; UNIVERSITY OF TORONTO. fvoin. tíie lihraiy of. John and Georgina. Steinskv

^-^

^ "^íí^

Prese med

to tlie

LIBRARIES

r/;

(>/

UNIVERSITY OF TORONTO fvoin tíie

lihraiy of

John and Georgina Steinskv

•"l

KOHOUT

Sešit

1.

Vychází každý týden.

Cena

15 hal.

i-j-^iENKIEWlCZ

Qvo VADIS?

Jihl

KOHOUT.

SIENKIEWICZ:

H.

QUO VADIS ROMÁN

Z

DOBY NERONOVY. PELOŽIL

j.

|.

LANGNífR.

S 54 vyobrazeními od A. Minardi-ho.

NOVÉ, OPRAVENÉ VYDÁNÍ.

V PRAZE. Knihtiskárna * E.

BEAUFORT 1904.

*

Nakladatelství

.i? C^íO-*'

QUO

VADIS.

DIL PRVÝ.

KOHOUT

J^f(l

Ijtronius l)\i

citil

Pedešlého dne

na hostin u Xerona. která se prodloužila

Od njakého asu

dloulro do

noci.

jeho zdraví.

íkal sám.

lý,

teprve k poledni a

se

i:)r()l)ii(lil

jak obvykle velikou únavu.

*•

když

se

že

si

kazilo se

pipadá jako strnu-

ráno vzbudí, a že se

nemže

vzpa-

Ale ranní koupel a pelivé hntení

matovati.

tla od vycviených k tomu otrO'k popohnalo ixjnenáhlu zlenivlý vrátilo

mu

síly,

obh

tak že

ieho krve. vzbudilo ho. oleotekia, to jest z po-

z

sledního oddlení lázní vycházel jako vzkíšený, s

oima

lesknoucíma

dvtipem

se

a

veselostí.

omlazen, pln života a pružnosti, tak nedostižný, že

sám Otho nemohl

vu pravý, jak

V

mu

lázních

se

íkali

s

:

ním miti

..arbiter

— bvl

zno-

elegantiarum".

veejných býval zídka, leda

se vyskytl rhetor budící obdiv, o

-

5

—

nmž

se

že

mlu2

HENRYK SIENKIEWICZ:

mst,

nebo když o efebiích se konal) zvlášt zajímavé zápasy. IMl ostatn své vlastní vilo ve

lázn ve své

mu

„insule", které

spoleník Severv,

obyejným vkusem

a

tak ne-

s

sám Xero

že jim

zaídil,

ped

piznával pednost

Celer, proslulý

pestavl

rozšíil,

cesarianskými, akoliv

tvto byly rozsáhlejší a zaízeny

pepychem

s

ne-

porovnateln vtším.

— na

Po oné hostin,

které znudilo

šaš-

jej

kovité chování Vatiniovo a na níž stiastnil se s

Neronem, Lucanem

—

žena duši lázn.

vstal

,,

diatribu, má-li

a šel jak

obyejn

poali

ho na cy-

položili

a

dlanmi smoenými ve vonném

natírati jeho ztepilé tlo. a

ma zavenýma po

chvíli

ptával se na

on

s

oi-

ekal, až teplo laconica a teplo

rukou pejde do nho, a zbaví

Le

do

mensu", pokrytou snhobílým egypt-

ským byssem,

jejich

Seneciem

Dva ohromní balneatoi

pišovou oleji

a

pozd

promluvil

pohodu

notník Idomenes

a na

—

i

jej

únavy.

otevev oi vy-

drahokamy,

jež kle-

poslati dnes k proihléd-

slíbil

Ukázalo se, že je pohoda pkná, spojená lehkým vánkem od hor albánských, a že dra-

nutí. s

hokamy

nedošly. Petronius znovu

rozkázal, aby

ho penesli do

pivel oi

tepidaria,

a

když za

záclonou se vychýlil „nomenclator". oznamuje.

—

«

—

QUO

mladý Marcus

Že

VADIS.

A^initius.

aby ho

se vrátivší, pišel,

práv

Petronius kázal pustili hosta

kam nem

as

který

\'initia.

ped vír

1)}1

lety se vdala

consularis

za

Tiberíovýdi.

Mladý

Parthm sta.

tepidaria.

clo

také sám se dal penésti. \^initiní byl syjeho starší sestry, která

Marca

za

Malé Asie

z

navštivil.

Corbuloneni proti

ukonené vojn

Petronius byl

hezký,

nyní pod

sloužil

a po

athletický

vracel se do

m-

mu naklonn, byl Marcus mladý muž a zárove uml

zachovávati jistou esthetickou míru v pokaženo-

což Petronius nade vše

sti.

— ;

—

ekl mladý pružným krokem do tepidanech všichni bohové t daí štstím a

lovk, ria

cenil.

Pozdravení Petroniovi

vcházeje

—

zvlášt Asklepios a Kyprida,

nebo pod

jejich o-

bapolnoti ochranou nic zlého

t

nemže.

—

Vítej

odpoinek po vztahuje k

v

ím,

válce

nmu

budiž

—

ruku

z

potkati '

ti

zde

bassové tkaniny, kterou byl ovinut. slyšeti v

Arménii a

vadils o Bythinii?

cem v

což,

—

sladký

odpovdl Petronius, pod as mkké kar-

pebývaje v

—

Co

je

Asii, neza-

Petronius byl kdysi vlád-

jí ízn a spravedliv. Byla to divná protichdnost v charakter i

Bythinii a co více, vládl

:

HENRYK SIENKIEWICZ

lovka povstného v rozkoších

nebo ony

— Podailo s

rád vzpomínal na ty asy,

ím

dovedl

mi pobýti v Heraklei

— od-

ím

ukazovaly,

mu

bv být, kdyby se

povdl

svou zženštilostí a zálibou

— proto se

—

Mnitius.

mohl

bylo

Ayslal

rozkazem, abych opatil

— dívku

Ach, Heraklea

mne tam Corbulo spíži.

jsem tam jednu

znal

!

být,

líbilo.

Kolchidy, za kterou bych dal všecky

z

Poppaeu nevyjímaje. Ale to jsou staré dje. Mluv radji, co je slyšeti od stny parthské. Nudí mne vru všichni ti \'ologesové, ženy,

zdejší

Tiridatové, Tigranové

celá

i

ta

barbarská chá-

mladý Arulanus ujišuje, chodí doma ješt po tyech a toliko nám se tváí ska,

která, jak

býti

lidmi.

vi

Ale nyní se o nich mnoho mluví

v

ím.

snad proto, že

o

nem

jiném.

—

\ e

vojn

zle

se

Corbulona, mohla by

se

— bžek rove

Corbulo války

—

vzntlivý,

!

je

daí

a

kdyby nebylo

zmniti v pohromu.

Pi sám Bacchus jako Mars: velký

ádný

i

hloupý.

snad proto, že se ho Xero

— —

nebezpeno mluvit

!

Pravý

vdce

Mám

to

a zá-

ho rád,

boji.

Corbulo není hloupý lovk.

Snad máš pravdu,

ale

konen

vše jod-

:

QUO

VADIS.

niem

no! Hloupost, jak praví Pyrrhon, v

niem

horší než moudrost, v

se

od

ni

víka, zmnil mladý lovk,

Petronius

priví'el

vida jeho

ponkud

hovoru a poal

v\hublou. sešlou se

ho vyptávati

pí'e
tvái:".

jistou sta-

s

na zdraví.

rostlivostí

otevel zase oi.

Petroinius

Zdraví

pivedl

nerzní.

le když

Vinitius poal- vyprávti o vojn,

mt

není

tO'

!

.

.

.

Nepokládal

ovšem ješt

Xe-

se za zdravého.

tak daleko jako

mladý

Sissena, který do té míry pozbyl ití ,že se ptal. zdali

sedí,

když ho ráno do lázn pinesli

ale nebyl zdráv. \ initius

ochranu Asklepia

neví

odevzdal ho proto pod

a Kypridy. Ale on, Petronius,

Asklepia.

v

onen Asklepios.

Xeví

zdali

se

ani,

í synem

byl

Arsin ú nel>o Coroniy, a

—

urit Kdo mže konen ruiti

když matka neznáma o otci?

—

co teprve

íci

za svého vlast-

ního otce?

Tu

se

dal

Petronius do smíchu a potom

pravil

—

Poslal jsem, jsou

zlata,

ale

víš

pro? ekl jsem

nebo neponniže,

svt

obtují

si:

ale neuškodí. Jestli

bohm,

dv

tomu práv

do Epidauru ti tucty živých kvíal

a

léta,

nádobu

pomže ješt

lidé

to

na

myslím, že všichni rozu-

HENRYK blENKIEWICZ:

mují jako

Všichni! vyjimaje majitelij

já.

mul,

kteí se dávají najati pocestným u brány capen-

Krom

ské. s

Asklepia

ml

jsem

též

co initi

Asklepiadami, když jsem minulého' roku tro-

chu trpl nemocí cubaci.

Vdl

mchýe. Konaly

jsem, že

za

mne inrovnž

je to šibalství, ale

ekl: co mi to uškodí? Svt stojí na podvodu a život je peludem. Duše je také pejsem

si

Je teba míti jen tolik rozumu, aby

lud.

lovk

uml

peludy rozkošné od nepíjemných. Ve svém hypokaustu kážu topit cedrovým devem posypaným ambrou, nebo považuji vni za lepší zápachu. Pokud jde o Kypridu, kteréž jsi mne také porouel do ochrany, doznal jsem

rozlišiti

ochranu potud, že

její

loupání.

konen

Ale

Pipouštím, že

—

je

mám to

v pravé noze

dobrá bohyn.

ty díve nebo pozdji položíš holoub jí na oltá. Tak jest ekl Vinitius. Stely Parth mne sice nezasáhly, ale ranil mne hrot xAmorv neoekávan, nkolik stadií od i

bílé

—

—

.

—

.

.

brány msta.

—

U

tom asem

—

povdl

bílých !

—

kolen Chariiek

Pišel jsem Marcus.

!

Povíš mi o

ekl Petronius.

t

požádat o radu

—

od-

QUO VADIS.

Le zabývali

v té divili

Petroniem, a Marcus, shodiv twnicu,

vstoupil do' vany nius

s

ho pozval ke

—

pišli epilatorové, kteí se

Ach, ani jsem

ska optována

—

nebo

vlažnou vodou,

Petro-

koupeli. se

t

neptal, je-li tvá lá-

pohlížeje na

ekl Petronius,

mladé tlo Vinitiovo, vytesané jako z mramoru. Lysippos vidl, zdobil bys nyní bránu vedoucí do Palatina jako socha Herkula

— Kdyby t byl

mladém vku. Mladý muž se usmál spokojen, pohroužel se ve van, vstikuie pi tom množství teplé vody na mosaiku, pedstavující Heru ve chvíli, v

kdy prosí Sen, aby uspal Jupitera. Petronius nho se zálibou umlce.

hledl na

Když se pestal koupati a oddal se epilatorm, vešel „lector" s bronzovou krabicí na biše, obsahující svitky papíru.

— —

Chceš poslouchat? Je-li to tvé dílo,

Vinitius, val.

—

ale jestli není,

Poeti chytají dnes

— A jak

!

—

ptal se Petronius.

velmi rád

lidi

— odpovdl

radji bych rozmlou-

na rozích všech

NepTOJdeš kol žádné

ulic.

basiliky, kol

therm, kol bibliotheky, abys neuzel poetu gestikulujícího jako opice.

chodu,

ml

je

Když pišel Agrippa

z

Vý-

za blázny. Ale to jsou nyní takové

HENRYK SIENKIEWICZ:

—

asy. César píše verše

Nesmjí

šlépjemi.

tedy všichni jdou jeho

jen psáti verše lepší než

se

jaké píše César, z té pí"iiny se trochu bojím o

Lucana

.

.

.

Ale

já píši

neastuji ani sebe ani jsou

ísti,

jen prosou, kteroai však jiné.

toho

,,codicill\"

To, co

ml

ubohého

lector

Fabricia

\'ejenta.

— —

Pro

ubohého?

Proto, že

mu

si

zahrál

dom. dokud nebude mu bude o to

na Odyssea a nevracel se

nového naízení.

eeno, aby

bylo

Tato Odyssea

snazší než Odysseovi, že jeho žena není Pene-

Neteba

lopou.

ti

íci. že bylo tu

jednáno nemou-

de. Ale nikdo zde vci jinak nebée než povrch-

n. Je

nudná kniha, kterou poali horliv

to dost

isti teprve, když autor byl vyhnán. Tenkrát bylo slvšeti i

mže

já.

na všecky strany: ..scandala

!

scandala

!"

nkteré vci A'ejens vymyslil, ale znám msto, znám naše patres. naše

být, že

který

i

ženy, ubezpeuji t. že to vše je bledší než sku-

tenost. Bud' co s

obavou

bud*,

každý tam hledá nyní sebe

a jiné se zálibou. \* knihkupectví

runov sto ..scrib" pepisuje úspch je zajištn.

—

.A.vi-

knížku diktandem

—

i

— —

O I

tvých kouscích tam není? ano. ale autor chybil, 12

—

nebo jsem

zá-

I

o:

I

:

QUO

roven horší, jakož pedstavil.

pro

my jsme a co

mlký, než dávno

tu

nehodné, že

mvslím

!

cit

mn

sa-

i

a Thrasea tváí se, že rozdíl ten vidí.

všecko jedno

je

mne

jak

ztratili

akoli Seneca,

se zdá, že toího rozdílu není,

Musonius

ALn

mén

i

hodné

co je

to,

mému

\'iclíš,

VADIS.

U

!

Hercula

Ale zachoval jsem

si

— mluvím, jak

tu

vím, co je ohyzdné a co krásné,

pedno-st, že

atomu napí-

klad náš rudohradý poeta, vozka, zpvák, taneník a

i

—

histrio

nerozumí.

—

Lituji

—

Zahubila ho sebeláska. Každý

Fabrícia. Je to dobrý

zíval, nikdo to

dohe nevdl,

ale

druh.

pode-

'ho

on sám -nemohl

na všecky strany vyprcávl pod roxiškou tajemství. Slyšel jsi historku o Rufinovi? se zdržeti a

— Nikoli. — Tož pojdme

neme, tam

ti

ji

do frigidaria, kde vychlad-

budu vypravovat.

nhož

byla

zbarvená, rozšiující

vni

Pišli do frigidaria, uprosted

fontána fialek.

jasn

Tam

ržov

usedli

vábím, a poali

se

do výklenk vytlaných hedochlazovati.

Chvíli

trvalo

mlení. Vinitius v zamyšlení pohlížel na bronzového fauna, který, pehýbaje si pes rám nymfu, hledal

ekl

chtiv ústy

její

rtv.

Ukazuje na sochu

HENRYK SIENKIEWICZ:

— Ten

má pravdu To !

je v

život ze všeho

nejlepší.

— Více mén

— kterou

já

i

Ale

nemám

ty

rád;

mimo to miluješ válku nebo v táboe pukají

Konen

nehty a pestávají býti ržovými.

má

každý

svoji zálibu.

—

Rudobradý miluje zpv.

zvlášt svj vlastní, a starý Scaurus svou korinthskou vásu, která v noci

kterou

líbá,

okraje.

ekni

nemže-li

u jeho lože a

stojí

spát;

vylíbal

již

její

mi, ^nepíšeš básní?

— Nikoli.

Nesložil jsem nikdy celého hexa-

nietru.

— A nehraješ na loutnu a nezpíváš? — Nikoli. — A nezávodíš? — Závodil jsem ped asem v Antiochii,

ale

beze zdaru.

— Nemám tedy o tebe obav. n

náležíš

A

k jaké stra-

v hippodromu?

— K Zeleným. — Pak jsem

zcela klidný, zvlášt proto, že

máš

sice veliký

majetek, ale nejsi tak bohat jako

Pallas nebo Seneca.

dobe

vati a závoditi

více

Nebo hle!

psáti verše, zpívati

bezpeno

u nás je nyní

pi loutn, deklamo-

v cirku, ale ješt lépe a zvlášt

je nepsati

verš,

nehráti, nezpivatí

!

QUO VADIS.

a

v

nezávoditi

vovati

když to iní Rudobradý.

se,

mže

hoch,

Nejlépe pak jest obdi-

cirku.

tudíž jen hroziti, že se

ti

do tebe zamihije. Ale ona

Lásky

šená.

užila

Víš, ten

hloupý Otho

jí

pi svých prvých jde o

nco ;

tak ztra-

své staré návyky, že '^estal o sebe dbáti a že

mu

na úpravu

Kdo pak by

—

jiného.

dosud šílen miluje.

ji

Chodí po skalách Hispanie a vzdychá til

Poppaea

na to piliš zku-

je

dosti

již

dvou mužích, a pi tetím

hezký

Jsi

úesu staí

nyní ti hodiny

denn

toho byl nadál, zvlášt u Othona.

se

—

—

odpovdl Vinitius. Já mu rozumím Ale na jeho míst ])}ch uinil nco jiného.

— A co tedy? — Utvoil bych

horal.

To

jsou

— Vinitie

!

toho schopen. nemluví

ale

mne

se týká,

se

vrné

si

statní

Vinitie

A o

!

legie z

tamjších

vojáci,

ti

Iberové.

Pravím

ti,

že bys nebyl

pro? Takové vci se iní, nich ani podmínen. Pokud

víš

smál bych se na jeho míst Poppaei,

smál bych se Rudobradému a zídil bych ale nikoh z Iber, nýbrž z Iberek.

gii

—

více,

si

A

bych epigramy, jež bych ostatn nepedítal jako ten ubohý Rufinus.

psal

komu

— —

Ml

jsi

Povím

mi vyprávti jeho ti

ji

historii.

v unctuariu.

—

19

—

4*

le-

co ni-

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Ale v unctuariu se pozornost Mnitiova obrátila

nco

na

kvn,

jiného, zvlášt na aro^krásné otro-

tam ekaly na ty, kdož se koupali. z nich. ernošky, podobné spanilým sochám z ebenového díxva. poaly natirati tla jejich jemnými vonnými mastmi arabskými, jiné, zrukteré

Dv

mkkých a jako hadi hladjemn vyhlazená ocelová zrcadla a dv. pímo eckým bohynim podobné

né v esáni, držely v

kýxh rukách

hebeny,

a

fryg-ické divky z

Koa. ekaly jako

as na togách pánv. mrana stahující

až pijde chvíle skládání

—

Pi sám

,.vestiplicae",

Jupiter

!

—

—

ekl Marcus \'ínitius. jaký ty máš výbr! Alám radji dobrý výbr než množství odpovdl Petronius. Celá moje „famílía" v Rim nepesahuje poet ty set hlav soudím, že k osCbní posluze toliko lidé zbohatlí pote-

—

—

—

i

buji

vtšího potu

— pravil

Vlnitius,

Xa

to

telskou

—

lidí.

Krásnjších tl ani Rudobradý nemá

—

rozšiuje chipí.

odpovdl

Petronius

s

jistou

pá-

nedbalostí Jsi

mým

píbuzným,

a já

nejsem ani tak

nepející jako Bassus, ani takový pedant jako

Aulus Plautíus.

Le

Vinitius uslyšev poslední jméno, zapo-

:

!

QUO VADIS.

mnl

na divk>'

ptal

Koa

z

zvednuv živ hlavu,

a

—

jak

na mysl

pi-išel

li

že jsem, zraniv

\'íš-li,

dn

kolik

jsem chtl

—

s

Pomponie?

\"

i

mé

dom,

tom pípad

a tam otrok je-

O

tom vlastn

jsi

t

ijy

Brrr

Pompoaiie

Nikoli do

náhodou do lituji; nemladá a se

pedstaviti spojení, jež

si

bylo horším tohoto.

—

nehody, a vida, že

uzdravil.

zamiloval

Neumím

!

n-

tebou mluvit.

Pro?

cnostná

mne

Merion,

Plautius?

ztrávil? Piihodilo se, že

velice tri^im, dovezl nnie lékai^-

.\ulus

ruku za mstem,

si

dom

v jeho

Plautius pijel ve chvíli

ho,

ze-

se

—

eheu

—

ekl

Vinitius.

— —

Tedy do Kdybych

neznám dobe

Doma

Callina? z

národa

koJio? já

ani

sám vdl, do kolio? Ale já jejího jména Lygie nebo :

jmenují

Lygv,

ji

Lygií, jelikož pochází

a své barbarské

jméno má:

dm

tch Plautiv. Rušno je tam ticho jako v rájích Subiaca. Po nkolik dn nevdl jsem, že tam pebývá bohyn. Až Callina.

Divný

to

i

jednou spatil jsem hradní fontán.

ji

na úsvit, myjící se v za-

Písahám

vstala Afrodita, že

ti

u

pny,

paprsky zory

z

které po-

slétly a

prochá-

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ

pímo

zely

jejím tlem. Myslil jsem, že se mi

rozplyne ve svtle, až slunce vzejde, jako se rozplývá jitenka. kráte, od té jiné

Od

té

doby jsem

doby také nevím, co

tužby než vidti

ji

;

nechci

ji

vidl dva-

je klid,

nemám

vdti, co mi

m-

msto, nepeji si žen ani zlata, nepeji korinthské mdi, ani jantaru, ani perlet, ani

že dáti si

vína,

ani

upímn, nil

hostin,

chci toliko

Pravím

Lygii.

Petronie, že teskním po

ní,

ti

jako tesk-

onen Sen, vyobrazený na mosaice ve tvém

tepidariu, po- Pasithei

— — —

Je-li

Ona

Kým

otrokyní není

po

—

celé

tedy

dny a si

ji

noci.

kup

otrokyní.

Propuštnkou

tedy jest?

Plauti-

ovou?

— Nebyla nikdy otrokyní, nemže propuštnkou. — Tedy? — Nevím dcerkou královskou nebo ímsi podobným. — Vzbuzuješ mou zvdavost, — Chceš-li mne vyslechnouti, hned zvdabýti

:

Vinitie.

vost tvou upokojím. Historie není píliš dlouhá.

Snad

jsi

znal

osobn

Vannia. krále Svev, který

vypuzen byv ze zem, po dlouhý as obýval v ano proslavil se šastnou hrou v kost-

ím,

i

QUO

VADlS.

ky a tím, že uml ídit kon. César Drusiis usadil ho znovu na trn. Vannius, který byl skuten

mocným mužem,

poátku dobe

vládl z

šastné války; pozdji však poal svlékati netoliko sousedy, ale

i

vlastní své Svevy.

a vedl s

kže

Tehdy

Vang^io a Sído, dva jeho sestenci a synové Vi-

vu

íma

do

jel

— — na

Hermundurv,

krále

bilia,

.

Pamatuji.

.

aby zno-

zkusit štstí v kostkách.

.

To

Claudiovy nedávné asy.

Ano. Vypukla

pomoc

donutili ho,

Vannius vyzval

válka.

Jazyg-y a jeho sestenci

Lygy, kteí uslyševše o bohatství

pivábeni madjí lupu, dostavili

se

potu, že sám césar Claudius poal

pak vyzvali

Vanniov v se

o bezpenost hranic. Claudius nechtl

a

takovém obávati se mísiti

do války barbar, psal však Ateliovi Histerovi, který vedl k

hlížel

legii

prbhu

naddunajskou, aby bedliv piválky a nedopustil porušení na-

šeho míru. Hister žádal tedy od slíbili, bili,

zela

že

nepekroí

ale dali

žena

i

Lyg, aby pi-

hranice, což oni nejen

slí-

také rukojmí, mezi nimiž se nachádcera jejich vdce. Víš zajisté, že

dtmi. Tedy barbai jdou do boje se ženami moje Lygie jest dcerou onoho vdce. i

— Odkud — ekl mi

to

vše víš?

to

sám Aulus

—

23

—

Plautius.

Lygové

HENRYK SIENKIEWICZ:

skuten nepekroili

tenkráte hranic, ale bar-

boue

a mizí jako boue. bai picházcji jako Tak zmizeli Lygové se svými tuími rohy na hlavcáoh. Pobili Vanniovy Svevy Jazygy, ale i

i

i

král jejich padl a

— bojovníci jeho

rukojmí zstali v rukou Histerových.

brzo zemela, a s

ním

dcko

poslal Hister,

Dívka tehdy

ponvadž

slavnosti,

nevdl

zajatou,

víš,

šla za ji

nevda, co

í-

Catty vrátil se do

s

ma, kdež Claudus, jak triumf.

^.latka

Germanie, Pomponiovi.

initi, správci celé

Ten po ukonení války

lupem

odešli s

dovolil

mu

vozem vítze,

nebylo

lze

slaviti

ale

také Pomponius, jak by

konen

po

považovati za s

ní

Pompotom dom, kde všecko, poínaje od pána až po drbež v kurníku, naložil, nii

jest

i

odevzdal

Graecin,

žen

ji

své seste

V

Plautiov.

cnostné, vyrostla v dívku zajisté cnostnou

jako Graecina sama, a tak krásnou, že

paea zdála by se vedle vedle jablka

— — vidl,

—

Popfík

hesperidského.

Nuže tedy? Opakuji jak

ti,

paprsky

že od té chvíle, u

tlem, zamiloval jsem dinka?

i

jako podzimní

ní

Je tedy tak

fontány se

do

przraná

kdy jsem

pronikají ní

jejím

vášniv.

jako mladá sar-

yUO VADIS.

—

Nežertuj, Petronie, a

že

jestli

t

mýlí vol-

jakou já sám o své tužb mluvím, vz,

nost, s

pestrý

asto hluboké rány zakrývá. Je

šat

teba, abych

ti

také ekl, že vraceje se z Asie,

pespal jsem jednu noc

ve

ve snu Mopsus sám a

Mopsov,

svatyni

abych nahlédl do budoucnosti.

A

mi

tu se

pedpovdl

zjevil

mi, že v

mém

život nastane veliká promna, a to láskou.

—

Slyšel jsem, jak Plinius pravil, že

v bohy,

Mé

ale

ve sny

a

má

tvrí, Venus

vládné,

tla

duše,

Zda dobe tak

chom

sofii

odvné

Ona

Genitrix.

asem,

že

božství, vše-

vci. Eros vyvolal svt

i

seskupuje z

chaosu.

uinil, to jest jiná otázka. Ale když

musíme uznat jeho moc, teba by-

jest,

nechvaloeili.

jí

—

jenom jediné

jest

neví

snad pravdu.

žertování nepekáží mi též mysliti

skuten

již

ví

—

Ach, Petronie! Snáz

je

na

svt

o

filo-

než o dobrou radu.

— Povz mi — Chci míti Lygii

tedy, co

objímají

toliko

pitisknouti

!

vzduch,

vlastn chceš?

Chci, aby

mé

paže, které

mohly obejmouti

ji

a

na prsa. Chci dýchat jejím de-

ji

chem. Kdyby byla otrokyní, dal bych za ni Aulovi

sto

dvat

s

nohami pobílenými vápnem, na

znamení, že byla poprvé vystavena na prodej.

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Chci

dom

mít v

ji

—

Ona

neni

má

dotud, dokud hlava

nevolnici,

konen

ale

ne-

zim.

Inide tak bila jako štit Soracta v

náleží

pece k ,,familii" Plautiov, a ponvadž jest díttem opuštným, mže být pokládána za ,,alumnu". Plautius mohl by

—

To

Ostatn oba

—

si ji

kdyby chtl. Pomponie Graeciny.

odstoupit,

ji

neznáš

snad

jako vlastní dít.

oblíbili

Pomponii znám. Pravý

Od

za plaící ženu.

vbec

a

stoly

cypiš. Kdy-

to

by nebyla ženou Aulovou, bylo by

lze

najímati

ji

smrti Julie neodložila tmavé

jako by za živobytí

vyhlíží,

univira a mezi našimi ženami

tyikrát

rozvedeným pravým fenixem. Ale

i

slyšel

fenix nyní opravdu se vylíhl v horním

astji než jednou

což se nepihodí

—

Petronie! Petronie

nkdy

víme

—

\'íš.

r'lautia,

mn

ke

nad

em, a

jiné,

!

za

o fenixi

pt si

již

pi tom

chodila po louce porostlé asfodelami. Je

ptkrát jsi,

že

Egypt, set let?

promlu-

jindy.

co

který,

ti

povím,

a

haní

mj mj

Marcu? Znám Aula

zpsob

jakous náklonnost a snad

nebo

ví,

života, si

mne

má cení

že jsem nebyl nikdy donáše-

jako na piklad Domitius Afér, Tigellinus

celá

smeka pátel Ahenobarbových. Nevydá-

vaje se za stoika. bouil jsem se nejednou proti

—

30

—

QUO

jednání Neronovu, na

nž

pes

prsty. Soudíš-li, že

niti,

jsem

ti

VADIS.

Seneca

i

mohu pro

Burrus hledli tebe

nco ui-

k službám.

—

a

Soudím, že mžeš. Máš na nho vliv, pi tom dmysl tvj zná nevyerpatelné zp-

Kdybys

soby.

mluvil

—

s

rozhlédl v situaci a pak pro-

se

Plauticm

.

.

.

mj

Peceuješ

a

vliv

o to jen jde, promluvím

jestli

mj

dvtip

;

ale

Plautiem, jakmile

s

pesídlí se do msta.

— —

nás

ped dvma dny. Nuže pojme tedy do triclinia. kdež na eká snídan, a pak posilníce se, dáme se do-

nésti

Vrátili se

k Plautiovi.

—

Ryl

na to živ

mi vždy milým

jsi

—

ale

lary tvou sochu

a budu

jí

nyní

—

dám

—

ekl

postaviti

V^initius

mezi své

tak krásnou jako je tato

—

obtovati.

To ka

obrátil se k

sochám, jež zdobily celou

jednu stnu vonné komnaty a ukazoval rukou na sochu Petroniovu, pedstavující ho jako s

Herma

berlou v ruce.

Pak dodal:

—

Pi

xander byl

svtle Pleliov ti

podoben

!

jestli

— není

,,

božský" Ale-

se co divit

Helen.

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Ve výkiku

mén mu

hezí než

ím obdivovaly

ten byl patrný

starší

i

jedna

— s

Le

na tváích

tlu

i

onch

dívek

z nichž

mu

a u vytržení.

on toho nedbal, usmál se toliko na Vi-

A

poal mu citovati Senecv výrok o ženách: Animal impudens atd. potom objav jej, provázel ho do triclinia.

V

unctuariu

nitia a

— dv

jemné-

Eunike, skryt ho milujíc, hledla

pokorou

a

Vinitius. se netoliko

Koa, které skládaly asy jeho togy, a

do oí

.

dv

ecké

.

.

dívky,

dv

frygické a

Ethiopky poaly uklízeti epilichnia

kami,

le v

Reky,

s

voav-

téže chvíli se objevily hlavy balneato-

ru a rozlehlo se tiché z

a

Petronius.

jeho vkusu a bystrému rozumu, ale

Obdiv z

nebo

athletický, byl

Zeny v

mnoho upímnosti

bylo stejn

jako pochlebenství,

,.pst

!"'

dívky frygické a

a na to vyzvání jedna

dv

Ethiopky živ po-

skoivše, zmizely okamžit za záclonou.

V

thermách zapoala chvíle svévole

pustilosti, kteréž dohlížitel

se se

pi podobných jich

který

ostatn

i

roz-

nepekážel, nebo sám

veselostech úastnil. Dopiýšlei i

nerad káral,

Petronius,

tváil

se,

ale

jako

lovk

jako by o nich

nevdl.

V

unctuariu

zstala toliko Eunike.

Chvili

QUO

VADlS.

naslouchala vzdalujícím se

hlasm

a smíchu, a pak

zvednuvši stolec jantarem a slonovou kostí v\kládaný, na kterém pí^ed chvílí sedl Petronius,

pisunula ho opatrn k jeho

soše.

Unctuarium bylo plno sluneního svtla od sknoucích se

mramor,

Eunike vystoupila na

stolec a nalézajíc se ve

výši sochy, náhle vrhla se divši

v

týl

své

le-

jimiž vyloženy byly stny.

jí

na

šíji,

zlaté vlasy a tulíc

naež odhoržové tlo

k bílému mramoru, tiskla v roztoužení ústa k stu-

deným

rtm

Petroniovým.

ir.

Po níci

jidle, jež se

zvalo snídaní, ale k

nmuž

oba

pátelé zasedli tehdy, kdy obyejní smrtel-

byli již

dávno na poledním prandiu. navrhl

Petronius malé zdímnutí. Mél za píliš záhy na návštvy. Jsou

to,

ovšem

že je ješté

kteí

lidé,

poínají navštvovati známé o východu slunce a pokládají dokonce tento zvyk za starý,

Ale on, Petronius, pokládá

jej

ímský.

za barbarský.

Ho-

diny popolední jsou nejvhodnjší, ovšem nikoli

asnjší než pokud slunce nepejde stranou svatyn Tova kapitolského a nepone úkosem hledti na Forum. Bývá ješt horko a lidé rádi spí po jídle. Tou dobou je milo naslouchati šumu fontány v atriu a po povinném tisíci kroku zdímnouti

si

v

erveném svtle

procházejícím purpu-

rovým, zpola zataženým velariem. Vinitius

uznal

pravdu jeho

—

slov,

i

poali

se procházeti a rozmlouvati nedbale o tom, co je

:

HENRYK SIENKIEWICZ

slyšeti

mst,

na Palatin a v

QUO

:

YADIS.

a filosofovali trochu

o život.

Potom odebral se Petronius do cubicula, le Po pl hodin opt se vrátil, dal

nespal dlouho. si pi^inésti

ruce

verbenu,

jal se ji

ichati a natírati

si

ji

skrán.

i

—

Nevil

bys

—

ekl

—

jak to oživuje a

osvžuje. Nyní jsem hotov! Nosítka byla tedy a dali

domu Aulova.

dávno pipravena;

již

Petroniova byla na

,,Insula"

ním svahu Palatina vedle tak zvaných nejkratší

chtl

se

cesta

zárove

vsedli

na Vicus Patricius do

donésti

se

byla podél Fora, zastaviti

již-

..Carinae",

le Petronius

u klenotníka Idomena,

byli neseni pes Vicus Apollinis Forum smrem, kde byl \'icus Sceleratus, na jehož rohu bylo plno rzných tabern.

poruil tedy, aby i

Obrovští ernoši zvedli nosítka a dali se na provázeni

cestu,

jsouce

sequi. Petronius chvíli

mlky

verbenou u nosu, zdálo

po

chvíli

— víla,

tiv

zvanými pedi

držel ruce

navonné

nem

pemýšlí,

se, že

o

ekl

Pichází mi na mysl, že by tvoje

není-li nevolnicí,

a

otroky

pesthovati

klopil bys

ji

se

lesni

dm

Plau-

do tvého domu.

Ob-

mohla opustit

láskou a obsypal bohatstvím jako já

—

35

—

HENRYK SIENKIEWICZ

:

SVOU zbožovanou Chrysothemis, kterouž

námi eeno,

—

aspo

jsem

— mezi

tak pesycen, jako

ona mnou. ^larcus zavrtl hlavou.

—

Ne?

pípad by mžeš býti

—

ptal se Petronius.

se

záležitost

mým

že by

jist,

— V nejhorším ped

dostala

císae,

a

vlivem náš Rudo-

bradý byl na tvé stran.

— Neznáš Lygii — odpovdl — Promi, že — znáš sám — znáš Vinitius.

!

se táži

ji

jsi jí

jsi

s

ní

?

Vyznal

lásku?

— Vidl jsem jsem po

ji

jinak než od vidni? Mluvil

ji

as

ji

nejprve u fontány, a potom

potkal dvakráte.

stranní ville

Pipome

dom Aulov

pobytu svého v

urené pro hosty

—a

si,

že jsem

obýval v po-

maje vyraže-

nou ruku, nemohl jsem zasednouti k spolenému stolu.

Teprve v pedveer onoho dne, který jsem

ustanovil k odjezdu, setkal jsem se

ee,

ale

nemohl jsem

mi naslouchati jež

s ní

s

Lygii u ve-

slova promluviti. Bylo

Aulov vyprávní

o vítzstvích,

dobyl v Britanii, potom o úpadku

hospodáství v

Itálii,

hledl odpomoci. mluviti o

šíme oá

jemuž ješt Licinius Štolo nevím, dovede-li Aulus

V\°tbec

nem jiném, nho

malých

i

co jiného,

—

nedomnívám le chceš-li

3G

—

se,

že usly-

naslouchati

Sluchu Vinitiova

QUO VADIS

8tr.

37—40.

stále se

dotyk

!;„h;,

-vil

:

„Hio est"

—

tot on!

(Str. 47.')

!

:

QUO VADIS.

eem

o zženštilosti nynjší doby. Mají bažanty

v kurnícícb, ale on jich nejí, vycházeje ze zásady,

že

každý sndený bažant

Podruhé

ímské. cisterny

práv

má

Parth,

pýen

zahradní

u

ji

a pokropovala

vkolní

kosatce.

kolena. Heracla se dovolávám,

když naše oddíly

že se nechvla,

km

jsem

utrženou ttinou v ruce, kterou

s

smáela ve vod Pohlédni na

konec moci

pí^ibližuje

potkal

chvla

ale

se

šly proti

mra-

u oné cisterny. Za-

jako pachole, jež nosí ješt bullu na krku,

pohledem

jsem za

toliko prosil

slitování,

nemoha

dlouho ani slova promluviti. Petronius hledl na

—

Šastný

!

—

nho

—

ekl

s

jistou závistí.

kdyby svt a

dobro

:

Po

život

zstane vcné

sebe horšími, jediné v nich

líyly

— mladost chvíli se zeptal

— A nepromluvil na ni? — Ovšem. Vzpamatovav jsi

j)onkud, ekl

se

jsem, že se vracím z Asie, že jsem

mstem

ruku a že jsem velice trpl,

vymkl pod

si

ale ve chvíli,

ve které mi jest opustit tento hostinný

vidím, že utrpení v

nm

jest

mnohem

dm,

že

drahocen

njší než kdekoli jinde rozkoš a choroba mno-

hem cennjší než

mým slovm

jinde zdraví.

taktéž

rozpait

Ona

naslouchala

a se sklopenoti

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

hlavou,

kreslíc

do žlutého písku.

ttinou

cosi

Polom pozvedla oi, ješt jednou pohlédla na ony nakreslené znaky, ješt jednou na mne, jako by

—

nco tázati hamadryada ped pitomým — Má asi krásné oi.

se

chtla na

a náhle utekla jako

faunem.

•

—

Jako

modrý. Po se

mu

cosi

—

moe

jako v moi.

V

i

pibhl malý

clivíli

Ale

já

Athéno!

—

ptáti.

utonul jsem v nich také

mi, že Archipelag jest

jsem

Plautius a

mén poal

mu nerozuml,

o

jde.

—

tomuto

O

pivázal, jinak

svatyn Potom

—

pásku

chlapci si

zvolal

Petronius,

rozbije hlavu o sloup

o1>rátil

mu

oí, kterou

s

sejmi

Eros

Venušiny

se k Vinitiovi

O, ty jarní puku na strom života,

prvá zelená ratolísko vinohradu místo do

domu

!

Ml

bych

Plautiova dát donést do

ty

t

domu

Gelociova. ve kterém je škola pro chlapce života neznalé.

—

Co vlastn chceš?

—

A

Amorovo,

nco

takového,

šeptali

již

do písku?

co kreslila ne-li srdce

té

z

eho mohl

nymf

Ne-li

jméno

protknuté jeho šípem, nebo jsi

poznati, že

Satyi

do ucha rzná tajemství

—

48

—

!

QUO

možno nepohlédnouti na ony

Života? Jak bylo

znaky

?

—

Déle

již

—

nosím togu, než myslíš ekl malý Aulus, piln jsem

— a než pi-ibhl

Vinitius

znamení v písku v

VADIS.

Vím, že v

prohlížel.

ím nejednou dvata

kreslí

jež ústa nechtjí vvslovit

.

.

.

do

ecku

a

jjísku vyznání,

Ale hádej, co na-

kreslila?

— nco jiného, než co — tož neuhádnu. — Rybu — Co pravíš? — Pravím: rybu. Mlo-li Jestli

jsem jmenoval

to znamenati,

v jejích žilách plyne

Ale

ty,

kter3'-ž

mne

jsi

že

dosud chladná krev? Nevím. nazval jarním

pukem na

stromu života, jist znamení to dovedeš lépe než já vyložiti.

— Carissime

Ten

se

ješt

žil,

na takovou

!

snad by

ti

se ptej Plinia.

tom dovedl nco po-

také o

vdti, nebo sndl po as

života svého více ryb,

než jich najednou pojmouti ská.

vc

vyzná v rybách. Kdyby starý Apicius

—

Další rozmluva byla

vneseni

do živé

hluení

lidí.

ulice,

Pes

mže

zátoka neapol-

perušena

tím, že byli

ve které jim

Vicus

pekáželo

Apollinis zatoili na

8*

HENRYK SIENKIEWICZ:

Forum Roman um, kdež západem slunce

se

lejícího obyvatelstva,

povím, aby

vovaným

si

aby se procházely mezi slou-

vypravovaly novinky a aby vypra-

naslouchaly, abv vidly nosítka se zna-

menitými lidmi a nických

za píznivé pohody ped shromažovaly davy zahá-

konen,

krám, do

ást

vina Fora,

prostranství proti

ležící

že položené

se

domech obkloPolo-

Kapitolu.

u paty zámku, byla

žena ve stínu, za to sloupy

ných odrážely

pe-

hedvábí, bronzových vý-

a jiných, jichž bylo plno v

pujících

zlat-

krám

knihkupectví, do

nzomnc, prodava robk

aby pohlížely do

chrám

již

pohrou-

výše polože-

zlatým leskem od blankytu. Ní-

chrámy vrhaly prodloužené

mramorové desky. Všude

stíny

jich bylo plno,

na

že až

oi pecházely jako v lese. Zdálo se, že tm budovám a sloupm je tsno v tomto nakupení. Vršily se jedny nad druhé, ubíhaly v právo, v vo.

sunuly se vzhru,

tulily

se

k zámecké

nebo jedny k druhým podobny vtším

hrubším

i

slabším,

žlutavým

rozkvetlé pod architravy v

i

bílým

le-

zdi,

menším,

i

pm

kvty akant,

tu

tu zavi-

nuté v jónské závity, tu zakonené prostým do-

rickým tvercem.

z

Nad tímto lesem leskly se barevné triglify, tympán sklánly se vytesané postavy boh,

QUO VADIS.

zdálo

že zlaté,

se,

vzhru

lett ložen

nad

v onen

mstem chrám.

Uprosted

eka

nida

okídlené quadrig-y chtjí odhlank3't, který klidn hyl roz-

prostranství

basiliky Julia

i

po bezích jeho ply-

procházely se pod loubím

da\a-

lidí,

Césara, davy sedly na schodech

Castora a Polluxe a hemžily se kol chrámku Vestina,

podobny jsouce na rozsáhlé

pd

pestrobarevným

té

rojm motýl

mramorové a brouk.

S hry po ohromných schodech se strany chrámu zasvceného ,,Tovi optimo, maximo" proudily

U

nové vlny. i

onde

slyšeti

,,roster"

bylo

jících ovoce, víno

posloucháni eníci, tu

kiky pekupník, prodáva-

nebo vodu smíšenou

s

fíkovou

šávou, podvodník nabízejících zázrané

háda,

da

urujících, kde skryty poklady, vykla-

sn. Tu

tam

i

mísily se do hluku, hovoru

a vyvolávání zvuky sister, egyptské

eckých starostmi lidmi se s

fléten.

stížení

sambuky nebo

Tu

a tam choí' pobožní nebo nesli do chrámu obti. Mezi

na mramorových deskách shromažovaly

houfy holub obtních, zrní žádostivé, chvílemi šumem hlun vzhru vylétaly, zapadajíce opt

houfem na místa aprázdnná, kde tvoily a

léky,

pestré

tmavé skvrny.

as

od

asu

rozstupovaly se davy

lidí

ped

HENRYK SIENKIEWICZ:

ve kterých bylo vidti ušlechtilé tváe

nosítky,

žen nebo hlavy senátor a

rytíi^-fl

rysy jakobv

s

stuhlými. vyžilými.

Obyvatelstvo

rznojazyné opakovalo

nahlas

jména, pidávajíc pídomky,

jejich

pochval}'.

hanu nebo Mezi neurovnanými skupinami pro-

asem volným krokem se ubírající oddíly vojín nebo vigil. peující o poádek na ulicích. Jazyk ecký bylo slyšeti vkol stejn asto jako cházely

latinský.

Vinitius, který hlížel s jistou

ništ a na

,

dávno

již

nebyl ve

mst,

po-

zvdavostí na toto lidské mrave-

Romanm",

.Forum

vlnou svta a zárove

vévodící

nad

zatopené, že Petronius,

jí

který uhádl myšlenku svého soudruha, nazval je ,,

hnízdem Quirit bez Quirit".

živel

mizel

tém

v

onom

Skuten

davu,

místní

složeném ze

všech plemen a národ. Bylo tu vidti Ethiopy,

obrovské rusovlasé tany,

Gally

Serica, cihla s

lidi

a

lidi

z

dalekého severu, Brí-

Germany, šikmozraké obyvatele

vousem rud jako Sýrie od pobeží Orontn

od Eufratu, Indy

zbarveným,

lidi

ze

oima ernýma, sladkýma

;

s

suché, kostnaté oby-

vatele pustin arabských. Židy se

zapadlýma prso-

Egypany s vným lhostejným úsmvem na tváích, Numidy a Afry; eky z Hellady, ktema,

QUO

VADIS,

s ímany vládli nad mstem, ale vdou, umním, rozumem a šalbou, eky ostrov z Malé Asie, z Egypta, z Itálie a Narbonské Gallie. V davu otrok s protknutý-

n spolen vládli z z

i

ma ušima

byli

César bavil,

i

volní, zahálející obyvatelé, kteréž

ano

živil

i

odíval,

do obrovského

chozí, které

i

msta

svobodní

pi-í-

pivábila leh-

nadje na štstí, byli tu pekupníci knží Serapida s palmovými haluzemi v rukou a knží Tsidy, na jejíž oltáe nošeno více obtí než do chrámu Jova Kapitolského, knží Kybeliny, nesoucí v rukou zlaté klasy rýže, knží pukost života a

i

i

tujících

tanenice

božstev,

z

východu

vými mitrami, prodavai amulet, chaldejští

ného

mágové

a

konen

vbec zamstnání, kteí

se

zái-

krotitelé

had,

lidé nemající

v obilních skladech nadtiberských o se bili o loterní lístky

v

ustavin

a

dny slunené a

se

v cirku, kteí

trávili noci

most

Alilviov

zámožných, kdež jim

as

od

byly zbytky se stol nevolník.

Petronia davy stále se

kteí

teplé v kryptoporticích, v oškli-

ped píbytky

asu vyhozeny

obilí,

boících domech tvrti zatiberské

vých jídelnách suburských, na nebo

žád-

co týden se hlásili

dobe

znaly. Sluchu Vinitiova

dotýkalo: ,,Hic est"

—

to on! Byl mi-

lován pro štdrost svou a popularita jeho vzrost-

:

HENRYK SIEXKIEWICZ

la

od toho asu, kdy

ped Césarem

proti

se

dovdl,

lid

že mluvil

vydanému na

smrti

ortelu

celou „familii", to jest na všecky otroky bez rozdílu pohlaví a

vku, kteí

náleželi praefektovi Pe-

daniovi Secundovi proto, že jeden z nich zabil

tohoto ukrutníka ve chvíli zoufalství. Petronius že mu to ped Césarem

ovšem opakoval nepokryt,

bylo ovšem

lhostejno, a že mluvil

toliko sou-

krom, jako cký

cit

arbiter elegantiarum, jehož estheti-

urážela ona barbarská ež, hodná snad

Skyth, ale ne íman. Než lid, který se vzbouil k vli té eži, miloval od té doby Petronia.

Le také i

on o to

miloval

Pamatoval, že onen

nestál.

Britannica,

kterého

Nero

Agrippinu, kterou kázal zavraždit,

kterou na

páe

Pandatarii udusili,

oteveli

vyhnán,

i

jí

žíly,

i

i

lid

otrávil,

Octavii,

když prve v horké

Rubellia 1'lauta, který byl

Thrasea, jemuž každé ráno mohlo pi-

Láska

nést ortel smrti.

lidu

mohla být

spíše po-

kládána za zlé znamení a skeptický Petronius byl

souasn

pln

pedsudku. Davem pohrdal

ze

dvou stanovisek: jako aristokrat jako esthetik. Lidé páchnoucí praženými boby, jež nosili za i

vn

adry, pi tom moru na rozích

v

vali

ochraptlí a spocení hrou

ulic a

v peristylech. nezasluho-

podle jeho názoru jména

lidí.

QUO VADIS.

Neodpovídaje proto také na potlesk, ani na polibky tu

i

tam

mu

posílané,

o záležitosti Pedaniov,

vyprávl Marcovi

posmšn mluv

tom

pi'i

o promnlivosti pouliní chátry, která druhého

dne po hrozném vzbouení vítala potleskem Ne-

Ped

chrámu Jova

Statora.

knihkupectvím Avirunovým poruil

zastaviti

rona, pijíždjícího do

šel,

koupiv ozdolniý rukopis, který podal

i

ve-

\'ini-

tiovi.

— To dárek pro — Díky — odpovdl je

hlednuv na

tebe,

—

ekl.

Vinitius

•

naež

-

po-

zeptal se:

titul,

— Satiricon To — Moje. Ale ?

je

nco

nového. Cí je to^

já nechci být

Rufinovým, jehož

historii

jsem

ti

následovníkem

ml

vyprávti,

ani následovníkem Fabricia Vejenta, proto nikdo

o

tom

neví, a ty

— tius,

A

ekl

nahlížeje do

hust

nikomu o tom neíkej. ekl Viniže nepíšeš verš

jsi,

prostedka

— — a tu

v^idím

prosu

jimi propletenou.

—

Až budeš

ísti,

obra pozornost na

nu Trumalchionovu. Pokud jde o verše vily se mi od té doby, co Nero píše epos. hle, chtje

si

uleviti

—

hosti-

zoškli-

Vitellius,

vydávením, užívá paliky

ze slonové kosti, kterou vsune do krku; jiní užívají per

plameák, smáených

v

oleji

nebo v od-

:

HENRYK SIENKIEWICZ

tu poesii NeronoMohu ji potom chváistým svdomím, aspo s istým

\aru mateí doušky

vu a úinek ne-li

lit

—

:

s

jest

a já

okamžitý.

—

žahidkem.

To ka,

zadržel znovu nosítka

ped

níkem Idomenem, a vyídiv tam svou v

píin

mu

klenot, dal nésti nosítka

klenot-

záležitost

pímo do

do-

Aulova.

— Cestou povím

ti

na doklad,

láska autorská, historii Rufinovu,

ím

—

jest sebe-

ekl.

Le

prve než zapoal, zahnuli na Vicus Patricius a brzy nacházeli se

Mladý a vedoucí do vítala je

ostia,

nad nimiž straka zavená v

atria,

Zdali pak

kleci

salv".

ekl Vinitius jsi

sob

povšimnul, že vrátný

etze?

není tu na

Je to

divný

hlasn Petronius. ponii

,,

:

dvee

druhé strany sín, nazvané ostiem,

s

do vlastního

—

obydlím Aulovým.

veštiv slovem

Cestou

—

ped

statný ,,janitor" otevel jim

dm — !

— Jist

je

ti

Graecinu podezívají, že

odpovdl

polo-

známo, že Pomje

vyznavakou

východních povr, jež jsou založeny na uctívání jakéhos Chestá. Zdá

piinila pustit, že

se,

Crispinilla, která jí

jeden

že se o toto

nemže

muž vystail po

obvinni

Pomponii odcelý život

.

.

.

QUO

Univirai...

ím

v

ryzc

Mísa

mén

VADIS.

z

Nerica

dnes

jest

Byla souzena domácím

vzácná.

soudem.

—

Máš

povím

ji

V jeho,

ti,

pravdu, že je to divný

do

té chválí vcházeli

zvaný

dm. Pozd-

co jsem slyšel a vidl. atria.

Otrok, správce

aby

poslal nomenclatora,

atriensis,

oznámil hosty, služebnictvo podalo jim kesla a stoliky

pod nohy.

Petronius,

jenž

domnívaje

vládne

vný

smu-

tek, nikdy zde nebýval, rozhHžel se

vkol

s

se,

že v tomto

dom

písném

stým podivením, ano

i

s

pocitem sklamání,

ji-

nebo

atrium psobilo dojem spíše veselý. Otvorem ve stropu padal silný proud svtla, jež se lámalo

v

tisíce

držka

s

jisker

na vodotrysku. tverhranná ná-

fontánou uprosted, urená k zachyco-

vání vody dešové, jež

rem ve strop,

pi nepohod

byla liliemi a sasankami. Zvlášt to

dom

padala otvo-

a zvána impluvium,

oblíbeny,

bylo

jich

lilie

obklopena byly v tom-

zde velmi

mnoho

ervených vedle safírových kosatc, jejichž jemné lístky byly jako postíbeny vodními krpjemi. Mezi mokrým mechem, ve kterém byly ukryty nádoby s liliemi a mezi listím bylo bílých

i

vidti bronzové sošky, pedstavující dti a vodní ptactvo.

—

51

—

9*

HENRYK SIENKIEWICZ

\'

jednom

byla

roliu

:

rovnž bronzová la,

kteráž nachylovala svou vlhkem sezelenalou hla-

vu k vod, jako by

se

chtla napít. Podlaha

atria

stny z ásti vykládány byly erveným mramorem, z ásti devné a pomalované obrazy ryb, pták, jež \Tiadily oko hrou barev, \diody do vedlejšich místností ozdobeny b}"la

mosaiková

byly

ž^lvovinou nebo

:

nách mezi vchody

slonovou kosti

stály

\*šude bylo znáti bohatství, jež

pepychu,

ale

v

Petronius,

ušlechtilosti a

kterýž

pi st-

;

sochy x\uIov\ch si

pedk.

neoblibuje v

v sebevdomí.

bydlel

neporovnateln

okázale ji a nádhernji, nemohl tu nalézti žádné

vci, která by urážela jeho krasochu. se

k

A'initiovi.

aby

s

ním

i

obracel

tento výsledek svého

pozorování sdlil, když otrok .,velarius" odhrnul

oponu dlící atrium od tablina a v pozadí domu

spšn picházející to lovk blížící se

objevil se

Bvl života,

s

již

veerním

hlavou zblalou, ale pružný,

energickou,

Nyní

Aulus Plautius.

s

dnm

s

hlavou trochu podobnou hlav

jevilo se

na tvái jeho

jisté

tvái orli.

podivení ano

neoekávaným píchodem iSeronova pítele, soudruha a dvrníka. Le Petronius píliš dobe znal svt a byl velice bystrým lovkem, než aby toho nepoi

nepokoj

vzbuzený

QUO

VADIS.

stehl a proto hned po prvých slovech obapol-

ekl nenucené a výmluvn, že pichází podkovat za péi, kteréž se v dom tom ných pozdrav

vdnost

dostalo synu jeho sestry, a že pouze

píinou

jest

jeho návštvy, ku kteréž ostatn

opravovala ho Aulus

známost

stará

ho

ujistil

s

niilým hostem a pokud jde o

sám

že

je

jí

povinen

tronius zajisté

Petronius

vi

a

se Pe-

je já

nedomýšlí.

pipomenul, jakou kdy úsluhu proká-

se,

aby

Aulovi neb komukoliv. Nepipomínal

leda

kterou

té,

Bezdky mohlo ale toliko

—

zamýšlel

se

žádné,

\^initiovi.

skuten nco podobného

Miluji a vážím

— kterémuž

si

jsi

mu pihodilo neštstí, chati veršm Césarovým. se

— Potkalo ho nius, — nebo jich že to

prokázati

si

díti,

bezdky.

ekl Aulus,

k

píiny.

z jaké

tmavohndé oi, namáhaje

zal

si

je

vdnost,

skuten nevdl, své

mu

že

pravil,

Fetroniovi,

sám píiny

jNIarn pozvedl

Aulem.

své strany,

se

velice

Vespasiana

zachránil život, když

že usnul,

štstí,

—

—

maje naslou-

odpovdl

Petro-

neslyšel, nepopírám ovšem,

mohlo skoniti neštstím. Rudobradý chtl

nmu

již poslati

zem, aby

si

centuriona

otevel

žíly.

—

53

—

s

pátelským vzka-

HENRIK SIENKIEWICZ

— — mu,

Ty, však, Petronie,

jestliže

voké

—

Ano

mu

se

smál.

nebo spíše naopak: ekl jsem

uml

Orfeus

písní

svou uspati

jeho triumf jest

že

bestie,

jsi

:

di-

když

stejný,

dovedl uspati Vespasiana. Rudobradého lze po-

hanti

podmínkou,

s

pochlebenství.

v malé

je-li

pohan

velké

Naše milostivá Augusta, Poppaea,

rozumí tomu dokonale.

— Aulus. jež

Skuten,

—

jsou to

Nedostává

se

—

asy

odpovdl

mi v pedu dvou zub,

mi vyrazil kámen vržený rukou Brita a tím

e má

pece však nejšastnjší

stala se šišlavou;

chvíle svého života

—

jsem

strávil

v Britannii.

Protože to byly chvíle vítzství,

—

do-

dal Vinitius.

Le

Petronius z obavy, aby starý vojevdce

nezaal

zmnil

vyprávti

pedmt

vesniané

o

starých

rozmluvy.

nalezli

V

mrtvé vlí

svých

bojích,

okolí Praenesta prý

štn

o dvou hla-

vách a pi nedávné boui hrom porazil úhelník v chrámu Luny, což je vcí neslýchanou vzhle-

dem k tomu,

že se tak stalo v pozdní jeseni. Jistý

Cotta, který

mu

to vyprávl, dodal

zárove, že

knží téhož chrámu z té píiny pedpovídají úpadek msta, nebo aspo zkázu velkého domu, která jen neobyejnými obmi se dá odvrátiti.

—

61

—

:

QUO VADIS.

Aulus, vyslechnuv vypravování, vyslovil mí-

nní, že nelze nedbáti takových znamení. Ze bohové mohou

býti

mrou

rozhnváni pevršenou

zloinu, v tom není nic divného, a v tom pí-

padu prosebné obti jsou iipln místné.

Na

—

to

ekl Petronius

Tvj dm,

akoliv v

nm

f^lautic,

obývá velký

sice píliš velký

v

pomru

není

píliš

lovk;

velký,

mj

jest

k svému nepatrnému

majiteli, ale rovnž malý. A jestli jde o zkázu njakého tak velkého domu, jako je na píklad

,,domus transítoría", zdaž vyplatí se nám, skládati obti,

aby zkáza

ta byla

odvrácena?

neodpovdl na tuto otázku, kterážto opatrnost se ponkud dotknula Petronia, nebo pi všem svém nedostatku citu pro rozdíl mezi dobrem a zlem nebyl nikdy donášeem a bylo možno rozmlouvati s ním zcela bezpen. Plautius

Proto zmnil

poal

chváliti

vládnoucí v

znovu

obydlí

rozmluvy a

a dobrý

vkus

dom.

— Starý dm — odpovdl Plau— na kterém jsem nieho nezmnil od as, jest

tius,

pedmt

Plautiovo

to,

co jsem ho zddil.

Odsunutím opony, dlící atrium od byl

dm

tablina,

veskrze oteven, tak že tablinem a ná-

HENRYK SIENKIEWICZ:

sledujícím perístylem a sálem za tímto ležícím.,

zvaným

oecus, bylo vidti do zahrady, která se

zdála býti

svtlým obrazem, zasazeným do tmaVeselý dtský smích zalétal z té

vého rámu.

sírany do atria.

— nám je

Ach,

—

vdce

—

ekl Petronius

poslechnouti z blízka

upímný

dovol

smích, který

dnes tak vzácným.

tius.

— Ochotn — odpovdl vstávaje — To mj malý Aulus a Lygie

si

Ale pokud jde o smích, domnívám že po celý život

—

t

Plauhraji.

Petronie,

se,

neopustí.

Život je k smíchu, proto se smji,

odpovdl Petronius — tu však smích — Petronius — dodal Vinitius —

—

zní jinak.

se

po

celé dny, spíše

Tak octli

se

po

nesmje

celé noci.

domem

a

v zahrad, kde Lygie a malý Aulus

si

rozmlouvajíce, prošli celým

he ustanovení, zvaní spheristae, sbírali se zem a podávali jim do rukou. l'etronius pohlédl spšn hráli

míi, kteréž

s

otroci,

na Lygii, malý Aulus uzev

výlun

\'initia,

k této

pibhl, aby

ho uvítal a Vinitius popošel a uklonil dívce,

která stála

ponkud

mnna.

rozvátý

;

s

míem

se krásné

v ruce. vlas majíc

byla trochu udýchána a zaru-

Lygie odpovídá. PetronioYi, citujíc

QUO VADI5

str.

57— GO.

jednlrr.

3435

''31!^';?;

schem, jakobj' Ddríkávala

tiloh.u.

(Str. 63.)

-

:

(JUO VADIS.

Le

v zahradním

zastínném

triclinin,

be-

anenij révou a zimostrázem, sedla Pomponia Graecina,

tedy k

šli

ní,

niovi, jakkoli necliodil

známa, vídal

pak v

ta,

aby do

ji

pozdravili. Petro

domu

Plautiova, byla

u Antistie, dcery Rubellia Plan-

ji

dom

Senecov a u

ho naplovala

se zbaviti zvláštního obdivu, jímž její

tvá smutná,

pohybv

stavy,

ale

Nemohl

Polliona.

vhdná, ušlechtilost

její

po-

slov.

i

Pomponia mátla tou

mrou

názor jeho o

ženách, že jakkoli zkažen jsa až do kosti a se-

bevdomý

jako nikdo v celém

ím,

pocioval

k ní nejen zvláštní druh úcty, ale nad to ztrácel

vi

ní

ponkud

Proto

nyní,

i

opakoval jakoby ré

mu

své sebevdomí.

dkuje

mimodk

jí

za

péi o

slovo:

,,

nikdy na mysl nepicházelo, když na pí-

klad rozmlouval

s

Calvíí,

Crispinillou,

bonií, s Valerií, Solinou a s jinými

Po pozdravu

kého svta.

také litoval, že

ji

a

— mácí

svou

Scrivel-

svém

nelze potkati ani v cirku, ani

naež ona odpovdla dla do dlan mužovy-

Stárneme a olm milujeme

zátiší.

se

ženami

podkování

v amfiteátru, loživši

Vinitia,

domina", kte-

klidn, po-

stále více do-

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ

!

