Wvo) Presented to the. LIBRARIES ofthe UNIVERSITY OF TORONTO. from. the Ubrary of. John and Georgina. Steinskv

Wvo)

Presented

to the

LIBRARIES

ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO from the Ubrary of

John and Georgina Steinskv

PÍSNIKY A

JINÁ PROSA. OBRÁZKY A STUDIE.

PÍSNIKY. - Z PRVNÍCH PRACÍ. - Z BAROKOVÉ PRAHY. - LIDOPISNÉ RTY. - Z LITERÁRNÍ HISTORIE. - VOJNA.

V PRAZE,

1916

NAKLADATELSTVÍ

J.

OTTY

Veškerá práva vyhrazena.

MAY

2 3

?r-p7

ŠS*/ryoFl5Í

Jiskem »Unie«

v

Praze

PÍSNIKY A JINÁ PROSA

P

I

S

N C K Y. I

IDYLLA

Psáno

r.

IQ 15.

Zvon.

I.

Ve dne byl Franc, v noci Vanýsek; od snídan do veere chodil v erveném, vyrudlém fraku, v nohavicích po kolena, v punochách, ve stevících, v noci v botách, v ošumlém kabát, pes njž na podzim a v zim oblékal límcový plást. Jeho, France Yanýska, vk bylo nesnadno spravedliv urit. Hádali mu od ticíti do padesáti. Byl vytáhlý, vychrtlý, nedojedený, takže ervený frak se zašlým promovávisel. Za dne sloužil jako lokaj starému ním na baronu Maloveovi z Malovic, jehož byl poddaný, v noci, ozbrojen starou halapartnou, hlídal jako po-

nm

nocný jeho Stezmíský zámeek. Po ránu pinesl s vrnu pánu snídani, pak ho strojil, svléknuv s nho kvtovaný župan. Pi tom strojení mu sil se hodn natahovat, jako by objímal tlo mohutného dubu, nebo starý baron byl velký, ramenatý a ml teich neobyejn požehnaný, siln poyydaný. Když pán tlouškou dýchaviný jedl, chodil Franc kolem nho mlky a plase, skoro po špikách, nespouštje svých bledých, ulekaných oí s jeho plného, krevnatého oblieje s lalokem a pokaždé ustrašen poskoil, když starý baron chriv poruil: Franc, odnes to", nebo: Franc ješt jednou", což pikazoval astji nežli odnes to". To byla tak ,.

,,

,,

všecka jeho e. Mezi tmito službami mohl Franc dlati, co chtl. a on dlal skoro poád jedno, že se v pedpokoji

m zašlých, kvtovaných alounu posiloval na noní službu, t. j. dímal ucho i tvrd spal sed v rozviklané, staré lenošce.

Obas uhodila zmna, když pinesl- svému baronu dopis došlý od jeho synovec rytíe Jeníka z Bratíc, dstojníka, jenž sloužil v poli proti Francouzm, nebo když pijela ne pánova, mladá vdova, baronka Malovcová. Když ji ohlásili, inusil Franc cop, a pak skoro nejprve obstaral paruku pán poád poskakoval a ješt alekánji než jindy, nebo baronka, vznešená, hrdá dáma, si toho naporouela, a nmla porouet zkrátka a oste. Franc si pokaždé, když od.ida, zhluboka vydechl a tesil se, že te bude svatý pokoj, že se bude moci v starém kesle zase i

na

posilovat

noní noní

službu.

služby, když pestal být Franbyl Vanýskem, posiloval se, pravda že ne v lenošce, nýbrž kdekoliv, nejastji, zvlášt letního asu, na lavice pod starou lipou v boku nevelkého

Než

cem

i

/.a

a

zámeku, do jehož oken v prvním a posledním pate poslehovaly za vtru vtve její ohromné koruny stínící vrata do zahrady a malého parku za zámekem. Tak tu pod lipou se nejradji posiloval, když v oknech setmlo se, když pan baron ležel spal, když na loži pod zastenými nebesy a snad dvr a ovín za prospal všechen zámeek a spal

nahoe

i

i

stranstvím ped zámekem a spala dvojitá alej košatých li]i na lom prostranství mezi zámekem a dvoeni, a. spaly a ztemnly stromy ovocné i divoké na zahrad i v malém parku.

Než

tu

pod hustým krytem staré lípy se Yanýsek

nkdy ulekan vytrhl z nejsladšího spánku, když nahoe v pate znenadání se otevelo okno a s nho zavolal

chrivý hlas: „Vanyskul"

«

:

11

To starý baron, který nemíval vždy spaní a kterého noní ticho netšilo, volal, nikoliv lokaje, nýbrž ponocného. A Yanýsek ponoený popadnuv halapartnu, rozespalý, polekán, volal nahoru, co porouí Jeho Milost. A hlas shora :

..Zpívej,

Vanýsku!"

A Yanýsek, jenž chu vyšeptalý, ihned »Odbila

ml

dobrý sluch a tenor

tro-

spustil .

.

.

hodina

—

Xeodbila, nebo Stezmiský zámeek mansardové stechy neml ani vžiky ani hodin, a Yanýsek také žádných v kapse, ani bicích ,, cibulí" ani tichých, jen tikajících, ale pece pokaždé zazpíval kolikátá odbila, jenže pokaždé pehnan. Hodinu i dv pidal, aby ukázal svou bdlost, hlavn však aby baronovi ukrátil trochu noc teba že klamav. Po tomto ponocenském popvku spustil njakou pobožnou, obyejn k pann Marii. Nezpíval však stoje pod oknem jako o kassací, to nesml, nýbrž vykroil, a obcházeje pod okny zámeku a dále v aleji ped ním, šveholil svou píse do noního ticha, i dále ke dvoru, než jen tak daleko, aby baronovi nezanikl jeho zpv, aby mu z ticha a temna, tu plnji, tu tlumenji a zase blíže se, zavzníval nahoru do oteveného okna. Když Yanýsek obchzkou se vrátil opt pod starou lípu a nová pobídka se shora neozvala a v okn byla tma, zakonoval pianissimem, usedaje na laviku pod lípu. Pi tom opel halapartnuo kmen, pak svá záda i hlavu, zmlkl, zvedl bradu, zavel oi, otevel ústa a hned upadl v „posilu", ze které se vytrhl až za svítání, kdy se vracel dom, kdy pestával být Yanýskem, noním strážcem, a zaínal být opt Francem, lokajem.

II.

býl

Skoro každého dne, když svlékl France a ml Vanýskem, zastavil se dole v pízemi v klenu-

ob

tém, vybíleném celedníku, jehož ostatní v pízemku zvení chránily

okna

tak

železné

jako

míže.

Celedníku scházela se bon podveerní chvílí spolenost. Stále tu meškala stará kuchaka panující v kuchyni vedle celedníku, a starší, «• hodn starší Kulichová, ohnutá babika, nkdy chva doteného již dstojníka, synovce starého barona, a chva dstojníkovy sestry, ted ovdovlé hrabnky Vratislavové \ Praze žijící. Staena Kulichová v bílém, selském epeku \

plátném,

ervených punochách

a pantoflích, sepoblíže velkých, tmav zelených kamen. Sem d<> toho k< >ut ku, kily/, byla sama, chodila asto klíbaka; ale babka hjied obživla a hned se rozhovoila, když jako laštovice pilítla ze dvora správcova panna Rozárka, sedmnáctiletá, s ná, svží, hndých, veselých oí, všechna veselá, poád rozezpívaná, ráda se smjící. Teba kolikráte denn zaskoila k povídavé staen, kletá umla

na

dala

\

nízké stolice

•

1

písniek

tolik

;i

tolik

vdla

<>

jejich

vrchnosti,

i

<

nej-

více však o svých

mladých Letech, když sloužila na Radvanovském zámeku, když tam chovala a vodila mladého pana, „co ted ve vojanských službách stojí", a jeho sestiku, ted její Milost, paní hrabnku Vratislavovou, co se jim na/pívala, když povyrostli. co navypravovala, oh a nazpívala! i

mám

o jejich paní asto povídala, jak s ní poslední léta v Táboe na vdovském jejím sídle a k smrti jí tam dosloužila, to že byla hodná paní, vznešená, rodem Malovcová, sestra pana barona tady, ale sprostná, a že si ráda šhupla prezilu, to že I

žila

13

ona,

Tereza

Kulichova,

vždycky

jí

nastrouhala

ta-

báku, od jiného že si stará paní nedala nastrouhat; a pobožná že byla, bože, patnáctero modlitebních knížek že po ní ostalo, patnáctero, a jak vzpomínala na syna na vojn, každé hodiny, každé chvíle, zvlášt když dostala zprávu, že tam daleko, nkde v Nydrlantu byl rann, to že se namodlila, a ona, Kulichova, také, sama s pani baronkou, ta že vždycky: „RezOj poj", a to že již vdla, že do kostela. ozárka ráda poslouchala o staré paní, ale radji o tom oicíru; na toho se i nkdy optala. Nejastji však na písniky, jak ta, ona, že o ní slyšela nebo ji zaslechla, ale jen zaátek, takhle že se zaíná. A stará Kulichova hned povdla nebo Rozárin zaátek chytila a dále notovala svým teslavým, starenským hlasem: nkdy, pravda, nemohla si hned i

vzpomenout, ale vzpomnla si pece, pišla vždycky na žádanou písniku, teba až za pl dne, teba i v noci, když uemohla spát. Rozárka jen písniky shánla, takže stará kuchaka o ní prohodila, že to má písnikami hlavu rozházenou. Zpívala pes tu chvíli, zpívala nebo jen si pozvukovala, doma venku, za dne i veKantor dole ve vsi, Matj Kaer. A lilas mla sal, pevýborný muzikus, ten hlas velmi chválil a

dve

—

i

kdyby správcovic panna byla ve zpvu cviže by zpívala na krucht bravúrarie, až by se všecko po krucht obracelo, a starý pan baron, kdyby byl mladý, že by si ji pro ten zpv také tak oblíbil jako nebožtík Malovec, on, Uhický, Johanku Olivovu, ten že se ipro její líbezný zpv a vbec pak po ní tak pobláznil, že si ji, kantorovu dcerku, vzal za manželku a tak na paní baronku ji povýšil. Rozárka zaskoila si ke staré Kulichové také nkdy podveer, když tam o erné hodince zasedala mínil,

ena,

1

1

IIM-l

k\

kl< "

ml dl llého,

mírného ob i

pjuje mu m ll\

/.t>l<-«

l».in»ii

1:

nal<

tulil,

a

|m|i.

utro trnul

\

iktikantova nejhlubší studu

bh! do no> ého na

bojišti*

li.

.l.i-

1 i

1

-k

\

ledníku stavl batterio, boiu hal / <\>-\. vykládal « knechtech jiném \<»jsku, <» švališohVh a kyn ;i

.

íi

nem,

plucích, z nichž mnohé jak dlouhý cop máji

vdl,

jaké

hradník

\

\

l".k\

.

vojan

dle

jaké knoflíky

kantor

a

vypoítával jmé-

pesn

pošupávali,

poslouchali,

uchaka trnula nad tmi bitvami, bába odimovala jen panna Rozárka

Kuli

vedle ni na Btolice, teba že mladhio váleníka rada po slouchala a a tichým potšením jej pozorovala, ob uhodil dáni do jeho bitvy njakým škád livýni nápadem, všetenou, podivnou otázkou, nebo nedbajíc vojska a dl, zeptala se z nieho nic, jak ji nápad pilítl, staré Kulichové na njakou písniku nebo se rozesmála. ;

hmní

i

.Mla.lv praktikant,

„generál" Lak jej Rozárka ve pojmenovala, zarážel se tmi vpády, k zmátl, ale nezlobil se, nemohl Od panny Rozárky pijal a rád poslouchal, když se rozesmála. Smálaf se, radost poslouchat. ti dva staí, Váný její smích Zahradník se vyslovil, •ann.i Rozárka smje jako hrdlika; kaním >dal, že to její zasmáni nkdy, když smje tišeji, je jako kdy/ vítr foukne do harfy, do harfových strun, jako líbezné arpeggio. «'•

1

1

«

I

\

i

i

I

hrdou

i

baronku Malovcovou, mimochodem Pe smích mocn pekvapil, poátkem podzimu, když baronka pijela na Stezmí navštívil ním nahoe v pate a tu ote ýin oknem pojednou zdola, ze zahrady sluncem vyzáené, zazvonilo lahodn bujné, díví zasmání, upímný, srdený smích, a v všecka jará ve lost, mládí. Baronka pekvapena man pistoupila k oknu podíval se, kdo tak rozkošn se smje a žasnouc prohodila k starému, chrivému strýci: «-st nn rire amqu* I

ceno,

Rozárin

nm

"

byla panna Rozárka jako myška; po poslouchala, s „generála" oi nespustila, to když vykládá] o plzeském regimentu, <» j<-h" nátnickém praporu, u nhož téhož asu sloužil také synovec starého barona, že li granátníci mají uniformu celou bílou, hily íráek se sušky erven \\ loženými, ervené výložky, bílé emení, velkou, brašnu po boku, vysokou, huatou epici na hlav, a každý že j<- jako obr, to že je podívaná. Do toho líeni Rozárka znenadání otázkou, je-li mladý baron, oficír, také tak obleen.

Jednou

zorn

mm

celý bílý, ale huatou má tírohý klobouek zlatem premo-

„Ješt onaeji. Také nenosí,

pici

váný sté

a

to

zlaté knoflíky, a

gamaše taky

žádnou brašnu, nic, a sprokrásné, vysoké boty pes tadyhle kolem pasu bandalir

má

ne, to

úzké nohavice, a dlouhé, zlaté staptce a kord zlacený; inu sune zlato, krása To Rozárku zmátlo. Stará Kulichová o nln ji uak vypravovala, jinak ho vypodobnila. mla Rozárka pojednou na oích krásného, bílého oficíra, na se zlatem jen tpytilo. Pi tom hned na pís nicky vzpomnla, co se mu jich stará Kulichová na zpívala, a sám že je také /.píval. Tenkrál Ted on už jich nezpívá, te by jicti ani neposlouchal a smál bílé,

a

—

Te

nmž

l>\

se,

kdyby

je slyšel,

i

kdyby mu

Kulichová

je stará

zazpívala lil.

17!)7 zuila Jednou na veer koncem února r. Stezmískéni eledníku zase bitva. A zase ji vedl pi planoucí, Lojové svíce „generál" Petr Klen, praktikant. Všichni až na France se tu sešli, Rozárka která/, sedla na stolice vedle staré Kulichová. Všem t.

\

i

:

17

dobe

za toho boje. Venku zima, v eledníku venku vtrno, tady ticho, a výklad se líbil. Také Rozárka pozorn poslouchala. Do9talif se da-

bylo

teplo,

leko, až na Rejn nedaleko švýcarských hranic k ob léháni tvrdí'- pevnosti Hningen, kteréž hájilo vojsk.) gi nerala Moreaua proti císaským.

Mladý váleník maloval, léhání,

jak obléhající

kopají

pi takovém obprkopy, jak obležení

jak je

do nich bouchají a je pepadají, co to je, jaká svízel, krvavá práce a ležet pi tom ve <\i\r v noci pod sirým nebem a ne týden, dva, anobrž už od podzima;

od listopadu že ten Eestunk obléhají a šturmují, celý listopad, prosinec, leden a ješt te v dnoru neustále tu ž<- je co íct, a plzeský regiment že tam také leží. mladý pan baron že tam taky je, co už tam zkusili a zkoušejí, na podzim že mli lijáky, pak mráz a vánici- a te sníh a déš. Venku zahuelo v stan'- líp a v lipové aleji

ped zámekem; oknech,

jak se všichni

bezdky

ohlédli po

kolem nich jako bílý závoj proud snhu, jejž hnal vítr kolem samých meží. ,.A ne a ne se Francouzm dostat na kobylku, ne je z toho hnízda vypálit," rozkládal rozhorlen zavlál

„generál".

V tom vesel Franc, skoro již Vanýsek. Nesl si límcový pláš pes levou ruku a v pravici držel starou halapartnu. Praktikant hned na nj s otázkou, tak co, psal-li mladý baron z vojny, že asi ne. ,,I psal, dnes pišlo psaní." „Ale nic nevíte, Vanýsku." (lekal, že Franc ekne jako obyejn, že neví, a on ekl „I vím." Oi všech na utkvly a Rozárka prudce

nm

vstala. AI. Jirásek: Sebrané Spisy. XL1I.

2

1N

...\

jak že dnes víte,"

nerál".

/koumal

nedvivý

„ge-

mn

„No vím, když to pan baron povdl. A sám. Když jsem mu to psaní pinesl, hned se dal do (-trní

a jak doetl, povídá si: „Chvála pánu bohu." „Chvála pánu bohu," opakoval praktikanl

chen pekvapen, a dychtiv „No, by] moc potšený „Franc, lak už ten Eestunk „Není mužná, nemají," „Tak nemají. Mají a už „Není možná I" „Ale když to pan baron couzové vzdali."

se ptal, co, co a v té radosti mají."

vyhrkl asi

ti

povídá:

„generál \ f

nedle."

povídal a když se Fran

„Leda to." „A ješt tohle pan baron v té radosti povídal, že mladý pán je od nynjška vtším pánem u vojanských."

„Kapitánem," hádal znalecky praktikanl ..Tak, lak to pan baron jmenoval. By] dnes tuze hovorný, a že chvála Indiu je mladý pán konen zase pod stechou." vpadla Rozárka. „Tam v lom míst, v lom ,,.\<\ to že no, že odtáhli do njakého msta, lam že lo ostane do jara." „Tak mále, pane generále, po vojn." Rozárka so zasmála, dala dobrou noc a ven. „Generál" mel pojednou naspch. .Marn však. Když vyrazil z tmavého prjezdu do chumelenice, chtje Rozárku dohonit, nespati] Chvátil alejí, ale tu by] na svém stíhání pepaden prudkou stelbou ze zálohy, za starou lipou. Snhové koule lítaly mu do zad. na '

1

.ií.

mimo; místo váleného pokiku hlaholil I! hlavu zárin veselý, bujný smích. Než se vzpamatoval, na obranu pomyslil, vyrazila z úkrytu a pry alejí ke i

•

c

:

19

Ivnru. Jako stín zmizela mezi ernými stromy v chumelici a v seru. Jen její smích ješt slyšel. Také zahradník a kantor vyšli za chvíli ven.

.

Kantor zamíiil dol do vsi, zahradník do svého obyu zelináské zahrady. Na hodnou chvíli zstalo ped zámekem prázdno. Jen vítr se tu honil a rozfnkoval sníh. Pak S3 tu zjevil Vanýsek. Vyšel z dubových dveí zámeckých už v plášti, halapartnu v ruce. Rozhlédl se prostranstvím, alejí ke dvoru, zvolna zašel ke staré líp u vrat do zahrady, ne však aby tu usedl na laviku vystlanou blostnou peinou padlého snhu, nýbrž aby se podíval na

dlí

okno baronovy ložnice.

proudila do holých, snTa zá svdila, že baron ješt nešel spát. Vanýsek nezpívaje, vrátil se kolem zámeku, alejí ke dvoru, k ovínu, ukryl se v kout u ratejnv pod písteškem a tu drahnou krychvíli se „posiloval". To bylo jen prozatím. Do

Zardlá zá

hem posypaných

z

nho

haluzí.

tjšího a teplejšího koutku chtl, až by baron usnul. Když pak podruhé se ubíral pod jeho okno, ekal na tmu; a ono ješt rud záilo. Zamrzel jisto v Nedobou se. Co erta, že nejde spát; jindy tou

nm

—

Zahlédl, že se v okn mihl. modomyslili hutný stín, slyšel, že se okno otvírá a prudce, chvatn. Baron si nedal nikdá za takovéto psoty zazpívat. Vnitní okno se rozletl.), vnjší se rozV ted neekaje letlo, v oteveném okn baron. Vanýsek lekl

se.

—

vyzvání,

spustil >Odbila desátá hodina

—

však umlkl, když baron jakoby a tak podivn, prudce zakýval A v tom obma zatepetal nad hlavou a ho nkdo ze zadu do lebky udeil, upadl na

Xa

voral a

ráz

mlky

zavrá-

rukou. jakoby

spodek

20

n

ven. A tak ostal, nehýbaje se, ústy dolu, hlavu skleslou mezi nataženýma, trícíma

okna hlavou pes

—

rukama losti

Yanýsck zaal se tásl a vyrazil úzkostn: „MiAI." bdyž Milost nic, kdy/ se baron nepo-

—

'

hnul, a nice jako

Yanýsck

zámeku.

devné

halapartnu

—

a.

trely nad hlavou, zahodil

ohromnými skoky letl do

IV.

Starý hanin Malovec již neodstoupil od okna. Odnesli jej na lože mrtvého. .\a Btole hoely

dv

svíce

tam

rzné

zápisy, kteréž ped tím si rovnal nebo pehlížel. A jak u nich sedl, smrt se za nj tiše postavila. Ucítil ji, bylo mu náhle úzko zle, tak hádali, vyskoil k oknu, chtl zavolati Yanýska. Všichni na zámku a ve dvoe jednali te a tom, kdo poddí zámek a panství, jaká mluvili a

ležely

listiny

a

i

bude nová vrchnost. Ta nejistota netížila žádného jako Yanýska, jenž pestal býti Francem lokajem a zstal jen Yanýskem ponocným. Nejvíce se strachoval toho, že na Strezmín bude panovat ne zesnulého pana, baronka Malovcová. Ta! Bál se té hrdé paní a. proto povzdechoval, úzkostné obracel bledé své oi po zahradníkovi, když zahradník o veerní spolenosti v eledníku vykládal a na jisto tvrdil, že pijde to ostré komendo, jist, baronka že bude ddikou. Pojednou pak jistota. Jednou odpoledne v druhé polovici bezna pilítla Rozárka správcova ze dvora do eledníku v zámeku k bab Kulichové, pilítla všechna rozradostnna, s oima záícíma, jakoby ona sama byla ddila, a již ve dveích volala, až se statak

21

ena lekla, ví-li, co pišlo pantátovi už mají vrchnost, aby hádala koho, ekajíc, vyhrkla radostn, že mladý Jeník, že to pišlo od ouadu. Staré

na kancelá. že kdo ddil, a nepán, pan baron Kalichové zdevnly nohy tak, že nemohla ani se stoliky povstat a jen se kižovala v radostném leknutí, to že je radost, pán zapla nebožtíku pánovi, a to že te mladý pán pijede, tak že ho do smrti pece uhlídá,

bh

a on, pozná-li

ji

—

V tom skoila Rozárka ke dveím, jež Vanýsek kolem pootevel, aby nahlédl, co ten Rozárin radostný hlas. Chytla Vanýska, vtáhla jej do eledníku, ví-li, slyšel-li. a zatleskala rukama, když vidla jeho radostný úžas, jak se mu povadlé, hubené tváe pozardly a když zhluboka, upímn si vyjda

dechl !" ..Zapla pán buh veerním zasedání v eledníku už zcela smle díval se na zahradníka, jehož proroctví selhalo a jenž proto rozpait šupal, zatím co Matj Kasal, kantor, dal svému nosu velké bene se štdrým „ta máš tv", „to máš ty" i s návdavkem „tu máte dv". Žádný z nich krom staré Kulichové a krom zahradníka neznal nové vrchnosti. Jaká bude, nevdli na jisto však vili, že nebude jako paní baronka, zvlášt když stará Kulichová nadšen i pohnutá vychvalovala mladého barona, jak rytíe Jeníka titulovali. asto pak o rokovali, kdy asi pijede, netušíce, že tou dobou o svém ddictví ješt ani neví. Rozárka si jej po výkladu ..pana generála" o granátnících plzeského pluku jasnji pedstavovala, štíhlého, v blostné uniform zlatem se tpytící. v bandalíru s velkými, zlatými stapci. Myslila na nj jako na njakého prince z pohádky zvdav :

ob

;

nm

;

;

nm

o poslouchala, o nm, o jeho píjezdu. Proto se také mrzela na svého „generála", když jim v eledníku tvrdil, že vrchnost ani nepijede, že když pan baron je oficírem, musí zstati na vojn. Bránil se, když mu to vymlouvali, a ješt osteji, když Rozárka proti nmu, ah, co vojna, z té že mladého

e.

marn

barona pustit musí. A obracel Rozárka se k ní vracela jakoby naschvál. A bylo naschvál, a také proto, že to mladému praktikantu slušelo, když jí odporoval a tuho se bránil. Ji

tšily

ty

šarvátky

a.

on odcházel nespokojen;

duchu jí vyítal, že by poád o nm, mladém baronu, když je s ninú v eledníku a jist také jindy, kdy sedá sama s bábou Kulichovou. o o

samot pak

Nemýlil

v

se.

Rozárka nikdy nezamluvila; když staena zaala o Radvanovu, a led astji nežli jindy, když se žvav rozpovídala o mladém pánu a jeho seste. Rozárka poslouchala, teba že to již kolikráte slyšela, a ješt se na to ono zeptala, a také jednou zase na písniky, že mladý baron už jist zap:>nml ty, které uml a rád zpíval, a kdyby i nezapomnl, ted že by jich už jist nezpíval.

A bába

Kulichová tiše se chychtajíc, pokyvovala hlavou a posvdovala: „To víte, panno Rozárko, to víte, jak by zpíval, pán, jak by te zpíval takové sprosté písniky!" bílou

V.

Starý

baron

v druhé polovici

Malovec zemel

bezna

'dostal o

koncem února tom zprávu synovec

mst

Rheinfelden baronv, rytí Jeník z Bratíc, v ve Švýcaích nedaleko Basileje, kamž jeho prapor odtáhl od dobyté pevnosti Hningen. Sestra mu tu

zprávu poslala hned. jak o strýcov smrti zvdla. Minulo však kolik týdnu, než její list došel. Rytí Jeník neplakal, upímn však se zarmoutil a strýce litoval. Za tch.

nekonených válek

k

nmn

už mnoho let s ním nemluvil, ale psával mu a strýc ob as jemu. V prvním dojmu té smutné noviny vzpomnl si rytí Jeník na své poslední psastrýce na živu, a hned také poítal. ní, stihlo-li molilo-li dojíti a že strýc snad se ješt doetl, že Húningen už mají, kam odtud potáhnou na ostatek zimy a že on, Jeník, bude na tu pevnost pamatovat,

nemohl

;

konen

co tu zkusili, ale že také ped ní dokal se povýšení, že stal se kapitánem: ..asn dost" pipsal ironicky. Seste ihned odpovdl, žádaje zevrubnjší zprádojde do vy o strýcov smrti: poítal, že polovice dubna. Než pepoítal se. A nešly také zprávy, na které on i ostatní dstojníci dychtiv ekali. Zvdlif zaátkem dubna, že válení na as zaraženo, že arcikníže Karel smluvil s francouzským a že se dále vyjedgenerálem Bonapartem nává, to již o mír. Ale to vyjednávání se táhlo, táhlo

odpov

pímí

—

A poasí

ohavné. Byl pravý

apríl

:

asté pe-

déš sníh a pes tu chvíli plískanice. Nebylo možná dát si zapáhnout do koáru, jejž jako dstojník ml, a vyjet si. Aby jen vyhlížel oknem, jak se kouí z Rýna, jak bílé páry stoupají háky, mlhy

a zase

i

k starému hradu Steinu, strmícímu na skalnatém ostrov v ece. Ráno chodil v dešti do kasáren, pehlížet granátníky své setniny, z nichž mnozí byli ženatí tak jako oba pištci a ze dvou tesa setninských jeden a mli své ženy s sebou v poli. V poledne strojila

ke kapitánu lieutenantovi. jehož paní nkolika dstojnínejen svému muži. ale

cesta

i

24

obdy; veer schzky v hospod nebo u ndstojník, kdež se pilo a hlavn hrálo v karty, kdež se hovoilo a debatovalo o vojn mimíru, kdež vypravovali rzné píhody válené

kwin,

kterého z

;>

i

lostné, zažili

hodn rozmanité a divoké, jak jich zažili, nev tomto pestrém kruhu mladých dstojníkv

Nmc,

Iranu a z jiných národ, starých seká, kterýchž dstojníku nejeden sloužil kolika potenlátum a nemohl udati žádné osady jako své rodišt, nýbrž toliko „pole", ,, polní stan". Nudná odpoledne krátíval si rytí .Jeník tím, že ve svém pokoji rovnal a. doploval struné zási znamy, jak si je nartal na pochodech, v poli, na piketách, a psal z nich denník o své vojensko služb i

z

poínaje od kadetských let. Jednou odpoledne koncem dubna (venku poprchávalo) pehlížel napsané již listy svých válených pamtí, ve kterých také nejedná milostná vzpomínka, jako když byl pi stavb Terezínské pevnosti, kdy si jej zamilovala ínlynaova Terezka, na kvartýr v bavorské vesnici, na modrookou uitelovu slinou dceru, na veselou garnisonu v Chebu, na Lisettu, jejíž miniaturní, malovaná podobizna odpoívala pi tom listu, na tažení v Belgii, když byl bytem u spanilé, veselé Francouzky Toho odpoledne dubnového uvázl u místa pamtí vypravujícího o tom, jak ped osmi léty pitáhli do Gmundenu na byty, jak se tam spátelili s úedníky pi solivárnách, jak tam asto bývali zváni

—

zvlášt do rodiny editele šalin, jehož sedmnáctiletou dcerku šílen si zamiloval poruík CoUoredo, a on, Jeník, tenkráte nadporuík, .jaké ml štstí, jak ani on nezstal v té alpské selance bez pastýky. tureckým" Sáhl po škatulce polepené rudým papírem, vyal z ní pozlacené, ploché sklíko zvící ,,

:

hodinkového skla pilepené na tenké vrstv erného vosku, a zadíval se na silhouettu do zlaté pdy toho sklíka vyškrábanou, na slinou díví hlaviku ve vysokém klobouku s pérem. Nanette, rozmilá NaZadíval se, rozpomínal se nefte de Bergmann na ty krásné asy, na utšené, veerní spolenosti u presidenta Riethalera, na schzky s Nanettou a jak rázem byli vytrženi jako z krásného snu. Z neIhned opustit Gmunden a nadáni uhodil rozkaz vytrhnout do pole. Na Turka, mli jít, k Laudonov armád, a hned nazejtí. Toho posledního veera ve spolenosti, v jídeln presidentov, jejíž otevenými okny bylo vidt na ztichlé, ztemnlé jezero, na velikány alpské v kouzelném šeru vlahé, ervnové noci Skvostná hostina, ale poslední, za teskné nálady. Naposledy pospolu; louení už, už ekalo. Báli se ho, nemluvili však ani zmínit, o nm, nesmli. Xikdo se neml o veer minout jako všechny pedešlé. A bylo také ujednáno, že, až bude po hostin, nebudou" se louit, že si dají jen ,, dobrou noc" jako jindy. Hostina se protáhla dlouho do noci. Paní presidentová odkládala vstát; chvíli a ješt chvíli pidávala. Kapitán Jeník te vzpomínal, jak sedl tenkráte vedle své Xanetty, jak jí ruku tiskl a tajn, mlky vzhlížela, jak se se s ní louil, jak smutn k pak lekla a zbledla, jak i jej u srdce píchlo, když paní presidentová pojednou mlky vstala, když všichni vstali zaleknutí, zmlklí pohnutím. Nikdo nemohl vyslovit to smluvené „dobrou noc", jež bylo ted smutným „s bohem". Okamžik hluboké, teskné ticho. Až starý velitel setniny se vzmužil. Poklonil se paní domu, poklonil se presidentovi a vyrazil

——

:

!

nm

ml

nmu

temn „Dobrou noc."

26

lom vedle paní presidentové tiché zavzlykdcerušku zmohla divilo nmého louení. Ten vzlyk - Jeníkovi se te mihlo, jak v ten okamžik pohlédl na svou Nanettu, do jejích oí, jak byly slzami zality. A již se nehranila, nopeinahala. Zaplakala také a všichni zapomnli na ujednání. Sám president hluboce pohnut, náhle objal velitele setV

iiulí.

Její

uiny a objala jej paní presidentová; dcerka její žalem skrušená sklesla na prsa poruíka hrabte, a on, Jeník, objal plaící svou Nanettu a objímali se a louili se všichni ostatní. Žádné ^dobrou noc", ale jen „s bohem, s bohem !" A od tch Po (imundeiiu pak Blehrad neslyšel o Nanett nic Nkdo zaklepal na dvee. Rychle spustil silhouetlu do ervem- škatulky a pirazil zásuvku. Vstoupil veliký uranálník, Lukáš Burian, tesa u selniny, le také sluha setníkv. Pinesl z polní pošty dva dopisv, jeden menší, druhý vetší. Jeník rozdlal nejprve len menší s francouzskou adressou, ponvadž poznal dle rukopisu, že jest od jeho sestry. Lístek užšího papíru z nho vypadl, tištné, nmecké oznámení, že jeho sestra Kateina, ovdovlá hrabnka Vratislavova, bude dvanáctého kvtna slaviti svj satek S vysoce urozeným pánem, panem Janem Marcellem svobodným pánem z llennelu, královským, eským podkomoím a guberniálním radou. V listu táž zpráva psaná rukou nevstinou a její ženich srdené pozvání, jak by se nevsta tšili, kdyby jediný její, nejmilejší bratr pijel na jejich svatbu. Stáhl oboí, bezdky mávl mohl ze služby, kdyby doslal dopsaním. Kdyby volenou, a na svatbu mu jí nedají, dojel by do Prahy až po svatb. Tak slavná pošta pospíchala. Nemožná vc. Sáhl po druhém listu, rozlomil pee.

as

—

I

I

i

upímn

i

"

:

Ahj úední oznámení, že se projednala pozstalost po zesnulém strýci, že se našla jeho poslední vle, kterouž kapitán se náhle zaervenal zvnlý baron ustanovil jej, svého synovce, ddicem panství

—

—

Stezmíského. Kapitán prudce vstal a pecházel pokojem. Nejednou mu do této chvíle pipadlo, jak asi strýc poídil o svém statku, že by si mohl na nj vzpomenout, že by se mohlo stát je jistota tu. Má zámek a panství. Pecházel neklidný, až pak stanul, když vstoupil major hrab Wallis, pvodem Iran, te krajan, s nímž se nejastji stýkal a jenž i rád po esku s ním hovoíval. Ted, ješt ve dveích volal po nmeku „Mír! Milý Jeníku, mír! Pišla stafetta, praeliminární mír, v Štýrsku, v Lnbn jej ujednali, praeliminární, ale do íjna tohohle roku má být definitivn !" ujednán. Do íjna, najisto pokoj, to jsou noviny „A já také mám." Jeník povdl a dodal „Mám

— Te

panství, ale

nesmím

„Snad ho „Skoro. byl.

se

na

n

:

podívat."

ani neznáš."

Ped

léty,

ped mnoha

léty

jsem tam

Zámeek,

panství nevelké." „Ale panství a tvé. To se tam podíváš."

„Nepustí mne." „Pustí, dostaneš dovolenou, ted ji dostaneš, když je mír. Svatba by nebyla žádná píina, kdyby byl na ni as. Ale to ddictví, na to t pustí. A pi tom na svatbu," dodal major vesele, „ale na tvou vlastní. Najdeš si tam nevstu a hned se ženit." „Já a ženit, se!" Jeník se zasmál a mávl rukou. „Já hledat nevstu, haha „To nemusíš. Oni t tam ožení." A hartusiv porouel: „Ale ne odkládat. Sedni a. piš, napiš si hned žádost o dovolenou, kurýr ji vezme s sebou. i

—

28

Za msíc

mohlo být všechno vyízeno, za msíc-, nedl mohl bys odtud vyjet." „Ale ne za nevstou." „Tak jen na panství. Ale už sedni a piš pane na Stezmíi." nejdéle za

l>y

šesl

A kapitán poslechl.

VI.

„Generál" praktikani Klen dosud nezvdt, že na ten as po vojn, že je smluven nrír, a tak bojoval v celedníku ješt njakou dobn dál, teba že ji/, slabji, když mn vyschl hlavní pramen zpráv, stae baronovy noviny. Až pak sani se dopátral, že tam na bojištích je ticho a již hodn dlouho; a sani to první zvstoval. BylO jednou v nedli odpoledne, to již V zámecké zahrad bohat kvetly tešn a košatí'- hrušky, když se vracel z domova, z msta a kdy setkal se

je

Rozárkou za parkem na vršíku u kostela osamle Až se zaervenal, když ji shlédl pod lipou když se mn radostn n hbitovní obruby zdné, kmitlo, že sem pišla schváln, že na nj eká. V t

s

stojícího.

vysypal hm-d, jí první, novinu, s kterou tochvátal, aby pekvapil eledník, že je konec vojny, že smluvili mír. To bylo jeho první; a že to bylo jeho první, vzpomnl, co ekl, pebhl chmurný stín Rozárinou tváí; hned však plaše utekl, jak vesele si vzpomnla a také naschvál hned povdla, radosti

lik

na

lak to že te pan baron jist pijede. Pro to zas pan Petr se zasmušil, to že jest její první, baron Všichni na Stezmíi po té novin cekali na ji-

—

sto, že

Bylo

se vrchnost vrátí z vojny, že ji tu brzo uvidí. a pešlo jaro, o vrchnosti však ani po-

jaro,

29

zrálo, do žní nedaleko. nedbal, jakoby na ddictví své o jakoby

tuchy. Léto tu, obilí

pán

pomnl.

Stará

Nový

n

Kuliková vzdýchala, ach bože,

za-

to

není možná, aby nepijel, že se mu nco snad ani nedoká osoba, stará ona, ho se ach že Pojednou ped samými žnmi zpráva na kanceže lá, že nový jejich pán je v Praze u své sestry, na byl že nedl kolik dojel, tam ód Hejna tn ty dni že picesté, te že ostane delší dobu v Praze a pak jede na Strezmí, že o tom dostanou v Bas vdomost. stalo, to že

Z toho ruch a neklid na tichém dvoe. Správce, jenž tu teprve druhý pomýšlel na slavné uvítání. Ml ho doma. mluvil o nm, o pípravách i

zámeku

ve i rok úadoval, plnou hlavu, Zahradník, od

stasmrti starého barona také „kastelán", zaal se astji starostech tch a v rat, o úpravu zámeku, posupával. Yanvsek tajné p.»vzdechoval, jak bude, rozhodne nový pán. \ šichni ile co on, jak o jenom a horliv rokovali o píjezdu nové vrchnosti

nm

;

ti„generál" málo mluvil a asto zasmušile nebo s chou výitkou pohlédl za tch rozprávek na Rozárku, pán. jež jakoby se nemohla dokati píjezdu Na zámeku poklízeli. Obílili jej, že svou blostí plné chladijen svítil zelenem košatých lip v aleji

vého stínu, píjemného za tch horkých dnu koncem ervence. Zámeek prohlédl vn i vnit; poklízeli, tam, vydrhli staré, devné schody do patra, vtrali kastelán zahradník jak vše rovnali, utírah prach, ídil a porouel. Rozárka peletovala te astji stinnou alejí do zámeku, do eledníku k staré Kalichové, ale také nahoru do pokoj, podívat se. Shlédla také ty dva doby v pízemí o jediných, bílých dveích, do té kastza Vstoupila zamených, jako zaklených. stále

" 30

lánem do prvního, vtšího, vedlejšího, menšího

z

se do

nhož na

a z

levo vcházelo boho pak rovnou do

zahrady. Pokoj byl prostorný, vysoký s okny v cele do prostranství s alejí, v boku ke staré líp a zahrad. Odtud, ze strom, v tiché komnat zelenavý soumrak, v nmž ztemnl starý, dubový nábytek ztemnly tyi velké obrazy na plátn malované v erných rámcích, portréty, celé postavy. Zahradník pošupávaje, hned vykládal Rozárce hovorn a rád, aby ukázal, jak tu všechno zná. tenhle len obraz poblíže dveí, v jehož tmavém pozadí ;i

popraskaném zardívala

se jako žilky

erve

gruntu,

pán na bom obraze (byl v allonžové paruce a ve vysokých botách, v kyrysu, s erveným bandalírem) že je generál Miseroni z Lisonu, len že vystavl Stezmíský zámek, ped stu lety, že je nejstarší, ion

vedle (byl také

ern

allonžové paruce), ustroto že je rytí Malovec z Malovic, slyšela-li, ten že si složil náhrobní nápis, sám sob, kantor Kasal /..' má ten nápis opsaný, on zahradník že si kus pamatuje. A hned zaal odíkával jako by etl, a s pathosem „0, tenái, co jsem já? Prach a popel. Co jsem byl? Urozený a statený rytí Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kamen, /vstov a Libouni, a hle, ddictví mé jsou ervil Byl jsem Jeho Milosti " Zahradník zaal váznout, rada Císaské rada „než proti smrti radu jsem nenasel, byl jsem soudce zemský, ale sám jsem soudu božího neušel." Ono toho je víc, panno Rozárko, dlouhý nápis, ale loa len

jený, v

v

erných punochách,

:

vk

—

„Tohle je nobožtík pan baron," vpadla llozárka, kterouž náhrobní nápis Malovcv nikterak nezajímal a kteráž roztržit poslouchajíc, zvdav si prohlížela ostatní

portréty.

"

"

31

„To

pan baron, za mladých let, to byl ješt tu on " Rozárka ukázala na tahle krásná paní je

—

dost stihlý, ,.A

—

poslední obraz zpodobující urostlou dámu ve vysokém, pudrovaném úesu s pštrosím pérem, v zvonových šatech dlouhého životu se špicí, bled modré barvy plných bohatého, zlatého vyšívání. ,,To je taky Malovcová, rozená Malovcová a provdaná Malovcová, sestra nebožtíka pána, kurážná paní. Ta se odvážila jít i k císai Josefovi. To je matka toho Malovce Uhického, co si vzal kantorovu dceru. Olivovou." „Ten tu není?" zeptala se Rozárka chvatn. „Ne, není ..Ach, škoda! A ta jeho, ta Olivová taky ne?" „Kde pak ta! To by," zahradník se usmíval svému nápadu, „to kdyby tu visela, to by tahle," ukázal na portrét dámy, „hned z rámu vyskoila a utekla, ta by tu nevydržela vedle ní." ,,A co mla s císaem?" „Co mla. Dojela si k nmu, když syn nechtl

—

polevit,

když

si

tu kantorovu oblíbil."

—

" doplovala i há„Slyšel ji zpívat na krucht dala dále Rozárka. „Slyšel, když pijel po letech dom, z Vídn, z vojanské školy. A když to sólo s kruchty uslyšel, už hoel, už si prý zpvaku zamiloval a ješt ji ani

okem nespatil." „A když ji uvidl

— "'zkoumala

Rozárka. aby

se zahradník rozpovídal, aby uslyšela víc, snad co ješt neznala. „To teprve. Pozval si ji na zámek, aby mu zazpívala." " dychtiv, tišeji ptala se a zpívala „A šla

—

Rozárka.

—

32

„No, stydla se, a že neumí nmecky. Ale mladý baron hned, tak aby zpívala esky."

„Co zpívala ?" „Co umla, písniky, sprost písniky, jak po vsích a na poli zpívají.

si

je

pkn

tuze a mla krásný hlas, lak se baron teprve zamiloval. No byl mladý blázen, njakých dvacet a nco let." „Tak j;'ii písniky mu /.pívala," ekla llozárka zamyšlenji, skoro pro sebe. „Jen písniky." „Jaké, bo nevíte." Zahradník se zasmál. „To neviní, milá panno zpvako. Ale fo je jisto, že teli písniek mla byl svatba a. že baronka, jako jeho matka, omdlela, když uslyšela, co syn zamýšlí, a div že ji netrefil šlak. Strhla bouku, ale nic naplat." „A zajela si k císai, povídal jste." „Zajela, byl práv v echách!, u Prahy, na vojanských nianeliivcli. Dala se ohlásit, císa ji pijal a ona tady všechna od sebe mu vykládá, co a jak, a prosí ho, aby on jako jeho, syna jejího, pán a král eský jemu, mladému baronu, to zakázal." AI.' zpívala, je

v.

,,A

císa?"

„No, ze je císa, ale toho práva a t moci že nemá, aby to zapovdl, ale že si mladého Malovce dá zavolat, že mu domluví a mladý snad že jemu k

vli upustí."

„A

neupustil." „Neupustil. To

že by bez Johanky

že

radji zeme, povídá císai,

nemohl být

živ."

„Ten by] vrný a statený!" Chválila Rozárka nadšen. „A císa mu hrozil?" „Ale to, to. Tak a si dlá, co chce, povídá, že mu nebrání a že mu peje štstí."

"

" 33

„To byl hodný!" „To byl, to je co íct. Však ale se mladý Malovec se svou Johankou dlouho neradoval. To jste slyšela."

„Ze brzo umel." „Za tyi léta. A ník se

uštpan

to jste taky slyšela," zahradusmíval, „jak ona, Johanka, paní

—

baronka mu vrnost zachovala „To nevím." Vdala se, a dost brzo a za njakého pražského mšana. Tak to máte ženské." A šupl si. „Já bych se nevdala!" „Podruhé, snad. Ale poprvé," škádlil zahradník, „a za barona " Rozárka se za„Takoví už nejsou jako ten ,,

—

—

smála. „Ale byly by Olivové," uštípl zahradník

i

za-

lichotil.

VII.

Na panském lánu položili žito a již je také sváNekonené ady plavých snop odpoívaly na pražícím slunci. Bylo horko až mdlo. V mrtvém dsnu blal se Stezmíský zámeek; lípy kolem nho zali.

dímaly, stíny ležely nehnut. Nikoho nevidt ani v nich ani na slunci, pusto kolem. Pojednou však ze dvoru vyrazil hluk náhlého shonu, hlomozného, rychlého zapahání. Ohromný, erný mrak, jenž z nenadání vyvstal za zámkem, za nepohnutými koninami parku, a daleké, temné zahímání splašily správce a dvr.

Žebinový, dlouhý vz vyrazil z jeho vrat; ve voze nkolik mužských, ženských z dvorské eládky a robotník, v pedu vozataj stojící rozkromo, AI. Jirásek: Sebrané spisy.

XLII.

3

34

oprat a bi v nikou tuho ped

se natažených.

Bi

rukávy košile se mu tásly, jak se kon hnali a vz drkotal a sebou házel, že ti v sedící chytali se žebiny. Jen vyrazil a zamíil do pole, zahrel branou ven druhý odklidit ourodu z pole, urvat jí boui, lijáku, s kterými letl ten erný mrak. V tom druhém voze stál vedle pacholka kon ídícího „generál" praktikant Klen. Ohlížel se po emav, jak roste a hned zase na pacholka, vzrušen mu poroueje, a švihine do koní, a jede, jede A eledín švihal, kon dali se v cval, vz sebou házel a copánek a mašle mladého pána, jenž se musil držeti lišn, prudce se tásly. Tou chvílí dobhla Rozárka do zámku. Byl jako vymelý. Nikde nikdo, jen v eledníku stará Kuli chová a ta na stolice všecka ohnutá dímala. Rozárka chtla k ni, ale v tom ji napadlo, že tady naproti pes chodbu, tam že by se mohla na obrazy podívat. Sáhla na kliku bílých dvoí a dvee se tiše otevely. Nahlédla, jimi, vklouzla, ale nezavela, bála se. Zelenavé píšeí tiché komnaty houstlo té chvíle od zatahujícího se nebe. Dubová kredenc temnjší a stl, kesla kolem nho i obrazy na stn v levo. Generálu Miseroniinu pohasl šleh rudé šerpy a starý Malovec v erném pláštíku a kabát, v erných punochách splýval s tmavým pozadím, z nhož jen vážná tvá v allonžové paruce, blostné tacle a ruce i

ruce

i

nm

a

—

svtleji vyrážely.

Rozárka nedbala generála, ani ostatních pánu. zrak tkvl jenom na v pudrovaném úesu, v bled modrých, zvonových, zlatem vyšívaných šatech. Pozorovala ji, její bílé hrdlo, podlouhlou, slinou tvá, tmavé oi hrdého pohledu; pozorovala ji,

dám

Její

rozhovoila

kem a

i

se,

tykala

tiše, jí.

v duchu k

ní mluvila, s

úštp-

" 35

ti to plátno, až k císai. vzali se, vzali se Rozárce smály, cítila tichou radost a hned

„Pochodilas, vid, bylo

A

co

—

Oi

—

její ústa tlumoila. Zaala si pozvukotlumený popvek lahodn se nesl tichem zamlklé komnaty. A pojednou, když s hrdou baronkou domluvila, vysekla jí z bujnosti poklonu a zatrilkovala, jako když skivan zajásá. Ale trilek ráji

usmvavá

vat;

její

shasl, jak se obrátila, chtjíc se vrátit. Okamžik stála jako pimrazena, oi ke dveím upené. Stál tam urostlý pán, šedý pláš pes ruku, vtí-

zem

rohém klobouku zlat premovaném, v blostné paruce s copem, tváe svže zardlé, v blostné uniform, všechen bílý, ve vysokých botách pes bílé, poblesklo, ady úzké nohavice. A zlat se_ na knoflík na prsou i kord. Ze neml bandalíru a zlatých, velkých stapc, toho si v svém úžasu nepovšimla. Ale stál tam], stál bílý oficír, v tom píšeí jako zjevení, nehnut stál, upen se na ni díval a usmíval se. elo jí zaplálo i líce, a v toml jak po-

nm

kroil, zavýskla leknutím a (pry do vedlejšího pozaslechla jadrný koje. Zaslechla „bravo, bravo", Jako stelená skoila ke dveím! smích, a dost otoila klíem a skok a byla v zahrad. Bžela dál, až stanula pod skupinou rozložitých javor na kraji partie divokých strom, kteréž park

—

íkali. Že se tu od mrana hust pozatmlo, nevidla, nedbala. Srdce jí tlouklo, vzrušená k zámeku hledla. Dvee však se tam nehnuly. Je-lí ten pán Až na pozejtí se ohlásila. Ale byl to vrchnost oficír, bílý oficír, statnjší, to jí mžiklo rozehátou myslí jako když muška se pekmitne proudem záe, ne tak outlý, ne tak mladý, jak se jí v myšlení zjevoval, ale krásný, bílý oficír, zlatem se tpytil, jist baron. A stál, snad už chvíli, a poslouchal ji. Co

—

3*

c«

:

36

—

—

zpívala co nic, ,,jen tak" si pozpvovala. Usmíval se, a „bravo" volal, smál se, to když tak hláznive utíkala. Ani ho dobe nevidla. A že ho nezpozorovala., neslyšela Bílý oficír, kapitán Jeník, vešel kvapn do drahého pokoje, práv když taní bouchly a zapadly dvee vedoucí do zahrady. Zastavil se, váhal, má-li se pustit dále za sliným zjevením Neotevel, vrátil se do pedního pokoje. Rozhlížel se, nejdéle však se zadíval na portrét své tety, baronky Malovcové. Co ta panenka si tu ped ní popvovala, pro vysekla obrazu ten kompliment Vyšel opt na chodbu. V právo naproti dvoje dvee, jedny oteveny, druhé zameny. Sel k nim, nahlédl do tch otevených.

—

—

V kout u studených kamen na ne natené stolice staena v bílém, selském epeku plátném, v ervených punochách; dímala sehnutá, majíc svadlé lokte o kolena opené. Zadíval se na ni, pekvapen pekroil práh a hledl zas, pak postoupil a

pojednou rytonem

pitlumen

spustil

svžím, necvieným

ha

»K Radvanovu cesta trníkem vobrostlá

—

Kuliehová se vytrhla z dímoty, obrátila se po hlase, zaslonila dlaní svj posláblý zrak. Bílý pán k ní postupoval a zpíval dal, netuše, že má ješt jednu žasnoucí posluchaku. Rozárka, vrátivši se postranní stezkou k zadním dveím vedoucím na chodbu, šla opatrn jako po koiích šlapkách, chtj íc vyraziti ven a ke dvozpv mužského hlasu ji však zastavil. ra ;

»K Radvanovu cesta

trníkem vobrostlá

—

;

:

37

slyšela,

i

zpváka

do eledníku.

shlédla, když tiše stanula u dveí Ted ona nepozorovan naslouchala. Radvanovu zpívá! Lekla se i zarado-

Oficír! A o vala. Nespustila

oí s bílého dstojníka, jenž zpívaje postupoval k žasnoucí staen, a pojednou se jí vesele zeptal „Co pak mne, Terezko, nepoznáš?" Kulichová trhnuvši sebou jala se vzdychav vykikovat: „Ach Jezus, ach Jezus!" a tesouc se vstá-

namáhav.

vala

Rozárka ke dveím opatrn pitisknutá žasla, jak bílý oficír Kuli chorou podchytil, podpíral a jí pomáhal ale jak se s ní obrátil, aby ji zavedl ke stolu, Rozárka se lekla, že by ji shlédl. Uskoila a pry- Slyšela za sebou, jak Kulichová v náhlé radosti, úžasem povzdechuje, ach je-li možná, jeli možná. A dost. Rozárka vyrazila z chodby ven na prostranství a chvátala alejí ke dvoru. Kulichovou již neslyšela, ale jeho, oficírv, zpv jí v duchu znl a poád vidla, jak se ke staré své ml, jak si ji vedl

chv pkn

—

U vem k

stolu

ji

usadil,

židli pitiskl,

sám

proti ní a zase

když chtla

vstát,

ji

s

když

úsmpi

jí

padlo, že nesmí sedt proti pánu, proti vrchnosti a poád povzdechovala a žasla, ach že ji poznal, poznal, a ona, stará osoba slepá, aby jí ráil odpustit

—

,,Ach, co jsem se na nich naekala, natšila, co jsem se namodlila." A v to zase v radostném obdivu, že si na tu písniku vzpomnl, že si ji pamatoval.

„Jak pak bych si nepamatoval, Terezko pitán potšen pozoroval starou svou chvu,

—" jeji

Kara-

"

"

"

38

„Skoro všecky

dost.

doma,

stromy, a dosud

mn

si

Radvanov

n;i

v

nkdy

je

si

pamatuju, cos zpívala, pokojíku, na zahrad pod zazpíváni.''

„Kdo by portiyslil, kdo by se nadál, ach bože, a tak jsme jich pijali, a já stará osoba Cekali až pozejtí, a te žádné vítání, nic, a já

—

práv chtl, tiše pijet A povedlo nikde živé duše, ani skítka v dom, jen - a ty " hnul sebou živ, „njaká panenka, njaká zpvaka, zaslechl jsem ji tady v pokoji, hezké „To jsem

se

mn,

—

dve." ..Zpívala

— skivánek."

„Zpívala jako

byla Rozárka

,,To

—

„Rozárka

„Správcova

„Však vala!

Víš,

a

ty,

až

hlas."

ráda

„Tys byla ,,

vrn

zpívá,

poád

by zpívala."

Terezo, za mlada taky jsi se nazpípaní máma nkdy broukala." Pojed-

nou zvážnl, zahledl uznale, psala."

I"

Rozárka."

„Má krásný „To má,

—

í

n ní jsi

se do vrásité

staeniny tváe.

do poslední chvíle." ekl jí

dosloužila,

mkce,

mn o — to — "

sestra

tom

Kn„Ach, Milosti, do poslední chvíle lichové peskoil hlas, oi se jí zalily slzami, brada se jí tásla. „A ješt v té poslední chvíli, na smrtel" Nemohla dál; kaném loži na nich vzpomínala pitán v pohnutí v náhleni dojmlu vdnosti pohladil staeninu švadlou, žilnatou praviti opírající se o stl.

—

i

"

39

VIII.

Tou dobou .generál"' praktikant ídil rychlý ped hrozným nepítelem. Dohlížel, jak chvat,

ústup

n ní

nakládali snopy na

vz

vz,

vrchovat naložený

pobízel, rozkazoval. Prvdruhy byl už také

odjel,

mandel však ješt ada a déš na spaduž asi neodklidi. Ale v tom znenadání porn* m\ Praktikant a všichni na poli zapomnli na okamžik na dílo užaslí hledli ped se. Tetí vz! Hnal se strništm do svahu nahoru k mandelm; v spežení pkných hndák piseknutých ohon, v panském postroji, jež ídil a cvalem hnal vozataj, voják v bílé uniform. Vedle nho stál druhý, také v bílém fracku s ervenými výložky veliké postavy, tak jako jeho druh. zarazil, granátníci seskoili a kieli na užaslé dlníky, bží, nakládají, honem, honem. A vozatajv druh sám hned hnal se po snopech, sbíral je a nosil je jako pírka a podával na vz. Za chvíli sjíždl s nákladem mandel dol ke dvoru. Granátník ídil kon, druhý kráel vedle vozu a s ním „generál" praktikant. Udiven naslouchal výkladu nenadálého pomocníka a sotva si povšiml prvního vozu, jenž proti nim jel, vraceje se prázdný ze dvoru, aby sebral ostatek o úrody. Zvdl, kterak granátníci se dostali na pole, že jejich pan kapitán, nová vrchnost, když vjeli s koárem do dvora, uvidl ten shon a že hned poruil z koáru vypráhnout a zapáhnout do vozu a jet a jet ihned, hnedliko, tryskem. ,,A pan kapitán, pan baron, co ten, ostal ve skoro plný. nutí.

Tch

:

nm

Vz

a

a

vz

dvoe ?" „Ne, myslím,

že šel rovnou do zámku."

„Že pijel tak

z

nenadání

—

40

povídá v Praze pojedeme na panA já si povídám, pojedeme, a na panství, a ství to rád. A tak jsme jeli." „Generál" mél kus živé vojny vedle sebe, nkoho, jenž byl v ohni, obléhal pevnost; i neodolal své válené dychtivosti a zaal se vyptávat. Granátník vsak mu z boj utíkal, uhýbal a zatáel více na cestu, jak se vypravili z Nmec, od Rejna, jak se ukrutn tšil domu, že deset let nebyl doma, a jak jeli, jak mil to málo ubývalo, že se dokat nemohl, vsak že také byla cesta, daleká cesta, v polovici ervna že vyjeli a teprve koncem, za trnáct duí že dojeli k eským hranicím, to že už byla radost, když je pekroili, a pak v Cechách, to teprve, a Jen se usmál, v lMziii.Mii že je od Plzn, a v Plzni rukou mávl a nerekl, že se tam shledal se svou milou, a hned skoil do Prahy, tam jak dojeli a pobývali v dom paní baronky, sestry pana kapitána. Tak dorazili skoro bez vojny a bitvy do dvora. .Generál" pestal se tu vyptávat. Musil n\ dozor; pi tom také vyhlížel Rozáku a pomýšlel, no tak že má vrchnost, pana barona tu, snad že ho již také vidla, když byl tu ve dvore. Nespatil jí až za drahnou chvíli, když vyšel ze stodoly a míil do ratejny dohlédnout na eládku, když pan baron poruil, aby „No, usmyslil

z

cista

jasná,

si

tak.

,schystej

.Lukáši,'

všecko,

!'

—

,

jí

dali

V

vyvalit

vdro

piva.

tu chvíli spustil se déš,

a.

v tu chvíli zahlédl

Rozárku ve velkém šátku pes hlavu mihnouti se vraty ven. Zavolal na ni, kam bží. „Do zámku!" „Podívat se na pana barona?" Znlo to štiplav. „Už jsem ho vidla," odsekla Rozárka, „a taky jsem s ním už mluvila." A pry.

"

"

41

„Rozárko, pokejte!" volal uhlodnut

žárlivostí.

Volal naléhav i prosebn v nejistot, jež pálila, je-li to pravda. Xež Rozárka se ani neohlédla. Vbhla v šero lip, jejichž rozložitými korunami harašil déš; ji tam tonha promluKulichovou, poslechnout, co poví o tom, jak se shledala s baronem, co bylo dál po té, když

spchala do eledníku. Pudila

vit se starou

jí

Radvanovu cesta — U samého prahu do zámku se však

zazpíval ,,K

zarazila. Náhlý ostych na ni padl, není-li snad baron dole. Nahlédla do prjezdu; jen Vanýska zahlédla, jenž v erveném fraku, ve vší parád, uesán, bílý šátek na tenkém krku práv vykroil z kuchyn nesa mísu.

Tiše na

nj

„To

je,

zavolala, jeli

nesu

pan baron nahoe.

mu ven."

Hlásil

to

s

jakousi

Ml

patrn na spch, ale pec ješt si pochválil, otoiv bledé oi do výše: ,,Moc hodný pán!" V tom polekan poskoil, jako by nová vrchnost — " a chvatn stoubyla zavolala „Franc, pines to

hrdostí.

:

pal nahoru.

Nadšená chvála nové vrchnosti také v koutku u studených, zelených kamen. Bába Kuli chová ne v dímot, ale všecka ilá; radostn uvítala Rozárku a hned spustila, povídala a vzdýchala a povídala, všecko na peskáku, jak se lekla, když pán z nenadání vstoupil a hned se k ní hlásil a hned ji poznal a ona jeho ne, ona slepá, stará osoba, a jak se hlásil, kdyby vidla, jaký pán, oficír, a pomohl jí, ke stolu si ji zavedl a hned taky o nebožce paní-

mám —

„A taky

zpíval

—

„Bodej, bodej, zazpíval, nezapomnl, zazpíval, tu

„K Radvanovu

ena

cesta

trníkem vobrostlá

zasmála i radostí i té písnice. panno Rozárko, na vás se ptal." se

—"

„Uml

Staji,

a

42

„Na

ume?"

Rozarka

se

zalekla,

zaervenala.

.Jak na mne." „Povídal, že slyšel tady pes chodbu v pokoji si zazpívala. A já ku, to panna Rozárka, to je zpvaka, ta u mne l>ýva."

panenku, jak

„Ostane tu?" ,,.lak

by

neostal,

na

panství!"

Vše] Vanýsek nesa peeni na a njak obadn oznamoval

talíi

a

sklenicí

vína staré Kulichové, tuhle pan baron že posílá, aby si dala dobe chutnal Staena v novém a vypila na jeho zdraví tuhle pekvapení a pohnutí. Trnula, vzdýchala, dkovala A v tom a co si myslí, jí staré osob takovou úctu už ve své prostot zvala Rozárku, aby se napila, aby si zavdala. Ale Rozárka mžikem ba tam. Vybhla vrzrusena, že se bílý oficír na ni ptal. A ra dostné to pomyšlení pišlo /.as, když hýla sama, ve svém pokojíku, když se stmívalo a déš Šuml. Vidéla vsak jiné šero, tam v panském pokoji se starými obrazy a v tom zelenavém šeru bílého dstojníka a slyšela jeho ,, bravo, bravo

IX.

Rytí

.leník

tšil

se

na tiché zákoutí, tšil se

tím více, že bylo ted jeho, tšil se na klidné, jasné který mu byl tak vzácný milých vzpomínek ze svých let. Do ticha chtl liše pijeti, bez hluného vítání. Stalo se, jak si pál. Byl spokojen, jak se mu píjezd vydail a hned že také hospodail, že na svém poli pomohl. Pekvapil všechny, ale sám byl také pekvapen. Na to malé dobrodružství v pízemním pokoji ped

dny venkovského na který chlapeckých

a

ml

života,

tolik

"

43

pak nahoe v pokojích, vzpomnl sob zase zíve zatakdyž osaml. A sliná dívina mu vcereisi i

portréty

po nuia na mysli nazejtí ráno, jež bylo pokoje dolejšího do vstoupil když boui pekrásné, zastavil se Man parku. chtje odtud do zahrady a se na ni, ped obrazem baronky Malovcové. Zadíval která si tu zpvaku, roztomilou na vsak myslil zatrylkovala vera pozvukovala a jak pak pojednou pro Pro, poklonu. ipernou a vysekla tomu obrazu divokých stroSel zahradou, šel pod korunami pruhy a po jejichž kmenech pošlehovaly zlaté pri tom krásou, jitní svží, se svtélka šel, rozhlížel se tu nsrnka ta snad kdyby ohlížel, vsak se také zahradníka ktekdo zjevila. Ale zahlédl jen starého Zahradník hned hovoru. do ním rého znal. Dal se s pipletl, ze do diplomatsky zrovna ne na poátku,

—

m

správcem topnjezdu J. ^Milosti byl on, zahradník, na druhned správce toho z hoto zámku. A kapitán je-li tu již dlouho a ma-li panství, správce hého, na

a

to vdl. rodinu; zeptal se, dceru." jedinou prosím, „Má,

„Svobodnou?" „Svobodnou, pravda, svobodnou, žle,

ale

je to

ješt vy-

zpvaka!"

„Ráda zpívá?"

„Poád by

zpívala.

—

A

co písniek umí!

Seve-

rinka povídala „Kdo je Severinka, a co povídala." že "Kuchaika, prosím, Severinka, ta povídala, písnikami správcova, ta jako Rozárka, má panna drží staré Kuhlavu rozházenou. Proto se taky tak lichové."

„To byla. také zpvaka, mne také uila."

44

„Však se tím hradník sto

chlubí,

posvdoval zaúsmvem. „a-

Milosti,"

rozplývavým, lichotivým o tom vypravovala."

s

nám „Nám

—

komu."

jsme se, prosím, tak v eledníku scházeli, nejhlavnjc v zim, kantor, já, Severinka, pan praktikant a Vanýsek, taky panna Rozárka, to jsme taky na Jejich .Milost asto vzpomínali, když ráili „Ale

to

ten festunk obléhat." „Tak o vojn jste

jednali,"

Jeník se usmíval,

„a odkud jste mli noviny?" „Ty, prosím, nosil Franc." lokaj v erveném fraku." Jeník se nepeusmívat. „Lokaj a taky ponocný, prosím, Vanýsek, Franc Vanýsek, ten nosil staré noviny, když J. Milost, nebožtík pan baron je peetl." „To vy jste je pak etl." „Ne, prosím, já neumím nmecky, to pan praktikant ze dvora, nás pan /generál'," dodal, odváživ

„Ten

stal

se zažertovat.

„Generál?" „To ho tak panna Rozárka poktila, aby ho poškádlila." ale

" Chtl íci, to „A vida neekl a jen dodal vesele

že :

je

njaká tverácká,

„Tak

tecT

máte konec

vojnou, a budte rádi." Zahradník hledl za ním potšen a spokojen, že to tak o sob i o panu baronovi šikovn udal a že pan baron to tak laskav pijal. Rytí Jeník pojednou nechal procházky; hovor podnítil pání se zahradníkem ji ukrátil, jak v uvidt slinou, veselou zpvaku, která se ironicky klaní baronkám a s úštpkem povyšuje na generála njakého komického praktikanta i písae, bel rovs

pkn

nm

:

:;

4.")

nou do dvora. U brány

zastal Lukáše Buriana s mladým, urostlým panákem. Zastavil se u nich. " Oi však upel na mla„Co nového, Lukáši dého Klena, jenž vážné, skoro zamraen se poklonil a pedstavil. Rytí byl pekvapen. Na tom mladíku nic komického pkný hoch. A pece zvolal a ne bez ironie, když se mu praktikant pedstavil „Ach, pan generál! Vy jste mél vojnu, vy jste vy-

—

;

kládal noviny." Praktikant

zaervenav

se

mlky pisvdil. V tom pidal

pro

toho

dlouhý

generála, granátník

vesele

„A

musím mu,

Milosti, vykládat já." neprášíš !" Jeník pokynuv, vešel do dvora. Nevidl, jak se „generál" zamrail, a že hned opustil Lukáše. Šel z pozdáleí za pánem, pozoroval jej, jak se rozhlíží, jak se obrátil po správcov bytu a hledí tam do oken. Praktikant také ekal, a neklidn, nestane-li v nich Rozárka., nevyjde-li snad. Nestanula, nevyšla. Oddechl si, když baron obešed nádvoím, vrátil se do zámku. Tam nestoupal hned do schod, nýbrž stanuv dole na chodb, pootevel

ted

„Ale

a

dvee eledníku a nahlédl. Na stolice sedly ob zpvaky, té chvíle ob tiché, vrásitá Kulichová v bílém, plátném epci a vedle ní Rozárka svží jako kvt s korunkou z rulík krásných, tmavých vlasu. Obrátila se, jak se dvee hnuly, vyskoila, když shlédla barona, a chtla ven. Pokroil, rozpáhl paže.

„Nepustím ptáka zpváka!" Zraky se mu zautkvly na svžím, štíhlém dveti, jež stálo ped ním ne zmateno, ale pece v rozpacích a ty mu slušely. „To jste si tam zazpívala." S úsmleskly, jak

vem

ukázal k pokoji

„Nevdla

jsem.

pes chodbu. Milosti."

"

:

46

„A kdybyste byla

vdla

—

„Nebyla bych zpívala," vyznala

s

milou upím-

ností.

„A pro?" „Protože neumím." „Umí, .Miluši i. uh, umí," dosvdovala stará Kulichová, tžko vstáván a i nám došedši. „Co písniek!" ..Snad víc než ty, Terezko." „Kdež bych to umla, Milosti, vždy se chodím sem uit," odporovala vesele Rozárka. „0 já se u Rulichové také uil, jenže jsem už

mnoho zapomnl. Abych váte mn?*'

se

zas znovu

uil. Zazpí-

—

" bránila se Rozárka. Milostí takové. Ty mám rád. Rad jsem je zpíte je rad slyším. val, když jsem byl chlapcem, Každá ta krátká píse pro sebe má pknou melodii a také k srdci dorážejí. Také k srdci," opakoval

„Takov' písniky. .

Práv

i

s

úsmvem. „Vite." „Ty smutné," pisvdila upímn,

ráda,

pot-

šená pochvalou písniek. „Tak jakou jste te zpívaly ?" ,,

.Nazpívaly, Milosti, jen se tuhle panna Rozárka ptala, a tu jsem práv v pamti hledala."

na jednu

,, Která to je?" hlásila Ro„Stála má milá na vysoký skále zárka osmlená. „Tu neznám. Ale tu si pamatuju," zažertoval, „tuhle tu." A íkal '

>K Radvanovu cesta trníkem vobrostlá

—

a tuhle

Ach bože nebeskej, co pak nejsem hezkej, že v tch Klatovech

m

žádná nechce?*

«

:

47

se man zasmála. Kapitán zapomnl pekvapen lahodným smíchem harfových tón. Okamžik na ni upíral oi, pak prohodil, roze-

Rozárka

dále citovat

hrívaje se, takových písniek že Rozárka asi nezpívá, ale tuhle snad:

mn

Spadla šavlika s vranýho koníka.

