Využití Letenských sadů ve výuce botaniky a dendrologie

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra biologie a environmentálních studií

Využití Letenských sadů ve výuce botaniky a dendrologie Bakalářská práce

Autor: Tereza Vilímová Vedoucí práce: PhDr. Petr Novotný, Ph.D.

Praha 2014

Abstrakt Bakalářská práce navrhuje možnost využití Letenských sadů v Praze při realizaci školní botanické vycházky určené pro žáky 7. ročníku základní školy. Práce je rozdělena na jednotlivé části, které teoreticky rozebírají význam vycházek pro výuku a následně se prakticky soustředí na usnadnění hladkého průběhu vycházky. V práci je detailně popsána druhová skladba realizované výsadby a jsou zde uvedeny příklady vzdělávacích aktivit, které lze úspěšně provozovat na území městského parku a které mohou zpestřit a obohatit čas, který děti stráví v tomto prostředí. Kromě výše uvedených informací je práce doplněna o část zabývající se historickým významem daného území a architektonickými památkami, které jsou pro tuto část Prahy charakteristické. Hlavním cílem bylo vytvořit podklady, na jejichž základě může učitel variabilně zvolit, jakým tématům a v jakém rozsahu se bude na vycházce věnovat. Dle zájmu dětí je možné navodit situace, které povedou k aktivnímu zapamatování sdělených informací a operativně doplnit vycházku o další aktivity, které budou dále rozvíjet samostatnou práci dětí. Klíčová slova Letenské sady, vycházka, dendrologie, hry

Abstract

Letná Park in Botany and Dendrology Instruction The thesis proposes the possibility of using the Letná Park in Prague during the realization of a school botanical walk for the pupils of the 7th year of the elementary school. The work is divided into individual parts which deal not only with the importance of the walks for teaching, but also with theoretical and practical part, which will make the smooth course of the walk easier. In the thesis the species composition of realized plantation is described in detail and there are mentioned the examples of educational activities which can be safely done in the area of the city park and which can liven up and enrich the time children spend in this natural environment. In addition to the information above the work is complemented by the part dealing with the historical significance of the area and the architectural monuments, which are characteristic for this part of Prague. The main aim was to create materials, on the basis of which the teacher can variably choose which topics and to what extent he or she will deal with during the walk. According to the children's interest, it is possible to induce situations that will lead to the active memorization of communicated information and operatively supplement the walk with complementary activities that will further develop the individual work of children.

Key words The Letná Park, walk, dendrology, games

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Petra Novotného, Ph.D. s vyznačením všech použitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním bakalářské práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů. Byla jsem seznámena s tím, že se na mojí práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Souhlasím s uložením své bakalářské práce v databázi Theses.

V Praze dne 10. dubna 2014

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu své práce PhDr. Petru Novotnému, Ph.D. za jeho rady a čas, který mi věnoval při zpracování dané problematiky. Zároveň bych chtěla vyjádřit poděkování svým rodičům i příteli za podporu, kterou mi věnovali po celou dobu mého studia.

OBSAH 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 8

2.

VYCHÁZKY DO PŘÍRODY ................................................................................... 9

3.

4.

2.1

Význam vycházek .............................................................................................. 9

2.2

Historie vycházek ve výuce ............................................................................. 10

POPIS LOKALITY ................................................................................................ 12 3.1

Historie založení Letenských sadů ................................................................... 12

3.2

Architektonické památky Letenských sadů ..................................................... 14

3.2.1

Bruselský pavilon ..................................................................................... 14

3.2.2

Letenský zámeček ..................................................................................... 15

3.2.3

Letenský kolotoč ....................................................................................... 15

3.2.4

Metronom.................................................................................................. 16

3.2.5

Hanavský pavilon ..................................................................................... 18

3.2.6

Rudolfova štola ......................................................................................... 19

3.2.7

Větráky tunelu pod Letenskou plání ......................................................... 20

3.2.8

Zemědělské a technické muzeum ............................................................. 21

3.2.9

Bašta sv. Máří Magdaleny ........................................................................ 21

VÝSADBA V LETENSKÝCH SADECH ............................................................. 22 4.1

Hlavní funkce městské zeleně .......................................................................... 22

4.2

Základní informace .......................................................................................... 22

4.3

Metodika práce použitá při inventarizaci ......................................................... 23

4.4

Výsledky inventarizace .................................................................................... 24

4.5

Výběr taxonů .................................................................................................... 25

4.6

Taxony krytosemenných (listnatých) stromů ................................................... 25

4.6.1

Bříza (Betula) ............................................................................................ 25

4.6.2

Buk lesní (Fagus sylvatica) ...................................................................... 27

4.6.3

Dub (Quercus) .......................................................................................... 28

4.6.4

Habr obecný (Carpinus betulus) ............................................................... 31

4.6.5

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) ............................................................ 31

4.6.6

Javor (Acer)............................................................................................... 32

4.6.7

Jírovec (Aesculus) ..................................................................................... 34

4.6.8

Kaštanovník setý – (Castanea sativa) ...................................................... 35

4.6.9

Katalpa – (Catalpa) .................................................................................. 36

4.6.10

Liliovník tulipánokvětý – (Liriodendron tulipifera)................................. 36

4.6.11

Lípa (Tilia) ................................................................................................ 37 6

4.6.12

Platan javorolistý – (Platanus x hispanica) .............................................. 39

4.6.13

Topol (Populus) ........................................................................................ 40

4.6.14

Vrba (Salix) ............................................................................................... 42

4.7

Taxony nahosemenných stromů v Letenských sadech .................................... 43

4.7.1

Borovice - (Pinus) ..................................................................................... 43

4.7.2

Jedle ojíněná – stejnobarvá (Abies concolor) ........................................... 45

4.7.3

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)........................................................... 46

4.7.4

Modřín opadavý (Larix decidua) .............................................................. 46

4.7.5

Smrk pichlavý (Picea pungens) ................................................................ 46

4.7.6

Tis červený (Taxus bacata)....................................................................... 47

5. NÁVRH VÝUKOVÝCH AKTIVIT PRO 7. TŘÍDU ZÁKLADNÍ ŠKOLY A GYMNÁZIÍ .................................................................................................................... 48 5.1

Velké hledání ................................................................................................... 49

5.2

Co do parku nepatří? ........................................................................................ 50

5.3

Jak vysoké jsou stromy v parku? ..................................................................... 51

5.4

Jaký je obvod stromů v parku?......................................................................... 53

5.5

Co vidíš na trávníku? ....................................................................................... 55

6.

ZÁVĚR ................................................................................................................... 57

7.

POUŽITÁ LITERATURA ..................................................................................... 58

8.

SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 60

7

1. ÚVOD Základním cílem mé bakalářské práce bylo, za pomoci znalostí, které jsem získala v roce 2010 při prováděné inventarizaci Letenských sadů v Praze, navrhnout pro žáky druhého stupně základních škol vycházku do sadů, včetně některých zábavných a vzdělávacích aktivit tak, aby se při vycházce žáci nenásilnou formou seznámili s praktickými ukázkami jednotlivých druhů stromů, které se na daném území nacházejí. Efektivně provedená vycházka mimo areál školy je pro učitele náročná na přípravu i na samotnou organizaci. To je také jeden z hlavních důvodů, proč učitelé od pořádání školních vycházek upouštějí, případně je významně omezují. Tato práce jim má dodat potřebné informace v ucelené formě a umožnit jim variabilně kombinovat a následně zvolit, v jakém rozsahu se budou jednotlivým navrženým tématům či aktivitám věnovat v době, která je pro vycházku vyhrazena. Při návrhu procházky jsem jako základní učební materiál využila dvě z dostupných učebnic přírodopisu pro sedmý ročník základních škol a víceletých gymnázií a snažila se v reálném prostředí dětem ukázat stromy, které jsou v těchto učebnicích zmiňovány a doplnit i ty, které považuji za zajímavé a domnívám se, že jejich znalost by byla pro děti přínosná. Pro praktickou výuku jsem zpracovala pracovní listy a děti budou moci určovat, ke kterým stromům patří listy, květy či plody, které jsou na nich znázorněny. Rovněž je možné učit děti poznávat i další rostlinné druhy, které se v sadech nacházejí. Výuku v sadech je možné obohatit i o názorné hry, které mohou být pro děti zábavné a naučit je třeba jednoduchým způsobem vypočítat skutečnou výšku stromů, šířku koruny či obvod kmenů. V rámci vycházky děti mohou zapojit nejen oči, ale i další smysly a samy se přesvědčit, že se stromy liší nejen svým habitem, tvarem, barvou listů, plody či strukturou borky. Hra s ekologickým zaměřením na odpady, může děti povzbudit k tomu, aby se zajímaly o své okolí. V práci jsou rovněž doplněny informace o historických památkách, které jsou v Letenských sadech umístěny, nebo mají přímou souvislost s technickými stavbami pod Letnou, které může učitel při vycházce zmínit.

8

2. VYCHÁZKY DO PŘÍRODY

2.1

Význam vycházek Vycházka do přírody je ve výuce biologie velmi podnětná a při vhodně zvoleném

programu lze tuto formu využívat i ve velkých městech, kde se zejména v městských parcích mohou děti seznámit se zajímavou flórou a dozvědět se nové poznatky netradiční formou. Altmann (1972) jako vycházku označuje krátkodobou exkurzi (trvání 1-2 hodiny až jeden den), při které učitel odejde se žáky do přírody v blízkém okolí školy, případně odjede se žáky na místo snadno dostupné veřejnou dopravou, kde skupina studuje roztroušené a často i jednotlivě se nacházející objekty a jevy. Hlavním obsahem je studium a případně i sběr didakticky vhodně vybraných biologických objektů a jevů. Pro vycházky je možné využít i hodin mimo plánovanou vyučovací dobu. Pak je ale nutné o vycházce informovat v předstihu ředitele školy a rodiče žáků a dohlédnout i na návrat žáků do školy v předem dohodnutý čas. Vycházky do přírody jsou nejčastěji využívaným nástrojem, kterým se děti učí poznávat své okolí, ve kterém se prakticky seznamují s živočichy a rostlinami, které je bezprostředně obklopují. Nejmenší děti mají obvykle v předškolních zařízeních k dispozici zahradu, ale starší děti, které navštěvují základní školu, svůj pobyt ve venkovním prostředí často omezují a tráví svůj čas převážně v budovách, u počítačů či televize. Tato skutečnost se neblaze projevuje nejen na jejich zdraví, ale i na jejich znalostech přírody a vztahu k ní. Je vhodné všemi dostupnými možnostmi podporovat to, aby i starší děti do přírody chodily a pokusit se je nasměrovat k tomu, aby si vytvořily kladný vztah ke svému okolí, naučily se v přírodě pohybovat a byly k ní ohleduplní. Procházky, které mají výchovně vzdělávací program, se velmi se osvědčily nejen při ekologické výchově mládeže a péči o životní prostředí, ale hlavně pomáhají rozvíjet vztah návštěvníků k určitému konkrétnímu území. Pokud je návštěva reálného přírodního prostředí doplněna o vzdělávací aktivity, hry a prohlídky spolu se stručným výkladem, může taková návštěva probudit v dětech hlubší zájem o přírodu a napomoci lepšímu

9

zapamatování učiva, které žáci probírají nejen v hodinách přírodopisu či biologie na základních školách i gymnáziích. Pro úspěch vycházky, která má rozvíjet zájem dětí o ekologii a ochranu přírody je důležitý zájem, nadšení a touha objevovat. Pedagog může děti pouze usměrňovat, protože pokud je zavede do terénu a pobídne je, aby se věnovaly vlastnímu pozorování, tak většina zjištění bude výsledkem jejich vlastní aktivity. Nové poznatky si tak lépe zapamatují a stanou se tak nedílnou součástí jejich každodenního praktického jednání. Výchovné programy procházek v přírodě vedou děti k tomu, aby se učily přírodu vnímat, aby „osahaly“ přírodu všemi smysly. Učí je rozeznat a zachytit rozmanitost barev a tvarů, vnímat vůně či využít k poznání hmat. Malé objevy, které děti učiní, tak mohou vzbudit jejich zájem o přírodu a rovněž jim ukážou, že je potřeba přírodu chránit. Stejný význam ve výuce má např. i školní výlet, který trvá obvykle další dobu než vycházka (i více dnů) a žáci se v rámci výletu dostávají na zajímavá místa, které jsou mnohem vzdálenější od jejich bydliště, než v případě vycházek či krátkých exkurzí.

