V1MA-,
IS/1Q18
Presented
to the
UBKASCí ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
KAREL AND MIROSLAVA
CVACHOVEC
M M X
gí^'A
Hl^AS
/TU
POZNÁMKY Z
ONCH DNU
V
B
':%
VDAL V PRAZE
KOÍ
19 19
ff^)fj^^ ,^
0i....
!
Když
v let
knížky, zdálo
1918 bylo zaato
se,
s
tiskem této
že osmadvacátý íjen je V dálce
mnoha msíc. NetušU nikdo z nás jeho mlze visící hust nad eskou zemí, už nám byl V ní jistotou. Obavy o nepokoje mnohých V oné mlze byly to, jež daly sf^isoVafcli domnnku, že by nkteré jeho rozptýlené lánky (vtšinou eské Stráži) mohly snad Vykonat ješt ^us služby eskému ješt
blízkosti v
a
^'
dni.
domnnkou
Sveden
tuto kr^ížku
na
;
pl
dokonena. Knížka vychází
vybíral z nich pro rozdlána chtla už být
— a mlhy dávno již
se byly
pozdní píchozí, ana nese rozsvícený k^^hánek, zatím co už „je v Cechách bílý den a plno rží kolem", jak vštilo rozptýlily! Chvíle zlá pro
slovo básníkovo.
Budiž jí omluvou vichrový hující všecky
vlí
asy
Doby, pedstikahánek dobrou
let
bývalé, a
rozsvícený ospravedlnním
V Praze.
31. prosince 1918.
I,
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
Iittp://www.arcliive.org/details/gammalilas191800vpra
VRNI (Zapsáno
POMOCNICI.
z jitra o
Hod Vánoním
1917)
BYLO
kdy Vánoního Hodu krásnjšího Cechách ? Nikdy nebylo nad naší zemí
v
vtšího svtla. Odtud linulo, odtud inulo se: z veliké víry národa v sebe. Dív o tchto svátcích pokoušívali jsme se prozáit hluboké temnoty nevry v sebe, své malomyslnosti, chabosti a zbablosti tisícerými svtélky umlými: nadarmo to bývalo, nebo v nás bývala ta tma! Ale v podivné-podivuhodné, docela nové svátky vánoní t917 veškerá tma vkolní byla nadobro bezmocná proti veHké zái, kterou bylo plno každé srdce eské. uprosted temnoty, ale duše Zle bylo svítily. Tmavé mrazno bylo na ulicích a v bysama ta tech, ale ve hlavách teplé záení. hrubá okolní tma s mrazem jen více zvyšovaly sílu vnitního záení a dobrodjnost tepla z víry
tlm
A
v sebe.
Bývaly lidi
eské
sic
i
jindy v zemi naší
doby
zlé,
kdy
držívalo jen svtlo tohoto tajemného
vnitního fanálu uprosted vln a tmy, aby nezcufah; ale tak všechen národ pospolu ješt nikdy.
Tím byly
ty
Vánoce 1917
tak
mimoádné.
Hlas
/
19 18
my všichni spolen jsme svítili vrou; proto bylo v ty dny nad naší zemí tolik silné záe. Odkud to pišlo do nás? že
Nevte nalisty,
bého
se slabozrakými a
studenými racio-
pouhým následkem zvení! nevte, že to byl jen
že to vše bylo
útisku
dný dobrý Uvme,
hru-
bez-
dar z rukou nepátel zlých!
že
je
to spíše
dílo pátel, posila
vrných vkožizných pomocník, dvou bezesmrtných spolubojovník národa žijícího dnes: našich mrtvých a vrné staré
Zem
vrné obce naší!
Nikdy nebylo
mn vtší jistoty, že není vsku-
tku smrti, nežli v ty dny: není
nepestupné pe-
hrady mezi živoucími a odešlými! neodešli na
zem z naší pospolitosti, ný-
vždy do zcela
jiné
brž ustavin námi!
žijí ti
krásní mrtví
s
námi, mezi
A
žijí s námi dnes tím ryzeji, mocnji, ve vášnivjším slouení s osnovnými vcmi bytí národního, ponvadž už byli oištni a sproštni všeho nízce všedního, mahcherného starání o pouhou osobu, které bránívalo jim (a stejn brání nám „žijícím"), nepeovat víc o národ a pravé podstatnosti života; nyní osvobozeni mohou a musejí peovat jen o to. Mocnji a hloub mohou, musejí proto oni žít dnes národem a pro
národ, nežli
žívali.
Není
ilusí a
marným páním
horoucí verš básníkv: „Chtl bych být s vámi do skonání svta" jsou s námi doopravdy,
—
žijí
mezi námi
i
Smetana a Neruda, Aleš
10
a Cech,
v erni pomocnic a tisíce jiných nazpt, k Janu
obma Janm,
a k
až po tu
nemohla být pouhou
která
Amos
a Petru
pramáte
vštící,
bájí,
ponvadž
tak
píliš siln žije v našich duších.
Z
nich tedy,
krásn-mocn
dvojnásob-život-
ných jde valným dílem ta síla a víra a záe, která rozlehla se v nás a nad zemí eskou, na radostný
Zejm
úžas náš, na zlostný úžas cizí. táhne dnes veliká vlna vzrušení onou obcí neviditelných, nebof oni všichni svýma mocnjšíma zduchovlýma oima spatili už za horami Dneška vzcházet nové slunce zítejší pro svou výsost jejich jistoty je ta tajemná už je byli spatili. sebevíra naše, z naplnní jejich oí sluncem zítejším ta naše dnešní záe záhadná v nitrech. Píští velkého zítka eského nenapovídají nám njaká fantastická bloudská pání šáleného národa, jak se domnívají cizí: naši neviditelní, s námi pítomní, vrní pomocníci ohlásili je nám, spativše už jeho jistotnost.
—
Z
vn
Ale
ten zítek
nemže
nadejít beze spolu-
Východ toho slunce musí být spoluinem naším. Nový život v Cechách nemže být spsoben žádným darem, žádnou práce
i
nás živoucích.
i
cizí milostí,
dile za
nemže
svtového
být
žádným zbožím, naho-
tajfunu na
beh
starého bytí
vyvrženým, žádným slepým ziskem z loterie, žádným do klína spadlým dobrodjstvím rozezmítaných osud, žádným mšcem, jejž nalezl na most berlou ukaje nevidomý žebrák. Na
//
Hlas
/
19 18
bím
stvoení nového aby mohlo vskutku vzejít, slunce za horou Dneška. Ale to nemohou být jen opakované „iny" starého paživota, nýbrž pravé iny života do koene nového. Obího díla teba, aby uskutenn byl náš nový život svobody, zdraví, spravedlnosti, kráproto vstávají dnes s tak hrozsy, radostnosti nou vášnivostí k dílu pomoci naši mrtví, aby rozpálili hroznou vášnivost k nmu i v nás žinás živoucích leží hlavní
života, na naše iny eká,
:
voucích. Je
zejm
cítit
mystické horko z té vlny
onou neviditelnou pospoHtostí: to oni veškerým úsilím rozdouvají všecku žárovou moc svého díla životního, aby prošlehla námi i dílem naším. Nemžeme už vychladnout a zmalomyslnt nedají nám! Už o krutých Vánocích 1915 bylo lze zeteln v zemi eské cítit toto tajemné chvní vycházející z obce mrtvých našich, ani sbírali své valící se
—
na zveliení, zesteronásobení, záhrobn doAle tehdy necítili a nepoznávah jsme toho ješt všichni, ani z nich všech. Jen z ducha mezi námi všemi nejkladnjšího, nejslunenjšího, cele krásného, po sám okraj naplnného vrou v život a v národ, ze Smetany, toho nejvtšího umlce všech umlc, nabírali jsme tehdy ve dnech krutého zmítání, eho nade vše bylo teba víry v sebe. nám Vzpomeme s pokornou vdností, o v ony dny mluvila, co dávala Smetanova Vlast: do nepemožitelné tvrze zachránil nás tenkrát síly
vršení svého díla pro naši posilu.
:
em
12
Vrní
pomocníci
On, do železné jeskyn svého
in
Blaníka, aby nás
ocelem. To byl tenkrát bdícího jeho ducha, nikoli pouhá vtší vní-
tam uléil,
zesílil,
odl
mavost naše. Sic díla ostatních zdála se
nám tehdy
eských duch tvrích životobudná, vro-
mén
dajná (a jist taková byla i leckterá z nich, nez nich za živa také churavívali eskou malovírou, a ta zeslabila jim dílo!) ale
bo pemnozí
nyní dávají sílu sebevíry i ona, nebo mezi tím nastebali jsme se jí naplno z díla onoho ducha sluncového, abychom už nikdy nemohli zmalomyslnt. tak z dl všech živoucích mrtvých
A
zní dnes
kolem nás ohromným jednozvukým
hlaholem slavného ubezpeení: ,, Silná budte! Vzhru, srdce eská! Nebojte se!"
—
*
Je podstatný rozdíl mezi viou v pomoc této obce a vrou v pispní svtc svatováclavských. Ta obec - to nejsou peludy, které za nás kdesi v nadoblanu prázdného prostoru vymodlívávají zázraky, nepípustné výšiny z pravazby kosmické logiky, zatím co my sami zde ekajíce žeme hnít ve lhostejnosti- bez vlastních;
in
to jsou vznícení obránci
nutkaní s
svého
m-
díla životního,
práv
logikou jeho, srovnalostí jeho vazbou zákonnosti svta, to jsou obhájci ži-
vota
in,
díla naší
nehodlající dopustit zmaru svého žebráckou neteností, a nutící nás váš-
niv, abychom pro totéž spolené dílo napínali síly vlastní, bez vymodlených zázrak, nikdy nám
/3
Hlas
/
I
9
1
8
nepicházejících z oblaností svatováclavských. kleícím svatým Václavm ve Vzhlížet k dny zlé nouze je národu na oslabení; na vzmocnní sil jeho je pouze silná víra v pomoc z díla vlastního pevn skutého s totožným dílem ped-
tm
k,
nepestávajících ani smrtí
žít
dále pro toto
své dílo a dílem.
Nejen však z té veliké pospoHtosti odešlýchneodešlých, z té nejlepší republiky, ine se dnes do
bytí
eského
síla:
ne pouze shora, nýbrž
i
z dola.
Pod nohama našima otevely se ohnivé praz naší staré vrné Zem vyvrá to drumeny
—
hý proud pomoci do našeho
života.
Ona
není
jen roditelkou klas, nýbrž i, a víc ješt, roditelnení to veliký tisíciletý hrob nespokou
muž
;
ítaných pokolení,
ale tisíce let
štde
otevené
obnovujícího žití; bez ustání z nho vycházejí noví a noví bojovníci, a žádný z nich nezapadá zpátky navždy beze vzkíšení. Nevyerpatelná, neunavitelná, nerozdatelná ro-
lno
stále se
diko, vrná pomocnice, eská Zem! Silnji, než jsme kdy vívali, dnes jí víme,
uviH pospolitosti svých pedkteí nezemeli, ani nespí, nýbrž dvoj-
tak jako už jsme
chdc, násob
žijí
a bdí.
I
tato
Zem naše je
kusem ve-
Díla kosmického Ducha; i ona má v tom Díle úkol svj, i ona tisíce let usiluje plnit jej proto je v ní vle rodit hrdiny bez u-
likého
;
stání a proto rodí je neustále.
14
Verni pomocnici
Nevte malovrným, malodušným materialistm, kteí pomlouvají vrnou Zemi, jako by to byla pouhá neživá, nevdomá hmota! Nevte, že to, co z ní se rodí a do ní vchází, dje se jen jakýmsi bezduchým mechanismem, že je to pouhý nevdomý kolobh hmot: nikoli! za tím kolobhem je vdomí a Duch. Dílo její je tak úzce svázáno
s
dílem naším,
s
dílem národa, že zdar
nebo zmar onoho tžce se pojí s tímto. Je vdomí toho v duchu staré naší, odtud její lišili obnovovat bez pestání hrdinský proud života inoucí se z ní; dokud rodí se hrdinové mezi námi, je to znamením, že nás nezradila. už pevn své Zemi, že nás neopustí
Zem
Uvme
a nezradí, nezradíme- H
jí
a
neopustíme-H
jí
my
sami.
A
takž obec svých mrtvých-živoucích nad
sebou, svou
vrnou starou^Zemi pod sebou
—
se mžeme bát? Co je ve svt aby pemohlo nás, sílené takovými nepemožitelnými, vrnými pomocníky?
eho? eho tak silného,
15
CHVÁLE CENSOROVY ŠTTKY.
LITANIE KE
(Pipsáno na vybílené stránky eských novin po Tíkrálové deklaraci 1916)
BLAHOSLAVENA rova!
zeko
budiž, šttko censo-
umní ísti! proboumrtvých! pochváleno budiž
Uitelko vyššího
spících a
dílo tvé!
Bezdný nástroji božský v ruce nebožské, neustán píHš brzy od^ požehnané innosti svojí, nebo ješt teba v Cechách mnoho hlav namyslit, mnoho vzkísit nebožtík není pro dnešní den nástroje bezpenjšího! Tvé bílé slovo bylo nejdraznjší ze všech, nejobsažnjší ze všech: všecko, eho nám bylo teba, bylo pod ním. Jak mocny byly tvé nápovdi vcí, které v zemi naší nesmly být vyslovovány, ba ani myšleny: po tvých nápovdích byly myšleny všemi, vyslovovány všemi Kterak nauila's nás všechny íst pozorn-jemn ne oima, ale srdcem! Nauila's tak rozumt nejzdlouhavjší nechápavce, aby konen pochopih, co je slovo eské! Síla tvého slova byla neodolatelná; jím jediným uskutenila's div vzdorující tisícm, milionm slov našich: jím sjednotilas, jím zídila's jednotný tábor, jím shromáždila's velký
uit
!
!
16
Lilanie ke chvále censorovy štélky oboz okovaných
váleného
voz
husitských jako
pokikem
hesla božích bojovník.
Jak bleskem, jediným tahem umla's nám vymalovat obraz svta kolkolem, jehož skrývaný pohled byl nutný pro nás jedním úhozem zpravovalas nás bezpen, kolik udeilo práv na orloji svta! víc do široka prázdnila se papírová pole pod tvými smyky, tím více se plnila. Vybílila's desetkrát víc pibylo než ubylo. vše^ erné slovo, jak vycházelo z pera novináova, bylo by bývalo zmizelo s ostatní ernou potopou slov, v nichž pro nás nebylo síly a léku; tys ujímala se toho slova, aby nebylo odplaveno: odklidila's je, aby zstalo! Smývala's obyobyejných slov, aby z papíru jako ejnou z palimpsestu mohla vyrazit ohnivá písmena du!
ím
—
er
cha, která neumírají.
Léitelko nakažených a poražených malomocenstvím! tvj bílý extrakt ze sterých
erných
lodyh šel rychle k duhu tisícerým duším, které v ony dny churavly po Cechách nestateností a malovírou, aby tvým lékastvím na ráz nalézaly zdraví, sílu, odvahu, sebevíru.
i
Tuž se, blahoslavená! stále a dále se, vrná buditelko duch! Teba je tebe ješt doaby pod jednotvárným zvukem obyejných slov opt neusnuly duše! Konej úsiln své^ žádoucí dílo bezpen dobré pomoci! Šttko censorova! nevyhyneš nikdy z naší vdné pamti! Spus všecku bl svou, a za-
sud,
erných
n
Hlas
/
I
9
I
8
lehne teba všecku zemi naši jako jediná bílá šíe rozprostou se dnes tvá snžná pole, tím tepleji a silnji bude zítra pod ní no-
závj:
ím
vému osení! Avšak —
l3í='
dovrš ješt svého díla blahoslave-
promovatelko: Nenás! Vlij nám nenávist, abychom zaali milovat opt slovo erné, stokrát víc než jsme díve milovali! slovo svoná! uitelko! kisitelko!
návisti k
sob samé nau
bodné, slovo mužovo, slovo rodící in! Dej, abychom naplnili se cele vášnivou dychtivostí slova poctivého, jasného, rázného, pímého! napl nás pro vždy ošklivostí ke slovu otrokv a potmšilých eunuch, k šarádám a jinotajm, orientálním pohádkám a slizkým rébusm zbablství!
Ui, abychom
s
nenávistí nevymírající
na tebe vzpomínajíce, nikdy budoucn v obnovené-nové zemi svojí tebe nechtli a nesnášeH, sami svobodného slova nepotlaovali, svobodné myšlenky nemrzaili, dtí svých mezi ádky po otrocku ítat neuili, mládeže své jalovým zkrá-
in
šleným slovm bez nenavykali, muž svých ke slovm nemužným nedohánli, utíkat od slov svých nenabádali, zbable slabošsky myšlenky a snahy zastírat slovy kleštneckými nepinucovali!
Tou
svatou nenávistí neumírající dovršiž díla
svého, ó blahoslavená!
18
CERNY MILION. Tisíc eských dušiek tyhle dnyzabdovalo. Nad vídeským rozsudkem
o
Kohnov
mi-
A
nad zlou kivdou eského národa. zatím: bezdky, proti chtní vídeského soudu pomohla nám vyšší síla mravní. OddychH jsme si, my jiní, když soudcovskou nespravedlivostí jsme unikli osudnému odkazu, bohdá na trvalo. lionu jako
Dvojí nebezpeí bylo ukryto v
A
erném
mili-
eské bystrozrakosti ani našemu ethickému cítní valn na slávu, že tak málo onu.
lidí
není naší
ta nebezpeí; vždyf ást mládeže (spolek eských medik), kdysi ohniv protestovala protí státnímu
mezi námi postehovalo
našla se která
i
nepijetí
Kohnova odkazu,
nepozorujíc, proti
emu
vlastn protestuje! nebezpeí jsou dnes na štstí zažehnána; ale pi té zvláštní eské nechápavosti a málo jemné citlivosti je možno, že zítra, pozítí ukážou se znovu v jiném pípad, už chyteji aranžovaném na prospch národa. Proto teba na
Ob
—
n myslit už dnes.
První nebezpeí bylo v tom, že národu
Hu-
sovu, národu husitskému, národu piotíímskému
mla
tu být z
rukou chytrého eského
19
ímana
!
Hlas/ nadlena vysoká rozhodující vliv
škola,
19 18
nad níž podstatný, snad
ml náležet zvláštní ímské dru-
žin, vysoké hierarchii katolické, olomúcké kapitole, tedy instituci rozhodn protihusitské a siln protieské. (Vzpomeme na erstvý doklad o duchu této kapitoly, nedávnou zprávu o dkovných modlitbách v ní konaných za potení eských kací z r. 620 a 2 .) Ktomu není teba širokých výklad. Na první pohled je pece jisto, že národ kací, hrdý na své kacíství musí být aspo ve své vedoucí inteligenci i vázán ctí svého kacíství. Závazek úcty ke vlastní protiímské|minulosti, vliv pam1
1
Rím usiloval nás v 5. a 7. vku vymusí být pec aspo v eském vzdlanstvu tak silný, aby takový kulturní odkaz, z takových rukou, za takové podmínky a kontroly byl už s prahu nepijatelný. Staí jediný pohled na dar skrze naši historii a dál už o vci nemluvit! Starým bývalo hrozným zloinem vyinoit se na hrob svých rodi nuže tito noví ímané naši nechtli by svým odkazem a svou podmínkou na dnešním eském národ nic jiného, než práv to, eho se hrozívali ti,
kterak
1
1
hladit,
ímanm
—
oni staí.
Druhé nebezpeí bylo v ethické
jakosti
kázaných penz; a bylo horší proto, že roda
eského vlivem
cit
odná-
války, zdražování, obec-
ného drancování druha druhem, infernální žízn a bsného shonu po zbohatnutí je patrn
penz
20
erný pro mravní jakost
Zdá
milion
penz vbec
už nadobro ne-
že jsme všichni zaujati jen jedinou stránkou penz, jejich kupní mocí a zhola už nevidíme, necítíme jejich stránek ostatních, citliv.
se,
do dnešního Nikdo nepopatí pozornji na tyto pe-
které vnášejí tolik jedu a moroviny života.
nikdo se nepozastavuje nad jejich minuje z rukou jakýchkoliv a íkoliv, všichni ustupujíce zbsilé jejich diktatue: všichni jako dti ve snženici nastavujeme ruce vstíc té papírové chumelici, nikdo nedbaje sebeúcty tisíce a statisíce jsou mezi námi tch, kdo se pro vždy, na celý zbytek života níze, lostí,
bereme
ob
;
tmi penzi
pošpinili.
V
dnech takového obecného pomatení duší dychtním penz, za tak abnormní necitlivosti k ethické jakosti jejich teba tím draznji zvolat: Jsou peníze, kterých nemže a nesmí vzít do ruky estný lovk ani v dobách tak zmatených jako dnes, a jsou peníze, kterých stejn nemže a nesmí pijímat estný národ. Národ, který ctí sebe, své národní ideály, své nejvyšší mravní iny ve svých djinách, svou minulost, svou budoucnost,
nemže
lejší kulturní
úel
a
nesmí ani na nejušlechti-
brát peníze' jakékoliv a z ru-
kou íchkoli. Dary, odkazy, pomoci pijímané národem mají býti poctou pro dárce, v tom prost, že je národ pijme kterak možno však pijetím daru uinit poctu dárci-darebovi a padouchovi? Pijímá-li estný národ na své ušlechtilé úely dar penz, je v tomto pijetí ve-
—
21
Hlas
/
19 18
ejné osvdení, že nalé se je
ctí
jsou to peníze isté, srovnárodní a krásou úelu; pijetí jich
vbec po všem národ
viditelné
osvdení
mravní harmonie mezi dárcem a národem, mezi ethickými ideály jedince a celku národního, je pitištná svdomím národa na majetek jedincv, punc a dotvrzující listina jeho mravní ryzosti. Proto smjí a mají Být národu podávány peníze jen ethicky dobré ani halée mezi nimi nemá být obtíženého kivdou, útiskem bezbranného, ujmou chudáka, slzami vdovy a sirotka, ani halée ukáleného podvoto
pee
—
dem, lichvou, zlodjstvím a loupeží. Národ, který ctí sebe, své otce, svou zemi, nemaže prost na své iny kulturní, školy, semeništ vyššího lidství, na své instituce pstící víru v lovka, na své ústavy k obran svobody a svébytnosti, na všecko své veliké obecné Dílo spravedlnosti pijímat pomoci z rukou dravcv a plundrovatel vlastní krve a zem, z krvavých pazour sociálních vykoisovatel vlastního Hdu dole u zem, z kostnatých prst mecenáš, kteí nemilosrdným skrením rodák nahrabali své miliony; tento národ
nemže
své nejvzneše-
njší zámysly uskuteovat podporou podílnictví z hanebného zisku válených drancí, dravých advokát, neistých parcelá, parasitv a zbohatlík, temných dollar-hunterv a etzák, zrovna tak jako nemže se úastnit na zisku nevstek, brát hnusný peníz bordeláv, plichtit se mezi zlodje a dlit se s lichváem.
22
erný To
milión
vše jsou peníze, které národ musí odmí-
neutrpla tžké úhony jeho istá Zle by bylo s naší morálkou národní, kdyby se mezi námi mla rozhostit lhostejnost k pvodu penz, které národ pijímá a vynakládá na své iny osvtné; zle by bylo, kdybychom se zaít domnívat, že sebe mrzcí peníze z rukou sebe podlejších se oišují a zmravují, jakmile darem a odkazem pešly z majetku padouchova do vlastnictví národa;
aby
tat,
jimi
díla kulturní.
mH
poah vit, že jaképeníze jsou pro národ dobré; že darováním jich národu na ráz padá za nimi a jejich minulostí závoj odpuštní jejich neistot: a zle by zle
by bylo, kdybychom
koli
mH
bylo, kdybychom dorst domnnky, že sebe hanebnjší lovk je v tu ránu obmyt, rozhešen, ospravedlnn, jakmile dal národu kus svého podlého výdlku, podíl svého neistého bohatství. Doba je podle toho, aby takové osudné domnnky vznikaly a usazovaly se do myslí. No-
viny
pes
tu chvíh
vštpují veejnosti úctu a ob-
div k velkolepým kulturním
darm Morgan,
Rockefeller, Carnegiev a jak se všecka ta akulturní mihardáská spolenost velikých sociálních loupežník zve a pi tom ani jednou se nepozastaví nad hlavním problémem tchto kulturních dar; smjí-li vbec estní lidé, estné osvtné spolenosti, estní národové úastnit
—
-
se takto velikých sociálních loupeží
—
Morganov-
ských? je-H vbec mravn možno, takové dary pijímat z takových rukou?! 1 noviny, vei
23
Hlas/ ejnost
zejm
dar tch
9
í
8
utrply dv poruchy: veliký lesk jim nadobro oi, takže nevidí
oslnil
za nimi veliké spáry leji,
I
dravc
drancujících tím
i-
a ztratily ich, takže ted už žádné peníze
jim ,,non olent", nesmrdí. a
V dobách nebezpeí tak veliké poruchy zraku ichu národního teba tedy Hdi drazn pi-
pamatovávat, že
dHt
se takto
s
veHkými
lou-
pežníky, plundrovateli a parasity není dovoleno
žádnému národu, leda národu ze samých loupežníkv a drancí. Tím mén však mže to
mravn pípustno pro národ, který dychtí všecko své bytí stavt na istou spravedlnost a svobodu, pro národ, který tak siln má v ošklivosti všecku kivdu a otroctví, ponvadž pes píliš sám jimi trpl, pro národ, který déle než tisíc let slyší volat hlas spravedlnosti ze své zem i svých djin. Takový národ co nejúzkostlivji se musí varovat všeho podílnictví z neistého zisku, všech dar, mecenášských odkazv a obmysl, na nichž se tmí i jen stín podezení nebot tím vnáší kivdy, útisku, cizí bolesti zárodky zkázy do svého krásného, ryzího díla, a ješt buduje, už sám pod rukou si boí. být
—
Na erném milion Kohnov
bylo podezení. nebyl milion zcela ethicky istý; to nebyly peníze, aby je národ spravedlivý sml a mohl pijmout na své dílo kulturní. PíHš mnoho jsme se naetli zpráv o muži, který jej chtl národu podstrit, aby podezení
To
2i
erný
milion
A
prese všecky obrany nevzniklo samo sebou. jeho nebylo lze se zhostit domnnky, že on chtl do tlesa národního úkladn vpravit cosi morového, zlou materii nákazy, veden njakýrn temným záštím k národu, zhola ne láskou plnou Píliš mnoho jsme se naítali o jeho tvrdých soudech s chudáky, o stíhání a hrdlonení vání nuzoty pro kus deva a trochu trávy proto možno, aby v jeho milion nebylo ani hastarostlivosti.
—
s kusem kivdy, se vzdechem cizí bolesti, zvukem kanoucích slz a proklínání. Ale kdyby býval tento muž zcela prost jakéhokoli útisku a kivdy, a niím se nebyl osobn sám zle provinil, hromad své jmní, už sama
líe se
i
velkost odkazu je okolností radící národu k opa-
Milionové majetky vždy jsou mravn potísnny, milion nelze nastádat bezvadn. Ze je bral jako dchod z bohatého svého majetku arcibiskupského? Ale v tom práv to
trnosti.
vzí, že
odtud
je
bral!
Nebo
jak vznikala
ohromná bohatství církevní? Tak jako veliká bohatství všech mocných; silou, výboji, konfiskacemi, a pak dary a odkazy opt tch mocných a jiných násilník, kteí mívali zhusta na stará kolena rozpaky svdomí a z obav záhrobí snažívali se v církvi a knžstvu najít ochotné
tato
obmyvae ped pánembohem
— za slušný podíl
ze své dravci koisti.
Na majetku tchto mocných nevyhnuteln Ipjí kivdy; jsou to konglomeráty ethicky vadné; v nich zanikaly bez ozdravné moci dary a 25
-
Hlas/ 1918
—
odkazy pocházející z rukou spravedlivých samy se kivdou nakazily, jak by je naložil do žíravého louhu jedovatých solí. Že je tomu dávno, co vznikla takto ona veliká bohatství? Zdává se opravdu, jakoby v mrav-
ním a právním cítní
lidu
pouhé
hému
ady
let
uplynutí delší
dob,
pou-
v takových ethi-
ckých závadnostech píslušel njaký
úin
ospra-
vedlující; jako by staré výboje a loupeže, konfiskace a anexe, všecky vinice Nábothovy pozbývaly povahy nespravedlivé, když dobyvatel je držel
ve své moci nkolik
vk, nkohk
Ale proti tomu nutno trvat na tom, že žádná kivda nemní se v právo pouhou dobou; století.
majetek sebe dávnji nabytý útiskem, nespravedlivostí,
násilím
pro vždy zstává obtížen
mravní vadností; as nemže dát legitimity, legálnosti, ethického ospravedlnní majetku zle nabytému, byt jeho nynjší držitelé se skvli zemi, která za sebe starší záí aristokratismu. dob minulých prožila tolik konfiskací, nemlo by ani být pro, vykládat a opakovat takové mravní samozejmosti; zdá se však, že i pro tyto kivdy minulosti v nás už tupne a chabne cit, neposlední to úin našeho vlastního novodobého bohatnutí, jež samo navyklo si už na spsoby a
V
metody nemoráln. Velkých penz z íchkoli rukou dlužno
se
národu varovat; z toho nemže býti vyjímán žádný velký dar knžský, ba snad tím mén. Je veliký rozdíl mezi odkazem malého kaplánka a
26
erný
milion
chudého faráka kdesi na zastrené
zem takového
vsi a
odka-
arcibiskupa; tamten odkaz, stá-
daný dlouhá léta, krušn, groš po káním a s radostným nadšením
—
groši, s
odí-
pravý dar národu, nesoucí v sob tisíc semen, istý a krásný, jako bývají ty dojemn krásné dary bezejmenných chudikých služek a dlnic, nad jejichž záí bývá nám až úzko. Kdežto takový odkaz bohatého preláta, biskupa, arcibiskupa národu nemže být k požehnání, ponvadž pílišn byl nasákl kivdami moci a už nemže jich nevpouštt do žití národního; o tch penzích nelze se domnívat, že v nich se jen národu prost vrací, co bývalo kdysi národa z lidu že pošlo, do lidu opt veplývá! Nemže se vrátit a nevplývá bez otravné moci, nebo mezi tím tot
—
bylo infikováno nespravedlivostí.
Varujme
se
domnní, že velké
peníze,
teba
rukou sebe horších, naráz pozbudou své infekní moci, jakmile jich užije se na isté cíle z
kulturní.
Nepozbudou! Vždy v nich zbude
nco
otravného, tak jako by do istého potoka vypustil stoku jedovatých splašek; rozmnoží se sic
volumen proudu, zrychlí se jeho nedlouho zmizí i stopa vpádu ze
kdo
z potoka, onemocní.
a smrt táhnou se daleko
dar
—
Nemoc
eištm národního bytí
po jeho benárodu dostává takových osudných mecenášských.
a posedají, žlutooké, žlutotváné, zích,
snad za
stoky, ale
kvty na behu pomrou
ryby v potoce zhynou, a napije-li se
bh,
kde
se
21
Hlas
Kohnova
/
1
9
1
8
milionu uchránil nás dobrý genius
zem — na žal mravn
nevidomých mezi námi. nebezpeí! Není daleko do uzávru veliké vojny a po za-
Ale pozor
nyní: nadchází nové
nm
nou hledat národní rozhešení všichni a
válení
zbohatlíci, již za
ti
drancíi
dn nejhorších v bíd
Nado prasknutí a nyní zane jim být nevoln hanba uprosted tch, které beze svdomí lidské nalézali zdroj nejvtšího zbohatnutí. cpali se
a milosrdenství byli drancovah. Tuné jejich tváe, nádherné šaty, pepych a plné špižírny budou o nich vypovídat, a pod hnvnými pohledy istých zane jim bývat úzko. Tehdy pijdou nabízet národu podíl svého lupu na ušlechtilé cíle národní osvty, ne z lásky k národu, ne z úcty ke kultue, ne z rozjihnutí svdomí, ale ze strachu podlých srdcí a z podlého pesvdení, že za jejich peníze možno koupit vše, i rozhešení národa, i mravní ospravedlnní ve-
zloin. Pijdou hanební! pijdou
rejších
kteí
vera
zítejší mecenáši,
byli sociálními loupežníky,
lichvái a ubijei dtí!
Bude
i
etzáky,
z jejich rukou
Husovu, na Najdou se i pak
brát národ peníze na svou školu
Matici, na dílo své svobody?!
mladí, kteí budou kových penz?!
horlit
2S
veejn
za pijetí
i
ta-
VELEBA UTISKU. BLAHOSLAVENÝ asto bývá
útisk,
který nás
sílí!
lze najít v našich knihách a no-
vinách tuto chválu útisku, zakrytou i zcela nezakrývanou. Jaký tisíciletý vrný dobrodj na-
šeho národa, jaký vytrvalý buditel, neumdlévarozncovatel, abychom nespaH, nehnili, neblátivh! Hle, hdiky, co všecko z nás vyvolal! Ani nelze být pílišn hrd na všecky ty skutky národní energie, které z nás vynutil útisk vždy bezmála vše, co jsme udlali za vk dející
—
mlo pi svém zrození tohoto železného kmotra v krvorudém plášti! Je jisto, že útisk opravdu vyvolává síly a iny, jichž by bez nho vbec nebylo; pedpokládaje ovšem, že v utiskovaném je síla odporu, aby je zrodila proto na Slovensku na píklad nikde nezaslechneš ani slvka té veleby útisku, kterou lze tak zhusta slyšet v Cechách. Ale ta síla odporu není beze stinné stránky: národ, který dlouho uml odporovat útisku, na konec mu pivykne a dostane se k nmu do takového bludného pomru, že jej pone poklávatenáctý,
;
dat za necessarium svého bytí. ho,
skuteného
bývat
i
Uví,
že z
n-
záporu životního, lze dokladného dobra, pravé síly, skutené zla a
29
Hlas pomoci vel
;
;
pone
/
v útisku
I
9
I
8
vidt kladn tvrí
na své skutky odporu
pone
nákladné iny; cizí útisk stává prvkem konání a slávy národní.
jemným sluchem
mu nutným
Ctete-li
dost
s
snadno zetelnou pýchu nad veli-
hrdinské
z nich uslyšíte znít
básn
se
ži-
být hrd jako
kým
srbské,
utrpením z tureckého útisku zpívající nánaprosté a bezpodmínené nenávisti, nýbrž patrn chová k nmu i zvláštní mazlivý cit jakési lásky. tom všem je nebezpeí pro sílu národa. Jakmile národ v útisku pone spatovat vlastn toliko pestrojeného, jenže trochu hrubého donco jiného brodince, jakmile pocítí k než nesmiitelnou nenávist, zvrhá se jeho ethický vztah k a jádro národní tím musí nahnívat. Proto žádný eský noviná, žádný eský spisovatel neml by vypustit ze svého péra tuto velebu útisku, práv pro zcela zvláštní, tisíciletím vytvoenou disposici duší eských, spatovat opravdového posilovatele národní enerv spatujeme bezpodmígie. Bezmála už v nenou náležitost silného, samostatn živoucného bytí národního! a skoro bychom už zaali pochybovat, mže-H mít úplná národní svoboda bez útisku pro nás tak dobré úinky ? není-H nám hrozící svoboda vlastn na záhubu ? Zbablci svobody, jak jste se nauiH otrocky opakovat potmšilé slovo svých utiskovatel! Pro množství tch bázlivc svobody, kterých se hemží mezi námi víc, než je nám ke rod necítí k
;
nmu
nžn
V
nmu
nmu
nm
nm
!
dviv
ZQ
Veleba útisku cti,
bylo by teba v tisku
eském
kovat, že spatovat v útisku
vytrvale opa-
dobro pro národ
je
osudný omyl. Bludné, nectné slovo je to, kterého žádný estný národ nesmí z úst vypouštt, tím mén pojímat je do srdce jako kus národní víry!
Uctívání útisku je pro národ nebezpený nebyl, není a nemže útisk, teba na oko sebe plodnjší, být kladn tvrí mocí
mam. Nikdy života,
ponvadž
cele náleží
temnému
sousilí
nemže v pravd sob odprímu.
pokladnému, Poezaná sosna vyvine zajisté kromoobyejnou energii, aby si vytvoila pryskyici a jí zhopotoky z ní vytekou úsilím, jila své rány zhojit se zase! Je však pro sosnu opravdu dobrem, že musila tolik síly vydat na pryskyici ? Dojista, je ta pryskyice vc výborná, voní a hojí, uzavírá rány a brání, aby sosna nezahynula; ale ty proudy pryskyiné jsou jen dílem nouze. Nebyla by jich vypustila, nebýt zranna, nýbrž byla by bývala svou sílu vynaložila jinak rst a haluzemi, do šíky a výšky, mohutnt rozvádt do hluboká a daleka nové koeny, kvést a plodit, všechna se radostn pozdvihovat do hrdé síly krásného vyžívání, jedním slovem dodychtit se úhrnného velkého inu tvrživotního záporu, a tedy
máhat
dílu
—
:
pnm
ího. Místo toho však ona musila konat nco, eho nedychtila ped si nežádala ped tím a po tím, splujíc svj tajemný imperativ: musila se
em
31
Hlas
/
1
9
8
1
zapít, ustát od kladného díla tvrího a spravovat neduh, odklízet bolestný zápor, až kru-
nadmrným
tým,
úsilím
zjednala
si
zdánliv
ve kterém už bývala ped tím. Výsledkem veliké práce byl pouze zdánlivý návrat do státu quo ante, do pvodního stavu bez
opt
stav,
ran útisku.
Tžkou
se, nic nezískavši
;
oklikou,
ale
he
jaká bývala, a mlada,
kus je
jí
asu
života.
Sama
:
obtmi
sil
vrátila
nevrátila se už táž,
nebo mezi tím ubhl jí ta ztráta asu života už
ztrátou nikdy nenahraditelnou; jejím
úin-
kem
není už ona dnes touž vyrovnanou harmonickou bytostí, kterou bývala, nýbrž je dishar-
monická, v
sob vnitn pesunutá.
Zhojení ne-
—
bylo nalezením starých možností vývojových ty mezi tím se zmnily, minuly, zhynuly; lée-
ním sebe umenšila ona a vyplýtvala na dílo záporné svou drahocennou vitální sílu, kterou musila odejmout dílu kladnému; tím, že valný díl síly byl odveden na ujmu kladného rstu ve veliký, krásný, svobodný strom svébytn ujednocený a harmonický, bylo porušeno celé životní dílo sosny, všecko bytí její. Nkde ve skrytu zbyla tajná slabost; od té utajené ujmy zane sosna uchádat a zhyne díve asu. Dost bylo té pošetilé adorace kivdy, utrpení, bolesti a útisku v Cechách! Pihš už jsme se navelebih své pryskyice! Poznejme konen, že sebe vtší obtí sil na tu pryskyici jsme ješt nevykonali nic opravdu tvrího; toho lze se dodlat jen za dokonalé svobody beze kiv-
32
Veleba úlisku dy a
utrpení,
bez
bolesti a útisku,
at
už pi-
zvení anebo z nás samých. Bez ustání musí si být národ živ vdom, že nejhlavnjší potebou jeho je celá svoboda samochází ten útisk
svojného rstu; že jen síly vynakládané svobodn na kladnou tvrí práci o vlastním díle jsou vskutku živoplodny; že jen ony v zachovávají tajemnou vnitní harmonii; že jen ony zdvihají bytí národní na vyšší úroveri.
nm
33
PREDJARI
1918.
ÚCHVATNÝ
je pohled na erné holé vtve strom v pedjaí, dva dny, den ped zeleným výbuchem života! Nic ješt není vidt tlesnýma oima, krom tch erných klikatin a
run haluzí a sntí, ale duševní oi už spatily vespod nich, uvnit, všecku tu sílu ješt zatajovanou, prudké skryté
do
dychtní vyrazit radostn vrnou vli rstu, kv-
slunce, nezadržitelnou
tu, plodu. Jak výmluvný, posilující, zdvihající pohled na tento protiklad zevn holých vtví a na bohatství ekajícího obsahu vnitního plného šáv a vle života Celou zimu sbíraly se uvnit ve skrytosti ty šávy a vle, aby naráz pak mohly vyrazit. Dnes ješt jsou to jen jakoby mrtvé kusy odbytého loského bytí, ale zítra usvdí nás najednou z omylu. Zítra zdvihnou se tam opt první lehounké obláky nového žití naped jako idounký zelený dým provláející se vzhru mezi ernými vtvemi, pak proskoí všude po nich plno drobounkých zelených svtýlek, pes noc rozsedne se po nich bez potu !
—
nžných, radostn se zelenajících chomákv a potom náhle vyrazí všemi smry, se všech stran tisíci
stavidly ta
Zem,
dávno chystaná zelená potopa.
ptáci, lidská srdce se rozblaží.
P
Úchvatný
j
a
í
19 18
je ten pohlecí rok
pedjaí
tošním násob.
e d
co rok, ale o
le-
zdál se mi být úchvatný dvoj-
em
v pravd mluví tato radostná Nebo o stálosti, zelená záplava života nejdraznji?
O
vrné
a
niím
nezviklatelné poslušnosti veliké-
ho zákona kladu životního. To není bezduchý, pustý mechanický kolobh hmot, které jedenkrát njakou slepou náhodou dostaly se do víení a už nikdy z kolotavého víení vyprostit se nemohou: za tím stojí Duch. Krása je svdectvím duchovosti tohoto úžasného dní rok co rok opakovaného, rytmus jeho je peetí Ducha! Duše naše bez pestání mají potebu víry v život, v klad života ustavin vyvíjejícího se k vyšší krásnjší formaci bytí (nemoc, nesvoboda, nespravedlnost, neest, neradostnost nejsou životem, nýbrž záporem života paživo-
tem !)
— ale sotva kdy mly potebu
—
té víry tak
naléhavou, jako zrovna v tyto asy. Kterak prányní moí a otravuje nevra v život naše srdce! plno jí v nás a kolem nás. Komu z nás v ty dny Veliké Vojny aspo jedenkrát nepi-
v
erná
bh
myšlenka, že už je mrtev? že už na svt? že není možno, aby byl spravedhvý, dobrý a poctivý k lovku, moha dopouštt takových vcí na lidi? že všecko bytí, myšlení, usilování lidské jest jediným hrozným nesmyslem? že není pro žít? a že jediným úelem žití mže být jen požitek, tebas i za cenu milionu cizích život ? šla
není spravedlnosti
bh
35
Hlas
Z oi
té
temné nevry v
a popatit
lidské
/
by
teba vytrhnout vci mimoKrása jejich vnuká
život
jen na chvíli na
kolem našeho
pesvdení
19 18
života.
o tom, že dosud žije krásný radost-
ný bh a dosud veliké kosmické Dílo jeho ovládáno jest týmž zákonem, touž tvrí ideou, touže vývojovou arou, touž umleckou vášní krásy, touže poctivostí, sobvrností a stálostí. Pozorn popatte práv v tyto dny na krásu v pírod a odhalí se vám z ní nanovo táž nezrušitelná, ustaviná ideovost kosmu. popatte pak na hroznou nekrásu strašného dní, které
A
v tyto
asy
jímá, zmítá, zhlcuje, ubíjí miliony
vám nevývratn,
lidských životv, a odhalí se
že to všechno je na odpor Dílu Ducha, jeho
ádu, zákonnosti, moudrosti,
kráse.
krásu rozzelenávajícího se stromu
Pohled na
vám
poví, že všecky úžasnosti, které se na nás pivalily, jsou logickými následky našich vlastních zloin, vin, staletých a tisíciletých lidských blud, které pomalu sta let uzrávaly, až musily uzrát takto. Ne tak dopustil na nás, ale my lidé jsme dopustih na nj. Naše zrada Díla Duchova to
bh
je,
která nás nyní zhlcuje.
Hle kterak !
nás z viny
muivý protiklad
usvduje práv
nyní ten
ného jarního
pírody a ohavného lidského pírod všude kolem nás lad,
díla
niení!
krása,
ád
krás-
díla
V
a radostná logika Díla a
my
jediní
uprosted nho, zuiv niíce i to Dílo boží, vlastní! Hle! spálei tisícileté dobré dílo své ništ uprosted zahrady, luavkou vyleptaná
J6
P
e
d
j
a
í
í
19 18
erná
veliká skvrna v nádherném barvitém gobvpád džumy, ženy morové mezi radostné taneníky na slavnosti života! Veliké zahanbení z poznání naší viny nese nám pohled na letošní jarní úsilí pírody, stejn tak isté a krásné, na snažení strom, stejn sob léne,
vrné
a poctivé jako miliony let
ped
tím.
umly
Oím,
na to popatit, musí se naše civilisace rostoucí z dravého sobectví, ze žízn majetku píliš mnoha vcí, bohatství, luxu, množení nepravých poteb objevit jako hrozný blud. Naléhavým mementem o jiném život k nám mluví dnes krása života mimo lidského! jen kdybychom konen se odhodlali v její zái spatti nekrásu života svého vlastního! Dnes vyjdte ven! s oima dokoán a dejte se pouit o nejvýznamnjších dležitostech bytí svými moudejšími bratry v pírod! Pohled na a dílo jejich sic nejprve zahanbí vaši Ižisvrchovanost, ale potom najdete v nich, eho nejvíce teba v tyto dny: velké ubezpeení. jež
!
n
3;
NEBEZPENA
chvíle.
1918 pipadá nám dnešním ROK mezi životem starým niní sloup
Ti
novým.
sta let
jako hraa životem
nesvobody a útisku
leží
od
nho
na jednu stranu, na stranu druhou rozevírá se našim rozechvným oím pohled do svaté zem svobody a samostatnosti. Žádný rok eských djin, ani rok 848, nebyl tak podivn složen z bolestných vzpomínek a z radostného oekávání, jako tento rok. Zít jej pln, prožívat do dna jeho vztah k roku 1618, roku konce eské samostatnosti, i jeho vztah k budoucí samostatnosti nové, do níž je branou, tot jako opájet se nejpodivnjším nápojem, smsí žlui, nápoje ukižovaných, a mladého sladkého vína 1
svobody. Ješt pijeme z té své íše ocet a žlu, ale do hoké chuti už se poíná mísit sladkost. Dobe teba mít se na pozoru, abychom neopili se píliš záhy a v opojení nezapomnU na vci vitální dležitosti.
Po
krutých msících a letech kivd
i
utrpení,
jež na nás uvalila zloba války a válka zloby,
9 7 zdvihla se po stateném slov spisovatel eská odvaha. Od tch chvil vane zemí naší silný zdravý vítr, vyhánje z ní nemoc
v máji
1
1
38
Nebezpená
chvíle
duchy a zbablosti. Od ticátého máje 1917 stojí celý národ pevn, sebevdom, nepodkupný, nezastrašitelný na svém právu a na své víe ve vyšší spravedlnost, odhodlán vydobýt si konen po vcích poddanství své svobody i za cenu nejvyšších obtí. Když zapoal se veliký rok 1918a zaznla z Prahy do všech konin eských Tíkrálová deklarace generálního snmu poslanc z Cech, Moravy, Slezska, byl už všechen národ tak pevn slit, tak pouen o své síle a dráze, že na dobro vya nákazu, zlé
bílené sloupce novin
esku peíst
i
eských uml dobe po
poslední slabikant ze zapadlé
vesniky, a postavit se za
ta neviditelná
slova
odhodlal se každý muž, každá žena, každé dít v národ. Státnické umní Cernínovské pokoušející se rozrazit národ a vdce, rozlišovat doberakouský, ernožlut patriotický „národ svedených" od hrstky „velezrádných svdc", lo nejlepší úinek na utvrzení eské kázn a národní odvahy. Nyní však nadchází nebezpeí, nikoli zvení, nýbrž z nás samých. Píliš dobe známe povstný eský oheí ze slámy! píliš dobe snadnou svoji rozohnitelnost, jak lehce umívá ji schlazovat pouhé zdlouhavé tempo asu, pouhá váhavost vlekoucí se skutenosti Jsou pro znalce duše národa obavy, abychom nevy sty dli píliš záhy a aby rozhodující hodina s formujícím kladivem v psti nás nenalezla už
m-
!
opt
studené.
39
Hlas
/
19 18
Nám, netrplivým sanguinikm mezi
národy,
zhusta plížívají se události píliš pomalu za na-
páními, žhavým dychtním Cechách vždy nebezpeí, že ne-
šimi kídlatými sny,
a fantasií. Je v
zaneme brzy lát asu, poletící úžasným spjeho obí kídla, chem, pro nás Cechy pec jen letí pomalu. trplivi-nedokavi
a
nvadž
A
v této zemi vždy nebezpeí, že náhle zmrzelí zaneme se vzdávat zrovna pt minut ped tím, než zazní polnice ,,K útoku!" toho osudného, kolikrát v naší historii zapsaného pedasného vychládání je strach i dnes, a strach tím vtší tak bychom nejsnadnji zradili sebe, staletou práci svých otc, svoji zemi, svou minulost i budoucnost. Udržet ohe zachovat silnou odvahu nepopustit v sebevíe! stát ke svobod! vydržet až^do poslední nutné rány meem! o to nyní v Cechách bží. Ochránit tentooheí eskýaž do posledka, dokud celé dílo svobody národní nebude pevn zabezpeeno, to dnes hlavní úloha všech vedoucích duch našich, politikv i básník, novináv i umlcv, uitelv i všech ostatních osvtových pracovníkv. Ale této úloze vedoucích musí poctiv odpovídat i vle všech ostatních národa do posledního muže
je
Z
:
!
!
vrn
vrn
len
ženy a dvete. My všichni ostatní musíme vším úsiHm niterným udržet v sob vli a chlapce,
k vítzství všech pro všechny, odhodlanost dobýt sob svobody celé, odvahu vytvoit si opravdovou demokratickou zemi dokonalé spravedlnosti.
40
Nebezpená Abychom
té síly
nám ustavin, den
duch
chvíle
v sob udrželi, k tomu teba za dnem, posilovat se
vrou
prorockým slovem „Kšaftu" Komenského, žárem „Páteních zpv" Nerudových, svatým hlaholem „Vlasti" Smetanovy, svobodou napojeným dílem Alšovým, Djinami Palackého,* novinami Havlíkovými, rozdmýchanou pamtí všeho, co musili jsme za ti sta let nesvobody protrpt, i všeho, co naši básníci, umlci, skladatelé, duchovní uitelé pro naše povznesení za všecky vky minulé vytvoili. Nejsilnji pitisknout dnes ducha i srdce k eské knize, nejvroucnji dnes zabrat se do eské hudby a umní, nejvrnji dnes jít nejlepších
za hlasy našich
našich,
vdcv
a
'-
prorok
to
nalé-
havý píkaz rodící se eské svobody, volání nové zem naší ke dnešnímu lidu eskému. Teprv tehdy, až každý len národní pospolitosti bez výjimky stane se skutky pravým vyznavaem toho, co oni velcí uitelé po sta let hlásali, až silou toho pravého vyznávání promní se ve vrného strážce eského ohn, aby nevyhasl ped-
zem naše v Tábor na té statené vrnosti každého z nás, od prvního skvlého jména do posledního bezejmence, bude moci být postavena na trvalo nová svoboda a nové království. asn, promní
se tato stará
nepemožitelný.
(Z úvodu
k
,
A jen
.eskému památníku
41
z
r.
1918.")
DUBNOVÁ písaha. ZELEN, lví znak, slunce shora — zaínalo to krásným vstupním trojzvukem. se ozvala tvrtá dobrá
vc
života,
Hned na to hudba. Ale
potom naráz promluvila naše stará Zem, Zmizely náhle oím postavy zpvák, lidí našich dnv, a železným krokem ze hlubin staré Zem vyšli mezi nás ti staí. Promluvili po svém právu první a promluvili svojí mluvou, jen nkolika železnými slovy, která už staletí vydržela a staletí vydrží. ekli vlastn vše, eho bylo teba. Nebylo už potebí slov našich, píliš mnohých, stokrát mdlejších. Po tch nkolika slozdvihvech husitského chorálu mohli jsme nout vysoko vzhru ruce a po nmé písaze
nm
nm
se rozejít.
V tom promluvení starých Husit
bylo
nco
ohromného. Naráz všecka srdce naše, už ped tím po okraj naplnná sebevírou a odhodlaností, nalila se nepemožitelnou odvahou: to tím, že jsme pocítili pomoc neporazitelných starých
bojovníkv
a
pomoc
své staré
Zem.
Ocitli
jsme se v objetí starých hrdin, kteí musili mezi nás vzestoupit, ponvadž šlo o obhájení jejich díla, jejich vlastního smyslu života, o dovršení jejich boj za vci vyšší než pouze lid-
42
Du
b n o v a
p
r 1 s
a
A širou
síní,
širými srdci rozprostranilo se
málomluvné,
le
všeobsahující ujištní jejich
ské.
s
pamti,
pomoci, posily: „Jsme vámi!" Bohuslave z Cechtic, i ty který jiný nezná-
pítomnosti,
mý
žích,
písn bojovník bojemuž vytvoením jejím zdail se tenkrát
ped
pltisíciletím milostí
in,
tys byl s
muži, skladateli staré
i
námi v
Ducha
tento úžasný
dub-
tu sobotu tináctého
tob pedevším platila nmá, radostná vdnost duší našich. Dokud tvá píse v Cena a
chách bude
znít,
nelze
Cechm
zahynout.
*
A
potom, po píliš mnohých slovech politikových, slova drahého muže husitského srdce,
vrného
a
stateného muže, lékae duší eských
a uitele národa, Aloisa Jiráska. Patit
na
a
horoucí duší duši stonásob horoucnjší, smt a musit po píkladu jeho ruky prací posvcené sám také ruku zdvihnout ku písaze, bylo jist pro pemnohé, snad pro všecky slyšet jej,
z nás nejúchvatnjší událostí života.
—
Když jsme rázem vstali a zdvihli ruce pohled nezapomenutelný na ty tisíce vztyených paží, ohromný hustý zástup rukou poslušných neodmluvn veHkého povelu velké chvíle zastavil se as. bilo dvanáct. Stáli jsme jako !
—
A
na vysoké hoe života, s hory otvíral se pohled tam na na všecky strany do velikých dálek velitáborských, ku pedu do zad do kých boj budoucích, které už vrhajíce do
—
dn
dn
43
Hlas
/
1
9
1
8
dneška své stíny, práv donutily nás k této sobotní písaze a které podstoupíme práv silou a
pomocí
této písahy.
íkávali staí
lidé jindy, proživše nenadále nejvtší událost svého žití: „Nyní lze tedy umít, nebo dožil jsem se jí, po níž jsem celý život prahl!" Nám dnešním lidem po velké události tináctého dubna však je zjevno: „Nyní tedy nutno doopravdy, odhodlan, pln a cele tom je rozdíl verejška a dneška, žižít!" vota starého a nového.
V
Jarní slunce, symbol nového života, stálo zrovna v polednách, když jsme písahali. Všichni do jednoho, nebo unesla nás všecky strhující síla
okamžiku
—
kdo
jej
prožil,
by
sto let žil
ješt, velebnosti jeho nezapomene. Ale potom pišly otázky a pochyby: jsme to písahali? písahal?
Kdo to
A jaký je
Komu
smysl této písahy? Písahu možno vážn
na nco, co podlou fraškou je písahat na nco nes vátého a chatrného na bradu prorokovu! Sokratovského psa! Ale nízkostí i podlou fraškou jest i písahat na to, co lovk za svaté vydává jen ušty, co mu však v srdci
lovku
složit jen
sváto; nízkostí a
—
sváto není.
Písahali jsme pi drahé památce pedkv. Ale kterých? Dojista ne pedkv všech. Zcela urit ne pi památce všech tch bývalých škd-
cv
a
muitel
vlastní krve,
44
dráv
a
žráv,
Dubnová píísaha neistých a nespravedlivých kazitel života, všech tch nesetných zrádcv a odpadhk poínaje trnácti lechy, pes ty mizery Pemyslovce, Waldštejny a Slavaty až po dnešní renegáty, ne pi památce pedk zlodjv a lupi ze zpronevrné šlechty eské, zbablcv a zaprodanc, Pálce a Koniáše, vrah lidové demokracie na pláni lipanské a eských pomaha
po Bílé
Hoe.
Pedky, pi
jejichž památce jsme písahali, mohli být myšleni jen ti, kdo životem a smrtí, a prací stáli za ideály národa, za svobodu tl a duší, slova, myšlenky, svdomí, díla, života, za spravedlnost, bratrství a lidskost. Ale ty ideály nebyly ním, co by si oni svtlí pedkové byli bývali mohli zvolit podle libosti: to byl mravní imperativ do nich zapuštný vyšší bytostí, byl to úkol uložený jim Duchem života. Písaha pravá nemže být hrou se slavnými slovy; není to žádná efektní, romanticko-diva-
meem
delní píležitostná dekorace
bžného
pesvdení ve
jsoucnost
ní
musí být
žití.
Za
mocného
podmtu, který písahu skuten slyší, pijímá a od nynjška bude ji železn držet a
vyššího
s ní i nás, abychom jí dostáli do posledního písmenka; víra musí být za ní, že píjemce písahy je horliv a silen, aby nás pro splnní stíhal, znepokojoval, soudil i pokutoval; s písa-
držet
hou složenou musí v nite stava bytosti ekající
lovk
od
té chvíle
lovkov
neúprosn
musí
45
cítit
na
vstát
in sob
na
ped-
slíbený; i
veške-
Hlas rém
/
1
9
1
8
svém mystické oi
sledující jej ustaviv noci. Není-li toho pesvdení, té pedstavy, toho muivého pocitu z pohledu sledujících nadlidských oí, je písaha prázdžití
n, ve dne
ným hokus-pokusem. Ale touto bytostí, která slyšela, pijala, drží, bude vymáhat a eká s oima hrozn upenýma, nemohou být pedkové. Nevíme všichni, že by pedkové ustavin žiH mezi námi, tak jako ví Ind a Zaponec: a nevíme, že by mli
moc vynucovat splnní písahy, a kivopísežníky.
mtem mže
trestat
zrádce
Tím tajemným mocným podopt jen Duch života. Písa-
být jsme tedy tináctého dubna bohu. Kdo však písahal bohu? Ti ady pede mnou stál eský literát, monista a atheista; i on ml ti prsty zdviženy, i on písahal. Písahal on nebyl on, bezbožec, bohu? a kterému? samojediný. Mnoho stálo vedle nho a stejn písahalo jemu podobných, lidí píHš civilisovaných a pokroilých, kteí už nemají a nemohou
hali
A
boha — komu písahali? A vedle tchto bohu slibujících atheist mh
mít
ruce ku písaze vztyeny tisícové jiných, kteí chvíli jasnji neb temnji mli na mysli jakéhosi boha. Kterému bohu písahali oni? Ne-
v tu
pochybno: bohu svobody a spravedlnosti, bohu volného rozvoje celé podstaty každého jedince a každého národa bez rozdílu, bohu zdraví, istoty, zákonnosti, krásy
ál
a radostnosti, bohu ide-
vyššího bytí a splnní Díla.
46
Dubnová písaha
Kdo však z tch tisíc má do o pravdy tohoto boha? a kolik lidí je mezi námi, jimž není jen staromodním slovem, strašákem, pouhou sežloudou pežilou etiketou, pouhou rubrikou úedního papíru ? Mají onoho boha svobody a spravedlnosti všichni ti, kdo v bžné praxi života otroí jen mamonu, dychtí po pepychu
bh
rostoucíni ze
kivdy
a útisku, všichni
ti
dravci
a plenici, služebníci bicha, ukrutníci a sobci, zhoubci svobody a nelidové, davii malých a
krve? Nikoli! Ti všichni tedy písahali bohu cizímu, jejž popírají denními skutky svými a nemohli písa-
pijáci lidské
hat
pi svém pravém bohu kivdy
a nepravosti.
písaha tedy byla nepravá, ponvadž proti stály skutky jejich dosavadního žití, jež ji
Jejich ní
ze Iživosti. Anebo ti všichni písamyslíce opravdu na boha, onoho svého pravého boha, a pak opt to byla písaha nepravá, není totožný s bohem svonebo onen jejich
usvdovaly
hali
bh
body a spravedlnosti. Nestaí mít boha svobody a v ústech, nýbrž v
srdci; a
spravedlnosti jen
nestaí
jej
vyznávat
leda o nahodilé svátení píležitosti a slavné manifestaci, nýbrž potebí mít jej stále, vyznávat
ustavin, v tisícerých nejdrobnjších i nejvtších pípadech žití. Tohoto boha volat za svdka své písahy smí jen ten, kdo žije cele tomuto bohu, jeho Dílu, souhlasn s jeho tvr-
jej
ími
ideály,
spravedliv,
soubžn ist
s linií
a zdrav,
47
boží:
krásn
svobodn
a
a radostn
Hlas
/
1
9
I
8
nejen sob, nýbrž i všem ostatním, a nejen jiným, ze rt vycházela písaha nýbrž i sob. Jen pravá, u nichž vycházela z celého života srovnalého s ideály Ducha, úpln sparalélisovaná s arou Díla tíhnoucího k vyšší formaci bytí. ti vlastn písahali zbyten, nebo pro splnit, na písahali, je tak samozejmostí, jako všecky skutky konané jimi ped tím bez písahy; ba pro nkteré z nich písaha mohla se zdát nrouhavým, nebo plnili-li díve sami od sebe dležité, tím víc se jim jevilo být vci nepominutelnou povinností splnit i vci tak veliké, týkající se celého národa, a víc než národa. Druzí však slibovali nco, co stojí napí a na odpor jejich praxi životní. Neobjeví se marnost zlé písahy píliš záhy? Nepone její zrada hned prvním inem nespravedlnosti a nesvobody, pt minut po písaze? Jen jediný takový skutek a z písahavšího v hanb tu stane náhle kivopísežník. Je velké nebezpeí lži v sobotní písaze a nebezpeí vtšího otravování života po ní; nebylo nebezpeím, aby obad písežný nevypadl staroromanticky divadeln, nýbrž bylo v tom, aby v záptí po slibu nepekotily se duše opt zpátky do starého života. Zamyslete se jen nad skrytým zhanobením duší, které by tím
tm
A
n
ím
mén
pádem do
staré
tak slavné
hodin skuteného
nastalo,
po
spolužití s hrdiny
bohu svobody a v srdcích mli po velkých okamžicích, kdy pod námi želez-
husitskými,
již
spravedlnosti,
tch
nesvobody a kivdy
smívali písahat
ponvadž
48
jej
!
Dubnová písaha ným jazykem zahmla stará Zem naše! Selhat po takové vci a nesrovnat od nynjška se smyslem své písahy všechen svj život mravní
—
kterak by potom bylo lze uvit takovému lovku ? Kterak bylo by potom možno stavt na jeho sílu, vli, poctivost a vrnost?! Kterak se na spoléhat ve všech vcech jiných bez pí!
sahy?! Píliš snadno pozdvihli jsme své ruce v sobotu. Píliš lehce unesl nás vichr chvíle a potisíce rukou vztyovaných kolkolem. Lip bylo by bývalo, aby každý z nás byl složil písahu po tichu zcela sám, v nejpísnjším uzavení od svta, po nejopravdovjším pezkoumání statenosti a pravosti svého srdce, bude-Ii
hled na
s to, aby vydržel splnit, co slibuje. Vidl jsem jediného lovka, staec to byl s hlavou jak mléko, tváí písných, ztvrzených životem: ten zdvihal ruku svou pomalu, píliš pomalu. Ten
zjevn
A
ml
boha svobody a spravedlnosti. v tu vteinu vznešenou on všecek jako v tragickém okamžiku se pezkoumal, je-li ješt, ve svém kmetství, schopen vyplnit, co písahou hodlal vzít na sebe. Tomu bylo tžko zdvihnout ti prsty, nebof pro byla to vc píliš vážná a píliš krut slavná mezi ním a bohem. Ale pak zdvihl
ji i
on, poslední ze všech.
