m
Presented
to the
UBKARY ofíhe UNIVERSITY OF TORONTO by
KAREL AND MIROSLAVA
CVACHOVEC
|JO$.J.KOVÁÍK.
NAHOBHI BIBLIOTÉKA^
VÝBOR PRACÍ ELNJŠÍCH SPISOVATEL ESKOSLOVANSKÝCEREDAKTOR:
DÍL
FRANTIŠEK Z í KRE.IS.
TÉICÁTÝTVRTÝ.
SPISY KARLA
AL VINAÍCKÉHO.
SVA7RIC DRUHY.
V PBAZE. NÁKLA.DEM KNÉHKUPKCTVÍ 18ÍO.
:
I.
L.
KOBEB,
TINAICKÉSO
SY VERŠEM
V arito a
lyra.
I
PROSOU.
SVAZEK DRUHY. — Pána BobuslaTa Hasíátejnského vk a spisy vybrané. — Jan Slepý.
z Lobkovic
V PRAZE. NÁKLADEM KNÉHKUPECTVÍ 1895.
:
I.
L.
KOEER.
Veábera práTa YjhTSí.aJe
Národní knéhtiskárna
:
I.
si
nakladatelstvo.
L. Kober v Prebze.
VARITO A LIRA.
aisxxe
Vliiani;k\.
II.
et
x^isxxe.
;
;
;
Obrana zvuku eských. Ondy
pravil
mi
Zvuky samé
Nmec: „eská nkde
hromadí;
tvrdá, drsnata ni
e
jest,
hlásky nemá."
eštinu já hájil: ....Rozliné má stroje hudba, Jedny mkce, druhé rázn a mocn zvuí. Píroda též hory má píkré i eišt plynoucí, Bar\7 své líí svtle i temn duha. Mocn mluví hrom i boue; tichý jen šepce vtíek Chraplav vrána krká: lib slavíci pjí.
Mé ucho rozliné zvuky po vší pírod slýchá V mluv naší je celá píroda obražena. V ní se také s lahodou stídává drsnota nkdy Líný rozplývá se v samohlásky jazyk. Nezkažený cizotou vždy mluví ech mužn a Slastiplná se
rt ešky,
co
med
Vlasti jen odcizený lopotí se po
plyne
rázn
e.
významu vhodném
Svých myšlení; v ústech stále hatí se mu e. eška samé jasné samohlásky zná, jako Ylaška; Temným il aneb o ústa si ne stahuje. I mkké spoluhlásky tvoí, jichž nezná
Nmkyn
Ty
v
ei
poskytují
promnu
rozmanitou.
Než jaková zvuek
a samohlásek v eštin vládne Míra; tu, sousede, viz dkazy pedložené. Zde vždy jenom jediná se stídá zvuka po hláskách; Viz to a nemluv nám, že tvrdá je naše. Chceš-li zahanbiti nás, poukaž nám písn podobné
e
V
nmin
své: a
hned palmu podáme my
jí.""
Varito a lyra>
Vnování. Vy, co na Labi a na Morav. Váhu, Dunaji a na Opav Ddiny pokojné obýváte, A se rádi nazýváte
Syny jediného pvodu, Rozenými syny
Matee
—
té jediné
Zem ddné, I
Co
vy dvy, si
ei
libHJete milé
mateiuy
Pvabu
a lahodu. Nachylujte ucho éilé
Nápvm
i
mého
Varita nového.
Varíto.
Musa Ariona pti vyuila, Lyru mu sama ladívala: A ta-li tón vydala,
Moe
se tišilo,
Lesy nešumly,
eky
nejeely,
Kamení
ožilo.
m
Ó by uila ta bohyn Po umlé Helady míe Dušejímavé
té
lye!
Ruka by má její dutin Tóny vyloudila citobudivé,
Nápvy
jí by vyloudila Lahodovábivé.
Xež, ó žele! Musy Nebytují více Na zemi kamenité!
Kamo zamiti cMzí? Nekalí se moje líce;
Tamo
na líp vkovité
Visí
Lumírovo varito;
To, se suku vypiato,
tón dechy
Rokotavými
Samo vybudí echy!
Nápvy. vesele eka huí, Vesele lesy šumí;
Jaro vymnilo
Podobu luk a Cokoli
polí.
žije,
Cokoli ije,
Se I
veselí.
ty raduj
Dvo
i
se,
jinochu,
Vesele pj, Jako za jara nového Raduje a veselí se Pvec opcrutný. Na poli, na sad,
Na
luhu, louce
Leželo jínoví; Záilo nebes
Oko na
A
ty ledy,
ty se býti
vidly
Duhami a bohatými Zaposeté rubíny.
záe
Aj ta
Záe
zimy
líená,
—
cizoty
Ze severa ledového Mámila oko Mé, to dítcí; Sahala
i
ruka
má
Po mamu záivém: Ale
ucítila
onu
Povahu ledovatou. Nebe se zakalilo, Po poli, háji
Huela
a vyla
Boue
severová.
—
Minulo mámení; Minula zima, Minuly ledy její. Severovi synové Zaletli zase
Na moe oledné. Vesele eka huí, Tesele lesy šumí; Jaro vymuje Podobu luk a polí. Cokoli žije, Cokoli ije.
Se
veselí.
Jaro budí
Duše
Na
poli,
Dvy
jaré.
po luhu pjí.
8
Nápv
tch
Echo t, echu, Upamatuj se
Na
budí.
jaro života:
Nápvy Pla ti
takovými máti
Tebe kolébajíc! tebe dailo Nebe duší jarou, Dalo ti ucho ilé, Jazyk i medotoký! Pj, raduj se. Jako za jara novélio Raduje a veselí so Pvec operutný. Vesele eka huí, I
—
Vesele lesy šumí. Cokoli žije, Cokoli ije. Se veselí.
Cechy.
by visuté
Rameno mé mlo Dedalovy perut! Vysoko by vyletlo; Oko moje by se dívalo Na milenou zemi, 1 na hory, šedé její lemy. Ozáené by se kochalo.
dd
Než i bez operutní Za jarého máje Oko mé i duše má potšení,
Cítí
alouny Luinaté doly, Yody záivé, Vary víivé, Yiclouci
polí.
Sady, háje, bory,
Luhy zelené, a Ej ddina má
siné hory
Xemá-li podobu ráje? A co nejvíce tší:
m
Ruce
A
mají,
jich užívají
Moji eši.
U paty ípa.
Rípe, horo šerá!
Ode vku, co Patu
Boue Xa
si
echovu
líbala,
tisícerá
tebe se sypala:
Nemnilas ale podobu; Posaváde elo záivé Se ti ve pýše Plná do výše, A nemén temena Pata zakoenna
!
10
Ve koe ediové; Mj útchu, Milý echu! Ku ípu pozírej.
A
se
nezapírej
Na Labe.
Naše Labe vody
Do
valí
ciziny daleké:
Za mezemi líce kalí; Nese viny njaké? „Jaká za horami tíhota Tebe, eko, souží?"
Labe eka touží: „„Zavedena pýchou
Kydá tady cizota Na národ u mého
Poií
rovinatého
Hanu lichou. Hana mého národu
Mou
kalí
„Nezkaluj,
Jedinou
vodu.""
eko,
cizí
líce,
vinou
Národové nehynou. Hana maní Nikoho neuráží; Pvoda samého raní:
11
Národové
ale
Bijí sebe sami,
Ano hynou
nenadále,
Sami-li se neváží!
U Šumavy.
Ze Šumavy, lemující echy, Šepotavé vjí dechy. „Šumivé vy lesiny, Jaké šepotáte no\iny?"
„„Novinami nešumíme, Ale víme, a
Co
vyjevíme.
ti
vky
minulými Udalo za horami našimi. U Dunaje i na Sále, se
Za Labem
U moe
i
dále
obývalo
Nkoliko národ; Milé pouto jazyka
Se
echy
i
je vázalo.
Mejtívali lesiny,
Bory, dubiny. báni
Ve vyduté
Kopávali rudu;
Ze
železa,
ze
mdi
Kuli kosy a k orání
Náadí.
pvodu
12 Neradi
Do
see
divoké
mee:
Hotovili
Radji Pokojnou
Na
dole
pdu.
orali i
hoe
Budovali chýše; Veselými
Jeky
Za koráby jejich a Pnilo se moe, Pnily se eky. Žili
lodími
tiše;
Na luhu na poli, Na horách i v údolí i
Pli
vesele;
I žele
Pním asové
ukojili.
—
vymnili. Ze severu ode moe Na naše rodáky ítilo se hoe; Železem i ocelí
Odní
se
cizáci,
Porénáci, Zalabáci,
Násilím i položenou léí Napadali na naše jonáky.
Po
tisíceré na poli sei Lidé tiší unaveni, Do poroby uvedeni. Na poli a luhu zanikalo
Veselé pní;
13
Mezi horami
Úpní. Ze pamti
Vci
se ozývalo
lidu mizí
minuté.
Nyní, jako cizí, Rození ddiny této synové
Nevdí, co
byli
ddové,
Nemajíce ani péi.
Aby rozumli
dd
ei
Zapomenuté. jazyk uchovaly
Dd
Vody jen a
hory, a
my
šumy,
Sypané mohyly, valy A obyt rumy.""
„Šumavo, netouží
Na vky
minoucí, Více se nesouži!
Nové záí nebe. Doba tebe Potší budoucí.
Moc
a losy liché
Uvalily nehody
Na
ty tiché
Národy.
Vkem Síla
ale ochabuje
tla surová:
duchová asy. losy vymuje. Jazykohubivý Gero Nevévodí více. Vziž, ob i Lužice Síla nyní
liidi,
u Nová zoe
budí.
—
vku péro K úinu echy pudíOcelivé
i
Zaniká utišené
náeku
Eclio
Na
a žele
zavilé hubitele
Reci naší ddné. Ajta vesele se zas ozývá Na poli i na besed, I vysoké Jará niva se zašívá. Divých Asiat na Dunaji Dílo se nepodaí. Naši Povázané, Naši Posávané jazyk uchovají
vd
Dd
nepomaaí. povra i lichá
Násilí je
Lež
i
Luzy uené pomine pýcha.
Vku
minoucího vada
Jazyk
a
návyk
Mezera mizí, A pomalu hyne. Národy si nebudou áka utšená puí, I na ece Siné
cizí.
Vítzila Denisova rada A našemu jazyku Veliký se národ uí. Týž u Haboly a u Olavy Nové žáky baví."
;
15 „Šumavo, netouží
Na vky
minoucí,
Více se nesouži!
Nové záí nebe,
Doba
tebe
Potší budoucí!
Na Moravu.
Morava
A
se
do Dunaje
Opavu eka
Ku
lije,
jiná pije
severu ta se uchyluje,
Onano ku jihu zamuje. Luinatá Moravo, I ty
milá Opavo,
Co do Labe nebžíte, Toky jeho nesílíte ? Závidí-li tomu hory, Nebo-li na mezi bory?
Za jakými ale nehodami Jarými vodami Posaváde nešumíte? Zima-li vás otužila.
Pouty ledu uvzila? Na vky-li onmíte.
—
Bujaí Moravy synové,
Chut
Kry
vysekejte
ledové; Aby naše eky Nové, jaré daly jeky, Sami vesele zapjte.
:
:
16 U Dunaje. Dunaji, Dunaji,
Pýcha tob veliká Nepýchej, nepýchej,
Že
jsi
voda široká;
Reky a potoci, Co do tebe padají. Ty tebe velikou Dlati pomáhají.
Na
Ráda
Pováží.
a nelina
Za rumy Dvína Ku Váhu putuje Duše má.
Operutná Zaletuje
Na vysokou Babíhru, Na Rohá a na Magru Netušený jí se jeví ráj Tater aj tu holé výše, Jezera a vodopády,
Úboí,
salaše, doly,
Živé ddiny a rolí Se zelenavými sady;
Holého Na
tu zalíbený háj,
Dunaji
Kolárova
chýše!
vky, tiší vy geniové, Tahu podaení synové. Žíte
17
Lyrou vyluzujte Dušejímající tóny;
Ku
životu yybuzujte
Duší miliony!
Na Maaromany.
Maai,
Madai,
Ej co poínáte,
Že
našemu
lidu
Jazyky ezáte?
Toho ani Tatai Nedlali lítí: Žádáte-li
Tatar
Divoejší býti
Na
?
llyry.
Ilyi, Ilyi,
Rekové bujaí, Vašimi ranami Padali Tatai.
Yy
se nebojíte
Mohamed:
Ani
Yy
též uhájíte
Sob
ei dd.
Dokaváde lod Nese moe siné, Jazyk
i
rodina
Yašc- nezahyne. 'iiiuický.
II.
:
:
18
Na Zasáví.
Sáva tee do Dunaje,
A Dunaj do moe zalátá Duše má za A ji žere hoe.
n
Oko
zírá pole, háje,
Roviny a výše Aj tu leží Dušanova Zahynulá íše! Široké Kosovo pole Žele moje budí,
A mou duši žalovati A úpti pudí. A co moje Vkol oko
porosené vidí?
Pány divochy a Ve porob lidi
tiché
Mohamedovi
zuí
I
tu
Dosaváde kati: A vku vybuzenému Duchu meze hatí. Loupeživí tu padouši Panují a káží,
Panen a
rodi
Zavile uráží.
city
!
!
19
Bda, bda. í Že Zasáví
to Tina,
touží,
vky
že je celé
Lítí
Biicové souží!
Mouenín
Vku
lituješ,
ó
lidomilýl
Dokavad úpéti budou Tady lidé bílí?
Neví
na soudv Boží Lidé nevící: Nenadále nebe metá Šípy kárající.
A
i
noví
Jinochy
Ubohý
ti
Janiái dáví,
nezoufej lide.
Lide na Zasáví
1
Co vk ulíený íká. Ze nyní nemže,
Neekaná, netušená Doba ti pomže
Cizomilovi
Cizina jediná
Milá
Ó
je
tob,
ty vyrozené
Ddiny rob
;
:
20 .í;
'Komu
se nechutí
Ddina
—
Ej
macechou
cizí
Bude
máti,
se káti.
Duše ta zavilá, Co si neváží
K
Národu, jazyka,
^T
Národ
7
uráží.
Dej, lichý cizáku.
Ddin
vale,
moe
Za hory, za Poputuj dále.
ddné
Zanechej
Pole a háje
Za moi, horami Najdi
ráje.
si
Útchy nedá
Zem
ni
Dojdiž
i
ti
moe do
ráje,
eká t hoe! U potoka.
Po dolin Potok utíká. Toky jeho Ani zima
líná
Ledy neupíuá.
-^
.§
21
Ze dutého
Zem lna
vyniká;,
Hojn se ine, Jae se vme,
",.
g .
Toky ruí Lívá po luin.
O kameny Hází pny.
Na
nebi-li
Kalí
se,
boue huí,
kypí, duje;
Bhutý, Nadutý Vody šíí, Jeí, víí. a palouky ruje. Tarasy, násepy boí, Lidu se nepokoí.
Luhy
Boue
mine,
Minou,
Hynou Pny, šumy,
jeky.
Potok utišený Padá do eky. Potoku-li se nepodobá
Váše
i
jinochova?
22
Rže. Rže
mé chýše
u
Libou vní dýše. Zefyrové létaví Líbajíce Její líce ovívají.
Jí
Rádo mé se dívá Oko na ni,
Na
tu sadu paní.
Rosa napájí Potšení mého oka,
A
bývá
rosa-li
Lakomá, Zalívá
ruka má.
ji
Bda tob
ale,
Divoká-li nenadále
Boue zahuí!
A
co tebe potom ohájí? Samo-liž i nebe
Horoucí na tebe Šípy vyluí?
Báje
o
hoiiibu
a sokolu.
„ookole, sokole, Pozírej do pole,
Motýli bélaví
Po lad
létají;
Letouni
maví
"
::
23
Po luhu tkají.
Ty sob pochycuj, Jimi se nasycuj
Mou
ale lubici
Sivou holubici !
Nezadavuj „„Sousede mj, Siváku holube,
Dám
i
já
Milá-li
ti
ti
radu,
bude.
Nejídej semena
Na
rolí
hozená:
Kadji nachytej Sob žab a had,
Chut
je polykej!""
Holoubek opáí „Hadi se nechutí, Žáby mi po chuti Býti neráí." Sokol ozývá se: „„Co je mi do tebe,
Hubený I
holube,
do holubice:
Péi ved
o sebe.
Co mi libo bude, To budu chytati; To te i po ase Budu požívati. Nyní hýbej sice Ve malé dob Veta po tob!"" :
:
;
24
Zežuiice.
Zežulice zakukala: Zapla-li vesele, Anebo-li ze žele
Sob Aj,
Ó Za
naíkala? na koho žaluje?
ta zavilá
celé živobytí
Žele necítí!
Ze Ze
cizího žije, cizího tyje
Nco zas udávila, A nyní se raduje. Cápi. v
Cápu Za
áp u záptí moe letí.
„ápi
nohatí,
Bainy-li naše zanecháte? Víceli nenalézáte,
eho
tady zobati
Ci vás uživiti
nemže
Vysušená kaluže?" „Déle pobývejte, za zimy asu Najdete na zoby Hojné tu zásoby
I
.-
?
:
:
25
Lezavou po zemi chasu, Naše hady žlhovaté, Žáby jedovaté,
Po
chuti
Do
chuti
Požírejte."
Vosy. „v
osy,
málo medu,
vosy,
Více žíhavého jedu
Ye zobáku
nosíváte:
Ej co nesedáte
Na mozoly Utužilé,
Ale
kži
ilé
Radji dláte boly?" Yosy zahuely
mozol
,.Oudy nemající
Nevídají o bolu:
Aby nco
A
zakoušely,
se také
eho
Aby vdly, Yosy
A
na
co
bály, pálí,
jich
upomínáme,
to
žíháky máme."
:
:
26 Hory a bory.
Hory, hory,
emu
vy se vypínáte? my díváme,
,.Ku nebi se
Na zeminu
A
na
Ve
lidí
výši
nicotu lichotu
zapomínáme."
Bory, bory vy se zelenáte?
emu ,.Ye
zimy
i
Nemníme
dob
léta
líce
Kážeme nadji tob: Nenaíkej více!"
Miiina.
Letla do Letla do
pole.
lesa
Holubice
Nieho na Nieho po
poli
lese
Nezobala.
Holuba volala, A ho nevidci Žalovala,
A
lidi
vinila,
Že ho poranili
A
zabili.
;
27 I
dva
Milina
Útchy nemela Doma sama. Po Po
poli
bhala,
lese
tkala
Semo tamo. Nedochodila si Pokoje na poli Ni po lese: U sadu, n chýše Nyje,
A
hoekuje bduje.
„Co je ti, Milino, Že tob s oka se Rosa lije? Co t zabolelo, *A co zakalilo
Tob
duši?"
„„Yy-li nevidli
Do
pole
Reka
Kochana jeti?
Saši ho ve boji
Zuiv ranili A zabili. Po choti Kochanu Duše moje tady Hoekuje
!!!
28
Po reku Kochanu Tato mi
Eosa
oka se
s
—
lije.""
Hony.
Do
pole,
háje,
Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení
Lada
i
paseky
Pole a louky
Ku honu ráno Mile zovou.
Do
pole, háje,*
Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení
U
lesa tenata
Pozaložíme. A uYidíme,
Co
Do
se lapí.
pole, háje.
Muži, jonáci Honiti naše je Vyražení :
! ' ;
!
29 lan, jeleny
>^a
poekáme:
Si
Béhy zajíci Nepomohou.
Do
.pole,
háje,
Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení!
U
meze na luhu Se vyekáme,
A
pojecháme Zase
Do
pole,
dom.
háje,
Muži, jonáci; Honiti naše je Vvražení
Rybaení.
Po lose Komu Pole
si
Komu
honívej, les
a háj;
osívej,
pole ráj
Jedino rybaení Je moje vyražení Ne pole, ne háj, ^:•
Voda
je
mi
ráj
!
;
;
!
30 Reky, moe a potoky, Jezera a vodotoky
Ryby chovají, Raky mi dají. Po
lese hoiiívej.
Komu Pole
a háj
les
osívej.
si
Komu
pole ráj!
Jedino rybaení Je moje vyražení; Ne pole, ne háj,
Yoda
mi
je
ráj
eeny,
Saky,
lodice,
Nevody, keser, udice
Mi pomáhají. Ryby lapají. Po
lese honívej
Komu Pole
si
Komu
a háj
les
:
osívej,
pole ráj!
Jedino rybaení Je moje vyražení; Ne pole, ne háj,
Voda
je
mi
ráj
Živa ryba je ve
Voda
je
Ryb
mi ku
vod,
pohod
užilá
Yoda mi
milá!
!! !
!
31
Po
lese honívej,
Komu Pole
a háj
les
;
osívej,
si
Komu
pole ráj
Jedino rybaení Je moje vyražení;
Ne pole, ne Voda je mi Tiše, jako
háj, ráj
voda tee,
Tak i mi život utee. Po rybaení, Po potšení!
Po
lese honívej.
Komu Pole
les
a háj;
osívej,
si
Komu
pole ráj.
Jedino rybaení Je moje vyražení Ne pole, ne háj,
Yoda
je
mi
ráj
Kolo. Co to huí, Co to volá? Zahuela basa, rohy a kejdy, Huboje a šalamaje duté. Basa huí, Basa volá !
32
Co za novou Notu liudou? Hoši a
dvy
se
pozatoíte;
Vesele muzika pozahudá!
Nota nová Se zahudá!
Koho tší Kolo živé? Do rad}', do kola,
hoši, jonáci,
Do ady,
dvy
do kola,
jaré!
Jako laní
Noha dví! Co to dupá, Zemi tepá? Vesele zadupali si jonáci, se do kola živ toí.
ady
Nota nová ileživá
Co Co
to
!
huí,
to volá?
Zahuela basa, rohy a kejdy Huboje a šalamaje duté; Basa huí, Basa volá I
:!
33
Dudy. Dudy
A
dují se, nafukují,
nenadále zadudají, Dují! dují! dují!
Milý: ,Vesele kejdy zahudají;
Ty
m
samého nenechají: Milá! milá! milá!'
Milá: „Noha bolí m, ruka také Chuti do díla mi nijaké. Milý! milý! milý!" „Ty, pane táto, se nelekej
Nohu chorou mi
hojiti
dej
Bolí! bolí! bolí!"
„Do kola máti Noha hojí se a
m
dovolí;
nebolí.
Hojí! hojí! hojí!"
Milý: ,A ty dudáku mi zadudej, Tuto novou mi notu dudej! Dudej dudej dudej !'
!
Vinaický. H.
!
;
;
34
Popv
y*).
Pivo. Pivo, hoši, pivo píme Víme, víme; a co víme?
Ryba Voda
že
nmá,
to
dlá.
Víno. Píme, hoši, píme víno;
Voda
a
Vína
utíká
mimo
I
se napijeme,
—
A A
vodou vodou? Ruce si umyjeme.
V
o
d
a.
Voda pouhá málo umí Víno v}'dává rozumy; Rozumy-li matou ei,
Voda zase
je vyléi.
Podoby. Kon-li ve
bhu
Kopyty dupotají: *)
Podlé slovenských
zpváek.
35
emu
dupoty
se
Podobají ? Dupoty,
Cupoty
Na zem Tepotu
a
pdu
cep
se
Podobají.
Pohyby. se jeví tou chzí. a živou hýbe ta míra nohou.
Loudání nejlínjší
Roue
letí,
Echo. Hájem a údolinou naše líbe se píse ozývá, Píse opáí háj: Aj, echo rýmy dlá!
Jaro, léto,
Ej ledu
kra
Pádící dolinou Fijala,
litá
béhuté vody více nepoutá,
pnivý
záliba má,
jese a zima.
se
potek
ozývá.
libovn potajmo
vydává.
Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá Máj oko vábící lepotou. Veselou si poíná Píse orá a malý na palouky pasáek uvádí
Housata.
Máj
sady,
Tóny milé echo rádo ve háji opáí. háje na ráje mní. Jaro páše ty áry.
36
Louka kosou seená voavé tady zápachy dýše; Žito blá se; lepou lakomá rosa rži uapáji. Úpaly záhubivymi nový tamo sádek umírá Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu Vázaové a hoví si, by sílu nabývaly oudy. Nenadále Žito žaté ze polí již orái vozí. Boue divá rachotí; i valí se palouky hubící Líjavec údolinou. Luh i háj zotaví se po boui.
Lány holé v
okolí!
Ze
sad jese
úrodu dává;
rév ubírá tíži opojnou. Roucho les mnavé, jako douha, nyní malováno. Víno rodící
Líha novou nadjí se zašívá; sej se ujímá. Kán po háji volá; jelen iení se ozývá; Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána Záhubivá ho eká; ach, ubíhati dále nemže!
Boue huí;
ryšavé
háj odní
opadává.
Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní.
Bílé roucho šatí luhy, louky, rolí; tu se
záí
Líha rubíny setá. Bujnou eku zima opíná Pouty tuhými led: i to mílo jarému jonáku.
Ó
tu sedá do saní; jako létaje línou tepá ledovou a jinému o závod ubíhá.
veselí!
Pdu
Aj jaro, léto mizí,
uletí
jese, ujde
i
zima!
; :
!
:
37
Mna as. asové
se
mní;
Co bylo, zachází; S útchou doekej
Doby
veselé.
Rže, oku
milá,
Za den opadá Jako voda bhutá
Mine
veselí.
Co tší a kojí, Co t tady vábí: To i tebe zahubí Morana divá.
t
Jaro, co
Na
veselilo,
peruti uletlo
Ale tak
Ledy
i
se
pominuly zimou.
Nežaluj, nebduj.
Ani si nezoufej, Veselou nadjí Se tu potšuj Léto ubíhalo, Jesen ubývalo Ani se nenadjeme. Zimy pominou. Ujdou, pominou
Dsiví asové;
38 Bývala, bude zase
Doba
veselá.
Boue
i
zuivá
Utišena míjí; Na nebi se ukazuje Duha tšivá.
asové Co
mní;
se
bylo,
zachází:
S útchou doekej
Doby
veselé
I
Ráno. Žádané šeí Záe ržová Háj budí
se
a
blá
ráno!
se
za horou se míhá.
pj
:
duše má, nové to
Ráno
uvítej!
Mílo záivé oko Pán zírá; Háj šumí; rosou lupení se záí;
Ykolí
celé
se
pním
ozývá; to Pánu.
Díky
V
údolí
Úrodou Bílých
hudou rolí
veselí pasáci;
živení
úhov
orái
orajíce
Pd
porouí
39
Sím Kéž Kéž
nadjné. i
mé
Bože, dej mi síly!
daí po vli! žádoucí konané po pouti dílo
se
Ráno mi
Za veera.
Zenou dom pasákové, Od úhor, luh, les Ozývají se bekoty
Oveek Rolí,
a beran. palouky, háje
onmují. Šedé mní se Nebe na západ. Viziž, Utišuji se,
Ej zapálené ty
rže
Jako uhel uhasínají!
Rudé a kadeavé To líení mizí.
Do roucha
noci šerého
Roviny, hory
i
údolí
Se zahalují.
Ve zái míhavé Jeví se luna tichá;
Po báni putuje Po vysoké,
A
na zemi ve
Myje
si
vod
líce.
Já také po dolin Putuji míhavé
vítal
!
40
Ku
záivé:
výši
pou
Ej, budeli
raá
i
Do mého veera Tako tichá?
Dít
umírající.
xonocuje chudá žena;
Ku
U
dítti nachýlena lože po tichu sedí,
A
co asi tuší
Ye
bolavé duši, City její vdí.
„Bda, máti!" Volá choré dít, „Milá máti, Oko moje nevidí Ale vidí, vidí
Samé
A
té
r
divé lesy
nijaké
lidi
Bda,
máti,
Milá máti.
Oko moje
nevidí
Duše má
Na
to
se
t!
dsí."
máti ku milému
Pacholíkovi chorému
Ukojiv
dí:
„„Sen, ubohé dít, tebe dsí.
Man
;
!
41
Upokoj
A
se
neboj se!
Nejsou tuto lesy Máti u tebe sed\ I
ve šeré noci dob se co báti tob. o tebe vede péi,
Není
Bh
Pomoc udlí
t
a
uléí.'
Ponocuje chudá žena; Ku dítti nachýlena U lože po tichu sedí,
A
co asi tuší
Ye
bolavé duši,
Její
vdí.
city
„Máti! milá máti
Nebudu
se báti.
Viz,
pacholíka tady;
Na
ej,
peruti
letí,
Kyne mi a ukazuje Utšené sady
A
zelené háje.
Jako ráje. Duše moje veselí
Pacholíek Máti
se
z
vine
oka
jí
se."
se.
dítti
Do náruí Rosa
utiší
;
—
se line
Líbá, rosí bílé elo,
—
42 Líbá
fialové líce:
Ledovíte ale tlo Líbání necítí více.
Na
lyru.
Utichuje tón a umírá;
Šepotav,
tiše
duch íše
Se do
Ubírá,
Doba asu upomíná; Naše louení poíná, Lyro má! Citu
mého vdoma
Dlilas útchy moje, Žele, toužení a boje.
Nyní na luze Oviji
A
t
olivou,
zavsím Mezi
ovitou
lípy haluze.
Utichuje tón a umírá;
Šepotav, tiše Se do duch íše Ubírá.
Vysvtlení. Strana 5. Varito, nástroj hudební, kterým echové své bohyn umní Musa, u starých písn provázívali. Lyra, hudební nástroj vbec, a zpvu básnického zvlášt. ek. Arioyi, slavný básník a zpvák, žil ok. roku 625 ped
—
— — Helada,
N. P. liké
ecká zem,
—
ek
v níž kvetlo od pradávna vše-
pkné umní.
Strana 6. Lumír, slavný eský zpvec, o nmž rukopis Králodvorský svdí, že „slovy i pním pohýbal Vyšehrad i vše vlasti."
Strana 8. Dedal (Daidalos), nejstarší známý socha, vystavl králi Kretenskému Minosovi povstný labyrint. Uvzen vysvobodil se na ten zpsob, že udlav sob i svému synu Ikarovi kídla z brk voskem slepených, z Kréty pres more uletl.
íp, vlastn Hib; hrbovitý vrch v Rakovnárodní povst vypravuje, že s nho se díval vévoda ech na krajiny své nové vlasti. Strana 11. Památku slovanských kmen, obývavších na Sále, za Labem, na Dunaji a Eéne oslavil náš výtený ^'oár ve své básni: „Slávy dcera." Strana 12. Porénáci, Frankové, smsice Norských a Skandinávských dobrodruh s dolními Germany a Belgy. Zálabáci, Saši, Juti a Dánové. Že Strana 13. jazyTí uchovaly vody, hory atd. ped Nmci v celé bývalé Germanii kmenové Slovanského vodu obývali, svdí* veliký poet hor, vod, les, kraj, mst a vsí, nesoucích posavad jméyia Slovanská, akoliv již v poStrana
nicku,
0^
9.
nmž
—
Dd
nmilých
p-
krajinách.
Strana 14, Denis, deputovaný z ostrov Hierejských, znatel Slovanských literatur, mocn pispl svou pímluvou ku zízení stolice Slovanské v Paíži, Nyní tam literaturu Slovanskou pednáší Mickiewicz, na universit Vratislavské Posávanéj uí elakovský, na lyceum Berlínském Cibulský. Ilyi, na ece Sáv.
—
44 Strana 16. Bahihra, Bohá a Magra, vrchy v TaSlovenských. Strana Í8. Zasávím. rozumí se zde Bosna, HercegoDušan, slavný cár Srbský. Kosovo vina a dále Bulhary. pole, veliká rovina, kde Srbové a Uhi r. 1389 a 1447 od Turk poraženi byli. trecli
—
—
teny aj, ej, oj, uj považují se zde hlásky, protože se jako dvojhlásky vyslovují.
Pipomenutí.
Redakní poznámky
k
za dvoj-
druhému vydání.
Pokud u nás pravopis a interpunkce budou rznýnni spipsány po zpsobech rzných, bude snad záhodno i žádoucuo, aby v Národní bibliotéce zejména u zesnulých spisovateli
sovatel dle možnosti šeteno bylo
zpsob
psaní, jakých tito
užívali.
To se stalo také zde. Varito a lyra má zde celkem jazykovou podobu tu, v nížto vyšlo ve vydání prvém, z r. 1843. Pouze nkolik zmn tu uinno z dvod samozejmých, a sice místo forem jih, pychati, úpti, útcha, mnavý, šihavý, pivo, pak místo nadpis Báje o Holubu a Sokolu a Hory a Bory položeny formy: jih, pýchati, úpti, útcha, mnavý, žihavý, pivo, Báje o holubu a sokolu, Hory a bory. Kde v prvém vydání zstala dvojí podoba téhož slova (ústa i ústa, zima i
zima, ožívati
i
ozývati,
tiše
i
utichovati
tiše,
i
utichovati),
tam zavedena pravopisní podoba nyní zobecnlá, avšak s výminkou básní asomrných, v nichžto z ohled prosodických ponechána prvotní orthograíie spisovatelova
Opravy tiskových
chyb.
Na
str.
v
„
16
„
„
5.
„
si
„
jsi.
«
„
24.
„
„
24.
„
zimy
„
zimy.
„
„
27.
„
„
2,
má
21.
10. v.
stj nezakaluj místo nezkaluj.
státi
(výminen) Útcha místo
Útcha.
PÁNA
BOHUSLAVA HASISTEJNSKÉHO
Z LOBI^O^ lO VK SPISY VYBRANÉ.
Ku památce slavnému eskému
pánu,
panu
n
ke
cti
osvíceným dédicm jména
jasným knížatilm
se vsi uctivosti
i
z
slávy jeho,
Lobkovic
obtuje
ydavatel.
SloTO k laskavému tenái.
Pána Bohuslava
staršího
Hasištejnského
z
Lob-
kovic nazývá vysoce o jazyk náš zasloužilý spisovatel Historie literatury eské,
Josef Jungmann,
národu našeho a nejpkniším duchem, dila
zem
Souvcí uení,
eská.
jmenují ho jednohlasn
Památku
jeho oživil za
vdcem
naši
jejž i
osvícenosti
dn našich
chloubou
kdy zplo-
cizokrajané,
vku
svého.
znatel klassické lite-
ratury, slovutný doktor lékaství, rytí Jan de Carro.
Na
pobídnutí jeho skvje
se
na Mlýnských lázních
Karlovarských latinská óda Bohuslavova na tyto svtoslavné Vary, vrytá zlatými písmenami do
moru;
erného mrai do nkte-
ta též do všech evropejských, ano
rých \7ch0dnich jazyk peložená, ítá se nyní po
celém vzdlaném
svt. Tak pozorným uinn na
díla
poal jsem od r. 1828 bedlivji našed v nich ke všemu spanilému a
velikého Lobkovice, je prohlížeti,
a
ušlechtilému planouti lásku, neváhal jsem uvázati se Vinarický.
II
A
50
ku pekládání zvlášt tch, ve kterých povaha osoby Zde tedy podávám a vku jeho živji se obrazuje. milým krajanm krátce navržený Bohuslavv životopis a jádro
z jeho
latinských
list a básní,
aby za jaký taký píspvek ku poznání
posud ocenného laskav pijaty
V Kováni
dne
19.
Bezna
byly.
1836.
žádaje,
vku
málo
Pána Bohuslava Hasištejnského
z
Lobkovic
v E KL.
4*
1.
Bohuslavovo narození
a
cviení.
eho
Praž-
ský. Beroald. Petr Schot.
V kraji Žateckém, asi hodinu cesty od Kadan, spatují se podnes ostatky zboeného ve tidcítileté válce hradu Hasištejna, bývalého sídla starších pán z Lobkovic, Hasištejnskými nazývali. Udatný Mikuláš kteí se po z Lobkovic dobyl ho r. 1418 na odbojném panu Plavenském, a dostal jej od krále Yácslava IL za 4000 kop groš Pražských, vydaných na poteby válené. Darování to potvrdili králové Sigmund a Ladislav ddicm Mikulášovým. Tak se stal Hasištejn kolébkou slavného Bohuslava I., syna pána Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkovic, a Žofie Plichtovny z Žerotína, která orla Žerotínského do štítu Lobkovic penesla. Pro nedostatek rodinných památek uriti se bezpen
nm
nedá ani den ani rok jeho narození. Z listu k AdelmanBohuslav šedinami s\7-ch vlas honosí, Balbin
novi, kdež se
vku svého sešel, i klade Faustin Procházka jeho na rok 1450. ale dvodnji odkládá je na r. 1462, odvolávaje se na hymnu r. 1492 skládanou, kdež básník sebe za tidcítizavíral,
že asi v šedesátém roce
tudíž narození
54 letého vydává.
Nemá
(V.
Jindichovi
bás.
outování
z
Olšau
samo sebou
v.
98.) *)
mathematické; než nález ten dmyslného Procházky podporován jest také listem k Janovi Šlechtovi, kdež Bohuslav pipomíná, že do Bononie pišel (r. 1477), jsa ješt výkterýmžto vyjádením patnáctiadoiescentulus rostek sice básnické
—
—
to
jistoty
,
vhodn se doliuje. O jeho prvním domácím Sám jediné vyznává, víme. letí
tém
niehov neku pití z kalicha, to jest ke stran pod obojí sveden byl, kým, Svatým trnácti Pomocníkm po vyneudávaje. (V. bás. V dtinství ztrativ již otce, a brzy konaných cestách.) také matku, pod poruenstvi odevzdán byl bezpo pochyby nkomu ze píbuzenstva, snad ujci svému panu Janu Hasištejnskému na Kadani a Písenici, který r. 1468 s p. Waitminarem a se Zateckými vytáhl proti kížovnívychování že za
pacholetství
:
nm
km
Nmeckým.
(Palackého Let. eští str. 193.) školách Pražských poalo sice již tehdáž pkné umní zotavovati se ode dlouhé úhony, a to nejvíce pvodem mistra Éehoe Pražského, který až pes prospchem r. 1484 Virgilia a jiné klassiky s velikým vykládal: než bohužel, uesnášelivost doktor pod obojí rozkvtu v}'sokého uení Pražského od té doby pekážela, ode které se usnesení stalo, že nikdo hodnosti doktorské
Na vysokých
ouasten vázal,
býti nemá,
hájiti
kdoby
a rozšiovati
se
písahou díve byl nezaZa strany pod obojí.
lánky
*) Na básn neb i na listy Bohuslavovy v tomto svém díle podané poukazuje Vinarický v prvním vydání z r. 1836 stránkami, na kterých tam jsou vytištny; ponvadž ale v nynjším druhém vjdání tento životopisný úvod tiskne se díve než listy a básn, musily zde místo stránek býti položeny nápisy básní nebo
íslice list.
:
55
píinou množství ech staré církvi oddaných, doma svobody u provozování své staré víry, nuceny býti se vidli vyjíždti na uení do zemí cizích. tou jediné nenalezše
domnní
Balbinova nabyl Bohuslav své první vzdlání odkudž r. 1477 se odebral do Bononie. Zde na rozvinutí ducha jeho, jak se podobá, nejvíce psobil slavný professor literatury ímské, Filip Beroald, který nkteré spisy svým eským žákm obtoval. Jeho pozdnjší úmrtí (r. 1505) Bohuslav oslavil hrobovým (Y. bás. nápisem. Na hrob Filippovi Beroaldovi.) Literatue ecké uil se dle Mitisa pod Antoniem Britonienským. Dobré tovaristvo na Bohuslava též velmi šastn ouinkovalo. K rovnému cíli namená snaha, souhlasný cit, a smysl stejn spanilý spojily jej s Petrem Schotem, synem senátora Štrasburského. Ten díve již v Paíži bakaláem svobodných umní uinn, mladšího soudruha po domácku ve skládání verš cviil. S ním ítaje Bohuslav staré klassiky ohniv zamiloval umní básnické, a neunaveným jich zpytováním pojal jejich zmužilosti ducha, a stálým cviením osobil si pak onen jadrný sloh, pro který mužové nejuenjší neostýchali se prosu i verše jeho po boku stavti dílm staroklassickým. Jakou tito dva jinochové již v Bononii na sebe obraceli pozornost a jakou nadji o sob vzbuzovali, vysvítá z toho, co k jejich pochvale bezpochyby jeden z uitel napsal
Dle
ve Štrasburku,
Jedna obou jest láska; jeden v pilnosti druhého Pestihuje: láskou ctnosti obadva planou. V tom velebí zdobu Germán Bononie slavná, Svou ve druhém spatí osvtu zem Jak mile otcovské tyto osvícence uhlédá Msto a kraj, i hned pestane všecka neest.
ech
;
56 Lid by
šastnjší, jak v
to byl všecli
in
Tak pro
úrod pdy,
velikost ve zbrani vyvedených by vítznou pekonal i Achillovu slávu,
Snadno
Kdež Bohuslav
Z Bononie
Petrem by spolu
s
vévodili.
1481 do Ferrary, kdež v hytvb Ladislava Yesprimského zárove. s Oldichem z Lichtenštejna uil se ímskému a církevnímu právu. Vypuklý zde mor r. 1482 i jeho živobytí odešel
r.
knze
a pod dohledem
nebezpeenstvím. (V. List. I. 3.) Potšen pak návštvou milovaného Petra Schota, z íma dom se vracujícího, bh akademický asi r. 1484 dokonil, a dohrozil
sáhnuv hodnosti doktorské v ímském i církevním právu, projíždl ješt jiná msta Vlaská, a pišed konen r. 1485 do Štrasburku, v radnici veejnou chvaloeí vtip a ctnosti svého milého Petra horoucn porouel. Xa cest té po bezích Rejna složil bezpochyby onu znamenitou báse na vynalezení dl a tisku. (V. bás. Xa vynalezení dl a tisku.)
2.
Vlastenecké smejšlení mladého Bohu^ sláva. — Hospodaení na Hasištejn. — Bohuslav u dvora. — Viktorin ze Všehrd,
—
Oldich dít
Již jako
u víe za
dn
z
Lichtenštejnu.
slýchal Bohuslav o rozdvojení
otc
svých;
sledcích tohoto rozpadnutí národu sebou
o fanatických
mátky
víry,
obhájcích
umní
i
kalicha,
slávy
krajan
slýchal o pežalostných ná-
samým;
rušivších
národní;
slýchal
napoád
slýchal
o
pa-
krutém
57 prolévání krve vlastenské ve dlouhých rozbrojích a válkách; ano sám vídal patrné stopy spousty vlasti na zíceninách velebných nkdy chrám, na rumech spálených klášter se všemi skvostnými poklady staré uenosti; spatoval ourodné krajiny obrácené \ pustá lada spatoval msta obchodem nkdy kvetoucí oboená a obyvatel prázdná: a co nejvíce zarmucovalo jej, pozoroval s pohrdáním ušlechtilých umní a se svévolí u víe rsti zdivoení mrav v celém národu. (Básn. Bernardovi Adelmannovi.) Srdce jinochova týkala se každá píhoda ve vlasti. Jak se divil povaze nehodami nepemoženého krále Jiího z Podbrad (List XXin.), a velikomyslné vlídnosti krále Vladislava (List XIX.), tak rovnž horlil proti krutosti a uskokm Matiáše Uherského (Bás. Matiáš Korvin, král L^herský). Sedmnáctiletý jinoch s uraženou hrdostí národní projevil nevoli svou nad neslavn uinným mírem mezi Vladislavem a Matiášem (Básn. Xa mír r. 1479 s Uhry uzavený); vždy se kalila mysl jeho, kdykoliv o rznicech mezi stavy eskými, svobody osobní asto na ujmu druhých rozšiovati usilujícími, o astých krvavých boukách po mstech, a o ustaviných nátiscích, kterými strana stranu stíhala, zprávy ho docházely. Když r. 1482 ve Ferrae mor zuil a mstu Benátané vpádem nepátelským hrozili, dvadcítiletý Bohuslav pítele Petra Schota tkliv ujišoval, že „na všecky tyto nehody radji se dívá, než aby oitým byl svdkem zkázy vlasti své." Pokojnjší doba se však do Cech vraceti zdála, když v Záí r. 1484 král Vladislav s Pražany se smluviv, z Hory Kutny na den sv. Michala do Prahy pijel. Praha pivítala krále s nevídanou slávou. O rok pozdji vrátil se také Bohuslav do utišené vlasti na svj Hasištejn, a ujav ddictví otcovské, hledl bedliv všecko v poádek ;
tém
:
!
58
Pomocí Jana Pibry, úedníka u zemských desk, také nástroje k vymování polí a les. Hospodaení své Petrovi Schotovi takto popisuje: „Nyní, co mi nikdá nevonlo, sedlaím oddluji a vykazuji šafám práce sítávám píjem a vydání najímám žence, sekáe, vinae, ováky, skotáky; dohlížím, nevysychají-li luka neuvésti.
opatil
sob
;
;
;
zavlažovaná;
nepodailo-li
se osení
opoždným
oráním,
vláením, pletím; naizuji, aby se vinice v as klestily, okopávaly a smítaly. Ted skuten nahlížím, že jsem nadarmo neítal Katonovy, Varonovy a jiné spisy o hospodáství. Ale nesmj se mi; opravdu nacházím, co onen také pravil že totiž lid selský nad míru jest dobromyslný, ano kdybys nyní pijda uzel mne, kterak se co bedlivý hospodá mezi svými Tityry a Korydony zatáím, zajisté bysi zvolal:
O .tikrát blažení, pokavádž své výhody znáte Rolníci dále zpívá výtený ten a bohem nadšený básník. bud jak budí nezdráhal bych se pi tom, akoli nkdy obtížném, ale beztrampotném živobytí stráviti vk svj
a co
I
než na mne eká onen valný a vlnobitný vír na dvoe královském, k jehožto peplavení sám víš, jak mnoho vtipu, výmluvnosti, a pede vším jak mnoho štstí po-
tebí
jest."
nevole zevnitní hrozily r. 1486 zrušiti pokoj zem. Knížata íšská opominula pozvati našeho Vladislava k volení ímského krále. Považováno to za povrhování korunou eskou; i strojena válka na íši. (List IL) Bohuslav též chystal se ke komonstvu králov-
Nenadálé
skému.
Dovdv
slyším? strojíš
se,
se
o
prý,
tom Schot, do boje?
psal
K emu
jemu: pro
„Aj, co
Bh?
Dou-
59 býti
fáš-li
jsi
šastnjším ve
než M. Cicero,
zbroji,
jehožto
následovník?
Dobe
se nesnáší, ni nebydlí
Kalliopou Mars
s
Pod jednímto krovem!'^ se ohniv Bohuslav, hotovým býti také kdyby smrtí svou ml vykoupiti bývalou slávu její. Než onano válka skuten nevypukla. Omluvní revers knížat íšských upokojil mírného Vladislava. Zatím Schot nazývá jej r. 1486 již pišel Bohuslav ke dvoru. snad místokancléem arcikancléem království eského neb nejvyšším kancléem byl tehdáž Jan ze Šellenberku a r. 1488 sekretáem královským; i svdí, že Bohuslav I
prohlásil
umíti za
vlast,
—
sob
dvry
dokonalé
a
pízn
—
;
královy získal.
Na
konci
1489 nalézáme ho ješt v Praze, a sice v dvrném zacházení s Viktorinem Chrudimským ze Všehrd, mistrem svobodných umní, výmluvným právníkem, jehožto Devatery
r.
knihy o praví ch, soudech a dskách zem eské vzácnou památkou i ozdobou literatury naší zstávají. Jemu tehdáž Bohuslav pipsal svou satyru na mravy ech. (List lU. Báse: Žaloba svatému Václavu na mravy echv.) V ty doby došlo jej také návští o povýšení na biskupství Tridentské bývalého soudruha jeho ve studiích, Oldicha z Lichtenštejna. Tšil se z toho Bohuslav, že pítele milého postavena vidl na místo, kde nejenom svtlo ducha, vtipu a vhlasu na jevo dáti, ale také mnos a
peje mu k dosa-
žení této hodnosti štstí, dstojné své
smejšlení o povo-
hým k ochran takovém
lání ty,
a spáse býti
projevil,
vzore všeho
umní
mže,
dokládaje: a ctnosti,
„Neobávám
se,
jak na dstojenství, ku kterému povolán jsi, sluší. jsa mládenec a v domácnosti, kdeby tvému
jestli
žebys než
jinak se zachoval,
Neb mla-
60
dému vku
ledacos
bylo
ukryti bylo se dalo, vždy
se promíjelo,
poestn
a
a všecko snadná
bezouhonn
živ byl:
tím více lze se toho nadíti, an jsi starším se stal, an pohledy a oi všech na tebe obráceny jsou, tak že ani slova, ani jediný in utajen býti nemže. Yyhlašuje-li tedy Plato takové obce za šastné, v kterých jsou knížata mudrci, neb mudrcové knížaty, jisté za šastné pokládati se budou Tridenané pod berlou tvou, ješto nejen moudrosti, ku poznání toho, co ctnost požaduje,
bu
ale také
oumyslu a vle k vykonání do sebe máš."
3.
Jízdy do svta: Lva z Rožmitála, Bohuslava a Jana staršího Hasištejnského.
vku Bohuslavova jízdy do zemí cizích v oblibu zvlášt u panstva. Pan Lev z Rožmitála na Blatné, bratr Johanny, krále Jiího Podbradského manželky, projel mezi r. 1465 1467 Nmeckou íš, AngLany, Francouzy, Portugaly, Špahely a Vlachy. Pan Lev vykonal jízdu svou obyejem bohatého a stateného pána. Ctn u dvor knížat a král, byl všady ouasten všelikých rytíských zábav a kratochvílí. Svou ušlechtilou spsobilostí získal sob i švakru svému královskému píze a vážnost, a národu eskému est. Navrátil se do vlasti ozdobený Anglickým ádem báthským a Špahelskými de la Banda a Naší Milé Paní. ádem báthským také jeho Za
vešly,
—
prvodí Hanuš nosti, Burian,
z Kolovrat, muž neobyejné síly a obratFradner, Ptipeský a Miroš poctni byli. *)
*) Šašek z Mezihoe, rytí eský a prvodce pana Lva, zaznamenal všecko, co se pánu na cest znamenitého piho-
61
Za jiným oumyslem odebral se náš pan Bohuslav na východ. Jakou cenu on poutím do svta piítal, patrno z listu k Adelmannovi, po Francii cestujícímu: „Dosléchám," píše mu, „že jsi z náchylnosti k umním do oumysl tvj nemžeme i chválím vysoce Gallie odešel zajisté tch málo dob nám zde na svt popraných lépe užiti. Xeb jestli se kupci z pouhé nadje zisku do nejzazších konin zem ubírají, a dobrovoln-li všecky ne;
:
snáze a nebezpeenství podnikají pro bychom my se mnedle odstrašiti dávali od pohledávání poklad nade všecky ped sebou píklady pozemské nejskvostnjších? :
Máme
nejslavnjších
muž, kteí k vli
nkud vzdlané
a
moudrosti všecky po-
známé národy navštvovali."
Prahnul Bohuslav poznati cizí krajiny, mravy, kony a zízení vzdálených národ; k východu pak zvlášt
vábila
touha,
aby
msta
a
krajiny
ve
zájej
starých
mnoho sám oit spatil. Za tou pohnutkou vydal se na jae r. 1490 na cestu do Tlach. Y Benátkách stoupil ku konci Kvtna na moe, a plavil se do klassicích na slovo vzaté, o nichž od dtinství tak
slavného slýchal,
Sýrie
a
Palestiny;
navštíviv
Jerusalem,
prošel
Arábii,
Egypt až po Kairo, a pišed v Listopadu do Alexandrie, Chtl z Arábie odploul na lodi Genueské do Chiosu. proniknouti až do východní Indie; odstrašen ale kupci Benátskými, ujišujícími ho, že zem ta našincm píXa plavb do stupna není, upustil od oumyslu svého. vlasti Homérovy zahnala ho boue od ostrov Karpatských až k Cypru. Peplaviv se pak do Malé Asie navštívil Smyrnu, Efes a jiná msta znamenitá; pak se dilo. Stanislav
Pavlovský peložil
tuto cestu obšírnji rydal "
se nikdež nevynášel.
Horký
to r.
do latiny r 1577; Nmecky 1824; eský originál posud
:
62 dostal Archipelagem v Dubnu r. 1491 do Peloponesu, kdež v Modonu pobyv, do Sicílie odploul, a spativ Aetnu, do Afriky ke zíceninám Karthaginy putoval. Z Tuneta do Kalabrie se peplaviv, cestu k domovu nastoupil. Dne 11. Srpna r. 1491 dorazil do Benátek, kdež ho smutné návští o smrti Petra Schota, kanovníka Štrasburského, oekávalo. Odtud pinesl Yiktorinovi ze Všehrd list; nemoha mu ho však osobn doruiti, poslal mu jej po Mouenínu, kterého, jak se zdá, v Egypt do služby pijal. Z poutí tch pivezl mnoho vzácných památek staré vzdlanosti, bohatý poklad knih, k jejichžto zakoupení nižádného nákladu nelitoval. Z Egypta pinesený kotlík ze deva ebenového daroval pozdji Janovi Šlechtovi s tímto
pípisem Foebova est, Minervy slávo, dar ode druha já milého
Šlechto,
V
Z konin Aethiop k tob picházím, ernou se znaje k vlasti barvou; Žádám, bys mne pijal milostn. Píklad Bohuslavv vybídnul také bratra jeho, pana z Lobkovic a na Kadani, navštíviti boží hrob a s panem Jetichem z Gutštejna jiná svatá místa. Akoliv že tato pouf nejvíce z pobožného oumyslu ped se vzata byla, všímal sob pán všeho, co se mu kde znamenitjšího nahodilo, plodin zemských, Jana staršího Hasištejnského
obchodu, mst, památek, vzácností, obyej názízení obcí a j. v.; i pozstavil nám písemné cesty své jazykem eským. *) Možná že na tomto
živností,
rodních,
pamti
*) elakovský vj-dal je r. 1834 ve Vele eské pod názvem pvodním: „Putování vysoce urozeného pána, pana Jana
z Lobkovic
a
na Hasištejn
1.
P. 1493
do
Jerusalema vyko-
-
63 popsání sám také Bohuslav njakého podílu ml. Sliboval alespo panu Janovi z Šellenberku o tom, co vidl, doma obšírnji vypravovati. (List IV. a Y.) V hymnu o svatých trnácti pomocnících (Báso: Svatým trnácti Pomocníkm) krátce vytknul píhody své na této pouti. O cestách Bohuslavových Jií Fabricius toto vhodn napsal r. 1563 k Matouši Kolínskému: „Mnozí knížecí a královští vyslancové díl svta prošli, opatení ochranou a zbožím od tch, kterým své služby propjovali: než tento váš krajan, nespokojen projeti Evropu, i do Asie proniknul, a na behy Africké se pustil, na své vlastní útraty a s nastavením života vlastního. A toho neuinil z marné všetenosti aneb honosnosti, ale aby rozmnožil svou bibliothéku, aby uvedl do vlasti mistry starodávné moudrosti, a krajanm posud nepovdomé spisovatele ecké a Latinské uinil známé."
Bohuslav k Olomúckému biskupství požádán; Stanislav od papeže však nepotvrzen.
—
Turzo. Mezi tím co Bohuslav na východ putoval, biskupská stolice v Olomúci se uprázdnila. Uený a rovn pobožný biskup Olomúcký a spolu Varadínský, Jan z Prost nané." Týž páa Jan z Lobkovic zstavil po sob dobe esky psané mravné nauení synu svému, které se v rukopisu od r. 1504 v Roudnickém archivu nachází, pod nápisem: „Urozený pán Jan z Lobkovic a z Hasištejua dal tuto synu svému panu Jaroslavovi správu a nauení v tom, co initi a co nechati, a kterak se a pokud v zachovati má, sepsati."
em
64 vysoce vážený od král, Uherského Matiáše i eVladislava, složil se sebe všecka dstojenství a vstoupil do ehole sv. Františka, chtje v tiché pobožBiskupství Yaranosti ztráviti ostatek živobytí svého. dínské bylo brzy dstojným opateno správcem. Kapitula
nice,
ského
Olomúcká také pistoupila k novému
Pochvalná volení. uenosti a ctnostech Bohuslavových, jakož i také porouení samého krále Vladislava, i pímluva mocného pána pod obojí, Ctibora Tovaovského z Cimburka, hejtmana markrabství Moravského, naklonila kanovníky, že Bohuslava jednohlasn za biskupa zvolili. Nebyl sice posavad ani knzem, ale ml do sebe všecky vlastnosti výborného preláta, Oldich z Lichtenštejna, biskup Tridentský, poroueje ho v Prosinci 1490 kardinálovi Ostienvydává: „Doskému Julianovi, takové svdectví o se, že k biskupství Olomúckému požádán jest eský pán, Bohuslav z Hasištejna, bratr Jana Hasištejnského, který nedávno poselství vykonal u našeho svatého otce Innocencia, za povinnost kladu sob, dle zásluhy a k obecnému užitku církve Boží, Vaší Velebnosti poroueti muže, jehož jsme se oba ve Ferrae znáti nauili, pod jednou stechou pátelsky s ním pebývajíce. Pochází dle vdomí mého netoliko z rodu vysokého a z tétéž vlasti, ale mimo mnohé zevnitní tlesné pednosti jest on také muž velmi uený, latin a etin výmluvný eník, filosof, právník Podobn sob také a v písmech svatých dobe zbhlý. mnoho ctností osobil; jest mírný, stídmý, zdrželivý, svt-
povs
o
nm
vdv
skému zboží neoddaný, stydlivý, istotný, tak že se ani nejmenší náklonnosti k nedovoleným rozkoším u nho najíti nedá."
—
Zpráva o zvolení tom došla Bohuslava v Srpnu r. 1491 v Benátkách. S jak mírným úmyslem ji pijal, vysvítá
65 která psal tehdáž Štpánovi Pisonovi: „Potmne," dí, „povolání k dstojenství biskupskému jiní dychtiv se ucházejí, ochotn zvlášt proto, že obtováno. Než lekám se velice bemene úadu toho, vdom jsa nedostatenosti své, a že neztrávil jsem mladý vk svj, jak by se na budoucího biskupa bylo slušelo. Nad to nejen všedními vadami porušen, ale spolu nesíslnými bludy nakažen jest onen lid, tak že kdybychom všickni snahu svou spojili, sotva bychom tomu pomoci mohli. Dvuji se však milosti Boží, která lichou svta opatrnost zahanbujíc, mdlým a nedosplým pomoci proze
slov,
šilo
o
mn
pjuje. Než ímský dvr osoboval sob tehdáž právo k osazování všech biskupství, jejichžto poslední správcové v eVolení tedy kapituly Oloholi jakoukoli byli vstoupili.
múcké za neplatné prohlášeno, a za biskupa Olomúckého od papeže jmenován kardinál Ardicino della Porta, biskup Kapitula hájila sice práva svého k volení; Allaterský. nepoídila však nieho ani u papeže Innocencia VIII. ani u Alexandra YL, který po smrti Ardicinov biskupství Olomúcké synovi sestinu, kardinálovi Janu Borgiovi, arcibiskupu Montrealskému, zadal. Uinné výpovdi nezmnila ani pímluva císae Fridricha lY., ani žádost krále Yladislava, ani optovaná dtklivým perem Bohuslavovým vyhotovená prosba kapituly Olomúcké. (List X.) Zvolení Bohuslava nedošlo papežského potvrzení. Y tomto nekoneném vyjednávání choval se BohuStálé odklady slav, jakoby se ho ta vc ani netýkala. milý mu ovšem nebyly, ne sice žeby po hodnosti té píliš
byl
toužil,
ale
že
sob
již
jistého
ustanovení žádal,
aby vdl, k emu by se konen hotoviti a kam své myšlénky obraceti ml. Uslyšev tedy, že poslové kapituly O Vinaický. II.
66 z íma se již navrátili, žádal na dkanu, aby poízení jejich vdti dal, dokládaje, že „ke všemu pipraven jest. a mla-li by jejich devnjší k nmu náchylnost ponkud ochabnouti, žeby bez jejich dobré vle nechtl býti biskupem, i kdyby ho to jediného prstem
Olomúcké
mu
o
zaklepnutí státi pituly
n
více na šel,
v
Dovdv v
ím
k Janu
nechtl svj stejnou myslí snábyla oslyšena,
všelikých pomluv z
Domoslavic
že žádost ka-
se posléz,
dorážeti, alebrž osud
a nedbaje
listu
mlo."
o potvrzení jeho
lidských,
jednání své
vítzn
ospravedlnil.
(XII)
Po odeknutí se Bohuslavov múcká (r. 1497) ueného Poláka, biskupa, který nastoupiv cestu do
zvolila kapitula Olo-
Stanislava Turza, za
íma,
právo kapituly
svobodnému s dobrým prospchem ohájil. Kardinál Borgias dobrovoln se biskupst\'í Olomúckého odeknul, a papež udlil Stanislavovi žádaného potvrzení.
k
volení
5.
ech
—
s církví. Jednání o sjednocení se Spor s Yiktorinem. — Bohuslavova snažnost Svdectví Jelenského. o to sjednocení.
—
K moi
vlnobitnému nenevhodn pipodobnil Bohu-
slav tehdejší
strana pod
stav
esko-moravské církve. Posavad stála stran ímské ob své zvláštní
obojí proti
;
jedna druhou, kde možná, utiskovala. Povolný Vladislav nechtje uraziti žádné, vždy na píhodnjší dobu cekal, kdy by se ty rznice odstraniti daly. Již na sjezdu Pražském r. 1483 o smíení ped králem sjezdy mívaly
;
67 jednáno,
nepoízeno konen na snme Moravských r. 1404 o suchých dnech tom zstáno, aby král na papeži legáta
nieho
pánv eských
však
;
a
na plnomocenstvím požádal,
postních
kterýby vedle smluv sboru Basilejského neboli kompaktát srovnáni to ku konci pis
vésti
ml.
Skuten
vyjeli pak M. Jíra z Tejna, M. Jakub a M. Prokop kanclé Staromstský k legátu papežskému
do Budína. Jak mile Bohuslava došla zpráva, že se Pražané konen smíiti chtjí se stolicí ímskou, vyjevil on vroucí potšení své nad tímto dávno a vbec žádaným pedsevzetím. (List XI.) Sliboval sob z toho sjednocení mnoho prospch vlasti, a zvlášt pak zvelebení hlavního msta Prahy: znaje však mnivé a odporné povahy lidské, pi plesání svém nezatajil bázn, aby šlechetný oumysl tohoto smíru pletichami odjinad pekažen a zmaen nebyl. Než kde nejmén se nadál, nalezl odpor.
vdc
Kornel ze Yšehrd, od r. 1493 místopísa eského, a Bohuslav náš byli od nkolika let dvrní pátelé. Jeden druhému spisy své sdloval jeden druhého ctil a miloval. Oba rovnž u krajan pro uenost nádoby ejnou vysoce váženi byli. Neznámý latinský Yiktorin
království
;
vku vhodn
literátor z toho
o nich poznamenal:
Svtlo u nás první Bohuslav, a druhé to je Kornel: Hvzdy také jsme druzí: nám ale svtlo chybí. tyto druhy, oblíbené miláky Mus, rozpo híchu rozliné smejšlení o ádech církevních. Bohuslav velebil v listech i básních jednatele smíru se naopak horoucí kališník Yiktorin na ne stolicí ímskou
Spíznné
dvojilo
;
68 i
na papeže
latinský paskvil složil.
Vida tak Bohuslav
pevrácenou a zlehenou, na ranným se cítil: proež Yiktorina v listu Domoslavic nešetrn pokáral: ten pak zapí-
nejvelejší žádost mysli své celé
duši
k Janovi
z
raje se býti
pvodem
té
satyry,
žádal Bohuslava o na-
vrácení vlastního rukopisu svého, od nho ale odpovd dostal: „Xáleží-li to skládání Tob, nehnvej se, pakli Tebou rozdráždn, Tob jsem odpovdl: patí-li ale ji-
nému, jak mne pemluviti tahuje,
uenými
nech na
sebe to poSpor to mezi neneobyejný, vždy ale politování hodný.
kdokoliv toho
usiluješ,
skladatel jest."
—
—
Tímto píkoím nedal se však Bohuslav od pimlouvání se k uvedení ve svornost obou užil k tomu každé píležitosti.
odstrašiti stran,
i
Když král Vladislav po sedmiletém obývání v Uhích v únoru r. 1497 opt jednou do ech pijel, ode všech stran hrnuly se k nmu žádosti a žaloby. Strana pod obojí stžovala sob, že ji ímští kaceují; strana pod jednou toužila naopak, že ji kališníci proti starým smlouvám ve službách Božích pekážky iní, zádušní zboží uchvacují, eholníky vypuzují, a je ku podávání pod obojí pinucují. Každá strana mla své hlavy a pímluvci. Mezi katolíky vynikal nad jiné Bohuslav. Výmluvným perem vyobrazil králi ve zvláštním pípisu (list XIX) zlehený stav náboženství, bezpráví duchovenstvu inné, a žádal s ušlechtilou pímostí, aby se král k ochran víry a církve a k zachování obecného poádku zákonních prostedk proti veejným prostopášnostem uchopiti ráil.
O ského,
to
samé pimlouval
Petra
z
se
Rosenberku.
u správce
království
Tkliv jemu
mimo
ejiné
69 oud od tla uatý musí i hniti i ervy my, když jsme oddlivše se od obecné církve, pijímání z kalicha chtivji, nežli slušné bylo, hned jsme hynouti poali, a pod zástrou kalicha ujali, kteíž bludové buv tisíc jiných bludv jsme upadli „Jak
psal*):
hmyzdti:
tak
i
;
Tvou
dou-li
beni, co
pilností a bedlivostí díl strestáni,
bude
nad Tebe šastnjšího?
vím myšlení tvá
Tob
píleželo
tajná,
o to
péi
totiž
že
míti,
— Zdá
ty se
protože
díl
vyhu-
se mi,
že
nedomníváš,
by
nejsi
knzem
a
duchovním píleží služby Boží. Ale mníš. že jest Tob na tom dosti, když za Tvého hejtmanství nic se že
nestane proti právm lidským a proti pokoji zem. Ale pokoj v tak veliké rozlinosti náboženství s tžkém kdy pevný a stálý býti mže. Xeradíra já tob pokoje ale než se oc rušiti; neb jest nejutšenjší vc pokoj,
i
máš vyzvdti obecního lidu vli njakým obyejem opatrným srdce jejich, pokusíš,
nkterých tch, kteí
chtí obecní
a uchlácholiti a
k tomu mysl
dobré zachovati, k
sob
k nim v snmích mluviti ty ei, píze k nim Tvou a milost otcovskou, nenávist ukazovaly. Neb ta lékaství, kte-
pivinouti. Musíš také
kteréžby více
pýchu a
nežli
ráž tvrdé šíje spíše skloují, nežli zlomují,
mnohem
jsou
snadnjší. A pihodí se potom snad toto, že ješto by ti válkou nemohli býti pemoženi, rozumem budou podmanni. I sami kališníci jiná nakažení nemén než my mají v ohyzdnosti a hrozí se jich, kteréžto kališníky já hyzdím, však tak, že je v chválím. Hyzdím pro toto, že jako trak sice zdravý, v jiný as a na jiném míst pijatý k záhub se obra-
bezpenjší
i
nem
*)
berkn.
Y. Bohuslava z Lobkovic list panu Petrovi z EosenV Praze 1816. Y arcibiskupské tiskárn. Str. 69.
:
70 kalicha pití jedem neposlnsenství nakažené smrtedlné; chválím pak proto, že majíce na z kalicha pití dost, nic jiného proti náboženství kesanskému neiní. Ty kališníky onmi starými snmu Basilejského smlouvami, nebo jinými, kteréžby cuje:
tak
z
musí býti takovém
mohly býti trpíny, pode jho bude toto, což se pihází ve zenjší a nejpevnjší
bude dobyti." S jakým
—
msta
církve uvedené válce,
strany,
pipojíš-li,
že dobuda nejohra-
ostatní
potom snadno
úmyslem o to spojení stran usiloval, Hrubý z Jelení, který, akoliv byl pod obojí, na onen list ku pánu Petrovi z Rosenberka ukázav, pana Bohuslava „dobré pamti" chválí, že „k onomu
svdí*)
srovnání
ale
eho
pánm ímské
lovník nemalý
strany radil, jsa své vlasti mi-
a boje se za
to nebezpeenství nebyla
ni,
nkdy
aby skrze zkažena."
to
nebo pro
Nebylo snadno, zvolna rozvázati uzel tchto rozepí. Strana pod obojí nebyla spokojena se starými smlouvami snmu Basilejského, i sáhala dále na jiné ády a pak pro nezdržení ze na právomocnost církevní strany starých kompaktát, dokonce je vyzdvihnul. Rostoucí odpor a nenávist mezi stranama skonily se posléz ouplným od obecné církve odpadnutím za zátím spchalo rozdvojení politického mínní a po huba národního života ech. Jak dvodné bylo bolestné pedzvídání osvíceného Bohuslava, ukázaly smutné udá(Básn losti v první polovici sedmnáctého století. Zkáza vlasti. Na boulivá msta, asté snmování a :
ím
ech
ech
Náeky
!
nm
básníkovy.)
*) Ve pedmluv své k hádání o pijímání tla a krve Kristovy pod kr. Praž. bibl. XVII. D. 38.
M. Václava Píseckého spsobou obojí. Rkp.
71
6.
Politické a vlastenecké smýšlení BohuslaList ku pánu Petrovi z Kosenberku.
vovo.
—
Po navrácení se
se
do vlasti
pan Bohuslav bezpochyby
s
poutí po
východ
byl
by
opt ke
dvoru odebral: královo v Uhích, a
jej ale dílem obývání zvlášt zmínné povolání k biskupství Olomúckému. Nemoha ale pro nerozhodnutí vcí svých osobn sloužiti králi a vlasti, inil to spisy svými. Za tím oumyslem podal dotený již pipiš ke králi Vladislavovi (List XIX) a jiný ku pánu Petrovi z Rosenberka, jejž král do Uher odjíždje za správce království eského ustanovil. Spis ten, z nhož nahoe výjimek již podán, zavírá v sob politické a patriotické vyzrání Bohuslavovo. celé Proež k dokonalejšímu oznaení povahy jeho, krátce alespo se ho dotknouti zde náleží.
zdržovalo
tém
Osvdiv Bohuslav na poátku svou ku pánu Petrovi ode mladosti píze, a osobiv sob z té dávné známosti k nmu práva ku pátelskému, dvrnému napomenutí, úmysl svj mu projevuje. Žádaje jemu a skrze nho vlasti prospti, radu mu dává, kterak by ml v tch nebezpených asech zemi eskou spravovati. Poukázav na ta nebezpeenství za píinou zleheného náboženství, samomilenství a rozmailosti panstva, tajných spolk nespokojeného rytístva a náchylnosti mstského i sedlského lidu k boukám, nahlíží veliké nesnáze ve správ takového království. Proež nabízí jej k bedlivosti ne-
72 ustálé,
k
a prosí, aby nesnázím všelikým se podrobil z lásky
vlasti
a k Bohu.
mu pak ped oi staví k následování spanilé píklady moudrých, opatrných a spravedlivých panovník a vlada, i ukazuje, kterak by ml prozeteln dohlížeti a kárati peinní podízených ouedník a soudc, a pedkládati dobré muže urozenjším a bohatším, jsou-li zlí bohatší a urozenjší, a radí mu k opatrnému volení rad a pátel bohabojných a nepochlebných. Potom nabízí ho, aby v popravách zloin vždycky býval náchylnjší k milosrdenství nežli k ukrutnosti, dokládaje, že Již
mnohem
lépe jest vinného pustiti bez pomsty, nežli nevinného odsouditi i varuje ho ped hnvivostí a pýchou ani pro bohatství a urození, ani pro vtip a uenost. Mimo jiné jsou zde tato slova vysoce urozeného spisovatele pamti hodná: „Zda nám urození dá hrdost? Ale Plato píše, že jsou i králové z nevolník anebo ze služebník, i služebníci z král pošli, a v knihách Nasonových Ulysses, kníže ecké, nemní, by ml rod a praddové, a jiné vci, kterýchž jsme sami neuinili, naši slouti. A snad proto máme býti od jiných snášíni, že tm, jejichžto se skutky chlubíme, druhdy jsme k hanb, a tak jsme živi, že jsou znamenití byli muži pedkové naši, však naším bláznovstvím bývají uinni neznamenitými? Aniž já o tom pochybuji, kdyby pedkm našim dáno bylo na vli, žeby oni mnohé, kteréž nyní jako neznámé a neurozené potupujeme, nám pedložili, a chtli by tomu radji, aby od nich byli splozeni." Dále chce, aby byl pravdomluvný, niehož nesliboval, ehožby nebo nechtl nebo nemohl splniti, ani pak obojetných a neotevených odpovdí nevydával, i rovnž se rozkoší a neskrovnosti varoval, následuje pedk na;
a
73
ech,
starých
šich,
rodové
i
chválili
i
se
prací býti pemoženi,
a zimou unaveni."
—
Coby pak správce
ml,
ukazuje,
mimo
lidu obecního
mužnost všickni okolní náa kteií nemohli jsou ani
..jichžto
jí
divili,
ani hladem,
ani žízni,
ani
zem
jiné,
horkem
o pomluvách lidských tmito slovy: „Vím já.
držeti že jest
že nebo slouží nebo svobosvobodu pak tu, kteráž jest prostední, sotva mže snésti. A když jeden každý to, cožkoli v zemi této jest, vtipem svým vymuje, všickni o tch, kteíž je spravují, druhdy nepravé vci i smýšlejí i mluví. Dobí zajisté všickni býti mžeme, ale aby o nás dobré bylo domnní, to jest na soudu a vli jiných. Aby pak kdo nás budto hanním popudil, "budto ze žertu pravdou dotkl, nemáme proto mníti, že jest provinil proti naší vážnosti. Neb v svobodné zemi svobodní musejí býti jazykové. Proež jestli by nkdy ukrutným, hrdým nazývali, a že jsi svých pes spravedlnost pilen, pravili, nemáš se proto rmoutiti anebo hnvati. Dosti na tom mj, jsi-li tak živ, že niímž takovým spravedliv nemže žádný dotýkati Tebe." to
dou pílišnou
pirození,
bují,
T
—
Potom praví,
jej
zbuzuje
k
štdrosti,
muži jako která jednak jiná
„vyvýšení
z
„z
kteréž,''
dluhu upomínáni
jak
bývají.