2.2

Historie vycházek ve výuce Altmann (1972) upozorňuje, že exkurze byly oceňovány v průběhu celého vývoje

všeobecně vzdělávacích škol. Uvádí, že již Jan Ámos Komenský (1592-1670), ve „Velké didaktice“ požadoval výuku v přírodě jako základ vlastního názoru, zkoumání a zkušeností. Exkurze jako vyučovací forma vznikala ve spojení s bojem proti strnulému a dogmatickému způsobu výkladu a proti prostému memorování sdělených informací bez hlubšího pochopení. I v průběhu devatenáctého a dvacátého století se mnoho významných pedagogů snažilo propagovat exkurze do přírody při výuce biologie. Z mnoha propagátorů je možné jmenovat např. F. Junga (1832-1905), Otto Schmeila (1860-1943), z českých organizátorů vycházek do přírody Antonína Vimmera (18641941) a Bohuslava Řeháka (1895 – 1967). Dostupná literatura zdůrazňuje, že procházku je možné organizovat v každém ročním období a poznávat tak přírodu v různých časových proměnách. Vycházky do přírody posilují v žácích zájem o probírané učivo, zlepšují jejich samostatnost, bystří smysl pro krásu přírody a cvičí jejich úsudek. Botanické exkurze významně oživují 10

vyučování a prakticky doplňují informace uvedené v učebnicích. V praxi si tak žáci mohou ověřit, jakým způsobem se určují jednotlivé druhy rostlin a dozvídat se i nové informace z jiných vědních oborů nejen z přírodopisu či botaniky. Pokud žáci pod vedením učitele odejdou z obvyklého školního prostředí, obohatí je to o nové zkušenosti a pomůže jim to lépe pochopit vztahy a souvislosti, které jsou pro přírodní prostředí charakteristické. Obecně mají exkurze do přírody za úkol rozšířit a upevnit druhovou znalost rostlin a živočichů a učitel je využívá k prohloubení a rozšíření praktických znalostí přírodnin. Exkurze umožňují ve zvýšené míře, oproti výuce ve třídě, používat vysoce účinné metody pozorování a pokusů a tak podstatně ovlivňují rozvoj rozumových schopností žáků. Tyto metody dovolují orientovat se v obsahu, srovnávat přírodní jevy, objevovat vztahy mezi nimi, objevovat a nacházet různé objekty a využívat samostatné práce žáků. Pokud dojde ke srovnání možností výuky ve třídě s možnostmi exkurzí, je vidět, že občasná demonstrace preparovaných přírodnin nebo prezentace pomůcek nemůže nahradit kontakt se živou přírodou. Živý strom působí na žáka zcela jinak než jeho pouhý nástěnný obraz či fotografie. Pozorování na vycházkách do přírody doplňuje a často i opravuje představy a pojmy, které žák zná z verbálního vyučování. Exkurze dodává bohatý faktický materiál k další výuce. Na exkurzi je důležitý i výcvik dovednosti jak své pozorování stručně a výstižně popsat. Díky zvoleným aktivitám žáci mohou zaznamenat svá zjištění a výsledky porovnat s předchozím očekáváním. Žáci se rovněž učí zdokumentovat svou vlastní práci. Aby exkurze proběhly co nejúčelněji, nebyly monotónní a byly organicky spjaty s vyučováním, je možné je využít pro výuku několika zcela odlišných učebních témat. V případě vycházky do Letenských sadů je možné sdělit dětem zajímavé informace, které se týkají nejen botaniky, ale rovněž historie navštíveného místa či zde postavených budov nebo volit vhodné aktivity tak, aby obsáhly i informace spojené s matematikou či ekologickou výchovou.

11

3. POPIS LOKALITY Pro velkoměsto s více než 1 000 000 obyvatel jsou odpočinkové zelené plochy velmi důležité a je potřeba je dlouhodobě nejen udržovat, ale i rozvíjet. Podíl zelených ploch je v jednotlivých pražských částech velmi rozdílný a má i různou kvalitu. Němec (1997) vysvětluje, že z tohoto důvodu byly plochy zeleně v Praze rozděleny do čtyř kategorií. Jde o plochy mimořádného významu, plochy celoměstského významu, plochy městského významu a plochy doplňkové. Letenské sady, díky své mimořádné poloze, rozloze i odborné péči, která je prostoru dlouhodobě věnována, patří do první kategorie. Pražské Letenské sady na levém břehu řeky Vltavy jsou místem, které mnoho obyvatel využívá nejen k procházkám, ale i k aktivnímu trávení volného času. Asfaltové cesty mnoha mladým lidem slouží k in-line bruslení či jízdě na skateboardech, uprostřed parku je velké oplocené hřiště pro malé děti, kde jsou instalovány hrací prvky, a z okraje parku nad řekou Vltavou je možné obdivovat krásné městské panorama.

3.1

Historie založení Letenských sadů Pacáková-Hošťálková (1999) uvádí, že park pro veřejnost byl v těchto místech

založen po roce 1860 převážně na místě někdejších vinic barona Jakuba Sommera, který na začátku 19. století vlastnil většinu letenských pozemků. Rozloha parku je přibližně 25 ha a výškový rozdíl mezi patou svahů a rovinatými partiemi činí cca 38 m. Jako první byla založena střední část parku podle návrhu Bedřicha Wünschera. Steinová (2008) ve své práci zdůrazňuje, že východní část Letenských sadů je památkově chráněná. František Thomayer, uznávaný pražský zahradník, zde vytvořil zahradní kompozici, která se zachovala do dnešní doby a je považována za vynikající. Nástup do východní části parku je tvořen promenádním pásu s dvojitou platanovou alejí. Od 60. let 19. století letenskou planinu a přilehlé svahy postupně vykupovala od soukromníků Pražská obec, která chtěla celý prostor proměnit na veřejnosti přístupný park. Letenské stráně byly kvůli opakovaným sesuvům půdy zpevněny opěrnými zdmi a byly založeny první cestičky pro pěší na vytvořených serpentinách. Okrašlovací spolek pro vysazování stromů dal pro novou část parku vypracovat plán a rovněž se zasloužil o 12

jeho realizaci v roce 1858 – 1864. Nejdříve byly zahájeny výsadby na západní straně zakončené u Hanavského pavilonu a také se započalo s rozsáhlou výsadbou keřů a stromů na holých letenských svazích. Znovu byla založena a osázena lipami historická cesta, která spojuje park s Píseckou branou. Pacáková-Hošťálková (2000) doplňuje, že podélnou kompozici parku tvoří dvě promenádní trasy. Jedna vede při koruně svahu, druhou tvoří historická trasa, která vede od Letenského zámečku k Písecké bráně. V prostoru mezi těmito trasami je rozmístěna řada drobných krajinářských partií propojených systémem alejí. Ve středu sadů je ve svahu od Vltavy umístěno mohutné schodiště, které vede k bývalému Stalinovu pomníku a v západním okraji parku, kde stojí Hanavský pavilon, je jedna z nejhezčích vyhlídek na Prahu. Navazující rozsáhlé krajinářské palouky obepíná parkově upravený pás od Karla Skaláka, který vede podél Mariánských hradeb až k Písecké bráně. Pro názornou představu celkového vzhledu sadů, je do práce vložen orientační plán tohoto území, na které jsou znázorněny promenádní trasy zmíněné výše. č. 1 - Promenádní trasa při koruně svahu č. 2 - Promenádní trasa od Letenského zámečku (A) směrem k Písecké bráně (B)

Obrázek 1 Orientační plán Letenských sadů (převzato z Stach 2013 a upraveno podle autorky, ©Tereza Vilímová)

13

3.2

Architektonické památky Letenských sadů Pro udržení zájmu a trvalé pozornosti dětí je vhodné při procházce zmínit nejen

informace z botaniky, ale rovněž upozornit na další zajímavosti. Procházka sady je pro návštěvníky příjemná nejen díky zdařilé zahradní kompozici, ale i díky jednotlivým architektonickým památkám, které tuto zahradní kompozici citlivě doplňují. 3.2.1 Bruselský pavilon Jde o moderní budovu, která reprezentovala Československo na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Tento výstavní pavilon, který je zasazený do svahu na východním okraji parku, jen kousek od vstupní části z ulice Františka Křížka, byl do Letenských sadů převezen v roce 1960. Po převezení do Prahy byl přeměněn na restauraci, která byla Pražany velmi oblíbená nejen pro krásnou vyhlídku, ale i pro své bezprostřední okolí, které bylo po instalaci pavilonu doplněné moderními parkovými výsadbami. Pacáková-Hošťálková (2000) doplňuje, že v současnosti, po nutné rekonstrukci, je pavilon v soukromých rukách a veřejnosti není volně přístupný.

Obrázek 2 Bruselský pavilon (foto autorka)

14

3.2.2 Letenský zámeček Letenský zámeček se nalézá zhruba uprostřed Letenských sadů, v podstatě přes ulici od Národního technického muzea a ve směru od nábřeží nad Štefánikovým mostem. Jedná se o dvoupatrovou vilu v italském stylu. O využití zámečku bylo rozhodnuto již při jeho výstavbě. Měl sloužit Pražanům jako restaurace, jejíchž služeb měli využívat během svých procházek na Letenský kopec. Majitelem objektu byla Pražská obec. Jako restaurace je využíván i v současnosti a jeho zahrádky jsou doplněné o drobné barevné plastiky, které oživují celý prostor a zpříjemňují tak návštěvníkům pobyt.

Obrázek 3 Letenský zámeček (foto autorka)

3.2.3 Letenský kolotoč Novorenesanční dvanáctistěnný Letenský kolotoč je umístěn v prostoru za Letenským zámečkem. Jedná se o nejstarší dochovanou atrakci podobného typu v Evropě. Díky své jedinečnosti je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek. Kolotoč nechal zhotovit provozovatel vinohradského hostince „U Kravína“ Josef Nebeský v roce 1892. Řezbářské práce provedl tesařský mistr Matěj Bílek a původně byl kolotoč umístěn na Vinohradech.

15

Skalická (2007) zveřejnila informaci, že kolotoč stále má původní dřevěný pavilon, který je vybudován na půdoryse pravidelného dvanáctiúhelníku. Interiér kolotoče je z roku 1894. Středový sloup točny je vyzdoben třemi původními rytíři. Na točně je umístěno osmnáct koní, které jsou potaženy pravou koňskou kůží, vycpané slámou a oči mají ze skla. Čtyři autíčka přibyla ve 30. letech 20. století. V roce 2004 kolotoč získalo Národní technické muzeum. Kolotoč nebyl v dobrém technickém stavu a vyžadoval zásadní rekonstrukci. Odhadovaná finanční částka na opravy však byla vyšší než možnosti muzea, a proto byly do současnosti restaurovány jen některé figuríny koní. Vzhledem k celkové náročnosti rekonstrukce je v současnosti kolotoč pro veřejnost uzavřen a návštěvníci sadů mohou obdivovat jeho uměleckou výzdobu pouze zvenku.

Obrázek 4 Historický karuselový kolotoč (foto autorka)

3.2.4 Metronom V roce 1953 započala výstavba monumentálního pomníku J. V. Stalina, který projektovali architekti Jiří a Vlasta Štursovi. Šlo o největší skupinové sousoší v Praze, které bylo velmi dobře viditelné z nábřeží Vltavy a od Čechova mostu. Složitá struktura bývalého pomníku a jeho okolí je oddělena od prostoru vlastní Letenské pláně výraznou alejí z lip stříbrných. Podesta pomníku byla zhotovena z opracovaných pískovcových

16

kvádrů a v základech bylo zabudováno dvacet tři základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, kámen z Ležáků a část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Na každém kamenu je vytesán nápis, odkud kvádr pochází. Kameny se liší svou barevností i strukturou a jejich zabudování do stavby mělo v dané době symbolický význam. Pacáková-Hošťálková (2000) upřesňuje, že pomník byl zbourán v roce 1962 a na místě zůstal pouze jeho podstavec s radiálami přístupových cest. Tyto radiály člení prostor na několik částí, kde jsou vysazeny stromy bez keřového patra. Celý prostor působí dojmem malých, navzájem od sebe oddělených hájků. V současnosti na podestě místo pomníku stojí pohyblivý metronom, instalovaný v roce 1991. Podstavec a jeho podzemní prostory jsou neudržované a značně poškozené, protože dosud nebylo nalezeno jejich smysluplné využití. Pražanům nejsou tyto prostory veřejně přístupné.