Petronius chtl cosi namítnouti, Plautius dodal

kteí

—

A

i

naše

—

se

stále

cítíme cizejšími mezi lidmi,

ímské bohy jmenují eckými jmény.

Bohové

stali

se

—

vé, proto je

asu toliodpovdl nedbale rhetorice uili eko-

od nkterého

ko rhetorickými figurami, Petronius

le Aulus

svým šišlavým hlasem

—

a jelikož nás

mi samému na píklad snáze íci:

Hera než Juno. To ka, obrátil oi na Pomponii, jakoby na znamení, že

mu

pijíti

mimo

ni

žádné jiné božstvo nemohlo

na mysl, a na to

jal se popírati to,

co

ekla o stáí

— žijí

Lidé

zcela

sice

stárnou rychle, ale

jiným životem, a

pal<

tací,

ktei

jsou tváe, na

které Saturnus zdá se zapomínati.

Petronius ekl to

upímn, nebo

do

jisté

míry dokonce

akoliv Pomponia Graecina pe-

stupovala poledne života, zachovala

nou svžest drobnou,

pleti,

a že hlavu

pes tmavost svého

mla

si

neobyej-

malou a tvá

roucha,

pes

váž-

nost a smutek zdála se býti ženou zcela mladou.

Malý Aulus, který po as Vinitiova pobytu s ním se velice spátelil, piblíživ se k nmu, poal ho zváti ku he míem. Za chlapcem vešla do triclinia také Lygie. Pod záclonou v

dom

:

QUO VADIS.

breanu

s

mihotavým svtlem na tvái zdála

se

Petroniovi krásnjší, než na prvý pohled a sku-

ten

podobnou nkteré

nepromluvilj zvedl

se,

Jelikož na ni dosud

víle.

poklonil se

ných slov pozdravu poal

jí

citovati

a místo

ji-

jimiž

slova,

Odysseus pozdravil Nausikau Na

kolenou, tebe, knžno, prosím,

pakliže ze smrtných

trojblažený pak otec trojblažení bratí

tvj

jesti a

bh nebo lovk

zem

?

jest sídlem,

máti velebná,

— — — — —— — — —— — —

Pomponii

I

jsi-li

která, jimž

jsi

líbila

se

vybraná zdvoilost

to-

hoto svtáka. Lygie poslouchala zapýena, v rozpacích,

nemohouc pozvednouti oí.

jími pohrával

úsmv, na tvái

Le

rtiky je-

bylo znáti spor

mezi dívím studem a chutí odpovdti, a patrn

chu

ta

tronia, tujíc

pevládla, nebo pohledvši náhle na Peodpovdla mu slovy téže Nausikay, ci-

jedním dechem, jako by odíkávala úlohu: Hosti,

vru

nezdáš se mi být ani zlým

nemoudrým

Potom otoivši

se

.

ni .

.

na míst, utekla jako

utí-

ká poplašený pták.

Nyní bylo na Petroniovi, aby

se divil

;

nebo

nenadal se uslyšeti homerovský verš z úst dívky, o jejímž barbarském

pvodu

byl Vinitiem uji-

HENRYK SIENKIEWICZ

:

Utkvl tázavým pohledem na Pomponii, le ta nemohla mu odpovdti, nebo hledla v tu chvíli v tvá starému Aulovi a usmívala se, Stn.

vidouc, jaká hrdost se v ní zraila.

Nedovedl ukrýti

hrdosti.

té

Byl

pedsudky,

staroímské

hmíti

proti

etin

pokládal

rozjitení,

které

a

proti

ji

za

mu

pilnul k

pes

Lygii jako k vlastnímu dítti, a pak

svoje

pikazovaly

jejímu pílišnému

spoleenské

vrchol

uhlazenosti.

Sám

se

hož skryt

nemohl nikdy dobe nauiti, e-

ji

litoval

;

byl tudíž rád, že

lanému pánu a spolu pokládati

dm

literátovi,

Máme

odpovdno

jeho za barbarský,

bylo jazykem a veršem

—

tomuto vzd-

který byl hotov

v

dom

Homerovým.

paedagoga, Reka,

obraceje se k Petroniovi,

— ekl,

— který uí našeho ho-

cha a dívka naslouchá lekcím. Je to ptáe ješt, ale milé

ptáe, jemuž jsme oba pivykli.

Petronius hledl nyní

skrz

beanovou

a

zimostrázovou záclonu do zahrady na bavící se trojici.

hazoval

Vinitius shodiv togu, toliko v tunice vy-

mí,

kterýž Lygie, stojící proti

rukama do výše vypjatýma hledla

nmu,

chytiti.

Dívka na prvý pohled neuinila na Petronia valný dojem. Pipadala

mu

píliš štíhlá.

Le

od

QUO VADIS.

kdy na

chvíle,

myslil

—

ni v

blíže pohlédl,

tricliniu

po-

by mohla vypadati jitenka

že jen tak

si,

a jako znalec porozuml, že je v ní cosi ne-

obyejného. Vše pozoroval, vše ocenil

tvá ržovou k polibku

strov

tedy

:

i

przranou, svží ústa, jakoby složená, jako azur modré oi a alabaa

elo, bujné, temné vlasy, lesknoucí se

bílé

jako jantar nebo korinthská

m,

lehkou

šíji

a

..božskou" svislost ramen, celou postavu jemnou, svižnou,

mladou mládím máje a svže rozkvet-

kvt.

lých

Vzbudil se v rý

že

cítil,

napsati

nm umlec

pod sochou

se

si

by bylo možno

Chrysothemidu a po-

mu

pojednou

vlasech a

naern-

rozpustilý smích. Zdála se

svým zlatým pudrem ve

ným oboím bájen uvadáva jícími

midy

krásna, kte-

„Vesna".

:

lio

ctitel

této dívky

Náhle pipomenul padl

i

mu

uvadlou, sežloutlou rží

A

lístky ...

závidl celý

Potom pipomenul slavná Poppaea rovnž

pece oné Chrysothe-

ím. si

chou voskovou maskou.

Poppaeu

se

V

mu

—

i

ona pe-

zdála býti bezdu-

této

dívin

ckých tvar byla, netoliko Vesna, nýbrž „Psyche"^, která prosvítala celým

tlem jako paprsek

s

tanagrii

ržovým

prosvítá lampou.

záící jejím

:

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ

—

má Chrysothemis Potom

—

má pravdu

Vinitius

pomyslil

si

je stará, stará ... jako

—

a

Trója!

Pomponii Graecin a

obrátiv se k

ukázav na zahradu, ekl

—

Rozumím

kovou

dvojici,

nyní,

jste

domina, že majíce

ta-

radji doma, než na hosti-

nách v Palatin nebo v cirku.

—

x\no

—

stranu, kde byli

A dívky

starý to,

i

obracejíc

oi v

vojevdce poal vyprávti

co slyšel

Lyg,

o národu

odpovdla,

ped

historii

lety od Atelia Histera

sídlícím v

Mladí skonili hru v

soumraku

mí

severu.

a chvíli chodili

po zahradním písku, odrážejíce se od tmavé dy myrt a

cypiš

na lávce

zahrady.

aby

Le

plašil

pi

chvíli

„piscin", zaujímající sted

malý Aulus brzy

ryby_ v

p-

jako ti bílé sochy.

Lygie držela malého Aula za ruku. Po usedli

tu

malý Aulus a Lygie.

se

opt

vzchopil,

przrané vod.

Vinitius pak pokraoval v

rozmluv, kterou

pi procházce zapoal

— hlasem.

Ano

—

—

pravil hlubokým,

chvjícím

se

Sotva že jsem odložil praetextu, byl

jsem poslán k asijským legiím. JMsta jsem nepoznal

—

ani života, ani lásky.

—

66

—

Umím

z

pamti

QUO

trochu Anakreonta

i

VADIS.

Horatia, ale nedovedl bych

tak jako Petronius mhiviti veršem tehdy, kdy

rozum onmí obdivem a

nalézti

slov

vlastních

nemže. Jako

chlapec chodil jsem do školy ]\Iuso-

niovy, který

nám

chtíti to,

íkal, že štstí záleží v tom:

co chtjí bozi

—

Já však myslím, že je jiné vtší

záleží.

štstí, kteréž

vle

a proto od naší

na vli nezávisí, nebo

i

dražší

mže

je

po-

skytnouti toliko láska. Hledají toho štstí sami

bohové, tedy

i

jsem dosud ne-

já, L3'gie, kter3'^ž

poznal lásky. Jdu jejich šlépjemi a hledám která by mi chtla štstí poskytnouti

Umlkl, a po dlouhou

.

.

té,

.

chvíli bylo slyšeti toliko

lehké šplounání vody, do které malý Aulus házel

kaménky, plaše jimi ryby. Vinitius pokraoval hlasem ješt tišším a

—

Však znáš Vespasianova syna Tita?

kají, že sotva

oblíbil

Tak

i

sláva,

mkím:

vyšed

z

vku

chlapeckého, tak

Bereniku, že stesk div já

bych

moc

—

uml je

mu

ísi

život nevyssál.

milovat, o Lygie

!

Bohatství,

dým, marnost. Bohatý nalezne

bohatšího než je sám, slavného zastíní

cizí

vtší

Le mže-li mocného mocnjší pekoná doznati vtší rozsám César, mže-li sám koše, nebo býti šastnjším než prostý smrtelník ve chvíli, kdy mu na prsou dýší prsa druhá,

sláva,

.

Bh

.

.

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ

nebo kdy

A

milovaná

líbá ústa

bohm

iní

.

.

.

Tedy

láska nás

rovnými, o Lygie

ona naslouchala v nepokoji, v podivení a

spolu tak, jako by naslouchala hlasu

ecké

nebo

že

citery.

Zdálo se

chvílemi,

jí

flétoy

Vinitius

zpívá jakous divnou píse, která se vlévá v

v

sluch, proudí

její

krev a zárove uchvacuje

její

srdce mdlobou, strachem a jakous nepochopitel-

nou

radostí.

Zdálo se

kového, co v ní bylo

již

jí

též,

že mluví

díve, ale co

si

nco

ta-

nedovedla

vysvtliti. Cítila, že Vinitius v ní budí cosi, co

dosud dímalo, a že do se

mní

v tvar

Zatím

stále

se slunce

té chvíle

zamlžený sen

uritjší, milejší a krásnjší.

dávno pesunulo za Tiberu

a stanulo nízko nad Janiculským vrchem.

Na

ne-

hybné cypiše padalo ervené svtlo a celé ovzduší jimi bylo pesyceno. Lygie pozvedla své modré oi, jakoby ze sna probuzené, pohlédla na Vinitia

a on, náhle ve

veerním

svitu nachýlen

chvjící se prosbou v oích, zdál se

ní s

pknjším

než všichni

lidé,

než všichni

jí

nad býti

etí

a

ímští bohové, jejichž sochy vídávala v chrámech.

On

zlehka sevel

— ekl

?

.

.

Neuhádla

ruku v prstech a zeptal se:

její jsi,

Lygie,

.

—

68

—

pro

jsem

ti

to

•^^I

KOHOUT

:

QUO

—

Ne

!

—

VADIS.

zašeptala tak

že to Vinitius

tiše,

sotva zaslechl.

Le

neuvil

ku, byl by

ji

a tiskna stále silnji její

jí

pivinul k

ru-

jako kla-

srdci, bijícímu

divem vlivem touhy, probuzené arovnou dívinou, byl by k ní promluvil nejohnivjšími slo\y, i

kdyby

se nebyl

zal starý

—

na stezce vroubené myrtami uká-

Aulus, jenž pibhživ

Slunce zachází, stežte se tedy veerního

chladu a nežertujte

— se

ekl

se,

Ne

Libitinou.

s

— odpovdl Vinitius — neodl jsem

dosud togou a nepocítil jsem chladu.

— vidti.

A

vizte, již jen

Kéž by

to bylo

pl kotoue

slunce jest

sladké podnebí sicilské,

kde veerem se

lid

zpívaje

žehnal zacházejícímu

A ped

chorály,

ped

zapomenuv, že

Libitinou,

svj majetek zamiloval.

o

Foebovi.

sám varoval

Sicílii,

kde

ml

a velké hospodáství polní, které

Vzpomenul

dokonati. Dosti

též, že

listí

nejednou

Sicílie a

má mraz

zblily hlavu. Ješt

žlcutne,

chvílí

poal vyprávti

na mysl pesídliti se do

mstem smje

na námstích, aby,

schází

mu

tam klidn

si

pišlo život

komu zimy již nepadá se strom a nad ten,

ale kdy vinice sekdy sníh napadne v horách Albánských

se

nebe laskav,

a bohové sešlou pronikavý vichr na Campanii,

:

HENRYK SIENKIEWICZ

kdo

tthdy, se

do

ví, zdali se vším všudy nepesídlí svého venkovského majetku.

zátiší

—

Ml

bys

chu

opustiti

ím,

Plautie?

—

znepokojen Vinitius.

ptal se náhle

— Úmysl ten mám dávno — odpovdl Aulus — nebo tam klidnji a bezpenji. již

je

I jal se

dm

znova vychvalovati své sady. stáda,

ukrytý v zeleni a vrchy porostlé tymiánem

bzuí

a abry, mezi nimiž

roje vel.

Le

Vinitius

nedbal toho bukolského tonu a myslil toliko na že by

to,

mohl

k Petroniovi,

ztratiti

Lygii, a pohlédl stranou

jako by od

nho

jediné

hledal

spásy.

Zatím Petronius, sed vedle Pomponie, tšil se

na

pohledem na zapadající slunce, na zahradu a u nádržky

lidi

temné

purem,

etty

Bílá jejich roucha na

pd myrt záila zlatem veerních paprsk.

Na opálu.

stojící.

poaly se obláky mnily se do fialová,

zbarvovati pur-

nebi

Klenba nebes byla

cypiš

staly

se

liliová.

dostávaly barvy

— erné silhou-

ješt zetelnjšími než za

bílého dne, v lidech, ve stromech a v celé

zahrad

zavládl veerní klid.

Petronia pekvapoval onen

ho zvlášt

klid

Aula, jejich chlapce

klid,

pekvapoval

Ve tvái Pomponie,

lidí. i

Lygie bylo

cosi,

starého

co nevídal

:

:

QUO VADIS.

V tch tváích, jež ho každého dne,

eno, každé noci obklopovaly; bylo lo, žití,

pímo

jakés ukojení, mír plynoucí

jakým zde

všichni

vením myslil na

to,

vn

jichž on,

sladkost,

se honící, nepoznal. utajiti a obrátiv se

—

Uvažuji v

žili.

že

A

i

e-

lépe

to jakés

svt-

takého

z

se zvláštním podi-

mohla

trvati

krása a

za krásou a sladkostí

Myšlenky

té

nedovedl v

sob

k Pomponii ekl

svt

duši, jak rozdílný jest váš

od onoho svta, kterým vládne náš Nero.

Ona

tvá k zoi

zvednuvši svou drobnou

erní, pravila

s

ve-

tklivou prostotou

— Nad svtem nevládne Nero — nýbrž Bh. Nastala chvíle mlení.

v

bylo

aleji

kroky

se

poblíží

starého

Lygie a malého Aula

Vinitia,

zeptal

slyšeti

V

—

triclinia

vojevdce,

le než

došli,

Petronius ješt:

— Ty tedy víš v bohy, Pomponie? — Vím v Boha, který jeden, vedlivý a všemohoucí — odpovdla žena jest

spra-

Aula

Plautia.

13*

!

III.

\

/í

'

ve s

v Boha,

který jest jeden, všemohoucí

...

a spravedhvý chvíli,

kdy

—

Vinitiem.

životem

se

opt

tedy vládne

smrtí, a je-li spravedlivý, tedy podle

i

smutek po

Julii?

Musím

Pro

tedy nosí Pomponia

Litujíc Julie,

pohanu je svého

rozumování opakovati naší

toto

nebo mám za to, vyrovnám Sokratovi. Pokud

Rudobradé lektice

opakoval Petronius

Bh všemohoucí,

Je-lí

zasloužení posílá smrt.

Boha.

—

nacházel v nosítkách sám

že se v dia-

Opici,

se týká žen,

má ti nebo tyi duše, ale Nech si Pomponia pemýšlí

pipustím, že každá

žádnou rozumnou. se

Senecou nebo

jejich velký

Logos

Cornutem o tom,

s .

.

.

Nech

nofana, Parmenida, Zenona

ím

je

vyvolává stíny Xei

Platona, kteí se

nudí tam v kimerských krajinách jako ížkové

— já jsem chtl mluviti

v

kleci

o

nem jiném. U svatého

Kdybych

jen tak

pímo

s ní

a

s

Plautiem

bicha egyptské ekl,

pro

Isidy

jsme pišli,

HENRIK SIENKIEWICZ

QUO VADIS.

i

pipouštím, Že cnost jejich by byla zazvuela

mdný

jako

jsem

štít,

Uvíš,

se.

na který

Pávi jsou hezcí ptáci,

kav. Bál jsem

se

A

víš,

ží, ti, i

Itálii,

kvtem

pokryje

jasn

neosmlil?

ale

pií

se

píliš

Skuten

proni-

jinak, než

,,ržoprstá Jiten-

co mi také pipomínala?

a to ne naši v

kterou jsem

Neosmlil

jsem

kiku. Nemohu však

pochváliti tvou volbu. ka''.

palice udeí.

Vinitie. že

—

Vesnu!

kde sotva tu a tam se jablo

a olivy se šedají, ale onu vesnu,

nkdy

zelenou.

vídal

U

v

Helvetii, mladou,

bledé Seleny

sv-

— nedivím

se

Marcu, vz však, že Dianu miluješ a že Aulus Pomponie hotovi jsou t rozsápati, jako psi

kdysi rozsápali Aktaeona.

mlel a poperývaným rozváš-

Vinitius nepozvedl hlavy, chvíli

tom

jal

nním

se

mluviti hlasem

:

—

Prahnul jsem po

ní

díve

a nyní

prahnu

Když jsem ji vzal za ruku, ovanul mne ohe. Musím ji míti. Kdybych byl Jovem,

ješt

více.

obklopil bych

ji

mrakem, jako on obklopil loi, ni deštm, jako on spadl na

nebo spadl bych na

Danau. Chtl bych celovat

její

ústa až do bo-

Chtl bych slyšeti její kik v mé nárui. Chtl bych zabít Aula Pomponii, a ji uchopiti a zanésti na rukou do svého domu. Dnes nebudu lesti!

i

—

77

—

HENRYK SIENKIEWICZ

spáti.

Dám

—

otrok

mrskati nkterého z

naslouchati jeho sténání

Upokoj

—

se,

.

.

:

budu

a

.

ekl

Petronius,

—

máš

choutky, jako tesai ze Subury.

—

V.še jest

kraoval

mi jedno. Musím

—

Vinitius.

Šel

mi rady, naleznu

nedáš-li

Lygii za dceru,

pro

ji

— po-

míti,

jsem k tob pro radu, sám. Aulus pokládá

ji

bych já na

ml

ni

hledti

Když není jiné cesty, nech opede dvee mého domu a namastí je vlím, sádlem, nech posadí se jako žena u mého krbu. jako na nevolnici?

—

Upokoj

vášnivý potomku konsulv.

se,

Proto nevodíme barbary na provazech za našimi vozy,

abychom

Stež

se ženili s jejich dcerami.

prostedk výstedních, vyerpej díve všechny prosté a poctivé mn asu a zstav sob

se

—

k rozmýšlení.

i

Mn se Chrysothemis také zdála býti

dcerou Jovovou, a pece jsem se tak

i

Nero neoženil

se s Akte,

že jest dcerou krále Attala

Pomysli, že bude-li

chtíti

nehoíš sám, nýbrž

plamen.

Vidl jsem

trpliv.

Na

jsem

již

že

to a

a .

ji i

mn

ní neoženil,

se o ní praví,

Upokoj

ona opustit

pro tebe, oni nemají práva že

.

.

s

dm

se

.

.

.

Aulv

zadržovati a vz,

v ní Eros roznítil

mžeš

viti.

Bu

všecko se nalezne zpsob, ale dnes

píliš

mnoho

myslil, a to

mne unavuje.

!

!

:

QUO VADIS

Pislibiiji

ti,

budu pemýšleti o tvé

že zítra

lásce,

n-

a nemusil by býti Petronius Petroniem, aby

jakého prostedku nevynalezL

Umlkli oba Vinitius

—

již

—

potom po dlouhé

chvíli

ekl

klidnji:

Dkuji

ti

—

Fortuna

kéž

k tob

je

štdrou

— Bu trpliv — Kam dal nésti? — K Chrysothemid. — kterou miluješ. že máš — Já? Víš, co mne ješt baví u Chrysothejsi

se

Sastn}'-,

midy?

To,

tu,

že

mne

zrazuje

s

mým

vlastním

propuštncem, loutnistou Theoklem. a myslí, toho nevidím. baví její

Nkdy

nevra

pone t

Jestli

dali se

Le nitiovi

—

a hloupost.

ji

miloval a

Poj

se

omoeným, vz

že

te mne

mnou

balamutit a kreslit litery na

prstem ve vín I

jsem

k

ní.

stole,

že nejsem žárliv.

oba nésti k Chrysothemid.

v pedsíni položil Petronius ruku Vi-

na rameno a ekl

Pokej, zdá

se

mi, že jsem pipadl na

prostedek.

—

Nech

všichni bohové se

—

79

—

ti

odmní

.

.

.

.

HENRIK SIENKIEWICZ

— Ano,

tak jest

dek neomylný. Víš

!

co,

:

QUO

VADIS.

Soudím, že

proste-

je to

Marcu?

— Poslouchám t, má Athene — Tedy za nkolik dn božská Lygie .

v

požívati

—

Jsi

Afinit ius.

dom

.

tvém zrno Demetino

vtší než César!

—

.

.

zvolal

bude

.

nadšen

IV.

Ljetronius dostál slovu. Druhého dne po návštv u Chrysothemidv

*•

veer dal se donésti na PaNeronem dvrnou rozmluvu, ná-

spal sice celý den, ale

ml

latin a

s

sledkem kteréž se tetího dne

ovým

ped domem

Plauti-

v ele nkolika pretorian-

objevil centurio

ských vojín.

asy druhu smrti.

byly nejisté a strašné.

byli

nej

ast ji zárove

Proto také v

té chvíli,

Vyslanci toho

také zvstovateli

ve které centurio

udeil klepátkem na dvee domu Aulova, a kdy dozorce nad atriem dal znamení, že se v cházejí vojáci, zavládlo

zdšení v celém

síni

dom.

na-

—

Rodina ihned obklopila starého vdce, nebo nikdo nepochyboval, že nebezpeí pedevším jemu hrozí.

k

Pomponie objavši ho

nmu

vala

Lygie

se s

ze všech rychle,

sil,

kol krku, pitiskla se

a zsinalá její ústa pohybo-

vyslovujíce

jakás

tichá

slova.

tváí bledou jako plátno líbala jeho ruku;

—

81

-

!

:

:

!

HENRVK SIENKIEWICZ

malý Aiilus držel z místností

ky,

z

otroky. Bylo

a

me misenmi

heu,

!'',

pláe: nkteré poaly

sklepních

dolejších

z

lázní,

domu poaly

místností, z celého

otrok

chodeb a

z

v prvém poschodí urených pro služ-

eledníka,

z

—

se jeho togy

výkiky

slyšeti

roje

se sbíhati :

,,heu

ženy daly se do velikého si

nebo po-

již drásati líce,

krývati hlavy šátky.

Sám

starý

vdce

od mnoha

toliko,

uvyklý

let

hledti smrti pínmo do oí, zstal klidný a jenom jeho krátká,

mene

tvá

orlí

zdála se jako by byla z ka-

vytesána.

Po

náek

chvíli utišiv

a

poruí v

služebnictvu,

aby se rozešlo, ekl

— konec,

Fus

budeme

Odsunul

—

mne, Pcmponie

ji

míti z

!

Jestli

as, abychom

lehká — a

Kéž by osud tvj

mi nadešel

se

ona ekla

byl

rozlouili. tiše:

zárove

i

mým,

o Aule

Potom s

onou

dáti

silou,

padši

na kolena, poala se modliti

jakou toliko

báze

o drahou bytost

mže. Aulus vešel do

atria,

kde

na

ekal

centurio.

Byl to starý Cajus Hasta. bývalý jeho podízený a soudruh z válek britanských.

QUO VADIS.

—

i

— Pináším rozkaz — znaa tu jsou desky pozdravení od Césara Vítej,

vdce, ekl.

ti

i

mení, že jeho

jménem picházím.

—

Jsem Césarovi vden za pozdravení a Vítej, rozkaz vykonám ^- odpovdl Aulus. Hasto, a rci. s jakým rozkazem picházíš.

—

—

Aule Plautie. poal Hasta.

dovdl,

gv,

že v

dom

—

César se

tvém obývá dcera krále Ly-

kterou onen král, ješt za živobytí božského

Claudia,

odevzdal do rukou

íman

jako

ru-

kojmí, že hranice impéria od

Lygv

nebudou

pekroeny.

vden,

o vdce,

za

to,

že

BožskV'

jsi

jí

po

Xero

jest

tolik let

ti

poskytoval pohostin-

le nechtje déle obtžovati domu tvého a zárove peliv toho. že dívka jako rukojmí zství,

stati

—

musí pod ochranou samého Césara a senátu

rozkazuje

ti,

abys

ji

vydal v

mé

ruce.

Aulus byl píliš vojákem a píliš pevným

vi

mužem, než aby rozkazu dovolil si ze žalu mamá slova náku. Avšak vráska náhlého hnvu a bolu objevila se

Ped se

nkdy

mu

na ele.

takovým svraštním oboí jeho chvly

legie britanské a

objevil se strach na tvái

rozkazu

cítil

se

Aulus

i

nyní v této chvíli ješt

Hastov. Plautius

Le

nyní

vi

bezbrannvm.

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Chvíli díval se na desky a na znak,

hlédnuv na starého centuriona, ekl

—

Pokej, Hasto, v

než

atriu,

naež

po-

klidn:

již

rukojmí

ti

vydáme.

Po tch

domu

slovech pešel na druhý konec

do místnosti zvané oecus, kde Pomponia Grae-

Lygie a mah'' Aulus ekali na

cina,

nho

v ne-

pokoji a bázni.

—

Nikomu

daleké ostrovy

sarv

jest

nehrozí smrt ani vyhnanství na

—

— pece

ekl

však posel Cé-

zvstovatelem neštstí.

O

tebe

jde,

Lygie.

— O Lygii — Tak

?

zvolala

A

—

s

podivením Pomponia.

odpovdl

jest!

Aulus.

obrátiv se k dívce, pravil

Lygie, byla

jako vlastní dít,

milujeme

t

jsi

a

chována v našem

my

jako vlastní

oba,

Pomponie

dom i

já,

svou dceru. Ale víš

o tom, že nejsi naše dcera. Jsi rukojmí, danou

tvým národem náleží

Césarovi.

ímu

—

a ochrana nad tebou

Proto César bére

t

z

našeho

domu.

Vdce

mluvil klidn, ale jakýmsi divným,

nezvyklým hlasem. Lygie naslouchala jeho

vm, jako by nerozumla, o jde. pokryly se

bledostí

;

slo-

Líce Pomponiiny

ve dveích,

vedoucích z

QUO VADIS.

chodby do šené

tváe

poaly

ocea,

se

opt

ukazovati ustra-

nevolnic.

— Vle

— ekl

Césarova musi býti splnna

Aulus.

— Aule jako by

ji

!

zvolala Pomponia, objímajic divku,

chtla

brániti,

— lépe by

jí

bylo, aby

umela. Lygie, tulíc se k

prsoum, opakovala:

její

„matko! matko!" nemohouc

ze sebe

bolestí

ji-

ného slova vypraviti.

Na tvái Aulov

—

—

Kdybych

nedal bych

byl patrný

živou

ji

ješt dnes za nás mohli ratori"

.

.

.

dít, které

hnv

i

bol.

sám na svt, ekl temn,

byl

—

a píbuzní moji by

složiti

obti „Jovi

libe-

Le nemám práva hubiti tebe a naše se mže dožíti šastnjších as. Ode-

beru se dnes ješt k Césarovi a budu ho

prositi,

aby rozkaz zmnil. Vyslechne-li mne, nevím. Prozatím zdráva

bu,

Lygie

—

i

vz, že

i

já

ponia vždy jsme žehnali den, ve kterém

i

Pomjsi

za-

pi našem krbu. To ka, položil jí ruku na hlavu, a a se snažil zachovati klid, pece ve chvíli, kdy k nmu Lygie obrátila oi zalité slzami a uchopivši ruku sedla

jeho poala

ji

ke

rtm

tisknouti,

hlase hluboký žal otcovský.

—

85

—

chvl

se

v jeho

:

HENRYK SIENKIEWICZ

— Bu —

našich

zdráva,

oí

naše a svtlo

radosti

í-ekl.

A

zpt do

rychle se vrátil

ímana

noval proti vzrušení,

aby se opa-

atria,

a

vdce nedstoj-

nému. Pomponia doprovodila Lygii do cubicula a jala se tšiti

ji

a upokoj ovati a dodávati

jí

divn znla v tom dom, ve

útchy

slovy,

jež

kterém

práv

vedle v

tsn

souvisící

místnosti

ješt ,,lararium" a ohništ, na kterém Aulus

stálo

vren dávnému liohm domácím.

zvyku, pinášel obti

Plautius,

Nyní nadešel as zkoušky. Kdysi Mrginius proklál prsa vlastní dcery, by

ji

vyprostil z rukou

Appia; díve ješt Lucretia dobrovoln hanbu životem zaplatila.

Dum Césarv

hanby, zla a zloin.

—

jest

brlohem

,,Le my, Lygie, víme.

pro nemáme práva vztáhnouti na sebe ruku !...'" Tak jest! Ono právo, pod kterým ob žijí, je vtší,

jiné,

svtjší, dovoluje brániti

hanb,

by

kami

životem.

i

tím vtší

bytkem, a po

by obranu tu bylo teba

má

ale

nm

Kdo

istý vyjde

zásluhu.

Zem

na štstí život

z

se

zlu

zaplatiti

i

mu-

píbytku zkázy,

jest

takov3-m pí-

jest toliko

okamžikem

následuje z mrtvých vstání z hrobu,

za kterým nevládne již Nero, ale Milosrdenství,

a místo bolu je radost a místo

slzí

veselí.

QUO VADIS.

jest

ných

Potom

jala se mluviti o

—

v

ale

ran.

sob. Ano. Klidná

prsou není nedostatek bolest-

její

Na oích

Aula

jejího

nho

ješt nespi vnul na

leží

ješt blmo,

Není

svtla.

zdroj

jí

dovoleno vychovati syna v Pravd. — Pomyslí-li,

mže

že tak

mže

do konce života a že

býti

nadejíti chvíle rozlouení

s

nimi stokrát vtšílio

a strašnjšího než toto doasné, nad kterým nyní kvílejí

—

dovede

býti bez nich

již

nedovede pochopiti, jakým zpsobem i

v nebi šastna.

mnoho

proplakala,

Le

bách, prosíc o smilování a milost.

obtuje bohu, eká

Mnoho

—

a doufá.

A

bol

nyní,

nová rána potkala, kdy rozkaz ukrutníka

—

drahou hlavu

—

jí

ji

bére

že jest

moc nad Neronovu

a Milosrdenství nad jeho zlost silnjší.

ješt silnji

Pitiskla

dívky, jež po chvíli klesla

oi v asách

as

svj

kdy

kterou Aulus nazval svtlem

víc,

oí, doufá ješt,

vtší

tu,

nocí

nocí ztrávila na modlit-

k

nohám

jejího pepla, zstala tak

v mlení

bylo na tvái

— Je

prsoum hlavinku

k jí

mi

;

když pak její

t

vidti

líto,

konen již

matko,

i

vás všechny zahubil Pislibuji

dom —

87

—

po dlouhý

zvedla hlavu,

více klidu.

otce

vím, že odpor by nebyl nic pláten

nikdy nezapomenu v

a ukryvši

ti,

i

—

bratra, ale ale že

by

že slov tvých

Césarov.

.

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Ješt jednou ji poala

vyšly do oeca, se

staikým Rekem,

svojí

objala,

malým

s

Plautiem,

který byl jejím uitelem, se

která

služebnicí,

ob

a potom, když

se louiti

kdysi chovala,

ji

a

se

všemi nevolníky.

Jeden

dom

v s

vysoký a vousatý Lyg, kterého

z nich,

Ursem

jmenovali

matkou Lygiinou

pešel do tábora

—

O

ní

s

jiným služebnictvem

padl

jí

t

nyní k

nohám

ka

bdl nad

ní

jíti

s

mou

dom

v

—

—

zárove

a který tehdy i

domina! dovolte mi

sloužil a

jí

s

Ráman,

k Pomponii,

a volal

abych

a

paní,

Césarov.

Ne naším, ale Lygiiným jsi služebníkem le pustí-li odpovdla Pomponia Graecina, jenom ke dveím Césara? jakým zpsobem

—

dovedeš bdíti nad ní?

—

Nevím, domina, jenom vím, že

v rukou mých

jako

drtí

devo

Aulus Plautius, který

vdv

se,

Ursov,

o

jde,

.

se železo

.

té chvíle

vkroil, do-

nejen že neodporoval žádosti

ale prohlásil, že

nemá

ani práva

ho

za-

držovati. Odesílajíce Lygii jako rukojmí, o kterou

upomíná César, jsou zárove povinni poslati i její prvod, který s ní pechází nyní pod ochranu Césarovu. Tu pošeptal Pomponii, že pod záminkou prvodu

mže

jí

dáti tolik nevolnic, kolik

QUO VADIS.

uzná za vhodné

—

nemže

centurio

odepíti

jejich pijetí.

Pro

Lyo^ii byla

v tom

jistá

útcha. Pomponia

pak byla ráda, že bude mít služebnictvo podle jejího

výbru. Tak vedle Ursa urila

dv

chvu,

ské služky germánské. A^olba padla

jí

dv

Cyperky zbhlé v esání,

starou

láze-

výlun na Ursus vil

vyznavae nového uení, ve kteréž již od nkolika let. Pomponie mohla poítati na vrnost tchto služebník a zárove se tšila myšlenkou, že

sím

pravdy liude zaseto též v

dom

Césarov. .Napsala též nkolik slov Akte, propuštnce

Neronov, Pomponie

znava

jimiž

jí

Lygii do ochrany porouela.

sice nevídala

jí

nového uení,

na shromáždních vy-

slyšela však

od nich, že

jim x\kté nikdy neodpírá úsluh a že ítává dy-

chtiv

listy

Pavla z Tarsu.

Bylo ostatn známo, žije

že

mladá propuštnka

ve stálém smutku, že jest bytostí zcela jinou

než ostatní ženy obklopující

vbec dobrým duchem

Nerona a že

Hasta sám pijal úkol doruiti Pokládaje za

vc

jest

paláce. list

Akte.

pirozenou, že dcera královská

musi mít své služebnictvo, neinil ani nejmenší

námitky proti zavedení téhož do paláce, naopak

—

93

—

15

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

spíše

se

pospch

o

malému jeho potu.

divil

plnní rozkaz. Hodina

statek horlivosti v

roz-

Oi

se

ruku na hlavu a za

kem malého

chvíli vojáci, provázeni

Aula, který v

pstmi

malými

však

Pomponie a L}'gie znovu slzami: Aulus ješt jednou položil ji

louení nadešla. zalily

Prosil

aby nebyl kárán pro nedo-

z obavy,

hrozil

obran

ki-

sestry svými

centurionovi,

provázeli

domu Césarova. Starý vdce poruil si pipraviti nosítka, a zavev se s Pomponií v pinakothece, jež souvisela

Lygii do

s

oecem, ekl

— a

Slyš,

jí

Pomponie. Odeberu

covo nic už u

Dnes

více

nho

nikdy jestli

ani

pjdu

neplatí,

znamená Sofonius,

nius neb Vatinius

.

neslyšel

k Césarovi,

.

.

v

k Senecovi.

Tigellinus, Petro-

Pokud jde o

Césara, snad

život o národ

Lyg,

a

žádal za vydání Lygie jako rukojmí, uinil

tak proto, že ho k lze

se

soudím, že nadarmo, a jakkoliv slovo Sene-

tomu nkdo pemluvil

;

snadno

uhodnouti, kdo to mohl uiniti.

A

— —

ona pozvedla náhle oi k

nmu

Petronius?

Ovšem.

Nastala chvíle mlení, dále: 94

naež vdce

pravil

QUO VADIS.

—

To jest následek, pustíme-li pes práh z tch Hdí beze cti a svdomí. Prokleta

nkoho

bu

hodina, ve které Vinitius vešel do našeho

On k nám nebo nejde jim o domu.

I

e

hnvem

jeho

Bda

dovedl Petronia.

Lygii,

rukojmí, ale o souložnici.

bezmocnou

a

lem nad odvedeným díttem vjší než jindy. Po njakou

zlostí

i

ješt

stala se

chvíli bojoval

vnitní

svdily o tom, jak

boj a toliko zaaté psti

ža-

šišla-

boj

ten jest tžký.

— chvíli

Ctil

jsem dosud bohy

— ekl —

myslím, že jich není nad

svtem

— Nero. — Aule — !

ekla Pomponia.

toliko hrstkou shnilého

—

této

a že jest

toliko jeden, zlý, šílený a netvorný, jehož jest

v

ale

jméno

Nero

jest

prachu proti Bohu.

Aulus poal choditi dlouhými kroky po mo-

V

saice pinakotheky.

velkých

in,

ale

život jeho bylo mnoho

nebylo v

nm

neštstí, nebyl

jim tudíž zvyklý. Starý voják pivykl Lygii více než sám

byl

si

v mysli, že

ji

vdom,

a nyní nemohl srovnati

jNIimo to

ztratil.

cítil

se býti po-

koen.

Tžce na hrdal, a síla

nm

zárove

niím.

—

spoinula ruka, kterou po-

cítil,

—

že

95

vi —

té

síle

jest

jeho

15*

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Le mu

pletl

—

když

konen

!

QUO VADIS.

utlumil v

sob hnv,

který

myšlenky, ekl

Soudím, že Petronius neodal nám

ji

pro

Césara, nechtl by zajisté dotknouti se Poppaei.

Tedy se o

bud* pro sebe nebo pro Vinitia.

Dnes ješt

tom dovím.

A

po

chvíli

nesli

ho v nosítkách stranou

k Palatinu. Pomponia, zstavši sama,

šla

k ma-

lému Aulovi, který neustával v plái pro sestru a ve

vyhržkách

proti Césarovi.

96

v.

/\ ulus správn se domýšlel, že nebude ped* ^ puštn ped tvá Neronovu. Odpovdli mu, že je César zaujat

a že

zpvem

vbec nepijímá tch,

Jinými slovy znamenalo zkoušel vidti se

Za jal

s

které

vdce

když vyslechl,

Jednu

píšt

ne-

ním.

se

o jde, ti

Terpnem

sám nepozval.

aby Aulus

to Seneca, jakkoliv stonal

starého

—

s

to,

louínistou

ctí

jemu

usmál

se trpce a

mohu

toliko

horekou, pi-

pináležející, ale

ekl:

prokázati úsluhu,

šlechetný Plautie, to jest: neukazovati nikdy Cé-

tvj bol a že chtl ti pomoci kdyby nabyl v tom smru César nejmenšího podezení, vz, že by ti nevrátil Lygie, sarovi,

že srdce

bych

moje

cítí

;

by neml uinil na

i

žádných

píin

než

tu,

aby mi to

zlost.

Neradil

mu

také

jíti

k Tigellinovi, ani k Va-

tiniovi, ani Vitelliovi.

—

97

—

HENRYK SIENKIEWICZ

Snad penzi by bylo možno i"iditi,

s

:

nco

nimi

po-

snad chtli by tak uinit, aby pohnvali

Petronia, jehož vliv se snaži podkopati, více jest

pravdpodobno,

že

le

nej-

by Césarovi prozra-

jak je Lygie Plautiovi drahou, a tu by

dili,

César tím

mén

ji

vydal. s hokou ironií, Mlel jsi, Plautie,

Starý mudrc poal mluviti

—

kterou obracel proti sob:

mlel

jsi

po

tch, kdo

celá léta a César nemiluje

mlí. Jak bylo možno, že

nebyl unesen jeho

jsi

cností, zpvem, jeho deklamací, jízdou básnmi? Pro jsi neoslavil smrt Britannica

krásou, i

jeho

a nepromluvil složil

e

pochvalnou na matkobijce a ne-

blahopání u píležitosti udušení Octavie?

Nedostatek pozornosti,

x\ule,

šastn pi dvoe, máme v

To povdv, nosil,

žijící

náležitém stupni.

kterou u pasu

vzal nádobku,

nabral vody z

my

kterou

fontány impluvia, osvžil

vyprahlá ústa a mluvil dále.

— nebo jsi

Ach, Nero jsi

má vdné

ímu

sloužil

srdce.

Miluje t.

jméno jeho

a

proslavil

po kraj svta; a miluje mne, nebo jsem

byl mistrem v mladosti. Proto,

voda není otrávena a piju

dom

mohlo by

napij

se

smle

býti té

ji

mén

vody.

—

98

hle, vím, že

klidný, víno v jisté.

Jsi-li

Vodovody

—

ji

mu ta

mém

sprahlý,

pinášejí

QUO VADIS.

až z hor Albánských,

kdo by

chtl

ji

otráviti,

ím.

musil by otráviti všecky fontány v

Jak

vi-

mže být lovk na svt ješt bezpeným míti spokojené stáí. Jsem ovšem chorý, mže a ale to spíše duše mi stn než tlo. — díš,

Byla to pravda. Senecovi nedostávalo se duševní

ml

jakou

síly,

na

nebo Thrasea, život jeho byl tudíž

inných

zloinu.

Sám

to

vyznava zásad Zenona

adou ústupk

sám rozuml,

cítil,

Citia je povinen

z

té

píklad Cornutus že jíti

jinou dráhou a trpl proto víc než obavou samé smrti.

Le vdce

— se

perušil

mu

Šlechetný Annaee

nyní trpké rozjímání.

—

ekl

—

César odsloužil za péi, kterou

ti

val jeho mládí.

Le

to,

nám dít

že

vím, jak

jsi

zahrno-

urváno,

zp-

n-

Petronius. Ukaž mi na zpsoby, jak k

sobil

mu, na

jakým podléhá, a sám

vlivy,

všeliké výmluvnosti

vi

nmu,

konen

užij

ze

sta-

jíž

jsi

rého pátelství schopen.

—

Petronius a já

jsme

lidé

jak k

nmu,

odpovdl

Seneca

dvou protivných tábor.

ze

—

Zpsob,

neznám, nepodléhat' žádným vlivm.

Možno, že pi ze všech

—

tch

vší zkaženosti své

ješt

je nejlepší

lotr, jimiž se Nero nyní obklo-

puje. Ale dokazovati

mu, že provedl

—

99

—

zlý skutek,

HENRYK SIENKIEWICZ:

jest

tolik,

jako ztráceti as.

ztratil smysl,

Petronius

dávno

jímž se dobré od zlého rozeznává.

Dokaž mu, že jeho in je šeredný, pak se stydí. Až se s ním uvidím, eknu mu: in tvj je hoden propuštnce.

pomže

Potom

dal

—

za to

i

k Vinitiovi, kterého

šermujícího

domácím

s

lanistou.

chvíli,

kdy

na

útok

se

Lygii

byl proveden,

Aula strašným hnvem, proto

opona

za

lanistou

trpkých výitek a zloeení.

Le

Vinitius,

pívalem

dovdv

že Lygie byla unesena, zbledl tak strašliv,

že

Aulus ani na

ze

spoluviny zloinu.

bylo

k

také, sotva

vybuchl

spadla,

Pohled

klidn cviení

naplnil

se,

ne-

odpovdl vdce.

donésti

se

na mladého muže, oddávajícího ve

—

nic.

— Dkuji zastal

nepomže

Jestliže to

krpjemi

srdci,

sršely

elo mladíkovo

pokryto

potu; krev, která na chvíli sbhla

zaproudila

jiskrami,

nemohl ho podezívati

chvíli

silnou

ústa

vlnou do tváí,

chvla

se

oi

neurovnanými

otázkami. Žárlivost a vztek lomcovaly jím jako vichr.

Zdálo se mu, že Lygie pestoupivši práh

domu

Césarova, jest pro

nho

na vždy ztracena.

Jakmile Aulus vyslovil jméno Petroniovo, prolétlo

jína,

podezení jako bleskem hlavou mladého vobu že podávaje darem Lygii, chtl si zí-

—

100

—

QUO VADIS.

skat nové milosti Césarovy, nebo

pro sebe. To, že by nkdo,

žeti

zárove

ní

rod

ivost v

k

šený

nebažil,

—

—

Vdce,

Lygii, po

Zu-

srovnati.

ddiná unášela ho mu rozvahu.

jako spla-

ekl trhaným hlasem,

ekej na mne

mým

Petronius

kej

nemohl v mysli

a odnímala

se domjj a

nm

jeho

chtl podr-

ji

uzev

!

.

.

.

Vz,

že

ješt bych

otcem,

—

vra

kdyby byl na

pomstil

kivdu Lygii uinnou. Vra se dom na mne Ani Petronius, ani César jí

e-

a

!

míti

nebudou. Obrátiv se zaatými

gurám

stojícím

— ji

Pi

vzchopil

Cekej na

,,

lený z atria a

po cest

lidi,

Aulus že

aby

ji

fi-

hnviv:

pímo

se,

mne

a zvolal ješt jednou

vybhl pak jako

\",

ší-

letl k Petroniovi, porážeje

které potkával.

vrátil se

Vinitius

jestliže

k voskovým

vybuchl

tchto figurách zemelých! Nejprve

To ka, :

pstmi

atriu,

pak sebe!

zabij u a

na Aula

v

dom

s

jistou nadjí. Soudil,

dovede Lygii zpt do jeho domu,

Petronius Césara pemluvil k tomu inu, získal pro Vinitia.

Konen

byla

mu

ne-

útchou myšlenka, že bude Lygie pomstsmrtí ped zneuctním a hanbou uchránna,

m.alou

na a

nepodaí-li se zachrániti

—

101

ji.

—

Vil,

že

Vinitius

:

HENRYK SIENKIEWICZ

provede vše, co

slíbil.

Vidl

jeho

zlost, znal váš-

nivost vrozenou celému jeho rodu.

On

a

sám,

miloval Lygii jako rodný otec, byl by radji zabil

než dal Césarovi, a kdyby

ji

neml ohled

na syna, posledního potomka rodu, byl by ne-

pochybn

tak uinil.

Aulus byl vojákem, o stoicismu sotva ale

charakterem nebyl stoik dalek

názoru a hrdosti jeho byla smrt

— lepší

slyšel,

po jeho lehí

a

hanby.

Vrátiv se dil

v

ní

nadji,

dom, již

ml

upokojil Pomponii. vzbu-

sám, a oba oekávali zprá-

vy Vinitiovy. Chvílemi, když se v atriu ozývaly

kroky nkterého z nevolník, již

Vinitius,

soudili,

že

je

to

jenž jim pivádí milované dít, a

byli hotovi z hloubi

duše jim požehnati. Ale

as

plynul a žádná zpráva nepicházela.

Veerem

teprve

ozvalo

se

klepátko

na

dveích.

Po chvíli vešel otrok a podal Aulovi list. Starý vdce, jakkoliv rád ukazoval, že se dovede opanovati, vzal šlo o celý

jeho

list

chvjící se rukou, jako by

dm.

Náhle. se tvá jeho zachmuila, jako by na ni padl stín

tžkého mraku.

—

102

—

:

QUO VADIS.

—

Cti

!

— ekl,

obrátiv se k Pomponii.

Pomponie vzala list a etla „Marcus Vinitius pozdraveni Aulovi Plautiovi. Co se stalo, stalo se z vle Césarovy, p"ed kterouž schylte hlavu, jako

ji

schylujeme já

tronius."

Nyní nastalo dlouhé mlení.

—

103

i

Pe-

:

:

VL LJetronius

* i

Vinitia,

dovdv

se,

byl doma.

Vrátný nesml

zadržeti

který vpadl do atria jako boui-e, že Petronius

'je

v bibliothece,

se

stejnou prudkosti vpadl do bibliotheky a zastav

Petronia píšícího, vyrval ji,

mu

ttinu

z ruky, zlámal

pi-

hodil na zem, vetkl prsty do jeho paží a

tvá svou k jeho

blíživ

tvái, ptal se chraptivým

hlasem

—

Co

Nyní

uinil?

jsi s ní

stala se

vc

Kde

jest?

pekvapující.

Onen

štíhlý

a zženštilý Petronius chytil ruce mladého athleta, jež se vtínaly

do jeho

paží,

do jedné ruky

silou

železných kleští a ekl

—

Já toliko z rána jsem slabochem a k venabývám bývalé pružnosti. Zkus se mi vy-

eru rvati.

t

Gymnastice musil

uiti tkadlec a

mravm

ková.

Na liko

jeho tvái však nebylo znáti

v oích mihl se

mu —

hnvu,

to-

odlesk odvahy a energie.

104

—

!

:

!

HENRYK SIEMKIEWICZ

Po

QUO VADIS.

:

chvíli pustil ruce Vinitiovy, kterýž stál

nim pokoen, zahanben

—

Máš

ped

a rozvzteklen.

— ekl —

ocelovou ruku

boh pekelných písahám ti, hrdla, jestli jsi mne zradil

že

ti

ale

u všech

nž

vrazím

— a to teba

do

v síních

Césarových

— —

Mluvme klidn

Ocel, jak vidíš, je

z tvé jediné

divil

t

kdybych

bych

odpovdl

mocnjší

paže bylo by

nepotebuji se bost, a

—

báti.

se

lze

Petronius.

železa,

udlati

tedy

dv

a

moje,

Ovšem, mrzí mne tvá hru-

mohl nevdnosti

lidské diviti,

nevdnosti.

se tvé

— Kde Lygie? — V brlohu, v dom — Petronie — Upokoj a posa je

se

o

dv

Césarov.

vci, které mi pislíbil

Mžeš mne

:

pedn,

aby vyve-

domu Aulova a pak, aby odetob. Máš nkde v asách togy nž?

dena byla Lygie

vzdána byla

Prosil jsem Césara

se.

z

bodnout. Ale já

ti

radím, abys

pokal

nkolik dn, nebo uvznili by t, a zatím by Lygie v

dom

tvém

se

nudila.

Nastalo mlení. Vinitius udiven pohlížel na Petronia a po chvíli ekl

—

Odpus

mi.

]\Iiluji

smysly.

—

105

—

ji

a

láska mate mi

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

— Obdivuj Césarovi

do

tak

v

:

mj

Marcu Onehdy ekl jsem

se mi,

!

sestenec Vinitius zamiloval se dívky, která jest hostem

jisté vychrtlé

dom A úlov,

dm

jeho zmnil se láze od vzdech. Ty, (pravím) Césare,

v parní

že vlastní

ani já, kteí víme, co je pravá krása, nedali by-

chom

za ni ani

sestercií,

tisíc

ale tento

mladík

byl vždy hloupý a nyní zhloupnul docela.

— —

Petronie Nerozumíš-li, že jsem to ekl, chtje

ti

zabezpeiti Lygii, jsem hotov uviti, že jsem

ekl pravdu. Namluvil jsem Rudobradému, takový esthetik, jako on,

nemže

že

pokládati po-

dobnou dívku za krásu, a Nero, který dosud ne-

mýma oima,

smí hledti jinak než ní

krásy a naleznuv

bezpeiti se

ped

nepožádá

jí,

opicí

jí.

a vzíti

ji

nenalezne na

Bylo teba

za-

na provázek.

Lygii ocení nyní nikoli on, ale Poppaea, a postará se

te

jen o

to,

aby

Vezmi Lygii uiniti,

nebol

a dej jest

uškodíš jen Aulovi.

menšího

dvodu

mu

píležitost,

Uiní

dal

t úedním

ji

co nejdíve z paláce do-

lhostejn

Dále jsem

stala.

ji

Vinitiovi.

rukojmí,

A

ekl Rudé brad: a

Máš právo

když

on souhlasil.

to

Neml

nesouhlasiti, tím spíše, že

aby

ublížil

ádným

to

uiníš, nej-

jsem

lidem.

strážcem rukojmí, odevzdá do

—

106

—

.

QUO VADIS.

tvých rukou onen poklad lygický, ty pak. spo-

Lyg

bojovných

jenec

Césarv, netoliko

zárove vrný

a

sluha

nic z pokladu nepromrháš, ale

postaráš se o jeho rozmnožení. César toliko pro

zachování formy zadrží

dom

a

—

potom

ji

ji

dn

nkolik

—

pošle do tvé insuly

Je to pravda? Nic

ve svém šastný.

nehrozí v

ji

dom

Césarov ?

—

mla

Kdyby tam

voila by Poppaea o

dn

kolik

deset tisíc

jí

lidí.

s

mne ped

aby

To

jí

je

ji

Nero

mi vše tou

ji

Césarov

nje

ani nespatí

mrou uvil,

že

zprávou, že od-

odevzdal do rukou

dobrá duše, Akte, proto poruil jsem,

byla odevzdána.

patrn téhož

zdání,

u Nerona.

stina

paláci

chvílí centurio se

vedl dívku do paláce a že

Akte.

Lokustou, ale po

V

'Mule být, že

a to tím spíše, že byl u

ní

nic nehrozí.

zstati, poho-

stále

Pomponia Graecina

nebo

jí

je

psala. Zítra je ho-

Zamluvil jsem

ti

místo vedle

Lygie.

— ekl

Odpus

mi.

aje, mou popudlivost

Vinitius. Soudil jsem, že jsi

ji

—

dal unésti pro

sebe nebo pro Césara.

je

—

Mohu

mi

odpustiti

ti

ale tžko posuky, hrubý kik a

prominout popudlivost, sprosté

hlas pipomínající

hráe v mait. To

nemiluj u,

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Marcu, a toho se stež.

Césarovým

je

chtl dívkn

vzíti

pímo

do

— mne

Vz,

Tigelhnus, a

dohazovaem

že

vz

kdybych

také,

pro sebe, že bych nyní hled

ti

oí ekl

Vinitie

!

béii

Lygii a podržím

ti

ji,

dokud

neomrzí.

To ka, pohlížel svýma hndýma oima Vinitiovi pímo do oí s výrazem chladným a smlým,

mladý

a

lovk

byl ješt ve vtších roz-

pacích.

—

Jsem vinen chetný a dkuji ti z se

—

ekl.

—

celé duše.

Jsi

pro jsi nepikázal, pímo do mého domu?

ješt zeptati:

byla poslána

— Protože César chce zachovati dou

o tom lidé mluviti v

dobrý,

ím,

aby Lygie

formu. Bu-

že Lygii zabí-

ráme jako rukojmí, pokud tedy budou potud zstane

Césarov. Pak

v paláci

šle-

Dovol mi toliko

ji

mluviti,

v tichosti

Rudobradý je zbablým moc jeho je neobmezená, ale pece každý svj pestupek odvodniti. Vychladl

odešle a bude konec.

psem. Ví, že hledí

jsi již tak,

samému

by

abys mohl trochu zaf ilosof ovát ?

pišlo nejednou na mysl,

pro

by byl velký jako César a beztrestností

jako

on,

pece

se

vždy

stará

o

Mn

zloinec, jistý

odvodnní

!

Sabina Poppaea

QUO VADIS

str.

109—112.

s

malým prvodem

ne t

nio objevila se

ped

lávkou.

(Str.

194.)

—

:

QUO VADIS.

Pro

vem, spravedlností a cností. je? .. i

ženu

líka a

o

to

usilu-

matku

]\íám za to, že zavraždit bratra,

.

vc

hodná jakéhosi asijského kráne ímského césara ale kdyby se to pi-

hodilo

iest

;

mn,

nepsal bych ospravedlujících list

senátu. N^ero však píše,

nebo Xero zbablcem zloin.

Nero hledá odvodnní,

zbablcem.

jest

Ale Tiberius nebyl

pece ospravedloval každý svj

a

Pro tomu

mimovolný

hold,

co se mi zda'

tak jest? Jaký je to divný, prokazovaný cnosti od zla? Vú,

Dje

se tak proto, že jest zlo še-

Ergo, skutený esthetik zárove cnostným lovkem. Jsem tedy já

redné a cnost krásná. jest

i

cnostným lovkem. Musím dnes vína

stínm Prothagora. Prodyca

zuje se, že

mluvím dal

i

dále.

sofisté jsou

Odal

k

a

Gorgia. Uka-

nemu.

Slyš,

jest

Oba

tronia.

mn

jste hezcí a

hezký, a jsa hezkým,

Marcu, proto sedí

Kdyby

nebo

jsem Lygii Aulovi, a'bych

tob. Dobe. Ale Lysippos utvoil by

krásné skupiny.

trochu

vylíti

ped

tedy

nemže

ji

dle vás

mj pein

být zlým. Viz,

tebou cnost vtlená v Pe-

Aristides

žil,

a nabídnouti mi sto

nuisil

min

bv pijíti ke

za krátký výklad

o cnosti.

Le

Vinitius, jako

lovk,

kterého skute-

nost více zajímala než výklady o

—

113

cnosti.

ekl 17

HENRIK SIENKIEWICZ

—

spatím

Zítra

QUO

:

VADIS.

potom

Lygii, a

každodenn Tv budeš mít Lygii

ji

birdu míti

stále a až do smrti.

—

mít na

a já biulu

krku Aula. Vyzve všecky podzemní bohy proti

mn

pomst. opatil nkolik k

on bude bv-vaK'

spílat

mj

— Aulus — jest

kdyby aspo, bestie, prve si Ale lekcí poádné deklamace .

tak,

mým

jako

.

klientm

.

spílal

vrátný, kterého jsem ostatn za to

poslal na ves

dám zprávu

A

do ergastula. byl u

mne.

Slíbil

jsem mu, že

mu

o Lygii.

Napiš mu, že vle

,,

božského" Césara

nejvyšším zákonem, a že prvý tvj syn se

bude jmenovati Aulus. Je teba, aby starý ml uprositi Rudobradého, aby ho zítra pozval na hostinu, aby t

njakou útchu. Jsem hotov

s])atnl v trinicliu vedle Lygie.

— Nei

jich

lito.

A

toho

—

ekl

Vinitius.

— Je

mi

zvlášt Pomponie.

usedl,

aby napsal onen

rému vdci odal zbytek nadje.

list,

který

sta-

VIL

Ljcd Akte, bývalou *

milenkou Neronovou, klu-

nily se kdysi nejvyšší hlavy

ani

v

ím. Le ona

tehdy se nechtla vmšovati do záležitosti

veejných

a

jestli

kdy užívala svého vlivu na

mladého vládce, bylo to proto, aby vyprosila milosrdenství pro .nkoho. si

vdnost mnohých

Pokorná

a tichá získala

svým

a nikoho neuinila

nepítelem. Nedovedla pojmouti k

ní

nenávist

ani Octavia. Žárlivým jevila se býti velmi

málo

nebezpenou. Bylo o ní známo, že stále miluje Nerovná láskou smutnou, bolestnou, která nežije iiž nadjí, ale toliko vzpomínkami na ony chvíle, kdy byl Nero netoliko mladším a milujícím, ale také lepším.

nek

nemže

nieho

i

myšlenky,

ale

že

neeká a že nebylo obavy, že by se ní opt vrátil, bylo na ni hledno jako

již

César k

Bylo známo, že od tch vzpomí-

odlouit duši ;

na bytost zcela bezbrannou, a proto

—

115

—

mla

pokoj. 17*

HENRIK blENKIEWICZ

;

Poppaea mla ji toliko za tichou služebnici tou mrou neškodnou, že se nedomáhala ani jejího odstranní z paláce.

Ponvadž o])ustil

César

však

Nero. uiniv

a v

nm

A

žebnictva.

ponkud

chovány

svobodnou, dal

ji

zvláštní

ni

miloval- a

kdysi

bez urážky klidným, ano

telským zpsobem, byly k dv.

ji

jí

asu

lidí ze

ujímali

estná

ale

její

s

Clau-

jako vážní ministrové za-

ona asem byla poSnad tak bylo inno sliná postava tvoila skutenou místa, tedy

zvána k Césarovu proto, že

slu-

Pallas a Narcis,

propuštnci Claudiovi, netoliko zasedali diem k hostinám,

pá-

v paláci byt

cubiculum a hrstku

jelikož svého

i

jisté ohle-

i

stolu.

ozdobu hostiny. Ostatn César ve volb spolenosti již dávno pestal dbáti jakýchkoli ohledu.

K

jeho stolu zasedala nejrznjší smíšenina

lidí

všelijakých povolání a stav. Byli mezi nimi

kteí

koví,

staí

i

i

senátorové, ale vtšinou ta-

se hodili spíše za blázny

;

patriciové

nádhee a požitjména, le neváhající

mladí, bažící po rozkoši,

cích,

ženy, nosící veliká

klásti

hlavy na plavé paruky a 'hledati zábavné

—

píhody v tmavých ulicích, vysocí úedníci a knží, kteí pi plných pohárech sami se rádi posmívali

bohm,

vedle nich pak všelikého dru-

QUO VADIS.

lni smsice složená ze zpvák, mim, hudc, taneník, tanenic a z poet, kteí deklamujíce

mysleli na sestercie, jichž se jim za po-

verše,

chvalu

verš Césarových

dostati

mže,

—

fi-

z

losof-hladomor, doprovázejících chtivýma oi-

ma podávané pokrmy,

a

konen

proslulých

z

z vozataj, kejklíí-. arodj a šašk, jakož prerzných módou nebo hloupostí na jednodenní znamenitosti pasovaných pobert, mezi nimiž bvli tací, kteh dlouhými vlasy zakrývali uši i

i

propíchané na znamení nevolnictví. Proslulejší

trnjší

na se

usedali

k

sloužili

pímo

ke stolm, nepa-

zábav po as

jídla,

ekajíce

ve které služebnictvo dovolí vrhnouti

chvíli,

na zbytky potrav a nápoj.