Aniž jest ctnost, ježtoby byla u velikém štstí chvalitebnjší, než štdrost. Neb kdo pro svj lid, nebo za své poddané tla a života svého se opovažuje, tomu také jest spravedlivé, kdyžby toho bylo potebí, i statku svého nelitovati."
Dotýkaje se pak asu váleného, prohlašuje se ve smyslu Ciceronov: „K pokoji, když by žádného v sob neml oukladu, vždycky se má raditi ale když as a ;
74
vci jako z práva chce, má býti bojováno rukou, a máme se smrti radši opovážiti, nežli v neslušnost a službu nebo v nesvobodu upadnouti. Protož ani
nouze jiné
válek, jsou-li spravedlivé,
nemáme
se liknovati.
ukrutenství, lakomství, neskrovná žádost, a jiné
—
Než
vci
ta-
kové, jenž pokolení lidské ustavinými porážkami trápí, Ješto kdyby bez tch ve válce hodn se hyzdí a viní. vcí nemohla býti válka, pravil bych i já, že nemá se a ml bych za to, že lépe by bylo všecko trpti, Ale jestliže kdy zemby se nco zlého uinilo. skému dobrému, nebo nkomu z obyvatelv zem bylo od cizozemcv uškozeno, hodné jest, aby se všeho prvé zkusilo, aby nám bez prolévání krve za to dosti uinno bylo, proto že netoliko jsou rozliné a nejisté válek píhody, ale také pro toto, že takové vci smlouvou dobrého muže srovnalé více píleží kesanské tichosti. Když pak by byla tak veliká našich nepátelv neústupžeby nic spravedlivého a pokojného pijíti nenost, chtli, tepruv má se s velikou myslí váleti, a to ne tak váleti,
—
nežli
pro
pomstu, jako
pro
ustaviného pokoje
in
jej
toto,
abychom snáze stálého
a
dojíti mohli."
konen
pozorná
na potebnou
káze
vo-
jenskou, pipomíná, „že pedkové naši, kteí jsou panství své od jezera Pasovského až za korytanské hory rozšíili, toho, že mezi národy plnoními za nejstate-
njší a nejbojovnjší
ode všech jmíni
byli,
chytrostí nebo silou, ale kázní, kterážto
nedošli jsou
káze když
jest
—
byla porušena, všecko se poalo boiti a rušiti." Protož Petra napomíná, když budto on neb kdožkoli jiný nad vojskem bude hejtmaniti, aby neuvodil vojákv v rozpustilost hovním, a od nich pízn s ujmou své vzácnosti nedobýval.
—
75
Povdv
coby v pokoji a ve válce mlo iže pojednou všecko nemže býti opateno, ukazuje jen ješt na ty neduhy, kteréby nejdíve mly se napravovati, a sice na velikou v lichvení svobodu, marnotratnost mladého panstva, a svévoli v náboženství; i žádá, aby tyto neesti zvláštními zákony zastaveny byly. Posléz pana Petra k v pomoc Boží a všech dobrých povzbudiv, dstojn koní: „Statek, urození, moc, vtip, vzácnost a jiné mnohé takové vci nejsou Tob pro toto od Boha dány, aby rozkošem slouaby této minulé a velmi krátké chvály dobýžil, nebo val, ale aby poníženým a tichým kivdy initi nedal, zlým odpíral a pro zachování vlasti, pro zvelebení obecního dobrého a pro oné vné velebnosti slávu ustavin bdl."
nno
tak,
a uznávaje,
býti,
dve
Uvážíce pilnji pravidla zde pronesená, ctíti musíme ušlechtilou, vlídnou, velikomyslnou povahu spisovatelovu. Uril pak Bohuslav pipiš ten, jak z jeho vlastních slov*) patrno, k veejnosti, a z té píiny jej také psal; neb obmýšlel napomínati jím i jiných pánv, z nichž mnozí latinou málo neb nic se neobírali, ano nkteí jí dokonce pohrdali, jejím ctitelm a zvele-
esky
bovatelm *)
V
co
listu
Tob, Pete,
ty
smšným pedantm
se posmívajíce.
ku pánu Petrovi z Rosenberku praví: „Ne vci se píší; neb jsem nic takového o Tob
ale že toto mé psaní, jakéž jest koli, snad i jiným do rukou pijde, kteíž rozkoše za j^ídinký nebo za nejvtší života užitek mají, zdálo mi se, abych je v Tvé osob, jakož jSem již povdl, napomenul."
neslyšel,
—
7fi
7.
Probuzení literatury. — Literární spoleBohuslav v U hích a ve Vídni. Balbus. Stav literatury na vysokých školách Pražských. Bohuslav vychvaluje eské eníky, haní nechutný peklad svých nosti.
— —
—
—
básní.
Ped
zuivými Turky, do Evropy úsiln
mnoho uených
Kek
se tlaícími,
a pineslo sebou zbytky staré vzdlanosti hellenské. Z Itálie se rozšiovala známost a obliba pkné staré literatury do plnoních krajin. U nás již za vku Jiího z Podbrad jsou listy z kanceláe královské vyšlé dkazové chuti vytelejší. Ve škole slovutného mistra Pražského uili se již od roku 1462 mladí echové znáti vzory staroklassické. Rovnž také v Uhích rozncovati se poínala láska ku pkným umním od té doby, co znamenitý básník a eník, Janus Pannonius, rozený Slovan, Jana Vítze, biskupa Varadinského, synovec a slavného Battisty Guarina žák, z Itálie r. 1460 do Uher se navrátiv, brzy potom biskupem Ptikostelským uinn a ke dvoru krále Matiáše povolán byl. Král Vladislav rovn sob vážil uených, a ke službám dvorským jich povolával. U dvora Budínského žil také biskup Vesprjmský Vítz, hlava literární spolenosti Vídenské, založené od
uteklo
se
do
Vlach
s
ehoe
básníka toho vku velmi proslaveného, Konráda Celtesa. V tomto spolku stáli také uení pátelé Bohuslavovi, a královští sekretái. Jan Šlechta ze Všehrd, latinského
77 Oudové sdlovali sob vespolek a Augustin Olomúcký. knihy, scházeli se asem k literárním zábavám a kratochvílem. ítali vespolek své práce aneb posílali jich vzdá-
ku pátelskému posouzení.
Takovýchto spolk Jedna zvolila po smrti Matiáše Lupina z nich, Yitenberská, našeho Bohuslava za svého náelníka. Xení ku pravd nepodobno, že se p. Bohuslav již v lét r. 1497 se dvorem krále Vladislava do Budína odebral. O jeho tehdáž tam pobytí a zamstnání nemáme sice žádných zpráv uritých, nalézáme jej ale v Kvtnu r. 1499 na zpátení cest k domovu ve Vídni. Konrád Celtes daroval ho tam svými spisy. (List XXIV.) Tamtéž poznal Hieronyma Balba, Vlacha nad míru vzdlaného. Byl on díve v Paíži, potom ve Vídni svobodných uméní professorem, konen pak pvodem ŠlechtoW-m do Prahy povolán, dílem veejn, dílem soukromí pkné literatue uil, naež užívaje plat jak ode krále Vladislava, tak ode svých poslucha, nemalého jmní sob vyzískal. Nejvyšší kanclé Jan ze ŠeUenberka odevzdal mu syna svého k vycviení. Bohuslav také s nim zacházel a pátelsky jej podporoval. Xeb rád vídal okolo sebe lenjším
literárních
bylo tehdáž
v íši
nmecké nkolik.
dvrn
uené
a rozmlouvati
s
nimi o všelikých
pedmtech umní
vd
bývala jeho rozkoš. O takové besed dává nám Jelenský zprávu*): ,,Byl jsem jednu, vypravuje, u veee toho pána, jsa od nho pozván skrze pana Jina
eho
dicha Hrušovského, kdež když jsú o ony i ony vci sebú oni dva mli: tehdy, *)
jímám'
Balbus, Vlach uený, byl
i
o.
z.
Rkps.
kr. Pr.
a
i
rozmlúvání a hádky mezi k tomuto pišli, a to
tém
Ve výkladu svém k hádání M. Vác. Píseckého p.
;
uené
bibl.
XVII. D. 38.
o
pi-
78
a
jeden- z nich touže, že ti všickni noví oba zaveli, doktoi od nkolika set let mnohem jsú více logice nežli theologii prospli, a že vtší rznici nežli svornost takovým svým psaním mezi kesany uvedli. A k tomu jsem já pokud mohl rozumti a vedle své známosti pimluvil, pistupuje k takovému jich uzavení." Kejdištm takové sofistiky a theologické polemiky byly tehdáž vysoké školy Pražské. Kathedry i kazatelny ozývaly se vbec jalovými a náruživými hádkami. Fana-
—
doktor theologických pod obojí pekážel souhlasvd. Strany u víe rozdvojily i duševní Valdenští pohrdali na prosto vším sílu národu eského. Stálá ctitelkyn pkného umní, jak vyšším vzdláním. víru Kímskou sám pod obojí M. Vavinec Teboský natismus
nému
zvelebování
Býzval, ^') byla vypuzena z vysokých škol Pražských. valou jejich slávu nemohla jediná zachovati strana pod obojí. Éenictví právní vesele ale prokvítalo. Bohuslav vy-
právník eských; v lieských Jana Šlechty nacházel ozdobnosti eí klassických i velebil snmovní pímluvy nejv. kanclée Jana chvaluje znamenitou výmluvnost stech
;
Šellenberku pro zvláštní jazyka istotu, jádrnost, lahodu a hojnost (L. XVIII); ve svých básních slaví asto výeských, na p. pana Ctibora Tovaovmluvnost ského z Cimburka, Jana z Roupova, Vilíma z Pernštejna, z
eník
Alše místokomorníka u zemských desk a j. O to však v bídnjším stavu vzelo básnictví eské. jen ohlasové divoké Taboriady, aneb poSlýcháni smšné písn na papeže a mnichy. Hádky o víe také veršem se vedly. Málo který zpv duchovní vybednul
tém
*)
n.
Liber Decanorum Facultatis philosophicae univ. Prag.
p. 240.
79 tohoto kalu rozumu
Pkné
národní básnictví Na místo jadrné síly vstoupily nechutné dvtipnstky, na místo ušlechtilé prostoty a vážné dstojnosti vstoupila churavá mdloba a sprostácká chudoba myšlének. Jalových slov podobné echo byl rým. Peklady z latiny bývaly nemén matné. Jediný z
i
srdce.
odkvetlo dobou Kralodvorského rukopisu.
distichon rozvodoval se v šesteru eských, ledabylo rýmoTavaných a sotva potem syllab odmených veršík. kové skládání nemohlo po chuti býti mužm, jejichžto ucho navyklo slýchati umlé zpvy klassické Músy. Proto také není divu, že na nejapného eského pekladae svých latinských básní Bohuslav tmi slovy se rozhorlil:
Národním jazykem kdosi vykládal moje básn; Lid jich te ítá, panstvo i vládykové. Já se na dílo zlobím toho dvouhnátého oslíka.
A vtip a Músy své k záhub odsuzuji. Neb tlumaem takovým Marónora pozbude Ée veleslavný náhle utichne Homér; i
síly
i
^
Ústa Demosthenova znéméjí s Cicerónem; Ulyssa Nestora matná bude. I sladká kmeta Aj tím pekladaem slavené naše básn severních
e
Po krajinách divn spotvorené hlaholí. Nechtj více, probh, syrový sprostáku, na
že mou
tob my nepsali nic. mocen, nerozumn do díla se
Brousiti srp; jelikož
Pro, eho
nejsi
dáváš,
Pro
matností svou práci jiného kazíš? Lépe hodíš se. vríš-li mi, ke pluhu zakivenému, A hnojených ulehlou brázditi pdu rolí,
Než lyru tlouci lepou, a naší se obírati Músou, Neb nco v Parnasském skládati rozmení. Zanedbání a ídkého tehdáž ješt všímání sob pkumní u nás ve svých básních zaasté oste nabíral p. Bohuslav, chtje krajany ze sna probuditi k innjšímu usilování. (Básn Jeronýmovi Balbovi a Balbo'vi Bohu-
ných
80 slav.)
Znal
on,
že se
echm
védl
vosti nedostává
;
se byl tím
upokojil,
již
spchu umní
a
uml
nikoli vtipu,
také
mnoho
ale více,
co se posud ve vlasti
piinlinež aby
ku pro-
potu tch, kteí všecko domácí nad oblohu velebíce, také k vadám svého národu slepi bývají všeho spanilého ve vlasti sob vážil, neebylo stalo
;
nebyl
z
:
stem ale, kdekoli a u kohokoli se mu projevily, nikdy neprominul. Za tou píinou ani Balbus neušel jeho pokárání. Jeho úlisnost a lakota po penzích dávno se mu již nelíbila jak mile ale na shledáno bylo, že k neslýchané v echách nepravosti mládež zavádí, odvrátil také Bohuslav od nho svou píze, maje za to, že umní
nm
;
toliko
s
sluhuje.
mravy spojeno spravedlivé pokáral ho tímto epigramem:
neúhonnými I
cti
za-
On k nám Músy pived i Lykurgovo zákonodárství, Z Cekropie mudrcv i spolu z Ausouie; Jestli mu libo, pived z Faru nám z Arábie mistry: Svých jediné a k nám nepivodí nemrav. Budme si lid sprostý, nezbhlý v zákon, právech: i
Jen-li neesti jeho prosti a prázdni
budem!
8.
—
Zadání Bohuslav opt ve služb dvorské. Vladislavského biskupství. Xouze u dvora krále Vladislava. — Bohuslav opouští Budín.
—
Od jara r. 1501 hledli pátelé Bohuslavovi dvorští odporouením a pímluvami u krále pomoci mu k biskupství
Vratislavskému, a když pozdji zadáno bylo, ke kodo Vladislavi v Polšt. On sám ale vznesl
adjutorství
81 jakékoliv budoucí povolám své na pokynutí královo. (List XXVIÍ. a XXVIIL) cesty se mu tehdáž k
Dv
otvíraly, jedna
dvorské.
Y
té
ouadm
k duchovnímu dstojenství, druhá ke služb neuritosti psal Jauovi Šlechtovi v,^Iit. poem.
pag. 307):
V
má všeliké pro^ píhody, a vždy o nich psáti mi. Šlechto, budeš;
rozpaku jest duše
Ješt eká, což
V
rozpaku jest, dosaváde niím že uerízeua stánku Xespatuje. do nhož má by se pihnala lod. Dej rady rozdlené duši, neb ouemocnlo srdce Mé tžkým péí utlaené bemenem. Díš-li ale, všeliká trpním že se náhoda zmže, Smyslu a dvtipu též mému to dosti bude.
Konen v Záí r. 1501 ke dvoru povolán (List XX. a XXI.) byl by již na poátku r. 1502 do Budína se vydal, kdyby nebezpené rozepe mezi panstvem, rytístvem a msty o tetí hlas na snmích, o kladení do desk, vaení piva a o jiných kusech kráie samého z Uher Vladislavovi ale nepodo ech vyjeti byly nevybídnuly. Obdržev dailo se pátelsky smluviti nesvorné stavy. sice na snme obecním o suchých dnech postních svolení ku penžité pomoci na Turky, uinil výpovd o tch vida ale jeviti se nespokojenost mšanstva, rznicích rozsudek ten opt pi sob zstavil, a hned po veliké noci z Prahy do Uher se obrátil. Bohuslav za ním odjel v Kvtnu. Ledva se však v Budíne uhostil, již mu bylo tam odstonati promnu povtí. Jaký ale ouad na sob ml, byl-li bud po p. Burianu z Guthštíjna královské komory eské mistrem, aneb po ;
p.
Albrechtovi Libštejnském
mského VinaíiCKý.
e; n.
z
Kolovrat hofmistrem krá-
:
;
82 spon známo, kdo tyto ourady v ten as zastával. Na. všechen zpsob byl on ozdobou panstva, které majíc v ele krále Vladislava z Budína vyjelo, aby nevstu královskou Annu princezku z Foix, píbuznou králi Fran-
couzskému i Špaiiheiskému, uvítalo. K radovánkám svatebním složil mimo jiné slovutný tuším Don Pedro Lopez de básník Špahelský Petr
—
Agala, velikokanclé království Kastilského
vanou královským manželm. Vladislav
básníkovi
skvostný
— báse obto-
V odmnný
obdar poslal kus ínského aksamitu, a
Bohuslavovi velel, aby dar ten njakým pípisem metrickým doprovodil. Což Bohuslav takto spsobil p.
To, cos odeslal, výborný básníku, mi ondy Skládání, bylo mé mysli nade vše milé. Foebova trnu je dostojna tvoje Músa milostná, S Parnasských jakoby k nám byla sešla luhv.
Práv,
jak3'^m
zpvem
oslavoval velikýto
Homéros
Krále Odyssa a cho Penelopéu jeho: Tak nejinak s milenou mne druží tvj, Petre velebný, Vtip ke hvzdovitým povznesl až k nebesm. Vládneme nad Dunajem, nad národy vládneme, chladných Jenž bytují po bezích modrotokého Labe. Ptozliné jazykem nám lidstvo co králi klaní se; Množství též našeho žezla bojí se plemen. V své moci mám nkolik zlata hiven dosti bohatstva, 3Iám domy ze mramoru, roucha zlatohlavová: Nás ale nad to tší ueného ty prozpvy vštce, A skvostnou písní že jsme tak oslaveni. bych rád, nemohu slušných ti vzdávati dík, Nenalézám hodnou odmnu zásluhy tvé. Neb nehynoucí jest, ím nás daruješ, co my máme ;
A
Však hyne a nkolik ledva trvá to hodin. ale dar njaký vnuje ti: co sebral Eojský
Pede
Dlník prý
v hájích, kdež vlna roste sama.
Dar ten rovnž ober, s osudem daru tvému nerovným Roucho zetlí ínské: po vky Músa živa.
83
O psobení pán Bohuslavov pi dvoe máio nám
Básn jeho projevují, že v rad dvorské krále zbuzoval k samostatnjšímu sob poínání, varuje ho ped následky pílišné dobroty a nevasné shovívavosti. Slabý ale, a starší, tím nesmlejší Vladislav nebyl dokonce s to ukázati na sob v tchto boulivých asech nevypovédomo.
ím
hnuteln potebnou v úmysle a jednání pevnost a ostražitost. Jsa nad míru dobrý a svdomitý, cizím spíše než svým lepším spravoval se smyslem. I znelíbilo se pak Bohuslavovi živobytí dvorské (L. XXII.), a nemoha déle se dívati na hrdé a zavilé dvoan nkterých sob poínání, a vida, že pro pletichy všelikých stran niímž neprospívá k obecnému dobrému vlasti své, opustil po roce
Budín. Pro nedostatek pokladu královského, skoro vždy prázdného, nkolik let ješt ekati musel, než mu služba jeho vyplacena byla. Tuto nouzi u dvora Vladislava líí
Jana Šlechty, dne 20. ervna r. 1503 z Budína k Bohu„Blahoslavím Tebe," píše Šlechta, „že jsi se nesnázím služby dvorské aneb vlastnji bíd naší asn vyvinul, a ku pokojnému živobytu domácímu a k ušlechtilým zábavám literárním navrátil. My zde, jak obyejn, mezi hromadami zlata a stíbra s králem bídu a nouzi teme, a jak se podobá, ješt déle ji snášeti budeme. Neb jestli Jeho Milost vcí svých lépe neopatí, obávám se opravdu, že za píinou rozmáhajících se a vždy tužeji dotírajících na nás nesnází toto království opustiti a s králem jinam se odebrati budeme pinuceni. list
slavovi vypravený:
Na snmu,
který tyto dni dosti
hluný
byl,
o svých
v-
doista nieho nejednal, ani eho naídil, akoli nechtl-li by o sebe samého, alespo o svou cho a budoucí rodinu více peovati by ml. Do oí mluveno tm, kteí vci a záležitosti Jeho Milosti vždy matou a kazí, 6* cech
!
84 u pítomnosti Jeho Jasnosti samé, ano všecko svdky dokázáno, co podtají kují. Mohl jich tehdáž spravedliv pokárati a strestati
;
ale ni úst
neotevel, a tak
snm
se
rozešel."
Y
témž listu Šlechta také o osazení biskupství Vladinávští dává. Poslední totiž biskup tamnjší s papežským a královským pivolením sekretáe krále Polského za koadjutora pijal, a ten po smrti jeho na „Nevím," dokládá pak tu stolici biskupskou dosednul. Šlechta, „jakým protivným osudem se stává, že ve tvých Ale záležitostech nikdy svému slovu dostáti nemžeme. snad opatrnost Boží. které jediné všecko naped povdomo jest, nahlížejíc, žeby z toho. co jsme Tob žádali, kdybys byl toho skutkem dosáhnul, nco zlého vyplynouti mlo, na jiného to radji, než na Tebe bezúhonného, obrátiti a vzložiti ustanovila. Tomu-li tak, podejme to všecko na dobrolíbeznou vli Boží." slavského
—
Bohuslav dospl tehdáž ke tetímu a tyidcátému roku; i umínil sob ostatek živobytu ztráviti v tiché domácnosti, a vyplniti spolu žádost synovce svého Sigismunda z Lobkovic, pivítavšího jej tehdáž na Hasištejn
tmito srdenvmi
slovv:
nám, vtší duše ástko naší. ty jedinká a nadje, tyt ozdoba mého žiti asto se mé pro tvé nehody trápívalo srdce, A množství cedilo slz oko obrosené. Ondy tebou na vodách vlnobitaá zmítala boue, K Asii a k Lybii když na lodí jsi plynul. Vítej
Pée
An
zem
obor spanilého a ten svét chová, poznati byls uzavel. Krále Uherského slavný ted dvr již opustiv Neb véhlasuostí Nestora ty pekonáš cokoliv té
Výteného
—
—
85
Ke vlastním obytm jednou jsi se predce Na svj Htsištejn Miisami proslavený.
obrátil,
u nás pobudiž, ano navždy, Bohuslave, zsta, u nás, a celý dum bude obradován! Což je ti do královského dvora? Což ti do knížat? ^ Co v krajinách vždy cizích prospchu tob podá? vlastní rodinou pohrdáš a hrady zddnými, Jichžto ve poklidném obleku íditi máš? Šastné zavítej nám, a blahý po všecka ta léta Zde, zde, drahý, vlastní íši, Bohuslave, id!
Jen
již
Zsta
i
—
9.
—
Okolí. Sídlo Bohuslavovo, hrad Hasištejn. Bibliothéka. Cviceuí. ZáUené píbuzenstvo. K o m o n s t v o. bavy.
— Vychovancové. — —
—
—
Pozstalé zbytky hradu Hasištejn
dkazy vova.
\
—
isou patrné
ješt
prostrannosti a pevnosti bývalého sídla Bohusla-
Mezi nkolika znamenit vysokými a vesele
zele-
najícími se chlumy pnou se tyto sedá zíceniny na velmi
píkrém pahoru, jehožto skalnaté stny píroda nedostupným hradištém uinila. Ouboí pohorní pokryto jest hušti-
buk
Y
te leží hut želez aé; podlé pohodlná cesta vzhru k sesuté brán do pedhradi. V právo zde vyniká z lesa 50 stevíc vysoká a nkdy stavbami obklíená vž. Zboeniny v levo bývaly, jak se podobá, hospodáská stavení. Podále pichází se k jihozápadnímu kraji obdélného hebenu horního, a pes dva ze skal vyhlouben píkopy vchází se do parkánu. Ješt nyní 40 stevíc vysoké hradby, založen na kolmo utesaných žulových skalách, obrubují
nou
nich vede
a lísek.
nyní
dosti
tidolí
;
86 znamenitou
prostoru bývalého zámku, do nhož pístup Krom zachovalé ješt 60 stevíc
hájívalo patero bran.
v)-soké strážnice a jedné nižší zakulacené a dvou
tverohranných bašt a ásti káply všecky jiné stavby rozkotány a rumem zasuty jsou. Vysoké buky a jedle metají stín na hroby hluných nkdy síní a chodeb. Vyhlídka s výše té spanilá jest a k jihovýchodu nesmírná. V rozmanité smsici leží tady ped okem pozorovatelovým ddiny, háje, luka, pole a luhy kivolakou Ohí protékané. '^) Toto pkné a veselé okolí pokládal Bohuslav za své Tempe. Vítal on vychovatele svých synovc, ueného Sturna, na Hasištejn tmito živými slovy:
Tempe si žádáš, stinných háj, a pramen studených. Pohled, jak zeleným se šatí tady pda kobercem; Zde stromoví klene krov obroseným luinám. Slyš, jak tu ztraceném hrdlika po soudruhu kvílí; baulická tady též vlaštovice šveholí. Onde i oude les se pnou k nebes obloze houšté Vítejž, hoste milý, chladivého-li
A
—
Tam vysoký s vtrem dub hovoí tkavým. Po^ stran této živí jezero všeliké druhy rybstva Šupinaté plynutém plém po proud plová. I klyby pívalaá mla bouiti hvzda a ledny Hrad by ty bán šlehal, bezpe u nás pobudeš. Lev tady Africký neplení píbytky ddinné, Ki skiveným divoký klem se nesápe kanec. Vzdálena jest odtud válená hrza: hadími Zde vlasy nikde krutá netese Tisifone. Za zvuky trub polních, za bitevních teskoty bubn, Zní jen písn u nás a struny líbohlasé. A spíš lichotivé dotknou zde se dívky t lokty. Než by dravá njaká šelma ti uškodila. :
Popis ten podán jest dle laskav mi poskytnuté zprá\7 Karla Brandla, ^c. k. cestovního ouedníka v Doksách,
*)
od
p.
pilného popisovatele
eských
starých hradu.
87 Bohuslav byl posud a zstal až do konce svého svobodným. Díve jej povolání k duchovnímu stavu, a pozdji jeho takoka výhradní oddanost literárním zábavám od zasnoubení se zdržovaly. Zdálo se mu, že pée a starosti se stavem manželským spojené duchu nedopouštjí svobodn se oddati mudrckému zpytování. (Ep. Nemaje však svých, vychovával p. Bohuslav pag. 58.) syny píbuzných, a sice Sigmunda a Mikuláše z Lobkovic. S nimi spolu uiti dal Fridricha Knoblocha a Yolfganga z Kadan, a Jana Schmidla z Chebu. pánv podobal se malé akademii. Nescházelo na Hasištejn všelikých poteb k vycviení. Y mathematickém kabinetu nacházely se mapy, astrolábia, koule zemská i nebeská, a všeliké jiné náadí hvzdáské. (Ep. Ap. ep. 17; Ep. p. 99, 105, 107, 110, 134, 147.) Pán opatiti si hledl každý nový umlecký vynálezek. Ani pírodovna (naturální kabinet) zde nechybla. K jejímu rozmnožení, jak víme (Ep Ap. ep. 17.), pán od Adelmanna nov oznámený druh štír sob vyžádal. Nejvtší však ozdoba Hasištejna byla bibliothéka. Bohuslav nelitoval nákladu, kdekoli se eho vzácného dopíditi mohl. Jediný starý manuskript spis Platonových koupil v Mediolán za 1000 dukát. Práva zem eské s jinými pamtnostmi od Václava Baština z Libouše, místosudí dvorského, za jakoukoli cenu opatiti sobe žádal. Jan v Hofu, páni Fuggarové v Augsburku, Cherubíni z ehole menších bratr v Benátkách, a Rek Aristobolos v Krét byli v zakupování a opatování knh stálí pán Bohuslavovi jednatelé. Rovnž uení pátelé jeho
Dm
Šlechta a Adelmann ledva ili.
mu
mu
dosti
knh
opatiti posta-
jednou Adelmann ostýchav omlouval, že snad nkdy po druhé tytéž knihy zasílá, odpovdl
Když
se
;
mu Bohuslav, aby proto v zakupování knli nebyl tesklivý, „Mám pátely," jsou vlastní slova jeho, ^kterým takové knihy (duplikáty) darem dáti mohu." Yíce knh než klenot míti za užitenjší a šlechetnjší soudil. Dle svdectví Jiího Fabricia bibliothéka Hasištejnská v celé Nmecké íši tehdáž za nejvzácnjší a nejbohatší jmína byla. V poslední vli ustanovil Bohuslav, aby vždy nejuenjšímu z Lobkovic k ochran svena byla, i odkázal ješt znamenitou summu penz, z jejichžto ourok vždy nové knihy kupovati se mly. Píklad Bohuslavv psobil i na jeho vychovance urozeného. i tito poítali slávu uenosti k ozdob muže Mikuláš z Lobkovic, první ddic bibliothéky HasištejnSigismund dožádán ské, byl veliký píznivec uených. od akademie Yitenberské neváhal pijíti na sebe správu její;
i
odvezl tam ku
poteb uených 700 knh
z biblio-
théky Hasištejnské, které ale pozdji nazpt pivezené dílem v zámku Chomutovském shoely, dílem kolleji Jesuitské darované od zbouených protestant r. 1593 rozsápány byly. Bohuslav Felix Hasištejnský. pán na Chomutov a Líkov, slovutný rada tí císav (f 1583), aby syau svému, Bohuslavovi II., píklad staršího jmenovce ped oi postavil, daroval mu prsten po Bohu-
—
I. zddný, aby kolikrátkoli naií se podívá, pomnl Týž pak Bohuslav IL na ctnosti a slávu pedka svého. navštíviv akademii Yiienberskou také za rektora jejího zvolen byl; pozdji do Ylach a Francouz se odebral, odkudž více se nenavrátil. S ním a bratrem jeho Yalde-
slavu
—
marem vymela vtev
Hasištejnská
pán
z
Lobkovic.
samo komonstvo pánovo podobným duchem nadšeno bylo. Panoš Bohuslavv, rytí Jindich Hrušovský' od pacholetství na Hasištejn vychovaný, velikou sob I
:
89 zíslíal
povdomost pkné
básní Boliuslavových.
literatury,
— Nevšední
i
uml
z
pamti mnoho
vycvienost svého
pil-
ného
a poctivého písae Lukáše (f 1505.) vychvaloval sám pán, a vysílal jej asto k dvrnému vyízení všeli-
kých
záležitostí
pánov
byl
ných umní,
k
ueným pátelm
—
Ve služb bakalá svobod-
svým.
také František Tachovský,
pozdji na faru dosazeného velmi ochotné arcibiskupství Pražského, M. Ambroži Chrtovi z Plzn, a kanovníkm Pražským porouel. Xemén pimlouval se pán za své ostatní domácí známé jejž
administrátorovi
—
poddané, kdekoli toho poteba žádala. asem se p. Bobuslav vyrážel honbou aneb ížbou; nic mu ale nešlo nad zábavy uené studování, básnní a dopisování svým ueným pátelm. Posláno-li mu odnkud nových knh, všeho jiného se sprostiv, nkolik dní po sob dychtiv je prohlížeje ztrávil. Jedenkráte pišli sluhové do bibliothéky za ním, zvstovat mu, že jelen blízko hradu vtí, tak žeby jej z okna zasteliti mohl; pán ale všecek zamyšlený: „Xechte mne na poi
:
koji, já jiných nevyrovnaných rozkoší te okusuji," horliv odpovdl. Vlídná jeho povaha právala také lidu kratochvil a radovánek, i díval se nkdy na tanení kolo jejich (Ep. Ap. 17.); ano vytknul nám takovýto sedlský ples nkolika verši, a sice, jak se podobá, prvod svatební padesátiletých manžel, jejž jakožto píspvek k národním starým obyejm zde klademe
Ondyno ples veselý sedlské vidli jsme eládky. Zkvétlou u dvora pod lípou s outlými jonáci Dvaty tancovali. Vlasy uesané maje a v cop Zapletené, první nalitou nesl nádobu vínem Vdce plesu; staeek letitý dstojn za ním se
90 Bral manželkou doprovozen. Za starci mladistvá Ostatní po dvou chasa následujíc podupává otásaly hvzdy. asto nohou; vejská, že se Ten s epicí zelenou, a odn strakaté do kazajky, Líb se usmíval na milenku; druhý za klobouek Péro kohoutí sob piplav, svou dívku do vejšky Vyhazoval, a jiný do kola svou dvorn zatáel.
tém
—
10.
—
—
Pikardité. Královic Ludvík. Kadaští. — Marta z Boskovic. Rznice mezi stavy. — Bohuslavova smrt, povaha, hrob.
—
Domácí blaho Bohuslavovo kalily jen zevnitní dje Y tom ase obecného tém zahoení mst proti pánm a rytístvu vzniklo také nedorozumní mezi bratrem jeho, Janem starším, a mstem Kadaní. Pán chtl, aby se synu jeho slibem vrnosti zavázalo. Kadaští se a píhody.
zdráhali.
zení
Král tehdáž povolil pánu na dostavení a utvrnež ohrazování takové
zámku Kadaského 600 kop
:
nedvru mšanstva
Obávalo ješt zvýšilo. se totiž nenadálého nátisku, v erstvé pamti majíc, co K ubezpese sousedním Loketským nedávno pihodilo. ení bratra svého pimlouval se tedy p. Bohuslav po svých pátelích u dvora, aby Jeho královská Milost obma stranám za píinou zbrojení se sousedních knížat Saských bylo
by
Král ale prodléval vyplniti Hasištejnským, ano ze dlouhého mlení
lépe se ohraditi rozkázala. tuto žádost
pánm
Budínských pátel a z pán Bohuslavova astého sob stýskání na soky a pomluvae u dvora (L XXXVIII.) vysvítá, že tyto žádosti pánm Hasištejnským kiv byly vykládány, jakoby zamýšleli cosi podobného pánm Šlikm,
91
kteí se práv tehdáž od koruny eské odtrhli a Sasm pod ochranu poddali. Tito ale již opt r. 1506 obnovivše poddanost korun eské s mšany Loketskými a Poznenáhla se také spor onen jejich many se smíili. mezi pánem Janem starším z Lobkovic a mstem Kadaní V Záí r. 1506 beze všech rozbroj a škod vyrovnal. dal již alespo p. Bohuslav Kadaským, kteí se ke králi do Uher jeti strojili, poruovací listy s sebou.
Y Uhích
ale vždy klesala moc a vážnost VladiStavové Uherští osnovali všeliké pikle a pletichy, majíce v oumyslu zrušiti smlouvy s císaem MaxiCísa tedy miliánem uinné z ohledu posloupnosti. k zastání práv svých do L^her vojensky vtrhnul a u Preš-
slavova.
purku se položil. poali rokovati.
Spiklí netroufajíce
V
tom
se
králi Vladislavovi syn Ludvík. klidila všeliké
sob
odolati
ervence 1506
1.
Šastná
jemu
narodil
tato událost od-
Nad narozením ddice královMúsa Bohuslavova, ale hned opt
pekážky.
ského zaplesala také nad úmrtím heroické matky mladého králoO Ludvíku, synu králov narozeném, Skovice. (Básné nání královny Anny a Žalozpv o smrti královny Anny.) V as moru (1. 1507 do hromnic 1518) opatil se Bohuslav pomocí Adelmannovou ochrannými léky od Jana Lachnera, a ve zdraví se zachoval. Více ale než to nebezpeenství znepokojoval ho mor mravní ve vlasti, novoty u víe, veejná prostopášnost a nešetení zákon Sekta obecních. (Listy XXIX, XXXIV, XXXV, XL.) Pikardit, za Jiího z Podbrad potlaená, rozšiovala se tím rychleji za panování mdlého Vladislava a v novozatruchlila
:
cení stále pokraovala. Páni Krajíové. páni
Kinetí, Rychnovští a burku,
z
Kounic,
z
j.
byli v
Boskovic,
z
echách; Lomnice
z
Postupic,
páni- z
Cim-
a z Žerotína
92 byli na
Morav
cové.
Vladislav vydal
na n.
hlavní a veejní
konen
zbor r.
bratrských ochrán-
1504 písný rozkaz bratr šlechtina Mo-
Xež mimo jiné ujala se Marta z Boskovic, a sepsavši latinskou obranu králi podala. Pro to míšení se té sleny do theo-
ravská, jejich
logických
a
církevních
záležitostí
rozhorlený
Bohuslav
pannu Martu k tichým povinnostem domácím, nepestával ale toužiti na nebezpené tyto potržky a na nedbu pastý duchovních. Nemén se rmoutil, kdykoli na smutné píbhy ve Vlaších a v íši vzpomnl. (List. XXXII, XXXV, XXXVL) Ješt tklivjší bývaly jeho náky nade stálými mezi stavy nevolemi a rznicemi, nad pýchou jednch, nad bujností a spurností druhých, nad sobectvím všech. Každý stál jen o rozšíení odkázal
—
svých práv
a svobod,
o užitek a
prospch osobní
:
po-
komu na ddin a mst
vinnosti k obecenstvu a ochrana slabých málo
mysli ležely.
Bouky
v lidu, vraždy, pálení
zobyejnély. Jediný rytí Jií Kopidlanský ze msty proti Pražanm, že jeho bratra pro vraždu uinnou na míst utratili, bez potu ddin a mst spálil, lidí osekával a vraždil. Pražané se rovné na rytíi mstili. Panstvo i rytístvo dívalo se pokojn tmto prostopášnostem; nejedni podtají podporovali zpupného vraha a palie. Na rozkazy nepítomného v zemi krále málo se dbalo. Snmy byly sice asté, ale boulivé nesvorní stavové málokdy k emu vbec prospšnému se usnésti mohli. Tesklivý proto velmi Bohuslav obával se navrácení Žižkovských a zkázy celého království, i zoškliviv sob stranné, neupímné a ošemetné jednání stav mezi sebou, posléz ani na snémy více nejezdil. Jen ješt o korunování ledva tíletého Ludvíka^ (11. Bezna 1509) králi svou úctu u dvora skládal. Odstraniv se pak docela ode hluku velikého svta, ;
as
;
!
93 za úkol sobe položil spisování historických sti
tom zaméstknání
V.
své.
jej
památek vla1510
dne 11. Listopadu
smrt pekvapila.
Sliná byla postava Bohuslavova.
V oku
jeho obrá-
d-
žela se spanilá duse; vysoké elo dodávalo oblieji v celé tvái jevila se vlídná pívtivost stojné vážnosti ;
výmluvné rty prozrazovaly hojnost a jasnotu jeho pocit, jemné srdce, ohnivá fantasie, pro.nikavý vtip. zdravý soud, pevná vle a smysl vesms ušlechtilý byly jmní osvíceného ducha jeho. Umní, vlast a ctnost,
mysl. Outlý
tato spanilá trojice, dlily se o celou jeho bytost.
sváto bylo, snadno
sob
píze
Komu
Osobním toliko zásluhám piítaje cenu, urozenství pokládal jedin za podnt k následování šlechetných a slavných pedk. Známosti ducha svého rozšiovati byla jeho rozkoš: od dobrých a vzdlaných milovánu býti, jeho sláva. y obcování byl nepetváený, v mravech neúhonný, mírUených štédrý byl podprce, poddaných nosti šetrný. to
tré
vlídný pán.
Ouad
získal
jeho.
a dstojenství ctižádostiv nehledal; vlasti a církve neoddaloval. Tlast
nikdy se ale od služby
upímn
miloval a o slávu
její
horlil:
k vadám krajan
Vren církvi obecné, hájil zákony její proti nepovolaným odprcm: neest a nekáze, kdekoli je našel, nešetiv ani osoby ani stavu, písn káral. Nehody vlastní velikou myslí snášeti uml strasti však
oí
nikdy nezavíral.
:
pohybovaly jeho
obecní velký
Bohuslav byl
muž
Tlo
bylo v rodinné krypt v Píjeho pítel Jan Šlechta ze Všehrd složil latin takový nápis na hrob:
senici.
mu
ušlechtilou duší.
jeho pochováno
Vrný
94 Kdo
jsi koli, kdo to ísti budoš, véz tento že kámen Nevzhledný skrývá kosti Bohuslavovy, Jenž eského jsa živ veliká byl národu sláva, Ozdoba vlastenské šlechty a perla její. Neb cokoli kdy Athény a Éím uený byl uíval, Ye smyslné vše to on pamti pevné choval. Vtip jeho i mravové i rodu vznešeného slovútnost U nho zárovnou míru a váhu mly. On Asie krajiny, dalekéto na východu zem, A sluncem spraženou v Africe pdu vidél, I mnoho mést a království v Evrop projíždl; Nesnází okusil moc po zemích a vodách. A když nescestných sputoval tady na svt sídel, Zasloužil pak i tvj spatiti, Kriste, domov. Tamto ho nábožnost a ctnost, tam víra ho vedla: Bezbožných dsivé hrza propasti eká.
11.
Svdectví
o
uenosti Bohuslavov.
hled, sbírky a
—
Pe-
vydání jeho spis.
Jméno pána Bohuslava z Lobkovic slaveno bylo jak od souvkých, tak od pozdnjších. Uený opat Trithem uznal p. Bohuslava již r. 1494 za znamenitého eníka a básníka, i pipodobnil ho k Pliniovi Druhému. Martin Polích z Mellerstadtu, dokter v lékaství, právech i theologii, psal o r. 1495, že vtipem všecky své spoluvké pesáhá. Jeroným Balbus jistil, že se mu ledva jeden neb druhý, aby neekl nikdo ze Vlach vjTOvná. Jindich Bebellius vyznal, že šastn postihnul klassiky staré. David Chitraeus velebil jej nade všecky pkné duchy po celé Éíši. Ullrich z Huten svdil, že mu všickni spoluvcí básníci palmu piknuli ve zpvu heroickém.
nm
95 Professor v Lipsku, Yolfgang Plick, pestav vykládati Vir-
Lobkovicovy svým
žákm
pednášeti poal. Kornel ze Všehrd, když byl již z Bohuslavova pátelství vyšel, uznával jej za historika pravdy milovného, a za básníka ze všech Jan Šlechta pravil, že jeho všetoho vku nejvtšího. strannou ueností vlast i v cizin slávy došla. S podobi Sigmund Jelenský, nou chválou mluví o Augustin Olomúcký, Roderik Dúbravský, Valentin Meziický a jiní. Než my sami na krátko ke spism jeho spisy
gilia,
Z našinc souvkých
Viktorin
nm eho
—
prohlédnme. Vtší díl jeho básní ke klassickým piísti
se
mže.
Jeho popisy a obrazy jsou živé a vážné; jeho epigram jeho list báprostý, nehledaný; jeho ekloga Virgiliovská snicky velý; jeho elegie tklivá, satyra plná svatého hnvu. Vyzvání knížat Evropských proti Turkm jest nevyrovnaný Kritika novjší za vzor plamenné poetické výmluvnosti. jedinou vadu mu pokládá husté užívání mythologie a asté ímských a eckých. Bohatý pipomínání starobylých vtip jeho nepoteboval tchto šperk. ^ Z té píiny, kde ;
dj
píliš
nahromadny
byly, v
pekladu
eském nkteré
se
vypustily.
Jeho listovní prosa jest jadrná, svtlá, plynná, neo Petru Schottu má ovšem i hojná a ozdobná. ledakde obecnosti vyvedení však prvotního toho díla ti a dvacítiletého eníka vždy pochvaly zasluhuje. Mistrovská práce jest ale pipiš ke králi Vladislavovi. (List XEX.) Za delšího živobytí byl by se p. Bohuslav také co historik proslavil. Charakteristika p. Jana z Šellenberka (L. XVIIL) a popis Prahy (L. XXIII.) svdí o jeho povolání k djepisectví. Želíme ztráty jeho ovšem nedokonané kroniky království eského. Zachované spisy jeho
e
zídka
;
96 podávají
mnoho svtla
vku
obrazu
k vytknutí historického
barev
i
jeho.
V ethickém pojednání „O bíd lidské" líí pirozené mravní nehody, kterým lidstvo ve všelikém vku i stavu podrobeno jest, a dovodiv tak, že v tomto živote pravé a stálé blaho ani pohledáváno, ani nalezeno býti nemže, nesmrtedlnost, ku poukazuje na nejvtší cíl lovka které toliko ctností dospti možná. Mnoho jest ve spisu tom rázných obrazu a vhodných pf-íkladii. jejichžto sestavení skladatelovu náramnou v djinách zbhlost vySpis ten má v základní idei mnoho podobnosti jevuje. zdá se, že Komenský jej ped Labyrintem svta; s i
—
i
oima ml.
—
Y
klady dovozuje,
pojednání
,,o
mnohými pímoudrému dychtiti ne-
lakomství'^
že po bohatství
Zlomek o blaženosti skoro tentýž zámr má. Ve mnohých listech vyjevuje svou theologickou uenost, dkladnou známost dogmat a zákon církevních. Bohuslav byl nepítel sofistických dvtipnstek v theosluší.
logii:
že ale
nkde prudká
a proti
vost jeho jindy vždy mírnou a zakalila,
jeho
dá
se
toliko
z
osobám
zamená
horli-
ist bohomyslnou povahu
rovn prudkého outoku odprc
pochopiti.
eský
pipiš ku pánu Petrovi z Rosenberku ukazuje Bohuslava jako dmyslného i opatrného politika. Pravidla tam pronesená dstojná jsou osvíceného muže v onom a snad v každém vku. Práce své zvlášt básnické Bohuslav toliko nejdvrnjším pátelm zasílal, do veejnosti jich podati vždy Nco jich sebral Jan Pibra. Sbírka jeho se zdráhaje. pišla pozdji do nehodných rukou; mnoho list z ní Ostatky vyezáno, a k zalepování oken spotebováno. Fridrich z Vildštejua za korec žita vykoupiv, Mitisovi
nám
p.
pjil.
—
nho podly, nepovdomo. Starosouvký rukopis Krumlovský, nyní v král. Pražské (I. D. 3.) obsahuje mimo nkteré listy
Kam
od
se
bylý a snad také bibliothéce
a básn Bohuslavovy také popis Prahy (List XXIII.) a list k Janovi z Domaslavic (List XI.), které se v INIiti-
sov
sbírce nenalézají.
Nejbedlivjší sbíratel spis Bohuslavových byl Sturnus. Chystal se je r. 1511 vydati a králi Vladislavovi pipsati. Za neznámými však píinami ke skutku to nepivedeno. Sbírky Sturnovy dopídil se bezpochyby v Annaberku v Saších Jií Fabricius, rektor gymnasium v Mišni, a z ní nejprve tiskem vydal „Vyzvání Evropských knížat proti Turkm" u bratra svého tiskae v Štrasburku. Ostatní básn a listy sdlil po Matouši Kolínském To-
máši Mitisovi.
Nákladem pana Hodjovského vydal pak Mitis nejViri inprve prcsaické spisy Bohuslavovy pod titulem comparabilis ac D. D. Bohuslai Hassensteinii LucubratioHis addita šunt collecta per Thomam nes Oratoriae. :
Mitem diversorum
elogia D. Bohuslai vitam concernentia.
Pragae excudebant Thomas Mitis et Joannes Caper. A. J). 1563. V citátech našich naznaeno vydání to písmeny L. O. Zde se nachází: 1. opusculum de miseria humana, pro Petro Schotto, 4. fragfragmenta Epis tolarm Lib. V. Na tyto listy odkazováno znamením prostým Ep. Sedm let pozdji vyšly básn Bohuslavovy ve dvou oddleních, a sice: lUustris ac generosi D. D. Bohuslai Hassensteinii a Lobkovic Farrago Poématum in ordinem digestom ac editorm per Thomam Mitem Nymburgenum. Pragae excudebat Georgius Melantrichus ab AvenH. Generosi Baronis, Poetae oratorisque tino A. 1570. de avaritia, de felicitate,
2. libellus
mentm
3. oratio 5.
—
Viiiaický.
H.
'
98 excellentis D. Bohuslai Hussisteinii a Lobkovic J. U. D. Appendix Poematum editorm a Thoma Mite Nymburgeno, Addita šunt elogia plurimorum in D. Bohuslaum unacum indice librorum bibliothecae Hassensteiniae. Pragae excudebat Joannes Gitczinius 1570. V citátech znamenáno toto obojí oddlení prost: Mít. pag. K tm pistoupil ješt dodatek: Viri illustris et magnifici D. D. Bohuslai Hassisteinii a Lobkovic etc. Xova Epistolarum Appendix, coníiuisita et edita per Thomam Mitem Nymburgenum. Pragae excudebant haeredes Joannis Gitczinii. 1570. Dodatek ten citován znamením Ap. Ep. Pidaný poet znamená íslo psaní. V originálu ani strany ani psaní sama íslem nejsou znamenána. Litujeme, že v tchto vydáních nebylo lepšího poádku šeteno, a že do nich množství omylných dat chrono-
—
Nkdy není ani rok udán, ehož logických se vloudilo. tedy teprve z pozorování jiných trudn domysliti se bylo. *) eský list pán Bohuslavv ku pánu Petrovi z Rosenberka vydán jest z rukopisu kr. bibliothéky (Sig. XVII. od
D. 38.)
Jana
p.
Zimmermanna
arcibiskupské v Praze.
hoi Hrubému
z
Jelení.
r.
1848 v tiskárn
Rukopis ten patil Zavírá v
sob
politických a theologicko-polemických spis, i
pvodních.
peložených
Bohuslavv pijal tam Jelenský, aby mu tam výpovdi o pijímání pod obojí
List
dále proti nelibé
odpor
pvodn e-
sbírku mravních
položil.
*)
V
prvním vydání podotýká
tyto nedostatky byly
píinou,
tu
Vinaický ješt,
z nížto také do jeho
že
pekladu
na sedmi místech chyby v chronologii pešly, které teprve po optovaném prohlednutí vytištného již celku jsouce zpozorovány, zde, ve Yéku pana Bohuslava, opraveny byly. V nynjším vydání jsou tyto opravy vykonány na svých místech.
99
Ke svým Latinským listm pipojoTal p. Bohuslav astji také pípisy eské (Ep. lib. 11. Fol. 79 Ep. lib. ;
104); ty však a bezpochyby
eské
jeho ke ztracení pišly. Taková ztráto, nám ovšem divná býti nemže, rozpomeneme-li se na obecný los literatury naší na nohsledy Táborit patnáctého a šestnáctého vku pod obojí; na Švédy, a na Koniáše sedmnáctého a osmnáctého století pod jednou; a vbec na kazisvty a odrodilce starého i nového vku. My však važme sob jakékoli památky ducha jeho. I latin psávaje, psal on srdcem eským rozuatým láskou i sami k vlasti, kterouž pi odprcové vždy velebili. in. Fol. listy
;
nm
i
jiné
Pána
Bohuslava Hasištejnského
LISTY.
z
Lobkovic
:
I.
Petrovi Schottovi Štrasburskému.
z nemoci vyniknuv, omlouvá své
ídké
do-
pisování. (L. O. p
v.
50.)
Chtl jsem Tob obšírnji psáti; obklíen ale nesnázemi všelikými, k niemu se nemám. Není dosti, že zuí: na nás Benátané válku strojí, ale i mor po a pedce na to radji se dívám, než abych oitým byl svdkem zkázy své vlasti. Troje psaní jsem od tebe dostal; ve všech se dozvdti žádáš, zdali na živ jsem. Mj krátkou na
mst
n
odpov Živ jsem, ale smrt závistná skoro již mi nepála žití: bohorodná však nedopustila máti, Bych zemský ten obyt zanechal a schránu tu svléknul, Až pláem duše má vadných zde by pozbyla ouhon. Již nelítostná živiti smrt nechtla déle: Jen královna, které se klaní moe, zem a hvzdy, Jen ta milosti plná pomocí mi pispla rychlou,
Mého
m
a k ece vroucí mrákotné ustoupiti íše.
An nebohý k jezerm podzemním Jsem chystal
se do
Co jiného bych psáti ml, nevím; nevda, zdali Tebe list pítomný, jejž na zdaíbh do Bononie vypra-
dojde
104
Od
doby, co Daniel mne opustil, nemohl jsem kdoby k Tobé jíti se odhodlal. Proež, soudíš-li z ídkého dopisování, že jsem na Tebe zapomenul, mýlíš se, jelikož (a se písnji nevyjádím) odsuzuješ mne bez vyslyšení. Petr spchá, a nedá mi více psáti. Zdráv bud Jako kdy jindy i po tu dobu jsme svoji. Uhlédám Tebe díve, než si pomyslíš. (Ve Feráe) d. 20. Kvtna 1482. Posílám Tob dvé nož, a kommentár k Hesiodu.
vnji.
té
se doptati,
—
!
11.
Bernhardovi Adelmannovi.
Píše o pípravách k válce proti knížatm íšským, a svém oumyslu odebrati se ke dvoru. (R.
1486.)
(L. O. p. 62).
Co se u nás dje, z povsti, tuším, již Tob povdomo. Strojíme se do pole na knížata Nmecká, protoženám znamenité uinili pohanní, proti starodávným obynepovolavše krále našeho k volení nového císae.
ejm
Ku
spravedlivé
pomst
naší
v}'najdou
se také
králové
Uherský a Polský, onen z jakéhosi proti Nmeckému národu pirozeného záští, tento z otcovské píchj-lnosti sli-
nám
Vypravili jsme také posly ku Anglickému, by je k válce proti Maximiliánu popudili, aby na dvou stranách zaneprázdnn mdleji odporoval a nepovede-li se nám po vli, s Turky a s Tatary spojiti se hotovi jsme. Ó kéžby mi dáno bylo hovoiti s Tebou o tch vcech, a vedle oblíbeného zvyku obapolným se pením o vtší mých-li i tvých krajan
buje
králi
hojné pomoci.
Francouzskému ;
i
105 udatnosti
ukracovati
sob
Kolikráte bycli se na
chvíli!
verš ten odvolával:
Aj kteraká ubohým
vyítaje
zbití
Laurcntm
nastane vražda!
a naopak starou Tvá výmluvnost ani ceknouti
a zapuzení Vašich vojsk
naši vítzoslávu, žeby celá
nesmla! To noviny, nyní domácnosti. Viz pak
—
Tvj
onen
Bohuslav, který klidu a popat Parnassa a Helikona
koje jedin posud žádostiv, na
zaslepen dýmem marného dstosvévoln pouští se nyní na vlnobitné moe trampot a péí, ke dvoru tot královskému, kamž odejíti dosavád byl váhal. Než, upímn eeno, nepudí mne k our myslu tomu ctižádost, ale spíše láska k vlasti, za niž bych umíti si volil, kdyby smrtí mou vykoupena mla býti minulá sláva její. Le hájením jí dle síly své proti tm, kdož jsou její a spolu Boží nepátelé, více bohdá prospji, než abych sešedivl obíraje se stále s pknými vdami a umlostmi, které jen tehdáž ceny do sebe mají, pomáhají -li ponkud k rozšíení obecného dobra. Prozatím
ve chládku se skrýval, jenství,
—
to Ti oznamuji;
pihodí-li se
opt nco
zvláštního,
ne-
dopadnu nkoho ze známých Tvých. Zdráv bud, a brzy mi piš, co asi dlá náš, jako ve snách pohížený N. opominu
zpraviti Tebe, jak mile
III.
Viktorinovi ze Všehrd. (F. P. p.
Satyru jsem
ondyno
194.)
složil
mimo obyej satyrik vyzýváním
na mravy svatého
krajan,
a
Václava jsem
106 poal.
Báse
tu
Tob
píteli a milovníku
pipisuji, jakožto
pkných umní.
svému dvrnému Ostatn nedávej jí
u veejnost; neb není taková, aby co Minerva Fidiášova na odiv vystavena býti mla. Zavírá v sob mnoho, coby mnozí zle sob svdomí na sebe potahovali. Nejmenuji sice žádného, a tudyž by nikdo mi proto hnven býti" nesml, leda že by se díve, jak íkáme, samocht veejn zpovídal. Nemén se ostýchám pokrytého podezení tch, kterýchž uraziti není radno. Neohlížím se ale na soud chátry; neb jak pochvalou sprosták zpyšnti, tak pomluvou jejich zarmucovati se dáti, za stejn pošetilé mám. Tebou jedin se spokojuji; pochvalu i domluvu Tvou milerád pijmu, vda, že jedna i druhá ze smyslu pátelského pochází. Zdráv bud! Dáno v dom vlastním, dne 31. Prosince 1489,
IV. P. Janovi ze Šellj3nberku,
kancléi království
eského.
Vypisuje cesty
své. (R. 1490.
5.
Listop.)
(E. A. 14.)
Z Alexandrie
Tob
píši;
neb neukojen Palaestinou
ku poza starodávna Memíis, nyní Kairo Mnoho- znamenitého se v tch zemích nachází;
a Jerusalemem, putoval jsem také do Egypta až
vstnému mstu, nému. ale kdožby vše
ee-
to mohl jediným listem zahrnouti? Doma Alexandria bohdá, oustn to nkdy budu vypravovati. bývala druhdy velmi slavná a sídlo králv Egyptských; podnes je nejhlavnjším tržištm u Stedozemního moe. Zboží sem dovážejí z Iniie, z Arábie a z Aethiopie, a
107
Za pamti otcv odtud je pevážejí do našich krajin. našich Petr, král na Cypru, dobyl Alexandrie když pak ale nesíslný poet nepátelského vojska proti nmu vyšel, nedoekal jich, než poboiv a popleniv msto s velikou ;
dom
koistí
se vrátil.
—
Našed zde kupeckou lo z Genuy, hodlám se vézti k ostrovm Cykladským, k oužin Hellespontu, zíceninám Troje, do Konstantinopole a k jiným na slovo vzatým mstm, kterých spatiti nad míru se tším, od dtinství o nich povídati slýchávaje. Mnozí se mi ovšem vysmívati budou já však nenahlížím, pro bych se stydti ml ná:
sledovati tch,
ej, zákon
kdož radji
cizích krajin,
a zízení vzdálených
mrav
národ
a obj'-
poznati
pra-
aby doma v rozmailé zahálce hnili. Uznáváš-li sám jediný to za dobré, nedbám soudu jiných bloudíra-li ale v tom vedle zdání Tvého, hotov jsem na jediné slovo Tvé zmniti oumysl svj. Zdráv bud, ochrano má, a s tebou náš pan Puta. Douška. Doruitel tohoto listu, vzácný Polák z Krakova, doprovázel mne po celé té cest. Porouím ho Tob, ano vdk mi bude, pozná-li, že to mé porouení mu bylo užiteno. hnuli, než
:
V.
Užitek
a
Štpánu
Pisonovi.
rozkoše poutí. R. 1491, lodi u Modonu.
16.
Dubna na
(L. O. p. 65.)
Poslední ploul
jsem na
list
jsem Tob z Alexandrie. Odtud Genueské do Chiosu. Na plavb té
poslal
lodi
108 k ostrovu Karpatu, zahnáni jsme byli bouí 40 tisíc hon vynášelo. Za tu však nehodu získal jsem alespo výhled na pomoí Cilicie, Pamfilie a Lycie; i mnoho jsem zvdl, co mi díve nebylo povdomo. Plavili jsme se nedaleko Patma, sloviitné zjevením sv. Jana, a nedaleko ostrov Koos a Samos, z nichžto na tomto se Pythagoras, na onom Hippokrates narodil. Výspa Chios, kolébkou a hrobem Hoblížíce
se již
nazpt
až k Cypru, coby asi
mérovým plaviv se
se
honosíc,
plodí spolu nejlepší mastyx.
pak do Malé Asie, nynjších Turek,
navštívil
Pejsem
Smyrnu, Thyatiru, Efes a Sibyllou slovutné Erythry. NaSmyrn leží ostrov Lesbos, otcina Theofrastova i Sapfina. Potom vezl jsem se mezi Cyklady a Sporady, a sice nedaleko Dély, Páry, Ikary. Andry, Tenedy, G-yary, Šerify a jiných více, kterýchby vyítati snadno, Tob ale ísti mrzuto bylo; posléz pistanuii jsme u Modona, msta na Peloponésu, a odtud bude-li možná, poplovu s pomocí Boží do Libye, kdež Tunét (Tunis) vévodí, msto druhdy malé, a u Livia i Polybia ledva jmenované, nyní ale mezi všemi msty v plnoní Africe nejslavnjší. Podál nho leží rumy Karthaginy, pro jejichžto spatení se zvlášt na tu cestu vydávám. Xavráté se pak opt do Modonu, pes Peloponés a pes Attiku do Boeocie poputuji, kdež na Parnassu a Helikonu, eho jsem díve ani vtipem ani pilností získati nemohl, k výmluvnosti totiž básnické dospti doufám. Odtud se do Konstantinopole, Bithynie, a pes Hellespont do krajin Trojanských podívati a posléz pes Benátka dom se vrátiti hodlám. Aj co myslíš, jakého nyní ovoce ze studií svých nabývám, s jakou chutí básním, s jakým potšením na starobylé dje vzpomínám? Žádné zajisté zboží, žádné dstojenství, žádné domácí radovánky nemohou pirovnány proti
mn
109 k rozkoši, kterou nyní z poznání tolikerých národ Což ty mi ovšem za pravdu dáš: každého dne erpám jsou ale, kdož to vedle smyslu svého vykládati budou. Zdráv bud chra ji ode P. S. Svou bibliothéku Tob porouím vší škody, zvlášt od molík: nad to mi po ten as nic Pozdravuji Christanna Pedika, Jana milejšího neuiníš. býti
I
1
;
u zemských desk, a Yiktoriua
ze Yšehrd.
TI. Dru. Janovi Kaisersberkovi. kanovníku Štrasbur-
skému.
Zvstuje mu úmrtí Busnerovo, prvodce druha svého po cestách. po narození (L.
R,
1492. dd. v
a
úterý
B. P.
O. p. 63.)
Mj
Smutnou novinu zvstuji Tob, velebný Ote. milý Fridrich Busner, který v dom mém nkolik let pebýval, a se mnou po zemích a vodách putoval, v Pánu zesnul na den narození Blahoslavené Panny. Tato ztráta tím více mne rmoutí, že jsem jej nemohl zdravého odevzdati matce jeho, paní výborné, která se domejšlela, že její syn dobe u mne schováa jest. Kdož ale mže se protiviti vli Boží a soudm- jeho nezpytatelným? Díve ho trápila studená zimnice, která když se více rozmáhala, uinil, co na kesana sluší. Zo-
—
pak opt, ano i všeho nebezpeenství znikati se než brzy na to upadl v téžší nemoc, kterou vida ho nad míru sklíeného, pro knze jsem poslal, od nhož sv. olejem pomazán tak tiše a klidné skonal, že nikoliv
tavil se
zdál:
umírati ale zesnouti se zdál. Poprvé za svého živobytí byl
110 jsem u lžka umírajícího, pláe a vzlykaje, an jsem se pojednou zbavena vidl dobrého a vrného spoleníka. Nezahojila se ješt rána, zasazená mi úmrtím božného Petra Schotta, jehožto laskavá ochota tak v duši
mé
tkví
a tkvíti bude, že každou dobu žalosti a hoe útchu mi podá jedin na nho zpomenutí: a hle nová jí následovala strast! Dvojí tato nehoda uí mne pominulosti vcí vezdejších.
Oba odplatu
slavených
sice,
jak se
za
dvuji,
své ctnosti
ve spolku blaho-
pijali:
nicmén však
nemohu se obrániti zármutku a hoi, ano píšícímu slzy nadarmo zadržované líce mi zatékají.
Vn.
P. Viktorinovi
to
Chrudimskému ze Všehrd.
Vyjevuje smejšlení své o dstojenstvích vbec, a zvláš o jemu podávaném biskupství Olomúckém. Ex Bulsavia (?) 1492. Y úterý po sv. Simon a Jud. (E. A. 6.)
Dnes mi odevzdán jej etl,
a
vdn
byl od
poznal Tvou
Tebe
list.
nezmnnou
Dychtiv jsem ke
mn
píze
Zvdti
žádáš mé nynjší smejšlení; tedy poslyš. Když o vci té první zmínka uinna, byl jsem v nejzazších svta koninách; i po svém do vlasti se navrácení choval jsem se tak, že jsem nedycht po takovém dstojenství, jím také nepohrdal, a ke všemu tedy pipraven oekával, jakkoKvk se vc ta skoní. Pokládají mi to sice za zlé skoro všickni pátelé moji: než já se nespouštím svého úmyslu, nechtje oknem, anobrž dvemi a lásku.
vejíti
do ovince
I neukazuj mi na ty, kdož se rovjakýchkoli cestách kivých
Pán.
o takové hodnosti po
—
•
111 ných ucházejí: bucltež oni kdokolivk, mne však nepiabych je sobe za vzor a píklad svého jednání obral, žádaje býti radji dobrým a zachovalým, nežli možným a ctným. Tomu-li v skutku tak, snadno poznáš, nejsa, tuším, povahy mé docela nepovdom. Ostatn padni co padni v Olomouci, povinován budu vždy jak mnohým pánm Moravským, tak zvlášt p. Ctiborovi, který, nebyv mi niím zavázán ani se mnou spíznn, nicmén pokud na bylo, pede všemi jinými mne k takové hodnosti povýšiti usiloval; ano tak velice jsem povden jemu, že každé píležitosti milerád se uchopím, kde bych mu ku prospchu aneb ku poctivosti jeho posloužiti mohl. Psal bych více, ale posel Tvj pospíchaje, ledva pl hodiny ku psaní mi propjil. Zdráv bud! vedou,
nm
ním
Vm.
Témuž.
Žádá, aby piloženou na list jeho pívtivý
odpovd s
p. Ctiborovi píležitostí odeslal.
ÍE. A. 7.)
Pan Ctibor, jejž nevím, vladaem-li ili správcem markrabství Moravského hejtman slovo cizí jest ^ Žes nazývati mám, psal mi ondy nad míru pívtiv.
—
—
Ty toho pvodem, nepochybuji, I vzdal jsem mu díky, jak jsem nejlépe uml, dokládaje spolu, aby vesms nevil Viktorinovi o Bohuslavu svdícímu, jelikož zaslepen pízní a láskou takové vci prohlašuje, se Bohuslav nikdy býti nemže. Psaní, to posílám Tob s prosbou, abys je
p.
Ctiborovi odeslal,
jak mile se
na Moravu putoval, doptáš. Zdráv
bu(J!
nkoho, kdoby
112
IX. Kapitule Olomúcké.
Tzdávádíky,
ž e
j
ej z
volili za
28.
Kvtna.
biskup a.
R. 1493,
(E. A. 4.)
mn
oudové kapitoly Vaší zpravili mne pízni a náklonnosti, a kterako jste mne Bvorným hlasem za biskupa zvoliti ráili. Zaež YašnoBtem neskonalé díky vzdávám; neb nemohu netšiti se z dvry od muž tak vážných mi projevené. Kéž bych jen splniti mohl oekávání Yašností, a zachovati se tak, jaká by má vle byla! Tžkj^ zajisté podniknu ouad, k nmuž síla má nedostaí. Nebyv díve žákem, stávám Vyslaní ke
o Yašnostin
se mistrem,
a
nenauiv
se
spravovati sebe, jiné spravo-
mám: spoléhaje však na pomoc Boží, která neopouští dvujícího se v ni, podrobím bemeni tomu šíje své, a odevzdám lodiku svou moi zcela mi nepovdomému. Na vati
Yašnostech ale záležeti bude dokonati, co jste poali, a podporováním jednání mého radou i skutkem. Zdrávi budte! Ostatku vyzvíte tmi, kteréž jste vyslali ke miš.
sice
X. Papeži Alexandru
Žádost kapituly Olomúcké
o
VI.
potvrzení Bohu-
slava za biskupa. (E. A.
1.)
Již dávno. Ote svatý, pozorná uinili jsme nejjasnjšího krále a pána svého na nehody církve naší, o emž i Jeho Milost král zpraviti ráil Svatost Tvou a pedce :
113 dosavád se nestalo, ím bychom proti hrozící nám škod opateni byli. Bloudíme jako ovce bez pastýe, odevzdáni všelik}^m vlk dravých útokm. I lítot nám velice, eho jsme se doekali; líto a žalostnot nám, že více na neslušné vnukání jiných, nežli na prosby naše spravedlivé ohledu bráno, a že spíše vyslyšení docházejí, kdož se po vln shánjí, nežli kteí vyhledávají prospchu ovcí. Neb eho medle jiného se domejšleti zbývá? Kapitola Olomúcká za biskupa zvolila Bohuslava z Lobkovic a na Hasištejn; zvolení jeho ochotn uznati ráil Jeho Milost král; urozenstvo i lid
—
jiného jej,
sob
nežádají:
pimlouvá jakýby v
pece
se
nám
nám bude
ele rady
ím
Víme
za nás.
se
dinál Montrealský
asi
a
užitku a
pece není, Neb k jakému
a slavný: než
biskupa podati
za
naší,
sice
muž výborný
Tvá nepotvrdivši Však ješt více vcí rádi, že jest pan kar-
Svatost
jinému zadala toto biskupství.
prospchu?
ml.
Zdaliž
sedti bude
a souditi právo stranám, an
pebývaje
snad nikdá nespatí biskupství svého? Zdaliž moci bude zamezovati a potlaovati vznikající mezi námi bludy u víe, doví-li se toliko dle povsti o pramenech
v
—
Než Bohuslav mezi námi zrozen a pvodech jejich? a vychován jest, a jestli za kterou, tedy zvlášt za tou píinou a tím jistji u vážnosti se zachová co biskup, ochotnji a vdnji byl pijat od lidu, a ímž radji
ím
my poneseme bemen,
vedle ouadu jeho nám uložených. což? pišlo-li ped asy tak mnoho statk zádušních násiln do rukou cizích: má-li pi novém vypuknutí rznic aneboli války, což u nás nic neobyejného, ostatek pii
A
jíti
také ku ztracení?
jediné stran šeteno, naší
i
stolice
Vinarický.
II.
Tak
se posléze
ímské škod.
i
stane,
že bude-li
zahyne k veliké bude nás moci chrániti 8
celé to biskupství
114 pan kardinál Montrealský, nemaje zde sluh, ani pátel^ ani jednotníkv? A snad vyluovati a vyvrhovati bnde násilníky z lna církve? jakoby astou již nebylo známo zkušeností, že onen druh lidí stel takových málo si všímár Bezdky to píšeme, Ote svatý, aniž pak se zpouzeti chceme, aneb vinu dávati Svatosti Tvé, vdouce, jakou na zemi moc má námstník Pán než toužíme jediné na ty, kdož namluvili Svatosti Tvé, co se právu i sluškteí více milují zlato, než víru Krinosti zprotivuje stovu; kteí, ukojena-li jen jejich po cti a zlat lakota, svou i jiných duši zahynouti bez rozmyslu dopouštjí; :
;
tch my,
a takových v ošklivosti a nenávisti máme, i sám neskonalý.
ale tuším
i
netoliko
Bh
Proež, Ote svatý, nemohouce osobn, v duchu alespo padáme u posvátných nohou Tvých, úpnliv prosíce, abys jmenovaného Bohuslava milostiv nám za biskupa potvrditi ráil. K tomu pohni Svatost Tvou zpomenutí na slavného císae Fridricha, který muže toho písemn Tob porouel; pohni Tebe nejjasnjší král a pán náš, nejupímnjší syn církve svaté, jenž dávno již toho srden sob žádá; pohni Tebe spravedlivá prosba naše, ješto jsme mezi tolikerými nátisky vždy stálí setrvali v poslušenství stolice ímské. I raiž povážiti Svatost Tvá, jak nebezpeno každé prodlení. Bezpráví se veejn páše; svobody církve se utiskují; mravy se porušují; duchovní i svtští prostopášn si poínají; nesíslní bludové se rozmáhají a nesmírný poet duší hrne se ku propasti, an není, kdožby ouad pastýský opatrn a vážn zastával. Vyslyšením ale žádosti naší nejlépe opatí Svatost Tvá spasení duší našich: setrvá-li ale na zámyslu svém, žádáme alespo, aby, cokoUv z toho pojde, nebylo piteno nám.
—
115
XI. Janovi z Domaslavic.
islav vyjevuje své potšení nad zpráBohuslav vou že Pražané se stolicí ímskou u víe se sr_. •ovnati hodlají. Ex Bulsama (?), (1494).
n _ 1 4o \ (L. O. p. 143. /T
Co se po mnohá léta ani lahozením ani vyhrožováním vymoci nedalo, nyní, jak se za jisto praví, z dobré vle k místu pijíti má: páni Pražané totiž a celá obec do
lna
církve se navrátiti hodlají;
vují poslové do
íma, kteí
všecko,
i
již
prý se vypra-
o mezi nimi a stolicí
apoštolskou rozepe byla, papeži k rozsouzení podati mají. Raduji se nad míru, anobrž nechápi velikost radosti své I Neb mže-li býti kdo tak nevden vlasti své, jenžby se z obrácení tak slavného msta, hlavy zem eské a ozdoby íše z celého srdce neradoval ? Není pochyby, že dle píkladu Pražan také ostatní msta lépe se rozmyslí; ano zdá se mi, jakobych za jakousi záclonou navraceti se opt vidl onyno asy peblažené, jací pod císaem Karlem bývali, když do tohoto kvetoucího msta všickni sousední národové putovali, jelikož mimo nebylo v plnoních
n
krajinách
dn
uení
slavnjšího, aniže obchodu živjšího.
našich ovšem se od vrchu slávy daleko uchýlilo
:
Za než
Karlem zpsobeno, to samé moupána k cíli bude dovedeno, pokud jen Pražané, k sob pišedše, nejen obecní,
nadíti se smíme, že co
drostí a setrvalo stí našeho krále a
jeho žádosti a piinní patrn na jevo dávají. aby podniknutí tak blaho8*
ale spolu církevní správu vedle
zíditi
si
dopustí, jaký oumysl nyní
Prahnu nevýslovnou
žádostí,
!