Obrázek 5 Podesta pomníku s instalovaným metronomem (foto autorka)

17

Obrázek 6 Detaily základních kamenů podesty pomníku (foto autorka)

3.2.5 Hanavský pavilon Nápaditý a

velice

zdobný pavilon

postavil

pro

prezentaci

výrobků

Komárovských železáren kníže Hanavský. Pavilon byl původně vybudován pro Jubilejní výstavu v roce 1891 na Pražském výstavišti. Mimo sklo a výplňové zdivo je postavený celý z litiny. Před skončením výstavy jej kníže Hanavský věnoval městu Praze a představitelé města jej s nadšením přijali. Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a přenesen do Letenských sadů, kde byl znovu postaven na Mariánských hradbách v těsném sousedství zahradní zdi Kramářovy vily. Jde o velmi významnou umělecko-historickou památku postavenou v pseudobarokním stylu. V současné době je provozován jako restaurace a z terasy nabízí výjimečně krásné pohledy na pražské mosty a věže.

18

Obrázek 7 Hanavský pavilon (foto autorka)

Kromě výše uvedených památek jsou v Letenských sadech i stavby, které návštěvníci nevidí a mnoho obyvatel o nich často neví. Jde o technické památky velkého významu, ukryté pod zemí, či památky, které s Letnou zdánlivě nesouvisí. 3.2.6 Rudolfova štola V roce 1582, za vlády Rudolfa II., vznikla pod letenským svahem mimořádná technická stavba, která je unikátní technickou památkou. Je to štola, která přiváděla vodu z Vltavy do rybníku v Královské oboře. Je dlouhá 1102 metrů a její výška se pohybuje od dvou do čtyř metrů. Štola je ražená, konce jsou obezděné a vstup do ní je od Vltavy v místech mezi Čechovým a Štefánikovým mostem a končí poblíž Šlechtovy restaurace ve Stromovce. Štola je umístěna asi 45 m pod terénem a dnešní zástavbou Letné a díky terénnímu převýšení v ní voda tekla samospádem. Skalická (2007) informuje, že jde o národní technickou památku, která je ale od povodní v roce 2002 mimo provoz.

19

Obrázek 8 Vchod do Rudolfovy štoly (foto autorka)

3.2.7 Větráky tunelu pod Letenskou plání Lukeš 2012 uvádí, že v roce 1953 byl prokopán pod Letenskými sady tunel, který usnadňuje automobilovou dopravu z Letenského náměstí na nábřeží Vltavy. Délka tunelu je 426 metrů. Z hlediska návštěvníků Letenských sadů je zajímavá výtvarná podoba větráků tunelu, pokrytá černobílou mozaikou, která je dílem abstraktního umělce Zdeňka Sýkory. V současnosti jsou tyto větráky dokonce zapsány jako nemovitá kulturní památka a přes jejich výšku a originální mozaikovou výzdobu je většina návštěvníků míjí zcela bez povšimnutí a mnohdy je ani za součást parku nepovažuje.

Obrázek 9 Větráky Letenského tunelu (foto autorka)

20

Zmiňme ještě bezprostřední okolí Letenských sadů. 3.2.8 Zemědělské a technické muzeum Na samém okraji Letenských sadů stojí budovy Národního zemědělského muzea a Národního technického muzea. Obě tyto instituce nabízejí svým návštěvníkům množství exponátů, které zaujmou nejen dospělé, ale hlavně děti. 3.2.9 Bašta sv. Máří Magdaleny Jedná se o zbytky původního barokního opevnění, jehož základy a zdi se dochovaly až do dnešní doby. V současnosti jsou u zbytků opevnění vysazeny parkové pásy, které navrhl pražský zahradní architekt Karel Skalák. Původně byla na úpatí letenské stráně postavena kaple sv. Máří Magdaleny, která však byla v 50. letech přemístěna za nábřežní komunikaci k Čechovu mostu. Kaple je z vyhlídky od Hanavského pavilonu velmi dobře viditelná a po svahu vede v těchto místech jedna z možných vycházkových cestiček. Kaple je funkční. V současné době v ní probíhají pravidelné nedělní bohoslužby, pořádané Starokatolickou církví v ČR.

Obrázek 10 Kaple Máří Magdaleny (foto autorka)

21

4. VÝSADBA V LETENSKÝCH SADECH

4.1

Hlavní funkce městské zeleně J. Mareček (1992) zdůrazňuje, že zeleň má v městské krajině velice významnou

úlohu. Lesy, stromořadí, keřové porosty, jednotlivé, osaměle stojící stromy i travnaté plochy působí jako klimatické, protierozní a vodohospodářské činitele v krajině. Mají vliv na teplotu a vlhkost ovzduší, hrají významnou úlohu při snižování hlučnosti a prašnosti okolního prostředí, vegetace ovlivňuje proudění vzduchu a odráží i značnou část slunečního záření. Pacáková-Hošťálková (1999) vysvětluje, že rovinaté plochy Letenských sadů i přilehlých svahů, které se prudce svažují k Vltavě, mají ve všech výše uvedených funkcích nezastupitelnou roli pro celou Prahu 7. Výhodou vegetace rovněž je, že oproti technickým prostředkům pro omezení hlučnosti a prašnosti, které jsou pro život ve městě typické, jsou rozlehlé pásy vegetace vysoce účinné při minimální finanční náročnosti a celkově přispívají k pohodě a pocitu komfortu všech lidí, kteří se v tomto prostoru pohybují. Zeleň působí příznivě na jakost vzduchu a ovlivňuje i estetické cítění obyvatel města. Krása tvarů, barevných kompozic, i světelných změn vyvolávají pocit klidu a celkové spokojenosti z životního prostředí, ve kterém se člověk dlouhodobě pohybuje. Rovněž Růžičková (1996) uvádí, že městské parky jsou důležitou částí města. Vyznačují se větší rozlohou a slouží ke krátkodobé rekreaci obyvatel daného města. Vysoká zeleň na okrajích parku lemuje veliké travnaté plochy. Vzrostlé stromy oddělují relaxační zónu města od okolní zástavby a komunikací.

4.2

Základní informace Celková výměra Letenských sadů (dle paspartu zeleně) je 46,4 ha. Správcem

parku, který vlastní Hl. město Praha, je Odbor ochrany prostředí Magistrátu Hl. města Prahy a o údržbu parku se stará firma JENA. V parku průběžně probíhá obměna již nevyhovujících stromů za nové výsadby a finanční prostředky se vynakládají i na běžnou údržbu, obnovu zahradního mobiliáře (lavičky, odpadkové koše) a další

22

investiční práce, které zlepšují jeho celkový vzhled i možnost dalšího využití k rekreačním a společenským účelům. Park vytvořený v přírodně krajinářském stylu je rozdělen do jednotlivých krajinářských partií. Kromě množství stromových a keřových celků i solitérně stojících stromů, jsou v parku i udržované okrasné květinové záhony. Ve východní části parku jsou většinou kruhové, osázené dekorativnímu kvetoucími rostlinami. Tyto záhony jsou ohraničeny nízkým litinovým zábradlím a návrhy jejich výsadby jsou každoročně měněny. Při inventarizaci v roce 2010, kterou jsem prováděla spolu se svými kolegy Jiřím Málkem a Lukášem Zíkou, jsme zpracovali podrobnou mapu, do které byly zaneseny jednotlivé stromy, keře a porosty. Naše inventarizace vycházela z dříve uskutečněného dendrologického průzkumu, který prováděl v roce 2005, pro Magistrát Hl. města Prahy pan Ing. Jaroslav Kolařík Ph.D., akademický pracovník Ústavu nauky o dřevě Mendelovy univerzity v Brně. Naší práci vedl Ing. Miroslav Kunt, Ph.D. z Katedry zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze. Vzhledem ke skutečnosti, že v parku probíhá pravidelná údržba a nevyhovující dřeviny jsou průběžně měněny, je zřejmé, že za dobu, která proběhla od inventarizace, byla výsadba obohacena o nově vysazené stromy v části přiléhající k Letenské pláni a i v parku došlo k drobné výměně některých nevyhovujících dřevin za nové.

4.3

Metodika práce použitá při inventarizaci Při inventarizaci prováděné v rámci přípravy bakalářské práce na České

zemědělské univerzitě jsme zjišťovali, jaké druhy dřevin se v Letenských sadech aktuálně nacházejí včetně jejich umístění v prostoru. Dále jsme sledovali základní parametry jednotlivých druhů dřevin jako jsou výška stromu, obvod kmene, průměr koruny, výška a šířka keře, odhadnutá věková kategorie dřeviny a její sadovnická hodnota, kterou je komplexní posouzení zdravotního stavu, perspektiv vývoje a vzhledových vlastností. Pro uvedené hodnocení jsme využili metodu inventarizace a klasifikace dřevin podle Machovce (1982).

23

Dřeviny jsme určovali za pomoci encyklopedie Horáčka (2007) a publikací Koblížka (2006), Hurycha (2003) a Kellyho (2004).

4.4

Výsledky inventarizace V Letenských sadech se v době ukončení inventarizace (na počátku roku 2011)

nacházelo celkem 3 118 stromů a 549 zástupců keřového spektra. Část stromů a keřů je rovněž možno nalézt ve svazích spadajících k Vltavě. Tyto porosty nebyly do celkového počtu započítány, protože jde hlavně o nálety a prostor je z velké části zcela neprůchodný. Jedná se hlavně o rody Acer a Robinia. Mezi nimi roste ve velké míře Syringa vulgaris, Lonicera tatarica, Lycium barbarum a Rosa canina. Tato část je díky příkrému terénu špatně udržovatelná a husté keře v těchto místech brání erozi půdy a možným sesuvům zeminy na příbřežní komunikaci, která vede u paty svahu. V parku jsou většinou vysázeny listnaté stromy. V procentním zastoupení činí jejich počet cca 75,5 % všech porostů. Nejpočetněji zastoupené jsou Tilia cordata 35%, Aesculus hippocastanum 16%, Fraxinus excelsior 22 %, Quercus robur, Prunus mahaleb, Acer platanoides 16% Carpinus betulus, ale vyskytují se zde i vzácné stromy, které nepatří mezi běžně vysazované a které ozvláštňují a doplňují výsledné zahradní kompozice, jsou to například Ginko biloba, Liriodendron tulipifera, Castanea sativa, málo zastoupené v parku jsou Catalpa ovata a Catalpa bignoides. Jmenovitý výčet listnatých stromů, které se nacházejí v parkové části Letenských sadů, je uveden v příloze č. 3 str. XI. – XIII. Z jehličnatých stromů se jedná hlavně o Pinus nigra, Pinus mugo, Picea pungens a keř Taxus baccata. Z méně obvyklých to jsou Larix decidua, Abies concolor a Pseudotsuga menziesii. Tato výsadba je hlavně v těsném okolí bývalého Stalinova pomníku a její výčet je uveden v příloze č. 3 str. XIV.

24

4.5

Výběr taxonů Pro ukázky jsou v práci vybrané tyto druhy krytosemenných stromů: lípa, jírovec,

platan, kaštanovník, vrba, buk, olše, dub, topol, bříza, javor, jasan, katalpa a liliovník. Z nahosemenných to jsou modřín, jedle, borovice, tis, smrk a jinan. Pro usnadnění orientace učitele v terénu, jsem zpracovala místní mapu, ve které jsou uvedena místa, kde se v sadech nacházejí shodné nebo podobné druhy či jednotliví zástupci určitých druhů stromů ve skupinách tak, aby na těchto místech mohl učitel názorně demonstrovat jejich vzájemnou podobnost či rozdíly, protože diakritické znaky se děti snadněji učí a následně si je zapamatují jejich vzájemným porovnáváním. Tato místa jsem lokalizovala pomocí souřadnic GPS - viz příloha č. 1 str. II. – V. Pro detailní popis rozlišovacích znaků jednotlivých stromů jsme využila encyklopedii Horáčka (2007) a publikace Koblížka (2006), Hurycha (2003) a Větvičky (1999).

4.6

Taxony krytosemenných (listnatých) stromů

4.6.1 Bříza (Betula) Rod bříza je v letenských sadech zastoupen 46 jedinci z čehož je zde nejvíce zastoupena bříza bělokorá (bradavičnatá) v počtu 39 stromů, z čehož jsou dva jedinci kultivary. Dále je v sadech vysazena bříza Ermanova, bříza černá a bříza papírovitá vždy po dvou stromech a bříza tuhá (habrolistá) se zde nachází pouze v jednom exempláři. Lesníci břízu považují za plevelný strom. Březové dřevo je měkké a používá se na otop. Listy břízy jsou střídavé, jednoduché s řasnatou vernací a opadavými palisty. Květy jsou jednopohlavné, v jehnědách, obvykle po 3 v úžlabí 3 laločných až 3 klaných podpůrných šupin. Samčí jehnědy přezimují na konci letorostu, samičí v pupenu brachyblastů. Plodem jsou jednosemenné křídlaté nažky v paždí papírovitých podpůrných šupin které vytváří rozpadavé šištice.