Nedbaje obdivných povzdech staré Kulichové, mlujen k Rozárce patrn potšené i chválou písniek i jeho laskavostí, on že si dost písniek pamatuje, ale pece že nejednu zapomnl nebo že zná vil

z

nkteré jen ,,

verš,

dva.

Jedna byla tuze dlouhá,

v pamti jen

to

vím, z té

mn ostalo

tohle >Stíbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou

zem vyhazovati. Dal jí hrana zvonit po celé krajin, aby bylo slyšet do Turecké zem

—

Víc nevím."

„Ah,

to je," zvolala

Rozárka,

jíž se

oi

nily, ,,to je ta

Byl jest jeden zeman,

ml „A

pekrásnou dceru

—

jak dal!" >.

.

.

pekrásnou dceru,*

opakovala Rozárka a bez ostychu íkala dál »ach, bože, pebože,

jménem Kateinu.*

rozjas-

" 48

mn

„Ano, ano, ale melodii jsem také zapomnl, tu také zazpíváte."

„To je tuze dlouhá písnika, Milosti." „Tak nejprve njakou kratší, teba tu jak jste prve ekla: Stála má milá — „Babika Kulichová si nevzpomene." „Jist si vzpomene, vi, Terezo. Pak mn, panno, tu písniku zazpíváte." To již jako by pikazoval, ale vesele. Pozdravil, odcházel. Za prahem, na chodb, se mu kmitlo, že se ml zeptat na ten kompliment; však že se optá, optá, promluví s ní. Roztomilé dve. Žádná krom Nanetty de Bergmann ne.

byla slinjší. Ale ani Nanette nemla takový hlas a také se tak nezasmála jako Rozárka. To byl rozkošný smích, to byla hudba.

X.

Nazejtí dal si osedlat kon a odjel navštívit sestenici, baronku Malovcovou. Nezastal jí doma. Vrátil se odpoledne mnohem díve, než se nadál a než ho na Stezmíi ekali. Z chodby zámecké, když chtl nahoru do svých pokoj, zahlédl otevenými

dvemi vedoucími na zahradu Rozárku. Pekmitla

mu na kraji parku pod košatými stromy. Bez rozmýšlení vstoupil do zahrady, tak jak byl v jízdeckých botách. Kráel opatrn, kryje se kovinami a stromy, aby ho Rozárka hned nezpozorovala, aby jí snad nesplašil. Stála obrácená do košatých, starých strom, pro nž nebylo vidt ani zdi parkové ani kostelíka za tou zdí. Vidt ho nebylo, ozýval se však, hudbou. Kantor Kasal tam zkoušel „figurální muziku s parádami", hrubou mši. Varhan hlas, kolikerých houslí se

"

49

a bruivé basy tlumen proudil z kostela do houštin a strom sluncem vyzáených. Stály tiše, jako by naslouchaly. Rozárka také bez hnutí, jako ze vyrostlá; prudce však se obrátila, když za ní písek

zem

i

pod opatrnými kroky První

uhodnuv,

její

zachrastil.

pomyšlení bylo uskoit; kapitán

prohodil

vesele,

tentokráte

že

mu

je

ne-

uprchne.

„Pišla jsem

si

poslechnout,"

omlu\ii, ne však ulekan, nýbrž

ekla jako na

usmvav.

„Já bych zas radji slyšel vás, kdybyste zazpívala."

„Já a na krucht!" trnula

s

úsmvem.

„Na krucht, ne, žádnou bravúrarii, písniku. Hned po prvé, když jsem vás

—

ale

pknou ped

slyšel

tím obrazem Dlouhé, tmavé

asy jejích oí zamžikaly, koutky pohnuly tajeným smíchem. „Znáte tam ten obraz?" ptal se kapitán, oí sní nespouštje. „Je to panímáma mladého pana barona, co si úst se

vzal

jí

—"

Odmlela

se.

„Ach ano, co si vzal kantorovu, kantora Olivy !" rychle a živ doplnil, jak mu tou její odpovdí pojednou prosvitlo. „A na to jste si ped obrazem vzpomnla," dodal urit. Rozárka s úsmvem pisvdila, že vzpomnla. „A snad na to, jak paní baronka tomu bránila?!" Pozardla se, mlela. „Víte o tom, slyšela jste o tom?"

mn

„Zahradník to vypravoval." „Tak jste za to paní baronce zazpívala, a " chtl íci, že ten kompliment byl také jí, baronce. V tom se od kostela rozšuml lijavec tón,

—

AI. Jirásek:

Sebrané spisy. XLII.

pkn

i

" 50

jak kantor Kasal vytáhl všecky rejstíky a jak také ostatní nástroje spustily fortissimo. Rozárce tuze vhod. Milosti," upozornila kvapn. „Pokejte, jen pokejte," žertoval, „výslech není u konce. Zazpívala jste tomu obrazu „Mla jsem radost," vyhrkla, podekla se.

„Už dohrávají,

—

„A ten kompliment také z radosti. Z eho, že paní baronka tak bránila?" „A

to

Upímn, vesele se zasmála, co si A v tom, jak kostelní hudba rázvolala: „Už je po mši!" ipern se

ne!"

pan baron myslí

zem

ztichla,

!

poklonila a než se nadál, uskoila. Vztáhl ruku, aby ji zadržel; ale tu se již kmitla ze strom ven, a když prudce vkroil mezi stromy, chvátala již jako vtí-

zahradou, na slunci, mezi kvtinovými záhony, až zmizela ve dveích zámecké chodby. Díval se za ní pekvapen i doten tím, jak rázem uala hovor, že si tak troufala; ale nehnval se, a vlastn se mu to líbilo. Bylo v tom všem cosi ne obyejného a pi tom tak pvabného. A to ped To tedy pro tu tím obrazem, trylek, kompliment Olivovou. Ach, ona, správcova, mohla by jí být Veselé svtýlko protaké! Mohla by jí být. A on skoilo mu v oích a v duchu se zasmál. Ano, kdyby byl tak nezkušený zajíc, mladý blázen jako MaAle on! To by se Wallis zasmál. Ale snad lovec jen tak to zkusit, tu idyllu tady si oživit, nalíit na

kem nesená volnou

—

—

—

—

ptáka zpváka Co by to vyžle, jak druhá Olivová Rozárka vbhnuvši do zámecké chodby, chvátala rovnou dál na starou Kulichovou nevzpomnla, po eledníku se ani neohlédla. Až venku ped zámekem na kraji aleje musila se zastavit. „Generál",

— —

;

" 51

mladý Klen, tu stál; oslovil ji, byla-li u Kulichové. Nezalhala a ekla, a ruzjaen, že ne, žena zahrad. ,,Je tam pan baron." To podotknutí ji popichlo i jeho ton, v nmž výtku.

cítila

pišel tam," odvtila zkrátka. slezl s kon, rovnou do zahrady." „To snad smí," uštipla Rozárka. ,,Je,

„Hned jak

„Vdl,

tam

že

jste

—

„Snad jsem mu vzkázala." „Rozárko !" Znlo to lítostiv i s výitkou, až dojalo. Mírnji vysvtlila, že si šla poslechnout *

ji

to

kostelní muziku.

„A pan baron

taky." Klen se trpce usmál. „Tak poslouchali." „Poslouchali, oba dva; mohl jste pijít a byli bychom poslouchali všichni ti."

jste

„A nebyl bych pekážel?"

„Mn

ne."

„A panu baronu?" „To nevím," a zasmávši

kvapila

se,

alejí

ke

dvoru.

Hledl za

ní, až zmizela. Byla to náhoda, tak znovu našeptávala, že baron se dal rovnou do zahrady, hned jak s kon slezl? Pravda, Rozárka tam šla, když byl pry. Ale šel za ní, jist jen za ní, když ji shlédl, a ne poslouchat kantorovu mu-

mu

žárlivost

A pibhla

—

tak rozjaena, vesele spokojena Domnnky, nejistota Co jí ekl, co s ní mluvil hlodaly. A Rozárka pece ví, jist ví, že ji má, on, Klen, rád, teba že jí to ješt neekl, jist ví. A on také si myslil a vil, že ona jeho mohl si to mysJe tu vidt, je. A ješt jej lit, jist. A te ziku.

—

—

;

zmnu

4*

52

popichuje.

víkem by jej

Pro mu evyte, mohla

jej

si

o ní myslí

slovíkem. a ješt se

v jeho domnní zamyšlen, bral se na pole.

utvrzuje

Smutn

co

upokojit,

— Slo-

A to ješt smje —

XI.

Správce i zahradník se shodli v tom, že je po(livuhodno, když takový vojanský pán si tak hledí hospodáství, když co den si pan baron zajde na pole, do dvora. Z tch dvorskýcb návštv se vsak neradoval „generál" praktikant, ponvadž nebyly pro dvr a hospodáství, nýbrž k vli Rozároe. Podezíral tak na jisto, ponvadž baron za tch návštv víc po oknech správcova obydlí se ohlížel než po dvoe

samém.

V zámeku

zase všimli, Vanýsek a Severinka, pan baron na starou Kalichovou hodný, ž;' skoro pokaždé, když jde chodbou, nahlédne od prahu do eledníku, starou pozdraví i slovíko s ní promluví. Než tato jeho „zastaveníka" dala se víc a pedevším! k vli pann Rozároe. Do eledníku pokaždé nahlédl, není-li tam, nesedí-li se starou Te-

kuchaka, jak

si

je

rezou.

Pivní dva dny po té, jak se s Rozárkou setkal v zahrad, jí tam nezastal. Druhého dne odpoledne zastavil se u eledníku práv, když odbhla. Dovdl se toho od staré Kulichavé, která se také omlouvala, že si nemže na tu písniku vzpomenout, ne a ne, teba že poád na ni myslí, a i v noci. „No, vzpomeneš si. A správcova dcera t o ni upomínala?" „Ptala se vera. Ona tu te tak asto nebývá. Kdo pak ví co Jindá pilítla teba kolikrát za den, vždycky frrr a teba se zpvem."

— —

53

„A te nezpívá?" nechala Ale tady, u mne te ne, dlala výtržnost." Kapitán neekl nJa to nic. Ale když tetího dne dopoledne potkal Rozárku ped zámekem pod lipami, domluvil jí pro ten zpv. „To by," dodal, „bylo, jakoby skivánek z pole uletl. A panno Rozárko," zažertoval, „vzkážu dol do vsi kantorovi, aby zas provozoval v kostele muziku s parádami." Pohlédla na nj tázav. „Abyste zas pišla do zahrady. Bývala jste tam, slyšel jsem, a te nechodíte. se bojíte výslechu?" Po jejím pkném ele, v oích rozjasnní, na

„Jak by

to

zpvu

!

že by snad

i

rtech

úsmv.

„Nebojím se, Milosti," ekla vesele, jist. „Tak ten výslech v zahrad jednou dokoníme." Nazejtí zahlédl ji v zahrad; pišla tam se sta-

—

rým zahradníkem. Uzel

ji s patra, ze svého pokoje. Zadíval se na pkný obrázek, jak stála v zái letního jitra u kvtinových záhon, sama jako kvt, jak mezi nimi kráela. Díval se, díval i napjat ekal a pozoroval, ohlédne-li se. Ale jakoby o zámeku nevdla. Pipadlo mu, aby sešel dol do zahrady. Nežli však se rozhodl, náhle se otoila a chvátala ze zahrady. Ale v tom se krátkým, plachým pohledem podívala po jeho oknech. V duchu se usmál.

Nazejtí tou ranní dobou už ekal, nepijde-li Rozárka zas. Než jen starého zahradníka se doekal. Mrzut jej v duchu uvítal, zklamán odstoupil od okna. ekal ji najisto. Za chvíli zase vyhlédl, a v tom frrr jak to Tereza povídala, jako když laštovice piletí, Rozárka tu a rovnou k zahradníkovi.

—

Kapitán bez rozmýšlení popadl klobouk a pospíchal do vtšího pokoje, a z toho do menšího. Ale

54

když stanul na kamenném schodu u jeho dveí a rozhlédl se zahradou, Rozárky nespatil. Nevil

svým oím. Znovu jen záhony

kvt

se

pátrav

díval.

Než ped ním

a kee, proud slunce po všem a

prosted starý, ušupaný zahradník. Zmizela, odbhla. Do zahrady už ani nevstoupil. Z toho pak velká zmna, nad kterou jmenovit Vanýsek žasl. Pan baron se mu odsthoval. Z hoejších pokoj pesídlil do dvou dolejších. Také zahradník se divil, uznal to však i chválil, když pán mu ekl, že takhle má do zahrady blíž, že mže hned z pokoje mezi kvítí, pod stromy, te že je- tak krásn, že mže mít v menším pokoji celý den dvee oteveny a když v je, jako by sedl v zahrad.

nm

A

také je pak

ml

Záivé svtlo proudem

od rána do veera oteveny.

vn

tam hrnulo, tam vanula. Ale to kapitán zamlel, co si v duchu také pochválil, a to nej hlavn ji, že tam je jako ptáník, že voln vidí po ihadle a na ptáka, kdy piletí, odletí. Než i druhý, vtší pokoj byl mu píhodnjší, jak ihned uznal, že každé chvíle vyhlédnout se

mže

na chodbu a k eledníku. Rozárka vstupovala te do zámeku k

staré Ku-

lichové i do zahrady plaše a neklidn, pokaždé v naptí, nezjeví-li se snad baron. A nebyla klidná ani doma. V tom všem, jak se s vrchností znenadání setkala, jak ji bílý oficír stihl pod obrazem, jak se s ním sešla u staré Kulichové, pak v zahrad, jak ji „vyslýchal" a žádal, aby mu zazpívala, aby chodila do zahrady, bylo tolik pekvapujícího, co znepokojovalo, ale i lahodilo, lichotilo.

Když posledn zašla zase do zahrady, pišel kapitán pímo z dolejšího pokoje a hned naizoval zahradníkovi, aby jí upravil kytici rží; a sám je vy-

porozkvetlé, nejkrásnjší a pomáhal je ezat. Zeptal se také na písniku, vzpomnla-li už Tereza a nevzpomene-li si, že musí mu Rozárka zazpívat jinou a jiné, když jich tolik umí, že by ji rád slyšel, bíral,

když

má

tak krásný hlas.

oslovalo, blažen mátlo. S kytkou krásTo ných rží chvátala domu. Oi jí záily, na rže hleíkal, že dla, ale na písniky myslila, že zase o z toho A zazpívat. musit bude a neujde tomu už již

n

náhlého pomyšlení, to že také Olivová, kanDala se do bhu, jako by té myšlence chtla Pišla jí však zas, doma, když ukazovala badar a povdla o písnikách.

leknutí, z

torova — utéci.

ronv

Ale pak jí píchlo u srdce a svdomí se hnulo, nepravém byla postižena, když jakobv pi v tom, jak rovnala rže do sklenice, vstoupil mladý Klen oznámit nco pantátovi. Povdl, vyídil, ale patrn se zarazil, když správcová bezdky se chluod bíc, ukázala mu rže, aby se podíval, že jsou sám je že baron pan Rozárce, dal že je barona, pana vybíral a ezal a že žádal, že Rozárka musí mu zazpívat. „Generál" se pozardl, mlel však, jen oi mu utkvly na Rozárce v hokém pekvapení ptaly se, jeli pravda, a pátraly, má-li také takovou chlu-

nem

;

bivou radost jako panímáma.

Rozárka mlela a tím pisvdila, že rže jsou chláchohv, od barona, a jen se usmála, škádliv pan Petr dal ráz na tom v když však, zalekla se i

a odešel. Popichlo ji, co, co se durdí, co mvslí, co by káral, vyítal a se zlobil. Zlobí se ale jaké má právo, vždy dosud ani slovíka jí ne-

s

bohem

si

—

Když mohl, to radji o vojn zaal. Jen mlí, Ale na rže pestala se dívat. poád mlí, tak co by ekl,

i

56

XII.

Ze Stezmíského dvoru ozývaly housle; vesele tam vyhrávali vodu, jenž se ml vypraviti k

je

se

dudy

a

dvo-

ohžinkovmu pr-

k

milostivé vrchnosti se již sešli správce panství, pan praktikant, Petr Klen, zahradník kantor ze vsi, Vanvsek v erveném fraku, bílý šátek na krku, oba granátníci kapitánovi v bílých uniformách a ženský svt na Stezmíi, paní správcová s Rozárkou, Severinka kuchaka. stará Kulichová opustila eled-

ped zámeek. Tam

i

I

Rozárka pivedla vetchou staenu, sama ilá jako veverka, zjaená píjemným vzrušením, jak se tšila na slavnost, na hudbu, na tanec. Než tím jasném pebíhal mráek betmného znepokojení. Starostn pozorovala po oku „generála", jak zasmušile slují, mlí, ani se neusmje. A cítila, jak na ni hledí, že pohledem stíhá každé její hnutí. Co pak, až baron pijde Tak sešlo se ped zámekem všechne dvoann k í

a

vyšla

se

podívat.

—

stvo

stezmíského pána.

nm

.Mluvili

o

prvodu,

o ve-

po melu být, o hojné traktaci, kterou baron pro žence a žneky naídil, o samém, že prý se tuze tší. Zahradník o tom vykládal a drazn, s pochlubou, že jemu, zahradníkovi, jemu že to pan baron povídal, dnes ráno v zahrad, že si rád v/.| líná, jako pan baron, jak u nich na Radvanov slavili obžínky, to že je starý, pkný obyej,. Dudy zajeely ve hran a jeely blíž a blíž, a housle je svižn provázely. Prvod vyšel ze dvora, hluný a veselý, vyšperkovaný kvítím a fáhory. Dudák naped i oba hudci opentlení jako o svatbách, za nimi vdce prvodu, šafá, s družikou sváten vystrojenou, jež sama majíc vneek z polního kvítí na hlav, nesla velký, plavý vnec z obilí, z klas selí,

jež

nm

57

žitných,

jených

i

ovesných.

propletený

kvítím a

pestrými fábory.

Za šafáem, za družikou prvod ženc a žnedvorské eládky robomík. Všechno nedln vyfintno, všude samá kytka z klas nebo polního kvítí, kytiky za živtky a šnrovakami žen a dvat, za klobouky mužv synkv. I hráb a kosy. které nesli na rameni, roubík a srp. všechno ovn-

ek

z

i

i

i

eno. A ve

všech, ve

všem prvodu veselý ruch a

roz jaení.

Zámetí hledli ohlížet po

zámku, co

jim vstíc J.

:

pak se již zaali pan baron. A zrov-

ale

Milost, co

na když hluný prvod vynoil se ze stínu lipové aleje na volné prostranství ped zámek, na slunce, v nmž všecky barvy v pestrém prvodu vysvítily, zahoely, barvy obleku, ta boru v i kvítí a zlata klasových kytek a vnce, vykroila vrchnost a stanula ped hlavními dvemi, v pudrované vlásence s copem, tírohý klobouk v ruce. Dudy zaveštly fanfáru, smyce lítaly trhav, taslav po strunách, až se hudcm hlavy tásly. prvod jásav pozdravil, dvoanstvo se uklánlo. nejmén pan praktikant, a nic panna Rozárka. Ta úža-

sem zapomnla.

To nkdo

jiný

—

Usedlejší pán tu v tmavohndém kabát, v kvítkované kamizole. v punochách, ve stevících s pezkami; to sice pan baron, ale ne bílý oficír. Jakoby

zmohutnl. I starší se zdál. Muška, která tenkráte po prvním setkání prolétla jí vyjasnnou myslí, vrátila se a hned nezmizela. Vlídn pijal vnec z klasúv a kvítí, jejž mu mladá žneka, sama pod vnekem, podala, vyslechl s úsmvem, pokyvuje hlavou, její prosté verše a chatrné rýmy, jimiž mu ve jméno všeho prvodu pála štstí, zdraví a dlouhého panování. Podkoval a pak

58

všechny vyzval, aby

byli

hodn

aby se po-

veselí,

aby si zatanili. Rozárka toho pání hrub neposlouchala; jen na barona hledla, nemohouc se vybaviti z pekvapení, z dojmu jakéhosi zklamáni. A musila bezdky, silnili,

nechtíc, srovnávat, když pan Petr imisi v tu chvíli pistoupil se správcem k baronovi. Samo se Rozá l

oste namítlo na oi, jak stanul „generál" vedle ka pitáná, že. je pan Petr štíhlejší, ten kdyby mel bílou uniformu, tak že si toho bílého oficíra myslívala. A pkný, osmáhlý jeho obliej mladistv svží jakoby ješt zmladl. Ale ten vážný, zasmušilý jeho pohled

—

Kolem barona pojednou chumel lidí, a prostranstvím rojeni Ženci a /necky, eládka dvorská i starý ovák, všichni k mísám a k pipravenému sudu a džbánkm; mladí do kola, Pod krajní lipou dudák, oba hudci; jim na pomoc pidal se kantor Kasal, jenž toho odpoledne již nkolikráte nosu pilepšil

svým: „Tu máš

ly,

tu

máš

Hrál za dva, ale také tak Kolo se roztoilo.

ty,

tu

máte

ob

dv."

pil.

ct starodávný obyej, vy/val drupinesla vnec z klas. Zatanil s ní; „sólo" mu dali a všichni kolem zatleskali. Ale jen dotanil, hned se po Rozárce ohlížel. l"ž prve, když vystoupil ze zámeku, hledaly ji jeho zraky. Byl pekvapen, jak jí to slušelo v kvítkovaném, piléhavém živtku s rukávy po lokte, krajkami zdobenými, v nedlouhé suknici, v blostných punochách, ve špalikových stevíkách. „Jako srnka," ekl si, „jako srnRytí

žiku, jež

.leník,

mu

nožkou i oima." Pišel pro ni vesele; ona však, tak se mu zdálo, byla vážnjší a jen se nejist, plaše usmála. Pekvapilo jej to; ale tím hovornjší byl on sám. A byla ka,

:

59

tak

pvabná,

tak

jí

to

v tanci slušelo, zvlášt když

ladné zvedla nad hlavu levici, když ji za špiky prst vedl, a ona se lak po jeho boku lehounkým krokem

hudb nadnášela a pak se, jak ji tak držel, pod jeho dlaní jako lupínek otoila, a když se mu vážn po

uklánla.

„Ten kompliment není jako

ped

obrazem,"

za-

žertoval.

Vzhlédla k

tveraivou

nmu, oi

se

jí

zableskly

náhlou,

veselostí.

„To jen paní baronce."

„A pro

jí?"

„Však ráíte jist

vdt — "

A

zasmála se. kolem pasu. Jak

V tom, jak tanec kázal vzal ji dla dotkla se mladého tla, piklonil se ne-

jeho

a ekl s úsmvem, tlumenji a neklidn „Já bych nebyl tak písný." Dudy zavískly, housle rázem umlkly, konec hoddo kola náhlé, rušné pohnutí. Rytí Jeník Kolem by. nemile vyrušen, pohlédl po hudebnících, co je. Zasmušil se. Host! Baronka Malovoová. Poklonil se Rozárce a šel vstíc sestenici. Xebyl potšen jejím píchodem, vlídn však ji mátal a dvorn ji vedl do zámeku. Šli kolem staré Kulichové, kterou baronka dobe znala. Rytí Jeník ji upozornil na staenu,

vda

baronka však jakoby neslyšela. Vanvsek, jenž rozveselen, spokojen se díval na kolo, ustrašen sebou škubl, když shlédl Malovcovou; poskoil a hned do zámku. První, co mu baronka zkrátka naídila, bylo, aby zavel okna, ty dudy že jsou hrozná hudba. „Ale do nohou jde," zažertoval rytí, „dobe se

pi

nich taní."

" 60

„Vidla jsem." když tu nemáš ná vc."

„Nemám

tu

nic

Uštpan jiného.

se

usmála.

Dlouhá chvíle

,,

Ovšem,

je

hroz-

dlouhé chvíle."

„Ah! Tady že ne? Ty?"

„Vru,

že

nemám. A

že

nemám, tdho dkaz,

jsem vera odeslal žádost, aby

mn

že prodloužili do-

volenou."

„Žasnu. Co t. tu tak baví 6i poutá?" „Všecko, venkovský, idyllický život." „Tu idyllii je dnes vidt. Ženci, /necky, elád" a pojednou se optala, kdo byla ta jeho taka nenice. „Správcova dcera." „Ah ta, co se tak zvláštn smje." „Zvláštn líbezn. Slyšela jsi? Ji samu? Ano, zpívá, krásný hlas má." rozkošn se smje a

—

pkn

„Snad jako Olivová." V slovích znl pohrdlivý

úsmšek. by se nevšiml, pisvdil s úsmvem: „Ano, a sama je, myslím, ješt hezí." „Jean!" trnula baronka. „Ale má milá, na krásu nehledím se stavovského stanoviska. V kráse všecko se vyrovná, všecky rozdíly tak jako v nebi." „Jak nebe Jak to „V nebi jsou si všichni rovni. Myslím, že naše Tereza, vidlas ji, bude zrovna tak blízko božímu trnu jako já, dostanu-li se totiž clo nebe, ba jist mu bude blíž než já." Zasmál se. „V nebi neplatí Almanach de Gotha." " oste vpadla ba„A na Stezmíri také ne Jeník, jako

—

—

—

ronka. bi,"

„Pestává almanach, kde by mohlo být jako v neodvtil obojetn, s úsmvem.

"

:

61

Rozárka

se nedívala jako ostatní za kapitánem,

„generálu když odcházel s baronkou do zámku. Po její g^onnzela. Zatanil, jak se slušelo a jak také odevzdala jež družikou, otec uinil, s tou mladou pijde pro vrchnosti vnec. Rozárka ekala, že ted kole prov že Xadála se, ní. Pisel, ale až za chvíli.

vyže ta jeho zakabonná zasmušilost slovy popátrav se že nebo vyítat teba bude razí, že však zeptá. Tšila se na to, zmýlila se Lekajíc, Generál" za celv tanec nepromluvil. Teprve podráždní. z naschvál, pak už také "mlela, namáháním: jako s vycházeli z kola, ekl temn,

mluví

^

když

,

.Zkazilo se

„Co

-"

vám

to,

Rozárko."

„Obžínky."

„Pro?" „Ze pijela baronka." Škubla sebou, v oích jí blesklo

a zkratka

ekla

„Pro ni ne." „Tak pro koho

— —" nevíte

A odešla. „Když to náhlým jejím odchodem. odpovdí Byl zmaten Baron za ni chodí, jemu! dávala, vinu jemu Jakoby rže ji vybírá zahrady, to pece jisto, do dvora, do i

prve, jen vya dává, chce, aby mu zpívala, a tady, a jen s tmi dvšel ze zámku, už po ní oi otáel, etem jednou do kola zatanil, už rovnou pro Roz toho pazárku. A jak s ní tanil! A ona! Všecka když se usmívala, trn šastná, tak veselá a jen se on, mohl ted by Jak šeptal. k ní klonil a nco jí zamyslel, nez bajak promluvit, vážn Klen s ní Rozárka nemá ron pijel, jak by mohl, ted a když mu ekla ze aby slovíka, ani pro nj, pro Klena, si myslí. Jen zavadil, co vysmála, mu se aby se mýlí,

nadhodil slovem, odbyla

jej,

odešla

—

62

sel zamyšlen ke dvoru, vrájí', nedbaje hudby a veselého šumu kolem. Zaal uvažovati, neml-li by pece zase jíti Že by se k Rozárce, když ekla: Když to nevíte mýlil, že by jí snad pece kivdil

Ustoupil do

til

se a zase

al:

šel,

—

—

se zase vrátil k zámeku a rozhlížel se, Rozárka, vybhl Vanýsek z prjezdu a volal patrn potšen, a pošlou do dvora pro koár paní baronky, že už pojede. Praktikant „generál" poustouZe zámku vysel rytí Jeník, provázeje pil, ekal. baronku Malovcovou ke koáru. Když do nho usedla a kon zatrhli, oddechl si Vanýsek z hluboká a rád. Také praktikant si pak z hluboká povzdechl, ale trudn, když baron rozlouiv se s hostem, rovnou zamíil k Rozárce. Nepožádal ji už o tanec (a byla tomu ráda), ale pozval ji s rodii do zahrady, na malé oberstvení, tady že je píliš hluno a ne volno. Správce, správcová pijali pozvání radostn. Rozárka se v duchu zarazila; man se ohlédla a pak zas, po kole, k aleji a po tetí pod starou lipou u samého vchodu do zahrady. „Generála" však nespatila, zmizel.

Když

kde

je

V zahrad ped otevenými dvemi menšího

po-

koje bylo prosteno. Píjemné tu posezení. Slunce práv zapadlo; po zahrad, v korunách rozložitých strom svtlo, mezi ko vinami a kmeny v parku hluboké stíny. Z prostranství ped zámkem zaléhaly sem tlumen ji hlasy dud a houslí, šum veselých obžínek.

Správce i správcová nedbali ani zahrady ani hudby. Je blažila a rozehívala laskavost pana barona a zajímal je toliko jeho veselý hovor. Rozprávl s nimi, pozoroval však Rozárku. Nebyla nijak tak nadšena jako její rodiové. Neklid na ni postihl,

:

:

63

dobe mu však nerozuml. Že by ptáek snad už

—

a byl znepokojen Ale Rozárce nešel z mysli „generál", co si z té zahrady zase vymyslil. Schváln odešel. Stínové se již táhli zahradou, hebké pavuiny prvního soumraku rostly. Vanýsek, jenž obsluhoval, ohlásil, že ,,obžinky" se chystají pry, dol do vsi, dotanit tam, ale že chtjí ješt podkovat Jeho Milosti. Rytí Jeník vstal a správcovi s ním. Vešli do menšího pokoje, správce se správcovou naped, hostitel vedle Rozárky za nimi. se dotkl RozárKdyž vkroil do vtšího, iny ruky, aby se zastavila a podívala se tam, kam obrátil oi, na portrét baronky Malovcové, a na jitušil

—

man

sto se

otázal

„Tak ten kompliment tady,

tenkrát, byl k

vli

Olivové."

Pisvdila „A myslíte,

s

úsmvem. že

si

„Myslím. Protože

„Co

-"

barona brala

—"

Odmlela

z

lásky?" se.

„Protože, kdyby mla nkoho jiného ráda, nebyla by si ho vzala." ne bez iro„Ah, leda to !" zvolal pekvapen, nie, a usmál se. „Tak vy tak pro ni a proti paní baronce. Pravda, byla písná. Já bych tak písný nebyl." Opakoval, co ekl prve v tanci. „Na koho," vyhrklo Rozárce div že se nezasmála, jak se jí v tom pimihlo, na koho by, vždy že nikoho nemá. Rez rozmýšlení, pichýliv se, odvtil tlumenji „Teba na sebe." Upela na nj oi, pekvapená i tázav ale jen pohlédla, již pospíchala jako poplašené kue k oknu. Rytí stanul vedle ní netroufala si ani se ohlédnout.

a

;

;

;

" 64

Jakoby jen vyhlížela hluný houf žencv a žneek na prostranství ped okny se adící. Dívala se tam, ale nedbala myslila na poslední slova baronova, co to ekl a jak, co myslí, a jak se na ni podíval A v tom se zalekla. Vynoil se z jedné skupiny venku „generál". K zámeckým oknm se obrátil, zadíval se tam a náhle zase zmizel. Dudy a housle spustily fanfáru, rozjaený zá-

—

;

stup provolával své vrchnosti „vivat" za „vivatem", mávali klobouky, epicemi Bylo po slavnosti ped zámkem, ne však konec veselosti. Táhli do nového kola, dol do vsi do hospody. Také správcovi, všichni nadšeni, správce totiž a správcová, se poroueli pánu. Rozárka, majíc patrn naspch, se uklonila. Odcházela znepokojena i tím, co bylo pod obrazem, jak se baron tam na ni podíval, co ekl, jak pi odchodu jí ruku tiskl, i tím, co asi pan Pleítr, kde asi je, co zase ekne. Na chodb u dveí eledníku zastali starou Ku-

—

lichovou.

'

„Panno Rozárko, panno Rozárko, ekám na vás, už vím, už tu písniku mám, vzpomnla jsem si. Pojte, pojte

—

„Ted práv

jste

vzpomnla

si

?"

„Ne, prve, ped chvílí, o muzice. Poslouchám, poslouchám, poád samé známé hráli, a tu najednou, zrovna už na konec muziky, spustí dudák notu ozvalo, rozTak se to ve to mnou škublo besklo se mn, nota se ozvala, a jak nota pišla, tak taky písnika." Staena všecka potšena, plácla dlaní o dla a hned citovala pozvukujíc:

—

mn

»Stála

má

na vysoký stála

má

milá skále,

milá

na kopeku

—

mn

—

65

pojdte, panno Rozárko, já uíte se jí."

Tak

kal

vám

ji

zazpívám, na-

Rozárce nebylo té chvíle do zpvu, a baron mešna blízku, pes chodbu v pokoji. Vymluvila se,

do zítka odkládala. „Ne, to ne, holeku, jsem stará osoba, co kdybych do rána písniku zase zapomnla." „Tak pijdu pozdji, po veei, to pece tak hned nezapomenete." „Ale jist, panno Rozárko!" „Jist."

Chvátala

ped

rodii

;

nemohla se dokat

jistoty,

kde je Petr; a cos jí našeptávalo, že ho snad potká. Po zámku se ani neohlédla. Neuvidla, že baron stojí u okna, že se za ní dívá.

Když správcovi odešli, pistoupil k oknu, aby Rozárku ješt uvidl, a zstal u nho, až zmizela mezi lipami v aleji. Pecházel pak pokojem, vstoupil do druhého, stanul v jeho otevených dveích. Ped ním zahrada v letním, teplém podveeru. Za temným mrakem mkce splynulých, košatých korun v parku prosvitalo od vycházejícího msíce. "~

Vyšel si do zahrady, procházel, zastavoval se zamyšlený. Rozárka poád s ním. Vidl ji zas, v tanci roztomilou, a když v pasu jí položil dla, a tady zase v zahrad a tam pod obrazem. Co tam ekla o Olivové, že kdyby nkoho mla ráda, že by si byla barona nevzala. ekla to tak upímn, a tak slušelo, jak to ekla. Jakoby z vlastního pejí to svdení. A zdali jemu porozumla. Zdá se. Ale ted ho to neblažilo. Temné znepokojení z toho, že se ukvapil, že njak zprudka zaal. Kam se pouští, Ano i sebe. Sám A sebe na ji znepokojuje

—

—

AI. Jirásek: Sebrané spisy. XLII.

—

U. vyd.

5

66

sob

tak na ptáka nalíit, dvje v pokušení. Je, už je. když je tak rozkošná, roz-

se usmál. Chtl jen átko zkoušet a sám už

Co by Wallis košná

—

—

Ale

XIII.

se procházel, zamyšlen se vracel. vedoucích ze zahrady do chodby se pojednou zastavil a naslouchal. Jakoby zpv se ozval od eledníku. Postoupil skoro až k jeho dveím, nastavil ucho. Zpv! Svží, krásný hlas a s ním slabší, jiný! Rozárka zpívá se starou Terezou! V tom zahmotily nahoe v pate devné schody. Rychle ustoupil do svého pokoje a ekal za pootevenými Konen! Ah, ten! dvemi. Kdo se to hrabe Franc, te Vanýsek, sestoupil a šel chodbou kolem, ne již v erveném fraku, nýbrž v tmavém kabát, halapartnu v ruce. Vydával se na svou noní službu. Zastavil se u eledníku, naslouchal. „Ze vejde !" mrzel se pán. Vanýsek však tentokráte se nestavil. Šel dále, kroky jeho ztichly. Rytí Jeník otevel dvee plnji, aby lépe slyšel. Ale nic už, zpv umlkl. Ticho, pestaly. Snad opt zanou. ekal, íhal, a ne dlouho. Dvee se tam pootevely. Rozárka vyhlédla jako lasika; podívala :se pátrav v právo, v levo, pak hup, z eledníku ven. Jen se kmitla a byla ta tam. Chvátala dom, ne však vesele jako jindy, když se od staré Terezy vracela s novou písnikou. Lekala se, kdyby ji tak ,,pan generál" te shlédl. V tom spchu nepovšimla si Vanýska, že stojí open o lípu v hustém šeru. To práv uvažoval, kde by ml zaít první verš své „posily". Probhla kolem nho ernými stíny i tichými pruhy msíného svtla. Vanýsek ji však postehl a man pokroil

Zamyšlen

U dveí

—

;

67

ihned však stanul, když Rozárka na konci na ráz se zastavila. Stál tam na vyjasnném míst pan Petr a mrazamyšlený. Do té chvíle toulal se za dvorem poli, roztrpen, jak jej Rozárka po tanci odbyla, z nieho nic odešla, stát ho nechala. To všecko že k vli baronovi. Tak si namlouval, aby sebe omluvil, že jí

kousek dál

;

aleje

n

ekl tak kousavé, tvrdé slovo. Zaal o tom uvažovat, jak odešla, co ekla, kdo

jí

obžínky

zkazil.

Hnv

ochaboval,

cítit, i také jak nadhodila,

to

lítost se

v

nm

pozachvla a pak touha, nabýt jistoty, a kdyby bylo možná Rozárku ješt dnes, ted veer uvidt, promluvit s ní. Snad že bude v oteveném okn. ím dále, tím ry chleji spchal z polí ke dvoru když k

nmu

mu

Rozárka, ne dodošel, kmitla se ale u zámeku. Vybhla z nho, byla se zachvl. Štír žárlivosti se prudce hnul

ma v okn,

tam. Až a štípl. Praktikant nemohl hned promluvit.

„Ah, vy tady!" divila se Rozárka, nutíc se do veselého tonu. ,,A vy tam!" Ukázal k zámku. Vanýsek pokroil v aleji opatrn blíže k nim. Rozárka jakoby neslyšela, zeptala se, kde byl do teka. ,,Tak; chodil jsem, toulal jsem se. A kde vy ted, po obžínkách," vyhrkl temn, kárav. „V zámku." Usmála se, ale hned dodala, aby neupichla, že u staré Kulichové. „U staré Kulichové? Ted?" „Pro novou písniku."

„Te?" „Te, pro novou písniku," opakovala s úsmvem, ale uritji, osteji. „Vzpomnla si na ni, musila jsem pijít, že prý by ji mohla zapomenout."

"

"

68

„Ah tak." Usmál se nedviv. „Už umíte tu písniku?" „Umím." „Tu zazpíváte baronovi? Nebo jste tmu ji už

—

zazpívala Pohlédla na nj kárav, s výitkou. „Snad nemyslíte, že lam byl !" Hlas se

zachvl. „Ne," ekl, ale nejist, ponvadž

mu

se

ozvalo.

Rozumla lomu

nakvašen dodala: „A kdyby i byl. Bylo by

to

jí

po-

podezení

„ne", jeho

tonu a

proto jste

to

nco

zlého? Býval

tam taky." „Ale už nebudu," vyhrkl.

Nerozumla, ,,.\ž

te

zas,

a proto

obracela v žert:

na podzim."

„To už budu doma." „Doma! Vždy chcete

až do vánoc

—"

žasla.

Je po žních, pjdu dom." „Rozmyslil jsem „To si taky rozmyslíte." ekla to s úštpkem. ten hodí. „Zítra to oznámím pantátovi, panu správci. si to.

A

Musím." „Že musíte?" Umlkla, cekala odpov, pro. Aon ekal otázku, pro. Neekla jí a když také mlel, opakovala s trpkým úsmvem: „No, když musíte Okamžik mlela, ekala, pak dala pojednou „dobrou noc" a vbhla do dvora. Hledl za ní ztrnule v tupém dojmu neoekávaného rozhodnutí, jež bylo jako náhlé udeení. eho ekal, toho se nedokal. Nic se neptala, ani slovíko, Nepro, pro musí pry. Kdyby jen to slovíko rozumí mu, nechce mu rozumt, nechce. Ale jít odekl to, a tak musí. Ze si to rozmyslí, ekla tud nezáleží a tak s úsmškem. Ale jí na

—

—

—

nm

—

69

Se sklonnou hlavou loudal se do dvora. Z hlubokého stínu lip vykroil Vanýsek na záené místo a díval se za „generálem", žasna,

vyne-

rozumje, co tak zostra mluvil, co se tak rozkohoutil a co panna Rozárka mu njak odsekla a na ráz pry. A pana barona do toho pipletli, a písniky — Co to je

—

Vykroil, zašveholil Mariánskou, obešel zvolna dvr, pak k lavice pod košatou lípu u zahrady. Tam skonil pianissimem, opel halapartnu o kmen lípy, usedl na laviku, dív než za nebožtíka pána usedával, ponvadž nynjší pan baron ml dobré spaní a nikdy v noci neotevel okno a nevolal: „Zpívej, Vanýsku !" Tak tedy usedl na laviku pro „posilu", které obzvlášt dnes mu bylo teba, opel záda i hlavu o kmen, zvedl bradu, zavel oi, otevel ústa a hned usnul.

asn

XIV. Spal dlouho, ale nezaspal to, co vidl a slyšel konci aleje u dvora. Jako Vanýsek pišel s tím za svítání dom, jako Franc v erveném fraku donesl to ráno panu baronovi. Pi snídani mu to pohlavn proto, aby osvdil, kterak Vanýsek horliv ponocuje a hlídá. Rytí Jeník stáhl oboí, když Franc zaal o tom, co se pihodilo, ale pak na nj upel oi a dále, tím napiatji poslouchal, když slyšel o pann Rozárce, o praktikantovi, o nové písnice staré Terezy, a také že o J. Milosti byla zmínka, to že pan praktikant, a kterak to skonilo, že panna Rozárka pak prudce, jako v hnvu odbhla Rytí Jeník poslouchal, poslouchal, na to ono se zeptal, a pak poslal France pry dív než jindy.

veer na

vdl

ím

—

"

"

70

Pecházel pokojem, mysle na Francovu zprávu. Netšila ho, usmál, co

ptáka

ml

z ní

myslil, polapí -- A si

náhlé zklamání;

na

se chystal, co

Rozárka zatím

—

sám sob si

se

troufal, jak

Ten „pan

ge-

zbrklý žárlivec ani snad neví, jak jej Ze Rozárka má ráda Co ekla pod obrazem kdyby Olivová mla nkoho ráda, že by si byla MaJešt lovce nevzala. To podle sobe soudila. A on že se vas dovdl. Byl by snad sám uvázl v milostné síti a odešel poražen nerál",

ten

—

—

Nkdo

zaklepal

na

dvee. Stará Tereza vstou-

Vzdychala, omlouvala se, ale že musí íct, že musí oznámit, když si pan baron pál slyšet tu písniku, tak aby ráil vtlt, že si liž na tu písniku Vzpomnla, vera. O muzice. ji zazpívat." „Jdeš „Nevím, Milosti, jak bych to poídila, a taky pila.

mn

líbili íct, že by rádi pannu Rozárku písniku už umí, tak kdyby ráili

—

slyšeli,

ona

tu

Když ped tím lak naléhav vyslovil pání posi Rozárin zpv, nemohl ted odepít. Slí-

slechnout

lak že ano, že si rád poslechne tu písniku, až bude panna. Rozárka moci. „Jak by nemohla, to by bylo! Už jsem jí vzkábil,

zala."

—

„Terezo, tys už jí vzkázala! A co „Ze má piijít ke mn, a. snad už tam je."

„Cos

vyvedla!" Ihned

to

vyšel,

kvapn,

podí-

vat se do eledníku. Rozárka tam stála vážn zamyšlena, hledíc do zem. Lekla se, když baron vstoupil zval, aby šla do pokoje, že tam je Tereza, že a. ji

pišla

povdt

„Milosti,

nice, že

ji

o té

mn

mám

nové písnice,

a tak že

ji

prosí

Kulicbová nevzkázala nic o zazpívat."

—

pís-

<<

:

"

«

"

:

71

lila.

„Já vím, já vím, to Tereza sama si tak usmysAle když jste pišla A slíbila jste mi

—

—

—

ješt ji dobe neumím „Tereza to neíká," pravil s úsmvem, „zkazila byste jí radost. Jen tu novou písniku, na tu dlouhou o krásné Katein pokám, až jindy. Pojdte, prosím vás." Šla, musila, nechut pekraovala práh panského pokoje. Na Petra si vzpomnla, nebylo jí do zpvu. Rytí to cítil, byl by upustil od své žádosti, než Všiml k vli staré Kulichové nemohl už ustoupit. si, že Rozárka se po obrazech ani neohlédla, jako by jich nebylo. Postavila se za židli, na které sedla stará Kulichová, sklopila oi, zaražená, vážná. To nebyla Rozárka, která mla „písnikami hlavu rozházenou". Vdl, že to není strachem ze zpvu, ale „Milosti,

—

v tom

jiná starost, smutek. se, když stará Kulichová ji pobídla, tak že tedy, tak, tu novou a zanotovala slab, taslav

že

Vytrhla

„Stála ale

má

njak

—

;

milá " Rozárka za ní líbezným hlasem, nejist »Stála

má

na vysoký stála

má

milá skále,

milá

—

na kopeku

Kostelík za parkem na kopeku se jí na jae ekala na Petra, když stromy chvátal stezkou zdola, ted tou stezkou odejde na vždy. Hlas se jí zachvl. »Tak dlouho tam tak dlouho

Dlouhé asy

jí

tam

stála,

stála

zamžikaly.

»až se rozplakala, pán t provázej,

mj

bh

holeku

—

—

kmitl, kdež kvetly. Pii pjde dolu,

72

Dozpívala; ale kdyby byla píse delší, nebyla by mohla dál. Slzy jí vytryskly. Ta písnika obzvlášt „k srdci dorážela". Rytí pistoupil kvapn kRozárce; chtl k ní tšiv promluvit, nutilo jej, ruku ale v tom pitiskla zástrku k oím a jí pohladit, než se nadál, byl se starou Terezou sám. Petr Klen, praktikant,

váhav

se ubíral toho rá-

em

se vera na do kanceláe. Melt tam oznámit, o tak náhle a prudce rozhodl, že tu na Stezmíi do vánoc nezstane, že ješt ten týden odejde. Tížilo ale íci to musí, ponvadž ho, že se tak ukvapil by se mu Rozárka jen vysmála. Správce v kancelái nezastal. Usedl ke svému stolu, nepracoval však, nemohl. Poád napiat a v tajném strachu naslouchal, kdy se ozvou správcovy kroky. Správce však ;

nepicházel. Snad už ví, snad mu to Rozárka ekla. l'o jednou vstoupil rychtá dole ze vsi a dotazoval se na nco správního. Praktikant nemohl to vyídit. „Pokejte, podívám se, není-li pan správce doma," ochotn se nabízel; ne k vli rychtái, nýbrž proto, aby se dostal do správcova bytu, že by se snad s Rozárkou setkal, že by s ni mohl ješt promluvit.

V správcov byt však

nezastal

nikoho.

Pan

správce že odešel po ránu do polí, oznamovala služka, paní správcová že je v zelináské zahrad.

„A panna Rozárka?" „Pro tu vzkázala stará Kulichová." Služka odešla clo kuchyn; sám ml se také odebrati. Zstal však, chvilku ekal. Když se pak obrátil na odchod, potkal u samého prahu Rozárku. Jako by piletla; tlumen vykikla, když ho shlédla.

A on

žasl.

„Rozárko, co

je

vám, co se

Na verejšek zapomnl.

stalo,

pro

pláete!"

"

"

"

"

:

73

Pohodila hlavou, chtla se usmát. „Pro se nekde jsem byla, zeptejte se," a necekajíc vyrazila trpce: „U pana barona, zase u pana barona." „Kalichová pro vás vzkázala „Vzkázala, ale byla jsem u pana barona," umíopakovala, jako na svou obžalobu. Ale také vyítala, praktikant dobe cítil. Mlel, nevy týkal, a neškubl sebou, ani když Rozárka oste oznámila „Zpívala jsem mu." „A plakala jste, pláete. K vli nmu? Ublížil vám!" Znlo to prudce, hroziv, jako by se chtl na barona rozbhnout. Ráda to slyšela, ráda jej tak vidla. Usmála se, zakroutila hlavou. „Pan baron nic, neublížil mn. Ale nkdo jiný—" " Dále nemohl. „Rozárko, já, já už „Pišel jste pantátovi íct Ale pro jste plakala, pro„Ne; nepišel, já ptáte,

—

nn

—

—

—

sím vás, pro? Co je vám?" ani ted ne, tak já vám! „Tak to ješt nevíte " Nutila se do smíchu i zlobila se a to mám íct slzy jí zase vytryskly v tom úsmvu. „Pro jste pi" Trhla sebou. „Pantáta už jde. Tak mu to šel " A uskoila popovzte, eknte mu, že odejdete otevenými dvemi do vedlejší svtnice. Hledáte mne?" „Co je, pane Pete " Pohlédl po vedlejších dveích. „Je „Hledám tu rychtá, na kancelái, pišel stran „Ah, já vím, zapomnl jsem, že pijde. eká ješt ?"

—

—

—

—

—

—

—

„v^eKa.

Správce se hned otoil a šel do kanceláe. Ne však praktikant. Jen správce vykroil, obrátil se po vedlejších dveích. „Rozárko, prosím vás Stanula na prahu.

—

"

"

""

" 74

,,

Zapomnl

„Ne, plakala,

to

jste

pro

— Mám

to pantátovi

—

„Zas už?"

ptal

sama íct?"

už ne; ale prosím vás,

ne,

pro

—

jste

—

„Ne, já nic nemyslím, ale ty slze Pro „Vždyf jsem ekla, že jsem zpívala." ,.A pi tom jste se rozplakala? Co jste zpívala?" se dychtiv, jak mu pojednou vysvitlo.

„Smutnou písniku. Ale pantátovi

jste

oeekl."

Zervenal.

„Smjete jsem ekl, ale pijdu."

se

—

mn, Rozárko. Pjdu odtud, když kdybyste taky šla až si pro vás

Po Rozárin

—

cele

náhlý rumnec, v oíchi záOkamžik udela, pak

blesk radostného pekvapení. tišeji, bez výitky se optala: „A nebudete si myslit

—

„Ne, nebudu. Pjdete, vite a dychtiv. Podala mu ruku. „A a co jste zpívala?"

—"

naléhal

chvatn

—

Zasmála se krásným, zvonivým smíchem plným radostné záe. „Zeptejte se pana barona." „Rozárko I" „Kulichová byla pi tom." Vešla správcová. Praktikant pozdravil, nco ekl popleten o kancelái a chvátal odtud. Ne však rovnou do kanceláe. Chtl nejprve do eledníku; zasel tam, když vyzvdl, že baron se vydal na hon. Petr, jako by se náhodou v eledníku stavil, pak zavedl s Kulichovou na písniky a že panna Rozárka zpívala panu baronovi. „To zpívala, tu novou, ale sotva ji dozpívala

e

„Pro

—

—

"

"

:

75

„Inu,

tak

ji

dojala,

vždy

pi

ní

do

Rozárku

na-

dala

se

pláe !" „Umíte ji?" „Jak bych neumla, vždy jsem

jí

uila."

„Tu bych rád slyšel." Staena bez pobízení zaala: „Stála má milá na vysoký skále — Praktikant naslouchal dychtivé; smutná píse ho neroztesknila,

ba,

když Kulichová dozpívala svým

slabým, teslavým hlasem >Tak dlouho tam

stála,

až se rozplakala,

pan

mj

bh t

sprovázej,

holeku!*

radostn vyskoil a potšen, to že je tuze

pkná

písnika.

ale

A

splašen dkoval, již

byl ze

dA'eií.

XV.

Za trnácte dní pijela zas na Stezmí baronka zeptala se bratrance, co idylla, Malovcová. Za a co žádost, kdy mu bude prodloužena dovolená. „Xa to již ekat nebudu. Pojedu zase do pole."

ei

„Co se stalo?" „V lét, když slunce hálo, bylo tu krásn. Ale Podpodzim zaíná zle. Xenadál jsem se, že tak zim, podzim — " Usmál se významn. „Je ho cítit." „Už tu není jako v nebi?" „Ale je, jenže ne pro každého." „Tak almanach de Gotha tu platí — „Ba neplatí." A zasmál se. Podívala se na nj zkoumav, pak se pojednou

—

"

"

:

7fi

správcova dcera,

otázala,

co

smje

krásn

a

„Bude ,,Ah!

te se i

se

tak

rozkošn

má ženicha." ten šastný

se vdávat,

A kdo

co

zpívá. je

—

„Hezký mladík, zdejší praktikant, to jest, byl, doma, má zámožného otce." „Tak ten praktikant bude v tom nebi !" Baronka

je

uštpan

usmála, „Ano, bude," pisvdil

vážn

kapitán.

* i

Ped Steziníským zámkem ekal

za kalného rána zaátkem íjna koár rytíe z Bratic, a u koáru ekalo všecko jeho „dvoanstvo" správce se správcovou a Rozárkou, zahradník, kantor Kasal, Severinka kuchaka. ekali na vrchnost, která odjíždla zase na vojnu. Franc, dnes naposledy v erveném fraku, uložil do koáru vak, druhý pinesl dlouhý granátník Burian už v plášti. Vanýsek povdl, že pan baron se zastavil v eledníku, u staré Kuli chove, že jí dává s bohem. Vyšel v šedivém plášti. Usmíval se, ale byl njak dojatý, jak pišeptal zahradník kantorovi. Podal všem ruku, dal s bohem. Rozárce ekl s úsmvem víte „Mn nezazpíváte a jedu dál, daleko tu o vysoké skále „Pán vás sprovázej, Milosti," odvtila slovy té písn, srden, pohnut. :

—

—

—

bh

„A vám

dej

štstí,

peju vám upímn, bute

šastna." Stiskl jí ruku, a rychle vstoupil do koáru. Granátník Burian vyšvihl se na kozlík ke svému druhu, ten potrhl uzdami. Dvoanstvo se klanlo, pozdravovalo, ve dveích vzdychala, zaplakala stará Kulichová. Vanýsek ml také oi zakaleny.

:

:

"

<

77

toho roku, na boží hod odpoledne dvore za tiché chumelky zazvonily ve Stezmíském mstských vesele zvonce na koních zapražených do zámožný saní. V tch saních pijel Petr Klen, syn. Pijeli jeho „generál", mladší, Klen šan, a Petr íct o ruku správcovic Rozárky. Za soumraku pak jednal v eledníku snm| o tch ne úplný: zahradník, kantor Kanámluvách, Vanýsek. Ale pak sal, Severinka, stará Kulichová a Náhle frrr poet. plný pojednou ten tak meh zase A ženich. její ní a s Rozárka piletla anobrz jen bojích, generála". Ale nic o vojn a pichichtotem tichým s Kulichová Stará

O vánocích

m-

snm

snm ml

o svatb. pomínala Rozárce, te že si musí zopakovat všechny svatební písniky, všecky svatební A kantor Matj Kasal pilepšiv pravé i levé dírce a vesvého nosu a pak obma dvma, mnul si ruce

—

sele

pisvdoval

'

svatební písniky a pak „Ano, ano, íkání, to svatební muzika, tu opatím já a svatební taky já, víme, jak se zaíná to

se

ví,

My co partesy nosíme, také uctiv prosíme, pochybeno, bylo-li v by nám bylo odpuštno

em

—

vážVšichni se zasmáli, jen zahradník s líenou prstuv roztažených ností vrtl ped nosem svou dlaní

a

písn

opakoval:

..Nevím, pane,

nevím

—

Z PRVNÍCH PRACf.

FELICE TANKREDO. I

branou vedoucí do vlastního nádvoí zámku litomvšlského stál halapartník na stráži. Široký klobyl bouk.' jehož stecha do výše zahnuta, posunut openu, bok do týla. Rozkroen jsa a pravici maje v oddíval se osmahlý žoldné k mstu níže ležícímu, kudž stlumený šum zazníval. Na tyhranném nádvoí, budovami slohu renaissanního uzaveném, nebylo ani lovíka. Galerie se vznás pkným sloupovím do dvora otevené, jež nad dvojí levo, v a právo v pišlému šejí branou sebou, halilv se již v šero a sgrafitových maleb na

Ped

brán se vypínající nebylo již dobe budova, pánem z Pernštejna zbuRozlehlá rozeznati. dovaná, jako by pusta. Zainely ostruhy; vojín jakýsi blížil se k brán. Stráže spozorovavši dstojníka, vzpímila se a vzdala est. Dstojník chvatn vkroiv do brány, okem mrskl po galeriích. Na dolní galerii v právo na kamenné ímse spozoroval openou ruku mužskou a v ruce a již uctiv po vojensku pozdraviv, ubíbílé elo ral se volnjším krokem šourem pes dvr, až ve

budov

proti

—

dveích

zmizel.

elo vzad elem zapod hluboko oi, se nachýlilo a sivé, malé padlé, k obloze se obrátily, kdež šedý mrak víc a

Ruka na ímse

AI. Jiráiek:

se nehnula, jen bílé

Sebrané spiiy. XLII.

—

II.

vyd.

6

82

Ve výši ozýval se kik kavek, mranem zámeckou vž obletujících. Z jednch dveí na galerii vedoucích vyšla mladická žena štíhlé postavy, v tmavý šat odná. Spa-

víoe se šíil.

tivši u ímsy galerie sedícího plukovníka vojska císaského, tiše, ale krokem urychleným, plaše jako srnka dále spchala, aby, nepozorována ušla. On však kynutím ruky ji zastavil. Siv oi plukovníkovy, stínné bledými, skoro bílými asami, utkvly na bledé tvái mladé ženy.

„Co dlá paní hrabnka ?" ptal se drsným hlasem. „Jesi v

„A

kapli

na modlení."

signora ?"

Žena jako by nerozumla, tázav na plukovníka pohlédla.

„Pitomá! Moje signora, moje paní."

„Te práv „ekni,

se ustrojila."

sem pišla!" Plukovník zas opel neslinou svou hlavu v kostnatou ruku. Tvá jeho byla osmahlá a pibovitá, jen elo bylo bílé. Vlasy krátce pistižené téže barvy jako asy, svtlé; tím víc odrážely se od dlouhého, rudého krku. Pod velkým, orlicím nosem rdly se kníry kozí brada byla téže barvy. Byl to Felice Tankreclo, plukovník císaského pluku, tehdy, roku 1635, v Litomyšli ubytovaného. Tvá vojínova víc a více se kabonila. Nkolikráte pohledl ke dveím!; teprve po chvíli se otevely. Plukovník, mžikem hlavu obrátiv, díval se upen do dvora. „Mio caro!" zaznlo tak sladce ode dveí. Bylo, jako by odtud zavanul nejlahodnjší vtíek, plný ;

sladké

vn.

že prosím, aby

83

Plukovník zamrkal, ale nepohnul sebou. „Mio caro!" zaznlo opt; plukovník se již neopanoval. Obrátil se, rychle vstal. Bezdky zasvítily mu sivé oi a nozdry nosu jeho se rozšíily. V pološeru stála ped ním krásná žena, vysoké, hrdé postavy. Tvá tak zvlášt vábn pibledlá a oi! Plukovník nevidl bílé elo a nad ním husté, až do modra erné vlasy, v jejichž kueperel se blala, nevidl bohatý, hedbávrách ny šat, on hledl jen do tch lesklých, erných oí, na bílé hrdlo a kulatá ramena, jež odhalovaly hluboce vystižené šaty, od nichž blostí svou veliký, krajkový límec, od ader do týla vzpímen vybíhající, se odrážel. V pravici, milé a bílé, držela jemný, bylo krajkový facalit, v levé loutnu. Usmívala se ale ty její oi kouzelnji vidti bílé, zdravé zuby se usmívaly. V bohatém tom šatu byla jako knžna, byla jen „hladkou dámou", od njakého asu plu-

šra

—

—

a

kovníka provázejíc. „Dlouho jsem ekal," vyrazil temným hlasem po italsku. „Ach, promitež, chtla jsem vás pekvapit, strojila jsem se; jsem tak ráda, když se vám zvlášt líbím, a pak vzpomínala jsem na starou, ale hezkou písniku. Jste zase zasmušilý, chtla jsem vám zazpíne vati. Ach, již se nehnváte, vidte, - - oh !" mio caro ne Piklonivši se k nmu, opela se vábn o jeho rameno. Plukovník, až dosud na ni se upen dívaje, naslouchal napjat, jako by každé slvko tím zvuným hlasem pronesené ssál. Tvá jeho se vyjasovala. Uchopiv ji za ruku, dovedl ji k nízké ímse, kdež na stolici rudým sametem potažené se usadila. „Zpívej, zpívej," a zkíživ ruce opel se o sloup a díval se jako prve na krásnou ženu.

—

-

—

o*

84

Struny zazvuely, nkolik

akkord

tichou, zasmušilou prostorou, až

ným hlasem dáma

rozlehlo se

mkkým,

pitlume-

zpívala:

>Vieni qua, vieni qu;i, che ti dio un baccio!<

Na druhé galerii pes dvr zazvuely kroky. „Hladká dáma", ve zprvu ustanuvši, pohlédla tam s plukovníkem. Ve slinu uzeli ern odnou paní, závojem zahálenou, ana, knzem a komornou provázena, po galerii se ubírala. Knz smeknuv uklonil naež plukovník poklonu uinil erné paní, kteráž pak ve dveích zmizela. Plukovník se ušklíbl. „To strašidlo; as aby zbožnou a ctnostnou hrabnku! Frebonia z Pernštejna, ctná a šlechetná panna, hrub tyicíti lei. Pro práv te se zjevila? Modliti se až do noci! Z dlouhé chvíle, ha, ha!" se,

—

„Z dlouhé Vy jste zlý." „Jsem dobrý na ni. Slíbím jí,

st nieho

ze moji hoši v se netknou, že zachovaji káze."

m-

„Za lo je však uznalá." „To by bylo! Jsi tedy spokojena?" „Jsem u vás a všeho tu hojnost." „Jen kdyby l její krákání nerušilo. Slyšel jsem vzývala njakou svtici." „Ach, vy jste neznaboh," pravila usmívajíc se. „Jase také moidlím a zpívám zbožné písn k madonn." „Bojíš se pekla?" usmál se plukovník.

ji

dnes,

„Vy ne?" „Haha, pekla tu máme dost na zemi; chtla bys ješt njaké?" ,,Ó, vy tedy nevíte v boha?" Plukovníkovi zmizel jeho posupný smích se rt.

85

to

,,V boha pravíš? Není boha, není nieho, Jehova nebo Hospodin jmenuje"

Italka vstala

a

se

polekána.

„Felice!"

„Nelekej se, není nieho. Protože není lovka, není boha. Videla-lis lovka? Šelmy to jsou, zvíbyl, musil ata, zmije, tygi, hovada, ia kdyby by do nich ted jak jsou hromem bíti, musil by

bh

i

do

—

mne „Pro

—

hrom udeit!"

bh,

nerouhejte se!"

„Dost, dost o tom," pravil temným hlasem plukovník a pejel rukou elo. „Mnoho jsem o tom pemýšlel, nikam to nevede. Zpívej, zpívej, bude mi lip." Na dvoe zainóely ostruhy, rychlé kroky ozvaly se na schodech; na galerii objevil se poboník, jenž uctiv pozdraviv plukovníkovi podal list.

„Jízdný posel jej práv pinesl." Sidonie jako by na pedešlý hovor zapomnla. Chopila se zase loutny a v zášeí nebylo vidti, že své záící, erné oi na mladého, sliného dstojníka upela. „Svtlo!" porouel plukovník; za okamžik pinesl sluha hoící pochode, již do skoby zastril.

Plukovník rozbaloval list, pentlikou umle obtoený. Pochode vrhala rudou zá na galerii a ásten na zed pokrytou sgrafitovými malbami. Bylo patrn vidti bitvu Pompejovu, kreslenou dle Giulia Romana, ostatní pak ást se svými ornamenty, zvíaty a obrazy jen v zásvitu se zraila. Nastal veer. Do šera vystupovaly erné obrysy budov rozlehlého zámku, ve vtru veerním chvl se plamen

pochodn.

86

Plukovník etl. Zapadlé jeho oi úpln byly ve hlava na ze vrhala pitvorný, nosatý stín. Ped ním opodál mladý dstojník, jehož hndé vlasy zkadeené padaly až na bílý, široký krejzlík svtlého kabátce. Vedle plukovníka o sloup opená stála Sipejíždjíc pozvolna donie. Zabývala se loutnou, její struny. Jednou, dvakrát zadrnkala, pak dále lak. Poboník napjat poslouchal. Si runa s; dvanáctkrát!' ozvala, pak pejela dáma všechny najednou, až neladn zabinely. erné oi záily, poboník se usmál, lehounce hlavou pokynuv. slinu,

1

Depeše mrštná prudce o zem, se rozchlípila. Sivé oi plukovníkovy .jako jehly ostré utkvly na tvái Sídonie a pak na dstojníkové. „Ah, jist že nemilá zprával" pravila lahodným, soucitným hlasem a starostliv, jako by plna úastenství, hledla na plukovníka. „Ano, proklat," a dosud hledl na ni pátrav.

Ped zámkem

ozval se hluk.

„Prosím, necht nás o samot, moje milá. Pane poruíku, co to?" „Pesvdím se." Ukloniv se odkvapil.

„Musím-li? Jak jsem, se tšila, ale ty pijdeš, vid, a brzo, ale brzo. Budu ekat ve svém pokoji. Mám? Ano, dnes budeme veeet u mne." jej kolem hrdla, políbila jej. Pak zmikrásný démon zanikla ve tmách. Plukovník opev se o ímsu, hledl za ní. „Ženská," myslil, ,,oh, kdybych se pesvdil cítím, jak ženská sliné kloue ten hejsek bych se vymstil. Byla by pece láska? Eh, kohout kohouta také štve ze dvorce." Hluk se vzmáhal.

Objavši

zela; jako

—

—

—

"

:

87

II.

Toho asu v bohaté komnat sleny Frebonie Pernštejna, majitelky zámku a panství litomyšlského, uctiv stáli dva mšané ped svou paní, sedící nedaleko klekátka u okna. Opodál její zpovdník a dvrník. Slena Frebnnia byla již v letech pokroilá, žena vážná, chladné, písné tváe. Po peslici pocházela ze španlské rodiny Manrikú z Láry a hrdým, chladným svým chováním se podobala své báb, rozené z

Španlce. co jsem zaslechla?" „Ano, Vaše Milosti, do cista, a ješt Vaše Milost neráila všecko slyšeti. Ovšem ze strachu mleli, ale te, když to vše propuklo, raiž nejmilostivjší paní dovoliti, abychom Vaší Milosti si postžovali a vše, jak se zbhlo, vypovdli." „Umrel-li již Straka?" ptal se zpovdník. „Hned po té jedné rán, tak že ani velebné svá„Pravda-li, Vácho,

tosti

—

..Xešastník!" vzdechla Frebonia a pohlédla na

svého dvrníka.

„Snad že žoldnée popudil?" vyptával

se

du-

chovní.

Velebný ote, doista ne. Však tady soused hned potom pišel." Soudruh Váchv mlky dosud pikyvoval na znamení souhlasu. Ale ani te, kdy se mu píležitost

k mluvení naskytla, neujal se slova, a tak výmluvný Vácha hovoil dále „Nebožtík Straka ml deset kyrysníku na bytu. Jeden z nich pišel dnes pozd odpoledne odnkud dom a chtl tuného kapouna k veei kapouna, Vaše Milosti! U nás, kde ani slepiky není, všecko

—

:

"

"

88

je

doista vydrancováno. Jsou to abych pravdu mluvil,

Císaské,

—

soldáti Jeho Milosti nic nás nešetili,

Švejda !" „Nezabíhej „Ano, Vaše Milosti, toho kapouna. Když ho Straka nemohl dáti, ustrojil dva funty telecího, a bylo zle. Tu zase ten kyrysník chtl, aby mu pod talí dal ale jako

pt

bílých. Kde by je chudák vzal! A tu podotekl, že není povinen, aby peníze dá- což bych dále ekl, paval. Žoldné se rozlítil, a lašem roztál hlavu Strakovi. Zstaly po vdova a ti dti, Vaše Milosti."

íšských

konen

nm

jak

,..\

dále?"

„Sousedé se sbhli a když krev nevinn

proli-

tou spatili, rozumí se, že se hnvem rozpálili a slova nevážili; ale vojákovi soudruzi pišli na pomoc a ti zaali zbraní hroziti. Po celém je t<' hrza, vojsko hrozí a hromuje krvavou pomstou. Všichni se te strachy teseme a proto Vaši Milost, jakožto svou milostivou vrchnost, pokorn prosíme a žádáme, aby Vaše Milost Temný hluk dorazil až do komnaty. Knz zpo-

mst

—

vdník pohledl oknem „Pokud vidti,

lidé

mstu.

k

se

srocují;

zdá

se,

že

to

vojsko."

Frebonia nepozbyla mysli. Klidn a vážn prak „Odejdte do svých domíiv, upokojte ostatních, já se o vás postarám." Mšané, vlastn Vácha, horliv dkujíce a hluboko se kloníce, odešli. „Velebný ote, plukovník ctí svou se mi zaruil, že bude poádek v zachován." „Je teba jej tedy upomenouti." „Zrovna jsem na to myslila."

vila

mšanm

mst

89

Za chvilenku na

to

na požádání Pernštejnovny

vstoupil plukovník Tankredo do

její

jizby.

„Pane plukovníku, snad máte vdomost -=-" „Ano, srážka voják s mšany. Snad tito zaali."

A

„Ano, srážka, v které byla nevinná krev prolita." vše mu vypovdla. Plukovník, zapomenuv se, prudce vstal se sto-

lice.

Oi

se

mu

zajiskily.

Hrabnka upamatovala

jej

na dstojnické jeho

slovo.

„A tomu dostojím a vše vyrovnám." Vyšed z komnaty prudkým krokem hnal se galerií k svému pokoji. Chodba ozývala se jeho pádnými kroky a binkotem ostruh. Tankredo byl postrachem svého pluku. Bylt bezcitný a bezohledný. Malé zanedbání, pestoupení vojenského pravidla surov trestal, tak že vojáci ho nenávidli, a mnohé zloeení a kletba i krvavá hrozba svezly se na jeho hlavu. dstojník mu nepála, protože ani I vtšina jich nešetil a pi povyšování žádných ohled neznal. To,

co nyní byl uslyšel,

jej

rozlítilo.