116 djné, a obecným poaté usnesením, co nejdíve utšeného ctiteli vlasti žádaného dosáhlo konce Rozvažují-li ale obyej nezkušeného množství, každým vtru zavanutím sem a tam se klátícího, obávám se, aby onen starý vrah svými chytrostmi nepekazil a nezrušil Nebo nalézají se lidé, kdož ctností i toto pedsevzetí. vynikati nemohouce, zkažením jiných k bohatství a hodnostem pijíti doufají. Takoví ke všeliemu lid navozují, u jednch rozsívajíce nedvodné podezení, druhých kojíce nadjí novot. Pedzvídají, že, bude-li vše smíeno a utišeno, vášn jejich nebudou míti více prchodu; proež bouky a rznice poínají, aby v pevrácené obci dosáhli, ehož v zachovalé a dobe spoádané dojíti nemohou. Ku potvrzení toho není potebí uvádti píklady z letopisv eckých, ímských a jiných cizích národv Praha Proež nepedejde-li se jediná takových na zbyt podá. záhubným obmyslm takovým vší možnou péí a opatrbych neád zde chtl ností, vyvedení zámru toho a každému pravému
;
prorokovati,
— žádati
—a
spíše než doufati se dává.
a
se
mi neznámí, zdají Ovšem pvodové podniknutí toho, mi nemálo pipovídati. Neb cokoli posud poali, nemá
do sebe nic nejapného a váhavého, ale svdí o jejich opravdové vli, neunavené snažnosti, vážné a šlechetné mysli, a vroucí u víe horlivosti. Doufám tedy, že i dále bdíti budou v as náhlící se boue, obrátíce všecku svou péi a mysl k vyvedení toho svatého skutku; i pispje jim pomocí svou Pán, pro jehožto est a slávu vydávají Ó jaká pak se v nehody a nenávist u lidí bezbožných. bude jejich u Boha neskonalého, jaká u lidí dobe a šlechetn smejšlejících zásluha? záslužno-li jest vyvésti z bludu jediného lovka, ím více, vyvede-li se z nho celý národ: Slavno-li jest, vybaviti vlast ze jha násilného:
!
117
mnohem
slavnjší býti musí udušení zárodu a semene ne-
svornosti, a napravení porušených a
Sláva jejich nebude
pevrácených mrav.
echy
obmezena, ale rozšíí se po moe, a velebena bude jazyky a spisy potomstvo slaviti bude ctnost, ano žádný
peletí všech i nevyhladí památku jejich
zemích,
národ
vk
;
m
A
co medle dím o samé Praze? Neklame-li smysl brzy dojde zvelebení utšeného. Nadje té poskytuje mi sliné její položení, zdravé povtí, a nadbyt všech k obživ potebných vcí. Obchodem zlidnatí, a navštvována bude mládeží po umní dychtící. Bude-li chtíti kdo bud u vojšt, bud v rad uiniti se znamenitým, pospje ku Praze, mistryni tchto umní. Sousední knížata a národové, tšící se z roztržek našich, opt se báti a v poctivosti nás míti budou. Pestane záští a zastaralá kyselost nebude jeden druhého kaceovati alebrž všickni vespolek jedné matky synové, v jedné kolébce t. 3. církvi vychováni, pod stejným zákonem a právem živi budeme.
mj,
;
;
Zdráv bud!
Xn. Témuž.
Omlouvá své smýšlení kevních. (Ms.
c.
r.
o (R.
dstojenstvích
cír-
1497?)
bibl. Prag.
1.
D.
3.)
Žehráš, prý, na zadání biskupství Olomúckého z lásky, mn, za nehodu pokládaje, že se mimo nadání
tuším, ke
domnní
všech jinému dostala stolice ta. I snad se obáobojetných pomluv mezi lidmi. Každý ovšem dle smyslu svého bude si to vykládati; onen viniti mne a
váš také
118 celý as tak živ byl, jakoby všecko ustrojiti ml; jiný mou hrdost valchovati, že jsem, jen u sebe samého moudrosti pohledávaje, proti obyeji mnoha znamenitých a slavných veliké štstí z ruky pustil; ostatním se vidti bude, jakobych píbuzným svým, ješto by rádi v rodu svém biskupa mli, na poctivosti byl ujmu uinil; a nevím, co všecko vtip jednomu každému více naskytne. Pomluvami takovými skoro bych podlé mi vrozené povahy pohrdati ml, ani se pak oišovati láji porušené, která, cokoliv se obyejm jejím nepodobá, i by sebe lepší bylo, k mysli nikdy nepipouští; však ale že i Ty, píteli mi vysoce vážený, nad tím se zastavuješ, vyjevím Tob smýšlení své, a na ten zpsob snad i jiným dosti uiním, kterýmž se ponkud znelíbilo jednání mé. Domýšlím se do poctivosti Tvé, že, akoli povýšení mé toužebn žádáš, nechtl bys pedce, abych se ehosi vášnivého, nepravého neboli nestydatého dopustil: alebrž cen sám nad všeliké zboží a dstojenství ctnost, která jediná dle uznání nejmoudejších život lidský opravdu blaží, zajisté také oekáváš, abych se i já tak zachoval. Keukazuje samostatného ducha, kdož se na jediné pokynutí nezkušené láje, která málo kdy pímý a neporušený o vcech vj-dává soud, od pravidel poestnosti uchyluje. Jestliže tomu tak, již mi za vyhranou dáš. Xeb eho medle jsem se doinil, coby mi práv za zlé položeno z nejapnosti,
mi Pán
Bh
že
ve
jsem po snách
muž
muž
býti
mlo?
A vystoupí
tito
utrhai moji, a
veejn
pokoutn si do ucha pošeptávají, aby mi bylo odato právo k hájení a oištní sebe. Arci nesou,
co
prone-
ml
jsem všady obcházeti, u nohou se plížiti, paty líbati, slibovati všem hory doly, a eho zachovalostí života dosíci nemožno, úplatky o to se pokoušeti. Aj, kdybys Ty mne
119 pobízel, na vky bych se s Tebou ano výhost dal pátelství Tvému, jenž toliko mezi dobrými a ctnosti milovnými ostati mže. Však ukážeš-li mi na veliký poet tch, kteí se jednak po pímých, jednak po kivých cestách k církevním dstoodpovím, že neznám cesty jiné krom jenstvím dotírají veejné a zjevné; že vedle rady Pythagorejských, ano vedle rady Pán za bezpenjší mám, následovati tch, kdož se v církvi naší co hvzdy jakési stkvjí, a z nichž se nikdo do úadu biskupského nevlíchotil, ani vetel, anobrž každý se ho co tžkého bemena ostýchal. Y starém zákon dí Mojžíš: „Kdo jsem já, abych šel k Faraónovi, a abych vyvedl syny Israelské z Egypta?" A Jeremiáš: „Ach panovnice Hospodine, aj neumím mluviti." Na poátku církve evangelista Marek palec prý sob ual, aby knzem uinn býti nemohl. Xasianský, i Ambrož za biskupy zvoleni byvše, na outk se dali, a tento druhý dal, pcdlé svdectví Paulina, biskupa Xolanského, do domu svého uvésti podezele ženiny, aby tím píze lidu Mediolánského od sebe odvrátil. Augustin i Gregorius Piomanus touží, že se jim násilí stalo Bernardin Senenský opovrhnul biskupstvím po tikráte mu podávaným, a nedávno ješ^: nesmírným dchodm biskupství Yaradinského knz Jan poklid klášterní pedložil. Za tmito vdci já radji zblouditi volím, než abych se snášel s tmi, kdož svtské zboží nad nebeské staví akoliv není do mne nestydatosti, abych se k onm pirovnával. Neb jestliže tito takoka z kolébky vybraní "bojovníci Pán takových se ostýchali: eho ode mne se nadíti bylo, an jsem ani ku prvotinám stavu duchovního nedospl? Mohl bych zde také pipomenouti žalostného skonání
k takovým hanebnostem rozlouil,
:
—
—
eho
;
;
úad
120 nesíslných biskupv, kteí ne dvemi, alebrž oknem vstoudo ovince Pán: než jediným toliko píkladem, a sice domácím spokojím se. Strachkvas, syn knížete Boleslava, pohrdal díve biskupstvím Pražským, pozdji ale tak dychtiv o se ucházel, až jeho žádost bratrovou pízní byla vyplnna. Když ale pi svcení mezi dvma biskupoma ležel, zachvácen zlým duchem duši vypustil. Aj pošetilé bylo by po inu stejném nedsiti se stejného konce! Než pozoruj, jak stálí jsou moji káratelé. Kdyby ode mne nkdo žádal, abych mu bud mramorovou sochu vytesal, aneb cosi z kovu ulil, já pak, že nejsem sošník ani sléva, jemu odpovdl: chválili by mne všickni, že eho neumím, neumti se vyznávám: nyní však, že jsem se k úadu biskupskému, k umní ze všech nejvyššímu a nejtžšímu nedostateným býti prohlásil, zemi a moe povykem naplují, a ví z jakého peinní mne viní. Od pacholetství, dí, obíráš se vdami snadnos tedy mohl se nauiti zastávati úad biskupv, k emuž podlé rozdílu provinilých potebí jednak vlídnou, jednak písnou bráti na sebe tvá, práv jako lékaové podlé povahy neduhv nemocným léky pedpisují. Což medle jiného odpovím na to, le, že ítaje všech národ kroniky, dobe sice vím, jakými chytrostmi vojvodové zahánli vojska nepátelská, jakými dobývali mst, jakými lahodnými krotívali zpouru zbouených bojovníkv: než kdyby mne král v elo vojska postavil, kdožby bojoval pod mou správou? kdožby se nevysmál? kdožby mne nepipodobnil onomu Formionovi, který nevídaje bojišt, ni táboru, Hannibala, vojvodu nejzkušenjšího, pravidlm vojenským uiti chtl? Již tedy nenabývá-li se umní válené ze knih, alebrž ze zkušení a cviení kterak pili
n
Bh
;
tém
emi
mn
—
:
121 medle se oporažují snižovati a zamítati správu duchovní, jakoby se beze všeho piinní a bdni ve stínu a ve snách nkomu dostati mohla le žeby snad nepíteli ne;
viditelnému, tisícerým
zpsobem
škoditi
mohoucímu, sjáze
bylo odolati, než lovku smrtedlnému; aneb žeby horší bylo poražení vojska, nežli záhuba velikého potu
vná
duší! o
Mnohem moudeji
smýšlel Pythagoras,
správ zemské naposledy
an k
umní
vedl žáky své ve všech jiných
vdách
dokonale již vycviené. Spatoval velemoudrý muž tam takových nebezpeenství, že neradil nikomu vrhnouti se do nich, le mužm ku pemožení jich dostateným. A což rozpomeneme-li se, že biskupové za dn tch skoro žádné vážnosti nemají u nás? Neb mže-li co vážno býti v takové mrav porušenosti? Bludy u víe každodenn se rozmáhají, církvi statky se odtrhují, lichva
veejn
se páše, v cizoložstvu dopadeni spravují obce: a to vše nedá se ani ztrpti bez pohromy duše, ani kárati bez popuzení na sebe všech. tomu všemu jsou
K
biskupové
zaneseni
tak
rozlinj-mi
vcmi,
že
se
nikdy
svým pastýským povinnostem svobodn oddati nemohou. Neb již tak daleko došlo, že duchovních péí jiným svují, vcí svtských sami sob zstavujíce. Hledí svého hospodáství, docházejí ke dvoru knížat, žijí v ustaviném hluku a nepokoji, ano i zbroj nosívají. Nad ímž bych se opravdu neurážel, kdyby to ku prospchu jakémukoli smovalo. Vím sice, že po mnoha starostech do íše nebeské picházeti máme, a že nikdo za vítze uznán nebývá,
le kdo udatn
byl bojoval:
ale
vím také, že
všecko takové pachtování samo se maí a k niemu nevede. Daremným ale a až do zemdlení se namáháním ploditi sob záští, jest, jak praví nékdo, nejvtší pošetilost. Sám Plato zdráhal se Cirenejským založiti zákony,
122 domnívaje
se,
žeby jich pro porušenost
mrav
svých nikdy
mudrc Zeno neradí uvázati se ve správu zemskou v asech nebezpených; i jsou, kdož douují, že sám Spasitel náš zázrak uiniti odepel, kdeby bez prospchu byl ostal. Ale dí mi nkdo: „Ty-li dstojenství takové a biskupy samé hyzditi, a takou nepravostí poskvrovati se nešetili,
a
stoický
smíš?" Nikoliv! alebrž za nejvejš ctihodné
je
pokládám,
vda, že jsou duchovní otcové naši a námstkové apoštolv. Neb i Pavel biskupství výbornou vcí nazývá. Ostatn ije-li kdo do sebe, coby od biskupa požadoval, nezrazuji, ano pobízím jej, aby moha býti mnohým ku spasení,
úad
ten na sebe pijal. Já ale, kehkosti
sob povdom,
nejbezpenjší pokládám, rozpomínaje se na toho mládence, který se dle zprávy Hieronymovy, starci, jehožto radou se od biskupského úadu odstrašiti nejnižší stav za
dal,
jisté
po smrti byl
zjevil,
odsouzen,
pijal. Táže-li se ale
neodekl
a díky vzdával, dokládaje, žeby zakdyby ono biskupství byl na sebe
nkdo, pro hned na poátku jsem
vz, že po celý ten stopy dychtivého o ni se ucházení, ehož mi všickni známí moji dosvdí; že jsem se jí ale hned zprvu nevyhýbal, stalo se jediné se
as
nenajde
této okluzké hodnosti? I se
u
mne
n^?jmenší
vle starších. A však jestliže Isaiáš. volán Hospodinem, íci sml: „Aj pošli mne;" jestliže Jonáš trestu zasloužil, k Ninivetským, kam veleno mu, odejíti meškaje; i já nepokládám si ani za neest, ani za poklések, a ítaje, kterak i Kato druhdy s prázdnou odešel, a kterak i za našeho vku mnoho králv a knížat po rozšíení íše své dychtících nadje oklamala nezdá se mi na zlehení mé, že se jinému dostala stolice Olomúcká. Zle by ovšem bylo, kdyby Morava na jediném spoléhala; než já 7
:
mn
123
tším na
a raduji
se,
to vlnobitné
že nalezen správce,
moe, po
nmž
se lid
kterýby se vydal onen zmítá, jakož
Pedaretus radoval, že vlast jeho ti sta jiných sebe a volno-li mi svobodn se vyjáditi: volím radji, aby se potomstvo divilo, pro se Bohuslavu se
i
lepších vychovala;
nedostalo
biskupství,
nežli
pro
se
mnohému
dostává.
Zdráv bud!
Xin. Janu, svému
O povolání k stavu
píteli.
knžskému.
(L. O. p. 56.)
Nkolikkráte jsem již slyšel, še knzem býti chceš. Posud oumyslu tvého nehaním, ani nechválím, jelikož bud pochvala bud hana této vci z následk teprve vyplývá. Ovšem povedeš- li istý, spravedlivý a bohabojný život, a nespustíš-li se ctnosti a poctivosti, za hodného t budu míti jména i dstojenství knžského: ml-li by se však oddati lakot a smilstvu, ^idl bych radji, abys ve svt zstal, ponvadž u lovka obecného poklésky takové se spíše co kehkosti lidské považují, a tak písn se neposuzují.
žádoucí
Dstojenství knžské vzácné :
a
pedce
sv.
Marek
zajisté jest, a
každému
evangelista se ho tak odda-
loval, že, aby se knzem státi nemohl, ual. Nyní ale trou se mnozí k tomu, a
palec prý
eho
sob
ctností do-
nemohou, hanebným ouplatkem dosíci hledí. Dje se tak, a že nelhu. a tak i lidé jsou mi svdkové, ustanovený ke spasení osidlem se stává. Než ekl by nkdo, že tupím otce duchovní. Netupím. Pán sám praví: Kdobykoli vložil ruku na pluh, a ohlížel se zpt,
jíti
vru úad
Bh
124 není schopen ke žilo tak stízliv,
Boží. Mnoho mládenc ve svt a zdrženliv, že vzorem stydlivosti
správ
ist
a svatosti býti se zdáli po vysvcení ale kypli hnvem, veli lakomstvím, nadýmali se pýchou, a žádostem svým hovli tak, že se více lidem nepodobali, a nejen sebe samých, ale i nesmírné množství jiných ke zkáze pivádli; co však nejhorší bylo, nechtli se napomínati dáti, a pokáral-li kdo pevrácen^ živobytí jejich, za úhlavního nepítele ho mli. I nelaho sob, že nyní o zboží nedbáš, a chlipného zápalu u sebe necítíš. také, o kterých jsem zde zmínku uinil, tak se zdálo: však nejpevnji státi se domýšlejíce, klesali. Neb takové jsou \Taha lidského zálohy, ouskoky a podvody na as tají zbran své, aby na nás tím mocnji uhodil; nemuí lakotou, nepálí chlípností, ano byl-li by v povaze naší k tomu zárod, ;
Tm
:
díve jej dusí a krotí, i k eholnímu a duchovnímu stavu ponouká pak teprve, když se bezpenými býti domníváme, mimo nadání a se vší mocí nás pepadá, a jestli díve kradmo, nyní zjevn na nás útokem žene. Pedstírá oím pvaby svta, k nimž se navrátiti více nelze; pedkládá nepohodu chudoby, aby k lakomství ponoukal láká vnadami ženské krásy, když k manželství pistoupiti již není volno. Odtud vzniká neklid mysli, a tesknost, a posléze zoufání, když nemožno více udusiti, ani skrotiti, ani uko:
;
jiti
vášní svých; odtud pochází isté víry odpadání. Bo-
hem
a lidmi pohrdání, a páchání skutk nejohavnjších, tak žeby takovým lépe bývalo, kdyby se byli na hospo-
dáství oddali, ženu pojali, o dti péi mli, a neskrotné chtíe své v mezech lože manželského ukojovali. Nepíši toho však, abych od stavu duchovního odstrašoval: okazuji toliko nehody na cest, kterou nastoupiti hodláš, abys po ní opatrnji kráel, a sílu svou
t
;
125
díve zkoušel, postauje-li k pouti takové. I vím, co se mi zde namítati mže, že totiž nikdo na sebe samého, ale na Boha spoléhati má, který dvujících se mu ne-
Však sám také opouští a pokorným propjuje milost. v evangelium mluv o panicích, kteí dobrovoln zsí;ali panici pro království Boží, dokládá: „Slova toho nechápají všickni, jediné kterým dáno od Otce." Proež obámu dle slova vám se, aby nepokoušel Boha. kdoby, Pán nebylo dáno od Otce, pi dce nastoupil tuto cestu. Také neradím tob, aby nyní hned v manželství vstoupil neb ten stav mnoho také obtíží a nepohodlí má. Však ten i onen zvolili sob mužové velicí, tak že, kdybys píklad k následování ode mne žádal, poet ženatých i neOpatrnému ale písluší ženatých skoro stejný by byl. všeho cíl a konec ohledati a ped oi stavti, aby, jak
a
Cicero dí, íci Zdráv bud!
nkdy
nemusel: „Nenadal jsem se toho!"
XIV. Mistru Janu Paškovi, kancléi Starého
msta
Pražského.
Porouí mu Jana Šmidlá eskému. (L. O. p.
v
uení jazyku
149.)
Jodok Šmidl, zámožný a vážený mšan Chebský, rád by svého syna Jana u tebe v bytu vidl k nauení se jazyku našemu; domnívaje se, že na mou pímluvu nco dáš, žádal mne, abych tob ho porouel. Slíbil jsem to; neb miluji Jodoka a Jana, zvlášt, že byl v dom mém od pacholetství vychován a cvien. Mjž tedy, pro-
126 sím, jinocha toho na nejvejš sob poruena, a pijmi ho laskav, zacházeje s ním ved a vzdlej ho tak, aby nesklamala nás nadje, kterouž do nho máme, a on se pak uinil hodným ddictví nkdy mu dopadnoucího. Tím
zpsobíš netoliko mn, ale i otci a ujcovi jeho veliký vdk, i všickni pak všemožn se vynasnažíme, abychom se u kterékoli bohdá píležitosti, jak nejlépe budeme moci, Tob odsloužiii. Zdráv bud! Na Hasištejn 12. Ledna.
XY. Mistru Martinovi
Horlí proti Konrádovi
bovavšímu
si
z Mellerštadtu.
N.
(Celtesovi?), oso-
jeho básn.
(L. O. p. 97.;
Konrád
N.,
Tvj, jak dosléchám,
dvrný
pítel, ne-
dávno se i o mé pátelství žádostiv ucházel, ehož, jsa nachýlen ke každému pkných umní milovnému, jej jsem také ouastna uinil, akoli díve jsem dokonce ho neznal. Domnívaje se, že upímn po pízni mé dychtí, a že co v ústech, také v srdci nosí, k vli nového se s ním seznámení pochválil jsem jeho nechutné a syrové verše více, než patilo, a to prostomluvou i veršem. Za tu však ochotu niemník ten se mi tak odsloužil, že básn mnou skládané na své jméno tisknouti dal, a jim tak nejapnou slátaninu v elo postavil, která na první pohled vyzradila, Ovšem že sice vli, zpsobilosti ale ku kradení nemá. kdybych vdl, že to ze zlosti aneb ze záští uinil, tžce bych nesl tuto jeho nestydatost, než není tomu tak; neb dvounohý ten oslík prací mou jediné vážnosti u svých žák sob získati chtl. Útrpnost tedy spíše s ním mám,
127
na se jitil, a popuzenou žlu ku pomst utlauji; neni hoden, abych stely vtipu svého na zahazoval Žvi on tedy, a vypínej a chlub se do sytosti mezi svými žáky, a pipisuj sob nejen ehoe Tiferna, jejž rovn oloupil, ale i Yirgiliovy a Homérovy básn, nedostojí mi více k rozhorlení. Ostatn leží-li Tob, jakožto píteli, na srdci jméno a povst jeho, napome ho, aby podruhé se vystíhal podobné lehkosti a neosoboval sob cti jiných neb snadno by na nkoho popudlivjšího uhodil, jenžby nestydatost jeho vašemu gymnasium veejn udal, a jako kdosi Stesichora k obrácení písniky pinudl. než abych
;
Mj
se
dobe!
XVI. Janu Pibrovi.
Horlí na jalové posouzení spisu svého: O bíd lidské. (E. A. ep. 40.)
Pravíš mi,
Kdyby
našel.
sluhoval, snesl
nebyl stává byl
bych
poklesnul, :
mj
že spisek jej
což
;
mn
bíd
lidské
i
neb nedomnívám lidem
lépe však byl by ten
samému
podaené
o
posuzovae
by zažebych nikde
byl takový, jehožto soud šetrnosti se,
nejuenjším nezídka
mj
se
dobrý pítel uinil, kdyby
a upímn okázal, co se mu nebyl bych pak jakékoli poblouzení povden byl: nyní ale všelijakými
psal,
býti zdá;
i
a jemu oklikami se vrtí, a coby se mu nelíbilo, nikde svtle na jevo nedává, tak že mi volnost k obran odata jest. své poznal,
Pál bych
tedy,
aby radji outok svj pozdji optoval,
než aby se domníval, že pak vru, že i ruka naše
mu vden dtek
býti
mám
se chápati umí,
:
i
ucítí
a že se
:
128
nm
zápasu uceíiého také nebojíme, zatáevše se v skoro od dtinství. Neád to píši, a zadržuji nakyplou žlu nepestane-li ale, donucen budu opakovati nco ze svých starých studií, a nauím toho nového Aristarcha, že akoli na prácech cizích své mhouravé oi ostiti umí, ve svých krtkem se býti prozrazuje, a že mu v niemž, leda
Mj
v drzosti a nestydatosti neustoupím.
XVn.
se
msta
Mistru Prokopovi, písai Starého ského.
Žádá
jej
staré kroniky
o
a
dobe!
Praž-
letopisy.
(E. A. ep. 31.)
Nad míru
miluji starobylosti
vbec, zvlášt pak zná-
mosti o píhodách, jenžto se udaly
nkdy
ve vlasti naší,
která kolikráte vnitními rznicemi rozbouená, mnoho slavného jak v poli tak doma vyvodila. Takovýchto kro-
nik a letopisv dopíditi se doufám pomocí Tvou, a prosím, abys tuto mou dychtivost jak možná ukojil. I ne-
mohu
vypraviti
vyloží
Tob, jaký vdk mi
Tob mj
Fiiip Hanšburský.
XYm.
Líí povahu
tím spsobíš. Ostatek
bu!
Zdráv
Christannovi Pedikovi.
p.
Jana
z
Šellenberku,
kan-
clée království eského. (L. O. p. v. 58.)
Y lidé
rozmluvách o
nkteí nad míru
vlasti zaslechl
velebí
jsem zaasté, kterak
as minulých,
chválíce
ddy
129 iiaši'^,
náš,
kterak doma i v poli slynuli, a naopak hyzdíce vk jakoby iievyvodil ani jediného muže výteného a zna-
menitého. Nemohu sice nechváliti jejich uctivou šetrnost vku starému: že však na asy naše tak tvrd touží, bojím se, aby spíše na mravech jejich, než na povaze vku toho nelpla vina. Abych pak pominul jiných bez
k
potu, kteí vedle dokonalosti své nejsou menší ctihodných pedkv našich: což medle ku poctivosti, sláv a vznešenosti nedostává se kancléi království eského, Janu Šellenberskému? Postava jeho je vznešená, a jakousi zvláštní velebnost jeví jeho
mravm
tvá; a co Cicero ušlechtilým
u nho, svrchovaná totiž písnost spojená s vlídností svrchovanou. Vtip Jeho ostrý vrná ve všem, cokoli kdy slýchal, vídal jest, a a ítal, a výmluvnost taková, jakébych se u našinc ani nenadal. Nad jeho nic není vážnjšího, nic není slinjšího, nic ozdobnjšího, nic hojnjšího. Kolikkrátkoli jej slýchám, zdá se mi, jakobych Ulyssa slyšel, jehožto v mluvení líbeznost ku pozimním Homér pipodoboval. Tak se k vcem myšlénky, k myšlénkám slova podobají, a všecko mu tak nenucené plyne, jakby toho kdokoliv jiný s nejvtší snahou nedovedl. Jestli provádí e, ani Rekm ani Latiníkm neustoupíme, a to jak v istot a lahod, tak i v hojnosti ei, a sice v hojnosti takové, která ani pesycení ani omrzení neplodí. Kdož medle, pone-li on mluviti, neobává se, aby brzo nepestal? Tak podivnou slova jeho do sebe mají váhu a víru. Pímluvu-li uiní na snmu, všickni mu naped již pivolují, a z tak znamenitého potu vhlasných a slavných muž neodporuje mu nikdo, i nemyslí, žeby se co prospšnjšího obci ponavrhnouti dalo. Bez nho se nikteraká vc dležitá nevyjednává; v soudu zemském
piítá, nachází
se
pam
e
snhm
Vinaický.
H.
o
;
130 slovo jeho za
ouhonné,
pedce
dkaz
platí.
To psobí jeho
a klamu prázdné živobytí.
lsti
správné, bez-
A
takové ctno-
neuinily pyšného ni nádherného. Pístup k je snadný, rozmluva pívtivá; ani nevasný píchod, ani dotíravé prosby k nevrlosti ho nepopuzují i není u nho, jak u mnohých bývá, onano lícomérná ochota, která pod barvou dobrotivosti více slibuje, než plniti míní a mže. Cokoli praví a pipovídá, jisto jest, jakoby dle vyjádení básnického z úst Apollinových bylo to vyšlo. Takovým obyejem získal sob rovnou u všech stav vážnost; všickni ho milují; koho on pízní daí, za šastného se pokládá, a to vším právem, nebo on Ondyno dokonalostí svou i nad samou závistí vítzí. utrhal mu prý jakýsi mladík: než drzosti té lidé se tak smáli, jako když Thersites Achilla k souboji vyvolal. Krátce to jsem o Janu Tob poznamenal, akoli sám ctnost a dokonalost jeho znáš; i neml jsem oumyslu chváliti jej, ano zde ku chválení místa není, alebrž zahanbiti chtl jsem tch, kteí vku našemu píliš porokujíce, smejšlením svým málo se od onoho Timona liší, kterého nenávistníkem lovenstva nazýváme. Zdráv bu! sti
jej
nmu
—
XIX. Nejjasnjšímu
knížeti
a pánu Vladislavovi
Uherskému a eskému
íl.,
králi.
Velebí Vladislavovu vlídnost a vzbuzuje aby ochranou náboženství a stavu duchovního zásluhy své o vlast dovršil.
jej,
L. P.
1497 dne (A. E.
22. Dubna.
ad L.
O.)
mj.
Cokoliv zde Milosti Tvé, králi a pane píši,
dotýkajících
se
nejvíce
poctivosti
a
o
vcech
slávy
jména
131 Tvého, milostivým raiž vážiti smyslem, a mne proto aez dotíravé všetenosti, jelikož nech bych v jiných stránkách mnohým, u vrnosti a poslušenství k Tobé nikomu zajisté neustupuji auobrž o to vrnjším nad jiné býti se pokládám, ím méaé se ostýchám pijíti radji nevhod, než zatajovati, coby pede vším sloužilo s ke cti a sláv Tvé. Totéž samé mnozí se mnou rovn cítí, ale jak íkáme, ústa stoulí, bud že za nepatrné to ku pednesení Tobé považují, aneb že vyhledávajíce vlastního zisku a prospchu, nechtí, abys dovdl se, ímby jejich lakot po sláv a zboží pítrž byla uinna. Já však tch vášní docela sob nevdom ku práci této snadno jsem pistoupil, neobávaje se, žebych nevhodným kdesi slovem prohešiti se mohl pr ti Velebnosti Tvé, an jsi tm, kdož životu Tvému ouklady strojili, podlé vlídné povahy své odpustiti neváhal. Nera se ale domejšleti, žebych zde neho ukazovati chtl, co vedle výtené moudrosti své sám nenahlížíš než toliko jeden z nás ustavin s lidem obecním zacházeje, slýchá aviniti
:
ním
,
;
co se málo kdy k uším knížat dostává, jednak že mezi rozlinými lidmi také rozliné rozprávky vedou, a jednak že v soukromí ústa volnji se rozvazují. Dovdti se ale ehosi takového, nebylo by Tob snad nestji,
se
vdéno. Mnozí
ze starobylých
dvoan
král
v
podezení majíce
odvu
sprostém chodípo ulicích a námstích a zachycujíce, co se o nich vbec rozprávlo, ledaeho se dozvídali, nestydíce se upustiti nco z velebnosti své, jediné aby se stávali opatrnjšími a moudejšími. To samé já po bezpenjší cest Tob pináším, podrob se každému pokání, pakli bys tuto jediného slova lstivého našel. Milostiv tedy ra vyslechnouti mne, jednoho z vrných poddaných svvch. Nevedu 9* neustálé lichoceuí
vali
svých, v
132 já
pi
pi obecenstva
svou, ale
a vlasti, která tolika ne-
pominutými zavázána Tob dobrodiními Tebe se ne tak co krále a pána bojí, alebrž otce nejlaskavjšího v Tob ponává, ctí, miluje a velebí. Než vidlo se mi opodále zaíti, jednak aby, o em psáti hodlám, svtlejší bylo, jednak abysi poznal ze zkušenosti vlastní, jak lidomilá a žádoucí jest vláda spravedlivá a
zákon
správu této
Outlý mládenec jsi byl, pijímaje všecko bylo u nás viklavé a nejisté,
šetrná.
zem
;
dovrného a bezpeného nic. Vn hrozila Tob válka, doma ouklady mnozí opouštli Tebe. uebyla-li služba ;
každodenními dary uplacena. Litovali Tebe všickni sousední národové, vidouce Tebe obklíena tolikerými nesnázemi; ano za zlé pokládali otci Tvému Kazimírovi, že vydal syna tak mladého Neobyejnou ale a nadje plného na takové vlnobití. vku mladému opatrností, rovnou v nehodách jako v štstí, velikomyslností a stálostí pemohl jsi všeliké outoky nepátel, i vyváznul z ouklad domácích. Knížata obyejn ku konci a ne hned na poátku panování sob
jejich
Tak po mnohých válkách mpeukrutném lidí odsuzování a vraždéní mírnjším stal se Caesar Augustus rovnž i Konstantin po hojném krve prolévání promnil se v pána bohabojTys ale vlády se tak ujal, že již v prvopoátku ného. chvály a zásluh dobývají.
šanských,
po
;
jsme nabyli zjevných díikaz, jak spravedliv a šlechetn živ budeš, dojda vku usedlejšího. Snadný byl k Tob pístup,
i
v
neas
picházejících
jsi
neodbýval. Mluvilo-li
kde o Tob svobodnji neb lehkovážnji, pohrdal jsi tím, a nechtls toho vdti radji, než se mstíti za to, ano i držím žádostem a takovým, kteréby povahu nejvlídnjší popudily, bud jsi povoloval aneb jich tak ukojil, se
133 že nikdo
na Tebe
s
statku pokladu svého
týskati
si
píiny neml. V nedojmní cizí nesáhl, vdov
nikdás na
neutiskoval, sirotk neloupil, anobrž následovals nejednou
M. Antonína, píjmím íilosofa, o nmž povídají, že v podobné píhod radji nábytek vlastní prodával, než aby mimo ád nkomu více bemen nakládal. Po skonení pežalostné války, která mnobo krve stála Tebe i neobrátil jsi zetel uiniv smlouvu s Matiášem pi-ítele svj ku potebám obecným, a zídil pede vším soud zemský, kterýmby všem ku spravedlnosti bylo pomáháno. Nevole mezi panským a rytíským stavem když poznovu ,
.
vypuknouti a mnoho škod v zemi spsobiti hrozily, utišil roty loupežné, znepokojující celé kraje, do i'istas vyplenil; lidi novot žádostivé krotil jsi bud výstrahou, bud pohržkami láji zbroji a bitvám navyklou, k rznicem a násilím hotovou uvedl jsi ku vzdlávání polí a po-
jsi;
;
živobytí, a jestliže zboží v asech válených právu odcizené pravým vlastníkm bez velikého odporu navráceno býti nemohlo ob strany alespo opatrn a moude jsi smíil, že žádná skrácenou býti se necítila Odtud znamenitá se rozhlásila sláva Tvá u ná-
kojnému proti
:
rod
veškerých knížata sousední, lehce Tebe díve ványní píze a spoleenství Tvé toužebn žádají; panstvo, rozmyslivši se lépe, ku každému pokynutí Tvému ;
živše,
ochotným
se ukazuje. Nebývalé jakési osvícení vzešlo od básníkv zlatým nazývaný zavítal k nám. Mimo nadání ale petrhly blaho to nové nevole, vzniklé mezi Tebou a Matiášem. Nedal se ukojiti tento bojovný duch an pokoiv Rakušany a baže již také po vlád íše Nmecké, na echy, jenž se mu k dosažení zámru jeho nejplatnjšími býti zdáli, mysl obrátil, neohlížeje se, jakýmbykoli zpsobem jich sob naklonil.
a
vk
;
134 Porušiv tedy veliký poet obyvatelstva bud zlatem, aneb nesmírnými prípovedmi, takového strachu Tvým vrným nahnal, že se vbec domnívali, jakoby po Tob již veta bylo, a to ne bez dvodu, ano se mnoho spiklo proti Tob i z tch, kterés dstojenstvím a zbožím nadal a dvry své ouastnými uinil. Než bdl nad tebou neskonalý Hospodin, a povýšiv Tebe díve na vrch slávy svtské, nedal Tob zahynouti lstí lidskou. Práv když bylo
skutku ohavného, Matiáš jak marni jsou zámyslové lidí smrtelných. Tehdáž volno bylo Tob zuiti proti vinným, volno pomstiti se nade zrádci, a odstrašiti jiné podob-
vše již nastrojeno
smrtí zachvácen
k vyvedení
dovodil,
ného podniknutí proti posvátnému životu Tvému ale neráil jsi zapomenouti se nad vrozenou sob vlídností, domnívaje se, že dosti jest, odpravením málokterých okáAj, tu Tvou zati ostatním, coby rovnž byli zasloužili. Ovšem že mnozí milostivost velebiti budou vkové píští jiní jinak smejšlejí, obávajíce se, aby Tvá pílišná dobrota nebyla ke Tvé vlasti záhub; já však nemohu nechváliti skutk vlídných a milostivých, k jakémubykoli vedli konci, vda, že mnozí králové v píhodách podobných písností nieho nepoizujíce, po nastoupení cesty mírnjší :
!
i
lépe
sob
poradili.
Však to Tvé velikoduší nezstalo bez odmny. Neb odkud medle pišlo, že bohaté království Uherské dostalo V sousedstvu byl také se Tob ? Snad pro sousedstvo ? Maximilián, o nmž se tak dobe nadíti dalo, že mu pipadne císaství Nmecké, jako Tob zem eská. Aneb vyte nost rodu? nad njž ovšem nevím jestli který ve svt slovutnjší, leda bychom k bajkám utíkali a vili tm, kteí praotce svého v Homérových básních nalézají, jakový byl za pamti otcv našich Filip, vévoda Medio-
—
135 jenž Aeneáše od básníkv na slovo vzatého mezi pedky své poítal, aneb onen, který M. Valeria Korvina za pvoda svého urození vydával. Tmto nenepodobni jsou nkteí z kroniká našich, dovozujíce paž ku povstné vži Babylonské, kde se první vod Takové tretky nezasluhuji zmatení jazyk státi mlo. vážného vyvrácení, ale spíše úsmchu a vypískání. Však Ty po mei pocházíš od Kazimíra, Vladislava a Vitolda; po peslici od Alberta, Sigmunda a Karla; dále ješt rod Tvj vyvozovati a slíditi po Tvých praddech a prasi sprostý lid urozenpraddech, není úmyslu mého. ství za nco skvostného, i nech bych také já nejinak soudil: jsou ale, kdož je bedlivji a písnji vážíce, za cosi zvlášt výborného hrub nepokládají. Ale tomu bud jakkolivk, vznešeného urozenství Tvého i bratr Tvj Albert byl úasten, byl mladší a silnjší, a tudíž ku snášení prací a bemen královských zdáti se mohl podstatnjším. Na to však nehledli páni Uherští. Nco jiného získalo Tob srdce jejich; nco, pravím, zvláštního uinilo Tebe národu tomu milým a žádoucím. Nikdo si nestžoval, že Tebou kiv odsouzen anebo proti právu skrácen byl a pesvdpakli se komu, jak nezídka bývá, nco nelíbilo en o povaze Tvé, nikoliv Tob, ale okolnímu dvoanstvu to pipisoval. Poznavše, s jakou jsi mírností, správností a zachovalostí života svého spravoval naši vlast eskou, soujehožtoby dili jediného Tebe ze všech za nejhodnjšího, ctnosti svili sebe se vším zbožím, a za jehožto panování by doufati mohli zotaviti se po jhu nesnesitelném. Stalo se to snad i ízením Božím, abys bránil a ohájil Uhry od národv, po krvi kesanské prahnoucích, a pomstil pežalostné zahynutí ujce svého krále Vladislava, jejž za víru pravou udatn bojujícího zabili tito barbarové.
lánský,
ech
Mj
;
:
136 Mnozí lidé se diví, žes tolikerých zemí dobyl beze všeho násilí a krve prolití diví se potu národ poddaných žezlu Tvému; velebí Tvou široko daleko rozlehlou íši: já však vci mnohem vzácnjší a podivnjší u Tebe spatuji. Uhry a echy hubily se náramnou válkou; domácí rznice zmítaly církví i obcí, luhy se plenily, ddiny pálily, msta boila; nebylo bázn ped zákonem, nebylo spravedlnosti ni ochrany utištným: a vše tos uklidil, pokoj upevnil, oba národy bojovné, a vždy více války než pokoje žádostivé, uil jsi podrobovati se zákonu. Zhola to pipomínám, bez okolk a líení, ale již bojím se, abych k nevrlosti Tebe nepopudil. Znám povahy Tvé; dobré nedbáš, dobe-li se o Tob mluví, maje za to, že lépe jest, chválu zasluhovati, než marné chválenu býti; i byl bych toho pominul, kdyby jinam nesmovalo. Nabyli jsme Tebou my echové nesíslných dobrodiní, ehož kdybychom veejn a upímo nevyznávali, všeho citu a smyslu díve bychom se zbaviti m ušili. Neb že v pokoji živi jsme, že práva otc našich moci a volného prchodu mají, že sláva naše, skoro docela kleslá opt se zmáhá a zdvíhá: Tob jedinému dlužni jsme a vdní. sraíme-li hešiti na dobrotu Tvou, více ješt žádáme. Nevykoeníš-li docela všech zárod nehod našich, a neuhasíš-li jiskry k novým zápalm pod popelem tlící, obávám se, aby pedešlé strasti nepikvapily na nás. Neb stalo-li by se, ehož ale uchovej, žebys vykroil z tohoto svta: Ize-li pak se nadíti, že nástupce Tvj roven bude Tob v ctnostech? Žádáme tedy a doufáme, že co Tebou poato, Tebou také bude dokonáno; ani bys pak sob nezískal slávy dokonalého a výborného knížete, zanechaje kteroukoli ástku správy obecní neopatenou. ale slyšeti, kam to cílí neb ;
in
Le
Bh
Ra
;
137 beze všech okolkv k vci samé pistupuji, abych dávné oekávání Tvé. Obra oi, králi Vladislave, na íši svou, a bedliv obezi veškeré ády zemské. Panský a rytíský stav radují se z ouplné svobody; mšané užívají svých výhrad a práv i opovrženému mezi kesany pokolení židovskému jediné duchovenstvo a nábožennebývá již ubližováno ství, nevím, jakým vichrm a bouím vystaveno jest náboženství, dím, kteréby dle práva nade vše jiné váženo
již
ukojil
;
:
—
mlo. Tomuto výtení mužové Mojžíš, Noe, Abraham, Božským naplnni duchem, nejvtší úctu pikazovali k tomuto vedli dti a eledi své. Dokavad zachovávali služby Boží a obyeje pedkv, u prosted národ nepátelských nepemoženi zstávali králové Judští: jak mile se ale
býti
;
k cizím uchylovali modlám, zajímáni a do poroby vodéni Víru svatí rauedlníci netoliko pvabm a rozPohanští mukoším tlesným, ale i životu pedkládali. drcové Plato a Aristoteles rozdíln sice o jiných ástkách správy obecní smejšleli, náboženství ale nade všeano nestává obce. kteráby se cko oba souhlasn vážili bez nho byla zvelebila. Mohl bych to ztvrditi píklady nesíslnými, ale nechci svtlo naše staviti vedle mrákoty pohanské. To tedy také Tebou budiž chránno, a po tolikerých bouích a vlnobitích uvedeno v pístav bezpený a stálý. Zmítá se posavad porouchané a rozviklané, a podléhá všemu bezpráví, a to ponkud na ujmu jména Tvého. Raiž mi prominouti slovo to, jakož jsi promíjel zaasté tm, kdož Tebe hanami a útržkami urazili. Neb což medle prospje nám, žijeme-li bezpen a pokojné, a ztrávíme-li bez bázn vk svj, když lepší naše ástka, duše, v nebezpeenství potrvá? Nejednáno již u nás jediné o tlo a krev Pán, o svátostech tajembývali.
;
:
i:
plných,
ství
nezamítáno toliko poslušenství papeže
což ovšem zlá nákaza,
ského,
šených ješt snesitelná:
v mravech
ale
než z j^ramene
ím-
tak poru-
téhož
mnohem
horší a ohavnjší neesti den ke dni vynikají, a po celé
zemi se roztkají tak, že se mi eská zem zdá splavištm býti všech nepravostí. Jedni pohrdají nejvtším tajemstvím veee Pán druzí duše s tly hynouti praví jiní nebes i pekel zapírají. K víe nepodobno, že se to dje za Tebe, za krále tak nábožného: a pedce tak ;
pohíchu k
jest,
veliké vlasti
i
Tvé ouhon
!
—
Mejlít se velice, kdož se domnívají, že nic takového
k obecní správ nepatí, an každý ke
své
škod
o ná-
Neb nahodí-li se takovému lovku prospch, jak medle Tob vren z-
boženství zle smejšlí.
kdes jinde lepších
písahu zachová, ví- li, že kivopísežník i nenábožným stejného konce dojde? Jak se zdrží zloin, loupeží, podvod a uskok, pokládá-li za smyšlenku, cokoliv o trestech na vnosti povídáno? Pomine neporušenost soud, pomine víra svdk; všecko stane stane,
znaboh
se
a
s
prodajným,
spouš
pojde
ád
obecní,
a vše
se
takoka ve
obrátí.
Velikých milostí propjil Tob Bh. On Té stvoon Tebe vykoupil krví nejnevinnjší; on Tebe pedstavil mocným královstvím; on vytrhl z nehod neuinil lidu milým slovem, on Tebe síslných on nadal všelikým na svt zbožím. Vzdávej mu tedy ponkud alespo díky své, a staraje se po dlouhý as o vci zemské a minoucí, prohlédni také k nebeským a vným. Nemysli pak, že tím podnikneš cosi nebývalého a knížat nedstojného. inili totéž dávno ped Tebou Valentinián, Gracián a Honorius; ano kacíství Ariovo, Sabelliovo a mnoho jiných potržek v církví nebylo tak il,
;
T
T
;
139 papež, jako mocí ímských císav vykoenno. Karel Veliký celou Germanii moem, Labem a Dunajem obmezenou k víe naší pipojil, podobn otec a déd Tvj vážností
modlám a tisícerým povrám, ku Kristu Tak ondy Ferdinand Arragonský, mezi všemi
Litvany, oddané obrátil.
králi jediný ve ctnostech
jako
rovný, nejkrásnjší krajinu
navrátil.
tm, kteí
stále
kesanm více,
Tob
osm set let jamo Arabv nosivší, Nikomu také letopisové neporokují
Baetiku,
v Hispanii,
prázdnni,
nebeských
vcmi
vezdejšími byvše zane-
zanedbávali.
Takovouto
skvrnou
netenou váhavost ímského trnu zbavený, nepokálel lépe by zajisté stály vci naše. Mohl za císae Heraklia kivý prorok Mahomet potlaen, a liché uení jeho mohlo vyvráceno býti díve, než se zakoenilo: získaje však dosti asu, nejilnve Arábie se zmocnil, pak Egypt a Sýrii sob podmaniv, po Africe i Asii, ano po celém svt svou morovinu rozšíil, k velikéto han mocnosti ímské. Mnohem více uškodila víe kdyby
se byl
pro
Václav,
:
katolické nejapnost Herakliova,
než Neronovo,
Domitia-
novo, Severovo, a Diokletianovo zuivé ukrutenství.
Neb
ohnm
zkoušena i oištna byla: pro onu ale kesanstvu v meze jediného dílu svta setím církev jako zlato
venému uinili
stále
Ondej
Nemén moude
hrozí žalostné zahubení.
a Béla, na jejichžto stolec dosedl
jsi
nyní,
pekazivše u vzniku samém zámysl Uhrv, k modlám se navrátiti stroj i vších. Vyetl jsem Tob knížata dobrá Kterých následovati chceš, volno Tob. Coby však i zlá. šlechetnjšího a slavnjšího bylo, každý vyrozumí. I ne-
—
byla
onchno
nežli jest Tvá.
bratr
Tvj
;
moc,
podstata
a
píze
u soused
Uhry Tebe poslouchají
Nmecká
íše Tebe návidí
jovníky ve vítzstvích sestaralé.
;
;
Nicmén
vtší,
Polšt kraluje máš vdce a bov
ale velice
bych,
140 tuším, bloudil a pošetile jednal,
rad Tob,
aby na
to je-
diné spoléhal. Pro setení lidu svého David uvalil druhdy na sebe hnv Boží a snad všecka podniknutí Sigmunda, dda Tvého, marná byla, jedin že nad míru své moi ;
dvoval. Proež
bych žádal, abys nikoliv ze ctižádosri aneb ze kterékoli jiné vášn, ale radji z horlivosti pro víru k takovému skutku se stroje, všecku svou nadji na Boha vzkládal, jenž pomocí svou daiv Tebe, vyhle dávavšího díve prospchy asné, tím mén opustí Tebe pracujícího
pro
mu
est a
slávu
jeho,
jelikož
i
bez Tebe
opatiti církev svou. S pomocí jeho pes moe Rudé, pes valné poušt, a prostedkem vojsk nepátelských provedl Mojžíš lid Israelský; s pomocí jeho
snadno by
bylo.
radlicí šest set, Samson elistí oslií tisíc muž duchem jeho nadšen Jonátas, provázen zbrojnošem jediným náramné zástupy Filistinských dílem porazil, dílem k outku donutil. Císa Theodosius k válce se stroje proti Eugeniovi tyranu, nehled tak zbran a me, jako
Sangar
pobil;
a post, došel pak vítzství takového, že se jakoby ízením Božským i vtrové po stran jeho byli stáli. Není uradlena nyní moc Boží, aniže skrácena ruka jeho, ledaže odvrácena pro híchy naše: ale podá ji nám opt, jak mile se jen sami k nmu obrátíme. V neduzích nebezpených lékaové pedpisují prudkých lék, a pro vyhojení jediného oudu celé tlo soutrpným inívají. Nechci ale k boji pobízeti, anebo raditi k ukrutnostem. Nekochám se ve vraždách, ani v plenní vlasti. Vím. že Faliskové, válkou nepemoženi, ale pohnuti šlechetností Kamillovou, poddali se ímanm. Sám Pyrrhus vyznal, že panství své více Kyneášové výmluvnosti, nežli mei svému dkuje. Dosti bude, pakli na tu stiúnku také svj zetel obrátíš ostatní poradu
modliteb zdálo,
;
:
141
pinese as, a jak dí Máo, mnivého veku zmnný bh. jisté ponavrhnoa Tob rádcové Tvoji, kteí pracovavše s Tebou u vcech nejdležitjších, nebudou moci nenahlížeti, ehožby zde pede vším potebí bylo. Nevidí se mi ale, abys všechny bez rozdílu ku potazu tomu pipouštl. Jsou mnozí, kteí o své toliko stojíce, nedbají, kam se vlast a náboženství podje, jen když sami a dti jejich moci a slávy docházejí takoví v as obecného zmatku pro sebe lovíce, míru a pokoje nenávidí. Anobrž dle zdání mého obráni bud:tež ku potazu tomu jedin, kdož nábožn živi j>ouce, odmnu prací svých v nebi pohledávají, kdož vcÍLO, že nkdy souditi bude iny jejich, pevnou tuto a stálou víru nejenom slovy, ale také pokud kehkost lidská dopouští, skutky projevují. Takový jest Jan Tvj Šellenbersk}', slavnýto muž, králi Vladislave, a pakli povsti, hlasu obecnému a pesvdení mému co viti jest, maž pehorlivý o slávu Tvou. muž vlasti
Mnoho
;
Bh
milovný, a netoliko vtipem a véhlasností, ale také zacho-
valými
mravy ctihodný.
Takových bez potu
jest
i
ji-
ných; neb ku politování bys byl, kdyby všecko jediným Janem stálo. Podlé rady tch se íd, nezabloudíš. Já pak jedin toho ješt pipomínám. Jakože lo beze správce tone a vojsko bez vdce se rozprchá tak i náboženství :
hynouti pone,
nepomžeš-li stavu duchovnímu k bývalé poctivosti. Patrno to mimo jiné z toho, eho jsme bhem skoro osmdesáti let zakoušeli. Zajisto není národu tak zdivoilého a surového, kterýby neml vykonavatelv služeb posvátných Ale nebylo by konce u vyítání tch, kteí proti všemu právu statky zádušní jsou opanovali než,
nechci se nyní v zápas dávati a popouzeti na sebe
nenávist,
kterébych
odolati
s
to
nebyl.
Odvolávají
se
ovšem na plnomocenství královské; než nemohou-li krá-
142 love ani
mn
ani komukoli jinému odníti
jmní
:
nenablí-
odkud k tomu nabyli práva, co Bohu jest zasvceno. Žes i Ty na poátku svého panování dopouštl nco takového, není mi divu; pipisuji to více onm, nežli smyslu Tvému. I nech jiní knížat takových do nebe vyvyšují; nech chudobu Pán i apoštolv stále v ústech
žún,
asm
nech
nosí;
ukazují na pýchu, lakotu a rozmailost du-
chovník; nech jako Plato onino
básníky,
inili
pošetile
Karel,
z ideální
jakožto
obce své vypovídal zcela
zbytené
vy-
což
ospravedlují: že
Pán
dvody nemohou, nepravostmi jiných nikdy pedce mne k domnní nepivedou,
nech,
obcují;
sluhy
králové
Štpán, Ladislav,
zakládajíce a nadávajíce
bohat
Ottokar
tolikero
a
chrám,
Tch toliko jmenoval jsem, neb kdybych do íše Nmecké, Francouzské, Anglické a Španielské nahlídnouti, a všecky Ottony, Jindichy, Ludvíky, Richardy, Eduardy, Alfonsy a Ferdinandy uvádti chtl, meze listu bych pestupoval. I bylo by zbyteno. Tebe tím déle zaneprazdovati, an i bez mého upamatování vše dobe víš, a vlastní peklášter a
že
stolic
pedkové
svden
jsi
biskupských.
Tvoji byli;
zkušeností, že
službu nemenší
magnátv
Nuže
pedobrý
tedy,
Tob
a království
Uherskému
prokazovali praelátové. králi kníže ze všech nyní !
ži-
voucích ne-li mocí, ctností alespo nejprvnjší! zaponi skutek ten prospšný, nejspanilejší ze všech Tebou posud podniknutých. Smiluj se nad touto zemí, která mladi-
T
kého
K
v
lno
T
švé pijavši, kojila
takoka mlékem svým.
tomu pobídnte rumy chrám a klášter tolikerých pobídni Tebe osud knží a eholník, rozptýlených jako ovce bez pastýe pobídniž Tebe lid hlízou tisícerých bludv nakažený! Vytrhni jej z poroby vraha lidského pokolnní; navra syny marnotratné matei církvi! ;
;
!
143
To králové
i
všickni
kesanští národové
žádají;
o to
pedstojným zborem kardináiským ponkud sv. Václav Tob ukládá, na
snažné prosí; jehožto snad to pímluvu toho vku jsi dožil, aby k bývalé sláv opt dopomohl církvi, od nho uvedené! To jediné ješt piv poli a doma Tebou vykonaným, poj k velikým
papež
s
inm
budou cviení
a velebiti
Ui.
aby
plesali
i
anjelé,
nevzdlaní jazykové jméno Tvé z obrácení híšníka
radujíce se
jediného více, nežli z devadesáti devíti spravedlivých, a tak dojdeš nejvýtenjší zde na svt slávy, a po skonení pouti vezdejší v sídlech
XX.
Žádá
o
nebešan
neskonalé.
blaženosti
Králi Vladislavovi.
zvýšení podávaného platu.
D. IG.
Záí
(1501). (L.
Jednal
se
dvoan
k.
obtoval
tisíc
míru,
že od
O
p. 85.)
mnou pan kanclé, abych
se
do
potu
Tvé pipsati dal a za službu mi zlatých. Dkuji pokorn, a raduji se nad
Milosti
Milosti
k.
mnozí dychtiv
ochotn mi podáváno, po
em
baží.
Toliko plat se mi o nco malý a nedostatený býti zdá; proež bych o zvýšení prosil. Neb jestli mi písluší všecko vykonati, cobykoliv k. Milost velela, opatiti také raiž, abych poctiv u dvoru ]Milosti Tvé živ býti mohl. A však nic pílišného ani neobyejného nežádám, toliko aby se mi k dotené služb ješt dv sté zlatých pidalo. Dosáhnu-li toho, bude mi dosti na ten as, a tak Milostí Tvou
opaten vystaiti doufám: nemohlo-li
144
o
žádám, povoieno býti, pjdu nicmén, kamby však, koliv mi pán a král mj pokyne, jemuž se celý porouím a o dávám.
XXI. Janovi Šlechtovi,
Návští a
že
dává,
že
žádal
kr.
o
hotov jest odebrati D. 4.
íjna
sekretái.
zvýšení služby, se ke dvoru.
(1501).
(L. O. p. 83.)
Od pána Tvého ondyno do Prahy povolán, žádostiv Vše se mi líbilo, krom jsem vyslechl podání královo. plat, který se mi malý a k budoucím outratára nedostatený býti zdá, a mnohem mtuší jest, než jsi mi v listu svém napovdl, jaký se vbec dvoanm dává. Žádal jsem tedy, aby mi byl zvýšen; což když mi, nemaje bezpochyby moci k tomu, nepipovídal, ekl jsem, že se ješt rozmyslím, a po nkolika dnech vypravil jsem na jehožto pepis Tob tady zdéluji. Na Tebe tedy list, vzkládám, aby se jedno z obojího stalo, bud aby se mi jen plat, aneb s platem i poet koní rozmnožil, a sice k desíti koním aby se mi ješt dva, a ke tisíci zlatých dv st pidaly. Než nech bych i neho nedosáhl, neopru se vli králov, a vtrm odevzdaje plachty lodí své, z bezpeného pístavu spustím se na valné moe, a Tob, všeho toho hlavnímu pvodu, všecky své píští pohody i nehody pitu. Mj se dobe!
145
XXII. Bernardovi Adelmannovi, kanovníku Eichštadt-
skému.
Popisuje život u dvora krále Vladislava y Budíne 1. Srpna (1502).
11.
(L. O. p. v. 95.)
Dlouho
Tvj
praven, teprve 26.
ve
zdraví
zdejší
list
an 11. Kvtna vyBudíne mne našel, a sice Neb málokterý z našinc
se potuloval,
ervence
v
nehrub dobrém. snésti mže. Dkuješ
povtí
mi, a já
vru
nevím,
bych tako skvostných dík zasluhoval: ano kdybychom obapolné služby své na vážkách sob odvažovali, moje by ledva sté ásti Tvojích dosáhly. Alkorán jsem ješt nespatil nevdl Jan z Hofu, má- li jej pímo sem aneb do ech poslati. Co se mne dotýká, zatáím se tady mezi samými dvorany, skvostným šarlatem odnými; klaním se a klaní se mn; usmívám se, a usmívají se na mne. Pokud mi málo zajisté, co by mne to po chuti, snadno uhodneš tšilo, zde nalézám. Svtští páchnou zde vesms plachou národu svého povahou; povrchu lichotiví, v srdci jsou plni lsti a klamu. Duchovní astji o pozemských než o nebeských pokladech mluvívají; jména krasotinek astji než jména svatých z úst vypouštjí; s Plautem a
za
—
;
;
s Evangelisty obírají, a bedlivji po spisech Epikurových než po papežských zákonech. Král pak sám nad míru dobrý a spravedlivý jest; než pinucen bývá nezídka cizím spíše, než svým se spravovati smyslem, a vy stíhaje se jednoho druhu iU Vinarickv. 11.
Virgiliem
se více než
se doptávají
—
!
146 aby totiž nikomu neublížil, z bázlivostí an bezpráví jiným inné nezastavuje. Vede nyní válku proti Turkm, a nedávno díl vojska jejich porazil než obávám se, aby vtším jeho ^•ýpravám obanské rozbroje nepekážely; nebo praeláti a páni na urputnost a svévoli nižšího urozenstva velice touží; toto zase na hrdost a prostopášnost onch žehrá, a k obran se zapisuje, kdyby jim ublíženo býti mlo. nespravedlnosti,
ujiadá do jiného,
;
Ob Vše
pak strany to,
kam
krále
Posléze známo
Tob
tší, že zde nacházím a
všelijak
sob
nakloniti
usilují.
se nachýlí, nevím.
všestrann uených
iním, co jediné v Uhích mne umní milovných
nkolika pkného
muž,
s
niraižto rozmlouvati
a za-
mj
dobrý
cházeti nejvtší jest moje rozkoš. Zdráv bud,
Bernarde
XXIU.
Popisuje Prahu
a
Christannovi.
mravy obyvatel.
(1 502.)
(Cornova 459.)
O položení Prahy a mravech obyvatel jejích psáti jsem Tob pipovdl, o velikém a slavném nade všecka jiná v íši Nmecké. Založila ji Libuša. Karment ímské podobná; neb ve smyšlenkách i naše starobylost jiným národm neustoupí. Dlí se vbec na ti ásti, Staré, Nové a Menší msto. Menší ode tí stran ohrazeno jest návrším, révami osázeným na jednom spatuje se hrad, nynjší sídlo král našich. Východní stranu svlažuje Vltava, eka lidu našemu na slovo vzatá. Díve tee pímo k plnoci, pak se ale k východu obracujíc,
mst
;
147
dv ásti Starého msta ohrnuje, až pak asi tyi míle ode Prahy u Mlníka s Labem se smísí. K východu rovina objímá Starou Prahu a ponkud i Nové msto, které se k onomu od poíí podále až ke Vyšehradu táhne, jsouc jednak pívrším, jednak Vltavou obklíeno. Vyšehrad býval slavný hrad, a znamenitá království našeho ozdoba. Pemysl založil jej, nedada ovšem a tehdáž ani dáti mu nemoha podoby, jakéby se vk náš co diviti ml. Teprv Vratislav, první z vévod našich na královské dstojenství povýšen, ohradil jej valnými zdmi, a ozdobn jej pestavl, ano i tím se nespokojiv, vyzdvihl tamže chrám sv. Petra, a tak bohat nadal, že z jeho záduší ti sta knží. každý vedle dstojenství svého, slušn všemi potebami opateni býti mohli. Všem skoro Vratislavovým nástupcm býval Vyšehrad sídlem, až posléz, setrvaje u vrnosti králi a spolu císai Sigmundovl v prvním povstání sekty Viklefovské, od Pražan oste obehnán a dobyt byl. S náramným sice vojskem Sigmund ku pomoci pišel obleženým nenadále však Pražany pepaden, po ztrát velikého množství svých sám ledva ujel, Pražané pak Vyšehrad opanovavše, jej rozkocali. Nedaleko stojí kaple sv. Pankracia, kdež odpoívají tla pán v bitv té zahynulých. Pod Vyšehradem poíná se Nové msto, bývalé pedmstí Staré Prahy. Král Karel hradbami je opativ, stem uinil a obyvatele nadal mnohými svobodami. Mimo to založil kláštery sv. Karla, sv. Kateiny, a jejž Slovanským nazýváme, a jiných více, kteréž Novému msta bývaly k nemalé ozdob, za ale našich z vtšího dílu poboeny jsou. V kapli Božího tla ukazovalo se za Karlova panování kopí, ktervmž bok Spasitelv proboden byl, ;
m-
as
irp
148 jeho nesešívaná sukn a mnoho jiných vcí toho druhu, kterých potom v asech nepokojných císa Sigmund do
Norimberka zavézti dal. Stará Praha neustoupí žádnému mstu zdravého
povtí
a hojnosti potravy,
natosti a nákladných stavení.
ným kmetm,
nho
Radní
ani
vzhledem
ani vzhledem lid-
dm
podobá
se váž-
koUej Karlova stavení jest výtené, rovnž i chrám blahoslavené Panny ped Tejnem; a však také kostel sv. Jakuba, i ostatní našich pozstalí nejsou k zavržení, akoli že do jich nejvíce toliko ze zícenin poznáváme. Nebo ped sedmdesáti léty vzniknul u nás, Žižkovým prý návodem, ,raimo jiné i tento blud, žehy se kostely bez rozmyslu a napoád rušiti mly, ješto by pošetilé bylo, velebnost naplující nebe i zemi, ohrazovati zdémi chrámoBoží, vými. Mnoho ješt jiných znamenitých obecných i osobních stavení mlo by zde vyteno býti, ehož ale, nechtje obšírným býti, pomíjím. Djepisu velice milovný Aeneas Silvius v kronice své o zemi eské praví, že Praha není chatrnjší msta Florencie kteréžto svdectví tím více váhy do sebe má, an pochází od Vlacha, do
se
scházejícím.
I
as
;
o slávu vlasti své nad míru horlivého.
Starou Prahu s Menší spojuje most, z kamene tverhranného stavný a na obou koncích vží ozdobený. Menší Praha za mé pamti ješt celá oboená, nelibého
tém
podívání poskytovala: obyvatelé nuzní nejpodlejších provozovali živností, tak že skoro ani mstem jmenována býti nezasiuhovala nyní však za krále Vladislava zponenáhla se zdvíhá, a není pochyby, že, nevznikuou-li :
poznovu rznice, mšanstvo i k ouhlednjším domm i k mohovitosti si brzo pomže. Nad Malou Prahou strmí Hradanv, znamenité široko
149 daleko rozhlášeným chrámem sv. Víta, kdež se chovají ostatky mnoha svatých, zvlášt pak tlo prvního zakladatele sv. Václava. S pedností metropolitskou spojovali arcibiskupové Pražští také dstojenství stálých legátv. Na Hradanech stojí též kaple všech svatých, mnoha kivými písahami povstná, a rovnž klášter panenský, sva-
tému Jií zasvcený, jejž prý již Vratislav, otec sv. Váza clava, založil, i sám pak královský hrad, který, starodávna skvostn vystaven, asem ale vedle bhu všech vcí pozemských sešel, a tém ku spadnutí se chýlil.
a
Král Vladislav obehnal jej posléz hradbami, píkopy a Bávaly náramné velikosti, a dostavuje ho nyní z kamene tesaného, ozdobuje malbami, slovem takový nau vede náklad, že tuším za málo let s dly thož zpsobu v Evrop nejslavnjšími o závod pjde. Takové jest položení Prahy obyvatelstvo ale bichu slouží, a nad jídlo a pití neznajíc niehož na svt žádostnjšího, stídmost za hích pokládá. Na prodej-li jest, Za opileo hrdlo ráí, žádná cena není dosti vysoká. :
ství
jíce,
málo
se stydí,
jelikož
jak mile jeden, hned
i
i
na veejných
ulicích
píva-
druzí korbel do rukou brávají.
Obyeji tomu nemohl se dosti vynasmáti Burgský (Gurecký?) biskup a legát snmu Basilejského Fridrich, ka, 36 se diví povaze tch lidí, kterých, jak mile se jednomu píti zachce, hned spolu všech žíze popadá. V pivnicích rozprávkami i povídkami chvíli sob ukracují, iníce to v hospodách, co Vlaši v lazebnách inívají. Každý, co se mu podobá, za jisto vypravuje, a co sám smyslil, poK cizím jsou pívvídá, jakoby od jiného byl slyšel. tiví,
toliko
Nmcv
nenávidí,
majíce
je
stydlivé
,
za
protivníky
Ženy jejich jsou spanilotvárné, nejvíce tlnaté a plnoádré jakoby se byly
smýšlení svého u víe.
,
150
e
v Meroi narodily; jejich jest lahodná, oi pvabné; u pítomnosti manžel jich obejmouti dovoleno, políbiti ale za znamení nestydatosti bráno. Obojí ple k rozkoším náchylná jest, a meze stídmosti pekroivši, snadno se jim oddává.
V koli
náboženství panuje zde svévole náramná k jaképiznávati víe nikomu nebránno. Neb abych ;
se
pominul Yiklelit
a
s
tlem
Pikard,
Bohem
Spasitele našeho,
býti
jsou,
kdož
Ježíše
Krista,
upírají: jiní že duše naše
hyne, praví; druzí že v každé
nkteí dokonce
víe spasení do-
i peklo za smyšlenky vydávají. Podobných zdání bez potu naschvál pomíjím. A to vše nejenom soukromí smejšleti. ale i ve-
jíti
lze,
ejn
dovozují
;
nebe
mužové i ženy písmo v}^kládají, se tomu nikdy neuili. Každá sekta na svtlo vyšlá náchyiníkv nachází. Takovát u nich po novotách dychtivost! Srdnatí jsou, a hrdé o sob smejšlejí, jakoby se jim žádný sousední národ v udatnosti nevyrovnal. Snadno se bouí, a bouiti poavše, nedají se tak lehce uchlácholiti tkají, kamkoli je pohání vztek a zuivost, ani výstraze nedávajíce místa. Po prvé za Václava, po druhé za Sigraunda ztekše radní dm, všech, kdož tam byli. bud meem zahladili, aneb okny vyházeli. To též uinili za pamti naší pod králem Vladislavem, tak že nkomu žádati konšelský ouad v Praze nyní tolik jest, jako zloeiti jemu. S tím ješt nespokojeni vybili domy židv, zloupili kláštery, a z msta vypudili eholníky i všecken vesms lid k církn ímské se piznávající. Za píinou zavraždní mstské rady a Uhrv velice se rozhorlil Vladislav, a veliký díl panstva i každý správný mšan zošklivili sob poínání prostopášné luzy: nicmén však nekázati volno. Starci a pacholíkové,
o víru se hádajíce,
;
a
151 ni pomsta ni oprava tohoto bezpráví. Neb by medle mohl opraviti zloiny rozjitené láje? zvlášt, an se našli, kdož onen skutek netoliko vymlouvali, alebrž i zastávali, pravíce, že oráno nevíra co proti obci zamýšleli; naknutí to ztvrzovali nestydatými smyvinili mrtvé oistiti se nemohoucí, šlenkami a jakoby již nebylo dosti zbaviti jich život, i poctivé jméno jejich zlehiti usilovali. Nesmyslné a nezkušené množství tím se ovšem pemluviti dalo: povážliví ale v dobré pamti zachovali minulé bezouhonné a správné živobytí zavraždných a poslední slova umírajících, kterými svdomí ješt sob nevinu svou a poctivost osvdovali. Vtipem dosti ostrým píroda lid ten nadala; rozmailost ale a zahálivost jej otupuje, tak že z tolika tisíc umlc mechanických nikoho nenajdeš zvlášt výteného. právník jejich výmluvnost jadrná jest a hojná. Kroj starých Pražan docela z obyeje vyšel; nyní odpoly Nmecký, odpoly Uherský jest; neb od obou tch národ neho sob vypjují: ostatn však, jako celá jejich povaha, stálý není, a každého roku se nívá. Jediná uba, odv z Peršan pocházející, svj starodávný zpsob zachovala, ješto se ke lnnému, nejvíce nyní nošenému šatstvu nejlépe hodí. Pedkové jejich snášeli sice zimu i parno, žízeú a hlad. a síla jejich dotrvala v nesnázích všelikých našinci ale každodenním kvašením, rozkošnictvím a zahálivostí tak zemdleli, že jim již netoliko zbra, ale i šat obtížen bývá. Zídka se v tom pihází, by kdo na hrdle trestán byl. Neb návodem knží svých domnívají se, že nesluší usmrcovati lovka i nejohavnjšího jakoby Hospodin nebyl pikázal Mojžíšovi nedopouštti zloincm
následovala
kdož
;
Le
tém
m-
:
mst
:
::
152 na zemi! A mohou-li dokázati aneb jen pisvdectvím písma svatého, ovšem zle ^yloženéhoT že se u nás nco nepodobá obyejm starokesanským hned radostí poskakují, jakoby všecky ctitele pravovrného uení umním a svatostí byli již pekonali i uchoživu
býti
líiti
;
co nejpevnjšího štítu ^ sekty své,
pují se toho,
neho
že se
dopídili,
ím
stolici
ímskou
z
plesajíce,
nejapnosti
a nevšímavosti viniti a kárati mohou. Odtud pochází, že, aby si pochvalnou povést o svých mravech získali^ mnohé vci, kterých my lehce vážíme, oni za nesnesitelné, a co my za tžké peinní máme. oni za všední
Boiti kostely, rušiti obrazy svatých, hejiti ve dne i v noci v hospodách, to malikosti; nositi ale zobaté stevíce a hlavu si vncem ovíjeti. ej to nesmírné u nich nepravosti! pokládají.
Za Karlova panování byla Praha nejslavnjší tržišt a po celé
v íši,
chtilé kvetlo
ád
;
EvTop
Všeliké
slynula.
kláštery panenské
i
mužské
umní
ušle-
se zakládaly
všech a eholí oudové nalézali zde byty své; právo n domácích i cizích mlo žádaný prchod: po Karlov ale zesnutí za kralování Václavova netoliko Prahy, ale i celého království stav se zmnil a pevrátil. Nesíslných vznikalo stran u víe. jejichžto stopy se posud zachovaly.
Zižka,
o
nmž
se hnal po koistech.
všecko meem a vypovídáno, aneb
výše zmínka
uinna, napoád
Táborští, Sirotci a Orebští plenili
ohnm.
Knžstvo Nejvyššího
zem
ze
dokonce mordováno; statky zádušní, jakoby nikomu nepatily, kýmkoli loupeny a uchvacovány; anobrž i královské zboží a dchody v bouce té do rukou cizích se dostávaly. Všelijak sice snažili se králové naši
a Sigmund tmto neestem marné bylo všecko jejich namáhání.