25

4.6.1.1 Bříza bělokorá - bradavičnatá (Betula pendula) 15 – 20 metrů vysoký strom s bílou, papírovitě se odlupující borkou, ve stáří černou hrubě rozpukanou. Letorosty jsou lysé, hnědavé, hustě bradavčité, mladé větve jsou převislé. Listy jsou trojboce srdčité až kosníkovité, ostře až 2 x zubaté, listy jsou 3 – 6 cm dlouhé, se 6 - 7 páry žilek, v mládí lepkavé, na rubu jen při rašení roztroušeně chlupaté, záhy lysé a živě leskle zelené. Na podzim se zbarvují zlatožlutě. Šištice jsou válcovité 2 – 4 cm dlouhé, postranní cípy podpůrných šupin jsou široké, skloněné nazpět a jejich prostřední cíp je mnohem menší a špičatý. Kultivary, které je možné vidět v sadech jsou: Betula pendula ´Gracilis´ Betula pendula ´Youngii´ - strom má krátký kmen s deštníkovitou korunou. 4.6.1.2 Bříza Ermanova (Betula ermanii) Strom 10 až 20 metrů vysoký, s rozkladitou korunou a žlutobílou až červenavou, papírovitě loupavou borkou. Letorosty jsou červenohnědé, lysé nebo pýřité, bradavčitě žláznaté. Listy jsou trojúhelníkovitě vejčité, 4 -12 cm dlouhé, hrubě pilovité, s 6 – 12 páry žilek, na rubu žláznaté a v paždí žilek s chomáčky chlupů. Vrcholky listů jsou špičaté na bázi uťaté, nebo slabě srdčité. Šištice jsou elipsoidní, 2 – 4 cm dlouhé, vzpřímené, střední lalok je čárkovitě kopinatý. 4.6.1.3 Bříza černá (Betula nigra) Strom 15 – 30 metrů vysoký, může mít větší počet kmenů. Borka má černočervenou nebo červenohnědou barvu a je papírovitě rozčepýřeně odlupčivá. Letorosty jsou šedavě pýřité, později červenohnědé. Listy jsou většinou vejčitě kosočtverečné 3 - 8 cm, s 5 – 12 páry žilek, hluboce 2x pilovité, na rubu bělavé až šedozelené, pýřité, později jen na žilkách, na podzim žluté. Šištice jsou podlouhle elipsoidní 2,5 – 4 cm dlouhé, podpůrné šupiny pýřité, se třemi téměř stejnými vzpřímenými cípy. 26

4.6.1.4 Bříza papírovitá (Betula papiryfera) Strom 20 – 30 metrů vysoký, často vícekmenný, s čistě bílou borkou, široce papírovitě loupavou. Letorosty (mladé větévky) jsou červenohnědé, v mládí chlupaté, roztroušeně žláznaté. Pupeny jsou lepkavé. Listy jsou vejčité až trojúhelníkovitě vejčité 4 – 10 cm dlouhé, se 6 – 9 páry žilek, báze listů je klínovitá, zaoblená, uťatá nebo srdčitá, žilnatina je na rubu většinou pýřitá. Šištice štíhle válcovité, 3 – 5 cm dlouhé, podpůrné šupiny jsou chlupaté, prostřední lalok je nepatrně delší než postranní, šupiny jsou vzpřímené až odstávající. 4.6.1.5 Bříza tuhá - habrolistá (Betula lenta) Stromy se štíhlou až široce kuželovitou korunou dorůstají výšky 12 – 15 m, výjimečně 20 m, s červenohnědou, neodlupující ve stáří podélně rozpukanou šedavou borkou. Letorosty jsou purpurově hnědé, jen v mládí slabě pýřité, silně aromatické, stejně jako listy. Listy, které jsou podobné habru obecnému, po rozemnutí silně voní. Listy jsou 6 – 12 cm dlouhé, leskle zelené, s 9 – 12 páry žilek, na rubu na žilnatině hedvábitě chlupaté, na podzim krásně zlatožluté. Šištice jsou elipsoidní 2 – 3 cm dlouhé, vzpřímené, podpůrné šupiny jsou lysé, cípy téměř stejně dlouhé. 4.6.2 Buk lesní (Fagus sylvatica) V Letenských sadech je zastoupen základním druhem i kultivary, které jsou vysazeny v pěti variantách. Dohromady je zde 48 jedinců a z toho 29 stromů základního druhu. Plody buku vyhledává lesní zvěř jako potravu. Dřevo buku je velmi tvrdé, a proto je vhodné pro výrobu nábytku, parket a modelářské práce. Statný strom je v plném vzrůstu 25 – 35 metrů vysoký s kulovitou bohatě větvenou korunou a letorosty jen v mládí chlupatými s úzkými, vřetenovitými, velkými pupeny. Strom má válcovitý kmen se stříbřitě šedou borkou, která zůstává hladká až do pozdního stáří stromu. Listy jsou eliptické 5 – 10 cm dlouhé, celokrajné nebo lehce zubaté, na okraji zvlněné, s 5 – 9 páry žilek na rubu s chomáčky chlupů, na podzim žluté až bronzově zbarvené, s opadavými palisty, řapík je 0,5 - 1 cm dlouhý. Květy jsou 27

jednopohlavné. Po opylení dozrávají samičí květy v trojhranné nažky (bukvice) usazené po dvou v dřevnaté 4 chlopňové číšce, na povrchu s šídlovitými měkkými ostny, které jsou cca 2 cm dlouhé, s chlupatou stopkou, stejně dlouhou jako je číška. Kultivary, které je možné vidět v sadech, jsou: Fagus sylvatica ´Purpurea´ Takto se označují souborně semenáče a v přírodě nalezení jedinci s červenými listy. Fagus sylvatica ´Fastigiata´ strom s úzce kuželovitou korunou. Fagus sylvatica ´Pendula´ strom s dlouze převislými větvemi. Fagus sylvatica ´Purpurea tricolor´ strom s tmavočervenými listy s bělavým nebo narůžovělým okrajem. Fagus sylvatica ´Zlatia´ listy tohoto kultivaru jsou v mládí zlatožluté, později žlutozelené.

4.6.3 Dub (Quercus) Dub má velmi tvrdé, kvalitní dřevo, dobře použitelné na vodní stavby, protože nehnije, ale je využitelné i na nábytek, parkety, železniční pražce. Plody (žaludy) v lesích vyhledává lesní zvěř jako potravu. Na pochozí ploše sadů se nachází celkem 107 dubů. Nejčetnější je dub letní (křemelák) s počtem 63 jedinců, z nich je 7 kultivarů. Dále je zde vysazen dub zimní zastoupený 17 jedinci a dub červený s 10 exempláři. Dubu ceru a dubu bažinného je shodně vždy 8 kusů. Přehlídka těchto stromů je završena 1 exemplářem dubu pýřitého. Pro všechny duby shodně platí, že květy jsou jednopohlavné samčí v převislých řídkých jehnědách na loňských větévkách, samičí v chudokvětých jehnědách či strboulcích na letorostech. Plody jsou nažky (žaludy) usazené ve zveličelé zdřevnatělé číšce. Na listech můžeme někdy pozorovat kulovité nárůstky – hálky, kterým říkáme duběnky. Žijí v nich larvy žlabatky listové, drobného zástupce blanokřídlého hmyzu.

28

4.6.3.1 Dub letní - křemelák (Quercus robur) Opadavý strom 30 – 50 metrů vysoký s nepravidelnou široce rozkladitou korunou a tmavošedou hrubě rozpraskanou borkou. Letorosty jsou olivově šededohnědé, lysé, se světlehnědými pupeny na okraji pýřitými šupinami. Listy dubu letního mají čepel u řapíku srdčitě vykrojenou (pumpky). Listy jsou značně proměnlivého tvaru, často nesymetrické, obvejčité, eliptické až podlouhlé, 5 – 15 cm někdy 20 cm dlouhé, na bázi srdčitě ouškaté, nepravidelně peřenolaločné až peřenodílné se 3 – 7 páry hlubokých a zaoblených laloků. Listy jsou na líci tmavozelené až našedlé, na rubu šedavé, lysé, řapíky jsou až 1 cm dlouhé. Plody jsou po dvou až 5, umístěny na lysých 3 – 7 cm dlouhých stopkách, 2 – 3 cm velké obvykle z 1/3 uzavřené v miskovité až kuželovité číšce se srostlými šupinami. V sadech je možné vidět 1 kultivar tohoto dubu v počtu 7 stromů, kterým je: Quercus robur ´Fastigiata´ strom má kuželovitou až válcovitou korunu 4.6.3.2 Dub zimní – (Quercus petrea) Strom 15 – 40 metrů vysoký s širokou pravidelnou korunou a průběžným kmenem s šedočernou rozpukanou borkou. Letorosty jsou lysé, tmavě olivově zelené. Listy dubu zimního mají čepel k řapíku sbíhavou (jako šponovky). Listy obvejčité 7 – 12 někdy 15 cm dlouhé, peřenolaločné až peřenodílné, s 5 – 8 až 10 páry zaokrouhlených laloků, v horní části s laloky mnohem mělčími, na líci tmavozelené, lysé, na rubu pýřité s kratičkými chlupy a s 6 – 9 (11) páry žilek. Řapík až 3 cm dlouhý. Plody po 1 – 3 (5), 1,5 – 2,5 cm velké, přisedlé nebo na stopkách dlouhých do 1,5 cm, z ¼ - ⅓ uzavřené v miskovité číšce s plochými nebo jen nepatrně ztlustlými šupinami. 4.6.3.3 Dub červený (Quercus rubra) Opadavý strom 18 – 35 metrů vysoký s rozkladitou, často nepravidelnou korunou a šedavou dlouho hladkou borkou. Letorosty jsou jen při rašení řídce chlupaté, záhy lysé, červenohnědé, pupeny jsou též červenohnědé s několika hnědými chlupy na 29

špičce, jinak holé. Listy jsou eliptické až obvejčité 10 – 22 cm dlouhé, peřenolaločnaté až peřenoklané, se 3 – 5 páry osinkatě zubatých laloků, na líci jsou matně zelené a lysé, z rubu světlejší s chomáčky chlupů v paždí žilek. Listy jsou na podzim zbarvené oranžově či šarlatově až hnědavě. Řapík je 2,5 – 5 cm dlouhý. Plody rostou po 1 nebo 2 na loňských větévkách, jsou do 2,5 cm velké, krátce stopkaté, asi z ¼ uzavřené v ploché pohárovité číšce.

4.6.3.4 Dub cer (Quercus ceris) Opadavý strom 20 – 35 metrů vysoký s řídkou, široce kuželovitou korunou. Borka stromu je tmavá, hrubá a rozpukaná, v prasklinách rezavá. Letorosty jsou hnědavé, žlutošedě plstnaté a na bázi plstnatých pupenů jsou vytrvalé šídlovité palisty. Listy jsou podlouhlé až podlouhle obvejčité dlouhé až 14 cm, hrubě zubaté až peřenosečné se 4 – 9 páry laloků. Na líci jsou listy leskle tmavozelené, drsně chlupaté, z rubu jsou žlutozelené a hvězdovitě pýřité s 5 – 10 páry žilek. Plody jsou buď přisedlé na větévkách, nebo na stopce dlouhé do 2 cm, žaludy jsou 2 – 4 cm velké, zrající druhým rokem, z ⅓ až ½ uzavřené v polokulovité, 2 - 3 cm široké číšce, hustě porostlé odstálými a nazpět ohnutými šídlovitými šupinami. Rostou po 1 až 7. 4.6.3.5 Dub bažinný (Quercus palustris) 15 – 25 metrů vysoký opadavý strom s kuželovitou korunou. Spodní suché větve jsou skloněné a vytrvávají řadu let. Borka je dlouho hladká, šedočerné barvy. Letorosty jsou štíhlé, v mládí chlupaté, červenohnědé s lysými pupeny. Listy jsou eliptické 8 – 12 cm dlouhé, peřenodílné, s 5 – 7 podlouhlými oddáleně osinkatě zubatými laloky, oboustranně lysé a lesklé, jen na rubu s chomáčky chlupů v paždí žilek, řapík je 2 – 5 cm dlouhý. Plody většinou po jednom žaludu, který je velký maximálně 1,5 cm. Žaludy téměř přisedají na větévky a jsou z ⅓ uzavřené v ploché číšce s přitisklými chlupatými šupinami.