—

oni Byl tak písn vojákm nakázal a hle píinu. malichernou pro vraždí ,, Palaš!" vzkikl na sluhu pede dvemi stojícího. V tom pikvapil poboník a potvrdil vše, co byla slena Frebonie povdla, ba dodal ješt, že tlupa zpitých kyrysníku dva domy již vybila a že zle ádí.

A

rytmistr Flát je spoádá, „Rychle na kon! a zvlášt toho vraha a ihned sem na dvr pivede. Rychle!" Poboník odkvapil. Mimo nkolik vojákv, ordonancí, ubytovaných v dolních jizbách zámeckých, nebylo tu žádného vojska. Udlal to plukovník hrabnce k libosti, vlastn však sob. ty zbojníky

90

Za okamžik pod zánikem v mst zazvuela trouba a hluk se vzmáhal. Plukovník, opásat se palašem, vražd do svého pokoje, odkudž vzal velkou knihu, registr plukovní, a vynesl ji na galerii. Na jeho povel postavil a

k

ustrašený sluha na

druhému sloupu

zarazil

tak že jasnjší svtlo po

galerii stl, ti židle,

ješt jednu pochode,

nádvoí

se rozlévalo.

„Órdonancí!" vzkikl Tankredo, nahnuv se pes ímsu do dvora; a hned vybhl nahoru kyrysník, který té chvíle byl v služb. „Rytmistra lejtnanta, k soudu." ;i

již

nejblíže jsou, ihned

aby zasedli

Žoldné

odkvapil.

Plukovník zasednuv za stul, probíral se v registrech plukovních. Za chvíli se ped zánikem ozvaly pádné, pravidelné kroky, hluk a hlasy. Do nádvoí

zámeckého vjel rytmistr Mat. na vraném koni, za ním eta kyrysníku pešky s vytasenými palaši, za nimi nkolik vojákv odzbrojených, z nichž jeden ml hlavu šálkem obvázanou a ruce na zádech spoutány. Vzadu tyto výtržníky stežila druha réta kyrysníku. Tlupa vojínv nejsoucích v služb zárove na nádvoí se vtlaila, aby vidla., co se bude Zárove s tímto zástupem se k plukovníkovi (líti. dostavili shora jmenovaní dstojníci, mimo pak ješt nkolik jich soudruhv a poboník, kterýž byl bled a patrn rozilen. Planoucí pochodn jasn záily na sho dstojnický po galerii zámecké. Rudé

n

svtlo padalo dolu na lesknoucí se brnní tžkých kyrysníku, jichž tváe ve stínu hebenatých helmic málo bylo vidti. Jen nblédlá tvá spoutaného žoldnée, plná vzdoru a odhodlanosti, obvázaná a. na spánku zkrvácená všem byla patrná. Všech jejich

oi utkvly

na plukovníkovi, jenž zamraen, pich-

f

:

91

svým pehlížel vojsko na dvoe. jeho byla klidná, ale zsl tím klidem dímala zkáza. Nahnuv se potom k ímse volal „Jména vý-

lavým zrakem

Tvá

:

tržník

!"

Hlas strážmistra etového vyvolával jméno po jménu. „Zlotilci

!"

huel

velitel.

„Co páchali tou pozdní dobou Rytmistr podal zprávu, že

?"

lid týrali a

domy

vy-

bíjeli.

„Zdaž na vaše vyzvání ihned vydali své palaše?" „Všichni až na ti, kteí do svých kamarád jako zuiví sekali a nkteré poranili." i

Plukovník namoil brk.

„Jména jejich," zvolal drsným hlasem a oboí jeho se stáhlo.

bledé

„Holderlein," oznamoval hlas strážmistrv. Plukovník u jména jeho v registru namaloval kížek. „Káhler," znl hlas a kostnatá ruka malovala t; „Freiberg" Plukovník pak tázav pohledl na písedící soudu, kteí hlavou pokynuvše dali svj souhlas na je-

— —

vo,

naež podav

lejtnantovi péro, pravil

:

„Zejtejší

datum, provaz." A lejtnant pipsal u každého jména „16. Juni 1635 obšen pro revoltu a hrubou neposlušnost."

Pak se ješt o ostatních po tichu radili a brzo se dohodli. „Jméno vrahovo!" Hlas zdola

odpovdl

:

„Strážmistr Ritter."

.

32

Poboník upjat hledl

na plukovníka, jenž,

j

i

n

•'•

nm

uslyšev, po se obrátil, ale ihned zase hledl. „Vyšetil jste již, pane rytmiste?" „Hned na míst." A strun povdl to, co byl Tankredo u hrabnky slyšel. Dstojnici na galerii slující na sebe pohledali. Na tváích jejich bylo vidti nespokojenost a mrzutost, a zdola ozval se šum a temný hukot vojáku, nelibost na jevó dávajících. Bylt rytmistr Flát nejen u své 6ety, ale po celém pluku pro svou písnosi velmi neoblíben, zaež ovšem

qo

toto

vped

pízn svého velitele. Ted Klát vše, jak se udalo, vypovdl, nieho nezatajiv, nieho na umírnni viny žoldnéovy nepiiniv. Nesvalil veškerou píinu a vinu vraždy té na mštany, jak by se slušelo na rádného vojáka. Nad to obžalovaný strážmistr líilter by] hodný, veselý chlapík, jenž žádné požíval

švandy nepokazil a byl vždy výborným kamarádem oko ob ve služb pimhouil.

a zhusta

i

Proto nespokojenost a nelibost všech tu shromáždných. Plukovník, vše vyslechnuv, radil ses písedícími. Na tvái jeho bylo zejmo, že nezná milosti

a

a soucitu.

Jen nkolik okamžiku minulo, a bylo po porad soudu. Písedící rytmistr vstav ohlašoval, že soud

takto byl nalezl:

vojenskou

všeni

hýli

hrub na

„Aby

oni ti výtržníci, kteí káze na zejtí za mstem pomstské, druzí pak, ahy pro-

porušili,

justici

bhnuvše

„ulicí" byli do jiných švadron za trest rozsazeni a po celý týden na panské v uniformách pracovat chodili. Strážmistr Ritter však, jelikož sprostou vraždu spáchal, revoltoval a jinak hrub se provinil, budiž ješt této noci popraven ped domem onoho zavraždného mšana." Na okamžik nastalo hrobové ticho. Tak krutého

93

trestu nikdo se nenadal. Potom z temných kout na dvore, pod galeriemi, ozval se hukot a hlasy nespo-

kojených.

Tu

a

tam ozvalo se: „Pardon! Pardon!" pro mého bratra, pane plukovníku!" zvo-

...Milost lal

poboník

Ritter.

mladý a prchlivý! Milost!" Také dstojníci jali se prositi za bratra soudruhova. Tankredo vstav, po prosících se rozhlížel. V tom v pozadí galerie v polootevených dveích zahlédl postavu vnadné ženy, zahlédl jasné, erné oi, které, jak se mu zdálo, pímo na poboníka byly upeny. „Nelzel" vzkikl chraptivým hlasem. ..Milost! Je

„Milost!" ,.Aj, pane poboníku, snad se nedáte jako baba do pláe?!" pravil uštpané. Ritter, jakoby uštknut, ustoupil a oko jeho zašlehlo nenávistí a vztekem. Hluk dole byl hlasitjší, volání o milost prudeji se ozývalo. Plukovník pi-

stoupiv k ímse, volal

temným hnvem

se

tesoucím

hlasem „Pane rytmiste, konejte svou povinnost! Pochod!" Flát velel. Kyrysníci obrátivše se vyšli z nádvoí a odvedli zajaté. Za nimi hrnuli se vojáci, klnouce a lajíce ím dále od zámku, tím hlasitji. Zuili proti plukovníkovi a mšanm, kteí prý všecko to zpsobili. Slibovali jim odmnu. Dstojníci :

pozdravivše mlky, odešli. Všickni byli poboueni. Xa konci galerie obrátil se po plukovníku poboník Ritter. Tvá jeho byla bledá a ruka keovit zaata. Felice Tankredo zamíil k pokoji své kurtisány. Dvée zas již byly zaveny, lesklé oi zmizely. Sluha odnesl náadí i pochodn.

Všude tma

i

ticho.

" 94

III.

Nádherný pokoj, v nmž milostnice Sidonie byozaovaly dv voskové svíce na stole. Plameny

dlela,

nebyly s bo, aby prostornou jizbu všecku osvtdále od stolu panovalo píjemné pítmí, v jen neurit bylo rozeznati fantastické obrazy gobelín na stnách. Na mkké pohovce za stolem sedla Sidonie, roztomilá a svdná, vedle plukovníka. Pihlédla komorná stavla láhve na slul. „Mžeš odejíti, dnes tebe již nebude teba." Komorná hluboko se uklonivši, kvapn opustila jejich

nmž

lily;

jizbu.

Plukovník

staten

pipíjel.

Následky

toho

za

nedlouho byly patrný.

Rozhovoil i

smáti

se

se,

jal

a mluvil

se

i

svým zpsobem

sladká slova

ku

své

žertovat

„hladké

dám". Pravicí objav ji kolem pasu, levicí držel pohár plný rudého vína. „Tys, moje holubiko, dnes tak zamlklá. Ani tvých bílých zoubku nevidím, a nezazpíváš

Usmála

se.

„Tak

jste

mne

—polekal!

Což

to

ne-

bylo dost hrzy, ten hluk, to „Haha to jsi mi ženou vojákovou! Což jsi poprvé mezi námi ?" „Taková písnost! Což to musí býti?" „Jak by ne, holoubku! To jsou šelmy, dravci, povol jim a udáví t." ta vojenská eládka „Mj!" bože, ale umíti proto, že hned svj palaš nevydali „A což ten vrah?" ušklíbl se Felice a divn ;

Ona však tváe nezmnila, ale na. ni podíval. týmž hlasem, jako prve, doložila: „Vte mi, strach

se

jde z vás."

" 95

„To íkají Ale u tebe

také

—

vojáci

a trvám', mají pravdu.

„Jediným slovem tolik život. Srdce nemáte!" „Srdce? Haha, nesmis míti srdce! Dokud jsem srdce mel, bylo zle. Kdo ve svt má srdce, ten je troup a vždy nešasten. Srdce se musí umlet a teba i vyrvat." Ústa jeho se zkivila. Rázem vypil plný pohár. ..Vy fedy jste bez srdce!" usmívajíc se pravila

Sidonie. Felice Tankredo, hlavu maje nachýlenu jako v zaped se hledl.

myšlení, chvilku

„Ano, jsem bez srdce. Ale já jsem

—

si

ho ne-

dodal prudce. „To lidé, lidé eh, lidé, hahaha! Vidíš, já také srdce, hloupé, citlivé srdce, vil jsem v boha, v lidi, v lásku, ale poznal jsem to vš chno. Jen vci na kloub pijít a pestaneš viti, vážiti si a doufati. Všecko mam a lest. vše je na prodej, vše je zboží, est, cit, všecko, všecku. Poznal jsem svt, knížata, pány žebrotu, a všecko bída, nesmrtelná bída! Prodávají boha, šidí, klnou, muí a spalují ve jménu jeho, kážou ctnost a sebezapení a sami, haha, tuná bicha. Každý myslí jen na. sebe, sob jest bohem. Zdaž kde milosrdenství? Podívej se kolem. Tyranství, panství, lakoncjst, sprostota, - eh, všecko samá bída podlost, tygi, hyeny, vepi a šibalství. Co na mne tak hledíš? O, ty tomu nerozumíš, vid? Ty znáš, co to radost jen a láska! Ale co jsi se tak na mne zadívala v " zabil

!"

ml

i

Sidonie, jakoby pistižena byla na nepravém myšlení, trhla sebou, avšak ihned se vzpamatovala:

„Myslím

o

tom

srdci a

té

lásce," a nutila se do a co ti tedy láska?"

smíchu. „Pravíš, že srdce nemáš,

96

„Láska?" zasmál se plukovník a

úžeji lepou pivinul. „Pro t miluji, pro ty mne? A jak dlouho bys mne milovala ?" Ale náhle dal si vesele odpov: „Pro mluvíme o lásce, a pro nemilujeme? Milujme se! Víno a láska, víno a vnadná žena, jako ty, to jsou jediné rozkoše tohoto svta. Pij, má drahá, pij a zpívej!" Sidonie chopivši se kalíšku naplnného rudým vínem, do výše li" pozvedla, skin, víno, zlatý náramek zableskly se v zái svtel, ale mnohem krás-

ženu k

sob

njší bylo Til

a

bílé,

její

pil

zas,

kulaté až mu

rám. tvá zrudla

a

oi mdlým

leskem se blyštly. inia cara, zpívej tu píse, kterou jsi ,, /pívej, prve zaala, .lak se zaínala? Ale co tak na mne hledíš? Nikdy's lak na mne se nedívala! Skoro bych

se

t

bál,

halia

!"

„Vzpomínám quá, tak

,

na

tu

notu,

té

ach

—

,vieni

zaala tichým, sladkým hlasem. Plukovník vstal a mával rukou. „Ano, to ji' to " popvoval svým nehezkým, drsvieni quá' quá',"

vieni

—

ným

hlasem. ..Zazpívej lak, holoubku." „Ale lak dusno tu. nž mdlo, tžko tu zpívati." „Te musíš zpívati! Otevru oknu." Nejistým klokem šel a dokoán otevel. Pak usedl do kesla. Sidonie pistoupivši k oknu nachýlila se ven jakoby na rozhlíku. I" zdi spatila tmajako ke zdi pilepenou. vou post.i\ Tam, kde dnešního dne zahrada, býval lípový ii

lesík.

Byla ervnová, vlažná noc. Nebe pokryto sivými tmavými mraky, v dáli se chvílemi zablesklo. Vítr noní, vzdouvaje lehounké záslony, pinášel oknem

a

do pokoje vni kvetoucích lip. „Jak píjenmo!" zašeptala.

97

,

v

.Vlažná

noc,

zpívej,

zamhouím oi

budu

a

Itálii."

Struny zazvuely. »Vieni qua. vieni quk,

che

ti

dio un baccio!*

Náhle umlkla. Felice vztyil hlavu. „Co to, tys umlkla!" „Slyšíš-li?" Italka nebylasto, aby se opanovala. Zvonek," odtušil klidn. ,,

„Umíráek." „Nkdo umel." „Nkdo umel. Vedou odsouzeného vojáka na smrt."

„Ach ano, máš pravdu, ale zpívej!" „Mio caro, tak je mi ho líto, dej mu milost!" A sepjala své bílé ruky.

„Pozd

již."

mj

Felice," a objala jeho hrdlo. „Ne, není možná. Nikdy jsem milosti nedal a

„Ó

není,

nedám."

„Snažn prosím." „Pro tak za nj oroduješ — ha, u asa, pláeš? Snad ne pro nj?" A plukovník prudce vstal. Víno a zažárlení rozehálo jeho krev. Vzpomnl si na poboníka. ho, byl to dareba, dávno si toho zasloupita eládka mi kazí. Zpívej i" stoupiv ke stolu, prudce se napil. Tichou nocí zvu-

„Xech

A

žil.

Všecko veselí

el

žalostný hlas umíráku. „Oh, proklatý zvonek!" „Pokyn a umlkne." „Ne, a ne! Nikdy nespím, pamatuj

si!

A málo

vážím ženské vrnosti!" AI

Jirásek: Sebrané spisy.

XLII

7

si

98

Sidonie se zarazila. Poznala., že Felice

tuší,

že

má

podezení. „Pekvapila t ta poznámka?" ptal se. „Ano, pekvapila, protože je nespravedlivá, protože mne podezíváš. Je mi ho líto, jako každého

jiného."

„Anebo snad Sidonie,

proto,

jakoby

upela

na

clonou

rozvlnila

své

že

velmi

je

poboníkv

pekvapena,

bratr?" uražena.

zraky, liílá adra pod lehounkou se jako od prudkého dojmu.

„Felice!" zvolala vášniv, ale umlknuvši náhle, o nalila se. I

Chopil se jejích rukou. už oití, byla to jen myšlenka Hnváš se?" „Ted odvoláš, a jak za chvíli? Zaínáš býti ška-

„Te

redým." „Nikdy!

1

.

Na

uámíenoul" a pozdvihl pohár.

Sidonie upila ze svého a usmála

„Pro dnes budiž

„Bume

veselil"

se.

odpuštnol" usedl na pohovku a Sidonie

li

nho. Zvonek umlkl. Plukovník už na pomnl, Sidonii ješté v duchu znl, a — vedle

néj zazpívala.

Zpívala lahodné a krásné, usmívajíc se jako Siena. On ji objímal, huel sladká slova, až um hlava sklesla do jejího klínu. Sidonie dosud zpívala, tišeji a tišeji, úsmv zmizel s jejích rtu. Umlknuvši, pozvedla jeho hlavu a opela ji o pohovku. Kdyby byl Tankredo te ji vidl, byl by se jako prve tázal „Go tak divn na mne hledíš?" Ale on tvrd spal. Víno jej pemohlo. Sidonie ped ním stála vztyena, brda, jako krásný démon. V erných oích zrailo se opovržení, odpor. Konené jsem ty Lira uspala. Za muka dnešní noci zasloužil bys krvavý trest." :

,,

99

Pak rychlým krokem pistoupivši k otevenému oknu, nachýlila se ven.

„Giacomo, oznam

erná

—

je

as!"

odloupla ode zdi a zmizela v šeru lip. Sidonie, zhasivši jednu svíci, chopila se druhé a tichounkým krokem odešla do vedlejšího plukovník bydlel. Dvée, ob jizby pokoje, v pojící, byly jen piveny. Volné oddychování svdilo, že plukovník tvrdé spí. V pokoji nastala tma.

postava

se

nmž

se mladá žena, za komornou „hladké dána as ustanovená, chodbou ubírala do své komory, zastavila ji stará klínice. „Bž, bž, Maruše, nékdo na tebe eká." ,,Kdo?" živé se ptala tichá a vždy zamyšlená

Když

me''

žena.

„Však uvidíš," a šourala se dále. Maruše spchala se schod, a chvatn otevela dvée své malé jizby. U stolu hrub tesaného sedl muž, hlavu o dla opíraje. Uslyšev, že dvée vrzly, ihned se vzchopil.

Plamének malého kahance na stole stojícího jen mdlé vydával svtlo, tak že nebylo tvá mužovu jas-

n

vidti. Ale srdce ženino hlasitji zabuchalo. „Ví-

mu

spoívala na prsou. Vroucn te!" zajásala, a již se od ji pitiskl. Chvíli mleli oba. A když sebe odlouili a svtlo na Maruši padlo, leskly se slzy v oích jejích. Zaplakala radostí.

konen

„Tak

z

nenadání jako

ráda!" a hledla

s nebe, Víte.

Oh, jak jsem vyhublou,

upímn, radostn na

osmahlou, ale zdravou tvá mužovu. 7

100

„A což, dti, máti, jsou-li zdrávy? Povídej, tak dlouho jsem o nich neslyšela. Petr je už asi veliký a Maruška také vyrostla. Vzpomenou-li nkdy na

mne ?" „Máti t pozdravuje a dti také. Je skoro poád stonavá, ale neleží. Chodí s Petrem do lesa. Každého veera se za tebe s dtmá modlí a poád aby je tšila. Nemohou se t dokati a poád se ptají:

,Kdy pak pijde mámla

?'

"

kdybych

nudila! Já si tu ustesknu, Víte. už napadlo, abych utekla, ale zase že by se páni na vás vymstili." „Vždy jsi už odkojila u zámeckého."

„O,

Kolikráte se bojím,

mne

,,l '/. dávno, ale ted mne poád zdržují. Prosila jsem už plaky hrabnku, ale nic naplat. Poád chodí do kostelu a kaple, modlí se a útrpnosti nemá. Neví, co to je, je-li kdo od dtí." „Maruše, nevím, jak to dále bude." Vil povzdychl a zase mlel. Bylo patrno, že chce manželce své nco íci, ale že nelze mu se odhodlati. Byl všecek

sklíen. „Je bída u vás," sama doložila to, vím. Poád na vás vzpomínám. dost všeho, ale každé sousto roste vzpomenu-íi na vás. Co mi to jídlo, dovíte, když vám také nemohu dáti! je do pláe, když se na plnou mísu i

tys unaven, jedl

jsi

Maruše. „Vím Jídla

mn

tu

v

mám

ústech,

když vy hlamne, podívám. Ale

V

mn

?"

„Stará klínice mne obsloužila. U nás je zle. vesnice shoelo, víš Svejdi a z ostatních stavení se skoro všichni rozbhli do svta. Mnoho jich do les uteklo, ale nevrátili se dosud. Švejdové všecko vybili, a pak tam byli zas císaští. Je to už k zoufání." A zamlel se. „Chtl jsem kolikráte pro tebe na zámek, chtl jsem také do svta. Co tu?

Pl

—

"

"

" "

"

101

jae,

co

bylo, spásli aení. Ale

Trochu

té

gounští

kon, a chleba

a

—

a

bál

rozdupali drajsem se pánu

pak Umlknuv, hledl smutn na ženu. co je, pro boha, Víte „Pak

—

jíš

—

-

ty

nco

ta-

utajiti. Nemohl jsem se hnouti, proMaruška — — „Maruška! Veliký bože nemocna, a nemohl jsem ji opuse, je „Nelekej stit. Máti by to nemohla zastat, a nebylo nikoho, komu bych se svil."

„Nemožná

tože

mj brouku! A leží už dlouho, nebezpeno?" „Už tetí týden; nebylo by tak zle, ale což, chudáek nemá ošetení, skoro aby o hladu byla. Chtl ,,

je

Maruško, ó

to

jsem se tolikráte k tob rozbhnout, ale matka ty dny sama ležela. Uprosil jsem konen sousedova synka, aby k tob pro nco došel." „Byl tu a vyizoval, že jste zdrávi, že jen pouze vás trápí. Dala jsem mu, co jsem mohla a mla." „On nieho nepinesl, ani se nenavrátil. Již jsem chtl sám, tu dnes zabloudil k nám císaský kurýr, já mu musil ukázati cestu a nepustil mne, až ped Litomyšlí." bože, „Ó, dít, mé dít!"

mj

te

jsou

sami a Maruška

!

Mé

Žena, prve píchodem svého manžela rozradostnná, všecka nyní se zmnila. Duše její zmocnil se truchlivý nepokoj a strach. ..Maruše, máš-li nco, dej a já ješt do rána do-

jdu

dom." „Pjdu

s

tebou!"

„Ty chceš, ale vrchnost ..A což dti?"

—

"

102

,,

Nepustí

t."

" Na její bledé tvái jevilo rozhodnutí. Mla jen jednu myšlenku. „Dít nemocno a nladovo," vše ostatní bylo voí vedlejší, nebezpená, jí v cestu stavící se pekážka. ,,1'iclimi.

Pokej

se

i

vyšla z plukovníkova pokoje Sidonie jako na cesiu pipraven,!. \ levici držíc uzlík. V pravici majíc planoucí svíku, naklonila se nco málo k plukovníkovi, .jenž dosud jako prve ležel, maje hlavu nazpl nachýlenu a nohy ve vysokých jí/deckých botách zpíma nataženy.

Za

chvíli

pestrojena

a

„Katane!"

zašeptala

Italka

a

sáhla

pravici

k

adrm.

a

Y hun ozva] se venku temný hluk. Trhla sebou plaše se ohlížela. Nkdo zaukal na dvée. Sha-

sivši

svíci,

dveím.

kvapila ku

„Signoro! Signoro!" vdal nkdo potichu. Poznavši hlas zticha otevela. „Co jest.

Gia

como?" „Pán vám vzkazuje, abyste všeho nechala, a hned šla. za mnou. Je nejvyšší as a nebezpeno."

je to co chce, a

—

„Ale plukovník „Máte všeho nechati. )>

Prosím,

pojdte,

dokud

as!"

Ješt jednou se zmizela ve tmách.

po

plukovníkovi

ohlédla.

Pak

ím

Feliee Tankredo spal a neslyšel hluku, jenž dále tím více se vzmáhal. Již zámek se probudil. Bylo slyšeti na dvore zmatené hlasy, kik a hmot. i

103

Konen

vztyil Tankredo hlavu. Rozespalý s- ohlíhlas žel. Tma! A slyš! Zvonku pronikavý, smutný „Proklatý zvon! Což dosud neumlkl?" Vyskoil. „Ustate!" vzkikl. „Sidonie, spíš-lil" Náhle se zarazil. Tmavý pokoj najednou byl jasn ozáen, takže by bylo vidti jehlici, ale ozázáplavou. Lípy v zahrad, jeen svtlem rudým jichž korunami vichr huel, jakoby hoely. „Co to?" Naslouchal okamžik. Ze zmateného hluku bylo slyšeti dsné „hoí! hoí!" a ve výši ozývaly se smutné rány huícího zvonu. ..Sidonie, prohu sel" volal plukovník, chvátaje k loži. Lože bylo prázdno, uedotknuto, Zarazil se; pak kvapil do svého pokoje. Jako vyjevený se vráotevel, vešel rychle ryttil. Tloukli na dvée. Když oknm, takže rudá proti stál Vstupuje mistr Flát. záe polévala ozbrojeného muže. j

—

—

„Co ..V

se

dje?"

dom.

kdež

mšan

zavraždn

a kdež Ritter

bylo založeno. Vítr siln vane,

z

veera popraven,

x

pul msta jest již v plamenech." „Zlotilci, jak vznikl ohe?"

založili, aby kamaráda pomstili." „Kde je poboník?" „Nevidl jsem ho." „Prosím, pošlete mi jej. Vsednte na kon a komandujte do zbran. Hned pijdu za vámi." Flát odešel a sluha oznámil, že pana poboníka

„Naši

nikde není.

„Vidl

jsi signoru?" „Prosím, jest v pokoji."

Felice. „Spiknutí zrada!" kivyvalily, a divým se a strašliv zaklel. bledl. Ješt jednou jako lítý probhl oba

„Troupe!" zaval

el

hnvem pokoje.

Oi

mu

"

104

Ženská! Ilej, palaš, kon!" Za se na erného svého hebce, hnal se jako divá boue branou zámeckou do msta. Záe neubývalo, hluk, bdováni a náek rostly. Zvon huel a polní trouba veštla. Požár se vzmáhal. Bylo dsno. Tak císaští vojáci lota Pán 1635 pomstili smrt soudruha svéhb - vraha, jenžv„umrlí ulice" byl popraven.

„O

ty

zmije!

vyhoupnuv

chvilku,

a Maruše. Kamenitým úvozem rychle kráeli \ erná mrana se hnala nad jejich íl

Mylo po pni noci, hlavami a prudký

víti-

vanul jim do tváe.

nesl vetší, Maníš." menší uzlík; nemluvili, ale stejn myslili a táž myšlenka pohánla je k rychVít

lému kroku. Žena rasem pedbhla muže. „Nechvátej tak, Maruško, brzo se. unavíš a domu ješt daleko." „Jen se neboj; vidíš, jak smutná noc a oni sami

—

i

„Dej sem tedy uzlík." „Je lehký, a ty dnes po druhé tu jdeš."

poddaní vrchnosti litomyšlkterý však málo vynášel. lv t velikou robotou stížen a Vítovi za tch dob válených nedostávalo se pracovních sil. Stží vykonal své práce na panském, a hospodáství jeho hynulo. Nastaly útrapy válené: kontribuce, ubytování loupežného vojska, dranc císaských i Švéd. Všechen dobytek Vítovi odveden neb zabit, osení kolikráte znieno. Stal se žebrákem, jenž stží uchraoval svou rodinu od smrti hladem. Ml dv odrostlejší Vil

ské. I

I

a

Maruše

byli

Mli nevelký stateek,

"

105

dti, chlapce a dceru, tetí se mu nedávno narodilo. paní zámeckého hejtmana v Litomyšli i povila dít, jež, jsouc slabá i chorá, sama kojiti nemohla. Hledali kojnou mezi ženami poddaných, a správce ustanovil Maruši. Hoce plaíc odešla z chaloupky do zámku. V bohatém panském sídle neustále si stýskala, po rodin své toužíc. Dítko její brzo zemelo. Od tch dob byla ješt smutnjší, a. div že si na zámku neusteskla. Odkojila, a pece ji nepustili. Odvolání nebylo, prosby neprosply. Bylaf poddanou, majetkem panským. Nemla sice nouze, ale srdce její hladovlo. Vdla, jaká bída doma, odkudž málokdy zprávy jí docházely. Jedinou útchou jí bylo, že, co jí zbylo, ukládala pro svou rodinu. asy dále tím boulivjší; denn slýchala o ukrutbyly nostech vojska, o vypalování vesnic, týrání ubohého lidu. Trnula a pomýšlela na útk. Tu pišel muž a povdl o bíd rodiny a nemoci dcein. Nic už nebylo s to, aby ji na zámku udrželo. „Maruše, co je to?" Zastavivše ohlédli se. „Hoí!" Okamžik dívali se na hoící Litomyšl. Mraky nad mstem zbarveny byly rudou záplavou,

Toho asu

ím

dsná

jasnost rozlila se po

mstském

okolí.

Zvon

huel. „Vojáci asi

zapálili,

ale

zámek

jest

ješt ne-

tknutý. To nám poslouží." „Dále, dále!" A zase prchali. Vítr proti nim vanoucí zdouval suknici a šátek neumdlené Marie. „ Vezmi mou hl, Maruše, lip se ti pjde." Prudká chze tla jejich rozehála, put jim už vyvstával na ele, a bylo slyšeti jejich rychlé oddychování. Náhle se Vít zastavil, bedliv naslouchaje.

„Maruše, jedou za námi!" „Slyším dupot !" „Skry jme se

—

L06

Po levé stran bylo pole pusté erné. Po prachvM se ve vtru chudiký oves. Peskoivše píkop, skryli se v obilí. Hustý ke šípkový, na po;i

vici

n

erný stín. (lekali, sotva rostoucí, vrhl na dýchajíce. Dusot koský by] jasnjší, jezdci se blížili. Již bylo vidti hlavy koské a jezdce, kteí na vršek vyjevše, pustili se cvalem po [ovin'' te vozové st. Dva naped, tetí o uco pozadu. Za šera noního nebylo možná jich poznati. Ted zarazili. „GiacomOl" ozva] se žensky hlas. „Nevidíš nikraji

koho

„Dva za námi, ale to jsou naši." Hned zas pobodli kon a uhánli

dále.

Maruše, všecka udivena, vyhlédla ven. ským slovm nerozumla, ale poznala hlas

jméno známého jí služebníka. „To ta plukovníkova Taliánka ní? A kam jedou? Snad by ped

!

Je-li

to

ohnm

Tem a

ital

slyšela

on vedle prchali?"

„Pokejme ješt

chvilku." touž cestou chvátali dva mužové. kmitli se jako dva erné stíny, až zmizeli

Brzo na

Pebhli,

to

za jezdci.

„Maruše, tou cestou Pustili

se

na

levo

nemžeme; musíme oklikou." pustým polem; tma

je

brzo

ukryla. IV.

Jako sám vtlený as piharcoval plukovník Tankredo na svém vraném kom dol do msta. Vrchní velení odevzdal Flátoyi, naídiv pedevším, aby odvedli vojáky, kteí na zéjtí mli být potrestáni, na zámek do tuhé vazby. Sám vyhrav sob celu zamýšlel z msta. Xahyl jistoty, že Sidonje s poboníkem prchli v as toho zmatku. Domy hoely, dsné jas-

107

no i nesnesitelné vedro sálalo kolem. Krovy praskaly a ítíce se rozhazovaly mraky jisker. Panoval hrozný zmatek. Kik a plá lidu, hulákání a klení voják, zvuk trouby a zvonu, vše to kol praskajících plamen se rozléhalo, tak že slovo velitelovo ve zanikalo. Nebylo poádku.

vav

eta, jíž naízeno bylo, aby odsouzené vojáky odvedla do tužšího vzení, s nemalým namáháním prodrala se k domu, kde vzové byli. Vsak nenašla jich

tu.

jsouc na

Vzové

píchli a stráž jich neopustila, nimi. plukovník se svými vojáky razil cestu

útku

Zatím

si

i

s

k mstské brán, aby uprchlíky pronásledoval. Chtl je sám polapiti, jinému té radosti nedopál. Cesta k brán nebyla snadná. Všude dav hasících, zboží své odnášejících, tak že plukovník, jenž by byl rád letl s vtrem o závod, nejednou užil plochého kordu. U brány tím vtší zmatek a tlaenice.

Darmo Felioe kiel, velel a hrozil, darmo snase kyrysníci, aby prorazili cestu, dav lidu v tlaenici zmítal se jako bouí, a zvolna jen mohl Tan-

žili

kredo ku pedu. Xáhle zahoukla rána a plukovník, prudce sebou trhnuv, chytil se hívy svého kon, jenž vysoko se vzpínal. Na koni se neudržel. Vojáci ihned piskoivše, jali se jej ošetovati, jiní po vrahovi pátrali. Kdo kouli tu vypálil, nebylo

možná vypátrati. „Pece si nkdo

„Ml

na

vzpomnl

—"

usmívali

se.

ješt lépe míiti." „To mu již dávno patilo." Flát práv proklínal rotu žoldnéskou, niemnou, kivopísežnou, když tu od brány prvod k zámku rychle se ubíral. Flát piklusav, uzel plukovníka krví zbroceného.

KIN

„Rytmiste, ti psi jsou všichni spiklí pozor pošlete rdu, a lapnou toho Rittera na zámek." níka. Rychle — ach Spchali, aby jej odevzdali Lékai.

—

—

dejte bíd-

Ranní páry dlouho se vznášely nad Litomyšlí, až jasn vysvítilo slunce Krajina v zái jeho jako znovuzrozena, jen nad mstem ty šedé kotoue. Nebyla to mlha. Nad polospáleným mstem vystupovaly do svžího, ervnového vzduchu oblaky dýmu z erných trám dosud doutnajících. st devadesál sedm Pomsta byla vykonána. lehlo popelem, patnáct lidí uhoelo.

Dv

dom

Za krutý mstili

se

Kdo

trest

vykonaný na strážmistrovi

po-

mšanech. Nikdo se nedovdl.

vojáci na

zapálil?

vyslaní, aby dostihli uprchlého pose s nepoízenou. Plukovník snášeje mnohé bolesti, zuil; hnvu svému dá-

Kyrysníci

boníka,

vrátili

poranním val prchod prudkými darmo

pátral

mst

nislovy a klením. V císaští vojáci zapálili. Flát po pvodci velikého neštstí. Veejné

kdo nepochyboval,

že

mínní odsuzovalo pedevším uprchlého Rittera a jeho spoleníky. Poboník byl o tom nco zaslechl, avšak s paliem spojen nebyl. Ritter snažil se bratra

k smrti odsouzeného vysvobodit. Nepoídil však a na násilí nebylo pomyšlení.

nieho prosbou,

109

Chtl se aspo na plukovníkovi pomstít. Dobrou spojenkyní stala se mu Sidonie, která již dávno slinému dstojníkovi byla naklonna. Minulého veera zvuky loutny udaly mu as tajné schzky než vcmi, které se zatím byly udaly, všecko se rázem Sidonii, a zmnilo. Ritter toužil, aby po boku byl odhodlán k útku. Když bratra svého zachrániti nemohl, prchl s ní, uživ vhodné píležitosti a záropísahal, že Tankredovi krvav se pomstí. ;

ml

ve

Felice koji.

Tankredo

na loži v zámeckém posice smrtelná, nicmén ne-

ležel

Rána jeho nebyla

mohl ani na kon vsednout, ani na vz ulehnout, aby sprovodil svj pluk, jenž z vyššího naízení druhého dne po požáru vytáhl. Plukovník ve své samot asem vzdychl, astji zaklel. Utrpl také velhladkou dámou" zmizela kou ztrátu hmotnou. S znaná ást jeho dukátuv i skvostu. Z kyrysníku, kteí s plukovníkem zstali, dva se v obsluze stídali. Každý z nich lekal se noci. Z veera záhy musili rozsvítit tu ležel Tankredo, maje oi oteveny, jako beze smyslu. Pak chtl spát ,,

;

a sluha

svíce

shasil.

„Dnes zrovna iel, jak skuhral," vypravoval jednoho rána kyrysník soudruhu, když si byl noní službu odbyl. „Plukovník usnul, ale ml asi hrozný sen. Mluvil, kiel a pak zase skuhral a chraptl, že jsem myslil, že skonává. Ale pak se vytrhl, kolem sebe mával, jakoby šermoval, a mluvil hrozné vci. A na tu Taliánku nemže zapomenout. Ze spaní abývá boží dosto ji volá, ale když se probudí puštní! Klne až bda."

—

110

Slunce již chvíli nad horu se vyhouplo a ve vsi dosud bylo ticho. Modravý dým nevystupoval z komín k jasnému uebi, u chaloupek nebylo ani lovíka. Rovina kolem vsi také pusta. Jsou to pole i pastvišt? K
-

.1

;i

náadí

dvoe

zarostlém blá se v ranv sousedství ach a zase spáleništ; pes pid vesnice ohnm stráveno a rozmetáno, tak že kdyby majitel uprchlý se vrátil, sotva by místo našel, kde stávala jeho chaloupka. .Mezi hromad. mii ohoelých, erných trámu a rumu objevil se živý tvor. Pes, jindy statný, srsti lesklé a hladké, potácel se tu, jako pitomý vleká své vyzáhlé kust nat tlo, jež kryla srst zježená, vyrudlá a špínou pokrytá. Náhle se hladový ten tvor zastavil a protáhnuv hubeny krk enichal. Zavyl, ale zvuk tou byl chraptivý, násilný. Tak rychlejším krokem, pokud bylo možná, kráel k hoejšímu, zachovalejšímu konci vesnice. Tam, nedaleko chlumku již doteného, stál malý statek selský, na pólo pustý. V prostorné nízké jizb bylo smutno, lianní paprstek sice, ah záil nízkými okny do svtnice na nešastné lidi. V kout u pece stála postel slámou vystlaná. Slámu jen málo zakrývala tenká peina, na níž leželo dvátko asi tyleté. Bylo vyhublé, bledé velmi nuzn a

na

travou

ním slunci koská kostra. A dále smutné sousedství spáleništ

-

ern

1

;i

" 111

odné. U postele na zorni scuchanou slámou pokryto ležela staena, zvolna a namáhav dýchajíc. Kostnaté její ruce, na nichž fialové žíly vyvstávaly, byly jako ku modlitb sepjaty. Oko m|dlé a zapadlé bylo v polosnní piveno. Do svtnice vstoupil kluina as osmiletý, nesa vodu v hlinném džbánku. Prikleknuv k staen piložil džbán k jejím rtm. ,,Je ješt nco v polici?" ptala se mdlým hlasem. ,.\<mií, babicko," odpovdl vyhublý, polonahý hoch. „Byls u souseda?" ,,Bvl, ale není tam nikoho. Utekli asi."

„A kdy ,,l)nes

-"

v noci."

„Bože, bože, a my sami!" „Táto!" zaúplo ve snu dvátko. se nevzbudí. Co bychom jí dali?" „Tiše, Pete, Oba zmlkli. Chlapec díval se na sestiku, jež procitnuvši a kolem se rozhlížejíc zaplakala. „Utiš se, Maruško, táta už pijde a pinese chléb a budeme jíst víš, celý bochník, takovýhle Hoch maloval a líil, eho sám nejvíce žádal. „Utiš se, beruško, táta pijde a máma také a pinesou jíst," tšila staena.

a

.

.

—

—

—

Na

dvátko

chvíli se

—

upokojilo, ale pak, když

krutý hlad novou silou se ozval, zaplakalo znova.

Bratíek pestal

je tšiti;

sámt poteboval útchy

a více ješt pokrmu. Venku ozvalo se v ten okamžik mdlé zaštknutí a pak radostné kuení. V tom se dvée otevely a jako stela vyskoil chlapec naproti

rodim

—

Vítovi

Dvátko

a Maru si.

ustanuvši v plái

udiven hledlo

z po-

posteli chvátající, ale pak odvráhlaviku a jalo s.> usedav plakati.

átku na matku k tilo od ní svou Lítost zmocnila se

mladého srdéka,

z

nhož

však brzo

112

ustoupila živé radosti. Otec m/vázal uzlík. Tesoucí se rukou chopila se staena podaného jí chleba, a chlapec ukusuje staten skývu radostn hledl na matku, kteráž, co lepšího bylo, Marušce lámala a podávala. Dvátko hned se rozveselilo, a jakoby posilnno, samo usedlo na !<>ži. Stží ted matka ml nho se od-

eraby polévku ubohým hladovým uvaila. pišoura] se do svtnice a okem chtivostí jemu zbytku rozpáleným hledl na ústa chlapcova. popáli. Y zasmušilé chalup se vyjasnilo. Hlad aspo na chvíli hvl zapuzen, a nei ným dostalo se nátrhla,

ný

I

pes

I

ležitého ošetení.

Slunce zapadlo, veerní chlad a šero. Z komína chaloupky, blíže chlumku stojící, vystupují kotou dýmu. Ve svtnici na krbu veselo plane (den a \ tu kuchaí. Zena jeho sedí u Marušky, kteráž nechce matku od sebe pustit. Staena spí a vnoue její, kluina, sedí s il

e

ným psem

u

nohou

matiných.

\.

.Minulo

K

nkolik

dní.

veeru zatáhlo se nebe ernými mrany a huel ddinou, /a dne pršelo, všecko rozmoklo

vichr a vzducb vlhkem hvl prosáklý. Smutná, šerem zalouka, vše jako jeden halená rovina; pole, pastvina celek, pustina. i

Volným krokem kráeli za onoho veera tou dva kou. .leden z nich osedlaný nikoho nenesl, na druhem sedl jezdec, zahalený v pláš.

krajinou

Z pod plášt bylo vidl bledou tvá, jež na jezdcova prsa se klonila. Bledá, krásná hlava, oi polozavené. Jezdec asem se sklonil k té spanilé žene, a vždy

113

nkolik slovíek milé útchy tichým hlasem jí propovdl. Ona však chvla se jako lupen na strom

prudkým vtrem zmítaný, blednouc a vzdychajíc. V dáli zablesklo se erným mrakem!, a za siného toho svtla zaemal se les. Jezdec utajil smutný povzdech. Za boulivého toho veera byl smutný a nehostinný hor milým útulkem. Za drahnou chvíli ozval se z temna táhlý hukot; les vítal zbloudilého jezdce. „Ted jsme v lese, moje milá, neboj se. Až projedeme, pijedeme do vsi. Oh, ty se chvješ, chudinko, však už si odpoineš." Jezdec zpozoroval, že šastnou náhodou vjel na stezku, a mysl jeho se vyjasnila; doufal, že ten chodník snad zavede jej k obydlí lidskému, snad pustému, jež alespo suchého místeka, ped vtry chránného, ubohé nemocné i jemu poskytne. A hle vru tam natáhl hrdlo a upen ped se hledl

—

—

—

;

—

—

—

—

na témže míst záí nehýbe se svtlo, obydlený dum. „Beruško, co nevidt budeme pod stechou." „Oh, už jsi tolikráte to ekl," a zase ji zima rozetásla, až jí zuby cvakaly. Kon na rovné pd, kdež ani koen ani kamení nebylo, zaklusali, jako by vdli, že již najdou útulku a odpoinku. Víc a více blížili se svtlu; již bylo vidti erstojí

—

pes zaštkal. né obrysy njakého stavení a te Jezdec zarazil ped samou chaloupkou a slezl s kon. Chvjící se žena opírala se o jeho rameno. Branka zaskípala a bludní poutníci vstoupili do nízké jizby, plamenem borové loue ozáené. „Zatopte! Postel uchystejte!" porouel jezdec, jakoby tu byl pánem. Shodiv pláš na stolici vedl

ženu k

loži,

na

nmž dvátko

AI. Jirásek: Sebrané spisy.

XLI1.

odpoíval;).

Matka 8

114

jeho, sedící

mu

u

hlav, plna udivení a

ulekána

hle-

dla na

píchozí. „Taliánka !" zašeptala.

.Muž její, Vít, vida vojáka, a to dstojníka, poslouchal. Rozdlal na krbu sotva dohaslý ohe, Maruše musila svou dcerušku s 1"/.'' odnésti. Jezdec, Ritter, uložil lam Sidonii zimnicí se tesoucí, a usednuv k loži porouel Vítovi, hy kon obstaral a vak k sedlu pipevnny pinesl. Stalo se.

Maruše odložila rozplakavší se dcerušku k báb na podlahu, na slám ležící, a odvracela co možná tvá svou, aby ji Sidonie nespatila. Nebylo \>.ik zbytí. Ritter zavolav ji k loži porouel jí, aby ne-

mocnou

ošetila.

Poklid mluvil, ležela Sidonie, majíc oi Když prohledla, uzela nad sebou bledou nimi a zachvla se.

zavené tvá že

IV vyrazila ze sebe a zas zavela oi. zaslechnuv to jméno na tomto míst, byl pekvapen. Myslil, že milá jeho z horeky tak promluvila, všiml si však ustrašené tváe té mladé selky a byste na ni pohledl. „Tys ze zániku!" promluvil

..Kolice

Ritter,

prudce. „Milost, milostivý pane!" A ubohá Maruše klekla ped ním na kolena. Nevdla, jak se vci mají, a Ritter byl „pán" a oicír, který ji mohl zase do zámku ku potrestání dovlécL

„Jak jsi sem pišla?" zkušený voják.

ptal

se

písným hlasem

Kbohá žena vše mu povdla, lííc svou

V tom toval,

i

do jizby vstoupil a

vyrozumv,

i

Vít,

jenž

co se tu dje,

i

on

kon jal

bídu. byl oše-

se prositi.

Rittrovi nebylo nic vítanjšího. Dal se snadno rád uprosit, že pomlí a nevyzradí, žádaje, aby

!

115

chorou tu

paní,

kterou

sprovází

k

plukovníkovi,

ošetili.

Když pak Sidonie sedímla, také on všecek unauložil se na tvrdou lavici. V» v chalup utichlo. Všichni spali; jen Maruše sedíc u hlav Sidonie bdla. Byla unavena a ven

pece

nesklonila se

donie se hnula, eho nežádá.

A zahledla m Hledla na

Si-

n-

s» tam, kde v kouteku na sláchoré báby její dceruška usnula. tu mladou a utrápenou tváiku. Kdyby zas od toho ubohého cenika odvlekli tam do

zas vedle bídné,

ji

hlava ke spánku. Kdykoliv naslouchala peliv, zdali si

jí

již

j

smutného zámku Zasvitlo ráno mlhavé a smutné. Sidonie pokoušela se,

aby

vstala.

Nemohla. Zimnice

ji

schvátila.

Prchajíce s Rittrem odlouili se od ostatních vojín, kteí jim staiti nemohli a kteí pro bezpenost se rozejeli. Giacomo vyslán cestou do vsi, kterou v dáli zahledli, více se nevrátil. Snad zabloudil nebo byl zaskoen. Sidonie s Rittrem osamotnla. Jeli kra-

jem pustým, od císaských prve zdranco váným. Noclehovali v poli a v lesích. Xastalo vlhké poasí a noci byly studeny. Nepohod a trampotám tm sliné tlo Sidonie neodolalo. Ráno s ní Ritter dlouho vlaským jazykem rozmlouval. Musil. odejíti. Žádala tak jejich bezpenost i její zdraví. Nebyla! Vítova chalupa píliš od silnice vzdálena.

Vsednouti na kon a s ním dále jeti nemohla na urené místo, kdež by se s ostatními uprchlíky sešli. Za ti dny chtl se vrátit s pomocí, aby mohla byt v bezpenjší místo penesena. Vlaská nechtla se i

s

ním rozlouiti, nechtla ho

pustit, ale

nebylo zbytí. s*

116

Kdyby zstal, zhynuli by snad oba. Sama se mohla ukrýti. Nerad se louil; Vítovi poruil nejvtší péi a hrozil trestem, kdyby paní té bylo ukivdno.

lépe

Sionie, všecka bledá, s lože vidla, jak vsedá na kon. Ješt jednou se obrací, kyne, již jede - A ticho. již jen dnsol kousky slyší Smutná a tam na loži zbdované potmavá jizba kolem stavy staeny a dcka, a tu bledá ta žena, pipomínající jí zámek a Felice Tankreda. Žár jí projel tlem a zase ledová zimla ji roze-

—

liásla.

*

*

mli

k

hosta. Dstojník Ritter ze zásoby, u Víta zanechaný byl nesl, jen nco málo vzal, tak co by na den stailo. Ostatní nechal Sidonii, což i chudé rodin posloužilo. MaVítovi

kterou druhý

ruše nedtklivou a netrplivou Taliánku obsluhovala jako dít, s péí všemožnou. inila tak, jsouc dobrého srdce, i také proto, ponvadž Sidonii mla za osobu mocnou. Stále ješt se strachovala, že by páni mohli pro ni poslat a ji na zámek odvésti. Sionie trpla mnoho. Když ji zimnice na chvíli sužovati pestala, ani tu se jí neulevilo. Sedala na svém loži nehnut a zamyšlená, a bílé její elo zakabonno bylo smutkem a mrzutostí. erné oi na podlahu z hlíny udupanou byly upeny, nebo za-

bu

duman oknem rodiny

;

do dálky hledly. Nevšímala

láska chlapcova, jenž s menší

si

chudé

sestikou

si

a všemožn ji baviti se snažil, jí nehnula. Bylo úzko v té samot, nijak, utšené. V bídné chatri

hrál jí

bylo smutno, a pohlédla.-li pustý kraj a tmavý les.

oknem

ven, nespatila

le

!

117

Tak prosedla dlouhé, dlouhé chvíle a sotva za u nkolik slov promluvila. Byla jako v sebe uzavena, a dti se té bledé, ernovlasé, stále zamraené paní bály. Myslila jen na to, jak by odtud vyvázla, jak by se k Rittrovi dostala. Vášnivá žena byla pesvdena, že ješt nikdy nikoho tak nemilovala, jako toho sliného poboníka. Minul první, druhý den. Ješt jeden, a pak uslyší dusot podkov, uvidí jej, an se vrací. Dá, jí v nosítkách odnésti. Vidla dva kon a zase dva mezky v pkném emení se zvonci, nesoucí mkká nosítka — a ona v nich - odhrnuje záslonu, on jeda jí po boku usmívá se na ni. Dojíždjí jistého úkrytu. Minul druhý den a již tetí nastal. Cekala horen do veera. Nikdo nepišel. Nastala noc. Všichni usnuli. Slyší jejich poklidné oddychování, a ona se tese zimou na svém loži jako list a v její nitru žár. Ješt doufala dne tvrtého, i dne pátého, ale když šestý za
—

O ano, zbavil se jí, nabaživ se, poušti. Oko její zašlehlo, oboí svraštila. Je-li tomu tak! Skvosty její vzal s sebou. Bídák! Že není zúplna zdráva! Všecka se mu byla oddala, opustila blahobyt a pohodlí, snášela vše. Ale snad nemohl? Jen na chvíli tak se konejšila. šel

Sklamal-li

a zanechal

ji

v

ji!

té

—

Ona by Nemohl! Kdyby chtl, musil by tu býti vše uinila, byla by i dýku Tankreovi do srdce A on vrazila. Ona i kradla pro nj !

erné oi

zaplakaly; byly to slzy

a uražené pýchy.

Nastal

již

—

desátý den;

nadje

hnvu,

opustila

lítosti

Sidonii.

118

Na bídné, vyschlé silnici zdvihaly s kotoue prachu, jež za tmavý háj zapadající slunce v ržové

obláky mnilo. Z oblak tch

za

nedlouho

zjevili

psobili, tlupa jezdc. Hebenaté pílby a palaše po linku leskly se v posledních paprscích. erné krunýe kyrysníkv hýly prachem pokryty, jen lesklý pancí jejich vdce Tankreda se blyštil. Jeli jezdec za jezdcem, jen vdci po levém boku klusal hranatý, osmahlý kyrysník. Pocházel z krajiny litomyšlské a by] nyní tlup vdcem. Tankredo s ním rozmlouval. jsme til ves?'" ,, Pejeli „Ne, pane plukovníku. Brzo dojedeme na rozcestí a stezuík by nás pímo tam zavedl. Ovšem cesia bídná, ale mžeme zpíma, kudykoliv a kon ani neklopýtnou." se

li,

již

je

,,Xajedeine-li si ?" „To ne, naopak. Pojedeme-li tudy, "

bude

to

velké

kyrysník ukazoval. „Úpln spálena. Na zámku to povídali a proto ani tam neposlali, a pak zamlel se pohledv úkosem na pinko \ nika. „Co, a pak mluv!" porouel mu Tankredo. pak, pane plukovníku, je jisto, že ta selka ,,.\ lam není, ale že uprchlá pro jistotu s tou signorou." Plukovník se zamrail a trhl prudce uzdou svého vrance. „Tu rozcestí,'' rychle oznamoval kyrysník. Tankredo pohlednuv na silnici, jež ped nimi jako do nekonena zabíhala; zkrátka ^vlevo" povelely a jezdci za ním uhnuli se na zarostlý stezník. Sotva se jen ponkud rána jeho zacelila, ihned opustil trudné lžko na zámku litomyšlském a vyhoupl se do sedla. Tch nkolik muž, kteí s ním zstali, odjeli zárove. v

kolo, ale

když

-

'

—

mst

a

1

Po

parném

dnu

19

nastal

píjemný podveerni

Tankredo, sav svou pílbu, zavsil ji na hrušku sedlovou. Levice jeho, uzdu zcela uvolnivší, spoívala na šíji vrancov; hlavu pikloniv oddal se myšlenkám, nevšímíaje si kolem pusté krajiny, ani svých jezdc, kteí vzadu se dali do hlasitého hovoru. Mrzeli se, že ta jízda nemá kom-, a reptali, že je vede do pusté vesnice. Cesta pozvolna se sklánjíc vinula se na úpatí chlumu lesem poozvalo se vedle rostlého. Zahnuli za les a „ves" plukovníka. Sed oi Tankredovy byste vped pohledly. Chopiv se náhle pílby, prudce si ji vrazil na chlad.

Felice

!

její z plát zakryl mu obliej, tak ást orliího nosu a rudé kníry bylo vidti.

hlavu. Štít

že jen

„Není pusta," pravil vedle kyrysník. „Vidíš? Stj!" zahml najednou Felice Tankredo a pobodl vrance do klusu. Jezdci nedaleko ped sebou vidli selskou chalupu. Zpozorovali, že ped ní stojí žena jakási, která, kyrysníky spativši, do chalupy chvátala; uslyševši však hrozný hlas plukovníkv, jakoby tím zvukem do zem zaražena. Stála nehybn jako socha, •

oi

majíc sklopeny. Ruce jí sklesly a tím rozhalil se tmavý pláš, v kterýž byla zahalena. Kyrysníci uzeli vysokou, slinou ženu, v blavém rouchu, jejíž d modra erné, na pólo rozpuštné vlasy p ramenou i

j

jí

splývaly.

Byla bledá,

jako

mrtva.

Felice Tankredo zaraziv nedaleko chvíli na ni hledl. Nastalo trapné ticho. Tankredo sav zvolna pílbu, pravil dutým hlasem:

„Znáš mne?"

"

i

12(1

Pohled arovn krásných, erných oí utkvl na jeho ubledlé, pohnuté tvái. Cítil, jak mu pod pe^ nyní kyrysem srdce se zachvlo. Ale divn mocný blesk ten zmizel; erné oi zase pevn hledly do

zem. Tankredo hryzl se do „Prohledejte

clia

I

ii

iii

rtu, sivé <>i ,"

velel

a

jeho zasvítily. kyrysníci, vy-

houpnuvše se se sedel, hrnuli se do bídné Vítovy chatre. Plukovník také sestoupiv pokroil k Sidonií. Byla st lachem jako zdrcena, než brzo se vzpamatovala. ..Kde je Ritter?" ptaJ se zprudka Tankredo. Sidonie vzdorovit mlela. „Mluv, anebo

—

Odpovdla pohledem plným

opovržení.

„Zlodjko!" zasípal vztekem zuící Vlach. Sklopila hlavu. Bodl jsem t? Kde máš skvosty?" ,. Zmije! „Zabij mne |" vyrazila ze sebe. „Ješt milosti? Ilaha -" a smích jeho byl takový, že Sidonie se zachvla. Z chalupy ozval se plá a srdcelomný náek. .Nkolik kyrysníku vyrazilo ven, a ten, jenž byl prve vedle Tankreda jel, vlekl za sebou hoekující Maruši. komorná „To je ta selka pomocnice." Ai.nuse sklesla na kolena a ruce k Tankredovi spínajíc: ,, Milost! slitování!" volala. Plukovník na ni zostra se podíval.

—

—

„Ano, tys onoho veera posluhovala!" zahml na to vlasky k Sidonii se obrátiv dodal: „Onoho " Vzpomenuv na to, veera, kdys mne opila, abys jak by] od ženy podveden, rbKzuil se. „Kde je adjutant? Kam jste dali skvosty, ty zlodjko!" hímal na tesoucí se selku znova. Maruše ztrnulá; jakoby byla ve hrozném vidní. a

—

""

121

„Milostivý

pan.'!

o žádných skvostech

Tankredo

„Pry

Neznám

—

hnvem onml.

Vynute na

s ní!

Ale

ní vyznání.

jeho krví byly podlity, rty

pána

toho

mu

pak

a

nevím

vybuchl:

Však poví!"

Oi

zmodraly.

Maruše vzkikla a úpjíc objala jeho nohy propronikav o milosrdenství. „Mám dti, dít nemocné — pro boha Již ji chtl odkopnouti, ale zarazil se. Vedle za;

sila

znl

—

hlas, jenž jindy jím vládl.

I

nyní nepozbyl své-

ho kouzla. Sidonie upevši své oi na jeho tvá promlu„Pane plukovníku! Ta žena o niem neví. Neprchla se mnou, ale sama se svým mužem, který pro spani pišel. Písahám pi Madonn a pi vila:

vném

sení

!"

„Ho, velkomyslná,! Uvidíme! Do jizby!" Sidonie volným krokem šla s hlavou sklopenou. Surový kyrysník pobídl Maruši ranou do kroku. Na prahu se zastavili, jen Maruše, kráející mezi dvma kyrysníky jako hadem uštknuta, vytrhla se a letla jako bez do kouta jizby, kde na erné, tvrdé sebe ležela její dceruška, nelítostným žoldnéem tam

pd

jsouc mrštna.

Když plukovník vstupoval do

jizby,

ozýval se

tu štkot.

„Ml,

bestie!"

zaval jeden

z

kyrysníkv a kopl

synka pod stolem, jež byli prve pro své veselí vehnali pod stl a pro svou kratochvíli donutili je Víta

i

štkat. „Zpívejte!" zvolal jiný a tetí dodal „ale po-

božnou."

kteí i ti, do pustého smíchu.

Vojáci za stolem šli,

dali

se

s

plukovníkem pi-

"

122

Tankredo okamžik naslouchal, pak, kynuv

Felice

rukou ticho porouel a velel strážmistrovi, aby selku vyslechl, jak ze zámku sem pišla, a aby povdla, co ví o útku Sidonie. Maruše povdla, jak se vše udalo; že jen proto pedevším uprchlá, protože dít její bylo nemocno; prosila znova o slitování pro svou rodinu a sebe, slibujíc, že milostivé vrchnosti všecko zas odšlouží, jakmile její dílko se uzdraví. Dále se vyptával strážmistr na Sidonii, na její píchod a prvod všechny i

odolnosti.

Ubohá Maruše povdla Tankredo, že

„Kde

tu

byl

milán?"

je

vše. Dle popisu poznal

Ritfcer.

tázal se náhle pbrátiv se k Si-

donii.

„Nevím!" hlas !" „Vy znoj „Odjel

její

byl

temný

a

chvl

se.

-"

„Kam?" „Nevím." „Ho, tak

jej

miluješ

a

tvj život a všechno „Nevím,"

záleží

povím-li,

že

na tom

nepovíš?'*

bys lak milovati dovedla? Nuže, jeli pineseš ráda Nepromluvila. Tak se pokoiti ped Tankredem nechtla, aby mu vyznala, že je zrazena, opuštna, jako ona jej zradila a. opustila. Tankredo zas oe,,0j,

tomu

tak,

že

ob —

nmu

prosebn vzhlednou, kával, že ty erné oi k odže se zarosí a že uslyší zas ono „mio caro pus!" Chtl se pokochati pokoením té ženy, jíž on tosvtem sbhlý muž tak klamati se dal, a pak ho nechtl sám sob piznati, jakých horkých chvil mu její vzdálenost zpsobila. .Nevil v lásku. A ta !

—

123

žena, jež upírajíc.

tak se provinila,

„Kde

vzdorn mlí oi v zem

je Ritter?" ptal se tišeji; ale

hlas ten byl

hrozný.

„Nevím." Sivé

oi Tankredo vy

zaleskly se

divým hnvem.

Vojáci, je vaše!" a ukázav na Sidonii, postoupil ode dveí do jizby. Uslyšel vykiknutí za sebou. Zamrkal jako tehdy, kdy na zámecké galerii za ním ,,mio caro" zašveholila, ale neobrátil se. ,,

Zabij mne! Zabij ,, Milost! nie a sklesla na blízkou lavici.

mne!" kiela

Sido-

Tankredo však ani se neohlédnuv nazíral ven do podveerního šera. Kyrysníci shrnuli se kol Sidonie i v bolesti spanilé. Na surových tváích jejich zjevila se radost a starý strážmistr hladil si dlouhé kníry, než se bílé ruky její chopil. Ale jak po ní sáhl, vyskoila jako tygice a dýka zastkvla se jí v pravici. Bez této zbran Vlaška nikdy nebyla. Stála tu vzpímena, k boji odhodlána. Oi jí zimnin planuly, líce ubledly. Ale byla pece jen slabou ženou a kolem ní staí, v bitvách tužení žoldnéi. Sotva se její dýka po jednom svezla, již byla pemožena. Zapak náhle umlkla. stenala Když Tankredo se obrátil, byli kyrysníci ti tam a Sidonie s nimi. Zdálo se mu, že z venku od lesíka slyší temné hlaholení a ryk. Nemohl toho snésti. Zašel do kouta, kdež na hrubou lavici usedl. Ruce opel o rukoje svého palaše a na sklonil svoje elo. Nepozoroval ani, že Vít starou svou matku kísí, že synek u nohou matiných pikleknuv, ku sestice se sklánl. Nevidl úzkostlivé pohledy ubohých venkovan, jež na nj upírali s bázní a tese-

—

n

124

o/valy s ped chalupou ostruh vracejících se jednotlivých žoldné. Takredo vstal. Obliej jeho by] zasmušilý, a s jeho svraštlého cela hrozila boue.

drahnou

Za

ním.

chvíli

palašv

hlasy, inkot

•

i

\ad lesem zableskl se okraj msíce, jenž plný a

zvolna

j;isný

a

tiše

vystupoval.

Takredo

vele]

do

sedla.

Tém

nedýchajíce hledli Vít a Maruše na plukovníka k odchodu se strojícího. Již vluzovaJ se jim v prsa /.,'ikiiui nadje, že odejde, aniž by hnvu jeho pocítili, .liž ku dveím se obrací Maruše po-

zvedla

oi

,,0j,

k

nebesm.

selský

chámi',

sem!"

velel

Takredo,

na-

jednou se ohrál.iv, ,,v kterou stranu ujel ten, jen/. *' tu zenu sem pivezl? Pravdu mluv, anebo Vít

—

povdl. „Kdy „Vaše sky.

vrátí,

.Milosti,

Povdl „Pro

se

že

ekl?"

nevím. Mluvil s tou paní

talián-

jen tolik, že se vrátí."

jsi

je

pijímal?" záhoukl plukovník.

musi] jsem." že prchla? Ty že bys nevdl, kdy pijde ten zlodj? Tva žena že by jen pro rodinu byla uprchlá pro dti ty troupe, ty!" plukovník nebyl sebe mocen. „Oj ledy se o je má ty dtiky. Sem len helm!" a stará, strhl blíže stojícímu kyrysníkovi pílbu, jíž Vítovi na hlavu vrazil, až mu zuby cvakly.

„Vaše ,,.\

ty

Milosti,

že bys

nevdl,

—

n

—

a

a

—

„Hoj, bude z tebe rejthar holá, hoši, vezmte ho mezi sebe toho rekrutu. Pochod!" Žoldnei se dali do hlasitého chechtotu, který však pronikavé vzkiknutí Marušino pehlušilo. Levicí držíc svou dcerušku, objímala pravicí nohy plu-

kovníkovy, prosíc a naíkajíc živým, srdce rozrýva-

125

jícím hlasem. Chlapec chytaje.

„Zhyneme, ství

boží

!"

..Ženo,

kiel

zememe

bez

ruce spínaje a otce se

nho

!

Pro milosrden-

kiela Maruše. nerozpaluj mne! Xa kon!" vydíral se Vít, vztahuje ruce po své

Žoldnérm rodin. Ale

tm

neunikl. Trouba

pádným pstím,

jež bolestn pocítil, zahlaholila, jezdci dali se v klus.

Kluina naíkaje bžel za odjíždjící tlupou, za otcem bolestn volaje. Matka jeho vzpínala za nimi do šera ruce. „Maruše, opatruj " zaslechla ješt Vítv hlas, pak ozval se pustý pokik a nieho neslyšela více. Bolestí, pemožena, sklesla k zemi. Šerem veerním ujíždla eta kyrysníkv, mezi nimiž ubohý Vít klusal. asté rány pobízely jej do

—

kroku.

Ped

nepíliš daleko od Vítovy chalupy, zkivená, o samot stojící borovice, na níž se nco blelo. Plný msíc byl již nad obzorem a svtlo jeho padalo zrovna v ta místa. Tankredo, jenž dosud jel na svém vranci v ele tlupy, zamraen a posupn hled, zarazil se. Zastaviv se, pokynul kyrysníkm, aby jeli dále. Zstal sám. Na mocné haluzi staré, sehnuté borovice visela za erné, dlouhé vlasy žena. Blavý její šat potísnn byl krvi a u hrdla rozedrán. Paprslek msíce padal na zsinalou tvá a na bílé rameno. Sidonie byla mrtva. Suroví žoldnéi ukonejšivše chtí svj, povsili za krásné vlasy lepou, nešastnou ženu. Felice Tankredo zahledl se do mrtvé tváe, brzo však se obrátil. Náhle postaviv se do temen, vytasil svj palaš. Ocel se zaleskla a bílé tlo padalo s nevysoké

ernala

se

nimi,

12f>

K

haluze k zemi.

se srzepjal a dál se v divóky nedlouho zmizel Felice Tankredo v šera noním. Msíc svítil. Sosna šumla. Na její haluzi cval.

Za

vtík

rozechvíval

pl

Bylo po

erné

dlouhé,

unci.

vlasy.

K chalup Vítov poklusal

jezdce. Zaraziv, ze sedla se vyhoupl a chvátal do vnit. Branka byla otevena, trna a ticho. Vstoupil

do jizby, nejasn

msícem ozáené. Na erné svtlý obraz okének,

vykreslil paprslek

nedaleko okna

upen

hledíc

zenu

na

do

klína.

a

podlaze

tam u

stolu

sedla Maruše nehnut a nohou její choulil se I

ustrašeny chlapec, a nedaleko jako mrtva Ležela staena. Dýchala ješt. Maruše neslyšela hluného kroku jezdcova. Pistoupiv blíže nahnul se k ubohé že-

n

domnívaje se, že spí. Na klínu jejím Leželo dvátko. Svtlo msíce osvtlovalo jeho zsinalou tváiku, lity modré, oka poloofcevená byla bez lesku tlo tuho a studeno. Dvakráte jr/.dee zavolal, než nešastnou rodiku z její zlrnulost.i probudil. Pozvedla hlavu.

Div se nelekl

té

lého zraku. Zdálo

"

ptal

plukovníkem

—"

,,K
je

„Pry.'

„Kde ,,S

bledé tváe, toho kalného, ztrnuže Rittra nepoznala.

se,

paní

;

'.

se Ritter.

1

Že

-"

a

zachvla

se.

Rittrem to trhlo. Spchal ven. Tou chvílí pibyli ped chalupu tyi mužov. „Je pozd," ekl Ritter. „Byl tu ten Lupi Tankredo."

12'

Ritter byl Sidonii opustil, aby

s

prchlými

z Li-

tomyšle vojáky na smluveném

miste se sešel. Pomocí jejich chtl potom Sidonii odnésti a dále v jistjší kraj se odehrát, aby vyhledal vojsko nepátelské, kdež službu pijati hodlal. Našel tu jen jediného, na ostatní bylo teba ekati. Vyslal jej k Sidonii, aby jí nehodu oznámil, a že teprve pozdji, než umluveno, pro ni pijde. Ale vyslaný posel nedošel.

Když pak

ostatní pišli,

nemohl ze vzdáleného

pímou

cestou k chalup Vítov se odebrati. V krajin kolem bylo ubytováno císaské vojsko. Jsouce sbhy, musili se mu vyhýbati. Tak se stalo, že pišli pozd. Ritter vyptav se na všechny okolnosti dal se tím smrem, kterým Tankredo se svou etou odjel. Za chvíli stanul u staré borovice. V zarosené, ídké tráv ležela Sidonie v blavém, zkrva-

místa

veném šat. Sklesl u ní na kolena a klonil se k té bledé, - Dlouho tak vytrval v bolestném studené tvái zadumání. Pak vztyiv se, pohledl k hvzdnatému nebi. „Brate! Sidonie!" zamumlal a pravici zdvihl k nebesm.

—

VI.

R-ok

saském

již

minul, co Vít. z donucení ve vojšt cíZakusil mnoho protivenství a sví-

sloužil.

každému novákovi mezi surovými žoldsnášeti bylo. Vít pak nad to asto pocítil železnou ruku plukovníkovu. Trápil se a stále na útk pomýšlel. Než zel u, jakéž

néi

mu mu

nebylo možná. Na mysli ve dne i ve snu jeho milí. Co se s nimi stalo? Vidl, jak kyrysník dceruškou jeho o podlahu mrštil, zpomínal na nemocnou, týranou matku. Zda jsou na živ?

dosud

tanuli

128

Kde žena a dti? Shlédl

mu nesml

cizí

kraje a cizí

lidi.