Snad on jediný z nás písahal ist a prav. My však, obávám se, písahali nepipraveni, neoištni, neobmyti ze starého
mnni. 49
života, nepro-
Hlas
/
19 18
Nyní tedy písaha nás volá a zavazuje: oiobmýt, cele se promnit dodaten.
—
stit se,
Zítejší život náš svými skutky na nás vyzradí, byli-Ii jsme pravými vyzývateli boha svobody a spravedlnosti, anebo ledabylými kivopísežníky a lhái.
50
:
TRI STARCI.
O SOBOTNÍ
písaze tináctého dubna udalo ješt nco, co as zstalo skryto všem ostatním. Udalo se mi to pouhou náhodou byl jsem svdkem, jak na blízku mne zpívali ve tkliv krásném trojhst starou píse národní ti staí eští spisovatelé, všichni ti už uprosted vysokého snhu života, v osmé desítce vku. Byl se mi zažít
Koenský, jedenasedmdesátiletý, nejmladší; vedle nho byl Štolba, dva a sedmdesátiletý; za nimi Antal Stašek nejstarší, ptasedmdesátiletý. Koenský zpíval vroucn a uchvácen,, s hlavou lehce sklonnou v právo; Štolba pitlumen do svých hustých bílých vous; nejsem dvakrát si zcela jist, zpíval-li Stašek také ohlédnul a tu se mi po skryt jsem se po obakrát zdálo, že rty jeho pootevené ješt se zachvívaly, jako by byl býval náhle potlail svj zpv, zmrzen pozorováním neznámého zvdavce; jet Stašek krkonošský koen, horal, a ti nemívají rádi, dívá-li se kdo na n, ani se modlí. nebželo o zvdavost. Ne Pohled na Ale tyto ti eské starce spisovatele byl pro mne to
—
nm
mn
!
ním
píliš dojemným a významným, v tu chvíli co jsem chtl prožít stj co stj. Zmizelo s nich v tch minutách všecko, co na nich lplo oby-
51
Hlas
/
1
9
1
8
cejného: už to nebyl notá a doktor, autor lepších horších veseloher a frašek; nebyl to pensionovaný editel škol a autor rozmanitých cestopis nebyl to bývalý advokát a autor román byli to nyní prost ti bílí eští spiso;
—
vatelé,
naplnní duchem veliké
chvíle, plní víry
a statenosti a jak byH plni toho, zpívali, ponvadž musili zpívat pemírou vnitního uchvácení. Snad už nezazpívali ticet let, snad ješt déle; snad by se ani nebyli bývaH nadáH, že ješt kdy v život zazpívají a hle v osmé desítce života náhle zpívali všichni ti v krásném dojemném trojliste, krásnou hrou náhody skupeni k sob, tri bílí eští starci! Byl to pohled pro mne plný posily a povzbuzení: Je-li v našich starých spisovatelích, už za sedmdesátkou, ješt tolik ohn a víry ve vc národní, že zpívají, stojí ta naše vc národní pevnji a korennji, než jsme se nadali.
^
52
!
ROZESTUP NÁRODA.
UZ dív
bývalo v nás domnní, že není národa jedinojednotného, nýbrž že dje se a trvá v jakýsi rozestup ve dva národy, ne-li ve ti. Tak chtívali jsme vidt jeden národ nahoe, jeden dole tam národ pán zamstnaných zahálkou, poloprací a hrou na práci, pasoit cizí práce, dobe živených loupeným tukem,
nm
—
ustavin
vesele rozjaených velikými dávkami dražšího alkoholu, labužníkv a milovník vše-
^
podívané a dole národ sluh, zamstnaných dvojnásobnou prací, beze hry a beze zahálky, nevítaných parasit panské kultury a panské podívané, bez tuku, napájených lacinou koalkou, aby nepišli nevas k rozumu a sebepoznání. Jindy vídaH jsme národ mužv a národ žen, nemohoucí nikdy splynout; a opt jindy národ vzdlanc, vedle národa nevzdlanc, nechtjící nikdy splynout nebo národ nad národem vedených. Vše to bývalo spatováno díve; vše to ukázalo se být lišením nesprávným. Záe písahy sobotní ze 13. dubna zjevila nám, kdo chtli vidt, s jistotou, že je skutený rozestup národa ve dví; že trvá už pes tisíc let; ale že pvodem jeho není vzdlání, pohlaliké
vn
;
vdc
;
Hlas
/
19 18
rozvrstvení, majetek. Uzeli jsme zái nade písahou rozestup pedk dnešního národa v jednu pospolitost tch, kdo stáli celým životem, všemi skutky jeho, krví i prací za ideály národní, a v pospolitost druhou tch,
VÍ, sociální
v
té
kdo
stah proti nim.
krásní, dávající
Tam
ti
byli živoucí, praví,
nám pozdním ustavinou posilu pedkové vešlí do vného židíla pojatého do Díla Ducha
k našemu dílu, vota, konatelé a onino mrtví, nepraví, ohyzdní, neschopní pomáhat a posilovat, propadlí smrti, konatelé Ižidíla vymítnutého Dílem Ducha života. Tak veškeren starý národ bývalých Cech, tch tistaticet pokolení nazad, zmenšuje a zhušfuje se pro náš dnešní pohled zbystený svtlem dubnové soboty jen v malý poet tch, kdo plnili a dobe pravé dílo národní uložené Duchem. Je to jen nkolik tisíc lidí, kteí pracovali a bojovaH za uskutenní národních ideál svobody, spravedlnosti, bratrství, vyššího polidství; to pravý Blaník eský, zdroj sily a pomoci rytíské ve zlých asech nouze, nikoli ten pohádkový Blaník šlechtických dar-
vné
vrn
vné
mojedv
a
dí
síly národní.
Všichni ostatní, miliony jich, vyadili se sami svými iny života z tohoto národa. Dnes zejm nejsou pro nás vlastním národem. Ale tedy nebyli jím ani tenkrát, pede sty a sty lety. Mluvívali sic touže eí eskou, bydlívali v téže zemi eské, zdánliv v téže pospohtosti s onmi pravými dlníky a bojovníky za ideály eské;
54
;;
Rozestup národa ale byli
a
skuten doopravdy vn
Byli jako na
tosti.
strom vtve,
této pospoli-
jež nenesou
vtve, jež zachváceny jsou nemocí; a vtve za-
moené mechem; a vtve, ony ješt mají koeny své
jež usychají.
Sic
i
v téže rodné zemi z téže prsti a vod,
ony sic ješt stebou sílu stebou ji už nadarmo. „Nepamti do prostaré slovo pasti klesne pustý darmochleb"
i
ale
—
básníkovo starých
má
lidí,
a
ten smysl, že všichni oni tisícové hovoících stejným eským jazy-
a v téže zemi eské, iny svého života sami jeho vlastnípostavili se mimo pravý národ,
kem
vn
ho
díla.
Zih
nežijíce, odešli jako
by
jich
nikdy
ani nebylo bývalo.
Ale co jsme uzeli tináctého dubna o tch nepravých, stejn pedcích pravých
starých
i
o nás dnešních. Ustavin dje se veHký, osudný rozestup. I dnes mezi námi je dvojí pospolitost: tábor živých a tábor mrtvých; platí
iny
jejich pipravují trvalý život,
tmto
onm vnou
Onino, pomocníci a bojovníci za ideály národní, vstupují do nezrušitelného svazu se všemi tmi vzácnými starými bojovníky a dlníky;
smrt,
tito
ustavin
z pospolitosti
vn
žijícího ná-
roda sami se vyluují. Jen onino jsou pravým národem, jen oni budou poteni budoucími Cechy mezi pravé pedky; jen jejich rukama pechází na píští pokolení svaté dílo eské; jen jim je dán život v tom budoucím národ i díle bez konce, dokud národ a dílo samy budou žít; jen jim je
uštdena slavn
krásná radostná milost.
5S
Hlas
/
19 18
moci se po vždy úastnit boj, smutk, radostí Cech budoucích, tak jako našich boj, smutk, radostí súastnují se ti bývalí. Husité a Bratí,
Komenský a dlníci obrození, Smetana Cech a Aleš. ^
a
Ne-
ruda,
Všichni ostatní z Cech dnes žijících propadtrvalé smrti a vyhlazení, jež pipravují si denn skutky zlého života, iny nesvobody, kivdami a nelidskostmi, útiskem a nebratrstvímu Dožijí své hrstky marných let a zmizejí na vždy. Nežili nikdy doopravdy s národem a v národ, žít nikdy propast nepaproto nebudou v
nou
nm
mti
;
je zhltne.
Slyším mluvit ty všecky, kdo ze svých
inv
nesvobody nalézají rozkoš, požitky, pepych, hromady penz a kratochvilné zahálky, ani íkají si zhrdav: „Co nám po budoucím život? nyní Není jistoty o zítChcem' užít rozkoše ku i kdyby jí bylo, co nám bude platná hubená slast moci být ustavin pítomni životu národa? a vdomí, že naše dílo trvá v díle národa pro všecky asy? Píliš nuzná to odútisku a
—
!
!
A
plata za trudy a obti, být spravedliv, svoboden,
nezneištn pepychem a neestí
!
Nutno-li vo-
mezi dvojí rozkoší, tla nebo ducha, dneška nebo zítka, zvolíme radj rozkoš tla a dneška." Hle! Pravý hlas lidí propadlých už smrti! jak zní už ze zítejší propasti nepamti! Popatte na n, a obejde vás ds z jejich morového znamení —' jsou jak oni bujní taneníci ze starého obrazu, uprosted nichž k reji vylit
'^A
Rozestup národa
»
—
a oni ani netuší, hrává jim na skipky Smrt že v nejbližší vtein už jim dohraje na vždy. Slyšte dobe ten hlas propadlých smrti, vy živoucí, vy pomocníci a bojovníci praví, vy všichni, jimž dobré pravé dílo už dnes otvírá bránu do ustaviného života s národem nikdy, neumírajícím, na výsost budte opatrni, at nenaka-
morem nakažených jistotnou smrtí Neposkvrujte se žitím se všemi tmi neistými, nesvobodnými, nespravedlivými, duchov nezdravými Odejdte od nich a neusilujte jich zachraovat: nezachráníte! Žádný zázrak, žádná milost, žádná pomoc zvení není jim nic platná, není-h jejich vlastních. Neobtujte se pro zíte se
!
!
in
nepomžete k životu, a sob samým mohli byste také pomoci ke smrti, protože je nebezpeí nákazy od nich. Hle! zrovna v tyto kterak se lidé snadno zneišují! jak zmádny ztracené! jim
—
men
vrhají se
do
smrti z
bludného zlého
ži-
vota! Nezachraíujte jisker v popele! vzdejte se
falešného altruismu, nepravého lidumilství,
nebožtík, pohádkového pestavování postelí, jimž ve hlavách už se postavila Smrt. Stojí ve staré svaté knize kruté, ale spravedlivé slovo: mrtví pochovávají své mrtvé!" Rozumjte slovu velkého proroka! galvanisování
„A
57
.
GRAMOFON S PÍSAHOU. — není msto jako msto. Praha PRAHA — symbol, znamení pedstavitelka to
tot
a
všech zemí eských, znamení a pedstavitelka veškerého národa. Když tináctého dubna písahala Praha, znamenalo to písahu celého národa. mla to být písaha nejen symbolická, znaící písahu deseti mihon mla to být i písaha zavazující tch deset milionv až do konce
A
;
dti jejich a dti dtí až do splnní posledního písmenka jejího. Písaha velká a hrozslavná, na sto let, neopakovatelná, neodvo-
jejich života,
n
^U «*
latelná.
A
8N|
Sotva minulo nkolik dní, jsou tu zjevy, jež pouštjí podivné svtlo na dubnovou sobotu i na nás; po Praze pišly písahy v nkterých mstech a obcích eských; potom: na politických schzích v pražských pedmstích písahali znovu tíž lidé, kteí skládali písahu 13. dubna; a na konec: eští novinái, z nichž snad nechybl nikdo v onu sobotu dubnovou, pozvedali na novo v tyto dny pravice k nebea slibovali, písahali na novo Zarážejí tyto zjevy a znepokojují. Dvojí výklad toho opakování písahy je možný. Bud pedvídáme píliš tžké boje, obti, strasti, jež hle
!
sm
.
58
.
Gramofon
s
písahou
pinese nám písahou vymáhané usilování o ná-
—
a tušeií pílišné velikosti vcí rodní svobodu nadcházejících vnuká nám nutnost mimoáddvojí krunýe, ného ozbrojení. Dvojí písaha
—
dvojí
me.
—
koho v hrdinu nepromnila písaha nepromní dvacet písah následujících; a koho promnila ona, ten už z citu svého promnní v hrdinu odhodlaného na cokoli musí odmítnout druhý kruný druhé písahy jako brnní nehrdinské. Afsi nadchází nyní cokoli, to vše už bylo zahrnuto v oné písaze první; písaha druhá vyzrazuje jen píliš patrn ustrašená srdce, na nž tžko už bude lze v bitse spoléhat. Ti, kdo z takových strach písahají po druhé, radji nemli písahat ani po prvé: kdo z nich nezruší písah obou dvou?!
Ale
první, toho už
—
v
Ale je možný i výklad druhý, a horší: Žádná z písah nebyla mínna do opravdy. Pro obecný atheism a nevru v Ducha života celý ten svátostný akt dubnové písahy pražské byl jen efektním íslem programu dobe aranžované politické demonstrace, ,, íslem", pi lidé jen tváili se více, jen maskováni škraboškou náboženskou byli v nite zcela klidn ubezpeeni, že žádný Mstitel kivopísežnictví jejich slov písahy neslyší a nepijímá. Bylo-li tomu tak,
nmž
nedokáme se in, které mly pijít po velkých slovech. Tak zneuctíváme svatá slova. Hle! písaha, která mla znamenat velikou hodinu na orloji 59
!
Hlas
19 18
/
národa, stržena do hrubé rutiny všedního hemv bengálovou žení; svatá chvíle života
zmnna
patronu za šesták! pedstup ped živého boha svobody zchátral na schzovou rekvisitu slavná !
ml
pijmout od uchvácených duší písný Duch bytí, zachycena na gramofonovou desku, kterou ted kdykoli lze za vhozený ptník
slova,
jež
pro rozplašení malomstské nudy, pro osvžení pusté orgie politických frází, jak nejnovjší módní odrhovaku
spustit
ví-
Není
to však jen ponížení písahy, je to
i
po-
nížení nás samých. Prozrazujeme na sebe svou
vnitní ubohost, Iživost, chabost, neopravdovost a neschopnost statenosti. Situace naše ukládá nám iny, tak jako ve tvrzi nebezpen napadené nával nepátel u
paty hradeb ukládá posádce iny a jen iny, iny chladn rozvážené a žárn splované. Ale
in
my máme napoád jen slova, pívaly písniky a kokardy, kytiky všené na slovanské lípy, barviky, kroje a maškary, lomozy a muziku, bengál a divadlo. Jsme u vytržení nad svou vlastní velkovýrobou laciného nadšení. Jist je nadšení vc drahocenná a nezbytná pro život jedince i národa, ale jen tehdy, když za místo
slov,
ním následují
iny
a to
iny úmrné
velikosti.
nadšení, které je provázeno jen ledajakými drobnými ineky, je nadšení zneužité, zvrhlé,
Ale
samo si popírá dvod Nejhorší však ze všech je nadšení
které svou neplodností
svého
bytí.
60
Gramofon
s
písahou
jen pro sebe samo, ubohé nadšení pro nadšení,
za nímž vbec nejde in ani sebe menší. Co jsme se ho mezi sebou navyrábli v tyto dny! en gros a nic z nho nevyšlo! nadlali jsme se ho po všech ryncích a pantheonech a divadlech nesmírné, do vysoká napnné hromady a nadšeni svou velkovýrobou nadšení s jásotem, písnikami a kokardami šli jsmo si pak spokojen lehnout. Ta velkofabrikace národního nadšení pro nadšení mla nám dát ilusi, že to jsou také iny a jaké iny! Ale rceme si to do oí poctiv: to nejsou pražádné iny to jsou jen slova, dým, kokardy, rámus, kytiky, fangliky, fábory a fráze. zatím — veliké hodiny kolem nás letí, každá hrozn žíznivá v, a ulétají od nás, ven z této zem s prázdnýma rukama, do nichž neumli jsme jim vložit statený in. Všecky ty hodiny letící píšou na eské obloze ohnivé Menetekel a my, velkofabrikanti laciného nadšení lomozných slov zahalujeme vští písmena efektními oblaky ze svých laciných ohiostroj, dýmy šestákového bengálu!
—
A
in
—
A
nejvlastnjší smutek padá
do mysli loopakované písahy eských noviná. Vzít vbec jedenkrát do rukou eské pero novináské to už je písaha pro celý život!
vku
z té
—
Ten
podivný, pepodivný nástroj, jakmile jedenkrát do opravdy byl seven eskou rukou, má v sob takovou moc, že nikdy už lovk ne-
61
H
mže
las /
I
9
1
8
pestat, aby nesloužil svaté
svobod
vci národa,
a spravedlnosti, zdraví a kráse jeho
Vzas
v mladosti do prst, netuše jeho smrt ti jej vezme z ruky, ani vojákv. zatím promnil se v eskému novinái není teba písahat, ústy, že bude sloužit do posledních sil, do poslední kapky krve svobod svého lidu: pro je to nejprostší samozejmostí. Mžete si pedstavit Karla Havlíka, aby písahal takovouto písahu? Nemožno! Mžete si pedstavit takto písahajícího Nerudu? Nemožno! Není pro píbytí.
moci
jej
— a teprve
,
me
sahy;
ponvadž
pro
n n není vbec jiné možno-
než konat do poslední kapky krve, tu službu národu, na niž jiní musejí teprve skládat písahu. hle! tito dnešní eští novinái písahal s námi ostatními v sobotu 13. dubna; a minul sotva msíc, písahají na novo sti
života,
do posledního dechu
A
.
Zmte Havlíka
a
tou
dvojí
Nerudy!
.
.
písahou vzdálenost od
MARNOST
MARNÝ
je s
temnými
BOJE.
silami útisku boj ná-
roda, který sebe nezná a neví,
národ
žije.
Ale marný
je boj
rodenf, jenž sebe zná a
jasn
Odtud pochopí
ví.
.
pro
temných
pro
jako ná-
sil s
jako národ
žije,
se dležitost národní
sebeznalosti.
Sebe znát znamená pro národ pedevším a hlavn: znát své dílo, svj úkol, své zvláštní národní poslání v lidstvu. Stará je to už víra, a nejlepší duchové všech národ byli o tom pesvdeni, že každý národ žije nikoli pouze, aby jen žil, ledajak své dny a vky prožíval, nýbrž žije
pro jakýs
jemnou
silou
úel
vyšší, který je
ovládající veškeré
mu uren bytí.
ta-
Každý
národ (zrovna jako každý jednothvec, a vbec všechno, což jest) práv proto, že jest, má svj dvod, pro jest; smysl jeho bytí je jen v jeho vztahu k velikému celku, jeho existence nalézá
svj výklad jen v jeho jakémsi úkonu (funkci) v Díle kosmického Ducha. Národ žije proto, aby splnil své dílo a žije vskutku do opravdy, jen pokud je plní. Neplní-li ho, nežije, nýbrž jen živoí.
Vdí duchové každého národa,
jakmile se
jim rozjasnilo toto poznání, záhy nalézají mezi
63
Hlas
/
1
9
I
8
svými myšlenkami navzájem uritou jednotnost o tom, co je tímto zvláštním dílem jejich národa. Spatují jasnji nebo mén jasn, ale pes to dostaten zeteln uritou dráhu pro svj národ, a shledávají svou úlohu v tom, aby jej vedh práv touto drahou a ne jinou; proto ukazují mu ustavin její smr, varují od úchylek a bludných odboek, bez ustání mu opakují tytéž vedoucí myšlenky a staví na oi totéž
—
—
•
dílo.
Dráha národa není však nic libovolného, co by mu vdí duchové mohli vytýkat po libosti; oni jen jasnji poznávají, co národu jako dráhu
a dílu vytknul vyšší duch,
tvrí
síla
života; a
ona nezaíná bžet teprv od chvíle poznání tchto vdích duch národních, nýbrž poíná se samým poátkem djin národa, v dávné historii, národ ješt nemá o ní jasného vdomí, jen jakoby tuchou byl veden. Ale pak jeho rozvojem, vznikem literatury, umní, vdy, zejména djepisu, stále víc se nad tou drahou rozjasuje, až naposledy kráí národ po ní zcela
a
uvdomle,
zrovna tak jako lovk, jenž kopoznal své vlastní dílo životní, svou pravou dráhu. národ, zrovna jako Jen touto drahou jedinec, dospt splnní svého národního díla, a ponvadž v tomto díle (a jen v nm) je i štstí jeho, tedy jen tak se stát národem šastným.
nen
mže
Dráha v
ped;
—
mže
to však
znamená ustaviný postup
v tom je tedy zahrnuto, že národ musí
64
Marnost boje
vdom
vytváet svou vlastní pítomnost. Zdálo by se to samozejmostí, kdyby nebyly asté pípady, že národové píliš zabírají se do své minulosti, píliš zapadají do slavnýcb vzpomínek, a zapomínají vytváet svou vlastní pítomnost, která eká na jejicb iny. Náš národ sklon k žije z tchto národ; stále je v votu spíše vzpomínkovému než k vdomému
nm
silnému budování živoucí pítomnosti píliš astokrát starali jsme se jen o to, co bývalo, a o to, co bude; zhusta naší pítomnosti, a pak i budoucnosti škodil tento sklon k nadsazenému historismu. Jist je nutno znát svou minulost (a dobe ji znát!), nutno udržovat souvislost mezi národním myšlením a iny verejška a dneška; u nás však dje se obas víc než nám zdrávo: podnikáme návraty do minula, poád ;
mén
bychom chtli zkoušet
žít po stáru, a zapomínáme, že úlohou naší je žít po novu, po svém, arci srovnale s osnovnými liniemi života sta-
rých
Cech.
Je nutno zachovávat dráhu, její pevný nevychylovat se z nho, nezlomit ho, ale koliv na zad, nýbrž
pevn
smr, jít ni-
ku pedu, samostatn jasn, že
vlastními silami, vlastními nohami;
vdt
úlohy a které; že ped nás postaveny byly nové otázky asu a života, jež musíme se odhodlat rozešit sami. Vyrovnat
máme své vlastní dobové
se samostatn
s
novou dobou,
a vnitrného citu hlavní
hy národní,
to je
vc
ale neztratit z
oí
smr své dosavadní dránaší národní pítomnosti.
65
Hlas
/ 19
18
Ale jít touto starou drahou národa — njaká procházka, njaký výlet velikého
to není
spolku,
práce; a práce krušná, zdlouhavá, zhusta zdánliv marná, která zdánlivou beznadjností zle napíná na skipec víru a pracovní odvahu. Tato práce chce být vykonána co nejlépe na to nesmí žádný probuzený a ádný národ zapomínat. Lze ovšem práci národní vykonat i nepoádn; ale to je vždy na škodu národa sama, na bolestnou ujmu jeho dtem, na staletou pohromu, kterou pak týž národ musí tžce sprato je
—
vovat úsilím dvacateronásobným. Starou národní drahou za vedení pravých dobrých ustavin rovn ku pedu! a konat na té dráze dílo své vlastní pítomnosti co nejdokonaleji v tch dvou vtách je tedy shrnuto
vdc !
vše,
eho
Uloha
národu teba. tudíž vyžaduje znalosti dvojí:
Pedn: Dobe
poznat minulost národní, vnjších zahrnuje do toho nejen djiny (válek a boj), nýbrž pedevším a hlavn historii
in
vnitních,
byli myslih naši
nenáhlu
si
vdí
in
djiny myšlenek, které duchové v minulosti, po-
jimi rozjasriujíce
dráhu a dílo národa,
smysl jeho bytí, úkon (funkci) v Díle kosmickém; djiny splování díla národního osvtou a zvelebováním kladu života. cíl,
Za druhé: Dobe poznat svoji tomnost, to jest opt v prvé iny
vnitrné,
myšlenky pravých
66
pípítomné
vlastní
ad
vdích duch
Marnost boje národních: poznat svj skutený vztah k nim (zda žije národ srovnale s tmito myšlenkami nebo na odpor jim); uvdomit si, nedává-li se snad mýlit myšlenkami nepravými a vdci špatnými; poznat svoji silu nebo slabost k dsled-
nému, pevnému pevádní vdích myšlenek do své denní prakse životní, svou vysplost tlesnou duševní, své vyzbrojení znalostmi a dovednostmi technickými; poznat prameny své i
síly a zdraví,
píiny
své slabosti a nezdraví^
své národní cnosti a neesti,
daení
svj zpsob hospohospodaí jak je uspoádána a
vlastními silami, zda se jimi
moude nebo snad plýtvá, vedena organisace národní práce a jak ena k uskuteování jasn poznaného
je
um-
díla
ná«
rodního, vlastního to obsahu a smyslu prožívané
pítomnosti; síly
konen
dostatky, její
poznat hmotný podklad její dary a ne-
zem
za
uzpsobení pirozené
uvdomovat
kulturní;
v
i
národní, svou vlastní zemi,
zem
se zlepšil
pomáhala
i
její
životu a dílu
nebo
pedkm
pedk,
zhoršil,
lépe,
v
^a
em
nebo kde
jim bývala ve splíování díla národního na
kážku;
stav
kteraký byl vztah této
dob dívjších k
em ten vztah
as ta
si,
pe-
kde nám samým pomáhá víc nebo
mén. Žádná zem není chm, na každém národ
ochotna sloužiti lenožádá jeho zem práci, a ím vtší práce je naproti zemi teba, tím význanjší, dležitjší je as dílo národa pro veliké Dílo kosmické; zdá se, že svízele a pekážky, jež staví zem do cesty svému národu.
67
Hlas
/
19 18
mají smysl a úel, aby tím víc napínaly síly národa, zdvojovaly jeho dmysl, vytrvalost, odvahu; zdá se, že v ustaviném ostnu svízel ze zem vlastní je hluboký zámysl Ducha, aby národ vlastním usilováním stále dorstal vtších výšek a množil trvale své schopnosti, spliovat své dílo dokonaleji. Avšak práce Prací nemže být rozumna práce kterákoliv a jakákoliv; osvícenému národu
—
!
nemže být lhostejno, a pracuje cokoli, jen když pracuje. Teba mu umt velmi jemn lišit práci pravou od nepravé, potebnou od zbytené, sloužící kladu života od práce sloužící záporu jeho, svobodnou od nesvobodné, zdravou od nezdravé, radostnou od neradostné. teba mu nad to, aby uml v sob vzbudit i vytrvale udržovat jen tuto práci statené odhodlání, konat žádoucí pro osnovné poteby bytí a vystíhat se veškeré Ižipráce, by plodila sebe skvlejší
A
vrn
bohatství
hmotné a pepych. Národ
žije
do
opravdy, jen umí-li konat práci pravou, a živoí, pachtí-li se prací nepravou, nepotebnou, nezdravou, nesvobodnou a neradostnou; ím víc takto nemoude pracuje, tím he. -;-
Proti kladnému úsilí národa vystupují temné síly záporu životního, nesvoboda a kivda, neneprýští se tyto temné síly zdraví a útisk. vždy jen zvení, z jiného národa nebo ze státu,
A
nýbrž skoro stejnou mrou i z nitra vlastního, ze sobeckých a zrádných vrstev národních. Nej-
68
Marnosr boje rozmanitjších prostedk používá útisk: státního uspoádání, úad, veejné organisace, škol a kazatelen, novin a školních knih, svod pe-
nžních, alkoholismu, kultury
Temné
síly
i
nevdomosti
atd.
vystupující proti národu neusilují
o nic menšího, než aby díla jeho ureného vyšším cílm zneužily pro své podlé, neisté cíle sobecké; aby z národa, pomocníka božího udlaly otroka lidí; aby veliký smysl a úel jeha bytí rozboily a místo nho podstrily ošálenému, znásilnnému národu njaký bídný surogát a Ižiúel.
Nyní teprv ukáže se rozdíl mezi národem a národem, dle toho, jak se osvdí v boji s tmito temnými silami: národ sebe znalý, vdoucí pro žije, uhájí si své dílo, své boží pomocnictví,
svj smysl
svobodu
bytí a tím
národ
i
své štstí národní,
nevdomý
zradí svou národní úlohu, zradí sebe, pozbude smyslu svého bytí a ze spolupracovníka Duchova upadne do nížin pouhého nevolníka nízkých, sobeckých zájm Hdských. Onen dokáže svou potebnost pro bytí, tento svoji nepotebnost; zradil sebe i boha, a je zbytený na svt; život jeho už bude jen bezcílným živoením, všecka jeho práce pouhou hromadou otroiny, jeho pádilo bude vyvrženo z Díla kosmického Ducha. Onou cestou pjde národ statený a estný, touto cestou národ niema a bezectný. Náš národ patí od poátku po dnes mezi národy statené a estné. Tisíc let už je vren a zdraví;
^9
Hlas
/
1
9
I
8
sob,
své dráze, svému dílu; jde tou drahou a pracuje o svém díle po hrdinsku. Trpl za to tisíc let útiskem všeho zpsobu, nájezdy cizích
kivdami zvrhlých syn vlastních, býval mua pálen, ožebraován i vyhánn ze své zem. Ale to vše vydržel a jde vytrvale dále touž starou dobrou cestou k naplnní svého dík, jež
i
en je
povinen dát Duchu
života. Starostí nás,
Cech
pítomnosti, musí být, aby šel tak ustavin, to je§t všichni musíme množit stále jeho sebeznalost a jistotu díla. Jen tak bude národ nepemožitelný a nesklesne ani v nejhorších proti-
venstvích.
Víme
všichni, jak
si
stojíme v tomto stát, a
nám. Tento stát iní bez pestání pokusy zmást naše vdomí své národní úlohy, zastít nám dráhu, oslabit naše síly. Posledním pokusem o to je, co se dalo v dobách práv uplynulých se školními ítankami pro eské dti; je to pokus zvlášt promyšlený, jeden z nejpozoruhodnjších lánk celé soujak tento stát
stojí naproti
stavy, která tíhne za cílem: seslabit sebeznalost
eského
národa, zkalit jeho chápání vlastního národního, otást jeho jistotou dráhy, zmenjeho sebevíru a odvahu. Pro tento úel byly
tak horliv vymazávány (a dosud jsou vymazány) všecky lánky, které pouovaly eské dít o pravé dráze eského ná-
2 dtských ítanek
roda, o jeho poslání, o jeho minulosti, o hlasech jeho nejlepších pravých vdcv, aby mu zmaten byl pohled do pítomnosti i do budoucnosti.
70
Marnost bo
J
e
Takový útok ovšem by snesl jen národ slazbablec a niema. Ale naprosto ho ne-
boch,
snese národ statený, estný, své síly vdomý. mohla být jen taková: nejen spravit,
Odpovd
co bylo pokaženo, nýbrž povdt mládeži (a ne pouze mládeži) desetkrát draznji a mnohem víc nutných vcí pro sebepoznání, než dávaly dosud ítanky školní. To je úel chystané
ítanky Národní, ným pvodcem
je
jejímž vlastním,
tedy
.
.
.
bezd-
tento stát.
Volávalo se po ní dávno už dvacet let a dále na zad lze se potkat s návrhy na vydání knihy, v níž na nkolika stech stranách by bylo shrnuto srozumitelnou mluvou, co každému Cechu od dtství do kmetství. Zajisté už nutno jenže rozbyla tu taková ítanka národní ;
vdt
—
-
troušená po stech a tisících knih
kdy tžce pístupna
i
asopis,
Slo tedy o
lec-
uinit z toho úhrn, svod, trest a vložit tento úhrn v podob jediné, nedrahé, srozumitelné knihy do každé ruky eské. Dochází nyní na uskutenní staré myšlenky. Na pldruhá sta eských spisovatel spojilo se k dílu, jež zane za krátko vycházet: kulturní in, tot pravá odpovd osvíceného národa ne'osvícenému státu. eští spisovatelé práv v tyto dležité doby dokázali, že vdí, jsou povinni svému národu; dokážou to jist touto Nái
jinak.
ím i
rodní ítankou.
71
to,
SGRAFITO.
OD PRVNÍCH
chvil,
co udeili v bubny vá-
lené, jsem skoro denním
jenž
mne
svdkem
zjevu,
vzrušuje svou zvláštností a skrytým vý-
znamem.
Od srpna 1914, kdy naši hoši poali se hrnout na ruské hranice, zaalo opadávat sgrafito na severní stran staromstské vodárny. Od té hodiny prší omítka ustavin, a s ní kus po kuse mizel ernobílý obraz boje Pražan se Švédy r. 1648. Postava za postavou se vytrácela, jak letly dny, týdny, msíce velké vojny. Dnes už ^nezbývá z díla nic. Mohl jsem dávno upozornit na osud jeho, ale mlel jsem úmysln, pihlížeje k jeho zvolné byly píiny mého mlení: Nemizkáze. loval jsem tohoto díla oslavy podivného eského oblouzení; neblahé dílo nezrodilo se z vášn svobody a z pravého vnitrného povelu.
Dv
Ale nad
to víc nutilo
mne mlet nco mno-
vtšího, vzrušiv tajemného: bylo mn, patícímu denn na pomalu postupující zhoubu, jako by jakási nesmírná, neviditelná ruka duchová ponenáhlu, ale vytrvale dílo smazávala. Taje dech, kdykoli jsem pecházel kol podiv-
hem
ného divadla po starém most Karlov,
72
cítil
i
\
Sgrafito
oím lidským udšující naléhavostí psala tajemná ruka Cechm nové Mene tekel. Mohl-liž jsem vpadnout do ruky píšícímu? Stízlivci a nevrci si najdou výklad prostší. Jim staí vyložit postupnou zkázu sgrafita nepíznivou svtovou polohou zdi vodárny; obraz byl po léta vydán zlob prudkých podzimních lijájsem, že tu zkázou obrazu píše cosi prst boží,
kv
— zdlouhav,
s
zpíma od severu; za na vodárním tarase, a nyní dorostlé, píliš blízké dílu umlcovu, zmítány vichry, otíraly o výtvor své drsné mokré haluze tak dlouho, až jej cele setely. Hle! docela pirozený výklad zjevu zdánliv tak tajemného! bez mystiky a fantastiky bez opotebované rekvisity starého pánaboha! Ty pirozené výklady stízlivcv a nevrc! Nenalézají snad oni i v nejtajemnjších, nejpodivuhodnjších vcech svta stejn snadno vysvtlitelnou nahodilou hru surových mechanických sil, prostup úink slepých a neuvdomlých prvk, pouhou hrubou funkci shrklých hmot? nalezli snad vbec kdy i za zjevy nejúžasnjšími projev uvdomlého Ducha života? stízlivcm a nevrcm neukáže se Duch ani za divplným ádem milion sluncí na noní obloze, ani v ohromující zákonnosti mnohostranných tvar jejich jsou pírody, ba ani v samém lovku. oi, které nikdy do opravdy neuzely krásy svta, nepohledly do ní dost hluboko, a proto nikdy v ní nepoznaly pravé peeti Ducha. a zimních plískanic
léta dorostly topoly
!
A
Tm
Oi
73
Hlas
/
1
9
1
8
Kdo
však spatil, tomu prav odtud, z krásy, že za všemi zjevy bytí, za veškerými tmi zdánliv náhodnými seskupeninami hmot a sil je Duch. Je za tmi miliony kroužících sluncí, za všemi tmi mnohonásobnými tvary pírodními, za tmi jesenními vichry a zimními snženicemi, za bhutou vodou, letícími oblaky, ale je stejn i za lovkem, za dílem lovkovým (nebo i to je kusem pírody, ástí kosmického Díla) a má k tomuto dílu lidskému svj uritý vztah umlecké lásky nebo umlecké nenávisti. Jakého rázu je ten Duch životy, o tom stejn nemže být pochybnosti pro toho, kdo pokorn jest jistotou,
a uctiv pijal veliké
pouení
krásy.
Ona
vytr-
vrn
mluví k duším lidským, že je to Duch svobody, nikoli svobody špatn chápané jako libovle a nekáze, nýbrž svobody radostn srovnalé se zákonností harmonie a jen tak dávající možnost dokonalému rozvoji sil života, bohatému vytvoení krásnjšího Díla kosmického, výzdvihu všebytí k ušlechtilejší formaci vyšší. vale a
Všude kolem
nás jsou znamení tohoto Ducha.
A jen bloud volá k bohu:
,,Dej mi znimení!",
jako by jich v každou vteinu nebyly kol nho miliony: Kam popatíš, napoád všude hieroglyfy téhož krásného, radostného umleckého ducha, vášnivého vyznavae kladu života, a veden nápovdmi krásy porozumíš, že k tomu tíhne jeho rozhodná láska, jako ke zjevm záporu životního jeho stejn rozhodná nenávist. Stejn všude kol nás jsou výmluvná znamení, jimiž
Ti
!
gr a
ito
Duch projevuje svj odklon od záporu bytí, svou nenávist nezdraví, otroctví,
kivdy
On
a neistoty.
chce, aby národ, stejn jako každý jedirozumjte za nec, bojoval za svou svobodu
—
:
moci
vytvoit co nejlépe své dílo, které po vnitrném píkaze vya nechce, aby národ bojoval tvoit musím! proti své pravé svobod. Není náhodou, že obraz poal mizet a zmizel zrovna za tchto vážných
onu
zvláštní krásnou svobodu,
—
dob! To uprosted národa, tisíc let volajícího o spravedlnost, pl tisíciletí bojujícího za úplnou svobodu v tom vyšším smyslu, neviditelný prst viditelného Ducha smazal nedobré dílo, aby snad z nho nákazou nepochátralo úsilí svobody, které v takové ryzosti mže se z národa rozvinout jen jednou za pltisíciletí. Pjdete-li zítra kol smazaného díla (a pjdete jist!), nestate na pouhé všedn nízké zvdavosti! Ješt mžete zahlédnout píšící ruku; a hieroglyf tajemného božího písma platí zrovna vám. Práv pro vaši duši je to list, abyste sám chtl té vyšší svobod stokrát mocnji než dosud, ne slovy, ale skutky vlastního svého života. nejdte želet zkázy díla nedobrého, ale vidt, jak za ním, rtáno Duchem, rýsuje se už krásnjší dílo nové
A
75
cín.
EM Pomem
žíznila srdce naše píliš dušená dýnadšení za minulých týdn, konen, jako když z dýmu vyskoí první plamen, zrodilo se první in. Ustavení národního výboru eskoslovenského je tím inem, nebo jím vystupuje mezi námi národní vláda, z národa pro národ. Jen ten smysl a žádný menší nemže mít ustavení výboru; tato vláda mže sic pro cizí být vedlejší", pro nás však být jen ,, vládou vládou hlavní. Nyní tedy nadešla ona chvíle, kdy naše písaha ze tináctého dubna požádala :
mže
od nás první statený skutek. Mnohem, mnohem víc teba nám movat, co se a
mnohem
Nikdo
si uvdovpravd stalo, než si uvdomujeme,
víc
teba mysht, co musí se
z nás sice dnes
pedu dsledky
stát dále.
nemže pesn
urit do
tohoto prvního odhodlaného i-
nu, ale tolik snad cítíme všichni, že nemohou nejít
do daleka a hluboká. Není možno, aby za tchto vážných po tomto prvním inu pišla jen pouhá laciná slova; dnes už ani nejvtší milovníci pouhých slov mezi námi nemohou se dát ošálit pouhou jejich lomoznou hudbou a ohostrojem. Logika inová, vážnost doby, sebeúcta národa, bystrý pozor ostatního svta nedávají
as
16
C
nám vbec jít jinou
i
n
cestou nežli cestou
in. „Na
— nuna závrku! a iny mezi tím! Co dnes nade vše nám teba mít na mysli, je že ty iny musejí vycházet z nás samých. Národ nemže ekat v tupé neinnosti a spoléhat, že všecky potebné iny za obstará výpoátku
byl in", ítali jsme ve staré básni
že! nechf je
in
i
:
hradn
národní výbor, tak jako za starých spoléhal se na vládu v bývalém smyslu.
as
Vláda, kterou si dává národ uvdomlý, statený, odhodlaný udlat vše pro svou svobodu, je v celé podstat rozdílná od vlády, kterou ml a znal dosud. Je to nejen vláda z národa, nýbrž hlavn vláda pro národ, a ani v nejmenším
vláda proti národu. Vláda s národem splývají v jeden ústrojný celek, sloužící v harmonii vláda života vzájemné innosti vyšším národní, to dobrá hlava vzrostlá s tlem, ústa co nejstarostlivji ho pamtlivá. Co tato
úelm
—
vin
hlava uzná za nejlepší pro celek, nikoli pouze pro sebe (jako jiné hlavy na cizím tle), váže poslušností celé tlo; poslušnost každého údu,
vi
hlav každé buik}', každé krvinky v tle výrazem vrnosti a oddanosti k celému tlu, výrazem pochopení zájmu celku, svdectvím je
zdraví národního organismu; neposlušnost údu, buky, krvinky je projevem nepátelství k ce-
lému tlu, svdectvím choroby.
Národ neposlušný své národní
vlády, kterou
opravdovou národní vládu uznává, je národem bezcenným a ztraceným; revolta tla
jinak za
77
Hlas
/
I
9
1
8
hlav nemže skonit nežli rozkladem a rozpadem celého organismu. tyto dny je pro nás píkazem rnoudrosti být cele poslušni své národní vlády. Cas píliš naléhá, každá jeho vteina je nabita osudnými možnostmi, proto není kdy na dlouhé diskuse a tak jako uprokritické úvahy mnohaloketní sted bitvy, na korábe v boui moské, v panice chladnohoícího divadla, oc bží, je: u
proti
V
—
vdc
krevná bystrá rozvaha, u nás ostatních víra ve vdce a na té víe postavená nepodlomná poslušnost. Víru! víru! a ješt víru ve vdce! tak, jak ji musí mít bojující vojsko ve své generály a dstojníky. Na rychlé, poslušné, vrné a statené odezv národa k povelu vdc závisí dnes víc, než se nám zdá, snad všecko.
Ale že k
i
bez povel
vdc rozumíme
všichni,
inm, jež nás ekají, je nevyhnuteln teba,
by celý národ, ne pouze jeho zlomek, byl zdráv a silen. Málo spraví národ nemocných, vyssátých, zubožených a zbídaelých, málo poídí národ, v nmž vtšina hladoví a menšina do puknutí pandr se pecpává, národ vtšinou ze že-
brákv
a nahých, tesoucích se vedle menšiny nemilosrdných
hrzou ze
zítka,
dí, etzák,
bezsvdomných modlá mamonu, tebas krvavých haléích vydírali z rukou
i
jej
po
bratí umí-
rajících hlady.
Starou dosavadní metodou sobectví je^nemožno, aby celý národ byl zdráv a silen. Ale
7$
C
i
n
CO se stane, nebude-Ii? To je dnes otázka pro vymáhá druhý in. Vzpamatovat se teba z obecného úžasného teštní, pochopit teba, že v šíleném oblouzení provozuje se v národ opravdová bratr ovražda; že se bojuje zbsile o hromádky tištných papírk, zatím co vespod nich, pod pstmi a botami vlastních rodák do zem utíkají drahocenné šávy života, snad nenahraditelné. Na hbitov nelze žít, leda hrobníkm; ale kterak hrobníkm, až kolkol se povede na konec i nich bude všude jen jediné pole mrtvých? Kdy pochopí se v Cechách konen, komu tím pomáháme svou bsnou rvakou o papírové peníze? Kdy prohlédneme, abychom uzeh, kdo si mne ruce nad velikou eskou sebevraždou? Kdy porozumíme konen, že ztrátou a obtí není ustát ode rvaky o ervené a modré papírové peníze, nýbrž že pravou obtí a ztrátou dál mezi snad nenapravitelnou je bojovat o sebou navzájem a v zuivém zápase rozšlapávat ?! svou zemi, podstatu, sílu, život, budoucnost Ped pti sty lety naši staí porozumli dokonaleji národnímu nebezpeí i národní sebezáchran tehdy, když prohlásili a do prakse uvedli komunism, spoleenství majetku. Nemli mezi sebou boháv ani žebrák, nýbrž všichni mli podíl svj, a v tom byla síla jejich, tajemství jejich vítzení. Na Táboe a v Písku veejn na rynku stála truhla s obecným jmním to byl viditelný a nejspolehlivjší výraz bratrství, provšecky, která
tm
n
—
—
—
19
Hlas
/
1
9
1
8
jev pochopení totožnosti zájm,
porozumní spo-
lenému velikému nebezpeí zvení, výraz uvdomní, které bez váhání obtuje vci malé a
vcem
velkým, osnovným, doby nad námi, nad celým národem naším slyšitelný píkaz, na njž neteba nám teprv ekat z úst našich vdc, národní vlády: vytvoit co nejrychleji z celé zem eské nový Tábor po starém osvdeném spsobu, kde by všem bez rozdílu zabezpeen byl jeho podíl božího bojovníka ze spolené truhlice hunicotné
To
hlasitý povel
sitské!
Tot in, jímž nesprostiteln teba námi
in
z ce-
na onen in první - ne revoluce zevní, nýbrž revoluce vnitní: zbu-
lého národa
odpovdt
dqvání nového Tábora a Bratrstva vzájemné pomoci. Jen odtud mohou vyrst iny další k vítzství.
(19.
ervence 1918)
80
„SVATÝ VÁCLAVE!" písnikou svatováclavskou opravdu nikdo ze zpívajících, kterak dnes, zrovna dnes, nesluší se Cechm zpívat takový chorál? Práv v tyto tžké asy, protože jsou tak^do opravdy vážné a nebezpené, mli by eši pestat vzývat a volat na pomoc pelud. Nyní nastala nejhorší doba, plná záludných neekaných možností závrených: tedy lze spoléhat jedin na sebe a na in vlastní,
JESTE
— což
brní sluch
nepocítil
naprosto nic na
pispní
svatých odkudsi z oblak.
Ve
víe národa v možnost zázraného pispní svatováclavského v dobu nejhorší nouze je zle ochromující moc; národ obluzuje se vlastní písnikou, aby pestával napínat vlastní síly zrovna tehdy, kdy je naléhav nutno napínat je
dve
peco nejúsilnji; povoluje a v neblahé dává dílo do rukou fantomatických, to jest
pravd opouští své dílo, zrazuje svj rozpoatý, nedokonený in. Není takových zázraných pomocí, jsou jen pomoci nezázrané, za to tím jistjší a pevnjší. Není pro dílo národa pispní z oblak, takového, jímž by mohla a mla být zvrácena logika dj, písná zákonnost vývoje vcí, není pispní, kterým by náhlým divem mohla být pov
81
Hlas
pena
/
1
9
1
minulost skutk, vin,
Není nebe
8
blud
tohoto ná-
mocného, aby dalo zmizet na ráz tomu, co spáchala za léta a století híroda.
tak
ch zem. Pro nás není už nebe starého pomyslu víry, pomalu i ti zbylí, pro nž ješt staré nebe bývalo nepodvratnou jistotou. Zboilo se pro nás od té chvíle, co Galilei poprvé mezi hvzdy zamíil svj dalekohled. Tenkrát už se a vymírají
ukázalo, že není protikladu
my
sami na své uprosted nebe, že naše
vilo se,
že
nebe, nyní už zcela
zdáova
odstranila
zem
a nebe, zje-
Zemi jsme vskutku
Zem
sama
nebe
je
ástí
Skla
hv-
staré víry a místo
nho
promnného.
otevela našim zrakm, našim myšlenkám a dohadm jediný, nedlený vesmír bez hranic a tomto bezhraniném vesmíru, jenž zhltil konce. staré nebe, nebylo už místa pro bývalé svtce. Rozplynuli se na vždy. Kterak tedy mohli by, rozplynulí v zánou mlhu legend a pohádek, v nebi, jež se ztratilo ve vesmíru, svými prosbami vyorodovávat vám, aby pestala psobit logika vcí, aby ustaly vaše vlastní skutky rodit nutn zákonné následky? * Místo starého boha v bývalém nebi, který prosbami bývalých svtc dával se pohnout, aby uinil zázrak, poslal andla s milostí pomoci ve chvíli nejneuvitelnjší, vyslyšel modlitbu a písniku, by se stalo nco, co se stát nemlo, a nestalo se nco, co se stát mlo, místo tohoto
V
82
„Svatý Václave!" boha dle
libosti a
nálady podvracejícího zákon-
nost vlastního zákona, logiku vlastního kosmic-
—
díla spatujeme dnes Ducha jiného: železného logika nepipouštjícího nejmenší výjimky a úchylky od svých zákon, rozhodného odmítae všech divv a zázrak, všech výšin z písné vazby svtové idey. Ducha jdoucího neústupn za splnním svého jasného, cele zákonného Díla. tohoto Ducha všecky lidské prosby a modlitby nemají smyslu a úelu: bud to, co žádají, je srovnalé s jeho Dílem, tvrí ideou, logikou dní, a pak musí nastat i bez proseb a modliteb, ne k lidem, nýbrž pro Dílo; anebo
kého
U
vH
to,
za
se
tvrí, chce stat
modh,
píí
kazit logiku
se Dílu, vzpírá se idei
dní, a pak
nemže
na-
žádným spsobem. I pro Ducha jsou nemož-
nosti, ani on není všemohoucí: nemže chtít nemu, co by bylo popením vlastního zákona, nemže uštdit milost vyprošovanou modHtbami
Hdskými, jež by byla zradou vlastní idey tvrí. Marný jsou tedy všecky modhtby Hdské, píHš asto krátkohledé a mahcherné, píHš asto doškemrávající se práv toho zázraku, který je
Dílem Ducha nesrovnatelný. Ve starém bohu mohli ješt lidé spatovat pomocníka pro své mahcherné zájmeky a obs
chdeky, ale už takového lidského, snadno povolného, služebného pomocníka nemžeme spatovat v Duchu kosmickém my. Ne on je pomocníkem naším, ale my pomocníky jeho: proto žijeme, pro jeho cíle a tvrí zájmy existujeme.
83
Hlas
/
1
9
1
8
Pomoc, již od nás chce a potebuje pro své Dílo kosmické, to jsou iny srovnalé s jeho linií vývoje k vyššímu krásnjšímu životu, iny kladu života, iny svobody, zdraví, istoty, spravedlnosti, silného volného rozvinutí vnitrných možiny, které nejlépe hoví i nám samým, ností nejlépe slouží i našemu dílu, i našemu lidskému prospchu. iny chce od nás Duch, nikoli slabošské modlitbiky bez in; skutky srovnalé s linií boží žádá od nás, nikoli vzlykavé písniky a úpnHvé chorály. Co žádá od nás, musíme splnit sami, a jen my; žádný svtec, at skutený a imaginární, nemže náš povinný in nahradit laciným sepnutím rukou a obrácením zítelnic do výšky; a stejn ani my sami nemžeme žádoucí in nahradit píliš levnou litanií a propouštním ržencových kuliek mezi línými
—
prsty.
Nyní práv je nejmén vhodná doba pro víru nikdy v djinách eských nebylo mén kdy modlit se, a nikdy nebylo v této zemi víc kdy konat iny. Tžce bychom se prohešili proti Duchu, ohnivému milovníku svosvatováclavskou
:
body, spravedlnosti, istoty, volného rozvoje,
kdybychom se modliH za pomoc k nadoblaným fantomm: dnes, stejn jako tisíc let ped tím potebuje on od nás pro své Dílo se
in. Varujte
híchu modlitby! Nikdy nebylo pro národ
v této zemi horšího bludu, než nout na peludy práv dnes!
84
chtít se spoleh-
„Svatý Václave!"
nám pro
Je
iny teba
naše
pomocník, než
zcela jinakých
jsou fantomy svatováclavské:
všech tch, kdož sami bývali statenými díla,
vrnými pomocníky
plniteli
božími, odhodlanými
in
svobody a spravedlnosti v této zetch dobrých Cech, kteí žili v ní siln, zdrav, spravedliv, ist, krásn a radostn, dávajíce nám svými skutky pro vždy
konateli
ped
mi
námi; všech
vzory a žehnoucí pobídky, abychom chtli žít stejn plnými, moudrými životy. To jsou praví patroni eští, praví svtcové, to jest mužové a
ženy vyššího,
s
boží
svtcové vyhlášení
linií
srovnalejšího bytí; ne
nýbrž svatí z moci svého dobrého díla, úinkem své paraleHsace s drahou Duchovou; všichni církví,
vlastní, silou
vrné ti
dobí
vojáci a bojovníci za národ, básníci a
myslitelé,
umlci
a uitelé
tisíc let
neomyln k vyššímu
body a
spravedlnosti.
národa, jejž vedli životu v
bohu svo-
Tito svtci žijí dosud, ponvadž dílo jejich jeho ustavin žijícího i oni ustavižijí, umevše jen zdánliv, pro oi píliš nevidomé; žijí dále s dílem svým, spolen ujednoceným, vršeným na sebe druhem po druhu, a tajemnými styky s oblastí lidí tlesn živoucích starají se usilovn, aby veliké svaté dílo nebylo perušeno. obracet se o pomoc je potebí, nebo oni neorodují za zázrak, nýbrž obhajují logiku tisíciletého úsilí: tito svtcové bez církevního svcení jsou nám platni, nebo v našem díle dnešním spatují své dílo žije; silou
n
K tm
85
Hlas vlastní a proto usilují
/
1
9
8
1
vnukat nám
tní, vést je dále odhodlanými sícileté dílo
eské hoí uprosted
plameny; ono
zdánhv
to
odešlé.
rozncuje
dych-
stálé
iny
svými. Ti-
nás svatými
nás živoucí,
i
Zdaž nemáme
i
i
je,
dnes veliké
muže, kteí rozníceni dílem tisíce let, rozplápopamtí svtc tchto sami konají dnes iny súvšech nás upeny jsou na svtecké? žasem a srdce naše bijí prudce v radostném úse velikostí chvatu: to svtcové živí se svtci dívjška, z nich nabírají pomoc, jejich dílem minulým posilují se pro svaté hrdin-
láni
n
Oi
mí
ství
in
dnešní!
Tak
stejn, po píkladu jejich,
i
nám
nehr-
dinm teba init. Vzývejme my ty staré muže in, pravé svtce Ducha, a vzývejme je, sami konajíce iny, kdy je teba in. Spalte i
litanie, pestate malomocné peludy svatováclavské! Ve vás samých budiž celá vle, splnit iny vlastní až do dobrého závru!
rženeky, ustate odíkávat volat
(4. njna
86
1918)
TEMACON ze TÉMA nad kováe". staré
Variace dobrým.
pevn
Už
1.
Už
VARIAZIONI. písniky:
„Není muže
kováem, a svj perlík rány jeho byly hromové. Ale mu být malé —jakže ? dát celý v mládí býval
tenkrát nauil se držet
v rukou a
dílo jeho zdálo se
!
malému lovku? I rozhodl se mladý ková, že svou sílu a dílo obtuje lovku vtšímu. Odešel do cizí zem douit se, aby jeho kovaina doma byla nejlepší ze všech. Vrátil se a po léta letoucí koval železnou podobu svého život jen
lovka
vtšího, než na jakého kdokoli v zemi Tuhá práce byla by jiného zlámana konec la, on však ustavin jí rostl a sílel. bylo v tolik síly, že dal se ješt do kování poádného pevného železného podstavce pro sochu a do pevného dkladného pístešku nad výklenkem. Ale tu se mu ukázalo, že je teba ješt jedenkrát jít do cizí zem, dopiuit se u vtších mistrv umjících kout dobré podstavce pro železné sochy a poádné pístešky nad výklenky. se odvažoval.
A
nm
Sestaral
ková; ale dosud drží svj perlík rukama a rány jeho jsou hromo-
pevn obma
Když je noc obzvlášt tmavá bývá jeho rány slyšet nejmoc-
vjší než bývaly. a plna strašidel,
87
!
Hlas
/
I
9
1
8
A
nkteí lidé zvláš dalekozrací nabystenýma oima vídají za tch ošklivých temnot, nji.
jak v dálce
a
výhe
brého
pod jeho perlíkem
díla,
srší
veselé jiskry
ped dokonením
jak by zpívala
do-
pevného podstavce, dkladného pí-
stešku.
Variace 2. Dokud žil Mistr ková ješt doma, jedenkrát, an kul svou železnou podobu vtšího lovka, šel kolem kovárny dobrý malí. jak už umlci bývají nadáni tušením vyšších vcí, vytušil malí i tehdejší i budoucí tajemství ruky kováovy. Mžete tu ruku vidt na obraze; ukázána vteina vzácná: vteina odje na poívání lovka, který nikdy neodpoíval. Podivuhodná ruka! Vtší než bývají jiné ruce lidské, patrná ruka obí zvyklá na tvrdé, houževnat mocné, nic nepouštjící sevení; ruka imperátorská. Prsty její jsou siln od sebe rozeveny, jako by jí neustále bylo málo, co dosud sevela a drží; mluví ty prsty, kterak ruka prahne obemknout nco vehkého. Ale i vidt, že je to ruka klidné sebejistoty, bezpen oekávající, která zná pedem svou chvíli a ví, že se doká, kdy bude teba popadnout veškerou silou. O, podivuhodný jsou zraky pravých umlc! Co vidí už, zatím kde nikdo jiný ješt pic nevidí
A
nm
;
*
Variace 3. Nejen ruce. I oi kováovy byly kromobyejné. Pohled jejich byl takový, že pi pouhé vzpomínce na n, i v pítmí a mezi svými 88
ema con variazioni
tymi jejich tísní
stnami, lidé hanbívali se být zbablí a se jim, že ty oi vidí až na dno srdcí a tou tam skrývané neesti. Pod
Zdávalo
podlí.
tch oí
musívali se zdvihat, napínat, vze-
stupovat ustavin, pracovat dvojnásob. snášejíce nemilosrdnost
tchto oí,
A tžce
sténali
pod
tíhou jejich a reptávali potajmu; toužívali ve skrytu,
aby aspo na
as byh
bemene oi Mistrovy. ková se zdvihl,
zbaveni
práce, kterou nakládaly jim kruté
Když tedy onoho dne Mistr aby odešel do cizí zem douit se emeslu svému a dokovat podstavce s písteškem, ulevilo tajn i netajené zaradovala se se mnohým.
A
nevrná srdce jejich, že nyní už jsou zbaveni moci nenávidných oí, které ezaly, pálily, mrskaly je tolik let. Ale ti, kdo zstali vrni stase, aby bez jeho pohledu sami také nezchátrali. íkali žalobn: mnoho by se bylo nestalo!" „Být zde oi jeho Ale pak utšovali se, íkajíce: „Nebýt zde jeho oí mnoho by se bylo nestalo. nebýt tch oí, kdož poví, co by se bylo bývalo stalo?!"
rému kovái, tesknih a báH
A
—
—
A
Variace
Dokud
dlíval Mistr doma, asto kováe, pro koná krušnou práci i pro cizí, ne pouze své? Prý, na ta práce, když z ní nemá zisku a výdlku, ale dokonce prodlek a strast? Tiše usmíval se ková 4.
žasli lidé a ptávali
se
a neodpovídal na otázky. dina,
aby
vstal
své, ukázalo se
Když
však pišla hodíla pro
do posledního tžkého
všem, že bývala to veliká mou-
89
Hlas
19 18
7
drost. Sílíval své mohutnosti
menším dílem pro
aby jedenkrát byl
vykonat vtší dílo
cizí,
silen
pro své. Poznali všichni, že veškeré ono dílo, na nž reptávali jako na ujmu svých, bylo jen nutnou pípravou, aby mohl jednou ukovat celé dílo co nejlepší práv jen svým. I podivili se všichni moudrosti
kováov
Variace
a porozumli, že ta-
od svého ohn.
jemství tomu nauil se
5. Horlívali
dokud
také lidé,
pra-
coval perlíkem mezi nimi starý ková, že píliš
o lidech kolkolem pochybuje, ba asi v srdci jimi zhrdá. Ale zdaž se lidé od jakživa nehnvávali na nevící Tomáše? Hle! Tomáš apoštol! Toreptali na máš Aquinský! Tomáš Carlyle! Tomáše lidé vždycky, že pochyboval o nich píliš. Ale když odebral se Mistr do cizí zem, aby dokonal závreného kusu pro své dílo, teprv pochopili a zjevilo se jim, co dává Tomášm právo pochybovat o lidech: veliká jejich víra v lovka! Tak veliká u všech Tomáš byla ta víra v lovka, že ustavin krut byli zne-
—
pokojováni sousedstvím a mahcherným hemžením píliš malikých lidiek chabé víry a mdlé báli se, že od lidiek nikdy nedojde odvahy se ke lovku! Bez pestání muil je pohled na velikost vzdálenosti hdiek od lovka, ta vzdá-
—
lenost byla strastí jejich
Aby
zmenšili
ji,
ronásob, a cizí
dn, mukou
proto napínali své síly
dvojnásob.
Z
jejich nocí. síly
vrou vedeného dychtní po lovku 90
desate-
pílišného, mrskali
!
ema con variazioni oni lidiky kolkolem, pálili je
oí, budili
je
plnoních
ze spaní v
pohledy svých
asných hodinách po-
poloopilé a nevyspalé
a trápili sebe
ponvadž ani vku!
—
trápili je
samy pochybováním o lidikách, vzdechem nezapochybovali o lo-
Nepochybujte proto o Tomáši nikdy! nebof veliká je víra
,,
nevících
mohli byste pochybovat, víra.
Ale
ani
nebot za vás
Va Pes
r
to
i
Tomáš"
!
Jen o
sob
nebo vaše víra je malá
vy od nynjška už nepochybujte, vehkou vrou Tomášové
ví
a c e 6. Nedlí v
nkteí
domov nyní starý ková.
lidé ani ted
ho nemilují, ba ne-
Dsí je ohe jeho v dáli, sny jejich lekají se jeho výhn plné zpívajících jisker, lomoz návidí ho.
jeho perlíku dolétá k nim za noci a budí je ze je pedtucha návratu tohoto perlíku spaní.
Muí
a hrozí se návratu soudících oí. Jak udlat, aby starý ková zmizel na vždy? Marn ptají se o radu své nenávisti
—
píliš je
bezmocná
A tak nemohouce shladit Mistra,
a
bezduchá!
shlazují a vy-
mazávají aspo jeho jméno. Zní proto tak veselým smíchem jeho perlík? zpívá proto tak hlasit jeho výhe ?
Panský koí mu jméno dal. Panský volák mu jméno bral. Shledalo se však, že Mistr ková už dávno proti panskému volákovi se zajistil a pibil své jméno tak vysoko, že ruce volákovy nedosáhnou. Hle! tam! tam pibito je loketními heby, jeho vlastní dobré práce kováské. pec.
