako tak nerozumí. Uvádím to proto, abych pesvdil poslance Korneuburského (Violanda), že jsou a mohou býti ješt jiné píiny pro obmezování ve;

ejného a ústního ízení,

nežli

ohledy na mravnost, a že by

nebylo prospšno, zákonodárstvo v té vci pedstihovati.

On

sám pi nesmíme zákonodárstvo pedstihovati, a doufám tudíž, že názor platným uiní. i zde tento svj Poslanec Korneuburský soudí dále, že jest teba dodatku urujícího, že kdo již byl odsouzen, nemže opt k vli téprvním odstavci rozhodn

muž peinu

býti

Korneuburským

;

Souhlasím zcela s poslancem dodatku toho není teba, vyslovíme-li

vyšetován. ale

se vyslovil v ten smysl, že

e

o

soudech porotních.

141

nemže znovu býti pak bude tím mén znovu vyšetován ten, kdo byl jednou uznán vinným a také již potrestán. Pan poslanec Violand se domnívá, že tento dodatek jest jedinou ochranou proti ízení inkvisinímu, a nebude-li pijat, že se tím podá státnímu zástupci možnost, aby znovu zavádl vyšetování proti propuštnému, a že tím povždy bude chránno ízení inkvisiní. Nuže, pánové, já jinak soudím o ízení inkvisiním nežli pan posl. Korneuburský zakroí-li státní zástupce v zájmu státu, aby pein došel trestu, tedy nepokládám to ješt za ízení inkvisiní; pakli bychom také zásadu, že kdo za nevinného byl uznán,

mám

vyšetován;

za

to,

že

;

chtli zabrániti, aby

státní zástupce

nezakrooval, tu nebylo

by jiné pomoci, nežli nechati každého darebu utéci. Byl ješt navržen dodatek týkající se píbuzenství, že totiž píbuzní nemají býti povinni proti sob svditi. Nuže, pánové, shoduji

pímo

konník již a

mám

se

za

to,

k horšímu.

úpln

tou

s

zásadou, ale míním, že není

že naše zákonodárství v tomto ohledu neobrátí

Ostatn

jest

to

skuten

úlohou

zásadu tu strun, jasn a zárove

vyjáditi '

se

abychom ji zde pijali, protože náš trestní záped dávným asem z humannosti ji vyslovil v§. 377.,

nutno,

i

nesnadnou,

úpln, jakž

jsme se o tom pesvdili v osmé sekci, kde jsem byl poctn úlohou referenta. Nezbývalo by, než pijmouti ješt nkolik vt, ti neb tyry, kteréž zase patrn nepatí do práv základních, nýbrž do státního zákonodárství, a jest lépe tomuto je ponechati.

Mám inech,

i to,

zde dále dodatek pana posl. Ullepitsche:

pi

politických a tiskových

nevin soud

porotní."

„Pi

peinech, rozhoduje

Pánové, co se toho týe,

o

zlo-

vin

mám

za

že výraz takový jest užší. Praví se ovšem, že porotci ne-

mají rozsuzovati než o ale

v praxi

pokusili

se

pi o

vin i nevin. Snadno

to,

v tom, aby porotci vykli,

zloinem, zalo

se

z

nhož

obmezení

se to vysloví,

vci jinak. V Anglii aby obmezili otázky ku porotcm pouze

kladení otázek mají

je-li

byl obžalován; to

se

obžalovaný vinen a ve

nepraktickým.

i

nevinen

vtšin pípad

oká-

Pedseda, kterýž assisy

Snm

142

íšský

mnohé

ídí, bývá nucen initi

ne tak, zdaliž takto?

pakli

peinem?

vinen oním

v

Kromíži

1849.

a rozliné otázky:

Zdali tak?

vinen tímto, jest snad

Není-li

Takto iní se otázky, a zkušenost nás

uí, že asto musívají býti kladeny otázky

pemnohé

a obsa-

hem svým

v jistém

pípad

rozdílné,

velice

v Anglii bylo prý

uinno

Vidíte, pánové, že

zek.

tak

sice,

že

k vli jedinému zloinu 6000

to, nejde, obmezovati

otá-

výrok porotc

zpsobu, když jejich právo rozhodovací jest v podstat nad to pak vám jist není neznámo, že porotcm, krom výroku o vin i nevin, písluší též roz-

co do

své tak rozsáhlé;

hodovati o tom, jsou-li

pi peinu

okolnosti polehující ili

Tím bychom jen uinili zákonodárstvu nemožným, zavésti ono zízení platné ve Francii, že totiž písluší porotcm, aby vyslovovali se o polehujících okolnostech, ehož pece jest nic,

a to

teba,

není

tedy pouhé uznání viny nebo neviny.

nechceme-li

pijmouti zízení

anglické

special-jury,

anebo nechceme-li, aby obžalovaný píliš asto býval

z viny

propuštn. Pan posl. Ullepitsch odvolává se k autorit lorda Broughama, jenž pokládá zízení grand-jury za nejvýše nepíhodné.

tomu mohl bych vám uvésti zase jiné autoást právník anglických a taktéž francouzští

Proti

veliká

rity:

tom se shodují, že zízení poroty obžalovací jest prospšnou Nehodlám sice dokládati toho dvody, myslím, že to sem

v

zákon porotním ale když nkteí chtli je vytož pece si dovoluji upozor-

nepatí, protože nyní nejednáme o proti zízení

tomu tak bylo

louiti pro všechnu budoucnost, niti

;

brojeno, ano

na nkteré vci.

Mimo

poslance Ullepitsche vyslovil se zejména poslanec

nato dvody; pedevším teba uvážiti, kterak potebí právnických vdomostí k vynesení nálezu, má-li

Hasslwanter proti porot obžalovací a uvádl první jeho jest

nkdo

dvod

jest,

že

dán býti v obžalobu.

Nuže, pánové,

je-li

právnických

vdomostí k tomu zapotebí, aby nkdo byl obvinn, anebo, jak íkáme, v obžalobu uveden, tož patrné jest vdomostí tch ješt mnohem více teba pi koneném rozsudku o samé vin, a pece nepokládá

se porota za

nepimenou.

e

o

soudech porotníeh.

14.H

Pan posl. Hasslwanter dále dovozoval, že prý lid velmi lehkomysln podezívá, že se velmi snadno uví v osoení. Avšak porota obžalovací nikdy nepronáší podezení na zdabh. Na základ oznámení a písemných doklad porota, vyobvinného,

slechnuvši

myslíte-li, že lid

teprva

pronáší

anebo porotci budou

si

nález

obžalovací,

a

poínati lehkomysln

v nálezu obžalovacím, pak mohlj byste též se domnívati, že budou jednati rovnž tak lehkomysln pi nálezu o vin. Myslím, že jest to výitka bezdvodná.

Dále soudí posl. Hasslwanter, že poroty obžalovací není teba, protože se bez ní obejdeme, ustanovíme-li soudce neprotože

a

sesaditelné,

veejné ízení poskytuje

následující

záruku, že vyšetující soudce nezneužije své moci. Nuže, pánové, že

máme

dostati pro

saditelné, to není

nálezy

ješt dvodem, abychom

dali

lezm pronášeným komorou obžalovací. Také sesaditelna.. A byl-li nkdo zaven následkem obžalovací

a

mnoho

již

soudce nese-

obžalovací

pednost ná-

porota jest ne-

nálezu komory

mu

petrpl, pak nic

neprospje,

ekne li se mu: teba uvážiti, že pedbžné

propustí-li jej následující porota rozsuzující, a

„Ty

jsi byl

zaven

vyšetování,

nevinn."' Dále

ve Francii jest v obyeji, vždy ješt podobá ízení inkvisinímu, a to jest hlavním dvodem, pro Angliané a Ameriané tak drazn proti v

nem

nmu

i

tak, jak

se

se prohlásilo.

Jest prý nebezpeno, ponechati

porot nález obžalovací. pipomínám, že porota obžalovací vyslovuje jen pravd podobnost, že zloin byl spáchán, porota pak rozsuzující Ale

vyslovuje, byl-li

zloin spáchán

skuten;

porota obžalovací

menšímu, k vazb vyšetovací, ale porota rozsuzující odsuzuje k tžkým trestm, snad i ke smrti. Pánové, hodno-li jest penechati porot rozsudek závažnjší, pak není dvodu, pro bychom jí také mén dležitý ponechati nemli. Zavedeme-li jednou zásadu, že zloinec odsuzuje toliko ke zlu

má pak

býti souzen svojí vlastí, to jest porotou vyšlou z národu,

mžeme

jako o vin.

zstaviti porot, aby soudila

rovnž

o

obvinní

Snm

144

Konené výhody


jest patrno, že porota obžalovací poskytuje také

politické, ježto

malicherné týrání vládající

zamezuje ve stát naprosto jakékoliv se strany moci vládní anebo pe-

oban

strany politické.

Porota, tedy

ili grand-jury, bude vždy souditi

i

porota obžalovací

nestrann; jsout

žové z lidu volení, neodvislí, nesesaditelní, povolaní

to

mu-

dvrou

Porota konená, t. j. rozsuzující, mže osvoboditi obvinného, ona však osvobozuje ho toliko od pronásledování

národa.

nespravedlivého, kdežto porota obžalovací

iní nespravedlivé

pedu nemožným. Vidíte, pánové, že mnohý dvod se pimlouvá i za porotu obžalovací, a že se v theorii dobe zastávati dá. Uvedl jsem tyto dvody jen proti panu posl. Hasslwanterovi, abych pronásledování

již v

i

pedasn

vás upozornil, jak neprozetelno by bylo, již nyní z

pedu

rota

rozhodovati o dležité otázce, má-li stávati také po-

obžalovací

aneb má-li se

již

Nahlížím

nyní vylouiti.

velmi dobe, že by zavedení poroty obžalovací u nás potkáse s pemnohými obtížemi v život praktickém. Avšak chtl bych tu otázku penechati budoucímu zákonodárství, pokroku vdy právnické a zkušenostem, kteréž snad v té vci budou svditi ve prospch poroty obžalovací.

valo

Jiný dodatek podal pan posl. Fluck. Výraz v žený, že

porota

má

souditi

nm

„pi tžkých zloinech",

obsa-

nalézá

amendementech. Již jsem vás, pánové, upona politický dosah poroty, a tu pedevším jest nám dbáti o to, abychom porotu neuinili illusorní, aby námi zízení to dostalo se lidu ve vší svojí dobroinnosti, abychom je se též v jiných

zornil

neobmezovali na míru nejmenší. Prohlásíme-li, že porota

má

souditi jen pi tžkých zloinech, pak dojde na porotu jen nad míru zídka; pak bude sice celé zízení poroty u nás trvati, ale ona nestane se jaksi obecným majetkem lidu; pak bude to, abych tak ekl, jen parádní kousek našeho soudnictví,

jehož se užívá jen

se lidu okázal. Ale tak

rozhodovati jíti

pi

v život lidu.

asem nemá

ne-li jen

se státi

s

jednou do roka, aby porotou naší, ona

má

všech zloinech, ona má, abych tak ekl, ve-

To pak stane

se jen tehda, když ji

neobme-

e

o soudech porotních.

145

zíme ua tžké zloiny. Ovšem že nkteré zloiny, jež trestní zákonník dnes za takové stanoví, nepodídí se porot, ale

tomu dá

Zloiny takové mohou

pomoci jinak.

se

se velmi

snadno vylouiti, odkáží-li se, jakož v Prusku se dje, kázeiské policii anebo soudm pestupkovýra. V tom teda zajisté budoucí zákonodárství uiní potebné opatení.

pedu obmezovati porotu ustanovením, pi tžkých zloinech, to znailo by tolik z

že

Ale

má

již

dnes

souditi

jen

co zmrzaiti zízení

porotní. Posl. Lasser navrhl dále

slova „již" bylo

eeno

má

smysl, že se

íci: „jen ve

pánové, že toho není teba.

ván pro trestní in, posl. Lasser:

Jiný dodatek zní v ten

.

pípad

— „Nikdo

v jehož

nebýti vinným, vyjímaje

pan

dodatek toho smyslu, aby místo

jjrávoijlafn''

kassace."

Nu

myslím,

nebudiž znovu vyšeto-

píin

pípad kassace"

porota již

jej ;

uznala

eventueln navrhuje

„pi rozsudku právoplatném."

Mám

za

to,

rozsudek zrušen soudem kassaním k vli podstatnému poklesku formálnímu proti zákonu, pak není tu vbec že

byl-li

žádného rozsudku, a dodatek navržený jest teda zbyteným. Chcete-li však, pánové, k vli vtší jasnosti se vysloviti, aby pijat byl jeden z tchto výraz, a sice bud: .vyjímaje pípad anebo

slovo „právoplatný", tož zvolil bych toto pak nahradil bych slovo Již"' slovem „právoplatn", ponvadž se obávám, aby kassaci nebyl dán význam píliš rozsáhlý bud v zákonodárství anebo právním obyejem, jakož se tam stává, že se kassace užívá pi mylném používání zákona anebo i v jiných pípadech. Po mém názoru mže kassace dle pravého jejího urení jen tam býti užito, kde se

kassace," poslední,

a

shledává podstatný protizákonní poklesek formáluí Jiný,

a

mnohem dležitjší návrh

Hasslwanter, též posl. Lasser.

mže

podali

poslanci Kudler

Pánové mají za

to,

že

se

poslední odstavec vypustiti, škrtnouti zúplna. Poslanec

Kudler navrhuje ješt pídavek. Oba tyto návrhy smují k tomu, aby se vyšetování mohlo zavádti optn. Nemohu schvalovati ani jedno, ani druhé. i

pi našem Kei

Optné vyšetování

mívalo

starém ízení soudním v praxi zídka kdy jaký

Riegerovy.

JQ

Snm

146

íšský v

Kromíži

1849.

výsledek; ale kdybychom je chtli zavésti zízení, jednali

bychom tím pímo

proti

pi novém soudním podstat poroty

i

soud porotních. Pakli by mne vbec který dvod k tomu pimti mohl, abych se vyslovil pro vypuštní posledního odstavce, byl by to dvod ten, že se ta vc sama sebou rozdsledkem poroty; ježto však práv toto nkterými eníky, musím obšírnji promluviti

umí, že jest nutným bylo popíráno o vci.

Pánové, uvažte pedevším, jaká jest vlastní povaha poroty.

Porota jest soudem lidu, vysloveným porotou, jež vyšla z lidu

svobodnou volbou porotc. Porotci jsou takm výkvt, výraz celého národa. Výrok, jejž oni pronášejí, dje se jako z plno-

jménem vlasti. Tak rozumí se zítomu ve svobodné Anglii. Nepropustí-li grand-jury nkoho z obvinní a on k vin piznati se zpuje, pak praví: „Žádám býti souzen P)ohem a vlastí svojí.'' Velmi pípadn mocenství celého národa,

zení

pronáší se o povaze poroty Rintel,

ka:

„Porota jest družstvo

spoluúastník práva pro každý jednotlivý pípad kteréž svdí jménem všeobecenstva, v jehož stedu

sestavené ze trestní,

byl

zloin spáchán."

zúplna

s

shoduje se

On

A

slavný uitel práva Mittermaier souhlasí

tímto názorem Rintelovým, an praví, že jen tento

praví

s

pojmem

poroty, jak vyvinula se

„Jen toto pojmutí shoduje se

:

že tu vlast

pedevším

s vlastní

výmr

v Anglii.

ideou poroty,

sama po nejpelivjším zkoumání skrze muže

vy-

dvry

hodné pronáší svdectví své a výrok svj." Když pak v Anglii, ped poetím poroty, sekretá soudní oslovuje porotce: „he has put himself in God and his country, which country you are," to jest: „on odevzdal se Bohu a své volené a

vlasti, kterážto vlast jste vy,"

tož vysvítá z takového pojímání

zavádní optného vyšetování ili odvolání pímo odporuje pojmu poroty, jaká jest ve svobodné Anglii. Vysloví-li

poroty, že

se

jednou vlast o nevin, pak, pánové, pronesla soud nenebo nehiohu se odvolávati od vlasti ke vlasti,

odvolatelný,

a máte-li

nález jeden a chcete-li docíliti ješt

nuže pak budete míti dva nálezy, které

máte vlastn žádného rozhodnutí.

si

nález

druhý,

odporují, a ne-

;

Ke

o soudech porotních.

147

Poslanec Hasslwanter vyslovil obavu, že by takto i ten, kdo nezasloužen byl odsouzen, pozbyl práva, aby pozdji dosvdil svou nevinu novými dkazy. Myslím, že námitka ta odpadne, phhlédneme-li blíže k paragrafu; tam stojí: „Nikdo nebudiž znovu vyšetován pro trestní in, v jehožto

píin

jej

porota již uznala nebýti vinným."

Nebude

zajisté

zákonodárství tak svéhlavým, že by snad zabraovalo, aby

nevinu svou dokázal a trestu se zbavil ten, kdož odsouzen

omylem, jaký konen u lovka vždy Avšak pan posl. Hasslwanter míní, že vyskytne-li se zmnný stav skutk, musí též nové vedení dkaz býti pipuštno, že pi zmnném stavu skutk i týž rozum bude jinak souditi. Kdož to ví! Abychom se tím ujistili, musili by opt titéž porotci býti pedvoláni, kteí první nález pronesli, což asto ani není možno. Ostatn byla zde již astji o tom, že pohnutky, kterými porotci se ídili ve svém nálezu, byl

z

nedopatení,

možným

jest.

e

nedávají se do protokolu, jakož to u nás bylo v obyeji, že

my

teda

nemžeme

couzi nazývají conviction intime

(t.

j.

pi

starém zízení

odvažovati

to,

nejvnitrnjší

co Fran-

pesvd-

ení).

Dále bylo tu uvádno na doklad, že by propuštní

z viny

mohlo býti zpsobeno falešnými svdky vývodními, a

že snad pozdji dala by se vina dovésti jinými dkazy. Ale, pánové, i v praxi u nás udala se falešná písaha velmi zídka

málo praktická, a jestli díve zídka se pihodí se zajisté ješt mnohem ideji pi novém ádu soudním, pi ízení veejném. Ostatn, namítne-li se mi, že ti svdkové, jejichž výpovdí byl nkdo viny sproštn, mohou býti svdkové kiví, tož odpovím vám, že také ti noví svdkové, jimiž má nyní býti odsouzen, mohou býti svdkové kiví. Ale ješt nco pipomínám. Mže býti, že pi dívjším nálezu byl obžalovaný propuštn toliko na výpovdi svých svdk vývodních, pravých svdk vývodních. Kdyby pak tito pomeli, mohlo by se státi, že by nkdo byl uznán vinným pi obnoveném vyšetování, když svdk tch již není; a to, pánové, jest více na uváženou. Konen, pipustí-li se obnovené vyšetování v jednom pípad, pak musí se pipustiti námitka tato

to

je teda

pihodilo, tož

148

Sum

V každém, a tak

pjde

asto

takové již

Pan

píí

výkon

dstojnosti

Pánové, uvažte, že

obnovené vyšetování pro skutek se naprosto

dstojnosti zákonodár-

právních.

Kudler navi*hoval ješt dodatek:

posl.

žalobce byl

do nekonena.

to

opakující

se

jednou souzený

stva,


uvésti

to,

s

nové dkazy,

a

se

„leda že by

zavázal, že pro

pípad odmrštuí optné žaloby dá obžalovanému úplné dostiuinní." Hle, pánové, vážím si vysoce rozsáhlých vdomostí právnických pana poslance Laimgrubského, ale

ei, ekl

vysloviti o jeho

nmu

svdí,

Musím

své tvrzení.

vbec

byl

lépe vyložil nežli

ochoten íditi se

smím-li

se

proti

dvody, kterými hledl

hájiti

se piznati, že

ty

kdybych v

autoritou,

našeho ministerstva. Pánové, vy

dvody,

které

bych, že

víte, že

této otázce již

bych autoritu

volil

nejsem

tch, kdož

z

se domnívají, že naše ministerstvo ve všech kusech se nalézá

na výši pokroku,

ale v této otázce naše ministerstvo bez od-

poru pedstihlo pana poslance LaimgTubského

svém

návi-hu o této

úpln obnovené vyšetování vinného prohlášen

tom dobyl

si

ve

v Belgii,

;

ve

pípad,

mnou

ono jest ve a

vyluuje

nkdo

byl-li

za ne-

a náš ministr spravedlnosti, jenž v oboru

tak

mnohých

vlastním

zkušeností

názorem

Francii a v Anglii, jest tu též autoritou.

mi také

tu stojí autorita proti autorit. Jest z této

;

vci mnohem svobodomyslnjší

strany a zvlášt od

eníka,

jenž

s

Nuže

podivením, že

mluvil

práv pede

(Lasser) a jenž jindy nemívá v obyeji odporovati ná-

hledm

ministerstva,

jirosto se

byla vyslovena zásada, kteráž tak na

píí náhledm

našeho svobodomyslného minister-

Pan poslanec za Laimgrube ve Vídni zvlášt na to kladl váhu, že lid požaduje, aby zloin byl pokutován, a kdyby pokuty nedošel, že by to v lidu vzbuzovalo nespokojenost. Budiž tomu tak; ale ve pípadech pochybných volí se vždy prostedek mírnjší, a stva

spravedlnosti!

uvážíte-li, že

ády

se

by

(Veselost a pochvala.)

optným zavádním vyšetování tolikeré zloby tím mnohý oban mohl býti týrán

zavedly, že

a nespravedliv pronásledován, tož uznáte, že jest vždy lépe,

vysloYíme-li se pro

zpsob mírnjší.

Nespokojenost, která by

e

o

149

soudech porotních.

vznikla u lidu tím, že lidé jsou pronásledováni nespravedliv,

byla by

nkdo

zajisté

vtší

nežli

nespokojenost k vli

nebyl pronásledován, a v této

eka

starého

již

blouditi, tož

i

níka nežli pronásledovati

Pan

tomu, že

schvaluji Z9,sadu

„Nejsme-li

Antiphona, jenž soudí:

cesty, a musíme-li

nebo ono

píin

pravé

jistí

jest lépe propustiti vin-

dokonce

odsouditi

nevinného;

omylem, toto pak zloinem." Kudler chce nás v tchto obavách uspokojiti

jest posl.

dodatkem, že obnovené vyšetování se pipouští jen tehda, když žalobce se zaváže podati obžalovanému úplné dosti-

uinní

tom pípad, kdyžby optná žaloba byla zamítnuta. Náhradu za ztrasi myslíte toto dostiuinní ? cený as? Neznám takové. Náhradu za popíranou est? Té v

Pánové, jak

nabývá obžalovaný jen tím, že jej soud viny sprošuje; ale tato náhrada není úplná. Nikdo, tuším, nebude tvrditi, že ani dosti málo neutrpla est toho, kdo desetkrát byl dán ve vyšetování. Vždy

njaká skvrna na

niare audacter, semper aliquid haeret slíte-li

snad,

pánové,

takové neznám.

náhradu

za

Jen kdo sám toho

nm

zstane

— staré pravidlo

ztracenou zakusil,

o

!

A

svobodu? ví,

samot mezi tymi tsnými stnami, zamíženým oknem v boží volný vzduch; jen kdo

sedti

calum-

:

co

to

myani jest,

a pohlížeti to zakusil,

myšlénky lovka jako pavuina zužují tsnjší a tsnjší, až hrozí mu nebezpeí klesnouti v monomanii neb ve šílenství. Pánové, obracím se k vám, kteí jste toho zakusili: rcete, je-li možná jaká náhrada za takové utrpení! (Pochvala.) Za zmaenou est, za ztracenou svobodu vbec není náhrady, tch nemá pravý muž nikdy a nikde na prodej (Hluná pochvala.)

ví,

co to jest, když

se ve kruhy vždy

!

Varuji vás, pánové, ješt jednou, abyste nepijímali ná-

vrhy dodatené, kteréž zasahují do oboru budoucího zákonodárství,

bud

si

v tom

i onom smru.

Musíme budoucímu

zákonodárství ponechati volnost, aby zízení porotní, ízení

veejné a ústní povždy pizpsobovalo se potebám a pání lidu, aby mohlo se upraviti dle všeobecného v každé dob smýšlení lidu, jež zástupci jeho vyslovují;

my

ted nechtjme

Snm

160

již

naped

klásti

íšský v

Kromíži

1849.

jim hráz, kteráž by jim bránila uvésti v

ži-

vot se všemi jeho dsledky ono zízení, jež my zde obanovi zajištujeme. Každý dodatek, jejž v tom neb v onom smru navrhujete, zkracuje práva budoucího zákonodárství, zasahuje

nástupc, kteí budou snad míti rozsáhlejší vdomosti v tomto oboru zákonodárství než my, anebo aspo v práva našich

výkon

vtší zkušenost v tomto zpsobu

koním

Pánové, níci

naši

slovy Mittermayerovými

„Mnozí práv-

:

mluví o ízení veejném, ústním a o porot

kousi úzkostí

ped dsledným

hrozí se toho

ducha, jejž

nemají; vypomáhají že již

soudních.

mnoho

si

provedením

této

s ja-

zásady, oni

sami pivolali, a nad nímž moci povolováním tu a tam a domnívají se,

vykonali, smísí-li staré s

novým

a opatí-li zá-

sadu zdánliv svobodomyslnou tolikerými výjimkami a obmePánové, zízeními, že se jim pravidlo stává neškodným."

—

zení soudu porotního a s ním spojené ízení veejné a ústní jsou ústavem nesmírného dosahu pro blaho našich národ. To cítíme všichni. Chcete-li zbudovati svobod bránu vítzoslavnou, pomnte, že spoívá na dvou mocných sloupech: jedním jest soud porotní, druhým svoboda tisku. Uvažte to

dobe, prve seslabují, se

nežli

pipustíte

výjimky, jimiž

sloupy tyto

se

aby snad celá velkolepá budova svobody uesítila

nad hlavou

vaší! (Všeobecná

hluná

pochvala.)

Po této ei pikroeno ke dlouhému hlasování o §. 5. a etných návrzích opravných a dodatených k nmu uinných. Všechny ti odstavce toho paragrafu byly skoro jednohlasn pike tetímu odstavci jaty tak, jak je navrhl konstituní výbor ;

na konci byla dle návrhu Biningerova toliko pipojena slova: „le by celé ízení bylo zrušeno" (v tom pípad že mže zavésti se optné vyšetování s osobou, která již byla od poroty uznána nebýti vinnou). Ostatní opravy a dodatky byly vesms zavrženy.

V

témž sezení dne 24. ledna Rieger jakožto zpravodaj kon-

stituního výboru etl „Trest jenžto v

as

mže

§.

6.

základních práv, jenž

býti uložen toliko

trestného

inu

již

znl

výrokem soudním

platil.

Trest smrti pro politické zloiny se zrušuje.

takto:

dle zákona,

§.

6.

základních práv.

151

Nemže stavení,

býti užíváno trestv veejné i^ráce, veejného vytlesného káráni, vypáleného znameni, obanské smrti a

pobrání

majetku."

v konstituním výboru bylo k tomuto paragrafu uinno nkolik opravných návrh, které tam nedosáhly vtšiny v plném snmu byly tyto opravné návrhy pednášeny a hájeny jakožto minoritní vota, a krom toho navrhovány ješt rozmanité jiné opravy a dodatky. Žádná z tchto navrhovaných zmn nenesla se smrem zpáteným, tak totiž, že by navrhovala njaké zkrácení tch práv a svobod, jež konstituní výbor v tom paragrafu ku pijetí porouel naopak, skoro všechny navrhované zmny smoJiž

;

:

k tomu, aby trest smrti ješt více se obmezil, nežli vtšina výboru navrhovala; ano nkolik návrh podáno bylo v ten rozum, aby trest smrti dokonce byl odstrann. V samém konstituním valy

výboru, jenž ítal 30 len, našla tomu chtla, aby druhý odstavec §.

12lenná menšina, kteráž znl prost a všeobecn „Trest smrti se zrašuje." K této znané menšin náležel také Rieger; pece však jakožto zpravodajovi konstituního výboru pipadla jemu povinnost, aby hájil návrh vtšiny výborové, dle kterého toliko

pi

politických

Rokování o

§.

C.

zloinech

poalo

se

6.

mlo se

již

celou 26. a 28. schzi dne 25. a 29

:

trestání na

hrdle pestati.

24. ledna,

a zaujalo

ledna.

pak

Poslanec Hein mluvil

schzi jakožto generální eník jménem tch, kteí chtli trest smrti docela odstraniti. Týmž smrem nesly se promluvy skoro všech ostatních eník, ano ani generální eník pro návrh výborový, poslanec Mannheimer, nehájil trestu smrti. v této poslednjší

V takových

okolnostech není divu, že Rieger, hlasovav ve výboru pro dokonalé zrušení trestu smrti, v plném snmu se nikterak horliv návrhu výborového v tomto kuse,

vedle Heina

nezastával

ano bylo patrné, že i Rieger vlastn sob peje, aby trestání na hrdle dokonce a ve všech pípadech pestalo. Zpravodajská jeho o §. 6., mluvená dne 29. ledna, znla takto (III. 649 655):

e

—

Pánové, proiiiliivím nejprve o aniendementech navržených

k paragrafu tomuto.

Mimo

všelijak

se

opakující návrhy na

úplné zrušení trestu smrti, jest tu pedevším návrh poslance Haimerla, jenž zní v ten smysl: „Trest smrti jen v

tch pípadech,

vojenského zákon

urit

paragrafu jest a bude: dovolen, je-li

prospšným

kteréž

vytkne." je-li trest

prospšen? není,

pi ízení

mže

Hlavní otázkou smrti

míti místo

dle práva náhlého a

oprávnn

pi tomto a mravn

Postavíme-li se na stanovisko, že pak by ovšem dodatek ten ješt nejspíše

Snm

152


odvodniti poukázáním k tomu, že stát mže použiti smrti jaksi v nutné sebe obran, ve pípadech ízení

dal se

trestu

náhlého a vojenského. Arci, že se tu výraz sebeobrana míní toliko nevlastn.

Ale, co

dležitjším

jest a co

i

pi peinech

je,

pánové,

mže

též velice politování hodno, že práva náhlého se

užívati

politických, a zkušenost poslední doby nás po-

uuje, že práva náhlého bylo užito dokonce

i

pi peinech

tiskových (výborn!); a to chtl výbor vylouiti naprosto.

slím teda, že v tomto

návrh

posl.

smru

My-

bylo by na pováženou, pijmouti

Haimerla.

pak druhý návrh posl. Haimerla: „Trestem smrti stíhá se jen zloin vraždy." Nuže jak jsem pravil, pijde na to, jakého kdo jest pesvdení, mže-li se trest smrti vbec pipustiti ale pipustí me-li trest smrti vbec, pak tuším není pochybnosti, že ku p. zloin žháství v tom pípad, když ohnm snad na sta lidí zahyne, není mén trestuhodným než M'ažda. Jest

;

Pominu návrhy

p.

posl.

Wildnera, ponvadž nebyly do-

staten podporovány, rovnž návrhy tu

dále

návrh

p. posl.

Krainského

(z

p. posl. Pitteriho.

Máme

Halie), znjící takto:

„Trestu smrti a žádných trest píících se lidské dstojnosti, veejné slušnosti a nedotknutelnosti osoby a majetku nebu užíváno." Nu, pánové, proti tomuto dodatku jest mnoho námitek. Praví se vnm: „žádných trest píících se lidské dstojnosti;" kteréž jsou to? Snad vy na mnoze máte za to, nevím to na že také trest smrti píí se lidské dstojnosti jisto hlasováním se to okáže. Praví se dále: „trest píí-

—

—

cích se nedotknutelnosti osoby;" výraz ten je píliš neuritý,

kdo by jím písn chtl se spravovati, musil by zabrániti i trestání malých dtí, vždy také trestání metlou jest proti to znailo by, nedotknutelnosti osoby. „Tresty na majetku"

—

a pece nebudete mnohých pípadech práv pokuty penžité psobí. Myslím teda, že tento dodatek nijak se nedá

pánové, odstraniti všechny pokuty penžité, pochybovati, že ve nejlépe

doporuovati.

Dodatek

p.

posl.

Kudlera

neliší se podstatné

od návi-hu

komise, než toliko v jedné vci, v níž se srovnává se

mnohými

Kec o

tom, aby trest smrti byl zrušen. Ostatní

jinými dodatky,

totiž v

zmny,

navrhuje,

kteréž

promn stylistických. Máme dále návrh a zní následovn:

153

trestu smrti.

myslím,

Heina; byl hojn podporován se pipouští jen tenkráte,

posl.

p.

nepatrných

se jen

týkají

„Trest smrti

když porota jednohlasn uzná obžalovaného za vinna zloinem,

na který

jest ustanoven trest smrti."

Pánové, jest patrno, že

dodatek tento se nese za chvalitebným úmyslem, aby trest smrti se zrušil ne sice zákonn, ale fakticky, nebot je zejmo, že porota

asi

je-li

nikdy neodsoudí k smrti jednohlasn;

práv

Nebo

smrti se

má

zavrh-

musí míti také odvahu, aby vyslovilo

to

a nechtlo

pímo

dojíti

píiny nedá se pesvdeno, že trest

z této

zákonodárstvo

nouti, tož

cíle

oklikami a zacházkami.

uváženou, že dodatek ten

Pánové, každý porotce,

pi

zloinu, .jenž

i

nost dovršiti

rozhodnouti o

stíhá se trestem

mže. Aby

Jest také na

v jiném ohledu jest

má-li

tudíž

nebezpeným. i nevin se bude roz-

vin

smrti, velice

práv

pakovati; bude uvažovati, že snad

smrti,

avšak

schvalovati.

dodatek ten

jeho hlas jednohlas-

svým hlasem nebyl píinou

radji nevysloví se pro vinu

;

ale takové obavy, tako-

vou úzkostlivost svdomí mohou míti mnozí, a svdomitostí

mnohých porotc

mže

se pihoditi, že zloinec, jejž všichni

za vinného pokládají, vyjde bez trestu.

To, pánové,

iní do-

datek tento nebezpeným.

Poslanec šení trestu

Trummer

snn'ti,

ale

podal též návrh obrací

se

a žádá, aby se zde pidalo po slov: „nebo opominutí". (Trest

mže

;

i

tento jest pro zru-

zvlášt k prvnímu odstavci „trestního

býti uložen jen

inu"

slovo

výrokem soud-

ním podle zákona, jenžto v as trestního inu nebo opominutí platil.) Jest, tuším, zejmo, že výrazem: „trestní in" rozumí se také in negativní, tudy opominutí. Také podle našeho zákonodárství se stává, že nkdo pouhým opominutím mže se dopustiti zloinu a peasto tžkého pestupku poli-

již

Pes

to však pece není trestní zákonník nadepsán: „Zákon trestní o zloinech a zloinných opominutích", aniž druhý díl trestního zákouníka je nadepsán: „O pestupcích

cejního.

;

Snm

154


Pokládám

policejních a policejních opominutích."

to teda za

zbytené.

Rovnž nemohu odporoueti dodatek téhož poslance k druhému odstavci, znjící: „vyjímaje ped nepítelem". Tím by mohla povstati mylná domnnka, že také voják nesmí zasteliti nepítele. Pro pípad, že byste se rozhodli pro tento zákon, vyjímající pípad práva náhlého a vojenského, pak musím

íci, že

návrh

posl.

p.

Haimerla

lepší stylisací svou

více se odporuuje.

Máme založen

zde též návrh posl. Ohérala: „System trestní jest

na zásadách mravního polepšení."

vás, patí-li tento odstavec

otázku uiniti:

Co

Pánové, ptám se

do práv základních? Musíme dvojí

jest trest?

O

této

otázce rokují právníci

po léta a dosud nedospli k výsledku všestrann uspokojivému. Totéž platí vzhledem další otázky Který systém trestní

již

:

vlastn

jest

nejlepším,

nejsprávnjším,

Jsou to otázky mající místo své v

nám

rozhodovati

vd,

o nichž

míst vta vbec mla

zde nepísluší. Zvlášt pak nejsou na

zde ve právech základních;

pakli by

tato

patí patrn v elo práva trestního a ne

vyslovena, tož

býti

nejblahodárnjším?

theorii, ve

do práv základních.

Dále navrhuje místa

eeno co

to

Trojan

:

„Trest smrti naprosto

nemá

Myslím, že tím

politické."

samé, co navrhuje komise. Zmniti není vždy tolik

— Na

míst tetího odstavce navrhuje týž po„Ostatn mají všechny zpsoby trestu, pouze smysl pro est pi zloinci otupuje, tlesná

opraviti.

slanec

posl.

pi zloinech povahy ist

následovn:

kterými se

muka jemu zpsobují, jakož i trest zabavení majetku vždy býti vyloueny." Nemohu souhlasiti s tímto znním

pro :

jet

pipouštjí výklady vyjádeno v povšechných rozliné. Myslím, že nepochybíme, pijmeme-li znní komise píono odporuuje se vtší uritostí a pimlouvá se za klad jiných stát. Pan posl. za Laimgrube (Kudler) odvodnil vtách, které

n

dkladnou

svojí

eí

nutnost jak prvního tak

i

posledního od-

zpsobu, jak jest vysloven, a zákonodárstva jiných stát ped námi podobn stylisovala. Základní práva stavce

v tom

e

155

o trestu smrti.

y)arlamentu Frankfurtského nejsou sice p. poslanci Velvarskému (Trojanovi) autoritou, ale mají skoro totéž znní.

konen

Jest tu

vech: „trest

mže

ješt návrh

zákona, jenž platil v jímaje, že

in

na

by

posl. Richtera,

dob

dle zákona platného v

dob

zbytený

;

slo-

vynesení rozsudku

takový píslušel trest mírnjší." Pánové,

ten za

aby po

výrokem soudním podle trestního inu," se pidalo: „vy-

býti ustanoven jen

nedá se

mysliti, že

mám

dodatek

by zloinec na tom

stál,

aby souzen byl po starším zákon trestním, je-li tento krutjší, a také státní správa jist nebude svéhlav usilovati aby souzen byl dle tchto krutjších

o to,

zákon

starších,

mírnjší již v platnosti. Však již beztoho ohlašovací patenty každého zákona trestního vyslovují zásadu, že zákona mírnjší toho se užívá ve pípadech, kde stanoven v zpsob trestu. Myslím teda, že by ta zásada byla zcela bezúelná. Ostatní dodatky p. posl. Hauschilda, Sidona a Borrosche požadují úplné zrušení trestu smrti. Jest tu ješt návrh posl. Schuselky, jenž vlastn netýká se paragrafu toho, nýbrž

jsou-li

nm

—

pedmtu,

jiného

o

nmžto

referovati není mojí úlohou.*)

Dostalo se mi, pánové, tžké povinnosti; jsa zpravodajem

mám

výboru,

hájiti

jeho

návrh;

vedle

své

povinnosti

bych se tu pimlouvati za zachování trestu smrti. státi

své

povinnosti tak

zpravodaj,

jak

seznati

nepronášeje

mžete

dalece, že

svého

ml

Chci do-

budu mluviti pouze co osobního; nebo,

pesvdení

z vota minoritního, jest

pesvdení mé

Podám tedy prost zprávu o dvodech, kteréž pimly výbor, aby ve své osnov ješt trest smrti podržel. Pedn soudil výbor, že trestu smrti dosud teba jest k odstrašování, že práv postrach ze trestu toho ve mnohých

jiné.

pípadech jest jediným prostedkem, jenž mže odstrašiti jisté lidi od nkterých zloin. Námitka, že stát nemže pokládati lidi za prostedek ke svým úelm, byla vyvrácena dovozová*)

o

Návrh Schuselkv chtl tomu, aby císa hned a zvláš byl požádán což potom 1. února bylo zavrženo k návrhu Stro§. 6.;

potvrzení

bachovu.

;

Snm

156


ním náhledu, že tu musíme rozeznávati dvojí stadium: stadium pohrození a stadium výkonu trestu; hrozba nedá se zamítati ano jest potebná; vykonávání pak trestu je nezbytným, má-li se zjednati zákonu náležitá vážnost. i

pochybnost, má-li

tomu dá

proti

aby peoval

právo

stát

namítati, že jest

se

zachování svých

o

nmu

míti

právo

i

;

život

první povinností

státu,

ve svazek státní, a jelikož

uznává za nutný k zachování

stát trest smrti

Pronesena

nkomu

vzíti

oban. K vli vzájemnému

obané

sebezachování sestoupili se

musí k

z trestu

má-li právo

oban,

svých,

k úelu, musí míti

také právo ku prostedkm. Jinak by stát ani nebyl oprávnn

odvádti na vojnu, kdyžby vbec neml práva sáhnouti na obana a užívati ho ke svému úelu: vždy posílaje obana do vojny, sahá tím práv na bezpenost jeho života. Dále uvádno na dvod, že za nynjšího stavu vzdla-

život

našeho lidu trest ten posud jeví se nutným, že u nás

nosti

astji

\7skytuji se

jiným nahrazen i

píin

výbor

ml

na pamti, že

tu

íšský ve dnech íjnových za nutné poMyslím teda. že výbor v této výitky nezasluhuje. Dále bylo uvádno, že

smrti

žíidné

má

trest

nemže:

snm

sám slavný

kládal, trest

žádným

okolnosti, ve kterých trest smrti

býti

býti

ustanoviti.

pimen

stupni

—

vzdlanosti, na

nmž

se

lid

nalézá; tu pochybovala však vtšina výboru, že by lid náš

pál

zrušení trestu smrti, naopak soudila, že

lid si

si

žádá za-

chování trestu smrti a že by zrušení jeho prohlásil za ne-

pravou sentimentalnost ze strany naší, ba dokonce, že by

roztrpen

jsa tímto

hledl sám zjednati soudy

staly

lidu,

píliš si

tak

lid,

mírným urením zákona, nezídka

právo po svém rozumu, že by tím na-

eené

lynchové.

Námitka, že vražda soudní napraviti se nedá, jest pravdivá;

ale totéž

zejména

pi

lái taktéž

mže

trestu

se

namítati

pi

všech jiných trestech,

žaláním, nebo deset

je ztraceno

let

ztrávených v ža-

pro život a taktéž nahraditi se nedá.

Výbor soudil, že musí míti zetel na smýšlení lidu, kteréž by na ten as zajisté vtšinou prohlásilo trest smrti za nutný. On za to ml, že bychom se vystavili mnohonásobným výitkám

e lidu,

kdybychom o život

nežli

o osud

157

o trestu smrti.

vrahv

a ochranu jejich peovali více,

poestných, a kdybychom zrušením trestu

lidí

smrti uvrhli spolenost v nová nebezpeenství.

Konen mli do

zem

uvažováno, že

úpln; uvažo-

zloiny politické;

pro

dob

sama Francie v nejnovjší

váno, že zejména smrti jen

zem;

trest smrti nezrušila

jsme na zeteli jiné

tch dob žádná

soudilo

zrušila trest

když nejvzdla-

se,

njší národové svta trest smrti až dosud za nutný pokládají, že trestu toho bude poteba i u nás, kdež aspo ve mnohých našich

zemích vzdlanost lidu

mínám

v té

rozsáhlé

veliké

posud

kdo

píin

zejména

pipomínám

loupeže;

nepomstí, nebude

vezme-li

uherské, kde asto djí se

Dalmácii, kdež

v lidu

zásada „Ko se neosveti, on se neposveti", to

platí

se

na stupni nižším. Pipo-

jest

zem

na sebe

stát

spasen.

tedy

Jest se

jest,

obávati,

ne-

sám pomstu za spáchanou vraždu, že

by tím jen krevní msta, jakáž v Dalmácii dosud

je v

obyeji,

nového podntu docházela.

Také výbor váš nahlížel, že trest smrti pokrokem osvty bude odstrann, avšak práv tomuto pokroku národ chtl zstaviti zrušení jeho. Zrušení trestu smrti

zabránno; je zrušen"

nemlo

„Trest smrti pro

v}'slovilo se:

tím není vylouena možnost, aby

;

býti

pímo

zloiny politické

pi

pokraující

vzdlanosti v jednotlivých zemích byl trest ten zrušen zúplna.

Tak

soudil výbor, když

Musím dona,

kterýž

usnesením

opt

teda zastati

jej

jemu

trest

na ustanovení tom se usnesl. se výboru

velice

smrti

proti

výitce

ve zlé to vykládal,

úpln

zrušil

a

p.

posl.

Si-

dívjším

že

pozdjším usnesením

pipustil. Jest ovšem, pánové, také ve výboru jakési

proudní myšlének; díve

hlasovala jen nepatrná vtšina pro

úplné zrušení trestu smrti, a nyní

patrná vtšina pro zachování jeho.

práv

tak jen velmi ne-

Ježto lenové co do

pí-

tomnosti své se stídají a návštva je nestejná a ne vždy úplná, není lze dosíci, aby hlasování o

stejn dopadlo. také

mnohé

pály sob

nkteré otázce pokaždé

Konstituní výbor vyslechl mimo

to

konen

hlasy z oddlení snmovních, kteréž z velké ásti zrušení

trestu, a

jak jsem pravil, dbal také

na

Snm

158

jednání samého

íjnových

snmu

slavného

nutným

trest smrti

Musím


dále

íšského, kterýž

výbor proti výtce

hájiti

dnech

ve

uznal. posl.

Wildnera, že

by výraz „politické zloiny" byl píliš neuritým a dvojsmyslným. Já myslím, pánové, vy všichni asi víte, co rozumí se tímto výrazem, že jsou to totiž zloiny ohrožující trvání státní

ústavy; bližší jich urení zstavujeme budoucímu zákonodár-

— Pan

trestnímu.

ství

noví, aby

trest smrti

posl.

Wildner vytýkal výbora, že

byl zrušen

toliko pro

a ne také pro všechny ostatní zloiny, protože prohlásíme-li

se

pro zrušení trestu

již

musíme

politických, že

to

S takovýmto „tím spíše"

srozumn. Myslím,

že již

sta-

zloiny politické

smrti

se

domnívá,

pi

zloinech

u jiných zloin, uiniti tím

spíše.

pán

Wildnerovým naprosto nejsem veejné mínní pi každé vyskytující

se píležitosti pronáší jiný soud o zloinech politických, a jiný

Pánové, také ve stedu

o tak zvaných zloinech sprostých.

vašem zasedají mužové, kteížto jako zloinci politití byli odsouzeni a posl.

muž

nkteí

i

myslím, že nikdo z vás, ani

trestáni, a

Wildner, nepokládá to za nedstojné sebe, sedti vedle

Myslím však, že by

takových.

to

pokládal velice pod

svou dstojností, usednouti po boku sprostých vi-ah a zloinc. Jest tedy v povaze rozdíl

veliký,

a

vci samé

smýšlení

a ve

lidu

o

vci

té

soudím, že výbor váš byl ve svém právu,

šete tohoto rozdílu samým lidem vbec uznávaného. Myslím Wildner tvrditi nebude, že by Charlotte Corday a travika Lafarge ve mravní své cen byly si rovny. Též

také, že posl.

nebude, kdo by

tvrdil, že

Junius Brutus proto tím spíše

ml

býti trestán, ježto stát za nutné považuje trestati smrtí jakéhosi

Cartouche, sprostého vraha.

pi

zloinech politických

pimeným, nebo njším, a kdekoli nejeví se

by

vážil

nám

je

má se to s pi zloinech

Jinak

zloinech politických, a jinak

trest smrti

tu obrací se

na

asto

jisto

smrti

sprostých.

Pi

ukrutným a ne-

proti lidem nejšlechet-

stát uvaluje trest smrti

na politické zloiny,

jako nestranný vykonavatel spravedlivosti, jenž

práva obou stran váhou stejnou; tu

puje jakožto

trestem

strana,

vystupuje

jako

soudce

stát

ve

sám vystuvlastní

pi,

Re

159

o trestu smrti.

vystupuje jako soubojník, jenž zápasí zbraní nerovnou a užívá fysické své

pevahy, aby

soka svého.

skolil ušlechtilého

jeví se politický trest smrti v

oích

Tak

lidu.

lid v dob míru skoro vždy bude se výkonu politického trestu smrti. Pánové, srdce lidské soudí jinak než rozum a kdyby i rozum ve pípad tom trest smrti nutným uznával, srdce vždy jej zavrhne.

pirozeno, že

Jest

vyslovovati

proti

;

Mimo

vykonání politického trestu smrti vždy velmi

jest

to

nebezpeno. Kdož tu státem byl odsouzen a važován za nevinn utlaeného,

jejž stát z

trestán, bývá popouhé pomstychtivosti

za to pronásleduje, že se odvážil odkrývati jeho slabosti a dotknouti

se

jeho nedostatk.

k potlaenému, poíná

se

Veejné mínní pidává

chybovati nejen o jeho spravedlivosti, nýbrž

mínní, že

se

pak

rozumovati o stát, poíná se poi

neumí

o úelnosti jeho,

sám poíná-

a cestu razí

si

ním svým a

jaksi dstojností vlastní zameziti takovéto útoky

a nucen jest chápati zajisté

ších,

se

stát,

který

prostedk

již

nejkrajnjších a nejkrut.

musí míti mnohé nedostatky.

Je to pak smutné, pánové, dojde-li k tomu, že národ prohlásí

se

státu

proti

a

ovnují-li ženy národa hrob Wiszniewského,

ron si

odsoudí se

tož,

jej

pro

zlé zízení.

Pánové,

souhlasem jeho rok co rok znovu pánové, projevem tím národ každo-

odsuzuje spravedlnost a úelnost státu

!

(Výborn.) Bud

pak tento soud lidu spravedliv i uespravedliv, vždy je pi trena pováženou, že se jím snadno odnímá státu dvra

stu smrti

sám základ státu podpoet svých nepátel, nebot.

národa, nejjistjší jeho opora, že se tak rývá.

Stát tím

jen rozmnožuje

pánové, na popravišti verbují se nejsnadnji noví pívrženci

mohyla politického muenlehkovrné mládeže jako pedhoí Dobré Nadje, o kterémž ví, že za ním leží bohatá Indie, bohatá Indie svobody a štstí se všemi svými bájenými poklady. Krev odprc politických není tím pravým pojidlem, jakým

stran

politické.

níka jeví se

Prostá, nepatrná

oím

se budují nové státy, a šibenice, pánové, ta není tou pravou

oporou,

kterouž

Kdyby tomu tak

by se dal

podepíti rozpadávající

bylo, tož nestála

se

stát.

by žádná moc, žádné pan-

!

!

Snm

160

ství

svta tak


jist, jako

panství Košuthovo v Uhrách, nebof

mrou

snad žádná moc od hizovlády Eobespierrovy takovou neužívala politického trestu smrti .

pece

a

:

neušla svému pádu

Není tomu dávno, kdy pod šibenicí donucovali mladého jednoho Slovana, nadjného to spisovatele, aby odpisáhl svoji národnost,

—

mužn

on

odepel a radji volil podstoupiti takovým mužm nepomáhá trest smrti,

Pánové, proti

smrt.

krev mužil tako\Tch nezanikne v se a povstává

vzhru

semenu opeenému,

pd

bezplodné

;

ona oživuje

okídlená, podobna jsouc onomu

jako

vtrové podzimní roznášejí do všech taková kapka la've, tam pálí a proniká skrze kost až k nejvnitrnjší útrob srdce, v této pak kvasí, v té to ve. a z nejhlubšího nitra toho srdce snad v krátkém ase vzroste a povstane celá spousta boulivých myšlének, celá kronika djin revoluních. Namítne se mi, že to nejsou vždy pohnutky ušlechtilé, že to není vždy láska ke svobod aneb vlastenectví, kteréž pudívají muže k tomu, co nazýváme zloinem politickým asto ž« to bývá jen neospravedlnitelná chtivost pouhého nepokoje, asto jen špinavé, hanebné sobectví, hledající ve pevratech jen svého prospchu, asto že to bývá jen nezízená ctižádost o diadeiu panství. Bud si usilující o to nejvyšší v život tomu tak ale kde takové vášn nadlidskou mocí uchvátí lovka, tam také trest smrti jej neodstraší. Pro povahy silné,

konin svta;

jejž

kam zapadne

a

;

—

;

jak známo, jest

i

ve

hrze

smrti

pvab

zvláštní, a

seznali

kteí v nadšení o tom blouznili, aby dostalo se jim osudu a smrti proslavených zloinc. Takž se dje zejména v dobách velikých pohnutí, kdy asto popravišt bývá trnu tak blízké. Pánové, kdo jednou puzen jest démonickou silou ctižádosti, ten také váhati nebude, aby se slovy:

jsme

mnohé

již

fantasty,

audaces fortuna juvat! nenastoupil že po ní nejspíše ki-áeti musí ní

ku

i

onu dráhu, o kteréž ví, ale že by po

popravišti,

—

mohl také dostoupiti trnu Je-li

pravou,

však idea, pro kterou

je-li

jeho národa, pak

bylo

by

to

muž

v boj

se

pouští, ideou

skutenou potebou zloinem státu, kdyby jej ml

poteba, pro kterou

zápasil,

e odsouditi jako

161

o trestu smrti.

V

zloince ke trestu smrti.

nezbývá státu lepšího prostedku, nežli aby státním dopál prftchodu. aby

Bude

takovém

pípad

idei té ve

zízení

u sebe pivedl ku

ji

platnosti.

pánové, vždy práce marná, bojovati proti idei prav-

to,

Jest povst v lidu obecném, že jednou, když ervánky zaskvly se v ohnivé -kráse, Kocourkovští mli za požár. Vytáhli, aby uhasili jej svými stíkakami, a vrátili s nepoízenou. Podobný úkaz shledáváme pi nových ideách,

divé a veliké.

ranní to

se

které hýbou naší dobou.

Když v

devadesátých minulého

letech

nové doby vycházela na západním

mnozí

potentáti, že

mohou

záe si

uhasiti plápol ten všelikými svými

marné namáhání

hasidly, avšak

ranní

století

obzoru, tu také myslili

Z ranních ervánk vzešlo záí na našem ty malé mráky, ježto dosud

!

slunce v nejskvlejší své velebnosti, ono dosud nebi, a v krátké

dob

zapudí

i

zatemovati je chtjí. Má se to, pánové, s ideami novými práv naopak jako se zjevy noními. Je-li noní zjev jen pouhým strašidlem, snadno se pemže, je-li pouhým pelu-

dem smyslu

— snadno

se zapudí.

Je-li

však

nov

vznikající

myšlénka bytostí podstatnou, abych tak ekl, ideou skutenosti,

takoka

z krve a

masa, pak nedá se

pemoci žádnou

zbraní

pozemskou; zbran hmotné nic nezmohou proti ní, nezmohou proti zjevu z podsvtí. Jest, pánové, astou zkuše-

jako nic

osvdeno,

ností s

že

každá nová

obrovským namáháním, musí

pedsudkm

lidstva,

prve

idea musí

raziti

nežli

si

raziti

si

cestu

cestu proti velikým

trnu právem jí naped korouhev výbojné obt své odvahy, ti bývají

dostoupí

patícího. Ti, kdož se odvažují nésti

myšlénky,

ti

padnou obyejn co

kaceováni, jako kacíi upalováni, anebo, což blázni a fantastové

he

jest,

jako

uvádni v posmch.

Pánové, zasahá-liž náš zrak tak daleko do budoucnosti,

abychom vdti mohli, že názory o stát, jaké si nyní tvoíme, budou pravými pro všechnu budoucnost? sahá-liž náš zrak tak daleko, aby uvidl, že nikdy nenastane doba, kdy muži jako Fourier, St. Simon, Bazard, kteréž my nyní pokládáme za blázny a fantasty, budou prohlášeni za

ei

Riegerovy.

pedchdce nového ] ]

Snm

162

Messiáše,

— nového

íšský

v

Kromíži

1849.

má rozluštiti spravovati mlo jmní

Messiáše, jenž

blém svtový, jak by

se

veliký pro-

všeho

vk

anebo dokonce jak by se pipravil lidstvu zlatý

lidu,

— beze

zlata.

Fluiduiu ducha

heší

proti

nedá se

svatého

moci zbraní hmotnou,

a»

kdo

se

zazditi,

duchu svatému. Tam, kde

mén

tím

pokouší, ten

o to

rám

v

pepravd

svtské moci chce

njakou ernou arou vyškrtnouti ideu njakou z pamtné knihy lidstva, tam vždy nesmírn se mýlí. Zanechá tam nanejvýš jen ervenou krvavou známku, to jest jako ervené znamení v našich starých kancionálech, kteréž práv jen ukazuje, že pi nm poíná se opt nová sloka téže písn. smrtí, jako

íká

právem, že mnozí

se sice

provésti,

Pravda

sáhají je,

ku

z

tch, kteí novou ideu chtjí

prostedkm nezákonným,

])ánové, že

opovržlivým.

skoro vždy anebo z pravidla bývají to

prostedky násilné, kterými si nkteré idey zjednávají vládu neobmezenou. Taii posl. Machalski hlubokomyslnou eí svou poukázal

vera na stanovisko, z jakého zloiny politické posuzovati máme; dokázal, že tyto obyejn dají se odsouditi jen jako omyl v leto])Otu. Pánové, jemnocitný úsudek, jakýž vám navrhuje p. posl. Machalski, odporuuje se nám všem k uvážení v této chvíli. Uvažjijme, pánové, že ekají nás asy tžké; boue, osudem nám urené, dosud nedobouily; rozburácené moe prodlá ješt mnohé podoby, než se utiší v klidnou hladinu. Potvrdíme-li trest smrti pro zloiny politické, tož z

sankcionovali

jsme všecky násilné skutky obou

snad ješt zápasiti budou v budoucnosti

obou piznali bychom oprávnní. nás pak jišt,

eká

budoucnost!

pokryté mrtvolami

Bude

my

;

Pánové, to

pedu

stran, které

tím násilnictví

pomnme

— jaká

snad pusté, smutné bo-

nesíslnými!

A

pánové,

zvlášt

to

jest na uváženou, že vystoupíme-li takovýmito prostedky proti

zástupciin

reformy

ve

nových

správ

myšlének, státní,

proti

chceme-li

prvním

bojovníkm

za

postupu a uznání jejich

—

tož dopouštíme pekážeti ukrutným prostedkem trestu smrti, Také potomci naši se tím násilí na vlastním potomstvu svém !

168

Trest smrti zrušen.

mají právo,

aby ta zízení, kteráž nyní udílíme, promnili

podle své vale, podle svého uznání. Uríme-li však trest smrti

tm, kdož

první pouštjí se v zápas za opravy, za myšlénky

—

potomk pak zabraujeme pedu svým potomkm, aby nemohli provésti to, co bude jich pesvdením. Jet to zajisté híšné a zárove marné, sáhati takovýmto zpsobem do kola osudu; tot nebudoucnosti, za smýšlení našich

jaksi již z

i

rozumná pánovitost i boivost, ád svta Bohem ustanovený. Ti,

chtíti

domnívaje

se,

dále,

v obrovské mocnosti,

po zemi, a pánové, že

lid zvolá: ti,

okamžik,

hodina udeila!

život

za svá

nejšlechetnjšími syny lidstva

svj

(Pochvala.)

Pomnme,

kdož vystupují jako hrdinové nových ideí a od-

hodlan obtují žiti

Ty pjdou klidn svým cho-

velice.

kdy kladivo se pozvedne hromové jeho rány daleko široko zazvuí

nastane

až

Hoch, který strhl ru-

že tím zrušil stroj anebo zastavil na vždy

chod hodin, mýlil by se

dem

ovládati a rušiti

kdož zastávají idey budoucnosti, jsou jako ukazovateli

na obrovských hodinách djin národ.

iku,

takto

;

pesvdení, že mezi

život jako zloincové za

své

práv

ti

jsou

tmi, kdož museli

polo-

že

pesvdení,

jsou také

jména Sokrata, Krista a Husa! (Veliká pochvala.) Hlasování o §. 6. bylo zase velmi dlouhé, ponvadž bylo navrženo mnoho oprav a dodatkv. Výsledek byl, že odstavec 1. a 3. pijaty jsou vtšinou dle návrhu výborového, avšak na místo odstavce 2. bylo 197 hlasy proti 106 pijato ustanovení všeobecné: „Trest smrti jest zrušen.^ Vtšina snmovní, jak se zdá, chtla tímto usnesením také vysloviti rozhoení své nad popravami, které tou dobou dávala provádti vojenská vláda ve Vídni následkem revoluce íjnové. Povšimnutí zasluhuje politická shoda, která jevila se mezi eskou pravicí a nmeckou levicí pi této píležitosti i jinde všude, kdekoli jednalo se o zásady ideální a svobodomyslné. Osud sice nepál jednání o základních právech, aby se stalo prakticky užiteným tu dobrou stránku však toto jednání pece mlo, že dávalo píležitost k dkazm, kterak Slované rakouští pejí svobod tak dobe jako Nmci. Rokování Kromížské o^ základních právech ukazovalo zjevné, že eští zástupci, zavrhovavše revolucionáství Vídeské, neinili tak z nelásky ke svobod, nýbrž peovali tak dobe jako nmetí demo-

k

nmu

;

Snm

164

krati


tmi prostedky, kde

zabezpeení, avšak toliko tu a

o její

a kterými podle tehdejšího zákonitého stavu náleželo.

Dodatkem k jednání o §. 6. budiž ješt pipomenuta jedna vc. Rieger ve své referentské eoi na obranu ili spíše na omluvu návrhu výborového pipomínal také (str. 15tí, 158), že i snm íšský v íjnových dnech uznal trest smrti za potebný. S tím nebyl spokojen poslanec Borrosch, jenž hned po skonené ei Riege-' pravil, že Rieger omylem kiv vyrove chtl se tomu opíti kládal usnesení, jež uinil snm íšský za dn íjnových (III. 655). V následující 29. schzi snmovní dne 30. ledna Borrosch podal ;

protest proti

za

dn

doteným výrokm Riegerovým. V Rieger se mýlil, nebo

proteste Borrosch

prý snm íšský íjnových nejednal o základních právech, a tudy prý nijak dokázati, že

snažil se

nemohl se usnášeti o trestu smrti krom toho prý snm íšský, chtje nešastné zmatky ukonejšiti, musil pedevším starati se o bezpenost hlavního msta a o to, aby obyvatelstvo ve zbrani stojící bylo podrobeno náležité kázni. Následovn prý snm íšský „byl povinen vyhovti žádosti, kterou vrchní velitelstvo národní gardy v témž loyálném smyslu uinilo, aby zjednány byly písné, okolnostem pimené disciplinární zákony". V tch slovech Borrosch se piznal, že snm íšský za dn íjnových ;

potebný pro zachování jakéhos Po krátké debat, které Rieger se neúastnil, bylo usneseno, aby protest Borroschv dostal se do stenograíických zápisk a nikoli do protokol snmovních (III. (160— Ij. opravdu

uznal

poádku

ve

smrti

trest

za

vzboueném mst. "

Rieger byl zase zpravodajem konstituního výboru o a násl. základních práv. se

dne

7.

má

února, že

Z popudu Lasserem daného se jednati o §§.

13.,

snm

§.

13.

usnesl

14. a 15. pohro-

tch tech potom pak o každém paragrafu debata speciálná. Ve 35. schzi dne 12. února peetl Rieger ty ti paragrafy, ímž poala se debata povšechná. Znly pak ty lánky základních práv dle návrhv vtšiny konstituního výboru takto

mad, ponvadž

spolu souvisejí

;

a sice že

má

býti o

paragrafích nejpiTe spolená debata povšechná,

:

§.

13.

Každému rakouskému obanu státnímu zaruuje se Zloiny a pea veejného vykonávání náboženství.

svoboda víry iny, ježto pi užívání této svobody by se

—

spáchaly,

bute

tre-

stány dle zákona. 14. Žádná spolenost náboženská (církev) nepožívá od Nikdo nemže býti od státu nucen pednosti ped jinými.

§.

státu

—

13.,

§§.

14.

165

a 15. základních práv.

inm

k náboženským a slavnostem vbec nebo zvlášt ku povinnostem kultu, ku kterému se nepiznává.

Pomry mezi státem a církví, jmenovit vzhledem §. 15. ke jmní církevnímu a k volb pednostv církevních, jakož i podmínky, pod kterými klášterové a duchovní ádové mají trvati nebo pestati, ustanoví se zvláštními zákony. Debaty

o

tchto paragrafích, stanovících náboženskou svo-

bodu, byly nemálo zajímavé a protáhly se skoro skrz celý msíc až do samého náhlého zavení snmu. Biskupové zemí eských starorakouských na sklonku r. 1848 podávali ke snmu adresy, i ve kterých objasovali svpje stanovisko a dílem i protestovali proti navrženým základním právm. Nelíbilo se jim na roven postavení všech církví-, pro církev katolickou požadovali dokonalé svobody, a vedle toho též, aby fondy náboženské byly odevzdány farái a knžími, aby naturální desátek potrval, aby biskupové mohli

biskupm ke správ, aby biskupové mli úplnou moc nad s

papežem voln obcovati a ke státu zaven byl

ani

v.

j.

církve

s

;

též požadovali, aby

papežem konkordát.

o

pomru

Ostatn však

snmovn ani mimo snmovnu nejevil se valný odpor svobod náboženské, která se mla hoejšími lánky základpráv uzákoniti. Panství církve katolické toho zpsobu, jaké

ve

proti

ních

rakouských do roku 1848, bylo protirayslné a nejenom jinovrcm a liberalm, nýbrž na mnoze i katolickému duchovenstvu samému, ponvadž církev katolická pi onom panství svém sama byla služkou absolutistického státu, kterýž jí libovoln užíval ke svým úelm takoka jako souástky policejního apparatu svého. Valná ást nižšího duchovenstva a jiných pátel katolické církve doufala, že bude možno obnoviti zízení obasných synod, kteréž by u osvícených katolíkv oživily interes k vcem církevním. Povšechná debata o onch tech láncích zaujala schzi 35. a 30. dne 12. a 13. února, a skonila se ve schzi 37. dne 14. února; zpravodaj Rieger se jí neúastnil, chtje mluviti ku každému paragrafu trvalo

v zemích

dílem

nesnesitelné

zvlášt.

Podrobná debata o §. 13. poala se v též schzi práv doJako díve pi povšechné debat, tak i nyní podáno bylo

tené.

mnoho opravných návrh jejž

pednesl a

nejvtší dležitosti z nicb nabyl ten, msta Lince v Horních Rakousích, dle toho návrhu ml §. 13. základních ;

hájil poslanec

advokát Karel Wiser; práv zníti následovn

„Rakouským

jsou ueobmezeni

:

obanm v

domácím

státním a

zaruuje

se

svoboda víry;

veejném vykonávání svého nábo-

:

Snm

166

pokud

ženství,

se protiví

íšský

vykonávání

toto

Kromíži

1849.

neuráží

práva

rokování o

znéla takto (IV.

21. února ve

závrená

13.;

§.

mravv,

aniž

scbzi skonilo

39.

e

zpravodaje

se

Riegera

185—189):

Pánové, jak vidíte, jest mi pojednati o

návrh

ni

obanským nebo státoobcanským povinnostem."

Na popelecnou stedu podrobné

v

znaném

množství

Mánie tu pedevším návrh poslance Helkterý chce takovému znní paragrafu, kterým by se za-

cela,

opravných.

ruovala svoboda každého zpfisobu úcty k Bohu a veejného jeho projevování. ,,

svoboda víry"

Xuže. pánové, jest tuším jasno, že slovem

rozumí

pedevším svoboda vnitní

se

úcty

k Bohu. Zevnjší úcta k Bohu jest vyjádena druhými slovy

„veejného vykonávání náboženství." Helcel

svým slovem

„úcta k

:

Bohu"

Rozumí-li však již

p.

posl.

také ctní jeho ze-

vnitní, to jest vnjší projevováuí víry, pak nenahlížím, k

emu

pidal druhý odstavec.

Pan posl. Havelka navrhuje: „a v mezích ustanovených zaruuje se též svoboda veejných výkon náboženských." Myslím, že tato vta praví v podstat totéž, co paragraf komise. Stát zajisté nebude trpti žádnou spolenost a zvlášt žádnou spolenost náboženskou, jejíž psobení by bylo 12.

§.

takové, že by podléhalo trestním

státnínui

konávání

obanu

jest

náboženství

uznané, a to podle t.'hot!)

posl.

toliko

pouští

z

spolenosti

státem

zemských." Již stylisováuí

odstavce jest jaksi nedostatené, zvlášt dodatek:

vymení

snadno kivé výklady.

lovka má

toho pak mohl by

má

náboženské

vymení zákon

konávání náboženství podle víra

zákonm.

Rulie: „Každému rakouskému zaruena svoboda víry. veejné pak vy-

Dále jest zde návrh

„vy-

zemských zákon," pi-

Mohlo by

se

mysliti, že také

vymením zákon zemských; nkdo souditi, že konen vyznání víry

se

íditi

i

ustanoveno zemským zákonem.

Pokud však návrh tento smuje k tomu, aby ohradil práva zemského zákonodárstva v této píin, tož myslím, že podání podobného opravbýti

ného návrhu pozdji bude na ase, až slavná snmovna po prvním tení ústavy se vysloví, jaká práva vzhledem zákonodárství zemského mají býti vyhrazena zemím naší íše.

e

o

svobod náboženské.

167

Jest tu též návrh posl. Zieinialkovského, kterýž vyslovuje

úplnou svobodu náboženskou a nerzní se teda podstatn od návrhu komise. Druhý odstavec jeho návrhu jest již obsažen v

14.,

§.

i

neiní

to podstatného

Za

stavec ten se postaví.

na které místo od-

rozdílu,

však prohlašuji se proti dalšímu

to

návrhu téhož poslance, aby se zde pijalo ustanovení: „formule písahy budiž pro všechny obany státu stejná, a nebudiž spojena se žádným uritým vyznáním víry." Pánové, jsou také sekty náboženské, kteréž vbec žádné písahy nevždyt uznávají; kdyby stát též na tyto chtl se ohlížeti, dospl by ke smutnému výsledku, že takové trpti musí, by písahu bud úpln musil zrušiti anebo ji snížiti na pouhé ujištní. Nemyslím, že by to bylo státu na prospch, z té píiny jsem proti tomu. Poslanec Kapuszczak navrhuje: „Obady náboženské budtež vykonávány l)ezplatn; nynjší taxa štolová má pestati." Chceme-li, pánové, spolenosti náboženské uvésti do pojmu a pomru spolkv vbec, pak musí se konen zstaviti nábo-

—

—

i

samé, aby rozhodla, mají-li knží její vyobady své za plat anebo bezplatn. Totéž platí štolové; nejmén patí však tato vc do i)ráv základ-

ženské spolenosti konávati o taxe ních.

— Totéž

jenž pojí

se

poznamenati

k návrhu

návrhu

sluší o

posl.

Kapuszczaka:

pimený

nové Hle,

pánové, v paragrafu tomto jest se

Lomnického,

„avšak pokud ne-

a jeho stavu, zstávají nynjší zákony v platnosti."

bude ustanoven pro kuratní knžstvo

dob

posl.

e

o

dchod svobod

mluví o zaopatení duchovenstva.

Tot

víry

jest

:

vru

zde však

miscere

sacra profanis.

Mnohé návrhy v jedné vci se shodují. Návrhy poslance Trummera a onen posl. Ullepitsche znjí tém stejn, požadujíce, práv jako opravný návrh posl. Rulie, veejnost

výkon náboženských Pánové, myslím, náboženské. Stát koli

že

tyto

se

pro

spolenosti

zásada taková

nemá práva

lovka, anebo

víry, jestliže

toliko

se

plésti se ve

zakazovati jemu

nepíí úelu

státem uznané.

píí zásad

svobody

vyznání víry kterého-

projevy a výkony jeho

státnínm;

neb jen tímto

Snm

168

smrem má to má míti


psobení. Nenahlížím

se obmeziti jeho

smysl, když

o náboženství

uznaném

pi uznané svobod

se

a neuznaném. Správnji mohlo by

tuším, mluviti o náboženském vyznání od státu

aneb nepipouštném,

to jest:

náboženská, kteráž

znání

jemu

všechna, kteráž

se,

pipouštném

pipustí jen taková vy-

stát

nepíí

se

jeho

úelm,

a vylouí

ba, myslím, že jest dokonce

odporují;

vbec netrpl

povinností státu, aby

teda, jaký

víry mluví

vyznání tako\7ch, kteráž

úelem. Nepipouštím však, že by stát mohl ponechati vedle uznaných spoleností náboženských též se nesrovnávají s jeho

spolenosti náboženské neuznané-,

jiné

lenosti pracující proti státu,

nemá

vadí jeho snahám, pak

nebo

má

nebot jsou-li to spo-

je zakázati;

stát právo,

pakli ony ne-

aby jich neuznával,

nkteré spolenosti, státnímu úelu neškodný aneb dokonce prospšný, mají stejné právo k ochran by znailo

to

kteréž by

uznal

tolik, co privilegovati

oproti druhým, které jsouce

státu.

Nemohu

souhlasiti

s

obavou

posl.

mnívá, že snižujeme církev, odjímajíce soudí, nebude-li

se

stát

(íoriupa, jenž jí

ochranu

ujímati, církve, že

dále

se do-

On

státu.

tato

klesne

stane se pak v

Nevím tomu práv naopak, nál)oženství pravd vcí pesvdení a pestane býti tím,

ím

z imsta bývalo:

ve vážnosti obecné.

a

až

tudíž

dosud

;

vlastn pokrytectvím.

domnnka,

že

se

tím jaksi dává lidem právo, aby karrika-

smšnou. Vždy nenavrhujeme, aby

inili církev

turaini

pouhou bohoslužbou na oko, tak mylná jest jeho

Rovnž

spo-

lenost náboženská byla prohlášena za zbavenu všeho práva. Pánové,

i

v

umní

platí

pravidlo, že

kteréž jest v bohoslužb kteréž se

Opravný náATh Nyní velmi

své

vznešené

na sob aspo nemusí se

nese ve zjevení svém

nedá karrikovati;

posl.

tvá na

nedá karrikovati;

dokonale pravidelná se ani

Ullepitsche

a

prosto krásná, a náboženství,

opravdu humánní,

pee

božskou, to ani

toho obávati. zní

máme

takm

stejn.

—

tu návrh posl. Wisera, jehož uspoádání zdá se prospšné a nejvíce odporuení zasluhuje pro pípad,

že by paragraf komise

neml

býti pijat.

Rec o Svobod náboženské.

169

posl. Ingrama. Pokud se paIngram ješt návrh tetí, a jest mi litomatuji, podal posl. vati, že tento tetí zmizel, mohl bych alespo íci: Všeho

Jsou zde také dva návrhy

dobrého do tetice

bohužel nyní

(veselost), a to

íci ne-

již

mohu. Pan posl. Ingram vyslovuje se následovn: „Každému rakouskému obanu státnímu jest zaruena svoboda víry a veejného vykonávání náboženství. K veejnému konání kultu, dosud nebyl v obci veejným,

kterýž

obce. Toto právo obcí jest však

jest zapotebí svolení obmezeno zákony zemskými."

—

Nuže, pánové, musím vyznati, že se mi zdá, jako by tento

návrh

skou

!

posl.

Ingrama byl pouhou

Zásada

:

ironií

na svobodu nábožen-

Cujus regio, ejus religio, bývala kdysi

v celé

Evrop takoka

(ín)

až do dnešního dne platí zákon, že každý

vyznávati

náboženství

ství,

dovésti

které vyznává rozšafný pan

vesnická.

Zdá se, že ad absurdum;

svého císae.

oban rakouský

Pánové, kdyby

mly

gramem,

— pak

(Oh

!)

vru

— Pan

ían posl.

musí Ingram

nebot podle

vyznávati jen ono nábožen-

rychtá vesnický anebo obec v našem

snme íšském

uznání zásady takové, jako jest zásada navržená

plakati.

stedu

nezvratné, a v íši

za pravidlo

chce tuto ínskou zásadu jeho náhledu smí

uznávána

p.

dojíti

posl. In-

musel by genius svobody nad tím za-

Ingram ve srozumní s p. posl. žádá výjimku pro Tyrolsko.

posl.

Klebelsbergem a Strasserem*)

Pan

posl.

Klebelsberg dovozoval své tvrzení, že pro Tyrolsko

jest svol)oda

náboženská vlastn zcela zbytená, protože tam

není nižádné rznosti ve vyznání náboženském

dá jaká kdy oekávati. Pánové,

je-li

tomu

tak,

— aniž

se

tam

pak také para-

grafu toho pro Tyrolsko obávati se neteba. Není-li v Tyrolsku jestli také v budoucnosti žádná mu nepak také paragraf ten nepijde nikdy k upotel)ení. Pan poslanec Sidon žádá ve svém návrhu, aby na míst

rznosti ve vyznání a hi'ozí,

slova:

„víry"

bylo položeno:

„náboženského ^7znání víry."

Rozeznávám víru vnitní a projev její, zde pak stojí, že máme na míst víry položiti slovo náboženské vyznání. Mám za to, :

*) Ingram byl poslancem za msto Botzen, Klebelsberg- za InSpruk, Strasser za okres Wiltenský v Tyrolsku.

msto

Snm

170


Že vyznáváni víry jest již projevem víry a patí tedy do po-

jmu zevních výkon náboženských; soudím tudíž, že znní komise ve vci té jest správnjší. Návrh poslance HeUrigla zní: „Každému rakouskému státnímu obanu zaruuje se svoboda náboženského vyznání a úcty k Bohu, a každé státem uznané spolenosti náboženské

zaruuje se spolená, veejná bohoslužba." Tu již výraz „spolený" pipouští výklad mnohonásobný a snad by se konen zpsobou uznání dala svoboda bohoslužby uvésti i na to, co navrhoval p. posl. Ingram, aby totiž právo veejných výkon :

náboženských

píslušelo toliko

On

druhý odstavec v návrhu komise byl vynechán

chce, aby

úpln;

t.

j.

potebným

se

kdyby v skutku trpny byly jen uznané sekty ná-

nebo

boženské,

veškerenstvu obce.

osvdí

já však soudím, že odstavec ten

tenkráte,

i

obci,

možné. Vždyt

i

i

tomto

v

pípad

jest zneužívání náboženství

náboženst\í nkteré mohlo by se vyvíjeti po-

stupn; mohlo by pozdji pijmouti nkteré zásady, kteréž by byly státu ke škod, aniž by stát tomu zabrániti mohl. Toho mže dokázati jen trestním zákonodárstvím. Konen máme tu návrh poslance Strassera: „Každému rakouskému obanu zaruuje se svoboda víry, a každé obci ke spolenosti náboženské (církvi) státem uznané

náležející

aneb uznání jeho konání

si

dobývající,

výše podivná;

nebot se praví:

náležející

ke

uznání

dobývající;"

si

zaruuje

bohoslužby." Nu, pánové,

její

spolenosti

zuje, že jest v

„svoboda víry a každé obci

náboženské

tot stylisace

skutku tžkou

veejného na nej-

se právo

stylisace jest

již

uznané

státem

velmi nejasná;

úlohou, vysloviti

anebo

to

oka-

zmotaný názor

jasnými slovy, zvlášt chceme-li sice uznati náboženskou svo-

bodu a

pi tom

ji

v souhlasu s p. posl.

pece zase neuznati. Poslanec Strasser Ingramem chce také židm dopáti rov-

ných práv. Pan Ingram míní vylouiti

kde

asi v

obec.

kesany

tom šírém

(Hlas

odsthovati

:

v

až

totiž,

ze svých obcí.

svt

aby také židé Nuže.

právo

rád

vdl,

by pak židé mohli utvoiti zvláštní

Hohen-Emsu !) Nevím,

nkam

mli

tu bych

na msíc.

zdali

Jest to

by

velice

se

nemuseli

humánní od

e p.

židm

171

dopáti rovného práva,

aspo málo prospchu

že by jim to

konen: „Utvoení ženských, které


chce

posl. Strassera, že

mysKm,

o

obcí takových

církevních

On

ale

praví

vyznání nábo-

dosud nenalézají ve všech dílech státního

se

území, bude upraveno zvláštním zákonem."

kam vlastn

vyneslo.

Ptám

se.

pánové.

elí tento odstavec? Tím nechce íci nic jiného,

leda že emancipace

bodí mužové

žid

vbec

se

lépe

Tyrolští

nepipouští. Myslím, že by

vyknouce

uinili,

byli

upímn

jasnými slovy: „My u nás nechceme židy emancipovat." Tomu-li chtli, tož naleznou k

tomu píležitost pi.

§.

kdež o otázce

16..

bude jednati.

té se

mn,

Jest

pánové, hájiti návrh komise, kterýž vyslovuje

nepodmínnou svobodu náboženskou. Skoro mél bych že

zbyteno, abych tak inil

je

jsem práv etl,

pesvdují mne,

sady o svobod náboženské ješt

poteba,

toho

A

je-liž

ale

;

svobodu

abych

ním

svoboda víry

mysliti,

opravné návrhy, které

obecnému uznání zábude

že k

mnoho

se nedostává.

myšlének

teprva

i

dokazoval?

jiným nežli svobodou myšlének,

obrácenou na nejvznešenjší ideu lidskou, na pedstavu o Bož-

íše

ství?

lovk

myšlének, tot jest ten nesmírný prostor, ve kterém

vn volným

vždy a

Do

zstává, a kdyby

i

byl

v žalái

íše nevnikne ani sluha svaté Hermandady, ani dráb tajné policie. Tu jest lovk neobmezeným samovládcem, a ani všemocná smrt nemže zniiti tuto a v poutech otrockých.

jeho íši.

této

Jediný nepítel, který

mže

na

as

jeho

uchvátiti

trn, jest šílenství Aby stát zaruoval tuto svobodu myšlének, svobodu víry, toho tuším neteba, protože se náboženství !

nedá ani zakazovati ani poroueti.

„Nemožno

dorich

íkal:

nikdo

nemže

Bh

zaruil

vky

vkv

to

nemže

šlének a víry.

právo;

Již šlechetný

náboženství

pinucen, aby

býti

nám

jest

vil

král Theo-

pikazovati, ježto

proti své vli."

ont stvoil

lovka

pijíti o toto právo vnitní svobody

Toto právo

mli jsme

i

Sám

tak, že

na

my-

pod Metternichem a

Sedlnickým, ne snad že by se jeho nutnost a spasitelnost byla

pouze a jediné z té píiny, že kniha našich myšlének nedá se tak snadno otevíti, jako jednoduchá obálka uznávala, nýbrž

;

Snm

172

Kdyby

na psaní. by i

se byly

i

listy

to

íšský

v

šlo, jest

Kromíži

1849.

nad míru pravd podobno, že

našich myšlének censurovaly, škrtaly a snad

Dobré vle k tomu vru nescházelo. Svoboda myšlének však nemá žádné ceny, není-li spojena

kolku podrobovaly.

se

Ptám

svobodou projevu.

se vás, pánové, zda by nám pokdyby nám odepeno bylo právo

staila svoboda myšlének,

svobodné mluvy a svobodného tisku?

výkon

víry bez zevnjších

A ím

více jest svoboda

náboženských, bez svobody boho-

služebné? Svoboda myšlének, svoboda víry bez svobody kultu

lovku

jest

bemenem

spíše

podobný tomu,

jící,

jejž

;

nm

ona budí v

jen cit skliu-

pociuje osleply, horoucn toužící po

skvlé nádhee barev krásného svta, an je pesvden, že nepíznivý osud nekonenou nocí obestel zraky jeho, pocit podobný tomu, jejž pozorujeme na hluchonmém, když mu srdce rozkoší pekypuje, když jej pudí, aby city své vyslovil, avšak píroda odepela mu toho dobrodiní. Ten jest, rozuml-li jsem mu dobe, smysl starého hesla: „Pramenem všeho ne-

—

štstí lidského je lidské poznání,"

vka

pochází ne tak z

že by

vka

pomry

ty

—

ducha

vidí

jako spíše z poznání,

To

mohly býti lepšími.

nešastným, když

nespokojenost lo-

totiž

nepízn pomr,

nade vše iní lo-

seveného pouty,

svého

pesvden

o nichž ví, že by se daly odstraniti, o nichž

že

svrhnouti je

má

duchu lidskému, aby vynasnažil

v oboru

se,

ohu

snášelivost,

ideálem

humanity,

zdát

že

se,

nemén pánové,

nesnášelivost

všestrann

pud jemu

— snad

mu

Proto dejme

vlastní inností

jak vnitní

úcty k

Pravá

právo.

že

tém

nežli

káže,

zstane

se vyvíjel,

aby

zevnjší útvary

o

v oboru

ideálem

jest,

svobodu, tomu

umní

povždy

a vdy.

vznešeným

nikdy nedostiženým

nerozlun

se pojí s

každým

názorem lidským, ba že snášelivost se nesnese s horlivou ná))ožností. Každé mínní lidské bývá nesnášelivo, náboženské

nemén nežli politické, a vdecké nemén nežli morální jist, že my všichni byli jsme svdky toho, jak mužové vdy, ale ;

rzných

theorií,

se

nenávidli horoucnji, nežli nejzuivjší

fanatikové náboženští.

ducha, ježto

psobí

A pece

není to

tuto nesnášelivost.

pirozenost lidského

Duch

lidský, prostý své

e

má

pozemské tlesnosti, svtle,

—a


o

173

jedinou snahu, snahu po pravd, po

svtlo, pánové,

nezná nenávisti, ono nebrojí,

to

ono nepronásleduje. Kde svtlo se svtlem se setkává, tam se

navzájem

sesilují.

my

Ale

iníváme

lidé

se

svtlem jako

oni

kteí uvázavše se v držení jistého domu, o to se hákdo z nich má užívati svtla jeho oken, a když o to se

divoši, dali,

shodnouti nemohli, tu

aby stál,

ml

každý pro sebe okno ve zdi vyezal,

si^

sám u okna ne-

své vlastní svtlo pro sebe, a když

svtlo to

zastíral,

aby

jiní jeho užívati

nemohli

:

— taký.

pánové, jest náš lidský zpsob.

Pravím, že pramenem nesnášelivosti je naše smyslná pinaše panovanost,

rozenost,

naše sobectví,

naše žádostivost,

naše marnost, která nic vedle sebe trpti nechce, a kteráž je

nenasytná ve své žádosti, aby vždy více mla, více zmohla, více byla, ano

aspo

více býti se zdála, nežli jiní.

nové, jde tak daleko, že mnozí

kesané

A

to,

pá-

prohlašují snášelivost

za indiíierentismus, tvrdíce, kdo je snášelivým, ten že již není

a

nemže

býti horliv

snášelivost se také

jen

lidmi, a pravda

nábožným.

snáší

s

jest,

Já, pánové,

myslím, že pravá

My

pravou nábožností.

však jsme

že svtlo vždy bývá provázeno

nem. Ale, pánové, nezapomínejte na jednu které stín vrhá, je to tleso

vc

:

stí-

není to svtlo,

svtlem ozáené.

Nesnášelivost náboženská uvalila

již

nesmírné neštstí na

pipomínám onch 30.000 pohanských Sas, které dal císa Karel Veliký bez milostí pobiti pipomínám obracování na víru pohanských Prus ádem nmeckých rytí; pipo-

lidstvo

;

;

mínám, jak Španlové kesanství do Ameriky uvádli. Tisíce lidí

padlo za

mukou

lái, dílem kvisice,

ob náboženské

veejn na

hranici.

dílem tajnou odpravou v ža-

dsné procesy into jsou okrvavené zkázu dýše v ší i v dáli.

Všechny

hrzyplná noc Bartolomjská,

kvty onoho jedovatého ()hlédneme-li vost

nesnášelivosti, dílem zdlouhavou

muírn,

v žalái, dílem v

stromu, jenž

se v djinách, jak

asto

ty

— tu

zastavila nesnášeli-

náboženská pokrok lidstva na dlouhé asy, a jak asto

svrhla je

dol na stupe

prvotního barbarství!

Známe nábo-

ženské domácí války v Anglii a Francii, naši válku husitskou.

Snm

174

a nejdelší ze všech si

Kromíži

íšský v

válku ticetiletou.

1849.

Když

to vše

na mysl

uvedeme, musíme piznati, že ne zcela bez práva pronáší

Tantum

se výrok:

religio

potuit

zlého již zpsobilo náboženství

vm

!

suadere malorum,

lovku

tolik

mžeme

kno

Diderota koucího, že by život za to

mohl

—

srozumti i slodal, kdyby odníti

víru v Boha, a to pro pokoj jeho.

Ale nikoli, pánové,

Bh

pvodem

všeho toho zla není nábo-

Boha jest jím nesnášelivost Bohu nenávidná. Ten onen domnívá se sloužiti Bohu, když zbrauje jiným vyznáním náboženským a je i pronásleduje. Nuže, pánové, já myslím, že nemže tšiti otce. když dti jeho nešvaí se o to, jak by jej nejlépe uctiti mly. On spíše rmoutiti se musí vida, jak pojaty jsouce bludem takovým, v nepirozené ženství, není

zášti bratrské

a víra v

na sebe

Bohužel, pánové,

my kesané

to

:

se sápou.

musíme

sob

to

piznati, k

hanb

své

piznati musíme, že zvlášt od tch dob, co

kesanství povstalo, nesnášelivost náboženská více se rozmohla než kdy ped tím. K hanb své to vyznati musíme, že mnozí kesané co do náboženské nesnášelivosti snad ani od fanatického moslemína o mnoho pedstiženi nebyli (Oh oh !) Zvlášt vlastní naši církev, církev katolickou, nemžeme ve !

píin

té omluviti ze

mnohé

moci svtské k obracování na

trpké výitky, že nejednou užila víru,

ano že

od sebe ani prostedk ukrutných, kde

eská po bitv na lno katolické církve.

!

Hoe

za

to

pt

asem

neodmítala

uiniti mohla. Moje byla navrácena

vlast

Bílé

v

Kazatelnou, ze které zvstováno býti

mlo uení

lásky,

Kristova byli

bylo

tehda popravišt.

dragouni ve spolku

s

let

a

Jesuity.

hlasateli

uení

Snad že odtud

pochází poekadlo: „Udlám t katolíkem" (bravo! veselost). To poekadlo není k smíchu, pi by se mohl pravý katolík hanbou zardíti, nebo poekadlo to oznauje barbarský hmotný nátisk ve vcech pesvdení. Mohla by snad u nkoho povstati domnnka, že ta ne-

nm

snášelivost zakládá se

katolické

pímo

se

zvlášt. protiví,

na podstat církve kesanské

vbec

a

Tvrdím naopak, že podstat její a žádná spolenost náboženská nezápasila

Nikoliv!

!

e


o

tak statn, tak horliv o svobodu

Ona

katolická.

moc svtská s

byla, kteráž

to

duchovní

a

svdomí, jako práv církev

nejprve vyslovila zásadu, že

mají býti hlásala, že

horlivostí a vytrvalostí

175

oddleny;

ona první a

vlád svtské není dána

moc nad vrou, nadjemi a píípovdnii, jichž poskytuje náboOna pedevším horliv zastávala zásadu, že také vý-

ženství.

kony náboženské mají býti svobodny a neobmezeny, nepodnijakému zevnjšímu nátlaku státu. Pi této zásad zkvétala církev katolická. Pi prvním vystoupení svém osvdila se skuten býti náboženstvím lásky a svobody, pravou

léhajíce

dcerou nebes, nevyhledávajíc, jako mnohé jiné soustavy náboženské, rozšíení svého mezi národy mocí svtskou, nýbrž po-

uením

a

pesvdením

duše toliko

meem

zdji církev domohla její

dosáhli

moci

Nadarmo

cech víry.

když služebníci

se bohatství a vážnosti,

svtské moci, tehdy poali užívati

tam, kde vésti mohla pouze

i

Ona dobývala

a dobrovolným pijetím.

ducha, toliko slovem božím. Ale když po-

ke zkáze

nkteí

zápasili

z

této

—

totiž

:

omyl rozmáhal

ve

v-

nejváženjších uitelft

církevních, sv. Ambrož, sv. Martin, proti donucování ve

náboženských

svtské

se v církvi

vždy

vcech

víc a více,

;i

v záptí ml množství vad a pehmatu, které zavinily úpadek —

nepravím náboženství, nebot toto jsouc božským zízením, nezkáze,

—

prokázalo

se

podléhalo

livým

když si

si

ale i

ovšem

zlý íipadek církve.

Tak škod-

na božském zízení kesanské církve,

kdo osobuje právo, nkoho k víe

nutiti,

anebo když

osobuje právo a chce odchylnou nauku náboženskou jakožto

kacíství hmotnými

prostedky

stíhati a pronásledovati.