Hostv \'anitius

hostm

i

druhu

opatovali

nejednou

tm odv pimený

ml

který

toho

Vitelius, a

bvli

Tig^ellinus,

nuceni dáti

obydlí

Césarovu,

rád takovou spolenost, cít se v

ni

nejvolnjším.

Nádhera dvora ozlacovala všecko,

rod

i

holota

z

a vše po-

potomkové velkých dlažby mstské, velcí umlci

krývala leskem. Velcí

i

malí

i

plané výškrabky talent tlaili se do paláce, aby nasytili

oslnné oi pepychem pevyšujícím

ský pomysl, a aby se piblížili rozdavai

lid-

všeli-

HENRIK SIENKIEWICZ:

milostí a bohatství,

kýcli

mohlo skuten

nmoho

ponížit,

s

ale

nímž jedno setkání moíilo

nezmrn

i

vynésti.

Toho dne

i

mla

Lyg-ie

se súastniti

takové

hostinv. Strach, nejistota, pochopitelná po nálhlé

zmn,

bojovaly v ní

Césara, bála se jí

lidí,

chutí k odporu. Bála se

s

bála se paláce, jehož hluk

odnímal duchapítomnost, bála se hostin, o

jichž nestoudnosti slyšela

od Aula, od Pomponie

Graeciny a jejich pátel. Jsouc mladou dívkou,

neuvdomlá, nebo vdomost

nebyla

cházela v tehdejších dobách

brzo

i

zlého do-

k dts^kým

uším.

Vdla záhuba,

ped

tehdy,

kterou

ji

tomto

jí

hrozí

ve chvíli rozlouení

Pom-

v

že

paláci

ponie varovala. Majíc duši mladou, ženost nedotkla,

a

jíž

se zka-

vyznávajíc veliké uení, jež

pstounka vštípila, slíbila, že se bude brániti oné záhub, pstounce, so'b a zárove onomu božskému uiteli, ve kterého netoliko vila, ale kteréhož milovala svým pólo dtským ješt srdcem pro sladkost uení, pro hokost smrti jí

i

slávu z

mrtvých

Byla Ijonie

vstání.

jista také, že

nyní ani Aulus ani

Graecina nebudou odpovídati za

Pom-

její

po-

;

QUO VADIS.

ínání, pemýšlela tedy. nebylo-Ii by lépe postase

viti

na odpor a

na hostinu.

nejíti

S jedné strany strach a nepokoj se oz>^aly v

ní

rodila

se

chu. ukázati odvahu, vytrvalost, vydati

se

v

duši.

její

s

muk smrti. Vždy tak velel vždy nám dal sám píklad. A^^žd}^

v nebezpeenství

božský uitel,

Pomponía ekla žádají

za

z celé

ni. I

asem jako

druhé strany

hlavn

Lygii,

i

ji,

že horlivjší mezí

vyznavai

duše takové zkoušky a modli

dokud ješt byla v

taková žádost opanovala.

muednice

s

se

dom

Aulov, Vidla se již

ranami na rukou

i

na nohou,

nadpozemskou krásou, nesenou stejn bílými andly pímo k blankytu v takových a podobných vidních libovala si její fantasie. IjvIo v tom mnoho dtinnosti, ale trorala. Nyní kdy odpor proti vli Césarov klarala. Nyní, kdy odpor proti vli Césarov kladený mohl pivoditi njaký ukrutný trest, a kd\vidní muednická mohla se stát skuteností, pidávala se také ješt k jejím snm a tužbám jistá zvdavost, jaký uzi trest, a jaký zpsob muk bílou jako sníh, krásnou

i

na

ni

na

A tak kolísala dv strany. Le

vymyslí. její

zpola ješt

x\kté

váhání, pohlédla na ni

s

—

dovdvši

dtská duše se o

tomto

takovým podivením, jako 119

—

HENRIK SIENKIEWICZ:

by divka mluvila v horece. Ukázat odpor proti

vli Césarov? Vydati

hnvu?

od první

se

jeho

chvíle

K

tomu je teba býti dckem, které neví, Z vlastních slov Lygiiných je patrno, rukojmím, ale dvetem zapomenutým

co mluví. že není

Nechrání

strany vlastního národa.

se

právo národa, a kdyby

ji

chránilo,

mocný, aby právo to ve

chvíli

Césarovi

ji

líbilo se

rozhoduje.

Odtud

vzíti si

závisí

—

i

já

etla jsem

vím, že nad zemí jest

i

který vstal

z

mrtvvch

César. Pamntuj

si

to

—

hnvu

od

žádné jest

pošlapal.

té chvíle

o ní

na jeho vli, nad kte-

rou není mocnjší na svt. vila dále

a

ji

César

— Tak .listy

Bh, ale

Lygie

!

jest

Pavla

— mlu-

z

Tarsu,

že jest

Syn Boží,

na zemi

jest toliko

Vím

také, že tvé

uení nedovoluje ti být tím, ím já jsem byla, a že vám stolkm, o kterých mi vyprávl Epiktet, lze voliti toliko smrt, dojde-li k volb mezi zneuctním a smrtí. Ale mžeš uhodnout, že t eká smrt a ne zneuctní? Což jsi neslyšela o dcei Sejanov, která byla bezmála ješt díttem a která z rozkazu Tiberiova pro zachování i

zákona, který nepipouští trestati dívky smrtí,

zneuctna? Lygie! Lygie! Nedráždi Césanadejde chvíle rozhodná, kdy ti bude voliti mezi hanbou a smrtí, uiníš tak, jak ti

bvla ra

!

Až

::

:

QUO VAUIS.

tvoie

ale nehledej dobrovoln marné piiny pozemského

Pravda pikazuje,

záhuby

nedráždi

a

z

tom ukrutného boha. Akte mluvila s velkou

a i)i

lítostí,

ano

nadše-

s

ním, a jsouc krátkozraká, piklonila blízko svou

tvá k tvái Lygiin, jako by

sladkou

i)esvditi, jaký dojem slova

Lygie v dtské dÍAve

— Ty

ji

potom

k srdci a

se

chtla

uinila. zvolala:

objala a

dobrá, Akte.

jsi

Akte dojata pochvalou ji

její

i

dvrou

vyprostivši se

pivinula

z jejíhcj objetí,

odpovdla

—

Moje

štstí minulo,

i

radost

má

minula,

nejsem.

ale zlá

Potom rychlými krok v pecházejíc, mluvila sob jakoby v zoufalství Ne Také on nebyl zlý. Sám myslil tehdy, že jest dobrý, a chtl býti dobrým. Vím to nejlépe. To vše pišlo pozdji .-.. Když pek

—

stal

jest

!

milovat

—

jiní,

.

i

Tu asy dovala

nen

ji

.

.

Jiní

ho uinili takovým, jakým

Poppaea. její

chvíli

pokryly

se

slzami.

Lygie

svýma modrýma oima

a

ekla

— Tv ho Akte? — Lituji! — odpovdla lituješ,

temn Rekyn.

sle-

ko-

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

A

znova pecházela, ruce majic v

pjaty,

l^olu

se-

tváí zoufalou.

s

Ly^ie zeptala

nesmle

se

dále

:

— Ty ho ješt miluješ, Akte?

—

Miluji.

Po

chvíli

dodala

— Nikdo mimo mne ho nemiluje. Nastalo mleni. Akte usilovala, aby nabyla

vzpomínkami zkaleného,

klidu

tvá

na'byla

její

když

a

opt obvyklého výrazu

konen tichého

smutku, ekla

— to,

stvím.

dum

o tob. Lygie. Ale nemysli na

se

soudím, že

Kdyby Nero

by

Bylo by to

šílen-

konen. Znám dobe

tento

se protivila Césarovi.

Upokoj

a

hrozí. dal

Mluvme

abys

t

se strany

t

chtl pro sebe

mu

paea, a od asu, kdv

abys byla

její

povila dceru, je César

mocí. Ne.

pi hostin,

ale

po tob, nejde mu o tebe. a Pomponii toliko proto, že že, jak víš.

dohodli.

i

tak, jestli

to uinil

sice.

t nevidl, neptal Snad t odal Aulovi se

na

n

zlobí.

abych o tebe peovala a

Pcmponia mi

Snad

Nero poruil

dosud

se

psal Petronius.

urvati, ne-

Zde vládne Pop-

dovésti na Palatin.

ješt více pod

Césara nic ne-

ti

na

Mn

z toho,

psala, lze souditi, že se její

proshu. jc-li

tomu

on na prosbu T^1ml1^nie o tebe peuje,

m

:

QUO

pak

nehrozí, a kdo

nic

ti

VADIS.

vi,

jestli

t

Nero na

jeho pi^-imhivLi neodešle Aulovi. Nevim, zdali ho

Nero píliš

rzného

s

miluje,

ale vím, že

zídka smí být

ním mínní.

—

Ach. Akte

—

To by

—

—

Pcodpovdla Lyoie. tronius bvl u nás prve, než mne odvedli, a matka má byla pesvdena, že Nero poruil mne odvésti z jeho návodu. bylo zlé

zamyslivši se po chvíli

—

ekla Akte.

—

Le

pokraovala

— Snad

Petronius vyžvatlal ped Nerontm pi nkteré veei, že v dom Aulov vidl rukojmí Lygv. a Nero který jest žárliv na svou

moc, žádal o tebe toliko proto, že rukojmí náležejí

On ostatn nemá

Césarovi.

Pomponii

Ne

...

Petronius chytil

Aulovi odníti

.

.

.

tch, kteí Césara obklopují,

konen mimo by se

t

chtl

lov nkoho

Snad nkoho, kdo Nepoznala jsi v dom Auale jest jiný.

Petronia nalezneš

zastati. z

rád Aula a

Nezdá se mi, že by se byl tohoto zpsobu, kdyby t chtl Nevím, je-li Petronius lepši !

tch, kteí jsou Césarovi

— Vidívala jsem Vespasiana — César nemiluje. — A Senecu. jich

—

123

—

a Tita.

blízcí?

:

HENRYK SIENKIEWICZ

— Xero

Staí,

nco

Seneca

aliy

:

má-li

iioradil.

jednati jinak.

—A

Viniti a

— Neznám — Jest dávno

to

vrátil z

— — Vinitia A

.

.

ho.

píbuzný Petroniv. který

se ne-

Arménie.

^lyslíš. že

—

.

ho Xero rád

vidi?

mikijí všichni.

chtl bv

t

se

zastati?

— Ano. Akte usmála

— musíš

;

se

tkliv a ekla

To ho

jist na hostin spatíš.

pedn

proto, že

kové dcko jako

tv

musíš

mže

...

mysliti

druhé, chceš-li se vrátiti do

domu

Jít

k

Toliko

ní

ta-

po-

jinak, a

Aulova, na-

lezneš dnes píležitost požádati Petronia a Vinitia,

aby vlivem svým

tu.

Kdyby

vyjednali právo k návra-

ti

tu b}li, ekli by totéž co

já,

že je

ší-

lenstvím a že znamená záhubu pokus odporu. César snad by nepostehl tvé pítomnosti, ale kdy-

by postehl

a pomyslil, že jsi se

se jeho

vU,

Lygie

Slyšíš ten

!

a hosté

již

nebylo by

brzo

již

hluk v

ponou —

osmlila

dom? —

—

Slunce se

se scházeti.

124

protivili

pro tebe spásy.

Jdi, niži

QUO VADIS.

—

Máš pravdu. Akte uiním dle tvé rady.

—

Minoholi v titi Petronia a vosti,

aby jedou

—

odpovtlela

Lyo-ie.

tom rozhodnutí bylo pání spaVinitia, mnolioli ženské zvdav

život uzela takovou

hostiTUi

dvr. proslulou Poppaeu a jiné krasavice, a celý ten neslýchaný pepych, o nmž sama Lygie nedodivv si vyprávly v vedla bv íci. Pe Akte mla pravdu a dívka cítila to dofce. Bylo teba jíti, když nutnost prostý rozum nedovolily rozhodnouti se jinak a na ní Césara,

ím —

i

—

I)estala váhati.

Akte doprovodila abv v

namazala mastmi

ji

Césarov

Akte

ji

dom

mla etné

do vlastního unctoria, a

ustrojila.

Jakkoli

nebyl nedostatek nevolnic, a služebnice

k vlastní posluze,

])ece ze soucitu k dívce, jejíž krása a nevinnost ujaly její

Ukázalo

srdce, se,

umínila

že v mladé

si,

že

ji

sama

ekyni pes

její

ustrojí.

smutek

pes pohružování se v listy Pavla z Tarsu zstalo ješt mnoho ducha hellenského, na njž krása tla více psobila než vše jiné na svt.

a

Obnaživši Lygii

a z

— pohledem na

jeji

tvary hebké,

utvoené jakoby z perlové hmoty rží, nemohla se udržeti výkiku obdivu, od-

jemné

i

plné,

i

HENRYK SIENKIEWICZ:

nkolik krok, hkdla

stoupivši jeJ!

s

nadšením na

pekrásnon jarou postavu.

—

Lvgie

—

!

Le

konen

zvolala

—

sto-

tys

Poppaea!

krát krásnjší než

dívina vychovaná

v

dom

písném

Pomponiin, kde skromnosti bylo báno tehdy, stála arovná kdv ženy byly samy pospolu i

—

jako bájen<' sen, harmonická jako dílo Praxite-

nebo jako píse,

lovo,

ale

rozpaitá,

ržová

stu-

rukama pes prsa skíženvma. se sklopenýma oima. Konen pozvedla náhlým pohybem ramena, vyala jehlici, jež udrdem,

stiskujíc kolena,

s

žovala vlasy a v jediné chvili zatesením hlavou

pokryla se jimi jako pláštm.

Akte

tch sy

!

piblíživši se a dotýkajíc se

vln vlasových,

Neiposypu

lesknou místy

se tu

pidám

je

a

:

Ach, jaké ty máš vla-

zlatým pudrem, nel^o ony .-amy

tam zlatem na pudru —

zlatého

— lehce — jako musí být vaše

ekla

temných

by

ina

zem

prstencích. Jen

le jenom

n padl paprsek.

lehce

arovná

lygická, kde rodí se takové

dívinv.

— Lygie.

Já se na

—

u nás lesy

ni

nepamatuji

—

odpovdla

Ursus toliko mi vypravoval,

— lesy a

lesy

—

.

126

.

—

.

Žl

jsou

QUO VADIS.

—AV

lesích

smáeiíc dlan ve a

navlažujíc

práci,

poala

—

pravila Akte, kvty kvetou Vcáze plné porýové voavky

její

potom piodla

oleji z Aral)ie a

snžné peplum. Le.

uesati vlasv, ovinula

ji

ji

na

mkko

že prve

ji

i

volného

na keslo,

chvíli v ruce nevolnic, a'by z

vzdáleí pihlížela k esání.

Dv

tu-

mlo teba

bvlo

prozatím do

šatu zvaného s^mthesi? a usadivši

odevzdala

tlo vonnými v

ji

rukávía, na kterou

niku zlaté barvy bez pijít

Skonivši tuto

Lygiiny vlasy.

jí

lehce natírati celé

nevolnice

po-

oiblé-

purpurov kížem zlatými páskami k alabastrovým kotníkm. Když bylo zárove Lygii na nožky

kalv

vyšívané stevíce, pipevujíce

esání ukoneno, né záhvby,

složily

naež Akte

a dotknuvší se

na

as

Le ní

se

ob

jí

perly na

šíji

vlas na jednotlivých prstencích ustrojiti, sledujíc

zanícením Lygii.

se

ped

hlav-

objevovati první nosítka,

do postranního kryptoportika.

b\lo vidti hlavní bránu, vnitní galerii

obklopený sloupovím

po

.

byla 'brzy pipravena, a když

branou poala

vešly

peplum v pekrás-

pipjavši

zlatým práškem, dala sebe celý ten

ni

bílé,

je

z

nhož

z i

dvr

numidského mramoru.

Postupn procházelo stále více lidí pod vysokým obloukem bránv, nad kterou krásné sou-

HENRYK SIENKIEWICZ:

soší

Lisiovo zdálo se unášeti do vzduchu Apol-

lina a Dianu*.

)i Lyg"iiny p-ekvapil tento nádher-

(

ný pohled, o kterémž skroniný

dum Auluv

nemohl poskytnouti nejmenšího pontí. západu slunce

chvíle

a poslední jeho

ji

Byla

paprsky pa-

mramor sloup, který jako zlato a zárove se mnil

dalv na žlutý numidský

tom

v jasu

svítil

ržov. Mezi

boh

jiných i

žen,

sloupy vedle bílých soch Danaid a

davy

pi^oudily

lidu,

podobných rovnž sochám, nebo

v to.^y, pepla

ni

rek

nebo

k zemi

mkkými

i

splývající

stoly,

s

muž

byli

od-

pvabem

asami, na nichž dohasínaly

zá-

blesky zapadajícího slunce. Obrovský Herkules, mající hlavu ješt ve svtle, od prsou již

ve stínu

na onen dav. v

to,q"ách

kách,

s

se

pohroužený

sloupem vrženém, pohlížel svrchu

Akte ukazovala Lygii senátory

širokým lemem, v barevných tuni-

plmsícem

na obuvi,

i

rytíe a slavné

umlce, ímské paní odné po zpsobu ímském,

eckém s

i

ve fantastických

vlasy spjatými

soch

vžovit

krojích v

pyramidv nebo

bohy sesanými t.sn pi hlav

zdohenými.

Mnohé muže

Akte jménem, dodávajíc

k

i

—

a

kvty

128

—


o-

ženy

jmenovala

jménm

krátké, ne-

a

jež naplovaly pekvapením. Byl

jednou strašné historie, strachem, podivením

východních

Lygii to pro

^

5

QUO VADIS.

divný, jehož krásy oslovaly

svt

ni

protivenstva

iehož

V

rozum.

neuml

erváncích na

ných sloup mizících v

sochám

dáli

i

byl veliký jakýs klid

uspokojení

v lidech

zdálo

;

iiná strašná tajemství je

ale jeji

nehyb-

podobných že mezi

se.

dojista sta-

žijí

šastni polobohové a

a

zatím tichý hlas Aktéin odkrýval

Tu

diví

pochopiti

nebi. v i-adách

adami pímoárných mramor rostí prostí,

oi,

její

stále a

tohoto paláce

i

stále

tchto

lidi.

vidti kryptoporticus, na jehož sloupech

podlaze

skvrny

ješt ervenají

se

krve.

i

kte-i

bílé mramory potísnil CalÍ£2;ula, kdy padl nožem Cassia Cherey tam zavraždna byla ieho' žena; tam dít bylo rozbito o kameni, tu pod tímto kídlem jest podzemí, ve 'kterém si

rouž ])od

z

;

—

hladu ruce ohryzoval

otráven starší a

tam

v

;

tam

keích

Claudius,

tam Germanicus

v too-ách a

noty,

barevných tunikách,

budou snad

neiedné tvái

livost vžírají se

pohled

zítra již

úsmv

nejistotu zítka

;

—

chrapot umí-

a

kteí spchají nyní na hostinu

lidé.

ti

tam

;

strachem Gemellus

všude tv stny slyšely výkiky rajících, a

Drusus

mladší

svíjel se

s

kvty

odsouzenci

ukrývá

strachy,

;

a kle-

snad na nepokoj,

snad rozvášnní, chtivost, žárv této chvíli v srdce tchto na

bezstarostných,

ovnených poloboh.

HE\'RVK SIENKIEWtCZ;

Poplašená mysl Lygiina nemohla postaiti

vm silou

Aktéiným

vtši

stále

slo-

onen divuplný svt spoutával

:

—

srdce se

zmocnil

se náhle

oi

její

strachem a duše

její

ji

svíralo

nezmrn<-,

nevvlíitelný stesk po milo'vané Pomponii Grae-

dom

Aulov. ve kterém pano-

vala láska a ne zloin.

Tou dobou od Vica Apol-

cin, po tichém

linova plynuly

stále

bvlo slyšeti hluk a své patrony.

nové vlny

kik

Xa dvoe

pacholík

klientu vyprovázejících i

v sloupoadí rojilo se

otrok

množství Césarových

praetorianských

a

od brány

hosti,

a

otroky, malých

žoldné,

stojících

na stráži v paláci. Tu a tam mezi bílými nebo

osmahlými tváemi objevila dy v pernaté helmici, v pozdní jeseni i

se

erná tvá Xumi-

velik^-mi zlatými

kroužky

kytice

umle

vypstných kvt, íampy

stíbr-

Snášeny loutny,

v uších.

né, zlaté

s

mdné.

citery,

Stále hlasitjší hluk

rozmluv

smšoval se šploucháním fontány, jejíž veerním ervánkem zbarvené proudy vod^ padající s vvsoka na mramor, ti''íštily se na jakoby s lkaním. Akte pestala vypravovat le Lygie hledla stále, jako bv hledala nkolio v davu. A se

nm

—

náhle se

tvá

py objevili

kému

její

pokryla

se \'initius

s

rumncem. Petroniem a

tricliniu, krásní, klidní,

slou-

]\iezi šli

k

vel-

podobní ve svých

;

QUO

bohm.

tokách bílým ké

bemeno

lidmi

dv

uzela

ped

ji

s

pipomínala sarov,

i

pes ona

svírala,

chvílí

Shledání

tak doléhavou.

rozmluva

mén

s

ním pehlušily všecko

si

slova Aktéina slova

kdy

dome Au-

pestala býti

Vinitiem a kýžená jiné

Marn

hlasy.

dom

Cé-

výstrahy Pomponiiny

výstrahy pocítila náhle, že na

i

hostin netoliko

i

vel-

osamocenou.

co slyšela o

zlé,

jí

a zvlášt

tesknota po Pomponii a po

lov, která

by

když mezi cizími

srdce,

známé tváe

Vinitia. Cítila se býti

Nezmrná

jko

Lygii bylo,

spadlo se

uzela ony

VADI.S.

býti musí, ale

i

chce

myšlenka,

;

píjemný hlas, který hodném boh, a který

že za chvíli uslyší ten milý, jí

mluvil o lásce a štstí

znl dosud v lala

v

ní

Le

—

jejím sluchu jako píse,

pímo

vyvo-

radost.

náhle ulekla se té radosti. Zdálo se

jí,

ono uení, ve kterém Pomponii sebe samu. Jiná

že v té chvíli zrazuje isté

bvla vychována,

vc

jest jíti z

kové nutnosti. a

i

i

donucení a jiná radovati se

zahubenou. Zmocnilo

z ta-

nehodnou

Cítila se býti vinnou,

bylo

se jí zoufalství,

jí

do pláe. Kdyby byla sama. byla by klekla, po-

ala by se býti v Akte vzavši

vina!

prsa, opakujíc: ji

má

nyní za ruku, vedla

mi místnostmi do velikého

triclinia,

vina, ji

má

zevní-

ve kterém

:

HENRIK

mla

SIE.\KIE\VIC7:

se konati hostina;

huelo

ií

v uších

ze

tmlo

se

jí

ped oima,

dojm

vnjších

tlukot

a

srdce stžoval dýchání. Jako ve snu vidla tisíce

lamp, jež se mihotaly na stolech a na stnách, jako ve snu slyšela kik. kterým byl uvítán César,

jako v mlze vidla Césara samého.

ohlušoval, lesk osloval, tivši

ji

která uloživši

zaujala místo vedle

Le

po

chvíli

ji

opájely, a ztra-

zbvtek duchapítomnosti, sotva byla

rozeznati Akte,

s

vn

Kik

to

s

u stolu, sama

ji

ní.

hluboký známý hlas ozval

se

druhé stranv

—

Budiž pozdravena, nejkrásnjší

na zemi a

hvzd

z

božská Callino Lyo"ie,

dla

:

z

dívek

na nebi! Bud" pozdravena,

!

vzpamatovavši

se

ponkud, prohlé-

vedle ní sedl Mnitius.

Byl bez togy, zoval v, odkládati

krvvala

mu

nebo pohodlí obyej pikatogy pi hostinách. Tlo poi

toliko šarlatová tunika bez

na niž vyšity byly stíbrné palmy. Paže hé, ozdo'bené

po východním zvyku

rukáv,

ml

dvma

na-

širo-

kými zlatými náramky, pipjatými v nadloktí. peliv zbavené chloupk, hladké, le píliš svalnaté, pravé paže vojáka, stvoené k nošení mee a

štítu.

Na hlav ml vnec

z

rží.

5c svvm

!

:

QUO

koenem

nad

nýma oima jakkoli

se

.nosu srostlým

a

mladosti a

VADIS.

osmahlou

oboím,

síly.

Lygíi zdál

se

z

pedešlého

\'zrušení

již

pekrás-

s

Jako zosobnní

pletí byl

krásný,

tak

že

probrala,

pece sotva mohla odpovdti pozdraven, Marku!

— Bu

Ainitius

pokraoval:

— Šastné oi mé, které t které slyšely

tvj

tv,

o

šastné

;

porueno, abych

bvlo

této spoívati

volil,

pi mn,

nebo \'enuše, vyvolil bych

Lygie,

uši,

mi nad hlas fléten

hlas milejší

Kdvby mi kdo má pi hostin

a citer.

vidí

zdali

si

tebe,

se

chtl

zbožovaná

A

oi

jeho patil}- na

nasvtit tím

pohledem

a jako

srdcem; zrak jeho svezl a na

obnažená ramena,

objímal

ji

a mazlil se

žádosti svítilo v

ni,

s

ji

chtl sežehnouti

pohlcoval

štstí,

'by

tváe

hladil její

s ní,

nm

by

se

jako

na

její

šíji

sliné tvary, než vedle

ji;

láska a bezmezné

zanícení.

— A"dl rov

—

jsem, že

pravil dále

celé duše

mé

mne nenadálé

t

spatím v

dom t

— avšak když jsem

Césauzel,

zmocnila se taková radost, jako by štstí potkalo.

Lygie vzpamatovavši

davu a v tomto

dom

se a cítíc, že v

jest

on jedin

jí

tomto

blízkou

HENRYK SIENKIEWICZ:

bvtostí,

poala

vše, co 'bylo

s

pro

nim mluviti, vyptávati se ho na ni nesrozumitelným a co ji na-

plovalo strachem. v

dom

Odkud vdl,

že

ji

nalezne

Césarov a pro tu jest? Pro ji César Pomponie? Boji se tu a chce se vrátit.

odtrhl od

Umela

nemla nadje,

by steskem, kdyby

že

Petronius.a on se za ni pimluví u Césara. Vinitius

zvdl

vysvtHl

odvedení jejím

o

že

ji,

Pro

od samého Aula.

tu jest neví. César

nikomu nedává vysvtlení sv^xh naízeni a rozkaz. Avšak nech se nebojí, protože on, ViniRadji by pišel tius, jest u ni a zstane u ní.

—

nevidl, radji by

o oi, než aby

jí

než

Ona

ii

ji

opustil.

jest

ztratil život,

jeho duši, proto bude

chránit též jako svou vlastní duši. Zbuduje

doma oltá vati

jako svému božstvu, na

bude myrrhu a aloe

kvtem

jabloní ....

sarova, slibuje

Jakkoli

jí,

A

že v

mluvil

s

nmž

jarními sasankami a

jestliže se bojí

dom

vytákami

a

chvílemi

ponvadž

jeho byly pravdivé. Pojala ho také

mu

domu

Cé-

tom nezstane.

zdál se hlas jeho zníti pravdiv,

tost a slova její vnikala

jí

obto-

do duše

lhal,

pocity

upímná

lí-

tak, že se

nemohl opanovati, když poala mu dkovati a Pomponia milovati bude za jeho dobrotu a ona sama že mu bude po celý

ujišovati ho, že ho

—

138

—

QUO VADlS.

vdná,

Život s€

mn,

že

nikdy v život

nedovede

se

poalo

pros'b. Srdce jeho

Krása

táti.

mn

že jest

citil,

velice

drahon

jako božstvo

velebiti

ji

;

telnou potebu, aby mluvil o

—

zbožování

hluk

že

a

vzmáhal, pisunul

jej

zvuná

A

poal

úpln

lejším a

Upokojil

v

že

ji

stále

ji

šeptati

hloubi duše.

celou duší

jistým,

vyprostiti

mluvil

ona

s

jí

ji

ji

oi)-

oddaným.

jí

domu

z

bude

ní jen

Césarova,

sloužiti.

všeobecn o

mže poskytnouti,

miluje, že jest

ji

kteí

cizimi,

býti stále bližším, stále mi-

neopustí a že

a o štstí, jaké že

tmi

Mezi

ji.

slíbil

jí,

ji

dom Aulov

pímo,

z

svém

se

jako hudba a opojná jako víno.

opojoval

klopovali, zdál se

slíbil,

neukroti-

pi hostin

slova píjemná, sladká, plynoucí

její

opájela

kráse a o

k ní blíže,

se

opi^'íti

její

rovnž i

zdálo

skuten mohl

a že

citil

i

le zárove

smysly, vášní po ni prahnnl,

jeho

by

se vzrnšení,

nedovedl nl)ránit

mu

Prve lásce

nyní mluvil

nejmilejší,

nej-

dražší.

Lygie poprvé v život slyšela taková slova z

mužských

cosi

úst a naslouchajíc jim,

v ní budí jako ze sna, že

kés štstí, ve kterém se

ji

nezmrná

nezmrným

cítila,

že se

obklopuje jaraclost

smšuje

nepokojem. Líce vzplály rumncem, srdce prudce bilo, rty se rozevely jako s

—

139

—

HliNRYK SIENKIEWICZ:

Zmocoval

obdivem.

eem svt

se

strach,

jí

takovým

že

naslouchá a pece nechtla by za nic na jediného slova

ztratiti

oi,

Chvílemi klopila

.

.

.

znova

a

mu chtla kvt, vn

pozvedala

zárove

k \'initiovi zrak jasný, bojácný a

tázavý,

jako by

íci: mluv dále! Hluk, hudba,

vn

arabských kadidel poaly

znovu omamovati.

pi

bylo

zvykem

ji

ležeti

le doma b}lo Lygiino místo mezi malým Aulem, nyní vedle ní spoí-

hostinách,

Pomponii

a

Vinitius, mladý, statný, roztoužený,

val

—

ím

\'

ona

a

cítíc žár,

zárove stud

který od

sladká nemoc, jakás mdloba

ko bv

ji

Le Tvá

uchvacoval sen. blízkost

—

se

z

jakás

východn. Bylo patrno, že

i

ja-

na

nho.

mu

jako

i

nui bledla, chípí rozšiovala se

koni

jí

— zapomenutí,

poala psobiti

její

sálající

pociovala

sálal,

Zmocovala

rozkoš.

i

nho

jeho srdce pod

šarlatovou tunikou bilo nezvyklým tempem, ne-

bo

dech jeho se

v ústech.

I

on

l)yl

krátil

a

slova jeho

nm

šlenky

poaly

se

kterýž

marn

snažil se nhasiti vínem.

Ani ne víno. ruce,

její

másti,

ale její

díví prsy.

venou tunikou, a

trhala

poprvé takto blízko u cítil

její

se

My-

v žilách plamen,

artjvná tvá.

vlnící se

ní.

její

nahé

pod zlatov zbar-

i)ostava

ukryta v bilých

:

QUO

asách objal

dom

Aulov,

—

Tá

t

se

Konen

stále více.

jako

v zápstí

ruku

chvjícíma -

VADIS.

pepla. opojovaly ho její

uinil v ptal

.

:

a pitahuje

již

byl jednou

ji

k sob, še-

rtoma

miluji, Callino

.

.

má zbožovaná

.

— Aíarku, pus mne — ekla Lygie. oi zamlženy:

Vinitius pokraoval, maje

— Má Le ležela

zbožíiovaná — miluj

po druhé stran vedle Lygie

opojení jeho.

ský hlas zdál

ným

;

prudký

hnv

proti A'kté, protože slova

kouzlo

.

.

rozmluvu jeho

s

:

proti Césa-

její

rozplašila

Mladému lovku

se býti v

soudil^ že

která

vás hledí.

Vinitia zmocnil se i

.

v té chvíli ozval se hlas Akte,

— César na rovi

mne!

takové

i

pátel-

chvíli býti

odpor-

Akte zúmysln chce pekaziti Lygií.

Pozvednuv hlavu

pohlédnuv na mladou

a

propuštnku pes Lygiina ramena, ekl zlostn:

—

Minul as, Akte, kdy

spoívala vedle Césara, pota

— jak

i

jsi

pi

íkají, že

mžeš vidti. A ona odvtila smutn — Vidím ho pece. On je také

ti

hostinách hrozí sle-

ho tedy

a hledí na vás smarasfdem.

krátkozraký

HENRIK SIENKIEWICZ:

Všecko, co inil Nero, budilo pozornost jeho nejbližších, tudíž

a ochladí

—

kde spoíval

i

nenápadn

César. —

Lygie, která na

se ohlížel v tu stranu,

poátku ho vidla

koby v mlze a potom zaujata pítomností

mluvou Vinitiovou, nehledla ní

také obrátila k

i

Vinitius byl znepokojen

i

nmu

a roz-

ani na Césara, ny-

oi zvdavé

Akte mluvila pravdu.

jen ja-

i

ustrašené.

César nachýlen jsa

zamhuuje jedno oko a drže ped druhým okem kulatý vyhlazený jehož sták užíval, hledl na n. Na

nad stolem a v prstech

smarao^d,

chvíli se zra'k

a srdce

jeho setkal

dívino sevelo

s

pohledem Lygiiným

se bázni.

Když jako dít

ješt 'bývala na venkovské sicilské usedlosti Aulo-

v,

vypravovala

stará

ji

nevolnice

egyptská

o dracích, obývajících rozsedliny horské, a nyní se

jí

zdálo, že na ni pohlédlo zelenavé

oko tako-

vého draka. Uchopila ruku Vinitiovu jako dcko, které se bojí, a v

ladné dojmy.

To

hlav kížily se on? Ten

byl tedy

mocný? Nevidla ho dosud nikdy vyhlíží jinak.

nou tváí,

Pedstavovala

se zlostí v

si

ho

ji

rychle ne-

strašný, vše-

a myslela, že

s

rysech tváe

jakousi hroz-

zkamenlou

;

zatím uzela velkou hlavu sedíci na hrubém krku.

ovšem

strašn(3u, ale

nemén

také

i

smšnou,

ne-

:

QUO VADIb.

bo

hlav dcka. Tunika

bvla z daleka podobna

amethystové barvy, zakázané obyejným smrtelníknij vrhala sinavý odlesk na širokou

Masy ml

kou ieho tvá. mody, kterou Otho

i

krát-

temné, upravené

zavedl.

Vousu

dh

nenosil, je-

obtoval jej ped nedávném Jovovi, zaež dkoval, jakkoli si potichu lidé šecelý

likož

mu

ím

ptali,

obtoval proto,

že jej

že jako

všem

v rodi-

n, rostl mu vous zrzavý. V jeho ele nad brvami siln vvpuklém bylo však nco olympského. Ve stažených brvách zrailo se vdomí všemohoucnosti

;

le pod tímto elem poloboha byla

líc

opice, pijáka, komedianta, planá, plná vrtkavých

žádostí, zalitá

již,

a

mladá, tukem, chorobná a

necudná. Lygii pipadal býti zlovstným, ale pedevším ohyzdným. Po chvíli položil smaragd a pestal na ni hledti. Nyní uzela jeho vypouklé modré

pi silném svtle, oi jakoby sklenné, bezmyšlenkovité, podobné oím umrlých. oi, mžourající

César obrátiv še k Petroniovi, ekl

— To

ona dívka, kterou miluje Vinitius?

je

— Ano,

ona — odpovdl Petronius. — Jak jmenuje národ? — Lygové. — Mnitius po'kládá za krásnou? to jest

se

!

její

ji

HENRYK

— pe

:

Piodj panenským peplem

tvém

oblieji,

ortel

nad

Tak

jest

ni :

spráchnivlý

uzná ho za krásný. Ale na

olivy a \'initius

tenké

SIEi\KIE\VICZ

tu

znalce nevyrovnatelný,

o

již

Není ani teba, abys ho vyslovil. suchá, vychrtlá, jako makovice na !

lodyze,

a

ty,

božský

esthetiku,

ceniš

pi žen lodyhu pedevším, po tetí a po tvrté, máš pravdu. Tvá sama nic neznamená. Již mnoho jsem získal od tebe, ale tak jisté oko ješt nemám jako ty Jsem hotov vsaditi se s Tulliem Senecionem o jeho milenku, že jakkoliv pi hostin, kdy všichni leží, tžko je o celé postav se vysloviti, ty již jsi ekl píliš úz'ká a

.

.

.

:

v bocích.

—

Píliš úzká v bocich

pimhuuje

Na znatelný

do

—

opakoval Nero,

oi.

ústech

Petroniových objevil

úsmv,

a Tullius Senecio, který byl až

chvíle zaujat rozmluvou posmíváním se snm, ve vil, obrátil se ku Petroniovi. té

s

sotva

Vestinem,

i

které. \"estinus

spíše

a

a

neml

nej-

o

menšího pontí o tom, jde, ekl: Mýlíš se Já držím s Césarem.

— —

se

!

Dobrá

—

odpovdl

Petronius.

—

Do-

kazoval jsem práv, že máš špetku rozumu. César všaik tvrdí, že

jsi

hotovým oslem.

:

:

QUO VADIS.

— Habet — ekl palec

dol, jak

se

Xero,

má

že dostal g^ladiator ránu a

A

smje

se a obraceje

inívalo v cirku na znamení,

Vestinus soud, že jest

být doražen.

e

stále

o snech,

zvolal

—A

já

vím

— pes

Na

— ekla

pravil

Calvia Crispinilla, nachylujíc

stl. to

poal Xero

tleskati v

sledovali jeho píkladu, léhal se

rovnž Seneca

také.

^linulé noci zdálo se mi, že jsem byla

vestalkou se

ve sny,

n 'ví

mi kdvsi, že v

vkol

potlesk,

!

diná Rubria je

chom dv,

nebo

chvíli roz-

Crispinilla, žena

n-

ím.

nepišla do rozpak,

Crispinilla

— Eh což

dlan, ostatní ná-

po dlouhou

známa byla svou bájenou

kolikrát rozvedená, zhvralostí v celém

i

ale

ekla

Jsou všecky staré a ošklivé. Jepodobná, a tak byly by-

lovku

jakkoli

i

Rubria v lét dostává pihy.

— Dovol, peistá Calvie — ekl Petronius,

— vestalkou mohla — A kdyby César — Uvil bych, že — jsi

snv.

býti

jenom ve

snu.

poruil? se

spluji

i

nejpodivnjší

HENRIK isIEXKIEWICZ

— Xebo nus.

—

skuten vyplují, ekl A'estiRozumím lidem, kteí neví v bohy, ale

—

kterak

:

je

—A

se

možno, neviti ve snv?

—

vštby?

prorokováno, že

ptal se

ím

Nero.

—

budu panovati nad celým Východem. \"štby a sny jsou ve spojení

—

Vestinus.

Bylo mi

pestane existovati

— Jednou jeden

—

a

pravil

prokousal, velký ne-

vrec, poslal do Mopsova chrámu nevolníka

zapeetným pesvdil,

se

listem, ktervž nedovolil otevít, zdali

bžek

že

se

aby

dovede odpovdti na

otázku v list uzavenou. Nevolník pespal noc ve svatyni, aby a

ml

ekl mu: Zdálo

slunce, který

vštebný

se

se vrátil

mi ekl toliko jediné slovo

ného". Prokonsul uslyšev ke.

naež

sen,

mi o mladíku jasném jako to, zbledl, a

:

,

.er-

abrátiv se

svým hostm, stejn nevícím, ekl:

,,\'ite,

co bvlo v list?'*

Tu s

vínem,

A'estinus

e,

perušil

i

zvednuv íši

pil.

— Co bylo v list? — — V list byla otázka

ptal se Senecio.

Jakého býka mám obtovat: bílého i erného" Le zájem vzbuzený vypravováním perušil Vitellius, který

pišed

vybuchl náhle bez

již

píiny

:

podnapilý na hostinu, v

nesmyslný smích.

:

:

QUO VADIS.

— se

emu

beka

ta

se

—

smje?

loje

Nero.

ptal

—

—

ekl Smíchem rzni se lidé od zvii^at. Petronius, a on nemá jiného diivodu. než že

—

není vepí"em. A'itellius ustal

svítícími se

od

hned v smíchu

omáek

a

mlaskaje

poal

a tu'k,

se

rty,

po pí-

tomných rozhlížeti s takovým podivením, jako by Potom zvedl svou ru'ku, je 'byl díve nevidl. podobnou podušce, a ekl ochraptlým hlasem

— Spadl mi prstu rytíský prsten po — Který byl ševcem — dodal Nero. s

A'itellius

vybuchl

opt

ve smích a

poal

otci.

hle-

dati prsten v peplu Calvie CrispiníUy.

Na

to jal se Vanitius

ustrašené

ženy.

mladá vdova ekla nahlas

s

— Hledá, — A co našel — dodal

napodobovati výkiky

Nigidie,

tváí

dcka

pítelkyn a

s

Calviina,

oima

smilníce,

co neztratil. se

k

niemu

nehodí,

i

kdyby

to

poeta Lucanus.

Hostina stávala

se veselejší.

roznášely stále nová jídla;

plnných snhem

a

bíránv stále menších

z

obtoených

rozmr

Davy nevolník

velkých vás, na-

beanem,

kraterv

s

vy-

rznvmi

HENRYK SIENKItWICZ

druh V

vín. \'šichni pili

hojn.

:

Na stl

na besed-

i

níky padaiy se stropu stále rže.

Petronius poal prositi Nerona, aby prve, než se hosté

hostinu

opijí, zušlechtil

svým zp-

vem. Sbor hlas podporoval jeho slova a Nero

Nejde o pouhou odvahu, akoli vždy Bohové vdí, mnolioli ho nedostává

se zdráhal.

mu

se

jí

.

stojí všeliké

nebo

.

.

pednesy

je t]^"eba

.

nevyhýbá

.

.

nco

uiniti

njakým

ho Apollo obdail

jestliže

dary božími nelze plýtvati jest to je

skuten

Le

.

noci

.

Ano, chápe,

si

že

olovná

položil

nepomohlo

ale aili to

.

.

^líní

.

nadýchal

moského

vzduchu.

zaklínati

jménem

se

a lidskosti.

A šichni vdí, že

ie

.

hlasem, tož

Lucanus zaal ho

nový hymnus na tiovský

V

ochraptlý.

do Antia, aby

umní

sice,

jeho povinností vzhledem k íši, ale dnes

tžítka na prsa, jeti

jim

se

pro umni, a ostatn,

božský poeta

\'enuši,

a

pvec

vi kterému jest

hymnus škemráním roního

hostina pravou hostinou.

vlete.

Mádce

složil

lucrc-

Nech

tak dobrý

nesmí psobiti taková muka svým poddaným.

— Nebu ukrutníkem — opakovali všichni !

bhže

sedící.

Nero

rozložil

ruce

na

ustoupit.

—

U8 -

znamení,

že

musí

Yinitius uchopil bronzový svícen a jslin

.ijh]

.-;canoa. roztíštil

lebku nevolníkovu.

(Str.

206.)

QUO VADIS.

X\ní všecky tváe vzaly na sebe výraz nosti a všecky

oi

obrátily se k

nmu.

zpívati,

a

s

pítomnými

na hostinu, protože

žádný lék neposkytuje

zpv, bylo by mu

jelikož

;

takové úlevy jako jeho

jí

líto.

zdravou

že

nepišla

sdlil, že

se necítila

vd-

on po-

oznámeno,

ruil, abv prve bylo ješt Poppaei

bude

Le

kdyby

pozbavil této

ji

i:)iležitosti.

Ovládala dosud Ne-

Poppaea brzo pišla. rona jako poddaného,

vdla

však. že by l)yIo

nebezpeno ho dráždit, šlo-li o sebelásku jeho ko zpváka, jezdce nebo poety.

odna

Vešla tudíž krásná jako božstvo,

nž

jako Nero v šat amethystové barvy

hrdelník siniovi,

dvma ním

z

ukoistný

velikých perel,

sladká,

zlatovlasá,

a

muži bvla rozvedena,

s

i

se

rov-

a v ná-

kdysi

jakkoliv

tvái

ja-

již

]\Ia-

se

vzeze-

dívkv.

Byla uvítána výkiky

voláno

;

:

..božská

Au-

líusta".

Ly,^ie nikdy v

život -nevidla

ného, a nechtla ani vlastním jí

z

oím viti nebo ;

bylo známo, že Poppaea Sabina jest jednou

nejnehodnjších žen na svt. \'dla od Pom-

ponie, že ona i

nic tak krás-

ženy, znala

pimla ji

z

Césara k zavraždní matky

vypravování Aulových hostí

—

153

—

21

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

i

vypravování

Z

služebnictva,

mst

sochy byly ve

boeny

že

slyšela,

a shazovány

její

sly-

;

pvodci odsuzováni byli k nejtžším trestm, a kteréž pes to pece se objevovaly každého rána na zdech msta. A nyní pi pohledu na slavenou Poppaeu, pokládanou se šela o nápisech, jejichž

vyznava

strany

zloinu, zdálo se

Kristových za vtleni

andlé nebo

jiní

ní odvrátiti

oí, a

duchové

nebeští.

Nedovedla od

mimovoln

úst

z

a

zla

by tak mohli vyhlížeti

že

jí,

splynula

jí

otázka

— Ach,

Marku,

On, podnícen vínem rozprašovalo

nho

její

od jeho

a

—

krásnjší.

Ty

se

a

tebe

krásná, ale ty

je

neznáš, jinak bys

Ona

se

1

o c e

Dotkni

Obra oi

se ústy této

I

pisunoval

se

mn,

ke

se

stokrát

do sebe

1

1

1

e

íše vína a potom

o totéž místo své rty

k Akte.

jsi

Venuše ve svém vlastním mléce c e e mi! ... Ne-

hle

ni.

od

koupe ve mléku

vvkoupala. T\ se neznáš, o na

ji

ekl:

zamilovala jako Narcis. oslic

vci

a netrpliv, že tolik

pozornost a odluovalo

slov,

Ano, ona

možné?

to

je

.

.

stále

mi já

.

.

.

opru

.

blíže,

a

ona couvala

QUO VADIS.

V

nebo César

zjednáno bylo ticho,

té chvili

povstal.

Zpvák ho

Diodoro.s podal

zvaného

druhu,

ml

mu

druhý.

delta,

loutnu onoho který

Terpnos.

provázeti hrou. piblížil se

nástrojem

s

nazvaným ..nablium" Nero opel deltu o stul, pozvedl oi vzhru a na chvíli v tricliniu zavládlo ticho, perývané toliko šumotem se stropu :

rží.

stále padajících

Potom

zpvn

rhvtmicky a

hvmnus na Ani bvly tak

zpívati,

se

jal

i

zvuku dvou louten svj

])i

\'enuší.

ponkud pidušený,

hlas,

ani verš ne-

tak že Lygii znova opanovaly vý-

zlé.

itkv svdomí

:

nel)n hymnus, jakkoliv

istou, pohanskou \'enuši. zdál se velíce

pednášeti

spíše

jí

slavil ne-

býti

se svým vncem vavípozvednutýma oima pipadal

krásnv a sám César

novým na ele

a

s

n\'ní hezí a mnohem mén strašný jí ohvzdný než na poátku hostiny.

Besedníci \ olání

pece

:

..o,

ozvali

hmotným

se

a

mén

potleskem.

hlase nebeský", rozlehlo se

vkol;

nkteré ženy pozvednuvše ruce vzhru, zstaly tak státi na znamení, že jsou uneseny,

ení zpvu jiné utíraly dvoran velo to jako v ;

—

si

15.

úle.

—

i

po skon-

zaslzené oi. v celé

Poppaea

schýlivši 21*

:

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ

SVOU zlatovlasou hlavu, pozvedla k

Xeronovu

a

mlk\- držela

ji

Rek pekrásué rým pozdji Xero zpola již Pvthao-oras,

min

oddati

ústm

tak dlouho, a mladý postavy, týž, šíleuý dal se

zachováním všelikých

se

ruku

s

kte-

od

íia-

obad,

poklekl nyní u jeho nohou.

Le

Xero hledl bedliv na Petronia, jehož

pochvaly tronius

—

pi"edt

všemi

mu

byly zvlášt milé. Pe-

ekl

Pokud

hudbu, musi být Orfeus

jde o

pítomný

v této chvili žlutý závistí, jako

canus, a pokud jde o verše,

nebo pak bych

lituji,

zde Lu-

že nejsou liorší,

snad nalezl pípadných slov ku

]:)Ochvale.

Lucanus visti,

nevyložil mn. ve zlé

zmínku o

naopak pohlédl na nho vdn, humor, poal bueti

i

zá-

pedstí-

raje špatný

—

Proklatý osud, který mi

s

takovým poetou.

v

pamti

mizí

lidské

kahánek

i

Ml

bv

velel žit

zárove

lovk znané

na Parnasse,

místo

a tak mizí,

jako

proti slunci.

Petronius, který

ml

obdivuhodnou jiam,

poal opakovati ásti hynmu, verše, velebiti a rozbírati

jako by zapomínal závisti

dodával k jeho

slovm

citovati jednotlivé

hezí výrazy. Lucanus

vi vdkm

poesie,

slova svého nadšeni.

QUO VADIS.

Na Neronov dná domýšlivost,

úpln

tvái

s

jevila se

Sám

se jí rovnající.

pí-istrkoval jim verše,

které pokládal za nejkrásnjší a

Lucana, ka, aby

tšiti

jakým

se

kdo

rozkoš a beze-

hloupostí nejen hraniící, ale

narodil,

netratil

konen

jal

odvahy,

nebo

takovým

jest,

ale

se

vžd_\'

pece est, jakou lidé prokazují Jovovi, nevylu-

uje

uctívání jiných

Potom isouc

vstal,

skuten

boh.

aby doprovodil Poppaeu, která

chorá,

pála

kteí zstali, kázal, místa, a se

slíbil,

al^y

si

odejít.

poznovu svá

zaujali

po

že se vrátí. \'rátil se

omamoval dýmem

Besedníkm, chvíli,

aby

kadidel a aby hledl do di-

jež on sám, Petronius nebo Tigellinus hostin pipravili.

vadla,

k

teny opt

verše,

nasloucháno dialogm, ve

kterých podivínství zastupovalo vtip.

mimik

slulý

dcerv

I

Paris pedstavoval

nachový.

Hostm,

a

Na

to pro-

píhody lony,

zvlášt Lygii, ne-

pivyklé podobným divadlm, zdálo zázraky a áry. Paris pohyby rukou

se, i

že vidí

tla

uml

r.aznaovati vci, jež tancem naznaiti zdálo se i)vti

nemožným. Ruce jeho rozvíily vzduch,

íce svtlý oblak, .klopující zpola se

živý, plný

záchvv,

silný,

tvo-

ob-

omdlelou díví postavu, tesoucí

záchvaty rozkoše. Byl to obraz, ne tanec, ob-

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

arovný

raz iasný, znázorující tajnosti lásky,

nestoiulný, a když po jeho

ukoneni

banti a zapoali se syrskými

bubn

cymbáliA a

citer, fléten,

plný divokých

vesk

a

hrom musí

tanec bacchantský,

uhoditi do tohoto

ohe,

živý

spálí

ji

jen

napnuté nad

sít.

rže; pólo

— i

mvslila

t

jsem

jsem

Le

akoli mi

t

Není nad

její

Ovládal

ji

A

vidím

i

!

letí

pevným, místo, aby setje

nie,

poala

Sho

peplum jako

hledají

lidé

ji

se

i

lásku.

na rukou.

do jakési propasti, a ten jí

zdál být tak blízkým

zachránil, táhne

znovu

ji

íkalo

její

duši:

též, že je již

dol

báti hostiny

Lygie,

pozd,

a

i

.

.

jeho

Pompozachra se! že koho ovál

samé. Jakýsi hlas, podobný hlasu

ješt volal v

ale cosi

já

takovou dosud,

oi.

dojem, že

Pocítila žal, i

t

tepny bily tžce ve skráni

Vinitius. který prve se a

u fontány

Bylo to na úsvit,

nieho na svt. Opi hlavu o má

ni

zamhu

A

tebe.

ze

stále

ekl:

dom Aulov

peplum zakrývá. Bohové

\'idíš

jí

padaly

na tebe nikdo nehledí, ale

že

jsi,

v

do

se

vidl ...

Crispinilla.

prsa a

t

\'idl jsem

a zamiloval

stropem,

zpitý \^initius

že

domu, nebo strop

že spadnouti musí na hlavy liodovník. zlaté

zvuk

za

ješt divoejší rozpusti-

zdálo se Lygii, že

losti,

dvaty

a

kory-

vešli

QUO

podobný plamen, kdo

VAUIS.

kom srdce tak bilo jako slovm Vinitiovi-m a koho

dlo. vidl, v naslouchala

takové chvní jako

nilo

že

Chvílemi zdálo se

stane

se

když on

jí.

kdo chtl

jí.

ní.

se

kdy

zmoc-

se k ní

pi-

Cítila

potom

že omdli, a

Vdla,

že

nikdo,

Césarovu hnvu, nesml

vstáti,

strašného.

cosi

ujit

v

zahuben beze spásy.

bližoval, ten že jest se slabou.

hostin

to vše. co se na

tomu tak

dokud nevstane César, ale nemla jíž k tomu sil. Tou dobou bylo do konce hostiny daleko. i

kdyb\-

nebvlo.

Nevolnici pinášeli ješt nová jídla a usta-

vin

naplovali nádoby vínem,

postaveným ve zpsobe podkovy, athleti. I

hostm

aby

poali hned

ukázali zápasiti.

svj

a

ped

stolem.

objevili se

dva

zápas.

Mocná, olejem

se

lesknoucí tla utvoila jediné klubko, kostí jejich

chestilv v železných ramenech, ze sevených listí

dralo se zlovstné skípní.

Chvílemi bylo

tupé udeení nohou o podlahu ša-

slvšeti rychlé

fránem posypanou, pak stanuli nehybn, a

divákm

vytesanou

se zdálo, že mají z

kamene.

ped

Kroto,

Le

zápas

mistr

a

netrval

píliš

utichli,

sebou skupinu

Oi íman

sledovaly hru strašliv napjatých paži.

e-

se

zalíbením

hbet, dlouho,

lýtek a

nebo

pedstavený školy gladiator,

—

159

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

neml nadarmo povst

nejsilnjšího

rvchleji,

potom iel, pozdji mu

konen

vytryskla

Hmot Kroto,

mu

potlesku

ve

stále

zesinala tvá", a

ústy krev. a sklesl. uvítal

opev nohy

lovka

poal oddechovati

Protivník jeho

státu.

plec

o

obrovské paže na prsou

a toil

konec

zápasu

protivníka,

oima

;

tu

skížil

triumfatora

po dvoran. Vešli pak napodobitelé zvíat a jejich hlas,

kejklíi a šašci, ale málo na

tmlo

víno se

ím

ská

se

již

v

dvata,

která prve tanila tanec líacchantse

nyní mezi hosty.

Hudba zmnila louten,

sister,

trub a

se v bezladný,

hmot

arménských cynibál, egyptských

roh; když

prv. Ovzduší,

chtli

jež

bylo

nkteí

z

pesyceno vni

olej, jimiž sliná pacholata po

kropovala stoly besedník, i

divoký

besed-

rozmlouvati, kieli na hudebníky, aby

níkii

i

hledno, nel)o

dál víc v pijáckou rozpustilou orgii. Syr-

ský, vmísila

citer,

n

oích divák. Hostina mnila

—

as

šli

kvt

hostiny po-

zápachem šafránu

lidskými výdechy stávalo se hustým, lampy ho-

elv mdlým plamenem, vnce na elech se kivily, tváe bledh- a pokrývaly se krpjemi potu. Xitellius se svalil se

po

pl

tla,

pod stl. Nigidie obnaživši

opela svou zpitou dtskou hlavu

-

160

—

Ouo VAnis.

o prsa Lucanova,

s

vlas

jejích

s

nesmírným potšením vzhru.

ností pijáka

v

zapeetný

na

pozvedl

a

\^estinus

list

bohm,

— ...nebo,

hlasem rozvleklým

:

Sferos

jestliže

Xenofanv

okrouhlý, tož piznáš, že takového boha

eti nohou i)ed sebou jako sud. Afér, starý zlodj a

si

\'il

v

zhyne

a

vžch;

jsou

i

Domitius

bohy.

kteí

tací,

ím

Lidé íkají, že tvrdí,

že

již

hyne.

jisté!

Ale

jestli

mládež nemá

tomu

k

vír\-,

Zanechánv také nei)ichází

na

dojde, stane se to proto, že

a bez víry

staré

mysl,

barbarm. O tom o nho, lituji, že v

—

jest

lze otá-

udava, byl tou eí pobouen tak ruským vínem celou tu-

a v rozilení polil

O,

oi

úpor-

prokonsula. Tullius, který mluvil

škytavkou perývaným

niku.

s

opakoval po desáté Mopsovu odpo-

posmíval se a

on rovnž zpitý poal od-

a

fukovat zlatý pudr

nemže

že

se

dožil

potšeních musí hledati

!

nikomu

a

epikurejci

není pochybnosti se

být cnosti.

písné obyeje

neubrání

Pokud

jde

asu a že ochranu ped trápetakových

ním, které jinak rychle by ho bylo dorazilo.

To ka pitáhl k sob syrskou tanenici a bezzubými ústy poal celovati její krk plece; i

:

:

.

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Memmius

konsul a

Reo-ulus vida to, rozesmál se

pozvednuv svou lysinu pokrytou vncem, í-ekl hyne? Hloupost! Já, Kdo íká. že

—

ím

konsul, vím nejlépe ...

ticet

leg-ií

V

i

d e a n

náš p a x

steží

o

r

o n

c

t

ma

n a

tisknuv ruce k skráním, i)Oal kieti

u

s

1

A

!

]:)es

e s

!

pi-

celou

místnost

— Ticet

legií

Le

!

ticet

legií

!

od Britannie

...

Parth

až k hranicím

náhle zarazil se a piloživ prst k elu,

ekl

— A vru, dokonce ticet dv Pak stoiv

se

plameák, peené

zyky

.

.

pod stl, kde poal ryzce,

sarane smažené na medu, sndl nebo vypil.

dáviti ja-

mražené hiby,

ryb}',

masa

a všecko,

Co

Domitia však neuspokojilo množství

legií,

stehoucích ímský mír:

— Ne,

ne,

ím

hvnout, a

César

je

A

je to

nebo zahyRim musí za-

luusí zahynout,

mila víra v bohy a písné mravy.

škoda,

nebo

laskavý, víno (lo'bré

!

život je tu dobrý.

ach. jaká to škoda

ukr\v hlavu mezi lopatky

syrské

!

bac-

chantkv, rozplakal se:

— Achilles

,\ch.

ml

co

je

])o

tom budoucím

i)rav(lu, že lépe jest být

životu!

pacholkem

!

:

QUO

V podslunením

A

krajinách ...

VADIS.

svt, než i

kralovat v kimerských

to jest ješt pochybné, jsou-U

vbec bohové, a nevra hubí mládež. Lncanus zatím sfoukal všechen zlatý pudr vlas Xi.ei^ídie, která se zpila a usnula na to

njací

s

;

vzal

betan

spící, a

z

vásy

dokonav

stojící

to dílo,

kem razradovaným Potom obtoil

ped ním

a ovinul jím

hledl na pítomné zra-

a tázavým.

befanem a opapesvdení Nejsem vbec lovkem, ale faunem. také sebe

koval tonem hlubokého

—

Petronius

nebyl

opilý,

ale

Nero,

poátku pil málo vzhledem k svému mu" hlasu, na konec obracel íši za íší

z

,,

který

nebeské-

a opil

se.

Chtl ješt zpívat dále své verše, tentokrát ecké, ale zapomnl je a zmýliv se, zpíval písniku Ana-

mu

kreontovu. Pizvukovali

Pythagoras, Diodo-

ponvadž všem

ros a Terpnos, ale

to nešlo

—

dali pokoj.

Nero potom jako znalec a esthetik v zanícení vynášel krásu Pythagorovu a u vytržení poal mu líbati ruce. Tak krásné ruce vidl toliko kdvsi U koho? .... .

.

.

Piloživ ruku k

Po

chvíli objevil se

— Aha

!

u

mokrému

elu, vzpomínal.

na tvái jeho strach

matky

—

!

u Agrippiny

163

—

:

:

.

:

HENRYK SIENKIEWICZ;

A

náhle opanovala ho strašná vidní.

— íkají — chodí po

moí

pravil

chodí, chodí, jako blíží

nco

Ijy

na kterého

— To

šiji

.

Nic

A

hledala.

—

noci

toliko

jak se piale

Nero již

jako ájx šeptal tajenm: ale

vím

v duchy.

nedbal jejich slov a mluvil dále

Pece jsem

vidt. le to

ji

.

zlé

— Nevím v bohy, Le

.

ní

\'estínus skriv

—

msíních

že za

— pohledí do a odejde, rybák, pohlédla — umírá. thema — ekl Petronins. není

loce

k

soudit

—

u Báji a Baul

Nechci

konal lemuralia.

pátý rok. Musil, musil jsem

ji

ji

od-

— nel)o vyslala na mne vraha, a kdybych mého zpvu. jménem msta svta

nebyl pedešel, neslyšeli byste dnes

—

Díkv, Césare,

—

i

Domitius Afér.

zvolal

— Víno,

a nech udeí v tympány Hluk poal na novo. Lucanus všecek v beanu chtje vše pekieti, vstal a volal Nejsem lovkem, nýbrž faunem a obývám v lese E cho ^ooo !