A
91
!
Hlas
/
1
9
I
8
vc podivná to jméno není nikde! A pes vc ješt podivnjší; to jméno je všude! :
to,
Variace 7. Ti byli kovái zrození z této zem. Když vzhru šlo kolo osud národa, zje-. vil se ková Jan. Když otáelo se kolo sudeb dol, ukázal se ková Amos, Jde nyní koleso po tetí nahoru i dol?
—
Kterak životní bhy všech tí ková byly si podivuhodn podobny! Dlouhá léta prožíval ková Jan v cizin. Daleko od domova uil se svému emeslu a piln, horliv se uil, nebot vdl ve skrytu srdce, že hodina jeho udeí a bude teba jeho mistrovského díla. Domov na zapomínal, až zapom.nl, ale on za to pamatoval dvacateronásob. Projíždl cizinou, pi všech ohních, ode všech mistr se uil, sbíraje síly. byl už starcem, když mu duch ohlásil: „Udeila hodina tvoje!" i vstal rázem, vrátil se kvapn mezi své a dílo jeho mi-
A
strovské je zachránilo.
Dlouhá léta žil ková Amos v cizin. Daleko od svého domova uil se svému emeslu, piln
vdl
ve skrytu srdce, že hoa evniv, nebo dina jeho uhodí a Hdu jeho v domov bude teba mistrovského jeho díla. Zapomínal, až i zapomnl domov, on však pamatoval za to dva-
na
cateronásob. Cizinou se províjel a probíjel,
pi
A
byl všech výhních ducha se uil, sbíraje síly. už starcem, ustavin pln víry ekaje s prahnoucí duší na zavolání Ducha:,, Vsta a pospš
dom
92
!
ema con variazioni
Tvá hodina udeila !" Nedokal se zavolání ducha ková Ámos ve své živoucí Hdské podob, ale pece se ho dokal živ! pece se vrátil dom konat své mistrovské dílo pomoci svojim! Vrátil se i on v pravou hodinu, nebot Duch lépe, kdy udeila. Pišel mezi své a dílo jeho mistrovské je zachránilo. Bude osudem tetího Mistra kováe osud Janv? bude jím osud Amosv? Budiž si však osud ten, budiž onen: vrátí se i tetí Mistr! Adílo tetího Mistra vytrhne lid jeho z tísní potetí.
vdl
-s
svt širokém šlépje šlépje vtisknuté na vždy do cest, kudy chodívali vedení Duchem, ekajíce na povel Ducha, naslouchajíce horoucím srdcem na zahrení orloje nástupem veliké hodiny svojí. Patí nezasvcený zrak na šlépje a nerozumí. Zdají se mu být zmateným tkáním beze smru a cíle. Ale s výšky vidoucího ducha, a s výšky tch, jimž milost Ducha pootevela oi, v tch zdánliv zmatených šlépjích jest pevný píkaz Variace 8. tí obr ková
Jsou ve
;
smru
a jistota
pesného
cíle.
Hle! šlépje Janovy! Kterak bludn tkají, toí a kižují se bezcíln adu dlouhých let až po sám náklon života, do staroby, do poloslepoty! Kde všude se zmítaly nohy, jež je vtiskovaly, na pláních Litvy, Polska, Prus, daleko od zem domova Ale pode všemi tmi zmatky Duch vymil na desetiletí naped pravý smr šlépjí d o m !
:
93
Hlas
/
19 18
Hle! šlépje Amosovy! Dva vky lidské kisvtem cizích na všecky strany, nepokojný a bezesmrny. Z Nmec do Uher, do Anglian, do Nizozemí, do ..^véd, do Nizozemí. Ale pode všemi klikatými bludnými cestami jako žují se
pod klikatým zmateným bezesmím punkvy v temnu Krasových skal proud tajemným píkazem Ducha života zná svj pravý smr a ví od prvopoátku, kdy a kde z temnot opt vyrazí na slunce do širých ploch života svtla, to zna-
mená:
dom!
Svaté šlépje nohou bloudících cizinou! znamení víc než lidská! znamení božská! Vrýváte se do cizí pdy a zatím Duch myslí na pdu domova! Pokoušejí se malicherní, malití mamii zmást váš smr, a zatím jej pikazuje stooká pedzíravost Urovatele bytí, jenž pro svoje Dílo zvolil si ty, kdo vtiskovali vás do cest cizích zemí! Dychtí slepí nenávistníci svobody zavalit vás a vyhladit honem, a zatím jste pro vky nezahladitelny, ohnivé nápovdi vtších šlépjí Ducha oslavitele! Svaté šlépje nohou, které zdánliv bludný tkáte koninami cizího svta! Nevidíme vašich
smrv,
ale víme, že mají jen jediný:
dom.
Nevidíme vašich cílv, ale víme, že mají jen jediný: splnit vli Ducha života. Ducha svobody a spravedlnosti. Nevidíme pohnutek, které nuvás vtisknout se jednu zrovna zde, druhou zrovna tam, ale víme, že nade všemi zní jediný a týž vehký povel boží.
tily
(Psáno v dubnu 1918)
94
MASARYK. (Psáno v noci peslavného pondlka' 28. íjna 1918).
HODINO omamující, rozestoupni se a dej ze sebe vyplynout chvílím utišení, aby v nich vzpamatovat, k sob se vrátit mohla duše lovka! rozeznat sen od skutenosti! povstat kzazpívání
Tedeum!
Hodino velikého
íme
až do
den,
spalování, kterak tebou ho-
cítíce
s
úžasem, jak se v nás
samých prudce spaluje starý lovk. Hodino díkvzdání Duchu života, jeho vr-
ným bojovníkm nového
a
bytí, dej, at
pomocníkm, dobyvatelm najdeme v
sob
srdce istá
bychom smli zdvihnouti
je k výši stem hlav za nás myshl, stem rukou za nás pracoval, stem nohou za nás svt probíhal, stem srdcí za nás se odvažoval,
i
pravdivá,
toho,
kdo déle
doufal,
ty
let
vil, trpl, bojoval
me ho díky píliš
— dej,
at
nezneuctí-
lacinými, díky prázdných slov!
Vsta,
duše, k modlení !je-li dopuštno modlit kbohu, ne modlitbou prosebnou, ale modlitbou dikv a povznesení mysli, je dnes dovoleno pomodlit se tak i ke lovku, a víc než lovku. se
•«
sám nadlovka: dnes inem vlastním dokázal jeho jsoucnost. Ale není to Popíral kdysi
95
Hlas
/
1
9
8
1
nadlovk nmecký, Nietzscheovský, žíznivec moci a zhrda lovkem; je to nadlovk vyšší, slovanský, žíznitel spravedlnosti a svobody, mi-
lovka pod
sebou a zdvihající jej k sob, kdy padá a rozpadá se jako píšerný pelud zbloudilého lovctví onen nmecký nadlovk Nietzscheov-
lující
vedle sebe.
Ve
ský, zdvihá se
veliké chvíli,
do plné záe uskutenní
vyšší
nadlovk slovanský. Dílo jeho je nevývratným svdectvím tohoto nadlovctví. Nikdo jiný z celého národa nebyl schopen vykonat je krom nho, a nikdo jiný nebyl schopen vykonat je práv takto: pln, krásn, dokonale, na rozradostnní srdcí všech. a važme všeHleme kol do kola sebe, mohli cky vkol: není druhého, abychom o uvit, že by byl býval tak a stejn tak provedl veliké dílo. Jím meni jsou všichni malí; jím on zjevuje se nám jako obr. Co zdálo se být nejfantastitjším snem, on uinil nej-
mme
nm
men
reálnjší skuteností: hle! realista ve zcela no-
vém, nikdy
ped
tím netušeném smyslu slova.
Dojista, neuskutenil hosamojediný; byli ve-
dle
nho
pomocníci oddaní a
horliví,
na zbudo-
vání díla naší svobody dalo životy a zdraví
ti-
Co
však bylo tu vcí hlavní, dal on ducha. Tento duch vycházel z nho a jen z nho; z nho bral a rozdával on na všecky
síce
bojovník.
:
strany sílu ke svatému boji, odvahu, vytrvalost;
jím on vytvoil z vojska
96
eského pravé
vojsko
Ma
a
s
r
y
nových božích bojovník; jím všem vštípil až do dna srdce velikou myšlenku, zorganisoval, zcelil, udržel ve své vli a ruce železné. Mluví ten duch z nemnoha slov vojenské písahy, kterou složil eskýmjvojskm: je to vzkíšený duch starého Tábora,
Zižkv
duch, který však byl už
prošel, proistil a zvýšil se
duchem Komenské-
ducha nového úchvatem; ale stejbudou je íst ješt tisíc let po nás eši budoucí, jako my teme dnes vojenský ád a válenou píse dávných Tábor. Ta slova sml napsat pravý celý hrdina; v byl a je muž, který dorostl svého hrdinství a uml dokonat svj heroický in, dávaje tak píklad na staletí, ne pouze pro svj národ, ale pro všecky utlaené národy svta.
ho, aby vyrostl v ješt vyššího
lovctví.
n
Ctme ta slova
s
nm
Dílem svým postavil se po bok našim nejvtším, Husovi, Zižkovi, Komenskému. Ale víc než to: co zdávalo se kdysi nesmiitelným rozeštpením eské bytosti, co pipadávalo, že na vždy bude zeti jako rozdvojení v pli bojovnou, v pli boj zavrhující, on živoucn a ústrojn spojil v jeden celek v sob samém. Duch na výsost humanitáský, uctíva zbraní ducha mezi námi nejpísnjší, zavrhovatel války odfysický, stal hodlal se vzít do svých rukou se organisátorem vojska, plukovníkem zástup jdoucích do bitev a vraždní lidí. Byla to sebezrada? byl to odpad od svého pesvdení? Ni-
vné
me
91
:
Hlas
/
1
91 8
On sám na urito povdl dávno ped tím: „Náboženství duchovní staví se proti všelikému násilí lovka nad lovkem; proti násilí duchovnímu i fysickému. Práv proto náboženství (duchovní) hlásá odpírat násilí a všemu zlékoli.
mu dsledn, vždy, všude
hlavn v
a
za-
átcích obranou nesmí se stát násilí nové, nesmíme v násilí pokraovat." Vidl ped sebou' vyvstávat a do hrozné skutenosti bez konce zhušovat se nejvtší násilí, jež kdy svt spatil n e v s t a t proti tomuto násilí, znamenalo v pravzradit zbran ducha, náboženství své duchovní, svého boha, své dílo i dílo svého národa, vydat v šanc nejdležitjší statky bytí, svobodu, spravedlnost, volný rozvoj lidstva, zne;
d
uctít
lovka.
Nebylo
mu
násilí,
jiné možnosti a cesty proti takové-
tedy bylo nutností a jediným píka-
zem mravním,
chopit se proti
nmu mee
fysi-
Ne
na pimnožování násilí, nýbrž na jeho zmenšení a odstranní; ne init násilí nové, ckého.
nýbrž pemoci
V
tžce oním nábylo plné ospravedlnní náobranného (nebo i to zajisté bylo a zstává
silím silí
staré.
tom, co ohroženo bylo tak
nmeckým,
násilím). Proto^
nemohlo být v jeho duši mezi
Komenským a Zižkou rozepe: Komenský v jeho bytosti stanovil meze krvavé nutné práci Zižkov, a Zižka v jeho mezích Komenského ji tak provedl. Nyní vo snad už
je
dokonáno a práce
98
a
pro dílo
dílo
Zižko-
opt se mže
Masaryk ujmout Komenský, jehož by bez Zižky dnes už být nemohlo a nebylo. *
Byly v minulých asech v sevených srdcích eských obavy ze svobody pouze darované. Báli jsme se daru, jehož se nám beze zásluhy mlo dostat z rukou cizích, aby to nebyl dar národu osudný. Hrozno bývalo vletech trnáct, patnáct, šestnáct i pomyslit, že osvobozeni budeme bez vlastního inu osvobozovacího, ba na posmch djin osvobozeni na vzdor nám samým, proti vlastnímu bojování, byt vynucenému hrubou mocí cizího státu. Když tisícové našich muž byli hnáni bojovat a mít za udržení i
cizího útisku, proti
svobod
chytávali jsme se v zoufalé,
vlastního národa,
nmé bolesti za srd-
ce a za hlavu, a duše naše vyly utrpením: Bykdy tragitjší situace pro národ nad tuto? nejen nám samým bylo hanba, musit vidt valný díl národa, an dává se zneužívat k boji proti osvobození všeho národa, proti svým osvoboditelm: tak ohavno to bylo Duchu života, že jeho neviditelný prst jal se viditeln stírat
lo-H
A
budovy pražské malíovo dílo, oslavu to hanby velebu boje zaslepenc proti svým osvoboditelm — tyi léta psal nám Duch na oné památné zdi]-úžasné Mene tekel, strašný list s
vlastní,
božské výstrany! Tenkrát' byl strach ze svobody. Nebo svoboda darovaná z rukou cizincových, svoboda jen slabošsky
pasivn vystrádaná 99
^ to není svo-
Hlas
/
1
9
1
8
bodá pravá! Pravou svobodou, jedin žádoucí, jedin plodnou a platnou národu je svoboda vybojovaná inem vlastním. Svoboda jen vytr-
pná pasivním
snášením
bila
že
strastí hrozila,
ne, sotva darována, hnít a chátrat, až
za-
by zhu-
svým jedem rozkladu jádro národa.
Ale Duch nepsal svého tajemného mementa jen nám doma, bázlivcm a netroufalcm, nepsal ho jen na onu stnu budovy: psal je záro-
ve
muž
statených a odvážných v do srdcí cizin, psal je ohnivými literami, a nejsilnji do
srdce toho muže ze všech nejstatenjšího, nejodvážnjšího. Znal toto srdce a toto srdce znalo jej. Ducha života. Co dalo se na poušti mezi nimi dvma, zstane nám vždy tajemstvím; ale rozumíme, že on nejsilnji pocítil Duchovu a žízní pravé svobody zmnil se na ráz v mukromobyejných, ve vojevdce a váže leníka. Zachránil nám svobodu pravou, uchránil nás pokoení svobody darované, u jádra na-
e
in
hnilé.
Tento Duch života práv to byl, jenž vyzval do rukou fysický me. Nebot tento Duch duchem svobody a inu. Ped zraky jeho vyšší
jej vzít
je
svoboda nežli paživot lidský beze svobody; nehodno je živoitjbeze svobody, nehodno je držet se života-paživota bez ní. Celým životem
je
hodným
býti žit jest jen život svobody. Má-li
jedinec nebo národ vít se
žít
do opravdy,
to jest roz-
cele do splnní všech možností za
100
úelem
Ma
s
a
r
y
naplnní svého pravého
díla, musí mít nejprve svobodu; nemá-li jí, nerozvije se, nesplní, je bezcenný, jeho existence nemá pro Dílo kosmického Ducha hodnoty. Ale má-H národ dobýt si inem vlastním svobody pravé, musí umt dle poteby obtovat i životy svých len dosud
jen živoících, nežijících, za tím
úelem, aby
o-
mohli pak do opravdy žít. Cesta za dnešního mravního stavu lidstva
statní a další
ke
svobod
jest jen jediná:
se jít
po po
ní
násilí;
mení
mže-li
tisíc, nutno
pevn
a rozhodn i takto. Tof vle Ducha svobody. Nezabiješ!" tot jist pikázání boží. Ale ní
Ducha ,,
poražením útisku a
jen v krvi a za
jít
života.
n
je pikázání: „Budeš svoboden!" pikázání ješt v Desateru; ale práv to, že tam ješt není, ukazuje jen nutnost pekonat staré Desatero i zde.
vyšší
nad
Není
toto
Když o Vánocích 19)4 zmizel do temnorudých mlh kdesi v neznámu Evropy, nikdo z nás neznal, netušil, jak veliký je z dohledu,
jen
obas
cíl
jeho. Ztratil se
se vynooval,
doma jeho
jméno zavalováno bylo vynucovanou potupou, Demartýnové honili hrubou šavlí rakouskou bezmocné eské novináe, aby mu ped celým svtem vyslovovali opovržení; se zatajeným dechem, s úzkostmi a nadjemi, jakých nemohlo prožít žádné srdce Hdské krom eského, sledovali jsme kusy jeho šlépjí, jež vtiskoval do zemí cizích
—
tu v Londýn,
101
Paíži, Curychu,
Ze-
Hlas
/
9
1
1
8
nev, Petrohrad, Moskv, Kijev, Chicagu, až naposledy gigantská osnova díla zaala nám být srozumitelná, dílo rostlo, houstlo, nabývalo
nho tváe živoucích pelud do deseti ádek
uritosti barev, vyrážely z lidí,
ne už mlhavých
nesmírn napchovastrádáním, agóniemi srdce! Ohrom-
vzmocnného kusu ného
úsilím,
nosti
to bylo
síla této
udržet a dovést
je pro nás
po
života,
tohoto díla nelze
pedstavit; la
:
smstná a zatím
se to
dílo
okraj
nám dnes ješt
si
železné ruky, jež vše
pevn
k
ani
um-
vytenému závru,
vcí záhadnou. *
Na
tomto zjevu a
Hdskou
velikost, lze
duchovosti
díle,
života.
Co
být jen dílem pouhého veplývaly do velikého
mhdské.
práv
pro jejich nad-
vidt potvrzení
naší víry
o
vykonal, to nemohlo
lovka: zde
dní
viditeln
lidského síly kro-
Ohe
Ducha padl na jeho hlavu, najen tak bylo možno, aby pejeho duši konal všecky úžasné pekážky, vzdálenosti, chlad ciziny, stáí, osamocenost rodiny vydané na pospas rakouskému násilí, rozpory ve svdomí (byly-li!), hrubou moc mstivého státu, úklady malichernictví; bylo to posílení z Ducha, bez nhož dílo jeho nemohlo se zdait, jen jím mohl se vzepít mocnému státu a naposled jej pemoci, ponvadž dávno si byl vdom, že ,, svdomí nám nkdy velí neposlouchat svtských a plnil
—
duchovních vrchností"; jen od Ducha tuitivní pohled pro budoucí své hlavní
102
ml
in-
dílo ži-
Ma
s
a
r
y
nutkání velikých rozmanitých prprav, velké hodiny, od i
votní,
nho nápov bHžící se nho zavolání: „Vsta nyní od
i
zal se
optn pravý
a jdi!"
Zde
uká-
muž v pravý as na pravém
míst — svdectví vyššího ízení tak jako ve mnoha pípadech jiných v historii svta. Nyní teprv ukázalo se, co znamená mít do opravdy boha a do opravdy náboženství: ne náboženství prázdných slov, církevnických formulek, pohádek a nepravd, zaprášený systém my-
thv
a
pedpis, jichž neteba plnit, kdyžt lze pohodln vyplatit denáry na dlan
se z nich tak
ipern
ochotných
ženství
pevn
obmyva
—
nýbrž nábov ústrojný, jednotný celek s celým životem lovka, náboženství jako lamk Duchu, vedoucí do brápa na cest do ny jeho dobrého Díla kosmického. Jen takové náboženství, jakožto živoucný a hluboce cítný stálý vztah lovka k osobnímu bohu, jasné ubezpeení o svtovém dobrém Díle jeho, pevné pesvdení o jeho mravní kráse, ryzosti zámysl, poctivosti jeho pomru k lidstvu mohly mu dát tak veliké zaujetí dílem, jež vzal na sebe. To byla svatá posedlost, posedlost ne duchem zlým, ale dobrým; táž posedlost množící stonásobn síly, odvahu, vytrvalost, která ovládala slité
vna
Sokrata, Ježíše,
Gautamu Buddhu, Husa,Crom-
Nic však na této svaté posednebylo zázrakem, rozumíte-li tím nepravidelnost, výšin z logiky díla božiho, nepochopitelnou kromzákonnost, nýbrž práv naopak to wella, Tolstého. losti
102
Hlas byl zjev
písn
/
19 18
srovnalý se
zákonem velikého
svtového, se zákonem svobody. Vzpomete na jeho slova „Touha po nosti je hlavní pružinou našeho vývoje mravního" a pochopíte ješt lépe jeho dílo, vnitrnou díla
v-
:
díla. S výše jeho náboženství co konal, nebylo dílem jen pro národ: víc než to bylo to dílo pro boha. Proto pracoval tak mocn, vytrvale pro národ, ponvadž si byl vdom, že vlastn pracuje pro vc vyšší, pro Dílo boží, k jehož pomoci národ je uren svým spsobem a svým zvláštním úkolem; napsal už dávno: ,,My máme o bohu už názory vyšší neoekáváme již zázrak, ale odhodlali jsme se ke spolupráci na vývoji lidstva a všehomíra."
nutnost tohoto to,
.
Národ—
vehký
nástroj a pomocník boží.
jen národ svobodný, který nale splnit pro
mže
.
Ale
cele a doko-
boha své dílo pomoci, naprosto potebuje pro sebe, pro
ne národ otrok.
Bh
své ideály, pro své kosmické veíedílo
národ
svobodných; pro boha tedy teba osvobozovat národy zotroené a podrobené, ne pouze pro samy; a pravým bohem proto jest bh milovník svobody, ne bh moci, útisk, nejsilnj-
n
ších batalion, nmecký Wotan. Tento Ižibh musí konen vždy padnout. Pracovat, aby národ byl nástrojem božím nejlepším, pomocníkem nejdokonalejším, znamená pro lovka, být sám také pomocníkem a spolupracovníkem božím. Všichni jimi jsme, kdo konáme pro život národa iny svobody, spravedlnosti, zdraví, krá-
104
Masaryk sy,
istoty on však mrou tohoto konání postavil nad nás všecky, pímo po bok nejvt:
se vysoko
pomocník božích. Jeho služba národu bypravou bohoslužbou v nejplnjším, nejvyš-
ších la
ším smyslu slova. *
Lidem chab vidoucím zdá se,
že dnešní
Ma-
saryk je zcela jiný než býval zdá se jim, že jsou ;
dva Masarykové; domnívají
pelom v
se, že se udal veliký jeho bytosti, dráze, práci, snažení.
Nikoh. Je to stále jeden a týž Masaryk, ne Linie jeho vývoje života i díla je ideáln pímá, istá, krystalová, jak nikdo jiný v této zemi se jí neubíral, Smetanu snad vyjímaje. Týž duch, týž vyznava svobody a spravedlnosti na poátku jako dnes, bohdá daleko ješt ne na závrku. Stejný ohe z Ducha, který plápolá tak mocn, hoel už v mladnes v
•dvojí.
nm
dém
šestnáctiletém
hnal od
výhn
kováském
a kovadliny
iny kromobyejné. Táž váše spravedlnosti,
tovaryši, jejž
do svta rst
a ko-
nat
která ped lety puho vystoupit na obranu Žida obžalovaného z vraždy, ujmout se ho teba proti celému zaslepenému národu; která potom vzmohutnlá dávala se do souboje se státem na obranu osoeného národa srbo-chorvatského, tatáž váše vedla ho do boje s týmž státem i za svobodu národa vlastního. Byly to díve jen prpravy pro dnešní dílo nejvtší, jimi on síhl svou odvahu, logika jednoho inu nutkala do inu drudila
105
:
Hlas
/
1
9
1
8
—
hého, až do nejvtšího pro nás vše, co konal, konal týmž mocným, stále mohutnjším citem pro spravedlnost. Uil se být stále spravedlnjší a spravedlnjší, a cílem toho uení ve spravedlnosti bylo osvobození národa vlastního. Horšívah se na malí, krotcí jen-profesoi, pro není taky takovým malým jen-profesorem; rozhoovalo je, pro novinaí, poslancuje, dlá politiku, zápasí se špatnou církví a špatným státem, obhajuje cizí záležitosti a docela cizí lidi, pro se tak „rozptyluje" dnes vidíme jasn nutnost tohoto „rozptylování" byl to píkaz veliké, všestranné, rozmanité pípravy pro ohromné dílo budoucí, které bylo pak lze zmoci jen s takovou všestrannou pípravou politika a nábožensky mravního zápasníka, pohotového novináe a spisovatele evropského jména se svtovými styky, ovládajícího umní výkladu, mlu-
—
:
vícího kolika
svtovými jazyky, eníka a
tátora, organisátora a
úžasn
pracovitého
agi-
dl-
dokonce i to jeho jméno se zmnným v „y", pro nž se na kasávali smšní popi, jeví se být dnes slohovou nutností, již diktovalo celé budoucí dílo. na jedno nezapomenout zmohl vše, ponvadž byl i tlesn silen, nepodlomen alkoholem, nevymarnn pohlavním zloživotem; co tehdy ustavin hlásal jiným, poníka; „i"
A
nejprvsob, si tlesné síly nevymrhané až do stáí. Velké je v tom memento pro nás ostatní práv dnes! Tak hlavní istotu a zdrželivost, hlásal
ponvadž
byl
si
vdom
nutnosti,
106
uchovat
Masaryk leží jeho dráha ped námi jasná, pímá, nerozštpená: Vlastimilem byl na zaátku své cesty, užíval toho jména jako mladistvý spiso(
—
vatel
nutn nutn
— i
a
Vlastimilem objevil se
),
dsledn
a
dnes; vše, co konal dív, vyústilo dnes
zákonn jako
sto
rzných potok v jeden
sjednocující veleproud.
Dnes vidíme
všichni tohoto velkého Vlasti-
mila; ale jak málo
lidí
ho vidlo Vlastimilem
proti podvrženým Rukopism, na obranu Hilsnerovu, Svihovu! Tehdy eská ústa na pHla a lála, tatáž ústa, která ho dnes velebí; byly doby, kdy vztáhl na pst a udeil eský student, a kdy mu na potupu v
když vedl boj
tenkrát,
pardubické
Ale jeho
hospod jménem
jeho pezvali psa!
nic nezmátlo, nezviklalo, neroztrp-
poád vrn vdom, že tím-
ilo, neodvrátilo od díla; šel dál,
rovn ku pedu
:
protože byl
si
Z
téhož vcelým dílem je povinen bohu. domí, když slyšel bít svoji hodinu, vstal bez váhání, opustil všecko, a vyšel odhodlan za svou myšlenkou, povelem božím.
to
vdí
Vera šibenicí,
ješt zloinec s
—
proti státu,
ohrožovaný
potupeným jménem na ernožlutém
pranýi a dnes triumfátor, kladoucí vítzn nohu na krk poraženému, rozbitému státu, zítra dojista vlada nové íše, zvolený jednosvorným národním plebiscitem. Dílo jeho skoneno; to znamená: nové dílo eká! zajisté eká na dílo ješt vtší, ohrom-
A
107
;
Hlas
/
1
9
1
8
né. Co vykonáno, je teprv poátkem, a nikdo toho neví lépe, než on sám. Pro toto další budoucí vtší dílo podnikal on vskutku ono menší, už dovršené: nyní je ada na vybudování nového národního života, na úplné vnitní osvobození národa, jeho ozdravní, oištní, ospra-
O
tom nemže být vedlivní, mravní zkrásnní. nejmenší pochyby pro tenáe jeho knih: v nich budoucích, je dávno nartnuta cesta jeho logika vlastních myšlenek jej zavazuje železn
in
k tomuto vtšímu a nesnadnjšímu dílu. Teprv bude vrcholným, závreným dílem jeho ži-
to
vota.
Dnešní dílo tak krásn, staten, hrdinsky vykonané dává víru ve splnní díla zítejšího pod jeho vládou je pro nás zaruena vláda isté spravedlnosti, demokratismu, lidskosti; íše jeho bude mu dílem náboženským, život v ní i
bude poádán duchem jeho sub specie aeternitatis, to jest vyvozen ze vztahu k bohu a jeho Dílu vesmírnému, nikoli jako v íších dosavadních, kde vztah lidí k lidem je vymován a uvztahu k bohu. Napsal, že tezákoován ba „ve vší práci a drobné práci mít mravní di-
vn
rektivu
s
hlediska
vnosti
a
nekoneno-
národ náš, jako každý pokroilý a vysplý národ musí si uvdomit svj úkol, nebo také
sti;
nábožensky každý národ má úkol svj". „Na trnech a na zlat vný život nespoívá Starý ád a poádek musí být odstrann a nahrazen ádem a poádkem novým a dokona.
.
.
108
Ma lejším.
s
a
r
Vdom musíme
y
se vyvíjet a
pokrao-
nestaí jen odstraovat staré chyby a posilovat, co jsme zddili správného a pokrok mravní a náboženský stává krásného se tvoením života nového, vyššího. Cech vat
nad
staré;
—
uvdomlý nemže
se spokojit protireforma-
ním katoHcismem, ani se nezastaví na orthodoxpedevším je práv nás ním protestantismu Cech úkolem náboženský vývoj positivní." Žil kdysi v Indii slavný vlada proslulý spravedlností, král Ašoka; vím, že i v Cechách nadchází doba Ašokova. .
.
.
*
vc
nejdležitjší: kterak my sami odpovíme na dílo jeho? Jist srdce naše jsou dnes plna vdnosti; ale in jeho je tak veliký, že žádná vdnost naše na nepostaí. Nemžeme se vyrovnat prapos ním spsoby lacinými, píliš lacinými ry a lampióny, špalíry a prvody, zastaveníky a pejmenováním uHc, bankety a tituly, estným obanstvím všech obcí eských a doživotní estnou pensí. Vše to bylo by stejn chatrné,
Nyní však
:
svíiky a almužniky pánubohu, jimiž pohodln a lacino se vykupujeme od skutk lep-
jako
mravn vyššího života. Dílo jeho na nás žádá tuto odpovd: promnit se, promnit dosavadní své životy, zpravdivt, zpoctivt, ospravedlivt, ozdravt a mravzkrásnt. Oprostit se od žízn nespravedli-
šího,
n
vého bohatství, zbavit se neistoty tl a skutk,
109
:
Hlas
/
I
9
1
8
krem
a bordel, ustát od piod vymrhávání sil smilstvem, od utiskování sama sebe i bližního. Toho žádá od nás dílo už dnes jím vykonané, ale mnohem víc ješt dílo zítejší. Ášokova íše nemže vzniknout, necháme-li pracovat jen jeho sama a zstaneme-li sami nehybn lhostejn tret ve
na dobro
vyjít z
jáctví a obžerství,
starém paživot, neistot a nezdraví, vnitní nesvobod a kivdách; nová íše mže být jen dílem naším spoleným. Dnes ani si ješt neuvdomujeme, že dnešní dovršený in tohoto muže uruje nám práci na kolik století a stanoví dráhu, jejíhož konce nelze ani vytušit. Dojista myslil on i o té dráze a práci budoucí, velmi uvažoval, co bude potom, po dobytí svobody. Jedno však už je dnes jisto i pro nás Velké dílo dnešní žádá si velké-
úmrn
ho
díla zítejšího;
nemžeme po
dnešku spo-
dílekem žebrácké sobstanosti: o vytvoení nového Tábora pjde, o novou pospolitost božích bojovník k boji ne tak proti kojovat se
nepíteh vnjšímu, jako proti vnitnímu, v nás samých. Zítra bude nám napnout síly desateronásob, ukázat, že jsme opravdu, ne pouze hubou,
národem Masarykovým.
K
tomu bude nejprve teba, aby celý národ úpln a pravdiv, kdo je Masaryk: bude teba, aby každý Cech, maje být dlníkem
poznal
platným zítejší eské íše svobody,
ItO
vdl, kam
Ma a
s
a
r
y
kudy jde duchová dráha vladaova, jaké
dílo
je
jeho myšlenkové, které jsou jeho ideály
mravní.
Cesta k tomu poznání se podává sama sebou: je prvním kulturním inem eské repubhky, vykoupit všecky knihy Masarykovy z vlastnictví dosavadních nakladatel, dát je vytisknout co nejlépe na nejlepším papíre státním nákladem v milionu výtiskv, a všecky tyto výtisky zadarmo rozdat každé eskoslovenské rodin. Nemže být pro nho lepšího uctní; nemže však být ani lepší pípravy národa pro další spole-
A
nou spolupráci. Kdyby eská republika mla na to vydat sto milion sokol z prvních svých státních daní, bude to peníz stokrát lépe vynaložený, než na samostatnou armádu, národní velkopivovar, státní banku. Teprv odtud zane rst eská repubHka pravá.
Knihy jeho jsou jako veliký košatý strom, bohat ovšený plody. Zates kdekoH, sype se naráz jediným tžkým proudem shry plno mymyšlenek ueneckých, abstraktšedých theorií beze vztahu k životu, nýbrž naopak plných nejprudího, mocného vztahu k životu, plných štáv, jež ihned mohou být pev krev a zdravou mízu životní.
šlenek, ale ne ních,
mnny
///
SKRYTE SOUVISLOSTI.
VEER L ledna 1901 a do NárodBYL ního divadla hrnuly zástupy na „Libuši". se
Ve
vestibulu zahlédnu vysokou postavu
rykovu, ne bez údivu,
Masa-
nebo
býval v ty roky v divadle jen praídkým hostem. „Teba zaínat
Nový
rok a
Nové
století
ním rozumným",
mi letmo svým aforistickým zpsobem. Musil jsem na to slovo a na onen novoroní veer myslit asto v tyhle dny; a ím dál odhaluje se mi význam jejich di^íve netušený, objevují se tajemné skryté souvislosti. Hle! Na scén odehrává se dj staré povsti o Pemyslovi, jenž od pluhu byl povolán ku a mezi diváky povladaství nad národem sluchai sedí už jiný Pemysl, Pemysl ve hlubším smyslu toho jména, Pemysl, jenž po 8 letech má být povolán stejn ku vladaství nad národem! Nikdo kolem nemá o tom ani tušení. zatím co pro sta a sta divák rozvíjí se na jevišti pouhý národní myth, ped tohoto jediného muže staví tajemné ruce Ducha slavskvoucí zrcadlo: „Viz! Viz sebe! Viz zítejší skutenost!" Co pro všechno ostatní diváctvo je pouhou kratochvílí, po onoho jediného muže je Hstem božím, nápovdí, symbolem pravil
—
1
A
n
112
Skryté souvislosti a
pedobrazením budoucnosti. Tiše tajemn
ped
su-
oima lovckýma,
odestírajíce šlojíe vcí píštích, neviditelné obrovské ruce Ducha bytí. Pipamatujte sob, že to vše odehrává se velikého data, v první den nového století, na poátku dlouhé, pedlouhé nové kapitoly národa a hdstva, v tu chvíH ješt sic pouhé husté mlhy, do níž však silou prátoho osudného data srdce Hdská s úzkostmi pokoušívají se popatiti usilovnji než v jiné dny novoroní pipamatujte si ješt, že tento muž, jindy praídký návštvník, tehdy práv pichází sem výjimen, jako by nutkán: zda se vám dnes, s perspektivy na zad, z vdomí už nastalých událostí, neobjeví jistota, že tenkrát Duch volal jej ped sebe, aby v kromoobyejnuu hodinu mluvil mu svou nápovd? Vizte i jiné zvláštní souvislosti! Onen dávný Pemysl volaný na stolec vladaský svobodnou volbou národa, vedeného mystickými nápovdmi mimolidskými a tento nový dnešní Pemysl volaný stejn tak! po víc než tisíciletí vlada z národa, podávající ruku pes tisíciletí nazad pímo prvému vladai z národa oba vy šlí od práce tlesné, tamten od pluhu oráova, tento od kováova kladiva a kovadliny, oba mající za své východišt dílo mírné, in sloužící žinou" se
jedinýma
dj
v
—
^
;
votu, civilisaci lásky a
pomoci bližnímu, nikoli dí-
Ale nemén úchvatná pro pohled dnešní je tajemná skrytá souvislost mezi tímto novým, druhým Pemyslem a Smetanou. lo násilí a službu smrti!
113
Hlas
ru,
/
1
9
I
8
Smetana byl prorokem neomylné jistoty zojemuž milostí Ducha života otevela se prav-
da budoucí skutenosti s tak uritou výrazností a krásou, jako nikomu jinému z vštc eských. Co jinde, u jiných básníkv, umlc, hlasatel národní budoucnosti je pouze kusým vyznáním jistotného vítzství, za nímž však opt navalují se pochyby, smutky a muky obav u Smetany je jistotou celou, vyznáním naprostým, bez jediné malomyslné noty nevry. Celé dílo jeho ví, celé hlásá totéž vítzství na urito, od toho je tak slunené; ano! to ervnové, slunce planoucí od asného jitra do noci po celý den týmž pevným, plným jasem a teplem, slunce onoho msíce ervna, jejž Smetana ze všech msíc byl miloval nejvíc. Pro-
—
to bylo jeho celé dílo tak radostné, kladné,
slunené, ponvadž on byl milostí boží na urito, na plno popatil do budoucnosti národa
—
komu takové
do toho života a díla nemají už nikdy vstupu temné mocnosti nevry a záporu. O Smetana zpíval, nemilosti se dostane,
em
byla minulost, nýbrž jen a jen budoucnost; tak také jeho Pemysl, jeho Tábor, jeho Blaník byli v bjLidoucnu. Žijí nad námi a s námi ustavin naši mrtví, nikdy neumírajíce, a oi jejich duchové vidí tisíckrát víc nežli zraky naše. Tak duchové oi Smetanovy vidly už dávno budoucího druhého Pemysla, k nmu, dotud nikomu tak sroz-
umiteln, nesla se plamenná poslední
114
slova
Skryté souvislosti
vštby Libušiny
—
Ize-liž se
dnes
lovku
u-
porozumní této souvislosti: v prvý den Nového roku a Nového
bránit vzrušivému
že tenkrát,
století byl to
i
duch ohnivcv, duch prorokv,
vidoucího Smetany, který padl na hlavu Masarykovu, vedl jej volky nevolky tajemným nutkáním, aby svým sluncovým dílem svrchované sebevíry posvtil jej a naplnil heroickou odva-
hou k vehkým
budoucím? Muž inu to opt muže inu; muž nej-
vcem
byl, který vybral
si
nejharmonitji, nejpravdivji sluující penášel svj svatý ohe na muže sluujícího svj život a své dílo stejn ryze, pravdiv, harmonicky. Pro nikoho neviditelna vznášela se tenkrát nad hlavou jednoho ze sterých divák dvojí záe vyvolení, dnes viditelná i oím nejvšednjším mezi námi. Tenkrát však co se dalo tajemného, dalo se jen mezi ním. Duchem života a duchem Smetanovým, Pocítno jen jediným, ulehalo tehdy do duše Masarykovy první svaté sím z rukou duchových rozséva, aby pomalu klíilo, rostlo a dozrálo v zrno roku 1918. ryzeji,
svj
život a své dílo byl to, který
•Ši-
Masarykov ješt množství jiných takových nápovdí budoucnosti, kterým teprve dnes mžeme prav rozumt. je v život a díle
Hle! nkolik jiných skrytých fakty minula a dneška,
mezi nad nimiž
souvislostí
souvislostí,
objevuje se pohledu našemu vyšší ízení, než
pouhá zemská,
lidská logika
ÍÍ5
in.
—
Hlas
/
I
9
1
8
Njaký rok ped výbuchem vojny poalo u nmeckého nakladatele E. Diederichsa v Jen vycházet nejvtší a hlavní
literární dílo
Masa-
monument „Rusko a Evropa". Mnoho lidí eských tenkrát hntlo a bolelo, že dílo vyšlo naped nmecky, jako pravý originál, po nmž teprv za delší as poal u nás vychárykovo, trojdílný
eský peklad, a ani ne z ruky autorovy, nýbrž z pera cizího, profesora Prokopa Maxy, (dnes strádajícího v žalái bolševickém.) Zdávalo se tehdy leckterým z nás, že to je odstrením vlastního národa, projev jakési nevážnosti a lhostejnosti k jazyku mateskému, dkaz piznání méncennosti eské kultury proti kultue nmecké, ne-H dokonce svdectví slabošské ješitnosti autorské, která nechce a nedovede se spokojit jen uznáním domova. ješt, kdyby to bývala kniha vydaná v jazyce ruském, francouzském, anglickém! ale po nmeku? v ei našeho tisíciletého úhlavního nepítele ? tedy s nepotebnou a škodlivou poklonou ped ním, stejn jako poklonou bývaly nmecké spisy našich buditel?! zatím! kterak dnešek dává spisovateli ospravedlnní a zadostuinní za onen domnlý hích proti národu! kterak i zde objevují se tazet
A
A
jemné skryté
souvislosti, 'Jež odhalila teprve vojna a osvobozovací práce Masarykova v ní! Byl to práv tento monument, a práv ve vydání cizojazyném, který Masaryka postavil na plno do ohniska evropské pozornosti jako
116
Skryté souvislosti dílo ped tím. Pede zraky kritiky ped oima politik, badatel, my-
Žádné jeho evropské,
slitel se objevil v plném lesku své podstaty, rozsahu vdomostí, síly psychologické, sociální, kulturní analysy, svých ideálv a cíl neobyejný muž z malého, pezíraného národa, a tento
muž pak mohl a sml za nedlouho pedstoupit ped tutéž Evropu jako mluví, vdce, obhájce, vlada svého národa. Jeho dílo bylo mu legitimací k tomu všemu; bez nho té legitimace nebylo pro Evropu, aspo ne tak pádné, pesvdivé. Válka ukázala, jak bylo nutno a prápro životní zájmy národa nutno, vydat ,, Ru-
v
sko a Evropu" v cizím jazyce ukázala, jakou pohromou pro naše osvobození bylo by bývalo, kdyby dílo bylo bývalo vyšlo jen esky a tak pro Evropu zapadlo. Masaryk málo známý nebo neznámý, jenž by byl býval musil teprv za letící svtové vichice dokazovat Evrop svou legitimaci k akci za národ, musil krušn ;
i
málo známým jménem obcházet cizinou, klezavené dvee v Londýn, Paíži, Petrohrad, Washingtone co tu bylo v sázce! jaké ohromné národní nebezpeí bylo ve zpomalení tempa práce Masarykovy po cizin vlivem jeho neznámosti! Takto vše bylo jinaké: na zvuk jeho evropského jména všecky dvee se mu na ráz v cizin otvíraly, první osobnosti Evropy a Ameriky stýkaly se s ním jako sob rovným, mužem veliké potence, idey, odvahy, inorodé síly, znalosti, bystrosti les
paje na neochotné,
—
—
117
Hlas
/
1
9
1
8
gitimace jeho k akci pro národ byla
obecn
všude uznávána.
Tak
jeho dílo vydané u Diederichsa stalo a pro nás jednou ze záruk jistého osvobození. Vojna zahanbila naše eské mudráctví a kritikáství, které v cizojazyné publikaci eského myslitele vise
pro svtovým akkreditivem,
dlo ujmu
národní, a dalo za pravdu Masary-
kovi.
Nebo
za ní
eskému
dnes je nám jisto, že práv na to on psal a vydal své ,, Rusko a Evropu" mimoesky, ponvadž dávno byl pesvden o nutném výbuchu války, o úloze, která pipadne
vat se
národu, o nezbytnosti zorientopoliticky v boui evropské, a
správn
i o úloze, která jemu samému, Masaryv tom za nedlouho bude náležet. Dílo o Rusku bylo k tomu prozíravou, vasnou a mistrovskou pípravou. zde ješt objevuje se další skrytá soui vislost, která tomuto inu dává vzhled jistého vyššího ízení: Musilo to být práv vydání n-
ovšem kovi,
A
mecké, aby
tak jazyk našich tisíciletých utis-
jedním z nástroj k našemu osvobození ode kivd nmectví. Sarkasm vyšší spravedlnosti je v tom: nmecký jazyk, nmecký nakladatel, nmecký kritik a žurnalista bez-
kovatel
stal se
netušíce, emu vlastn slouží, dávají se do služby osvobození eského národa od Nmectva a nmectví, pomáhají kout eský proti sob samým, pomáhají muži a národu, kteí v rozhodnou chvíli pispjí mocn k jejich
dky,
me
118
Skryté souvislosti vlastní porážce. Je
zakuklila,
aby
v tom kus Nemese, která se
Nmci nepoznali ped asem.
jí
*
ped válkou vydával K. Horký v
Pra-
ze svj poslední, už kusý roník „Stopy".
Ml
Asi rok
jednou bizarní (jak se tehdy zdálo) nápad uspoádat mezi tenái anketu, koho by zvolili za presidenta
eské
republiky,
kdyby
se stala
Byl to tehdy nápad groteskní a tenástvo s veselím se ankety súastnilo. Nemám té „Stopy" po ruce a nemohu tedy podat zprávy podrobné; vím jen, že tenkrát nejvíce hlas dostal muž, a tímto mužem byl Ma-
skutkem
.
.
.
saryk.
Nápovd
vyšší! Co ped šesti lety bygroteskním masopustním nápadem vynalézavého redaktora, dnes je prostou skuteností. Vc, která se zdála tehdy holou neuvitelností, fantastickou „hudbou budoucnosti", jež nikdy nepijde, dnes je faktem. Stailo k tomu necelých pt let, pt okamžik na orloji božím co lze ješt nazývat „neuvitelným" potom? Napoleon ml pravdu, když chtl dát ze slovníku škrtnout slovo „nemožnost". pi tom ze hlubin vyplývá vzhru otázka: Byla tehdejší volba Masaryka za presidenta tenástvem „Stopy" jen nahodilou shodou rozveselených úastník i snad ve hlasování
Hle!
lo bizarerií,
—
A
—
bezdky, mimo doval
jejich
se vidoucí,
nápovd
vdomí a tušení, Duch života,
myslící
zítka?
119
vyjakresle
Hlas
/
19 18
Pjdete-li bývalou Ferdinandovou tídou, state u vykládce umlce fotografa Vaka-Kanderála. Visí tam dva portréty len rodiny Masarykovy. Stojí za pozornost popatit do tváe jsou to oi sea oí dcery Alice a syna Jana bevdomé prudké síly, pravé oi dtí osvobo:
ditelových, které vdí,
kdo
je otec jejich, jak
veliké je dílo jeho a z toho dvojího
je
vdomí
sa-
inm
my
vlastním. naplují se odvahou k Ale nad ty dv hlavy se žhoucími pohledy to hlava tetí, která uchvacuje duši pozoro^
vatelovu: bílá, krásná ušlechtilá Charlotty Garrigue Masarykové,
hlava s
paní
pohledem,
jemuž nenajdeš rovna. Je záe bolestiplné, usmíené a neokázale vítzné svatosti v této hla-
v;
myslím, je to jeden z onch pevzácných portrét, kde pouhé fotografii, pouhé technické dovednosti podailo se na úžas vytvoit obraz rovnocenný dílu umlcovu, portrét duše a portrét probojovaného života takové míry, síly, krásy a
v
A to
hrzy, jak ho nemohla
eské zemi krom tato
prožít
žádná žena
této ženy.
vzácná žena není z eského rodu,
je
Amerianka.
A
na novo zvláštní silou nalehne na duši lovka poznání tajemných skrytých souvislostí: Musila to být dcera svobodné zeamerické, se kterou setkal se mladý Masaryk a na celý život s ní uzavel pevný, istý, mravn krásný, hluboce zakotvený a plodný svaz nikoli pouze pro cíle, pro nž jiní uzavítu
myslícího
m
120
Skryté souvislosti rají
manželství, nýbrž pro vyšší cíle
želské, pro osvobození
ideál
mimoman-
národa a pro vítzství
lidskosti.
to být jen Amerianka, žena cele do poslední cévy, od samého zrození proniknutá vlí svobody, mohla to být jen žena ze zem stoleté volnosti, nová žena v pravém slova smyslu, svobodná zevn i vnitn, po jejímž bo-
Mohla
ku mohl rst a dorst svého velikého díla osvobození Masaryk. Po boku ešky, dcery z nesvobodné zem, ženy i vnitn nesvobodné, spoutané mnohonásobnými pouty, pedsudky, pežitky, starosvtskostmi a chat ostmi,^ bylo tak veliké dílo snad nemožností. Žádná eška nebyla by nalezla v sob tolik mravní síly, tolik heroinosti, aby se odhodlala svobodn pustit od sebe do úžasných nebezpeí manžela a otce, ve vku 64 let, s možností smrti na rakouské šibenici, jako uinila tato silná žena americká v onen temný prosincový den 1914. to být jen Amerianka, která cele se ukázala být pravou ženou Masarykovou, hrdin-
Mohla
kou rovnou jemu po ženském zpsobu, ženou milující mrou vyšší a mocnjší než milující ženy jiné. opt i zde objevuje se zraku tajemná skrytá souvislost: byla to táž Amerika, veliká ze-
A
m
svobody, která už tenkrát pede mnoha letakto dílo pomoci pro naši svobodu, jehož dokonala teprve dnes, skoro po plstoletí svobody, Wilsonem byl to týž starý pravý ty
zapoala
bh
;
121
Hlas
Duch
týž lik
/
života, který
191 «
na osvobození
zem to-
po svobod vyvoHl si ženu a muže zem, zem nejvtší svobody na svt, ko-
dychtící
jiné
nat a dokonat toto dílo
potebné
životu ne pou-
ze našemu.
Na poátku podává k nmu eskému kovái svobody ruku americká žena, na závru amemuž
—
vizte vzrušující obraz této soudnes uzavírající celý kruh, za nímž neviditeln stojí, dokresliv ho, Duch života!
rický
vislosti
(20.
12. 18.)
122
CLOVEK
BOZI.
TO den apoštola Tomáše, kdy mezi BYL Tomáš apoštol. V tom nebyl únás se
vrátil
mysl zahrát si datem; ale nebyla v tom ani poubá náhoda. jiní, nevící, spatili pouhou kuriositu, uzel vící pozorovatel opt jednu z onch mnohých tajemných souvislostí a nápovdí ehosi vyššího, kterých plny jsou život i dílo Masarykovy uvidl i v tom znamení stejné znamení bylo pro i v tom, Ducha. kaln rmutných že práv v den vjezdu po sn tak radostn siln se rozzáilo prosincové slunce; i v tom, že ve chvíli píchodu vyznavae pravdy i ty barvy poprvé po kolika stoletích zas vyznávaly pravdu; a že i všecka vítající srdce, osvobozena od nutnosti petváky a lži, mluvila radostnou pravdu a pravdivou radost. To všecko byla znamení pítomnosti radostného, krásného boha svobody, pravdy a správadlnosti, jenž viditeln úastnil se oslavy naplnného dobrého díla, díla ne pouze lidského a ne pouze pro lidi.
V em
—
A
ad
*
An
v živoucím kruhu našem v nádražní rotund, mohlo se zdát, že je to jeden z nás, lovk stejného rodu, stejné lidské míry jako stál
Í23
Hlas ostatní ní,
On
lidského
vas
1
kolem nho. Ale
jež tvrzeno bylo
šek.
/
9 I8
práv
to bylo
jen zdá-
vším, co inilo jeho
i
vnj-
však není jeden z nás, nýbrž jiného
druhu lovk. Abychom
to
poznah
pro
sama, ale ješt více pro naše vlastní dílo a vlastní životy, než a pln, je dležito
nám dnes
se
v
Co
jej
i
zdá.
iní
lovkem druhov
jiným, je prá-
že je to pravý muž boží, lovk, na njž byl padl ohe vyvolení z Ducha života. Proto byl a je naplnn tak mocným, jistým a stálým to,
vdomím boha,
poznáním boha
— ne njakého
církevnického bžka, konstruovaného dvtipeky knžskými tak zchytrale, aby co nejvíce sloužil zájmm knžským, nýbrž pravého mi. moknžského boha svobody, spravedlnosti, krásy, radostnosti, zdraví, istoty,
bohatého rozvoje
a ustaviného vzestupu bytí v téže Hnii kladu; a
odtud,
z toho
práv poznání
boha, je to
muž
veHkou mrou, tak žíznivý pravdy, tohk dychtící po svobod, tak istý, tak úspravedlivý tak
siln pracovitý, tak nezištný, tak silný. Pro toto vše není on jedním z nás, nýbrž jedním zobce vyvolených, z velikých obzvláštních pomocník kosmického Díla, které si vybral, uril, vedl a sílil Duch života. Takový loboží nemže sebe zradit, utéci zbable slabošsky od svého rozdlaného díla, ponvadž nemže zradit Ducha, kterému musí sloužit všemi silami své bytosti v tom není nesvoboda, nýbrž naopak vyšší svoboda, to jest nejodhod-
vk
;
124
Clovék boží lanjší vle, konat co nejlépe to, co konat teba po vnitrním povelu. On však nejen nemže zradit, on ani nemže být zrazen Duchem; nemže zahynout nenaplniv díla, ponvadž toto dílo není pouze jeho vcí, nýbrž vci boží. Pro boha, pro jeho dílo chce a musí být vykonána, proto je nad ní vyšší ochrana; proto se musí podait. Jsou bezpené znaky, napovídající oím malých lidí toto vyvolení: vyvolený smuje vždy
nm
ke kladu bytí; je v venkoncem veliký sloh; je v úplný souhlas myšlení a in, to jest vnitní pravda veškeré bytosti a bytí; je v svatá posedlost. Podle tch znak poznáte, jaký je pravý rod Masarykv; praví rodiové, praví bratí a sestry, pravé píbuzenstvo jsou zcela jiní, než tvrdí matriky a zápisy úední napovídá je dílo jeho.
nm
nm
—
Tak pravým bratrem jeho je Mojžíš, starožidovský osvoboditel národa a zákonodárce tof na vlas stejné dílo dnes jako tenkrát v Egyp-
—
t ped
tisíci lety. *
Není to bratr jediný; jiné pravé bratry jeho dávno oznaovalo veškeré snažení a myšlení Masarykovo, a jeden z nich zvlášt drazn pipamatován nám byl v sobotu v nádražní rotund. Z erni a tmavé šedi kolkolem vyrážel jakoby fialový ohe; to barvou svého honosného obleku stedovkého rázu vyznaovah se
odv
/25
Hlas
/
9
1
1
8
yi katolití preláti. Pohlédneš na n a náhle cítíš:
vždy je to Petr z Alliacu, vždy je to Zavždy je to ten urputný mistr htomyšl-
barella,
ský Jan Železný, žalobci a soudcové Husovi! pišli z dómu kostnického, rovnou
Rovnou sem
6. ervence 1415! Neumeli od doby, žijí ješt! Ale jak zkrotli a schlípli cestou z Kostnice až sem, do Prahy, místa své obžaloby! Když shýbali své fialové hbety ped
od rozsudku ze té
Masarykem, s tžkým jist sebezapením a se sykotem zmijí v srdcích, byla to chvíle historická, slavn odhaleného významu to stál ped nimi mstitel Husv, o pt set let mladší bratr jeho, z téhož rodu bojovník pravdy, vítz nad Rímejn, ponvadž práv byl rozboil poslední :
pilí
íma,
stát a dynastii
Jak dlouho
—
tisíc let
žije dílo
a déle
božího, tedy
lovkovo,
bude
tisíc let
Habsburk.
žít
dílo
a déle
bude
žije
tohoto žít
i
lovk muže
on. Hle!
jaký výhled otvírá se vidoucím už od dneška: tohoto díla, z tohoto života, z tohoto muže
Z
ješt po tisíciletí poine se síla oplodivá! Obesten už legendou a mythem on ješt ve století ticátém a ptaticátém bude zamstnávat mysli lidí, jeho zjev bude ješt procházet dušemi velikých básníkv a umlc dalekých budoucích pokolení, tak jako dnes naše básníky a umlce zamstnávají jeho starší bratí, zrození pede sty a tisíci roky. Pežije do ticátého století z nás jediný, když už ze všech ostatních nás dávno
126
lovk nezbude
boží
ani šedivá musejní
pavuinka.
A dnes
urený dožít se tisíce let, stojí mezi námi tlesn zdánliv téže podstaty jako my, tento muž,
na oko jako jeden z nás! Sojí tu
odn
nená-
dhern v prostém erném zimníku s beránkovým
ob
límcem, širák v ruce, ruce holé, složené na sebe a zatím, viditelná vidoucím, už se rozkládá záe tisíciletého života budoucího kolem
—
nho, any všecky postavy ostatní dokola dávno už poshasínaly, uhasly. Zamrazí lovka tato perspektiva nesmrtelnosti, a nanovo ozejmí se
mu
s
mocnou
silou:
Není
života
vn
život jen v díle, jen v díle dobré, pravé
díla; je
pomoci
Dílu kosmického Ducha.
Nitrem lovkovým zachvíval pohled na vrné dv dlnice tohoto díla velikého: na ruce Masarykovy. každé lidské ruce je nco vznešeného, ale víc jí bylo v tchto rukou, vrných služebnicích pravdy, svobody a spravedlnosti, které nikdy se neposkvrnily a nikdy nezahálely! Hle! požehnané, svaté ruce, jež políbit nebylo by na hanbu ani nejhrdjšímu muži, tak jako nebylo by mu k necti políbit ruku Husovu, ruku Komenského, ruku Smetanovu! Tajemná záe byla kolem tchto rukou. Jak tu byly ped námi, holé, jako by v pokoe tiše složeny na sob, úchvatná byla jejich prostota, klidnost, utišenost. Na díle malíov byla vypodobnna tato pravice ješt jakoby zjitena naptím, s prsty mocn rozevenými, nenasycena,
V
o
127
Hlas
/
I
9
1
8
—
dychtivá zmocnit se velikých vcí nyní tatáž pravice už ležela na levici s prsty k sob sevenými, klidná, inem nasycena: už bylo skrze ni prošlo veliké dílo života, už jí bylo splnno svaté poslání.
A
proto rozrývav dojímavé bylo, když tato heroická ruka zdvihla se k oím, aby setela z nich slzy: pocítili jsme, že má už právo tato ruka prokázat tuto službu srdci lovka zmáha-
ného citem, ponvadž byla už dokonala svého díla hrdinského.
Ale
i
tak bylo patrno z
ní,
že není to ruka
spuštná nad dokoneným životem. Kdo se z nás vyznal ve vyšší chiromantii, vyetl z ní rysy nového díla budoucího, a vtšího.
Pemoci Víde bylo tžko, ale krušnjší bude pemoci Prahu: v tom je to budoucí jeho dílo vtší.
Pemoci
Prahu, to znamená pemoci svj jej, nýbrž uinit jej vítzem
národ, ne podmanit
nad sebou samým. Zatím zdail se teprv malý
díl
nání národa; teprve zvedlo se
tohoto
peko-
mu pesvdit
o své eskosti, o své vrnosti k národu, o ryo nesobeckosti své práce. Nyní už snad každý z národa je pesvden, že tohoto muže nelze nikým a niím koupit, a že nebylo to možno nikdy, ponvadž nelze koupit bohu, odmítajíce božích, kteí slouží
jej
zosti své lásky,
muž
vdom
sloužit
zárove mamonu. 128
lovk
boží
Ale to ješt daleko není pemožením Prahy, celým vítzstvím nad národem, aby národ vyšel ze zápasu také vítzn. Nedomnívejme se, že budoucí dílo tohoto muže bude jen zemské a zemní, jen obtované lidem a lidským zájmm: nikoli! bude to rovnž, a vtší ješt mrou dílo pro boha, sloužící nejprve
jeho zájmm,
a
bude
zájmm
lidským jen pokud jsou úplné srovnalé, mravn zharmonované se zájmy božsloužit
skými,
s linií
životního kladu,
s
ideály
Ducha
svobody, zdraví, spravedlnosti, krásy. Nedomní-
vejme se, žeMasaryk od nynjška se ztrácí vpouhé práci politikáe a diplomata, ve starostech o hmoty, o prmysl a obchod, o expansi hospodáskou, dráhy a prplavy to všechno není úelem pro sebe, nýbrž jen prostedkem pro úel vyšší, a jen potud prostedkem, pokud se srovnává
—
s
úelem. Pekonat Prahu proto znamená: vytvoit obec
tímto
boží, pospoHtost istých, zdravých,
spravedH-
vých, svobodných, krásných a radostných
lidí
v plném smyslu slova. Mte, jak vzdálena je od tohoto ideálu dnešní obec vyznava mamonu, nezdravých a neistých, otrokv a otroká, temnovrcv a temnožilcv, utiskovatelv a uctíva násilí, duší nekrásných a neradostných, a ukáže se vám velikost ohromného díla nastávajícího.
Nová zem, nové Cechy nebudou uskutetím, že bude udláno mnoho vcí, nýbrž že budou petvoeni lidé.
nny
129
— Hlas
/
19 18
Veliké dílo zítejší bude
plnnému,
úmrno
a logika tohoto vyžaduje
dílu už nasi
onoho
díla nového. Je, jak se zdá, síla
v tomto muži i na toto dílo nové; napovídá ji jeho ruka, jeho pohled, jeho myšlenka, jeho hlas. Vítzí dnes rozhodn ideály a idealisté, vítzí dnes viditeln i ten starý, nejstarší, první idealista na svt bh; je tedy jistota, že zvítzí i zítra. *
Jméno Masaryk
je nyní pro nás ostatní zá-
vazkem. JásaH jsme a dekoracemi, svými
vody s
a stuhami
jeho ideály,
s
mu
vstíc, svými prapory
emi a lánky,
svými
osvdovali jsme svj
jeho snahami,
dokonaným: jsme tedy
s
pr-
souhlas
jeho dílem práv zavázáni i pro
estn
další dílo jeho.
pede zraky názávazek vyšší. Zajisté nejprve bude to pohled ciziny, který na nás dolehne; neubráníme se, aby nás nemila od nyNení
rod
to jen závazek, obstát
dohody;
njška
je to
mítkem
—
mnoho abychom
Masarykovým.
To znamená
velké, svaté a poctivé napínání
sil,
bude jist nás pudit k tomu i píklad Masarykv, i jeho železná vymahavost práce, kterou pocítil každý, kdo mu kdy v život pišel na blízko. Jde mu nyní i o sebe sama, abychom pod oima kontrolující ciziny nevypadali vedle nho píhš chab, píliš podnezklamali; a
mrn, píliš vzdáleni Masarykovské míry: proto bude nás šlehat a burcovat, budit do díla záhy po plnoci, nedávat zahálet aniž mrhat síly i as.
130
lovk
boží
Ale nepjde mu jen o tu cizinu, jen o ty národy dohody pjde mu o vyšší kontrolu, o pohled soudících oí božích. Politika jeho nebude jen evropská (neku-H aby to bylo malodušné politické kramaení a hokynaení jen eské!), nebude to ani politika jen svtová, nýbrž v pravém slova smyslu kosmická, zamená neodvratn na kosmické Dílo Ducha života, s ním zharmonovaná a jemu v pravd sloužící. Uvdomit si toto, odhodlat se stát vdomými pomocníky tohoto díla, to náš závazek. *
—
kdo umli se osvobodit od temného mamonismu, žízn bohatství, nebude to tak obtížno. Ale koHk je dnes mezi námi duší takto vdom osvobozených? Práv Pro
bsa
ty,
zištnosti,
tato válka ukázala strašné spoutání lidí
penzi, jako ukázala, že všecka
hmotou,
zla života
inou
se odtud.
Ale ona ukázala zárove, že všecky nejvcí bytí hdského vznikají v osvobození od této hmoty život stojí jen vtší, nejcennjší
—
chudými, nejdležitjší vci a iny pro Hdstvo vykonali chudí. Vykonal to i tento muž boží, lovk chudý. To mže otvírat lidem oi a nabádat je. Cesta do nové pravé obce boží, do nových Cech je jen tato, žádná jiná: cesta, jejímž zaátkem je vdomé, dobrovolné a radostné osv^obození se od bohatství a mamonu, jeho kivd, neistot, nezdraví a bídy.