Jak

tomu pohled na církev kesanskou kdy ješt bojovala pod praporem svobody,

povznášející jest naproti

za prvních

myšlénky

století, i

víry,

když ješt

miliony

duší

dobývala

zbraní

ducha pro íši boží Prohlášení zásady o

svobod svdomí,

o nezávislosti víry,

náboženství a úkonfi náboženských, na jakékoli moci svtské, prohlášení

kterou

si

této

zásady, pravím, jest

církev katolická o

snad nejvtší zásluhou,

lovenstvo vbec

zjednala. Tato

zásada dala pevný základ nejenom kesanství, nýbrž tudy také

)

;

Snm

176


Bnmež

novovké osvté. njším smyslu slova,

celé

a

teda

my kesany

i

nezapírejmež

dob

déle

té

v nejkrás-

zásady, kterou

ekl bych ve svém zlatém vku. za heslo si vyvolila. Dejmež svdomí svobodu, nechme lovka svobodn pi jeho víe a pi veejném víry této osvdování. Jen tehdy, budeme-li tak initi, jednati budeme v pravd kecírkev v nejskvlejší

sansky; jiného.

své,

náboženství lásky

zamítá

každý vnjší

nátlak

na

Pravá nauka boží nepotebuje k ochran své pi své

vnitní božské

síle ani

pomíjejících svtských prostedktiv, ani

pozemských zbraní; nevíme-li však sami, že jest dcerou boží, nemáme-li sami pevn za to, že jest pravou nepemožitelnou naukou boží, pak dopouštíme se zloinu, jestliže vzejití jiného, snad pravého náboženství, kazíme svou ke všem nesnášelivostí. Dopouštíme se mravní vraždy na každém lepším pesvdení.

Výborn. Každé náboženství, budsi kteréhokoli jména, pokládá samo sebe za jediné, ježto uí pravé bohopoct. Každá církev na (

iní nároky, že vede jedinou pravou cestou ke blaženosti nemohou pece všechny míti víru pravou my všickni jsme lidé, my všickni mžeme blouditi; neklam-

to

a si)asení. Pánové

ným

!

a iu'omylným

významnou

jest

slavnost;

pouze Jeden.

posypme

se

i

Naše církev popelem a

my

slaví

dnes

vyknme

„Memento moi" Vyznejme se i my sob, že nejsme niím ped zrakem Pán, že ped tváí Jeho všechno jest maruo, marno to, ím jsme. ba snad i marno, emu víme; že snad i názor náš o Bohu jest spíše pimen naší schopnosti k poznání, než jeho neskonené velebnosti, a že ped ním nemá snad vtší ceny, nežli jakou má dtinský o svt názor malého hocha ped oima jeho moudrého uitele. jediný nad námi všemi se vznáší, Pamatujme, že jen neomylný, nepomíjitelný. Jeho vlí stává se, že lidé ubírají se rozmanitými cestami, a každý z nich míní &\ým zpsobem sám tuto snahu vložil v prsa naše ctíti svého stvoitele. a udlil nám všem stejné k tomu svobody my pak, my slabí nad sebou

:

.

Bh

Bh

:

lidé

nemáme

mistrovati svého

lidem tuto jim

stvoitele,

nemáme

zkracovati

Bohem danou svobodu náboženskou, nemáme

:

§.

177

14. scákladuích práv.

se protiviti nevyzpytateliiyiii soiidfiiii božím.

"

(Veliký, dlouho-

trvající potlesk.)

Pi

hlasování píljat byl

ního výboru str.

165.), ostatní

§.

13.,

nikoli dle návrhu konstitu-

dle návrhu Wiserova (viz pak všechny odchylné návrhy a dodatky byly

zde

(viz

164.), nýbrž

str.

zavrženy.

Ve

40. schzi dne

22. února

poalo

se

podrobné rokování

inny

byly rozmanité opravné návrhy ve smyslu jednak radikálním, jednak konservativním. Dležitosti nabyl toliko dodatek, navržený poslancem za okres Peštický drem. Františkem o

14.

§.

tu

I

Braunerem dle nho ml §. 14. zstati tak, jak byl navržen od koustituního výboru (viz str. 164.), mla se však za druhým odstavcem na konci pidati tato vta: „Rovnž tak od státu nevykonává se ani neschvaluje se svtské nucení k zachovávání povinností, které nkdo na se vzal svcením duchovenským nebo sliby eholními." Podrobná debata o §. 14. zaujala schzi 40.*) a 42. dne 22. a 27. února, kdežto se skonila následující zpravodajskou Riegerovou (IV. 244 246) ;

—

eí

Návrh

Ziemialkovv^ského,

posl.

jedná vlastn o jiných v

§.

zásad,

§.

14.,

jaké jsou obsaženy

„Se spoleností náboženskou budiž nakládáno

14. Pravit:

podle

poznamenaný jako

pedmtech, než

ustanovených o spolování vbec."

praví návrh komise totéž.

V

podstat

Druhá pak ást, kterou sem po-

slanec Ziemialkowski pidává: „Každá spolenost náboženská

ídí a spravuje své je zrušen,"

má

záležitosti

samostatn, a církevní patronát

by snad vhodnji se dala pipojiti k§.

pojednati

pomru

o

mezi státem a

15., kterýž

církevním

církví, o

patronáte a církevním jmní.

Poslanec Schneider navrhuje: „Panující církve není, nýbrž

všechna vyznání náboženská jsou právná,

a žádná

pedností

ped

spolenost náboženská

druhými."

tikráte íkati touž církve, všechny

rovn postavena

vc

Tof

jest,

a rovno-

nepožívá od státu

pánové, idem per idem,

jinými slovy;

a sice:

není panující

jsou rovnoprávný, žádná nepožívá pednosti.

*) Schsse 41. dne 23. línora vnována byla jiným vcem; také tu bylo obnovováno pedsednictvo, i zvolen optn František Šmolka 298 hlasy ze 312 za pedsedu, Kudler za prvního místopedsedu a František Brauner za druhého místopedsedu.

Be5i Riegerovy.

J2

.

Snm

178

k

Nenahlížíra,

vc

emu

tak jednoduchá

se .

íšský

má

v

Kromíži

1849.

užívati tolika slov, aby se vyslovila

.

výkonm náboženským a ke slavnostem bohoslužebným," tak opravuje poslanec Ruli. Nuže, komise praví: „Nikdo nebu státem nucen k náboženským výkonm a slavnostem vbec, zvlášt pak k povinnostem kultu, ku kterému se nepiznává." Víte, pánové, jaké v této píin byly nepokoje a rznice ve státech sousedních, když pro-

nebu

„Nikdo

testanti,

zejména

ku kteréž

nucen k

vojáci, byli

se nepiznávali.

nutkáni k povinnostem bohoúcty,

Aby tedy

vci nemohlo

o té

býti

komise za potebné, vyknouti to jasn; a z toho ohledu, tuším, zasluhuje znní komise pednost ped návrhem posl. Rulie. Co se týe návrhu posl. Hasshvantera „Katolické a každé státem uznané církvi zaruuje se svoboda uení, bohoúcty, kázn, ústavy a obcování s jejími pedstavenými, jakož i držení a užívání ústavv, nadání a foudv ustanovených k jejím považovala

pochybnosti,

:

úelm

kultovým,

o první

ásti návrhu poznamenati, že jest

jetím

13.

néji

§.

se

o

O ní

vyuovacím a dobroinným,"

druhé pak ásti soudím, že by pojednalo

pi

§.

15.,

musím

tož

vyízena pi-

již

mnohem

e

kde bude

o

vhod-

jmní

církevním.

Konené pedložen dodatený návrh poslance Braunera: „rovnž nesmí se užívati nucení, aby vj^konány byly závazky, které nkdo na se vzal svcením knžským anebo slibem eholním". Soudím, že tento dodatek jest dsledkem zásady svobod náboženské, vyslovené v §. 13. jestliže byste druhém odstavci §. 14. dle návrhu komise není eeno to, co obsahuje dodatený návrh Braunerv, tož

o úplné

;

myslili, že v již

bylo by záhodno pijmouti tento dodatek.

Dokoniv, pánové, zprávu svou o amendementech nanemám celkem mnoho, co bych poznamenal k §. 14.

vržených,

Paragraf ten vyslovuje úplnou svobodu náboženskou, nezávislost s církví

církve

na

státu,

poctiv, musí

tem nikdy nepineslo

a

myslím,

že

pisvditi zásad

každý, této.

církvi dobrého ovoce.

kdož

smýšlí

Spojení se stá-

Pede

ranou mnozí

o

eníci

a zvlášt

nucení svtském ve vcech

eníci

179

víry.

stavu ducliovuího pronášeli

s

tohoto

místa kruté výitky proti státu, že stát církev v porobu uvedl, že ve svobodném rozvoji byl jí na závadu. Pipouštím, že by výitky ty mohly býti oprávnny. Knz, který s tohoto eništ nadšen hájil svobodu církve, poukazoval na první staletí

kesanské, poukazoval, jakými pednostmi ona tehdáž se honosila, za onoho asu, kdy práva církevní ješt úpln byla odlouena od práv svtských, kdy církev nemla, mírn eeno, žádných výsad od státu; on dokázal, jak marné bylo církve

všeliké

úsilí,

aby

toho,

církev mukami a pronásledováním, a útoišt k jinému prostedku, že dovedli církev vyššího jejího vlivu, propjivše

potlaiti

konen

kterak

vzali

zbavili

svtskou ochranu a bohatství, a poskytujíce pednosti jejím služebníkm. On dokazoval, že privilegování nkterého náboženství se strany státu, že rozšiování a podporování nkteré církve mocí svtskou pináší s sebou její porobu a její zkázu; on pravil, že církev s radostí se zíká privilegií, kteráž ji

jí

Ve stejném smyslu vyslovují se petice Ony ohrazují se proti vší moci svtské, tomu, aby platila a byla uznávána ve vcech víry;

jen poutají v okovy. *)

ordinariát.

našich proti

ohrazují se proti

Mám

za

to,

všem

privilegiím, kterých církev nepotebuje.

pánové, že nebudeme tak nedbalými slušnosti,

abychom odmítali tak ušlechtilé prosby církve, že nebudeme tak nespravedlivými, abychom chtli jakékoliv církvi, a zvlášt církvi katolické, vnucovati postavení privilegované, kteréž, jak

sama

praví, jest jí jen

na zkázu. Církev prohlašuje, že chce

kterými díve byla obtížena, a my nebudeme tak necitelní, abychom ji déle nechávali strádati v tchto okovech. Církev prohlašuje, že nepotebuje býti prosta

tch

privilegií,

zajisté

nijaké ochrany moci svtské, ježto

má

pro sebe ochranu moci

nebeské; že nepotebuje žádných privilegií od státu, ježto privilegium

má

nejvtší od božského zakladatele svého, to jest

svoji sílu božskou, svoji

pravdu! Pánové,

my

s

radostí

musíme

v tento smysl mluvil pi generální debat o §§. 13., 14. a 15. února latinsko-katolický faráí- Adam Bielecki, poslanec za okres Rymanovský v západní Halii (IV. 73 78). *)

dne

12.

—

Snm

180


osvdení knžstva

pozdraviti toto

našeho,

souhlasná prohlášení našich ordinaiiát.

dostí

upímnou na

poslání, že

znaena

to

musíme

s radostí

vítati

iVIusíme s ra-

patiti, že církev pochopila své pravé

povahu a podstatu své vlády, která vy-

seznala

„Mé

jest slovy Kiistovými:

království není z tohoto

svta!" Ale

pi tom

dopustily

ordinariáty

se

pece nkterých nedsledností. Jak jsem

moc

mli

tu

petice

pravil, ohrazují

moci svtské a proti tomu. aby moc svt-

se petice ty proti

vcí náboženských;

ská mísila se do

v peticích svých

již

v jistých

pece

ale

pípadech ke své

požadují, aby

disposici,

ba nkteré

dokonce zachování knžských trestnici

požadují

Oni

pece tak íkaje jedním destát opt požadují na ledaehos. co podobá se prichem legiu jako dvoje dvojeti. Musí nás to podivn dojímati, když vidíme, že v peticích tchto opt vyskytují se ohlasy oné doby. kdy církev byla státem chránna, ale zárove i porobena. Tut musíme za to míti. bu že biskupové v té vci sami mluví proti lepšímu pesvdení, kteréž osvdovali, anebo že dosud nemohou se úpln zbaviti sladkého návyku panovati a vykonávati svtskou moc trestní. Zdá se, že dje se tu našim biskupm, jak se astji stává ubohým synm lidským, kteí nebývají s to, aby úpln odložili sladké návyky privilegiím, a

ohrazují se proti

svého

mládí,

svobod

by

i

sebe více je zatracovali.

církve, ale rádi

by

si

vzali do

I

svobody

oni touží po s

ten pohodlný nábytek ze svého palácového vzení.

ordiuariát dá se v národa, když

jej

té

vci porovnávati

s

sebou také Postavení

osudem vyvoleného

z potupné poroby egyptské Ani tento muž se vší svojí mocí záaby dal židm svobodu a zárove též

Mojžíš vyvedl

do svobody na poušti.

zranou nebyl s to, masné hrnce egyptské. Ani

nauení

my

toho

v tomto

zapomínati, že

trpkou písadu.

nedokážeme

I

Spoívat, pánové, hluboké

Nemli bychom nikdy svtských vždy mívá na dn již povaha všech radostí svt-

vypravování písma.

kalich

radostí

Taková

jest

ských a požitkv a vší moci svtské, že se nemohou

zliaîti

o této

vcech

nucení svtském ve

písady. Jen požitky nebeské jsou

církev nezekne se zúplna svých snášeti ta utrpení, kteráž

ním moci svtské.

Dje

jí

181

víry.

prosty.

nezbytn jsou spojena se jí

pi

Pokud tedy

potud musí také

privilegií,

s

vykonává-

tom, smím-li tu užiti po-

dobenství toho, jako oné víle v povsti národní, ježto opustivši k vli radostem tohoto svta íši svou, se smrtelníkem se zasnoubila a tím uvalila na sebe všechny ty kehkosti a trampoty, kteréž nám ubohým smrtelníkm jest snášeti. Jsou ovšem, pánové, mnozí, kteí se domnívají, že moc církve seslabuje se odlouením od státu, že postupem svobody a osvty duch náboženský v lidu klesá. Pánové, zkušenost viní výrok tento ze lži; znám zemi, kde náboženství provozuje moc nejvtší, kde zejména náboženství kesanské nejmocnji

ovládá mysli lidské, a

a

zem

ta,

pánové, jest nejosvícenjší

zárove nejsvobodnjší zemí na

svt

—

jest

to

Severo-

americké soustátí. At nikdo se nedomnívá, že by stát svobodný

mohl býti bez náboženství; náboženství jest práv ve stát svobodném nutnjší nežli ve stát absolutním. Ve stát, kdež lid chce býti svým vlastním samostatným pánem, kde lid chce býti svrchovaným, kamž by to došlo, kdyby lid ten neuznával nad sebou ani vle boží? Despotismus snáze mže obstáti

bez

náboženství, vždyt

stedkv, aby

dosáhl cíl svých.

mže Ne

užiti

jakých libo pro-

tak ve stát svobodném.

Odsoudil-li absolutní stát náboženství k podruží, užíval-li církve

jako služky, jestliže cejního zízení, an

ji ji

donucoval k nízkým službám svého polipovažoval nanejvýše za chvu, sloužící

k tomu, aby jemu odchovávala dti tiché a poslušné tož stát svobodný bude v ní ctíti moudrou uitelku, již seslal mu Bh, aby vychovávala jemu mravné obany a podporovala jej svojí božskou silou k jich povznesení. Tím jest to, pánové, že náboženství tak vysoce se staví od nejzbožnjšího souveraina svta, od lidu severoamerického. V zemi té laikové i knží jednomysln v tom se shodují, že jest to práv odlouení církve od moci svtské, kteréž tam klade pevný základ tichému panování církve, a že práv zdánlivá ztráta moci její svtské rozmnožuje do nekonena psobnost její duchovní. Jest to, :

Snm

182


1849.

pánové, nepopiratelným s

faktem, že každý svazek náboženství mocí svtskou stává se pro náboženství spojencem obtížným;

ono k životu a bytí svému nepotebuje jeho podpory,

mže

ale

ono

pozbývati své pravé váhy, svého vlivu duchovního, když

jemu poddá

se ke službám. Církev, kteráž vstupuje se státem

ve svazek takový, jedná jako nemoudrý smrtelník, jenž budou-

jedná jako špatný ke-

cnost obtuje okamžité pítomnosti;

san, kterýž

vnou

ona se tu snaží dobyti moci, která sobnosti, která

nepísluší, ztrátou

jí

p-

náleží bez odporu.

jí

Opírá-li se náboženství o sdíleti s ní

nebo

spásu duše obtuje blahu asnému,

moc svtskou, pak musí

nebezpeí, kterým ona podléhá, a

také

pánové, nikdy

to,

nebývá tak na pováženou, jako v as obecného hnutí a v dob jest doba nynjší. Pokud ona svtská autorita,

pevrat, jakou

o niž se náboženství opírá, tu stojí pevná a nezviklána, potud

nemže

se

tžko

ani

pozorovati

nebezpeí, které

Ale jakmile autorita svtská

církvi.

jest církvi uhnouti se

pone

hrozí se

pi tom

kolísati,

pak

pojednou zpt, aby spolu nepo-

cítila

ránu, která stihla autoritu svtskou. Nastává doba pro-

mn,

vláda

pechází do jiných rukou, politické theorie svt-

ských vládc se

mní,

a tu

snadno se

mže

státi,

a názory náboženské spletou se v pojmech lidu

s

že církev

politickými

stranami a strannickými náhledy, a že jakožto takové stávají se

nenávidnými a pronásledují

se.

A nemže

moc svtskou,

že církev, která se dlí se státem o

musí na svá bedra ást oné

jmouti

býti jinak, než

také

nenávisti, kteráž

pestíhá

moc svtskou.

A

v tom, pánové, seznávám

osvícení

služebníci

katolické u veliké

církve,

já,

a se

mnou

se

nemže

se o

tvrdím tedy:

privilegií.

Tot jest pravá svo-

neotesená jen potud, pokud svoji vlastní sílu. Pak psobí sice jen v jediném v tom psobí úpln a nepopirateln, a tento kruh

boda náboženství! Církev opírá

I

tak povznésti mocnost náboženství, než zekne-li

samo svtské moci a svých

kruhu, ale

mnozí

ásti lidu nepožívá oné vážnosti a lásky,

jakéž by božskou svojí podstatou zasluhovalo. nic

zajisté

píinu, pro k érou náboženství

stojí tu

o její s

psobnosti

nucení svtském ve

jest

vcech

183

víry.

nesmírný; avšak každé zasnoubení církve

mocí svtskou jest ponížením

dstojnosti

její

božské, jest

poskvrnou božského jejího majestátu.

Ku konci dovolte mi, pánové, abych vám vypravoval prosty píbh. Malí, jeden z nadchnutých Bohem mistrv umní, Matky boží; bylt to výtvor ozáený nejvroucnjším pvabem, kouzlem

utvoil svatý obraz, obraz

zá-

zrané

ne-

krásy,

konc

svta, velmoži jeho

beským.

1

nemén nemén

než prostí a chudí, mudrcové toho

picházeli lidé se všech

vku

uenci útchu, patíce na obraz, a prodlévali blaženi pi pohlížení na nj. I nazvali obraz ten obrazem milosti boží. Avšak pozdji pišli jiní, a ti uepochopovali již ducha božského mistra, kterýž z díla vanul, a hledali kouzlo jeho v barvách a v desce, na které byl malován, a slibovali si vtšího úinku, kdyby barvy byly živjší, i pemalovali obraz ostrými, kiklavými barvami. A pozdji pišli ješt jiní; ti myslili, že se tím Matce boží zavdí, a upevnili na ruku její tžké žezlo, a pibili na hlavu její bohatou zlatou korunu, a ovsili její tlo hermelínem a nachem. A tak se stalo, že uenci a znalci umní nemohli již více v obrazu si libovati pro obtížnou ozdobu pozdjších pídavkv, a tak zstal tu tém již jen prostý venkovan a chuas, který se jím povznášel. Ale uenci a znalci již ani viti tomu nechtli, že by to bylo dílo božského mistra. A tento obraz, pánové, tento obraz Matky boží jest naše církev! (Pevýborn! Všeobecná pochvala) Bohatá koruna, kterou jí postavili na hlavu, to jest mitra, odznak jejího nežli prostý rolník

—a

—

—

moci, jejích

bohatství, její

znamení

a

oni všichni nacházeli

privilegií;

a to

tžké

žeslo,

to

svtské donucovací moci; a ten hermelín, to jest roucho svtského jejího panství. Odejmte je, pánové, tyto pívsky asv pozdjších; odejmte jí je, tyto dary ne-

jest

její

vzdlanosti a absolutismu, a obraz

pvodn

byl,

opt vám

záí štstí a blahoslavenství veškerému jící,

se

objeví, jak

pravý obraz milosti, ideál božské krásy,

všeobecná pochvala.)

z

nhož

lidstvu! (Dlouhotrva-

:

Snm

184


Nejvtší dojem na posluchae uinilo podobenství o obraze boží, pednesené ku konci této mistrovské ei, kteráž, byla nedlouhá, zpsobila sensaci takovou, jako proslulá Riegerova o §.1. základních práv. Nikdy Rieger nemluvil za tak veliké pozornosti a za tak hlubokého ticha, jako když pednášel dotené podobenství Rieger mluvil tu dosti tiše, a poslanc bylo pes 300, panovalo pi tom ve snmovn ticho, že by bylo jehlu slyšet, kdyby upadla. Výsledek jednání o §. 14. byl, že vtšinou pijat byl tea lánek dle návrhu komise (str. 164.) spolu s dodatkem Braunerovým (str, 177.).

Matky

a

tém

e

a

;

—

Ve 43. schzi dne o §. 15.

podail

lánek

se komisi

se ho, ale

proti

(na

nejmén

pronášeno proti

pedešlým

dvma

p. od knze Jana

že nesrovnává se

bezna zahájeno podrobné rokování znní uvedeno výše na stran 165.,

1.

tento, jehož

s

také

;

nmu

tém

žádný

mnohem

více

z

eník

paragrafm. Namítáno proti Kratochvíla, poslance

neujímal

námitek nežli na-

nmu

jednak,

Beznického

IV. 80), ostatními paragrafy o náboženství, kteréž všem

spolenostem náboženským zaruují svobodu a nezávislost,, tento pak §. 15. zstavuje možnost na škodu samojediné církve katolické, aby stát jí pobral majetek. Jednak zase ukazováno na to,

tém nm

ten lánek nemá žádného positivného obsahu, nebo všechny vci, které se v jmenují, zstavuje pozdjšímu zákonodárstvu k rozhodnutí a nepedpisuje nižádných zásad, kterými by budoucí zákonodárstvo pi tom rozhodování spravovati se mlo. Z tch píin nkolikero poslanc uradivše se mezi sebou, podali snmu spolen návrh positivnjsí, aby byl pijat na místo §. 15. od konstituního výboru navrženého byli to poslanci Wiser z Lince, Schmitt z Vídn, Szábel z Olomouce, Ohéral poslanec Kroraížský, Brestel Vídeský, Lohner Žatecký, Stamm Lovosický, V. Tomek Opoenský, Karel Tomíek Jilemnický a Josef Beck Teleský. Spolený návrh Wiserv a jeho soudruhv znl

že

;

následovn

„Pomr státu k jednotlivým spolenostem náboženským (církvím) upraví se zákonem organickým, jemuž následující ustanovení mají sloužiti za základ: a)

Každá

církev

stojí

jako všechny

stát pod zákony a ochranou b)

Každá

církev

poádá

spolenosti a obce

ve

státu.

a spravuje

si

svoje vnitní záležitosti

samostatn. c)

povoluje

pednosty církevní svobodnou volbou, obcím a synodám, ku kterýmž také obce

Právo, ustanovovati se církevním

posílají zástupce.

15.

§.

185

základních práv.

Jmní

církevní spravuje se pod ochranou státu skrze mají býti voleni od církevních obcí, anebo dle okolností od synod dioecesanských nebo provinciálních. Až do organické úpravy církevnictví na tchto základech zstanou v platnosti práva, jež stát dosud v tomto ohledu vykonával." Prvním eníkem o §. 15. byl Wiser, jenž ovšem odten byl potom hned podporován vodoval svj návrh opravný vtšinou snmovny, ímž již naped oznaen byl výsledek debaty d)

orgány, kteíž

;

tom pedmtu potom ješt ve schzi 6, bezna. Tu pak zavela se debata zpravodaje Riegera (IV. 407 418):

Rokováno

teprva poaté.

a 47. dne

44., 46.

eí

následující

o

2., 5.

a

—

Pánové, jakožto zpravodaj

tomto paragrafu zastávám

o

úkol obtížný, obtížný netoliko pro dležitost netoliko pro nesnadnost jednání o

nm

pedmtu

samého,

a pro množství

ped-

ložených oprav a dodatkv, alebrž zvlášt z té píiny, že ne-

mám

vc

jest to

mte

tom

V

ml

pokusím

i

pomr církve ke státu. Jest pomr církve ke státu se má A to jest zajisté zásada velice

upraviti

zvláštním zákonem.

dležitá,

kteí o ped-

ani jediný nezastal se paragrafu,

vyslovena jen zásada, že

upraviti

eník,

ale

návrhu komise ovšem není vyslovena žádná

by se

zásada, jak

bych dle

navržen byl komisí;

choulostivá, když ze všech

takoka

Ml

pevného vodítka.

svoji

paragraf, jak

hájiti

mluvili,

tak jak jest.

tu

e

vlastn pro povinnosti

své

abych

se,

ji

v

prbhu

své

ei

obhájil.

týe návrhv opravných, máme zde pedevším ti, ježto v tom jednom se shodují, že totiž stát má všem spolenostem nál)oženským zaruiti slušnou výživu jejich správc duchovních. Jsou to dodatky pán poslanc Scherzera, LomniCo

se

ckého, a podobný odstavec v návrhu

nesnadná visela

vc.

Aby

stát

p. posl.

její

„Kdo

platí,

spojiti; jet staré

ten porouí." Má-li stát vydržovati cír-

služebníky, tož jest

dém ohledu musela

Sidoua. Panové,

církev vydržoval, ona však nezá-

od jeho píkaz, dá se tžko v jedno

pravidlo:

kev a

to

pirozené, že by ona v kaž-

páním. Ti tedy, kdož opravdu chtjí svobodu církve, sotva mohou k tomu pistoupiti, aby stát k tomu pimli.

V

se podizovati jeho

návrhu poslance

„O jmní církevním

a

Sidona jest také

vta

volb pedstavených

následující:

církve,

jakož

)

Snm

186

i

O podmínkách,

jakož

nát,


pod jakými by se ml zrušiti církevní patrostátu vzhledem volby, navrhování a po-

právo

i

pi obsazování míst církevních, pak o podmínkách, pod jakými kláštery a ády duchovní mají bu trvati nebo pestati, budou vydána zvláštní ustanovení zákona." Nuže, myslím, že se tu uvádjí pod moc státu jednotlivé pedmty, kteréž moci státu opravdu nepodléhají, kde státu v skutku

tvrzování

nepísluší, zasahovati do nich. Takové naízení nedá se ovšem nijak srovnati se svobodou církve. Proti

nemám,

zásad vyslovené v dodatku

Machalského

posl.

co bych namítal; jen druhý odstavec zdá se

na pováženou.

Praví se

vnm:

*

mi jaksi

„Všechny zákony a všecka

tmto zásadám, se zrušují." Ale, pánové, všeobecným není nám ješt na jev, pokud ony

naízení, odporující

výrokem tak

zákony se zrušují a jsou-li tu zákony, ježto by zásadám zde uvedeným odporovaly jen z ásti. Musíte tedy, pánové, ty

ástky zákona,

jež

neodporují zásadám zde

nechati v platnosti;

a rozeznávání jest tu

vysloveným, po-

nad míru obtížno.

Poslanec Prato ve svém dodatku žádá svobodu všem spolenostem náboženským ve správ a v poádání vnitních jejich záležitostí. Myslím, že se proti tomuto návrhu nic nedá namítati.

jest

máme tu ná\Th ponkud tžkopádná

dosti

pehledný. Pan poslanec mluví v

Dále

ního a jiného což

jmní

pak znaí:

posl.

Dylewského.

— co

„majetek

postoupen ani

použit

snad je to správné;

bude

forma jeho

bez

o substanci církev-

jmní

To

církevního!

a

vru

výrazy

„Majetek vyznání

nemže

vyznání"?

jsou

pivolení jednotlivých

farských a bez pivolení dioecesí, o

slednosti,

nm

to substance

nové, neobvyklé. Praví se tu totiž: býti

Již

a nejasná; jet píliš dlouhý a ne-

nž

se jedná."

obcí

V zásad

ale provede-li se to do nejkrajnjší

d-

to míti za následek, že jednotlivé obce farské,

jimž dostalo se štstí býti nadánu bohat, jichž bohaté fondy *) že církve spravují se samy, podléhajíce jako jiné spolenosti všeobecným zákonm státním (IV. 396).

o pomru pirážením úrok

církve ke státu.

nekonen

vzrostly,

187

budou oplývati nadbyt-

kem, kdežto jiné farské obce, které nebyly tak bohat nadány, musejí se mízovati. Nemyslím, že by takové zaízení vyhovo-

úelu zakladatelem zamýšlenému, jenž musel bezpochyby nésti se k tomu, aby náboženství vbec prospívalo; proež

valo

takovéto

obmezování

nemže

se

odporuovati tak naprosto.

První ást dodatku posl. Hasslwantera,

aby se eklo „církve vyízena. se

Na jiném míst a

držení

úely

její

uznané", jest

užívání

již

jenž

požaduje,

pijatými usneseními

navrhuje tentýž:

„Církvi zaruuje

ústav, nadání a fondv urených pro

bohoslužebné, vychovatelské a dobroinné." Ale jest

tu otázka, kdo jest církví, a co rozumí pan poslanec slovem

nebo pokud

najm

o dobroinné ústavy církevní, Zbožnými nadáními jmenují se všechny ústavy dobroinné; ale kdybychom všechny nemocnice, sirotince a podobné záležitosti mli odkázati církvi a správ církve, tu nevím, jak prospšným by se to osvdilo.

církev; jest

vc

velmi

jde

pochybná.

Proti amendementu poslance Kaíiského nemám v podstat nieho;*) jen v dalších vtách nalézám jednotlivosti povážlivé. Stojí tam: „Pi volb ostatních pedstavených církve kesanské, jakož

vící

i

jiných spoleností náboženských, mají se súastuiti

toho kterého okresu

znaí asi, jen úastniti. Kdože to

voliti, a vící mají se vící? to znaí tolik, co vylouiti vící jedním

že synody mají

však jsou

podvedením synod;"

rázem ze synod.

Soudím, že by bylo nebezpeno, abychom

zde usnášeli se o takovéto zásad, o kteréž snad, pokud mi

známo, ješt v církvi samé není rozhodnuto.

Dále stojí ku „Každá spolenost náboženská spravuje a užívá samostatn svého jmní pod vlivem svých obcí." Nuže, pánové, ptám se vás, co vlastn jsou spolenosti náboženské, nejsou-li to všeliké obce náboženské? Jesti tu zajisté všeobecná obec konci:

církevní, obec provinciální, dioecesánská a místní obec církevní.

*) že církev spravovati se má sama, práva pak náíské ŽP pecházejí na osady farské (IV. 397).

i

povinnosti patro-

Snm

188


Ale jak mohou spolenosti náboženské spravovati své

pod vlivem svých

obcí, to

mi není

jmní

jasno.

Opravný návrh p. posl. Borrosche nechci dále vyvraceti, pan poslanec sám mínil, že pednesl jej jen proto, aby dal p. posl. Tachovskému lekci v logice. (Veselost.) *) Z opravného návi-hu pana posl. Ziemialkowského vlastn jediný odstavec jest dosud nevyízen, ostatní již vyízeno. Praví se v totiž: „Každá spolenost náboženská spravuje se dle zásady, platící o spolování vbec." O této vci je, myslím, rozhodnuto pedešlým hlasováním. Dále: „Každá spoježto

nm

lenost náboženská poádá a spravuje své

záležitosti

samo-

Jsem úpln srozumn. „Církevní patronát jest zrušen." Ani proti tomu bych nieho nenamítal, ale muselo by se zárove vydati jiné ustanovení, na koho patronát pechází, jakmile je zrušen; prohlásiti však pouhé jeho zrušení nestatn.-

—

postaí.

Opravný návrh

posl.

Mayera

jest ze všech nejbližší ná-

vrhu komise, odchyluje se jen v nepatrných vcech.

„Každá

spolenost náboženská poádá a spravuje své záležitosti samostatn."

To

jest

m

totožné

s

minoritní

votum, a

mám

ten

dodatek za

znní amendementu Mayerova jest taknávrhem komise. Byla- li oprávnna poznámka

úpln prospšný.

Další

Dylewského, že návrh komise jest dravý, tož platí

p.

posl.

ta

námitka

i

proti

opravnému návrhu

posl.

Mayera.

On

totiž

v druhém odstavci svém také neiní zvláštních ustanovení a

penechává

je též

budoucímu zákonodárství, a v tom ohledu

jest návi'h jeho zcela

pípadn

sestaven.

Co se týe návrhu p. posl. Helcela, tento zní: „Spolenosti náboženské poádají a spravují své záležitosti v oboru uení, bohoslužby, ústavy, discipliny a obcování samostatn a nezávisle na moci státní. Právo ohražovací,**) dle nhož státní moc jest oprávnna zabraovati spolenostem náboženským, *) Okres Tachovský v echách zastoupen byl na snme išském Josefem Alexandrem Helfertem, jenž podal opravný návrh smru konservativního. Poslanec Borrosch, vždy liberál, uznáván byl po událostech obecn za pouhého mluvku; na snmu již ani poliíjnových již poslouchati. tití jeho pátelé nechtli jeho **) Jus cavendi, Verwahrungsrocht.

tém

eí

o pomru

189

církve ke státu.

aby nepekraovaly hranice své psobnosti,

mže

abych tak ekl, píliš uené:

jest,

nice své psobnosti".

Kdo má

co stane se zejména se mi, vlastn hlavní vcí;

„aby nepekraovaly hra-

hranice ty uriti? Pak táži

jmním lovk

se,

církevním, a to jest, odpuste

by

již

vdl,

rád

má, ale o tom není v návrhu tom

státi

moc znní

státní

vykonávati jen zákonitými prostedky repressivními. " Již

co se stíní

zmínky, ba není tu

ani k budoucímu zákonodárství poukázáno, jakož to

iní návrh

komise.

Návrh poslance Piukasa nerzní posl.

Wisera, leda, že

znní jeho

kruhm

by snad jistým

se podstatné

jest

ponkud

bylo více po chuti.

„Obcím církevním jakož

od návrhu

mírnjší, a že

Obsahuje výraz:

veškerému duchovenstvu

i

má

se

Muselo by se

na ovšem zstaviti budoucímu zákonodárství, aby vymilo blíže dosah výrazu: „náležitý", a pak okázalo by se teprve, až pokud také laikové mohou míti úastenství v rozhodnutích

piznati

záležitosti církevní."

náležitý vliv

církevních.

V

návrhu

posl.

„Právo stanoviti ped-

Wisera se praví:

stavené církve volbou svobodnou písluší

obcím církevním a

vysílají." Zdá se, odporem hlavn proto,

synodám, k nimžto také obce své zástupce že opravný tento návrh potkával se

ponvadž

s

vyslovuje, aby také obce vysílaly zástupce do synod.

Klade se proti tomu odpor, ježto prý laikové v synod nemohou míti vliv na vyizování záležitostí církevních, avšak

mám

za

pronáší.

to,

že o té

vci návrh

Nepraví se v

dách votum decisivum.

umti

i

tak, že

nm

ten

rozhodn

a

urit

se ue-

nikterak, že laikové mají v syno-

Mohlo by

pi vyizování

se

tedy návrhu tomu roz-

takových otázek mohou laikové

picházeti do synod toliko ad audiendum. Jaké právo ostatn

laikm

písluší, jak je vykonávati mají, když jsou pítomni,

tom jest zstaveno rozhodnutí budoucím usnesením, jež církev sama uiní. Až se církev sama vci uchopí, aby synody zavedla, bude pi tom také míti píslušný vliv na ustanovení o

práva toho a obmezení jeho.

Snm

190


Plaka

Kuery, mnící závrenou „Pokud nebudou církevní základech soustavn upraveny, potud zstávají v platnosti ta práva, kteráž v oboru tom až dosud vykonával stát aneb jednotlivci, jakož i závazky tomu pimené." Nedá se proti tomu, tuším, nic namítati, protože poOpravný návrh

vtu návrhu pán pomry na tchto

necháme-li

dsledn,

do téže doby

pi

že

stará práva patronátská zstávají

i

své platnosti.

Opravný návrh jež jsou

a

zákony v platnosti až do vydání nových,

staré

plyne z toho

posl.

Wiserova, zní:

posl.

Bieleckého obsahuje nkteré výrazy,

na pováženou: „Církev katolická jako každá spole-

nost náboženská jest ve stát volna a samostatná co do voje svého organismu co jest náboženský

i

vý-^

co do své innosti náboženské." Nuže.

organismus?

Toje

dobe do

technicus, jenž nehodí se

zase takový terminus

práv základních.

ních právech mají býti voleny výrazy

V

základ-

všeobecn srozumitelné;

„Církev jest samostatná a volna ve své innosti náboženské;"

pojem velice neuritý; mohlo by výrokem tím rozumti také to, co nám v skutku zde za nutné bylo prohlášeno: že totiž duchovenstvo musí vniknouti poslední slova jsou taktéž se

též

do

dom

privátních,

veškeré vychovávání dítek

že

zem: „náboženská innost."

oban"

jest

mže

jakožto

spoluvrcm. O

musí pejmouti

rozumno

výi*a-

„Zevrubná usta-

spoluvrcm"

atd.

mám za to, že se obanm, nýbrž jako

zde zbyteno;

jim tu piznává právo ne jako státním

píin

býti

Dále se praví:

obanm

novení, jimiž se státním

Slovo „státní

duchovenstvo

to vše

;

klášterech se tam praví:

obmezení ve

„jistá

ádv

budou ustanovena zvláštními zákony s ohledem na autonomii církve i obcí a ve srozumní s církví". Soudím, že v této vci vlastn není srozumní s církví potebí.

klášter a

Nebo

co se

týe klášter,

škodlivý, anebo nejsou.

Jsou-li

tož jsou ony

škodlivý, bude

buto

státu

stát bez pod-

mínky držeti se práva svého, aby je zrušil; nejsou-li škodlivý, pak on nemá k tomu práva, ani kdyby i církev byla s tím srozumna.

o pomru

Návrh

posl.

191

církve ke státu.

Wierzchlejského zní: „Církev katolická, jako

každá jiná spolenost náboženská, nebudiž obmezována ve hlásání svého uení, ve výkonech své liturgie, ve provádní své

kázn,

v obcování se svými pedstavenými, ve prohlašování

píkaz,

správ svého jmní." amendementu tomu, toliko výraz: káze nebo disciplina zdá se mi na pováženou. Rozumí-li se disciplinou snad také právo trestati knze po pípad doživotním žaláem? anebo míní-li se disciplinou také

jejich

jakož

i

v ízení a ve

Nenamítám v celku nieho

proti

ukrutné ty staré tresty církevní, jak jich užíváno ve stedo-

vku? Aneb

rozumí-li

snad dokonce

se disciplinou církevní

také upalování na hranici? „Ostatní

pomry

mezi státem a

cír-

se zvláštním zákonem ve srozumní s hlavou církve." Vrátím se ve své ei ješt k tmto vcem, jelikož mi beztoho teba odpovídati ješt k nkterým poznámkám

kví ustanoví

Wierzchlejského.

posl.

Návrh pana

posl.

Tachovského (Helferta) praví: „Církev

katolická, jakož každá jiná, dle

§. 13.

lenost náboženská, ídí a spravuje své

ve stát stávající spozáležitosti

samostatn,

pokud tím neškodí právm, kteréž písluší státu mocí práva jeho k vrchnímu dozoru a práva ohražovacího, a pokud to initi

mže

bez porušení práv, jichž

Tedy jen pokud nabytých?

Ml

to není

panovník zvlášt byl nabyl."

na újmu práv samým panovníkem

by tedy jen panovník samojediný podržeti

právo patronátské v církvi?

Zdaliž

nenabyli

práv patronát-

rovnž i soukromníci? Smíme-liž zrušiti práva soukromníkv a právo panovníkovo ponechati naprosto v platnosti? Mají-liž stolice biskupské býti osazovány, jako se dlo až ských

dosud, že

nkdo mohl

když byl nkolik

let

guberniáluí rada?

dosáhnouti biskupství teprve tenkráte, praktikoval v bureaukratii,

Zdaliž mají

místa biskupská

cnosti sloužiti jen za sinekury pro mladší syny

ckých? Má-liž

i

teba jako i

v budou-

rod

šlechti-

v budoucnosti se nakládati také se stolicemi

biskupskými, jako se ku píkladu dje v Olomouci, kde nedávno, když tam byl uprázdnn kanonikát, vydáno vyzvání k veškerému duchovenstvu, aby se pihlásilo o místo, ale

Snm

192


zárove pipojena poznámka, že kandidát saltem ordinis equestris, alespo stavu rytíského musí býti? (Výborn, výborn, veselost.) Zdaž i v budoucnosti má tomu tak býti, aby ti

princové, kteí

za

hlavy církve?

pítel

církve

nehodí se za generály, byli ustanovováni

Pan

a její

posl.

Tachovský, jenž jest tak veliký

svobody, zdá

se,

peoval poctiv o svobodu a prospch Dále praví se v jeho návrhu:

že

v této stránce ne-

církve.

(Výborn.)

„Ustanovení, jak

má

se

—

pro-

jmenovit vzhledem k církvi katolické, budou upravena zákonem na základ zvláštního dohodnutí s orgány církevními k tomu povolanými." Podivno jest, že se tu praví: vésti tato zásada

„Církev katolická a jiné spolenosti náboženské." Církev katolická

se tu

prohlašuje nejprve za pouhou spolenost, a pak

má

se praví, že stát

má

stát

býti

se s ní dohodnouti. Jesti to podivné, že

povinen dohodnouti se se spoleností:

známý pípad.

první toho druhu mi

bíráním

návrh

Poslanec

Borrosch:

Prosím,

vyvrátí

s roz-

mj

nežli pan zpravodaj návrh opravný.

mluviti

Prefîdent : Prosím, nevytrhujte eníka. (Borrosch chce mluSykot a volání k poádku.)

jsem proto nepojednal Borrosche, ponvadž jsem jej považoval

Zpravodaj Rieger: o

jest to

u konce

opravných.

pone, necha laskavé vit.

— Jsem

amenderaentu

ppsl.

Prohlašuji, že

píiny, kterou pan posám uvedl nebot pravil, že podává svj návrh, jen aby pouil p. posl. Tachovského, ale ne proto, aby byl pijat. Není, tuším, mojí povinností, abych vyvracel amendementy toho zpsobu. (Výborn.) za píliš

nepatrný, a dále také z té

slanec

;

Prve než pánové, proti

abych

pikroím k otázce, o odpovdl na nkterá

mn, ásten

pánové, že stát ve

proti výboru

mnohém

niž

se

slova,

jedná, dovolte,

která

byla pronesena.

ásten Já uznal,

ohledu je vinen úpadkem církve;

uznal jsem, že absolutní stát utlaoval církev

práv

tak, jako

každé jiné hnutí svobodné, každou jinou spolenost: s

eništé byly pronášeny nikterak nemohu uznati za

tohoto

které

proti státu

i

avšak

takové výitky,

spravedlivé, a kterým

práv

o pomru

církve ke státu.

pisvditi nemohu, jako nemohu

tak

dlivá byla výitka, kterou stavil Krista

do jedné

uznati, že by sprave-

mi chtli initi

ady

p.

jsem po-

proto, že

Sokrata a Husa.

vedle

zvlášt velectihoduý a dstojný

193

Byl

to

poslanec za Pemysl, jenž

nad tím dal na jevo.*) Možná, že má pravdu. tito mužové nehodí se vlastn in societatem Jesu. Vyknul jsem tato jména vedle sebe, když jsem mluvil o tom, jak jest záhubno a zavržení hodno pronásledonelibost svou

Pipouštím, že oba

nkoho

vati

pesvdení,

pro jeho

nebo náboženské. Poukázal jsem na

Hus a

Sokrates, museli

bu

si

to,

že

ono i

tito

umíti jako zloinci.

politické

již

ti: Kristus,

Pánové, posta-

ti jména vedle sebe, je-li to tolik, co stavti je na roven? Nemyslím; ba tím je ani mezi sebou nesrovnávám. Najde-li uený a dstojný poslanec Pemyšlský své jméno v seznamu len této snmovny, zdaž to znamená tolik, jakoby vím-li

—

nkdo

jej

svdení

co

do

uenosti a co do náboženského jeho pe-

s ostatními poslanci této snmovny ? Kdybych na p. ekl: „Náboženské spolenosti v rakouském mocnáství znan pisply ke mravnímu povznesení obyvatel-

zdaž jsem tím ekl, že všechna ta náboženství a církve

stva,"

jsou

srovnával

si

rovny a jsou

„Všeliké náboženství

eeno,

že všechny

pvodu božského? A kdyby se eklo: pvodu božského," zdaž je tím

jest

církve

a

všecka náboženství jsou

tak dobrá, jako církev katolická? Nemyslím, že by

Práv

bylo.

tak,

jako ješt nepizuávám

pvod

práv

tomu tak

božský spole-

nostem náboženským, které bych snad co v Rakousku stávající

souasn

se

kesanstvím

uvedl,

práv

tak neupíral jsem

ješt nikterak Kristu božský pvod, když jsem vedle

lovka Husa

a

lovka

Sokrata.

Ptám

se

jej jmenoval ostatn vele-

Poslancem za msto Pemysl v Halii byl Frant. Wierzchlejski, konil 29. ledna svou o §. 6. slovy, že „mezi tmi, kdož museli položiti život svj jako zloincové za své pesvdení, jsou také jména Sokrata, Krista a Husa" (str. 163). Wierzchlejski dal tm slovm smysl docela jiný, než v jakém byla Riegrem pronesena, a horlil pak na slepo 1. bezna proti tomuto smyslu svém takto: „ale jednoho pokroku církev schvalovati nemže, toho pokroku, jenž vzdává se viry v boží zjevení ..., jenž syna božího Ježíše Krista staví v jednu adu se Sokratem a Husem" (IV. 272). *)

latinský biskup. Rieger

ei

Biegrovy.

e

JQ

Snm

194

ueuého

a dstojného poslance Pemyšlského, neml-li Kristus

ptám

dvojí pirozenost?

K

umel

uení, zdali

své


se

dále,

jako

když

Bh

vci!) Prosím, pánové, myslím, že

nkolik

také

ke své obran.

slov

katechismu: „Kristus zemel jako

umel Kristus za lovk? (Hlas: mohu dovolit pronésti již

nebo jako si

Pokud vím,

lovk;"

platí snad také v diecesi Pemyšlské. netrpl Krina kíži jako lovk, a mohl-liž vbec trpti jako Bh?

stus

Zdaž byl by

Bh?

jako

kdyby byl o

nazvati

si

získal zásluhy o

lovenstvo, kdyby

byl trpl

konen, i mohli bychom to nazvati štstím, jako Bh umel? Naopak, pánové, museli bychom neštstím, nemohli bychom pi nm již mluviti a

úct k Bohu, nýbrž nanejvýše

Mám již

malém

v

i

chismus

to

stojí

a tento malý kate-

tedy za

to,

naped dobe

o

že prve, než na

úct k božským památkám. koho udeím, je teba si

prohlédnouti, je-li

Ptovnž tak

nespravedlivá

mi nepítelem.

výtka

byla

zásad reformaních

telem Josefínských

zpsob,

násilnický jich

nelíbí

se

vyslovena

neobmezeným

Joseíiuismu. Pánové, já nejsem nikterak

nechválím

;

proti velebi-

zejména

mi pi nich zvlášt podob-

reformováním ruského cara Petra

—

podobnost ta je císa Josef, rovn jako Petr Veliký, chtl rasirovati rozliné národy své, jenom že v jiném smyslu. Nechci se, pánové, ostatn dovolávati sympathií vašich pro tento nost

s

nápadná;

také

jinak veliký a ušlechtilý karakter.

dkujeme,

mén

že zde sedíme;

užívati proti

Možné

ale tohoto

jednomu

z

dosti, že

práv jemu

dvodu chtl

bych nej-

poslanc polských, nebo

i

polští

dkují, že zde sedí, a nevím, dkují-li mu za to!? (Veselost.) Chci jen vc samu míti na zeteli. Zákonodárství Josefínské bylo pro církev dležito ve dvo-

poslanci

jemu

pedn

jím ohledu: nové,

zdali

z toho

církev

tolerance? Bylo-liž

práv naopak

zavedením tolerance. v

nem

vtom

tím utrpla,

Ptám že

se

vás, pá-

zavedena byla

jaké nepátelství proti církvi? zdaž

touto snášelivostí lesk církve nebyl zvýšen?

a

potebuj e-li toho církev kesanská pi božské síle své, aby jiné spolenosti náboženské byly potlaovány, má-li se objeviti vítznou? Zákonodárství Josefínské dále zrušilo kláštery. Aui

o pomru

církve ke státu.

opatení nechci nikterak

toto

195

upíti se

chváliti naprosto, ale

mnohé veliké prospchy, samu. Církevního jmní, jež bylo na-

nedá, že z tohoto kroku vyplynuly též a sice

hlavn pro

hromadno na

církev

jednotlivých místech v klášteích, bylo použito

k založení nových far, stanoviš duchovní správy, a tím peováno, aby ti vící, kteí dosud na uení Kristovu nemohli bráti

Dstojný

podílu v odlehlých svých okresích, byli jím opateni.

nám

poslanec Rymanovský (Bieleckij

výkvtem

jsou

povdl,

že kláštery

katolicismu, že jsou, jak on se vyjaduje, nej-

pesvdení. Nuže,

vyšší potencí náboženského si,

sice

musíme k této bychom si

panové,

tuším, páti štstí, že všichni naši katolíci nedospli

nejvyšší

náboženského pesvdení,

potenci

museli vytvoiti

ském rozmru.

sice

našeho státu jakousi horu Athos v obrov-

z

(Veselost, bravo

!

bravo

!)

zákonodárství piinilo

se dále o odstranní nejnápadnjších zloád. Nevím, zdali by církev sama o sob byla dovedla vyhovti této poteb aspo stejnou mrou. Pá-

Joseíiuské

nové, je-li kde

zem,

ve

svobodnou, kde zejména

zejména

jest to Itálie, jest to

mry bytu;

duchovenstva a

mohu-li

stát církevní.

z vlastního

vás,

pánové,

úcty

hodno,

— teda

Josefinismu!

astji mluviti

o

z

toho

po-

iijistiti,

to

že

duchovenstvo je

phití více, také více

dkujeme zvlášt tomu kaceova-

(Výborn.)

ueném

Znám tamní

názoru za plletního tam po-

u nás nejen více ctno, ale také, a

nému

dosud cítila se úpln svtskou ke služb své,

které církev

mla moc

a

Budu-li ve

dstojném

p.

ei

prbhu

své

poslanci

Pemyšl-

ském, ohrazuji se zpedu proti tomu, že bych snad, pojednávaje o jeho názorech, chtl tím se dotýkati jeho stavu. si

Vážím

vysoce velmi ctihodného poslance za Pemysl, a budu jen

vc

samu míti na zeteli. Veleuený a dstojný poslanec Pemyšlský ohrazuje se on chce, proti všemu zasahování státu do vcí náboženských aby moc papežova zstala obražena. On rozeznává tu dvojí moc papežovu, duchovní a svtskou; bude-li rozdíl ten ješt dlouho praktickým, kdož to mže vdti ? Ce se týe du;

—

chovní moci papežovy, o té panovaly v církvi v

rzných

ato-

Snm

196

rzné

letích též


náhledy. Pánové, byla doba, kdy stolice

ím-

moci své duchovní rozdlila západní polokouli svta ve vše ze své moci duchovní. Není dva díly a rozdala oba díly ská

z

—

tomu dávno,

nynjší k jehož ušlechtilé povaze a duchu opravdu chovám s dobrým dvodem nejvtší úctu (výborn!), já ku, není tomu dávno, co tento veliký papež navrhoval naší vlád, aby dobrovoln se zekla italských ástí svých držebností. Pánové, kdyby týž papež o duchovní moci církve dnes ml ješt totéž pontí, jaké panovalo díve, byl papež,

co

by jednoduše dekretoval:

„Itálie

mj

hranici svou na Bren-

neru," a naši milí pátelé, Tyroláci, kteí tak velice horovali

moc a

pro

peli o

to,

mají-li

že

i

z jižních

eho

rádi, že

zbaveni té

Tyrol ješt

nemají-li býti rozdleni.

papež

Bume

ské odvahy.

papežské, byli by tím

svými

krajany

s

eeno,

nové,

mitry

volnost

aby

starosti,

byl veliký muž,

muž takové

déle se

Bylo vám, pá-

muž

apoštol-

apoštolské odvahy

ímské. Kdyby se církev chtla obmeziti pouze v tom, co jest povahy výhradn duchovní a ist náboženské, a kdyby vše ostatní chtla odkázati státu, pak nesedí

by o

na

nyní

vru

stát

stolici

disponoval o

niem; nebo pak by

velmi

mnohém, a

církev

tém

všechny zevnjší záleži-

stát spravoval

všechny sociální, všechny hmotné pomry církve. Stát mohl by žádati pro sebe právo konati dozor nade jmním

tosti,

církevním, žádati právo,

a netoliko více, nýbrž

i

vtšímu jmní ukládati daní více, pomrech, nežli majetku

ve vyšších

malému, on mohl by si vzíti právo, majetek mrtvý, neproduktivní; vtší berní stížiti, nežli majetek produktivní; on mže i úpln zakázati pevod majetku ad mauus mortuas, ale pak

ovšem zbylo by církvi velmi málo, co jest tohoto svta, o em by disponovati mohla. Veleuený a dstojný poslanec Pemyšlský pravil dále, že státu mže býti zcela lhostejno, putuje-li kdo zpívaje v procesí do Marie-Cel,

anebo kráí-li zpívaje se svadbou. Pánové,

myslím, že ani jedno ani druhé není

mám

za

to,

kdyby

svadeb, že by

si

si

nkdo

to stát

státu

úpln

lhostejno;

usmyslil slaviti do roka nkolik

nepochybn

zakázal, anebo, když by

o pomru

nkdo

as

všechen svj

chtl

v týdnu

církve ke státu.

ztrávil

ustanoviti

197

tyi

na procesích a teba

za dni

svátení, že by

s

dni

tím stát

srozumn, ponvadž by pak úedník nepicházel do úadu, emeslník nic by nevydlal a také nic neplatil, pole sotva byl

by zstávala ladem, a tak by musel celý stát hynouti. Vidíte pan poslanec za Pemysl zachází ve svých

teda, pánové, že

domnnkách

píliš daleko. Nechci se pouštti do starého sporu

o právu circa sacra a o právu in sagra; je, tuším, dost

má právo hodn mnoho.

tím, že stát

v církvi

o

eeno

in non-sacra, a takových non-sacra je

Hlas: To je velmi dobré!)

(Veselost,

Veleuený a dstojný patronátském práv; on

p. posl.

Pemyšlský mluvil zvlášt

mínil, že

právo patrouátské jest

založeno na právu kanonickém, církev že je musí zachovávati a chrániti. Nuže, jest to poprvé, kdy církev nabízí státu svoji ochranu, kdežto

ochrany

této

obyejn

ji

mže

smle

od státu požaduje;

zíci, on

jí

ale stát se

nemá zapotebí;

a co

týe patronátského práva soukromník, tož myslím, že se také zíkají této ochrany, neuí jim asto milá. Správu církevního jmní požadují biskupové výhradn pro sebe, což pímo se

se

píí náhledm

spravovali

poctiví,

pravím, vyhrazují

s apoštoly,

jmní

apoštol, kteí chtli, aby církevní od obce volení muži.

sob

Ve pímém odporu

biskupové správu církev-

ního jmní, a

pi tom

nepovážíce, že

náboženský fond z nejvtší ásti povstal ze

jmní

i

správu náboženského fondu,

klášter, kteréž díve snad ani nepodléhaly

nariatm,

vyaty

zvlášt

z jichž

nikoli z

pravomocnosti byly

vle

absolutní

tm

pímo vyaty,

vlády, jak

p.

posl.

ordi-

a sice

Rymanov-

ský míní, nýbrž vyaty vlí papežovou.

Pan posl. za Pemysl stžoval si hlavn na bídnou správu náboženského fondu a nespravedlivé jeho užívání. Pánové, na to žaluji; vím na píklad, že kongrua duchovních i já v Rakousích výše jest urena nežli u nás v echách, a že se náboženského fondu eského použilo k tomu, aby se uhradila

Nemže mi to býti patí jinam. Pan posl. za Pemysl žaluje na správu náboženského fondu hlavn proto, že nechává kaplany vyšší kongrua duchovenstva rakouského. milé, avšak

to

Snm

198

trpti nouzi.

íšský

v

Kromíži

1849.

Pravda, kaplani byli ponecháni v nouzi,

asem

byli

— ale

vždy biskupové to vdli a nepomáhali, a prese všechen svj pebytek a pes

ponecháni

statisíce svých

ve veliké bíd,

píjm

žádný

z

nich neuinil ani polovici toho,

co ten ukrutný náboženský fond mysliti, že

!

(Výborn !) Nemohu, pánové,

by biskupové, že by jmenovit duchovenstvo bylo

píí

zvlášt zpsobilé ke správ církevního jmní;

se to již

duchovnímu povolaní, a pánové, vy všichni víte ze zkušenosti, že práv duchovní v hospodáství svém neumívají

jejich

vždy nalézati pravou prostední cestu

mezi tuze

Vašemu finaunímu výboru ze statk svených správ

tuze málem.

út

kazy

mnohem

a

byly pedloženy \ýcírkevních knížat a

praelát, z nichžto vysvitá, že jeden jediný ze všech uspoil

pranepatrnou ástku, kdežto všichni ostatní vykazují deficit. (Veselost.) Myslím teda, že by bylo prospšnjší, aby správu církevního

jmní

k tomu od

obcí,

mužové vci

vedli

znalí,

zvolení

poctiví,

od synod.

Dále vyhrazovali

biskupm

Ale, pánové, zkušenost

také stavbu církevních budov. uí, že církevní knížata nepeují vždy

kostel s náležitou náboženskou horlivostí, I ve své asto musel jsem slýchati žaloby, že práv patronové duchovní jsou patrony nejnedbalejšími; avšak oni se krom nemají k nmu potebné toho také nehodí k tomuto úadu o stavbu

vlasti

;

znalosti vcí, a snad že se jim v tomto ohledu

nežli státu, který

stra

he

radívalo,

mívá aspo ke své ruce odpovdného mini-

veejných staveb.

Pánové, bylo

již

eeno,

že

církevní

neosvdovali vždy obzvlášt horlivou péi

církevní

budovy

Znám

kostely, o kterých

se

knížata o

své

vru nemže

chrámové Hospodina dstojní: malé, zpustlé kostelíky, kde vítr fií dravými zdmi a vytluenými okny, kde zbožný vící musí konati modlitbu svou ve prostorách sklepm podobných; a pánové, takovéto chrámy jsou kikla-

íci, že jsou to

vou protivou chrámovitých budov hospodáských, jaké vidíváte u park biskupských. (Potlesk a sykot.) Pánové, nemyslete, že jsem tmito slovy hodlal urážeti právo pohostinství. Církevní kníže, jenž vlídn nám otevel sín svého domu, je

o

znám jako muž

veliké dobroinnosti; on nezanedbal také po-

týe budov chrámových. Ale

vinnosti své, co se že zvlášt ve starší

nynjšího knížete,

mi

dkaz

o té

dob

—a

— dchody

vždy upotebeny k že

199

jioiuru církve ke státu.

tato

výitka

z nadání

úelm ist

se týkati

církevních nebývaly

církevním.

vci prominete,

tolik je jisto,

nemže

Myslím, pánové,

pohlednete-li

zbžn

na

strop tohoto sálu.*) (Dlouhotrvající veselost a potlesk.) Ale, pánové,

ptám

se vás, jaký

smysl mají vlastn tyto

útoky, tato ohrazení proti paragrafu, jejž pedložil váš výbor

pod . 15? Což pak navrhl výbor, abychom církev v porobu uvedli? což snad navrhoval, aby všechny náboženské záležitosti pešly ve správu státu? Což pak vám navrhl, abyste konfiskovali

jmní

církevní, anebo

abyste je

sami vzali do

rukou? Výbor nic takového neuinil. On se odvolal jednoduše k budoucímu zákonu, který má záležitosti ty upraviti. V ústavním výboru projeveny sice o tchto vcech asi tytéž náhledy, jaké obsaženy jsou v návrhu posl. Piukasa, v souborném návrhu posl. Wisera, a ve mnohých jiných amendementech avšak nemyslilo se, že by v základních právech bylo na míst pronášeti se o všech tchto pedmtech. eklo se jednoduše, aby vci tyto uspoádal zákon. Veleuený a dstojný posl. za Pemysl ohrazuje se však proti záhonu; on myslí, že prý se neví, kdo má ty zákony vydati, a kdy a jak se mají vydati. Pánové, to se snadno vysvtlí. V každém stát konstituním dává zákony moc zákonodárná; i pravil jsem již díve, že jest to podivno, praví-li se, že pro církev nežádá se žádných privilegií a ona tudíž má býti považována pouze jako každá jiná osoba privátní, jako jiná spoleenstva ve stát, a pece zárove zase se požaduje, aby stát uzavel s církví zvláštní smlouvu o jejím pomru ke státu. Kde se kdy udalo, aby stát o pomru svém ;

soukromníkm anebo ke spoleenstvm uzavíral s tmito spolenostmi smlouvu? Veleuený posl. za Pemysl míní, že k

*) Zde sluší poznamenati, že na strop sálu, který v knížecím arcibiskupském zámku Kromížském sloužil za snmovnu, vymalovány jsou scény mythologické ve zpíisob bujné a nehrub slušné.

Snm

200

se

íšský

v

Kromíži

1849.

musí o tom uzavíti konkordát; dobe, ale

zákon, pak

O

dovolen také konkordát.

není

neuí-li

dovolen

názorech nebo

ueních náboženských není podle mého mínní žádná úmluva možná; i mže církev z toho, co jest jejím náboženstvím,

nco

penésti

Ona nemže;

jure cesso na stát?

zde také nejedná, jedná se pouze

posud vykonával

ale o to se

stanovení práv, která

o

vi

církvi anebo nad církví, a kteráž samé nebyla upírána; a tato práva zákonem upraviti to pece musí státu býti piznáno. Zvlášt pokud jde o jmní církevní, musí stát patrn míti totéž právo, jaké stát až

mu

ani od církve

—

má pi

všech zbožných nadáních,

jemu písluší

cích:

vinnost o to

tu dozor, on

pi má

nemocnicích, sirotin-

právo a dokonce

i

po-

nadání byla spravována od

peovati, aby tato

osob k tomu oprávnných, a užívána od oprávnných.

Co dále

se

týe práva

patronátského, tož postoupí-li stát

své patronátské právo dioecesi, a postoupí-li je soukromníci

snad

s

ovati.

radostí obcím, zajisté

Pvodn

nebude jim církev v tom zbra-

právo patronátské

bylo

pi

obcích

církev-

druhdy samy své pedstavené ale pozdji zmnilo se to bohužel, a církev katolická musí nyní snášeti pohanu, že její pedstavení, na nichž závisí blaho církve, asto bývají jmenováni od lidí nemravných a k posouzení úkolu ních, obce volívaly

;

nezpsobilých, ba že bývají jmenováni od nevících, od ne-

katolík a pro církev

i

od atheist.

Zdaliž

by nebylo v tomto ohledu

štstím, kdyby právo ke jmenování duchovenstva

vící Právo patropvodn pi obcích; pozdji,

takových bylo peneseno na obce

z lidí

nátské bylo, jak jsem

pravil,

když rozmohl se feudalismus a absolutismus, pešlo na jednotlivé

privilegované pány, na rytíe a barony, a na

stát,

v jichž

Pravilo se nám, že právo patronátské

rukou

se nyní nalézá.

podle

práva kanonického

má pvod svj

v nadáních, v opa-

tení knžstva, ve vystavní církevních budov.

Pejmou-li

však nyní obce všecka tato bemena, nebude, tuším, nic na

závad, aby pevzaly

i

právo

s

tím

zase nejsou biskupové srozumni.

biskupm

V

Ano, ale

s

tím

peticích se praví, že

má

spojené.

píslušeti právo preseutaní zvlášt na všech farách

o pomru

201

církve ke státu.

náboženského fondu. Ptám se vás, jakým dvodem právním? Což pak skuten nadali biskupové všechny ty staré kláštery, ze kterých

všechny

povstal

náboženský fond?

náboženského fondu?

fary

což

pak vystavli oni

Jmní

Nikoli!

nábožen-

ského fondu náleží obci církve zemské, jí musí také náležeti k tomu píslušné právo presentaní. Jmenovit u nás, v mé

eské

vlasti

jmní

bylo církevní

vždy považováno za statek

zemský, za statek veejný, a bylo spravováno od královské komory, nikdy nebylo toho, aby je byli spravovali biskupové.

Naznail jsem práva, která Praví

se,

aby pak stát je

státu písluší;

spoádal, upravil, to právo musí

mu pece

má

že jediná církev

—

piznáno.

býti

právo mluviti a rozhodo-

Ano, ale ptám se teda: „Kdo Biskupové nám praví: Církev jsme my, vyluujíce pitom faráe a vící. Farái zase eknou: Církev jsme my, vyluujíce kaplany své. A duchovenstvo konen vati o záležitostech církevních.

jest

církev?"

ekne:

Církev jsme my,

vyluujíc obce.

vci podivné zmatení pojm.

v této

Ovšem, pihodí

vku

zhusta, že

ve vrozené marnivosti

nco

jiného, za

nco

vyššího, než

Ano, pánové, jest

své

skuten

má sám jest;

se

lo-

sebe za

znám

do-

konce píklad, jak jeden fará tak dalece se zapomnl, že

ekl: Lidé zapomínají nyní „Dejtež

vádjí.

jest božího

co

již

tak velice na pikázání písma:

Bohu," že mi

již

ani desátek neod-

Pánové, já nejsem biskup, ani professor a

(Smích.)

má vdomost v záležitostech církevních nesahá erpám vdomosti své o církvi z katechismu; ale

velký theolog, daleko,

v katechismu stojí: „Obecná církev kesanská jest viditelné shromáždní všech pravovících kesan pod viditelnou hlavou v ím, kteí jedno uení vyznávají a jednch svátostí užívají;"

—

tu

nestojí

nic o biskupích.

docela

(Veliká po-

chvala.)

Praví církevní,

se,

že

na uení

vící nemají žádného víry.

Ale táži

se,

vlivu

na

má-li církev

záležitosti

njaký

vliv

na lánky víry? Já myslím, že nemá!? Uení církve jest nám všem od Krista zjeveno, v nic se nedá mniti, nic zlepšiti, avšak vyluovati vící ze ono jest nezdokonalitelno

nm

;

Snm

202

všeho úastenství církevních, to

i

1849.

ve vedlejších, nepodstatných záležitostech

píí

se zcela podání

církve,

píí

se

obyeji

doby, kdy ona ješt byla blízka svému

církve za oné

staré


kdy duch apoštol pímo anebo pec mnohem mocnji, než za doby naší. To ovšem zmnilo se pozdji, když vzmáhal se feudalismus a absolutismus. Jak v politickém, tak i v náboženském život pešlo panství na jednotlivce, výhodami obdaené. Tito pak, ti aristokraté na církevní a aristokraté na politické hledli se podporovati navzájem ve výluném držení prostory, kterou zaujímali. Tak se stalo, že církev používajíc vládc svtských, anebo vlastn duchovenstvo, jež užívalo služeb vládc svtských, uvedlo církev v odvislost od moci svtské.

božskému

zakladateli,

nepímo úinkoval

v ní ješt

pd

Odchylování se duchovenstva od víry a

vzor pvodních

rostlo

pak neustále, a v tom práv bylo neštstí církve. Dopuštno totiž, že v církvi pišla k platnosti zásada, již pan poslanec Tachovský tak velice si oblíbil: „odi profanum vulgus et arceo".*)

S

vícími

nakládalo

v bývalé uherské konstituci

s

se

tou

v církvi

práv

tak,

jako

misera contribuens plebs

(bídným platícím lidem), kteráž tehda také ani poítána nebyla k uherskému národu, jako nyní též nechtjí poítati vící k církvi. Já však myslím, ano jsem o tom pesvden, že

práv úastenství vících

v záležitostech církevních jest

nejmocnjší pákou ku povznesení náboženské

horlivosti,

ku

prospívání církve.

Pánové, jet to vcí pirozenou, že nás zajímá

máme

Nmecký

to,

na

„Man muss ihn selber bauen den Tempel, drán man glauben soli." (Samým jest nám vystaviti chrám ten, v njž viti máme.) Takto ale byli

vliv.

všichni

básník jeden praví:

vící, všichni laikové vyloueni

v záležitostech církevních. Následkem toho byl

—

mínil v debat o §. 15., že reformy v od laik, nýbrž od tch, kteí jsou k tomu pede vším pinášejí s sebou pravé církevní smýšlení; sinskýeh tajností mají prý jen zasvcení. vstupovati; k z Horatia (IV. 299). *) Helfert

cházeti

prpov

z úastenství indiíferentis-

nemají vypovoláni a kteí do svatyn Eleu-

církvi

tomu

doložil

onu

o pomru

v tchto vcech. Tak stalo se k žalosti obecné,

mus (netenost) že

máme na

tisíce,

ano

mohu íci na

se zváti

kesany

katalogickými než

kesany

pi

tom, jak

Myslím, kdyby církev byla zstala

katolickými.

mla zpsob

jednati

v první

a kato-

kteí na nejvýše a kteí by teda vt-

nejsou,

v katalogách církve jako takoví figurují,

mli

kesanv

milliony

skuten

lík, kteí jimi v duchu a

ším právem

203

církve ke státu.

dob

když nálezy církve

své,

—

poínaly vždy slovy: „Biskupové, starší a obce uzaveli" tož by církvi nebylo nyní tolik sob stžovati na porobení a na indiíferentismus. Pan posl. Tachovský míní sice, že tyto instituce, totiž synody a svobodná volba pedstavených, dají se

rovnž

tak málo

ském, že srovnává jeho apoštol

s

zabývají

se

"

dílo

nekesanského pi

p. posl.

Tachov-

božského spasitele a moudrá zaízení

barbarstvím les Hercynských.

Pravilo se dále

:

Nesmíme

drzí

rukou sáhati na posvátná

Vrchní pastýi, nadáni jsouce duchem božím,

práva církve. jich

zízení Hercynských les.

obnoviti, jako

Prozrazuje to ducha velmi

nejhorlivji

co

upokojením.

— Nuže,

potebami církve a prospšným pipomíná starou to

pánové

!

mn

kanceláskou formuli bývalého absolutního státu. Podal-li nkdo stížnost, neobdržel po léta žádné odpovdi, a když si pak na to stžoval, dostalo se mu odpovdi následující „Vc ta jest již drahný as pedmtem nejpelivjšího uvažování;" nu, a pi tom to zstalo. Bojím se velice, aby snad i v církvi se všemi plány reformaními nestalo se podobn, bude-li vc ta ponechána jediné hierarchii, jediné biskupm. Pánové, :

ohlédneme-li se v djinách, shledáme, že hierarchie nikdy se

neosvdila zvlášt horlivou v reformách

pipomínám

jen jediné historické faktum.

století byla

církev ve zlém úpadku;

se r.

všeobecn;

za

tou

píinou

církvi

potebných;

Poátkem

patnáctého

poteba oprav uznávala

svoláno

koncilium

do Pisy

1409. Stalo se dohodnutí, aby papež zvolen byl; jelikož se

však obávali, že by snad papež reformy církevní nefedroval,

ba snad spíše koncilium opravy vyhledávající rozpustil, tož všichni

kardinálové, v konciliu

pítomní, museli se zavázati

slavnou písahou, že ten, kterýž bude k dstojnosti papežské

!

Snm

204

íšský

v

Kromíži

1849.

povýšen, nesmí rozpustiti koncilium, pokud nebudou provedeny

opravy církve ve hlav stojte

i

v údech. Vyvolen Martin V. *) a na;

jedním z prvních skutk moci jeho bylo

!

— rozpuštní

reformatorského koncilia Poslanec Tachovsky pravil dále:

doby faktum pouné.

Knz

„Církev bude se sama

mohu vám povdti

Pánové,

organicky vyvinovati."

z

novjší

František Náhlovský v Praze, prae-

tamního semináe (srbského), svolal k sob shromáždní aby s nimi bral radu, jakým zpsobem by se církvi v nynjších pomrech pomoci mohlo, aby neutrpla ses

duchovních,

žádné škody na svém

Shromáždní

A

ani na ostatních svých ústavech.

bylo ordinariátu

úady pedloženy lení.

jmní

ohlášeno, a také výsledky této

povinnou skromností ordinariátu ke schvájaký byl toho následek? Pánové! tento knz byl ses

sazen se svého úadu. Znám, pánové, to

muž estný, muž

kesan svoji

pravý

knz

nábožný,

nkolika dny

s

povaiiy

muže toho osobn; jest je to ádný oban,

šlechetné,

—

horlivý

muž musel ped

a tento

krvácejícím srdcem, se slzami v oích opustiti

vlast,

aby v zemi

knz

z povolání,

cizí

a

jemu

hledal povolání

cizího,

nechtl-li ve vlastní vlasti

on

své za-

hynouti bídou. **) Pánové, tu máte malou ukázku toho, co pan

Tachovský nazývá organickým vpôjem církve ze sebe!

posl.

(Veliká pochvala.)

Poslanec Tachovský pravil sinských tajemství

Ano, pánové, ale církví

vám

dále:

smli vstupovati jen

my

„Do svatyn Eleu-

jednotliví zasvcenci."

také nechceme, aby se

tak zacházelo jako

s

s

naší katolickou

Eleusinskými tajnostmi.

katolická, pánové, není mysteriosní modloslužbou,

uení

Církev církve

všem lidem zjeveno, a církev kesanská má býti svobodným chrámem, oteveným všemu lovenstvu! (Výborn, vý-

jest

*) Mlo se íci: papež Alexander V. Ale ovšem také pi volb a 1418 opakoval se ten píbh skoro po volb Martina V. v Kostnici 1417 zrovna tak. **) Místnjší zprávu o tomto knzi, starším bratrovi professora theologie Vincence Nálilovského, viz ve Slovníku Nauném V. 612, též ve Sprinterov Geschichte Osterreichs II. G08.

—

!

o pomru

born !) Ona

církve ke státu.

205

chrám svobodný, jasný a vznešený jako sama

jest

obloha nebeská.

Bylo vám dále

reformy dekretoval

má

eeno,

—

to

že

nemá

stát

státi

nebo kde

kde jinde

mže

církvi ale stát

;

sama; a ptám

církvi podati možnost, aby se reformovala

se vás, pánové,

se to státi, nežli v

synodách?

jinde vystupuje církev jakožto morální osoba, ne-li

Dále vyítají

v synodách?

on potlail demokratické

státu, že

zízení církve, ponvadž prý se nesrovnávalo

V

institucemi. to

práva, aby

však také nemá

se

tom mají pravdu

chce stát svobodný

opt

:

jeho absolutními

s

ale co zavinil stát absolutní,

napraviti (bravo!); a stojí-li svo-

na tom, aby církev vyplnila to, co koncilium Tridentské ve svém 24. sezení uznalo za absolutn nutné bude-li stát státi na tom, aby církev byla vskutku takovou, jakou bodný

stát

;

podle

jest

svých vlastních

stanov, tedy

pípad

Odstoupí-li po

církvi reformy.

to

není

dekretovati

právo patro-

stát své

nátské synodám, není to ješt žádná invasio in sacra (vražení

do vcí posvátných).

Praví se dále, že stát církev upoutal.

Nuže, pánové, má-li se církev nyní postaí, když

byla opravdu

církev

státi

zase svobodnou, ne-

sob ponecháme.

nyní samé

ji

Clice-li stát,

musí

svobodnou,

zase

jí

vložená sejmouti sám, jinak by v nich zahynula

be!

aby

pouta na ni !

(Velmi do-

Pochvala.)

eklo

se dále:

Dobe, vždy

mu

dejte

stát

církev ohrazuje

proti

se

je ochoten složiti své

možnost, aby je

složil

jako

poruníkování

porunictví, ale po-

poruník

poctivý.

On

musí všechny leny této osielé rodiny uvésti v jich práva, aby jedni nevzali pro sebe píliš mnoho, aby tím práv ti, stát je sveno vedení sirotkv, nestrhli celou moc na sebe, aby církev neupadla z jednoho porunictví do druhého (Výborn !) íká se dále stát nemá poriiníkovati. Ano, ovšem že nemá, ale on má církvi aspo tak dalece býti ná-

jimž ve

!

:

pomocen, aby ona mohla se objeviti nesfalšované vali

umní

íma,

podob.

Má

si

milovní papežové

a nastojte

!

z

:

poínati

ped ním pi tom

ve své pravé, tak, jako iní-

rumy starého pekrásná skvlá socha

dali totiž odstraniti

rumu vynoila

se

Snm

206


pýchou Vatikáuu

božská, kteráž jest podnes

Apollo. Stát, bude-li podporovati církev tímto

káže

jí

tím patrn

jen dobrodiní,

nebo

—

belvederský

zpsobem,

tak podporuje

pro-

ji

jen

v dosažení jejího úkolu. Takovéto podpory potebovala církev za všech dob, zvlášt pak jí byla velice potebná, kdy-

tém

aby provedla reformy.

koli šlo o to,

Pánové, v patnáctém Gerson,

proslulý

o tehdejším

století

kanclé

byla církev u velikém úpadku.

Paížské

duchovenstvu, že

knží

všichni zloinci a loupežníci. Kardinál plný, jedna

z

prvních okras

snmu

university,

vyjádil

se

mnohem horší, než Petr Ailly. muž ducha-

jsou

Kostnického, zvlášt pak

snme, pronesl o úpadku hlav i v údech tak zkažena, marný." Tak hluboko byla klesla

hlava francouzského nái'oda na tomto církve tato slova: že každý

„Církev jest ve

pokus reformy

církev podle

je

výrok obou tchto

proslulých

nepipomínaje ani tehdejšího schismatu. se tehdáž reformy obzvlášt ujal?

A

muž kdož

církevních, to byl, jenž

Stát to byl, a zejména cí-

sai Sigmundovi písluší nezapomenutelná zásluha, že v oné dob tak drazn naléhal na reformy. Podobných doklad dalo by se z církevních djin uvésti více, bylo by to však ode mne velmi neskromné, kdybych ml ve vci té pedstihovati veleueného a dstojného poslance za Pemysl a p. posl. Tachovského, který jest ve vci té autoritou (veselost); vše to znají lépe než

já.

Pánové, eníci, kteí až dosud mluvili o tomto mluvili namnoze, ekl bych

tém

všichni, pro

pedmtu,

svobodu církve,

každý v jiném smyslu. Chci jen o jednom zvlášt se zmíniti: veleuený poslanec za Leopoldov (Neumann) mluvil v dobe spoádané, velikou ueností v}'strojené a opravdu skvlé

ale

e

ei velmi mnoho pro svobodu církve sledoval jsem jeho pozorn, ale musím se vyznati, že jsem z ní nehrub zmou-del, alespo o nic více než asi z odpovdi našeho ministerstva na nkterou interpellaci. (Veliká veselost. Bravo !) On shledává ideál pomru mezi státem a církví v dosavadním vzájemném úinkování obou, a myslí, že pedevším dosavadní zákonodárství in publico-ecclesiasticis musí se zachovati. Ale, pánové. ;

o pomru

pomr

tento dosavadní dárství

in

mi teda

jest

práv

stžuje knžstvo, a

si

to

to,

na

si

vším právem.

stžuje Nelze

jinak, než mysliti, že slova ta nejsou nic než krásný

enický neíká

církve ke státu, to dosavadní zákono-

publico-ecclesiasticis

na

církev, a

207

církve ke státu.

obrat, jakéž nyní tak velice jsou v obyeji. se uznalo za

více, že

ekne

mezení:

pkn:

radji

se

Dnes

se

nutné zavésti to aneb ono ob„aby dobrodiní

svobodného

všem obanm stejnou mrou, podrobují se aneb: „aby obanská práva všech plakáty díve censue" dostalo se

tisku

;

oban

stejn se chránila, zavádí se stav obležení". (Veselost.) Tu si pece chválím pana poslance Tachovského, jenž se

vci vyjádil velmi jasn on chce' také svobod církve, aby se pi tom zachovala správn nabytá práva státu,

v té

:

ale tak,

aby se udrželo právo státu k dozoru víte,

že základem

to platí

nemén

svobodného státu

o svobodné církvi

;

z

atd.

jest

Nuže, pánové, vy

svobodná obec;

ale

toho vyplývá podle nutné

ministersko-logické dslednosti, že jak církev, tak

i

svobodná

obec musejí dostávati své pedstavené od státu. (Boulivá pochvala.)

Avšak

chrániti

církev, jako

ješt nepostauje:

to

slanc, když je staví volie.

(Veselost.

stát

má

také povinnost

na píklad chrání nedotknutelnost popod zvláštní dohlídku, navštíví-li své

Pochvala.)

Pánové, tak já svobod církve

nerozumím. Poslanec Tachovský chce svobod církve jen vice, já však chci jí celé. Pan posl. Tachovský vám že

z polo-

pravil,

zákonodárce musí míti odvahu, aby také vyslovil zásadu,

já však pravím, kdo má odvahu zásadu musí také míti odvahu provésti ji dsledn (pochvala); a já chci, aby byla provedena dsledn. Pan posl. Tachovský pravil, že církev pestála již vtší

kterou v srdci nosí

;

vysloviti,

a horší je

vci, než filipiku poslance Olomuckého (Szábela), že

k tomu

dosti silná. Zajisté, ano myslím, že

bude

dosti silná,

bude také dosti silná, aby mohla býti bez ochrany, aby nepotebovala ramene, kteréž jí nabízel aby snesla ješt

více, že

galantní poslanec Tachovský, chtje

Církev

nemá

se co strachovati

mluvná ústa pana

posl.

posl.

ji

protegovati. (Veselost.)

Olomuckého;

nebo

vý-

Olomuckého nejsou nikterak strašná

!

Snm

208

u porovnání

s


branami pekelnými. Ale také slova

Tachov-

posl.

ského se nemohou pirovnati ke slovm, která Spasitel pronesl

na jezee Genesaretském, když malomyslnémii Petrovi

po vlnách k o

svobod

sob

jíti

Poslanec Tachovský slovy svými

kázal.

církve, jak on

jí

rozumí, nevyláká asi církev, aby

na vodu. (Smích.) Jak jsem ekl, rozumím já svobod církve jinak nežli posl. Tachovský, a rozumím jí však také jinak než bisku-

se vydala

p.

pové.

Biskupové vyrozumívají svobodou církve neobmezenost

své moci, vyrozumívají ve

kterou

biskup

mže

za dobré uzná.

slov synoda jen radu duchovních,

svolávati, kdykoli

Veleuený a dstojný

a

jak

posl. za

mu

libo a jak

Pemysl

pravil

nám, že episkopát chce obnoviti ústavu církevní, že se chce ano mluvil také o synodách biskup. raditi se svými kužími ;

pipomenul nám jeden eník pede mnou podobenství, a nemohu jinak než je opakovati. Vc leží tak na snad, totiž upomínka podoby s konže se duchu našemu vnucuje panovníci sviThovaní v tajnosti se radili nichž gressy, na „o blahu svých národ", a když pak národové požadovali svobodu, když požadovali konstituci, tu nabízeli jim na jich míst Již dnes

:

poradní stavy zemské.

Pánové, analogie jsou tu tak zjevné,

jsou tak na bíle dni, že se jim ani vyhnouti nelze. (Výborn.)

Myslím, že ani v církvi nepostaí pouze vliv vrchních a

pée

vrchních

pastýv,

aniž tajné

schze

pastýv

a poradní synody,

ji pro všechnu budoucnost poprostedky za dostatené, vložíte tím všechnu moc do rukou biskup; pak ale nepoložili jste základ svobod církve, pak jste nezaložili nic jiného, než oli-

aby svobodu církve založily a

jistily.

Uznáte-li, pánové, tyto

garchii, nic

jiného, nežli

absolutní

vládu

hierarchie,

a

tato

ovšem se mže státi státu nebezpenou, nikoli církve v pravém smyslu slova. (Výborn.) Dejte církvi svobodu v plném slova smyslu, pak nemáte se eho obávati od biskup, nemáte se eho obávati od duchovenstva, a nejmén od lidu nebo je-li kdo, jemuž stát mže jest to národ sám, sám lid sviti své nejsvtjší zájmy pak svoboda

;

—

(Výborn.)

Ano, pánové, budete tuším souhlasiti se mnou:

!

ó pomru

á09

církve ke státu.

my chceme

svobodu církve, ale nechceme svobodu, jaká bývala ve starých Benátkách, svobodu patriciáv a k tomu olovné stechy, ponte dei sospiri a bocca di leone. My chceme svo-

bodu

nechceme svobodu církve

církve, ale (šlechtici), s

bili

tajnými konsistoemi,

s

duchovními no-

rotou romanou a se

s

knžskými, jako jsou u sv. Jií v Praze a v Mírov Ptám se vás, pánové, ptám se jmenovit tch mezi vámi, kteí etli biskupská memoranda, kteí znají absolutistického ducha stedovkého, jakýž v nich vane, mžeme-li s uspokojením vložiti svobodu církve do rukou biskupu? Ptám se vás, mžeme-li s úplnou potchou oekávati, že oni dají církvi ty instituce, jaké se zakládají v istém, pravém duchu

žalái

na Morav.

prvotního kesanství, a jaké jsou též

pimeny

ným ústavám

vás, pánové, jsou-li

—

naší doby

V

Ptám

se

svobodomysltito

mužové kteí pod starým absolutismem dospli ke svým vysokým úadm nechci pátrati jakou cestou jsou-li tito mužové vskutku dvrníky celé církve? Jsou-li dvrníky vících, jsou-li alespo dvrníky celého duchovenstva? Málo estných výjimek odítaje, pravím Nejsou

—

—

:

Slyšel jsem, pánové,

stva

na libovli biskup.

pak vydali biskup. Ptám se

církve,

pemnohé

stesky nižšího duchoven-

Odchýlíte-li

jste celé nižší

vuku svou zcela

vás, je-li postavení, jaké nižší

dosud v církvi zaujímalo, jeho dstojnosti ti,

do

od

duchovenstvo absolutní vlád duchovenstvo

pimeno?

Mají-li

kdož pracují na vinici Pán, kdož vštpují uení Kristovo srdcí

vících,

mají-li

v církvi

oproti

biskupm takovou

Patte zejména na osud ubohého kaplana na venkove; nechci mluviti o jeho chudobném nadání, kteréž mu poskytuje sotva tou mrou statk vezdejších, jakých požívá uitelský pomocník, ba asem mén než má chudý dlník; nechci také mluviti o tísnících asto pomrech domácích; ale jaké jest jeho postavení k biskupovi? Pan poslanec Pražský (Pinkas) naznail to velmi správn, ka: „On jest nevolníkem" Praví nám sice poslanec Rymanovský (Bielecki), že jest také jedním z tch platnost, takový

vliv,

jaký jim písluší?

Nemají!

!

nevolníkv, Kei

ale že tlaku toho

Riegrovy.

nikdy nepocítil

;

to

však nic ne\ .j

Snm

210

Znám

dokazuje.


velmi mnohé, kdož velmi spokojeni byli ve

starém absolutním

státe,

ba kteí dokonce

v rukou, vykonává

si

pejí, aby

Pakli ten, kdo

zase staro-absohitní vláda.

navrátila

se

má moc

nu'rn, spravedliv a po kestansku, pak

ji

ale táži se. nebývá tlak citelným, není takoka více tlakem pomry záruky pro svotakové patriarchální jaké poskytují-li ;

Duchovní na venkov

bodu? on

nemá

mnohem

volnosti voliti

nutum amovibilis; volání

;

ale tento

mže

duchovní tak nemže, on

stavu, jest

opravdu glebae adscriptus, a bydlišt, osud jeho je

osud úedníka, kterýž je také ad

nejistý, než

více

jest

psobišt

si

si

alespo

vn

kem libovle biskupovy. Praví nám sice veleuený

poslanec za Pemysl, že

biskupova není mocí neobmezenou. ježto

nod;

ale táži

zvoliti jiné po-

na vždy vázán ve svém upoután svým slibem a mocí jeho. jest otrojest

kde

se.

lze odvolati se

moc k sy-

synoda, a kdy vskutku bude

jest tato

jaká, nebude-li stát napomáhati k jejímu zavedení? Já, pánové,

peetl

nám pedložené;

i)etice

nalezl

jsem

petici

eského

episkopátu, moravského ejjiskopátu. salcpurského a jiných epi-

skopátuv, ale nenalezl jsem žádné petice eského, moravského a

salcpurského

kaplanstva.

ale

snad,

Myslíte

pánové,

že

nižší

o

})rositi? Nikoli,

ono jest odsouzení* k ndení, a odváží-li

se i)Ozvednouti

duchovenstvo nemá svého

mže

hlasu,

na

si

stžovati, nenui

potkati

je

Náhlovského v Praze a také byl sesazen se svého nosti duchovenstva.

týž

osud,

jaký

potkal

knze

arci knze Stoosa v

úadu, protože Pánové, opakuji

sepsal ;

Záhebe, jenž knížeku o mrav-

od kaplanstva není tu

kdyby zde byly, ješt by nic nedokazovaly knžstva a pi neobmezené nad ním moci biskupv. Pánové, kdybych byl Hádeckým, troufal bych za tyi dni adresu dvry od celé italské si zaopatiti vám žádných

petic, a

pi nynjším

armády

—a

Pánové, církve.

postavení

pece mnoho znamená! (Veselost, pochvala.) koním. Se všech stran požaduje se svoboda

to

Dejtež

ji.

tu svobodu církve, dejtež

ji

však v pravém

plném smyslu slova: círl-ev. svobodu všem. a rozhodnutí ale nkterým, nejen Dejte svobodu smyslu slova: svoboda, dejtež

ji

v

:

Osnova ústavy pipravována.

vaše bude spravedlivo. se,

jak

nám

Hlas

pan

})iavil

mocnáství do druhého

;

troul)}

211

o sv()l)udii církve rozléhá

Pemyšlsky, od jednoho konce po vašem rozhodnutí, bude-li v tomto ])()sl.

smyslu, zazní snad hlas jiný. hlas to jdoucí jen od jedné stolice biskui)ské ke druhé

hradbami Jericha:

:

ale

nebude

církví, ani nezviklá })evných

tribunu

pi

Pi

to hlas trub jaívo

nebojte se nieho;

ped

neotese ani

základu svobodného státn! (Ojiouští

dlouhotrvajícím,

pijat

hlas ten

onen

boulivém

potlesku.)

dle návrhn komise, nýbrž dle návrhu Wiserova (viz str. 184); toliko závrený odstavec návrhu Wiserova, jenž se týkal doby pechodné, ustoupil opravnému návrhu Fr. Plaka, poslance Chrudimského, a Ant, Kuery, poslance Píbramského, a byl pijat v následujícím znní „Až do organické úpravy církevnictví na tchto základech zstanou v platnosti práva, jež v tom ohledu dosud vykonával stát anebo

hlasování

osoby,

jednotlivé

i

byl

§.

15. nikoli

povinnosti, které

k nim

náležejí."

— Ostatní

návrhy a dodatky byly vesms zavrženy. Když pedseda upozornil, že ve pijatém návrhu Wiserov není výslovné zmínky o klášteích, a že by mlo se hlasovati o návrhu Bieleckého, jenž chtl kláštery zákonodárstvím obmeziti (viz str. 190): uznáno vtšinou, že otázka klášterská jest návrhem Wiserovým také odbyta. Smysl tohoto usnesení nemohl býti jiný, nežli že o klášteích má rozhodovati církev na synodách a nikoli stát na snmích.

Zbývalo ješt 14 paragraf základních práv k pojednání a snm však již prahnul dychtivostí, aby také s vlastní ústavou uinn byl njaký vážný krok ku pedu. K vypracování návrhu ústavy zvolena byla v konstituním výboru již ve msíci srpnu 1848 ptilenná subkomise; byli v ní Palacký, Šmolka, Goldmark, Kaj. Mayer a Terstský advokát Gobbi. Foederalistia také cký návrh Palackého byl v této subkomisi pehlasován v konstituním výboru, jenž dne 22. ledna 1849 poal se raditi o návrzích Palackého a Kaj. Mayera, ml tento poslednjší, ponvadž pál více centralisaci, rozhodnou vtšinu pívržencv, ovšem hlavn podporou zástupc malých zemí, jimž se veliká míra samosprávy nehodila. Tu obnovily se dlouhé a tžké debaty. Když vtšina výboru pidlovala justici a administraci zastupitelstvu íšskému, kdežto eští poslanci chtli ty obory vyhraditi zemským, mínil Rieger, že Cechm nezbude než držeti se císaského listu ze dne 8. dubna 1848; „nám slíbeni jsou odpovdní ústední úadové zemští a snm ústavodárný, i nechceme zase

k usnášení

;

;

snmm

;

212

Snm

íšský

v

Kromíži

1849.