—

!

Konen \ initius

.

nebyl

se

mu

—

.

zpil se

chtíe vzbudila Jeho

.

mén se v

!

César,

i

zpili se nuiži

opilý než

nm

i

jiní.

i

žen\

a nyní vedle

žádost po rznici, což

pihodilo ostatn vždy, kdykoli pebral.

sndá tvá

stala

se

—

164

ješt

—

bledší, jazyk

se

QUO

mu

když pravil hlasem povýšeným

pletl,

rozkazujícím

—

se

Dnes.

líbat!

Dosti toho. César vzal

mn,

šlu i^ro tebe,

vzal

.

.

rozumíš?

o'bjal

I

ji,

Marn chvl jakým

Dej

!

zbytkem

t

sem

sil,

žal

i

ale

dech

jeho byla

již

aby

ml

ovíval

tsn

vedle

bvvalý do'brý, ano duši

bránit a ona

ji

cítila,

že

hyne

.

.

.

oddáliti je-

kterém

se

aby nebyl takovým. ní

s

slitováni.

stále

ji

jtjí

blíže,

Vínem tvá

a

tváe. Nebyl to

již

skoro drahý Vinitius,

její

ale zpitý, zlý satyr, který

t

nechci

!

obma rukama marn hlasem, ve

strach, prosila,

jest,

páchnoucí

té

než

slíbil

libat,

se

však usilovala paži,

vše jedno!

soumraku po-

zítra za

Akte poala

ale

—

zítra

rychle ústa

se bránila

ho hladkou

již

domu Aulova. aby

z

mou

býti

ekat do zítka, sama

t A

rozumíš? César mi »

Musíš

.

a

:

Dej

daroval

VADIS.

ji

naploval hrzou a

o(li)orem.

ím

Marné odvracela tvá, aby unikla jeho polibkm. On se zvedl, uchopil ji obérna rukama a pitisknuv její hlavu Silv

ji

opouštly

dál více.

k prsoum, prudce dýchal a hntl ústy

její

po-

bledlé rty.

Le

v téže chvíli jakási strašná síla oddálila

jeho paže

s její šíje s

takovou snadností,

—

165

—

jafko

by

HENRYK SIENKIEWICZ:

ruce dítte

to bvlv

tatáž síla odstrila \'initia

;

stranou jako suchou haluz, nebo jako zvadlý

Co

se

stalo? Vinitius protel

uzíxl nad sebou

si

list.

oi

udivené

a

obrovskou postavu Lyga, kte-

dom

rého imenovali Ursus, a kterého poznal v

Aulov. jenom hledl na modrýma oima tak divn, že mladému Lvo-

klidn

stál

stvdla krev v žilách

a

\'initia

lovku

pak vzal svou velitelku do

;

nárui a krokem pímým, tichým vyšel z triclinia. Akte v té chvíli vyšla za ním. \'initius zstal na chvíli jako zkamenlý, j^ak vzchopil se a bžel k východu.

—

Lyg-ie

Le zil v

ež

mu

Lygie

žádost, pekvapení, vztek

z

vino podra-

bacchantek za nahá ramena,

se stalo?

ona vzavši iší

úsmvem

—

i

mžouraje oima:

— Co A

!

nohy. Zapotácel se poprvé, podruhé, na-

uchopiv jednu

ptal se,

s

!

Pii

s

vínem, podala

v zamlžených oích !

nui

ji

:

— ekla.

\'initius vypil a svalil se.

dili

Vtšina host ležela nejistým krokem po

již

pod stolem

;

jiní

tricliniu, jiní spali

chovedle

stol na lehátkách, chrápajíce nebo dávíce

—

186

—

ze

QUO

spaní

pes míru

VADIS.

vypité víno, a na zpité konsuly,

senatorv. na zpité rytíe, poety, filosofy, na zpité

tanenice

mocný pustilý,

a

ženy patrici, na celý ten svt vše-

ješt, ale již bezduchý, ale

již

ovnený

i

roz-

hasnoucí, ze zlaté sít ]iipnuté

u stropu kanuly a kanuly stále rže.

Xa dvoe poalo

—

svítati.

167

VIII.

Ursa

nikdo nezadržel, nikdo se ani nezeptal,

co

iní.

Ti

stolem, nedbali

již

z

host,

kteíi

pod

neleželi

o svá místa. Služebnictvo

vi-

douc obra nesoucího na rukou úastnici hostiny, soudilo, že je to nevolník, odnášející opilou svou velitelku.

tomnost

Konen její

Tak wšli odtud na

také Akte za nimi a pí-

šla

odklízela všeliké podezení. z triclinia

.sfalerii

do sousední komnaty

a

vedoucí k místnostem, ve kte-

rvch obývala Akte. Lyo^ii tou

mrou

opustily

síly.

že spoívala

jako mrtvá na rukou Ursových. Ale když

md

ova-

Po chvíli, jdouce sloupoadím, zado poboného portika, vedoucilio ne- na

zednívalo hnuli

dvr,

ale

vrcholky \^ té

ze

ji

chladný, istý ranní vzduch, otevela oi. Rose.

do pinii a

palácových

cypiš

se

zahrad,

rdly

již

ve

kterých

v ranni zoi.

ásti paláce bylo pusto, ohlas hudby a hluk

sín hodovní dopadal sem

stále

neuritji.

!

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

Lyo;ii zdálo se. že byla

VADIS.

vyrvána

pekla a že

z

byla vynesena na jasný boží svt. Byla za oním

ohyzdným tricliniem. Bylo zde nebe, zoe. svtlo a ticho. Dívka dala se do pláe a tulíc se k o'brovi, opakovala sténajíc:

— —

Dom,

LJrse

—

Pjdeme!

Dom,

!

k

odpovdl

Aulovým Ursus.

se v.šak v malém atriu, náAktéin píbytku. Tam Ursus posadil na mramorovou lávku opodál fontán}-.

Zatím nacházeli ležejícím k Lvi>'ii

Akte

jala se

ji

upokojovati

poinula, ujišovala

nebo

hrozí,

opilí

do veera.

spáti

mohla

ji,

že

jí

se upokojit, a

od-

ji,

pro tu

chvíli nic ne-

I)udou

besedníci

Le

aby

a nutíc

po hostin

as

ne-

obma

ru-

po dlouhý

Lyi^ie

tisknouc

skrán

si

kama, opakovala jenom jako dcko:

—

Dom! K

Aulovým!

Crsus byl odhodlán.

U

l)ran stojí sice prae-

kolem tch projde. Žoldnéi nezastakdož vycházejí. Ped obloukem hemží se

toriani, ale vují ty,

nosítka. Lidé ních.

vem

Xikdo

ponou

vycházeti v celých skupe-

jich nezadrží. \'vjdou

zárove

s

da-

Tak

pjdou pímo dom. Konen, pro je tu? královna jeho mu káže. tak musí být. Proto

zde

jest.

a

23

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ

A

Lygie opakovala

—

x\no, Urse, vyjdeme.

Le x\no

!

:

Akte musila

Nikdo

rozum

míti

za oba.

Vyjdou

domu

jich nezadrží. Ale utíkati z

kdo tak pece iní, uráží jeho majestát. A^'jdou, ale veerem pinese centurio v ele žoldnéií ortel smrti Aulovi. Pomponii Graecin a Lygii pivede zpt do paláce, Césarova není dovoleno,

a pak

již

pro

pijmou pod

ni

nebude spásy.

krov,

eká

voliti

mezi

\'initius a

Plautiv

záhubou

vlastní.

ji

Aulovi

]\íusila

ji

bvlo rady. jen zázrak mohl

mla

nadji, že

ji

vyrvati z této pro-

boží. slyšelas-li,

co pravil Vinitius, že César

mu mne

mne pošle vezme do svého domu ?

nevolník}- a že

dnes veer pro

I

Slyšela jsem

ji

vdla, že on: vlastn odal Aulovým. Xe-

— Akte — pravila v zoufalství —

—

vy-

záhubou

vyžádají od Césara a že

penduvili Césara, aby

Zázrak a moc

ji

smrt.

a mezi

Jdouc na hostinu,

Petronius

odevzdají Pomponii. a nyní

pasti.

Jestli

je jistá

Xebylo rady.

Lyg^ii klesl\- ruce.

svou

a

—

daroval a že

mne

ekla Akte.

sepjavši ruce, umlkla. Zoufalství,

Lyoie mluvila, nenacházelo u

ní

s

kterým

ohlasu.

sama b\da pece milenkou Xeronovou. Srdce

Ona její,

QUO

dobe zneuctní bývalá nevolnice

dosud milo-

vžila se v otroctví a co více,

Kdyby

vala Xerona.

by k

vycítiti

pomru. Jako

nemohlo

jakkoli dobré,

idoucí z takového

nad to

VADIS.

nmu

chtl

se k ni

ruce jako ku štstí.

bu

jasn, že Lygie

musí

vrátiti,

vztáhla

Rozumjíc

se státi

nyni

milenkou mla-

dého a hezkého A^initia, nebo sebe a rorl Aulv wdati záhub, nepochopovala naprosto, jak mže'

dívka váhati.

—

V dom

Césarov

—

nebvla bys bezpenjší než v I p!^"išlo jí

slova

její

na m>

si,

na ústech

po

dom

Vinitiov.

chvíli

:

shodni

Le

se

s

osudem,

eavý

uhel, hnala se krev stu-

dem do tváe pi pouhé vzpomínce na n. Nikdy vybuchla. Nebudu ani

—

!

Akte

—

—

—

Nikdy

podivila se

Má

protivný?

!

a

Lygii, která j^št

jeho polibk\- plné zvíecích chtí-

cítila

žhoucí jako

ani u \'initia

—

že jakkoli mluvila pravdu,

.pece znaila

bud' souložnicí Vinitiovou.

,

i^^ekla

-

drahá

—

—

zde,

!

tomu výbuchu. ekla.

—

je

ti

\'initius tak

Le

Lyg-ie nemohla odpovdti pro plá. Akte pivinula k prsm a upokojovala ji. Ltsus oddvchoval tžce a svíral ohromné své ii

pst; nebo

miluje vrnosti psa svou královnu.

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

nemohl snésti pohled na ckém, polodivokém srdci se

rodila se

do dvorany, zardousit Vinitia

tí"e'bv

Césara

i

nejsa

jist,

\"

slzy.

její

jeho lygi-

chu,

vrátiti

a v pi^-ípadu po-

bál se však sdliti to své velitetce,

;

takový in, který

zdali

být zcela prostým, byl

se

jemu

zdál

slušným pro vyznavae

])y

ukižovaného Beránka. A Akte pritulivši se k Lygii, znovu se ptala Tak velice ho nenávidíš? nemohu ho nenáNe, ekla Lygie,

:

— —

—

nebo jsem kesanka.

vidt,

— z

—

Vím

Vím. Lygie.

vám

Tarsu, že

také

z

Pavla

listu

není dovoleno dáti se v hanbu,

že se smrti nesmíte báti více než híchu, ale

mi, dovoluje

tvé

ti

— Ne.

— Jak

rovu na

mžeš Aulv?

tedy

dm

uvalovat pomstu Césa-

Nastala chvíle mlení.

ped

T^ygií

A

dom,

Bezedná propast

se

znova otevela.

mladá propuštnka mluvila dále

— Ptám l)onie

ekni

uení zadávat smrt?

i

Aula

se, i

a vím,

ím

nemžete odtud prositi Vinitia,

nebo

je

mi

t

jejich dítte. Já

hrozí

t —

i

dobré Pomžiji

Césarv.

Jediná cesta

utéci.

aby

hnv

lito,

dávno

vrátil

17G

—

Pomponii.

v

tomto Ne, vy

ti

zbývá:

QUO VADIS.

Le nkoho

Césarov

se v

aby prosila

kolena,

Ursus poklekl za

jiného.

oba modlili

na

klesla

Ly.e:ie

dom

také, a

chvíli

pi

ranni zoi.

Akte poprvé vidla takovou modlitbu mohla odtrhnout oi od k

ní

k nebi, jako by z

Ranni

Lyg-ie, kteráž

pozvedajíc ruce

lírofilem,

nho

a ne-

obrácena

hlavu hledla

i

ekala spásu.

úsvit oza-oval

svým jasem

její

temné

vlasv a bílé peplum. odrážel se v jejích zítelnicích,

ona

a

jsouc v jasu, vyhlížela jako

celá

vtlené svtlo.

\' její

pobledlé tvái, v otevených v oích k nebi nadpozemské nadšení.

ústech, v pozvednutých pažích

obrácených I

bylo

Akte porozumla nyní,

státi

ní

souložnicí.

ronovou jako by

svt

jící

Ped

se byl

pro

i

se

ji

Lygie

nemže

bývalou milenkou Ne-

odsunul cíp záclony, kry-

zcela jiný, než je ten,

Pekvapila a

jakés

jemuž navykla. dom zloinu

modlitba v tomto

ta

hanby.

Ped

chvíli

spásy, nyní ale

zdálo

se,

že

není

poínala viti, že

nco nadobyejného,

že se dostaví

tak mocná, že

se

pro

mže

Lyg"ii státi

njaká spása

sám César se jí opíti nedovede, se njaká okídlená vojska na pomoc dívce, anebo že slunce proste pod ní své paprsky a že ji zvedne k sob. Slyšela již o množe

s

nebe snesou

—

177

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

hých zázracích mezi kesany,

patrn

a myslila nyní. že

vše to je pravda, vidouc Lygii takto se

modliti.

Lyoie zvedla

nou nadjí.

konen

se

Ursus zvedl

s

tvái^

také

se

í

rozjasn-

schouliv se

vedle lehátka hledl na svou velitelku, cekaje slov.

její

i

A

její

zvolna po

oi

dv

zvlhly,

veliké slzy stekly

ji

lících.

— Nech Bh žehná Pomponii a Aulovi, — — Nesmím uvalovati záhubu na hlavu

ekla.

je-

nespatím

jich,

Potom, že

tedy nikdy více.

jich

obrátivši se k Ursovi,

on jediný jen

již

jí

otcem

že musí být nyní jejím

povdla mu,

a

ochráncem.

Nemohou hledati iitulku v dom nebo uvalili by na nj hnv Césarv.

nemže zstati ani Nech ji tedy

nitia.

vodí

z

msta

a

v

svt,

nyní zstává na

dom

x\ulov.

Ale ona

Césarov, ani u Vi-

Ursus vezme, nech

nkde nech

ji

ji

vypro-

ukryje, kde

nenalezne ani Vinitius, ani jeho sluhové.

všude pjde za nim,

teba

k barbarm, kde není

za

slyšeti

moe, za hory ímského jména,

kam moc Césarova nesahá. Nech nebo on jediný jí zstal.

chrání,

—

178

—

ji

Ona

ji

vezme

a za-

QUO

VADlS.

Lyo- byl hotov tak uiniti a na znamení poschýliv

slušenství

se,

objal její

Le

nohy.

na

tvái Aktéin, která zázrak oekávala, objevilo se

To

zklamání.

ona modlitba? Utéci

jen dokázala

z domu Césarova, to znamená dopustiti se zloinu uražení majestátu, který musí býti pomstn, i

mu

César pomstí

I^ygie dovedla se ukrýti.

k(l\b\-

se na

Aulových. Chce-li

utéci,

nech prchne

Mnitiova. Pak César, který

jímati se cizími záležitostmi,

Vinitiovi

pomáhat

Lyg-ie myslila na

do-

neoblibuje za-

snad nebude chtít

ve stíhání, v

nebude pak spáchán zloin

si

z

každém pípad

iu"ažení majestátu.

útk podobn. Aulovi

ne-

budou vdti, kde jest, ani Pomponie Utee, jenže ne z domu' Vinitiova, ale cestou do jeho domu. Jsa opilý, ekl ji. že veerem ])ro ni pošle .

své nevolníky. vyznal,

kdyby

ekl

ped

slib, že

na

ni

jist pravdu, které by nebyl

Petroniem

nm

druhého dne veer vydá. A kdybv dnes zapomnli, tož pijdou pro ni zítra. Ale ji

ji

jako

vynesl

sovi

s

hostinou Césara a vymohli na

Ursus ji

.

byl stízliv.

Patrn on sám. nebo snad oba vidli

.

zachrání.

nedovede

Pijde, vynese

z triclinia, a

se

—

z

nosítek

ptijdou do svta.

nikdo opíti.

snad ani onen strašný

ji

Ur-

Jemu neopel by fc zápasník, který vera zá179

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

Ale jelikož by mohl Vinitius

imsil V tricliniu.

mnoho otrok, pjde

poslati velmi

Ursiis hned

k biskupu Linovi o radu a o pomoc. Biskup

nad

tuje se

ní,

nezstaví

kesanm

káže

Oni

msta

Na

tvái

usmívala

\'initia

sli-

pi-

nkde ped mocí ímskou.

ukryti

rozkládal

její

v

opt

ní

opt rumnec,

se

nabyla vrchu, tak

nadje ve spásu mnila ve skutese na šíji Akte a piloživši svá

již

Xáhle vrhla

krásná ústa k

její

tvái, šeptala

:

—

Tv

nás nezradiš. Akte, neni-li

—

Pi

stínu své

vdla

i

s

Dvra

se.

jako by se nost.

i

rukou

Ursem na její záchranu. potom ji už dovede Ursus vy-

jíti

vyprostí a

ji

vésti z

v

ji

t

Boha, aby

—

odpo-

vás, a tv jen pros

svého

matky písahám,

— nezradím

Akte,

dovedl Ursus vyvésti.

dtinné oi obrovy

}íIodré,

Xedovedl by

by

nic vymyslet,

svou ubohou hlavu,

svítily si

takovou

ale

dokáže. Zdali ve dne nelio v noci

Pjde

pravda?

k biskupovi,

nebo

štstím.

jakkoli lámal

—

vc

—

tu

on

vše jedno

!

biskup v nebi ítá.

eho

je teba a eho ne. Ale kesany svolati by sám dovedl. Má mnoho známých, nevolník, i

i

g-ladiator

i

volných

Sebral bv jich

tisíc

lidí, i i

—

dva 180

na

Subue

tisíce.

—

i

za mosty.

\'yprostí svou

:

:

.

QUO VADIS.

velitelku, a vyvésti

vede.

ji

Pjdou teba

z

msta

a

jíti

ní talcé

s

do-

na konec svta, teba tam,

odkud jsou, kde ani nikdo neslyšel o ím. Zahledl se ped sebe. jako by chtl dohlédnouti k njaké vci minulé, nesmírn vzdálené a

íkal

si

— Do Nuž,

pjde

nyní

již asi

.

.

.

probral se ze svého vidní.

chvíli

r^o

Imde

lesa? Hoj, jaký les, jaký les!

biskupovi

k

a

veerem

stem hlav íhati na nosítka.

se

A

byt"

teba praetoriani nikdo se neodváží pod jeho pst ani v železné zhroji. Což je železo tak mocné? by

ji

!

Jen

nejenom

provázeli

nevolnici, ale

A

!

notn

udeiti v železo, pak v

Le

nevydrží.

Lygie

s

velkou

a

nm

také hlava

zárove dtin-

nou vážností vztýila prst

—

Urse

—

„nezabiješ!'"

!

•

Lyo- položil svou ruku týla a petíraje ji

pece

nyní na

se

nm .

.

ada se,

.

.

.

prositi,

podobnou

mruel

.

se

palici

do

v rozpacích. INIusí

své svtlo.

Sama ekla,

že

.

bude.

^lusí jim

.?

pihodilo

vinného

krk.

zachránit,

Postará

bezdky

si

ekla.

ji

A

kdyby

pece

vzíti.

se

pihodilo

Xuž, kdyby

Bude se káti a tak Beránka Neže Beránek Ukižovaný se slituje

—

181

-

:

HENRIK SIENKIEWICZ

nad ním ubohým chtl

A le

má

uraziti,

.

.

.

On

:

QUO

VADIS.

by pece Beránka ne-

tžké

jen ruce tak

.

.

.

velké roztklivní zrailo se na jeho tvái,

snažil se,

aby

proto pokloniv

je ukryl, a

se,

ekl

—

Pjdu

tedy k svatému biskupovi.

Akte, objavši Lygiinu

umla,

že je jakýs svt, ve

šíji,

ped tila,

domu ní

.

nádhee

Poroz-

.

i

v utr-

a v rozko-

Césarova, ješt jednou rozevely se

le souasn pocíhodná, aby prošla tmito dvemi.

jakés

že není

.

kterém teba

pení je vtší štstí než ve vší ších

plakala

dvee

k svtlu,

—

182

—

IX.

teskno po Pomj^onii Graecin, kte-

ysii bylo

I

*—'

rou milovala

z

domu Aulova, le

celé duše, bylo

zoufalství

její

jí

líto

celého

zmizelo.

Cítila

naopak jakousi sladkost v mysli, že jde do života potulného a neznámého pro svou Pravdu. Snad v

tom bvlo

trochu dtinné zvdavosti, jakým

i

bude onen život v odlehlých krajinách mezi barbary a mezi divokou zvÍM, že jednajíc

tím

ale více

zpsobem, iní

hluboké

tak,

jak

víry,

kázal

božský mistr", a že odtud On sám bude bdíti nad ní jako nad díttem poslušným a vrným. ,,

mohlo potkati? Pijdou-li njaká utrpení, snese je v Jeho jménu, pijde-li neoekávan smrt vždy On ji povolá, a nkdy, až

Co

ji

zlého

—

zemí'e

celou trápila

ka,

Pomponie, budou hned pospolu,

vnost.

Xejednou ješt v

svou dtinnou hlavu tím, že ona,

nemže

uiniti

nic

—

183

a to

kesan-

pro Ukižovaného,

—

po

dom Aulov na

:

HENRYK SIENKIEWICZ

nhož

Le

s

roztklivníiii vzpomínal Ursus,

takovým

nvní chvile

nadešla.

ta

Lyg-ie pokládala se

skutené

šastnou

za

mluvila o svém štstí k Akte, kteráž pochopiti. Opustit všecko, opustit

ji

dm,

a

nemohla dostatek,

msto, zahrady, chrámy, portiky, všecko, co je krásné, opustit slunenou zemi a blízké lidi, a pro? Proto, abychom se skryli ped láskou mladého a hezkého rytíe? \^ hlav Aktéin nechtly se t\'to vci srovnati. Chvílemi pociovala, že to je sjírávné, ano, že v tom mže být jakés taiemné štstí, ale jasn si to nedovedla vyložiti, zvlášt proto, že I-yj^ii ekal útk, jenž zle mohl skonit, pi kterém bylo snadno

i

Akte bvla od pírody l)ojácnou

a

mvslela na

to,

co

veer

život ztratit.

mže

ten

se

strachem

Le

pinésti.

o obavách svých nechtla Lyo^ii íci. Rozednilo se zatím atria

;

nebo

úpln, byl jasný den

poala jí

bylo

ji

a slunce záilo

pemlouvati, aby

odpoinku teba po probdlé

Lyo-ie neodporovala,

i

vešly

ob

které bvlo jirostranné a zaízené

vzhledem k bývalým položily se vedle

stykm

sel^e,

Césara

do

odpoinula,

si

noci.

do cubicula,

s

s

le Akte pi

pepychem Akte. vší

Tam

únav

nemohla usnouti. Byla vždy smutná a nešastná, le nvni poal se jí zmocovati jakýs nepokoj.

QUO

VADIS.

Dosud pozbaveným

kterého ]M-ve nikdy neznala.

obtížným

býti

život

se

jevil

V Dvee

hlav

povstával

jí

ku svtlu poaly

oslovalo

se

ono svtlo

ji

jí

znova

chvíli,

tak, že

nevidla. Spiše hádala, že tkví v

bezmrn.

kés štstí pi^"ímo

tou

mrou

ností,

a

niím,

kdyby na

opt

ji.

že

by

se

jí

nyní

si

zmatek.

otvírati

kdy

a

se oteví-

nieho jasn

té jasno'sti ja-

vi kterému jiné je vi nmu bylo mar-

César odstranil Poppaeu

pí-íklad

Akte,

i

v'tší

stále

hned opt zamykati. Ale ve raly,

zdál jitra,

bezcenným.

býti

jí

a

Pojednou

zamiloval.

jí

pi-

padalo, že onen César, kterého milovala a kte-

mimovoln

rého

pokládala za jakéhos poloboha,

ímsi bídným jako kterýkoli nevolník, a onen sloupoadím z numidského mramoru žj není niím lepším, než hro^mada kameni. Ko-

je

palác se

nen

on\- ])Ocity, jež

si

alv ji muiti. Pála si pokojem nemohla.

vyložiti,

po-

le moena

ne-

nedovedla usnouti,

—

Pak

soudíc, že Dygie, nad kterou viselo tolik

nebezpeí

a

nejistoty,

aby

s

ní

k

ní,

Le

rovnž

Lyo-ie spala pokojn'.

bicula padalo

nespí, obrátila se

rozmlouvala o veerním útku.

Do temného

cu-

neúpln staženou záclonou nkolik

jasných paprsk, ve kterých se vznášel prach po-

:

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Pi

(lobný zlatému pisku.

jejich

svtle pozoro-

jemnou tvá openou o obnaAkte žené rám, zavené oi a ponkud otevená ústa. Oddechovala stejn, tak jako dýšeme ve snu. pomyslila si Akte Spí Mže spát Lys^iinu

vala

—

je

to

ješt dít.

Po volí

—

—

!

však pišlo

chvíli

radii útk. než

na mysl, že to dít

jí

státi

milenkou Vinitio-

se

vou, volí nouzi radji než haninu, vyhnanstvi než

krásný

dm

vedle Carin, než roucha, klenoty,

než hostinv. hlasy louten a

citer.

— Pro? Pohlížela na Lygii. jako by chtla nalézti

odpov elo, na sv,

v

její

spící tvái.

píjemn

Hledla na

j«jí

isté

vyklenuté oboí, na temné

a-

na pootevená ústa, na klidné výdechy, jimiž

pohybovaly

— Jak

se

díví prsy a pak

je zcela jiná

Lvgie zdála

se

ji

si

pomyslila

než já býti

zázrakem, jaký-ms

božským vidním, jakýms milákem boh, stokrát krásnjším než všecky kvty v zahrad Césarov a než všecky sochy jeho paláce. Ale v srdci ni

Rekvn

nebylo

závisti,

naopak pomyšle-

na nebezpeenství, která dívce hrozila, napl-

ovalo

ji

kýs pocit

velikou

lítostí.

Probudil se v

matky; Lygie pipadala

jí

ni

ja-

netoliko

QUO VADIS.

krásná jako krásný sen, ale zárove velice milování hodná;

A

ústa k

piblíživši

i

vlasm, poala

klidn, jako by byla

Ly.^ie spala

A

pod ochranou Pomponie Graeciny. Poledne

dlouho.

modré oi

temným

jejím

líbat.

je

již

a dívala se

doma

spala dosti

když otevela své

pi^ešlo,

po cubiculu

velkým po-

s

divením.

Patrn lov dom. To

—

h.lédnuvši

— — — — —

podivením, že není v Au-

—

Akte?

ekla konené,

To

už je

veer?

Ne, dít, ale poledne

A

za-

ekyn.

pítmí tvá Lygie.

já,

Ursus

se

s

již

minulo.

nevrátil?

Ursus neekl, že

kesany

se

na

vrátí,

ale

že

veer

nosítka.

Pravda.

Potom lázní,

s

jí

ty,

jsi

v

bude íhat

—

bylo

opustily cubiculum a odebraly se do

kde Akte

Lyg-ii

vykoupala, pak

ji

zavedla

k snídani a potom do zahrad pi paláci, ve kterých nehrozilo žádné nebezpeí, jeho pednj.ší

dvoenínové ješt

nebo César spali.

a

Lygie po-

prvé v život vidla krásné ty zahrady, plné cy-

piš,

pinií,

dubu, oliv a myrt, mezi nimiž se

HENRYK SIENKIEWICZ:

blal celý dav soch,

blýštila

zrcadla ná-

tu

se

rží zrosených pelem vchody arovných jesky obrstal be-

držek, kvetly tu celé hájky

fontán,

an

nebo réva. po

chami

a

vod

plynuly labut, mezi so-

stromy chodily ochoené gazely

z afri-

ckých pouští a barevné ptactvo, snesené ze všech

známých krajin svta. Zahrady byly prázdné covali nevolníci

písn,

jiní,

s

tu

;

tam

i

toliko pra-

lopatami v ruce, popvujíce

kterým dáno na

si

odpoinouti,

chvíli

sedli nad nádržkami nebo ve stínu

dub

v mi-

hotajících svtélkách, jež tvoily paprsky slunení,

prodírající se listím, jiní zalévali

bled

fialové

kvty

šafránu.

Akte

s

rže nebo

Lygií chodily

tudv dlouho, prohlížejíce všeliké krásy zahrad, a iakkoli

mla

Lygie mysl nevolnou, tož pece

byla ješt píliš díttem, než aby nepodléhala do-

jmm

zvdavosti a obdivu. Pišlo

by César v takovém paláci a

v

ji

na mysl. že

takových zahra-

dách mohl býti velmi šasten, kdyby byl dobrý.

Ponkud

jsouce unaveny, usedly na lávce

ukrvté v houštin

cypiš

a

o tom, co jim nejvíce srdce

poaly rozmlouvati tížilo,

to jest o ve-

erním útku Lygiin. Akte útk mnohem znepokojoval než Lygii. že je to

zámr

více

Chvílemi zdálo se

šilenv, kterv

se

nemže

jí,

zdaiti.

^

a

QUO

Pociovala slila,

vtší

stále

VADIS.

Pomy-

nad Lygií.

lítost

že by bylo stokrát lépe zkusiti, zdali by se

nedal Vinitius pohnouti.

dávno zná

Le

chvíli zeptala se, jak

že by se dal

Vinitia, zdali nemyslí,

aby

uprositi,

Po

vrátil

ji

Lygie

Pomponii.

zavrtla

smutn

svou tmavou

hlavinkou.

—

V Aulov dom

Ne.

byl Vinitius

jiný,

velmi dobrý, ale od verejší hostiny se ho bojím a radji uteku k

Akte

— — —

Lygm.

ptala se dále:

Ale v

dom Aulov

Ano odpovdla !

Ty pece

ti

byl

milým?

Lygie, schylujíc hlavu.

jako já jsem

nejsi nevolnicí,

—

—

ekla po chvíli rozmýšlení Akte. S tebou by se mohl Vinitius zasnoubiti. Jsi rukojmí byla

a dcerou vlastní jati

t

krále

Lygv.

dít a jsem

jista,

za dceru. Vinitius by se

snoubiti,

Le

— —

s

tob

jako

pi-

tebou mohl za-

Lygie.

ona odpovdla

tiše

a ješt

smutnji:

Radji uteku k Lygm. Lygie, nechceš, abych hned

nitiovi, zbudila ho, jestli spí, a

co

t

Aulovi milují

že by byli ochotni

nyní pravím? Ano,

-

193

—

te

abych

má

šla

mu

drahá,

k Viekla,

pjdu 26

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

k

nmu

a

eknu

:

Vinitie,

hle,

a drahé dít slavného Aula; ji

Aulovým,

potom

jestli ji

odve

ji

miluješ,

vra

jako ženu z je-

donui.

jich

A že

a

dcera královská

liO

dívka odpovídala hlasem

Akte sotva mohla

—

Lygm

Radji k

A dv

chvly

slzy

již

tak tichým,

slyšeti

se

.

.

jí

.

na sklopen3xli a-

sách.

Další

rozmluvu perušil

šelest

blížících

so

kroku a než se mohla Akte ohlédnouti kdo pi-

ped lávkou Sabina Poppaea malým prvodem nevolnic. Dv z nich držely

cházií,

s jí

objevila se

nad hlavou svazky pštrosích

per,

zasazených

zárove zacloovaly ped palivým ješt podzimním sluncem; ped ní erná jako eben Ethiopka se vzedmutýma prsoma, peplnnýma mlékem, nesla na rukou dít ovinuté purpurem a zlatým tedo zlatých prut, jimiž

pením. Akte že

i

ji

ovívaly a

Lygie povstaly, domnívajíce

Poppaea pejde kolem lávky, aniž

všinme,

le ona

— Akte, culi

se zastavila

rolniky, které

ped jsi

si

se,

jich po-

nimi a ekla

pišila na icun-

(na loutku), byly špatn pišity; dít utrhlo

jednu a dalo

si ji

brzo postehla.

do úst; štstí, že

Lilith to dosti

QUO VADIS.

—

Promi, božská

živši ruce

Le

— —

— odpovdla Akte. skí-

na prsou a schylujíc hlavu.

Poppaea hledla

na Lygii.

již

—

zeptala se. Kdo je tato nevolnice? To není nevolnice, božská Augusto,

ale

vychovanka Pomponie Graeciny a dcera krále Lyg-Li, jež

— —

A

byla jimi dána

pišla

t

ímu

jako rukojmí.

nav.štívit?

Od pedvera

Ne, Augusto.

obývá v pa-

láci.

— Byla vera na hostin? — Byla, Augusto. — Kdo poruil — Z rozkazu Césarova ?

.

Popaea

ješt

která stála pi"ed ní

.

pozoiiiji s

.

prohlížela

hlavou sklonnou, jen chví-

lemi pozvedajíc ze zvdavosti své zase

je

klopíc.

Lygii,

Náhle objevila

se

modré oi

a

vráska mezi

Augustininým oboím. Žárlivá jsouc a stále majíc na pamti své vnady a svou moc, žila v ustaviné

obav, aby nkterá šastná sokyn

ji

jako ona sama zahubila Octavii.

tvá v leckým okem

krásná

paláci budila její podezení.

prohlédla všecky

ocenila každou jednotlivost její ,,To je

pímo

nezahubila,

Proto každá

nymfa," ekla

Lygiiny tvary,

tváe a si.

Zna-

—

,,

ulekla se:

Venuše

ji

:

HENRYK SIENKIEWICZ

zrodila."

A

náhle napadlo

mnohem

starší

hled na

—

na

jí

nepišlo do-

jiné krásky: že je

než ona. Zachvla se v ní dotená

samolibost, zmocnil se

kmitaly se

ji,

pi pohledu na

sud pomysliti

:

jí

nepokoj a

rzné obavy

Nero nevidl, nebo smaragdem, krásu její nemohl oceniti.

jí

ni

Ale co

hlavou. ,,Snad

se

stane,

jestli

A

arovnou ?

slunci, tak

ji

ji

pi

potká ve dne,

pak není nevolnicí

!

Je

dcerou královskou, ovšem z rodu barbar, ale je královskou dcerovi

!

Bohové nesmrtelní! Ona

stejn krásná jako já a mladší

oboím

se zvtšila a

oi

!''

zasvítily

A

je

vráska mexi

pod zlatými a-

sami studen3'm leskem. Obrátivši se k Lygii, promluvila na ni se

zdánlivým klidem

— — — —

Mluvila

Ne, Augusto.

Pro

z

—

jsi

radji zde, než v

Nejsem

Césara, aby

jsem

Césarem?

jsi s

mne

donucení,

A

tu

radji.

Petronius

Pomponie

vzal od ó,

dom

—

Aulov?

pemluvil ale já tu

paní!

chtla bys se

vrátit

k Pomponii

?

Tuto otázku vyslovila Poppaea hlasem lahodnjším, mkím, a v srdce Lygiino tudíž vstoupila nadje.

QUO VADIS.

— sar

Paní

— ekla, vztahujíc k

ty se

— vzal z

—

Tedy Petronius pemluvil

domu Aulova

a aby

t

Ano, paní. Vinitius

pro mne, le

slati

— Cé-

ní ruce

mne dá jako nevolnici Vinitiovi, mne zasta a vra mne Pomponii.

ale

že

slíbil,

Césara, aby

má

ješt dnes po-

dobrotivá, slituj

ty,

t

dal Vinitiovi?

nade

se

mnou.

To povdvši

sklonila

Poppaeina roucha, ekala na

se,

a uchopivši lem

její

slovo se srdcem

tlukoucím. Poppaea hledla chvíli na ni

rozjasnnou

—

úsmvem

zIaui

Slibuji

tedy,

ti

a

tváí

s

pak ekla:

že dnes ješt se staneš

nevolnicí Vinitiovou.

A

odešla jako zjevení krásné, ale zl.

K

Lygie a Akte dolétal jenom kik dítte, jež

uším z ne-

nadání poalo plakati.

Oi

Lygie rovnž naplnily se slzami, le po

chvíli vzala

— lze,

Vrame

odkud I

Akte za ruku a ekla: se.

vrátily se

opustily.

Když

svícny o

Pomoc

toliko

odtud ekati

atria, které již

do veera ne-

mže.

pijíti

do

se

tyech

setmlo, a když nevolníci vnesli velikých plamenech, byly

ob

velmi bledé. Rozmluva jejich každé chvíle ustávala.

Ob

stále naslouchaly,

—

197

—

zdali se

nkdo

ne-

:

HENRYK SIENKIEWICZ

:

QUO VADIS.

Lygie ustavin opakovala, že by byla ráda,

blíží.

aby se vše stalo

má Akte

opustiti

— vždy Ursus

tam ve tm. Dech se

sítal

dnes, jakkoliv

již

její

shrnovala,

se

Akte

hlasitjším.

je líto, že

jí

musí

vzrušením

ekati

již

zrychlil a

horeným chvatem

s

kde mohla, klenoty, svazujíc

cípu roucha

zapSí^ísahala Lygii,

i

je

aby neodmítala

toho daru a prostedku k útku. Chvílemi

ob

mly

v hlubokém tichu veera sluchové peludy.

Obma tu

do

opt

zdálo

se,

že slyší jakýs šepot za oponou,

vzdálený plá dítte, tu štkání ps.

Náhle sebou hnula záclona v pedsíni bez šelestu, a

vysoký

sndý muž

z jizvenou objevil se

s

tváí po neštovicích

v atriu jako duch. Lygie po-

znala ihned Atacina, propuštnce Vinitiova, který

picházíval do Aulova domu.

Akte vykikla, le Atacinus poklonil

se hlu-

boce a ekl

—

Pozdravení božské Lygii od Marca Vi-

kterýž

nitia,

ji

eká

s

hostinou v

dom

ozdobeném

zelení.

Ústa dívina zblela úpln.

— A

Jdu

!

—

ekla.

na rozlouenou

se objala s Akte.

X.

I ni \ initiv byl skuten ozdoben zelení, I ^-^ myrtou a beanem, z nichž udlány byly

vnce po stnách byly révou. byla

V

a nade

atriu,

dvemi. Sloupy obtoeny

nad jehož otvorem rozpjatá

vlnná purpurová záclona k ochran ped

noním

chladem, bylo jasno jako ve dne. Plály tu

osmi- a dvanáctiramenné svícny, mající podobu nádob, zvíat,

pták nebo

soch,

držících

lampy

naplnné vonným olejem, vytesané z alabastru, z mramoru nebo z pozlacené mdi korinthské, ne jako byl onen slavný svícen ze

tak nádherné,

svatyn

Apollínovy,

jehož

užíval

Nero,

ale

krásné, slavnými mistry provedené.

Nkteré sklem nebo

byly

zaclo ny

przranými

ervené, modré,

alexandrijským

tkaninami z Indie, barvy

žluté, fialové, tak že celé

bylo plné rznobarevných paprsk.

atrium

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

vn

Všude vanula pivykl a kterou

Východ. Po-

zamiloval na

si

domu, ve kterém pecházely mužské a žen-

zadí

ské postavy nevolník,

V

nardu, kteréž Vinitius

tricliniu

rovnž ozáeno svtlem.

tyi

stl pipraven pro

byl

nebo k hostin mli

osoby,

vedle Vinitia a Lygie za-

sednouti Petronius a Chrysothemis. Vinitius ídil se ve

mu

který

ni poslal

všem slovy Petroniovými,

aby nešel pro Lygii, ale aby pro

radil,

Atacina

povolením od Césara obdrže-

s

ným, a sám aby

dom

ve svém

ji

upímn, ale s okázalou vážností. ekl Vera jsi byl opilý

—

—

jsem t, poínal bánských.

jsi

Nebu

mu.

— Vidl

jako kamenní k z hor Al-

si

píliš dotíravý a pamatuj

Vz

dobré víno teba pít zvolna. je

pijal sice

si,

že

také, že sladko

požádati, ale ješt sladší býti požádán.

Chrysothemis

rzné mínní, le stalkou

mla

o

té

vci

Petronius, jmenuje

a holubikou,

poal

jí

ponkud

vlastní,

svou ve-

ji

vykládati,

musí býti mezi otužilým jezdcem

rozdíl

jaký

z cirku

a mezi pacholetem, které poprvé sedá na tvero-

speží.

Potom

— k

ní

obrátiv se k Vinitiovi pravil

Získej

si

její

dvru,

rozvesel

ji

a

bud

jemnomyslným. Nechtl bych vidti smut-

—

:

QUO VADIS.

nou hostinu. Pisáhni

teba na Hada,

jí

že

ji

vrá-

Pomponii, a bude pak tvou vcí, aby zítra

tíš

radji zstala, než aby se

vrátila.

Ukazuje na Chrysothemidu dodal:

— Já mén

si

každodenn jednám

let

zpsobem

tímto

nemohu

a

od pti

více

touto plachou hrdlikou

s

naíkati do

její

píkrosti.

Chrysothemis udeila ho

vjíem

z

pávích

per a ekla

— Což jsem nevzpírala, satyre? — Z ohled na mého pedchdce. — Nebyl u mých nohou? — Abych na prsty navlékl se

jsi

jejich

prsténk}'.

nohy, na jejichž

mimovoln pohlédla na své prstech se skuten leskly jiskry

klenotv, a ona

i

Chrysothemis

Petronius se poali smáti.

Le

Vinitius neposlouchal jejich hovoru.

Srdce

bilo

mu nepokojn pod

šatem syr-

ského knze, kterým se ku pijetí Lygie odl.

— mluvil

— hu z

ti

Již asi vyšli

Již asi vyšli

zatím

paláce

—

ekl, jako by

pro

— odvtil Petronius. — Mo-

povdti

Tyany, nebo onu

nevím

z

sám k sob.

—

o

proroctvích

historii

Apollonia

Rufinovu, kterou

jsem neukonil.

•

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Vinitius staral se stejn málo o Apollonia z

u

Tyany jako Lygie,

pijme-li

o historii Rufinovu. Mysl jeho byla jakkoli

a ji

chopa pro

že

cítil,

doma, než kdyby byl

ni

to

je šel

pknjší,

v úloze po-

do paláce, pece chvílemi

litoval, že

pro ni sám nešel, jen proto, že mohl Lygii díve uzíti a sedti vedle ní v temnu v podvojných nosítkách.

Zatím pinesli nevolníci tínožky ozdobené hlavami beran, uhlím, na

nž

bronzové

poali

mísy

trousiti

s

rozžhaveným

myrrhu

a nard.

— Již zatáejí ke Carinám — ekl Vinitius. — On to nevydrží, vybhne v úst rety a nimi minout — zvolala Chrysose ješt

je

s

to

s

themis.

Vinitius se usmál a

ekl jako nevdomky:

—

Ovšem, vydržím. Le poal supti a chípím pohybovati

;

Pe-

tronius vida to, pokril rameny.

— Není v nm ani za sestercius ekl — a nikdy tohoto syna IMartova

filosofa

z

—

neud-

lám lovka. Vinitius ani neslyšel

—

Jsou

již

A skuten zvaní lampadarii,

na Carinách

!

.

.

.

zatáeli ku Carinám. Nevolníci, šli

naped,

—

202

—

jiní,

zvaní pedisequi,

!

:

QUO VADIS.

po obou stranách nosítek, a Atacinus za nimi, dona prvod.

zíraje

zvolna,

Šli

nebo

neosvtleném špatn

ve

svítilny svítily

na

mst tém K

tomu neb tam

cestu.

ulice poblíž paláce byly pusté, sotva tu

lovk

pešel

ejn

živo.

se svítilnou,

Ze všech

kout

ale

dále bylo neoby-

vycházeli lidé po tech,

po tyech, všichni bez pochodní, všichni v tmavých

pláštích.

mísíce

Nkteí

zárove

šli

mezi nevolníky,

se

madách picházeli jako by byli

z

prvodem,

Nkteí tou mrou

protjška.

Chvílemi

opilí.

s

ve vtších hro-

jiní

motali se

pekáželi

pochodu, že lampadariové volali

—

Místo pro šlechetného tribuna Marca Vi-

nitia

Lygie vidla odsunutými záclonami ony temné hromady a poala se chvti rozilením. Zachvívala a

jí

bázeií

nadje. „To

i

kesané! Stane

se to

je on!

To

už te!" íkala

jícími se rty. ,,Ó, Christe,

pomáhej

!

si

Ursus chvé-

O, Christe,

\"

spas

Ale

i

nezvyklého oživení

ulice,

pokojovati. Bylo to cosi riové musili stále sítka

poátku nedbal onoho poal se konen znezvláštního. Lampada-

Atacinus, který z

astji

volati:

šlechetného tribuna".

„Místo pro no-

Se strany poali se

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

neznámí

lidé tlaiti

nevolníkm, aby Náhle

k nositkám, že Atacinus velel

je

holemi odehnali.

se ozval v

shasla svtla,

pedu

kik, v jedné

chvíli

kolem nosítek nastalo shluknutí a

rvaka. Ataciíms porozuml

A

Subue

i

že

by byl

se.

Bylo všem známo,

senátorem.

i

msta. Bylo znánoních výlet boule

a v jiných ástech

asto pinesl modiny, le, kdo se

mo,

bylo to napadení.

asto pro zábavu hýí mezi augustiany

že César

na

;

poroizumv, zdsil

z

bránil,

Dm

šel

na smrt,

by

vigil, jejichž povin-

msto, nebyl píliš odlehlý, ale tváila v podobných pípadech, jako by

ností bylo stežiti

stráž se

byla hluchá a slepá.

Kolem

nosítek velo; lidé zápasili,

bili

se,

poráželi se, tlapali po sob. Atacinovi zableskla

myšlenka hlavou, že pedevším musí zachrániti Lygií a sebe, a ostatní zstaviti osudu. Vyzved-

nuv

z nosítek,

ji

Le

—

hledl zmizeti

s ní

v temnu.

Lygie poala volati

Urse! Urse!

Byla

bíle

odna, lehko

ji

tedy bylo nalézti.

Atacinus druhou, volnou rukou vrhal na ni rychle

svj vely

pláš, když v téže chvíli strašlivé klešt se-

mu

hrdlo a na hlavu

—

204

—

mu

dopadla jako

:

QUO

VADIS.

kámen obrovská drtivá massa Padl ihned k zemi jako vl obuškem udeený ped oltáem Jovo!

vým. Nevolníci

vtšinou na zemi, nebo

leželi

zachraovali útkem, narážejíce v iré

hrany

zdí.

Na míst

nosítka.

bitá

tm

se

na

zstala jenom ve rvace roz-

Ursus nesl Lygii k Subue, dru-

hové jeho pospíchali

za

rozcházejíce

ním,

se

cestou.

Nevolníci poali se

shromažovati a krátké

porad

ped domem Obávali

raditi.

vrátili se

Vinitiovj^m

se vejít.

na místo, na kterém

Po byli

pepadeni. Nalezli nkolik mrtvých tl a mezi nimi tlo Atacinovo. Škubal sebou ješt, ale po

keovitém záchvatu

ped

natáhl se a zstal

nehybn

Pozvedli ho, odnesli a znovu se zastavili

ležeti.

branou.

Bylo teba pánu oznámiti, co

se

stalo.

—

—

Gulo nech to oznámí poalo šeptati nkolik hlas, krev mu plyne jako nám po -

—

tvái, a pán ho

než

má

rád.

Gulo

je

bezpenjší

jiní.

A

German Gulo,

starý nevolník, který kdysi

choval Vinitia a byl jím

Petroniov, pravil

zddn

po matce, seste

.

!

:

!

:

:

HENRYK SIENKIEWICZ

— Já

oznámím,

to

:

pojme

ale

všichni, aby

na mne jediného nepadl jeho hnv. Vinitius byl i

rychlým krokem po

— Juž být

!

.

I

atriu,

máji

zde

Petronius

velice netrpliv.

již

Chrysothemis vysmivali

mu, le on chodil

se

opakuje:

být!...

zde

Juž

máji

.

chtl

Le

odejit, ale

oba ho zdržovali.

náhle se v pedsini ozvaly kroky, a do

atria vpadli

houfem

zvedli ruce

do výše a opakovali jeivými hlasy:

—

nevolnici

stanuvše u stny,

— aa

Aaaa

Vinitius skoil k

— Kde — Aaaa

i

je !

!

nim

Lygie? — zvolal strašným hlasem. — aa !

Gulo pokroil ku

pedu

se

svou zkrvavenou

tváí volaje spšné a žalostn

—

krev

!

Hle, krev, pane, bránili jsme se!

Naše krev

Le

Hle

!

nemohl dokonit, co chtl

íci,

nebo

Mnitius uchopil bronzový svícen a jedinou ranou roztíštil lebku nevolníkovu.

rukama, rval

—

si

Potom sevev hlavu

vlasy a chroptiv opakoval

Me miserum Me miserum Tvá mu zesinala, oi obracely se mu pna vystoupila mu z úst. !

!

v sloup,

QUO VADIS.

— —

Metly

Pane

!

!

zaval pak nelidským hlasem.

Aaaa

!

.

.

slituj se

.

!

— naíkali ne-

volníci.

Petronins zvedl se

s

V3'razem odpornosti ve

tvái.

— Poj,

Chrysothemido

hledti na maso,

dám

— ekl, —

otevíti

krám

chceš-li

ezníkv

na Carinách. I

vyšel z atria a v celém

dom

vyzdolDcném

zelení

a pipraveném k hostin rozlehlo se po

chvíli

sténaní a svist metel, jež

do rána.

znly skoro

až

XI.

noci Ainitius

vbec

neulehl.

Njakou dobu

Tépo odchodu Petroniov, kdy

sténání mrska-

ných nevolník nemohlo

ani jeho bohi,

ukojiti

ani vzteklosti, sebral jiné služebníky a jda jim

v ele, v pozdní noci vyšel hledat Lygii. hledali

ást

esquilinskou,

Pro-

Suburu, Vicus Scele-

ratus a všechna pílehlá zákoutí.

Na

to obešed

pes most Fabriciv na ostrov probhl ást msta za Tiberou.

Kapitol, dostal se

a

Le

byla to honba bez

cíle,

nebo sám neml

nadje, že by Lygii nalezl, a hledal ji hlavn jen proto, aby jakkoli ztrávil as strašné noci. .se dom teprve za svítání, kdy se ve mst poaly objevovati vozy a mulové prodava zelenin, a kdy pekai již otevírali krámy. Vrátiv se.

Vracel

poruil odkliditi tlo Gulovo, kterého do

té chvíle

nikdo se nesml dotknouti, potom kázal ony nevolníky, jimž byla Lygie odata, poslati do ves-

Jsem jenom ohulým

OUO VADIS

str.

209-212.

filosofem, pan—c:

•cj;;

odpovlšl

s

pokorou Chilon.

(Str.

263.)

HENRYK SlENKIEWICZ

QUO

:

VADIS.

nických ergastul, což bylo trestem strašlivjším smrti.

Konen

vrhnuv

na

se

Vzdáti se se

mu

na

to

jí,

by

ji

dostal.

ji,

nespatiti

ztratiti

lehátko

jakým zpsobem by

v atriu, bezladn pi^emýšlel, nalezl Lygii a jak

vystlané

ji

více, zdálo

nemožným a pi pouhém pomyšlení zmocovalo se ho šílenství. Svévolná pobýti

vaha mladého vojáka poprvé v život narazila na pekážku, na jinou nezlomnou vli, a

nemohla pochopiti, jak

nkdo spíše

klásti

to

mže

být, že

pekážky jeho chtím.

by pipustil, aby svt

neml

v ssutiny, než aby

msto

i

dosíci toho,

pímo sml

by

Vinitius se

sítily

co chtl.

mu odat pohár rozkoše tém od úst, zdálo mu tedy, že se tu stalo cosi neslýchaného, co volá o pomstu k právm božským lidským. Byl se

i

s

Pedevším však nechtl a nemohl se smíiti osudem, nebo nikdy po niem tak nebažil jako

po Lygii. Zdálo

Nedovedl

mohl val se ji

si

prožíti

ho

se

mu, že bez

íci, co

by inil bez

žít.

by

Chvílemi

zmocoChtl by

mít proto, aby

ji

následující.

mohl

bít,

aby

dovléci do cubicula, sytiti se utrpení, a

nemže

proti ní, blízký šílenství.

dny

hnv

ní

ní zítra, jak

ji

mohl za vlasy

pohledem na

její

hned zase opanovala ho strašná touha

HENRYK SIENKIEWICZ

po

;

postav, po oích, a

po jejím

hlase,

že by

rád klesl k nohám. Volal

jí

její

Xamahal

prsty, a svíral hlavu v dlaních.

všech

cítil,

hryzl

ji.

si

se ze

aby uvažoval klidn o tom, jak by

sil,

ji

zase získal, ale nemohl.

Hlavou míhaly zpsoby,

ale

se

mu

mu

ne-li jinak, že

vzchopil

I

mu

Jestli

jí

se.

neodal než

ji

pípad

v nejhorším

aspo vdti, kde

Aukis

se

a

Konen

jedny šílenjší druhých.

napadlo mu, že nikdo jiný Aulus, a

prostedky

tisíceré

musí

Lygie ukrývá.

aby bžel do Aulova domu.

nedají, jestliže se neleknou hrozeb,

piíjde k Césarovi, obžaluje starého

poslušenství, vy

mže

ortel smrti

vdce

z ne-

na nho, ale prve

vynutí vyznání, kde je Lygie. I

mstí ho.

se.

ale

zbavili tilá

tenkrát,

dají-li

mu

ji

Pravda, pijali ho do

dobrovoln

domu

po-

a ošetovali

na tom nezáleží. Tou jedinou kivdou

ho povinné vdnosti.

Tu

mstivá, zarpu-

jeho duše poala

zoufalství

si libovati v pomyšlení na Pomponie Graeciny, až starému Aulovi

centurio pinese ortel smrtí. Byl

ho zjedná. i

—

Pomže mu

pímo

sám César neodepe nieho svým

stiánm, leda že by jeho nebo chtí vedly

jej

jist,

v tom Petronius.

vlastní

druhm osobní

k tomu, aby odepel.

že

si

Ostatn augu-

nechu

QUO VADIS.

A

nm

náhle div srdce v

neutuchlo vlivem

strašného pedpokladu.

—

Což

Vbec

sám César mn odal Lygii?

jestli

je

známo, že César asto v noci hledal

vyražení z nudy v

míval úastenství jich

úelem

\ojenském

noních

toulkách.

Petronius

I

zábavách. Hlavním

pi tch

je-

bylo chytati ženy a házeti jimi na

plášti až

do omdlení.

Nero jmenoval ony výpravy „lovem perel" piházelo se, že v odlehlých tvrtích obývaných

;

etn

chudým

lidem, vylovena byla pravá perla

Tu mnilo

krásy a mladosti.

—

se sagatio

jak

nazývalo se ono házení na vojenském plášti

—

ve skutený únos, a „perla" poslána byla na Palatin

vých,

nebo do nkteré

z

nesetných

anebo odstupoval

ji

Nero nkterému

svých soudruh. Tak mohlo se

César prohlížel chvíli

si ji

Césaro-

vili

pi hostin,

státi

i

ze.

Lygií.

s

a Vinitius ani na

nepochyboval, že nemphl nepokládati

ji

za

nejkrásnjší z žen, jež dosud vidl. Nemohlo být jinak. ji

Nero

oteven

nius,

César

ji

ml

sice

u sebe na Palatin a mohl

podržet, le, jak

správn ekl Petrozloinech moha

neml odvahu pi

i

initi cokoli zjevn, radji inil vše vždy tajn.

Také mohla ho k tomu pímti obava ped Poppaeou. Vinitiovi pipadlo na mysl, že Aulovi by

—

215

—

27*

!

HENRYK SIENKIEWICZ

mu

se neodvážili vzíti

mu

darovanou.

násilím dívku Césarem

Kdo by ostatn

Nebo snad onen obrovský Lyg

pece

který

vynésti

by

si

se toho odvážil?

modrýma oima,

s

jen se osmlil vstoupiti do triclinia a

na rukou od hostiny? Ale kde by

ji

schoval?

:

Kam

by

ji

ji

mohl dovésti? Ne, nevolník

toho netroufal. Proto nikdo to neuinil než

César.

Pi oima,

a

ped

myšlence zatemnilo se Vinitiovi

té

krpje

mu

potu pokryly

elo.

V

tom pípadu byla by Lygie ztracena na vždy. Bylo by možno vyrvati ji ze všech jiných rukou, jenom ne z tchto. Nyní vtším právem než prve mohl opakovati Vae misero mihi :

Obrazotvornost

Neronov myšlenky,

lovk

kterých

mže. Teprve noucímu

pedstavila

Lygii

se

v objetí

ji

ne-

snésti

miluje.

Jako

to-

v mysli kmitne celý jeho život, tak

Vidl

s

Lygii.

ji

u fontány, vidl ji

naprosto

nyní poznal, jak

hlavou všecky chvíle prožité

\'initiovi kmitly se

Cítil

mu

a poprvé v život porozuml, že jsou

ji,

každé

slyšel ji

v

znovu blízko

Vidl

její slovo.

dom Aulov sebe,

cítil

i

na hostin.

vni

jejích

vlas, teplo jejího tla, rozkoš polibk, kterými

pi hostin hntl nevinná sebou stokrát krásnjší,

její

íista.

sladší.

Ml

ji

ped

žádoucnjší, vy-

QUO VADIS.

volenou mezi všemi smrtelníky a všemi božstvy.

A

když pomyslil, že to všecko, co tak

mu

se

vštípilo do srdce, co se stalo krví a životem jeho,

mohl

Nero, zmocnil se ho bol zcela

uchvátiti

fysický, tak strašný, že

o stny

si

bil

roztíštil.

Cítil,

že by

zšílel,

kdyby

mu díve

zdálo.

nezbývala pomsta. Jako se

že by bez Lygie

nemohl

nemohl umit, dokud myšlenka psobila siem Chaereou

Po

Budu tvým Cas-

úlevu.

mysle na Nerona.

si,

nabrav hlíny

chvíli,

nyní, že by

nepomstí. Tato jediná

ji

mu

vdl

žíti,

opakoval

!

hlavou

by nejradji ji

mohl, ano že by zcela jist

zšíleti

mu

až by

atria,

z

vás na kvtiny,

obklopujících impluvium, vykonal strašnou pí-

sahu Erebovi,

rm,

že

A

ulevilo se

vyplniti

by

Hekat

ml

a vlastním

domácím

la-

pomstu provede. dny a jíti

mu.

noci.

Ml

aspo pro

Potom

pustiv

s

žít

ím

a

mysli,

že

k Aulovi, dal se donsti na Palatin.

Xebudu-li puštn k Césarovi, nebo budou-li se ptáti,"

mám-li u sebe zbra

— myslil

si

cestou

—

bude to dkazem, že Lygii uchvátil César. Zbra-

n

však

s

sebou nevzal. Ztratil

tomnost, avšak jako

nou myšlenkou, o pomstu.

Plál

obyejn

vbec duchapílidé

zaujatí

zachovával vdomí, se,

aby

mu

neušla.

jedi-

pokud

šlo

Proto chtl

HENRYK SIENKIEWICZ

pedevším

spatiti

Akte,

:

soiidil.

že

se

mu

doví pravdy. Chvílemi probleskovala i

nadje, že snad spati Lygii, a

se držel.

Snad

ji

uchvacuje, a dnes mítl tento

César uchvátil,

mu

ji

vrátí.

pedpoklad. Kdyby

poslati, byli

by tak uinili

již

té

ní

hlavou

myšlenky

nevda koho

Ale po

mu

od

ji

chvíli od-

byli chtli

vera. Akte jediná

mohla vše vysvtliti, pedevším

ji

je

teba vy-

hledati.

Ustanoviv

aby

pospíšili.

vislosti

se

na tom, poruil nevolníkm,

Cestou pemýšlel bez urité sou-

o Lygii a o pomst.

Slyšel,

že

knží

bohyn Pachty umjí poslati chorobu na koho chtjí, tnnínil si dovdti se od nich. jakým zpsobem to iní. Xa \'ýchod dovdl se také. že Židé znají egyptské

i

jakás zaklínání, pomocí nichž pokrývají se tla

nepátel vedy. Mezi nevolníky

Žid,

lunínil

si.

ml

doma nkolik

že hned. jakmile se vrátí, dá je

mrskati tak dlouho, až

mu

tajemství své vypoví.

S nejvtší rozkoší však pomýšlel na krátký me ímský, který oteve pramen krve. takový, jaký vytryskl z Caja Caliguly, zstaviv nesmazatelné sled\-

na sloupu

ix)rtika.

Byl odhodlán nyní povražditi celý Rim, a

kdyby njací mstiví bohové ekli, že všichni

—

318

—

lidé

:

QUO

VADIS.

vymrou, vyjímaje jeho a Lygii, byl by

s

tím

udržeti

v-

souhlasil.

Ped domí

branou

snažil

se

se

byl

pi pohledu na praetorianskou

;

myslil, že

i

z

První centurio usmál se na a postoupiv na nkolik

—

mu

nejmenší pekážky, jež by

pi vstupu, budou dkazem, vle Césarovy opt v paláci.

byly

stráž po-

že

kladeny

je

nho

pátelsky,

krok, ekl

Vítej, šlechetný tribune! Toužíš-li, abys

se poklonil Césarovi, zlou volil jsi chvíli,

budeš-li

— — s

Co

se stalo?

—

ptal se Vinitius.

Božská malá Augusta vera i

z

nenadání

Augusta Poppaea jsou u

lékai, kteí z celého

msta

extra

mu dceruška humanum gaudium.

když

se

nejslavnostnji zasvtil

Bohm

ní

byli svoláni.