131
Hlas
/
1
9
1
8
Tou cestou šel vždycky i on, práv proto, že byl pln poznání boha a jeho pravého Díla. Pevést nás uvdomle a dobrovoln na tuto dráhu
— v tom
je
poátek jeho
velikého díla
nastávajícího.
Zdaí se mu Pi pohledu
i
toto dílo?
na dnešní Cechy, pelech loupežník, etz^k, Hchvá, drancí, zdá se to byt beznadjno. Ale což lovk koná své dílo, jen
mnoho
je tlesn živ? Daleko za hrob, a desítiletí po tlesné smrti pracuje
pokud
let
dobrý dlník duchovní dále o svém díle. Dílo zdánliv opuštné smrtí pracovníkovou nekoní a nehyne, nýbrž vnitní silou rozvíjí se dál, roste a mohutní, až se na konec splní pece. Tak zdaí se i toto dílo, ne hned, ne za deset let snad teprv za století, ale zdaí se jist. Práv pohled na dnešní slavné vítzství ideálu svobody a spravedlnosti, vítzství uskutenné v tak málo letech a proti veškeré pravdpodobnosti, dává duši ubezpeení, že zvítzí i tento
—
ideál. *
A téhož
hle!
nápovd
Ducha
i
tohoto vítzství! znamení
života:
Noc
—
z 21. prosince po-
malu se pelévá v den ale jaký je to den ? Den slunovratu, den zrození nového svtla, den, kdy slunce boží se svého nejnižšího bodu na ekliptice poíná se zdvihat výš a výš. Hle! opt jedna z tajeplných souvislostí, které plní život
132
lovkboží Masarykovy! Rozbeskaje se po první opt ztrávil s námi, den návratu slunce a do zem, která žila beze slunce tolik let a dílo
noci, již
—
svitá z
ideál
nho zaslíbení,
bude stlesnn
že
nového sluneného
(Psáno v noci z 2
1
.
133
života.
prosince 1918.)
i
tento
II.
VYZNÁM KRASY. LIDE a
nevidí dost krásy,
ponvadž neumjí
nechtjí vidt. Je jim teba, aby
je
nkdo
uil vidt a ukazoval jim krásu draznji. To iní umlec. Je to lovk nadaný zvlášt silným vidním, ale rozdílným vidním., než jaké má vdec: umlec vidí vše obzvlášt mocn po stránce krásy. Velikost daru umlcova není mu však dána, aby jí využíval sobecky pro svj zisk; je-
ho nadání znamená pro povinnost práce, závazek ukazovat krásu lidem ostatním, vytváet
Významná
krásná díla umlecká. nost; dležitý je úkol
umlcv
je to povinv lidské pospo-
litosti. Pravý umlec, který do opravdy vidí a do opravdy ukazuje krásu, obzvlášt krásu dosud nepoznanou a lidmi vbec nevidnou, je
práv tak dležitý jako vdecký bapravý básník, myslitel, hlasatel náboženství, kteí ukazují vyšší poznání ideovosti a duchovosti svta, postup jeho k vyššímu stupni, rozvíjení díla Ducha na dráze k jeho ideálu. Umlcovo dílo není pouhou zevní výkrasou zdí pro píbytky bohá, nýbrž je vcí vážn po-
pro život datel,
tebnou pro vadž sti,
nitro, a to
mu dává
krásou
každého lovka, pono duchovo-
pesvdení
myšlenkovosti bytí a tím víru v život, to
t37
jest
Hlas
/
19 18
v jeho ustaviný vzestup ke krásnjšímu stupni dokonalosti.
Není každý umlec takovým pravým umlcem, a není každé dílo výtvarnické, každý obraz a socha takovým dílem vážn potebným pro bytí lidské. Jsou tisíce a tisíce malí, kteí nevbec krásy nevidí, jsou pravými umlci. jen se tváí, jakoby ji vidli a umli ukazovat; nebo ukazují krásu zmatenou, kladu i záporu, a tím nedávají duši lidské víry v život; nebo
Bu
vidí krásu, ukazují krásu, ale sami své dílo krásy
hubí vlastním životem nezdravým, neistým, nesvobodným, dílo jejich se životem jejich je v nesouhlase a chadne skrytou vnitní Iživostí, Jako náboženství spravedlnosti hlásané ústy nespravedlivého knze, ušlechtilá mravouka vštpo-
vaná ústy apoštola Jidáše nemohou zapustit pravých koen hluboko do lidských srdcí, a jen ledajak se drží šalebn na povrchu život, zrovna tak dje se s krásou díla umleckého vyšlého z rukou umlce neistého, nezdravého, nesvobodného; ona zstává krásou neplodnou, zrazenou, obranou o svj hlavní úin na bytí lidské.
V em
záleží tento
úin
hlavní?
V
tomto:
povdno, krása vnuká mysli lovkov pesvdení o ideovosti a duchovosti bytí, — tím dává mu víru v život. Kdo má tuto víru,
Jak už
brzy pochopí, že jeho vlastní osobní život není nic
dy
bezúelného. Vše má svj úel, má jej tetvj život. Vlivem pozorování krásy uv-
i
Í38
Význam krásy domí
si
lovk,
že
i
v
nm je
krása.
Shledá,
spoívá pee Ducha, znamení krásy to mu dá ujištní, že i on a jeho život je souástí velikého umleckého díla Duchova. Ale ne snad pouze trpnou (passivní) souástí, jako kus hmoty, nýbrž jako souást inná (aktivní), ponvadž je sama také duchem. Odtud pozná lovk v sob skuteného pomocníka, spolupracovníka Duchova. Pomocnictví toto záleží ve splnní jakéhosi díla. Jaké že
i
na jeho
—
to as dílo?
se dílu
žití
Nepochybn
takové, které
Ducha, nýbrž shoduje se
s
nepíí
ním; mezi
nimi musí být patrn srovnalost, paralelisace. Které dílo to bude? Zcela Hbovolné, úpln ponechané na vrtoch lovkv? Zejm nikoli, nýbrž dílo, kterého vyžaduje a potebuje vedoucí svtová myšlenka tvrí. Silou této myšlenky ovládající celé svtové dílo je v každém jedinci utvoen tajemný píkaz, co mu náleží konat. Tento píkaz je v semen, tráv, stromu, kvtin, ve všech vcech, práv tak i ve lovku. Naslouchá-li lovk bedliv do svého nitra, slyší
tento hlas zcela
zeteln; obzvlášt-
ním svdectvím jsoucnosti tohoto hlasu v nite jsou etné píklady umlc, hlasatel náboženství, prorok, reformátor, kteí si toho byli obzvláš vdomi; pro píklad z Cech: Hus, Komenský, Smetana, Aleš. lovk, který porozuml hlasu ve svém nite, porozumí i, že jedin ve splnní díla jím pikazovaného záleží skutené štstí. Dychtivost
139
Hlas
/
1
9
1
8
Štstí je ve všech lidech, a je zajisté zjevem
významným;
pobávložený do ní vyšší mocí. Aby bylo štstí co nejúplnjší, teba dílo své vykonat co nejúplnji a nejlépe. Je všecky síly své, mnotudíž nutno sebrat na žit a zachovat je pedevším pro tento úel; z toho brzy lovk pochopí, že to tedy znamená: žít co nejzdravji, nejsvobodnji, nejistji, nejspravedlivji, osvobodit se od všeho nepravého, co moí a maí síly lovkovy, a tím i dílo a je to jako doživotní osten
dající duši lidskou, osten
i
n
štstí jeho.
Pravé pochopení krásy tudíž vede k úplné života, k jeho zamení na jediné pra-
promn
vé dílo, k jeho zparalelisování (usoubžnní) s krásným svtovým dílem Ducha, k novému náboženství.
Krása
neve
je
nejúinnjší zbraní a pomocí
lidská srdce.
proti
tžce ovládá moí Opanování tou nevrou lidé ne-
v život, která tak
i
vdí, pro žít, plahoí se za vcmi nepravými a nepotebnými, opomíjejíce konat vc hlavní a jedin potebnou, zavalují si pospolité žití tisícerými bludy, kivdami, nemocemi, neestmi, zloiny, útisky, vymrhávají své životy, marn vcech, kde ho není a být nemže, a hynou pedasn, nešastni pozdním osvícený poznáním marného paživota. krásou a naplnný vrou v život žije zcela jinak: práv opan. Který zpsob života je lepnemže být pochybností. Proto je ší, o tom hledají štstí ve
lovk
140
Význam
krásy
tak dležito hledat krásu, poznat krásu, žít
sou
;
lze užít
s
pozmnou
dejte krásu, a vše ostatní
starého slova:
,
s
krá-
.Hle-
vám bude pidáno!"
•
Veliká vojna naší doby dokázala všem, kdož chápou, bludnost a nesmyslnost starého života pedváleného, jenž založen byl na dychtní
po bohatství, pepychu, požitku, a pro tyto úely byl až po okraj naplnn kivdami, útisky, nadmrnou lopotou, nesvobodou, nemocemi a neestmi. Válka byla nutným, nevyhnutelným vyvrcholením onoho starého života. Musila pijít, ponvadž my všichni plstoletí jsme ji úsiln pipravovali, tak jako musí nastat
konen
výbuch tžkého onemocnní v tle nuceném po
léta žít proti
Dv
rozumu.
ped námi: bud žít opt pak výsledkem jsme žili ped válkou neodvratitelným musí být opt válka. Nástup nové a hroznjší války svtové za ticet let zaneme pro své dti a vnuky pipravovat opt cesty jsou nyní
tak, jak
sami, vrátíme-li se
na
krásn
—
do starého
ml moderní formy,
života.
bude
A
kdyby
jen stejným
opt postaven na mamon, pepych, kivdu, sobecký požitek. Druhá cesta otvírající se s osudného rozcestí dneška jest, promnit všechen život Hdský od samého základu, aby takto válka stala se na vždy nemožností: postavit jej cele na spravedlnost, oprostit jej od nepravých poteb, sobeckých požitk nepotebných, osvobodit jej
starým životem, bude-H
lil
Hlas
/
19 18
od pemíry nenávidné a bludné práce pro bohatství, ozdravit a oistit jej.
Tento život krásnjší a lidštjší není marným snem. Utopisté, kteí jej hlásávali a požadovali, nebyli pouhými fantasty a
—
smšnými
blouznily
co volávali oni, mluví dnes k Evrop strašnou bs války. Neporozumí-li lidstvo ješt ani této mluv, je to jen znamením, že musejí na pijít rány ješt krutjší, válka ješt niivjší, aby konen pochopilo a odhodlalo se opustit starou dosavadní cestu paživota a bezživotí, a vešlo na novou dráhu života plného. Poznat tuto pravou cestu, k tomu nade vše nejvíc pomáhá krása; ona nejjasnji dává duši vidt pravou linii boží, pravou dráhu k vyššímu bytí. Proto dnes práv nad jiné doby naléhavjší potebou pro všecky duše lidské je žít s krásou co nejsilnji; proto je nad chléb sám nutno živit se dnes krásným dílem pravého umlce, stejn jako knihou pravého básníka ukazujícího vyšší možnosti bytí, stejn jako slovem proroka, myslitele, mudrce a vdce hlásajících radostnou vedu, radostné náboženství. Pro nás Cechy jest pak ješt jedna zvláštní píina, pro práv dnes nutno žít s umním intensivn. totéž,
eí
n
Poneme zítra budovat svj stát. Nebude moci a smt být jen njakým obnoveným státem starého zpsobu a starého života, kde by jen pod ervenobílými barvikami žila dál táž stará erná bída, stará nesvoboda a staré ne142
Význam krásy zdraví,
staré
sobectví a neistota, staré bludy
a staré kivdy.
Takový mizerný eský stát by by hanebným zakonením
nestál za boj a byl
tisíciletého utrpení, staletých zápas, pravou zradou všech hrdin, kteí meem a perem kdy za bojovali v této zemi. Za boj národa mže státi jen zcela nový stát, ce!e postavený na úpln nový základ. Uskutenit jej podaí se však jen tehdy, když každý z nás bez výjimky zekne se starého bludného života a netoliko se njak-ledajak „obnoví", nýbrž nadobro se promní v nového lovka. Veliká to vc, tžká to úloha, která bude vyžadovat naptí všech sil. Bude nám teba veliké víry v sebe a veliké víry v život, abychom v této zemi uskutenili ideál nového žití, založeného jen a jen na spravedlnosti, cele zdravého a dokonale svobodného. Promnit tuto zemi v jediný Tábor bratí vzájemné pomoci ke splnní pravého díla každého jedince a k naplnní pravého díla národního, v tom je újoha, ped niž nás staví doba. Vytvoit nové Cechy krásné, ne pouze ráj krásy na pohled, nýbrž mravn krásné, za vzor ostatním národm teba sebe vtším a civilisovanjším -— tak nutno nám porozumt hlasu tchto velikých dní. Nezdaí se tato promna na zemi bez promny našeho vztahu k nebi, to jest k Duchu života. Stará náboženství, temné služky starého života, selhala; pjde o nalezení nového náboženství, jasného, radostného. Jen z takového vyve vše-
vdom
t43
Hlas
/
19 18
cka síla nám nutná, abychom si vytvoili mezi sebou nové vztahy lidštjší, nový V3'šší život. Jednou z pomocí k tomu, nikoli jedinou, bude i chápaná bezprostedn z pírody vkol pijímaná z díla vyvoleného umlce. Umlec povede nás k novému bohu, k novému
krása,
nás,
i
náboženství, k
novému
(Dva úryvky pro
životu.
z delší stati
psané
„Národní ítanku,")
144
v. S (O
L
I
jeho leptech
;
a
o v S K Y. nkterých vcech jiných)
První
zbžný pohled na listy Silovského navodí lovku nedvru: jsout tak technicky dobré a umlec tak m!ád! dob, kdy iroirá moderní technika výtvarnická, se všemi svými triky a uskoky, pomckami a metodami, nedostupnými starým mistrm, provozuje všude kolem nás tolik velkolepé šalby, jakoby s každým výrobkem jejím bylo spojeno bhví jak pravé nitro umlecké, je nedvra k tmto mladým oslovatelm na míst. Nežijem' darmo v zemi, kde ješt ped nedávném zpod prst kouzelníka-uitele vycházely zástupy mladistvých hudc -virtuos, druh skvlejší druha, a zatím veliká vtšina jich byla bez duše, pouhé hudební automaty, novodobí Drozovi androidi! Ve výtvarnictví dnešní Evropy je stejn plno android. Patíš na ruce, any s úžasnou mrštností a porážející technikou malují, kreslí, leptají, zpod tch rukou jen tak vylétají oslniv barvami pokrytá plátna a žaponský papír, jež s vytrženými pohledy lapají a platí milovníci umní; a když pohlédneš pozornji na takovou mrštnou ruku,
V
145
!
Hlas
/
19 18
obzvlášt sleduješ-li její ipernost déle, najednou prozradí se ti tajemství android Arci kolem takového ilého androida bývá i velmi dobe sorganisovaný kruh zájemník, kteí už dbají náležit, aby tajemství androidovo, z nhož i oni mívají svj zisk, nebylo všeten vytroubeno do svta, který niemu nerozumí a kupuje. Kritika (aspo ta, na niž onen svt písahá) tváí se být vící, odborníci opakují to jako samozejmost, obchodníci dobe vidoucí arci stehou se, aby hlupcm neoteveli oí na svou :
vlastní škodu.
A tak konený výsledek krásné souhry je ten, umlecký
trh vzkvétá, stny domácnosti se ovšují umleckými výrobky, umletí androidové se ile množí, a je chyba jen v ma-
že
utšen
likosti:
umní
to není.
Nuže, V. Silovský není android, prese svoje mládí a mistrovství leptu, nýbrž opravdový a pozoruhodný umlec. Má v sob mnohem víc, než nauenou zrunost, ten zhusta osudný dar, jejž umlci-uitelé ze špatn chápané svdomitosti a nepravé povinnosti k androidm tak nezištn a nerozvážn pedávají svým nepovolaným žákm. U Silovského neprovinil se dobrý uitel, tak jako v nkterých pípadech jiných tomuto žáku bylo lze bez ujmy pro umní svit všecka tajemství techniky leptací: dílo žákovo ospravedliíuje sdílnost uitelovu. Prese všechen virtuosní ráz list není to holá macha ruky, pouhé rafinované prázdné hokuspokusy nad niím, ;
146
v.
Silovský
pouhá oslující akrobatika jehly a rydla nad prázdným nitrem androidním za tímto dílem a možno snad nad ním je pravý umlecký duch. íci je s ním harmonicky zcelen obsažný lo:
A
i
i
:
vk. List Silovského daných na veejnost není zatím než njakých deset. Nkolik z nich neznamenalo by mnoho: takových her s osvtveer ped divadlem, proletáských svtniek a krámek s ubohými švadlenkami a uhlíkami bylo až píliš mnoho nadláno po Evrop, zrovna tak jako výjev z práce na ece, nebo pohled do ítárny s nkolika hlavami v polosvtle. Zajisté je v tom bystrost oka, pozorný smysl pro lovka, dobrý pohled vnikající do individuality, umnost ruky postavit takovou figurku nebo hlavu nkolika rtami a skvrnkami lením,
živoucn ped diváka; je tu i sociální cit pro lidi pízemní; je i dobré podání svtla a prostoru ale souhrnem bylo by to jen umníko, ne umní. Do oblasti umní zdvihá se teprve tvero
—
listv ostatních:
kus a
Vnitek
V tržnici. Východ tržnice, Cir-
kostela u sv.
Jiljí.
Co
na pede-
nápovdí, zde dozrává; teprv tyto tyry listy
šlých drobných listech bylo jen
už se spluje a ospravedlují vznik a pubhkaci pedchozích. Trojí pásmo výtvarnického zájmu svtlo a podání prostoru, podobiznáský zor sociáln podbarvený inleres pro život a ruch velko-
— i
147
Hlas
/
I
9
1
8
—
mstských mass slévá se na tchto listech ve výraz pozoruhodné jistoty a nabádavosti. Huse pohybu je silná; davy nejsou jen ledajak skládány a z jednotlivc slepovány, nýbrž opravdu vidny v celé masse na široko; z nich nkolik zjev je postaveno na scénu s pronikavým Umním portretistovým; hra svtel a polosvtel poletujících a posedajících po zjevech a vcí je pedvedena virtuosn. Ale bylo by málo, shledávat v tchto tyech listech jen tyry kusy dobré výtvarnické gi atiky, nesené pouze zájmem zachytit a "podat tolidí
mavou hru
svtel a stín na povrchu žijenom záznamy malebných povrchových poutajících pouze estetický zrak, ostatn zcela lhostejné k ethickému podkladu tchto zaliko
vota,
dj
jímavých híek.
dn
velké Jsou to i dokumenty dobové ze vojny o stavech duší, snadno unikajících zachycení pro oi^dob budoucích; jsouf nám všem tak píHš obtížn známé, tak do omrzení bžné, tak hloup samozejmé, že nikoho ani nenapadá žádost, chtít je fixovat pro pokolení píští. Ale jsou-li nám, nebudou^tak snadno pochopitelný budoucím, kterým budou chybt naše tla a naše nervy tak píliš postižené ranami, krutostmi a denními ostny. Dnešní formy všedního bytí, spsoby, jak se lidi starají a trápí sterými drobnými zájmy nepoznanými v dobách pedešlých, jak se moí obavami ze zítk, jak se pachtí desateronásob na-
t48
v.
Silovslcý
máhavji, modlí kolikanásob vroucnji a proklínají
mnohonásobn
nenávistnji,
jak
vším
do syslího spánku, do opojení, do ekstase pohádky, utopie, kamkoli, jen aby njak unikli muivé pítomnosti; podoby, jakých dnes nabývají ubídnné, vyjevené a píliš ustarané tváe lidské; jak proboty a jiné lestnn a prodšen je pohled lidský ostatní formy bžného drobného života dnešního jsou zeela jinaké, tžší, strastnjší a neúsilím
by
rádi uprchlí dnešku,
—
hodnovrnjší než bývaly se i
a
budou. Dnes lidé
vnitn napínají, strachují, moí, modlí, baví hubí mnohem intensivnji, fantastitji, ekl
bych apokalyptitji, pekonává a láme je pílišná naléhavost obav, intensita hoe, síla touhy, dychti vost sebezáchovám; a všecky ty vystupované stavy niter jsou úmrný k velikosti vnjších, jež nezvládnutelný už vlí lidskou, dávno perostlé nad lovkovu moc, dnes vichicovit odbývají se kolem nás.
dj
Tu
intensitu
dnešních stav duševních, ne v massách, pokusil
pouze v jedincích, nýbrž
i
se vyslovit Silovský.
Vizte tváe lidí vycházejících z tržnice, pepldo zmuení strádáním verejšk, bezradností dneška, strachy zítk, jimž konce nevidt. Pohlete na tu temnou, zkrušenou pokornost modlícího se lidu v polotmavém, mlícím kostele svatojilském, nazabranost diváckou v cirku do hloup pusté podívané, na dsné ovládnutí davu v tržnici jediným myšlením na jídlo
nné
—
149
Hlas
/
1
9
I
8
zdánliv pipadá, jakoby tyto scény nelišily se ode scén bývalých, a pece jsou jinaké, mimoádné, nebývalé! Samo svtlo napovídá mimoádnost. Je v nco vzrušeného, co se penáší i na okolí, dává cirku a chrámu vzhled fantastický, mní i tu stí-
nm
v cosi obludn monumentálního, dává i té prosaické, zaplivané chodb z tržnice zdání výstupu z katakomb. Ale v tom svtle není zálibná nadsázka výtvarníka píliš milovného her svtel a stín, který nemoha se nabažit pohledu na n, dychtí ukázat je co nejmocnji, až je upílišní. Ta svtla a stíny jsou zcela v souhlase s nitry tchto lidí, v souhlase s ponurou neuvitelností tchto
zlivou, všední, špinavou tržnici
asv,
a z toho obojího nabírají své fantastické
vzmocnnosti. Vycítíš ve všech tch tyech listech cosi z téže temné nálady lidí zasutých za živa v šacht a propadajících už už zítejší smrti; je tu nco ze zasmušile posupnéhoxekání konc v pevnosti krut obležené, na trosce uprosted vln, v bezradnosti horské vánice.
Zdánliv
mezi sebou nesouvislé chrám vedle tržnice, jaké to sousedství! Ale prohlížíš-li je vedle sebe, zanou souviset; pikloníš-li k nim ucho,
—
ty listy jsou
cirkus vedle chrámu,
zanou
mluvit jako
tyhlasý chór;
pocítíš,
že
mezi nimi neviditelná osnova a že všecky idey? nálady? krouží kol spolené osy
je
—
citu ?
150
v.
Potom želo o
se
ti
zjeví
S
i I
s
jistotou,
o v
s
k ý
že
umlci neb-
pouhý dokumentárn vcný, objektivní
záznam dnešní skutenosti a dnešního stavu niter, tak jak je vidl zkoumavý výtvarnický zrak, nýbrž že je vidl i vzrušeným srdcem.
Ale pro
to vzrušení nitra, o
nmž
mluví
ta
tantasticky nadsazená svtla a stíny, ta vzbou-
—
? mocná strastiplnost tváí prost jen z estetického zaujetí, jen z výtvarnického rozradostnní motivy nov
enost nálady,
Nemohlo
ta
vzejít
nalezenými, jen krasocitnou rozkoší z nov objevené malebnosti na povrchu života, jen z tch poutavých pelet svtel a stín po nových vcech; to vzrušení bylo víc než výtvarnické a estetické: bylo zejm ethické. Je prost odtud, že na všecky zlé vci dneška nepohlížel pouze výtvarník, nýbrž sním a v
lovk
— vidní obou splývalo
nm
v jedno, celá bytost patila na tyto zjevy života, výtvarník nemohl obcházet, tajit a pebarvovat: tak naplni-
i
vnitrným obsahem lovka cesnad na první pohled zdálo se pou-
ly se jeho listy
lého.
Co by
hými malebnými petvorbami skutenosti, aby nový estetický hod zraku, ukáže se být citov vzru-
z ní vyvážena byla nová estetická krása,
šenými kusy vyznání duše, rozeklávané strastobavami a rozpory dnešního bytí. Ozejmí se to ze srovnání tchto lept s dívjšími listy krotkého umníka: je v nich vášnivjší vztah k lovku, rozšíení zoru na massy a utrpení mass, je tu patrná exaltace pohledu na ži-
mi,
ty
151
Hlas vot, a s ní
tním ní
i
/
19 18
exaltace ruky unášené
vtším dych-
výtvarným.
Podstatným prvkem tohoto ethického vzrušekterak by nebyla? ovšem je soustrázeft.
A
Naproti tolik rozmnoženému a vzmoženému utrpení lidskému, jehož p"odíl nese každý z nás, nejryzejšího Tart-pour-Tartistu nevyjímaje, je vlastn nemožností psychologickou, aby tato soustráze tak onak nepronikala do umní. Na-
uil se estét a Tart-pour-Fartista vidt dnes umní jinak, než vídal, svou vlastní bolestí, svým podílem z obecné bolesti se tomu nauil; nevidíme dnes všude kolem sebe toho projevy a znamenín Dnes bolest cizí jest i mou bolestí, jenže ve mnohem dtklivjším smysle než bývala dív. Za dob dívjších cítit bolest cizí jako svou vlastní bývalo vnitrnou možností a ethickým privilejem jen duší
vzácn jemn
citlivých,
nebo
výjimen
hluboko pronikajících ke dnu lidství tou soustrázní (která byla víc než pouhou soustrastí) oni ztotožovali se s bídnými a strá-
—
dajícími
i sami osobn na Rembrandta
v jejich strastech, byf
byli jich ušeteni.
(Vzpomete
a jeho soustráze, která se projevovala
i
tehdy,
kdy on sám byl na vrchole pozemského blahobytu, obklopen bohatstvím, slávou, radostností,
ženinou láskou !) Dnes je jinak. Cizí bolest není mojí bolestí jedin vlivem jakéhosi vnitrného citového pochodu, na spsob soustrázn diváka tragedie nebo tenáe románu plného u-
152
v.
S
i
1
o v
s
k y
je to skutená moje bolest, mj poobecné. Tím, myslím, liší se podstatn dnešní umlecké dílo, sociáln a humanitn probarvené, od podobn etHicky založených dl doby dívjší; umlec je ve svém díle sociáln umleckém dnes pravdivjší a pravjší, ponvadž má svj osobní podíl ze strasti dnešního bytí, a odtud chtje nebo nechtje dává mu smr, ráz, obsah. Bývalot (pamatujete se) také umní sociáln koketující, které Ihávalo soustiáze se všemi uraženými a poníženými, vyvrženci a pro
trpní
-
díl strasti
letái,
a umlec
jí
vbec
necítil; bývali
uml-"
kteí strojívali své obrazy tváící se velmi sociáln, ponvadž to bývalo výtvarnickou módou, dodávalo to lovku zdání interesantnosti a radikalismu, lakým, nastojte cítíval se být takový umlec dobrodjem lidstva, že svj panský šttec a své panské prsty pohroužil tam nkam dol do erného spoleenského bahniska! Zobecnním bolesti a vnitrným zpravdivním sociálního umní to vše zmizelo: i Ižisociální umlecké petváky, zásluhy, i dobrodjství. Soustráze výrazn projevená v leptech Silovského je mi tedy dobovou samozejmostí; a samozejmostí je mi i její vnitrná pravdivost. Ale po mém citu je v tch listech ješt nco silnjšího než ona, a to nco zdá se mi, nese i sjednocuje tyto tyry listy. ci,
!
i
i
Naplnna
je
mysl
umlcova myšlením o 153
ve-
Hlas doby
/
I
9
I
8
nebýt naplnna, když je práducha vidoucího víc, cítícího víc, chtjícího víc než zástup duch neumleckých?!). Z toho myšlení zrak jako nucen vychází vn, rozhlédnout se, kterak s touto velikostí doby srovnává se velikost život lidských. Chce se mu popatit, jak vypadají nezapisovaná hrdinství tisícerých život, jež v temnotách probíhají vedle nho. Hle! koHk dje se skutk heroických dnes, ne pouze na krvavých pláních a v boení, nýbrž stejn a ješt víc daleko od nich ve tvoení, v nových, dosud nepostehovaných inech, jimiž noví mužové vášniv vzhoelí nejistšími snahami usilují bezoddešn vystavt nový, vyšší, svobodnjší a krásnjší život likosti
(a jak
v myslí umlce,
to jest
svým národm a svým otinám! Nuže, kterak as odpovídá tomuto heroismu velkých heroism drobných? Jakými formami hrdinství naproti ionch hoících duch, nic nepamatujících projevuje se na sebe, všecko jen na druhé duše lovka zrovna vedle tebe? Není pochyby jist také heroicky, nebof kterak by bylo
nm
—
:
možno nebýt hrdinou v dob tak veliké? Ale jaký to tedy neroism? Vzdálen stejn hrdinství onch plání smrti, kde koní život starý, jako hrdinství tchto nov obsévaných roU života budoucího, nemže být jinaký, než že sebe zapomínaje, pamatuje jedin velkých osnovných spoj bytí, staten obhajuje mosty obojího ži-
vehkého drobnými iny state-
vota: heroism zachovávající souvislosti
pásma
života nesíslnými
154
!!
S
v.
né
víry,
i
1
o v
s
k ý
odvahy, pravdivosti a poctivosti, mužobtavosti
nosti a spravedlnosti, nesobeckosti a
pro vyšší hodnoty zítejšího bytí! zrak a hle! Rozhlíží se
umlcv
— toho hr-
Trýznn vtumlcem) pá-
diny všedního dne všude nevidt!
obavami (nebo je vkol, snad aby i sob samému našel kus povzbuzení z pohledu na stateného lovka není všude hrdin drobného živedle sebe vota okolo Vidí tisíce zchablých,- tesoucích
šími strastmi a trá
—
!
se Ižihrdin, jejichž všecko nitro se vyprázdnilo
na jediný ustrašený zájem o dnešní a zítej-
ší
naplnní žaludku, na myšlenku na sebeomá-
a
a
modlitbou, na útk z vealkoholem, mení, liké pítomnosti, od odpovdnosti za vlastní i-
ny verejšího bludného života pod záchranný pláš njakého vymodleného zázraku, a nelzeH tak, aspo do minutového sebezapomenutí Jak selhal tento malý Hliputský hrdina bez hr-
zbabl
dinství! Jak cele
a zchátral, staraje se
pedržet tento svj zbytený dnešek nepotebného svého živoení, bez víry ve vyšší zítek, místo nhož jeho animální dychtní si pedstavuje pouze návrat starých plných mis! Jak objevil se nevícím, nestateným, píHš zemným, zcela neadekvátním k tmto velikým Nebo (—^a o tom nemže být ani zbla pochyby mezi Cechy, kteí etH knihu svých djin a kteí pochopují^vehká tajemná písmena
asm
—
nápovdi zítka! mnohem-mnohem
)
umt lovk jiného
Cech musí
víc než
155
vydržet národa,
!
Hlas
19 18
/
ponvadž on práv jez rodu hrdin. Co
je
už nesnesitelným odíkáním pro jiného, teba pro Madara zkaženého rozmailstvím nebo pro
Rakušáka rozmkléhovídeáctvím,
— echovi
ješt dlouho dlouho musí být snesitelno: pro naše cíle, pro náš zítek! Jeho dnešní míra vytrvání a hrdinství musí být vtší, ponvadž musí být
úmrná míe
nulých
musíme
chom eské
vytrvání a hrdinství
naši statení otcové
;
i
my
nám
dob mi-
urují, kolik
vydržet; a hanbou by bylo, aby-
pod
Bývalo hrdinství prost aby byly stejn velké a vysoké v ní i dnes!
velí,
klesli
a
eská
jejich míru.
vytrvalost v této zemi; to
Ješt není pro nás hladu, zimy, podvýživy, tebas objektivn byl už hlad, zima, podvýživa! tak synové starožaponských samurai už v útlém vku byli krut navykáni snášet hlad a mráz, aby nauili se, necítit jedenkráte hladu a zimy
vbec. Vtší míru toho, co nám sluší vydržet, ponvadž jsme eši, stanoví nám naše minui
naše budoucnost; i hrdinství minulá, i hrdinství píští, která už dnes ekají na své vykonání velitelsky a neodbyteln. Veliké budou eské úkoly zítejšího heroismu národního: teshromáždna veliká dy už dnes musí být na síla, vytrvalost a odvaha národa. Procházíme v tyto dny zkouškou, která nás musí ubezpeit o velikosti této síly naší budoucího hrdinu Cilost
i
n
:
da pezkoumali v mládí, aby bez hlesnutí vydržel, když mu stiskli ukrutn zuby prst krásné Jsme uprosted krásné zkoušky
—
iS6
!
v
.
S
i
I
o v
k ý
radostnou nadjí, že z ní zítra vyjdeme jako hrdinové schopní vykonat velké vci, srovnatelné
iny eské minulosti. Dnes muosvdit samým sob, dnes musíme
velkvými
s
síme se
pro sebe hladovt
umt
a
tužit a pružit
mrznout,
své
síly,
abychom mli
vydržet
jistotu zí-
Vdní
budme sudb za to eské vytrvalosti a síly! Tot zkouška pravé epele toledské, pravé
tejšího vítzství!
kruté pezkoušení jako
bitvy bengálské, které musejí projít krutjším žárem a vydržet víc ran mezi kladivem a kovadlinou, aby vyšly teprve ve své vzácné hodnot, krásné vrnosti a spolehlivosti! Vtšího utrpení epeli toledské doasn teba, aby potom na trvalo
tak lze
stala
se
meem
bezpen
v ruce
hrdinov. Jen epel he-
a pro vždy odrznit
roickou od laciné bezcenné šavle vhodné leda do ruky námezdného žoldnee, jen tak lze spolehliv roztídit národy-hrdiny od národ cham-
—
radin. Je i tídní národ dnes je ta veliká hodina pezkoušení jejich ve výhni Dnes musí eský lovk umt procházet ohnm a nepopálit se, tak jako pi starobylém ordálu prošel jím bez pohromy lovk, pi nmž byl tebas vedle nho lovk jiného národa už se mní ve škvarek. Cech musí umt vydržet dnes (a pro své cíle zítejší, ne pro cizí musí umt vydržet!), kde i pod desetinou té strázn jiný už padá pelámán brvou nehýbaje, snese on hlad i mráz, pod nimiž ji-
bh —
;
nému
už dávno umírat
157
—
ponvadž jemu
je
Hlas nutno
zítra
1918
/
mocn-slavn
žít!
Vli oddálit smrt!
vli vyvýšit a ješt vyvýšit míru odíkání! ješt ukázat jiným, že lze siln žít i tam, kde oni jiní
mdlobn
už jen
umírají!
A jsou dojista takoví hrdinové v této zemi:
—
jich! Nebo kterak by nebyH v této zemi?! Nejvíc jich tam, kde na den vyvrá neumírající, obrodivá síla národa: mezi matkami eskými a nízko až pi samé zemi naší, uprosted nejchudších. Tam je dnes plno hrdinství cidovského, samuraiského a po stáru eského, hrdinství nezapisovaného, úžasného, živícího se železem a silnou vrou v zítek, hrdinství, ped nímž by lovk s posvátnou úctou vedle nho už výše nade dnem zem, klekl. mezi otci, už je plno nehrdinství, zbablosti, chuti na kompromisy, slabošského toužení po kusém, taslavého opouštní velkého zítka pro ledajaký žvanec dnešní, plno podlé touhy zarýt se už do verejších mis s vepovou, by i za cenu tisíciletí zkaženého pro budoucí ti sta tisíce
Le
eských
zrádcm
umlcv
pokolení.
A tm
veliké hodiny
hnv.
Tak ukazují se
mi nyní tyto
z nich za estetickým
promlouval že srdce
tyi
listy,
jakoby
zájmem výtvarníkovým
hnv lovka
lhavšího Ižihrdinu dneška; to,
neblahým zbablým platí, zdá se mi,
eské
umlcovo v
na tohoto malého sekterý plane pes
hnv,
tutéž chvíli jest
i
na-
plnno
soustrázní k jeho ubohosti a strasti. Ped-
vádí
mocným
s
soucitem postavy a tváe vy-
158
v.
Silovský
stebané nouzí a strachy zítkv, any pízrakov vycházejí z chodby tržniní; ale je v tom i protest proti jejich skleslosti, v níž tak velmi popírají v sob bytosti duchové a cele dávají se ovládat jen živoišnou
starostí.
Líí
s
dojatou
úastí všecku píliš pokornou vroucnost modlících se srdcí uprosted zasmušilého mlení kostelních zdí pod fantastickými pekmity svtel a stín je to \šak spolu i obžaloba píliš slabošských dušiek, že pozbyvše statenosti uprosted logických dsledk ze svých pede-
—
šlých skutk vlastních, nyní zbable utíkají se k modlitbám za zázrak, jenž pijít nemže; je to obžaloba jich, že zdánliv plny vzmocnné víry jsou vpravd plny nevry i v boha i v život, veliké dílo jeho, které postaveno byvši od prapoátku na logiku, zákonnost, spravedlnost, nemže nyní, nemá-li se cele rozsout, být po-
zázrakem
rušeno
nebo
ekaným
jejich
modhtbou,
tento horce žádaný zázrak je
vpravd
výšinem z pravazby svtové, popením jeho logiky, podvrácením železné zákonnosti dní. Ukazuje na list tetím divácké davy v cirku, cele do bezsmyslnosti zabrané do idiotské podívané na ubohé promnní úloh na lovka sníženého ve zvíe, na zvíe snížené v lovka a je to vlastn soud nad sebezradou duší, které dychtiv hledají zapomenout pítom-
—
—
nosti, jež
pec
pomoci od vy
bytí,
tak
mocn- naléhav eká
nich, dílo nápravy, statenost
heroism odvahy k vyššímu
/59
dílo
obno-
lidství;
a
Hlas
/
1
9
1
8
místo toho všeho ony, pozbyvše odvahy
i
vle
k pomoci, bez víry v samu možnost sebepozdvižení, už jen tup-lhostejn nechávají vát hroz-
A
nou pítomnost o pomoc na prázdno, tvrtém, uvnit tržnice, to už nejsou
sté
na H-
jedinci,
pobsnlé množství, stohlavý Kaliban, má hlad a zcela lhostejný pro vše ostatní svt, naslouchá už jen svému žaludku.
nýbrž který
na
Hnvná
obava zní z tohoto
listu:
Píliš už se
poteby tla! Uprosted velikých nejsou dosud tak zabezpeeny, aby
myslí jen na
vcí, které
mohl vzejít život cele nový, už komalomyslné sebezrádné duše, už vpHžuje se do mysh touha opustit všecko budoucí za jediný žvanec pítomný, už chce se píliš omrzele mít pokoj, utéci, lehnout zase ke korytu, najisto z nich lísají
byt v otroctví: veliké
nebezpeí prohry vyššího
budoucího ern zdvihá se z té zmalomyslnlé zbablosti slabých, kteí už nemají odvahy vytrvat! života
Hnv, protest, obžaloba, soud. Ale aby mohl hnv na lovka nehrdinu, který zbable selhal, musila být ped tím k nmu láska
vzplanout
pemíra zájmu, nebot jen z ranné lásky rodí hnv, a ze zklamaného oekávání heroismu; aby bylo možno protestovat proti malomyslnosti
a
se
a neve v život, musila být ped tím píliš velká víra v lovka; obžaloba nestatenosti a sebeponížení duchové bytosti v pouhého živoicha mže být nesena jen nadjí nového zdu-
160
v.
S
i
I
o v
s
k ý
chovní, jistotou návratu ducha k sob samému, sebenalezení a znovuoištní novými iny duchovního hrdinství; soud nad skleslostí nemže být vynášen bez ubezpeení optného pozdvihu upadlého lovka.
Tak za tmi hsty, zdánliv naplnnými smutkem a malomyslností, bídou a strádáním duší, vskutku je klad, víra v lovka a život, odvaha jistota vítzství nad záporem: zde nebere se pouze z doby a života, nýbrž i dává se jim, a dává se jim mnohem víc, nežH se od nich bere.
i
mže vidt vzrušen, s exaltací jen í pohled pevn upen na lovkovo vyvý-
Pád lovka ten, šení.
Jako staí karatelé proroci bible mohli
bít
vášniv jen proto, že srdce jejich byla naplnna láskou k nmu, silnou vrou v nápravu (bez té víry a lásky bylo by bývalo jejich dílo marnou krutostí, nejtrpí jim samým!), tak takové hnvné dílo umlce, který obžalovává svého vrstevníka a svou dobu, iní tak jen z nad-
svj
lid
tak
i
—
bytku víry a lásky k nmu obžaloba je vskutku už obranou, rozsudek už amnestií. Cítím zejm, že i u Silovského je tomu tak, pes to, že on nekií, nýbrž mluví tiše a diskrétn. Jeho
tyi
listy nejsou njakým traktátem, tendenn karatelským a kazatelským, nastrku jícím své morahsující snahy, aby zakryla se výtvarná chatr-
bývá (vzpomete tebas na Holárka!); listy jeho také nechtjí zpíma kárat život, nýbrž jejich obsah ethický dostává se jim samodn, mimo chtní, prost odtud, že nost díla, jak bývalo a
161
Hlas
/
19 18
celá bytost pvodcova byla zabrána cítním a myšlením o nehrdinnosti drobného vrstevníka, o nestatenosti a zbablém slabošství jeho vehké dob, a tím pirozen zalilo se jeho dílo
vi
umlecké. Protože nešlo o traktát, nešlo také o systém, o soustavné vyerpávání celé ady zjev, jak bývá u tendenn morahsujících výtvarník, tebas opt u Holárka; zde staily tyi listy
za
nápov.
Ale ted otázka Mluví o tom všem tyi listy Silovského k tob opravdu, i jen ty sám to do nich vkládáš? Je to, co tu píšeš, nepodjatý záznam vlastní mluvy výtvor, i podvrh, loutkáské :
vydávání svého hlasu za jejich, bichomluvecký kousek? NepistoupiKs snad k nevinným, nic zlého netušícím grafikám
s
potmšilým obmy-
optnému
výkladu svých kivých názorv o umní, umlci, díle jeho? Je možno, že k jinému pozorovateli nepromluví tyto listy takto; je to však dkazem, že toho v nich není? S výtvory umleckými je vc zvláštní; pojako pohled na hvzdná nebesa, hled na dílo Umlce kosmického. Co v tch stejných hvzdách za všech dob rozhného nalézala mysl kdo mže povdt na urito, kdy polidská! znávala pravdu, kdy nepoznávala? Od pradávného pastýe akkadského, který z nich etl svj myth o dvanácteru inv Izdupo vesnickou holici, která z tch barových slem, abys jich zneužil k
n—
A
—
162
!
v.
milion
Silovský
sluncí vidí jen „svou*' hvzdiku, ochran-
si skládá písniku; od mapo básnický tematického pohledu Galileova úchvat pvce „Písní kosmických"; od stízlivého utilitarismu plavce na obchodní lodi portugalské, který ve hvzdách spatuje toliko trvanpo mylivou, lacinou pomcku orientaní stické vytržení mysli nahého indického kajicníka, an zíraje do hvzd uprosted zimní chumelice Himalájí blíží se zkamenlý tlem svému konenému rozplynutí v Brahmovi; od potšení ze tpytání hvzd, které má nachmelený duspo exaltaci zradostpivo na zlé cest nní myslitele, spatujícího v jejich svitu nemylnou dráhu svtového Ducha k vyšší formaci bytí; od prostoduchého pohledu starokesana, vícího do písmenka naivní domnnce básníka po exaktn vdecGenese o stvoení svta ký pohled hvzdáe na nejmodernjší pozorovateln v horách KaHfornie: jaká rznost lidských pohled na tutéž vc! jaké odlehlosti mezi tmi pohledy! jaká jistota, že tatáž zdánliv vc, hvzdná obloha, není a nemže být ani pro dvojice oí lidských vskutku vcí
kyni své lásky, o níž
—
—
dom
—
—
dv
toutéž
Kdo
mže
však z nás zcela na urito prokáže pravdou jest jen to, co on vidí, a pošetilostí že je vidt ve hvzdách, eho on sám v nich nevidí, vidt nemže? Není nám jistoty,
zat,
co bylo Duchem vyjádeno tmi hvzdami ale stejn není jistoty, že nebylo do nich vloženo, ;
163
Hlas
/
I
9
1
8
eho
se v nich dohledá básník, myslitel, astrovštec, až po toho pastevce poetu akkadského a dveku skládající svou píseí lásky. Možno, že^nebyio do nich vskutku vloženo, co v nich lovcky shledáváme. Ale na tom nesejde pro naše duše: o to hlavn bží, zda to, co ony v nich, hvzdách, nalézají, je plodno i neplodno pro naše bytí, zda nás to zdvihá i unilog,
žuje, plní
odvahou
i
vrou nebo^zmalomysluje
otravuje nevrou, zda odtud
pichází naše zda jejich mocí probouzejí se v nás vyšší snahy, vzácnjší možnosti života: dotýká-li se paprsek ze hvzd spícího v násj semene nového zvelebení, aby vzklíilo, a vyvádí-H z pdy duše naší naše vlastní pravé dílo, sloužící vdom-radostn vyššímu i
nitro bohatší, krásnjší,
kladu
vtší
i
nic,
bytí.
Každý
z nás nutn odvétá jinak i na hvzdné dílo Umlce kosmického, i na dílo pozemského umlce. Každý z nás nutn vidí v i kus sebe, do nho promítá i ást svého myšlení a cítní, v hledá i nalézá odezvu na své dní nitrné,na své otázky a touhy, pání a bolesti,
nm
nm
pochyby
i
nadje. Každý
oblchu, jiné
hvzdy,
z nás
máme
jinou
jinou pírodu, jiný kosmos
— opravdu kolem nás na zemi v našich duších
mihony soustav svtových, tisíceronásobný vesmír. tak máme každý i jiné umní, každý jiného Michelangela, Tiziana, Rembrandta tisíce Michelangel, Tizian, Rembrandt je pro nás mezi námi, nikoH jen jeden. kblotají
A
—
164
v.
Silovský
Náš pohled to je, který pírodu dílo umlcovo pipodobuje k našemu obrazu ke svému obrazu znova a znova stvoujeme vše, co už bylo stvoeno, a na novo tisíckrát pestvoeno. Jsme obsaženi v každém kuse pírody, v každém výtvoru umlcov, jakmile jsme na popatili i
—
n
svýma oima.
Ale jsme obmezeni vidt je hranicemi svého nemže vidt za zorný úhel svíraný arami jeho podstaty vnitní, nikdo nemže vidt celého díla umlcova, ani nemže ho vidt tak, jak je vidl tvrce jeho i
vnitrného zraku: nikdo z nás
lovk jiný vedle Mama je touha, poznat objektivn dílo celé;
sám, nebo jak je vidí kterýkoli nás.
co uzíme, je vždy jen ást. Tak jako bychom pohledli na fresku na zdi, z níž s ovtralou omítkou kusy malby opadaly, tak vidíme každé dílo umlecké; ásti fresky, jež setrvávají na stn, drží se na ní jen silou našeho pohledu: paprsek z našich oí je tam pipevuje, a jen pro nás; nemžeme z fresky uchovat od opadnutí ani kousek pro oi jiné, nemají-li samy síly, svým pohledem je pipevnit na stnu. Co tu rozhoduje: spoleenství jistých prvk vnitrných i v nás i v díle, tajeplný svazek píbuzenství. Na spoleenství tchto prvk, jež shledáváme ve své duši a v díle umleckém, zakládá se naše záliba, síla našeho sklonu k tomu onomu výtvoru, umlci, dob. pokolení umleckému; najdeme se stejn v díle tisíc let starém jako v nejmodernjším; každé dílo umlecké.
165
:
Hlas/
19 18
bud si sebe starší a zdánliv sebe odlehlejší, vždy mže být nkterým svým kusem moderní (vzpomete na italské praerafaelity, nebo na dnešní zájem umlc pro umní divochv a pradáv-
A
naopak: z téhož dvodu ných primitiv!). každého díla umleckého, budiž si sebe mocnjší a „známjší", nkterý kus jakoby pro lidi neexistoval, jakoby síla jeho spala a nepsobila na sítnici dobového oka. Zdává se to nepochopí-
z
telno jiné, už vidoucí nic
pirozenjšího
Co
o
umní
dob
pozdjší, a
pec
starém, platí snad ješt vtší
umleckém
není
ani nutnjšího.
novém.
m-
Zde
obzvláš silrozhodují o tom, co nám z nho vidt, píliš krátká distance, vliv doby, jemuž chtj nechtj podléhá i umlec i pozorovatel, a hlavn ono pirozené dychtní vidt aktuální život v zrcadle vrstevníkov, nalézat nejvíc odpovdí na nejnaléhavjší nepokoje soudobého myšlení i cítní práv v díle lovka spolužijícího, napomoc, radu, vyšší návod, kterak cházet v
rou o
n
díle
nm
mám sám
žít.
Není proto nesprávným vztahem k dílu umlcovu, vidt je i s krajním subjektivismem, cele jen sub sua specie; tot nutnost psycholo-
gická
i
ethická (nebof
kaci díla
bží
umleckého na
a povzbuzení
mých
sil
tu o obrácení, apli-
mj život, na posílení a snah,
mých citv
a
myšlenek). Naopak bludem je úsilí, chtít je vidt objektivn; to nemožností psychologickou, a nadto ethickou škodou, ponvadž pouhé po-
166
v.
S
i
1
o v
s
k ý
díla, nezdružené s úsilím promovat jeho pomocí svj vlastní osobní život v krásnjší a vyšší, znamená mait hlavní jeho úkon oplozovat bytí hdské v linii kladu.
znání
:
O
to však
bží pedevším pi
díle
umle-
ckém: nikoliv o obecné rozmnožení poznatk vdních, ani o obohacení pamti o rozmanitá odbornická data a fakta, nýbrž o to, zvyšuje-li, zkrásuje a zušlechtuje-li mou bytost a pemuje-li Je-li
písn ní,
mj
život v linii kladu ih nic. na vybranou mezi dvma lidmi: mezi objektivním, exaktním badatelem o
kterýž,
o nejvtších
a
um
znaje kde který fakt a datum
umleckých
dílech svta,
pec
ve
svém vlastním osobním život žije nekrásn, neist, nesvobodn, nezdrav, vlivem krásy zhola nepromíován, a ani být nechtje a mezi
—
lovkem, jenž chápaje vdecky nesprávn, subjektivn, myln dílo umlecké, tebas jen nepatrné a ojedinlé, avšak jeho vlivem, mocí jeho krásy roste, krásní, vnitrn se osvobozuje i ozdravuje, unášen
denním
úsilím zdvihat se k vyš-
pak náleží pednost tomuto nevdci a subjektivistovi, nebo on vydává kráse a dílu umlcovu svdectví jejich vitální moci, kdežto onen ji popírá a vyvrací praksí vlastního života.
šímu
lidství:
Pes nejistotu o pravém, vlastním obsahu a smysle každého díla umleckého není možno, sebe spatovat, ohlas svého nitra slyšet v díle 167
Hlas
/
19 18
kterémkoli; vždy musí vztah,
záhadná
staty,
v
i
síla
tu být
tajemný sou-
samém základ pod-
spojitost v
píbuzenství. Dle míry toho liší se umlcova na duši pozorova-
zavolání díla
telovu
není-h mezi nimi co opravdu píbuzné-
;
ho, nevynutí všecko úsilí rozumu, násilné vykla-
umlecká
daství, jatost,
aby
theórie, filosofická
pedpo-
promluvilo hlasem nadobro Silovského cítím toto zavolání díla dílo
nesvým. U od prvního pohledu na jeho
listy;
šenost zaslechnutí tohoto zavolání,
aspo
zatelná pro jiné,
mn
vnitní zku-
by
nedoka-
je ujištním, že
výtvor jeho neznásiluji svým
nitrem.
Mže však být dokqnce, že toho, co z díla slypvodce sám
ším,
jako špatný vtip
;
a
z
nho neslyšel. To
pece
v
historii
vypadá
umní
není
neobyejného. Ve mnoha výtvorech zní nco, eho autor do nich nechtl vložit, ba emu
to nic
se
vdom
i
vzpíral.
umleckým dílem ješt jiná vc podivono je do mnohem vtší míry, nežli si my-
)et s
ná:
slíváme, svémyslné, sobvolné, nezávislé, svr-
chované
—
poddaná
lovku tvoícímu, nýbrž opravdu cht-
jící,
dokonce
živoucí ústrojná
tajemné
síly,
to není
bytost.
pouhá
Má
vc
trpn
své vlastní
snahy, zákonnosti a postupy, které
nepodléhají vždy vli pvodcov, odbývají svá zhusta utajeny jeho pohledu, ba i tušení. Kolikrát pekvapí dílo svého autora svými umínnostmi, jež jsou vskutku výrazem
dní
mimodn,
168
v.
5ilo*s>kr_
jeho zvláštní skryté logiky Kterak vzpírává se mu jako svébytná podstata, strhuje ho vlastní unášivostí, kam on sám nehodlá, vybíhá kdesi !
výhledem na netušenou zemi, kam on neplul, dává mu hádanky nepochopitelností nkterých s
postup v i výsledk tvrího dní! Není vzácností ve tvoení literárním ném, že
i
výtvar-
umlec
tvoe, neubírá se s veškerou jasností smru, cíle a souvislosti ástí svého díla; naopak tvrí proud nkdy tíhne ku pedu puzen i silou nezávislou na umlcov vli, i mimo nj, nezvládán zcela uvdomlým chtním smrným; bývá, že tvoící po drahnou dobu jen
temn
cítí
jakousi
nkdy
i
smrovost
nm,
díla,
psobení
ja-
po ase, po letech náhle se mu ozejmuje zá-
kési vnitní
moci v
a leckdy teprv
konná nutnost uražené dráhy a vnitrná souvislost práce zdánliv roztíštné; nejsou ídký ani pípady, že výkladu díla, dráhy, smru, cíle a vý-
znamu jeho dostává prve z
úst
cizího
se
samotnému umlci
te-
pozorovatele a vykladae.
(erstvý doklad od nás: ped nkolika msíci mladý básník eský veejn v novinách dkoval svému kritikovi za to, že teprv on mu objasnil skryté vztahy v jeho vlastním díle.)*
i
Možno tedy i u Silovského, že chtl vytvoit domníval se tvoit jen dílo ryze výtvarné, cele
prosté „nenáležitých" ethických
úpln „neúelné" do
vztah
k životu,
a ,,neslužebné", a že
pece
navzdor tomu tyto síly prorazily, R. Weiner ve „Venkov" jindxichu Vodákovi,
díla jeho
/69
HUs
/
19 18
jemu neviditelny, jinému viditelný. Vzpomeme, že Silovský je žákem Svabinského, individuality velmi rozhodné; že pro své mládí tedy
ješt podléhá a vyznává snad umlecké credo uitelovo, aspo ústy, teba srdce samo už tem-
n
tíhlo jinam. (A zejm tíhne: ten urit vyslovený sklon sociální k utrpení velkomstského
proletariátu jej
urit
i
liší
jej
od Svabinského a povede
k rozdílnému názoru na umní, než
který snad vyznává dnes.) «
Také Svabinský
stojí
na stanovisku ryzího
umleckého, „nenakaženého" prvky neumleckými, ethickými. Nesmšovat esthetiky s ethikou! Umní neslouží iTo zní zeteln z jeho díla. pec: i on mimodk do svého ryze umdíla
A
leckého díla vnáší prvky ethické, bezdky jimi vyjaduje své zájmy všelidské, své sklony sociální, kulturní, národní, dílo jeho, pokládané za cele neslužebné, vskutku také slouží ethicky, a
nemže
nesloužit.
Popatte na portrétovou ást
díla Svabinské-
ho; je jist její podstatnou a rovnohodnotnou složkou: Je i ta jen ryze výtvarnou, neúelnou, neslužebnou, pouze estetickou oblastí, anebo vede ji zcela uritý ideál mravní? je oduševnn nám novodobý eský pantheon nanejlepších muž — básník, malí, hudeb-
Svabinský od samého poátku úsilím, dát
šich
vdc
Tch
podonárodních. ník, myslitel, bizen on nedlal na zakázku a pro peníze, nýbrž
t70
v.
S
i
I
o v
s
k ý
vytváel je z lásky a z veliké úcty, zhusta i s kromobyejnými obtížemi (vzpomete na Máchu, Smetanu, Nerudu, Palackého, Mánesa, ty evokace z Orku!); ale práv proto, že vznikaly z puzení isté lásky a úcty, nikoli z pohnutek zištnosti, jsou tak významný pro pochopení jádra Svabinského i jeho umní. Pro je tvoil? a nadto s tolikým úsilím, jež nikdy v této zemi nemže se dokat jakéhos úmrného odmnní hmotného (jako se ho nemohly dokat, a neekaly. Djiny národu eského, a Máj, a Kytice, a Zpvy pátení, Vlast Smetanova i Alšova), pro je tvoil? Pro nám dychtil v nejobsažnjší, živoucn nejvýmluvnjší, ba vru definitivní podob postavit na oi tyto muže. Palackého a Nerudu, Alše a Sme-
Mánesa, Dvoáka a echa, JiMattuše a Masaryka, Saldu a Zeyera, Riegra a Machara, Schwaigera a Myslbeka? Bylo to opravdu pro malebnost tchto muž, pro estetickou zajímavost jejich vnjšku, tanu,
Máchu
a
ráska a Sovu,
pro charakteristinost zevního zjevu? Pro nevolil si Sabinu, Jakuba Malého, Štulce, Pivodu,
Kazimíra Semberu, Švihu a Smerala? Pouhý pohled na adu jeho podobizen, jako pohled do vnitra eského chrámu plného píležitostí k povznesení myslí, ukáže, že ruku umlcovu vedlo nco zcela jiného, než jen výtvarnictví, estetika, snaha o ryzí umní; Starost celého
lovka umlce,
tu vyslovena:
veliká starost
echa
je
o svobodu národa, o zdraví ná-
171
Hlas
/
I
9
I
6
sílu, sebevíru, odvahu, o vrnost národa k sob, o odhodlanost stát za své bytí. Tento umlec nemže se spokojovat národem jakýmkoli, snad i nesvobodným, lokajsky podlým, zbablým a neistým, otrocky smýšlejícím, kramásky jednajícím; on nemže se v nite vlastním smíit, aby jedenkrát odstoupil ze života, zanechávaje svj národ, jak jej byl nalezl nýbrž on vším úsilím, ve své oblasti a svou zvláštní cestou umlecké tvorby dychtí, aby život tohoto národa
roda,
:
zvelebil,
ne
pomohl mu dostoupit vyšší úrovn bytí, bohatšího, pepychovjšího, zevn
hmotn
zjemnlejšího, nýbrž mravn krásnjšího, svobodnjšího, hrdinnjšího. Obrazy muž, které národu vytváí, nedává mu proto, aby jimi pouze vyzdobil stny píbytk, nýbrž aby ethicky zdvihl národ sám. velikou službu dnešku i zítku národnímu bží tomuto portretistovi, a proto vybírá si zcela urité hlavy eské, aby je pro obecné bytí eské vystavil s nejnaléhavjší výmluvností jako ustaviná mementa, vzory a svtla, neúnavné uitele vyššího života. Tof cíl tohoto umní, žádný jiný; ono je zameno pímo k národu, postaveno rovnou do služby národního bytí se zcela uritými ethickými zámry a ideály; vysoké výchovné cíle mají všecky ty listy, mezi národní vykrášlenjšího, vyššího,
istšího,
O
buditele,
po bok druhým umlcm-buditelm,
Max Svabinský. Jako umní Smetanovo je ryzím umním hudebním, a pece z nho ine se do eského bytí
staví se jimi
172
v
5
i
I
o
v
s
k ý
národního plno posilyj pomoci mravní, tak
i
tato
ást umleckého díla Svabinského, navzdor jeho credu umleckému, je nesena ethickým úsilím, plna sympatií k mravnímu hrdinství, cele postavena do služby národa na cest k vyššímu kladu.
Pjde Silovský jedenkrát i v tom za svým uitelem, krásným kacíem vlastního creda? *
Nerad bych, aby má slova vypadala jako por kus dávat mladému umlci recepty. Recept je v
umní vc
umlec jej odmítá, má tajemnou nápovd,
hloupá. Pravý
protože ve vlastním nite
co dlat a kudy
jít.
A nepravému? Chopí se ho
snad, a chápává se recept, jako se chytá nejtheorií, nebo sám nevda pro, kudy a kam
novjších hesel a bezradný,
kový Ižiumlec
neudlá
díla.
ani
s
Nebží
v
sob
—
je
ale ta-
nejvýbornjším receptem mi tedy o recept, nýbrž
o trochu pomoci k sebeorientaci mladému umlci. Jsou dnes chvíle velkých rozpak, velkých $vod pro všecky umlce, které jim do cesty nastrkuje tato kromobyejná doba. Nikoli v nejposlednjší svými zlými lákadly rychle nahrabávaného bohatství, které, možno íci, bez výjimky dnes hrne se do rukou neistých, podlých, s nimiž jsou spojeny duše nízké, naplnné žízní zvýšených požitku, vystupovaného pe.pychu a nádhery; složkou tohoto pepychu je 4 snížené, zneužité umní. Vyrstá všude kol
ad
173
:
Hlas
!
/
9
1
1
8
nás tchto neistých plenitel života, kteí bohatnou z cizího neštstí, bídy a slabosti, a pokládají za povinnost svého chlubného luxu i za
hospodáské investice kupovat umlecká. Vyplatí se Zúroí se velkolep
chytrost dobré díla
!
Zabezpeí že by
pda
pkné
penízky naše pro pípad, pod státním nemehlem najednou
se
njak nebezpen
Co
se zakolísala
nebo pukla!
se za vojny z cista jasná všude roztábo-
umleckých obchodníkv a kramá! Každý ipernjší hokyná, zanechav beznadjné spekulace s olomouckými syreky, honem si pibil nad krámek desku s hrdým nápisem „Umní", tebas ml uvnit nejpíšernjší brak myilo
—
že ten obchodní ruch se zvíil, protože náš eský život válkou tak mocn zušlechtl a zu-
slíte,
mletl? Ne, hokyná pouze cítil a cítí v lidských kapsách nedobratelné zásoby barevných papírkv a ví, že pro tyto kapsy je nyní nutkavým píkazem rozšafné prozíravosti, vydat je co nejrychleji za nco soHdnjšího než jsou papírky; hokyná svýma praktickýma hokynáskýma oima rychle postehl, že kolem všude víí snadno nabyté miliony, ze kterých se lze snadno piživit, a proto se honem piživuje prodejem umleckého póvlu zbohatlé cháte. Nejde však o tohoto hokynáe tyto dny ohavné loupežnické plutokracie pistupuje i k umlci vážné nebezpeí, provždy se pošpinit a zhanobit úastí na tomto podlém
V
zisku
drancív
a
pasoit velikého
m
neštstí.