Niko-

postžovati, nikde nevidl jiskry citu, zel jen surovost a ukrutensrví. Napadalo mu, že už do smrti svých milých nespatí, kteí snad hladqm zmírajíce svtem se toulají jako bludné ovce. Ocitl

si

se

v

Nmcích,

byl již v

mnohých

šarvát-

kách a vždy ilál<' a dále od Cech do Nmec postupovala císaská armáda. V msíci íjnu 1. P. 1636 císaští u Wittstocku svedli bitvu. Vrtkavé štstí válené rozhodn pálo Švédm. Císaští a spojnici jejich, Sašové, hýli tak na hlavu poraženi, že dali se na útk. Švédský generál Banner dovedl nejen zvítzil, ale vítzství svého užiti. Neustále byl cíi

saské armád

v patách, lak že ji zatlail až hranicím. Zmatek v ní nastal.

kým

k

es

oddíly jednotlivé byly odtrženy od jádra a bloubild v pedu bud" v zadu. Dda takovým hloukm, zastihla je rychlá jízda švédská!

dily

li

lese bylO ješt šero. \a veSII, bo\ husle podrostlin leskla se rosa. Pod starým bukem sucho. Omšené koeny jeho hýly dnes podhlavnikou a šumící koruna n ibesy. Xoelehái

Svítalo.

rví

a

se již probudili. Chlad je vzbudil.

Malý,

chud odny

do staré plachetky, kterou

a

chlapec

chvl

mu matka

a

choulil se

jeho

tsn k tlu

by sama takové mla potebí. Jako ona bosá a nuzn odna. Vedle tch chudých noclehá ležel nevelký uzlík. „Pomodli se, Pete, pomodli," vybízela laskavým hlasem matka. A sama zaala: „Ote náš, jenž — " a chlapec íkal modlitbu zárojsi na nebesích ve. V tom zahuela stelná rána a ohlas její rachotem nesl se širým lesem. Tak nastalo zase ticho. Steleno asi daleko, snad na cest dále lesem vedoucí.

pipevovala,

chlapec byla

i

120

naslouchali. polekali. Úzkostliv se nehýbalo, nieho nebylo slyšeti „Vsta, Pete, musíme dále, tady, tady

Nóclehái se

Než

— — v-

nic

ný bože! Skryj se!" Bylo slyšeti praskání vtví

—

lomoz se blížil prodíral se k nim pímo houštijak se shýbá, aby to jezdec nou - fced - tam svaty bože chránil oi ped haluzemi -- a bed klesá -- již sletl, jako by ve vlnách trhlo to jím ješt hustého koví zanikl -- a již se neobjevuje kioviny se pohybují a bed ticho chlapec za bukem To vše pozorovali žena v houštin ukryti. „Snad se zabil, snad se tžce povíc a

více

-

nkdo

—

—

—

—

i

sám

potebuje pomoci." maminko, pojdrae se lam podívat." Opatrn drali se houštinami. Za chvíli octli se u osudného místa. Uzeli skleslého kon, pes jehož krk sletl jezdce. Ležel s tváí k zemi pitisknutou. a Byl to císaský kyrysník. Zenu bodlo u srdce hle tn krev — louže krve. Prve ta rána Voják se nehýbal. Pistoupivši nazdvihla mu ranil, je

„Je

to

a

voják,

—

hlavu.

Vzkikla a tásla se na celém tle. „Pete, pojd — sem táta! táta!" Ale najednou umlkla a zbledla. „Mrtev!" Setela jehlií s tváe, sala pílbu Pete, bž pro vodu!" a položila jej na záda. Za chvíli pinesl kluina v klobouku vodu; žena omývala muži tvá a spánky, až se z mrákoty pro-

sem

-

,,

budil.

Otevel oi. Zena zajásala. „Víte! Víte! znáš volala k nmu se sklánjíc. „Maruše!" zašeptal voják. „Já to jsem, já, a tu Petr," a smála se plakala. Ponenáhlu se probral úpln. Nedbal bolesti, vždy radost, že sešel se s ženou a díttem, byla všeho

mne?"

i

ta

AI. Jirásek:

Sebrané

spisy.

XLII.

9

130

pece, než minula chvilka, zmlkl muž žena a tváe jejich se zasmušilý. Vít pohledl na Maruši a ona t otázce porozumla. / >í vytryskly slzy. jí bohaté

mocnjší. A

i

„Mrtvy?"

,,( ),

Než

vdl

já

pikývla

pomýšleti na ,,

a

!'"

zármutku jsou

v

i

.Myslil na matku opela smutn hlavu

muž.

se nejist

ptal

dcerušku. Zena o Vítovo rameno. a

Musíme

útk

další

a

tudy,

meze.

Manželé musili

cestu.

kudy jsme

jeli,

ale

opatrn

a

lesem."

Žena odepjala mu kyrys. On vzal pláš, bambitku,

jízdeckou

a

to

bylo vše, co

si

palaš.

vysloužil.

Pod kabátcem ml ješt dobe uschovaný kožený vaek, v nmž skrýval nco stíbrák ze žoldu ušetených. Kráeli opatrn lesem smrem do Cech. Saších, ale do veera bych „Jsme ješt \

mohli

hýli

Cestou

Tak

v

Cechách.

si

vypravovali,

už

o

pjdeme

se za ten

jistji."

rok

udal;).

Maruše ztratila oné osudné noci dcerku, ráno druhého dne zemela stará matka. Byla všecka zoufala. Pochovala je a pak se vydala s Petrem do svta. Sla císaskou armádou, hledajíc svého Víta. Zkusili mnoho bídy, hladu, zimy a všelikého píkoí. Zdálo

za

že hýla kolikráte jemu na stop — až slyšela, jí, císaské vojsko je na hránicíchaže táhne do Cech. šla mu vstíc, a nevdouc pešla hranice, až se

se

že s

\

ítem sešla.

Vít,

ník, pi nichž úplný íitk a

odejíti

prchaje

s

domu

k

mu

kvrys-

pomýšlel

na

helmy zbavit

rodin.

Poznal, že neosvobodí-li

hned

malým hloukem

Felice Tankredo, tak, aby se mohl palaše a byl

se

nyní,

nenastane píhodná chvíle.

že jindy

tak

131

Jeda za prvního svítání lesem najednou s cesty zaboil v houš, doufaje, že v širém lese úlulku nalezne.

Ale Tankredo ihned ho spozorovav, vypálil po svou bambitku. Kout.' zasáhla rychlého kon, jenž maje smrtící olov.) v tle ješt dále ubíhal, až

nm

sklesl.

Felioe Tankredo zaklel seznav, že Vít zanikl v houštinách lesa. Nedal ho stíhati, nebo tím by sám sebe i mužstvo své byl vydal v nebezpeenství. Byl svirbovaný ras, aby Z té ddiny ven se dostal. Vdl, že se tu projíždí velká tlupa švédských jezdc. Svtla pibývalo, les ídl. Jeli a jeli, až ocítili se ped ouvozem. Cesta vinula se dol s vrchu a

mizela v úžlabin. Plukovník piln se kolem rozhlížel. Všecko ticho. V zadu lesy, ped nimi úvoz, za nímž modral se lesík v ranní zái. Xikde ani lovíka. Tankredo poruil, aby vojáci jeho byli pipraveni. Dva jezdce poslal naped, sám pak s družinou

ekal.

Když

nic

podezelého nepozorovali,

se na

dali

pochod. Sjíždli, muž za mužem. Cesta byla rozrytá a kamenitá. Plukovník už dole v úvoze, se ohlédl. Poslední z jeho ješt byli na výšin. „Kdyby tu tak íhali!" Jen pomyslil, houkla rána a pední kyrysník svalil se s kon. hoj, pozor! V ped!" velel Tan„Pepadeni kredo. Ale již zarachotily stelné rány z obou stran. Xkolik koulí zasvištlo mu kolem uší. Kolem dokola válený pokik Švédv.

muž

—

Úvozem

ten až

mu

v

ped

válely se se žena,

ruka sklesla

;

mraky dýmu. Tankredo sekal kolem sebe jako

a z

ní

vyletl

mu

palaš. 9*

stalítý,

132

obklíili, již s kou strhli; krvácejícího na horu. Stanuli na planince. Slyšel jásoi kolem sebe a pustý kik. ,..!<' to oni" zavýskali. Stál zuby zatínaje, s hlavou sklopenou, pln vzdoru a odhodlanosti. Strhli mu pílbu. Již

vikou

jej

jej

„Znáte mne, pane plukovníku?"

Známý

to hlas.

Uzel strašliv se usmívající tvá bývalého svého poboníka Rittra, nyní rytmistra ve vojšt švédském.

Tankredo zbledl

oi

a

jeho zašlehly krutou ne-

návistí.

„Ty bezectný zlodji, kivopísežníku a

mu

žíla

,,.lest ,,

na

Známe

souditi

vás,"

zasípl

!"

souzen, bosi

odsoudil

,,(>j,

I"

ele nabhlas. jej!" játe

kielo nkolik švédských jezdc. nás na smrt. dnes budeme my

volali

ábelská rozkoš. Tankredo zpurn

jiní

,i

na

sklopil

tváích

hlavu

a

hýla

patina

zastavoval

si

krev, která um siela z pravice. „Jest váš!" zvolal Hitler.

Vojáci

zajásali.

Kdo úvozem svrchu jmenovaným

vysoin, kterouž

prošel,

ocítil

bídná cesta k jihu - ze Sas do Cech se vinula. V levo od silnici' ernaly se lesy, a za mmi se vypínaly modré, lesnaté vrchy. Zlatý pruh skvl se nad ninij. Y právo zelenala se luina, a nad ní chlum se vypínal. Jen vrchol a cásl svahu pokrýval borový les \a píseném úpatí chvla se chudá travicka. výše trely rozervané, hndé skály. Zdálo se. že fco se na

:

133

staré, opuštné lomy. Na úpatí chlumku, tam, kde osamlá, stará borovice kivolaké své haluze rozkládala, za té ranní doby vsedali švédští jezdci na své kon. Ješt jednou ohlédli se smrem k borovici, pak vesele zahouknuvše, ujíždli paloukem k silnici. Jeli rychlé, v ranní zái leskly s.> jejich pílby a šavle; po chvíli zmizeli v hlubokém úvoze.

Okol

svj

vykonali

—

pomsta, nasycena.

Zase ticho; vzduch svží a, jasný, krásn jitro. Všude mír, soulad. Jediný zvuk v tom tichu zaznl z prsou, jež toho všeho necítila. Na úpatí chlumu nedaleko staré borovice kdo tam odpoívá? Pda tam pokryta drobným, ostrým kamením, mezi nímž jen ídká tráva vyráží. Felice Tankredo Leží tu roztažen, nehýbaje se, ruce jako na kíži rozloženy; každá z nich ke kolu siln v zem zaraženému ztuha pivázána, až provazy v maso se zaezávají a kže do fialová se barví. Po pás jesl obnažen, jen rudé šaryváry mu nechaly. I nohy jako ruce ke kolu jsou pevn pipoutány. A tlo! Polituj bože! Ránu na pravici mu jen ledabylo obvázali, aby nedokrvácel; tvá ranami surových švédských jezdc zohavena. Krev na vousu lpící zaschla již, ale erstvá roní se dosud z ramenou ubiovaných a ze hbetu, na nmž mstitelé prve tabák si byli na drobno rozezali. Celé tlo jedna rána, krvavá a bolestná. Zohavili jej, až bedno. Na katanskou tu práci svých žoldné s rozkoší díval se rytmistr Ritter. Hrozn se pomstil a písaze své dostál. Když už odjíždl, sklonil se k bývalému svému plukovníkovi a houkl mu do tváe

—

!

„To za bratra a za Sidonii

!"

1

3

l

Tankredo sebou lihl, ale oi neotevel. Zuby jeho byly itevn zaaty. Muitelé neuslyšeli od nho k osaml. Otevel kalné ani hlásku, ani vzdechu. oi a pohledl vped. Svží pohorská krajina vlesku jasného jitra. Prsa jeho pozvedla B€ bolestným zavzdychnutím. Chtl sebou pohnouti, ale pocítil, že je ukován. Sebral všecku sílu, trhal svými pouty; ale koly hýly píliš pevn v zem zaraženy a provazy píliš /.tuha zadrhnuty. Zasípl bolestí a zaklel. ZaI

vn\ oi

ležel

Chvilka Prohlédl.

daly.

'.i

zase zticha, liány pálily, kameny boza chvilkou míjela zvolna., plouživ. Ped ním nad modravou horou nebe

jen hoelo; a z jezera zlatých, záiích vln vyhouplo se jasné slunce ve VŠÍ krase své a velebnosti, .las jeho oslnil Tankreda. SIuiici- východ Než vstoupí na poledne, a než zajde! Zacházející už nespati ale kdybysnad i

vnosti plná muk! Zachvl se; ale hned potom vzdorné zaal zuby. ,,Trp, trp! Pro jsi se dal pemoci! Kdybys vyhrál ty, byl bys tak muil Rittra. Kdo s koho" Hrozná útcha! Nezbytí. Chtl tak trpti, ale bolesl pemohly železnou vli. Kdohy mu halapartnu vrazil do prsou, byl by mu doSmrt brodincem. Smrt Slunce zvolna na své dráze vystupovalo, vzduch víc a více se rozehíval. Žhavé paprsky padaly pímo v Tankredovu tvá. Bolestí pibývalo. Skuhral a ábla volal, aby jej vyprostil. Ale nikdo se neozval, nikde kroku ani hlasu lidského; vše pusto, jakoby vymelo, .len od vrcholu chlumu bylo slyšeti šumot lesa, jenž mu pipomínal píjemný (hlad, mékké, mechové lžko. Žíze jej zmáhala. Bylo vedro, /nova sehrál všecku sílu, aby se žhavil pout. Po('»

!

zvedl hlavu,

mu

žíla.

oi

Trhal a

!

se

mu

trhal,

vyvalily a na ele nabhla až hlava mu zas na drobné,

!

135

kamení sklesla nehýbaje se. Rány a -

ré

a

bolesti

zmožen

chvíli

ležel

byly palivý, žízn pibývalo. Klnnl slunci, ale slunce s dráhy své nevyboilo, a pálila víc a více. Za sebou vidl starou borovici, vrhající na svah veliký stín. I ten stín se odvrací a neposkytne ani jako (hladu svého. Takový starý, shrbený strom tvor bídný — svt ten bídný oh Sidonie tam lovk. Ale žíze byla ted mocnjší všech dsných nitro

—

—

—

vzpomínek. \

hrdle

—

mu

vyschlo, jazyk lpl na pate.

A

slyš!

tof bublání vody. Ano vedli jej pes hen zvuk luinu a tu nedaleko vidl stu lánku, z níž voda po palouku se rozlévala. Ano vidí ji jako rozlité stíbro

— —

—

kleká na šavnaté zelené tráv. Pohledl tam oh, jak smáí sprahlé rty v jasnou, živou vodu mávše Le hltá. pije, douškem plným studená

—

mení bsovo

—

a rány cit žízn „Bože! bože!"' zaskuhral chraptivým hlasem. neslyšel. Již ábla byl nepomáhal. A ticho. Zoufal! nikdo volal, ted boha, a nikdo kdyby jednu ruku ml volnou a v ní jen na okamžik dýku nebo me! poledne. Slavné Slunce na vrcholu nebes modrými honad zmlkly a lesy. Stinné ticho. všude rami spoinul bílý mrak. Tankredo ležel jako na jehlách a na eavém uhlí. Zavel zase oi. Bolesti nemíjely. Zdálo se mu, Tu mu na tvá padl stín. že mnoho asu uplynulo Prohlédnuv, zachvl se. ,,Pry! pry!" zasípl. Ale bledá tvá, která nad ním se sklánla, nezmizela. „Znám t! Znám! A kde je ta druhá? Oh!" a odvracel hlavu. Zdálo se mu. že mrtví, že obti jeho

stokrát palivjší

Bh

Bh

—

—

—

—

!

!

136

vstávají, aby mu poslední okamžiky života ztrpily novou hrzou. Výkik ozval se nad ním. „Plukovník!" udiven zvolala Maruše nad ním slující.

„Felice Tankredo,"

a

ústa jeho se zkivila.

mne pišla muil Ale žena mlíc odvrátila se Také

živa

?

ten

pohled

„Mu muže,

Tžce

ji

a

Hrozný

zbledla.

pemáhal.

mne,

mu, aspo díve

umru.

.lá

ti

odvedl

zastelil." Slabotou, bolestí nemohl dále. oddychoval, sten dral se um z India. „Doraz náhle ze sebe sténav vyrazil. Hrza a lítosl

já

mne!"

„Tys

!"

lis

jej

pojala ženu.

„Vody," zašeptal. T,i

se

žena

odchází, odejde,

pomine

ho,

ó umí

pomstiti

Není slitování, není milosrdenství! Vidí li dohe? ji/, se na luin s vrací, v kloshýbá, a již bouku nesouc vodu. Tankredo na chvíli zapomnl nbolesti; oi mu vystouply, hledíce na klobouk, hož jasné, tpytící se krpje kapaly, tásl se dychti již cítí ten chladný mok na rtech vostí a te pije, hltá, ó, již klobouk mu od ús! odtrhla. Tankredo nebyl sebe mocen. Na první chvíli opanoval jej blahý pocit. A ted ruce, krev volnji proudí a zase cítí uvolnní v \e druhé. Zena peezává provazy u rukou a ted u nohou. Nemže dosud ani rukou, ani nohou hnout, jak ztuhly, ale cítí, že je volným. Namáhá se, aby sebou pohnul; oh, ona mu pispla, ona hó vysvobodila! Neuvil tomu, byl ve snách. Tak dle jeho mínní lidé nejednají, aneho snad s ním nco zamýšlí, chce snad muka jeho prodloužiti a /trpiti?

Tam

\

/.

Klekla u

nho.

137

„Znáš ume?" plál se a odvrátil svj mohl pohledu jejího snésti. „Znám." ekla.

zrak. Ne-

jsem Felice Tankredo, co jsem „Plukovník, vím. Mžete-li, povstate, ...lá

já

vám

pomohu." Nadzvedla jej a bledla zase. Hbet rozedraný, rozsekaný, krvavý. Plukovník byl píliš slab, aby sed vydrž. -I. Odstranivši bodavé kamení rozestela tam svou loktuši, na niž sklesl. Zdálo se mu, že leží na hebounkém mechu. Pak zas odešla a vody pinesla. Podala mu napil a vymývala nejbolestnjší ránu.

Najednou sebou prudce trhl. „Nech mne!" utrhl se na ni. „Zpsobila jsem vám bolest? Dám si pozor,"

odpovdla Maruše

vlídné.

„Ženo! Ty mne muíš! Zabij mne!" a hlas jeho znl prosebné „Což nesnesete té bolesti? Není možná jinak." " Sklopil oi. „Což ty rány, ale ty „Slitování! Milosrdenství!" zašeptal potom, ále viti, a již ne tak zoufale jako prve. Nechtl v

—

ta

a

n

—

žena! Všecko se v

nm

mnilo. Po tetí pinesla vody

rány vymývala. Díval se na

utrápenou

bledou,

ženu, jíž byl tak krut ublížil. „Já ti snad zabil muže." „Žije."

„A

!

dti, matka?"

„Dceruška mrtva

i

Zastenal. Obrátila k tivou tvá. Vidla, jak svaly stahují, a te kredo zaštkal jako dít.

—

matka." svou mírnou, dobromu ve tvái trhá, jak se oi se mu zakalily. Tan-

nmu

—

138

by] hrozný a byl by skálu obmkil. nad ním rozplakala. „Milosrdenství milosrdenství <> odpus!" volal a á perýval ta slova nejhlubší lítosti a I

plá

"ii

Maruše

se

Mn

I

j

»

1

I

<

nejsrdenjšího pokání. „Bože,

svatý

bože!"

šeptal

a

pes zranné, zkrvácené tváe

tekly

slzy

—

hojn mu

se svou rodinou opatrn se ubíral k echám. Kráeli lesem, mnoho si zacházeli. Bál se Vil ve své kyrysnické uniform Švédv císaských. Tak dostal se až na chlumek, kde odsynka muila, a tu matka, chopoinul. Žíze jej pivši se chlapcova klobouku, vyšla hledal chladivý pramen. Unavený Petr zstal s otcem. Tak hledajíc, setkala se se svým nejvtším škdcem, jenž ji o muže dceru pipravil, jen/ její rodinu a velikou bídu Vít

i

i

i

i

ii \

rhl.

oku jeho zajiskilo, když uslyve své moci. Ale když M.il dále vypravovala, lííc Indu plukovníkovu, když vypovdla, CO vše vykonala, hnut byl její velikomyslnoslí a sebe zapením, a pak, když to zkrvavené. lovku málo podobné tlo rankredovo uzel, zapomnl on na pomstu a odpustil. Vil

šel,

že

zataj

psti

a

má zhoubce

i

Tankredo pykal, hrozn litoval. Z úpalu sluneního odnesli jej do blízkého lesa. Než doba .jeho hýla již setena. Nkteré jeho rány hýly píliš tžké, nad to bylo tlo jeho poseto bez potu menšími. ádného ošetení a pomoci tu nebylo. Co Vít se žen, mi SVOU in díl, to vykonali. Ale ran a následkm jejich zahraniti nemohli. Slunce zapadlo, a v lese nastal chlad. Pikryvše plukovníka jak mohli, rozdlali opodál ohe. Tankredovi bylo volnji, ale hoký kalich lítosti, poslední tresi za své viny, vypil až do poslední krpje.

zántu

!

139

Borce

skutku

litoval

dobrodincm

odsloužiti

svých, se

Litoval,

nemohl.

že

svým

To bylo jeho

poslední hokostí. Nastala noc. Ohu jasn hoel; aedaleko pipravoval se lovk na dalekou cestu. S tímto svtem se již smíil. Nejbližší a jediní lidé

mn,

.,Odpus „Odpouštím

pi

nm

mu

již

odpustili.

bože!" šeptal blednoucími rty. znlo mu v tielmoucím srdci, a

I"

na Rit tra a Sidonii. Marašiny oi byly zaroseny. Schylovalo se k plnoci, když Felice Tankredo

myslil zajisté

skonal.

„Bh mu odpus.- zašeptali Vít a Maruse jako jedním rtem a modlili se za umrlého. jitrem Vítova rodina putovala zase dále hranicím, když byli vyhrabali hrob, v

Ranním k

eským

vného

nmž

došel Felice Tankredo. rodinou dnešního dne dojdou první

odpoinku

Vít s

eské

budou putovesnice. Dále vat ubohou eskou zemí, až zastaví se u hrobu, v nmž odpoívají stará matka a milá Maruška. Pak budou pracovati. Jet práce jejich údlem, milosrdenství sladkým sebevdomím, láska pak útjiž

chou a

smleji a svobodn]

silou.

Zdrávi putovali Svtozor

1876.

i

TUREKOVÉ. I.

Hradce nad Labem pitáhla na jae l.P. L632 pšího vojska. Saští žoldnéi zbran všelimšané posádkou ležící, hrazeném

lín

se tni na jaké,

mst

v

zastavovali

se,

i

pádným,

ohlížejíce se po zástupu, an

jednostejným krokem vcházel tmavou branou. Bu benník zavííl, dva pištcové vpedu kráející spustili oživující

notu.

hivou

ohonem

klenuli

pod levici s

a

konm

byl

téže barvy

l»r,i!i\

ohromné

v

ele setniny

V

srostlý,

pkný pohyb

jel

ryzce

na

plavou

s

setník, jenž, jakmile

vjel, \ sedle se vzpímiv, opel rukavici o bok. Sedl pevn, jako pece ne prkenn. V tuhosti te a dobrém volnost, jež svdila i

i

Irem bandaléru tupltykytovém boupal se um po levém boku dlouhý, rovný kord spletenou vidli rukojetí. Nastalo šero, a tak setníkovi nebyl do tváe, již nadto stínila simka stecha berného klobouku, nad spánkem do výše zahnutá. Nad hlavou houpalo se mu péro sk<>r> až na záda. Setnina byla vybraná. Jeden jako druhý, chlapi jako bóra, štíhlí, ramenatí, jimž nebyla dlouhá, kovaná halapartna

jezdci. V

i

»

tžkou. „Turecek!" stojíce ,,

a

hledli

povídali

saští

si

zvdav

Turecek!'* šlo od úst

na k

vojáci

v

setníka a jeho

ústm.

tlupách chasu.

" 1-11

„Turekové!" a

povídali

si

lidé

udivením hledli na povstného

hradetí,

vdce

i

a s bázní jeho „lan-

cochy".* „Je tu on," vykládal starý ramenatý strážmisr. „Slyšel jsem to dnes u ordonaneí. Povídali si o tom dstojníci, že dnes Turecek se svou setninou pijechá. No, mnoho o nich."

eí

áblové prý, rvái neúmorní — „Což Turekovi je hej, je znamenaný ..Jako

a

koule

se ho nechytí." Všichni se divili.

„Vru, znamenaný. Na ele má dva krvavé prouhy, jakoby šavle skížené. V bitv prý mu /.brunátní a pak srká kulem jako lítý ábel; což jemu je

hej."

..\ sak uvidíme, co dovedou." Zatím došla setnina až k vysoké budov, kteroužto dva vojáci, halapartny na rameni,

ped pe-

cházeli.

Tu

nkolik konšelu pan purkmistr Hlava msta uctiv oznamovala, že od pana velícího plukovníka již dostali vdomost o píchodu pán setníkov a jeho statených „soldátech", a že byt a vše pro pipraveno. Setník obrátiv se, pikázal poruíkovi, aby vše urovnal a rozdlil, sám pak vyhoupnuv se se sedla, spchal do kolleje jezuitské, kdež velitel saské posádky byl hospodou. již

hluboko se

ekali

i

uklájttjících.

n

Veer

hlun

žoldnéri dotud po ulimizeli ve svých bytech neb krmách. Lid mstský ven se již ani neodvážil. Vse krilo se doma, bojíc se útoku a surovosti nekázané již

nastal,

cích se potulující,

*)

Slovo >lancocb«, dnes nadávka, není než

>lancknecht«.

obmna

názvu

1

12

chasy nepátelské. Po domích nhostil se nový strach, nahlas vroucn si páli, aby tmi nov všude tajn pibylými tmi Turecky - nebyli podleni. i

Povsí

pedešla tuto setninu. plucích švédských saských mnoho pkného o ní vdli, o mnohém kousku její nevázanosti a slepé neohroženosti vypravovali. Lid pak znal vojáky její jakožto bohaprázdhé vydrae. Kam setník Turecek se svými žoldnéi, jimž po „Turekové" pezdli, vrazil, všude byla bída a hrza. Ohromné

V

i

nm

placvýpalné požadoval a neslevil ani halée, by ky jej prosili neb mu kolena objímali. „To není Turecek, to je Turek, pohani" ()n však nieho nedbal, shromažuje dukáty do pasu do tajného vaku pod sedlem. Bylo mu jich pro jeho „synáky" teba. Zhusta celý pluk po mi

i

žoldu neobdržel, ale Turekové mli peSetník vyplatil setninu ze svého. Však také byli oddáni „synákové" dobrému „tatíkovi", jak mu íkali, a vespolek byli dobrými síce groše

nz

dost.

bratími.

Mšané se

hradetí se strachovali. ze všad vytlaeno. Sašové Prahy

Císaské vojsko zmocnivše rozlili

se

zhoubným proudem DO

vší

zemi až po Moravu.

pomoc pijde, zhubí vše

Nežli jaká

jako žravé

kobylky.

Na ulicích Turekové poítali

si

nou porci:

bylo ticho, ale v domech hluno. se osazovali. Byli unaveni a hladovi;

den na pochodu strávený, na

tyi

libry

chleba,

dv

libry

nj

písluš-

masa a

dv

pinty piva.

Poruíkovi Kosaskénui, jenž u konšela Stránského bytoval,

píslušelo

pt

takových

,,

porcí".

" 143

Setník Turecek oznamoval plukovníkovi, že je poslán na 9esilnnou posádky, nebo Valdštejn uhodil zas na buben a verbuje. Ze všad hrnou se k nmu žoldnéi, i švédští i saští, a utíkají od praporu ke Znojmu, odkudž co nevidt vytrhne do pole. „Nu, bude zas práce," odtušil klidn plukovník. ..Ale te pojme k veei." Pede dvemi ekali již dva sluhové jezuitští. Majíce v rukou holicí pochodn svítili dstojníkm tmavou chodbou do veeadla kolleje jezuitské. ..Milí

patres!"

uvádl usmívaje

se

plukovník

Turnka. ..Vedu vám nového hosta. Jest. to statený pan setník Turecek — Dva pítomní jezuité kloníce se, rychle zvedli hlavu. Jakoby je to Turekovo jméno uštklo. Dstojníci tu ekající shrnuli se kol nového, povstného druha. Xastala tmavá noc. Tichem jejím ozval se nkdy pádný krok obcházející hlídky neb tu a tam oplzlá neb válená píse podnapilého žoldnée. Z krem zaznívala sborem. asem ji perušil hluný smích drsných a vysmolených hrdel nebo kik a jásot. kolleji byla jasn osvtlena. Páni ddosud „panketovali". Pilo se jako do dchodu na poest nov pibylého druha a na štstí válené, vivat za vivatem hímalo klenutou síni, víno rozvázalo jazyky. Žert drsný a hrubá anekdota jako v krmách lektal dstojníky k boulivé-

Okna v

stojníci

mu

smíchu.

Bylo k plnoci. Kvapn vstoupil voják z hlavní stráže v plné zbroji, oznamuje, že u „zlaté podkovy" strhla se krvavá rvaka, k jejíž utišení teba vtšího oddílu.

"

1

1

Plukovník vý

1

zrudlý

pitím

uhodil

pstí

na

dubo-

slul.

„A

svážou, bestie! Kdo zaal?" co dnes pitáhli „Haha!" zasmál se z plna hrdla Turecek, až se mu lalok bicho otásaly, „hana, Turekové! ertovi hošil To jun zajisté ublížili. No uvidíme!" je

„Prý

—

ti.

i

Po ulicích už pecházeli voten? Kdož by to to je ekl! Jako soudeek, bichatý, lalok má dvojí „Ale oi jako veverka, zrovna žhavé, po t< h ho lze poznat." Tak hovoili žoldnéi, pozorujíce Turecka, jenž Bylo záhy

jáci

z rána.

mstský

i

smrem

ke

..Mm,

liil.

strážnici

se

ubíral.

Setník

vábn

nevy-

Zevnjšek chod svdil o neohrabanosti, osmahlý obliej s tupým nosem a šišatým elem odpuzoval. Ozdobou té nevlídné hlav byly lesklé, erné vlasy až na ramena padající, a erné vousy pod nosem na brad. Dlouho pi panketu vytrval, padal.

i

i

nicmén

probudil se záhy

z

rána.

Ml

starost

o

„hochy".

Tou dobou na strážnici v pilehlé jizb bylo tam kupa vojínu, jež pivábila p .1

živo. Shlukla!' se

vsl

o minulo

1-

Hozncslo se „zlaté podkovy'

bitce.

že ted

Turekové

se

neb stah žoldnéi, dívajíce se

u

záhy

po irvali

mst, a

že

odkudž ped soud vojenský mli hýti pedvedeni. Bylo jich pt. V pední jizb prona hrubém stole ležela jejich poboná zbra. sted jizby byl buben, kuleni nhož sedli, krili na

srdí

níž

na

stra /.nic

kutálely

se

i,

dv

kostky,

zvdav vrhané

na

ku/i.

rukou

ra-

145

anou, špatn zavázanou. Košíkáem byl Naj, jeden z Turecku, jenž vesele a nedbale hrál, peníz? vysazoval neb shraboval. Druhý Turecek stál vedle, maje ruce na prsou založeny; díval se dol na buben bedliv, huel polonahlas jako stroj: Strassburg, o Strassburg! Stadt!

Du wunderschone

Hovor

pevládal nmecký.

tu

Otevenými dvemi

vidti do vtší jizby, tam sešlo mnoho žoldnéDým z hlinných, nizozemských dýmek vstoupal hustými a šedými kotoui kzaazenému stropu. Vojáci leželi na pláštích [mi podlaze, neb opírali lou ze. V kout na otepi sena ležel jeden dlouhý Turecek; zdálo se. ž;> spí. Druh jeho, maje hlavu jakýmsi zkrváceným šátkem obvázanou, sedl vedle nho. Byl zamyšlen a nedbal svých

kdež celkem

.

ticho,

a

bylo

se

sousedu.

Což

tu

rzných tváí

a

postav!

Bledí,

rudí,

nebo hnd, v pílbách, opeeném klobouku, rozmanitého kroje, a všechny upoutal mlakovatel od Turecku svým hovorem, rozložený na tvrdé lavici u stny proti dveím. Leže na boku opíral skrá o pravici, pres niž mu dlouhé kaštanové vlasy, na konci zkadeené, padaly. Býval asi velmi sliným hochem. Ale bujný život a hýení vyssály rumnec jeho tváí a hluboko zapadlé oi nezáily více bývalým ohnm. Hovor tu eský. pleti

žluté

„A což

ty,

Turecku, neukazuješ straky?" ptal

známý, ramenatý strážmistr. „Ty že bys

se

sky

latin-

uml?" „0 rudé horninu m genus!" odvtil póhrdliv

mladý

šikovatel.

,,Chceš-li,

Al. Jirásek: Sebrané spisy.

XL1I.

nauím

t.

jak

to 10

ne-

i

snadno starého vola ail

bakalá

bacalaureus

zlomysln

se

„No, škol

Rozumíš,

tahati. víš,

já

jsem

co to je?" a usmíval

.

ješt

niv

tolik

prometl,

ic

pro

víme;

ale

kdy/,

nezstal? Mohls

jsi

tolik

jsi

býti

už pro-

kurátorem."

„0 asinel Kdybych nemusil, tedy bych s takovou lejtharskou eládkou Strýc, abych bo vlastpovdl, punochá, cht] mne do kutny, a já bych od oltáe po dvatech šilhal. Tedy já že ne,

n

on

ne

že ani gi co bylo kopu, mohl jsem býti doktorem, ale lak židé si sami pro kopky chodili; pak jsem pošramotil svým „ocelovým perem" nkolik jezuitských školák, a opatrná hlava msl dala lhtu do slunce západu." \ šichni se dali do smíchu. ,,1'ak jsem šel do Holandu a odtud do Ame,i

také

dlat?

Mít

že

totiž

njakou

tu

i

mn

riky

.'"

„Ty žes

za

byl

moem?

No,

Turecku, nejsme

dnešní!"

„Tak

a

neposlouchej

a

dejte

mn

svatý

pokoj,

odpoinu."

si .,1

nech

...lá

ho

a

vlastn

v

povídej,

o

té

Americe nebyl,

Americe." ale

vlnobití

za-

hnalo nás na jeden ostrov u samé Ameriky; ze všech lidí /ustal jsem jen já a ješt dva Francouzové na živu; doplovali jsme na ten ostrov, a já no což a tomu /as nebudeš vit, ty kobylkái, tam by] králem." já. Nkteí se dali do hlasitého smíchu, jiní nedse dívali tu na druhy, tu na klidného Turecka. ..lade jsou tam erní jako uhel, a zjcví-li se jim njaký bílý, toho mají za nebešana. Co se

—

viv

divíte?!"

"

147

„Jako uhel!"

divil

kdosi

se

kout, krout

v

hlavou.

„Jen ruce a nohy od hlezen mají vážn a opravdov.

dodal

bílé,"

šikovatel

Ramenatý strážmistr recku, že by

si

„No

odplivl.

víš,

Tu-

vidím t dnes po prve, ale tolik ti eknu, t v prašném mlýn potebovali, ty bys na-

prášil."

Šikovatel

vyskoil.

„Nech

Obrovský kyrysník ho zadržel.

má

tak ve zvyku. se k strážmistrovi, bila?"

A

oož „není

nevíš," tvá

pravil,

ho,

to

obrátiv

vranka od kolenou

smích rozlehl se jizbou. Kostky se kutálely, až kže bubnu z temna zaznívala, smích a kloní v pední jizb stále se ozýHlasitý

jako poád se opakující tón zvulancošské, již pitlumeným" hlasem vousatý Slezan od pších Turecku zpíval, na kostky

v té smsi el úryvek písn valy;

upjat hled: Srassburg!

Strassburg!

„Ty blátošlape!" zaznlo prudce na prahu,

oi všech udiven tam postavili

se

zpíma,

písným, planoucím okem il,

je

od paty do hlavy

m-

si

Tam boulivý Berkovec, jemuž se

i

nevšímaje. „Kde je student?" ptal ,,V druhé jizb."

ostatních

a

pohlédly. Slezan i kostka zdravíce svého setníka, jenž

uchlácholiti,

se

smích byl se

z ostrá. utišil

a

šikovatel

student" u setniny pezdívali, kulíil své panování na tom jednom <

,,

ostrov u samé Ameriky. „Když jsem tedy byl králem „Vaše Milosti královská, na slovíko!"

—

10*

"

1

IN

Vše utichlo. Kuáci zapomnli pekvapením zaTurecek s obvázanou hlavou, uslyšev ten prudce se vytrhl ze svého zamyšlení. Berkovec nachýliv se, aby vidl, kdo jej opl vytrhuje, vyskoil s lavice, na kterou byl prve opl ulehl, rovnýma nohama, ode dveí protlaiv se žold-

bafat. hlas,

néi pozorn naslouchajícími stanul zavalily setník uprosted jizby. Proti nmu postavil se Berkovec, na jehož tvái nebylo ani leknutí ani pekvapení pozorovati. ,.\ v

cek

skipai, vy mrtviny!" zaal

setník Turepo shromáždní planoucím okem se „chramostejli," dodal, vida jednoho ze

e,

svou

rozhlížeje,

svých na hlav zranného. „Co dentel

První

noc,

už

a

to

bylo,

uduv, stu

skipai, mrtviny!

ekal klidn, až setník se vvhoiiii; zkratka vyložil, Že vera veer si vyšli navštívit Kubika, jenž byl bytem u „zlaté podkovy". Tam byli dragouni, kteií si Kubika nabírali. Ten že je nováek, že si dal mnoho líbit. „My už mli podpal. Ale když jeden Sasík posmíval se vám, no, papane hejtmane, a tomu eskému jménu ne hejl mane za vás jsem ho sekl já a za eské a už to bylo." jméno .kazatel' Berkovec

pak

mu

Tvá Turekova

se

jasnila;

ale

náhle

se

za-

mrail. ,,.\

zbrojiti?

což

vy,

Svázali,

chramostejlové, dali jste se ododvedli vás! Kudlu vám dát!"

„Ne, pane hejtmane!" vpadl Berkovec do ei. „Bylo nás pt, jich dvanáct a stáli jsme pevn. Kubík už krvácel, Naj, ale my nic. Tu pišla hlídka a poruík oznamoval váš rozkaz, abych >m zbra odevzdali, že to <>d panketu porouíte; tak co dlal — i

149

,.lliu

pai, se

—

—

" /.pamatoval se Turecek. „Skipronášel vlídn; plné tváe jeho a spokojen se usmívaje ukázal své zuby.

ano

mrtviny,"

zaleskly,

zdravé,

bílé

„Kde je .kazatel'?" „A tamhle spí." Ranný Kubík zburcoval kána. Stébla senná nachytala se vous. Setník se smál.

„Dob re,

hoši,

pokejte

k plukovníkovi. ..To je dobrák, co?

tvrd

mu

chvíli,"

spícího

do vlasu pravil

veli-

i

do

vlídné a

odešel zvolal

Yivat

hejtman Turecek!"

Berkovec.

Za hodinu bylo všech pl ze strážnice propuštno, ale pt saských dragon, kteí byli bitku u ..zlaté podkovy" zaali a nejurputnji si poínali, chodilo za rachotu bubn krvavou „ulicí".

II.

klenuté svtnici svého domu sedel za lipostolem hradecký Mikuláš Vojí. Vedle nho dva chlapci jeho ernohlávkové, cervenolící, jeden ve trnáctý, druhý ve dvanáctý z nichž rok dospl. Na prosté židli u rohu sedla osmnáctiletá dcera jeho Liduška, hledíc do knížky na stole ped ní rozložené. Odév její byl prostý, vsak istý, lesklé vlasy ti vrkoce spletené padaly jí pes ramena. Dívka byla sliná a svží. V koutku u postele v erné lenošce odpoívala Vojíova žena, bledá, utrápená. Nemoc jí soužila télo, zármutek ducha. U nohou jí sedlo as ptileté, boubelaté dvátko, nejmladší její dít. Vážný mšan, zvednuv

V

vým

mšan

150

zamyšlenou hlavu, odkašlal a zanotoval vážným hlasem zbožnou píse, a svží hlasy jeho dvou chlapc i Lidušcin zaznly po nm:

pro

>Hospodine, znající a tak lid

jméno

zuiv

se

odmítáš

tvé,

hnváš

na oveky pastvy své? Pomni, že jsi je shromáždil a od starodávna dobyl, za ddictví vyvolil.*

Hrdá matka zbožn sepjala kostnaté ruce. Než Vojí druhou sloku zaal, ozval se v síce ped jizbou zpv mužného, ale ponkud pidušeného I

hlasu

:

•

Poddaly jsou se kalichu

mnohé nmecké zem, ale eské již pohíchu opustilo jej plém. Zdráhá

se již nésti lehce

bemene pesvatého: jejich pata k

híchu chvátá

od Ježíše sladkého.*

Vojí sebou trhl, dti rychle se obrátily v tu odkud zpv zaznl, a matka jejich zaúpvši

stranu,

zakryla sobe

tvá. mezi

Ve dveích

svtnicí

a

síní

stál

vysoký

žoldnér. Vlasy jeho hýly krátce pistiženy, takže líni více vysoké jeho celo vynikalo. Tvá mužova byla smutná, pohled vážný, ha káravý. Byl to druh Tureckovy setniny, jemuž ..kazatel" íkali. „Tys Bratr!" zvolal Vojí. pravil „kazatel" písn. hlavu. Na okamžik trapné ticho. Jen hluboký povzdech hlede ženy hylo slyšeli. Žoldnérovo oko utkvlo na

„Ale

ty

Mšan

nejsi,"

sklopil

"

151

ní,

pak na Lide.

jež

ervenajíc

se

oi

Rozumla káravým slovm neznámého

sklopila.

vojína.

„Kazatel", byv vera u Vojíre ubytován, veer odešel a teprve dnes se navrátil. Xeznali ho tedy dobré. Byl Bratrem, jenž se Sasy do své vlasti se navrátil, vren víe otc svých, a rodina Vojírova za reformace zstala.

Proto zaúpla žena uslyševši káravou píse, slyše vyítavé „ale proto zarazil se starý ty nejsi!" a proto zardla se planým mákem jeho dcera. prosím. Polituj nás a odpus!" promlu,, Sedni,

mšan

—

vil

konené

Vojír.

„Strachem padli

jste

,,Ó

brate,

žením po

chom naši

s

ped

a soše

asu

bohem

té

rozpálenou babylonskou poklonu jste uinili."

pecí

a srdce sous velikým toužením rozvlažení vzdycháme. Jak rádi bya církví se smíili Snad nepátelé

padnou a vy

—

!

Kazatel mávl rukou jakoby na zápor. ,,A pro nebyl jako ti, kteí radji vše opustili ?" „Tys voják, svoboden, nemáš dtí, nemáš ženy; velká bída pišla na nás. Z msta vyhnali nám pastýe milého Hrabaea, a pišel arcidkan. Pemlouval, kázal a hímal, aby nás pivedl na víru ímskou; a. když za celá tyi léta nikoho nevyzískal, rozhnval se a požádal Chorvatu, kteí tu byli, za pomoc. Pak komisai nad reformací celý Breynerovský regiment š<mi poslali. Nemli od nás odejít, pokud by celé msto nebylo obráceno. Jednoho po druhém nás volali, tžkými pohržkami dsili, a když jim od nás bránno, do vzení nás vsadili. Každý na rathouze kout, sklep, sí, vše Po domích našich vojáci rozbylo plniko jsi

vz.

" "

152

s dovolením, aby co chtli, dlali. A dlali krev tuhne pi pomyšleni " zaala mdlým, „Já dopovím já jsem vinna chvjícím se hlasem nemocná zena. „Byla jsem sama, jediná, ti dti nedosplé, plaící, se tvrtým v outžku. Mla jsem ztratil muže, ochránce, všech nás živitele. Dti mé, ó mé dti žoldnéové a trápili a soužili, že kik se všude rozléhal znáš-li lásku mateskou, mel lis ženu Dojmem uchvácená umlkla. Kazatel nachýlil

sázeni

—

-

—

—

hlavu.

tom protivenství zapomnla jsem jen trápení mužovo, já slyšela jsem a šly jiné, nebyla jsem jen náek sama ped rathouzem a ani dkan ani kapitán nás neslyšeli. Tu jsme žáronili muže své ve vazb a odekli se víry. .lá jsem vinna a oni inndleli Však Hospodin mne potrestal; tri léta již já. zde malomocná se trápím. Dj se vle jeho!" - dodala liše a zamlknuvši pitiskla k sob suchou nikou prudce dcerušku svou, k ní se tulící. Vojí maje hlavu sklopenou naslouchal. Na tvái jeho bylo vidti, jak bolestn ho upomínka na

„V

bíd,

té

na všecko,

v

vidl, dlí. Šla já

i

-

událost

dojímá.

Dceiny oi

hýly zaroseny. milosrdenství svého," pravil hlasem kazatel a pohledl na žalostící ženu.

In

„Bh temným

neodepe

Lidušku pohled jasný hnul. ale

útrpností

ne již káravý a písný, milosrdenstvím, do duše po-

ten, a

,, Polom se nám uvolnilo," jal se Vojí dále mluviti, „mli jsme pokoj od nich, ale duše truchlila. Zastali jsme vrni a tajn i asu noního vzývali jsme Hospodina jako otcové naši. Pak pišli velkou zádavu Sašové zpoustu zpsobili, ale nám se u vire uvolnilo, jak vidíš, a doufáme. Z exilu -

-

i

153

mnozí

se zní slovo

do

vlasti

navrátili, jak

i

ty.

-liž

zase volné

boží."

temn

„Ale dozní," dodal

kazatel.

„Nepítel se

vzmáhá, Valdštejn sbírá na Morav." „Ty pak, z kterého kraje?" „Ze zdejšího."

nepovdl.

Ale více

Turecek jeho .synkové" záhy si zjednali uznáposádky obecné dstojníkv. Osvdili svou neohroženost a cvik ve vcech vojenských, byli nejlepšími rvái, pijany a kostkái. V umní tom ze všech nejvíce proslul Slovák Naj. Všude jej znali, toho dlouhého žoldnée v usmoleném klobouce a v pruhovaných šaravarách u kolenou sdrhnutých, ozdobených otepenými flenkami. Kdo jej jménem neznal, uril jej „ten s rulíky" nebo „kostká". Spletl po zpsobu oteckém lesklé své erné vlasy, jež piln sádlem mazával, ve dva copánky. Hrál vášniv v kostky a ty když druhy jeho omrzely, vytáhl z pod kabátce „dva a ticet loupežníkv", umazané, hrub malované karty. Berkovec shánl dobrodružství v kri

ní celé

,

i

:

mách a za dvaty se fantil. Od té doby, co vypravoval o svém pobytu „na tom ostrov zrovna u Ameriky", íkali mu druhové král aneb Milost' královská. Kazatele te mimo službu vojenskou málo kdy na ulici bylo vidti. „Hejže, Kubíku!" kiel pes ulici Berkovec za novákem, jenž na zavolanou pišel. „Co dlá kazatel,

na

telte

ješt dá, kde depí?"

" 154

„Ten jeho

mšan

je Bratr." šikovatel, „to kancionálu. Ten se toho ale mají prý tam hezkou

„Hm," zasmál

se

leníka ku na msíce, „Ba ovšem, jako „Aj,

kdo

to

l»y

lusk.

má

Vidl jsem

tedy

ted

spo-

namodlí

dceru." ji."

ekl; vida tuho starého kocou-

Kde je to?" „Tamhle!" A Kubík ukázal dum. Pokynuv nedbale hlavou chvátal Berkovec naznaeným siliciem krokem lehkým, jako švihák, kl houk k pravému uchu. Za chvilku ocitl se u Vojíe.

ra.

»-

Kazatel byl ped tím k poruíkovi odešel. Ale Berkovec chtl dcerušku vidl a proto usednuv dal se do hovoru, který uml zapísti. Brzy pi-

pkn

šli

s

mšanem „Je tak

v

ei

na

hodný, ale

kazatele. vražný.

Co

je

ješt

u nás,

se nezasmál. Zajisté ho stihl kdys velký zármutek." s ním na tetí ,, Vojákuju rok a já ho nevidl, aby se jen usmál. Není divu." „A nesví se „Nám žádnému," Berkovec mluvil tónem nedbalým, „nám žádnému se nesvil. Co víme, máme od hejtmana. Zkusil mnoho. Však víte, za reformací. Starého otce zaveli mu do smrdutého Nezení, protože nechtl pestoupiti, a tam skonal. Ted dv byl kazatel práv pry. Vrátil se, otce již nezaMl mladou, hezkou ženu a uchyl s ní dloustihl ho, a také se s ní neshledal. Císaští vojáci ji zhanobili ulýrali. To není ovšem malikost; pisahal prý pomstu, jak by ne, lovk by na potkáni vraždil, a šel do ciziny. Slouží proti císaským, pro, to již uhodnete a bije se jako každý z nás."

—

,,.\ je Bratr?" „Kancionál nosí poád pod kabátcem, as, te i káže." A Berkovec se usmál. „Není

jeli

a s

ním

155

mnoho. Poád vážný, bruivý, spolehlivý." ,,Jak se

ale

dobrý kamarád,

jmenuje?"

nevím. Ale my mu íkáme kazatel, protože nás asto kára. zvlášt pijeme-li do vsi neb do msta a choeme-li se tu, jak již bývá. povyrazit a namáhání si nahradit. Jak živ, co u nás je, ani slepiky nikomu nevzal, bloud, živí se jen žoldem. ,,To

Divný lovk, nezpívá, leda

z

kancionálu,

nehraje,

neshání se po tanci ani po dveti, hana! Ale bít se umí." Za hovoru pišla do síce Liduška, kteráž cizího žoldnée spozorovavši chtla uskoit, ale uslyo kazateli, zstala, nepozorována ševši, že tu Berkovcem, jenž zády k ní sedel v jizb.

e

co kazatel zkusil a vytrpl; žeHluboký soucit zachvl duší mladé dívky. Proto tak vážný, o samot tak zamyšlený a mlelivý. A nemluví o neštstí svém, nestýská si, sám a sám všecko snáší a nemá nikoho, komu by si požaloval, opuštný potlouká se utrpení ozásvtem mezi chasou vojenskou. ila tu vážnou, zamyšlenou jeho hlavu. A je zbožný i dobrý.

Ted

uslyšela,

nat, ztratil

ženu

i

otce.

Zá

Židle zašramotila, Berkovec vstal; a již zahledl mladou dívku, jež leknuvši se chtla uskoit.

mé srdíko Pro se schoza kulatou bradu vzít a nahlédtu stanul ped nimi z nenadání kazatel, jenž práv byl vkroil. ,,0j,

pkná ržiko

váváš?" Chtl nout jí do oí

!

!

ji

—

Berkovec nebyl bázlivec, zvlášt ne ped heza tak snadno neustoupil; ale ten kazatelv pohled, ta písná tvá ho odzbrojila. Usmál se dvojsmysln. Po svém si vykládal, že ka-

kým dvetem,

156

dívku

zatel

si

dovi

..škodil",

„Jdu pro se

Ptají

oblíbil

Nechtl

žárlí.

kamará-

povolil.

t

abych

tebe,

tob

po

že

a

proto

na svtlo boží

vytáhl.

všude."

„Nedbám." „Tedy nepjdeš „Ne." hledl

„Inu, nedivím na Lidušku a

se.'*

Berkovec zasmáv se

a

po-

o lešel.

*

* *

Setník Turecek již na as tak srden se n< zasmál, jako když. mu Berkovec vypravoval, že si „kanamlouvá. Patrno, že „Jeho Milost krázatel" lovská" irou pravdu svému pedstavenému nemluvila, že mnohou vc vymyšlenou pidala. Setník na židli smíchem sebou házel, bicho se mu otásalo a erné oj se mu až zakalily. hlasitým smíchem „Inu to bych ho rad." a toho perýval, ..inu, (o bych ho rád vidl

dve

e

brumlu

jak

se

k

ní

má

"

a

smál se

zas.

Setninou Turekovou se to brz rozneslo a mnohý vtip dobrý, hrubý nepodaený koenil zprávu tu. ..Kazateli" bylo asi ticet lei a byl slušný muž, nebylo by divu, kdyby láskou zahoel; ale tomu, kdo jeho povahu a vážné chováni znal, bylo to nepochopitelno, ba k smíchu. Minulo nkolik dnu. Na devné pavlai, s níž na dvorek a malou zahradu za domem VbjíoVým bylo vidt, sedla »

i

i

Lidka,

vyšívajíc bílý na stolici

ku

a

krejzlík.

sedl ..kazatel" bez klobouzbran, po domácku, nazíraje na ruce Liduš-

Vedle

157

iny

práci, kdež kvi po kvtu bílou nití vypirstal. Vanul vlažný vítr, na zahrádce se již tráva zazelenala, stromy se probouzely, od západu vyvstával (Vniavý mrak, rostl a oblohou se síil, až kraj stínem svým pokryl. vstala a hledla k zataženému nebi, Li. luska s nhož v dáli déš se již inul tmavými pruhy. lejdete, jak jsem dnes „To zkusiti', .jestli/. slyšela. Nastanou dešt " zaalo dve. si v „Jsme tomu zvyklí; a oddecha její

šívaný

—

w

až nás

nete,

lu

mst

nelnulo."

Dve

se

smutné usmálo.

„Vám

je

vše jedno,

„Všude jsou

vv

jste

všude doma."

táhneme-li

rádi,

o

dum

dále."

my

na vás budeme vzpomínat." Dosud mluvil vojín maje hlavu sklonnou. Ted upel zrak svj na dve.

„Ále

„Na mne pak,"

—?

dudal jaksi

Ale

ty

i

rodie

—

dobí,

jste

„nebyl jsem snad jako

trpce,

a ti

ostatní."

„Ne, vy jste Bratr „Jak to víš?" ptal

se

nešastný." kazatel

prudce.

ped nkolika dny nemrate se — my s vámi

„Žoldné, jenž

—

a

byl

u nás,

—

vypravoval my ó, jsme se s matkou za vás modlili," dodala tise. Hlas její byl tak lahodný a mírný, ozýval.) se tolik opravdového soucitu. Byl to vlažný vtíek,

vnm

jenž

ovanuv strnulou skalinu ídkou

tra

viku

její

probouzí a rozechvívá.

„Bh vám to odpla, ale již nieho neoekávám, mé dít," pravil kazatel mírn. Nkolik krpjí padlo na. zábradlí pavlae. Liduska smutná mlela.

" " 158

„Ty's lak dobrá

Nezapomenu

mínal.

„Nezapomenete

—

-

já

bych na vás vždy vzpo-

?"

„Nevykej mi, ty's mi sestrou," pravil hlasem tichým a mkkým, podávaje jí pravici. Cítil, jak hebká její ruka se chvje. Umlkli.

Zášeím zašuml Náhle se

„Ty pláeš?!

„Nevím vii

;

ale

jarní déš. Lidušoe sklonil. pláeš, Liduško?!"

tichý,

„kazatel" t<>

k

Pro jen

lak

zas vytryskly z pavlánu.

vybhla Pekvapen hledl

jí

za

"

a

nutila

hojné ní.

.liž

se

d<>

ásm-

zaštkála

slzy,

dávno,

a

dávno se

srdce nerozechvlo citem lak libým; dnes mu /.asc po letech bylo jako nkdy doma v kruhu c dinném; blaze bylo divilo té v jeho duši. Ach ne-

mu

>-

nelze.

lze

Toho

veera

se

již

Liduška

Pozd zveera sedl vjizb

neukázala.

mrky

s Vojíem pokojn dí-

kazatel

jeho manželkou. Chlapci a dceruška majíce voln oddychovali. Lidka byla

a

do

své

k

>

odešla.

Kazatel" mel hlavu o dla openou. Všickni mleli po vážném hovoru. „Brate," jal se po chvíli Vojí mluviti, „není tedy mOŽná, abys /.ustal?" li ,,

,,

.Nikoliv."

„Ty's dal

Bratr

„Heším, ale temn, „mn

„Mn

patí

a

válíš." mi snad odpustí;

bh

„Nemluv o pomst, minulé. Ty

ne-li,"

do-

nelze jinak." msta, praví Hospodin."

nevíš

—

neuppmínej

mne na vci

"

" 169

„Zsta

u nás,

snad

se

uvolní.

ti

Takhle na

váleném máš stále utrpení minulé ped oima." Zamlel se, až po chvíli nesmle zaal: ti

mi poli

..Snad víš

—

jsi

dve,

pozoroval, že naše

..Kazatel"

Lidka

—

snad

prudce sebou hnul a hledl na

m-

šana.

„Svila se mn plaíc," ozvala se matka mdlým hlasem, „zapísáhla mne, abych mlela.

—

Vím, že's poccstiiý, že v lehkost neuvedeš ..Kazatel" zavzdychal. ,,0h, jsem dost sklíen, pro jiné musím ješt

zarmucovat? já netušil.

minulo,

jsem na

Bh

vám

žehnej,

odpuste mi. Toho

Sestra jsem u vás našel, ale vše ostatní

ženy více nenajdu; vky ztratil. Však

ml

jsem jednu a

víte,"

dodal

tu

temným

hlasem. ,,Zanech aspo toho krvavého emesla." ,,'Xemožná! 0, kdybyste vdli! Já se zaek] a vše splním; již není pomoci."

Zase

ticho,

smutné

ticho.

III.

Na lukách ped Hradcem v paprscích sluneních leskly se kopí a halapartny, helmy, šavle a krunýe jezdc. V ranním vtru vlály praporce a „štandáry", zvuky píšal a bubn vesele se rozléhaly krajinou.

Plukovník, velitel hradecké posádky, obklopen vyššími dstojníky pehlížel své vojsko. eta za etou, setnina za setninou táhla kolem malé vyvýšeniny, s které velitel vojáky své pehlížel.

ICO

zazvuela

\'-<\

píse

veselá

do

—

kroku

Tu-

rekové. Vše

na

nich

isto;

zbra

se

jen

leskla.

Set-

všecek jiný v ele své sehnuv. Plukovník kázal stanoul a pokynul Turekovi, jen/ n volném, pkném klnsn na pahrbek vyjel. ník

sedl na své ryzce jako

Il.nlv

a

stály,

ulitý,

zraky všech obrátily se

k

mstu,

odkudž plným tryskem jezdec pijíždl, .liž se blížil, bylo slyšeti dusot, frkání kon, uzda spuštna, udidlo

k

pnou

všecek zpocený, jen se pokryto, kouilo. Jezdci ve vtru vlál jeho m >
z

nho

i

setnin rozléhal Vojsko táhlo rychlým

setniny

k

se

povel.

krokem do msta. Jen Turecek zstav plukovníka, jel nni po boku; rozmlouval s ním horliv po celou cestu. Jednali o emsi dležitém. ii

Neobyejný ruch jdou,

odtáhnou

nastal

po celém

mst.

,,<>,le

navždy!"

konen se té metly zbavíme." posádky doslal rozkaz, aby ihned vytáhl z Hradce a odebral se ku Praze urychleným pochodem. Valdštejn, sebrav u Znojma znamenitou sílu vojenskou, vytrhl do Cech, aby odtud Sasy vypudil. Shory Charvátu jeho pekroily hranice, potírajíce menší sbory saské pipravovaly dráhu a hlavnímu vojsku, míícímu na Prahu, kterouž byl Arnim s hlavní mocí svou na podzim obsadil. „Bohu Velitel

díky,

Kil

Hradci vojskem Trkovým Náchodsku až za Jarorozložen.). Dopoledne pipraveno vše nejnutnjší okoL) druhé hodiny vytrhli z Hradce. Hudba brala, praporce vlály.

Nadto

m

obrozeni,

Sašové

byli

kteréž

bylo

v

po

;

nco mušketýr

Tnrekové.

a jízdy meškali do-

sud v mst. Jim svena obtížná úloha, aby vozy, zavazadla a zásoby dopravili za posádkou. Turecek všecek byl zmnný; porouel klidné a rozvážliv. Pijímal zprávy, dohlížel ku pípravám. Vše dalo se za jeho dozoru neobyejn rychle, tak že okolo tvrté hodiny vše bylo k odjezdu pipraveno.

Ješt malé pul hodinky odpoinku. Tnrekové naposled v Hradci popíjeli. Hlueli, smáli se a zpívali jako tehdy, když pitáhli. Xaj, pipravený

—

—

na pochod nemlf mnoho tahal mušketýra jakéhosi za kabátec, nut ho, aby s ním ješt zahrál v kostky, což když se mu nepodailo, mrzut zaklel, až Kubika ulovil. již

konen

Obkromo na hrubé

sedíce proti sob vzaazené krme bavili se ,, dvma a ticíti lounež-

lavici,

níky".

Nedaleko

svlékal nový svj kaonehdy vyhrál, a oblékal stankolik záplat, tam, kde se ho císa-

rý,

jenž

ml

Slezan

nich

bátec, na který

si

byl

ská halapartna v šarvátkách byla dotekla, a polonahlas svou písniku.

huel

Tou dobou byl „kazatel" u Vojí. Chlapci ernohlávkové smutn se dívali na žoldnée, jenž se pepasoval a pláš balil. Matka v lenošce, ruce majíc sepjaty, tiše se modlila. Vojí, zamyšlený a smutný, pomáhal Bratrovi. AI. Jirásek:

Sebrané

spisy.

XLII.

\\

:

ir>2

Lidka pinesla

nco

zabaleného

a

nesmle mu

podávala. Že

„Je to krejzlík, jeden kvi nedošitý " Manu- hledala slov. rychle

tak ,,

své její

Kazatel"

ruku hlavy

-

—

—

její,

vera,

dar a s ním podržel v ruce chvjící se Pak pravici chopiv se

pijal

sklonil

se

k ní

políbil

a

její

Sisté,

bílé

elo. ,,Pán

Venku

bh

te

opatruj,

zahlaholila

sestiko!" Dále nemohl. poprvé, bubny za-

polnice

víily.

synky jeho, a tiskna „Kazatel" objal Vojíe hospodyni ruku. zašeptal: „Odpuste a modlete se." Pak ješt jednou podal ruku svou plaící Lidce. i

Slezan, pezuv práv se zbran. Kubík také vstával. zdržoval jej horlivé

dupl

Btevíce,

si

a

cho-

pil

Naj

maje oi vypouleny

„Tak ješt jednou výhod, vždy není dohráno." Ale druh jeho se mu vytrhl a lavici pekotiv, kvapil z krmy. Venku ozývat se již hluk vojska a buben. Naj, rudý v tvái, sbíral podlaze svých usmolených ..dva

mrzut a

ticet

po berné Loupež

ník". Turecek objel nevelké své vojsko, prohledl mužZrak jeho se leskl, plné tváe záily. i vozy. Ted povel, vykroili, buben zarachotil a píšaly spustily, a již odmený, pádný krok se rozléhal. Turekové ohlížejí se, kynou vesele i paním. „Jen „kazatel" na kraji tetí ady vážn kráí ped se hled; ale ted blíží se k Vojíovu domu. Ve dveích Lidka, bratí a otec Oh, jj&k je bledá., stvo

dvatm

—

163

uplakaná! ..Kazatel"' jí kyne, ohlíží se a po dlouhém, dlouhém ras;' usmál se poprvé. Vidli ten smutný a laskavý úsmv, který hluboko utkví v mla-

dém

—

srdci

*

*

Plukovníkovi, jenž z Hradce vytáhl, bylo ulopímo a co nejrychleji táhl ku Praze, se mu snad nemožným stalo, aby k Lizamil. Podobnou cestu pikázal plukovník také Tureckovi, jenž všemožn se snažil, aby se stihl hlavní voj. Ale plukovník mohl rychleji pohybovat Tureckovi s vozy a zavazadly nešel pocho tak rychle ped se. Á ped tím po dva dny nepršelo, bídná cesta rozmokla a stala se ženo, aby což kdyby

tomicm

;

tém

schúdnou. Táhli podél Labe. Dragoni, kteí byli pedvojem, a mušketýi jevili mrzutost a nechu. Neradi se odlouili od vojska plukovníkova. Omrzela je obtížná služba, hueli mezi sebou, že nedostatek pití a penz, že to psí život. Toužili na písnost Turecko vu a jeho nespravedlivost. Stráž a tžší službu že jim jest konati, synk svých že šeti. A všichni pi tom myslili na Valdštejna a jeho tábor.

jak velký žold platí, jak všeho v tájeho hojnost. Jen v adách Turecku ješt hovor, ba i smích se ozýval. Slyšeli,

boe

Stmívalo se a dosud nevelel setník k odpoinku. Zahalený v pláš jel na kídle prvé ady. Náhle zaraziv kon, kázal zastavit. Déš ustál, ale tma víc a více na krajinu se sklánla. V dáli jako

na obzoru bylo vidti rudou záplavu. Hoelo. li*

"

.

16

"

I

Turecek se zamrail. Díval se chvíli zamyš na ohe, pak kolem po krajin. V právo nedaleko na malém návrší blal se v šero dvorec.

n

\ ,il

Pedvolav si poruíka, io pední •stráži.

si-

„Nevracejí

„Anebo

ke to

velitele

dragon, vyptá

i

zabloudili."

skipai, mrtviny!"

a

podíval

jak

jsem

setník

káze,

snad

se,

utekli,

písn

se

na

odtušil

pi

poruíka. „Máte

pozoroval

tvái /.rudl, mlel vsak a na pokynutí odjel. Turecek zavolal si Kosoského, a nímž mimo službu velmi pátelsky žil a ve služb mu

Dstojník

v

i

I

y kal.

myslíš, tmi list plukovník

,,('•) ...

ohe si

—

na cesiu zapálil."

„Anebo císaští." Pekvapen pohledl poruík na to

jen

ii

erto\

i

chlapi

bychom

„Pak

,,Sn;id,

ale

byli

COŽ

<

setníka. „Pak by Ihorvaté

zaskoeni."

na

plat.

Je-li

les

hustý,

teba

prosekati."

„Dobe,

ale

což

Turekové?"

rejthai a mušketýi Setník popojel více stranou. „Hm, pozoroval jsi? Jako berani strkají vy do sebe. Mrtviny Pední stráže

„Jako jindy, ale

ti

—

„Ty se „Zásoby

již

hla-

nevrátí."

?"

„Na den." Turecek schmuiv elo hladil si prudce erné kníry. Pak ješt chvíli tiše a tajn jednal s Koso-

ským Po ohledali.

té

rozkázal

nkolika

jezdcm, aby

dvr,

1

65

Za chvíli ahostil se Turecek se svým mužstvem do prostranného dvorce. Byl pustý. Nastala tmavá noc. Kososký rozestavil do dvora a kul. mu etné stráže, dnes samé synky od setniny Turekovy. ..Kazatel" byl mezi nimi. Ped Turecky tu zajisté již byli loupeživí hosté. Vše vybito, okna, namnoze i dvée vytlueny, podlaha, pod níž drancovníci peníze hledali, vytrhána. V celém stavem' ani lovíka, v chlévech ani kzlete. V nejvtší prostorné jizb hoely dva ohn, kteréž vojáci rozštípanými prkny vytrhané podlahy živili. Na pláštích kol jednoho rozložila se Turecku, k druhému, blíže dveí zasedli mušket vii a nkolik dragounv. Ostatní jinde se uložili u

ás

Pojedše eení,

nco

oh.

a

žíze uhasivše, tak jak byli ublánatáhli se Turekové a zdálo se.

ustrojení, usnuli. Jen Berkovec a ti ješt, kouíce, bdli. Ti u druhého bud mleli, bud polonahlas lhostejn hovoili. Berkovec jen nkdy, jako

že

pevn

ohn

n

náhodou, úkosem na se podíval. vesele praskaly; rozbitými okny valil se kou, jenž tmou venku, pokud zá padala, se blal, až ve tmách

Ohn

zanikal.

Berkovec, jenž až dosud druhy své hovorem umlkl, hlava podimující klesla mu na prsa. Krátká dýmka jeho, již dosud v zubech držel, pokyvující se, vyhasla. Venku zahvízdal vítr, ohn zplanuly a dým vtrem sražený valil se do jizby. bavil,

n

Xa dvoe zahmla rána. Mžikem vyskoili mušketýi a dragoni vále-

vzkiknuvše, ale již bleskem vyskoil také Berkovec a volal: „Do zbran! Zrada!" Mušketýi byli pekvapeni. Domnívali se, že Turekové spí, že je snadno pepadnou, ale již stáli

lfííi

v

pevném šiku áblovi hoši ozbrojeni, vele jich Berkovec s napaženou ti

tovi

;i

k

boji hohalapart-

QOU.

Ze dvora liluk a kik, inkol zbran, nkolik v jizstelných ran zahuelo pustou, hluchou nocí. I

b

strhl se boj.

Ostražitýi zkušený dstojník všiml si všeho tak, že nepozorovali jeho nedvru a ostražitost. V širém poli neodvážili se ani prchnou! a prapor opustit, ani na Turecky udeiti. Noc a místo píhodné, jakým

dvorec

byl,

mly

k

tomu

posloužiti.

Vše bylo tajn ujednáno. Ale Turecek nespal. Kdy/, poruík dragonský chtl pepadnouti stráže, a rána, znamení tm, již uvnit byli, aby Turecky souasn pepadli, vypálena, vyítil se setník se svými a ostatek Kososký dokonal. Berkovec jeho vyhraní vdli <> všem, a proto byli na ránu již v šiku a pekvapili ty, kteí jim strojili úklady, .liž couvali mušketýi ke dveím, statn se bráníce; \ tom divoký kiík na chodb, jim za zády, a brzo s té strany sklíeni jsou Turecky, jež vedl sám i

i

setník.

„Vzdejte

se,

rebelové!"

zaval.

Slibte milost!" poddstojník vykikl: Turecek bez klobouku s pocuchanými vlasy, maje krvavý kord v pravici, stál ped svými, ozáen planoucím ohnm. Jejich

.,

„Bestiel

milost,

vyjednávati .Mrtviny

-

složte

zbra anebo Žoldnéi chápali se urputn své zbran, náhle však jim Turecka.

zdšen

ruka sklesla. Ztrnule,

Na šišatém jeho dva rudé skížené

ele rdlo

me.