Byl to pípad vážný. César štstím šílel,

nevím,

ho moci spatiti.

onemocnla. César spolu

Lygie

narodila,

i

pímo

pijal

Ji:

Prve ješt senát co

bohm lno

Poppaeino.

byly obti slíbeny, a v Antiu, kde se dít

pak narodilo, uspoádány byly pekrásné hry a postaven chrám v

niem neuml

dvma

Fortunám. Nero, který

rovnž bez míry rovnž bylo dít dra-

zachovati míry,

miloval toto dít. Poppaei

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

hým,

již

inilo

její

upevovalo

proto, že

její

postavení a

neomezeným.

vliv

Od

zdraví a od života malé Augusty mohly

záviseti

osudy celého impéria, le Vinitius byl tak

zaujat vlastní záležitosti a vlastní láskou, že ne-

])Ovšimnuv

vdl

:

— I

Chci se toliko

s

Akte

setkati.

prošel branou.

Le i

valn zprávy centurionovy, odpo-

si

Akte zamstnána byla také u dítte,

musil na ni dlouho ekati. Pišla teprve o po-

lednách

s

tváí unavenou a bledou, která pi po-

hledu na \'initia zbledla ješt více.

— Akte — ji

do prosted

—

zvolal,

atria.

—

•

uchopiv

kde

je

za ruce a táhna

ji

Lygie?

—

Chtla jsem se tebe na to ptáti s výitkou v pohledu. on, jakkoliv si umioval, že klidn •

!

od-

povdla Akte

A

se

jí

vyptá, stiskl znova hlavu v dlaních a opakoval,

maje rysy oblieje staženy bolem

—

Xemám

ji.

Uloupili mi

ji

a

hnvem:

cestou!

Po chvíli vzpamatovav se trochu a piblíživ tvá svou k tvái Akte, pravil pes zafaté zuby

—

Akte

!

.

.

.

Je-li

ti

život milý a nechceš-li

píinou neštstí, které si nedovedeš ani pedstaviti, povz mi pravdu: neuchvátil ji César? se státi

—

g20

—

QUO

— —

VADIS.

César nevyšel vera

Pi

z

paláce.

stínu tvé matky, u všech

není v paláci

boh, ona

?

— Stínem své matky není v paláci, a César

ti

mocnla malá Augusta

se

dokládám, Marcu

ji

neodal.

Vera

Nero nevzdálil

a

—

one-

od

se

kolébky.

její

Vinitius

si

oddechl. To, co zdálo se

nejstrašnjším, pestalo

mu

mu

býti

hroziti.

— Nuže — ekl, sedaje na lávku a svíraje Aulovi — a bda jim! psti. — pak uloupili mi — Aulus Plautius byl tu dnes ráno. Nemohl ji

se se

mnou

setkati,

protože jsem byla

zamstnána

u dítte, ale ptal se na Lygii Epafrodity a jiných

potom ekl,

ze služebnictva Césarova, a

že

pijde

ješt, aby promluvil se mnou.

—

Chtl od sebe odvrátiti podezení. Kdyby nevdl, co se stalo s Lygií, byl by ji pišel hledat do mého domu.

—

Zstavil mi nkolik slov na tabulce, ze

kterých uvidíš, že z

jeho

vda,

že Lygie byla odvedena

domu Césarem na

žádání, domníval

se,

že

ráno byl u tebe, a tam

To povdvši

šla

tvoje a Petroniovo po-

bude poslána, a dnes

ti

mu

ekli, co se stalo.

do cubicula a po

vrátila s tabulkou, kterou

jí

chvíli se

zstavil Aulus.

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

Vinitius

peetl

do zamraené tváe, jako by v po

ní ísti

chtla a

ekla

chvíli

—

mu

a umlkl. Akte hledla

Ne, Marcu. Stalo se

sama

co Lygie

to,

chtla.

—

Tys vdla,

chce utéci

že

!

—

vybuchl

\'initius.

A

nho

Akte pohlédla na

nýma oima

—

tém

Vdla

svýma zamlže-

písn.

jsem,

nechce být tvou sou-

že

ložnicí.

— A ím — Já jsem

po celý život?

ty jsi byla

díve

byla

nevolnicí.

Vinitius nepestal bouiti. César daroval

nepotebuje

Lygii, \

ynajde

uiní

ji,

i

kdyby

z ní všecko, co

jeho souložnicí. nui

se tudíž ptáti,

zlíbí.

ze svých

se

Poruí

Jestli se

mu

zem

pod

bude sám ji

ím

propadla, a

chtíti.

mrskati,

zprotiví, dá

otrok, anebo poruí

jí,

ji

Ano Bude !

kolikrát

A

aby

ji

ztrestal, zašlapal a

rozncuje

aby toila žer-

více,

než

i

Akte poznala,

je s to vykonati, a že z

ji

toliko

pokoil.

se stále více, tratil

míru tak dalece, že

se

poslednímu

novem na jeho statku v Africe. Bude ji nyní hledati, a n.alezne [)roto,

mu

byla díve.

nho

smysl pod že slibuje

mluví

hnv

:

QUO VADIS.

muka. S duševními nuikami jeho mla by soustrast, le pebraná niira hnvu vyerpala její a

trplivost a proto zeptala se ho,

pro

vlastn k

ní

pišel.

Vinitius nenalezl hned odpovdi. Pišel k ní

mu

proto, že tak chtl, protože soudil, že

podá

zprávy njaké; ostatn pišel jen k Césarovi a

nemoha

ním

s

by

ji

Lygie

ní.

hledati

po celém

mst

a po celé íši,

by bylo teba k tomu užít všech

každý

hledat

utíkajíc,

\\i Césarov, on tedy vyprosí, aby

protivila se

poruil

k

mluviti, zašel

dm

v

pro-

legií a

Petronius

impériu.

podporovati jeho prosbu, a vyhledávání

bude

zapone

ode dneška.

Na

to

—

Stež

pak, až

ji

Akte ekla z

se,

abys

neztratil

ji

navždy teprve

rozkazu Césarova naleznou.

Vinitius svraštil brvy.

— Co to znamená? — zeptal — Slyš mne, Alarcu Vera byly jsme se.

!

a

s

Ly-

v našich zahradách a potkaly Jsme Poppaeví

gií s

malou Augustu, kterou nesla ernoška

ní

Lilith.

Veer dcko onemocnlo

že bylo

a Lilith tvrdí,

uhranuto, a že je uhranula ona cizo-

zemka, kterou potkaly v zahrad. JestU se dít uzdraví,

zapomene

se

na

to,

neuzdraví-li

Jlfíl

se,

ob-

KOHOUT,

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

Poppaea Lygii

Žaluje

a kdekoli

z

arodj st ví

a kouzelnictví,

naleznou, nebude pak pro ni spásy.

ji

Nastala

mlení.

chvíle

Potom

Vinitius

se

ozval.

— A možná, že uhranula; — opakuje, že dcko ji

i

kolem

je nesla

nás.

A skuten

Jist vynesli je do zahrady hledej

nebude zdráva, nemluv o

na

ni uvalíš

nyní steží

Ty

ní

s

Marcu,

Césarem, nebo

pomstu Poppaeinu. Dosti pro tebe,

naplakaly

—

zaplakalo.

choré.

již

sám, kde chceš, ale dokud malá Augu-

ji

sta

oi

uhranula.

hned zaplakalo,

Lilith

když

mne

se již její

bohové

všichni

hlavu.

její ji

nech

miluješ,

Akte?

—

ptal se Vinitius

píke.

V

oích propuštnky

— —

Ano, miluju Protože

ti

zaleskly se slzy.

ji.

nesplatila nenávistí lásku jako

mn. Akte

chvíli

na

nho

hledla, jako by váhala

nebo jako by chtla poznati, mluvil-li

— love vášnivý a slepý

!

ona

t

upímn. milovala

Vinitius vzchopil se po tchto slovech jako šílený.

„Lež

vdt? vyznala

!"

Nenávidla

ho.

Jak to muže Akte

Což po jednodenní známosti ?

.^ 224

se

jí

Lygie

QUO

VADlS.

která dává pednost vychudob, .nejistot zítka a snad bídné smrti ped ovneným domem, ve kterém eká milovaný muž s hostinou? Lépe by

Jaká

to láska,

je

hnanství, pokoující

mu k

bylo, aby takové

ei

nebo vedou

neslyšel,

Nebyl by dal tuto dívku za všecky

šílenství.

—

poklady, jaké jsou tu v tom paláci utekla.

Jaká

je

která se bojí

to láska,

a

ona

rozkoše

? Kdo to pochopí ? Kdo tomu mže porozumti? Kdyby neml nadje, že ji nalezne, ztopil by me v sob. Byly chvíle v dom Anlov, kdy sám vil v blízké štstí, ale nyní ví, ze

a plodí bolest

zeme

ho nenávidla, nenávidí a

s

nenávistí

v

srdci.

Le

Akte, obvykle bojácná a lahodná, vy-

buchla rozhorlen: Jak o to peoval, aby získal? Místo aby se poklonil Aulovi a

žádaje o

odebral jim

ni,

uiniti ne ženu, ale

vzácného domu,

ji,

ji

podskokem. Chtl

souložnici,

ji,

si

ji

Pomponii z ní

vychovanku

dceru královskou. Zavedl

ji

domu zloinu a zhýralosti, pokálel její nevinné oi ukázav jí nestoudnou hostinu, jednal do tohoto

s ní

jako

s

nevstkou. Což zapomnl,

Aulv, kým

ím

je

dm

Pomponie Graecina, kteráž vychovala Lygii? Což nemá dosti rozumu, aby je

uhádl, že jsou to ženy jiné než Nigidie, než Cal-

—

225

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

via Crišpinilla, než

které potkává v

Poppaea a než

dom

ty všechny,

Césarov? Což uzev Ly-

nepochopil hned, že to je istá dívka, která

g'ii

ctí,

M.

radji smrt než hanbu?

žvoli

zda nectí

boh

istších, lepších, než je ne-

cudná ^^enuše, nebo než

Isis.

Rímanky? Ne! Lygie

jí

že

jí,

eká

jaké bohy ona

se

kteréž

spásu od Vinitia,

mla

nadji, že

vyprosí od Césara právo k návratu a že

Pomponii.

A

ale

on sám

urazil;

voják,

a

vrátí

ji

I

její

srdce bilo pro

nho,

dsil, naplnil nediívrou, pobouil

necha ale

zeníe-li

ji

ji

mluvíc o tom, rdla se jako dívka,

která miluje a doufá.

i

hýivé

ctí

nevyznala, ale ekla

nyní hledá pomocí Césarových

ji

také

ví,

že padne na ni podezení,

dít Poppaeino, a

že

pak záhuba

její

bude neodvratná.

Nad hnvem mocné

Vinitiovým

poalo

vzrušení. Zpráva, že Lygie

vítziti

ho milovala,

otásla jím v hlubinách duše. Pipomenul

si

ji,

zahrad Aulov naslouchala jeho slovm na tvái a s oima plnýma jasu. Zdálo se mu, že tehdy skuten, ho poínala milovat a náhle zmocnil se ho pi onom vzpomejak v s

rumncem

nutí pocit štstí

nmž

stokrát vtšího, než bylo ono.

skuten

ji

mohl

míti pa\-olnou a milující, byla by namastila

dvee

po

prahnul. Pomyslil, že

!

QUO

vlím sádlem

jelio

ovím roun

na

VADIS.

posvátné: ,,Kde

z její úst

by jako žena usedla

a byla

u jebo krbu.

Byl by uslyšel

— tam já — — — Pro

aje

ty,

Caja" a byla by navždy jeho

i

tak nejednal?

Byl pece k tomu ochoten.

možná

a

mohl by ho

že ji

ji

zahubit, a

mu

ježily

již

proti

kdyby

i

nyní

vlasy na hlav,

i

le

nemá

ji

nebudou

Hnvem opt n}'ni

On

tronia, nemusila

byl tím vším vinen. Nebýti Pe-

by Lygie prchati, byla by jeho

nevstou á žádné nebezpeí neviselo by nad drahou hlavou. napravovati

I

se

neobracel se

Aulovi. nebo proti Lygii. nýbrž proti

Petroniovi.

—

—

nalezl

nezahubil,

Aulovi, ani ona.

ani

chtíti

A

nenalezne, a kdyby

A

—

nyní

zlo, jež se

se

pozd

stalo;

již

její

napraviti nedá.

Pozd

zdálo se mu, že se propast

hama rozevela. Nevdl,

ped

jeho no-

co poít, jak jednat,

kam

odebrati. Akte opakovala jako ozvna slovo pozd", kteréž z cizích úst mu zaznlo jako

se ,,

ortel smrti.

Vdl

Lygii, jinak že se

Zavinuv a'iiiž

by

se s

se

toliko jediné: že s

ním stane nco

musí nalézti zlého.

mechanicky v togu, chtl

Akte rozlouil, když

—

227

—

se

odejít,

rozhrnula

HENRYK SIENKIEWICZ:

záclona

pedsí od

dlící

atria,

a

ped

náhle

sebou uzel truchlící Pomponii Graecinu.

Patrn

dovdla

ona

i

Aulus

a soudíc, že snáz než

tvá rou

nmu

k

obrátila

neho

se

doví, pišla k ní pro zprávu.

nitiem,

Marcu, kéž

jsi

uinil

nám

Bh

ani

odpustit,

mla

A konen

Vi-

ti

odpustí kivdu, kte-

a Lygii.

neštstí a viny, nerozumje, jaký

mu

s

svou drobnou, bledou

ekla:

a po chvíli

—

odpuštní, kdy

od Akte

Setkavši se

Vinitius stál se sklopenou hlavou,

by

Lygie

se o zmizení

vyšel

pro Pomponia mluviti o s

s

pocitem

Bh ml

i

mohl

mluvila o

pomst.

hlavou bezradnou, plnou

tžkých myšlenek, ohromných

starostí

a ztrnu-

losti.

Na nádvoí zástupy

i

pod

Mezi nevolníky i

galerií stály

znepokojené

lidí.

paláce bylo vidti rytíe

z

senátory, kteí pišli, aby se zeptali po zdraví

malé Augusty a zárove ukázali se v paláci a

osvdili svou

starostlivost,

teba jen ped ne-

volníky Césarovými.

bohyn" rozlétla se pabrán objevovaly se stále

Zpráva o chorob

trn

rychle,

nebo

v

,,

nové postavy a za branou bylo vidti

celé davy.

IlilllllllllllllíllllllllllllUI'

!

:

QUO

Xktei z

pichozích. vidouce, že Mnitius vyšel

z

ho na noviny, le on neodpo-

paláce, ptali se

vídaje na otázky,

také

VADIS.

šel dále,

až ho Petronius. který

picházel pro zprávy^ zadržel.

již

nepochybn by

\^initins

nho opt

kého bezpráví v

paláci

zená

zniený, že ho na

mu

zlomený

a tak vy-

chvíli opustila

i

vro-

vzntHvost.

Odstril Petronia

pímo

pohledem na

Césarov, kdyby nebylo

toho, že od A'kté vyšel ja'ko sílený a

byl

rozzuil a byl by se dopustil nja-

se

a

chtl

jíti

dále,

le on ho

násiln zadržel.

— jak

má božská?

se

Ale toto

uásilí

— zeptal

se.

znovu pobouilo

\ initia

a

rozdráždilo ho velice.

— Necha peklo pohltí a celý tento dm — odpovdl, zatínaje zuby. — Ml — nešastníku — ekl Petronius ji

!

a

— -e

se

vkol, dodal

Chceš-li

nco zvdti

rozhlédnuv

mnou. Xe. zde

Dovím

A

ti.

eho

se

spšn o Ly^^ii, tož

nic nepovím.

Poj

se

poj

muou.

domýšlím, v nosítkách.

objav mladého muže. vyvedl ho rychle

z paláce.

O

to

mu hlavn šlo. nebo zpráv neml lovkem, který vdl si. rady,

žádných. Jsa však

:

HEN RYK SIENKiEWICZ:

a

maje pes verejší rozhorleni mnoho soucitu

s

Vinitiem, a

ným

za

konen co

vše.

se

cít

se

ponkud odpovd-

podnikl

stalo,

již

nco.

a

kdvž usedli do nosítek, ekl

— ník\-.

U

všech bran postavil jsem své nevol-

aby

na

byli

popis dívky

i

stinv u Césara unesl. Slvš

!

stráži,

dal

jsem jim dkladný

toho obra. který ;

ji

vynesl od ho-

není pochybnosti, že on

Možná,

že

ji

nám

Aulus chce ukrýti

v

ji

n-

které ze sv\'ch venkovských usedlosti, a pro ten

pípad budeme vdti, na kterou stranu ji o
neme

ji

hledati.

— Aulovi nevdí,

kde

jest

— odpovdl \i-

nitius.

— o tom pesvden? — \'idl jsem Pomponii. Oni — \'era nemohla msta Tsi

ji

také hledají.

z vyjit, nebo brány Kolem každé brány chodi dva z mých lidi. Jeden má jít za Lygii a za obrem a druhý vrátí se hned, aby nám podal zprávu. Je-li ve mst, nalezneme ji, nebo onoho Lvjsca po vzrstu po stop snadno lze poznati.

jsou v noci zaveny.

i

Tsi

šasten, že

ti ji

neunesl César, a že se tak ne-

—

234

—

OUO VAtS

o

stalo,

neni pro

Le než

tom

t mohu

mne

tajemství.

uchvácen byl

\'initius

hnvem,

a

nebo

ujistit,

více

Palatiné

v

ješt žalem

hlasem perývaným rozilením

poal Petroniovi vyprávti, co

od Akte,

slyšel

jaká nová nebezpeí hrozí I.ygii. nebezpeí tak strašná, že

bude teba sbhv co nejpelivji skrýti

ped Poppaeou, Potom

lezen.

jestliže

úkryt bude na-

jejich

hoce

se

jal

vyítati

Petroiiiovi

jeho radu. vše bv bylo jiné.

Xebýti Petronia bvla bv

u

AuI.

Vinitius

a

mohl

každodenn,

a byl b}' .šastnjší

se strhnouti

proudem ei, poddával

svému vzrušení, až konen poalv mu kanout z oí.

A

a

ekl

si

vida slzv zoufalství,

údivem

— luješ

vidti I

dav

se stále více

slzv žalu

a vzteku

nenadal, že by

toužiti v

Lygie ji

než César.

Petronius. který se ani

mladv muž mohl milovati

'by

do

duchu

míry,

té s

jistým

:

O, mocná paní Cypru,

bohm

i

lidem

ty

jediná

kra-

!

—

235

—

29*

XII.

ped domem Petroniovým

vystoupili Když z noskek. sdlil

žádný

jim dozorce

jim

nevrátil.

„Atriensis"

oznámiti

rozkaz-, aihy dávali

žho,

atria,

že

se

nevolník ku hranám vyslaných ješt

z

dal

kdo vychází

z

donésti

stravu

a

piln pozor na ka-

msta,

nechtji-li. aby je

potkal trest zmrskáni.

—

by, že jsoiT

Pikaž však ty svým lidem, aby bran, jmenovit tm, kteí posláni

jdeme dali

je.

u

i

pro Lygii,

—

—

—

neni pochyekl Petronius, dosud v mst, a je-li tomu tak, na-

Hled"

-

ti

ji

snadno poznají.

Poruil jsem, aby posláni

kovských

erg-astul.

ihned rozkaz odvolám, I

—

ekl

do domu

ji

na

—

236

—

do ven-

—

ale

ke hranám.

tabulce

Petroniovi, který

\ initiova.

byli

\'initius.

nech jdou

vyryv nkolik slov

povleené, dal

hlí-

byli

ji

voskem

poslal hne
HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

Potom

do vnitrního portika a used-

vešli

mramorovém

nuvše tam na

VADlS.

sedátku, poali roz-

mlouvati.

Zlatovlasá Eunike a Iras podstrily jim pod

nohy

bronzové

stoliky,

a

potom postavivše

k sedátku stolek, nalévaly jim víno do íší

džbán

ných z

úzkými hrdly,

s

Volaterr a

z

jež

krás-

z

piváženy byly

Caeciny.

—

Máš mezi svými lidmi nkoho, kdo by ptal se Petroonoho obrovského Lyga ?

—

znal nius.

—

Znal ho Atacinus a Gulo. Ale .\tacinu>

u nosítek

l^adl

—

vera

—

ho,

Lituji

netoliko tebe, ale

a

i

Gula jsem

zabil sám.

ekl Petronius.

mne na

—

Nosil

rukou.

— Chtl jsem ho propustit — odvtil Vi— le — nechme toho. Mluvme o Lygii.

nitius

Rím,

to moe.

—

Drav

Perlv loví se

nalezneme

ji

dnes nebo

v

moi.

zítra, ale

Zajisté ne-

nalezneme

ji,

o tom není pochybnosti. že jsem ale se

ti

radil užiti

Obviuješ mne nyní, práv tohoto prostedku ;

prostedek sám o sob byl dobrý, špatným stal teprve, když se ve zlé obrátil. Vždy jsi

slvšel

od samého Aula, že hodlá

—

237

—

s

celou rodinou

:-

HENRYK

do

])resíclliti

SIENKTF.WICZ:

Tak

Sicilie.

byla by dívka

rovnž

daleko od tebe.

—

bych

B\i

a L^"o;ie byla

jel

za

ni

bv v bezpeí

:

—

ekl

—

\'initÍLis

však nyní,

jestli

dít ume. i^oppaea nejen sama uví,

ale

í

ono Cé-

sara pemluví, že se tak stalo vinou Lyg"íe.

—

Tak

jest.

malá loutka

ta

bv

To mne

mže

se

také znepokojilo. Ale

ješt uzdraviti!

A

nalezneme také njaký zpsob.

zenu^-ela.

Petroiiius se na chvílí zamyslil a pak

— ví

kdy-

i

Poppaea

jest prý

v zlé duchy. César je

šííme zprávu, že Lygií zpráva ta jist

víry,

td ani César, ani

ekl

židovského vyznání

povrivý.

unesli

zlí

Jestli roz-

duchové, dojde

zvlášt proto, že

Aulus Plautius.

zpsobem skuten tajemným.

a

a

Lyg-

jí

neuchvá-

že zmizela

sám jediný

nebvl by to dokázal, byl by musil míti pomoc, a

odkud

b\-

nevolník za jeden den

sel)ral

tolik

lídí^

— lém

Nevolníci podporuji se navzájem v ce-

ím.

— porují

A

ten to

se, ale

nkdy

krví zaplatí.

Ano, pod-

ne jedni proti druhým, a tu se

v-

dlo, že na tvé nevolníkv padá odpovdnost a trest. \'nukneš-li

svvm nevolníkm nnšlenku na

QUO

potvrdí

zlé (lucln-,

vidli,

nebo

to je

VADlS.

hned. že

ti

vi

tob

na vlastni oi

je

ospravedln.i. Zeptej

'nkterého na zkoušku, nevidl-li.

se

Lygii

jak

na Jovuv

unášeli ve vzduchu, a ten ihned

štit

pisáhne, že tomu tak bylo. Vinitius. kterýž byl také ])0vrivý, pohlédl

na Petronia velice znepokojen.

—

Ursus nemohl

Jestliže

moci a

jestliže

sám jediný

Petronius však dal

— již

Vidíš

sám

!ia

—

unésti,

hle
a

tom

v

bohm.

Její

jí

tvé.

Takový je svt, a nebudou ji

nebo

nkde daleko mé ville.

—

odpovdl

než

ctí?

Petronius. Aíusil

v

že

Pomponia

ji

Jediné to jest jisto, nikdo že 239

—

ji

jiné.

vychovala v té

víe, kterou sama vyznává, v co

—

bycli

ty.

— Bezmála každá žena ím vyznává zcela jisto,

t\

mohl pomoci?

souvrci,

vdti

i

Uví

Kteí? Jaké božstvo lépe

nám, vždy

zatím umístíme

ji

nkteré

Ale kdo

uví

tomu víš.

]>olo

my

mstem

— — — Te

kdo

do smichu.

se

—

í-ekl

který se posmívá

o

nemohl

ku po-

tedv unesl?

ji

za

ji

miti lidi

ví.

nevím.

nevidl, aby ve

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

kterémkoli

našich

z

chrám

obtovala našim bo-

lim. Bvla dokonce obžalována, že nemožné. Domácí sond

ale to ie

O kesanech

hoto podezeni. liko

kesankou, oistil z to-

se pravi, že neto-

jsou

oslí hlavu, ale že

ctí

je ji

i

nepáteli rodu

lidského a dopouštjí se nejhanebnjších zloin.

Pomponia tedy nemže cnost

vbec

je

její

kesankou, nebo

býti

známa,

lidského nejednala by tak

s

nepítelkyn rodu

a

nevolníky, jako ona

jedná.

—

dom

žádném

\'

jako v

dom

Aulov

—

Tedy

vidíš

!

—

Pomponia

jakéms bohu, který prý

Kam

losrdný.

nejedná

se

s

nimi tak

perušil, ho Vinitius.

zmínila se mi o

je jeden,

všemocný

a mi-

pochovala všechny ostatní, to

je

vc, avšak bud co bud", ten její Logos nebyl bv píliš všemocný, ano musil 'by být píliš nepatrným bohem, kdyby ml toliko dv ctitelky Pomponii a Lygii a k tomu ješt Ursa. Musí její

vyznava

být více

té víry, a

ti

poskytli

pomoc

Lvgii.

— tius.

mi ekla jsi

Ona

víra

:

,,

Necha

uinil LviTÍi

i

ti

bh

nám."

s

—

ekl A^niPomponii a ona

káže odpouštti

Setkal jsem se u Akte

odpustí kivdu, kterou

QUO VADIS.

—

Patrné

jest jejich

l)iih

reni"

velmi dobromyslným.

l)nsti

a na

jakýmsi ..curato-

Xuže,

znamení odi)uštni

a

nech

ti

ti

od-

navráti div-

inn.

— 0'btoval chce se mi ani

bych jídla,

mu

zítra

ani

koupele, ani spánku.

\'ezmu tmavou lacernu a st.

Snad

pjdu

hekatombn. Xese toulat

v pestrojeni naleznu.

ji

na

Petronius jiohlédl

ml

po

m-

Jsem nemocen.

soucitn.

Skuten

oima, jež se mu svítila jako v horece na mohutných jeho elistech ráno neoholených ernal se pás tmavého vousu, vlasv ml v nepoádku, tak že skuten vypadal chorobn. ras a zlatovlasá Eunike hledly na nho ta'ké soucitn, le zdálo se, že jich nevidí. Xinitius

kola pod ;

I

Xinitius nic,

i

Petronius nedbali pítomnosti nevol-

jako by

si

nevšímah ps, kteí by kolem nich

Dobíhali.

— Trpíš horekou — ekl Petronius. — Ano. — Poslyš mne tedy. Nevím, co by

ti

pe-

depsal léka, ale vím. co bych sám uinil, kdybych byl na tvém míst. Prve než se ftna nalezne, hledal bvch u jiné toho, co mi u tamté ušlo. Yi-

dl jsem

v tvé

ville

výborná tla. Neod]:)orui mi.

—

241

—

HENRYK SIEXKIEWaCZ;

Vím

co

jiná

je

láska, a vím, že toužíme-li

nahraditi

ji

nemže.

nice lze nalézt vždy

—

Nechci

Le

!

—

aspo

který

pál

Ale u krásné nevolna

si

zábavu.

chvíli

odpovdl

Mnitius.

mu

skuten

na-

zmírniti jeho utrpení,

pe-

Petronius, který

klonn a

po jedné,

bvl

mvšlel, jak by to uinil.

—

Snad

tvoje

kouzla novostí

nemají pro tebe

nevolnice

— ekl

po

— le —

chvílí

konen

pohlédl na Iradu a na Euniku a

(a tu

položil

ruku na bedra zlatovlasé Kekyn) pohle na tuto charitku.

Ped

nkolika dny mi za

ni

dával mladší

Fonteius Capito ti krásná pacholata

Klaso-

z

nebo krásnjšího tla snad ani Skopas nevytvoil. Sám tomu nerozumím, pro jsem k ní dosud zstal chladným, nezdržovala mne pece men,

myšlenka na Chrysothemídu vezmi

A

si

v

Nuže, daruji

ti

ji.

ji.

zlatovlasá Eunike,

náhle a hledíc jila

!

sob

uslyševši

zdšenýma oima na

dech, ekajíc na jeho

\''initius

vzchopiv se náhle

zbledla

to,

Vinitia. ta-

odpov. ruce na

a tiskna

skrán, poal mluviti rychle jako lovk, který tráven chorobou, necjice slyšeti o

niem

:

!

QUO

— Ne

!

ne

Dkuji

tamtu po

mst.

lacernu

kápi.

s

ti,

odešel

by mi byla, k

—

ale

emu

— jdu

nechci

mi

hledat

Rozkaž, aby mi dah gallskou

Pjdu

aspo Ursa mohl I

VADIS.

K emu

!

jsou jiné.

:

za Tiberu

.

.

Kdybych

.

spatiti

spšn. Petronius

nevydrží na míst, nepokoušel

vida. že se,

skuten

aby ho

zdržel.

Pokládaje však odmítnutí Vinitíovo za chvilko-

vou nechu ke každé žen, která nebyla

Lyg-íí, a

pi

nechtje, aby laskavost jeho zstala jen

slo-

vech, ekl, obrátiv se k nevolnici

— Euní'ke. vykoupeš

namastíš, piodješ,

se,

pak pjdeš do domu Vinitiova.

a

Le Nepjde

ped ním

ona padla

tvma rukama ho

Nechce

ní slitoval.

jen

a A

ji

!

neposílá

tesouc

se

b}-

tam

Nemže

Necha

vztahovala k

p

ji

nedával

z

domu.

k Vinitiovi, bude zde radji nositi díví

do hypokausta. než žebnic.

na kolena a sepja-

aby

prosila,

ji

z

Prosí ho. aby se nad

dá šlehati teba každodenn,

domu.

jako

nmu

!

byla první ze slu-

list

v bázni

i

v rozechvní,

ruce a on poslouchal všecek

kvapen. Nevolnice, která

si

troufá prositi, aby

nemusila vykonati rozkaz, jež praví

mohu", byla ímsi neslýchaným v

,,

nechci, ne-

ím,

že Pe-

!

HENRYK SIENKIEWICZ

i

tronius nechtl v prvé chvíli ani vlastním uším vi"ít. lý,

Konen

svraštil

oboí. Byl píliš nšlechti-

než aby byl ukrutný.

Xevolníkm

pokud se týe prostopášnosti, bylo mnohem více dovolováno ne'/ iiným, ovšem pi podmínce, aby vzorn vykon.alí své úkoly a aby vli pánovu ctili jako vli boží. Testliže

jeho, zvlášt

tmto dvma

však prohešili se proti

vinnostem, dovedl

užiti

jakým

trestíi,

A

všeobecného obyeje podrobeni. toho iiesnášel žádných rozpor co bv rušilo jeho kleící dívku

—

klid,

ekl,

byli

jelikož

hledv

dle

krom

netrpl

a

po-

chvíli

nic,

na

:

Zavole) Teiresia a ihned se

s

nim sem

vra Eunike

vstala,

chvjíc

slzami v oích Krefanem Teire-

se, se

odešla a za chvíli vrátila se

s

siem, jenž byl tlozorcem atria.

— \'ezmi a

dej

ji

Euniku

ptadvacet

— ekl

mu

Petronuis.

ran, ale tak, abys

kži

— ne-

poškodil.

To ka, odešel do bibliothekv a usednuv u ržového mramoru, poal pracovati na Hostin Trimalchionov". Ale útk Lv^iin a choroiba malé Augusty

stolu z

své

,,

inily

jej

tak roztržitým, že nemohl dlouho pra-

:

QUO

Zvlášt ona choroba byla vážnou událo-

covati. stí.

VADIS.

Prišlo Petroniovi na mysl, že

i

nho

na

nniže

padnouti odpovdnost, uvi-li César, že Lygie malou Auo-ustu uhranula, nebo na jeho prosbu bvla Ly_^"ie dovedena do paláce. Poítal však na to,

že

pi prvním

setkání

jak nesmyslnost tohoto

Césarem dovede n-

podezení Césarovi do-

pak trochu spoléhal na náklonnost,

kázati a

rou k

s

nmu mla

Poppaca, ukrývajíc

ji

kte-

sice pe-

liv, avšak pece ne tak peliv, aby se jí Petronius nemohl domýšleti. Po chvíli pokril ra-

menv nad svými obavami abv

se posilnil a

se

pak

do

a šel

triclinia,

dal donésti

do paláce, pak na ^Tartovo pole

a

aby

ješt jednou

potom k Chr}-

sothemid.

Le

cestou do

triclinia,

pi vchodu do chod-

bv urené pro služebnictvo, zahlédl u

stnv mezi jinými nevolníky

Euniky,

i

zapomenuv,

rozkazu,

než

abv

ohlížel se

po

nm.

ji

z

štíhlou

nenadáni postavu

že nedal Teiresiovi jiného

vvmrskal,

Nenaleznuv ho však k Eunice.

mezi

zamrail

se

a

služebnictvem,

obrátil se

— Byla A tiskla

vymrskána? ona podruhé vrhla se k jeho nohoum, pijsi

lem jeho togy k

ústm

a pa-k

odpovdla

:

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

— O. ano, pane! Byla, V

hlase jejím jako by se chvély radost a

vdnost.

Patrn

místo odchodu stati.

se

o ano. pane!

mrskáni vytrpla

soudila, že

domu

z

a že nyní

mže z-

již

tomu porozuml,

Petronius, kterýž

odporu této nevolnice,

ale

byl píliš

podivil

zbhlý

ve znalosti povaliv lidské, než aby neuhádl, že

pvodem

jedin láska mohla být

toho o-dporu.

— Máš milence v tomto dom — zeptal

se.

?

A né

oi

nmu

ona pozvedla k a

odpovdla

tak

tiše,

své moclré, zaslzeže sotva její slova

l)vlo slyšeti

— Ano.

pane

A s tma s

obavou

hledla na

oima,

nho

každou krásu, Který

hám

a

moc

lásky, a jako esthetik

z

nich je

tvým milencem?

hlavou

a

ctil

—

ze-

služebníky.

na tuto otázku nedostalo

vdi. Eunike

a

pocítil s ní jakýs soucit.

ptal se, ukazuje

Le

vlasem do týla shrnutým,

tak prosebn, že Petronius. jenž

iako filosof hlásal

—

s

nadjí ve tvái, byla tak krásná

i

se

mu

odpo-

toliko sklonila hlavu až k jeho no-

zstala tak bez hnutí.

Petronius rozhlédl se po nevolnících, mezi nimiž byli

nkteí

velmi hezcí a statní mladíci,

—

246

—

QUO VADlS.

le

žádného oblieje nemohl

ze

na všech pozoroval podivný

hlédnuv ješt na Euniku

mlky

odešel

do

nic vyísti, za to

úsmv potom ;

ležící

po-

u jeho nohou,

triclinia.

Když se nasvtil, dal se odnésti do paláce a potom k Chrysothemid, u které zstal do pozdní noci.

Vrátiv

se, dal zavolati Teiresia.

— Byla — Ano,

Eunike mrskána? pane. Nedovolil

—

jsi

zeptal se ho.

však protnouti

kži.

— rozkazu

—

Což jsem

nedal,

pokud jde o

ni,

jiného

?

Ne,

pane

—

odpovdl

nepokojem

s

..atriensis".

—

Dobe. Kdo

z

nevolníku

j

jejím milen-

cem ?

— —

Nikdo, pane.

Co

o ní víš?

Teiresias jal se mluviti hlasem

jistým

ponkud

ne-

:

—

Eunike nikdy neopouští v noci cubiculum, ve kterém spí se starou Akrisinou a Ifidou ;

nikdy po tvé koupeli, pane, nezstane v lázni liné nevolnice

smji

se

—

jí

247

a nazývají

—

ji

.

.

.

Dianou.

HENRYK SIENKIEWICZ:

—

—

Dosti,

—

ekl Petronius.

^Mj

prí-

jemuž jsem dnes ráno Euniku

líuzný \'initius,

daroval, nepijal

zstane tedy v dom.

ji,

Ah°ižeš

odejít.

— Smim ješt nco íci o Ennice, pane? — Poruil jsem, abys ekl všecko, co — Celá mluví, pane, o útku dívky, víš.

,.familia"

která

mla

dom

bvdleti v

šlechetného

Po tvém odchodu pišla Eunike ke mi. že zná

— lovk

A!

lovka,

—

který

ji

dovede

\'initia.

ekla

a

nalézti.

—

zvolal Petronius.

-

mn Kdo

je

ten

?

—

Xeznám

jsem povinen

—

ti

Xecha onen lovk

Dobe.

mém dom mvm jménem

v

jsem však. že

ho, pane. myslel to oznámiti.

ej^á zítra

na píchod tribuna, kterého zítra

mne

aby

])ožádáš.

navštívil.

Atriensis se poklonil a odešel.

A Z

Petronius

mimovoln

mu

i:)oátku zdálo se

myslil na Euniku.

býti jasno, že

mladá ne-

volnice chce, al)y Xinitins nalezl Lyo-ii proto jen,

abv nebvla nucena pišlo nui

Eunike

le

I

a

na mysl.

naznauje,

nn^šknka

se

do jeho domu,

jít

že nu°iže

um —

onen lyvt

— le

\rdk

lovk, kterého jejím

milencem,

píila. Hyl^ ovsem zcela 248

—

QUO VADIS.

dovdti

prosté zavolat,

le

byla

se

pravdy, stailo dáti Euniku

již

pozdni hodina. Petroiiius byl

unaven po dlouhé

chtlo

se

pomenul

návštv

u Chrysotheniidy

mil spáti. Jda však do cubicula, si,

a

pi-

nevda pro, že má Chrysothemis již oí vrásky. Pomyslil si též, že její

v koutcích u

krása bvla více rozhlášena po celém

skutená tri

a že Fonteius Capito, který

pacholata

z

Klasomen

koupit píliš lacino.

za

ím

mu

než

nabízel

Euniku, chtl

ji

XITT.

|ruhého dne, sotva

I

se

Petronius

v

unctoriu

^-^ odl, již vešel Vinitius pozvaný Teiresiem. \'dl již. že žádné zprávy od bran nedošly a vdomí to

jej

ješt více

stísnilo,

místo aby ho po-

dkaz, že se Lygie nachází dosud nebo poal pipouštti, že jí Ursus

tšilo iako

mst;

v

mohl ve,

z

msta

vynésti hned po únosu, a tedy dí-

než nevolníci Petroniovi poali brány stežiti.

Pravda, na podzim, kdy se dni

krátí, byly

brány

zavíránv dosti záhy. ale bývaly také otvírány vyiíždjícím, jejíchž

poet

znaný. Za hradby

byl

bvlo lze dostati se též jinými zpsoby, o kter^xh nevolnici,

kteí chtU

\'initius ^t^,

ších s

ovšem

ujíti z

msta, dobe vdli.

vyslal své

lidi

na všecky ce-

vedoucí na venkov, a vzkázal visjilm v men-

mstech o tom,

že prchla dvojice

dkladným popisem

Ursa.

i

Lygie

nevolník oznáme-

a s

ním náhrady za polapení. Bylo však pochybno,

HENRYK SIENKIEWICZ

:

zdali l)iul(3U postiženi, a kclyl)y (lou-li

správv

držeti ie

mst

QUO

i

VADIS.

byli nalezeni, bu-

miti za to, že mají právo za-

na soukromou žádost Yinitiovu. prae-

torem nepotvrzenou. Xa podobné potvrzení nebvlo asu. Se své strany po celý verejši den hledal Vinitius

Ly.e^ii.

pestrojen za nevolníka, po

všech koutech msta, nedovedl však nalézti ani

nejmenšího sledu, ani nepatrné stopv. Setkal se sice ti

zdáli

se

rovnž nkoho

ho v domnní, že nevdí, co

lidmi z

s

se

s

ji

domu

Aulova,

ale

hledati, a to utvrdilo

Aulovi nevyprostili a že také

ní stalo.

Kdvž mu tedy Teiresias ekl, že se nalezl vxhledat, pospíšil ihned lovk, který je s to do domu F'etroniova a sotva se s ním pozdraviv, poal se po onom lovku vyptávati. ji

—

—

—

'kl Petronius. Hned ho uvidíme Te to známý Euniky, která v této chvíli pijde složiti asv mé toí^y, a která dá o nm zprávu.

— —

Ta, kterou

Ta,

kterou

lui

jsi jsi

chtl vera darovat?

vera

vden, nebo celém mst.

isem ostatn plíca

v

\'estiplica

práv

oílmitl,

vešla,

když

vzavši tog^u složenou na kesle

— 255 —

zaež

ti

jest to nejlepší vesti-

domluvil,

vykládaném

a

slo-

31*

HliNKYK SIKNKIEWICZ:

novou

kostí, rozvinula

aby

ji.

ji

mena Petroniova. Tvá mla oí jí záila radost.

položila na ra-

jasnou, tichou a

z

Petronius pohlédl na

mu

zdála se

ni,

býti

velmi krásnou. Za chvíli, kdy zavinuvši hu v tog-u

poala

skládati, schylujíc se chvílemi,

ji

aby pro-

ramena její mají pekrásnou barvu bledých rží a prsa a plece

przraný

—

—

-

lesk perlet

Ano. pane. lak se jmenuje?

Chilon Chilonides. pane.

Kdo

v.štec, který

Pedpovdl

také budoucnost

Co

i

celá se

—

tob?

rumnce

zaervenala,

liedpovcll?

Ze mne potká bolest Bolest

Již

pokr\l

šíji. ti

potkala

i

štstí.

t vera

z

siovw nyní tedy musí pijíti štstí. '

umí ísti

Ano, pane.

ta'ké uši

— — —

i

lidských a pedpovídati budoucnost.

lumike ji

to?

je

Léka, mudec

v osudech

— —

—

ekl jest zde ten lovk, vera znunila Teiresiovi?

se

isi

nebo alabastru.

—

Euniko

o kterém

— — — —

postehl, že

záhyb,

dloužila

pišlo, pane.

ruk\

Teirc-

QUO

— A

VADIS.

íaké?

ona zašeptala

—

Zstala

tiše:

jsem.

Petronius položil ruku na zlatou

—

Dobe

isi

mi dnes

složila

jeji

hlavu.

rasy.

jsem

tebou spokojen, lumike.

s

Oi

poaly

a prsy

Le na

n

tlotknutím tím se zamlžily štstím

její

'se

rychle pohyhovati.

Petronius

s

\ initiem pešli

clo atria, ktle

ekal Chilon Chilonidcs, kterýž uzev

je,

uinil jim hlubokou ])oklonu. Petronius usmál se

vzpomenuv, bvt milenec

vera pipouštl,

že

luiinik}-.

lovk,

nemohl být milencem.

smšného nepstné brad

cosi

tam

a

i

se

A"

že

který

divn

by to mohl

stál

t

ped

postav bylo

neistého. Xeb\l starý, v a v

kmital sivý

ním,

jehi>

kadeavých vlasech jen tu vlas. Bicho ml zapadlé,

záda shrbená, tak že ua prvý pohled se zdálo, že ie s

hrbatý, nad

kivou páteí trela veliká hlava liší, s pohledem proni-

tváí opií a zárove

kavým. Zažloutlá jeho ple a

nos,

i:>ílišn z

úpln

který jimi b\l

zálib v

láhvi.

temné tuniky, utkané

pokryt,

Zanedbaný z

[íoseta

l\vla

šat,

kozí vlny, a

trudy

svdil o záležející

rovnž

tako-

vého dravého plášt, svdil bud o pedstírané nebo skutené nouzi. Petroniovi pi pohledu na

—

257

—

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

nho pišel na mysl Honierv Thersites proto odpovdv pokynem rukv na jeho poklonu, ekl ;

—

-

božský Thersite

Jak se mají tvé zpsobil pod Trójou Ulixes a co

Vítej,

boule, které

ti

!

on sám dlá na polích Elysejských?

— lonrdes

Šlechetný pane

—

nejmoudejší

mým

sílá

dejšímu pokryl

— odpovdl Chilon Chi-

ze

pozdravení

žijících,

novým pláštm mé

— Pi Hekáte nius — odpov Le

dv

Když

podjímáš?

se

ve dvou spanilých

jiném, a po nich zprávu

tžko A^dt

není

dom

Aula Plautía, jménem Ly-

ucho vlastn Callina, kterou

suly", a já

kam

niem

o

o i)ane. provázeli

jestli

opustila

netri)li\'ý"'

— odpov— A'^era v noci unesena byla dívka,

vychovaná v

nebo

perušil

..famílie"

pl íma.

Chilon.

'^'la.

eho

Víš dobe,

domech nemluví

dl

zvolal Petro-

který se zeptal:

\'inilius,

oi)a'kuje

—

pláš.

rozmluvu

další

nejmou-

prosbu, aby

a

boule.

Triformid

stojí za

— —

umrlých, Ulixes, po-

z

pro'stednictvím Petroníovi,

z

podjímám

—

msto

což

—

tvoii nevolnici,

paláce Césarova do tvé se

jest

úkolu nalézti

ve

,,in-

mst,

málo pravd podobno

ukázati

ti,

utekla, a kde se ukryla.

—

ji

258

—

—

šlechetný tribune,

:

QUO VADIS.

—

—

Dobe

ekl odpovdi pesnost

bila

kterému

Viiiitius,

— jaké

se

lí-

tomu pro-

niáš k

st ediky?

Chilon se usmál chyte.

—

Prostedky máš

ty,

pane. já

mám

toliko

rozum.

nebo

Petronius usmál se také,

spokojen

—

zcela

bvl

svým hostem.

se

lovk muže

Ten

nalézti

dívku

—

po-

mvslil. \'ínitius svraštil své

—

Xuzáku,

t

ruim, aby

—

jestli

oboí

husté

a

ekl

mne klameš pro

zisk. po-

kvji zabili.

Filosofem jsem. pane, a

filosof

nemže

bvt chtivým zisku, zvlášt takového, jaký

spanilomysln

práv

nabízíš.

— Ach, filosofem? — — Eunike mi ekla, tvs

nius.

zeptal se Petro-

že

jsi

lékaem

a

vštcem. Odkud znáš Eunike?

—

Pišla ke

došla jejích

O

radu. když sláva

chtla radu?

lásce,

pane. chtla se vyléit

neoptované.

—

A

moje

uší.

— Jakou —

mn pro

vyléil

jsi ji?

—

259

—

z

lásky

HENRVK STENKIKWICZ:

—

Uinil

jsm

který zabezpeuje optování lásky.

let,

na Cvpru i)ás

Venein. Dal isem

— — platit,

Sibírám

A

amu-

V

Pafii

dv

jí

nitky z toho pasu>

skoi'ápce mandlové. dal

jsi

sob dobe

zaplatit?

Za ootování lásky nelze nikdy dust zhjá pak. nemaje dvou prst u pravé ruky, na

myšlenky

— —

ji

chrám, o pane, ve kterém chovají

jest

zavené ve

K

abv

nevolníka

písae,

zachoval

mé ueni

a

jaké

mé

spisoval

svtu.

božský mudrci

škole,

náležíš

?

nebo mám dravý

[sem cvnikem. pane,

nebo snáším trpliv bídu. nebo nemaje nosítek,

pláš; jsem stolkem a

dal jsem

vice. pane.

jsem peripathetikem,

chodím pšky od vinárnika k stou

uím

— —

ty,

vi.nárníkovi a ce-

kteí jsou ochotni za džbán

Pi džbánu

Heraklit pravil:

,,

zaplatit.

rhetorem?

se stáváš

všecko plyne",

a

m-

žeš popít, pane. že je víno plynné?

—

Také

hlásal, že

ohe

jest

božstvo, bož-

stvo tedv plane na tvém nose.

—

•

že

A

božský Dioíí^enes

podstata vcí

teplejší, že

teplejšího

picházejí

jest

z

povtí,

ApoUonie a

tvoí tim dokonalejší tvoí

se duše

chladna,

ím

hlásal,

vzduch

je

bytosti, a z nej-

nuulrc. Že

i)ak s jesení

musí pravý mudrc ohívat

—

260

—

QUO VADIS.

vínem.

duši

Nemžeš

zajisté

rovnž

zapíti,

pane, že by džbán teba idiaiy zpod Capuc nebo Telesie neroznesl teplo po všech 'kostech lidskélio

tla?

— —

Cliilone Chilonide. kde je tvá

otina?

Nad Pontem Euxinem. Pocházím

z

Me-

scmbrie.

— —

Chilone,

A

jsi

veliký!

zneuznaný

—

do
melancholicky

mudrc.

Avšak

\'initius b}l iiz zase

nadji, jež se v\'dal

mu

netrpliv.

Vi

kmitla, chtl by, abv se Chilon

ibned na výpravu a celá rozmluva zdála

mu zbvtenou ztrátou asu, pro kterouž hnval na Petronia. Kdv poneš hledati? ekl obraceje

se

—

—

se

se

k Rekovi.

— jsem zapoal. — odpovdl Chilon. — A když zde jsem a odpovídám na tvé otázky, Již

hledám

také.

Mj

jen

dvru,

ctnv

tribune

a

vz, kdyby na ulici se ztratila 'spona od obuvi, dovedl bych nalézti sponu nebo toho, kdo ji nalezl.

—

—

Bvl

jsi již

užíván k podol^ným úsluhám?

ptal se Petronius.

Rek pozvedl oi.

HENRYK SIENKIEWICZ:

—

drost, než

zpsoby

— —

aby

i

filosof nebyl

— —

Jaiké

t}'

Vdti

hledáš

jiné

?

všecko a sloužiti novinami

n

jestliže jsi

tm,

'"

platí

Ach, pane, potebují koupiti

moje moudrost

—

nucen hledali

života.

kteí po nich touží. A kteí za iinak

mou-

Píliš nízko se dnes cení cnost a

ume

se

si

písae,

umou.

dosud nesehnal ani na celý

pláš, nejsou tvoje zásluhy asi píliš znamenité.

—

Skromnost pekáží mi vychvalovati.

Le

pomvsli, pane, že není dnes takových dobrodinc,

jakých bylo druhdy plno, a kterým bylo tak milé zlatem obsypávati zásluhy,

ústice ale

z

práv jako

Puteol. Xe, zásluh\- moje nejsou malé,

vdnost

lidská jest malá. Jestliže

cenný nevolník, kdo ho nalezne,

mého

polykati

ne-li

kdy unikne jediný syn

otce? Jestliže se na zdech objeví nápisy

Kdo Kdo rytí?

na božskou Popnaeu, kdo objeví pachatele? vyslídí v

knibkupectvích verš na Césara?

domech senátor a Kdo nosí listy, které se nesví nevolníkm, kdo naslouchá novinám u dveí holi, pro koho nemají tajemství vinárníci a pekaky, komu dudá. co se mluví v

vují

nevolníci,

kdo umí prohlédnouti naskrz -

262

—

guo

VAOis.

od atria až do zahrady? Kxlo zná

každý

(luiii

všecky

ulice, kout}', vikr\ty,

kdo

co se mluví

ví.

v therniácb, v cirku, na trzích, ve školách lanist.

prodava

v kolnách u

— lal

boh

L'

!

dosti, šlechetný nuulrci

—

Petranius

!

moudrosti

Chtli jsme vdti, byl

\'initius

podobn

— zvo-

!

nebo utoneme v tvých

hách, v tvé cnosti,

Dosti

otrokíi a v areuariích?

myslil

rád,

jako honici

kým

]jes,

a víme.

jsi,

si,

záslu-

výmluvnosti.

a

lovk

že

jednou puštn

ten,

jsa

po

stop, neustane, pokud nenalezne skrýše.

— — —

Dobi-e

—

ekl

— potebuješ

návodu?

Potebuji zbran. Také?

Rek

— zeptal

se \'initius

s

podivcnim.

nastavil jednu ruku a druiiou

napodo-

boval placení penzi.

—

Takové jsou

te

asy.

—

ekl

s

povzde-

chem.

—

lUideš tedy oslem,

— ekl

kterv dobývá pevnost pomocí

—

Petronius,

mšc

zlata.

Jsem jenom chudvm filosofem, pane,

odpovdl

s

pokorou Chilon,

Vinitius hodil

—

zlato

mu váek, kterýž skuten neml

ve vzduchu, jakkoli u pravé ruky.

—

263

—

—

máte

ek

— vy.

chytil

dva prsty

HENRYK SIENKIEWICZ:

Potom

—

zvedl hlavu a ekl.

Pane. vím

pišel jsem sem

s

více, než se domníváš. Neprázdnýma rukama. Vím, ie

již

Aulovi dívku neuchvátili, mluvil jsem

Vlm,

sluhv.

že není na Palatin,

chorou Au^ustou.

zaujati malou,

mýšlím,

pro útk

Vím,

že

zem

jako ona.

nik. nebo

žoldné

Nemohl

nalézt

do-

i

mou

Césarových.

pomoci u

z

téže

Jievol-

nevolníci, kteí všichni za jeden pro-

mu

níkm. Mohli mu pomoci Slvš. A'initie

neekl jsem

snad se

usnadnil sluha, pocházející

vaz drží, nepomohli by

—

a

dívku radji chcete hledati

pomocí, než pomocí vigilu a ji

jejich

s

kde všichni jsou

ti

totéž

—

proti

toliko

tvým nevolsouvrci .

perušil ho Petronius

.

.

—

do slova?

— est pro mne — ekl Chilon. — — pokraoval, obraceje k

pane.

se

Dívka,

\'initiovi,

—

nepochybn ctí totéž božstvo jako nejcnostnjší ímanek. jako písná matrona Pomponia. Slvšel jsem, že Pomponia byla souzena doma

ze všech

z

vyznávání jakéhosi cizího božstva, nemohl jsem

se

však od služebnictva dovdti, jaké to

jest

božstvo, a jak se jmenují jeho vyznavai. KdyIjvch

a stal získal

mohl o tom zvdt, odebral bych se k nim bvch se nejpobožnjším mezi nimi. abych jejich

dvry.

Ty, pane, kterýž

—

264

—

jsi,

jak

:

QUO VAUIS.

vim, také ztrávil nkolik dnu v

Nemohu,

—

Tázali jste se

—

šlechetní pánové, a

jsi,

Vinitius.

mne dlouho na rzné vci. jsem odpovídal na otázky,

já

dovolte nvní. abych

A^idl

ekl

šlclietneho

njakou zprávu?

Aula. nemohl b\s mi dáti

—

dom

já

ctný tribune,

také otázky kladl vám.

njaké

sošky, obti, od-

znakv nebo amulety u Pompoiiie nebo u své božské Lygie

?

Xevidls. aby mezi sebou

njaké znakw jimž samv

slilv

—

Znakv?

.

.

Pokej

.

!

.

.

ibyly

kre-

rozumjí?

toliko

Ano. Vidl jsem

.

iednou, jak Lygie nakreslila do pí&ku rybu.

—

Rvbu?

Aa

nebo nkolikrát

—

Tednou.

—

A

•

jist,

jsi

uinila

(Joo!

!

jednou

to

?

pane. že nakreslila.

.

.

Rybu?

t)oo!

— Ano — odpovdl zvdav Mžeš uhádnouti, co znamená? — Zdali hádám? — Chilon.

Vinitius.

—

to

zvolal

A

—

pokloniv se na znamení rozlouení, dodal

Nech

dary rovnou

—

Fortuna na vás

mrou, dstojní

Rci. aby

ti

dali

pláš!

Petronius.

—

265

—

sesype

všecky

pánové.

— ekl mu na cestu

HENRYK SIENKIEWICZ:

—

Ulixes dkuje za Thcrsita. --

odpovdl

ek.

A

ukloniv se poznovu, odešel.

— —

Co ikáš tomuto šlechetnému mudrci

':

zeptal se Petronius \'initia.

—

tius

íkám,

—

radostn.

nkde

že nalezne Lygii

Bez odporu. Musím

seznámit,

ale

nyní

se

\'ini-

kdyby byla

také.

í"ikáni

íše lotr, on by mohl být králem v

— blíže

ale

— zvolal

!

té íši.

tím stoikem

s

poruím po

nm

vy-

koiíiti atrium.

A

Chílon Chilonides zahaliv

pláš, potžkával na dlani pod

ve

se

svj nový

asami jeho váek

od Mnitia obdržený a liboval

si

stejn v jeho

váze jako v jeho zvuku. Jda zvolna a ohlížeje zdali z

domu Petroniova

minul sloupoadí Livie a došed k návrší biovu. zahnul k

—

Musím

se,

nikdo za ním nehledí,

Wx-

Subue. zajít

k Sporovi

—

pravil

si

—

a

obtovat trochu vína Fotun. Xalezl jsem ko-

nen,

co jsem dávno hledal. Mladý jest vznt-

livv a

bohatý jako doly na Cypru

rickou

makoviku

je

hotov

dáti

pl

a

za tu ly-

imní. Ano,

takové dávno jsem hledal. Jest však teba míti se

na pozoru,

dobrého. Ach.

nebo jeho zamraeni neslibuje nic štata vlí panují ted nad svtem.

QUO VADlS.

?\lén bvch se bál toho Petronia. O, boho\^é

!

pro

kuplíství dnes více platí než cnost? Nakreslila

rybu do písku? Vím-li, co to znamená, a se udávím kusem kozího sýra. Ale budu vdt. Poti

nvadž však ryby iest

žijí

vod

v

a hledání ve

obtížnjší než na pevnin, ergo

vod

zaplatí

:

mi

Ješt jedeín takový váek a mohl bych odhodit ty ertoviny a koupit si ne-

za tu rybu zvlášt.

volní'ka.

Le

co bys ekl, Chilone, kdybych

radil,

abys

Znám

t. Vím, že budeš souhlasiti

byla

nekoupil

nevolníka,

ti

po-

nevolnici?

ale

Kdyby tak hezká jako na píklad Eunike, sám bys !

.

.

.

pi ní omládnul a ml bys z ní poctivý a jistý dchcd. Prodal jsem ubohé Eunice dv nitky ze svého vlastního starého plášt. Hloupá jest, ale kdyby mi ano.

ji

ji.

Ano,

Ztratils

otce

Petronius daroval, vzal bych

Chilone, svnu

Chilonv

.

.

.

kup si pro potšení teba nevolnici. Musí ovšem nkde bydleti, najme ji ty se schováš, tedy Vinitius byt, ve kterém i

matku

!

Jsi sirotek,

i

musí

se strojiti, zaplatí tedy Vinitius její úbor,

musí

jíst,

proto

ji

bude

živit.

Och, jak

tžký! Kde jsou asy. kdy možno bylo obol tolik

bob

se slaninou,

co bylo

je život

dostati za

lze

v obou

dlaních udržet, nebo kus kozího steva nalitého krví, tak

dlouhý, jako

—

rám 267

—

dvanáctiletého pa-

:

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

Sporus

cholete. Ale tu je ten zlodj

neho

nika nejsnáz lze se

Tak mluv

,,

tmavého",

hospodáv, vyal

položiv ho na stl

—

ím

a tu jest,

tom ješt okrouhlejšími,

ped Chilonem

si

nedvivý mšce

a

Senecou

se

mj

mne

;

ten.

staly se

pí-

pi pohledu

hned

a víno

omoiv

nm

v

se

octlo

na-

prst,

rybu na stole a ekl:

— Mš, co to znamená? — Ryba? Nu. rvba — Hloupý a doléváš

ryba!

je to,

jsi,

že

vinár-

cestu.

Okrouhlé oi Sporovy

kreslil

vida

a

zlatý peníz z

Spore, pracoval jsem dnes

obdail na

U

ekl

od rána do poledne, tel

!

dovdt.

k sob, vešel do vinárny a dal

pinést džbánek pohled

VADIS.

by v

nm

mohla

nalézti

vody do

tolik

se

i

To

ryba.

vína, jest

symbol, který v jazvku filosof znaí Úsmv Fortunv. Kdybys byl uhádl, byl bys teba ty :

i

dosáhl jmní. Važ

budu chodit do osobní

mj

si

filosofie,

jiné vinárny

pravím

—

k

ti,

nebo

emuž mne

pítel Petronius dávno pemlouvá.

> o o*

XIV. nkolik následujících dnu Cliihm nikde

IV)

se neukazoval. \'initius

Akte dovdl, ješt

toužil,

ahy

od

chvíle, ve které se

od

ho L>g'ie milovala, stokrát více

že

ji

nalezl, hledal

sám, nechtje

ji

zárove nemoha se ucházeti o pomoc Césarovu, který se chvl strachem o život malé Augusty. Nepomohly obti kladené ve chránúch, ani modlitby, ani vda lékaská, ani prostedk\- aro-

a

djné, k nim.ž na konec sáhnuto. Za týden dít zcnn'-elo.

který

pi

Smutek padl na narození dítte

zoufalstvím,

i

zavev

krmu, a jakkoli

augustian. kteí citu,

se.

dvr šílel

palác rojil davy

se

pospíšili s

chrám, a pi

V

;

šílel

senátor a

projevy žalu a sou-

zasedání, na kterém

vyhlášeno za bohyni

("esar,

po dva dny nepijal po-

nechtl nikoho vidti. Senát

moádnému

ím.

na

i

radosti, nyní

sešel se k

zemelé dít

mib_\

lo

schváleno, aby byl postaven

nm aby byl

jiných chrámech

ustanoven zvláštní knz.

obtovány

est obti, odlévány jeho sošky

z

dítti na po-

drahocenných

HENRYK SIENKIEWICZ:

kov, lid

a

poheb

rova a plakal

pi

byl pevelikou slavností,

obdivoval se nesmí m3'm s

projevm

které

žalu Césa-

ním zárove, vztahoval ruce po

darech a nade vše bavil se nezvyklou podívanou.

Bylo známo

Petronia smrt ta znepokojila.