Ne-
v.
mže nejedl
být žádný s
Silovský
umlec dnes
touto neistou
sbí
dost opatrný,
aby
z jedné mísy, tím
že do rukou jejích vydává na zhanobení svá díla krásy a nadto že jí prodávaje, dychtí vydlávat víc, kvapnji a ipernji, dokud je as, dokud drancíi kupují, dokud kvete obecná exploatace bídných a hladovjících! Kolik hdí duševn kvetoucích už se dnes
kulturních a
spoluposkvrnilo tím, že se piživují z hanebných
váleného drancíe-zbohatlíka! A jak pramalouko setrvalo takových, kdo mli mravní
výdlk
dotrav
nabízený podíl zisku Kupuje se dnes zvýšenou mrou kniha, obzvláš bibliofilská, obraz, socha, výrobek umleckého prmyslu ale koHk spisovatel, kolik umlc se znepokojuje otázkou: Kdo to kupuje? za jaké peníze se to kupuje? jakého vztahu k umní a životu se to kupuje? Nastalo veliké zhanobení eské knihy, eského obrazu a sochy tím, že do nich nyní ukládají své krvavé výdlky nejstrašnjší lenové naší pospolitosti. Dožila se kniha, obraz, grafika, socha nejhlubšího snížení a Hdé špatpozorující plesají u vytržení nad rozkvtem literatury a zvelebou umní! Mladí umlci, kteí dnes zejména v grafice ovládají na podiv techniku svého umní, jsou tedy vydáni v tchto dobách dvojímu nebezpeenství, jako by nebylo dost už jednoho. První je ve virtuosnosti ruky, která konívá v pouhé akrobatice výtvarnické, v holé prázdné blyskotné sílu
odmítnout
z rukou tak cejchovaných!
—
A
Z
^
n
m
Hl«s
/
19
I
fi
honb za oslnivými efekty, v pustém výtvarnickém blufu. Druhé,inoucíse z ohavné doby, je práv' vtom úkladném svodu k výdlkáství pouhým blufem. Bluf nalézá nejsnadnji své kupce, a nalézá je obzvláš dnes mezi zbohatlou akulturní chátrou, která neumjíc rozeznat obsažné, pravé, dobré a krásné dílo umlecké od jalového braku, pudem svévlastní prázdnoty spíše koupí vc prázdnou než obsažnou, ochotnji uloží své zbrocené denáry v díle pro efekt a oslnní, než pro vnitrné zušlechtní a duchovné zbohacení. Umlec dobe cítí tento tah vtru z dobového mecenášství, a slab proti pokušení zvtšeného zisku, omamován vní mnoha penz, byt sebe neistších, pospíchá, aby nepropásl drahocenné píležitosti. Kéž by radji propásl! Tak zaínají vznikat o pekot obrazy, grafické listy, sochy a plakety bez pravého tvrího nutkání, bez naléhavé poteby nitra umlcova, bez vnitrného imperativu promluvit dílem krásy ke kolísajícímu, trpícímu, malovrnému srdci bratra lovka, bez krásné vášn rozžehnout nad ernými voucími vodami obecné zkázy svtlo nové orientace, bez horoucí touhy dát své dílo dobré do služby kladu bytí, tžce bojujícímu s negací vznikají napoád jen ze žízn vtšího výdlku. Duchv umleckých rutin, v
—
zmocuje se obecné dychtní zisku, žíze mnoha penz; zostuje se obchodnický ich a zájem, vy užít, Go nejpronikavji doasné módní obliby
v.
Si
I
o
vský
potísnné chátry: nyní nabízí nebezpená lstivost pouhé technické dovednosti, aby zkazila umlce. Sype se umlecký list za listem, obraz za obrazem, píliš mnohé, kvapné, prázdn lesklé, nenutné vlastnímu umlcovu nitru k sebeosvoboa tržní poptávky se všecka
zení, šálící jen
skvlou technikou,
slnící
oi
polo-
—
slepc, hlupákv a bohatých loupežník. Rychle! Vykoistit konjunktury! Rychle! Vydávat, je as brát Vidt všude
dokud
a úastnit se velikého lotrov-
ství!
kol nás ten ruch
rozvíil neistý denár
umní,
jejž:
loupežníkv!
Pak pijde Nemesis. Ne vnjší, ale vnitní let bude z té skvlé technické slávy chamrad a prázdná makulatura, a umlec bude stát opt sám, už zas opuštn holotou ^ v duši za nkolik
nesmazatelnou pamf vlastního sebesnížení. Kolik ze dnešních umlc bude moci zdvihnout hrd hlavu, až pejde mimo nás tato veHká vlna hanebného zisku
Siln pál bych všecka
?
si,
aby mohla
umlecká mládež
ji
naše.
(Ze druhé Roenky Štencova grafického kabinetu 1918).
m
zdvihnout
DESET DEVORYTU BÍLKOVÝCH. VYDÁVÁ-LI
umlec
Bílkovské vážnosti
a myšlenkové hloubky kus svého díla, je to
vždy víc než pouhý výbr z prací, které se mu byly za as v díln nahromadily. Tím spíš, vydává-li jej zrovna dnes, v asy tak tžce osudové, tohk potebné povzbuzení, posily ducha
lovka i v život, jako je rozezmítaná, kr^ hoící doba dnešní. Tento dnešek, a obzvlášt eský dnešek, jsou dnešky docela zvlášta víry v
vav ní,
dny
srovnatelné
velkostí a osudovostí jen
ležícími zrovna pltisíce let na zad.
vé zcela
umlcm
se
Tako-
mimoádné dnešky vnucují myslícím mimoádné myšlenky o vlastním díi
o své odpovdnosti, o své povinnosti ke dnešku a k naléhavým potebám svého národa. Bílkv soubor deseti devoryt je (a zejm chce být) víc než jen deseti listy dobré umle,
lecké grafiky,
pouhým
výtvarnictvím,
kouskem
jímž se pvodce chtl zalesknout sebou a ped lidmi jako výtvarník ~
umleckým, sám
ped
jde tu zcela
zeteln o vdomou, vážnou službu v jeho tžkých potebách du-
eskému dnešku cha.
O
posilu národu tu
bží, o zmnožení jeho svobodu a sprave-
víry v sebe, víry v pravdu,
/7S
Deset
devoryt Bílkových
dlnost, O posilu odvahy k vli být cele svj, o pozdvižení klesající myslí eských, aby nezmalomyslnly, a eských srdcí, aby sama sebe nezradila.
Na
pohled
—
muž
je to jen
desatero podob
eských
patero podob-básní o mužích starých
Cech, patero o mužích naší doby (tam Hus, Jeroným, Zižka, Chelický, Komenský, zde Purkyn, Smetana, Zeyer, Sládek, Bezina) je to však vskutku desatero dtkhvých pipamaodvahy, tování eským duším, desatero
—
zpvv
hymen
síly
a sebevíry.
To
nejsou pouhé por-
nebo pouhé výtvarnické fantasie dohadupravdpodobnosti dávných zjev to list za Hstem naléhav z djin národa, výmluvné ukazování hrdin ducha a ducha hrtom ta služba eskému dnešku, kterou din. tréty,
jící
se tlesné
—
V
pispchal tlaícím potebám našeho konat
umlec
velké
njším
vcem
podstaty národní.
síly
bytí vy-
a oddanosti k nejváž-
Vlastní tžisko souboru je ve druhé polovici,
v tch starých. Zde vyvstává ped námi v monumentální visi a velké úchvatnosti skulpturální patero heroických postav; to však nejsou postavy nesouvislé, každá žijící jen pro sebe, nýbrž jsou to zjevy téhož hrdinného rodu, vnitn mezi sebou spojené, prostoupené týmž jednotným duchem, vyvolané stejn rovnomocnou silou umlecké evokace, druh druhu sourodý ve vážnosti koncepce, monumentalit a vnukavosti plastického úinu. Cítíš zejm, že
179
H patero šího
tch
las
/
I
9
I
tt
jednoho vyškteré se teprve rodí.
postav je souástmi
synthetického
díla,
Zdá
se pi nich, že Bílkv duch obírá se vytvoením pomníku, jakého dosud žádný umlec na svt nepojal a neprovedl: pomníku zbudovaného národu. Jiní vytváeli pomníky jednotlivcm, rodm, obcím zde poprvé rodí se pomník národu. Je v tom mohutná pvodnost a pec samozejmost, postavit pomník ne
—
i
—
už hrdinovi jednotlivci, ale hrdinovi národu národu, který byl kdysi hrdinou, aby byl hrdinou znova. Rozložte si tch patero list na stole, do pyramidy tak, aby vrchol její inil ^Komenský, jemu z bok v levo Chelického, Zižku v právo, z kraj u základny pyramidy Jeronýma v levo, Husa v právo, a pekvapí Vás, jak se tu nenadále ped Vámi architektonicky buduje, ideov lení a roste onen budoucí pomník národu: Dole oba vyznavai pravdy stvrzené smrtí, obtí vlastního ^života; výš nad nimi bojovníci svobody, Zižka svobody tl a pdy, Chelický svobody duší už mimo pdu; od nich pak linie duchová stoupá a vrcholí v Komenském,
vlastním a
nejvyšším duchovém zjevu
eské
nového života, uiteli nového bytí zcela už osvobozeného od úzkých podstaty,
hranic
splniteH
zem.
Zableskne se ped vámi oslující mocí tento rodící se pomník. Ano! to pravý pomník národu a pio nátod! Pomník, kletý jest i oslavou .
J80
Deset díevoiyt Bílkových a poctou
in
starého hrdiny-národa,
ním, povzbuzením,
i
vyzvá-
mementem národu nové-
mu, být také hrdinou;
je
to
pomník, odkud
poine se trvale do bytí eského be, odvaha bojovat za nejvtší spravedlnost, svobodu a pravdu.
síla,
víra v se-
statky života:
Tof teprv pra-
vý eský pomnik, jehož bychom si toužebn páli z ruky Bílkovy, aby jím na tisíciletí bylo oplozeno, v silách vzmoženo eské bytí. Ne pomník blohorský, neblahá oslava vlastní potupy, zvnní vlastní hanebné prohry ( smí si kterýkoli národ stavti takové neestné pomníky? smí si je obzvlášt stavt národ, který býval a má ješt budoucn být hrdinou?!) — nýbrž pomník nejvyššího vyptí eského, památník nej-
—
mocnjšího duchového úsilí a nejskvlejšího vítzství nade smrtí, kivdou, záporem životním. Snad dokáme se tohoto ojedinlého na celém
svt
pomníku; do
v žule a spži, at
té
doby, než se zrodí
nám tedy
za
nápov a
slib
tchto list devorytových, otvíravelikou perspektivu i na zad do pedu.
slouží patero jíc
i,
Všech tch pt zjev
starých
Cech má
v Bíl-
kov pojetí cosi ekstatického, slavn mythického, a pec není to mythus, ale veliká, stále živoucí skutenost. Nejsou to hrdinové doživší, dávno mrtví: živí, ustavin živí heroové to jsou, jejichž vliv na bytí naše vihled za vkem, rok za rokem, den za dnem roste a poroste; ne hrdinové tragití, podlehlí, ale nepodmaniteln vítzní. Na listu papíru ped tebou
vk
181
:
Hlas
/
1
9
I
8
jsou to obrázky neveliké, ale
psobí
Zde
jak obi.
poznáš, co je monumentalita té nedlá nadživotní mítko, keovité alegorie, houfy fi;
gur všude okolo se tepetajících, ale jiného,
eho
nco
zcela
nelze vykejklovat a vy švindlovat
pravý duch. Bývaly jednou v Cechách asy, kdy F. Bílka chtla pro sebe a své potutelné cíle zabavit katolická moderna; domnívala se, že ho tak bude dobe moci užívat za kostelníka a ministranta pro své ímské zámysly, maskované tak po esku a tak modern. Nadarmo se pokoušela o to spoutat svými svcenými špagáty duBílcha zrozeného uprosted zem táborské! kovi a jeho umní ím dál rozhodnji vystupuje duch husitský. jako tenkrát ped pti vky tento duch musil se zdvihnout proti ímu, práv proto, že byl pln istého životního kesanství, pln Ježíše, tak i v Bílkovi mocí téhož
V
A
ducha, téhož naplnní prakestanstvím, silou oddaného zvládnutí Ježíšem musilo dojít k odklonu od íma, od moravské katolické moder-
ny
— ke stále
hlubšímu, vášnivjšímu, uchváce-
njšímu splývání s husiti smem a Bratrstvím eským. S jakým ustrnutím a nevolí patí na tento jeho vývoj Lutinovci, s takovým zadostuinním a radostí pohlížejí na všichni eši od
íma
už osvobození.
Druhá (vlastn první) polovice souboru je vnována Cechm novodobým. Mají vedle onch pti hrdin starých Cech, pojatých a pedsta182
Deset
devoryt Bílkových
vených tak mocn, ponkud tžké postavení; už sám oblek popírá jejich heroinost; i asová vzdálenost jejich od nás jest ješt píliš krátká; jeden z hrdin dokonce ješt žije mezi námi nehrdiny. Velká distance starých herou od nás psobí, že i jejich životní dílo jeví se nesrovnateln vtší vedle díla nových i samo dílo Smetanovo zdá se být, srovnáváno s dílem jejich, pece lehí. Nicmén i Smetana je vskutku jedním ;
pravých obrv; obecn poznat rovnocenné dílu starých hrdin ducha vadí dnes posud krátký odstup, ale pro mnohé z nás je už vcí rozhodnutou, že Smetana náleží k nejvtším zjevm eským a že dílo jeho je z nejdležitjších inv a služeb^ bytí národnímu na sta let. eho jsme si už vdomi u Smetany, ješt z rodu dílo
onch
jeho
jako
neochotn spatujeme a uznáváme u jiných; nechce se nám vidt ješt hrdiny, kde je už vidí Bílek. Neznamená to, že bychom my ne-
vící a malozorní podrželi pravdu; je možno, že umlec vedený svým mysticko- umleckým citem pro heroinost už lépe poznal jejich rodovou píslušnost ku plemeni obrv. Ale ani kdyby ti ostatní neukázali se být na konec hrdiny, i tak nesou jejich zjevy, charaktery, díla Smetany jsme mnoho posily eskému dnešku.
U
to
mocn
zažili
práv
za tchto
let,
kolik živo-
todárných šfáv vyvralo z jeho díla, obzvlášt z „Vlasti". Ve Sládkovi je pro nás pomoc v
i83
^v
v
Hlas
/.
I
9
1
ft
:
víe v eskou sílu, v oddan vrné hroud domácí; u Purkyn skytá ji po-
jeho velké lásce ke
hled na jeho ohromnou tuhost a vytrvalost pracovní; u Zeyera stálý cit jeho neutuchající touhy, uinit život krásnjším než jak jej žijeme; v Bezinovi, té dávné a vytrvalé lásce Bílkov, je to mocný, stále výš se zdvihající vzestup duše nad nížiny a nízkosti temného živoení do vysokých svtelných oblastí bohat plného života.
Tak patero tchto list z nových Cech není pouhými podobiznami tlesných podob, nýbrž paterým ozáením duch, aby je vidly a pochopovaly v životné dnešní významnosti tisíceré mysli eské. Nejsou to portréty, ale ukázání hrjichž za vzory nebo za nabadae vyššího potebí má dnešek; v obrazech jejich um-
din, bytí
lec dychtí ukázat je
nám ne tak,
jak je
obyejn
spatují naše mdlé, všednostné zraky, nýbrž tak, jak je vidí on, duch jim píbuzný. Vidí je jako
bohatýry a proto je i nám ukazuje jako bohatýry; chce, abychom nauili se vidt je novýma oima v jejich monumentalit a významnosti, odhodlali se ze své pezíravosti
vit
v jejich
duchovou velkost a z díla jejich shledávat pravou posilu svému vlastnímu strádajícímu dnešku. Odhodláme-li se k tomu, najednou obohatí se naše bytí o možnosti nové, netušené síly a poto už nebude pouhý pežilý Purkyn vdec, dávno pedhonný pokrokem badání moci.
—
pírodozpytného, snad
pl století r94
už zapomenu-
Deset
devoryt Bílkových
tý nebožtík, ale
najednou
to
n
bude
živoucí,
moc-
nabádající uitel neodrazitelné vytrvalosti a vzor vítzící úsilné pracovitosti. Sládek
A
—
nebude už jen starosvtský písniká, nýbrž silný a tvrd široký vyznava víry v jádro národa to
a hlasatel hlubokého smyslu
pdy
otecké pro
bytí náhodní.
Tak
všech
volá ke dnešku
tch deset list Bílkova souboru eskému totéž, jako mocný de-
mužných-mužských hlas ze zem hrdi„Sursum corda! Vzhru, srdce eská! Ne-
setisbor
n:
—
bojte se leda sebe samých, své malovíry a své malomyslnosti !" Co zní nad eskou zemí tak
—
velkolep slavn z „Vlasti" Smetanovy, ozývá se,
byt ne takovou
Ale v podstat jde o
mrou,
i
z
Hst
Bílkových.
týž hlas téhož povzbuzení,
o tutéž službu dnešku.
185
UMLKYN. (Kus beznového veera.)
Z
CIST A jasná jsem si tyhle dny tak jako
zakraloval;
onomu bavorskému Ludvíkovi do-
se mi nenadále královského usamocení, být jediným divákem posluchaem kusu vzácstalo
ného umní.
Sedli jsme dva, já a pítelkyn, v tichém hovoru. Pražská válená tma zvení dychtiv pilínala se na okna salonku, žízníc po svtle, jež tiše bíle proudilo se z jediné žárovky u stropu. Zamleli jsme se oba a najednou jako by ze všech šerých koutv a z ad knih kol do kola obkládajících stny vycházely peludy a sny bývalosti. Užasno bývá nkdy, zamlet se tak uprosted rozhovoru a uslyšet náhle takový tichý šelest bosých chodidel starých vzpomínek, any zdvihnuvše se z dávných dn, s tichounkým šumem sunou se jako dým Stalo se tak:
veer
mezi chvíle dneška, tak zcela zcela už rozdílžasnou, rozteskují se mezi nimi, cizíného! mi a podivnými! v takové chvilce zamlení, plného šelestu a nmých slov z dalekých as, pítelkyn náhle vstala, vzala do ruky sešit verš, rukopisný kvtobor z eských básníkv a zaala íkat verše:
A
A
U
tn
é
1
k y n
Bezruovy, Nerudovy, Vrchlického. Halfarovi; jak nikde nikde na
O kantoru
Tšínsku pro
nebylo místa, protože dopustil se híchu, který esky mluvil i v Tšín, esky i s panem inspektorem; a jak mu to zkazilo celý život; a jak na konec pec jen dostal místo ... na hbitov, v kout sebevrahv pak Balada pašijová, ten bronc verš, jejž postavil Neruda na zaátku své knihy, vda, že jím vytvoil dílo, jaké se v život dvakrát nepodaí; jak picházeli andlé, aby pidávali nejkrutjších muk bohu lovku ... na to, splnit vli Satanovu. Když se pítelkyn vztýila, ješt nežli zaznl první verš, usadil jsem se zdvoile a myslím si: se nikde neodpouští:
.
.
.
A
„Nu, vydržíš .! pestojíš nkolik slok." Ale nco neekaného. Zaznly první dva verše a již cítím se všecek pikut. Všecko uvnit .
.
náhle
—
inne
onmlo;
bezdky
naptí; prsty
zarývají
do dlaní. Dech se zastavil. Beze zdlouhavých mesmerických tah, jimiž mnozí deklamátoi dlouho musejí své posluchae hypnotisovat, aby jakž takž je opanovali naopak jí stailo, jako by byla prsty lehce pejela po ele sem a tam. Naráz ve napiatá dychtivost po každém slov, které má pijít, dávno umím ty básn nazpamt; duše vlán-ochotn poddává se kouzlu. Jako by pouštl z laterny magiky obrazy na lehce se vlnící kou, tak je mi v mysli obrazy vyvolávané slovem básníkovým se
—
mn
mn
a
:
Í87
Hlas
/
I
a jejím hlasem rodí se ve
9
1
8
mn, mní
mne. ona sama se promnila.
se, obstu-
pují, zavlékají
Ale
i
Úpln jsem pro
Tvá nabývá ehosi vytrženého ze všedního života, oi zejm patí, zejm vidí do njaké jiné koniny. Ana stojí tak vztýena, i oi deklamují, i ruce spolumluví je to patrná trance umlcova. ni zmizel: sestupuje jen
do
sebe.
—
Hlas není sladký, neokouzluje
Horký
je to hlas.
líbezností.
A já vím, odkud do nho vnik-
tohk hokosti. Píliš dlouhou adu dní a ze dvou velikých kalich musívala pít svj pelynk od toho nezbytn hokne duše, a duší zhokne potom i hlas, i kdyby byl býval sladký jak dubnový med. Ne! není to hlas deklamátor, kteí dobe vdí, že jen tou sladkostí oarovávají mládež, a s rozkoší sebe samy poslouchávají víc, než bývá zdrávo básníku. Ale nco lo
—
mnohem
krásnjšího zní z tohoto hlasu:
duše
sama jím zaala mluvit, ne pouhé tlo. Zní hoký zvuk za zvukem, a slyším zeteln, jak mluvit tu báse duši uilo utrpení. oi spolumluví, spoluhrají, akcentují drobnými výblesky slova i verše, tvá mní se ustavin v náruživé' oddanosti
A
básníkovu výtvoru.
—
Sedím zcela nehybn, zmražen a žhav podivný vnitní stav Verše dávno mají koínky ve !
mn, znám je slovo za
slovem, ale jako by teprv nyní na ráz vstávaly k životu! Jak bývaly dív ve tak nijaké, mdlé, položivé, bezkrevnél na její pozev zdvihají se v síle, nalévají se
mn
Te
188
U krví,
tn
é
1
k y D
blesknou rychlostí nastebávají se kolika^ života. Ano, teprv nyní do opravdy básníkovo slovo! Dív býval to jen paživot
násobného žije
básn, jen latentní možnost silného žití. Zmocho nyní magika umlkyn pravé, a ono teprv pod ní jme se vydávat všechen obsah, sílu, barvu, vni, které byl kdysi do slov zapeetil básník, jako kouzelník arabské pohádky do lahvice džinna. nila se
Ale
tedl je to
opt týž
hlas, stejná
tvá, tytéž
mluvící oi, stejné pednášející ruce? Balada
Sousedsky groteskní hovor panny Marie Eližbtou, neblahou patronkou vrných žen! Humor! a plastika veselé scény, na níž nyní doopravdy stojí dv bytosti živé pak Balada májová, o té holce modlící se pl kesansky ke svaté pann Petronille a arující pl pohansky o ženicha po nich, obou vlekoucích poetická kídla nebezpen skoro u samé šprýmaské vulgarity, v rezavém kontrastu „Tak málo mám krve", ty rudé sloky trýznné úzkostí ne o vlastní život, nýbrž o to „kdo na moje
rajská!
se svatou
!
!
A
A
—
místo?!"
Dávno jsem pítelkyn
neslyšel; už léta tomu. zdávalo se mi, že už se musilo v ní jist utišit všecko, co bývalo. hle! tu najednou vidím, fe dosud v ní žije bolestný ohe; a zdá se, že zžíravjší než býval. Jen nešastný umlec by mohl porozumt, co znamená nosit
A za
ta léta
A
v
sob
takové,zlé plameny!
J89
Hlas/ 1918
A
tu náhle vynouje se mi ze vzpomínky vysoká šedá postava prastaré ženy, stoleté staeny: Strába je to, ponurý pelud-bytost z „Neklaná*, Zeyerova. Mnoho let už tomu; býval jsem tenkrát divadelním referentem dvou týdenník, vysedávaje ob den v divadle, zmrzelý pustotou marn-jalové, nikam nerostoucí, nikam už nedychtící, stále téže rutiny herecké, u samé zem se vláející sobstanosti, emeslného lenošství, jak v tenkrát poloumleckého oficiálství musívalo tžce zápasit o pouhé právo k bytí umní Hany Kvapilové! jak žárlivým starošstvím býval úkladn umrtvován vývoj Vojanv!
—
Tenkrát to
ané jící
a oteveli
bylo,
nm
když pišli do Prahy
Berlí-
ped ohromenýma oima vzrušu-
synthesu nového života a nového umní. cítili jsme kolikanásob bídu, zastár-
Tenkrát
.
.
.
odchodu Lehmannové, Reinhardta, i všech ostatních, kteí byli plni jednoho a téhož nového ducha, bylo zvýšenou strastí dál vysedávat v našem divadle, plném duševní staroby a zašlosti, v nichž udolávalo se a bylo udoláváno nové dychtní dvou
lost,
pustotu svého divadla; a po
tí duší nových.
A
tenkrát tedy zcela nenadále stalo se nco podivného, zcela nehodnovrného: byla to ta všeho bytí lidStrába. Fantom sta let, už ského, a pec dosud neroztržn spoutaná strašnými úvazy se všemi jeho strastmi a hrzami. Jak se tenkrát dostala na naši starou scénu, jak tam na ní žila a zdvihala se do'pomníkovosti.
vn
190
Umé
1
k y o é
bylo nepochopitelno. Byl to
pevn
provedený
in nového umní, výkon ujednocený od po
hlavy
písn ukáznný,
velký v celkovém pochopení a založení postavy, ale i jako horkou patu,
ve všech žilkách nasycený životním detailem; a ten detail i ta velká jednota figury nemohly být jen leda šastným nálezem, to byl zejm pravý tvrí proces ze hlubin vlastní duše; a nebyla to ani žádná pouhá improvisace píznivé chvíle, nýbrž patrn dílo písné, vdomé, zdlouhavé práce umlecké o každý posun, každý krok, slovo, odstín, pohled. Jak to bylo možno? vždyf té hereky dosud vlastn ani ponikdo nevidl! pec prý už tam psokrví
A
ádn bila^
tyi
léta!
Úcta k dílu básníkovu spolu s úctou k umleckému tvoení vlastnímu, schopnost monumentality, svdomitost propracování a hlavn nový duch ovšem musily v tehdejších Cechách najet na sto skal a ztroskotat. Stalo se, co se stát
musilo: kolkolem na ráz postehnuto bylo ne-
bezpeí
z této odvážné neznámé (bylo snad málo ješt na strastech s Kvapilkou a Vojanem?!), zdvihli se emeslníci a oficiálové, diletanti a tvrt-
umlci, objednán skandál v divadle, pivaHlo se vzbouení favorisovaných poloumlky v editeln, intriky, liják anonymních lístk, lánky v neistém tisku. Výsledek byl, jak se ekalo: Strába hynouc úderem bevna padajícího v hoící budov, strhla s sebou a pohrobila i umlkyni. Strába zemela, umlkyn za živa poJenže .
.
.
1^1
Hlas
/
I
9
1
8
hrbená zbyla na živu. Malí, jemuž odtáli ruce; radostný tulák, zbožovatel krás svta, kterému ke zdi kobky beze svtla ukovali nohy; dramatický umlec, jemuž vzali divadlo, ne-li na vždy, aspo na léta nejzávažnjší pokuste se po-
—
chopit hlubinu takové muky!
Nebof onen konec pode bevnem Strábiným umní jedenkrát do oprav-
nebyl koncem: koho
dy posedlo, komu dílo umlecké stalo se vlastním úelem a smyslem života, pozná, jak strašná, nemilosrdná je to moc a jak urputn domáhá se svého denního doušku lidské krve. Po tom všem zboení umlkyn žije, po léta dál, pohížena do svého umní, tvoí a pracuje, studuje v nocích své postavy, ale studuje ustavin jen pro sebe, hraje leda pro jednoho diváka! Jaká to pro herce infernální sms z ustaviného sebevyzdvihování duše a^z neustálého upadání v nejhlubší sklíenost! Život plný bohatství i plný ožebraení! bytí nastebavší se nejvzácnjších šáv životních, které pekapaly se filtrem nitra básníkova do umleckých dl, a bytí, jemuž vypouštjí z peatých cév denn proud krve! Byl to úžasný, sotva dohadnuteíný, hluboce zakrývaný, ale nezakrytý život pítelkyn za léta, v nichž pívala svj pelynk ze dvou velikých, píliš velikých kalich. Kusem, ale jen kusem mže tomuto tragickému životu porozusnad jen umlec; ale porozumí- li tebas jen kusem, obejde jej bolestný úžas. zde tedy dnes, v tichý beznový veer 1918,
mt
A
í92
Umlkyn majíc jediného posluchae, mluví verše BezruoVždy ten Halfar kantor, vy a Nerudovy který nemohl nikde dojít místa, protože tenkrát stál k sob, ke své mateské mluv tot ona sama! a ta Nerudovská scéna velikého skládání nejtrpích bolestí na jediné srdce lovka boha, z úst a rukou by sebe andlštjších je snad nco jiného než její vlastní los?! Tenkrát, ped lety výhled na velkou dráhu hereckou, s bezpenou nadjí tisíc blýšt.
.
.
—
vrn
—
.
.
jících
oí
.
vavín;
diváckých, potlesku a
s jisto-
tou stvoit kolem sebe stohlavou družinu žen,
každou z nich individuahtu a z nich jen
promnní
pec
i
každou
své bytcsti vlastní;
s
dy-
chtním dopomáhat vidinám básník ku pravé-
mu
uživotnní a zdvihat život nebásník na
výšiny vidin básnických ... a jediný
A místo toho trosky,
divák-poslucha verš, pod jedinou žá-
rovkou tichého pokoje, v truchlý, melancholický
veer beznový! Jak to všecko bylo možno v této divné zemi eské ? A je-li lze, aby na ní samé nebyla ást viny tch trosek a nesplnní? Zda i
i
i
ona neprohešila se zradou sebe samé? Zda ona sama neobtovala povinnost vyšší njaké
své
domnlé povinnosti
nižší,
jako kdysi
Nmco-
vá a Aleš a Neruda a dlouhý ad jiných provinilc sebezrádc? Vždy ta síla tenkrát byla tak sebeurivá, vždy diktovala si tenkrát pímo svou cestu do života a vzhru! Hledím na ni, a je mi krušno v duši, jako pi pohledu na každou kivdu, píliš pobuující a
t93
Hlas
/
19 18
tak nesnadno už kdy napravitelnou. Ale smutek pohledu je zase zjasnován ubezpeením, jak ona rostla za ta léta samoty a nedala se zkazit, zlomit. Vyrostla tichou oddanou prací o sob samé, vše se v ní zhloubilo a zduševnlo ano zde ukázal se petvorný vliv utrpení, anebo spíše síla, která vydržela i proti nmu Vše, co
—
— 1
1
mluví, je propracovanjší,
ctou
mím,
vnitn
bohatší;
s
jaká as to bývala energie, která
nedávala všecko zahodit, jaký as v
ní byl
a
újí
je
odpovdnosti za svj umlecký dar, bez nadje veejného uplatnní. Je v ní ustaviné vysoké naptí [ miluju všecky lidi s takovým vysokým naptím! ], to je mi bezpeným svdectvím její vrnosti k umní, a myslím i její víry, že pec ješt pijde její hodina.
trvalý cit
byt
i
Vím
—
v
ni
i
já.
Po
—
mobilisaci
sil
k boení
života nadchází nyní naléhavjší a dležitjší
mobilisae k jeho novému vytvoení, a tu teba umt svolat a postavit všecky síly, i skryté a skrývané, které mohou pomoci kusem práce pro toto veHké dílo nás všech pro všechny. Pispje-li tento lánek novináv, aby Praha ji sob nalezla, pak nehrála svého Bezruce a Nerudu nadarmo svému jedinému diváku posluchai v onen tichý veer beznový, kdy
zvení tmy po
tiskly se
dychtiv k oknu, žízníce
svd. Poznámka
z opatrnosti. Slyším tenáv nespokojený bas: Takový dlouhánský projev pátelské reklamy List váš je tuším uren po!
194
U m
é
tebám národa? Ano,
1
k y a é
proto práv.
Potebou
ne taková pohodlná, laciná, bezcenná spravedlnost abstraktní, nýbrž spravedlnost in concreto, spravedlnost pro lovka živého, zcela uritého. Nedojdeme svého království spravedlnosti, nebudeme-li jí konat pro živé živoucí lidi, na odklízení zcela reálných kivd; bez toho všecky deklamace o spravedl-
národa
nosti
je spravedlnost, ale
zstanou
lží
krom
života.
Na umlkyni,
o níž píšu, spáchána byla kdysi malichernou dobou zlá kivda; a pálí mne, jak by byla kivdou mojí vlastní. Dnes ji lze konen napravit; proto se vci ujímám veejn, pes nebezpeí kivých výklad. Nelze pec patit na zdlouhavé umoování lovka, jehož vina je v tom, že miloval své umní, a miloval je mocnji, vrnji, vytrvaleji
než
jiní.
195
CLOVEK POCHODE. (Pamtní de«ka Ludvíku Lošfákovi )*
UPROSTED
kromobyejného plápolání Ludvík Lošták,
barev a srdcí doplápolal
lovk pochode. Bylo málo tak siln hoících duší mezi námi Znal jsem jej skoro tvrt století, a on
jak on.
planul stále stejn,
pímo vzhru,
rovnomrným plamenem neumlo udusit, srážet
a nic ho
k zemi, zastít dýmem, donutit, aby vail žebráckou políviku, zasout popelem. Svatý oherí to byl a on si byl dobe toho vdom, když kdysi o „svatém ohni*' psal. Tak siln vytrvale plápolající lovk nemže jeho vlastním ohni vydržet hoet píliš dlouho. jist takový lovk jest i jeho vlastní záhuba, ví jasn, stokrát lépe než jiní, že musí shoet záhy, nedokaje se vysokého vku. Hoí, hoí, a zná ustavin, že hoí k brzké smrti. Ale práv proto, že tak jist to ví, chvátá se svým dílem, tu není pro obtí, aby dokonal ho v as. újmy, strasti, lopoty tak veliké, aby se jich nepodjal pro dílo. Všechno vybíhá u nho v dílo, vše se sousteduje jen v díle, vše, co on žije, takto má smysl i cíl jen v díle a pro dílo. ^ Zemel 17. íjna 1918. ;
V A
A
A
196
Clovék pochode
výlun, krut-bezohledn chápané a konané dílo je opt samo kusem osudného ohn, jenž stravuje lovka: ím prudeji, vrnji a vytrvaleji je
pvodce;
uskuteováno, tím rychleji spaluje samo blíže ke svému dovršení,
letíc
urychluje konec života manifestujíc
samo
i
lovku;
bytí vlastního, zhltává bytí
mého popení se na
vznikajíc nií;
ím dál mocnji dvod svého
jeho raison
pvodcovo étre.
až do sa-
Ale
zrodí-li
konec dílo celé, co už pak sejde na lo-
vku? Zdá se,
že Ludvík Lošfák odešel od díla naplnného. Aspo nám, kdo jsme znali lovkaumlce, pipadá, jako by se byl ve svých knihách a ve své hudb vyslovil celý. Knih jeho je ada nevelká; psal je beze chvatu, zcela svo-
bodn,
poslušen jen svého ducha, nikdy nesve-
den žádostí výdlku, nikdy nepíše pro peníze: tak, a jedin tak, mohl do nich dát vše, co v bylo svého a pravého, ryze cele a pravdiv. Krom knížek, jež si vydával díve sám z hubených svých honoráv uitele anglitiny s krušnými újmami a obtmi, už posmrtn vyšly dv práce nové („Vítzná demokracie" a „Evangelium nového lovka") v rukopise zbyly dv knihy dnes ješt nevydatelné. Zdálo by se tedy, že mohl odejít bez muk výitek, které sžírávají srdce umírajících básníkv a umlc, že musejí odcházet od polodíla, které nikdy nikdy už nemže se stát dílem celým. Nad jeho hrobem snad není pro, aby krvácela srdce naše, tak
nm
;
191
Hlas
/
I
9
I
8
jako kdysi jemu krvácelo u kutnohorského hrobu Felixa Jeneweina, že nebylo mu dopáno dosnít svého vrcholného snu umleckého, „Eposu Husitského".
kdo ví s jistotou? Kdo mže na povdt, co velkého, posledního, nejhlubšího a nejosobnjšího v duši Lošákov v temnu, skryto všem nejdvrnjším pátelm, teprve
Avšak
.
.
.
urito
i
dít v temnu dlohy matiny? marné a bezplodn muivé otázky však nadarmo kladou lidé nad mrtvými umlci; a kladou je jen na rozdrásání niter vlastních. Nehodí se tyto otázky ani do dnešních dn, tak naplnných radostí, jistotou nového svobodného života, krásou vehkých hodin, kdy dozrává božská spravedlnost ve svat slavné chvíle, jakých už se nám se utváelo jako
Ty
:
nedostane prožít, sluší se lidem pamatovat víc na to, co je v díle básník živých i odešlých kladného, radostného, silného, vícího, pipravujícího nový život i lovka aového. toho je v díle Lošfákov mnoho. Lošfák byl
A
jedním z neetných pipravovatel nových Cech už dávno ped válkou. Tohoto vášnivého vrozvsta a hlasatele nového života svobody, istoty, ušlechtilosti a krásy nepivedla k jeho víe a názorm teprve válka, jako jiné, kterým teprv musila krut ukázat bludnost jejich myšlenek a snah, a donutit jich k revisi, ne-li k úplnému zvratu. Lošák nemusil se honem zaít uit nové filosofii životní, jiné víe, jinému náboženství; nemusil na rychlo zahazovat verejší znepravdi-
198
lovk vlé
ideály,
a modly
pockoden
kvapem vyprodávat odbyté bžky
—u
nho
válka byla velikým utvrze-
ním a potvrzením správnosti dráhy od poátku nastoupené, po níž šel léta vrn-vytrvale ne-li sám, jist jen s malým hloukem bratrských duch; válka nezlomila jeho ideového souboru ve dví, neroztrhala jeho díla, neuinila z jeho doverejší práce hromadu makulatury: knihy jeho obstály ve velikém
Nemže mnoho
ohnm války. povdt píliš
spisovatelv.
Osou, okolo šlení,
pezkoumání
toho dnes o svém díle
níž se
byla vlast.
starého života,
Ale
otáelo všecko jeho mytouto vlastí nebyly
Cechy
zem maHcherných snah a zájm,
nesvobody, závisti, záští, lokajské podlosti. Cechy piva a hospod, Cechy „železná klec", bydlišt zbablc, sobc, neistých a neušlechtilých hrubc, širá prostranství nízkosti a všednosti. Vlastí, o níž Lošfák snil a mluvil, kterou miloval a dychtil uskutenit, byly Cechy docela jiné.
Byla to nade všecko a nejprve zem svobody. kladl nejvýš, v byl do veliké síly rozvit cit a smysl svobody, ale on nevyznával jí pouze slovy a psanými literkami, nýbrž žil ji, celým svým životem vydával svdectví svobod, úct a lásce svojí k ní. Touto svobodou on nikdy nerozuml nevázanost, libovli, nekáze, nýbrž svobodou mu byla volnost rozvoje bytosti lidské v bytost krásnou, harmoni-
nm
Svobodu on
199
Hlas ckou, ušlechtilou,
s
/
1
9
I
8
volností vyžít se ušlechtile,
na plno, bohat, s možnostmi trvale obcovat s krásou, pírodou, umním a poesií, s osvobozením ode všeho sprostého pachtní, s neomezeným splnním krásného kladného díla životního.
Shledávaje Cechy naplnné krásou pírodní,
chtl je mít naplnny i krásou mravní. Toužil petvoit je v zemi svobody vnjší, ale nad to více v zemi svobody vnitní; pede zraky duše jeho stála ustavin volná republika demokratie aristokratické, volnosti, kde by si vládli lidé samí šlechtici duchem; eský lovk, po prahl, byl lovk ušlechtilý, istý tlesn i duševn, svobodný, statený a nepoddajný, milovník pravdy, krásy, zdraví a síly.
zem
nmž
Mnoho zde na ducha a myšlenky Lošfákovy psobila Anglie, kde prožil adu let své mladoAngHi ctil Lošták sti, a literatura anglická.
V
druhou^ svou
vlast, ale první vlastí
byly
mu
stále
vrn Cechy. Žíznil poanghit je, to jest naplnit je
duchem
anglické svobody, láskou k domovu,
mravu, sebevdom.ím, mužností, pravým d^ichem obanským. Do Anglie se vracíval obas pro posilu vlastní; tam v život svoušlechtilostí
bodném z
se zrovna obmýval,
neduh nesvobodného
žití
osvžoval, léil
eského.
«
Ideály nových ušlechtilých
vin
srážely se
každém kroku
s
Cech
arci usta-
neušlechtilou skuteností.
nalézal
Lošák 200
Na
rub své nové ze-
lovk m, pes
tu chvíli klopýtl a urazil se
kupu hnoje, ostnatý to byla
pochode
drát,
nalíený
o kámen,
trám.
podlost, zítra zbablost, lež,
Dnes
lokajská
pikrenost; jindy korupce, klikaství, kšeftýská kamaraderie šikovných malých lidiek, kteí umli si vzájemn nadhánt veejné peníze, ceny, stipendia, tituly a slávu; jindy zase nádherný
kvt eské sprostoty, baránictví, patolízalství; tu opt pobuovala tupá lhostejnost ke kráse, okázale nadouvající se batipánsví, veejná vláda nul, útok chrapounství na vzácné hodnoty kulturní, podvod Ižidemokratie a padlané bratrjiné, jiné zjevy a bubliny starého nesvoství.
A
bodného
života
eského.
Lošták však nebyl z tch, aby mlky snesl tyto urážky svých národních a obanských ideál; na to byl založen píliš bojovn, vládl ostrým vtipem, slovo jeho bylo vždy pohotov ke krutým sarkastickým útokm i k obran. Muž od rány to byl, nebál se ranit, ani ránu utržit; v jedné knížce se postavil proti tolstovskému a evangelickému pikázání „Neodporovat zlu"; jindy vyznává charakteristicky: „Kdykoli vidím zbran, zahraje mi krev v žilách. Zbran jsou nejkrásnjšími hudebními nástroji v každém svtovém orchestru, nebot za symfonického bouení a vichení jejich rodí se^ Svoboda a Volnost a Moc, a pukají Pouta i etzy a Okovy". Pes tu chvíli sypaly se jeho rány na všecky „chabce a slabochy, ponížence bezkrevné, tichošlápky, krence, bezpáteníky, rucelíbálky, fu-
201
Hlas
/
I
9
1
8
kálky a naíkálky" dlouhý byl by katolog všech rozhorlených apostrof a titul, jimiž zahrnoval tyto své oblíbence starých, zatuchlých kde Cech, „železné klece" beze vzduchu. mu nestail Jungmannv slovník, v ohni svého rozhorlení umíval razit piléhavá, groteskn obludná jména nová. Když apostrouje šosáckou Prahu, tak rozdílnou od pravé Prahy, kterou vášniv miloval, hrnou se tituly a obraty invekvzpomeneš man na tivní jak opaující proud starého Rabelaisa nebo na „strýce Benjamina" bezmála tatáž bohatá zásoba perozmanitých titul, skoro stejné tempo valícího se toku jejich
A
;
—
A
vždy za nimi je táž shledá se i u Lošáka. vážná mravní 'opravdovost, tatáž síla istého pesvdení, tatáž pravost rozhorlení jako u tamtch. Rozumí se, tak prudký útoník nevychází z boj bez jizev a modin; a ješt dobe, kde to byly rány poctivé z boje muže s mužem, pímo tváí v tvá. Ale proti Loštákovi se nepostupovalo vždy poctiv; siln pracovala klika, kamaraderie napadených, podrývalo se a pomlouvalo, vyrážela se mu tak íkaje okna za tmy kameny uliníkv, umlovalo a škodilo se mu potuteln za zády, kde si zbablci netroufali vystoupit po mužsku mužn. Ve knížkách Loštákových najdou se velmi asto narážky i zevrubné zprávy o tomto postupu starých Cech proti bojovníku a hlasateli života nového. Jedenkrát budeme se k tomu musit vracet zrovna tak, jako
202
Clovék pochode k eským utrpením Mánesovým, Smetanovým, Alšovým; na leckterou dnes ješt ozaovanou hlavu snese se pak svtlo podivné.
Život Loštákv nebyl lehkým životem bezstarostných a
zhýkaných. Krom svízel, které
na
navalit vlivem jeho duševního za-
musily se ložení,
žízn svobody, mužného nekompromis-
ního charakteru, silou jeho ideí a ideál, jeho
snv o novém život lidstva, krom bolestí z boj nutných takové duši zastihovaly ho
a ran i
stra-
vnjška. Vyšed z pranuzné rodiny venkovského ševe, prožil Lošták trpké mládí proletáské; v letech 884-85 hrával jako hospodský pianista k tanci ve sprosté hospod „U zeleného stromu" (ve Dlouhé tíd), nedli co nedli a svátek co svátek, vydlávaje si tak skývu hokého chleba; tžké starosti o chléb tížily ho dlouho a zhusta i v letech mužných. tomu pidávala se krutá sklamání v život rodiném; vím, jak byl zrann bytosti rozvratem svého prvníaž do samé ho manželství a rozchodem se svou první ženou stí
jiné ze
1
K
den
Angliankou. Ale práv tyto krušné a kruté
události životní
ukázaly vlastní ryzí jádro podstaty Lošákovy. Pohlížím na takové pohromy jako na zkoušky,
kterým podrobuje jsou-li
praví
i
lidi
Duch
života,
aby
ukázali,
nepraví. Nepraví a neschopní
k dílu, jež od nich eká život, ve zkoušce ohnm propadnou; vzdají se snadno, oddají se pití,
203
Hlas/ zchátrají
— v ohni
19 18
se prozradili. Praví však pro-
n
naopak: ím silnji na doléhají tyto pohromy, strasti a zklamání, tím silnji odolávají; všecky okolnosti jejich bytí jsou dle toho, aby jim vnukaly a sesilovaly hlubokou nevru v život i lovka, temný pesimism, odvrat od boha a Díla jeho, ale oni práv naopak podivuhodnou logikou, která slabozrakým se zdá zhola nelogickým, mohutnji ve své víe v život, samy neuvitelzjasují se optimismem pro ným, pipínají se mocn k životu a svému dílu. Jen slabochm zdá se být ztráta milované ženy pohromou nepežitelnou pro silné práv naopak bývá základem a poátkem vyššího bytí duše. Arci, dokud drama trvá, zdá se i silným, že jim už nebude lze žít; ale pak se nenadále odhalí, že kruté neštstí bylo neštstím jen zdánjeví se zcela
ním
n
—
liv, a že bylo jen
nutným prostedkem, prpra-
prchodem
k velkému štstí: trvalému nalezení sebe sama. Tak zvedlo se L. Lošákovi. ohnivé zkoušce osudv ukázal se být pravý; co by jiného bylo zhubilo, jej zdvihlo a sesílilo. Na tuto jeho životní prbu pravosti básnické teba nám pohlížet
vou,
V
skutené štstí životní, tebas oím vidoucím by se jevilo jako neštstí. Najít
jako na jeho
mén
sama sebe, nalézt dílo své, dožít se víry v život, nad to není nic krásnjv Ducha, v lovka šího, radostnjšího a plodnjšího: v tom je štstí, byt musilo se ho dojít sterými ranami a strastmi
—
neštstí.
204
lovk
pochode
Svdectvím, že Lošták obstál v oné velké zkoušce Ducha zkoumajícího pravost, je, že knihy jeho naplnny jsou vyznáním víry ve vyšší. krásnjší, svobodnjší, ušlechtilejší a radostnjší život; jsou to díla kladná, plná optimismu, jenž svítí tím blejší záí, ím víc za ním a pod ním se vidí, z jakých strastí vezdejších rostl a kvetl. Pravda, nejsou to knihy cele optimistické, cele vící v život, tak jako teba slunené dílo Smetanovo nebo Alšovo; do list jejich proniklo i dost nevry, skepse, hokostí a chvilkového zazoufání, ale to je v menšin. Jas pevládá, tomu zejména v nejosobitjší, Loštákov, trojdílné zpovdi ,,A tak jsem žil"; kdyby bylo dovoleno rozeštpit dílo básníkovo a vybrat do knížky jen to, co je pitakáním ke kladu vyššího života, vyloue všechnu negaci, nevru, posmch a pochyby, vzešla by odtud kniha tak krásná a tak naléhav potebná práv dnešku, že málo máme a to rozhoduje. Je
a tuším nejživotnjší, knize
takových,
A
ptá-li se lovk, co dalo Loštákovi pekonat svá zdánhvá neštstí, nalézt sebe, zstat vren sob, rst a zjasovat se ím dál rozhodnji vrou v život, nalezne na to uritou odpovdi byla to krása. Bylo pro mne rozechvívající vteinou, když jsem shledal u nho toto
potvrzení své dávné víry.
„A tak jsem
Ne náhodou koní se
Modlitbou u oltáe Krásy"; zde ve vzrušené apostrof psané na
jeho kniha
žil"
20S
,,
Hlas/
I
9
I
tí
behu anglického moe v Bexhillu-on-Sea
1913,
ve svatém jménu Krásy istou mysl a nesevšednl, koní modlitbou: „Bud milostiva tomu, vznešená, velebná a nesmrtelná Klaso, který k oltái Tvému konal dalekou svtem pou a vyslyš jeho modlitby a touhy a pání, a neodstupuj od nho ani na krok, nebof nesmrtelný a nehynoucí život jest pouze v Tob. Kdo v Tebe ví, neumírá, ale žije Život ný. Halelujah!" této vrnosti ke kráse je tajemství Loštákovy vnitrné síly; jí on rostl. Ona mu vnukala ustavinou žádost sebešlechtní, aby vytvoil ze sebe opravdového šlechtice nikoli šlechtice v tom nízce všedním smyslu slova, kde šlechtici zváni bývají a sami sebe zvou okorunkovaní sprosáci, darmojedi a nevzdlanci, nýbrž šlechtice duchem, aristokrata myšlením, ideály, snahami. Šlechticem v jeho smyslu^byl istý lovk, istý tlesn i duševn. astokrát mluví o bílém tle, o bílých rukou; ta bílá barva mu byla barvou jeho šlechtictví. Pravil: „Budoucnost náleží lidem istého svdomí a bílých vyznávaje, že zachoval
si
V-
V
—
rukou".
lovk
založený siln nábožensky Práv proto nemohl být lovkem církve a církevního náboženství, openého o protirozumová dogmata. Jako mladý muž 2 lety vystoupil z církve katolické a teprv uzavíraje satek s Angliankou Anny Nortonovou,
Lošták byl
a myslil o
bohu
stále.
1
206
lovk evangelickou, gelické.
Ale
r. i
ským názorm o tom v knize
pochode
1891 vstoupil do církve evan-
tato církev byla jeho
„A
nábožen-
„Nevím v povry", napsal
cizí.
Za to velmi o svých vztazích k psal nkolikrát, zejména v krásné stati „V zahrad Jetsemanské". tenáem bible, zvláš evangelií byl Lošták od mladosti do konce. Vypráví, jak v ranném mládí býval mu Nový zákon nejzamilovanjší knihou a nejmilejším spoleníkem na všech cestách; vzpomíná, jak za mladých let s pítelem Bautzkýmjchodívali za krásných letních do Divoké Šárky, kde vystupoval na nejvyšší balvan nebo útes skalní, a nad obnaženou hlavou maje jasnou modrou oblohu, pedítal druhovi své nejnovjší básn nebo Nový zákon. Tato vzpomínka je oste význaná. Pedblízko stál
mu
tak jsem žil".
Ježíš
nmu
;
dn
stavte si nedlní výlety mladých jarých lidí velkomstských,kteí v divoin Šáreckých skal obí-
evangeliem! Ale neítal prý „tuto nádhernou knihu s myslí evangelického faráe, a!e
rají se
s
myslí pemítajícího, uvažujícího a srovnáva-
A
lovka myslícího.",, kdykoli si má mladá duše odmyshla všechno nadpirozené a nemožné, jež vrhá šeré stíny na tuto jasnou knihu velebnou, tu zbylo vždy ješt dosti pirozeného, možného a lidského na této knihy hluboké a úchvatné, takže duše moje vlnila se vždycky tichým štstím, kdykoli jsem se ponoil do jejích hloubek božsky závratných ..." Z ní uil prý se trplivému kesanskému odíkání a to uinilo jícího
dn
207
H
1
a
8
/
1
9
I
8
ho „být silným, vytrvalým, nepoddajným, na cestách za svými cíli neúchylným a na strmých horách života bezestrašným". Jako muž 48letý zapisuje si, že „etba této jasné knihy psobí na jako políbení minulých Pes ne-
vk
.
.
.
pehlednou propast dvou tisíc let posílá trpící Syn lovka bratrské políbení trpícímu synu
lovka". Bible
kralická (v petisku britské spo-
ustavin na pult v sešeelé malé svtnice jeho samotáské, tiché pracovny na Vyšehrad (Vratislavova 26), a leží tam v tichu nyní ješt hlubším, už neprobílenosti) ležela rozevena
rána jeho bílými prsty, dosud. Kesanem v bžném církevnickém smyslu slova nebyl; zval se novým kesanem a mluví-
o novém kesanství, rozumje tím náboženopené o Ježíše, o Ježíšovský vztah k bohu a Hdem, bez pozdji stanovených dogmat vrouných, kultu, Hturgie, obad, beze knží a kostel. Ale ani tento Ježíšovský vztah k bohu a Hdem nemohl on, jak se rozumí samo sebou u myslícího novodobého lovka, vzdáleného
val
ství
tak velmi
asv
a míst evangelií, pijímat cele
a bez výhrady; odmítal zejména Ježíšovskou zá-
sadu „Neodporovat zlu"; také ovšem nemohl v Ježíši vidt skuteného syna božího, nežli jen v tom smyslu, že synem božím je každá bytost živoucí.
Pomalu vytváel se v nite jeho osobitý obraz boha, a tato individuální pedstava pirozen se odchylovala od pojetí kesanského, církev208
lovk
pochode
ního. Svých myšlenek nepodal celkov a soustavn, nýbrž jen ve zlomcích a kusých nápovdích. Uvádím nkteré jeho názory náboženské,
porznu
roztroušené
nežli nejvytrvalejším,
;
„Bh není niím jiným,
nejsvdomitjším, nejpra-
covitjším, nejpilnjším a nejpoctivjším
Dl-
A
proto každý níkem Nesmrtelným ve Vesmíru. opravdový Syn Boží musí býti Synem Práce. Kdo miluje Práci, koí se Bohu; kdo nenávidí Práce, koí se Satanu. Satan v pírod není niím jiným, nežli Nesmrtelným Lenochem ve Vesmíru". „Ve viditelných hrdinných inech velikých Hdí spatoval jsem vždycky neviditelného Boha" vyznává srovnale s Carlylem.
„V nejistších okamžicích svého života utíkal jsem se vždycky k Umní, nebot v závratných hloubkách tohoto valného oceánu jsem vždycky zel, jak se na mne usmívá slunená tvá Boha.'* „Klidným, tichým a mravným, hvzdám i Bohu blíže cítil jsem se vždy, kdykoli jsem umlecky pracoval. Umní stalo se mým náboženstvím." „Pro prosíte Boha za život vný? Není života vného mimo život vný, který žijeme na zemi v ušlechtilých a istých myslích svých spolu-
brati a spolusester. Marným pemítáním o žina nebi nesmysln vraždíte svj život na zemi! vlastní pro toužíte po na nebi? Což jste ranni slepoživot
vot
vném vný vném
A
tou a nevidíte, že tato naše
zem
jest
jediným
nebem lovkovým?" „Pro mám viti, býti spasen, že Kristus vstal z
209
chci-li
mrtvých a vstou-
Hlas/
1
9
I
tt
m
nutíte, abych vil pil na nebesa? Pro v krásné pohádky? Kristus pravil: Já jsem Pravda. pravda jest nesmrtelná. proto nevím, že Kristus vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, ale vím, že neumel, le že žije v nás a mezi námi na zemi a bude žíti na vky, nebo Pravdy neumírají, ale žijí na zemi životvný". „My lidé jsme dlníci boží" (toto slovo vyškytá se u nho už r. 191 0). „Netrvejte na modlitbách, ale trvejte na konání dobra. Modlitby penechte lupim! istá a spravedlivá duše nového ke-
A
A
sana bude
se modliti^pouze jasnými a spravedli-
vými iny svými". „Ziju rád v harmonické souvislosti s pírodou a nekonám nieho proti jejím
zákonm proti
mn známým,
a proto nikdy
neheším
Bohu."
Úryvky tyto postaí tuším k dkazu, že Loduchem nábožensky zaujatým, ale že náboženství jeho odchylovalo se siln od ke-
šták byl
sanství. Nalezly
by se snadno doklady etnjší.
Ve svých rukopisných záznamech životopisných uvádí, že kdysi v
mladých letech napsal ve Vídni
v zahradách Belvederských kruh básní „Na
eské
hrob
kde v každé byl ústední postavou Jan Hus, ale spálil ji, ponvadž je „pozdji považoval za svrchované náboženské blouznní". I to je oste význano. Stejn výmluvnýje rukopisný záznam zápisníku: „A tak jsem zakonil s bohatýrskou myslí a nábožnou duší veliký a slávy",
otesn
krvavý rok 1916."
210
lovk
pochode
lovk, který spatoval neviditelného boha ve viditelných hrdinných inech velikých lidí, a sám byl pln myšlení o bohu, zcela piirozen musil dospt toho, že spatoval velkého lovka i v sob samém. Vytrvale a mocn naléhavá pítomnost myšlenek o bohu v nitru vlastním, myšlenek, kterých nenalézal nikde v okolníchduších lidských,za to však ve velikých mužích djin, musila se mu objevit božskou nápovdí, že i on sám je výjimeným mužem, píbuzným onch velkých muž historie, kteí mli a mocn cítili boha. Tak jeho silné náboženské založení musilo mu navodit pesvdení, že je povolán klíilo, vyrstalo velkým to, co v k
inm
nm
;
pod tímto náboženským zorným úhlem dostat vzhled díla mimoádného, bohem veleného, nutného ve a rozkvétalo v dílo básnické, musilo
vyšším smyslu.
sob Lošfákvždy a neostýchal pesvdení vyslovovat opt a opt,
Hrdinu vidl v se toto své
pranic se
neohlížeje na
úsmšky
okolo sebe. Velmi asto
tenái bohatým Ducha
knížkách
se v jeho
lovku
geniálním,
aforismy o
—
a pohoršení
namanou
není teba dovtipovat se
pi tom na
sebe. Heroa nespatoval v sob ve smyslu fysickém, jako snad obra tlesné síly, (a i zde rád s drazem hlasitým vytýkal svj lví hlas, široká záda, ocelové svaly), nýbrž hrdinu ducha, bohatýra ve smyslu ideálnem. Cítí se být heroem silou svého díla, které vykonat mu bylo uloženo bohem. Je peteprv, že myslil
211
Hlas/
svden zhola
nevyvratiteln,
19 18 že je to dílo veliké,
mimoádné, nesrovnatelné s niím, co vkol
nho v zemi domácí se rodí. Dílo stalo se mu smyslem života, jediným cílem, jediným štstím; Lošfák byl viditelným pípadem opravdové posedlosti dílem,
na vlas
tak, jako jiní velcí
po-
umní a poesie. Zil jen dílem a pro dílo; pro n uml se odhodlat ke krajní chudob (ba, sedlí
obávám se, i k nepotebným pokoením vedle chudoby!), jen aby si uhájil svou svobodu ke tvoení a nebyl nucen pílišným vydláváním penz, pílišným vymrháváním asu na njakou chlební otroinu ubírat hodin a síly na svou práci básnickou. Pro své dílo uml se osamotit (zaznamenal si, že poprvé po trnácti letech vstoupil zase do spolenosti v nov založeném Anglickém Klubu, 1914); pro roztrhl svou domácnost ve dví a adu let žil v tichém ústraní, zabrán jen do svého pemítání, v ateliérové mansard na Tylov námstí u Národního, potom v zasmušilém obydlíku vyšehradském, s tsnou vyhhdkou do pouhé strán s trochou zeleni pro dílo podjímal se vydávání svých knih vlastním nákladem, hromad své
n
;
málo všímané pubhkace po koHka pdách, kde ernaly prachem a sazemi, mníce se mu ve „strašidla".
Nejtýravjší myšlenkou jeho života byla stazda se mu podaí dokonit celého svého díla životního. Zápisník mluví o tom velmi asto. Obavy jeho sesílely obzvláš od roku 1911,
rost,
212
lovk
pochode
kdy zaal chadnout nemocí jaterní a cítil podlomení své energie. Bylo to uprosted dramatu „Gustav Jor", kdy náhle tvrí síla zanikla. „Všecka moje horoucí snažení a žhavé touhy mého ducha vyvrcholily v tchto dobách v jediném velikém a svatém pání ohnivém: vidti svou velikou báse dokonenu do poslední Píina, pro jsem tak hartusil na doteky. konení své práce, brala pvod v mých domnnkách, že dnové mého života jsou již nemnozí. Pipomínal jsem si v tchto chvílích svého starého druha Gustava Dórfla, s kterým jsem procházel asi v r. 1882 Železnými dvemi na Starém Mst, hovoe s veškerým ohnm své mladé duše o svých cílech, umní a literatue, když pojednou, jako u vytržení, jsem ped ním .
.
stanul a slavnostn pravil; „Gustave, víš, jak vyvrcholím a zakoním svj život? Velikou za živý svt jsem se nemohl po básní!" — ticeti letech zbaviti myšlenky a setásti ji se sebe, že s dokonením ,, Gustava Jora" dokon-
—
A
ím íná
i
svj asný
život
.
.
."
novou
V prosinci
1915 za-
knihu básní ,,V ocelovém dešti", už zle churav, umoen starostmi, zradou pítelovou, ustává v kvtnu pro „nevýslovnou duševní zmalátnlost a strašnou únavu", zas se sbírá, až v íjnu koní, zaznamenávaje s úlevou, „A nyní dj se vle boží! Mé veliké básnické dílo jest ukoneno ... srpnu 1917 zaznamenává: „dokonil jsem „Ameriku". Duše má i srdce moje radostí zaplesaly, nebof pepsát
V
.
.
.
213
Hlas
/
19 18
tžký balvan sesul se s mých beder". Rok 1917 koní „Co bude dál a jak bude dál? Jsem pevn odhodlám všechno petrpt a vším se prokousat, dj se co dj a bud jak bu, a neúchyln jít za svým velikým cílem. A ktomu vznešenému konci :
denn Prozetelnost za nejsvtjší trpistotu myšlenek, jasnost pedstav, mužnou vytrvalost a neochvjn bohatýrskou stáprosím
livost,
lost."
Uprosted práce o „Demokracii vítzné"
zapisuje
vzdech; „Hospodine,
si
vodcem na mé daleké cest !"
a
bu
mi
pr-
zaznamenává
1918: „Svou velikou dramatickou
17. srpna
báse „Demokracii vítznou" jsem dnes dokonil v hradebním píkop král. msta Vodan. Den byl soumraný, le ped polednem vyšlo slunce a jeho zlaté paprsky
ohniv dopadaly na po-
závrené
scény. Jaké veliké duševní tažení a obrovitý zápas jsem vykonal a slední verše
podstoupil Veliká duševní bitva ^ato skonila však vítzn. Mé dílo stojí pevn. Cas je pískem !
a
rmulem zapomnní
nezaváli."