Když nic nepomáhalo, Palacký vystoupil dne února z konstituního výboru, hodlaje pozdji v plné snmovn hájiti svých návrhv s lepším úspchem. Dle návrh Mayerových, píští snm jež potom v konstituním výboru nejvíce vítzily, íšský skládali se ze dvou snmoven jedna, snmovna lidu, mela se skládati z poslanc volených od mst a venkovských okres; do druhé, totiž snmovny zemí, dle návrhu Riegrova každý snm zemský voliti šest poslancv, a to dle národních kurií tak, aby na každou národnost pipadl stejný poet zástupc dle nátaké každý kraj posílati jednoho poslance vrhu Pinkasova zemským mlo se dostati jen skrovné do snmovny zemí. psobnosti, jakkoli eští zástupci, nad jiné horlivji Rieger, usilovali o vtší svézákonnost zemskou. O to býti ošizeni." *)

6.

ml

;

ml ;

ml

Snmm

Ve snmovní schzi dne 2. bezna poslanec Feifalík, pedseda konstituního výboru, oznámil k nemalé radosti celé snmovny, že konstituní výbor dokonil porady o osnov ústavy. Dle jednacího ádu mela potom osnova ústavy býti poslancm rozdána, aby se o ní mohli raditi v devíti snmovních oddílech výsledky tchto porad mly pak v konstituním výboru býti znova vzaty do úvahy, a potom teprv opravená snad osnova ústavy mla pijíti do plné snmovny k prvnímu tení. Tato procedura zdála se však mnohým býti zdlouhavá. Pede dvma msíci doufáno, že dne 15. bezna bude možno initi písahu na hotovou již ústavu; nyní obecné pání neslo se k tomu, aby dne 15. bezna osnova ústavy byla aspo ve snmovn poprvé tena, aby tím zasvtila se výroní památka dne, kdy císa Ferdinand slíbil dáti ústavu. Proež dne 5. bezna navrhovalo 140 poslancv, aby osnova ústavy nedávala se snmovním oddílm ku porad, nýbrž aby 15. bezna uvedena byla hned do snmovny k prvnímu tení. Rieger mínil, že by oddíly pece mohly se raditi o osnov ústavy, avšak toliko o takových kuších, které jsou státu rakouskému vlastní, jako na p. o pomru moci zemské k moci ústední, o piisobnosti sjezd krajských, o složení snmu íšského, o snmovn lidu a o snmovn zemí kdyžby nebylo debat o vcech jiných, které se vyskytují v každé svobodomyslné ústav, mínil Rieger, že by oddíly mohly za týden s poradami svými býti hotovy, zvlášt kdyžby plný snm po ten as nezasedal, a že by osnova ústavy, potom konstituním výborem opravená, mohla pece dne 15. bezna býti pedložena snmu k prvnímu tení (IV. 349). Usneseno potom v téže schzi dne 5. bezna, až bude rozhodnuto o §. 15. základních práv, aby debata o základních právech se ;

*) Springer, Gescliichte Ósterreichs II. 623.

Konec

petrhla, tak

aby

oddíly

snmu

mohly

íšského.

raditi

213

se o ústave, kteráž

dne

bezna má býti snmu pedložena k prvnímu tení (IV. 357). Když dne 6.' bezna v 9 hodin veer skonilo se snmovní jednání o §. 15. základních práv, pedseda ohlásil píští schzi na den 15. bezna; do té doby mly oddíly konati svoje porady konstituní výbor ml se sejíti ješt toho veo osnov ústavy era. Nikdo z pítomných poslanc netušil, jaké hrozné pekva15.

;

pení na

n

Ku

za nkolik hodin

eká.

února vojska rakouská dobyla rozhodného vítztento obrat dodal ství nad povstalci maarskými u Kápolny mysli rakouské vlád, aby bez odkladu provedla, k emu již dlouho podtají se strojila, totiž aby zbavila se snmu íšského, jenž k jejímu pání málo pihlížel, a aby naproti parlamentu Frankfurtskému, jak toho její okamžitý prospch vyžadoval, mohla se vykázati hotovou ústavou, která by celé císaství rakouské, poítajíc k nmu i korunu uherskou, sjednocovala v jednostejné tleso státní. O tomto úmyslu dovdli se nkteí poslanci pozd veer 6. bezna. Tu z nenadání pijel ode dvora z Olomouce do Kromíže ministr Stadion se státním podsekretáem HelfeVtem. elní lenové snmovní pravice i stedu, mezi nimi Rieger, povoláni byli k ministrovi, který jim oznámil, že císa odhodlal K drazse oktroyovati (z vlastní moci udliti) ústavu celé íši. nému domlouvání pítomných poslanc slíbil Stadion, že v ministerské rad v Olomouci bude se pimlouvati, aby zamýšlená státní promna nebyla provedena. Avšak ráno dne 7. bezna poslanci našli dvr zámecký i píchody ke snmovn obsazeny vojskem. Na zdech pak etl se císaský manifest, datovaný 4. bezna, toho obsahu: ponvadž jednání o ústav ve snmu nevede k žádkonci

;

nému

konci, theoretické

pomrm teda

pak rozbory, které odporují skuteným

monarchie, pekážejí

císa zavírá

návratu

snm Kromížský

pokoje a zákonnosti, že

a vyhlašuje

listinu ústavní,

k zemím v Kromíži nýbrž k celému nedílnému císaství rakouskému.*) kteráž

*)

íšského

se vztahuje

netoliko

zastoupeným,

byl pak jmenován archiváem ). Péi jeho bylo, aby vydány byly (Náf. Noviny 16. íšského, pokud do té protokoly a stenog^raficlvé zápisky

Poslanec Vlašimský Alois Jelen

snmu

b

tiskem snmu doby vytištny nebyly. Brzo však reakcionáská vláda poala si nepáti, aby autheutický text jednání snmovního se rozšíil; proež tvrtý díl stenografických zápisk, jenž obsahuje snmovní schíize Kromížské od fi. února do 6. bezna 1849, nebyl poslancm ani jiným osobám celý rozeslán i náleží proto k nejvtším vzácnostem bibliojfrafickým. Jelen toliko nkterým svým osobním pátelm dal po exemplái; tak se do«tal jeden výtisk dru. Hrannerovi, jehož pi této práci mohli jsme použiti.

Snm

214

Oktroyovaná i

vše

Nelíbila se

1849.

obsahovala

listina ústavy

vlastní ústavu, což

pikrojených.

Kromíži

íšský v

tém

také základní

vzor cizích, nikomu, nejmén pak

sdláno bylo

dle

práva

náležité

echm,

kteí za své služby, poctivé prokázané státu rakouskému v dobách nejnebezpenjších, nadali se jiného jednání od vlády. Poslancm ovšem nezbývalo než rozejíti se do domov. Dly se ovšem ješt porady poslanc v místnostech soukromých, a etná jich usnesla se vydati proti násilnému rozehnání snmu ústavodárného protest k jeho sepsání zvoleni Pillersdorf a Rieger, kteí práci svou ješt téhož dne kollegm pedložili, tak že ohrazení to ješt od mnohých bylo podepsáno. Rieger vrátil se s kol-

schze

;

svými do Prahy. Praze studentstvo a gardisté uspoádali dne 14. bezna oslavu Riegra, Borrosche a Palackého; s pochodnmi na Rieger pi tom mluvil k lidu z okna bytu svého (na Uhelném trhu), dodávaje poslucliam dvry, že podaí se opt -svobody sob dobyti. Dne ló. bezna vyšlo tiskem eené ohrazení, pode])sané od 34 poslanc vtšinou eských, avšak i nkterých nmeprotest ten ovšem sepsán ve form mírné, a byl hlavn ckých obranou proti výtkám obsaženým v císaském manifeste, jako by

legy

V prvod

;

byl

snm

nic nesvedl.

Potom

21.

bezna 30 poslanc eských

vydalo obšírnjší spis o politických zásadách, kterými se spravovali na snme íšském a v Kromíži. Zrušení roboty a povinností tomu píbuzných bylo vládou ostatn však všeliké svoprovádno, emancipace žid potrvala :

body, vymezené r. 1848, znenáhla mizely. Politický život pestal; proež Rieger již v dubnu 184'J vydal se na cesty do Francie, Belgie a Anglie, ze kterých se vrátil na konci roku 1850. Yláda v krátce tak se zmnila, že na své bývalé podpory z dob nejtrapnjších, zejména také na Riegra, poala pohlížeti jako na lidi podezelé a státu nebezpené. Radikálové nmetí, kteí byli díve Cechm vyítali nedostatek lásky ke svobod, prohlašovali je nyní za revolucionáe a tlaili se všude k místm a jako díve rozhodným, stavíce se nade všecko konservativné svobodomyslníci, tak nyní konservativci novopeení prohlašovali nmectví za jedinou spásu a za útek íše. Oktroyovaná ústava ze dne 4. bezna 184;> zstala takto vždy toliko na papíe. Když pak dne 2. prosince 1851 president republiky francouzské Ludvík Napoleon zpsobil republice násilný konec a sebe uinil neobmezeným, tu byla také rakouská oktroyomonarchou vaná ústava dne 31. prosince 1851 i formáln odvolána. ;

tém

Pehled obsahu. Pedmluva

V— Vlil.

sti.

innost Riegrova

Národním Výboru

v

r.

1848

str. l

— 19.

—

Vznik a úel Národního Výboru str. 1 3. Jednání o pivtlení západních zemí rakouských k íši Nmecké 3, 4, 8 deputace u ministeria Vídeského 9; 4. kvtna s posly Frankfurtskými 5 Riegrova o nedostatené odpovdi ministerské 10, 11; protokol a

—

e

;

zprávy o jednání posl Frankfurtských v Praze 12, 13. Mínní Riegrovo o lístav oktroyované 25.^ dubna 14. O nejvyšších ústedních liadec.h slíbenýcli Cechm do Prahy 14 Prozatímná vláda eská 16. Vzájemnost mezi Cechy a Charváty 17. Rieger a hr. Nostic u dvora v Inšpruku 17, 18. Boue svatodušní v Praze a její následky 18, 19.

Snm

íšský ve Vídni

1848

r.

str.

— 16

20—93.

Vznik ústavodárného snmu íšského 20; jeho složení 21; pokus demokratv, aby volby Pražské se zrušily 22. Volba pedsednictva odložena 22 Rieger za to na ulici insultován 23; debata snmovní z té píiny 23 — 25. První pedsednictvo snmu íšského zvoleno 25; snm slavnostn ;

zahájen 26. Interpellace ské 26—30.

Riegrova

k vybavení

Komise k vyšetování stavu

Braunera

z

vazby

Hradan-

provincií 31.

Hádka o poslušenství vojska v Praze 31. Dlení snmu v oddíly 32, 33; Strobach pedsedou

32.

Adresa k císai 32. Jednání o tom, kterak sestaviti výbor k vypracování osnovy lístavy Riegrova o tom 34 39. íšské 33; 31. ervence Riegrova o práv inlerpellaním 40 43. 5. srpna Debata o šlechtických titulích 44. Jednání o zrušení roboty a povinností poddanských 45; 6. záí Rieger mluví o sankci císaské 46, 47 zákon o zrušení roboty potvrzen 48, Spor mezi Hubickým a hr. Stadionem 48. Debata o právu nenmeckých jazyk ve snmovn 48; Rieger proti

e

e

—

;

Borroschovi 49

— 53;

výsledek debaty 53.

—

11.

a

záí výtraností ve Vídni 54;

12.

živnostníkíím 55;

snm

státní

podpora

Vídeským

v permanenci 56.

Zmatky uherské 57; uherská deputace ve Vídni 58; 19. záí Rieger mluví proti jejímu pipuštní do snmu 58 68. 22. záí interpellace Riegrova o výstupcích a hrozivých eech osob vojenských 69 79. Debata o tom, je-li svolení k rozepsání daní zákonem 79 82. Základní práva 82. 4. íjna jednáno o fondu domestikálním a snmích zemských 82 85. Ve pedveer nové revoluce 85 87; manévr radikálv smující k tomu, aby vlád nebyly povolenv finanní prostedky, . ijna zma-

—

—

—

—

—

en

87—90. 6. íjna revoluce Vídeská 91 konec snmování Vídeského 93.

eští poslanci odcházejí

;

Snm íšský v Kromíži 1848—1849 Snm penesen z Vídn do Kromíže 91; r.

str.

z

Vídn

92

;

í)4— 214.

nové ministerstvo 95;

volba pedsednictva 95. 27. listopadu Rieger mluví proti platnosti snmov.úní Vídeského v as revoluce íjnové 95 102. 103. Zmna na Základní práva 103; historický pvod jejich láiilui ))rvMÍlin 104; nadje k dokonání ústavy 105. 4. ledna 1849 vyjádení vlády proti §. 1. základnícli práv 105; resoluce snmovní k tomu 106. 110. 8. ledna Rieger povšechn hájí navržených práv základních 106 10. ledna Rieger ení na obranu §. 1. základnicli práv 111 132; výsledek té debaty 133. Šlechtictvi zrušeno 134. 24. ledna Rieger liájí §. 5. základních práv o soudech porotních

trn

—

— —

134—150. Rieger mluví o §. 6. základních práv ve píin trestu trest smrti zrušen 163. §§. 13., 14. a 15. základních práv 164. Riegrova o §. 13. základních práv, jenž zaruoval 21. února 29. ledna

smrti 151

— 163;

e

svobodu víry 166 — 176. 27. února Rieger mluví o §. 14. základních práv, jenž zamezuje svtské nucení ve vcech víry 177 183. Wiserv opravný návrh k §. 15. základních práv, jenž týká se pomezi státem a církví 184. 211. o §. 15. základních práv 185 6. bezna Riegrova Výborové porady o osnov ústavy 211 — 213. Snm íšsk}' rozpuštn 213.

—

mr

e

Konec

ústavnosti 214.

—

POLITICKÁ

BIBLIOTÉKA ESKÁ, VYDÁVÁ

CISLO V.

ei

dra. Fr. L. Riegra.

II.

v PRAZE. Nakladatel

J.

OlTO 1884.

knihtiskárna.

v

v

RECI Dra. Frant. Ladisl. Riegra a jeho jednání

V zákonodárných sborech.

Díl

z; let

II.

lesi— i.es2.

V PRAZE. Nakladatel

J.

OTTO knihtiakáma. 1884.

Knihtiskárna: J. Otto v Praze.

—

;

PIPOMENUTI. eí

Valná ást kládána byla

z

vena, na jazyk

v tomto díle

uveejnných pe-

jazyka nmeckého, v

nmž

byla mlu-

eský ode dvou professorv gymnasia

Kolínského, kterýmž za jejich vzácnou ochotu vzdá-

ei O

ížek

:

45

— 53

;

str.

peložil

rad vyuovací

str.

str.

87

—

i

12.

P. prof. dr. Fr.

ei: O významu koruny eské

str.

155

Ostatní

pekladu,

— 54;

53

str.

str.

o obci vyššího

obce

o 15. odstavci adressy

;

ád 55 59; adressu o odroení rady 62 — 64; o návrzích Miihlfeldových 65 —

o manstvích

St,;

— 41

interpellaci o

o jednacím

íšské

sice peložil p. prof. Josef

zastoupení zemí v oddílech, ježto jest

vytištna na stranách 40 str.

A

zde veejné díky,

vají se

ádu

str.

145

— 154;

str.

1 1

7

Krsek

— 12

i

o složení vyšší

— 162.

ei

zde

uveejnné

jejž uinila paní

tištny jsou

podle

Marie ervinková rozená

VI

Riegrova. co

bylo

píin

Také

sic

platí

eeno

ve

pedmluv

o tomto druhém díle vše,

zpsobu, kterým tento

V

ku prvnímu spis

dílu

ve

k místu pichází.

Praze v záí 1884.

Dr. J. Kalousek.

;

Pehled obsahu. Pipomenuti

str.

V— VI. Snm

Úvod

str.

esl(ý roku 1861

str.

1—37.

1.

Ohrazení proti ádu jednacírau 3. a eština ve snmu 4. O volbách dle kurií 5. Cechisch, bohmisch 6. O volb Vincence Vávry 7. Mohou- li ženské voliti 11. O volb Benoniho 13. Návrh o korunování krále 14, 18. O nezodpovdnosti a nedotknutelnosti poslanc 14, 24. O plné moci dávané výboru zemskému k ustanovení rozpotu Volba výboru zemského 21. O volb do rady íšské 21, 25—27,

Nmina

Potyka Návrh

O

Ondejem Haasem

22.

o amnestii a rehabilitaci 11, 27

— 29.

zemským 30. Obnovené Zízení Zemské

fondech spravovaných výborem

Potyka

O

s

18, 30.

s

Brinzem

o

30.

návrzích nevyízených 32,

Závrek snmu

37.

íšská rada 1861—1862

Úvod

str.

38—204.

38.

rozdlení snmovny v oddíly 39. Adressa k císai 42 potyka s Kurandou pi prvním odstavci 43 o Clamov opravném návrhu k 15. odstavci 45 53.

O

;

Interpellace o

—

rad vyuovací

O nezodpovdnosti

53.

a nedotknutelnosti poslanc 54.

ei

vyuovací na gymnasiích 54. jednacím 55; o pechodu k dennímu poádku 59. Návrh adressy o odroení íšské rady 62.

Interpellace o

O

ád

O

návrzích Miihlfeldových 65

Potyka

— 82;

Riegrovi

Kurandou o národnost Riegrovu Cesta císaovny na ostrov Korfu 84. Demonstrace na pomoc vlád proti Uhrm Interpellace o zákonníku íšském 86. s

odato 83.

85.

slovo 83.

o

zrušení

Potyka

svazk manských

87

— 112.

Lasseiem 113. Giskra zuí proti korun eské 114. Brauner umlen 115^ O významu koruny eské 117 121. s

—

O

—

143. adresse v záležitosti uherské 1"22 Interpellace o rovnoprávnosti jazykové v gymnasiích 144. Zákon obecní 145; o vyšší obci 145 154; o složení vyšší obce

155

o

—

— 162.

Nešastný vývoj ústavných pomr 163. Rozpoet na rok 1862 pedložen 163; návrh hrab. Clam-Martinice nm 164; Rieger mluví proti jednání o rozpotu 164- 183.

O podpoe za píinou O porot v processích

povodní 184. tiskových 185

finanní 201. Interpellace o tom, kde má se

— 200.

Záležitosti

Interpellace o spolcích Nový rozpoet 203.

platiti

hospodáských

Konec prvního zasedání íšské rady

da 202.

204.

ze železnic 201.

Snm Veejný

eský roku

politický život, bez

nhož

1861. není politického enictví,

navrátil se teprva po pestávce více než desítileté, když po poráž-

kách, kterých se

poteba

dokaly

upustiti od

se

zbran rakouské

v

1859, uznala císa diplomem

Itálii r.

soustavy absolutistické,

a

(laným 20. íjna 1860 slíbil, že píšt bude vykonávati moc zátoliko za úastenství zastupitelstva lidu. Politický život zaínal se tentokrát volbami do zastupitelstev obecních. Ku povaze pedešlého absolutismu náleželo také to, že

konodárnou

on nešete ani zákon od nho samého vydaných, nedopouštl, aby zastupitelstva obecní obnovovala se volbami ve lhtách tí-

zákonem pedepsaných; atak zastupitelstva obecní r. 1849 1850 vyvolená zstala v úad po jedenáct let beze vší obnovy. V Praze konaly se volby obecní dne 12. bezna 1861. Strana dotehdejší nmecko-zpátenické správy obecní nemeškala sice pe-

letých

a

zvati se

novomódn

podlehla

dokonale

;

stranou svobodomyslné ústavy, ale pi volbách zvítzila strana pokroku, v jejímž ele stál

vedle dvaceti jiných vážených osob z mšanstva eského nmeckého. Rieger byl pi tom zvolen mezi obecní starší ze tetího sboru Novomstského. Od té doby až do nynjška zasedá stále ve sboru obecních starších, bývaje k tomu pi každé obnov

liieger i

vždy znova zvolen. Mezitím konaly se pípravy k volbám do nového snmu eského, jenž ml se sejíti dle ústavy oktrojované dne 26. února r. 1861. Ve stran eské ídil ty pípravy nejvíce Rieger vedle Palackého a Braunera a jiných pátel svých. Rieger navržen byl za kandidáta snmovního nejprve ve venkovských obcích okresu Semilského a Železnobrodského (viz Národní Listy 10. bezna), a pak ješt ve venkovských obcích okresu Kolínského, Kouimského a Uhlísko-Janovického (Nár. Listy 12. bezna). Pi volb dne 18. bezna zvolen byl skuten na obou místech a pijal volbu ve

skupin Semilské, kterou

Reci Riegrovy

II.

již

r.

1848 zastupoval. 1

Snm

2

Snm

sešel

se

potom

v

eský

nov

1861.

ujDravené síni v

dom

zemském

na Ptikostelském námstí v Praze.

Zasedal od 6. do 21. dubna tináctkrát. Složení jeho bylo eské vtšin v zemi ješt pízuivo, nežli echové byli se obávali a nežli osnovatel ústavy únorové, státní ministr rytí Ant. Schmerling, se nadál. echové

mén

mli vtšinu toliko v kurii obcí venkovských v kurii mstské mli vtšinu Nmci, a tak rozhodování pipadlo kurii velkostatkáské, ve kteréž zase vtšina tíhla k živlu nmeckému, a jen nkolik ;

len

sympathišovalo s národností eskou. Z poátku však mezi velkostatkái nebylo hrub pozorovati žádného politického rznní. kteréž teprva po ase vyvinulo se ve dv strany ])íke proti sob postavené. Nmci v ostatních dvou kuriích sice hned z prvopoátku ukazovali nepejnost k národnosti eské, avšak ani tu nebylo hned tak ostrých protiv národních ani politických, jaké se zjevily pozdji. Pedsednictvo snmovní vykázalo poslancm místa, kde mají sedti, a sice bylo to rozsazení zízeno dle kurií a zobrazeno na plán pidaném ke stenografovaným protokolm kurie velkostatkáská obdržela lavice na pravé stran od pedsednictva, kurie mstská na levé stran, a kurie obcí venkovských dostala místa v prostedku a vbec podél celé dlouhé strany sín snmovní naproti pedsednictvu. Z tohoto rozsazení vznikl obyej v novém eském snmu vždy zachovávaný, že velkostatkái sedají na právo. Nmci na levo, a Cechové naproti pedsednictvu podél dlouhé strany. Pi zahájení snmu v sobotu dne 6. dubna 1861 místodržitel Antonín Forgách pedstavil hrabte Alberta Nostice jakožto nejvyššího maršálka. Tento první pedseda nového snmu eského prvních brzo osvdil se býti znamenitou silou k ízení snmu vavín parlamentáruích dobyl si již ve stavovském snmu eském r. 1845 47, a s etnými záležitostmi zemskými seznámil se ja1861. kožto len stavovského výboru zemského v letech 1842 Avšak v prvních snmovních schzích r. 1861 bylo znamenati, že novovké snmovní formy byly hr. A. Nosticovi nezvyklé krom ;

;

—

— ;

neuml esky mluviti, a esky rozuml. Námstek maršálkv JUDr. Václav Vaka, Pražský purkmistr z pedešlých jedenácti let. toho

hledl vedle maršálka konati takoka úad tlumoníka, k emuž však málo se hodil. Rieger v tomto krátkém zasedání velmi asto vmšoval se v rokování, teba jen nkolika slovy; maje za sebou bohatou snmovní zkušenost z Vídn a z Kromíže, a sice ve formách novovkých, kteráž hrabti Nosticovi scházela, hledl kratikými návrhy, dotazy a jinak býti maršálkovi k tomu nápomocen, aby vše dalo se v nejpíhodnjším poádku. Mén dležitých takovýchto episod ani zde vypisovati nebudeme. Následující zprávy a

ei

vzaty jsou z úedních Protokol rokovacích

eského

snmu

:

Ohrazení proti

(citujeme je: Prot.),

.

a n. v závorkách

ponkud uvádná

i

z

ádu

3

jednaeímu.

Národních List (N. L.) písmena mluvena esky

oznaují, byhi-li

e

;

nebo nmecky. první schzi po zahájení snmu maršálek chtl tomu, aby zatímného jednacího ádu zvoleno bylo devt korrektor k opravování protokol snmovních, a sice aby voleni byli od kurií snmovních po tech osobách z každé kurie. Ponvadž Cechové mli mnoho namítati proti oktrojírce únorové, a také prozatímný ád jednací snmu eského ve mnohých kusech se jim nelíbil, užilo snmu, aby aspo protestem í-e hned této první píležitosti v novém oznailo se stanovisko eských poslancv. Za tím úelem Rieger povstav, uinil následující krátkou pímluvu (., Prot. str. 2.)

V též

dle §. 3.

Jak poznávám z jeduacího ádu, má se pedsevzíti volení korrektor takovým zpsobem, aby snm rozdlil se ve ti kurie, a každá volila ti korrektory. Piznávám se, že nepoznávám nikterak rozumnost toho rozdlení, ponvadž myslím, že ne podle stavu ani jmní, nýbrž podle schopnosti k tomu úadu a podle povahy voliti by se mlo; protož myslím, že by se zvlášt k tomu mlo hledti, aby korrektorové byli znalí toho, co vlastn vykonati mají, tedy aby pedevším dokonale znali jazyk jeden nebo druhý, tak aby protokoly naše, vyšedše ze samých rukou korrektor, mohly se dáti do tisku beze vší další opravy. Však ale za píinou toho, ponvadž nyní bude tžko, v tom uiniti njakou zmnu, dovolil jsem sob a se mnou nkteí pátelé moji proti jednaeímu ádu ohrazení zadati, které dovoluji si pedložiti panu pedsedovi, a žádám, aby bylo uvedeno ve veejnou známost. Maršálek pedevším podotekl, že dle jednacího ádu protesty mají se podávati díve. Rieger odpovídaje k tomu pravil (n.), že to není protest, nýbrž ohrazení proti dsledkm, jež by se mohly initi z volby, jež se vykoná dle tohoto jeduacího ádu, a ze skutk snmovních, ježto nejprve potom následovati budou mínil, ;

na vdomost a po petéž žádal, aby to pítení bez debaty piložena býti ke spism podepisovati snsemné podání bylo vyloženo, by mohli se v bylof podání movníci, kteí by se s jeho náhledem srovnávali Maršálek podepsané toliko Palackým, Riegrem a Braunerem. vyhovl tm žádostem a dal hned ve snmu peísti dotené obražení. V této listin mluvilo se však netoliko proti zatímnému jednaže taková

ohrazení

mají se prost

vzíti

;

nm

;

—

;

Snm

4

eský

1861.

dlení sumu ve ti kurie pi volb korrektorv, nýbrž doloženo bylo také o oktrojovaném ádu volicím, že uráží zásadu: rovné právo všem; toliko aby snm zdržován nebyl, podepsaní poslanci pijali „eené prozatímní pedpisy na ten as, co nevyhnutelné podklady dalšího psobení", ohrazujíce se pi tom l)roti výkladu, „jako by vykonání nastávající volby korrektorv dle §. 3. ádu jednacího anebo uznáním voleb dle ádu volebního pedsevzatých tento volební a jednací ád stvrzovali" aneb sebe pro budoucnost njak vázali. cíniu íáclu a proti

Když maršálek po tak aby teprva ve druhé

korrektorv chtl schzi zavíti, schzi volby poslanc poaly se veriíi-

zvolení

kovati, Rieger žádal, aby všecky spisy volební byly

pes

zejtejší

nedli v kancelái snmovní vyloženy, by poslanci mohli do nich chybné. obtíže;

píin

tch voleb, které se jim zdají popoátku toho nechtl dopustiti, pedstíraje po optovné pímluv Riegrov však svolil, uaež i místo-

nahlédnouti, zvlášt

— Maršálek

v

z

hrab Forgácli jakožto poslanec Malostranský s okázalou oteveností a za obecné pochvaly pipojil se k žádosti Riegrov

držitel

(Prot. 4,

5).

Ve druhé snmovní schzi

v

pondlí

8.

dubna místodržitel

protokolu užil píležitosti, aby se zastal vlády. V ohrazení Riegrov stála slova, že ministerstvo oktrojovalo eskému snmu jednací ád; hr. Forgách však odvracel od vlády všelikou zodpovdnost, nebof prozatímný jednací ád byl vypracován od Rieger odstavovského výboru zemského bez úastenství vlády.

pi tení

—

potšením. Zárove však hned vytýkal, „že jednací protokol pednáší se jedin jazykem nmeckým; z toho by se mohlo souditi, že jazyk nmecký se uvádí výhradn za jazyk jednací". Žádal, aby jednací protokol spisován byl budoucn stídav, jednou jazykem nmeckým, jednou eským. Z toho se rozpedla debata; ze strany nmecké dr. Hanisch navrhoval, aby protokoly spisovaly se vždy ve dvojí ei, v eské (in echischer) i nmecké. Tento návrh Hanischv byl pijat s dodatkem, že protokoly vždy mají se ítati v obojí ei, a sice naped jednou text eský, a druhý den naped text nmecký. vtil, že to slyší

s

Nežli se pikroilo k verifikaci voleb, dr. K. L. Klaudi navrhl, aby zvolena byla devítilenná kommisse, kteréž by odkazovaly se ke zkoumání takové volby, proti nimž vyskytne se njaká námitka. Brauner k tomu dodal, aby ti lenové zvoleni byli z celého snmu naproti tomu kníže Karel Auersperg navrhoval, aby kurie volily po tech lenech. Proti volb dle kurií mluvil Rieger optovn. Poprvé opíral se návrhu Auerspergovu strun takto (. Prot. 11):

o

volbách dle

5

kurií.

Musím se vysloviti proti tomu, aby se volby dly podle nebo toho nevidím žádnou potebu. Pi takových volbách jedná se hlavn o schopnost a aby ml poslanec, kterémuž se taková úloha sví, i as, a tu není rozdílu, tí

kurií,

poslanec z kurie velkostatká, nebo

z kurie mest, nebo Vše rovno. Komu snm dal dvru, ten a jí užívá, ponvadž nechceme dlati mezi sebou zbytených rozdíl; my zde zastupujeme všickni celou zem, všichni jsme

je-li

obcí venkovských.

si rovni.

Nmcv

Fischer protivného návrhu hájili, Když Auersperg a z (n. Prot. 12): uchopil se Rieger ješt jednou slova proti

nmu

Vyslovil jsem se proti

volb

dle kurií, protože se oba/ám,

aby se taková volba u nás asem nestala pravidlem a nebyla na újmu žádoucí jednoty ve shromáždní a rovnosti poslanc. Myslím, že tam, kde volba dle kurií není zákonem vyslovena,

máme

se

jí

zástupcové jednotlivých stav, nýbrž pokládati se zástupce celé úkol,

zem. Jakmile

musíme pedevším k tomu

o zízení rolnických škol, aneb

bychom

asi

musíme za

tedy jedná se o volbu pro zvláštní pihlížeti, zdali muži, které

zvolíme, mají pro obor ten schopnost.

rolnictví, nalezli

urit

vyhnouti, protože nezasedáme zde jako

Kdyby

vbec

muže

se na

o ústavy

v této

p. jednalo

ke zvelebení

vci obzvlášt zp-

kdyby se mlo jednati o zvelebení by se asi kapacity v oboru tom pedevším ve stavu mšanském. Práv tak, kdyby se jednalo o výbor pro ústavy úvrní, vyhledali bychom nejvhodnjší kapacity mezi zástupci obchodních komor. Myslím teda, že sobilé mezi velkostatkái;

zemského

si

máme

školství, nalézaly

uiniti pravidlem,

aby

se

volilo

z

celého

snmu

každém jednotlivém pípad, kde není výminka od toho zákonem výslovn pedepsána, a že pi volb té máme hledti jen na schopnost a zpsobilost k oboru, o njž bží. Proti návrhu p. Fischera musím podotknouti, že ono verifikaní komité není zemským výborem, ono jest naopak ureno v

jen k tomu, aby revidovalo referát, jejž dával

dosavadní stavovský výbor;

kommisisí, a pro

jest

nám

až posud po-

tedy jakousi

super-

takovou není nijak pedepsána volba dle

;

Snm

6

eský

pesn mli

Ostatn, kdybychom se

kurií.

zákona, musili bychom

ást

kurií a tvrtou

hlasování

z celého

toliko

pedpisem

íditi

ne dle kurií, nýbrž ti ásti dle

voliti

snmu.

sledným, a já navrhuji, abychom

Pi

1861.

eši,

Tedy ani

potem

to není

návrh

pro

povstali

72,

d-

snmu.

celého

volili z

Braunerv. Vtšina pijala návrh opaný, aby volilo se dle kmií. Že tento zpsob volby dle kurii mže býti záštitou menšiny, aby

aspo pi volbách do kommissi nezávisela na milosti a nemilosti vtšiny, to vyšlo na jevo teprva pozdji. Ve

tetí schzi 9. dubna

Rojek proti

tomu, že tam

hohmisch. Prof.

Tomek

že to je pro

echy

bychom jim

v

pi teni

nkdy

protokolu ozval se se slova echisrh

užívá

mínil, užívá-li se v

tak

urážlivé, jako

nmin

slova

dkan místo

echisch

Nmce, kdyNmecký poslanec

by bylo pro

eštin íkali Deutschové.

—

Strache vysvtloval, kdyby slovo bolimisch vzalo se za rovnomocné se slovem echisch. že by Nmci v Cechách nebyli již Bóhmen. nýbrž cizinci. Slova echisch potebují prý Nmci k tomu, aby oznaili zvláštní národnost eskou. Nmci v Cechách že mají sice

ješt jiný výraz, aby oznaili rozdíl mezi nmeckým a eským Pi tch slovech oni prý íkají deutsch und stockbohmiscli Strachových nastalo reptání a hluk. Rieger dal se slyšeti mocným Wir sasícn auch stockdeutsch. aher nicht. wenn wir anhlasem Strache se bránil a durdil. standig reden. Riegrovi voláno bravo Hanisch se pihlásil, že v protokole stojí slovo echisch proto, ponvadž on ho minule užil, i chtl ten výraz odvodniti latinským pekladem snesení snmovního od r. 1615. Hanischovi od.

.

.

:

:

poroval Palacký,

naež Rieger

promluvil po

nmeku

(Prot.

'2')):

iní otázka zásadní. Myslím, že se v tom musí rozeznávati. Každý z nás patí k jednomu národu. Avšak pojem národ užívá se ve smyslu rozliném, Lituji, že se z této otázky

ve smyslu státním, historickém, anebo, smím-li

tak

íci, ve

smyslu plemenném. Hledíme-li na rod, na plemeno, patíme každý k uritému národu, rovnž tak náležíme v ohledu po-

Oba ty pojmy se asem pletou Švýcai jsou co do plemene národu trojího, avšak politické národnosti jen jediné. Tak jsou tam Nmci, t. j. lidé, jichž plemenná národnost jest nmecká, ale historicky a státoprávn jsou Švýcary, jich xwliticM národnost litickém k národu uritému.

a

zamují

navzájem.

echiscli, bohinisch.

jest švýcarská.

zem eské

Po

mém

názoru jsou tedy všichni obyvatelé

politické

co Vlo

pánové,

upímn,

popírati

že se

eši

nenapadá nikomu,

Vy páni na oné stran,

národnosti politické.

— jedno. — Bohmen

národnosti

Všichni obyvatelé v Cechách jsou To.

7

Ale jinak

jest,

a

se

(Bravo!)

tším

hlásíte s

co

(Bravo!) !

týe

se tomu námi k této

národnosti

svt

plemenné: podle plemene jsme jménem Bohmen v celém

mínni pedevším my,

slovanští

v obyeji od staletí. Také

Nmci

echové, a smysl ten

neužívali o nás nikdy jiného výrazu, a v

zemském

stojí

vždy

:

in

jest

naši až do nejnovjší doby

obnoveném zízení

biiheimischer Sprache, a nikoli

in

echischer. Myslím teda, že jednáme zcela správn, zstane-

pi tomto

zavedeném výrazu; rozumí se, že nmetí, nijak nebudou zkráceni; ano pánové mohou se v ohledu tom ohraditi, abychom my v budoucnosti nevyvozovali újmu práv nabytých jeme-li

tím

Nmci

historicky

v zemi, to jest obyvatelé

jich národností. (Bravo, Bravo!)

aby v nmeckých úedních publikacích eche. echisch, nýbrž Bóhme, bohmisch. Se strany nmecké Steífens pednesl návrli tomu podobný, aby v iiední mluve snmu bylo se vyhýbáno výrazm Ceche, echisdi, Palacký

snmu

navrhoval,

neužívalo se slov

proto. ž(> nkteí siiemovníci cítí se tím uraženi. Kníže Auersperg a dr. Brauner dávali pednost návrhu Steitnsovu. a ten ])Otom byl pijat velikou vtšinou. V též snmovní schzi pišla na denní poádek zpráva kommisse o volb poslance za okres Benátecký a Nymburský byl tam nejdív zvolen za poslance Vincenc Vávra (Haštalský). Ten jsa kandidátem práv, byl 10. íjna 1H53 od vojenského soudu pro s])oluvinu ve velezrád odsouzen k ptiletému tžkému žalái, kterýžto trest liyl mu z milosti na jeden rok zmírnn; Vávra byl odveden do Munkacova. ale již 25. dubna 1854 byl na svobodu jiropuštn. když pi píležitosti císaského satku byla udlena amnestie. Koku 1859 Vávra podal k císai prosbu, aby mu bjiy ]>rominuty následky jeho odsouzení, a aby byl pipuštn k doktorátu práv anebo ke zkoušce notáské ministeria kultu a spravedlnosti vrátila Vávrovi tu žádost s podotknutím, že nevidlo se jim ]»imluviti se za ni na nejvyšším míst. Místodržitel zrušil volbu Vávrovu, odvolávaje se k §. 18. a) ádu volicího, dle nhož ten, kdo ])yl odsouzen pro zloin, nemá práva voliti ani volenu býti.

a sice

;

:

:;

Sum

8

eský

1861.

Místodržitel také hned rozepsal volbu novou v okresu Benáteckém

a Nymburském, kdež potom byl zvolen za poslance MDr. Josef Podlipský. Kommisse ke zkoumání voleb, jejímž zpravodajem byl dvorský rada Taschek, uznala, že volba Vávrova jest neplatná,

avšak že snmu, a nikoli místodržiteli, náleželo ji zrušiti; také vykla, že rozepsání nové volby bylo neplatné a tudy vlastn také volba Podlipského ponvadž by však optná volba sotva dala jinV' výsledek, kommisse na\Thla, aby volba Podlipského byla schválena. Menšina kommisse však, kterou tvoili všichni ti eští lenové (upr, Klaudi, Tomíek) navrhovala, aby snm obrátil se prosebn k císai o vj'klad zákonných ustanovení, která se toho týkala, a dokud tento authentický výklad nedojde, aby snm o této volb nerozhodoval. O této vci rozpedla se dosti dlouhá debata: echové (také biskup Jirsík) ujímali se Vávry, Nmci schvalovali návrh vtšiny kommissní; jen Herbst dovozoval, že ob volby. Vávrova i Podlipského, jsou neplatný. Rieger promluvil ve prospch odsouzeného Vávry tímto dtklivým zpsobem (. Prot. 35) ;

Všichni pánové to

iním

já též.

V

pede mnou

§.

18.

stavili se

na

pdu

zákona

našeho volebního rádu praví

se, že

kdo byl odsouzen, nemže býti volen. Pioku 1809 pišel císa Napoleon se svou armádou do Vídn, zmocnil se mésta a zaal rozkazovati jako ve své zemi; zaídil soud vojenský, od kteréhož byl odsouzen pan Castelli z té píiny, že vydal njaké písn, ve kterých vychvaloval vrnost k císai a vlasti. Za tou píinou teda byl nešastník odsouzen od vojenského soudu. Štstí jeho. že utekl do Uher. a Francouzové se ho nezmocnili, a tak je posud živ. Ptám se nyní, zdali pan Castelli mže být volen nebo ne? Myslím, že dle Vašeho mí-

nní nemže, soudu, nebo

protože byl odsouzen od

tehdáž panoval

ádného

a

patiného

fakticky Napoleon ve Vídni, a

nikdo se o to nepel. Z toho následuje, že ne každý odsudek rozhoduje v té vci. že musíme se ptáti, zdali byl rozsudek též pravý a zákonitý.

pípad tomto nebyl takový rozsudek^ vzhledem na pana Vávru nemá platnosti. Pan Vávra dopustil se svého pestupku v dob. kdy platila konstituce, a dle zákona má se souditi pestupek dle zákona platného Tu

že

§.

v té

pravím, že ve

18.

dob, kdy pestupek

se

stal.

A práv

u žádného

civili-

o volb sovaného národu nemá nazpátek,

V. Vávrj.

9

vymený úinku

na pestupek

trest

tedy také u nás ne. Pan Vávra byl zajat v

i

dob,

kde nebyl v Praze ohlášen stav obležení. Byl zajat jeden den veer, a teprva druhý den byl ohlášen stav obležení. Ptám se: kterak mohl vojenský soud sáhnouti na osobu pán Vávrovu, když ješt nebyl ohlášen stav obležení? Následovn byl tu zákon porušen; tím stala se

kivda

proti zákonu, ná-

sledovn jest rozsudek na ní založený neplaten íci, že na

tom základ

Za druhé

:

vci nemže

o té

;

mohli bychom

býti ani

ei.

vtšina pravila, že Jeho Velienstvo ráil pro-

nésti amnestii za

píinou

svého zasnoubení

s

nejmilostivjší

císaovnou dne 24. dubna r. 1854. Amnestie ve filologickém významu slova znamená nezpomínání teda císa ráil se vy;

sloviti,

nalo, já,

t. j.

tak

stie.

i

všichni civilisovaní národové

rozumjí slovu amne-

Jestliže ministerstvo, jestliže místodržitelstvo

tomu aniž

tm, kteí byli odsouzeni, toho se ani nevzpomíaby to nemlo na budoucnost žádného úinku. Tak

aby se

užší výklad, to

mže

píiny nvadž

nemže

ublížiti ani

milost císaskou. (Hluná pochvala.) ponvadž pan Vávra byl amnestován,

Z

snížit

myslím,

amnestie ruší všecky následky skutku, že

sledek musí býti zrušen

vzpomínati ani za

;

tedy se

píinou

nemže

ale já myslím, že lépe

nepostavíme na písnou

mu

pdu

i

té

a po-

tento ná-

nemá vbec ani Tak jest dle mého

toho

jeho volby.

zdání stav vcí, a následovn

Však

dává slovu

právu pana Vávry,

míti

§.

18. místa.

uiníme, když se v té vci radji volíme

zákona, a když

cíli lépe povede. Z té píiny abychom chci uiniti návrh, se obrátili k milosti Jeho Veli eustva, kteráž podobné milosti udlila v Uhích, v Halii a

cestu mírnjší, která zajisté k

vbec

v jiných krajinách.

My

víme všichni, že jeden

z

mi-

nistr Jeho Velienstva, který po boku Jeho co rádce stojí, byl podobn odsouzen. My víme, že v uherském snmu sedí mužové, pro pestupky politické odsouzení, že taktéž jest takových na

snme haliském

asi

20 neb 30:

au

nás,

kde

se o jednoho jedná, shledává se tolik pochybností! Já myslím.

Snm eský

10

1861.

nám bude tak milostivým, nebude marná, jestli Jej po-

Že Jeho Velienstvo císa a král náš

jako byl

Uhrm,

že naše prosba

prosíme, aby ráil v té

A

mluvili, drželi se justitia,

tom

písn

pereat mundus,

ublíží, ani

snmu,

vci

vysloviti své

mínní.

nyní ješt nkolik slov. Ti páni právníci, kteí posud slova zákona a sice dle zásady

nezáleží na tom, jestli se

t. j.

nezáleží na tom, jestli

zstane-li 60.000

ale záleží,

lidí

fiat

:

nkomu

nkdo bude vylouen as nezastoupeno

na delší

;

aby se písmeno zákona zachovalo.

pimená.

ze

na

Já zas

pana Vávry neplatná, tedy jest volba pana Podlipského platná, a naopak. Tedy já myslím, že mžeme vc tu nechat tak dlouho, pokud se o první volb nerozhodne. Bude-li totiž první za neplatnou prohlášena, tedy bude volba pana Podlipského platná. Ale aby tím okres Xymbursko-Benátský zstal nezastoupen, tot by byla kivda uinná okresu. Voliové okresu toho uinili povinnost svou, jelikož zvolili prvn pana Vávru vtom domnní, že pan Vávra jest volitelným; když ale pan místodržitel ekl, že jest volba neplatná, vykonali podruhé svou povinnost voliskou a zvolili pana Podlipského. Kterak by okres tento pišel k tomu, aby zstal bez zastoupení? Já tedy myslím, že jestli se stala chyba, stala se vinou pana místodržitele ale okres by tím nikterak trpti neml. Protož iním návrh ten, aby volba pana Podlipského zstala tak dlouho co do platnosti in suspenso, dokud nebude právn rozhodnuto o volb pana Vávry. Zde kladu návrhy své na stl snmovny; podávám je v ei nmecké, by byly lépe porozumny. (Boulivý potlesk.) myslím, že to není cesta

Jestliže jest volba

;

Návrh Riegrem podaný znl v tato slova (Prot. 39) „Slavný raiž se usnésti, rozhodnutí o platnosti volby p. JUC. Vávry v okresu Benáteckém a Nymburském ponechati nejvyššímu rozhodnutí našelio nejmilostivjšího císae, a zárove i)rositi, aby :

snm

dílem již stalo v jiných korunpiznati plné požívání práv statoobanských tm, kdož toliko pro politické pestupky byli odsouzeni. Dále platnost volby p. Podlipského zstaniž tak dlouho nerozhodnutou (nebo dlužno ji pokládati za volbu, proti níž se iní

Jeho Velienstvo ráil, jakož ních zemích,

z nejvyšší

se to

milosti

J

:

11

Verifikace voleb.

námitky), až bude platn rozhodnuto o platnosti a neplatnosti volby p. Vávrovy." Na konec byly vtšinou pijaty všechny návrhy vtšiny koniPotom mlo misse, tak že Podlipský byl pipuštn za poslance. se hlasovati o návrhu Riegrov, aby podána byla císai prosba za rehabilitaci politických odsouzenc. To pekazil pedseda soudu v. Willingen poznámkou, že není radno usnášeti tak dležité, dokud snm není ustaven; místodržitel Forgách hned se toho chopil, dávaje na srozumnou, že by nepijal nic od snmu ješt neustaveného. A tak prosba za rehabi-

zemského Waidele se

prosb

o

odložena (Prot. 42).

litaci

Zde dlužno podotknouti, že Rieger již dne 8. dubna ku konci druhé schze žádal na maršálkovi, aby pijal slib od tch poslanc, jejichž volby byly již schváleny; maršálek k tomu tehdáž nesvolil, nevda si hned rady (Prot. 19). Ku konci tetí schze, když nevyplnní jeho žádosti mlo tak nemilý úinek, Rieger opt se doStalo se to dne 10. dubna ped tazoval, kdy bude slib inn. koncem schze skoro ode všech poslanc najednou tu pak mar;

šálek prohlásil

snm

za ustavený (Prot. 53).

Skoro celou tuto tvrtou snmovní schzi 10. dubna zabrala debata o tech volbách, Rychnovské, Mlado-Boleslavské a NovoBydžovské. V Rychnov a mstech sdružených zvolen byl vtšinou hlas sudí Frant. Yokoun. Poslanec Skuherský oznámil na snme po esku, že pi té volb daly se nei)oádky. Místodržitel si žádal, Skuherského byla díve pednesena také po nmeku, nežli aby se pikroí ke hlasování o návrhu odroovacím. Rieger postavil se l)roti této žádosti místodržitelov, ka, že by potom snem si musil

e

udlati

pravidlo, aby všechny

ei,

jež

se

tu

mluví,

pekládány

anebo z nminy do eštiny, a to že také pimlouval se, aby rozhodnutí o té volb bylo není možno odloženo, až se lépe vyšetí, co se pi ní dlo. Akta té volby odevzdána byla potom kommissi veriíikaní.

byly

z

eštiny do

nminy

;

Ve mstech Mladé

Boleslavi a

Nymburce

zvolen

byl za po-

ezá.

Namítáno, že jeden kaplan z kazatelny vybízel k volb tohoto knze, a že této volby úastnilo se také 49 ženských. Otázka, mohou-li také ženské voliti, když mají pedepsané vlastnosti voliské, nebyla z poátku jasná, ano dosti záhadná. Rieger uvedl místodržitele hrabte Forgáche do patrných rozpak, když obrátil se k nmu se žádostí, aby tu vc objasnil. Pravil takto (. Prot. 49) slance P.

Žádám zdali

p.

ženské

místodržitele, by se

smly

hlasovati

ped uámi

skrze

ráil vysloviti,

plnomocníky, nebo

ne-

Snm

12

smly. slanec

Ale stalo se to na

eský

1861.

mnoha

místech.

mn také pravil, že Jeho Exc.

p.

Pravé jedeu po-

místodržitel do jednoho

smjí hlasovati. Myslím, že se tom mluvilo pi volb pana prof. dr. Herbsta. Jeden pan

místa telegrafoval, že ženské o

poslanec vymlouval ten skutek, že volily také ženské plno-

—

mocníky svými, tím, že bylo telegrafováno p. místodržiteli a že došla od téhož telemusí se to nacházeti v protokolu grafická odpov, že se to rozumí samo sebou, a že ženské jestliže jsem zpráv dobe mohou voliti skrze pluomocníky porozuml. Prosil bych tedy, aby byl pan maršálek tak laskav a dal ísti onu ást verejšího protokolu pi zkoumání volby

—

—

Herbsta.

p. prof. dra.

(Pokrauje nmecky:) otázce zásadní

:

Picházíme

Jsou-li ženy

tu

k velmi dležité

vbec oprávnny

voliti

do

snmu

Není to ve volebním záVolební zákon ustanovuje v ten

skrze pluomocníky, anebo nejsou?

kon

jasn

dosti

vysloveno.

rozum, že každý, kdo v nkteré obci zem k volb, jest též oprávnn k volb do snmu.

té jest

V

obci

oprávnn pak jsou

oprávnny k volb; není to místo dosti jasno, avšak k volb do snmu. pipomínám si urit, že mi jeden z pán poslanc pravil, že v jistém uritém pípad, nevím již kde, tuším stalo seto pi volb professora Brinze, uinn byl dotaz k vysoké vlád jde teda o to, jsou-li také opráv-

ženštiny

Mn

nny

zemské, mže-li se dopustiti, aby ženštiny volily skrze pluo-

mocníky, a že tam došla telegrafická pipustiti

odpov,

že se to

ovšem

mže.

Místodržitel odpovídá, že v tom okamžiku

nemže urit

od-

Pipouští, že snad bylo odpovdno, aby ženské hlasovaly skrze plnomocníky. Ale dozajista nebylo odpovdno, že ženské mohou osobn do snmu voliti. Pi této volb praví se však výslovn, že 49 ženských volilo.

povdti.

Bieger valo osobn.

musí

(n.)

:

Mám

To nebylo eeno,

že

tch 49 paní hlasoosad nmecké,

za to, že co se pipouští v

býti dovoleno také v

míst eském. Všude musí

hlížejí s pochybností, a

mnozí

si

platiti

mnozí na volbu tu popáti nemohou, aby o plat-

stejné právo. Jelikož ale pozoruji, že

:

o volb

Benoniho.

13

nosti její zstala pochybnost, iuil bych návrh, aby se volba ta

zkoumala ješt

dkladn

a

byla

tudy ješt

odkázána

kommissi.

—

ezáova

byla potom vtšinou schválena. Místodržitel opativ sob akta, oznámil ve snmu, že jenom z jednoho okresu, a sice z Karlových Var, došla k nmu otázka, zdali a jak mohou do snmu voliti osoby ženské, nezletilé a pod kuratelou stojící. Odpovdl se vztahem k §. 13. ádu volení do snmu, že takové osoby moliou vobti skrze zástupce nebo plnomocníky, tak jak pedpisuje §. 30. zákona obecního z roku 1849

Volba

za

nkterou

chvíli,

(Prot. 52).

Ve venkovském volicím okresu Novo-Bydžovsko-Chlumeckém Ten platil díve dan 10 zl. nkolik dní ped volbou úad jemu tu da proti jeho 50 kr. vli snížil na 9 zl. 60 kr., ímž Benoni ztratil právo voliské, a byl z hotového již seznamu voli vyškrtnut. Kieger ozval se proti této obzvláštní procedue úední a ve prospch Benoniho tmito slovy (. Prot. 50)

zvolen byl za poslance JUC. Benoni. ;

Já myslím, že volitelnost pana kandidáta Benoniho za-

práv minulém platil k tomu potebné zákonité dan; však ale vzhledem k tomu, že skuten v roce minulém platil dan, jsou dkazy po ruce. Jest to událost podivuhodná, že úad den i nkolik dní ped volbou dan p. Benoniho o nkolik zlatých snížil. To by byla práv pkná píležitost, aby si mohl každý dan snížiti; potebuje se jen pihlásiti za kandidáta. Ja myslím, že ta kládá se na tom, zdali v roce

konci

okolnost jest uvážení. chati platí,

skuten

podivuhodná, a že zasluhuje lepšího

Tím, což uvádí výbor stavovský, že se musí pone-

úedníkm dali

k rozhodnutí, zdali kdo

dan

platí

by nás do moci úedníka berniného

jednoduše íci:

;

nebo ne-

ten by mohl

„Ty neplatíš dan," a druhý den by mohl

íci: „Já jsem se zmýlil" (Smích). Myslím, že právo, zkoušeti tu volbu

;

a

konen

snmu

písluší

myslím, že v tomto pí-

padu ani toho není teba, a sice z té píiny, ponvadž pan Benoni dostal estné mšanství od msta Ziželic ješt dva dni ped volbou. Jestli tomu tak, jest co estný mšan volitelný v té obci a následovn v celé zemi. To dostauje,

:

Snm

14

eský

1861.

bychom dále

nešli a volbu za platnou uznali; však jestli by zapotebí vidlo se býti, necha se vc ta prozkoumá, ponvadž se zdá, že úedníci nechvaln dle zákona se neídili.

snmu

Akta, týkající

V

se

volby Benoniho, byla

odkázána koramissi.

páté schzi dne 11. dubna usneseno po návrhu kn. Karia

Auersperga podati císai adressu dík za prohlášení ústavnosti. K vypracování té adressy zvolena kommisse sedmilenná, ve kteréž z zasedli Palacký a Rieger (Prot. 60). Hned potom kardinál arcibiskup uinil památný návrh, aby snem po zvláštní deputaci prosil Jeho Velienstvo císae, by se dal korunovati za krále eského. Valem a s nadšením usneseno, zvoliti k tomu cíli deputaci devítileunou avšak dle zdání Riegrova pidáni jsou k ní a po-

—

ech

;

elo maršálek, jeho námstek a kardinál, tak že celá deputace mla dvanáct len. Kurie venkovských obcí zvolila do kterážto trojice za té deputace Palackého, Riegra a Braunera. tch let vbec stála v ele esko-politického ruchu. staveni v její

—

V šesté schzi 12. dubna již byla pednášena a bez debaty pijata podkovací adressa k císai; Auersperg pednesl ji nmecky, Rieger esky; byla velmi kratiká.

píin

nePotom pišel na denní poádek návrh Riegrv v zodpovédnosti a nedotknutelnosti jjoslanc, t. j. aby lenové eského snmu za to, co ve snmu mluví a iní, nebyli zodpovdní nežli toliko snmu, a aby v as zasedajícího snmu nemohli beze svolení snmovního pro žádný pestupek býti bráni do vyšetování, aniž

pro dluhy stžováni vazbou.

eí

Návrh svj

odvodnil Rieger touto

(. Prot. Q&)

Slavný

snme! Každý lovk, kdykoli ho stíhá nemoc sob k porad lékae. Vznešenjší osoby mí-

njaká, povolá vají

osobní lékae, kteí zdraví jejich neustále

svými dietními pedpisy jejich život spravují.

opatrují a

Takový léka

asto pinucen vznešenému pánu, jejž léí, íci: „Pane! nemoc tvá pochází z tvého nepoádného života musíš napraviti život svj, a pak musíš užívati toho neb onoho léku, který jest snad perný a nepíjemný." V podobném pípad

jest

;

snm

náš. I naše vlast i náš stát nyní jest v pochorobném, a potebuje lékae. Náš snm jest takový léka jeho, jest práv jakési collegium medicum, kteréž mu má dávati radu; rada ta musí býti upímná, a i léky,

jest také

mru

jaksi

Návrh

kteréž

má

o

15

iminuuit poslanc.

pedpivsovati, musejí snad býti trpké.

Kdyby kaž-

pedpisuje trpké léky, anebo kdykoli písné napomenutí, hned jíti mlo patieutovi dává svému léka a též bylo by podobn dobrých o hrdlo, bylo by málo málo sumovník, kteí by neohrožen léky pedpisovali, kdyby nebyli zcela neodvislí v mínní svém, a kdyby mli za slovo a radu svou odpovídati. Protož myslím, že nebude

dému

lékai, kdykoli

;

našim

pomrm,

ovšem chorobným, ani rady ani pomoci, upímn, jak íkáme, do pravdy, a uepedpisovati dobré léky, a jsou již trpké nebo

nebude-li se mluviti

budou-li

se

sladké.

Náš stav nynjší jest jaksi nejistý; ovšem že v nynjším okamžiku vane jakýsi vtík lehký, jakýsi teplý dech jarní. zase lítá x\le kdo nám za to ruí, nepijde-li brzy po kvtin spraží ? lilaviky mladé který boue neb vítr mrazivý, Však bohužel parno? nepijde-li dusné ticho a umrtvující

nm

máme

již

zkušenost v tom

smru;

už jednou zavítala k

nám

opt nás opustila a kdo nám za to ruí, nestaue-li podobn i nyní? Jsou mezi námi poslancové, kteí sedli na íšském snmu, kteí tam mluvili a rokovali dle poctivého

svoboda a

;

se

pesvdení

svého neohrožen.

Avšak

že nejeden z nich pro jednání své na

máme

i

tu zkušenost,

íšském snme

byl po-

zdji pronásledován. Víme, že úedníci, kteí byli tehdáž na íšském snme, pozdji nebyli povyšováni ve svých úadech, nýbrž museli sedti mnohá léta na tom samém míst; víme, že jiní pozdji nemohli pijíti ani k notáství ani k advokacii, akoliv se všemi zákonními pedpisy vykázali. Nejsmutnjší píklad toho jest mj nezapomenutelný z nejšlechetnjších syn nasnme a pozdji v tisku jen pesvdení poctivé a upímné, zp-

pítel Havlíek (Bravo!), jeden šeho národa;

i

on zastával na

pesvdení své, a to sobem ádným a v policejních mezích zákona; ani jediný soud nebyl s to odsouditi ho. Nicmén stalo se, že mocí policejní byl vyrván z lna rodiny své, že byl násiln zavezen do cizí zem, kdež léta tráviti musel v opuštnosti; srdce mu uschnulo, tak že se

nám

vrátil

do vlasti se

zárodkem smrti v prsou,

Snm

16

aby zde kosti

složil

vedle

eský

1861.

vrné ženy

kterouž podobný

své,

osud potkal.*)

Pánové! jakož se stalo píteli mému, státi

i

nám. Možná, že nejeden

z

mže

podobn

se

nás slova toho se nezhrozí;

kdyby zákona, kterýž navrhuji, nestávalo, neohrožen a bude mluviti pravdu. Avšak ne každý z nás jest hrdinou, ne každý z nás je povahy takové, jaké byl uebožtík Havlíek; nejeden z nás vázán jest svou rodinou, svými pomry sociálními, svým úadem, svou službou, a ne každý že

i

upímn

mže

obtovati ne toliko blaho své, ale též blaho rodiny své tak, jak uinil on. Protož myslím, že jest nevyhnutelná poteba, aby vše, cokoli poslanec iní na snme a cokoli mluví v tomto

úad

svém, bylo volno, a on nebyl

vdným. Též podobn pokládám

za

aby poslanec nemohl býti stíhán ani

pi

z

toho odpo-

potebu nevyhnutelnou,

uvznn

bez pivolení

samém to žádá dstojnost poslance, dstojnost samého snmu, kterýž bera úastenství v zákonodárství, má tím i úastenství v samé sou-

snmu

tohoto,

le

by byl dostižen

skutku

;

verainit; musí teda býti opaten, aby nemohl býti stíhán okolnostmi nahodilými, které na nho podezení uvrhují, neb nastraženými. Protož myslím, že není ani svobody na

snmu,

kde není neodpovduosti jeho poslanc, a že není ani dstojnosti snmu, kde není neporušitelnosti jejich. (Bravo Hluný !

potlesk.)

(Pokrauje nmecky): Doufám, pánové, že tento návrh dojde souhlasu na všech stranách tohoto snmu. Vc jest tak jednoduchá, patí tak íkaje k abeced konstituního života, a nezasedá žádný snm, žádné konstituní shromáždní, pro které by neplatil tento zákon o neodpovduosti a nedotknutelnosti jeho

)

v.

Riejrrovy.)

poslanc. Proto také soudím, že by snad nebylo

Hálk

ve feuilleton Národních

eník

muedníka eského

sám

jest

národa."

List . 102 vyliuje, kterak

pohnut hroznými upomínkami na slavného

o

nedotknutelnosti poslanc.

vhodno rozpádati o otázce se konen jen o vc, a ne

té

17

dlouhé debaty.

Vždy

abychom

pedmtu

o to,

o

jedná

tom

mluvili dlouhé reci.

Dovoluji

si

tedy navrhnouti, aby tento návrh, by se vy-

hovlo jednacímu ádu, odkázán byl kommissi; k této kommissi hodili by se lenové výboru, jemuž nyní písluší zkoumání voleb, jelikož beztoho všickni tém lenové jeho jsou právníci a úpln zpsobilí k tomu, aby otázku posoudili a podali ji ve znní písn zákonném a pesném. Nech oni teda pijmou mj návrh, pokládají-li jej za vhodný: pakli

nco

ve

form neb

tak uiní, a

ve výrazu

vc pednesou

má

jednom

v

se

na

nm

z nejblíže

zmniti, nech píštích sezení.

Myslím, že toto jest základní podmínkou nosti konstituní; to

nás

vší volné inabychom tím poali, a jediné paragrafu tomto, tvoícím ást

teda,

sluší

ospravedluje, že o

jednáme naped, a že vytrhujeme jej jaksi ze ady ostatních. Není, jak jsem již pravil, žádné svobody snmu bez svobody jednotlivých poslanc, a není dstojnosti snmu ústavy,

bez jejich nedotknutelnosti. Poslanec Brinz mínil, že by

snm

mel

kteréž by odevzdal se ku pedchozí

missi,

jakožto

její

zvoliti

ústavnou kom-

porad návrh Riegrv

první úkol. Také kníže K. Auersperg odpíral forraál-

nému návrhu Riegrovu

mínil, že to záleží na vli samé kommisse, k verifikování voleb, chce-li na sebe vzíti také poradu o návrhu Riegrov, ano ]>ochyboval, jsou-li její lenové s ten úkol. Proti tmto námitkám a prtahm hájil Rieger formálnou ástku svého návrhu, kteráž pedevším smovala k rychlému vyízení jeho návrhu hlavního. Pravili (n. Prot. 08): ;

zvolené

Nepodiví luji zvoliti zvláštní

nikterak,

že

jest

nevyhnuteln zapotebí,

mla

kommissi ústavní. Zpsob, jak by se

se-

staviti, bude asi tom teba míti Odvodnil jsem

pedmtem zvláštního rokování, ponvadž pi na zeteli mnohé okolnosti a mnohé zájmy.

ást

návrhem pilným, a

ústavy, jest

potebí, aby o

také,

nm

pro

bylo

Nebo práv pi debat Ke'"i

Riegrovy

II.

o

návrh, který iním, akoliv tvoí

sice, ponvadž je patrn pede vším jednáno a rozhodnuto. zpsobu, jak se má sestaviti ústavní

2

:

Snm

18

výbor,

mohou

k

pijíti

ei

eský

1861.

dležité otázky zásadní, a tu bylo

práv

by žádoucno, aby zákon, který se tu

navrhuje, již byl

v platnosti. Myslím však, že se to musí považovati za výjimku.

Byl bych mohl velmi dobe navi-hnouti jiný zvláštní výbor k tomu úelu. Neuinil jsem toho, chtje ctným pánftm lesnmu uspoiti asu. Myslím, že je to zbyteno. Každá kommisse, kteréž bude raditi se o tomto návrhu, mže práci tu vykonati ve tvrt hodin, nebot podal jsem návrh tak, jak se nalézá ve všech ústavách, a já nemám dokonce praetense

nm

býti v té

vci originálním nebo povdti nco

bylo jinde

povdno;

a podrobuji

se

jiného, než již

každé kommissi, která

píin ústavy sestaví. Jen z té píiny, abych ušetil asu, navrhl jsem kommissi, která již stává, aby se opt nezmailo pl hodiny volbou. (Bravo !) Že lenové oné kommisse jsou k vci té schopni, o tom ovšem není pochybnosti, protože jsou vesms právníci; že však povinnost tu na se vezmou, se ve

tom taktéž není pochybnosti, protože dle jednacího ádu povinni pijmouti každou volbu do takového výboru, Myslím tedy, že jestliže již neúadují ve tech kommissích. jsem tím dívjší otázku vyídil. o

jsou

Na

konec návrh Riegrv pikázán byl kommissi veriíikaní, toho navrhovatel pál. V sedmé schzi 15. dubna pedsedal maršálkv námstek Vaka, ponvadž maršálek hrab Nostic ochm\avl. Nejprve pedneseny byly zprávy, kterak ve Vídni poídily dv deputace, jež tam poslány byly s adressou podkovací n s prosbou za korunoMezi došlými spisy nacházel se návrh Riegrv, aby snm váni. zvolil patero kommissi. a sice k poradám o úvrnictví, o spojení obchodním, o školství zemském, o ústavech vzdlávacích, a k vypracování zákona obecního. Na denním poádku nacházela so vládní pedloha, aby snm dle nové ústavy zvolil výbor zemský a dal mu jAnou moc k ustatak jak

si

—

noveni rozpotu zemského.

Po petení

této

pedlohy

dal se slyšeti

Rieger v tato slova (. Prot. 78)

Prosím o slovo Já pozoruji, že již nkolik návrh bylo pedloženo slavnému snmu, aniž byla otázka uinna, zdali ty návrhy nalézají podporu, aniž byla njaká kommisse jme!

o iiována, kteráž by o íê

tom

výboru zemském.

snmu

19

své zdáuí podala. Nevím, jak

v té vci bude pokraovati. Neuí dosti ua tom, aby se návrh

od koho koliv, ale jest zapotebí, aby pišlo také ke

podal

nm.

hlasování o

Já myslím, že návrh, který pan místodržitel podal, velmi dležitý;

jednat o tom, že

dáti plnomocenství

má že

mu

se

íšský

býti

od slavného

jest

snmu má

zvolenému výboru zemskému, a

sice

ponvadž se zdá, Ptám se tedy. na jak

dáti plnomocenství velmi úplné,

snm

má

dlouho

nov

se

bude snmovati dlouho.

býti

na dvanáct

to let,

plnomocenství

dáno? Snad

má

dokonce

jako to bylo díve? Myslím teda, že mu-

síme rozvážiti, na jak dlouho budoucímu výboru zemskému takové plnomocenství dáme, a že ta

vc

bychom

jest tak vážná,

k tomu cíli zídili zvláštní kommissi, kteráž by tu vc uvážila a návrh uinila, kterak bychom se v té vci mli zachovati.

odpovdl, že nemže se jednati o dvanáct let, jedná o rozpoet na rok 1862; výboru zemskému má se udliti plná moc, a sice proto, že rozpoet zemský na rok 1862 jest již ve Vídni pedložen k nejvyššímu schválení, a správní rok 1862 poíná se listopadem 1861. Místodržitel doufá, že snm brzo opt se sejde. Místodržitel

nýbrž

že

se

Dr. Rieger (n.) : To doufám též, avšak zkušenosti, jakých jsme nabyli, radí nám, abychom ve vci té byli opatrní. Vyjádení podané Jeho Excellenci mne v mínní tom potvrzuje. se zde jedná? Jedná se o to, abychom dali zemskému vý-

O

boru carte blanche ke vládnutí našimi teba,

i

jednati

bez usnesení

svdomit

snmu. Myslím,

mšci

a

sice,

že v takové

když toho

vci musíme

a velmi prozeteln. Myslím, že je naprosto

vc dobe

abychom ji teda odkázali nám pak zprávu podala, jak daleko má sáhati plnomocenství, které dáváme zemskému výboru, a jak dlouho má trvati. Jak jsem pravil, zemský výbor splnomocuje se tu, aby vládnul mšcem celé zem to nemžeme uiniti lehkomysln, neb nevíme také, jak dlouho má trvati jeho psobnost. Když pedešlý snm roku 1847 volil svj zemský výbor, ani ve snu mu nenapadlo, že tento bude nutno, aby se

uvážila,

kommissi, která by o ní pojednala a

;

Snm

20

vládnouti po dvanáct

Po

tak stalo.

let

eský

18(31.

všemi fondy zemskými, a pece se

nám odpuštno, vci opatrn. Nechtjme se nikterak Na všechen zpsob jest ten návrh tak zá-

takov)'clito zkušenostecli budiž

jednáme-li v tak dležité ukvapiti

(Bravo !)

!

má

kommissi odkázán a posuzován, nebot pánové, i ti, kdož mají býti voleni do výboru zemského, berou tím na sebe hroznou zodpovdnost. važný, že

býti

Kníže Auersperg mínil, že naped

má

se zvoliti

výbor zemský

a ]iak teprva kommisse k vypracování instrukce pro výbor zemský.

Pedsedající

dr.

Dr. Rieger

Vaka

mínil, že to je totéž, co navrhoval Rieger.

Prot. 79)

(n.

Navi-hoval jsem, aby se sestavila

:

úlohou by bylo. zkoušeti tuto pedlohu vládní,

kommisse,

jejíž

podrobnji

o ní pojednati a podati

vci

ml

Nemžeme

hlasovati.

v

l)odrobnostech této pedlohy, a

bychom jí

snmu

návrhy, jak by v té

plném sezení rokovati o všech

nemáme

jiné pedlohy, kteréž

Bude-li zízena taková kommisse,

se pidrželi.

mže

plnomocníkem svým podati pobudou podána, pak dvrník našich, utvoí si o vci snmu; takto bude snm náležit

veleslavné místodržitelstvo

tebná vTSvtlení,

a když tato vysvtlení

kommisse, sestávající

úsudek a pednese zpraven, á

Co

se

mže

z jej

hlasovati.

týe mínní pana

knížete Auersperga, podotýkám,

práv záviseti na tom, jaká bude instrukce, jež se sestaví mžeme ovšem pistoupiti dnes k volb zemského výboru ale, když jsme jej zvolili, pak máme teprva hlasovati o instrukcích, jež mu dáme. Vypadne-li ale instrukce tak, že zvolený výbor zemský musí íci: ,,S touto instrukcí nechci aneb nemohu úadovati, nemohu pevzíti zodpovdnost, jaká se mi v instrukci té ukládá, já vracím mandát, jenž se mi dává" tím bude snm pinucen pedsevzíti novou že to není lhostejno, ano že bude ;

;

—

volbu.

díve

Dovoluji

si

tedy otázku, zda by nebylo

sestaviti instrukci, nežli

prospšnjším

zvolíme zemský výbor. Ostatn

nekladu na to váhu, ale za podstatné považuji, by se hlasovalo o otázce, má-li

missi sedmilennou.

kommisse

býti sestavena. Navrhuji

kom-

Volby do výljoru zemského a do rady íšské.

21

se tím, že pijat návrh, aby zvolila se komPotom námstek maršálkv chtl pikroiti k volb výboru

Debata skonila misse.

zemského. Rieger však chtl, aby hned také se ustanovilo,

len

ta

má

kommisse

se

skládati, a

mínil, že se to

z kolika

mohlo

státi

posledním hlasování. Za píinou neschopnosti Vakovy nastala z toho zbytená a smšná debata, jejíž konec byl, že usneseno zvoliti do kommisse devt len, jak navrhl Auersperg.

již

pi

Voleno potom do V3'boru zemského. Kurie obcí venkovských Riegra a Braunera. Rieger spravoval potom ve výboru zemském odbor pátý, k nmuž náležely záležitosti vyvažovai, pirážky zvolila

eské divadlo, silnice a vodní cesty. Když schze trvala již 9 hodin (od 10 do 7), námstek maršálkv odložil nedokonané volby náhradník na zítek; zárove zemské, poplatek hudební,

oznamoval, že zítra pijdou na denní poádek volby do íšské rady. klubu tato záležitost byla pedmtem tžkých úvah a boulivých porad; nebot vtšina eských poslanc klonila se k tomu, že by echové nemli S0 úastniti volby do íšské rady; menšina v eském klubu však byla odhodlána a také vyslovila se, nechfe usnesení dopadne jakkoliv, že ona voleb se úastní. Obava takovéto roztržky pimla Riegra, že se naklonil k obeslání i navrhoval v klubu, aby eští poslanci pistoupili k volb do íšské rady s ostrým protestem. Pedevším eští poslanci páli si odkladu, aby vc mohli mezi sebou déle uvažovati a k jednomyslnému usnesení dojíti. Proež dr. Klaudi žádal nyní na snmu námstka maršálkova, aby volbu do íšské rady odložil aspo na pozejtí. Ve velikém rozilení a unavení, do jakého devítihodinná schze pivedla každého úastníka, Klaudi zvolal mezi jiným: „Za starých as, když nkoho odsoudili na smr, dopáli mu aspo asu na rozmyšlenou." (Kiky: Oho Pedseda volá k poádku. Klaudi pokrauje). „Vidíte, my jsme v takové menšin, že nemožno jest" nkolik hlas volalo: Kdo? Rieger vzkikl: My echové slovanského jazyka (wir Bohmen slavischer Zunge), aby to páni vdli. Klaudi potom odvodoval ješt svou žádost, aby volby do íšské rady odloženy byly aspo o 24 hodin. Rieger podporoval tu žádost touto pímluvou (n. Prot. 87):

V eském

;

!

.

.

,

—

Pipojuje volil

bych

si

se

k návrhu pana poslance

navrhnouti, aby pan

dra. Klaudiho, do-

pedsedv námstek

uinil

opatení, by rozliným skupinám, jak sestaveny jsou v pedlo-

ženém seznamu, a

sice

25 skupinám,

z nichž

má

rady íšské, poskytla se píležitost shromážditi o

sob

zde anebo

v jiné místnosti

se voliti

se

do

pedkem

tohoto domu, aby

naped

Snm

22

eský

1861.

skupiny ty mezi sebou se radily a každá skupina vykonala jakousi volbu

pedbžnou, jakousi kandidaturu, kteráž sice celý nám ostatním k pouení poslouží. My

snm

nezavazuje, ale

na

nemžeme

pí",

voliti

pány

všech

tch

pán

velkostatká

z

poslanc do rady íšské má

býti volena

mohu

sotva pt. Jakž

musel bych napsati jména

voliti?

své kurii mezi sebou

pedbžnou

já znám ze dobrým svdomím zcela neznámá. Když

tedy

mn

tedy pánové sboru velkostatkáského

tetina veškerých

;

z nich:

se

s

shromáždí, když ve

volbu vykonají a nejschop-

njší sami ze sebe pojmenují, mžeme my pak na to vzíti ohled. Takto však museli bychom voliti slep. Uvažte, pánové, náš

snm

p.

není jako jiný. jako na

v jiných menších provinciích

poslanc, kteí se od jakživa osol)né

shromáždni

zem

snm

tam sejde

:

ziiají

salcburský nebo

se jen asi :

my

20 až HO

však jsme zde

pti inillion obyvatelstva; Ze 24U nemohu tak snadno voliti jako z dvacíti. Myslím, že návrh, jejž iním, jest vci velmi pimený nech teda pan místopedseda pro zítek neb pozítek uiní opatení, aby se kurie sešly a kandidaturu pedsevzaly. ab}chom my teprva na jejím základ volbu kdeže

z veliké

a

mli jsme asu, abychom

z

se poznali?

:

vykonali.

Námstek maršálkv kcuené

umoen na zejtí

uprošen aueln) dlouhým seduím k odroení voleb íšskoradských o 24 hodin. Avšak pece ustanovil schzi k jednání o jiných záležitostech.

svolil

Do osmé schze dne 16. dubna dostavili se poprvé ministi Schmerling a Plener, kteíž též byli leny snmu eského. To snad bylo spolu popudem, že poslanec Ondej Haase v. Wranau hledl se vyznamenati, a akoliv ped schzí dloulio se radil s knížetem Kai'lem Auerspergem, provedl to zpsobem vybran nemotorným. Pítel jeho dr. Vaka zase pedsedal na míst maršálkov. Tu pi teni protokolu pedešlé schze Haase ujal se slova, ka, že Klaudi vera zde mluvil o jakési menšin, a když bylo tázáno, kdo jest ta menšina, zvolal Rieger Wir Bóhmen slavischer Zunge to prý by znamenalo, že jest zde strana slovanská a nmecká, emuž Haase odporuje, nechtje ve snmu znáti nežli strany politické. „My (deklamoval Haase) náležíme ke stran, která na svém praporu nenosí žádného znaku zemského na naší korouhvi stojí znak veškerého Rakouska. Naším heslem jest: Veliké Rakousko na vždy. ;

:

;

)

Potyka

s

Ondejem Haasem.

23

se jedná o volb do íšské rady, bude nám jednostejno, do íšské rady pijde více slovansky mluvícícb anebo více nmecky mluvících. Co však nám není jedno, jest to, zdali ti, kdož tam pijdou, hlasují pro velké Rakousko anebo proti velkému Rakousku." tato, k oprav protokolu nikterak nenáležející, slyšela se tím podivnji, že týž Haase v minulých dnech úastnil se deputace, která ve Vídni prosila císae, aby se dal korunovati na království eské.

Když

/dali

e

Jak Haase domluvil, Rieger hlásil se o slovo. Vaka nechtl aby mluvil, ka, že to bylo jen ohrazení, co Haase mluvil,

dopustiti,

nemže

a o obražení že

se

rokovati. Rieger však nedal se zdržeti,

a za všeobecného velikého rozilení odbyl pana Haase touto pro-

mluvou

(n. Prot. 89):

Prosím,

dovoleno panu Haasovi, aby se také

to

je- li

i

mn

mé

K

vli oprav protokolu bude ohrazení. Rovné právo všem!

oliražení do protokolu pijalo.

dovoleno podati stejné

(Bravo!)

Pan Haase

nevhodným zpsobem

zcela

použil té píleži-

aby zde vyložil politický program.

tosti,

My, pánové, jsme Oechové jazyka slovanského; faktum stice

lidé

statistické,

jak se toho

pana Czorniga.

Bh

již

doísti v

to

úední

Chcete-li. jest to snad neštstí,

mezi námi, kteí

milý Pán

mžete

jest stati-

aspo

jsou

neštstí prohlásili. (Bravo!) Ten

to za

tak tomu chtl, tak

tomu

jest; již nás, pá-

nové, musíte vzíti jak jsme. Pizná-li se to jednou, tož chceme,

aby

s

eským kmenem

(Bravo!)

Nemžeme

ád. kterým (Bravo

eský kmen uvádí

se

my bychom

jsme

že se

ve

nám dává strojenou

volební

menšinu.

!

Ohrazujeme že

nakládáno bylo jako se všemi jinými.

to schvalovati,

se dále

proti

mínní pana

poslance Haase,

nechtli žádného velkého Piakouska;

naopak,

my, kteí je chceme. (Bravo !) Všichni ti, kdož chtéjí Rakousko rozdliti ve dv polovice, jsou Malo-Kakušané a ne to

Velko-Rakušané

!

My chceme

stvoiti Rakousko, ve kterém by

všichni

národové a všecky provincie byly rovnoprávný, ale

nikoliv

Rakousko ve

utvoiti

dv

rámec, který pro

polovice

rozdlené;

my musíme

všechny se hodí a ve kterém

je-

Suém eský

24

dílové

diiotliví

v harmonii

1861.

JHOii

celkem.

s

Tot

jest.

eho

se

domáháme. Ohrazujeme

máme znáti ale my známe že

zradíme!

proti

též

se

jen jediný

štít;

mínní pana

také znak království

Ale

(Bravo!)

štít

poslance Haase,

my známe ovšem

štít

rakouský,

eského, jehož nikdy ne-

království

eského nemžeme

si

odlouený od znaku veškeré monarchie. (Bravo !) Protož, pánové, jsou ti, kdož zapírati chtjí znak království eského, našimi odprci a zstanou jimi! (}ravo!) Vedle otázky národnostní musí také tato politická otázka býti rozešena; a tu budeme se ohrazovati, kdyby s námi jednati chtli mysliti

vn

jako

s

francouzskými departamenty a chtli popírati historický

ráz naší monarchie.

Po také

slovech Riegrových ozvala se

z galerie:

boulivá scéna

hluná pochvala

místopedseda pohrozil

ve

galerii vyklizeníiu

snmovn, ;

tím tato

se skonila.

V deváté schzi dne 17. dubna pišla na denní poádek zpráva kommisse o návrhu Riegrov ve píin nezodpovdnosti a nedotknutelnosti i)oslancfi snmovních. Zpravodajem kommisse l)yl Taschek. Konené návrhy kommisse srovnávaly se s návrhem Riegrovým, byly jinak stylisovány také nebyly uvedeny ve formu zákona, nýbrž mly formu resoluce, a císa ml býti žádán, aby to usnesení potvrdil. Krom toho zpráva kommisse nebyla tištna a tudy nebyla snmovníkm rozdána, jak ád jednací v obyejných pípadech pedpisoval; konen byla zpráva pednesena toliko po nmeku, a o eský text nebylo postaráno. Poslední tuto chybu spravil Rieger, pekládaje návrhy kommissní do eštiny; nad ostatními vadami pimhouily se oi, jakož i nad neschopností místopedsedovou, jenž asto nevdl si rady. Návrhy kommisse, srovnalé s návrhem Riegrovým, byly pijaty, a dodatek Furthv, aby bez trestu mohlo se tisknouti, co ve snmu bylo mluveno,

a

byl

:

zavržen.

Vakou

ml Rieger potyku s pedsedajícím pijatém ukonení debaty nechtl pipustit

Mimochodem

o to, že

po

a

Klaudiho ke slovu, ten pihlásil se ped ukonením debaty; kníže K. Auersperg pišel Vakovi na pomoc takovým výkladem jednacího ádu, že kdo dal se u pedsedy zapsati, ten má právo mluviti, a ne kdo toliko se pihlásil Rieger ukazoval na zásadnou ;

ml

dležitost práva, o které Klaudi býti pipraven. Zbytená tato debata ukonila se návrhem oznámeným od hrabte Clam-Marti-

:

Vulby do rady

aby mli ke slovu.

nice, se

V

právo

stejné

25

ííšslié.

všichni,

pi

kdož

rokování

pihlásí

desáté schzi dne 18. dubna pedsedal zase maršálek hrabe

snm v tžké této chvíli velmi obratn. Na denním pedloha vládní, aby snm volil 54 -poslance do íšské rady. Po peteni pedlohy maršálek vyzval Riegra, aby sám peetl návrh, jejž mu byl v píin této vládní pedlohy odevzdal. Odroovací tento návrh, sepsaný Riegrem, znl takto: „Uvažujíce, že volební ád eského snmu nesrovnává se se zásadou nejvýše vyslovenou rovné právo a rovné povinnosti všem národm íše uvažujíce, že dle vle Jeho Velienstva zastoupeni íše má býti rozdleno dle obyvatelstva, daní a rozsáhlosti, a že Nostic a ídil

poádku

byla

:

;

toto

ádu

dle volebního

nemožné

býti se vidí

:

pro

snm,

uvažujíce

z nhož íšská rada konen, že oprava

vyjíti

má,

tohoto vo-

ádu sice snmu náleží, avšak od nho samého v pomrech umle utvoených jen pracn a po dlouhém rokování docílena býti mže, ano snad dokonce nemže, a že snm nežádá nieho upímnji,

lebního

než aby brzkým pedsevzetím voleb do íšské rady, avšak na záspravedlivém, k silnému, všem národnostem stejn spravedlivému zízení veškerého mocnáství pispti mohl, raiž slavný snm uzavití 1. Prosbu k Jeho Velienstvu císai a králi našemu, aby oktroj ováný volební ád pro snm zemský a pro radu íšskou z vlastní nejvyšší moci své, dle moudrosti své a dle zásad spra-

klad

.

sám vyslovil, opraviti ráil. Odroení volby do íšské rady až do nejvyšší vle v té vci pišlo."

vedlivých, jež 2.

slovení

Rieger promluvil k

peetl

nmu

Nebude a statistické

asi

tento

návrh po esku

jak následuje

(n.

po

kdy by vy-

nmeku,

a

hned

Prot. lllj:

tajemstvím nikomu,

pomry zem

i

dol)y,

té

kdo

spravedliv smýšlí

zná. že náš volební

ád

jest

na-

skrze nespravedlivý. S návrhem, který tuto podávám, souhlasí

mnoho mých pátel a soudruh politických, a sice v takovém potu, že zastupují, poítáme-li dobe, plné ti milliony velmi

obyvatelstva zemského, tedy velikou jeho vtšinu.

okolnostech

nemže

V

takovýchto

býti pochybnosti, že jest volební ten

ád

nespravedlivým, a myslíme, když Jeho Velienstvo ráil prohlásiti,

že chce, aby všichni národové, jakož mají stejné po-

vinnosti, 20.

íjna

mli

zejm

také

stejná

práva,

když

vyslovil, že zastoupení

Jeho

íše má

Velienstvo

býti

rozdleno

Snm

26

18'il.

—

daní a rozsáhlosti, že zásad té nijak vyhovno pi volebním ádu snmovním, který naprosto se píí, ježto íšská rada se volí z jednotlivých

dle

obyvatelstva,

nemže jí

eslíý

býti

snmv

a pouze jakýs výbor z nich tvoí.

nostech

nemže

V

takovýchto okol-

na tomto základ býti docíleno pravého

spravedlivého zastoupení íše, nebot dle

jených volebním

ádem

dána

jest

pomr

umle

a

sestro-

vtšina v ruce strany, která

pirozeným zpsobem použije práva, jež jí bylo poskytnuto tmito okolnostmi a tímto ádem volebním, a nebude ochotna vzdáti se práva, jehož dostalo se

jí

ád

málo nadje, že by volební

touto náhodou. Jest tedy

opraven tímto

l)yl

snmem

samým.

V jirositi i

takových

diplom

nejv}'šší

milosti

nezbývá

nám

jiné

nejvyšší

z

cesty

nežli

nhož

vyšel

ústava ze dne 2(1 února, aby z nejvyšší

i

shod se volební ád;

své a ve

opraviti tento

dojde

okolnostech

Jeho Velienstvo samo, jakožto zídlo, zásadami, jež

rozhodnutí v této

volbu, která se dnes

má

sám

vyslovil,

ráil

pokud nás nenavrhuji, abychom

ale až do té doby,

píin,

konati, odložili.

Z némecké strauy uinil dr. Stamm prostý návrh na pechod k dennímu poádku. Hrab Jindich Clam-Martinic také navrhoval l)echod k dennímu poádku, avšak s odvodnním, že nebezpený stav íše vyžaduje, aby íšská rada neodkladn se sešla. Staramv prostý denní poádek byl zavržen vtšinou 109 i)roti 10.^ hlasm; flamv odvodnný denní ])oádek byl i)Otom pijat 141 hlasy. Pro tento pípad, jenž se pedvídal, Rieger byl odevzdal maršálkovi protest, jenž nyní byl ten sepsán byl professorem Tomkem a podepsán od 81 eských poslanc: vrcholil v prohlášení, že podepsaní poslanci upouštjí od svého úmyslu a míní se úastniti ve volbách do íšské rady, „abychom zkusili, zdali strana jtožívající umlé vtšiny ve snmu, míní jí skutkem užiti k utlaení živlu eského a k utvoení nepravého zastupitelstva království eského v rad íšské". ;

Rokováno nyní

o tom, mají-li

voleni býti také náhradníci

:

krom poslanc na íšskou radu

oktrojírka únorová nic neustanovovala

o této otázce, ale vládní pedlolia dávala

náhradníky byli

voleni

;

z

snmm

moc, aby takové

Z nmecké strany Frth navrhl, aby náhradníci eské strany Brauner chtl tomu, aby tato otázka

volily.

"27

žádost za rehabilitaci.

pikázána byla kommissi ku pedchozí porad. Waidele. Rieger prohlásil, že echové, jakmile

Tomu se

odporoval

odhodlali voliti

do íšské rady, nechtjí klásti žádných pekážek, a že toliko otázka, náhradníci býti voleni, mla by se odroiti a kommissi Když odevzdati, která v brzce mže snmu své zdání pednésti. místodržitel rozhodn prohlásil se v týž smysl, podotýkaje, že snm náhradníky voliti mže a nemusí, pikázán byl ten návrh jednohlasn kommissi. Potom voleni byli i)oslanci do íšské rady; v 17. skupin byl zvolen Rieger, a to 236 hlasy. Celkem zvoleno dvacet eských poslanc do íšské rady, ostatní ticet tyi byli Nmci a velkostatkái, a mezi tmito toliko hrabata Clam-Martinic a Albert Nostic srovnávali se s echy ve smru autonomistickém. Mimo snm vyjednáno bylo díve mezi Cechy a Nmci za prostednictví kardinála arcibiskupa o dohodnutí, tak aby každá strana Cechové chtli míti poslanc volila také kandidáty druhé strany 21, Nmci jim jich však popouštli toliko 15, a vyjednávání o to

mají-li

;

Potom v poslední chvíli echové dohodli se s velkostatkái o kandidatury, a podle toho dala se pak volba na snmu. (Nár. Listy . 109.) V jetlenácté schzi dne 11). dubna maršálek uvedl na denní poádek návrh Waidelv, aby ukonilo se jednání o návrhu Riegrov v píin amnestie a rehahiliface (viz nahoe str. 11.) Waidele chtl tomu, aby prosba k císai netýkala se nežli tch provinilc, kteí roku 1854 a 1858 byli amnestováni, a za rehabilitaci jiných provinilc aby nebylo žádáno. Po Waidelovi promluvil Rieger

se rozešlo.

(. Prot. 122):

v tato slova

Já nemohu prizuati, že by bylo v poádku, že se tento

opt dnes na denní poádek

návrh

snm

klade. Já myslím, že slavný jednou Jconen, a jestli by se to ádné, bylo by bývalo vcí pana Waidele, ten-

Vtéto vci uzavel

nebylo

stalo

tomu

kráte proti

oprávnn

vystoupiti a vytýkati

pedseda zavedl hlasování

mám

pijat.

Já

nit

konen,

za

mého mínní

to,

a že

poádek. Avšak nechtl dle

snmu

a íci

:

Ty

nejsi

k tomu. Tehdáž ani on, ani kdo jiný toho neuinil.

Slavný pak a

již

o tom,

že návrh mftj jest pijat

a návrh

ádn,

byl

záko-

nesmí býti znova piveden na denní

bycli o té

hlavní vcí,

formalit mluviti, ponvadž

jest

abychom vbec Jeho Velienstvo

o to prosili. Myslím, že se nejedná pouze o pana Vávru, neb

snad o jednoho

echa;

jsou tu

i

nmetí

krajané, kteí trpí

Snm

28

na základ

posud (Bravo

zákona

Myslím, že je

!)

to

humanity, nepotebuje se šeho.

Jestliže

amnestii, by

eský

1861.

následky

trestu

své

za

skutky.

pokud jest to vc obmezovati na meze království na-

vc

humanity

a

;

Jeho Velienstvu pedneseme žádost, aby dal

tm, kteí

byli odsouzeni pro

pestupek

politický,

bylo volno používati všech práv obanských, není teba, aby-

chom

vc

obmezovali pouze na hranice

to

lidská a

pejeme

si,

zem eské;

jest to

aby cokoli bylo provinno proti

bylo odpuštno, zapomenuto a

nemlo

státu,

docela žádných následkíi.