ím,

po celém

vedlniti

i

nemly úinku,

chvli o svj život

rád,

že

a jelikož

proto,

smutku

i

lid.

i

knží.

zaíkávai, kteí

i

Petronius byl nyní

Lygie utekla. Jelikož nepál nic zlého

Aulovým tiovi,

pisuzuje arám.

ji

lékai, kteí tak mohli ospra-

bezvýslednost svého namáhání,

jejichž obti se

Poppaea

že

Opakovali to po ní

pál vše dobré sob

když sat

ped

l)yl

Palatinem

a \'ini-

cypiš na znamení odebral

postavenj',

se

senátorm a augustiamun. aby Se pesvdil, pokud dal Nero sluchu eem o arách, a aby zabránil následkm, kteréž b}"

k slyšení povolenému

z

toho mohly

vzejít.

Pipouštl též. znaje Nerona, že byt" by v áry nevil, bude se tváiti, jako by vil, již i

proto, aby oklamal vlastní bol,

komkoli mohl mstít, a

mnnce,

že ho

konen

bohové poínají

i

proto, aby se na

aby zabránil dotrestat za zloiny.

Petronius nesoudil, že by César miloval

opravdov

vášniv, jednak byl

i

vlastní dité

a hlu]>oce. jakkoliv je miloival

pesvden, —

274

-

že

bude svj bol

!

!

:

QUO VADIS.

l)reliánti.

A

nemýlil

se.

Nero naslouchal út-

s oima chám senátorv bylo vidti, že, upí"enýma k jednomu bodu, nnslí zárove na to. jak trpí-li do opravdy,

a r}tiru

s

tváí nehybnou, i

i

bol

a

jeho psobí na pítomné. Napodobil Niobu

pedstavoval

otcovský

žal,

ho

by

jako

tak

pedstavoval herec na scén. Nedovedl však vytrvati

v mlící, jakoby

zkamenlé

nebo

bolesti,

chvílemi inil pohyby, jako by posypával hlavu

prachem zem, chvílemi naíkal, a uzev Petronia, vzchopil se a

aby ho všichni

—

Eheu

tragickým hlasem poal

volati,

slyšeli

tys

I

!

vinen

Na

smrtí.

její

tvou

radu vešel do tchto zdí zlý duch, který jediným

pohledem vyssál

Kéž oi mé nepatí na svtlo cheu

!

Bda Bda

život z jejích prsou.

Helia.

mi!

mi!

eheu zvyšuje stále hlas, pešel v zoufalý kik,

I

le Petronius v

téže chvíli rozhodl, že vsadí vše

na jediné vrhnutí kostek, naež vztáhnuv ruku, rychle strhl hedvábný šátek, který

vždy

nosil

—

na

Pane

!

celý z bolesti,

šíji,

—

a |)oložil

mu

ekl vážn

—

Nero skoro

ho na spal

le zachovej nám svj

Ztrnulí pítomní, ztrnul na chvílí jen Petronius nebyl vzrušen.

—

27& -

Vdl

ústa.

ím

a

svt

hlas

sám Nero,

dobe, co iní. 3H*

!

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

^'(ll. že Terpnos

pínal hlas a vydával

Césare — pokracu\'al smutkem, — utrpli jsme

necha nám aspo

Tvá oí

roz-

ho tak v nebezpeí.

—

se

pímo

Diodoros mli

i

uzaveli Césarovi ústa. kdyby píliš pe-

kaz, aliv

ten poklad

Xeronova

se

vytryskly slzy

nui

;

s

touže vážností a

nezmrnou, útchy zstane ztrátu

zachvla, a po

chvíli

náhle

dlanmi

se

opi"el

z

o ramena Petroniova a položiv hlavu na jeho prsa, opakoval za

—

Ty

ustaviného lkáni

jediný ze všech

jediný! Petronie Tigellinus

!

ty

jsi

na to

ni\slil.

ty

jediný!

žloutl

žárlivostí.

—

Petroniu?

mluvil dále. -

tam

— Je

do Antia

Ijožské hrdlo,

tvj

My

— ))iši

necha prsa budeme

A

—

pi-átelstvim

jí

odpovdl

na poest a

potom vyhledáš

A V otin

tvé

tvá osvží se slanou s

a

tebou, bol ty

f)ísní.

Ano

hymnus

— — —

ona pišla na svt.

vrní pjdeme všude

mírniti

náš bol

Tam

Xecha moský vzduch osvží

upokojení.

vlhkosti.

!

na tebe radost, tam s})l\ne na tebe

s])lynula

žalostn Xero '^ložim k

nnm

zmírníš

—

na-

hudbu.

teplé slunce v Bájích.

potom zapomenutí v ecku. poesie a písní.

yUO VADlS.

A

kamenný,

ponurý

mraky

jako mizí

mizel

postoj

zakrývající

slunce,

i

rozmluva ovšem ješt plná smutku, le plna pláníi

zvolna nastala již

také

budoucnosti, týkajících se cesty,

clo

umleckých vystoupení ano hod, jež vyža(ioval opovzený píchod Tiridata, krále arméni

ského. Tig-ellinus zkusil ješt zmíniti se o árácii a

kouzlech,

le

l'etronius již

svou výhrou,

jist

pijal vyzvání.

— —

—

Tigelline.

mohou

a kouzla

Sám

—

ekl.

soudíš,

—

že

áry

bohm?

škoditi

César o nich

niluvil

—

odpovdl

dvoan.

—

15olest mluvila,

ne César, le, co ty o tom

soudíš?

— liati

— a

Rohové jsou píliš mocni, než abv podlé-

mohli moci kouzel.

jeho

—

.\

mi

P

e r a c

Alarcellus, jenž

rým

bys

lid

Ixížskosl

uprili

Cesan;

rodin? t

u

m

stál

se lid ozval,

byl tak, že nel)ylo

e s

t

!

—

zahuel Eprius

opakuje výkik, kte-

vedle,

když giadiator v arén udeen

teba

doraziti

h.o.

sob hnv. Mezi ním

Tigellinus zdusil v

1'etroniem ode dávna trval zápas o

rona a Tigellinus

ml -

tu 277

pednost, že

—

a

pednost u Ne-

ml

Ce-

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

vi nmu mén ostychu nebo spíše, že vi nmu nevázaným, avšak až dosud ho

sar

tronius,

kdykoli

umem

dvtipem.

a

Tak pisoval

stalo se

i

vždy pekonal roz-

nyni. Tigellinus umlkl a za-

pamti ony

v

si

utkali,

se

byl

Pe-

senátory a

kteí

rytíí'e,

ve chvíli, kdy Petronius vešel hloub do dvorany,

ho

pedpokládajíce, že po tom, co se

obklopili,

on jist bude prvním

stalo,

oblíbencem

Césa-

rovým. Petronius vyšed nitiovi a

Tijrellinem,

—

z

povdv mu

paláce, odebral se k Vl-

o

rozmluv

s

Césarem a

ekl

Odvrátil jsem netoliko nebezpeenství od

Aula Plautia a Pomponie a zárove od nás obou, ale

že

i

od Lygie, kterou nebudou hledati

jsem poradil oné rudobradé

opici,

již proto,

aby

do Antia a odtamtud do Xeapole nebo Báji. jede, pit

nebo

v

jela 1

po-

ím dosud nesml veejn vystou-

v divadle, a já vím, že dávno zamýšlí vystou-

Potom sní o ecku, kde chce znanjších mstech, a potom se všemi vnci, které mu vnují Rekové, chce slaviti triumfalný vjezd do íma. Po celý ten as budeme moci hledati Lygii zcela nerušené, a bu]Mti

v

Neapoli.

zpívat ve všech

—

278

—

QUO

déme

moci

ji

VADTS.

bezpen

ukrýti.

Což? Náš

šle-

chetný filosof zde dosud nebyl?

—

Tvj

šlechetný filosof je podvodník. Ne.

nebyl zde, neukázal se a neukáže se více.

—

Já

nosti, tož

sáku

mám

by

zas.

jeho sluš-

ne-li o

o jeho rozumu. Pustil

pijde

a

mínní,

lepší

již žilou

tvému

jen proto, aby tak uinil

i

podruhé.

— A steží, abych mu žilou nepustil. — Nei toho. mj trplivost, dokud dse

já

se

vodn o podvodnosti jeho nepesvdíš. Nedávej mu více penz, za to slib mu hojnou náhradu, jestliže ti pinese jistou zprávu. iníš také nco se své strany?

— mas

ji

Dva moji propuštnci, Nymfidius hledají v

ník, který \'yslal

ele

šedesáti

má

nalezne,

ji

jsem mimo

to

—

i

nocí,

Cokoliv

a De-

z nevol-

propuštní.

slíbeno

aby

vyptávali po Lygovi a po dívce.

msto dnem

Ten

ješt nevolníky na vše-

íma,

cky cesty vedoucí z

lidí.

se v

Sám

hospodách prol>íhám

poítaje na šastnou náhodu.

zvíš,

vzkaz mi, já musím odjeti

do Antia.

— — ekneš

Dobe.

A si,

jestli

kteréhokoliv rána

že pro jedmi

—

279

pro])udiv

dívku neteba se

—

se,

tolik

:

HENRVK SIENKIEWICZ:

pro ni se namáhati, pak pijed do

trápiti a tolik

Tam

Antia.

nebude nedostatek žen ani útch.

poal

\'initius sini

nen

nho, ekl

který

—

Povz mi upímn

se

sám pemlouvá

lovk

jako

ko-

:

— ti

ryclilými kroky pecliázeti po

Petronius pohlížeje obvili na

;

ne jako vášnivec,

sám rozncuje,

a

rozumný, který odpovídá píteli

ustavin stejn Vinitius

:

ale

jde

o Lygii?

zastavil

na

se

pohlédl tak

chvíli,

na Petronia, jako by ho byl dosud nevidl, a

znovu pecházel. Rylo patrno, že tlumí v sob výbuch.

Konen

slabosti,

žalu,

dv

do oí. které promluvily k Petroniovi

slzy

mu vdomi

vehnalo

hnvu, nepekonatelného

výmluvnji, než nejvýmluvnjší l'etrouius zamysliv se

— žena,

— I

Svt drž.í na asem hraje Ano ekl

a

—

!

poali

se louiti.

po

chvíli

ním jako

Ninitius l-'etronius

mohl

liýti

ekl:

s

Atlas,

ale

míem.

Vinitius.

Le

v té chvíli oznámil

nevolník, že Chilon Chilonides a prosí, al)v

stesku

slova.

plecích nikoli s

vlastní

eká

v pedsíni

pipuštn ped tvá pán.

poruil, aby byl ihned v]juštén, a

ekl

— gUO VADIS.

—

Hle. neekl jsem

Pi sám

ti!

Hercules,

zachovej jenom klid. jinak on tebou ovládne, nikoli ty jím.

—

Pozdravení

skému tribunovi vcházeje.

—

i

Necha

a

sláv, a sláva

est

a

šlechetnému

tob. pane!

—

vaše

štstí

se

prolétne celý

vojen-

pravil Chilon,

rovná vaší

svt od sloupu

TTerculovych až po hranice Arsakovc.

—

Vítej, zákonodárce cnosti a mmulrosti

odpovdl

Petronius.

\ initius zeptal se

klidem strojeným:

s

— Co pinášíš? — Pedešle pinesl a n}ní

•

pináším

ti

jsem

jistotu,

ti,

pane.

nadji,

že dí\ka l»ude nale-

zena.

— —

To znamená,

znak. kterýž ji

že

jsi

dosud

ji

nenalezl?

Xe, pane. ale nalezl jsem, co znaiuená ti

kdo jsou

nakreslila: vím,

lidé,

kieí

znám náboženství, mezi jehož vyznateba hledati.

odnesli, a

vai

ji

Xinitius chtl se vzchopiti

sedl, ale Petronius položil a obrátiv se k Chilonovi.

— —

Mluv Jsi,

mu

z

kesla, na

nmž

ruku na rameno

ekl:

dále!

pane, zcela

r)bu do písku?

jist.

že

(hvka nakreslila

HENRYK SIENKIEWICZ:

— —

Tak

jest

Pak

jest

—

vybuchnul

kesankou

\'initius.

odali

a

ke-

ji

ti

sané. Xastala chvíle mlení.

—

Slyš, Chilone

mj

Píbuzný

ho chce?

jestli

koupíš

vlastní

nevystaí na mast

Dívka

jest

ást

znano>n

pípad

prvním

mudrc

i

tvou

s

hojící.

kesanka,

pane.

— zvolal Rek. pec

Rozvaž, co mluvíš. Chilone. Xejsi

lovk

hloupý

Lalvií

Crispinillou

cinu. že je

víme

V

všech sedmi

filosofie ti

— —

nemén

obelstít.

dívky

vyhledání

za

ti

ale

Petronius.

ne jednoho, ale ti písae, ale v druhém

si

pípadu

konen

ekl

ustanovil

znaonou ást penz, ran,

—

též,

!

Víme, že Junia Silana spolu obžaloval}'

Pomponii

vyznavakou kesanských povr, že domácí soud

ji

s

Graeale

ospravedlnil z to-

hoto podezení. Chtl bys obžalobu tu obnoviti?

Chtl bys nám namluviti, že Pomponia a Lygie mohou náležeti k nepátelm rodu

s

ní lid-

ského, k

otravovam

lm

hlavy, k lidem, kteí vraždí dti a od-

osli

dávají

se

nejoplzlejší

fontán a studní, k

hýivosti?

Chilone, aí)y ta these, kterou lezla

odpovdi jako

antitliese

—

232

—

nám na

ctite-

Rozmysli

si,

dáváš, nena-

tvém

hf-bet.

:

QUO

Chilon

VADIS.

ruce na znamení, že tím neni

složil

vinen, naež ekl:

—

Pane

Christiis.

—

Dobe

A

— Vyslovuji!

Co

liyos Soter.

—

ecku

vyslov po

!

tato slova

:

Jesus

Boží syn, Spasitel.

Jesus Christos thcu

toho?

z

nvní vezmi prvni písmeny každého

výraz

—

Icluhys

Ryba

!

—

!

ekl Petronius

po-

s

divením.

—

Nastala

eka

nemohli

se,

— zšílel

hrd.

opt

mlení.

chvíle

Ve vývodech pá-

bylo cosi tak pesvdujícího, že oba

— líš

—

Proto se stala ryba heslem kesanu,

pravil Chilon

telé

z

slov a slož je vedle sebe, aby tvoily jeden

tch

!

vymaniti

se

\'initie

—

nakreslila

U

—

ti

zvolal

pekvapení.

zeptal se Petronius

Lygie

boh

všech

z

—

nemý-

skuten rybu?

podzemních, to aby

lovk

—

kdyby

luladý nn\ž

vášniv

mi byla nakreslila ptáka, ekl bych, že ptáka!

— Je tedy kesankou! — opakoval Chilon. — To znamená — ekl Petronius — že Pomponia po

ulicích

a Lygia otravují studny, vraždí

schytané

Hlouposti! Ty,

a

\'initie.

oddávají se

dti

hýivosti?

byls déle v jejich

dom,

^

:

HENRVK SIENKIEWICZ

já

jsem tam byl jen na krátko,

Aula

i

ale

Pomponii, ano dosti znám

mohl ici

:

hloupost a pomluva

kesan, emuž

s

tži

lze

dosti

Lygii. abych

i

ryba heslem

Je-li

!

znám

odporovati, a

jestli

ony jsou kesankami, pak u Proserpiny! patrn nejsou

kesané

—

za

tim.

je

pokládáme.

—

odpovKdo kdv zkoumal kesana? K(K; ]:)ozníal jejich viru? Když jsem ped temi lety putoval z Neapole do íma (pro jsem tam léka nezstal!) pidružil se ke mn lovk, (ilaukos, o nmž se íkalo, že byl kesanem,

dl

Mluvíš jako Sokrates, pane,

Chiilon.

—

—

—

i

pesvdil jsem lovk.

—

se,

Nedovdl

lovka

n\ni, co

—

že to b}l

jsi

cnastiiý

cnostného

!

Cestou v jedné ho-

kdosi poctivého starce nožem, ženu

jsem v obran

že

a

znamená ryba?

a dti jfho zavlekli k jich

kesan\

že mezi

od tohoto

se

Bohužel ne, pane

spod bodnul

dol)rý

])rodavam otrok.

ztratii

Já

dva prsty. Ale

tyto

není zle o zázrak,

mám nadj

mi opt narostou.

— —

Jak to? Což (

mne jím kolik

)d

ta ryba.

linu

jsi

se stal

kesanem?

verejška pane, od verejška. Linila Hled", jaká je v ní síla.

budu nejhorlivjší

z

Za

horli\\ch,

nal)y

QUO VADIS.

mne

pipustili

Možná, než

má

m

že se mi

miry. jimž

dv

dám

se

kesanství

vyplatí

jalvky stejnébo stáí

pozlatit

a až

skrývá dívka.

Uinil jsem tž Mercurovi

filosofie.

obtuji

že nui

všem svým tajemstvím,

l
budu vdti, kde

se tak stane,

lépe, slib,

a stejné

pomže-li mi vy-

i-oby,

hledati dívku.

—

Tedy verejší

tvoje kesauiStvi a bývalá

tvoje filosofie dovolují

— Aim a to jest

vždy v

má

musí být po

Xa

v ]\Iercura?

v co mi

to,

viti teba,

která zvlášt Mercurovi

filosofie,

chuti.

vit

ti

víle dustojn.í pá-

neštv^li

nov, jaký to je podezívavý buh. Xeduvujc ani slibm cnostných filosof a radji by dostal jalvky pedem, ale zatím to je výdaj ohromný. Každý není Senecou, a já na to nemám; kdyby však šlechetný Ainitius chtl na úet té sumy, kterou

—

—

slil)il,

•

ale

to jest, až

dál na

.

.

.

—

ekl Petronius

initiova

pevýší tvé na-

Ani obolu. Chilone

ani obolu.

dje,

cokoli

Štdrost \

teprve pak. až

nám

ukážeš

úvr dv

vím, že k

!

Lygie 1)ude nalezena,

její skrýši.

jalvky, akoliv

tomu nemá ochoty

jeho rozum.

;

i

Mercur se

ti

tomu

nuisí

nedi-

v tom poznávám

HENRVK SIENKIEWICZ

— lení,

dstojní

mne,

Poslvšte

:

Odha-

pánové.

které jsem uinil, jest veliké,

nebo

když

i

jsem dosud nenalezl dívky samé, tož nalezl jsem na které

cestu,

ji

hledati teba. Rozeslali jste pro-

puštnce a nevolníky do celého msta

i

do pro-

vám nkdo zprávu? Ne. Já sám Mezi vašimi nevolníky mohou pinesl. ji isem býti kesané, o kterých nevíte, nebo povra ta již všiiide se rozšíila, a ti místo ab\- vám pomáhali, zradí vás. Není dobe, že mne tu vidí, pinesl

vincií,

a

proto

šlechetný

ty,

Petronie,

pikaž Eimice,

aby mlela, a ty pak rovnž, šlechetný Vinitie, rozhlas, že se

ti

prodávám mas,

budu

hledati a

ujte mi

a

dem, bude

sám sbhy naleznu, vy pak

to toliko

slíbená

odmna mne

obran,

a

kteí

sami

neztratili

mohou potomstvu. Ale nehled k

níkovi,

kterého

jemuž

koupiti slíbil

jseim

nevol-

nehled k

zamýšlím,

(a víte. jak dobytek stoupl v

prsty

jména svá

píšíce,

odkázati

Mercuroivi,

ne-

pohrdám penzi, Seneca, ani Muso-

filosof

nebo Cornutus, kteí však

nií

dv-

povzbuzením pro mne, nebo

akoliv jimi nepohrdají ani nius,

namazáním sám

cirku. Já

vzte, že cokolivk bych dostal pe-

budu tím více jist. že mine Ach ano! Jako

v

jejíž

koním zabezpeuje vítzství v

obtovati jalovice

cen),

i

samo

hic-

QUO VADIS.

dání vyžaduje

mnoho penz. Vyslyšte mne jen nkolik tch dn již rány na

trplivé. .\íám za

nohou od samého chození. Chodil jsem do vinárny, abych porozprávl s lidmi, k pekam, k ez-

níkm, k prodavam oliv a k rybám. Probhl jsem všecky ulice a kouty; byl jsem ve skrýších

skoro sto

uprchlých ne\-olník,

ass

v

moe.

v sušírnách. vidl jsem mulníky

jsem vil

lidi,

jsem

kteí léí

s

prohrál jsem

byl jsem v prádelnách,

mchý

i

ezbáe, vidl

a trhají zuby, mlu-

prodavai sušených fík. byl jsem na

hi-bitovech. a víte

de rybu. a

pro?

Proto, abych kreslil všu-

hled lidem do oí.

mení to eknou. Dlouhý

as

slyšel,

co na zna-

nedovídal jsem se

nieho, až jsem zahlédl starého nevolníka u fontány, který

erpal vodu

a plakal.

nmu,

jsem

pro

ptal

se ho,

jsme na stupních fontány

i

slzí.

Piblíživ se k

Na

to usedli

vypravoval mi. že

po celý život stádal sestercius k sesterciu, aby vykoupil milovaného syna, ale jeho pán, jme-

mu

peníze, a syna dále drží

plái"

..ne-

nuje se Pansa, vzal v otroctví. ,,A tak

— pravil staec —

bo a si íkám: Dj se vle boží. pece bídný híšník nemohu se slz zdržeti."' Tu jako v pedomoiv prst ve vod, nakreslil jsem tuše rybu a on ekl: ,,I n^.oje nadje v Kri-

—

•

henryk sienkiewicz:

jlQ^^

^0 jsem

Zeptal

Stu."

znaku

A

?

povdl

on

poznal

se:

bu

Ano, pokoj

:

Tedy poal jsem vyzvídati

mne

jsi

s

ekl mi

poctivec

a

po

tebou.

všecko. Jeho pán. onen Pansa, sáni jest propu-

štncem velkého Pansy.

íma vor

kameni,

a

dodává po Tibee do

nevolníci

kteréž

a

z

odnášejí na lieh a v noci ku stavbám do-

vážejí,

aby ve dne ruchu na ulicích nepekáželi.

mnoho kesan jeho nad síly lovka, a proto ho

Pracuje mezi nimi

le práce

ta je

vykoupit.

Le

jsem své

bilo obtíží

syn

i

Pansa zadržel peníze

Vypravuje o tom, poal znovu sil

najatí

lidé

i

;

chtéí

nevolníka.

plakati a já smí-

mi nezpso-

slzy se slzami jeho, což

jednak pro dobrotu srdce mého, jed-

nak proto, že jsem od mnohého chození dostal lámání do nohou.

Poal jsem

ped nkolika dny z

Neapole, nciznám nikoho

z

bratí, že nevím, kde se scházejí, aby se po-

spolu modlili.

apole nedali

ekl,

list}'

al)}ch

bratry

modlitby

se divil, že

k

ímským

že

pišel

v

seznámí a že k

i

ki"esanskou.

mrou,

On

mi kesané bratím,

mi byly ukradeny cestou.

že

povdl, s

naíkati, že pišed

jsem

mu

—

288

k ece,

kteí potšil

to,

dal

mu

ale já

Na

to

mi

mne mne dovede do domu noci

starším,

Uslyšev

Ne-

z

že

spravují

jsem

obec se

tou

obnos potebný na v^^

—

pl

QUO

mí

djí, že

VADIS.

spanílomyslný A'initius dvojnásob

jej

nahradí ...

— v

—

Chilone

tvém vvpravování

jako

olej

ho

pernšíl

plyne na ]:)ovrcIm pravdy

lež

nad vodou. Pinesl

Lv.5,"íe

píin

ee, od kterého

— Euricius. Pipomenul mi

ped

mu

—

po-

jsi

mne hlavn

ho poznal ale

])enz

mu

ani assu, rozumíš mi? Xic

mu

Ale pomohl jsem

o jeho synu jsem

s

Co by

strastí.

Ano, pane

Petroniovou? Xedal jsem

nebo lépe

eeno

fem, muselo by

mu

kdyby

postait

mu

s

mu

Ne-

a

ped

by-

tedy penz,

je,

byl

pravým

A

.

nedal.

vdra

mu

...

.

nejvtší sou-

dalo ukrýti

se

dal jsem

v duchu, v mysli, což,

jsi

.

známosti

nedal.

zvedati

ním mluvil

strostí

!

vzrušil

a že ze jsi

jsem

kterého

lékae,

lupii, a tím

dovedeš koistiti,

dals

sta-

kesané

že se

pane. Ubohý, nešastný staec.

Glauka

— Vím, že té

dovdl,

jsi se

onra-

jmenuje onen

se

pomocí znamení ryby?

znávají

bránil

— Jak

své noviny.

stíti lží

vyhledá-

le nehle

velký krok.

stal se

zprávv vážné,

jsi

nepopirám, ano pravím, že ve vání

—

Petronius

ale

toliko filoso-

dal jsem proto,

že jsem to uznal za nezbytné a užitené, jen' vzpo-

me,

jak by

mi rázem

—

získal všecky 293

—

kesany, 35

:

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

nim pístup

iak by mi k

by v nich ke

—

mn

jakou

získal a

dvru

vzbudil.

—

Pravda

VADIS.

ekl Petronius,

—

i

ml

jsi

to uinit.

—

\

lastn proto picházím, abych to mohl

uinit.

'

Petronius obrátil se k Vinitiovi.

— v

Dej

duchu

Le

mu

vyplatiti

tisíc

sestercií, ale

sluhu, který ponese

sumu poteb-

a v mysli

Vinitius

— Dám

ti

pt

.

.

.

ekl

nou, a ty povíš Euriciovi, že sluha jest tvým

nevolníkem, a vypoítáš starému iiize.

držíš ]>ro

ped ním

pe-

Ponvadž jsi pinesl zprávu vážnou, obrovnž tolik pro sebe. Pij pro sluhu i

peníze veer.

— To pravý

—

—

Doekl Chilon. vnoval své dílo, ale dovolíš také, abych dnes veer pišel toliko pro své peníze; nebo Euricius ekl mi, že je již všechen náklad vyloven a že nový pivezen bude z Ostie Tak se teprve za nkolik dní. Pokoj s vámi

volíš,

pane, abych

loui

kesané

César

!

ti

!

jsem íci

kesané

Koupím si nevolnici, totiž ditl nevolníka. Ryby chytají se na udici a .

.

na rybu. Pax vobiscum

294

—

!

pax pax pax !

!

!

:

Petronius

Vinitiovi

Po spolehlivém tento

list, aia

mei

nevolnikii posilám

ti

z

Antia

kterýž, doufám, že jakkoli ruka tvá

oštpu než péru pivykla, prostednictvim téhož posla bez zhytených prtah odpovíš. Zstavil jsem t na dobré stop a plného více

a

bu

nadjí, tuším tedy, že

již

v objetí Lygie ukojil nebo že l)ravý zimní vítr

mj

Soracta. O,

bohvn rické

Vinitie

!

Kéž

ji

ti

je

bu

s

vrcholk

mistryni zlatá

mistrem

ped

která utíká

jsi

ukojíš prve než

zavje na Campanii

Cyperská, a ty pak

jiti:ence,

sladkou žádost

té ly-

sluncem lásky.

A

pamatuj vždy, že mramor sám v sob. b3' bvl nejdražší, pravé ceny teprve tehdy nabývá, kdvž ho v arcidílo promní ruka sochae.

takovým sochaem ty, c není dost, teba také u m nauit

i

s s

i

m

milovat a

t

e

!

Milovati

teba

umt

lásce.

Rozkoš pociuje vý

a r

Bu

lovk

i

luza

ano

i

zvíata, le pra-

tím vlastn se od nich rzní, že

—

295

—

30*

ji

HENRYK SIENKIEWICZ:

umní promuje

V ušlechtilé si

vdom

božské

celé,

netoliko tlo. ale

její

a

tše

se z ní. je

ceny v mysli své, a tak

duši nasycuje. Nejednou,

i

kdy

pomýšlím na marnost, nejistotu a nudnost života, pichází mí do hlavy, že ty jsi

tu

našeho

snad lépe

lovk

ti

a

ale se

vojna k vli

narodil.

Ve vojn a

dvr Césarv,

vci jediné hodný toho, abv

a láska jsou

nim

ne

volil a že

byl

jsi

bu

šasten,

jím

í

v lásce,

zvdav, co se dje na dvoe Casarov. já tom as od asu napíši. Sedíme zde v Antiu peujeme o náš nebeský hlas, cítíme stále neisi-li

o

návist k

ímu

do

abychom

Bájí,

a

na zimu zamýšlíme odebrati se vystoupili

veejn

v Neapoli,

Rekové lépe dovedou nás než vlí plém, obývající pobeží Tibery.

jehož obyvatelé jako oceniti

Sbhnou z

Cum,

se

Bájí.

z

lidé

z

Pompejí,

ze Stabií, potlesku ani

vnc

z

Puteol,

nebude ne-

dostatek, a to bude vzpru'ha k obmýšlené vý-

prav do

Achaje.

A ])am ji

malou Au£;;ustu? Ano! Ješt

na

oplakáváme. Zpíváme

žení, a tak

krásn, že

se

hymny

vlastního

slo-

Sirény ze žárlivosti scho-

valy v nejhlubších jeskyních Amfitritiných. Po.slouchali

by nás

i

delfíni,

kdyby jim nepekážel

hukot moe. Bolest naše neu])okojila -

29G

-

se posud,

QUO

ukazujeme

VADIS.

tedy lidem ve všech posicicli, ja-

ji

kvm uí sochaství, dbajíce ])i tom pihi toho, shiší-H nám a uméjí-li hdé krásu tu oceniti. Ach, muj drahý,

pomeme

jako

a komedianti.

líkizni

Jsou tu všichni aui^-ustiani a všechny aug"ustiankv, nepoítaje

koupe též

se

Poppaea.

pt

set osHc,

mléce

v jejichž

asem

a deset tisíc služebnic.

bývá veselo. Calvia Críspinilla stárne;

že vyprosila

si

od Poppaei, aby

jí

í-ikaji,

bylo dovokiio

koupati se hned po m.

Lucanus udeil

Xij^idii

do tváe, podezívaje

pomru s gladiatorem. Sporus prohrál ženu l)i he v kostk\- se Senecionem. Torquatus Silanus nabídl mi za Euníke tyi hndouše, kteí ji

z

toho roku nepochybn oi dostihách vyhrají. Ne-

chtl jsem!

Pokud

a

tob

také dkuji, žes

ji

nepijal.

jde o Torcpiata Sílaná, ani neví chu-

lovkem. O

dák, že je už více stínem než jeho jest rozhodnuto.

A

víš,

smrtí

co jest ieho vinou?

To, že jest pravnukem božského Auo-usta. Není pro

nho

Takový

spásy.

Oekávali jsme

je

náš svt.

zde, jak

ti

známo, Tiridata,

zatím Volo.e^eses napsal urážlivý

dobvl Arménie, prosí, aby

mu

byla

list.

Tiridata, bude-li jinak rozhodnuto, že

Pravý

posmch

!

L^stanovili

—

297

—

Ponvadž

zstavena pro ji

nevydá.

jsme tedy vojnu,

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Corl)ulo dostane takovou moc, jakou válk\-

s

v\

moskvmi ml

lupii

lednu

veliký Pompejus.

Nero váhal:

chvíli

asíi

za

bojí se

patrn

slá-

které by pro i)ípad vítzství Corbulo nabyl.

,

Rozmvšlel

dokonce, nemá-lí hlavní velení na-

se

bídnouti našcnni Aulovi. Ale

tomu

postavila se

na odpor Poppaea, kteréž cnost Pomponiina pa-

trn

jest solí v

oích.

opovdl nám má

Aanitius

zápasy pfladiator, které

vent. Hled', k s

u

1)

r a

c r e

p

emu i

d a

se

m

ni^'es

neobyejné

jakés

provésti v

pravidlo

za našich

:

n

as

e s

Beneu

t

o

r

dostávají

potomek ševcv, a Vanitius. syn sám ješt smolil dratve. Histrio Aliturus vera krásn pedstavoval Aidípa. Ptal ševci. Aitellius,

roilnv. ]\íožno, že

isem

se

ho též jako Žida,

jedno a totéž.

vké

jsou-li

Odpovdl

náboženství,

kesané

mi, že Židé

kesané

a Žide

mli

která nedávno povstala v Judaei. Ukižovali za

as Tiberia jakéhos

od-

že jsou novou sektou,

lovka,

tam

jehož vyznavai

se každým dnem množí, pokládají ho za boha. Zdá se, že žádných boh jiných a zvlášt našich znáti nechtjí. X:erozumím, co by jim to mohlo i

škodit.

Tigellinus ukazuje mi

Dosud neiuže mi

již

nic udlat,

—

298

—

zjevn nepíze. má však tu ped-

QUO

pede mnou, že je vtším lotrem

nost že s

Ahenobarbou.

dorozumjí

mu

a

VADIS.

více dbá o život a nežli

pak pijde

dí-íve

ada

sám

sob

v

nebyl by

Teba zlý,

se

nebo pozdji

na mne.

tomu

dojde, nevím, ale vím, že k

jde jenom o termín.

ho sbližuje

což

já,

Ti dva se

zatím

zárove

Kdy

k

to-

dojíti

musí.

baviti.

Život

kdvby nebylo R,udobra-

Pro nho se v.šak asem lovk oškliví sob samému. Xení nic plátno považovati zápas o jeho píze za dostihy cirkové, za jakous hru, dého.

za zápasy, ve kterých vítzství pochlebuje sebe-

Skuten

lásce.

nkdy

asto tak vykládám a pece že jsem takovým Chilonem,

to

si

zdá se mi,

a o nic lepším než on.

Až

nebudeš potebo-

iio

zpsob vzdei. Pozdravuj ode mne svou božskou kesanku, anebo popros ji spíše v mém jménu, aby pro tebe nebyla rybou. Vzkaz mi o svém zdraví, o lásce, umj milo\'at, nau mivati, pošli

mi ho,

mi jeho

zalíbil se

lávající

lovat a j\í.

— ji

C.

zdráv

I

Mnitius Petroniovi.

Lyg"ie

dosud nemám! Nebýti nadje,

že

brzo naleznu, neobdržel bvs ani odpovdi, ne-

bo kdy jsem a

bu

se

se život hnusí,

pesvditi,

Chtl mne Chilon neklame,

také psáti se nechce.

zdali

proto té noci, kdy

si

—

299

pišel pro peníze pro

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

odl jsem

Eurícía,

jsem nepozorován za jsem je

mu

dal.

Když

došli

na místo, sledoval jsem

pe-

daleka ukryt za sloupem pÍM'stavním a

z

svdil jsem

se,

bou. Dole u z

pláštm vojenským a šel ním a za chlapcem, kterého

se

že Euricius nebyl smyšlenou oso-

eky

množství

vynášelo

lidí

kámen

velké pramice a skládalo ho na behu. \'idl

isem, jak se Chilon piblížil k nim. jak zaal roz-

mlouvati klesl

s

jakýmsi starcem, který po

k nohám.

Jiní je obklopili

i

chvíli

mu

bylo slyšeti je-

výkiky obdivu. Ped mýma oima podal nevolník mj sáek Euriciovi, kterýž uchopiv ho jal se modliti s rukama k nebi rozpnutýma a vedle nho klekl nkdo jiný, patrn jeho syn. Chilon mluvil ješt nco, ale to již jsem uejich

slvšel,

požehnal

obma

kleícím

i

jiným, dlaje

rukou nad nimi ve vzduch znamení kíže, kterýž oni

patrn také

kolena.

Ml

ctí,

chu

jsem

nebo

jíti

mezi

všichni padli na

n

a nabídnouti

ti takové sáky tomu, kdo by mí vydal Lygii, jsem se pokaziti Chilonovi práci a proto

ale bál

jsem po

chvíli odešel.

Stalo se to dvanáctý den po tvém odjezdu.

Od že

té

doby

mezi

byl u

kesany

mne

nkolikrát.

Sám mi

nabyl velikého významu.

ekl,

íká,

že jestliže dosud Lygie nenalezl, stalo se to pro-

OUO

VADIS.

se mezi nimi dje. nihivmí.

ím.

nesetné množství v samém

to. Že je jich

že se tudíž všichni neznají

i

nemohou vdti, co

Jsou též opatrní a

vbec

on však zaruuje, že jakmile

se

málo-

dostane

k starším, kteí se zovou presbytery, dovede

nkoHka

dti od nich všecka tajemství. S poznal, zkusil vyptávati

SDchem

je

pece

tžko ekati, akoliv nemám

cítím že

Dovdl

se

opatrn, aby po-

nevzbudil podezení a neztížil

akoliv mi vost,

se, ale

zv-

již

má pravdu

a

—

dílo.

I

trpli-

ekám.

jsem se také, že mají spolená mí-

na kterých své modlitby 'konají, asto za

sta,

branami msta v pustých domech

Tam

ctí

i

v arenariich.

Krista, zpívají a hodují. Míst takových

mnoho. Ohilon má za to, že Lygie chodí úmvsln do jiných shromáždní než Pomponia, proto, aby tato pro pípad vyhledávání smle mohla tvrditi, že o jejím úkrytu neví. iest

Možná, poradili. diti

s

uzel,

že presbyterové

Až Chilon

ním, a

jestli

písahám

ti

jí

k opatrnosti té

nalezne místo ono, budu chobo'hové mi dopejí, abych

pi

ji

Jovovi, že tentokrát mi

neujde.

Myslím

stále

nechce, abych

na

ta

místa modlitby. Chilon

ním chodil. Bojí se, mohu sedti doma. Poznám ji hned, s

ale já 'ne-

by

i

pe-

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

VADIS.

stroienou nebo pod závojem. Oni se tam scházejí v noci, ale já

všude a

budu

poznám

ji

pohyby.

a

jeji 'hlas

i

v noci. Poznal bych

Pjdu sám

pestrojen

každého, kdo vejde

prohližeti

i

vyjde.

poznám ji tedy také. Chilon pjdeme. Aezmu s sebou zbra.

Stále na ni myslím,

má

zítra pijít

i

Xkolik mých nevolník, kteí venkov, vrátilo že

iist,

ona

Prohledl isem

U

mne

se

prázdnem.

s

zde ve

je

již

mst

posláni na

byli

Ale nyní jsem

a snad

mndho dom,

i

nedaleko.

pedstíraje ná-

nebo tam žije celé mraveništ chudiny. Já pece niím pro ni bvch nešetil. Píšeš, že jsem dobe vybral a pece vybral jsem si starost a trápení. Pjdeme pedevším do tch domu, které jsou ve mst, potom za brány. Xadje každého rána nco sliiem.

jí

bude stokrát

lépe.

—

buje,

bez ní

teba

umt

bych nedovedl

žíti.

uml

jsem

milovat,

i

já

o lásce, ale nyní toliko teskliv a

doma

je

že

je

Lygií mluvit

oekávám

mi k nesneseni. Zdráv

— 302 —

Pravíš, s

bu!

Chilona

x\

Chilon

Marn

se

však dosti

\'initiiis

7
si

jak

nm

o

soudili.

opakoval, že vvhleclávání musí býti po-

zvolné, má-li vésti k

ieho

cIIouIk) iK-oljjevoval, lak

nevdl,

zdárnému výsledku. Krev

vzntlivá i>ovaha bouilv se proti hlasu

i

rozumu.

Neinit nieho, ekati, sedti

se

založenýma

rukama, bylo píliš proti jeho povaze, než aby s

tím stavem mohl shodnouti. Probíhání

msta

v

tmavém nevolnickém

bezvýsledné,

b\do

vlastní neinnosti,

plášti již proto, že

pokládal toliko za oljelstni

nemohlo ho

i

upokojiti, leíio

l^ropuštnci, lidé prohnaní, jimž Lvg,'ii

lon.

hledali,

bylí

Zatím vedle

stokrát

lásk}',

rozkázal,

který chce vyhrát.

nejmladších

kterou k Lygíi pocioval,

nivosti

lovka,

možno,

že je

Takovým let

váše hráe,

byl Vinitius vždy.

provádl, co chtl,

který merozumí, že

teba nkdy

—

aby

nezrunjší než Chi-

budila se ve Xinitiovi nova váše,

Od

se

koutv

803

neho —

je

s váš-

nco

se zíci.

ne-

Káze

HENRYK SIENKIEWICZ:

as

vojenská uvedla ovšem na jistých mezí. ale vštipila

že

svévoli jeho

do

mu zárove pesvdení,

každý rozkaz, který dal podízeným, musí být

splnn,

delší

Východ

pobyt jeho na

mezi lidem

I)odajným a nevolnickému poslušenství uvyklým utvrdil

A

ho ve víe, že pro jeho „chci" není hranic.

nvní byla tžce

tch

\'e všech i

v

ranna

jeho sebeláska.

protivách,

samém útku Lygiin

i

v odporu, který

shledával,

bylo pro

nho cosi nesrozumitelného, jakás záhada, kterou si marn týral hlavu. Cítil, že Akte mluvila pravdu, že Lygii tak,

pro

nebv lhostejným. Ale

dala

pednost bíd

bylo-li

a životu

tomu

potulnému

láskou, ped jeho péí, ped pobytem v rozkošném jeho dom? Xa tu otázku nedovedl nalézti odpovdi a docházel toliko k jistému nejasnému pocitu, že mezi ním a Lygií, mezí jejich názory, mezi svtem jeho a Petroniovým a svtem Lvo^ie a Pomponie Graeciny je jakýs rozdíl, jakés nedorozumní, hluboké jako propast, kterou nedovede nic vyplniti a vyrovnati. Tehdy zdálo se mu, že musí Lygii ztratiti a pi té my-

ped

šlence ztrácel zbytek rovnováhy, kterou v

Petronius chtl udržeti. Byly

chvíle, ve

sám nevdl,

zdali Lyo^-ii miluje

vdl

ji

i.'n.

že

nalézti musí. -

304

—

nm

kterých

nebo nenávidí,

L!yl

by

volil

a

spíše,

QUO

ab}^

aby

zcm

ho

nemla

VADIS.

ahy ji neml spatiti. Gbrazatvornost stavha

pohltila, než

—

být

icho.

mu asem tak živ na oi. že mti bylo, jako by skuten ped ním stála pí'ipomínal si 1
;

slovo, které k ní mluvil a které od ni slyšel. Cítil,

že je bhzko,

na prsou, v

cítil ji

objetí, a váš-

nivá žádost zachvacovala ho jako plamen.

Miloval a vzýval

ji.

A když poiuyslil, že ho milovala, a že mohla dobrovoln splnit všecko, co od ní žádal, zmocoval se ho tžký, nekonený a velký jakýs žal, nezmrnou

stesk zaplavoval srdce jeho velikou,

vlnou.

Le

míval

i

vztekem a liboval koíi, až ji

ji

takové chvíle, ve kter3-ch bledl si

v myšlenkách, jak Lyg"ii po-

nalezne a jaká nutká

nejen miti, ale míti

nici, ale

zárove

níkiem jejím,

jí

Chtl

ustrojí.

pokoenou

jako

nevol-

že by se stal radji nevol-

cítil,

kdyby

jejím nevolníkem

ji

ml

na vvhranou

nebo nikdy

v

státi se buct

život

ji

nevidti.

Bývaly dnw ve kterých myslil na sledy, jež bv na ržovérn jejím tle zstavily dtky a záro-

ve na

bv chtl luvsl, že

V v

hoi

líbat

ony

sledy.

Picházelo

by byl šasten, kdyby

ji

mu

také

luohl zabiti.

tch rozporech,

za té línavy, v nejistot a

ztrácel zdraví

svžest. Stával se

i

—

305

—

pánem

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

bezoiiledným a ukrutným.

štnci

nmu

se k

blížili

chvjíce

On

nenávidti.

protože

a

vi

cít to a poznávaje svou

pak,

osamocenost, mstil

na nich tím

se

více.

Zdržoval

Chilonovi, aby nepestal vyhledá-

vati.

Chilon zpozorovav

'Stával

se

opanovával ho a

to,

dotrnjším, zvyšuje požadavky.

stále

Z i^oátku

se.

propu-

i

bez píiny, nemilosrdn, poali ho

b\li trestáni

se toliko

Nevolníci

ujišoval

stále

\'initia,

že vše pfijde

lehce a snadno, nyní vyhledával obtíže, stával že

zaruovati dobrý výsledek, le

hledání trvati bude ješt dlouho.

Pišel vání

konen

sílv,

po

aby

nho

že Ainitius zbledl

skoiv k nmu, sotva

a

pane

—

odpovdl

nalezl jsem mezi nimi

— —

ml

kesany?

jest,

ale

dnech oeká-

se zeptal

— Není mezi — Ovšem O em

brán

Chilon

Glauka. lékae.

nduviš. kdo je to?

Za])omnl

jsem putoval isem,

dloivliých

tváí tak zamraenou,

s

pohledem na

—

nepi-

neukrýval,

z

ho,

jsi.

pane, na starce,

Neapole do ztratil

íma

tyto dva

a

s

pro

prsty,

kterým

nhož jejichž

ztráta nedovoluje mi držeti péro v ruce? Lupii,

kteí uloupili jeho ženu a dti. bodli ho nožem. Zstavil jsem ho skonávajícího v hospod

—

30G

—

:

QUO VADtS.

u Minturn a oplakával jsem

dlouho

'ho

!

Bohu-

pesvdil jsem se nyní, že žije dosud náleží k obci kesanské v ím. žel,

toliko, že

pekážkou,

jež

— stí

Když

musí

a

—

ti

jsi

onen Glaukos

bránil, jest

vdni,

vden,

ale,

mne

viní

že jsem já

mé

—

jak z

Xa

!

jsem

dovdl od

se

jeho neštstí.

vkem mi

i

neilí

jeho souvr-

toho, že jsem se smluvil

jist,

— ekl

tomu tak

—

To

s

lotry a

je

náhra-

nebo on

mn Na

tak bylo, jak

—

odpovdl

toliko

domnívá,

než on se

mu však nepekáželo, kesany a ukrutn se na by

Uinil bv

pomohli.

tomu

initius.

bylo, což

aby vyzval proti pouTstil.

lote, že \'

víš víc, pane.

klidn Ohilon,

mu

netoliko

dva prsty.

— Tedy

bv

neštstí jest to však

píiny

pvodcem

Jsem

on praví

mn

Ani bohové ne-

což teprve lidé! Ano, jest

kteréžto

z

c,

že

!

slabomyslný, rozumu zatmlého

utrpením,

da za

povmeu vdno-

pomáhati.

mi povinen vdkem.

lovk

jd;e,

jakous

ekl

a

ho

Ach, dstojný tribune

bývají vždy

jest

staví v cestu vynalezení Lyg\e,

'se

hnv

tedv utlumil

o

nemohl pochopiti,

který

Vinitius.

vvrozuml

a že

to zajisté a jiní zajisté

štstí nezná

-

307

—

mého jména

a

:

henryk stenktewicz

v

dom ureném

k

:

spoleným modlitbám mne ho ihned a chtl

nezahlédl. Já však poznal jsem

mne toliko rozvaha každém kroku, který obz domu. poal jsem se na

isem ho obejmouti. Zadržela a

obyej pemýšleti

o

mýšlím uiniti. \*yšed

nho je

to

vyptávati, a

lovk,

pole. Jinak

ti,

kteí ho

znají,

ekli mi, že

kterého zradil druh na cest

z

Nea-

bych pece nevdl, že tak o

mn

mluví.

— v

dom

Co mi

je

po tom?

— Tob, pane, není aby mne uení

náhrady, kterou

jsi

mé

po tom,

nic

jsi

vidl

ale

mn jest

pežilo,

Ponvadž radji se zíkám

slíbil,

než abych život

po tom zrovna jako po chci,

Mluv, co

modlitby.

kži.

vlastní

mi

obtoval marnému mamonu, bez nhož jako pravv filosof dovedu žít a hledat božskou pravdu.

nmu

\'initius piblížil se k

mu pitlumeným

nou a ekl

—

A

kdo

ti

pse, že

t

z

hlasem

t

ekl. že

smrt díve zastihne než

tváí zlovst-

s

z

ruky Gla.ukovy

ruky mé? Odkud

ihned nezakopu ve své

víš,

zahrad?

Chilon bvl bázHvec, polilédl na Vinitía a v okamžení

porozuml,

že je

teba

diného slova, aby jist zahynul.

—

308

—

jen ješt je-

:

QUO

— zvolal

Budu spšn.

VADIS.

Nastalo mlení

v zahrad pracovali. Po chvíli teprve ek

ponkud

ji!

—

bylo slyšeti toliko rychlý

i

zpv

dech Vinitiv a vzdálený

patricius

a nalezau

pane,

hledat,

ji

nevolník, kteí

posti"ehnuv, že se

opt

upokojil,

mladý

troufal pro-

si

mluviti.

— na

ni s

Smrt

šla

kolem mne,

ale já

hledl jsem

takovým klidem jako Sokrates. Ne, pane!

neekl jsem, že zíkám

hledání,

se

chtl jsem

toliko íci, že je hledání spojeno nyní s velikým

nebezpeím pro mne. Pochyboval o tom, že by koliv

jsi se

mého si

skuten

jsi

svého

asu a-

byl jakýs Euricius, a

na vlastní oi pesvdil, že syn otce

mluvil pravdu, podezíváš opt, že jsem

vymyslil Glauka.

Kdyby

kdybych mohl úpln

byl toliko výmyslem,

bezpen

ke-

choditi mezi

sany, tak jako jsem chodil díve, dal bych za to

ubohou starou

temi

nevolnici, kterou

dny, aby peovala o

duživého ošetovala.

kdyby mne uzel,

Le

jsem koupil

stáí, a aby

Glaukos

je jisto, že ty bys

uzel, a kdo by v tom

Umlkl na

mé

chvíli,

pípad stíral

ped

mne

ne-

žije,

pane, a

mne

více ne-

nalezl dívku?

slzy

a pak mluvil

dále

—

313

—

37

HENRYK SIENKIEWICZ

—

Jak

chvíli

zahynu, a se

jej,

hledání

hledat,

dokud Glaukos

Kam

mííš? Co radíš? Co chceš init?

ptal se Vinitius.

—

Aristoteles nás uí, pane, že menší

vci

obtovati pro vtší, a král Priamus íkal

sluší

asto, že stáí

bím

tžkým bemenem.

jest

staroby

i

Cím

diním.

bozením

—

jest podle

Nuže, ono

hnte Glauka ode dávna

neštstí

a to tak tžce, že smrt by byla pro

a

žije,

mohu jej potkat, a potkám-li mnou zárove je po všelikém

?

— —

mám

ji

když každou

:

Senecy smrt,

nho

dobro-

ne-li

vysvo-

?

Blázni

si

Petrou iem, ale ne se

s

mnou

povz, co chceš?

—

Je-li

bláznovstvím,

cnost

nech mi

bo-

hové popejí, abych navždy zstal bláznem. Chci, pane, odstraniti Glauka, život

mj

i

hledámí

nebo pokud on

moje

ve

žije, je

stálém nebezpe-

enství.

— já

— žiti,

v

Najmi tedy

lidi,

kteí ho utlukou holemi,

jim zaplatím.

Odrou t,

pane, a pozdji

budou

se sna-

Lotr je neuvíš ani,

aby využitkovali tvého tajemství.

ím,

jako zrn písku v arén, ale

jak se zdražují, potebuje-li poctivý

lovk, aby

QUO

VADIS.

Ne! dstojný

najal jejich lotrovství.

kdyby vigilové

schytali

chyby povdli by, kdo

Mne

vrahy

Což

tribune.

pi inu? Bezpo-

ml

je najal, a

bys ne-

nebo jim jméno své nepovím. Neiníš dobe, že mi nedvuješ, pes mou poctivost, pomni, že tu jde o dv jiné vci: o mou vlastní kži a o náhradu, kterou jsi mi snáze.

neprozradí,

pislíbil.

— Mnoholi — Potebuji musím

je

vyhledati

závdavek,

teba?

za stírání

slzí,

plat.

jež

s

Je

beru za svdky, že jsem ho miloval.

dostanu

tisíc sestercií,

v Hadu, a tam teprve,

pam

považ, pane,

kteí vezmouce

ním beze stopy. Za teba také neho pro proleji nad Glaukem. Bohy

by

nezmizeli

nebo

poctivé,

lotry

dobrou práci dobrý

mne

ti

tisíc sestercií,

Jestli

dnes

bude duše jeho za dva dny jestli si

jen duše zachová

a dar mysli, pozná, jak jsem ho miloval.

Lidi naleznu ješt dnes a

zítejším veerem,

eknu

strhuji

každý den života Glaukova.

jim, že

po stu

Mám

poínaje

sestercií

za

také jistý plán,

který se mi zdá býti nepochybným. Vinitius

sumu, le i

ješt jednou

zapovdl mu

tázal se ho, jaké

celý

as

mu

slíbil

mu

žádanou

mluviti dále o Glaukovi

pináší noviny, kde byl po

co se nedostavil, co vidl a co odhalil.

Le

HENRYK SIENKIEWICZ:

Chilon nemohl

povdti mnoho

nového. Byl ješt

ve dvou modlitebnách a prohlížel všecky úastníky, zejména ženy, ale nepostehl žádné, která by

byla podobna Lygii. již

Kesané

považují ho však

za svého a od té chvíle, kdy dal výkupné za

syna Euriciova,

ho jako lovka, který vstu-

ctí

Dovdl

puje do šlépjí „Chestá".

se též

od

nich,

že jeden veliký zákoník, jakýs Pavel z Tarsu, je

v

ím uvznn pro

podali,

ustanovil se na tom, že se

i

knz

stovým celého jeti

do

celé sekty, který byl

jemuž Kristus svta má také v

s

oi

nebo onu

tu

že nej-

Kri-

pi-

divili

kesané budou

Všichni

spatiti na vlastní

to,

uenníkem

svil správu kesanu

la

íma.

Židé

ním seznámí.

Ale nejvýše potšila ho jiná zpráva a vyšší

nho

žalobu, kterou na

chtíti jej

a slyšeti jeho uení. Bude

jist svoláno veliké shromáždní, jemuž on, Chilon, také

se lze

bude pítomen, a co

více, jelikož

naleznou Lygii dozajista.

Pak

Až Glaukos bude

od-

strann, nebude to spojeno Mstíti, pomstiti, mohli

jsou to lidé

Tu

vbec

v davu

Vinitía.

snadno uschovat, dovede tam

s

by

i

velkým nebezpeím.

se

i

kesané, le

—

klidní.

Chilon poal vyprávti

s

jistým podive-

ním, že nikdy nepostehl, aby se byli dávali hýení, aby otravovali

—

316

—

kesané

studn

od-

a fontány,

QUO VADIS.

nebo aby ctili

byli nepáteli

osla a živili se

Zajisté

bude

lze

rodu lidského, nebo aby

masem

dtí. Nikoli, to nevidl.

mezi nimi nalézti

za peníze odstranili Glauka, ale

kud

mu

známo, nechce

lidi,

uení

zloinm

kteí by

jejich, po-

a káže odpou-

štti viny. Vinitius

si

pipomenul, co

mu

u Akte pov-

dla Pomponia Graecina a vbec rád naslouchal

tmto slovm Chilonovým. Jakkoli pocity jeho k Lygii chvílemi se

mnily

zdánliv v nenávist, pocioval pece úlevu,

slyše,

že uení, jež ona a

Pomponia vyznávají,

není ani zloinné, ani ohavné. Povstávalo v

jakés nejasné

vdomí,

že

Krista utvoilo rozdíl mezi ním a Lygií, báti se toho

uení

nm

ono tajemné uctívání

a nenávidti ho.

i

poal

XVII

Chilonovi skuten

.

šlo o to,

aby byl Glaukos od-

a byl pokroilý vkem, pece

strann, který,

ješt nebyl chorobným starcem.

mnoho

Vinitiovi ekl, bylo

asu

ho rodiny,

jmní

Vzpomínku na

bo vci

tom, co Chilon

pravdy. Znal svého

Glauka, zradil ho, prodal ho

zbavil

ale

V

opustil

lupim,

po-

a vydal ho na smrt.

tuto událost snášel lehce, ne-

Glauka skonávajícího ne v hospod,

v poli u Minturn, a nepedvídal jediné toliko :

že

pijde do

Glaukos se vyléí z ran svých a že

íma.

uzel ve sboru

Proto ulekl se skuten, když ho

kesan

a v první chvíli chtl se

opravdu vzdáti hledání Lygie. Vinitius polekal ho ovšem ješt mezi obavou

více.

Porozuml,

ped Glaukem

pomstou mocného

že musí voliti

a mezi stíháním a

jemuž bezpochyby by

patricia,

Vi

pispl ku pomoci ješt vtší

Petronius.

mu

že je lépe míti ne-

ustal váhati. Pomyslil

si,

to-

pátele malé než veliké, a jakkoliv bázlivá jeho

—

318

—

HENRYK SIENKIEWICZ

povaha

zdráhala

se

!

ponkud

QUO VADIS.

krvavých

užívati

prostedk, uznal pece za nutné, aby pomocí rukou byl Glaukos zavraždn.

zích

Nyní

práv

šlo

mu

o volbu

toliko

lidí,

a k

tm

vztahoval se plán, o kterém se Vinitiovi

zmínil. Trávil noci

nejastji ve vinárnách, no-

cuje v nich mezi lidmi bez písteší, beze víry,

mohl

i

lehce

nalézti

nkoho,

cti

kdo

i

by

každé práce, ale ješt leheji nkoho,

se podjal

ikdo

ci-

zvtliv u inho peníze hned

pi

nm

by se

do nebo vezma závdavek, celou sumu by vynutil hrozbou, že ho vydá v ruce vigil. Ostatn od nkterého asu pocioval Chilon odpor vi sbi, vi neistým, strašným lidem, kteí hnízdili v podezelých domech na Subue nebo za Tiberou. Soud ve všem podle sebe nepoznaiv dostaten kesan ani jejich „práce",

dal

uení,

ml

za

to,

nástroje, a že se

umínil

isi,

že

nejenom za Proto že

mu

vc

že mezi nimi najde ochotnjší

mu

zdáli býti poctivjšími jiných,

izaíidí taik,

peníze, ale šel

veer k

i

aby provedli, co chce,

z horlivosti.

Euriciovi, o

nmž vdl,

oddán celou duší a že uiní vše. aby pomohl. Jsa z povahy opatrným, nehodlal se jest

mu mu sviti

se

skutenými zámry svými, které

—

319

—

HENRYK SIENKIEWICZ

stály ve

!

zjevném odporu k víe starcov, k jeho

cnosti a bohabojnosti.

Chtl

míti lidi ke

teprve dohodnouti se o sebe zachovali

ji

v

všemu odhodlané a s nimi vci tak, aby z ohled na

tajnosti.

Staec Euricius vykoupiv z

syna, najal jeden

malých krámk, jichž bylo plno kolem Cirku

Maximu, aby prodával

ivo

a

medem

olivy,

boby, nekvašené pe-

oslazenou vodu

divákm, kteí pi-

aby vidli dostihy.

šli,

pi urovnávání krámku a pozdraviv jménem KristoW-m, poal hned mluviti Chilon zastal ho

o

vci,

ho k

která

nmu

Euriciovi úsluhu poítal, že

pivedla.

mu

Potebuje dvou nebo tí muž, ných,

Prokázav

vdností. odváž-

silných,

aby odvrátili nebezpeí, hrozící netoliko

jemu, ale všem

bezmála

tm

splatí

by

kesanm.

vše, co

ml,

Je ovšem chudý,

zaplatil za jejich službu, budou-li

vovati

a splní-li

Euricius

i

vrn,

mu d-

co jim uiniti pikáže.

jeho syn Quartus poslouchali ho,

jako dobrodince svého, div že nepadli.

nebo

dal Euriciovi, avšak lidem

Oba hned

ped ním

na kolena

prohlásili, že jsou ochotni vy-

konati hned vše, co by od nich žádal,

muž tak svatý nemže žádati in, s uením Kristovým neshodovaly.

více,

že

které by se

-

:

QUO VADIS.

Chilon

oi

tváil

i

ujistil se,

je,

dobe

tom, nebylo-li by

kterým bylo by

se

Rozmýšlel

tomu tak

že

jest,

pozvedl

pi

jako by se modlil, ale myslil

pijati jejich nabídnutí, ušetiti

lze

tisíc

sestercií.

se chvíli a rozhodl se, že

odmítne

vkem

nabídnutí jejich. Euricius byl staec nejen

sešlý, ale vysílený starostmi a chorobou, a Quar-

tovi bylo šestnácte

vším se,

lidí

že

mu

v každém

silných.

Chilon poteboval pede-

1et.

Pokud

o

šlo

nápad, který se

pípad znanou ást mu oddan svou

Nabízeli

rozhodn odepel,

—

Znám pekae Dema,

najatých jest tak

dva,

ales

z nich ušetí.

ochotu, ale když

pane, u kterého lidé najatí.

pi

Jeden

staí pracovati ne za

za tyi, sám jsem vidl, kteraik zvedl

kameny, jimiž

—

silný, že

tšil

hlavou kmitl,

Ouartus ekl

ustoupili.

žernovech pracují nevolníci a z

tisíc sestercií,

mu práv

Je-li to

tyi

lidé s

místa hnouti nemohli.

lovk bohabojný

tování se za bratry, seznam

a schopný k

ob-

—

ekl

mne

s

ním

Chilon.

— kesanem, — odpovdl Quair— nebo u Dema pracují po vtšin kesané. /pane,

Jesit

tus,

Pracuje se tam ve dne

i

v noci, on náleží

ikim noníím. Kdybychom nyní

—

321

—

šli,

nalezli

k dlní bychom

:

HENRYK SIENKIEWICZ

ho u

veee

bydlí

u Emporía.

a moíhl bys promiluviti

Chilon souhlasil ochotn.

vrchu

úpatí ,

Aventinského,

Emporium

se

Porticus

znan

cesta

—

Aemiliv

Jsem

eky

a neobcházeti vrch,

ímž

ekl Chilon, když

pam

asem mne

ale

vzpomenout

—

.

Judas, pane, který se obsil

div se v prosté duši jméno zapomenout.

—

ueník

z

Ach,

si

nyní

.

Quartus, toto

opouští.

na jméno zrádce toho nemohu .

do

vešli

zcela

Ano, náš Christus byl zrazen jedním svých —

od

podél

si

zkrátila.

starý,

sloupoadí, a

bylo na

tudíž nedaleko

velkého cirku'. Bylo lze nadejíti

pes

ním. Denias

s

ano!