Toto náhlé zablesknutí pedpoledního slunce na poslední verše závrené scény dramatu nebylo pro Lošáka niím nahodilým a bezvýznamným. Pro jeho cit bylo jistotou, že dje se tu nco tajemn vdomého a svátostn obmýšleného: to píroda sama úastnila se slavnosti dokonání velkého díla. Nevycházelo to snadzdomnnky, že by píroda spchala se poklonit malému dítti svému, lovku, nýbrž odtud, že on
214
Clovék pochode
pesvden,
byl
kterak ve
tvrí
innosti básní-
kov je nco psobeného pímo bohem. Jen z tohoto pesvdení o božskosti race
tvrí
inspi-
a o svátostnosti díla básníkova lze
chápat bez ironického
úsmvu
Lošákovy, které by
leckteré zvlášt-
mohly zdát nadmrnou ješitností a zamilovaností do sebe sama. O svých výtvorech byl on vbec neschopen mluvit a psát stízliv kriticky; nic ho nebylo tak vzdáleno jako skepse autokriticismu. Mluví asto o svých metáeh dalekých a cílech vznenosti
se
šených; píše, kterak anglickou kulturou pozdravila se jeho duše do té míry, že nabyl nových
vdomostí
a rozhled, aby se mohl znova svého mee, a sám, nikým nepoznán kráeti za svými novými a dalekými metami a cíli nedozírnými, velikými a vznešenými („A tak jsem žil", I. 86]. Když psal knihu básní „Krev a svoboda", ml pi práci poínaje 1.
sil,
chopiti
ervencem
až do 27. listopadu 1916 v knoflí-
kové dirce den co den erstvou ervenou rži, což si zaznamenává, dodávaje, že „pohled na ni a její nádherná mu zpsobovaly mnoho istého povznesení po celou dobu usilovného tvoení" pistupoval takto vykrášlený ke své práci naplnn stejnou úctou, jako onen malí, jenž stavl se ped svj podstavec v nejlepším odvu, aby uctil tak své dílo. Když chystal se psát pátý akt své „Demokracie vítzné", zajel si z Vodan do Husince, pevn odhodlán, že jej vytvoí ve svtnice Husov; jen pro ne-
vn
—
215
Hlas/ dostatek noclehu sešlo
19 18 s
toho, a básník musil
nepoízenou, odvážeje si i nenaatý bochník chleba, jejž si do Husince byl vezl S tmito rysy [které duším ne dost jemn chápajícím by semchly zdát groteskn komické, jist byly Loštákem cítny a chápány velmi vážné, práv z jeho hluboké úcty k božskosti podjet
s
.
.
.
a
vodu
díla básnického] souvisejí
etné
jiné rysy
vtší i drobnjší v jeho povaze, zjevu a zpsobu práce. Z úcty k dílu jist vyvral i ráz jeho mluvy, jeho volba slov bohat zvuících, hudebných, nevšedních, jeho úsilí o melodii vt, jeho vytrvalé studium jazyka mateského; neustával rozmnožovat svou poetickou zásobu slov vybran vzácných; je významno, že na jeho stolku pracovním stála ustavin eská kolik eských mluvnice a Bartošova skladba literát, notabene už ve vku k šedesátce, cítí v sob ješt tolik odpovdnosti ke své práci aby se poád dál uili eské skladb a mluvnici? Z úcty k dílu psal své vci zvláš vybraným notovým perem, mocnými, rozmáchlými, hrdinskými tahy; rukopisy ml ve vzorném poádku, leckteré drahocenn vázané; na píští své knihy ml pipraveny skvostné svazky s listy runího papíru; vydané spisy dával si vázat do nejlepších kží a pláten umlci-knihai v denníku zapisoval peliv, kdekterá význaná báse
—
;
jeho vznikala nebo byla dokonena. S úctou k dílu arci šla soubžná úcta k básníkovi, k sob samému. Když dokonil v listo-
216
lovk
pochode
padu 1916 knihu básní ,.Krev a svoboda", dal se fotografovat uDrtikola, aby pozdji vidl, jak jeho obydlíku po dokonení knihy vypadal. vyšehradském viselo asi šest jeho vlastních podobizen, vedle nich pak jen Berlioz a Carlyle. Na zevnjšek svj byl velmi dbalý, prese svoji chudobu; obzvláš si zakládal na svém neobyejn vysokém ele, a rád okázale dával na
V
ulicích
na odiv jeho geniální ráz.
Svj
životo-
pisný denník, skoro výhradn vztahující se pouze sama a na jeho díla, vedl pozorn, s nepo-
na
piratelným zetelem na budoucího životopisce, pro njž své zbžné poznámky pepisoval velmi ist [a jen po jedné stran, tedy pro tisk] na
runí papír vázaný do krásných svazk.
To všecko nebylo posa. Posa, totlež, šalebné pestrojování prázdnoty a nicoty, aby se zdála Loštáka to vše vyplývalo plností a obsažností. z vdomí své vnitní ceny, výjimenosti a bohat-
U
ství.
nalé
Bylo to všecko ústrojné, harmonicky srovs jeho jádrem duchovým, patilo to nutn
ke slohu jeho díla
i
života. «
dílo Lošákovo tato velká sebevdomí? Neteba se rozpakovat povdt pravdu, a zejména kde bží o tak ohnivého vyznavae pravdy jako byl on s hlediska
Ospravedluje
gesta
:
ryze literárního,
meny pouze estheticky knížky
jeho nemají toho významu, jak se jevily jemu. Ale ony nemohou, a ani nežádají si být pouze literárn estheticky; jejich pravý význam
meny
217
Hlas v
/
19 18
mravního života. knihách Loštákových zejmo od poátku, v pozdjších jeho mužných letech vystupuje siln do popedí, aby nakonec stalo se jeho vlastním, pravým a hlavním úkolem je
jejich hlasatelství vyššího
Toto
hlasatelství
je
v
životním.
Co hlásal, dojista nebyly vci nové; on není nijakým objevitelem nových ethických pravd a ideí (a vlastn snad už je vbec lidem nemožno objevovat mravní pravdy nové, snad už všecky byly lidstvu objeveny); co hlásá, jsou vesms vci tisíce let známé, ale známé jen v theorii, v djinách filosofie a ethiky, za to však velmi málo známé, ba neznámé ve skutené praxi lidské, obzvlášt v praxi našich vrstevník. Ale co je lidstvu plátno, mít sebe vyšší ideály mravní napsané v knihách, když se nepevádjí do života?
Máme v knihách pekrásné a pedmyslné výklady o svobod, pravd, spravedlnosti, lásce, lidskosti, bratrství, istot, kráse vesms nej^ vyšších statcích a nejlepších silách našeho bytí, které by mohly a mly z nho uinit existenci pro andly, ale v naší praxi životní bud úpln chybjí, nebo psobí v ní zle pomrzaeny, zneištny, zpotvoeny a zhanbeny. praxi tyto tisíce let známé vci jsou vskutku neznámy; pro miliony lidí starý je pouze název, ale docela nová, nikdy neprožitá je vc názvem mínná. Hlásat lidem tyto prastaré, vskutku neznámé vci, aby je uvádli do skutené praxe svého
—
V
2IR
lovk
pocho
de
k tomu patí také {kousek^ hrdinství, byt píchutí donquijotství leckdy snadnji bývá hlásat lidem pravdu novou, nežli starou, kterou lidé už navykli si pokládat za pežilou anebo v život nepotebnou, neuskutenitelnou, ale která pes to je bytí lovckému na výsost poŽití,
—
s
tebná. Takové hlasatelství snadno bývá stiháno výtkou smšnosti, nudné pedanterie, ne-li zpátenictví tomu se nevydá rád každý. Vy-
—
nm lze jen
tehdy, když lovka hlasankolik vcí vzácnjších mezi lidmi: pesvdení o bludnosti život lidských proživoovaných bez pomoci tch prastarých ideí a ideálv; ubezpeení, že vrným jich provádním promnilo by se bytí lidské v život vyšší, krástrvat v
tele nese
njší a radostnjší; a
konen
láska k lidem,
která neustává volat, radit a vybízet k této pro-
mn život. Všecky
tyto ti vzácné síly vyvvšak vždy z jednoho pramene: z víry v život, v jeho božskost, duchovost a ideovost, jinými slovy z osobního, neotesitelného vztahu k bohu, v nmž lovk spatuje poctivého dlníka splujícího svj tvrí ideál vyššího života, a k nmuž sám se staví do pomru poctivého spolupracovníka. Hlasatelství starých mravních ideál je prostým dsledkem tohoto náboženství lovkova, dsledkem pochopení, že tmi ideály, k nimž tíhne Duch života, jsou práv ideály tisíce let hlásané lidem, prastaré a pece v praxi málo známé, ideály, které budou hlásány lidem ustavin, až do narají
vrn
vdom
2/9
Hlas
19 18
/
plnní Díla. Takovým práv hlasatelem byl Lošák, takové podstaty bylo jeho hlasatelství. Ke hlásání svých ideál nedošel Lošták náhodou, nebo snad svobodným rozhodnutím, nebo vlivem etby to rostlo ústrojn z jeho
—
náboženství;
ponvadž
byl tak siln, trvale na-
proto hlásal tak vytrvale, pevn a nezmýliteln ideály božského Díla, svobodu,
plnn bohem,
V
tom je význam pravdu, spravedlnost, krásu. jeho knih, a tím ony potrvají. Jakýsi úhrnný odkaz jeho hlasatelského úsilí je v posmrtn už vydané knížce „Evangelium nového lovka". Není to nové evangelium, nýbrž velmi staré; ale naopak: není to knížka pro lidi žijící starý, bludný život, nýbrž pro ty, kdo žíznjí po život novém, lidštjším a bratrštjším. této knížce dychtil Lošták dát usilujícím bratím kus bratrské pomoci, prokázat jim kus služby isté lásky; je nesena vrou v krásu a svatost vezdejšího života, vrou ve vítznou moc Pravdy, Krásy a Spravedlnosti, pevnou jistotou ve vítzství ideál lidskosti, v uskutenní pedstavy vyššího lovka mluví se v ní o vrném muži a vrné žen, o kráse zdravého dítte, o posvcenosti domova, o prostém žití osvobozeném od pepychu a zlata, o malých radostech, o poteb jasných pedstav lidí stídmých a stízlivých, o vyšším mateství a vyšší mateské odpovdnosti, o milování poctivé runí práce, o poctivosti a pravdivosti; o dležitosti toho, udržet si v zápase o chléb
V
;
220
lovk ohe
pochode
ideál nabádá se v ní pemýšlet opravdovji o život, ale i o smrti, nartává se v ní pedstava pravého novináe, s drazem vytýká ;
se tu spisovatelova nevývratná víra v mravní sílu
zakonuje se pozdravem nové Evrop, chce knížka podat síHcí nápoj pro ducha víru v nový život a v novou poctivou práci. a
Odkaz Lošákv nabývá
jíž
—
zvláštní síly okol-
Teba
mít na mysli, že knížka byla psána uprosted krvavé potopy válené, za níž tak siln tisícerá srdce lidská chadla a hynula temnou nevrou v život a v lovka; že ji psal spisovatel už ve vážné chorob, moen hmotnou bídou a nejistotou o zítku ronostmi, ze kterých vzešel.
diny: nic z toho neprorazilo do stránek jejích malomyslností a zoufáním. Statená knížka to je, vysoko naladná, zní jak jasný roh v ruce
hlasatelov.
Zazdá
se arci, že zní
píliš hlasit
tmi peetnými tautologiemi, superlativy, hromadnými adjektivy, rozilen vzdouvanými by bylo bývalo radno, vci povdt prost a tišeji. Kdo však prožil ony dny obecné hluchoty k vcem a slovm prostým, ony doby obecné lhostejnosti ke starým mravním pravdám a ideálm, najde už ospravedlnní pro tento nadsazený tón, jenž zdál se být Lošákovi nutný, aby jej bylo slyšet v obecné vav a ryku o krajíc dobách jemnji i barevný rakouský papírek. slyšících bude snadno piložit na knížku sor. dinu a sprostit ji dobového pezvuku.
vedlejšími vtami, a že i
umlecky
radno, prosté
V
22 í
Hlas
/
I
9
I
«
Když zemel, málo
dní do 28. íjna, kolik že musil zemít zrovna ped prahem nové zem! Ale kolika lidem pipadla myšlenka, že vskutku on dávno do té nové pemnohé z nich už byl pedešel? kolik z nich lidí zaželelo,
zem
A
napadla pochybnost, že naopak práv oni sami ní nevešli, a snad nikdy nevejdou? Do nové zem svobody nevchází se pouze duše musejí být k tomu pipraveny, tly oištny a perozeny dlouhou pípravou ady let vlastního poctivého úsilí. Lošák byl z tch dávno pipravených ^ proto mohl se stát pipravovatelem nových Cech i pro jiné. Tlo jeho do nové zem sic nevešlo, ale duše jeho žila v ní už dávno pede dnem 28. íjna, jedna z té neveliké avantgardy vnitní svobody, která po léta s bolestí vyhledala v dálce píchod vyhledá velikého voje ostatního národa, a jej dosud.
do
—
—
—
222
v
TOMTO
znamení...
(Myšlenka prosincového veera.)
chodc po nábeží OCÍse veerních vzrušen na nezvyklé divadlo svtel v oknech starého hradu
zdvihají :
na
ady
pražského; a
sama erná eka dole vzrušuje se zneklidnna tam, kde díve po mnohé roky dímávala tma. Ale víc než jen nezvyklý zrakový dojem vzrušuje nový význam tchto svtel; dív bývala tam po dlouhých mezidobích temnoty jenom svtla zahálky, cizopasné pýchy, panské kratochvíle dnes je to znamení práce. Nová svtla to jsou, které tam rozžehlo úsilí vlastního národního díla; signály zapálené na znamení pítomnosti nového vladae, velkého dobrého Dlníka, z pracovitých nejpracovitjšího. Jaký rozdíl mezi tmi svtly starého života a svtly jejich odrazy,
—
dneška! jako mezi dvma protilehlými mravními svty, jimž byly a jsou symbolem. Zamýšlíš se s ostatními o novém smyslu tohoto svtla v oknech starého hradu. tu nenadále, mimodk zdvihneš oi ješt výše: Tam vysoko nahoe, svisle pímo nad osvtleným hradem, jako naše hvzda betlémská, tkví v temné obloze jasná stálice.
A
22^
:
Hlas/
I
9
I
tt
Je to Vega, alfa v souhvzdí
Lyr
y.
*
Naráz
dolejší
význam Lyra krása. Ano, :
veliká
—
svtla práce dostávají nový tot poesie, hudba, umní; tot
jako svaté znamení krásy
hvzda Lyry nad
stojí ta
svtly, která znamenají
- kterak nepoznat tu životní souvislost národního s umním a krásou? Planouc samojediná pímo nad starým hradem, pro vždy už oištným od neesti králství, pro vždy už dobytým prací pro práci, s podivným drazem vytýká ta bílá hvzda oím lidí svj vztah k dílu národa, dležitost svého poselství krásy pro jeho bytí. Zeteln hovoí:
práci díla
„DohyPs sob, národe, prací vlastní nového žiDobyrs ho, ponvadž ustavinvrn vlFs ve svobodu a vjistý píchod spravedlnosti. Ale nezapomínej, eho ti bylo teba, vota svobody.
abys
ml
Krásy
tu víru a
pl
tisíce
let
si
ji
udržel
bylo teba, krásného díla básníkova a umlcova ti bylo teba. Avšak pamatuj vždy, jaké krásy, a jakého díla: bylo ti teba krásy ti
spíznné se svobodou a sestry tch pravých dcer život vedou výše."
spravedlností, krásy
božích, které lidský
Hovoí pravdu hvzda Lyry, nebo všecky hvzdy mluví pravdu a nikdy neselhaly. Stojí nad životy národv a znají proto dod zaátku; pehledají se svých výší tisíciletou dráhu v minulosti a proto z ní
tisíce let
jiny jejich jejich
224
tomto poznávají patrn
znamení
jejich
i
pravou dráhu v bu-
doucnosti.
Ne stojí
nad každou
hvzda krásy;
prací,
a nepravou, dychtící jen i
za cenu bídy a
kterou národ koná, nad prací zlou
dojista nestojí
kivdy
po mamonu apepychu nad prací
bratí, nestojí
krutou, neistou, pustošící životy lidské
—
stojí
jen nad národa dílem pravým, které je zameno k ideálm bytí vyššího, pro všecky radost-
njšího, lidštjšího a které
oddan-vrn
slouží
svatému píkazu svobody a spra/edlnosti.
Tomu práv sloužilo vždy eské umní, dílo básník, skladatel, malí; dojista ne všech, ale jist tch nejlepších, kdo sestoupili nejhloub do tajemství eské zem a tam uslyšeli hlas ducha zemního, hlas genia svého národa. Byla to poesie tchto básník, která od pl tisíce let zapouštla do srdce národa odvahu a vli svobody, byly to melodie inoucí se ze zpívajícího,
mocn vícího
srdce
uily sebevíe, byly
skladatelova,
to linie a
které jej
barvy z ruky
uml-
ustavin nám pipamatovávaly konené vítzství pravdy a spravedlnosti. Toto
covy, které
umní to bylo, které jako ohnivý praporeník vedlo veliký voj národa k dobytí svobody; do budoucnosti bylo obráceno, i když mluvilo o minulosti; jeho duch to byl, který pronikal ono století za stoletím pravou práci národa ;
nikdy nespustilo s oí tytéž staré ideály národní, a nikdy nedalo, aby národ je spustil s oí sám. Práce národa, a to p r a v á jeho práce, konaná
225
Hlas
/
19 18
nejvrnjšími pracovníky eskými vždy pod vedením t o ho to umní, af uv-
nejlepšími, stála
domle,
a
nevdomky. Hvzda
této
Lyry,
umní hlásajícího vytrvale
budoucí vítzství národa, vybízejícího k povinnosti svobody a statenosti, ustavin udržující v eském srdci tato hvzda to byla, která svísvatý ohe tila vytrvale nad pravou eskou prací za míru, a ješt intensivnji nad eskou prací za války, (nebo náš boj za osvobození, to nebyl boj jako boje jiné, to byla práce, jež na sebe musila vzít podobu válenou.)
—
Do
veliké práce
válené
šli
muž
tisícové a
tisí-
vedeni týmž cílem, toutéž velikou ideou, týmž starým ideálem, nezmýlitelni a nezmýleni, v srdcích nesouce neporazitelnou víru vítzství, odhodláni k nejvtším obrom je práv tem majetku, zdraví, života. podivuhodnost zjevu: že všichni pocítili v sob totožnost cíle cesty, úplnou identitu ideál, tak jako když mocn udeí na kovovou desku a všecky struny široko daleko odpovdí na zvuk jej týmž tónem. Tajemství této shody a totožnosti je v tom, že už dávno ped hodinou velikého úderu na kovovou desku struny byly pipravovány a ladny na týž tón Lyry, to jest pipravovány na budoucí práci umním. To umní nebylo umním jen pro tenkou nejvyšší národní vrstvu vzdlanc, nýbrž umním pro národ všechen. Co tvoili praví, k ideálu svobody pevn oriento-
cové našich
V
i
226
v tomto znamení... vaní básníci, skladatelé, umlci, jakoby filtrem rodné pdy pomalu, snad píliš pomalu po dlouhá léta pekapávalo se v nejdležitjších prvcích do spodních, základových vrstev národa. Bylo, jako by
moudrý duch
zvolna destiloval z domácí
zem
rozmysln
poesie,
umní
a
hudby nejpotebnjší šávy a schránl je opatrn kapku ke kapce v hlubinách podstaty národní,
aby se v nich skryt
jedenkrát
potebnou pro
promovaly
veliké dílo.
v
sílu
Mnoho, co
napsali básníci, složili skladatelé, namalovali a nakreslili
zem,
umlci, zstalo
sice neužito
duchem,
který vybíral z jejich tvorby docela jinak
než vybírává
kritik
a esthét
lovcký; na pohled
byla toho jen chudá sbíreka, která pronikala až do spodu podstaty národní; nkdy jen zlomky, nkolik slov, kusé citáty na dobro odtržené od díla celého, jež dostávaly se do Hdu snad beze jmen pvodc, cestou pozmnny, po drahách, jimiž se neubírává obyejn umní, ten zlomek v dtské ítance, onen úryvek v laciném kalendái, tam útržek na kuse novin, ve zpvníku a v letáku, ve zvucích kolovrátku a gramofonu.
Tím podivuhodnjší vc, že z tak mála na pohled genius zem a národa vyvodil tak mnoho, petvoil v tajemné hlubinné laboratoi podstaty národní nkolik kapek v síly tak veliké!
V ruce vybírajícího a sbírajícího ducha zem naší všecky zdánlivé zlomky, úryvky, kusé citáty
se;
pozbývaly své útržkovitosti a sjednocovaly vyššího jednotného hlediska budoucího
s
221
Hlas
/
19 16
národního byly jím obezele vybírány z rozptýlené tvorby umlcv, a nepozorovány, nesledovány, utajeny zraku nepítelovu pomalu pevn zapouštny do samého základu podstaty cíle
duch bral své prvky z dl velkých jako malých, ba nerozpakoval se vytrhnout je nkdy ani z díla pouhého diletanta umní, který jen na jedinou minutu svého života pocítil se být umlcem opravdovým a už nikdy potom takové svátostné chvilky se nenárodní. Vybírající
umlc
dožil.
Byla to stará bojovná píse husitská, ohe vštby „Kšaftu" Komenského (i to byla píse skládaná na to, by eská srdce si ji v tichu ti stalet pedzpvovovala), zvonové údery „Ped-
zpvu"
Kollarova> vášnivá rapsodie o pobití
Sasík, písnika o cikánov píšalce, smjící se písniky Havlíkovy, zpv starého harfeníka ze hry Tylovy, i eské drum-taps, rány na buben ,,Hej Slované!", krpje krve srdce Nerudova, jež skrytým procesem nitra básníkova byly promovány v broušené granáty^
hymny
„Zpv
páteních", vzdor „Chodské", hnvy echovy, vášnivá nenávist Bezruovská, husitské epopeje
K
dílu Macharovské konfese ešství. básníkovu pistupovalo, nkdy samo mocn vedlo nejvíc bylo to bladílo hudebníkovo, a v hoslavené dílo Smetanovo, in umlce umlc, dílo ne pouze hudebníka, ale vdce, uitele, jaká posila krásy pro práci lékae, vštce: národa vyvrala jen ze závrených slov pro-
Jiráskovy,
nm
—
228
:
v tomto znamení... roctví Libušina!
a
kolik síly z
všteckých
za-
„Vlasti"! Jako v poesii, také v hudb životodárné prvky nalézat genius
slíbení
uml
zem
malých diletantv, od písn šastné vteiny Skroupovy do pochodové skladby neznámého uitele hostivického, jehož výzva „Lví silou, vzletem sokolím" naposledy dostala náhle netušený, veliký význam; co zdávalo se díve být jen ledajakým ochotnickým skládáním na všední slova, na konec bylo zaíkadlem tisícerých duší, jež teprv pochopily do opravdy „ku pedu krásmysl píkazu sob samým i
z díla^
—
ejme!"
A
ve spolku s básníky i hudebníky umlci ,,Hus" Brožíkv, šttce i kreslíského pera kresby Svobodovy, Mánesv „Rukopis" a nade vše tisíceré drobné lístky Alšovy, které pomalu po ticet let pršely na rodnou pdu a pronikaly jako nebeský dešt až ke koenm podnich, pravých obrázkových staty národní. modlících knížkách národních, národ ítal po ticet let o svém hrdinství bývalém, které mlo
—
:
V
jen ten pravý skrytý smysl: hrdinství budoucí. ješt kohosi Avšak nezapomenout
nevdn
tch bezejmenných drobných skladatel
pro-
kteí neznámí svtu kdož ví kde leží dávno zpráchnivlí ve hrobech kdož umí povdt, slehlých do roviny zem kolik síly z jejich drobného dílka krásy veplývalo do nádrže všenárodní energie, jakým as podílem oni pispli k vyvedení veHkého díla? stých písniek
lidových,
—
229
Hlas I
/
Z jejich nelesklé tvorby
zem
a po
adu
vk
ji
1918 vybíralpozorn^Duch petvooval v sílu ku
práci budoucí.
Tato práce dne^ leží ped námi už jako vykonaný in, a všichni, kdož chceme vidt, vidíme, jaká to byla práce: práce zcela urité mravní jakosti, to jest zamená k možnostem vyššího, krásnjšího, lidštjšího bytí založeného na svobod, práce vedená pevn na vysoký cíl ideálu. Bylo lze dospt inu jen s vrou ve vítzství tohoto ideálu tuto víru dávala krása, dílo básníkovo, skladatelovo, umlcovo. to opt bylo možno jen tak, že duše samy byly plny té víry a jistoty budoucího vítzství, kterou jim dávala krása. Co jiného však pro byla krása, než neklamné svdectví
—
A
umlc
n
Ducha
bezpená nápovd boha svosi význané kolik z tch hlasatel bylo duchy
života,
body a spravedlnosti? Všimnte okolnosti,
siln založenými nábožensky: skladatel válené husjtské, Komenský, Kollar, Havlíek, Neruda, Cech, Smetana, Sládek, Aleš. To není náhodou. Jim náboženství nebylo malou vcí,' nýbrž mocn cítným živoucím vztahem, siln osobním k Duchu bytí; v privatissimech obcování s ním dostávalo se jim nápovdí, jakého
písn
díla
jest bude bytí národa, nápovdí vyvrala jejich poe-
od nich potebno
a odtud, z tchto
i
hudba, kresba na posilu práce národa, v svobody a pravdy.
sie,
230
linii
1
v
t
o
m^
o
z'n a
me
n
í
.
.
.
Kdož jsme prožili události tchto dob, všichni jsme pochopili tento vztah Hteratury, hudby, umní ku práci a boji národa za osvobození. Bývali ped tím mnozí mezi námi, kdo popírali njakou úelnost umní, a v jeho služb životu shledávali jeho ponížení. Dojista mli pravdu, pokud šlo o službikování malicherným záa otázekám; nemli však pravdy, pokud šlo o službu osnovným potebám bytí. Za tchto válených dob nanovo, ve slavném významu zjevil se vyšší úel díla básníkova a ne jako pouhá neumlcova pro bytí národa
jmekm
—
úelová hra a híka esthetická, dekoraní nálepka na život, pouhý vnjší pepych nepotebné výkrasy,nýbržjako nenahraditelný initel mravní, nutná pomáhající moc na cest ke svobod a spravedlnosti. Pokuste se odmyslit a škrtnout z historie, tchto válených let veškerá ona tisíceronásobná povzbuzení, která se inula z eské básn, z eské hymny, z eského obrázku ve strastné práci legií na Sibii, na Urale, na Piav, v Champagni, všecky ty výzvy a povely vštecké uprosted rakouské persekuce doma bez té pomoci národ dnes už nebyl národem.
—
V
té souvislosti ná^'^dní práce a krásy je memento pro nás, aoy bud oucí naše práce byla konána pod svtlem hvzdy Lyry, to jest trvale pevn byla zamena k týmž starým eským ideálm vyššího bytí Hdského; je v tom memento i pro Cechy budoucí na všecky asy. i
23
Hlas
/
19 18
Neroztrhávat
té souvislosti
nám Duchem
života
chtné
a pikazované
Nesnižovat práce národní na pouhou hromadu robotného usilování o mamon, hromady vcí, pepych a sobecký hrubý požitek! Vyvýšit svoji práci! uinit z ní dílo pravé, milované, radostné, v nmž jedin je smysl a štstí života lovkova i národa! Pracovat s tváí obrácenou ke hvzd! ale rozumt dobe, jaký je smysl tohoto svtla pro nás: Pracuje držet se krásy, vyznávat krásu, hájit krásu, cítit krásu, žít krásu, aby práce nepozbyla svého pravého smru ku pravému cíli bytí národního, to jest k vytvoení zem krásné nejen na pohled, ale vnitn krásné, s lidmi vnitn svobodnými a spravedlivými, se životem vyšším a lidštjším. Nespasí nás pouhá práce pro práci, jakákoli práce, nýbrž jen práce tíhnoucí ke zvelebení kladu života. Ale krásou spolehliv vedoucí do této zem nemže být !
krása jiná, nežli krása kladu, zdraví a istoty. Jen s touto krásou teba žít, a nedávat se obluzovat krásou negace života, choroby, neesti, neis-
toty a bídy.
Je v tom však i memento pro umlce samy. Ješt dlouho, snad staletí, snad tisíciletí bude Cechm bojovat o svoji svobodu a dokonalý, bohatý rozvoj k úplné harmonii veškeré podproto ješt dlouho jim bude teba silné staty víry v sebe a v konené vítzství ideál národních. To zahrnuje do sebe vážnou povinnost všeho národního umlectva: Nelámat té víry!
—
232
v
I
o
m
i
o
/
ti
a
e h
iii
neotásat sebevírou národa,
í
.
neboit
sil
jeho,
smutk, nedvry, ale vrn udržovat ohe víry a odvahy v eském srdci. Znamená to vrn vytrvale uit lidi kráse, té kráse, která je výzvukem kladného sousilí životního. Ne uit lidi „umírat v kráse", nýbrž žít v kráse, uit je pracovat pod svtnerozsévat pochyb, malomyslností,
:
lem krásy.
To
nauka, kterou mohlo oko umlcovo íst ze svtla Lyry, když za prosincového veera stála pímo, bíle záíc, nad osvtleným starým hradem pražským jako znamení.
2^3
1
III.
P SE I
N.
májovou strom POD „Bud est!" Cí píse zelení
Které
rudne píse.
to zpíváte, bratí?
práci
to práci zní
veleba z tisícerých vašich
úst?
Není hodná každá práce pocty vaší písn. mnoho ješt z rukou vašich vychází práce
Píliš zlé,
podlé, zhoubné, nepravé. Píliš
mnoho
usta-
vin
koná se ve svt práce, která hubí život kolkolem a nejvíc vás samy, zotrouje a zneišuje, zdraví kazí, ženy a dti mrzaí zní této hanebné práci váš hymnus? Nenávidíte píliš mnoho ze své práce a ta vaše nenávist je dobrá, hluboká, pravá a spravedlivá; ona je svdectvím, že tato práce není
—
i
—
potebnou lovku a životu nenávidné nemže znít vaše píse,
prací pravou, této zlé práci
nebo
srdce vaše vyvrací slovo vašich úst! Lid
svobodu nemže zpívat píse otropo vyšším bytí, po krásnjším, zlidštnjším život nesmí pt chválu pusté din, která nií duše, odlidšuje lovka, seškareduje bojující za
ctví; lid dychtící
a snižuje bytí!
Hle! stejn mohli byste pt velebu svého svého nezdraví, své nesvobody, svého mrzaení — a vru s tím veškerým zlem nerozútisku,
!
237
H
lun
je spojena
nemysliv jako
1
a
í.
/
19 18
všecka ta podlá práce, kterou písní vynášíte dnes.
svojí
A
stejn
byste mohli, bratí, okuovat kadidlem
ji
bsnou
svých slok tu
dnes pustoší bídná práce jsou Lítice-sestry rodné, ob z téhož supího hnízda, stejn žíznivé zlata akrve lidské^ob ohavné
svt
—
a
vru! ona
i
Lítici, jež
dv
ta
ob
Harpye
starého svta!
Slyšte
í
dobe
píse ze svých vlastních úst; píse ? Ne vaše. Cizí je, píse kterou tak ochotn zpíváte tisípíse pravá tch, kdož umjí vás tu
je vskutku ta
kapitálu to
je,
cerými hrdly
;
svodem penz zavléci do práce kterékoli, budiž si sebe mrzcí, kdo zavalují vás ustavin ím dál tžším bemenem otroiny, aby bohatnouce jí sami, mohli zaháliv sžírat všecky požitky života
i
paživota; tch, kdož ukovávají vás ke
svým strojm, mníce vás samy v pouhé stroje, v nadji, že tak nikdy už nebudou z vás moci
—
být lidé
celí
lidé,
svobodní Hdé, zdraví,
istí, silní, krásní a radostní lidé!
Líbezn
zní
uším kapitalistovým vaše píse a nemyslete, že se jí leká stokrát víc ulekl by se vašeho mlení. Dokud zpíváte sloky svého otroctví, ví on, že v bezpeí depí na vašich krcích a na svých :
hromadách penz; zdsil by byste
ji
A vy pestanete Zpv,
jenž místo
úst, znít
se teprv,
když
zpívat pestali. ji
ní
ohyzdnou píse. bude vycházet z vašich
zpívat, tu
bude práci docela jiné práci pravé, života potebné; práci, která :
radostné, kladu
23H
!
P
í
.
e
poroste z vaší svobody a kterou porostete vy sami k vyššímu lovctví, a znamením pravosti
práce bude, že ji budete milovat. Jen milované práci smí zpívat chválu lovk, a nemže, nesmí ji zpívat práci nenávidné. umlkne verejší píse, která vás mate, starý zpv o práci, která vás ponižuje! této
A
Ustate
zpívat
zpv
otroctví,
bratí, nesluší
kteí budou zjitra svobodni. Docela jinaká bude píse, kterou svobodné, krásné, milované, radostné práci pospolu zazpíváme se už lidem,
zítra
2'd9
KNZI. První
pnsli eští spisovatele, poslední pi-
cházejí knží.
To
je
význano. Obojí
tak, jak musili a jak jinak nemohli:
pišli
spisovatelé
nemohli nepijít nejdív, knží nemohli nepijít až naposledy. OdkládaH dost; ted už bylo nezbytí: bylo knžské nebezpeí, zmeškat poslední chvíli a octnout se náhle teba vn národa. Mnoho knžského prospchu bylo v sázce: tedy pišli in corpore a jako knží. To sluší mít na pamti: jako knží, nebo jednotlivci mezi nimi už dávno šli s ostatním hnutím národa, ale šli proto, že byli Cechy, že cítili siln své ešství práv v tyto zkušební dny a zapomínali proto i, že jsou knžími. Nyní však pišli knží, a akcentují své knžství, ne pouze své ešství jako dívjší jednotlivci.
Knžské
rozpaky lze pochopit: celá
historie
církevní dává výklad. Jedinci z církve stavívali se na obranu utiskovaných, proti utiskovatelm,
církev skoro
vatel, žími
šli
proti
napoád
stávala
po boku
utisko-
utiskovaným; jednotlivci mezi kn. za píkladem velkého proroka
vrn
židovského, Ježíše, církev, hierarchie šla jinudy; jednothvci trpli, obtovali se, umírali za vc malých, bídných, ponížených, církev, hierarchie
24(1
K. n é ž
í
s pány, šlechtou, bohái, vladai. Tato maršruta církve, tak pevn zachovávaná a tak užitená církvi, by ne náboženství, nyní najednou se zaínala ukazovat být nejistá a riskantní: Jít po ní dál ? Tu hrozily zahalené nebezpené možnosti zítka. Nejít po ní dál jako dosud a pidat se rozhodn na stranu slabých, utištných, proti silným a vládnoucím? Tu hrozily jiné zahalené nebezpené možnosti
radji
šla
tisíciletá
zítka, pro pípad, že
že by páni, lid,
by nový zítek nepišel a nezmnny tam
—
vci svta zstaly
bohái,
šlechta, vladai, tu slabí, chudáci,
Knžská
poníženci.
opatrnost se rozhodo-
Vykat ješt doby, událostí, až zahalující opony se roztrhnou! Nyní se už natrhly silnji, iperní povylezli k trhlinám, jako plavíci na rahna, aby vypátrali uprosted zbouených vln moských kus vala dlouho a rozhodla se: ekat!
pevné zem, a vidí: Tam leží demokratismu Zavolali signál !
moucené
zem
zítejšího
dol mezi
a rozpaité: „Pišla chvíle!"
zkor-
A tak tedy
pišli in corpore, poslední z národa, jak se slu selo na lidi chytré a praktické.
Lze chápat
i
jiné
knžské rozpaky,
pro
nž
se rozmýšleli tak dlouho.
Vdí
dobe, že
píští
eský
stát
bude státem
demokratickým, beze šlechty a rodových privilejí, bez velkostatkáských latifundií, panských fideikomis, velikého majetku „mrtvé ruky", bez bohatých klášter, kapitol, prebend a fun-
241
lila../
1018
dací. To vše bude zhola nesluitelno s novým, od základu demokratickým státem; kdo má oi a sluch, vidí a slyší už rýsovat se konec starých majetkových i zloád. Zmní se do
ádv
grunt všecka hospodáská základna
a
zmní
se
nejprve základna privilegovaných a církve. Vítat píchod tohoto demokratického nebez-
peí, tohoto hospodáského hmotného pemohou mezi knžími jen ti, kdo opravdu jsou skutenými uenníky Ježíšovými, nevisí srdcem na mamonu, pokládají za nenáležito, vratu,
pro peníze živnostniit s vcmi božskými. Všichni ostatní, ti, kdo vydlávají tuné peníze svatostmi a svátostmi, kdo ve svém du-
úad
chovním umjí vidt jen emeslo a podnik,
pepychu
navyklí pohodlí, blahobytu,
všichni
knžství mohou zítka jen lekat.
a by jako
s
píchodu demokratického
A lekají se jist ve skrytu srdcí,
vyznavai
mli
nad nad oištním jeho istého evangelia ode všeho rmutu zištnosti, obchodniení a výdlkáství. Rozpaky a starosti o prebendy zostuje vdomí, že válkou, vztahem církve k válce siln promnil se bývalý pomr lidu ke knzi. Už dnes lid jinak na patí; jinak smýšlí o papeži
koneným píchodem
a jeho
mu
byl
kala
Ježíšovi
spravedlnosti
jásat
a
významu ve svt; víra lidu v boha, jak díve pedvádn uením knžským, do-
se silných
donutily
lidi
otesv
myslit o víe,
miliony osobních ran,
a trhlin;
pimly
pi
U2
nichž
hrzy války zadumat s každému za-
je
K
n é ž
í
sazenému bezdky vynoovala se otázka ,,Pro pro bh dává takto strádat?" toto zjitené pemítání spojeno s oekáváním zázraku zasažením církevního boha do rozpoutaných hrz, zázraku ovšem nemohoucího pijít, spojeno s pohledem na žalostn marné, to vše, a jiné vci bezmocné úsilí papežovo dotekly se samých koen pomru lidu k církvi. trpím? za jakou vinu?
mn
;
—
A kdyby nic válce,
knz
z toho nebylo
sloužící mši
—
ped
knz
bitvou,
žehnající
knz
—
vy-
obranu dobyvané války ty zjevy samy psobily na mysl lidí píliš mocn. Jsou tedy dojista v duši knžské obavy z tohoto demokratického zítka, s lidmi tak siln odstouplými od církví, a jist v ní vystupují pochybnosti, bude-li v zítejším stát demokratickém vbec místo pro knze. Pochopitelno, že z tchto jist dvodných pochybností rodit se mže aspo v nkterých knzích tajné pání, aby k tomu státu, neštstí církve a knze, nikdy nedošlo. Kdo umí popatit tak byste a hluboko do skrývavýchduší knžských, aby neml obavy, že snad i toto tajné pání bylo spoluinitelem tak pozdního píchodu eského knžstva?! stupující na
Povzme
si
proto
upímn
a
bez tajných ob-
mysl, skrývaných pro zítek, už dnes, co slíme o knzi v nové eské zemi.
si
my-
Jsou mezi námi, a nyní obzvlášt, mnozí, kdo si vbec pedstavit eského bytí bez
nedovedou
knze: jenže
touží
po knzi národním, po ná-
243
H
I
a
?
19 18
/
rodní církvi.
Nechtl bych
as pokládají
národního
rozhodovat, pokud a národní církev
knze
za skutenou potebu eského bytí, zejména pokud cítí tu potebu pro sebe, a pokud snad volají po národní církvi a národním knzi jen pro potebu Hdu, toho lidu tam kdesi dole na úrovni polokultury, jemuž prý dle starých re-
cept musí být náboženství a víra zachovány stj co stj; rozumí se: náboženství, které není naším náboženstvím, a víra, která není naší vrou, ale jež pokládáme za velmi žádoucí práv pro všelijaké zájmy a zájmeky tomu lidu naše vlastní. Proti tomut^o volání stavíme my jiní požadavek jinaký: Žádné církve, žádní knží! Neznamená to, že bychom chtli mít v Cechách zítejší život bez náboženství; práv naopak: poteba náboženského, ale vnitrného života jeví se nám být jednou z prvých poteb nového eského bytí. tomuto opravdov vnitrnému náboženskému životu však není teba ani knží,
—
K
naopak knží církve jsou tu pekážkou a zlem, pokud z náboženství a jeho hlásání mže se stávat placené povolání, živnost, emeslo, obchod. Církev bohatá, hromadící hmotné statky, pole, domy, peníze je nadobro nesluitelná s touto pedstavou vnitrného života náboženského; knzem srovnalým s touto pedstavou mohl by být jen takový knz, který by naprosto a úpln zaani církví;
mítal jakýkoli
i
hmotný prospch
IH
z náboženství,
K uil by
mu
n é
7-
í
zadarmo, konal by
je zadarFno, tak
jako Ježíš sám. To platí o všech
knzích a všech církvích bez výjimky. Pokud jde pak zvláš o církve a knžínáboženství kesanského, pidává se k odmítání jich jakožto nepotebné síly budoucího eského bytí ješt vážná okolnost, že už siln jsme se vzdálili a ustavin ješt víc se vzdalujeme, a to rostoucím zástupem, od samého kesanství.
Kesanství pro mnohé z nás pestalo být náboženstvím pro život; leckdo z nás odluoval se od nho ne bez bolesti, ale málokterý z tch nás, kdo jsme už vyšH z nho, byl by ideov, a ethicky s to, aby se do nho mohl vrátit. Návrat do kesanství, po odchodu z nho, je možný jen pro lidi nenáboženské pro duše siln zaujaté nábožensky je však už nemožný. Je to tím, že už drahn let rýsuje se ped našima oima nové náboženství, odlišné od kesanství, v)T:stající a srstající ponenáhlu v celistvý útvar z tuch, nápovdí a intuic mysHtel, básníkv, umlc, nábožensky založených vdc, náboženství srovnalé s naším novým poznáním svta, s naším novým vdním, s našimi zjinaenými vztahy k lovku a živoucím bytostem ostatním, s našimi filosofickými názory na svt, s našimi mravními a sociálními ideály, s naším promnným chápáním krásy svta, umleckosti pírody, s naší zvýšenou potebou radostnosti. Toto náboženství nové, jehož obrysy spatují
vroun
;
245
H
I
a
.
/
1
9
I
8
mén
jasnji nebo jasn už tisíceré duše mezi námi, je v základ náboženstvím radostným, pitakávajícím rozhodn kladu života, jeho zdraví, svobod, istot a kráse; nedvojíc už život v jeden zde a ve druhý tam, nýbrž hlásajíc jeho slavnou jednotnost, nezahrnuje už tento pozemský život hanami, žalobami a náky, nýbrž uíc
víe,
zárove
hlásá jeho úelnost, krásu, zdoko-
nalitelnost na cest k uskutenní vyššího ideálu.
Odmítajíc staré pedstavy o bohu hnvivém o híchu a pokut za, o poteb vy-
mstiteli,
vném
koupení, o zatracení atd„ usiluje ukazovat boha radostného, jenž veden krásnou myšlenkou tvrí vytváí usilovn své dílo lovk ;
aby napomáhal tomuto dílu, a iní tak dílem svým srovnalým se zejmými už ideály tohoto radostného boha svobody, vášnivého milovníka krásy, zdraví, síly a ustaviného rozvoje. žije,
V
souhlase
s
tmito nápovdmi rodícího
promuje se všecka ethika všech vztah lovka k lovku
boženství
se ná-
lidského
bytí, i k bytostem mimolidským ústedním požadavkem jeho je svoboda, volnost zdravého plného rozvoje každého jedince do úplné dokonalosti za úelem co nejlepšího splnní jeho vlastního díla, jímž je povinen Dílu božímu. Silou pronikajících nových myšlenek náboženských dojista silnj a silnji bude se mnit zítejší žití eské. Postaveno na spravedlnost, uhelný kámen demokratismu, na svobodu zdravého bohatého rozvoje každého jednotlivce. ;
i
2/Ó
-
Kl n
7
í
bude toto nové žití zítejší mít za obecný, pro každého stejn platný píkaz mravní vyžít se na plno, nikoliv vyžít se po starém spsobu v nízkém podlém smyslu toho slova, nýbrž vyžít se splnním co nejlepšího pravého díla, zvele:
bujícího bytí všech a dávajícího smysl, obsah,
štstí bytí jedincovu.
Bude
znamenat náboženské osvobození
to
mihonv od dosavadní nevolnické nepravé práce, vynucované z nich dosud pro sitní
a
hromadní
cizí
zájmy para-
cizího bohatství; národní po-
spohtost vlivem náboženství pestane uctívat modlu Mamonu a nauíc se žít zdravým spsobem, oproštním od množství nepravých poteb, postaví se proti bohatství osobnímu a rodovému do zcela jiného vztahu než pospolitost stará.
Kterak se
tu zorientuje
knz?
Uprosted spolenosti rozhodn demokratia jakýchkoli parasit zahapostavené na spravedlnost a svobodu, pitakávající siln k životu, jeho kladu, milující život pozemský, chápající jeho veliký význam jakožto neopakovatelné vzácné píležitosti k plnému vyžití dílem, usilující zvelebit a zdokonalit svt a bytí všech v nm, osvobozené od otroiny práce nepravé a od tyranie bohatství — uprosted tak radikáln zmnné pospoHtosti
cké, beze šlechty
le,
sotva
bude
místa pro
knze
starého spsobu,
hlasatele náboženství a píslušníka církví straní-
cích aristokratii, brojících proti
2.1
svobod, popí-
H
i
a
s
/
I
9
I
8
ukazujících z to-
tento život vezdejší,
tajících
hoto „slzavého údolí" plného
híchv
a
svod
dáblových do života posmrtného tam, úastných tak horliv parasitismu pánv a boháv, a proto kazících stejn horliv chudým pokoru, pracovitost,
poslušnost atd.
bude místa pro
nho
V zítejších Cechách ne-
šlechtice;
kterak v nich tedy
knz?
Vrátit se ku pradávné knize, evangeliím, pokusit se peuit a nanovo
bez
obstojí
k pvodnímu uení Ježíšovu ? Nebude tu pro nepekonatelnou pekážkou skoro dvoutidojít
sícileté
odcizení se církve Ježíšovi, dvoulisíci-
letý zvyk, dvoutisícileté živnostnictví?
Uví
promnnému slovu jeho nový lovk demokratický, jenž nebude moci tak na rychlo pes noc zapomenout
historie církve ?
(11.10.1918.)
Poznámka. Formule „Žádné církve, žádní knží", vyslovená v tomto lánku, dokala se odezvy v tisku. Pomíjím námitky nevcné vcnou pinesl „Kalich", revue eského náboženského života (VI. I.), z pera, zdá se, redaktora Dra A. Boháe. Pl formule (,, žádní knží") vyslovuje sám ješt osteji: „Je ada národ bez knží, a daí se jim nejen dobe, ale jsou to Opravdový, skunejmocnjší národové svta tený náboženský život jest nejen možný bez knží, ale jest nutný bez knží." Druhou ást ;
.
248
.
K íormule však zamítá
:
n
f
•
7
í
„Náboženství uruje nena jeho zá-
lovka k Bohu, nýbrž klad vztah lovka k lovku. U
jen vztah
Ježíše
s
mi-
lováním Boha nutn jest spojeno milování bližna tch dvou pikázáních všechen záního kon záleží i proroci. Jak jinak prakticky mohu své vnitní náboženství uskuteovat než v lidské jest nutno organisovat spospolenosti? leensky, umní atd. rovnž, tím více nábožensilný sociální ství, když samo obsahuje tak prvek. Náboženství bez sociální organisace jest plané, zakrní, jako zakrní všecky složky duchovního našeho života bez organisování. Organisovaná spolenost lidí stejn nábožensky cítí-
—
Vdu
cích je
církev
.
.
.
Opravdový skutený
život
náboženský není možný bez náboženských spoleností Ani jeden z tch nejmocnjších národ svta není bez církví."' Z toho soudí ,,Kalich'', že „chaos náboženský u nás nemže b^t lépe charakterisován než tímto heslem" „Žádné církve, žádní knží!" .
.
.
—
Povím strun své dvody, jež mne vedly k této formuli; z nich snad se ukáže, že není v mém myšlení o této vci chaosu, nýbrž že jen otázku jinak a dále domýšlím; ukáže se snad naopak, že chaos je práv v tchto námitkách „Kahcha."
jednotného jednotné pedstavy boha, jednotného vztahu kbohu a jednotného I.
Církev, jakožto pospolitost
náboženství,
t.
j.
odtud vyplývajícího vztahu k lidem
249
i
ostatním
Hlas/ tvorm,
je
pouhou
I
9
I
rt
Takové církve
fikcí.
vbec
není a být nemže. Nebo každé opravdové náboženství je nutn individuální, roste za zcela osobitých podmínek bytosti a jejího života.
bh nemže být tvým bh poznaný pro tebe
Mj
bohem a naopak. Mj vždy bude a musí být
vždy bohem nepoznaným, nepoznatelným, i naopak. Ani dva lidé na svt nemohou init opravdové „církve", tím mén mnoho lidí. Bude sice vždy mezi jejich individuálními náboženstvími mnoho spoleného, ale nutn bude mezi nimi i mnoho rozdílného, co bude vyluovat jednotnost, bez které práv nemže být církev církví.
2. Církve dodlávají se jednoty náboženských a mravních názor jen zdánlivé, ne skutené a to tím, že stanoví urité vyznání víry a urité zásady mravní. To je možno jen tak, že se: bud vyberou z individuálních náboženství všech len prvky všem spolené tedy ponechají se každému jeho osobité odchylky, prvky dissidentské a kacíské; anebo tak; že silou zvláš mocné náboženské individuality (vdce, uitele) nebo menšiny takových individualit stanoví se jednotné vyznání víry a jednotná morálka,
—
prost všem lenm oktroyují, stanoví prvém pípad neza povinnost k vení. jde vskutku o církev s jednotným náboženstvím, nýbrž o pospolitost kacív in potencia (tak je tomu u všech opravdu nábožensky myslících píslušník kterékoli církve); v druhém pípad které se
V
250
knzi jde o duchovní
násilí,
které musí selhat,
pon-
vadž nelze vbec stanovit povinnost nco vit, a ponvadž do nitra lovkova, do jeho ethického bytí náboženství nedá se vnášet zvení už hotové, nýbrž roste z
nitra vlastního
ústrojn
jako ze semene. 3.
Církev svým vývojem znamená vždy de-
pravaci a zkázu ryzího náboženství pvodního. církve stanoví se Je to jednak tím, že
lenm
zvení, v hotové formuli ást jejich náboženského obsahu vnitrného, a proto zstává snad vždy v nich kusem mrtvým, organicky nesrostlým s ostatní oblastí nábožensko-mravní. Ale je to tím, že vzrstem potu len církevních dopospoHtosti vnikají lidé nenáboženští nepraví zištní knží. a neopravdoví, v prvé Jejich vlivem pone isté náboženství poátené chátrat mythy, obady, zlacinním a zpohodlnním písné morálky pvodní. Vývoj církví
hlavn
ad
—
jde vždycky dál
ne
k
nmu
od
zakladatele náboženství,
blíž; tíhne vždy k pojímání
uvolnnému, ke slevování
a menší istot, ni-
k pojímání písnjšímu, tužšímu, istjšímu. Ethika náboženství ustupuje obadm, okázalostem vnjším, církevnické pomp a parád; víc je lidí v církvi, tím víc je v ní mravní mdloby, která hledí se vykupovat z osobkoli
ím
inv a obtí pouhými penzi, odíkáváním modlitbiek, rženci a jinými bezcennými náhražkami písn náboženského a mravního života. To je osud všech náboženství: vývoj
ních
251
Hlas/
M)
I
H
n
vždy pohromou", ba záhubou. Církev zdánliv vzkvétala, ale náboženství hynulo, až naposledy zbyla jen církev s pouhým církve byl pro
zdáním náboženství. Typický pípad tohoto vý-
práv
voje jest stalo
náboženství Ježíšovo, jak se
kesanstvím a jak se zkazilo, zejména v ka-
nžními
obadovou nádherou, pe-
jeho mythy,
tolictví s
hmotnými výkupy místo ocnostného života. Stejn
a jinakými
sobních mravních
in
píklad
této depravace náboženství vývojem církevním podává buddhism, jak to vyhil názorn Rhys Davids ve svém díle o buddhismu. Ustaviné pokusy o návrat ku prvotnímu náboženství, jevící se zejména v kesanství, jsou práv svdectvím této jeho depravace
klasický
církevním vývojem.
Když
je
boženství
vždy
tomu tak v
nám jasn
ž
d y, když djiny ná-
ukazují, že vývoj církevní
vedl ke zkáze
pvodního istého nábo-
Formule pak nezní „Náboženství a církev" nýbrž „Bud ženství, je rozhodnutí velmi snadné.
bud
Usilovat o církev, o zkázu náboženství je tedy v pvodní jeho ryzosti a kráse. spíš náboženský chaos: ve snaze uchránit isté náboženství od poruchy vylouením jeho zcírkevnní? anebo ve vybudování církevní pospolitosti na podklad náboženství, které pak ihned a zákonn musí poít se kazit? Znát z historie tento pravidelný zjev, zkázu náboženství rozvojem církevním, a pes to usilovat o církev, náboženství,
znamená nutn
církev."
usilovat
V em
252
k V
tom
je
n
é 7
(
myslím náboženský chaos spíše než
náboženství odcírkevnit. 4. Co ekl Nietzsche o politickém stranníku: „Myslitel nehodí se za stranníka, on se stranou platí též o každém duchu zalopromyslí" ženém siln a samostatn nábožensky. Nábo-
v
úsilí,
—
ženští lidé jsou dvojí
:
církevní a mimocírkevní.
Mimocírkevní nemohou jít úpln a do dsledk se žádnou církví, práv proto, že v nich je siln náboženství individuální, které ústrojn vyrostlo; oni myslí pro sebe po svém o vcech božských, a nemohou prost pijímat o nich cizí hotové názory a formulky zvení. Takoví lidé musejí stát vn církví, ponvadž jejich siln životná pedstava o bohu, i k jeho veškerému jejich osobitý vztah k kosmickému dílu (ne pouze k lidem!) je nutí k tomu. Tak žádné církvi nenáležel náš Petr Chelický, práv pro sílu, hloubku a samostatnost svého náboženského pesvdení. Ježíš sám? Lze snad tvrdit, že Ježíš byl lovkem církevním? a že jeho uenníci inih s ním spolen opravdu církev v pravém smyslu slova, totiž církev jednotné všem spolené pedstavy o bohu, jednotného, všem spoleného ethického vztahu k bohu i k jeho stvoení? Evangelia ukazují jasn rozdíly a vzdále-
rozvito jejich z nich
mocn
nmu
A
uenníkv od náboženství Ježíšova. Jenenáležel žádné církvi, stál nábožensky pro sebe; teprv pozdji, vlivem jiných byl nosti
žíš
uinn
253
l-l
I
a s
/
r^
I
H
hlavou církve, jež práv svým vývojem byla jeho pvodnímu náboženství na zkázu. 5.
Moje
stanovisko, zatím, jen takto
strun
naznaené, co do formule „Žádné církve" nestojí tak osamoceno. Pipomínám Theodora Parkera, náboženského myslitele amerického; u nás této vci se doteklMasaryk (v knize .Sebevražda" str. 335., kde mluví o obnov náboženských cit bez církevního sjednocení). Milovat boha a milovat lovka, k tomu není teba být píslušníkem církve; práv píklad Ježíšv to ukazuje. Vnitní své náboženství je arci nemožno prakticky uskuteovat vn lidské ,
spolenosti (ale ani ne
výhradn
vi
toliko v ní,
pouze lidem!), podmínkou však k tomu není, aby lovk byl lenem církve; ba lze íci, že ve vtšin pípad toto lenství mu bude na pekážku, aby jeho praxe nábožensko-mravní byla krásná a istá. Náboženství bez sociální organisace nemusí bez výjimky vždy zplant a zakrnt, ale naopak náboženství organisované v církvi vždy, bez výjimky, dív nebo pozdji zplaní a zchátrá.
254
ZLA OBCHODU. eský ped nkolika dny MLADÝ pod arou v denním kterak literát
mluvil
list,
nám dosud chybí
rozluštní otázky nad jiné
d-
harmonický rozvoj národa, totiž zralý názor na životní pípravu mládeže, úcta ke hmotné práci i k povolání emeslníka a obchodníka v eské spolenosti; názory dnes vládnoucí v národ o tom nazval „národním omylem". Nehodlám zde dnes opt reagovat na moderní povru, jako by každá hmotná práce byla žádoucí životu a každá zasluhovala úcty: kdo má oi k vidní, poznal, že je to pouhý pelud a že ležité pro
bytí lidské
jepeplnno spoustou
práce nepravé,
nepotebné, škodlivé a podlé,pod níž trpí práv nejcennjší statky, svoboda, zdraví, spravedlnost, istota, krása, radostnost si
žití.
Všimnme
dnes jen obchodníka a jeho vlivu na
život.
Za všech dob kultury lpla a dosud lpí na obchodníku jistá píhana. Jak je význano, že staí Rekové, národ tak siln po obchodníku založený, dah obchodu za ochranu boha Herma, kterého
zárove
urili za patrona
tento Hermés-zlodj,
došel uctívání
zlodjm!
a
poímaniv se jako Merkur,
obchodem celého svta! 255
V knížce
H
I
a
s
/
I
9
I
8
žaponského spisovatele Inazi Nitobé „Bušido" se te, jak stará žaponská spolenost adila obchodníka do nejnižší tídy sociální, jak kupecký pult a rozpoet byly tam v nevážnosti, jak na obchod lpla hanba, jež pivádla pak do toho povolání jen osoby, kterým málo záleželo na dobré povsti, a jak každý „buši" (stoupenec mravních názor starožaponského rytíství) poznal záhy, že obchodníkova cesta k bohatsví stejn není náhodou, že není cestou estnou. nejprudí odsudek obchodnictva a obchodu pronesen byl v zemi po výtce obchodní, v Anglii: míním tím soudy Johna Ruskina, nejosteji formulované v knížce „Tomuto poslednímu". Ruskin byl jist soudcem rozmyslným práv v této vci a slova jeho mají tžkou váhu, tebas dnes už shledáváme v jeho slovech jisté podivné klausule*a ústupky, plynoucí z jeho vlastního boháství, strnulého lpní na bibh a nedemokratinosti (jako ani v jiných vcech Ruskin nemže být cele a bez výhrady do posledního písmenka evangeliem dnešního života). Tento vytrvalý odsudek nad obchodem pronášený za tak rzných dob, v tak rozdílných národech, z úst tak kulturn a sociáln odhšných nemže být prostou kivdou. Práv doba naše ukázala nám s krutou jistotou, že v psychickém uspsobení, v ethickém založení a v sociáln národnostním cítní obchodníkov jsou zejm veliké pukHny, které spojeny s dobovou rozháraností, s nedostatenou kontrolou a
A
256
/.\^
o
I)
r h
o d
11
vlivem kleslé veejné mravnosti iní obchodníka pímo nebezpeným lenem spolenosti.
Obchod dnes hem vtší než
jako dobro.
jak hlavním,
pevahou jediným
se objevuje jako zlo
mrou mno-
Už
za dob dívjších ped válkou nemohl být stavn bez výhrady za životní ideál pro národ a jeho mládež, když se mlo na pamti, jaké jsou jeho mravní zásady,
cílem jeho je
dobývané bez rozsvdomí, a jak toto bohat-
bohatství osobní a rodinné,
paku
jemn
cítícího
nesdružené s velkou moudrostí životní a se silným citem sociální spravedlnosti, mnívá se v nebezpenou moc v rukou nepravých. ství,
Válka i
tyto špatné stránky a vlivy
obchodníka jen
obchodu
zhoršila. Jak se projevila
ustavin projevuje dravá
chtivost zisku
a
práv
v této tíd spolenosti! Bylo významno, že hned v prvý nebo druhý den války, r. 1914 byl to obchodník (vinohradský krupa), který honem poal využívat nouze svých bratí pro svj zisk nebylo k tomu ješt a zdražovat své zboží, nejmenšího dvodu; dvod však byl v jeho ob-
a
chodnické lanosti nespravedlivého zisku, a proti tomu musily ustoupit všecky mravní zetele jiné. Po zlých zkušenostech s obecnou depravací obchodu, který tak sršovit vrhl se na své vysoké, nespravedlivé výdlky, tak tžce pil po
tyry
léta krev
ze svých
ten stál stranou,
spoluoban, tak nepomoc z ad
neslyše volání o
hladových a bídných, tak okázale se skvl svou neúastí pi národních akcích svépomocných
257
Hlas
(„eské
Srdce"!)
/
10 18
— po všech tch zarážejících,
erných faktech je podivným pekvapením, když literát eský pichází, aby hlásal národu k obchodu a obchodníkovi! Mluvil tu
mladý úctu
opravdu eský spisovatel, anebo spíše spoleník obchodního domu jaromského? Daleko má obchod a obchodník do toho, aby sml a mohl být vytyován mládeži za ideál životního snažení! Dojista
nemže
to být
dema-
skovaný obchodník dnešní; mohl by to být jen do koene pejinaený, v celé své ethice a morálce nadobro promnný obchodník nový. jsou už dnes takoví noví obchodníci, pevzácné výjimky uprosted ostatní obchodní Gomorrhy. Ti však jen tím osteji dávají vystupovat mravní ohavnosti ostatních; jejich zjev práv
A
to je, jenž nutí zamyslit se nad zly obchodu provozovaného po starém podlém zpsobu pod ochranou boha zlodjv; oni práv to jsou, kteí viditeln dokazují, že je možný obchod zcela jiný než dosud estný a istý, spravedlivý a životu v jeho osnovných potebách do opravdy
—
dobe
sloužící.
Tito noví svými
iny
jsou nej-
písnjšími soudci starého obchodu. *
Zla obchodu nakažující život prýští se práv z toho, co bývá velebeno jako obchodnická chytrost; ale tato vychvalovaná, mládeži doporuovaná chytrost s jiného mravního hlediska objeví se být moudrostí.
ním
práv opaným:
Obchodnická
258
zlou ne-
chytrost záleží tuším
Zla obchodu ze tí hlavních
píkaz:
co nejlacinji nakoupit
tom co nejvíc své laciné prameny nákupní utajit, potom co nejdráže prodat, a konen za a pi
všeho toho mít nahromadní bohatství. Koupit lacino, co nejlacinji, nemusí být vždy. ethicky závadno. Mravn závadnou stává se laciná koup tehdy, když obchodník dopouští se na producentu zboží patrné kivdy, využívaje jeho nouze, nevdomosti, neschopnosti, aby co nejvíce stlail cenu; když producent tuto kivdu pociuje a jen z nátlaku využitkovaných okolností se podrobuje píliš nízké cen kupní diktované obchodníkem; anebo tehdy, když sic producent této kivdy necítí, ale dává své zboží za jiné, o nmž obchodník zcela jist ví, že mu pak hubí život, zdraví, svobodu a jiné nejdležitjší statky bytí, jako ku p. koalka. obou tch pípadech obchodník držící se své velebené zásady jedná podle, neestn, ethicky závadn; ethicky správn jedná pi laciné koupi jen tehdy, když v prodávajícím producentu vyvolává pocit obchodu spravedlivého, anebo zjednává mu výmnou zboží ne-li opravdovézvelebení kladu cil
V
tedy
aspo
nikoH zhoršení jeho stavu Kolik je však takových mravn istých obchodník? v kolika pípadech se obchodník neposkvruje vdomou, pímo obmý-
života,
(zdraví, svobody).