Já bych se musel prohlásiti proti tomu, aby se návrh ten

Nco jiného jest vzhledem tch, kteí se vymknuli zákonm, kteí do ciziny utekli, posud se ne-

obmezoval na echy. jaksi

vrátili a

zákonm

sebou rozumí; nepodrobují práv;

zadost neuinili.

zákonm

Uhi

Nkteí dele,

nad

našim, tedy

samovoln

oni se jich

prosba sama sebou jsou eši,

Tu myslím,

nebyli amnestováni,

ti

nebo

neplatí. jiní

vzdávají;

Co

— že

ti

se

obanských

žádati

—a

týe, myslím

bychom za

suémovníci ze šlechty pozastavovali

se,

n

prosili.

tak jako Wai-

tím, že Rieger navrhuje prositi za rehabilitaci všech poli-

— akoli

námitky, kterou by (n. Prot.

vc sama

vzhledem tch naše

se jiných

je slušno,

že se

nenavrátili se,

nemohou

tických provinilc beze všeho obmezení,

vrhnouti.

ti

vláda

i

inili proti

tomu mnohé

bylo na jev, že se nejedná o osnovu zákona, musela butí celou pijmouti anebo celou za-

Dotené námitky pimly Riegra k

následující

odpovdi

128):

Pánové, uinil jsem návrh tak všeobecn, ponvadž jsem nechtl nijak pedstihovati milost Jeho Velienstva. My pednášíme jen prosbu, prosbu o milost, prosbu o milosrdenství. Prosba není rozkazem, není usnesením. My nechceme pedpisovati Jeho Velienstvu až potud má jíti milost, a dále nic anebo ona má sáhati dále, nežli On chce. To také ne:

;

:

chceme.

Nech

Jeho Velienstvo

naloží

z nejvyšší milosti své

pokornou prosbou naší, jak se Jemu Ale nám musí býti popáno právo, pednésti pi'Osbu.

s

prosbou naší.

Jeden

s

poslanec

v zemi sousední

pede mnou poukázal k tomu,

jest to

líbí.

kterak

zjevem politování hodným, že

lidé,

;

29

žádost za rehabilitaci.

kteí skrze politické zloiny uinili postavení státního

do

snmu.

obana ano

se

naprosto

poslance, byli

nehodnými

šmahem

povoláni

Pánové, v téže zemi sousední byl muž, jenž od-

souzen byl pro velezradu, povolán do samé rady Jeho Veli-

enstva.

To-li bylo

jiné

voliti

možno, pak muselo také býti možno, vyza poslance

velezradce

do

snmu

;

ale

práv

ta

Uhrách bylo možno, že se to fakticky dje a že to u nás posud možno nebylo, to jest, co nás všecky uráží. Mluvíme stále o velkém, jednotném Rakousku; slovo: „Rovné právo, rovná povinnost' rozléhá se od jedné hranice Rakouska ke druhé a kdežto tam na sta odsouzených zasedá ve snmovnách, v rad ministerské, v úadech a hodnostech, u nás nesmí amnestovaný velezradce ani odbyti doktorát, nesmí okolnost, že to v

;

ani dobývati výživy

právo všem,

sob

a

etné

svojí

to

se

mže

to jest

rovné

nemže initi vtší tlak nemže zabrániti; ale u nás,

kde se

tam kde

nemá

A

a jednotné Rakousko? Mohlo by se

to jest silné

zdáti, že se milost udílí tam,

se tedy pipouští,

rodin.

kde se

ješt domnívají, že mohou vtší tlak provozovati, tu žádné milosti? Myslím, že Jeho Velienstvo ne-

býti

v

pítomném okamžiku

když milost, jaká se

vykonati skutek polititjší, nežli

skuten

v Uhrách koná, také u nás

z plné své milosti zavede.

Vracím usnesení o býti

se tedy

mém

odvoláno.

k tomu, co jsem

návrhu

stalo se

Ponvadž však

již

konen stran

pravil:

a

myslím, že

platn a

nemže

formulování vysloveny

byly pochybnosti, tož myslím, abychom prost uzaveli, že se

pednesené usnesení jednoduše potvrzuje, formulování pak našeho usnesení a zpsob, kterým se k trnu Jeho Velienstva pednésti má, že se zanechává našemu panu maršálkovi, abychom se o to do další debaty pouštti nemuseli. Tento

promnný

návrh Riegrv (aby prošeno

bj^lo

o reha-

provinilc, ale formulování té prosby a zpsob jejího pednesení u trnu že se ponechává maršálkovi), byl potom pijat pi jmenovitém hlasování 188 hlasy proti 36.

bilitaci

všech

politických

Ve dvanácté schzi dne 20. dubna pednesena byla zjiráva kommisse o vládní pedloze v píin nového výboru zemského,

:

Snm

30

eský

;:

1861.

má ve správa svou pijmouti jmní zemské a záležitosti stavovského výboru zemského, i že jemu má býti udlena plná moc k ustanoveni rozpotu zemského na rok 1862. Poslanec Zap dovozoval, že pednesená zpráva kommisse nemluví o všech fondech, které by výbor zemský spravovati ml; i navrhoval, aby výbor zemský vyjednával s vládou také o to, aby do jeho správy odevzdány byly: fond náboženský, fond studijní, fond normální školní, Že ten

fond Pražské všeobecné nemocnice, a jiné fondy a statky nadací, jmní zemské. Rieger soulilasil s úmyslem návrhu Zapova, mínil však, že bude vhodnji, když do návrhu kommisse vsouvne se jen nkteré slovo. Po slovech návrhu kompevzal", Rieger „Aby nový výbor zemský toto jmní misse navrhoval vložiti slova: „anebo aspo vyhledal a na jisto postavil"

jež dlužno pokládati za

ádn

:

;

—

což vtšinou také pijato bylo (Prot. 139 141). Klaudi mluvil ])roti návrhu, dle kterého by snm

ml

udliti

výboru zemskému plnou moc, aby ustanovil rozpoet zemský na rok 1862; zdálo se mu býti nebezpeno, když by snm tak dKlaudi pitom odvolával se ležité právo penesl na svj výbor. také na "'erdinandské obnovené zízení zemské, ježto snmu eskému výslovn vyhradilo právo povolování berní; „myslím (pravil) že v tomto zákonném výroku naší ústavy zemské jest jasn a zeteln vysloveno, které právo náleží stavm, dnes pak snmu svolanému od Jeho Velienstva dle zízení zemského daného 26. února 1861" (Prot. 141). Poslanec Brinz opíral se náhledm Klaudiho nelíbilo se mu, že Klaudi o pítomné pedloze vládní mluvil jako Narážeje na onehdejší návrh eský, aby císa byl o ordonanci. prošen o napravení oktroj ováného ádu volicího, pravil Brinz ,,0 jakousi ordonanci nedávno zakroovali, chtjíce zpsobiti promnu ádu volicího." (Rieger vpadne mu do ei: To jest, oktrojírky.) Také Brinz ohrazoval se proti tomu, že Klaudi z Ferdinandského zízení zemského odvozovati chtl právo tohoto snmu. Rieger odpovdl Brinzovi tímto zpsobem (n. Prot. 143)

Mám

za

to,

že podle

plnomocenství, jež

se udílí

znní, jaké jsme práv

zemskému výboru,

vyslechli,

jehož

lenem

mi dána est, obsahuje také právo povolovati dan aneb pedchozí rozpoet na rok 18(32. Vc jest jednoduchá. Ptám se: Je-li pravda, že povolení dan, ustanovení bern jest právem majestátním? Je-li pravda, že Jeho Velienstvo o toto právo se snmem se rozdlil? Je-li pravda, že právo tak postoupené písluší dle ústavy jedin snmu samému? Je-li to vše pravda, pak táži se, má-li snm právo. býti

ustanoviti

;

o rozpotu zemském.

nmž

aby toto právo majestátní, v piznalo, penesl na že

snm

snm

nemže. Takový Co

týe

se

bez

svolení Jeho Velienstva

odvolání ke zízení

podíl

zmnou provésti

zemskému,

tož

myslím,

neuvádl ho jako právo, nýbrž ekl jedno-

Toto právo povolovati

:

nám

svj výbor? Myslím,

tuším prostý stav vcí.

jest

že poslanec Klaudi

duše

Jeho Velienstvo

jiného, teda na

práva k tomu nemá! Bylo by to podstatnou kterouž

ústavy,

nkoho

31

dan

píslušelo v naší zemi po-

snmu

zemskému, nebot v obnoveném zízení zemském se praví: „Co se všelijakých berní a sbírek dotýe, tch toliko pi samých snmích žádati a vyhledávati chtíti ráíme." Pan vždy

poslanec Klaudi to

teda jen

podotknul, aby ukázal, že Jeho

snmovním ani neuinil daru historické. My my rozenci této zem dosud stojíme na máme za to, že zem, že snm dle staré ústavy zemské právo Velienstvo nám tímto právem

pd

to

a že podnes oprávnny jsou, právo to žádati. Tím ovšem rzníme od pana poslance Brinzc, jehož otcové zemi nežili, jenž se na vci, které ped ním byly, od-

ml},

se tedy

v této

volávati

nemže; my

k tomu právo Brinz

!

(Bravo

však

to

iníme

a myslíme,

že

máme

!)

odpovídal

hned. vykládaje veliké prý zásluhy svých rakouský; konil projevením dvry, že on rovná Hrab Clam-Martinic dovozoval ze íjnose domácímu rozenci. vého diplomu, že možno jest dovolávati se Ferdinandského zízení zemského. Nmecký poslanec Steífens ohrazoval se proti tomu, že dlal se rozdíl mezi domácími rozenci a mezi pisthovalými obyvateli. Po dal se slyšeti Rieger (n. Prot. 145):

pedkv

o

stát

—

—

nm

mi na mysl nepišlo, ani ve snách nenaobany, v echách nov zdomácnlé, jakýmkoliv zpsobem zkracovati chtl. Moje poznámka smovala k tomu, že tm, kdož teprva nedávno do zem pišli, vzpomínky vlastenské a stará práva zemská nejsou tak drahá a nezdají se Prohlašuji, že

padlo, abych

tak dležitá, jako

nám, kdož v zemi jsme zrozeni.

My

však

pikládáme váhu starým zízením zemským, protože eskému

snmu

dávají jistá práva ba nemžeme ani pipustiti, že by nová ústava dávala nám nové právo, jak J. Exc. hrab Clam;

Snm

32

eský

Martinic pravil. Jeho Velienstvo

snm eský

kterého

1861.

nám

jen piznal

povždy požíval. To

jest

opt

právo,

smysl mých

slov.

(Bravo!) Hlavní debata, ve kteréž tato intermezza se zbhla, skonila pijetím návrhu maršálkova, s nímž Rieger prohlásil se souhlasiti, toho smyslu, že výboru zemskému dává se moc. aby v prvním tvrtse letí správního roku 1862 rozepisoval dan a inil vjMaje, pi tom rozpotem na rok 1861. se

íd

Ve tinácté

a poslední schzi dne 21. dubna jednalo se o to,

00 uiniti s návrhy, Jež byly snmu podány o vyíditi se nemohly; mezi nimi nacházel se návi'li Riegrv, aby zvoleno bylo patero

kommissí ku porad o úvru, kommunikacích, školství zemském, ústavech vzdlávacích a k vypracování zákona obecního. Maršálek otevel debatu o tom, co uiniti s tmi návrhy, aby ku píštímu zasedání snmovnímu pipravily se z nich praktické pedlohy. První ujal se

slova Rieger,

mluv

takto (. Prot. 164):

Já jsem navi*hoval. aby bylo zízeno pt kommissí zvláštlen našeho snmu, kteí by po as jeho nepítomnosti

ních ze

snm

Avšak slyším, že návrh mtij nalézá se všech stran opposici. Já, pánové, nechtl jsem žádnou opposici vyvolat v té vci mj návrh elí jedin k tomu, aby as náš neuplynul bez užitku, aby snm náš, až se sejde, našel njaký podklad, njaké pedlohy, na kterých by mohl dále pracovati. Já myslím, že ta vc jest taková: Národ náš povolal nás sem. abychom zde na jeho roli pracovali; my jsme se zde sešli, a ukázalo se, že podzim jest již tu. sníh že na nás napadne a že nebudeme moci ani síti ani rýti. Tu ptám se, kterak opatíme potebu svou na píští rok

pípravné práce pro budoucí

shotovili.

:

a budoucí jaro. až sníh sejde.

Tázati se budeme, kterak

My budeme

tu státi

moci, než že

Sejdeme-li

t. j.

až se

zaneme pak

snm

náš

opt

svolá?

pracovati na své roli?

beze všech píprav, a nebude jiné po-

budeme museti

se ale jako

práci

moudí

lidé.

ízení, rozdlíme práci mezi sebou a

odložiti

na rok budoucí.

nerozejdeme se bez po-

ekneme

si:

Ty opatíš

dobré semeno, ty zamluvíš nástroje, ty koupíš sazenice. zkrátka: vše co

hospodá k svému hospodáství potebuje. Myslím, že zpsobem se opatíme vším ku i)ráci na své

když takovým

o z jara,

roli,

až

práce se dáti a si

moci

sejdeme, biuleme

se

'^'^

návizíuh nevyízených.

nco užiteného

s

plnou chutí do

pro vlast uiniti;

ale jestli

budeme poínati jako hospodá nemoudrý, nepamtlivý po-

žadavku budoucnosti, bude národ náš si stžovati na nás a ekne, že jsme nechali minouti užitený as.

(Pokrauje nmecky :) Pánové, podávaje svých pt návrhu, nechtl jsem nikterak vyvolati opposici. Nepovažoval jsem to za otázku strannickou, a musím toho litovati, že návrhy ty z jistých

strany,

stran,

snad

])Ovažují.

jen proto, že podány byly

z této

(Nkolik hlas: Oho!) Nejsou jimi ani v národním

v politickém

ani

práv

anebo že podány byly mnou, za otázku strannickou se ohledu.

Myslím, že se tu jedná o

to,

jak

opatiti všeobecné zájmy zemské, a v tom nestává snad mezi

námi žádné strany. (Bravo !) Soudím, že v ohledu tom nesmíme hledti na národnost, protože se pi tom o národnost takka ani nejedná; a když by se snad o ni jednalo, tož tuším, není

nikoho mezi vámi. kdož by kommissi

té,

jakož

i

zemskému

výboru nedal na cestu pravidlo: Šeti rovnosti! (Hlasy: Bravo!)

Vy

víte.

pánové, a musíte

snme

tomto

nám sami dosvditi,

nepivedli k rokování žádných

speciáln národního. Vím, že než stran vyslovovány obavy:

ti

snm

že jsme na

významu mnohých hádkami o ei, otázek

se sešel, byly z

hned pijdou

s

budou nejprve jednati o otázce národní a nevím o em všem. Vidli jste všichni, že jsme zstali pi vci, a že jsme pominuli návrhy, kteréž snad nejsou tak naléhavými, alespo všem

snmovny naléhavými

stranám této

se

býti

by vzbuditi mohly jakékoliv podráždní. doba, kdy všichni

také

ve

lenové

všech tchto

této

ohledech

snmovny

nevidí, a kteréž

Myslím, že pijde uznají,

býti dokonale

že

musíme

spravedlivými

obma národnostem zemským, a že prozatím, pokud snm zemský sám žádného opatení v té vci neuinil, písluší zemskému výboru, aby uinil to, co na ten as státi se mže, co k

zavésti se dá bez ublížení

oprávnným zájmm.

nynjší otázky, nestojím na tom, aby šlo jen o vc, se vyídila v této neb v oné form. šlo vbec jen o to, aby pokud snm nebude zasedati, as ne-

Co pak

se

týe

této

mn

Mn

Kei

Riegrovy

II.

'^

Snm

34

eský

1861.

uplynul bez užitku, a aby odborníci naši o

pedmtech sn-

movních naped

Chcete-li to

niti

se radili a je pipravovali.

tím zpsobem, že sestavíte kommissi, anebo

že ty

uivci

odevzdáte zemskému výboru, aby sám je vyídil (což ostatn asi

nebude možno), anebo

chcete-li,

voláváním znalc rozšíil, k

emuž

aby se zemský výbor piovšem dle §. 24. jednacího

právo, to vše jest mi jedno, jen o vc se mi jedná. Vím, že nejdou všichni schopní muži z tohoto snmu do íšské rady, že mnohé schopné síly zde zstanou, které budou ochotny po as zasedání rady íšské uiniti nco v zájmu zem. Pipomínám to jen. každé neštstí má svoji dobrou stránku.

ádu má

poslanc Pražských smí podivuhodným zpsobem jen zvolen do íšské rady. Zbývá jich ješt devt jsou to muži schopní, kteí v dob. kdy my v íšské rad zasedáme, nám nco ádného vykonati mohou. Rovnž tak máme z Pražské obchodní komory tyry leny, a jen jeden z nich jde do íšské rady. ítal jsem, že 45 snémovník z mst a z obcí venkovských stále bydlí v Praze. Pipoteme-li k tomu leny sboru velkostatkáského, tož luide asi 60 70 len snmovny stálým

Z

desíti

jeden

l)ýt

:

—

bytem v Praze. Tož nebylo l)y asi tžko zemskému výboru, aby pány ty svolal a s nimi pedlohy snmu s pedu vzal v úvahu.

Jak jsem poídí-li se

pravil, nechci nijak initi

vc

tak nebo jinak;

otázku zásadní

z toho,

aby však se vykonalo

prospšného, v tom musíme všichni

státi

nco

k sob. necht nále-

žíme kterékoliv národnosti, kterémukoliv mínní politickému.

Vždy

se jedná o

jen jedna strana

má

zájem celé zem, a tu

—

strana vlastenecká

!

býti ve

snmovn

(Všeobecné Bravo

!)

Poslanec Herhst pihlásil se hned, že on chce odporovati návrhu Riegrovu, ale ne proto, že ten vychází od njaké strany a zvlášt od Riegra. nýbrž proto, že jest protiústavný. Herhst dovozoval pak z ústavy únorové i z konstitucniho obyeje jiných zemí, že není dovoleno, aby njaká snmovní kommisse pracovala, když snm nezasedá; navrhoval, aby všechny zbylé návrhy pikázány bjly výboru zemskénm. Hrab Clam-Martinic sice dovozoval proti Herbstovi jak z ústavy únorové tak i z obyeje jiných zemí,

—

že

snmovní kommisse mohou

zasedati,

i

když

snm

jest

zaven

;

— o

návrzích nevyízených.

35

prohlásil, že mu ta otázka jest pochybná, a že nepeptal na vyšším míst, nedopustil by voliti komRieger missi, která by se mla raditi po skoneném snmu. vida nezbytí, upustil od zvláštní kommisse, staral se však, aby návrhy, když se odkáží výboru zemskému, nezstaly tam mrtv ležeti; pronesl se o tom takto (n. Prot. 170):

maršálek

dokud

však

bj- se

Musím

—

podotknouti, že pochybnost Jeho Exc. pana mar-

mi podstatnou nejmén však mne pesvdily pednesl poslanec pan dr. Herbst. Nejde dokonce o to. penésti pravomocnost snmu na tyto kommisse. Práva snmu jsou pedevším veejné rokování o návrzích zákona a usnášení o nich o tom zde nemže býti ei. Úel kommisse navržené má býti jen, aby vyslechla úsudky znalcii, je sestavila a na jejich základ pedlohy pro snm pipravila. šálka nezdá se

;

(Ifivody, které

;

Když

se však

Jeho Exc.

p.

maršálek vyslovil v ten smysl,

kommisse takové nemohl schvalovati, ba že by ji nemohl pipustiti, jsem milerád ochoten, ježto nejde mi o formu nýbrž o úel. ustoupiti od návrhu svého; zmnil bycli že by volbu

jej

teda takto:

snm raiž uzavíti: Návrhy jemu podané odkazemskému výboru, aby je bud sám vzal v poradu pedzují se bžnou, anebo dle §. 24. jednacího ádu s pomocí znalc je vzal na petes, aby píštímu snmu dobe upravené pedlohy Slavný

a návi'hy podati mohl.

Tu však bych soudil, že by bylo prospšho, aby se zemský sesílil v tch pt neb šesti smrech, jak jsem je práv navrhl; tím myslím, že bude úel nejlépe dosažen. Jedná

výbor byl

se o to, aby

zemský výbor pro každý

znalce, takž

na p. pro odbor úvrní.

Pivedl jsem tu k dležitost životní.

ei

vci, jež se mi zdají míti pro zemi

Pipomínám pedevším,

covati návrh zákona pro je v

zvláštní odbor pivolal

že je nutno vypra-

hypotení banku jesti ;

to ústav, jehož

zemi naléhavá poteba, o njž se zasazovali stavové

ped rokem

již

1848, a kterýž do dneška nemohl býti proveden.

Jiná dležitá záležitost jsou fondy sýpkové, kteréž asi 16 mil-

Snéin

36

bu

liouft obnášejí, a

nebo s

eský

1861.

se jich neužívá

anebo

zle se jich užívá,

spravovány poctivé a svdomité.

nebývají

tak velkým kapitálem mohlo by se provésti

Myslím, že

mnoho užiteného

pro zemi, kdyby se ústavu tomu dalo zízení, kteréž by platné

napomáhalo úvru v zemi. Práv tak dalo by se mnoho initi Jiný, velmi dležitý ústav jsou zák rozmnožení spoitelen. ložny emeslnické, které Schulze-Delitsch v Nmecku navrhl,

—

a jež

v naší

vlasti

snmu

hojného následování došly.

Byl to len

Kodym. jenž v té vci mezi lidem eským prospšn psobil, a redaktor Blák. Ústav ten je nesmírn zemského

dr.

dležitý pro menší enieslnictvo.

To vše jsou vci. jež zajisté nejplnjší mérou zasluhují pelivé pípravy a podpory snmu. Myslím, že zemský výbor bude s to, i mezi leny této snmovny nalézti ádné kapacity

Ne všechny kapacity odejdou do íšské podotýkám na p., že v otázce úvrní mezi námi p. rytí Lámmel je výborným znalcem že [). šl. Haase a hrab Ervín Nostic s otázkou hypotení banky již díve mnohostrann se zabývali. Nechci jmenovati jména všech, kdož l)y povoláni býti

pro jednotlivé odbory.

rady

;

;

mohli. Myslím, že se to se rozšíil v rozliných

snmovny bud mimo

má

ponechati

tch smrech,

ni; tak

zemskému výboru, aby povolaje znalce

by tedy kommisse,

mnou

bud ze

navržené,

promnny v ten zpsob, že by jádro jejich tvoil sám zemský výbor, a že by doplkem jich byli oni znalci, jež by do nich povolal bud ze snmu anebo mimo snm. V té form mohlo by pak býti pt tch kommissí, jak jsem je navrhl ku kreditu, ku kommunikacím, k ádu oliecnímu, ke školství a všeobecným vzdlávacím ústavm k tmto ítám ústavy výtvarných umní, hudby a co jinak sem patí, jako divadlo a podobné záležitosti. Pipojil bych ješt šestý obor, ježto pánové vidli, že mnoho otázek k nmu náleží, to jest kommissi aneb opatení tohoto zpsobu pro záležitosti zemdlské. Sem patí lesnictví, honba, scelování pozemk, drenáž, v tomto ohledu mlo by se všecko potebné naped pipravovati. Péí zemského "výboru pak l)ude. aby ze všech byly

:

;

návrh

nejprve

tch

se ujal, které

nejnutnjšími se jeví a jež

Záv''rek

nesnesou odkladu.

vbec

Má

se

snmu

21.

37

dubna.

hledt provésti v ohledu tom co

provésti se dá.

„Slavný snem usnesiž se, Návrh Riegrv znl nyní takto všeclmy podané návrhy pikázati výboru zemskému, aby budto on sám je pipravoval, anebo dle §. 24. ádu jednaciho se pivolanými odborníky o nich jednal, tak aby píštímu snmu mohl pednésti návrhy dobe upravené. Nechat on svou innost v následujících šesti smrech ku platnosti pivádí a za souinnosti znalc vypracuje: 1. Úvérnictví, 2. kommunikaní prostedky, 3. školství, zvlášt v emeslnickém smru, 4. povznesení všeobecných ústav vzdlavacícli. .^. povznesení kultury pdy, 6. upravení zízení :

obecního." Po krátké rozmluv

pijat byl obecný návrli Herbstv, aby všechny nevyízené návrhy pikázaly se výboru zemskému potom 118 hlasy proti 105 pijat byl návrh Riegrv, že pípravná innost zemského výboru za pivolání znalc má se vztahovati k doteným ;

šesti

odborm. Potom byl

snm

uzaven.

íšská rada 1861—1862.

snmu eském

Po skoneném

do Vídn, aby se úastnili

spchali

iioslanci

k tomu zvo-

Ke 20 eským poslancm z ech pidružili se ve Vídni tyi eští poslanci z Moravy (všech íšských poslanc z Moravy jest 22), a utvoili eský klub, jejž také hrab Clam-Martinic navštvoval. Rieger vypracoval program decentralist (uveejnný v Nár. Listech 4. kv.), k nmuž krom ("echu pihlásili se Poláci a ostatní slovanští polení

zasedání íšské rady.

(vyjma Rusíny) a nkolik málo osob Mezi kluby eským a polským byl stálý styk slanci

V

z

jiných

a

dorozumní.

národností.

zastoupeny byly toliko zem nyní tak ea Chorváti odepeli úastniti se parlamentu Vídeského, a království Benátské nebylo k ani voláno. Dle názvosloví uvedeného ústavou únorovou byla tehda pohromad užší rada íšská, zízená k zastupování mimouherských království a zemí v nkterých záležitostech. Vláda však a centralistická vtšina parlamentu, kdykoli se jim hodilo, nešetili rozdílu mezi užší a širší radou íšskou a rozhodovali v ní o záležitostech obojích, jak tch, které ústava únorová pikázala zastupitelstvu celé íše Rakouské, tak i tch, které dle únorovky mly se vyizovati v užší rad íšské. Krom toho vtšina zasedající rady íšské za souhlasu vlády potahovala do ní kus po kuse také takové záležitosti, které dle ústavy náležely zemským. Nmetí centralisté zasedli na levici, snad proto, aby si zachovali aspoií tuto známku liberalismu, když sic se svobodou lidu špatn zacházeli; slovanští poslanci, kterým pirozen pipadl úkol opposice, posadili se na pravici uprosted sedávali poslanci z velkostatkástva, na které se vláda v každém pípad mohla spoléhati. Ro/sazení stran na íšské rad trvá v tomto zpsobu zhruba dosud prese všechny promny v sj'stemech vládních, a liší se teda docela od zpsobu, jaký od velké revoluce francouzské vešel v obyej v ostatních parlamentech na pevnin evropské. Rozsazení stran na

ené

této

íšské

pedlitavské.

rad

nebo Uhi

nmu

snmm

;

as

;

Zaátek íSské

rady.

išské rad obvyklé l)oádku, ve kterém

jest

snmu Vídeském

Kromížském 1848

rad

a

39

vlastn pokraováním

onoho zpsobu a sedly v íšském 1849, le že v íšské

strany politické a národní

—

Poláci již všichni sedají na pravici.

íšská rada sešla se poprvé 29. dubna 18G1. Státní ministr rytí Antonín Schmerling pedstavil snmovn pedsednictvo císaem jmenované; byli to: pedseda dr. František Hein ze Slezska, a dva místopedsedové dr. Leopold rytí Hasner z ech, a hrabe Jan Mazzuchelli z Moravy. Celé pedsednictvo bylo vzato ze strany nmecko-centralistické, a pedseda Hein brzo stal se po celé Evrop zlopovstným pro zjevné a hrubé strannictví, se kterým ídil jednání snmovny. V této schzi poslanci byli vyzváni, aby inili slib vrnosti na míst písahy. Rieger hned žádal, al)y formule slibu peetla se netoliko nmecky, nýbrž i v ostatnícli eech. Schmerling byl hned })i tom, ka. že legáln peklady musejí býti po ruce. President Hein optovn byl by rád dlal všelijaké i)ekážky, ale musel ustoupiti. Formule etla se i v jiných eech od té doby týž obyej zachovává se v íšfiké rad, a každý poslanec slibuje ve své národní ei. Dne 1. kvtna shromáždily se ob snmovny íšské rady, jtanská i poslanecká, v císaském hrad, aby vyslechly císaovu s trnu. Ve druhé schzi snmovny poslanecké 2. dubna podány byly ti návrhy, a sice od Giskry, Braunera a Pillersdorífa, aby snmovna na trnní odpovdla adressou. Když ve tetí schzi 3. kvtna jednalo se o tch návrzích, usneseno jiodle návrhu Kiegrova, aby k vypracování adressy zvolil se výbor devítilenný (Herbst chtl míti 20 len); ponvadž poslanc haliských bylo ješt málo pítomno, žádali Cechové, aby prozatím zvoleno bylo 8 len, a volba devátého lena aby se odložila na nkolik dní avšak návrh ten byl zavržen. Pikroeno hned k volb této kommisse, ale hlasy byly dílem rozptýleny, tak že se muselo voliti tikrát. Mezi zvolenými devíti leny byl Rieger jediný foederalista. :

;

e

e

(Stenografické protokoly

str. 20, 38, 47.) Rozdíly stran ukázaly se hned ve tetí schzi pi píležitosti nepíliš dležité. Snmovna mla se rozdliti v nkolikero oddíl, ve kterých daly by se pedchozí porady o dležitých pedlohách. Poslanec dr. Pražák, podle úady své strany, navrhoval nejprve, aby oddíl bylo tináct, pozdji pak, aby jich bylo devt, ale vždy aby do nich rozdlováni l)yli poslanci losem takovým zpsobem, hy poslanci každé zem pokud možno pišli do všech oddíl a to

potem^ tak aby každý oddíl byl zmenšeným olírazem snmovny. Giskra najjroti tomu navrhoval, aby oddíl bylo devt, a aby se do nich losovalo z celé snmovnv bez ohledu na zem za

íítejným

:

-

Rí5ská rada 1861.

40

dvod

uvádl, že by po návrhu Pražákov snmovníci byli korunních zemí, proti emuž se ohrazoval. O tuto vc rozpedla se dosti velká zásadná debata mezi stranou centralistiskou a foederalistickou. Za návrh Pražákv pimlouvali se lirab Clam-Martinic a dr. Klaudi; Ricíjer podporoval jej následující promluvou (St. prot. str. 31): lilavuí

poslanci

Pan dr. Klaudi již promluvil o vyšších a obecu plit ckych dvodech, které se pimlouvají za návrh dra. Pražáka, i

a já tedy

nedám

mnou ekl pan

na

se již

Vrátím

to pole.

k tomu, co pede

se

hrabe Clam-Martinic, že tato záležitost jest

pedevším otázkou prospšnosti. Oddíly mají cel, nikoli jak pan poslanec Hopfen pravil, voliti leny do kommissí, nýbrž mají ten iikol. aby všechny pedlohy a návrhy naped prozkoumávaly. Zaízení oddílu

jest

zízení velmi dležité: úkolem ^'

jeho jest zkrátiti jednání v íšské radé samé.

oddílech schá-

lenové v potu skrovnjším mohou tam promluvit i mužové, kterým skromnost, ba kterým snad i nedostatek hlasu zabrauje chápati se slova ve velkém sále. Tam se pronášejí pochybnosti, tam jest možno pouiti se o jednotli-

zejí se všichni

:

vých podrobnostech, nebo dáti se pouiti od len lépe zpravených a rozebírati podrobnosti pedloh: tam lze vyvraceti

nkterému návrhu

pochybnosti, kteréž se snad proti Stalo-li se to v oddílech,

pochybnostech ve

snmovn

rati se píliš

již

pak není na tribun

ei, pak

ani

nei)0žadují se již

samé: pak není také žádný

eník

o

nucen zabí-

do podrobností, moha ])edpokládati. že ty po-

samé provede

bitva hlavní,

takoWch

vysvtlení

drobnosti byly již v oddílech r»roln-ány a vyerpány.

movn

ozývají.

pi

se tedy pouze

které

strany porokují o hlavních zásadách,

když jednotlivosti a drobnjší pochybnosti odbyty jsou potykami v oddílech. Vycházíme-li jenom

Ve sn-

debata závrná, ekl 1)ych

s

již jaksi

toho stanoviska, že oddíly mají tento

úel, tento úkol, pak jest patrn velmi záhodno hledti k tomu,

aby všeliké politické odstíny všech ástí íše. rozliné národjednou zde jsou, rozmanité zájmy korunních

nosti, které již

zemí, které

konen

nedají

se

zúplna popíti, abv ty také

o

zastoupení zemí v oddílech.

V oddílech nalezly místo

41

píhodné, pivésti se k

platnosti, a

zpsobem,

slovo k obhájení svému. Nesestavíme-li oddíly tímto

mže

tedy se slanci

pihoditi, že se v

nkterém

dvodi,

záležitosti

jenom

onch

proti-

stanoviska jednostranného a neuslyší

se svého

sejdou po-

oddíle

pouze jedné provincie, že porokují o

které by snad poslanci jiných zemí byli mohli

—a

ped-

potom o tom všem, co se mlo odbyti v oddílech mnohem prospšnji a rychleji, že o tom všem se na tribun rozpede ješt jednou. Následkem toho se debaty ve snmovn dlouho povlekou, protože bude teba vcházeti teprva v podrolmosti, což patrn bude vyizování prací zdržovati a zpsobí dojem nemilý. Z toho dvodu, myslím, jest poteba hledti k tomu, aby rozliné zem došly zastoupení již v oddílech, kde se o záležitostech rokuje pri)ravn. nésti

že

e

Vc

ta

není ostatn

kouském. Provádla se

i

nová v íšském zastupitelstvu raroku 1848, kde jsme nemli pouhou

íšskou radu, která by byla bývala zvolena ze zemských snm, ale íšský snm, vyšlý pímo z voli samých a tenkráte již, kdy zde patrn nezasedali žádní zástupcové jednotlivých zemí, nerozpakovali jsme se rozliné zem pivésti v platnost i v oddílech. Jsou tedy dnešní rozpaky zajisté nápadný. ;

Pipomínám konen, diti

proti

že se jednou na vždy

názvu separatismu. jak

iio

musíme ohraposlanc

pronesl jeden z

nmu slavn. I my chceme Rakousko svobodné a jednotné; ale pravý program na jeho utvoení podal nám Jeho Velienstvo ve trnní ei, a tento program ustanovuje, aby státoprávní bytnosti provincií bylo moravských;*) ohrazujeme se proti

šeteno, aby užívaly neodvislosti co možná nejvtší

škerými národnostmi bylo nakládáno

autonomie

platila v obci,

v kraji, jakož

uniformování všech zemí, o jaké zde

nikdy llakousko neuiní šastným,

kousko uiniti

— pímo

Bvl

to

Hnpen.

ve-

s

i

v zemi

nkteí

;

ale

toto

se zasazují,

to

naopak muselo by Ranemožným! (Sykot v levo, výborn!

v právo.) *)

aby

:

stejn spravedliv, aby

Sten. prot.

i°).

to

!

íšská rada

42

Poet

devíti

1861.

oddíl byl potom schválen jednomysln, a

ostatní

kusy návrhu Pražákova pijaty byly vtšinou 85 proti 66 hlasm. Podle návrhu takto pijatého pišlo do každého oddílu šest poslanc z ech; Rieger dostal se losem do sedmého oddílu. V páté schzi 11. kvtna ministr Schmerling oznámil veliký po('et pedmtv, o kterých íšská rada v tomto zasedání mla jednati výslovn ekl, že ty pedmty náležejí dílem do psobnosti širší rady íšské, dílem do ])sobnosti užší rady íšské. V též schzi Giskra jakožto zpravodaj peetl vypracovanou osnovu adressy, o kteréž hned poalo se rokovati: adressa nevyslovovala skoro nic jiného, nežli shodu s náhledy vládními, obsaženými v První odstavec navržené adressy poínal s trnu. se slovy ,,Proniknuta jsouc stejným smýšlením oddanosti a vlastenectví, jakéž ze stedu ozvalo se jakožto pravý výraz citu národ, poslanecká snmovna íšské rady pibližuje se, aby Vašemu Velienstvu vzdala uctivý dík'" atd. Hrab Clam-Martinic místo toho navrhoval takovýto zaátek: „Proniknuti jsouce stejným smýšlením oddanosti a vlastenectví, jakéž národové skrze své snmy na jevo dali, pibližují se nyní také poslové vypraveni z tchto shromáždni do rady íšské, aby Vašemu Velienstvu" atd. Návrli Clamv lišil se patrným smrem autonomistickým od osnovy (jiskrový, pi emž však slova, v nichž ten rozdíl ležel, obratn opírala se o znní trnní ei, ve kteréž se vztahem ku podkovacím adressám, jež bylj ze poslány k trnu, bylo takto eeno: „Tato osvdení rukojemstvim, že vás, pánové oddanosti a vlastenectví jsou od týchž shromáždni posly Moji, považovati umím 7.^ poslané spasitelného všem ástkám srozumní a nadjné budoucnosti" atd. Hrab Clam-Martinic, mluv liorliv pioti centralisaci, neopomnl l)oložiti na to váhu, že císa v trnní ei pozdravil poslance jakožto posly shromáždných snm. Proti Clamovi a jeho návrhu nejpíkeji mluvil Ignác Kuranda: jeho konila se tmito nepamatuji slovy: „Jestliže Jeho Velienstvo mluvil o poslích se, je-li to pravda (Oho!) tož stojí v naší ústav dosti zetelné a asto pojmenování poslanc íšskoradských, a my na ten as uznáváme toliko ústavu (Bravo v levo a ve stedu, hlasy Ne, ne v právo), a doufám, že tomu tak i po ase a navždy bude." Pedseda napomíná k pokoji, aby každý eník mohl nevytrhován domluviti. V této rozilené situaci nastala následující scéna, která zjevn ukazuje strannictví Heinovo onf nechtl pipustiti Kiegra k ei. ale když si to lépe rozmyslil, uznal sám. že musí ;

ei

:

snmv

snm

Mn Mn

e

—

—

:

;

(St. prot. 61).

Pdsl. dr. Rieger:

i^rosím

Pedseda: Nemohu

o

slovo.

slovo udliti

krom

dle

ady.

o

prvním odstavci adressy.

43

Dr. Rieger: Chci opraviti faktický omyl, ponvadž poslanec Kuranda pronesl patrnou nesprávnost, tvrdil totiž (Boulivé .

volání z levice

K poádku

:

Dr. Rieger: Prosím

.

.

.

!)

.

.

Pedseda K poádku (Dr. Rieger chce mluviti dále.) Pedseda: Když pedseda volá k poádku, má každý len :

vyzvání výboru ?

tolio

!

uposlechnouti.

Peje-li

nkdo

si

slovo proti návrhu

Dr. Mnhlfeld: Jsem zapsán jako eník pro návrh, jsem však dodatku hrabte Clama. Pedseda: Musím pány eníky pro a proti stídati. Peje-li si nkdo slovo proti prvnímu odstavci? Hrab Hartig : Podle pravidla musí nkdo mluviti pro nj, když již proti opravnému návrhu se mluvilo. Rieger žádá o slovo proti prvnímu odstavci adressy. proti

Pedseda

:

P. dr. Rieger

má

slovo.

Rieger: Shledávám, pánové, že jest to podivné poínání,

když nás chcete k smrti umleti (Oho

když se

jest,

mn

Pedseda: Musím dstojnosti

na

!

levici)

— a tak tomu

odepírá opraviti faktické nesprávností.

snmovny

již

naped

prositi

pana eníka, aby šetil

a nevyjadoval se v náruživých výrazech.

Rieger: Myslím, že jsem toho dosud neuinil. slanec

Kuranda

se pronesl, že byl v

— Pan po-

kommissi uzaven kom-

to musím nazvati zejmou nesprávností. Byl jsem lenem kommisse, a pi vtšin odstavc zstal jsem v menšin musel jsem se tomu ovšem podrobiti, protože práv nic jiného nezbývalo, mla-li se iiloha kommisse vbec rozešiti. Ten odstín mínní politického, k nmuž já náležím, byl v kom-

promiss:

;

menšin, že mi nic nezbýklidn pijímati usnesení inná vtšinou. Hlasoval jsem tedy ku konci debaty avšak toliko, jak to i ve zpráv samé je konstatováno state concluso pro adressu to však nikterak neznamená, že bych s adressou samou byl srozumn; ba jsem srozumn s celkem práv tak málo jako s jednotlivými odstavci. Ale nebylo pro mne, pro jediného opponenta již jiné možnosti, nežli pijmouti ji, jak byla. Já však v kommissi výslovn jsem se proti tomu ohrazoval a vyhradil jsem si právo, podati zde sám návrhy opravné. Tu rozpedla se missi již následkem volby v takové valo, nežli

—

—

;

;

Rísská rada 1S6I.

44

O

vci

kommissi debata, a jiný len komitétu,

té V

mínil, že žádný

tomu

Proti

já

p. dr.

Giskra

len komitétu nemá práva podati návrh opravný. rozhodn jsem se ohrazoval, ano vyhradil jsem

právo výslovn: práva toho jsem sice až dosud nepoužil; ale když tak uinili již z druhé strany snmovny a též sousi to

mám

druzi moji politití, tož

opravné návrhy, jinými leny

snmovn

za

mohu plným právem

že

to,

snmovny

podané, také zde ve

ml

jsem za potebné uvésti na opravu mylného tvrzení pana poslance Kurandy. podporovati. Tolik

Ostatn dovoluji

si

podporovati návrh pana hrabte Clam-

Myslím, že to

Martinice.

asi

nebude záviseti na

Kurandovi. aby království se zrušila žurnálu

jeho

byl

at

:

by

si

p.

poslanci

vliv jeho a vliv

jakkolivk mocný v Rakousku, to se mu, také samo Jeho Velienstvo

pece nepodaí! Když opt a opt užívá toho výrazu, a

troufám,

ei,

také ho užiti ráil v trnní bude snad dovoleno také nám, abychom i pes nepán Kurandovu výrazu toho užívali. (Xa pravé stran:

tož

libost

Bravo

!)

Totéž platí o slovech

Jeho Velienstvo a jen tak

man

toho zúmyslné

Každý

z

:

:

zajisté

Poslové ze

:

nepronesl

snm

Jeho Velienstvo ráil

my

vyslaní. Pánové,

výrazu toho bez

jsme tu práv jen

zajisté užiti

i)0sly

snm

dvodu výrazu

zemských.

nás nezastupuje tu jeden jednotlivý okres

volební,

ani skupení volebních oki*es, ze kteréhož jsme byli zvoleni

my

zastupujeme zemi. ze kteréž a jejímžto

byli vysláni. Tento názor stvrdil také

svým. a myslím tudy. že jest vhodno stati

.

.

.

(Nepokoj v

Pedseda trhován.

Rieqer

tlivého, v užší

pi tchto

(obrácen vlevo): Žádám, aby

Odvolávám

rad

jsme sem

slovech

z-

levo.)

— shledávám za potebné, aby

se optovala.

snmem

Jeho Velienstvo výrokem

eník

nebyl vy-

tato slova v adresse

k ^5. 11. ústa\T: Jednoíšské zastoupeného snmu zemského". Ti se tu dále

pánové, kteí stále a stále se odvolávají k této ústav, zdá

se,

pece dobe neznají, sice by nemohli nevdti, že práv ústava ve jmenovaném odstavci §. 11. výslovn uvádí výraz:

že

ji

o

45

15. odstavci adressy.

snmy

„jednotlivé v íšské

rad

dovn

ústavy zastoupeny zemské

jsou

tu

dle

zastoupené

zemské".

snmy,

Násle-

a jest

Myslím teda, že poslanec pan Kuranda na tom pestane, a že nebude osobovati sob právo

zde tudy zastupitelstvo zemí.

JíOrigovati ústavu, aniž ta slova Jeh

Velienstvo v trnní

ei

vysloviti

«

Velienstva, kteráž Jeho ráil.

(Vpravo výborn!

v levo sykot.)

Na konec debaty o prvním odstavci adressy Rieger navrhoval vtšina to však zavrhL^, a rovnž zavrhla jmenovité hlasování oi)ravný návrh Clamv, i pijala ten odstavec dle návrhu kommisse. Hrab Clam-Martinic navrhoval také zmnu 15. odstavce adressy. V osnov vypracované od kommisse stála vta: „že v duchu ideí vyslovených v diplome ze dne 20. íjna 1860 a provedených v základních zákonech ze dne 26. iinora 1861 uznáváme veškerou vfsfavu za nedotknutelný základ fíe". Hrab Clam navrhoval, aby místo posledních sedmi slov takto se eklo: „uznáváme ksobnáležitost království a zemí monarchie Rakouské, státoprávn zaruené úastenství národ v jejich veejných záležitostech, jakož i jejich ústavou i)ojištné spolené spolupsobení v záležitostech veškeré íše za nedotknutelný základ veškeré ústavy /f.9A:e". Pi hájení tohoto opravného návrhu hrab Clam-Martinic byl od despotických Hberal také napomínán, aby zstal pi vci a aby mluvil ku pedêdovi. Ve prospch návrhu Clamova promluvil potom Rieger takto ;

(St. prot.

86—89):

Pánové

!

Mn

bylo usouzeno, býti

lenem kommisse.

Po-

ídili jsme bohužel elaborát, kterého já ani v celku ani v po-

drobnostech jsem neschvaloval a proti jehožto jednotlivým od-

stavcm jsem valnou vtšinou

hlasoval. Ale já tenkráte upustil

od toho, abych podal zvláštní votum minoritní, protože jsem se z

poátku po

jistou

dobu

kojil

nadjí, že adressa

s

tou bez-

práv dostala, bude snad míti tu nezavdá i)íiny ke sporm, a že nehledíce k tomu,

barvou, mdlou formou, jižto

výhodu, že

pikroíme k hlasování.

Kojil jsem se nadjí, že rokování o

ležitých otázkách zásadných,

nnioho

záleží,

d-

na kterých nám všem nesmírné

a na jejichžto štastném rozluštní závisí existence

našeho mocnáství, že rokování o tchto zásadách, pravím, lépe snad bude odložiti na dobu pozdjší, až

bychom

se o nich

mezi sebou více dohodli, a až bychom stran obapolných

úmysl

:

Kíšská rada 1801.

46

svtla nabyli. Bohužel, nestalo se tak. Bylo za píinou této adressy záhy doteno dležitýoh otázek zásadných, a tak uinno i mým pátelm potebou, pustiti se v rozebírání tchto otázek zásadných. Stalo se to zpsobem ponkud ukvapeným a nepipraveným, jakož vbec litovati musím, že ta celá dnešní cit mi praví, že adressová debata byla tak penáhlena.

Mj

takovým chvatem, s takovým spchem, ekl bych že s takovým nucením, nemže zobrazovati pravý, nelíený výraz cit této snmovny. Pánové! Adressa k Jeho Velienstvu, o které se íšská adressa, která se vyizuje

s

rada dnes usnáší, není vcí lhostejnou; ona jest politickým inem a to inem vysoce dležitým. Vždy jest to ponejprve, co íšský

snm, i

rada íšská, jak se nevlastn nazývá, své

smýšlení u veejnosti vyslovuje, že vydává jaksi svtu manifest. Tento moment jest váhy svtodjné, a já, pánové, hled

na

s

tohoto stanoviska, ani okamžik

nemohu

si

tajiti,

že

dnešní

Avšak nedebata mne a mnohé z vás dojímá velmi smutn mohu se ani jinak nadíti, nežli že dnešní rokování i mimo snmovnu po celé íši, nel) aspo po vtší ásti jejích zemí, !

zvlášt pak tch, které tu zastoupeny nejsou, dojme

velice

trapn, nadmíru nepíjemn. Udalo se mi, spatiti zde na galerii slovutné leny snmu chorvátského, kteí tchto dní zde jakožto snmovní deputace byli u Jeho Velienstva. I pomyslil jsem si v tom okamžiku

dojem pinesou si tito páni z našeho shromáždní ? A piznávám se, že jsem si na tuto otázku nemohl pízniv odpovdti; pravil jsem si: Jakmile tito páni dom pijdou, Milí pátelé, s touhle íšskou zajisté eknou svým rodákm Jaký

asi

:

radou ve Vídni není nic pro vás

;

Tam

!

Vídeská íšská rada

tralistická,

není

nadje (nepokoj

jest velikou

dbá tak málo (nepokoj v

v levo)

vtšinou tak cen-

levo) historického práva,

kdybychom se dali pohnouti a vešli do toho íšského snmu, byli bychom tu pehlasováni ve svých nejdležitjších záležitostech, a byli bychom v nebezpeí, pozbyti z autonomie naší že

i

toho,

eho

té chvíle

naši otcové

nám

po právu držíme!

nabyli a zachovali, a co až do

o

15.

Nebot, pánové, že

pd

tito

47

odstavci adressy.

národové

na své vlastní staré

stojí

tudy nepotebují žádné konstituce nové,

právní, a že

oktrojované, toho mi neupete!

Snad

se

mže

uvésti

zeiné dobytá následkem revoluce;

že tedy tato

práva k bývalé ústav (hlasy v levo se

mohou zákony

jí

K

(Hlasy vlevo:

diktovati

kvci!

vci,

dvod,

proti Uhráni ten

že jest to

zem

pozbyla

To nikdo neíká), a že právem dobyvatélským.

:

tímto

Nepokoj.)

Pedseda: Prosím pana eníka, aby zstal pi vci. Dr. Rieger: Jsem. prosím, zcela však

vzíti slovo

bud jak bud, tedy

pi

se

vci.

Hodláte-li

mi

ho vzdám radji sám.

vám vbec libo vyslechnouti mé mínní o té ochotn opouštím tuto snmovnu. Ale kdy se veskrze jenom vcí držím, kdy se jedná o to, abych vám svoje l'ánové, není-li

vci, tedy rád a náhledy

vyložil,

pímo

a poctivé, podle svého

m

zpsobu

a

pe-

stále a stále v ei vytrhovati. svdení, prosím, nerate (Výl)orn, výborn! na právo.) Chtl jsem vám jen íci, pánové, že byt se snad i právo dobyvatelské mohlo vésti na Uhry (piznávám se však, moje stanovisko to není), kdyby se tmto mohlo íci: Musíte pi-

jmouti únorovku, nemáte práva žádati tedy se toho

nemže

užiti oproti

nco

jiného aniž více;

Chorvátm, nebo

Chorváti,

práv Chorváti vláda Vídeská okamžiku, kdy se rozhodném byli, kteí v to ani dobe, nevdouc již spustila, takoka sebe samy a své vci

vbec povdomo,

jakož

co initi

jest,

pevn

kteí

jednotného Vidíte

za ni a pro ni se

Rakouska.

pánové,

mee

;

ba

chopili;

byli to

oni,

svého práva, vlastní ústavy zemské a

se zastali

silného

tedy,

podmanni

nebyli

zajisté

ti

(Výborn, výborn! v právo.) stojí na dobré pdé práva

vlastního.

Spatil jsem, jakož praveno, nkteré pány zde na

galerii, a

ptám

se,

z

Chorvátská

bude-li se jim po tomto

dnešním

pdu? Po tom dojmu, který nikoli A nebude-li se jim chtíti,

sezení chtíti opustiti tuto právní

dnes odtud odnášejí, zajisté hodláte-li

snad

užiti

na

n

!

násilí?

Hodláte-li jich

donutiti,

aby pijali oktrojovanou ústavu ze dne 26. února, když na-

liíšská rada 18G1.

48

budou pesvdeuí, že to, co mají, jest jim prospšnjší, lepší a bezpenjší ? A já práv v Chorvátech skládal dosud nejvtší nadji stran docílení všeobecného zastoupení íše Myslil jsem si Jen až uvidí, že Vídeský snm íšský se dává cestou smíení, cestou stední, budou oni prvními, kteí se pohnouti za nimi snad pijdou Srbové z Vojdají obeslati snm íšský vodiny, pozdji Sedmihradané, konen snad i Slováci nebo jiní kmenové uherští, a tak že národu za národem bude se zdáti prospšno, aby se úastnili v zastupitelstvu Rakouska !

:

:

sjednoceného a spolenélio!

Však ted domnívám se již naopak; myslím, že dnešní den bude jim spíše pohnutkou, aby toho neinili; a hlavn proto, pánové, lituji toho zpsobu, kterým se dnešní debata vedla, jakým duchem lilasování odbýváno a kterak ukvapováno })enáhlováno bylo. Já v tom nikterak nemohl shledávati i

ducha smílivosti, snášelivosti, o kterých toho bylo zde tolik namluveno. Naopak, dali jste nám íši utrpení menšiny vyprázdniti až na dno My pánu z vtšiny prosili, aby o jednom odstavci bylo hlasováno dle jmen; my kladli jsme váhu na !

to hlasování

dle jmen, a to

aby zvdli, že jsme se že jsme

dobrých píin, protože jsme

z

volii ve vlasti zvdli, jak jsme hlasovali;

chtli, aby naši

pevn

samosprávy

drželi

hájili její zvláštnosti, její

zem

práva historická;

své,

aby

v-

dli, kterak nás zde vodí ta myšlénka, že se zde pokládáme,

jakož

i

sama ústava

ve trnní

snm

ei

to praví a jakož

nás sem vyslal. To

vy jste

nám

abyste odali

i

Jeho Velienstvo

opakoval, pouze za zástupce celé

mla

zem

naše

dobrodiní toho nedopáli

nám

právo, hlásiti se

Pedseda: Prosím pana eníka a za druhé, aby se držel vci; rokuje

!

i

zem,

to

jejížto

národ náš zvdti;

Užili jste své vtšiny,

veejn k svému mínní.

pedn,

aby mluvil ke mne, ne o tom,

se nyní o §. 15., a

snmovn dalo. Nu já myslím, že musím míti právo vci; já vbec o té otázce dosud nemluvil.

eo se prve ve

Br. Ríeyer se o té

:

vj^sloviti

Myslím,

že jest to vážný okamžik, ba snad rozhodující o osudech Ra-

kouska, kterýž snad

mne

ospravedlní, šíe-li se o

vci

vyšlo-

o

15. odstavci adressy.

49

Hlasování dopadni jak dopadni, toho práva aspo, pánové, rate nám dopáti, abychom konen pece jednou pronesli své mínní. Schvalte si, pánové, svoji adressu stokráte, schválena bude pece jenom vtšinou, a Jeho Velienstvo nebude Vliji.

v ní moci uznávati

Pánové, pravím

mínní všech svých národu. dvodné píiny pánové to v.

:

dovolávají únorovky, považujíce

Rakouska. To vypadá skoro

tak,

se

vesm.s

poátek a pvod jako kdyby do tch dob ani

takoka

za

žádného Hakouska, jakoby dosud všichni ná-

nebylo bývalo

rodové rakouští byli

l)ývali heloty co

vím. že jednotlivé

zem mly

do státního práva,

Mn

majetku svobody.

co do

proletái

ji

skutené

konstituce byly jaksi jenom poloviní,

statn povolovati bern na

státní

se

i

pouzí

tak nezdá, ba já

ústavy, že

i

ony, jejichž

pece mly právo samo-

poteby, kteréž právo samo-

jim ústavou únorovou odato jest: nebo následkem únorovky jsou nuceny úastniti se zde v íšské rad hlasování všem spoleného. Já pokládám toto spolené povolování íšské bern na poteby celoíšské pro jednotu íše za nutné statné

a ochotné jsem se odhodlal jeho se úastniti; ba v tom smyslu

sám u krajan k tomu psobil, aby volbu do íšské To jest faktum; ale že byste, pánové, zd(!

jsem

i

rady

pedsevzali.

únorové patenty za poslední liraniní kámen, ba nepestupné ukonení naší íšské ústavy, nepomyslil jsem a tomu pisvditi nemohu I Jeho Velienstvo prohlásil v trnní ei své, že vývoj, úpravu, petvoování ústavy vznáší na uznání svých národ. Kdežto íjnový diplom od pokládali

jaksi za

!

J.

Velienstva

z vlastní

panovník absolutní,

plné moci, které dosavade užíval jako

dán byl

bez

zákon mocnáství

našeho,

zemských

archivech

:

má

který se

ministr; kdežto nezmnitelný základní

podpisu

tento íjnový diplom byl prohlášen za

uložen

považovati

býti

má

ve všech

únorovka jenom za

formu provedení zásad tohoto diplomu, kterouž mniti a petváeti jest ponecháno národm samým. .\le

práv

veliké nesnáze vrátila již

ei

;

ve provádní tohoto úkolu shledávám nyní nebo, pánové, práv tato ústava únorová pe-

samy základní zásady íjnového diplomu podstatn.

Riegrovy

II.

4

;

íšská rada

50

l.sdl.

aspo iieuiohu pipustiti, že Iw únorová ústava byla pravým a dokonalým provedením císaského diplomu ze dne Já

tím není. a sice není v kusech podstatných mohl snadno dokázati, nechci^ se však v této chvíli pouštti do vedení dkazu: ovšem pak vidím se nucena uvésti aspo jednu okolnost, jižto konstatovati zdá se mi v tom okamžiku 20.

íjna

bych

:

:

to

velmi dležito.

nám zízení zemská, kteráž nemohu a na jejichžto výraz vle rakouských národ pravý nikdy základ nikdy a býti nemže! docíleno zastoupení (Oho! vlevo), pravé jich Tato únorová ústava stvoila

já nikdy a nikdy za spravedlivé uznati

(Výborn! v právo.) Pánové, pohlédnete na tento skrovný hlouek krajan mých slovanského jazyka, kteí tu se mnou sedí!

vatel veno.

Asi 20

muž

království

— Omlouvá

zastupuje

eského se to

tu

to

:

více

jest

nežli

o milliony oby-

íslicemi najisto posta-

Jsem hotov vtšinu

zastupováním interess.

dokázati, že tyto více než 3 milliony platí též velikou tlaní celé

vatelé

sousedé v jeviti

zem. Mohu podati dkazy, že tito slovanští obyrovnž tolik, ba více daní platí, nežli jejich nmeckých krajinách této zem. V em tedy má se

zem eské

skutené

to

zastupování

interess

našeho

království,

takové? Poukazuji dále na sousední naši

když zastoupení je Moravu v té zemi jest ;

z

tohoto

1

'/o

millionu ob>vatelstva slovanského

pldruhého millionu

lidí

sedí zde o poslanci, a po-

—

ítáme-li vysoko, celkem 5 poslanc! Pánové, je-li 3 5 slovanských poslanc z Moravy pravým a poctivým zastou])ením veškerého slovanského obyvatelstva na stanoviska

vycházeje

nemohu

tedy

Morav? pipustiti,

!

S toho

že by

íšská

Nikoli

shromáždna, byla pravdivým výrazem obyby byla oprávnna pronášeti ped J. Velien-

rada. jak zde jest vatelstev a že

stvem v plné pravd jejich pání, jejich smýšlení. My jsme zde dále shromáždni jakožto íšská rada veškerého Rakouska:

jako taková jsme byli svoláni, a to jest

naším úelem. Avšak, pánové, myslíte-liž sami. že hlasujeme a že jsme zvlášt dnes hlasovali v tom smyslu, v jakém by vtšina této íšské radv bvla hlasovala, kdvbv tu skutené

o

adressy.

15. oilstjivci

51

veškeí národové uaší íše? Nikdo z vás si si vtšinu zde ve snmovn, ale vn zdí to nemyslí. tohoto domu máme vtšinu my (hlasy: Oho a nepokoj na zastoupeni

byli

Mjtež

!

levici),

práv

tak nebo ješt

vtšiny, kterou

z té

názory

onch

nejsou. Tedy, pánové,

zde máte. jak

vám

libo,

ná-

tžte

ale toho ne-

národ rakouských mli za sebou pravd \7jadr0vali (Pochvala na pravici.)

abyste vtšinu

dovedete,

a jejich smýšlení v

Není jednoty,

zde zastupujeme, jsou

mrou

daleko vtší

rod, kteí zde dosud zastoupeni si

my

a ty politické názory, které

to nic

draz na moc

klásti

my musíme

!

pánové,

plátno,

dovolávati se stále a stále

rými by se utvoilo

jednotného Rakouska;

a sílu

nalézati pravé cesty,

praktické prostedky, kte-

my musíme zavádti

;

instituce, které

by

národy uspokojovaly, a to ty národy, kteí zde zastoupeni jsou.

dobe

a to

zastoupeni jsou,

chatrn zastoupeni, a

práv

konen

i

ty, kteí zde jsou kteí tu dosud zastou-

tak jako

ty.

nejsou. Pánové! Veškeí nenmetí národové rakouští, zejména národové jazyka slovanského a románského, spatují

peni

v centralisaci

kryt vedlo

bylo

;

v

právo.)

tom

desíti

to zcela

nepo-

Jestliže

tato

centralisace,

let

folianty!

(Souhlas

a

tak díni.

která nás,

(souhlas v právo), nyní se zavádí pouze

konstituním zpsobe ili v jiné úprav, tedy

zcela jednostejné

nám

Co jsme za tch

let.

bychom museli napsati

srdce zranila

v jiném to

o

Pravíme

germanisaní.

toho zakoušeti po celá století: tak se

zvlášt za posledních

vytrpli,

až do

nástroj

nám

:

vždyt

pece víme,

jest

že naše národnosti

nebudou pi tom nikterak chránny, nebudou zabezpeeny; toho jsou nám dostatenými doklady ony snahy, které se zde dosavade každodenn jeví. J. Velienstvo ku p. íjnovým diplomem zrušil ministerium vyuování, a pece vidíme, že se stále a stále projevují snahy,

a snad ješt horší

podob

aby toto ministerium v jiné

znova bylo zavedeno. Takové jednání, pánové, není poctivým provedením íjnového diplomu; a pokud takové snahy zde budeme spatovati, dokavad uvidíme, že se zde zavádti chtjí vyuovací rady pouze proto,

aby jiným

se objevilo a

zpsobem všechna

místa

byla

osazována

!

íSská rada

52

my

odtud a

IHill.

zase byli ponémcováui. naše národnosti

skovány. potud

neuvíme,

že se s

opt

nti-

námi smýšlí poctiv.

Jest poteba zíci se poctivé a upímné toho systému: poteba nebažiti po tom. aby obnovovány l)yly instituce, které J. Velienstvo již jednou samo zamítlo, a aby takto vci zavi'žené zase oživovány byly ve zpsobe nové. (Výborné

jest

v právo.)

Pánové! Jest mi se piznati, že se po dnešním hlasomusím vzdáti nadje, aby v íšské rad. jak nyní jest sestavena. })rovedeuy býti mohly spravedlivé myšlénky íjno-

vání

vého diplomu. Musím se spustiti nadje, že tato íšská rada bude s to. aby zavedla instituce, které by uspokojily veškeré národy rakouské.

Pedseda: Naposledy vyzývám eníka, aby ke

luiié

mluvil,

eí

eí.

takonepatících k vci. zvlášt \^Vh, které urážejí dstojnost snmovní: tím tónem, kterým eník práv mluvil, uráží se dstojnost našeho shromáždní. (Výborn a

aby

v

levo.)

zdi'žel

se všech

Dr. Rieger puštní,

:

Musím pana pedsedu prositi velice za odvci pekrouji jednací ád. Vidti pana

jestliže v té

pedsedu, jest mi vždycky potšením (veselost): ale v tom roa ráíte mi pisvdzechvní, ve kterém jsem se nalézal bývá nkdy nemožno, jest pirozeno. iti, že rozechvní to Myslím tedy. míti oi stále obráceny k panu jiedsedovi.

—

pánové, že po dnešním

ke

eníka

e)

Musím ted na tom >táti, musím napomenouti, aby mého vyzvání uposlechl a mluvil

Pedseda (perušuje mu pana

—

hlasování — :

mn.

Dr. Bieger: Již tak iním. Frosíui vás. pánové, abyste pijali návrh pana poslance Clam-Martinice. který se v té záležitosti bére cestou jaksi stední, návrh, který nepraejudi-

kuje u

vci samé.

který uznává diplom, ale

v tom zpsobe, jak

J.

Velienstvo

tuce pojímati dlužno ve smyslu tchto dvou

tm

slovm

tak.

že

tyto zákony,

i

únorovku uznává

pravil, že totiž

naše

insti-

zákon. Rozumím

tak jak jsou a protože tak

:

)

rad vyuovací.

Interpellace o

jsou, nelze pokládati za základní

iíH

zákony dokonané, ukonené,

jakožto dokonanou ústavu veškeré íše, že naopak naše insti-

zákon

tuce teprva ve smyslu tchto

piznávám sám. že

Avšak málo nadje,

se mají vyvíjeti.

mám

po dnešním hlasování

že

pijmete náwh poslance Clam-Mavtinice. Nemohu se zhosmutného a trapného dojmu a toho mínní, že íšská

stiti

rada, jak (

nyní složena

Všeobecný nepokoj

:

Pedseda: K poádku

!

svého nedokoná, že ...

úkolu

jest,

hlasy

K poádku K poádku

:

Prosím, sednete

si

Nejblíže

!

.

!

!

má

slovo

poslanec Miihlfeld.

Tak pedseda umlel nemilý vští hlas. ale neodvrátil od Také druhý opravný návrh íšské rady osudu jí i)edpovídanélio. Clamv byl vtšinou zavržen, a odstavec, jehož se týkal, schválen Když potom hlasováno bylo o celé adresse dle návrhu konimisse. najednou, celá pravice, totiž 48 poslanc, zdržela se hlasování vtšina, která adressu schvalovala, ítala 127 len.

—

—

Pi vydání íjnového diplomu 20. íjna 1860 bylo císaským vlastnoruním listem ministerium kultu a vyuování zrušeno, a správní jeho pikázány nov zízenému ministeriu státnímu a kanceláím dvorským uherské a sedmihradské spolu naízeno zízáležitosti

;

radu vyuovací, která by jednala o úkolech vdeckých a diku podaktických a byla v tom rad ministerské i jiným rad. Z toho podobalo se nkterou chvíli, že nastati má znaná decentraUsacp v tomto oboru. Ale již r. 1861 bylo znamenati, že státní ministr rytí SchmerUng i v tom zase odchyluje se od zásad, ze kterých vyšel diplom íjnový. To bylo píinou, že Rieger s 19 soudruhy v 7. schzi rady íšské 15. kvtna podal ke státnímu diti

úadm

ministeriu interpellaci tohoto

znní

rad jako

bylo

sestavení rady

ministerské a všem

spolurádce

ve

úadm

vcech

prot.

116):

listem ze dne 20. íjna 1860 veejného vyuování, která by

Nejvyšším vlastnoruním ohlášeno

(St.

administrativním byla k ruce

tykajících

úkolft

se

vdeckých

a didaktických. Jest

náší

již

po vdomo, že delší

dobu,

i

se státní jest

již

ministerium

v novinách

s

tou

vcí

za-

uveejnn návrh

návrhem stanov pro novou radu vyuovací. Mezi vládními pedlohami, které

zákona,

který

té

vci

se

týká a nazývá

se

RÍSslfá rada 18G1.

54

snmovn

ministerstvo

státní letošní,

není však žádná, která

poslanc l»y

na zasedání vyuování.

ohlásilo

se tykala

Protože pak tento tak zvaný návrh stanov vyuovací rady. o

kterém jednání v ministerstvu bezpochyby daleko pokroilo,

hluboko zasahuje v celé zaízení uebních

ád

a nevyhnu-

teln pedpokládá zákonná ustanovení, kterými by kompetence íšské rady a zemských v záležitostech vyuovacích byla jasn urena: tedy klademe .7. Ex. panu státnímu ministru dotaz: v jakém stadiu se tato záležitost nalézá, jakým ústavn pojednati, zpsobem státní ministr hodlá dáti o a hodlá-li snad vyuovací rad, jejížto úkol dle neJTj^ššího ustanovení ze dne 20. íjna 1860 býti má pouze vdecký

snm

nm

a didaktický, udliti též práva administrativní?

odpovdl

k této iuterpellaci již v 8. schzi 27. kv., uemohl. Pravili, že porada o statutech rady vyuovací neprošla ješt všemi stadiemi, a že on teda nemže ješt urit se o tom vysloviti, jakým smrem tato osnova statut se nese a které cesty hodlá vláda se držeti, aby uvedla ji v život. Co se týkalo druhého dílu iiiterpellace, zdali vyuovací rada má obdržeti také adinistrativnou psobnost, drží prý se osnova statutuv zevrubn diplomu íjnového. Schinerling

ale tak, že si

nikdo uic

z tolio vybrati

Y !>. schzi 29. kvtna byla ua denním poádku zpráva kombýti vydán zákon o nemisse o vládní pedloze, podle které zemzodpovédnosii a nedotknidelnosti len išské rady i skýcli. Ceutrabstická vtšina souhlasila s tím, že vládní pedloha,

ml

snm

chtjíc vysloviti immunitu poslanc zemských zákonem íšským, inila nový centralisaní krok ku pedu. Menšina (Šmolka a jíní)

aby pedloha vládní, pokud týkala se len zemských, byla na íšské rad zavržena, anebo odkázána. Rieger navrhoval jmenovité hlasování o této vci avšak návrh ten byl vét šinou zavržen, rovnž tak dopadl Idavní návrh

však

navrhovala,

snmm

snm

;

Smolkv. Ve 12. schzi a

s

ervna sloviuský poslanec Toman s Riegreni eskými polskými uinili interpellaci ke stát-

8.

jinými poslanci

i

píin ei

vijuovaci na gymyiasiích. Dovolávali naízení ministeria kultu a vyuování, vydaného 8. srpna 1859 na základ nejvyššího rozhodnutí ze dne 20. ervence 1859 . 150, podle nhož na gymnasiích v krajinách, jejichž obyvatelstvo pevahou náleží k jiné ei nežli k nmecké, mlo býti upu-

nímu ministeriu v se

v ní

o Stno od obecného

ád jednacím.

55

pravidla, vysloveného v nejvyšším

list 9. prosince 1854, že

vyuovací

e

vlastnoruním gym-

ve vyšších tídách

má všude býti pevahou nmecká; iuterpellanti pravili, že ono nové naízení v krajinách pevahou slovanských nebj^lo ani editelstvm gymnasií ohlášeno i tázali se. co státní ministerium uinilo nebo uiní ku provedení toho naízení v krajinách slovanSchmerling k tomu odpovdl v 15. schzi 19. ervna, ských. že naízení z r. 1859 netýká se gymnasií státních, a že vláda sice vyuovací, si peje, aby národní byly znenáhla uvedeny za ale to že se mže týkati toliko jazyka tak vzdlaného, v nmž jsou po ruce uitelé, kteí své vzdlání obdrželi v témž jazyku, a v nmž jest literatura náležit pokroilá (St. prot. 292). nasií

:

—

e

ei

V též dvanácté schzi snmovny poslanecké.

ervna poalo rokování

o jednacím povšechné debato pihlásil se ke slovu toliko Rieger, užívaje té píležitosti, aby vtšin ne pímo, ale srozumiteln vyetl její neslušné chování k návrhm a dvodm menšiny (St. prot. 232—234).

ád

8.

Pi

"

Pánové

Vidím

!

nám

misse v tom. co chvalitebný,

v kusech

a

že

tuto pedložila, vykonala kus práce velmi

dosavadní dležitých.

velmi

že tento návrh

pohnuta vysloviti náhled svj. že kom-

se

kommisse

jednací

ád

skutené

Pece však nemohu

jest bez

vady a že

opravila

míti

již další

za

to.

nápravy

nepotebuje. Jest to pravé dílo lidské, a akoli kommisse sestávala

z

mužft tak schopných,

mohlo

se

pece

pihoditi, že

neb ono pominula. Myslím tedy, že jest poteba, abychom semo tamo u jednotlivých odstavc navrhovali dodatky a o nich to

porokovali^ a to je

vážn

porokovali a nikoli

pouhým hlasováním

pecházeli.

pedešlém sezení podán návrh, abychom šmahem (en bloc) podle návrhu kommisse. My hlasovali proti tomu návrhu. Hlasovali jsme proti nému, nikoli, jakby se snad mohl ten i onen domnívati, abychom debatu prodlužovali a snad množství zmn navrhovali. To nebylo nikterak naším úmyslem, a pánové se pesvdí, že se pi tch dodatcích, které navrhneme, chceme obmeziti ve vcech nejnutnjších. Však bylo práv naším pesvdením, že proti takovému pijetí en bloc hlasovati musíme z nkolika dftvod. Nejprve z toho díivodu vcného, který jsem již uvedl. Byl, pánové,

celý jednací

ád

v

pijali

;

íšská rada

50

1881.

práv vc sama potebuje dfiležitych oprav: potom z toho dávodu formálního, že jednací ád nezná ani nepipouští takového en bloc pijímání, a ponvadž jsme l)yli toho náhledu, že by to mohl l)ýti píklad velmi nebezpeny, a že by v buŽe

doucích pípadech také jiné. stejn rozsáhlé, ale snad daleko

zákon mohly

dležitjší návrhy

stejným

l)vti

zpsobem

en

bloc pijímány.

Avšak

mimo

jest

schvalování celkové (en bloc). jaké na-

vrženo bylo v posledním sezení, ješt podobné jednání o

bych

cech, a to

bloc en detail).

nm

se o

neohlíží

se.

po paragrafu a

se totiž paragraf

dává.

Podá-li se opravný návrh, nedbá se ho

hlasovati.

oduvodní-li

nikdo

se

na

to

odvodnní, nebo

nenamáhá, aby to odvodnní vyvrátil. To podle mého mínní podrobné schvalování celku. Myslím

vbec jest

Uvádí

v-

podrobným schvalováním celku (en

nazval

nikdo

se

takové

však,

máme,

že

v této

síni

jest

a zdají-li se vrácení. svoji a

schvalování

že se

píí

povinnosti,

jakou zde

naším úkolem, naší ])ovinností vyslechnouti všechny, vš(H'hny návrhy dobe uvážiti,

náhledy

nám nedvodnými, však

Jestliže

tedy je uznati

snmovní,

majorita

moc. nechce se v

hodnými vyplnou

cítíc

sílu

pouštti a jenom prost hla-

to ani

suje,

pak ovšem nedosahuje parlaraentární shromáždní svého

cíle.

Myslím, že to musím podotknouti, protože jsem se podle

jednání v posledním sezení skutené obával a dílem ješt nyní se

obávám, že by se

díti

mohlo

l)ánové. že budete stejného se

u veejném

vání

není

sezení

nco

takového.

mnou pesvdení, zbyteností,

Mám

nýbrž

bech

ale v

:

strany,

zde rokujeme,

klubu bývá

jenom jeden

že protivná strana

mysl

slyšeti

odstín, a

má

jisté

to.

potebou,

a sice rokování opravdivé. Jest pravda, že jsme se o cech, o kterých

za

kterak roko-

tch v-

poradili již v rozliných klu-

jenom

pece

a pouze náhled jediné

mže

se snad

nkdy

náhledy a dvody, které

nepišly a kterých bychom snnd

byli

státi,

nám na

poslechli,

kdyby

u nás byly bývaly uvedeny.

Vždy práv

to

jest

charakteristické

v zákonodárství

lístavním. v celém konstitucionalismu. že zákonv, které se dá-

o

pesvdení

jsou výsledkem našeho

vají,

ceny žádnou, abych tak ekl vojenské jakož

praveno,

telné, že i

povely,

píkazem

pi kterých

práv

jen

vdomí

lidu,

V

uelze se optati

nám

nejsou vnu-

pro

a

na,

že,

neodvratné a nevyhnu-

moci

píkazem rozumu, píkazem práva píkazy mají od oby-

tom, pánové, aby zákony vnikaly

pesvdení mass

aby opanovaly

aby tyto uznávaly, že jest nutno proto, že jsou

a že

mocí osudu, že nejsou jako

pros[)šnostl, a že za takové

vatelstva pijímán}' býti.

ve právní

vyšší

nejsou i)íkazy

mají býti

57

rádé jednacíin.

dány a že jsou

to

zákonv

lidu.

poslouchati nejenom

zákony, nýbrž proto, že jsou

v tom práv jest v nkterém klubu ku p. podstata ústavnosti. se djí usneparlameutární nebo v nkteré pedbžné porad

skuteným výrazem práva Však

i

prospšnosti,

jestliže

abych tak ekl, jen ve scénu se uvádjí, byl by to vlastn pouze nový aniž se vejde v rokování o zpiisob zákonodárského oktrojování pi zavených dveích,

sení, a jtotom zde,

n

:

nikoli pak zákonodárství konstituní, a

nám

nevedlo by se

pi

tom lépe nežli za bývalé státní rady. To tedy jest to, co jsem pánm zde pipamatovati (Nemyslím, to že jest na pokoj na levo) za nutno pokládal, prospch jak vtšiny tak i menšiny. Vtšin jest to s prospchem, aby ukázala, že zákony, kteréž dovede dáti. nejsou zákony jenom proto, že ona je dala. sice by mohla prost i

íci

:

To jsme naídili,

spchem

car tel est notre

vtšiny, ukáže-li.

že

to,

plaisii'.

Jest to s pro-

co naizuje, zakládá se na

rozumu a na práv. Menšin zase záleží na tom, aby ukázala, že má skutené rozumné dftvody, ze kterých se snaží

njaký zákon odmítnouti nebo zmniti, klade bez diivodu;

jí

záleží

že svoje

na tom, aby veejné

návrhy ne-

mínní

—

konen všichni zodpovdní, teba bychom neaby veejné mínní, pravím, i o tom odpovdni úadm se mohlo pouiti a pesvditi, že minorita chtla vci dobré a jí hájila zpsobem rozumným. O tom tedy. pánové, jakož praveno, chtl jsem promluviti, abychom jaksi uvedli a ospra-

jemužto jsme byli

vedlnili jisté

ty

—

opravy, které hodláme

uskrovníme co nejvíce.

navrhnouti a kterých za-

:

íšská rada

a8

1861.

Pominuli jsme toho, rozebírati iikí)lik paragraf, ve kterých se

nám zejména

stylisace zdá velice

pomínám jenom na p. „Když u

§.

2.

je slib vykonán,

zahájí se íšská rada slavnostn

pítomnosti obou snmoven

skrze kominissi,

na pováženou; pi-

v návrhu, který zní

budto

císaem osobn, nebo

kterou císa k tomu ustanoví, a která shro-

máždnou íšskou

radu pozdraví císaským poselstvím a jí oznámí vyzvání Jeho Velienstva, aby o pedlohách vládních

svdomité pojednala, a ve píin návrh, pocházejících od snmoven samých, aby bedliv šetila oboru psobnosti íšské rady

a užší. jakož jest vytknuta v §§. 10. a

širší

základ-

11.

ního zákona."

Pánové, musím se piznati, že se mi zdá velmi podivno, kterak picházíme k tomu. abychom v paragrafu jednacího o vniterním

poádku

snmovn

ve

ádu

jakým

kladli ustanovení,

zpsobem

J. Velienstvo má íšskou radu zahajovati a jaká pipomenutí má pi tom ke shromáždným zástupcm lidu initi. (Veselost.) Já myslím, to že bychom slušné mohli ponechati J. Velienstvu, a jestliže On tato pokynutí a pipomenutí neuzná za potebná, že myslím také budeme spokojeni. Pánové, dáváme-li zákony, musíme býti také s to. abychom je sankcí opatili: nemyslím však, že bychom mohli našemu pedsedovi udliti plnomocenství. aby dal J. Velienstvu dtku, kdyby On Svoje proslovení k zástupcm lidu jinak i

upraviti ráil. (Veselost.)

Jiný podobný stylistický lapsus, kterého jsem jest v §.

22.

Ten

..Každý výbor více než polovice

mže len.

se tenkráte usnášeti,

kdo

zvolí

pi

zpravodaje?

by teba íci bud údové

laskav všimne, poteba.

pítomno

stejnosti

To není jasn i kdo vbec Myslím, pánové, že slavná kommisse sama

Prosím,

mínn.

je-li

Usnášení dje se absolutní vtšinou

hlas, a pedseda koná své právo hlasovací Oni zvolí zpravodaje" atd. bylo

všimnul,

si

zní:

kterak

])y

zde

eeno:

výboru snad

bylo

hlas.

jest tu si

jasnjšího

toho

znní

!

o árl

jednaeím.

59

Podobný passiis nacházím v §. 27. Tam zní tvrtý odstavec: „Pedseda toho výboru ídí jeho jednání a ustanovuje podle i)oteby poet a poádek len, kteí kdy fungováni býti mají

zu fuugirenden Ausschussmitglie
(der jeweilig

Pánové, já jsem Slovan, jakož

víte,

petentním v takovýchto otázkách

musím

se piznati,

nápadný.

Vím

— kde

a necítím se zcela

—

jsou funkce

sice. že

lovk mnoho

kom-

nmecké grammatiky;

passus byl mi

tento

—

ale,

pece jenom trochu znám takové ze zku-

trpti musí;

že by však fungomohlo kladeno býti ve zpsobe slovesa pechodného, a nkoho fungovati mohli, tomu doln-e nerozumím že bychom šenosti vati

i

(Veselost.)*)

jsem tyto vci pouze jako tom initi návrhu žádného. Jak praveno, nepokládám se v tom za dosti kompetentního a ponechávám to ctné kommissi, která zde v ohledu tom zajisté sestává ze znalc velmi dkladných. Opakuji tedy jenom to pipomenutí, kterak doufám, že opravy, které snad navrhneme, neteba pokládati za odmítnuté již pedem, že doufám, že nebudou se potýkati s usnesením uinným snad již prve

Však spokojuji se poznámky pipomenul,

jinde.

s

tím,

že

a nechci o

(Hluné výborn na

právo.)

V podrobném §.

ložené

tak

rokování o áde jednaeím mluvil Rieger pi o návrzích opravných a o form, v jaké pedmohou býti zavrhovány, totiž, že se to má státi

32.. jenž jednal

návrhy

eeným

zde celou,

a

pechodem k dennirnu poádku. Tuto nemá jiné politické dležitosti, nežli

jasuje jeden výraz Rieger takto

("St.

e podáváme mistrn ob-

že

parlamentárním život velice užívanv. Mluvilf prot. 238): v

htl jsem k H2. uiniti poznámku. Nalézám v posledním odstavci tohoto paragrafu znéní následovn: „Návrhy smující pouze k zamítnutí hlavního návrhu nepipouštjí se: naproti tomu jsou návrhy na pechod k dennímu poádku dovoleny." Pechod k dennímu poádku jest asto užívaný výraz jí.

parlamentární

:

*) Zpravodíij

stalo se

na

to

pece však myslím, Taschek v

odpoviîli

místo clivliou tiskovou.

že není všude své

prolilásil,

že

užíván ve

slvko gu

RíSská rada 1861.

60

mu

nerozumjí stejn. Myslím, význam a dosah tohoto výrazu objasnili a také urili, v jakém smyslu ho užívati hodláme. ekneme-li Návrhy smující pouze k zamítnutí hlavního návrhu nepipouštjí se. kdežto návrhy na pechod k dennímu tu mohli bychom býti v pochybnopoádku jsou dovoleny. stejném smyslu, a že

abychom

že je poteba,

všichni

si

:

—

stech, co se tím

vlastn chce íci. Zdali

se tím

íká

jen tolik,

dennímu poádku pes návrhy vedlejší, které podstatn k vci nepatí, ili pes rznice incidenní, pes aneb-li má býti dovoleno pejíti k dennímu poádku že se mfiže pejíti k

i

nmž

hlavní návrh, o

se rokuje?

Mohlo by se íci: Probírám-li pedmt, který je na denním poádku, a nkdo by na mne volal: K dennímu poádku! musím nutné odpovdti Já jsem pi denním poádku. Má- li však tento odstavec míti ten smysl: Já navrhuji,

—

:

aby se od hlavního návrhu, o se

pes nj pešlo k

poádku,

— tedy

že by bylo

máždní

že

sice,

denním

Domnívám

se teda.

té

vci

Vtyl

celému shro-

jak se zdá a jak jsem ovšem ze zprávy

str. 4. ve tetím delším odstavci, byla t>ho muže pejíti k dennímu poádku také pes

nmž

býti naprosto

pustiti

který jest na

zcela jiného.

na

se

návrh hlavní, o tedy to

nco

se rokuje, upustilo, a aby

jasným.

seznal, a sice

mže

jest to

nmž

pedmtu,

prospšno. aby úmysl v

Kommisse náhledu,

(hdhimn

se rokuje, to jest, že on touto formulí

odmítnut aneb zavržen.

znamená práv

to.

co první

nechce. Zní totiž první

vta

vta

Je-li

tomu

tak,

toho odstavce pi-

tohoto odstavce: „Návrhy

nepipouštjí se." Hned potom však se praví: Mžeme pes nkterý pedmt pejíti k dennímu poádku to jest. pijme-li se to ve smyslu kommisse. pedmt mže býti zamítnut tím. že se pes nj pechází dále

smující pouze k

odmítnutí,

;

k nejbližšímu

Já jsem totiž

pedmtu pro smysl,

musí býti

komoe

denního poádku.

kommisse to i)OJímá. že vn podána možnost, aby

ve kterém

neb

snm

nkterý pedmt zamítla: jsem tedy také pro to, aby se to stalo zpsobem, jaký kommisse navrhovala: myslím však pece.

o

pei-liod k (leiiuímu poádku.

61

mlo

býti vysloveno zpnsobeni o iiéco jasnjším, a „Návrhy snmovní pouze k zamítnutí hlavního návrhu nei)i pouštjí se ale snmovna ovšem se míiže usnésti,

Že by

to

sice takto:

:

pes nkterý pedmt rokování k dennímu odvodnním aneb bez odvodnní."

že pechází

ádku

s

po-

pes njaký pedmt k dennímu poádku znaí, pejíti pes nj dále; kdežto zde stojí: ..naproti tomu jest pechod k dennímu poádku dovolen", což dle mého zdání Pejíti

není

eeno

Další

tak jasné.

totiž slova:

slova,

jichž pipojení

odfivodnéním aneb bez

„s

si

pejí,

odvodnní". raysKm.

budou asi mnohým ctným lenm snmovny milá. Jet vcí známou, že bývá poteba, jsme-li asem nuceni zamítnouti njaký návrh, abychom tak uinili s odvodnním, prože

tože by jinak odmítnutí

takové

vedlnno ped míuním veejným

snmovnu

toho vinilo,

z

vyskytují se pípady, ve

nebylo

odvodnno

sení podstatným, a nikoli usnesení samo: nuisí tedy býti

poskytnuta

a ospra-

konené by veejné mínní že uinila nco bezdvodn. Zaasté kterých práv odvodnní jest v usne:

možnost,

aby také

dvod sám

snmovn

povýšila za

usnesení.

Pánové, krát,

že

v

když

obyejném život

nco iníme,

stává se na stokrát a tisíc-

jednou

to jest zcela

nezávadné, a

podruhé zdá se ten samý skutek býti špatným aneb povážlivým. Ku p. jsem-li lenem jednoty k nesmekání klobouk, anebo uinil-li jsem

si pevnou zásadou nikoho nepozdravovati, pak nikdo zazlívati, když ped ním nesmekuu. Ale kdyby se mi stalo, že bych dnes potkal njakou osobnost vysoce váženou, na p. jednoho ze ctných pánu ministr, a nesmekl bych ped nimi. tu by mi to celý svt pokládal za nezdvoilost jo-li však znám dvod, že jsem lenem jednoty k nesmekání klobouk, a jestli jsem tento dvod výslovn znáti dal. nelmde mi to zajisté nikdo zazlívati. (Veselost.)

nemže

mi

to

;

Teda, pánové, z tohoto jednoclmhého píkladu, a mohl bych

podobných uvésti na

mnohých inech

sta.

seznáte,

že

odvodnní pi

je jejich podstatou; a proto

si

velmi

peji, aby to-

!

íšská rada

62

muto s

:

sliromáždéiií

1861.

byla zachována možnost zamítnouti návrh

odvodnním. Ostatn odvolávám

se

na

to.

všechny parlamenty evropské.

jak v té vci si poínaly tém Bude vám známo, že odvod-

nný pechod

k dennímu poádku jest v obyeji v komoe prukomoe belgické, v parlament francouzském a mám-li nco dodati, odvolávám se v té píin na Kurhessensko

ské, v

ješt a

Hannover

:

(Veselost\.

kde

A

platí totéž.

tím myslím, že jsem

návrh nejlépe odporuil. (Veselost.) Návrh Riegrv. uvedeny doslovn

v jeho

reci. byl

potom vt-

šinou pijat.

V 11. schzi 5. ervna ten byl návrh nmeckého poslance Moravy Szábela. aby zvolen byl výbor ústavný, jemuž by se pikazovaly všeliké záležitosti týkající se ústavy a základních zákon. Státní ministr Schmerling povstav prohlásil ku pouení snmovny, díve nežli o tom návrhu njak se u^^nese. že vláda pítomnou z

radu íšskou pokládá toliko za užší vláda to prý bez obalu prohlašuje proto. ..aby odvrátila od sebe výitku, jakoby chtla snmovnu povzbuzovati, aby vešla v njakou innost, jejíž kompetence ;

potom mohla by býti pochybnou" ve 12. schzi 8. ervna snmovna

(Str.

o

Prot.

208).

Když potom

návrhu Szábelov poprvé

se

návrh ministi, levice a velk}' díl stedu (St. Prot. 230). Ministi teda jakožto vláda odmítali od sebe zodpovdnost z neho, za jakožto poslanci hlasovati neváhali jinými slovy Nemohli popíti, že mají ped sebou užší radu íšskou, ale spolu psobili k tonm, aby tento parlament jednal jako širší ada íšská. Již to samo bylo zejmým znamením, že parlamentarisraus rakouský nachází se na cest špatné, nevedoucí ke zdaru. Z té píiny Rieger v ele autonomistické pravice uinil pokus, aby íšská rada byla odroena, a aby radji byli svoláni snmové zemští, od jejichž innosti bylo lze oekávati více prospchu. K tomu úelu nesl se návrh ackessy k císai, jejž ve 13. schzi 11. ervna podal Rieger a jenž nesl padesátero podpis. Návrh adressy znl takto (Str. prot. 260): usnášela, povstali za ten

;

:

Slavná

snmovnu raiž

císai podána

l)yla

usnésti

v nejhlubší

úct

se.

aby

J.

Velienstvu

tato adressa

Vaše císaské královské apoštolské Velienstvo! Nejmilostivjší Pane

Na základ a

císaského

Nejvyššího

jiateiitii

diplomu ze dne 20. íjna

ze dne 26. února

1861 ráilo Vaše

IStíO cis.

Ná\rli k odroení radj ííské.

Velienstvo

apoštolské

král.

dáti

siiém zemských do rady íšské

svolati

63

kteí od

zástupce,

vysíláni býti mají.

Jsouce té nadje, že povoláni budou poslanci všech zemí a

národ

ústavy

—

širého

císaství,

— ku

íšské

aby

spolupsobili

vyslali nás sem snmové zemští a vznešenému poslání tomu. Práv u vdomí tohoto poslání nesmíme

ástí

jiti,

vati

nemáme

že

zbudování

ve

blahu celku a na uspokojení všech jeho

práva,

my si

podvolili

se

však déle

ta-

shromáždní nyní zde snmující uzná-

za úplnou radu íšskou, a také

c.

k.

ministerstvo vyslo-

vyjádením daným v sezení dne 5. ervna r. t. Nepochybujeme sice ani okamžik, že se moudrosti V. Velienstva, podporované loyalitou a soudností Jeho národ, podaí štastn pemoci pekážky, kteréž se na ten as v cestu staví tomu, aby se zastoupení veškeré íše stalo skutkem. Ale v nynjším neúplném sestavení není toto shromá-

vilo totéž

ždní

ani

ani povoláno, aby se jalo ešiti své nejdleži-

s to

tjší a nejpilnjší úkoly,

jako definitivní

mocností ve stát, upravení státoprávních sebou a oproti

veškeré

íši.

a

veškerého hospodáství státního. volání

svému

vymení

ústavních

pomrv

zemí mezi

konené uvedení

— a aby

v

poádek

takto vlastnímu

})(»-

dostálo.

Vrn poslušná snmovna poslanc

byla by v tchto okol-

nostech odkázílna nanejvýše k tomu. aby svoji innost obmezila

na úkoly zákonodárství povahy podízené, jejichž dležimiti nelze s velkými otázkami a naléhavými

tost nikterak

potebami této doby. a jejichžto vyízení l)y nás také nepiblížilo šastnému rozluštní onch úkolíi vyšších. Naproti tomu bude brzkým obnovením snmovní innosti

vyhovno mnohým velým pomoc poskytnuta naléhavým potebám dležitý krok uinn ke zdárnému rozvoji ob-

v jednotlivých královstvích a zemích

páním

obyvatelstev, a

zemí. jakož

i

jasnní ústavních Toto

nové svolání

Velienstva v jich základních

íi

pomru

zákon

snmu

dve od

zemí jakož

i

íše.

však také utvrdí

národy

\'.

v opravdové a dsledné provádní

V. Velienstva

udlených, a bude

je

ti

íšská rada

4

1801.

aby hledli udržeti a mno-

více nežli cokoli jiného pobádati. žiti

též

potebnou jednotu

Uvažujíc tyto dtivod} c.

a

mocné postavení

vznáší

.

snmovna

císaství.

poslanecká k V.

apoštolskému Velienstvu nejposlušnjší prosbu:

k.