Judas!

— odpovdl

své, jak bylo

Dkuji

možno

—

ti

ekl

Chilon.

A ikteré

njakou bylo

chvíli

šli

mlky.

Došli k Emporiu,

uzaveno, minuli

již

je,

i

sýpky, ve kterých lidu vydáváno bylo hnuli v levo, k

domm,

obešedše obilí,

za-

které se táhly podél „via

Ostiensis" až k vrchu Testaciu a k Foru Pistoriu.

Tam

se zastavili

ped devným domkem,

z

nhož

vycházel rachot žernov. Quartus vešel dovnit, Chilon, který se nerad ukazoval

—

322

—

mnoha lidem

a

QUO VADIS.

který

žil

svésti

s

nyní ve stálé obav, že by ho osud mohl

Glaukem, zstal venku.

lékaí'em

—

Jsem zvdav na onoho Hercula, který 'Zla -mlée, ekl si pohlížeje na jasn sví-

—

/slottží tící

—

msíc

je-li

mít požadavk}',

uiní

loivk moudrý, bude

to lotr a

ki^"esan a hloupý,

cniostný

je-li

od nho' poiádám.

izaidarmio vše, do

mu návrat Quartv, lovkem odným toliko

Další rozmýšlení pi-erušil který vyšel z

domku

s

pistiženou

v tuniku, zvanou exomis,

tak,

že

pravé rameno a pravá strana prsou byly nahé.

Odvu

umožoval

který

toho,

nos pohyb,

užívali

hlédnuv

pi'!chozího,

nebo

na

co

živ

úplnou

vol-

zvlášt dlníci. Chilon po-

nevidl

oddechl

si

spokojen,

takové paže a takových

prsou.

—

Tu

kterého

jsi

jest,

pane

—

ekl Quartus

—

bratr,

chtl vidti.

— Pokoj

—

ozval se Chilon Kristv s tebou a ty, Quarte, ekni tomuto bratru, zasluhuj i-li dvru jeho, a potom se vra ve jménu Pán, !

—

nebo

není teba, abys zstavoval šedivého otce

svého o samot.

—

Je to svatý

lovk

který dal celé jmní, aby

—

323

—

—

ekl Quartus

mne neznámého

— vy-

HENRYK SIENKIEWICZ

:

Necha mu Pán

koupil Z Otroctví.

náš a Spasitel

za to pipraví náhradu v nebesích.

Obrovský pracovník uslyšev a

poklonil se

to,

políbil Chilonoivu ruku.

—

Jak

—

Na ktu

jmenuješ,

se

brate?

—

zeptal se

ek. svatém

dáno mi bylo jméno

Urban, ote.

— Urbane, brate mj, se

mnou voln mohl

máš

dosti

asu, abys

promluviti?

— Práce naše poíná o pl noci a nyní nám teprve pipravují

—

asu

je tedy dost,

tam vyslechneš Síi

chém,

veei.

má

a sedli na

pojme

nad eku, a

slova.

kamenné ohrad na míst

kam dopadal

toliko vzdálený hluk

ti-

žernov

a šum dole plynoucích vln. Chilon zahledl se do tváe dlníkovy, která pes hrozebný a smutný výraz, jaký mly obyejn tváe barbar obývajících v ím, zdála se mu dol^rou a upímnou.

— Ano — ekl !

si

v duchu.

— To

jest

lovk

dobrý a hloupý, který Glauka zadarmo zabije. Zeptal se ho:

—

Urbane, miluješ Krista?

:

QUO VADIS.

— povdl

—

Miluji Z celé duše, z celého srdce

A

bratry své a sestry, a

pravd

uili

— — —

Pokoj s

I

kdo

t

na-

s

tebou.

tebou, ote.

Nastalo dole

opt ticho, toliko šumla voda.

zahledl

Chilon

stov

ty,

a víe v Krista?

Miluji je také, ote.

huely a

svitu a

— od-

pracovník.

se

do

žernovy odlehlé

jasného

msíního

stlumeným hlasem poal mluviti o Kri-

sm.rti,

jako by nemluvil to Urbanovi, nýbrž

sob smrt onu pipomínal, jako by její svoval uspanému mstu. Bylo v tom vzrušujícího a zárove slavnostního. Dbiík

jako by jen tajemství icosi

plakal a když Chilon

smrti

Spasitelovy

obránil, ne-li

poal naíkati,

nebylo

nikoho,

ped ukižováním,

tož

že ve chvíli

kdo by ho

aspo ped

urážkami voják a Žid, svíraly se obrovské psti barbarovy žalem jen vzrušovala,

posmívala

v

nm

tlumeným hnvem. Smrt ho le pomyšlení na sb, která se i

pibitému na kíži Beránku, bouilo

prostou duši a divoká pomstychtivost ho

zachvacovala. Cliilon se zeptal náhle

:

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

— Víš-H, Urbane, — Vím, vím,

kdo byl Judas?

ale

on

obsil

se

!

—

zvolal

dlník.

A si

v hlase jeho chvl

sám vymil

trest a že

se skoro žal, že zrádce

mu nemže

padnouti do

rukou.

A

Chilon mluvil dále

—

Kdyby

kesan

koli

se

však nebyl obsil, kdyby který-

potkal ho na suchu nebo na

moi,

zda nebyl by povinen pomstiti se za muky, krev a smrt Spasitele našeho?

— Kdo by nepomstil, ote — Pokoj tebou, vrný služebníku Beránka. se

s

Ano, odpouštjme kivdy na nás spáchané, kdo

má

však

právo odpustiti ukivdní Boha?

jako had plodí háata, jako zlost

—

Ale

zlost a zrada

zradu, tak z jedu Jidášova zrodil se druhý zrádce, a jako onen vydal

Židm

a

žoldném ímským

Spasitele, tak tento, který žije

vydati

vlkm oveky

nepekáží,

jestliže

mezi námi, chce

jeho a jestliže nikdo zradu

nikdo nepote hlavu hada,

nás všechny záhuba a

s

eká

námi zárove zahyne

uctívání Beránka.

Dlník hledl na nho jako by

si

nemohl

velice znepokojen,

vysvtliti, co

práv

slyšel,

a

QUO VADIS.

ek

pokryv hlavu cípem plášt svého, opakoval

hlasem, jenž se zdál ze

—

Bda

vám kesané .

A

opt

zem

vám, sluhové pravého Boha, a

mlení

nastalo

Ote,

bda

kesanky.

hukot žernov, tlumený

—

vycházeti.

—

opt

a

bylo slyšeti jen

zpv mlév

a

šum eky.

dlník -— kdo

zeptal se

je ten

zrádce ? Chilon svsil hlavu.

Kdo

je ten

zrádce? Syn

ke-

Jidášv, syn jeho jedu, který se vydává za

sana

a chodí do sboru k modlení jen proto, aby

bratry obžalovati mohl u Césara, že Césara ne-

chtjí uznati za boha, že otravují fontány, že vraždí dti a že chtjí zniiti msto, aby

A

na kameni nezstal.

tak za nkolik

kámen

dn

bude

vydán rozkaz praetorianm, aby uvznili starce, ženy i dti a aby je utratili, tak jako usmrceni byli nevolníci

Pedania Secunda..

onen druhý Jidáš. Ale potrestal, jestli se

jestli

nm

na

César vyslechne?

ped záhubou

potíti hada

Kdo ho

bratry

i

muk

zahladí,

327

—

jestli

jeho,

prve.

víru v Krista?

—

vše to uinil

nikdo nepomstil,

nikdo Krista nebránil v hodin

by chtl potrestati,

A

prvního nikdo ne-

než

kdo ho

kdo ochrání

:

!

HENRYK SIENKIEWICZ:

A

Urban, který sedl dosud na kamenné

ohrad, povstal náhle a ekl

— Já

to

uiním, ote.

Chilon povstal také a chvíli pohlížel na Ur-

tvá ozáenou svtlem msíce, potom

banovu vztáhnuv

ruku,

— Jdi

jdi

mezi kesany,

do domu modlitb}- a

lékae

stov

a až

ti

ruku

zvolna

položil

hlavu.

—

na

jeho

ekl slavnostn,

ptej se

—

bratí na Glauka

ho ukážou, pak ho ve jménu Kri-

zabij

—

Na Glauka? ...

jako by jméno jeho v

— Znáš ho? — Neznám. tisíce a

—

pam

Kesan

je

Urban,

opakoval

si

chtl

vštípit.

v celém

ím

na

ne všichni se znají. Ale zítra se sejdou

v Ostrianu v noci všichni brati a všechny sestry

do

poslední

duše,

nebo pišel

veliký apoštol

Kristv, který nás bude uiti a tam mi brati

ukážou Glauka.

— je

V

V

Ostrianu?

za branami

—

msta.

zeptal se Chilon.

—

To

Všichni brati a sestry?

noci? Za branami v Ostrianu?

—

Ano, ote. To

je náš

hbitov mezi

ulicí

Salarskou a Nomentanskou. Což nevíš, že tam

bude uiti veliký apoštol?

QUO

—

VADlS.

Xebvl jsem po dva dny doma, a nedostál

'

jsem jeho

listu,

nevdl

jakož

jsem

kde

též,

je

Ostrianum, ponvadž nedávno jsem pišel sem Korinthu, kde spravuji kí-esanskou obec

7.

t

Nuže ano, když nu

mj, do ti

nyni i^okoj

— —

tebou .

.

.

.

.

Poslouchám, služebnice Beránkv. tvái

zabil

dlníkov objevily se rozpaky. Nelovka, nebo dokonce dva lidi, a

sebeobran,

chra

mu mu

i

Kristus

bratry ku

— on

necht

sílu píliš

Jiní zpívají u

iiž

zal)ijeti.

Nezahil

je

— není dovoleno — nezabil — pro — Biskup sám dal pomoci — nedovolil je

to

zisk.

ale zabíjeti

nebo

zabil,

Bh

ho potrestal, dav

velikou ...

A

nyní tžce

žernov

on

je

na svj hích a na

a

A

.

uení Kristovo zakazuje v

.

msta,

odpuštni všichni híchové.

za to s

Ote

Na dávno

.

Ostriana, v\najdeŠ tam mezi bratry

(ilauka a zabiješ ho na zpátení cest do a ])udou

.

Kristus nadchnul, pjdeš, sy-

a

lituje

.

.

.

nešasten, myslí

to, že urazil

Beránka. Co

se

namodlil, naplakal, co se Beránka naproisil,

cítí

sliljíl

máme

dosud, že se nekál dosti. zabít zrádce

.

.

.

A

nvní znovu pri-

Dobrá. Jen kivdy vlastní

odpouštti, zabije- ho tedy

pede tváí všech bratí

a sester, již

—

a

budou

teba zítra

kENRYK SIENKIEWICZ:

V Ostrianu. Ale necha staršími mezi bratími,

lem. Zabiti,

to

je

to

dokonce

biskupem anebo apošto-

tžká vc,

neni i

Glaukos prve souzen

je

píjemné, jako

a zabiti zrádce, zabiti vlka

nebo

medvda, ale což kdyby Glaukos zahynul nevinn? Jak lze si vzít na svdomí novou vraždu, nový hích, novou urážku Beránka?

—K

nebo

— odpovdl

asu pjde pímo

soudu není

zrádce

rovi do Antia,

Ostriana k Césa-

z

nebo uschová

jehož službách

Patricia, v

Chiloin,

se v

jest.

om

jistého

Zde dám

ti

zna-

mení, a když je ukážeš po zabití Glauka. jist

in tvj požehná biskup a To rka, vyal penízek,

nž

i

velký apoštol.

a naleznuv ho, vyškrabal

pak dlníkovi.

sestercia a podal jej

—

To

ortel

tebe. Zahladíš

nad Glaukem

jsi

a

znamení pro

Glauka a znamení ukážeš bisku-

povi a on pak odpustí

nerad

pak za pasem špikou kížek do

hledal

tob onu

vraždu, kteréž

se dopustil.

Dlnik

sáhl

mimovoln rukou po

penízi, ale

maje první vraždu píliš živ v pamti, pocioval strach.

— reš

si

(

na

)te,

—

svdomí

ekl hlasem prosebným. len in,

slyšel jsi

kterak zaprodává bratry?

—

334

—

sám

—

be-

Cilauka,

QUO

VADIS.

Chilon porozuml, ze

je

teba podati njaké

(Ivodv. vysloviti njaká jména. nel)o jinak se

obrovo

v srdce

A

pochybnost.

vplíži

myšlenka kmitla

náhle šastná

se

mu

v

Ko-

hlavou.

—

Urbane

Slvš,

—

ekl

—

obývám

ím

rinthu, ale jsem z Koa a zde v uím naukám Kristovým služebnou dívku z mé krajiny, která se jmenuje Eunike. Ona slouží jako ,.vestiplica'' v dome Césarova píntele Petronia. Nuže, v tom dom jsem slyšel, kterak Glaukos obmýšlí vydati všechny kesany, a mimo to slíbil jinému dvrníkovi Césarovu, \ initiovi, že mu mezi kesany nalezne dívku .

.

.

Tu ustal a pekvapen pohlédl na dlníka, oi náhle zasvítilv jako oi dravé zve a jehož tvá nabyla výrazu hrozebného a divoikého. jehož

— — Nic,

Co' jeti?

Rek

pímo

zeptal se

ote. Zabiju

umlkl.

no, obrátil

—

si

ho

Po

chvíli

tak,

zítra

Chilon postrašen.

Glauka

si

Bylo patrno, že váhá, má-li

se

nebo má-li nebo domyslil.

vše,

dovdl

—

335

...

vzav dlníka za rame-

aby svtlo

na jeho tvá, a bedliv

vvzvdtí

!

msíní ho

padalo

orohlížel.

se ptáti dále a

-oestati na tom,

—

eho

39*

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

Xa konec trnost. loživ

Oddechl

opt ruku

naljxla si

vrchu vrozená

dvakrát

tonem Tedv na ki-tu svatém

opa-

:

jsi

obdržel

Urban?

— —

mu

hluboká a pak po-

z

na hlavu dlníkovu, zeptal se ho

slav.nostním

—

VADIS.

Ano, ote. Pokoj tedy

s

tebou,

Urbane!

jméno

XVIII.

L/etroniiis Nniitiovi. Zle ti

a dar mysliti na cokoli

odpovdl

Peti

stala

iak

jenom

nad

ní krouží,

U

Iho-stei-nou

jako

Polluxe i

který zamilovav

!

list

k

jestí"áb

nalezni

zmníš se,

si

nkdy

si)le.a

co

to,

jsi

a 'poznáš, jak se mysl

ke všemu, co

se zajimá.

ji

v popel obrátí

stal se

mj

na

tvá

l)em.

patrn

!

rozum

ti

iiného než na Lásku.

mi

\'enuše

tebou, carissime

odala

s

smvsly,

není Ly^^ií.

ustavin

ní

vrací

nad vyhlídnutým ji

nebo

už.

a lu-

t ohe

se v eg'vptského Sfinoa,

jak se praví,

do bledé

Lsidy,

ke všemu hluchým a lhostejným a oeká-

vá toliko noc, aby se mohl do milenky kamen-

nvma oima

zahledti.

Probíhej pestrojen veer msto, navštvuj

teba spolu

s

tvým filosofem kesanské modlias, je hodno

tebnv. Vše, co budí nadji a zabíjí

pochvaly. Ale

z

pátelství ke

mn ui

jedno

!

HENRYK SIENKIEWICZ

opatení: onen Ursns, nevolník Lygiin,

lovkem neobyejn

silným, najmi

tona a konejte výpravy ve tech.

niší

Kesané,

bezpenjší.

i

Pompoiiie Graecina

kovými

lotry,

jak se za to

nedovedeš, a že

náleží-li

vbec

ji

odvésti, jak to však dokážeš

Ale Kroto bude

si

patrn

k

nim

Lygie, dojista nejsou ta-

i

pi únosu Lygie, že neumjí oveku z jejich stáda. Až uzíš

se zdržeti

je

tedy Kro-

To Dude rozum-

však o

si

vdt

rady,

má, dokázali

žertovat, jde-li

Lygií, vím, že

budeš

chtít

sám

Chilonem?

by

s

ihned

by Lygii deset

takových, jako je Ursus, bránilo. Nedej se vykoisovati Chilonem, avšak na Krotona penz nelitui. Ze všech rad, jež ti mohu dáti. jest tato nejlepší.

Zde

již

pestali mluviti o malé x\ugust

i

o

tom, že následkem kouzel zemela. Poppaea ješt

asem vzpomene jata jest

tož

i

stopy.

ním

Augusta

Ijožská

na n,

jiným jest

;

ale

Césarova mysl zau-

ostatn,

opt

je-li

pravda, že

ve stavu požehnaném,

vzpomínky na ono dít zmizí beze Jsme již od nkolika dn v Neapoli, i

u

;ní

spíše v Bájích.

Kdvbys bv

se

byl schopen mysliti nakoli, musela

ozvna našeho pobytu

zde odrážeti o tvj

QUO

nebo

sluch,

ím

VADlS.

nemluví

niem

zajisté o

jiném,

kde nejprve napadly

[eli

jsme pí-ímo do

nás

vzpomínky na matku a výitky svdomí. \^íš-li. k emu již Ahenobarljus dospl?

K

matem

k

veršm

a

pvodem

proto, že jest sketou.

svt

bull se

je

jako byl pod jeho

na

nm

ko,

abv

,se

v noci,

lidi

nho

the-

k odehráv<ání

blá-

pro

jest

Pocioval

traííick3''ch scén.

toliiko

že

zavraždní matky

tom.u, že

zniv

Bájí,

již

díve výitky

Pesvdiv nohama

se nyní,

a že

žádný

výitky

ne])omstil, pedstírá

toli-

svým osudem. asem vzchopí tvrd, že ho stíhají Fúrie, 'budí nás, vzrušil

pohlíží za sebe, staví se jako

komediant

hrající

úlohu Oresta a to jako špatný komediant, deklanuiie

ecké

jeme.

A

chom mu se také

ped

verše a dívá

my,

to

ekli:

se ví, se

se, zdali

ofedivu-

jdi s]jat, blázne,

pizpsobujeme

tonu tragoedie a bráníme velikého umlce

Fúriemi.

U

Castora

!

musil

jsi

veejn vystoupí v Neapoli. všichni etí niemové z Neapole a to, že

ních,

mu

se

obdivujeme! Místo aby-

kteí

naplnili

zvdti aspo Sehnáni byli z

míst okol-

arénu tak nepíjemným pu-

chem esneku a potu, že jsem dkoval bohm za to. že nemusím sedti v prvních adách mezi aug:ustia'ny, byl

jsem

Uvíš-li, že se

bál.

s

Ahenoibarbou za scénou.

Bál se 339

skuten. Bral mne

HENRYK SIENKIEWICZ:

za ruku a pikládal

prudce

se

mu

mu krpéje

iimiž

k srdci, které skutené

potu.

A

pece vdl,

vy-

ze ve všech

pipraveni praetoriani ozbrojeni

šedi

by v

ml

kdy

krátil a ve divili,

jako pergamen a na ele vystou-

stoupiti, zbledl pily

ji

bilo.

Dech

adách

si

as poteby

kyji,

podncovali nadšeni. Ale

nebylo toho teba. Žádné stádo opic

z

okoli Kar-

nedovede tak výt, jako vyla ona holota. Pravím ti, že zápach esneku vanul až na scénu.

tha,o'a

Nero

se

a plakal.

klanl,

tiskl

Potom

kali za scénou,

ckv triumfy

vpadl mezi nás. ktei jsme

jako opilý, volaje:

jiroti

hubiky

ruce k srdci, posilal

tomuto

mému

im

e-

jsou vše-

triumfu

!

A

dole

holota stále ješt vyla a tleskala, vidouc, že

si

vvtleskává milost, dary, hody, výherní lístky a

novou podívanou na Césara

konen

— blázna. Já

se jim

nebo dosud

to ne-

nedivím, že tleskali,

bylo vídáno. César každou chvíli opakoval

co jsou Rekové! Hle, co jsou mi.

že

od

té

vzmohla ješt

chvíle se jeho více.

Rozumí

ekové!

:

Hle.

I

zdá se

nenávist k

Rimu

se, že

posláni byli do

Rima zvláštní poslové se zprávou o triumfu oekáváme nyní podkování senátu. Hned po prvním i

vvstoupení ního.

Neronov

Divadlo

se

udalo se zde

nco

zvlášt-

náhle sesulo, ale teprve pak,

QUO VADIS.

když

lidé již byli

vyšli.

Byl jsem na miste, ale

nevidl jsem, že by ze zicemin

hnv

jako

lidé

rovy vlády, ale on naopak lásky

boh,

o

kdož

ty,

byli

vynesli je-

Rekové hledí na to boh, který stíhá zpronevru Césa-

dinou mrtvolu. ]\Inozi

ktei^^í

mu

i

tvrdi, že je to

patrn peuji

o jeho

znamení

zpv

a

naslouchají.

lYoto obtováno bylo ve všech chrámech

a

konánv obady na podkování bohm. Pro nho jest to novou pobídkou k cest do Achaje. Ped nkolika dny mi však ekl, že se bojí, co tomu

ekne ímský k

nmu,

a hry

tak

zdali

lid,

z

se.nevzbouí jak

z

obavy, že by ho rozdáváni

lásky ohili

mohly minouti.

Jedeme však do Beneventa obhlédnout ševcovskou nádheru, kterou znamenávat,

a

I)ratí Pleleniných

Dozoruji, že se

se Vatinius

bude vy-

odtud pod ochranou božských

do ecka. Pokud mne

lovk

mezi bláznv, a co

se týká,

také stává, bláznem,

více, nachází jisté

je-li

kouzlo v bláz-

ecko, pochod s tisícem citer, jakýs triumfalný pochod Bacchv mezi ovnenými novství.

zelení myrt, révy, plný ,nymf a bacchanteik,

zapražení do

hudba,

dobe,

voz, kvty, vnce, výkiky

poesie a tleskající ale

máme

Hellada

—

tygi

,,evoe

!'"

všecko

tu ješt smlejší úmysly.

:

HENRYK SIENKIEWICZ

Chceme vytvoiti

jakés východní bájené im-

périum, stát palem, skince, poesie, sen promniti ve skutenost, v jedinou rozkoš života.

zapomenout na

eckem,

mezi

ale

lidí,

ím a tžišt svta umístiti nkde Asii a E^iyptem,

životem

boh,

nez/nati,

žít

])lachet i

po Archipelag'u, b3H ApoUinem, Osirisluncem, stíbiti se

zpívat a snít

.

.

.

Víš,

se uchvátiti

tmito

a za as

se

aspo

zoou,

vládnoait,

mám pece

úsudku, dávám

dávám

fantasiemi, že se jimi

unášeti proto, že jsou 'byly

msícem,

já, ikterýž

že

ješt za sestercius rozumu

i

všednost,

purpurových

Baalem v jedné osob, ržovti

zlatiti se

by

ne životem

co^ je

plouti ve zlatých lodicích ve stínu

dem

Chceme

veliké, neobvyklé,

nemožnými. Takové bájené impérium

by bylo ímsi, co by se nkdy, .nkdy po mnohých stoletích lidem zdálo býti snem.

nevezme na

se

Dokud

\'enuše

postavu njaké Lygie nebo

takové nevolnice, jako

je

ozdoben umním,

aspo

Eunike, poikud život

žiti samo o sob prázdným a astokrát mívá tvá opice. Ale Rudobradý neuskutení své plány, l)y jen proto, že

není

jest

i

onom bájeném království poesie a \''ýchoiiu nesmlo by být místa pro zradu, podlo'st a smrt

v

nm

pod zdánlivým zjevem poety vzí špatný komediant, hloupý vozka a obyejný a proto, že v

—

342

—

QUO

A

t\rai!.

keli

také zatím škrtíme

kteí nám jak-

lidi,

Ubohý Torquatus

pekážejí.

Otevel

stínem.

VADIS.

si žíly, je

Silanus je

tomu nkolik

dní^i.

irž

Le-

canins a Licinius se strachem pijímají konsnlat,

nebo opovažuje se mne nemže

starý Thrasea neujde smrti,

být poctivým. Tigellinus dosud pro

vymoci rozkazu, abych

poteb,

k t

e

r,

ale

si

netoliko jako e

lovk,

iako

otevel. Jsem ješt

žílv

e

1

g

a n

t

a e a

i

b

r

i-

bez jehož rad a vkusu by

vyjíždka do Achaje se nepodaila. Nejednou

si

však mvslím, že díve nebo pozdji vše tak musí skonit.

o

\'íš,

bradý nedostal znáš a které

ji.

Ale zatím

to,

aby Rudo-

íši myrrhenskou, kterou

se obdivuješ.

smrti budeš u mne, rozbiju

O

mi nyní ide?

mou

dám

Jestli

ti

ve chvíli

budeš-li

ji,

máme ped

mé

daleko,

sebou ješt šev-

ecko

Fátum, každému uruje neznámou, neoeikávanou

covskv Benevent. které

dráhu.

Bu

olympické

zdráv a najmi

podruhé vezmou Lygii. Až Jonida, pošli

Kroto^na, jinak

si ti

i

ti

nebude teba Chi-

mi ho, nech jsem kdekoli.

Uiním

nho

snad druhého \"anitia a snad mužové konsulátu a senátorové se budou ped ním chvti, z

jako se chvjí Stálo by za to se

ti

ped oním rytíem Dratvikou. dokati se takového divadla. Až

dostane Lygie, oznam mi

to,

abych za vás

!

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

obtoval párek

labutí a párek

VADIS.

holub

ve zdejší

okrouhlé svatyce

Venein.

suu

na kolenou a hledající tvé po-

Lyo,"ii sedící ti

libky. Postarej se o to,

A^idl jsem kdysi ve

aby sen

mj

byl vštec-

kým. Kéž na tvém nebi není chmur, a budou-li vni rži. pec, pak nech máji barvu i

zdráv

Bu

!

:

XIX.

Soíxs.

doetl, vkroil do bibliothcky

\'initiu.s

nikým nehlášen Chilon. nebo služebnictvo

mlo

poruen.o, aby ho vpustilo každé chvíle, ve

dne

v noci.

i

— Budiž božská matka tvého velkodušného I)edka Aenea — ekl — k tob tak laskavou, iako

vi mn

—

laskavým božský syn

byl

—

To znamená? ... pi nmž

zvedaje se od stolu,

Alajin.

zeptal se Vinitius,

sedl.

Chilon zvedl hlavu a ekl

—

Heureka

]\íladý Patricius byl tak rozilen, že

as nemohl

— — s

po

dekši

slova promluviti.

—

Vidl jsi ji? ze]:)tal se konen., Vidl jsem Ursa. pane, a mluvil jsem

ním.

—A — Ne,

víš,

kde

pane

!

se skryli

?

Jiný byl bv

Ly.s^ovi znáti, že tihodl,

—

z

kým on

345

—

niannivosti dal jest, jiný staral

QUO VADIS.

bv

zvtll. kde obývá, a byl by dostal

ab\-

se.

ránu pstí, po které všecky zemské stalv

mu nedvru

by

obrovu

se

lhostejnými, a

zpsobil

záležitc-^ti

nebo by vzbudil

by. že

ješt téže noci

by pro dívku vyhledána byla jiná skrýše. Já jsem to neuinil, pane. Dosti, vím-li, že

u

mlynáe

Ursus pracuje

vedle Emporia. který se jmenuje

De-

tvj propuštnec, dosti na tom, ze dvry hodný tvj nevolník mže ráno po stop a vyslíditi jejich úkryt. Já pináším jistotu, že je-li zde Ursus, je

nias, tak jako

nvni kterýkoli

mu

jíti

ien

ti

i

božská. Lyjsi-ie v

v noci

—

tém \'

\ initius,

ím,

a pak zprávu, že

din€'s

jist bude v Ostrianu.

Ostrianu?

Kde

to jest?

— perušil ho

chtje patrn být ihned na naznaeném

míst.

— Je to staré hypogeum mezi

ulicí

Salarskou

No menta nskou. Onen pontifex maximus kesanv, o kterém jsem se zmínil a který byl zde oekáván mnohem pozdji, pijel již a dnes

a

veer, bude ktíti a uiti na toiu hbitov. Oni se skrývají se

svým uením, nebo

jakkoli není

do'Sud žádných edikt, které by jim zal)raovaly.

musejí býti opatrní,

nebo

Ursus sám mi ekl,

že

lid

jich

nenávidí.

do

poslední

všichni

duše se dnes v Ostrianu shromáždi,

—

34tí

—

nebo každý

QUO VADIS.

ue-

chce vidti a slyšeti toho. který byl prvnini

níkem Kristovým, kterého oni nazývá ji apoštoA jelikož mezi kesany ženy jako muži na-

lem.

Pom-

slouchají ueni, proto z žen snad jediná

pomia nebude pítomna, jelikož by ctitelem

pro

starých

nemohla

bohfí,

ped

Aulem.

oispravedlnit.

v noci opustila diím. Lygie však, o pane,

která jest pod ochranou Ursa a starších obce,

pjde bezpochyby zárove udržován jsa

s

jinými ženami.

dosud jakoby v horece, jediné nadjí, nyní, kdy zdálo se,

Vinitius, který

žil

že ta se plni, pocítil náhle takové oslabení, jaké

lovk

])ociuje

k

po

bude

docházeje

cest,

vysilující

Chilon to pozoroval, a umínil

cíli.

si,

že z toho

tžiti.

—

Brány jsou

pane, a

steženy tvými

sice

kesané musí

o

tom vdti. Ale

lidmi,

m-

oni

potebují bran. Tibera jich také nepotebuje,

by si

i

zajdou,

(Jstatn se

V

eky

bylo na ony cesty od

oini

aby

spatili

mohou

,,

a

daleko, ochoitn

Velikého

Apoštola".

mít tisíceré zpsoby, jimiž

dostanou za hradby, a vím také, že je mají. Ostrianu nalezneš, pane, Lygii, a kdyby i

což nepipouštím .Ursus,

nebo mi

mi ekl,

že

—

—

ona tam nebyla, bude tam

pislíbil, že zavraždi

tam bude

—

a 347

tam

—

jej

Glauka. zabije,

Sám

slyšíš,

HENRYK STENKIEWICZ:

Šlechetný tribune? Nuže,

bu

pjdeš

budeš ho

a

vdl, kde Lygie mešká, anebo

abys

sledovati,

pikážeš svým lidem, aby ho

chytili

jako vraha,

ho v rukou, dostaneš z nho vyznání, kde ukryl Lygii. Já jsem svoie uinil. Jiný, pane, ekl

a maje

by

že vypil

ti.

že cií,

Ursem

s

aby tajemství

vína,

ním prohrál

s

deset

nho

z

v scriptae

nebo že za dva

cantár nejlepšího

duodecim

tisíce koujDil

že vynahradil bys

mi

jednou v život, to

jest,

to^

ekl

vylákal, jiný

tisíc sester-

zprávu

.

dvojnásob, ale

chtl jsem

by,

.

Vím,

.

pes

to

jako vždy

íci,

v život, budu poctivým, -nebo tuším, že, jak ekl spanilomyslný Petronius, všeliká moje vydání mé nadje tvá spanilomyslnost pevýší. i

vojákem

Vinitius, který byl liko ovládati se nati,

vi

ale

i

jed-

opanoval chvilkovou slabost a ekl:

—

Nesklameš

se

avšak díve pjdeš se

v mé spanilomyslnosti, mnou do Ostriana.

— J^ — do Ostriana? — rý

a uvykl neto-

rzným píhodám,

neml

nejmenší chuti tam

ptal se Chilon, ktejíti.

— Já, šlechetný

lril)unc. slíbil

jsem

jsem

pro tebe unesu. Pomysli, pane, co

ti,

že

ji

ti

nalézti Lygii. ale nepislíbil

by se stalo se nmou, kdyby onen

gický rozsápal (ilauka a zárovcií se že

ho celkem nespravedliv

—

348

—

medvd

ly-

pesvdil,

rozsápal. Nepokládal

QUO

\)\

111

VADIS.

docela neprávem, za strjce spáchané

nc, a

ím

Pamatuj, pane. že

vraždv?

mu

obtížnjším

tim

filosofem,

na hloupé otázky sprosáku

odpovdl.

kdvb\' se

kae

c.

Glaul'

mne

obžaloval

odpovídati

mu

co bych

;

pro

zeptal,

tedy

jsem

lé-

mne pode-

však

Jestli

?

kdo vtším

je

jest

ziiváš, že

t

podvádím, tedv pravím

teprve, až

ti

ukážu dum, ve kterém obývá Lygie,

ti

zapla mi

:

dnes ukaž mi toliko ástku své štdrosti, abych,

kdvbys

i

(emu kéž všichni bohové njaké píhod podlehnouti, m'-

o pane.

ty,

brání),

ml

zstal

vbec

pii

bez náhrady. Srdce tvoje

toho

b}-

nikdv nesneslo. \'initius šel ke ski'ini,

vém podstavci, nazvané mšec, hodil ho Chilonovi.

— To plnný

a

ekl.

v vira v

—

dostaneš takový

.\ž

z

ní

Lygie

mšec

na-

—

zvolal Chilon.

Vinitius svraštil oboi.

Zde dostane

se

ti

odpoinouti.

Do veera

nadejde noc,

pjdeš

se

Xa tvái Rekov a

—

sou ..scrupula"

love!!

Le

—

..area"

mramoro-

a urey.

— •

i

mém dom.

bude v

na

stojící

jídla,

se

potom

mžeš

si

odtud nehneš, a až

mnou

do'

Ostriana.

stídaly se na chvíli strach

váhání; potom se však upokojil a ekl:

—

353

—

41

HENRYK SIENKIEWICZ:

— Kdo

se

ti

dovede opíti, pane

Pijmi

!

ta

slova jako do-brou vštbu, tak jako pijal podob-

ná veliký náš rek ve svatyni

mne

spolenost

jest

i:)távati

pro

na podrobnosti rozmluvv

bvla zcela jasná

a

rozkoší.

s

Ursem. Jedna

samu

ji

bude

že

bude vraceti

nésti ješt této noci, až se

Pomyšlením tímto zmocovala

pímo

stotu, že Lygii nalezne,

i

zlost

i

se z

hnv. který

vytouženou

a

Chtl

již

girlandami

ozdobili

nehnval

di!mi.

h\-\

zábavným

a

na novo

cítiti

se

v

této

hotov všem vše odpustiti.

pes

jeho úsluhy

mu

cítil

býti

loivkem

nevšedním. Rozjasnil se

mu dum,

odpor, poprvé zdál se

rozjasnily se

mu. jako by

navrátiti.

Chilon. ku kterému dosud jistý

jí

jako na

zavolati nevolník)- a pikázati, aby

na L'rsa.

chvíli ani

-bytost, a bylo

mla

ni,

ji-

proti

Za tuto radost odpustil

zmizelv.

dlouhé cesty

Vinitia

bezmála

všecka provinni. Myslil toliko na

drahou

lze u-

Ostri-

z

se

ml

kdy

šílená radost. Nvní,

jevil,

Lygiin

to jest, že úkryt

:

dnes bude nalezen nebo

ní

o tom, že tvoje

perušil ho netrpliv a poal se vy-

\'initius

ana.

potžkal mšec)

nemluv ani mne štstím

pevažují ony moje,

vc

Ammonov. Pokud

se týká. tyto ..scrupule" (tu

mu

oi. rozjasnila se

niládi a

—

mu

tvá.

Poal

rozkoš života. ^limvlé utr354

—

QUO VADIS.

mu

pení neposkytlo

ješt dostatené mír}- k oce-

nní, jak Lygíi miloval. Pochopil to teprve, kilyž

mu

doufal nvní, že se l)o ní

budila se v

konen

jí

nm

dostane.

Touha

jako se na jae budí

zahívaná skmcem, žádosti jeho

'hylv

nvní

zem

mén

slepé a divoké, l)vlv radostnjší a tklivjší.

jPocioval v a bvl

pesvden,

sob tak beznieznou energií mu všichni kesané celého

že

svta, ba ani sám César neodejmou ii

T.yg'ií.

uzí-li

na vlastní oi.

osmlen

Chilon

aby

mu

kládati

radil

vc

:

jeho

ujal se slova,

rarlosti,

po jeho názoru nehylo na ase po-

za vyhranou, ale zachovávati nejvtší

opatrnost, bez které vše se

mže

zhatiti.

Zapí-

sahal též Mnitia. al)y neunesl Lygíi z Ostriana. Je

teba, aby tam

stenvmí,

tmavého kouta prve až uzí a stopovati,

v

vešli

tváemi zankterého budou pitomné. Te-

k:á])ích,

aby pestali na tom.

a

i)rohližeti

P}g-ii.

l)ude

do kterého

hého dne o

svítáni

A

možno

.pro

pjdou

dtmi ten velikým ji

za bílého dne.

vlastn Césarovi,

je

uiniti tak bez obavy "^^ed právem.

pípad, za

ji

vejde a teprve dra-

a unésti

felikož jest rukojmí, náleží

tudíž

jiozorovati

ncjléi^e

domu

()l:)kli>i:)iti

množstvím nevolník

s

že z

by

že

Ursem,

a

ji

nenalezli

výsledek Imde

—

355

—

v týž.

Ostrianu.

Xa hbi41*

•"í KOHOUT.

HENRYK SIENKIEWICZ:

s

velikým

na sebe mohli

obrátiti

tov nelze

mohli

l)v

svtla clo

i

jiti

a

kesané všecka

shasiti

I-yg-ie

nebo schovati

temnu

se v

toliko jim známých.

Je tetba ozbrojiti se. a

bou dva spolehlivé

poteby

snadno by

lidí,

pozornost

jako pii únosu

rozprášiti se

úkrvt

potem

byli

silné

ješt

lépe. vzíti

se-

s

pípad

muže. abv pro

pioraveni k obran.

mu

\^initius dával

též radv F'etroniovy.

za ])ravdu a

vzpomenuv

poruil nevolníkm, aby nni

pivedli Krotona. Chilon. který každého v znal. upokojil se

velice,

slyše

athleta, jehož nadlidské síle

ím

jméno známého

nejednou

se v

obdivoval, a ekl, že do Ostriana pjde.

arén

Mšec

naplnný velikými aurey zdál se mu 'býti pomocí Krotona mnohem sixadnéii dosažitelným. Usedl tudiž

muž ho po

s

chvíli

tlobrou myslí ke stolu, k

pozval pedstavený atria

n-

a

pi

vyprávl nevolníkm, že pánu jejich dodal zázranou mast, kter(,)už staí namazati kopyta jídle

nej.špatnjším koním, abv všechny jiné zstavili

daleko za sebou. Xauil ho mast tu pipravovati jistý

kesan, nebo

mnohem salové,

cemi.

starši

kesan

vyznají

se

více v kouzlech a zázracích než Thes-

akoli Thessalie slyne svými arodjni-

Kesané

mají k

—

nmu 356

—

velikou

dvru,

a

QUO VADIS.

pro

niaji,

ji

domwsli se snadno každý, kdo

vi.

Tak rozmlouvaje, hledl bedliv do tváfi nevolníkm v nadji, že mezi nimi odhalí kesana a že to donese Vinitiovi. Když však nadje ta ho sklamala. poal jíst a pit nad ohvej hojn, nešete pochvalami kuchai a ujišuje, že se postará, aby si ho od \'initia mohl co znamená rvba.

zakoupiti.

jeho kazilo jediné pomyšleni, že

V^eselost v noci

že

bude nucen

tam pjde

do Ostriana. tšil

jíti

v pestrojení, v

dvma

muži,

vstnv

v celém

z

temnu

ekl

ím

a

druhý patriciem

ruku

rozmluva

dji.

]:)oznali

si,

si

ho

ta naplnila

rozmluvu

dvrou

Nepochyboval nikterak,

bvl Ursus.

Vdl

kteí provázeli

ejné

vyso-

a

i

a

Potom pipomínal a

,.r>y

neosmlí se pece vztáhnouti na pokud o mne jde. budou moudí, uzí špiku mého nosu".

A'initia,

jestli

provázen

a

nichž jeden jest jako silák po-

kým hodno-stáem vojenským.

nho

se však.

síle

z

že

dlníkem

s

novou naoním dlníkem a

vypravováni \'initiova

Lyo-ii z

i

tch,

Césarova paláce, o neoby-

tohoto lovka. Jelikož

se

Euricia ptal

po lidech nad obvej silných, neibylo divu, že bvlo ukázáno na Ursa.

Ostatn rozpakv

bouení dlníkovo pi zmínce o Lygii

a

mu

a po-

o \'ini-

:

HENRYK SIENKIEWICZ

tiovi

nedovolovaly pochybovati o tom, že ho oso-

bv tv zajímají. Dlnik též zmínil zabití

lovka. Ursus

zabil

pokání za

se o

Atacina

konené

a

;

vzezení dlníkovo odpovídalo úolné tomu. co vvpravoval

no mohlo iiž.

pochybnosti,

kesané pi ktu

že

Testli

lon.

—

Ursus

sanm

tžko

Glauka jako

byl

ekl

si

se,

Chi-

bude to

jak je

ke-

Oznail jsem pece onoho

rodného

kesan;

—

nezabije-li ho.

nebo ukáže

vražditi.

vdl

le Chilon

pijrmají nová jména.

Glauka

zabije

bude ješt lépe:

také dobré znamení,

všech

Lvgovi. Toliko jiné jmé-

A initius o

vzíbuditi

syna

Jidášova a zrádce

jsem tak výmluvný,

že 'by se

kámen pohnul a slíbil padnouti na hlavu Glaupece jsem sotva naklonil onoho lyg^ického medvda, aby mi pislíbil, že na nho položí tlapu. Zdráhal se. nechtl, mluvil o svém pokání. U nich to patrn není dovoleno. \'lastní kivdy teba odpouštti, za cizí není valn volno se mstít, bvl

kovu. a

er^o uvaž Chilone. co

mfrže hroziti? Glaukovi

ti

tob

není dovoleno, aby se na biie-li ie

pomstil

.

.

.

Xcza-

Ursus Glauka za tak velikou vinu jako

zrada všech

za vinu tak

Ostatn

kesan,

malou jako

teb kesa-

tím spíše nezabije

je

zrada jednoho

tomu bujnému sivákovi hnízdo oné holubiky, umvju si ruce a pesídlím na.

až ukážu

QUO

VADIS.

zpt do Neapole. Kesané mluví také o jakéms omývání rukou, je to patrné zpsob, kterým se

skonit

lze

záležitost, má-li

s

nimi kdo njakou.

—

ti

kesané,

Jsou to njací doibí lidé

O

o nich mluví.

svt!

na

bohové! taková

Miluji to

uení proto,

Ale nedovoluje-li

bíjeti.

že nedovoluje za-

zabíjeti, tož zajisté

nedovoluje ani krásti, ani

ani falešn

šiditi,

uení

iti a proto nepravím, že by to bylo

Uí

patrn

poestn

netoliko

i)oestn

stoikové. ale též

nevolník, tož možno, že

nem na

Xebo

ta'k

je

si

tolik

mže

si

pomohl

kesa-

stanu

ano

dovoliti vše.

zpsobem

chudých. Co

i

cnost.

z

mezi jeho vyzna-

je

toho mají

a

pro

dávají

tom nkdv uvaProzatím chvála tob. Herme, že jsi mi

cností vázati ruce?

žovati.

jako tento a

náboženství pro bohaté a proto ne-

rozumím, jakým

vai

dojdu

dlouho, jak mi to bude prospívati.

bohatý

Ano! To

se

uí

jak

nkdy

dm

též

svd-

snadné.

umírat,

Jestli

žít.

maietku a budu mít takový tolik

a tak zle

spravedlnost

je

nalézti

Musím

o

toho jezevce. Ale

jestli jsi

to

ui-

dv jaloviky, pro dva bílé rocky s pozlacenými rohy. pak t nepoznávám. Stvd" se, Argonil

pro

bijce.

nic

Takový moudrý bh, aby nepedvídal,

nedostane

a jestli dáváš

že

vdnost pednost dvma dobytatm ped !

X^abízím

ti

za to svou

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

mou vdností,

jsi

pad

liýt

vbec S

sám tetím,

nejsi,

nebo

všichni by

když nevolníci

i

se teprve,

s

—

lépe

si

poal

prohlížeti

sebou a si

s

Hermem,

pláš pod hlavu

náiní, usnul, ^'zbudil

uklidili

eeno

byl probuzen,

Kroto. Odebral se do

ním

obto-

pestali

ti

filosofv lépe býti za dobré.

Tak rozmlouvaje sám

šel

pí-

nedokázal lidem, ht

filosof

natáhl se na lehátko, položil a

v nejlepším

pastuchou, ne bohem. Stež

abAch jako

se také,

vati.

mnsel

'bys

atria.

kd>ež

když pi-

potše-

s

mocnou postavu

lanisty

bývalého eladiatora. která ohromnbstí svou

zdála se vyplovati celé atrium.

Kroto

se již

dohodl

s

\ initiem o

cenu vý-

pravv a pravil Mnitiovi

— mne

L'

Hercula

dobe. pane.

!

že

jsi

se

dnes

nebo zítra se odeberu do Beneventa. kam mne pozval šlechetný \^atinius. abych se tam ped Césarem utkal s jakýmsi Syphao

hlásil,

xem, nejsilnjším Negrem, kterého kdy zrodila Afrika.

Pedstavuješ

chruiMie

ernou

— jsem

\-

pane.

si.

rukou,

mýcli

nésti

jak

páte jeho

roztíštím

mu

jeho elist?

U

jist,

Polluxe že tak

!

—

uiniš,

odpovdl

Vinitius

—

Krotone!

— X^ýborn uiníš — dodal Chilon. — Ano —

360

—

I

QUO VADIS.

nm

Roztískei

hodný

te'be

elist.

dobrá myšlenka

je

Pomaž však

roztíštíš elist.

Hercule.

miii

To

in. Jsem hotov vsaditi

mít co init

opásej

a

nyní údv olejem,

pravým Kakem. lovk,

s

má

výjimenou

zajisté

Chilon ekl

to,

kt-erý

dstojnému

\"ini-

sílu,

Krotonovu

ctižáílost

al)y

a

mu

nebo vz, že budeš

se,

steží onu dívku, o kterou jde tiovi,

že

se.

podnítil a \"ínitius pravil:

— mi o pí-li

Tak

nm,

že

jest.

nevidl jsem ho,

ale

kam

býka muže zavléci

povdli

chce, ucho-

ho za rohy.

— Oj — zvolal !

Chilon, který

si

Ursus tak silným. Kroto usmál se pohrdliv. Beru na se, dvístojný pane,

nepedsta-

voval, že bv byl

Le

—

uchopil

touto rukou, koho uchopiti poruíš

druhou abvch

se

Lvo-m

a

všichni

kesané

ubránil

abych pinesl

jako kalabríjští

z

ti

celého

vlci.

sedmi takovým

i)roti

dívku do domu,

íma

Jestli

a

by

by

mnou toho nedokáži, dám se hnali za

zmrskati na tomto impluviu.

se

—

—

—

Nedovol mu to, pane! F'onou na nás házeti kameny

l)omoc z

úkol, ab\ch

domu

pomže?

Xení též

a nevvdatí ani

ji

lép."

ani sebe

zvolal Chilon. a co

pak jeho

odvésti

dívku

'záhub?

:

HENRYK SIENKIEWIZ:

— Tak budiž, Krotone — ekl — Tvé peníze, tvá vle Pamatuj

\'initius.

!

!

— Mám pt nevolníku — odpovdl Vinitius. set

Potom ode'brav

ním

s

i

mst sám

do bibliotheky a usednuv, napsal

,,Qiilon

zítra

samém

v

jim dal znamení, aby odešli a

se

Petroniovi tato slova

s

toliko, že

jedu do Beneventa.

zitra

:

veer pjdu

Dnes

Lygii.

nalezl

Krotonem do Ostriana a h'ned nebo z jejího píbytku. Bohové vylejtež

unesu

ji

na tebe všeliké blaho.

Bu

zdráv, carissime, ra-

dost nedovoluje mi, abvch psal dále."

Uloživ ttinu, ipoal rychle pecházeti,

krom

radosti, která

tala iim

íkal

si,

že zítra Lygie

jak

s

jejím sluhou, bude-li si

nebo

srdce, zmí-

horeka.

dom. Nevdl, nul

mu naplovala

Aktéino

již

ho

chtít milovat.

ujištní, že byl

bvl hluboce vzrušen.

bude v tomto bude

ní naloží, cítil jen, že

Pjde

Pipome-

milován, a tím

toliko o

pemožení

jakéhos dívího studu a o njaké zasnoubení, které

tomu

dom ,,,

patrn uení kesanské vyžaduje? Te-li ekne si Lygie, až bude v jeho a až podlehne domluvám nebo pemoci

tak, tož

stalo se" a

pak bude

již

povolnou

a milující.

QUO VADIS.

Píchod Chilonv perušil

proud tch

inu

l)laživých myšlenek.

— Pane — nco vzpomnl:

ekl Rek

—

což, jestli

kesané

ješt jsem

si

na

mají jakási

znamení, njaké ,,tessery", bez nichž nikdo ne-

bude vpuštn do Ostriana? Vím, nách

tesseru

k

bývá

jejich tak

od Euricia

nmu,

—

—

je-li

Dobe,

vesele \'initius

a náleží

mi tedy, pane,

dovol

to nutné.

—

a

jíti

zaopatiti taková

šlechetný mudrci

—

—

lovk

mluvíš jako

Pjdeš

za to pochvala.

ti

že v modliteb-

jsem obdržel takovou

že

dkladn

vyptati se

znamení

;

a

odpovdl prozíravý

tedy k Euri-

ciovi, nebo kam se ti líbí, ale pro jistotu zstavíš tam na stole onen sáek, kterýž jsi ohdržel.

Chilon,

nzi,

nerad se

který vždy

ušklíbnul

ale

se,

loudil

s

pe-

uinil

podle rozkazn a

nhož

byl

odešel.

Z Carin do

cirku, u

civ, nebylo píliš daleko, proto

záhv

krámek Euri-

vrátil se

Chilon

ped veerem.

— Zde nepustili.

jsou známky, pane. Bez nich by nás

Peptal

jsem^ se také

dobe

na cestu

zárove povdl jsem Euriciovi, že potebuji známek toliko pro své pátele, sám že nepjdu, nebo pro mne starého je to daleko a ostatn a

—

363

-

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

zítra že se

uvidím

s

VADIS.

velikým apoštolem, .

mi 'bude opakovati nejpknjší ásti

ze

který

svého

proslovení.

— Jakže? Nepijdeš?

Musíš

jit

!

—

i-ekl

\i-

nitius.

— klen, a

Vím,

vám

pjdu dobe podobn uinili,

že nuisím, ale

radím, abyste

zakujinak

nuižeme poplašiti ptáky.

Za nedlouho na

bo poalo s

to chystali se na cestu, ne-

se sinrákati.

kapínii, vzali svítilny.

sebe a soudruhy

Chilon navlékl

si

Odli

se g-allskými plášti

\'initius

krátkými

paruku, kterou

cest, jda od Euricia, opatil,

ozbrojil

zakivenými

i

si

vyšli,

ješt noži.

na zpátení spchajíce,

abv dospli k odlhlé Nomentanské 'brán prve. než bude zavena.

—864

—

XX.

v

Sli

pes Vicus Patricius podél \"iminalu k staré brán Viminalské, kolem planiny, na níž

Diocletian pozdji zídil krásné lázn.

zbvtky hradeb Servia Tullia a pustšími

místy

na cestu Nomentanskou, tam zahnuvše na

došli

levo k "Salariu,

octli

mezi vrchy, kdež bylo

se

plno jam pískových a tu již

Minuli již

úpln bylo by tžko

setmlo

vvšel.

se

a

i

tam hbitovy. Zatím

jelikož

V

ji

právo, v levo

Nkteí

i

v

pedu

bylo

smující patrn k písi-

vidti temné postavy

tým jamám.

kdyby nebylo ukazovati budou

nalézt cestu,

toho, co Chilon pedvídal, že

sami kesané.

ješt msíc ne-

z

onch

zakrývajíce je dle možnosti

lidi

nesli s\ntilny,

svými

plášti,

jiní,

po tm. Zkušený vojenský zrak A^initiv rozeznával

znajíce lépe cestu,

podle o holi

pohyb i

šli

mladé muže od starc, belhajících

od žen zavinutých peliv v dlouhé

stoly.

HENRYK SIENKIEWICZ:

Nemnozí mimojdoucí a vesniané, vyjiždmsta, pokládali patrn noní poutníky ty za dlníky spchající k jamám pískovým nebo za bratrstva pohí^ební, jejichž lenové v noci pcátlali obadní „agapy". ím dále bral se mladý patricius se svými prvcKlci ku pedu, tím více svítilen se míhalo kolem jam a zvtšoval se poet osob. Nkteré z nich zpívaly pidušenými hlaiící

z

sy písn, jež

Nkdv

vtv, jako: z

zdály

,

.Vsta, který spíš" nebo ..Povsta

mrtv3'ch",

asem jméno

valo v ústech

dbal

onch

nkterá

Vínítiovi plné smutku.

se

doslechlo jeho ucho jednotlivá slova nebo

z

muž

slov,

Kristovo se opako-

Le

a žen.

nebo

nešlo

mu

Vínitius málo

z mysli, že

tchto temných postav

jest

Nkteré postavy pozdravovaly, kouce s

vámi", nebo

,,

Chvála Kristu

coval však nepokoj a srdce bíti.

nebo

!"

:

snad

Lygie. ..Pokoj

Vinitia zachva-

poalo mu prudce

zdálo se mu, že

slyší

hlas

Lygiin.

Podobnost postavy nebo podobné pohyby malv ho v temnu každou kolikrát se o

chvíli,

kla-

teprve když

n-

oím

ne-

omylu pesvdil, poal

dvovati. Cesta zdála se

mu

tm

se

dobe,

ale

ve

píliš dlouhou. Okolí znal

—

nm

v

chvíle vyskytly se úz^ké

nevyznal.

prchody,

366

—

Každé

tu kusy zdí,

:

:

QUO VAIS.

Konen

tu iakás stavení, jichž neznal. se

okraj

msíce nad spoustou mraku

okolí léoe než

Z

dáli

mdlé

poalo

se

a

osvítil

svítilny.

nco

blýštit

nebo plameny pochodní. k Chilonovi

ukázal

— jako

\"initius

a ptal se, je-li to

ohník

nachýlil

msta

Chilon, na kterého noc, odlehlost od a

pízrakm patrn siln odpovdl ponkud nejistým hlasem:

ony postavy, podobné

in°isobily,

— Nevím,

.pane, nebyl

Ale mohli

anu. u

se

Ostrianum.

'by

jsem nikdy v Ostri-

chválit Krista

nkde

blíže

msta.

Po

chvíli

pociuje potebu rozmluvy

i

vzpru-

žení odvahy, dodal

—

Scházejí se jako lupii a

dovoleno

hodn

zabíjeti, leda že

pece

není jim

by me onen Lyg' ne-

podvedl.

Mnitia, který myslil na Lygii, naplnila po-

divem také opatrnost a tajemnost, s jakou se scházeli, aby vyslechli svého nejvyššíhc~)

souvrci

knze, ekl tedy

—

Jako v.šecka náboženství, tak

mezi námi své vyznavae, ale tou židovskou; i)erou stojí l)ílého

pro

kesané

se scházejí zde,

svatyn židovské, ve

dne obtují?

i

toto

má

jsou sek-

když za Ti-

kterýcli Židé za

:

HENRYK SIENKIEWICZ:

—

Židé jsou

Nikoliv, pane.

práv

jejich

mi eeno, že nynjším Césarem došlo bez mála k iboji

nejzarputilejšími nepátely. Bylo

ped

mezi Zidv a jimi.

Césara Claudia tak onirzelv

onv nepokoje, že vyhnal všechny Zídy. nyní však edikt ten zrušen.

ped jak

Židy

ti

ped

i

známo,

je

Kesané

ostatním obyvatelstvem,

podezívá

jest

však skrývají se jež,

ze zloinii a nenávidí

jich.

Chvíli

mlky, naež

šli

ím

Chilon. jehož strach

od bran vzdalovali, ekl \'raceje se od Euricia, vypjil jsem si od holie paruku a do nosu stril isem si dva se-

zvtšoval,

—

l)ol)v.

více se

Nepoznají mne tedy.

nezabijí

mne. Nejsou to

A

poznali, kdyby naopak jsou to i

zlí lidé,

velmi ádni, kteréž miluji a jichž

lidé

— Jen vdl

je

pedasn

nevychvaluj.

si

—

vážím.

odpo-

A^initius.

\'ešli

nyní do úzkého úvozu, jenž

bvl po stranách jakoby

dvma

uzaven

náspv. nad nimiž

jednom míst byl položen vodovod. Když se zatím msíc vynoil z mrak, uzeli na konci úvozu zetT. pokrytou hojn beanem. jehož listí v

se ve (

svtle msíce lesklo jako stíbro. Bylo to

)strianum. Xiniriovi

poalo

srdce pru.deji

l)íti.

I' liránv

QUO

odehirali dva lézal

dosti

se

VADIS.

fossorové známk\. Po chvíli na-

Vinitius

svými nrvodci na míst

se

prostranném, se všech stran ohrazeném

zdi.

Tn tam stály pomniky, nprosti^^ed bylo vidti hypogeum ili kryptu, jejiž dolejší ást se nai

povrchem pdy a v níž bvly hrobky. vchodem do krypty šnmla fontána.

cházela pod Pi^ed

Bylo patrno, že se

liy

do hrobky nevešel,

domvslil, že

obad

znané

množ.^tvi

hlédnouti.

mnozí

>byli

lidi.

míhala

brzo

se

pmi šlel,

tak

zrádci,

vedle

svítilna

zde bez svtla.

nebo

\'yiímaie

ped

svítilny

chladem,

zstanou-li tak zahaleni

mdlém svtle nebude moci

a

nemnoho

pítomní

zakryté a mladý patricíus že

shromáždilo

Jak daleko bylo možno do-

se

hlav, jež byly odkryty, všichni

ped

snadno

konán pod šírým nebem

nmž

na

na prostranství,

tudíž

\'initins se

'bude

poet osob

píliš velký

z

obavv

mli hlavy kás bázní pomýdo konce, pi Lyg'ií

rozeznati

v davu.

Z nenadání zapáleno bylo u krypty nkolik jež srovnány byly v malou

smolných pochodní, hranici.

Rozjasnilo

se.

Dav poal po

jakýs divný hymnus. neslyšel

poobné

Vinitius

chvíli

zpívat

nikdy v život

písn. Táž tesknota, která ho

— "869 —

42

HENRYK SIENKIEWICZ

pekvapila v polohlasném

zpvu

cestou na hbitov, ozývala se

hvmnu, jenom

že

mnohem

!

niimojdoucích nyní v tomto

i

výraznji a na konec

zejmou a ohromnou, jako hy zárove s lidmi poal teskniti celý hbitov, pohoi prohlubn okolí. Mohlo se zdáti, že je v nm se stala tak

i

i

jakés volání po noci, jakás

zachránní na

pokorná prosba o Hlavy vzhru

zcestí a v temnosti.

hledící jako 'by

nkoho tam vysoko

vidly

a ruce

jako by ho vzwaly, aby sestoupil.

Když píse chvíle

utichla, zdálo se. jako

by nastala

oekávání, chvíle tak psobící, že Mnitius

prvodcové mimovoln pohlíželi ku hv^zdám jakoby v obav, že se stane nco neobvy-

i

jeho

klého, že kdosi

skuten Egypt

vidl

sestoupí. Vinitius

ím

mnoho v samém rzných svaty, poznal mnohá vyznání, slyšel mnoho písní, tu však pcnprvé uzel lidi, již boha

v !Malé Asii, v

i

vzývali písní ne proto, aby vykonali jakýs ustá-

lený

obad,

vvm

ale z

plna srdce,

steskem, jaký

matce ndbo

otci.

s

lovk

by musil býti

nepoznal, že tito lidé netoliko ale že

ho

dl dosud v

ctili

slepý,

aby

svého boha,

duše milovali, a to Vinitius nevi-

z celé

v žádné zemi,

žádné svatvni

takovým pravdi-

mohou pociovati dti po

;

nebo

v

pi žádných obadech,

ím

i

v

ecku

ti.

kteí

:

QUO VADIS.

iest vzdávali est bchni. inili tak, aby

pomoci, nebo

nali ieiich

pišlo na mysl,

bázn,

z

ale

zjed-

si

nikomn

ne-

aliv je miloval.

Jakkoli všecka mysl jeho byla zaujata Lygií a pozornosti, abv

ji

nalezl v davu,

nemohl pece

nevidti tch vcí divných a neobyejných, které se

nho

kolem

V

dly.

iedné chvíli vrženo bylo nkolik pochodní

na hranici a ervené svtlo slabilo

svtlo

odný

v pláš

postavil se na

kápí, ale

kámen,

Dav, spativ \"initia

kteí

poaly

pohlíž hranice.

Hlasy vedle

pohnul.

se

jej,

hlavou odkrytou, a

s

ležící

,,Petrus

šeptati:

a se-

hypogea vyšel staec

svítilen, a z s

hbitov

zalilo

klekali, jiní vztahovali k

!

Petrus!"

nmu

ruce.

N-

Nastalo

ticho tak hluboké, že bylo slyšeti každý uhlík, padající

s

pochodn,

X^omentanské cest, niích,

vzdálený rachot kol na

i

i

ševel

vtru

v

nkolika

pi-

rostoucích vedle hbitova.

Chilon naklonil se k Vinitiovi a šeptal

— To

je

on, první

Staec zvedl ruku

uennik Kristv, rxljú a

znamenim kíže pože-

hnal píto'mné, kteíž všichni padl;

Soudruzi Vinitiovi

i

!

na kolena.

on sám za píkladem jiných

také poklekli, nechtjíce se prozraditi.