30

4.6.3.6 Dub pýřitý – šipák (Quercus pubescens) Opadavý strom obvykle 7 – 15 metrů vysoký, maximálně dorůstá 20 metrů s široce rozkladitou korunou a tmavou hrubou borkou. Stejně jako pupeny jsou i letorosty tenké, šedé až hnědavě plstnaté, stejně jako pupeny. Listy jsou velmi proměnlivého tvaru, obvejčité až eliptické 4 – 8 cm velké, mohou dosahovat i 12 centimetrů, peřenolaločnaté až peřenodílné, na bázi srdčitě zaokrouhlené až klínovité, se 4 – 6 někdy 8 páry zaokrouhlených nebo špičatých laloků, v mládí oboustranně hustě plstnaté, později na líci olysalé, matně až šedozelené na rubu šedozelené, plstnaté nebo jen pýřité svazčitými chlupy, s 5 – 8 páry žilek. Řapík 0,6 – 1,8 cm dlouhý. Plody po 1 – 4, 1 – 2 cm velké, téměř přisedlé nebo krátce stopkaté, z ⅓ až ½ uzavřené v chlupaté číšce s plochými šupinami. 4.6.4 Habr obecný (Carpinus betulus) Habr je strom s hladkou šedavě bílou borkou. Dorůstá výšky 8 – 20 metrů, ojediněle až 30 m. Dřevo je tvrdé, vhodné na dřevěné součástky nástrojů. Je to vhodná dřevina pro stříhané živé ploty protože bujně obrůstá a má výbornou schopnost regenerace. V sadech je zastoupen v počtu 90 jedinců. Habr má řapíkaté listy s pilovitou čepelí na okraji a podél žilek řasnatě zprohýbané. Listy podlouhle vejčité 6 – 12 cm dlouhé s 11 – 15 páry žilek. Plodní listeny jsou široce vejcovité, zploštělé, žebernaté a plodní listeny jsou 3 laločné, 3 – 5 cm dlouhé. Květy jsou jednopohlavné samčí - v převislých postranních jehnědách, bez obalů, samičí ve vzpřímených koncových jehnědách se šupinkovitým okvětím a dvoupouzdrým semeníkem. Z pestíkových jehněd se po opylení větrem vyvíjejí plody – oříšky, přirostlé k trojlaločnému křídlu. Oříšky jsou rozšiřovány větrem. 4.6.5 Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) Je v sadech velmi hojně zastoupenou dřevinou. Při inventarizaci bylo napočítáno 191 jedinců. Jasanové dřevo je velmi kvalitní, tvrdé a pružné, užívá se zejména při výrobě nábytku, sportovního náčiní, v truhlářství a při výrobě násad a topůrek.

31

Strom dorůstá výšky 20 – 40 metrů. Borku má hladkou, až ve stáří mělce podélně brázditou. Letorosty jsou lysé, v místě pupenů smáčklé. Pupeny jsou černé. Listy 20 – 30 cm dlouhé, 3 – 7 jařmé, lístky podlouhlé až podlouhle vejčité 3 – 10 cm dlouhé a mají ve střední části 3 – 5 zubů na 1 cm délky a výraznou žilnatina na rubu. Květy vyrůstají z postranních pupenů v latách, jsou bezobalné, mnoho manželné. Kvete v dubnu před olistěním. Plody jsou 2 – 5,5 cm velké, na bázi většinou zaokrouhlené, semenné pouzdro je kratší než jedna polovina nažky.

4.6.6 Javor (Acer) Je dalším, v parku hojně zastoupeným rodem. Je zde celkem 257 jedinců, z toho 123 jedinců je javoru mléče (mléčný), 56 jedinců javoru horského (klenu) z čehož je 8 kultivarů, 30 jedinců javoru tatarského, 23 jedinců javoru polního (babyky), 18 kusů javoru stříbrného a 7 jedinců javorovce jasanolistého. Javory jsou charakteristické svými plody, kterými jsou křídlaté dvounažky. Listy jsou vstřícné, samčí květy se zakrnělým pestíkem a samičí s tyčinkami s neotevírajícími se prašníky. 4.6.6.1 Javor mléč - mléčný (Acer platanoides) Strom 20 – 30 metrů vysoký s široce vejcovitou až kulovitou korunou, borka je mělce podélně brázditá. Červenohnědé letorosty jsou lesklé, lysé s červenými pupeny. Listy s mléčícími řapíky jsou 6 – 18 cm široké s 5 – 7 laloky, které jsou hrubě ostře vykrajované. Květy v koncových chocholících jsou žluté, objevují se před olistěním v dubnu až květnu. Nažky jsou 4 – 5 cm dlouhé s křídly pod tupým až přímým úhlem. 4.6.6.2 Javor horský – klen (Acer pseudoplatanus) Strom 25 až 40 metrů vysoký s kulovitou korunou a borkou dlouho hladkou až ve stáří šupinovitě odlupčivou. Letorosty jsou zelenavě šedé, lysé se zelenými pupeny. Listy jsou většinou s 5 špičatými, tupě pilovitými laloky, 7 – 20 cm široké, z rubu šedozelené s chomáčky chlupů. Květy se objevují až po vyrašení listů a jsou žlutozelené barvy v převislých 6 – 16 cm dlouhých latách. Nažky 3 – 6 cm dlouhé, s křídly pod ostrým úhlem. 32

Kultivary: Acer pseudoplatanus ´Leopoldii´ - má listy při rašení hnědočerveně růžové a žlutavě naběhlé, později nepravidelně žlutavě až žlutobíle skvrnité. Acer pseudoplatanus ´Purpurascens´ - má listy při rašení světle zelené, později na líci tmavozelené, na rubu purpurově červené na podzim žluté. 4.6.6.3 Javor tatarský (Acer tataricum) Keř až strom dosahující výšky 4 – 10 metrů, ve stáří s brázditou borkou. Letorosty jsou hnědavé a lysé. Listy jsou vejčité 5-10 cm dlouhé, nepravidelně 2x pilovité, celistvé nebo se 2 dvěma malými laloky na bázi. Na rubu zelené, na žilnatině pýřité, na podzim světle červené nebo žluté. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou bělavé ve vzpřímených latách. Nažky jsou dlouhé 2 – 3,5 cm, křídla jsou pod ostrým úhlem, někdy se až překrývají. 4.6.6.4 Javor polní – babyka (Acer campestre) Keř nebo strom 10 – 20 metrů vysoký s podélně rozpraskanou borkou a kulovitou korunou. Letorosty jsou hnědé, často s korkovými lištami. Listy má tento strom 5 – 10 cm široké se 3 – 5 tupými laloky, kde prostřední lalok je vždy třílaločný. Řapíky listů jsou mléčící. Kvete v květnu. Květy jsou žlutozelené ve zpřímených latách. Nažky jsou dlouhé 2 – 4 cm, rovnovážně odstávající. 4.6.6.5 Javor stříbrný (Acer saccharinum) Strom je 20 – 30 (40) metrů vysoký s rozkladitou korunou a borkou ve stáří odlupčivou v podélných pruzích. Letorosty jsou červenohnědé a lysé. Listy 5 (7) dílné až sečné 6 – 14 cm široké s laloky nepravidelně ostře 2 x pilovitými, které jsou na rubu stříbřitě bílé, na podzim žluté. Strom kvete v březnu před olistěním zelenavě žlutými, bezkorunnými květy v malých svazečcích. Nažky jsou 4 – 7,5 cm dlouhé a svírají pravý úhel.

33

4.6.6.6 Javor jasanolistý (Acer negundo) Rychle rostoucí strom obvykle 10 – 20 metrů vysoký (max 25 m), s řídkou rozkladitou korunou a lysými letorosty. Listy 1 – 2 (3) jařmé 10 – 25 cm dlouhé, lístky jsou vejčité až kopinaté 5 – 13 cm dlouhé, hrubě pilovité, na líci lysé na rubu pýřité. Terminální lístek je až tří laločný. Strom kvete od března do dubna. Květy jsou pětičetné, bezkorunné, bez žláznatého terče, rozkvétají před rašením listů. Květy jsou jednopohlavné, žlutozelené, samčí ve svazečcích na převislých 3 – 6 cm dlouhých stopkách, se 4 – 6 tyčinkami, samičí v hroznech na stopkách 0,6 - 0,8 cm dlouhých s pýřitým semeníkem. Plody jsou křídlaté dvounažky 3,5 až 4, 5 cm dlouhé svírající ostrý úhel. 4.6.7 Jírovec (Aesculus) Druhým nejpočetnějším rodem vysazeným na Letné je jírovec. Tento taxon patří mezi důležité parkové, alejové a zahradní dřeviny. Nejpočetnějším druhem v sadech je jírovec maďal s 204 jedinci, následovaný jírovcem pleťovým (masovým) v počtu 44 stromů a nově vysazovaný jírovec žlutý (pávie žlutá), tyto stromy jsou v sadech 4. Dřevo nachází uplatnění při výrobě nábytku a ve stavebnictví. V listech, kůře a slupkách plodů jsou barviva, která se dříve používala k barvení látek. 4.6.7.1 Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) 15 -30 metrů vysoký strom s borkou ve stáří šupinovitě odlupčivou. Letorosty lysé, pupeny silně lepkavé. Listy jsou 5 – 7 četné s lístky podlouhle obvejčitými, 10 – 25 cm dlouhými. Listy jsou světle zelené, nejširší v horní třetině. Květy má strom bílé s červenými tečkami, které rostou v latách 20 – 30 cm dlouhých. 4 – 5 korunních lístků na bázi se žlutou později červenou skvrnou. Květ má 7 tyčinek, které jsou z květu vyniklé, kvete v květnu a červnu. Plody jsou kulovité, mají v průměru 3 až 6 cm a jsou měkce hustě ostnité. Uvnitř plodů jsou až tři velká semena se širokým pupkem (jizvou).

34

4.6.7.2 Jírovec pleťový – masový (Aesculus x carnea) Strom 10 – 15 metrů vysoký s širokou korunou. Letorosty má hnědavé, lysé. Pupeny jsou slabě lepkavé. Listy jsou většinou pětičetné, s jednotlivými lístky, které jsou 8 – 15 cm dlouhé, tmavozelené. Květy růžové až červené v latách 15 – 20 cm dlouhých, s korunními lístky, které jsou na okraji žláznaté a odstále chlupaté. Kvete v květnu až červnu. Plody kulovité 3 – 4 cm v průměru, velmi řídce ostnité. 4.6.7.3 Jírovec žlutý – pávie žlutá (Aesculus flava) Statný strom 15 – 25 metrů vysoký s poměrně úzkou korunou a šupinatě odlupčivou borkou. Listy jsou pětičetné, lístky podlouhle obvejčité až úzce eliptické 10 – 15 cm dlouhé, na rubu v mládí pýřité, později téměř lysé, řapíčkaté. Žluté květy v latách 10 – 15 cm dlouhých, kalich a květní stopky jsou žláznaté, s nestejnými korunními lístky. Mají žlutou barvu a jsou zhruba 3 cm dlouhé. Tyčinek je sedm a jsou kratší než korunní lístky. Kvete v květnu až červnu. Plody jsou kulovité 5 – 6 cm v průměru velké hladké a jedovaté. 4.6.8 Kaštanovník setý – (Castanea sativa) Na Letné jsou pouze 2 jedinci. Poskytují cenné dřevo a jedlé plody (kaštany). Pro úrodu je potřeba vysadit více stromů, protože stromy jsou cizosprašné. Jeho původním domovem jsou jižní oblasti Evropy. Strom 20 – 35 metrů vysoký s hluboce brázditou borkou dubového typu, se slabě hranatými, zelenavými až červenohnědými lysými letorosty. Listy střídavé, téměř dvouřadé, jsou podlouhlé, hrubě pilovité 9 – 20 cm dlouhé s opadavými palisty, na rubu se šupinovitými žlázkami, v mládí chlupaté později olysávající. Květy jsou jednopohlavné ve vzpřímených složených jehnědách, s četnými svazečky prašníkových květů. Pestíkové květy jsou umístěny na bázi prašníkových jehněd. Plody jsou velké bochníkovité nažky po 1 – 3 uzavřené v ostnité číšce 2 – 3 cm široké.