Jeho

se

hledli na

znamení, jako od zlosti

sndá tvá

w, ubledla,

ele

—

erné oko

sršelo

blesky a na tom bledém

o tom znamení, ale smáli se té naskoilo, vzplanulo Znamenaný Mlky a zasmušile složili zbra k nohám níkovým.

Slýchali

—

—

Te

„Ode dveí do druhého konta!" Statení a drsní

žoldnérové

ei. set-

velel.

poslouchali

jako

dti.

,,Berkove, rozestav stráže." \ tom vkroil Kosorský se svou etou vedoucí odzbrojené odbojníky, na dvoe pemožené. Mnohý z nich byl ranu, jako dstojník dragonský, vdce vzpoury, jemuž od pravého ucha po tvái a hrdle

srela krev. Postavili je

k ostatním do kouta.

dvr a spoítejte škodu." Turecek mil planoucím svým okem odbojníky. Dragon, bledý ztrátou krve, vzdorovite hledl set níkovi do tváe. Kosorský vrátil se z prohlídky. „Nikoho jsme nenašli ve skrýši. Patnáct tch renitent bud mrtvých, bud ranných na dvoe. Našich pt mrtvých, sedm ranných. Jsou již obslou„Prohledejte

ženi."

Turecek hrozn

zaklel,

uslyšev o ztrát svých

synk. Oi mu jen hoely a znamení na ele zardlo se mu prudeji. Pokynul šesti mušketýrm. „Vyvedte je," velel Tureckm. „I toho tu," a ukázal na poruíka, šikovatele a desátníky. „Dva a svítí. Berkove, vezmi dvanácte synk, nabijte muškety a dáte Stalo se.

tm

šesti."

1G8

Na dvore stojníka.

by

šesti

postavili u zdi

vedlejšího staveni dcíl stel-

Dva mušketýi opodál svítili na druhm, obklíeným Turecky.

Vše poslouchalo jako slepo. Turecek velel, nebylo odmluvy. „Brzo, dokud nepadnu," volal dragon, umdlený ztrátou krve. Turecek díval se s okna. Kývnu] kordem, rány zahoukaly a dstojník svalil se k zemi. Na jeho místo postaven šikovatel od mušketýrány, rv. Setník kývnul /.as, ernou aocí lány bílý dýni válel se vzduchem opt kynul ozáeným planoucími poleny. V jizb ticho. Tresl byl vykonán, elni z odbojník popraveni.

hmly

,i

kem

Turecek stanuv u prosted jizby pichlavým prohlížel mušketýra po mušketýru.

zra-

Mnohý

hle-

jenž bolikrál zrak sklopil.

nich,

/.

dl, zachvl se Kostky!" ,,

a

velel

smrti

v

tvá

setník.

\e,ij podal své. Setník odpoítav deset mušketýr Velel jim, ,ib\ pistoupivše na pineseném bubnu metali. Žoldnéi vdli, co bo je. bylo ticho, jen ohe praskal. Ture.Metali

kové zvdav

„Dv,"

mu

e hledli na kži. ozval se mušketýr. Oddychl "

„Šest se

tvái

si,

vyjasnila.

mu

metající

to

íslo

nevyslovil.

„Zlé íslo," dodal Naj. A tak metali ostatní a všickni mli šest. Pak jiných zas deset a zas deset,

dva

—

„Ušet ,,

Hrdlo

sláblo.

jich,"

Metat!"

velel

žádal

Kososký.

Turecek.

mén až

než zbyli

169

Jednomu padla kostka

mu

Bylo dohráno, a

a

ukázala

dv,

druhé-

tri.

tyi

„Justici až ráno. opatrujte je!" velel

Tak

prohrány.

setník.

Turecek.

trestal

Stráže

životy

Zatím zavete šestky a trojku

znova

mrtvoly a ranní znova piloženo; kolem luzo utichl jejich hovor. upokojil, znamení na ele mu rozestaveny,

ohe

vyklizeni. Xa rozložili se Turekové. z jizby

setník zbledlo. Na otepi

se

slámy spal ve vedlejší jizb, pokojné oddychuje. Venku tmavá noc. Na dvorské zdi ernala se dlouhá postava opená o halapartnu. Hledla do pusté noci. Tam v dáli rdla se záplava a opodál druhá. Hoely dv vesnice. ,, Kazatel" tam upen hledl. Pak ozval se pustým tichem jeho smutný zpv:

vný

Všemohoucí, Bože, vzhledniž na zemi esku, svj veliký hnv odlože zjev jí svú milost všecku!

IV.

Den zasmušilý, pes tu chvíli poprchávalo. Smutno, hrozno bylo v pustém dvoe. Ti, kteí z Turecku v noc: byli ranni, pevazovali své rány aneb sedli obvázáni, v jizb u planoucího ohn.

druh

Nko-

kopalo za dvorcem jámu padlým druhm. Zabitých a odpravených odboj niku nikdo si nevšiml. Zkrvavená jejich tla pitažena ku stodole, kdež mla zstati ptákm za lup. I" stodol v lik

jejich

;

170

na tráme visela tla boj decimováni živo!

ty svj

mušketýrú, kteí pro odv kostkách prohráli.

Turecek pipravoval vše zas k odchodu, zamyša mrzut. Událostí touto byl nucen celý den ve dvoe se zdržeti, COŽ mohlo míti nejhorší následky. Stráž oznamovala, že v noci vidla v okolí požáry. Zajisté jsou císaští na blízku. Proto vyslal na výzvdy nkolik žoldné, kteí vsedli na dragonské kou. Mezi nimi také Slezan. len

vjel

Bylo k poledni, když jeden z vyslaných jezdc úprkem do dvora a oznamoval, že vidl houf

(hor vatu.

Za tímto jezdcem picválali luzo tu

všichni,

až na jednoho, jenž

se

ostatní.

nevracel

Byli a

ne-

vrátil.

„Dal se zaskoiti," nuže, hoši, bude dílo."

Odpoledne pitáhl

setník.

pravil

skuten

Pitrhnou

houf císaský

jako byl Turekv. aby posádka dvorská se vzdala.

dvakrát lak

,,

etný

Velitel

aspo žádal,

Setník sám vystoupiv na zeí, vypálil na nepítele tžkou bambitku a zvolal velikým hlasem, až um hrdlo zrudlo: „Tak odpovídá Turecek!"

„Turecek! Turecek!" zvolali císaští; rány rankolik koulí svištlo kolem hlavy setníkovy, jenž klidn se zdi sestoupil. Vojáci jeho hledli na s úctou bázní. Nezranitelný chotily,

i

—

Mušketýi rozdleni mezi Turecky, aby netvoili samostatný lehlivý.

zástup, který by

v boji byl nespo-

Ješt toho dne se Chorvaté odvážili útoku. Bozbsile, aby se zmocnili nenávidného Tu-

jovali

recka.

171

Ale „synkové" vedeni svým osvdeným italikem" nedali se. veer toho dne rozdáno poslední jídlo. Zásoby došly a v celém dome nebylo ani skývy, ani pazourku. „No mnohý z nás již slunce neuvidí," pravil jeden z Turecku, když veer sedli pi ohni. Slovák pepoítal svých ..dva a ticet loupežník", zdali nkterého dnes pi hájení dvorce ne-

a

ztratil.

„Naji,"

pravil Berkovec, chopiv

jej

za rame-

budou zejtra krvavé špády!" a ukázal na kord vedle na zemi ležící. Usmíval se. Druhého dne staten bojováno. Akoliv Turekové hladem trpli, pece neochabli. Než udržeti se nebylo možná: teba se rozhodnout. A rozhodli se tak, jak setník jejich oekával. Qero veerní ozáeno bleskem výstelu hluk a kik bojujících ozýval

no, „vid, to

;

istou krajinou.

v pevném, dobe složeném siku vyze dvorce. Nastal zoufalý boj. Oddíl Chorvatu vnikl již do stavení a Turekové, klestíce sob dráhu, zaslechli ješt divoký jásot nepátel. Zablesklo se, ev boje pehlušil hromový výbuch rána, jež vzduchem i zemí zatásla. Vše se zachvlo. Jásot ChorvatUv ve dvorci umlkl; budova hlav-

Turekové

razili

—

vyhozena do povtí a v ssutinách jejich zahynuli mnozí nepátelé. Nastal dsný zmatek, kteréhož Turekové. na vše pipravení, jak náleží užili. Dobe to poruík Kosorský vyvedl. Xastala noc, však stíny její zaplašil mocný požár. Dvorec byl v jednom plameni, svite bojujícím hroznou pochodní. Dlouho do ní

noci ozýval se pustou krajinou

ev

bitevní.

\12

Zachmueným nebem pronikl na východ bledý pruh ohlašující, že nastává drn. Pochmurno, sychravo. Do nedávná pršelo, cesta rozmokla, jedna kalupustý, jako vymelý. Po ubíral se houfec se halících, bud v prostém kabátci ped chladem a vlhkem se krících. V šeru er-

rovinatý

Kraj

žina.

behu labském v plášt ranním

proti

byl

muž bu

vod

nalo se jim nad hlavami nkolik halaparten a mušTurekové. V pedu na dragonském koni jel Slezan tváe bledé, oka kalného. Vedle nho vedl ket.

Kubík setníkovu ry/.ku nesoucí na hbet njaký balík. Kun kráel s hlavou sklopenou, klopýtav, ím dále tím volnji, asto so zastavuje. Náhle jakoby o kámen zakopl, zamotal se a klesl do Slezan zarazil, Kulak obrátil se po mužích ho došedších. Xesli nco.

bláta.

práv

,,Již nemže," pravil Kubík, ,,a nevstane. Ztraza noc mnoho krve Pozd jsme to zpozorovali. Co s ní?" Berkovec, jenž ml hlavu ledabylo obvázanou, obrátil se k mužm, kteí na tyech hala partnách nco v plášti zahaleného nesli. Pistoupiv, odhrnu] plást' a naklonil se k tvái tila

na

smr

bledé.

„Pane

setníku,

nemže

ryzka klesla a

—

ne-

vstane."

Turecek tžce ranný otevel oi. „Doneste mne k ní!" pravil tichým hlasem. lo

se.

,,Uyzko!" zavolal co

Hanný vu svou

a.

k

možná mu

na ten hlas pozvedl

Sta-

nejhlasitji.

namáhav

hla-

mdlé velké jeho oko obrátilo se po milém

pánovi.

Turecek odvrátil hlavu.

„A dále."

se

netrápí

—

zastelte

—

doneste

mne

173

Prvod

pedu. Jeden

se hnul ku

cek, zstal. Setník ležel tiše, mžikal

Turecku, Va-

z

oima

jako ten,

oekává. Rána zahuela, Turecek zamhouil oi. Balík, kterýž ryzka nesla, piložen na kon

jenž obávaje se, výstel

zanova. I bledý

pruh na východ erná mrana, studený

zmizel.

Sle-

Od severu

vlhkým vzduchem. Labe na beh vystupujíc z temna huelo. ervené vrbové proutí stálo již ve vod, zmítáno rudými kalnými vlnami, jejichž špinavá pna u kovin se usazovala. Houfec Turecku táhl tím neveselým krajem zvolna dále. Všech muž bylo osm: setník Turecek, Berkovec, kazatel", Slezan, Naj, Kubík, Sekera a Vacek. Pi výpadu ze dvorce padla vtšina Turekových žoldné. Mnozí vysekavše se, rozprchli se, jen tito pi sob zstali. Druhý den již prchali, až dnes dostali se k Labi. Všichni byli více mén poranni, nejvíce Slezan; Turekova rána byla smrtelná. ^Nebyl s to, aby v sedle se udržel. „Synkové", nechtíce ho v bíd opustiti, naložili jej na nosidla ze halaparten zrobená, jež dva a dva stídav bylo ticha nesli. Tak jen po málu cesty ubývalo, spchu, neb jim v patách hnali se Chorvaté. Smr cesty udal sám setník. Smrem pvodním po Labi dol prchati nebylo možná. Tam by zajisté padli císaským do rukou. valila se

vítr hvízdal

,,

ty

a

muen

velikou žízní. Pes tu chvíli odešel k Labi, odkudž pinesl v klobouku kalné vody, kterouž Turecek hltapil. Žoldnée zase trápil hlad, nad to velice byli unaveni a mdlí, tak že jim nohy víc a více v blát vázly. Kraj byl pustý, vesnice, které opodál zahlédli, vypáleny. Odpoledne konen zahlédli chalupu na

Setník byl ten neb onen z jeho

v

,,

synk"

"

"

171

behu labském.

Vojáci si oddechli; nepomýšleli více Chorvaty, neb tlo jejich bylo lak zmoeno, že touha po jídle a spaní zaplašovala obavu ped pro následováním. Chalupa pusta, na sesuli, [hned rozdlán u prosted jizby ohe a nedaleko ustlali níkovi lože co možná nejpohodlnjší, odkryli plášf. Polituj Bože, jak byl zohaveni Noha roztíštna, levá ruka zdrcena. „Kazatel", proslulý v setnin ranhoji, roztrhav svou jedinou košili, vymyl rány a pokud a to byl pevázal. Turecek bledl, hryzal se do rt, oi zavíral; pak byl na chvíli bez sebe. Slezanovi, jenž také na Tak uinil ,, kazatel" noze, mén nebezpen, byl rann. Ostatní sami sebe obstarávali, vespolek sob pomáhajíce. Mezitím Vacek, sav s dragonského kon uzel, v síni nco kulil. Za chvíli pinesl bodný kus vymytého masa Všichni se divili. na

-

i

a

„Kdes?

—

,,Pst!" a

toho málo na

ukazovala na setníka, ,,z ryzky". Bylo tolik hladových muž, ale hlad pece

zahnali.

Berko vec byl velitelem. „Vacku, posedíš u hejtmana, Kubík pjde ven na stráž. Za hodinu vás vystídáme." Za malou chvíli spali všichni, jakoby je do vody hodil. Vacek sedl u hlavy setníkovy, tvá svou o dla opíraje. „Kdo je to?" ptal se po chvíli Turecek, zpamabovav se.

Vacek, pane „Kde jsou hoši?" ,,Já,

—

„Zdímli si, jsme te v jistot." Setník umlkl, ale zasípal tiše bolestí. Pak pravil;

" 175

,.

Vacku, udlej mi

nco

k vli

—

radostí, pane setníku." nevyjdu z toho „Mam bolesti

„S

—

doiai mne!" zdšené pohlédl na Turecka. Tvá jeho na smr hledá, tžce oddychoval. „Udláš?" spíše sebe jak by bylo možná ..Ale, pane

Vacek sebou

trhl

a

—

—

bouchnu." „Babo," mumlal Turecek a zamhouil oi. Chvíle za chvílí ubíhala zvolna a plíživ. Rozbitými okénky bylo vidt hustý déš a pod písteškem na záspi stráží pecházejícího Kubika. V stromech u chalupy šuml vítr, rozvodnné Labe huelo temn a hroziv. Asi za hodinu stráže se vystídaly. Berkovec odešel na zásep, „kazatel" usedl k setníkovi.

„Synkové"

spali.

„Kazatel" vyav z pod náprsí svj kancionál jal se pólo nahlas odíkávat! .modlitbu. Za chvíli když umlkl, pravil tiše Turecek: „Kazateli, vyjdu-li ?" „Jak se Bohu zalíbí. Ale není prostedku, však jste

muž."

„Umím umít

—

—

je dobe já se proto ptám, že vás zdržuji, jdte." „Umíme také umít." Setník pohlédl na „kazatele" a v pohledu tom zaleskl se zážeh radosti. Berkovec vstoupil kvapn do jizby. „Vstate, hoši, voda jde." Všichni vybhli ven. Labe valilo se již ze beh, luka zalévajíc. Hnalo se blíž a blíže. „Nkde se mrana protrhla." „Jest as, abychom táhli," mínil Kubík. „Snadno bychom ješt vyvázli, ale bez nho," prohodil Sekera. „Jak to myslíš?" ptal se prudce „kazatel".

—

176

poneseme-li setníka, neujdeme vlnám." htl, abych ho dorazil." .. \ mne žádal, abychom šli bez nho; nechce nám pekážet, rozumiti " pra\ il ..I lobrák Berkovcem najednou. „Co tedy ?" ptal se Sekera, hceš-li, táhni si. On nás nikdy neopustil, a >t zajít, abychom ted chtl Bpíše jako pes " pravil prudce „kazatel". jen niv „Zrovna tak myslím," pravil Berkovi ..'In kazová! na nedaleký je naše útoišt." pahorek.

„No,

..(

i

I

„Tedy se tam sthujme," zvolal

Vacek; a ji/ do chatri Muže ty nepohnul plá žen a dítek, ale cil pá vdnosl dosud žily v jejich sulci. telství, oddanosl tálo sthování. Asi desel krok za chalupou vy \\ en byl beh Labský dosti strmý pahrbek, j<'n/. spadal k Labi s rázn, k chatri však povlovn sklánje. Na vrchu jeho stál\ tyi mocné, si olše, nichž lii rostly pi sob jako rodné sestry. kvapili

;i

\

/.

stran

\.i

I-

ece ernalo

Tam Turekové

prachem

koví olšové. zbra, suché di

husté

se

vynesli plá

.

nádoby, jež v chapivázali kon Slezanova. Mezi mocnými haluzemi probouzejících se olši rozepjali plášt a pod ten improvisovaný stan uložili setník,'. Byli již všichni pod olšemi, jen Ber on na kovec dlel ješt v chalup. Když konen pahorek dobíhal, sáhala mu voda pod kotníky. ví,

balík s

lup

našli,

i

olše

a

o

doutnáky,

samot

a

stojící

i

té haluzin by] rybá ale darmo jsem kažštrbinu prohledal; nikde ani necek, neku-li lunu." Déš! nstal, jen vítr huel v korunách strom. Rozdlali ohe. Nastala noCj tmou huela divá eka. ,,\

dou

"

"

177

V.

Hýly to neveselé chvíle, jež poslední z Tnrekovy setniny trávili na opuštném pahrbku, ve tmách noních, obklíeni vodní spoustou. Ohe sem tam po vetru plápolající žoldnée chránil ped chladem noním a ozaoval pahorek i vodu. Na tmavých kmenech olší kmitalo se rudé jeho svtlo, stídajíc se

mými stíny, a odráželo se na vlnách, jich/, konvidti nebylo. Mizely ve tmách jakoby nekonené; dále pak krajina zahalena pustou tmou. a šumla, temný její nu šum obrovského vodopádu. Po-

Voda stoupajíc syela kol

ozýval se

jako

kud v nejisté zái ohn bylo vidti, stála chalupa do polou ve vod. Sekera sed] nejníže, bedlivým okem pozoruje vodu. Pod samými olšemi ležel Turecek, jemuž se pitížilo. liány se zapálily. U nho sedl „kazatel" a opodál u ohn rozložili se ostatní. Sekera posednuv výše. obrátil se k sedícím již

druhm

:

„Voda stoupá. Bude-li tak jí pibývat, polezeme brzo na olše." Takhle bych nerad umel," prohodil Berkovec. ..To bych radji tam u dvorce „Tm tam je dnes lépe." „Ten nás omýlil, ten dvorec; ale ti psi muškevzdali se do jednoho!" týi! Baby

—

,,

—

sob," mluvil Vacek, „pátelé, více vážím, než. kdybych deset Chorvat skolil. Jednou ranou se ten mušketýr -valil. Niema. Tal on si po našem lejtnantovi." „Snad jen Kosoského ranil a „Ó ne, dobré namíil, zrovna do hlavy. To mu odpustiti nemohl, šelma, že je ve dvoe se setníkem ..Ale

toho

—

AI. Jirásek :^Sebrané~spisy.

XLII.

12

17Í

Bh

Pán jsem

Ale

zkrotil.

namanul

chtl

to

já

se

zrovna

tu

mu škampu."

dal

a

§koda Kosoského,

z

toho by

setník I"

l»yl

Nkteí

se zamraili, jiní obrátili se v tu stra nu, kde setník ležel. Z podpláští vidti bylo tvar na

smrt bledou.

„Do rána ..

i

jizev jako on,"

tolik

„Byl mít

nohu

as

k..v\

pece

i"

\

znamenaný." kdybych po tle ml

neušel a

kuuii

bych hrdým na

,,l!yl

Kubík.

šeptal

tak,"

pece

,ik

to,

Berkou

pravil

ruku rozdrcenou yvésti nás sedle a a

—

setník

nejlepší

jen

a

držeti se

posedu-

ku. Žoldnéové umlkli. aby zá padala mu na kniž

olše zaehtal chvjící se

I

„Kazatel" sehnut, ku, k\ri

ta

\

„Voda stoupá," oznamoval Sekei je.

pisám, ješt

hledl do kancionálu. Nevidl písmen, ale vidl jeden nevyvyšívaný vedle kvtu

pkn

šity.

Tak

díval se ten
prostý

upen

zamyšlen dlouho na

a

Ped oima

kmitla

mu

se

bledá

smutná tvá sliné dívky. Kmitli s<- ernohlávkové zbožná rodina Vojíova, živol klidný, lásky plný. Berkovec se piblížil. .Kazatel" kvapn zavel kan-

a

—

,

cionál. ptal

„Spí-li?"

Setník .....lak

je

vážný

Byl

tiše

a

se šikovatel.

zastenal.

vám, pane setníku?" zamyšlený, bývalá

ptal

se Berkovec

veselost'

jej

opu-

stila.

„Dobe," hoši r '

.1

Turecek chtl se usmáti.

'

„Tu jsme.

tu."

Kynuli

na

Sekeru.

..Kile jsou

179

mám Studente bandalér. Dkuji vám, že kord a vod oenechte." Umlkl.

„Hoši, rozdlb

bude

-

mne

-

-

—

-

již

jen

•

..My vás neopustíme."

Synkové"

tvj

svého neopustili tušíce, že Kubík sedli, ruce mamodlili, druzí hledli bud do

tatíka

Naj

hodina jeho se blíží. jakoby >•• zem, neb na tvá setníkovu, jenž vdomí pozbýval. Stal se <>k.>lí svého nevšímavým, konce blížil se nkolik kvapn. BerkOT luvil k .. však odpovdi neuslyšel. Ohe praskal, vo-

jíce sepjaty,

i

nmu

Noc ubíhala. Dech Turekv mnil se Šeilo se, když statený setník vypustil ducha. „Kazatel" zatlail mu oi, Berkovec zakryl bled žlutavou tvá širokým pláštm. ik se sluší dokonal, na poctiv rány." pravil temným hlasem Sekera. Naj odstoupiv opel se o kmen olše a hledl na spoustu vod. Tenkráte dobe nevidl, maje oi zakaleny. Kubík a ..kazatel" da

huela.

v chrapot.

...1

Všem bylo úzko. Svítalo a Tureckohalapartnami hrabali hrob od olšemi milému úkovi. Nenechali ho vod. ..Mrtvina." huel dojatý Naj, když sypali na tlo hlínu. Berkovec kordem setníkovým ual mocnou haluz olšovou, již do hlav erstvého hrobu pevn zasadil. Po Turekovi zbyli dva kabátce, pláš, klobouk a váek dukátu, se, vyjma Berkovce, kostkou rozdlili. Xastal den. „Jeho milost" student ochotn se tiše modlili.

)

o

uznán za kem, jenž S

dal

.<'"ž :

jsa k úadu tomu kord odevzdal, uren.

velitele,

mu

samým

druhy na radu. „Co té?" jiného než ekati, až voda

setní-

o

opadne." ...A

jísti?" 12*

nco

„Máme

kun.'." \ tom se za olšemi ozval hla pokik. Kubík dohlédaje ku koni, kvapil na zavolání Berkovoovo: ale sklouznuv- na vlhké sjíždl po píkrém svahu. Byl by se nemile zkoupal, kdyl<\ se nebyl hustého koví zachytil. „Pojte sem, pojtel" kiel, vstávaje všecek sily

pd

umazán. Uzeli prostranný 61un, jenž na etízku k mla /i kovím na vlnách se zmítal. dé olši pivázán, \ hráno !" zajásal Berkovec. \

lun

vytažen

byl

k

píhodné

olším a na

místu.

odkudž snáze bylo vyplouti. Mnozí radili, aby se jekalo, až oda opadne. „Proti proudu nemžeme, a dolu nesmíme." [o dobe," vyvracel Vacek, „ale cekati je ne bezpeno a pak potrava. Zatím tak.' mohou Chorvaté ni. a pak jsme v pasti. Jeme dol Sou doji rem, pirazíme ku behu, a pak už je snadn \

\

v

.

lun je edm snese

„Ale ..(

!o

s

ním

„Odvažme pase, a

pak

a

nejvíce na

ib."

kon patrn

a

nevezmeme."

.'"

Zatím bží."

li".

a(

se

na

mladé

travi

„Voda nás strhne." ...\.i

a

tolik

vesla."

„Nabijte muškety!" velel Berkovec. „Dva hrnce balík s prachem, hajdy !" Ješt jednou naposled podívali se tam, kde .1

setník Turecek odpoíval. Bohem, tatíku!" Byli

Uvolnný kun

pibhnuv

temn zaiel,

vážni a smutni. až na pokraj vody Labe unášelo.

.li/. je prudké Hrubými, nedostatenými vesly,

nek

byli

Jivé

vlny,

pitesali,

aby

a

loku

halapartnami k

behu

sob

zprké

rozhánli

bou

jež

zaídili.

Slezan, jenž

181

pracovati nemohl, vybíral se Sekerou vodu, již loka nabrala. Byla píliš obtížena, takže jen okrajem nad vodu vynikala. ..shote balík!'" velel Berkovec, a prach s doutnáky zmizel ve vlnách. Jedno veslo se zlomilo. Pomalu a za velkého namáhání vzdalovali se víc a vírychle ce stedu reky, kam/, je byl proud strhl.

k,

Lo

pahorek ubíhala. Brzo zmizel /rakm kovinaté behy na zad jen ubíhaly. „Loky!" vzkikl Kubík, hled dol po „Císaští !"• dodal Vacek. „Je zle!"

a

i

olše,

ece.

dostaneme do proudu." plné vojáku, kteí míili k protjšímu behu. Zpozorovavše Turecky, snažili se, aby je zaskoili. Proud jim v tom pekážel, ale byli na dostel. „Pozor, tyi k mušketám! Palte!" Rány zahmly, ale i nepátelé vypálili. Nastal zmatek na obou stranách. Sekera zavrávoral a než se kdo nadál, pekodo vody a více se neukázal. Císaští stelili til se

„Necht

vesel,

Bylo vidti

znova, ale \ >i(

se

tyi loky

Turekové

byli

již

mimo

'dostel.

nad ztrátou. pomoci. To zle a tamhle Hradec!"

hni byli zaraženi

„Nebylo

mu

/volal Berkovec. „Ty krvácíš,

,

kazateli' ?"

„Krvácím, na noze," a hledl na Bílou deckou. „Slezane, pomoz mu, ostatní k veslm.

nesmíme ku behu

vž

hra-

Te

se

Proklat!" Ted, když si toho nepáli, hnaly je vlny ku behu a marné bylo všecko namáhání. „U asa," a Berkovec nedoklel. Trhlo to jimi, že všichni zavrávorali. Proudem hnala se voda do dostati.

I

lunu, jenž

narazil o

32

mohutný

kul.

Pro štstí nebyl

i

daleko ku behu. se zachránili. Slezanovi pomohl BerkoKubík. Byli ;isi tvrl hodiny nad mstem. Po nepátelích ani stopy. Kus ml behu zahledli rybáskou chatr, k níž zamíili promoeni a zimou si' chvjíce. „Kazatele" a Slezana bylo teba v chzi podporovati. \

vec

šichni

,i

chatri

\

dukátem

,i

však bylo myšlení, aby i

na

byl

s

rybá

starý

eho

dostali, se Slezanem

a

;i

kluina.

„kazatelem".

druhy obtížnou

dále podstoupili

.1

Hrozbou

nejvíce jim bylo teba. Zle

opustil

a

Nebylo

nebezpenou

po-

cestu

?

Berkovec zahlédl na police starou postillu. Vy trhnuv kus istého papíru olovem nco na psal Pak vyvolav si kluinu do sín, tiše mu nco na kazoval, penízem ho obdarovav. Hoch odkvapil. Asi /a hodinu vstoupil Vojí do malí'' jizby a pímo chvá ku ..ka/atcli"', jenž mile pekvapen, Bratrovi ruku. Veer nastalo louení. Nebylo jinak možná. Jeden po druhém z Turecku upímn tiskl „kazatelovi" Slezanovi ruku. „Turekové, smutn koníme!" pravil Berkovec. Udali smr cesty a místo, kde se mli sejít. ,,Ka zatel" Slezan slíbili, jakmile se vyhojí, že druh^ své vynajdou. Berkovec se usmál, ho vozu, jenž ped chatrí ekal, naložen „kazatel". Ješt stisknutí ruky zarachotil a brzo zmizel ve tmách. Slezan pestrojiv se, /.ustal v péi rybáov /.;i dolitý peníz a na pímluvu váženého mšana Vo lal

tisk]

i

i

vz

jíi-e.

„Kazatel umel," to?"

...lak

pravil

Berkovec usmívaje

se.

1S3

„Má rozbitou

pro

v Hradci panenku a setninu Turekovu."

Naj

„Je ho škoda," mínil aticet loupežník", jež se jež led sušil.

mu

11

i

zapomene na

sbíraje svých „dvav Labi promoily a

Odpoinuvše si ješt asi hodinu, odešli ped plnocí poslední Turekové: Berkovec, Naj, Kubík a

Vacek.

Císaští myslili, že

jisto

*

zahynuli ve vlnách. *

*

V domácnosti Vojíov se zase vyjasnilo. Co kazatel" odešel, bylo tam smutno. Dcera všecka byla zmnna, po taj mu se soužila. Nad to dokonala chorá matka. Na smrtelném loži pravila svému muži: „Naši pátelé jsou vypuzeni. Nastane zase ,,

pronásledování. V

Vojí

Až mne pochováte, vysthuj

se."

slíbil.

Vyjasnilo se, že „kazatel" pišel, s nímž se již duchu na vky rozžehnali. Skryli jej a tak bedliv ho ošetovali, že když léto nastalo, úpln byl zdráv. Za letního odpoledne vstoupil k nmu sav

motnému do komrky Vojí. „Brate," pravil, „ekali jsme, až se pozdraNyní se tak stalo, a proto tob oznamuji, že jsem se vyprodal a že co nevidt se s rodinou svou do Slezska posthuji, kdež mi bude možná veejn vzývati Boha po své víe." „Kazatel" poslouchal maje hlavu sklopenou; pak podávaje. Vojíovi pravici, ekl: „Vezmeš mne s sebou ?" víš.

184

Voji r objal

Bratra.

„Nyní spokojen opustím vlast'. Jsem šedivý a obával jsem se, kdyby mne v cizin Pánbh povoale teó! budou míti ochránlal, že mé dti ubohé ce."

„Jednou jsem se ný boj .jste nu

již,

ote, pemohl.

I!yl

to

kruš-

ale ted mi nelze od vás, kteí tolik lásky a dobrodiní prokázali. A Lidka

krutjší

„Zeptej se

jí."

Na veer sedli „kazatel" s Lidkou na pavlai. Slunce zapadalo, ze zahrádky pinášel Lahodný trik vni kvtin. Žoldné maje kancionál na kolenou, vyal z ndošiješ ten kvt?" ho krejzlík. „Liduško

v

,,.\

neodejdeš zas

ruku jako tenkráte za jarního veera v náru jako tehdy, kily/ odcháBolestn však nezaštkala. Podal

a

ona

zel.

Ku

mu

jí

skl<'sl;i

kiuiii

Odvážel

ervna vyjíždl nákladný Vbjíovu

rodinu

a

vz

z

Hradce.

nastávajícího

zet

vrného Vbjíe. Prve než ,, kazatel" vyjel z Hradce, poskytl muž né podpory Slezanovi, jenž se šCastn u rybáe vy hojil. Po mnohých klopotách dostal se do švédského tábora, kdež se s posledními Turecky shledal. Vyídil jim srdený „kazatelv" pozdrav. ekl, že ume," pravil vesele lejtBerkovec. ..Ale ty pojd a dej se rychle zapsal 1 sloudo registru ,žlutého regimentu Ctí je v žil, jako nkdy u (atika Turecka."

„Vždy jsem

uaut.

.

ii

nm

Dne 16. listopadu L632 svedena krvavá bitva Lutzenu, kdež zahynul král švédský Gustav Adolf.

185

Pluky jeho bily se hrdinsky,

nad jiné pak „žlutý

uent". padli. Muž vedle .lak „žluáci" v siku stáli, lak muže, rek vedle reka, pokrytý estnými ranami. Jen málo jich zbylo na živu. i

.vzor

r.

18T6.

MARKYTANKA. I.

pilky, vášnivá hra Svízele všelikého druhu, karty ;i kosíky, krvavým sporem konící, lerrao táboe jsou vci praa snirí to ve vojenském všední. Ale že by mladá a hezká markytánka lak oddan milovali dovedla, bot neobyejno. v

že mnohý plesnivý vousá, který ji/. okem nemrkne, kulku ieti uslyší, nedv

Trvám, ani nvi'

li

si'

l)\

ušklíbl a kníry

markytánka

..lim,

Ale

nech

kovních

a

kol

prstu k oku zakroutil

!"

až by se podíval do register plua všecko by zajisté uvil ostatní vlastn uslyšel, vousy ke koutkm úst by si pihladil ;i hlavou zavrtl.

tm

markytánka?

,,llui,

'•"

Pravá láska nedbá, bije-li srdce pod kou brokátovou anebo piléhající prostou kou.

šnr

i

kacabaj-

d

ným

V sežloutlém archu plukovní knihy „o tom to slojí psáno. Co tam suše a krátce hrozšvabachem naznaeno, a CO jsem nad to sly

šel,

libo

sto.jiiíku"

V

li,

šíe vypovím.

.Novem

Mst

kem msíce záí enzien, kterýž v

ten

se

hájil

a

—

Medhují zavel se zaátpruský plukovník Tau tomto mst, ne píliš pevném, stavšecky útoky císaských odrážel. 1.

nad

1'.

17

1.')

Zdi byly plny štrbin a puklin, a dse! císaských pálilo do nich a již byly kusy hradeb poboeny. Rakušané v píkopech se zakopali a vodní roury perušili. 'ii pevnosti, které Vaubanové a Cochxanové Li a pece tak dlouho se neudržely jako

dl

-

Msto.

Vdli dobe mnoho na tomto

Tauenzien,

mst

záleží,

že

Fridrichovi

králi

nebo mu zabezpeo-

valo spojení se Slezskem.

Vojsku obléhajícímu

velel

Y táboe, vysokým náspem

generál

St.

André.

opevnném, nebylo

selo. Všecko odpoívalo po dnešní krvatuhé práci, kteráž opét žádného výsledku nemla. Darmo bylo ráno vojsko k útoku vedeno, darmo tolik drahé krve prolito. Nezmohla niehož statenost pchoty chorvatské, zbyten v šanc dali životy své jako hraku ti áblovi synové v ervených pláštích pandui, vedeni povstným vd-

hlun ví'

a

—

cem svým Trenkem.

Tém

na konci táboru, od

msta

nejvzdálenj-

tam kde rozloženo bylo oddlení eských šva lišér, stál vedle plané hrušky dosti prostranný, do tverce napjatý stan. Nad vchodem jako píst šího,

roztažena byla plachta tvoíc jako pedsí stanovou. U stanu bylo vidti lehký vozík, vedle nhož stál ku stromu pivázaný malý, ale silný kun, hndá k.

Kolem stanu byla malá, volná by námstí

prostora,

jako

vybledlou a nyní zdupanou travou porostlá. Dále pak baráky z latí a prken sbistany, za nimiž vyníval stoh slámy. Vojanští

táborové,

koové

a osedlaní bud ležíce odpoívali.

ní

v skupinách ke kolm pivázahlavami piklonnými, aneb

stáli s

!

188

Jezdcové jejich ka se protahovali.

mnohý

tu

do baráku

Nkteí

zalezli,

udili

tam

zbra,

u ohni-

jiní

hráli

sedlo maje pod hlavou, pikryl jsa dlouhým, bílým pláštm, podimoval na li studené zemi. lé, Bylo slyšeti hovor rozmanitých hlas, nkdy vykiknutí aneb zaklení si- ozvalo, temný hluk a šum, ;il<- veselá písnika nezazvuela. Nkdy zaiel, z
pak,

>-

k

rychlým klusem

Kolem Jindy

projela.

stanu, svrchu popsaného, bylo ticho. se tu hluk, knk zpv ozýval. Býval i

„erné Toniky" práv obléhán,

stan

a

ma

žádný

kytán v celém táboe tolik vodky a vina neodbyl jako ona a ped žádným jiným stanem nezazvu elo tolik písni v tak rozmanitých eech jako ped Toniným. Nebylo divu. Vodka, živná a záhevná, ale pece lépe chutná, podá-li ji taková svižná, cernobrvá mladice, než bere li se z ruky staré, usmolené ženy anebo rozmrzelého markytána, .,star< vojny". Ovšem Tonika hýla také písná, a lovk si nesml ani tak po vojansku zalaškovati. Nehuela, nemraila se, to pravda; ale vzíti ji takhle za ruku anebo za její kulatou bradiku s tím vábným dolíkem, anebo aby snad nkdo pomyslil, že se jí do jejích živých, šedomodrých uí podívá bože

chra ten Jen se podívala, ale jen jednou, a již by nejdelší a nejsilnjší Krobol podruhé útokem hnáti se neodvážil. i

Jindy se ješt zasmála,

ma se

také

slovíko

rozesmáli

;

ale

prohodila,

te

i

žertu rozumla, a saže všichni ti hranái

ISO

Dnes

došly zásoby. jí Usedla pod pístešek svého stanu na hrubou laviku z prken sbitou a opírajíc loket o krajinový stul sklonila hlavu v dla. Den se nachýlil a táborový násep již se ernal. Pies nj bylo jen nebe vidli a široký zlatý pruh po

nla

temná poslunci. Na náspu v dáli stava vojína stráží stojícího; byla jako silhouetta na zbitou pdu pilepená. Nad tábor vystupoval jasným vzduchem kou ohnu. Nastával chlad. Vtík šoumal korunou staiv hrušky, s níž tiše žlutý list za listem k siré zemi padal, zrovna na starého Jagie a k nohám jeho. Ale šedý Tomáš toho všeho nedbal. Usmíval se tak .vesele a dobrácky, jakoby ani starým, zkusmým švališérem nebyl, s nímž ta zubatá v leckteré bitce již si chtla zataniti. Na kolonou sedlo mu as tyleté dvátko, dcko svží a sliné jako jarní kvt. Jasnou a milou jeho tvá obletovaly husté, tmavohndé kadee. ,,A což, Toniko, jak pojedeme?" zapadlém

„Jako páni!" odpovdlo dvátko milým hláskem, a usmívajíc se hledlo do hndé, zvtralé tváe, již zdobily ohromné, šedivé kníry. ,,Jako páni! Pozor!" Již se Tonika obrátila, a již houpal kolenoma jemn a drobn, tak že se dvátko na nich potásalo, jakoby drobným klu-

sem

jelo.

Toniko, pkn se dra již pohyboval jedním kolenem po druhém, stídav, tak že jezdkyn se klátila, jakoby na tžkém, selském kleprlíku kro,,Hej,

žíš,

kem o

a

te

—

jako páni! tak jako sedláci

—

!"

jela.

„A ted jako židé!" a tu kodrcal starý Tomáš pekot jedním kolenem po druhém, a Tonika sm-

"

"

se jasným, zvonivým smíchem padala z jedné strany na druhou. Tagi usmívaje se, podíval se nkolikrái úkosem na markytánku vedle sedící; La vsak n,i zlatý pruh hledíc, ze svých myšlének vytrhnouti se nedala. „Tak dusí, Toniko

jíc

—

Ale dít znova „houpat" žebronilo, až starý voják povolil. !" „Tak pozor, ted jako >\ ališéi Dcko zatleskalo rukama. „Pozorl hlavu zpíma uzdu pevn pidrž tak klus povol hop, hop trarará lanu atak hop, hop uzdu pust trarará

—

-

hopl le

i

hopl"

epice posunula se mu k pravmu uchu, a ve signály troub houpal siln a prudce, až To

vysoko nad kolena vyskakovala. Jásala, kii ela, jakoby na koni sedíc útokem hnala, a husté její kadee jen lítaly kol boubelatých tváí. Pokiky Tomášovy malé dcerky vyrušily konen matku. nicka

i

Co dláš?

„Ale Tomášil

„Eh že

vždy

což

to

Vždy ji roztese&l" vojanské dít. Skula,

Tonika chlapec!"

není

by

nho

;

"

bylo by byl z ní pravý voják, smlý, „0 má dobrý na kmi v ohni, v celém regimentu nebylo by jemu rovného, leda pan lajtnanl a

i

/.

duše,

to

—

i

A starý Jagi hlad si vous upel své male, dobrácké oi na mladou markytánku. Zamrkal, usmál se, ale jen zlehýnka, lak že sotva koutkem úst svých pohnul. v

oích

Znal isti.

se

nejen

v

pitce

a

bitce,

Kdy/ sndá, mladá tvá

uml

ale

i

jasná na oka-

z cista

pro jediné slovíko se zapálila, a by jen mžik, když jasn oko najednou ve zmatku se odvrá lilo: to již dostailo a vyetl, že to mlad srdce

" "

"

101

ád

nedobytnou, ale že blízko

pevností

není

On

pitulaci.

to,

ješt ukal

stará šelma, a zkoušel.

—"

„Dobrý voják

sice

již',

snad

vdl,

kaale po-

zaala markytánka zpama-

tovavši se; „jaký to život) Dekuji pánu bohu, že nemám syna. Bída, zmrzaení, žebrota anebo smr

—

v poli

tak, zlatá duško! A smr v poli. I což, kus olova do ela, to lip než na slám stonati. Tvj otec jinak mluvil. Tomáši,' íkal mn, zlatá vojna! Voják je lovk celý, a kdo za kamny se válí, ten baba.' A mi, zlatá duško, to byl tuze rozumný a hodný pán. Sloužil od piky a to není jen tak, nebýti aspo baronem a státi

,,To

vletí

li

,

v

,

—

se plece

To jen

oficírem.

mj

—

pan

lajtnant

také

dovedl a ta psina, rytmistr ale ten jinak si to zasloužil, a ješt by rád mého pána tebas utopil!" Tonka k náspu hledíc nyní k Jagiovi se obrátila.

Tomáši?"

,,Pro,

máš

,,To

vždy

si

nemluv

s

a

z

—

—

tak

mžeš

.to

ale zlatá moje vždy víš, mysliti: zavi lajtnantovi stan,

ním

a bylo by dobe. Nyní rozumíš? Ale regimentu jako prašivého psa vymrskají, opováží-li se A kdvbych knoflík do karabiny nabiti

mne

ml

—

!

Xedaleko zazvuela polní šeti

dusot ,,

blížící

se

Pozor! vpravo

ety

trubka

a

bylo

sly-

jízdecké.

hled"!

Obhlídka se vrací, pan

lajtnant."

Malá Tonika uslyševši to bžela k Tomášovi, dve na svá ramena posadil. ,,Tak pozor, ty ervíku, te jej uvidíš, a pijde k tob hle, hle pozor vidíš, jak šejenž malé

di

—

—

—

—

192

V ele

rety švališérské jel mladý dstojník Sina pkném blouši, jehož ohon dle tehdejšího zvyku krátce byl pistižen. Mladý poruík sedl jako pikutý k sedlu a pece pitom lak voln a pkn, že radost byla podívali se. Tiírohý klobouek sedl mu na pudrovaných vlasech, jichž cop spadal v týle na ervený límec tmavomodrého, tsupjatého kabátec Pes úzké bílé spodky ml jezdec vysoké, cejtharské boty a po boku zpod dvou stapc houpala se nni pochva mocného palaše, kterýž v pravici držel. Dojev stanu markytanina obrá-

moru

n

til

se

šavlí

a

pokynul.

„Panno svatá, to oficírl Kdyby jej tak pani vidíš dobe, Toniko, císaovna vidla! Já nevím a takový hodný páni" Co lak Tomáš svého pána nadšen vychvaloval, stála opodál markytánka tiše a nehnut. Její oi vpíjely se tém v slinou postavu dstojníkovu,

.liž

zmizel mezi stany.

Jagi opi

lak

Bezdky

tajn se usmál

a

vzdychla.

slav malou To-

nikn k zemi pravil: „Te, beruško, hraj si sama, musím k panu lajtnantovi. Vezmu jeho koníka, vycídím emení a eknu pánovi, aby k tob pišel vid?"

Mrknuv ješt jednou po niarkytánee

kvapil ob-

Simonie. Tonka usednuvši pojala dcerušku na svj klín. Ta ovinuvši ruku kuleni její hrdla ptala se: ,,Pijde-li brzo pan lajtnanl ?" „Dnes nevím ale je již pozd, pojd spát." sloužil.

—

Ale

dvátko

odpíralo. „Pijde rytmistr na tebe." Tonika již ani nehlesla. Málka svého náruí odnesla ji do stanu. V táboe odtrubovali, zdaleka

bubny.

pojavši

ji

do

huely temn

193

II.

lesklý pruh pohasl a šero rozložilo se Oline hustji vzplanuly a koddinou. táborem lem plamenu jejich sesedli se vojáci. V stanu u prostého lžka, na nmž malá Tonika sladce spala, sedla její matka, markytánka. Otec její byl dstojníkem. Matka jí záhy zemela, a když pak otec v bitv padl, bylo malé dvátko bez pomoci a pátel samo uprosted vojanského táboru, v nmž se narodilo. Starý, písný markytán Zlatý, i

se jí ujal. Dorostla u nho, sloužíc mu a pomáhajíc v obchodu. Kudrna ji dobe hlídal a vedl, aby se z ní nestala lehkomyslná svtácká. Vážil si nebožtíka jejího otce, a proto, jak mohl a uml, peoval o Toniku. Život ji brzo douil. Když dospla, oblíbil si ji Kudrnuv syn, a ona vyhovla jeho pání i starého Kudrny. Polní páter je oddal. Brzo po svatb zemel Tonice tchán a za ti léta muž, zanechav jí malou Toniku na starost". Byla tiadvacetiletou vdovou, plná života, sliná a svižná. Mla mnoho nápadníkv, ale všechny odbyla.

Zmýlili se v ní všichni, a pece ji mli rádi, nebyla takovou, jako jiné v jejích pomrech. Od njakého asu byla všecka jiná. Starý Jagi by to

a

vdl. V pedsíce stanové zabinely ostruhy a ozval zvuný hlas Simoniuv. Tonka kvapn vyšla ven.

se

„Dobrý veer, paní Toniko

vám

!

Kdybych cestiku

bych vaši hospodu našel. Ani jiskiky a ticho jako v hrob." Sedl na laviku. ,, Tšil jsem se, že zase chvíli u ohniska posedím a s Tonikou si pohraji. Již spí?" k

nebyl tolikráte šlapal,

sotva

se. Jeho jasné, hndé oi upíraly se tvá, usmívajíce se více než jeho rty.

Zamlel na

její

AI. Jirásek:

Sebrané

spisy.

XLII.

13

194

mn

došlo ..Myslila jsem, že již nepijdete; pak dnes víno, proto nešenkuji a tudíž ticho; ale hned ohe rozdlám, bojíte-li se, pane Lajtnante, potm." Usmála se. „Ale díve pinesu sklenku dobrého erpro vás ješt mám." veného „Jen nespchejte; vidíte, jak hvzdiky na nás mrkají, a kdyby se mi srdce u vás sevelo a stísnilo, žádnou hanbou by l<» nebylo." Chopil se její ruky. Cítil, že se zachvla. Zdálo se mu v pološeru, že to sndé její líce pobledlo. Bylo mu

—

pkn

na píjemn, a byl tak zajat, že by byl víno zapomnl; ale Tonika vytrhnuvši se odkvapila a teprve po chvilce pinesla láhev a skle-

volno

a.

i

nejlepší

nný

kalisek.

stanem tím asem loudala se njaká postava. Tonika nahlédnuvši ven, poznala Jagie; zavolala j*'j. Dstojník spativ svého sluhu spustil na zdánliv písným hlasem, co iu hledá? „Prosím pokorn, pane lajtnante, já se šel po ta malá žabka, a pak jsem chtl díval, nespí

Ped

li

•

„Co?"

eh, paní [onice ohe rozd„Zlaté dušce jako vždy." „Tak, lak, Tomášku," plavila usmívajíc se markytánka; „ve slan v koutku na stole je kesivo." Jagi ihned tam hledal kesivo a našed je hmadále. Hledali' jiné kesivo, které by mu tal ve jiskry nápad a vtipu vyluxovalo. Míval tam svou lati

tm

záhevné vodky,

porci dobré a tuze miloval.

již

Dnes tam nieho nenašel, za papírek sice,

a

v

že snad

jistoty

nm to

pkný ,,

zlata

tvrdý

aby

dvátko

švališér

nahmatal Napadlo mu

ale

duška" jemu uchystala,

neml. Peníz opt na

tiše ven,

to

tolar.

starý

stul

neprobudil.

ale

položiv loudal se

"

"

"

!

"

1".".

,,

Tomáši,

našel-li

jsi

všecko potm,

hubku v papíe zahalenou?

—

—

YzaTs

i

novou

tu

ji?"

si

„Ne, zlatá paní !" ..Tedy jdi si pro ni Tomáš chtl jenjen vroucn podkovati za

ta-

kový neobyejný dar, ale hned se schladil. Co by tomu ekl pan lajtnant, že za hubku tak dkuje?! Za chvíli zplanul opodál stanu veselý ohe, jehož svit na stan padaje ozaoval mladou markytánku nedaleko od ní sedícího švarného dstojníka. Tomáš dlouho u ohn nevydržel. Pálil jej ten bílý i

tvrdý tolar a proto spchal jej utopit. To byla slabá stránka Jagiova. Cestou rozumoval, pro mu „zlatá duška*' tolik najednou dala; netušil, že to dar na rozchodnou. Simoni vína málo dbal. Zadíval se na mladou ženu, jíž ta erná kacabajka, krátká, erven pruhovaná suknice tak slušely. Jak byla vzrostlá a jak pvabných tvaru „Byl-li dnes rytmistr zde?" ..Dnes ne, a jsem ráda, na dnes mám pokoj

pkn

od nho."

vás?"

..Zlobí

chce mluviti pkné vci a mluví tak ostudné. Však se ho již brzy zbavím „Snad nechcete po steliti?" ..Kdyby teba bylo, pro ne? Ale odjedu „Kam?" ptal se dstojník všecek udivený. ..Snad pro zásoby?" ..Zlobí

;

nm

— —

—

—

..Mám již prvodní list od generála a sotva — vrátím Simoni práv kalíšek piklooval ke rtm, ale

—

neupil.

..Opravdu, na vždy?!"

Povzdychla. 13*

"

"

196

vám?" zvolal ublížil „Snad pro rytmistra prudce Simoni. „Neublížil dosud, ale tak by bo stále chodilo, i kdyby jeho nebylo. Já bych se uhájila," pravila

—

sebevdom; „mám Doroste

a píak?

což ale dít Kdybych snad zemela

dým dvetem mezi vojáky? smí

býti

n

„Kdybyste

ped

se

"

vdala

a

-

ím

Tím,

—

to

nho

z

já

bude?

což s mlajsem, ne-

pravil

zamyšle-

sebe hled.

„Snad

/a rytmistra

Neodpovdl. „Bude se nám

-

ne-li?" a tipce se usmála.

stýskali,

Toniko," promluvil po

chvilce.

Opl

se trpce usmála. „Neodjíždjte, až v nkterém šturmu padnu," pravil vesele, „pak už nebudu vdti ,,.\ kdybyste si' vždy zdráv a vesel vrátil?!" „Pak vždycky vesele a rád bych k vám i>'»s|»í-

o

a

chal

vždy

víte,

jak

vaši

to díle

Toniku budu

mám

Markylánka pohledla

se

já

starali;

rád."

vdn

do jeho

upímné

tváe.

„Tedy odjedete?" snad „Zítra „Opravdu?"

—

hlavou. dopiv vstal. „Neodjedete, nesmíte. Nerozlouím se s vámi." Pohled] k hvzdnatému nebi. „as, abych stráže pehlédl. Dohrou noc!" Podávala mu pravici a on se chopil jejích rukou. Podívala se a jako žhavý proud rozlil se um od srdce. Oi mu zajiskily. „Dnes ani jsem Toniku nevidl. Vždycky jsem ji na dohrou noc políbil. Políbíte ji za mne?"

Pokývla

Sii

u

na —

197

„Ano!"

jako

a

snad se tásl, na

jeho

a

její

by

ani

to

oi mdlé

—

hlas nebyl záící zase utkvly

její i

líci.

„Nuže, tedy

vám odevzdám

políbení

—

Markytánka se prudce uhnula. „Toniko, dnes tak neodejdu, dnes nesmíte býti tak krutou a písnou." za mne máte?!" To zas „Pane Iajtnante byl

její

hlas,

a

oi mu

povdly než slova. ženu, která by nemla býti a pustil velice vážím

víc

„Za dobrou, hodnou v tomto stane a které si nice. „Ješt se uvidíme. Dobrou noc!" její

—

'

a od-

k v a pil.

Markytánka

chvíli

stála

srdce chvlo. Byla by byla by jej tak jí

zadumaná. Dosud se

mu

upímn

tak ráda na prsa sklesla, objala a zlíbala. Vyhrála

veliký boj.

Ohe ped

stanem dohasínal.

Te

ale zablesklo

se mihne. Vytrhla se, jako když blesk ven. Z obleženého nahlédla zamyšlení a svého se ze msta v v pálili raketu, jež záícím obloukem jako

vzduchem

krvavý meteor k zemi padala. Pak zahoukalo nkolik dlových ran, až pda pod nohama se zatásla. Na blízku ozval se kik stráže hlásící hodinu noní dále pak zvuel od jedné k druhé tišeji a temnji, až tam v dáli za náspem zanikl v tichu hvzd-

—

naté noci. III. 9

Sotva byl Simoni ze stanu markytánina odešel, blížil se k nmu nový host. Byl to rytmistr Vrána, muž široké, zarudlé tváe, ohromných ramenou a býího týlu. Všecken výraz jeho tváe svdil o nízké mysli. Neohrožený byl a bil se jako dá-

198

be] sám. Slepou odvážlivostí svou domohl se svého dstojettství. Byl žoldné od kosti. Picházeje k stanu zahlédl poruíka, že odchází. Vstoupil do stanu. Za okamžik na bo piloudal se v ta místa starý Tomáš. Krok jeho byl nejistý a, jak patrno, byla mu cesta úzkou. Kaškel svezl se mu k pravému uchu a prsty louskaje sám s sebou hovoil. To pokaždého veera, svou porci musil míli. ídil U stanu se zastavil. to už asi sní, hni, ticho „Ohe zhasl pan lajlnaut je bdy doma a také ne, nespí tak dobrou noc, ty malá žabko a zlatá dnes má celý tolar, bílý tvrdý to(lusko ty netrap se kamarádi chtli, ale já lar já celý nepropil to zajen svou porci a ješt porciku. vždy to vím, má ho ráda, a jak a on, pírá jak by ne pro dlají jen takové okolky - já

tém

—

—

—

-

—

Na

—

zlatá duško, já t chci bych ekl a na mou ješt tam jsou a jak hovoí - a' njak zprudno, snad se dnes domluví ka ona z oficírské krve, on oficír, l<» by pan obršl ani nemukal ale Hoj. bo je milování ani Naslouchal hlad si vousy. „Tb je kiik a vzpímil se. ,,To je plá toho cervíka," a rozbhl se jak mohl k stanu, kdež zarazil. Vzpomnl si, co by tomu pan lajtnant ekl, kdyby tam vrazil. Rozpakoval se. „A tohle není pan lajtnant!" vzkikl.

—

—

;

'

„Pomoc!" ozvalo se uvnit. uzdu spus „Hoj atak!" rozkikl se Jagi a již byl v pedsíce. Z vnitra bylo ješt slyšeti volajícího: „Tu jsem, zlatá duško!" Jako prve ped stanem „erné Toniky" bylo -

.

—

ticho a klidno, tak nyní hlucno a živo. Švališéi a vojáci jiných zbraní na blízku táboící sbhli se

!

199

markytánin, kde cos neobyejného se z nich drželi planoucí oharky, a tyto Mnozí dalo. pochodn, na rychlo opatené, ozaovaly rudým

ped

stan

svtlem divný výjev. U vchodu stála markytánka všecka zmnná, držíc v náruí své plaící dvátko, jež ustrašeno ruky své kol matina hrdla ovíjelo. Tonka ustrnulým zrakem hledla na rytmistra Vránu, jenž vyvléknuv starého Jagie ped stan, nyní pevn za krk jej držel, po stráži volaje. Vránova tvá i krk byly krví podlity, oi se mu krutou zlostí vypoulily. zákeníka Sem stráže Zlodj ,, Spoutejte toho !

Zákeník

!

!"

Na ta slova trhl sebou Jagi, jakoby se chtl rytmistrovi vyrvati. A když nkteí z voják piskoili, ohánl se starý švališér jako lítý. „Puste mne!" kiel. ,,Já jsem Jagi, starý Jagi! Vždy mne pece, psiny, znáte! Nejsem ani zlodj, ani zákeník!" Ale rytmistr písným hlasem povelel, a podízeným nezbývalo než zmocniti se starého poctivce, jenž kie a proklínaje tuho se bránil. Vojáci víc a víc se sbíhali, davu pibývalo, kik a hluk rostly. Pojednou sem vrazil poruík Simoni, jenž zdaleka poznal hlas vrného sluhy svého. „Pane lajtnante! Pane lajtnante!" zkikl Jagi, !" Hlas pána svého spativ. „Já nejsem zlodj jeho rázem umlkl. Trhli jím, palaš mu mocí odali. Sotva mladá markytánka spatila mladého dstojníka, pibhla blíže, pevnji dcerku svou tisknouc k adrm, v nichž neohrožené srdce temnou úzkostí o Simonie se zachvlo. „Co se dje, pane rytmiste?" a planoucí oko ohnivého Chorvata utkvlo na Vránovi, jenž se

—

ušklíbl.

" "

"

200

„Mc

zvláštního, leda že ztratíte svého Jagie." „A pro?" stanu se 11:1 mne jako zbsilý vyítil a „Tu chtl mne zabiti nebo okrásti

—

,11

„Není pravda! On mne vysvobodil!" zkiikl opodavem protlaila se až k dstojníkm markytánka. Byla bledá, ale nechvla se; Planoucím zrakem pohledla smolo Vránovi do oí, „Jagi není zákeníkeml Yv jste se vloupal do mého stanu, vy jste mne „Mliž, hanebná frejíko!" zkiikl rytmistr. Simoni sebou prudce trhnul, oi jeho zahoely. „Vy jste násilník, a jen Jagi mne ped vámi dál ženský hlas, a

—

zachránili"

—

rytmistr jsa zlostí zuivý rozuhodil mladou ženu. Tonika však ani na krok neucouvla. liána ji nestihla, nebo rytmistrovu ruku zadržel Simoni, jenž tesoucím so od hnvu, temným hlasem promluvil: „Mírnte se la žena je poctiva !" " a „Mliž ty páhl si', aby surov

;

„Markytánka! haha, poctivá! Co vám za to dá?! Pane lajtnante, tak dbáte <» dstojnickou est, že se ujímáte té sprosté ne

—

„Usta, frejíi!" zkiikl prudký Simoni, a již zainela pochva a jeho palaš zableskl se v zái planoucích ných.

polen,

Rytmistr

jako

zbledl

zbra? Ped vojskem „Brate

pochodní

do výše

vztye-

jako stna. „Na mne tasili — ?" Umlkl na okamžik.

se!"

„Pane poruíku, vydejte zbra!" porouel rytmistr temným hlasem a tžce oddychoval. „Až ti ji teleni proženu!" a Simoni hnal se po svém pedstaveném.

201

pane lajtnante, co iníte!" Na ten bolestný hlas zastavil se mladý dstojník a ohlédl

bh!

,,Pro

jeho palaše sklonil se k zemi. Vidl, jak ta pevná a zmužilá žena pobledla, své ruce vztáhjak spustivši d.crku k zemi po mluvící srdenou la __ oi, ty divomocné její oi, bázní a láskou, zastavily jej v jeho nerozhrot

nm

o

"

nj

vážném inu. Bylo již pozdé. Dopustil se hrubého peinu, rozehnav se po svém pedstaveném nahým palašem, a pec v'i nepotrestal ani ji nepomstil. Pro vystoupil jej zdržela! Vzpamatoval se. Ze- zástupu profos a žádal o šavli,

již

mu Simoni mlky

ode-

vzdal.

„Já vás zahubila!"' moni se usmál.

„Rád jsem dokonal. Již se

šastna

to

zalkala

uinil, a

musíte sama

vedle Tonika.

lituji

o

jen,

Toniku

že

Si-

jsem ne-

starat.

Bute

!"

Oi markytáninv

zalily

se

slzami.

Tch

u

ní

dosud nikdo nevidl.

Simoni šel za profosem. Ješt jednou po Tonice se ohledl, pak zanikl mezi vojáky. O rytmistra ani okamžikem nezavadil. Vojáci jiné zbra-

n

rozcházeli

švališéii

pak

ohm,

do svých stanu anebo k eskadrony Simoniovy šli za

se

svým

poruíkem, kterého si vážili a jemu zcela byli oddám. Klnuli rytmistrovi, litovali oblíbeného .lagie. Ani jeden z nich nevil, že by byl Jagi rytmistra zákernicky napadl. ,.A

nili

byl

byl skolil, dobe by udlal." míumu, co ani jeden také nevil že dobe, Vdli povdl. o Markytánce

kdyby

mnozí.

Vrána

jej

Ale

i

!

202

Vrána chtivým okem šili

z toho,

se

po Tonice pošilhával, toho draka odbývala.

jak

—

a

t-

opodál stanu stál rytmistr a posupn se usmíhledl za poruíkem. Tonika vzavši chvjící ustrašenou dcerku svou do náruí mla se k odchodu. ,,Ej, paní Toniko, jak se vám bude dnes spáliv ušklíbl se rytmistr. Neodpovdvši odešla do stanu. Vše kolem se zas utišilo. Ped plátnou hospdkou bylo prázdno. Pochodn zhasly, ohník nevaje, se a

hoel. Studený, noní hrušky u stanu žlutavé dy.

listí.

jasná

podzimní,

Byla

vál

vítr

setásaje

se

staré

Na nebi mrkaly hvz-

noc.

Ve stanu svém sedla na otepi slámy vedle dcerušina lžka markytánka. Tonika konen usnula. Matka její byla na len okamžik shroucena. Za jeden veer tolik dojm rozechvlo její duši, ale jeden panoval a jako mocný, hrozný zvuk pehlušoval vdla. ostatní. Tonika znala dohe bh vojanský eho se Simoni dopustil, že vojanský soud v táboe a v takových pípadech je neúprosný. Na srdce jí naléhala brozná myšlénka, na to srdce, ;

které

velým

plným,

dého dstojníka.

tlukotem ozývalo se pro mlaJindy umlovala hlas ten, pezápasíc, .liž dávno chtla pro své

mlouvajíc sebe a dcko z tábora odjet a nepokojnému vojanskému votu výhost lat ale co on do tábora pišel

—

i

O, že neodjela!

ži-

Byl by se všeho uchránil. Drn^ dosud nikoho. Muže

pocítila, že jej miluje tak, jako

vdnosti

svému pstounu, jenž se jí, matkou a vdovou jsouc, poprvé milovala muže. On hájil její cti, on všecek za ni se obtoval on i v té nešastné hodin na. malou Toniku pamatoval! vzala

si

sirotka,

z

ujal.

Ted

k

již

—

203

IV.

Minula noc a nastal mlhavý, neveselý den. poledni pivedli starého Jagie ped nižší, jemu píslušný soud. Již ped tím hýla Tonka ped auditora pedvídána, kdež všecko musila vypovdti, co ped ním udalo. se vera v jejím stanu

K

i

Jagi soudci, a

pravuje

stál

pevn, nestrachuje

vypovdl snažil

se

i

se,

ped

svými

všecko pravdiv, upímn. Vyna dobré vlastnosti paní To-

milovaného poruíka upozorniti, tak že dstojník nejednou jej okikl, napomínaje ho, aby nezabíhal a zbytené vci nemluvil. Ale což vysoudí sob sprostý švališer proti panu rytmistrovi, jenž

niky

i

už své ohlášení uinil, že vera veer vstoudo stanu markytánina, chtje sob láhev vína koupit, a když ji žertem za bradu vzíti chtl a ona pekvapena jsouc vykikla, tu že vrazil opilý Jagi do stanu a zuiv jej napadnuv, jej škrtil a hrdlil. Všecko to svou dustojnickou ctí dotvrdil. byl pil

to bylo v táboe písn zaže na hlas zlaté dušky, nebezpeenství její poznav, tak se probral, že by z karabiny jist ptáka v povtí sestelil, ale oož naplat. Dlouho nerozvažovali. Soudíce uvážili jen to, že Jagi druhou kapitolaci slouží a že dosud nikdy

Jagi se

kázáno. Tvrdil

opil,

a

si<e,

nebyl trestán.

Když mu etli rozsudek,

stál

pevn

jako

dub,

ale když strážmistr pistoupiv jemu záslužný peníz, udatností získaný, s kabátce strhl, starý Jagií prudce zamrkal a zbledl. Prsa jeho se vzedmula a zaal zuby do spodního rtu, až zkrvavl. Když jej do jeho stanu, kde byl stežen, odvádli, ptal se tiše po poruíkovi a markytánce.

"

—

"

204

„Ješt není souzen, a ,,.\ Vrána?" „To víš, vyjde Jagi odplivl a zatav

ta

sedí ve

svém stanu."

—

Oboí

se

mu

a

stálil*)

Y stanu generála

njší dstojníci, aby Bylo

ase msta

na

by se molo konec uinn. co

Tvá kování „První

stát,

na

slámu.

hledl do zem.

André shromáždili se elo vojanských vcech.

SI.

se

usedl

prsti

zamraen radili

se

zmocnit;

o lom, obléhání byl

rokovali

obtížnému

aby

generálova byla zachmuena. Sotva že

ukoneno

a

mapy

složeny, pravil

St.

ro-

A.ndré:

odbyta, druhá nás, pánové, emrzutá, která mne velmi nemile pekvapila, .lest t.> hrubé porušení kázn u sprostých i vyšších, která se stala ped tváí všech. Znám zajisté vám ten pípad. Jedná se o poruíka Simonie, který nedávno dosáhl dstojnické Ir d nosti. Žádám tch pánv, jimž písluší, aby zasedli. Zde jesl relací pana auditora, jak vše vyšetil. Žá dám, abyste jednali písn dle zákona." /a (divili pivedl profos Simonie. .Mladý dstojník byl hled; jinak jevila jeho tvá klid a odhodlanost. ka.

záležitost

Vr

to

velmi

Tmi dobou sedla, v pedsíce svého stanu Tonika, upen hledíc v onu stranu, kile byl stan generálv. asem pišel njaký Simoniuv švališér, a ješt nebyl u stanu a již dychtiv, dech utajujíc, ptala se markytánka: „Nuže jak?"

„Ješt k soudu

Opt „Již

— nic,

paní

minula

tam

Toniko. Páni

chvíle

je, již

stojí

a

oficíri

opt picházela —" A

ped soudem

sešli

se

štafeta.

odešel.

205

z

Tonika sepjala ruce; rty toho srdce se modlila, oi

její

od

se nepohnuly, ale oné strany neod-

vracujíc.

Každá chvíle nekonené dlouhá, plná muk

a

trapného oekávání. Co pohnulo tam všemi tlupami ? Ted, ted tam dobhnout, dolett, neb chtla Vyskoila, !" zaji zajisté nyní rozhodnuto, ale písné „stj geneku chtla prve Již drželo. Klesla na sedadlo. rálovu stanu odejít a tam o milost prosit, ale necpi p 1 n

— hle — nkolik známých vojáku, jeho -- ale jak zvolna a — již jdou, již se blíží vojáku loudav. — Vyskoila opt — kývala na n — Ted Tam

ped

jeden stanul,

ní

došel a již

zaražený,

smutný. Ješt ne-

chvatn

se ptala: ,,Po tlouklo, že, až dech se

Srdce jí hlavou pisvdiv,

vážn

zastelen. Polituj bože,

soudu jí

dodal: „Na

?"

tajil.

Svahšér

smr — Má

býti

vná škoda takového oficíra."

zavrávorala a ze stanu, pibhla její Dceruška zakryla rukama tvá. tulila se k ní, volala ji. Zpráva o rozsudku roznesla se brzy táborem. Všichni, kteí Simonie znali, srden ho litovali;

Tonika

slyšela jen první slov.);

Vránovi klnuli. otepi slámy. Do Slyšel, táborový. šum hluk a dorážel stanu k že šavle kolem iní a ostruhy inkají; soudil, že houfn kol pecházejí. Slyšel hlasy, kamarádv hla*' pravil prach a olovo sy. .Xajtnant odsouzen nkdo hlasit, chtje, aby Jagi za tenkou plátnou

Jagi sedl dosud nehnut na

nmu

—

stnou

—

to uslyšel.

jak to uslyšel, poal se na celém tle tást, až v jeho vrných, plái nezvyklých oích slzy se

A

zaleskly.

"

"

206

Den opadla,

se

nejasnil. Sotva že na na poledne mlha se nebe zatáhlo šedými mraky.

opt

již

rely

Švališéi

Simoniovy

byli

skoro

všichni

oh.

Nebylo mezi nimi, jako jindy bývalo, ani pokiku, ani písniky, ani žertu. „No, hoši, jste jako zmoklé slepice; my to již nespravíme," pravil dlouhý Pašfalka, zahrávají' si s rukojetí svého palaše, pes kolena mu ležícího. ii

„Byl

jste

„Rovná

si

což,

jí

nkdo

u

paní

Toniky?"

vci. Z milosti musí ve 24 hodináchtábora. No, však beztoho chtla." „To ješt z milosti! Chtli ji njak potupné ztrestat, ale generál se jí ujal. Znal jejího otce a ten býval n starého oficíreui. Všeho by nebylo, kdyby byla takovou markytánkou, jako jsoti všechny." „Kam pojede?" /.