Albert
uiniti
pítrž
;
než
T.adislav byl by se
153
nemén
horlivým v hájení víry katolické prokázal, kdyhy vku jedem jak se praví, nebyl otráven. dostala se koruna Jiímu, jednomu z pán naPo církvi ímské šich, muži doma i na poli slavnému, Papež Pavel zbavil jej dstojenství nevelmi píznivému. královského, a ku potup jeho nabádal nkteré pány, v kvetoucím
nm
a
aby ^latiáše Uherského zvolili za eského krále, k emuž pivolení dal. i císa Fridrich své Akoli pak opuštn od veliké ásti poddaných svých, pedce nepozbyl srdce Jií, a s Matiášem za dlouhý as více i mén šastné vedl války. Po smrti krále Jiího, když Matiáš otevenou cestu do ech míti se domejšlel, proti mysli a žádosti jeho Vladislav, Kazimíra, krále Polského syn, pod jehož ochranou nyní v pokoji spoíváme, za krále byl zvolen. Dlouho se však s Matiášem o eský trn potýkal, až posiéz mír mezi sebou dinili za tmito výminkami, aby se oba králi eskými psali, echy však aby Vladislavovi pipadly, ostatní ale zem ku korun eské patící aby se Matiášovi dostaly, po jeho pak smrti od koruny Uherské za tyikráte sto tisíc zlatých vymnny byly. Akoliv to k oumyslu mému necelí, vidlo se mi
pedce
v krátkosti toho podotknouti, aby kdokoli to ísti
s jakého stupn slávy a poctivosti jsme klesli, chtvše lépe všemu rozumti, než slušelo, a pedloživše zisk osobní prospchu obecnému. Ale dosti o tom neb nehodlám kroniku p?áti, by bránno nebylo, jak mile se od toho šumotu dvorského k tiché domácnosti navrátím; ve bych se i proto rád uvázal, an mnozí kronikái ovšem bajkami naplnili píbhy pedk našich. Jiní, nedím v historii, ano i v latin samé nezbhlí, pustivše se do té práce, hned na poátku omdlévali, a ukázali potomstvu nejapnost svou, která by jinak
bude, svtleji poznal,
a
;
a
154 Aeneas
skryta byla zstala. bedlivji sice o nás
nco
Silvius první z
pespolních
a podlé vzdlanosti své než krátkosti píliš šetiv, mnoho sepsal,
slinji upravil znamenitého vypustil, a nkteré vci, abych se jinak nedílo to
:
pronesl,
nazdabh
vdkem
povinni jsme muži tomu.
most uvodil
pijal, co
národm
XXIV. Janu
O
seznámení
Konrádem
se
svým
asem že
okáži.
dje naše
Nicmén ve zná-
cizím.
Šlechtovi. král. sekretái. s
Hieronymem Balbem
Celtem. (E. A.
Ve Vídni e.
9.
Kvtna
a
1499.
19.)
Pijel jsem do Vídn, náramné zmítán,
ne sice na
moských, ale na obarveném voze. Ode pítele Tvého Hieronyma Balba byl jsem tak laskav pijat a baven, že nevím, pívtivjší-li jest, ili uenjší. Za to vlnách
jsem mu velice vden, a s celým srdcem oddán. Tob pak neskonalých dík vzdávám, že jsi seznámil s mužem tak vysoce ueným, což mi tuším bude ku prospchu nemalému. Navštívil mne také Konrád Celtes, muž neneuený, než, upímn eeno, ani mírností ani ueností Hieronymovi podobný. Daroval mi nkoliko svých spis vydaných, a spsobil alespo, že jsem, zapomenuv na starou kivdu, vlídné k nmu se ml. Odlouení od Vás nahrazeno mi ponkud, an jsem zde také našel nkoliko milovníkv pkných umní. Pipomínám toho, véda, že Zdráv bud, a pomni na opatení se z toho zaraduješ. tch spisv, o které jsem Tebe žádal. Druhm a domácím Tvým pozdravení vzkazuji.
m
155
XXV. Témuž
osvdení své lásky k nmu, zmiuje se Petrovi Schottovi, vynáší své zdání o válce proti Turku, a žádá o poslání nkterých knih. 14. Záí 1499.
Po o
(E A.
e.
18.)
Po svém z Uher se navrácení dostal jsem od Tebe dva listy; na první jsem Ti již odpovdl, na druhý nyní Znaje Tvou pívtivou povahU; nedivím se, odpovídám. že také pívtiv píšeš, následuje dobrého hospodáe, jenž z dobrého srdce podobn vci dobré pronáší. I tším se více, že jsem od Tebe, muže tak vzácného, než od kohokoli jiného milován; ano za šastného se proto pokládám, i nebude mi žel, o závod v pátelství s Tebou jíti, jelikož v závodu tom netoliko vítzství, ale i zápas již samý
nco šlechetného jest. V listu svém dotýkáš Petra
Schotta;
vz
tedy,
že
muž znamenitý, zbhlý v zákonech posvátných i svtských, ctitel pkných umní, a víe a ctnosti tak oddaný, že se našemu vku ani nepodobal. Již v Bononii se mnou.
byl
tehdáž ješt výi-ostkem. pátelsky zacházel; jeden druhému obapoln jsme zdélovali své básnické okusy; i se navrátivše, dopisovali jsme sob: listy naše osvdovaly však více obapolnou lásku, než aby ozdobností slohu
dom
vychvalovati takové tretky; neb pera vyplynuly, a k vydání dokonce ureny nejsou, zapáchajíce nait prachem školním: nepestaneš-li ale pedce, pomyslím sob, že se mi Jan Šlechta spíše vy-
vynikaly.
Proež usta
mi náhodou
z
smívá, než aby se
z
lásky ke
mn
u vci tak patrné klamal.
;
156 Cos mi psal o pípravách Turkových po zemi a moi, jsem již ondyno z list jiných pátel svých; i nevím, co k tomu íci. Ovšem nic dobrého uepedzvídám proež bych pál, aby knížata naše již ze sna procitnuli, a ne-li na vždy, alespo na as zanechajíce domácího rocení a rozmailé zahálky, s mocí sjednocenou udeili na obecného nepítele. Neb se opravdu obávám, aby tato jejich nedbá, nedím zpozdilost, nebyla nkdy snad ku zkáze celého kesanstva. Neb dobude-li Turek Korcyry, na vky zaveny budou zátoky Adriatického moe obchodu našemu, a nejzpupnjší tyran provozovati bude po celém tom moi vli svou; ano nejen, jak píšeš, plavba naše tam zniena, alebrž Apulie, Kalabrie a celé to pomoí Vlaské, za starodávna Velkou Graecií nazvané, ubhne v nejvtší nebezpeenství. Proež já vždy klidu a pokoje bývám žádostivjší: než toto liché s nepátely uinné se mi dokonce nelíbí; anobrž za bezpenjší a kesanstvu užitenjší mám zjevnou válku, než nejistý a na zvli tch divoch založený mír. To bys ml vedle ouadu svého králi astji pipomínati. Zdaiis mi co ze žádaných knih objednal, nemohl jsem vyrozumti z listu Tvého. ekám posavad Origena de principiis, epigrammata Jana Pannonia, kroniku Antonia Bonfina a Latinský rukopis do král. bibliotheky pjený. Z Nmec poslán mi ondyno Arator; oslavuje skutky apoštolské ve verších; chceš-li, dám Ti jej opsati; neb není tuším posud
zvdl
a
a
pímí
—
vytištn. hodláš.
I
nezapome mi
Zdráv bud!
oznámiti,
kdy svatbu
slaviti
157
XXVI. Témuž.
Dkuje za jeho pátelské smejšleaí a peování; omlouvá skrovné svou nedostatenost k dstojenství biskupskému, a žádá jej o poslání knih
pipovzených. býti psán
r.
(Tento
list
zdá se
1500.)
(L. O. p. 74.)
Rád bych Tob, pemilý Šlechto, v<-tenými slovy díky vzdával, ale pemožen jsem velikostí lásky Tvé, a snad mén vdnosti do sebe cítím, než by dobrota Tvá zasluhovala, an ani mdlé vdky své vhodné vyjáditi Uzavel jsem sice již dávno, každý s to nejsem. moudrý usiluje, chovati se totiž vždy stejn, nepýchati ve štstí a nermoutiti se v nehodách: tys ale svým listem mou celou filosofii tak v nive uvedl, že jako ble-
o
skem omráen a zmámen, kam
se obrátiti nevím. To však neber, jakobych nemírné kdy toužil po dstojenstvích, kterých mi dohoditi usiluješ. Yím, že jsou pominoucí a okamžitá, a všelikým nesnázím a zmnám podrobená; i vím, že každý rozumný jich za oslazené hokosti považuje. Nicmén však nad míru mi lahodí Tvá pée o mé povýšení a zvelebení. Neb kdyby se Tob smejšlení a jednání mé nelíbilo, kdybysi mou jakouž takoa zbhlost v umních za nedstojnou pozoru svého považoval zajisté bysi byl mne se neujímal a neuvaloval na sebe záští jiných, a zvlášt mocného soka mého. Z kterého mi drahocenného mínní Tvého tak se raduji, že nevím, coby se mi ješt k blaženosti nedostávalo. Než dovol, Jene rozrailý. abych svlékna kandidát:
:
158 ství, na nkolik okamžení v poet volitelv vstoupil. Domníváš-li se, že to k lepšímu bude církvi Vratislavské, pistupuji k hlasu Tvému: dokonce bych ale nechtl, abys k její ujm o mou osobu se zasazoval. Neb není-li radno, uiniti koho správcem velikého korábu nákladního, kdo nejmenší locTku ješt nespravoval: nevím, tam, kdež pro by se na píze osobní ohled bráti na obec a náboženství tolikeré strasti dotírají. Zajisté kdybychom se o vlastní byty a životy potýkati mli. dlouho bys a peliv pemejšlel, kohobys vdcem v tažení tom ustanovil. Aj, jak mnohem vtší opatrnosti užívati potebí, kde s vrahem nastává boj, jenž ne statky. Nevím vru, kterak se ale duše naše zahubiti hrozí.
ml
domejšleti
mžeš,
že
umní mé k bemeni takovému
po-
nezkušené a takoka bezdušné; a tedy v budoucím ouadování málo také prospšné. Plachého kon svil bys také, tuším, radji zkušenému jezdci, než nedouenci, nech by byl proetl všecky ecké a Latinské spisy o jezdeckém uméni. stauje.
Skrovné
zajisté jest,
K tomu tedy sám již prohlídej: já svým Šlechtou veden. nebudu se báti nižádných záloh nepátelských. To na Tvj v materském jazyku psaný list. Nyní odpovídám na druhý, kde se omlouváš, jakobych byl Té z nedbalosti vinil v zábavách literních. Pijímám omluvu Tvou, a co jsem psal, považuj za žer^ a Neb o niem více pesvden nenikoliv za domluvu. jsem, jak o Tvé povaze a pilnosti. Divím se ale, že ani o spisu ^nsoi á^jfcoy", ani o rukopisu, který mi z královské bibliotheky vydán býti má, zmínky neiníš. Odpust dotíravosti, požádám-li T, abys o to péi ml. O Pto-
mé
loméovi
eckém
vyprosíš-li
se
mi ho
nezmiuji, abych se dotíravým nezdál na královské Milosti, bude jakobys
ale
:
159 mi statek daroval. Tvého mikrokosmu jsem ješt nenemohu tedy o souditi: prohlédaje však ke Šlechtov vzdlanosti a vtipu, neobávám se, aby se skladatel za stydti píiny ml. Mj se dobe, miláku mj, a bud ujištn, že na Šlechtovo pátelství nikdy nezapomenu, i jakýbykoli konec mla Tvá pée o mne.
nm
spatil;
XXVU. Témuž.
Pátelé chtli pomoci Bohuslavovi
k biVratislavské. stolici Bohuslav prohlašuje se býti volným k ouadu duchovnímu i k služb u dvora, k kolihy byl povolán. V Kadani 1. Dubna 1501.
skupské
emu
(E. A. e. 21.)
Akoliv
skvl
se
že
list
Tvj
nicmén ecké
v jazyku
a Latinské
materském psán byl
ei
ozdobností.
Již
tím jsem nad míru potšen byl, a k tomu ješt, žes mi Yímf, jak mnoho povinen zvstoval noviny nenadálé. jsem nejjasnjšímu králi, a rovnž pvodci vci té Sigmundovi Kurzbachovi, Augustinu a Tob. Posavad jsem se sice neucházel o dstojenství duchovní, ale také se nezdráhal pijíti jich: i dosavád nemním svého úmyslu,
jsem ke všemu hotov. Bude-li se tedy všecko poádn a uzná-li mne Jeho Milost král za schopného k ouadu bud svtskému, bud duchovnímu, bude mi to sloužiti k rozkoši a potšení. Na Tob však leží, starati se, aby ta snažnost o mne do vtru nebyla, neb chci radji, abyste nepoínali, cožby nedalo se ku konci pivésti. Ptáš-li se ale, chtl-li bych nastoupiti službu u dvora? i
díti,
—
160 Tos mohl poznati již z rozmluv uašich v Budíne. Opami tam slušné místo, nevdl bych, pro bych váhal na as dvorskému odevzdati se proudu ml-li bych ale nedostatek a nouzi títi, jako mnozí z vašich dvoan, nechtl bych se vytrhnouti ze zábavy literní. Žádal bych u p., aby se mi poet koní na dvanácte zvýšil. títe-li
:
Ui
to jediné, Než zstavuji všecko Tvému uznání. a na každé Tvé pokynutí dostavím se. Ostatek doloží Tob Jindich. Zdráv bud milý Šlechto se vší e,
ledí
,
svou!
XXVm.
Témuž.
Po neouinném rozmlouvání s panem Janem z Šellenberku, nejvyšším kancléem království eského, pedzvídá, že Šlechtova pée o jeho povýšení marná bude. Dán 24. ervna 1501. (L. O. p. 77.)
Na minulém snmu v Praze rozmlouval jsem s pánem Tvým o nkolika osobních vcech soukrom. Laskav pijal a jako vždy jindy ke mn ochotn se ml.
m
Oekával jsem, že sám se zmíní, o ems mi psal; než nedotknul se toho ani slovem. Já dále nedoléhal; toliko na druhý den mimo jiné jsem prohodil (a sice na Balbovo ústní se prohlášení, že Ty tomu chceš), kterak jsem ze psaní Tvých vyrozuml, co se opt k mému zvelebení strojí; a že jsem pak Tob odepsal, abys ve všem jeho radou a vedením se spravoval a posléze jsem se ptal, zdali ten list mj vidl? Pravil že ho sice
—
;
161 nevidl, ale o emsi takovém že slyšel; pak ani slova jakoby onml. Balbus mi sice domlouval, abych mu ty vci obšírnji rozložil, a o jeho pomoc a ochranu žádal: uež nemožno mi spustiti se svého pedešlého smejšlení a jednání. Kam se to všecko uchýlí, nevím; tuším ale, že vynasnažení Tvé zase do vtru bude le myslíš-li, více,
:
vc
podaí, mhodék pokrauj a poínej sob, jak se ode Tvé pátelské mysli nadíti dá; pedzvídáš-li ale jiného skonení, upust radji, prosím, než abych proto do hub lidských pijíti ml. To se rozumí nejen o stolici Vratislavské, ale také o služb u dvora. Zdráv bud! že se
ta
XXIX. Témuž.
O nepokoji ve vlasti a zištnosti ouedník zemských a nevyplacené své služb, a d. t.
Kvtna
D. 11.
vlasti
se:
mn
se navi'átil, což,
Tob libé Lukáš Tob Tob bez veliké
láska,
tším
i já v dosti dobrém zdraví pokud mi známa Tvá ke milo bude. Píhody na cest odporné i
zdráv,
Jsi-li
do
1503.
i
vypraví bolesti
:
nemohu pahrbk, háj
co se však u nás dje, vypsati.
Krom
a ddin, kde jsem narozen a vj^chován, coby mne tšilo ve vlasti, nenalézám. Loupeže se den ke dni rozmáhají; rznice nesíslné vypukují stavové na se vrí a nepopustí-li páni nco od práva svého, msta chopí se zbran. Nepátel nejen domácích ale i pespolních máme se co báti. S Albertem Bavorským, s Filippem Reinským, a s Fridrichem Braniborským, nevypukla-li již, vypuknouti alespo válka hrozí. Sašové zbrojí se zjevn a ím váhavji poínají, tím déle, tuším, dotrvají ;
;
;
Viuftickv.
II.
1 1
162 Nejvyšší ouedníci naši, ku porouení hotovi, k upo-
rozepí domácích liknaví jsou, a co nejhoršího., jednak zastaralé záští proti sob chovajíce, jen potud se snášejí, pokud jejich osobní užitek žádá, jednak rozkoším a lakot oddáni, svými dosti astými schzkami a sjezdy žádné pomoci obecenstvu nezjednávají. Pítel náš, kteiý se nedávno do rady mstské dostal, posud se nezmnil; vedle povahy své o mnoho více se pokouší, než vyvésti kojení
s
všickni
to jest;
ho
vosti
viní.
tém na
Slovem,
doma
sob
stžují,
a ze svéhla-
ni v zápolí nic není utiše-
proež vlasti své nadje, že lépe bude nepedpovídám, a radji bych se, nedím, mezi Maary, ale mezi Garamanty a Hindy vidl. I pipomínám sob asto Senekovu prpovéd: „Ped válkou ného, nic
a není
;
dobrého
strach horší jest války samé."
Nadje má k vyplacení mé služby se rozplynula, pro, dovíš se z listu Pana Plavenského k Jeho k. Milosti. Co Tob Lukáš povídati bude, v, jakobych sám Tob povídal;
a
dále
také,
jako
posavad,
vcí mých
ím
Tob
pedešlé zásluhy o mne nad dstojmíru rozmnožíš. Zdráv bud a poruena mne nému biskupu Yaradinskému, a Yesprymskérau, panu Lab-
svených, bedliv
šeti,
ui
skému a píteli mému Filippovi Morovi.
XXX.
Janu Pibrovi.
O korunování Ludvíka a
t
oje dno
za krále Uherského,-
obcíPražskvch. Na Hasištejn,
5.
Záí
L507. (Ep. 126.)
Nuže tiv,
a
jsi
ím
opt, jakýs býval. Psals mi velmi pívbylo tvoje mlení, tím milejší mi byl
další
163 tento
dkaz bud
žes
mi,
mrtev,
a
obsah
listu
tvého pátelského zesnul,
aneb že
již
upamatování. nedbáš,
živ-li
Zdálo
se
jsem ili
ti jindy milý býval a vzácný. Ostatn Tvého, abych upím mluvil, dílem byl potšitedlný, dílem tesklivý. Že mladiký královic korunováním v Uhrích své ddictví pojistil a upevnil, raduji se velmi; neb tak zmaeni budou zámyslové tch, kteí pro rozšíení své vlády božská i lidská práva rušiti se neostýchají. Otec také bude nad míra potšen, za živobytí ješt vida velebný znak na hlav syna svého. I neohlížím se na ty, kdož na mnivou povahu lidu, a nestálost panského i mstského stavu stále ukazujíce, vždy jen Ladislava v ústech mají. Pošetilé jest smýšleti sob daremných péí, a strašiti se vcmi, které se tak snadno nepiházejí. Co ale píšeš o Pražanech, že se sjednotili, a sice že ob obce jednu radu a právo mají, nemohu pochváliti, obávaje se, aby z toho pramene nevypuklo nové zanícení Než není divu, nejen panstvu ale i celé zemi záhubné. že cos takového denn se dje pi této naší netenosti,
a
jsem
nkteí pochlebníci velikomyslností a dobrotivostí Mimo jiné císa Fridrich, téhož jmene první, odbjné msto Mediolán oboil, a obyvatele, aby k odboji zemdleli, na šestero tíd rozdlil: my však Prahu tolikráte boulivou a nevím s kterým králem dobe smejji
nazývají.
na míst abychom moci její oslabili, aneb dokonce v jednu mocnjší obec se spojiti dopouštíme. Tolikerými píhodami jsme se posud nenauili znáti, coby nám a krajinám korun naší poddaným zvlášt užiteno bylo. bud neznám povahy Pražan, aneb tato jejich jednota nesvorná shrne se na hlavy pvod, a mnoho krve ješt proleje. Zanechme ale vše to Božskému opálí* šlející
zrušili,
Le
164 tení, které, jak kdo zasluhuje, brzy nad národy knížata bud lenivá bud zuivá usazuje, brzy zase proti králm, vedle zákona Božího nekráejícím zancuje, a zpupné a odbojné iní.
XKXI. Bernardovi Adelmannovi,
nezkušené množství Zdráv bud!
kanovníku
Eich-
štadtskému.
O povolání k
veejným ouadm. Na d.
12.
kvtna
Hasištejn
1507.
(L. O. pv. 122.)
Žes byl od biskupa svého s poselstvím vypraven na do Kostnice, tší mne; i doufám, že jednání Tvé nebylo bez prospchu; neb znám Tvé schopnosti a snaženství, a vím, jak mnoho vážnosti u všech dobrých získalo Tob bezouhonné živobytí. Nebylo Tob však potebí se omlouvati, že jsi službu veej qou pohod domácí pedložil. Neb nenarodili jsme se, jak Plato dí, jediné osobuje si vlast a sami sob, než života našeho pátelé. Mnozí velicí mužové opouštli literární zábavy, a uvazovali se v podobný ouad. Neb komuž není známo, kterak onino tí vyslanci Athénští výmluvností svou pozor celého národu ímského na sebe obrátili, a kterak Anaximes, snažný zpytatel pírody, vypraven ku králi Alexandru, jediným vhodným a obmyslným slovem otcinu od záhuby osvobodil? Plato také naprosto nevyuoval, ale opustiv akademii, do Sicílie se peplavil, a Diona uinil tím, ím sám byl, a porušené mravy Dionysiovy
snm
ás
Sám vedle možnosti své k dobrému vedl a napravoval. pak rozmailý Epikur dovoluje moudrým, veejné ouady na
se pijíti
v
as
poteby.
Na poátku
sv.
církve
uen-
165 níci
Pán
radji ke všem Lárodm, a hlásali než aby se v Jerusalem bavili hárajských ekách, a podobnými tretkami,
putovali
uení mistra
svého,
dáním o tyech jakovými naše theologické školy, lidu nevdk, peplnny jsou; ano kdyby si byli na prostranných pouštích zalikterých ale bovali, následujíce Antonia neb Makaria kesanská víra nebyla by se proto hyzditi nemíním, zajisté tak njala, a tolikých letorostí a vtví nebyla by
—
—
vyvodila.
Než nevytýkej mi mé vlastní nynjší živobytí. Ovšem od mladosti své cenil jsem nade všecko svobodu literátskou: než nikdy jsem se tak nezapomenul, abych stádce naše, pod stechou a v stínu se kochající, za rovné pokládal tm, kdož obce spravují. Neb nemohli bychom ani požívati žádného pohodlí, kdyby nás onchno pée a moc od bezpráví a zloinstva nechránila. Proež sluší nám na jiných alespo velebiti zásluhy, kterých sami sob získati si netroufáme. Ovšem pak i lidé churaví a mén schopnostmi opatení lépe by uinili, kdyby se k veejným
ouadm
k jejichžto vedení síla Sokrates od právnictví odvrátil Efora, uznávaje ho za spsobilejšího ke spisování památek historických, nežli k vedení soud. Tob ale, ještos dokonalým zdravím, zvláštním vtipem a vhlasností nadán, a v tom vku, který k rokování nejlépe se hodí, ani by tuším neslušelo, kdybys do knih se zahrabaje, k obecnému užitku nieho z nich nevyvozoval. Podlé mého zdání dobe tedy uinil Tvj pan biskup, vypraviv jejich nestaí.
Tebe k místu, kdež
mžeš
;
i
nedotírali,
Z píiny
blahoslavím
sílu
té
ducha
i
vtipu
svého
biskupství Eichštadtské,
zkoušeti že
Tob
zastávání a opatení svých záležitostí bylo svilo.
V
krátkosti jsem se toho zmíniti chtl,
nemoha
se
166 íci Tobé s Tvým dovolením, že v tom jediné mi teštiti zdáš, jnše mi, že s poteštnými teštíš; jelikož jsi se spíše co léka k nemocným dostal, abys léil neduhy jejich. Zapovdéls mi také psáti o vcech literárních; proež jsem se radji tohoto uchopil mezi námi neobyejného dopisování zpsobu, než abych dokonce mlel. Zdráv bud, mj rozmilý Bernarde, a zprav zdržeti,
se
mne
o sneseních siezdu Kostnického.
XXXn.
Bernardovi Adelmannovi.
Horlí proti bojovnosti a politickým zámyslm papeže Julia 11. Na Hasištejn 14. ervna 1507. (L. O. p. 124.)
A
jsi, tuším, z Kostnice dom posud neodjel, zdálo mi pedce zapotebí díve ješt zvstovati Tob dostalou se k nám povs podivnou o vcech nevídaných ímský papež se prý patrn k Frana neslýchaných. couzm nachyluje; neb netoliko proti obyeji všech dobrých a ctnostných správc církve k stran jejich bije,
se
i tuto poslední zái císaství ímského íši odníti a k Francouzm penésti usiluje. To vru se mi všecky hanebnosti daleko pevyšovati zdá. Neb kterému národa
alebrž
papežové ímští tak mnoho co dkovati mají, jako Nmeckému? í medle pomocí nabyla jejich moc i vzniku i vzrstu? Odejmi jim nadání Otton, Jindich a Rudolf, a nezbude jim panství nade tymi jitry, le by se kdo uchopiti chtl oné povdomé, ale také již ode všech znatelv letopis jednohlasn zavržené bajky o darování
167
A který národ býval nábožnjší, papežm oddanjší, a jejich církevní kázn šetrnjší? Zajisté nejen nespravedlivé, alebrž, smím-li, jak písloví dí, ústa proti nebi pozdvihnouti, i nesmyslné bylo by, dobré zlým odpláceti. Já ovšem, kochaje se jedmé v poklidném živo"bytí a literárních zábavách, a nevycházeje na veejnost "bez poteby, málo sice dbám, erný-li je císa ili bílý: nicmén však vedle mé oddanosti víe kesanské nemohu l)ýti beze strachu a ouzkosti, obávaje se, aby jiskra ta, aneb radji, jelikož zde o vyšších vcech jednáno, aby podpal ten nespsobil zanícení, kteréby se papeži budoucími z tžká dalo uhasiti. Neb od té doby, co ze Konstantinovu.
2)íin spravedlivých a vláda v
Itálii,
Latiníky,
které
vbec známých odata
vznikalo to veliké potržení posléz
celý
východ
za
byla
ekm
mezi eky a sebou potáhlo,
zvlášt když císaové Byzantští pomstiti chtíce domnlou Mivdu povýšením svého patriarchy, vše ku zkáze církve Ptímské strojiti poali. Než stav nynjších Sýr, Ormín, Iber a jim sousedních národ zdá se mi žalostnjší více proto, že povrám, než že Turkm slouží. Nmci ale jsou mnohem pevnjší a stálejší u víe, aby se s lehkými Reky na váhu klásti mli. Proež jestli tento zženilý, a jak nkdo praví, ke slovm více než ke skutkm ochotný národ, uražen byv takových bouí natropil: co myslíš medle, že uiní našinci tím opovržením rozjiteni, a vedle pirození svého k zuivosti náchylní a zvyklí radji zbraní nežli hájiti práv svých? I knížata naše, za ublížení svému dstojenství to položíce, neodeknou se tak lehce této pednosti dobyté nebez-
ek,
eí
peným namáháním kdož
se
dotírají,
a prolitou krví
pedk
svých.
po pímých a kivých cestách k vyšším chtíce
tchto
promn k
zisku svému
Ovšem
stujmm
užiti,
pa-
168 peže nabízeti budou, aby nedopouštl ztenení moci své. a teba i klatbami dokonal zámysl poatý. Tak se zdá, že na celou íši se nyní valí onano strast, pod níž moje vlast dávno již úpla. Ó kdyby ted Pius (II.) oživl, Pius pravím, onen z dobrých papežv poslední: jak hy mu k mysli bylo, vidoucímu, kterakou hanu uvaluje nástupce jeho na vzácný mu druhdy a slavný národ? Tžce jsme nesli ondyno, když Alexander (VI.) celou
—
Itálii
zbraní
pobuoval,
smrti všecko se
opt
a
utiší
oekávali jsme, že po jehoa poddá: než Julius ten nejea
že po celé Itálii nových rznic rozsívá, ale také Gallii a Germanii v zaplésti obmejšlí, tak že se podobá, jakoby za papeže jsa zvolen jméno Julius proto jediné byl pijal, aby díve již dal na vyrozumnou, že se radji o slávu Julia Caesara, než o pokoru Petrovu pokoušeti bude. Kepíši toho sice bez rozhorlení, Ty však to k dobré stránce obra, a zprav mne co nejdíve, zdali eho bud; doufati, aneboli se obávati máme. Zdráv bu,
n
mj
Bernarde!
XXXIII. Augustinu Olomúckému, doktoru v obojích právech.
Chválí jeho prvotiny básnické. (L. O. p. v. 69.)
Peetl jsem Tvých heroickým,
ásti jsem se nad míru podlého, všedního jak, pevyšuješ tak, z
spisk, rozmilý Augustine, z ásti elegickým veršem psaných, i kochal ve vtipu Tvém. Xemáš do sebe nic a zobecnlého
:
ale
sám
sebe,
nevím
že nesnadno k rozhodnutí, které dílo
169 se
Tob
Brzy tragickou vážností kráíš,
lépe podailo.
kde vc toho boje opváš, zdálo
žádá,
brzy,
se
mi,
jemn
se rozplýváš;
jakobych na
nieho neznám
kdekoli
bojišti byl;
kde
slinjšího, spanilejšího. Nemysli však, že to z pochlebenství píši, jestli koho, tedy lichotník nenávidím a jimi pohrdám; i vím, že Tob jak pravda milá, tak petváení a neupímnost odporná jest. Platím-li však u Tebe nco, nedopus, prosím, aby schopnosti Tvé v prachu zetlely, aneb jinak ochabnuly. Velice bych se mejliti musel, jestliže co nejdíve neho nevyvedeš, coby se ueným Vlachm po boku postaviti smlo. Neb jsou- li prvotiny takové, ehož medle jest se od Tebe nadíti, až vkem dospješ a cviením dále ješt se vzdláš? I vím sice, že mnozí se domnívají, jakoby krom Vlach nikde jinde slavných uenc se nenacházelo. S tmi však že stejného nejsem smejšlení, píina jest dílem množství Francouz a Španiel, kteí ve všelikém zpsobu lidského umní slynou, jednak Ty Augustine sám, ježtos prvními pokusy svými patrn dokázal, že se nikoli vtipu, ale piinní pohráváš,
láskou
našincm posaváde
outlejšího,
nedostávalo. Zdráv bud!
XXXIV. Bernardovi Adelmannovi.
Žaluje svých,
s
a
váné
Bernardem na mravy krajan kvílí nad hynoucí slávou mil O' vlasti.
Z Hasištejna
20. íjna
1507.
(L. O. p. v. 128.)
V ném,
dni k Tob vypravemi tak drahný as niehož když mimo nadání dorueny mi byly od Tebe
psaní svém,
stýskal
nepíšeš,
ped nkolika
jsem sob,
že
170 plné dkaz oddanosti, pívtivosti ]Mimo to potšil jsem se jimi, dovdv se netoliko, co mi nejžádanjší bylo, o šastném Tvém z Kostnice do vlasti se navrácení, ale také o jiných vcech píjemných nemén, jak užitených. Než oddán své vlasti také kvílíš, milý Bernarde,
dva
listy
najednou,
a lásky.
nade strastmi jejími. Každému lovku dobrému vlast nade všecko drahá jest. Za vlast mužové nejvznešenjší smrt podniknouti neváhali, a tuto ctnost velebí v djinách Vhodn však a slin zpsoby svých všickni národové.
Nmc popisuje, že
spatoval
i
naše spolu
jsi
a
bezdky
popisoval, tak
mi zdálo, jakobych ve zrcadle jakémsi Nám také naše mravy a bhy vyobrazené.
toucímu
se
hrozí rozbroje obecné, a následky jejich zpousta, zkáza a ^7hubení, neb cokoliv mocné vyvracuje íše, útokem
na nás pivalilo. Náramná jest hrdost, náramná pán našich mezi sebou nenávist; cokoliv u jiných spatujeme,
se
býti se zdá. K víe nepodobná mezi všemi stavy panuje nesvornost. asté míváme snmy, a neustanovujeme pedce nieho, co by vlasti pispívalo. Chlípnost a rozkoše naše neznají mezí; i nesnadno rozhodnouti, vtší-li u nás lakota, ili útrativost, jelikož, jak básník dí, Kozmailou kupujem za požitky a inže si rozkoš;
nám samým odato
Píjm nejvyšší cíl jest, utráceti píjmy. Darm a úi)latkm tak se poddáváme,
že u nás ni-
není neprodajného. Mír a svornost v ústech nám stále zní, a nerušíme-li jich v každém okamžení, alespo dbáme. A co se náboženství dotýe, již nevelmi o jsme toho se dokali, že mnozí držíce se Diagorova a
ehož
n
Theodorova uení, nebe i peklo zapírají, to samé v ústech nosíce, co Filo, aneb kdo jiný toho spisu pvod jest,
171 Jako ze smysl bezbožných pošlé uvádí, „že z niehož se nezrodivše, budou opt, jakoby se byli nenarodili." A této morové hlíze nikdo nejde vstíc. Duchovní, jenžby život
svj mli
nastaviti
za spasení
duší,
stulují
ústa,
tch, kdo život vezdejší odníti mohou, do záhuby vné uvrhuje, a rozpalují se než Boha, mnohem více na osobitele statk svých, než na pvody blud v a povr. Tito by však ješt omluvy zasluhovali, jelikož u nás nejsou u vážnosti. Svtští pak lidé, v zahálce a rozkošech tlíce, jsou bud spokojeni stavem nynjším, aneb se po zboží a hodnostech tak dychtiv shánjí, že opovrhujíce všemi k Bohu a lidstvu povinnostmi, niehož takového k srdci sob nepipouštjí. Král sám, jehožto bohabojnost oslavují a zvelebují všickni národové kesanští, bud vkem chladnjší uinn k takovému podniknutí, aneb omrzaly mrav našich, takový život vede v Uhích, jakoby mrtvice jej byla zasáhla. Z ehož snadno Tob poznati, jakt mi k mysli, mezi takovým lidem živoucímu. Druhdy když pod Ottony, Jindichy a Fridrichy Germanie kvetla, a mohovitosti odevšad pibývalo, platily echy za nejznamenitjší ástku íše vaší: nyní když zem vaše klesají, my spolu klesáme a hyneme, za Assyrskými, Medy, Peršany, íílacedonskými a ímany nový potomstvu podávajíce dkaz, jak pomíjejí íše lidské; akoli že osud náš o to je horší, že netoliko zboží a statky, ale i duše naše v nejvtším vzí nebezpeenství. Proež kolikrátkoli se eho o nehodách tch doslejchám, aneb na hledím, více jest mi s Heraklitem do pláe, než s Demokritem do smíchu, i akoli jsem proti všem osudu stelám ostražena se býti domníval, se více
bojíce
a
n
strastmi vlasti své
by
divu.
kdybych
udšen, velmi se
se zkormucuji,
hoi dokonce
poddal.
a nebylo
172
Chtl jsem poplakati si s Tebou, milý Bernarde; neb jak vedové po vypuštni hnisu a taloviny méné bolí, i strázn duchovní, odhalené mezi pátely ponkud Zdráv bu! se utišují.
XXXV. Témuž.
Tší pítele nábožného hrozících.
nehodách církvi
v
Z Hasištejna
6.
Prosince 1507.
(L. O. p. 131.)
Yyrozuml jsem
z
listu
Tvého,
že
rmout
se
pro
mravy lidí bezbožných, velmi se bojíš o církev svatou. To mi není vdk, ale nábožná Tvá mysl se mi líbí. Než co initi? Mám- li léku pikládati na tu bolest, sám jak jsem ondy Ti psal, v podobném hoi postaven, ili s Tebou radji
em
slzy
prolévati,
abychom, když jinak nemožná, plá-
ponkud zármutku
ulevovali? Neb chvalitebno-li a estno, pohnutu býti pro nehody vlasti a rodi mnohem chvalitebnji bude, hoekovati nade strastmi církve, ano již tak daleko došlo, že od paty až do hlavy ochusi
:
ravla. pravil:
Ale bud co bud, onen nemohl mejliti se, který „Pete, modlil jsem se za Tebe, aby nezahynula
víra Tvá,"
a
sv.
Hilarius
dí:
„že církev
práv
tehdáž
ranna, a se zvelebuje, když opuštna bývá." když ji tolikero nátisk a bludarství pemoci
vítzí, když Zajisté
posud nemohlo, i vku našeho porušenost ji nezkazí. Chceme-li však uznati pravdu, k dobrému našemu se dje, že Otec nejdobrotivjší, hnván tolikerými nepravostmi, neodjímá nám milosrdenství svého, alebrž jako dti nezvedené káraje, chce, abychom radji k sob pišli,
a
173
Neb jako
než zahynali. bývá: i lidé,
trvají v povinnosti.
ueni než
se napravili!
Davida
ctnosti
že jest
železo
neužívané
rzí
stráveno
dohánni astji metlou, neseKéžbychom tolikými nehodami poNež nevím, pro -^^ždy radji Faraóna,
nebývají-li
a
Pavla
následujeme,
a
místo
ode
jedné
k druhé, od ouhony k ouhon pospícháme, tak k obávání, aby strasti kvapící na nás nebyly spíše
poátek pomsty
Boží,
než lékové
hích
našich.
Zdráv
bud, srdce moje!
XXXVL
Témuž.
Píše o nezdaené válce s Benátany a o nestálosti slávy svtské, a upomíná jej o pipo vzené knihy. Z Hasištejna 23. Dubna 1508. (L. O. p. v. 136.)
Že tak znamenité vojsko íšské od Benátan beze a takoka zázrakem poraženo bylo, nepíjemno mi jest, a tím ješt nepíjemnji, že císa tou porážkou jakoby ohromen a podšen strachem, aby
TŠí ztráty nepátel,
Tridentu a sousedních mst ped oima jeho do prosted Nmecké íše ne bez ujmy slávy své ustoupil. Pro tak malou nehodu neml by hned pozbyti srdce, anod mládí na vojn býval; i nebylo také opatrné, mimo válku s Francouzi, kterým jediným sotn by bylo odolati, poíti ješt druhou s Benátany, a popuditi na sebe obec, bohatstvím a mocí nyní nade vše s Puny jiné kvetoucí. Když druhdy t as války
nepítel
nedobyl,
íman
Filip král
ímané
Macedonský ke stran druhých
se nachyloval,
tím uraženi, nevrlost svou nedali na
sob
znáti,
:
174 pomstu na as, až bezpen na Macedonské do pole táhnouti mohli: my však strašáky a pohržkami TŠeho dovésti sob troufajíce, na míst abychom nepátely, jak možná, rozdvojili a rozdrobili, dle smysl našich takoka naschvál je sjednocujeme, a to tuším z žádné jiné píiny, le že se nám poctivji býti zdá, od spojeného, než od jednotného nepítele býti pemoženu. Aj. onino vítzní orlové, pod jejichžto perutmi obor zem se ale odložili
tásával, tak
pohíchu
ochabnuli, že se jim skoro již vrány
svta
posmívají, a jméno jejich druhdy až do nejzazších
konin
velebené, u samých domácích v opovržení vchází.
Nic nejvejš
naprosto
na
svt
není
stálého,
a co
se
na
a mocné zdá, v okamžení klesá. Mnoho náš vidl. S knížetství svržen Ludvík Sforza
upevnné
takového
vk
díve od Francouz, pak od Špabez bitvy dobyto z Florencie Medici, z Bononie Bentivoli vypuzeni; Genua, nkdy Africe i Asii strašná, podmanna, a abychom my od osudu spoleného vyjmuti nebyli, ped málo ješt léty dv knížata zaplítavše celou Nmeckou íš v strany a rozbroje, zahynuli pak, a za outraty vynaložené na tolikeré boje vydobyli sob kletbu chudiny utištné. Z tchto novj^ch uiti království Neapolské
niel
tém
;
bh
mžeme,
jak dalece viti lze blaženosti pozemské a štstí líbezn se na nás usmívajícímu. Než zanechajíce lkáni toho, snášejme osud svj, a co nám odato a uchváceno býti mže, za nic pokládajíce, dychtme po sláv a zboží, kterých ani vrah ani zlodj nám odníti nemže. O vcech literárních nepíši; neb vždy to samé opase
mne mrzí a snad u takovém nepokoji v Nmcích a Vlaších také obchod s knihami vázne. Však se postaráš, nelze-li Tob mou, jak pravíš, nenasytnou dychtikovati
:
vost po knihách docela naplniti,
ji
ponkud alespo upo-
175
Oekávám pede
vším onyno spisy, o kterých jsi jsem Tob již dá\Tio psal, že mi scházejí. Zdráv bu, mj milovaný Bernarde^ a piš mi, co se v íši anebo ve Vlaších pihodilo. kojiti.
se nejposléze zmínil, a listy, o nichž
XXXVn.
Témuž.
Líí zevnitní povahu
krále
Vladislava;:
pak zprávu dává o slavném korunování tíletého syna jeho Ludvíka; odstrauje Bernardovu rozpaitost v nakupování knh: a vymlouvá své zábavy literární. Na Hasištejn 28.
Bezna 1509.
(L. O. p. 156.)
Pobyl jsem tyto dni v Praze, skládaje úctu a služby své králi, jenž ondyno z
Uher
se
k nám
navrátil.
Tváf
stále zamyšlený chodí, více jeho zdá se mi promnna což, tuším, teskného než vážného na sob znáti dávaje neb nedosáhl posud šest a padenení ouinek vku sáti let ale spíše následek péí a starostí, jelikož ve ;
—
;
—
tém
živobytí a nepokojných asech celé nedá se tak snadno uriti, stalo-li se to ouinkem vrtkavého a na povahu lidskou velmi psobícího štstí, anebo vinou jeho vlastní; an ve pílišné vlídnosti a dobrot slávu hledaje, sebe sám i íš svou do velikých nehod astji uvrhoval. Došel jsem také k synu královu ležel práv v koPovaha jeho lébce pikryt peinkou zlatem vyšívanou. se mi líhí; když jsem se pibližoval, podával mi ochotn ruku. I podoba tla a znakové tváe jeho cosi známe-
válených ztrávil:
i
;
176 se mi zdají, což ovšem spíše doufati Neb .vychováním, pílišnou než chváliti se dá. rozmailostí, a stále pochlebuím lahozením se nejen pausedlejší a mocnjší pevracholata, ale nezídka i sice slova teprve na pólo vyráží, korunovali cuje.
nitého pipovídati
mkkým
vk
A
jsme
nicmén
jej
a
za krále, podlé píkladu,
jiných národv.
šetilosti
K
té
slavnosti
nedím po-
se nejen
páni
eští a Moravští, ale také knížata Slezská a nkolik biskup sešlo, a službu vykonávalo. Kníže Tvj, markrab Fridrich držel nemluvn, hlavní osobu toho divadla, na rukou. I byl slavn u nás pijat, a po nkolika dní hostinsky
astován,
a
ponvadž
znamenitými
ctn
dary
s
chotí
a
k jedné stran rozkmotených pán našich bije, a nedbaje výstrahy od pátel mu dané, do cizích vcí bez poteby se míchá, urazil mnohých slovutnjších z nás; ím se stalo, že odjíždjícího skrovné komonstvo provázelo. O korun, kterou králové naši skrze tém pt set let korunováni bývají, niehož Tob psáti nemohu; nevím, coby na ní zvláštního bylo. Poseta jest ovšem bohatými safíry, hyacinty, rubíny a perlami, a od našinc nad míru cenna; an jak obyejno, každý své chválí B
rodinou;
ale stále
a velebí.
Mimo
to
vidl jsem podobiznu Spasitelovu
nice odevzdanou,
kterou naše panstvo
i
lid
sv.
Vero-
za vzácnjší
má, než samu ímskou. K tomu cíli vymyšlena tato báje. Karel toho jména tvrtý, císa a spolu král náš, když vyžádal sob od papeže, Urbana Pátého, prý byl v aby mu ku potšení pjil obraz ten na nkolik dní: zatím ale jednomu z malí svých vyhotoviti dal jiný podobný, jejž potom Urbanovi na míst pravého navrátil, pvodní ale k nám zavezl. Ku potvrzení toho odvolávají
ím,
177 se na jakési písmo, zlatou peetí Karlovou opatené. Já se však tím omámiti nedám; i nech by opravdu byl
onen pvodní ímský, málo bych na držel, vy stíhaje a štít se podlé píkladu církve sv všech takových neToho mi nedosvedí ni Karel aniže Innopodobností. mnoho ukazováno, co cenc in., na jehožto slovo v odprcm víry naší ku vysmívání se nám píiny poskyByl sice muž znamenitý, v písm sv. vycviený, a tuje.
ím
svatostí a zachovalostí
života slovutný:
v letopisech ale
dokonce nezbhlý, tak že zprávy jeho uenjším usmání vyluzují.
Mohl bych ješt
povídati
Tob
o zlatých
kolbácb, turnajích, a podobných kratochvílech že Tob po chuti není, pomíjím toho radji,
:
odncích,
vda
však,
jelikož
Ty
nedbaje takového svtáctva, již na tom zde podoteném a napovzeném více než vylíeném, až píliš dosti míti budeš. Nyní na poslední list Tvj odpovídám, kde se, poobšírnými slovy omlouváš, že sílaje mi nkoliko knh, milý Bernarde, každá mi nkdy stejných kupuješ. zásilka Tvá vdk mi pichází; i nevím, smáti-li se mám ano spíše, ili vden býti té Tvé zbytené rozpaitosti kdybych neznal, smál bych se ovšem. Nejednáš podlé úmluvy; neb tisíckráte jsem Ti dal na vyrozumnou, ím se spravovati máš, a pedce myslíš, jakobysi mušku slonovi podával. Posavad jsi vždy opatrn sob poínal; i budoucn, co se vcí mých týe, o nic zavaditi nebudeš moci. Pozbudiž tedy této pée, a neds se nadarmo, kde není eho se ostýchati. Co se Yilibalda Pirkhamera dotyce, uiním vedle rady Tvé; i již jsem Janovi do Hofu p tom psal; neb muži zcela neznámému poprvé psáti, a hned mu nco ukládati, ponkud nezdvoilé se mi
Mj
;
T
býti zdálo. Vinaickv.
II.
i-^
:
178
Na konci pak Uštu Tvého napomínáš mue, abycli na míst zabývání se s umním svtským radji tením písem sv. se zanášel. Vdk mi to velmi, a patrným dkazem Tvého upímného, svatého a kesanského pátelství. Než jestli mne již za mládí vdám oddanému a vnadami starých básník a eník oarovanému, nikdy
mrav:
tím poínaje, více rží, lilií, a chladících žídel, nežli bohatých klas, ourodných oliv a hroznatého réví vážil. Však nejen v náboženství a v mravech, ale i v zpytování pirozených vcí spravuji se radji školou Paížskou, než Athénskými filosofy, a více sob zakládám na Albertu, než na Senekovi a Pliniovi navracuji- li se ale ke starým studiím, neinívám toho ze zvláštní jakési obliby, ale radji proto, abych naprosto nezapomnl, emu jsem se z mládí s vea šedivti
nenapadlo,
hledati v nich pravidla života
mén
se co báti,
jest
žebych
si,
již
;
likou snažnosti
uiL
XXXVni. O
Zdráv
bu!
Augustinovi Olomúckému.
pomluvaích
u
dvora.
(L. O. p. 138.)
Mnoho bych tob povídati ml, rozmilý Augustine nesmje toho sviti listu, naídil jsem Františkovi dvrnému svému, aby o tom Tebe ústn zpravil. Píkoí velmi trpké a bolestné dje se nám, naklonno-li ucho než
nadýmam
královo odsuzují. i
proti
povaze
nstavin
tak,
že obžalovaných
Cožby bylo ovšem netoliko
zmn
králo-^ské
a
obyejm
bez
oslyšení
proti právu, alebrž
bývalým.
Mnozí
všelikých zamýšlejí, záhubné rozbroje zanécují, a zákony vlasti dokonce zamítají, a nicmén po-
179 výšení a zvelebení docházejí
:.
my
pak, kteí jsme od prvo-
stáli, a k ochran jsme se vydávali nápastím, a žádných úmluv ku pevrácení obecného ádu nebývali ani pvodové ani úastníci, za své mírné chování, za svou nevinn nejpodlejšía^ a vrnost té odmny docházíme, že se sokm ernícím nás. Co zde Tob ne bez horleni píši, od Františka sieji se dovíš. Na Tob záleží, abych proU takové prostopášnosti právem a zákony obecnými ohrazen byl. Svdomí mé mi dosvduje, že vedle dosavadního mého se chování nezasluhuji tak nenávidn a opovržen
poátku na stran královské vrné
jeho
tisícerým
ví
býti.
František
Ti
dopoví
což
ostatní,
k mysli pipus, a opati, jakkoli Zdráv bu! bude.
XXXIX. Janu
se
prosím
Tvé
lásce
šetrné
vidti
Pibrovi.
Chválí opatrnost jeho ve psaní Na Hasištejn 27. Prosince 1509.
listí.
(L. O. p. 110.)
as
hojsi, a protože se do všech míst a také hodný lovk. Neb ponvadž dle bhu nynjšího každému volno jest, víru všelijak petepávati, ale ani slovem dotknouti se tch, kteí seno na rohy nabírají píšeš radji o svaté Anéšce, než o povaze vznešenc našich. Výborný-t Tvj vtip! Vyuašels umní,
Chytrý
iití
umíš,
:
kterým dosti mi iníš, neurážeje tch, jenžtoby náhodou Tvj list zadrželi. Poínej si tak dále. Mileji mi, abys p«al o emkoli, než abys docela onml. A však spisek mi poslaný veliké mi spsobil potšení neb zavírá v sob ;
MBoho pkných píklad
pobožnosti,
ctnosti,
12*
a
vbec
180 cokoli kn vzdlání mrav a správ života pispívá. Kéžbj také dívky naše za vzor sob položily radji tuto svatou pannu, než aby se rozmailostí, pýchou, a mužskou takoka nestydatostí vyznamenávaly! Á\e snad až mužští
následovati
co
jí
budou
písluší.
zpv rozmrem míti budu,
sv;
Václava,
i
pkná ple
neopomine,
Píšeš mi. abych ke cti té svtice chvalosapickým vyhotovil: jak mile po chvíli
vli Tvou vyplním.
Zdráv bud!
XL. Témuž.
Žehrá na ploditele záští a nevolí, na ochablou mezi pány lásku k vlasti, na rušitele zákon a pokoje, na konci zvstuje noviny ze
Španiel o výprav proti Marokanm. Na Hasištejn 24. Ledna (1510?) (L. O. p. 152.)
Akoli že mne všelijaké noviny z Prahy docházejí po známých, as po ase mne navštvujících, však listy tvoje mi o všem, co se tam dje, zprávy poskytují nejNež pi tení tšil jsem se, i rmoutil. Mílo svtlejší. píšeš. Neb mi bylo, žes mi psal nemíio, že stalo, o rozšíí-li se plamen ten, a vypukne-li najednou potajné záští mezi stavy našimi v rznice veejné: obávám se, aby celé to ki^álovství ku zkáze pivedeno nebylo, a jak písloví praví, když se páni rvou, aby poddaní vlas
em
:
k tomu pjiti
le
nemusili.
I
není se
eho
jiného
nadíti,
že z takového záští a nevole války, vraždy, zpoušt.
loupeže a všecky ostatní následky porušených mrav na nás pikvapí. Výborn sice vbec rozmlouváme chvánevinu do nebe líme spravedlnost, velebíme víru a ctnost ;
:
181 zákon a slušnost na jazyku stále nosíme, tak skvostnými slovy pronášíme, žeby se zdáti
pozdvihujeme; -a vše to
než nevím, jak se mohlo, jakobychom byli štítové obce stává, že pod barvou Katón nazvíce Katilinové býváme. Kdož medle jest mezi námi, jenžbv, nedím, krev svou vylíti, ale jen dosti malou ástku jméní svého vlasti obtovati hotov byl? a kdožby na opak na zíceninách jejích se povýšiti a panovati nechtl? A pedce neiníme poPoroueti se nám líbí, chrániti ale podvinností pán. daných nedbáme. Jaká ta naše láska k vlasti, z toho lze poznati, že soud zem^ských pohrdaové, snmovních snesení rušitelé, loupežníkv ochránci a pechovavatelé nejen veejn mezi námi chodí, ale i lidi bezouhonné tejrati sob dovolují a vše to pedce mlením pomíjejíce, zántu se rozplozujícímu dále rsti dopouštíme. Odtud pochází, že se v té obecné nekázni každý prostopášník :
;
domnívá, jakoby mu vše bylo dovoleno. Maozí pak ješt zastávají a chrání takových Božského i lidského práva rušitelv, ano vychloubají se, že vtipem, výmluvností a slovútností svou i bohaprázdné a nálezem všech stav odsouzené zloince osvobozovati umjí. .
Kdož mnedle nevidí, kam se uchýlí to ctižádostivé nejednch usilování, aby se jen ku správ zemské doteli? Jako lod, na nížto se v as vlnobití plavci hádají, kdoby tak i správcem jejím býti ml, konen utonouti musi dychtní po místech pedních obci nemže býti prospšné. Na dkaz ale, žeby tak zle posud nebylo, jako a ostatní zde maluji, nepipomínej mi nikdo starý obce, které podobným neduhem byly nakaženy. Jak ony rocením a nesvorností svých náelníkv ku zkáze piver dny byly: tak, neopatíme-li se lépe, nám se také a tím na as spíše stane, ím mén s to jsme, co se :
to úsilné
ím
ímanm
182 podailo, rozsáhlou mocí zastaviti záhubu svou. Pakli se ale po píkladech v cizin ohlížíme pro radji o to se nepokoušíme, ím království vzrstu a zvelebení docházejí, než ím se hubí a hynou? Takový je stav království našeho, a pedce mi mnozí vytýkají, že na snmy nejezdím. Však vedle mého zdání lepe jest, v niemné zahálce život ztráviti, než, jak íkáme, i žádal bych sob. abych, by možná bylo, ani s vlky \7ti t^ké aezasléchal, na se dívati nechci. Alespo bych snad pokojnjší mysli byl, a tolikráte zápasiti nemusel s bolestí traplivou, kterou mi klesání vlasti každodenn psobí. Tady máš sraejšlení mé o vcech domácích: nyní mne pede tymi dny ze pespolním, o o Španiel zpráva došla. Emanuel, král Portugalský, drží již po nkoliko let tyry msta Afrikanská v moci své; 8 tím ale vedle povahy lidské nespokojen, umyslil sob opanovati ješt více mst krále Marokanského neboli Feanského bhem váleným. il to Mouenín; i sehnav asi padesáte tisíc lidu pekazil úmysl Emanuelv, a mimo nadání zmocnil se Portugalského msta, Arsilie, a naprosto všecky obyvately pobyl, nešetiv vku ani pohlaví; nyní pak tamjší t^Tz dobývá, která, že na piikru položena, a dobe ohrazena jest, a po moi potebnou spíží zásobena býti mže, outokm nepátelským snad na as odolá, zvlášt pak že se ku pomoci jí král Portugalský a Španielský s vahiým lodstvem do Atriky peplavili. S Marokanským spojili se ale ješt tyi jiní králové ze vnitní a zadní Afriky, a jak povst udává, ti sta tisíc lidí ozbrojili. Zdráv bud!, a piš mi brzo, chceš-li, abych Tob :
;
nem
opt
em
psal.
Chvalozpv o
sv.
Anéšce spolu
Tob
posílám.
Pána Bohuslava Hasištejnskélio
oAS
IV E,
z
Lobko\lG
o Bernardovi Adelmannovi. (Mitis str. 32.)
V
kterés, jasná své ozdobo vlasti, mi poslal, Se rt sladkomluvých splývaly Aonidek. zpíváš, že nedstojno vtipu tvého, Žel jen, o An slavnou velebíš mne nebohého lyrou. Tak nikoliv Thersít, ale moudrý z Ithaky král a Zbožný Aenéas býti ml oslavován. Pro radji statných neslavil jsi rek, nebo Trojí Plápol, aneb, co zlaté rouno pevezla, lodí? Pakli šerý se vk ti nelíbí: skutky praotcv Vážnjší byli by ke zpvu pedmtové. N€b co šedá líí povst o Sejánu, i národ Náš povolal na trn vojvodu od popluží. I statných na tisíce rek zde, tak uril osudný Los, dví ve krutém souboji padlo rukou. My^ brannou pravicí zpurné Lombardy pemohli, Že hned císaovu právu se podrobili. Vítzoslavný náš Otokar veda válku s Rudolfem, Oukladnou ocelí kles na bojišti proklán. erše,
em
—
*)
Hvzdikou znamenané básn
—
jsou v
pekladu
skrácené.
186
Ohném
též vy nedávno žravým zplenné Olomúcké Hradby, krví posavad rdíte se Václavovou. Co ku o tob, Jene? zploditel tvj, národu hrza Vlaského, vlaskou lstí a zradou zahynul; Tys po ném Alpy pešel, i Dunaj tvé prapory uzel; I studený tebe Rejn vítze ohlašoval. ale Frank vlast a píbuzné meze hájil, Anglické chrabrý prohnalo bok ti kopí. Žezla po tob Karel se chopil, jenž jak za Saturna Bývaly druhdy, zlaté k nám asy byl pivodil. Syn jej následoval zddného trnu nehodný,
Ans
An svj slávyplný skálel ohyzdami rod. Oddán Bacchu a rozmailé Venuši, slavenému Marsovi ni spanilé Pallad pocty nedal,
A
svá v neslavné protrávil léta zahálce;
Národ náš i cizí knížata láli jemu. Tehdy celý lítých potvor, jež peklo vylíhlo, Xáhle se sera do našich pihnalo hejno krajv. Tehdy opustila nás se ctností pravda i víra;
A V
Sas,
Tam
vida
asto krví zardno
bylo zíti kopí, tady.
Tu
Že
vbec ocel. msta poád; blízký užasínal
zlata více byla vážena
plápolu svítila
sly^ati
me,
téci Labe. cep a sudlici hroznou,
strašné zázvuky polnic a trub.
ležela zplenéná;
rolník od radlice zahnán:
Bodláím živná lichvila prs a trním. Rozvlenou plodná vinice všady bujnla révou. asto i po zvyklém toužila darmo noži. Nikdo plachých jelen v kladená nepohánl osidla. Nikdo také nedbal vábiti ptáky na lep. Rozmetané sem a tam po lesích tlely mrtviny lidské; Kdež byla msta prvé, pokryla tráva rumy.
;
:
:
187 Stáda vol, krav a koz do svých odhánly doupat Loupežní z chlév Herkulových Kakové. Matka syny plakala, déti otce, milenka milence, A zletilí na krutý toužili los kmetové. Nic nepravím o kopí, jímž vojvoda máchal. Nic o bojích, co s ním otina vedla moje,
Maar
chrámích zboených, o domech se zmíniti nechci, Jenž byly zasvceny svrchovanému Bohu. Pakli se polnic a bitvy lekáš vk tob nynjší Ke he Sofoklejské zásoby dosti podá. Ten stíná hlavu bezvinnému, jakéto nebývá
—
:
Le zákeníkm Tam
ureno
ten pána zradil,
odpravení.
tváí ale vší viny prázdnou Jak z pavuin strojenou zákona moc protrhal. V soudu lakomci sedí za koláe se právo prodává Statky a rod nazbyt vhlasu tob dadí. Ten dí: Cožkoliby kdo inil, toho že nešetí, Neznaboh a svt ten náhoda že spravuje Peklo i sídlo nebes že je bajka vymyšlena od bab Jak mile ume tlo, všecko že umelo s ním. koho sen tkavý nebo zápal vína nadechne, Hned neomylným to lánkem u víe zovou. Uzdu i kmet i jinoch vášním dle libosti popouští, A svou mrzkostí zjevn se ješt chlubí. Ženština, ježto hoví žádosti kochánkové každé, s
;
!
—
Bh
—
ím
Stejn o est se dlí, Pénelopéo, s tebou. Ten v penzích se kochá ten ve kratochvílech a kostkáck, Ten svou nejsladší z íše pije blaženost. Ten jití se na lid h, nežli tyranstvo Sicilské; Pomsta kypí v tom, onen zas hyne po cti laen. 1 zbývá mnoho ješt, ehož kdo vyítati míní, ;
Rže
po Paestanských sítati
pone
sadech.
Však i o královo bezživotí Pebda, kam lidská smí Jsou
živi
adra
ješt, kteí
me
se hrálo se
nedávno:
vypustiti zlost!
a dýku
si
cbystali ostrou,
svatá zlostnou chtíce probsti rukou.
starší in pod kuklí pokrytého rozpomenuv, k vlasti vydal se na pou! Druh se pak odvážil jedorodnou zjednati žábu Svrchovaný Bože, což blesku ku pomst nemáš? Ach, pod nevlídným zrození ddové naši pásmem Ovšem Dalmatskou druhdy opustili vlast, A kde se již zírá Lykaónská od moe hvzda, V tu stranu neblažená sídla si ustavili. Mírnjších sem neproniká hvzd záe milostná; An boha války ta jest a Smrtonošova íš! To chci abys vážnou pokusil se vylíiti básní, Tou k nebesm vyneseš otiny slávu a est. na bojišti potom zahyneš nebo blínem otráven, Tvé pede po zhynutí zstane jméno živo. Všecko mizí tady na svt, krom co Músy milostné Z podzemní vyvodí hlouby a ze tmy iré.
Živ, jenž na
Škdce
se
—
—
A
U hrobu císae ímského a krále eského Karla. piitis str. 31.) i Pemyslovo žezlo co druhdy držíval. Dstojnou svatyni stavti dal tu Karel. Vítzná co jeho pravice v boji mohla, to lidný Pád zkusil, i Vlaští cítili národové, I snhové Alpští, ramena prudkého i Rejna, Též širocí Dunaje modrotokého behy. V bezvadných se mravech jeho srdce jevívalo acké; Vhlasnost jeho nám zákonové velebí.
Caesarovo
189 Jestli
A
V
na války hledíš, Macedonské vdce snad Julia by Caesara byl pekonal,
míru-li jej
i
Puaské,
spatuješ, povaha písného Katóna,
ímských Fabrici ctnosti mu ustupují. Sídlo milé Músám i hrad mnoho stavl i chrám,
A
vznešeným zvelebil biskupa ozdobením. ani císaské ocelí, ani skutky poestné Vyrvati mocného smrti nemohly reka. Neb žádnému Sudika neodpouští; i nemže Smrtedlník lakomých zdloužiti nitku bohy. Vetchá lod zletilého Charóna neustane nikdá Podzemním jezerem hýbati sem se a tam. Co ptákv nebe oblétá, co proudy Pelórské Ryb, co vel zplozuje v lét Hyméta vrchol: Tolikeré lidskému rodu smrt pohromy chystá; Tolikerou v stín íši chodí se branou. Než, echové, co nebránno Vám, za ty zásluhy o vlast Proste Boha, vnou slávu by Karlovi dal.
Však
Na hrob
krále Ladislava.
(Mitis str. 87.)
Kdožkoli sem do toho slavného chrámu picházíš, Svj, žádám, zaraziž u hrobu mého kroej. Pohled, jak do malé mne Ladislava zamknuli urny, mne co pána prvé ctívalo panstva tolik. Národy Pannonské spravoval jsem i Labsko udatné, I chladným luiny proplavené Dunajem. Smím-li ohlásiti rod, vznešený a nemén slovutný Mých otcv byl kmen, jak dda Juliova.
A
190
mla mi dcera A mla dáti mi
Galv
krále
Již
pak závazek
zasnoubena otci
býti,
milý;
Již divoký se tásl Turek, ano Graecia slavná
brzo že z jama ji vysvobodím: byla! ve mladistvém já vku zesnul; Ten tlu hrob, duši mé hvzdy uchystaly byt. Plesala
již,
Nadje mama
Utrhai. (Mit. str. 190.)
mne
Závistníku, dokudž
Plesám; ke
Z
cti
mi
hadí tvj zub bude hrýzti
jest
tob
?
nelíbiti se.
vlasti se pry sthuje, kdo poestným zstati žádá, Pakli ve vlasti svou nelze ochrániti est.
Na hrob
Fiiippovi Beroaidovi. (Mit. str. 97.)
—
Beroalda lánky Filippa. Co kryje ten kámen? Ozdoba byl Féba i Kastalidek. Kdož byl on?
—
Slavná ve právn Bonónie. — A ctnost — Vyšší ten svta neznal obor. jaký jeho byl vtip? — O tom složené spisy svdí. I A umní — Velicí dkaz uenci toho. Kdož do hrobu sem položil? — Cviená jím mládež. Smutný svého osud mistra bolestn ím se tší? — Slavná že svt o Fiiippovi povst Zjev: jeho vlast?
Muže jaká?
rci,
?
jej
želíc.
Prošla celý, a že duch
má
nade hvzdami
byt.
191
Touha po Petru Schottovi, do
íma
putujícím.
(Mit. str. 53.)
do íma ubíraje, Schott spje k Tibery proudm, snad nikdy se mi spatiti více nedá. Pla se mnon nebe, outrpné politujte hvzdy, Kvl nad mou nehodou též moe rozbujenél Tak hojnými se perlami slz pozalévaly tváe, Když mi rodika milá ze svta jíti mla. Ondy milých ode bratr byl jsem odlouen, a posléz se ode mne trhá mé polovika duše. Théseu což Herkul, co Pyládovi býval Orestes, Nisu co Evryalos: Schot opravdu to byl. Píhodo vždycky mi nevlídná, ach, povz alespoc, Co, zrádná, mne také od Schota odluuješ? Snad proto jen já poznati mél cenu pítele svého. Bych mi daného ztrativ, pak o to více želel? Dost-li není, domu otcovského žes, ach! mne zbavivši. Též to usoudila mi z vlasti vypovzení? Zdaž se neostýcháš zrušiti sladkého mi vazbu Pátelství, a krutý ztížiti ješt osud? Kdož mi nyní se podá, koho rovné úmysly vábí, Pamasské komu by chutnalo ovlažení? Kdož nebohému satyr a kothurn temno vyjasni? Kdož bude elegie ítá a letopisy? S Parnassu dvojitého musím sthovat se pahrbku. Féba vypovzenec i zboru Pieridek. Oáhazuji zvuné varyto, lyru, citharu, housle; Již se
A
m
Te
mn
Vštci
nelíbí se Klio ni Kalliope.
'
192 Všecko
nmo
Strúmena
zde, jak u studeného
ústí,
Když v ernou Orfej Plútovu íši se bral, Tak mohl jen druha svého xlchill oplakávati úmor» Násiln Trojským zahubeného meem.
Karlot. (Mit. str. 181.)
Že vždy a jen jedinou tebe oslavují moje písn, Že sama jen jediná k sob vineš duši mou, Bženné neiní to ni líce ni postava sliná, Tvých jediná to mrav krása a šlechta iní.
Na vynalezení dl a
tisku.
(Mit. str. 247.)
Jestliže válkami est se dobývá, vtip-li Minervin Pocty a pochvaly zasluhuje; Karthágy-li odboj, Sparty-li vojvodové velicí, mocní-li se Éímští Caesarové k slovu ješt berou, chrabrou si dobyvše slávy rukou; je-li živ dosaváde Homéros, Podivení-li hoden jemu rovný v zásluze Máo;
Vné
Vychvalují-li se ústa Demosthenova; velebí-li
Nám
podnes povst výmluvné herny Athénské, ruka jich divoká zboila; pebdíme-li rádi Noci celé, zpytujíc uení velikého Platóna, Nežli bychom chropali, nebo hrdlo prolévali vínem: Kdož lidu mnedle na Rejn siném vzdá odmnu slušnou? Jenž k válkám piinil, co ni sám nevymyslil Epéos, Dardanského kon stavitel, moudrý ani Chírón,
A
Dmyslný
ani Sicilian, jenž bydla
Svým vtipem
obhajoval, a
ddinná
všem ímského
se
vdce
;
193 Vysmíval hrozbám? Silných co tisícero ledva Hohlo paží, co beran valný, stroj jindy boící, To s rachotem nebe bouícího nyní z mdi nástroj Rozmítá, mstské vže, bašty a ohrady bourá, A králv byty otásá; vyvrací tvrze pevné, A svým ohromuje hrozoplodným národy vaním.
Tak
jisté
ani Gradivos velikého Iloméra,
takového ni sám nevydává Ni Stentor neiel Praskotu hrom; jeho dýmu vlnám jsou ledva podobni ernošedí mrakové. Smrtinosný jak mile zápal Zen vyletí, naruest podolí i pahor se otásá; Zem se rozpukuje; sama pak nebes obloha pevná Se chvje, skot se na pastv plaší, i zvíata lesní. Práv jako kdy na zem by se ítily bán nebeské A spolu Cyklopové soptícím házeli ohnm: Ustrašený dobytek rozptýlen pobíhá Skrejše lidé hledají. Navrate Symandovi pomník, Zevsu, Dian nocívládné chrámiska navrate. Též pyramidy Faru: ulité dlo ledva desátý Z nich vyrazí kámen, sesují se a ve mžiku pojde Práce rok tolikých. Snes na hromadu všech odevšad Dávného svta dl a braní, s jakovými se vedly ;
—
rzn
Maršový za starodávna boje: mee, helmy, pavézy, Oštpy ohrotné Macedv, spružné luky Parthv, Zbrojstvo Latin, válené spolu nástroje Grájv, Též košaté vozy, jichž Peršan na bojišt uvádí, A praky, jimiž umí Baleár rozrážeti vítr,
hromné do bitev vodné v Indostan zvíe; vše to pak srovnej s dly objevenými domyslem Germánského lidu jak -písek marmoru, ovce Podkovaným komom, záící hvzdy msíci:
I
A
:
Rovn
tak ustoupí, kdykoliv by svedla se bitva,
Viiiivncký.
lí.
lij
194
Tmto
dlm
všeliké starodávnícli nástroje
vdcv;
A
kdyby viry vraliv nebylo a hrotv Mahometskýchf Kesanským krajinám zhoubných a pak utlaujících Lid nebohý tyranv divokých: Svtovládce nebeský Jisté dávno by byl téch slévae dl lidomorných Svým bleskem hromovým v nejhlubší peklo uvrhnul. Jak smyšlený uinil Zevs Salmonéovi druhdy.
—
Rejn
K
ale
nespokojen takovouto stvru zavésti
váleným potebám, knihy
též tisknouti uil nás S Palladinou pomocí; což Evandrova máti, ni moudrý Z Tyru vypovzenec, vštné ni Cefissovy dcerky, Což ani sám neznal Tegeejský pravnuk Atlantv, Ni kdo moem vedl rozdleným Israélovo plém Obezané. Všude již je známa Platónova moudrost; Již po celém svt rozšíen jsa tisíci otisky Stkví se Aristoteles; již o vrchním mudruje dobru Ženština; okresy hvzd, hluboká okeána širého podobu všelikou stvoující prášky tenouké, Rozmry Pythagora, i stíny Thaleta pijákm K rozprávkám slouží ueným. Lukána mladý zná Vejrostek, ba zahanbuje tch, kdož verše kujíce. Nehty hryzou nebo lebku drbí; i TibuUu se rovná, A slušnou položen jsa na váhu KatuUovi ledva Ustoupí. Rozplítáním všech v zákon uzl Baldem též ueným každý již kout se ozývá. pominu v mudrování zámot, i mrákot zbožných Temných osvcených logikou; ani o Nezmíním otcv, vyloživších ve tveru ástek Zákon Hospodinv a uících smyslu tajemství.
T,
eníkv
vd
ky
olivy a orby, Ctíme- li dobrotivých nález sázee rév, nálezce slavíme4i lékv,
Otíme-li
;
195 Jenž naše rány
A
hojí,
vzdorují náhlému
a chrání mdlou tla silu, moru; kterakou takovému
Stavti dáš, mládež smyslná, umlci památku, dlo svta od prvního poátku, Nám na svtlo vydal? jenž oslavu vojvod a král Po svt rozhlásil, a vojenská práva i mstská Jenž, cokoliv se
Sebral, a léících zrostlin
kvt i šávu Egypan i
Jichžto zasílá z dálky Arab,
ím
se
posud
Závistné; jenž
Dráhu a
bh
Dvtipu dl
tajilo
nám
v knížkách
nezcestné
hoji
okázal,
Hindus, tovaryšstvo
koniny zem,
též slunce ukázal, a
pemnoho
slavných
zachoval, jichžby snad pozdji vetchost
—
Zahladila ? Neb dvojrameného vynález odejmi Rejna, a již koho te po celém svt rozneseného ítáš, v nešvarném prachu tlíti Ovidia uzíš Ústa molv jej hrýzti budou a jiný nemilostný Písmožravých ervík rod, a tolik zbude tob Z Fabiusa, co ho k obvinutí neposloužilo myrrhy, Neb co k obálce kadidla ho již neztrávily káp. Bud k obalm neboli k perutím šíp smrtinosrých Poslouží Cicero, a dokonce pak ohni neujde V sousedství hlupc holenou se pleší honosících, Zbor-li jejich uzná, že píliš rozmailými Nábožným na urážku duším sluch básnmi lechtá. Než k emu tch pipomínám, jichžto se chrániti káže Yíra naše, jakoby sladkým za medem kryli tajný Jed? Ukrytý by tlel v prachu národu Dalmatského Sláva otec Jarolím, vzácný jejž vínek ovíjel Znalce tí jazykv; i by zvetšela Afriky chlouba; Zpráchnivl, medovou jehož ústa petíkala slastí. Knz by onen Adamantský, jenž nejdíve se pustil Pes moe neznámé, by skrejše Božího ote\Tel
—
líib
Ted zdailý ale Rejna siného vynález dmyslný muže Germánského to vbec Ze tmy vyal. Již páno je nám zde nacházeti pastvy Kadzemské; již volno nebeskou sytiti mannou Touhu ducha; trapnou duše žíze ukájeti Božským Volno je nektarem Aj co všecky my mžeme rovnž Po kvtných šávu spásonosnou ssáti paloucích! Keb k nám Insubr se blíží biskup a sláva Akvinských vznáší se, pudíc svta mrákoty, vzhru Až k nebesm. S ním Béda pelétá pouš uenosti Povtrnými komomi vezen, a v Pavlu tajemství Nestihlých posud objevuje, a se pak, vci zemské Objednav, k obytm anjelským vzhru vynáší, I mnoho ješt jiných, jichž mže-li nkdo vj^ísti, Sete také skoty Sarmatv, ratolesti Lycejské, Sete u nás dušemorných svodníkv; klasy sete y Gargarském okolí; vypoítá, Tempe co trávy, Zákona.