35

4.6.9 Katalpa – (Catalpa) Tento strom roste v Letenských sadech ve dvou druzích. Oba jsou na Letné zastoupeny jedním jedincem. Kvete v červnu a červenci. Stromy mají květy 5 četné, korunu zvonkovitou, na konci 2 pyskou, cípy na okraji vroubkované a zvlněné, se 2 tyčinkami a 2 pouzdrým semeníkem. Plody jsou dlouze válcovité 2 chlopňové tobolky s mnoha podlouhlými semeny se svazečky chlupů na obou koncích. 4.6.9.1 Katalpa vejčitá – (Catalpa ovata) Strom 7 - 10 (15) metrů vysoký, s rozkladitou korunou a většinou lysými hnědavými letorosty. Listy srdčitě vejčité, 10 - 25 cm dlouhé, často 3 - 5 laločné, na rubu na žilnatině chlupaté, v paždí žilek s červenohnědými žlaznatými skvrnami, řapík 6 - 14 cm dlouhý. 4.6.9.2 Katalpa obecná (trubkovitá) – (Catalpa bignonioides) Strom 8 - 15 (20) metrů vysoký, s rozkladitou korunou. Listy 10 - 20 cm dlouhé, při rozemnutí páchnoucí, celistvé, zřídka se 2 malými laloky, řapík 8 - 16 cm dlouhý. Květy v širokých, 15 - 20 cm dlouhých, bohatých latách, koruna bílá se 2 žlutými pruhy a červenohnědými skvrnami, na konci 4 - 5 cm širokými. Plody jsou až 16 - 40 cm dlouhé, 0,6 – 0,8 cm tlusté, tenkostěnné. 4.6.10 Liliovník tulipánokvětý – (Liriodendron tulipifera) Na Letné je pouze jeden strom. Dospělí jedinci dorůstají výšky až 60 metrů, stromy jsou s článkovanými letorosty a hnědavými pupeny. Listy lirovité, 7 - 15 cm dlouhé, mělce laločnaté, na rubu světle zelené nebo nasivělé, na podzim zlatožluté, řapík 5 - 10 cm dlouhý. Květy jsou tulipánovitého tvaru, jednotlivé na konci letorostů, se 3 rozestálými až dolů sehnutými kalichovitě zbarvenými okvětními lístky a 6 vzpřímenými korunovitě zbarvenými okvětními lístky. Květy zvonkovité, korunní lístky 4 - 5 cm dlouhé, zelenožluté, na bázi s oranžovým pruhem, prašníky asi 1 cm dlouhé. Kvete od května do června. Souplodí 5 - 8 cm dlouhé. Kůra obsahuje balzám. 36

Pupeny jsou zploštělé a ojíněné kryté 2 palisty. Plody 1 (2) semenné křídlaté nažky s kýlnatým žebrem. Šišticovitá vřetenovitá souplodí jsou za zralosti rozpadavá. 4.6.11 Lípa (Tilia) Je naším národním stromem. Stromy mají košatou korunu a jejich výška dosahuje až 40 m. Plodem stromu je jednopouzdrý oříšek. Lipové dřevo je měkké, vhodné na řezbářské práce. V parku se nachází šest druhů lip. Tento rod je zastoupen největším počtem jedinců na celé pochozí ploše parku. Nejčetnější je lípa malolistá (srdčitá) v počtu 467 jedinců, následována lípou velkolistou v počtu 96 kusů, lípou stříbrnou (plstnatou) v počtu 88 kusů a dále je zde lípa evropská – 27 jedinců, lípa zelená (krymská) – 26 kusů a lípa americká, která je zastoupena 15 stromy. 4.6.11.1 Lípa malolistá - srdčitá (Tilia cordata) 18 – 30 metrů vysoký strom s vejcovitou až kulovitou hustou korunou. Letorosty jsou svrchu červenavé a na spodu zelenavé a lysé. Listy okrouhle srdčité 4 – 8 cm dlouhé, na líci tmavozelené, na rubu šedozelené lysé, jen v paždí žilek s chomáčky rezavých chlupů, žilnatina třetího řádu je slabě patrná a síťnatá, řapík 2 – 5 cm dlouhý. Květy světle žluté, cca 1 cm široké, silně vonné s tyčinkami o délce korunních lístků po 6 – 10, v šikmo odstálých, jakoby na listech ležících květenstvích. Kvete v červnu. Plody obvejcovitě kulovité až hruškovité 0,5 – 0,6 cm velké s kožovitým v prstech smáčknutelným oplodím, vytrvávající na stromech až do předjaří. 4.6.11.2 Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) Až 40 metrů vysoký strom s široce kuželovitou korunou, Letorosty červenohnědé převážně chlupaté. Listy jsou okrouhle vejčité 7 - 12 cm dlouhé na bázi srdčité, krátce zašpičatělé, ostře pilovité někdy až laločnaté, na líci matně zelené, svraskalé s okraji listů, které vypadají jako uvadající, jsou řídce chlupaté až lysé, na rubu žlutozelené. Bělavě odstále chlupaté s běložlutými v pozdějším jaru až okrovými chomáčky chlupů v úhlech žilek. Žilky 3. řádu jsou vyniklé a rovnoběžné. Řapík je 2 –

37

5 cm dlouhý, květy světle žluté, tyčinky jsou delší než korunní lístky po 3 – 5 v převislých vrcholících. Strom kvete v červnu. Plody jsou široce elipsoidní, obvejcovité až kulovité, 5-ti žebré s tlustě dřevnatým nesmáčknutelným oplodím. 4.6.11.3 Lípa stříbrná – plstnatá (Tilia tomentosa) Strom 18 – 40 metrů vysoký s široce kuželovitou korunou. Letorosty i pupeny šedavě až bělavě plstnaté. Listy okrouhle vejčité, na bázi srdčité 7 -10 cm velké, na líci tmavozelené, na rubu šedobíle plstnaté, bez chomáčků chlupů v paždí žilek, jemně pilovité až mělce laločnaté řapík 2 – 4 cm dlouhý. Květy světle žluté, velké, s patyčinkami, silně vonné po 5 – 10 v převislých vrcholících s plstnatým listenem. Kvete v červenci. Plody elipsoidní až téměř kulovité, nezřetelně žebernaté, bradavčité, plstnaté s dřevnatým oplodím. 4.6.11.4 Lípa evropská (Tilia europea) Bujně rostoucí strom 20 -30 m vysoký s široce vejcovitou korunou a lysými letorosty. Listy okrouhle vejčité na bázi srdčité 5 -10 cm velké na líci matně zelené, na rubu žlutozelené až slabě sivé, převážně jen s roztroušenými dlouhými chlupy na žilkách s chomáčky hnědých chlupů v paždí žilek, žilnatina třetího řádu je zřetelná, řapík je dlouhý 2 – 5 cm. Květy jsou světle žluté, vonné, po 3 -10 v převislých až šikmo odstálých vrcholících. Kvete v červnu (cca o týden později než lípa velkolistá). Tyčinky má delší než korunní lístky. Plody elipsoidní až téměř kulovité, hnědé 0,5 – 0,8 cm velké hladké až slabě žebernaté s oplodím kožovitým až tence dřevnatým, smáčknutelným. 4.6.11.5 Lípa zelená (Tilia euchlora) 15 – 25 m vysoký strom s vejcovitou korunou a velmi často s kmenem probíhajícím až k vrcholu. Letorosty jsou žlutozelené lysé, svrchu jen slabě nahnědlé, větve v dolní části koruny velmi dlouze převislé, Listy široce vejčité 4 – 10 cm dlouhé na lícní straně tmavozelené silně lesklé, jako nalakované, na rubu světle zelené 38

s chomáčky hnědavých chlupů, jemně a dlouze osinkatě pilovité, řapík 2 – 5 cm dlouhý. Květy světložluté po 3 – 7 v převislých květenstvích s úzce jazykovitým listenem, kvete v červenci (cca o tři týdny později než lípa velkolistá). Květy jsou pro včely jedovaté. Plody úzce elipsoidní, k oběma koncům zúžené 0,7 – 0,9 cm velké, žebernaté s dřevnatým oplodím. 4.6.11.6 Lípa americká (Tilia americana) Do 40 metru vysoký strom. Široce vejcovitá až kulovitá koruna. Letorosty leskle zelené a lysé. Listy jsou široce vejčité od osmi až do dvaceti cm dlouhé, hrubě osinkatě pilovité, na líci tmavozelené, na rubu světlezelené s chomáčky chlupů v paždí žilek, kromě bazálních, řapík 4 – 8 cm dlouhý. Květy jsou žlutavé cca 1,5 cm široké s pěti patyčinkami, po 5 – 15 v převislých vrcholících, s listenem 7 – 10 cm dlouhým. Kvete v červenci. Plody jsou elipsoidní až téměř kulovité 0,9 cm velké s dřevnatým hladkým tlustostěnným oplodím. 4.6.12 Platan javorolistý – (Platanus x hispanica) Je to okrasná parková dřevina, která se velmi dobře vyjímá jako efektní solitér. V Letenských sadech je 97 jedinců. Část z nich je vysazená do aleje v nástupní, východní části. Stromy jsou 20 – 30 metrů vysoké, nejstarší jedinci mohou dosáhnout výšky až 40 metrů, s mohutnou rozkladitou korunou a pestrobarevnou borkou odlupčivou ve velkých plátech. Letorosty hnědavě plstnaté, starší větve často převislé. Listy střídavé, jednoduché dlanitě členěné, nepravidelně hrubě zubaté 3 – 5 kladné, 10 – 25 cm dlouhé i široké, střední lalok jen o málo delší než široký. Listy jsou na bázi široce klínovité až vykrojené, na rubu na žilnatině chlupaté, řapík je 3 – 10 cm dlouhý, pochvatě rozšířený, dutý obrůstající úžlabní pupen. Květy jednopohlavné, dvouobalné drobné v hustých, dlouze stopkatých kulovitých strboulech. Mají jednopouzdrý semeník a dlouhé červené čnělky. Plodenství jsou ježatá, většinou po dvou, 2,5 - 3,5 cm v průměru, oříšky 0,6 – 1,1 cm velké, na vrcholu s kuželovitým zbytkem čnělky 0,2 0,5 cm dlouhé. Toto kulaté plodenství přetrvává na stromech i přes zimu. Strom je považován za křížence platanu západního a východního, od kterých se liší počtem 39

plodenství. Platan východní má většinou po 3 - 4 plodenstvích a platan západní většinou plodenství jednotlivé a není ježaté. Plody jsou kyjovité oříšky na bázi s věnečkem tuhých křehkých chlupů.

4.6.13 Topol (Populus) Tyto stromy jsou velmi často vysazovány do stromořadí podél cest. Dřevo topolů je měkké, vhodné jako palivo. V sadech je vysazeno 51 jedinců. Nejčetnějším druhem je topol Simonův – 16 jedinců, následovaný topolem černým s 13 stromy, ze kterých 5 jedinců jsou kultivary, topolem kanadským, který je zastoupen 11 jedinci, dále topol bílý (linda) v počtu 10 stromů a jedním exemplářem topolu balzámového. Topoly jsou obecně dvoudomé stromy s vysokou, štíhlou korunou. Listy jsou střídavé, jednoduché, květy jednopohlavné, bezobalné v převislých jehnědách. Plodem jsou tobolky, obsahují semena s bílým chmýrem. 4.6.13.1 Topol Simonův (Populus simonii) Strom 15 – 25 metrů vysoký s široce vejcovitou korunou, s větvemi převislými, připomínající břízu, borka zelenohnědá, dlouho hladká, ve stáří mělce rozpukaná Letorosty jsou hranaté, lysé, pupeny jsou lepkavé 1 – 2 cm velké. Listy obvejčité až kosníkovitě eliptické 6 – 12 cm dlouhé a 3 - 8 cm široké, na bázi klínovité na líci tmavě zelené, na rubu šedobílé, oboustranně lysé, mělce žlaznatě pilovité. Řapík je 0,6 – 3 cm dlouhý a načervenalý, Samčí jehnědy jsou asi 3 cm dlouhé s osmi tyčinkami. Kvete od března do dubna. Plody jsou vejcovité 0,3 – 0,4 cm velké se 2 (3) chlopněmi. 4.6.13.2 Topol černý (Populus nigra) Mohutný strom 25 – 40 metrů vysoký s rozkladitou korunou a válcovitým kmenem, s černavou, síťovitě rozpukanou borkou. Letorosty oblé světle žluté, až žlutohnědé, lysé, pupeny žlutohnědé až hnědé 0,5 – 1,3 cm velké, lepkavé odstávající. Listy kosníkovité až kosníkovitě vejčité 4 – 10 cm dlouhé a 3 – 8 cm široké, na bázi klínovité, bez žilek, na okraji nebrvité, řapík zploštělý 2 – 6 cm dlouhý. Jehnědy 4 – 10 40

cm dlouhé, samčí jsou kratší než samičí, květní listeny dřípené, samčí květy s 12 – 20 (25) tyčinkami, samičí s téměř kulovitým lysým semeníkem, se 2 zelenavými dvouzářezovými bliznami. Kvete v březnu až dubnu, před olistěním. Plody jsou vejcovité 0,4 – 0,7 cm velké, se 2 chlopněmi, v jehnědách 10 – 15 cm dlouhých.