,,l

dané

není

zle,

má prý

zddné

a

nslrá-

peníze."

„Ale jdi!" ,,.\

já

tn

a

pkn li

prosím, kam tys dal své peníze, všichni všecky jsme utopili

—

kam

se dáti do smíchu, ale rázem to jimi Trouba hlasit zahlaholila a hned na to bylo slyšeti temný rachot bubnu, švališéii pohledli vonu

Chtli

trhlo.

stranu.

Chudák starý," pravil Pašfalka. „Radji bych sám tam bhal, než abych te Jagie vidl." „Ted mu asi záda obnažili — ,,

Starý Kocián pohladil

si

prudce své kníry. ^Zá-

n

da obnažili," opakoval; „nu, aby se jen na dobe podívali. Ta jizva na pravém prsu poví jim o bitv Molvické, a ta na levé ruce poví jim, jak

" 207

Jagi u Chotusic palašem jsem vedle

nho

kolikrát

se ohánl. Vím to, byl v ohni a pak jsme spolu

ve špitále leželi. A do tch poctivých jizev budou pruty šlehat, ten starý, poctivý chlap bude jako klouek bit hanba pravím, hanba! - A pro bhá ulicí pro? Protože poestné marky tanky hájil, protože toho kozla ze zahrádky vyhnal." Kocián se na okamžik zamlel. Pravidelný, stlumený rachot bubnu bylo dosud slyšeti. Najednou starý desátník zas vyjel: „Hoši, zítra pjdeme k šturmu, ale slibuji vám, že já se vrátím a rytmistr zstane, anebo bude vás i nadále týrat, pak už ale Kociána mezi sebou ne-

—

—

—

—

bu

uvidíte

—

Rachot bubnu stále se ozýval a dle jeho pravidelného zvuku chodil Jagi po pás obnažený ulicí voják, z nichž každý bil vláným, silným prutem v obnažené tlo jeho.

Tu pišel k švališérimi jakýs voják a vyídil Kociánovi, že paní Tonika prosí, aby k ní pišel, že by ráda s ním nkolik slovíek pohovoila. ,,Ah, nemže se dokat, jak to dopadlo. Sami ješt nieho nevíme. Myslím, že nepoídí. Ale pijdu hned." Všichni se obrátili. Kolem kráela eta švališér. U prosted nich nesli dva vojáci muže hrubou plátnou plachtou zabaleného. Tvá jeho byla bledá, plátnem prorážela krev inoucí se z ran, jež utržil bhaje hroznou ulicí. Byl to Jagi. Xesli jej do polní nemocnice. Nkolik voják se tu zastavilo. Vypravovali o celé procedue, jak rytmistr Vrána za adou stoje „tužeji!" pokikoval, a jak pevn Jagi chodil, tak že se mu všichni divili. Švališéi klnuli a Kocián tuze se mrail.

208

Když o té události ješt hovoili, pišli k nim nejstarší strážmistr a z nejstarších švališér v hodnosti po v parádní sestupující. Byli

nm

adem

uniform; cop

ené na

a

dle

emení,

dle pravidla palaš,

pedpisu dlouhý, kníry odmnavoskované; knoflíky, pesky všecko se jen svítilo, ale tváe

byly

zasmušily. „Jako skála!" ekli

jejich

a

více nic;

všichni jim pou generála.

rozumli. Tito vojáci hýli deputací V eskadron mli Simonie všichni

rádi,

sprostí

Vojáci ely jeho prosili dstojníky, aby se za pana lajtnanta pimluvili, a tu a odebrali dva postavili se v elo tch se v plín'- parád ku generálovi St. André prosit. Ale generál nepovolil a milosti neudlil. „Vytasil ped vojskem na svého rylmistra zbra, hnal se po a na jeho rozkaz neposlechl!" býti za náspem Zstalo na tom, že na zejtí táborovým prostedkem prachu a olova s tohoto Svta na onen dopraven. „Vždy jsem to povídal," pravil Kocián; „vím, jak to chodí," a povzdychl: „Kdyby to ve vojn j

kollegové dstojníci.

ty muž

nm

ml

a v táboe nebylol a

Není

pomoci."

Mávl rukou

odešel.

Bylo

tém

po

nadji.

jiskika zbyla, že hv popravou pardonu se

Jen

jedinká,

ale

malá

Simonii snad ped samou doslalo.

Stan „erné Toniky" byl stržen. Místo, kde díve nápoje vojákm prodávala, bylo prázdno. Jen

nkolik

soudku tam leželo. Opodál stál nevelký. Lehký vz plachtou krytý. Kun v emení pistrojený by] u voje uvázán, jen zapáhnouti. Kocián pišed k vozu vidl v pedu zpod plachty mladou, kadeavou hlaviku vyhlížet. Sedla tam mar-

kytánina dceruška v slám.

"

"

209

„Kde

je

maminka?"

„Tam pod stromem." Pod hruší sedla markytánka. Byla vážnjší než kdy

jindy, zamyšlena.

„Nesete mne zlou zprávu." pravila; „již vím, Kociáne. Sednte si tu vedle mne Ráda bych vám nco ekla, prosím vás o nco." Starý

desátník

usedl.

odjet," mluvila markytánka lichým hlasem. „Víte, že mne vyhánjí. Chtla jsem prve kdy musím dva muži jsou pro mne sama, a nešastni. Jagi již trest vytrpl. Slyšela jsem buben. Vy jste, Kociáne, jeho starý kamarád a pítel a múj upímný krajan. Tady vezmete, prosím vás, tch nkolik groš; až se uzdraví a do služby vstoupí, dejte mu je," a dala mu váek s penzi. „Je to z mých ušetených. Aby to pijal, že ,

.Musím

—

te

ho prosím. Nechci vykonal a vytrpl,

mu to

snad zaplatit

mu

dívjší služby, které kazoval. Pozdrav ho pán mne vzpomene." za

zaplatit

mn

a

to,

co pro

nemohu,

mne

ale

to

dítti mému protaké nkdy na

bh; a

Kocián vzal peníze a mlel, nevda, jak by ekl, co

si

myslil.

„A koho

—

ješt

nco.

Jsem

„Ale, paní Toniko „Však vím, že vy

ženská

a

nemám

ni-

—

jste mi dobrým pítelem. Nevidla jsem Simonie, ale než odejdu, musím jej vidt, musím s ním mluvit. Nedovolí, vím to, ale a se dje cokoliv. Je to tžko, snad by se mi mohlo nco státi —" „Rozumím, paní Toniko, a chcete-li, pomohu vám." AI. Jirásek: Sebrané spisy. XLII.

14

'

"

'

210

„Ne, strhnout lidského hlas se V Pekle

—

všecko jsem promyslila; nechci už nikoho poídím všecko sama. Kdyby ale nco

a

se

mi

jí

žije

stalo

—

—

tásl, „tedy, tetka mého

mám

dít, jediné dít Kociáne, ujmte se ho. mlynebožtíka muže

—

tam byste k ní Toniku dopravil. Vzadu náka tu níže ku Kociánovi ve voze v pravém kout"

—

—

se nachýlila, „tam najdete její ddictví po otci Kocián byl jako u vidní. jako mluvíte, ,,Co to myslíte, paní Toniko, byste umírala." Markytánka se usmála. „Dá bh, ze ješt neumu, ale lovk neví. Slibte mi tedy na svou yože všecko to, vás prosím, splníte." janskon „Milá paní Toniko, lu má ruka a mi, že se nezmýlíte; ostatn myslím, že budete s. panem lajlnantein mluvit a že se proto zdráva k malé

s,

o

vte

Tonice

— — —

všivrátíte. Ale pan lajlnant, chudák chni jeho hoši jsou váni jako zaezaní Markytánka pejela nikou elo. ,, Zaslechla jsem. Kociáne, že ráno poženete šturmem „Máme rozkazy, abychom se pipravili. Bude to tžká, krvavá práce, generál se prý už tuze zlobí a zítra asi nepoleví." „Tedy dobe; je teba, abyste se posilnil.

Zbylo

mn

nkolik láhví dobrého vína, pijmte

je,

Kociáne, a vypijte je s kamarády na mé zdraví." Desátník podkoval a rád pijal vzácný dar. Vyptal se ješt, kdy odjede. „K veeru, milý Kociáne; pojedu celou noc Tni vodní list generálv mám, tak že mne nikdo ne/drží. a jiného se nebojím. Však se ješt uvilíine. Pijdu s vámi a s naší etou se rozlouit. Zatím vám dkuju a prosím, abyste tedy S pánem bohem!" Podala mu ruku. Hlas její znl tak

—

211

srden,

a

tak

na

se

podívala,

že

mu

bylo,

jako

opravdu na vždycky louil. Odešel. Dobrá duse, ba už se neuvidíme nikdy," pomyslila markytánka a duse její byla pohnuta. Pak odešla k vozu, kdež se jala rovnati. Bylo tam nby se

s ní

—

,,

ne velkých a lehkých, nco pein a slámv. Xa poboním trámci vozního fasuku bylo vidti zbra, bambitky jízdecké anebo karabiny, pro šero nebylo dobe rozeznati. Urovnavši kolik

balíku,

bedn

dv

zapáhla kon.

vše,

VI.

V pološerém stanu sedl Simonic na otepi ovesné slámy. Opel lokte o kolena a stiskl skrán do dlaní.

Vítr duje v hrubé plátno, fiel skulinami a otvo-

bídného podsteší. Ped stanem pecházela ozbrojená puškou a bodákem. Z tábora kol zazníval temný hluk, zmatené hlasy a ineni ry do stráž

zbran. To všecko dnes naposled slyší. Zítra jej vyvedou a na poslední cestu zahuí mu buben, er-

ným suknem potažený, svážou ruce, postaví do vykopané jámy proti nmu zaleskne se šest karabin, a dstojník Simoni vy-skoil. Vida v mysli poslední své okamžiky zahledl muže, jenž potupn a vítzn se usmívá ješt nad hrobem, šavlí k osudné rán kyna. Pomyšlení na rytmistra vzbouilo poruíkovi krev. Ó, že jej neskolil — Ped oima kmitl se Simonii ubledlý obliej a divomocné, srdenou bázní i láskou mluvící oi utkvly na jako vera. Co dlá Tonika, co se s ní stane?!

—

—

nm

14*

21 2

Ijíždla, leda až padVera ji vyzval, aby Padne, ne pi útoku, aby se s ní louiti nemusi] ale ue v poctivém šturmu, nýbrž do vykopané jám\, a nerozlouí se s ní a snad jí neuvidí. 0, j.ik rád by se s ní rozlouil, jak rád, jak tuze rád by ješt jednou ji spatil! Jen pohled, jen jediné i

ví slovíko! Zajisté ted truchlí a pláe; ví Snad chtla k nmu a oni jí nepustili. /as ji vidl za záe hvzd, ana se v rukou a jeho chvla, vidl, jak oko jí plane a mdlí pece ubránila se. Zítra odjede, ale nezapomene, do smrti nezapomene, a bude dcerce vyprávl a pipomínati: „Hle, jak se cti tvé matky zastal a i

«

» ,

—

prolil

za

krev."

ni

*

* *

zái ohn leskla se nkolik láhví v tráv leNikdo si jich ani nevšiml. Byly prázdny. Zato „vložil" se Kocián a jeho družina do tch, kter ješt vystíleny nebyly. Znaná to batterie, kterou starý desátník od niarkytánky mezi hochy dopravil, a dohe psobila. Mnohému ze švališeril seY

žících.

dl

mdni, mnohému klobouk do týla se zase rozvázalo víno jazyk, a Kocián sám rozkvetl v tvái jako karaíiát a oi jeho se blyštly. První pihnutí z láhve bylo na zdraví paní Toniky; pi druhém vzpomnli si na pana lajtnanta a Jagie. Dle naízení Kociánova jedna láhev zahrabána do stanu pro toho starého Krobota, kterému po té „ulici" náramn poslouží. Všem plašilo víno trud a mysl vyjasovalo, ale kašket

svezl,

na

jiným

Kocián víc a více zapádal mysl svou do sít erných myšlének.

"

"

213

Stmívalo

se.

to

s

Vítr

pd

až po sprahlé „Hoj, dnes

rozehnal

nkdy

plameny, že

se plazily.

bude divoká noc tla odnese."

hoši,

plášt nám

,.A paní Tonika nejde," zahuel najednou do sebe zabraný starý desátník.

„Hej, slyšte!" „Odtrubují." Táborem bylo slyšeti v dáli tepetavý zvuk trouby; rozléhal se táhle a smutné, vyzývaje k od-

poinku. Pašalka už rozjaen natahoval se po zemi, pikryt jsa bílým svým pláštm, a polonahlas sobe notoval. Pi tom klepaje patami do sebe, binením ostruh písniku svou provázel. »Slyšel jsem, vidl jsem koníky ejchtati, slyšel jsem, vidl jsem koníky ejchtat

—

slyšel jsem, vidl jsem svou milou plakati, že budem do pole mašírovat.*

Pak si nápv jen už huel, vždy tišeji, pak umlkl. Zadíval se do praskajících plamenu, až mu

oi pešly. Kocián otevel poslední láhev. ,,Pro jen asi paní Tonika nejde?!" „Snad dnes neodjede, až zítra, a tu se ráno s námi rozlouí," mínil jeden z kamarád. „Zítra," usmál se jiný, ,,až po šturrnu." „Najde-li nás jen všechny." „Jednoho jist nenajde: buto mne anebo toho jestába, toho „Rytmistra. Jen vrátí-li se ti do té doby. Je

—

venku

—

„Pamatujte na mne, hoši!" mluvil dále Kocián, a pozvednuv láhev díval se na ni proti ohni.

„e-

2\

1

—

ne, vené jako krev! A zítra také potee ervená ten jestáb má jen ernou, hustou krev."

—

erná

Znova nachyloval láhev toho jako krev erveného k ústm, ale ihned odtrhl. Šerem se zablesklo, jakoby krvavá hvzda sletla S výšin nebeských, a liána zahmla, druhá, tetí. na to hned druhá. Z Nového Msta dla zahoukala, i houkala, až to vzduchem otásalo, a na to hned ozval se pekelný Z tábora odpovdli. rachol blíže vyskoivše hledli

Svališéii

v

onu stranu, kam

Prušáci namíili. ,,

Zrovna, jak se mi zdá, v lehtivé místo!" hu-

—

el zaidelý Kocián tiskna v pravici láhev. Z obou stran houkala dla a ve vzduchu vystupovaly bílé kotoue dýmu. tam na opaném konci co to? „U erta -

Allanu

!

allarm

!"

—

—

Lenno! Znamení na poplach! cken tábor se hýbe

a

I

zbran!

>o

skáe

na blízku vyjel na bílém

na nohy. koni truba

-Mezi a

Vse-

stany

zatroubil.

Známá nota: na kou! na kon! Ilarcuje dál va zvuí len dsivý signál. Každý spchá,

a znoletí

na

Kdo ve stanu podimoval, vyskoí rovnýma nohama; kdo vaili, pekotí kotle a ohn pe-

své místo.

skakujíce kvapí na urené sob místo. Pokiky, volání, vše zní zmatené; nkdo „výpad" vykikl, již slovo to letí od úst k ústm. „Burkuši vypadli ;i

z

msta

!"

Kocián

si

ješt pihnul rudého vína

hodil láhev. Jezdci vytrhli

kolíky,

emení uvolnného

sedla a

mnohý pitáhl již

skákali

palaše zainely. Než minula chvíle, objíždli rady.

v šiku. Dstojníci

pak za-

a

na kvap do sedel, až

stáli

v

ad

a

215

hmlo

a Na stran táborové mstu nejbližší blýskalo se, dla houkala, pušky rachotily. Švališéi v šiku pozorovali, že k napadené stran se stahuje vojsko. Adjutanti lítali kol jako zbsilí, z rzných stran bylo slyšeti hlasité velení dstojníkv a ze všad urychleným krokem za rachotu bubn chvátalo na místo boje oddlení pravidelné pchoty a za nimi nkolik houf chorvatských pandur v ervených pláštích. Švališérm bylo jen vykati.

Siinoni stál u plachty a díval se skulinou ven. Naproti pes ulici táborovou planul ohe a v zái jeho vidl kol míhající se vojsko, Chorvaty, jezdce, Jen se kmitli a již zanikli a za nimi pandury zase noví. Slyšel rachot hrubé i drobné stelby, inení zbran, pokiky, povely. rozehála te teprve pocítil Krev se v jeho jak náleží tíhu své vazby a svého osudu. te marn se ohlíží po svém pánovi; ani Jagi nepijde, aby sedlo utáhl a uzdu upjal. Hoši jeho ety ted vhoupli se do sedel, již asi v šiku stojí, ale on jejich ady neobjede, nezamávne si lesklou šavlí, nevrhne se za divokého pokiku své družiny v krutou šarvátku, kde kon ržou, palaš o palaš zvoní

—

nm

a

helmy cvakají. Pandur stráží

K

;

—

stojící asem plachtu odhrnuv do stanu se podíval, pak zase stál neb obcházel. „Býti tam mezi nimi!" myslil Simoni stále ven vyhlížeje. „Prchnouti S holýma rukama ? A kam ? Jak z tábora? Prchnouti, žíti!" Stanem to trhlo, plachta jako rázem povolivši u vchodu se zatepetala. Škrtlo to na zadní stn, !

!

" 216

a hle, stna se rozdlila odtud zavál rozíznuta a utvoeni vklouzl nkdo v plást' halený jako stín do stanu.

chlad

-

Lehounká ruka

svj

za-

se jeho ramene a on vytrhnuvši se mu vtiskla

dotkla

se jí, ale ihned do pravice šavli a pláš.

chopil

mu

—

pes ramena mu pehodila

ped ním

jako vidní ukazujíc zarachotila o zem Veriku puška pandurova, jenž nyní plátno rozhrnuv do vnit nahlédl. Zdálo se, že nco v šeru zpozoroval.

Tonika

k

stála

rozíznutému otvoru.

Simoni již se hotovil; kdyby strážník Toniku zahledl a kieti chtl, hyl by svou šavlí jej umlel. Ale než pandur dále do stanu vkroil, svezla se na jeho tvá prudká rána a hned druhá, lak že nežli poruík se nadál, dlouhý strážce jeho omráen k zemi se svalil. Ani nehlesl; kovová pažba tžké jízdecké bambitky na dobré místo s úinkem udeila. kou.

„Rychle k mému vozu, rychle, za starou hrušDo vozu!" zašeptala rozileným hlasem a vy-

tiskla jej

ven.

„A vy?" „Jdu za

vámi, ale jinou

Rozíznutou

stnou

Rychle

cestou. se

dostali

ven.

—

Bylo

již

bitka zuila dosud, nhot císaští dosud ueodrazili Prušák. Simoni chvátal mezi stany, svtlým místm se vyhýbaje. Nikdo si ho nevšiml, nikdo nezastavil. Švališi stáli dosud v šiku. Zlo

tma.

bili

se

v

duchu, že

tmi Burkuši

„Nikam nás nepovedou

a

hýli

vyburcováni.

darmo noc v sedle

prosedíme." Nejvíce mrzel se v duchu Kocián. „Zítejší šturm zmaen a dílo odloženo. „Hm, hude-li o den cié-

"

.

217

íe

—

"

myslil

si

a

zamraen

hledl k napadenému

místu.

Nikdo z nich nevšiml si, že opodál se kmitla ženská postava. Zjevila se jen a již zmizela jako duch ve trne mezi stany. U pední stráže táborového náspu zastavili vz, na jehož pedku žena ídila kon.

—

„Nikdo nesmí

z tábora dovolení generálovo. Tu list." ,,Ah, paní Tonika! Což tou deltou!?" ,,Jsem vyhoštna z tábora. Zdržela jsem

„Mám

se

a

lhta má doprchává." list.

Strážmistr odesed k ohni, prohlížel prvodní Vida podpis generálv ihne se vrátil. „Jedete k záchodu?" „Ano, míním tam do rána dorazil." I

„Chrate se Prusu!" bohem!" Tonika pobídla kon, ,,S

K

Bylo

jenž

se

dal

ješt chvilku rachot kol slyšeti, i povoz zanikly v hluché noci.

do cvalu pak utichl.

Rytmistr Vrána byl onoho dne, zvlášt po vyvelice spokojen a dobré míry. Ovšem nedosáhl toho, co u paní Toniky sob byl pál. Tužby jeho ukojeny nebyly, aniž ona potom potuppotrestána, jak doufal a oekával, ale nenávidného Simonie zbaví se na vždy, na vky. Vášní zapálené jeho oko již dávno pozorovalo, že sliná markytánka naklonna jest mladému poruíkovi. Jest

konaném soudu

n

tedy bylo

osudem jeho krut s

uspokojením.

potrestána, a

to

rytmistrovi

218

Za obda mnohem

více

pil než jindy, smál se Prve než vstal, naízeno mu, aby s vtším oddlením švališér vystídal pední stráže a dále ješt než tyto postoupil. Doneseno totiž generálu Si. André, že plukovníkovi Tauenzienii táhne na výbavu generál du Mbulin s desíti tisíci vojska, a že za nedlouho by mohl pitrhnouti. Vyšetiti slav tch vcí bylo úlohou rytmis vím. Nerad tentokráte do s<-< la vsedal, tuze nerad tábor dnes opouštl; tšil se na den zítejší, a kdož ví, bude-li do le doby vystídán. Generál Si. André ustanovil na ráno hlavní útok, chtje msta se zmocprve, než by Prusm pišlo pomocné vojsko. niti Ale Taiirii/.K-n jako by tuší] anebo vdl, podnikl veera výpad, jak již vyplavovánu. <> Pnu všem již Vrána nevdl. Vyjel smrem k Náchodu; rozdlil mužstvo své, jak toho úkol mu daný vyžado,i

bavi]

druhy svými

vtipy.

1

/.

val.

Rozjeli

Minulo se

rytmistr,

pldne,

a

provázen

kdy/, jsa

veer

dvma

zastavil

nastal, jezdci,

ped

sel-

skou chatrí, která stála kus od cesty u lesa. Krajina byla kopcovitá a lesnatá. Vítr prohánl se u chalupy, pod jejím/ písteškem byli tri kon uvázáni. I' nich stal jeden ze švališér stráží. vnit sedl rytmistr pochutnávaje sob na lahvici vína. Venku smutný, podzimní veer. Ped okny klátily se v studeném vtru koruny nkolika o\ ných stromu. Rytmistr byl mrzut. Víno již dopil I

a

jiného

nápoje,

krom

vody,

v

chalup

nebylo.

Druhý švališér natahuje dlouhou jízdpu strnuli'' nohy, hovl sob na lavici u kamen. Hospodá se svou ženou krili se kdes v koutku. Ani kalé ženské tváe v celém slavení! Vrána vytáhl krátkou dymiku a zapáliv hafal. Pouštje dým z úst, díval se na jeho kotoue, ozáené svtlem borové loui, jak se

«

:

219

Zamyšlen vah-jí. dlí a ídnou. Dvakráte se zmýlil. sáhl po láhvi a chtl píti. Po tetí zaklev a odplivnuv si hodil prázdnou nádobu pod lavici. A zase zahoukalo bafal. Zdal<» si> mu, že asem v dáli je steltáboe se, v nemýlil hlas; dunivý temný,

—

dl. Pozorování koue z dýmky, naslouchání temnému hukotu jej omrzelo; i zadíval se malým okénkem ven. kdež v pruhu svtla z rhalrf-e padajícího videi piklonnou hlavu svého kon a z temna jen bylo si vseti stlumenou píse stráží stojíba

z

cího jezdce

že z

mn

íkala matika, bude dobe chutnat

»Vždyeky

má

zlatá

mn

vodika

koleje

— —

Náhle rytmistr vstal a prudkým krokem jizbou •

házel.

Kudy

z

tábora odjela? Zdali už

odjela?

Do vnit Cech - k Jaromi, anebo touto stranou? Pipadlo mu, jakoby nkdy slyšel, že její muž pocházel z této krajiny. Nikdo dosud neprojel, mužstvo nieho neohlásilo. Stanul. Venku zahuel vítr a nkolik krpjí dešových šlehlo do oken

—

»

— —

že

mn

má

la ostrá

zlatá panenka, slušet

bude dobe

——

«

venku, ostatní hlas vtru pehlušil. Rvtmistr stál ve svém zamyšlení, až jej vyburcoval dusot kon, jenž ped chalupou zarazil. Do svtnice vstoupila ordonancí oznamujíc, že vše dle naízení vykonáno a že od tábora je slyšeti prudkou stelbu. Výpad," zahuel Vrána. „Ale nevidl jsi nic? Nepotkal jsi nikoho?"

znlo

,,

z

"

"

220

„Zdálo se mi nkolikrát, že slyším rachot vosebou. Nasl >uchal jsem, ale nebylo nic, pak to houkání ..Ml!" velel rytmistr a nakloniv hlavu naslouchal. „Neslyšíš?" zu za

—

„Ne

-"

to vyšel ven, kdež neslyšela, nevidla.

Na

nco

„Tu po že

by

ji

ten vítr

silnici

lovk

—

jakoby

krájel.

Jen

se

stráže

zeptal,

zdali

vz zahrel, ale tma, jednou se mi zdálo

—

\.i okamžik se Vrána rozmýšlel. „Na konl Ta áblice!" Švališér, jenž u kamen sedi, musil nonti. Rytmistr dav dvma ostatním patiné rozkazy vyhoupl se na svého kon. Za chvíli zanikl

se

svým prvodím

ve

tm. Švališéi

oddychli.

si

Útok Prusv by] odražen. eta ped tím Simoniova práv kon ubírala

se

k

nov

ohm.

rozžehnutým

opativši Dále v tá-

boe, kde bitka zuila, panoval ilý ruch. vá oddlení sem lam pecházela, a nikdo

Jednotli-

sob

nevšiml, že

stan,

zeni

Simoniovo, bylo nad obyej

v

tch

niísP cli,

kde

stál

z

jezdc

v-

živo.

Kocián práv se uložil, aby zdrhni, tu pišla ordonancí s rozkazem, aby ihned se dostavil do stanu majorova. Všichni se tomu divili, starý desátník nejvíce.

„Ty znáš zdejší krajinu?" „Ano, pane majore, jsem

z okolí."

" "

" 221

dobe

„Uschovej

štafetu.

tu

Ihned

vsedni

na

zr

smrem k Náchodu. Jakco nejrychleji mile dorazíš k první stráži, dáš se dovésti k panu rytmistrovi Vránovi a tomu ten rozkaz odevzdáš. Záleží na tom. Pochod!" kon

a

Kocián pozdravil a hurd se bral ku svému koni. a huboval. Za chvíli vyjel z tábora. Dostav s<- na. cestu, uhánl smrem jemu daným. Odjíždje Co to? všiml si, že nco táborem hýbe

Huel

—

emu

toho dovdli se za nedlouho našli jeho kamarádi. Stráž u stanu Simoniova omráenou, siln krvácející, zadní stnu rozíznutou, a, poruík ten tam. Markytánka již odjela a s ní Simoni. Pirozeno. Nastalo hledání a pátrání po celém tábore. Mamo. V táboe nezstal, ujel a za pedešlého hluku zajisté si nadjeli. Pan generál se hnval, švališéi se radovali.

on se

divil,

znan

..Skoda,

tom Kocián nevdl, byl by

že o

seleji jel," pravil

jeden

ve-

z nich.

..A zvolnji a hodn pomalu. Beztoho nes zprávu o tom rytmistrovi na pedních strážích." ,,To pravda, hm, kdyby pán dal „Rovnýma nohama rozbhl bych se k Jagiovi. Ten by radostí vyskoil jako jelen." ..Ale jak se jen dostal ven. Pstí toho pandura neomráil a nenechali mu ani nože

—

bh

—

,,

Markytánka

,,To je ženská.

povídal,

taková

—

—

se

Co vojna vojnou bude, jak jsem už

vír

nenarodí,"

šfalka.

„Pán

bh

je

sprovázej

!"

pravil

Pa-

!

222

Lehký vz, tažený pevným a bystrým konm, jako vítr úzkou silnicí. Tonika sedíc na pedu, ídila kon opatrn. Vezla ten nejdražší ná ujíždl klad,

jaký

kdy

mla,

edu

kteí

ty,

dít své a Simonie. Kdy/ se mimo tábor

byli

nejmilejší:

chtl dstojník sám aby Tonika do vozu

ocitli,

žádaje.

vsednouti,

jí

ped vtrem a chladem lépe se uchrávšak tomu nedopustila podotýkajíc, že cesty nezná a že by snadno zabloudil. A lak usedl zase do kntku a pojal d<> nárui malou Toniku. Ta, když v táboe chvatn do vozu se vhoupl a lam se skryl, spala. Píchodem jeho se probudila; byla rada, že je u pana lajtnanta, hra jenž k nim do stanu chodívaje s ní žertoval val. Kueravou hlaviku o jeho prsa opírajíc ŠVÍtorza chvíli se vyptávala, ale záhy /as usnula Si moni drže spící dvátko na klín levicí je objímal. Pravice pevn tiskla jízdeckou dvojku bambitku. Ujíždli. Tábor byl již daleko /a nimi. nejvtší nebezpeenství pominulo. Zimniné rozechvní Toniku opustilo; byla klidnjší a nabyla s nadjí ješt více odvaliv, .leu aby nezbloudili Napínala zrak pam. Tam v levo zaernala se skupina strom; poznala ji, vždy kolem astji si

sedla a lak

nila.

Ona

i

n

i

pro zásobu je/dívali. Kousek dál, ano, tu se cesta dlí. V právo! Na kamenité, bídné cest hrkota! a bžel volnji, ba již umdléval, jenom krokem lile, tam zase klusa dál se bral. Švihá jej, v právo chalupa. Y zái z oken se proudící jakoby erná postava lam stála a vedle nelze rozeznati. Chalupa v zad již ustoupila. Cesta stoupá a bude ješt horší do toho píkrého vrchu, pustým, úzkým úvozem. Kdyby tam

k

vz

k

223

hlídka,

stála,

nebylo

by

vyhnutí,

v prav.)

ani

ani

vlevo! Kdyby jen vrcholu dojdi! Pak uzounký ouvoz do doliny, do osamlého lesnatého oudolíka, obklopeného kol a kol porostlými horami, jimiž šumící Medhuj se prodírá. Tam dv chatre a na behu eky v olšinách u lesa mlýnec a v mlýnci tom spása, útoišt! Kun asem klopýtl a z pod kopyta zajiskilo se, jakoby svatojanská muška proskoila. Markytánka slezla a uvázavši opra za lišen, kráela za vozem. Simoni chtl také vystoupit, ale Tonika uslyševši, že dcerka spí, prosila jej, aby zstal. Nad ouviizem ernaly se tu a tam mocné borovice, jejichž haluzemi vítr fiel. Drobný déš spustil se s tmavého nebe a rachotil o plachtu vozovou. Jeho krpje šlehaly statné žen do tváe, vlh-

íce

jí

vlas

i

brvy.

Xáhle stanula. Dech se jí zatajil. Zdálo se jí, že slyšela za sebou táhlé písknutí, a te srdce rychle zabušilo nemýlí se ano, to dusot jí koský slyš, jako kamení dol se ítící rachotí. Zastavivši oznámila to Simonii. Vyskoil z vozu a drže procitnuvší Toniku v nárui naslouchal Jedou za námi, je jich více," pravil klidn zkušený vojín. ,,Ted, Toniko, již neodmlouvejte a do vozu! Tu vezmte!" A dal jí dcerušku do nárui. Musila povolit. On pak uchopiv se opratí, prudkou ranou pobídl kon. hrkotal sem a tam, kamení

—

—

—

—

,,

Vz

k

se ítilo.

Ocitli se na nejstrmjším míst; unavený prudce oddychuje se zastavoval, ale Simoni stále jej

pobízel,

strkaje

vz

co jen síly

mu

staily.

na vrchu. V právo, v levo les a ped nimi strá dosti prudce se sklánla. ,,Je to tuze s kopce!" oznamovala Tonika. Již byli

" 221

„Zatáhnu kolo etzem." Než tak ve tm uinil, piblížili se pronásledovali, tak, že

li,

kteí

je

hlasy jejich

bylo slyšeti. poznav rytmistra.

již

„Obludo!" zahuel Simoni „Stjte!" ozvalo se za vozem. „Rytmistr!" zvolala Tonika. „Nic se nebojte. Máte karabinu už se hnul, zatažené a hmotilo. Nicmén musil opírali, aby povoz udržel. \

po ruce?" po kameni svištlo vší silou se dobrý

k

kol.)

slujíc!" zaslechli za sebou. Ješt dvakráte „Pane lajtnante," prosila úzkostlivým hlasem Tonika, „jde o váš život! Seskote a prchnte nev právo do lesa. Já mám prvodní list, ,,

mn

mže

ublížiti." ,l'.\ l.i

sama

jste

v

táboe

;i

neštítil

se

ted

pustin." „Já se obráním, pro bh, prchnte!" ,.Uil vas mne nikdo neodlouí, radji zemru!" \ tom houkla stelná rána. „Hoj, nejsme ješt na dostel!" zvolal opovržr liv Simoni. Hlasy se blížily, rána zahoukla po druhé. Poruík zaraziv vyskoil z vozu. „Ven, ven, Toniko! Takhle neujdeme! Podržte a

v

kon." Podloživ kolo velikým kamenem ^peezal postraky. Vše dalo se v nejvtším chvatu. „Postavte Toniku, rychle sem, opete se tu u

pedu, tak Pevržený

vší silou

vz

ležel

—"

pes

a

již

cestu

bylo slyšeti pád. jako barikáda.

vidti postavy pronásledovatelv. „Odstupte dále, pitlate se s Tonikou ke stromu, sehnout se!" porouel rychle Simoni. „Mjte karabinu pohotov dejte ji radji sem. Jsou jen

.liž

bylo

dva, hni

—

—

225

Sklonil se, aby by] chránn, a Vidl dva jezdce, kteí, cest možná bylo, rychle se blížili. se

hájiti.

sám dobe mohl pokud na píkré

Zablesklo dvakráte, tikráte, pustým ouvozem zarachotily ti rány. Pi tetí zaznl vítzný pokik SimOniv. Jeden z koní se vzepjal a hned na to sklesl k zemi a s ním jeho jezdec.

„Dobrou

line,

pane rytmisto!"

visele, já ješt pevn sedím!" „Sle A^ pekel!" rány: jedna z bamZ barikády zahlnelv bitky Simoniovy, a ta minula, druhá z karabiny paní Toniky, a ta skolila kou rytmistrova.

„Ho,

ty

dv

„Výborn, Toniko!" zkikl Simoni, zdvihl,

aby pekroiv barikádu, rytmistra

a

již

šavlí

do-

razil.

Ten

Simoni se

ale šastneji padl než jeho druh. Prve nežli se nadal, vzchopil se a dobyv palaše hnal

po poruíkovi.

„Paní Toniko, paní Toniko, jdu vám na pomoc!" zavznl náhle pustou nocí hlas, a s výšiny blížil

se

rychle jezdec.

„Kociáne, rychle! rychíe!" zkiikla niarkytáuka a peskoila hradím, tisknouc v rukou hlave švališérské karabiny. Zatím sekali po sob oba dstojníci. Byl to nerovný boj. Za dne by] by znamenitý šermír Vrána svým dlouhým palašem i obratného dorážel, ale tma Simonie skolil. Nyní prudce byla poruíkovi, kratší šavlí ozbrojenému, velice prospšná. Uslyšev hlas Kociánv ustupoval sm: rem k nmu, odvádje tak rytmistra od vozu. Vrána zuil. Vida, že podízený vojín jej chce

na

že již s kon sstoupá, aby protivníku jeho pomohl, rozehnal se slepé po poruíkovi, jenž brázraditi,

Al. Jirásek: Sebrané_spisy.

XLII.

15

— 226

ni' se uskoil. Než ale Kocián mohl na pomoc pri spti, zavrávoral rytmistr a strašliv zaklel. Tžká rána zasáhla jej od zadu z istá jasná palaš vypadl mu z ruky a za ním svalil se na vlhkou, kamenitou zemi. Simoni sklonil krvavou šavli. ;

pomstni, Toniko!" „Už mne není poteba," pravil Kocián pistupuje. „Kamaráde, pomoz!" ozval se stenavý hlas opo,,.Tsme

dál.

„Ah,

to

ten

švališér;

myslil

jsem,

že

mrtev.

Pomozme mu, Zatím

Kociáne." co oba mužové

vytahovali

z

pod

kon

pohmoždného jezdce, spchala markytánka ku svému dítti, jež vydšeno, plaíc, skrilo se za vozem. Matka, jala je

odhodila karabinu a chopila prudce, líhala a tšila.

Pustý,

se

Ob-

dítte.

ouvoz rázem byl ozáen. Kocián rozke.-'

sav zapálil otépku sena, již u sedla svého kamaráda našel, a piložil klestí a podrostliny, v hustém houští nasbírané. Rudá zá padala na boky ouvozu, na kmen\ výše se pnoucí, na pevržený vz, za nímž ve stínu bylo vidti markytánina kon. Fred vozem spousta. Dva mrtví kon, a tam opodál v bílém, zakrváceném plášti rytmistr. Byl mrtev. -

„Nyní rychle dál, pane lajtnante, ani já ani kamarád nebudeme vám pekážeti. Je to proti služb, ale život lidský dražší, a ten tu potrestán. Zkrátil jste ho jenom o jediný Aon života. Ale spchejte. Nesu jist tady rozkaz rytmistrovi, alty by] v hlav rozbresbedlivý, že jste uprchl. Nyní kuje. Hledal jsem ho, a tam dole v chalup ekli mi, že jakýs vz stíhá. Napadlo m, že to paní Tonika na vás jsem arci nemohl vzpomenouti. Byl bych málem pozd pijel, jsem kon skoro strhal.

mj

mn

a

227

Hoši budou mít radost, a což starý Jagi Spchejte. Kdyby rytmistr dlouho se nevracel, pijeli by ostatní za ním." Poruík mu dkoval a prosil, aby vyídil všem pozdravení, zvlášt starému Jagiovi. !

nastalo krátké, ale srdené švališér sedl na kon starého desátníka, jenž kráel vedle. Zpt pijeli do selské chatre jen dva živí. Simoni pobyl ješt na chvilku v pevrženém a vedl voze, pak posadil Toniku s dcerou na je opatrn dolu ouvozem; prchající zanikli v er-

Ohník

louení.

již

dohoíval

;

Pohmoždný

kon

ném

lese.

Ouvoz osaml. Drobný déš šuml, stromy klátící se ve vtru huely. Vítr rozdul doutnající uhlí, ohe naposledy vzplanul a v zái jeho zakmitla se zsinalá

tvá a zkrvavený rytmistrv bílý pláš. z rána stanul zas u své ety Kocián. Ve

asn

zdupané tráv spatil prázdnou, rozbitou láhev, onu, obsah byl ervený jako krev. Desátník odkop] stepiny. „Jako on!" zahuel a itudil kamarády. „Už jsi tu z poselství? Co to bylo?" „Víš-li pak, že lajtnan uprchl?" Skloniv se ku svým dvrníkm, oddaným Si-

jejíž

moniovým,

pošeptal

:

,,Já

jej

vidl

—"

a vypravo-

val všecko.

Nechtli vit.

Za nedlouho vrátí se pední stráže sebou mrtvolu. Pesvdíte se. Ale nevypili jste tu Jagiovu láhev?" Když mu ji podali, pravil, vesele se usmívaje: jednou ,,.lá toho starého Krobota dvakráte opiju vínem a podruhé radostí." Celá eta byla dnes nad míru veselá. Hovoili, žertovali, a Pašalka cvrnkaje ostruhama zpíval. „Uvidíte.

a pinesou

s

—

:

15*

228

Sed na p \ Starý Jagi byl opravdu radostí usmíval s rukama na klín sepjatýma asem zakroutil si šedivé kníry a bru<

i

I

»

.

otepi slámy se blažen.

el

„Pane

si:

zlatá

duško,

tv

pane !" duško

lajtnant! zlatá

lajtnant!

A

ty

má

Vlastn jsem už dopovdl. Aby \>.ik vypravováni mé kusým se nezdálo, doložím, co v kronikách teme. Generál du Moulin skuten s devíti tisíci muži pitáhl a podailo se mu Novomstskou

tsného objetí císaských vybaviti. <> KoPaštaJkovi ;i družin všeliké djepisy mlí. Jisto jest, že v pozdjších bojích staten a srdnat 'I" „Burkuš" bili, jakož ped lim inívali. Mnohý z nich snad dopracoval na tom í.bodriatém posádku

/

ciánovi,

strništi jisti'

n,i

obrátil,

dosl o té

i'

pi krvavém rejdováku",

ale

pemnohý

za-

vesnickém hbitov p<»
neobyejné makytánce, jakáž

s.'

••<.

vojna \"

nou bude nenarodí, navypravoval. I'. Y msíci prosinci L745 smluven mír v D] (laiícli. Na jae léta píštího blížil se k Veroviticíra starý muž. Ml na sob obnošený, švališérský pláš, n,i nmž v /.áii zapadajícího slunce kížek se leskl. Byl tu ze služby propuštný Jagi. Dv kapitulací vysloužil a se ctí jej propustili. Mi kížek, pidali mu starý pláš, a žebráckou hul ^i sám kdesi na behu eky uízl. Ve Veroviticích byl trh. Lidé ji/ se rozcházeli, rozjíždli. I'<» silnici proti nmu hrel odkrytý, lehký vozík, tažený dvma bujnými \ ranci; Jagi smekl zdaleka apku pólo prose, pólo pozdraI.

vuje.

oop

jej k

Pán v koáe poruil tomu piml. Sotva že

ský,

s

Vojenský pláš zavznl z vozu radostný hlas: „Jagii, starý Jagiil" zastaviti.

zastavili,

V koárku sedl majetník as míli vzdáleného, imlého statku Kováovi, jimlv poruík Simoni,

on manželkou a dcerkou. Bylo radostné shledání. Že se tak shledali, ri dobe vdl, nebylo jen pouhou náhodou. Sii odkud vrný sluha jeho pochází. Uprchnuv stasím'' z Cech a poídiv sob ten statek, vzkázal bratrovi starého Jagie, kdyby tento nkdy z vojny se navrátil, aby pišel ihned do Verovitic na mené místo, kdež další se ml dovdti. Tak se stalo. Než ale na nrené místo došel, shledal se se svým milým pánem a se zlatou duškou. i

Za v

(divili

švališr,

uhánl koár stále

neobyejn

jsa

dále.

obrácen

Na kozlíku sedl ku

svým pánm.

dojat; z poátku .mi nebyl s to, aby vypravoval, a dlouho se mu chvl a vázl hlas. Na statku Simoniov byli šastni. Bývalý poruík nikdy nelitoval, že za svou milovanou ženu život nasadil, a ona nelitovala, že jej ped smrtí zachránila. Po letech bylo jich více. Starý Jagi sedal za slunených, teplých dnu za statkem na sad a na kolenou houpával sliného chlapce. Miloval jej jako jeho sestiku, vždy to bylo dít „zlaté dušky", a ukazoval mu, jak páni jezdí, sedlái a židé. Nejvíce chlapec jásal, když starý jezdec na dávné asy se rozpomínaje ukazoval, jak švališéi jezdí klusem i

Byl

divokým cvalem. Lumír

1877.

Z

BAROKOVÉ PRAHY.

topiv

Sborní!

191

l

PARUKA. nkráte, za Karla VI., kdy Praha se zdobila nového slohu, kteréž dnes jsou její zvláštvbami s pvabem chloubou, panovala ve spolenosti uká, allongeóvá paruka rzných druhu dle statíd, jak ji nosili dvoané, vysoké panstv knží, paruka plalékaíi, advokáti, kupci, mšané nebo rejžovou va, tmavá, pak už pudrovaná špain grand Binette paruka moukou, ninou nlská, poloviní španlská, paruka dlouhá, krátká, i

>,

i

okrouhlá knžská s klapkou na temeni, kterouž klapku knz, když sloužil mši,- otevel, aby byl' vi-

dti fousm. Ale jen vyšší duchovenstvo p iddá^ šechno. Tak vyšeh a jest fará, Florian Hamtýnský 1710 r. ský kanovník, od muid, literát eskolatiriský, autor satirického vrna. Próteus felicitatis et miseriae Ce-

parukové

mód

—

paruky nenosil. Zpod iroeská zem" erné, kulaté epiky na temeni splývaly starému chi

bílých vlasu, jak vidti na j chodilo bez paruky jaduchovenstvo Nižší rtrétu. ten onen hodnosta klášterní neeholníci, ubránil se mód. jak svdí stará písnika:

pánovi prameny i

a

nám jeden pán, kvardyán.

Pišel

jest k

íkají

mu

Má paruku hází se

ze psích chlupu,

mu sem

a tam.

— —

234

V odborných statích se uvádí, že tak zvanou španlskou paruku, jejíž kadee hrnuly se až na záda a zpedu pes ramena na prsa, nosili jen pa-

Mikuláš Fkant. Turek ze Sturmfeldu.

novníci a osoby panského stavu. Ale v Praze chov takových parukách i mšané. V takové paruce vystupoval o slavnostech staromstský primadili

235

tor Jan Bohuslav Voikovský z Kimdratic, jenž byl primátorem od r. 1699 až do své smrti r. 1727. V takové paruce je také vymalován. Portrét visí na

Jan Boh.

Voikovský

z

Kundratic.

staromstské radnici mezi portréty ostatních primátor, na kterých je dobe vidti, jak se paruky mnily od 17. stol. až do prvních let devatenáctého

23fi

veku, vlasu,

L643

od piosi.' paruky rovných, nepudrovaných nosil Mikuláš Turek ze Šturmfeldu jakou 1<í7l k \ primátora Zahoanskéaž po \ u k ;

I

Dr.

ho

z

Vorlíka

Neubra (1800

B.

i

Záhokanský

L784

L788

a

z

Vorlíka

k

toupetu

primátora

L804).

Španlská paruka

byla

parádní.

Kdo

ji

ml,

237

nechodil

teba

i

nostní

v

dv a

a

Krom

stále

ní

snad

i

více.

ní

poídil

sob

lehí,

takže

ml

paruky

slav-

na všední don. Za

paruky se

platilo

ne-

Jax Jindich Neuber.

stejn, dle toho, jakého byly díla a zdali z lidských vlas; ueho ze žíní,

pv

aneho jen

z vlny.

Až

tisíc

z

tolar

jaké

látky,

kozích

chla-

stála

v Pa-

238

taková

íži

njší

byla

slavnostní grand tedy cenná vc,

záme jako odkaz

v

in a

Paruka

folio.

proto

posledních vlích

z

také

ji

i

lev-

nalé-

dotené doby.

mšan

staromstský, odkázal 17:2.". .Mikuláši Safránkovi r. ten byl kupec jakož assessor desítipanského úadu král. Starého msta Pražského) celou španlskou paruku, Karlu Krti kovi pak poloviní španlskou a Václavu Benické mu paruku, kterou on, Jarý denn nosil, pi emž na tohoto Mikuláše Benického pamatoval také kabátem z hollandského sukna se zlatými knoflíky, ka mizolou kožešinou podšitou, nohavicemi, párem rušpanihelkou, kavic zlatem vyšívaných, kloboukem celým tedv úborem mšanským až na slavnostový, šarlatový pláš ervený, který/ zddil Maxmilián Leo .1,111

Ani.

Jarý,

i

i

i

Kolery.

pold

Allongeová paruka tedy v Praze a v Cechách panovala, ne však bez odporu. Satiry jí nehladily, vtip lidoa ješt prudeji doráželi na ni kazatelé Hammerschmid v doteném „Próteu" vý. Florián se smje, že na parukách „velu! hrachoviny pendenl de vertice, vlasy", a další ásl této satiry, doplnk to, (ll<svdectví Hýblova, njakého jezovity, uchá paruku hodn drasticky, tak, že se veršovec i

až

omlouvá »Za úé nemjte slovis,

sít

f;icta

licentia mclri>

«

národní píse uštipuje písného primasa, že koze rozbil hlavu, protože šla na panské na trávu", proslovením té nebohé kozy: \

„jedné

Adié, pane primase, já se s vámi te louím a vám mou chlupatou kži

na paruku porouím.

239

Paruku-li nenosíte, si ji schovat,

mžete mžete

si svý podagra do ní zaobalovat.

A když

jiná šli

píse smje

na bukvice,

se

Mrákotským

ztratil

pánm,

že,

primas paruku.

Když pak domu pišli, do rady se

sesli

tam se radili, kde by ji zas našli.

a

Paruka

je v lese

všecka rozškubána, leží tam pod bukem jako chcíplá vána.

Namíil myslivec, myslil, že je sova, a ona paruka z

rady primasova

Ale ani na panikáe, jenž

—

si

rád zavdal, písnika

nezapomnla. >Mla jsem milého parukáe, on se

mn

utopil v

pivovae

—«

Znáte ji. Náš tanec „Beseda" znovu ji rozšíil. Píliš nápadné paruky nutily k posmšným poznámkám, až z toho i soudy bývaly. Za pkného, podzimního dne r. 1711 sedl v Bubnech ped hospodou Vilém Herbais, jenž v Praze „instruiroval" ve francouzské reci. Milý ten francouzský ..špráchmajstr" popíjel se svým zná-

mým, Janem Ignácem Putzem, juris kandidátem, maje na hlav velkou paruku, snad pravou francouzskou. V tom šla kolem meh paní Vrullová se svým mužem, kupcem na Starém mst, jenž ml krám proti mincovn, a prohodila kousav, že ta-

2-10

paruka velké parády nenadlá. Tak nejmenujíc nikoho a stoupala s mužem na pavla té hospody, aby si in pi piv pohovli. Ale u/ vybhl za nima horkokrevný Francouz v tom se zostra a po nmeku), mínila-li panika jeho paruku; ptal se, dobe vdl, nebo nikdo lii takové paruky neml. ková

velká

uštípla

.-

>

1

i

1

i

a

Paní

dla,

Vrullová

muž

a

nen

jí

na

otázku

ostrou

pomohl;

i

strhla

oste odpov-

hádka, až koústup s pavlae.

se

monsieur Herbais dal se na Ale ješt za ním na schody dol lítaly líbeznosti pani Vrullové jako „Flegl", „hergeloffener Kerl", a co že jí tyká, zdali spolu vepe pásli, ona že je kupecká dcera a kupcova žena. i

pak soud, pi nmž vydal svdectví Johannes tgnatz Putz, Nmec, rodem ze Slavkova Cechách, a jakýsi krejovský tovaryš. (o pro In paniku dále bylo, jak to dopadlo, není

Z

.1.

toho

U.

C.

\

zapsáno.

h.

Nkdy

se mívaly paruky ješt s hlavy na zem do prachu, když došlo Z hádky na pranici. Takovou vidl a pak na soud líil v lednu I

lítaly

17o r. Mayer, stelec ze sboru královských stelc hradu pražského, kteí byli chudým zbytkem nkdy hojné dvorské eledi eských král.*) Tito stelci v po ervených kabátech stali stráži ve hranách královském hrad u Šrak, tenkráte ješt ervenobílých; byl mli \ podivuhodných, romantických kasárnách, v domcích Zlaté uliky hradanské s výhledem d<> Jeleního píkopu. Tenkrát ješt pobíhali jeleni; na ty hýla /.vlastní podívaná na pod v zim v as íjení, když zápasili o lan a když se l

.)

i

nm ; i

Sbor ten zrušen za císae Josefa

11.

241

v tch zápasech sráželi a shazovali dol se svah do píkopu k potoku Brusnici. Tak ten královský stelec Mayer slál doteného rasu dopoledne shází ped hradem proti Kajetánské kapli. Dva mšané v allongeových parukách a tiírohých kloboucích hnali se po zámeckých schodech vzhru k urinu. Naped velkými skoky staromstský mšan Lerch, prchaje, za ním skoky ješt vtšími staromstský mšan A.rnold, stíhaje, hul nad hlavou. Y tom honu kiel dával Lerchovi seleni, tveák, „hulvád" a pak, když ho dohnal, udeil jej holí po hlav lak, že Lerchovi sletl klobouk a za kloboukem paruka, která byla jist vtší než „chcíplá vrána". Svdectví královského stelce je zapsáno, nic vsak o tom, jak se li dva kohouti po,i

rovnali.

Parukáské emeslo v Praze kvetlo. Také parukáka se kolem r. 1710! uvádí. Bydlila v JezoKarlov) ulici. O této parukáce až jinde. vitské !

AI. Jirásek:

Sebrané

spisy.

XLII.

16

O HOSPODÁÍCH A OBYVATELÍCH. I.

\

spoleenském

i

veejném život tch

lei

z-

pežitek ze starých dob; v soudnictví ješt stedovk, útrpné právo, strašlivé tresty, lámáni kolem, upalování. Vnjškem však se Praha hrub mnila, modernisovala. Sic v odlehlejších ástech a ulicích zstávalo pi starém, tam všude ješt bídné dláždní, kaluže, strouhy, nevzhledné, nevv tam desoké domy a domky šindelem kryté, tu vné, ale v ulicích živjších, kolem námstí a placu stal

nejeden

;i

vyrostlo

vyrstalo

a

krom

i

nových kostelv

a

pa-

lác hojn moderních domu stech mansardových, a teple ervených, prelí bohat vyzdobených. vnitek tchto barokových dom jiný rozdlením a uspoádáním, než bylo v domech pvodu renaissanního nebo ješt staršího. Staré mazhauzy (pasamo jejich jméno upadalo v zaláce) zmizely; pomenutí, leda Že staí lidé v nkterém starém doI

i

m— ještsama

Tak svdí p. 1711 jakási žena: na plácku ?) aneb mashou/.e jsem stala a se modlila."*) klenutý pokoj, „malý, velký sklípek" ,, Sklípek", se ješt tou dobou vyskytují, ale jen ve starších je

,,

znali.

ja

*)

Starobylé formy užíval Jakub

daný kižovník

s

asi také jiní íkali,

dv

st.

Ledvinka,

ervenou hvzdou, jenž

»dv

let,«

tak jako

my

(r.

vina

a podjak

1717) íkal,

dnes ješté

íkáme

243

domech. V nových už jen svtnice, oupravnjší pokoj, pokojíek, u bohatých asto „vyšpalírované", t.

j.

alouny

pokryté.

dom

neíkalo se domácí pán, nýbrž Majetníkum ješt po starodávnu „hospodá", tak jako v patnáctém století, kdy v bitv u Matesova zahynulo v boji i proti Žižkovi pes ti sta pražských hospodá domácích pánu. Nkdy však znamenalo slovo „hospodá" asi tolik jako správce domu. Tak r. 1707 uvadi se Vojtch Mller, nkdy „lokaj u J. M. pana Dubskýho z Vitínvsi, nyní hospodá v dom Cemínovském". Pražští Nmci íkali „hospodáovi"

Hanspatron, Hauswirt.

ml

tenkráte svého Každv vtši dum v Praze žida. jenž vykonával, bydle ovšem v židovském seliké služby tomu domu, posilky, komisse;

m-

takový „hausjud" prostedkoval také koup nebo dohazováním zabývali se také kedje dom, víc než ne, jako na p. Adam Hantš, ped soudem: To doznal 1 r. let. jenž Imdesáti mošen jako i do...la se živím s prodáváním misí a mne lidé dose když hazováním domv a bytv, i

a

mšan

í

žadují."

že na prohlídku domu pišel kupec nebo veer, tak že bylo nutno proza soumraku vádti jej se svtlem. Svítili svíkou, ale také louí, které se v barokové Praze hojn užívalo, a která „der Lautsch" jmenovala, jase v pražské est ist wahr, kož je svdectví z r. Ir 17: „— dass Herr Esser einen Lautsch oder Khúnholz angezunden und er die Hanuschische Eheleute im

Stávalo

se.

nmin

— —

". Haus hin und hergefuhret že pan Esser lou nebo-li smolnici ". Hanušovy domem provádl

,,

— —

je

pravda,

zapálil a

manžely 16*

244

Ne každý „hospodá" oplývá] statky vezdejšínemajetnou paní domácí byla na p. Voršila Hiršperka, která „toHagnicová rodem Jungherrová ve svém domliko samotná s jedinou dvekou" ku „u Barvínk" eeném „pozstávala". .Mla jediného syna; ten odešel do svta, „kdež vedle mi;

/.

kiinšiii svého mezi poctivými lidmi chléb svj dobýval si niusil". Opuštná pani máma jeho teskn na nj vzpomínajíc, všelijak živobytí protloukala, na asto s velkou nesnází, nebo vypjovala si zástavy. Tak uvázl stíbrný koflíek, jist zbytek „vejpravy"*), zástavou její z lepších dob nebo n Jana Kopy, mšana, ve tyech zlatých. i

/.

Bohatí pra/ští se zahradami, nad

onen

„hospodái" mli výstavné dom\ za

to

branou vinice

nkterém

pole; ten

a

svobodný dvr „s poli, Inkami, rybníky, lesy, vinopalnou, haltéema, pastvinami". Zahrad se v Praze tenkráte hojn zelenalo, zvlášt na Novém .Mst. Bývaly rozsáhlé, asto s „lusthauzy", ano v ulici Ržové Arnošta Mulsv. Jindicha tvrti v zahrad Jana jenž, mimochodem eeno, ml svobodství lera, v Lovicích v kraji berounském, stál r. 1728 krotusthauzu také „polhauz". Nevím, byl-li tento polhauz jen pro rodinné zábavy i byl-li veejný, pístupný milovníkm hry míové. i

„svobodství"

v

kraji,

1.

j.

m

mšan

namnoze pod lid Celed bohatých daný, cizí poddaní nho jejich vlastní, které z jiného poddanství vyjednali, I. j. koupili a tak do své poddanosti pivedli, nho které zddili. Tak odkázala bohatá nákladnice piv vaení na Starém ,ai Pražák",**) Terezie Lerchová, všechny své pod-

Mst

*) **)

Výbava. Nyní nový

dm

.

p.

749-1.

245

jinde v služdané, „kteréž dílem u mne, dílem pak bách pozstávají", synu svému Rafaelovi Bláhovi ,, minm Jiíka Žemliky, Anny manželky s dtma, kteréž Karlovi Wirtovi*) s poddaností patiti budou". Teodkazovaly; ale dy kupovaly, prodávaly se duše také presentem se dávaly. Tak odkazuje r. 1728 Jan Petr Antonín 150 zl. Lyzle, své pražský dapoddané, „kterou paní baronka Tunklová rovala". i

i

mšan

Tedy hospodái

;

mn

za onoho asu nebyli domácí páni, nýbrž ale nebyli také nájemníci. Ti sluli „oby-

nýbrž v „podružství". a nežili v nájmu, však si- již tenkráte íkalo, a neradi ji platívali. R. 1707 Rafael Schneider, staromstský šan, upomínal, snad už po kolikáté, svou „obyvataké jinak telkyni" Esteru Sátkovon, na kterou svrchu, aby mu inži zaplatila, a pohrozil jí, že ,,se sám rychtáem udlá a že ji skrze biice vyházeti z domu dá", šátková, ,, která mla dobrého

vatelé"

inže

m-

ml

nepítele v hub ''své)", oboila se na svého domácího pána, ano i zle se na nj kasala (v pravém slova smyslu) a lála a fíkovou hul mu z ruky vytoila, ano jej samého tou holí nkolikrát udeila, venku, na ulici. Z toho krutá pranice, takže sousedé musili oba zápasící „rozundávat". Za té rvaky povalil pan domácí svou nájemnici do strouhy, až jí epec sletl, a „pes hlavu ji pstoval" a jinak bil, až Sátkovou a také tak vypstoval, že musili zavolat lékae; nebylo nikterak na smrt. hned poslali pro knze, Ledecký ve velké paruce, mštnín I pišel Tobiáš a chirurgus, bez mála šedesátník; byl chirurgus,

a

z

*) Rafael Bláha, její syn druhého jejího manželství.

z

prvního manželství, Karel Wirt

246

vtší strach ml o duši Estery Šátkové než o její tlo a proto pravil panu páteru, který s ním tam pišel, aby naped duši ošetil. „Tu on ji vyzpovídal," svdil pak Tobiáš Ledecký, chirurgus, ,,a já po zpovdi teprve jsem jí žilou pustil a na její žádost ji zhlídl, jak je zbila. A co já soudím a tuhu mínní jsem, že když by se jí žila nebyla pustila, snad by o život pijíti mohla." Esteru Šátkovou zhlídla pak také Alžbta Kráale

lová,

která

ji

ku vá

mla

po

a ta dosvdila, že tle „modrý rže".

navštívila,

—

Šát-

Rodiny žijící ,,v podružství" stravovaly se duma. Svobodní obyvatelé mli stravu bud u svých „hospodá" nebo u jiných soukromých osob, nebo chodili do hospod. Z tch slynulo v první polovici 18. století nkolik na Malé Stran; lak hospody i hotely ,,u zlatého jednorožce", ,,v lázních" proti jednorožci a nedaleko odtud v Mostecké ulici ,,u Ii zvonu". Tam byl obyejný obd o pli až šesti jídlech bez nápoj za tyi groše; kdo z hostí jedl nahoe na pokoji, platil osm až deset groš.

Na Novém Mst vynikající hospoda ,,u modré hvzdy" krom mnohých jiných zvlášt na Konejznámjší trhu; ze staromstských byla Ungelte". Menších hospod ve všech pražských mstech dost a dost. Y tch se jedlo lacinji nežli výše uvedených, a také se tam sousedsky v tch útovalo; „šenkýka" totiž (íšnice) psávala si kídou na dvée, co známý host. nezaplatil za pivo, víno, za jídlo. Na stravu chodilo se i do zvláštních jídelen i k soukromým osobám. Prohlášena byla jí-

ském ,,v

delna „v železných dveích", kdež strojil mstský kucha. Také paní Anna Ludmila Kesslerová, jež

247

„mla

velké hospodáství a

„mnoho ko

pán

na stravu,

mnoho

též

chasy", mívala

mladá hrabata",

hrabte Kolovrata, hrabata

v.

Pisnitz

a

ja-

Her-

borna. II.

se mel na obdech Kryštof Homobon mladý kupec staromstský. Nechodil ani do hospod ani do jídelen, nýbrž k svému hospodái Sichovi, jenž byl také mladý a ml dole ve svém dom ,,kafehauz" prostého zaízení, jakého byly všechny tehdejší kafehauzy, kdež „kaesídi" obcházeli kavárnou s konvicí v ruce a nalévali hostm kávu do šálk. Obyvatel" a ,,strávník" Kryštof Homobon Richter žil v pátelském pomru se svým panem domácím, jakož s jeho mladou ženou, kte-

Dobe

Richter,

,,

i

ím

dále, tím více paní Sichovou, vroucnlo, teba že tajené. Mladý Richter obdoval s manžely Sichovými. záhy odcházel do Po se dlouho nezdržel svého pokoje nebo krámu. Jen nkdy nepospíchal a zstal teba do dvou, do tí hodin odpoledne, to když jedl s panikou sám, když nebyl hospodá doma. Mladá paní v tom neshledávala nic nenáležitého, anobrž ráda tak dlouho meškala a vyrážela se s mladým strávníkem. Když takto sami nedali, pobýval hospodá u své lásky, na vinici za poískou branou. Ta vinice byla jeho milou. Tenkráte hned za poískou i za špitálskou branou už venkov. Tam, kde dnes Karlín, zelenaly se onoho asu pastviny, zahrady, vinice ty dole i ve svazích žižkovských. Pastevci pásli za branou ovce, „letošníky" i staré skopce na rozeznání všelijak znamenané, na piklad na ele „s modrým in-

réž

pátelství,

obd

s

;

;

248

dichem a v pravém uchu s dírou". Pí vinicích také sad\ ovocných strom, pod nimiž se krávy popásaly. Vinice vedle vinice, ploty i hradby mezi nimi, nkde ze, nkde jen píkop a /.a mezník mezi nimi in košatý dub nebo starý míšeský štp. V každé vtší vinici bouda s lisem nebo lusthauz. Tak tu by] venkov, píjemný pobyl mi vinici, v sad když si lomy kvetly, za horkých dn, když se ovoce esalo a vími bralo. Tu lam pod košatými stromy primitivní stolek, lavika; tu „flaše s vínem, pivem stávala a tak k užitku pohodlí hýla la lavika". i

i

i

i

.1

Sich

miloval

Rád sem

chodil,

tiché,

zelené

zákoutí

své

vinice.

pobýval; nejednou lit zstal celý den, ba dva. Mel tu lehký, devný domek, lusthauz, ped kterým se za vlažných veer píjemn sedlo ve kterém se lib spalo. Mladá žena se doma pro ty mužovy vycházky nemrzela, nestýskala si, nevyítala; ano proekla se, „aby um/ na vinici hlavu srazil, Že ho nemže víc vyslal, ;iin k nnin srdce mít". srdce k jinému, k mladému Kryštofu Homobonovi. Ten ji okouzlil, toho si oblíbila tak prudce zamilovala, že zana dv své male dli. pomnla na muže sedal Richter sedal s ní dlouho po veer dlouho v kafehauzu. Jednou odcházel odtud ped plnocí, zrovna když také paní Sichová hrála se nahoru. Spolu sloupali dii schod; nad tmi sé* mli rozejít každý do svého bytu. Bylo práv tu noc ped sv. Jakubem, tedy v ervenci, v erven rád

iu

i

,

Mla

;i

i

obd

—

horké, dusné noci Mladá paní nedala nad schody

cové, ale

liše

;i

se

chvjíc,

povzdechla,

ach.

,,

dohrou Že

lllá

noc", V po-

okna otevená, že zapomnla je zavít. A pan Kryštof hned k jejím dveím a peochotn, nedn-

koji

249

kav,

jakoby udýchán,

mlky

paní

tak

že

zave, že zave. A

svolila.

Oba byli tak zapáleni, že ani nezaveli zcela dveí a nevšimli si, že opodál v temnu stojí Zuzka, dveka pani Sichové. Ta Zuzana dohe zaslechla, co si ekli, a slyšela, jak pan Richter zavírá okno a slyšela, že v len okamžik zachrastily kroužky n nebes, jak mladá paní „firhaky pi posteli otevfela".

A

—

la

dveka

Zuzana

Syknová,

která

si

ten-

pomyslila, že, kdyby paní hýla na ni zavolala, .,hvla by to vokn.i zavela a že nebylo poteba pana Richtra volati", shlédla za nedlouho zase nco divného. Veer okolo desáté hodiny šla „pro za krejcar piva" pro malou holku a tu spatila dole v kafehauzu, kdež té chvíle nebylo žádných hostí, že její paní sedí panu Richtrovi na klín. Nahoru pišla pak, bylo po jedenácté, paní Sichóvá sama, a svlékla se v pokoji, kdež spala také Zuzka s dtmi. Za nedlouho však vstala, obula pantofle, jež prve nechala u dveí, a tiše se vykradla. Zuzana dveka nespala. Hned, jak paní zmizela, vyskoila, a všecka popuzena jejím jednáním, zavela za paní dohe, kam se dvée. Neplížila se za ní, kráte

vdlá

ztratila.

Asi za pni hodiny se paní Sichová vrátila. Zuzana, neklidn ekajíc, zaslechla, jak vzala za kliku a jak popuzen ekla: ,, Proklatá dvka, pokoj zavela." I klepala jednou, po druhé. Teprve po tvrtém zabušení dveka otevela a své paní „hned domlouvala a ji z toho trestala, že se za to nestydí a s jinšíma se kalanisiruje a na jiné se vší, že má svýho mladýho a hezkýho pána a dti". Paní na to prudce, že jí žádná dveka tak ne-

mn

250

mluvila; naež Zuzana, že to taky žádná dvka nespatila jako ona. Paní Sichová se za to napomenutí dvece odvdila. Hned nazejtí ráno jí zaplatila a ze služby odbyla. Jednala ve vzteku, nerozvážn. Syknová nemlela. Sich žaloval. Za té manželské pe Zuzana vypovdla vše, co slyšela, vidla, a dodala, že, kdyby pan Sich to by] merkoval, byl by pana Richtra ze stravy dávno vykvitoval. Ted musil pan Kryštof Ilonu. bon ze stravy z bytu. Ale v srdci pani Sichové asi zstal. Zdali také ji muž vykvitoval, lak

i

zdali

inusila

sententia

judicii

ecclesiastici

defini-

perpetuum, na vždycky, od muže se odebrati, o tom není nic zapsáno. Ta pe skonena koncem záí r. L729, kdy všecka Praha se nadšen tiva in

a nádhern se již toeeni nového zemského

strojila

zdobila na patrona.

slavnost

sva-

PANÍ ROSENMÚLLEROVÁ. umní u nás Tuho rasu honosilo se výtvarné a P n,shasi adou skvlých jmen, jejichž lesk »ranuei

dv

Dintzenhofer,

století.

R^ner nejpednjší. lách

kterou

tenkráte

1

v

se

Brokoff,

hudb, již

cele

^

Braun,

kterou pstoval!

tecln

ozývaly,

hranicemi znám,, netdno znamenité jméno také za ernohorBohuslava .k rtv od sv. Jakuba, k te Literatura .-eska Jen smasa Zelenky. ci, spisovatelv, Nebylo -.puštný. doby smutný ouhor Praha té doby mela. kle eského novináe Uhelného trhu a neNa Starém mst v ruchu živých a hluných ) vydalekých kotc, tenkráte Noviny eské neboližto eský Postylion >

-

cházel

mšan

král.

a evo je vydáVal" impressor Karel Francek. RosenPražského, máta šíarého expedice byly v jeho do mller. Tiskárna, redakce i kocych (kotcichj lezi „pi kíže" „u zlatého Cim 1719 v úterý 'Ceskv Postvlion" vycházel od r. sve a (žádcelého z noviny a sobotu a pinášel veneského z zprávy ných v£k mlh politických), do panv ích vts z „kdo ^ kova, z Prahy, jakož i jak karate byly, zprávy odjel"; Prahy pijel a hodné stae. Zprava jinak býti nemohlo, na mnoze

Na

m

*)

**)

Xa

me

ieiich

J

všeho

míst Spoitelna mstská. dm pod íslem 526-6 n. na Uhelném ,

trhu.