A
vtip
!
Co snhu míval
Ural, a co mívala
Již tedy národové,
na
Média toulv.
pat kdož Kalpy
bydlíte,
Ježto Arar pijete, Rutupinské skály držíte, A v Thúli svta nejzazším se živíte na konci;
Rovnž
kdo v lesích Kaledonských své stany máte, kdo si ochlazení, i z Tibry nosíte, Neb Kalabr brázdíte rolí a na Réna malého Neb na bezích Padských réví klestíte kosíem; i
vy,
I z Trebie
Hladkobradí
A
Ligur vnukové, Henet vy potomci, vk, vy plém slovutných
spolu jichž zahubil skoro
Hellénv, pedkv že vašich Germania díla Ze tmy šeré vyala, vzdejtež Germanii díky, Pakli na srdci leží vám vlastní spása a Músy, est a památka a praotcv oslava dávná!
ddv
!
:
!!
197
Válení i vy národové, jež Sáva Panonská Neb Polabí zrodilo studené, i vy Cimbi bojovní, Též
vy, jejichžto vlaží
skotoživné pastviny Yisla,
Posléz pak pod medvdicí co bydlíce severní,
Po vným
jste uvykli
mrazm
:
krvavých-li ve válkách
Rozkoš a est a svou nejvyšší slávu hledáte Nálezce steliva hromového velebte a slavte! Strjce i tisku lyrou zvelebujte vy Msy milenci, Jak vaše vás Euterpe i Fébus Apollo pohádá.
Tváe
Umle
jeho slonokost podobuj, jeho obraz Apelles vytkni, mramor mu vydejte Paroské,
Kov
poskytni Korinth, a práci Lysippovo dláto Tartézských hledaní na lodích, zvelebujte ho Indi, A kdož po stromoví samorostlou vlnu esáte. Slavte ho Arabové Ze však ani kraj svta vešken !
Dstojnou s to není jemu odmnu dáti alespo Oumysl povdný chvalnou projevujte mu písní :
Zkáza
vlasti.
(Mít. str
285.)
Aj co kazí naši vlast? nesvorné jednoty pán. Což naše práva ruší? zlehena váha jejich. Což naši sílu hubí? stálá tato panstva nestálost. Což nám statky mrhá? útrativá lakomost. Což nám smysly mate? mudrování panstva nemoudré. Ach to samé valnou zvrátilo vládu
ek
198
Na mír
r.
1479. s Uhry uzavený. (Mit. str. 285.)
Národy sousední co pemáhala druhdy ve válkách. Sousedním se nyní poddala zem mem;
Za
zlato
Již
mír co cizím dosaváde prodávala
sama ted kupuje za
zlato
Na hrob Hanuše Um.
sob
vdcm,
pokoj.
z Kolovrat.
1483.
(Mit. Str. 298.)
V
posvátné zemi té pochován je Hanuš Kolovratský, probošt, Yíte blahoslavený! O Pražskou církev mnoho let vedl péi co pastý, An vlastního byla správce posud zbavena. Mírností vážnou spravoval žákovstvo mladistvé, ímské víe vren do smrti své setrval. Co vku zub ztrávil v tom chrámu, on objevil opt: Ted jeho nad mohylou palte kadidlo libé.
Chrámu tvého
Na hrob Jaroslava
z
Boskovic.
(Mít. str. 94.)
Kdož
jsi
koliv, poutnice, pohled,
jakovouto památku
Má tady ze slavných Boskovicu Na snmu vhlasný eník, v boji
Jaroslav.
rek byl udatný,
Vlasti i svého rodu ozdoba byl veliká. Bezvinného meem dal stí samovládce nevlídný, Brat vrný pochoval bratra milého tlo.
;
109
Žaloba svatému Václavu na mravy
echv,
r.
1489.
(Mit. str. 11.)
Otce blahoslavený, jenž
vlasti jsi žezlo
držíval.
Vzhlédni na nás, pokavádž v obytech tebe ješt nebeských Láska jaká k tomu národu víže, jemuž jsi ddiným Druhdy velel právem; nezbývá ochrany žádné
Nám nebohým
v nehodách vezdejších,
krom
tebe,
pevná
Kotvice plavby naší! Ukrutné nás sice války Xi krvaví meové nehubí, ani Mars nedsí nás Lebkou chocholatou; kladeném již v ohni, jak ondy.
Msta neplápolají; bezpen na pastvin tuné Brav sem a tam bloudí; ze polí bezpen si rolník Ourodu odváží; žádný v lesní neobývá Houštin zákeník, nijaká nás nouze nesouží; Dost obilí role, dosti vinohrady nám daly vína; Stáda pasou se v luzích ve vodách ryb valn se hemží Zpívání ptactva s hukotem zve v háji se každém Rozléhá; ani hlíza krutá, aniže smrtonosnou Nakvašený vzduch tráveninou naše oudy nemrtví; ;
I zcela nás
3Iáme
i
sílu
moru sousedního ušetila rána. jarou zmužilá prsa máme, mohoucí ;
Snést nehodu všelikou: duch, duch jen nesnesitelným Pod nepravostí lká bemenem; neb k vlasti hynoucí
Ze šlechty není, kdoby vrn se obce dosti na tom, v zlatohlav- li a šarlat Obleeni kráíme a vtiti pláštm umíme; Že vroucí žaludek skvostnými kojíme bažanty A Kretským vínem že sluhv obklíeni hejnem Stále tkáme, a pívtivé všem tváe jevíme, Láska
mizí.
Zastával.
Již
;
Nech
by pekelný jed pokryté utnjívalo srdce.
-
200 Rozkoš a po
Mrav
Vrátila se
Tam
cti
poestný píbuzná istot pravda
liché bažení všady vládne;
stud pominul
i
;
k nebesm.
se hrnem. Libuj em
Vášní si
a
kam máme
nás žene zápal, za pravdu, co marný
Blud nebo pravd Boží odporná povra káže, Div že divé svátosti na jižním Nilu vyniklé Též nezavítaly k nám! Skvostnj' strojiti kvas umíme, Alcinous moudrého jakým byl poctil Ulyssa, Neb Trojskému jaký krásná Aenéovi Dido Upravila. Jídáme tiší, dokavad bicho ješt Vínem nepokypí; pak, pak v hovor lásta se náhle Rozvazují. Neekejž ale od nás rozmluvy estné, Jakby se rozbujené zbi mohla utišiti boue, Jakby se v uzdu jala; kterak otiny sláva by opt Zdvihla se ke slávé devní, a jaký asi zákon Prospíval by lidu: hovoí o ki\7ch slibech, o lsti, A kterakou úlisností ukonejšiti dá se Žen povaha; kdy jaké slovo dal, než dvinu objal Namluvenou poprvé; kolikráte za jednu to páchal Noc, a jakých spanilí jeho družci provádli kouskv; Jak veliké ve schráni chová zlata zameno bím.
—
I
mhodk,
Purpurová
v labutím, bídníci, kochejte se líbejte,
dokad vám
Rozmailých provozujte
itež
lžku;
libo jen, ústa;
kratochvil a úklady dívkám
a rozkochaní ke chlipným vite se
adrm;
nové napoád! Co by ráilo mlsné Hrdlo, plodiž moe, zem, plodiž vám obloha jasná; Bezvinných utlaujte, a svými se pyšnte otci A praddy; však nastane as, takové kdy veselky
Rozkoše
V plá
pijte
a naíkání promní erného Averna Král a sudí. Vru byl by radou takovéhoto kmetstva Rozšíil Otokar svou od moe až k moi vládu?
—
201 Byl by on Alpy pešel, a právo a zákony Ylaským ? Ale prstem radji ústa Pedpisoval Zavru; nebo kdy jazyk svévolný pravdu povídá, Od ptáka tak Oebalského Tejlem jej trhají. Píjme nabyv, soudí, jenž rovn co druhdy Orestes
mstm
Vzteklicemi stíhán, nemilostných zápedy sester Yšak i lid mravy panstva se íd, ubíhá y bezpráví stejné. Písaha*', nepravé a kouti Šalby, to žert; vlasy pak vonnými potírati mastmi, rozkoš; dlouhé pi lichých noci tráviti kostkách, Zábava urozených! Starodávné již již utuchly Již vyplnil.
—
To
Yýznamy slov; moudrému šibal, šetivému již odal Jméno u nás lakomec; slavného zamítati Éíma Svátky, to jest uenost, a padouch stíci se, pejcha; Kdož lichoti se umí, ten za zdvoilého vyhlášen
A
A by pak nezdálo se, že Ihu, i píklad Zcennou ženu vlastní zde našich nemrav. Kkdo prodal za zlatých pt set; ac dlouho živil se Pi dvoru královském i kupec takovéto se mrzké Koup hoden vynašel. Ale ten, tážeš-li se, lovk Skutku nyní lituje? Ba chlubí se a zásluhy pedkv Rozkládá, a hlavou hází, jakoby k jeho vli veleben.
Mj
;
Všecko bylo stvoeno, co kolem svta rozlit ohromný Objímá oceán. Než vizme, že v nebi vládne,
Bh
Že zde život svatokrádežní již trestu dochází. Ten dkaz patrný, an náelník urozenstva, Jméno jehož s takovou tém se ozývalo nkdy Vážností, jako tvé, za jehož ted vlády blahého Míru požívá vlast, s vrchu nejvyšší cti a slávy
Se skácel; kmetové
i
Dobrodruhem tžkým.
oklamaný pohrdá tím Bez dohledu rzn se toulá
lid
Panstvo mladé a hledá daleko své rozkoše bujné.
!
:
202 zlatem otvírá pístup si k nestydatostem, plesy rozmailé dary nesmírnými vyplácí. Neb kdo vidl posavad, aby slušnou ženštiny žádost
A A
Se spokojif dala mírou? Pejcha i pompa se šíí. Viz toto hejno služebník! viz odv bohatými Perlami jak posetý a ty obliby Sardanapalské Opravdu hltavé požeradlo to by zlatonosný moskou vlíkne Hydaspes, Paktol, aniž co plavý v Takový-li Též i na Taj bohatý nasytit s to nebyl Muž bude chráni obec, i se k tob pidá, Katilíno?
t
!
—
Ó rci, komu v tle nezkažená dosaváde obíhá Krev, komuže cviením delším ostrého domyslu Báno hledt ve budoucí as: zda nenajde-li tento Rozbroje žádoucí družc, jež lichvami rovnž Byl vyssál vitel? Hle jeden takový ze veejných Smilníkv, již dávno hoden, aby das ho zadávil, Cho má roztomilou, zcela Pénelopéi podobnou, Neb té, Tarkvinské jenž svrhnula s otcova trnu: Než volnou divokým on vášním pouštje uzdu Po stran lásky hledá; žádného se kouta hanebník Neštítí; jakovákolivk nahodí se mu sukn. páchna a celé pak Arábie Jest mu milá Hej sluhové, zaií, sedlejte mi vrance; pobízíf Thais, abych nedlel ve její pospíšiti náru
vnmi
;
Pvabnou, dokavad
kdo naší by radosti žeby sám teštivci takému se zasmál Krassus a chíp neobvyklým potásl si chechtem! Mého dle soudu niímž ta paní by se nestala vinnou. Povzbuzena kdyby tím chot nevrného tkáním Rovn také ^lastí Ladiných se okoušeti jinde Odváživši, mrou odplácela manželu stejnou. A však leheji tento heší: než onenno prodajcc
Y
cest byl
!
—O
tu není,
;
203 Manželky
proti lidstvu akrutuji, nežli severní
Zuí medvdice;
jako nic tomu lotru vidí se meem, proto že trochu více Mu v kamnech zatopil. Že to smyšleno námi, nemysli: S pozorem v^ak poteba, Múso. Ondy to tak uinil. Pes tuto plouti propast; voda uplynulá zavolána Vetchá uenosti, již usta Býti nemže zpt. O Diomédu, neb usmrcení u Pelúsie krále Vypravovat; my také již skutky konáme koturn Dstojné. Štstí, že mu ješt Xerónovu vládu Los nepodal; tomuto vzteklivci celého by íma Radji však píse obrátím Šíje nepostaily. Ješt jiných nazbyt zde vyítati máme neestí. Po celém svt vyslán Ježto na vlast hanobu svozují. Byl, kdo, nedím, alebrž volený ode vládyk a pán, Ondy posel, dív k císai, pak po druhé zase k otci Tvému, Vladislave náš; posléz aby úmluvu zídil S králem Pannonským: ten však, komu té cti podáno. Jižto by mírnjší na bozích sob nikdo nežádal, Div že k nám nepišel nohama skoro pouze bosýma, Však pejchou otrhánek ten samu pejchu pevýší: Nikdo roven mu není, ba samého Prométhea ítá Svého rodu praddem: sama tak Niobe Sipylejská, Hodno-li jen viti starodávné báji a Músám, Pyšná jak on nebyla; nicmén všecky probíhá Chrámy, a prosbami a sliby nesetnými trmácí Stíti
lovka
dáti
—
Stále nebe.
Po
všech, bídníku, co
Lízati prach kaplách, co pstí v
prospje tob
adra
se bíti,
Obživu-li skracuješ nuznému, robot-li a inží
Nesmírných jemu ukládáš, k nebesm-li se díváš S tváí nádhernou, mrzkostí neznaje vlastních? Dotknu jenom, manželkama že dvma nkdo nedávno
—
204 Zákon a právo
rušil lidské, a satku nového Žádostiv, starší roztrhnout vazby neváhal.
Kdos,
komu
náleželo to pokárati, istil a chválil
Ješt zloin takový. Nábožní ddové
Však
byli oddali
Ted
loupí vnukové.
Tam
na
I
i
Nejvyššímu co
za
vku
nkdy
svého,
není prý mstitele více
hromovým vinníky by bleskem Smyšlen jest ovšem oistec i peklo Knžmi a nábožníky, kterým jen touha po zisku Vnukala bajky tyto: Epikur nám pravdu povídá. Ze smrti podrobená duše jak tlo rovnž umírá. Aj taková jediné zstává útcha mrzkým Neznabohm! Nadje k života píštího radostem nebi, proto že
Zachvacoval.
—
Prost myslí zloinec, že není mu co báti se nkdy Pomstícího Sudí; v nebesích že není bytnosti Svrchované; že svt bez zákona se hýbe: Smí tedy též, jako libo mu, svou vždy provádti vli.
rzn
I zpytují první
A
svta nesmírného poátek
smsici pravkou;
na
upevnna obloha
jasná.
Kdež lidská se rodí duše, kamž potom opt uchází: Než kteraký píštího Sudí bude obliej, a kdy Obživená tla nádherné své hrobky opustí, Jak bude trestati Pán zlosyny, kdež on odmnu chystá Ctnostných dostojnou; jaková ímskému je dána Biskupu moc, a jakých zachováno ve víe tajemství: To pacholisko na rozcestích, to i dvka nejapná. Kmet to blbý, a zub zbavená již valchuje babka. Tím stalo se, hrozn že tolik na Metymn neroste, Jak mnoho má nespí nejkrutší vrah lovenstva Rozdílných stran víra u nás. Aj práv co lodka Veslae pozbavená moskými se pívaly zmítá; Odporným divocí vichrové zahnavše ji váním
—
—
—
205
rzn
Uchvacují: my podobn beze vší rozvahy Se zmítáme, ani vdomi, pro na svt dlíme, Což naše spása, jaká ctnostným je zaslíbena sláva, Ó pispjiž, ote milostný, Ký všeho cíl a konec. Nám na pomoc! aj lid svený tvé ochran již již
—
Pospíchá ku propasti; hrozí jemu záhuba náhlá, bán nebeské Pekla již otvoený jícen, polknouti hrozící Naše drahé duše, závorami známými nezamkneš. Jestliže rychle se neslituješ, a s
Matiáš Korvin, král Uherský, (Mit. str.
Já Matiáš zde ležím, nádherný
um.
r.
1490.
76.)
vdce
vojín.
Mocnám
dobrým k výstraze já zde ležím. Díve neml jsem dost na Uherské koruny blesku: Ted mne vzí hranice k podpalu pistrojená. V krypt ležím, nebohý! bujará zbra dle mne zahálí, Odvážné k divoké umdlely bitv ruce.
ped mou pravicí statné se tásly Rakousy, Jak mile po mstech zaznla polnice má. Mého se národové velemocní bávali vojska, Mého za vojvodní neplenil Uhry Turek. Já donutil ho mocí, za Dunaj ustoupiti valný. Pevnou mi zvlnné bývaly proudy zemí. Ozbrojeným divokou podésil jsem tu vojínem: Nikdo nebyl, kohobych já se dsil byl a bál Stále se vítzné štstí usmívalo na mne. Troufal jsem si i lid podmaniti Priamv. Království slavná Matiášovo poznala vojstvo; Jméno moje v kronikách zaznamenáno stojí.
Aj
zb
20G
Vk- li
nový nezrodil, porodí moje války Maróny, Vtipu nedostatkm pispje sláva in. Aj za reka mne si vol, básník budeš, Aule slovutný,
Tím vážnému budeš, Marku, Marónu roven. Však co chvála taká, co mi prospla sláva vojenská, Sláva že tak veliké vojvody jsem pokoil? sarkofágem moje zakryty kosti, na trnu leží ovdovlém koruna. Sám kdyby ke pišel lék nálezce Apollo, Nikde neroste bylin, mj coby zmohly neduh; Sám Podalirius, objednán mi z vlasti Danajských, Léku by již nenašel k mému pouzdi*avení. Uplynulý mi vk z Machaón nikdo nevrátí. Blah, kdož lékaské skín nepotebuje! Smrt kdyby i stíbrem i zlatem se upláceti mohla, Sluncí bych mnoho set byl na pozemsku vidl! „Což léka ti pláten?" písná se pak ozvala Klótho, „Dlouho jsi tu k boukám národy povzbuzoval." Ta stíbrem ni zlatem se nedá obmkiti leskným, Od nikoho písná nevzala ješt darv. Pro tehdáž se mi královského nedostalo žezla, Pro tehdáž koruna mou hlavu nezdobila, Kdyžto vraním vkem oblažené oplývalo lidstvo, Když s nebe ješt nebyl kradmo uloupen ohe! Odvážná dlouhý vk onen svtu odala bujnost, Již truchlivým jsou
Má
mn
A
smrti náhlící nastala
hrza
lidem.
Jak mile Japetovic dostal se k báni nebeské Tvou pomocí, uená Pallado, podporován, A pines odnesenou s nebe na svt jiskru slunení,
A v lidský ji tvor vpustiti rychle se jal. Bystrohledý oklamán pomocí prutu, pozd Apollo Uzel,
ohe
že jeho smrtedlníci mají.
•207
Rána I
tudíž
mstící
morová
i
stáí vzniknulo teskné,
neduh zbo
Nešastník o
cizí
stoje
lidi
vk
bíti
poal.
sám sob
ukrátil!
Než nevrací se voda zpt, co již uplynula. Bez vinným lidem ukrutný jsem býval a písný, Ctnost i právo bytm se vždy vyhýbaly mým, Lehkovrých král já dvru prostosrdenou S pospchem útajným asto jsem obluzoval.
Úkladné bylo srdce, Nesplnila
s
nejistá
peeti platnost;
pravicí ústa ni srdce slibv.
Záští rozséva, nepítel pravdy, milovník
Uskoku odsouzen do propasti pekel. Merkurius hrozivý, sprovodiv mne do temnice vném K rozkošným krajinám ráje pijíti nedá. Zde smutné jen stíny duší, Plutona tu krále Hroznjšího vidím nad hlavu Gorgoninu. Potvora tam psohlavá ostíhá bránu pekelnou. Ozbrojená plamenem tamže I>Iegaera tká. Naproti Pluto s hradu mrákotného pichází A svou všecku eled do snmu rychle volá. Hýbaje ústy a potvorné rozvíraje hrdlo, Rozpráví tesavým k svému komonstvu hlasem: „Hoj pospšte honem, s vámi spolu Lítice kvapte; S hry boj ploditel, vizte, se pibližuje! Statných množstvo rek do stín íše posílal. jeho bil. Správné a ctnostné obany Vítzní mocnái dsívali jeho se vojska,
mn
me
Nezmoženým
mstm
úžas a
hrza
byl on.
Nuže tedy druhové obvyklou sílu seberte, A strašlivému vstíc Marsovu pote synu!" Ledva že pošmurném to dohoukal na dvoe Pluto. Hned hotují plameny; hned mee nabrušují.
—
;
208
Oštpy
ozbrojené rachotí spolu veškero peklo
Hroznými zvuky trub se tese pda kolem. Máchajecí plamenem se pluk hrne blíže a blíže,
Ohromný proniká oblohu
tento hukot. divoký hlaholí mezi tím: „Xuže již-li picházíš, Dozrálý k muení k nám lidobijce krutý?" Stíny hrdin z okolí povolávaje vládce pekelný,
Zbo
—
Pítomnou prstem mou dusí oznauje. Bez prodlení sbíhá Trojského se národu sláva, A hle podává mi svých pravic uadných. Zde truchliv meškám uvržen v muky nesnesitelné, Nepítel si nyní posmchy ze mne tropí. moje dít voláš, ruce outlé a hlasy mkké
A
A
k nebi pozdvihuješ, mj nenalezneš obytl Z podzemních stín mne zpt nevymže ni Orfej, Do vné zaven temnice jsem nebohý! Aj hrob nádherný svým kostím pipravoval jsem;
Kámen
kosti kryje
Každý pak, kdo
:
mou
tu pijda.
duši peklo chová.
bude prohlížeti kryptu,
—
ekne: „Krutý již, lidohoubce, ležíš!" s ely vncemi ozdobenými, Zvunými slavtež písnmi jméno moje! v popel obrácen, živ zstanu s vámi; uitež Horliv
Štíhlí
zpvci vy jen
A
V
podzemních bych já neutonul kalužích. ..Matiáš zde leží po celém svt slavný; Mlád jedenáctou byv schvácen Olympiádou."
Zpívejtež
Na hrob
:
králi
Kazimírovi Polskému;
um.
r.
1491.
(Mit. str, 92.)
Král králv zplozenec, bratr a ploditel zase král V této spí mohyle král Kazimír pochován.
:!
•209
Na hrob Fridricha Busnera; umr. 1492. (Mit. str. 96.)
Jenž se Xii
i
mnou
Sýrii
a Libvcké písciny vroucí,
Arábii též palmorudou
Fridrichu roztomilý, tady jsem
vidél,
jsi
t
smrtí mi žalostnou
Odtrženého v tom hrobe malém pochoval.
Na vary Karlovy. (Mit. str.
179.)
Proude pedstojný Helikonských oslavy pvky. Odkud tobé ta vláha velá, nebo vyskakující Síry ano k podivu spolu vápna živého ty žíly? Zdažli ohe, v Šikul krajinách jenž Aetnu popouzí Též to dlá? ili sousedství snad výhn pekelné Tvé vody ohívá? Ustuptež vy behy Bájské, I prameni vznešený Anténorského Timáva, Ty spolu, jenž vynikáš nejbližší E-énu sinému Oslavený zdroji nejnábožnjšího ze král Karla hrobem. Jakové tady víry vzhru vypouští Viz jak rozmanitou kamení tam olíeno barvou, Kamkoliv odplývá! Takovýmito barvami ledva Duha se zastkvívá. Blaho po vky prejšti se, vídlo Posvátné, a budiž rodu lidskému zdravonosné! Starcovi sílu vracuj; stydlivé uaruj tady pauaé Tváe milostnjší; hoj všecky bolesti a každý Lidstva neduh; veselejší vra se do otiny lna, Kdožkolivk potopí do tok tvých oudy chorobné Vinaickv.
II.
14
210
Svatým trnácti Pomocníkm stách,
po
vykonaných
ce-
1492.
r.
(Mit. str. 63.)
Vám
duchové na poet dvakráte sedm, tyto verše,
Rozmrn Zpv vnuji
složená
vám
skrovný; neb
Mže duchm
slova zasvcuji,
ím
mimo písn nebeským
lidský vzdávati díky jazyk?
i Páda eišt, Též vody kristalové vážnotoké Trebie. Na vrcholích xilp Iiiské vrchovišt jsem uzel. slavený; Insubr, Ligur sídla i
Chránn vámi Dunaj peploul jsem
ím
kde se Xarnia zírati dává, Ykol níž plodnou Umber olivu chová. Dojda pak, Alfeovou kde vládne Florencie Pisou, A kdež kalnotoký Arn luka zavlažuje, Apenniny hrdé uzel jsem a to prameništ. Jenž luhy Lydické zátoky svými rosí. I skrovným uenou jsme Bonónii Rénem i krásné 1
dvojité doliny,
Spatili tréhranatou oplavené zdi ekou. Athcsi pak valnou, slavné Anténora msto,
Též
to
co píjmí své od
Yenet
zddilo,
jeivém po Timávu, Pak po vlnách, co tepou koniny Dalmácie. Národy Pélopské seznal jsem, i výspu Feják, lllyrských na vodách jsem ploul,
Dulišského také hrdiny sídlo malé. Též moe jsem spatil, což ovíjí Krétu a Idu, I vtrný to Rodýz, i behy Cypriiny. Rozlehlé Syrské roviny, vlažné toky Níla, sedmi se proudy hrne: Kdežto ve moskou
t
11
Palmorodou jsem Arábii uzel, i Memfisu pyšnou Zpouš, i Alexandrem ohrady vystavené, Karpatskou moe zuící též Patmos a Samos. Lesbos a rovn Ghios, ostrov}^ vínorodé, Smyrnu také, kde se Maeander luhy obrošenýmí Proplétá, slavné dílo to Amazonek. Aegejských ve vodách jsem uhlédal Cyklady rzné, Naxos a mramorový Páros a Ikarii, Mykónu píkrou, i t otino Foebova, Délos, Gyaru i tvé též skály Cytéro malá!
t
Sicilský vrch Eryx,
i horoucí plápoly Aetny, Saturnovy dle pojmenováno kosy. K Cinyfským Syrtám, i do Afrického Tunétu Jsem došel a k Tyrské nkdy Didóny bytm, A k pomezím Kalabr, i do rozkošného Tarentu, I kde dlá Krétský brázdy a líhy orá. A v tolikých nehodách já pedce bez ouhony ostal, Po hrozbách tolikých rozvlnného moe Živ jsem a zdráv; ve prsou oberstvena síla se hýbe, I své rozmilené vlasti palouky vidím. Spatuji žádoucí ty pahorky a pátely dobré. Žádoucí zase již vlasti po chodím.
Msto
pd
Zuící metané lodi mé neublížila boue, Vztek neublížil jí vichice rozjaené. I zbi loupežné jsem ušel na plavb i jízd I všelikým lékám k záhub mé kladeným.
Neb
co
mohou
proti
vám
smrti podrobení lidodravci,
Což vyvedou proti té ochran vámi dané? I mnohokrát Boreáš i krutjší nad Boreáše Jih bílé našeho plachty korábu trhal; Zdálo se nám, jednak že dosáhala bán nebeské, Jednak podzemních lod že dopadla jezer. 14*
:
:
:
212
Nad náhlým
íouiitím blednoucí žasnuli plavci. i cestu tratil. Správce korábu rozum, Ledva tu dím: „Yy pomozte, Boží rekové!" hned ukrotnul Vztek Borev; skalinám šastné se vyhnula lod. Vy jste z rukou mne dravých Arab po koisti bažících Tam na Pelúsinských mocn vytrhli vodách. Obvyklou pomocí jste, co pes moe nesla mne, lod!ku Nad vírem patrným chránili od ztonutí. Nezmíním toho srázu, který již mou hlavu tisknul. Píkré Mínosovo kde brody má pomoí. A kdy neobvyklých pokrm jsem z nouze požíval. Jichžto nemoh žaludek jindy zažíti slabý asto ni vína se nám ni Božího nedostalo dárku; Bylf utržen nám jak dítti prs matein Xezmoila pede nás hlavnika ni zimnice horká. Ouplavice erná útrobu ueprolila. A zpomenouti-li mám tch vroucích v Libyi písin A sluncem blízkým tamže luh zpražených? Veškero to snesl jsem; tak vy jste. tak On to naídil. On, dle jehož kynutí hvzdy se pohybují. Sláva i est bud vám, vyvolenci Boží! Mimo poctu Což pak vám nebozí mžeme dáti lidé?
pam
—
—
S
nic
my
bychom
jiného
nebyli, smrti otroci bídní.
Ni svta tento celý, kdež byty máme, obor. Akoli se vždy jazyk, kdy poínám, náhle zaráží, A vtipu žíla tlem potlaená vysychá Pede ale dív tygr Hyrkánie, Sába kadidla, Tempé trav, listí pestane míti Atos; Díve Sever bude sázeti palmy a v zim divit se Bude mrazm se Syrém Pers bude píti Dunaj Než mysl má dlužných vám vzdávati ustane dík, Než vaše dobrodiní z pamti vyjde mojí. ;
:
!
;
213 jste
mi bezpený
Bute
po vesken
Vy
byli
as
pístav a kotva korábu
dále ochránci moji.
Dále mi ješt, milenci Boží. to-li žádati volno, Klidný neklidném na svte pejte obyt. Již jsem dosti rok zde ztrávil a pemnoho velmi Jsem zakusil po zemích, na zvlnných i vodách, Nezmítán tolikráte moem, jako vášnmi svými, Šestkráte pti let na svt jsem se bavil. Již mi pokoj v domovu stálém zjednejte a poklid; Zjednejte sladkou ke studiím pohodu. Já nebažím zlata po hromadách, po bohatstvu ni marném, Já ni perel, ni drahých chrýsolitv nehledám. Má to není žádost panovat nade Gréty a Baktry, Ve jhu držet pevném Indy neb Aethiopy. Tužte jiní si po tom. jimž poklidu sláva nedává, A kdokoliv chválenu býti baží.
vné
Ctnostna-li jen dotrvá duše, a
lsti
a
podvodu prázdná,
A
všeho bezpráví prosto moje svdomí Následovat-li mi volno bude Sokratv a Platóna. Volno-li obtovat Fébu a Pieridám: Poklidný zde život já rád beze slávy dokoním. Panstvu i rolníkm rovn nepovdomý.
Viktorinovi ze Všehrd. iMit. str.
164.)
Výmluvnost kvtná vznešenou Démosthenu
A
nkly
spolu vlasti jeho získala slávn a est.
Slávu takou odal mu Latinský Cicero, ješto Národní jako ctén byl a oslavován. Tvým vedením do krajin krasoenost pišla severních, Vlasti naší vznešená osvto, pejcho a est
bh
214
dvy již zanechavše vrchol Helikóna. Pierským Polabí pedložily pramenm. Bakch k bujarým pipojil se mužm, ke dlouhovlasému
Aoíibké
Národu krásoviasí sám již Apollo pišel. Andeského zpvem, ano Grajské vštce nemén, Viktorine, nyní tvým jsme pemohli duchem.
Janu
O
z
Dom as lavic.
(Mit. str. 109.)
Básník Kam
a
Andl. Pro?
A. Na bydla Pro mne není. B. Zsta. A. Rci, kdež obývati mám? B. Znáš Jana? A. Jej neznal bych? B. Ten ie beze lsti a šalby. A. Tak jest. B. Srdce jeho sváto je. A. Pravdu mluvíš. se usad. A. Usadím. B. Dstojno je pod jeho B. V B.
se lett
chystáš?
A.
Do
nebe.
B.
svt
nm
srdcem Sídlo tebe.
A. Milerád tvé uposlechnu
Jindich
z
rady.
Olšan a Bohuslav.
(Mit. sír. 112.) J,
Pro
vlast
B. Castji J.
B.
a pro Boží zákon zemíti je sladko.
povra má zákona
též podobu.
Z matky prsou jsem ssal tuto víru. B. Není rodi vždy Jistá pou. J. Rodim vzdávati poctu sluší. est vtší patí Bohu dávati. J. Kdož to zapírá? B.
Bh
nástupce také Petrova
ctíti
velí.
:
!
215
Jindichovi z Olšan. (Mit. str. 186.)
Véz, že i já pemluven svodníku emi lichými Ten tvj druhdy kalich velebíval a hájil: ale však Lépe nyní pouen, prvního apoštola víru
Vyznávám. Ó pohni tebou, prositebn t žádám, Píklad mj. a slovm spásonosným sluch nGza\irej
O pánu Ctiboru
z
Cimburka a
zemelém
r.
z
Tovaova,
1494.
(Mít. str. 297.)
S Juppiterem ted pospolitý byt má Ctibor, opjat Pouty s Jovem v mutné mrákot Orka sedí. Pro nebe jest zavíno; nebo bez Petrovy lodky Ke blaženým obytm nikdo se nepeplaví. Vlast líbou jeho výmluvnost velebí vála druhdy: Ted hromem omráen v úžasu trna mlí. Nikdá již ímskou nechtl by urážeti církev. A svátostmi Boží pravdy by nepohrdal. Ted by chtl ímského se biskupa poddati káziii. A emu Kristomil víra pobožn uí. Nic jemu platná není sklonná ted s šíjemi pejcha. Ni hlava k záící obloze pozdvižená. Vizte již on Flegethontejské chasy stal se koistí Na vky konce jeho trestu ni muk nebude. Tak toho Pán kára, kdo Božímu se zákonu rouhal, A svým zámyslm jedno se dvoval.
216
Modlitba. (Mit. str. 112.)
Nejvyšší nebe,
zem
Bud pomoen
i
moské
hloubiny vládce,
zpvy
i
moje sám. tesoucí K pochvale víry a tvých hvézdovitých obyt. Což nikdá slovo v as, ni hravý vtip, hrozbami písná
liid a spravuj
e
mi, prosím, a
slova má, a jazyk se z
nedovedla, prosím,
bázn
písn dovedte moje.
Brav bludný poznej již stáj pastýe pravého, Syn marnotratný k otcovu vra se domu I
Žalozpv
o smrti Jana Zajíce z Hasenburl
1495.
(Mit. str. 82.) lidé, marná jimž po zlat, po cti a chvále Toužebnost pokoje v noci ni ve dne nedá, Vizte na jak chatrné každého pozemana sláva Nitce visí; aj dnes pevná, se zejtra trhá. Ozdoba vlasti naší a mohutná podpora íše. Slavný vdce boj, pejcha vojenstva i est. Výborný to mrav vzor, a jasné na snmu slunce, Jan zde nelítostnou nám zahuben Moranou. Ó bda nám, jaková tady zrak náš mrákota tíží, A v jakových zde tmách žijeme zaslepeni! Vezdejší k emu nám pohody? k emu ouady pyšné? Sídonskou k emu nám barveno roucho rukou? Což nám plátno, bychom plnoních zmohli Britannv. Zmohli na západ Taj, v jihu Arabsko celé? Cožkoliv objímá nebes obloha, všecko hubí smrt. Všecko jejímu trvá zákonu podrobeno.
Vizte
;
:
217 Hedbáví in, ani Panchajského kadidla Zápachy, perlorodé zábehy Taprobany. Klenoty, jež na Erythrejském Hind písku nalézá, Ustižené nemohou zdloužiti prádlo Sudic. Ledva že pl kdo ušel vezdejší pouti, umírá. Víceletou jediná jen doba práci maí. An se tu po statcích sháníme, po mastech a dívkách Smrt škaredá se tichou pikrade náhle nohou. Ta jinocha vraždí, výrostka mladého nešetí, Ta lící nedbá ržemi prokvetalých. Výmluvné s matnými, chudé s bohatými družívá, Sprostáka
s
mudrcem
spojuje
dmyslným.
Hektor syn Priamv v boji býval nkdy slovutný, Syn Eakv, i vnuk též na bojišti slynul; Král Macedonie svou po celém svt roznesl slávu Hannibal Ausonské vojnami íše dsil. Semiramis krásná Assyrské stavla msto, Cýrus zámožné Médy do jama uved.
O
Scipiónech obou, o Kamillov slávé mlíme.
Též Kuri pominem i jména Fabrici. Caesara nástupc, Pontského i krále vypouštím, Též t na Aegyptském zahrabaného behu. Poznal Aristoteles vše tajemství zem i tn, A cokoliv lidský dmysl chápe a duch. Líbji nežli labu mroucí pl vštec Achillv, I skalinou varyto hýbalo Orfeovo. Slavnjšího-li cos Taenarskou bývalo nad
A Aj
ti
cho?
kdo ctnostnjší byl nade Hippolyta? všickni
Slávu nyní
mlí co stín, tžké snášeti
a snad za tu dávnou tresty musí.
Jan milován byl a vážen u šlechty Žezlu jehož slouží Ister i rovn Labe.
Náš
ale
i
krále.
218
A
mnoho velmi mocen byl a mil takovémuto pánu, Však nikdá neužil své moci k ujm jiných. na drahnou tídu se tážeš, Pakli na rod a Assarakv pekoná. Dávnovkostí Jasno mu veždy elo, mravové jeho bývali vážní: Se rt výmluvných splývala slast a lepost. Rozjaeného lidu vznikající zpouru a rozbroj jeho vhlasná astji ukrotila. Ku králm kterakýmkoli vyslán, k ouelu veždy Žádoucímu jejich úmysl naklooval.
ddv
dm
e
Byl spravedliv, nepravosti nepítel a práce milovník, A všelikým pohrdal rozmailosti druhem. Náchylný ke chudým, všem dobrým záštita pevná. I písný býval mstitel a záhuba zlých. Ni skvostní král darové dvoenínovu vrnost Nezrušili, ni tvé
pvaby,
lásko lichá.
Trávícím závisti jedem nesinavly líce; Z úst jeho pravdomluvých šalba nevyšla ni lež. bádalo asto Pýchy hrdé vždy se oddaloval, Jej štstí a stav zdvíhati výše elo. Ovšem snadno není statkm nezadávati srdce, Dle zlata Kroesusem a smyslu dle býti Numou. Pítel píteli byl vrný, co Heraklovi býval Paeonovic a Thesej, Aenei Hyrtakovic. Býval i výtený vzor a pouhé pravdy milovník, A pede násilnou smrt ho zasáhla rukou. Neb nejmoudejší všeho míra stvrce a pvod Nechtl neskonalý lovku dáti život. Nechtl, aby cokoliv pod záí Luny se hýbe, blahý na zemi svj vyhledávalo byt. A kdež jest jeho mysli lepost? kdež pohledy vlídné? Kdež nad Hyblejský med slova sladkotoká?
a
Vn
—
:
:
:
219
Tak spanile kvte rže, fialka i mák, dokaváde Ješt rosou skrápí jitro lupénky jejich: Ledva
moskou
ale v
Rovn
pohrouží hloubi se slunce,
dým ta jejich ozdoba náhle mizí. díve, mlas ted alespo tvou smrtonosnou co
ne Odtrhnouti ruku, Klótho neuprošená. Což je ti plátno, že ovdovilas naše práva, a vdce Soud odala nám tím jeho odtržením? Pro takovou jsi ranou zarmoutila panstvo i národ? Hyrkanské pekonáš ty vru tygry zlobou. Matky kojenc ty zbavuješ, chot od chot louíš Outlým odnímáš otce šedého dtem. Jestli
A
nad medvdici jsi krutjší, samy ve vzteku ustupují Neskonalé pede nevyhubíš Jana jméno a slávu, ale nejkrutší
Fúrie
a
ti
Musy pokudž
jediné chrániti slávu mohou.
istý dokudž potekou
A
spojený dokavad
Živ je Aristídes, živy I
Gráj
velicí,
vrchu Aonského
s
potky,
Bakchem Apollo bude: jsou i ctnosti Katón.
íma
s
i
vojvodové.
Sláva také Janova potrvá, dokavad bude jasný Od strany východní slunce zavádti den. Neb neeká, v peeje pohrouženu býti pekelné,
Na
svatoloupicích odmna neznabohv: Než k nebesm lepší jeho ástka vznesla se krásným. By vný tamo nad hvzdami našla obyt. Tam se nedostává, kdo krev lidu byl zde proléval. Ni kdo pedkládal ctnosti bohatstvo liché. Le kdo se utlaených zde ujímal vdov a sirotkv,
A proti mocnjším práva jich obhajoval. Tak jako Eustachius a Jií drakobojce udatný, Mauric a Vnceslav vojvoda vlasti naší
220
V
spolku jejich skvje Jan se, nebeským svtlem ozáen, Vazby tla zbavený duch jeho pleše nyní, IVIládce budiž neb kmet, jakovou on skutkem ukázal Ctnost, zamiluj, a Boží pravdu a víru pravou. To jisté dokaváde budeš tady na svt dlíti, Vážným a, mi, všem uiní t milým. Po smrti pak tebe doprovodí ku stánku Božímu, A k nebesm hvzdným cestu okáže pravou.
v
Koruna
eská
Uherské Í495.
(Mít. str.
155.)
Krále mi, sestro, navra; neb já nepepustila navždy Jej tob; mj^m ddinám krále mi, sestro, navra! V té pi já pemohu. Pro mnedle, nepíznivá sestro, Sestry své starší právo si osobuješ? Mým byl on, an ledva poal se dotýkati vtví; Žezlo panovnické já jemu díve dala. Krále mi, sestro, navra! sice pone se bouiti lid mj;
t
K
odboji a strašlivé válce se již hotoví.
Aj k emu jej zdržuješ tak dlouho co zavezeného? Dlužná bylas jej již dávno propustiti nám. Krále mi, sestro, navra! za to po vky íše panovník Byzantské i divý lid jeho boj se tebe. Násilná nesužuj nikdá tebe králova zvle, Tvých žádný Matiáš netkni se více hrdel.
Na píští
krále Vladislava do (Mit. str.
ech,
r.
žes, jak mile háj se v nov Viastenský náš kraj spatiti ustanovil.
Jdou hlasové,
1497-
17G.) olistí.
:
: :
22] Plešeme, žádoucí, aby již to zavítalo slunce, Ježto by nám vlídnou krále ukázalo tvá. Lid nebohý o to jen žádá a nebešany vzývá, O to prosí tebe též panstvo a vládykové.
To
velá; ubohá vd^va sob to žádá, k obloze asto ruce. Jak léka stonavému je mil, jejž zimnice trápí, Jak metanému moem vdék je korábu tišen Csmalilým žencm husté jak stíny se líbí. Jak drahá jest ddiná chýška vypovzeným Tak nejinak bude již veseli se i šlechta i národ Tvým to, Vladislave náš, návratem obradován. lidu touha
A
s
pláem
spíná
Janovi Šlechtovi. (Mít. str.
Jednomu i>urpurový
A
šat
Le
statky se
líbí
dd
drahná, a na Pádu
sláva drahého tší;
pvabné tla
v
kráse,
v rychlosti nohou chválu a slávu tetí;
jediný ty
A
a valné
skvostné v obytech nádoby mramorových:
Rod vznešený a tída Neb Dunaji dobytá V mocné síle hledá a
A
113.)
mravm vzdlaným
zbožné dáváš, Šlechto,
a šlecht duchovni
pedek
povaze.
O Janu Šlechtovi. (Mit. str. 113.)
Bezprávím a
Nazpt
se
lstí
lidskou zarmoucena šlechta
k nebesm
Šlechtu však našeho
Umroucího by
jej
s
vrátila,
báje praví
vrchních navštívila sídel,
vnesla
s
sebou do nebe.
222
Témuž. (Mit. str. 165.)
Aby
se
bán
nebes nezítily, Atlasu mdlému
Svých pjil mocných Herkules ondy plecí: Než aby národové ke zkáze nepišli Polabští, Tys jediný právm svou hlavu podstavoval. Lid mylnou onomu piknul za to poctu nebešan Jistjší Jana za hvzdami sláva eká.
O témž. {Mit. str. 155.)
Kdožbykoliv Jana Šlechty hledl vypoítati chvály Díve vypoti, kolik na svt písku je zrn.
Stanislav Polský. (Mit. str. 28.)
Kdož
je nový ten host? Mavors-li tu podstatu lidskou Obléknul? ili ozbrojená Tritonka panenská Smysly krátkozraké mámí? neboli všemohútný Alceovic smrtné na sebe vzal poznovu oudy? Pravda-li, Pythagoras co uí? ili sám Hromovládce Svou osobu zde tají? Takové paže jen u nebešan Se spatují, nikoliv u lidí, ani síla podobná. Skákati líbí-liž se o závod, lovka prudce
Létati uhlédáš, a spružnýra nésti se
Na
perutích co pták.
Neb
dá-li
vtrem,
se zápasivého
Do bhu, aj zelené osení, nedotýkaje vršk, On pebhne, i hloub jezera, nezahýbaje kláskem. Takováté nohou jeho kepkost! kamenem, coby sotva ti mohli.
Ni vláhou pnivou. Pakli
mu
libo hodit
Sám pozdvihne jeden, a silou takovou jím mrští. Zet se zdá, jakoby Balearským jedno kaménkem Pohrával. Pravice, Fryžského jež ondy pemohla Hektora, ustoupí s dubovým mu na kolbé kopistem. Oebalští bratrové vyhnou se, na psti- li vyzve (Irajská pibrnou-li se vojska na Tróju. Je v souboj. Dejž, osude, toho vojvodu jí: v boji padne zajisté Atreovic, a zkázu v opak bude trpti ecko. Hájeno jím bohaté ímskými praporci i msto Sídonské pohrdá jím bránn i sedmeru vdcv Hrad Kadmv odolá; ano sám s vysokého Olympa Zevs utee, takovým hrdinou vk jestli se vrátí Títanský, i plamen bude pak ve kovárn Sicilské Darmo syet. Pesta, starodávná líciti povst Jásona, jenžto prvý moe Skytického prorážel Zátoky; Théseovu oslavívati pesta udatnost, I toho, jenžto proal potvorné šíje Meduse. Místo Ulyssa, aneb Dioméda a Xestora, píse ;
Maeonská zni o nm; Aenéi, Marónova Múso, Pedlož jej nechaje s Pompéjem Caesara válku. Slav ho, Lukáne, a vz, Helikonský zdroj bude proudem Stékati hojnjším Dircejský rozzelená se Pknji háj uené dvy Aonské veselejší Svádti tance budou, bobkem své skrán Apollo ;
;
;
Okrášliv,
Líbji
pieše
zníti
vlasy a struny dotknuty palcem
budou
Zaplesej, Severe;
Ozdoba, sláva
i
:
Ledový toho nad muže slávou
nebo on
est
i
jest
— Milován
národu tvého tedy bud,
ctn
a vážen
:
224 Ten tvj rek Stanislav, dokavad bude na vzchode slunce Dávati zá spanilou dokavad studený v moe erné Nestane téci Dunaj dokavad bude Hindus opálen Neznámých na behách dalekého pebývati Ganga. ;
;
O táboru Budínském. (Mit. str. 254.)
Z otcovského domu kdy jsem odjeti ondy se chystal, jala Kalliopéa hlasem: Tímto se ke Což pohíchu dláš? pro, nevdníku, opouštíš Ylast a milé domova pívtivého luhy?
mn
Kam se ženeš? do Budína-li? viz tvoje Zpt tvj namený úmysl obracují.
obliba,
knížky
Což do trub, krvavé, básníku, co tob do bitvy? Což pak týe se t vojna Vladislavova? Vládni si on Dunajem, a panuj nad národy svými. tyranem. A s Byzantinským se v poli A slavné Athény pipoj zas k víe Latinské, A zbav potlaené jama krutého Éeky Ty v klidu pívtivém se kochej mezi sestrami mými
m ;
Ke hlaholm jemným své varito probuzuj. Ovšem me poneseš, smycem pohrávati zvyklý! Tamto perem
tam ruka vládne kopím. lebku nosí, zde nosívaje vínek; Mdlým oudm zvyklé tam klidu lžko nedá. Ze sn líbezných vytrhou tebe teskoty bubn, A hrzozvuivá polnice dech zatají. Tam žíze nehasí obvyklá íše domácí nikoliv,
Tam tžkou elo
;
Stl pokrmem chutným tam
A
nekojí žaludek.
když svou odloží Tatare zbra a pestane válka, A Muhametánský vládce odepne si me:
:
!
225
U
komu Fébova hudba, Aonidek nevoní. Tam pejsek pohrdá povahou mírnosti milovnou Tam hubená závist pomluvy jedno kuje. prosted
lidu žíti budeš,
Spíle a žert veselý
Ten potupí tvou pívtivost, potupí m^-avy
klidné,
pipraví t o est. Muže-li neurazíš, popudíš ženu, ježto by ráda, Bys ne ctnost, alebrž nestydatost liboval. Bezdky tam vzteklé uslyšíš láni a bezuzdné Rouhání se Bohu a vznešenému nebi. Tam lidem odporným nucené budeš úklony lháti, Jež smšnými posud hejsky a blázny zoveš. Ke všemu usmmavých neumíš-li vylíiti tváí: Hlupc tob hrubých slouha i služka nadá. Cožkoli tam se kutí, vše musí pochváliti každý, Kdož v takových žádá tráviti vk besedách.
Sám by
Neb-li
t
se vejš vyšinul, lstí
zisk vábí, a ta
kehká
sláva pokouší,
U
dvora velpánm sloužiti purpurovým? asto po híchu musí tam zlým ustoupiti dobí, Krassus více platí nad chudá Fabricia. Yšecko vidíš za peníze prodajné tam k vysokému Místu vodí mocných jen slovo uplacené. Aj takový-li by tob se zisk a ta líbila sláva? Cnost-li dávná tob na srdci leží, Promniž úmysl naklonný! neb jak tla oudm Zmije, takou zkázou dvr duši vyhrožuje Jak v moskou eky se ženou, tak rovn do tchto ;
—
dd
t
Nádherných
sídel se všeliká
te neest
K zábav
ted se naší obracím a ku práci libostné: Té zcela, píteli mj, tam se odíci musíš. Tam nebudeš moci ísti žele spanilého Tibulla,
Tamže Vinai cký.
s
Aristotelem vésti nedá se hovor. II.
A
O
-
226 Poneš-li zpytovat lepoty vznešeného Maróna, opilá té divým náhle vytrhne hlukem. Pro tedy náš uený Helikón te opustiti hodláš? Co zdivoile tebe pry odejíti pudí? Stydno-li tobé, že Parnasská té kojívala žídla, Líto li tob, že as s námi jsi darmo mail? Již-li Horác nechuten, i druzí-li ti misti nechutní? A z druha vrného zbh-li a zrádce budeš? A však Pannonský kterako k duhu pjde ti vítr? Ten množství bujarých tvých umoil krajan. Ze všeho, což do Uher doprovázelo krále, komonstva. Šest nebo pt jediných ješt na živ trvá. Mor zahubil jich víc než líté bitvy a vraždy; Lítéji než mee tam zuila hlíza krutá. Jestliže tob milá ducha zábava, mil-li ti poklid, A mravy nezkažené jsou-li ti ješt míly: Od toho rychle upus oumyslu slepého, varuj se! mi, že jed se tají. Pod sladkým zde medem, Domluvila. Zaražen jsem stál jako bleskem omráen, Stud moje líce polil, zardéna blednula tvá.
Zb
v
O Sigismundovi (Mit. str.
Po
—
Lobkovic.
z
273.)
knížkách-li se více Sigismund, nežli po kostkách Ptáti bude: slavný
pak
z
nho
pojde Homér.
Stiirnovi. (Mit. str. 285.)
Rozdílní smyslové, rozdílné jsou mravy lidské, I
zpsob
života na
svt
je
všeliký.
227 Tento zlatem krk, onen hlavu šlechtí Sturne, ty prostým Vínkem Apollinovým skrán si ozdobuješ. Ten napoád by ve vín ploval; ze studnice jedno Bellerofontejské chutná je tob voda. Tento zajíce honí: ty hledíš moudrosti dojíti; je milá Nemesis: Sturnovi Kalliopé. Poklady ten hromadí, do truhel zlata hivny zavírá: Sturne, jenom knihy jsou klenoty tob drahé. Záící za to hvzdy budou tvé sídlo, onchno :
Tm
Za Kocytem
pohltí potvora trétlamatá.
V pamti povdné Jména
zachová
t
potomstvo budoucí,
jejich stráví hladovitý
vku
Zaneprázdnný
zub.
básník.
sturnovi. (Mít.
str.
139.)
Dávno že již verš nijakých jsem tob neposlal. rychle zoveš. Básníkem líným, Sturne, Pat jen, jak mi šafá oznámiti práv pichází, K senosei mnoho ruk louka že potebuje; Pat, jak žito dozrávajecí k srpu zakivenému
m
A
Všeckny zanímá mé smysly a péi celou. k tomu ješt na blízku divá zbra Maršová Lyru tichou chraplavá polnice pehlukuje.
mj Sturne milý, zatopen tmi proudy Foebovi obtovat, a pti písn mohu? nesnázích takovýchto onmla Músa Maróna, Maeonan zletilý, Náso podobn mlel. 15*
Jakže, prosím,
V
chrastí,
228
Odsuzova nechtj
a vini z lenivosti starého
Soudruha; zasloužit, bys jemu to prominul. Jak mile však tito pívalové ponkud poutichnou, Pošle
ti
básn:
ale
díve
ty pošli
mu
svých.
O Jeronýmovi Balbovi. (Mít. str. 167.)
Že zde v našich ddinách ted obývá Pallas a Foebus,
rovnž
Plato mudrc, veliký
A
spolu
Aristoteles,
Fabriciera Brutus a bez ouhony Kato,
s
Zákonodárce Solón, zákonodárce Lykurg: Balbovi to vše dlužíme jejich moudrost, On první pinesl k národu na Polabí. ;
e
a
básn
Jeronýmovi Balbovi. (Mit. str. 54.)
Balbe Teramnejskému roven v moudrosti Lykurgu, Kastalských pramen, Balbe, ty slávo a est! Což poneš tu s lidem na behách Labe chladnotokého, Což poneš na siném, Balbe milý, Dunaji? Hetrurské podolí jsi opustil, onento Italský Ráj a Neapolské oslavené pomoí, A k Severu mrazivému, k ledm odebral jsi se vným: Tráviti-li zde život chceš v surovosti naší ? Kdož pak u nás ucha náchylného propjuje Músám? Kdož na tvé zde bude ptáti se básn a vtip?
Kdož
cítí
ímské
Kdo zde
diví
se
ei
dstojnou moc a váhu? lepým zpvce Homéra hlasm?
;
229 Augustina odejmi a Šlechtu a Šlechtovy družce, Hned hájm a ekám zpívati pouze budeš. Z vlasti vypovzený k Tomitánm stále žalostným Toužíval básník Náso po vlasti hlasem: Ty zde žiješ v krajinách divoejších nad Tomitánské; Neb neznámo u nás družstvo Apolliuovo. Neb-li myslíš, jako Amfión neb z Thrácie Orfej luznou vábiti k sob lyrou? Skály a Nad skalinu tvrdší ale jest toto plém: navyklé Války hlukm neije Foebovy slasti lyry. Arci ze Sámy mudrc lidu Italského nevlídnou A zbujnou povahu zmírniti dobe vdl: Však z uených Anacharsis Athén se navrátil a pedce Svých krajan s to nebyl zmkiti zatvrzelost. mníš, an se tením ohladí zponenáhla i kámen A klikaté otupí rádlo po málu také: Tak že i lid Labský, pohledem na Medúsiny líce Zkamenlý, oživíš, vráté mu krev a duši? Aj podaí-li se tob to dílo i lítati poLou
zv
i
:
Medvdi;
pes se také báti zajíce bude. Já narozen pod touž oblohou, s níž ach tolikráte mrak, Bleskuplných na vlast vrhlo se Radji bych putoval v okolí rajského Tarentu,
bím
—
A zd bych ohledal Hesperie spanilé. Pro ale sám duši svou takovýmito obrazy trápím. Pro se asm píštím lépe nedvuji? Mohl-li rozum povahu lv zmírniti nkdy Libyckých, Hyrkánské-li pojal tygry v osidla tuhá; krvi Cinyfského kozlátka, Bejci dají-li diví spíci se ve jho kivé: Tvá moudrost a vtip promní náš lid zponenáhla
Mkne-li sám diamant v
Z plnoní zažene
vlasti
mrav
surovost.
230
A
A
však i nech by posléz se ta tvá Nech by ve vtru se tvá nadje
oklamávala
áka;
rozplynula,
mi není oumyslu, se tvé vysmívati píli, proto nevštím, že vše to marno bude:
I
Než jako léka,
a
by nebyl cburavého vyléil, hodná iní: též pochválím já Balbovu péi a snažnost, i
Již pro vynasnažení chvály se
Tak
Tehdy
také,
i
když
*J.
cíle
by nedohodil.
Balbus Bohuslavovi. (Mit. str. 322.)
Divno-li tob, že
a
rozený jsem z vlasti Latinské, snáším oblohy zimu krutou; Akoli Parthenopé, rajská to kolébka ta vštc, Lukrinská i baží zátoka po zpvu mém; luhy pívtivé Falantovského Tarentu
Plnoní
A
Pvabnou nazpt Músu Pede že mi kraj pokrytý
moji volají:
ledy G-étickými obydlím, zde hluchým luzné své hudu písn ladm? Aj taková božským jen pochvala patí, Jichžto nadechnul ohe s výše nebes poslaný!
A
zpvcm
Yzdej se ta tm, moe rozvinutými kdo plachtami brázdí Má na malé chatrná lodka plaví se vod. Než kroku já k pomezím svta nejzazším nenamíil První; nezvyklé já se na cesty nedal. Pou taková se stále koná s volnými otžmi; Zjevno to ze množství vozy tených kolejí. Šelmy hlasem a lyrou ukrotil Lesbojan Aríon, Obludy též zsinalé neskroceného moe. Ennius aj na bojišti slavil Scipiónovy skutky; Rovn z Athén, z umní vlasti, Aristip ušel.
;
231 Nezdržela spanilá ni Milésia svého Thaleta; Eudoxa Gnidská asto nevídala vlast. Démokrit úsmšný, božský též Plato se dlouho Ukrýval tajných Memfisu ve svatyních. Než k emu pak poutí dávných se zmiuji pedkv, Ježto mi bližší vk píkladu poskytuje?
O
tvých
A
posvdí
cestách v Hétrúrii Tiber,
vrchol padavé bystíce Appenin. Tys vidl lUyrské vlny, Bakchem Krétu slovutnou, s
S Rhodem i povtrným ostrovy Cypriiny. Prostranné Sýrie kraje, teplý Nil tys uhlédal. Chrám i Salémský, též palraorodé Araby. Rovnž i Linycké sousední píštiny Syrtám, sluncem spálena pda hoí. Kde Poznati zem, moe, mnoho mst a pronárody rzné,
vným
Yšickni za výtenou zábavu mysli mají. Aj kde vidíme kolem svta koule se šikmo toící Pásmo dvanáctera hvzd: tamže je sídlo lidí. Já znamenal, v dalekých krajinách že docházeli štstí,
Kdož ve
V
vlasti byli v nouzi
mi, stará
a
bíd
živi.
pouhou propovídka že pravdu povídá:
ddin slávy nedojde prorok. Sokratových moudrosti pramen nevyváží: Mrav lidu a dlouhá k ní vede jen zkušenost. Než piznám se, že jsem po dlouhém pak putování Doufal k ohniskm vlasti se vrátiti zpt. Obmejšlel jsem již navštíviti skítky domácí; Y myšlénkách se bavil proti vli Boží Povdomý jak porodu mého domek mi zavítá, Jenž mi kolébku, prvé jídlo a mléko podal; Jak bratr mi v náru poletí, s vlasy rozvinutými Na spch jak stydlivá sestra hubiku mi dá; Ye
Z
vlastní
úst se
i
—a
—
!
232
Pak
že
vyjda
se,
si
ven, na chudé to
kepkou pebhal jsem Za mnou že pijdou druhové Jež
políko podívám,
pacholisko nohou;
moji za
kvtu
mládi,
Jichž v objímání líbati zase budu.
Pak si budem po stíd povídati píbhy vlastní, Tak že jako krátká chvíle mi uplyne den. Než mezi tím pnivá a to Krétská ržobarevných
Mj
nositi v
íších vína neustane hoch;
Julia též trhati kvítí a splítati
Zpívati
písn
vnce,
a na citharu hráti Hylas.
Tou nadjí již jsem se tšil; než nadje marná! Bezpeného osud lovku nepeje nic. Již jsem tob, milá Yíde, libitelkyn Músy, Mé ekl ondy slze Zdráva a šastna budiž :
spchaje zd minul jsem královského Budína, Až pak mým kolesm nastala cesta lesem. Les pravký smrkovím hustým z dalekosti se erná, Jméno jemuž právem dáno je les krvavý; Šlápjemi krvavými se zardívá tady pda, Vraždami povstná místa krví se potí. Sem bludná nikdá nesvítí Luna; slunení Ranní zá jasný den tady neprobudí. Neb smrk a cypiš a tis škodný tvá oblohy istou
A
Zaleují; erná noc tady
Rzno
leží
cestu
tají.
na hrobech krvavých pobitá tla lidská,
K roztržení hladovým urena pastva vlkm. Nešastná mne zavedla do tch míst hvzda a nutná Píhoda, jenž osudem lovka vládne slepým. Neb nenadále rota zlosyn se ze zálohy ítí; Zavrou cestu; kopí puštno bok mi raní. Z rány valí se krev; s vozu pak strhnouce, otžmi Mne sváží; hustá mrákota pojmula zrak.
;
233 Aj tu ležím ku koisti vlkm a ku pastv krkavcm Nad sklonnou tu hlavou nikdo se neslitoval. Ted se dají do braní; zavazadla i truhlice loupí; Uchvátí mi lupi schránku a všecko zboží. Ach tma jaká lidi zaslepuje žádáme zaasté, Což dobyté pak nám ztrátu a zkázu nosí! !
Neb eho jsem
s
Sšedivlému by
péí a snažn dobýval, obživu starci dalo,
velikou to
v klidu bezpeném bych pak mohl tráviti vk svj. Zálohy to a kruté na mne pivedlo vrahy. Ptactvo dravé snad mé rozsápe naposledy oudy, Snad lesním šelmám mé tlo žrádla podá? Již skoro na rt jenom duše má lpla, an moje lánky Vychladlé, kdo nevím, na plece vzav naložil. Tak jako mrtvolu v nejbližší mne msto pinesli, Dáno mi lék: než léky neprosply nic. Oznámil hojitel poslední již mi hodinku, Bohu. Nevda sám pomoci, v záchranu dal Zazní hlas: Bože náš, ty pomoz, žádáme t mocný! A v tom, pravdu mluvím, rány se zacelují. Šáva nová, krev a dech v tlo mé se navrátily opt, Z obranných kostí všecka odešla bolest. Ozdravlo tlo: než duši trápila pée, co v nouzi Této poíti a kam obrati cestu chudou? y otinu ffiám-li se vrátit, a píbuzenstvu drahému K hanb nenést nieho, krom neesti a slz? v cizin škodu svou mám krýti? Dvojí mne uchvátil Yír, zde Scylla žravá, tamto Charybda hrozí. Ejhle tu Jan, z veleslavných Šelnberk rodu pošlý, Zasvitnul co blahá hvzda lodí ztrhané. On v pístav mne pijal, i podal ruce pes vlny líté; Živ dokavad bude on, neku, že jsem co ztratil.
A
—
m
i
;
!
234
bu
dlouho, ty Mús jistý ochránce a áko, Živ Slávo ve vojšt, v radách osvto ty vznesená
Par to Janv, že ovit posvátným zas mohu bobkem Ye chládku zvyklých lyry dotýkati strun. Jan mi velel v tré oddlených ohradách Prahy šastné „Vítej nám" a blahý svj pohledávati byt. Též to velel mi, komuž Grájské mne porouely Masy, Šlechta, který ídí plachty lodiky mojí. Rovnž i ten, jejž jméno zdobí Augustu podobné, Jenž statných velebí na lye vojny rek. Než by i pak mne jiná pohnutka nebádala žádná,
Sem
že se já sthoval,
Uctna bud mi
ta
zem,
píina
tys jediný.
které takového to
pvce
blažená zem ta tvým porodem! Já za tebou ohledám Afrikanské píštiny vroucí, I svta oddlené zábehy Taprobany. Od tebe, dejž to nebe, kéž po vky nejsem odlouen!
Dáno
zrodit,
Sladko mi žíti s tebou, sladko umíti bude. se rod vznešený s duše šlechtou i s tla krásou Zasnoubil; povaha tvému je rovna rodu. Spravedlnost pouhá ve tvém se usídlila srdci, Ta ani zisku aniž pochleb místa nedá. Lstí všelikou pohrdáš; nepodléháš ouhon žádné; Nad snhu lesk blší jest duše tvé lepota. Znáš i stežeš slušnosti mezí; ani rozkoše mkké. nesvozují. Ni vnady žen k mrzké lásce Neštstí a nehod neleká se tvá mysl mužná Jí strach ani zmaená áka nepohne nikam. Ni trapná závist, ni lichá prvodkyn štstí, Pejcha nevládne tebou, ni hnvivosti plamen.
V tob
t
píhody náhlé Pedz\idá; neiní, pozd ehožby želel,
Stále bdí tvoje opatrnost, a
235 Pohled tvj vlídný; vlídnjší pohledu srdce; Psáno to máš na ele, co kryto srdce chová.
Pedk-liž
se
dotýkati
mám?
vlastního nemá-li
Svtla kdo, svtlem svítiti jest mu cizím. ratolestmi zakvítá, Tvj ale rod drahnými
dd
Od
vetchého nosíš vojvody
A k
štít
ddný.
tomu ješt tebe spanilé si oblíbily Músy, ti pizvukují. Cožkoli poneš, ony Tys nejenom ímským umním své srdce ošlechtil,
vdn
Attická poklady své ti nosí. i nebe krásících ty míváš východ i západ; Blah, kdož tam se do tch dostane nkdy bytv! Ty zpytuješ tajné všemohoucí pírody dílny. Pallas
Hvzd
Znáš, cokoliv se tady I
lovku
vše jiné by Svrchovaný
ti,
poznati dá.
Bohuslave, popál.
Vlídnjší ke své jen kdybys otin byl. se tší z vychovance takého a pleše radostí, ítá k velikým starobylosti mužm. Povdnou jsi to ml, básníku, pijímati myslí,
Ta
t
A stejnou za to jí sloužiti ml jsi mrou. Neb spravedlivjšího není dluhu na svt, krom
Odmnu
za pijaté dávati dobrodiní.
Ten lítý vru byl by divoch, nad šelmy krutjší, Kdožby proti vlastní otin válku poal, Kdožby sml vku svého prvou znectíti kolébku,
A
své pirozené ránu zatíti zemi.
Soudu
dle
mého, jaké bezpráví spáchal Orestes,
Když jeho pomstící padla rodika rukou: Rovn by tak erné se dopustil zlosti, hryzoucích Kdožby zub vtínal v útrobu vlasti drahé.
Ta nám Ta je
syétla dala,
vzduchu nám živného popála,
poátení sím
bytí našeho.
236
K
žvatlání poprvé pacholíku
Ta
ta
ústa otvírá,
vlastními prsy svého rozence krmí.
Vlast ovšem právem nás všech jest máti obecná:
Tehdy co matka i vlast uctna námi budiž! Tak zmítán po moích ptkráte dv léta Ulysses Toužil pedce jenom stále po vlasti milé. Skal mechatých vše nade svta zem cenil a si vážil,
A vrátil se vesel v Ithaku svou milenou. Aj divná to milost po všech tla rozlita žilnách Nám brání, abychom rádi opouštli vlast. A kdo-li usiluješ setíti její s duše obraz: Bezdky
kradmo vrací. sama píroda káže, a pírody zákon Ten ni, tuším, nemohou zvrátiti Svrchovaní. Zpvci proež mi nade vše milí, Flakk, Máo a Náso Rádi jakýkolivk svj velebívali kraj. Tys ale básn složil skítkm na urážku domácím, Káraje bezvinných otiny obvyej.
K
ve tvoje zas kosti se
vlasti milost
Tys-li
to,
pvce
svatý,
zdárný Helikóna kochánku,
skrán oliva tichá, Lykamba žluí své šípy
Ty, jehož ozdobuje
Tys
byl, jenž jsi
Své vlastní zasadil
otin
napustiv.
rány kruté? Kam pak zabloudil vtip a duch tvé Músy milostné? Kam s Helikóna vrch schýlila sláva se tvá? Hájiti pravdu dovol, i nemysli, že já zde ve pusté Vlasti Skyt syrových neb mezi G-éty žiji. Nespatuji zde luhv divokých jako jsou Tomitánské, Ni pokryté strán a proudy ledem. Prostranné kraje objímá Germania slavná. ímskou nikdy mocí všecka nepodmanná. Z lna jejího zbrojemocná zem vypíná Výtenou hlavu, hor hájena ohradami.
vným
ech
:
;
237
A
ei
ji s onou íší jedné vazba nepoutá, lUyrskými hlaholy ústa mluví: Sousední ale msta a kraj G-ermánii bližší Píbuzným se k ní pivinují jazykem. Ze strany ržerudá odkud jitenka vychází, Tam s echy souseduje spátelená Morava.
ech
Dnem
i nocí buchotem Hora Kutná tam se ozývá; Roztopená stíbrem zde plyne pda celá. Kde však medvdice mrazivá s nebes oblohy zírá, Obvodem obdýlné Slezsko se pivtluje Tamže zbraní lehkou se udatné Sasko zatáí, A spolu nepracná k orb a sadb Miše. K té stran Louny leží a na blízku hradby Žatecké
Rovn Kada vdomá
tvých sluchatelka
zpv.
Západní pomezí lidným je zavíno Bavorskem, Odkudž ourodivé své brody Ohe nosí. I Klatovy vnadné chovají tam pvaby lásky, Nábožná se tší muži svatými Plze. A kde ku báni nebes vystoupá slunce planoucí. Tam kde Rakouska se pnou vínorodého vrchy, Révami obleených pahor kde se pásmo popíná, A v hojné sebraný proudy valí se Dunaj Tam slavné Otokarovo msto a válkami druhdy Povstný Tábor zkypuje pdu pluhem. :
—
Záhubná nemoí echy hlíza ni zimnice horká, Do tváí nebohým známky netiskne bledé.
Povtí
dobré tady
vesms
dýše a mírné,
Pevnjšího zdraví obloha poskytuje. Lid ohnivých nebojí se klepet Raka, ni Lvovy hívy, Zem netlí vedrem spálena Ikarovým. Peklopeným Vodná osudím málo kdy zuí tu, Akoli plnoním pda netuhne mrazem.
!
; :
238
Sem zponenáhla Beran
zlatorouný teplo uvádí,
Až klasu dobrotivá Panna zralosti dodá. Rozmanitými se usmívá tady barvami louka, Usmívá se novj-m háj odtý zelenem. Nesíslní skotové rvou trávu na pastvin tuné, I bravy osnžené chrastina hojn živí. Pan zde hude své písn, opustiv strán Lycejské. Hojností tu
Zde
daí mléka jalvky
Pales.
za ruce spojené se Charytkami Grácie bydlí,
A s nimi žert a smích, láska i pívtivá. Lid tady netrápí kalokrevná pée, ni pstí Roztluená marné nehlode adra hoe. Jak komu libo, strojí si kvas; po tráv zaasto Tance ilé mládež lehkonohá provodí. Volno tu zasmušilou mysl hojným jasniti vínem Volno
i
pvabných
získati lásky
dar.
Keprovodí zde lidé ošemetné falše ni šalby; Co kdo v srdci nosí, to v jevo ústa dají. V hostinství žádný nepedí nad echy národ Se tváí vítán pívtivou cizinec. Zbra milují echové, ducha to zmužilého je dkaz Však taky bezbranný zábavy najde u nich. asto za polnici vymuje ech housle si mírné I zbran ech je mocen, i zpvu ech je mocen, Jedna stíbro, druhá i zlatý eka písek unáší: Rovn zlatá z vyduté hloubi kopá se ruda. Živná pda rodí obilí, i je píznivá vínu;
Ty kraje božstvo obé žehnalo Bakch i Ceres. Brázdy tu jsou osením, révou tam obláeny kopce; Velka medoplodná píci hledá po sadech. Oul rojivý libým hukotem se o závod ozývá Se ptactvem, zpvavý jenž vede stále hovor.
!
:
239 Houští lesinatou pomezí té vlasti zavírá Povstná zvinou Šumava nesíslnou. Zde bludná z luku rozsílá stely asto Diana, Až hojnou je krví pda zaervenalá. Zde Satyr družina s krásnými Les^kami bydlí, A sladké spícím v tráv hubiky krade. U prosted Labe stíbrotoké skleunými se proudy
Zlehka valí; tkavé Nymfy v eišti hrají. Král tou vládne zemí Vladislav, pán jí s nebe poslán, A snad bh vtlený; tak bohu jest podoben.
Než
lyra
Slavná
má
s
mže
to není jeho líit a hlásati to jen
Músa, Bohuslave,
slávu;
tvá.
jen Apelles Alexandrv sml okresliti obraz Tvá jenom ošlechtí krále velebné iyra. Sem kon obra a vz, nezbroj bodavými se verši,
Sám
—
Více nekárej vlast; s krajany vejdi ve mír. arci, milý druhu mj, že ze srdce
Zjevno mi
Básn pelyku plné; kam Tváe mní, a nepátelskými
bije
se
ti
nešly
oumysl, vím.
barvami
líí,
Kdož tajnou chce skrejš mé duše vyzpytova. Jak se zaasto faleš za milostný pohled ukrývá: Tak na sebe brává tvá nemilosti milost. Jest
umní
Tak voda
veliké, udici,
co chceš, nezdáti les
léky podobn
se,
že chceš;
tají.