Vaše Velienstvo raiž radu íšskou nyní shromáždnou až bude umožnno svolání zastupitelstva ve-

odroiti dotud,

škeré íše, a raiž

snmy

jednotlivých království a zemí

k in-

nosti ústavní ihned svolati.

Dr. Fr. Lad. Rieger

z ('ech.

Fr. Šmolka.

Ludvík Ruczka. Krzysztofowiz Jakub. Horodyski. Gulowski. Dr. Vend. Grúuwald.

Pražák. Dr. L. Tomiiii. Clam-Martiiiic. Dr. Klaudi. Vladimír Cielecki.

Stank.

Biskup Jirsík. A. Z. Helcel. Y. V. Tomek. Dr. Bílý. Dr. upr.

Dr. Obst.

Macháek.

Jos.

Dr. Milner.

Dr. Hauschikl.

Simon Dvoák.

Alex. Dobrzaski.

Dr. Heleelet. Mat. Havelka.

Felix Reyzner.

Ig.

Bocheiíski.

Rogalski.

Kirchmayer. Dr. ZybUkiewicz.

J.

Zikmund.

Karel Rogawski.

Štpán

Karel Hubicki. Dr. Brauuer. Fr.

Zátka.

Ljubiša.

Kazimír Dzieduszycki. Dr. Nikodém Betkowski. Wodzicki. Dr. Szemelowski.

ezá.

V. Zelený. Kazimír Grocholski.

Leonard Wežyk.

Adam

Dr. Dietl.

Dr. Prachenský. Frant. Šebek.

Stan. Morgenstorn.

Podpisy tenkrát

Potocki.

zde uvedené ukazují, ze kterých

pravice.

Po petení navržené adressy

Hein, že dle jcdnacího

ádu

navrhovatel

má

clenu

skládala so

povdl pedseda

právo, vyvoliti

si

den.

kdy ten návrh pivede k ei. Rieger odpovdl, že ponechává si Ale skuten o navržené adresse mluviti o tom ve píští schzi. potom nemluvil, a ona teda byla umlena, nejspíš z usnesení klub pravice.

!

o

návrzích Miihlfehiových.

65

Velkou centralisticko-liberalistickou akci zahájil v íšské rad dr. Miihlfeld, jenž dne 11. ervna navrhl, aby zízeny byly komraisse k vypracování zákouv o nkolika dležitých vcech. Kommisse. která nejprve o tch návrzích se radila, ponkud je promnila; jejím pak jménem poslanec Herbst v 15. schzi 19. ervna pednesl ti návrhy: 1. Aby zvolen byl výbor devítilenný k vypracování zákonv o práv spolovacím a shromaždovacím. též zákony na ochranu svobody osobní, práva domácího a tajemství listového. 2. Aby zvolen byl stálý výbor o 12 lenech, jemuž by se ku pedchozí porad pikazovaly všeliké pedlohy a návrhy, týkající se vdy a vyuování, pedevším pak návrh Miihlfeldv, aby vydán byl zákon k zabezpeení svobody a jejímu uení. 3. Aby zvolen byl stálý výbor o 12 lenech, jemuž by se pikazovaly ku pedchozí porad všeliké pedlohy a návrhy, ježto se týkají pomru konfessionálních, zejména také Míilfeldv návrh k tomu smující, aby byl vydán zákon o právech a postavení rozliných spoleností náboženských a jejich píslušník naproti státu a ve veejném ohledu, jakož i o právech jednch naproti druhým a v obanském ohledu (St. Prot. 295j. Se stanoviska autonomistického mluvil o tchto návrzích téhož dne nejprve dr. Šmolka jeho vrcholila v tom, že pijímá návrh zde práv uvedený pod íslem 1.. a že zavrhuje návrhy pod íslem 2. i 3., ponvadž náležejí do psobnosti zemských. Po velké ei Šmolkov ujal poslanec

vd

e

:

snm

se

slova Rieger,

mluv

takto (St. prot.

302

— 310):

sml

Slavná snéinovna dovolila poslanci Smolkovi, že jáditi se o postavení, které on a rodáci jeho v této zaujímají.

Doufám, že také

trplivosti co

mn

to

bude dovoleno;

vy-

snmovn užiji vaší

možná nejskrovnji.

Pedseda: Upozoruji pana poslance, že pedešlému panu eníkovi byla tato úchylka jenom mimovolu dopuštna, a že jsem pana poslance Šmolku k vci volal bylo zneužito trplivosti pedsedovy celé snmovny. Žádám pana poslance, aby tak daleko nezabíhal a se co možná vci držel. ;

i

Dr, Rieger: dji, že kdybych

Pidržím

se co

možná vci;

bhem ei pece nco

mám

však na-

proekl, co bych po-

potebno pronésti na ospravedlnní dosavadního jedsvých rodák, pak doufám, že pan pedseda i dopeje téže shovívavosti, téže volnosti ei, jaké dopál panu poslanci Smolkovi. (Hlasy ano ano a Bravo

kládal za

nání svého

i

mn

:

!

!

v levo.)

ei

Riegrovy H.

5

íšská rada

66

myslím,

}'ánové.

nám Oechiim

že

18(íl.

nkterých vysvtlení takových

jesti

dob

stalo

tím více potebí, protože v poslední

takoka módou,

zpáteníky. jako nepátehí kteí touží po feudalismu, jako ty, kteí se protiví všem snahám svobodomyslným, jako pívržence konkordátu a ultramontanismu v této snmovn. A všem tmto

se

svobody, jako

líiti nás jako

lidi,

vn snmovny, jakož i v rozmluvách výitkám, které vnit poslanc tak mnohonásobné se ozývaly, já uznávám zapotebí i

se opíti, a

musím

jasn

také

pesn

a

vyložiti

uriti stano-

vi

my

svobodomyslným návrhinn Poslancm haliským, zejména po-

na kterém stojíme

visko,

])ana poslance Miihlfelda.

snadno nechávati na sob výitky nesvobodomyslnosti. vždy pece ví celý svt. že Poláci reakcionái nikdy nebývali. Jinak jest to snámi! Vždy pí-

slancm

národnosti polské,

znivci naši v této

je

snmovn

ím

mimo

i

ni v

asopisech nemohli

dje. že Poláci svobodomyslností tak proslulí, hlasují ve všech otázkách s námi echy Pánové. se dosti nadiviti,

se to

!

to se

prost:

vysvtlí

Jsme syny jednoho

máme mimo

kmene, jsme píbuzní rodem, a zájmy národní a politické: že

jsme v

snmovn

této

i

nemohlo

a téhož to

velikého

náhodou stejné

se ani jinak státi, nežli

jsme i roku zejména ve všech tch

hlasovali pospolu, jako

1848 hlasovali ve vtší ásti

otázek,

samosprávu zemskou a o národnost! Jest to podivno. že práv my. kteí jsme skoro veskrze syny rolnickými a mšanskými, tak asto slýchati musíme výitku,

kusech,

kde

jako bychom

šlo

o

bažili

po feudalismu a Biih sám

aristokratických institucích, kdežto by to

nco

takového

pochopitelnjší,

kdyby

ným sousedm,

ítajícím ve svých

k nejstarším

rodm

se

ví

po jakých

konen pece

bylo

vytýkalo našim ct-

adách muže. kteí patí

polské aristokracie.

Pecházím nyní k tomu. šeho dnešního jednání, totiž k

co jest

vlastn

návrhm,

pedmtem

na-

které uinil poslanec

pan Mhlfeld. Ony týkají se otázek, které v konstituním život vbec obyejn pojímány bývají slovem záMadní práva. Jakožto základní práva byly pojaty do vtšiny moderních ústav, a jakožto základní práva jsou jmenovit i v ústav, kterou na-

o parlament

vrhl i

ctný náš pan

pímo

67

návrzích Miihlft^ldovýcli.

Frankfurtský,

státní ministr spolupiisobil

povdomo,

jakož

kterém,

ve

tam byla

;

ta práva

do ústavy pijata. Myslím tedy, že by bylo bývalo piaby tato základní práva

rozeno,

v ústav, a

piznávám

u

i

nás

byla

že jsem se podivil, že

se.

našla J.

Exc.

místo

ctný

náš ministr státní, který ve Frankfurt zajisté také pro tato základní práva si)oluhlasoval. o to se nepostaral, aby tato základní práva byla pojata

Pánové

!

Kdyby

baty zbaveni, a nebylo by

Nemohu vru

pochopiti,

jenom piáln vyloueny Jeliž

smru

i

:

teba

pro

o

tyto

že byl

proto,

to

do naší ústavy únorové.

i

bychom dnešní

se to bylo stalo, byli

úmysl, aby vfibec byly princi-

snad proto, že nechtno v tom

jest to

vysloviti zásady obecné platné pro všechny

že vycházelo se z toho náhledu, že

základn - právních by snad

de-

tom nyní mnoho slov šíiti. vci nebyly dány do ústavy.

i

zem, nýbrž

vzhledem tchto

v rozliných

pomr

zemích bylo potebí

vydati rozliná ustanovení, podle rozliného

stupn vzdlanosti

pomérú každé jednotlivé zemé. jakož jest tomu zejména vzhledem ku právu shromažovati se a tak mnohým vcem jiným? i stalo se to snad jenom proto, aby našim ctným spolulenm se zde poskytla pía podle rozliných

ležitost,

vých

sociálních

pednésti zde krásné

otázkách,

ei

tch

o všech

velice zajíma-

Svoboda svdomí, svoboda

jako jsou:

tisku,

odpovdnost ministru a jak ten celý katechismus svobody zní V Já. pánové, shledávám v tom lacinou zásluhu. Víte, pánové, že ne bez mého spolupiinní. jakož i nkterých len našeho ministerstva, byla již v našem Kromížském parlament základní práva navržena

i

pijata. Nuže. pánové, tato základní

práva najdeme v každém opatiti,

vybrati

ten

knihkupectví,

i onen

ho ve zpsobe návrhu.

To

i

jest

paragraf tchto

jest ten nejlacinjší

snadno

si

je

práv a podati

zpsob

zjed-

sob vavín nesmrtelnosti! (Nepokoj v levo.) Kdyby snad se nkdo rozpakoval pijmouti základní práva námi v Kromíži sestavená, tož mže, žádá-li si toho snad jeho nmecké srdce, radji dáti pednost Frankfurtským a nám z nich ten i onen paragraf navrhnouti.

nati

si

nesmrtelnost a nasbírati

!

íšská rada

6g

Tak

se,

toho laen:

18^1.

mn

pánové, vci mají! Pokud na

jest, já

nejsem

avšak jsem toho také dalek stavti se na odpor

takovým zásadním ustanovením. Byl bych si, jak praveno, spíše pál, aby J. Exc. pan státní ministr jim již byl zjednal místo v ústav.

Ponvadž

myslím, že by bylo

se to bohužel nestalo, tedy

poádku, tyto pedmty, ježto podle mého rozumu vcí ústavy, ponechati plné íšské rad. Dáme-li práv jsou se nyní do jednání o té vci, mžeme odhlasovati jenom vc kusou, i jest tu otázka, hodí-li se potom asi zákony od nás ])ývalo v

zpsobu schválené a pijaté do celé osnovy naší státní ústavy, až ji budeme míti nkdy pijímati jakožto celek. Mli bychom tedy tyto kusy pedložiti íšské rad širší; však ponvadž nyní nejsme širší radou íšskou, tedy mohli bychom v tom

na ten okamžik

tyto zásady, které poslanec Múhlfeld navrhnul,

v tom smyslu nim pranieho. Kdybychom mli plnou íšskou radu. hlasovali bychom bez rozmyšlení pro to, aby nej-

považovati a schváliti jen jako prosté zákony,

nenamítáme prve

byl

a

proti

sestaven výbor

uvedl v systém

a

je

ve

ústavní, a ten

zpsobe celku

jakožto zvláštní kapitolu vložil

Ale bohužel,

my

aby základní práva logicky

spoádaného

do ústavy.

nejsme plnou íšskou radou, a tak na-

lézáme se ve trapné nejistot svých pomr, nevdouce vru, k emu jsme kompetentní a k emu nejsme: byli jsme povo-

k vcem, které rozešiti nemžeme, a máme ešiti úlohy, ku kterým povoláni nejsme. Naše ústavní pomry totiž ješt nejsou ustáleny, jsou ješt v plném proudu vývoje: a že se práv teprva vyvíjejí, o tom svdí již i ta okolnost, že máme ministra státního, jehožto zvláštním úkolem jest. aby se obíral láni

s

máme jaksi ministra pro zdpomry jsou tedy do dnes ješt ve

otázkami ústavními, že tedy

lání ústavy. Naše ústavní

my máme sice krauje ponkud zdlouhav a stavu slévání;

tebného

ale slévání po-

mistra slévae.

ztuha, a ústím vytéká málo po-

materiálu. (Nepokoj a sykot z levice.)

tento vyzývavý Volám pana eníka k poádku Pedseda zpsob není pimen dstojnosti snmovny. (Boulivé Bravo :

:

!

o

návrzích Miihlfeldových.

V levo.) Zavolám-li podruhé k

69

poádku, imisím

pana

poprositi

e-

níka, aby se posadil.

Dr. Rieger: Myslím, pánové, že mluvím docela klidn a Olio v právo Bravo !) Jsem dalek toho. abych nkoho chtl urážeti. (V právo: Bravo že ani dost málo nedráždím. (V levo

v levo sykot.j

Ale, pánové, já

možno zde vci

:

!

jakými jsou; a

mu

v tom zích

dokonce

i

i onom nco

enické

domýšleti

opominul.

se,

že

snad

— že íci

i

tak, že

kdo tak

je-li

nešasten, že neshledává všechno krásným, co tu Ize-li

ei

rozumím svobod

takjhni,

líiti

:

práv

je,

ba

ministr

státní

to jest zajisté v

svobody ve sboru zastupitelském. Tak já

té

me-

vci

rozumím. Pravil jsem tedy. že naše ústavní

pomry práv

se teprva

mám pi

tom na mysli obraz vysoké peci, ze které se naše ústavní pomry takoka v njaký model vlévají. Že však posud ne valem, ani ješt plným tokem se nevyinuly. slévají;

že nevyšly, abych tak ekl, jako postava Minervina ze hlavy

Zevsovy,

akoli

všemožn

J.

Exc. pan

vynasnažil, to

mi

státní

zajisté

ministr se

v tom ohledu

piznáte, pánové!

Dkazem

toho jsou ty prázdné lavice zde. nepítomnost tolika národ,

kteí by zde býti mli. To tedy iti

ka,

že naše

ústavní

a že dosud nejsou hotovy

jest to, co

pomry

jsem chtl nazna-

jsou teprva v

Myslím

tedy. že

bhu

slévání,

jsem tím nikoho

neurazil.

V takových

okolnostech,

pánové, myslím, že to úkolem

vbec, jemuž pece náleží peovati o zachování našich ústavních práv, postarati se o to. státního ministerstva, ministerstva

aby

již

pestaly pomry,

životem konstituním a

s

které se

nikterak nesrovnávají se

jeho zásadami. Potrváme ovšem ne-

vyhnuteln ješt njakou dobu v tomto neureném stavu, i nezbývá jiného, nežli abychom složili v ministerstvo veškeru

dvru,

že

nedopustí

bude všech tch práv

zeným výsledkem

žádného zneužívání a že po celé íši hájiti a šetili,

pomr

ústavních,

která

práv

jsou piro-

konstituních.

S tohoto

jsem já tu záležitost a myslil jsem, že by snad vyizování tchto otázek o základních právech, pijetí stanoviska

pojal

íšská rada

70

1861.

tchto zákon ješt njakou dohu mohlo pokati, a že minijsouc, jakož

sterstvo,

povdomo. svobodomyshio,

postará

se

o to, aby se nenaskytovaly takové staré nešvary rázu nekoii-

stituního. Ale zdá

že pan poslanec Miihlfeld o

se.

pokládal za potebno. ba

soudil a že

aby

navrhnouti,

tyto

zákony

tedy hych v ní rozeznával podstatu

souhlasím

\y

s

:

formu.

a

Nuže,

ihned.

vyízení otázky

o

této,

Co do podstaty

návrhy docela. pánové, že jsem roku

víte.

hlasoval

schváleny

byly

mne, kterak já smýšlím

tážete-li se

tom jinak

za zcela nevyhiuitelno

ten

éi

psání a hájení

onen

ml

pro základní práva

l<S4!-i

snad také. že jsem v jich

z vás ví

úastenství

nikoli

se-

Nuže

zcela nepatrné.

mohu vás ubezpeiti, že se od tch dob v mých náhledech o svobod a konstitucionalismu nezmnilo pranic, a domnívám se. že totéž mohu tvrditi o svých ostatních krajanech, kteí o tch. kteí tu nyní se mnou tenki*áte se mnou psobili, jsou. Zde ve Vídni je zvykem nazývati nás eskými tvrdoi

hlavci losti

(die

bohmischen

Dickschadel)

a houževnaté vytrvalosti.

:

svdí

to

My béeme

o naší

stá-

smyslu

to slovo ve

dobrém a jsme hrdi na to, že jsme takoví mohu vás ujistiti, že pokud se týe svobody a politického pesvdení, zstaneme vždy tvrdými lebkami eskými. (Výborn! Výborn!) Avšak co se zpsobu toho vyízení týe. l)yli bychom je. :

jak praveno, radji vidli vyizovány jakožto otázku úsfavní.

když tu již o vci se jedná a velká ást snmovny to pokládá za potebno, aby vyízena byla, tož nechtli bychom se za žádnou cenu opírati tmto snahám svobodomyslným.

Ale

Víme vru teba.

My

ze

zkušeností vlastních,

že jest

spolky nejnevinnjšího rázu byly od vlády a že

tch

zákonfi

ve své zemi nal)yli jsme té smutné zkušenosti, že

mocn

mistrovány,

jim bylo pekáženo všemožným zpsobem. Není tomu

dávno, co se nechtlo ální spolky

ani dovoliti,

hospodáské, a co chtli

vatelstvem pti million

lidí

aby se mohly tvoiti celé království

eské

s

íili-

oby-

obmeziti asi na 12 nebo 15 ho-

má

asi 30.

Ta-

kový j)ípad pihodil se ješt v posledních dnech.

Rovnž

tak

spodáských spolk, kdežto

jich

malé Štýrsko

1;

o

dlo

eským národním Museem. To

se s

mistrováno mocí;

stále a stále

let

bez

návizícli Miililfeldových.

pedsednictva,

nebylo

i

ani

7

bylo po šest až

osm

ti nebo tyry

léta bylo

konati valnou

hromadu

lze

prese všechny optované prosby a pednesená pedstavení, a teprva ped nedávném, krátce ped tím, nežli jsme sem šli na

íšskou radu.

jsme

dostali

konen

dovolení konati valné shro-

máždní.

V

Praze jest fond na

tato Matice jest spojena s

po dlouhá se

dlouho

velmi

jí

Matice

•jest ta

výše vytýkati

že celkem zstala

to,

pece pouné

ana vydává pouze rázu. a lze

ponkud

za

nanej-

jí

proudem

litera-

takových okolnostech tedy uznáváme, jak pravím, po-

tebu takových zákonu. Rovnž

co se

Slýchám

lenové

všech

se

astokráte

si

kterých

že

stran,

i

stžují, že se tajemství

mi nkdy,

dilo se

která

pasty,

opravdu

tajemství listovního.

této slavné

snmovny

dopis porušuje; pihose psaní,

tajemství listovního patrno;

prý

na

byly mi

na kterých prý bylo znáti zbytky

slouží

ke slupování peetí;

mi v skutku ukazovali a

zbytky

týe

mi byly ukázány obálky

že

porušení

bylo

zvlášt ukazovány obálky, jakési

rovnž

existenci, nebot

vbec.

tury naší

V

nevinný,

písn vdeckého

na mnoze díla

spisy,

o své

stvrzení jejích atanov; a

odepíralo

ústav tak

a literatury

a jest jeho ástí. Ta

v pochybnostech

byla

léta

ei

pstování eské

Museem

tato pasta, které prý se

tvrdilo užilo

se

mi. že

takové to

byla

na obnovení sloupnu-

úadník prý se dopustil pouze té neopatrnosti, že té pasty užil k novému peetní díve, nežli zase náležit stvrdla. Piznávám se, pánové, že akoli po delší dobu již poítají mezi reakcionáe, pece jest mi tžko tomu uviti,

tých peetí, a

m

píí

mému

uviti, že by naše svobodomyslné tchto nástroj absolutismu: a myslím, že bych mluvil jenom ve smyslu veškeré snmovny, kdybych k pánm ministrm, kterých se tato záležitost týe

ano

se

ministerstvo

citu

podnes užívalo

—

nevím,

je-li to

ctné ministerstvo

policejní

pravní a poštovní, jemuž ta véc písluší.

aby tento tajný

—

i

ministerstvo do-

obrátil se s prosbou,

kabinet, je-li ješt takový, brevi

manu

mini-

íšská rada

72

steriálním

naízením

aspo úedníkm

zrušili,

nebo není-li aby

poruili,

1861.

šikovnji. aby to nebylo znáti: vždyt to

mne

možno,

to nikterak

svj úad vykonávali trochu víte.

pánové: co nevím.

nepálí! (Nepokoj a veselost.)*)

Jsem tedy ovšem poteba

arci toho náhledu, že jest :

že tytéž organy,

jest jich

poteba tím

které prve

zákon

navržených

více. ježto všichni víme.

provozovaly centralisaci, absolu-

tismus a germauisaci. dosavade ješt jsou v plné innosti a že také toto nynjší ministerstvo užívá

od nejnižšího až k nejvyššímu.

nco

initi uvykl, odvj^ká z

Pánové

tchto orgán, a

Kdo po

!

sice

dobu

delší

tžká svému starému zvyku

a já

;

dokud naše veškera správa vbec nebude veskrze petvoena. Myslím dále, že by ministerstvo mohlo v té vci jen tolik uiniti, aby odstranilo organy, které snad též za ministerstva dosavadního a nad to

myslím, že to ani u nás nebude

lepší,

pod vládou bachovskou více inily, než bylo jejich povinností: aby. pravím, takové organy pesadilo z tch míst, kde staly se

obyvatelstvu

úrazem,

zvláštním

a

dalo

na místa

je

ministerstvo by so mohlo

jiná.

konen

kde snad by úrazem nebyly piiniti o to, aby úedníci jeho dostali písné instrukce, aby :

mli již

stále na

ve

pamti, že

milostí J. Velienstva žijeme

zacházeti musejí jakn s

ovšem

obany obany konstituuími nebo aspo práv

státu konstituním. a že

oni

tedy se státními

Páli bychom si snad ješt i to. aby se semo písné pokárání, kdekoli se takové pestupk\' naskytnou. Ale dokud nebude veškeré naše úednictví a kance-

jejich

tamo

láství

šetiti.

stalo

i

zreorganisováno,

sotva

mžeme

se

nadíti,

ústavních práv bude ve všem všudy šetíváno že

ty

svobodomyslné

zákony,

které

v tom ohledu nezpsobí žádné valné

:

i

že

našich

myslím

práv schváliti zmny.

tedy.

hodláte,

Však vy témto svobodomyslným zákonm chcete k vlastnímu uspokojení a dostiuinní svému, a my vám v

váli této

*) Dne 28. ervna r. 1861 Vídeský denník Fortschritt pinesl zpráva, že erný kabinet v poštovském líadp, na njž Tioger dorážel, byl toho dne zrušen. (N. L. . 176.)

o

nehodláme nikterak pekážeti. Akoli jsme že je vyídíme jenom ve zpsobe otázky

snaze

Šlechetné

poátku

z

doufali,

potom pece

ústavní, tedy jsme

ve

7S

návrzích Miihlfeldovýcb.

zpsobe

uvážili, že

jsme

immunit poslanc,

novelly zákon o

schválili již

a že se

práv

podobné novelle. o zodpovdnosti ministerstva. Když jsme tedy již do té novellistiky zachystáme odhlasovati

bedli, o

ukoníme-li také i ten román tom tedy smyslu budeme pod-

neuškodí,

také

tedy

erném

o druhé,

kabinete (veselost)

v

:

porovati utvoení kommisse.

Pánové Pravil jsem již. kterak nám poslední dobou byla vyítána nesvobodomyslnost, a jak asto nám byla vyítána; !

mám

tedy za svou povinnost, abych v té

ponkud

jany

tití stoupenci

vci sebe

Vytýkalo se nám. že

obhájil.

my

a své kra-

a naši poli-

jsme prý entlmsiasty pro konkordát, že jsme

ultramontány a nevím

co ješt více.

ani

Nuže.

ení;

ale vy

Palacký,

nesnadno uvíte, že

sami

vyznání eckého, že by znili

mj

jsa protestantem, že

pítel

mj

my pesvd-

pánové,

ctíme a šetíme pokud možná každého náboženského

otcovský pítel

baron Petino, jsa

oba pro konkordát zrovna blou-

tito

Vidíte tedy. pánové, že tato výitka není zcela správná.

!

týe vyítání feudalismu, tu musí mi býti divno, že práv mne z nho opt a opt viníte. Což pak jsem snad. pánové, já ddiným a korouhevním pánem na Semilech a na Železném Brod, abych pro takové instituce tak velice horoval ? Co však

se

prostý syn mlynáv a sám majitel Moje rodina bývala po celá dv století, pokud svj rodokmen vystopovati mohu, vždy poestnou rodinou oban-

Nikoli,

pánové, já jsem

mlýna.

skou; žili

všichni moji

toho

práv

vdom,

Vyítá kdybychom

váženi

že jsem se

vi mn

kovány, jest

j)edkové bývali v tom oboru, ve kterém

rovnž

a psobili,

jako

i

tradici

mohou takové výitky

vru se

této

jsem

Že tedy

stále a stále býti

si

opa-

nepochopitelní).

nám

jimi

ctihodní, a já

nezpronevil.

dále.

byli,

feudální zatracovati;

že

jsme pepjatí národovci

museli bychom

vždy

tyto

ády

:

však

práv pedevším ády feudalismu, poddanství.

íšská rada

74

1861.

IKiroby a nevolnictví CHorigkeit ) nejsou ani národní ani

eské:

bylyt k nám z Némec importovány (V levo Oho !) My na pojem Hórigkeit a na mnohé podobné nemáme ani pípadných výraz ve své ei. nebo eský sedlák býval až do patnáctého vku svobodným pánem pdy své! (Bravo!) Tedy !

práv

nejmén mžeme

tohoto národního stanoviska

s

pro instituce feudální

Co pak

!

:

horovati

týe našich národních snah

se

za doby nejnovjší, tedy ani naše národnost a národní

mazlíkem

litera-

naší aristokracie:

ona naopak

popelkou mezi jejími vysokorodými

píslušníky,

tura

nebyla snad

byla

spíše

dlouho u nich zstávala nepovšimnutou. až

svým volným pohledem

konen

si

a svou zdravou, samorostlou

sama, bytostí

zjednala povšimnutí.

To

tedy. pánové, pokládal

jsem za potebno na objasnní

stanoviska, na kterém stojíme my. Budte uljezpeeni, že svobodo-

myslní jsme a zstaneme za všech

nach a

i

v této

snmovn

My echové

cokoli.

dob až

od nejstarších se tím.

byli

že naši

o nás v

pomr,

at se již v noví

tom ohledu smýšlí

do

nejnovjší.

pedkové

byli první,

My, pánové, honosíme kteí v Evrop zdvihli

boj za ideu (Bravo!), a v této válce za svobodu

mužn

mluví

a

jsme vždy národem svobodomyslným

Evrop

svdomí

elili

pedkové, kteí za svobodu svdomí, za svobodu obanskou a na obKdyž potom touto hájení ústavy zdvihli válku ticetiletou

jsme

celé

!

(Bravo.)

Byli to naši

!

válkou naše vlast byla vatelstva klesl až na

tak

ptinu

hrozn a

zem

osadníky, tu zasazena byla národu telná

bídn citlé

to

:

zpustošena, že

musela se

poet oby-

zalidniti cizími

našemu rána takoka smr-

od tch dob musela národnost naše po

dv st

živoiti. Ale již první snahy národnosti naší,

ze mdloby, byly snahy

po svobod.

víme nejlépe, že práv naše národnost

let

opt

Nebof. pánové, a

jen pro-

my

svoboda jsou ne-

rozluný kdo naše djiny zná. ten zajisté ví, že po všechny asy, kdy svoboda se v naší vlasti povznesla, i naše národnost a naše národní literatura mohutné pokroily, a kdykoli u nás Adády se zmocnil absolutismus, tu šly za ním i germa:

nisace a potlaování naší národnosti.

o

A

proto také

vepsáno a

cítí

ech

každý

mrou

a

každý

z

nás

má

to v srdce

možná pronésti slova, Jež národ: „Vizte, echové, k varozevete djiny, a vaše štstí pipoutáno

jakou

ví,

75


o nás

pronesl belgický básník o svém

šemu jazyku

jest

;

kdekoli shledáte své právo týráno, své lilaho pošlapáno: tam trpí

stejn

váš jazyk, a

i

smuje

k jeho zniení vždy

tyran-

(Hluná pochvala.) Mžete tedy býti pesvdeni, pánové, že my echové po všechny asy, a pokud jediný pravý a ryzí ech bude na svt, o svobodu a za svobodu státi budeme. (Výborn, výborn !) A tím doufám, že jsem vyvrátil

ství!"

všechny ony nespravedlivé výitky reakcionáského smýšlení,

nám

které se

svj

ideál, o

miluje muž, který

ji

když ten

nost;

a netáže se pouze bude-li jestli

na

vyjde

snad

i

horuje, však sotva

mžeme

ale svobodu

si

domác-

nevstu

tu

kráse a pvabech, nýbrž táže se

i)o

nco

moci

s ní

si

též milovati

chce založiti bez])enou

nánduvy, prohlédne

dobrou hospodyní, bude-li

mu

milovati jako jinoch

:

si

mžeme

milujeme všichni,

mžeme ji nmž pje, o nmž

svým nazývati;

troufá jej

jako

svobodu, jižto

zpsobem

dvojím

milovati

miluje

inily.

pánové,

Ale,

v pokoji

také*,

žíti,

a

do hosp dáství pinese. (Výborn!) To

zpsob, kterým rozvážný muž svobodu pojímá a si Tak rozumím svobod já, tak ji pojímáme my echové vbec. Rád bych ji ml svojí dobrou, oddanou ženou, s kterou mohu dlíti a žíti, s kterou se mohu dobe snášeti v domácnosti chtl bych ji míti jakožto ženu, která spolu se mnou mluví eí mého srdce, eí mé matky

jest ten ji

osvojiti hledí.

i

mn

;

(Výborn!), jako ženu. která mne dítkanii.

mladými

to

svobodami

bodu, a aby takovou se

správou svoboda, jí

stala,

:

mže

tak já

si

obdaiti

zdravými

myslím

svoji svo-

musím se s ní zasnoubiti samos mnoha sti-an-.j To jest pravá

— autonomií! (Výboi-n! a

teprve v autonomii budu

svobody užívati a ne se

pouze obdivovati (Výborné!); atak. pánové, rozumli svo-

bod

kteí jsou praktití a svobodu opravdu rozumli Švýcai, tak ji pojímají Angliané, nalézajíce v samospráv nejbezpenjší a nejvtší záruku všichni národové,

u sebe mají; tak

jí

íšská rada

76

Francouzové však, kteí se jakživi svo-

svobody! (Výborn!)

bod

práv

jen dvoili,

18H1.

nemohli

proto

s

ní nikdy

dospti ku

klidnému manželství. (Výborn! Výborn!) Jestliže tedy. pánové, tento náš názor s

námi

pak také pochopí. e,

sdílíte,

ím

každé píležitosti vždy a vždy pedkládáme

pochopujete a to jest, si

že

jej

my pi

otázku o kompe-

íšská rada v tomto svém složení dosud neúplném neinila usnesení, která by samospráv našich zemí ublížiti mohla. Vidíme, že nynjší íšská

Obáváme

tenci.

rada

práv

se totiž, aby zdejší

není úplná, že neposkytuje pravý obraz veškerého

rad

Rakouska, a kdyby ve plné íšské

dobných otázkách,

hlas

jako

pišlo jednání o po-

samospráva,

jest

sestavily docela jinak, a

nám

tu by

se

pomry

sotva bylo by se obávati,

jako nyní, že naše autonomie bude stlaena snad až pod onu míru, kterou

bychom

to jest to.

Dáte šich

jí

únorový patent že by došla

se nadíti,

eho

snm

uritá. Tak praví ku v echách):

práv kompetence

že

na-

a íšské rady posavade není nikterak

p.

18.

§.

(únorového zízení zemského

obecních.

2.

o

zákon

církevních

záležitostech

a

—

Meze toho jsou již psobnost snmu. Všecky diplomu vyteny. Ten však praví ve lánku III.

školních v

pravdu,

za

ustanovení v mezích všeobecných

Bližší

o záležitostech

1.

udlil, anobrž spíše mohli

rozšíení nad onen patent, a

pejeme! (Výborn!)

si

mi, pánové,

zemských

již

v

:

záležitosti ští.

písluší

nevytknuté

Následující

lánku

ve

vta ustanovuje

II.

vyizují

sice

snmové zem-

výminku,

však

tuto

výminku písn vykládati. Tam ponechává Jeho Velienstvo sob, že dá jednati o jistých vcech pouze za dlužno

práv

co

úastenství íšských rad bývaly posavade spolený

onch ;

nad

zemí, kterým tyto záležitosti to praví se

zde pouze

:

že dá

jednati, nikoli vyizovati, kdežto v první ásti téhož odstavce stojí: jednati,

vyizovati a rozhodovati.

Dle i.

11.

zákl. zák.

íš. jest tedy ustanoveno, že ony kusy zákonodárné, které jsou

všem královstvím a zemím spolený, písluší íšské rad. Avšak co je tedy spoleno? Jest pramálo záležitostí, s kterými by dosud opravdu bylo lA'valo nakládáno jakožto se

o

77

návrzích Miihlfeldnvýfli,

nadji so, spolenými všem zemím naší užší íšské rady, nynjší ministerstvo v ohledu tom nebude chtíti býti i

že ani

centralistitjším nežli ministerstvo Bachovo, které vydávajíc

pi vtšin

jednotlivé zákony,

ve kterých

mly

Nyní však

z nich

vypoítávalo vždy zenié,

platiti.

se

mže

snadno

státi,

že

budeme nuceni

vy-

izovati otázky a vci. které nejsou spolený, pro které není v jiných našich zemích ani

pedmtu,

jako ku p.

ústavy

té

mli bychom

:

tak dle

nyní spolurozhodovati také o záleži-

tostech obecních v zemích benátských,

vždy jsme nebo

poslanci

:

halití mají nyní rozhodovati o záležitostech lenních

máme

aspo

by to tak

mlo

íšskou radou a ted> prý máme i právo dávati zákony všem zemím, jež dle ústavy sluší pod užší radu íšskou a pece myslíme, že ani ministerstvo nebude toho mínní, aby se nyní tak dlo. Dále tu máme návrh zákona o messaliích v Halii. Takové záležitosti u nás ani nestává a já nevím, jak bychom pišli k tomu právu, abychom rozhodovali o vcech takových. Jako by to bylo podivnou anomálií, kdyby nám bylo ukládáno dávati zákony i tm zemím, které tu nejsou zastoupeny, tak také by to bylo, kdybychom jisté zákony mli pedpisovati i tm zemím, jimž se pímo nedostává pedmtu, o nichž ty zákony jednají. Kompetence úplné íšské rady a jednotlivých snmtl zemských jsou tedy, jak eeno, ješt zcela neuritý nebo z tch pouhých slov: „v mezích zákon íšských" jest tžko vyložiti, co se vlastn zákonem íšským státi mže a pokud zákon takový sáhati smí, co se zase zákonem íšským státi nemže a co tedy jest ponecháno snmm. V takových pomrech bylo by nám bývalo žádoucuo, nedávati se do rozhodování takových otázek, ze kterých mže nastati praejudic. a to jest píinou, pro jsme se usnášení o takových zákonech vzpírali býti;

býti

užší

;

;

i

a dosud vzpíráme.

Nevyvázneme však z tchto pochybností kompetenních, pokud nebude konen upravena otázka ústavní, a ta mže býti

konen

vou.

s

upravena toliko ve srozumní se

Uhrv. Chorvátském a Sedmihradv.

zemmi

za Lita-

)

íšská rada

78

Co pak

se

18tí 1.

týe prvních dvou návrhu, podaných panem

poslancem Miihlfeldem a pojatých od kommisse v první paragi'af. tu jsme toho mínní, že pokud se vidí jejich neodkladné

potehným. mohou ovšem

schválení

býti schváleny co jedno-

duché zákony.

zemské zízení, že záležiíšských ponechávají se samospráv zemské. Nevím vru. nemám aspo ješt jasného náhledu o tom. kam až tato autonomie zemských snmu u vcech církevních sáhati muže a sáhati bude. To se práv teprve ukáže ustanovením, jaké plná íšská rada tomu v pomru svém ke snprávu dá. jak pro sebe samu tak mm. Pokud se týe zvlášt naší zem eské, tedy nemže ovšem ani býti pochyby, že otázka ta. pokud snmu pipadne, líude rozluštna zpsobem svobodomyslným. Zem. která zrodila Husa. nebude chtíti zavádti nevolnost svdomí. Ale jinak pece myslím, že jest možná a že snad se vyskytnou v Rakousku zem. ve kterých obecné vzdlání a náboženská snášelivost nejsou na onom stupni jako u nás; myslím také, že ideál svobody svdomí, svobody náboženské, jakkoli vroucn jemu vbec oddán jsem, že ideální to právo pi praktickém provedení svém mže ve mnohých zemích býti dokonce i spoCo

tu praví

se tkne vécí kultu,

tosti církevní a školní

v mezích všeobecných zákonti

i

jeno

s

ledakterými škodami. Se svého stanoviska, jsa autono-

mista, nechci se tu pouštti do podrobností všech

protože

snmm, i

a že se ani dobrodiní vnucovati nemá. a že

svobodomyslné

ády vbec,

a žádoucny.

nikomu nemají

})esvdení,

že

!

o

býti

se

konen

jakkoli celkem chvalny

vnucovány

:

nebo jsem

toho

z

lidu

samého vycházejí.

!

týe tetího

to sestavení

svobod vdy

si

otázek,

nechány

ony jsou jenom tenkrát opravdu plodný a

Výborn

Co pak feld, jesti

i

budte

když jaksi samorostle

spásonosný,

(Výborné

tch

držím vždy toho náhledu, že mají býti

se

kusu. jejž navrhuje posl. Muhl-

kommisse, kteráž by vypracovala zákon

a jejího

uení.

Místo „svoboda

by bylo lépe íci „svoboda vyuování

vd".

vdy" snad

Tuto ást kom-

!

o

"9

návrzích Miililfelriových.

misse zmnila, uinivši z otázky speciální otázku všeo*becnou.

V

tom jsem zcela toho náhledu, který ctný poslanec Šmolka pede mnou, že v tomto kuse snad kommisse proti samospráv pokroila dále, nežli sám pvodní návrh poslance Miihlfelda. Kdežto posl. Múhlfeld pestává na tom. že svým návrhem požaduje volnost vdy a jejího vyuování, a ji za-

vyslovil již

ruuje jakožto zásadu, rád by návrh kommisse vc tu rozšíil tak, aby veškeré záležitosti uební a školské byly vyizovány v témže komitétu.

Jak pravím,

vbec pokládám

komitétu

já

sestavení

takového

ponvadž on práv

povážlivo.

za

povahou vcí a pomríi snadno mže býti dohnán k tomu, aby porušil obor psobnosti, který jest v tchto školních otázkách ponechán samospráv zemské. A. pánové, otázka tato jest

pro

Jedná

nás

Nenmce

otázkou

tu o naši národní

se

smujícímu k tomu,

vrhu

otázkou

životní,

existenci, a proti

kardinální.

každému ná-

aby školství zde ve Vídni scentra-

My v tom nevidíme nic onu snahu gernumisaní. která se za Bacha tak velice rozmohla (Bravo v levo), a jestli naši nmetí bratí v naší zemi a po celé íši s námi smýšlejí poctiv a lisoval,

budeme

vší

silou bojovati.

jiného, nežli další

!

nám opravdu

i)octiv a loyálné chtjí dopáti rovnoprávnosti,

nechtjí-li stavti rozvoji,

pak

pekážky zachování

nebudou

tvrdošíjn

naší národnosti a jejími

státi

o

zaízení a ustano-

vení taková! Slyšeli l)an

jsme tu nedávno, kterak nás ubezpeoval

J.

Exc.

ministr spravedlnosti, že jest vláda daleka toho. aby ná-

rodnosti

chtla utlaovati, ba že spíše

on pravil

pi

té píležitosti,

jejich

rozvoji

peje;

jak drahá prý jest pohádka ná-

povsti národní, jak mateština nad naší kolébkou a podobných vcí více

rodní, jak jest krásné pstovati v národní písni bdí

To, pánové,

jsou

vci velmi

vypravují a poslouchají. že se

nám

krásné,

ty se velmi

my piznáváme

se

prostomile

zejm,

tím

zadost neuiní, odkáže-li kdo naši národnost v íši

My chceme pravému, dokonalému My nechceme pouz(» živoiti, nechceme, jenom našim sedlákm nebo chvám s dtmi bylo dovo-

pohádek a bajek. Pánové životu své národnosti.

aby

Ale

!

!

íšská

80

rada 18H1.

My

hovoiti naším jazykem.

leiio

chceme, aby jazyk náš byl

plnoprávným, rovnoprávným, kdekoli

nedávno

Mluvilo se

jest

domovem.

svrchovaných národnostech v Ra-

o

i

kousku. Není žádné svrchované národnosti vedle nás

vždy jsme My nemažeme

aneb jsme tím všichni

námi, rovni

!

(V právo

Výborn

:

A

jsme

jestli

a tíd, tedy tím

!)

si

pece

uznati

národu a neuznáme nikdy

privileje jednotlivých

v právo.)

:

mén

zvrátili

nad

všichni

žádného

(Výborné

!

výsady jednotlivých

stav

sneseme nad sebou privilegovanou ná-

rodnost.

Avšak, pánové,

musí se i prakticky Vidli jsme, co J. Exc.

naše rovnoprávnost

veejném

veškerém

jeviti ve

odpovdl na

živote.

Tomana: propedevším o to. aby se a vdy. Ten výraz, pánové, jest nám velice na pováženou vždy jsme zkusili již nejednou, jak si lze zahrávati s tmito slovy Osvta i vda Nikde na svt neíkává se: science frangalse nebo English science: státní ministr

nám

interpellaci poslance

významné napomáhalo pstování kultury

nesl

tu slovo

že jde

:

:

:

ale

stokrát

a tisíckráte

slyšel

a etl jsem

!

slova:

Deutsche

oima slýchati Nmecká samojediná že jest u nás eí' kultury, vdy, a vda že mže býti pstována pouze jazykem nmeckým To, i)ánové. jest to nebezpeí, kteréž nám hrozí a kteréž mi odvrátiti musíme. My chceme, aby také náš jazyk docházel Wissenschaft

A

!

:

jak asto museli jsme vlastníma

e

!

platnosti i

životu:

my

úad

škole a v

ve

v jednání

i

ve veškerém

život veejném

snmovním nebot toho potebuje k plnému svému chceme, aby se mužm vdy neinilo veejnými ;

pomry nemožným, pstovati vdu také v našem vlastenském My máme muže vdy. že jimi mžeme býti hrdi. jako

jazyku.

Purkyni. Škodu. Piokytanského. Ale jim nebylo lze psáti jazy-

kem rodným, protože stát zavedl ády, které nás absolutn donucují ponmovati se a psáti nmecky. Ty pomry se musejí podle práva J.

jiná

i

spravedlnosti zmniti.

Exc. pan ministr praví: Ve stedních školách nebyla

e možná

než

nmecká

:

protože university jsou

nmecké,

o inusí


81

stední školy, mající pipravovati jinochy na nnivernmecké. Ale téhož argumentu, pánové: užívali u nás

i

býti

sity,

editelové gymnasií a školní rady; oni íkali: Ponvadž hlavní školy býti nmecké, gymnasia jsou nmecká, musí národní jsou nmecké, tož musí hlavní a a ponvadž školy školy abecedáské býti nmecké; a tak po tom argumeni

i

i

taním žebíku se mže germanisovati až do lima mateského. (Výborn v právo, sykot v levo.) Takovými argumentacemi se my odbyti nedáme. My chceme. al)ycliom ve své národ!

nosti,

tách

ve své zemi byli plnoprávní,

e

naše byla pstována

Pánové,

tak

se však

práv

nedje;

aby na našich universi-

i

tak.

jako nmecká.

n\njší ministerstvo,

toto

pece chlubilo, že rovnoprávnosti vyhovuje, zaídilo k mnohonásobnému dožadování teprva nedávno na Pražské universit dv eské stolice uitelské. Ale jak jsou ty stolice

ježto

se

nadány? fessoríim,

Šesti až devíti sty zlatých, kdežto se

nmeckým

kteí tam ustanoveni jsou. dává po tech

pro-

tisících.

vy rozumíte rovnoprávnosti? Tak my ji pijímati nemžeme! (Výborn! Výborn! vpravo, sykot v levo.) Nemfižeme se spokojiti, když se nám takto hodí kus žebráckého chleba (Výborn v právo, sykot v levo. My jsme pravými

Tak-li

!

)

!

zem

a plnoprávnými syny své

tak dobe, jako naši

krajané a bratí jimi jsou, a chceme tedy, aby to.

co na

zemskou universitu platíme, rovnou n. (Výborn!)

i

nmetí

v této stránce

mrou

bylo po-

užito pro nás. jako pro

To mínní

i

ta námitka, že

snad není vdeckých

sil

na

obsazení vzdlávacích ústav, to platí o nejmenší ásti slovan-

ských že

kmen

v íši naší

aspo na stedních

tm eí

mateskou

:

vtšinou pokroily

školách

a také v

mže

se

již

tak dalece,

uiti všem

pedm-

ei

mateské opatiti veškeré polská jest dokonce na tom

uební prostedky. Literatura stupni, že se ve mnohých oborech

mže miti

s

nmeckou;

uvádím zejména lyriku. I naše literatura velice pokroila, a chtl-li by kdo dokonce namítati, že se nedostává uebních sil,

tedy jest to námitka, která zvlášt Kei

Riegrovy U.

nám Cechm nejmén O

:!

82

liíšská jM(la ISfil.

mže

vcí známou^ že snad až do tí uitel v íši jsou eši (v levo Slyšte, slyšte!), a vtšina jich umí dobe esky ísti a psáti, a mže tedy též esky vyuovati.

sc

initi,

iiebot

jest

tvrtin veškerých gvmnasialních

To

tedy, pánové,

provádna

žádáme pro vyuovací ústavy oby-

to

na tom

vatelstva eského, a

státi

budeme, aby rovnoprávnost

pravým a poctivým zpsobem; a nemyslete, že nás kdo odbude pouhými slovy a chatrnými drobty Jestliže však o všech tchto vcech zde v centru se jednávati

byla

tímto

nemžeme

bude, tož nikdy

se nadíti

na naši národnost.

ohledu

Vždyt

úplného a spravedlivého

víme všichni, že není

to

dáno lovku, aniž celéuui národu, aby byli k jiným tak spra-

Nmc

sami k sob. My aspo jsme nabyli u smutné zkušenosti a nabýváme jí bohužel ješt co den.

vedliví, jako jsou té

Pedseda

:

K poádku

!

Prosím, posadte

se.

Br. Piieger: Prosím.

Pedseda: Prosím, posadte

se!

Dr. Rieger: Odvolávám se ke tím

nco

Pedseda: nost,

když se

Jest

snmovn,

!

jsem

chce-li

ješt dále

Pedseda: Dal jsem vám dám. Pan Kuranda Dr. Rieger: mluviti.

má

Dle

národ-

v levo.)

již

§.

3tí.

slyšeti

jednacího .

.

ádu

ke

.

jednou slovo na obranu,

když jsem vás poprvé volal k poádku

niám-li

pronesl-li

nmeckou

pro celou

urážlivé

to

— (Bravo

Dr. Rieger: Odvolávám se dle slavné

snmovn,

urážlivého.

;

podruhé vám ho ne-

slovo.

§.

a

06.

(Nepokoj.

slavná

snmovna,

hlasem:)

Prohlašuji

rozhodne

Povýšeným

slavn, že jsem byl dalek toho, abych svými slovy chtl pronésti

urážku

nmeckému

národu, kterýžto jest jedním z nej-

civilisovanjších a nejnadanjších v

Pedseda

:

Po tomto prohlášení

Evrop. otáži se

snmovny

;

ped

prohlášením tím nemohl jsem tak uiniti. Dovoluje-li snmovna,

aby pan poslanec Rieger dále mluvil ? (Znamenitá vtšina povstane

;

bravo

!

z

obou

stran.)

;!

Riegrovi

mám

Dr. Rirger: Pánové,

83

slovo.

ješt

národnostní,

již dále mluviti o otázce

ei

odato

nco na srdci. Nebudu nebo vidím, že svoboda

ukována.*)

jest zde

Pedseda:

K poádku;

vytýkáte pedsedovi, že potlauje

svobody slova. Prosím, sednte

si.

ei,

jak

Já volám vás

ke

Dr. Rieger (hímavým hlasem.): Sláva svobod se provádí v

rakouském parlament!

Pedseda

:

Volám vás

—

Dr. Rieger (ku pedsedovi obrácen) spravedlnosti

:

i

Pedseda: Až bude

eník

dbáti slušnosti a klidu, ne-

bude takovýchto výstup. (Bravo

!

v levo, sykot v právo.)

. 168, jak se Neech cítil v tuto

Dopisovatel Národních List v

podotýká k zle,

této

scén: „ech

Iháno

a že

spravedlivé ze toliko asi

bylo

vše,

snmovny,

i

co se slibovalo.

Mnozí

a z poslanc našich zstalo

zdá poslanec, chvíli, že jest

pádili v zlosti

mimo Riegra

pt."

Po Riegrovi mluvil Kuranda, ovšem se stanoviska centrapravil mezi jiným, že Šmolka i Rieger vytýkali této stran, že ona podezívá opanou stranu ze snah zpátenických ale v této snmovn že takovéto podezení vysloveno nebylo, a co Aby tuto svou myjejí lenové mluví jinde, to že sem nenáleží. šlénku znázornil, pravil pak Kuranda (St. prot. 312): „My jsme se neptali pana dra. Riegra, jak se vyplácí jeho mlýn do toho listického;

;

snmovn

nic není, a v této

zodpovdnou z toho,

co se

inna

tuším mže býti snmovna toho, co v ní bylo eeno, a nikoli

snmovn

toliko z

dje mimo

ni."

Rieger (vpadne Kurandovi do ei) Jak se obchody dlají Kuranda: Jak to myslíte? Prosím, opakujte to. Rieger: Já pravím: Z toho, jak se obchody dlají. :

Kuranda: Z toho, jak se obchody dlají V Ovšem. Možnot dlati obchody i v národnostech (Boulivá to jist. dlouhá pochvala na levici, ve stedu a na galerii. Potom Kuranda, !

polichotiv

takto

:)

Polákm, aby

Je-li

však

je

Vte mn

oddlil

ech,

dorážel na echy Škoda, professor Rokyíci, že byli odchováni na

od

pravda, že professor

tanský jsou echové, možno právem

*) Dass die Redereiheit hier iii Ketten gesehlagen ist, tak stojí ve vi/, však níže o tom reklamaci Riegrovu. Sten. prot. str. 310 ;

!

:

Kíšská ruda 1861.

84

iionieckó

l)rs()u

tonem

jicíni

dkazy, a

se

vdy. A pana

dra. Kie^ra, jenž

vyslovil:

jsem Slovan",

pak

nás

žalují

nedávno provokuse: Kde máte

táži

pedkové ped

není-liž to pravda, že vaši

Nmci? A

ješt

..Já

neustálého

z

sto lety byli

poném-

násilného

ováni

Mohu

Rieger:

dokázati, že

nebyli

Nmei.

(Syceni

v

levo.

v právo.)

]»ravo

Na poátku

1tí.

schze Rieger

])edešlé

schze se

ervna po jietení protokolu

22.

ujal

aby ujiozornil

slova,

na

nespráv-

nost ve Stenografickém Protokole. Pravil takto (St. prot. 323)

V

posledním sezení, když mi pan iiedseda slovo odnímal,

„Mám

mluvil jsem tato slova:

jesté

vci svoboda jsem

ei odmuje

která jsem.

slova,

velmi

dobe

jak se

nco

nebo

dále mluviti o otázce národnostní,

na srdci: nechci

vidím, že se mi v té

To jsou

po skrovnu.''*) pamatuji,

mluvil

pronesl;

mdle a tak slab, že bylo snadno možno, že jak stenografové tak i pan pedseda v tom ohledu se mohli mýliti aneb jinak slyšeti. Ale já ruím za to svým estným je bohužel tak

slovem, že jsem

mluvil

u mne sedí a spíše nežli

to

snad

p.

tak

bvli

s

a nejinak; to.

pedsedovi bylo

má

i)ánové,

kteí

blíže

dobe slyšeli, možno, dosvdují totéž:

aby

slova

Pedseda k tomu ního), jenž tu byl

podotekl. že se to netýká protokolu (úedten, nýbrž protokolu stenografického.

Hned po tchto poznámkách oznamoval pedseda,

že

mu

od

podán návrh, jenž netrpí žádného odkladu, a jenž zní následovn ..Slavná snmovna raiž se usnésti, aby se Jejímu Velienstvu cisnov7i k její cest na Korfii. dnes nastávající, vyslovily city nejhlubší oddanosti a nejupímnjší pání štastného v\'sledku této cesty k optnému ])ozdravení. a zárove aby se žádalo o povolení dáti tmto citm výraz deputací, jestliže by zdravotní stav Jejího Velienstva pijetí takové deputace dopustil." Návrh byl jednomysln podporován, naež Rieger byv (id pedsedy Riegr;!

byl

:

—

vybídnut. ])romluvil v tato slova:

Myslím, když pijetí bylo tak jednohlasné, že

odi\vodnní

upustiti.

vrhu toho spoívá v *)

Dass lui hieriu

mohu od

Pedpokládal jsem. že odvodnní náloyalit každého jednotlivého lena této iHe Kedefreilieit kjirglicli ziigeinesseu

ist.

K snmovny,

cesttí

ísaovuv na

v jejích synipathiích s

85

Korfu. Uhry,

utrpením vysoké paní a ve

všeobecném citu humanity, který nás zajisté všechny ovládá. Zpsob, jakým by se ta vc zavésti mla, zstavuji zcela panu pedsedovi, on najde k tomu nejvhodnjší prostedky. M>'slíni.

teba

že by bylo

vbec

poptati

možné, a zdaž

takové je

to pipouští,

se

díve, zdaž pipuštní deputace

zdravotní

nemohlo, tož zajisté osoby na blízkn s to,

aby

J.

stav

aby deputaci pijala. J.

Jejího Velienstva

Kdyby

se tak státi

V. se nalézající budou

V. sdlili city. kteréž jsme zde vyslovili. (Bravo

ze všech stran

snmovny.)

Pedseda potom

oznámil, že místopedseda

hrab

Mazzuchelli

aby deputace snmovny k ní pišla. V 16. schzi 22. ervna oznámil pedseda, že císa telegraficky uložil pivnímu generálnímu adjutantovi, aby snmovn poslanecké jménem obou Velienstev vyslovil hluboce cítné díky Velienstvo

se

peptá,

za

tento projev oddanosti (St. prot. .341).

zdali Její

—

dovolí,

Na poátku

19. schze 2. ervence oznámil státní ministr obsah královského reskriptu daného .30. ervna ke snmu uherskému, že císa nemže pijmouti nejpoddanjšího pedstavení, o kterém se usnesl snm uherský, a jež nebylo nadepsáno ddinému králi uherskému; spolu byl uherský snm vyzván, aby svou adressu pedložil zpsobem takovým, aby pijetí její dalo se srovnati s dstojenstvím koruny a s ddinými právy panovnickými, kterých Jeho Velienstvo vždy dovede brániti proti všelikým útokm. Ve 12 hodin 50 minut pedseda Hein ustanoviv budoucí schzi a její denní poádek, oznámil, že petrhuje schzi na 10 minut, aby poslanci mohli se umluviti o vci. o které se ješt jednati má. Že se pipravuje nco neobyejného, bylo znamenati již z neobyejné pívtivosti, se kterou Hein již ped schzí dával se do ei s nkterými leny pravice, pak z toho, že toho dne ku podivu málo zvonil. Nyní v as petržky poslanci v ítárn dovdli se od pedsedy, že snmovna má demonstrovati ve prospch vlády proti Maarm. Jednomyslnost k tomu sice scházela, i z mluvili proti tomu Wiser, Miihlfeld a jiní; že však Schmerling mermomocí si toho pál, Nmci se podvoHIi. Teprva ve 2 hodiny

Schmerlinj?

—

Nmc

schze snmovny. Tu pedseda ohlašoval, že panská snmovna, když jí obsah doteného reskriptu byl ohlášen, usneshi obnovila se se

vysloviti protokolem,

že všeliké porušení dstojnosti a práv cí-

saových pokládá za útok na celou Velienstvo

nu°iže

se si)olehnouti

íši,

pi

netoliko na

jehožto odmítání Jeho

pisvdující oddanost

íšská rada

86

1861.

panské snmovny, nýbrž i všech svých vrných národ. „Mj^slím (tak konil Hein své sdlení), že toliko vyslovím smýšlení a city slavné snmovny, jestliže ji vyzvu, aby do protokolu svého pijala totéž vyjádení." Po tch slovech levice a sted povstaly, volajíce Hoch pedseda hned prohlásil schzi za skonenou. Na zaátku následující 20. schze 4. ervence hrab Potocki uinil vyjádení Jménem Polák (kteíž pi poslední záležitosti tak jako celá pravice zstali sedti), že pi posledním hlasování nejednalo se o výraz oddanosti k mocnái, nýbrž o pomr rady íšské mínil, že o vci tak dležité mlo se jednati k otázce uherské zpsobem pedepsaným v jednacím ohrazoval se proti tomu, aby návrhy politické oblékaly se do roucha loyalnosti. Poslanec zasedal na levici, zachoval se v této záležidr. Karel Wiser, tosti tak jako pravice, a pednesl nyní písemné vyjádení, podepsané od nho a od 19 poslanc eských i 2 slovinských; pravilo se v nm, že podepsaní poslanci neúastnili se pi onom usnesení, „ponvadž pokud ono mlo býti politickou manifestací, schválením skutku Velienského anebo vyjádením urité politiky v otázce ulierské, museli jsme je pokládati za nevhodné, nepovolané, pedasné a penáhlené". Podpisatelé ukazovali na to, že této íšské rad i dle ministerského náhledu nepísluší se usnášeti o záleži;

;

ád

;

—

a

tostech uherských, a jestliže usnesení ])anské

snmovny mlo

býti

základem k jednání snmovny poslanecké, tož mlo býti podáno zpsobeni ústavným; nakonec ohrazovali se proti zpsobu, kterým Pedseda Hein hájil se, pedseda tu vc pivedl k rozhodnutí. ka, že snmovna pidržela se takového zpsobu již nkolikráte, kdykoliv šlo o projevení loyality, a že pi takových projevech není

—

poteba ádu jednacího.

Do listovém,

Nmci

zákonv (dle návrhu svobod osobní a o tajemství

devítilenného výboru k vypracování

MiUdíéldova) o právu spolovacím, o zvoleni

(St. prot.

byli

z

ech

Grúnwald a Rieger;

ostatní

byli

428).

ervence eští poslanci s nkterými jinými jedna, kteráž nesla jméno uprovo, smovala k tomu, abv vojenská správa pi dodávkách k vojsku brala ohled také k menším výrobcm. Druhou interpellaci pedložil dr. Pražák za tím úmyslem, aby zákonní k íšský vydáván byl ve všech zemských eech, tak jakž naizoval patent daný 4. bezna 1849, kdežto ve skutenosti zákonník íšský od konce roku 1852 vycházel již toliko po nmeku, a od poátku roku 1860 bylo zastaveno i vydávání Vstník vlád zemských (St. prot. 447). Ministr války 'hrab Degenfeld k interpellaci Cuprov odpovdl obšírn, se mnohými vytákami a co do vci zcela nei)ovoln (St. prot.

Ve

podali

22. schzi 12.

dv

interpellace

;

:

o 501).

—K

zrušení

interpellaci

svazk manských.

Pražákov odpovdl

87

miuistr Lasser ve 36.

schzi 12. srpna v ten smysl, že vyskytly se skuten podstatné vady v tom zpsobu vyhlašování zákon, jaký byl zaveden roku 1860; oznámil, že ústední úady již se dohodly, aby všechny zákony, vycházející v zákonníku íšském, vyhlašovaly se všemi jazyky zemskými v tch zemích, kterých se týkají, a že vláda hodlá íšské rad uiniti pedlohu zákona o té záležitosti. Ve 23. schzi 13. ervence poalo se jednati o osnov zákona ve píin zruSeni a vykoupeni svazk manských. Zpravodajem vtšiny kommisse byl professor Brinz, jemuž pipadlo hájiti vypracovanou od vtšiny kommissní osnovu zákona na zrušení svazk manských ve všech zemích mimouherských. Zpravodajem menšiny byl dr. Pražák; návrh menšiny kommissní byl krátký a znl takto: „Vydání zákonních ustanovení o zrušení svazku lenního v jednotlivých královstvích a zemích prohlašuje se za záležitost zemskou." Podle toho v této záležitosti strany centralistická a foederalistická zase postavily se proti sob, a celé povšechné rokování, kteréž zaujalo sedmero schzí, toilo se jenom okolo otázky, zdali vydávati zákon o zrušení svazku lenního náleží íšské rad, jakž tvrdila vtšina centralistická, anebo zdali náleží snmm, jak dokazovali eníci autonomistickó pravice. Ministi jako ve všem tak i v této otázce byli s centralisty za jedno; zejména ministr Lasser hned prvního dne vyslovil se oste ve prospch kompetence íšské rady. tvrtého dne povšechné debaty, ve 26. schzi 19. ervence, dostal se ke slovu Rieger, aby tak jako pedchdci jeho z pravice zastal se kompetence snmovní, jmenovit snmu eského ve píin lén koruny eské. Mluvil jak následuje (St. prot. 572—583)

Pánové

!

dal

jsem se zapsati jakožto

kommisse, ne snad jakobych takového a pimlouvati

co

eník

se hodlal ujímati se,

návrhu

proti

manského svazku

aby byl zachován.

Vím

dobe, že zízení toto se ve mnohém ohledu nehodí doby, a peji si tedy také, aby bylo zrušeno. Avšak aby se to stalo zpsobem na všechny strany právním ným. Já vftbec nemám žádné zvláštní záliby v tomto

i)e-

do naší

peji

si,

a správ-

zízení.

Vytýkají mi, že na všechno rád hledím se stanoviska národního. Já však

manský

ád

Vyslovily

národní.

ád

ád

ve své vlasti nepokládám za žádný

se o

tom hlasy kompetentní,

že jest

uený poslanec z oné strany, nad jehožto rozsáhlými vdomostmi právnickými by byl užasnul sám Obertus ab Orto. dokázal dokonce, že slovo „feudum" i)0-

to

právní

germánský, a velmi

íšská

88

chází

Chci

od krmení.

r.ida

ISfil.

ho také pi

vc

jsem prve úmysl probrati tu

tom ponechati.*)

trochu hloubji

;

avšak

Ml

e-

kteí pede mnou mluvili s tolikou znalostí odbornou, tolikým nákladem vdomostí, vyerpali ji tou mrou, že by

níci, s

mi nezbývalo le optovati to. co již bylo eeno. Zastanu tedy pi nkterých poznámkách, které jsou. ekl liych. více rázu politického.

Myslím

pánové,

si.

panství, a on

sáhlé

mu

l)udovu, která se

již

na mysl pání, že by

sama otáže:

sebe

uinily

dostane-li

shledá

ji

ml

Jest-li to

Je-li to také

as

na ten

vasno. a

komu

se

na tom

panství

spravovati roz-

njakou

starou

nehodí, a pišlo by

strhnouti,

mu

tedy se asi neji)rve

prospšno a potebno. abych to konen mám-li k tomu právo V

týe ohledu na prospšnost, tedy pan pedevším se stanoviska národohospodáského dovozoval potebu toho zrušení. — Já jsem se v náCo pak

se nejprve

ministr Lasser

práv

a

lodním hospodáství trocbu porozhlédl a vím pedobe, že vázanost statku, jejich omezenost vzhhulem volného penášení a volného ddní jsou práv tolikerými škodami národohospodáskými. Mže býti i)ravda, jak pravil poslanec Antonín Ryger, že jsou

nedbány. Ale já

nkteré manské statky na Morav velmi zamyslím, ba vím to také ze zkušenosti vlastní,

že také poslanec

Stank má

pravdu, když tvrdí, že jednotlivé,

echách

zvlášt drobnjší statky manské v

spodáství vzorná. Zdá se tedy

vám pi

té

zásad, že taková vázanost

hospodáským prospchem), zdá nikterak nejsou

námi

jsou

uinná

ho-

(akoli, jakož pravím, zstá-

tak veliký, jako

se,

se

vtibec není s národo-

že škody

z

toho zízení

snad jednotlivcm mezi

zdají.

Myslím ostatn, že tytéž nrhody. které prý se jeví u statk mnohem vtší ješt mrou naskytují se u statku

manskvch,

*) Týká se moravského poslance dra. Aut. Ejgri, jenž v drváiiieké .litl ukázati svou ueinist v lstorii práva; pravil mezi jiným: Der Lelinherr war l)ereclitiot, d.Ms ilim (dem Dieustmaiin) y.n seiner Fiitterung (Fod, dalier der Namo Feudum) ireoel)e)U' Land zuriiekzusoieheri. (Steu.

ei

1'n.t.

r.49.;

o

svenských;

když

a

zrušení

již

svazk manských.

89

ministerstvo se postavilo na to stano-

nám

visko prospšnosti, tedy nepochybuji ani na okamžik, že

pi své svobodomyslnosti a dslednosti podá co nejdíve náa kdyby ministerstvo vrh zákona o zrušení fideikommissii i

:

hrab dvodu

Hartig.

práv pede mnou

nduvil.

toho neuinilo, tedy doufám, že to uiní poslanec který podporoval návrh kommisse

Pan baron

dvod

uvedl jiný

chom

který

Pillersdorf,

pro zrušení

uvážili, zdali

pedevším

z

ádu manského:

bychom takové zízení

tohoto.

navrhnul, al)y-

zajedli,

kdybychom

Ovšem, pánové, dáme-li se do toho, rušiti všechno, co bychom nezavádli, kdyby toho dosud nebylo, potom nevím, co l)y vbec ped námi obstálo. Nevím, kdyby ku p. nkdo navrhoval, zdali ústav šlechtictví je vbec vhodný

ho dosud nemli.

národohospodásky prospšný, jak vtšina této snmovny rozhodla zíditi stav šlechtický. Však proto pece myslím, že ani ])oslanec ])aron Pillersdítrf ani pan hral) Hartig nepijde sn-

a

potel)ný

a

je-li

také

pravím, nevím, zdali by se

movn

návrhem,

s

aby se stav šlechtický

(Výborn!

zrušil.

v právo.)

Moje

Léna

dle

pirovnání

s

fideikommissem

svého nynjšího

jest

velmi pípadné.

zaízení jsou opravdu

již

jen ja-

kýmsi zpsobem fideikommissu, jsou jakousi primogeniturou ale víte také, že praxe i)i manském právu bývala za poslední :

doby velmi mírná, a že volné

ddní,

ba dokonce volné pro-

dávání nemívalo zvláštních pekážek, tak že

mén

nežli

odi)oru

statky

sterstvo pro zrušení uvádí,

potu

jejich.

mohl by

Projdeme-li naše

jenom

platit

manství,

ástí práv manství koruny eské. Jest

i

a celkem

l)ez

svenské. Ale všimneme-li si ostatn tch manství, která máme, shledáme, že národohospodáský dvod, který naše mini-

mnohíím tedy

vbec

volnému penášení valn nepíila. aspo

se léna

o nei)atrném

tedy jsou to velkou to

nejprve biskupství

podmany ili many druhého stupn. Arcibiskupství Olomúcké [)0 allodialisaci zstane arcibiskupství

zajisté

i

Olomúcké

asi se r)š

dále v mrtvé ruce církevní neboli arcibiskupov, ne-

j)ejde tedy do svobodného ol)cho(iu

:

nenastane tudíž u

nho

íšská rada

90

ten

prospch, jaký

zamýšlí

1861.

ministerstvo.

To

platí

rovnž

o velmi rozsáhlých majetnostech knížecí rodiny Lichtenstein-

manských knížetstvích Opavském a Krnovském. Tato souverainní rodina má, bude vám to povdomo, jako vtšina souverainních a mediatisovaných rod, své rodinné statuty, mocí kterých pechází ddictví vždy na prvorozence ani tedy zde, i kdyby tato léna byla zallodialisována, ské na

Morav,

o

;

nenastane volné

ddní,

pejde ve volnou ruku.

rozsáhlý lenní majetek ne-

a tento

Konen

manské vévodství

jest

T-

pan poslanec hrab Belcredi povdl, zárove jakýmsi fideikommissem rodiny císaské a zstane po allodialisaci císaským statkem rodinným tedy rovnž šínské,

vám

jakož

již

i

a

svenskýni.

prospchy od ministerstva zamýšlené nutn se obmezí ve skrovném potu manských statk drobných, H ponvadž nemohu za pravdu dáti tomu, že by zpsob, jak se hospodaí na statcích manských a nemanských, byl tak velice rozdílný, tedy také nemyslím, že by národohospodáské prospchy z toho plynoucí byly váhy ponkud znanjší. NeVidíte tedy, že

myslím nikterak, že zmnou tou v zemi rozšíí se všeobecný l)lahol)yt, nebo dokonce že se nám valuta urovná. Spíše bych ješt uznal pro ten zákon platnost finanních dvod, které pan ministr rovnž vytknul, jakož vysvítá z návrhu kommisse.

ti milliony, které se z allodialisování více nežli kapkou do džberu na(Veselost) a že vru nestojí za to, aby se k vli

Avšak

tu soudím, že ty

stržiti

dají,

nejsou

šeho deficitu

mnohem

nim porušovaly platné pomry státoprávní; a že by se to jíráv zde stalo, to myslím bylo již dokázáno. Nuže, pánové, již vidíte, že zrušení manského svazku není aspo nikoli tak nutno a nevylmutelno ani potebno.

My

vzdychali

dvanácte

vše centralisující byrokracie; stupitelstvu strasti

let

pod nátlakem vše

my

národním, doufajíce,

duševn

a hmotné.

dvanácte to

Konen

že je

ovládající,

let toužili

po za-

konen

vyhojí naše

máme; a

ministerstvo

nemá nic pilnjšího, nic nutnjšíiio na práci, nežli pedložiti nám zákon o manstvích. To jest vc opravdu nesnadno po-

o

vru

Bylo by

chopitelná!

kdo dvanácte hodin lost.)

Ta

arci

asu

býti

na

žíznil,

stole,

al)y se

ale

nkomu,

kdyhyclioni

pedložili nejprve sLánku!

obdu

také patí k dokonalému

Myslím

tedy,

ministerstvo,

(Vese-

a musí svého

tím poínalo, to

pánové, když

mn

nechce

nám

tak všechno povážím, že

to

pedkládajíc tento zákon,

smutné nevyhnutelnosti. se

prapoclivno,

91

na rozum.

jíti

se

zrušení svazkíi manských.

I)yli

pedložiti musilo;

jsme

již

podrobilo jenom

jednou svoláni,

a protože nebyl

práv žádný

nco jiný

zákon pipraven, tedy nám, jak se íkává, z nouze (fante de mieux) podali zákon o manstvích, toho zákona, zdali ta

mru pimen

netážíce

práce, kterou

k tomu, co

stojí,

nám

zdali

se,

vyízení

ukládají, jest v po-

a k tomu,

co by

vykonáno

býti mohlo.

Pipadá mi pi tom

jistý

oliyej lidu v

mé

jsou pole opatena a obilí vymláceno, tak že již, jí

ím

vlasti. Když hospodá nemá

by eled svou dále zamstnával, tedy

ji

svolá

i

dá

peí. To jest užitené zamstnání národohospodáské,

dráti

dobe zužitkuje odpadek v domácím hospodáinnost není pece to, emu se íká zamstnání zahálce. Ba jest to dokonce i innost užitená. Ale já ne-

nebot se tím ství,

v

a tato

myslím, že by to stálo za vydržování eledi, a to dokonce kdyby snad nkterému hospodái napadlo, aby i potom ješt, kdy již jaro zemi prol)OUzí, když ledy odešly a nastala dobíi brázditi píidu pro budoucnost a osívati ji nadjnou setbou

—

dal

svým lidem Pánové

!

dráti peí. (Veselost.)

Slyšeli

jsme ješt nkteré vážné dvody

rytí Lasser a pan

ministr

poslanec Ant. Ryger

z

;

zvlášt

Moravy

výmluvnými enili pro odstranní tohoto starého i)rý se totiž nehodí již do naší doby a že tedy musíme, pánové, ím díve tím lépe nové dob místo zjednati a novým ádiim zl>ytkové starých asíi že musejí ustoupiti a podobn dále. Pan ministr Lasser promluvil

slovy velmi

feudálního haraburdí, že

;

o tom, jakož k jeho postavení písluší,

a jak se

kdežto

sám vyjádil,

i»oslanec x\nt.

vyslovil

liyger

se

zpsobem rozvážnjším,

jenom své skromné mínní; ilo vci dal s vtším ohnm.

íšská

92

jakoby tu

zteení

šlo o

dráha svobod a

bychom rální a

njaká Tlae du

my

nyní sami sebe, cliceme-li také

se

pi

rádi byli

tom,

radikální

my

i

l)ychom byli rádi

býti

otázka: ])ak ten

rum

A

pd

také na

leží

I

hodn

my

libe-

nám naskytuje stedovkého rumu. zdali

(Veselost.) Ale tu se

!

Když jde o odklizení toho

odklízeti jej?

jtrovaziti

peuple.

našeho ministerstva? Zajisté! Chceme!

cti

hodn

mla

se tu

bastilly, jako})y

uroviiíiti

Otážeine-li

úastni této

1801.

liida

máme

pak

naší. zdali

i

j)rávo

tak jsem tedy zase u té nemilé otázky kom-

petenní.

Ano

ta otázka

chtjme

naskýtati,

hledáváme,

my

že

domnní

o nás

myslím,

že vším

kompetenní musí

i

vbec jenom

však

mj

již

právem:

spor

k()mi)etenních

se

nechtjme. Heklo

nám poád a poád my že prý ji vy-

se,

všechno chceme popírati. Toto pítel

my jsme

Klaudi

dr. si

odmítl, a já

toho vdomi, že

nevyhledáváme, že

nám

tch

povahou

spíše

vci a našimi i)omry jsou vnuceny. Myslím také, že nám v tom sama ústava dává za pravdu; alespo nás nechává v dvodných pochybnostech. Arci, pánové, domníváme se, že jsme v tom pouhými tlumoníky své zem a že vyslovujeme její

nevlastnjší pání, zasazujíce se o nejširší míru autonomie

své

zem. pokud

mže

obstáti

s

jednotou a mocí celé íše.

llate to nepodjaté povážiti. Zjiozorujete,

pánové,

obyvatelé

že

zemí vtších,

které

djiny,

etnjší obyvatelstvo, vždy, ekl bych, výše smýšlívají o své zemi, o jmén své vlasti že jménem tím takoka více poctnými se cítívají, slavnou

mají

ti

minulost, veliké

že

;

že akoli

chtjí

zachovati

více na to, aby uchránili její

zvláštní

postavení.

sebevdomí, oni více vlastenecké

též

jednotu

íše,

pece pamatují

pokud možná zvláštnosti své zem, Oni mívají více samostatnosti, více

se více cítí

hrdosti.

samostatnou osobností, oni mají

To bývá ve vtších zemích zjevem

obecným. Já myslím, že v tomto ohledu moje užší vlast echy asi nic neodevzdá žádné zemi v celé íši. vyjímaje Uhry, ano myslím, že v té vci ani mezi nmeckými a slovanskými Cechy není

rozdílu

i)0(lstatuélio.

My

všicluii

cítíme

se

pi slov

o cchif imioheni

snme

mnohé

obyvatelé

nežli

více,

mrou tomu

Jakou

province.

93

zrušení sva/.k manskýcli.

tak

požádat

Pražském, kde návrh

zvlášt incnší

jiné,

vidli jsme ku p. na

jest.

Velienstvo,

.).

ab^ se

nmeckých

dal korunovati za krále eského, krajan pijat rovnž tak se všeobecným jásotem jak od

byl od našich

slovanských.

Z toho

l)irozen žárlivý o

zddná

Mimo

teda. pánové, poznati,

míižete

ohledu jest u nás

v tom

že osobní

mnohem

více nežli province drobnjší.

vtší míru samosi)rávy.

to snesou také

jež

má

toliko

ba

snad

chopiti,

že

zem.

uznává

za

potebnu.

vdomí

jsou tedy

práva historická,

o svoji svézákonnost, o svá

podání svá

zem

Tyto velké

silno.

dv

st

považuje

snadno po-

.]*ii

tisíc

obyvatel, ne-

za

zbytenu onu

i

míru samosprávy, která se zemi o pti millionech lidí zdá l)ímo potebnou a nezbytnou. To pak jest to smutné v našich ])omrech, že píslušníci drobnjších zemí pochopovati nechtjí, kterak vedle nich

sob samým postaují mrou mnohem

vtší

samosprávy rozsáhlejší,

l)0tebují

smím-li tak íci, abychom ve kterém bychom

si

nežli

ony.

a kterak

Jedná

se o to.

zídili jakýsi šat na všední den,

budoucn opatovali

si

zem

vyšší,

své politické

i)o-

teby. Tu žádají na nás nezídka drobnjší provincie, abychom si zjednali šat hodn tsný, jaký se snad jim hodí, ve kterém však

my nebudeme

se

moci voln pohybovati. Já myslím na-

opak, ony že snesou snáze ten

širší

šat,

Pojmete-li, pánové,

vci

s

vrliujeme.

nám

my

my

opatiti na-

právem vyítati, že svévoln pivoláváme nebo vy-

sotva budete moci vyítati, asi)o ne tyto

s[)ory

hledáváme.

My

o

kompetenci

jsme v tom poslušní

pesvdení. Tyto

Piád

;

širší

nco

pesvdení,

podotekl o

Všechny národy jsou

míe

nám

nijiik

i

i»rosíme vás

nimi podle toho nakládali.

bych ješt

národností.

jen svého nejlepšího

ony vzešly z našeho postavení, z na-

šich poteb, z našeho nejsvtéjšího tedy, abyste s

práv

pochybnosti o kompetenci nejsou

pochybnostmi ledabylými

pi

který

tohoto stanoviska, tedy

samosprávy

i

pomrech

totiž

toho

a stížnostech

domnní,

že by

jejich národnost byla léj)e chrá-

94

Kíšská

nna. Ostatn nechci se movny dotýkati, pamtliv oblíbeným, pánové,

jsa

pán pedsedv

my jsme

ponvadž

tohoto

— nazývám

nad hlavou

vznáší

r.ula 1861.

noli

mee

sn-

tangeve naší

iiie

Damoklova, který

se

tak eufemisticky, slovem

zvonec.

(Veselost.)

Pravím

mi zde

tedy,

rozhodn pro vtší míru samosprávy, jedin a výliradn v ní bude chránna též

proto

vidíme, že

pomr

naše svolioda, naše historická práva, náš národoprávní

konené pak z té praktické píiny, že pi autonomii a samospráv budeme platit mnohem mén daní. Však tmto našim potebám nebude vyhovno pouhými snmy rozhodujícími jen o pípežích. jak by nám jich snad naši pátelé popáti ráili, nebo též pouhým njakým obecním zastupiteli

naše národnost

i

;

stvem zemským, jak

s

jiné strany bylo podotknuto.

myslíme, že potebujeme a míti

musíme

I)rávní jakožto politickou individualitu

snm

s

My naopak mocí

stato-

nebo jakožto zástupce

nebot takový snm mli jsme po tisíc budoucn máme právo jej požadovati. My potebujeme dále snm se skuteným zákonodárstvím ve všech vcech, které nespadají nevyhnuteln v moc ústední a k ní

politické individuality let,

a myslíme, že

;

i

nepíslušejí ani k vli jednot ani k vli mocnosti íše.

dovoláváme

V

tom

se stále a stále íjnovélijo diplomu, který jest naší

ústavy základem.

My

v

ústav únorové spatujeme práv pouhou

normu, jak provádti zásady v íjnovém diplomu pronesené, a

domníváme

se tedy, kdykoli

únorový patent pipouští

jakou pochybnost, že jest teba vraceti se k

onm

n-

zásadám,

jeho prvotnímu základu. To jest naše stanovisko, toho se po

všechny

asy

mj

ctný

držíme, a

s

toho vidíme se povinnými, jako pravil

pítel dr. Šmolka,

každou píd autonomie

mužn

hájiti.

Vycházejíce

s

toho stanoviska,

aby užší íšská rada tím hledu jsou

nými

;

pouze

snm

smrem

zmny

sbory ústavodár-

v ústavách a o nich

Užší íšská rada toho práva nikterak nemá;

však obáváme dárstvím

však pipustiti,

mnila: po našem ná-

a plná rada íšská

jen ty mají i)rávo navrhovati

se usnášeti.

nemžeme co

se,

že by užší íšská rada

faktickým

my

zákono-

takového práva mohla nabyti, a takto o obyej se

o Opírajíc, Že

zrušeni

svazk manských.

95

by mohla naše ústavy, naše práva, naši svéprávnost

byli jsme již ve mnohých píkterá po našem pesvdení neusnesením, k padech dohnáni Spatovali jsme v tom radu užší. patí aspo ped íšskou vážné nebezpeí pro sebe, nebo se domníváme, že opustíme-li

mniti a umenšovati. Vskutkn

ústavy, na které se máme pohybovati, a pdu pak zstaneme viseti jenom v povtí. Vtšina, pánové, jest ve zcela jiném postavení než my; tase toho mftžu odvažovati, ta ví, že její usnášení nikdy nedopadne proti ní.

jednou

pdu

zásad, že

My

však se

pdy

práv

toho

musíme

obávati

ústavní spustíme, jakmile se

která nejsou ústavní, pak jest vtšina vala, cokoli se jí

práv

ráí, a

;

jakmile se

totiž

pevné

dáme pohnouti k usnesením, s to,

my jsme

aby

nám

dekreto-

nuceni to pijímati.

dbáme tak písn kompetence a dodržování ústavy, snad písnji nežli mnozí, kteí konen tu ústavu výše cení nežli my nebo my piznáváme se zejm, že si ji pejeme zmnnu, že si pejeme širší míru samosprávy, nežli nám dává ústava únorová, ale my se jí zatím písné držíme, bojíce se, že bychom usneseními snmovny dostati mohli ješt mén. Proto,

pánové,

;

(Veselost.)

Pánové ctím,

!

pravil

Jeden

nám

z

poslanc

z

protivné strany, jehož velice

jednou, abychom

se o to

pece

nestarali,

prospšno a potebno, a o tom se usnášeli, že nám potom konen pece každý bude vden, a abychom se neohlíželi na formálnosti kompetenní. Nuže, pánové, já shledávám tento náhled velmi nebezpeným. Nebezpeným nám, ale i nebezpeným vlád. Mžeme-li se jedenkráte usnésti, že potahujeme na sebe pravomocnost íšské rady k tomu. širší, kdo mže ruiti za to, že nedojdeme jednou abychom si osobovali pravomocnost ministerskou a vzali do svých rukou i moc výkonnou? Ba, mj ty Bože, kdož ví, za pohnutých se toho lidé již dožili kolikráte, zdali bychom si konen nechtli osobití pravomocnost samé koruny? (Ne-

abychom hledli,

co

jest

i

as

pokoj v levo.)

Pedseda: Pece bych pana eníka upozornil, že zabíhá daleko, a dle mého náhledu dstojnosti snmovny

ponkud


96

ubližuje, podkládaje

snmovn

uiní nebo uiniti nesmí.

usnášení, jaká ona

která se tedy podkládati nesmjí.

Br. Rieger (vzd}cbne mínal jsem djin.

Kde jsem

(Dr. Kieger:

— po

si

— Nuže.

^

to

nikdy nepodkládal?)

Prosím, pokraujte.

delší

pestávce)

:

Já vzpo-

pánové, dovolte, abych promluvil

ješt nkolik slov o tch kompetenních íormálnostech. Na tchto íormálnostech komp(^tenních spoívá, ekl bych. veškeren ád svta, na tom totiž. al»y všechno celkem i zvlášt plnilo své povolání a konalo zvláštní úkol

ívá

i

ného.

ád

spídeenský.

Co by

dati l)ullu

se

dlo

na

alty ]>i.

si

s

-"^lúj;

na tom spo-

nikdo neosobil kompetenci

ji-

kdyby kaplan chtl vy-

církví,

papežskou, anelx) kdyby se ijouhý kaprál opovážil

mu pece písluší komandojenom ástku. Ale ani i)otom by nel)yl zmatek menší, kdyby komandující ;cnerál clitl u ranného vojína zastávati úad graduovaného lékae nebo zasahovati v pravomoc plukokomandovati celé vojsko, kdežto vati

a rozhešení dávati. (Veselost v levo.) pouhé chyby fornuUní (Veselost v levo i ve stedu) ale na zachování takových formálností práv spoívá existence stát, dynastií, národu. Však ješt horší jest to s tmito kompetenními poklesky, týkají-li se stránky penžní. Jde v otázce této o jistý majetek zemský, nebo chcete-li tomu tak, aspo o právo zemské, ale o zemské právo povahy tinanní.

vního kaplana, zpovídati

Vždyt vše

to jsou

:

Kdyby však úedník, jenž by víti také o ní

byl

mimo

s to.

kassu jiného úedníka, pisvojil

vlastní kassu otesi

tu kompetenci

rozhodovati a z ní vypláceti, tedy byla by

to

konen

také pouhá chyba formální (Veselost na všech stranách), také

chyba kompetenní;

—

ale za

takové kompetenní poklesky

bývají lidé zavíráni. Jestliže tedy jedni musívají sedti za že

se

dopustili

bychom my

chyby kompetenní,

tu sedli

tedy

k tomu, abychom

bych

se zde

vru

to,

nerad,

dopouštli po-

dobných chyb kompetenních. Myslím tedy, že je nejlépe držeti se pkné kompetence, nechceme-li svt obrátiti na ruby myslím též. že se máme písn držeti kompetence i tenkráte, kdy se nám stává nepohodlnou. Pánové, když jste ondy hodlali ustanoviti zákon (Sykot v levo.)

a

:

o O

zodpovdnosti

zrušení

svazk manských.

nám

luiiiistr. tu prohlásil

My mu

k tomu že nejsme kompetentní.

97

mlo

za pravdu; ale já myslím, že by ministerstvo

písnji

titi

snad jest

nebo

tétéž zásady ve

mén

myslím

státní, a

i

njakou dobu

nás tady. jak praveno,

neprazdovati. aby nás pro všechen pípad

mlo

již

následky

velmi

nebezpené

mže

smuje konen

a

kompetence

ústavy. Tolik, pánové, o dležitosti

sestavil

jinak

Jest

býti.

lovka vbec,

bystroumnost stickou

s

velkým dtivtipem;

dávným pravidlem,

že

vttbec.

dialektiku vybrousilo

nadobyejného. muž, který po

tak.

jako

ml

vybrousiti

eknu

zrovna,

si

Brinz

nemohlo ani

není

s

aby

to,

ímské

a

právo.

Bylo

nadání tak uznaného,

tolik let se již

ímského práva

studiu

a

dr.

zvlášt pak právníkovu, nic juri-

by tedy opravdu podivno. kdyby muž výkladech

nic

míti

k porušení

Picházím nyní k návrhu kommisse. Pan poslanec dobrozdání vtšiny

za-

po ruce. Ale

naznail, vykraování z kompetence

jak jsem

pohodlná:

panu íinannímu ministru peníze z allodisace na poteby

také, že snad ani to není ministerstvu v této

nepohodlno.

chvíli

zde še-

pomysliti, že se

zdá prospšnjším obrátiti

asi

i

pípad, kde mu pedloha zákona

nepohodlná, nebo snad dokonce

dobe mohu

si

pan ministr.

státní

v tom ohledu dali zcela

vnuje ve svých

tedy nejlei)ší

i)íležitost

juridický ostrovtip, kdyby neshledal pro vc,

slabou,

dvod

nkolik

jež

by stály za po-

slechnutí. (Kepokoj v levo.) Byl by to neobratný advokát, který

ani nebyl

by jest i

vc

kdo

s

to,

pece advokát

aby nékd)'

hájil

nedobrou (Nepokoj v levo)

dle jeho

i

vc

nepravou;

povinen, když hájí zloince ex

pesvdení

jest

;

je totiž povinen,

oífo,

vždy hájiti

aby toho,

patrné vinen, nevinným vylíil

levo), alespo všechno možné vylíil, co mže pok jeho vyhlášení za nevinna anebo aspo k jeho obran. Nuže. pánové, pan poslanec dr. Brinz vykonal zde za-

(Nepokoj v sloužiti

—

—

všechno se byl; ale já nepedpokládám mohu jinak a pravím, že se mi jeho dvody více mén podolíají sofismatm tak jako vejce vejci. Já nemám té výhody,

jisté

bona

lide. to

že bych byl

vazuji

ei

se.

konal

Riegrovy

tak rozsáhlá studia romanistická. ale za-

podobnými dvody všechny kusy. které podle

že II.

7

! :

íšská rada

98

18(il.

Ústavy píslušejí v pravoiiiocnost íšské rady užší.

(Nepokoj v

náleží již

levo.)

naped

Vezmte na

snmm

širší,

vyuiolui

rad

otázku vyuování. Ta

pr.

zákon

pouze v mezích

íšských.

Nuže, já chci podati dkaz, že jest naším úkolem šíiti kulturu na východ, že véda nade všechny ostatní úely povýšena býti

musí, že jest úlohou

stejnomrn

a žádné

vdu

které mají

zem

pstovati osvtu po celé íši

naší

nikterak nezanedbávati, že principie,

oplodovati a

živiti,

musejí býti po celé íši

usoudím z toho nevyhnutelné, že ponvadž tedy všechny tyto zákony musejí býti dány jakožto všeobecné, že musejí vycházeti od íše. a že tedy zákonodárství o tom pipadá íšské rad užší. Rozumí se, že i)i tom autonomie zemí se zachová Podobn jest to s pomry zemdlskými. Zemdlství písluší zákonodárstvu zemskému, ale dáte mi za pravdu, že by nebylo lze to zodpovídati, kdyby vláda ústední, kdyby zákonotytéž; a

dárstvo íšské nechtly vnovati veškeru pozornost

dležitým, kdyby se nkterýcli zemí hodlaly všímati

druhých

musí hospodáství?

íše.

vati

Konen, napak máme Když ho

již

máme. tedy

záležitostech

zemdlských.

všechny záležitosti

bude patrn jeho

tak se

strativního, vojenského, a o

žitosti

spolen

Quod

zákon

ve všech

demonstrandum.

erat

t.

j.

zemdlské píslušejí íšské rad užší. to má se ády obecními. Ty zasahují v tolik

obor, v obor zákonodárství zde v íši

tak

nežli

ministra národního

to

povoláním a jeho úkolem, pedkládati návrhy

Rovnž

mén

toho jde. že tyto záležitosti nevyhnuteln vyizo-

z

:

zájmm

civilního, zákonodárství

tom

pro všechny

o

všem

zem.

ped íšskou radu. širší íšské rad troufám

se

admini-

musí rozhodovati

a tedy náležejí

i

zále-

obecní

Ale

i

Vy

si

oddemonstrovati

její

víte, pánové, že íšský úvr, íšské dluhy ped íšskou radu širší to jest spadají íšské íinance, dejme tomu, že by íšská rada širší omyl, nesmírný omyl. Nebo chtla panu finannímu ministru povoliti kontrahovat pjku; ten tedy uzave na p. s domem Piotschildovým na 0"/o; to v civilním jest patrn smlouva, to jest kus civilního práva zákonodárství jest kompetentní íšská rada užší. (Silný nepokoj l)ravomoc.

zajisté

:

—

o

zruHení

svazk manských.

99

V levo.) Následovn patí takový finanní zákon

ped íšskou

radu užší!