252

„z Petersburgku" daná tam její

árovská

Miloši

dn

arovná*)

23. s

srpna celou

1725 „že svou fa-

do tohoto msta Petrohra ráila", vyšla v eském Postylionu dne 6. íjna, po šesti nedlích. To bylo Petrohradu, /právy z Vídn uveejoval „Postylion" desátého dne. Rosenmiiller vydával tyto první pravidelné eské 1727. Mly asi slušný noviny až do své smrti poel kupcv o abonementu není zpráv) a jist mnoho tenáv, a proto ohlašovali v nich láké ztracené vci, jako na p. v ísle 18. r. 172."), že v kostele a sv. Víta ztratil kavalír modlitby, v tch že byly obrázky a rozliné psané modlitby, knížka že má „ervené deštky a nco ošoustalý futrál". milií dli)

Peterhofu

/.

šastn

se

zase

navrátil

\-

<

f

-<

i

/.

Rosenmller pocházel /.' knihtiskaské rodiny. Narodil se v Teplicích L678); záhy se dostal do Prahy, a kdy/ vystudoval, provázel hrabte Berku na jeho cestách. Vrátiv se, pevzal otcovu živnosl a oženil se. o nm, «» jeho novinách bylo již leckde psáno, ne však o jeho panice A lak poslyšme, co se o ní

dochovalo.

Jmenovala se Anna Marie a hýla dcerou mstského obchodníka Plumauera, jenž ml ve farnosti

svatohavelgké, snad

staro-

krám

kotcích". Prodával drobné mosazné a vci, laciné šperky a titrky, ale niti, roušky, epce, rzné zboží, jak se mu íká norimberské, ili jak tenkráte ješt po ,.v

mdné

i

šmejd, Gestarodávnu je jmenovali šmejdíské schmeide). Matka Marie Anuv hýla rodem Mouková, po které, když zemela, zstal dcei znaný podíl, pes tyi tisíce zlatých, lak že hýla Marie Anna nevstou bohatou. *)

Kateina

I.

253

V

dom

Plumaurov pebývá!

Eliáš František slavné Carolo-Ferdinanské universit pražské syndicus, též pi dolejších instancích písežný procurator", starý mládence, který ped soudni, když pak byla pe o podíl po nebožce paní Plumaurové, o sob udal, že „je od narození svobodný" a dosvdil, že starý Plumauer ,, choval dcei praeceptora a na instrumentu hráti ji uili dal". Kupcova dcera sedávala nkdy v kráme pomáhajíc otci, „však ale aby na míst ladendienera byla sloužila". I." vážený syndicus prokurátor popel, nebol ona, Anna Marie, ,, mohla v kráme nebo nahoe v pokoji být, to bylo její libostí". Krám obBlazia,

„pi

,i

starával sáni Plumauer, a když nkdy nemohl, sedal, tam jeho paní manželka druhá) nebo starý jeho otec .Mimo ty u sebe „jednu pátelskou jménem Kaenku" a chlapce, také z píbuzenstva, ,, kteí v krám na všechno pozor dali a tam sedávati musili". Když Plumauer toho chlapce dal na iemeslo, vzal si na pomoc do krámu mládence Jo seta, ale to bylo již po dcein svatb. Anna Marie tedy ob as vypomáhala v krám, ne však asto, nebo „mla svou vli a mohla dk niemu nenutil". A lat, co sama chtla, otec ji také dlala, což krámu otcovu nesvdilo. Co stržila, všecko neodvedla, nýbrž „nco poutratila". Vídali u ní peníze, za které ,, lecjaké darebné vci" kupovala. Ve své štdrosti ani zbožím nešetila. Dvece darovala „pknou materii na šorovaku, jednomu hofmistrovi holstuchy a tacl posílala". Ten hofmistr jist jí padl do oka a snad býval u ní zván, nebo nejednou, když starý Plumauer byl v krám, mla dcera ná hoe v pokoji u sebe lidi, které hostila vínem, pi „taky nco z kupeckého krámu k jídlu mli". Ba i do kláštera, patrn i

ml

emž

254

k sv. Havlu, všelijaké vci posílala; zdali z pobožnosti nebo ze sympathie k njakému mladému mnichu, o tom svdectví mlí. této outratnosti dcery Plumauerovy svdil nejen vážený Eliáš Blazia,

university syndicus, nemén instancích písežný procurator, ale Barbora Caesarova, mstská dcera z král.

Karolo Ferdinandské i

pi

dolejších

panna Nového msta Pražského, mauerova mla kopulací i

kdy/

která, u

sv.

Havla,

dcera hýla

Piují

za

družiku. Starý Plumauer „nerad svou dceru k stavu manželskému propustil", ne / njaké nechuti proti impressom RosenmiiHerovi, nýbrž z obavy, ,,že by Rosenmiiller) na nho strany tch za ním zstá-

penz tuze tlail" i. j. o podíl své ženy, jenž dílem na penzích, dílem na krámských vcech. A skuten bylo pak jednaní o ten podíl, až njaké ,, tahanice". Paní Rosenmiillerová se s otcem porovnala, zdá se však, že ne na dohro a úpln, nhot po smrti Plumauerov soudn zakroila proti Coelestinu Lausanovi „Plumauerovskýmu Curatoru". To bylo r. 171Ó. tyi léta po lom zaal Rosen rmíller vydávati svého „eského Postyliona" a za rok (1720) vymohl si privilej na kalendá. \\>.> kého vku se nedokal. Zemel ani ne padesátiletý vajících byl

i

v

svém

„qui edidil n\ ".

rodišti

primus (jenž jak o

Teplicích,

bohemica první

nm

ilne

novalia

S.

ervence

17'JT,

hicem publicam vydával eské io >\

na svtlo zapsal Florian

in

i

Hammerschmid

a

že RosenmiiHerovi dal kterýsi jeho pítel tento náhrobní nápis: to,

Zdet Karel Rosenmiiller den saudný oczekáwá, nad nímž mnoho wlastencuw želeti nepestáwá. Powst pak jméno jeho potomkm pipomíná, kouc: Ten byl druhý Danyel z Weleslawína.

255

nynjším smyslu Ti „vlastencové" nejsou tu v tak ja„krajané" významu ve nýbrž toho slova, „Kozvolaval: ko také Koniáš na svých kázáních vlastencozavedení uením milí Cechové, bludným vé!"

nebo:

„Podezelí

vlastencové!"

smrti Je známo, že noviny K. F. Rosenmilllera také syn jeho vydával dále jeho nezanikly, že je „Rosenmullerovi (1748) smrti jeho po impresspr, a Maru není dalších dédici" až do r. 177ti. O pišla impressorová paní jako zpráv. Doufejme, že

Ann

do rozumu.

„V NEBI." rohu

\;i

Perštýna

dm znan

kovy

;i

Skoepky

rozlehlý

v

je

starým

baro

obou ulicích, ale niJeho nároží v prvním

14). kterak výstavný (. 355 patro ozdobili r. 1727 sochou Jana Nepomuckáno, tenkráte ješt ne svatého. Soška stoji pod baldachýnem andlíky rozhrnutým, ne na njakém podstavci, nýbrž na zemkouli. A to je nco neoby-

ejného. Toliko kouli,

a

P.

jen

Maria zobrazována jedinému [gnáciovi

slující /.

na

Loyoly

zemjakoby

všeho svta katolického dostalo se lé pocty na Brokoffov sousoší na Kamenném most (r. 171 L). Ale jezovité již ped tím ukázali, jak vysoko cení svého zakladatele, když sochu jeho nící nad ští-

svtci

tem kostela jemu zasvceného na Karlov námstí obklopili velikou svatozáí „mandorlou", kterouž katolické umní až do této doby zdobívalo také jen

sochy Mariánské. na to

A pak tedy ješt jen .lanu Nepomuckému vzdápocta jako |\ Marii. Bylo na doteném všecky eské zem byly zachváv dob, kdy

dom

ceny horeným kultem .lana z Nepomuku, kdy jeho sochy a obrazy úžasné se množily v kostelích, v domech, na námstích, u cest, na mostech, v mstech po vsích, kdy na poest blahoslaveného pak svatého odbývaly se v pedveer jeho svátku u Kamenného v Praze mostu na lodích litanie a i

.i

koncerty

a kdy v pražských ko„oratorium seu opercttam" (oratorium

„cum applaus",

stelích dávali

Janu, ale kdy také tžkým smrtí potrestali toho, kdož se odvážil ozvati se proti novému svtci a vzpomenouti sob na Jana Husa nkdy svatého, ted proklínaného. Tomu domu na Perštýn íkali od starodávna „v nebi", jak to také dotvrzuje nmecký nápis pod dotenou soškou. íkali tam „v nebi", ponvadž sestry, kteréž prý u vytu kdysi pebývaly nebe. Proti nároží domu tržení vídaly otevené „v nebi" starý, nákladnický dum ,,u Sladkých". Tou dobou, t. j. v prvních letech osmnáctého století paLeopold Adrián ze Schonfeldu, ,,J. M. noval v ímského císae rada a král. eského deputírovanédva syny a šest dcer. ho ouadu kontralor".*) Ty všechny, mimochodem eeno, vychovala jedna chva, a to také mimochodem, že jednu z tch šesti dcer pojal za manželku syn slavného Václava. Vavince Rainera, malíe. neboli operettu)

o sv.

vzením, muením, ano

i

dv

nm

Ml

Tam

Sladkých" boží požehnání, houf dtí, v dom Jana Povolila ticho, ani jediný dtský hlas. Povolil ovdovl už po druhé, ale nenaíkal. Byl prý spokojen, protože po „svých nebožkách ddil. Za nedlouho však odvážil se znovu do stavu manželského. Do svého domu ,,v nebi" pivedl si tetí svou ženu, Rozinu Marii rodem Spulánkovou, kteráž ped tím byla již tikráte vdána. Povolil byl její tvrtý muž. Oba tedy mli s donež proto pece se statek manželských zkušeností jim v tetím resp. tvrtém manželství nedailo a nežili šastn. Bydleli ,,v nebi" a žili jako v pekle. tu

,,v

,,u

nebi"

;

*)

Kontrolor zemských

AI. Jirásek: Sebrané spisy.

výbrí.

XLII.

\~

Rozina a

hýla

manželích,

šlých

nad

jak

to,

se

bohatá.

mla

v

mluvilo,

Hodn

ddila

Podbradech šedesát

svému tvrtému muži sthovala

po

dm

pede-

pole zlatých. Ku kolik dní, tak a

tisíc

se

bylo nábytku, truhel a jiné výbavy. Mla „krytej vz", karetu a spe „dílnej v (dlný) žení koní. A ponvadž Povolil byl také zámožný, mli Povólilovi „toho všeho mnoho penz dost". Z poátku byli skoro jako v nebi. Také vzácné ná-

hojn

i

vz

i

i

vštvy

k

mm

docházely,

jmenovit urozeny

tak

statený rytí ale ve velké allonžové paruce) .'au l.mhík Serins, pán na Zrui Krasanovicích, dobn cis. a tyicátník, jakož, král. rychtá král. .Nového Msta Pražského, rytí Matouš Václav Lhoták z Lhoty, starý mládenec padesátiletý. To hýli pátelé Povólilovi. Paní jeho mla dobré známé na nedalekém Uhelném tíhu, Karla l'r. Rosenmllera, mšana impressora, vydavatele „eského Postyliona", a také druhého našeho známého pedešlé kapitoly, Eliáše Frant. Blazia „pi slav.1

i

.1

/.

Carolo-Ferdinandské universit pražské syndikutéž pi dolejších instancích písežného prokura tóra", starého mládence. Kdy/ se manželé Povólilovi hráli, žádný z nich nehoel slepou Láskou, ale oba poítali. Rozvážn se smluvili a tuto SVOU smlouvu dali si napsat a jak in'

sa,

náleží potvrdit.

Povolil vymínil

si

také

i

na tehdejší

pobožnou dobu podivnou vc: aby jeho žena každého dne ráno, když \ stane, vykonala ranní pohožnosl ped ním, a rovnž veer ped spaním mla se modlil, ahy on to vidl. Dále pak vyžadoval, aby, kdykoliv hy chtla z domu vyjíti, ahy nejen to, ale také kam hodlá, jemu oznámila. i

hýla, sporm šetrná, až tuze

Smlouva ledy Povolilová

hýla

však šetrná

nezabránila. a na své

259

vlastní jmní úzkostliv opatrná. Když se pisthovala „do nebe", neukázala ani svému muži, co malované truhly. bovají její velké, vykládané A zameny je mla ustaviné. Povolil tím více dychtil po jejich tajemství. Teprve po rase se mu povedlo, když jeho choí onemocnla. Tenkráte se njak zmoci

nil

jejích

klív

a

truhly

tajn

„perillustríroval".

etzy, prsteny, zlaté „armpanty", šry perel, ervené korale na ruce, damaškové ibrokátové sukn se zlatými a stíbrnými kvty a se Shlédl tu

zlaté

zlatými a stíbrnými krajkami, kamizolky, dykytový dlouhý kabát, ..hily sáty" (prádlo), epce, stuku plátna v papíru, „plusový*' kožich a dva polské ko-

žichy a jiných vcí dost, a pece byl, jak svému píteli rytíi Serinsovi se svil, zklamán. Nenasel tolik, jak se nadál, a byl pak proto na ženu ,,divnej".

pílišná šetrnost v kuchyni jej hntla. kuchaku dle své libosti vybírala, aby v kuchyni nevládla, nýbrž t. j. nebyl s úpravou jídel spokojen. Jednou pímo ekl své žen: ,, Zdaliž lokaj nemá lepšího svýho kus jídla než já mám." Tu ona se hrub pohoršila jakož ji popuzovaly jeho výitky, že laodbývá eládku, tak že u nich žádný dlouho ve služb nevydrží.

Také

její

žádal, alty ale více nic, on, ponvadž 1

si

kom

píina a „fundament" jejich spože se Povolil domáhal správy jejího veškerého jmní a také vtšího píspvku z jejího kapitálu. Po volilo vá nechtla svolit, a tak z toho' byly

r

Hlavní vsak

bylo,

„divné humory a roztržitosti", pak i vády a boulivé výstupy. Povolilová si u známých ,, stejskala plakala, že kdyby její pán ji nechal, že by jako i dti spolu byli", ale to že chce peníze a njaké upsání, že ji chce o jmní pipravit. 17*

260

Novomstský rychtá, rytí Lhoták

z

Lhoty, zase

spory tím, „že co ona muži zapsala, nesplnila a svou substancí vedle toho zapsání mezi sebou nekonferírovala, nýbrž sama pro selu- svý vci držela a jemu nic do rukou nedala a že pi

vysvtloval

ty

i

svým manželm tak inila". Rytí Serins, jenž byl také pi Povolilovi a jemu na prospch svdil (po nmeku), zpoátku smioval oba rozvadné manžely. Než nadarmo. Byly kiiky, eládka slyšela, jak Povolil laje, jak hrozil: šlýni

ženo probitá,

,,.Mi,

sic

t

schodím

se

schodu!" Tak

se jednu chvíli vadili a hned se zase sinali, a Povolil, to také slyšeli, íkával: ,, Koziko, poj sem, však fy

má." Pojednou, když

jsi

Povolilová zajela si do Podz nhož se pak ,.v mdii", odsthovali do ,, Klny".** Manželské peklo tam zstávalo. Povolil se tu jednou tak zapomnl, že hodil po své žen džbánek a jindy zase ji popadl za krk, a ona upadla. Tu pak Povolilová jednou veer za domácí bouky se rázem rozhodla. Odešla veer, bylo osiii hodin. Volal na ni, alty ostala pi muži, sice, pjde li pry, že jí více k sob nebrad,

prodal

svj dum

i

pustí; než ona pece šla a již se k nmu nevrátila. Xikdo neslyšel, že by ho hýla proklínala, ale to ekla, že ho bh bez pomsty nenechá. Ubytovala se na Staromstském namésti v dome Kazimíra hrabte z Kuppervaldu,**) kdež také pebýval hrab Ferdinand ejka z Olbramovic. Povolil osamv, nechal své domácí kuchyn a chodil na jídlo do Ungeltu; doma sám si zatopil umetl. Pak uhodila nemoc; dna ho zle soužila, i

*) II.

**)

.

—. 933.

440.

"

261

ležel jako

Lazar. Rytíi Serins a

Lhoták jej navštžena „Lída od jeptišek", poddaná kláštera sv. Anežky, jej ošetovala, zaež jí sliboval, že, když ona, Lída, drive ume, dá za ni sloužit ticet mší svatých. Cizí ho navštvovali, jen vlastní žena nepišla, akoliv jí nejednou vzkázal. když se vystonal, toužil po tom, aby se mu 1 navrátila. Hledal smíení a došel ho v ervenci t. r. 1709 na den sv. Maí Magdaleny na Starém ,,u tí lip" v byt Jana Hynka Kothy, dobrého svého známého, poddaného hrabte Šporka, dle všeho však slušn zámožného. Když Povolil stonal, Kotlia jej navštvoval a jemu ,,ve dne i v noci jak s muzikou tak i s jinší prací sloužil". U toho Kothy byl Povolil výš<> psaného dne na obd. Když jedli hovzí maso, prohodil Povolil: „Pane Johanes, já jsem se domníval, že mou manželku také pozve." Pan Johanes se dovtípil a hned poslal Kaku dveku pro paní Povolilovou, aby pišla k nmu, aby však Kaka nic jí neíkala, že tam je Povolil. vovali,

cizí

mst

Kaka

nezastala Povolilové doma; hledala ji, až našla v jezovitské (Karlov) ulici u její tety „parokáky", o kteréž byla zmínka v první kapitole. Povolilová vyslovila své domnní, pro Kaka ji zve; Kaka však popela a jenom to ekla, že Kotha má pro paní novinu, že toho nebude litovat. Když pišli „ped Kocourkovic", povzdechla si Povolilová: ji

„Vte, vte, mý

mn

srdce všecko povídá, u vás u jídla." Kaka však „vždycky zapírala", že ne. Když vstoupily u Kothu do pokoje a Povolilová shlédla svého muže, otoila se po dvece: „Bezbožná Kaenko, já jsem vás prosila, jeli pán u vás, a vy jste pravila, že že

mj

mj

pán

je

—

:

:

262

Nedomluvila, nebo Povolil hned vstal se stozasmál se na ni a pravil „Vítám t, má roztomilá Rozikol" Vzal ji za ruku, posadil si ji na klín, niku jí líbal, její „fochr" vzal a na ni a na sebe fochroval, pak uchopil se pravice a ekl její ,,.\u, má Roziko, (•• jsme sob ublížili, odlice,

pusme A

si

to."

ona

na

to:

„Odpus nám

fco všechno pán bh." Tu pistoupil Johanes Kniha, vzal skleniku

na,

vlil

jim

vinu

na

ruce

ví-

žehnal: svaté požehnání, aby se a

„Dejž ifiiiui pán bh mezi vámi stalo, ahy víc zlá vle mezi vámi nebyla." A zase jim lil víno na ruce. Ale v tu chvíli radostného pohnutí ozvala se prosaicky toh v len okamžik opatrná jeho žehnání Po"\ >lilová Id

lak

i

i

;i

i

šel

má

:

mn

Ertochl" „Nelejte, polejete Povolil však rozradován pobízel: ,,1-ejle, lejle, patle .b>hanes, však je v 1'iaze vody dost." A v tom uložil dvece, aby šla ješt koupil vína; také jí v t radosti sliboval: mou paní ke „Káo, že jsi pivedla, budeš mít do smrti ode mne památku."

um

mn

Hned

se zase ku své

žen

obrátil,

ruce, prsty

jí

odpuštní žádal. Pan Johanes, jenž muzikou mu dnu léil, chtl také muzikou oslavil to smíení; poslal pro varhanáe Jiího Dvorského, aby se „svým inštrumentem" pišel mezi n. Yarhauá líbal,

za

ihned poslechl a hrál jim ua ten „inštrumentek" *) ale hrál na nj také Kjotha, a zase varhanár, když ;

*)

Ninra.

263

Kotím pines] cymbál a bil palikami do kovových aby to smíení ješt hlunji bylo oslaveno. Povolilová, „když tak dobe byla s mužem", velmi se radovala než i té chvíle sob všimla a nesmlela, že její pan manžel má sešlou paruku, a vesele jej vyblla, aby si koupil novou. Po tom obd, po pípitcích a muzice spolená myšlenka smíených manželv: aby se odebrali k sv. Jakubu na požehnání. ekli si a šli, Povolil ješt strun,

;

v té své

ponkud

To bylo na

opelichala allonžové paruce.

—

Man

Magdalenu. Nazejtí ráno vyjel si Povolil z msta; chtl na Bílou horu do kostela panny Mane Vítzné. Nedojel však dále než za Strahovskou bránu. K poledni toho dne pišla ke Kothovi Povolilová; lomila rukama, plakala, oznaMrtvice mujíc, ,,že jest její pan manžel bez duší' ho ranila. A tak v tom usmíení nežil ani celý den. sv.

-

.

R. 1720, tedy jedenácte let po jeho smrti, uiRozina Povolilová poslední poízení o svém jmní. Je to typický kšaft té doby, jak je psali nebo napsati sob dávali zámožní mšané pražští nebo jejich manželky. Z tch kšaft vane strach a úzkost ped oistcem, ped jeho mukami, a je znáti mocný nila

vliv

knžstva, zvlášt eholního, všechnu pobožnost

bigotnost poblohorské doby, kdy protireformace, zvlášt ád jezuitský dovršily své dílo a triumfovaly nad pemoženým husitstvím. Povolilová pamatovala v té své poslední vli také na nebožtíka svého muže. „Na Bílý hoe v kode Yictoria aby se za stele Panenky M a ryj mou duši a nebožtíka Jana Povolila tyry mše tam sloužilo, na to sto zlatých podávám."

i

i

ron

264

V

vážné

té

vzpomnla

chvíli

si

také,

že

ne-

muž, Jan Kašpar Pata, ve své povli zapomnl na mše za zesnulé své rodie, a prolo ,,za nebožtíka pana otce tetího manžela a za p'aní mámu jeho, Kateinu Patovou, k sv. Jakubu mše sv. sloužili, L00 zl. ze své poaby ron zstalosti dávám." A „do kláštera sv. Benedikta k sv. Janu dv míle od Prahy*) na fundací za moje pedkové a za l\ dušiky, na které si žádný nevzpomene a v oistci trpjí 200 zl.". A „pánm páterm Barbpžtík slední

její

tetí

I

nabitm

na

Hradanech

na

fundaci

za

mou

duši

pomoci mých umrlých a budoucn umírajících pátelv lnu zl.". Páterm Servitm na Starém m-

a

k

st odkázala

také

L00

zl.

a

rovnž

tolik

kapucínm

všecko na zádušní mše; nedala však pipsati, jak v jiném kšaftu leníc, že ty mše mají livl slouženy „pi prvním dni nastalého msíce to až do svta skonání". Na. svj poheb ustanovila „za kondukt, zvoU

sv.

Josefa,

nní, kantorm a zpívajícím všem muzikantm, na svíky pánm duchovním a eholníkm", lenm dvojího bratrstva „rženského" a „škapulíského", kte-

í ji mli k hrobu doprovodit, tisíc dv st zl. a 200 zl. na voskové svíky do kostela, v Podbradech; páterm Pavlánm na vystavní kaple 2200 zl., kostelu

jejich

sv.

Trojice

L00

zl.".

„Panence Marii sv. Ržence u sv. .liljí damaškovou sukni s stíbrnou krajkou, ti šry velkých perel

a

jeden velký, zlatý etízek

——

Iteni

k sv.

Havlu Panence .Marii škapulíové damaškové manto s stíbrnými krajkami a jeden nejvtší zlatý prstýnek s 7 diamanty na monstranci, nemén do far*;

Sv. Jan pod skalou.

" 265

tejnskýho taky na monstranci jeden prsten se 7 diamanty „Co se ostatek prsteriv, perle na ruce, perle zlato, stíbro, eejn, flaší, konvic, svícs granáty, ny, chodící sáty, peiny, bílý vinutí (prádlo) a jiné mobilie dotyce", o tom uinila podrobná ustanovení, z nichž uvedeme, že „zlatý prsten s turkusem" odkázala našemu známému „Eliáši Fr. Bloního

kostela

—

zlatý

akademickými!". Chudým na alzl., žádný však chléb, bochsoli, jak v jiných kšaftech z té doby nalézáme. Také neodkázala milodaru, tenkráte v posledních vlích ne jednou se vyskytujícího „chudým vzným", „arrestantm v šatlav (na rathouze)", nebo uvznným vojákm v „štokhauze". Poslechli vli Roziny M. Povolilové podepsali „Max Leopold Colerus, mštnín král. Starého msta Pražského quia testis" a „Karel František Rosenmiller, mštnín a impressor král. Starého msta Pražského quia testis." zia,

syndikusovi

mužnu pi pohbu 150 níek každému a lžíci

—

NA SVATB. Když

Ludvík

Preinhelder,

Nmec,

studoval

vysokém uení, zamiloval sob pannu pak, kdy/ se s Praížkovu a hoe] milováním hou rozlouil a stal se knížecím archiváem v Te boni. Na podzim r. L708 pijel do Prahy, aby se v

Praze

na

i

se svou rozmilou Dorotkou. Svatbu mli slavnou. Hostinu jim vystrojili Jana Allia z Lowenthalu, v jeho dom s podloubím na Uhelném trhu blízko Platejzu. Panna nesouasné zpráv mluví se jen vsta nemla otce; její „paní mám". Starý pan Allio, víc než sedm desátilotý, jako radní král. Starého msta Pražskéurozený a statený vladyka", byl snad Doho rotiným poruníkem nebo píbuzným. To jist ne-

oženil

ii

\

ti

,,

víme, ale jisti' v jeho rozsáhlém

to,

že

svatba

se

,,eelebrírovala"

byt.

Hostí kdo ví co. Nkteí vyprovodili snoubence k oltái, jiní pak sjíždli se k tabuli, po kteréž se

ekaly ješt maškary mladých

panu

k

tanenímu

veselí.

Na rek

tuto

Joanelli,

svatbu, k tabuli, vystrojil se také Marovnž jako Allio „urozený a state-

úad

staroný vladyka", radní, správce masných a hejtman nad jednou kompanií mstskou. Ml „za Betlémem"*; dum „u Nešatk", na

mstských *)

Betlémská kaple.

267

jehož míst stojí dnes domy dva.*) Vystrojil se on jeho paní manželka a v pkném svém krytém i voze na vysokých perách dojel k domu Alliovu. Nahoe ve velkém pokoji už plno hostí, šanu, kupc; mezi nimi mladý staromstský mštnín Jií Stamperský, „ni dolejších instancích juratus procrator", Adam Barthl, chirurgus, Klein, prokurátor, mladý Allio, Jan Mikuláš, syn hostitelv, v Dlouhé už také samostatný mšan, mající mlápatrn studiosus, juris Walligoni, tíd, denec na svatb, a také Jan Lazar Pýcha, prince

m-

dm

eho

Toskánského dvorský a polní truba. Svatebané, muži, už bez slavnostových pláš, vtšinou šarlatových, ervených, jež povsili v pokojíku tak, jako své kordy a klobouky. Všichni ve sváteních parukách, španlských, poloviních španlských, hojn kadeavých, splývajících až na ramena, i v kratších, každý podle svého stavu. Svátení paruky, svátení také šaty; kabáty tuhých, odstávajících šosu, s rukávy širokých výložk, z nichž problávaly se mkké krajkové tacle tak, jako na prsou rozložené krajkové cípy snhobílých „holstuch". Oblekv vtšinou erné tak jako punochy; nejeden však kabát, nejedná kamizola stíbrem premované se stíbrnými nebo pozlacenými knoflíky. Muži stáli ve skupinách tak, jako jejich manželky a dcery odné zvonovými šaty z hedvábí, damašku, brokátu, dlouhých, otáhlých život do špice paní mámy s krajkami zlatými nebo stíbrnými, perlový„pentlíky" panny s epcích, v nákladných mi nebo jinak zdobenými ve vlasech. A všechny plné šperk, samé perle, zlato, ,, ervený koraly", granátv a na adrech na zlatých etzech „kalan*)

C.

997—15, . 998-17-1.

Í68

modrým nebo jiným šmelcem, „duplované"

terie" s

dukáty

to

s

malováním

Trojice,

sv.

Kíže nebo

sv.

Marie. Pestro a šumno. V rukou pánu blýskla se chvílemi stíbrná ,, piksla na tahák", tu hladká, tam rytá; hostitel uctíval hosty z pozlatité, a prokurátor Klein nabízel šupec ze želví. Hovoilo se tu resky. tu nmecky; po tch nkolik P.

nmeku

cv

á

Nm-

kupec vlašského pvopanny bavily se vtšinou esky. Mnohé

Bernardino

du. Paní a nmecky z nich Allíová, hovoila

rodilým

Vlachem,

Concha,

neumly, i

a

sama

hostitelka,

soukromí, po esku.

doma

s

['ani

mužem svým,

Sem nelli

v

vstoupil urozený a statený vladyka Joadlouhé paruce; s ním jeho manželka v bro-

kátové sukni, jež na „štrikroku" (krinolin) byla jako zvon, takže dvée jí sotva staily. Starý pan Allio je uvílal, uvedl. A v tom už zase nový host, Pavel [gnác Bayer nebo Payer, mštnín, assessor desetipanského úadu staromstského, nkdy palír u nebožtíka Fischera, ale no Fischera z Erlachu,*) ted cis. a kr. fortifikaní stavitel, jenž opravoval hradby msta Chebu a jenž ped devíti lety dokoDobytím trhu nal stavbu kostela sv. [gnáce na (Karlov námstí). Ten kostel byl sice již r. L678 posvcen, ale vysoké prelí jeho upraveno a ozdobeno teprve r. 1697—1699; a dílo vykonal s vlašským stukátorem Antonínem Soldátem tento Pavel [gnác Payer. t

>

Na svatbu pišel už všechen zardlý a blýsknavých oí; hlun se pozdravoval s hostmi, radnímu Joanellimu se nápadn uklonil s podivným, iro*) Jan Bernard Fischer z Erlachu, stavitel paláce hrabete Clama-Gallasa; dílo to zaal roku 1715.

:

269

úsmvem. Z

nickyrn

toho

mnohý významný pohled

mezi svatebany, a iperná, mladá paní Terezie Tatýrková z Heldonburka (mimochodem eeno, také neumla nmecky!, "která nebyla hostem, nýbrž pišla sem na pozvání paní AlHové, aby jim byla nápomocna, pímo, ale ovšem jen šeptem podotkla, že pan Payer je „podroušilej". To ekla mezi paními, jdouc z pokoje, kdež dokoneny poslední pípravy na bohaté tabuli.

A

Payer sám na

pravda, nebo v ten slušnou hartusivostí „Páni, kdo z vás

ruest okamžik

má dobrý

dotvrdil,

že

dožadoval bresil, dejte

mluvila se

s ne-

šupec!"

Faktor kupce Weibla nedbaje toho tónu, hned ochotn svou tabalrku otevel, podával. Ale Payer pohlédnuv na tmavý prášek v stíbrné nádobce, nezaboil do nho svých prst, nepodkoval, nýbrž nešetrn odmítl, tenhle tabák že neiiistojí za nic, on že má lepší. Hrabal se v kapse, vytáhl svou tabatrku a chlubn spokojen na ni poklepával. postoupil,

!

,,Já mám tabák, to je tabáek, žádný kupec v Praze nedovede udlat takový tabák jako já, jdte vy, páni kupci, všichni k ertu i s vaším tabákem, vy nemáte ani tabák dlat, mli by vám to zakázat, však vy se za takový tabák dostanete všichni do horoucího pekla, všichni, povídám, do pekla

všichni

!"

e,

To již nebyl žert a škádlení, ale zlostná urážka. Pítomní kupci se durdili, ten onen oste se ozval. Hostitel zaal chlácholit je i Payera, v žert to obracel; a v tom pišla mu pomoc. Jeho manželka hlásila, že je prosteno, aby páni hosté ráili vstoupit.

270

II.

V jídeln u hojné tabule, plné dort, peiva, ovoce mi majolikových mísách, záhy zapomnli na rušivý tón u svatebním veselí. Payer nechal rejvíce pil, nežli jedl; jen svého ]tání. Jedl, pil a souseda pana Joanelliho ml njak na mušce. Pohledy a divnými úsmvy projevoval, že má na nj svrchu; pak prohodil kousav nco o divných dlužI

jen lak všenících, kterak pozbývají pamti, než obecn. Pana Joanelliho yšak to píchlo; prudce se t.<»

se podíval na Payera. Ale lén nic usmíval, vzal sklenici a pil. Y obecnni veselí, jež všechny rozehrál,) a rozehrálo, nikrunipholz, soukdo si toho nevšiml. Toliko sed Payerv, pišeptal svému sousedovi s druhé strany, toskánskému trubai Pýchovi, že Payer má „njaký passion" proti Joanellimu. Y lom obecný šum; pípitky se zaínaly. Hosté vstávaly, židle šramotily; ei, cinkot sklenic. Payer sotva vstal, už usedl a zaal nco rychle kutit. Sáhl do mísy koblih, vzal odtud šišku a z druhé mísy jablíka, z kytice utrhl kvt. On, jenž navrhl na štíl kostela sv. [gnáce andly a andlíky kolem pozlaceného znaku jezovitského I. II. S., vymodeloval te nco, co bylo jako ithyfallos starých |{e"ku nebo ímské lascinuin (až na ten hily kvítek, o tchto symbolech sotva který na vrch zahodí), obrátil,

jen se

z

ostrá

záhadn

mšan

a

Vdl. Nikdo si nevšiml, co robí, až když pojednou a zaal pipíjet na. zdraví panny nevsty a necudnou tu figuru na talíi jí ,,presentíroval". strhlo se obecné pohnutí. Ten onen z muž se I usmíval nebo smál, nevsta odvrátila svou tvá, ženich se zlobil a mrail, paní a panny klopily oi

vstal

271

ervenaly se. služka Lyzla Rampová se stydla a vybhla z pokoje; okamžik krušných rozpak. Starý Allio vyskoil se židle, až se mu paruka zatásla, vytiiil Payerovi talí z ruky, rozdrtil jeho dílo a obešel od stolu, pohnutím zardlý, popuzen tu' tím fascinem, ale pro to peivo, že z ,, božího daru" urobil Payer takovou hanebnou vc. a

Ostatní se vzpamatovali. Jako by se nic neignorovali fortifikaního stavitele. Zamlouvali to, a v tom také spustila hudba v sousedním pokoji, housle, violy, flétna. .Mladí se tam hrnuli, tanec se zaínal. Byl už veer. stalo,

Za krátko pak sensa.ce: maškary picházely. Ten, onen, ta ona ze svateban vybhli jim naproti na mázhauz, naped pani Tatýrková z Heldenburku,

ponvadž vdla, a také hofmistr

de Galdes a

že je mezi nimi její pan manžel. Byl hrabte Vžníka a mladý Maianotte

jiní

mladí pánové.

Ale také pan Payer vyšel a ne jistým krokem; dají a hned na. maškary na uvítanou z ostrá, dobe vdl, je strhnou, larvy dolu. co ty larvy, že to nemožná, že dle starého obyeje sdlávají své škrabošky nejdíve po tetím tanci. A tak maškary Payer za nimi, nedbaly a šly do tanení sín jmenovit za jednou, za panem Tatýrkem, a neodsundají larvy, sic že je všechny bytn dorážel, vyhází oknem. To bylo trapné, zvlášt pro hostitele, jenž se byl vrátil a vidl, co mu Payer zase vyvádí. Než

a

a

a

;

a

šete hosta, domlouval mu; i podailo se mu, zavésti do druhého pokoje, do jídelny, kdež starší hosté sedli a popíjeli. Zatím však nkteré z maškar uražené Payerovým jednáním se vytratily. Hostitel, obávaje se, že ze msty snad budou házet kajej

a 272

mní

do oken, dal zavíti okenice. Ten útok se neudá], stalo se však nco horšího, a zase to vyvedl Pavel Ignác Payer. Jeho opice dosnil korejhnivá, neslušná, zaala býti zlou a rvavou. .Musil zase nkoho mít, na kterého by si zasedl. A to byl radní Joanelli. Zaal pímo na nj útoit. Vidi urozený ;l statený vladyka, tak se na Joanelliho obrátil, že jsou takoví zapomenutí lidé, že, kdy/ mají platil starý dluh, o nevdí, on Payer že ví o jednom urozeném a stateném, ten že je mu dlužen od stavby, a te

nm

jakoby byl všecko vyrovnal. Vedle hrála hudba, housle, violy, flétna, tanStarý pan Allio ili tam sarabandu, pak trakanár byl té noní chvíle již ve svém pokojíku. Slavnost chtlo se jmu a všecko vzrušení zmohly starce; odpoinku, odešel, když zavedl Payera do jídelny, když se domníval, že rozjívený stavitel dá pokoj. A on zatím dorážel na pana Joanelliho, „šupal mu mezi oi", upomínal jej, aby zaplatil. Joanelli že odpíral, mu není dlužen, vyzýval už popudá Payer pokoj, pak už tesa se hnvem, zen, prosil temným hlasem Payera, pro boha prosil, mlí, že mu není nic dlužen, a je li, že to najde v jeho dom. Payer však nepestal a dorážel dál, že urozený a statený zapírá dluh, ale on že mu ho ukáže, že bude citací k soudu, že ho lam požene, ho (Payera) to slojí, co stojí, on že je kapábl sto dukát na to vynaložit. Tu se Joanelli hnvem vstal se židle, tak pohnul, že zbledl jako ze;

nic,

—

a

a

a

drže,

nevda,

sklenici

v

pravé,

chtl

a

odejít,

dál

za ním s podeodsednout. Ale Payer vstal hne penými boky; poklesával do kolen, ošklíbal se' poád slovy bodal, hrozil. I

:

273

jda k oknu, neobraceje se, tesa vykikl do tch hrozeb a posmšku „Sakramente, co pak žádného pokoje míti mohu?** A mrštil sklenicí s vínem na stranu, sebe. Payer na ráz pestal dorážet, jen z temna Joanelli

se

zlostí,

ne-

za vy-

kikl; strepiny sklenice, jež se rozbila o jeho hlavu, crnely o podlahu. Za nimi vytryskl proud krve z oblieje stavitelova. A lila se, lila. V tu chvíli chystal se staiký Allio ve svém pokojíku do postele. Ale ješt se zcela mesvlekl, vrazila k jeho manželka, všecka vydšená. „Pro pána boha, pane, pojte ven, oni mají handle!" Chvátal do jídelny. Kolem nho se mihl Klein, prokurátor, jenž prchal, nechtje býti svdkem, a za ním ješt ten onen z hostí. Ostatní shluklí kolem Payera krví zbroceného; a ješt z nho tryskala. Stranou u okna stál radní Joanelli, tesa se, bled a zamraen. Hudba umlkla, taneníci, tanenice hrnuli se do jídelny v zái voskovic, kdež samý zmatek; s nimi maškary v strakatých oblecích, bez škrabošek, domina, bílý policinell. Zmatek, sms hlas, výkiky, volání po vod, po lékai. A nebylo tu žádného. Barthl chirurgus už ped tím odešel. Na rozkaz Alliv letla Lyzla dveka pro jiného také mladý Allio poslal eledína pro pomoc. Paní Alliová shánla obvaz, paní Tatýrková pinesla mísu vody. Pichvátal Jan Maxmilián Phée, staromstský za chvila chirurgus, a hned k rannému ku pispchal udýchaný starý František Fric, také juratus chirurgus. Oba medikové v hustých parukách sklánli se k Payerovi, zastavovali krev, kteréž, jak truba Pýcha usoudil, jist za dv pinty

nmu

;

mšan

;

vyteklo. AI. Jirásek: Sebrané spisy.

XL1I.

|5

274

Vedle

se

konejšit,

zas ozvala hudba, volala, pokusila nikdo se nevrátil, a hned opl po svatebním veselí. po tanci

ale

Bylo Starý pan Allio

ztichla.

ho

i

tžko

nesl, že se to stalo v jejaká to hanba, jaká ostuda! A ženich litoval, že takto skonil si- jeho slavný den,

dom,

hoce

Ehrentag, jak se \ \ slovil. toho pak soud a dlouhý soud. Zaal si' v íjnu toho roku L708 a trval ješt v máji léta píštího. Payer žaloval, ale všechna svdectví hýla nepochodil. proti urinu, a tak

jeho

Z

LIDOPISNÉ

RTY.

18

=

ŠÍMOVÁ. Šla

skoro

s

celým minulým stoletím a v natancovala. To jí bylo pt a de-

šem nynjším ješt

Narodila se toho roku, kterého kozáci táboili u nás „na p&doli", když táhli „do Parízu".

vadesát

let.

ptadevadesátém jsem ji vidl po prvé, Sedla dole pod cestou u vody houštím a obvazovala si nohu nad pod olšovým kotníkem. Hul a žebrácky, plný uzel ležely vedle

V tom

jejím

za

mstem

ní

v tráve. Sel jsem

u reky.

práv do

sousední vesnice na-

jsem jí o žebravé staen a vštívit sestru. jak si chudák stará obvazovala ,,bolný". „A toto. žádný bolný," usmála se sestra. „To ze žebroty, si schovávala peníze; je pátek, vrací se jim všecko rodin, synov co má v uzlu, odevzdá nco tak aby a jí prohledají, všechno jí musí dát, ostalo, aby mla „poklad", schová si šestáek, dva,

Povdl

takhle jak

jsi

povídal.

Vím

to,

svila

se

mn,

bý-

vá tu u mne, je to stará pašeraka. A pane, ta toho pamatuje a ješt ti teba zatancuje." A tak jsem si prostednictvím sestiným zjednal schzku se starou Šímovou, ve vsi, u sestry. Staena byla v tvái jedna vráska, chodila pihnut, a ne už dosti ile. Xosila na hlav ješt „placku", šátek na pokos. Byla z chalupy. Zeptal jsem se jí na rodinu, mla-li bratry a sestry„Mla, mla." A na prst staeky se tesoucím poítala: „Tonda jeden, Eva druhá, a Václau, Joza

;

278

a pak já. tedy pátá. Jen já sem vostala, jenom já, na sídvostatní pomeli. Vod svaly Anny de mej." Mínila devadesátý sedmý; mýlila se však o léta, jak se pozdji zjistilo. Ptal jsem se jí, chodila-li do školy.

mn

dv

dvakrát,

byla

já

neznám

ani

Uitelové se mli zle, dyž bylo boruk, nase boruk.*) A pamatuju tyry faráe, jenže í.

jedli iic\

sem

žiuva

,,.Tak

malý

ím, jak

jim

íkali.*'

Do

školy nemohla chodit, protože již za dtmusila sloužit. Když ji bylo sedm let, pásla v Poíí „vouce". /a tu nedostala nic než jídlo. Pak když dorostla, sloužila /.a dveku, ,.n Lelku". Tam mla dvaceí /.I. šajn, deset loket na raodrakn,**) deset loket na zástry. A byla veselá, k muství

zikám chodila ,,.lá

sem

tuze ráda.

a

se

natancovala,"

vráskami

prosvitlo, ,,já jim hýla šelma velká. led zatanCUJU," žertovala a vzavši ky,

zaala

starý

tanec

a

zpívala

A

její

to

já

sukn

si

tváe eŠt

do špet-

pi lom slabým,

staeckým hlasem >Drte, hoši, do

Poie,

tam sou holky laciný; dvanáct jich je za pl jabka, tyryadvacet za celý.«

Když se vdávala, dala jí hospodyn vanu, stru27 zl. hadlo, „koneu" a pecen chleba. Ženich ll\l z „chálpy". Jako nevsta šla k oltái vnec /rozmarýny na hlav a samelkii tikrát kolem hlavy, na krku perliky, „bílý perliky se záponou, sedm šrek, to bylo pkný, asi za šedesát krejcar".

ml

*) **)

Borvky.

Sukn

z

modrého

plátna.

279

kartounové, ervené s bílými kvty. O arbách" nesnídali kávu, ,,to nebylo kafe", vinnou „polníku" jim uvaili. ,.Ze si to tak všechno pamatujete." „O bože, já toho mám plnou hlavu. To sou léta, ale pece si to pamatuju." Vdala se, mla dti. ovdovla; tenkráte živila svou rodinu tžkým a nebezpeným emeslem, podloudnictvím. Chodila pes blízké hranice do Pruska, do kladského území, a penášela zapovzené zh>ží, hlavn cukr a kávu. ,,Já sem pašovala," vypravovala mn. ,,V noci sem šla, v noci sem pišla." Nejvíc chodila pro zbochoží do Slaného, ke Kopákom*) a do Cermy; Sáty

mla

-

sama i s jinými, asto s pašerákem Hubkou Melicharem. Mnoho nevydlala, bylo jí zle, „protože tedá bylo každýmu zle". Za tch noních cest pišla nkdy k hronovskému hbitovu. ,,A tu sem sedala až se rozednilo, protože sem lávky), t. j. že tam íhají se bála mostu i lajce" pomezní strážníci. „Na krchov sem se nebála, jen nestáli ausei. Já sem šla s pánem to, aby tam

dila

n

chránil." bohem," pokižovala se, ,,a von Za tch pašeráckých nocí nechodila ovšem silnicí, nýbrž tajnými stezkami, nkdy také uskoila mezi stavení pohraniní vesnice. Jednou po plnoci

kradla se nádvoím selského statku, a tu „pes zadal šaulej do štkal, dva ausei vybhli, jeden hlavy. Šest nedl sem ležala." Stáhla šátek s hlaukázala jizvu v bílých vlasech, a vyvy, aby „Dyž sem ležala, poudala sem ch pravovala Nasbírejte hlemejždat**) a vyproste kou(dtem

n

mn :

:

*)

**)

,

Hlavákovi v >U nás<. Dešfovek.

280

sek cukru, roztlute

A

tak

n

to

a

dáte to mtti

Noních vidni nemla. vrtila,

ale

il

>

ty

rány.'

vyhojili."

V hastrmana svatosvat chodila v noci neukázal, Medhuji pod hustými olšemi neZa to vidla jednu z „divokých

nikdá se

kolem potokv, a jednou pebedla.

i

jí

a

žen", které po zbenickém palouku pod erveným Kostelcem „v pustinách" tancovaly padly. Takový vetýnko mly a dycky udaly írynk " a ukázala rukou, jak tím veténkem zatoily. Tak jedna z tch divoženek se jí ukázala, kdy šla, ona, Šímová, na veer dolem do Kostelce, když tam nesla, židovi homoli cukru. „Pkná byla, tancovala, tak lc jí sukn udaly" ukázala rukama, jak té žence sukýnky zaplápolaly. ,,.lá sem pak už tam tudy nešla. Ted je to taní seno zdlaný. yby toho tolik bylo," položila dlana sebe, „už to zruchaj'. A diu samý tráuník." S Slinovou chodila paš rvát „ešt jedna", a ta jednou ekla z istá jasná: „Budeš plátenicej". jí Šímová, tenkrát epelková, se divila, a tu jí kamarádka oznámila, že jí Šíma, byl vdovec, „SVták", jezdil do svta s plátny, ekl: „Ty, najdi ákoii ženskou, aby byla Šikouná, alty se mnou jezdila do svta." A já na to, to že bys ty hýla." To bylo první oznámení. „No, a dyš vo mne tak stál, lak sem si hit uvzala. .Ml sedmu dlí po nebožce a i

—

,.

n

mn

chalpu."

Nechala noních toulek pašerských a jezdila do svta, nejvíce na Moravu. „To ešt mašina nejezdila." Šastná však nebyla. Šla od muže. Toto své drama vypovdla si run: „Nebyl hodnej, ml Morauku." Jeho vlastní dcera jí to povdla. Bylo mu pak zlo, „chalpu mu uvzali, neplatil Chráskoj". Od toho bral zboží. Šímová muže pe-

s

mužem

281

kala; když umel, nešla mu na funus. „A dti umely všeny, jen ten Pankrác vostal." Mínila dti z jeho prvního manželství. Jí zstal syn, u kterého te žila.

Mla neveselé mládí, už za dtských let lopoa lopota jí zstala až do toho vysokého vku. Pomáhala v synov rodin jak mohla, a každý pátek chodila ptaným chlebem, po celý rok, i za podzimních mlh a dešfuv i za zimních chumelic. Co pinesla, musila všecko odvést. Za to chudé sousto a „na nocleh na chudé posteli na hoe na tila

pd,

chalp". se s Šímovou seznámil, pozval jsem chodila pak každý týden do mého letního bytu, ty prázdniny i druhé, píštího roku. Po domácí z venkova, nich v listopadu psal jenž se svou paní nikdá nenechal Šímové ped prahem, že o píštích prázdninách Šímová již ke nepijde. „Naposled si byla u nás o posvícení pro koláe, tedy ti nedle ped svou smrtí. Už jí nebude milostpaní (mínil mou ženu) chystat svainu. Až do poslední chvíle bhala a ped skonáním pra-

Když jsem

ji

nám.

k

1

mn mj

mn

„Už umírám." jist poslední u nás, kte,,na chalp" rá vidla za letního podveera ,,na pustinách" vtom pknou dole, na palouku pod habinou tancovat

vila

:

Umela

divoženku.

;

—

Svtozor. 1913.

ARODJNÉ

Z

KNIHY.

Osvta, vzdlanosl a víra v nadpirozené zjevy, zázraky povra povždy panovaly vedle sebe. Práv kdy pochode vzdlanosti nejjasnji planula, zjevovaly se nejtemnjší stíny. v

i

as,

kdy obecné vzdlání nejvíce se rozZa šíilo, ale mravní živol nejhloubji poklesl, kdy spolenosl tropila si posmch až ze samého božství jako v za posledních dob republiky a za 6as prvních císa, hádai, kouzelníci, astrologové, za-

ím

a podvodníci víry, a závitky spisu

klínai

vírány, aby

cm

nejvíce

druhu

tu

nabývali

nejastji roze-

nich padl zásvit povrivým osvícennejist<' budoucnosti.

/.

do mlžin

Podobn

toho

Platonových

dalo

se

osmnáctém

ve „filosofickém"

dob

dalekonových a lak mohutných sáhlých ideí. Vznešená spolenost toho asu, plná blaseOVáJQOSti, Chlubila se svou nevrou, stavíc ji okázale na odiv. Než s nevrou panovala povra, nechutná. .Maršálek de Monpovra pepodivná tréval roznemohl se na zimnici, a také zemel, ponvadž, když u vévody z Bironu stoloval, vysypala se na nj sul z pevržené slánky. Vlada Filip Orleanský netajil se nikterak svou nevrou, trupe sob posmch ze všeliké víry a všestoletí,

v

i

i

likého náboženství, z

a

pece

zavíral

se

s

markýzem

Mirepoix po nkolik nocí, aby citoval erta!

283

dn

A sám Diderot za prvních své vazby Vincennesské tázal se po staropohanském zpsobu svazku spis Platonových, jaká bude jeho budoucnost. Nkolik ped tím, práv když sedal do povozu, jenž jej ml zavésti do vzení, pinesl mu uenník z knihtiskárny první archy encyklopaedie Pemnozí ti vznesení vtipálkové, kteí všemu smle se smáli, lekali se tajemných mocností pekelných, stá-

dn

1

vajíce se koistí podvodných a astrologu.

—

zaklína, prohnaných

adeptv Ve tue" a

Vbltairov, kdy Systéme de la Nápodobné spisy 'ohromného nabyly rozšíení, byly strašidelné a duchové historky vbec premilou zábavou; dosud hledán kamen mudrc, životní elixir a rudý prášek záhadné „materiae primae", a tajné vdy, bílá a erná magie, studium století

,,

jiné

židovské kabbaly, jež nikdy na dobro nevyhynuly, došly nového rozkvtu a rozšíení. To byli asové Casanovu, Saint Germain, Cagliostr atd. Mohly-li se tedy citace duch díti v paláci kardinála Rohana, velikého píznivce Cagliostrova, v krá-

lovském sídle versaillském, mramorovém paláci postupimském nebo v osamlém pavillonu zámecké zahrady v Charlottenburgu. kde Bischofswerder krále Fridricha Viléma II. svým kouzelným umním bavil, vila-li vbec spolenost nejvyšších kruh zaklínam, což divu, tedy, že v obecném lidu víra v duchy a zaklínání jich toho asu zvlášt bujila? Jsouc ješt ddictvím povrivého stedovku, zakoenná od pradávných dob, nemizela, nehynula, zvlášt když ji na mnoze podporovali li, kteí mli být vdci a uiteli obecného lidu. Povsti a stará podání vypravovaly o velikých, ukrytých pokladech, ku kterým je nesnadný ano

nebezpený pístup, ponvadž

je

stenou napiro-

284

zené bytosti, ustupující toliko mocnému slovu zaNa takové slovo nejen poklady ukážou, nýbrž i pinesou. klínacímu.

Duchy zaklínati, ,,je citirovali" bylo vsak umním známým jen málokterým lidem. Kdo neml arodjné knížky a neznal rzných obad, jichž bylo ku zaklínání teba, vyhledával jiných prostedk. Jmenovit to bylo modlení ku sv. Tafrieli, sv. Krislofu nebo sv. Korun, jež dle obecného mínní valn prospívalo pi hledání skrytého bohatství. Veškeren tento blud byl v osmnáctém století u nás tak rozšíen, že r. 1780 bylo vydáno nejvyšší naízení, kterým noní modlení k sv. Kristofu, k sv. Korun, jakož i zaklínání duch pro poklady pod trestem se zapovídá. Nicmén víra ta tím nevyhubena, ba vytrvala tu i tam až na naše asy!

—

Stopuje,

pokud možná,

život lidu

našeho v osm-

shledávaje všeliké památky z tchto as, dopídil jsem se také arodjné knihy, o kteréž tuto podávám stmnou zprávu. Nemá ovšem žádné dležitosti, než za zmínku, trvám, pece stoku charakteristice osmnáctého vjí, nebo pispívá ku u nás.

náctém

století,

a

arodjná

ta knížka, nehrubý svazek ve kvarpsána písmem (švabachem) dosti úhledným, místem však stala se pro sešlost neitelnou pochází z osmnáctého století. Je to kvítko pesazené tu,

je

;

z nmecké zahrádky, jak mimo jiné nasvd„krása" (knih kreis) a „obtžovati" (zaklínati beschworen). Mluva je velmi chatrná, emuž nikdo, znaje dobu, se nepodiví. Prvního listu není, z celého však úvodu je zejmo, že knihu tu psal „Johan doktor Faustus" (patrn jen záštita pravého autora) jakémusi Orystovi, kterého na konec

patrn ují

:

-

:

285

pedmluvy

varuje

mi duchy, aby

:

chra

„

se

ped

mn

pactis s

t-

nepišlo, jako se stalo!" Varuje ho, nicmén mu všecko povídá a svuje, jak nutno si mu vésti, chce-li duchy volati nebo-li „eitirovati". Dútkliv mu však zárove pi„a to pomíná, aby všecko to v tajnosti choval chovej tajn, co v tejto knize stojí, to veejn žádti

—

nýmu zdarma nezjevuj, sice ty nebudeš šastný!" A na novu: — nezjevuj žádnýmu — sice bude tvj krk zlámanéj. (I) Nebo nedostaneš v celým svt takovou povdomost o tom, jako já tob Oryste tuto dílem dávám, potebuj to dobe a bu mle,,

livý!"

Pipomíná také, že „který lovk základ všech vdomostí chce rozuml a všecky kumšty se chce nauit a vyzvdt, ten se musí piuit planety a hvzdy dle jejich bhu vyzkoumat a musí též všecky ,,kabaliticky" vci rozumt, zemní nebeské,

dobe

i

—

rozdlit." Seznejme nejprve je

nkterého

si

,,To jest

alespo jména duch,

z nichž

snad zavoláme. Kniha nám oznamuje Rekiruk cely pekelný íše."

Lucifer, ten král. Belial,

fici

Satan Belzebub Astaroth

král.

i

Gubernatores.

Plota Aziel Mephistofeles j

Marbuel

Velkoknížata (všech

Ariel atd.

Abadon Chamos Miela

| \

Ministere.

7)

.

"

"

286

LaS

Tajní pekelní radové

"

}

Chrimochom Prinpram Lihsa

O

—

citacích

—

|

Spiritus familiares všech 12.

atd.j

duch

dává se

toto

povšechné po-

když mršíc plný je, lak musej' beji ty uení: duchy volány. A ly všecky citace se musej' dycky stál na jednom osamlým míst, aby len Kxotist(!) ,,

—

nebyl hindrovanej. Citace je dvojí: partikulární a ration" a dje se eskou eí. Na

,,

hlavní

conju-

koma jedné

slovn zaklína zapísahá povtí „abys

mn

vý-

ho (ducha) nezdržovalo, nýbrž co nejdíve poslalo on (jméno duchovo) stejnou eskou n'i\ odpovdi dává. Amen." Ve všech zaklínáních jsou, rozumí se, promíchaná cizí jako latinská, ecká a j. slova, nebo „nejradji se ukazujou (duchové) na smíchanou e, jsou zmíchany s lilištinskou, egypta takový cizí neskou, kaldejskou, arabskou eí. Mezi touto ní nic zlého." Prvé nežli se dáme do duchu volání, jest nám rozmanité zachovávati a vykonati, jmenovit: „Když chceš nco s duchami dlat, tak ten as nemj nic se žádným žádné zaneprázdnní, nýbrž jen s nkolika dobrými pátely, a bud istýho srdce!" ty

—

mn

a

ei

eí

—

—

Dále pak:

chceš,

tak

„Když

vezmi

ty

esnek,

takového síru,

ducha

citirovati

smlu, kesanský

a 'dej to na uhlí, a když zelí(?), koenní zelí*? z toho vyjde, tak se na pozoru, aby ten duch nepekvapil, tak hned ekni tyto následu-

mj

kou

jící

t

slova:

„0 Lama f Masalia f Menay, Mempis t rak f Pacem.

—

Lo-

!

287

Pedevším nutno zaklínai, aby se pojistil, uikruh, a ten udlá se kordem, kterým ješt žádný nebyl rann, a to k rzným stranám svta dle niti

toho, jakého ádu duch má volán kruh už je hotov, „tu jdi zpátkem

zsta

na takovýmhle znamení

býti.

pes

Když pak ten cirkl a

státi".

Prve však, než zaklína do kruhu vstoupí, musí istou vodou a nakouiti sebe i své šaty kouidiem „mastixem" a myrrhou. Dvee nech zstanou oteveny, „sice by ti je ten duch vyrazil". Pouhý kruh však k ochran proti citovanému duchu nestaí. Zaklína musí míti na klobouku nebo na epici, i na svém tle, napsané tyto písmeny „J. X. R." -Mimo to nutno, aby ml u sebe „charakter", jisté to znamení, jež musí psáno býti „na panenským perkament s netopejrovou krví" Jeden charakter takto vypadá: se umýti

—

:

Vstupuje clo kruhu, nech zaklína drží v ruce duchm pruty jalovcové, které „jsou potebný k

tm

"

:

288

mu sej bejt ezány ve tvrtek v novým msíci ráno ped sluncem východem v hodin Martis anebo Veneris a na nich se napíšou ty následující a

slova Des Weibes Samen Soli Na hadu hlavu rozšlápnout!*

Akoliv zaklína dosti už je obrnn, nesmí pece hned zaíti, ale „díve než ty duchy citírovati budeš, lak musíš vyííkat evangelium SV. Jana: Na poátku bylo slovo, ald. a potom teprv pokro k to-

mu

dílu".

Následuje pak vlastní

dím

citace.

Jednu

z

nich uvá-

:

„Partikulární citace toho velikvho

hrabte

Árie-

lis.

tebe duchu Ariele poj, brzy t skrze tu nejvtší všechnu sílu povtí a skra moc nejsilnjší f íirmanient, ze všecko prosím vás, abyste toho poslali ducha a jej nezdržovali pi tchto silnejch, mocnejch s velkejch slovech a mnách Dala f Marasahn f Elusaloja t Manet t Phálaniel f ,,.lá

.

.

.

N... prosím

poj, tehdy

zem

—

.lá X nutím tebe duchu Ariele pi tom nejvtším skípení Boma t l>a f R.a t Famila t Rómi na sa f Poj, po, po hned z erstva, poj, pod Anisay f Fu t Jali t Monitase t Fala f Amen." Nechce-li duch na tuto citaci odpovdti, tedy se „toto poznamenání tikráte íká": „Faricha, Asefforla t Ja f la t Mifflabit t Me.

.

.

.

.

.

—

bobinesi t Milonaturiel Zjevili se konen, uiní mu citátor podkování a žádá ho, „aby beze všeho tumultu a hmotu a bez nejmenšího mého (citátorova) uškození a bez nepokažení této krási (kruhu) zmizel a odešel".

Stane-li se tak, tu ,,te požehnej zase tvou krá-

su a zase ji otevi a za fco dobrodiní tob

dkuj pánu bohu nejvyššímu uinné".

Následuje zvláštní modlitba. Cituje-li

dovdl

a

kdo duchy proto, aby o pokladech se

jicdi

se

zmocnil, tu

teba

citace

jiné,

a

nestaí toliko partikulární. Kruh zaklínai je složitjší, trojnásobný pln vepsaných slov. Ped kruhem pak na všechny strany svtové na zemi namalovány jsou kíže, u každého pak jméno evangelistovo, hoící svíka a do zem zaražený nuž; zvláštní pak pedpisy k dobývání poklad v dotené knize jsou dosti obšírn uvedeny, písmo však tak vybledlo, a nkterá místa vlhkem takovou vzala škodu, že nelze ísli tch stránek, jež by nám k njakému pokladu dopomohly. Škoda!

——

Kvty. 188 \

AI. Jirásek:

Sebrané

spisy.

XLII.

JQ

LIDOVÉ ZKAZKY Z OKOLÍ POLISKÉHO1

divoženkách.

.

Od Rohoznó až ku Stašovu v krajin poliské táhne se skalnatá strá nad luinatym údolím. A tam se divoženky zdržovaly. Ted už tam nejsou, nebof je jakýsi knz zažehnal až do krkonošských hor, ale jenom na sto let. Ty divoženky byly nebožko. Hlavu mly .jako yrtel, malé oi a šeredné až hrza nohy jako „stupy", obracené patou do pudu. Mezi Stašovem a ohoznou mívaly asté rejdy. Smál-li se jim okdo, když je vidl, odpykal to smrtí, neuprchl-li.

ve skalách,

mly

stl,

Kdysi oral pacholek v nichž divoženky kdo volá. Zastaví kon, I ptal se jí, co chce, a ních,

Ve svém podzemním pec

stolice

sídle,

i

jakýs blízko

tch

dr

skal-

pebývaly. V tom ho nohlíží

se a vidí divoženku.

ona odpovdla:

»Pacholisko! Pacholisko! pometlÍ9ko, udlám ti koláisko. jak rádelní koleisko!*

udlej

mn

šel, naezal chvoje, udlal pometlo a divožence. Za njaký as pišla divoženka a dala pacholkovi veliký, pkný kolá, a ekla mu, aby, až z nho bude jísti, sebral jen njakou drobeku a dal ji do truhly. A pacholek doma sndl kolá skoro celý a jen malý kousek nechal. Když

Pacholek

dal je

«

291

nasel v truhle zase celý kolá. dával jiným a vždycky jen malý kousek nechal, až mu ho pak pasák tajn sndl, pacholek po a tak že ani droheku nezhylo kolái. divoženky se umývaly u studánky. Šlo k.>lem nkolik sousedv, a ti se k nim pikradli a chytili je. Ta, kterou rukama lapili, ta se jim vytrhla, ale druhá, kterou svázali lýeným provazem,

pak ho chtl

I

jedl

dojísti,

nho

z

a

ml

;

Dv

nemohla utéci. Když ji pak vedli do

šla za nimi ta

vsi,

kiela

divuženka, jež utekla, a

nohu nemj,

»Ano, nohu

o

jáhle v trojí nepovídej,

vod

na

je

neper,

ernobejl

—

Pak utekla, a tu sestru prý ve vsi

lovk

spí,

zastelili.

vtici.

2.

Když

druhá

za sestrou:

vyjde z

nho nkdy

duše ústy

a chodí po svt, a to ve vtrném víra nebo „vna ni tikráte plivne, aby ho tici". Kdo ji vidí, „neo foukla". Ale jiného jí nic nedlá, jako jednou vozka jakýsi. Ped jeho komi hnala se vtice v divokém víru stáejíc prach a listí v kotoue. Do toho prachového sloupu mrštil ten pacholek nožem. Když ho pak hledal, nenašel ho. Po a-

a

se si

s

a

na hospod a když obdoval, všiml mu hospodský pinesl na stl chlebem. Když hospodský pozoroval, že si pazastavil se

zavíráku,

cholek

který

zevrubn zavírák

prohlíží,

zeptal se

ho,

na tom noži zvláštního. 19*

co

•jíl

,,

Vždy

,,.\

ský po

tak

je to

vy

2

mj

jste

nuž!" vozka povídá. mi ho vrazil do boku!" hospod-

16.

Pacholek se ovšem divil, jak se nž ten dostal do boku, když jej hodil do vtrného víru. Nevdl, že v byla dušC hospodského.

nm

Oeský Lid

I.

1892.

:

PROTI

ZLODJM.

První runík eského Lidu pinesl zprávu p. V. Houdka o moravské knize o zaklínání duchu. Do-

plkem

zprávy té je pojednání p. Dra. F. Kamenická o „zaklínai knížce rožnovské" (. Lid ro. 11.). Tuto podávám zprávu rovnž o arodjné knížce, která však nejedná o zaklínání duchv a pokladech, nýbrž o kouzelných prostedcích proti zlodjm, jmenovit o jejich pimrazení. Rukopis ten bez titulu, bez obálky, novjší dobou kdesi na venkov svázaný, mám z východních Cech. Je o 25 listech (osmerka), popsaných až na poslední ti stránky; je dvojího papíru a dvojího písma, nepoítaje dvou novjších receptu na. posledních dvou stránkách. Nikde žádného jména. Dle písma pochází z osmnáctého století. dle všeho zbytek njaké vtší papíru jsou popsány kalligraficky, patrn školeným. Ostatek napsala ruka

První ti složky,

písaem

listy,

tužšího

v písmu mén zbhlá, ale zeteln, ovšem s mnohými chybami. Dialekticky je zajímavo slovo „pr„první", obvyklé v severovýchodních ení" chách. Vše v knížce jest opsáno, zdá se, z pedloh

=

starších, asi

jak

také

z tištných,

svdí

slovo

z

ásti

tetí,

jed-

„stavení",

jmenovit ást druhá a

o léení dobytka. Nejzajímavjší jsou první ti listy, tvoící o sob celek, jež jednají „o stavení zlodje". Hned za tmito listy je druhá, samostatná ást, jež se poíná takto nající

:

294

„Tuto se ponavrhuje pravé nauení

Kdo

ké.

je žádostiv štstí

míti,

Pedn

ale víra chovati má. jak se praví, bez víry nic se

I

myslivecaktu se v tom za-

tomu

dáti

má,

dobe nedaí,

nebo

bo

zku-

šeno jest." „Následuje poznamenání kusu mysliveckých,

je-

den po druhým, .jak následuje." Nkolik nadpis naznaí, o em jednají :*) „1. Abys ml štstí na myslivost. 2. Abys dobe stílel. 9. Abys jen sám trefoval. 1<>. Abys všecko Všech kusu je 27. trefil." Po nich je „Druhé nauení pro koský dobytek(!) z her-

——

báe dobe

vytažený

a

zkušený.

Díl

druhý."

Obsahuje kusu 31. Pak následuje: „Díl tetí. Dobytek hovzí. Lékaství aneb nauení jak se hospodá opatrný spomocti muže."

„Kus"

je

13.

Y ástí pivní mezi arodjnými kusy mysliveckými jednají tyi o zlodjích a jsou bezdky doplkem toho ,, stavení zlodje" na prvních tech listech, o níže. Tyto tyi kusy proti zlodjm jsou

nmž

:

„Kus

Vezmi

ervenci,

uhlídáš zlodje 15. lot

(

?

kus. to.

)

a

ji i

má moc ekanka v msíci dej sob pod hlavu, v noci.

Jakou

13.**)

jeho iny.

Kdyby tob

Vezmi ebík

do jeh(o) šlápoty,

z

jest

to

zlodj nco ukradl, uí umrlého kon a vraz ho do jeho stopy a musí to

zase pinésti. 1(5.

z

kus. Chceš-li,

divokého kance a

aby zlodj oslep. Vezmi sádla v dv zrna hrachu,

omo

*) Srovnej Zíbrt, Myslivecké v Cechách v Písku, 1889.

**)

V celku.

nm

povry

a

áry

za starých

as

:

!

295

a když

smáet

když na jeho 17.

kus.

budeš, tak jmenuj všecky jména, a tak oslepne.

trefíš,

Kdyby tob nkdo nco

vzal.

Vezmi

vlí zub a ekankové listí a polož ho sob pod hlavu ve štvrtek a tak uhlídáš, který to vzal a kde to položil."

Ale nejsilnjší

na prvních tech

je

zaklínai „stavení Zní takto

zlodje"

listech.

„Toto jest zem Pán a Matka má, já otvírám život její a kladu na mozek mj, aby všickni nepátelé zadržány byli, dokavad já

nepijdu sám.