Dále se petvaovat, slavný básníku, již ostav, A své ted varito k pochvale vlasti nala. Již tedy zakvítej a sly po celém svt navždy eská otina tvá, tvým vtipem oslavená S královstvím zvelebuj i podobn Vladislava krále; Král té vlasti hoden; hodná je krále ta vlast. Sadbu tu svým zavlažuj pramenem z jasného to nkdy ;
Mého potku
nyní vláha
tee
zkalená.
;
240 stálé hoe a vbodané mne do srdce Ze zpvu vytrhují, harfu mi vytrhují.
Neb Z
truchlících ale úst líbezná neplyne
Zatrudnou
Kdo
A
bolesti
píse
nedají struny se bíti rukou.
zpívá bez
pízn
Minervy, se
marn
namáhá.
jalových básní nikomu nezkvete est.
z
Já Balbus kojenec Adriatských vod tuto píse Pl, divnou láskou k Boh"slavu rozplamenn.
Odmna
A
mi skvostná,
takému
se
zalíbiti
zpévci,
Boh"slavu, k necti není.
nelíbiti se
i
Balbovi Bohuslav.
Omluva Bohuslavova. (Mít. str
Nevdný,
Písn Nad
U
ano odrodilý zdám
že
zlato,
kárám
v
ní
tob
se býti,
otiny nevzdlanost. jest ano nad život otina
své
mi, že
vdnosti k
111.)
Tob
dražší,
neustupuji.
Vždy
ale asto nožem léka naše rány hojívá, asto krutou trpká šáva pemohla nemoc: Proby také moudrému nebývalo slušno a volno, Rozmailým hokou kázati pravdu uším? Balba nenásleduji; nezatáím na zlato lée.
Za smyšlená
slova já hrsti nenastavuji.
Témuž. (Mít. str. 129.)
mou vru mu
Vlast velebí Itálie
Balbus,
pro?
dary získati žádá;
více na srdci leží.
:
241
Témuž. (Mit. str. 173.)
O
Homéros o žábách; te, Balbe poeto, pješ;
bleše Virgilius kdysi zpíval,
Ty
o Bohuslavu
A
však pedce bleší ani hrob, ani vojsko, co kuká, S Virgiliem jediný má z toho chválu Homér: Ve i zstanu já, jen Balbus pochvalu získá;
tm
Dstojnou umní
odmnu
tu
mu
podá.
Na Roderika Doubravského kroniku
o Vlast.
(Mit. str. 168.)
Výborným slavená jak druhdy Kamilla Marónem, Tak statná líí Vlasta se ve spisu tom. Vlasta zbraní mocná, mnoha vítzstvími slovutná, Ukrutné vdéla jak muže bíti meem. S nezmoženou
sílou a
planoucím po
srdcem,
boji
—
Panenskou mužné skutky vyvedla rukou, Jestliže knížka jaká šetrných kdy zasloužila dík Doubravskému složiž díky, tenái milý. •
Valentin Mezerický. (Mit. str. 166.)
Mte
zem
a hloubinu vod: Mezerický hvzdovitého nebe. Obloha nesmírná jak všecky pevyšuje zem jiní
Rovn Yinaickv.
plochu
mí
Hvzdy
tak on 11.
a obor
pesahá všecky uence umem. 1
6
;
:
242
Králi Vladislavovi. 1.
Sláva jeho. R. i;oo.
(Mit. str. 135.)
Válkami sob jiný jména výteného dobývá: Tob, Vladislave, mír chvály a slávy podá. K válce hrot nebrousíš, lid nevodíš na porážku Ni brannou netasíš nástroje války rukou. íš tvoje pevná je pede, bujné tob národy slouží A milióny lidu tvému se žezlu koí. Dív Polabí a Dunaj ke tvé se hlásily vlád: A však i Visla nyní k tvému se trnu kloní. 2.
Zddné (Mit. str.
ctnosti. 157.)
ím
to, že tak Vladislav spravedliv je, vhlasen a vlídenV Táži se vstného druhdy Apolla boha. On na to dí: Takový dd, ujec i rodi byl i máti; odrodilým ? Jak by se pak Vladislav státi
ml
3.
Štdrost.
(Mit. str. 157.)
Král Vladislav dobrou klade ke všemu míru a váhu, I vtipu neschází dobrotivosti jeho; Statky a chválu a est rozdává, co kdo si žádá; Vštcm knížky, Bohu svou duši obtuje.
;
;
243
4.
Pílišná dobrota. (Mit. str. 133.)
Dobrotivý
Dobe Však
A
jsi,
sluší
dobe, pokud jen dobrota a lidem též je milými iní
to
se bojím, aby
snad
i
Tob
nám
králm
pak rovn potomkm,
a našim
tatáž dobrota neškodila.
Jsme tvrdošíjný lid, žádáme by vedlo se vbec Všechno jenom podlé soudu a vle naší. Aj kde by neprospl Vladislav, v Matiáše se prom Písnjšího, by íš pevn se utvrdila. 5.
Tatáž.
(Mit. str.
157.)
Msta
že jsou zpurná, nepokojno rytístvo že bývá, Lid že se závazkv zákona málo bojí: Tím je Vladislavova nesmírná dobrota vinna, Akoli pán, chce jenom národu býti Otec. A však otec metlou kára bujného mladíka, A trestem povahu zmíruje zatvrzelou. Již kde by uškodila vlídnost, aneb otcova láska,
Mocnáv
obyej sob,
Výstraha panstvu a
Vladislave, zvol.
králi
na
snmu
Uherském.
(Mit. str. 157.)
Zuících bouí se varujte vy páni Uherští Zlé kdo chová svdomí: odsud odejdi radj. Pívtivým dobrý ty se králi nemejli plesáním; Okluzká bývá víra i láska lidí. 16*
;
244
CechyaUhry. (Mit. str.
S Uhry
bží
Uhry mají
Ob
v závod vlast
eská.
Mého dle soudu echy.
zlata víc, více vojenstva
mají rovné urozenstvo,
Než co
156.)
i
lid
poledln}';
echy
vzdlané, ješt Uhersko není. Valné ech Labe má, valné jsou proudy Dunajské Pannonskj' i Budín na slovo bére Prahu. Vlast naše Šlechtu, Uhersko dalo svtu Jana poetu. Statný ech miluje vojnu, nemén Uher. Vírou nás toliko pemohou; tu mají dosaváde Uhi celou: my však na strany rozvrženou.
Návrat
clo
vlasti z Budína.
(Mit. str. 18.)
L
y
c
i
d a
s.
ekni
mi, Batte milý, kde jsi outlé pásl beránky, Že jsme u nás tebe již tak dávno nevídali, od té Chvíle, tuším, cvrivou co kobylka provázeti hudbu A vzrostlé osení žloutnouti poínalo ke žním. Když si tady ploské hnal stádo na pastvinu tunou ?
Battus. Prostranné luhy, ó Lycide, schodili jsme Dunajské, Úrodné kraje na dobytek i na žito a víno.
245
Tam
jsem
i
msto
vidl, osadou založíno Slovenskou,
Vkolní površí plodnou je posázeno révou, (Msto samé nazváno Budín) než tam roku delší Zdál se mi den jediný, a taká mne zajímala touha ;
Po spatení své vlasti, jaká t po Fillid ondy, Když prvním plamenem se zanítilo srdce, že ke Dívce milé i v dešti a boui jsi jíti neváhal.
své
Lycida s. Aj co za píinu, Batte milý, do Budína se bráti Tob bylo? vždy máš vlastní zde palouky a háje Houštinaté; zde ptáky na lep, zde chytávati mžeš rohonosnou. Na vnadu voln ryby, a do léí Tvé skoty se zde pasou zde tvá kzlátka potoní S matkami ohryzují vrboví; tady rouno nesoucí vítá, Stádo si pastvu hledá; švarná zde chaloupka Kdež tebe ke snžným Galatéa pitiskala ádrum.
zv
*
;
t
Battus. Odchodu mého do
vlasti cizí byl
Títyr onen, co našich
píina
pastý hvzdat
Títyr,
jasná,
Všecko jemuž dkujem pohodlí; on podpora bývá a pomoc, kdykoliv na píkré strán a vršky
Nám
Vystupujem, a za rychlonohou pouštíme se lakou; On mne také povolav z bytu otcovského, ze Sávy Temných píti tok mi velel jména mého milovný Obmejšlí jediné, jak bych k lepšímu se dostal Štstí, a stateek hojnjší sob vyzískal, Kdež po luzích tuných má stáda by blouditi voln A zkvtlým jetelem svou mohla ukájeti žádost, A kde by zlosti dravých se vlk nemusívala báti. ;
246
Lycidas. Jak
se
Batte
My
ti
vedlo
mil)',
poád, nám, líbo-li tob, povídej, ans v neznámé té zemi meškal
nebo
dvakráte tady jsme svlékli
z
rouna beránky.
Battus. Jak mile jsem dorazil a vešel Títyr hostinsky
mne
Dal mi darem, co na Strasti,
ní Melibej
že jím pohrdavši
Jí kolikrátekoliv jen
eeného
do msta,
pivítal a píšalu ladnou
Amynt
své lásky želíval se oddala Nisa.
pyskem dotkl
Již bysi byl Satyry spolu
hrá
se Títyr,
a skákati uzel.
A A
Driady spatil s nimi tance zavádti kepké, motavou blíži se nohou zmoklého Siléna. Než kdykoliv jsem já na ni pískal, onmlo náhle Všecko to. akolivk mne našinci nazývali mistrem Na tres pastýskou. Tak vábná jest jeho hudba! On ale pedce neustává mé chváliti písn. Nad vlastní je cení, a Menalkovi asto porouí Pánu. o nmž se praví, že bohat, jako sám nebe vládce, I spolu pány jiné, zlatohlav jež a šarlat odívá. Náchylné mi iní, a jeví mi píze ochotnou.
Lycidas. Ted mi
pam
pipadá, co mi ondy povídal také v Dlouhovlasý Damoet, že prýs tam básnmi pkných Získal sob rolí u eky, (na jejíž jméno já se Tázati nezpomenul; neb v té vci o jméno málo
247 Dbám,) a že tvj dobytek pro trávy a píce pebojnost tako tloustne, plná vemena noby ledva že nésti Postaují; a že již množství tam pošlo volek, An píliš mnobo jim pedkládali píce bonáci.
Tam
Battus. Acb, co slyšel Práv vymobly Títyr
sám
jsi,
povídka byla; anobrž moje písn
tolik,
co
mobou
jalové
mbly a blesky.
se mrzí, jebo práce že ostala marná.
A vše zlatébo Menalky sliby pipodobuje k listí Osykovému, nebo k moi poklidnému po boui. Neb kdy všecko se již mu zdálo za jisto, jakýsi Moeris tajn poád rozdával kzlata tuná, Tamto syreky, a sem esaná zase jabka zanášel, Dvé zde boloubátek, erstvébo tu zásobu mléka. Tam jabody, biby obtoval, až pak tmi dárky Zásluhu mou v nive obrátil, a Menalkovo družstvo Na
stranu svou pivodil; co zatím syrový já sprosták Více hledl na bezoubonné mravy, nežli na vlastní Zisk a svou pohodu. Tak prý svou dal se Menalkas Pemluviti družinou; nebo on každému vívá Všecko, a mní, že cizí rada lepší, než jeho vlastní. K otcovskému proež nábytku se opt ubírám, K chyžce skrovné se vracím, kdež máti milovná
—
dd
Nemluvátko
slabé sladkým
mne
kojívala mlékem.
Ly cidas. Bud
V
tedy náš, v podolí obvyklém
roztomilé
Viz, jak
ddin.
tam zelené
Viz se
s
povdomé
námi obývej, tady louky,
pnou až k obloze
báje.
248 Viz, košatý ten buk, jak
A K
zde potok
píjemné
jemným šumotem
stele
chládky,
brící spánku ponouká; tu stromoví se ptactvem ozývá Švítoivým; tady mže po tráv se váleti bebké Stádo mladých oveek, bezpené i kzlata outlá. Tvá Galatéa syté podojí pak ješté oveky, An budeš ustálým již v posteli hovéti oudm, s
se skály
A
s ela pot setrouc, vncem tvé skrán okrášlí. Zde stádeka pasem, co milí jsme ti bývali tehdáž, Když ruka tvá vtví nedosáhala ješt. I dárky Jsou hotové: Mopsus varhánky, tobolku ti Thyrsis Dá, Korydón kapalín, ped parnem jenž t ochrání; Já pak pokropené bloern kozlátko ti chystám.
Battus. Vrate
se
mé
ted
oveky dom,
a hledejte po hájích
Doupata povdomá; tady známým
Tak Lycidas mi
Dobe
se
Nespustím
mj
;
se,
Ty
radí.
já více, by
cizí
živte se
již
na
chrastím.
vky zem,
sám Títyr mne
pobízel,
ehož bohové
zde mi páli milostní.
O pánu Lvu
z
Rožmitála.
(Mit. str. 154.)
Rožmitálskému Lvovi blížiti se smle mžeš, Vhlasu jen u nho, nic divokosti není.
O pánu
z Pernštejna.
(Mit. str. 154.)
ím
pedíš
asi více,
nevím, z Pernštejna rozene,
Sliností-li tla, statky, aneb
jazykem?
249
O pánu Albertovi
z
Kolovrat.
(Mit. str. 154.)
Ne pedkv
iny
toliko
Albert
Moudrost a spanilé srdce
O pánu ze Švamberka (Mit. str.
str.l
jej
(z
se
slovutným.
oslavuje.
Labutí hory).
155.)
Myln labu pohané Lad posvtili snhobílou; Tahle Labu miluje Palladu jen. Ladu nic. Pánu Václavovi Vlkovi
z
enova.
(Mit. str. 93.)
hrob spoívá, pas ohlašuje. Bez nho mocnái studeným vládnouce Polabském, Do prudkých nikdá vojska nevedli bojv. Bez nho lid bujarý zbran válené se nechápal. Ni strašlivým hlaholem neznla trouba hrubá. Visly toky studené i Dunaj jeho poznaly chrabrost, Ynceslav
rodilý z
enova
Sláva jeho chladný
I spolu
Sarmatskou jenž pije vláhu, Alan. zahubi mládence jarého, pemnožství starce pemohlo nyní.
Šípy nemohly, ni
dn
Až
v tom
zem
me
Pánu Janu Kineckému
z
Ronova.
(Mit. str. 90.)
Pod kamenem zde malým Jan
z
statný pochován je Kinecký Ronova, vznešená ozdoba svého rodu.
!
!
250 Byl
zloin
mstitelem, slušnosti a pravdy milovným,
sob nad Tája zlatého toky. Víc než sláva rodu zddná, než i bratrovo žezlo. Pocty mu neklamavá získala pívtivost. Zdárných vlasti synv a dcer vychoval, nauiv je Ctnost liboval
Povahu otcovskou, a mravy následovat. itateli zbožný, nebe
A
by
si
již
za
pros, a otce
nebešan,
v nebesích duch jeho odpoinul.
Pánu Janu
z
Roupova.
(Mit. str. 91.)
dvr královský ctil nejvyššího za správce. Jenž doma i v poli též slávy si vnce dobyl, Jehož i výmluvnost pemilá byla králi i panstvu, Jan Roupovský v tom hrob leží pochován. Jejž
Alšovi místokomorniku u desk zemských. (Mit. str. 98.)
Kdožkoli sem pikroíš, obtuj slzu Alšovi, žádám, A pání to pipoj Zem mu lehká budiž Práva a zákony vlastenské znal dobe, a vírou, I ctností všelikou své krajany pekonal. Vhlasnou výmluvností lid íditi uml: Až pak umev, tady v tom hrob leží pochován. :
O válce Bavorské. (Mit. str. 178.)
Odkud, Což
hosti,
se
Od Dunaje kivotokého.
pišels?
povídá tam
?
Nic veselého.
— Vyprav
—
251
—
To nedivno, S orlem bystroletým se potýká lev. Snad se i ten i onen dée o jednu koist. Ne o zajíce a srnce, abrž o strán a háje,
O eky,
stáda, rolí, o hrady,
msta,
lidi.
Aj což dál? Pchoty, pluky tam, tarly jízdy se hemží Setniny; nesíslný roj lidu kryje pole. Éekni, co víc? Kameny hromnými na ohrady hází, Ohnm krovy planou pda kropí se krví. Orlovi kdož pomáhá? Bratr Júnónin pomahalby; ale Dindymská prosbami jej zdržuje. se míhá. Vítzství co dlá? V povtí
—
—
;
Má
—
rzc
nkam
neví co dlat.
—
se kloní? Nic; i bojí se pichýliti na stranu každou; Neb niehož Jupiter ješt neustanovil. Což pak on ustanoví? Dovolíno-li hádati, myslím, Že klesnou nikdá ptáku milému nedá. Již-li
Pro
váhá?
I
—
Vzkázání králi Vladislavovi. (Mit. str. 42.)
Pijdi, Vladislave, k námi šlechtictvo se k odboji chystá, Národ povstává; pijdi, Vladislave, k nám! Již hroty zostuje brus
k uzdám hotoví
se udidla.
Touly se zásobují; pijdi, Vladislave, k nám! V lesku se objevují meové! ke kuším se pipíná Spružnjší ttiva; pijdi, Vladislave, k nám! se ková, a ve výhních stále horoucích Z radlice Lebky lejí se nové; pijdi, Vladislave, k nám! Boj dti ohlašují; nemluví le o vojn junáci.
me
Kmet
boje vypravuje; pijdi, Vladislave,
Pijdi, Vladislave,
k nám! neb
jestli
k nám!
pijíti zameškáš,
Nikdo potom tu naši rznici nespokojí.
!
!
252
brzo na
Nepijdeš-li,
bojišti
zblí naše
kosti,
Nepijdeš-li, krví bystiny téci budou! Nepijdeš-li, beran valné bude bourati bašty,
A
zhoubným
A zddná Podvrátí
li
ohnm
hrob
Nepijdeš-li,
svítiti
msta budou!
se nedostane otci ni dítkám,
pomine otciny sláva celá
se síla naše, podvrácena,
v
mi,
Touže samou bude též síla, Vladislave, tvá Pijdi, Vladislave, k nám tvj pak brzy sob pohrávej Na hrad posvátném, národu vládce, synek! I tvých dítky synv na siném Labi i v Podunajsku Šastni panujte poád! Pijdi, Vladislave, k nám! !
Na porození
kralevíce, 1506.
(Mit. str. 159.)
dávno ekané pacholátko, ty áko již se robátko naro! Již se národ, bys poklonilo lidu šíje nevolné A svých nepátel zpouru mocí zlomilo. Již se synáku naro! nezrodíš-li se: jak na Dunajsku, Tak na Labi vzteklá zuiti válka bude. Již se synáku naro! narodíš-U se: všecko utichne; Již se národ,
Míru budoucího;
Outlé ustoupí polnice Již
se
A
synáku naro,
vládyk zpupné
hudb
divá.
a uchop se pak otcova žezla,
již
brzo
šíje
poko!
O Ludvíku, synu králov narozeném. (Mit. str. 273.)
Odložte
zbran
Nmci
Již narodil se
a Uhi; neb liše Uherské pravý ondyno král a ddic.
253
Skonání královny Anny. 1506. (Mit. str. 87.)
k obytm ctnostná se odebrala Anna nebeským svtu ekla posléz: „Otino, zdráva budiž!" Když pachole zrodila, by vlasti posloužilo právem, A chladným Dunajem vládlo na trnu hrdém.
Již
^A
Žalozpv
o
smrti
královny Anny.
Králi Vladislavovi obtován. 1506. íMit. str. 68.)
Cožto za žel je nový, a pro slza oi polévá? Pro ted mj zaražen vázne jazyk tesotem? Zdažli k záhvézdným královna se ubrala sídlm, A snad opustila již objemy manželovy? Již již opustila zemé, které Labe naše protéká, I svj lid, behy jenž Istra a Sávy oe. Jak mysl nevdomá osudu píštího se šálí! asto leží, jakoby v mrákot pohebená. TaC, doufals, že za tvého žití úastnice péí, A vrného bude, Vlaslave, družka lože. Ta, myslil jsi, že tob podá na tisíce radostí,
—
A
k boku bok, mnoho
zstane ti spojená: vle; Chvíle jenom jediná zvrátila nadji tvou. Viz to tlo sliné, lidu díve a panstvu velebné, Místa malého malým se stalo ted bemenem. Otce ale
vného
let
jinak to usoudila
:
;
;
254 Ondy, kterých Indostan a ína odívaly ondy, A zlatohlav Tyrský, te trochu zem kryje; Tváí zmocnila se bledota, rt svadnuly rže Kvt lící spanil3'ch purpurový opadal; Ústa mlí ta, která t poád napomínala, bys jen Doufaje,
A
mužn
liché
náhod
odporoval,
všelikých se nebál tajného nepítele nástrah, A klidným patil na stely pohrom okem.
Péemi
a vlády
bemenem zmoženému
Naproti líbáním více nepjde
ti
se
cho.
sladkým
—
Nesnadná je to vc, ranné zas uléiti srdce Manželovo, a slovem mírniti jeho bolest, A spolu též mnohonásobnou chot rozželeného Stráze v soucitný vrn pojímati klín. Dstojná sice jest zármutku píina tvého Tvou i tuším velikou nikdo netresce žalost.
Le
pláem
mžeš-li, Vladislave, výroky božské v diamantu ryté zákony promniti, s to-lis od Acheronta, jak ondy hudec Rhodopejský Evridiku, svou zpt dostati Annu milou:
A
A
Lkáti budem my s tebou, a v pláci rozerveme A ubitou popelem též posýpáme hlavu. Než co svrchovaný a pírody nezmnitelný stanoví, pláem to zjinait se nedá. Ten zákon položil Svto vládce tvorstvu celému,
Bh
Všecko divá že smrt své moci podrobuje.
moské, i lvi Libytí, pod severem zvíata se spravují. Jak žebrák nebohý, rovnž tomu zákonu slouží Zbrojnoš, i vdce, i král purpurem obleený I kdož dmyslem svta obvod a koniny zem, Tím
V
letadla nebes, ryby
jihu
i
Oblohy výši a vod zátoky
vymuje;
líce,
;
255 kdo blahomluvné ei obratnostem uil se, SVou, k smrti odsouzen, obranu neprovede. Xa hromady zlata nic nehledí, na tisíce ni lán, Nic na tisíce stád zlá nehledí Morana. r strašný lidobijce jejího je zákona otrok, I
A kdokoliv korunu, žezlo, tiáru nosí kdokoliv šiky nepátel na bojišti poráží, A chrabrou svádí války a bitvy rukou. umírá, Tím po starci junák, tím outlé
I
dve
Tím
posléz
i
tvá
zákonem umela cho.
mužným to duchem, co ti ureno zmoci této malé vichici plachty nedej. snad, že ctností manželky pedila všecky, Té moitelky rukou nemla býti koist?
Již tedy nes
nésti,
A
i
Pomni reky starodávných, jichžto celý svta okres Druhdy slavil velikou, rovn jak Anninu, ctnost. Hle stydlivá dýkou Lukrécia prohnala adra, Ta stydlivosti vzor po vky slouti bude. Pénelopéa choti zmilenému vždy zstala vrna, záletníkv ji mnoho obklopilo: Nad život a skvostné kamení chot vážila sob Euadné, a s ním sdílela vrn osud: Smrt lítá umoivši je nedbala krásy, ni mládí.
A
—
Ni rt nehledla ržemi ozdobených. Neb jsi-li sám jediný nade lovky všecky povýšen. Všem že lidem rovný snášeti nechceš osud? Líbo-li již, zrak svj po celém svta obvodu obnes. Cožkoliv objímá
nesmený
oceán:
Nespatíš místa, kde by pláe nebývalo, a kde Trápící dosavád bydla nenašla bolest.
Nezmíním
Dana a Fryg lidomorných. vraždách, o Itaína bludech
o bojích
O Thráckých
;
256 Nezmíním
O
o hradech Thébánských, zkáze Korintha,
strastných nehodách Sparty a Cekropie;
íme, vyítati pohrom, Sicilským ni medem trávenin oslazených: Pomni jenom, co strýc, co ujec tvj snášeli druhdy, co musel; A pradd a praddv trpti
Nechci panovník tvých,
dd
Pomni nehod vlastních bratr, a na plnoci bouek, Pomni na vdce divých v Cárohrad praporv. Jenž Kapuou a královstvím kdysi vládl ddiným Vítz a pán, což má mnedle vypovzenec? Insubrv jemu sloužily zem i Genua mocná, Jenž v íši Francké íed beze slávy je živ. Poklidným již nes to duchem, a pomysli, že tímto Utrpením omyješ kiésky, Vladislave, své. Králi! osud lidu nes! však nejsi Hióba ty lepší, Ni, koho anjelský zbo v nebi oslavuje. Pati jenom, jak panstvo brojí se, a jízdy poíná, Jak iní meové, a zvuky trub hlaholí! Pat, jak msta hledí oima zplanulýma na šlechtu, Ledva že od rznic jich zdržují se ruce; Vládykové žalují na hrdý pych panstva, na obce
Rovnž
stín
škaredé podezelosti vrhou.
Kdož nezná kvašení v Uhích a sváry a ptky, Nestálou vrnost, a mnivou povahu? Sám-li budeš manželky drahé oplakávati úmor,
An Však
v hubivé boje nesluší, by, v
Mars národy hnáti bude? vinobitné boue, korábu
as
Správcovi uplakaná slzmi zatíkala tvá.
Vhodno
není,
smutkem by chadnuly líce, na nžto i knžstvo i panstvo hledí.
Stále obráceno
Nes, veliký ó králi, prosím, co
Marná bezvinné
ti
ureno
srdce nesouži bolest!
nésti!
!
!
:
257 lidu píroda, pro tomu medle Se zdráhá jediný podrobiti Vladislav ? Vzdálena bud taková bohabojné odvaha mysli, Nábožnosti pravé vzdálena bud ta drzosti Hled rozumem radji truchlivé ty pemáhati náky, A slyš, co zmilená cho sama tobé praví „Pro slzy ješt roníš, choti nejsladší? co naíkáš, Jenž jsi mi byl dražší, než moje živobytí. Neb já v podzemních neobývám Tartara sídlech, Nebloudím v místech síry a dýmu plných.
Co všemu ukládá
Žádná Tísifoné hady ozbrojená mne Cerberovo strašlivé, v, nedsí
netrápí,
m
vytí.
Já
okovy složila; smrti podrobené tlo zemský Hrob zamyká, duše má v jasnot pleše nebes. Ve píbytky blahoslavených, v tato sídla pobožných
Penesená velebím
s
anjely slávu Boží.
Božskou spatuji tvá, zpvem obdarována nebeským. Oplývám veselím, na svt nezkušeným. Pílišným mne hoem z klidu mého vybouiti nechtj. Pláem mou nechtj rmoutiti více duši Dost, již dost je mi povdomá tvoje, manžele, láska Povdomá tvoje dost víra mi nezrušená! Ti šastná se tebou spojená jsem ztrávila léta, as sice krátký, an sítati na dny se dá. Pakli hledíme ale svornosti a souhlasu srdcí,
Kiimánské vku jsem dokala Déifoby k tomu ješt považ, že dvé porodivši dátek, íše a národy tvé dobe opatila jsem. Starší ti pipojí sousední smlouvami krále. Sousední zjedná prospchy tobé a moc, A mladší, že se t stáím zmoženého a péí Národové tolicí báti budou, uiní.
A
Vinaický.
II.
1
'
258 Již
ohe
jsem
Pána
shasiia,
echm,
i
zkázou domu tvému hrozící^
také jsem dala pána
Uhrm.
Nic tedy nezbývá ímskému co doufati králi: Nic i jiným nadjí rozmanitou kojeným. Závdavek an tedy máš, an máš mé lásky památku, Pro takovými rušíš náeky mou blaženost?" Tak manželka. Nyní vrnou slyš národu prosbu, t potomstvo prosí. Poslyš i pak, píští Sob samému-li t Stvoitel živu býti byl uril, Jestli ti vést nevelel péi o národ a íš: Snad by ti volno bylo, svým hovti déle žalostem, Ctnostnou by plakati knžnu ti volno bylo. Ted ale an jedinou na tebe vzkládáme my áku, A z tebe jen pochodí otiny dobro a est: Nám i dovol, že se my smrti tvé následku dsíme.
—
o
Nesmírného
Nám A
se
i
žele
— vzdal
báti dovol,
tuto
Bh
nehodu
coby tvým bylo ke
!
—
škod
druhdy,
štastný našeho zvrátilo sloup života!
Neb co mluvíš v hoi nesmyslném? smrt dlouho že Z dlouhá že tob plynou chvíle ti vymené? zemí tolikých, mést mocných jestliže nedbáš, tvých sláva nehýbe tebou, Jestliže my špatní a nehodní zdáme se býti. Obvyklou aby nás ochraoval jsi rukou: Což ale již tvj syn zavinil, jenž na prahu prvním Svého žití spíná k otci rucinky malé, Jak že umí, usmíváním lichotí se lahodným, Otcovských na rukou žádaje býti chován?
Jestli
A pradd-li
ote
neotcovský, tady šalb odevzdáš, zanecháš obklopeného zradou? By lovími pole všeliká zablávala kostmi, A vdovy, matky milých svých oplakávaly smrt, Jej ty pak,
A svdnou
váhá,
259
Sám pak
i
—
tvj syn? Ale pro tady hrzy vyítám, zdšená sob vyobrazuje? by i o nastalo nám, kdyby ten t nemírný ten
Jež mysl jen
Yšak
jisté
Do stín
sprovodil íše, Vladislave, žel.
pláe zanech a smutnou liši opativ, Péi ved o svj lid, jenž se ti pánu koí!
Již tedy
Pláe prosím
A Však
zanechej, a žalostné povzdechy ostav, velikého budiž otce synem velikým! jsi
vdcv
tisíc
pemoh', a
sta tisíce
pemoci hled ducha svého
Již tu také
Pak zet svého uzíš nade msty Jenž ve sláv bude
testi,
a
vojínv;
bolest!
národy
vlasti,
pratesti roven!
Tak ten Tvj zrozenec, a po nm jeho rovn zrozenci Ve klidu zestaralí íditi líše budou! Tak Mahometánského skrotíš tyi-ana zbra a pýchu,
A Tak
A Tak
slavnou tlící
z
poroby Graecii vysvobodíš!
uhasíš podtajné
zánty bouek,
zlobu potrestav, cnosti pak posléz duch
Za vznešené
odmny
tvj minuté tla ondy
poletí
S
hvzdy v.
dáš! opnstiv.
do slávy nebes.
Václavu.
(Mit. str. 57.)
Aj co dláš, jediný ty štíte a podporo vlasti, Nadhv^dných co dláš, svtlo a slávo nebes? Zdažli na nás v ece Léthejské pochoval jsi památku? Již-li nevíš, že jsme tvé my potomstvo a lid?
Pro nás, ote milý, u prosted boue opouštíš, A mdlým obvyklou záchranu odvracuješ? Viz. jak nesíslných samovládce propasti pekelné
Tvému tec ukládá národu léek
a ran! 17=^
260 Pohled, jak daleko vtrná rozmohla se pejcha, pohledem! Jak zpupným vkol všecko
mí
bohatým zesinavla panstvem, v žlui ještrí zmáeny šípy nosí.
Závistí chudina
A
s
Zarputilé záští lid opoutalo
adra Z
loupeže
;
praví povahou býti lid
po
Bžek
jaré
i
na
lásky metá, a
planoucí
velikých.
mezi bratroma žádná
se živí, svornost
Vážným a vzácným blouda
Na mládence
mst
muž
peníze iní.
dvata z
šípy horoucí luku vysteluje.
ei
vést, a splítati vnce panikám Obstaralý to ani kmet za hanebno nemá. Rozmailé jediné pohodlí a zahálka se líbí; Obtížným bemenem býti se práce vidí. Krmmi bich pecpáva, a hrdlo prolévati vínem,
Oulisné
Nejvyšší je mnohým na svt rozkoš a cíl. mnoho vína Chios, a pahorná Kréta rodívá,
A
Obžernosti jejich ledva to dostauje. Víra u nich žádná: nebe, jim smyšlena bajka. Pekla malý pacholík již nebojí se u nás.
bh
Tím zmítáme se ted vlnobitným proudem a vírem, Kam, ni nevíme, jaký náš nese vítr koráb. Ku píkrým se ženem skalinám bez správce a vesla, Tifys aniž Palinúr lod naši nespravuje.
Téch-li nehod nedbal bys, a své bysi
plém
opustil,
a áka naše? šípem naše oudy se více
Akoli sám jediný
štít jsi
ábelským ranné Lékaovou pomocí zléiti již Na bronu tys, vyvolence Boží, Jak povst
pré
nedají. se ukázaje
nkdy.
cizozemce pudil; Aj, bylo liž tehda lze ti zahnati vojsko pozemské, Zhoubnjší vrahy ted z vlasti, prosíme, zaže! líí,
!
!!
!
! ;
261 Odkryj nastražené rájskéhoto ještra lée. Odkryj zhoubce toho zámysl, úklad a lest pohni tebou lidu tvého a prosba pokorná, Opt uchyl se k nám, kníže a vojvodo náš
Dvra
Mír stálý a blahý, poklidné nám asy jednej, Trub zvukové i divé vzdáleny bute boje! Vzdálena bud všeliká vada mysli, a hlíza tlesná, Vzdálen I zjednej,
jed,
i
by
lidské jenž duše náhle
se páni ujímali vlasti,
moí
a vtší
Král by nabyl moci, jenž dlí v Podunajsku nyní. Lid jeho žezlu se ko, a správc píkazy šeti Královských, nikomu k ouhon více nebud. Blud pak u víe, nedostojné Boha služby pomitež, A svatý vrné znej zase ovce Otec Rznice pestatež, hubivé též v národu bouky; Neb takovými celá otiny sláva hyne Pak my potomci budem t slavívati po vky, ote.
Pak
tebe zváti
budem
vlasti
naší
Trest porušených
ddicem
mrav.
(Mit. str. 174.)
Nejvyššího dokad se u nás zachovávala vle, K víe svaté dokavad lásky nehasnul ohe: Ríš naše zakvtala rozšíena do svta konin,
K Však
báni nebes vysoké sláva se nesla její. že nyní se na nás, zlostnými neestmi kyšící,
Strasti
hrnou
všeliké,
kdož by se ješt divil?
262
Léky
proti
(Mit. str.
moru. 108.)
Po krajinách dalekých smrtonosná hlíza se plíží. A krut již po našich hospodaí ddinách; Mládence spanilé i milostná dvata vraždí: Ký pak užívati mám, povz, Apollo, mi lék? Tak se ptám lék boha; vncovaný na to bobkem Krásovlasý Paean takto mi odpovdl: veselý, chod piln na lov, svévoln se nebliž Nákaze ostatní péi poru nebesm.
Bu
;
Janu Sokolovskému na hrob. (Mit. str. 92.)
Stráže jemužto byla
svena
královcc mladého,
Ledva že dcko jenom žvatlati ústy poal. Brána jemuž vždy otevena královského paláce, Jenž pítel králv býval i rádce milý, Jan do malé složený zde popelnice klidn spoívá, Tvá, rodino Sokolv, osvta, pýcha i est.
Pánu Janu staršímu ze Šeiienberka na hrob. (Mit. str. 91.) leží, slavný slavnými památkami pedkv, Šellnberského posud jenž domu byl vladaem.
Jan zde
Yhlasnost a pelíbezná jeho výmluva asto Potlaenou v nehodách vlasti zahájila est.
263
dmyslný krvavé boje zastavil, a trub Válených zadržel zázvuky hrzyplné.
Vtip jeho
ackou
mysli jeho
Ctnost, jakovou
Lid, jenž u
ki*álem velebívalo panstvo
s
ctí
jenž bytuje v chatrích,
lid,
pramen bud Réna malého pebývá.
Xeb-li pluhem brázdi úhory Saimacie.
Vdnou
vlast ho slzou oplakává, dív zemelého. Než šedivá staroba skrán mu posnžila. Však jeho duch aby záhvzdných dostal se do sídel.
Žádej Hospodina, kdož toto ísti budeš.
Na boulivá msta. (Mit. str.
160.)
Po mstech napoád se rotí lid a hrozbami soptí, Zbra kuje, a k divoké stále se válce brojí. Nesmyslní! v as míru život svj ledva uhájí.
A
vždy pedce jejich smysly po válce planou.
asté snmováni. (Mit. str. 187.)
Do Prahy Než
aj
tolikrát
na
snm
jezdíte vy páni,
užitek-li jaký jízdy ty vlasti
Náeky
nesou?
básnikovy.
Šleehtovi. (Mit. str. 174.)
Jestliže
V
rozdlená
království, jak
ekl Pán
brzce hynouti musí: mnedle co
pone
náš, si
vlast?
264 Jestliže nádhernost
a žravá závist a lakomství
Národy vyhlazuje; mnedle co pone si vlast? Poskvrnní mravové a prostá svévole vášní Ríše-li vyvracuje: Jestli
se
msta
Okrádá dobré
hubí. :
mnedle co pone kdekoliv zisk
mnedle co
pone
si
vlast?
jednch obecné si
vlast ?
pone
si básník? Se vtipem a s varitem kam se pak odsthuje, Až jej Mars divoký vyžene s Helikóna i Terape, A zpv a hudbu tichou polnice pehlaholí?
Ylast-li a
Šlechta milý zahyne, což
Všude mraky. (Mit. str. 134.)
Obloha zamraená, elo královo též zamraíno, Páni na lid a v opak lid se na pány mraí: Zstane-li vše to zamraeno, je se. Šlechto, co báti, By z toho pošmurné obci nepošly asy.
Sokovi. (Mit. str. 40.)
Že vždy haníš moje zábavy Živobytí a tiché stále se
a
klidnému že
mému
Múse smješ.
Já nedivím se, nebo nevidíš pro mrákotu mysli, V klidné dobrých srdce se rádo kochá.
em
Má
ani vlast ba cizí ani národy
Mj
Músa nebouí,
Apollo ohe k válce nerozpaluje. Zákony vlasti drahé neruším, lítou ani neštvu Láji ku poplenní panstva hrdého ddin. ni
:
265
A
to iní, komu pochlebný hluk a chátry plesám Pochvaly lehkoletý vítr nade vše je mil, Neb kdo baží po vlnách zlatonosných Herma plavého, A kdoby Bábelskou nespokojil se mocí. Mne však strán tší, píjemné stíny a zídla Obmešená, kvtné louky a háj zelený. Mé ucho rádo slyší líbezné prozpvy ptactva, všelikým podvodem obluzuji. Rád i Nkdy chytám letadla do ok. a ze brázdy zajíce Rychlonohým stíhám vyplašeného chrtem.. I zpívám mezi tím o Jasónov plavb slovutné, Jindy o tvého muže, Pénelopéo, bludech.
zv
Pak
s
bojem Atrid stídám Ganimedovu
S Hannibalem
lásku,
ímské
vojvody sestavuji. Péi nemám o jakýkoli zisk; ni lstiv nejednám, chtivost. Ni k panování zlá neplane ve Po statcích král nebažím, ve blahosti jiného
mn
Zím-li, mi závistí útroba nepekypí. ty po sláv planeš, tebe pýcha posedla
Však
i
závist,
Aj tebe se všeliké potvory pekla drží. Okrádáš, loupíš, ani pítele svého nešetíš,
Ydov,
sirotku,
chudým
jakkoli
ujmu iníš.
Nestáváš slovu svému vren, dary béeš a žádáš. Kdož ti koláe nosí, est mu i právo prodáš. Jdiž po svých a život mj klidný hyzdi do vle; Zná každý tebe; neb nos nosorožce nosíš. Tob musí nejvážnjší vyhnouti se Kato Tvého i Fabricius soudu se báti co má.
;
266
Král Vladislav a Osud. (Mit. str. 38.)
— —
—
Smutné vci tob zamejšlím. Což chystáš, Osude ? Jak to ? Že nespravuješ dobe, Vladislave, lid.
—
ekni
—
mi, pro? Ponvadž za tvého nyní panování Svévole povšechná zákona vazby trhá. Násilníky trpíš mezi námi. 3Iá to není vina.
—
—
Z žádné kivdy posud mne svdomí Žezlo držíš, a pede národ je utištn.
—
neviní.
—
—
Ale však toho nezbrauješ ? Za to posmíván jsi ne vlídným. Líným býti tebe knžstvo i panstvo praví. Mír je milý každému. Turek ale válku zamejšlí. Jista není vrnost podrobeného lidu. Nespokojenci by ti hranu již vyzvánli rádi: Neb se za vlády tvé pli msíce bojí. Mám vojsko zkušené; lid má srdce udatné. Dlužný žold bývá zídka mu zapravován. Já sám asto nemám penz. Aj patrný tot dkaz, Na statcích že tvých špatn se hospodaí.
Já to init nevelím. Vlídným být žádám.
—
— Pro
—
;
—
—
—
—
—
mj
—
—
—
—
—
Všecko je bezpeno. V porobu ti tisíce nedávno Tvého lidu do Turek prý bylo zavleeno. Jak pomoci? Málo kdo koná, co mu jest poruíno. Však Matiáši prvé nikdo neodporoval. Byl písný. Potebí, aby písnji král si poínal Neb vru nesklonné šíje nosíme posud. Obrátím obyej, písným se okáži budoucn. Pochválím t za to, tomu víry nemám. Pro se ti tak nezdá? Všemu jen uvykáme za mládí. Uznávám, vážnost královu zachová.
—
—
—
—
a
—
me
— —
—
—
—
267 Uost-li iješ u sebe k
Zarputilost
Jak
i
slibuješ,
se
Bezdky svj
tomu
tiché mysli
chovej.
vznešený^,
—
síly,
já
i
t
pochválím.
—
ku pomst pudí. Neciuiv Zachovám.
v
—
— tak,
opustíš mi,
Vladislave, trn.
Pobídnutí k válce proti
Turkm.
(Mit. sír. 173.)
Roj Turk se valí proti nám; všem Kristorozcncm Vyhrožují; a posud ješt, Vladislave, dlíš? Již se tesou hory Horvátv, vrahu Visla dravému Ustupující
hbet vdci divému
dala.
i
snad ješt ekáš, až tvj bratr padne nevážnou Turka rukou, až i pak klesne Benátan obec? O mnoho lépe ohe se uhášet u souseda dává, A blízké nehod vyhne se ostražitý. Zmže-li Turkv naše sousedy Vislu pijící, K strasti naší zahyneš též ty, Vladislave náš!
me
Vyzvání knížat Evropejských k válce proti (Mít. str.
Turkm.
1.)
Lid divoký zuí proti národu, jenž blahodjnou Obmýván jsa vodou, ducha poskvrnného neestí Se zbavuje všelikých. Na polích plno vojska se hemží; Tam pchota, zde se jezdci hrnou; zpnné moe lodstva Lká pod náramným bemenem. Zpupného nemže Zahnati již vraha víra svatá; sama Petrova lodka Již se puká a vlnám pívalným ledva se brání.
268
Císai Nmeckému. tch, nejvtší mezi králi? zbran mládež Germánskou, milující boj a skutky udatné? Snad co zatím po horách píkrých kamzíky poháníš A vtrný klikatými sokol tvj drápama loupež Ulovenou dáví: tvé ajhle hubí se Dunajsko, Dalmatské pomoí jižního i louky Timáva. Celtického jsi prý pokoil zbra krále hrdého, K odboji umluvené s Batavy podrobil jsi Moriny, Temnovlasého mocí pelomil jsi zpouru Sikambra: Kam se podl ten duch, že prolévati krev lidu dáváš, pyšného nepítele skláníš? A hlavu svou pod Ajhle tisíci plukm ty porouíš, a v boji zvyklých Rovn tisíc ítáš vdc: pro polnice nezní Váleným hlaholem? pro nezve je trouba do bitvy?
Co
smejšlíš v nehodách
Pro
lid
nesbíráš, nepobízíš do
—
me
Pro se tvých nedsí orl v Carohrad vládný Vrah? pro též neplesá nectného sproštno jama Éecko a národové Haemští, Rhodopé snhobílá, A spanilé luhy sousední zpvnému Olympu? Králi Francouzskému. Což ty také, Franské jehož ohrady Vídn, Saóna Vážnotoká, i Ligurští národové i slovutný Médiolán jmenuje svým králem, což se vyhýbáš Svádti boj s pohany? co se blížiti vrahu dopouštíš Ku kesanstva bytm, aby syrového tyrana Proklál nám ledví? zdali tvé již lilie vadnou,
me
•
Neb
li
Jen
s
radj s Kapnou, a Vesévem a rovnž Falanthovským chceš váliti Tarentem?
vn
269
Králi Špahelskámu. Ty spolu králi, jehož velikému diví se bohactví Špahel nádherný: jenž ondy jsi sprostil Arabské Uzdy Granadu, svým vedením i pro nevedeš v boj :
Lid od Herkulových sloup, ode Taja eišt ? Pro na lodích se moem neplavíš a s Numídy neválíš, Službu Tunétu nepedpisuješ, a kíže svatého V Ethiopech nezdvíháš znak, a tajemstva nekážeš Víry pravé pohanm tam, kdež Jaramanti a Indi Nejzazších na bezích bydlí, kdež ode svta ostrov Oddlený tlí Taprobané? toužíš-li po sláv A cti pravé, láskou ke ctnosti-li tvé plane srdce, Víe svaté pispj na pomoc, a svou na Arabské Plém obra hrozonosnou zbra, jež církvi ze lna Ondy ^ytrh' zrádný Mahomet, temnostmi napustiv Je všelikého bludu a neesti! Porad se pevážnou Své acké moudrosti radou; otup o«trotu zbrojstva, A pelom ukrutné stely vladae na vzchodu slunce.
Králi Anglickému. Též
ty
panovnice v lesinách Kaledonska jemužto kraj a Thúle ledem kryta slouží, Lykáonova na nhož pímými paprsky
Naklonný k Severu
Hvzda
Medvdice, eckého ta lodstva Evropu kolem zbrojnými koráby, Otcovských následuj skutk. Nilskému odejmi Vdci krví Božskou skropený ^.ahor, a hrady Lagem Vystavené, Palestinu i palmorodou Iduméu. Pohlíží, spolu
Vdkyn, obto
V tch
krajinách, kde zná
Roucha Tyros, kdež
i
promní ým
barviti
erve em
rozkotané jsou ohrady G-azy,
270 Yojska polož; ztopený lid v mrákot povr Petrovu stádu pipoj, po všech tch víry peisté Svtlo krajích rozsv, Syrský aby poznal Orontes Tvým vedením ímského posvátné zákona ády.
K
Papež Nejdstojnjší
i
ty ote, který
i.
všemu
lidstvu
Okazuješ k sídlm záhvzdným cestu vedoucí, Jenž, jak národové sraejšlí, dvoru svrchovaného Klíníkem jsi pravým, ohlédni se po svta pásmech. Jejž veliký okeán vlnami sklennými zavírá: Nech pozor obrátíš bud ke stran jihu teplého, Nebli k východu slunce, kde roztopené moe brázdí Sedmiboký Ganges, neb k plnonímu Uralu A chladnému Donu, vše to již slouží Nabatejské Pove. Než ty vesel prodléváš na hrad ímském, tob zakázán; Rozsuzuješ tu rozepe meem, V sousedství lítou všady zuiti válku dopouštíš. To nevede k hvzdám; neporoucí to Svtovládce. Jestli jaký boj tob sluší, vyprav se na Turk Hejna divá, a dravé vlky odhánj ode stájí Svých ovcí svených. Bídnou lidu Kristovu zkázou
a
.
Vyhrožují, a chtí
A
vmetaným
Tys
veliký,
koen
ím
vyvrátiti tvj, Kapitolské spáliti sídlo. ale Vládce na obloze šíré.
z
ohnm
vtší
.
—
Jenž dává za skutky dle zásluhy odmnu slušnou. jeho jestliže vli promeškáš, Jenž ledví skoumá Pijde a outy ze hivny dané nenadále požádá. .
.
,
Králi Polskému. Mám-li
t
Dstojných
Polákv, koí se
vyzvati též Sarmatských králi
rodi
plode, žezlu jehožto
.
;
271 Visla
i
kraj, jenž
podléhá línému Boótu,
Kdež moe tuhne ledem, kde mráz eky poutama svírá. Ze dvou stran tob válka hrozí: na t zem se Thrák, Kolchický ítí stely v toulu nosící. svítí krovy spáleny ohnm, dlo bourá ohrady pevné Již tvé statky plení Lid nebohý v zajetí se vodí, kmetové i mladíci; Neta, nevýslovné bezpráví páše se dívkám; Stáda dobytka vrah odhání: kde lovk obýval, Brlohu má medvd: neplodná ondyno pda Tunjší lidskými tly stává se. Pomíjím Pláe matek hokého, žel bázní se tesoucích Sester a osielé manželky žalosti a náku. Patiti jestli suchým na to mžeš okem, k slitování To-li nepohne tebou: peslavných nejsi hoden již svých: Kazimírv nejsi ty syn, ale hydry Lernejské, a krutá kojívala tygice mlékem. Radji chop se mee. s pluky pak sebranými odevšad Na vzteklé se ty šelmy obo, a co z národu tob Ješt osud zachoval, náhlící zkáze vytrhni. Blízké vyrvi ze záhuby lid, ano radji estnou Zvol smrt, nežli život bys trávil v poklidu mrzkém.
Fásis
i
Tvé nepátelským
:
Pedk
t
Králi Portugalskému.
Kam te
k pomezím Evropy zalétám, jenž svta rozsáhlého Stále jenom skoumáš na lodích a lysého Atlanta íši hledáš i nepovdomé dosavád prameništ Nilu a národy rznoživé, ano potvory známé Afriky ledva obyvatelm, sluje Gorgony hrozné, I cokoliv se kloní k úhlm osy zem polední.
K tob
zabluzuji,
panovnice,
behy
272 Což
ale
prospje, Hesperidek draka-li stookého jestli nevidné
Vždy bdícího uzíš, našemu svtu
Hvzdy
uzíš a
ty píštiny, jichž ani
Kato nevídal,
Ješto leží v pasu vyprahlém, to-li všecko nalezneš:
An
vrah od Arménských se mezí a ode strany Medské beh. k pat hor Sikulanských ? An tese již se i Sardinské pomoí a Italskou zdali jen proto, že snad Zardívá se krví moe posaváde Ješt posud vzdálen je plamen ten a Sousední nehoí, se ti líbí koniny skoumat Blíže tlaí na Kalabrie
t?
Zem
dm
vle libostné Tak i klesnulo ecko, V záhubu tak padl Peloponés i, an ohn se síla Více množí a se mor rozjídá, nedbáti máme Rostoucího jedu? Zda není vlny brázditi lépe a lišky hledat
Hovti sob doma
moské,
a dle
v pohodlí?
I
Aegejského
moe?
stelonosného zdali krále
mem
a spáliti ohnm Lépe není vstíc jíti Hnízda nepátelská, a do Asie ozbroj e prázdné
Vnést od západu války plamen, a otroctva krutého Sprostiti lid ubohý a svým ho navrátiti bydlm?
Benátanm K tob
e
nyní
král sokyn
v moci,
Poddala, Kypros
ízena Alcionem
i
msto
velebné.
Kréta se lidná rozkošná, Korcýra i nkdy
obracím, velitelkyn vod, zletilým, jíž
nkdy
jíž
Dalmata
slouží,
vyváznuv Achivm Odvedl Anténór v Adriatské zátoky lno. Na starší dobytou pamatuj svou vítzoslávu. Jíž se hrozíval Egypt, Syrští též národy, mocné Genuy panstvo také! Smutnou hled pomstiti zkázu
Národy
též
Venet,
jež
273 Chalcidy Evbojské,
i
žalostné zbytky Lepanta,
Msta, které
všelikou strastí se Saguntu vyrovná. Setniny seslabené dopluj erstvými obránci,
A
své lodstvo osad!
Co porážeti cypiše erné
Dlíš a dubiska tvrdá? co ve válce
i míru vražedný Roztrušovat dáváš svj jed? pro íši Liburnskou Stále pleni dáváš? Zdali pak jen stále zamejšlíš Utvrditi svou vládu v Itálii? Poklady tajné Nad poklady vážena více Již již otevi zlata.
K
svobod láska budiž! Hromadit co ti plátno bohatství Ohni neb utonutí? Co ti skoumati plátno Dno, a vlnozvuivou proplavívati oužinu Kalpy, A vždy jenom pepem, bavlnou a z íny hedvábím, Indickým zbožím, a alouny petžkati lodstvo. Jestliže hejna krutých divoch pede hradbami tvými Pych svj provozují! hledané-li na východ sloupy A stropy pozlacené i chrám bán ohromné, Tento-li zisk svezený a prací nabytý nesmírnou Náhle státi se má vraha násilného koistí? Div-li potom, že vaše vkovládné sídlo Benátské Padne pode jho kruté? Ten osud nebe na vky odvra, A v pouhý dsivé rozplyte se pístrachy vítr!
tn
Králi Uherskému
a
eskému.
K tob, ze král nejlepší, slovo ješt mi zbývá, Vládce na sedmibokém Dunaji, lidu králi na Labských Bydlícího bezích, jednou již ze sna procítna, Ohlédniž se kolem, jaková se na nás hrne nápas, Jestli nevezmeš zbra do rukou, a krutého nepetneš Národu pýchu meem! V moci své již má luhy Fryžské, Beh Simoenta eky, a pradávným Tróju slovutnou 18 Viaaický. II.
274
kivé hadivého Meandra eišt, i Ciliany tkavé, též lid na Kaystru Lydickém. Cyziku oplavenou vlnami moe Marmorového,
Rozboením
Rovn
dobyl zlatonosného spolu Paktola
Snžný Taura
vrchol, též
ohnm
ústí,
tamže Chiméru
i co Mithridatu tikrát zmoženému Peplaviv se na koniny Éecké, Pompéjus. Hradby dobyl, kde krutý Polymnestor nkdy zavládal. Opanoval Polydórv hrob, i Tribally udatné, I pekroil pomezí Macedonie, slávu jejížto
Soptící,
Odal
Dv
král
k nebesm;
vzneslo
Ozbrojil Atreo^ic,
proti Tróji co
nkdy
co od studeného kališt Epiru táhne, dobyl. Mahometský i
Maeótského se k Hrot tlue již zavené na brány a hradby Latinské, Ai ku patám Alp divoký luk zástely hází.
Plnoní
ani Rejn takového to útoku nejsa
moi
pospíchá. Což o bližších tvémuto žezlu Podrobených pak dím krajinách? kde orávalo pdu Na sta tisíce lidí, kdež vínorodé oezával Kopce kosí vinav: aj tam pilnosti a práce Lidské ni stopy nestává: popelem zde polehlo Nesíslných obydlí, a osud ni starce nešetil, Jenž by plakal zabitých i do strastiplného otroctví Svých rodin odvleených, kdež mrzké zvli a právu Ukrutného vraha slouží. Ó pispti nedli Svým k pomoci, krve žíznící na ty dravce vytas
Prost k
me
Na
t
obracuje zraky veškeré lidstvo, Lid nebohý, co ušel posavad té vražd ukrutné, A kesanstvo celé u tebe svj štít pohledává. Pjde s tebou bojem oslavený ped Amyklami národ, Spravedlivý!
Músami povstný uenými Athénami slavný. ímský pjde s tebou pastý i zbo ve velebném
275 Purpuru.
Král Porodanský
pjde
s
tebou a Iberský,
Germánská mládež neopustí v skutku té ackém, Ni bratr tvj pipojí jej k tob nejen obapolná Poteba, láska také a ctnost, Otec a spolu Máti, Ozdoba královská, píbuzný národu hlahol. Jak mile ocelivé brnní na se bráti uzí Šlechta, bude šetrná tvé slávy i pomluv zamkneš Ústa, a rozliné v lidu pestane pochybování, I vše zmaíš zámysly u tch, kdo zvrátiti dychtí ;
T
íše nynjší
stav.
Knížete dostojné
K
!
Již již podnikni to dílo
Což
jestli
míru se více nekoj nadjí.
se nestane,
marnou
Posaváde se ješt
Vrah ten síly bojí v Parsistanu krále a Parth, zad by nepadli jemu proež Assyrské vozatajstvo Si pipojit žádá, by na východ sprost se války Nevrný vyrazil do našich bezpenji konin. Ted! známými s tebou jenom uskoky ješt pohrává. Síly dokudž tob tak statné, dokaváde spojenc Máš tolikých, neb Evropa celá se na ty vrahy chystá, Chop se štítu rukou, pipatý k boku ocelový tas
V
:
Me,
zastkvj se paprskujecí na tvé hlav lebka, S ukrutnou boj poni rotou, za zloinstvo pedešlé Spravedlivou na ni pomstu vylij, za krev naši, jížto Hospodinu smla zasvcené poskvrniti chrámy! Neskrocená mi bolest tuto skládati kázala píse, Král západních ledové by zapálila srdce Naproti ukrutným Turkm, by svt ted Arabským Zákonem utlaený spásonosné k víe se vrátil.
18^
Pídavky a poznamenání ke spism
pana Bohuslava A.
K
1.
ni.
str.
106.
K
z
Lobkovic.
listm.
Minerva Fídiášova, Athénana,
slo-
vutného mistra v sošnictví (kvetl r. 444 ped Kr. P. Nar.), byla trojí: jedna kolosální z bronzu, druhá devtaticet stevíc Paížských vysoká, díl z kostí slonových, díl ze zlata; tetí menší z bronzu, pro outlé pomry zvlášt pknou nazvaná. Jeho Jupiter Olympický poítal se k divm svta.
K 1. Xin. str. 123. Když František Tachovský, bakkave svobodných umních, na faru od pana Jana staršího z Lobkovic praesentován byv, na knžství vysvtiti se dáti váhal, takto mu pan Bohuslav domlouval: Sláva i rod vysoký, zlato, klenoty, rozkoš i síla, Moc i paláce hynou vystavené z mramoru. Jen co pravé jest, trvá, ctnost a mravy isté, Nábožná s pokorou víra i láska živá: František odkládá ale pée opustiti luzné. Oddati nechce posud šíje pode jho svaté. Ó neblahý co dláš, že minoucím rychle radostem lá
vn
A svta okluzkým dvuješ se vnadám? Snad erstvá ti mladost lahodí? hle za dvemi eká smrt! Hej, pj, smj se a jez, pij: ona najde tebe! A co bude z toho pak? vede to k nebi, neb do propasti? Bez prodlení tedy již své duši lépe porad!
277
K
1.
XV.
str.
126.
Proti kterému Konrádovi
Bohuslav
zde horlí, nejisto udati. Srovnáme-li však jeho slova v 1. XXIV. str. 154, kdež na starou kivdu Celtesem mu spsobenou naráží, není nemožné, že se té uené krádeže sám od velebený Konrád Celtes dopustil. Ku pravd však podobnji, že zde Bohuslav Konrádem Vimpinou. professorem v Lipsku,
Nmc
potásá.
pi
K 1. XIX. str. 135 . 2. zdola. Vladislav, král Polsky, dobývání Varny od Turk byl zabit r. 1444.
K 1. XXIII. str. 153. Otrávení krále Ladislava také pan Bohuslav do potu povstí lidských poítá. Zahoení proti Jiímu z Podbrad odbojní Vratislavští a s nimi písa msta Vratislavi Petr Eschenloer piítá otrávení to Jiímu. Vypravuješ ve své .,Geschichten der Stadt Breslau^' r. 1827 ve Vratislavi vyšlé str. 38 takto: „Binnen 20 Stunden was (war) er (Ladislav) gesund und tod. Etliche sagten, er hatte die Pestilenzia. Oder wie gross die gewest wáre, so als sie doch just zu Prage dieselbe Zeit nit schlug, sie hate in sulcher kurzer Zeit La3zlav uicht mogen todten; wenn (denn) seine Nátur was also wohl geschickt, dasz sie widerstanden hatte etliche Tag allen Krankheiten und Seuchen. Dorumme als ich gesehen hábe, mag ech beweren mit der Erfarunge, dasz er hat aus auszerlicher Not mssen sterben. Oder wie? da ^^art dornoch offenbar, sunder mancherlei Eeden entstunden, die doch nicht Grund hatten. Jedoch alle seine Kámmerer und Aertzt sagten eintrechtiglichen. dasz ihm vrere vergeben mit Gift, an den Riiblein. die hette er Abends mit der Girsikine gessen, und were plotz davon krank worden. Und alsobalde er krank wort, muszten von ihm weichen alle deutsche Kámmerer, und niemand vrard zu ihm gelassen, denn die Girsik darzu bestellt hatte.
Am
nechsten Tag, nach Sant Clemens Tag, das
was
ein Donnerstag, wort Laszlav uf seinen kouiglichen Saal offentlich und augensichtig gelegí, dasz ihn jedermann mochte beschauen vom Haupt bis zum Bauch, sunder ein gulden Stucke uf eine ploen Sammut wort uf seinen Bauch bis ober die Fsse bedackt. Sein Bauch was aus der Masze sehre
zuschwollen. Do das Pragisch Volk diesen plotzen Tod hatte vorstanden erhub sich gross Geschrei und erschreckliche Weise zur Ufleiíe. Jáie schrien oberlaut und hieszen Girsik ,
:
278
— leh
hatte gute Hoífnuug, der unschuldig Tod Oder laidr, den sie itzunder zum Tode einen Mórder hieszen, darnoch kúrzlich ober zehen Wochen ufwarfen sie zu eiue Konig." Naše staré eské místné a souvéké letopisy (vyd. v Praze 1829) vypravují na str. 167: „A pak se stalo tu nedli po s. Alžbt, že král Ladislav
einen M5rder. suit sein
gerochen werden.
hrad u s. Václava pauu Zdekovi z Konopanem Jiíkem správci a s jinými kmotry. A tu nedli, když bude k veeruom, tehdy král jide s hradu do Prahy, a hned jeho hlava zabolí. A nazejtí v pondlí vyvrhle se jemu dv hlíze, a on jich tajil pro dolejší hanbu; i kázal k sob svým lkauom. A jeden ohledav jemu ruku, ekl králi, neškodit nic; a druhý léka podržav krále za ruku, i ekl: králi, I dali jemu lékaství, aby se upozle se máš. til; a potom dali jemu jiné lékaství, aby jeho proskoilo: a najposléze púštli jemu krev. A tak leže ve mdlobách tento krásný mládenec, i pustil duši v tu stedu den s. Klimenta, v hodinu XXIII a prvé nežli král Ladislav umel, prosil pana Jiíka ^správce, a to s dobrou myslí a pamtí porúeje jemu zemi eskou k vládnutí, aby sirotkuom a vdovám pravdy poZe srovnání máhal, a nedal jich utisknuti a kivdy uiniti." ktiel diet na
pišt
s
;
—
tchto dvou kronist vidti, že král Ladislav umel následkem odporného léení neduhu, kterého z nevasné stydlivosti dlouho tajil. Aby pak tito nemotorní lékaové vinu se sebe složili, za výhodno se jim zdálo pustiti hlas mezi lid, že král otráven. Této povsti úhlavní nepátelé Jiího k oernní jeho rádi se uchopili. Kdekoli náš p. Bohuslav o Jiím z Podbrad zmínku iní, mluví o se vší vážností a šetrností, ehož by dle povahy své nikdy nebyl uinil, kdyby se s dvodem byl domníval, že se Jií takového skutku ohavného dopustil, 154. Jan Šlechta ze Všehrd naro1, XXÍV. str. Pražského, za zen v Labském Kostelci r. 1466, žák dkanství ujce svého Viktorina ze Všehrd, bakkaláem r. 1484, r. 1485 dkanem fakulty filosofické a pozdji královským sekretáem uinn, psal pojednání filosofické, o pirozenosti duše. latin pod názvem Mikrokosmos, Spis ten, jako i jeho eské listy Bohuslavovi psané nás nedošly. Psával astji Erasmovi Roterodamskému. Zemel na zámku svém v Kostelci r. 1525 dle Prokopa Lupáe. dle poznamenání in libro 11. Decanorum fac. phil. p. 154, již r. 1522.
nm
K
ehoe
279 B.
K
básním.
5—6. Císa Karel
založil vysoké školy Pražské a pozdvihnul biskupství Pražské na stupe arcibiskupství. Str. 192. Vynalezení prachu obyejn se pivlastuje meckému mnichu Berchtoldovi Schwarzovi, který mezi rokem 1290—1320 v Mohui na Kejn živ byl. Dle starých rukopis v Eskurialu, kláštee ve Špahelích, vynalezli prach Chiané, odkudž jej Peršané a Arabové dostali.' Tito poslední užívali jej již pi dobývání Mekky r. 691. Str. 194. v. 8.^ Vynalezeni tisku pipisují sob msta Harlém v Holandu, Štrasburk a Mohu na Rejn. Vynálezce toho Jan Guttenberk, jinak Henne Genseíleisch, narodil se prý v Mohui r. 1400. Rodina jeho pijala prý jméno Guttenberg ode dvou kus polí, Guttenberk nazvaných. Guttenberk umel r. 1468. Xáš Mitis ujišuje, že kronistu našeho Martina asto praviti slýchal, že echové nebyli-li vynálezcové, tedy alespo pomocníci pi vynalezení tisku knih. Str. 195. v. 29. Afriky chlouba, církevní otec Cyprián; v. 110. Adamantský =:Origines; v. 119. Inbiskup 3= Ambrosius. Str. 198. Jaroslava z Boskovic bez viny dal stiti Matiáš král Uherský, úhlavní protivník, akoli ze našeho Jiího z Podbrad. Str. 207. v. 7. Lehkovrých k.rál v. R. 1470 slitovav se Jií z Podbrad nad ustaviným plenním svých vlastí skrze krále Uherského Matiáše, vyslal k posly, kteí o skonení tchto válek záhubných jednati mli, i dal králi Matiáši tyto tri vci na vyyolení: aby bud k rozhodnutí na jiné krále pi svou vznesli; aneb aby s ním král Uherský v souboj na život a smrt vešel; aneb aby jediným a posledním bojem s vojsky sxými vc tu rozhodli, tak že vítz panství by dostal nad pemoženým. Matiáš ale u prosted vyjednávání 8000 jezdc podtajíku poplenní kraj áslavského a Chrudimského vyslal. Str. 209. Karla hrobem. Karel Veliký pochován v CáStr. 189. v.
N-
—
subr
knz
nmu
chách (Aachen; Aix Str. 244.
la Chapelle).
Idylia ta jest allegorická na zpsob VirgiV píbzích pastýe Batta líí Bohuslav živo-
liovy I a IX. bytí své u dvora
Budínského a zadání biskupství Vratislav-
280 ského svému sokovi.
Menalkou cidou
Títyrem vyrozumn buí
král Vladislav,
Moerisem
Jan Šlechta^
sok Bohuslavv,
Ly-
jeden z domácích pátel jeho. Lev z Rožmitála a na 249. Pan Str. 248 Blatné byl r. 1503 nejvyšším sudím dvorským; pan Vilím z Pe^rnš tejna a na Helfenštejn nejvyšší hofmistr králov-
—
Zdenk
ství eského, a pan Albrecht Liebštejnský z Kolovrat nejvyšší kanclé. Str. 262. Léky proti moru. Na jednu z nejstarších Pražských lékáren, a sice od Dr. Víta založenou, udlal
Bohuslav tento nápis: Východních by naše Praha prázdna nebývala lék, Ni zbavená pomoci ve všelikých neduzích, Vít založil ten dm, koení a b)'linky a šávy Kdež hojivé za malý tob prodá se peníz.
Výklad starobylých jmen. Aeacidés, Achilles, vnuk Aeakv. Aeakus, spravedlivý král na ostrov
Aeginském, a sudí duší
na onom svt. Aegyptském na
behu u Pelúsium zahrabán Pompéjus. Aeneas), kníže Trojanské, po zkažení vlasti své piploul konen do Itálie, a tam pojav za cho dceru krále
Aenéas
Latina,
(i
Lávínii,
stal se
Aethiopie, krajina Aetna, hora ohnm
praotcem
íman.
v Africe, v jihu nad Aegyptem. soptící na ostrov Sicílii. Dle báje
mli
v ní Cyklópové svou kovárnu. král v Mykénách a Argosu, nejvyšší vdce ve válce Trojanské. Acherón, eka v Epíru, do zem se propadající, proež o ní bájeno, že vede na onen svt. Achilles, krále Myrmidonského v Thessalii, Pélev a Thetidin syn, nejudatnjší a nejkrásnjší ve válce Trojan. ské, piemolil Hektora, a dobyl 23 po moi. a zomL
ek
Agamemnón,
ek
mst
Alceovic,
Herkules.
281
Alexandr,
nejslavnjší král Macedonie, nar. 356 pr. Kr. P., dobyl skoro celé tehdáž známé Asie. Alpy, vysoké hory, táhnoucí se ze Švejcar mezi Nmeckou íší a Vlachy pes jižní Rakousy až do západních Uher. Amazonky, bojovné ženy v Lýdii. Amfíón pi stavní Théb tak vesele na citeru hrál, že kamení poskakující samo do hradeb se skládalo. Amykly, msto v Lakónii, ve vlasti udatných Sparan. Anacharsis, uený Skytha, Anaximenés. Éecký filosof, nar. v Miletu; kvetl p. Kr. P. 556.
Andesy
(lépe
Andy),
Anténór, v. Heneté. Antonínus, píjmím
A
vlast Yirgiliova.
philosophus, jinak
Mark
Aurel,
Éímský
císa r. 161 po Kr. P. o n i d k y v. Músy. ,
Aonie, horní hrajina v Boeócii, s prameny Músám zasvcenými. Apellés, nejslavnjší malí za vku Alexandra Velikého.
Apenniny,
hory táhnoucí se celou
Itálií.
Apollo, syn Zevsv a Latónin, bh básník, hudc, vštc^ léka, a vdce Mús. Apúlie, krajina v jižní Itálii u moe Adriatického. Arar, v. Saóna. Aristarchos, grammatik Alexandrinsk) i. 150 p. Kr. P., sestavil vtipn a soudné básn Homérovy. Aristídés, poctivý a šlechetný Athénan. Aristoteles, slavný Éecký filosof, zakladatel peripatétické nar. 3S4 pr. 'Kr. P.J vychovatel
školy,
Assarkus, pedek Aenéášv. Athény, v Attika. Athos, vysoká hora mezi Macedonií Atlas, král Mauritánský a hvzdá,
Alexandra Velikého.
a Thrácií.
nastavenou hlavou Medúsinou od Persea promnn v horu vysokou v Africe, na níž celé nebe se podpírá. Atlantv vnuk byl Mercurius,
Atreovic, v. Agamemnón. Attika, krajina ecká, v níž bylo všeho ušlechtilého umní.
Aulus
a
Markus,
bídní
hlavní
básnííkové
msto Athény Latinští.
Au s o ni a,
Italia.
Avernus,
jezero v Kampénii, za práh pekla jmíno.
sídlem-
282
B. Bábel, msto
Bakchus,
Babylón. vynálezce vinaství, co
bh
vína
ctn
nejrozpusti-
lejšími veselostmi.
B
msto ve spanilém áj e u zálivu Lukrinského, ,
s
položení na pomorí Kampanském teplicemi od bohatých
íman
velmi navštvovanými. Baktrové, národ bojovný v Asii. Ba tav i, starý národ v nynjším Hollandu.
B ellero fonte j ská (lépe Bellerofóntská) voda, pramen vzniklý z kopnutí kidlatého kon Pegasa, na nmž pyšný Bellerofón do nebe se vznésti chtl. Z pramene toho pívaly Músy. Boeócie (Boiótia), krajina v ecích, kdež hory Parnass a Helikón.
Boreáš, Brútus,
vítr
plnoní.
Lucius Junius, šlechetný íman, po vyhnání král Tarkvinských první konsul ve svobodné obci ímské. Byzanc, jinak Konstantinopol, hlavní msto bývalých eckých císa, od r. 1354 sídlo Tureckých sultán.
Carohrad,
v.
Byzanc.
dcerky, Nymfy, bohyn vodní. reka v Boeócii, na jcjímžto behu po zahynutí lidstva potopou vštkyn Themis Deukaliónovi a Pyrrze radu dala, kterak by opt pokolení lidské na svt uvedeno býti
Céfisovy Céfisus, mlo.
Cekropie, od krále Cekropa jmenované Athény. Cerber US. tréhlavý pes, stehoucí brány pekelné. Céres, bohyn žní a rolník. Cícero, slavný eník a konsul ímský, nar. 106 p.
Kr.
potlail spiknuti Katilíuovo. Cilicie, krajina v Malé Asii. P.,
Cimbi,
národ bydlivší v nynjším Dánsku.
Cinyfove, národ Africký na ece Cinyps, kdež mnoho kozl Cybelé, pramáti všech boh. Cy klady, ostrovy v moi Aegejském.
283
Cyklópové, jednoocí tovaiši Zevsovi v hoe Aetn, proež
Vulkánoví, kovali prý hromy ona prý ohe ze sebe vyha-
zuje.
Cyprie, Venus.
Cypru s,
znamenitý ostrov na
Cyréné, msto
Dalmácie, nynjší pomoí dle starých pijel. " .
Adriatské a
vdce
povstí praotec a
Dánaové, ekové. Dardanie, krajina
Dardanský
moi Stedozemním.
v severní Africe.
k,
Chorváty, odkudž do vlasti naší
ech
Trojanská.
kon vystavená, v níž se vdcové ukryvše, Trojy nenadále se zmocnili. Deiíobé, dcera Glaukova, zletilá Sibylla. Demokrit, nar. v Abdee r. 494 p. Kr. P., filosof, žák Leucippv, pro
msta
správy
ustavin nad
ek
pošetilost
a o
samot
spolumšan živ
byl.
svých odekl
Dle povsti smával
se se
pošetilostí lidskou.