íšské zastupitelstvo pjovala za 8%-

tlieky

i

povolí íšské bance, aby na hypo-

býti zloinnými, lichváskými,

zde ve Vídni, tedy íšské

íšská rada to

vc

my

Ale

zde shledáme, že jest to

a protože všechny takové

lichvaení:

smlouvy, které se jeví

patí k civilnímu zákonodárství

rad

užší. tož jest patrno.

bance takovou koncessi dáti

té

že užší

mže. nebo

jest

rázu justiciálního.

Podobné dvody uvádl poslanec Brinz pro svá tvrzení. to však jsou samá sofismata, to jsou. rád to piznávám dvody, ale dvody pouze zdánlivé. Takových dvod prostá, eknme nestudovaná soudnost lidu neuzná. Myslím dále, že svoje pesvdení mohu osvditi tím smrem, že právní vdomí veškerého lidu v Cechách mluvím tu bez ohledu na bylo by uraženo usnesením taa národnost kovým, jako se zde navrhuje. Mám to pesvdení, a mnozí pánové na druhé stran budou je zajisté míti také, že kommisse otázku majetkovou, která se jí nevyhnuteln namítala, hledla obeplouti; ona jí nerozhodla. Avšak myslím také, že té záležitosti ve svých poradách pece porozumti musela. Musela si njak pedstaviti, komuže patí to jmní, o jehožto Pánové,

—

e

pemnní

—

—

se zde jedná.

Ozvaly se jednotlivé hlasy

s

tím ná-

jmní zempána nebo hlavy státní. Je-li to tedy nepochopuji, jak nám ta vc mohla vbec

hledem, že jest to

i

ono pravda,

pedkládána;

býti

hlavy státu, tož

tomu

není-li

íšské

zor

rad

nebo

je-li

to

tak, tedy to písluší

s

výhradní majetek nejvyšší

pece nepísluší nám

císaem spolen, tak by

snmu

však nemohu

jmní

užší

si

pomysliti, že by bylo

rady íšské,

s

;

ale

králem nebo

to bylo aspoíí dle ná-

V prvním pípad jest druhém pípad majetek íšský

konsti tuní ch.

zemský, ve

nm

rozhodovati o

bud

na

ponvadž neznám

svt té

majetek

to tedy

nebo

státní.

zem,

Já

njaké

také

která by

tu nastoupila jakožto právní osoba.

Myslím

bychom

tedy, že

tome vc

a

to pokládali za záležitost

krume zákona

jak tome, a civilního,

i

kdy-

finanní

íšská radn

100

18(31.

pi tom pece neniže Inti pominuta, a že je teba pina védomí. komu pipadne jmní z allodialisace plynoucí a to zdá se pece jenom, že také kommisse vtším stránka

vésti si jasné ;

Jak

dílem uinila.

již

pan poslanec Tascbek

pijala

^7ložil,

eských lénech korunních úastnili výborové tch zemí, kterých se to týe. Zdá se tedy pece, že kommisse piznávala v tom ohledu jakési právo snmm anebo jejich zástupcm, zemským výborm. ustanovení, aby se jednání o

Avšak pan ministr Lasser zdá

snmm

ného; on upel jak dosud

náhledu zcela Pravil, že se

dále allodialisovati cestou administrativní.

i

l)ánové, já myslil, to že jest

práv

pomry pedíjnowmi.

ními a

se býti

právo docela.

to

že

rozdíl

Nuže.

pomry

mezi

ji-

bude dneš-

pouhé se musí

co se prve dalo z

to,

moci ministerské cestou administrativní, nyní

díti

cestou konstituní, tedy se svolením ústavních

mocností, ili

snm

Pan pipadá mi

nebo íšské rady.

veliké slovo klidné:

ministr, to skoro,

byl zrušil celou únorovou ústavu jiní poslanci k

si

form

Vždy

když

to byly

milliony, nemá-li jich

dva

njakému fondu tajnému, býti nkde zútovány, rozpotu nebo v nkterém útu závrném a tu bude k

;

na

záležeti zíte,

ty

již

záležitost

novým dchodm, teba

dva milliony. tedy musejí

býti užito

bud v

pede mnou

konen pece

pijíti na vaše rozhodnutí.

ministerstvo prorazí cestu k

jen

nebot, jak

tomu poukázali, musí

neb oné

ta v té

:

ekl bych. tu pronesl jakoby svým výrokem

vás, abyste rozhodli, zdali tu ten

obnos nevyme-

zdali jeho pijetí a \Tnaložení ministru dovolíte ili nic.

Pan

zdá

ministr,

se

mi.

šel

v

tom dále; on

diplom, abych tak ekl. ze vlastní mocí zrušil:

enstvo v diplomu zory

nároky

i

prohlásil, že chce

svých

celého mocnáství.

J.

národ

i

nebo

upomínky

íjnový J.

Veli-

a právní ná-

vyrovnati a spojiti

potebami

s

Velienstvo mluvil tam dále též o právech

a státoprávním postavení jednotlivých království a zemí. Pan ministr,

zdá

se.

že

neuznává takové rozdílnosti

právních názor: podle atd. již

pijal

nho

král eský,

nemá pražádného práva od tch

titul

a

takových

markrab moravský

dob. co císa rakouský

císaský. Pan ministr Lasser mluvil dále

.optovn

o

to

101

neb ono ustanovení se nenachází v žádném záúnorovém ani v diplome íjnovém, ba mél

O tom, že to

kon,

svazk manských.

zrušení

ani v patente

nkomu

za

i

že se chtl dovolávati diplomu íjnového;

zlé,

býti jakási poskvrna. Já pak i to vci pan ministr Lasser je na omylu. Myslím, že ped íjnovým diplomem byly v Rakousku také již normy státoprávní, které íjnovým diplomem nikterak nebyly zrušeny, nýbrž také tím diplomem, jakož uvedená slova ukazují, spíše byly potvrzeny; vždy J. Velienstvo ve svém zákon dí, že chce mocnáství ustaviti na nezvratném právním základ urité posloupnosti ddiné, jakož i na nerozborném základ práv i svobod království a zemí svrchu jmenovaných.

v

oích jeho zdá

mám

za

to,

se tedy již

v té

že

Uznalo tedy ovšem

Velienstvo, že jistá práva

J.

body dosavadních království a zemí

i

jisté svo-

platily již prve a platiti

nepestaly.

Pan ministr Lasser Pragmatická sankce

jakož

Karel VI. ve své vlastnosti vací i

sám pragmatické sankce. povdomo, dílem Karla VI. jakožto král eský složil koruno-

se dovolával

jest,

pi korunování na

písahu, písahaje

svobody toho království.

starobylá

práva

Pragmatická sankce sama se dobyli snmové vyzváni, aby práv jim bylo dáno ujištní,

volává zemského zízení, a když

pragmatickou sankci pijali, tu že tím nic

nemá

zmnno

l)ýti

ve právech a svobodách jedno-

Nuže tyto právní pomry trvaly a základ této pragmatické sankce jest

tlivých království a zemí. trvají až podnes,

a na

naše nejjasnjší dynastie v držení veškerých

trn

v Rakousku.

Taktéž císa František v tom nieho nezmnil.

Pan ministr Lasser nemohl si ani pro své mínní zvoliti nešastnjšího cittitu, jako ka, že pijetím císaského titulu pominula všechna zvláštní práva jednotlivých království. Páni poslanci

pede mnou

jichžto

tentu,

uritji a nejjasnji kterak

bude

ony dležité citáty

opakovati,

jest

patruo,

ze

z toho

kterých však

pa-

co nej-

kterak císa František ni-

emkoli tato království a zem nýbrž kterak naopak slavn slíbil, že jich zúplna

nezamýšlel

jejich práv,

uvedli

já nechci

zbaviti

šetiti, že jejich

v

tituly,

ústavy,

výsady

a

pomry

mají

íšská rada

102

1861.

budoucn býti zachovány beze zmny. Mluví tento patent, vám povdomo, dokonce o státech Rakouska, o spojeném celku stát atd. Nebyla tedy tenkráte nikterak zamýšlena

jakož

i

v osob,

v

v titulu

idei,

císae centralisace taková, jaká se

zejm, že název císaský bude práv pouhým titulem, aby rozmanité neodvislé státy rakouské byly spojeny pod jediným titulem. Ale tento akt zamýšlí nyní.

Patent

jakýsi

státoprávní

patent

ten

zem

atd.

pomr

Tak

král

jich

nezaložil

asi

sám dosvduje.

své jakožto

kouský

onen praví

ani

Císa rakouský

nezmnil, jakož drží

jednotlivé

eský, král uherský, arcivévoda

ra-

státoprávn nabyl. Jakožto císa rakou-

pokud vím. nabyl jenom Benátská, a já cenu toho nabytí ponechávám pi vlastní váze. Halie, pánové, nabyla císaovna Marie Terezie na základ, jakož se pravilo, uherských práv na starou ervenou Rus. a nároky na západní ást Halie byly zdviženy na základ práv krále eského na knížetství Zátorské a Osvétímské. Pánové, nehodlám zkoumati platnosti právních titulíi tchto, ale uvádím to jenom na dkaz, kterak v tom ohledu státoprávní nabývání se dlo jenom na základ titul krále eského, krále uherského a nikoli císae rakouský,

ského.

Starobylá práva království eského, o které se v této jedná, zakládají se na kapitulaci krále Ferdinanda, když

snm

eský

volil

za svého krále

:

obnoveném zízení zemském, kde

vci

si

ho

tato práva spoléhají dále na se

i

staré právo lenní cituje

a uvádí. Tato práva spoléhají na všech korunovacích písahách

král až do doby nejnovjší; poslední z tch písah, doby krále Ferdinanda Dobrotivého, uvedl vám pítel mj poslanec Prachenský zevrubn. Že v právech a svobodách eského snmu císa Ferdinand 1. nechtl zavádti žádných našich

z

zmn,

jest

patrno

ervence 1845. kde

a jasno J.

ze

dvorního

dekretu daného 18.

Velienstvo prohlašuje, že ve Svém Nej-

vyšším rozhodování o záležitostech stavovských sám na

má zemské

pamti

privileje a svobody, jakož obsaženy jsou v obno-

veném zízení zemském a v následujících potom Jeho v Pánu odpoívajících pedku.

výnosech

o

Jsem

na

vzal

mínní,

toho

i

se s právy

že

v úmyslu, plniti tyto povinnosti ke

dkazem

a

103

Jeho Velienstvo panující císa a král

Pánové!

nastupuje na trnn. povinnosti.

svazk manských.

zrušení

pedk

svých

má

svému

i

pro všechny království

toho jest mi íjnový diplom, jenžto praví

:

eský jejich

asy

eskému, Že tchto

práv a právních upomínek v jednotlivých zemích šeteno bude a že práva jednotlivých zemí ze všeho vidíte,

právo hylo,

pánové,

že

i

zstanou základem íše. Z toho ped 20. únorem njaké státní

tepiTa

že nikoli

snad

onoho dne njaká

moc veškeré naše státní právo, njaký nový, svt teprva nestvoila. I ped tou dobou byly právní, skutky utvrzované,

jími národy,

které

s

již

pomry

státo-

právní mezi dynastií a

je-

jedné strany ani nemohly býti zrušeny

mj.

pravoplatn. Tot náhled Jinak by

pomry

tvrí

zcela konstituní

to arci bylo,

kdybychom chtli

popírati všechna

historická práva, všechna práva legitimní a zpsobiti tabulam

kdybychom pouze a jenom sebe chtli považovati za pramen práva veškerého pak arci mohli bychom ignorovati rasám,

;

všechna tato práva legitimní.

i

Ale,

pánové,

piznávám

se

mi takové poínání v tomto okamžiku a vi tm událostem v Evrop, které se snad již pipravují, nezdálo nikterak moudrým. Dle tchto starožitných práv království eského má snm eský právo, kdyby naše nejjasnjší dynastie vymela, krále si zvoliti. Já, pánové, jsem z tch, kteí pokládají trvání našeho mocnáství za nutné na prospch jeho národ, a kteí

zejm,

si

pejí,

kousku.

že by se

aby koruna Proto

m

eská

to.

a

po všechny

slanec Pillersdorft' nkolikráte citoval s

korunou Lombardskou

:

asy zstala pi Ra-

tak dím, nemile dojalo, že pan po-

korunu eskou zárove

tento kumulativní citát nerad slýchám.

Já. jakož eeno, vím a doufám, že moje budoucn zstane pi Rakousku; ale se stanoviska státoprávního nemohu toho popírati, a l)ylo nám to od našich pro-

(Veselost v levo.) vlast

i

fessor na Pražské universit po

ení možno konn

léta a léta vykládáno, že odlou-

jest; vždyt podle pragmatické sankce a

i)ír(»(hiích jest to

podlézá

možná, že naše dynastie jednou vyme.

!

íšská rada

104

a

potom, jak

Deák ve

již

1861.

ei

své

to vyložil

— stane

a

snm

uherský pak mají každý o

V

(Hlasy v levo: Nikoli!)

sob

právo, zvoliti

onen

se

Snm

právní pípad, který na mysli máme. praktickým.

si

eský krále

jiných zemích takového práva ne-

píhody a rodinná práva

stává, a povážíme-li bývalé

dynastie,

tedy lze o nich ustanoviti poslední vlí. Takové ustanovování

v poslední vli udalo se za bývalých dob o Korutanech a

—

ných zemích.

za dobré zvoliti v zemích

Potom si

možná,

arci

jest

že by

Uhi

i ji-

uznali

jiného panovníka nežli toho. který nastoupí

a že zase ani echové nebudou páními uherskými. Tenkráte tedy pípad, kdy ki'ál eský a král uherský by byly

starorakouských.

moci svá pání srovnati by nastal ten

s

osoby zcela rozliné než císa rakouský.

Jak jsem ekl. já myslím, že k tomu za

možná

ale

jest

to

ani desítiletí, ale nastati, a

za deset

se tak stalo,

nebo padesát

ani ne-

let

dojde:

pece, neb život národ se neítá ua léta na staletí. Ten pípad muže tedy skutené

myslím

jistá práva, která

tedy, že jest to

má eský

zstati zachována ili

K tm právm, i

nepeji, aby

si

pét.

praktickou otázkou, zdali

i

král jsa

eským

králem, mají

mu

nic.

eský

která

snm

míval odjakživa, patí

že kdykoli se korunní statky prodávaly nebo penášely,

to.

smlo

se to díti jen s jeho

bylo provedeno Jesti to

mnohými

úastenstvím a schválením. To

citáty od

pán eník pede

již

mnou.

jmenovit jasn vysloveno naízením krále Vladi-

nemže žádného vasala sproúadu beze svolení snmovního. Stran nmeckých manství koruny eské dovolávám se citátu, uvedeného ve Pštrossov slava z

r.

1490. dle kterého král

stiti

rukovti ze zízení zemského B. že

jmenovit

biti

ani o

nmeckých

beze svolení od valného

8..

kterýžto

lénech král

snmu njaké

písn

nemá

ustanovuje,

práva,

zpso-

postoupení, ba ani

allodialisování {svohodíti praví originál).*.) *) Místnjší výklad o tom, kterak snm eský býv.il strážcem celikorunv eské, najde se v Kalouskov eakém státním práv, vydaném v Praže 1871, str.' U7— ló9. t.isti

o

mne

Pro

zruSení svazk, manských.

alespo nestává

tedy

mj

105

pocliybnosti.

že to platí

ctný pítel také uitel ve práv manském, professor Haimerle, svým žákm na Pražské universit vykládal ne jednou ale optovn, že allodialisování lén eské

ješt podnes, a

koruny

nemže

i

votum

autoritu, již také minoritní

tuto

professor Haimerle jest zajisté

uvádí, uznáte; nebot. pánové, z

snmu

provádti jinak než se svolením

se

eského: myslím, že

nejvýtenjších feudalist naší doby a není v

píin

té

pedpojat. Kdyby náhodou sedl zde v íšské rad, bezpochyby

nesedl by v

Tak

se

celá

tchto,

lavicích

ta záležitost

ale

jeví

na oné stran snmovny.

soudu nepedpojatému

muže kompetentního

byla rozhodnuta od

za doby. kdy

nepomýšlelo na takový spor o kompetenci, mezi

a tak se'

snmy

ani

zem-

skými a íšskou radou.

nám

vítznou tváí dvorní dekret, který prý pipouští prodávání lén eských. Tento dekret Poslanec

dr.

Herbst ukazoval

mn nebyl nepovdom. jsem

již

ml

nachází se v knize Pštrossov. do které

píležitost nahlédnouti v rukopise.

vydal takové naízení roku 178H:

wald však

s

již

mj

Císa Josef

II.

pítel i)Oslanec Griin-

poukázal k tomu, že toto naízení, jakož praví

dekret pozdjší, následku nemlo, že žádný prodej následkem jeho nenastal, a že také

dv

všechno u

mne nerozhoduje:

snmovní

netvrdil,

jakoby

nám

o

zpsobem

bývalo rozhodováno

jsme nikdy

léta já

netvrdili.

potom bylo zrušeno. Ale

eských manstvích nikdy nebylo neústavnim, protiprávním

Takové pípady možná že

my

to

myslínr že nikdo u této strany

;

toho

se staly, ale

že podle eského eského státního práva nemlo by se díti prodávání eských statk manských beze svolení snmu eského. To jest to. co my tvrdili, a to zdá se, že i císa František uznal, vyžádav si od zem svolení ku prodeji statk

nejsou pravidlem;

zízení zemského

korunních. hodující

Nemá

platnosti

a

tvrdili jen

tolik,

podle

to již

ani ješt z jiné

pro nás:

nebo

víte.

píiny pražádné rozže pomry za císae

který vydal uvedený dekret, nebyly nikterak ústavní.

Josefa

II..

Císa

Josef

ústavních

léta ncsvolával.

pomr

vbec

nedbal,

snm

po celá

celou starou ústavu zastavil, a ani v Cechách

)

íšská

106

ani

V Tlhrách

za

rada 1861.

korunovati

krále

Teprva když

stav nebyl normální.

Zkrátka onen

nedal.

se

se ukázalo, že

reformy od

úmyslem ovšem dobrým zavádné, byly ve mnohém ohlede ukvapeny a že v zemích psobily namnoze nevoli, vidl se císa pohnuta takoka na smrtelné posteli, mnohé z nich odvolati; a císa Leopold zejména na stížnost eských stavíi již r. 1791. tedy ti léta po vydání jmenovaného dekretu, uvedl starou ústavu zemskou zase v plnou platnost, a to sice s tím podotknutím, aby práva snmu zemského a stav vcí císae,

s

zase byly zavedeny tak. jak byly za panování

ovny Marie

Terezie

Toto tedy za kožto výraz našeho

nám žádným

není

nost, že pánové,

odpovd panu poslanci pesvdení, že takové pravidlem.

kteí

zvnlé

císa-

17(M.

r.

Vbec

dru. Herbstovi a ja-

jednání protiústavní

jest to

podivuhodná okol-

zajisté jsou svobodomyslní, se zvláštní

oblibou citují dekrety takové, které vydal absolutismus, a ty

pravidlem a

že jim jsou letí

mítkem,

zachovávané a popávané

v levo.) Jest

dávají býti

proto

to zvláštní, že

mén

mén

ctihodným.

nic

právo

že však svobody po sta-

u nich

mén

(Nepokoj

Pánové! Jest snad naše církev jest legitimní právo

i

ctihodná, že jest stará?

naší dynastie

neplatí.

proto, že jest staré, shle-

ctihodno, že jest staré?

optovn

Pipomínáme-li vám písahy našich král,

sklá-

dané až do nejnovjší doby, kterými tato práva stvrzována

semo tamo útrpné úsmchy. Myslíte snad písahy kriíl jsou menší váhy nežli písahy ostatních obyejných smrtelník? Nebo že mají menší význam proto, že se skládají ve slavnostní okamžik ped snmem, coram bývala, tu pozoruji vy, že

populo,

ped

zastupitelstvem

národa

?

(Bravo

!

v právo.

)

Já

n

býmysMm, tím že tato práva nepozbyla nieho, že na valo písaháno až na dobu nejnovjší, až do roku 1836. a že

ústavy zemské až do roku 1848 trvaly

snad chcete pokládati

tch dvanáct

za platnjší nežli staletí

Bravo

!

v plné platnosti.

i

Bachova hospodáství ústavního života ped tím? (Bravo! let

o

svazk manských.

zrušení

107

Nkolikráte bylo zpomenuto manství nmeckých, a pan komu by ná-

ministr Lasser vyslovil obavu, že by nebylo jasno, ležely peníze z allodialisování

piznávám nebot

poznámka

tato

se,

my víme

všichni,

se tak vždycky nazývají.

že

tchto manství nmeckých. Nuže. zarazila mnohé z mých krajan, jsou to léna eské koruny a že

Nemže

tedy býti pražádné pochyb-

výkupné za eská i nmecká léna pi allodialisaci splynouti musí do jedné a do téže pokladny; do které, toho zatím pomíjím. Ale co se tchto nmeckých lén týe, pivádí mne to na nco, eho tu nkolikráte bylo doteno. Snad se nosti, že

otážete

:

Pro

tak, jako jiná

nazývají

se

se

íká manství nmecká? Vždy jsou práv eské a leží v echách A pro

zase manství

eskými?

lény

jim

manstvími koruny Již

!

na

v Lužici, ve Slezsku a

vidíte,

pánové, to souvisí

eským.

státním právem

Dle starého státního práva eského byla koruna íší svrchovanou. i

Ti pánové,

kteí

práv nmeckých, budou vdti, že

íše nmecké;

i

Morav

starobylým

se

se znají

echy

eská

v djinách

íše

nikdy nebývaly ástí

dopustil se tedy baron Pillersdorf v

tom ohledu

poklesku statoprávn-historického (Nepokoj a veselost v centru a na levici), když tvrdil, že

echy

bývaly doplující ástí íše

nmecké! (Hlasy v levo; Zajisté!) Odkazuji v té píin k uencm nmeckým, na p. k Berghausovi nebo jiným tam všude shledáte, že echy nikdy nebývaly ástí íše nmecké, a že ;

jmenovit nikdy nebyly žádným krajem nmecké íše, že k rakouskému kraji nikdy nepíslušely, nýbrž byly k Nmecku v pomru a postavení zcela zvláštním. (Hlasy; Tak jest!) eklo se král eský býval manem íše nmecké. Ten pan poslanec, který to tvrdil, mže býti znamenitým Longobardem a feudalistou. ale starými djinami íše a práv nmeckých zdá se :

býti

mén

vasalem

honným.

nmecké

to praví zcela státu,

(Veselost v levo.) Král

eský býval

arci

íše. ale jakož majestát císae Ferdinanda

jasn, jen za své kuríirství

:

I.

nebo v tomto maje-

jako ve mnohých jiných listinách, ježto nehodlám cito-

vati, praví

nmecké

se,

že

jakožto

nikoli

íše a koruna eská nepatí k íši pouze hodnost kurfirstská.

manství, nýbrž

íšská rada

108

Zárove pipomínám, rinil,

1861.

že zejména Karel lY. velice se

eské koruny a že k tomu íše nmecké získal. Nuže, práv

aby zvýšil lesk

mnohých

lén od

pi-

konci velmi tato manství

nazývána byla tedy nmeckými, protože se velmi patrn rozeznávalo to, co bylo uvnit svrchované koruny eské, tedy též

uvnit Lužice, Moravy nebo Slezska, od toho. co nebylo podrobeno svrchovanosti koruny eské, nýbrž korun císae nmeckého. A to mlo další dsledky. Území Chebské bývalo za onoho asu ástí íše nmecké a pišlo teprve pozdji zástavou ku korun eské rovnž území Ašské, které prve bývalo svrchovanou a bezprostedn k íši nmecké náležitou držebností v rodin hrabat z Neuburka, pozdji pak pešlo v držení hrabat Zedwitzfi: tito hrabata z Neuburka podali svá léna králi eskému. Tak vešla tato panství v držení vrchmocenské král eských a stala se ástí zem eské, kdežto manství ostatní byla vn zemských hranic. Liinig ve svém Corpus juris germanici poítá jich 283. knížetství. mst a krajin, které bývaly pod lenní svrchovaností koruny eské. Všechna tato léna náležívala ku korun eshé, ale podle starodávního zvyku slula Chebská i Ašská manství vždy nmeckými. Jsou ješt jiná manství v Loketském kraji, a s tmi se ;

pihodilo zcela zvlášt. Loketský

kraj. ili jak se za nejstarších

vnem

dob nazýval, Sedlecká župa, byl dán

manželce krále

L Tato králoMia Rychsa byla z rodu hrabat Vohburských a vynasnažila se všemožn, aby se dostal kraj Loketský ili župa Sedlecká jejím píbuzným, hrabatm VohVladislava

burským, což

se jí

po

njakém ase

konin pivedeni nmetí

i

podailo. Byli do

osadníci a dána jim

léna. a

tch ješt

pozdji císa Barbarossa inil nároky na tuto državu. Tím stalo se, že byl ten kraj po njakou dobu v moci nmecké:

i

akoli

tato Sedlecká

župa od pradávných

as

bývala ástí

ji považovati pece odtud vešlo v obyej nmeckou, zvlášt když se již obyvatelstvo stalo vtšinou nmeckým. Tím se vysvtluje, pro tato Sedlecká

království našeho,

za

i

zemi

župa ili Loketský kraj a léna tamní se poítala k nmeckým i lépe eskonmeckýin. jakož jest jejich název officiální nebo :

o

svazk manských.

zrušeíií

úad

jak známo slul jich manský

vždycky ciuia eiidalis bohe-

To, pánové, jsem

mico-gerraanica.

109

pokládal

vysvtlení nkterých poznámek, ježto zde

za potebno na

uinny

byly.

Nyní pak. pánové, vracím se k tomu. kterak J. Velienstvo náš nejmilostivjší císa a panující král eský ve svém diplomu íjnovém slíbil slovem císaským, že práva, svobody svých království a zemí ochrání a zachová jakožto

právní základ mocnáství. Jsem toho

enstvo své císaské slovo

vám eského

splní,

proež

i

sení, které se

Nedám

nedojde.

pan ministr Lasser, že

poznámky:

pochopiti smysl této

se.

J.

Velienstva

se tedy másti tím,

totiž tento

Piznávám

se svolením J. Velienstva.

nezvratný že J. Veli-

doufám, že to usne-

zde navrhuje, potvrzení od

jakožto od krále co pronesl

pesvdení,

že

já- nikterak

návrh pedložil

mi nelze dobe nejsem náhledu

svobodného pána Pillersdorfa, který mínil, že všechny návrhy, které J. Velienstvo

musí

nám doporuí,

pijímány. Postavíme-li

býti

již

se.

proto z pouhé loyality

pánové, na

to stanovisko,

abychom celou vc vbec ponechali J. Velizde ani nesedli maili bychom jen drahý as.

pak bylo by

lépe.

enstvu a Nýbrž myslím,

:

Velienstvo nikterak není toho úmyslu, aby nás jakkoli pedstihal, ba že spíše má poctivý úmysl seznati

pravé

zejm

J.

náhledy a názory svých

stupce (Bravo je

že

národ

skrze jejich zá-

v právo), a že jest naší povinností,

pronášeti

a poctivé (Bravo v právo).

Mne

tedy

pii)omenutí

pana ministra Lassera

nemže

Naopak piznávám se. že jest mi podivno. nebo nemohu pochopiti, jaký úel by míti mlo. i snad

nikterak

jest

mýliti.

ministerstvo toho

kde váha jeho Myslím, že by sledních.

dvod si

mlo

Zvlášt pak

jsme se toho

již

váhy majestátu taní. rozumových a právních nedostauje V

úmyslu, užívati

dožili,

více hledti tchto [)onebezpeno, iní-li se, jako

ministerstvo

jest to velice

z jakéhokoli hlasování jakási otázka

loyality.

Myslím, pánové, že jest

stituní.

V

to poínání naprosto nekonzemích konstituních jest úkolem ministerstva vládu íditi, návrhy zákon zdlávati a snmovnám pedkládati. Koruna se v to nemíchá (Bravo, bravo! vpravo), koruna tu vv-

:

Eíšská rada 1861.

110

slovuje své poslední slovo teprva, když saukci

Bravo

v právo), nebo když

!

udluje (Hluné

odpírá.

ji

pán

Pánové! Myslím tedy, že toto jednání

ministrovo

nikterak nelze schvalovati, ba že dlužno jest piítati je jenom té

okolnosti, že

neml

pan ministr dosavade

píležitosti,

aby

nabyl zkušenosti ve zpdsobách konstituních, že v tom ohledu

konen

jsme všichni zaáteníky.

tedy

jest

i

mým

náhledem, že

My

se k

— nerad,

tomu piznáváme; pánové, zmiuji se

osob mocnáové, ale když mi pan ministr v tom ukázal nemohu konené jinak J. Velienstvo nebyl dostaten pouen o naší pedloze: J. Velienstvo dal snad ministru svoo

—

cestu,

zákon pedložil, ale

lení,

aby ten

že

Velienstvo

J.

pi

té píležitosti

nemžeme

sám pan ministr mnoho nového, a konené

stanoviska státoprávního až na dno. Vždyt se vyjádil, že

bhem

debaty uslyšel

pedpokládati,

prostudoval tu otázku se i

jsme všichni spozorovali. že v návrhu ministerském scházel odstavec velmi dležitý, ten totiž, který se táhne k Lužici a k manským pomrm koruny eské k Lužici, kde teprva kommisse musila píslušný passus

vložiti.

Z toho

jde, že ani

sami

korunní radové nebyli dostaten poueni o všelikerých tch státoprávních

pomrech,

o které se tu jedná.

Konen

to

není

vždycky možná, já také vím pramálo o lénech Salcburských, ale já piznávám se k tomu.

ani

máme

Pánové, myslím tedy. že

Velienstvo

uené

ty

dvody,

a kompetentní, že

zmní. Pánové, císaové

i

Ne štti do žádných výklad (Hlasy v právo

Jeho

:

!)

si

té

vci

neosobovali privilej

o pa])ežích íkávali theologové

Appelluji a papá male informato ad !

uváží-li

Velienstvo svj náhled v

J.

rakouští nikdy

neomylnosti jako papežové, a

dum

nadji, že

které tu byly proneseny se strany velmi

papám melius informan-

Nu. pánové, já se nechci tím pou-

theologických.

Pánové, ješt o jedné otázce rád bych promluvil. Jest to totiž

onen i)omr. v jakém

okolnostem vnbec, a lituji,

s

jest otázka tato

toho hlediska

k našim politickým

musím

íci, kterak velice*

že ministerstvo stojí na tom. aby se stalo usnesení, které

pranikterak nesouvisí

s

jednotou a mohutností íše, které ani

1

( )

znané

nelila

svdení, únorové,

svazk manských.

prlom nebezpený.

zda nepoloží

ústedního

i

jednota

Uhi

—

otázku.

Uhrm.

okamžiku

Pomyslil jsem

Múžeme-liž

my

svi'iti

v obor zákonodárství

vci. ve kterých toho není poteba pra-

platí-li

slovo J. Velienstva, že

pouze

to,

mohutnost íše žádá. bude ponecháno správ

i

— následovn patrn Uhi — povím

pedloží-li

nepatí ke stedu. Kdož ví, netu po zpsobu uherském nmecké ministerstvo s právy koruny

si

—

to

Co uiní to Uherské, když tak málo nadlá okolk otázku

pe-

dle našeho

Jest to zvlášt v tomto

smutný píklad

to

ted

si

tako^'é

žádná, a kteréž

ústední

1

razí do vlastního díla našeho ministerstva, do ústavy

klidn své osudy ministerstvu, které táhne

eho

1

alespo

váliy finanní, a které,

na pováženou. Jestit si.

zrušení

:

právy koruny

s

eské V

(Nepokoj v levo.) Pánové,

to jsou

úvahy v okamžení tomto zajisté vasné.

Myslím, že ministerstvo stalými *) vzalo

mocí ovšem

zmnami

v jeho

ln

práv vera

na bedra svá dležité povinnosti a

si

vtší odpovdnost.

vc

na-

vtší

s s

tím

císastvím rakouským. Pipadá mi to tak, jakoby v rodin

n-

jaké etné

samy

i

mly

dti

býti

Jest to zvláštní

uvedeny ve své ddictví, aby jim

samy ho užívaly. Úkol uvésti je pipadl minijest v tom ohledu vyrovnávati mnohé kižující se zájmy, pemáhati mnohou nedvru; mát vtom všem úkol nesnadný. Mimo to. dlužno piznati, spolupsobí v té vci ivládly a

sterstvu.

nitelé,

Jemu

povolaní

i

nepovolaní, kterých všech

vice zde ani pehlednouti

ministerstvo

v

té

kdyby

si

více

ministerstvo

ministerské

s

lasi

opatrností všemožnou, a

zájmu ministerstva, bylo by litovati dynastie a jednoty mocnáství,

v zájmu

njakým ukvapeným

praejudikováním odvrátilo šení svého úkolu

s

Záleží tedy na tom, aby

otázce poínalo

bylo by litovati nejenom v

ješt mnohem

nelze.

dvru

má nevyhnuteln

njakým pece na e-

usnesením,

národ, které zapotebí.

*) Dne 18. ervence 1861 lir. Forgácli stal S(; uherským kancléem dvorským místo Vaye, a nazejtí 19. ervence hr. M. Eszterhazy ministrem bez porteeuillu místo Szecsena. Ty zmny pokládaly se za vítzení Schmer ling-ovské ceiitralisace naproti Uhrim.

íšská rada

112

Myslíui. Že

vzhledem ke všeobeeiiému pro-

to bylo asi

liy

dkladn

spéchu poviuností ministerstva, žitost

sení. státi

1861.

uvážiti

ješt jednou, nežli pikroí v tom ku Jesti. pánové, v té vci úloha tžká.

mže

pravdou,

rodové své

síly a

tch aktech neurito

se jí státi jen tenkráte,

úsilí

slouí, aby

však hranice ty

usne-

Ústava, má-li se

když všichni ná-

V

pravdou uinili.

státních, které jsou tu základem, jest

obou

ješt mnoho

všeobecn naznaeny, nejsou ustanoveny žádnou místní obchzkou,

meze moci ústavní jsou

:

ji

celou zále-

konenému

sice

smím-li tak íci. loco rei sitae: ješt ledaco jest pružno, neúplno, ledaco zcela nedostateno.

Aby

se

konen

vše to upra-

zpsobem klidným a smírným, jest poteba dvry a spolupsobení národ všech, a s ministerstvem zle by bylo. kdyby vilo

této

dvry

pozbylo.

Pánové! Nové ústavy

upevují jenom politikou dslov stáním, kteréž

se

slednou, vytrvalou, pevným, loyálním ve píležitost snad se snad

píjemnou k odchýlení

se od slibu, kdekoli

naskytovala. loyáln odmítá.

nerozumí, tam. pánové, je teba býti odhodlánu i

krví^ a

Bh

ra

sklížiti

vládu naši, aby se chopila

chrániti

prostedku posledního (Hluné Konec I) hlasy: Konec !

])ravo

by

Kde tomu, pánové, se

v právo

!

:

ústavu tohoto

v levo

mnohé

!

List v . 198 pi této eí. kteráž prý toto sezení „Témé pl druhé hodiny trvala uinila velepamátnym. Píše Riegrova, nejvýbornjší snad ze všech, které jsme slyšeli posavad Bylo by se myslilo, že látka ve vci té již tak v našem snmu. vyerpána jest. že nelze více nco pronésti, co by novým, co by dležitým a zajímavým bylo. Rieger však nám objevil v záležitosti

Vídeský

dopisovatel (K.) Návoduích

píležitosti velice velebil Riegra a jeho

e

:

té

takové stránky, které jen nejznalejšímu politikovi jasn se jeví. jaká památkou býti má v živote politickém

a sestavil takto

e.

Rakouska."

Po Riegrovi hned uchopil Salcburský. a mluvil velice

se

slova ministr Lasser.

rozdráždn.

i)Oslaner

Pravil, že jakožto ministr

jindy, nyní že chce toliko odporovati Riegrovi menší zem mén držely ua svoje práva u své ]>ostavení v Rakousku, nežli vtší zem. Vysoce chvábl a velebil svou domovskou zemi Salcburskou. Pravil, /f hudc bojovati za to. aby

bude

odpovídati

v tom, Jakob}'

Potyka

zem

jeho domovská

a že bude bojovati

s

Lasserem.

113

stála v rodin zemí rakouských, tomu, aby žádná jiná zde zastoupená království, nevyvyšovala se nad jiné

rovnoprávn proti

zem, teba by mla titul zem, sestry své. Také chlubn pipomnl, že zem Salcburská pispla k tomu, aby Rudolf Habsburský pemohl „velikého krále eského Otakara". Konec ei Lasserovy byla pouhá bezpedmtná „Dnes my (poslanci malých zemí) jsme vidli, že právu našich zemí lépe se bude daiti v rakouské Vídni, nežli by tomu

jizlivost:

snad bylo na snmu eském, kde snad pan poslanec Lad. Rieger vede komando!" (Vlevo nepokoj a sykot; oho! vpravo.) Proti Lasserovi

ozval se Giskra;

žádal

pedsedy, když pan

ministr se hlásí o slovo, aby se ho zeptal, zdali bude mluviti ja-

kožto ministr i jakožto poslance, nebof prý ministr nemá svého ministerského postavení k tomu využitkovati, aby uprosted debaty ujal se slova a mluvil jakožto Salcburský poslanec.

Lasser se omlouval, piznávaje Brinz zaal Lassera omlouvati.

se,

že chybil.

Také zpravodaj

Dr. Rieger: Prosím o slovo k osobní poznámce. (Hlasy:

Konec !)

dám

Pedseda: Nedám již slova, jest navržen konec o tom naped hlasovati. (Nepokoj.) Dr. Bieger

si

jsem

níálo;

se té

vdom,

toho

:

Chci pronésti slovo smílivé.

že jsem

Pánové, jsem

zemi Salcburskou neurazil ani dost

dobe vdom,

si

jakkoli posmíval.

jí

debaty,

A

že jsem

abyste

nepripomenul, abych

jí

mli dkaz

toho, že si

vážím, tedy prosím, zvolejte se mnou, když pravím

:

zem

At

žije

Salcburk, sláva! (Sláva, sláva!)

Po skonené schzi pedseda Hein ve pedsíni mluvil s Riegrem. Když Rieger od nho odešel, ekl pedseda pede všemi, kdož kol nho stáli, že prý Riegrovo chování dnes bylo infámni. To slyšev eský poslanec prof. Stank, žádal pedsedu, aby odvolal co ekl. Pedseda odvtil, že neodvolává Stank Teda dobe

.

— Pt

;

dní pozdji N. L. v

:

.

203. zvstovaly o zakonení této píhody, že „rozhodla se zcela a slavn ve prospch Riegrv. P. Hein pišel totiž, provázen jsa obma místopresidenty, pak poslanci Klaudira a Stánkem, k Ricgrovi, a vymlouval se, že infámni se chování, v jiném smyslu bral, nežli na druhé slovo stran pojato bylo. S tím se ovšem Rieger nemohl spokojiti, naež (N. L.

198.)

:

president slovo to zcela odvolal."

ei

Riegrovy n.

8

!

íšská rada

114

1861.

Povšechná debata o zrušení svazku manského trvala i v náschzích dále, a eníci centralistití brali si k ní látku na mnoze z ei Riegrovy, polemisujíce proti ní. Když 22. ervence dolnorakouský poslanec Kaiser dovozoval i)otebu jednotného vyízení té záležitosti tvrzením, že Dolnorakušanm není jedno, zdali sledujících

a kterak svazek manský v

mže

echách

echm

se zruší, ani

že to ne-

býti lhostejno, zdali se to stane v Dolních Rakousích, skoil

mu Ricger do právo koruny

ei

úseuou poznámkou

—

Zcela lhostejno. Státní dopadalo v eích poslanc centralistických moravský poslanec Giskra vynikl v tom smru ovšem velmi zle pednesené ve 27. schzi dne nade všechny soudruhy své v pišel na nho 22. ervence. Zdá se pímo, že bhem této záchvat zuivého šílenství, kteréž po 18 letech uinilo konec jeho Mluvilt mezi jiným doslovn takto: „My jsme v jednot životu. rakouské, a tato zvláštní rakouská jednota jest taková, že všechny zem náležejí dohromady k jediné nerozdílné íši (Bravo). Pánové! My pro onu k-sob-náležitost nepotebujeme za stední len mysti:

eské ;

ei

ei

ckého vynálezu nového vku, t. zv. koruny eské, domnlé koruny jakoby on byl nkdy nosil korunu sv. Václava (Oho! vpravo), pokrálovskou, jakoby královská koruna v echách nebyla ízena teprva roku 1215 a jen ve dvou pípadech díve osobn udlena, v dob, kdy po sv. Václavovi zstávala sotva kostra (Bravo v levo, Oho v právo). To jsou mystika nového vku, jimiž mysti-

—

ddin

lid (Bravo v levo, Oho v právo), to jsou vynálezy, jimiž si poídili šibolet, aby fanatisovali mladé nepedložené lidi, anebo taK poádku kové, kteí chtjí míti nco zvláštního (Hlasy v právo íikují

:

Pedseda: Neshledávám, pro bych pana eníka ml volati k poádku. Giskra s divokou gestikulací pokrauje) Já nevezmu toho slova zpt! My nechceme žádné koruny eské (Bravo v levo, k poádku v právo) a dokud mi v žilách proudí kapka krve, koruna my se držíme toliko eská nebude onou, na kterou písahám my necísae, císa jest naším jediným pánem, jehož se držíme chceme žádného zvláštního krále eského, a dáme na tento titul :

;

.

.

.

;

krále

eského

tak málo, jako na

titul

krále Jerusalemského" (St.

prot. 602).

Povšechná debata o zákon v píin zrušení svazku manského ukonila se ve 29. schzi dne 25. ervence; návrh hrabte ClamMartinice, aby tento pedmt prohlásil se za nepíslušný k psobnosti užší rady íšské, zavržen byl 122 hlasy proti 37; návrh kommissní menšiny, aby ta vc vyhlásila se za záležitost zemskou, byl rovnž zavržen; naež osnova zákona, pedložená vládou a pedlaná kommissní vtšinou, byla pijata za základ k podrobnému rokování.

!

.

Giskra zuí. Brauner umlen.

115

Velikou indignaci ziisobila v adách pravice 30. schze dne ervence, ve které poala se podrobná debata o zákon manském. Proti §. 1. mluvil z Cech dr. Brauner, jenž od pedsedy Heina nkolikráte byl volán k vci. Brauner ovšem odpovídal centralistickým z povšechné debaty, a jeho co do obsahu naproti výtkám pedbyla tudy pokraováním povšechné debaty sedovým, že to do podrobného rokování nenáleží, bránil se Brauner tím, že §. 1. zní docela všeobecn, vyslovuje zrušení lén a zápovd zizování jich. Když konen Brauner zaal odpovídati Lasserovi v píin nešastného krále Pemysla II., osopil se na nho pedseda Ilein: Již jsem pana eníka tyikráte napomenul, aby se od vci nevzdaloval, a nyní mu odnímám slovo. (Velký nepokoj v právo, hlasy v levo Docela dobe !) Brauner: Prosím, pane pedsedo, mohl-li pan ministr o tom 2().

e

eníkm

;

:

poslanec Salcburský, nejsa za

mluviti, a sice jakožto

psán

.

.

eníka

za-

.

Pedseda

:

Odnímám vám

slovo

Brauner: Jak? Chcete odepíti echovi, aby svatou památku Pedseda: Prosím pana poslance se posaditi a mleti. (Oho, oho v právo,, nepokoj roste.) Braunerovi vždy klidnému, jenž i tohoto dne až do tohoto okamžiku zstával mírným, rozproudila se krev touto urážkou, a on zvolal hlasem hromovým Teda dobe, já se ohrazuji ped národy celého Rakouska proti tomuto nátlaku, proti této kivd, proti tomuto tyranství. Rieger vyskoiv se sedadla, volal hlasem strašlivým: My všichni pistupujeme k tomuto ohrazení (Pravice vstává). Pedseda: Pana Riegra, pana eníka a všechny, kdož se úastní této scény, volám k poádku. Rieger: Tomu jsem od vás pivykl. Dopisovatel Národních List, íslo 205, líí konec této scény .

.

!

:

„Celá pravice, naši i Poláci, vstali co jeden muž a volali, Nastal zmatek, Hein zvonil jako na poplach. Nyní jste mli vidti Riegra Kdyby ho byl malí zachytil v tom okamžení, tu nejvelebnjší postavu, kterou jsem kdy vidl! a vztek, lítost a plá, uražení a hrza najednou zableskly se v jeho tvái, a jeho hlas se chvl a dušen hml: ,Za to, co Brauner ekl, stojíme všichni.' Celá pravice odcházela ze snmovny. Na geleriích se stal nesmírný rámus. Nmec i ech tleskali a volali bravo! nedbajíce zvonku p. Heinova. Rieger se tásl na celém tle, Šmolka a Potocki s hnvem a pohrdáním se dívali na Heina, a mžikem byla pravice vyprázdnna. Avšak i galerie se prázdnily jako takto:

že protestují.

!

Hnv

na dané slovo."

íšská rada

116

1861.

Z pravice zstali ve snmovn ješt Zyblikiewiez, Rogalski a Z iioslanc rusínských, kterých telidáž bylo ve snmovn

L/jubisa.

poslanecké 13 a kteí vždy hlasovali s nmeckými ceiitralisty, mluvil toho dne Mogielnicki, a ec jeho byla tak všeobecná, jako Braupo chuti a brojil proti náhledm nerova. Že však mluvil od Polák v povšechné debat pedneseným, pedseda ho sice jednou napomenul, aby se držel pi §. 1., ale nechal ho pak domluviti pihlásil se k slovu Zybliv témž povšechném zpsobu. Po kiewicz a vytknul krátce, když on, Zyblikicwicz, na poátku povera drobného rokováni chtl odpovdti k otázce uinné k zpravodajem v povšechné debat, že mu to pedseda zamezil, ponvadž prý k povšechné debat již nic se nesmí piiniti; nyní však že pedcházejícímu eníku z protjší strany bylo dovoleno,

Nmcm

nm

nmu

aby pes

pl

z toho soudí hodiny odpovídal k povšechné debat ád pro pravou stranu, a jiný ;

Zyblikicwicz, že platí jiný jednací

—

Pedseda se hájil proti nespravepro levou stranu snmovny. dlivé prý výitce, a chlácholil Zjblikicwicze, že mže odpovídati, maje nyní slovo. Zyblikicwicz však ohlásil optn, že clitl toliko nyní také ze sni odešel konstatovati onen dvojí jednací ád,

—

movny

651).

(St. prot.

Mezi eskými poslanci, zvlášt od Riegra, bylo pronášeno mínní, že by nemli do snmovny jíti, dokud pedseda jim nepodá dostiuinní. Také císa interessoval se o tento spor, a v novinách vyskytovala se zpráva, že Hein odstoupí z pedsednictví. Poláci však byli i)ovolnjší, echové šli za nimi, a tak v 31. schzi dne 27. ervence pravice opt byla pítomna. Jen Rieger scházel. Šmolka mluvil o verejším odchodu a žádal pedsedu, aby píšt v as poteby vyslovoval pokárání zpsobem co možná šetrným a písn dle jednacího ádu. K tomu prohlášení pidal se Klaudi jménem ech, dokládaje, že eští poslanci budou brániti dstojnost koruny a krále eského proti útokm, ježto se zde bez i)okárání a jimž opíti se nebylo

staly,

V

též

jménem

schzi

ech,

eskému eníkovi

prohlásili Zyblikicwicz

že

nebudou

se úastniti

zde dovoleno.

jménem Polák

pi

jednání o

a Pražák

zákon man-

ském (St. prot. 676). Poslanci polští a eští odešli potom ze snmovny, a inili tak také v následujících schzích, když se jednalo o manstvích.

Ve

34. schzi dne 1. srpna eští poslanci v

píinn zbsilých

hlavn poslanec Giskra pronesl o korun eské a královském dstojenství eském, uinili krok, jejž byl Klaudi již pourážek, jež

nkud

ohlásil.

Podali totiž interpellaci

v ten rozum, zdali

mlení

ministerstva k

k veškerému ministerstvu

onm útokm má

se po-

Rieger odpovídá Giskrovi o

kládati

za

pisvdování k nim

ili

korun eské.

Interpellaci

nic.

117

podepsalo

ech

a z Moravy, v jichž elo postavili se tentokrát Albert Nostic, t. . nejvyšší maršálek království eského,

23 poslac

z

hrab a hrab Jindich Clam-Martinic (St. prot. 735). Ministi vyslechli tuto interpellaci s trpkým úsmchem, centralistická levice se škodolibým smíchem z ehož bylo již znamenati, že mezi ministerstvem ;

a levicí byla

k

Cechm

sterský

list

i

v této

píin

byla vtší nežli

úplná shoda, a že u obojích nenávist Minio blaho státu a dynastie.

pée

Donau-Zeitung také

se pronesl,

že

„koruna

eská

ne-

znamená vtší summu práv a povinností, než jak jsou naznaeny diplomem a únorovým patentem". Státní ministr Schmerling odpovdl k oné interpellaci ve 36. schzi 12. srpna; podstata jeho nijaké odpovdi byla obsažena ve slovech, že z nedostatku ministerského vyjádení o dotených vý-

nemže se odvozovati ani schvalování ani neschvalování onch výrok (St. prot. 762). Touto odpovdí byl Giskra posazen na kon; proež pihlásiv se ke slovu, odmítal sice od sebe vý-

rocích

itku, že by byl urazil krále eského, ostatn však dovozoval dílem mírnjšími, dílem i týn)iž slovy, kterých ondyno užil, že koruna eská jest všelikého státoprávního významu prázdna (St. prot. 772). Rieger hned pi Giskrov hlásil se o slovo, a obdržev je, od-

ei

povdl mu

773

takto (St. prot.

— 775):

Když není pítomen Jeho Excellence pan nejvyšší maršálek království eského, jenž první uinil tuto interpellaci týkající se koruny eské, a když také Jeho Excellence hrali Clam-Martinic, jenž ji ped jinými s ním podepsal, rovnž není pítomen, budiž mi dovoleno, abych odvtil nkolik slov ku poznámkám poslance Giskry. Pánové!

Ze vyjádení jeho zde

uinná

byla u nás po celé zemi,

a zejména u slovanského obyvatelstva zemského, pijata likou

nelibostí,

ano

s

s

ve-

rozhoením, to popíti se nedá, nebot

jest to stvrzeno tisícerými

že vyjádení ta byla tak

svdectvími

;

a

práv

tato okolnost,

všeobecn odsuzována, pohnula nepochybn zemský výbor, aby proti nim podal ohrazení po svém zpsobu a se svého stanoviska. Jest mi tudíž s velikým podivením, že pan poslanec Giskra v této vci zemského výboru eského se dovolává, jenž pece to za nutno pokládal, aby proti jeho slovm a proti celému zpsobu, jakým on o korun

íšská rada

118

eské

1861.

se vyjádil, ohrazení podal a je

veejn, ba pímo mini-

sterstvu vyslovil.*)

Já a moji politití pátelé prohlásili jsme nejednou, nýbrž

optovn, a za svj jest

aneb

právní

aspo

uznáváme i

ovšem pijímáme íjnový diplom za svou ústavu

že

je

rovnž jako únorový

základ,

má

býti

patent, který

provedením íjnového diplomu. základ, na

za právní

nmž

se

My

pohybujeme, a

dále se pohybovati chceme, arci však s tou výhradou, která

v nich též jest vyslovena, že totiž na nich také

vzaty býti mohou, které by vyhovovaly blahu

zmny pedsezem a jejímu

historickému právu. Mluvíme-li tedy o

eské korun,

kterak úmyslem naším

únorový patent, a tím

mén tom

popírati

tím

není ni-

diplom íjnový.

Zpsob

však,

mluvil,

ml

jakým pan poslanec Giskra

On zemí koruny eské

dosah zcela jiný.

státoprávní spojitost

o

pedmtu

popírá totiž veškerou {Giskra:'

Ano Ano!). \

eknme to zcela oteven. O jakési odvislosti zem Moravské od zem eské, nebo o njaké odvislosti zem Slezské a jejich obyvatelv od zem eské, není ei a nikdy také o ní ei neA

to jest

bylo.

zde vlastn ta otázka, o niž se jedná;

Moravané a Slezané

byli

od jakživa v

starém státním právu této

slovn zízení zemské,

zem

;

echách

považo-

obany, a to i po jmenovit pak uznalo to vý-

váni za tuzemce a za rovnoprávné

státní

pece

až do r. 1848 trvalo v plné zemské mluví též o zemích ku korun eské pivtlenýcli a jmenuje takovými výslovn Moravu a Slezsko a pan poslanec Giskra, který zajisté zná i moravské zízení zemské, bude vdti, že také v moravském zízení zemském zem Moravská nazývá se pivtlenou zemí koruny eské. Tak se vc má to jest statoprávný pomr tchto

moci.

Ale

totéž

jež

zízení

;

;

zemí vespolek, a Jeho Velienstvo, náš nejmilostivjší císa

i

*) eský výbor zemský za nepítomnosti eských písedících Riegra Braunera usnesl se podati maršálkovi podkovací adressu za jeho inter-

pellaci, kterážto adi-essa byla drem. Pinkasem tak složena, že Giskra dovolával se jí potom jako>,to souhlasu ke svému tvrzení o bezvýznamnosti koruny eské; otištna jest 10. srpna v N. L. . 218, srov. . 219.

o významu

eský

koruny eské.

119

markrabím moravským a vévodou slezským, eského valného snmu poHabsburský na trn eský, a tím souasn volán byl a ipso facto vešel zvolený král eský v držení Moravy a Slezska. (Hlasy v levo: Není pravda!) Císa rakouský nedrží echy v této své vlastnosti nebo pedevším jakožto císa rakouský, nýbrž drží je pedevším a státoprávn jakožto král eský; vždy název „císa rakouský" jest docela nový, a nedá a král

jest

a sice jakožto král eský. Volbou

dm

pece popíti, že rakouská císaská a královská dynastie držela Moravu již tou dobou, kdy ješt nebylo žádného císase

ství

rakouského. Takový jest právní stav vci.

My pak máme za to, že statoprávný pomr mezi zemmi eské rodem píbuznými a též historicky spíznnými

koruny

a jejich obyvatelstvem patentem únorovým a diplomem íjno-

vým

nikterak nebyl zrušen,

se výslovné

kdyžt íjnový diplom, odvolávaje

k historickým právm, historickým upomínkám a

statoprávnému svazku zemí, tento svazek uznává a

Mjž

zuje.

nebude,

pan poslanec Giskra jiné mínní;

si

nov

stvr-

on však to

rozhodne o tomto právním pomru, bude to

kdož

pedevším Jeho Velienstvo císa pán jakožto král eský ve srozumní s dotynými snmy. Pokud já vím, nepišla posud zemských ku konenému tato otázka na žádný z tchto

snm

rozešení.

Minulost

mr

nám

tato historická

práva pinesla. Právní po-

tento jest u nás dosud v živé

pamti

;

a jest to faktum,

na nž my všichni ješt se pamatujeme, že roku 1836 Jeho Velienstvo císa Ferdinand Dobrotivý byl v Praze korunován za krále eského, a že mu pi této píležitosti bylo v Praze od stav moravských jich

zempánu

holdováno jakožto králi

(Hlasy v levo

:

Proti reversu

!)

;

eskému taktéž

a je-

mu

bylo

holdováno od poslanc slezských. To jsou fakta nesáhající tak daleko

do

starovku,

to

jsou fakta, kterážto naopak

máme

Doufáme tedy, opírajíce se o císaské jímžto v íjnovém diplomu historická práva a státo-

ješt v živé pamti. slovo,

právn pomry budou zrušeny.

byly

potvrzeny, že

tyto

právní

pomry

ne-

íšská rada

120

1861.

eské

Jeho Velienstvo drží království

zem

Moravu

a Slezsko,

eské korunní

a

on v této vlastnosti

má

též

nároky

na Lužici, neb tam má právo na odúmr jakožto král eský. Pedkové Jeho Velienstva nabyli tchto zemí volbou stav eských, kteí je na trfm eský povolali oni nabyli jich podle smlouvy, podle kapitulace, již praotec Jeho Velienstva Ferdinand I. pi tom stavm vydal a písahou stvrdil; oni je drží :

znní akt

dále dle

vesms

pi emž pomry písahou

konávali,

státoprávn

konen

dle

r.

výsady a práva

zemská a

znní pragmatické sankce, kteráž tyto pomry znní zízení zemských, ježto byla

1848 v plné moci. naším

Jest

pesvdením,

Jeho Velienstvo nechtl

že

práva jjopíti, a že nechtl tyto státoprávn

historická

tato

staré

stvrzovali až do nejnovjší doby;

potvrdila, a podle

taktéž

až do

korunovacích, jež dosavadní králové eští

pomry, na jichž základ svj trn drží. od sebe zamítnouti. Kdyby Jeho Velienstvo mél za to, že veškeré historické a legitimní právo, že vše, co jeho pedkové pipovdli a pidnes

slíbili,

zcela nic neplatí, a

již

chtl

vládnouti

ským

a vévodstvím

kdyby ode dneška radji

eským, markrabstvím Morav-

ki'álovstvím

Slezským jenom jakožto císa rakouský

a mocí svou jakožto takový, tedy nikoli po právu svém histo-

rickém,

nýbrž jen dle své

vle

moci své: pak byl bych píliš roval;

jsem

však

pesvden,

a pouze

že

níž

Pejdu k se musím Kekl

šel-li

další

a

oteven,

že

nevím,

že

byl.

výpovdi pana poslance

dra. Giskry. proti

ohraditi.

totiž,

že koruna sv. Václava jest mystifikací.

pan poslanec (iiskra historické

Brauner v

síly

by celý národ eský toho

neschvaloval; ale pravím také zcela

by Jeho Velienstvo toho schopen

dosahu

dle

abych tomu slovy odpo-

slab,

této

snmovn

ve

píin

vývody,

jež

Sly-

poslanec

toho výrazu podal, tož

musí vdti, že výraz ten mystifikací není; on bude vdti, že když stará koruna sv. Václava za krále Jana Slepého se ztratila, dal císa Karel IV. zhotoviti novou korunu a vymohl k tomu bullu papežskou, kterouž se tato koruna výslovn za

o významu

koruny eské.

121

Václavu vnuje, a že tato koruna

posvátnou vyhlašuje a

sv.

proto a od té doby

(Veselost vlevo.) Pánové

.

.

.

!

vy

mžete

se

tomu smáti, vy se budete snad také smáti mnohým jiným náboženským názorm! (Nepokoj vlevo volání: K poádku! To jest bajka !) *) To není bajka (Vlevo hlas K poádku !) Já ;

!

ohrazuji

pánm

bych

které

tm

proti

se

výrazm

doložil

:

to jest

;

historické

faktum,

nm

vznikla

kdyby

a dokázal,

o

pochybnost.

A

má

jménem pi zemi zachovávána; proto korunou sv. Václava, a nikoli snad skrze njakou

tak tato koruna byla

býti navždy

jmenuje se fikcí

s

Václavu zasvcena a

jeho

a njakým výmyslem. Rovnž musím se rozhodn

poslanec Giskra

sv.

že

pravil,

prý

ohraditi proti tomu, co pan

my

se

své

strany

užíváme

pedstíraného výmyslu k tomu, abychom národ štvali. Tak vypadala jeho obžaloba, nebo když pan poslanec dr. Giskra tato slova pronesl a je také dnes opakoval, uinil tak tohoto

jménem mým

jménem hrabte Clama Martitch štvanicích obžaloval (Hlasy vlevo: Ne! Ne!); a proti tomu se musím slavn ohraditi. My uinili jsme v tomto ohledu, co po našem pesvdení se ctí bylo nám uiniti, co se srovnává s historickým právem naší zem, nikdy nepropadlým, co se srovnává s právem našeho národa, co slouží k zachránní nikdy nezrušených práv naší vlasti a zajisté též našich bratí a soukmenovc na Morav. Nechf se oni ostatn v této píin vysloví na

ve spojení se

a se

nice, a tudíž nás jaksi ze spoluviny v

svém nejbližším snmu jak chtjí; my žádného nátlaku v tomto smru, jakož asto se povídá, nikdy nebudeme si páti, tím mén pak konati; avšak povinností naší jest, abychom hájili

—

své historické právo.

Potom ješt mluvil

Nmci

v ecliách

a že

Nmce *)

sr,

3).

Stamm v ten smysl, že prý Jeho Velienstva, tedy také koruny,

jioslanec dr.

insignie

koruny jsou kruhy, kteréž

že však vati,

ctí

a

nemá

echy

Slovfi:

To

O dotené

se jich

v

echách

jest.

a

v

Morav

klínu, jenž se vráží mezi ;

„ba ten

klín vráží se

kiel moravský Ryger (N. Listy Kalouskovo Státní právo str. 67.

hájka!

bullo viz

mají celou monarcliii svazo-

zleužívati jako

.

'222

íšská rada

122

1861.

do Uher, kdež tím chtjí Slováky oddliti." Pi tch slovích na vpadaje Stammovi do ei, zvolal: „Není pravda, oni nenáleželi ku korun eské." Pedseda Hain hned napomenul Riegra, aby nevytrhoval eníka. Od dubnového zasedání snmu eského proskakovaly v novinách slechy, že eské korunování bude se brzo konati, a rozmanité opravy, jež toho asu se daly v královském hrad Pražském, vyldádaly se umlkly za pípravy k této dležité slavnosti; nyní však tyto na dobro, a ve Vídeských novinách oznámeno, že korunování odi

pravici nastal nepokoj, a Rieger

—

ei

loženo jest na neuritý as. Ve 43. schzi 23. srpna

státní

ministr Schmerling

oznámil

snmovn

poslanecké královský reskript daný 21. t. m., kterýmž snem uherský byl rozpuStén s tím odvodnním, že v zasedání více

nevyhovl vyzváním na vznešeným, ba promožného sjednávání za petrženou. Schraerling k tomu etl dlouhý výklad Že Uhrm navrácena byla ústava s tou výhradou, aby konstituní právo svolovací v záležitostech všem národm spolených vykonávali spolen tato výhrada jest prý v právu založená, „nebot Jeho Velienstvo dobrovoln rozhodl se obnoviti ústavu uherskou. Uherská ústava byla revoluní mocí ne-

nežli

tymsíném

hlásil nií

:

;

toliko zlomena,

stranna".

nýbrž

Uhi mli

právn propadla

a byla také fakticky od-

revidovati zákony, které

s

diplomem

srovnávají; místo toho oni požadují, aby zákony z

se

ne-

1848, ježto nenáležejí ke starobylé ústav, na kterou pedkové Jeho Velienstva písahali, byly bez výhrady za platné uznány. „Když nkterá zem odepe úastniti se v zákonodárských prácech, o kterých dle ústavy musí se jednati v íšské rad, to nemže ústavným zástupjiných zemí pekážeti v plnní jejich povinností, aniž zdržoJakmile Schmerling svou písemnost pevati jejich innost." etl, poslanec baron Pillersdorff podal pilný návrh, podepsaný od 61 poslanc, aby ku pednesenému sdlení vládnímu odpovdlo se adressou, a k jejímu sepsání aby zvolen byl výbor devítilenný. Pravice vtším dílem hlasovala proti tomu návrhu za to centralistická vtšina zvolila ze sebe všech devt len do adressového

cm

r.

—

;

výboru.

Adressa byla pedložena hned v následující 44. schzi dne 28. srpna; zpravodajem o ní byl Giskra. Rozumí se, že adressa vyslovovala úplnou shodu se vším tím, ím vláda odvodovala roztaké vyslovovala radostnou ochotu, a puštní snmu uherského to dvakrát, aby pítomná íšská rada bez zástupc koruny Uherské vykonávala práva plné rady íšské (St. prot. 956). První eník proti adresse byl dr. Šmolka, jenž spolu s jinými Poláky postavil ;

se

docela na stanovisko madarské. Stanovisko

ech

bylo

ponkud

o

123

adresse v záležitosti uherské.

ne centralistické, ne macarské, nýbrž rakouské, stojíc uprodvma krajnostmi. Nejvýmluvnjší výraz tomuto stano-

jiné,

sted mezi

visku dal Rieger, jenž dostav se k slovu ve 45. schzi 29. srpna,

enil

takto (St. prot.

Pánové! kách,

989—998):

ponu

Prve než

dovolte mi,

mluviti o pedložených

abych nkolika

kteréž já a moji politití pátelé v této

Když Jeho Excellence pan

státní

vci zachováváme. ministr objemný spis,

rozešení uherské otázky a datovaný ze dne 22. srpna,

týkající se

—

—

vyznáváme to upímn snmovny pinesl, byli jsme rozpacích skuten trapných. Nevdli jsme, za spis tento

do v

otáz-

slovy naznail stanovisko,

mu rozumti máme.

považovati a jak

Ministerstvu bylo zsta-

veno sepsati státní akt, pro kterýž v názvosloví konstituního práva státního není žádného jména. Tázali jsme se sami sebe:

to

je-li

snad poslání?

jest to manifest?

všeho

nco

a

A konen

pece

ani

to

je-li

musili jsme ani

to

ministerský program,

ono.

si

íci:

i

Jest to ze

Zatím podán spis ten

Nevíme-li o njakém dramat, do které kategorie bychom je vadili, je-li to veselohra neb obanská inohra aneb dokonce truchlohra, tedy se ekne,

jakožto jednoduché sdleni Pánové

že je

Takovou dramatickou básní

dramatická báse.

to

!

také toto sdlení, ta koramunikace

;

jest

do takového sdlení možno

kousek manifestu, kousek ministerského programu, kousek poslání, kousek oktrojírky a nkolik státních zásad, vložiti vše:

práv v té chvíli Než pi tom všem

co se

noviti a

kolik

nemohli jsme

pímých

hodí.

musili jsme se zapíti,

si

sdlení, jež jaksi

cházela. Jakmile

jsme

to

pece na

nem

usta-

že ve spise tom bylo bezprostedn od trnu

nvy-

jednou uznali, pokládali jsme to za

prostou povinnost dvornosti, abychom na oslovení mocnáovo, byt

i

jen

prosteden

se

dalo,

odpovdli.

My

tedy,

totiž

my, kteí jsme byli toho náhledu, vyslovili jsme se vtším dílem, aby se k oné kommunikaci odpovdlo adressou, a tudíž jsme proto hlasovali. Majorita neuznala to však za vhodné, aby menšin, jakož to bývá obyejem parlamentárním, do-

pála zastoupení v kommissi;

i

nezbývalo

nám

tedy nic jiného,

;

íšská rada

124

1861.

jak bychom

než abychom sami na to pomýšleli,

my

si

se

odpovdti ke sdlení nám uinnému

svého stanoviska páli

a výsledek této naší porady jest obsažen v adresse Jeho Excellence pana

hrabte Clama, pro

mty:

niž hlasuji.

nám uinném rozeznávám hlavn dva ped-

Ve sdlení

císaské,

poselství

by

nepímé, a ministerský

jen

i

program. Poslání shledávám v tom, že akty ve známost uvádjí.

pijímati

s

vadž se

to

rozpustiti

nejpovinnjší úctou;

to ani

rozumí samo sebou,

snm

že

zemský a proto jsme

vbec neteba

;

mluviti

nám

se

jisté majestátní

Tyto majestátní akty jest

o této

vci.

nám jen pon-

íci nepotebuji,

piznáváme

králi právo

myslili, že

nám

Doufali

jsme,

v adresse že

Jeho

Velienstvo císa, kterýž v tomto ohledu vykonával ústavní právo, je také

ústavn

daleka ta doba, kdy uherský

snm

Avšak sdlení nám uinné kýsi program ministerský, ježto politické zásady, jimiž se

jeví se

se v

zárove jakožto

nm

jednání vlády také

praví, že

ja-

udává

budoucn bude

Zásady pak, kterými se vláda íditi zamýšlí, jsou po

íditi.

mém

náhledu

volno, vili

bohdá nebude zemský opt bude svolán.

dále bude vykonávati, a že

ministerským

abychom

a svou

nm

o

kritiku

programem, a musí nám

jakožto o takovém

pronesli.

své

mínní

býti vj^slo-

Jeho Velienstvo pravil ve své

osvdené konstituní formy stvrzuje také pro Nuže. líakousko. k tmto konstituním formám náleží též zkoušení vládního programu a vbec veškerého postupu, jakým ministerstvo si poíná ve veejných záležitostech. Jestit to, jak již ctný pítel múj Šmolka povdl, zásadou konstitrnní ei,

že

tuní, že ministi berou na sebe odpovdnost za všechny akty,

aby Velienstvo císaské nebylo vtahováno do

debaty.

Ml

píinu stžovati sob na to, že naše ministerstvo zpsobem naskrze nekonstituním vmšuje Majestát mocnáe do debaty a jej ped vlastní své skutky staví. Tak již pi jiné píležitosti, pi podání jednoho návrhu zákona,

jsem

již

jednou

bylo z lavice ministerské podotknuto, že zákon ten se podává z

lenu byla okoldostatenou pohnutkou, aby po pání Jeho Velien-

rozkazu

nost ta

Jeho

Velienstva; a jednomu

;

o

125


stva pro zákon ten hlasoval.

Tak

i

pípad

v tomto

utekl se

program ministerský do záe Majestátu; já však doufám, že nám to nemže a nemá brániti, abychom je zkoušce své nepodrobili.

Jsem

sice toho náhledu, že

snmovna

ve svém nynjším

nemá práva vydávati votum o uherských záležitostech ponvadž otázka ta již této podoby nabyla, a ponvadž

složení ale

nás ministerstvo, jakkoli nás teliko za užší íšskou radu po-

zpsobem vyzvalo, abychom o záležitomínní povdli, tedy jsme nuceni pistoupiti k tomu aspo obmezenou mrou. Pak jest to však naší povinností, abychom ekli své mínní poctiv a oteven. Ale myslím, že tento projev mínní má za konený následek pece jen míti to rozhodnutí, aby se mínní tomu nedalo pece

kládá,

stech

jistým

uherských své

výrazu officiálního, aby se o protože která

bychom

nám

nm

takovým

si

nepísluší. Pánové

!

usnesením vyslovené, není více

neuinilo formální usnesení,

inem osobovali kompetenci, Mínní parlamentem vyslovené, již pouhým mínním osob sou-

kromých, ono se stává vládní zásadou, a kdybychom chtli vysloviti zásadné pravidlo ve

píin

skými, tož pekroili bychom zjevn

vlády nad

zemmi

uher-

obor svojí píslušnosti;

avšak co pouhé nu'néní budiž ono ovšem, a to bez ol)alu vysloveno;

proto

nesouhlasím

Hasnera, že chceme-li všeho polemisování,

vbec

to jest

s

náhledem pana

adressu,

máme

pi ní zdržeti se máme vbec

se

jinými slovy, že

njaké mínní,

i)0slance prof.

mohlo býti to, když již došlo k parlamentárnínm projevu mínní, že je dokonce povinností naší, abychom mínní to vyslovili také ped Jeho Velienstvem. V nebezpených pomrech asových, v nicliž zdržeti

vysloviti

ministerstvu nepíjemné.

My

kteréž by snad

však naopak

máme

za

nemžeme myslím vrnost svoji k mocnái ani loyálnjším zpsobem osvditi, než povíme-li mínní své poctiv a oteven. (Bravo v právo.) Abychom o celém zpsobu, jakým v poslední dob uherská politika se spravovala, vyslovovali své mínní, shledávám, jak

žijeme,

jsem

pravil,

nepimeným,

a dá se to omluviti jen tou okolností,

íšská rada

1861.

k tomu od ministerstva

byli

126

Že jsme

se vás, pánové, je-li naše ministerstvo

pímo

vyzváni.

odpovdno

za ty

Ptám altty,

líteréž ve píin Uher vydány byly V Myslil jsem, že tomu alespo až doposud tak není, nebo, pokud vím, jsou všechny akty, jež dosud ve píin Uher vydány byly, podepsány panem kancléem dvorským baronem Vayem a nejnovji panem hrabtem Antonínem Forgáchem já však pohešuji pana lirabte Ant. Forgáche na lavici ministerské. Že nesedí zde naproti nám, dokazuje nám též zejm, že za to, co uinil on, není odpovdným nám. (Souhlas v právo.) Než ministerstvo již prohlásilo, že odpovdnost bére na sebe, a dalo to již také zde jaksi na srozumnou. Máme-li však již jednou mí;

nní své vysloviti, tož musím íci, že nejsem s panem poslancem rytíem Hasnerem ve stejném píjemném postavení, abych sdílel mínní ministerstva; naopak musím zejm prohlásiti, že v dosavadním vedení uherských záležitostí shledávám málo

chvályhodného.

Pánové

!

Y

politice jest nejlepším

Budtež

výsledek,

pak také není, co by

si

mítkem

se

na nich chválilo.

se tedy, jaký jest výsledek, jehož dosud dosáhlo

šeho

zda

ministerstva

pomry

se zlepšily

moudrosti

—

skutky sebe moudejšími, odsoudí-li je

výsledek.

Otažiue

poínání na-

uherské? Postavmež si otázku: Rakouska k Uhersku v poslední dob

v otázce

veškerého

anebo se zhoršily?

Tu však myslím, pánové, vy

mi pisvdíte, že jsme dnes od dorozumní, od spoleného zastoupení íše více vzdáleni, nežli jsme byli ped všichni

msíci, když ministerstvo správu vcí pevzalo. Výsledek

šesti

tedy odsuzuje poínání ministerstva.

Já vidím vci ty takto

:

no\7 diplom, ustanovil, že

Když Jeho Velienstvo vydal íjse

má

sfáti

zastoupení zemí uherských v íšské rad.

stanovených však ministerstvo

Uhi

nové,

Od výminek

pi dalším vedení

takto

uherských zále-

únorový x)atent, musí vstoupiti v ústavu únorového patentu. Nuže, pá-

žitostí odstoupilo

a

eklo

dohodnutí vzhledem

;

jednoduše

pedchozí podmínkou

bylo,

:

že

platí jen

se

má

státi

dohodnutí,

smluvení, ale ministerstvo, jak já soudím, více diktovalo nežli

o paldovalo.

Mám-li

se s

nkým

l)ráviiím, tedy nci)Oiiu takto

ale

pedevším musíš

sporný

pedmt

Tak aspo

127


:

chceme sice dohodnouti, že já sám mám míti celý

se

ty,

i)riznati

v rukou a o

pomru

doliodiiouti o jakémsi

My

nm

rozhodovati. (Nepokoj v levo.)

nerozumím.

já dohodnutí

co se mne týe, myslím, že jsem jist ped vý-. pan poslanec Hasner této stran snmovny uinil, ka, že prý stále jenom popíráme. Myslím, že má minulost

Pánové,

itkou, a

již

ásten nepímá i

pítele

nemže já

mého

dra.

výtka, jež

mne

stihla ze strany

Šmolky,*) chrání mne

jsem v tžkých dobách dokázal, že

mže

se

je zachovati chceme, a v

tolilío

je

ctného

tím, že se

Rakousko popírati chtl

vyítati, jakobych

pedpokládajíc,

ped

;

chci zachovati.

naskytnouti

otázka,

tomto kterak mohou se

mi

naopak,

To

kterak

mínní ovšem

rozcházeti. Já, pánové,

mám

za

to,

Rakouska myslím konstituování to na zá-

že konstituování celého

na základ íjnového diplomu ovšem též,

a jest mi to

upímn

jest

vyznati, že

možno,

ale

klad patentu únorového nepokládám za docílitelné. Náhled mj o pomrech uherských jest tento S panem vrchním státním zástupcem rytíem Waserem souhlasím i)ln v tom, že spojení Uher & Rakouskem jest nutností; ale práv se stanoviska toho jest mi litovati, že se pi záležitosti, jež není pouze otázkou práva, nedbalo na moment obapolného zájmu, na moment vzájemné povinnosti, zachování sebe sama, ba že :

jednalo o vci jako o otázce pouze právní, jakož se to dlo dosavadními manifestacemi vlády ve píin Uher. Otázka se

ta

však ovšem není otázkou

vtší chybu

pi vyizování

ist

právní, a já spatuji nej-

uherských záležitostí

práv

v tom,

že se z ní taková otázka uinila.

e

*) Šmolka poal verejší svou zpomíiikou, že ped 13 letj uherská deputace hlásila se k vyjednávání se snmem íšským ve Vídni a byla odmr.štna, naež následovala válka obanská. „Djiny (vece) sou dily o usnesení snmu íšského ze dne 19. záí 1S48 a ekly: Kdyby usnesení jinak bylo dopadlo, snad by dorozumní s Uhry bylo pišlo k místu, a dle vší pravdpodobnosti bylo by mohlo k místu pijíti." (St.

prot.

957.)

Eíšská rada 1861.

128

to, jako v obyejném život: mají-li dva njaké ízení, kteréž obma stranám jest stejn užitené a nutné, tož nesmjí poíti tím, aby pravili: Já mám a ten druhý též: Já mám pravdu. Tím se nikdy pravdu

Pánové, jesti

spolu

—

nesejdou, nýbrž rozejdou, tím nepijdou nikdy na cestu

nanejvýše na cestu práva.

vou,

Z poátku poneme se práva pijdeme k tomu,

pravotiti

Tak tomu

jest

od vykládání

a tu

ií*'^-

v politice.

i

svého

že si vezmeme i)rávo své do hlavy a držíce se výkladu svého úporn, pijdeme s pole justice na pole justameutu (man koinmt vom Rechte zur Rechthaberei und vom Gebiete der Justiz auf das Gebiet des Justaments; Veselost);

a tam jsme se dostali, pánové, a neštstí to pošlo

z toho, že ministerstvo

Pip(»uu'nám

si

pivedlo otázku do tohoto smru.

pi tom

jednu veselohru, na niž

zajisté

mnozí z páníi poslanc se rozpomenou, jmenuje se: Na stolku jest prosteno ! Sluha prostel na stolku a vyzývá svou pítelaby opakovala po

kyni panskou,

nm

slova:

Na

stolku jest

prosteno. Tato se zdráhá; k tomu pijde pán a žádá také

na své paní, aby ekla:

Na

A

stolku je i)rosteno.

tak šíí

rodin dále a žádná z paní nechce íci Na stolku je prosteno. Tím se pobouí celá rodina, až se vc skoní tak, že pán usmíí paní, koup ji drahocenný šál. Tak asi se svár v

:

má

pánové,

se

vc

také

s

naším státním ministerstvem. (Vese-

Ono stvoilo únorovou

lost.)

mínil

náno,

stvoitel,

že

ústavu, a když dílo bylo doko-

dílo je

dobré, a praví

dále:

„Na

stolku je prosteno, pijdte prosím." Ale paní nechce to slovo opakovati, nechce mužské polovici povoliti, a tak jsme tedy

v tom smutném postavení, že slabší, ale snad krásnjší polovice manželská nechce se posaditi slím, to

práv

bylo

chybou.

k

Nemlo

stolu.

se

(Veselost.)

Já my-

poínati tím, aby se

inilo podmínkou jednoty, a nepochybn také zde vci bude ten samý, že budeme muset opatiti šál velmi drahocenný, abychom krásnjší a slabší polovici uspo-

to

slovo

prbh kojili.

(Bravo v právo.) Ale, kdyby se to jen tím odbylo, pá-

nové

V

!

život národu vci neberou

hem, jako v rodinách,

vc

se vždy tak

klidným

b-

míiže míti také tragický konec.

;

o

mám

Nuže, já

129

adrt-sse v záležitosti uherské.

za

to,

že není veškeré státní právo uher-

ské obsaženo v diplomech a starýcli základních zákonech státních. Jest to, myslím, jako

pi

zákona jde závažná,

nemén

všimnutí vyžaduje, a

vím

s

katolické církvi, vedle psaného

dfdežitá tradice, která také po-

pevn,

Uhi, jakmile

že

se sejde

Vždy

pole justamentu, nebudou chtíti opomíjeti tradici tuto.

povždy íkali, že jsou ochotni vstoupiti ve vyjednávání

pece

nemfiže

se

jim tedy vyítati, že každé smlouvání naprosto

zamítají.

Jesti zcela i)ravda, že velká ást uherského práva státza válek tureckých

ního jest psána na bojištích uherských

Pispli k tomu

a také na jiných bojištích.

V uinnou

píin

všichni národové

nejsem zcela srozumn

poznám-

mocnáství.

této

kou

ve sdlení, že všecky tyto obti staly se mocí

s

domu rakouského a nmeckou pomocí íšskou. Co

nmecké již

pomoci íšské,

od drahných

let

známo, svatá íše

byla, jak

ve zlém úpadku, a bylo vždy velmi

musilo

ve

tžko

ponkud znanjší pomoc íšskou vždy Rakousko staletí ve válkách tureckých zakoušeti, kdy opt opt vznášelo k íši nmecké prosbu, aby poskytla pomoci

sehnati jen

a

týe

se

nmecká

to

;

po

z

Vy

pánové,

co

nejvtších lirdinu nmeckých, veliký Bedich, o

n-

válkách

jeden

tureckých,

ale

nadarmo.

víte,

mecké armád íšské povdl, a myslím, že nehrála také v tureckých válkácli práv skvlou roli, ona vždy tvoila jen statený zadní voj. Ale také výraz: moc rakouského domu, není historicky úpln oprávnn. Nebo, pánové, války turecké sáhají

již

do starších

dob a jist o celé

díve,

století

než

rakouská dynastie vešla v držení eských zemí, pinášely již zem koruny eské veliké obti Uhrám, a to takovou mrou, že se v zdali

1().

století jistý

ta celá

zem

eník

na

Uherská za

eském snmu

tázati mohl,

to stojí, co se již

pro ni na

penzích a lidech obtovalo? To však, pánové, bylo, jak eeno, z ásti již mnohem díve, než ješt rakouská dynastie vešla v držení tchto zemí, a také tenkráte, když již nárotm vládla, dlo se tak jen svobodnými usneseními

dm snm ei

dotyných zemí, tak Riegrovy

II.

sice,

že

to,

co se v té

dob "

stalo

íšská rada

130

pro Uhry,

1861.

musíme považovati ne

dynastie, nýbrž za zásluhu druhých

jaksi za

národ

pouhou zásluhu íše.

Avšak, pánové, myslím, že není slušno, abychom

jemn že

vyítali,

bychom

nní

jsme vespolek pro sebe uinili.

co

se tím

dopustilo

téže chyby, jíž se po

dopustili

ministerstvo

;

vzá-

si

Myslím,

mém

mí-

a chyba, jak víte, bývá v poli-

asto horší než zloin. Jest to výmna služeb a výkon ím sob navzájem zavázáni jsme, a také my máme Uhrm za mnoho dkovati. Jest tomu jako v pomru mezi mužem a ženou. Když totiž v klidném manželství dokali se stíbrné svatby, tedy ve svatební den neponou vyítati si navzájem, co jeden pro druhého uinil. Jest tomu tak: oni šastn žili pospolu, a je jisto, že by to pro ob strany bylo neštstím, kdyby se odlouiti musili. (Bravo vpravo.) S toho stanoviska já na vc pohlížím. Nuže, myslím, že svazek Uher s Rakouskem je nutností, píkazem nevyhnutelnosti, ale že také spojení nesmí sáhati dále, než ten píkaz nutnosti toho vyžaduje. Vše, cokoli za tento píkaz nutnosti zabíhá, jest na škodu. Pánové! Tento mj názor jest, o tom jsem pesvden, také názorem mnohých mírných a rozvážných mužv uherských, a kdyby se byla vc nepivedla tak daleko, že každý jen chce míti pravdu, myslím, že by si názor ten již díve byl zjednal platnosti. tice

po

staletí trvající,

Avšak muž,

o jehož

rému

není

to

státu

vytknul ve své

vrnosti a oddanosti k dynastii a veške-

pochyby,

ei,

pochybovati o právu Uher,

aby jich

hájili.

pejí spojení

dvody

s

tavernicus

velmi

Majláth,

že od toho okamžiku, kdy

oni

seadili se jako jeden

Ti muži, pánové, kteí v Uhrách

monarchií,

pro spojení, než

ti,

dobe

poalo

se

muž.

upímn

si

a jmenovit Majláth, uvádli jiné

dvody pouhého

Oni pouka-

práva.

rovnž jako já, na píkaz nutnosti, na povinnost sebezachování, jež Uhry k tomu vede, aby se neodtrhovaly od zovali,

Hrab Majláth dobe poukázal k tomu, že co se asto nazývalo štstím Rakouska, není pouhým štstím, že jest to nutností. Ponvadž spolubytí rakouských zemí a

Rakouska. tak

národ

je nutností, tedy se

po každé

rán opt

a

opt

spolu

o a sejdou

sešli,

(Bravo

mým pesvdením.

a to jest také

!)

Pánové jsem

zase,

se

131


totiž

srovnávám

!

Jsem

mínní pán Hasnerova

též

práv pipomenouti,

— že

totiž

— chtl

v tom

vci

že v té jedné

arci,

že

v nynjších

lépe odolati

pomrm

pomrech asových mohou

velké

smry

nynjším, kteréž všemi

se

nenese

myslím

k tomu, aby byla píznivá tvoení malých stát;

se

ním

s

smrem

naše doba celým svým

státy

nabývají

vtších tvar a vtšího rozsahu. Je snad pravda, že lidé v malých státech žijí šastnji, snad obyejn vtší svobody požívají,

a snad též

mén

daní platí;

ale

proud djin svtových

A

elí už ovšem více k utvoení stát velikých.

myslím, že

pesvdení a názor ten ítá asi také v Uhích mnoho pívrženc, že také v Uhrách mnozí budou pesvdeni, že utvoení uherského velkostátu je nemožností. Kmen madarský jest malý, málo etný kmen, asi pti million. Takový nikterak není povolán, aby utvoil velký stát, pi všech výtených vlastnostech, kterými jinak jest snad obdaen. Aby takový toto

utvoil, musil

stát

by vždy slouiti v

sob kmeny

slovanské a rumunské; a tut by se lehko mohlo tyto cizí

kmeny snadno nabyly pevahy ve

samým skutkem

sousední,

státi,

že by

stát, a že by stát

pozbyl svého národního rázu.

jest

tedy

tuším zejmo, že madarský velkostát jest nemožností,

a-li

nechce porušiti zásadu, že vtšina

rovného i)ráva národností. že

má

I

panovati, anebo zásadu

Toto, pánové, a dále ta okolnost,

djiny Rakouska ukazují od

jakživa, kterak všichni velcí

mužové, jako Otakar, Hunyadi, Jagellovci vždy usilovali tyto

zem nám

vespolek skupiti a v celistvou íši spojiti záruky, že

tomu

i

budoucn

Avšak, pánové, v nejnovjší

;

to poskytuje

tak bude a zstane.

dob

pistoupila k tomu ješt

zvláštní a nejvýš dležitá okolnost, zásada národnostní.

ve

stedovku

svobody,

Jako

náboženství, jako za francouzské války princip

rovnosti a bratrství

život národ, tak

jest tím

byly

vdími

ideami ve všem

dnes princip národností. To jest

páka, to jest spruž, kteráž žene v tomto okamžiku stroj djin

svtových. Tohoto momentu nesmí žádný

stát nechati

bez po-

íšská rada

132

nmu

všimnutí.

Každý musí k

nechce-li

zahynouti bojem proti

Rakousku teba

píihlédati,

rémukoli jinému

státu.

djin svtových, jenž

1861.

hledti, musí

s

ním

nmu. K tomu

se snášeti,

zejména ba práv Rakousku více než kte-

Rakousko

jest

je

výtvorem

zvláštním

stedu Evropy: ono obsahuje kmeny všech národností v Evrop žijících, románské, germánské, slovanské, ba i asijské kmeny ve svém stedu. Chce-li Rakousko sebe zachovati, tedy musí pedevším býti právo zásad národností, a se všemi tmito kmeny stejn spravedliv nakládati. (Bravo v právo.) Pánové! Nejvtší muž našeho Eviopou.

vládne

abychom

vládli

na {)strov Sv. Heleny, že ta

na svj i)rapor princip národností, po-

Pánové,

bychom se i nesnažili o to, zajisté pece nezbytno, abychom prapory, chceme-li Rakousko zachobyt

Evropou, tož

zásadu tu napsali na své vati.

tu vyvinul ve

století i)ravil

kteráž napíše

vláda,

se

(Bravo v právo.)

nahlédneme-li zpt do djin a tážeme-li se, ím Rakousko utvoeno? tož shledáme, že pvodn byla pohromad jen rakouská domácí moc. Ale když dolehl na nás a jmenovit na Uhry nával válek tureckých, a když zem ta a národ ten podlehly takoka již prvnímu nárazu, ba když byly již alespo z veliké ásti v moci Turk tu nastala nut-

Nuže,

bylo

:

nost spojiti se se

nutnost skupiti

se,

sousedy, a také vzdálenjší

žícímu se nepíteli. Tato pohnutka snad

aby povolali rod Habsburský na totéž

i

Uhi,

pimla

trn eský,

a tímto faktem bylo rakouské

veno jakožto velmoc. Utvoení mocnáství ono bylo

nutností,

zem

nahlédly

aby spojenými silami mohly se opíti

nutností,

blí-

naše pedky,

a do roka uinili

mocnáství

usta-

je tedy historickou

aby národové, kteí zde vedle

Od tch dob zmnilo, nebezpeí moci turecké minulo, a poslední zbytky její živoí jen ješt nad Bosporem, aby snad v krátké dob pešly na druhý beh jeho. Jakmile nával minul, tu pisebe

žili,

mnoho

rozen

spojivše se,

odolali návalu Turectva.

se

i

Ale

Rakousko nedbalo

více tohoto svého

nyní táži se vás:

zdaliž

pvodního

má Rakousko

úkolu.

jiný úkol,

anebo je snad pouhou slepeninou zemí a stát náležejících

o jedné dynastii,

133


jedinou páskou, kteráž Rakousko spojuje,

je-liž

jen páska legitimního práva, práva jediné dynastie na všecky

zem? má

tyto

kousko

Já myslím, že není jedinou! Já vím, že Radjinné mezi velikými národ-

své zvláštní poslání

ními kolossy ruským a germánským plave

uprosted mezi tmito

;

znaný poet malých národ, kteí

existenci zachovati, chrániti a hájiti

;

všichni chtjí svou

djinami

oni shledali se

ve stát rakouském, a jest to v jich prospchu, aby

A

rodnost svou zachovali.

vím

tak

já:

vzájemná ochrana

národové vespolek poskytují pro svoji svobodu, pro

tito

rozvoj národnosti své, to, pánové, jest po

Rakouska.

posláním tento

nm

obsažených ve stát rakouském, ochrana, kterouž

národností si

pi

aby v tomto stát a tímto státem sebe chránili a ná-

zstali,

svj úkol

pochopí,

pak

(Bravo

v právo.)

mém názoru pravým A jestliže Rakousko

pochopí, tedy bude trvati; pakli ho však ne-

mého náhledu budoucnost jeho

dle

jest

více

než pochybná. (Bravo v právo.)

Pánové, tyto

n

mé

úvahy

nejsou

snad nové, nedomáhám

myslím naopak, že mužové vci rozvážní takto uvažovali, mnozí Uhrách také v odlouení kterak Uher od Rakouska a že také oni nahlédnou, ba že by bylo záhubou nám pro i pro nás je nemožností, všem. A tyto dvody, myslím, pánové, rozhodnou bohdá, al)y Uhry se daly pohnouti a nevystupovaly ze spolku, ve kterém se

pro

dokonce zásluhy pvodnosti;

n

se nalézají.

Ale, pánové,

dené nemohou v

myslím

já

také, že

píin

této

pomry

dosavade zave-

dokonale postaiti.

Nechci se

Uhry k Rakousku v pomru unie reální? Po mém náhledu neplatí ani

nijak pouštti do otázky, jsou- li

unie personální ili

jedno

ani

druhé.

svou

cestou, a

istý

ráz,

theorie

ba

stanoví

Theorie vymýšlí své názvy, ale život jde

úkazy života státního mívají zídka kdy ten

tém ;

prva ze zkušenosti.

istý

nikdy takový

nebo

theorie

tvoí

Avšak zapíti

si

ráz,

jak

jej

názvy své

nelze, že

bhem

výmr

práv let

te-

zm-

rakouských státních pomrech mnohé a dležité vci. Myslím sám, že pomr, v jakém dosud Uhry byly k Rakousku,

nily se v

íšská rada

134

nemže

v budoucnosti obstáti a postaiti

Uhry ve prospch o

sob

dan,

totiž

za

Uhi

nouti,

myslím práva,

vzdáti

se

že by

já,

i

povolovati

i

pesvdení

že

nepiznají-li

že stát,

smrem

to také tímto

pronikne,

nahlédnou, ponvadž musí nahléd-

nutnost toho

svém bytu

;

samy a samy o sob povolovati všecky ony ke spoleným potebám vší íše; a mám

i

to,

mly

celku

vojsko, jakož

pevn a že

1861.

se

mu

tito

nezbytní initelé, ve

neobstojí. (Všeobecná pochvala.)