A poínám

ve jménu Pán. Ve jménu Eoha

Otce, Boha Syna, Boha Ducha Svatého v Trojici nerozdílné, sedící na trnu nebeském. Když Marya matka s Kristem Ježíšem a s Svatým Jozefem z Betléma do Egypta odcházeli, Syn Boží se zasmál, ey ekla mu Marya Mé milé dít, co se smješ ? Odpovdl Syn Boží Kristus Ježíš Má milá matiko Zbjníci, kteí nás chtjí zamordovat, já chci a porouím Petrovi vázati je. Sv. Petr(!) ekl: Já chci zlodje vázati provazy a etzy, vazbou železnou, tou, kterou Ježíš Kristus vázán byl. zaklínám a zavazuji vás zlodjové a zbjníci skrze hvzdu, kterou jsou svatí ti králové nad Betlémem spatili, abyste nemohli odejíti, až :

:

Pedn

spoítáte všecky hvzdy na obloze nebeské. Podruhé zaklínám a zavazuji vás zlodjové a zbjníci skrze vodu Jordánskou, v níž sv. Jan ktil Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, abyste nemohli odejíti, až spoítáte všecky krpje vody a písku na be-

hu moském. Potetí zaklínám a zavazuji vás, zbjníci, skrze to

slovo

Boží,

které

k

zlodjové a vám v den

296

soudaý vyknuté bude na všechny zbujné a neposlušné, aby na vás padlo, a tak dlouho na vás leželo, pokavád nespoítáte všecky stromy a listí na stromích a kamení celého svéta s tmi všemi slovy, které z úst mých vyknuté jsou, abyste zaklení a zavázáni s

abyste

byli,

složenýma rukama

stáli

a

jako kozlové a

skiveným bokem,

paezové a tváe

a

jest na vás zem vaše ,ií jesl jako úhel, nebe složená a. na vás tak dlouho, dokavad já sám nepijdu a vás mým vlastním okem spatím (sic) a K tomu s ním(l) propustím. dopomáhej Otec, linii Syn, Duch Svatý vše jeden Hospodin na vky požehnaný. Amen." Takto byl zlodj staven, zaten, vlastn pimrazili. Tímto pak zaíkáním mohl zas uvolnn býti: „Propuštní zlodje. Spati] jsem tebe mým okem, já tebe rozvazuji tebe zavázal: Jdi S tmito slovy, s kterými jsem ve jménu Pán." Slov;, sama nestaila, Rukopis dává nauení: ;i

um

Bh

Bh

„K tomu musíš mít ocelového nco, táhni l<» poád po zemi dokola jak mnoho chceš obejít a ty slova íkat. Když pijdeš zas na to místo, kdes zaal, tak tu ocel lam nech ležel. Když ten zlodj lam bude stavený, tak tu ocel vem a šouchni ho s ní a ekni: „Jdi ve

jménu

eský

Lid.

V.

Pán 1896.

a

více

neško!"

"

PÍSPVKY K DJINÁM ESKÝCH BLOUZNIVC NÁBOŽENSKÝCH. I.

Píse

,,o

ji

a p

i

>

me nu

t

í

—

prorocká", jejíž zlomek byl otištn v mieského Lidu ze starého rukopisu,*) ísle nulém vyšla tiskem s nadpisem: „Píse o napomenutí všeho množství k radostnému potšení pravým EvanKteráž oznamuje svtu gelium sv. milovníkm. zatvrzelému dokonání šestého soudu od Boha uloženého a písmy Evangelium svatého skrze proroky oznámeného a nyní již k cíli od Boha uloženému 1801." Kdo a kde píse pospíchajícího soudu. tu vytiskl, neuvedeno. Píse sama má 53 sloh, z nichž budtež uvedeny tyto zajímavjší: ,,

Píse

-

16.

Po

my

dvacíti letech pijdem velicí králové,

východní lev i

Marokán

i

plnoní

vesele.

Osedlejte koní množství, a to hned bez meškání,

pojedeme na tajný soud zákona, k vyhledání. Jere. 51. v. 27. 28. *)

Roník

VI. 1897,

str. 37.

298

17.

Složíme

s

vás jho tyranské

korunu moci, které jste poddáni byli, Babylonské krajiny, která se pýchou zdvihala,

i

tu

království nepokojila, est její se skonává. dolu s trnu již padá. Iza. 14. v.

L8.

My hned zanem boj

11.— 1G.

východu

od veliký provádt,

pipovdní

Božího Babylon vyvracet. od východu, plnoci /.

len

budeme král

se sjíždti,

Pruský

budou se

;i

Švejda laky

ry< litovati.

[za.

19.

Když

potálin cm

od

plnoci •

do polední krajiny,

musíme

se

13.

mstu sejít eské zemi, k

u Prahy v Ty pak, Josefe veliký, piprav si místo jedno, kdeliys mohl zachovati poznamenaných mnoho. 20.

Díve než se k Praze budem komisírovat,

sejdem,

sedmero hejtmanství vyšlém znamenaných shledávat.

v.

1.

5.

299

Od východu

i

plnoci

všecky k sob shromáždí, Švejdský král i Denemarkský, tu

23.

pi

nich se postaví.

Tenkrát již ten soud nastane, když léta lichou pjdou a trny vaše velebné i

panství

vám

poberou,

aby se míra zákona, která již od dávných let v srdcích lidských zasvítila, na svobod být mohla. Zjev.

20.

14.

v.

19.

26.

Ti králové od plnoci budou proto bojovat,

Josef druhý knžím dluhy dvojnásob nahrazovat, protože pravdu skrývali, k

neve

lidé nutili

a modláství velebili, skrze nj lidé trápili. Zjev. 18. v.

v echách i v Morav, v íši též i Švejcaích, v Ruších, Uhích a v Frankreichu, i v krajinách pomoskýeh

28. Protože

král Pruský, Švejdský,

Denemark i v Polsku od východu budou tam všecky shledávat, zachovány od pádu.

6.

:íoo

29.

Z Mezopotamie všecky Engellánder pivede, Sasy a Hesy, Hanovr od Amsterdamu zane; Tuf bude radosl veliká, tož

budeme,

se vítal

slavii

milostivé

léto

Hospodinu budeme. Ezech. 20. 31.

Pro

ty

v.

34. 38.

bludy Babylonské

bude krve

prolití,

že pro ni' rybník Blanicky bude se nalévati. obti, Pro všelikou krev kterouž jste z nich vylili, bude se zas vylévati pro Babylonské bludy. /.

Ezech. 35.

Filosofské,

7.

v.

1

1.

15.

v.

12.

naturální

knihy vezmou skonení, kteréž se z ábla /rodily, bibli svaté odporný. Vida ábel krátký svj as, chce bibli potlaiti a do pytle žinného ji chce vecpati.

mocn

Zjev. 11.

nám

12.

mrtvých Josef vstane, bude hrozný na zemi, A.ž

s

z

Marokánem

budete hned

se

ukáže,

zmámeni.

301

Tu bude váš poslední as, z dávna pedpovdný, skrz proroky oznámený, že budete šeteni. Iza.

45.

1.

v. 23.

Pokud králové východní nebudou se sjíždti, nemyslete o Josefu,

mže

z mrtvých vstáti. že Ti králové od východu

budou

to

znamenati,

že mají být obráceni k Bohu všecky národy.

Žalm. 47.

52.

Vesele

ti

v.

10.

Vale dáváni,

Babylone nevrny, nemohl jsem já jina psát, než jak uí duch Boží. Tuto píse já zavírám,

kesané moji milí, každý mne znáti budete, když budem vyvedeni.

Podepsán

je:

,,A.

K."

dPísní touto dotvrzuje se na novo blouznivá tak zvaných Adamit v píchod krále Marokácísa sám nikterak jim na i v císae Josefa II.,

vra

a

nebyl píznivcem.*) blouznivcích náboženských v Cechách a na Jirásek: Sebrané spisy, C. M. 1877. za Josefa II. díl XXII.: »Z adamitského archive*. '*)

Morav

Helfert-

.

-

302

II.

Adamitská

listina.

Písemných památek po Adamitech je po skrovJednak co mli psaného, jakož vše týkající se jejich vyznání, nad obyej tajili, jednak v as stíhání hylo mnoho jejich písemných památek pobráno a vtšinou znieno. Za to l>y se spíší' našla na farách v nkterých zámeckých archivech východních Cech akta o tom, jak Adamité byli vyslýcháni. Než i tu nešetrností znieno mnoho takových protokol.*) Tuto podávám opis listiny, kteréž jsem neml náhodou po ruce, když jsem psal výše citovaný lánek. Listina ta 'pochází ze zabavených papírv adamitských, z panství chroustovického. Je to dle všeho návod, jak by Adámita pi výslechu ml odpovídati. Není v ní ani jediného jména. Dle písma pochází z 1. polovice devatenáctého století: Jak ti íkají? Já jsem si žádné jméno nedal. Jaké máš náboženství? Žádné. Máš otce? Já si nic nepivlastuju. Jsi ženatý? To nevím, co to je. Jsi chalupník? Já se k niemu nehlásím. toho, který je ve mne Odkud jsi? Já jsem iiii.

i

/.

a

v

nm,

to je

vný.

život

Byls vojákem? I taky bojovala pravda proti lži. Chodils do školy? Já se neustále cviím. A kde se cviíš? V tej vcný moudrosti a

v pravd.

Víš v Boha? a v horách. *)

chivu <.

I

marné doufání, v pahorkách

Jirásek: jSebrané spisy,

díl

XXII.:

>Z adamitského ar-

303

Znáš-li

Boha? Neznám.

(hodíš do kostela? Já znj nevycházím. Jak jsi dávno takový? Jak jest dávno vnost. Z kterého panství? Z toho vcnyho.

Z koho

to

máš? Ze

sebe.

Pro

pak nedáváš s Pánem Bohem? Já jdu sám. Co pak dláte, když se sejdete dva nebo tri nebo tyi, pt? Praeujem v duchu a v pravd. ? Zdaliž Ty to máš z toho a toho strom stromu ovoce dáti ? Jak pak se modlíš? Bez pestáni.

mže

Kde ses zrodil? V tom, který nemá ani poátku ani konce. Co pak je ten svt? To nesoudím. Znáš tuhle literu? Já to vidím, že jest to erný na bílým. Jseš svobodný ? Já jsem sám. Jsi-li pak lovk? Nejsem. Máš-li pak rozum? Nemám. Jak pak jsi sem pišel? Píchodem.

eský

Lid VI. 1897

Z LITERÁRNÍ HISTORIE.

AI. Jirásek: Sebrané spisy.

XLII.

9Q

PRAVDOVO

JUBILEUM.

Z hluku a shonu denního ruchu obracely se tchto dní zraky k tichému zákoutí v pošumavské krajin, tam pod svah lesnatého Svatobora, k vesnici Hrádku u Sušice, kdež na padesátý rok už žije spisovatel František Pravda (P. Vojtch Hlinka). Tchto dn, 17. t. m. dubna bylo mu osmdesát let. Se vzácným jubileem osmdesátých narozenin sloueno sátileté

je

jiné,

literární

mén

vzácné: jubileum padene práce Pra vdovy.

Roku 1817 se narodil (v Nekrasín u Jindr. Hradce), r. 1847 vydal svou první literární práci ,. Služba za službu". Osmdesát let vku, pul století plodné, vytrvalé a požehnané práce! Xa

celý

do kterých

odstavec

Fr.

Pravda

seznam listv a sbírek, na nkolik stránek se-

je

psal,

jeho prací, vtších, drobnjších, o sob i v asopisech vydaných povídek, novel], obrazu ze života, spis pro mládež, povídek i divadel, cestopis, prací nejrozmanitjších. Pravda je syn selského rodu. Lidu, z kterého vyšel, zachoval upímnou lásku f oddanost. Jemu jako mladý kaplan v Kvísloužil všechen svj zvlášt pak svým pérem, když lících (1843 4(3,), pobyv rok jako duchovní správce v ústavu pro slepé u sv. Rafaela v Praze, dostal se za vycho-

znam

vk

—

.

20*

308

vatele na fedra.

zámek Hrádecký do rodiny barona Sturm-

Pouít, povznesl a zušlechtil svj lid bylo FranPravdovi svatým úkolem. Jak Pravda zná lid vesnický i malomstský, jak mu rozumí, je zejmo na všech jeho pracích, provanutých velým cítním, vyjasnných místem milým humorem, plných bystrého pozorování a zajímavých detailu. Psal je pravý lidový spisovatel, svou sílu a své mneiií, jímž jenž zná svj knih chytne tenáe a vede jej tak, že rád jde s ním, v tiché tenáské rozkoši nhu v roztesknní i v smíchu, nebo že se zastavuje, aby se zamyslil a uvažoval, lad Pravdovi porozuml. Kam se jeho práce dostala, šla z ruky do ruky, z ísla do ísla. tišku

•

i

Ptejte

se

starších

tená,

jak

se

tšili

co rok

na

kalendá „Poutník", když pinášel Pravdovy povídky, ptejte se tch, kteí etli ty nehrubé, namnoze ješt švabachem tištné svazeky „Povídek z kraje", jak rádi vzpomínají na utšen dojmy z tch knížek, jak pevn a živ jim utkvly v pamti poMatj sprosák", Sedlák Krupistavy z povídek ka", ,,Stpánuv Vít uí se na knze", „Vávra kuMartinv nový ák", „Btuška a sestra Katrin", Žárlivý Adam", „Ona nia rukaviky" nebo pláš", ,,

,,

,,

,,

pozdjších Krejí Kortunat" a j. V tchto povídkách z kraje jo hlavní literární význam Frant. Pravdy. Snad na. nj psobil do jisté míry vrstevník jeho v Nmcích B. Auerbach; ale Pravda zstal vždy svj a ryze eský. A to zstane lak jeho zásluhou, že tmito svými obrazy tak živ a plasticky, reáln ze života eského lidu nakreslenými, uvedl v naše písemnictví nový genre, z

,,

jenž nebyl asi bez vlivu také na jiné naše spisovatele. Než nechceme psát rozbor jeho díla. Ale když

309

jsme

tchto jeho nejdležitjších prací, nevšímavé pominouti to, co uinil pro naši mládež svými povídkami, svými divadelními hrami, jež oblažily na tisíce mladých srdcí, a že pamatoval také svými spisy na. mladé emeslníky. -li tou, kdo pojímá úk; literatury tak, že nemá se

dotkli

nemžeme

i

-1

*

>1

dávat toliko lahdky a šperky jistému potu vzdláním povýšených, nýbrž že má také poskytovat živný chléb a svtlo útchy a novznesení tm, kteí hladovjí a kteí, bez své viny, zstali v šeru nebo ve tmách, ocení z plna a uznale psobení takového spisovatele, jako je František Pravda rodina, u kteréž se Pravda osvdil jako výborný paedagog, postavila mu patrový dum v Hrádku. Deset let tam strávil v zámku, na tyicátý žije v tom dom. V napsal vtšinu svých prací, v pokoji prvního patra, hledícím do cesty vedle salonku, za nímž jsou ješt dva pokoje s okny do zahrady a k zámku. Do toho tichého domu pišli jsme pozdravit starého pána a vyslovil mu hlubokou úctu, dva mladí pátelé, K. Y. Rais a Jaroslav Kvapil a já „starý", jenž ješt nebyl na svt, když František Pravda byl už literárn inný. Nevelký, ilý staroušek, v brejlích, bystrých oí, zajímající se o vše v našem život, pijal nás srden a patrn potšen poctou, kterou mu „Máj" zaslanou blahopejnou adressou prokázal. Pohovoili jsme, provedl nás bytem, ukázal nám hojnou svou bibliotéku, sbírku fysikálních pístrojuv i truMáského náiní, jímž do nedávná ješt ve chvílích oddechu pracoval, uvedl nás dol do zahrádky, kdež se na nkolika záhonech, prokvetlých rudou aurikulí, problávalo hust snženek. Utrhli jsme si pro památku hrstku tch ranních kvetu, pe-

—

Vdná

'

nm

310

duchu zasloužilému veteránu, aby asto ješt nvid] je v jarním rozkvtu Naposled jsme se dívali na Hrádek s výšiny

jíce v

— —

silnice

mek.

,i

pes vidi njaký hon opodál

vedoucí

k

Tichá ves,

zá-

chlumu osamlý

ko-

Sušici.

na

stel svží /.aln/ení románského, jen/, samojediny zstal ze vsi Zdoun beze stopy zaniklé, vrchy a chlumy v pozadí, vše zjasnilo se v klidném, žlutém svtle Zapadajícího slunce. mezi stromovím Hledl jsem na Pravdv u perlorodé íky Ostrožné, a mam"' mi pipadl Raisv „Západ". Tam pod tou stechou také již západ; ale jak

dm

krásný

.1

jasný

po dlouhém dni plodné, vytrvalé

požehnané prácel Lumír

1897.

—

a

ZE STARÉHO DENNÍKU. Psal si jej plod sedmdesáti a. sedmi léty student tetí grammatikální tídy gymnasia litomyšlského. Vetchý ten sešit rukodlného papíru bez desek, vybledlého písma, byl by sám sebou zajímavý jako dokument doby; pvodcem svým je tím zajímavjší. Proslul dotený tertián po létech v naší veejnosti, v písemnictví pak svým dílem: „Uení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování a vbec náboženských" (1876—1881), kteréž dílo ,, celou svou tendencí i založením jeví se býti znamenitým píspvkem k filosofii djin náboženstev" a „jímž se poprvé v eské literatue rozvíjí obraz o staro nábo ženských kulturách východních" a proslul svého asu dílem r. 1847 vydaným: „Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Bóhmen", knihou „pímo programní", v níž se autor „ujímá volnosti zpytatelské proti vmšování vlastenských a národnostních požadavku do otázek vdeckých".*) Dor. František upr narodil se r. 1821 v Chrasti. Otec jeho, ková, získal pozdji kovárnu v msteku Prosei u Skute, kamž se s rodinou svou odsthoval. Odtud zavezl svého synka Františka do Litomyšle, aby tam chodil do školy normální a studoval pak na gymnasiu. Nmina tu všude panovala, na gymnasiu, v úadech i v v „lepších"

názor zvlášt kesanských

mst

*)

Dor. Gustav

Žába v Památníku eské Akademie

r.

189S.

312

rodinách. Není divu, že tertián upr, jemuž po esku psát bylo nesnadno, zaznamenával si své denní události a dojmy vtšinou po nmeku. Ale

/

Cech už

ádk

tch nmeckých uvdomlý, jenž

nalil ve své

mateštin.

i*'

znát, že je psal se zdoko-

o to dbal, aby Psal švabachem,

eské však

ádky

latinkou; sem tam odstaveky tajného písma založeného na ecké abeced, jež dešifrovati nesnadno. Ale v tom tajném písmu nic tajného ani

vtšinou nevinné, flirtovné poznámky. Nasj leitiáni bývají tináctiletí; bertiánu Cuprovi bylo sedmnácl Let, a již mu šlo na osmnáctý. To sluší mít tajemného;

na pamti. professoi, on pak Každý den má svou známku in margine napsanou dle toho, jak s ním byl spokojen. Dával známky, jak se benkráte dávaly dohe", je tu na gymnasiu, Je tu prima (lj naše dosti asto em. (emiad (ademinenš, chvalitebn nens, velmi dobe), a nejeden den má také Em. žádny však ..husu". 2, (velký eminens, výborn t. j. nedostaten nebo 3, zcela nedostaten.

Jej klassifikovali ve škole klassifikoval v denníku své dny.

,,

1

.

,

Denník

je

psán

od

Ledna

do prosince

r.

1838.

I.

kováe nebylo asi nadbytku, jeho v Litomyšli pivydlával si už jako tertián a pak jako kvarlín kondicemi, klen'' mu vynášely krom platu, jist hubeného, snídan a svainy a pozdji také byt První léta bydlil na pedmstí Záhradi u Neugebaur „na Buvalce", Dvoákv, u Doležalu. Když naii [»ak v stoupil do tvrte tídy grammatikálni, dostalo se V

rodin Cupra

nebo synek

i

dv

mst

:

313

mu a

to

prostednictvím bez platu.

V

p.

Kavana bytu u

p.

Bailonyho,

as

získal novou kondici u paní Podhajpak uil po škole li hodiny v rodinách. Nestýská však, anobrž si libuje, že te má již všechny obdy, snídan a veee, v pondlí u p. Bailonyho, v úterý u p. Hanusa, ve stedu u paní Podhajské, ve tvrtek u p. Jiráka, v pátek u paní Podhajské, v sobotu na dkanství a v nedli u p. Giilicha.*) U toho byl mimo to nkdy pozván, tak jako dne 11. prosince (1838 kdy dor. Gúlich vystrojil velkou hustinu a ml mnoho hostí. upr z nich uvádí toliko pana purkmistra, paní purkmistrovou, jakož Jana Sudiprava Rettiga a jeho paní, Magdalenu Dobromilu, a také to, že on, upr, po hostin velké té spolenosti deklamoval. Snídani ml denn u Podhajských, veei denn u Hanusu. ,,Also was fehlt mir?" (Co mi tedy schází?) pipisuje pod seznam svých dne 7. íjna 1838. A 10. toho msíce napsal po esku

ten

ské, tak že

t

'.

i

obd

mýwám

,,K snjdani

(

!

>

káwu

a rohljk, k

swain

tebas zas káwu a k weei dobré cokoliw." A byl spokojen, nebo tomu dni dal em. Dva dni po té, 12. íjna, napsal opt po esku: „Chléb naš wezelniky káwa a zelzdeyssj atd. Ráno káwa inky." Ten den má také em., akoliv zelniky ke káv a nad to ráno i k svain není nic velmi dobrého. Rozhodlo však asi nco jiného o tom dni, nebol po tch zelníkách je pipsáno: „Composioe Zponiínky." Ty „Zpomíhky" byla báse, kterou náš student skládal o té až dále.

—

—

—

;

*)

.1.

které jeho

Vystupuje

U. Dor. F.

Giilich,

advokát.

Veršovat nmecky; n»Libussa« r. 1848.

básn uveejnil Klarv almanach v mé veselohe »M. D. Rettigová*-

314

Ve svém denníku nezapomíná na poasí. Zhusta zmiuje, jmenovit o dešti, o boui a vá„Teí sedím" (píšu po nmeku dne 10. ledna) „pi kmitajícím se svtle Lampiky. Chystám se, že napíšu list. Venku huí divoký orkán. Myšlénky zabývají se divadlem, které hodláme zídit*' a ubíhají naped do vagací." Dne 18. t. ni. vzpomíná po esku na zimní zábavu, „že se wozily(l) na sákách z Moštnj**) dol, že ten pán ml dpláš a cepicy Orná slepice, bjlý kohaut, nemžu na to zapomenaut M. I!. L." Snad zaátení písmena, mladiké spolenice té sáiikové krato-

nm

se o nicích.

dek

-

—

ad. \aAle Em. tomu dní nedal, toliko zejtí zaznamenal po nmeku, že celý h-n chumelilo ted že sedí u kamen s kvartýrskými, kteí

chvíle.

1

(

,-i

dmou

peí. škole

nic.

3llí

sem lam zmínka, o professoích však katechety jenom jediného professo-

krom

Quirina Menšíka, rodáka litomyšlského, mál všem a postupoval s tídou od primy až do kvarty. V páté a šesté uvil profess „humanitní". Ze šesté sé vstupovalo do „filosofie". Tenkráte bylo zvykem, že studenti dávali svému professoru k svátku penžitý dar. (> fom se tertián upr nezmiuje, ale o tom, že se sbíralo také na ra.

piaristu

jenž

pedmtm

i]

icklora kolleje,

I'.

Flora

Staschka,***) který byl zá-

rove praefektem gymnasia. Náš student ml také pispt, neml však ím. povzdychl si v denníku po esku: ,,15. Oktober. Montag. Mám dát zl. stij1

1

bra panu Rektorowi, nemám ani 1 kr. stijbra, mrzuty." Tento den dostal 1. (primu). Ale již iiazcjlrí *) V Prosini. **) Silnice ze záhradského pedmstí stoupající mezi píbytky a zahradami na vvšinu k sv. Prokopu. ***) AI. Jirásek: Spisy Vlil. Z mých pamtí II. str. 65.

XXX

315

si po umecku: „Penz dost. Dostal jsem dvacetníky od... ti jsem si vypjil, 25 groš dal jsem rektorovi." Tomu dni dal eminens. Náš tertián také kouil, jak svdí zápis ze

zapsal tii

ervence:

dne

12.

Eine

Peie Tabaek

—

„Nacnmittag gedampft,"

a

graecum

studirt.

eský zpodzima:

Condice a dýmka." Kouil a v kuželky na Zavadilce, výletní hospod litomyšlské u vlkovského dvora nad luinat.ým dolem a rybníkem ..ržovým", chodil do panské zahrady, do nedošínského háje. Nebyl tedy pecivál, ,,drí" a kondicemi strávil mnoho asu; pi tom také piln etl. Zápisy o etb, zvlášt eské, vyskytují se v denníku zhusta. Z nmecké literatury zabýval se, horlivý di vadelník, hlavn Kotzebuem a etl novelly Clau renovy,*) tenkráte velice oblíbené. divadlo pevahu, hlavn I v eské etb mlo kusy Klicperovy. Divn se tou nmecké záznamy ..škola hrál,

studenta, že te esky, jak si na p. dne února zapsal: „Abends gelesen den Klicpera." Krom kus Klicperových etl asopisy „Kvty", „echoslav", pak nkteré svazky „Biblotheky zábavného tení", kterou vydával Jakub Malý r. 1835 až 1844. Dne 20. íjna si poznamenal: 20. Samstag.

eského 21.

Abends gelesen: „Zpw poslednjho skotského Barda." To byla kniha ped dvma léty (1836) vydaná :

„Píse posledního skotského Barda. Báse v

šesteru

Waltera Skotta sepsaná a v eštinu pevedená od J. F. Hollmanna."**) O dojmu z té básn v denníku ani slova.

zpvu od

*) Heinrich Clauren. vlastn K. Gr. Heun (1771 až 1854). Novelly jeho dosti plzké a nasládle sentimentální. Do eštiny je peložil Fr. Bohumil Tomsa. Vydal jich 10 svazk (1826—1830). **) Jos. F. Hollman (1802—1850) rodák Jiínský. Pro liastenství pi studentských nepokojích odveden k vojsku. Když

31f>

Neetl jenom pro zábavu, i

...Mil

A

také proto, aby

ale

Kin

se utvrdil ve své mateštin. jinak a asopis vypisoval, lával, jak dosvduje zápis ze

si

se

dne

v

z

eských knih eštin vzd-

27.

dem Bóhmischen mich immer

bezna: bescháftigt."

dubna:

Mil der bóhmischen Sprache begemacht." Nebyl sám. který se takto vzdlával. Z jeho denníku je patrno, že nkolik uvdomlých student se scházelo do „conyentu", v kterém se zabývali eštinou a eskou literaturou. Dne 11. íjna zapsal si po esku „Odpoledne máme oonvenl. vlasteuský," dne 19. t. m. po nmeku: a „Abends eine V^ersammlung dm- Freunde der bóhmischen Sprache." (> tchto schzkách se smluvili, že budou vydávali eský asopis, rozumí se. že psaný. tom si upr zapsal: „ Chudoby ký( l) jsme utwoily(l). Až nkdy jinneuvedl pak. nic jiného nežli toto: dy o tom." „Náš asopjsek jest stále podporován,*' a dne 9.1istopadu „Na Chudobikách praoowal." Tak nevíme, jak „Chudobiky" vypadaly, co obsahovaly. Jist však básn, a snad také verše našeho Cupra Skládali už v tertii básn a ješt více pak v kvart. Dne 13. ledna si zapsal: „Mich mil den Museu bescháftigt," a dne 27. záí: ,,1'riih mich der Dichtkunsi geweiht. Gedichtel „City na Košumberce". K básni té byl podnícen, když doteného msíce, o prázdninách zašel si z Prosee do Luze a odtud do zícenin hradu Košumberského. Druhá báse, kterou v listopadu psal, byla, jak denník uvádí, „Zpomínky na Prahu", také plod feriální cesty.

ze dne

1.

scháftigt, A.usziige

:

ež

:

otec vyplatil z vojny, dostudoval práva. Byl pak úedníkem pi krajském úad v Jiín. Pekládal z franiny, nminy; z angliiny petlumoil krom díla výše psaného také Macphersonovy Ossiánovy básn (1897). Sepsal také ti veselohry.

jej

;

31'

Napsati tenkráte eskou báse bylo událostí, která se zapisovala. Ale takovou událostí bylo i napsati eské, pátelské psaní. Dne 16. bezna poznapo nmeku, že svému strýci v Chrumenal si dimi napsal eské pání k svátku. Tak pronikala vše

upr

nmina.

upr horliv básnil, ale také rád deklamoval, všeho dobe, a divadlo miloval. To obzvlášt. Tenkráte jezdívaly do Litomyšle tak jako do jiných eských mst nmecké spolenosti herecké. V dubnu t. r. 1838, v post, pibyl tam editel Zeinecke hrál pes velikononí svátky a vydržel tu až do konce kvtna. upr si poznamenal pedstavení, která vidl. Tak dne 2. dubna hráli inohru „Robert dle

der Teufel". Xáš tertián si ten veer pochvaluje tak jako veer 4. t. m., kdy dávali Grillparzerovu ,,Ahnfrau". Na velikononí svátky zajel si domu

na Prose a tam sám hrál divadlo,

ale

hned veer

dne, kterého se vrátil do Litomyšle, šel do divadla, kdež dávali: „Elisabeth, Landgráfin von Thúringen". A tak si poznamenal ješt ten onen

toho

Pedstavení dne 1. kvtna si zvlášt pochvaToho dne odpoledne byl v Neóšínském háji a vrátil se až na veer a unaven, ale clo divadla pece šel, musil, ,,weil es echisch war". Vlastn bylo jen z ásti eské, nebo dávali Štpánkv kus ,,ech

kus.

luje.

:

Xmec". upr

zapsal, že to byl veer plný uvidt také Schillerovy .Loupežníky", požitku. ale slavný magistrát litomyšlský je zakázal. editel Zeinecke dal místo nich: „Konig Heinrich von Bur-

a

Ml

gund."

si

,

318

II.

Ochotnického divadla v Prosc-i ml náš tertián hlavu. Zprávy o pedstaveních v tom msteku, o pípravách k nim a jejich výsledcích zabírají v denníku nejvíce místa. Pedstavení ta byla vtšinou eská, tedy té doby, kdy se po mstech nmecky, vzácná ve. Na n nás hrálo skoro jen pedstavení, jez chystali v Prosei na ostatky I. r. 1838, pipravoval se upr v Litomyšli už v lednu. kulisách pro Dne 10. t. ni. si zapsal, že pracoval plnou

n

divadlo proseské a myslil na veer za boue, jak už uvedeno. S ochotníky proseskymi, o kterých se zevrubnji nezmiuje, byl v písemném sporozepisoval pro ta pedstavení úlohy a jení. Sam jinak pracoval o divadle. i

.

„Mil der Arheii der Buhne den ganzen Tág besch, iítigt," zapsal si L8. ledna. Podobné záznamy opakují se v lodím zaátkem února, kdy uhodily Divadlo nm v nich vadilo. semestrální zkoušky. Dne 9. února si poznamenal po nmeku, že je zamstknán školními zkouškami, ale že pro stálé ,,idee" na proseské divadlo jest hrub roztržitý, to že je mu na škodu. A pece hned nazejtí za;

i

psal

si,

že

byl

u

malíe

odpoledne, že sáni soval rolle.

Do Prosee na

a den po maloval a pak

ostatky

kdy byl konec prvního

mli

jel

té,

11.

že

zase

v

nedli rozepi-

na saních 24. února,

bhu. Akoliv divadlo

ne-

odhodlali se, že pícce hudoii hiát. V pondlí dne 26. stavli od rána do veera slánek Thaliin, v úterý dopoledne strhla se mrzutost pro rok visit y ale veer toho dne pece hráli a sice: „tyi stráže na jednom stanovišti" od Štpánka a

hotovo,

,

311)

„Rohovin tverrohý" od Klicpery. Došli pochvaly a

vybrali

7

zl.

ve tvrtek po sted popelení nové pedstavení urené na sobotu dne 3. bezna. upr, jenž ml pi všem hlavní úastenství, jenž rozepisoval úlohy, maloval kulisy, hrál, ten ped tímto pedstavením dopoledne i cedule roznášel, rozumí se, že jen psané. Veer dáposlední Klicperovu truchlohra „Švatislav, vali Svatoplukové*: ", po truchlohe nmeckou aktovku „Das Aderlassen" (Pouštní žilou) a na konec pantomimu nmecky ohlášenou „Der Barbier". upr si nmecky zapsal, že pedstavení došlo velké pošel. Nachvaly a že ,, Švatislav" obzvlášt zejtí odpoledne nastoupil, jak si zapsal, zpátení cestu ,,k Helikonu", t. j. do Litomyšle.

Hned

pozejtí,

mli zkoušku

na

pkn

Dne

5.

bezna zaal

se

druhý bh. Za ti nedle

po tom prvním pedstavení napsal upr supliku k vrchnostenskému úadu, aby jim bylo dovoleno nové ochotnické pedstavení v Prosei a sice o vel-

kononích svátcích. Dne 10. dubna

v úterý po kvtné nedli zajel na Prose. Na velký pátek odpoledne mli zkoušku, o velkononím pondlí dopoledne vypravil se do Nových Hrad, pes hodinu vzdálených, na zámek k panu vrchnímu o dovolení a pozvat. Veer hráli „Lesní duch aneb Uhlíi v dubovém

dom

upr si zapsal o pedstavení, že se tuze nevydailo, píjem však že byl lepší, 8 zl. Za ti dny, t. j. 19. dubna hráli zas. upr si poznamenal, že k tomuto pedstavení pišel páter Novák z Mladoova a že všichni duchovni prosetí byli v di-

oudolí".

vadle.

Pedstavení Štpankovy frašky

heb" vydailo

se ze

všech

nejlíp.

,,

upr,

Veselý pojenž hrál

320

pekae, 4

by]

a z

zl.

vyvolán. Za

tch

dali

1

to

zl.

u

30

kasy vybrali kr.

mén,

jen

hudebníkm.

Spokojen vrátil se náš tertián zase „na Helikon"; a že bylo po svátcích a po pedstavení, zaal pomýšlet na píští svátky, svatodušní, a na nové pedstavení divadelní v Prosei. Také se zauiti básni: „Jan za chrta dán". \a svatodušní svátky odjel v sobotu dne 2. ervna. Y pondlí dopoledne zase] opl do Nových Hrad pozval pana vrchního s rodinou. Veer hráli: „Zmatek nad zmatek" frašku od Kotzebua peloženou Cli melou* a hráli ji až do plnoci; vybrali 3 zl. I6V2 kr. Direktorovi nepijeli na top) pedstavení, ale až na druhé, které bylo hned nazejtí. Pijelo také jiné panstvo, z Chrudimi, z Košumberka, z llychemburka slena von Simonenburg, a také asi deset studentu z Litomyšle. Dva kusy hýly toho reera: nmecký „Die Tochter Pharaonis" od Kotzebua a „Veselý poheb". Po této Štpánkov frašce zadeklamoval mladý upr báse „Jan za chrta dán". kasa hýla lepší; 8% zl. v ni. Všechno se zdailo, jako Nejvtší pochvaly dosel upr i jako herec deklamátor. Poznamenal o tom po nmeku: „Nev uších ješt nkolik dní". setné pochvaly znly Celou noc nespal, ne snad rozilením, ale že tancoval až do rána v hostinci na radnici. „Píjem -

<

;

1

1

1

i

mn

(z

divadla) byl obtován."

Za msíc po sei evangelický vali

také

veselohru hrál

a

,,

po

té,

dne

8.

Pítel

v

ervence

Veer

kostel.*)

bylo

svtili v Prodivadlo; (lá-

nouzi" od Štpánka. upr deklamoval SchillerovU

veselohe

První evangelický duchovní v Prosei byl Mikuláš Toervnu 1783 pišel z Iher do Cech. První evangelický kostel na Prosei vystavn r. 1781 a dne 29. srpna t. r. *)

ronay, jenž v

posvcen.

321

ballau: „Der Taucher" a njaký epilog. Kousav že o tomto pedstaveni sešlo se vzdlané obecenstvo. „Což v Prosei snad ješt nebylo." ervenec docházel, blížil se konec školního roku. upr se tšil na prázdniny, zvlášt na feriální cestu. Znanjší píspvek penžitý opatil si spepodotkl,

kulací.

V kvtnu

koupil

totiž

lacino,

jen za

5

zl.

trnácte svazku Bufonova pírodopisu elegantn svázaných. TetT koncem ervence nadlal los a dal Buffona do loterie, která, se mu vyplatila. Dne 28. ervence si zapsal „Auf die Vaganzen íreu ich mich" 3ky k tomu: :

Bližte se

gen bljž a

bij že

asy utšené, znite wšecky naše kjže, chwjie newítané.

Dne

7.

srpna

byl

„Classenvorlesung", veejné

známek. upr ml samý eminens, jen z latiny ademinens a z etiny primu, dobrou. Toho dne odpoledne vydal se, jak si zapsal, ,,z Helikonu k Larum", t. j. z Litomyšle na Prose. Na cestu do Prahy vyrazil 12. srpna a vrátil se 24. Prázdniny pak trávil rzným putováním; byl t. m. u píbuzných v Chrudimi, v Chrasti, v Luži, na Košumberce, uil se deklamacím Rubešovým, dne 15. záí úastnil se, jak si po nmeku zapsal, „politické zábavy", t. j. byl pi tom, když se rychtá proseský vzdával svého úadu. „Ach to bylo!" do„Jako v Kocourdal v té poznámce a pak esky vyhlášení

:

kov."

V pátek dne 20. záí zanesl do Nových Hradu na zámek panu vrchnímu pozvání k divadelnímu pedstavení. Pijali jej velmi laskav; bavil se s paní direktorovou a její dcerou, slenou Rezi, „veselou AI. Jirásek: Sebrané spisy.

XL1I.

21

322

a milou dívkou", od níž obdržel na památku eskou knihu, od direktorovic sleny! a sice Hnévkovské-

ho „Dvín". Na zej tí

v Prosei divadlo; toho dne Luze. Po divadelní zkoušce hráli bulku. Dne 22. záí o proset. j. ském posvícení bylo nmecké pedstavení „Incognito" od Kotzebua. Ped touto veselohrou zadeklamoval upr „Jindy a nyní" od Rubeše a po pedstavení nmecky Schillerovu „Rukaviku". Pak zbo-lánek Thaliin a dali se do tance. Tanilo se ili na radnici, tanilo se „u Klímaní", tu jen pi harf. Do pti do rána vydržel náš student v kole, na zejtí o posvícenském pondlí do tí do rána, a teprve až v úterý posvícení dorazili.

studenti „šestadvacet", pišli

postavili z

Dne 21). záí konec ferií. Toho dne odjel upr do Litomyšle, nyní student tvrté gramatikami tídy. Nedlouho po tom zaal se uit vlaštin a he na klavír. Básnil, hodil do „conventu", jak nž avedeno. Na vánoce zajel k strýci do Chrudimi, odtud k druhému strýci, myslivci v Kolesích u Chlumce nad Cidlinou. Tu „u štdrý weer sme se wyrážely, gá sem deklamowaJ a hrály sme cwika o chy". Ale pak na Boží hod po veei hráli „hopp" až do šesti do rána. Hráli a pili, až z toho ráno boi

lela

hlava.

se vrátil, veza si od strýce také njaké šatstvo, do Chrudimi a odtud dne 30. do Litomyšle. Dne 31. prosince poslední zápis: že zemel jeho žáek, u Hanuš. A pak velkou literou: „Es íst vollbracht. 1838." (Dokonáno jest, 1838). Tím se denník koní.

Z Koles

Zvon. 1915.

Z

MLADÝCH LET HUSOVÝCH.

Badání o M. Janu Husovi se množí a prohluta ona zpráva <> se opravuje nebo vyjasuje, o nm, o jeho spisovatelské innosti, o jeho listech. O jeho ranním mládí vsak nedovídáme se nieho nového. tom máme jen nkolik hubených a ješté nejistých dat a pak básnivé podání, jež vypravuje i nemožné, jako že Hus žcáek bydlil v Prachaticích s Žižkou a j. A bylo by tak za jímá vo zvdt více o Husové rodin, jejích pomrech, o chlapeckých létech Husových, o jejich ovzduší a okolí! Bylo by zajímavo, teba že no dležito, nebo u Husa reformátora nerozhodovaly dojmy z mládí a z domova, které u jiných, jmenovité u výtvarných umlcv a básníku bývají zúrodhující, nkdy i rozhodující. Ale sotva se již dovíme o jeho prvních létech. Jen ovzduší jejich, jeho rodišt a okolí mohli bychom si ponkud zjasnit a piblížit srovnáním a pokud

nm

buje,

možná

také

rekonstrukcí.

Starobylý prácheský kraj, rodný kraj M. Hu vypadal za jeho mladých asu jinak nežli dnešního dne, zvlášt jeho ást prachatická. Pošumavská tato krajina, tenkráte ídko zalidnná, vtšinou se ernala širými lesy. Nejvíce osad rozkládalo se po lél a opodál proslulé Zlaté stezky vedoucí z Pasová šumavskými hvozdy pes Volary do Prachatic, odkud sta vedla pes Netolioe ku Praze. Mezi tmito osadami 21

324

msteko

asi míli od Prabyl také Husinec, malé chatic, rozložené pod lesnatou Vráží ve svahu voln

ece

spadajícím k chází z

r.

rozením Husovým.

hem

nm

zmínka o poaž trnácte lei ped naZaložení však bylo msteko mnoBlanici. První

1359, tedy deset

staršího.

Asi

levém

tvrt hodiny od Husince na

behu

Blaníce skalnatá

strá

,,

jih pne se na Hrádek". Kdysi

a pi ní dvr. Dnes tu jen stopy nápíkopu. Tvrz založena koncem trnáctého století za pánu z Janovic. Za chlapectví Husova asi ješt nestála, ale Hus, universitní student nebo pak bakalá, když v as velkých vakací o psích dnech (dies caniculares) domov navštívil, vídal novou tvrz, snad zdnou, snad na pólo roubenou a pi ní rozlehlý dvr devný pod doškovými stechami. tu

stávala tvrz

spu

a

A msteko samo tenkráte sedlácké, všechno domky nevzhledné pod doško-

roubené, ode deva,

vými stechami; na stran

ené,

jejich

vrchu

po.

,,kalenec", drny nebo došky jež zarstaly netieskem nebo

hebeni s obou v hlín namobejlím.

Bujely

pirozený záhonek na hebeni stechy asto již zelené hustým mechem. Takovou stechu ml Husv rodný domek ješt v devatenáctém sto-

a

kvetly jako

'

letí,

do

r.

1869.

Snad to ono husinecké stavení roubené melo zábradla neb opažení" (naše pavla), jež „kkrokvám domu zavšeno bývá" a dum ,, toliko ozdobuje", kdežto „lemiezové (krov) dóm kryjí", jak Hus uvádí ve svém ,, Výkladu písniek Šalomounových". ,,

Každé

to

slavení

mlo

vzadu do dvorku stovn i vnit proti koninách podnes máme svdectví ze

dolu a „lepenec", srub hlínou ohni vymazaný, jak se v tch tu a tam zachovaly, a o nichž

325

16.

století

v

eském

pekladu

kroniky

Aen

Syívia.*

Vnitek obytných, prostých stavení také prostý: njaká komora, v okénkách místo skla

svtnice,

„mázdra", tu jist ne pergamenová, nýbrž jen z mchuiny, a na noc a na as boue okenice; ve svtnici, a myslím, že ani ne v každé, kamna, ale všude pec a na levo ode dveí ve zdné zdi nevelký krb. se letního asu pihívala jídla, na podV za dlouhých veeru smolzim, v zim svítily v né loue. Chatrné svtlo; ale neetlo se, a na prádlo, na družný hovor a vypravováni stail míhavý, zarudlý plamen planoucí loue. Nejvýstavnjší budova Husova msteka zdný kostel, vlastn jen kostelík, z nhož po dnešní den zstala ien presbytá. Jinak je všechen pestavn. Za Husova mládí neml vží; toliko devná zvonice stála u nho. A také neml svého plebána, faráe. Bylt filiálním k Vlachovu Bezí, odkudž picházel knz do Husince vykonávat bohoslužbu. V msteku krom nkolika emeslník samý hospodá, snad ani krojem hrub se nelišící od sedláku, kterým tenkráte z pod liší nebo beraní epice, z pod klobouku visely po spáncích vlasy v copánky upletené, jak o Pan máme zprávy ze 16. i z 15. století,**) kteí asu zimního ovíjeli svá lýtka kožešinou, pivázanou pod koleny povíslem. Hlavrubáš" z domácího plátna, ní oblek jejich žen byl

nm

nm

,,

sukn

bez rukávu, oplecí (oplecko) a rukávce, v zim kožich tak jako u muž. Tu panoval prostý, starodávný kroj, sem ješt

košile to

*)

**)

i

— —

srubv devných

hlínou omazaných. Kap. 51. Lobkovic v jedné ze svých vaganta i toulavého studenta, Jo-

Bohuslav Hasištejnský

básní a vypsání

nmeckého

hannesaButzbacha. jenž koncem

z

15. stol.

v echách se potloukal.

326

nevešla pehnaná móda nová, tu se neodívaly sousedé a sousedky „zle a šeredn a marn", jak Hus pozdji vytýkal, písný mravokárce, a že se „nosí košilky a eclilíkv a již nibáši skoro i u se "*) budu vypovdíni

—

V takové chudé jizb se narodil Hus, v tak ivém ém stavení a okolí prožívá! svá chlapecká léta. snad sestry ml, proZil s rodii, s bratrem a hánl se hoch dlouhých vlasu, v kožených nohai

dvorkem, na „záhumenci", hrál si v „zapomáhal pásti stád.) svého utec. Zvon devné zvonice volal jej k modlitb, obas do kostela, kdykoliv plebán zavítal; ten zvon hlásil, že vicích,

hatech",**)

v daleko chal, na

Praze, o

které chlapec

Michalv

tolik

slý-

královském hrade zeme] císa Karel. To bylo malému .Línovi snad devl lei a snad ani ne

tolik.

Svl se mu oteve] v sousedním mst, v bohatých Prachaticích, kamž nemli daleko. Asi poprvé jo uzel, když j;'j vzali s sebou na trii; pak tam chodil do latinské školy. Prachatice, tenkráte poddané proboštm vyšehradským, hýly mstem hrazeným, jisto vsak jiného vzhledu nežli dnes. „Dolní" brána, jak ji dnes známo, nebyla za asu Husových; pochází z r. lo27. Dkanský koste] sv. Jakuba v lecem se liší od tehdejší své podoby. I tu resbytá nejstarší a nejzachovalejší. Vže kostelní nebyly za dob Husových ješt dostaveny. Také koste] sv. Petra a Pavla, starší nežli dkanský, pozbyl mnohým pestavováním pvodní své podoby. Proslulé, staré domy prachatické, jež svými malbami a ozdobami dodávají mstu význaného rázu, *) **)

Husova

Postilla,

ErbeA

II.

210.

>Zahata«, na Nelolicku prostora v úhlu za obytným sta-

vením a stodolou.

as

nestály za Husových, alespo ne v nynjší tvárnosti. Místo nich domy gotické s podsínmi a mnohá stavení devná, menší i též výstavná. A skoro ve všech zámožnost, v pemnohých i bohatství. Byly Prachatice pedním skladním mstem v království. Sem se piváželo i pinášelo cizozemské zboží, hlavn sul, víno, koení, jemnjší plátno; tu se sklá-

dalo a za hranice vyváželo domácí zboží, obilí, máslo, sýr, ryby, ervený i bílý slad a také „pálené".

Po mstských domech všude hluboké

a prostor-

né sklepy, v pízemí skladišt, veliké, klenuté místnosti k uložení soli, pi mnohých domech sladovny, vinopalny, kolem dvorku hojné chlévy. Soumai pihánli z bavorské strany týdn na sta koní soumarských, nkdy až pes tisíc, nesoucích prostice (beky) a pytle soli a vaky jiného zboží; s nimi picházeli krosnai, solnai, pijíždli komo cizí kupci, nejvíce

Nmci, pijíždli

také

z

eské

strany,

komo

vozy. Všude plno lidí zvlášt v hospodách, krmách a na tržišti. Šumný ruch a proudní od asného rána do soumraku, kdy vyzvánl do šera nebo do mlh ,, soumarový zvonec", aby cinkotem svým dával kupeckým karavanám znamení, že msto již nedaleko. Žáek Jan z Husince, jenž se tu piuil nmeckému jazyku, to vídal, pozoroval slýchal o Praze, odkudž tolik zboží sem se dováželo, a kam také cizího nejvíc dopravovali, slýchal o jejím bohatství, o dvoe královském, o nižším i vysokém knžstvu, jehož bohatství a mOc už tady v Prai

s

;

chaticích

ml

na oích.

Slýchal tu a jist i doma, jak se mají knží dobe, jak by byl opaten, kdyby dosáhl svcení, že by dobré bydlo, píti a jísti co duše ráí, že by chodil v pkné, drahé sukni, v isté šub, že

ml

"

:i2N

by mel hojnost, penz. A tak zatoužil po Praze. Vypravil se tam na vyšší uení a žil, to již zevrubnji známo, jako všichni ostatní studenti; byl ,,z té bláznivé rubriky", provádl, co jiní bujného žebravé, studentské listy do provádli, snad psal bohatých Prachatic, jak je lani jiní posílali. A pak jaká promna a jaký svatý konec! V Prachaticích, to již ryze eských, s chloubou se rozpomínali na bývalého žáka a již jej století. At jako svtce uctívali a dlouho pak, svdí starý protokol na radnici Prachatické „Letha L603. v iicdirli den Svho Mistra llusi niuczedlníka Božího, Czeského i

dv

:

— —

Topiv

Sborník 1915

VOJNA.

STARÁ VOJNA. I.

,,—

—

Ba

by ábel

horoucího pekla zavolal by se nalezli mnozí by jeli, kdyby jedno (toliko) dosti dostávali " hímal ni. Jan Rokycana, zvolený arcibiskup pražský, proti r '-skvrn bojovníkm, kteí chodili sloužit za žold. Ale všecko horlení nic nevydalo. eští zemane i nejeden šlechtic panského z obecného lidu jezdili a chodu, množství dili do cizích konin, aby vojensky sloužili za dobrý plat. A sloužili, bojovali v Uhrách, v alpských zemích, v Polska, na daleké Litv, ve východních Prších, i pi dolním Dunaji, v balkánských ze Byli to staí váleníci z houfu nkdy tál ských. sirotích a vbec husitských, kt :*ií doma za zmnných pomru nemohli už .polem pracovat", byli to i mladí, kteí se narodili v husitských táborech, v poli, na vozích, kteí pak z praat vyrostli v bojovníky. Válka jim byla emeslem. Nebojovali pro „boží pi", ale hledali jen zisk a živobytí a chodili tam, kdo dal víc, jak jim Rokycana vyetl: „Mnoho-li se na to ptají, kdo jest kiv a kdo jest na vojnu,

za

to

slibuji,

z

že

—

i

>-

muž

,

práv, aby k pravému jeli? Xa to se oni ptají, kdež více dávají." Stávalo se, že nkdy sami proti s >b bojovali, jako když jedni sloužili ádu nmeckých rytí v Prších a druzí Polákm, nebo když bo-

332

jovali ve vojsku králi Jiímu.

Matiáše krále proti vlastnímu svému

všude, a v plnoních koninách, a na všude bojovali po svém, husitském, zpsobu, všude bylo vedení a velení eské. Polskému králi Kazimíru IV., uherskému králi Matiáši psávali po esku, oba pak králové vydávali jim eské listiny

Ale

jilm,

a posílali jim eské listy. Když rotmistr vstupoval se svou rotou do válené služby, dostal ,,záškodný list", t. j. písemné potvrzení o smluveném žoldu a náhrad za škod v, jež by v té služb válené utrpl, nebo kdyby upadl do zajetí. Tak stvrzuje na p.: ..Kazimír z boží milosti král polský, veliký knz litevský, ddic prusky a pán ruský. etc... vyznáváme tímto listem obecn pede všemi... že jsme pijali a mocí listu tohoto pijímáme naši službu a k naší poteb sluvutného panoše (zemana) Bezáka z Blé a jiné dobré (šlechtické) lidi... kteí s ním budu, pší i jízdné a slibujem jim vydávati na každý kun po tinácti zlatých (dukátech) uherských a na pšího na každého po pl sedmu zlatém na jednoho tvrl léta a také jim slibujem za úplné škody, kteréž by vzali a ta služba má jim jíti jsúce v naší služb od té nedle ped sv, Pavlem na víru obrácení až do tvrti léta a Iv vci svrchu psané máme a slibujeme svrchu psanému liíezákovi z Blé zdržeti. I' kud bychom toho neuinili, ehož ostež, tehdy dáváme plnu moc a právo tmto lidem svrchu psa\

—

—

—

>-

Bh

nému Bezákovi z Blé tm všem, kteí s ním budu, upomínati, dobývati služby i škod všelijakým obyejem a dokavad bychom jim jich služby s škodami nezaplatili jenž jest dán a psán v Bešt tu nedli ped sv. Pavlem léta od narození Syna Božího 1455 poítajíce." i

i

:

333

Tak

to

mli

pkn

na papíe; zhusta však se

že pánu došly zlaté uherské, ,, spravedlivé", jak také v úmluvách bývá, t. j. dukáty neoezané, neopilované, a tu pak rotmajsti, když upomínání stalo,

nepomohlo,

zaali

jich

„dobývati

všelijakým

oby-

ejem", t. j. zajímáním, drancováním a pustošením na statcích pánv sedlákv. Ale než brati" i

hrozné

to

dílo

„odpovdnými

,,

zaali, rytísky je

Tmi

listy".

písemn

„svou

est

oznámili ohradili",

že ne jako sprostí lupii, nýbrž jako nepátelé v poctivém boji budou hubit protivníkovy statky. Psány jsou na škartkách papíru, vtších, menších, nkdy dosti malých. Na tch listech pitlaeny jsou peeti tch, kteí „odpovídají", peeti nevelké, z erného vosku, nebo zemane nemli práva peetit erveným voskem tak jako král, knížata, vysoké duchovenstvo a páni. t.

j.,

V Polsku, v Uhrách eština panovala, kurfirstu však braniborskému Fridrichu II. poslal rotmistr Jan Kapoun ze Svojkova odpovdný list nmecký. ,,Ich Johan Capphun von Svykov bewahre mich und will mích bewahrt haben ." Tak se zaíná. Z eských na ukázku tento kratší .

.

„Já Jan z Volešnice protiv najjasnjšímu knzi,

knzi,

králi,

králi

Kazimíru polskému, knzi veliké-

mu

litevskému, ddici ruskému, pánu pruskému vystíhámy se se všemi svými podle pán Koktovy roty. Pavel z Kostelce, Petr z Hronova, a tu svú

est ohražujem." Na nkterých odpovdných listech nkdy celý ádek tch malých, erných peetí. Na jednom také ervená a vtší. Tu pitiskl „Hanuš z boží milosti

držel

kníže a pán Osvtimský*", polský kníže, jenž s bratickými hejtmany.

Dv

eské

léta sloužily

nmeckým rytím

Kazimíru

roty králi

Prších,

v

dv

léta

proti

udatn

bo-

jovaly a Krev svou prolévaly, poslední ras bez žoldu. Pl a ticel lišíc zlatých už si poítaly za Když všecko upomínání bylo nadarmo, králem.

vzbouily se

r.

Hejtmane

L457.

odpovdné

králi

poslali

a

„dobí" dané

listy,

lidé

v

ro-

vtšinou

lnu';' blízko Osvtima, na kteréž se Žebrací opevnili, lak jako na výšin Vápenné hory a v steku Myslovicích v dnešní západní Halii. Poslali

na

m-

odpovdné Sobsuk,

Mrcka

Jan jiní

/.

pední hejtmane Václav Kavka z.' Žák ze Svéborovic a jeho bratr, z Krnove, Oldich ze Smolotel, Moravy a Slezska, také nejeden Polák,

listy

.Mikuláš

('.celí,

i

Nmci

všichni psali po esku), .lan Tábora, Václav z Krina, Michek hadce, .lan Zelený ze Zátce, z Olešova, Genda z z Lašnova, Vojtek Vácha z Lomnice, Jan Dlúhý z Žoldová, Nikl z Krnova. Hanuš z Neurode, Polák baovky, .lan Ohe z Brat Petík z Pudyn, Martin z Pohoe, Kal z Krosl >va a j. a j. A když tak „svou esl ohradili*', adeili. Pyl emnoho tisíc, zem v ak od nich hrozn zkouIi

dva,

íícžililav,

z

Matj

(alf z

i

>

nejvíce, jak obyejn, sídský lid. „Brati" pleodváželi obilí, odhánli dobytek, strašn „hold »^ Král Kazimír chtl je zkrotit a ztrestat, ruil rytístvu „zem Krakovské, Sandomeské a Lublínské", aby si' proti rotám vypravili. Rozkaz byl dán v ervnu, ale teprve v srpnu sebralo se vojsk Bylo ho na šedesát tisíc. Proti rotám hrub ne< tálo, nebo cestou k Myslovicm páchalo zrovna takové ukrutnosti v rodném kraji a na svých lidech, jako cizí žoldnéi. Drancovali kostely, kláštery, odje váželi obilí, odhánli dobytek. Za potrestal, jak míní slavný polský kroniká Dlugoš, tím, šela, nili,

*

«*

"

1

1

i '

.

>.

i

>

Bh

"

nedal zvítziti. Byli jist dvanáctekráte silnež nevalné houfy „bratí". Ti opevnili steko Myslovioe jak mohli, a ponvadž nebylo kamení na obranu, rozboili kostel. že jim

m-

njší

První útok polský odrazili. A druhého již neY polském vojsku nespokojenost, reptání, tak že vdcové lekali se vzpoury. I odvedli vojsko a rozpustili je. Ale „bratí" v rotách podnesli hlavy" a bouili dál. Král už vojska na neposlal. Jal se s nimi vyjednávat po dobrém. Na jae píštího roku (1458) roty upokojil, když jim na dluh vyplatil jedenácte tisíc zlatých uherských „dobrých, spravedlivých". bylo.

,,

n

II.

Nedávno byl uveejnn v jednch pražských novinách lánek o husarech, patrn dle cizího poízený. V tom lánku se uvádlo, že jméno husar" pochází z dob reformace, tedy ze šestnáctého století. Ale je starší. Husai byli už za Matiáše krále, ne však jeho tlesnou stráží, jak Ottuv Slovník nauný uvádí, nýbrž ástí jeho vojska, v poli sloužícího. První eskou zmínku o husarech najdeme v pamtech kutnohorských z druhé polovice patnáctého vku. Je tam: Potom z vnuknutí ábelského vzbudila se jest taková válka ukrutná poemši léta 1464 a trvala za živnosti svrchu psaného krále Jiího až do 1. 1471 nebo mnozí páni a rytístvo i msta zprotivivše se, pustili sú kižovníky, Uhry, ukrutné Turky, jiné ukrutníky na zámky ,,

..

;

husae

Druhou zprávu Matiáš. Jeden z jeho

—

i

o

husarech

eských

listu,

podává

sám

které posílal

král

Špaovskému

hejtmanu Mikuláši

tnu

ná

/.

Lisova,

j<-,|

husarech.

o

herský a eský milý Piln Zeleného a jeho busaruov, kteí tam s tebú js tebujem a protož žádáme na tob, aby(s) jim po dvíí zlatu dada, je k nám bez meškanie vypravil, neb

„Mathyáš božíe milosti etc. Statený, vrrný náš /.

král,

nám

I

!

tam tnál<> potebuješ. Jestlilaj husai bylo pol nám to znáti, dobe! my tebe jinými opatíme. Datum Budae sabbato posl Peti el Pauli Apostolorum a D. Statenému Mikuláši Spanyovskému z Lisova, hewptmanu na Nových Hradech, vrnému našemu se žet

by

zdá,

pak

že ty jich

\/.'l\

i

milému." Ten husarský kapitán Zelený tu avedený byl itce, patrn ech. Snad j«- i<> ten Jan Zelen který sloužil ped tím polskému králi Kazimíru a také mu poslal odpovdný list, jak výše uvedeno. Byl-li potomek nebo píbuzný znamenitého pušk •

a

na

dlostelce Zeleného,

hrad

námstí 11,1

Si<

zajal

ním a rozkaz císae s

Venkov

L916.

a

v

ostatními

s

Roháem

Dube Praze na Staromstském by]

Sigmunda

-

ptapadesáti

obšen?

/.

zajatými

PO VÁLENÝCH STOPÁCH. To

po dávných stopách eského válenictví Cechové tam sloužívali po celé patnácté století vojensky a to dobrovoln, jako spojenci, vtšinou však za žold. Nebylo žádné vtší bitvy, žádné dležitjší válené výpravy, pi které by eští bojovníci nemli úastenství. U Tannenberka (Grunwaldu L410), kdež také Žižka s Poláky bojoval proti Zákonu 5í ádu nmeckých rytí, pi dobytí Teva v

jest

Polsku.

Dirschau 1433), kdež .lan apek ze San, vdce Sirotk, dal upálili houfec eských, zajatých žoldnér, ponvadž bojovali „proti králi a království svého jazyka", v bitv u ("hojníc (1454), pi obléhání Marienburku, hlavní pevnosti a sídla velmistr nmeckých rytív, a jinde, všude bojovní echove. Zvlášt po husitských válkách hrnuly se do Polska i do Prus eské roty a, bojovaly tam svým zpsobem, jak jej založil a zavedl bratr Žižka, slavné pamti. eský ten zpsob psobil i na válenictví soused, Polák, ba i v ruských koninách, kdež kozáctvo ve svých zaátcích jako vojenská republika utvoila se napodobením bratrských rot eských, jak se Palacký domnívá. eské roty rozšíily v Polsku užívání hradeb vozových a zpsob ten udržel se pak v Polsku déle nežli u nás. I korunní vojsko polské i kozáci užívali vozových hradeb ješt po celé šestnácté isto-

Nmc,

Al. Jirásek:

Sebrané spisy XLII.

22

338

ba ješt i v sedmnáctém. Je pirozeno, že (nejeden vojenský výraz eský uvázl v polštin. Svdectví o tom všem vydávají vojenské spisy polské ze šestnáctého století, o kterých také pojednává Tadyáš Korzon.*) letí,

Slavný váleník polský, veliký hotman korunní, (1488 lo(il), vítz v nejedné bitv, sepsal polskou knihu vojenskou s latinským titulem: „Consilium ationis bellicae — " Z toho

Jan

hrab Tarnowski

zejm

spisu

vysvítá,

že

znal

válenictví husitské.

Základ jeho nauky „kladzenia" („kladení" eské) obozu (vozového táboru), ie husitský. Zná vozy ,,skra.jné" (u Husitv krajní), zná „rynkové", které stály na „rynku" táborovém („placu" husitském), pikazuje, ukáže-li se nepítel, vozy tak si >nt, aby mohl vz k vozu, kolo ku kolu (v husitském rádu „kolo na. kolo"/, pikazuje vozy etzy upevnit a okopat. Rozkazy se mají dávat dlouhým adám Nožovým troubením, hlavn však „praporezyky" tak jak to Husité dlali „kOrouhvicemi zetedlnymi, znamenitými" (znamení dávajícími). A ješt nejeden píkaz slavného váleníka pipomíná husitský ád vojenský.

Marcin Bielski (1495—1575), první historik ský,

který psal

po

pol-

polsku, vydal krom své ,, Krotaké spis vojenský „Sprawa ry-

niky všeho svta" cerská", ve kterém rovnž mluví o vozovém táboe, o rozdávání „asla" (hesla) na každou noc, o znamení jak se dává „podnesením korouhve", tak jak to uinil v bitv lipauské Mikuláš Krchlebec na stran pánv a Pražan, vypravuje, že v bitv u Monace, kteréž se snad súastnil, Pavel Thomary *)

3 torny,

Tadeusz Korzon: Dzieje wojen

Krakow 1912

i

wojskowošci v Polsce.

"

„spravoval" vysvtluje,

lid, „t.

etnjší

eský pan Korzon hned wodzein naczelnym". zetelnjší eské stopy najdeme

kterýž výraz j.

a

že

byl

dj

v polském spise „Ksiegi Hetmaíiskie" ,,z rytíských všech vkúv sebrané" atd. a králi Stpánu Bátorymu (1532—1586) Vnované. Desatero tchto knih hejtmanských sepsal Sarnicki, který, jak sám o sob píše, uil se nkolik let ,,ars militaris", a že jej podnítil píklad i kteí mají „nkteré spisy o takových vcech (válených)", „teba že liché a nedostatené"; u nich, i Nmc, že se rozmnožilo tolik hejtmanu, že i „naši nkdy k nim pro hejtmany i pro metatory castrorum

— —

echv Nmc,

echv

posílali."

Spis

i

Samikého

je

dosud v rukopise.

T.

Kor-

zon uvádí z nho je t:>, „ehož se jinde doísti nemohl". A v tom jsou také vci eského pvodu. Sarnicki uvádí to ono dle staré válené tradice, také o „šikování veteri institute Polonorum", t. j. od echu pevzatém, a tu také jmenuje „houf valný" (jak byl u Husitu), houfce „posilkové" (eští „posilci"),

jiné

je

také

tu „stracenica" (naši „ztracenci"). radí „Waszej Królewskiej Mošci"

Mimo

— —

„na píklad, kdy bude vojska 2500, tedy na elo položí se 800, na valný houf 800, na posilkové oba na ob strany 200, na ztracence 200 atd.

—

Nevzpomenete-li

leník Václav

Vlek

si

hned,

z

Cenová

jak

ped Samikým)

náš

radil

slavný vá(šedesáte let „Králi milý!

králi Vladislavovi: V. Mti posílám spis k šikování. Daj buoh, aby V. Mti i vší eské korun ke cti bylo Dva tisíce koní takto máš šikovati dvoje ztracence po 400 koní s každé strany atd." Tyto polské spisy byly sepsány sto let a pozdji po smrti Zižkov. Mnoho se ve válenictví

Te

— —

:

340

zmnilo, ale „šlaky", stopy geniálního umní slepého vojevdce zstaly. A primitivní houfnice huv strašlivé ,,hausitské vzrostly za našich bitzen", jež drtí pevnosti, ohromují vojska a roz-

as

hodují bitvy. Národní Politika 1916.

POZDRAV ESKÝM VOJÍNM V POLI

R. 1915.

Byl jsem vyzván, rozmilí krajané, abych Vám listu napsal noo do pole. Rád bych, tuze

v tomto

rád nco milého, co by Vás alespo na chvilku potšilo; cítím však, jak nesnadno promluviti k temeškajícím ne v tiché jizb v poklidné dob, ale k vojínm po tuhých zápasech v poli, v hlubokém zákope, ve chvilku, kdy sotva ustalo hímání dl a rachot pušek, kdy jen poutichla hrza krva-

nám

vé bitvy. Moji

tenáové mezi Vámi, snad sob vzpome-

pedk

nou, že jsem líil veliké boje našich doma v eských zemích i za jejich hranicemi a také v tch

kdež pemnozí z Vás ješt nedávno bojov Karpatských koninách, tu, kde ped vky ,, vznikly veliké války mezi králem Vladislavem Polským, kterýž byl vzat za krále do Uher na mladé

krajích, vali,

dátko

krále Ladislava",

mateí krále La.nejvyšší kapitán" pan

a mezi

dislava, v jehož jménu jeho Jiskra rozhodoval od Váhu

,

až na východ za Humenné, on a roty eského, váleného bratrstva. A snad si nkdo ze starobylého Prácheska, jež dalo nám malíe našich voják, Mikoláše Alše, také pipamatuje, že jsem vylíil udatenství píseckého pluku nad Dunajem v jeskyni Veteránské, tenkráte, kdy ten jedenáctý pluk ml ješt svého plukovního dudáka. A snad pipadne nkomu na mysl také setník granátnického praporu plzeského plu-

342

ku, pan Jeník z Bratíc, uvdomlý vlastenec eský, jak on, otužilý váleník, byl dojat, když za polní výpravy roku 17 J3 v Belgii zaslechl z nenadání v Sngnies s vže zvonkovou hru. Byl dojal, (

mst

nebo mu pipomenula Loretánské

zvonky,

Hrad-

any,, královskou Prahu, domov. I

tenkráte bylo válení tžké, plno

útrap,

pe-

v každé dob. Zimní válka bývala vzácností a vojáci trávili mrazivý as v zimních bytech. Tu byly klid, ticho a dlouhá chvíle. A z té také pan kapitán Jeník z Bratíc na zimním byle u polesného v Nmcích do kuchaení a síil slávu eské u\ 1795) dal se ce však nežádalo takového

naptí

sil

—

i

kuchyn jmenovit „taženým

štrudlem",

kterýž

je-

ho kvartýrskýin nad jiné chutnal. A z osmnáctého, našeho královéhradeckého pluku uvedl jsem nejodnoho vojáka na djišt svých skladeb. Ale co led, CO dnes.

—

Snad že pamatuji bojovníky Celého století, že jsem jako kloue vídal starého Kudrnu, Pavelku, Šlacha, hlomozného kadidláka, starce vysloužilce s dlovým kížkem, kteí bojovali u Lipska, že jsem naslouchal vypravování tch, vali

v

Itálii

kteí sloužili a bojo-

„pod Hradeckým", že jsem také videi

krvavé bojišt, rok 18GG, a že jsem, tenkráte dentík, psal psaní, kteráž

mn

diktovali

ranní

stu-

vo-

áslavského regimentu? Ale co ty vybledlé vzpomínky dnes Mnohé z Vás jsem vidl táhnouti z Prahy do boje, s pohnutým srdcem hledl jsem na zacházející ady, jež provázeli Vaši milí na poslední rozlouení. Dnes bych naslouchal já Vašemu vypravování, dnes byste Vy, statení vojínové a úastníci obrovských zápasu, jakých nebylo co svt svéjáci

od

—

tem, mohli sami vypravovat o nich, o svízelích polního života, o tžké povinnosti Ale Vy mužn mlíte Jen na domov byste se optali, na který vespolek v družných hovorech u ohn, v zákopech i ve chvílích samoty, na noní stráži vroucn vzpomínáte, kdy ty vzpomínky „dusí vanou jako znní zvonku, jako drahá, milená

—

—

píse".

A proto snad dobe pijmete tento list, teba že Vám nepináší ani kratochvíle ani zprávy, po které toužíte. Ale pichází z domova, z milé vlasti a. Vám íci a iíká, Vám všem krajanm od Šumavy až do Karpat, jak na Vás vzpomínáme, s jakým velým úastenstvím a že z té duše Vám pejeme, aby štstí bylo s Vámi, abyste bez pohromy a spokojeni vrátili se dom, do náruí svých milých. Budte zdrávi rozmilí krajané!

mže

—

Strefnou rovy Vojenské Listy. 1915.

OBSAH; Str.

Písniky

•

Z barokoví' Prahy

Lidopisné rty

Z

literární historie

Vojna

7

79

Z prvních prací

-•>! .

275 3Co 329