Démosthenés, nar. v
náramná spousta na zpsob
nejslavnjší
ecký eník,
syn
meív.
Athénách 381 p, Kr. P.
Diagorás,
filosof Athénský, píjmím Atheos, bezbožný, protože všecko božství upíral. Diana, sestra Apollinova, bohyn lovu a noci. Dído, neb Elísa, dcera Bélova, krále Tyrského, založila v Africe msto Karthágo. Dindymos, vysoká hora, bohyni Cybeli zasvcená. D i o é d é s ukrutný král Thrácký, krmíval kon své masem lovím, jejž pak Herkules zabiv, svým k sežrání
m
,
kom
pedhodil.
Dircejský pramen u Théb, Músám zasvcený. Dúlichium, ostrov Ulyssovi patící.
Éakos
,
Eanius,
v.
Aeakus.
starý Latinský básník, 239
p.
Kr. P.
284
Epikúr,
nar. 342 p. Kr. P., filosof ecký, uil, že nejvyšší rozkoš ve spokojenosti duše samé sebou záleží, a že pro tuto rozkoš lovk po ctnosti toužiti má. Uení to však od žák jeho k tlesným rozkošem nadužíváno bylo.
Erytbrejský,
Indický. dala se za živa spáliti s tlem manžela svého, Kapanéa, šlechetného Argivana. hromem u Théb zabitého. E vandr, Euander, náhodou zabiv otce, krále Arkad, s mateí svou Karmentou, vštkyní, utekl do Vlach, a msto založil nahoi-e Palátínské. Eudoxos, hvzdá a mathématik. Evryalos, Euryalos, v. Nísos.
Euadné,
rozdílný jest opatrný tator) nazvaný.^
Fábricius,
íman
vdce ímský F áb iu
s
Váhavý (Cunc-
stídmostí a poctivostí svou na slova
vzatý.
Falantos, Sparan, založil msto Tarent v Itálii. Faliskové, národ Vlaský v Hétrúrii Faros, ostrov za ústím Níla ležící s ohromnou vží, celé pomoí Aegyptsk v noci osvcovala. Fébus, Foebus, v. Apollo.
která
Fídiáš, slavný socha Athénský. Filo, Filón uený žid Alexandrinský.
Flakk, v. Horácius. Flegethón, eka pekelná. Frygové, Trojanští; odtud Fúrie, lítice, pekelné muily zloince.
Gallie, nynjší
zem
Ganges, eka Indm
Ganymédés,
Fryžský. píšery, mající ohnivé
Francouzská. svatá.
sliný íšník Jupiterv. Garamanti, národové ve vnitní Africe. Gargaros, ourodné temeno hory Idy.
oi
a hadí vlasy,
285
Germania, Nmecká
íš.
Getové, bojovný národ na západním behu erného moe.
Gorgó, v. Med^úsa. Graciánus, ímský Grácie, neb ušlechtilých
císa. Charitky, ti sestry,
bohyn
spanilosti a všech
pvab.
GradívuSj^v. Mars. Graecia, ecko. Graj ský, ecký.
H.
Haemus,
hory mezi Thessalií a Thrácií, nynjší Balkán. syn Hamilkarv, nejslavnjší vdce Karthágin-
Hannibal,
ských proti ímanm. syn Priamv, nejvtší rek mezi Trojanskými. Helikón a Parnass, hory v Boeócii Apollinovi a Músám zasvcené, O pramenech tam vyinujících bájeno, že kdo
Hektór,
z nich se napil,
básnickým duchem naplnn býti se
Hellénové, ekové. Helléspont, úžina moská,
Hen té
cítil.
nyní Dardanellská.
neb Veneti, lid z aflagonie pošlý, vniknul pod vdcem Anténorem, knížetem Trojanským až do nejzazšího zálivu moe Adriatského, a založil novou Tróju, nynjší Benátky. Heraklit, ecký filosof, 500 p. Kr. P., tesklivý pro pevrácenost lidskou, samoiu si oblíbil.
Héráklius, ecký Herkules, Zevsv
císa. a Alkmeny Thebanské syn, nejpovst-
njší hrdina ze starovkosti ecké.
Herm US, eka
zlatonosná v Lýdii. zahrad Hesperských,
Hesperidky, strážkyn
kdež jablka
zlatá rostla.
Hind, Hindus, Ind, náro^d v jižní Asii. Hippokratés, slavný ecký léka. Homér, oslavil válku Trojanskou zpvem hrdinským dou, a píbé^hy Ulyssovy Odysseou. Honórius, ímský císa. Horác, slavný básník Latinský, nar. 65
p.
Kr. P.
Ilia-
-
286
Hýbla, pahorek
v
Hydaspés, eka
Sicílii,
v Indii,
hojností vel znamenitý. zlatý písek a drahé kamení vle-
koiicí.
Hymettos,
hora v Attice. krajina v Asii u Hyrtakovic, v. Nísus.
Hyrkán
e
i
Chalcis,
,
hlavní
msto
moe
Kaspického (Chvalenského).
na poloostrovu Euboei, nynjším Ne
gropont.
Charón, pevozník duší pres eky pekelné na onen svt. Charybdis, vír moský v úžin Messinské, blíž nebezpené skaliny Skylly. O obou bývalo písloví Ten do Skylly padá, kdo Charybd vyhnouti se žádá. Chios, ostrov na moi Aegejském. :
Oh
I
í
n
r ó
b e r
s
centaur,
,
ký
,
uitel Achilla lékaství,
hudb
a jízd.
Špaíihelský.
Ikarus let
pomocí kídel voskem slepených s otcem Daedalem pes moe, píliš vysoko se pustil, až vedrem slunením rozplynul vosk, a rozpadla se kídla. Ikarus pak spadl do moe, kteréž po Ikarské nazváno bylo.
nm
Indostan, Indie, slon vlast. Insubrové, národ v horních
Vlaších, v
nynjším Médió-
lánsku.
Is
t
er
,
Dunaj.
Ithaín,
Ulysses, po válce Trojanské sedm a ostrovech bloudil. Ithaka, skalnatý ostrov, íš Ulyssova.
Japetovic,
let
po
moích
Prométhevs. á s ó n), hrdina Thessalský, ploul s jinými reky do Kolchidy na lodi Argó, a dobyl tam zlatého rouna.
Já
s
ó
v.
n (vlastn
I
287 J o v
Jupiter.
,
slavný vdce, a nemén slavný historik e s a r zvítziv v 500 bitvách a dobyv 1000 mést, od republikán 23 ranami v senát zavraždn byl 15 Bezna Od nho pochází jméno r. 44. p. N. Kr. P. Júno, sestra a cho hromovládného Jova, boh královna. Zevs, íman, Jupiter, Juppiter, nejvyšší vládnoucí nebem a zemí, mocen hromem a bleskem.
Julius C a
,
ímský,
císa.
ek
bh
Kadmus, zakladatel msta Théb, K a k u s loupežný pastý v krajin ,
zajav Herkulovy voly ze
Špahel
v. Tyros. Latinské, syn Vulkánv, odvedené, od nho zabit
byl.
Kalabrie,
nejjižnjší krajina Vlaská, úžinou
moskou od
oddlená.
Sicílie
K a é d o n e díl Britanska, Skotsko. v. Músy. Ka o p é K a p e pedhoí v jižních Špahelích, nyní Gibraltar. K a m u s slavný íman, ptkráte diktátorem uinn ochrá1
i
1 1 i
,
,
1
,
i 1 1
,
nil vlast.
Káp
msto
v Neapolitánsku, nedaleko Vesuva. co bohyn od ímanu ctna, v. Evandr. slavné msto v Africe, od Didóny založené, nepátelské, od nich konené pod vdcem Scípiódobyté a zkažené.
ua
,
Kar menta, vštkyn,
Karthágo,
ímanm nem
Kastalidky, Kastalky, Kastalský pramen,
Músy, na pat Parnassa,
Músám zasv-
cený.
urozený ale marnotratný a prostopášný íman, se za konsulování M. Tuliia Cíceróna zmocniti obce. Marcus Porcius neb ^Starší, nar. 232 p. Kr. P., po-
Katili na, chtl
Kato,
písný a výmluvný íman, úhlavní nepítel Karthá-
ctivý,
ginských.
Katullus, latinský básník za vku Cícerónova. Kíneás, Thessalan, výmluvný dvoenín krále Pyrrha. Klíc,
v.
Klóthó,
Músa. v.
Parky,
288
Kócytus, reka pekelná; Konstantinopol, v. Byzanc. Korcýra, nyní Korfu ostrov v mori^ lonickém. Korinth, ^bohaté obchodní mésto Éecké, rozkotané lené od íman. Pod rumem našla se pak pkná
slitina
kov
rozliných
Kothurny,
vysoké škorn v truchlohrách užívané, proež pod
názvem kothurn truchlohry samy
Kras s US,
a spá-
se vyrozumívají.
bohatého Krassa dd, byl tak písný, že ho nikdy
zasmáti se nevidli.
Kréta, znamenitý
ostrov na Stedozemním král v Lýdii.
moi.
Kro ešus, pebohatý Kypros, v. Cyprus.
Lada, Slovanská Venus. Lages, vlastn Ptolemaeus
Laguc, nástupce Alexandra Ve-
likého v Egypte, ozdobil Alexandrii a založil tam na slovo vzatou bibliothéku. Laurentum, msto Latinské. Lerné, msto a jezero, kdež Herkules zabil potvornou sa. Léthé, eka podzemní, z níž kdo pil, na všecko minulé za-
pomenul.
Liburnia, nynjší Chorvátsko. Ligúria, krajina v horní Itálii. Lítice,
Fúrie. slovutný ímský letopisec. Lombardi, obyvatelé horních Vlach. Lukánus, Latinský básník, nar. v Kordub, ve Špahelích, r. 38 po Kr. P., ve své Farsálii opval válku mezi Caesarem a Pompéjem. Lukrécia, ušlechtilá paní ímská, cho Kollátínova. Lúkrínská zátoka, v. Báje. v.
Lívius,
Luna, msíc. Lycaeos, vrch a háj v Arkadii, Zevsovi zasvcený. Lýdie, krajina v Malé Asii; jiná Tyrrhenská v Itálii. Lykambés, ohyzdn básní od Archilocha, se svými dcerami se obsil.
J
289
Lykáón,
král v Arkadii, Zevsovi lidské maso pedloživ od za zloin ten ve vlka promnn. hvzda, severní medvdice, neboli vz.
nho
Lykáónská
Lykurgus, písný zákonodárce Spartan. Lýsippos, slavný ecký ezbá a soáník,
jediný,
který
Alexandra Velikého v soše pedstaviti sml.
M.
Macedonie
král,
t.
j
Alexandr Veliký.
Maeonan, Homér. M a e o n e krajiny Frygie, i
,
Maeonská
moem erným.
Maeótské
Machaón,
Maro
v.
,
Lydie a Trojsko v Malé Asii. píse, Homérova Iliada.
kališt, jezero spojené s léka ve válce Trojanské.
Virgilius.
Mars neb Mavors, bh vojny. Média, krajina v Asii, jejížto obyvatelé dobí stelci. Medusa, krásná nkdy, ale pyšná panna, jejížto pekrásné vlasy Pallas v samé hady promnila, Perseus stal ji tuto hlavu potvornou, na niž kdo pohledl, zkamenti musel. jedna z fúrií pekelných. e g a e r a Memfis, msto v Egypt, nyní Kairo. neb Hermes. Zevsv a Májin syn, vynálezce e r k u r i u s lyry, flétny a písma, posel boh, prvodí zemelých na onen svt, eník, kupc a zlodj.
M M
,
,
—
bh
Méthymna, msto
na ostrov Lesbos, vinohrady zname-
nité.
M
i 1
é s
i
a neb Milétus,
Minerva, tilých
ekm
msto v Kárii, v Malé bohyn moudrosti a
Pallas,
Asii.
všech ušlech-
umní.
Mínos, král na ostrov Krét. Mithridatés, mocný král Pontský
v Malé Asii, vedl 40 let válku proti ímanm. oraná, Slovanská bohyn smrti a zimy. ni, nynjší Belgové. Músy, božské vynalezkyu ušlechtilých umní. Poítáno jich devt: Kalliopé, mistryn ve výmluvnosti a zpvu hrdinském, Klí o v historii; Polyhymnia ve slovesnosti;
M Moi
Vinaický.
II.
1
2^0
Erató choré
lásky; truchloher,
slavitelka
Melpomené
Uránie
tance,
Thalia Eu
editelka veseloher; T e r p s i-
p é hudby, hvzdáského uméoí. t
e r
Arábie, Nabathejská náboženství Mahomedanské. N ar ni a, msto Vlaské na ece Narn.
Nabataia. Nabathea,
Nás o, v. Ovidius. Nemesis, milenka
Tibullova.
Jinde Nemesis
povra,
bohyn
spra-
vedlnosti
Nero, nejukrutnjší z císa "ímských, Nestor, zletilý, moudrý a vymluvcý král
Pylský ve válce
Trojanské. Nil, valná reka v Egypt. Niobe, cho krále Thébského, pyšná pro bohatství a trnácte dítek pohrdala Látónou, matkou Apollinovou a Diáninou; tito pak ze msty postíleli všecky syny i dcery její. Niobe proto hoi'em zkamenlá vichrem na Sypilu, horu v Lýdii penesena byla. Nis US, syn Hyrtaka Trojanského, smrti se obtoval, chtje vysvoboditi zajatého pítele Euryala. Pompilius, nábožný a ctnostný král ímský. Numídie, krajina v severní Africe.
Numa
Nymfy, bohyn
vodní.
O.
Oceanos, bh moský, moi-e Odyssevs, v. Ulyssés. Oebalia, krajina u msta Sparty
v Pelopounésu, kdež narozeni Kastor a Pollux, synové Zevsa v labu se promnivšího. Pták Oebalský znamená tedy labut. Olymp, nejvyšší vrch v Thessalii, sídlo boh, nebe.
Olympiáda,
tyletí nazvané od her Olympických, po kaž-
ek
dém tyletí u Orfevs, syn Músy stromy, skály
i
slavených
Pi jeho zpvu a hudb prý zvíata lesní poskakovaly, vtry a eky staKailiopy.
291 nuly. Aby zemelou cho Eurydiku opt získal, vydal se na cestu na onen svét, a zpvem svým Plutona tak pohnul, že mu pod výmínkou vrácena. Orestes, syn Agamemnonv, z pomsty zabil mater, že jeho otce, chot svého zavraždila. Orkos, peklo. Orontés, eka v Sýrii. Ovidius Náso, nar. 43 p. Kr. ., jeden z nejznamenitjších básník Latinských.
P.
Pád, hlavní eka v horní Itálii Paeán, Apollo Paeánovic, Filoktét, syn Poeantv, Paktólos, zlatonosná eka v Malé P a é s bohyn pastý. Palaestina, zem svatá, v níž leží Palinúr, správce lodi Aenéovy Pallas, neb Pallada v. Minerva. 1
pítel Herkulv. Asii.
,
Panchája,
Jerusalem.
Saba, Arábie.
P a n n 6 n e království Uherské Parky, bohyu života smrti, i
,
i byly dle báje ti: Klóihó, Lachesis a Atropos, z nichž jedna, když se lovk rodil, uvazovala nit ke kolovrátku a pedla, druhá kolem toila, a tetí, když umíti ml, ni pestihovala. Parnas s, v. Helikón. Paros, ostrov na moi Aegejském, znamenitý bílým mra-
morem.
Parsistan, íše Perská. Partheuopé, msto Neapole v doleních Vlaších. Parthové, bojovný národ v Asii. Peloponnés, poloostrov, nyní Morea, nejznamenitjší ást novjšího království eckého.
Pelórum, pedhoí Pélúsium, msto
v Sicílii naproti Skylle a Charybd. v Egypte nedaleko leží hrob Pompéja ;
outku ped Caesarem oukladn zavraždného. Pénelopéa, vrná cho Ulyssova, Píeria, hora Músám zasvcená, odkudž P e r d k y Músy. Velikého, na
í
i
,
19*
292 Pisa, msto Vlaské,
v nynjší
rhenského, zlidnné od
na
behu eky
Plato, školu
Toskán, na behu more Tyr-
píchozích
z Pisy,
msta eckého
Alfea.
slavný filosof
Platón,
ecký, žák Sokratv,
založil
akademik.
PÍ aut US, básník Latinský, 200
1.
p.
Kr. P.,
zstavil po
sob
20 veseloher. Pluto, bratr Jupiterv,
bh
a
vlada pekla.
Podalírius, slovutný léka ve válce Trojanské Polybius, rozený ek z Arkadie, uitel Scípióna
Afrikanského, sepsal historii ímskou ve 20 knihách. Polydóros, v. Polymnéstór. Polymnéstór, král Thrácie, zabil Polydóra, syna Priamova, z lakoty po pokladech jeho. Pompéjus, íman, v. Pelúsium. Pontský král, v. Mithridatés.
Porodanský, Porhodanský, Priamos, poslední mocný král Trója od
Francouzský. Trojanský, za jehož
ek zkažena.
Prométhevs,
syn Japetv, dlaje prý z hlíny z nebe unešen^in. Púnové, Poenové, Karthaginští. Pyladés, nerozdílný pítel Orestv. je
sluneným
lidi,
vku
oživoval
ohnm
Pyrrhus, král Epían (Epeiróan), národu na východním behu moe Adriatského, nepítel íman. Pythagoras, ek, uil, že toliko bohm moudrost pináleží, proež nechtje jmenován se toliko filosofem,
t.
j.
býti
mudrcem
—
sofos,
nazýval
moudrosti milovným. li.
Rén,
n.
leží
msto
eka
mezi Nmeckou íší a Francouzy, u níž Cáchy. Aachen, kde Karel Veliký pochován.
Rejn,
Rán malý, íka Vlaská, Rhodopé, vysoká hora Rutuba, eka
v
tekoucí okolo Bonónie. v Thrácii, na které Orfej zpívával.
Apenninách Vlaských
vznikající.
S.
Saba,
krajina v Arábii Šastné. Saguntum, msto v Hispanii na
ece Ibee.
Obyvatelé od
293 Karthaginských obleženi a hladem zmoeni, aby do rukou nepátelských nepadli, vesms se upálili. Salemský, Jerusalemský. Salmónevs, pyšný král v Elid, chtje býti za Jupitera most, a jezdívaje po na voze ctn, vystavl rovnž a házeje hlavnmi horoucími, domníval se, že lidé ho za vladae hromu a blesku míti budou. Samos, ostrov Egyptského moe, na nmž narozen Pytha-
nm
mdný mdném
goras.
Saóna, Arar, eka ve Francii do Rodanu Sapphó, slovutná básníka Éecká.
padající.
Sardanapal, zženilý král Assyrský. Sarmate, národové severovýchodní Evropy. Saturnus, bh asu, vyhnán od syna svého (z
Olympu), odešel do Vlach,
a
tam
v
Jova z nebe Latinsku šastn
panoval.
Satyr, bh lesní. Scylla, neb Skylla, skalina v moi mezi Sicílií plavcm nebezpená, blízko víru Charybdy. Sej án, miláek císae Tiberia, samovolué v Éím
a Kalabrií,
panoval, až
pak pro své prostopášnosti obžalován a k smrti odsouzen
byl.
Seneka,
Lucius Annaeus, filosof a básník Latinský, uitel Nerónv; pipisuje se mu 10 tragédií. Sever, plnoní vítr, jinde krajiny k pl joci ležící. a íman. Sibylí a, vštka, neboli prorokyn u Sici lián dmyslný, mathématik Archimédés otinu svou, Sy-
ek
rákúsy, Mettelem obleženou, stroji všelikými hájil. kovárna, Aetna; v. Cyklópo^é. Sídonské msto, v. Karthágo.
Sicilská
Sikambrové,
Frankové.
Skytické moe, erné. Skytové, adové, národy Sofoklés,
naroz. 495
v severní Evrop a Asii. Kr. P., veleslavný ecký básník
ped
dramatický. nar. 470 ped Kr. P., cti nejhodnjší ecký filouil že jeden bh, jehož milosti toliko šlechetným živobytím a modlitbami dojíti možná, a že duše lidská ne-
Sokrates,' sof,
smrtelná.
Solón, jeden ze sedmi mudrc eckých, zákonodárce Athén1600 p. Kr. P.
an
294 Sparta,
nejslavnjší a nejmocnéjší ostrovy na moi
Sporady, rzné Kréty.
Sten tór, truba
msto
v
Peloponnesu.
Stedozemním nedaleko
ek ve
ml
válce Trojanské, prý tak silný 50 muž, Stésichoros, básník lyrický, rozený ze Sicílie, oslepen od Kastora a Polluxa, že proti jejich seste, krásné Helen, ve zpvu se rozhorlil, což když byl pozdji odvolal, zraku hlas, že
pekiel
opt nabyl. Strúmen, neb
Strýmón, eka v Thrácii. S udice, neb Sudiky, v. Parky. Syrty. menší a vtší, mliny a písiny v ním na bezích severní Afriky.
moi Stedozem-
Taenarská
cho, Orfeova manželka. aj neb Tagus, nyní Tajo, eka zlatý písek nesoucí v Lusitánii, v nynjším západním Špahelsku a v Portugalích. Taprobana, ostrov v jižnévýchodní Asii, nyní Sumatra.
T
Tartaros, peklo. Tarkvinius, píjmím Pyšný, poslední král ímský, pro neest Lukrécii uinnou trnu zbaven. Tartéssus, msto v jižní Hispánii, založené od obchodních Foenian. Tegea, msto v Arkadii, kdež ctn Merkurius. Tempé, píjemné luhy v Thessálii, po bezích eky Pénéa. T h a 1 é s jeden ze sedmi mudrc eckých, rozený z Miletu. Théby, msto vBoeótii, Kadmem založené, slovutné válkou, ,
kterouž vedl Polyneikés proti bratru svému Eteoklovi. Byzantský mudrák za vku Platónova, bož-
Theodóros, ství zapíral.
T h e o f r a s t u s výmluvný mudec, Theramnejský, Sparský. ,
žák Aristotelv.
ek
Thersítés, nejškaredéjší z ve válce Trojanské, pomluva a klevetník, jejž Achilles pstí zabil. Thésevs, hrdinský král v Attice 1300 ped Kr. P., zabil 1.
potvoru Minótaura.
Thrácie, nému
krajina na severní stran Macedonie, k
se táhnoucí.
moi er-
•
295
Thúlé,
ostrov,
nynjší Island.
Tiber, eka ímem Tibullus, jedea z
tekoucí.
nejlepších
Latinských básník svými
žalozpvy proslavený, nyní Brenta. eka na Alpech Korytanských vzni pak do zem, a vyniknuvši opt u Terstu, do more padá. T í m ó n nevlídný Athénan. Tifys, správce lodi Argó; v. Jáson. T í s i f o n é jedna z pekelných fúrií. Titáne, obrové, kteí válku proti Zevsovi zdvihli.
Timávus,
klá, tratí se
,
,
T o m i, v. Ovidius. Trébíe. eka vzniklá
na Apenninách. Minerva. a neb Ilium, slavné za starodávna msto v Malé ve válce rozboené, r. 1184 ped Kr. P.
Títunka, Troj od
v.
ek
Ai>ii.
Tunét. Tunis, msto v Africe. Tyrus, msto ve Foenícii, odkud Kadmus,
ek
T
nóra, pinesl do y r s k ý vypovzenec.
syn krále Ageznámost písma a všelikého umní.
Kadmus U.
Ulyssés,
udatný, moudrý a výmluvný král na Ithace a Dúlichium, syn 'Láertv a Antikléiu. Ural, hory mezi Asií a Evropou.
Valerius
Korvínus,
slavný konsul
ímský,
ostrovech
zvítzitel nad
Volsky a Aekvy.^
Vaientinián, ímský
Var
i t
o
,
Ven et é,
císa.
hudební nástroj starých
ech.
Heiete. V e n u s bohyn krásy a lásky. Virgilius "^Maro, nar. 70 1. ped Kr. P. v Andech, slavný básník ímský, složil 10 pastýských písní (eklog), naunou báse o rolnictví a hrdinskou báse Aenéidu, ve které líí ,
v.
296
píbhy Aenéášovy ped Kr. P. N Visla, eka
v
a založení íše
Zemel
ímské.
r.
19
Halii.
K.
Z
e v s
,
v.
Jupiter.
Poznámky
nynjšímu druhému vydání.
k
Prese vši snahu zachovati zpsob vlastní, vidli jsme se nuceni, uiniti zde
psaní Vinarickémil nepatrných oprav,
,
nco
Z pravopisných variant
zvolena vždy forma vhodnjší.
Tak jsou názvy dstojenství, ku p. apoštol (str. 142, . 6. nebo str. 215, . 5.), císa (str. 163, . 22.), legát (str. 149, . 4.), markrab (str. 176, . 9.), místokomorník (str. 250,
. .
pán,
15.),
tolik co
patriarcha sultán (str. 282 . 28.),
magnát (velmi
.
zhusta),
(str.
167,
20.),
uenníci
16.),
papež
písa
(str.
164,
(str.
.
176,
(str.
128,
.
8.),
posL), jež
Vinaický z pravidla s velikými zaátenými písmeny psal, radji podány ve zpsobe nyní vbec pijaté, t. s písmeny malými. Podobn místo Nejjasnjšímu králi a místo Svrchovanému Bohu položeno nejjasnjšímu králi
. 18.) a svrchovanému Bohu (str. 187, . 8.). Naproti tomu jsou malá písmena zaátení velikými písmeny nahrazena pi slovcích pídavných tvoících ást vlastního jména: Staré, Nové, Menší msto (str. 126, . 24. a j.), Rudé moe (str. 140, , 12.), na Mlýnských lázních (str. 49, . 10.), Kralodvorského rukopisu (str. 79, . 2.). Taktéž položeno Karel Velikv (str. 1,39, . 2. a j.) místo veliký, Urban Pátý ("str. 176, . 28.) místo pátý. (str.
159,
Dále jest místo „ „
Egypský *
položeno
^ Egyptan „ Dulichského„
Egyptský
Egypan
:
:
Dulišského:
na
str.
„
„
„
„
„
„
106 217 195 210
.
20,
„
22,
„ 8, - 22,
Fryžský
298 Že Vinarický ua
dických
místo
str.
191 v
r.
Schott vhodnji
a 14. z ohled prosonapsal Schot jest patrno.
12.
Aby tená oznaení prvotních kvantit slabikových v cizích jménech mél porue, vytknul redaktor ve Výkladu starobylých slov, zde opraveném neb doplnném, veškeré slai
bikové délkv árkami.
V. Ot. Sia>ik. vydavatel
František Zákrejs. redaktor.
JAN
8
LEPY.
Historický truchlodj
v
pti jednáuick.
Nulla aalus
První vydání této práce, z K. V. Slánský.
ický jménem
bello!
r.
1847, podepsal
Vin»»
P*
r o s 1 o v.
Král eský, jejž nazýval svt rytístva kvt,
zde jest vyobrazen,
a obraz ten
potomstvu pravdu
hlásí,
že válka nezná spásy.
!
Ty pak synu rekovského
Karle, Ote
vlasti
krále,
zvnlý,
jehož jméno slaví neustále
každý
ech
tvým darem umlý,
doTol, at po pltisíce
rok
do vnosti hrnoucím se toku
vdný
žák tvých škol kn pamti
lento nákres
Tob
zasvtí
JAN SLEPÝ.
)
Osoby jednající: Jan Slepý, král
eský.
markrab Moravský
Karel,
Rožemberský Klimberský
ímský
a
král, jelio syn.
^^,^,
[
)
Šašek.
eští zbrojnoši. Filip
z Valois, král
Hrab Jan, Juta,
Francouzský.
z Alen^onu, bratr jeho.
vévoda z Normandie, dofén. rozená princezna eská, dofénova cho.
Filip,
.jejich synkové.
Karel.
Komoí. Komorná. Foulon,
valchá bývalý.
Helebardníci a pažata u dvora Paížského. Eduard, král Anglický.
erný Hrab
Princ, jeho syn.
Varvik.
Zbrojnoši anglití.
Dj
hrá od
Živel historický
16.
erpán
z
do
26.
srpna 1346.
Palackého, Chateaubrianda a
Lingarda.
(16.
V
srpna 1346.)
Paíži.
V J.ouvru kabinet krále Filipa.
Hrahé z Alenconu (vchází). Král (pokroiv hrabti vstíc).
Od
bílého rána
toužebn
:
ekám
co pinášíte
na Vás
nám ?
Hrab. Zvsty neutšené;
té noci
vypáleny lehly popelem zámky Saint Germain, Nanterre, Nevilly a Saint- Cloud, a s vže Notredamské vidti každou chvíli nové sloupy dýmu víícího k obloze. Král. Zle! zle hospodaí strýek
mj
v kolébce svatého Ludvíka! Jako laný ze zálohy vlk pepadl nás i ohnm plení zemi, kterou na vzdor nám nazývá svou !
!
—
Hleme,
jak ten ddic, po matce prý pravomocný, ddictví své kazí! Vintický.
II.
20
!
;or,
Než ten poslední bud jeho plen! pomsty doba se blíží brzy, hrab, I
dokážete udatenství své Hrabe. Po té dob dávno duch
mj
prahne
smrti podobá se zahálka.
Krdl. Síla naše již jest pohromad, píkopy dnes budou hotovy: zejtra
na Anglické uhodíme.
Hrab. A eského
krále
nedokáme?
Král. Marno bylo by delší ekání; zraku zbaven on se neodváží do boje: a kdyby posud nechtl odíci se oblíbených skutk rytíských, bude pomáhati synu. zvolenému králi Kím=kému-. Ve Vlaších a Nmcích neuhaslé ano íše Svatá rozbroje doutnají podobá se draku stohlavému. z jehož tlamy každé soptí plamen Zeti mému pijde vhod svévole. zkušenost a mocnost otce jeho. Hrabe. Však my sami bez pomoci zazeném odsud Angliana. Krdl. Chvalná ;
Vaše
dvra:
než nepohrdáme
nikdy takovými spojenci. Hrabe. Jen jejich pomáhání nás v oku svta nezlehí já pímo pravím: se protiví ta povést
a
I
mn
králi eskému vždy pochlebná, jakoby nikdo bez pomoci jeho nemohl býti v boji vítzem !
eské
;
:
!
307
echm
Král. Brate, závidíte slávu, po které také Yaše srdce prahne. Hrabe. Nezapírám k inu podncuje ;
mne
ten
mužný
cit.
Krdl.
Nuže poslyšte
navržení mé!
Ty
bedlivé vojskem
ostíhejte pravé poií. Vévoda Savojský s Janovskými
od Versaillu nepíteli padne já u prosted jej vytisknu on se bezpochyby k vod pustí a jí pejít bude pinucen; na poií bude ptka nejtužší v bok
:
tam Yy proslavte se hrdinstvím Hmhé. Díky za svenou úlohu
Pisámbhl
na zámoské hosti strhna se jako krupobitný mrak na behu potluku ty vodní myši! Krdl. Vítzstvím si o náš zásluhu nesmrtedlnou získáte.
dm
Komoí Práv
í
já
i
o
zem
(vcházeje).
pijel
eský
pán a žádá
o slyšení Milost královskou.
Krdl. eský pán? Komoí. Nese
Krdl
nemže Vete
prý
z
ech
poselství,
Tuším omluvu, že jeho král nám pispti na pomoc. (Ku komoímu.) (k hrabti).
pána na trnovou sí!
20*
308
Komoí (odj dej. Král. Brate milý, pivítejte zatím ryslance já pijdu za Vámi. :
(Odejde.)
Hrah
(sám).
eský pán? Nech,
nevídáno
ech,
ncpijde-li jejich slepý král! i syna jeho nenávidím: oba dva jsou moji sokové. Nedávno se knížata íšská k nám klonila a podobalo se, že se opt koruna Karla Velikého vrátí do Francouz. bratr Filip
Jej
zdál se
Nmcm
radji by mne
eský
Mj
píliš
byli
mocným; proež
zvolili.
král ale zastoupil mi cestu.
íšník Svaté íše rozhodnul svým
—
hlasem, že byl zvolen jeho syn slaboch pobožný, jen proto práv
knížecímu knžstvu vhod a vdk. Co jest ale íšská koruna proti dražší korun mé lásky? Karel pipravil mne o tu též! Miloval jsem ohnm mladistvým lilii krásnou. Blanku, strýnu svou, ona by mne byla jediná oblažila píku pokrevenstva mezi námi byl by zdvihnul mocným slovem církve otec v Avignonu ;
I
309 Šastnjší ale sok mj, Karel eský nadjného vrchole mne svrhnuv, vzal mi klenot, na nmž vryto bylo s
kouzlo blaha mého života!
te je srdce mé nebytuje leda záští proti zhoubcm blaha mého echm.
Pusté, sprahlé
a v
nm
Sob sám
—
jsa
bím
nesnesitelné,
v boj se vrhnu, abych našel v boji, ne-li vavín slávy válené, aspo útrapu kojící smrt! (Odejde.)
Sí trnová. Pan Rožemberský (pohlíží na podobizny král Franských).
Komoí. Na ddic
království
té
síni
nejradji dlíval
eského, Karel,
outlovký ješt výrostek, když byl od vašeho krále sera k ujci svému poslán na zkušenou.
Pstoun jeho Petr
z
Rosires,
nyní Klement Šestý, vyprávl mu zde o slavných králích Francouzských. Maje po chvíli sem zabíhal princ
mladý rád a
stával bez pohnutí obrazy našich slavenc. Starý sluha domu královského já jej castji zde nacházel.
ped
310 Eožmib. Velebné
ty podoby se zahoel býti podobným.
vtiskly
v duši Karlovu, že
vznešencm
tm
V
jeho duchu zrají úrayslové velicí. Co pkného kde spatil, tím zamýšlí ozdobiti vlast. a Paíž jeho vzory jsou. nadarmo vévoda se snažil Betislav a potom králové naši oba Otakarové, toho dovedl Karel markrab u svatého Otce Klementa.
ím
O
Mohuci druhdy podízena slyne nyní Praha naše povýšena na dstojnost metropole ech.
Od
ietoška
Nmecký
a
ímský
král chce udlati z milé Prahy stolici
Vašeho
sob dstojnou Dle vzoru Louvr staví nový hrad
a velebný na
k
Hradanech dóm,
nmuž kámen
s otcem položil. Vím, že k tomu dílu nedávno mistra Matiáše z Arrasu od nás do ech sob zamluvil. Rožamh. Já jsem vidél pkný mistrv rys. Hlavní svatj^n ta íše eské králv našich bude pomník slavný. Komoí. Doslýcháme také, že princ Karel skvlé turnaje rád slaví vá. Rožemh. Ano, povst neklamala Vás Bedliv skutk rytíských král ímský peje však i pkným umním
Komoí.
I
311 a k vojenské slávé získati chce perlu osvty.
vlasti dražší
S osvíceným knzem Arnoštem z Pardubic markrab zizuje školy v osadách; jej následuje ppnstvo po hradech a vsích; i obce mstské staví domy cviné mládeži. Vele nejzdravjší med je vlastní!
ech kam
se
hí
rád,
i
rád sám zkoumá.
jen vtip a rozum postaí.
Snahou Karlovou má býti Praha oulem vdozpytných uenc; v ní zamýšlí vyzdvihnouti vrchol
ech
uení, aby svých poukojil hlad a touhu po ovoci vyšších umní, aby nežebrali poád
o almužny ducha v cizin.
Hrab poslední
(o
nco díve
povystoupiv a zastaviv se
pí
prpovdi, pro sebe). Již mi se rt pyšných do ucha pere opt nenávistné jméno ech! Komoí. Vaším markrabtem. ímským králem,
kvte mnohoslibná nadje. On bude echm Karlem Velikými
Hrab
(k sob).
Otrok
mému
soku pochlebuje!
Rožemb. (nevida posud hrabte). Poínání jeho aspo jest veliké a snad i skutek bude veliký! I
pál bych sob dne
se
)
!
312 dokati, až
i
hosté dalecí
putovati budou do Prahy, by
ech
dmyslných
vyslechli z úst
svrchované pravdy písma, smírné právo mocná i národ a hojící léky chorobám. Ano pál bych si po páté z mrtvých vstáti a pohlednouti na vzdlanosti stupe vlasti své, až bude slovo eské tlumoem rún pírody a zvstem starožitných
ad
vk dj
nových
i
Snad
i
tehdáž
umní
a
vykne
vd.
letopis
vdk eského
národu prvnímu tvrci vyšších jeho škol a píse zbuzena k novému jitru v echách oživí památku Karlovu
Hrah as jest, z
(pro sebe).
abych snáe probudil
vytržení; nevidí a neslyší.
(Hmotnji pokroí
Komoí
blíže
(ohledná se a spativ hrabte,
jej
ohlašuje
Rožemberskému).
Hrab
z
Alengonu, maršál Franský! (Pokloniv
se,
odejde.)
e.
Hrah mj
(chladn).
Král,
uvítal Vás,
naídil mi, abych než on pijde sám.
bratr,
Rožemh. Pijmtež mou
úctu,
pane hrab!
;
313
Hrah.
Pijíždíte z Lucemburska?
Rožemh. "byl
Z Prahy
jsem vyslán.
Hrabe. Zdráv-li eský král? Rožemh. Zdráv až ua zr?k, jemuž uškodily navždy sychravé mhy Litevské. Hrab. Hojil prý ho léka Franský? Rožemh. Hojil, ale nevyhojil; mastická ten chlubný hory doly sliboval: ale zmuil krále tak .
Hrab.
.
.
že král ho
utopiti dal.
Rožemb. Mami tu pokutu díve zasloužil neb lidi dobré planetami banil napoád ;
za zlato šibal
mnil
divotvorné
elixíry a preservativy
proti
neduhm
a ránám všem;
na oi masti jedovaté
králi
pikládal, až docela oslnul.
Hrab.
Škoda, že se nesvil Váš král
eským lékam! Rožemb. v
Naši od
povtí oekávali Hrab. Píhodná
on neustále
promny
zhojeni.
rada králi
eskému;
mní povtí!
Rožemb. Nedostatek zrak posavad
jej
nezdržuje od jízd rytíských.
Vloni jsme byli v Litv po tetí.
Hrah. Vévoda Bourbonský o té pouti
málo prospšné.
vypravoval
;
!
314
moe
Rožemb. Z Baltického naši otcové a stavli
erpali vodu
msto
Otakaru na památku. jsme se také zaslíbili proti Litevským a Pruským pohanm, avšak mlká zima nedala nám králi
My
vniknouti v ty kraje blatnaté.
Hrab. Nevasná to ovšem píhoda
a
ta
dopává svým
jindy tebas
i
milákm
slávu vítznou.
Rožemh. Nkdy možná než nedkuje pouhé píhod :
on
si
ji
Hrabe
král muj svou slávu
dobyl ctností rytískou. (pro sebe).
Pochlebník! (Nahlas, ironicky.)
A kdož by pochyboval o velesláv krále eského!
Komoí
(pišed).
Král a pán náš Filip pichází.
Hrabe
(pro sebe).
Nevdné mne
sprostí zábavy.
Rožemb. (pro sebe). Nezdá se, žeby hrab echm pál: obojetná znla jeho slova. dvoané kráejí ped králem Filipem, jemu po boku dofén. Pán z Rožemberku slušn se pokloní. Král pívtiv pokynuv rukou, posadí se na trn. V právo se postaví Komonstvo dvorské na pídofén, v levo hrabe z Alencomi. Helebardníci a
slušná místa se rozestaví.
315
Král
(ku pánu Rožemberskému).
Vítejte nám, hoste
ze slavného
pevzácný,
echv
království!
Rfjžemh. S povinnovanou úctou Vaší Milosti list úvrný. (Podá králi blánu
odevzdávám
visutou peetí.)
s
Král (pehledne list). Na takové svdomí já Vám svou plnou víru vnuji. (Pokyne komonstvu, aby se odstranilo.
ané Král.
Helebardníci a dvo-
odejdou.)
Nuže, pane,
nám
zvstujte
milé poselství.
Rožemh. Jasný, nepemožený král a pán eský, hrab Lucemburský. a s ním osvícený syn jeho Karel,
Jan, král
ímský
král,
markrab Moravský,
vzkazuje Vaší královské Milosti služby své a lásku nezmnnou.
Na Vaše dožádání s
domem
a chtí i
s
svazek pátelský Vaším slavným Valoiským, Vámi státi za jedno v dobrých
v protivných
obzvlášt pak že
s
milerádi
vný
stvrzují
pti
sty
vku píhodách; vdti dávají, helem osobn Vám
v tu dobu táhnou na pomoc.
Hrahé
(pro sebe).
vdn
Král. Pomoc jejich a v té ochotnosti vidím
dkaz
lásky jejich o to patrnjší,
Co slyším pijímám
?
mj
116
o
já
mén
žeby v ten
A kdy dorazí
sml,
nadíti se
as
pijít mohli k nám.
sem
myslíte, že králové ?
Rožamh.
K emu
odhodlá se pán
mj
královský, nemeškaje vykoná.
mné k odjezdu kivou povstí,
Chystal se hned po a já sveden
hledaje Vás na mezi Xormanské,
jsem si dva dni nejmén. Král. Pohyby nepátel nám velely spchat
zajel
2
Normandie k mstu hlavnímu. (K dofénovi.)
Než, doféne, uvedte sem Jutu, cho svou rozmilou, by slyšela sama návští o píchodu královského otce a bratra svého. Milerád! (O.lejflp.) Dofén. 8.
s
Rožemb. Krále svého dcei milostné potšením jeho slovo vyídím. Král (sejde s truu).
Andlská to dnšinka domu našeho a srdce Málo která
Paížanm
cizí
se
a rozkoš
všech!
nevsta
zalíbí:
než Juta
sob píze obecnou. Rožemb. Naši echové Moravané
získala
i
milují také marki-abyni Blanku,
Vaši dceru vznešenou nosili
ji.
;
na rukou by
317
Hrabe
(rozpait). Dovolte, králi, bych šel
mj
Král. Strpení,
Bute
.
.
.
brate rozmilý!
námi svdkem radosti
s
naší dofénky.
Hrab
(k sob).
O muení! rozpuje
eská
krev ta mi
Juta (pnchvátá
s
(Ku
píky vzdávám Vaší
žlu.
dofénemj. králi.)
Milosti,
mne iníte zpráv utšených úastnu že
I
(K Rožemberskému. I
zavítejte
I
šastn,
Krajane šlechetný! Kdy a kde jste posléz vidl mého královského otce? Rožemb. Dnes desátý den, co na snmu Pražském stavm oznámil, že pojede k Vám. Vroucí byla jeho slova: „Pjdu," pravil, „na pomoc svým pátelm, a budu hájiti dti dcery své!" Juta. Dobrý otec!
Hrab
[k
sob).
Hájiti nás
bude slepec!
Rožemb. Jeho tklivé slovo a zárove prohlášení markrabte Karla, že se
dojalo
s
otcem králem vypraví,
mocn stav
veškerých.
!
18
Mladé rytístvo
se
prohlásilo
jednohlasn, že krále doprovodí. Juta. eská zem vždy reky rodila! Její kronika mi vnukala vždy vdk a lásku k tomu národu,
nhož
pedkové. Arci! vévodové od pluhu! Juta. Moje máti asto mi vyprávla, co za ni podnikli echové. Rožemb. Ze spanilého srdce vykvetlá ta z
vyšli moji
Hrabe
(pro sebe).
krajanm Vašemu rodu
slova zvstuji roznítí,
že
v
obt pinesou
V
Juta (ku králi). pánu Rožemberském
a ta jich rádi
své životy!
znejte,
králi,
výkvt panstva eského; jeho domu vlada první stojí u trnu.
KrdL
Blaze
králi,
kteréhožto
trn
podporují sloupy takové Rožemb. Na základech práva a lásky lidu
nejpevnji trnové.
stojí
Kyne-li dobrý král, pak nejen rytí, celý národ chvátá k obti!
Hrab Ó
(k sob). ten vroucí eský vlastenec!
Juta
A
(k Rožemberkovi).
dlá
co
staroslavná Praha,
mého dtství jasná kolébka? Její
obraz
žije
posavad v
mé
pamti! ano ve snách asto vídám velebné té matky stovžatý diadém a svaté na Hradanech
!
319 pomníky, pod hájem Petínským
stíbropnné Vltavy
bán
zlatoskvoucí
Hrab Dtská z
zrcadlo,
dál
Vyšehradu!
(pro sebe).
fantasie v Paíži!
Rožemh. Praha roste a bujn rozkvítá a lásky k dcei nezapomenuté
Alžbty na výpravu naši sem dobrovolnou berni podala. Král. V asu velmi truchlivém velikou nám útchu spsobil.
jste.
(K Jut.) Nyní, vy dcero drahá, ite, co dobré hospodyni písluší.
Dofén
Rožemberskému). pane z Rožemberku! Rožemh. Milostmi mne obhrnujete. (k
Pijmte vdk.
Hrab
(k
sob).
Jaké poklokování s barbarem Juta (k Rožemberskému). Následujte
mne
;
já vykáži
vám
obydlí.
(Odejde
Krdl.
ku
s
Rožemberkem.)
Doféne, dohlédnte
píkopm! Doýén Krdl
(odejde).
(k hrabti).
A vy, brate, spjte k vojska, úkolu svého pamtliv! (Odejde.)
pane,
!
!
320
to.
Hrabe
(sám).
—
Pijde tedy slepý hrdina a s ním pijdou eští rekové! pomohou nám bíti se v poli a hned
svtem
nám smle ejínou, my coufali jsme
chlubiti se budou, že
dobyli vítzství! ba
dokud nepišli, že
—
Nikoliv napoád aby mou mi stenili
já nedopustím, zásluhu!
Potebí
od bojišt V duchu mém
1
!
bych odstranil. Ale jak jen,
—
?
—
—
se
nco
— Nadarmo neznám Tak tak — tak — má
Dobrá míhá povahu Paížan Sláva bude má !
je
já
!
!
I
1
a celá
(Odkvapí.)
Opona spadne.
JednárLÍ drixlié. Komnata hrabte Hrab
Alen^onu.
z
(nepokojn pejde komnatnj.
Komoí. Yalchá vn Hrab.
Komoí
Hrab
se hlásí.
A jen vstoupí!
(odejde).
(sám).
Paížský mi pomoz chytrák chytrák a nic horšího ? Ej kdo se ptá zde na mravy? poctivému hlupáku lpí !
duše na jazyku!
upímný
—
nedá k niemu Stydl bych se ovšem, kdyby svt vdl, jakého mám proti sokm užiti se
spojence Zjeví-li
—
!
!
— Hru
se
—
nebezpenou hrám
!
—
moje nástraha?
mn
A kdo opováží se proti pozdvihnouti hlasu ? A snad valchá sám mne vyzradí ? Toho upoutám k sob pevn za zpropitnou chlap ten pjde za mne teba do pekla! 21 ViDancký. II.
—
—
!
!
!!
A kdyby vyceknouti chtél mé jméno padouch niemný, vždy najdu zámek, který ústa mu zave na veky.
Foulon (titvorn obleen vstoupí). Moje služba Vaší Vznešenosti
Hrab.
Neprodlel jste
Foulon. Jak bych váhal po takovém pozvání Ta est Hrah. Slova spote chvíle kvapí Obec má Tás potebí Foulon. Mne obec? Mne? Hrab. Ty dni sem pitáhne pt set ech! Foulon. Nedste mne, hrab! pt set ech! Hrab. Ponkud jsou naši pátelé! Foulon. Ovšem jejich král a jeho syn! Prince Karla my jsme vychovali !
I
I
I
I
Ale
eský
li.ll
depí jen
ten
v lesních doupatech a žaludy jídá
jako
vep
sní je,
a najde-li kde dít,
jako na pospasy.
Hrabe. Možná! Fovlon. Za ušima mají rohy, oko jedno v ele !
.
.
Hrab.
.
Dobe! dobe!
slovem, chcete íci, nehodí se
do Paíže Nuže aby sem vy pekazíte. Foulon. Já? 1
nevešli,
já bych zahnati
ml
ty lidožrouty?
!
323 Hraht. Chytrost Vaše toho dokáže. Foulon. Vy mi píliš lichotíte nevím HroM. Napovím Vám Ani král ani já Cech vystát nemžem oni sami ku pomoci nám se vtírají. !
.
:
:
My ale
bychom
jich rádi
s
— jaksi — pkným
Víte
— co
krku sbyli:
zpsobem. zde pknvm nazývám ^ '
'
^*^^^^^,
dovtípím! vtipné,
V
Snad Paíži
chytré,
pkným
se
sluje
obratné.
Hrahé. Uhodl jste, co bych rád! Tak uhodíme k cíli! Co jste díve po mé první zmínce o Ceších byl prohodil, to
spsob Tak echy malujte svým dobrodruhm! s chutí sebe nejlepší!
n
šerednjší ohavnosti na vymyslete! hate, stupte je po všech hospodách a tržištch ^ J>ran srote lid a mládež bujnou,
kite, aby zstali ped mstem, a vejdou-li pece, vy je v posmch uvedte, jim se brzy bydlo mezi námi znechutí a sami omrzelí odjedou!
a
dom
Foulon. Žasnu nad úkolem nebezpeným zoufám nad vyvedením pronárod netesaný nedá s sebou hráti. Kdyby zde bylo tolik Španhel, Vlach, Anglian, nebo naší krve náhodou Vám nemilé, !
21*
.
:
.
!
324
pkn ale
bych
eská
je
odsud vystrnadil
srst sebe lepší vtip
setese, a bda poštváku, který by se octnul u tlapy
tchto nedtklivých
Hrah.
nedvd!
Zmýlil jsem se tedy ve Vás
V
Foulon.
Hrab. V povsti
em?
o Vaší chytrosti,
—
která po Paíži vyhlášena Zdráháním lehíte sebe sám. Foulon. Jindy bych se nezdráhal; veselé !
dobrodružství takové by po mé echové ale chuti bylo Hrab. Bez vrtoch! znáte úmysl Zlato osvítí
.
.
:
Vám
Za
.
.
sáek
s
penzi.)
štdeji odsloužím.
Foulon (vezme podávaný sáek). budu, uiním: ale jestli oni
Se
.
Hrab. Chtjte jenom! Vám Ale
—a
mj.
vtipu tmu!
(Foulonovi podá
službu se
.
.
.
je všecko
možno?
se nikdo nedoví,
že jsem já to Vám byl poruil! Všecko dlejte, jako po své vli!
Rozumíte ? Foulon. Jak bych nerozuml? Budte bezpeen; já od jakživa všecko po své vli dlávám! Hrab. Jak Vám libo, mluvte o eších: o
mn
mlte! (Odkvapí.)
Foulon.
Spolehnte na mne!
325
Foulon (po malé pestávce, sám popocházeje). Trne mi mozek Hrab z Alenconu I
pletichy
A
pede
—
pátelm
proti
—
!
kdo ví? snad rovnž také dostal
od Angliana
pkný
jako já od pana
Dvma pánm
z
lialafanc,
—
Warv*icka?
sloužiti
prý nelze!
Hloupé písloví! Pán z Alenconu na dvé slouží: bratru na oko a -strýci Anglickému podtajíl
Pro
by jinak na
IVlistru
Ka dv
echy mne
štval ?
—
svému místa nepostoupím. strany
pkn
valchovati dovedu.
—
také já valcho
Ó
moje o dvou složeních, ty budeš výnosnjší, nežli byla stará, kterou vesele jsem prohýil! Pkná pravidla mi dal pan maršál:
—
— —
—
Muv a ml Ó mluviti je mi rozkoš tam. kde obyejný hlupák mlívá. Mluviti budu nemalované lži !
o tch eských nedvdích, až je svrbti bude kže huatá! Mleti bývá ovšem tžší vc! Ale který zlodj mistrný svého kumpána by prozradil? Skryji pana hrabte tajemství ze vdnosti, že mi jinde vli milostivé propjiti ráil.
—
!
:
326
Obma nco k vli udlám Panu Wanvicku i AlenQonu. Dív ale na píkopech našim nco pošeptám a u brány pak poštvu na
echy
Pi
vli
vtipem bujné bosáky. panské vždy bud ale vle má; tu vázati si nedá si páni o sebe hrají: Foulon. Jeden z nich já si zahrám o prohra: já pak s druhým zvítzím tam na píkopy S chutí do valchy té
A
n
!
I
—
(Odskoí.)
Kabinet krále Filipa
v
Louvr.
Král Filip (sám). utšené jsem neml posud,
Chvíle
má
hlava nosí korunu! války! nese tžké Plach se dívá na své spáleništ rolník a vida svou že zadupanou, trápen hladem, nepítele klne zoufalý a se domnívaje sprosté, co
Mj
lid
bím
úmysln bez obrany necháváme, klne snad i mne Pomstím se však nad lupiem svým Pomstu stejn krutou pisahám! Ytrhnu-li do Ponthivska v jeho panství. že ho
!
—
i
!
!
327
ohnm i železem je poplením, aby zkusil rovný války plat a lid jeho aby proklel také jej
Dofén
(vkroí).
Na pekážky
vrazilo posléz
val
Lid reptá na n; jsou prý na svobodu obce záloha. Mšanstvo se vesms nyní zdráhá
kopání.
postoupiti pole a zahrady.
Král. Hokne mi ta zkušenost ach nelze bezpeit se na lid v neštstí Jeho mysl sem a tam se hýbe, jako ttina vtrem klátná! Dofen. Vešken lid zlý není; ástka vtší dobrá jest: jen lichý strach je svodí, aneb zrádce tajn najatý. Okamžité nedorozumní pomine snad, jestli pislíbíme !
majetníkm
slušnou náhradu. Král. Nerad sahám na osobní práva: v nutné dob ustupuje ale právo jednch bezpenosti všech.
Vyhovíme osobám
A
i
obci.
postoupených statk cena každému, jak sluší, odhádá: náhradu zaruíme úpisem. Dojen. Tímto rukojemstvím doufám, že se
nevole
mšanstva
se ukojí.
!
328
Juta
(v
radostném pospchu).
Novina utšená, mj Milost-králi! Sotva že jsem v jizbu hostinskou doprovodila pana Rožemberka, z vní zaznívaly podkovy: povyhlédnu a spatím rytíe dva, a jeden z nich jest otec
mj
Král. Možná-li, král eský zde by byl? vyjdme jemu vstíc bez prodlení! (Chce
vyjíti.)
(V tom se otevrou dvée a Jan slepý vstoupí u prosted z
Rožemberka
pán
a Klimberského.)
Juta. Drahý ote!
Dofén. Královský mj testi! Král. Jaké utšené pekvapení! Dofén a Juta (z obou stran ped králem Janem kleknuvše, ruku mu líbají). Jan. Žehnám Vás, mé drahocenné dti! Šerou záclonou jsou zahaleny
oi mé
a Vaše podoby se mi zamihují jenom jako milý obživený sen z let minulých :
a pece nebi dkuji, že jsem u Vás a ruce kladu na Vaše temena Vstate, moji milí, radujte se! !
—
nevidom já našel cestu k Vám! (Obejme Jutu a doféna.)
A
kde je král? jeho hlas já také slyšel! Král. Zde jsem! (Pistoupiv obejme krále eského a vezme ho pak za
ruku.)
329
Piletly
Vítejte! ku podivu! Vaše Lásky k nám?
jste
patu svého posla stíháte.
Jan. Mj syn se temi sty rytí k Normandii zamil; já zrovna ku Paíži. O to byla kratší cesta moje.
Král. Nenadali jsme se Vašeho píjezdu a myslili, že domov Vás neb íše zdržuje.
Jan. Nyní zahálíme Šest udatných
opovdlo.
:
ne tak vloni.
soused nám válku
Král Kazimír
nejprve se na nás vyítil.
My
jsme ale
z
Moravy mu
cestu
ukázali do Krakova a tam jej zaveli, že se jemu zastesklo;
posléze mi ukázal, žeby chtl se se mnou sám druhý: já svobl pod výminkou, aby oím svým záclonu podobnou udlal. bíti
Král.
A
král Polský pozvolil?
Jan, Kazimíra udobil: an sám pak
Žert
mj
ukojil bojechtivé sousedy.
Po tak vydaeném dobrodružství letos doma pokoj máme, a tudíž bez
pée
Dv
sté
jsme
vyjeli
rytí mne posud ped
ze
zem.
provází:
branou: krom nás dvou nikoho pustiti nechtí do msta.
jsou ale
:
330 Král. Nedivte se, Lásky Vaše, lid náš je postrašen a zrady se bojí. Stráži u bran naízena písná všecko napraví. bedlivost: však syn Dofén. Bez prodlení opatím vjezd volný
mj
mstem
na hrad
eským rytím. (Odchází.)
Jan
Uite
(za dofénem).
libost
našincm; Paíž vidli.
rádi by krásnou
(Ku
králi.)
Markrabyn
Blanka. Vaše dcera, líbá Vaši ruku otcovskou. Rádi byli bychom ji vzali s sebou
as
ale
ku pospchu
pobízel.
Vdti, že je zdráva a mému je mocnou útchou.
milá
Král. srdci
Vám,
9.
Komoí
(pišed, hlásí králi Filipovi).
ped zámkem podšena vypravuje, že prý Anglian útok strojí na msto. Král. Hned se lidem ukáži! Tlupa lidu shluklá
(Ku
králi .Janu.)
Dnes mi
páno dlíti s Láskou Odpoite po unavení.
není
Vyšlu k
Vám sem
vnuky své
i
Vaší!
Jutiny jaré kvítky,
Vaše; potšte se
331
prostosrdenym Já
štbotem.
jejich
upokoje, k vojsku dohlédnu.
lid
pánm
(K
eským.)
mne provodte!
Libo-li, pánové,
(Rožemberský a Klimberský
králem Filipem odcházejí.)
s
Jcin (za králem Filipem).
Nezapomete vidí-li
KrcV
Na
však, že do pole jsme
echové jsou lvové, u sebe svého krále.
pitáhli.
^loji
(ohlédne
se).
shledanou, králi rytíský! (Odejde
s
pány eskými.)
8.
Juta, Pohovte (Pošoupne
si
u nás, drahý ote!
sesli
ku
králi Janu.)
Jfin (sedne).
Spokoj
se,
má
dcero,
chvílemi; krátké slasti
nám
nkolika jsou
vymeny
domácího pokoje.
Jwa. Neduh
ocM nedovolí
Yám
jeti
v pole.
JaJK Nejsem docela nevidom; vidím oima svého komonstva.
A
že jezdit
jízda moje z
ve válce je
kdo byl jak
mohu, dkazem Prahy sem anobrž slepý jenom ten. ;
živ boje nevidl. Juta. \j se povznášíte nad svj osud: jiným byl by velmi tesklivý.
!
'
332
9.
Komoí
(pivádje mladé prince; k Jut).
Výsosti, král vyslal oba prince
Filipa
pana
Karla sem, by Milost-
i
dda
ech
z
pivítali.
(Odejde.)
Filip. Milost-pane
dde, vítám Vás!
ruku králi eskému.)
(Políbí
Karel, Já Vás také vítám, milý
dde
(Líbá též ruku králi eskému.)
Jan.
I
Vy, jonáci, mi vítejte
I
Postavte se oba vedle mne! Filip na právo a Karel na levo!
(Ohmatá hlavu
Filipovu.)
ty rameno mi skoro pesaháš! a ty, Karle, jako štípek V}Tstáš Filip. O kdybych byl jen málo vtším, táhl bych s Vámi do boje! Juta. Znáš li povinnosti rytíské?
Filipe,
Filip (odíkává).
Boha
ctíti,
ctnostným
býti,
slabé hájiti,
sebe zapíti.
Jan. Výborn! a máš-li také zbra? Filip. štít
mám
Me
mám,
ale jest jen
také, ale kožený!
devný
!
333
mám
Karel. Já Filip.
astji
také
zbra
i
odní.
spolu potýkáme.
se
(Za jevištm hlasy.)
Nedvd! Nedvd! J(^n. A kdo vítzí? Karel. Ach mj bratr; on je silnjší? Filip. Ale pane dde, povzte nám, jak se dje, že král Anglický také náš je strýc a pece hubí
naši vlast a bije lid?
^«w. sejdeš-li
Mé se
jednou
s
dít,
Anglickým tím
mu sám tu otázku: co na ni odpoví. Živý cite práva, prstem Božím v srdce nezkažené vepsaný, strýcem, dej
—
uslyšíš,
ty svým pouhým hlasem zahanbuješ krivosoudné svta stolice! Skoro bychom v radu mli dti
povolati; jejich smysl pouhý rozešil by nkdy lépe práv, nežli samolibá moudrost naše Venku hlasy:
eši
z
msta
nedvd! nedvd!
ven! Hoj,
Jan. Slyším
z
vní
hluk!
J'^^^'
Nevím sama, co
Jakýsi šramot? to
znamená.
(Vstane.)
134
10.
Komoí
(pijde, tajn k dofénce).
eského šaška hrub pokikuje. Hlasy (venku). Nedvd! Nedvd! Jan (vstane) Výsosti, lid na
Co to jest? Juta (ke komoímu).
A
vdce
uiní, co opatrnost
Komoí
hradní stráže
velí.
(odejde).
Jan. Povzte mi, co hluk znamená Netajte mi nieho. Filip (odbhne k oknu). Juta. Nemilá vc! Filip.
Tot
?
shon a lidu chumelení!
Hlasy venku: Chachacha! nedvd! Foulon nedvd! Jan. Venku smích se ozval. Bezpochyby šašek
mj
cosi veselého prohodil.
f I.
Dofén
(rychle pichází).
Budte bez pée; lid rozprchnul se. Jan. Co se dalo? Dofén. Promi Vaše Láska
pekypnou bujnost mládeže! Lid poškádlil šaška Vašeho, ten ale chytrým rozmyslem hluk lidu na veselou stránku obrátil.
!
;
335 Jan. Ó ten kumpán veselý vynajde notu hned ku každé písnice
Já ho našel ondy v Kutné Hoe, když tam uil Nmce z jedné mísy s echy jísti hrách; on doverll véru,j coby jiným nemožné se zdálo. Nic ho neuvede ve zmatek. Tisíc
obmysl má
za ušima,
kotrb šprým bez potu, na jazyku mu kvte sl a pep hrdopýškm sype emeici, až jim vykýchá se mozek zdráv. ve
Nevinného žertu nekazí, dobré mysli kueti neublíží, jen na potmšilé pouští stely, rýpálkm rolniku zavsí. Dofén. Tak i zde píhodné vyhovl svtoznámým našim tverákm. Juta (ku králi Janu). Srden jsem tomu ráda, že s ním užijete bodrou kratochvil. Jaii. Nechu on mi okoení v hod: nkdy ale kopa vybraná mne též na vidliku nabírá. Ondy povídal mi: Zajíc jednou žaloval Perunu, že
mu
ježek
leza do hnízda, jeho malých píchá.
Ježek zapíraje,
na
vinil
zajíce.
asto vyšklebuje zuby. Perun rozhodl: Oba užívejte svého prával Zajíc v poli svém bylinou a lupením se živ že
!
:
!
336 újmu neuiní
ježkovi.
Ježek bydle v drách podzemních, v okolí sežírej hmyz a hady do zajíce bodly nepíchej pokoj mezi vámi. Tak bud Karel. Hezká báj Filip. A moudrý rozsudek! Juta. A kam zamoval bajky hrot? Jan. Šašek mi je vhodn vyložil, ka:
vný
Žoldnéi a havéové z íše do Hor Kutných tebou povolaní sousedm Malínským pošlapali hrách a z pole vytahali ken. Bylo patrno a známo, odkud škoda: ale škdci zapírali. Malínští na tebe žehrají, že prý Horským hostm nadržuješ. Králi, i
bud Perunem
!
nejen
host
domácích opatruj a chra! Dofén. Dobrá báj a smlé nauení! Jan. Šašek uil mne vtip eský znáti,
jejž já
díve
dosti neocenil.
Juta. Povahu
eskou
má
má
oslavená
pipodobovala ku granátu; v kamenu tom eském spatovala svého lidu pevnou vli, svtlý
rozum a krev srdce ohnivou. Jan, Moje chlouba jsou ted moji eši 1«.
Rožemh.
s Klimberským). Králi pane, tábor Anglický se
(prikvapiv
!
337 hýbe s jedné strany strojí útok na msto, a zárove se oboili na zástupy hrabte z AlengoLu! ;
Na poií ptka poíná!
k!
Jan. Pivedte mi Naše rytístvo je vzhru! Odrazíme zhoubce od msta, a poženem ho tryskom za moe! Naše heslo: Sláva! Rožemberský a KUraherský. Sláva!
a
(Odkvapí.)
Opoua spadne.
Vinarický.
II.
22
!
!
JodLnání totí. Tábor
Anglian
u
Krešáku,
(Ráno 26. srpna 1346.)
Král Eduard (k hrabti z Warwicku). Zde jsme našli pevné stanovišt. Na ddiném panství matky své nepítele vyekám. Naše vojsko rozdlí se na ti šiky v každém tetina bud pchoty a stelc dva tisíce; na kídlech stj dobrých osm set rytí. Šik první s Vámi syn mj povede. Zde sob ostruh dobudiž Warivick. Valiský princ u pechodu Seiny okázal se rekem dosplým. Eduard. Druhý šik ved hrab z Northamptonu tetí s dly íditi budu sám. ;
Vojsko pokrmem se posilni! praporení na snídaní k sob zvu. Vy je ke zavePte
Vdce
mn
(Odejde.)
!
!
!
339 Warzuick. Vdce výborný! vede a poklidnou opatrností jisté pipravuje sob vítzství
péi
o lid
I
(Chce odejíti
Waricick Zavítejte,
Yy
jste
;
vstíc jemu pijde Foulon.)
(k Foulonovi).
dobrý píteli
!
—
celý upachtén, ba sotva
ducha popadáte pilné zvésty bezpochyby pinášíte nám Foulon. Po zacházce dostal jsem dosti psotn. eši harcují jako rozerténi za Vámi. Nebyli by mne živa propustili, kdybych neml pasu od našeho pana maršála: ten dal mi erné na bílém, že jsem já dobrý Frank; k jeho ruce naschvál vyslán, že volný všady prchod míti mám. Svobody té jsem sob vydobyl !
z
opatrnosti,
ku prospchu
Vám
U
nás mají mne za vyzvédae hrabte marsala z Alengonul
U
Vás ale já jsem celý Váš Warivick (k sob). Prohnaný chlap! viti-li mám jemu? Foulon. Hehehe tak musí našinec !
klestit
sob
cestu všelijak,
aby obloudil ertem osedlané cikány: sice by
mu
odzpívali!
22*
se
k Vám
340 Warwick.
Pravda-li, že jede
s
uimi slepý král?
Foulon, Nepezdívejte mu slepých oi on má tyry; jezdí konm pipjat ke koním dvou rytí, jenž mají svtla jako ostrovid.
za
!
dv
On sám, tuším, vidí sluchem, myslí jako blesk, a káže jako hrom. On to se svým vojskem byl, jenž Vás u Romského mostu odrazil, a byli byste dokonce poteni, kdybych mlký brod Vám u Blanque-Taque dosti
asn
nebyl vyslídil.
Dnes co nevidt sem dorazí. Za ním hrne se celá Franská moc. Warwick. Zvdy Vaše oznámím hned
Na
shledanou, pane Foulone!
Zatím jdte k mému kuchai: on Vás posilní a oberství! (Odejde.)
3.
Foulon
Na
(sám).
shledanou, pane Foulone!
to sladce znlo! který pán tak promluvil, milostiv ke dokud jsem byl valchá poctivý? Ano již mám kuchyni hrabcí! Skoro bych byl na tu poctu pyšný,
Jak
mn
kdybych nevdl, co slova jsou! „ Pane " praví „ sluho " myslí. !
!
:
Ne
— Jak
tak! ty pán: já pán! sluha pán!
?
—
králi.
.
341 Chychychy! pan Warwick myslí, že sloužím jedinému výhradn; a pan hrab z Alenconu též. Bloudové! oba slouží mnl Od obou mám listy prvodní i volný pístup, kamkoliv se líbí. Svobody této opt užiji. Skoe do Franského tábora, panu marsalu zvdy donesu Kventík pravdy se lži librou smísiv,
mu
I
dvma mistrm kdy
je
v pletichách ukáži, sluha panstva svého pánem
1
(Odcházeje, se zas obrátí.)
Ale hej pro službu pehorlivou byl bych na Anglickou kuchyni !
nezpomnl
více
sám
I
;
již
neznám sebe
pro samé státní
pée
duch
mj
zapomíná na tla pívažek! (Odkvapí.)
(Divadlo se promém'.)
Krajina povýšená, kovím ledakde porostlá. O polednách 26. srpna 1346 pi zatmní slunce s oblohy slyšeti krákání
krkavc. 4.
Sasek
(v
plášti
strakatém popocházeje.
vzhru)
Pehnala se boue hromobitná, a ted pod oblohou irou letí hejno krkavc! Z lakotných hrdel krkají, ijíce pastvu svou. Bláhový sne lidské dstojnosti!
—
dívá
se
!
342
Na
k
bojišti
lovk
i
jedna
koist masožravým letadlm
!
—
Ku podivu! pozoruju, že jsou a slunce se posud mraky rozptýleny vidti nedá! shaslo-li na vky? i-Ii tmí a dívati se nechce
—
na
krvavý-, lidoliubný
(Hledí na
Hle,
má
hon?
svj pláš.)
strakatina kropí, jako
vodní myš, a ve psích dnech mi bhá kostmi mráz jako suché lámání. Opravdu dnes do smíchu mi není!
—
Co ekne — A co ekne kmotr král ? Ty jsi blázen! ekne, a má pravdu. Mohl jsem pobyti v Paíži! Ale nech!
Tam
lidé
ti
zárove spílali
i
rytím
nedvd!
pro my
mn
divné zdvoilí
našim
dobe
a
tak!
jako po píšalce
s
tmi
opicemi o závod tancujem?
A za? zde
le
idkou
Za své zlato nedostáném úkrop, zbidlou sekaninu, kapalici
Babylonská
e
s
musikou. co je
ta neví,
klobása, jelito a jitrnice
Ach, když nováek na vojn, jako si na koláe, buchty, kapry erné, na matiku Prahu a na dobrou
já,
tetu
Kutnou Horu vzpomene
jaký
div,
že se
mu
:
zasteskne!
(Ohledne
se.)
!
343
Než tam vidím
pjdu
krále
markrabtem,
s
stranou a rozbiju stan, by
mli stechu nad
y noci
sebou.
(Zajde za koví.)
5.
Jan Slepý
(veden markrabtem, vystoupí).
Markrab
Karel. Nedaleko naši rozkládají
«tan a roští vysekávají,
a vidím-li dobe, šašek Šašek (pibhne). Služba moje,
kmote
s
nimi.
králi!
Jan, Šašku, ty zde? nezstal jsi v Paíži? šašek. Bez tebe byla by mi dlouhá chvíle: a i tob by se beze mne snad stýskalo
?
Máš
Jan.
pravdu,
vrná
duše!
zsta
u mne chvíli. Šašek. Zstanu do decha svého posledního! Dnes ale udlej mi nco k vli,
Libo-li
tob,
kmote
králi!
Co chceš?
Jjin.
Sasek.
odsud Jan.
Nevycházej
Pro?
šašek. veselé
Neptej se dále! já
ti
budu povídati kousky:
dnes jen, prosím,
Jan. Ty
jsi
zsta
podivín!
mezi svými!
!
!
344
Markrab.
Hrozí-li králi
jinde nebezpeenství?
Sasek.
Nevím
Jan. Co tedy? porouím
ti:
... ale
.
.
.
mluv!
Šašek.
Slyš tedy:
Dnešky máme Rufa! Jan. Rufa! Což pak na tom! každý den je Boží den! Sasek. Ten den králm eským nepeje! Markrab. Otakar padl ovšem téhož dne na Moravském poli! Jan. Otakar padl zradou! Víš
nco
Šašek. Chraniž
Bh!
nepeje Jan.
o
zrad?
ale ten
den
králm eským
Tys blázínek!
Šašek.
I
bud
já
troup! jen, milý králi, ty se dnešky do boje nepouštj
Jan.
Pochybuju velmi,
že nepítel na nás uhodí!
Honíme ho kolikátý den:
my
oddechu
má
Rozumná k ptce:
píina neradí nám jinak by mne nedsily
potebí, a
také.
ta
tvoje kalendárské aspekty.
Dobe tak, že se mému bláznovství.
Sasek. hodí k
boji se vyhni,
moudrý
královská tvá moudrost Jen dnes
králi!
Jan. Nikdy bez rozvahy v boj se nepouštím. Markrab. Svtlo jasnjší, než pouhý oka
:
345 zrak, jest rada zkušeného
Vy nám radon
vdce.
bndte ídící
my Yám okem
a rukou budeme. S bezpeného místa Yy všem lépe
ote
prospjete, nežli
královský,
meem, pokud
okem ízen
býti
vlastním, rychlým
nemže.
Jan. Yaše láska synovská vede péi šetrnou! Než obadva jsme zde pod mocí a soudem Nejvyššího. Ydomí, že konám, k emu mne pravomocné smlouvy zavazují, povede mne také v boj, kdy a kde by o
mne
koli v boji
Dj
se co
doekav
mne bylo potebí. dj já jsem šastný
se
!
Tyrol, Ylach,
Frank vidl Yaše skutky
rytíské; mlad jste
Moravan
i
otec,
oslavy syna svého!
ech
již
Yás
hlavou íše.
miluje.
Yy
jste vlastí našich nadje, ozdoba našeho domu i chlouba má! Já svj úkol na svt dokonal: umru-li doma nebo na poli, díve nebo pozdji, vše jedno znaje Yaši povahu i úmysly, doufám, že budu nesmrtelným Yámi! Markrab (chop se rukou krále Jaua).