Míním

vci cesta násilí není cestou pradorozumní; trvám na tom, že ministerstvo pochybilo podstatn v tom, že se pi té vci neopíalo a neodvolávalo na force des chosfís, na moc událostí, na moc povšak, že v této

vou, nýbrž cesta

mr,

nýbrž že se vpustilo do právních

pi emž,

uherskéiio práva,

Pánové, když

dilo.

a posléze jeden

j)omyslím pro

svoji

:

z

v

jak se

vbec

vývod

obyejném život dva

nich

ze starého

špatn pocho-

zdá,

se prou,

spolu

dovolává práva psti, tu

se

vždy

si

Zdá se pece, že ten lovk nemá dosti dvod vc, když se chápe práva psti. Taktéž psobí na

mne nynjší

jednání ministerstva v uherské záležitosti.

Já.

pánové, to považuji za neštstí, že se ministerstvo této struny dotklo a že se vytasilo

právem mee.

s

Já, pánové, nechci se

pouštti do sporu o

pomrech

stát-

ních a o tvoení se státu, jakož to uinili pan ])oslanec prof.

Hasner a vrchní jak jste snad

zástupce rytí Waser.

státní

seznali

Já uznávám,

mých dosavadních úvah,

z

že

pomr

prost a pouze jakožto pomr práva soukromého. Ale naopak pece též soudím, že je ve stát právní pomr není-li ho tu, pak táži se vás. ím vlastn státní

nemže

se

považovati

;

stát je?

Spadl snad stát

s

nebe, nebo stal se snad

pouhým

ízením osudu, anebo výsledkem moci anebo hrou náhody?

A

jestliže jest

pouze výsledkem tchto, tož

bližším okamžiku lím.

Jakýs právní

býti

mže

odstrann zase náhodou

pomr

tu

patrn

jest,

zajisté v nej-

nebo

a to právní

nási-

pomr

i

snad mymezi panovníkem a národy, nad nimiž vládne. slíte, že národové oproti knížeti jsou bez práva? Rád pipouštím, že stát je jakási živá bytost, ale je-li takovou,

pak

má

o


135

také RVOU duši, nebo jak se íkává, svého ducha.

V

tento duch?

Kdo

že jest

absolutním stát je duchem tím absolutismus,

a v konstituním stát jest duchem tím ústavné spojení

národ

A

mocnái^-ovou

s vftlí

práv

pánové, tu

to

;

víile

jest duší státu. (Bravo v právo.)

zde pohešuji, tuto plnou duši v zále-

žitosti

uherské. Pánové

mee,

považuji za neštstí, a za veliké neštstí

Já toto odvolání se k

!

násilí,

ku právu

práv v okaotázka má snad již

mžiku nynjším, kdy východní a italská brzo se rozhodovati u samých hranic našich. Jestliže pak plameny tam vyšlehnou, snad i pes hranice naše zasáhnou, kdo mže pak vymiti dosah nastávajících událostí, kdo muže vdti, jakou moc dostane do rukou revoluce? A což jestliže pak ta ped nás pedstoupí s toutéž argumentací, jíž velmi

ministerstvo

„Vždy vy vždy pak lím

je-li

;v

užívalo

proti

my

k platnosti, níme."

—

revoluce

ekne:

mee

a nási-

žádné legitimity, žádného histori-

tak, není

ckého práva; nuže, také

jestliže

žádného historického práva,

že vládnete jen mocí

vyslovili,

jste

tomu

Uhrm,

že není

uznali,

jste

my chceme

jednou pivésti svou moc

revoluce, a uhlídáte,

jak

my pomry zm-

Pánové, to je theorie nebezpená; jest to theorie

státního práva, na kterouž se nedala,

pokud vím, ješt žádná

legitimní dynastie.

Pánové,

i

já

soudím

s

poslancem hrabtem Claraem, že

hmotné události nemohou právo trvale porušiti. již to faktum jest státní pevrat anebo revoluce; to nieho na vci nemní, jest to jen pouhé faktum, právní pomr musí tím zstati neporušen. (Bravo v právo.) Pánové, pipadá ta vc, jako ve íideikommissu. Národ své ústavy sám si neutvoil, on jest v držení ústavy, abych l)Ouhá fakta,

A

mn

tak

ekl,

ex

providentia

majorm

(z

opatrnosti

pedk), on

nieho ubrati aniž dáti ubrati on spíše má povinnost podstatu svenství opt odevzdati potomstvu. nesmí

V

z podstaty její

;

tomto postavení jest uherský národ; a jestliže se zadlužil,

pak

mže

as

sekvestrovati,

(Bravo v

se

ovšem na ovoce sáhnouti, ale

})ravo.) Je-li

odejmouti mi, pánové,

mže

se právo

na

mu to právo nemže. nkdo povinen platiti roní se

!

Kísská rada 1861.

136

500

(Ifichod

mám

Nikoli,

mám

zdaž

zl.,

nedostojí, sebrati

mu

toliko

sob

stojíme-li oproti

právo, jakmile on povinnosti své

dm

z trestu jeho

právo vymoci ve stát v

na

a všecek jeho statek?

nm

pomrech

onch 500

právních,

zl.,

pivedu

a to

ped soudcem. Jsme-li však oproti sob pouze v popirozeného práva, není-li mezi námi soudce, jakož tomu

k platnosti

mru

mezi králem a národem, tož mám právo, staí-li k tomu moje moc, abych právo své exekvoval, abych totiž v tom šel tak daleko, jak daleko právo moje sahá, a tedy abych také

jest

ješt náhradu svých útrat

pi tom

lých požadoval. Ale vše to dále, než

sahá samo právo.

dobývání práva svého sbh-

nemže nikterak sáhati V obyejném život dopustí- li se

vymáhání

zloinu, bývá prohlášen za zbavena šlechtictví, ale dti tím stížený nebývají, jeho celá rodina tím netrpí; podobný je pomr i zde. Zde však mluviti teba ješt o jiných vcech. Exekuce šlechtic

jeho

nemže se vbec považovati za trest; ústava, k níž národ má právo, nemže se mu odejmouti z pokuty. Podobn také byla, tedy dozde nemže býti pokuta na míst; a kdyby kázal již vera p. poslanec Šmolka, že trest nikdy nemže i

stihnouti nevinného a

nezúastnného, a dokázal,

že takových

bylo v Uhrách veliké množství.

A s

co ješt

jinou zemí,

s

e

více:

nám

jest

tu

mimo Uhry ješt

initi

Pánové, mže-li

Chorvátském a Slavonskem.

o njakém trestu vbec býti se vru taková nemže uvádti

a

vbec

proti

o

njaké vin,

tedy

národu chorvátskému uherský;

Chorvátský národ je však v tomtéž postavení jako

také on hájí svoji starou ústavu, také on odepel obeslati íš-

skou radu; opak: je-li

je-li

on pak nedopustil pravda,

že

Uhi

se

vedli

žádného zloinu. boj

proti

pravda, že vedli boj proti legitimním

Chorváti

mužn

za

n

stáli,

Ba

na-

celistvosti íše,

právm,

a Jeho Velienstvo

tož

práv

sám uznal

neobyejné zásluhy tohoto národa a prohlásil, že zlatým pérem zapsaly se v desky djin rakouských. A za to mli by pozl)yti své staré ústavy, když se jí dobrovoln vzdáti nechtjí? (P>ravo v právo.)

;

o

137


Vidíte tedy, pánové, tato zásada nemfiže dojíti platnosti tato zásada je velmi

nebezpena,

již

také proto, že pivádím-li

mee,

jednon k platnosti právo silnjšího, právo

tož vyluuji

tímto jediným právem všecka ostatní. Vedle tohoto práva ne-

mže

žádné jiné

svátná

obstáti, a

nemohu

Tímto právem popírá

dovolávati.

páska,

jakouž

lásky

a vrnosti

žena.

Platí-li

staleté

poutaly

jedenkráte

též všecky ostatní základní

se již

žádného jiného práva

se princip legitimity, a po-

upomínky a vzájemné úsluhy

národ a panovníka, jest tím zavrtato

zásada, pak

zákony íše, pak

jsou

již

jest také

neplatný

pragma-

tická sankce pouze popsaným papírem. Ale na tento právní názor, pánové, nebudeme chtíti pistoupiti a Jeho Velienstvo v íjnovém diplomu prohlásil vý•

;

slovn, že takového názoru o právu nemá, nebot pravil, že pokládá za povinnost panovnickou, aby šetil upomínek a právních

názor svých národ, i aby na základ tclito práv nov upravil. On pravil, že pragmatická sankce,

mocnáství že

staré

ponvadž

zákony základní, kteréž byly pijaty

od

trvají ve

zastupitelstev

právní platnosti,

zemských,

že

tyto

staré zákony základní, jmenovité tedy pragmatická sankce, že

také starobylá

mocnáství. který se

práva zemí a názor

Tento

mají se

státi

základem

právní jest tudíž jiný než onen,

nynjším sdlení ministerském. Je

projevil v

správno, že

národ

musíme

se snažiti

zcela

po bližším spojení, ale násilím

anebo ministerskými ordonancemi se takového spojení nedocílí nikdy. Kde se užívá násilí, tam povždy opt dostaví se reakce, reakce netoliko se strany národa, to jest odpor proti

tomu, nýbrž také reakce v tom smyslu, jakýž se tomu slovu

vbec

pikládá. (Bravo v právo.)

A

pomr

tedy, jak

pouze

právní, a to

eeno, mezi národy

soukromých,

pomry

jsou

právní pro

a panovníky nestává

pece mezi nimi pomry

ob

strany platné a závazné,

také mohou býti rozešeny právn a platn jen obapolným dohodnutím. A toho, pánové, musíme hledt docíliti cestou smíení, dorozumní, vyjednávání, ale nikoliv cestou násilí. Cesta k jednot násilím jest ovšem nejjednodušší, nej-

kteréž


138

snadnjší, nejrychlejší,

mu teba

aniž

lovk

dlouho

k tomu nepotebuje mnoho vtipu, ale toho

lámati hlavu;

si

vám nikdy

násilím mohl zbudovati stát právní, a mohla svoboda vlévati národtim po trych-

nepipustím, že by se že by

se násilím

týi. (Bravo v právo.)

V

ministerském sdlení je vyslovena ješt druhá, velmi

dležitá zásada, že

zdržování se národa jednoho od

totiž

nemže

stenství v

ústav

Ve znní

tak všeobecném

ona pedpokládá úplnou,

petitio

práv

Uhi

se tato

vta

pipustiti, avšak

již

v rámci ústavy

již nalézají

;

to však jest

nejsou v mezích této ústavy, oni toho

oni

principii,

popírají.

mže

dokonanou ústavu. Ale táži se ústava naše již úplná, hotova? Ta vta ped-

vás, pánové, je-li

pokládá, že se

úa-

ostatní národy oloupiti o jich práva.

Kdyby

to již

jednou byli uznali, pak mohli

bychom zásady té platn užívati popírají, musíme ohled bráti na

proti

nim

jelikož toho však

;

požadavky a jich

jich právní

právní vývody. Nuže, oni odvolávají se k tomu, že Jeho Veli-

enstvo v íjnovém diplomu a v následujících reskriptech zarad íšské ponechal volnému dohodnutí. A já jsem již ukázal, že zpsob, jakým ministerstvo v této vci si poínalo, kde totiž ústavu únorovou položilo jakožto sine qiia non, není žádnou cestou dohodnutí. Ptozebírám-li dále tuto zásadu, mohl bych jí snad piznati stoupení Uher v úi)lné

jakousi

platnost:

pomrech nerozhoduje

v politických

totiž

vždy pouhé právo. Avšak postavím-li se na stanovisko istého práva,

musím

zase

uznati,

že

nemže

žádný národ toho

si

byti

aby za mluvil. mohlo by to snad napraktické platnosti jen v tom pípad, když by úasten-

ství

v ústav

aby

osobovati,

zastupoval

Dííjme však, že bych

tomu tak vice

jest?

celého

Hranice,

i

to pipustil, tož

i

zem. Ale, ba práv naopak:

Nikoli:

pánové, zdaž zde vždyf

tém

polo-

mocnáství odpírá úastenství v ústav, jsou Chorvátsko,

pak Benátsko a

pomr

íšské radv

druhý

odpírala jediná

Uhry, Sedmihradsko.

kých

národ

se

Istrie.

Slavonsko.

A

vy,

ba

pánové,

i

to

Vojenská

víte,

za ja-

zástupcové eského a polského národa sem do dostavili.

Oni dostavili se

s

ohrazeními, oni

o Že jsou

prohlásili,

dorozumní

sice

nerušili

;

ochotni a že vše vynaloží, al)y dílo

ale

kteráž jim jedenkráte již

a kterýchž stvo jim

Jak

—o

139


tom jsme

zárove si také ohradili ona práva, íjnovým diplomem byla zaruena,

pevn pesvdeni

— Jeho Velien-

zpt nevezme. se dnes

vci

máme

mají,

v íši

asi

10 millionii oby-

nejsou, a asi 17 millionu, kteí

vatel, kteí zde zastoupeni

zastoupeni jsou, a to ješt zastoupeni zpsobem tak neuritým, ohrazeným. Mžete-liž v takových pomrech poctiv

tu

a

oteven

o to státi,

abyste zásadám

eeným

zjednali plat-

nost? Myslíte do opravdy, že je to možné? Je-liž dle státo-

anebo po obyejném všedním rozumu lidobyejných zásad právních možno uiniti menšinu zákonodárcem vtšiny? To pece odporuje všem zásaprávních

ském

zásad,

a dle

dám

konstituclonalismu, a vy

(Bravo v právo.) Pánové,

pece

ale

chcete konstitucionalisrau.

kdyby

i

to

bylo

tedy

niožno^

ptám se vás, bude vám to co plátno? Mocnáství naše zažilo tžkých nesnází uvnit a utrplo tžkých ran zevnit. Nacházíme se ve stavu, kterýž, al)ych tak ekl. státu a kterýž

ješt dlouho

jej

musí

potrvají.

vésti

Úvr

k úbytem,

jest

ti'áví

životní sílu

pomry

jestliže ty

vyerpán, obecná

dvra

jest

otesena; a vy snad myslíte, že v takovýchto pomrech po-

njakou juridickou nebo politickou dedukci? (Bravo na pravici.) Ne Z takovýchto pomr mžeme vyváznouti toliko dobrovolným, obtavým spolupsobením všech nástaí, udláte-li

!

rod A !

vystavíte-li jen holý princip, eknete-li, že také mi-

zde zastoupená dostauje,

norita

tedy tím

vru dvru

a finanní

aby zastupovala celý

úvr

nepozdvihnete ani o

stát,

vlas.

(Bravo na pravici.)

Tento stav vci, v

nmž

se

nám

nabízí jakás, abych tak

ekl, jen zdánlivá representace a pouze zdánlivý konstitucionalismus,

má povahu

ten bére

na

zvlášt nebezpenou v pomrech, kde spor

se jaksi ráz

národní,

kde

mže

dojíti

aby jedna národnost uinila se zákonodárcem ních

!

To, pánové, prosím, uvažte

k tomu.

všech

ostat-

opravdov a spravedliv.

íšská rada

140

Když Jeho Velienstvo

1861.

íjnový diplom, tu prohlásil, že práva všech národu, a národnost všech jich stejn ochrániti chce stejným a zákonitým zastoupením. V reskriptu, který dal

tenkráte byl vydán ke státnímu ministrovi, se praví, že zastou-

má

pení

býti

utvoeno

dle lidnatosti,

kterýžto diplom

nám vydán

kon mocnáství,

ty

zpsobu svého

obnosu daní a dle

dle

Nuže, zásady v}\slovené diplomem íjnovým,

území.

olijemu

nezmnitelný základní zádojíti své normy,

byl za

mly únorovým

provedení. Pánové,

patentem

nemám

nikterak v úmyslu,

pouštti se zde do zkoušení únorového patentu vysloveno kompetentními hlasy v Rakousku že

i

;

to však bylo

mimo Rakousko,

únorový patent odchýlil se od íjnového diplomu v pod-

statných kusech. Já jsem o tom

odprci mnohokráte

tickými tvrdili,

že únorový patent je

i

v soukromém život

s poli-

Mnozí z nich však velkým pokrokem, velikou opradisputoval.

vou dii)lonm íjnového, že je ceny neskonale vtší než íjnový dii)lom; avšak, že by nebyl odchylhou od íjnového diplomu, toto netvrdil z nich nikdo (Bravo v právo), a také nikdo nenuiže a nebude

chtíti tvrditi,

k(h)

vidí

oima

to

oteve-

nýma. (Bravo v právo.)

Únorový patent, abych ])lomu ve

vcech

to krátce

ekl, uchýlil se od

di-

tak podstatných, že tam, kde zákonodárství

snm

zemských bylo pravidlem, uinil pravidlem zákonodárství užší íšské rady, a že na míst malých sbor ústavních utvoil veliký zákonodárný apparát s hoejší a dolejší snmovnou, o kterémž v íjnovém diplomu nebylo ani památky. (Bravo

v právo.)

On

tedy podstatn se uchýlil, a sice

rem rozhodn centralistickým

;

sm-

a tato okolnost, pánové, vzbu-

dila zajisté ve všech zemích rakouských mnohonásobné obavy, zejména ve všech zemích nenmeckých, a otásla podstatné d-

vrou

pomr ústavních a ei k tomu, že dojem

ve stálost našich politických

hral> Majláth poukázal ve své byl též v

také toho

Uhrách velice nepíznivý.

Nuž, bud se skoro

;

si

tomu

jakkoli, tolik

ve všech zemích

pozvedaly

myslím mi piznáte, že hlasy

i)roti

únorovému

o

až do

to

slící

nmu.

politik

musí

míti

nežli že

ténié jediné muži národnosti

únoiovému patentu

se

tém všichni

proti

vili

byli

chvíle

této

kteí

nénieckc,

kdežto

141

Konstatuji to i)ouze jako faktum a konstatuji dalo.

patentu.

že

adresse v zálužitosti uherské.

postavili

za obránce,

píslušníci druhých národností se vyslo-

Pánové, to jest okolnost, kterou každý my-

dobe uváží. Není to faktum nahodilé, njakou píinu, a píina ta ovšem

všechny národnosti nenmecké, a také

ty,

to

faktum

není jiná, kteréž zá-

pasily za dynastii v dobách nejtžších a za ni nejvtšícii

pinesly na statku a

obtí

nespatují v tom dostatené záruky

krvi,

pro svoji národnost. (Bravo v právo.)

únorový patent,

pokládá

však

Ministerstvo

ekl, jakoby byl sám

sob úelem.

rový patent pijmouti a uznati

jej

abych

tak

Všichni národové musí úno-

závazným. Avšak nyní

dále tím jasnji se jeví, že vtšina

národ

ím

jest proti únoro-

vému patentu a že v pítomném okamžiku je pro jen národ nebo i v nmeckém národ znám nmecký, a i ten ne celý muže mající váhu a muže svobodomyslné, kteí vyslovují se proti únorovému patentu, a znám znanou stranu, jež pod-

—

statnou

zmnu

nezbytnou

ne

celý,

pánové,

únorového patentu ke blahu národa shledává

— že tedy posud jediný

jest pro

únorový patent.

nmecký národ, a ten ješt V takovýchto okolnostech,

bude vcí nesnadnou ustanoviti

nezbytnou, neodchylnou

normu našeho

má opravdu

u nás konstitucionalismus

nemže

únorový patent za

státu. Jestli pravda, že

a

skuten dojíti plats pedu popírá

žádná ústava, kteráž

pak t. j. princip vtšiny. (Bravo v í)ravo.) sám princip ústavnosti Dejme tomu, že by ustanovení únorovky bylo skuten všechno tak výtené a nezbytné ke blahu národ, tedy to vše mnoho nosti,

trvati

—

•

neprospje. Básník

nmecký

stavti jest nebe, ve kteréž

skuten výtenou, mže

velmi dobe povdl Nám samým máme viti. Únorová ústava, je-li

nabyti

:

svého

posledního posvcení

spolené budou pesvdeni o její oprávnnosti, o její spravedlivosti a spasitelnosti. Toho však až do této chvíle nemá. (Pochvala a záruky

v právo.)

své stálosti

jen tím,

že všichni národové

íšská rada

142

1861.

Tu však se mi namítne, je-li ústava nedostatená, že muže býti zmnna cestou konstituní. Pravím optn, že se zde nedávám do posuzování samé podstaty ústavy; avšak dejme tomu a pomysleme si, že v ústav únorové hlavní inivystreni z pravého stanoviska svého,

telé státního života jsou

pak

nemže

zajisté z takovéto ústavy

žádné

vzejíti

pimené

Piznáte mi, že ústava jen tehda jest pravá a ryzí, všichni initelé v život státním obsažení a rozhodu-

zlepšení. jestliže

došli

jící

pimeným

v ní

žádná zmna, jež

nho

volána a

pomr

zastupovati stávati ze

mže

ve stát.

Je-li již

pramen

pipustiti chtli, že by to bylo možné,

K

chcete státi o

že

ústavní

zmn

ústavy jen

složená širší rada íš-

rada íšská, dle svého ústavního urení,

širší

všechny

zmnu

ústavy rakouské jest po-

oprávnna jen úplná ústavn

Má- li tedy

ská.

i

pravíte,

cestou konstituní.

pak

nikdy nebudete moci naerpati vody isté.

Ale kdybychom

vždy vy sami

není,

takového tla vychází, nebude pra-

z

vým výrazem pirozených kalným, tedy z

svého výrazu a svého

tomu v ústav únorové tak

vtlení. Pipustíme-li, že

také

zpsobem

zem

a národy mocnáství, a má-li se-

344 poslanc, tedy

nikdy píslušeti

rad

to právo, kteréž jí písluší, ne-

íšské, kteráž snad zastupuje jen

menšinu národ rakouských a sestává snad jen ze 100 neb 150 poslanc Chcete-li menšin a teba i vtšin národ pisouditi právo, aby všem ostatním stanovila zákony, tedy jste k únorové ústav piinili pídavek, kterého tam není, a to, pánové, jest peoktroj ování ústavy, a sice peoktr oj ování v sa!

mém

základ a v otázce

íte tak novou již

širší

hlavní.

(Pochvala v právo.)

radu íšskou.

jednou do peoktrojování, pak pál bych

vbec

dalo lépe a

Vy

tvo-

Ano, pánové, dáme-li se si,

aby se

to již

dkladnji.

Takové peoktrojování v pítomném okamžiku bylo by však tím povážlivjší a tím nebezpenjší, protože by v platnost uvádlo zásadu nai)rosto abnormní, kteráž v žádné ústav svta až dosud v platnost nevešla, leda snad v sedmihradské, aby

totiž

menšina

zem

dávala zákony vtšin.

o Kdyby

adiesse v záležitosti uherské.

ukázalo, že úplné zastupitelstvo

však, pánové, se

zmnní

íše, a že také

143

dosavadní ústavy cestou úplného za-

pak musíte mi piznati, že také nemožnou a je-li tomu tak, pak je konené teba pemýšleti o jiných prostedcích. Nezbývá pak nic jiného než vrátiti se k íjnovému diplomu, jenž pece stupitelstva

jest

nemožno,

jest

únorová ústava

vbec

jest

;

základem únorovky, kterážto jen jeho provedením býti

má; pravím nezbývá než navrátiti se k tomu íjnovému diplomu a hledati nové rozešení otázky, snažiti se, a to sice spolupisobením koruny a národ, o takovou zmnu, kteráž by vtšinu

národ rakouských

vena a rozešena,

a

;

pak bude

po

právu.

uspokojila

rozešena

sice

vc

upra-

(Pochvala

v právo.)

Ústavu zavádti násilím

jest

samo v sob odporem,

tolik jako dobrovolníky verbovati násiln.

jest

(Veselost.)

sob úelem, a také naše sama sob úelem každá ústava má svj

Tedy, pánové, ústava není sama ústava únorová není

úel konený, aby

;

chránila legitimní práva knížat a dynastií,

národv a pomr jejich k sob, i aby národ a ústava, kteráž tomuto úelu nevyhovuje, aneb aspo dle výrok národ samých nevyhovuje, musí ustoupiti poteb nebo prostedek nemže platiti

jakož

i

legitimní práva

také zabezpeila blaho

;

;

úel, a není možno, abychom chtli blaho íše,

více než

její

národ obtovati k vli pouhé form. pánové, jsou vci, kteréž jsem vám na mysl

uvésti

pesvdení

svého,

trvání a blaho

To, si

jsem vyslovil dle plného

dovolil a jež

nikomu k

libosti

pesvdením njší, jest

oteven

;

a

nikomu ke škod le co jsem ekl, jest mým tžkém, jako jest okamžik ny;

a v okamžení tak

povinností každého, vyslovil.

ovšem ve vci

Myslím

vysloviti své

aby své

tedy, že

pesvdení

vrn

nynjší snmovna

mínní nebo pesvdení

a

mže

ale není

;

kompetentní, aby v té vci uinila njaké usnesení. Nezbývá tedy nic jiného, než abychom to ponechali Jeho Velienstvu,

by v tchto zmotaných pomrech nalezl východ. Kéž tento s boží pomocí vede ke blahu všech národ rakouských (Hluná !

pochvala v právo a na galeriích,)

íšská rada

144

1861.

Pi

opposiních ececli v této debat vzbuzovala podiv ta okoli»edseda Heiu, pemáhaje svou pirozenost, málo zvonil a každého nechal s pokojem mluviti. Když ve 47. schzi 3. záí nost,

že

rokování o adresse se skonilo, hlasováno nejprve o osnov adressy, kterou pedložil hr. Clam Martinic; pravilo se v ní, že poslanecká snmovna není oprávnna, aby usnášením zasáhala do záležitostí zem v ní nezastoupené, kteréž mohou vyízeny býti pouze mezi králem a tou zemí; „rozešení takové bylo by ohroženo, kdyby poukaz, že uherská ústava revoluním pozdvižením jest netoliko skuten odstranna, nýbrž i právn propadla, ml býti tak vykládán, jakoby kolísavá pda moci mla tvoiti základ statoprávných rozluštní, a jakoby okamžité politování hodné události mohly kopetrhnouti nit historického i)ráva na všechnu budoucnost" nené adressa Clamova dvakrát vyslovovala se proti myšlénce, že by užší rada íšská mla osvojiti si psobnost širší rady íšské. ;

osnovu adressy hlasovala toliko ástka ]iravice, totiž ponebof Šmolka jménem Polákv prohlásil naped, že oni nebudou hlasovati o návrhu Clamov (St. prot. 1065). Centralistická vtšina schválila potom svou adressu; pravice celá hlasovala proti ní. Rieger nebyl pítomen, nebot po velké ei, kterou ml 29. srpna, odebral se na nkolik duí do Semil na zotavenou.

Za

tuto

slanci eští,

V 54. schzi 13. záí slovinský poslanec di-. L. Toman s ostatními leny pravice podal intcrpellaci ke státnímu ministeriu v pírovnoprávnosti jazykové v gymnasiích; interpellanti nepiklá-

in dali

víry onehdejší

výmluv

ministerské (viz

str.

55), že by nej-

ervence 1859 o vyuovací ei ve vyšších tídách nevztaliovalo se na gymnasia státní tázali se však toliko, zdali ministerium iní pípravy, aby ve píštím školském roce pro-

vyšší rozhodnutí z 20.

;

vedeno dle

bj-lo

nhož

alespoíí

nejvyšší

rozhodnutí dané 9. prosince 1854, slovanská má míti pevahu

v krajinách slovanských

e

Schmerling odpovdl k této dne 3. íjna, že na desíti gymnasiích v echách uinno již opatení, aby v nižších tídách mla eština pevahu pi vyuování; mén uinno vtom smru na šesti jiných gymnasiích pipuštna slovinská v echách a na gymnasiích moravských byla toliko k vyuování náboženství v Lublani (St. prot. 1539). V 51. schzi 9. záí pišla na denní poádek osnova zákona obecního, kterouž dle pvodní pedlohy vládní vypracoval výbor k tomu zízený. Zpravodajem byl dr. Rechbauer, kterýž spolu s nkterými jinými iioslanci nmeckými, nejvíc ze Štýrska, tehdáž tvoil zvláštní klub tak eený autonomistický ovšem autonomismus tchto nmeckých poslanc hned prvopoáten málo se lišil od v

nižším

gymnasii.

Státní

ministr

intcrpellaci

e

;

;

centralismu ostatních

nmeckých poslanc, pozdji pak

docela

s

ním

:

:

zákon obecm.

vjedno sjilynul, i musí rozeznávati kterou provozovala pravice telidáž

145

od autonomistické

se

politiky,

tém

zúplna slovanská, a kterou v onch letech obyejn nazývali foederalistickou. Z porad, které toho dne se zaaly, vyšel íšský zákon daný 5. bezna 1862, kterýmž pedepsána jsou zásadná ustanovení k upravení obcí. lánky XVII. XXII. pedložené osnovy zákona pedpisovaly, že nad

—

obcemi v obyejném smyslu má se zíditi obec vyšší odtud vznikla naše nynjší okresní zastupitelstva. O lánku XVII. poalo se rokovati v 64. schzi 1. íjna; znl ten lánek ve pedložené ;

osnov

takto

„Mezi obec a snm mže zákonem zemským vložena býti obec vyššího ádu. Ta schází se v obasných dobách anebo když ji svolá její pednosta. Ona ve svých záležitostech bývá zastupována výborem a pednostou."

Pi týkala se

tomto lánku vznikla zásadná debata, která zárove dolánk následujících, a ve které krom jiných vcí jed-

nalo se

hlavn

o otázku,

Mezi nmeckými

má-li se zíditi

njaká nkteí

vyšší obec ili

kterým kteí všechny záležitosti, ježto by jí pipadnouti mohly, chtli ponecliati vládnímu úednictvu. Moravský poslanec Antonín Ryger mluvil první v ten smysl, rad, aby obec

nicf

centralisty našli se

takoví,

vyšší obec se protivila, a

ádu byla zavržena Brinz docela s ním souhlasil rovnž dolnorakouský poslanec Stolzle navrhoval, aby lánky XVII. až XXII. byly vypuštny. Poslanec Herbst nešel tak daleko mluvil proti výrazu zaobec vyššího ádu, i nahrazoval jej výrazem stupitelstvo okresní nebo krajské dležitjší zmna byla, že chtl vynechati tetí vtu ve znní výše uvedeném, ježto mluví o výboru a pednostovi. Hrab Potocki hájil návrh výborový. Rieger k uhájení vyšších obcí enil toho dne takto (St. prot. 1502 1505) vyššího

;

;

;

:

:

;

—

Jenom se slova

s

pi

nechutí a proti svému této

píležitosti.

mluviti pro tento návrh, jejž

práv

jako

již

práv ped sebou máme,

vládní pedloha, tak výbor

zízení obce vyššího ádu. instituce ve

pvodnímu úmyslu háj)u

Nemyslil jsem, že bude teba

snmovn

sám

Nemolil jsem tudy

protože

se vyslovil pro tušiti,

že tato

vážného odporu se doká. Vzdor tomu

stává se tak, a já pokládám

si

za povinnost, pravím to

pímo

a poctiv, abych ve prospchu své vlasti a svého národa pozvedl svého hlasu

pro tuto instituci, kterou naskrze za nut-

nou pokládám.

ei

Riegrovy

II.

10

!


146

Pánové a

musím

sledoval jsem

;

se piznati,

trapn. Leželo tu

tom jednání;

ekl

cosi,

i

však

je

mne

že na

s

rokování o zí-

patinou

pozorností,

smru úinkovalo

v jistém

bych, jako

mra

dusivá na celém

ádem

mohl

opt njaký zpsob pomru

pod-

jest to obava, že

vzniknouti neb utvoen býti

danského

pi

Já posud neuchopil se slova

!

zení obecním

by tím obecním

vrchnostenského. Celým jednáním jako ervená nit

vine se otázka: Mají-li velkostatky býti vyloueny

má

býti vyloueny? Obecní zákon

asi

i

nemají

30 paragrafv;

ale od

n

samého zaátku jednání o bylo mi zakusiti, že 20 neb 30 len pi každém setkání vždy se mne tázali: Hlasujete-li pro nebo proti, t. j. hlasujete-li pro vylouení nebo proti vylouení? Tak jakoby v celém zákon o 30 paragrafech pranic dležitého se nenalézalo, nežli vždy jenom tato bolavá otázka o vylouení velkostatkástva Pánové Musím piznati, že mne to zarmucuje, nebo vinemohu to dím v tom rozhodnou, takm nepekonatelnou a !

—

jinak nazvati

—

slepou

nedvru

etné zástnpce má;

dosti

jest

oproti stavu, jenž také zde

nedvra

to

oproti

jakoby ona usilovala o optné zavedení starého monialního, a já

mám

za

to,

nedvra

že

patri-

ta jest nespravedlivá

a neoprávnna. (Pochvala v právo.) Pánové

patrimonialních a vrchnostenských

šlecht,

pomru

pomr

!

Optné jest

zavedení

v naší

dob

irou nemožností, a byl-li by kdo tak pošetilým a bláznivým, aby o

nco

takového

vém míst (Bravo hodností. s

usiloval,

v právo) a

Ale já pravím,

pak setká

my

se

námi na prase vší

roz-

že jest to nesmysl a smšnost, a

vtrnými mlýny nemáme opt a opt Pánové! Budeme-li

se s

mu opeme

pi

se potýkati.

celém tomto rokování míti vždy

jenom toto ped oima, budeme-li jenom k tomu prohlédati, jak bychom to zaídili, abychom šlechtu ve správ obecní a státní zbavili všeho vlivu, jak bychom ji všude z obce vylouili, o všechnu psobivost pipravili pak neuiníme zákon veejného blaha, ani zákon svobody obce, ani zákon spra:

vedlnosti, nýbrž

zákon nedvry. (Bravo v právo.)

o

147

vyšší obci.

Utvote, pánové, instituce pro všechny, jež by byly spravšem stranám i všechnm stavm a jež by nikoho nevyluovaly, a dopuste konen, aby také šlechta nikoli provedlivý

tože, nýbrž akoli jest šlechtou, v život obecní vstoupila a tam sob provozovati mohla svj vliv, pokud jí písluší. (Nepokoj v levo.) Pánové! Tímto zpsobem jsem liberálním a

myslím konen, že spravedlnost pece vždy výše

stojí

než

holá liberalnost.

však jednou

Pominu-li otázka: jak

si

máme

mysliti

tuto

pomr

stránku,

vyskytuje

se

mi

obce okresní ili krajské?

Námitka, kteráž namnoze proti ní se iní a na niž nejvtší

draz

se klade, jest, že

jde ovšem o

to,

vbec

není žádnou obcí. Ano, pánové,

co jest vlastn obec?

Filologicky vzato jest

obec tolik co pospolitost, tudy jakýs poet usedlostí, jež mají

spolené (obecné) zájmy a jež pirozen také shledávají v tom svj prospch, aby tyto zájmy spravovaly spolen (obecn).

To

jest obec.

To

jest filologický

smysl toho slova.

Nuže, pipouštím, že obyejný pojem obce jen huje, co jedni nazývají místní obec, jiní

to obsa-

pirozená obec anebo

jste se práv usnesli, utvoiti pesvdil, jest veliká ást len toho mínní, že místní obec práv jest soubor jednotlivých pirozených obcí, spojených k vli politickému oboru psobnosti. To jest pojem, jenž o místní obci v Horních Rakousích a též v jiných zemích jest bžným. Pipustíte mi, že

jakkoliv jinak;

ale.

vy sami

obce místní, a jak jsem

i

se

takováto obec není obcí pirozenou, že také takovéto obce

nikdy nebylo, a pece

jste jsoucnost

takové obce svým usne-

sením uznali.

Pan poslanec šlechtic Helcel vyložil vám ve své svdila o veliké znalosti vci, dkladných a hlubo-

Pánové

ei,

jež

!

kých studiích, kterak také obec župní, okresní

nel)o krajská

pirozeným lánkem organ isace národní, a že bývala ode dávna u všech národv, a že ted takoka ve všech nov tvo-

jest

ících se státech a národech všude se vytváí;

jakož takový

máme ku p. v Americe severní, kde slov hrabství, county. V nmeckých zemích bývala Gaugemeinde, ve slovanúkaz

íšská rada

148

1861.

ských župa a okolje a jiná zízení podobná.

pirozeným lánkem

zení jsou

množství spolených

jisté

V

správ.

I

takováto zí-

života národního;

zájm rzné

ony spojují

povahy ve spolené

tom nespatuji nic nepirozeného, a oznaujeme-li

slovem obec, neekli jsme tím nic duchu jazyka odpo-

to

rujícího.

Dále pak vzbuzena byla obava, že kdyby

tato obec

mla

míti své zastupitelstvo, by toto zastupitelstvo inusilo zasedati

po celý rok. Pánové

že nkdo z nás na co takového porozumí se samo sebou, že ani snm zemský, íšský nebude zasedati rok co rok bez ustání. Jsme

Vždy

mýšlel.

ani

Nemyslím, že by kdo po rozumném uvá-

!

vci viti mohl,

žení

snm

pt msíc

dosti nešastni, že již

zasedáme;

vru

dosti,

veni,

akoli jsme nic velikého nevykonali.

pece samo sebou

na tom

je

Vždy

rozumí se

a spoívá to v podstat vci, že obecní za-

kraje neb

stupitelstvo

a že jen

ale

a myslím, pánové, že jsme již všichni dosti una-

nemže

okresu

zasedati po celý rok,

jednou tvrtletn se shromáždí, aby v krátkosti

asi

práv

vyídilo záležitosti, jež

celého okresu se týkají. Uzná-li

však taková obec potebu, aby k vyizování tchto spolených

zájm

ustavila

výbor a

mla

své pednostenstvo,

tedy

i

to

spoívá v povaze vci samé.

zájm

Pipustíte mi, že jest takových sice

zájm,

jež

Pipomínám vám pouze

dovede.

okresní, krajské o

to,

silnin,

záležitosti

rozliných

silnice, spojení

cest.

aby se podnikla na spolené útraty taková

nkolika obcemi sení

velmi mnoho, a to

jednoduchá obec naprosto sama opatiti ne-

má,

vésti

jednotlivých obcí;

se

tu

totiž

Jedná-li se silnice, jež

nelze zajisté ekati na usne-

a nedá se také

dobe

mysliti, že

by všechny obce vespolek vyjednávaly pomocí vyslanc nebo

njakým jiným zpsobem. obce zvolily

si

se

ve

tito

sešli

nazveme,

Jest

to

mst

krajském,

okresním

aby dle poteby spolené

usnesení o té silnici ve skutek uvedeno.

mnohem

jednodušší,

by

anebo výbor ze svých zástupcv, aby

výbor,

uinné

bylo

nebo jakkoli je

usnesení

uinili a aby

pedsedou nebo výborem

o

i, pánové,

bylo by

vyšší obci.

vám

milejší,

.

149

by tato obec svých obec-

ních zájmíi sama neprovádla, nýbrž aby je ve

zpsobe prosby

pedložila panu okresnímu nebo jinému císaskému úedníku,

pravím

s

prosbou, aby on je ve skutek uvedl V

Pak

byste na-

podobili instituci francouzských conseils départementaux, kde

vlastn praesident departementu skrze jakousi douce violence (nžným násilím) provádí všecka usnesení, jež se mu zlíbí, a kde conseil

(rada)

nikdy není

s

to,

aby sám ve vlastním

dobe pochopeném prospchu departementu nco k uskutenní pivedl, jakmile pedseda tomu nechce. Tímto zpsobem tedy odsoudili byste zízení obce krajské k neploda zajisté

nosti,

neobdaíte-li je také mocí výkonnou.

Nechápu vru mnohonásobných obav, jež tu ve snmovn vznikly, jakoby tmito samosprávnými institucemi moc ministerstva obmezena býti mohla neb mla. Vždy práv jde je-

nom

o to, aby

obcím v okresu,

jejž zastupují, a ve

píin

spo-

lených zájmu hmotných udlila se moc výkonná, a ministerstvo v tom ohledu nemže inno býti zodpovdným za to, co samo neiní rovnž tak, jako ministerství^ by i sto-

—

zodpovdným nno zodpovdným kráte

bylo

nemže býti uiiní nkde njaký obecní

nebo se nazývalo,

za to

vše, co

pedstavený v oboru své samosprávy. Ostatn musím se piznati, že obavy té skuten nepochopuji; vždy sám pan ministr správní, jakož i p. ministr státní mluvili v tom smyslu a vykládali možnost i prospšnost takovéto nadízené obce, a nevyslovili nikde obavy,, že by tím moc jejich byla obmezena; musím se diviti tomu i

i)rávem, že

chovají o

nkteí

páni z protjší strany

moc ministerskou

a že jsou tudíž

mnohem mnohem

více

obav

minister-

mi piznati, že za tchto ministerstvo mnohem svobodomyslnjším a mnohem více zaujatým o samosprávu, než nkteré pány z proštjší, než ministerstvo samo.

Jest

pomr shledávám

tjší strany. (Bravo v právo.)

Také nám ješt pohrozili, že by z toho mohlo vzniknouti hospodáství komitátské. Pánové! Postarejte se jenom o to,

bychom mi skutkem žádných komitát neutvoili! Pi každé

íšská rada

150

na

instituci, jež

svt

jest,

a také uherské stoliné

1861.

naleznete dobré a špatné stránky,

hospodáství

má

své dobré stránky,

mnoho špatných. Vezmme tedy jen dobré a odhodme špatné vždy pece nepijmeme tch institucí a zaízení sto-

ale též

;

liných, jež se pro naši dobu nehodí, nebo jež by byla svo-

bod

nebezpená.

Nejmén

se

mne

nás

straší,

!

mne

leká ono hospodáství šlechty, Hospodáství šlechty jest u nás, pímo nemožno, a to z píiny velmi

tkne a

Pánové aspo v západních zemích

jímž

nemáme. Pánové! Jest to stamohu, že ku p. v celém království eském skoro s 5 milliony obyvatel není více než 120 velkostatkáskjxh šlechtických rodin. Z tchto 120 šlechtických rodin žije veliká ást stále ve Vídni, jména jich jsou vám vesms známa Švarcenberkové, Lichteinsteinové, ernípirozené, tistické

totiž té, že šlechty

fal^tum, jež

dokázati

:

nové, Lobkovicové, Harrachove,

slyšíme je zde jmenovati co

den, a vidíme je zde co den projíždti se po ulicích. (Vese-

doma na venkov. Jiná ást nebezpené šlechty jest u vojska, a sice nejvtší její ást. Tetí ást jest pi administraci rozliných zemí zamstnána. Myslím, že bych založiti se mohl, že z tchto rodin na venkov trvale nebydlí ani 50 muž, na nž by viibec pi obecní istav zetel brán býti mohl, již by byli lost.)

Jest tedy patrno, že nesedí

tak velice

této

pípad

úady ve vyšší obci pijali. Tato obava jest tedy u nás pímo nemožností, a jiné šlechty u nás vlastn ani není; nebof máme u nás v celé zemi sotva asi po

s to,

by obecní

20 rytíských rodin, jež mají statky. Kam tedy pijdeme? Podobný pomr jest ovšem též na

s

touto obavou

Morav

a snad

míe ve Slezsku. máme velmi vyvinutý,

ješt ve vtší

velmi vzdlaný, velmi záZa to možný stav mšanský, máme prmyslníky, kteí vládnou nesmírným, mnohdy vtším jmním nežli šlechta, kteí mají

všechnu zpsobilost, by pijali místa v okresních a krajských obcích a o správu svého národa se starali, kteí též stále poutáni jsou k svému sídlu a nepotulují se po lost.)

A

není tedy žádné pochyby, že také

svt.

(Vese-

z tohoto stavu

na-

o

151

vyšší obci.

jdou se jist mnozí ádiií mužové, kteí budou

úady, je

ádn

se

i

Doufám

a dstojn.

Rozumí

nemže

býti

a

by

jestli

asu

jim trochu

zastati

našem národ najde bychom taková místa na se

také, že v

vlastenectví, jehož je teba,

vzali a

s to,

obec poskytuje, a sice zastati

arci taková vyšší

jichž

vnovali. (Pochvala v právo.)

samo sebou, že v takovýchto okolnostech o njakém rozeném okresním hejtmanovi,

se tedy

ei

se,

nkdo

pánové,

z vás strachovati mohl, že

by

mohla vzniknouti, a že by mohli po-

jakási taková instituce

ddiní županové a ddiní okresní hejtmane, tož prorate jen pedložiti dodatek opravný, a my všichni budeme hlasovati pro, aby takové zaízení na všechny budoucí asy nemohlo býti pijato. (Pochvala a veselost.) vstati

sím,

Druhá obava,

se

jež

njší a pozoruhodnjší,

mi zdá

jest ta, že

býti,

mám-li tak íci, váž-

by pirozená, místní obec

takovouto institucí ve své samospráv byla obmezována. Pá-

oteven:

nové! Pravím

beru do opravdy;

ale

to jest námitka, již respektuji a již

proti tomu,

pánové,

nemohu vám

nic

uiííme instituce a uime podzkracování samosprávy v místní obci zamezí a ne-

jiného namítnouti než toto:

mínky, jež

možným uiní, koliv

a shledáte, že všichni budeme ochotni pro

Nebo

hlasovati.

n

daleko jest úmyslu našeho omezovati jak-

samosprávu místní obce

onou obcí výše postavenou.


Pánové!

Náš názor o

té

vci

jest

tento:

Nic se nemá

penášeti do vyššího kruhu, co se v jednom z nižších vyíditi

mže. Každé peložení

z nižšího

kruh

kruhu do vyššího

újma svobody a samosprávy, a jest spojeno s mnohými Jsme tudy za všech okol-

jest

výlohami a mnohou ztrátou asu.

Chceme tedy, aby se v místní obci vyídilo tam vyízeno býti mže; chceme, by ve vyšší obci vyízeno bylo a do snmu zemského nepicházelo vše, co ností proti tomu.

co

vše,

vyšší

na

obec vyíditi

snme zemském

men a

s

mže.

Taktéž jsme toho náhledu, by se

rozhodovalo o všem, co tam

prospchem vyízeno

býti

mže,

úelu pi-

a aby to do íšské

íšská rada

152

1861.

rady nepicházelo, pokud toho uiitn nevyžaduje jednota a

mocnost

státu.

To

jest

náš celý program v málo slovech. (Po-

My

tedy

budeme bud zde, bud na snme zemském, pro každý opravný dodatek a pro každý návrh zákona, kterýž zaruuje svobodu obce nižšího ádu (Pochvala chvala v právo.)

v právo), a jakož

eeno,

daleko budiž úmyslu našeho utvoiti

tou vyšší obcí instituci, jež by nižší

obec zkracovala nebo

obmezovala. (Pochvala v právo.)

Le,

pánové,

pipomínám

tu ješt

nco. Ministerstvo samo

pijalo tuto obec ve svj program. Pravím však, že tato obec tvoí, abych tak ekl, dnes jakési ústavní právo pro nás, kteí

Nebot Jeho Velienstvo císa sám pravil trnní ei, že má samospráva v obcích okresních ili krajských býti zachována, a zachováním jejím že budou národové zvlášt šastni a spokojeni. (Bravo v právo.) Myslím tedy, že jednáme docela práv, držíme-li se slova císaského, a jestliže se o to zajímáme.

v

za tu instituci, kterou Jeho Velienstvo pislíbil,

drazn

se

pimlouváme. Nyní, nejnižšího ji,

si

pánové, ješt nkolik slov o prospšnosti.

ádu

— bud

si

to

již

abych tak ekl, stvoil milý pán to obec nejnižšího

ádu

za

ili místní obec, jak vy íkáte

Bh a historie,

nebo bud

píinami prospšnosti

—

Obec

pirozená, jednoduchá, jak

ta jest

složená,

v nkterých zemích

snmu, než abychom prospšným shledávati mli, by tato veliká mezera nel^yla vyplnna njakým lánkem stedním. Pánové Utvome instituce, jež všem národm a všem zemím stejn umožují vedle svých pomr a poteb svých voln se pohybovati. Bylo by zajisté nepiméeno a uespravedlivo, kdybychom malou zemiku jako Vorarlbersko

píliš vzdálena od

!

nebo jako Istrii chtli zákonem zavazovati, aby obce krajské ješt vnit svých hranic utvoila. Jest to zbyteuo. Za to však mi piznáte, že ve velikých zemích, jako jest Hali, jako jsou

echy, jako Morava, krajská obec, umístna jsouc jakožto stední lánek mezi pvodní obcí a snmem zemským, mže býti vcí nutnou aneb aspo potebnou. Jest tak mnoho vcí, jež tímto zpsobem nejvhodnji mohou býti vyizovány! Po-

o ukázal jsem

již

na správu silniní,

velmi mnoho vcí, jež ve vtším

bych

to rád

nazval,

153

vyšší obci.

ale

mimo

okresu,

jist spolený jsou

v

cestáství jest

žup

(Gau), jak

nebo spolený býti

mohou. Upozoruji vás ku p. na upravování ek, na zavodování a odvodování krajin, nebo drenáže, kde ve vtších rozmrech mají býti provedeny. To vše jsou záležitosti, jež pesahují obor jednotlivých obcí, jež jenom pomocí vtšího spojení se sil k místu pivedeny býti mohou. Dále pipomínám vám dobroinné ústavy; sem teba poítati dále nemocnice, ústavy

zaopatovací a káznice

;

jet patrno, že si

nemže

každá jednotlivá obec takové ústavy v potebné velikosti poíditi, ale ovšem veliký okres nebo kraj jest k tomu zcela

zpsobilým.

Konen máme i

zájmy

školství.

My

jsme, pánové, v po-

pana poslance Herbsta, aby školy odkázány byly v obor psobnosti obecní. Kde jedno-

sledních

dnech

j

návrh

pijali

zárove dosti zámožná, aby si stední školu zídila, nech tak jenom uiní, a byl bych vždy proti tomu, aby se v tom ohledu kladla njaká pekážka. Ale nemá-liž snad mnohým obcím dohromady býti možno a do-

tlivá

obec

voleno,

co

dosti

veliká

našeho

vedle

a

usnesení jednotlivé obci

písluší V

Když tedy ku p. msto Hradec Králové nebo Liberec gymnasium anebo realku si zíditi mže, pro by tak nemohlo uiniti totéž 30 nebo 50 jiných obcí, jež dohromady mnohem více zmohou a snad mnohem více intelligence repraesentují než ta jednotlivá obec pro by všechny dohromady totéž právo míti nemly? Pak máme velikou rznost v rozliných krajinách, máme krajiny, kde pedevším nutno bude zizo;

vati

školy reálné,

krajiny,

prmyslové, emeslnické,

máme

zas

jiné

kde snad bude vhodno vyuovati jedním zvláštním

smrem, ku p.

se zvláštním ohledem na tamní závody a živluební nebo strojnické. Máme dále krajiny, kde po pednosti jenom vzdlání rolnické pro zájmy obyvatelstva toho kraje potebné býti mže. Pro máme jim pekážeti, by si tímto

nosti

zpsobem,

síly své složíce,

podobné, jakož

i

takový ústav nezídily?

A

ústavy

ústavy zdravotnické, pak obstarávání zvro-

íšská rada

154

léka,

jakož

i

lesnictví a

mn.

j.

1861.

mohou tím zpsobem udržo-

vány býti spolen: viribus unitis. Trvám tudy, pánové, na tom, že jmenovit pro vtší zem utvoení takových obcí jest nutno, i že vzhledem na prospchy

národohospodáské pimlouvají se za to vážné a dobré dvody i žádal bych vás, abyste v tomto smyslu pro to hlasovali, A v tomto smyslu pistupuji tedy k návrhu kommisse.

státní a

;


Po Riegrovi mluvil dr. Pražák, opíraje se nejvíce návrhu Herbstovu; mínil, když by vynechala se vta, že vyšší obec ve svých záležitostech bývá zastupována výborem a pednostou, tím že by vyšší obci odata byla výkonná moc, která by potom úpln vládním. Po krátké odpovdi Herbstov povstal pipadla Rieger ješt jednou, ka (St. prot. 1506):

úadm

Zapomnl jsem

pedložiti malý opravný dodatek. Peji

si

aby ve lánku XVII. místo slov: „okresní nebo krajské obce" položena byla slova: „okresní, župní nebo krajské obce", a odvoduji to v krátkosti takto Myslím totiž, že pro obec totiž,

:

vyššího ádu, jaké je potebí k vyizování svi'chu naznaených hmotných zájm vtších okrsk, okresy dosavade stá-

kdyby

vající,

mly

býti skonstituovány za vyšší obce, byly by

Naopak zase s druhé strany se mi zdá, že kraje, jaké na p. u nás jsou nebo byly, jsou píliš rozlehlé, aby tchto zájm s prospchem se mohly chopiti. Peji si tedy, by utvoena byla jednota, jež by sted zaujímala mezi tmi píliš malými.

píliš velikými kraji a píliš malými okresy, a aby podle toho

rozdlení obec byla ustavena a tento obor psobnosti obdržela. To chci naznaiti slovem mpa (Gau), jež po mém náhledu jest asi

V ve

uprosted

eených dvou názv,

kraje a okresu.

65. schzi 2. íjna vyslovil se i státní ministr Schmerling vyšších obcí, kteréž obsaženy byly také v první ped-

prospch

loze vládní.

stv, dle

mže

Potom pijat byl vtšinou

nhož lánek XVII.

ml

stedu návrh Herb„Mezi obec a snm

levice a

takto zníti:

býti zastupitelstvo okresní nebo dobách obasných anebo když pednosta Také však pijat byl k tomu dodatek Pražákv ve je svolá." form, ku které zpravodaj Rechbauer pistoupil znl takto „Jeho

zákonem zemským vloženo

krajské

;

ono schází

—

se v

;

:

o

155

složení vyšší obce.

—

Konen byl záležitosti obstarává výbor a pednosta." vtšinou pijat opravný návrh Riegrv, aby v návrhu Herbstov místo slov zastupitelstvo okresní nebo krajské, eklo se zastupitelstvo okresní, župní nebo krajské (Bezirks-, Gau oder Kreisvertretung). Pi hlasování i po hlasování o tomto dodatku byl ve snmovn smích, zvlášt na levici, kdež voláno: Gau! Gau! A tato veselost s týmiž pokiky opakovala se potom vždy, kdykoli v následujících láncích bylo potebí vkládati do textu slovo Gau (župní). Od té doby však Nmci, zvlášt turnéi, oblíbili si to starobylé slovo a již ho neshledávají smšným. stálé

:

:

Pi lánku XIX. (díve XX.) zase jednalo se o zásadu autoNávrh výnomie, a sice tenkrát o kus svézákonnosti zemské. borový zde pedpisoval, že obec vyššího ádu (do zákona postaveno potom Zastupitelstvo okresní, župní nebo krajské) má se skládati ze zástupc tverých interess, totiž 1. velkostatkástva, 2. nejvtších poplatník v prmyslu a obchod, 3. ostatních píslušník mst a mstysv, a 4. obcí venkovských. eští foederazemským vymohli právo stanoviti o tom, listé byli by rádi jaké složení má míti zastupitelstvo obce vyšší. Když v 66. schzi Rieger za úelem práv 3. íjna pišlá ada na tento lánek, doteným pihlásil se ke slovu; tentokrát ml z poátku zase nemalou potíž s pedsedou Heinem, jakž vysvítá z následujícího (St. :

snmm

prot.

1542—1546): Pánové

!

chci

ke lánku XX. uiniti opravný dodatek,

jenž snad není zcela bez rozumu, a tudy by jakéhosi povši-

mnutí nebyl úpln nehoden. Ale musím se piznati, kdyby jed-

potebu tázati se nkterého ctných pánu kolleg na protjší stran snmovny, zda snad pijetí toho paragrafu v jeho nynjším znní nestalo se

nací rád toho dovoloval, že cítím ze

u nich usnesením klubovním, anebo zda snad za klubovní otázku nebylo pijato. Nebo v tomto pípad, pánové, musel bych považovati za

mám, propadnu, v levo.) mluviti,

bud

si

že

svým dodatkem,

se

bych radji ani nemluvil.

jejž

initi

(Nepokoj

Nebo nenáležím k tm lidem, kteí rádi sebe slyší a nemám také té ctižádosti mluviti jen pro galerie, obecenstvo jich sebe ctihodnjší. Ale, jakož hlasování

posledních

dnv

ukázalo, nelze

a proti klubovní nic

jisté,

a pak

nepomže.

otázce

te

nieho

proti

usnesením klubovním

poíditi,

(Veliký nepokoj v levo.)

— pak

mi všechno

!

íšská rada

156

Poslanec

clr.

Waser: To

1861.

všemu parlamentar-

jest proti

nímii obyeji; (a zárove:)

Poslanec dr. Herhst: Pane pedsedo, prosím, volejte k poádku. Dr. Rieger: Nemyslím, že bycli byl koho urazil Pedseda iním to velice nerad, ale pál bych si pece, by pan poslanec takovýchto otázek do snmovny nevnášel a neinil je jablkem sváru. Dr. Rieger: Vždy pece pravil pan státní ministr, že jest povinností íci všude pravdu. (Veselost.) I já to pokládám .

.

.

:

též za svou povinnost. (Pochvala v právo.)

Pedseda: Jest ješt velice pochybno, zdali to je pravda. Dr. Rieger : Myslím to zcela opravdov, když to íkám, a pánové, já i

vám eknu

Vera

pravdu.

pozoroval jsem hlasování,

pamatujete se všichni, že hhisování provedeno bylo vtšinami

tí nebo

ty

jako jest

práv zákon

hodnou.

Avšak

hlasv a

p.

Nuže,

pi pedmte

tak dležitém,

obecní, již to jest okolností politování

mn soukrom od velmi ctihodných lenu snmovny bylo povdno, že prý jsou s mými utvoení krajských obcí úpln srozumni, a že by

z protjší strany

názory o se byli

vci

té

vlastn rádi

klubovní a bylo prý to hlasovati

uinno

ujali,

ale bylo

prý to usnesení

otázkou klubovní, a tudy že pro

nemohli. (Velmi veliký nepokoj v levo.) Pánové

mn

na slovo uviti mžete. Nechci jména tch pánv uvádti, ale že to ekli, jest jisto. Tu jsem si tedy myslil: Když tato otázka ve klubech horliv byla to jest

faktum, kteréž

tož pece nutn znaná menšina pro utvoení

rozbírána,

mi ssí navrženém.

— Nuže,

nmsila se

vysloviti

krajských obcí po

pi

klubech

ve

zpsobu

koní-

hlasování našem stáli hlasové

asi

75 proti 12 a podobn. Pedpokládám-li pak. že

75

len

z

vtšiny

pvodn

jenom tetina pro navržené krajské jenom 50 len z plného pesvdení pro onen zpsob, jenž vera po návrhu pana dra. Herbsta byl byla

obce, tož hlasovalo vlastn

ustanoven. (Nepokoj v levo.)

Pedseda: Jsem pece nucen upozorniti pana že

to

nejde o

hlasování

snmovny

míti

dodaten

poslance,

takovou

o

157


pednášku (Hluná pochvala v

Velmi dobe!),

Hlasy:

levo.

kteráž sestává z nedokázaných tvrzení.

Dr. Fdeger: Jsem toho vzdálen

.

.

.

Pedseda: Mám za to, že to odporuje vážnosti a dstojTo jest kannosti snmovny. (Pochvala v levo. Hlasy v levo :

torování

!)

Dr. Rieger: Jsem vzdálen toho, pánové, abych chtl

komu

násilí

hlasuje po

svém zpsobu;

prospch. ale

(Veselost.)

A

si

n-

každý

mn konen musí býti svobodno,

vci vyslovil své mínní (Volání vlevo: Ne! Ne!) tom, jak se vci mají a že všechny naše další návrhy z-

abych v o

init v jeho

té

stávají nepovšimnuty.

Pecházím nyní po tomto krátkém úvodu k vci samé. Obávám se, když mé poznámky tak nemilostiv pijaty byly (Veselost v levo), že jsem si pro svj opravný dodatek práv dobe neustlal.. Avšak již tomu tak jest. Shledávám, pánové, ve lánku XX. toto znní: „Výbor obce vyššího ádu má sezástupc následujících skupin interessent." Než, interess jest velmi mnohovýznamné. Táži co vše jest interessem ve stát? Vše, co v jakémkoli ze

stávati

pánové, se vás,

slovo

zpsobu

se

státem souvisí a

jest,

mže

v jistých

žeme teda pak

rznjší

na

okolnostech

psobí, slovem tedy

vc

nebot všechno, každá

co tu

vejíti

i

každý

lovk

vše,

ve stát

M-

do styku se státem.

život státní a národní pojímati se stránky nej-

a býval také

skuten

v

rzných dobách

rzn

chopován, a bylo tudíž také obyvatelstvo rozdlováno v

skupiny interessentv.

v obanské a vojenské.

Mluví se

totiž

po-

rzné

a dlí se obyvatelstvo

Mluví se o stavu uícím, bránícím

a živícím (Lehr-, Wehr- und Náhrstand). Mluví se o rolnictví,

prmyslu

To vše jsou rozliné skupiny interesjež pozornosti státu pedevším jsou hodný? I myslím, že mi piznáte, kterak v tomto ohledu je velice obtížno udati njaké pevné mítko a íci: jisté zájmy sent.

jsou

a obchod.

Které jsou

pozornosti

to,

státu

hodný, ty zájmy

zastoupení, jiné pak zájmy, jež jsou

potebují zvláštního

mimo

tyto

eené,

jsou

pro stát nepatrné, na ty neteba dbáti. Já pravím, že to po

íšská rada

158

mých názorech a

emu

dle toho,

konen

hospodáství a

jsem

v život

i

»

1861.

se o politice a státním

samém piuil, pímo

jest

nemožno.

tyi

Zde pijaty jsou

skupiny, skupina velkostatkástva,

platí z prmyslu a obchodu, mstysv, a konen skupina obcí venkovských. Pánové! Nemohu vru srozumti, z jakých právních, politických a národohospodáských píin zvoleno práv toto

skupina tch, kdož nejvíce daní

mst

skupina

a

rozdlení a ne

Jest zajisté

jiné.

jmenovit v nkterých

a

zemích mnoho dležitých interess, jež by asi v dotyných zemích zvláštního povšimnutí zasluhovaly. Pipomínám tu jen chov dobytka, jenž v jistých zemích, uvádím jmenovit Bukovinu a Sedmihrady, tak jest rozšíen

hospodáské tak

a se stránky národo-

významný, že zvláštních ohled hodným Víte, že tam tisíce stád pasou se na poljanách,

býti se jeví.

jest

tch zemích tvoí velmi dležité odvtví hospodáství národního. V Dalmátsku naopak máme zem, která jest vlastn takoka více pobežím než zemí; nebo délka pobeží obnáší tuším více než dvakráte tolik, co a že tento chov dobytka v

výmra

této

v zemi

té,

zem. s

A

tak

se

stává,

že veškeré obyvatelstvo

nepatrnou jenom výjimkou, odkázáno jest se

svou výživou na plavectví, na rybáství, na lodaství, a toto

odvtví

živnosti

tvoí vlastn jádro všeho obecního života a

veškerých národních zájmv.

zemi

byli

hlédati.

I myslím tedy, že bychom v této oprávnni a odkázáni pedn k tmto zájmm pro-

Nemohu vbec

pochopiti,

pro

se

roztidování

ve

ím

to V

skupiny stalo tímto zpsobem.

Máme je

tu dále venkovské obce a velkostatkástvo.

snad zde velkostatkástvo z venkovských obcí

loueno, protože

je

snad neslýcháno, aby velkostatká bydlel

ve venkovských obcích?

obyejný,

že by

proto vy-

—i

nejvýše

jest

to

snad pípad tak ne-

poplatný prmyslník a obchodník

pebýval ve mstech a mstysích? Kde jest tu logický dvod pro rozdlení od sebe tchto zájm? Avšak ješt jedna vc jest mi nápadná; jmenovit pánové z protjší strany

se

velmi horliv toho ujímali,

aby se vy-

o

159


louení velkostatkástva již nyní definitivn ustanovilo. Nuže v tom shledávám ten nápadný úkaz, že zde velkostatkástvo má býti z obce vyloueno žádala to zajisté dslednost názoru na oné stran platného, že se velkostatek z obce vyluovati ;

vždy

nemá, aby se ani zde nepostavil co zvláštní interess;

odvodujíce, pro velkostatkástvo nemá, vycházíme

z toho náhledu,

obce vyluováno býti

z

má

že velkostatká

v pod-

stat tytéž zájmy jako malý statká, a že tedy dsledné Proto nelze pochopiti,

zstati v obci.

ml

opt

To

odlouen.

býti

Nuže, pánové, to jest

chtl

s

pedu

pro

má

by ve vyšší obci

odporuje samo v sob.

si

tch nkolik poznámek,

jež

jsem

pronésti o významu slova interess a rozmani-

Myslím, pánové, že by bylo mnohem rozumnjší, míru a zpsob, jak zastupování obce krajské díti se má, uspoádati podle zvláštních pomr každé zem. Pánové! Jest to základní podmínkou každé rozumné státní tých interess.

budovy a každé rozumné

aby všech zájm, jaké

instituce,

v život státním a národním se naskýtají a platnosti se dov témž

pomru

šeteno bylo také v zastupitelstvu ba vbec v celém život státním. Tyto pomry jsou však v rozliných zemích rozliné, a zastupitelstvo zemské bude s to, aby na základ rozumné a jemu možné znalosti tchto pomr též spravedlivjší rozdlení uinilo zájm té dle zvláštních máhají,

obecním,

které

a tudíž také

v zastupitelstvu vyšší obce,

zem.

nemže

snadno nalézti jiného

dležitost rzných,

ve stát stávajících

Já soudím, pánové, že

mítka

pro

státní

zájm, než míru slovem:

muje

dan

a lidnatosti.

da ze statku da z krve,

se

stát

a krve.

zásadu

Dle potu obyvatelstva vy-

sama da penžitá jest druhým zárove mítko, jež Jeho Velienstvo a

mítkem. A toto jest pi vydání íjnového

vyslovil

To, pánové, jest jedním

kde práv

diplomu,

ke složení íšské rady,

totiž

zastoupení

obyvatelstva, dle obnosu daní a dle rozsáhlosti.

že tato zásada jest nejrozumnjší a že by se

také

pi tvoení

obce krajské.

Ovšem

že

jí

již

dle

Myslím

mlo

uril

potu také,

šetiti

budou pi tom

íšská rada

160

1861.

obtíže njaké, ale podle statistických dat, jež

všude po ruce, dá pení všech

zájm

tuším,

se,

rozumné

i

máme

nyní

již

spravedlivé zastou-

bez rozdílu a bez nadržování stanoviti.

Pánové, nemyslím, že velkostatkái jedin a zvlášt proto, že jimi jsou,

vyžadovati budou výluného postavení, pedpo-

kládaje totiž,

že

se

chodnický

má

bude náležitý zetel

bráti

na

pomrný

Ale nemyslím také, že stav kupecký a ob-

obnos jich daní.

v tom ohledu njakou pednost.

Již

astji

novovký priimysl ve velkolepých rozmrech svých jest jakýmsi novovkým feudalismem, a že komíny továren zastupují hradské cimbuí starých feudálních zámk; i myslím, že na výroku tom jest mnoho pravdivého. Nemyslím bylo vyteno, že

tedy, pánové, že

bychom chtli utvoiti zákonem tímto jakýsi

druh nového stavu, jakýs druh nové aristokracie v moderní

form,

mus

totiž oligarchii

mšce

(Veselost v levo) anebo feudalis-

fabrik.

Nerozdlujmež zastupitelstvo zde již dle daní a lidnatosti, zemským snmm, aby tak uinily. Kdybychom se mli dsledn držeti slova interessy, mohli bychom pivésti k ei ješt na sta jiných interess, kteréž také povšimnutí a ponechmež

zasluhují;

a

konen

jest

vru

také

zájmem hodným pozornosti státu, vždyt k tomuto velmi znanou daní z krve.

Mám

tedy za

to,

interess i

proletariátu

proletariát

že jakmile se pustíme

pispívá

do tohoto blu-

dišt zastoupení dle interess a nepostavíme-li v elo zásadu pronikající a rozumnou, že se nikdy z toho nevypleteme bez ukivdní nkterým velmi dležitým interessm. Ale pipouštím

aspo mohou býti ve stát zájmy, kteréž na vážkácti vážiti anebo loktem miti, a to, pánové, jsou zájmy duševn, to jsou zájmy intelligence, kteréž nyní v novovkém život státním jakýsi stav tvoí a k nimž náleží pece, že jsou anebo

nelze

již

i

velmi etné obyvatelstvo. Nuže, pánové, také intelligence,

také vda, produktivní,

považuje-li

se

se stránky stato-hospodáské,

jest

ona aspo prostedn podstatn pispívá ano též k vývoji jeho sil hmotných. Rolník

také

ke blahu státu,

sám také nevyrábí

obilí

a brambor, jest to milé slunce a milé

;

o svtlo,

nemžeme

jež


luiti ani

vážiti,

161

kteréžto ke zplození

vc s vdou. My nemžeme mrou psobí vda ve vývoj hmotn3'cli sil

Podobn má

jich pispívají.

se

vymiti, jakou státu; ale že psobí a že velmi

znan

psobí,

o

tom jsme

jedné mysli; a jsme také v tom trvám jedné

zajisté všichni

muži vdy, muži od péra, teba znaných daní nejsou zvláštní pozornosti ve státním život a zejména ve vyšších kruzích státního života. Myslím, že v místní obci poteba zavésti takovéto zvláštní ohledy není

mysli, že

pece hodni

platili,

tak naléhavá, protože se to

konen

v místní obci samo sel)Ou

pirozen vyvine spoleenskými pomry a uznáním obecenstva, a ponvadž konen v místní obci jsou zájmy více povahy hmotné, a proto tedy placení

dan

aneb míra

píspvk

k obec-

ním záležitostem podstatn na váhu padá, a v tom nesnadno jest initi nátlak. Myslím však, že by v obci vyššího ádu bylo spravedlivá, aby se interess intelligence uznal hodným zvláštního povšimnutí.

Nuž

interessy

velmi

jsou

intelligence,

Pedn

rozmanitý.

život národním

stvu, jehož dležitosti v

nebude,

upírati

stavv uených a vzdlaných teba zení míti k duchoven-

o jehož

velikém

vlivu

konen pece

nikdo

na mravní vzdlání

národa a jeho ostatní vývoj nikdo pochybovati nebude, líovnž tak

má

se

to

vysoce ctihodným stavem uitelským, kterýž

s

tak jest rozšíen,

etný

tak

a žádných daní neplatí, tak že

by velmi snadno mohl býti jaksi odstren a opominut. A v obou tchto pípadech bylo by toho tím více litovati, ježto pedpokládati

že

lze,

asem

dostane

se

správa škol a patronát

vždy víc a více v obor innosti obcí, nižšího, stedního nebo vyššího

ádu. Dále máme velmi vzdlaný

hožto zvláštní schopnost, psobiti vyššího sitní,

ádu,

na politické

zajisté všichni uznají.

pánové!

Víme

nevím vru, jak bychom Dále

Máme

advokát,

pomry

je-

v obci

professory univer-

ze

skutenosti, jak dležitých

nám

zde prokazují (Veselost), ba

všichni

služeb universitní professoi

stav

se bez

tchto professor snmovny

máme lékae

a velmi

etný

stav

ad-

obešli.

(Veselost.)

nický.

Zájmy všech tchto stav, pánové, jsou velmi dležitý

ei

Riegrovy

II.

11

íšská rada

1(32

1861.

jsou to tídy stav, kteréž snad platí jenom menší aneb mnolidy docela žádný píspvek státu a obci, jichžto zastoupení však

n

a zvláštní o

pée

Ješt na jeden šich

dn

potebnou se jeví. jsem zapomnl, na stav, jenž za na-

zajisté

stav

jeden z nejdležitjších.

jest zajisté

Víte, pánové,

íká: veejné mínní jest šestou velmocí v Evrop, a veejné mínní jest asi tolik, co žurnalistika. Páni zástupci tohoto stavu vznášejí se nade mnou podobni mraku bouebyl nosnému, a musil bych si to vyítati, kdybych si na nevzpomnl. (Veselost.) Pánové! Máme výtené muže této tídy; pomysleme si tu muže rytíských manýr, zvláštní elegance slohu, ušlechtilosti smýšlení, hluboké politické mouže se

n

drosti a

se

pi

jemných diplomatických

tomto

stavu

asem

zpsob

shledávají.

píslušejí.

jimž tyto vlastnosti zajisté

to

:

pednosti, kteréž

Pánové!

A

Máme

muže,

neprovozují-li

tito

mužové náhodou njaký prmysl by se snadno státi, že by v zastupitelstvu obecním zstali bez povšimnutí; toho však nesmíme dopustiti. Tudíž pisvdíte mi, myslím, že všechny tyto etné a velmi vzdlané stavy anebo nemají-li domu, mohlo

hodnými zvláštních ohled. Pánové Vždy my díle náležíme k tmto stavm, a domnívám se, eknu-li, že také politití moji protivníci náležejí k intelsnad odpustí co jsem ligenci, že pro tento kompliment jim díve nemilého povdl doufám, pánové, že jsem tím nevoli Vaši odzbrojil, a že také pan zpravodaj muj návrh pod-

musíme

uznati

!

sami po nejvtším

mn

;

porovati bude.

Návrh ské budiž pitelstvo

mj

zní:

„Zastupitelstvo okresní, župní nebo kraj-

zvoleno ze

skupin, kteréž ustanoví zemské zastu-

dle zvláštních

pomr

zemských, majíc spravedlivý

zetel na intelligenci a vyšší poplatnost." Proti tomuto návrhu Riegrovu mluvil Herbst, Hopfen i také zpravodaj Rechbauer; naež tento návrh (aby skupiny, jež mají v zastupitelstvech okresních, byly ustanoveny zákonodárstvím zemským), byl potom zavržen povstala! zaú toliko pravice a nkolik poslanc ve stedu. lánek XIX. byl potom pijat dle návrhu výborového s nkterými nedležitými opravami navrženými od Herbsta a Hopfena,

býti zastoupeny

;

Nešastný vývoj ústavných

pomr.

163

Celý zákon o záležitostech obecních byl pijat ve tetím tení Potom pak snmovna poslanecká udlala prázdniny, odroujíc se sama na celý msíc až do 4. listopadu.

v 67. schzi 4. íjna. si

Po tchto prázdninách poslanec Taschek podal návrh, aby vydán zákon o nesesaditelnosti soudcv, platný v zemích zastoupených v užší rad íšské do devítilenného výboru k vypracování toho zákona zvolen byl také Rieger (St. prot. 1707). Sic v posledních msících roku 1861 a pak bhem roku 1862 Rieger již nemnoho súastoval se rokování a prací rady íšské omrzelat jeho a echy vbec zejmá bezvýslednost všelikého vynasnažení, aby centralistická vláda a nmecká vtšina byly zdržovány od libovolného ve smru centralistickém pekraování ústavy, kteráž beztoho již píliš byla centralistická. Neomalenost Schmerlingova a jeho stranník v tomto smru pinesla již tehdáž ten žalostný a nenapravitelný úinek, že ona strana ve šlecht uherské, z jejíchž úmysl vyšel diplom íjnový 1860, a která chtla zachovati jednotu monarchie Habsburské se spoleným parlamentárním vyizováním záležitostí zahraniných, vojenských, finanních a obchodních, musela již ustupovati do pozadí, v následujících pak byl

;

;

letech vymizela

docela. Bezohlednost centralist dávala již také foederalistm pemýšleti, je-li jim záhodno pracovati a zstávati v tomto parlament. Rieger v tch asích nkolikrát od zasedání odejel z Vídn na nkolik dní, nkdy s dovolenou, nkdy bez ní; tu obyejn míval pilné jednání v Praze ve výboru zemském, jehož písedícím byl. V 88. schzi 17. prosince 1861 vláda pedložila íšské rad rozpoet na rok 1862. Státní ministr Schmerling, odvoduje tento krok, uznával, že akoli tato íšská rada svolána byla jakožto plná, pece nemže se pokládati za plnou. Podle ústavy únorové finanní záležitosti íše náležely ped plnou radu íšskou. Vláda chtjíc svtu ukázati, že pi své konstituci obejde se také bez zástupcv koruny uherské, vzala útoišt k §. 13. ústavy únorové, jenž znl: „Jestliže v ase, kdy íšská rada není shromáždna, v nkterém pedmte její psobnosti musejí uinna býti pilná opatení ministerstvo jest povinno, nejbližší rad íšské vyložiti dvody a výsledky toho naízení." Ponvadž plná íšská rada nebyla pohromad, teda rozumlo se dle ústavy, že císa sám po návrhu ministrv naídí o rozpotu, eho teba. Schmerling však pravil, že císa v tomto jednotlivém pípad dobrovoln chce obmeziti svoje právo, jež mu podle §. 13. náleží, i dává pítomné rad íšské výjimen pedkládati státní rozpoet na rok 1862 a výsledky hospodáství finanního za rok 1860 i jiné finanní pedlohy s tím souvislé, s tím doložením, že Jeho Velienstvo ústav-

eským

:


164

nému vyízení tchto pedloh zde zastoupeným v nynjším

se vztahem ku královstvím a zemím výjimeném pípad chce piznati týž

úinek, kterýž hy dle ústavy náležel k usneseni plné rady íšské.

K návrhu Pillersdorffovu usneseno odevzdati tyto vládní pedlohy výboru, který by co nejrychleji uinil snmovn návrh o tom, mlo by se jednati o onch pedlohách do tohoto devítilenného výboru zvoleno bylo po jednom poslanci také z a Polák (Pražák a Grocholski).

jakým zpsobem

;

ech

Poslanec Giskra jménem práv doteného výboru již v 89. schzi 18. prosince pednesl návrh, aby ku pedchozím poradám o finanních pedlohách zvolen byl z celé snmovny výbor o 48 lenech doložil, že dva lenové výboru k tomu návrhu nepistoupili. Xyní nastala dležitá debata, kterouž však vedla toliko opposice s vládou a se zpravodajem Giskrou. Proti návrhu výborovému ;

mluvili z Polákv hrab Potocki a Grocholski, oba ohlašujíce jménem svých krajan, že nebudou voliti do finanního výboru, a že by také volbu do nho nepijali. Po Potockém a ped Gro-

e

cholským mluvil proti návrhu vtšiny hrab Clam-MarUnic\ konila se návrhem, aby snmovna ten pedmt zpt odkázala výboru s uložením, by vypracoval a pedložil adressu k císai, „ve které by s povinnými díky za milostiv nejvyšší úmysl zárove 1'yly vyloženy dvody státoprávn a politické, ze kterých poslanecká snmovna rady íšské ve svém nynjším složení necítí se býti povolánu, aby užila nejvyššího zmocnní". Návrh Clamv podporován byl celou pravicí. Po Grocholském promluvil Rieger

jeho

—

v tato slova (St. prot.

Akoli jsem zapsán jakožto

Pánové! vrhu výboru, s

2091—2099):

pece pudí mne

eník

proti

ná-

abych vyslovil souhlas svij

to,

návrhem tím v jedné podstatné

stránce, totiž ve

vyjádení

upímných díki Jeho Velienstvu, že projevil takovou ochotu, aby i pes ústavu penesl na nás právo povolovati pedlohu rozpotovou. Já, pánové, nejsem zvyklý, a

mocným; a

pravím-li

skuten myslím

;

nebo

to zde,

tedy

v úkaze

tom

lichotiti

to

vznešeným

pravím,

protože to

radostí

pozdravuji

s

že Jeho Velienstvo skuten je nadchnuto nejupímnjší vlí, uiniti systém konstituní skutkem a provésti jej co nejdíve možná (Bravo); a proto byly mé díky upímný.

dkaz,

Pánové, cena daru spoívá podstatn v úmyslu dárcov, a tedy

mžeme

si

dar ceniti velmi

vysoko,

teba bychom

my se

Proti jednání o

i

pi tom

ídili

nedovoluje,

pesvdením,

abychom

rozpotu.

165

nám

že právní naše postavení

použili daru

nám podávaného.

nemohu zazlívati, že pedlohu snmovn pedložilo, nebot také u ministerstva našeho pedpokládám v té otázce upímný úmysl, ústavnosti raziti dráhu vždy pak popíti se nedá, že povolování rozpotu zastupitelstvem lidu jest nejdležitjším píslušenstvím ústavnosti, a že vlastn tvoí její ráz. tedy, Pánové, ani ministerstvu našemu

tuto finanní

;

Vím

že naše ministerstvo, a zvlášt pan státní ministr,

úmysl,

tímto

krokem,

abych tak ekl,

absolutismus a feudalismus

nemohl

již

mli upímný

strhnouti most, se

k nám

aby

navi*átiti.

Uznávaje však tento chvalitebný úmysl, musím pece vysloviti

prosto

se v ten smysl, že

pochybený.

Jakési

pokládám krok ten za státnicky naospravedlnní tohoto kroku pán

ministrova shledávám v tom, že dílo

jaksi

jej to pudilo,

zkoušce podrobil a je

co

aby své vlastní

možná nejdíve

v život

uvedl.

Panu státnímu ministrovi dostal se vznešený úkol, aby Poínal si pi tom dle pevného plánu. Koráb byl uren pro etnou spolenost nákladník a úastník; každý z nich ml snad o zaízení lod svj náhled, ale pan státní ministr stavl uritým smrem podle svého sbudoval lod naší svobody.

On

podnes uedohotovil, ješt ledacos velmi volno a viklavo. Scházejí dosud oba boky korábu, a z Chorvátská a Slavonska nechtjí nám dodati duby na stožár, a náš obchodní v Pešti nechce nám dodati nenahraditelné uherské konopné plátno na plachty. A tak je podnes panu státnímu ministrovi nemožno, aby svj nový koráb na plavbu vypravil. názoru.

dle svého plánu toto své dílo

jet jen trup hotov, a

i

na tom

jest

dm

Zdá

se

mi

to však,

jak jsem pravil, pochopitelno, že to

pudilo pana ministra, jakožto tvrce tohoto díla, aby je

na zkoušku na vodu dovati

nechtjí,

pustil

tedy chtl

;

a

ponvadž

lod

se

aspo

vci nikterak

mocným postrkem

s

sho-

lodnice

na moe. A tento mocný postrk stal se státním pokusem verejšího sdlení, kteréž patrn jeví odchylku od pvodního stavebního plánu. Nyní lod houpá se na vlnách, na

pustiti

íšská

166

míst Ústavního práva nitou, jest

opatena

stožárem

totiž

práva

užší

ratlH 1861.

íšské rady s

udlaným

prozatím z nouze

od koruny vypjeného.

nese znak Rakouska

opportu-

v}'zbrojena poch)^bnou

jest

stžnm

—

A

—

výpomocnou plachtou

a

také prapor jest

dvouhlavým orlem,

tu,

jenž

dvouhlavému

ale

orlu schází jedna hlava.

Tak, pánové, se vci mají. Táži se vás, mže-li Rakousko na koráb tak opatený, nehotový vložiti své nadje? Je-li koráb takto vypravený zpsobilým, aby po celém svt na-

pomáhal úvru vlastníkovu? Nemyslím! My vyšleme jej na kolísavé vlny se silným nákladem dlužních úpis a mnohým zbyteným bemenem, a nevíme, neroztíští-li se na mlin anebo nezajde li ve hlubinách. Pánové, myslím, že by pan státní ministr byl jednal mnohem prozetelnji a státnitji, kdyby byl koráb v tomto nehotovém stavu nepouštl na vodu, nýbrž jej ješt po njakou dobu ve pístavu ponechal, kdyby zde byl

nákladníkiím

a

úastníkm

lod

dovolil

si

prohlédnouti,

kdyby byl dbal na jich spravedlivá pání, týkající se jejich poteb pi zaízení lodi, aby dle toho potebné zmny byl provedl. Tak, myslím, byla by se za krátký as u nákladníkft a úastník vzbudila láska a chu ku podniku, oni byli by se dohodli, byli by lod dobe ozbrojili a uinili ji ku plavb zúplna schopnou.

(Bravo na pravici.)

Ale cestou,

kterou se

dal pan ministr, ta vc nepjde; ba já myslím, že on svj vlastní koráb vydal nejvtšímu nebezpeí, jestliže jej dokonce sám nevydal v záhubu. Pánové, jak jsem pravil, pokládám tyto kroky za velikou

chybu, a ve státním život

asem mže

i

zloin míti výsledky

dobré, chyba vždy jen následky nešastné. Dovolte mi, abych

svj náhled

o té

vci

sieji odvodnil.

Pánové! Nepustím se do otázky kompetenní; jet o tom v celé snmovn jen jeden hlas, že k pojednání této pedlohy nejsme kompetentní; a rozdíl mezi námi jest jenom ten, že jedni myslí, že se dle okolností mže initi také to, k emu

nemáme k

emu

práva, kdežto

my

myslíme,

že nikdy nesluší initi,

práva nemáme. (Bravo v právo.) Pánové

!

Namítnete

Proti jednání o rozpotu.

nám, že

co pravíme, jsou prý

to,

pi

nové, vyslovil jsem

pece veškerý

ád

167

pouhé formality

jiné píležitosti své

;

mínní

avšak, páo tom, že

svta, ba celá spolenost lidská zakládá se

na formách, že všecky základní zákony

všecky ústavy

státní,

a naízení církevní, zkrátka všecky zákony lidské spolenosti

jsou výrazem jejích

v

jejích

ideí,

názor uvedených

právních

formách musí se

formy, a v tchto

jisté

již

lidská spole-

jíti kížem krážem; toliko anarchie, toliko chaos nemá žádných forem a nešetí jich. Touto námitkou o pouhé formalit není tedy nic vyvráceno. Ptám se vás dále, k emu že byly ústavy a základní zákony, kdybychom je chtli mniti pi každé píležitosti, aneb alespo uchylovati se od nich, kde nám to

nost pohybovati, nemá-li zahynouti, nemá-li všechno

je

pohodlno? Praví se nám, že jest nutno pojednávati o rozpotu v užší

rad

dvra

íšské, aby se

ke státu vzbudila v lidu

chceme

íši. Ale, pánové, jakže

dvru

i

buditi tím, že se

mimo dáme

do toho, nejprve ústavu rušiti? Nebot kdož bude skládati

vru

ve

stát,

ve kterém vše se

viklá,

ústava teprva nedávno vydaná hned se

Praví

kolik

z

se

nám, že

jest

to nutností finanní;

ale

zvdli

spoteba státní jest kryta na na že ne tak finanní poteba, jako spíše upímný

výrok ministr,

msíc,

opt mní ? Tím vru

dvry.

nevzbudíme žádné

jsme

d-

kde nic nemá trvání, kde

že

úmysl, aby se podstata konstituce stala skutkem, byla hlavní

pimla

píinou, kteráž lohu finanní.

Bud

si

ješt kryta na kolik

msíc,

jakkoli, když tož

nám

poteba

mohli jsme

si

to

tuto

ped-

státní jest

ješt roz-

vcí nkolik msíc, než bychom se rozk nebezpenému kroku porušiti ústavu. Vždy máme

vážiti a

hodli

ministerstvo podati

tomu

nadji,

sekati

že

s

snad

za

obeslání íšské rady;

dob zmní s

vysloví

;

se

Sedmihradsko pro se v krátké ve píin spole-

dokonce nadji, že

názory Chorvát a také

ného zastoupení

msíc

krátko

máme

Uhr

a až do té doby mohlo se ješt

vcí klidn sekati.

nkolik tch

Rísská rada 1861.

168

Já tedy, pánové, shledávám v tom porušení ústavy, jehož krom toho nebylo nyní teba. Praví se sice, že nejsme pro-

rad

hlášeni za širší radu íšskou, aniž prý se tím užší íšské

piznává v zásad právo usnášeti

konen

pece

je to

pedloze finanní

se o

užší íšské

totéž:

rad

moc, kteráž dle ústavy písluší toliko íšské to tedy

pouze hra ve slovech, ve vci samé

;

ale

dává se veškerá

rad

Jest

širší.

jest tu porušení

ústavy.

Navrhuje se nám, že se nemáme vlastn usnášeti ani jako

rada íšská, ani jako užší

širší

máme

že se

Nebot

!

se

nám

praví,

mocí toho práva, kteréž koruna

usnášeti toliko

na nás penáší. Tináctý paragraf ústavy prý totiž dává korun, pokud se veškerá íšská rada nesešla, právo, ustanoviti

rozpoet cestou naízení. užší

rad

inije to

íšské.

právo

oprávnní

své

Ptám

Toto právo postupuje prý koruna

práv nám?

nkomu

pedn, pro

se vás, pánové, ^Má-li

postu-

koruna vbec právo, aby

postupovala, mftže je také

nkomu

toto

dru-

ne1)0 tetímu postoupiti. Budoucn postoupí je snad dolnorakouskému snmu, pak opt eskému snmu; šlo by

hému

pak jen o vlády, že

to,

kdo by vlastn požíval ve vtší

pedlohy finanní

jí

pimen vyídí.

nov, vedlo by k následkm nebezpeným. Jet pepodivná, jakouž chtjí tu vynalezlo

již

vc

leckteré naprosto

to

míe dvry To

však, pá-

vbec forma

u nás vyíditi. Ministerstvo

neobyejné formy konstituní;

ale sotva která z nich odchylovala

se tak ode všeho obyeje,

která byla tak nebezpenou korun, jakož i národnímu zastupitelstvu, jako jest tato pedloha. Koruua postupuje nám tedy dle §. 13. právo, jež jí písluší. Nuže, je-liž pak tento §. 13. skuten jen pouhým právem? Praví se v nm: „Jestliže v dob, kdy íšská rada ne-

a sotva

zasedá, musí býti její

psolmosti.

ské vyložilo že tento

uinna

naléhavá opatení v nkterém oboiu aby píští rad íš-

jest ministerstvo povinno,

píiny

a výsledky toho opatení."' Mdíte, pánové,

paragraf ani ve

znní svém

není

pouhým právem,

on spíše stanoví povinnost vlády, aby uinila opatení finanní tam, kde se ono ústavní

cestou uiniti

nemže. O tom,

jak

;

Proti jeduání o rozpotu.

169

dostálo této povinnosti, respective kterak vykonala toto právo, jest

vlád

ospravedlniti se

stoupiti, nikoli

mimo cítí-li

íšskou radou;

to

nkomu

pi každém daru zapotebí

dvou, totiž dárce

se pijímající

oprávnným, a

ten pijal

;

je-li

shledává-li

A takž tomu jest v pouhé potšení, rokovati o rozpotu, jej

nm

této

se usnášeti, není pro

snmovny

a

jménem svým

to.

vlastním,

to jest

nemže nco

pi každém

bím

abychom

to

pejali

jménem náruiti nemžeme.

nýbrž zárove

rod, kteréž nezastupujeme, za kteréž tedy

Mimo

kritisovati a

mnohé leny

jménem národa námi zastoupených

tím více, ježto tu jde o

netoliko

a zajisté pro

nijakou náhradou za to l)ím, kteréž pejmouti

musíme jménem svým a to

mne

v tom

pro bemetomto pípad:

dar ten

nem, tedy ho nepijme. o

darem po-

Má-li dárce právo darovati, pak nastává

svj prospch, aby dar nel)ot

z toho

však povinnost.

a pijimatele daru. otázka,

širší

jedná zrovna tak o povinnost,

avšak jen právo se mfiže

jako o právo;

Jet

ped

nejmén

plyne tedy, že se tu

daru také to na pováženou, že

neobmezen, jsou-li tím dotknuta také práva osob tetích. Tak touui ale jest v této otázce: Uhi, Chorváti mají nepochybné, ústavou zaruené právo povolovati svj podíl daní, a toho práva se nikde nezekli. Minise

sterstvo,

jak se zdá,

macovati, ale

náhled vali se totiž

darovati

pece

soudí sice,

až dosud

si

že by bylo lze jich kontu-

jaksi netroufalo, vysloviti ten

zejm. Co se týe Uhr, tož ve píin jich odvolápi jiné píležitosti na právo aspo velice pochybné,

na právo válené, na dobytí,

to jest

na

násilí; ale vzhle-

dem k Chorvatsku ani to neplatí, a ve píin té pipomínám vám sdlení ili Nejvyšší reskript, jakýž vydalo Jeho Velienstvo k chorvátskénui snmu, v nmž výslovn se i)raví, že CIhorváti nijakým zpsobem práv svých nezadali, že naopak dobyli sob velikých zásluh o monarchii. Co pak se týe Sedmihradska, tož víme, že tato

zem

k obeslání íšské rady, že tedy tím zena práva svého in contumaciam.

ani

nebyla vyzvána

mén mže

l)ýti

odsou-

;

íšská rada

170

1861.