Kultivar: Topol černý ´Italica´ (Populus nigra ´Italica´) má štíhle vřetenovitou korunu. 4.6.13.3 Topol kanadský (Populus x canadensis) Rychle rostoucí strom 25 – 40 metrů vysoký s hladkým kmenem a širokou korunou. Letorosty hranaté, žlutavé, pupeny hnědavé 1 – 2 cm velké a lepkavé. Listy široce trojúhelníkovitě vejčité 6 – 12 cm dlouhé a 4 – 10 cm široké, na bázi široce klínovité až uťaté, u řapíku s 1 – 2 žlázkami, na okraji brvité, řapík dlouhý 4 – 7 cm dlouhý z boku smáčklý, často načervenalý. Jehnědy 3 – 8 cm dlouhé, samčí kratší, samčí s 20 – 25 maximálně 30 tyčinkami, samičí s lysým semeníkem a 2 – 4 žlutozelenými bliznami. Kvete od března do dubna před olistěním. Plody vejcovité asi 0,5 cm velké v jehnědách 10 – 15 cm dlouhých. Je to velmi proměnlivý taxon s řadou obtížně rozlišitelných kultivarů. 4.6.13.4 Topol bílý (linda) (Populus alba) Strom 20 – 35 metrů vysoký s košatou korunou a zelenošedou borkou až ve stáří černavou, hrubě rozpukanou. Letorosty oblé, bělošedě plstnaté, pupeny vejcovité, plstnaté. Listy na dlouhých prýtech 3 – 5 laločné 4 – 12 cm dlouhé na rubu běloplstnaté, na krátkých prýtech okrouhle vejčité, 3 – 6 cm dlouhé hrubě zubaté, na rubu tence plstnaté, řapík polooblý 3 – 5 cm dlouhý plstnatý. Květy v jehnědách 3 – 7 cm dlouhých, květní listeny jsou vejčité až klínovitě obvejčité, mělce zubaté. Kvete od března do dubna před olistěním. Plody kuželovitě vejcovité 0,3 – 0,5 cm dlouhé, v jehnědách 5 – 10 cm dlouhých.

41

4.6.13.5 Topol balzámový (Populus balsamifera) Strom vysoký 15 – 25 (30) m se vzpřímenými větvemi, řídkou elipsoidní korunou a šedavou, hluboce brázditou borkou. Letorosty jsou červenohnědé, oblé, lysé, pupeny lepkavé, vonné, terminální až 2,5 cm dlouhý. Listy široce až úzce vejčité, zřídka eliptické 5 – 12 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené až široce klínovité, někdy se dvěma žlázkami, na okraji brvité, na rubu bělavé až nažloutlé se síťnatou žilnatinou, řapík oblý 3 – 5 cm dlouhý. Samčí jehnědy asi 7 – 10 cm dlouhé, květy se 12 – 20 tyčinkami, samičí jehnědy 5 – 7 cm dlouhé. Plody vejcovité 0,6 – 0,7 cm dlouhé se dvěma chlopněmi, v jehnědách 10 – 13 cm dlouhých.

4.6.14 Vrba (Salix) Opadavé dvoudomé stromy, keře nebo keříky. Rostou v každé, ne příliš suché půdě. V Letenských sadech jsou pouze 4 jedinci z toho 2 x vrba bílá (jeden kultivar ´Tristis´) a 2 exempláře vrby náhrobní. 4.6.14.1 Vrba bílá (Salix alba) Strom 20 až 30 metrů vysoký s metlovitou hustou korunou. Letorosty jsou tenké, přitiskle chlupaté stejně jako pupeny, dvouleté větve jsou většinou hnědofialové, někdy žluté, oranžové i červené. Listy úzce kopinaté 6 – 11 cm dlouhé, 1,2 – 1, 6 cm široké, žláznatě pilovité, na líci řídce chlupaté, na rubu hedvábitě chlupaté, s chlupy rovnoběžnými s hlavní žilkou, řapík je 0,4 – 0,7 cm dlouhý, malé palisty, polokopinaté, záhy opadavé. Jehnědy úzce válcovité 5 – 6 cm dlouhé na bázi s několika celokrajnými listy, květní listeny jsou žlutozelené, slabě chlupaté. Samčí květy se dvěma tyčinkami, s nitkami na bázi chlupatými, samičí s téměř přisedlým lysým semeníkem, který je svrchní se dvěma bliznami, pestík je srostlý ze dvou polodolistů. Kvete v dubnu až květnu s rašením listů. Plody jsou tobolky otevírající se dvěma chlopněmi na bázi se svazečkem chlupů. Kultivar ´Tristis´ má převislé žluté větve a pěstují se převážně samičí stromy.

42

4.6.14.2 Vrba náhrobní (Salix x sepulcralis) Strom 10 – 15 metrů vysoký, většinou se pěstují samčí exempláře, s rozkladitou korunou s nápadně dlouze převislými větvemi. Letorosty tenké, žluté, lysé, jen v mládí přitiskle chlupaté. Pupeny jsou lysé. Listy úzce kopinaté 7 – 12 cm dlouhé 1 – 1,5 cm široké pilovité, na líci zelené, na rubu šedé, jen v mládí chlupaté, na podzim až do prvních mrazů zelené. Řapík je 0,3 – 0,8 cm dlouhý, palisty jsou šídlovité slabě zkroucené záhy opadavé. Jehnědy úzce válcovité 3 – 4 cm dlouhé, květní listeny žlutozelené řídce chlupaté. Samčí květy se dvěma tyčinkami s chlupatými nitkami.

4.7

Taxony nahosemenných stromů v Letenských sadech

4.7.1 Borovice - (Pinus) Na Letné je tento rod zastoupen pěti druhy borovic. Je zde vysazeno celkem 146 stromů. Nejčetnějším druhem je borovice černá se 110 jedinci, následována je borovicí lesní s 21 jedinci, pak borovicí žlutou (těžkou) a borovicí vejmutovkou (hedvábnou) které jsou zde shodně zastoupeny šesti stromy a končí borovicí klečí (kosodřevinou) se třemi jedinci. Borovice jsou stále zelené stromy s přeslenitými větvemi a tlustě korkovitou borkou. Kořeny borovice sahají do značné hloubky, proto se tak snadno nevyvrátí jako smrk. Dřevo obsahuje hodně pryskyřice. Jsou to stromy, ale i keře. Šišky dozrávají až třetím rokem.

4.7.1.1 Borovice černá - (Pinus nigra) Strom 15 – 25 (40) metrů vysoký, s korunou v mládí kuželovitou, ve stáří až deštníkovitou a šedočernou, hluboce brázditou borkou. Letorosty silné, zelenohnědé, lysé, pupeny hnědavé, kuželovitě válcovité, pryskyřičnaté, asi 2 cm dlouhé. Listy po dvou tmavozelené, 8 – 12 (15) cm dlouhé, tuhé, vytrvávající cca 4 roky, jejich pochvy 1 – 1,2 cm dlouhé, vytrvalé. Šišky jsou vejcovité, 5 – 8 cm dlouhé, světle hnědé, lesklé, semenné šupiny na svrchní straně hnědofialové, jejich štítky s tmavohnědým pupkem

43

zakončeným kratičkým, záhy opadavým hrotem, semena bělavá až šedočerná, 0,5 – 0,7 cm velká, s křídlem asi 2 cm dlouhým.

4.7.1.2 Borovice lesní (Pinus sylvestris) Stromy jsou 15 – 25 m vysoké, výjimečně mohou dorůstat výšky až 40m. Borovice má nepravidelnou korunu s křivolakými větvemi. V dolní části kmene je kůra hnědá, hluboce podélně rozbrázděná (borka). V koruně je oranžově hnědá. Jehlice vyrůstají z brachyblastů nejčastěji po dvou, ale také po třech či pěti na kratičkých bočních větévkách. Jsou asi 4 až 6 cm dlouhé. Samčí šištice jsou žlutavé, na bázi letorostů v paždí podpůrných listenů, tyčinky se 2 prašnými pouzdry a pylovými zrny se vzdušnými váčky. Samičí šištice po 1 – 3 pod vrcholovým pupenem, většinou karmínové. Šišky dozrávající 2 – 3 rokem, jsou kuželovitě vejcovité, 3 - 6 cm dlouhé, symetrické i asymetrické, šedohnědé, nelesklé, semenné šupiny s kosočtverečným ztlustlým štítkem, apofýzou, s vyniklým centrickým nebo excentrickým pupkem. Semena po 2 v paždí semenných šupin, většinou křídlaté, s křídlem asi 1,5 cm dlouhým.

4.7.1.3 Borovice žlutá (těžká) – (Pinus ponderosa) Strom 20 - 30 (50) metrů vysoký, s vejcovitě kuželovitou korunou a hluboce brázditou borkou, odlupčitou v plátcích. Letorosty silné, hnědavé nebo zelenavé, lysé, neojíněné, pupeny kuželovitě válcovité, asi 2 cm dlouhé, pryskyřičnaté. Listy po 3, nahloučené na konci větví, tmavozelené, 12 - 25 cm dlouhé, vytrvávající 3 roky, jejich pochvy asi 1,5 - 2 cm dlouhé, vytrvalé. Šišky elipsoidně vejcovité, 8 - 15 cm dlouhé, světle hnědé, lesklé, štítky zploštěle kuželovité, ukončené zahnutým hrotem, po opadu zůstává na větvi věnec spodních šupin, semena hnědavá, 0,7 - 1 cm velká, s křídlem asi 2,5 cm dlouhým.

44

4.7.1.4 Borovice vejmutovka (hedvábná) – (Pinus strobus) Strom 20 - 30 (50) metrů vysoký, s korunou v mládí kuželovitou, později nepravidelně rozkladitou a borkou šedozelenou, zelenohnědé,

tenké,

dlouho hladkou. Letorosty

většinou pod svazečky chlupaté,

pupeny úzce vejcovitě

kuželovité, slabě pryskyřičnaté. Listy po 5, šedozelené, 5 - 12 (14) cm dlouhé, tenké, vytrvávající 2 - 3 roky, jejich pochvy asi 1,2 cm dlouhé, záhy opadavé. Šišky úzce válcovité, 8 - 15 (20) cm dlouhé, hnědé, silně pryskyřičnaté, semenné šupiny tence dřevnaté, s hnědavým hladkým štítkem, semena hnědá, 0,5 - 0,6 cm dlouhá, mramorovaná, s křídlem asi 2 cm dlouhým.