—

371

-

n*

HENRYK SIENKIEWICZ

:

Mladý muž netlovedl si hned srovnati své dojmv, zdálo se mu, že ona postava, kterou ped sebou vidl, je dosti prostá neobyejná, a co více, že ona neobyejnost vyi)lývá vlast-

—

n

z její

i

prostoty.

Staec neml

ani mitrv na hlav, ani dubo-

vého vnce na skráních,

ani

palmy

v ruce, ani

nebo hv-

zlaté tabule na prsou, ani šatu bílého

zdami posetého

— slovem, neml žádného

znak,

knží na východ,

jež nosili

etí nebo ímští

tch

flaminové.

Poznovu pekvapila

ona

\'initia

kterou poznal, naslouchaje písním

nebo onen rVbá

z

kneží eg'yptšti,

nejevil se

mu

rznost,

kesanským,

jako veleknz,

sbhlý v ceremoniích, ale jako prostý, starý a nezmrn ctihodný svdek, který pichází z daleka,

aby

povdl

jakous pravdu, kterou vidl.

které se dotýkal, ve kterou v

oividné,

a

vil lak, jak se ví práv proto, že

kterou miloval

uvil. \'e

tvái jeho byla také taková

ení, jakou bvl

má pravda sama.

skeiptikem,

nechtl

se

1

sila

pesvd-

\'initius.

])oddati

jeho

který vlivu,

poddal se však jakés horené zvdavosti, co vyjde z úst

onoho tajemného druha ..Chestová"

—

:f72

—

a

:

QUO VADIS.

I^om-

jaké jest ueni, které vyznávají Lys^ie a

ponia Graecina. Petr

poal mluviti a mluvil z poátku jako napominá dti a ui je. jak mají žít.

otec. který

Pikazoval, aby

se

nádher\- a rozkoší.

odi-ikali

abv milovali chudobu, istotu aby trpliv

kivdy

snášeli

pedstavei^vch

bvli poslušní

mrav,

pravdi,.

a pronásledování, ab} i

vlády, aby se vy-

stíhali zradv,

klamu

dem

druhým mezi sebou, ale pohajemuž bylo dobrým jen to. co mu

nm.

Xinitia,

mohlo ii

a utrháni a

aby

píkla-

byli

nejen jedni

vrátiti

i

tvoilo pekážku, dotkly

které

tch

z

ním

Lygii. a zlým vše. co mezí

nebo

rad,

se a

a

rozhnvaly n-

zdálo se mu, že doporu-

juje istotu a boj se žádostmi staec nejen potírá jeho lásku, ale zrazuje Lyg^ii

zuje

v

ji

na

si

nho

uení. ,,Co

nho

a utvr-

—

odporu. Porozuml, že Lvyi.-

mezi pítomnými bée-li

od

je

a

k srdci

naslouchá-li

—

v

tét(_i

téni

chvíli

je-li

slovm

a

musí mysliti

jako na nehodného a na nepítele tohoto

Pi tomto

nového jsem

pomyšleni uchvátila ho zlost

ekl

slyšel?"'

ono neznámé uení? Každý

to

ví,

si.

má

,,To

každý to

být

slyšel.

Chudo'bu a omezování poteb doporuují též cynikové, cnost

doporuoval též Sokrates jako vc ten i onen stoik, ano takový

starou a dobrou

i

;

—

373

—

HENRYK SIENKIEWICZ;

má pt

Seneca, který

chvaluje umírnnost,

stolu citrinových. vy-

set

doporuuje pravdu,

tnpli-

vost v protivenstvích, stálost v neštstí, a to vše jest

jako uleželé

jísti

'nechtjí, jelikož

hnvu

pocítil

myši

obilí, jež

stáím

jedí, ale jež lidé

ztuchlo."

dojem zklamání, nadál

—

se

Vedle

odhaleni

njakých neznámých arodjných tajemství, domníval se asDo, že usl3'ši eníka, který by i

výmluvností svou vzbudil jeho obdiv, a zatím slyšel

pozbavená

jen slova velice prostá,

kvch ozdob. Divil se jenom onomu tichu pozornosti, vil

s

dále k lidem

mají být dolbí,

vn

s

celou duší poslouchajícím, že

tiší,

spravedliví, chudí a istí, ne

mli

abv po smrti

klid, ale

v Kristu v takové radosti a takové

chvále, v

takovém

nepoznal.

A

veselí,

tu Vinitius,

jakých na zemi nikdo

ped

nemohl nepovšimnouti sob,

uením starcovým kové

a té

kterou dav naslouchal. Staec mlu-

proto, aby za živobytí žili

všeli-

chvílí

že je

a tím. co uili

ne'bo jiní filosofové,

nebo

pedpojatý, rozdíl

mezi

cynikové. stol-

ti

dobro

i

cnost

doporuovali jako vci rozumné a pro život jedin vhodné, kdežto on zase sliboval nesmrtelnost, a to ne njakou bezcennou nesmrtelnost

pod zemí, nilou,

v

nud.

v prázdnu, v

bezmála bohorovnou.

pustot,

ale spa-

QUO

vnosti jako

Mluvil O

vi

VADIS.

o

vci

vcí

'štstí jest

že tak velí

ád

imsi

se

doasn

chané iblahým, nebo trpti

nebo

zcela jinou, než trpti proto,

/pírody.

Staec pokraoval, ue,

cností jest

Bh,

Vinitius ze

kdo tedy

dobrem je

a

n

samé,

odvnou

miluje, ten miluje

milovaným díttem. tomu dobe nerozuml, vdl však již slov, jež Pomponie pronesla vui Petro-

P)oha a tím

stává se jeho

již

niovi. že ten a

odvným

nejvyšším

neslý-

pro nekone-

že cnost a pravdu náleží milovati ])ro

díve

jisté,

takové vire nabývala cnost ceny neobme-

zené a utrpení životni stávalo

né

zcela

Bh

jest dle

mínní

kesan

všemohoucí, a když nyní ješt

IM-apravdou a pradobrem,

slyšel,

mimovoln

jeden

že jest

pomyslil,

vi

takovému Demiurgovi Jupiter, Saturn, Apollo, Juno, Vesta Venuše by vyhlíželi jako njaká nepatrná hlomozící hav, ve které iní že

i

zle všichni

nejvíce

zárove

a

každý na svou pst.

mladého muže pe'kvapílo,

staec uiti, že

Bh

jest

skou, kdo tedy miluje

lidi,

zárove

odvnou

prolil a

nebo Bh-lovk

mezi pohany

již

lá-

ten plní nejvyšší jeho

pikázání. Ale není dosti na tom, milovati

svého národa,

Ale

když poal

lid

za všechny krev

také nalezl své vyvolené,

jako centuriona Cornelia a není dosti na tom, mi-

—

375

—

HENRYK SIENKIEWICZ

kdo nám dobe Židm, kteí ho

'.

lovati ty,

iní, netoof Kristns od-

pustil

vydali na smrt,

i

nm 'ímským,

ktei ho na kiž

vojí-

teba kivdi,

dobrým za zlé: teba milovati

ale milovati je, a odpláceti jim

a nestaí milovati dobré, ale je zlé lidi,

pibili, je

tm, kdo nám

tedv netoliko odpouštti

i

i

jelikož jen láskou lze z

nich zlobu vy-

mvtiti.

Chilon pomyslil

si

pi tch

slovech, že práce

marná a že Ursus nikdy neodváží se zabíti Glauka ani této noci, ani kdy jindy. Potšil se však hned dalším dsledkem' vvvozeným z uení starcova, totiž, že Gla-ukos také nezabije jeho

je

by

jeho,

by ho

aiiyslil již,

i

nalezl a poznal.

pekvapen klad*l si otázku jaký je to jaké je to uení a jaký je to lid? Vše, co prost nepojímala jeho hlava. Bylo to pro

vého, ale

Bh? slyšel,

nho

Mnitius ne-

že ve slovecli starcových není nic no:

neslýchané množství nových Cítil,

tUivšlení,

že

by musil

složiti

pojm.

na hranici svoje

zvyky, povahu, celou dosavadní piro-

zenost a vše spáliti

jia

popel a vyplniti se ja-

ikýms zcela jiným žitím, zcela novou duší. kdyby

chtl

jíti

za tímto

novým uením. Ueni,

juu pikaz(jvalo milovati Parthw

—

S76

—

Reky,

které

E_o-ypi'a-

QUO

Gally

nv,

mu v

Britany.

i

spláceti jim

dobrým

VADIS.

odpouštti nepátelm, a

za zlé a milovati

bláznovstvím,

býti

tomto bláznovství jeho

je,

zárove

ale

cosi

jest

zdálo se že

cítil,

i

mocnjšího,

než ve všech dosavadních filosofiích.

Domníval

se,

že jest

uení

to pro to své

l)láznovství neproveditelné, ale proto, že jest ne-

proveditelné chu, ale

kvt

plné

nkdo

—

že je božské.

že vane od

cítil,

opojující

vdechl,

již

vn,

Odmítal

nho

je

v du-

jako od lou'ky

kterouž když jednou

musí jako v zemi Lotofag

zapomenout na všecko jiné a jenom po ní teskniti. Zdálo se mu, že v uení tom není nic skuteného, ale zárove, že skutenost ie

ímsi

•se

.prostory,

ky

.

.

.

šílenc,

uení tomu

Obklopovaly ho jakés ohromné

obírati.

jí

vi

tak bezcenným, že nestojí za to v mysli

o nichž neml

ani tušení, ja"kés obla-

Hbitov na psobil jako shromaždišt ale zárove též jako misto tajemné,

strašné, na rodí. co

nmž

jako na mystickém

loži se cosi

dosud nebylo na svt. Uvdomil

si

vše,

co od první chvíle staec mluvil o život, o prav-

d,

o lásce, o Bohu, a mysl

leskem, jako

po

sob

se žití

oi oslnny v

oslnna

Jako obvykle lidé, jimž jedinou váše, myslil na vše to

následujícími.

zmnilo

jelij byla

bývají blesky neustále

HENRYK SIENKIEWICZ:

'

s

pi svtle onch

hlediska lásky k Lygii a

íkavic uzel jedinou

hbitov,

a jestli

bly-

vc

jasn; jestli je Lygie na vyznává toto ueni, naslouchá

a iti, že nikdy se nestane jeho milenkou.

Po prvé také od

Aulov

bv

mu

bv se

Dosud

jí

nvbrž spíše

nm

dom

v

nyní dostalo.

podobného mu na mysl nepišlo nejasnému pochopení, matnému pocitu pedtuchy jakés ne-

nahraditelné

radv

ztráty,

vi

jakéhos

neštstí.

Vznikl

zmnil v boui hnvu

nepokoj, který se

kesanm vbec

proti

ji

nic

a nvní byl bez

v

doby, kdy

té

poznal, pocítil Mnitius, že Lygii nezíská,

proti

a

starci

zvlášt.

Onen rybá, kterého na prvý pohled pokládal za prostého lovka, naploval ho nyní ibezmála jiázní a zdál se mu býti jakýms tajemným fátem, iež neúprosn a zárove tragicky rozhoduje o jeho osudu.

Fossor

ohe.

vítr

piiložil

opt nkolik pochodni na

pestal šumti v

piniích,

rovn, štíhlým hrotem tpvtícím se na istém nebi, se

smrti Kristovy, tajili

plamen

smuje a

k

zve-dl

hvzdám

staec vzpomenuv

mluvil toliko o

Xm.

\"'šichni

dech v prsou a ticho bylo ješt vtší než

prvé, tak že

tém

bvlo slvšetí tlukot srdcí.

Ten

QUO

k)vk

vidl a vv]írávl

chvíle se vryla v

VADIS.

komu každá pive oi, ješt

tak, jako ten,

pamt, že když

\'yprávl tedy, jak navrátivše

to vidí.

Janem dva

dv

od kí-

se

že,

prosedli

ce,

aniž spali, aniž jedli, ztrápeni, v žalu, v bázni,

s

dni a

noci, truchlí-

v pochybnostech, hlavy svírajíce v rukou a roz-

On umel.

iimajíce o tom, že

tžko!

jak

tžko!

Ach, jak jim

den tetí

Již vzešel

a

'bylo

úsvitem

s Janem sedli u stny bez mukách noci ztrávili 'beze

zl)lelv zdi a oni o'ba a

ifady

\"

nadje.

i

spánku, chvil'kový stn jen

moil, vzbudivše

je

se

Doali bdovati na novo. Sotva vyšlo slunce, z

Magxlaly bez dechu

kem:

,,\^zali

Pána

z

s

vpadla k nim

vlasem vlajícím a

hro'bu

pibhl

roucho

i

kd}'ž byli všichni

nim mluví,

on, který k

Le

Jan,

vešel,,

ti

u

to,

lovk

první, spatil hrob prázdný,

Teprve

nevešel.

ki-

s

Oni uslyševše

!"

vzchopili se a bželi na místo. mladší,

^^larie

al^'

vchodu,

uzel na kameni

prostradla, ale tla nenalezl.

n

Padl na Krista vzali

i

ješt 'Starostech.

náek brzo

strach,

nebo

myslili,

že

knzi

odebrali se oba domti u vtších

Potom

všiclmi

pišlí

jíní

zárove, aby

uenníci a jich

vedli

slouených

vvshšel Pán zástupv, brzo jednotliv.' Poklesl

HENRYK SIENKIEWICZ:

V nich duch.

nebo oekávah.

že mistr

ml

koupiti Israele, a nyní byl den teti. co

pro

nechápali,

vy-

zemi^-el.

Otec opustil Syna a radji by

bím

dne nespatili a pomíjeli, tak tžké bylo to

A'zpomínka na strašné ony chvíle ješt nyni vyvolala

z

pi

vidti

oí

dv

starce

dobe

kteréž bylo

slzy,

ohn, kterak

svitu

po

stékaji

sivé

brad. Stará lysá hlava

poala

zmíral

mu

lovk

mluví pravdu a

poslucham rovnž

se

mu

ekl

tásti,

i

hlas

duchu ,,Ten pláe nad ní," a prostým

v prsou. \'initius

v

:

sevel hrdla.

žal

Slyšeli již

nejednou o mukách Kristových, a bylo jim zná-

mo, že radost nastoupí po smutku, ale že to vyprávl aipoštol, který vidl, lomili pod .divem jeho slov

rukama,

lkajíce a bijíce se v prsa.

Zvolna však ic

se uspokojovali,

touha, aby více

nebo

ovládala

Staec pivel oí.

slyšeli.

jako by chtl lépe vidt v duši vci vzdálené a mluvil

Maria

dále: z

.,Když

mohouc ho pro

k

se ona,

nohám

a

ekla jemu

On

vidla Pána. Xe-

veliké svtlo rozeznati, myslila,

že by to zaliradnik byl, ale tivši

znovu vešla

naíkali,

tak

Ma.sídaly volajíc, že

kázal

:

jí jiti

on ekl

:

Ral3boni k

T^Iaric !

i

!

Obrá-

padla

uenníkum

a

mu

potom

QUO

VADIS.

nevili

zmizel. Ale oni uenici

plakala, jedni ji

smysly,

andlv

a

hanli

ji,

když radosti

a

jí

jini myslili,

že žal popletl

nebo ekla také, že v hrob vidla oni pibhše podruhé, vidli hrob

prázdný.

Potom veer i)išel Kleofáš, který šel s jinvm uenikem do Emaus a vrátili se rychle, kouce: „Skuten vstal Pán z mrtvých." 1 poali se píti pi zavených dveidi, bojíce se Žid. I stanul on mezi nimi, aniž dvee zaskíPokoj vám." ply a když zatruchlíli, ekl jim ,,

:

,.I

a

On

Ho

vidl jsem Ho, jako

všichni vidli

bvl jako svtlost, jako štstí srdcí naših,

nebo jsme uvili,

že z

mrtvých

vyschnou a hory v prach

vstal

i

obrátí,

se

že

moe

ale

sláva

ieho nepomine."

..A

po osmi dnech Tomáš Didynius

prsty do ran jeho a dotekl se

padnuv k nohám

boku jeho

jeho. volal: ..Pán

mj." A on odpovdl jemu uvil jsi. Blahoslaveni, kteíž :

—

381

—

..Žes

a

mj

vložil

potom a

mne

nevidli, a

Bh vidl,

uv-

HENRYK SIENKIEWICZ

Ita

rili.".

oi

slova jsme slyšeli a

Xho, nebo

na

Mnitius

:

naše hledly

byl mezi námi."

slyšel a

dlo

se

s

ním nco

zvlášt-

Zapomnl na chvíli, kde jest, poal ztráceti vdomi skutenosti, úsudek. Stál proti dvma nemožnostem. Xemohl uviti v to, co staec

ního.

mluvil a

zapít vlastní rozum, aby mohl

vk, který

lovk

že 'by musil býti

cítil,

slepý a

piipustiti, že

lo-

Bylo cosi

pravil: .,\'idl jsem," lhal.

v ieho vzrušeni, v jeho slzách, v jeho celé posta-

v

i

v jednotlivostech událostí, o kterýcli vypra-

voval, co zamezovalo všeliké podezívání. \'ini-

Le

tiovi zdálo se chvílemi, že sni.

utišený

zápach

dav,

ichu, opodál plály pochodn stál

lovk

I

a vedle

jeho

se

na kameni

starý, blízký hrobu,

s

hlavou trochu

svdectví

a

opakuje

se tesoucí, vydávaje

dl jsem

vkol vidl

dotýkal

luceren

:

..\ i-

!'

vypravoval jim vše dále

a/,

do nanebe-

vstoupení. Chvílemi odpoíval, mluvil velmi po-

drobn,

ale

bylo znáti, že

drobnost se v jeho Ti,

pro

pam vryla

jako do kamene.

kdož ho poslouchali, uchváceni

ním. Svrhovali

abv

každá nejmenší po-

neztratili

n

s

ani

hlav kápi,

byli opoje-

aby lépe

jediného ze

slov.

slyšeli

a

která byla

neocenitelná. Zdálo se jim, že jakás nail-

—

382

—

QUO VADIS.

moc penáší

lidská

chodí spolu

je clo Galileje, že

ueníky ipo tamjších hájích nad vodami, že hbitov se mní v tiberiatské jezero a na behu s

i

že stojí Kristus v ranní mlze, tak jako tenkrát,

kdv Jan hled ial

se plavati,

z

loky, ekl

a

Petr

aby rychleji padnouti mohl k no-

hám milovaným. \> tváích

bylo znáti nadšení

hezmezné, zapomenutí života

štstí a neskona-

i

lou lásku. Bylo patrno, že po

trova vypravování nikteí

poal

!"

,,Pán jest

:

as

dlouhého Pe-

mli vidní,

a když

mluviti, jak ve chvíli nanebevstoupení se

]:)Oala oblaka rozstupovati

nohama

Spasitele a

a

opt

zaleovati

splývati

Ho

i

pod

zakrývati

ped oima apoštol, všecky hlavy obrátily se mimovoln k nebi, a nastala chvíle, jako by lidé mli nadji zahlédnouti Ho ješt, nebo jako by oekávali, že sestoupí znova

s

ovekv

A

a

aby požehnal jemu a

nebeských,

polí

aby vidl, jak starý apoštol pase

svené mu

jelio stádu.

ten v té chvíli nebylo

íma.

ne-

bvlo šíleného Césara, nebylo svaty,

boh,

po-

han,

pro

byl pro

val zemi, \'

lid

moe,

n

toliko Kristus, který

vyplo-

nebe, svt.

odlehlých domech, roztroušených podél

Xometanské, poali kohouti Dti, oznanmjice plnoc. cestv

:

HENRYK SIENKIEWICZ: QUO

V

té

plášt a

—

nm

obrátiv se

Lyo^ii.

Chilon Yinitia za cíp

Pane, tam nedaleko starce vidím Urba-

Vinitius i

zatahal

šeptal.

pi

na a

chvíli

VADIS.

jakés

zachvl

dve. se

jako by ze sna vytržen

smrem, kterým

ukazoval

ek, uzel

XXI.

Každá krpj když

ji

krve vela v mladém patriciovi,

Zapomenul na dav, na

spatil.

vi

na vlastni j^xliveni

jedinou

tmto novým,

nho vcem,

chopitelným pro

ped

starce,

nepo-

o nichž slyšel, vidl

Tu konen po všem

toliko

ji

úsilí,

po dlouhých dnech plných nepokoje, na-

máhání, trápení, že radost

zv

sevíti

a

dosud

ml

za

nalezl.

ji

Poprvé v život doznal,

se vrhnouti je,

to,

až

že

,,

na prsa jako divoká dech.

ztrácejí

Fortuna"

má

oím

a vlastnímu štstí.

On, který

za povinnost

vil

vlast-

Nebýti této

ned-

každé jeho pání, nyní sotva

splniti

ním

muže

sebou.

vry, mohla vzntlivá povaha jeho dohnati ho k

njakému nerozvážnému kroku

se prve

zázrak,

pesvditi, jimiž

ml peplnnou

nesní. Ale nebylo pochybnosti

ho od

;

ní vzdálenost sotva

—

389

nyní však chtl

pokraování onch

není-li to

:

hlavu a zdali

vidl Lygii

a dlila

nkolika krok. Stála

—

n

HENRYK SIENKIEWICZ:

V plném svtle, mohl tedy kochati se pohledem

na

ni,

jak sám chtl.

Káp

svezla se

s

ji

mla ponkud

ústa

hlavy

rozpoutala vlasy,

i

pootevená, oi povznesené

k apoštolovi, tvá- plnou zaujeti a nadšeni. z

odna

temné vlny

nitius

však nikdy

ji

všechen zmatek, jenž v cproti nevolnickému

dve

byla jako

\' plášti

z lidu,

M-

nevidl krásnjši a prese vznikl, pekvapila ho

nm

tém

úboru ušlechtilost

té

arovné, patricij ské hlavy. Láska prochvívala ho jako ohe, ohromná, smíšená

n\m

vosti. Cítil rozkoš,

hled na

Lyga

ni,

byla

mu

Stojíc vedle obrovského

také, že zhubnula.

;

przraná,

ného kvtu.

inila

s

na

Ale tím více

rznou od

Východ

všechnv a

pouhý po-

menší, než byla prve, bez-

dcko postehl

bvtost tak

mu

napájel se jim, jakoby oživující vodou

zdála se

mála jako

na

jakýms podiv-

kterouž psobil

po dlouhém prahnutí.

její

s

pocitem tesknoty, velebeni, vážnosti a chti-

i

v

ím.

nimi

dojem oduševn-

toužil,

aby

ím

i

že by za

ml

tutii

nebo

ml

ni dal

ony

žen, které vidl, Cítil,

Ple

svt pídavkem. Byl by

zahledl a zapomenul úpln, nebýti Chilona, který zatahal ho za cíp plášt ve strachu, aby

se

neuinil nco, co by

Kesané

poali

je

mohlo

uvésti v ne]:>ezp€á.

se modliti a zpívati.

Po

chvíli za-

:

QUO

hmlo: poal

VADIS.

,,Maranatha"

vodou

ktíti

z

potom velký apoštol

a

fontány

které presbyte-

ty,

rové pedstavili jako pipravené ke ktu. zdálo

Vinitiovi

Chtl nyni ji

jíti

že

se.

se

ta

noc neskoni.

co nejrychleji za Ly_QÍí a uchvátiti

cestou nebo v jejím píbytku.

Konen

nkteí poali opouštti

hbitov.

Chilon tehdy zašeptal

—

Pojme,

jsme kápí a

ped

pane.

nebo nesali

bránu,

na nás.

lidé hledí

ei

pi

Bylo tomu tak skuten. Když

štolov všichni odhodili káp, aby lépe oni tak neuinili.

Rada Chilonova

apo-

slyšeli,

zdála se býti

rozumnou. Stojíce u brány mohli pozorovati každého, kdo vychází, a poznati

Ursa

neliylo

ne-

snadno po vzrstu a po postav.

—

Pojme

za nimi

— ekl

do kterého domu vejdou, a

zítra

Chilon, uvidíme,

nebo ješt dnes

obklopíš, pane. všecky vcho
a uneseš

— — —

nevolníky

ji.

Xe!

Co

—

ekl

chceš uiniti, pane?

\'ejdeme

hned: však

jsi se

—

jest

Tak

Yinitius.

za ni

flo

domu

a

uneseme

ji

toho podjal, Krotone?

—

ekl

lan sta

—

—

391

i

—

a

oddám

se

u*

HEXRVK SlEXKIEWirz:

ti

jako nevolník, jestliže nezlomím páte

buvolu, který

Le

onomu

steží.

ji

poal

Chilon

zrazovati a zaklínati je

pi

všech bozích, aby toho neinili.

Vždy

Kroto byl najat pece jen k obran,

pro pípad, že by byli poznáni, ne proto, aby

pomohl

unésti

dívku.

Unášejíce

.

ji

sami

toliko

dva, netoliko že se vydávají v nebezpeí smrti,

mohou

ale co více.

ji

ztratiti z

rukou,

ukryje na jiném míst, nebo opustí

uiní

?

naež ona

ím. Co

Pro nepracovati na jisto, pro vydávati

se

pak se

v záhubu a celé pedsevzetí vydávati nejistot?

pes

Vinitius

aby

se zdržoval,

v náru,

cítil

to,

již

že

s

nejvtším sebezapením

na hbitov neuchopil Lygii

ek

pece, že

má

pravdu, a byl by

snad uinil podle jeho rady, kdyby nebylo Krotona,

jemuž

šlo o

náhradu.

— Poru, pane, tomu starému zbablci, mlel — ekl, — nebo dovol, abych mu

aby

spustil

pst na hlavu. Kdysi v Buxentu, kam mne ku hrám dovedl Lucius Saturninus, pepadlo mne v hostinci sedm zpitých gladiator a žádný neodešel s celými žebry. Neíkám, že by bylo dobe dívky se zmocniti te, uprosted davu, nebo mohli by

nám

házeti

zmocním

se

pod nohy kamení, jí

a odnesu

—

ti

392

ji.

—

ale bude-li v

kam

chceš.

dom.

:

QUO VADIS.

\'initius p'

potšil

slyše

se

slova

tato

od-

a

)vdl

—

Sla

se

státi,

že bveliom

ehom

je poplašili, jist odvedli

zitra nenalezli

ji

Mohlo by

llercuia!

u

tak.

doma.

by

a

se

l
jinam.

ji

— Ten zdá mi strašn silným, — zajektal — \'šak nebylo tob porneno, ab} mn niec — odpovdl Kroto, býti

se

Ly,q"

Cli Ion. i

s

držel,

M ušili

ješt dlouho ekali

\'šak

oznamovali

a

kohouti

než uzeli ze brány vxeliázeti

svitáni,

Irsa a za nim Lygii. $lo

s

nimi nkolik osob.

Chilonovi se zdálo, že mezi nimi vidí velikho apoštola.

Vedle

šího vzriistu,

nho

více než

to vmísili

druhý

dv nemlad dv

st

znan

staí"ee.

šel

pane,

—

ekl Chilon.

—

nachází se pod znamenitou ochranou. velký apoštol, hled, jak

Lidé

skuten

ped

z

na

ni,

na

vojen uvyklý

hlav

s

i

Kro-

klekali, ale Vinitius

to,

jak by se

rzným

jí

s

na

n ne-

oí, myslil

zmocnil, a jsa

výpadiim, sosnoval

vojenskou pesností celý

—

Tvá dívka To je on

níni lidé klekají.

hledl. Nepouštl ani na chvíli Lygii toliko

dav, íta-

osob. Mnitius, Chilon

se v tento dav.

— Ano, s ní,

niž-

ženy a paehole. které

Za touto hrstkou

svítilo svítilnou. jící

šel

393

—

plán

si

ve

únosu.

HENRYK SIENKIEWICZ

Cítil, Že

vdl

:

krok, na který se odvažoval, je

dobe,

že

smlý,

ale

smlé výpady obyejn koní

se

zdarem. Cesta byla však dlouhá, myslil tedv cestou

vA< na

propasti, které mezi

l)ylo to

divné uení, jehož ona byla vyznavakou.

Rozuml

ním

a Lygií vyhlou-

nyní všemu, co se bylo

stalo,

i

roz-

uml, pro se tak stalo. K tomu byl dosti bystrým. Doslid Lygie neznal. Vidl v ní dívku nad jiné krásnou, ku které ho vábily jeho smysly a nyní poznal, že ono

uení

uinilo bytost jinou, než jsou ostatní

z ní

ženy, a že nadje, aby také

zvábily smysly,

ji

chtí, bohatství, rozkoš, jest peludem. Pochopil

konen že

i

emu

to,

oba

s

Petroniem nerozumli,

ono nové uení vštpovalo v duše

mého tomuto svtu, kdybv ho pravd pro

v

kterém

a

žil,

nho

neopustí,

je-li

že

Lygie,

kesanských

milovala, nic ze svých

i

cosi nezná-

pro

ni

nco

roz-

koší, že je to rozkoš zcela jiná než ona, za jakou se paclitil

on

ím. Každá

i

Petronius

i

dvr Césarv

jiná z žen, které znal,

jeho milenkou, tato

mohla

kesanka mohla

a celý se stáli

být toliko

jeho olítí.

]'emýšieje o tom, byl zmítán bolestí

vem,

cítil

však zárove, že onen

—

394

—

hnv

i

hn-

jest bez-

QUO VADIS.

mocný. Unésti Lygii zdálo nou,

m«

se

vi

tomu ueni on sám jebo moc jsou niím, a že si s že

jist, i

i

ona

síla

vždy jím

mimo

ni

kla

si

mee

vlasti

miíže

byl

vdti

ní nelnide

])esvdený, svtem,

a ])sti, která ovládla

—

bude liýti

itoprvé v život uzel, že

•

nco

ješt

jincbo.

])rekvapen

i

tedy otázku: co to jest?

Xedovedl

mu

rovnž

jebo statenost

rady. On, i"ímský vojenský tribun, že

vcí mož-

býti

byl tím jist, že tak uini. ale

i

si

jasn odpovdti, blavou letel\' shromáždného davu

toliko obrazy bi'bitova,

a Lyo-ie, jejíž celá duše zaujata byla ieí starco-

vou, vypravující o mukách, smrti a \stání

Boha-lovka,

který vykou])il

mrtvých

z

svt

a

slíbil

štstí na druhé stran Styxu.

Když na

to

ni}- slil,

hlav jeho

povstával v

zmatek.

Le

z

onoho zmatku vyvedl ho náek Chilo-

nuv, jenž poal bdovati nad svým osudem

pece najat, aby nalezl Lygii zpeím života vlastního nalezl od sti ?

nho Kdo

chtjí více?

mže nco

potká-li

pána tak

ji

úkolu

:

byl

nebe-

s

a ukázal. Ale

pro uné-

Což podobného žádati od mrzáka, se podjal

pozbaveného dvou prst, od

daného rozjímání,

a také

vd

lovka

starého, od-

Co dstojného, jakým

—

a cnosti?

395

—

ji

se

stane,

jest Vini-

HENRYK SIENKIEWICZ

njaká nehoda pi únosn dívky?

tius.

bohové se

:

nad vyvolenými,

bdíti

Zajisté musí

nepihodí

ale což

nejednou takové vci, jako by bohové aby

niisto

pí-ihlíželi.

má

jak známo,

co se na

ného A

onen lygický

Jestliže

medvd

kámen od

initia

hráli.

Fortuna.

zavázané oi, nevidí tudíž ani ve

dne, což teprve v noci. jestliže

svt dje? se

nco

stane,

vrhne na šlechet-

žernovíí. sud vina,

nebo

vody, kdo zaruí, nepadne-li na ubohého

hih-e.

Chilona odpovdnost místo náhrady?

On, ubohý mudrc, pilnul k šlechetnému Vinitiovi

jako Aristoteles k Alexandru Macedon-

mu alespo šlechetný Ainitius ped jeho oima zastril

skému; kdyby

onen mšec, který pas vycházeje

za

z

dal

za

domu, bylo by pro pípad neštstí

hned opatiti pomoc, nebo pekonati kesany O,

samé.

pro

nechtjí poslouchati rad starce,

kteréž diktuje rozvaha a zkušenost?

Vinitius uslyšev

to,

vyal mšec,

vtlail

ho

Chilonovi do ruky.

—

Vezmi a ml. Rek ucítil, že lni mšec neobyejn tžký,

a nabyl odvah}'.

—

Celá moje

že Hercules

inw

ím

nadje v tom

jest.

— ekl, —

nebo Theseus vykonávali ješt tžší

je

nnij

osobní nejbližší pítel Kroto,

- 3%

--

QUO VADIS.

Herculeni? Tebe pak. dstojný pane, ne-

nt-li

nazvu polobohem. nebo

bobem, a na dále nezapomeneš na slubu ubobébo a vrnébo, o jehož

poteby

hlonbá-li se

as

v

skisí

úpln do

celV-m

jsi

i

nebo zaúpln o nic.

peovati,

knih, nedbá

.

.

Kousek zahrádky a domek, by l)y s jiortikem sebe menším pro chládek v let, Ijylo by ímsi hodným takového dárce. Nyní budu z povzdálí obdivovati se vašim bohatýrským Jova, aby

vám pomáhal,

vám ku pomoci. Jak mi

shoel

Olej

rovnž

zpsobím a

vzlnidí

nerovná

zlá a

ve

se

pijde

je ta cesta!

Kdyby mne

svítiln.

vzývati

i

nepomuže-li,

pl íma

takový hluk. že

inm

šlechetný jako silný, chtl

Kroto, vzíti

na

ramena a donést mne až ke brán, pedn by poznal, unese-li snadno dívku, po druhé jednal by jako Aeneas a

konen

získal

by

si

všecky sluš-

njší bohy v takové míe, že bych b}l o výsledku pedsevzetí jeho

—

úpln

bez starosti.

Radji bych nesl oví mrchu, zdechlou odpovdl lanista, ped msícem, dáš-li mi onen mšec, který ti hodil d-

—

na osutinu

—

ale

stojný tribun, tož ponesu

—

vdl

Abys

!ek,

—

palec u

až ke si

brán.

vyrazil

—

odpo-

uení onoho který pedstavoval chudobu a

to jsi

ctihodného starce,

t

nohy

jedin

—

397

—

získal z

:

HEXRYK SIENKIEWICZ

dv

jako

slitování

:

nejpednjší cnosti? Což

nepikázal zeteln, abys mne miloval

neuiním

že nikdy z telje a

že

snáze

je

slunci

vzení,

niertinského

ani ledabylého

proniknouti

než

ti

Vidím,

?

kesana,

stnami ma-

pravd tvou

lebkou

bi])popotama.

ml

Kroto, který

zvíecí

za to žád-

sílu, ale

ných lidských cit, ekl

—

Neboj

-

se,

kesanem

se

nestanu

nechci

!

kus chleba!

ztiatit

—

Ano,

vdomosti

ale

ml teba vdl bys, že

kdybys

z filosofie,

jen

poátení mar-

je zlato

ností.

—

Pojd" na

mne

s filosofií,

a já

ti

dám

toliko

jednu ránu hlavou do bicha a uvidíme, kdo v}hrá.

— povdl

Totéž mohl íci

vl

Aristotelovi

—

od-

Chilon.

Poalo

svítati.

—

Úsvit povlekl bledou bar-

vou hbety hradeb. Roztroušené stromy, stavení a

pomníky náhrobní poaly

vati ze stínu. Cesta nebyla

nái

naléhali

se tu a již

tam vynoo-

zcela pustá. Zeli-

na otevení bran, vedtmce

muly obtížené zeleninou. Tu

i

oslx-

a

tam skíply vozy,

na nichž vezena byla zvina. Po obou stranách

pi zemi lehká mlha, zvstuj ící poLidé ponkud vzdálení vyhlíželi v té mlze

cesty ležela

hodu.

QUO VADIS.

jako duchové. stavu

zahledl se ve štíhlou po-

\''initius

Lygiinu,

ím

kteráž

více

úsvit

rostl,

se

bych

ti,

jednou

se

zdála lesknouti stíbrem.

—

—

Pane,

kdybych pi'edpokládal,

a

vyerpá,

o

dom

mi

zaplatil,

nemžeš

bych mluvil ve svj prospch. Nuže, jednou

ješt

dom,

ublížil

že tvá štdrost

n\ní, když jsi

míti za to, že

proto

—

"ekl Cliilon,

radím,

abys,

ve kterém mešká božská

dovdv

Ly,£>-ie,

?e

vrátil se

pro nevolníky a pro nosítka a nedal na

na Krotona, který jen proto odhod-

sloní rypák,

lává se odnésti dívku nyní, aby

vymakal

tvou

kapsu.

—

Máš

znamená,

že

u

mne ránu pstí mezi

zahyneš

—

—

lopatky, což

ozval se Kroto.

Máš u mne doušek kefalonského vína. to znaí, že zdráv budu odpovdl Rek. Vinitius nic neodpovdl, nebo blížili se ku brán, pi kteréž oi jejich pekvapeny byly podivným zjevem. Oba žoldnéi poklekli, když pro-

—

cházel velký apoštol, kterýž podržel ruce na že-

lezných

jejich-

helmách a uinil pak nad nimi zna-

mení kíže. Mladému patriciovi dosud nikdy na mysl nepišlo, že

kesané cím

dom

a

již

i

pekvapen

mezi žoldnéi mohou pomyslil, že jako v

býti

hoí-

požár zabírá stále nové domy, tak toto

—

399

—

HENRYK SIENKIEWICZ;

uení každým dnem patrn

zabírá stále nové duše

šií se nad všeliký pcnnysl lidský.

a

ho to by

i

vzhledem k Lygii. nebo

se byli nalezli strážníci,

msta

tajné vyjití z z

msta. Dobroeil

se

Prekvapilu

pesvdil,

kteí sami by

usnadnili,

jí

kdyby chtla

v té chvíli

že

byli

utéci

všem bohm,

že

se tak nestalo.

Pešedše nezastavená místa za hradbami poídv se pak hlouky kesanii rozcházeti. PjvIo jim teba jíti za Lygií dále a opatrnji, aby na se neobrátili pozornost. Chilon poal naíkati na rány a na lámání v

emuž

nohou a zstával

se Vinitius

neprotivil,

bázlivého a churavého

Bvl by

mu

dovolil

stále více

soud,

že

v zadu,

vbec

Reka nebude teba. odejít, kdyby byl Rek i

tomu chtl, avšak Chilona zdržovala opatrnost zvdavost; šel tedy stále za nimi. ch\'ilemi se pibližoval, opakuje své rady a poznámky, ve ktei

rých opakoval, že onen staec, který štolem,

mohl by

ponkud

šel s

apo-

býti Glaukos, nebýti toho, že byl

nízkého vzrstu.

ješt dlouho až za Tiberu, a bylo již blízko do východu slunce, když hlouek, ve kteŠli

rém byla Lygie, i

se rozdlil. Apoštol, stará žena

pachole dali se cestou podél eky, staec nižšího

vzrstu. Ursus a I^ygie

—

vešli

400

—

do úzkého vicu a

!

QUO V A DIS,

ušedše v

nmž

na

asi

kroiku

sto

do sín domu,

vešli

byly dva krámy, jeden

olivami a druhý

s

ptánick}'.

krok

Chilon, který šel asi padesát

za Vi-

nitiem a za Krotonem, stanul náhle, jako by byl

do

zem

hvízdati, aby se k

Oni

— nemá-li

nmu

Jdi —

dum

Chilon

pes

východu do to,

teba

bylo

že prve naíkal

Ne — ekl — vchod

Pak

—

Kybelou,

Isidou,

te

se vrátil.

je toliko jeden.

Osiridem, i

Mitrou,

Baalem a

západu, zaklínám t, za-

zámru. Poslechni mne

náhle ustal, když postehl, že

nitiova zbledla vzrušením, a že

oi

zítelnice vlí. Stailo pohledti na

jeho.

u kotník

Jovem, Apollinem, A^estou,

všemi bohy z východu nechej toho

zejmo,

na rány své

ml

skížil ruce.

Zaklínám

Le

se,

jiné ulice.

kidélka a za chvilku

]\íerc\irova

poraditi se.

Vinitius — a podívej

ekl mu

ten

n

vrátili.

nebo

se vrátili,

na nohách, skoil tak živ, jako by

—

poal na

vryt a pitlaiv se ke zdi,

že nic na

Kroto

svt

nabíral

tvá Vi-

zasvítily Jako

nho, aby

bylo

ho nezdrží od pedsevzetí dechu

do herkulovských

prsou svých a kýval nevyvinutou lebkou svou na

—

401

—

HENRYK

ob

SIENKIFAVICZ

strany, jako iní

QUO VADIS.

'.

medvdi uzavení

v kleci,

jinak nebylo na tvái jeho znáti ani nejmenšího nepokoje.

— —

— ekl. Pjdeš za mnou — povdl

Já vejdu první

!

!

\"initiu> hla-

sem rozkazujícím.

A

ve chvíli zmizeli

olja

v tenmé

síni.

Chilon skoil za roh nejbližší uliky a za

rohem vvhhžel, oekávaje, co

se stane.

XXII.

Vinitius

te[)rYe v síni pochopil celou tíži

podniku.

Dm

jeden z tch, jichž

pro zisk tak

spšn

jich

tisíce

pronajímáni

z

a

svého

hyl veliký, nkolikapatrový,

budováno bylo v

ím

byt; ovšem budováno

špatn, že nel)ylo

téiu

roku, aby se

nkolik nesesulo na hlavy obyvatel. Byly

to pravé úly, píliš vysoké a píiliš úzké, plné ko-

mrek

a

vatelstvo

kout, ve kterých obývalo chudé obyzárove velice etné. Ve mst, v nmž

mnoho

ulic

slovány

;

nebylo jmenováno,

majitelé

nevolníkm,

ti

domy nebyly í-

svovali vybírání nájemného

pak

nemajíce

povinnosti,

aby

správ mstské sdlovali jména obyvatel, astokrát ani sami jich neznali.

nkoho

Doptati se na valo

mnohdy

velmi

v takovém

obtížno,

zvlášt

dom

bý-

nebyldi

u vchodu vrátný.

Krotonem

dlouhou

sí,

a dostali se na úzké, ze

ty

Vinitius prošel

chodb podobnou,

s

;

MENRYK SIENKIEWICŽ

spolené atrium

Stran zastavené nádvoí, tvoící

dm

pro celý

I

fontánou uprosted,

s

jejíž

kamennou mísu, zazdnou v

padal na

pramen

zemi. Po-

stn vedly vzhru zevní schody z ásti kamenné, z ásti devné ku galeriím, ze kterých se vcházelo do obydlí. Dole byly rovnž píbytky nkteré byly opateny devnými dvemi, jiné oddleny byly od nádvoí toliko vlnnými, po dél

vtšin otepenými, roztrhanými nebo

záplatova-

nými záclonami. Hodina byla ranná, na dvorku ani živé duše. Patrné v celém spali až

— zastaviv

—

na

ty,

kteí se

dom

Ostriana.

vrátili z

Co uiníme, pane?

ješt všichni

—

zeptal

se

se

nkdo

objeví

Kroto,

se.

Cekejme

odpovdl

zde,

rada Chilonova

—

— Není teba, abychom — Le zárove že rozumná. — Kdyby bylo byli

Vinitius.

vidni na nádvoí

snad

!

myslil,

])yla

po ruce nkolik nevolník, bylo by možno obsaditi

dvee, kteréž

se zdály býti

jediným výcho-

dem, a prohlédnouti pak všecky byty, ted bylo

te1)a

najíti

rázem obydlí

Lygiino,

ale

jinak

kiesané, jichž v dc>m dojista není nedostatek, mohli by

ji

upozorniti,

že je hledána.

Z toho

ohledu bylo by nebezpeno vyptávati se cizích osob. Vinitius se chvíli roztuvšlel, má-li se vrá-

QUO VADIS.

titi

pro nevolníiky, když tu zpod jedné ze záclon,

zavírajících v

ruce a

další

blížil se

obydlí,

lovk

vyšel

se

sítem

k fontán.

Mladý muž na prvý pohled poznal Ursa.

— To Lyg! — zašeptal Mnitius. — Mám mu hned polámat kosti? — Pokej je

!

Ursus stínu,

i

je

ninu, kterou bylo síto zíráviv celou noc na viti

vod

mokré,

síto

Ivroto a \ initius

zmizel

a šli

stáli

v

síni

oplachovati

ve

zelc'-

naplnno. Bylo patrno, že hbitov, obmýšlel pi'ipra-

k snídaní. Po chvíli

ji

vzal

ne'bo

nezahlédl.

poal klidn ve

nkoniv svou s

práci,

ním za záclonou.

za ním, soudíce, že

pijdou

l)ímo do obydlí Lygiina. když postehli, že

Podivili se tudíž vehce,

záclona oddlovala od nádvoí nikoli obydlí, ný-

druhou temnou chodbu, na jejíž konci bylo vidti zahrádku s nkolika cypiši a myrtovými kei a malý domek, jakoby pilepený ku zadní I)rž

stn

jiného domu.

Oba hned nost výhodná. všichni

obyvatelé

usnadovala s

pochopili, že to je pro

Na nádvoí

obránci

i

okol-

domu, odlehlost domku Rychle

podnik.

jejich

spíše

n

mohli se sibhnouti

s

Ursem

—

405

—

a

ale

utkají

potom zmocní 45

se se

HENRYK SIENKIEWICZ:

Lygie a rovnž rychle dostanou a

tam

nikdo

jich

eknou,

lm

ntzastavi,

že jde

a

kroej

uzev dva

a

a vrátil se

ní

s

na

ulici,

Pravdpodobn

zastaví-li

je

nkdo, :

ku pomoci.

a vyzval by je

kdv hluk

se

dal by se Vinitius poznati vigi-

Ursus vcházel práv vil se

rady.

o uprchlou rukojemku Césarovu

pípad

v tomto

vdti

už budou

si

v

okamžiku do domku,

vzbudil jeho pozornost, zastalidi,

položil síto na balustrádu

k nim.

— Co zde hledáte? — zeptal — Tebe — odpovdl Vinitius. -

se.

!

Xaež,

obrátiv

se

ku

Krotonovi,

zvolal

rychle tichým hlasem:

—

Zabij!

Kroto vrhl se jako tygr na Lyga, a než se L}g' mohl vzpamatovati, nebo poznati nepátele, uchopil ho svými ocelovými pažemi. Vinitius byl píliš lou, než

jist

jeho nadlids^kou

si-

minuv

je,

aby ekal na konec zápasu

skoil ku

dveím domku, otevel

;

je

a

nalézal

temné jizb, osvtlené toliko Svtlo i)lamene padalo pímo na Lygiinu tvá. Druhá osoba sedící u ohn byl onen staec, který provázel Ursa se

v

ohnm

]it)nkutl

plápolajícím na krbu.

—

a dívku cestou z Ostriana.

QUO VADTS.

Mnitius vpadl tak náhle,

pozvednuv

hnal se

ji,

ovšem cestu

s

zastoupil,

ní

než

že,

se

Lygie

kolem pasu a ke dveím. Staec mu

vzpamatovati mohla, uchopil

ji

le on ])itisknuv jednou

rukou dívku k prsoum, druhou, volnou rukou

Káp

starce odstril.

mu

spadla

hledu na známou a v této

s

hlavy.

Pi

chvíli strašlivou

po-

tvá

stydla Lyo^ii krev v tle leknutím a hlas v hrdle jí

mel.

Marn

Chtla

volati

o pomoc, ale nemohla.

chytala se dveí, aby odporovala. Prsty

svezly se

po kamenu a div nepadla v bezvdo-

jí

mí pohledem na dsný obraz, který zahlédla, když

s

ní A'initius

vl)hl do zahrady.

Ursus držel v rukou prohnutého krve.

Uzev

lovka úpln

hlavou svšenou,

s

je,

s

na zad

ústy plnými

ješt jednou udeil pstí do jeho

hlavy a v okamžení jako rozzuená

zv

skoil

k \"initiovi.

,,

—

Smrt

A

pak

Nezabíjej

mem

!

— pomyslil

slyšel jakoi ve !"

Potom

cítil,

si

s

patricius.

snu výkik Lygiin že kdosi

rozevel ruce, kterými

se zem oích

mladý

ji

:

jakoby hro-

objímal,

konen

ním zatoila, svtlo dne zhaslo v jeho

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

domu e-

Chilon ukryt za rohem nárožního

nebo zvdavost v Myslil, že bude dobe

co se stane,

kal,

se strachem.

již

zabije.

zápasila

držeti se

pi

podaí-li se jim Lygii unésti. Urbana

\"initiovi,

se

nm

neobával, 'nebo

byl

že

jist,

ho Kroto

Naproti tomu chystal se pro pípad, že

by se v pustých dosud ulicích

kesané nebo

kdyby

lidé sbhli,

kteíkoli lidé se chtli Vinitiovi

pedvle Césarovy,

stavti na odpor, že k nim promluví jako

jako vykonavatel

stavitel vlády,

pípad

v tomto posledním

a

na

pomoc mladému

lot

a tím

že

si

in

ov.šem soudil, že

mže

Kdyby

bylo

nesl dívku a

s

z

nimi

sílu

Krotonovu

tribun by

zle,

ji

nenaleznou

pi'i-

cestu.

h'o

as

sám odse

však na

ticho v

síni,

rozuml,

její

úkryt

zpsobí

a

vyplaší.

Pomyšlení

initiovi

dirši

zdaiti.

Kroto udlá mu

Jestli

,\

V

daleka pohlížel.

— hluk — tož né;

vig^ily

\"initiv jest nerozvážný,

prodlužoval, znepokojovalo

kterou

vyzve

píze.

zjedná novou

spoléhaje však na strašlivou

pouštl, že se

že

patriciovi proti pouliní ho-

to nebylo'

že

mu ostatn nei)rijempípad by ho bylo že 'by poznovu z nho

v tomto

znovu teba

a

dovedl vytžiti slušné množství

sestercií.

QUO

—

Náhle cosi

A

.

si

—

pro

mne

ze

.

.

nebo

se zarazil,

vynoilo

ped

pravil

žádný toho nedomýšlí. Bohové, bo-

se

hové, dovolte mi jen

fíl

—

Cokoliv uiní

a

uiní,

VADIS.

se

mu

sín; pitisknuv

se

zdálo, že se

ke

zdi, hle-

sebe, taje v prsou dech.

nemýlil

se,

nebo

sín vystril kdosi

ze

hlavu a rozhlížel se vkol.

Po

chvíli

—

To

však zmizel.

Chilon

—

slyšet,

že by

—

ale jestli se zmocnili dívky,

Lidé potkají

kiela je

boh

pomyslil

pro

není

a ])ro pohlížejí na ulici?

tak jako tak,

na Cariny, bude ve všech

nebo Kroto

je \'initius

nist

nesmrtelných

neho

živo.

—

než dojdou

Co

to?

U

!

X'áhle zježily se Chilonovi zl)ytk\- vlasu na

hlav. A'e dveích ukázal se Ursus, maje pes ruku pehozeno tlo Krotojiovo, a rozidédnuv se ješt jednou, rozbhl se s ním pustou ulicí k ece.

Chilon sploštil se u zdi jako kus omítky.

—

Zahynul jsem,

jestli

mne uzí

!

— .po-

mvslil.

Le

Ursus

pebhl

znu'zel za následujícím

déle,

rychle kolem

nároží a

domem. Chilon neekaje

bžel hlouh do ])íní

ulice,

drkotaje zul)y

HENRYK SIENKIEWICZ:

Bžel

leknutím.

tak rychle, že ilost ta

u mla-

i

díka byla by obdivuhodnou.

—

daleka

Jestli vraceje se, z

mne

—

mne

uzí. do-

— Spas

mne, Jove, spas, Apolline, spas, Herme, spas, Bože kesanu! Opustím Rím, vrátím se do Mesembrie.

jioní

v}'proste

a zabije

mne

z

i'íkal si.

rukou toho démona

který zabil Krotona, zdál se

ten

býti

mu

—A

!

jakous nadlidskou bytostí.

myslil, že to

snad

njaký bh,

je \'

])ostavu barl)ara.

té

chvíli

Kmitlo

mohl

zabiti

ježily

na

Bh

hlav

])i

mu též kesan,

Utíkaje

který na se vzal

vil

ve všechny

bohv svta, na všechny mythy, jimž vvsmíval.

Lyg',

v té chvíli sku-

hlavou,

druhdy

se

že

Krotona

mu

a vlasy znova se

pomyšlení, že zahrával

tako-

s

vou mocí.

Teprve probhnuv nkolik zákoutí, zahlédl

nmu,

dlníky picházející

proti

upokojil. A" prsou

neml

liu rati

jednoho

z

již

dom

a

ponkud

dechu, sedl

si

cípem plášt poal

a

se

na prasi

otí-

elo potem pokryté.

—

T>em starý

Lidé jdoucí proti ulice, a

opt

spalo.

A'

asn

rušno.

nmu

bylo kolem

pusto.

ástech

Msto

msta

nevolníci bohatých

—

410

—

ekl

si.

zaboili do postranní

nho

zámožnjších

nebo

—

potebuji klidu

a

ješt

bývalo

dom

byli

.

:

QUO VADIS.

nuceni .ny

asn

tch ástech,

vstávali, v

jež obydlc-

byly obyvatelstvem volným, živeným na ná-

klad panstva a proto zahálejícím, probouzeli se

zvlášt v

as

jaký

zim

pocítil

pesvdiv

tedy a

vstal

pozd.

dosti

na prahu,

Cl:ilon.

že

se,

krokem

již se

k ece.

— Snad nkde zahlédnu — bohové! ten

pravil

istercií,

Krotonovo tlo

Lyg", je-li

si

mohl by

mu

mšec,,

neztratil

který dostal od Vinitia, volnjším i)ral

posedv n-

pronikavý chlad, po-

si

!

—

lovkem,

za jediný rO'k vydlati miliony se-

nebo

udusil-li

Krotona jako štn, kdo

odolá? Za každé vystoupení v

arén

dali

by

mu tolik zlata, co sám váží. Lépe onu dívku steží, než sám Cerberus peklo. Ale necha ho též peklo pohltí! Nechci kostnatý.

s

ním

nic

Je píliš

míti.

— Co poít? Stala se vc strašná.

Jestli

on takovému Krotonovi polámal kosti, tož jist Vinitiova duše kvílí tam nad tím prokletým domem, oekávajíc pohbu. U Castora To pece Patricius, pítel Césarv, píbuzný Petroniv, pán, známý v celém ím, a tribun vojenský. Za smrt jeho neujde trestu. Kdybych se nyní odei

!

bral do tábora praetorian nebo vigil

.

.

Umlkl, poal pemýšleti a po chvíli si ekl Bda mi Kdo ho dovedl do onoho do-

—

!

—

411

—

HENRYK SIENKIEWICZ:

ne-li

411U,

xc jsem k

Co

se

jseiii

Jeho propuštnci

já?

nmu

i

ukázal dum, ve

se

i

pece eknou,

beztrestné. Ale

nkam

pi"esídlil se

kterém byl

dokázalo, že jsem nechtl že

jsem

její

to patricius, neprojde mi to v

je

pad a

nkteí vdí pro. mne bndon podezíivati. že

mu úmyslné

usmrcen? Kdyby

A

nevolníci vdí.

docházel a

stane, jestli

jeho smrtí,

i

kdybych

mlky

píinou

.

.

žádném píopustil

ím

daleko, dal bych se tím ješt

u vtší nebezpeí.

Tak nebo o

vybrati

to,

mstem,

tak

—

vždycky

a i^ece cítil Chilon, že v

tsno. Každý jiný by mohl

mu, co

tovi vit^ilu a íci

na

jíti

jenom

Šlo

zle.

Rím

zlo menší.

si

byl ohromn3''m

nm

pímo

se stalo, a

muže

býti

k praefek-

by

i

padlo

nho njaké

podezeni, klidn vykati vyše-

Ale

minulost Chilonova byla toho

tení.

celá

druhu, že všeliká

tem msta,

bu

jia

velmi

uvaliti

s

bližší

známost,

bu

s

praefek-

praefektem vigilv, musela by vážné

starosti,

a

zárove by

uinila pravdpodobnými veškerá podezení, jež

bv

iiedníkm mohla S druhé strany

diti

a

Petronia v

pijíti na mysl.

—

utéci,

domnní,

znamenalo by utvr-

že byl Mnitius zrazen

zavraždn následkem úmluvv. Onen Petronius

QUO VADIS.

1j\1

v

lovk

mocný, který mohl rozkazovati

celém státu a který by

nalezl vinníky, l^y

se

'by

byli

jist postaral, aby

na kraji svta. Chilo-

novi pišlo na mysl, neml-li by a

vypovdti mu,

policii

jiti

pímo

k

nmu

co se udalo. Ano, to byl nej-

zpsob. Petronius byl lovk klidný, a Chimohl býti jist aspo tim, že ho vyslechne' až do konce. Petronius, který znal vc od poátku, spíše by uvil nevin Chilonoy než praefekti. Aby však mohl jiti k nmu, je teba pedelepší

lon

vším

vdti

nevdl.

jist, co se stalo

Mdl

\^initiem. Chilon

s

ovšem Lyga, jak odnášel kradmo

Krotonovo tlo k ece, ale nic více. Vinitius níolil mohl též býti jen rann nebo chycen. Xyní teprve pišlo Chilonovi na mysl. že b_v být zabit, ale

se

kesané

zajisté

lovka

neosmlili zabiti

mocného, augustiana

a

vysokého úednvka vo-

jenského,

nebo zloin toho druhu mohl by

n

všeobecné pronásledování.

uvaliti

Pravdpodobnjším drželi,

—

ho pemoci se

na

za-

na jiném

ukrýti.

'Myšlenka

—

jest, že

aby Lygii poskytli asu, by

míst mohla

tak

Jestli

ta nai:)lnila Chilona nadjí. ho onen lygický drak neroztrhl

v prvnim návalu, jest tedy živ, a sám dosvdí, že jsem ho nezradil,

—

413

—

je-li

a

živ,

pak

tož

netoli-

HENRYK SIENKIEWICZ:

opt na pede mnou nové pole. ?-.[olm dáti na srozumnou jednomu z propuštných, kde má hledati pána, a pjde-li k praefekko nic mi nehrozí, ale (o Herme, poítej

(Iv jalvivky) otevírá

nebo

tovi já

ne,

nmu

k

se

bude jeho vcí, jen když nebudu

musiti

jíti.

Mohu

také

jíti

k Petro-

niovi a poítati na náhradu. Hledal jsem Lygii.

nvní budu hledati Vinitia a

Teba

vsak

potom znovu

pedem vdti,

je-li

živ

Lygii.

nebo

zal)it.

jiti

Tu pišlo mu na Demovi

k pekai

mysl. že bv mohl v noci a zeptati

se

na to Ursa.

Ale myšlenku tu ihned odmítl. Nechtl mít nic co initi

s

Ursem.

!Mohl pipustiti, nezabil-li

patrn dostal výstrahu od nkterého ze kesanských starších, jemuž se vyznal se svým zámrem, že jde o vc neistou a že ho k ní njaký zrádce chtl pemluviti. Ostatpi pouhém pomyšlení na Ursa pebhl Chilonovi mráz po celém tle. Pak si pomyslil, že veer pošle Euricia pro zprávy do onoho domu, ve kterém se vše udalo. Nyní se však musil naL'rsus Glauka. že

n

svtiti,

vykoupati a odpoinouti.

cesta do Ostriana a

skuten nad Jedna

vc

útk

Probdná

noc,

ze Zátibei unavily ho

míru. tšila ho stále, že

ml

u sebe dva

QUO VADIS.

mšce, onen, onen, který

který

mu

dal na

doma,

a

zpátení cest'ze hbitova.

Vzhledem k šastné

nž

Vinitius

dal

niii

té 0'kolnosti, jakož rov-

vzhledem na všeliké rozileni,

jež zažil, usta-

novil se na tom, že hojnji se naji a že se napije

lepšího vína než obvykle.

A

konen

když

otvírali vinárny,

nadešla hodina, ve které

uinil to v míí-e tak znané, že

zapomnl na koupel. Chtlo se mu spáti a ospalost odala mu síly do té míry, že se vrátil krokem chvjícím se do svého bytu na Subue, kde ho ekala za Vinitiovy peníze zakoupená nevolnice.

Tam

vešed do tmavého

— cubícula,

— jako

lžko

vrhl sebou na

Vzbudil se teprve veer,

liší

vlastn

vzbudila

ho nevolnice, vybízejíc ho, aby vstával, kdosi

jej

hledá a chce se

s

doup

a ihned usnul.

ním vidti v

nebo

jisté

d-

ležité záležitosti.

Ostražitý Chilon vzpamatoval se ve chvíli;

hodiv na se rychle pláš volnici,

A

aby odešla, ztrnul

!

kápím

s

v_\'hlédl

a

opatrn

nebo pede dvemi

poruiv

ne-

ven.

cubícula uzel

obrovskou postavu Ursovu. Cítil,

va

i

jak pohledem tím zledovatly

nohy, srdce že pestává nui

—

4.1b

—

bíti

mu

hla-

v tle, a po

:

HENRYK SIENKIEWICZ

zádech že se

mu

hemží

QUO VADIS.

:

mravenc. Chvih

roj

mohl promhiviti. potom však vlastn zasténal

— ,

.

.

Svro

!

nejsem zde

.

—

toho

spíš,

pane

neznám

.

dobrého lovka.

—

—

.

ne-

jektaje zuby. ekl,

ekla jsem mu. odpovdla dívka

že

—

zde a že

jsi

a

on žádal, abych

t

vzbudila.

—

O bozi Le Ursus

se

!

.

.

.

t

dám

.

.

.

netrpliv prodléváním piblížil

ku dveím cubicula

sehnuv

a

se,

vstril hlavu

do vnit.

— Chilone Chilonide — ekl. — Pax tecum pax, pax — odpovdl kesan! Ano. jsem Chilon. — O, mýlka. — Xeznám t. Chilon, — to — Chilonide — opakoval Ursus — !

!

!

nejlepší

ale

z

je

Chiloiie

pán tvj,

zárove

\'initius,

se

vyzývá t, abys k

mnou.

Konec

•"**

^V,

dílu prvního.

416

—

nmu

pišel

^il KOHOUT^

^ ggáíf -rJHlar

%

);«•.-,

"««^.