Ale dejme tomu, pánové, že by koruna

plným právem postoupiti nám právo postupuje

nám nyní ono

právo,

píslušející

jí

jež

skuten mohla

jí

:

ona tedy

dle ústavy

písluší,

rozpoet dle §. 13. z vlastní plné své moci. Toto právo koruny je absolutné svrchované, ono nezávisí na žádné sankci, vždy se pece samo sebou rozumí, že koruna nebude svá vlastní práva a svá vlastní usnesení ješt jednou potvrzovati. Toto svrchované právo postupuje koruna totiž

právo

stanoviti

nám; tímto právním skutkem vstupujeme teda my v plné my pejímáme v tomto pípad veškeru moc královskou, teda plné právo svrchovanosti. Koruna musí se následovn v každém pípad spokojiti s naším usnesením, nebot ponvadž jsme konali právo její vlastní, nemže pece

držení práva koruny,

chtíti vlastní

svých

právo schvalovati ješt jednou.

usneseních zde dokonale

neodvisli, a

My

jsme tedy ve

následkem toho

piznání nepotebujeme již ani ekati na sankci. Dfisledn jsme tudíž, jak již pan poslanec Grocholski povdl, skutený konvent. A o em se tu o všem mžeme usnášeti, akoli to svrchované právo naše jest obmezeno jen záležiNebo, uvažte jen, co všechno náleží ku pedtostí rozpotu Pedloha ta obsahuje také otázku o Benátloze rozpotové sku, kteréž v rozpotu našem vyžaduje znané výlohy, a jehož se vzdáti by snad nkteí z nás mohli považovati za prospšné !

!

pedloha budžetní jedná dále

o celém

stavu

našeho vojska,

jedná o vydržování našeho dvora, zkrátka o všem a každém,

k

emu

je

zapotebí penz.

My

mohli bychom tedy tou plnou

mocí onoho korunou nám postoupeného práva dokonale svrchovaného usnésti se v tchto vcech o všem, svojí mocností,

em

chceme.

Pánové,

vidíte,

do opravdy. (Pohnutí na

levici.)

o

mýšlela postoupiti

nám

že to nemže A koruna zajisté

mínno

nikdy neob-

takové právo, ona to nikdy obmýšleti

nemohla. Výsledek tedy bude pece jen ten, že

opt

býti

my budeme

ro-

koruna schválí nebo neschválí, jak se jí zlíbí. Z toho tedy plyne, že my v podstat budeme pece vykonávati psobnost toliko poradnou a nikoliv

kovat a

uzavírající.

rokovat, a že posléze

1


Jestliže

však

vzniká

korun

vují se

mi

nemén

ukazuji na nebezpeí, jež

jedné strany

z

provedením

cliisleclným i

17

této zásady, tož obje-

ona nebezpeí, kteráž tím vznikají pro

princip národního zastoupení. Pánové, mocí kterého práva

zde sedíme? Právem, jehož jsme obdrželi volbou našich

zemských. Dáme-li se však cestou, kterou stvo

nabízí, tedy

vzdáme

tedy opustíme

vyšli,

nám

tu minister-

právního zdroje, z

se

my

snm

nhož jsme

pudu právní, pak nejsme tu

pravlastní

právem vlastním, jakožto zástupcové národu, nýbrž pouze vlády; od té chvíle jsme již jen úedníky, jsme to-

více

z milosti

liko

Pánové,

díivrníky koruny.

tímto

shledávám,

ministerstvo

že

krokem chce degradovati íšskou radu na jakousi radu

státní;

pravím degradovati, nebot spatuji veliký rozdíl mezi

radou íšskou a radou nosti, již

ministr

povdl

jestát lidu stojí

jednou

íšská rada má ást svrchovajistý známý 1848 ped íšským snmem: „Ma-

státní.

koná spolen

s

r.

korunou; nebot, jak

na stejném stupni

s

Majestátem trtmu."

To-

hoto majestátu zastupitelstva se vzdáváme, zíkajíce se toho,

abychom abychom

tu sedli vlastním

svým právem, a pestávše na tom,

dvrníci

tu úadovali jakožto

Shledávám

tedy,

pánové,

snad v nejlepším úmyslu,

aby

uvedlo, dopustilo se nápadného

tuní, ano že vlastní ústavu píslušející zastupitelstvu

že

v té

život konstituní

pestupku

pímo

národ

vlády.

ministerstvo

proti

píin,

ve skutek

podstat konsti-

podkopalo tím, že právo

v íši

podle vlastního jeho

povolání peneslo aneb alespo penésti chce na pouhý

dvrník. Tak

sbor

by tomu bylo v tomto pípad, kdybychom

pedlohu nám podávanou tou cestou

pijali. Jest, jak pravím,

veliký rozdíl mezi státní radou a radou íšskou, rozdíl, jako

mezi sluncem a msícem, jako mezi svtlem vlastním a svtlem vypjeným. My však, pánové, chceme jen vlastním svtlem svítiti' a nikoli vypjeným.

Naskytuje se dále otázka, máme-li se usnášeti jen o zemích vlastních, kteréž tu zastupujeme, anebo také o zemích zde nezastoupených ? si tu vc považujeme jakkoli, vždy uvázneme ve zmatku ideí, ve bludišti, ze kterého není vý-

A

:

íšská rada

172

1861.

pouze pro zem zde zakdo že uzavírá pro zem ostatní? A ponvadž pece usnesení namnoze nemže se díti oddlen, nýbrž musí se díti souasn, jakož to povaha vci sebou pichodu.

Má-li

stoupené,

usnesení naše platiti

pak

táži

se,

náší, tož následuje z toho, že

bud

se

musíme smlouvati

vládou,

s

druhou polovici íše prozatímn zastupuje, nebo že ministerstvo onch asi 150 hlas, kteréž nám zde chybjí a kteréžto jen prázdnými lavicemi zastoupeny jsou, zde za kteráž

n

odevzdá a k našim pipote, aby dosáhlo správného Wsledku. Pánové, vidíte, že to nejde. Rozpoet se nedá dliti, to myslím je zcela zjevno.

Snad by

se aspoií

nejskrovnjší ásti rozpotu, snad ju-

snad také kultus a vyuování po macešsku obmyšlené, snad by se aspo ty mohly \7izovati o sob. Ale leviathany stice,

rozpotu

:

vojsko,

úvr, vydržování dvora s ministerstvem zaty dokonce nemžeme povolovati

hraniným a s konsuláty, oddlen, to pece všichni usnesení námi

uinné

nahlížíme.

Jest tedy nezbytno, že

zasáhne do práv zemí zde nezastoupe-

ných. Bud bude pak vláda šetiti našeho usnesení, a pak jsme rozhodli o zemích zde nezastoupených, pak jsme zasedali zde jaksi k soudu nad nimi, pak jsme nevyslechnuvše jich,

neznajíce jejich poteb, pijali usnesení, kteréž

pro celé jich postavení, pro jich blahobyt

státi

se"

mže

rozhodujícím

na budoucnost. Jestliže si však ministerstvo ve píin ostatních zemí vyhradí na všechen pípad, že bude hájiti jich zájmy dle svého uznání, a tudy teba také neschválí našich usnesení, tedy budou usnesení naše Jest patrno, že

my pi

ukrytí

uinna

do vtru.

úvru nemžeme pece íci

Povolujeme ti procenta na úroky státního dluhu, ostatní procenta at zapraví uherské ukázal k tomu. že

muje

plat

i

ostatních

možno, že by na

n

platiti

mén. Práv

má

kr.

21

to bylo

mzdy, íci

zem. Pan

by usnesením,

zemí na

dv

Grocholski nel)

procenta.

již

dv po-

usnesení to vy-

Ale vždyt je

snad pipadlo menší procento, že chtjí tak :

jen 13 kr., to ostatní

My at

mohli bychom vojákovi, jenž dnes

povolujeme na jednoho muže zaplatí Uhry.

denn

ili: bochník komi-

!

sárku, jenž se dává vojákovi,

z polovice

v levo.)

konstituní a

To

budoucn

jen z polovice

uhersko-chorvátský

druhé polovice absolutní

z

pece patrné

!

;

budiž

(Veselost

nejde

Pan finanní ministr nám

nám

budiž

z polovice

rakouský v užším smyslu,

173

rozpotu.

Proti jednáni o

pravil, že

schodek nastávající

On

letošního roku bude obnášeti asi 110 millionii.

vy-

velmi rozhorlen proti všemu dlání dluhu, hned potom však zase doložil, že nic jiného nezbývá, než zai)raviti polovici schodku pjkou, druhou polovici zvýšením daní. slovil se sice

Dejme tomu, že bychom shledali, že pjka jest nejvhodnjším prostedkem k uhrazení schodku, tož jest usnesení to rozhodujícím také pro se pro opak,

zem

uzaveme-li

uherské;

zvýšiti

veli také zvýšení daní pro

dan,

zem

anebo rozhodneme-li

zárove

tedy jsme

uherské.

Tu

uza-

není vyhnutí.

toíme a vyhýbáme jakkoliv, vždy zase k tomu picházíme, že musíme zem zde nezastoupené kontumacovati a o nich rozhodovati, a k tomu patrn nejsme oprávnni. Pánové, nech si nám vyítají fornuilismus anel)o skrupulantství, já to nazývám projevem citu právního a vcí Tedy,

pánové,

at

se

svdomí. Tolik považoval jsem zapotebí íci všeobecn. Obrátím-li se nyní k zemi, jejímž zástupnictvím jsem po-

ctn, tož vím jasné a urit, nuxndát elí k tomu, že se

co

mám

jest

mým

mandátem.

Mj

ve spojení se všemi zástupci

národ usnášeti o i)edloliách finanních. Rozumí samo sebou, že pi smlouv o zaražení spolenosti, jež se uzavírá mezi nkolika osobami, úastenství, k nmuž se úastníci zavazují, obsahuje jen ten obor a jen onu formu spolupsobení, ku kterým bylo udleno svolení. Svolil-li jsem tedy, že budu náležeti ke spolku pti uritých len, nenásleduje z toho ješt, že jsem pivolil též ke spolku toliko dvou len rakouských se

této

spolenosti.

Tím

se

Chci na vysvtlenou

pomr

právní zcela a

uvésti prostý píklad.

úpln mní.

My

v Rakou-

sku tvoíme jaksi rodinu národ; dejme tomu, že jsme uzaveli provozovati v domácnosti pospolu divadelní pedstavení ve

svém domácím divadle (Nepokoj a sykot v

levo),

dávati

:.:

Kíšská

174

radil

1861.

na p. Romeo a Julii. (Vzrílstající nepokoj a hlasy v levo (Je perušen.) Jak sprosté !) echovi pipadla by úloha Romea .

Pedseda

:

ukáže, že vaše snáší

Rieger

:

nyní poíná se bráti

snmovny

Rieger (pokrauje)

eklo

smrem,

nemže se

:

si

jenž se ne-

a se slušností.

Myslím, že jsem tím slušnost v

Pedseda: Dovoluji pedstavení

.

Všeobecná nevole, jež se vyslovuje, vám snad

e

dstojností vysoké

s

.

niem

a nijak

.

.

jen to krátké pipomenutí.

Chtl jsem

jen poznamenati, že se

dávati bez Julie. (Veselost.)

nám, pánové, že se máme povznésti nad takoPánové, mám-li od nkoho mandát, jest to

véto formálnosti.

povinností, abych písn šetil mezí svého mandátu. Mám ovšem právo pijmouti pro toho, kdo mi mandát dal. závazek v mezích mandátu toho, ale nemám dokonce práva uiniti tak, by se zavázal také za jiné. Jestliže by skuten mohla povstati pochybnost o dosahu našeho mandátu, tedy bych ekl Vždyt jest pomoc snadná, obrame se k tomu, kdo nás vyslal. Myslí-li tedy vláda, že mandátu svého šetiti nemusíme, aneb že by bylo vhodno, aby se náš mandát rozšíil, nuže, at se zeptá našich splnomocnitel. as i možnost k tomu máme. Nebo, jak se vci mají, víme všichni, že se nyní má nejprve rokovati o pedloze finanní v komitétu, jenž se má teprva zvoliti, že tím projdou dva msíce a snad i více, a že naše rokování a usnesení o rozpotu snad také zaujme

mou

dva msíce. Ptám se vás tedy, zda nebylo možno tím

asem zemské snmy

a optati se na jejich

svolati

mínní

ped

v otázce

snm nám

pak ekne, abychom se jali Já vás k tomu splnomocuji, pak mají se vci jinak, pak podrobíme se usnesení snmovnímu anebo vzdáme se svého mandátu. (Nepokoj v levo.) tak dležité? Jestliže

pojednávati o pedloze, ekne-li

nám

:

Ale až dosud ten pípad nenastal. Jest

mi ješt promluviti

mru

naší

vosti.

Mluvím, jak mi

Pánové

!

My

zem

a prosím vás

o zvláštním státoprávním

v té

píin

po-

o trochu trpli-

to káže mé pesvdení a mé svdomí. víme všichni, v jakých pomrech trvalo Rakousko

176


až do

r.

848. Rakousko

ným, ba ono bylo

až

skuten

k

r.

Iš48 nebylo státem jednot-

jakýmsi státem foederativním (Ne-

pokoj v levo), jehožto jednota byla

mén

mocí panovníkovou* více nebo

podmínna absolutní.

a zajištna

zem

Byly tu

mající úplnou svoji ústavu, jako ku pr. Uhry. Sedmihradsko

Byly

a Chorvátsko.

zem

požívající

dležitých práv konsti-

tuních a zejména práva povolovati dan sem patily zem koruny eské, Horní a Dolní Rakousy. Dále byly jiné zem, :

kteréž

jen

n

mly

vzhledem otázky berniné, vzhledem na postulát

právo porady, a nikoliv právo o nich se usnášeti;

pro

Konen

beze

nebyla tu quaestío cm.

všeho

zastupitelstva,

kterými

se

byly ješt jiné vládlo

zem

absolutné.

Pánové,

všecka tato zízení zakládala se na státoprávních i)omrech staletí. Zejména co se týe tvoí tato práva, abych tak ekl, ostatek onch podmínek, pod kterými Habsburský vešel v držení eské koruny práva ta nikdy právn nebyla zrušena

pocházejících ze starých

zemí koruny

eské,

dob od

tož

dm

;

a jsou tedy podnes po právu platná. snad, že tyto staré snmy byly pouhými peskutených práv nemly; pánové: kdo však otázku tu zkoumal blíže, ten ví, že nkteré snmy, jako zejména eský snm, mly skuten práva znaná, jež dokonce nebyla tak bezcenná, jak se snad nkterým zdá. Ze mdlého zpsobu, s jakýmž pedešlí stavové práva ta asem vykonávali, nemže se sonditi, že by práva ta byla bez ceny. Také uherský snm vykonával asem, a jmenovit ješt za vlády Metternichovy svá práva namnoze velmi mdle, proto však nevzdal se nikdy

eknete mi

ludy, že

svých práv. bylo zastoupení pouze stavovské, pi massa lidu byla pominuta. Na to jest mi podotknouti, že mocí ústav}^ ku p. u nás v echách veškerá msta královská byla oprávnna k zastoupení na snmu zem-

eknete

emž

veliká

ském,

potem

mi, že to

(56

mst. Dále

platila ve starém

eském právu

zásada, že každý, kdokoli v zemi držel statek svobodný,

aby na

snmu

i jak

kdo má na zemi, byl oprávnn, byl zastoupen anebo *ám pítomen. Pouhým

se praví ve starých pramenech,

;

íšská rada

176

1861.

tím faktem, že robota se vykoupila a poddanství sé zrušilo, stal

se také sedlák

svobodným vlastníkem

rého práva píslušelo stoupení na

mým,

a byl

mu

tedy od

pud}',

té chvíle

a mocí sta-

právo za-

také

snmu. Názor ten není mínním pouze soukrotakr v echách uznán úedn od koruny a vlády

zemské, nebot Jeho Velienstvo císa Ferdinand,

mito zásadami staré ústavy,

rozšíil

íd

t-

se

patentem svým ze dne

dubna 1848 zastupitelstvo zemské také na msta nekrádíve poddaná, a na všechen lid venkovský. Na Morav se dokonce r. 1848 toto zastoupení lidu venkovského a malých mst nekrálovských již i stalo na snme skutkem. 8.

lovská,

Z toho tedy

plyne, pánové, že tyto

zem,

kteréž považuji

za osoby právní, nikoliv nebyly bez práv, když ústava vyšla

ony v skutku ústavní

mly

již

právo.

ústavní

právo,

cenné

a sice velmi

Když Jeho Velienstvo, upouštje ode všech

pokusu vládnouti íší mocí absolutní a centralisticky, vydal z nejvyšší, plné moci své diplom íjnový, tu prohlásil, že tím chce podání a právní názory jednotlivých zemí a národ uvésti v souhlas spotebami veškerého mocnáství; a jahým zpsose to má státi, to vyslovil také v diplomu íjnovém on tam zcela pesné vytknul právo, kteréž píšt má píslušeti íšské rad, i právo, kteréž má pozstati snmu. Diplom ten byl národem naším pijat s radostí, uebot v celé zemi nebylo nikoho, kdož by nebyl ochoten býval postoupiti nkteré právo zemské, pokud by toho bylo teba pro zachování moci a jed-

bem

:

prospchu potebami vejednotlivých zemí a jich historických práv. s škeré monarchie, to bylo vdí ideou mocnáe, a k této pidal se náš národ ochotn. Když pak snm eský a národ noty celého státu.

eský ochotu

Aby

svoji

se tedy vyrovnalo, co jest ve

v té

píin

vyslovil a také

skutkem do-

výhradné a samostatné právo k povolování dan postoupiti jen veškerenstvu monarchie ale toto postoupení uinné veškerenstvu íše nezahrnuje v sob

svdil,

tož

chtl tím své

vlastní,

;

prospch jen jedné ástky veškerenstva nebo pak by pešlo právo jen od jednoho zlomku ke druhému. V tom ohledu tedy, pánové, pokládám za svou povinnost hájiti

také postup ve

:


a zachovati v neporušenosti práva

177

snmu

našeho

a našeho

národu.

Mysh'm

a

pánové,

dále,

by žádné platné právo státní nebyl porušil se nejprve otázati

snm,

pedmt

byl-li vfibec

mohlo vyíditi

naléhavým, že ministerstvo

ministerstvo mohlo

;

k rokování o roz-

chtjí-li pistoupiti

potu zpsobem takovým; snad

také mohlo pokusiti

dalo vyíditi otázku finanní schvální kommissí ze

lanou,

otázka ta byla

jestliže

tak proti

odpor

že

jako spíše proti té urité

ovali pistáti.

Vždy

pípadech

tlivých

vbec

Uhr

naléhavá a neod-

tak

i

a

form

povolení, na kterouž

samy Uhry

i)rohlásily, že

ve vyjednávání.

vstoupiti

Ministerstvu zdálo

za Lítavou.

íšské, bez ohledu na

se arci

rozpoet

a snadnjším, pedložiti to,

zp-

íífe

chtjí v jedno-

Soudím

tedy, že

by se také v této vci byla docílila ochota u rzných

nebo

aby

se,

snm svo-

Chorvát nesmoval ani spolenému povolování daní k úelm celé íše vbec,

Myslím,

kladná.

ten tak

zpsobem, jenž

jej

národ

mnohem jednodušším shromáždné rad

této zde

že je neúplná

i

co

íšská rady

ííIš/,

vycházelo z toho náhledu, že zde nalezne k tomu vtší

Avšak tím

povolnost.

se

ta otázka pro celý stát nerozešila,

nýbrž jen obešla. Ministerstvo se povznesl

sterstvo

za

úvr

nám státu

mlo,

to

praví, že tato ;

alespo

že je

pedloha

se zdá, jakoby

tel)a,

je nutná,

aby

finanní mini-

aby se k vli povznesení

úvru již nyní o otázce budžetní i)ojednávalo. Ale zdaž to spomže? Pánové! Je to známá vc, na em se zakládá úvr soukromníka. Na tom, má-li možnost platit a má-li d()])r()u vli jdatit.

stát

Tatáž zásada platí také u státu. Ptají se

moci

(li

státi

svým závazkm,

Nuže, ptám se vás, prospje-li se jedné kreditu, když se

uzavíti, že toto

nové!

to by

úvr

byla

statistická chyba,

Bude to 1)0 celém svt bankéi rozhodující na trhu svtovém II.

i

shromáždním povolí? Mužeme-liž shromáždní jest zastoupením celé íše V Páchyba v potu, a není

a po všecky

Riegrovy

zde, bude-li

tímto

v moci žádného lovka, aby uzavel, že

Rei

i

tomu ochoten. druhé podmínce

a bude-li k

dv asy

pce

a

dv

jen

—

je šest.

tyi. Však

budou vždy í^

vé-

íšská rada

178

Že zapravení

dti.

úvru

daní a

1861.

zem,

povolily jen ty a ty

zastoupeny, a ty ostatní ne.

které jsou zde

Tu

tedy neplatí

žádné falešné množení. Nestává, pánové, na svt nic nepodanjšího než ísla. Mžeme íslo dliti do nekonena, ale ohnouti nebo pelomiti je nemžeme. Tím se tedy nic nezíská na totiž

se

svtovém trhu vzhledem na pesvdení,

rakouský

tím

co

získá,

mu svt

aby

zaplatí

stát,

spíše

aby

stát

vil,

své dluhy. se

schopnjším

stal

že dlužník,

Ale táži se vás, zdali

nebo

platiti

Pánové! Aby

že je schopen platit?

mocnáství bylo schopno platit, to zakládá se na jeho jednot a sjednocenosti, na spojení jeho pirozených hmotných a uniíých sil. Rozdlte tyto, pak jste také zmenšili jeho schopnost ku placení, a je to tak, jako byste byli místo celého statku svého dali jen ást statku za hypotheku tím byste bezpenost a schopnost ku placení nerozmnožili, nýbrž umenShledávám tedy, že se podle zásad statohospodáských šili. úvr státu v obojích svých podmínkách, bude-li se budžet ;

tímto zi)iis()bem vyizovati, nikterak nezvýší, nýbrž že se tím spíše vydá v nel)ezpeí.

Táži se vás dále, jakýže míli

r(dvování o

to

vání poskytnouti jen ten o velikosti

praktický výsledek

rozpotu? Pro rok 1800

má

mže

vlastn to

roko-

drahocenný prospch, že nás pouí

schodku a o tom, jak povstal. Deficit jedenkráte ovšem že novými dluhy; ale

je tu, je z veliké ásti uhrazen,

budsi,

to

Avšak

i

je

vc

na níž se nic více mniti nedá.

odbytá,

pro nastávající rok, a až do

tch

dob, než se k

tomu

dostaneme, abychom o finanních pedlohách jednali a je vy-

bude pedložený rozpoet z vtší ásti neodvolateln stráven, aneb aspo o rozhodnuto. Nedá se asi ani tu

ídili,

nm

nic více mniti.

ministr

Mimo

sám výslovn,

to

ekl nám

J.

Excellence pan finanní

že pro letošní rok není již

co mniti, ježto je již vše dle toho zaízeno.

nám

též

dále, že

v nejdležitjších

On

dobe možno, však

povdl

ástech rozpotu, a

sice

tch jediných, kde by se dalo docíliti zmírnní nebo znanjší úspora, je snížení nemožno.. Pravil nám zejména, jtráv v

že

est,

mocnost a bezpenost státu káže nezbytn, aby

se

Proti jednání o

rozpotu

179

armáda v nynjším stavu svém zachovala. Co se týe cti, mám o tom své náhledy. Myslím, že by se dvod ten ani neml bráti v úvahu, ponvadž se ho tak asto zneužívá. Pivádí-li se ku p. njaký kavalír na mizinu lehkomyslným dlužením, tedy vždy se vymlouvá: „est mého domu, est mého jména

A

vyžaduje takového nákladu."

se vší tou ctí stane

nen

bankrotáem, a nevím vru, je-li jeho cti. Práv tak dlo by se našemu

pi

pokládána za vfidí zásadu Ale jinak se to chybuji

bezpeí.

s

práv

Hrozí

jí

chvíle

státu,

jenž snad

stát

])ude

mfiže se

stržen

s

stanovení rozpotu.

bezpeností

Pánové!

státu.

nepo-

arci hrozí ne-

nebezpeí zejména v Benátsku, kde teba býti pipravenu na útok; na hranici chor-

vátsko-srbské hrozí snad boj,

se ko-

prospchem kdyby est byla

na okamžik, že bezpenosti naší

ani

nám každé

má

to

jakousi

dob

v nejbližší státi

evropským,

nutností,

vypuknouti veliký boj,

ponvadž

do j(!st

nhož

mu

náš

hájiti

zejména v Bosn a Hercegovin. Máme našem zemi nabytou v novjší dob, zemi, kteráž abych tak ekl, je vztyena jako ukazováek, aby naznaovala státníkm našim politiku, jíž se mají držeti. Smrem k Levant jest nám souzeno, abychom se stali ddici staré Venecie, a smrem k jihu stane se nám asi nutností, abychom k obrub Dalmatska získali také kabát Bosny a Hercegoviny. zde zájmy dfdežité, ve stát

V

takovýchto

okolnostech

zdá se

býti v nejbližší budoucnosti

pomry

mi pirozeno, že

zapleteni

mžeme

v takovou válku.

Též

Uhrách nejsou dosud nijak uspokojivý, a my nevíme, jakého novoroního pání se nám dostane. Za tchto okolností je tžko píti se s vládou, a skuten nebude dobe v

možno, abychom, co se týe armády,

nco

usmlouvali

nebo

utrhli.

Vidíte tedy, pánové, že pustíme-li se do jednání o rozpotu,

nemžeme

nikterak

docíliti

nápravy neb úspory jakkolivék

podstatné; že tedy z rokování našeho opravdové výsledky vyplynouti

nemohou; a k vli tomuto marnému úelu, tuším, nevhodno, ba velmi nebezpeno, poru-

bylo by zajisté velmi šiti

ústavu.

íšská rada

180

nám

nedostává se

toho

Kroiiié

rozhodující morální váhy

1861.

ve všech

tchto vcech

a této morální váhy, kteráž by

;

s

ja-

kousi rozhodnou mocí mohla pímti vládu, aby zavedla úspory v tom neb onom oboru, této váhy mžeme nabyti jen jakožto veškerá íšská rado. Prozatím však nemže nic jiného býti cílem anebo úelem usnesení našeho než to, že odpovdnost, již ministerstvo vlastn má nésti samo, pejde na bedra naše, a ministerstvu nepustínie-li

zpsobem

se tím

se

sami do vci,

na ministerstvu samém, tož bude a spoivji

obezeleji

s ministerstvem o

bude

mu

nebo

;

Já však myslím, že

ulehí.

a ponecháme-li si

jinak

odpovdnost

ono poínati snad tím ovšem,

rozdélíme-li

se

odpovdnost, nabude ono volnjší ruky a

snadno ospravedlniti se

ped

píští íšskou radou

Pan iinanní ministr nám povdl, že na tento rok povoliti deficit 110 million zlatých; naznail nám, že se tento delicit má uhraditi z ásti zvýšením daní a z ásti pjkou. On rozeznával schodek mimoádný a ádný, což mimochodem eeno, u mne nemá významu, nebo ádný deficit pekrauje u nás již všechen ád. a mimoádný deficit stal se u nás ádným. eené to dvojí zlo jist nás oekává, a

úplnou. jest

nám

nezbývá než podrobiti se nevyhnutelnosti a ponechati ministerstvu odpovdnost za jeho kreky. Abychom tuto od ministerstva pejali, zdá se

mi

na pováženou.

velice

Pánové, jsme, jak jsem

již

podotknul, v rakouském moc-

náství jaksi ve svazku rodinném, jest nás tu mnoho n:''rod mezi sebou a pospolu. Jest mezi námi jakási rivalita, kterou nelze i)opírati. V okolnostech takových jest pro nás tím více

tom rozhodovati, co nám že kivda, kterou bratr bratrovi uiní, bývá pociována hloubji nežli kivda, kterouž jemu uinil cizí: a musí-li se nám již, abych tak na

pováženou,

nepísluší;

abychom

mimo

to

se

již

jali

o

tomu tak bývá,

ekl. dostati trápení a bolesti,

je-li

nám

to

nevyhnutelné usou-

zeno, pak snesou to brati všichni pospolu snadnji, když jim je udlí,

abych tak ekl, otec sám osobn, než aby si bratr moc tu osol)oval. Myslím tedy, že bychom, pi-

proti bratru

stoupivše na

to.

jak

již

poslanec Grocholski

povdl,

vzbudili

:


jen tím,

181

rozhoení v zemích nezastoupenych. rozhoení oprávnné že bychom se jaksi inili pány nad nimi, ehož nikdy

initi nemáme.

Jak již doteno bylo, ponemc-li pojednávati o všech pedlohách nám podaných, mnsíme nutn prejudikovati jiným, protože mnohé z tchto pedloh, jmenovit pedloha týkající

pomra banky, kde o to jde, aby se privilegium banky cedulové prodloužilo na léta, nutným zpsobem zasahá rozhodn také na úvrní pomry onch zemí. Jednání naše by tedy nikterak nei)rosplo svornosti a jednot monarchie, nikterak neprosplo též jejímu úvru, nýbrž spíše hrozilo mu nebezpeím. Já spatuji v tom dále také porušení jednoty monarchie, a spatuji v tom nebezpené uvádní dualismu a to jest mi pohnutkou veledležitou, abych se vyslovil i)roti návrhu výboru. Jakmile jsme jedenkráte i)odle pedlohy této vykonali se upravení

;

právo

povolovati

dan

pro

zem

zde zastoupené,

pak

—a

teba bychom to uinili s výslovným ohrazením, že to nemá být na újmu právu ani povinnosti íšské rady úplné pak nic nám to vše neprospje; události bndou mocnjšími a budou úinkovati svým rozhodujícím vlivem. Jakmile jsme jednou

—

povolili

Vy

rozpoet v užší

jste to již

žete tak

i

tot

Jestliže

se

eknou Uhi

íšské,

podruhé uiniti. Tím

a pánové,

píme

rad

a Chorváti

jedenkráte za sebe povolili, jde to tak, a

nejvtší

se

m-

dualismus stává skutkem,

nebezpeí, jaké

pro monarchii znám.

my, abychom vyhovli okamžité poteb, ucho-

prostedku, jak se nám práv namane, tedy se tím

vci nezpomže. Tonoucí chytá se stébla, ano teba i bitvy. Zdá se, jakoby nouze nás nutila rokovati o rozpotu, nás všechny nyní

to

pudí

otázku tu vyíditi,

nco prospje? V

hlavní

vci

ale

tažme

zajisté

nic

se,

zdali to

nezpomáhá,

uchopíme-li se k tomu nevhodného prostedku.

Pánové, naše bída finanní, jak jeden pravil,

není vlastn finanní, jest

tickou. Táži se vás, jak že povstal ten vstal

eník pede mnou

mnohem

spíše bídou poli-

ohromný

deficit?

Po-

následkem vládního systému, jaký byl zaveden v posled-

:

Kíšská raila 1861.

182

nich 12 letech, kdy násilím chtli zavádti ccntralisaci abso-

všechny

která

centralisaci,

lutní,

zem

a národy nespokoje-

nými uinila. Tím nastala nutnost, aby

se valná

armáda po-

hotov udržovala, a množství jiných náklad se inilo, na úady, na policii, etnictvo atd. To£ jest zdrojem našeho schodku, tot jest pívodem nynjšího zdrcujícího bemene státního. Máme-li býti s to, abychom nebezpeí to zažehnali, abychom to státní bím se sebe svalili, pak není jiné pomoci, než nastoupiti na cestu opanou. Musíme hledti, jak bychom národy

a je

uspokojili

zabezpeili

píin

ve

jejich

práv.

dosáhneme, pak nebude nám zapotebí, abychom

Jestliže toho

vydržovali celé armády, kteréž by je hlídaly.

šíme své výlohy, a pak se také

úvr rázem

Pak také umennapraví

-

- a tím

jest est nejlépe zachována. (Bravo v právo.) To jest nuij náhled o vci a myslím, že jen politické prostedky zpomohou našim

financím.

byla

Jak se mi zdá, má dnešní pedloha spíše ten úel, aby panu státnímu ministrovi jaksi k ruce pi provádní jeho

díla a zkušeností

potvrdila

však myslím, že by

životní

pomr ml

býti

sílu

ústavy

opaný. Ne

ml

toho špatné, ne pan finanní ministr

únorové.

Já

finance, bez-

by sloužiti k tomu,

aby panu státnímu ministrovi na nohy pomáhal, nýbrž naopak

pan

V

bravo v právo.) živly

má pomoci finannímu

státní ministr

dosud

se

ministrovi. (Bravo,

jeho moci, jeho povoláním

zpouzející

to bylo,

spravedlivými

uspokojil

aby

ústupky,

aby v život uvedl neb alespo uvésti hledl takový stav vcí,

pi kterém by Dokáže-li

se

pak

to,

však, pánové, jest

národu;

dobe dailo všem národm mocnáství, úvr a valuta. K tomu

se také polejjší náš

teba

tato šetrnost

lost v levo),

šetiti

spravedlivých

a musily by požadavky ty

jaká forma konstituní. jest

písn

požadavk

zajišuje monarchii budoucnost (Vese-

Jest

platiti

více,

teba dohodnouti

se

než ledas

národy,

teba, aby se pání jejich chovala v úct, a aby se na

základ pání

jejich

zmn pomr

oprávnn

ústavních,

vyslovených pikroilo pak ke

ale nikoliv ke

zmn

aneb ku porušení ústavy, kteréž nevede k

cíli.

jednostranné

Ne pouze

ja-

:

Vulb;i do výburu íiiianiíího.

k upevnní

dám

to

pánové, jest

to,

nové!

mnohem

s

národy vede

spíše

na svém

mé pesvdení,

že

bychom pi-

státu,

nejmén pak úvru;

poklá-

tudy za politickou a právní svoji povinnost, hlasovati

pedloze a zdržeti

proti

zde jest

shoda

k rokování o rozpotu, porušili právo svých man-

a nijak neprospli

dantii,

nýbrž dobrá

Salus reipublicae suprema lex esto.

Opakuji stoupivše

vru

státu, a

míst výrok:

Jest

nco

se

hlasování, respective

volby.

Pá-

mé pesvdení, vte, že pouhá forma, aby dan povoleny, nezpomže našim íinancím; souto

námi byly kromník snad mají

formy,

koiistituní

kési

183

mže

si

pomoci podobnými prostedky, kteréž

ped viteli a kteréž je mají získati jakousi nepomže si tou cestou nikdy. (Bravo, bravo

znaiti

zdánlivostí, stát

v právo.)

Po Riegrovi promluvil ješt krátce Šmolka, pidávaje se k vyjádení Groholského. Když pak opposici odpovédli ministr Schmerling a zpravodaj Giskra, pikroeno ke hlasování. Za návrh Claniv svrchu uvedený (str. 164) povstala toliko pravice, teda propadl; potom byl vtšinou pijat návrh výboru. Také ješt v též 89. schzi bylo voleno do finanního výboru. Opposiníci, totiž .39 poslanc, pi volání jejich jmen odpovídali Nevolím. Volby se líastnilo 1,36 poslanc; mezi zvolenými nacházel se jeden ech, dr. Pražák z Moravy, Polák žádný. Po vyhlášení výsledku volby oznámil Pražák, že volby nepijímá. „Myslil jsem (vece), že vyjádení, ježto jsme o tom uinili dílem ve výboru, dílem ve snmovn, dílem k našim pp. kollegm, pohnou slavnou snmovnu, aby volbu na nás neobracela. Také nemíním, že by obyejná pravidla ádu jednacího mohla platiti v tomto pítomném pípad, nebot ád jednací dle mého mínní vydán byl toliko k vyizování pedmtv náležejících k psobnosti užší rady íšské" (St. prot. 2105). Pedseda pijal resignaci Pražákovu, a nazejtí íinanní výbor byl doplnn dodatenou volbou. Toho dne 19. prosince snmovna odroila se pes svátky vánoní až do 4. února.

V

93.

schzi

12.

února 1862

zmocnna

poslanec Giskra

uinil

pilný

2U0.0O0 zl. na neodkladnou podpuru obyvatel v zemích navštívených povodnmi. Giskra po petení svého návrhu byl nejprve vyzván, aby odvodnil jeho pilnost; on však neuznával toho potebu, žádaje toliko presidenta, až snnávrh, aby vláda byla

vydati

Kíšská rada

184

18(32.

movna rozhodne o pilnosti toho návrhu, ahy mu dal slovo k jeho odvodnní. Tu povstal Rieger mluv takto (St. prot. 21915 2197):

—

Prosím o

slovo. Lituji velice, že se

jenž se zakládá na humanit, a za v prsou každého

lovka

útrpnost a

njž

musím opíti návrhu, nejlépe se pimlouvá Bylo by to mno-

cit lidský.

h(Mn populárnjší, kdybych návrh ten podporovati chtl co nej-

nemohu tak uiniti pro politické své pesvdení. Pedseda: Ratež si, pane poslance, s eí svou jen poshovti, až pan navrhovatel svj návrh odvodní. Jedná se veleji, bohužel

pouze

—

Dr. Bieger: Jedná se o pilnost návrhu.

Pedseda

Jedná

:

se

pouze o

snmovna

uzná-li

to,

vám pak slovo. Dr. Rieger: Vyslovím se práv o

pil-

nost návrhu. Ponechám

nové!

Vc

jest

Nemuže nco víibec není

jednoduchá,

býti

vcí

nebudu

pilnosti návrhu.

šíiti

o ní

mnoho

vcí pilnou pro slavnou íšskou

Páslov.

radu, co

slavné rady íšské. Nuž, je-li to nepochybné,

neteba mi vlastn podávati dalších dkazi. Záležitost, jež povahou svou náleží ku [)r. ped Vídeský magistrát anebo

ped

snm,

není patrn návrhem pilným i)ro Že však tato záležitost nenáleží ped slavnou radu íšskou, leží na snad. Jesti to práv otázkou íinanní. My jsme íšskou radou užší, a nepísluší nám tedy

dolnorakouský

slavnou radu

íšskou.

rozliodovati o otázkách finanních. iNIohlo

by se mi

namítati,

že

slavná

usnesla sestaviti finanní výbor a odkázati

snmovna

mu

již

se

k porad otázku

rozpotovou. To však nestaí, aby mne pesvdilo vždyt pi odíivodnní onoho návrhu bylo vyteno, že se tím slavná rada íšská dokonce nemní v íšskou radu širší, a že jí kompe;

tence této

nijak

nepísluší pfivodn a pirozen,

jenom Jeho Velienstvo vzdal niti v záležitostech

se i)ráva

jemu

nýbrž že

píslušejícího,

ui-

finanních opatení prozatímné, a že toto

právo jaksi

z vlastní plné své moci penesl na slavnou radu íšskou. Bylo-li tomu tak, když se jednalo o rozpoet víibec,

a zastával-li se z ohledu

návrh,

k naléhavé

aby se zde rokovalo

poteb

státní,

o

rozpotu jen

tedy to neplatí ve

pípad

:

o Ve

tomto.

|Kidpoe

pípad

priiny

z

[iiiv(jdiií.

185

Poroty.

tomto na povolení 200.000 zlatých nedošlo

od Jeho Velienstva poilobné splnomocnní. Myslím tedy, že to, co stalo se ve zvláštním pípad, stalo se jen ad hoc a

nemže

rozšíením initi ve všecli pípadech, ponvadž nemže se státi jen o výjimku se tu jedná

se

—

výjimka — a pravidlem.

Dále však myslím, že návrh není naléhavým a pilným tu jiné sbory,

proto, že jsou

jimž jest initi opatení v tom

Takovým sborem jest slavné nezbytn pilné poteby ukojiti míiže, žádajíc napotoni schválení rady íšské. Takovýmto sborem jest dále zemský výbor v každé jednotlivé zemi, jenž postarati se mže o i)omoc z prostedk zemských. Z tchto dpostavení,

pokud

ministerstvo

vod

naléhavé.

je

samo,

kteréžto

jsem tedy proti pilnosti návrhu, a dovoluji

si

uiniti

následující návrh

Slavná

snmovna raiž

se usnésti:

Pedpokládajíce, že

jednak ministerstvo, jednak pak zemské výbory, bezpeíce se na dodatené schválení cestou ústavní, uiní eho teba, aby dle možnosti odpomohli bíd postižených letošní povodní, pecházíme o pilnosti návrhu poslance Giskry k dennímu poádku.

vice.

Potom byl návrh Riegrv zavržen Návrhy Giskrovy byly pijaty.

Do výboru ku porad zvoleni byli mezi devíti

nikdo

ve které

o

tyem

prot. 2233).

(St.

snmovna

se

hlasovala zaú toliko pra-

pedloze vládní, týkající se uvozoknihám zákonnika obchodního, leny dva z Cech, Pražálí a Rieger, z Po-

vaciho zákona ku prvním

lák

;

Tentokrát

volilo

se z

devíti

oddílv,

dlila.

Dosti zajímavá debata rozvinula se o zákon tiskovém. Vláda nutkána jsouc ze snmovny, pedložila osnovu zákona o trestníns ízení ve vcech tiskových. Výbor, jehož zpravodajem byl dr. Taschek, pedlohu vládní podstatn promnil uvedením do ní poroty, tak že by v processech tiskových rozhodovati mln p:)rota, akoli trestní ízení o jiných zloinech a peinech mlo by prozatím zstávati bez poroty dle ádu trestního vydaného roku 1853. Proti návrhu výborovému korutanský poslanec Tschabuschnigg uinil návrh jiný v ten smysl, aby výbor na základ platného obecného ádu trestního pedlohy vládní vypracoval jinou osnovu zákona o ízení trestním ve vcech tiskových, ve kteréž by byla odstrai

— íšská rada

ISO

nna

zásada, že

voláváni porotci.

vých mhivili

1862.

k rozhodování o vin V3'jinien mají býti pitýž rozum proti porotám v záležitostech tiskoMende, Waser, Schindler a ministr Lasser.

V

Nmcv

z

teba by prozatím toliko vých mohly býti zavedeny, pimlouvali se z Ve prospch

v processech tisko-

porot,

Nmc Giskra a Miihl-

Polák

ech

Tento dostal se ke schzi 21. února. Mluvil po Schindlerovi a ostatních enících již jmenovaných. v 2246): Riegrova ve prospch poroty znla takto (St. prot. 2241 eld,

z

Zyblikiewicz,

z

Rieger.

e

slovu ve druhý den této debaty, totiž v 95.

ad

Z se

generální debaty o ízení ve

vcech tiskových vyvinuhx

debata o otázku, mají-li se ve vcech tiskových zavésti po-

rotní

tak

soudy ili znalí, že

Pronesli se již o této otázce odborníci

nic.

mn,

dilettanta, jest velmi

v tom pokládám tžko pouštti se s nimi do

nemohu jinak než vysloviti ty dvody, jakéž oni uvádli již

pesvdení

své

mne nepesvdily. se zde o to,

jaksi za

Avšak

boje.

v ten smysl, že

[)roti tomu, aby se porotní soudy mi naprosto nezávazný a nikterak

nyní zavedly, zdají se

Nejedná

jen

kterýž se

e

abych pronesl

vbec; nebo žádný z eník, kteí vyslovili se proti nynjšímu zavedení

na obranu poroty

pede mnou

mluvili

a

poroty, nepopíral uži-

tenost, velikou dležitost a všeobecnou potebnost tohoto zízení.

Oni naopak všichni jednohlasn o tom se vyslovili, že výborná a že má se zavésti co možná nejdíve.

to jest instituce

Dvody, kterými spor vedli, elily, jak nám eeno, jen proti ástenému zavedení poroty avšak nkteré z dvod tch jsou ;

patrné toho zpsobu, že mluví zárove

Takovým jest zejména dvod, jejž nevím mnou (Schindler) pednesl

ctný pan

nového Pitavala. (Veselost.) Bylo by

to

—

siti

co takovou.

Obmezím

nesené proti Pravilo

zhoubným; v celku

se tedy tím,

ástenému nyní se nám pedn, já,

pánové,

spasitelnou,

to

tedy

jestli

eník pede

ze starého anebo

tuším

nkdo chtl

sovy do Athén, kdyby zde

porot vbec.

proti

tolik,

ješt

abych vyvrátil

jako no-

hájiti

porotu

dvody

pro-

zavedení poroty. že

ástené

pochopiti

nám

zavedení poroty je

nemohu.

lék ten také

homeopatické dávce zajisté neuškodí;

je-li

porota

Je-li

v malé a

nám

teba

dovoleno po-

o pmot

Žiti

vc

nebude

v celku, tedy

vci aspo

požijeme-li té íleklo

se nám, že

stávati cviku

liríchem ani zloinem,

to ani

áistku.

se

pánové,

ale,

;

187

processích tiskovýiih.

v

bude ješt nedo-

porotctim u nás

nkde musíme pece

poíti, a jest

soud

po-

se nyní porota

á-

snad prospšno, pejdeme-li tak zvolna k užívání rotních.

Pravilo

nám, že není teba, aby

se

sten zavedla v soudech tiskových, ponvadž prý beztoho zízení porotní nejspíše bude píštím rokem zavedeno vfibec. kteí íkávají: Zítra, zítra, jen ne dnes. Já však jsem z tch, kdož praví: Neodkládej na zítek, co míížeš uiniti dnes. Jest sice možno, že porotní soudy budou zavedeny vibec již píštím rokem, avšak kdož nám za to ruí V Pánové, jsou

lidé,

Vidli jsme, jak vleklo

se to

u nás po dlouhá

léta,

že doko-

nale vypracovaný zákon o ízení soudním ležel ve stavu pipravenosti, a

pece zákon

Pravilo se

nám

ten

dále, že

jsme

vysloviti se o základních

tosti

hotový si

vyhradili

pi

jiné píleži-

otázkách zákonodárství soud-

veejného a ústního, princip

ního. Avšak, pánové, princip ízení

soudfi porotních je zízením, jež souvisí tak úzce

statou konstituní,

že

si

a také

spojeny;

vyslovil svou

s

celou pod-

konstituní formy bez nich nemohu

ani mysliti, a že jsou tedy jaksi

lun

do života.

nevstoupil

s

pojmem

Jeho Velienstvo

vli v ten smysl, že

se

konstituce neroz-

ve

své

trnní

osvdené formy

ei

konsti-

tuní v monarchii naší zavésti mají. Dle toho tedy o principu ízení veejného a soudu porotních u nás již nemže ani býti sporu.

Uvádlo

se dále, že

a

jedin process

i

to jest

nemén

tento process

patiným

obžalovací.

pravdou, že nic

obžalovací

základem poroty

Možná, že tomu tak

nám

v tiskovém

nebrání,

jest

pouze

jest;

ale

pro bychom

ízení soudním zavésti

nemohli.

Nejvtší váha námitek proti nynjšímu zavedení sousteduje se v

té úvaze,

že tím

ona

i)oroty

msta na venkov, kde

jsou soudy tiskové a kdež i)orotci býti mají, stanou se ohni-

188


agitac, že z porotc stíinou se stranníci, že tito snad namnoze obžalovaného propustí, a že tím vzniknou i)ro spo-

skeni

lenost, pro život ústavní atd. nebezpeí, kteráž odvrátiti lze toliko

—

písným vykonáváním soudnictví. Nesdílím té obavy. pi všech institucích právních jest nade všecko dležit

Pánové,

úel, aby se pronášely nálezy spravedliv,

ptám vji a

se: budou-li

neodvisleji nálezy své initi soudcové placení nebo po-

nemže

Tu, myslím,

rotci?

statený jsou

nkdy

Nuže

neodvisle.

u nás v záležitostech tiskových spravedli-

sice

také porotci i)rohlásí

kde se

to

býti pochyby, že porotci.

všechny instituce lidské.

nkoho

za nevinného

neshoduje se zákonem a

Nedo-

možno, že

Jest i

tenkráte,

úplnou spravedlivostí.

s

Uvažme

tento pípad. Nesouhlasím sice zúplna

státní

zástupce rytí Waser,

s

náhledem,

že jest

lépe,

jejž

vyslovil

pan

když 99 vinník

Tu teba uvažovati také pípad opaný; bylo by zajisté velikým nebezpeím pro spolenost obanskou, kdyby musela ujde bez trestu, než aby jen jeden nevinný byl odsouzen.

jest

pípad,

a kdyby se dokonce asto udáti k onomu názoru jen v té obmezené míe, že i)ravím. je-li již vbec jaká možnost jjochybnosti a omylu lui jedné neb na druhé stran, a je-li se ho co ol)ávati. tedy ovšem lépe, aby vinuík trestu ušel, než aby nevinni} byl potrestán; nebot to první jest omylem, to druhé zloinem. Pi obavách takových vychází se však patrn z toho mylného náhledu, že všecky processy tiskové jsou processy politickými. Ale jest též mnoho process tiskových povahou svojí pouze práva soukromého, a v tchto pípadech nemže se ani mluviti o obav zde pronesené. Avšak i kdyby se

nadáti se podol)ných

mohly. Ale já

piznávám

se

jednalo o tiskový process politický, táži se vás, pánové, jde-li o to, opíti se

útoku na spolenost a

tu též o zájem spolenosti samé, a o

k

zájem

úadu

zájm nému

porotc,

kteí

svéuui povoláni?

zvláštní

dvrou

Pro máme tmto

spoleenských pisuzovati soudci?

její instituce,

zdaž nejde

vbec, zdaž nejde

mén

tu také

spolenosti jsou

mužm

horlivosti

pro hájení

než

place-

o porot Pánové, tak jak

úadm

ve hlavním

srozumní

pedložen,

je

praví se v

mst,

§. 6.

náelník

vliv

189

jest

krom

toho

na sestavení

se-

„Pedstavený politického

:

zem

(místodržitel) sesta-

pedstavenstvem obecním seznam porotc onch osob, kteréž se mu pro poestnost svého smýšlení a

vuje ve z

nám návrh

ponechán rozhodný

politickým

znamu porotc. Tak

úadu

v processích tiskových.

pro

osvdenou

porotímu."

rozšafnost jeví býti nejzpsobilejšími k

Volba porotc závisí tedy

Mžeme

vlády.

s

zajisté

pedn

úadu

od náelníka

pedpokládati, že tento vyvolí za po-

opravdu jen ty osobnosti, kteréž se k tomu obzvlášt

rotce

hodí pro zvláštní poestnost svého smýšlení a

náelník zemský

rozšafnost a umírnnost. Yykoná-li

—

vinnost politití

a tím, pánové,

mžeme

tuším býti

svoji

svoji po-

že

naši

pednostové budou v tom ohledu poctiv konati

svoji

povinnost a že nezanedbají nikterak zájem dostojí-li,

krom

osvdenou jisti,

státu a vlády

—

pravím, pednosta politický svojí povinnosti, tedy se

toho

do seznamu porotc nedostane nikdo, o jehož

mohla vzniknouti pochybnost. Avšak dejme tomu, že by se to pece stalo vždy se vylosuje seznam ticítišesti porotc, a státní zástupce má právo odmítnouti stejný poet porotc jako obžalovaný, totiž dvanáct mezi ticetišesti. Kdyby se tedy v seznamu tak peliv sestaveném mlo nalézti ješt dvanácte porotc, kteí by politickému úadu zdáli se pochybnými pro politické názory své, tedy mže ješt tchto dvanáct vylouiti. V em jest tedy jaké nebezpeí pro vládu a spolenost, abychom rozsudek s plným uspokojením tmto porotcm sviti nemohli? spravedlivosti a nestrannosti by

:

Pánové, vláda

l)y

vru nemohla si dáti vtšího vysvdení nemže spoléhati na nestranné

chudoby, než kdyby ekla, že se rozsuzování sestavil

poroty takové, kterou

z nejctihodnjších

muž

byl

v

politický

mst,

a i)i

pedstavený kteréž ješt

státní zástupce vykonal své právo odmítací. (Pochvala v právo.) Jestli vláda ani

mezi takovými muži

])y

odsoudili

njaký

nemže

nalézti ]»orotc,

njaký lánek, na njž ona si stížnost vede, pak are musí njaká hniloba Itýti v pomrech. (Pochvala v právo.) Myslím tedy, pánové, že zpsob ten, jakým kteí

spis,

íšská rada

190

1862.

tvoí seznam porotc, podává vlád a spolenosti všech žádoucích záruk a plného uspokojení, že bude porotou pronesen se

nález samostatný a spravedlivý.

Avšak ptám pro sebe

se vás, pánové, zda také obžalovaný

nabývá

uspokojení z nálezu soudce pouze place-

stejného

ného, soudce, kterýž, aby sebe kryl,

mže

snad dokonce dle

vlastního uznání zavésti tajné pelíení, jakož se to stalo

pi

odsouzení GíosuV Pánové, dvod, jejž rozsuzující soud tehdáž pro tajné pelíení

uvádl, že by

totiž

nebezpeno bylo

do-

páti lánku, o jehož odsouzení se jednalo, veejným pelíením ješt vtšího rozšíení: ten dvod bude možno uvádti pi všech rozepích tiskových, a následek toho bude, že bu-

deme

míti

pípadech

všech

ve

ízení tajné.

tiskových jen

(Velmi dobe! v právo.)

máme

Pánové,

na tu

vc

ješt jiné dvody.

Nedjí

se

sice ve všech

nám

zemích vci, jakéž pan poslanec Zyblikiewicz zde uvádl, vci, o kterýchž bychom se domnívati mli,

že spíše jsou vzaty

njakého románu, než aby dly se ve úadové iní nátlak, že politické orgány

z

skutenosti. Že však

iní nátlak na úady soudní, a stává

to

dn.

se také za našich

pihází I

my

všech zemích

ve

se

mohli

bychom

to do-

svditi rozlinými doklady. (Pochvala v právo.) Jsem dalek toho. abych pi otázce, o níž si peji, aby byla rozešena nejpokojnjším souhlasem celé slavné snmovny, pivádl

e na

vci, jež by mohly roztrpovati. Ale,

pánové, ptám se vás, zdaž

pan

i

státní

kráte neekl, že všichni soudcové jsou vají se

svými

city a

naši soudcové

ministr

práv

tudy také svými obavami

nejsou podnes

neodvislosti jim tedy schází

nové, naši soudcové

mohou

nesesaditelni

;

?

nám

jeden-

jen lidmi a ídí-

Pánové, všichni první podmínka

avšak což skoro totéž znaí, pá-

;

všichni býti pesazeni, a prosím

uvážili, co to znaí, mže-li nkdo, ve Rakousko, býti pesazován? Kdybych dnes byl soudcem na p. v Dolních Rakousích. a zítra obdržel bych dekret, abych se se svojí rodinou pesthoval do krajin na vás, pánové,

stát jako

abyste

je

Tisu, kde snad

má

žena a

mé

dti, kde snad já

sám ve tech

o porot letech

sechadnu

zemru pánové, kdyby

A konen,

a

vru

soudcové nemohli býti sesazováni

i

býti povyšováni, a to jest

ne ten nejmenší

mém mínní

Po

191

není-liž to liorší, než hýti sesazen ?

:

pece mohou

a pesazováni, tož jakýsi a


zpsob

tedy, pánové,

pece

odvislosti.

nemže

tom po-

býti o

mnohem vtší u porotc než u soudc. V takových okolnostech nelze nám ani rozpalovati chybnosti,

neodvislost jest

že

se o toin, že více

mžeme

se spoléhati

na výrok poroty, než

Nemžeme

tedy ani pochybovati,

na výrok placeného soudce. že žádáme-li

vbec

si

musíme

soudnictví neodvislého,

se roz-

hodnouti pro porotu.

mám pi

Pánové,

tom ješt jednu úvahu na

dosud též nikdo nepromluvil soudcové

;

uvažuji totiž, že všichni

nám budou povdcni,

stavení, ve

vyváznou-li

úad a politických

nátlaku veejného

naši

(djtížného po-

z

nyní se nalézají (Výborn!), i)odléhajíce

kterémž

jednak nátlaku

mysli, o níž

orgán, a mínní, tak že jim nutn

s

druhé strany l)ývá

pronésti

rozsudek urážející l)ud jedny nel)o druhé. Porotce jest na olt strany neodvislejším, on rozsudek

Pánové! Jest

vc mli

konen jest,

má-li psobiti blahodárn.

A

požívají?

více

pi

teba, abychom

že soudnictví

liko o tom, zdali soudy jí

dle svého

svdomí

dvry

j)ro-

soudnictví jednu

nejmén

na pamti, ježto není ani nepatrnou ani

dležitou; a to

dvry,

svj

mže. (Výborn!)

nese a pronésti

dvry

Jest

nám

uvažovati neto-

zasluhují, ale také o tom, zdali

že soud porotní již nyní

to jest jisto,

požívá a také

musí požívati všeobecné

v budoucnosti

požívati

mnohem

bude, než

l)lacený soudce

Pánové

!

Poukazovalo se nám k veejnému mínní, jež

sob dostatenou zárukou svobody tisku! Pánové, ve výroku tom shledávám velmi podivnou prý jest dosti silno a samo o

petitio principii.

Vždyt

práv

tiskem veejné

chrání a vychovává. Utvoíte-li instituce,

pi

mínní

se tvoí,

kterých lze tisk

pak také veejné mínní záhy stane se nevolným, a pak pestane také veejné mínní býti ochranou tisku. (Pochvala v ])ravo.) Ostatn, pánové, chcete-li

demoralisovati,

terrorisovati,

íšská, lada 1862.

192

veejném mínní ochranu

míti ve

mínní

tisku,

mže veejné výrokem porotc,

kdež

chrániti tisk lépe a pravdivji, než

kteí tak íkaje jsou výkvtem celého národu, celé zem, a kteí jsou tedy pedevším k tomu povoláni a kompetentní, aby veejné mínní vyslovovali. z nejdležitjších dvodu, jež pedneseny porot a proti ástenému zavedení jejímu, spoívá v zásad: Rovné právo všem. Pánové, já jsem zajisté pívržencem rovného práva všem, jsem jím ve všech smrech, a nechtl bych se ani v tom ohledu státi sob nevrným. Neshlcdávám však, že bych se této zásad zpronevoval, pimlouvaje se za bezodkladné zavedení porotních soud. Pánové!

Pánové, jeden

byly proti

nerovnost objevuje se tenkráte, když se

s

pomry úpln

stej-

nými nakládá nestejn. Pomry tiskové jsou však ve mnohých ohledech a zejména v ohledu soudním zcela sainobytné a také velmi dobe ízení zvláštní. MámeC ostatn v našem právnickém život tolikeré instituce zvláštní, máme soudy obchodní, máme soudy manželské, pro nemohli bychom též míti zvláštní soudy tiskové, a to tím více, ježto instituce ta, jak pedpokládáme, má býti zvláštní jen prozatím? zvláštní, a snesou

Pánové, porota je zajisté jen dobrodiním.

bych tím komukoli ukivdil, když

Nemyslím, že

nkomu druhému

dobrodiní. Potkám-li na

p. dva

podpory oba, a oba o ni

žádají, já však v té chvíli

prokáži

mé

žebráky, kteíž potebují

mohu

dis-

dám ten krejcar jednomu druhému ukivdil? (Hlasy: Velmi dol)e; Bravo!) Patrné neukivdil. Tedy, pánové, budme doliroinnýini, pokud mžeme, a doufám, že nebude doba daleko, kdy nám bude možno podliti také druhého žebráka. (Bravo !) Ostatn mlo by se zde uvážiti také to. kdo onoho dobrodiní více potebuje. S jedné strany jest tu tisk sám, ten již takoka ponovati jen jediným krejcarem, a

z nich,

kií

zdaž jsem tím tomu

po porotních soudech.

ných vcech, pro

Zeptáte-li se, platí-li totéž o

nž má nkdo

vyšetování

:

ji-

zeptáte-li se ze-

jména zlodj a podvodník, potebují-li též porotu, ti zajisté budou kieti „Pro Boha, jen žádné soudy porotní!" (Veselost :

a Bravo

!)

Hle. takový jest tu

pomr. Neteba vám

teda

o1)á-

o porot

193

v proeessích tiskových.

vyšetovanci k vli jednostrannému zabudou stžovati na porušení rovného práva. (Veselost. Výborn a hlasy Velmi dobe !) Pánové, pan vrchní státní zástupce Waser použil pi jiné píležitosti píkladu, kterýž se mi tehda nezdál zcela pípadným, kterýž však v tomto okamžiku velmi se hodí. On pravil, že co je vhodné, konati se má potud a tou mrou, pokud práv lze a doložil své mínní následovn Není vždy možno stavti železnice pes hory, le to nevadí, abychom nepoložili jich do roviny. My jsme nyní v podobném postavení. Náš nynjší trestní ád, to jest pro nás jakýsi Semmering s propastmi, bažinami a podobným. Tam nemžeme ješt dnes provésti železnici; avšak hned vedle je hluboká rokle, krásné vati se. že ti ostatní

vedení poroty

si

:

!

;

údolí,

:

mžeme

kdež

(Bravo

!

bravo

!

dobe

velmi

Nadji

)

se,

že

pro

železnici

založiti

v krátce

vymžeme

tisk.

železnici

i pes Semmering, a doufám, že pi té píležitosti uvidím pana vrchního státního zástupce rytíe Wasera, kterak ped námi bude kráeti jakožto první pionér a inženýr. (Všeobecná

veselost.)

Pan vrchní

státní zástupce

že by bylo velmi

rot

nebezpeno a

rytí Waser pravil

nám

dále,

povážlivo,

pojednávati o po-

jakožto o ústavu politickém, ona že jest

pedevším ústavem

právním. Tento výrok jeho

jest

v jistém ohledu zúplna oprávnn.

porota pravé zízením k vykonávání spravedlnosti, a jest

S(ii

tedy potud sloužiti

o nichž se

nost

podstatn a pedevším

k tomu,

má

vynésti soud

pimené

ke

institucí právní:

aby vyšetila a na

skutkm

;

ona

má

jisto

postavila

ona

má

skutky,

dále zákon uvésti v plat-

seznaným, a právo formální v sou-

je tedy zejmé instimnoho vcí v život, kteréž smují ke dvojímu úelu zárove a tak jest tomu i s porotou: porota je zárove i ústavem politickým, ona souasn

hlas

uvádti

s

tucí právní.

právem materiálním. Potud

Avšak, pánové, jest

;

má

i

ten podstatný úel, aby chránila politická práva státních

oban

úad

proti jednostranným pechmatm politických. Že porota jest souasné institucí politickou a jí vždy bývala, o tom vyslovily se hlasy velice kompetentní, a uvádím

ei

Riegrovy

II.

13

íšská rada

194

píin

V té

jen Mittermaiera, kterýž praví:

viulcích,

})ení

1862.

základních ideí anglického

..Správné pocho-

ádu

prbhem

zuje nám. kterak se tento vyvíjel

trestního uka-

století ze

zápasu

korunou o záruky jeho svobody proti útiskm: souvisí tudy všude se zízeními politickými a rozlinými vývoji polidu s

mro

pedevším za

v Anglii, a považuje se tam

politických

Na jiném míst

ústav politický."

slavného

anglického

Criminal

trials:

cituje

Mittermaier

mínní

právníka Jardine-a, jenž praví ve spise

„Ze zápasu lidu

mocí královskou o jeho

s

mnohými promnami nastalými ve trnáctém století, porota, se kterou v tch dobách ješt soudcové dosti krut nakládali, vyvinujíc se pi tom vždy mocnji svobody povstala, ovšem

a samostatnéji."

Jiný,

nemén

závažný muž. Tocqueville, ve

své Démocratie en Amériíiue píše:

meziti tím,

abychom považovali

„Kdybychom

i)orotu za

bylo by to podivné obmezování jejího pojmu.

porota vliv

veliký vliv na

ješt mnohem

Vidíte

tedy,

Nebo

vykonává-li

rozešení process, tož vykonává ona

vtší na osudy spolenosti

pedevším správn, musíme na

jest tedy

se chtli ob-

zaízení pouze soudní,

ústav politický, ni vždy

hledti

samé.

a máme-li s

ji

Porota

posuzovati

tohoto stanoviska."

pánové, že porota od

muž

velmi kompe-

tentních jest považována jakožto ústav i)olitický. a sice jako

dležitý ústav politický, a že se nikterak

nemže

považovati

jednostrann jen za instituci právní. Nechci se blíže pouštti do toho, abych rozebíral všeobecné politické výhody poroty, její vliv na politické a právnické vzdlání lidu. na jeho názory právní, na jeho neodvislost, na lásku jeho k institucím vlasti a na stálou z toho plynoucí ochotu lidu. instituce ty zastupovati a hájiti

Avšak

o

;

to vše chci

názoru tel)a považovati

ohmna. a

pominouti bez výkladu

širšího.

jedné vci bych rád promluvil, že totiž po jiorotu

jakožto právo

též

to sice s toho stanoviska, že

bére jaksi podíl v moci zákonodárné a

mém

státního

on prostedkem poroty rovnž i podíl v moci

soudcovské. Rozdlení mocí ve stát jest základním principem života konstituního, a šíiti také

dsledn má

se tedy

rozdlení

na moc zákonodárnou rovnž jako

i

to roz-

na moc soud-

o porot

ovskou. Jest clležito/ aby se úcíistiiil, a to

Jest to

195

v piocessich tiskových.

lid

také zde, totiž v moci soudní,

prostednictvím

muž

své volby, své

dvry.

požadavkem konstitunosti^ požadavkem sebevlády a

samosprávy. Než,

nesmíme

pánové,

tu pominouti

Není dáno duchu žádného lovka,

by pro všechny doby a pro všechny kteréž by vystaovaly pro

ješt

další

úvahu.

aby utvoil zákony, kteréž

všechny

škeré zjevy mnohotvárného života.

stejn se hodily,

lidi

pomry

a zahrnovaly ve-

Zákony budou míti vždy

mezery a nedostatky, a jako život se mní, jakož lidé se mní a duch asu, takž i zákony; dožadují-li se toho, aby zstaly nezmnitelný a byly nehybný, dostanou se v rozpor se životem.

Snad že to byla tato idea, kteráž svedla pana poslance Giskru, aby vyslovil mínní, že totiž porota mže rozhodnouti i proti zákonu. Myslím, že nelze piznati zásad té platnost ve znní tak tu,

píkrém

pece však má

;

za základ jistou pravdu, a sice

že právo teprva použitím stává se živoucím, že právo bez

ustání dále

se vyvíjí

soudními výroky, a nálezové (judicata)

bývali ve všech zemích podstatným

jimi podnes. jest

Z toho

zárove jakýmsi tvoením

uritý zákon,

ale soudy,

i

práva, a jsou

výrok

soudních

Zákonodárství utvoí

práva.

ty mají jaksi

ten vychovaly a v život uvádly.

rove

pramenem

tedy plyne, že pronášení

ten

Jestit tedy

aby zákon

úkol,

moc soudní

ástkou moci zákonodárné, a pipustíme-li,

podíl v moci zákonodárné

musí píslušeti svými rozsudky

i

vbec

písluší, tedy

tam, kde soudnictví

zpsobem doplujícím.

Mají-li se zákony

psobí

zálidu

podíl ten

v zákonodárství

(Bravo v levo a v právo.)

pizpsobiti životu a

nemají-li ^^ráva porušovati právo,

mu

že

tedy

nestáti se

nehybnými,

nezbývá nic jiného,

ti. na nž vzneseno jest rozsuzování, vždy posléze se ku pvodnímu pramenu všeho práva, ku právnímu citu lidu a ídili se pi tom dle jeho pesvdení, zdali v jistém uritém pípad je právo opravdu právem spravedlivým; jen

než aby vraceli

tenkráte se náležit vyvine soudnictví, náležit vyvine se

konodárství a zstane povždy v souhlase

národ.

s

i

zá-

právními názory

íšská rada

196

Pánové,

zákon sáju se

1862.

Úvaha

jest

v jistých

ta je zvlášt dležitá ve pípadech, kde nedostateným. Pánové, nejlepší zákony staly

okolnostech, jen

soudc, kletbou spolenosti. voluce ve Francii a jinde

špatným

se

tomu nabyli jsme

naproti

;

použitím

strany

Dožili jsme se toho za dob reté zkuše-

na nejvýše nedostatené a na nejvýše nejasné zákony

nosti, že

anglické skrze instituce lidu

pimené

a skrze soudce z lidu,

kteí je provádli zpsobem národu milým, staly se pravým požehnáním zem i zárukou jeho svobody, a toho peji si i já pedevším, aby i naši porotci v ohledu tom stali se jaksi doplovateli a jako korrektivem našeho dosavadního zákonodárství.

Pánové, není zajisté zapotebí, abych dále poukazoval na nedostatky dosavadního zákona trestního. Vždyt

dob

trestní. Naskytují-li se

v

zákon

v nejnovjší

výrazy, kteréž prohlašují za

trestuhodné ne snad urité skutky, nýbrž

— jakož

i

píklad známá novella

navrhli jsme zákony, jako je na

jakousi možnost,

již

na p. déje slovy: „slova a skutky, kteréž jsou patrn zpsobilé buditi nenávist a po-

jistý stav

duševní

hrdání"

anebo slovy:

dle

;

se to zde

„skutky, kteréž dle

okolností jeví se urážlivými"

pak rozhodnouti, zdaž ono slovo

:

—

je takové,

buditi nenávist a pohrdání, a zda onen

okolností urážlivým se jeví?

O tom

zpsobu svého

nuže, pánové, kdo

aby bylo zpsobilé

skutek dle formy a

mže

zajisté jen jediný

soud býti si)ravedlivým, a to jest soud vynesený hlasem soud

vlasti,

— avšak

takovéto rozsuzování

se

popuzování a pobuo-

nemžete

s

sviti soudci placenému a od vlády odvisléum. výklad,

chcete-li

pak nemžete uiniti nic

zabrániti,

uspokojením

Chcete-li tedy

nedostatené zákony naše jaksi opraviti anebo lehlivý

lidu,

kterýž praví: ano, zde vyskytuje se opravdu pípad,

kde byla spáchána urážka, kde dlo vání;

a

má

dáti

jim spo-

aby nepsobily zhoubn,

lepšího, než

práv

zavésti

porotu.

(Pochvala v levo a v právo.)

Pánové, pan rytí Waser poukázal k nebezpeí, jakéž by prý vznikalo jednostranným zavedením instituci tuto

soud

porotních pro

vbec, a pitom nás upozoroval, kterak jméno-

o porot

Sasko zavedlo porotu pouze pro

vité

197


tisk,

a že následkem

nmeckou, nemající

toho jest nyní Sasko jedinou zemí

poroty;

to, zdá se mi, jest jen domyslovou politikou. Také my, jakož

zde

jednou doteno bylo, zavedli jsme nejprve porotu ve

již

vcech

tiskových, a to nebránilo nám,

sících

nezavedli

porotu všeobecn

abychom po devíti movšem že nebránilo to

;

rovnž, aby pozdji opt nebyla zrušena: avšak píinou zrušení toho, to ví každé dít, nebyla

patrn

pila všeobecná

mi tedy

dmyslný

jinak tak

bylo, že nastou-

reakce, kteréž porota byla nepohodlnou.

podivením,

s

ta okolnost, že byla

píinou

porota tisková zavedena díve, nýbrž

pan

že

státní

zástupce

a duchaplný, dopustil

Jest

rytí Waser,

takového logi-

se

ckého poklesku a argumentoval: post hoc, ergo propter hoc. nedlouho

Pánové,

ped válkou italskou bylo vidti kometu; pevn a nezvratn tvrdili, že bude válka,

u nás všichni sedláci a

skuten k

válce pišlo

— konklusi

uiiíte

si

sami. (Veliká

veselost.)

Pánové,

za

ním rozumí

svt

našich dnu je celý

couzové íkají, de

le

Fran-

liberální, jak

liberálním od verejška, liberál-

veille,

se co do zásady.

Dojde-li však

ku praktickému

provádní, tu v}^kytují se vždy pochybnosti (Bravo), tu to jedenkráte píliš

záhy,

podruhé zas píliš

toho prý více teba. Jednou se praví

musíme tvoiti systémy

kusého,

smíme

chtíti

po kousku.

Jednou písluší prý

podruhé opt

se praví

:

nic

ne-

ta

vc ped

íšskou radu, a

práv

hodí.

snm

;

brzy

pomr

Avšak za všech

že svoboda nikdy se nesmí provésti prakticky a že

to,

princip svobody

všeobecn uznaný nesmí pi tom nikdy

v život. (Bravo.)

A

pravici.)

—

!

vejíti

tak bývají lidé liberálními v theorii a re-

akcionái v praxi. (Hluná pochvala v levo a na Pánové Takoví liberálové jsou po mém náhledu srdce.

a není

nesmíme provádti

prý se o ní díve vysloviti

tak, brzy onak, jak se to

vyjde

jest

vykonati vše najednou, nýbrž jen zvolna a kousek

opt musí

podruhé

;

:

pozd

mdlého

teba míti tu odvahu, abychom zásadu, kterou zejmé uznáváme, také v praxi rozhodné k platnosti

Je

v theorii

pivedli. (Bravo!)

Ale takoví liberálové mdlého srdce nikdy

íšská rada

198

svobod neprospli,

1862.

oni povždy sloužili jen

k tomu, aby pi-

pravovali cestu absolutismu, aneb aby na nejvýše do konsti-

tuních forem Tuf jde a

staten

vpravili nekonstituní obsah.

abychom

o to.

zastali, a

nemžeme

jinak a

pochvala.)

se principu svého poctiv,

zejmé

A my

neinili ani výjimek ani ústupk.

nemžeme

lépe zastati se svobody, než když

v platnost uvedeme již možno v tomto okamžiku. Svoboda

princip poroty je

(Hluná

nyní.

pokud

vbec

to

tisku je pro nás nej-

dležitjší ze všech svobod, nebof ona jest svobodou veejného mínní, a ona jest svobodou pokraujícího vývinu lidského: svoboda

ale tato

nemže

nijak státi se pravdou, nestojí-li

po boku soud porotní jako

bod

poctivé, srdnat,

štít

jí

ochranný. Chceme-li tudy svo-

upímn,

takž

nesmíme váhati

zavésti

soudy porotní bez odkladu. Pánové, dovolte mi. abych na potvrzení svého názoru skonil slovy slavného Angliana Junia: a vru slova Anglianu, kteí význam tohoto zízení znají ze skušenosti, mají svou váhu. Tento muž tedy praví: „Vštpujte si to do svých myslí,

vštpujte

to

svým dtem,

že svoboda

všech

tisku je svatyní

obanských, politických, náboženských práv Angliana, a že právo pronášeti

soud ústy porotc je podstatnou ástí naší nemá ani stálými soudci býti vykládáno

ústavy, kteréž právo

a obmezováno, aniž zákonodárnou mocí samou

a

na

v pochybnost

(Všeobecný, dlouho trvající potlesk ve

uvádno."

snmovn

galeriích.)

Po

ei

Riegrov promluvil Kuraiida krátce v týž smysl, pitentojak pravil, k výmluvným slovm p. dra. Riegra

dávaje tentokrát souhlasil centralista s foederalistou. Nmec s echem krát poprvé snmovna poslanecká dlila se v politické strany podle Schindler odpovídal Kurandovi a Riedlidla svobodomyslnosti. prof. Brinz taktéž odpovídal Riegrovi celý rozdráždný. Po se.

;

:

—

nm

výitka mdlého liberalismu (eines mattherzigen Liberalismus) nezdrží ho. aby nemluvil proti návrhu výborovému: dále se piznával, zdali poroty budou zavedeny dnes nebo zítra, ten rozdíl že jemu není dostatený, aby proij dal se v opposici Proti návrhu výborovému mluvil ješt "NVaser a proti vlád. hrab Clam-Martinic tento pihlásil se k slovu, jak pravil, hlavn grovi,

ka.

že

—

;

:

o porot

199


že zastáncm náhledu, aby nyní v záležitostech tiskoporoty se nezavádly, byl vyten mdlý liberalismus. Hrab Clam nepiítal si liberalismus, nýbrž osvdoval svoje smýšlení konservativné, avšak bránil se proti výitce mdlosti v projevování svých náhled. Schvaloval poroty tam, kde mají koeny v právním pesvdení lidu poroty jsou ústavem právním, ale zárove také „jestliže dležitou institucí politickou a zárukou práv politických

píiny,

z té

vých

;

;

pedevším jakožto prostedek

pak jest se velice obávati, že stanovisko strannické a zápas stran uvedeme také do soudnice, že i tam budeme právo majorisovati". Hrabti Clamovi, Waserovi a Brinzovi odpovdl potom Rieger v tato slova (St. prot. 2252) pojímají

se

politický,

—

Chci

pipojiti

mysl, abych

ekl

ústav právní. porotní že

jeii

považoval

krom

jsem

nkolik soud

Nikdy nepišlo mi na

slov.

porotní za

nco

jiného než za

výslovn, a ekl jsem

to

že soud

též,

toho a souasné jest také ústavem politickým,

muž

takovým byl uznán od

velice

kompetentních, a že

soud porotní, jmenovit v Anglii, vyvinul se podstatn jakožto ústav politický.

Ve

píin í^lov

Tocquevillových

mnou

citova-

ných musím poznamenati, že slova ta nikterak se netýkají francouzských

soud

mohou

za ústav vzorný, nýbrž že týkají se

soudu

platiti

vbec

Mínní,

porotnícli, kteréž

porotního

a v Severní Americe zvlášt. že soudnictví a soudcové nemají se initi služkou

politiky, jest velmi

správno

;

pesvdením. Avšak druhou

pípad

žádným zpsobem ne-

ono souhlasí úplné také otázkou

pitom

i

jest ta: ve

s

mým

kterém

stane se soudnictví spíše služkou politiky, zdaž ten-

i

kráte,

když soudí placený soudce,

rotci V

Já myslím ovšem, že spíše ve

tenkráte, když soudí po-

pípad

prvním.

Pánové Cítím se pohnuta odpovdti k poznámce, kterou pednesl pan vrchní státní zástupce rytí Waser. On chtl vzbuditi ve vás nedvru k soudm porotním tím, že poukázal na rozepe národní a náboženské, kteréž dnes hýbají obyvatelstvem. Pánové Jest to mým pevným pesvdením, že žádný soud porotní, zejména žádný, jenž sestaven byl tím opatrným zpsobem, jak jej udává návrh kommisse, nepronese nález !

!

nespravedlivý, diktovaný ohledy národními.

Soud porotní co

íšská rada

200

takového vbec- neuiní

;

a

mimo

18(i2.

to

— vždy

vláda sama po-

soudu vylouen byl každý ultra, každý jen poloviní ultra, a aby v zstali jen lidé

stará se o to, aby z porotního

ba

i

nm

umírnní,

nejvýše

od

kterýchž

Ostatn

všechny strany spravedlivého.

nadíti

se

lze

rozsudku na pánové,

považte,

že

soudm vbec. Aby se takováto nedvra proti porot budila, to vru chvályhodným shledávati nemohu. Jesti, opakuji to. mým pevným pesvdobava taková mluvila by proti porotním

ením,

že

pomrech souditi pi tomto pe-

soudy porotní budou ve všech

mnohem spravedlivji, svdení zstávám.

než soudcové placení, a

Pál bych si, pánové, velice, kdyby naše ministerstvo pedešlo nás v této otázce, aby ji uinilo vlastní svojí vcí, podporoval bych ji pak se vší ochotou; ale ta pouhá okolnost, že snad ten i onen ministr, a se již jmenuje jakkoli, anebo že to i ono ministerstvo není pro soudy porotní, ta mne nikdy neodvrátí od mého pesvdení. (Pochvala v právo.)

—

Na

konec pijat byl návrh Tschabuschniggv 90 hlasy proti si pála vláda, poroty nebyly zavedeny do ízení trestního ve vcech tiskových. Obávalaf se vláda i vtšina, že by po 68, a jak

zavedení porot

slovanský tisk vyklouzl

jí

z

libovolné

despotické

moci. Mezi vzornými liberály, kteí 21. února 1862 hlasovali proti tiskové porot, nacházejí se Bachofen, Brinz, Brosche, Daubek,

Hasner, Kaiserfeld, Mende, Antonín Ryger, Schindler, Schneider, Skéne, Stamm a j.

Ve 100. schzi ve

snmovn

13.

bezna

stžovati sob, že

slovinský poslanec

již

ped

erné

jal

se

záí podal uvedení slovinského jazyka šesti

msíci

9.

k ministeriu spravedlnosti o do soud v obvodech Terstského a Štýrsko-Hradeckého vrchního soudu zemského, a že dosud nedostal odpovdi. Pedseda Hein interpellaci

odal mu

slovo,

že to

jest

interpellace.

která

se

má

pedložiti

písemn. erného ujímal se Toman, a také Rieger vmísil se do té „Interpelluji pana pedsedu otázkou, diskusse touto poznámkou: k emu slouží interpellaní právo pp. poslanc, když ministr neodpoví na interpellaci skrze šest msíc?" Pedseda odvtil, aby pedložil novou interpellaci se dvaceti podpisy (St. prot. 2330). Ve píští schzi ministr Lasser odpovdl obšírn, že vláda chtla ve slovinských krajinách uiniti takové opatení, jako bylo naí-

Interpellace. Finance

201

ei

zeno o eštin u soud moravských, ale že pro nedostatenost slovinské musela naíditi nco menšího v její prospch. Ve 103. schzi 24. bezna pišla na denní poádek zpráva finanního výboru o mimoádných finanních opateních uinných ode dne 20. íjna 1860. Když zpravodaj Herbst domluvil, ohlásil dr. Pražák jménem echv, že oni dle vj^ádení svého, uinného 18. prosince, nepokládají se ve svdomí svém za zmocnné, aby v užší rad íšské úastnili se pi vyizování pedloh týkajících se hospodáství státního, kteréžto pedmty vyhrazeny jsou spolenému zastupitelstvu všech království a zemí, a když takového

proež že sboru není, dle ústavy pipadají k psobnosti koruny pokládají za svou povinnost zdržeti se všeho úastenství, kdykoli ;

snmovna bude Polák. Když

hospodáství státního

(St.

104. schzi 26. bezna poínala se pozpráv výboru íinanuího, pravice skoro celá

následující

v

drobná debata o odešla ze

jednati o záležitostech

Podobné prohlášení uinil potom Grocholski jménem

prot. 2418).

též

snmovny;

zstalif tam toliko dr. ("upr. dr. Krása, Ro-

i^yrl a dr. Obst. To se opakovalo potom finanních jednáních. Tak ve 105. schzi 28. bezna na denním poádku byla zpráva výboru finanního o vládní pedloze, kteráž se týkala kontrolování dluhu státního skrze íšskou radu. Jak ten pedmt byl vyvolán, pravice odcházela; pedseda Hein ])ipomínal odcházejícím, aby pamatovali na §. 12. ádu jednacího, zákona to, jejž sob snmovna sama dala, a na svj slib, že budou zákony zachovávati. Levice volala k tomu bravo a byl to ovšem podaený zmatek babylonský ve snmovn, která v tom okamžiku strojila se hrub pekroiti ústavu, základní zákon, na nmž sama spoívala.

galski. .stále

Toman, Ljubiša,

pi

;

z

Ve 106. schzi 31. bezna Rieger, Liebig a jiní nmetí, podali interpellaci k ministeriu ech, eští i

poslanci financí.

Pardubsko-Liberecká od roku 1859 platila da z výdlku i z píjm pi obci Liberecké, kdež editelstvo té dráhy má své sídlo, ale nyní finanní ministerium výnosem z 28. ledna t. r. naídilo, aby ta železnice platila da ve Vídni a ne v Liberci; závrené otázky smovaly k tomu, aby výdlená i píjmová ze železnic a jiných podnik akciových platily se v té zemi a pi té obci. kde sídlí jejich správa technická Ukazovali v

ní,

že železnice

da

—

K této interpellaci odpovdl a administrativná (St. prot. 2468). finanní ministr Plener dne 2. kvtna v ten rozum, že ministerské naízení zakládá se na zákonech; dan z výdlku i ze píjm od spoleností platí se tam, kde správce podnik má sídlo, správou pak železnice musí se rozumti správní rada a nikoli technicko-

ei

Riegrovy

II

14

;

íšská rada

202

administrativná správa;

dubsko-Liberecké

Vc

ta

mže

se

sídlí

1862.

a ponvadž správní rada železnice Parve Vídni, musí se dané platiti ve Vídni.

zmniti zákonem, až

se

bude upravovati konkur-

rence obecní.

Také

innost eských

poslanc ve Vídni roku 1862 jiném nežli v tom, že podali nkolikero interpellací, kterými hledli psobiti na vládu aspo ve vcech drobných, jež závisely na dobré vli moci výkonné a správy státní. Kdykoliv echové úastnili se debaty, bylo to vždy na zmar proež vzdávali se nadje, že by mohli v zákonodárných vcech njak psobiti na vtšinu a na vládu a radji mlívali. Rieger brával si dovolenou a nkdy i bez ní se ustraoval, mívaje v Praze práci pi výboru zemském a zvlášt pi zizování eského prozatímného divadla, které hlavn jeho zásluhou roku 1862 se stavlo i dostavlo. Organisace stavebního úadu zemského jest též dílem Riegrovým z tchto let. Také jiní poslanci eští a polští asto scházeli v sezeních rady íšské, tak že pravice bývala ídce obsazena. Ve llá. schzi 7. kvtna eští poslanci podali ke státnímu ministeriu interpellací v píin hospodáských sjjolk : mla jméno po poslanci dru. Milnerovi. Ku porozumní vci dlužno podotknouti o podivné konstituní a liberální praxi tehdejší vlády, že zásadn další

nezáležela skoro v

nechtla

v

echách

niem

pipustiti více

hospodáských jednot

nežli je-

Vlastensko-hospodáskou Spolenost, která poátkem svým pocházela z Marie Terezie. Dle stanov roku 1860 zmnných tato Spolenost mohla míti tináct filiálek, totiž v každém tehdejším kraji jednu. Že veejný život se probouzel a bylo nemožno k jeho pstování domoci se spolk politických, usilováno Tia mnohých stranách o to, aby aspo hospodáské spolky se zizovaly. Této snaze povolilo místodi^žitelstvo v ervenci 1861 jen tak dalece, že uvnit krajských filiálek mohly se tvoiti tak eené odbory neboli sekce jejich po okresích zizování samostatných spolk hospodáských bylo však zapovzeno. V interpellací dané 7. kvtna ukazováno bylo na nové naízení místodržitelské, podle nhož odbory okresní mly se shromažovati ne astji nežli tyikráte za rok, a to jen v takových místech, kde jest okresní úad; konen v tch schzích neml se úastniti nikdo jiný, než kdo v tom okrese má sídlo nebo statek. Interpellanti tázali se, zdali vláda jest ochotna odstraniti toto úední opatení, kterýmž volná psobnost hospodáských spolk v echách stlauje se pod onu míru, kterou pipouští i zákon spolkový vydaný od pedešlé vlády roku 1852 (St. prot. 2632). Ministr Schmerling ve 130. schzi 16. ervna odpovídaje k této interpellací. mlel docela o spolkovém dinou, totiž

as

;

Interpellace o

hospodáských

spolcích a

203

v.

j.

zákon z roku 1852, chválil nejvýš svobodomyslný výklad, jejž vláda dala stanovám Vlastensko-Iiospodáské Spolenosti, a sliboval ochotu vlády, když by tato spolenost ucházela se o další promnu svých stanov (St. prot. 3010). Schmerling v odpovdi své také vinil okresní hospodáské schze, že se v nich jedná o všem jiném více uežli o otázkách hospodáských, a že užívá se tchto schzí jenom k tomu, aby dlala se politika; z té píiny s Josefem Machákem v ele podali ve 132. schzi Které jsou skutky a jejich úední 18. ervna novou interpellaci doklady, na nichž zakládá se tento výrok jmenovit ve všeobecném znní svém (St. prot. 3101). Schmerling byv 23. záí upomenut poslancem Stánkem, odpovdl k tomu ve 164. schzi 2. íjna zase náramn svobodomysln že pi spolených obdech, jimiž konívaly se hospodáské schzky v echách, bývají inny politické i)ípitky a ei, ba že „ve Píbrami bylo rolníkovi a sedlá-

poslanci eští

:

:

kovi bez obalu hlásáno, že on není toliko ku placení daní a k do-

plování vojska, nýbrž také ješt k jiným vcem". (St. prot. 4039). Ye 146. schzi 17. ervence, kdy ješt íšská rada nevyídila na dobro linanní pedlohy na rok 1862, vláda pedložila snmovn poslanecké státní rozpoet na rok 1863. Na zejtí usnešíno jednosvorn, zvoliti devítilennou kommissi, která by uinila návrh o tom, jak se má nakládati s touto pedlohou. Tato kommisse neusjednotila se o spoleném návrhu vtšina ptilenná (Herbst, Giskra, Mhlfeld, Haasner a Hopfen) navrhovala, aby snmovna uinila vlád po vli a zvolila výbor 24lenný ku pedchozí porad o rozpotu na rok 1863; menšinu tvoili poslanci Kaiser;

feld,

z

Grnwald,

nestejných

Grocholski

dvod,

Taschek,

a

kteíž

sjednotili

se,

a

podobném adresse, kterou ped rokem, totiž 11. ervna 1861; návrh

v návrhu

dosti

Cechové navrhovali již menšiny totiž chtl tomu, aby snmovna na ten as nedávala se v poradu a usnášení o rozpotu na rok 1863, nýbrž aby prosila císae, by k umožnni brzkého svolání v co nejdíve zavel nynjší zasedání rady íšské, jakmile toho dovolí záležitosti již v poradu vzaté (St. prot. 3734). O tchto návrzích rokováno ve 151. schzi 26. ervence; návrh menšiny byl zavržen,

tylenné

snm

povstala za pravice a nkteí lenové levice. Snmovna teda potom jednala o rozpotu na rok 1863, ovšem bez úastenství pravice.

Poslanec Zelený ve 155. schzi 1. srpna podal novou interpíin vyuovací na gymnasiích v echách a v Morav; Schmerling dal k tomu dne 30. íjna odpovd nepíznivou

ei

pellaci ve

(St.

prot.

3837, 4293).

Rieger 30.

toho

asu

býval nepítomen

ervna dovolenou na

šest

nedl

;

;

vyžádali

si

a obdržel

uprosted ervence odebral

;

íšská rada

204

1862.

do Londýna ke všeobecné výstav, odtamtud pak pes Paíž se 22. srpna do Prahy. Mezi tím poslanecká snmovna 1. srpna odroila se do 15. záí. Když se sešla znova, pišla na denní poádek vládní pedloha o zavedení obchodního zákona nechové neúastnili se toho jednání jinak než prohlámeckého šením odvodnným ve 156. schzi 15. záí od Pražáka, že ta záležitost dle ústavy únorové náleží v podruí íšské rady širší a ne užší. Také v následující 157. schzi 17. záí ohlašovali dr. Reyzner z Halie a dr. Pražák, když dále se rokovalo o obchodním zákonníku, že pravice neúastní se toho protiústavního jednání. Tato schze musela se potom ukoniti díve než bylo vhod. ponvadž mnozí poslanci z pravice odešli. Pedseda zavíraje schzi, dal jim za to napomenutí, a k jejich státoprávnímu pouení pronesl také tuto pknou konstituní zásadu: „I když nkteí lenové za to mají, že snad jednání by pesahovalo obor kompetence, tož práv usnesení snmovny ustanoví kompetenci snmovny." (St. se

vrátil

;

3883.) Rieger vzal si 18. záí opt dovolenou na tyry nedle. Hrab Clam Martiuic též žádal za dovolenou, a že mu byla odepena, složil potom pípisem daným 23. záí mandát poslanecký (str. 3968; hrab A. Nostic uinil tak již 3. listoj)adu 1861). Také jiní eští poslanci všelijak vzdalovali se daremného jednání, a snmovna, akoli bývala v nesnázích o dostatený poet pítomných, nemohla jim v tom píliš zbraovati, obávajíc se, že by docela vystoupili. Ve 163. schzi 30. záí dr. Grunwald ohlásil, že echové neúastní se jednání o vládní pedloze zákona k revisi a ku provedení stálého katastru o výnosu pdy (St. prot. 4038). Skoro všechny zákony, o kterých v tom dlouhém zasedání bylo jednáno, pišly k místu s porušením ústavy; a ponvadž eští poslanci k tomuto pekraování psobnosti nesvolovali, bylo tam málo píležitosti k psobení, které by bylo zdárné ovšem pro a zárove potšitelné. I také jinak vleklo se toto první, skoro dvouleté zasedání ím dále tím omrzeleji a neslavnji. Poslední, 197. schze byla 16. prosince 1862. Potom 18. prosince byla íšská rada od císae zavena trnní eí. Dr. Rieger obdržev 6. listopadu opt dovolenou na tyry nedle, nepišel potom do Vídn než až ke trnní ei. Ministr Schmerling v rozmluv prot.

n

s

ním

Rieger roi

vyslovil

mu

mu

potšení

odvtil,

rgne, mais

il

že

z toho,

dláme

že se dostavil k té slavnosti

rozdíl

ne gouverne pas.

mezi

císaem

a vládou, le

-I

^'^ 7.^-

'h^H^, ^Fr*J^

Presented to the. URRASCÍ ofthe UNIVERSITY OF TORONTO KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

Recommend Documents