šlenou nespravedlností a kažením cizího života?
Ze se obchodník neomezuje jen na takové obchody mravn bezvadné, nýbrž že stejn se chápe obchodv ethicky vadných, obtížených 259
Hlas
/
19 18
nespravedlností a hubením cizích život, ba že
práv tmto vadným obchodm výnosnost dává
pro jejich vtší
zpravidla pednost, je
práv
hanbou obchodu, svdectvím zvláštní mravní lhostejnosti prazvláštn chápané estnosti. stejn je svdectvím slabé mravní citlivosti spoleenského celku vbec, když taková celá tída mže se svou zvláštní obchodnickou mov
A
i
nm
rálkou zcela klidn, soustavn,
zákonn provozovat
takto své
uspoádan
a
kivdami obtížené
kdo z ostatních len posponad tím pozastavuje. Laciný nákup, tebas od poátku mravn bezvadný, nabývá však vadnosti, jakmile obchodníkzane uplatovat druhou zásadu svého evanpovolání, aniž se litosti
gelia chytrosti: prodat co nejdráže, to jest vy-
dobýt z prodeje
nepimen
velikého zisku,
mnoho pvodní cenu zrait píliš velký v poa nebezpeí obchodníkovu.
jenž pesahuje patrn o
producentovu, a je i mru ke vlastní práci Jisté zdražení zboží obchodníkem je
zajisté
pokud je nutností obchod jako prostedník mezi producentem a spotebitelem; bží však o to, do které míry toto zdražení je ospravedlnno, ethicky bezvadno a za kterou nutností,
mrou už poíná být mravn závadno. Ale otázkou mravní bezvadnosti nebo závadnosti zdražení starý obchodník se neobírá; ethika je z jeho postupu vylouena, svdomí, lidskost, soucit, morální pochybnosti nemají v jeho kalkylu místa. On pipouští jen mechanické zregu260
Z-
I
ii
o
li
c h
o
cl
u
lování prodejní ceny vlivem soutže na trhu a cena urená touto soutží je mu pak svatým zákonem; pod ni sestoupit nepimje ho žádný jiný zetel krom sobectví. Není-li soutže a jejího urení ceny tržní, nebo bylo- li mezi soutžníky docíleno dohody kartelem, nerozpakuje se obchodník zpravidla využít okolností, které mu vydávají spotebitele do ruky. Náhlá nouze je mu zdrojem vyššího zisku, bída spotebitelova je mu vítána jako dárce bohatství; kdyby se neblahý spotebitel ve své bíd krví potil, zapísahal obchodníka, dovolával se jeho lidskosti, lidské sohdarity, národní sounáležitosti, náboženství, zpravidla apel jeho se odrazí bez úinku o železný kruný obchodníkova sobectví, o jeho nezmnnou snahu docílit zisku co nejvtšího. Tof obchodníkovo „využití konjunktury", která nebývá zhusta niím jiným, než prostou loupeží v mezích zákona a pod ochranou krásného sociálního poádku. I to je napoád pokládáno za skutek zcela pípustný, ba hospodásky nutný („zákon" poptávky a nabídky!), pi nmž ani tisící obchodník na vteinu se nezamýšlí mravn, nepocítí nejmenších rozpak svdomí a ethicckých pochybností. Ale práv úplný nedostatek tchto mravních rozpakv a pochybností v obchod vtiskuje této zásad prodeje co nejdražšího znamení ethické vadnosti. Je to tedy toto nadmrné, nespravedlivé zdražení zboží, které depravuje i mravn bezvadnou lacinou koupi pvodní; byla-li však i tato koup
26/
f
1
1
a
s
/
I
9
I
8
mravn závadná a spojí-Ii se pak s ní i prodej co nejdražší, sluuje se tu kivda na producentu s kivdou na spotebiteli, in stává se dvojnásob pak jeho konatel být pokládán nemravný. za dobrého a prospšného lena spolenosti? smí pak být vydáván za vzor snažení pro mládež? a reklamována pro zvláštní est^ Nespravedlivá koup pvodní mže být do jisté míry ethicky oištna jen laciným dalším prodejem, kde v ruce obchodníkov zstane
Mže
cele ospravedlnný, mravn úpln bezvadný zisk, a jen tehdy, když (jako na vyrovnání poruchy vzniklé nespravedlností píliš
jen malý,
koup) následný levný prodej je na prokladu života, zvelebení jeho zdraví, istoty, svobody, spravedlnosti, radostnosti a krásy bytí lidského. Kde však je dnes takový obchodník, aby puzen svdomím usiloval o takové vyrovnání? Kde jsou dnes takové obchody ethicky isté nebo oištné zetelem na zvelebení žilaciné
spch
votního kladu? Pravidlem naopak jsou obchody s úsilím po nejvtším co možná rozptí mezi
nespravedliv lacinou koupí a nespravedliv t. j. po nejvtším možném zisku, byt sebe více obtžkaném kivdou a krutostí, a byt jím byl klad života sebe víc huben, zápor bytí (nezdraví, nesvoboda, neest, neistota, bída, smutek) pak sebe víc rozmnožován. Docílit toho nejvtšího rozptí zisku, tot práv napoád úelem obchodních kartelv a trust. nich, namíených vždy proti spotebiteli,
drahým prodejem,
V
262
!
z
uplatnna
je tato
I
a
o
I.
,
I,
o d d
obchodní zásada ve veškeré
své krutosti a mravní lhostejnosti.
Toto nespravedlivé zdražování zboží obchov záptí zla sociální i národní. Hlavním zlem je, že umle rozmnožuje práci lidskou. To by se v oích zbžného pozorovatele mohlo zdát vlastn zásluhouobchodu. Práce víc práce! Slyšíte onu Zolovskou formulku.^
dem má
Kdo
však prohlédl šalbu provozovanou s velebou moderní práce a uml popatit na její nesíslné strasti, muší hned být jat silným podezením, práv pi tomto faktu umlého rozmnožování práce. Obchod množí práci nejen tím, že zdražuje nutné prostedky života, všecky pedmty pravých poteb bytí, nýbrž ješt víc, že zdražuje pedmty poteb nepravých, zbytené, pepychové, spsobující namnoze zhoršování kladu životního nebo pímo sloužící záporu bytí, nezdraví, neistot, neesti, kivd, nesvobod. I to by se mohlo spíše zdát zásluhou obchodu: zdražuje, tedy omezuje jejich vnikání do života! Ale všechen nesmírný reklamní aparát novodobého obchodu, všecka ta feerická režie svtel, barev, plakát, pekvapení (dív soustedovala na omámení duší všecky prostedky umní církev ve svých chrámech, ílnes tak iní obchod ve svých prodejních palácích, chrámech
vd
boha Mammonu!) jsou práv vychytrale zameny k tomu, aby co nejší infikovaly život dychtním po vcech nepotebných, svádly
263
Ilias
1918
/
k pepychu CO nejobjemnjší kruhy obyvatelstva, navykaly jim nový, prý „vyšší" standard životní: tak obchod
lidi
navyknuv, nakaziv, zmámiv, pak
prodejem pedražených ohromná zhoubná moc moderního obchodu, že vštpuje milionm Ižipoteby a jimi se pak stává jejich opravdovým otrokáským pánem. Miliony lidí v pravém smyslu slova nevolnicí po celé životy obchodníku; obchodník tak se stává diktátorem práce, podrobuje si nesíslné síly pracovní a tží z nich své bohatství milionv a miliard. Nad tímto stavem serozplesává národohospodá: Ah! jaká radost! Bohatství v zemi, národ, stát roste! Milionái se vyšvihují z nížin! Standard bytí se obecn zvyšuje! Pepychu vihled pibývá ustaviným sestupem do nejnižších vrstev, kde onm nikdy dív ani pohádky nebývalo! Ubohá radosti rozjaeného národohospodáe! Pibývá nepravých vcí paživota, ale ubývá pravých, stžejných statk života pravého; množí se miliony pedmt hmotných, ale podmty, z nich ssaje bohatství
zbyteností.
V tom je
ta
i
bytosti lidské, strádají vedle nich
ím
dál víc,
chadnou, propadají novým chorobám, vysilují se, brzy umírají, a dokud žijí, je to prese všechen ten pepych vcí, pes ten vyšší standard jen bezradostné živoení, v
hoení do
nmž se
tentním zoufalství,
vdouce pro
potácejí z pla-
do plahoení, v lamueni nevrou v život, ne-
opilství, z opilství
žít.
264
Zla obchodu Všechen šílen rozpoutaný vír moderního prmyslu a obchodu naprosto není zamen k tomu, aby jím zvelebil se, zušlechtil, ziidštl, zkrásnl život všech, nýbrž je to jen strašná, složitá a nemilosrdná metoda vynucovat z milion temných drobných Hdiek co nejvíc ne-
mnné
chytrácky v peníze pro placené práce, nejvýš stupované požitky malé menšinky pa-
Svod pepychem, umlé naokovávání lidí je k tomu znamenitým prostedkem: tak dá se z lidí vynutit co nejvíce práce vskutku zadarmo; a aby byla konána zadarmo, o to se práv stará obchod svým zdražováním zboží potebného i nepotebného dle prodat co nejdráže", svým velebené zásady umním režie a reklamy, svým úsilím zbohat-
rasit.
Ižipoteb milionm
,,
nout co nejrychleji,
at jakkoli.
Bohatství,
jež
zpsobuje a hromadí obchod, není však bohatství pravé, potebné pravému, krásnému životu, aniž schopné jej uskuteovat na této zemi.
Ono ství
naopak je mu na úkor, nebo je to bohatsobecké, sloužící požitkm jedince nebo
rodiny, nakažené kivdami,
odkud ine
se stále
nákaza do života; nejsouc skoro nikdy sdruženo s moudrostí, kterak ho co nejušlechtileji užívat, stává se v rukou vlastníkových skoro další
vždy jen nástrojem zkázy. «
Pravým bohatstvím však nejsou
mady vcí, nýbrž
peníze, hroHdé, to jest lidé zdraví, svo-
bodní, istí, spravedliví, krásní a radostní, a
265
Hlas
hlavn
lidé
vdoucí,
/
1
pro
9
8
1
žijí,
po
okraj plní jasné
v život, kteí nalezli smysl a úel svého bytí v pravém vlastním díle svém, srovnalém víry
s
Dílem Ducha, soubžném
s linií
boží, a pro
(nadobro rzné od pouhé práce) umli svému životu dát zcela nový obsah, novou formu, nový smr. Pravým bohatstvím národa není poet miliard penz, nýbrž poet tchto toto dílo své
jasných lidí; o nejhlubším smyslu a dvodu bytí tohoto národa nemluví xíslice jeho fabrik, cihelen, pivovar, bank a obchodních spoleen-
nm
nalezli nýbrž ísHce duch, kteí v už svou orientaci k Dílu božímu, kteí odhodlan a pikroiH k plnní svého díla, chtjícího být zrozeno z nitra] svobodného na povel tajemného imperativu z Ducha. Toto dílo] duší procitlých k poznání a pouhá práce, šílen množená na svt pro vyrobení a nabytí spousty zbytených vcí, však se nemohou srovdílo, bud práce obé nelze nanat. žít jednou; to však jinými slovy znaí: zdrav, svobodn, krásn a radostn, nebo živoit v nezdraví, nesvobod, nekráse a neradostnosti jen pro pelud prázdných požitk, pepychu, zdánliv vyššího standardu bytí. Zde stev,
vdom
—
Bu
cesta
— tam
bu
cesta:
života a bezživotí.
zde cesta
života,
tam pa-
A na tuto druhou cestu tlaí
ím dál mocnji ten velebený, na radost národohospodá vzkvétající moderní obchod.
lidi
Pochopit dobe, v v
em
em je
nepravé, jaký je
266
bohatství pravé a
význam onoho
a ne-
Zla obchodu bezpeí tohoto, je na výsost dležito pro každý Ale zvlášt dležito je to pro národ,
národ.
jedné strany už nkolik desítiletí je evangeliem o bohatství a zbohatnutí, už siln nakažen dychtním po mihonech, teba neistých, po pepychu, teba rostoucím z krvavé bídy u dna žití, po „vyšším" standardu životním, teba cele beze zušlechtní duší, a který na druhé stran tisíc let stojí vytrvale na principu spravedlnosti a na ní chystá se pestavt všechen svj byt národní od samého základu. Kterak bude jej však moci pestavt dobe a trvale, zmítán mezi dvma principy tak sob protivnými mezi spravedlností a bohatstvím obtíženým mihony kivd? Zradit spravedlnost? To by znamenalo: zradit sebe, zapít smysl svého bytí, objevit se rouhavým rebelem proti Duchu, vymazat se z ady národ potebných Dílu božímu. Spojit obého nelze; mezi póly není smíení. Cesta jediná vedoucí k vítzství nad sebou samým je pro nákterý
s
mámen šalebným
:
rod jen
ta:
zíci se zlého bohatství
obtžkaného
kivdami, záležejícího jen ve množství vcí, a usilovat místo toho o bohatství jiné, být bohat krásnými, radostnými, zdravými a svobodnými lidmi.
Neznamená hatství
to
vylouit ze života národní bo-
hmotné vbec, nýbrž jen
zlé bohatství
sobecké, vyrostlé z nespravedlnosti, užívané ne-
moudrým zpsobem
a pustošící život.
Z národa
ilého a pilného poroste bohatství vždy;
267
pjde
Hlas/ jen o to, aby jeho neblahá
mu
19 18
vzata byla jeho škodlivost,
moc
plenit bytí lidské, množit nepravou práci na úkor pravého díla. Pjde novému národu o to, aby lenové jeho nedychtili a nehnaH se za zlým bohatstvím výhradn jenom pro sebe, nýbrž ve prospch všech; nikoH tak, aby jím tvoili drobné zahrádky sobeckých rozkoší uprosted strusek a popela široširé zpustošené krajiny, nýbrž tak, aby celá krajina promnna byla v jedinou zahradu všech. Národ, jenž celé tisíciletí vyznává spravedlnost za základ lidského bytí, nesmí se brát za bohatstvím bezmyšlenkov a nestarostn cestou
v
nm
národ, jimž spravedlnost není nejvyšším principem života; nesmí se dát zejména infikovat píkladem jednoho národa, který zhrdaje spravedlností, vyznává víru v moc a sílu. Velmi obezele teba pezkoumat, až pokud stará dráha národní smí a mže jít soubžn s cestou za bohatstvím a byste dávat pozor, kde už poíná nebezpeí. Pak se shledá na urito, že toto nebezpeí je v pouhém hromadní majetku jiných
nevedeného spravedlností a
ušlechtilou
mou-
drostí.
Z
toho poznání pak nebude moci být mlávytyován za vzor životní ilý, chy-
deži národa trácký,
bezrozpaný obchodník
sobu, veliký
potá,
starého
zp-
mistr v kupování co nejla-
cinjším, arcimistr v prodávání co nejdražším, bedhvý utajova svých nákupních pramen, jsou-Ii svírány nouzí,
nevdomostí 268
a slabostí.
Zla obchodu nikdy nespící nasypavatel hromady penz, teba se v té
hromad
potily cizí krví lidskou.
Obchodník v novém národ bude jiný. Nebude mu otázkou koupit co nejlacinji, nýbrž koupit spravedliv; a ne prodat co nejdráže,
nýbrž prodat spravedliv. Nikoli kupovat a prodávat pro nejvtší možný osobní zisk sobecký, nýbrž pro zisk velikého pospolitého Díla; a obchodovat jen tím, co zvelebuje najisto klad života: ne umle rozmnožovat chlebnou, nepravou práci hdskou, nýbrž levným prodejem ji umenšovat; touhou a ctí nového obchodníka bude umožovat národu, by všichni lenové jeho mohli žít lacino, o malé práci výdlené,
zdrav, svobodn, ist, krásn i radostn, a síly takovým životem nastádané dávat svému dílu pravému. Bude to ne drancí ener-
mohli
gie životní, ale ušlechtilý
její
množitel a uctí-
va; moudrý prostedník výmny
nejlepšího
nejúelnjší pelévání rozmanitých dar zem do lidského bytí
zboží, myslící nesobecky na
a díla; nehromaditel krutého bohatství mrtvého,
nýbrž bohatství živoucího krásných, radostných duší ve zdravých svobodných tlech. plnní tohoto úkolu bude spatovat své vlastní dobré pravé dílo, a bude je konal ne pro mamon, ale pro boha. Tehdy porozumí cele starému slovu:
V
„Nemžete
A pak teprv
zárove bohu a mamonu." bude moci být vytyován za vzor
sloužit
mládeži nového národa.
269
CERNE KNIHY. BÝVALY
to v echách temné doby, kdy psávány byly „erné knihy" krevní písa je spisoval, po boku katov, v muírn, o muených. Je znamením zvláštní temnoty doby, že opt v Cechách dochází na psaní erných knih; ale tentokrát píšou je v eské muírn o muitelích, kterak po boku cizích kat byli trápením svých bratí. Starodávné erné knihy, te-li je lovk dnešní, hluboce pokoují: jaká bývala temnota duší, nelidskost, krutost, žíznivost cizí ;
bolesti,
dnešní
neúcta k životu! Ale obávám se, že erné knihy eské budou naše potomky
pokoovat ješt krutji, až budou íst, jak v nejvážnjších djinných hodinách národa nalézali se v této zemi po tisících a desetitisících drancíi a loupežníci vlastní krve, pro hrst
rakouských papírk.
kem budou
ervených
S jakým bolestným
se probírat pravnuci listy
—
smut-
tchto
erných knih z let 1914 1918, tžce poníženi veškerou dnešní temnotou duší,nelidskostí, krutostí, neúctou k životu lidskému! Pes budoucí naši hanbu, a pes krutost pokoení budoucích jsou však erné knihy nutností. Je nám teba zvdt o sob samých pravdu, by ponižovala nás sebe víc; je nám nutností seznat 210
erné svj skutený
knihy
tebas poznání sebe Nelze nám ustaviné velebit si svoji vysplost, kulturní výši, demokratinost a hrdinnost, když snad polovice toho je lží. Žádný poádný národ, který nco doopravdy chce a nad to osudy svtovými staven je nenadále bez valných píprav ped veliké nové úkoly, stav mravní,
víc rozarovávalo.
nemže
se zhostit povinnosti nejpravdivjšího sebepoznání. Teba nám neohrožen pohledt na sebe a do sebe, jací jsme se všemi vadami, nedostatky a neestmi; a kusem toho nezbytného
sebepoznání je uvdomit si, do jaké míry a kde zachvacuje národní tleso mravní zchátralost snah po neistém váleném obohacení, seíst si do posledního muže, kolik bylo a je mezi námi podlcv a kteí za bídy pili krev lidskou a slzy ubohých nachy távali na hnaní svých mlýn na peníze. Jen nemilosrdným, nic nezastírajícím odhalením skutenosti bude nám poslouženo budoucí svobodný eský život, má-li cennjším než bylo otroí živoení být verejší, mže a smí být stavn jen na pravdu.
di,
dn
;
ním
Málo nám však bude plátno polodílo, njaký opuštný místní pokus napsání erné knihy, jako byl tyto dny ozná-
nesoustavný, brzy zas o
men z Mlnická. Podlosti daly se v tyto roky po celých Cechách, nejen snad tu a tam; proto pro mravní oistu eského života je teba, aby erné knihy byly uskutenny systematicky, do poslední árky, okres od okresu, msto od msta, ves ode vsi aby do nich bez pardonu a nemíst;
211
Hlas né
šetrnosti
dny
hubili
/
19 18
kdož v tyto ne pouze drancíi, zdra-
byli zapsáni všichni,
eskou
sílu:
žovatelé, lichvái a
etzáci ze
ad obchodník,
sedlák, mlyná, prmyslník, nýbrž stejn s nimi všichni ostatní, kdo i jinak stavli se proti národu nepátelsky, tedy i všichni ti Baštýové, udavai, pochopové násilí, úkladní tichošlápkové a donašei, zrádcové a provokatéi, pokoutní vyzvdaové, muitelélidu, plenici novin, vyklešovatelé knih. Byl jich poet ohromný, jehož vehkost teprve nám ukáže všecku hrzu zkažení eského charakteru staletým útiskem; ale kdyby i pl národa mla se v objevit, byla by krutá povinnost nezbytností. Rozumí se, že nutností erných knih je zveejnit je co nejšíe; nebo teba jest, i dát zapsaným možnost obrany a ospravedlnní, i otevít oi ostatním na obvinné co nejvíce.
nm
erné kem
knihy však nemohou se stát prostednespravedlivého násilí a pomckou pomsty,
nýbrž mohou být jen prostedkem mravního Nemohou v rukou nepravých být adresái proskripce, provozované pro sobecký zájem a na schlazení osobní záhy, nýbrž smjí a mohou být jen užity na prospch celku národního rukama muž poctivých, osvícených a spravedlivých. Sklony k pomst lze rozpoznávat v Hdu našem už dnes. Už dnes poínají eským vzduchem poletovat hrozby, už se zancují oi tisícerých žíznivostí msty, už pýchají duše temným dycht-
zlepšení.
212
i
erné
knihy
ním ohn a smrti. Vagóny drah a vozy elektrické už dávno znjí preludiemi pogrom; kdo v nich nezaslechl už chraplavé, sípavé hlasy bezejmenných neznámých ze hlubin života, any ozvaly se náhle hrozebnými pízvuky temného záští a oi náhle vyšlehly zlovstnými ohni? Všímejte
si
na ulicích pohled, jimiž lidé
V pomalu veliké
mí
jsou v nich návští!
si lidi:
pomst mass
se sbírající
nebezpeí pro
vc národa,
je
však
i^patnou služ-
bou eskému státu sotva zrozenému by bylo, kdyby první jeho dny byly ktny krví propadlých sociální pomst davové a ozáeny plameny pokutného žháství z divoké vle zástup. Lid není soudcem dobrým; tisíckrát ukázal se být vtším zloincem soudce Lynch, a ne pouze v Americe. Kdyby mlo v Cechách dojít na takové náhlé soudy davové, vedené dychtním pomsty, bylo by to zlým zahájením nového života spravedlnosti. Je velmi pravdpodobno, že naši nepátelé práv ekají na tyto výbuchy pomsty lidové jako na dkaz naší nekulturnosti a neschopnosti, vytvoit svj vlastní samostatný, osvícený život státní; je velmi pravdpodobno, že eká se nkde velmi netrpliv na eské pogromy a na to, jak temnými skutky vyvrátíme svá jasná hesla, jak
iny stedovkého
zhanobíme své moderní
vdí
násilí
idey a ideály.
*
Pes
to: životu a
chách za
tato
tyi
spravedlnosti bylo v Celéta
ukivdno píHš tžce,
2n
Hlas/
19 18
cit náš zjiten eká vyrovnání. Pomsta pijít nesmí, ale musí pijít spravedlivá pokuta. Bylo by popením spravedlnosti, kdyby všecky ne-
a
síslné zloiny
eských
lidí na vlastních bratích minout bez trestu, a kdyby nepovstal z prostedka zem naší nepodplati-
a sestrách
mly prost
telný písný soudce.
ným pochopením nitou
hy
douchm
Osudným
slabošstvím, špat-
sourodáctví, nepravou huma-
bylo, dát generální pardon
a rozestít
nad
jejich
všem pa-
ohavnou minu-
plášt shovívavého zapomenutí, jakmile se rozbeskne první jitro eské samostatnosti. Prolostí
minout národní amnestií všem eským lotrm už pedem, bez soudu, jakýkoli trest za jejich iny, znamenalo by na trvalo tžce urazit cit pro právo a spravedlnost v milionech duší poctivých; otesem jeho musila by se v nich zrodit a zakoenit domnnka, že ani tato nová zem ne-
bude královstvím
spravedlnosti.
Kdo dovede
pedstavit zlé následky takové domnnky ? Mravní úinek slabošské národní amnestie nebyl by o nic lepší než úinek pomsty lidové. Jí dána by byla mravní sankce všemu dnešnímu padoušství, národ by velkou, obecn viditelnou peetí schválil všecky zloiny, jimiž trpl sám v tchto asech; zisk nahrabaný lotry byl by zbaven své hanby; z lichváv a etzák zítra by se stávali patriciové a národní mecenáši: ped jejich podlým bohatstvím by se lidé plazili po bichách v pokorné úct; krvavé peníze jejich za nedlouho by ovládly naše obce, úady. si
274
Cernéknihy
I
podniky, osvtové ústavy, noviny, literaturu, divadla.
Toho nebezpeí musí být zítejší eský život ušeten. Lotrm musí být vpálen cejch trvalé hanby, a možnost infikovat neestným svým penízem bytí národa radikáln jim odata, Toho nemže vykonat náhlý soud pomsty lidové, nýbrž veejné tribunály národní, složené z muž nejosvícenjších, uznaných za Hdi spravedlivého života, nezákupných a neohrožených, kteí by z hlubokého pochopení dležitosti své úlohy byli schopni probrat obžaloby co nejpozornji a vynést rozsudky co nejsvdomitjší. Na veejných námstích, ped oima a ušima všeho lidu, jako za starodávna v poátcích národního soudnictví, mly by být konány tyto soudy oištní; tak, aby všechen lid byl svdkem a kontrolou celého ízení: kde spáchán byl zloin do opravdy, a lid tvrd pojme jej v pamt a roznese rozsudek živým slovem i trvalou vzpomínkou po celé zemi, až do tetího a tvrtého koena; a kde bylo
ukivdno lovku pomluvou a je lid vrným svdkem
svdectvím, jeho ospravedlnní. a lživým
Takovými soudy, píklady osvícené, isté
eský dá národm onový svobodný život náš, nikoh pogromy a krvavostmi pomsty davové. Základem této spravedlnosti budtež erné knihy; ne adresái proskripce, ne njakou netištnou spravedlnosti, jež národ
statním, at zahájen je
literaturou nedbající o to, dál
215
vážn promovat
Hlas
/
19 18
tení budoucích djezpytc, pouhými marnými dokumenty doby nýbrž plodnými nástroji ozdravení a zušlechtní pospolitého žití Cech žibytí národní, ne ledajakými kuriositami pro
—
voucích dnes.
(18.
10.
1918.)
276
NE MI.
PRES tyi roky píšou tisíceré noviny denn ve všech zemích o utrpení válkou, ale za celé ty
tyi
lidi
zasažených
roky nebylo skoro
napsáno slova o utrpení mimolidských
bytostí,
které donuceny byly stát se pomocníky velikého
vraždní lidského. Zvíata myslím, zejména kon a psy. Arci, tu a tam kmitla se žurnálem také zmínka o zvíeti, ale to noviná chtl tenáe tkliv pobavit, a vyprávl mu, mezi dvma bitvami, tu dojemnou povídku o opuštném kanárku, kterého se kdesi
v rozbité Belgii
šlechetní huláni bavorští (ó!
jemná srdce
ujali
n-
mecká!), po druhé zas nžnou idylku o koice, zstavené ve troskách vesnice italské, až ji vzali pod ochranu ušlechtilí stelci tyrolští (ó! jemná srdce nmecká!) Ale o utrpenístatisíc koní a tisíc ps na bo-
nžnoduchý noviná se zamlel; a všichni Evrop, v nespoítaných novinách unisono mlí o nich, déle než tyi léta, jištích
novinái, po celé
by jich tam vbec nebylo, nebo jako by jako by utrpení nebyh vbec trpli, anebo
jako
—
vbec
kulturnímu
za pozornost. Lhostejnosti
novináov
takového
lovku
spsobu
nestála
odpovídá stejná lhostejnost tenáova, a tak
277
Hlas
/
19 18
vidt všude, jak zasažený lovk se zabírá jen do své bolesti a nedbá zhola bolesti bytostí mimolidských vedle sebe.
Ale práv
tato bolest
by mu
mla
stát
zornost a za pemýšlení, nebot je to
má velmi tsnou spojitost Kdyby lidé umli popatit
suden
za po-
vc,
která
utrpením lidským. svobodnji, nepeds
na bolest zvíete, vyjasnilo by se jim
lecco dležitého též o bolesti vlastní.
nmu, úcta
k jeho
životu bývají v zemích evropských (a
ovšem
Soucit se zvíetem, láska k
u nás) pokládány za nco nesrovnalého s pokrokem, za slabošskou sentimentálnost, která
i
se zvracívá až vperversnost.
Obas
díve mohly
být ítány v novinách zprávy s rozhorlenými ostny na zrdné ženy a podivíny, kteí vnovali své služby a
zedeným
jmní zvíatm, opuštným psm, kokám, zatím co
koním, potulným
tolik nevšímané bídy Hdské. Rozzpráviky bývaly hnviv ítány tisícerými tenái a upevovaly v nich jen tím více tvrdou lhostejnost k nevšímanému utrpení mi-
vedle bylo
hoené hon
bytostí mimolidských.
Ale
ným
i
rozhorlenému žurnaHstovi
jeho
tenám
ce hodná pozoru lhostejností strasti
ke
:
unikala tu
i
práv
rozhoe-
vc
vyso-
hluboká souvislost mezi zvíete a lhostejností ke
totiž
strasti
lovkov.
Je velikým omylem, chtít humanitu isolovat na lovka: humanita opravdu plodná a
toliko
278
Nmí Životodárná musí zaínat mnohem hloub, daped lovkem, jeho bolestí a právem: musí zahrnovat všecko živoucí, mít lásku i úctu
leko
ke všem bytostem, ne pouze k lidem. —' Ve spolenosti, která poíná svcu humanitu až nahoe, u lovka, a ke všemu, co na stupnici vývojové stojí pod ním, chová se ukrutn, trpí krutost, dovoluje bezpráví, je všecka humanita chatrným sebeklamem, z nhož vyburcuje ji k poznání skuteného barbarismu, skutené nehumanity, skutené neúcty k životu lidskému každou chvíli njaká pokoující událost. kazem nade všecky dkazy je práv tato válka, která ubohý sebeklam obecné Ižihumanity rozbíjí^se strašným drazem. Úcta ke lovku, má-h doopravdy obstát v tak tžké zkoušce, musí býti postavena na lásku a úctu ke všemu živoucímu. Krutost ke zvíeti nutn, silou vnitní, vyrstá ve krutost ke lovku; dokud lidem je snadno zabíjet zvíata, bude jim snadno zabíjet i Hdi, a žádná logika
D-
svta
jich
nepesvdí,
že
lidí
zabíjet
nelze.
Lidé pestanou válit spolu teprve tehdy, až pestanou zabíjet zvíata a živit se masem jejich; krvavá krutá výživa dnešních civilisovaných lidí je v nejtsnjším spojení s válením, s ochotou a snahou lidí zabíjet lidi: z jídelen od stol s masem zvíat vedou dvee pímo na pole bitevní, jatky lidí sousedí s jatkami zvíat. Rozumný zájem o zvíe je tedy vskutku zájmem o lovka, ponvadž úcta k životu Hd-
219
Hlas/
19 18
skému, smysl pro právo lovkovo, cit pro utrpení jeho ústrojn a spolehliv vyrstají jen z úcty ke všemu životu, ze smyslu pro právo všech bytostí, z citu pro kterékoliv a íkoliv utrpení.
Nutným stupnm
zlidštní, ke
k opravdovému skutené pravé humanit, k ušlech-
lovka ke lovku je tudíž úcta ke zvíeti, úcta ku právu jeho života, cit pro jeho bolest. tilému vztahu
*
Tomu
vzpírá se naše lidská povýšenost, náš
dosud neopuštný zastaralý názor, že lovk je úelem a smyslem stvoení, jemuž všichni tvorové ostatní jsou poddáni a vydáni za koist
vle boží. Píliš hluboko v nás sedí stará domnnka, že všechno stvoení na svt je tu jen pro nás, a tžce neradi odhodláváme se pipuz
stit,
že
tomu není
tak,
že miliony bytostí mimo-
lidských bytují zde zrovna tak jako my, pro spl-
nní svého úkolu ve velikém Díle božím, že ony stejn jako my jsou taktéž pomocníky božími, s právem vyžít se po svém, cele a svobodn, plnými, bohatými životy. Popíráme-li tento úkol a toto právo jejich,
dje
se
to jen
proto, že sami jsme ješt neprocitli k poznání
svého pravého úkolu v kosmickém Díle a sami ješt jsme nepochopili nutnosti vlastního svého bohatého, plného, svobodného vyžití. Kus viny na kivém našem vztahu ke zvíeti má kesanství a církev kesanská. Ona to je, která od poátku vytrvale popírá duši zvíete a
280
Nmí poddané lovku, stvoené odtud pak jest jen krok k obecnému popení práva zvíete na život, k popení jeho citu bolesti, k úplné lhostejnosti pro jeho utrpení. Za míru vídaH jsme s hrzou, jakých muk zakoušela zvíata v Itálii souvislost tch hrz se sídlem papežství, s rozbujením církevním, s pemírou knžstva byla na bíledni. Nyní však celá kesanská Evropa promnila se v jedinou Itálii, v ohromnou muírnu zvíat, která krom bojiš, trpí úžasnou mrou na bojištích v zázemí ;codnes se dje jen se zvíaty v tisícerých kesanských rodinách, jakým mukám vydávána je dnes v bezpoetných krabicích, kuprohlašuje zvíe za
nj
jen pro
:
:
i
m-
kaních a bednikách vedle obydH kesan v stech nešastná drbež, obzvláš husy, je temnou hanbou. Roste to rovnou z uení církve; kdyby
ml knz
svdomí,
zamyslil
by
se
i
nad tímto
utrpením, které zavinuje jeho názor popírající duši zvíete.
Jaké
strasti
nám
musila protrpt zvíata na bojištích,
Zdá se,
že byly strašné, strašJen kusými nápovdmi jich jsou ty zjevy zbdovaných koní, kteí nyní vracejí se s bojiš, se živými ranami, s oima úžasných, nikdy nevídaných pohled, jež dávají tušit hrzy pežité; nebo obrazy válených ilustrátor, fotografie, nahodilé vypravování vojákv o koních, kteí sešíleli, zprávy o píšerných Trpla ta lébách v koských nemocnicích zvíata od pítele i nepítele, miliardy ran biv, lze
jen
tušit.
njší než utrpení
lidí.
.
28 í
.
.
.
H
las /
I
9
I
!
e
n
ostruh, projektil sypaly se na v jediném lijáku na strmém bezcestí horském, v bahnech,
—
o tom všem tyi léta se už mlí, obas dojatý žurnalista opráší tklivou idylku o opuštném kanárkovi a koice šastn zachránných jemnými srdci nmeckými
závjích a jen
.
.
Utrpení zvíat v této válce bylo ethicky horší o to, že ona byla zcela bez viny na ní; tím podstatn liší se jejich utrpení od utrpení lidského. Z nás lidí nikdo nebyl a není zcela prost viny na válce; všichni bez výjimky jsme ji po ieta a léta pipravovali denním konáním
skutk špatných, dychtíce po bohatství, žízníce po penzích, nespravedliv vykoisujíce cizí síly,
cizí práci,
cizí slabost,
usilujíce
tebný pepych vždy vykupovaný a bolestí
cizí
Ale práv
— kdo
z tchto
o nepo-
ní bídou
nás zstal zcela cist?
z
milion pramínk zla, kivd,
nezdraví vyšla naposled tato veliká vojna; vybuchla konen jako dlouho nachystávaná o-
obecné choroby, stádané a kupené adu let tisícerými drobnými iny a bludy, jež jsme páchali všichni bez výjimky. Logikou tchto našich nesíslných, nedbaných vin pivalila se konen bída tchto dn, naše vlastní hroraná explose
iny
a viny sítily se na nás.
která jsme
strhli
brutální
velikého krvavého víru,
Ale
tato zvíata,
mocí lidské pesily do ocitla se v utrpení ne-
vinn.
Nemysleme Že
tito trpitelé
si
ve své naduté lidské osobivosti,
nevinní nepochopují své kivdy
2S2
Némí nedávejme se klamat jejich mlem'm! To mlení není nmé, ale mluví vážnou eí, jen kdybychom pohledech tch zvíat se odhodlali ji slyšet! jsou obžaloby naše: odvažte se popatit do zcela zvláštních oí tchto bytostí, jež se vracejí s bojišf, aby tžce pracovaly dál až do skonu, a zahlédnete tam písný soud nad námi lidmi. Nezáleží vám snad na tom soudu, ale mlo by vám záležet, nebo tyto nmé soudy jsou soudy téže ethické povahy a podstaty jako soudy hdské, za nimi mluví týž Duch života, tentýž bh svobody a spravedlnosti jako za soudy našimi. Je naléhav teba dív porozumt pohledm tchto oí, abyste mohli doopravdy porozumt mluv trpících
V
i
oí
lidských.
V nový,
vyšší, ušlechtilejší vztah lovka ke dostaneme se teprv, když naped od-
lovku
hodláme se vstoupit v jiný, ušlechtilejší vztah To je prprava k humanit v užším
ke zvíeti.
Znamená
to dvojí požadavek: vyprostit bludného církevního názoru na zvíe, uznat jeho duši a právo na život pro sebe samo, a souhlasn s tím osvobodit svou výživu od masa, výživu krutou a ethicky vadnou ne pouze proto, že spojena je s utrpením zvíete, nýbrž i proto, že v dalším dsledku vede k utr-
smyslu.
se ze starého,
pení
lidí.
Chovat zvíe vedle sebe jen proto, aby bylo zabito a sndeno, je nízká forma vztahu lovkova k nmu, pi níž dostává se lovku vskutku nejmén. Pravý zisk ze zvíete není v jeho mase,
283
íl
I
ds
/
I
9
I
«
V jeho umrtvené hmot, nýbrž v jeho život, v tom, jak svojí krásou, moudrostí žití, ušlechtilými vlastnostmi psobí na duši lovkovu: pravý užitek vydává zvíe teprv tehdy, když v lovk nalézá pítele, radostného dvrného spolupracovníka, rádce, uitele zdravjšího spsobu žití. Zvíe není pokrmem tlu, ale duši; pistupuje-li lovk k nmu s úctou jako ke kusu krásného díla božího, plnému hlubokých tajemství a úchvatných nápovdí, nalezne v pomocníka ochotného i schopného zušlechtit a zkrásnit jeho vlastní bytí lidské. Rst zvíetem k vyššímu lidství, ta možnost je v pravém vztahu lovka k té bytosti mimolidské, která konec koncv, af církev chce i nechce, je lenem téže veHké rodiny pozemské jako lovk.
nm
nm
2S4
MARIÁNSKY SLOUP.
V
první s
nedli listopadovou pi návratu
tábora blohorského byl lidem pražským
stržen starobylý
Mariánský sloup na Velkém
námstí staromstském ped Týnem, v sousedSalounova Husa. Zlacená socha v troskách byla odnesena, sloup leží sperážen na dlažb. pražského lidu byl psychologicky prost vysvtlitelný, práv tím, že se udal krátce po návratu s Bílé Hory tam rozhoely se staré vzpomínky na to, jak katolická svtice zasahovala ství
in
:
innou pomocí do bitvy listopadové 620, straníc proti Cechm ve dnech útování s Habsburky došlo pirozeným spojem my-
—
Habsburkm
1
šlenkovým a citovým v nite lidu i na sútování s touto svatou pomocnicí. Od Marie pomahaky na Bílé Hoe vedla cesta v lidovém cítní rovnou na rynk Staromstský ke sloupu téže pomocnice Habsburk. Citové a klikat ideové cesty duše našeho lidu nejsou arci zcela cestami našimi; víme, že
ped mnoha
sty lety zemelá, zmiod té doby pouhý pelud, nepomáhala a nemohla tenkrát na Bílé Hoe pomáhat Hasburkm proti národu eskému; víme, že i ta Marie na Bílé Hoe i ta Marie na rynku
Maria, dávno
zelá žena pozemská,
285
Hlas
/
1
9
I
8
byly jen výrazem bývalých lidí, projevem staré duše dobové, že ty Marie byly jen v nitrech
onch minulých
lidí,
souástmi jejich lidské pod-
staty.
Když tedy my (nestojíce vícím ve skutenou
vém,
vn
na stanovisku lidojsoucnost Mariinu duší lidských) spatujeme ve strženém
díle sochaském jen výtvarnický projev zvláštního psychického uspsobení lidí staré doby ze jak se postavíme my k inu lidu vku ] 7.
—
z první nic?
ne
nedle s
listopadové? Schválíme
hlediska lidového,
Když zpemítáme
vše,
jej
i
nýbrž se svého?
dvody
uvážíme
pro
shledáme, že pevahu mají dvody pro odstranní tohoto výrazu staré duše.
i
proti,
Již za
šem
dob dívjších odehrával se v nite nacitv a myšlenek pi po-
zvláštní rozbroj
hledu na tento pomník. s
Pel
se
v nás esthét
kacíským Cechem, jenž tžce
nesl své ná-
boženské, politické, národní pemožení Habsburky a jejich pomocníky, ímem, jezuity. Es-
ist výtvarnický, pro vjem zrakový tento sloup se sochou dojista psobil krásn. theticky, jen
ml
dojista vyJií Pendel, jenž jej vytvoil, braný vkus a smysl pro úin prostorový: na
uzaveném námstí, seveném se všech stran domy temných prelí byl ten sloup umístn s citem mistra a vytýen s neomylnou jistotou zamýšleného úinu v pravé
starobylými vysokými
rozmrnosti do pravé výšky, aby dojem esthe-
286
Mariánský sloup
Ve
tický byl dokonalý.
své zdánlivé štíhlosti
do výše zlatým akcentem sochy, která ve svém silném zlacení psobila na zrak magicky za každé denní doby, za bílého svtla i za tmy noní: býval krásný pohled na ni, když zlato její silnými blesky se odráželo od
spl
a byl
ten sloup tak modlitbov, vzlétav
ukonen znamenit svým
isté modré oblohy letní nebo od sbírajících se temných mraen. Pro tento úin, jímž se vý-
nevyrovnala daleko široko jiná socha, jeho zkázy; ryze estheticky byla tu Praha dojista ochuzena. teba tu mít na mysH, že tento ryze estheticky úin byl pro lotvoru
sluší želet
Le
jen tehdy, když uml si od sochy, sloupu a figurální podnože odmyslit námstí, význam a djiny Dovedl toho však nkdo
vka možný
.
z nás?
uml
tak
popatil na dílo
.
.
nkterý Cechse pemoci, aby Pendlovo jen estheticky? í:-
Od
zbudování pomníku Husova estheticky úin sloupu už siln utrpl: bez krasocitného rozladní bylo lze pohlížet na, jen když pozorovatel ml Husa za sebou; vidt oba dva pomníky vedle sebe zárove bylo esthetickou nemožností.
Ale mnohem horší nemožností bylo vidt je vedle sebe ethicky; tu byl pímo nesnesitelný vnitrný rozpor mravní, jejž strpt na trvalo bylo by bývalo znamenalo uznat celé to nemorální rozštpení duše eské v ást ímskou a v ást protiímskou, to neblahé tísetleté rozdvojení 281
Hlas/
19 18
národní podstaty bezcharakterností, vnitní nepravdou, ramenástvím a ethickou bezpdností. Bylo by bývalo zle, kdybychom byli snášeli
—
obojí ást i po rznu rozdlené od sebe zde však jako na posmch své vlastní bezcharakterností chtli jsme mít tsn vedle sebe^na témže
jediném ^námstí Husa a jezovitství, Rím a odpad od íma, svobodu svdomí a otroctví svdomí, kacíství a katolicism, velebu své djinné
doby nejslavnjší i doby nejbídnjší, výraz své národní samostatnosti i výraz svého pokoení jhem Habsburským, slávu i hanbu. Z tchto dvojích píin, mravních i esthetických, bylo od samého dne položení základu k pomníku Husovu rozhodnuto, že oba pomníky na témže prostranství nebudou moci a smt setrvat. Ponvadž pak z píin politických a národnostních bylo naprosto nemožno odklidit Husa, stalo se odstranní sloupu Mariánského pouhou otázkou doby. Odklizen musil být
bu
Prese všecky protesty ctitelv a ctitelek Mariiných, prese hnvy modhek a páter, s kostelníky a svíkovou babkou ohroženou ve svém vejdleku, bylo mravní i esthetickou nutností hnout se sloupem s místa, kde stál 268 let, díve nebo pozdji, ale na urito. Namítá se otázka: Co by se bylo bývalo stalo se sloupem, kdyby byl odstrann pozdji nejak bud.
s Husem? Nepochybn byl by býval musil být opt postaven nkde jinde na veejném prostranství.
násiln, pro své sousedství
288
Mariánský sloup neboC umístit
jej
nkde v museu
historického rázu nebyly
jeho rozmry, ani
neb jiné sbírce by bývaly dovolily ani
dotené náboženské
city ka-
tolíkv.
Ale
postavit jen na novo v Praze nyní ? nákladem vlastním, z penz svobodné zem toto dílo Habsburkv? uprosted nové íše navždy oištné ode všeho habsburství? Bylo by bývalo možno, dobrovoln a samocht postavit si na samém poátku nového národního bytí tento symbol starého eského ponížení? .
.
.
postavit
Dokonce snad s velikou parádou, s prvodem knží v ornátech, rouchách ervených, bílých a fialových, s hudbou a svtly? Jist ást národa ve svémnárodn-náboženském daltonismu byla by bývala usilovala o toto pompósní znovavztyení starého symbolu hanby eské; vc politicko-národní byla by se bývala sešinula na vc nábožensko-církevní — výsledkem byly by
bývaly prudké, snad mnohaleté vnitní boje pro sil nutných na vci opravdu nové a potebné. 1 z toho dvodu je dobe, že sloup byl krátkým procesem stržen; byla to sic operace brutální, ale za daných okolností jen zamezila nutnou operaci jinou, sice jemnjší, ale za to jitivjší a nebezpenjší
vci neobnovitelné, mrhání
jinak,
* 1
dív
už,
dokud Hus na námstí ješt
nestál,
zálib pi pohledu na sloup Mariánský vždy mocn city a myšlenky
stávaly proti esthetické
289
Hlas
národn eské, tíhou nesli jsme
/
19 18
a ty rozhodovaly;
pod
jejich
vždy nelib existenci tohoto
v duchu strhli jsme sloup už dávno. Sloup ml tendenci nepoprn protieskou a protinárodní. Bylo to jako posledjií efektn vyené slovo velkého ortelu nad Cechy, závr staletého díla ímského namíeného na vyhlazení Cech, díla, které poalo se ve vku patnáctém, mlo své kapitoly a odstavce v Kostnici, kížových výpravách do Cech, v Basileji, na Lipanech, až po Bílou Horu, staromstskou
díla,
popravu. Lichtenštejnské konfiskace, mír vestfálský.
Vc íma
stala se
i
vcí Habsburk,
katolická protireformace splynula
—
s
politickým
nad obojím dle zbavením samostatnosti domnní tehdejší duše jako patronka stála práta Marie, jejíž obraz do bitvy blohorské nesl fanatický mnich, aby jím rozvášnil srdce voják; ta Marie, které krvavý Ferdinand 11. obtoval zlatou, drahokamy posázenou korunu, aby dokázal k ní „vdnost nábožnou, že jest jemu v bitv ped Prahou i v jiných mnohých potebách a pípadnostech jeho veledležitých dobrotivou a vrnou zpomocnicí bývala a prosby jeho vyslýchala"; ta Marie to práv byla, jíž
v
i
další
Ferdinand, Tetí, dal postaviti tento
sloup.
pamt osvobození Prahy od co znamenalo toto osvobození, než zmar osvobození národa eského, zahnání osvoboditelv, utvrzení blohorského vítzství Stalo se tak na
Švéd. Ale
290
Mariánský sloup Habsburk, dovršení krutého díla císaské rekatolisace, zkázu nadjí eských vyhnanc v cizin, konec doufání Komenského a Bratí eských, vydání národa
mírem
úpln v
plen habsburský
vestfálským, ustálení vlády jezuit,
tisí-
muení, zpustošení zlomení ducha eského a rozpolcení
ceré bídy dragonád, požár, království,
duše národa? Toho všeho symbolem, vysoko vztyeným, vtírav okázalým znamením byl tento Mariánský sloup; už sama okolnost, že Ferdinand 111. dal jej postavit dle mnichovského vzoru pomníku Candidova z roku 638, zbudovaného Maxmiliánem bavorským, vítzejn blohorským ze vdnosti za vítzství nad Cechy, ukazuje oste jeho hrot protieský; tato tendence vyjádena byla na zeteln i v andlích porážejících 1
nm
ábly, eské kacíství. Habsburskoímské násilí zaízlo se do této zem tak hluboce, rána tohoto nábožensko-politického mee byla tak paliv sená, že bolest její nikdy nemohla v bytosti eské pominout. Proto nikdy nebylo Cechu možno, aby dovedl se na tento sloup Mariánský dívat pouze estheticky, nikdy jsme se nedovedli povznést nebo snížit k onomu bezkrevnému, bezpohlavnímu esthétství kleštncv, abychom cítili pi pohledu na dílo Pendelovo jen Hbost výtvarn esthetickou. Vždy se do toho citu esthetické záliby oste mísila bolest, hnv, žízeí mravní odvety, palivost dychtní po spravedlnosti, cit starého
291
H!
as /
I
9
I
8
pokoení. Musívali jsme snášet tento rozkol nitra, dokud jsme nemohli jinak; jakmile však donucení habsburské odpadlo, zmnila se situace: Nyní už nemohli jsme volky nevolky smiovat esthetickou libost se zjiteným citem ethickým; už nebylo lze snášet staré vnitrné rozladní; a ponvadž city mravní objevily se být silnjší než cit esthetický, bylo nutno uinit zadost jim, silnjším. Tedy i pro vyrovnání starého duševního rozkolu v mysli eské bylo nutno sloup odklidit.
Je však ješt jeden dvod, pro teba se stržením sloupu souhlasit, ani kdyby nebylo zde toho krutého, nesnesitelného ostnu protieského, jenž sám o
sob
staí.
Díla umlecká, která vznikají, aby sloužila
oslav
kivdy, nesvobody, slovem temnézáporu životního, nemají mít pístupu do bytí žádného národa, tím mén národa vy-
mu
útisku,
sousilí
znávajícího svobodu a spravedlnost,
nm šíí jed,
tato díla v
do duše národní života.
Do
umlecká
ponvadž
vpravují nákazu mravní
a hubí v
nm
sílu citu
bytí takového národa
pro klad
náležejí jen
svobodných malby a sochy vyznávající svou poke kladnému sousilí, velebící svobodu a díla kladná, výtvory duší
a zdravých, laritu
spravedlnost,
kladnou,
díla
krásná a
radostná
krásou
plody niter cele naplnných vrou naplující opt další nitra touto vrou
v život, a povzbuzující je
promovat, 292
zdvihat, zkrás-
Mariánský sloup ovat svj
vlastní život
smrem kideálm Ducha
života, linií boží.
Jen takového umní je teba; jen takovými výtvory má být prostupováno bytí národa, aby pohledem na ustavin sílel ve své odvaze
n
zdrav, spravedliv, svobodn a krásn. Co je opakem tohoto umní, tebaže života odklidit; v tom opaku není krása pravá, žití lidskému žádoucí. Nech se proti takovému domnlému žít
—
to bouí studení esthetikové není obrazoborectví; pravým obrazoborectvím je naopak zachovávat díla veleby záporu život-
obrazoborectví
ního, nebo jimi práv boí se v duších lidských obraz boží. Taková díla jsou zlem a teba od nich
život vyléit.
2^3
:
NOVE KAMARÁDKY. ervencového ZAeraKRÁSNÉHO údoKm
podvebežanským. Tu ná-
jdu tichým
hle,
jak
by do tiché hladiny rybníka kámen
spadl, v rozbíhajících se, z daleka picházejících
mnou a kolem veselé zvuky mnohohlasé písniky. Lije se tam odkudsi ze zelené houšti, za chvilku na zatáce cesty objeví se skupinka dívích postaviek, a už picházejí bystrým, rázn veselým tempem, zdrav do temnoruda opálené tváe záí radostností, mladé oi se jiskí, z hrdel bez ostychu a starosvtské plachosti hlaholí podivná písnika, nikdy ped tím z dívích úst neslýchaná kruzích pelévají se nade
„Z wigwamu
vyhlédla bledá tvá
—
umba! umba! umba! umba!" Jdou na jsou
ostro,
zejm
pevnýma nožkama, na nichž dobe vyvinuté; pe-
svaly cvikem
cházejíce kolem zasmály se veselýma oima i mladými chtánky, a už mizejí ráznými kroky na nové zatáce pod zeleným klenutím líry vemo doslýchám ješt kusu podivné písniky:
—
,.Vyhrabem' sekeru válenou
umba umba umba umba !
!
I
294
!"
—
Nové kamarádky Skautky. Snad jen pomíjející, doasn módní která by svou indiánskou divokostí
letní hra,
mohla na smrt vydsit starosvtské maminky nebo vychovatelky pamatující na „decorum" ale snad nco víc nežli hra. Díval jsem se za postavikami radostnýma oima; a zdálo se mi, že tam pod svtlou zelení jde s nimi, jimi nevidno, štstí budoucího krásnjšího života, ne pouze takového života jedinc, nýbrž i dvojic jedinc zdálo se mi, že v tch dívinkách jsou už latentn obsaženy budoucí ženy nového, krásnjšího manželství a matky nového, lepšího mateství. Dnes jsou to kamarádky hoch, družky skaut, stejn osmahlé, kepe zdravé, vycviené a otužené jako tito hoši, stejn jak oni milující slunce, vzduch, pobyt pod širým nebem, pohyb, zítra budou to nové kamarádky cvik tla muž, stejn jako tito zdravé, silné, bujaré, statené a vytrvalé, stejn jak oni znající svou ú-
vn
i
;
:
—
lohu
i
cestu.
Je to pohled zvláštního dramatického naptí. Hle mladí hrdinové vstoupili na pravou cestu, !
kudy
se jde k vítzství a štstí, jedinou pravou
cestu: cestu zdraví, svobody, istoty.
Ale zdaž
vidí a vdí, že jsou na této jedin pravé cest pravého života ? My, staí diváci, s výše svého vku vidíme a víme nebo prošli jsme už svými cestami bludnými, mnoho jsme se natrpli na nich, veliká vtšina z nás však už nemla sil, odvahy, vle pejít na cestu pravou, a ;
295
Hlas
/
19 18
jen zcela neetní z nás pešli.
vdt
té
mládeži?
nost situace této
drahou, ale
muí
Chápeme
Ale
krásu
i
jak to po-
nebezpe-
mládeže jdoucí už dobrou nás nepokoj
Zda
:
vytrvá
?
zda zlákána sterými svody zvení i z nitra vlastního nezboí pec také na naše neblahé cesty bludné ? Zda naposled i ona, tak šastn zaavši život, nezbloudí do matenin a bd paživota? Zda místo k vítzství a štstí nedoklopýtá se také jen k hoi porážky jako staí ? Je si vdoma aspoí polojasn tato nová mládež, o jak dležitých vcech budoucích už dnes tu
vpravd
se rozhoduje
?
Zdá
se,
že zcela ne-
A
možno, aby mohla vdt. tu nepokoj z pohledu na ni roste, dramatické naptí nabývá muivosti. Kdyby bylo možno pedat jí njak krušné zkušenosti našich život Kdyby bylo !
možno
významnost tchto jejích let, rozhodujících o veškerém život ostatním! Chtlo by se lovku, jenž mládež miluje, aby uml zas najít dávno zapomenutý jazyk mládí, slova mladosti, ono zvláštní zbarvení jejich, pízvuky dtství, ale zárove aby tím zapomenutým jazykem mohl mládeži povdt i ze zkušenosti svých utrpení, o jak velké její vlastní vci bží! Chtlo by se lovku zavolat k tm novým hochm a dívinám Vytrvejte pevn na této cest zdravého života s volnou pírodou, se zemí a vtrem, ve slunci a se sluncem, pi ohních táborových a ohni hvzd, na bezích a ve vodách istých ek, v tisíceru mluvících tajemství vyložit
jí
:
29(>
Nové kamarádky les, v rozkoších dýchání plnými plícemi na horách Vytrvejte však na ní vy obojí, hoši i dívObojí vzmocnte v sob pro všechen ky! dlouhý život vytrvale vášnivou žádost mocného zdraví a stejn vášnivou nenávist nezdraví, žíze svobody a nenávist otroiny, potebu ustaviné istoty a hnus z jakékoli neistoty, nutnost ušlechtilé rado^tnosti a odpor ke všem podlým nad to Ižiradostem a hanebným požitkm spojujte, vy obojí, svou zejména spojte a touhu a potebu, žíze a váše všech tchto hlavních statk života v jedinou spolenou vroucí modlitbu svých tl i duší od mladosti po celé !
—
!
žití,
navyknte
zpsobem
A
vrn
:
si
žít obojí,
zdraví a svobody
hoši
—
i
dívky, týmž
a zítra jako
ji-
panny, pozítí jako mužové i ženy, pozdji jako otcové i matky se pesvdíte, že to byla jedin pravá cesta k životu bohatému, radostnému a šastnému. Nebof na této cest najdete bezpen hlavní vc lidského života: své pravé dílo, smysl a úel žití, a v naleznete své jedin možné pravé noši
i
nm
vn díla ale není díla, to jest dokonalého, vn svobody a mocného zdraví. Nedejte se odtrhnout od této pravé dobré cesty starostlivými žvásty sosák, pecivál, tesavcv a strašpytl; nedávejte se od ní odvést svody zábav nezdravých a neušlechtilýchl Nedávejte se však od ní odstrašit ani líenými obavami o vaši mravnost z úst pokrytcv a neistých, kteí sami jsou plni tajné neštstí.
Není
štstí
;
díla celého a
2^*1
Hlas resti
a opovažují se
Pospolu pozdji,
s
ji
/
19 18
hledati v duších istých.
vytrvejte na dobré
hlubokou
cest a poznáte i tla vaše na !
radostí, jak
ní vyrostla pospolu, stejn zdráva a silná, jak i duše vaše vyrstaly a srostly, spojovány tisíce-
rem
ušlechtilých
spolených zájm, spolených
myšlenek, cit, nálad, snah a vzpomínek. Obzvláš pak vy. hoši, usilujte chápat krásu a cenu pravých tohoto vzácného daru vaší mladosti kamarádek. nich za dnešní doby ohavné a plné hubení života vykvétají vám možnosti krásnjšího bytí, dnes i zítra, jakých nedostalo se hochm ped vámi, leda tenkrát, ve vzdálené minulosti, pod modrou oblohou starého ecka. :
V
Našemu mládí nedostalo se takových pravých kamarádek; kterak jsme je tedy mohU najít pozdji? Toto mládí dtí proletáských a poloproletáských na dlažb a pustých staveništích velkomstského pedmstí vyrstalo zcela isolováno na zájmy, snahy a iny chlapí, skoro nadobro bez pkných a milých vztah k oblasti života dívího, jenž byl opt osamocen pro sebe. Hoch venkovský bývá ve výhod za své mladosti, ze které pak ro.^tou leckteré velké výhody dosplosti, jichž nedostane se hochu mstskému. On nalézá v dveti venkova mnohem spíš pravou kamarádku, spsob, jímž oba prožívají své mládí, bývá znanou mrou týž; to pak má velký význam pro dosplé, vzájemný 298
Nové kamarádky vzájemné chápání, bh'zkost zájm. Klasickým toho dokladem u nás budou vždy ženy Táborské ve vku patnáctém; mohly být vztah, vtší
sestrami a božími bojovnicemi jen zrodily se z téže ssály se z ní
pdy
stejn
s
proto, že
venkova jako muži, na-
nimi zdraví a
síly,
prožily
na ní stejnoobsažné mládí s hochy, budoucími božími bojovníky. Mezi dti mstské však záhy stavna bývá
osudná pehrada, s jejíchž obou bok pak rozvíjí se dvojí, navzájem nesouvislý spsob života dvojí lidé, dvojí tla i dvojí duše, dvojí oblasti zájm, dvojí svt cit, snah, názor, myšlenek. Toto asné lenní mládeže dle pohlaví má nezmrný úin na všechen její další život; odtud pestupuje osudný vliv dále do manželství, zachvacuje rodinu, zabírá celé pospolitosti, až projevuje se hluboce rozzevnými propastmi v celém bytí národním a obecn lidském. Škola je velkou pvodkyní tchto bolestí, rozdlujíc dti dle pohlaví; vliv školy pak má pokraování v rodin. (At si rodie všimnou, jak mezi sourozenci, sotva zanou chodit do školy, nastává zvláštní odcizení a rozdlení dle po-
—
hlaví!)
V
našem dtství poala se týit brzo tato pehrada; za ní pomalu se rozvíjelo vzájemné nechápání, cizota, lhostejnost, pohrdání, až i neToto nepátelství zajisté ovšem pozdji v dospívání míjelo, nastalo úsilí o sbližopátelství.
vání, ale tehdy už, leckdy na
299
svj úžas
i
smu-
Hlas
/
19 18
tek jsme pak poznávali
s obou stran, zeje i mezi námi plno neodkliditelných nedorozumní, záhad, nevyléitelných pedsudkv, omyl, nevykoenitelných cizot slovem pochopili jsme, že tu stojí a na vždy bude stát mezi námi hradba, a že snad nejdležitjší vci mezi námi proto budou už na vždy nesrozumitelný, nevyjaditelny. Mnoho zla, mnoho utrpení vyinulo se pozdji do našich dosplých život práv odtud, ze jsoucnosti této osudné pehrady. Vlivem jejím shlížívali jsme tehdáž, ve chlapectví, na díví život s pohrdáním. Niemu ty hloupé holky nerozumly, nic neznaly, nic nedovedly! Rozumí se, že jsme jejich neznalost mili na svých znalostech a umlostech, a ty ovšem bývaly jen znalostmi divokých, odraných a bosých pedmstských uliník, rvá, vymý šlejících klukovská dobrodružství, celé dny na dlažb ulice a po širým nebem. Byly ty holky schopny udlat a v zuivém vichru udržet obrovské draky, jež jsme po žních pouštívali na kopci Hálovky ? umly vydat ohlu-
—
šující,
„patentní" hvizd jako Slavík loupežník,
o rychlé svolání vrných kamarád na pomoc pi náhlém pepadu KarHák? znaly
když se v
šlo
lopotném
vyhrabávání myší na polích „salamandry" z lov
u hbitova? nosívaly,
dom
ve skalních tních Židovských pecí? byly s to, aby vykouily dýmku niíru v indiánském táboe mezi houštinami staré Štvanice, naráz pak vyhrabaly tomahawky a daly se do vražedného
300
Nové kamarádlcy obarvené peí lítalo s hlav? byla by s námi koupat se až do Vinného potoka, kde se hemžilo vodními krysami a bylo odvahou se koupat? hrát velkého pasáka, šplhat na telegrafní tye, poádat loupežné výpravy do zahrad, obzvlášt celodenní až k Malešicm, nebo na vrch Zižkov, kde lákala tak neodolateln ervená jablátka orientálního hloboje, až
i
jen jediná šla
hu? která z nich vbec umla stílet z praku, pehodit eku, dlat misky na vod, sjíždt s vdomým nebezpeím po zábradlí schodišt od pdy do sklepa, v tukane pejít vytrvale celé msto a vrátit se za tmy s tžce naditými kapsami plnými kuliek, kížkovat a boxovat se? Nic z toho! a nic ze sterých vcí jiných! Ach, jak jsme tmi holkami opovrhovali! Neumly zhola nic, na jsme bývali my tohk hrdl a co plnilo životy a sny našeho rozedraného, bosého, proletáského mládí. Ustavin jen pochovajících maminek se dle vzoru svých pytlíkovaly se svými hloupými pannami, poád jen je hýkaly, penášely, na biše potásaly, mluvily, nikdy na chláchoHly a žádná z tch oblud neodpovídala, pebíraly se ve svých hadíkách, neustále jen vaily, co vbec nebylo k jídlu, tloukly skoici z cihel, nebo
vn
n
smšn
a
njakým pitooi nevidly, pebíra-
sedaly celé ohnuté a bledé nad
mým hákováním, ly se
až na
ve „svatých obrázcích", z nichž jeden byl
ošklivjší než druhý, anebo etly takové podivné,
nudné povídaky pro díví mládež, že z nás
301
Hlas
hochv
ani jediný
by jich doetl.