—
Ote drahý, láska mluví z Yás. na mnohá ješt léta! Živ Yás
Bh
Zkušeného krále moudrost
lidu
více prospívá, než jará síla i
sebe lepší
vle mladšího
346
ddice trnu! Nebe zbroj nám žehnej Až vykonáme
a Vás uchovej
!
platnou službu našim pátelm, vrátíme se v požehnané kraje,
nám dobrý Bh! Blaho lidstva sveného nám bud nás obou heslo i snaha naše! Sasek (pohledná k té stran, odkud Frauský
jimiž vlasti dal
ki-ál
vychází).
Franský král pichází
s
maršálem!
(Odcházeje.)
Pamatujte, že jest Rufa den! (Zajde za koví.)
Král Filip
(picházeje
s
hrabtem
z
Alen^onu).
Pehonili jste nás, moji pátelé! Jan. Tiskneme patu nepátel.
Hrab.
as
jest,
abychom je na hlavu porazili! Král Filip. Eduard již tuší osud svj, aby rád chtl pedejíti jej. Odbyli jsme práv na cest sem hlasatele jeho, který pišel s
vybídnutím, abychom se v míru rokovati o pokoj.
sešli
Já
mu
až on
vzkázal, že se spokojím,
s potomstvem odekne se trnu Franského, dokavad ddic mužský z kmene domu mého zbude, a krom toho až nám vyplatí i
!
347 desetkrát sto
tisíc
na zlat
liber
za náhradu plenu naší
zem.
Jan. To jste mnoho žádal na kupcích, kteí krve sta tisíce lidí radji vždy utratí, než aby tolik liber zlata platili.
Eduard Vašeho:
se snad ale
odekne trnu
parlament zámoský
sta tisíce liber nepovolí.
Král Filip. Neekám i nechci, aby pijal sok výmínky ponavržené; zde se pomstím nad bezprávím jeho. Slabým on se nyní cítí sám; proto žádá Mars ten o pokoj.
mj
Markrab. Snad by pece bezpenji smlouvou skoniti Vaši rozepi. Král Zde
bylo,
Filip. Naše vítzství jest neomylné
vný
mu meem pedpíšeme
mír.
Hrab. Já znamení dám k bitv hned! Jan. Ped chvílí jsem vyslal rytíe, aby ohledali polohu. Hrabe. Jakých ohled zde potebí? Váhati-li budem, ujde nám zas nepítel. Já vyzvdaem zpraven, vím, že
Eduard jen
moe
touží
dosíci; on ledva tetinu naší síly
má.
Zde ho poteme
docela.
Markrab. Pouhý poet vždycky nezvítzí: na vyzvdae nelze spolehnouti. Hrab. Svému docela se do vím.
!
!
148
Jan. Opatrnosti nezbývá, kde vlastních
nemohu
oí vrných
já,
Hrab.
Myslíte, že
použiji.
slep uhodím
na nepítele?
Král
Filip.
Mj
milý brate,
rozum ten slovo královo nemlo. Jan. V rad vojenské se vysléchá
e
rozliná: i zdání odporné ze všech stran se váží bedliv.
Král Filip. Ovšem! jenom nezmeškejme chvíli vhodnou ku zniení nepátel! Markrab. Pchota Janovská mnohodenní chzí utrmácená dnes ješt neokusila pokrmu.
Hrab. Až tábor steeme Anglický, lid odpoi! po práci se veeívá. Náhle nepítele pepadneme. Jan. maršáli,
Vy
s
Pane odvahou mluvíte
pílišnou
Hrab. Má odvaha není vtší, více? než Yaše rozpaky! K emu Zastihli jsme nepítele: dokud zde nám stojí, vrhnme se na! Jan. Práv že díve poád utíkal a
eí
nyní
stojí,
opatrnost káže
vypátrati, jakže stojí on,
a jak
my
stojíme.
Urale. Jestli váhá Yaše Milost, pus nám první šik Jan. Hrab, mluvíte-li o váhání,
349
kivdu iníte mn, mému synu i
mým echm!
stále
ani chvíli jsme
Rem ženeme ped
nezmaili; od
Král
nepítele sebou!
Nerate, na zlou stránku slova bratrova; prahne po boji a po vítzství. Jan. Proto práv teba Filip.
králi, vykládati
obezíti
as
i
postavení
obou vojsk.
Markrab. blíží!
Hle, naši rytíi se
zprávu jejich vyslechneme. 7.
Rožemberský a Klímberský picházejí.
Rožemh.
Prohlídli jsme polohu. Jan. stojí nepítel? Klimh. Jen málo hon od naší první stráže, open zády o pahorek; jeho levé kídlo
Kde a jak
kryto lesem; pravé dosahuje
bokem ke
zakopané; ve tech k bitv pipraven. Hrab. K bitv pipraven! To žádáme! vsi
šikách stojí
Jan. A jeho Klimb.
síla?
Tetina spojeného
vojska našeho.
Hrab. To se s udáním vyzvdae mého srovnává.
Jan. Povrcti krajiny mezi ním a námi? Klimh. Rovina kovím málo porostlá. Hrab. Píhodná tedy k bojišti! Klimh. Toby byla! jen že pda po pívale dnešním tu dobu kluzká. Hrab (uštpan). Kluzká! Deštm ranním Rozemh. navlhly ttivy stelcm Janovským, kteí první zástup psobí. Hrabe. Nechce se babám do boje! Pane hrab, Jan (nevoln). prudkost Vaše všecko rozvážení zamítá! Komu pezdíváte bab? Hrab. Láji, která v cest stojí nám! Yšak my ji kopyty koustva zašlapem a pole vydláždíme, aby kon neklouzali
eským rytím! (Odkvapí.)
8.
Klimh. (uražen). Aj co mluví maršál o rytíích
eských? Rozemh. Slova utržná! Promite, Král Filip. páni, bratru
mému kvapné
slovo;
pohled na hubice naší vlasti Tam stojí vrah! náhle ho rozjitril. Spravedlivé msty doba nastává.
:
351 Prosím Vás, moji drazí pátelé, i Vás, pánové a rytíi, zapomete na vše nelibosti minulé! zachovejte stanovišt své my sami bitvu poneme Vás pak povoláme k vítzství! :
(Odkvapí.)
9.
Jan
(po krátkém pomlení).
má je velké zlé než horší ducha slepota! Ped námi stojí nepítel již odpoinuly, v táboe pevném, k boji hotový! a na oni se vrhou bez rozvahy! kopyty kostva zašlapati hrozí Slepota
lid
:
svj hladový, utrmácený,
jemuž nepohoda uinila
neprospšnou zbra! a lidmi nám dlážditi chtjí pole,
kon
neklouzali
!
aby naše
Šílenosti
podobné jsem nikdy nezkusil! Markrab. Neopakujte si, ote, nerozvážná slova
pekyplé
hrdosti!
Jan. Cítím, moji statní echové, urážku i Vám uinnou! Než ta chvíle potlaiti velí každý jiný sebe prudší cit. Nepotrestá-li utrhae vlastní
mn
šílenost: za ta pyšná,
slova odpoví
nám po
ctidtklivá válce.
!
352
V
poli
ped obecným
nepítelem
ustupuje záští osobní.
My
zachováme stanovišt své, dokud povoláni nebudem. Na každou ale píhodu dnes budme Moji vrní, pozorujte a zpravte mne, kam se konec jeho uchýlí. Rožemh. Snadno vyplníme rozkaz Váš, pipraveni. zatím boje
s
blízka
bh
pehlídneme bojišt. (Odejde
s
Klimberským.)
Markrab. Já poodejda, pokusím se ješt dofénovou pomocí, zdaby král se k rozvaze lepší pemluviti dal. Jan. Jdte, synu mj nebe žehnej krok Váš Pospšte, pozd nepijdete! s
!
a
Markrab
(odejde).
10. Jan. Blmo mi s oí padá! vidím blud, který omamoval život mj! Já ml býti králem, blažitelem svého národu, a posud jsem byl jen
tkavým
a bludným rytíem! Posavad jsem vnoval své služby
pátelm los
mj
a dobrým
sousedm:
ted je nevdk, pohrdání
I
do zadu mne staví, k neinným, k mrtvým poítají mne Ano est, kterou krví já jsem kupoval, zponenáhla mní se mi v potupu! !
—
—
353 Ustoupiti
mám
a trestati hrdost
pátel svých ? Mám ustoupiti z pole ped nepítelem ? Toby zrada byla !
Povolají prý
—
Ó
mne k
vítzství!
vítzství bez boje ta est Slepý ovšem slepé štstí má!
!
Po tetím jednání poíná hned
Vinarický.
II-
—
tvrte.
!
Krajina tatéž
6ašek
Kmotr
(k
k
rovinatá.
Janu Slepému).
král se mrzí, že zahálí!
Dosti najezdiv se tyto dni,
odpoi
si tady! Sedni! Ki^ál Jan.
Snšek.
V
právo, na
Kam? paez
(Vede krále Jana ku paezu.)
Ten ovšem není skvostný jako na hrad Pražském trn. pohodlí a Tam bys lepšího potšil bys mnoho poddaných:
ml
ale
kmotr poád do svta!
Jan
(šedna).
Tomu
nerozumíš, peciválku!
Sošek. Nerozumím! ba dobe rozumím! Což pak na tch jízdách máš? Tší-li tebe, že se jiným vésti dáváš? „Bez pomoci krále eského" prý „nikdo v boji nevyvede nic!''
!
!
!
!
355 Ach, to písloví je zaplaceno draze, stíbrem, zlatem, krví lidu
I
Jan. Mliž
Nezapome, kmote
oašek.
králi,
žes mi právo dal, bych štbetal,
kdy se moudrý mluviti ostýchá! Jan. Nuže po libosti štbetej ale
^moude:
já
t
vyslechnu.
Šašek. Rytíi a páni Vy jste ovšem moudejší než chudý, sprostý blázen
Vám
jest hej
jako
seká do
ale
bda
k —
Pán a písek
holé
!
v
lid
meem žn
klasnaté
mášete, !
pchot
hora železná: sedlaina ubohá je
—
mkké
tlo kozí obšito! Jaw. Šetrnji mluv!
Vždy pravdu mluvím abych tebe pelhával? Kmote králi, ekni mnedle sám, co Vám rozešuje est a pravdu, když se o v boji potýkáte? neb šerm Vaše-li pst? nebo komo Váš? umlejší? nebo tužší me? ili ten probrati má, komu kopí komu pelomí se o hav sokv peska praskne komu klouzne Síla a ocel je tedy zákon Váš a eník komo tužší? Ej pro mnedle obrm /bašek.
chceš-li,
n
—
— —
—
—
k? —
a šermím neustoupíte trn ? Ti vždy by mli právo na své stran Mlíš k tmto bláznovským?
eem
—
23*
!
—
356 Divno, kmote, nejsi dít více, rozum máš a všeliké jsi zkusil boj píhody a chytrosti: a posavad nechápeš, násilí že
výhradné jest právo divoch.
Jan
(nevrle).
Moudrosti a pravdo vtlená, povz, bez mee a bez války jak vyrovnal bys
král rozepe?
Sasek. Snadno! (Uízne
dv
dívka
Jan.
s
koví.)
povz pak! Sasek. Kdybys vidl, kmote, ekl bych us, ty však nevidíš: nu eknu tedy: Slyš! já uíznul dv dívka, jedno vtší, druhé kratší! Omakej je, Zlatá hlavo,
(podá dívka králi)
a sám povz, ob-li stejný jsou?
Jan (omakav dívka). Jedno je delší ovšem, druhé kratší: k
emu
ty trety? (Vrací
dívka
Sasek.
Kdyby který koliv pel se s druhým
Malé
šaškovi.)
strpení
!
Slyš
!
—
král neb národ
a
kdyby jeden nechtl
ustoupiti druhému, dal bych jim tahati proutky z dlan zavené: kdoby vytáhl kratší, prohrál by. Jan. Ó ty svrchovaná moudrosti! Sasek. Nesmj se mi: zkusme radji mého práva ád! Ty budiž tu dobu králem
!
!
357 Franským, já budu králem Anglickým. Zkusme obou právo! Tahej, Franku! Jan, Podej vážky práva, Angliane! (Sáhne, vytáhne dívko kratší.) Sasek. Prohráls, Franku, dívko tvé Jan. Vidíš povru nevede-li král
je kratší!
:
Filip válku spravedlivou? není-li
zem ddicem
on dle práva
za krále pijat od stav? A tvé pravídko jej odsuzuje!
i
(Z bojišt slyšeti lomoz válený a mezi tím stelbu hrubou.)
Sasek.
Mj
Dávno-li, co
soud se
Franský necoufal? lepší
té
válce podobá.
ped Anglianem
Ml
král
tehdáž právo
Anglian?
Tvj
Jan. náhoda Sasek.
A
soud
rozliné-li
je
pouhá
bhy
války nejsou náhoda? z toho dívka aspo nevytéká krev!
mého
Jan. Udlej jen, aby devnému právu tvému svt se podrobil! Sasek. Žezlo tvé je zlaté, železný tvj me: a porovnal jsi jimi svt? Jan. Pamatuj jen, s kým že mluvíš! Šašek. S mluvím, že bych nevdl? Inu s kmotrem králem, jenž by lháe bíti dal.
(Válený hluk
kým
se množí.)
Jan. Dnes tvá huba moudrostí jen mrzne: k nemu veselému se rozehej
;
!
:
;
358 Saiek.
Slyš,
tanec veselý
tam na
— krut
bojišti
veselý
poíná
též
I
Zpomínám
si na cos podobného, jsem u nás jednou zakusil. Jan. Povídej! Šašek. Byla ve vsi veselka, krma plná jarých jonák; tanili, zpívali, hráli: náhle dva se rozkohoutí a v sebe zapeí jeden tomu, druh onomu pomáhal. Rány kruté padaly na vše strany kikem vzteku ohlušen byl sluch. Já hbit shasl svíci, mysle, pro tmu ale rvaka že bude konec pranici
eho
:
nastala krutší.
dvemi
Kdo
koho, ten toho
s
se vyhazovali jonáci.
I
okny,
—
Já se chyte pod lavici skryl. Po šarvátce bylo ticho, jako na hbitov; za nkolik šráraíi svtnici opanoval jeden jonák obratný než vešed hospodský v levici maje svíci rozžatou a v pravici kídu, vítze požádal by :
zaplatil,
co všickni potloukli.
Jan. Selský mrav! Šašek.
Jan. Švihnu
I
t
panský;
to
vše jedno!
za tvj vtip
Šašek. Uteku a výhrám. Jan. Od bojišt hluk se rozléhá; podívej se!
Šašek (pohledne v stranu bojišt). Co se dje, nevím
359 protjšího chlumu se víí a z dýmu šlehá blesk a po blesku každou chvíli zarachotí hrom. Angliané áry provozuj ou. Jan, Styd se! Sasek. Náš pan Rožemberk sem chvátá. ale
s
dým
^.
Rožemb.
(pnchvátaje).
Franské rytístvo do boje hnalo pchotu Janovskou, unavenou ji kostvem povalilo, a samo pak se zmatkem zapletlo. Angliané s chladnou ki^ví Franské Zle
jest,
králi!
vojsko mordují, kule házejí, z
prak
a z trub
ohe
metají.
3.
Kíímh.
Na
(prikvapí).
hlavu Francouzi jsou poraženi,
k
muž i Sasek
Jan
ve zmatku utíká!
(odskoí).
(vstana).
Ha, co slyším? Zvrhla se kostka války slepé? Pravdu ml by blázen mj? Osti se zraku duše mé, vidím,
a
kam
se ítí s
alpy lavina!
4.
Markrab
(s
dofénem pHkvapiv).
Ote, ztraceno pole!
:
!
360
Ohromné
Dofén. naše je neštstí!
Jan. Kde je král Filip? Dofén. Sotn ho vyvedli z boje našinci. Padnul Alengon a rytístva našeho kvt! nepítel hází s kopce kulemi železnými a napoád drtí
konm
i
s
brnním.
Pršejí-li kule
s
oblohy?
muže
Jan.
s
kamže padají?
Do steda vojsk! Dofén. Jan. Uvolnte tíse! Rozdlte na prázdno a kule padají!
Útk
zasta^i;e
S boku
šik,
a bitvu obnovte!
vrhnme
se na vraha! odporu marno všecko úsilí! Zachovejte se, králi! jedte s námi! Jan. Vaše a Vašich dtí ddictví hájiti chtje dv st mil jsem pejel a v tu dobu ml bych utéci? Vru, toho bohdá nebude, aby
Dofén.
K
—
eský
král z boje utíkal!
Mj
Markrab.
ote,
naše povinnost je péi vésti o Vaši bezpenost!
U
Jan.
vrných
já se cítím
Opustíte mne, moji
Klimh. Nikdy Rožemb.
Jan
prosted svých
bezpeným echové?
Nikdy
I
\
(k Rožemberkovi).
Statný Rožemberku,
;
361
mjte syna mého na zeteli! On je ddic ech! Vám, synu, žehnám! Bh pomozi mn i Vám! Klimberský, Vy jste dobrého ml otce; sám jste rytí mladý, smlý, dosplý, dobrodruh po sláv dychtivý!
Vy
a
Mnich Basilejský vezmte mne a já tetí s Vámi
mezi sebe,
mee
svého také pokusím! Vespolek jsme bývali vždy a všudy vítzi!
Dofén. Ochrate se. Lásky Vaše! Uspote nám píští svta hanu, že jsme
Jan.
útkem
marn Zeti, cti
Vás obtovali!
uspoím Vám hanu
nedobudem!
mužm
Vc
dobrou
potýkání písluší.
horší:
Dnes ješt nebojovalo eské rytístvo. V ele ti*í set našich
hájíme.
klínem vrazím v zástup vítzný; zarazíme nával nepátel. Doféne, svých seberte, jenž v boji nebyli ješt padnte jimi vrahm v bok! Synu mj, doféna podporujte! Dnes jen ohájiti hledme naše stanovišt! práci další zejtek ohledá. Nuže na echové! !
k,
Nejste zvyklí
z
pole utíkati,
est a poteba když velí boj mrzký útk cti by zbavil nás. S hanbou my se dom nevrátíme. Zahynem-li, zahyneme se ctí;
!!
:
!
! !
362
svt udatenství naše ocení. echové! král s Vámi a Vy
Do
s
ním!
boje! Praha naše heslo!
Klwib. Praha Dojen. Neodvratná-li to vle Vaše, zoufanlivý zápas okusme! (Odejde.)
Jan. S Bohem, synu
mj
Markrab. (Odejde
Jan
S Bohem, ote
(?eden Klimberským hne
Sasek
Probh,
mj
Rožemberským.)
s
(vystoupiv, vrhne se
se).
Janu Slepému k nohoum).
šette život svj Dnes, dnes jen nebojujte! Rufa den! králi,
pomnte na pád Otakarv!
Jan
(hnviv).
Pus mne! Šašek. Dnes jen vyhnte se boji Jan. Pnstiž mne: anebo bud synem smrti! eským králem povra nehýbe, Sasek. Vrate se nazpt!
Jan
(vytrhnuv nohy z objetí šaškova).
Blázne
Šašek
Ach! Ach!
(bolestn).
(Temn Vy
jste
pán
mj
:
a zdlouha.)
já jsem blázen
(Stranou se zdlouha v
koví
Váš
tratí.)
;
363
Juta
(z
Ote! ote
druhé strany pichvátá). nejdražší!
Co chce
Jf^^n-
ten
hlas v tu dobu zde?
Mj
Juta. ote drahý, dcery své hlas poznejte a prosbu
úpnlivou vyslyšte! záhubu nevydejte se patrnou
její V"
(Vrhne se
Jan
otci
!
k uohoum.)
(zdvihaje dceru svou).
Vsta, má dcero, dcero hrdinská! Tys-li se odvážila sem: a já bych mrzce odsud utíkati ml? Juta (povstavši) Neporušíte est svou, drahý ote, odstoupí te-li od úmyslu, jenž Vám záhubný a nám je nepro spšný. Jan. Dcero, v této dob rozhod iiuli
mužm
náleží!
Juta. ženy smly
Ó
nkdy
kéž bychom
my
vám! Pohnuly bychom srdcem, kde by rozum o vli se pokoušel. Zachovejte se
nám
raditi
i
vnukm
marn
sv}'m!
Jan. Za vnuky své budu bojovati! (Hluk
Juta.
dl
Dsný
slyšeti s
bojišt
stále.)
sen mne pudil spchati sera krváceti vidla jsem bok Váš.
!
!
!
364 Jan. Nad krev a
život muži dražší est; umíráme. Juta. Dejte se uprositi díttem! Jan. Nežádej, co nemožná! mravu svému Nemeškej mne! já se nepronevéím. tuto-li tratíme,
V
živi
Ty
pokoji odejdi!
dtem svým
!
Doma
tet války boue I
est
matka tiché boui!
Slyš onuno
povinnosti své.
echové
zachovej
se
plní
!
Žehnám tob
volá nás
Klimb. Praha
!
!
!
—
Naše heslo
naše heslo
Hlasy za jevištm: (Jaa
Juta
(za
—
s
otcem lomíc rukama).
Ote Ote V boui bitvy !
Praha! Praha! Klimberským odkvapí.)
!
— Ach — on
neslyší
zaniká dítte hlas!
(Zdlouhav odchází.)
Krajina polesní
Juta
(s
s
dvorcem
komornou vychází
z kaple).
Ach poprvé za mého živobytí útchy nepodala mi modlitba! Srdce mé se chvje, pochybuje, smutnou rozboueno pedtuchou. Válko, válko, ty ukrutná hro! divý soude pochybného práva!
Dokud tebe stává, lovenstvo nemá podstatného zákona !
a
—
—
kaplí.
!
!
365
Ó kdy pece na
zemi zavítá
mocný smírce knížat a národ ?
—
Eduarde, strýce, nepíteli! co chceš? více zemí? více lidí? Víš-li, že je spasí žezlo tvé? Já bych na vždy odekla se trnu a chtla býti v zemi nejmenší,
mé kdyby
srdce krylo žádost jinou
nežli vlasti blaho
Bda
!
prebda,
í
obecné
!
—
svévole
zapaluje rozbroje a války
pochode Pršte na
a krev prolévá lidskou!
nj palivé
slzy vdov a sirotkv padejte na nj skály kletby utištné chudoby Komorná. Knžno, ustate své srdce vlídné !
rozrývati krutou bolestí!
Takováto slova z Vašich úst nikdy nevyplynula. Jata. Duše dobrá, odpus mi to pohnutí! Než která mnedle žena zde by tichá stála? Cho i otec, bratr, píbuzní a naši vrní za nás bojují! Dobrotivé nebe, chra mi jich Komorná. Zmužilou i nžnou chvátala jste myslí sem, by útchou ste byla ranným, jenž za Vaše dobré právo lijou krev.
Juta.
Té svaté povinnosti neodíkám, nemohoucí zmniti bh vcí vezdejších.
já se
!
!
;6G
Komorná. Patte, knžno, pímo k nám odnc! v ele jejich král bez kon, opšalý pichází
se blíží
zástup
8.
Skuten, tot králv krok
Juta.
(Ku
králi Filipovi
picházejícímu
s
i
vzhled!
komonstvem.)
tvá péi hlubokou! Král Filip. Mé srdce,
Milostivý králi, Vaše jeví
na
svt
nehod
žádná strast se nevyrovná
krále, který ztratil boj.
Jata.
Bh
pomoziž!
O duše nábožná, kéž bych já ml tolik víry, abych nezoufal! vždy spoléhal jsem jen na své dobré právo a na svou moc. Svrchovaný sudí lidských los do prachu mne ponížil! Král
Filip.
jest vina má! ta Bohem války nyní pomsténa! Rouhav jsem písahal, že splenim
Neskrocená msta
statky
poddaným Eduardovým,
aby reptajíce ho prokleli! Zloba má mu spálila Abbevillu Posavad se raíhá ped oima
mýma plamen tch záplava! uši zaléhají nákem
Moje
zoufajících
mšan;
mé
srdce
nehnuto nad bídou uvalenou na lid svévoln se radovalo.
!
367 Peklo se chechtalo k
mé
radosti
Zlý duch vinyrastivý uchopil posléz na
sám otce
rovin Krešácké
I
mne
— pohrdaje lepší radou Vašeho — jsem povolil ;
já
liché ctižádosti
bratrov.
Slepí vztekem povalivše lid
svj
pší, uvázli jsme zamotáni jako v tenatech obluzená zv. Vzteklé svého lidu zašlapání má jest vina a porážka naše krvavá té viny pokuta!
Sasek (prikvapí). Obvazky a masti chystejte,
knžno má! Vy, králi, vykopati dejte tisíc hrob rytím! Juta. Bože, jaká strast nám
nasiává!
Král. Nešetrný blázne, co blekotáš? Sasek. Ano blázen pjde za svým pánem, jeho statné tlo vyhledá
anebo
s
ním
se
octne v zajetí.
(Odbhne.)
Král Filip. Stelami všemi na mne doráží dnes osud zlý! Kéž by mne byla kule smrtonosná rázem zachvátila, než abych cítil šípy útržek! Již i blázen se mi posmívá! Juta. Zmužte sel v nehod je dvojnásobné síly potebí Jen nezoufejme !
!
:
368
Komorná. Král
Nastojte!
ranného rytíe
sem pímo pinášejí!
zbrojnoši
(do sebe zaryt).
AlenQone, brate neblahý,
kam mne prchlivost
uchvátila tvoje plachá !
já živ její
tys vinu krví smazal
hanbu ponesu
!
—
to. Zbrojnoši (pinášejí ranného markrabte Karla). (poznajíc markrabte). Ó mj brate! Král Filip (vzchopiv se k rannému markrabti Yelikomyslný zeti! Karlu). Vy jste mne ochránil krví svou!
Juta
Markrab Za ním
Karel (rann
eskými nesen.
zbrojnoši
dofén.)
Upokojte se, drahomilá sestro, i Vy dobrý králi a tcháne mj Moje rána není hluboká! Juta. Dejž Bh, aby byla hojebnál Do dvora neste krále ímského; tam ránu mu vymyju a obvážu. (Juta odejde s komornou do dvora; za nimi odnášejí zbrojnoši markrabte Karla.) I
11.
Král
Filip.
A kde je eský král?
Dofén.
To
ví
sám
Vrazil se svým komonstvem v dav bitvy.
Já jsem obnovoval šik; nadarmo,
Bh
!
!
369 z
ptky
dobyli jsme ledva
již
ranného krále ímského Král Filip. Ó že nemohu aby zpátení svj konalo béh I
obrátit
slunce,
Dofén. Nelze obnoviti boj jako stín se vlekou našeho vojska zbytkové. Král Filip. Jednejte hned o pímí! dejte hledati krále eského! ano ite, cokoli vám se zdá! já k velení jsem ;
neschopen (Odejde do dvorce.)
Dofén. tratí
srdce!
Již vhlasný mj Odkud porady?
otec
(Stojí žamyšlPD.)
Kouer
Vinafieký.
II.
jodniiní tvrtéhn.
24
!
;
!
)
Jodlnání pátó. (Veer dne
Bojišt Mezi
26. srpna 1346.)
u
Krešáku.
zbra, ti péra s heslem krále v pozadí ve smrtedlnjch mdlobách.
téiy pobitých leží všelikcó,
eského
a on
sám
Foulon
(shýbaje se, stahuje mrtvým^ prsteny).
Vtipe lidský, ty nás
novým
emeslm
vyjevils
mi
K emu
!
I
poád uíš v íši stín
pkný výdlek!
mrtví mají prsteny?
Já jich lépe
slévati
dovedu
Ten se zpírá! hluboko se vežral pod kloubek i bude snadná pomoc !
pan rytí
se více nebrání
(Uízne mrtvému prst a svlíkne
Hvzdy
nebes,
lakom
s
svítíte;
tento kroužek zahanbuje vás
!
nho
—
Polní vycházka se mi odmnila! (Poítaje prsteny.)
prsten
!;
!
!
!
—
371
—
pt
Jeden, dva, a ti a tyry a Ó ty slavné právo válení,
tys ta pravá slepá spravedlnost!
meem
—
nevidouc na koho
biješ,
a dary odvažuješ tomu, kdo
Bite
n
smlou ruku na
první
se,
páni! bí
koist zanechejte Ubohý pan hrab
se,
vztáhne.
holoto, a
Foulonm
—
!
Alen^onu prohrál! a já, vyhrál s Angliany. Z obou stran mám dobrou výsluhu Ale kam se nyní obrátím? Do Londýna? tam prý smutno! Ej co zabrání mi cestu do Paíže? z
!
Na svt
jedna Paíž veselá!
—
Zlato mi v ní chvíli ukrátí valcha má bude slaviti vítzství Ticho, slyším blízké kroeje
A
hle
tam
se
kmitá živý
—
stín
—
!
—
vtipný bezpochyby, jako já Svítí si, nco hledá bedliv brzy ho vyzpytuju Opozdil se !
!
—
—
(Zajde za koví.)
9.
Sasek (vystoupí s hoící pochodní a prohlíží Ach, zde ležejí naši hrdinové mezi hromadami nepátel Sej byla železná, že krvavá!
nm
bílá rže! Hle zde helm a na Ach vy milý pane Rožemberku (Klekna, vezme ho za ruku.) 24* !
—
•
pobité).
!
'
!
!
'
372
—
mladou krev pije cizí zem Mrtev Než co vidím ? u ruky prst mu schází Jakoby nkdo ho naschvál uíznul Výmluvná vy ústa, povzte mi. !
kam
se
podl nebohý
mj
král ?
fPopošed, najde ti péra v
zái)(>nrp.)
Hle zde péra, kteráž nosíval (te nápis na podvázce.) 1
„Sloužím." Dosloužil
— Sloužím!
jsi
bylo heslo tvé!
— dosloužils, mj
králi
(Zašed do pozadí, stále se shýbá.)
3.
Foulon
(vystoupí z koví, k sob).
Zrak a sluch mne jisté nemýlí! obluda ta je nedvéd titvorný, jenž mi ondy v mést s rolnikami epici svou vlepil na hlavu, když já jménem hrabte Alengona na echy vyštval naše bosáky.
V posmch uvedl Naši tveráci pak
mne mne
ten kolohnót. si
za
vyvolili
ku skotáetvi svému.
On mi
zkazil
Žlu mi k pomst
kypí
ter
pobyt v Paíži. 1
— Není
chvíle
i
ozbrojen
!
—
místo píhodno!
(Tasiv dýku, blíží se pozadu k šaškovi.)
Sasek, Kde
jsi,
kmote
králi? Slyš mne. svého
sluhu (Ohlídne se práv, když ho Foulon zabodnouti chee, a uskoí.)
!
!
!
!
:
!
373
Zákeníku (Máchne
nmu
proti
Foulon. Sasek. Pokej
(Hbit popadne
Foulon
pochodní.)
Nepezdívej
(pro sebe).
se
Ha
zem
me.)
ten nedvéd
huatý!
(Nahlas chlácholiv.)
Vždy
jsem na zlého nic nepomyslil! Sasek. Zbojníku ty! plížil jsi se za mnou jako lstivá koka za vrabcem na nic zlého že jsi nepomyslil? Foulon. Pítelínku. my se známe; only jsme spolu žertovali v Paíži! Sasek. Klukovské jsi kusy kutil tam! Foulon. Dobe tehda rozuml jste žertm: I ted po dobrém se rozdlme! Sasek. já s tebou dliti se mátn? Foulon. Bláhový, o to, co nám nebožtíoi
O
tuo^ odkázali
Šašek.
A
co myslíš?
Foulon (vyndá ti prsteny). Zde si vezmete dva prsteny: jeden sobe nechám na památku. (Podává šaškovi dva prsteny.) Šašek. Padouchu, ty mrtvým prsty ežeš,
abys nakoistil prsteníi? Anglického tábora picházíš? Pro ns, tušíui, bouil v lid. a jim zrady posud donášíš Pisámbh, z toho tebe potrestám! z
mst
(Napáhne na nj me.)
!
374 Foulon. oaŠek.
Pímí
jest; neruš ho!
Zruším,
zlosyne, tebe! stroj
se do pekla!
meem.)
(Dotírá na Foulona
Foulon (coufaje). Jaký nerovný to boj
!
máš
ty
me
dlouhý a já jen krátkou dýku! Šašek. Hejsku vyhýralý, dobe máš! zneuctil bych tento me,
kdybych zbarvil Pstí potýkej se
jej
tvou žabí krví!
mnou! Hle odkládám: ty odlož dýku svou! se
me
me a pochode strí do bahna.) Foulon (piskoiv, opt chce šaška zabodnouti). Sasek. Zákeníku, nauím t, jak se
(Odloží
bez uskoku potýkati máš!
(Kloboukem praští Foulona v ruku, vrhua se na vykroun mu dýku a ji odhodí, jej pak popadna, nese do prosted divadla a pustí ho na chvíli.) Opice, per se
eským nedvdem!
s
Foulon (chtje
pímí
Zrada! Šašek.
utéci).
ruší!
se
Ne
tak!
(Zastaví Foulona.)
Bra
se,
zrádce, o život a smrt!
Foulon. Pomoc Angliané, pomozte Šašek, Zrádný Franku, Angliany voláš? Povrheli svého národu! hade jedovatý, naposledy !
sípáš
ošemetným žihadlem! (Popadna Foulona odnáší.)
!
!!
375 Foulon. Smilování! pomoc! Sasek. Padouchu, dokud staí tob zdravý chtán!
(Odvlee Foulona za koví, odkud pak
ki,
slyšeti škrtot.)
Zbrojnoš Anglický (za scénou na kdo to volá? kdo? Vari! Varii
stráži).
—
—
(Z pozadí svtla se kmitají.)
Sasek (navrátiv se). Vykonal jsem právo na zrádci! To mu, vru, dávno patilo Písná práce! po takovém díle klobouk ten mi více nesluší! (Zahodí svj klobouk.)
Šašek veselý také dosloužil
tyi
Anglití zbrojnoši král
s
pochodnmi erný
vystoupí,
Eduard a
Warwick. Kdo zde
volal o
pak Warwíck,
princ.
pomoc?
'
šašek. nebude volati
Kdo více.
Tamto
volal,
leží!
Vizte
Warwick (pohledne za koví). Král Eduard (k šaškovi). Povz, kdo jsi, love? Sasek.
Nkdy
veselý, ted
eského! K7'ál Eduard. Cos
smutný nohsled
krále
tuto páchal?
! !
!
376
Warwick
(od kro vij.
Foulon zde hle mrtev ^Krchle vystoupiv, k šaškovi.)
love, vysvtli nám, jak ten, jenž byl naším služebníkem, pede chvílí ješt živ a zdráv, zde nyní mrtev leží?
Sasek. Ze byl služebník váš, aevédl jsem, vím jen, že byl Frank: ale zrádee ten v Paíži lid bouil proti nám; zde mne pepad zabodnouti chtl já se vyhnuv rán, v zápase jsem jej zadusil. :
K vin vraždy tedy dobrovolné piznáváš!
Warioick.
sam
se
šašek. Já se bránil, hnv mne rozpálil ua zohavitele ušlechtilých tl. Sami vizte! Váš ten služebník prsty ezal padlým rytím, aby ukoistil prsten! (Ukazuje na tlo Rožemberského.)
Král Eduard. Hnusúo
erný nenaložte
Ote, písného
princ. s
Warwick.
Pravda-liž, co povídá? snad spáchal
sám ten skutek hanebný,
jejž nyní
svádí na Foulona.
Šašek.
ech, tla
Pane, já jsem krajan svých
a mníte-li, žebych
ohavil,
dle práva
lovkem!
cizím
mne
trestejte
!
!
377
Píesvdte šacujte,
bezdušného
se sami;
a koist naleznete
Zbrojnoš
(u
koví),
V psti zaaté má
prsteny.
Ctrný princ. Akoli Forlon
sloužil
nám,
byl
zrádce vlasti
vrný
své: ten cizinec je
nohsled pána svého; není možná, aby lstivým on byl padouchem! Sasek. Dkuj u vám, pane, za pímluvu, ani nevda, kdo jste a však já za život svj neprosím: nech umru, jsem-li vinen! prosbu jedinou já jen mám, a ta jest otázka: !
Povzte
eský
mi, není-li král
v zajetí?
Král Eduard. Zdráv nikdo nebyl jat. Sasek (zdvihna pera, podá je králi Anglickému). Péra jeho zde jsem našel: rann nebo mrtev blízko býti musí. Král Eduard. Ta-li pera s heslem patila králi
eskému ? Sasek.
Ne jinému;
„Sloužím'*
bylo
hcslo jeho.
Král Eduard. To zde Cer7iý princ. Vidl jsem plápolal na
helm
vyšito!
ten ervenobílý chochol;
rytíi,
který mezi dvma tetí mocné proraziv šiku našeho slitý sted,
k coufání nás pinutil; jen naše pevaha veliká jej pemohla. Sasek. Hrdina ten byl eský král
!
!
;
378
Krdl Eduard.
rytí
Sasek. Maje
pipoutané vrhl a
z
leží
nho
kon
Je-li možná? k svému
se v bitvy dav,
více nevyseli zde
nkde
mrtev nebo ve mdlobách! (Ku
Kdo
dvou
jste,
králi Eduardovi.)
mocný pane, dovolte
mi,
a
ho vyhledám a naposledy jemu slíbám ruku královskou
Krdl Eduard.
Já, král Anglický, ctím rekovstvi
krále tvého a tebe prohlašuju býti
bezvinným a svobodným! (Ke komonstvu.)
Vám
moji vrní, díky vzdávám královské za udatenství Vaše. Úplné je naše vítzství, akoli dosti draze koupeno ale,
Tyto kupy sbitých našinc dokazuj ou sílu statných ech. Vy je znáte od Remského mostu. Kdybych neml Vás, vru, chtl bych míti komonstvo to, jež ml eský král! (K
ernému
Princi Valiský,
mj
princi.)
synu acký,
chrabrost Vaši chválím veejn rytístva eského rekovství vyvyšuje Vaši zásluhu.
Sláva toho dne
Vám
náleží.
Pod oblohou šírou, hvézdovitou na est rytískou Vás pasujeme.
erný
princ (klekne ped otcem
— králem).
!
!
!
379 Král Eduard (meem
se
dotkne helmu prince
Valiského).
Zde Vám nejskvostnjší koist naši slavn odevzdávám v majetnost: Ozdobuj leb Vaši! Po Vás píští princové Valiští heslo noste krále
Vy
On
eského.
sloužil cizím:
své vlasti služte
Warivick. Valiskému
Sláva princi
Koraonstho. Sláva princi! Sláva!
Král Eduard
Ty
pak,
vrný
(k šaškovi).
sluho, nemeškej,
hledej královského
pána svého!
(K hrabti Warwickovi.)
Pomáhejte jemu, hrab víte, kde jste zápasili s králem eským. Warwick, Vykonáme Vaše velení. ;
Odejde se šaškem a se zbrojnoši, z nichžto dva naped odejdou pozad divadla.)
s
pochodnmi
Král Eduard. Kéž by podivu hodný rek nale^zen
erný
priiic.
Los
lepší zasloužila
neslýchaná tato statenost!
Posud pochopiti nemohu, jak se oslnulý
eský
král
tsný bitvy dav. Jinde bych to s dobrým právem nazval šílenstvím: v boji dnešním ale vidv vydati mohl v
byl živ
;
;
!
380
umle
slitý
a
ech
klín,
tu želvu ze štít a
pec
pohyblivý
brnní, ten kopími ježatý les. trnu nad tím šikem válením
Král Eduard. Vítzství naše divu Takového Jsem se nikdy nenadal.
Díve
o
hájivše,
se
podobá
bytí a nebytí se
ted panujeme zde
I
Pýcha Filipova je zlomena lhta tídenního pímí ledva postaí, jen aby padlým bojovníkm hrob vykopal. A však po tom namáhání náš lid má odpoinutí potebí i
Zhrojncš AngHcký (pišed,
králi
Pod ochranou míru pišly sem
Eduardovi
hlásí).
dv
paní ode dvora Francouzského, žádajíce, aby Milost Vaše páti ráila jim slyšení!
Krdl Eduard. Vyslyším Zbrojnoš
a
jich:
jen pistoupí!
(odejde).
Král Eduard.
Kdo
jsou
asi?
a co chtí
na
místech,
kterým outlý
cit
se
erný princ. Mám Krdi Eduard. i-ríchodu
svého
vyhýbá? se vzdáliti ?
Ostate, až
podnt oznámjí.
bližší
!
!
!
381
ÍDva Frauouzští helebardníci a pážaía s pochodnmi a se skrmkou iékárnickou vystoupí, za dítiií Tuta s komornou.)
Král Eduard. Paní šlechetné co oirti Vpb kroiti sem na ta místa osudná? Juta. Nenabytná ztráta byla by rhvíle zmeškaná. Jsem dofénova chof. hodinou krále Anglického já nežehnala: nyní jiný cit mne pudí sem. Znaje vratké losy lidské, šetete strast a hoe mó'
Ped
Bud;te vítz velikomyslný
Ne cho dofénova, ale dcera eského se koí Vám
krále
prosí,
byste vyjevil
jí
n
osud
otce jejího, je-li v zajetí?
KrdL Eduard. Ujišuju
Vás, král
eský
ncni
zajat
Juta. Živ tedy není?
Král Eduard. Juta (zpozorovavši
Nevím chochol
na
helmé
erného
prince)
Ach, vy
tajíte
Plápolající na
los otce mého! tom helm chochol
krut se bolesti mé posmívá! Král Eduard. Utšte se, knžno Ozdoba mého syna býti nesmí nikomu útržkou. I patila pera tato otci Vašemu, koist na bojišti nalezená
li
šlechetná!
!
!
!
!
382 zdobiti nemže lepší helm, než jest onen prince Valiského. Juta. Promite mi hoe mého zjev; co nám strastí, to Vám ovšem sluje koistí a slávou vítznou! Cerny princ. Knžno vznešená, my netušili,
že
Vy pijdete sem:
to
pedvídaje,
byl bych odstoupil, aby pohledem tím
zármutek Váš nebyl vybuzen. Juta. Podržte si koist vítznou:
mn
jen otcovo tlo vydejte! Erdl Eduard. Nevíme, co
dalo
se
s
králem
eským,
pede
hledat jsem jej dal,
chvílí
aby, možná-li, byl zachován,
kdyby rann
mdlobách.
ležel ve
Sasek (vykikne z pozadí). Zde je zde je Ach mj drahý !
Tak-li
t
!
—
králi
Ó Rufv den
Král Eduard. Kde
je ?
Juta. Mýlím-li se?
to
Sejmte mu
IVaj^wíck.
-
—
nalézám ?
pineste ho
blíže
sem
jeho sluhy hlas? helm a brnní,
aby oddychoval volnji! Zbrojnoši (snímají králi Janu helm a brnní.) Sasek. Posavad je ruka jeho teplá! Juta. Bože mj, co slyší ucho mé?
Sasek (plesaje). Dýše dýše hýbe !
!
Juta.
a
ji
Ó
snesu
se
!
Živ je
!
živ
radosti! nebe mi síly dej, !
.
.
.
dovolte mi, králi
.
.
.
!
383
9.
Zbrojnoši (nesou krále Jana ku králi Anglickému). Král Eduard. Již ho nesor sem. J^^^^'
smiluj
Nebe dobrotivé,
se!
(U krále Jana.)
Ó drahý ote mj, promluvte slovo ku své dcei Ústy hýbe Slyšte ticho !
—
!
—
!
Ote — — šepce. !
Jcin (slabé a zdlouhavé). mne volá ?
Kdo
.
.
.
.
.
.
Juta.
Juta, dcera Yašeí
Jan. Jsem-li na svobod?
Král Eduard.
Slavný
na svobod jste! J^^Jsem na juta (ke komorné). Otevete skínku, vyndejte kapky sílivé, by otavil se otce mého dech a sživila se znova jeho síla životní! .
.
.
.
.
.
králi,
svobod
Komorná (vyndá ze skí-íné lahviku a podá Juta. Sluhové, pineste mi vody isté, abych vymyla rány otci svému a v balsam vlila hojivý!
ji
Juté),
n
(Páže odejde.)
Král Eduard. ve stan
mj;
Zbrojnoši, odneste krále
tam pohodlnji láska
dobré dcery ošetí rány jeho.
echii
!
!
!
384 Juta (pidávajíc lahviku
kapkami ku chípim
s
*
krále Jana).
Drahý ote, kde
bolest
cítíte
nejkratší ?
Zbrojnoši (chtjí odnášeti krále JanaV Jata. O necht, každý pohyb v odnášení mohl by býti škodlivý! Radji sem pineste lože mkí. a stan rozestete nad ním zde Eduard. Uite hned, co vám knžna káže!
Dua
zbrojnoši (odejdou).
Juta. Ote, Vaše dcera
pijmte
Vám
ji
tu posiln
podává
!
—
Neráíte ?
Jan
(umíraje)
Ach! Juta.
Tot
—
smrti vzdech
!
již nedýše Ach již umírá Eduard. Nastojte, duch jeho rckovský navždy opustil své brnní !
!
—
Skonal hrdina slavný, kterémuž podobného vk náš nevidli
Kóno
I^oznamenám, K jednání
prvnímu.
I.
vk
Louvre, starodávní hrad, bhem astji pestavovaný, nyní nádherný královský palác v Paíži na severním behu reky Seiny.
Filip tovc za
VI. z Valois, po vymení starší vtve Kapekrále pijat od stav Franských, právo své mocn
od r. 1329 hájiti musel proti bojovnému králi Anglickému Eduardovi III., jenž navzdor starému ve Francii od starodávna zachovávanému zákonu Salskému, vyluujícímu ženské od panování, po matce své Isabele, dcei Filipa IV., ddicem Francie Po býti se ohlašoval. se i potomní králové Anglití až do 7. listopadu 1800 psávali také „králi Francie". Saint Ger m^a in, Nanterre, Neuilly aSaint Cloud (ti Sén Žermén, Nanterr, Néljy a Séa
nm
Zámky
;
Klú) v okolí Paížském vypálil Eduard III., nemoha se udržeti déle v krajin vyhubené. V. Histoire de France par M. le vicomte de Chateaubriand.
Eduard III. Strýek, Vysoká vž u hlavního t.
slavené
Panny aneb jak
jí
chrámu Paížského BlahoFrankové íkají „naší Paní" (Notre-
Dame), poskytuje daleký výhled.
Kolébka svatého Ludvíka krajina Isle de France.
Synu zvolenému ^králi
Paíže,
sluje okolí
ímskému
krabti Moravskému, ddici eskému, Karlu, jenž
j. marervence
t.
11.
386 1346 v Rensu na Rýn pti volenci za krále Palacký: Geschichte^von Bohmen II.
byl. V.
ímského 2.
str.
zvolen
265.
íše Svatáj j. ímsko-Nmecká. Volení králv a. císav Nmeckých bylo astji pvodem vnitních rozbroj. t.
Yolenci sami podkopávali vážnost a moc hlavy své, vynucujíce ped volením od kandidát císaského dstojenství úplatky a privilegia pro svou osobu a pro potomstvo své. Jejich rozdílné sobecké interessy a zvlášt nesmírné dychtní po svrchované samostatnosti a po zvýšení svých titul* uinilo 6. srpna 180& konec bývalé íši Nmecké. její místo stoupil spolek
a
zempán.
meckých
Drak stohlavý. 300
oud Nmecké
žata ale
Z
ml
e
i
N-
Za vku Karlova poítalo se do ale nejen mocná kníustavin s sebou válela.
ln
íše. V jejím panstvo, rytístvo a msta
t i
mému,
totiž
markrabti Karlovi, jenž manželku
dceru Filipa VÍ., Blanku.
ech
sláva.
Válené umní eské od starodávna
bylo vyhlášeno. Rytístvo naše v oích onoho vku divy udatenství provozovalo. Tak u p. v bitv u Mhlberku v Bavonch, v které k ruce císae Ludvíka Bavorského král eský Jan vojvodil, pan Plichta z Žerotína dvakráte nepátelské ady proskoiv, bez úrazu ku králi se vrátil, až po tetím pokusu unavený komo mu klesl; nepátelé pak eského hrdinu odevšad obstoupivše do smrti ubili.
íšník Svaté íše. eský král: íšském pednost pede všemi svtskými
týž míval ve snmu volenci; jako samostatný král byl osvobozen od svazku s kraji íšskými a nebyl zavázán picházeti k íšským, leda když se držely v Bamberce, Norimberce anebo Meziboru; i nestával pod íšskými vikái v as mezivlády. Knížecí rozumí se volenetí arcibiskupové: Mohuský, Trevirský a Rýnokolínský. Otec v Avignonu, papež sídlící tehdáž ve Francii
snmm
knžstvo,
v
mst
Avignonu.
Klenot, na nmž vryto bylo kouzlo blaha mého života. — Za
nosívali vznešenci
svcené, zažehnávané anebo
starodávna
klené kameny
387 drahé, na nichž byly všeliké podivné obrázky a písmeny vyraženy. se piítala jakási tajemná kouzedlná moc a
Tm
ochrana proti ránám, nemocem a jakýmkoliv nebezpeenstvím. Slovo klenot v tom smyslu se nenucené od klen, rozumj klený, zažehnávaný kámen odvoditi dá. Téhož pvodu jest Pozoru hodno, že o b 1 á t e k t. j. kamének obláty, obláný. takové obrázkové kamy slují u starých g e m m y k aAbraxas-Gemme, arabsky mej i k a m i u vbec ta li smán, což také Tinamená obrázek. ,
Nmc
;
,
Karel, vlastn jmenován Václav, syn krále Jana a poslední Pemyslovny Alžbty, v dubnu 1323 sedmiletý poslán byl na cviení do Paíže ku králi Karlu IV. Krásnému, k manželi Marie Lucemburské, sestry eského krále Jana Lucemburského. Franský ujec oblíbil si prince, že však eské jméno Václav v Paíži nezvuné býti se zdálo, pezdl mu pi bimování svým jménem Karel, kteréž jméno princ náš i v echách navždy podržel. Král Jan dal ale svému mladšímu synu z Blaženy Bourbonské narozenému r. 1337 opt íkati Václav, jenž pak r. 1354 vládu vévodství Lucemburského nastoupil. t. vysoké školy Pražské. Vrchol „Aby svých poukojil hlad a touhu po ovoci vyšších umní, by nežebrali poád o almužny ducha v cizin." V ten smysl zní vlastní slova Karlova v základní listin vysokých škol Pražských. Díve echové putovali na vyšší uení do Bononie, Ferrary, do Paíže a jinam.
uení,
ech
5.
Karel Veliký, ve Vlaších 774 a v 28. ledna r. 814.
Éím
nejslavnjší král Frank od r. 800 na císaství korunován,
r.
768,
zemel
6.
mní povtí.
Obojetn eeno; naráží krále Jana ustaviné jízdy po cizích krajinách a ua jeho promnlivou politiku ohledem na císae Lu-
Neustále hrab na zárove
dvíka Bavorského.
25*
388
Dofén
naaývá se ve Francii korunní princ, nástupce
trnu. Slovo to, francouzsky psáno Dauphin, lat. Delphinus, znamená v pvodním starogalském jazyku tolik co syn Hlavy národu, jako bychom ekli H lavin.' staroesky Glavín, polabsky Djalwin, nm. Háuptling. Že se v náeích Slovanských H, G a D asto zastupují, a B že se vokalizuje aneb zcela vypouští, známo každému znateli Slovanských jazyk. 8.
Blanka r.
1329.
zemela
Pjdu a
Slova
ta
z Valois,
budu
zasnoubená
s
markrabtem Karlem
1348.
na pomoc svým pátelm hájiti dti dcery své!
uvádí Chateaubriand
Vévodové od pluhu. Tmi
slovy naráží pyšný
hrab
na pradda prvního historicky známého, knížecího a královského kmene eského, Pemysla nazvaného Oráe. Za starodávna zemane se však nestydli za pluh, I ímský diktátor
ímské
od pluhu. poslední Pi-emyslovna po mei, první cho Jana Lucemburského, zasnoubena 1310. f 1330. Vyšehradu. Za vku tehdejZlatoskvoucí šího skvl se Vyšehrad mnohými vžemi, pokrytými pozlaceCincinnatus byl v?at za hlavu obce
Moje máti, Alžbta eská,
bán
plechem. V soud Libušin jest Vyšehrad „zlaté sídlo", a jižní Slované posud Prahu nazývají „zlatnu Pragu".
ným
K
jednání druhému. 1.
Valchár. Ve Foulonu líen charakter tehdejších zrádc Francouzských, o kterých se zmiuje Chateaubriand.
389
Titvorn obleen. Lingard o kroji tehdejším zaznamenal, že šatstvo z rznobarevných kus šité se nosilo. Povaze Foulonov podobný oblek mohl by tedy býti zpedu žlutý, vzadu cihlov ervený. iid zde líen Foulonem podle pyšných domnnek Francouzské láje. Posud však se nejen ve Francouzských i Anglických, ale také i v Nmeckých národopisech velmi hrubá a pánovité hrdá nevdomost o krajinách a národech Slovanských projevuje.
eský
3.
Halaanc, úplatek. Pan z Alent^onu na dvé slouží; zdáti mohlo, ješto jej
Alen^on na
echy
tak se Foulonovi
štval.
G.
šest udatných soused. V kvtnu 1345 císa Ludvík, králové Uherský a Polský, vévodové Rakouský a Svidnický a markrab Mišeuský najednou vypovdli králi Janu mír. Krásnou Paíž král Jan náruživé miloval. Dle Micheleta, jehožto slova Palacký str. 150 uvádí, prohlásil se, že „na svt není pobytu ušlechtilejšího {le séjour le plus chevaleresque) než v Paíži". 9.
Nedvdi njším národm,
(les
ours du nord), pezdívka
Nmeckým
i
Frank
sever-
Slovanským.
10.
Foulon Nedvdi
Slova ta naznaují okamžení, když Foulonu šašek svou epici bláznovskou na hlavu vlepil, což. Y pátém jednání 3. výstupu Foulon zlostn si na pamt uvádí. 11.
Hrách.
Nmci obyejn
ovšem lépe ho vaiti a
Perun.
U pohan
skem vládnoucí.
neradi
jídají
hrách;
umí než Nmkyné. Slovanských svrchovaný
ešky
ustrojiti
bh,
ble-
390
K jednáni
tetímu.
1.
U Remského mostu.
Palacký píše (II. 2. str. 267) 22. srpna chtl (Eduard) vynutiti* pechod u mostu Remského blíže Abbevilly: ale postavené zde zástupy, nejvíce eské, jej odrazily, a celý voj Anglický byl by byl sotva záušel, kdyby mu zrádce Francouzský nebyl udal slab osazený brod u Blanque Taque nedaleko ústi eky do moe, která se v as odlivu beze vší ztráty pejíti dala." poznamenání uvádí Palacký slova souvkého letopisce opata Limunisia Tournayského, dosvdujícího udatenství pod krá-
,Dne
hub
V
ech
lem Janem a synem jeho Karlem. 4.
Zatmní ped
bitvou
slunce a piletní hejna krkavc u Krešáku pipomíná Anglian Lingard v hi-
storii své.
Babylonská
e:
rozumj Francouzská,
které šašek
bezpochyby málo rozuml.
K jednání
tvrtému.
1.
Stelby hrubé
z
dl
poprvé u velké
té
bitv použili
Angliané. 4.
„Toho bohdá nebude, aby eský král z boje utíkal!" slovy," (u Prokopa Lupáe a Beneše z Veitmile zachovaným]), píše Palacký (1. str. 270), „postavil si král Jan a národu eského estný' a trvalý pomník; tatéž stala se po-
„Tmito
zdji pravidlem
ech
a odkazem onoho krále všemu potomv skutku není v letopisech píkladu, aby eský král z bitvy byl utekl. Otakar II. a Ludvík I. životem zpeetili porážky své." stvu.
A
391
národ! Král Jin z Posmírný soud u mnoha mocv západní Evrop; k tomu cíli vypravil švagra svého liva z Rožmitála s vyslánstvím do Nmec, do Belgie, do Anglian, do Francouz a Špaul. (Viz asopisu Musejního I. Za dn našich konference evropejských mocná i. str. 40.) zastupují žádaný svrchovaný smírný soud zajisté v duchu a smyslu kesanstva a k užitku i cti lovenstva. Mocný smírce knížat
-dbrad vynasnažoval se
ná
K
a
o takový
jednáni pátému.
dvma
tetí. Palacký píše o té píhod „Jindich Mnich Basilejský a Jindich z Klingenberku (Klimberk) vzavše starého slepého krále mezi sebe a pivázavše kon jeho ke svému, hnali vespolek s heslem „Praha!" v sted nepátel i prorazili sob v strašlivé bitv cestu adami nepátelskými až k ernému princi, odkud ale zpátky tištni byli. Když pak již vtší poet prvodí králových, mimo jiné Jindich z Rožemberka, nejvyššího komoraíka Petra Rožempadesáti jiných pán a rytí bylo berka nejstarší syn, a padlo, sekal on ješt udatn okolo sebe, až pak rann a unaven s kon klesl, V soumraku našli ho u prosted svých rytí ješt dýchajícího. Král Eduard jej do svého vlastního stanu odnésti a ošetovati dal, on však ješt té noci ducha vypustil, a velikomyslný vítz nemohl se zdržeti slzí umírati jej vida. Král Karel IV. rovnž udatn bojoval na blízku otce svého. Jakž ale nkteí páni eští vidli, že Jan nikterak ustoupiti nechtl a Karel také nkolik ran již dostal, vytrhli tohoto násiln z davu bitvy, aby obou svých pán najednou zbaveni „Za vítzné znamení pijal král Anglický ti pera nebyli." pštrosí s helmu krále Jana s heslem „leh dien" a dal je svému synu ernému princi, jemužto sláva dne náležela; ten je pijal ozdobují znak princ Valiských až do štítu svého, a po po ten den."
Mezi
(str. 270):
o
—
nm
:
392 „Tlo rytíského krále vydal Eduard po slavných exekvijích králi Karlovi IV., jenž ho do Lucemburku do kláštera Benediktinského u Panny Marie odvézti dal. Tamž pak jemu i rytím 8 ním padlým dstojný pomník postavil. Bouky potomních zniily pomník ten a od roku 1541 ostatky tlesné krále Jana podivn sem a tam vozeny byly, ku podob nestálosti, která živého krále druhdy oznaovala." Síla a statenost proslavila se také za vku našeho v bitv u Aspern a Esslingen, kdež arcivévoda Karel v ele slavného vítzství nad Napoleonem dobyl. Mocný draz eských kyrysník rozhodl prý vítzství u Lipska. Mocnáové Rakouští uznávají posud udatenství eského vojska. Kyrysnický pluk r. 1619 Dampierrský, nyní hrabte Hardegga, od císae Ferdinanda IL vyznamenán byl za vrnost a udatenství mnohými estnými právy, kterých i císa František r. 1819 potvrditi ráil. Pluk chevaux-legers . 4., nyní knížete Windischgrátze, od r. 1791 nosí na vrchnické standart velikou estnou medailli s ouškem a pentlí i s obrazem císae Leopolda IL a opisem „A la lidélité et valeur signále du regiment de Latour Dragons reconnue par TEmpereur et Ptoy," t. j. „Vrnosti a udatnosti znamenité pluku dragon de Latour uznání od císae a krále." Pší pluk . 42. (Wellington) smí za zvláštní v bitv u Vagramu se vyznamenání bubnovati pochod granátnický.
vk
ech
plukv eských
—
—
—
zvnlý
—
Redakní poznámka. Také toto (druhé) vydání Jana Slepého obsahuje nkteré nepatrné a snad píhodné zmny znní nalézavšího se v prvním vydání tohoto dramatu. Tak podána slova oznaující stav osob (slova
dofén, dofénka,
markrab,
malými zaáteními písmeny, a rovnž místo Jan slepý, Klement šestý, s^vatá (t. j. Nmecká) íše položeno Jan Slepý, Klement Šestý, Svatá íš. Na str. 331 v 2. r. místo upokojiv dáno radji u p o k o j e. šašek)
s
o^S^ Varito Básné
M,
a lyra. a inj
MráDKa
Obrana
zvuk eských
Varito a lyra Vnování .
Varito
Nápvy echy U paty ípa .
.
Na^Labe U Šumavy Na Moravu
U
Dunaje
.
.
Na Pováží Na Madaromany Na Ilyry Na Zasáví
2 3
4 5 6 8 9 10 11
15 16
.
.
Cizomilovi
U
potoka
Rže
.
.
.
17
18 19
20 22
Báje o holubu a sokolu Zežulice
ápi
Vosy Hory a bory .
Milina
24
.
25 26
.
Stránka
Hony Kybaení
28 29
Kolo
31 33 34
Dudy
Popvy
—
Podoby Pohyby Echo
35
tese
Jaro, léto,
Mfia
as
— —
a zima
37 38
Ráno Za veera
39 40 42
Dít umírající Na lyru
Vysvtlení Redakní poznámky k druhému
vydání
Pana Bohuslava Hasištejnského Slovo k laskavému
Vk
List Petrovi Schottovi.
Mor. Nemoc IL Bern. Adelmannovi.
Ve Faráe
20.
Kvtna
49 51 101
1482 103
.
.
íši
proti
.^
.
O satye na echy.
104
.
31.
Pros
1489 IV. Janovi z Šellenberku. O cestách. 5. Listopadu 1490 V. Štpánovi Pisonovi. O cestách. 16. Dubna 1491 VI. Dr. J. Kaisersberkovi. R. 1492 Vn. Viktorinovi. O biskupství Olomúckém. 1492 Vin. Témuž o p. Ctiborovi z Cimburka IX. Kapitule Olomúcké. Díky.^28. Kvtna 1493 X. Papeži Alexandrovi VI. Žádost kapituly Olomú cké o potvrzení Bohuslava za biskupa XI. Janovi z Domaslavic. O jednání Pražan se sto licí
43 44
a spisy vybrané.
Pípravy k válce
O dvoru. R. 1486 IIL Viktorinovi ze Všehrd. .
vk
.... .....
tenái
Pana Bohuslava
Listy I.
....
ímskou
XII. Témuž. O dstojenstvích církevních XIII. Janu. O povolání k stavu knžskému
.
105 106 107 109 110 111 112
115 117 123
Stránka
XIV. Janu Paškovi porouí zyku eskému
XV. Martinovi Mellerštadtu
J.
Šmidlá v uení ja125
;
proti
horlí
plagiátu
Konráda N XVI. Janu Pibrovi o posuzovateli spisu: O bíd
126 127
lidské
128 XVII. M. Prokopovi žádost o staré letopisy ^. XVIII. Christ. Pedikovi. Povahy p. Jana z Šellenberku XIX. Králi Vladislavovi n. Pímluva o ochranu náboženství a duchovenstva. 22. Dubna 1497 130 XX. Témuž žádost o zvýšení platu. 16. Záí 1501 143 XXI. Janu Šlechtovi. O služb u dvora. 4. íjna 1501 144 XXII. Bernardovi Adelmannovi. Živobvtí u dvora " .145 Budínského. 1. Srpna 1502 146 XXm. Christannovi. O Praze XXIV. Janu Šlechtovi. O Hieronymovi Balbovi a Kon154 rádu Celtesovi. Ve Vídni 9. Kvtna 1499 XXV. Témuž. O zesnulém Petru Schottu, o válce 155 proti Turkm, o poslání knih. 14. Záí 1499 XXVI. Témuž, dkuje za služby pátelské. O biskupství Vratislavském, o poslání knih pipovze157 ných XXVII. Témuž, prohlašuje se volným, pijíti ouad bud duchovní neb dvorský. V Kadani 1. Dubna 159 1501 XXVIII. Témuž. Bohuslavpedzvídá, že snažnost o jeho 160 povýšení marná bude. 24. ervna 1501 XXIX. Témuž. O nepokoji ve vlasti a zištnosti oued161 uík zemských. Dne 11. Kvtna 1503 XXX. Janu Pibrovi. O korunování Ludvíka za krále Uherského, a o jedaot mst Pražskvch. 5. Záí \ 162 1507 XXXI. Bernardovi Adelmannovi. O povolání k veej164 ným ouradm. 12. Kvtna 1507 XXXn. Témuž. O papeži Juliovi 11. 14. ervna 1507 166 XXXIII. Augustinu Olomúckému, o jeho prvotinách bás168 nických XXXIV. B. Adelmannovi; touží na porušené mravy a 169 nad hynoucí slávou vlasti. 20. íjna 1507 .
—
.
.
.
.
....
....
...."..
.
.
.
.
.
....
.
..
.
.
.
....... .
stránka
XXXV. Témuž o nehodách církvi hrozících. 6. Pros.
1507 172 XXXVI. Témuž o válce s Benátany. 23. Dubna 1508 173 XXXVII. Témuž o povahách krále Vladislava, o korunování Ludvíka: o nakupování knh a zábavách literárních. 28. Bezna 1509 .175 XXXVIII. Augustinovi Olomúckému o pomluvaích u dvora 178 179 XXXIX. Janu Pibrovi o opatrnosti v psaní XL. Témuž o pánech nepokojných a sobeckých; 180 o výprav proti Marokanm .
.
Básn Bernardovi Adelmannovi, básnický U hrobu císae Karla Na hrob krále Ladislava
Utrhai
list
.
.
.... ....
.190
—
.
Na hrob
Filippovi Beroaldovi po Petru Schottovi
Touha Karlot
Na
Zkáza
191 192
—
.
vynalezení
183
185 188 189
dl
a tisku
vlasti
.
.
Na mír r. 1479 s Uhry uzavený Na hrob Hanuše z Kolovrat Na hrob Jaroslava z Boskovic
197 198
......——
Žaloba svatému Václavu na mravy Cech r. 1489 Matiáš Korvin, král Uherský, um. r. 1490 Na hrob králi Kazimírovi Polskému, um. r. 1491 Na hrob Fridricha Busnera, f 1492 . Na vary Karlovy Svatým trnácti Pomocníkm po skonených cestách .
.
.
.
.
.
.
.
.209
O Janu z Domaslavic Jindich z Olšan a Bohuslav Jindichovi z Olšan O pánu Ctiborovi z Cimburka a Tovaova, zem. r. 1494 Modlitba Žalozpv o smrti Jana Zajíce z Hasenburku, f 1495 Koruna eská Uherské .
.
ech
r.
1497
.
.
205 208
—
.
Viktorinovi ze Všehrd
Na píští krále Vladislava do Janovi Šlechtovi
199
.
.
210 213 214
— — 216 — 220 — 215
221
o Janu
Šlechtovi
Témuž
O témž Stanislav Polský
O táboru Budínském O Sigismundu z Lobkovic .
Sturnovi
Zaneprázdnný básník
O Jeronýmovi Balbovi Jeronýmovi Balbovi J. Baibus Bohuslavovi Balbovi Bohuslav .
Témuž Témuž
Na Roderika Doubravského kroniku o Vlast Valentin Mezerický Králi Vladislavovi 1. Sláva jeho. 2. Zddné ctnosti. 3. Štdrost 4, Pílišná dobrota. 5 Tatáž Výstraha panstvu a králi na snmu Uherském echy a Uhry Návrat do vlasti z Budína .
—
—
—
....
O pánu Lvu z Rožmitála O pánu z Pernštejna O pánu O pánu
.
Albertovi z Kolovrat ze Švamberka
Pánu Václavovi Vlkovi Pánu Janu Kineckému Pánu Janu z Roupova
z
enova
z
Ronova
Alšovi místokomorníku u
esk
zemských
O
válce Bavorské Vzkázání králi Vladislavovi Na porození králevice roku 1506
O
Ludvíku, synu králov narozeném Skonání královny Anny Žalozpv o smrti královny Anny, r. 1506 Svatému Václavu Trest porušených mrav .
Léky
proti
moru
Janu Sokolovskému na hrob
Stránka
Pánu Janu staršímu
ze Sellenberka na hrob
.
.
.
Na boulivá msta
262 263
—
asté snmování Náreky básníkovy Všude" mraky .' Sokovi Král Yladislav a Osud Pobídnutí k válce proti Turkm Vyzvání knížat Evropejskýcb k válce proti Turkm Pídavkv a poznamenání ke spism pána Bohuslava z Lob-
.
.
^
.
266 267
.
—
.
276 280 296
kovic'
Výklad starobylých jmen Poznámky k nynjšímu druhému vydání
— 264 —
Jan Slepý. Historický truchlodéj v pti djstvích.
Proslov
Jan Slepý Poznamenání
Redakní poznámka
301 303 385 392
:
Knihy eské, nákladem knhkupcctví lze ve všech
Václava
Hvzda 2
z
:
I,
L.
Vldka
i
— Ctibor zl.
dostati
u našich jednatel:
Rottiány a novely.
Vícemilic.
16 kr., váz. skvostné 2
zl.
KOBER v PRAZE vydané, j ež
rádných knéhkupectvích, jakož
Hlava.
Svazek první (572
str.)
Cena
76 kr.
Lumír ze dne 22. íjna 1874 pronáší se: S myslí nadšenou pro rozkvt písemnictví a pro krasoumné vzdlání národa eského ped lety vstoupil v radu pedních spisovatelv Václav eských a pinesl s sebou bohatý poklad myšlenek i citv velebných a vroucných. Od té doby neznáme žádného dobrého podniku literárního u nás, aby Václav Vlek nebyl pispl a pibelletristickými skladbami, aby nebyl rozmáhal spíval k jeho oblíbenost a blahý úinek ve vlasteneckém tenástvu našem. Jméno Václava Vlka už dávno náleží k pedním okrasám písemnictví eského. Velice pilný spisovatel pikroil nyní k tomu, aby nám podal celkovité sebrání svých zdailých plodv umleckých, -Národní bibliotéka" I. L. Kobrova vydává jeho „novely a romány", jichž dle oznámení bude patnáct svazkv, zajisté velmi bohatý sklad ušlechtilého, v pravd estetického požitku literárního v jazyku našem. Však teba pipojiti, že Vlek nejen otiskuje ísvé práce z let minulých, nýbrž že je podrobil nové péi, aby z nich uinil díla naskrze dokonalá obsahem i formou. iníme všechny pátele belletrie eské na sebrané novely a romány Vlkovy pozorný s upímnou radou, aby si je v nynjším soubor nám vydání opatiti neopomenuli.
Vlek
nmu
A. V. Šmiiovského váz. skvostné 2
Básn naší
zl.
40
JS^sn.
16. (260 str.)
Cena
1 zl.
60 kr.,
kr.
veejnými hlasy uvítány co pravé obohacení Stjž tu opt výrok V. Vlka v Osvt prone-
tyto byly
literatury.
sený Celkem jeví se, praví posujjovatel Šmilovský co uritá individualita; nacházíme u velikou hojnost motiv, mnohdy originálních, sílu a nžnost, dojemnou tklivost i humor, mocné vnitní boje, rzné nálady, ale pece vždy jednotu mužného charakteru. Dikce jeho jest bohatá i ušlechtilá, jazyk jeho vyniká :
,
nho
nevšední ryzostí.
Ivana Turgenéva
Mjorcovy iápig/iy. Z
ruštiny zestíl
Cena 1 zl. 50 kr. Národní Lhty od 81, bezna t. r. vyslovují se o této publikaci následovn: Zase jedna literární povinnost vykonána; po dlouhých letech, když už všichni vzdlaní národové mají „Lovcovy zápisky" peložené a nkolikkrát vydané, když jméno Ivana Turgenva jimi stalo se jménem evropským a mezi nejpednjšími pišli jsme také my echové ze všech nejposlednjší slyne a nyní je tedy máme. Tím máme kus poesie slovanské, kus nejFrantišek Mach.
—
ekl bych málem kus ruského potšení tak velikánské, tak isté a pravdivé, že peváží daleko onen pedeslaný stesk. Jest to pravda, že „Lovcovy zápisky" jsou nejslavnjším dílem Turgenéva, a jest to pravda, že se mohou poítati mezi nejslavnjší díla ruská, ano mezi svtová. vlastnjšího srdce slovanského,
Homéra prosou; a
to
jest
VseohecnM, aesthetihn
od Dra. Jos, Dur dika. Ses 1. (336 str.) Cena obou seš. 2 zl. 80 kr. Posel z Prahy dne 19. kvtna 1874 dí: Poteb, dlouho cítue a naléhavé, jakouž zpsobuje ta mezera v literatue eské, že nemáme ádné, soustavné a úplné aesthetiky, konené jest vyhovno. Kobrova „Všeobecná knihovna^, již rediguje velmi snaživý a pilný spisovatel eský, Frant. Zákreis, pináší ve IV. svazku svém první sešít „Všeobecné aestbetiky", sepsané dr. Josefem Durdíkem, kterýž jest v tomto oboru autoritou. Ná.-odni listy dne 3. ervence 1874 vyslovují se takto: Leží ped námi teprve první sešit, avšak již ta ukázka staí, abychom dílo to co první soustavný spis o aesthetice v naší literatue z radostí uvítali. si vru gratulovati z ti' duše, že se u nás první krok do nového oboru stal práv moderním, jedin pesným smrem. Že pak nezstane první eská aesthetika beze všeho vlivu též na naše pomry umlecké, pedevším arci na soud vnímajícího obecenstva, to doufáme, ba jsme o tom i pesvdeni. Konené konstatujeme, že jest Durdíkova Všeobecná aestketÍKs. psána populárn. Zpsob podání jest zcela lehký, volný, ale svdnému skaliska prázdných krásoeaických frasí dovedl se spisovatel na štstí vyhnouti. Tot zajisté nejlepším odporuením. Pokrok dne 4. srpna 1874 dí: Durdíkova Všeobecuá aesthetika bude dílo ze všech, které tento autor doposud napsal, bez odporu neJQležitéjší. a
2.
8.
Mžeme