/
19 18
hnusem a nudou nebyl
Tam poád jen se
s to,
mluvilo o cno-
o poslušnosti, o vzorné Zuzance, která sepna, poád se jen dívala na rodie, aby jim etla z oí jejich nejtajnjší pání, a byla tak ukrutn hloupá! Naše knihy za to! náš ,, Poslední Mohykán"! naše „Zlaté údolí"! jaká to byla krása! jaké náš „Lesní duch" okouzlení duší! jaká rozkoš naší mladé mizérie! Pohlížím dnes daleko na zad do našeho proletáského dtství a vidím jasn, že prese všecky jeho asné strasti, pes jeho odranost a ulinickou divokost bylo to pece jen mládí mající své urité ideály a své hrdinské pedstavy. Jsem si jist, že jsou v každém proletáském dítti, ekajíce na budoucí iny splování, ale že v píliš mnoha dtech proletáských zavaH je nezavinná bída, svod starších, píliš asná dina. Naše divoké kousky byly vždy vedeny touukázat odvahu, vykonat nco hou hrdinskou nesnadného, vydávat se v nebezpeí, osvdit mimoádnou obratnost a sílu. Vydávali jsme se sti,
dala u stolu jako
—
—
na daleké výpravy do cizích zahrad, ale nikoli k vli hmotnému lupu, jenž zhusta nestál za nic, nýbrž pro rozkoš odvážného inu a slast nebezpeí proti tomu ani jediný znáš nebyl schopen, jablko ukrást staré pisíeplé babce na rohu
—
ulice to bylo bez kouzla a lákavosti, nám šlo týž rys prostuo nco jiného než o jablko. poval zeteln všecky „hrdinské" iny našeho ;
A
nuzného dtství,
arci silnji
302
nebo slabji.
Nové kamarádky Když pak pátrám po initali, jenž v nás vytyoval naše mravní ideály a naše lirdinslví, nalézám dv staré knihy, které jsme etli ustavin, které šly stále do koleka z ruky do ruky, naplíovaly naše duše, planoucí velikých heroických zjev
oi
—
a sny vidinami
starý
Vojákv
peklad „Posledního Mohykána" Cooperova a starý peklad Fialkv Dickensova „Olivera Twista". Byly to staré, siln olimatané svazky, vázané v modrém papíe, které byly vyazeny z jedné venkovské školní knihovny jako nevhodné pro mládež. Nevhodné pro mládež! a nám se staly evangeliem, uitelkami ide.
.
.
—
ál
mravních, ochrankynmi našich ohrožova-
ných mladých duší
i
tl, tím, že
ped
nás sta-
vly iny
ethické krásy, zapalovaly naše bytosti
nenávibtí
kivd
a
uily nás uctívat
i
bránit spra-
vedlnost.
To
práv
od mládí
inilo naše mládí tak rozdílným vedle nás: neznaly a nechá-
dvat
nám d ívaly kniha o Mohykánech a kniha o londýnském sirotku. Tak zdánhv vedle sebe, pod týmiž stechami týchž šeredných pedmstských inžák, v pravd však tisíce mil od sebe, ve dvojím rzném svt probíhala naše mladá léta chlappaly našich ideál, jež
—
ci
pro sebe, dívky pro sebe.
zd
Pozd,
píliš po-
pak se ukázaly osudné následky tohoto prvopoáteného rozdvojení; leckdo mezi námi odtud trpl, a nkteré z utrpení umla vyléit jen smrt.
303
Hlas
/
19 18
a
jsme tehdy dvaty pohrdali, pec jsme zcela zeteln, že nco neznámého, nevysvtlitelného ztrácíme pi tom rozdvojení. Zdávalo se nám, že by hylo njak veselejší, píjemnjší, krásnjší, kdyby ty holky byly s námi a mezi námi na našich podnicích, hrách, výpravách a dobrodružstvích. Cítili jsme, že bychom vedle nich, pod jejich dohledy sami dovedli víc, sami dlali vtší hrdinství, sami napínah síly mocnji. Chybla nám leckdy njaká zvláštní vzpruha chuti, a nejasn jsme tušívali, že by nám ji mohly dát ty holky. Tyto temné touhy naše však docela nebyly rázu pohlavního. Naše proletáské mládí nebylo ješt naplnno neestí, jako jí zhusta je naplnno dnes ve pedmstích pražských troufám si tvrdit, že byly to opt ony dv „pro mládež nevhodné", vyazené knihy, Cooperova a Dickensova, které dávaly tak bohatou nápl jiným stránkám našich mladých duší a silou jejich zaujetí nedopávaly vzniku zkaženosti v oblasti pohlavní. Bylo v nás neurité pání, mít po svém boku^dvata, ale do toho pání tuším v nikom z nás tenkrát nepromlouvala žádost smilstva jako ve mnohém dnešním hochu velkomstském. Živ se pamatuji, jak naši chlapeckou pospolitost rozrušil pípad jediného kamaráda, jejž pistihli v cihelné jám se starším dvetem neblahý Jindich od té chvíle nesl znamení a už nepatil mezi nás. Urazilo nás, ponvadž se nám to zdálo zcela nesrovnatelné s hrdinskými
Ale
cítívali
—
—
304
!
Nové kamaráiky ideály obou našich milovaných knížek, tch knížek, které tenkrát moudrost paedagog vylou-
ila ze školní knihovny v C. B. jako nevhodné pro mládež Cítili jsme, že dvata by nám mohla dát ne tyhle a tamnoho, ale ne t o t o. Avšak kové holky Zcela jinaí by musily být. Jaké jinaí? Bez, deky J3me si je petvoovali vpraních dle svých vlastních obraz: takové hrdinky, jako jsme byli sami! Indiánky! válenice! schopné podnikat nebezpené loupežné výpravy, bojovat, kouint v houštinách Štvanice, chytat myši a „sakterak mohly být takové lamandry"! Ale .
.
.
.
.
—
jinaí? Mudrovávali jsme o tom po chlapeku, zdávalo se nám, že pámb je špatn stvoil, že nikdy nemohou být jinaí, takové, jak bychom je chtli mít my. [ak to bylo hloup od pána-
boha zaízeno! Teprv mnohem pozdji jsme pochopili, že nebyl to milý pámb, nýbrž docela obyejná hloupost lidská. Svatá hloupost rodiv a hloupost vychovatel, kteí sice sami po celé své životy zle strádali práv týmiž následky roz-
dvojení lidstva dle pohlaví, trpH sami za hloupost rodi svých, ale pes to vytrvale uchystávah týž strádavý život, plný nedorozumní, cizoty,
blud, pedsudkv i svým
dtem vlastním.
*
je
Starý systém rozdvojené výchovy mládeže zlem. odpykává jej práv mládež,
Nejh
305
Hlas
/
19 18
když dospje a jde o to, sblížit opt ob rozdvojené poloviny života, vytvoit z nich pevný, zdravý silný celek manželství a rodiny, a odtud vyvinout pak další, dokonalejší formu bytí lidského, pokolení nové ne pouze asov, dle letopot, nýbrž obsahov. Vinou této nerozumné soustavy dvata (myslím tu na pomry mstské) jsou na poád slabší, mén zdravá a vzdorná, mén svobodná, rozvitá a samostatná, než hoši. Jejich sedavý, nehybný, spoutaný paživot v dtství stává se semeništm budoucí chorobnosti, nestatenosti, bezradnosti, zakrslosti v letech dosplých divka umle zakrovaná v dtských dnech objeví se pak zakrnlou, nesamostatnou, nezdravou, k plnému silnému žití neschopnou bytostí ženskou, když dospje. Tyto ženy pak bývají osudnými bemeny svým mužm a neštstím pro své vlastní dti. nedostatenosti jejich, z jejich pílišné zájmové oddálenosti od vlastních muž vyvrají všecky škody a pohromy rodiny, jeji ponenáhlý rozklad, všecky ty hromadné, všeobecné útky muž z vlastní domácnosti do hospod i jinam. Odtud pak pramení se i všecko nespoítatelné, nevýslovné utrpení neradostného mládí dtí vzešlých na své neštstí ze spojení takového muže a takové ženy.
—
Z
Petvorba starého manželství a staré rodiny, obou dávno siln nahnilých a ztrouchnivlých, je ovšem potebou zdávna cítnou vyslovovanou. Ale tato petvorba v manželství a v rodinu i
306
Nové kamarádky osvobozené ode dnešních zbytených
bd
a
vad, v manželství a rodiovství svobodné, krásné,
radostné vyžaduje radikální
promny
i
dnešní
ženy i dnešního muže. Dnešní muž, tot kapitola pro sebe, které zde dnes rozvíjet nehodlám; staí zitím nkohk nápovdí, aby snad tená se nedomýšlel, že vybídy životní, strasti manželství, rodiny, z nezdraví ženina. Dnešní muž (mímuže mstského) dokonce ním tím v první mi není ideálem pravého muže. 1 on žije zle, nezdrav a bludn, jenže jinými zpsoby nemladosti jako hoch žil zdraví nežH žena. jist zdravji, než-li žena, byvši dvetem. Ale už v prvních letech mužnosti život jeho se poíná zvrhat; psobí tu pijáctví, nesmyslné plýtvání silou plodivou, silný požitek jed, zvrácená výživa, dojista ovšem i pemáhavé studie, vhv povolání a sedavé práce v uzavených místnostech beze vzduchu a svtla sluneního. Toto záhy kol dvacátého roku poínající znezdravní mužovo je zjevem vtšiny pípad. Jen menšina muž vlivem sportu, tlocviku, vojanení, turismu, etby knih myslitel filosofických a ethických, i vlastního pemítání žije i dále zdrav, ve vdomém úsilí o zdraví, odolávajíc dle sil zhoubným úinkm svého povolání. Ale tato menšina nestaí napravovat dalekosáhlé škody, vozuji
a
dtí jen
ad
V
zpsobuje bludné žití a lhostejnost ke zdraví, ba pímo vle k nezdraví u vtšiny. Ze muž tak snadno propadá sklonm k žití ne-
jež životu
J07
Hlas
/
I
9 18
zdravému, o nmž ví dobe, kterak je protirozumové, bývá zpsobováno znanou mrou i nezdravím ženiným: vedle ženy lhostejné ke zdraví, bez vle žít zdrav muž pestává se hanbit za své nezdraví vlastní, za
nž
by
se
jist hanbil po boku ženy žijící uvdomle zdrav.
A ovšem naopak ani žena zdraví po boku
nestydí se hubit své
muže vedoucího
si stejn lhostejn k nejdrahocennjšímu statku bytí. Od tchto dvou, nezdravého muže a nezdravé ženy, obou bez vle ozdravt a na trvalo vést žití nové, není ovšem životu pomoci. To jsou zrádci života, zbablí odpadlíci od víry ve velké mystérium bytí, praví rebelové proti Duchu, bez úcty k jeho kosmickému dílu, bez poznání svého pravého vztahu k nmu. Odživoí si leda-
jak svá chatrná, prázdná, léta a zapadají
niemn
zmarovaná
do velké tmy, nepispvše
ži-
votu leda padílem a polodílem, nikdy ne dílem celým.
Avšak pravými pomocníky života, skutenými nositeli
a zdvihateli bytí jsou jen lidé zdraví,
svobodn, cele a harmonicky rozvití, silní a istí, kteí vdí, pro jim je žít, kteí poznaH své dílo a pro jeho pravé uskutenní žijí uvdomle zdrav, ist a svobodn. v první ad, a nikoliv onm nezdravým polomužm, je teba ženy nové, jinaí než dosud. Nebof v nich, práv silou jejich mocného,
Tm
uvdomlého
zdraví, siln se hlásí i bytostný požadavek-úkol, vyžít se na plno ne pouze svým
308
Nov
kamarád
k y
díttem; v nich je úsilná i svým touha zdvihat úrove života netoliko velenním svého díla do tisíciletého díla lidstva, nýbrž i velenním dalšího lánku bytostí lidských do vehkého etzu pokolení. Protože sami jsou mocn zdrávi, a že silou svého zdraví chápou
dílem, nýbrž
mocnji cítí
i
velikost
tajemného
dní
generaního,
nutkání zvelebovat jeho vývoj zplozením
dtí pln hodnotných. Ohavný jim je pohled na to, že vc tak závažná je vtšinou obstarávána muži chabými, zchátralými, vymrhanými, kteí se ženami stejn méncennými pivádjí na svt dti chatrné, na neštstí pro n, na pohromu pro život. Ale pro všecky tyto muže nové není dosud rovnohodnotných žen nových. Jsou zajisté už mezi námi též ženy zdravé, svobodné, plnbohat rozvité po svém, ale jest jich dosud píliš málo. tak mnoho tchto nových muž pro celý svj život vycházívá na prázdno. Hledají
A
vedeni prudce toužícími nápovdmi novou ženu jinaí, ale co nalézají zpravidla místo ní? Také ženu jinaí, ale jinaí tom bývá osudné pouze co do inteligence. léta a léta, nitra,
tuto
V
poblouzení.
Nebo
tato inteligence
bývá veliké vtšin
nepravou, povrchovou, papírovou. Záležívá z pravidla z naplování chudokrevné, ídkokrevné hlavy množstvím všelijakého ne-
inteligencí
poádného, kusého z osvojených
a
zmateného polovdní,
mlkých citátv a frází z bžné a309
Hlas/
19 18
ady moderních bez hlubšího pocho-
sopisecké výroby, ze znalosti a
nejmodernjších
román
pení, ze zbžných poznámek posbíraných do zápisník po všelijakých laciných populárních
pednáškách, z nehlubokých dojm zažitých v koncertech a divadlech mezi vzrušenými rozhovory o novém klobouce a bájeném kostýmu.
Všecka
tato laciná inteligence
bývá skoro na-
poád nesdružena s pravou inteligencí vitální, vdomím, pro žít? a kterak žít j. s jasným
t.
co nejzdravji a nejsvobodnji, aby bylo možno dokonale "uskutenit toto „pro?*' Intelligere je latinské slovo, znamenající prost „rozum*; inteligence v opravdovém hlubokém významu mže tedy znamenat jen schopnost rozumt smyslu života; proti této pravé inteligenci vitální ona druhá papírová je pouhou pseudointelgencí.
Ale
s
touto grošovou lacinou inteligencí bez
provozují ženy na mnoze žalostn komický humbug, jehož vlastním cílem nebývá nic jiného, nežli muž. Kolik takto inteligentních žen skoná duševn na
pravé
inteligence
pouze
jakýsi
stupních oltáních! Jakmile jelen visí bezpen v komoe, nebývá už žen inteligence teba;
rozhlédnte kdysi bývaly
se
—
po známých rodinách, kde dcery
pímo posedlé po
inteligenci ... za
jaké schátrání duší, jaká lhostejsvobodna nost k dalšímu vzdlávání, jaké ženské Kondelíkovství odhalovává se potom, když už není teba stavt se pro muže inteligentní!
3íO
Nové kamarádky
Z
tchto jinaích žen,
se šalebnou
maskou
nejlacinjší Ižiinteligence nelze najít nové ženy pro nového muže, Spojí-li se s ní pes to v o-
sudném omylu,
a zstane-li
novým mužem
i
po-
tom, po boku své odmaskované ženy, usilující strhnout jej ponenáhlu do nížin svého paživota
docházívá na krutá vnitní dramata, jichž dosud literatura nevymalovala. Ale i tehdy, když nejde o takový všední ženský uskok, o lep na muže chytané úspšnou ižbou na inteligenci stejn, jako jindy ženy dle staré šablony,
muže na cnost, na víru náboženskou, umní; tehdy, když žen bží vážn o skubez oné pravé tený vlastní rozvoj duševní chytávaly
na
i
—
inteligence vitální bývá to
úsilí
zrovna tak ne-
blahé jako u tisícerých mladých muž: pepstovaná hlava na chatrném, zanedbávaném, nezdravém tle, které na konec musí se shroutit díve asu a pohbít všecko úsilí hlavy, všecko krušn nahromadné vdní bez pravého oplod-
nní života. Kohk inteligentních žen, jimž s inteligencí je velmi vážn do opravdy, skýtá mezi námi dnes tento bolestný pohled! Kus bytosti se kulvšecko ostatní krut a nemilosrdn se zanedbává. Tato žena bývá naplnna ohnm snahy, te a uí se, studuje a píše, chvátá z pednášky do pednášky, bojuje s knihami, aby je zmohla a usvojila si, ale táž žena adu rok dává se trápit zácpou a migrénou, špatn se živí, nedostaten tráví, je bledá, unavená, s ídkou
tivuje,
3Í1
H krví
I
/
a!.
19 18
a porušenými nervy, bydlí nehygienicky,
otravuje se solí a se na slunce a na
vydýchaným vzduchem, vítr,
dýchá tvrtinou
bojí
plic, je
neschopna pochodu, sportu, tlocviku, práce ve volné pírod: z takové položeny nikdy nebude žena celá, ani naplnitelka vlastního rozradostujícího díla životního, ani pravá manželka pro nového muže, ani pravá matka pro nové dti. Všude bude chybt nco závažného; cokoli z ní vyjde,
bude zmrzaeným torsem.
Octne-li se taková nezdravá inteligentní žena
po boku zdravého muže, plného oné hlubší pravé inteligence, za nedlouho najde sebe ve bud pochopí základní rozdíl obojí inteligence a bude sžírána hanbou z neschopnosti promnit svj život; bud zmalomyslní i nad svým touženým dílem, pochopivši, že beze zdraví nebude v ní nikdy síly dokonat ho; po ase odcizí se opt nalezenému muži, oddalována od nho svou neochotou, pinášet žádané obti pro vlastní ozdravní. Ve všech tch pípadech zlá manželská dramata a nezbytný pád zamýšleného nového manželství. ješt spojí-litato inteligentní nezdravá žena své žití se žitím nezdravého inteligentního muže starého zpsobu: v život s obou stran prostém té pravé hlubší inteligence, usilující a pevn o zdraví, strast její i jeho strast se znásobí. Nosila-li žena ped tím v duši své dílo, dožije se v málo letech spolené bídy jeho zlé situaci:
bu
A
h,
vdom
zkázy, nic z
nho
neuskutenivši.
312
A dti ta-
!
Nové kamarádky kových inteligentních neduživou bez oné pravé ubozí
vitální inteligence? Jací to bývají
už za života svých
sirotci
rodi *
i
Noví mužové a nové ženy lepšího manželství istšího, krásnjšího rodiovství budou zajisté
také lidmi inteligentními.
Ale
jejich inteligence
ve veškeré své podstat bude nadobro rozdílná ode dnešní laciné, povrchové, zhusta šalebné
Bude
inteligence papírové.
to
práv
ta inteli-
gence vitální, jasn uvdomlé chápání stžejných dležitostí bytí: zdraví, svobody, istoty, spravedlnosti, bohatého volného rozvoje bytosti, krásy a radostnosti. Teprv na této pravé vitální inteligenci bude stát ona jiná inteligence živená
umní, vdy,
z literatury, If.
Ale
i
tato inteligence
divadla.
bude pak vypadat
ji-
nak než nyní. Nebude to dnešní nespoádaná, kusá, ledabylá a nikam nesmující míchanice
náhodných zlomk z
knih,
asopis, pednášek,
výstav, scén, tíšt neovládaná jednotící ideou,
nýbrž práv naopak: svítit
jako
hvzda
ped
ní a
nad
ní
bude
jednotící myšlenka vyrostlá
z vlastního nitra, a tato idea
bude rozhodovat
o smru, pramenech, rozsahu a jakosti živin sbíraných z celé oblasti duševní práce lidské. bude rozhodovat Idea ídící život o volb knih, bude radit, co teba si z nich osvojit, co zamítnout. Inteligence odtud rostoucí bude výsledkem vdomého jasného výbru,
lovkv
srovnávání
i
pizpsobování prvk i/3
cizích vlast-
Hlas
/
I
9
I
8
nímu životu a dílu. Nebude to zm, nýbrž spoádaný, rozumem spravovaný výtažek potebných látek k budování vlastního díla. Noví lidé intehgentní nebudou už ovšovat jako naivní divoši
se,
roztodivnými cetkami a
hadíky.svou pestrou inteligencí pro svtskou chloubu a na oslnní oí hlupc, nýbrž budou stebat v moudrém výbru a vdomém omezení z literatury, umní, myšlení lidského strakatými
jen užitené prvky, tak jako vybírá a pijímá
ze
zem
strom,
bude
a
vody jen zcela urité
dycht vydat svj
plod.
látky
moudrý
Vdní jejich
mén
rozmanité a rozsáhlé, za to však harmonické, ujednocené. Ti lidé nebudou pouhými chodícími naunými slovníky, ale živoucími píklady krásného, zdravého života zameného k dílu jeho cíli. Proto budou z nich vycházet i díla dobrá a harmonická, i dti harmonicky vyvinuté; nebot nebudou to už otroci neistého manželství, ani neblazí a nesvobodní ploditelé nových otrok, nýbrž manželé svobodní, istí a radostní, i vdomí a jasní pokraovatelé ve velikém tajemném díle ohrožování novým svobodným pokolením dtí opravdu šastných a radostných. hlubší,
*
Pospolitost,
šinu
kde v menšin jsou zdraví a vt-
iní nezdraví,
je
spolenost neblahá.
zdraví musejí se trápit prací negativní,
V ní
pouhým
odklízením vad, blud, neduh rostoucích z nezdravého žití vtšiny, a nedostávají se vas a na
314
Nové kamarádky plno ku práci kladné, jak by
mli
a chtli.
Vt-
nezdravých pak kazí bytí dál, plodí dál bytak udržuje se ve svt tosti stejn nezdravé bezmála týž status quo a pokrok mže se dít jen píliš pomalu. Je proto na bíledni nutnost rozmnožit co nejvíc poet lidí zdravých, uinit z nich vládnoucí vtšinu, která by pak silou svojí nezdravou menšinu odstraovala, zajisté jen prostedky rozumnými a ethicky dobrými. šina
—
Toto nutné ozdravní jedinc nemže poínat teprv, když nemoudrá výchova ve špatné nezdravé rodin a v jejím pokraování, špatné nezdravé škole, už byly pustily do lovka konezdraví. Od narození už musejí být lidé ueni, aby se zdravím zacházeli co nejumnji a nejuctivji, zdraví nesmí být pro lehkým ddictvím, jež by mohli bezodpovdn po libosti jakkoli rozmrhat, nýbrž statkem denn znova a znova dobývaným vlastním úsilím, z jasného chápáni první mravní povinnosti, na níž zakládají se všecky povinnosti ostatní. Naproti této první mravní povinnosti, být cele zdráv, bude hanbou být nezdrav z vlastní viny nebo nedby; za pein bude jednou pokládána nemoc zavinná, a trestno bude jednou nezdraví zpsobené iny
eny
n
zejm
protirozumovými, jako teba pijáctvím a
obžerstvím.
Dokud budou smt
vstupovat v manželství nezdraví a dokud jim bude dopouštno páchat neest plození dtí nezdravých, musí lidé
bránno
být
zlm
odtud
3J5
vn
rodin)'.
Bude
to
Hlas
/
I
9
1
8
nejprve škola, která bude stavt hráz proti ka-
inoucímu se z nezdravých rodi mrzkým otcovstvím a podlým matestvím. Ale touto hrází nebude moci být dnešní škola, žení života
nezdravá a sama kazící život, škola, která hubí dti, peplujíc jim hlavy spoustou nepotebných vcí, onou nepravou inteligencí papírovou, a nedbajíc o inteligenci vitální, o umní života zdravého. Rovnž uitel dnešní školy nezdravé nebude moci být uitelem té budoucí školy
ponvadž sám skoro napoád žije nezdrav, neist, nesvobodn, jsa lovkem z pevahy nové,
neradostným, nemilujícím svého uitelství, nenalézajícím v svého pravého díla života, nýbrž jen holou obživu a nutné emeslo. Místo této staré, odsouzené školy bude teba vytvoit školu novou, zdravou a radostnou, v níž by uitelé zdraví a radostní vštpovali obojí mládeži spolen základy umní života zdravého, svobodného a istého, ne v theorii, ale v opravdové praxi; kde mezi hochy a dívkami nezdvihala by se už ona pehrada tak osudná v budoucím vku dosplých; kde dvata by nekladla sama sob zárodk budoucích chorob nerozumným nehybným zpsobem žití v uzavených prostorách beze vzduchu a slunce, nýbrž kde obojí mládež žila by týmiž zdravými zpsoby, za týchž mnivých okolností uprosted svobodné pírody, zvykajíc si co nejrannji prožívat tytéž krásné dojmy, city, snahy, vzpomínky, ubírat se toutéž linií mocného zdraví za
nm
3/6
a
na
a
r
a
ak
týmiž spolenými zájmy lidskými, dychtíc od malá už pispt vlastním dílem jedenkrát k pozdvižení života a tím vyžít se pln, bohat, krásn a radostn. Nebyla by to stará špatná koedukace papírová, pi které hoši i dívky bývali jen
naplováni a moeni týmž potištným
papírem, nýbrž koedukace
vitální.
*
Tak samy sebou podávaly by se myšlenka obraz této nové školy: škola jako koovný tábor obojí mládeže žijící pospolu uprosted < zdravé volné pírody. Po prvém máji, svátku mládí a svobody, nikoli svátku otroiny práce, rozvezou eské státní dráhy všemi smry tisíce eských dtí do lesních a zahradních tábor, kde už péí obcí a místní byly pichystány záhony zelemládeže pro niny, vypstovány ovocné sady, postaveny stany a chaty, zízena ohništ a koupadla, zavedena stáda sánských koz, umístna hejna slepic. Od máje do jesen žije mládež ve volné pírod a uí se umní zdrav žít, na slunci a ve vod, v istém vzduchu, svobodné práci zahradní, polní, lesní, v zábavách a tancích, hrách a zápasech, výletech a výpravách, bosá, skoro nahá. Knihy jsou nadobro vyloueny, nebot byly by jen zlem v ty doby vzácné, jichž teba využít pln k vcem stokrát dležitjším: osvojit si nauku, kterou dává krása, hvzdy a voda, strom
i
n
ovocný a oblaka.
les,
východ slunce a veerní malovaná
Nkolik
mocn 3Í7
zdravých, radostných
Hlas
/
19 18
uitelv žije
a uitelek (žádní churavci a neduživci!) stejným zpsobem, bez výsad, s mládeží
—
ne jako mraní karatelé a vní stihatelé dtského smíchu, slova, bujnosti, nýbrž jako starší kamarádi a dobí pátelé mládeže.
Za
týden, za deset dní, kdy celé okolí bylo
hne se tábor do nového táboišt, odkud odchází souasné drobný nárdek jinam. Tak za léto poznají dti valný kus eské zem, hodný díl z vrub na rub prolezeno a poznáno, dál,
vlastního lidu svého, jeho život, stavby, práci,
obyeje, i
jazyk, lopotu, pednosti
nedostatky.
Zem
i
vady, krásy
není jim už prázdným slo-
vem, kouskem pomalovaného papíru na map, ale živoucí, velikou skuteností, již samy poznaly, prochodily, procítily a prožily. Tak záhy láska k vlasti pustí mocné koeny, a cit národní jednoty i solidarity pestane být pouhou ilusí. Pospolu déle než tyi msíce rok co rok žijí a hospodaí, pracují a baví se hoši i dívky.
Z týchž dojm,
pohled na svt a život, zájm, cit, myšlenek, vzpo-
z týchž
z týchž zkušeností,
mínek vzniká mezi nimi nové pevné, isté kamarádství, které prohloubí a sesíH se v nich, až dospjí a naleznou se znova jako milenci a manželé. Toto mocné pásmo, mezi nimi utkané záhy v dtství pro vždy už znemožní, že by se
sob opt
ona stará osudná pena vždy. Osmahlá a kepká, silou kypí a zdravou krví jen jen hraje mládež v tisíci tábor: to jsou ti-
kdy
hrada zmizela
odcizili;
již
3t8
i
Nové kamarádky jaromocné energie, která zítra vyproudy do bytí a práce celého národa. Kterak už záhy pamatuje moude prozíravý národní stát na budoucí velké dílo mateství tchto dvátek a jak úsiln už v dtství pipravuje drobná tlíka k nmu! Vymizely jako bledé nezdravé páry bývalé pochadlé, nedomrlé dívinky, v nichž hloupost starých lidí prese všecky výstrahy života neumívala vidt neblahé osudy a bídy budoucí nyní se stejn mocnými pocity síly a zdravoty jako hoši vyhánjí rovn s nimi vzhru jako bujné pruty lískové z téhož ke a na plno je v nich chuf do života, hlaholu a zápolu, do díla a tance. nebude už mateství neštsice nádrží
pustí své jiskivé
—
Tm
stím a rozvratem, ani
doucnu
dtem
jedenkrát v bu-
nebude život strašným bemenem a prokletím. Plnhodnotní noví lidé budou z ln jejich jedenkrát vystupovat do záe krásného slunce, a život jim bude radostí, požehnaným darem, velikou svatou milostí k dobrému dílu. z nich vycházejícím
A poíná se rdít
eský podzimek. všemi branami dokoán poíná se mládež opt hrnout zpátky do svých domov, ruda kypjícími silami, je to jako by strom národa setásal bohatou úrodu krásného ovoce plného živných šfáv po celé zemi. Oda žloutnout
A když sterými vlaky,
razem mocného, po celé íeto nasbírávanéliO zdraví dtí, odleskem jejich radosti, jiskících oí, hlaholem veselých rt, za vyprávní vzpo-
319
Hlas
/
I
9
I
8
mínek a zkušeností
rozsvítí se a zveselí tisíce vlivem dtského zdraví a radostnosti posílí se na novo i rodie ve vli, být také tak zdrávi jako mládež. Kolik díla jimi rozdlaného
domov,
se tak zachrání,
aby nesesulo se nedokoneno
píliš záhy!
Tak zachová sena miliony sil, dív nerozumn vymrhávaných, a o rozbohatí se úsilí všená-
n
rodní, urychlí se
naplnní
díla národního,
jež
vykonat je národ povolán i povinen velikému Dílu Ducha. Z nové radostné školy zdraví vyinou se první tenké pramínky, aby naposled spojily se ve veletok nového vyššího života, odkud zúrodní se celá zem eská. Teprv tehdy bude mít pravdu písnika harfeníkova ze staré hry Tylovy.
320
SLIB
MLÁDEŽE.
Z CHAOSU a
perodného už tu tam vyskanápovdi nové krásnjší skutenosti zítejší, unikají ješt mnohým oím. Žádná z tch nápovdí nezdá se mi být tak krásna a významná, jako slib dobrovolné kázn, jejž kují
v pátek 15. listopadu 1918 složili studenti reálného gymnasia vinohradského do rukou Macharových a Herbenových ve jménu národní vlády eskoslovenské. Je to zjev
s
kolika stran
hodný pozoru.
Hle! mládež sama ze sebe pojímá úmysl zavázat samu sebe sHbem dobrovolné kázn; pro ten zámr zorganisuje se svobodn, bez vdomí a vedení uitelstva, nedávajíc se poruníkovat a mistrovat, ponvadž sama už jasn ví, co chce a musí; vdcové studentští mají tolik energie a vlivu, že pohnou veškeré žactvo ústa-
v,
pijmout,
schválit,
vykonat myšlenku; mlá-
dež pomíjí všecky, které by si snad byla bývala zvolila ku pijetí slibu mládež dob dívjších, své školní pedstavené, a slibuje poslušnost zástupcm zvoleným ze vlastních ad; na dkaz, jak vážn pojímá svj úmysl, volá si za slavného svdka národní vládu eskoslovenskou a vyprošuje si, by jménem jejím mohl slib pijmout
321
Hlas/
I
9
I
»
uctívaný, milovaný básník, který se
být
jí
zjevuje
nejpravdivjším, nejplnjším stlesnním
novoduchého ešství. Mravní krása tohoto slibu je v jeho pravosti. Dopotud v život této mládeže nebylo lze složit slib tak pravý a vniti^n pravdivý. Na všech slibech jejích bylo dotud znamení nepravdivosti. Sliby rodim dávaly se pod nátlakem rodiovské pemoci, zhusta pod ranami a jiným násilím, proto bývaly to sliby nepravé, vskutku pro svdomí dtské nezávazné, jako každý slib vynucený mocí. Jiné sHby konávány byly ve zpovdnici knzi, který hrál si šalebn na ná-
mstka
božího, ani netuše, jak byste mládež
prohledá jeho nepravé námstnictví boží a jeho nepovolanost, pijímat od ní zpovdní shby lepšího,
mravnjšího života. Tento listopadový
slav-
nostní slib je zcela jinaký: je to shb svobodný,
cele prostý vnjšího cizího nátlaku, vyrostlý ze vnitního imperativu duše vlastní, proto je to slib pravý. jeho pravosti jest i nejsilnjší záruka jeho splnní. Co hned po této vlastnosti bije na slibu do oí, je vážnost, se kterou se ho mládež podjímá. Obad, jejž si v pátek uspoádala, nebyl
V
inscenací efektní hry,
pi
níž
by úastníkm
šlo
jen o trochu bengálu a lesku pro vlastní své
Práv to, že vyprošovali si jen Machara jako pedstavitele Cech a zástupce vlády
osobiky.
národní; proto, že v intimním obcování s ním jediným chtli sami sob, beze svdkv a zva-
322
Slib
závazek kázn,
ných hostv
uložit
pravdovosti.
Mládež
svým slibem, svj život.
a
ví,
mtádeze
cítí
svdí
o o-
vážn vázánu
se být
že nyní musí dle toho spravil «
Jaký je smysl slíbené sebekázn ? Málo zajisté by bylo omezit ji jen na školu a na školácké povinnosti vykládané suchými slovy disciplinárního
dobno, že
ádu;
je spíš
pravdpo-
sebekázn, logicky domyšlen,
slib
povede mládež proti leckteré takové pežilé školácké povinnosti, která se povinností.
jí
objeví být
Mocnjším, životnjším
njším chápáním
pravých
Iži-
a svobod-
povinností svobo-
dy, zdraví, spravedlnosti a bohatého, harmoni-
ckého rozvinutí celé své
bytosti
mládež
postaví se brzy proti leckterému
smeni, leckterému bludu,
ení, kivd, pomoc všech
a
pove,
dojista
mrtvému
pí-
otroení, mrza-
volat jménem svobody za opravdu nových, aby od tchto
bude
lidí
Ižipovinností byla osvobozena.
Kdyby tato mládež mla povinnosti k sob, ke svému rozvoji, vzdlání, práci a píprav pro budoucí dílo národní spatovat jen ve všech tch školních povinnostech, a v niem už jiném, kdyby nebyla nesena ohnivým snažením, rozprostranit
své
povinnosti, oistit
je,
zvýšit a
by pátení obad slibu jen malichernou parádou, k níž nebylo teba z díla dležitého vytrhovat dva spisovatele tak významné jako Herben a Machar. zvtšit, byl
323
Hlas
Rozumím
však mládeži, že
mnohem, mnohem
nebo
19 18
/
víc.
znamená znamenat uprosted o-
slib
A musí
jí
jí
mládež pece stojí pod vlivy veliké doby, velikých Masarykových, jeho pomocníkv, legií; cele opanována tmito vlivy ani nemže se zavázat k vcem malým. Prožít rok 191 8., ten 3. duben, 28. záí, 28. íjen, chystat se prožít vítzný píchod velkého osvoboditele, to musí v mládeži pohýbat samým nejhlubším dnem podstaty k t o m u musí být úmrným slib kázn, ne pouze interní školní kázn, nýbrž kázn všemi smry a spsoby života. Velkost dneška naléhav padá na mladé duše; ale z ní vyvstává mocn živé vdomí spoluodpovdnosti za zítek. Ten zítek náleží této mládeži, její to bude pole, její oblast pracovní, její dílna a chrám: pod mocí pedstavy toho všeho poíná zachvacovat dnes už nitra jinošská a chlapecká dychtní, pipravit se na ten zítek co nejlépe, aby jedenkrát mohli jej sevít do svých rukou s plnou silou. Ohromnost úlohy zítejší vyžaduje i pípravy ohromnjší než jindy tak nebylo teba ješt žádnému mladému povíc,
hromných
ta
událostí,
in
1
:
—
kolení v
Cechách být pipraveno, jako mládeži
dnešní.
Slib lik
sebekázn
proto
znamená pro
ni
nko-
velice vážných povinností:
-
Pedevším je to povinnost vypstovat si t lo zdravé, silné, dokonale vyvinuté, otužilé sportem, tlocvikem, péí o naprostou istotu, 324
Slib mládeže
rozumnou prostou výživou, s odeknutím se všeho, co tlo hubí, tedy se závazkem zdržovat se alkoholu, varovat se studentských pitek, nikotinu. Ale nadevše úpln a pevn vystíhat se všech
neestí pohlavních. Zde nejvíc musí být mládež na stráži sama proti sob, proti své nevdomosti následk, proti svodm hanebných žen, proti rozncujícímu našeptávání hanebných spisovatel román, jimiž dnes tak beze svdomí jsou hubeny tisíceré duše a tla mladých lidí pod šalebným evangeliem o rozkoši, o nutnosti vyžít se pohlavn, o právu na tlesný požitek. Vše to je podlá lež, namíená jen na zhoubu mládeže; vše to je pouze neisté výdlkáství máral knih o „lásce", kteí bez mravních rozpak pro zisk nerozmýšlejí se zavádt tisíce mladých lidí do zkázy. Varovat se co nejpevnji tlesné „lásky", pohlavní „rozkoše", požitku z obcování tof nejnaléhavjší rada, kterou mláse ženou deži mže dát opravdový pítel její. Jen tak, dokonalou zdrželivostí pohlavní, vyvinete se,
—
mladí pátelé, do plné
síly,
zdravosti a
kepké
radostnosti; a jen tak, spinou silou, budete
abyste dostáli svým velikým
Vyžít
se! zajisté, není nic
ale dávejte
tomu slovu zcela
s to,
úkolm budoucím! krásnjšího nad
to:
jinaký, nový, hlub-
opaný smysl, než jaký mu dávají všichni ti mrzcí vyžilci, kteí se vymrhávají a vysilují pohlavním zloživotem. Vyžít se do opravdy znamená: nevymrhat se, nýbrž množit svou sílu ustavin a takto, v držení svých nejlepších, ší,
125
Hlas/
19 18
bohatých, harmonický rozvitých sil vyžít se na plno krásným dílem, zvelebujícím bytí vlastní, bytí národa, klad života všelidského. Pamatujte na veliký, skvlý vzor takového zdravého vyžití: na Masaryka. On vždy vystupoval proti neesti pohlavního zloživota, proti prostituci obojí mládeže, proti neisté „lásce", ne pouze slovem, nýbrž životem vlastním, Sám žil ist dle svých slov, a jen tak mohl si uchránit svou sílu, kterou pak, už mezi šedesátkou a sedmdesátkou, vydal ze sebe tak velikým dilem. Byl by se mohl vyžít do opravdj' inem našeho osvobození, kdyby se byl býval po píkladu schátralc „vyžil" v mladosti pohlavními neestmi? Vzpomete vždy na tohoto muže, když pistoupí k vám svod neisté „rozkoše" af v podob hanebné literatury nebo hanebné ženy síla vaše nenáleží pouze vám, ale vašemu národa! Závazkem slibu svého budte isti, abyste mohli jednou vyžít se opravdové na plno dílem po :
píkladu Masarykov! Slib sebekázn mládeže znamená však nad to závazek trvalého úsilí o svobodu a spravedlnost, ne pouze pro sebe, nýbrž stejn pro všecky ostatní. Tak se nerado rozumívá smyslu svobody a spravedlnosti každý pi tch dvou vcech myslívá jen na sebe, na právo jen pro sebe. To však je tžký, osudný blud, v jehož zajetí nikdy nelze dospt skutené svobody a spravedlnosti jako základ ve:
:
škerého
bytí národního. Úsilí o
326
n znamená
Slib mládeže však
i
záporn
dle
poteby
lidská je
kivd
t
a
se utiskovat a zotro-
nesvobod
drahocennjší, opt: nejen utiskovat, nýbrž nedat utiskovat
svoboda
je
spravedlnost je statkem vtším,
sebe
Krev
jist drahocenná, život lidský je
statek vzácný, ale
nedat
vší silou a
zbraní a krveproléváním.
i
vc
ne d a
:
ovat, bránit se
A
ani jiného.
Polom: závazek práce a sebevzdlání: ale obého s pochopením pravé hodnoty vitální a s rozumem. Nikoli pracovat pro práci, vidt v jakékoli práci bytí a
úel
fetiše,
v jakékoli innosti smysl
ne pracuje moit a mrtvými, nepravými, nepo-
života lidského
hubit ducha
vcmi
;
tebnými, pežilostmi a povrami, nýbrž prato, co slouží pravému životu, dílu božímu v osnovných jeho potebách. Je teba nalézt a poznat co nejdíve své pravé dílo vlastní, covat jen
které
dílo,
znamená pro
lovka
existence ve vyšším smyslu slova;
nm
pravý smysl
teba
umt
dobré pomoci pro svj národ, a prostedkem národa pro Ducha života, a na toto poznané pravé dílo pak soustedit všecko své úsilí, um, vli. Poznat je a odhodlat se je splnit znamená dále, pestat nadobro otroit Mammonu, vzdát se dychtní po mnoha spatovat v
penzích ství,
v
a
nmž
dílo
nepotebných vcech, žízn bohatje vždy zlo, kivda a násilí spojené
bídou a utrpením jiného lovka. Konen: závazek nemrhat životem a asem, nemnožit zápor bytí, nemoci, bídu, neest, ne. s
327
Hlas nýbrž
/
1918
vdom
sloužit kladu života. ne zevn ledajakými dekoracemi vnjšími, nýbrž vnitrn, iny krásnými mravn, ušlechtilostí a heroismem. na podporu vle k tomu závazek žít s krásou v nejužším denním obcování, s umním vzešlým jen z duší umlc svobodných, radostných, cele kladných a zdravých.
istotu,
Zkrásovat
jej,
A
Sebekázní mládež
asnou
sebekáze
zajisté
nerozumí jen d o-
studentskou,
s
šlenou výhradou, výstupem ze školy
mlky myji
a oddat se životu nekázn, zcela po
zahodit
spsobu
onch starých student chatrného jádra, kteí vrhah se do opilství, obžerství, neestí a smilstva, až uchátrali v šosáctví Kondelík, s úsmšky nad
nemže stila
svémocn
mohli by ní;
ji
smla
Tato nová mládež aby za nkolik let se vypro-
ideály mladosti.
schátrat,
ze svého slibu; nebot z
propustit pouze
se ctí a
kdo
nho
jej pijali
od
a mohla by se žádostí za sproštní
pedstoupit jednou
Ne!
ti,
ped MacharaaHerbena?!
z tohoto slibu
vrou
už nikdy
jí
nebude
lze
se vyprostit: jedenkrát složen, na
všechen život složen. Bude vázat tyto dnešní studenty, až pejdou na universitu, z university do praxe životní; bude je vázat jako obany, manžely, otce; bude je poutat jako pracovníky, úedníky, politiky, spisovatele; bude na nich spoívat nesprostitelnou tíhou, až jim hlavy sešedivjí a zanou mizet s jevišt života. tom
V
328
Slib mládeže spatuji hlavní význam páteního obadu vinohradského: že ta hodinka rozprostraní se na dlouhou adu let budoucích a žít bude v usta-
viné, sebeoplozující snaze. Lze ekat, že slib student vinohradských nebude sám jediný. Jist tytéž city a myšlenky hárají dnes ve všech srdcích mládeže eskoslovenské; je zprosta nemožno, aby jen malý její zlomek se jimi obíral. Píklad vinohradský
mže
být jen signálem velikého zdvižení odtud teprv otvírá se radostná perspektiva, co bude pro zítejší bytí národní znamenat svobodný, opravdový slib doživotné proto
mladých
duchv
;
sebekázn všech. Teprv na slibu tchto desetitisíc bude lze se vzmocnnou vrou budovat život
do opravdy nový.
Bývají
nkdy
naše stárnoucí duše zachvaco„Kdo na moje mí-
vány obavami Bezruovými sto?"
Ptáváme
sklíení, bude-li
se
nkdy
:
v erných chvílích
mládež po nás vrna ideálm
národním, bude-li mít vli, schopnost, rozum, odvahu, isté srdce a ruce, aby dál budovala tisícileté dílo?
Za všech dob mívaly takové pochyby stárnoucí duše, a za všech dob ukázaly se ty pochyby být bezpodstatny. Mohly urážet mládež svou nedvrou, kdyby nebyly vyvraly z pílišné starosti o národ. Není teba ani nám noít obav a pochyb. Bude vrna tato mládež, a bude mít v sob vše, eho teba pro pospolité zítejší dílo národní: nebo ona nebude konat jen dílo
329
Hlas
/
19 16
svoje, nýbrž volky nevolky myslit, chtít, její
i
bude nebude po
dílo boží; co
o usilovat a bojovat,
libovli, nýbrž po vnitrné nezbytnosti,
na
povel Ducha. Proto není teba ani dnes vyzývat
ji, aby slovšude po krajích eskoslovenských stejný slib sebekázn, po píkladu student vinohradských. Cítí zajisté sama v sob nutkání; nebýt ho, byl by to slib nepravý, nezávazný, jako každý slib vynucený starým pokolením. Pijde
žila
zajisté
sama, v desetitisícových zástupech, za
do závru práv tohoto peslavného roku 1918, aby velikým datem jeho si pro celý život zabezpeila památné znamení v duši vpámálo
dní,
lené ohnivým železem.
A jist
dychtí desetitisíce duší mládeže esslib svj mohly složit do rukou
koslovenské, aby
nejvzácnjších, do rukou Masarykových. Smt velikého roku osvobození, v jediném desetitisícovém zástupu, na nejslavnjším námstí pražském, pede tváí mueníka pravdy, jedním hrdlem zavolat ,,SHbuji" a stisknout na
ped závrem
utvrzení ruku nejvtšího echa od dob Husoto by musilo pro mlavých a Komenského dou duši znamenat událost ohromnou, memento poctivého splnní závazku pro celý život, pa-
—
mt
nevyhladitelnou,
sílu
nezdolatelnou.
Hoch'
který by v takovou hodinu pocítil ve své dlani ruku velikého osvoboditele, pro všechny dny
svéKo žití byl by bojovníkem božím, vyznavatýchž ideí a ideál, jež celý žiyot vedly
em
330
Slib mládeže Masaryka, na trvalo
obrnn
i
proti neesti,
kivd,
mamonu, nezdraví tla
otrokáství, žízni moci a duše.
Byla by to
sic
krušná
obt
stisknout deset
mladých pravic, ale z toho stisku by se vyinula do bytí eského síla na kolik desetiletí. My, kdo jsme prožívali kusy života pod silou pohledu oí Masarykových, známe dobe, jaká v nich podivná moc. Staívalo pomyslit na tisíc
n
v kritickou chvíli kolísání, zpítomnit si jejich pronikavý pohled, pedstavit si sebe v jejich ohnisku, a bývalo pro nás nemožností uinit nco podlého. Masarykových oí byla sta, tisíce,
nikdo neznal jejich potu; a písné, nepodkupné v rateli
a varovateli, strážci
tžké bludné a
dobe
chvíli;
bylo tak.
nosili jsme je živoucí
sob, ony byly nám
ka-
a soudci v leckteré
nebylo lze vzdorovat jim,
Vždy, když nebezpený svod
byl poražen tichým vnitním vítzstvím,
cítili
podivuhodné oi, a boj duše konil díkuvzdáním za tajemné pispní.
jsme, jakou mocí byly v nás ty
z
Spsobme, vyprosme, af toho oí a z ruky mezi námi nejvtších,
práv dnes svj
slib
naší mládeži.
sebekázn
složila
Dát pod
jí
vHvu, síly dostane se možnost, aby
tma oima, do
znamenalo by vevést do eského bytí ohromnou duchovní moc na adu let* této ruky,
* Slib byl opravdu složen, by ne v této podob, po raanifestaním ledna 1919. Váze íhtomáždéní studentstva eskoslcveníkého dne mládež stejn písn. 1
331
1 .
ZÁVREK. (V po.lední noci 1918.)
KOLEM
ticho
pedplnoní
a samota
—
uplývají poslední chvíle nejvtšího roku našich život. Tak velkého roku už se nám ne-
dostane prožít.
A
nedostane se ho nikdy už budoucím, co se jich kdy ješt zrodí z této malé-veliké zem: tím silnji nyní v poslední minuty zdvihá se v duši dychtní prožít aspo je co nejmocnji, tak jako zbývající okamžiky louení s drahou vzácnou bytostí, a spolu živne lítost, jak málo umli jsme jej do opravdy prožívat díve, dokud proud velkého roku valil se naplno slavnými vlnami pes naše
Cechm
životy.
Byli jsme vyznamenáni milostí kromobyejnou,
byly naše duše na ni, aby podo dna. Malým ukázalo se být naše umní, žít a prožívat pln; jen neetní mezi námi poznali všecky dary tohoto bohatého roku milosti, a ješt neetnjší byli ti, kdož uale píliš slabý
chopily
ji
cele
užít dobe na promnní svých život. Celý rok dštila na lány naše manna nebeská ale kolik z nás umlo se jí nasytit tak, aby nadále pln, bohat-krásn ž i 1 i, ne pouze
mli všech dar
—
živoili?
332
Dar svobody nebyl darem jediným, jehož
se
nám dostalo tohoto Roku. Vedle nho bylo mnoho dar jiných, ale ne všech povšimli a vážili si
všichni.
Byl to dar poznání, že stará naše zem rodná dosud je rodikou hrdin, bojovník božích, jak bývala ped staletími; dar poznání, že v tisícerých lidech zdánliv malých a nehrdinských utajeny jsou možnosti hrdinské, jež ekají na svou hodinu dar pevzácného pohledu na velikého muže, z té zem naší zrozeného rodného bratra nejvtších muž lidstva, an slouží našim životm a životu pokolení na tisíce let ku pedu: dar poznání, že ideály nejsou na vždycky odsouzeny být nedostupnými, nesplnitelnými sny, nýbrž že urením jejich naopak jest, aby byly splovány; ale s tím pospolu i dar poznání, že tyto ideály vyžadují pro své splnní
in
;
inv
úmrných své velikosti; dar ubezpeení, že vítzství v bojích Hdských nenáleží kivd, útisku, hrubé moci, temnému sousiH životního záporu, nýbrž silám kladným, svobod a spradar pohledu na to, jak celý veliký národ, dotud rozkikovaný za národ studených
vedlnosti
;
povstat uml k obtem života i mana obranu mravních statk lidstva; dar pohledu na to, kterak stejn jako v dobách minulých i dnes nejvtší lidské iny konány byly chudými a konány zadarmo; dar poznání neperušené souvislosti dobrého díla pešlých pokolení národa i lidstva s dobrým dílem pokolení
kramá, jetku
333
Hlas/ žijícího;
19 18
dar poznání významu krásy, díla u-
mlcova bodu
a básníkova pro usilování národa o svoa spravedlnost; dar poznání, že byli a
jsou v
národ prorokové
na
jisto,
spatující budoucnost byf v dálce kolika století.
pohledv a poskvlém zhvzdní nežádnému pokolení pedešlému! Ko-
Jaká rozmanitost vzácných znání, jakýchž v tak
dostalo se
generací musilo
lik
žít
a pežít, a nespatilo
neuzelo velikého lovka, nedožilo se velkého inu, nedokalo vítzství ideálu jaká hrdiny,
—
to bývala neblahá pokolení!
Ale
rozmanitost tchto
dar
není rozmani-
bez hlubších, tajemnjších vztah, tak jako skvlé zhvzdní na obloze není beze zákonných vztah jednotlivých hvzd. Všecky ty dary mají mezi sebou souvislost, vyvrají všecky z jednoho a téhož pramene: tu nebželo o pouhé kusé iny a zájmy a cíle jen lidské, nýbrž o vyšší dílo boží. Teprv od-
tostí
tohoto hlediska dostává se jim jednoty. uskuteríování tvrích ideí Ducha života tu šlo, o j e h o zájem a cíl: proto musilo nade-
tud,
s
O
tak zejmé vítzství svobody a spravedlnosti nad temnými mocnostmi kivdy a nátisku. Proto zdávna už bylo chystáno toto vítzství; proto už dávno bylo napovídáno dnešní veliké dílo vštcm národním; proto zvoleni k nmu dávno byh mužové, kteí adu let se na pipravo-
jít
n
vali, síly stádali, žili
ustavin 334
s
oima
obrá-
budoucí úkol, naplováni stále jasjistotou dráhy, odvahou a vlí; proto vstávali s takovým odhodláním, schopni všech obtí, jakmile zaslechli dunt hromový zvuk rozhodné hodiny; proto rodila zem ustavin hrdiny, teba nepoznávané a sob hrdinství svého nevdomé, dokud nepišel as inu; proto tvoili básníci a umlci dlouhá léta ped tím svá díla krásné pomoci pro budoucí velké dílo, na probuzení a posilu hrdin povstávajících ke skutkm hrdinským; proto tisíc let dychtila srdce v této zemi po svobod a spravedlnosti, majíce ve svém dychtní nápovd jistého píští jejich: proto po staletí a staletí nejlepší synové národa ukazovali mu vytrvale tutéž dráhu ideál, ponvadž vyšším poznáním objevovala se jim být totožná s dobrou linií boží, vedoucí naposledy ke splnní tvrí idey. cenýrtia na
njším poznáváním,
Takž vše, co slavn velikého bylo se udalo v tomto neobyejném roce 1918, a co mohlo snad oím mén" silné víry jevit se jen jako
—
déš dar mezi sebou nesjednocených bylo pro oi sílené vrou jediným, nepetržitým usilováním téhož jednotn postupujícího Ducha bytí.
Ne nkterého
z
onch
posupn
starých,
temných
mstivých Ižiboh, nenávistník svého díla vlastního už zbaveného vle rozvoje, nýbrž vyznavae svobody a spravedlnosti, vášnivého milovníka svého díla, uctívae krásy a zákonnosti jeho, radostného umlce zdvihajícího své a
335
Hlas dílo
ustavin- vrn
/
19 18
výš.
Co
dalo se v tomto
roce, bylo proto jediným, nepetržitým potvrze-
ním víry v
život, téže víry, kterou
naplováni
za všech dob lidstva nejlepší duchové
byli
nev dobré úsilí Ducha života a v soubžnost dráhy lovenstva s drahou jeho. Bylo to jediné grandiosní argumentm ad homines, dkaz nad dkazy pro všecka srdce lidská moená dotud nevrou v bytí, v jeho smysl a cíl. Mohou po tomto roce ješt být atheisté? vyznavai pouhé slepé hmoty neovládané duchem? hlasatelé skliující, ponižující nauky, jež ustávající hlásat
lidští,
dvru
popírá ideovost bytí? Tak mohl dnes lovk, který uzel.
by
se zeptat
Vídávali pradávní lidé ve zcela vzácných vteinách samoty na poušti, an zjevil se jim živ hoícím kei nebo oblaku. zavoucí znamenávali tuto výjimenou, pevzácnou událost svého žití jako milost do zbožných knih pro budoucí staletí. Nám dnešním však zjevoval se po celý tento rok naplnný milostí až živý po okraj, a nikdo si toho nevšímal, nikdo o tom do knihy nezaznamenával. Táhla za sebou kterak dlouhá ada svdectví a znamení bylo možno jich nevidt?
A
bh
bh
—
*
Zdá se,
že pro soudobé pokolení ta znamení planula nadarmo. Jinak by nebyl možný všechen ten horený dnešní spch, obnovit co nejkvapstarý bludný paživot, urovnat chvatn dívjší dráhy bohatství, mamonu, robotné Ižipráce,
nji
336
Závrek domoci
se bývalých požitk,
vem znova jež
uvést všechen
vytvoiila
Ducha
a
uctívala
ba zvýšit
je,
slo-
pedešlý kult model, temnohledá nevra
ve smysl života a v lovka. Zdá se, že bude potebí pro toto pokolení nových a dtkHvjších znamení a ona pijdou,
v
bytí,
;
nhož
vyrostou z obnoveného paživota, do
se
ono chvatem chystá nazpátek. Pijdou, než mine
pl vku
Hdského.
Aleneporozumlo-li ješt pokolení celé, porozumli už jednotlivci; na tch spoívá nadje.
Z
nich, z jejich píkladu, z jejich žití
promn-
ného vrou vyjde síla, aby porozumli a stejn promnih své životy.
Není
vk
vc
malicherná, vidí- li
i
i
ostatní,
nevidí- li
lo-
znamení: rozdíl rozhoduje o celé podstat jeho života, o jeho smru i obsahu, o lovkov díle i štstí. Do opravdy žít lze jen vidoucímu a vdoucímu krom toho lze jen temn živoit bez cíle a smru. Stasten ten, tato
—
kdo za dn tohoto roku milosti ml do koán oteveny oi a porozuml znamením.
Temna je obloha této poslední noci. Pro mdlé oi a mdlá srdce nenína ní jediné hvzdy. Ale oi, které prozely už, a srdce, které už ví, vidí na té temné bezehvzdné obloze všecky hvzdy, a vdí o nich. Díve bývalo lze teskn pochybovat o nich, když uplývaly v dlouhé temná noc za nocí; bývalo lze ptát se s bolestnou nedvrou, vyjdou-li ty hvzdy kdy ješt?
ad —
337
Hlas
/
19 18
dnes však tam záí ubezpeené duši v milionech
teba cizí oi jich nespatovaly. Zapadly zdánliv ve tmách temnomraké oblohy, ale za ní jsou ustavin dál poslušný téhož jednotného zákona, dále vrny téže své svaté potak jist,
vinnosti díla.
Ale
poslušnost
ta
svdectví
a
vrnost
hvzd
—
to
trvání téhož velikého zákona, záruka
téhož pokraujícího Díla kosmického Ducha. stejn jako tma v obloze, stejn tma nad
A
:
z okna do noci se Nebdí už ani jediné okno, otvírajíc svtelný zrak. pec: v í srdce tvoje, že tam v tch temnotách lidských obydlí psobí na dál
píbytky lidskými, kamkoli
rozhlédneš.
A
tytéž tajemné síly bytí, které životy v nich
zvolna, ale vytrvale stále výš.
vedou Ješt mnoho je
v tch obydlích i srdcích lidských zlého, bludného, neestného, co znepokojuje a vrou v lovka zachvívá; ale za tmi temnotami duše tvoje
hvzdy, ví o jejich zákonnosti, pozákona, vrnosti k dílu tedy i za nimi usiluje týž duch bytí, týž krásný vítzitel, týžadorant svého díla dobrého, týž dlník vrný, poctivý a radostný. Kehcí a slabí jsou lidé, vidí taktéž
—
slušnosti
—
ješt plní nevry ven ale zdaž za to o n nemá víry Má-li ji Duch života ve lovka, vše je vyhráno: teprv tehdy sesulo by se na
vn?
bezejmenn strašné neštstí, kdyby o n lovka. Hvzdy ješt kolotají — tedy dílo kosmické ješt pokrauje; a kolotají dle týchž nepromlidstvo
pozbyl víry v
338
Závrek nných zákon
ped
jako
tisíci
lety
— tedy
svdectví téže idey tvrí, téže umlecké vle, ovládané týmiž cíli dnes jako ped vky vk. Co platí o hvzdách, platí stejn o lidstvu a lidech: žijí, tedy mají ješt cíl i úel, i pracují, tedy jejich dílo vyšší leží ješt ped nimi v budoucnosti. Nesmrtelnost lidská je v naší moci silou dobrého, pravého díla pomoci Dílu kostom Díle mickému se zjednává, a jedin tak.
—
V
žije
lovk
ustavin
i i
lidstvo dál, tisíce let; ti
všichni,
splnivše své pravé dobré dílo
není
žijí
v
nm
kdo zdánliv zemeli,
odlouených navždy od
— není mrtvých,
pospolitostí živou-
nýbrž je to jediná pospolitost živá bez Zdánliv odešlí pokraují, rozvíjejíce dál své dílo, stehou je, dopomáhají mu oplozovat znova i znova bytí, žárHv starají se o jeho životodárné píležitosti jako pro n, vrné pomocníky, tatáž možnost nepestávajícího života bude jedenkrát i nám, když splníme dnes své vlastní dobré, pravé dílo, sloužící kladu cích,
pestání.
—
bytí, jdoucí
vrn
toutéž
339
vnou
linií
boží.
4
OBSAH TETO KNIZKY: I.
Vémí
pomocníci Litanie ke chvále censorovy šttky
erný
9 .
.
.16 19
milion
Dubnová písaha
29 34 38 42
Tri
51
Veleba
útisku
.
Predjan 1918
Nebezpená
chvíle
starci
53 58 63 72 76 84 87 95
Rozestup národa Gramofon s písahou Marnost boje Sgrafito
in „Svatý Václave !" con variazioni
Téma
Masaryk Skryté souvislosti boží
lovk
Význam
krásy
V.Silovský Deset devoryt Bílkových
Umlkyn
112 123
.137 145
78 186 1
lovk
V
pochode
196
tomto znamení ....
223
lil.
Píse
237 240
Knží Zla obchodu
255
erné
270
knihy
Nmí Mariánský sloup Nové kamarádky Slib mládeže
Závrek
277 285 294 .321 332
i
Od SLÁVA,
spisovatele vyšly
literární burleska z
díve knížky
r.
HÍŠNÍCI, y PUBLIKANÍ AŠimáek).
1824.
(
:
F. Šimáfek)
beletristické
studie a
karikatury (F.
VÁNOCE 1900. (Knihovnika „asu";. MIKULÁŠ ALEŠ. (Knihovnika „asu").
BRÁZDA
I.
Umním.
(Druhé vydání
REMBRANDT
(J.
Petisk jednotlivých volen.
Teba
vatelovo.
—
II.
Životem
(J.
Štenc)
v tisku K
Štenc).
statí
z této
knížky komukoli do-
jen uvést název její a
jméno
spiso-
i
oo
>^^=
Ir !^
LU
5^^2§ j^=
V