4.7.1.5 Borovice kleč, kosodřevina – (Pinus mugo) Keř 0,5 – 2,5 metrů vysoký, s poléhavými, na konci vystoupavými kmínky. Letorosty zelenavé, lysé, pupeny válcovité, hnědé, silně pryskyřičnaté. Listy po dvou, tmavě zelené, 3 – 4 cm dlouhé, mírně prohnuté, vytrvávající 4 – 6 let. Šišky vejcovité, 2 – 5 cm dlouhé, symetrické, tmavě hnědé, s plochými štítky, semena šedohnědá, 0,3 – 0,5 cm dlouhá, vejcovitá, s křídlem 2 – 3 x delším než semeno. 4.7.2 Jedle ojíněná – stejnobarvá (Abies concolor) Na celé pochozí ploše Letenských sadů byly zaznamenány pouze 3 kusy jedle ojíněné. Většina druhů jedlí jsou velké stromy s rovným kmenem 20 – 40 m vysoké. Jedlové dřevo má vysokou kvalitu. Citlivě reaguje na znečištěné prostředí. Strom s borkou na starých stromech brázditou a šupinatou. Letorosty žlutavě zelené, řídce pýřité až téměř lysé, pupeny pryskyřičnaté. Listy nepravidelně uspořádané, 4 – 6 cm dlouhé, srpovitě prohnuté, modravě zelené. Šišky 7 – 12 cm dlouhé, podpůrné šupiny skryté, semenné šupiny 2,5 cm široké. Jehlice jsou tupé, ploché, tmavě zelené a vyrůstají na větvičkách ve dvou spodních řadách. Na spodní straně jehlic jsou dva světlé proužky. Větve jsou po opadu jehlic hladké. Šištice vyrůstají na větvích směrem vzhůru a po dozrání jednotlivé podpůrné i plodní šupiny opadávají. Šiška se tak po dozrání rozpadá. Samčí šištice mají žluté či červené prašníky, pylová zrna se 2 vzdušnými vaky. Samičí šištice jsou vzpřímené, složené ze střechovitě uspořádaných semenných a 45

podpůrných šupin. Vřetena po rozpadlých šiškách vytrvávají na větvích řadu let. Na svrchní straně semenných šupin jsou dvě semena opatřena širokými blanitými křídly. 4.7.3 Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) Na Letné jsou dva zástupci tohoto stromu. Odedávna byl pěstován v Japonsku a Koreji nejčastěji poblíž chrámů. U nás se vyskytuje od 18 století a byl do Evropy dovezen z Číny. Je to opadavý dvoudomý strom 15 – 30 (40) metrů vysoký s lysými dlouhými letorosty a krátkými brachyblasty 2 – 3 cm dlouhými. Listy jsou střídavé na brachyblastech ve svazečcích, klínovitě vějířovité, většinou dvoulaločné 10 - 12 cm dlouhé s vidličnatou žilnatinou, tence řapíkaté. Zelená barva listů se na podzim mění na jasně žlutou. Tyčinky v jehnědovitých šišticích, vajíčka obvykle po dvou na dlouhé stopce. Semena jsou žlutá kulovitá až elipsoidní asi 2,5 cm velká připomínající peckovici, semena jsou jedlá, v době zralosti zapáchají. 4.7.4 Modřín opadavý (Larix decidua) Je v letenských sadech zastoupen jen třemi exempláři. Dřevo modřínu má na podélném řezu krásnou kresbu a využívá se proto v nábytkářském průmyslu. Strom 20 – 40 někdy až 50 metrů vysoký s přímým kmenem a žlutavými lysými letorosty. Listy jsou 1 – 3 (4) cm dlouhé a zhruba 0,1 cm široké, na líci ploché, na rubu slabě kýlnaté, se 2 zelenými pruhy průduchů. Samčí šištice 0,5 – 1 cm dlouhé, samičí 1 – 1,5 cm dlouhé. Šišky jsou vejcovité až podlouhle vejcovité 1,5 – 4,5 cm dlouhé, za zralosti jen slabě pootevřené, nerozpadavé, zdřevnatělé špičky semenných šupin jsou přímé nebo slabě zahnuté. Semena jsou 0,3 – 0,4 cm dlouhá, světle hnědá, smáčkle trojhranná, srostlá s lesklým křídlem. Na podzim se jehlice zbarví do žluta a opadají.

4.7.5 Smrk pichlavý (Picea pungens) Smrk je na Letné zastoupen na pochozí ploše jediným druhem a to smrkem pichlavým, v počtu 72 jedinců z čehož je 16 dřevin kultivarů. Poměrně velkou

46

nevýhodou smrku je mělký kořenový systém, takže při silném větru dochází k vývratům. Stromy jsou 18 – 25 (40) metrů vysoké s široce kuželovitou korunou a šedohnědou, hluboce brázditou borkou. Jedná se o stále zelené stromy s přeslenitými větvemi. Letorosty jsou žlutohnědé až oranžové, lysé, pupeny žlutohnědé, nepryskyřičnaté, s volně přitisklými, nazpět ohrnutými šupinami. Listy jsou střídavé, jehlicovité, pichlavě špičaté, matně zelené, přisedající na listové polštářky, odstávající na všechny strany – kvůli tomu jsou větve smrku po opadu jehličí drsné. Šišky válcovité, 6 – 10 cm dlouhé, světle hnědé, s papírovitými, na konci nepravidelně zubatými šupinami. Samčí šištice jsou na loňských větévkách, samičí šištice se nacházejí na koncích letorostů, jsou vzpřímené, složené z velkého počtu semenných šupin s malými, nevyčnívajícími podpůrnými šupinami. Šišky visí směrem dolů a za každou šupinou jsou uložena dvě křídlatá semena. Smrkové šišky jsou nerozpadavé.

Kultivar: Picea pungens ´Glauca´ – typ stromu s modrobílými jehlicemi 4.7.6 Tis červený (Taxus bacata) V sadech se nachází 56 jedinců. Tisy jsou dvoudomé, stále zelené stromy nebo keře. Jehlice jsou ploché, špičaté, na vrchní straně tmavozelené, na spodní straně výrazně světlé, zelené, dvouřadé. Semena jsou uložena v červeném dužnatém obalu – míšku. Tis nemá pryskyřičné kanálky jako ostatní jehličnany. Celá rostlina tisu obsahuje velmi jedovatou látku – taxin (směs jedovatých látek, které vyvolávají stahy hladkého svalstva). Jedinou nejedovatou částí je dužnatý míšek obalující semeno, které je rovněž jedovaté. Strom často vícekmenný, nebo keř 3 – 12 (20) metrů vysoký, s červenohnědou, plátkovitě odlupčivou borkou. Listy jsou téměř dvouřadé 1,5 – 3 cm dlouhé a asi 0,2 cm široké, dlouze zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu žlutozelené. Semena jsou elipsoidní, slabě hranatá 0,6 – 0,8 cm dlouhá, hnědá, obklopená červeným míškem.

47

5. NÁVRH VÝUKOVÝCH AKTIVIT PRO 7. TŘÍDU ZÁKLADNÍ ŠKOLY A GYMNÁZIÍ Učebnice určené pro žáky 7. tříd základních škol a víceletých gymnázií, které jsem vybrala jako základní materiál ke zpracování své bakalářské práce jsou Čabradová (2005) „Přírodopis. Učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia“ a Černík (1999) „Přírodopis 2. Zoologie Botanika“. Tyto učebnice seznamují děti se stromy, které patří k nečastěji se vyskytujícím na našem území a jen okrajově se zmiňují o stromech, které zde nejsou příliš četné. Protože druhová skladba stromů v Letenských sadech není zcela shodná s tou, která je zmíněna v učebnicích, tak jsem do své práce zahrnula rovněž stromy, které jsou v městské zeleni běžně k vidění, případně se často vyskytují v různých druzích od jednoho rodu. Viz kapitola 4.5. Rovněž jsem do práce uvedla charakteristické poznávací znaky těchto druhů tak, aby byly uspořádány pro vyučujícího přehledně a doplnila jsem informace, které mohou být pro děti zajímavé a snadno zapamatovatelné, spojené např. s praktickým využitím dřeva zmíněných stromů. Pro lepší zapamatování probírané látky a seznámení dětí s jednotlivými druhy stromů během procházky, je vhodné doplnit pobyt v sadech o různé aktivity, které obohatí celkový program, posílí vztah dětí k přírodě a případně rozšíří jejich znalosti i v jiných předmětech než biologii. Proto jsem zvolila několik aktivit, které by bylo možné v sadech provádět bez velkých a náročných příprav, omezení dalších návštěvníků a hlavně při kterých nemůže dojít k žádnému zranění dětí či poškození přírody. Při volbě činností a her jsem využila nápadů uveřejněných v souboru her v knize Neumana (2009) či Čeřovského (1989). Jejich návrhy jsem modifikovala a rovněž vytvořila vlastní návrhy aktivit, které vycházejí např. z metodiky Machovce (1982) která se běžně využívá v dendrologii. Rovněž jsem využila své zkušenosti z praxe prováděné v roce 2013 ve Středisku ekologické výchovy Hlavního města Prahy Toulcův dvůr. V tomto středisku jsem se spolu s lektory účastnila prováděné výuky. Mohla jsem tak do bakalářské práce zahrnout takové aktivity, které přístupnou formou zatraktivňují nepříliš záživnou teoretickou výuku. Hry a poznávací aktivity je možné volit či

48

kombinovat podle času, který bude pro procházku vymezen, ročního období, velikosti dětské skupiny i vlastního zájmu dětí o probírané učivo. V aktivitách se tak prolínají mé vlastní poznatky z dendrologického průzkumu, při kterém pozorovatel poznává stromy dle jejich listů, květů, plodů či habitu a odhaduje výšku stromů, obvod kmenů, šíři koruny atp. spolu s prakticky ověřenými hrami dětí v přírodě. Čas potřebný pro přípravu výukové činnosti pedagoga výrazně nezatíží. Soupis potřebných pomůcek je detailně uveden u každé z navržených aktivit. Dendrologické vycházky třídních kolektivů do přírody je vhodné uskutečnit na podzim, v říjnu či listopadu. Příroda je v tuto dobu nejbarevnější. Rovněž dochází k padání listů ze stromů, takže děti nemusí listy či plody trhat a tudíž nehrozí polámání větví stromů či keřů v parku a tím nedochází k jakékoliv devastaci rostlin. Děti jsou již nejméně měsíc ve škole a učitel má tak možnost dopředu teoreticky probrat látku se kterou bude moci děti v přírodě prakticky seznámit. Je to také doba, kdy je ve výuce dostatečný časový prostor pro uspořádání takových aktivit. Dle mých zkušeností je před započetím většiny her vhodné náhodně rozdělit děti do menších skupinek, maximálně po čtyřech dětech. Členové těchto skupinek vzájemně nejlépe spolupracují, bez problémů se domlouvají a nedochází mezi nimi k případnému vyčleňování některých dětí.

5.1

Velké hledání Díky rozmanité rostlinné skladbě je možné zajistit velký počet různých nálezů

v průběhu celé procházky po promenádní trase parku. Hru je možné bez problémů modifikovat a nálezy mohou následně posloužit i po návratu do školy. Ve třídě děti mohou své nálezy uspořádat a vytvořit z nich výstavku s doprovodným textem ke každé položce, použít nalezené listy jako předlohu pro svou práci ve výtvarné výchově či vytvořit živou rostlinnou výzdobu. Hru je vhodné provádět na podzim, kdy dochází k opadávání listů a děti tak mohou porovnávat nejen různé tvary listů, ale i barvenou rozmanitost listů, protože v tomto ročním období dochází k postupné změně barvy listů v rámci jednoho druhu stromu jako třeba u javorů. Hru je možné provádět ve dvou rozdílných modifikacích.

49

1. Za pomoci pracovního listu děti hledají listy takových tvarů, které odpovídají obrazové předloze a následně určovat názvy stromů, ke kterým nalezené listy patří a jejich názvy zapisují pod příslušné zobrazení. Na pracovním listu jsou zobrazeny listy z různých stromů – kopinatý, laločnatý, pilovitý, srdčitý, okrouhlý a jehlicovitý. 2. Za pomoci pracovního listu přiřazují vzájemně listy a plody jednotlivých rodů stromů k sobě tak, jak se v přírodě vyskytují. Na ploše pracovního listu jsou nepravidelně zobrazeny jednotlivé listy i plody. V přírodě děti vidí tyto rostlinné části na jednom stromě a mohou je vzájemně přiřadit k sobě dle reálně viděné skutečnosti. Pomůcky: Obyčejné měkké tužky a pracovní listy, do kterých budou děti moci zapisovat údaje dle jednotlivých nálezů. Dostatečně velké sáčky, do kterých děti uloží nasbírané přírodniny.

Popis aktivity: Každému dítěti předá pedagog pracovní list a tužku a ústně jim sdělí pokyny ke hře. Rovněž před započetím hry jasně vymezí prostor, ve kterém se děti budou pohybovat. Prostor v žádném případě nebude zahrnovat části svahů Letenských sadů, které nejsou udržované a pro svou strmost jsou pro jakékoliv aktivity dětí nevhodné. Po uplynutí stanoveného času cca 10 nebo 20 minut v závislosti na časových možnostech, nechá učitel předložit sebrané položky a společně provedou srovnání a kontrolu, zda identifikace stromů byla provedena správně či zda došlo ke správnému přiřazení jednotlivých listů a plodů dle skutečností. V kolektivu pak mohou rovněž diskutovat o tom, zda identifikované stromy jsou v naší přírodě běžné, či naopak méně často vysazované. 5.2

Co do parku nepatří? Tato hra je velmi lehce proveditelná, ale před jejím započetím je potřeba

předcházející příprava, protože učitel či jeho pomocník musí napřed zvolenou trasu sám projít a přesvědčit se, zda jsou na místě drobné předměty (odpadky), které do prostoru nepatří, případně je tam dopředu umístit tak, aby děti měly možnost tyto předměty

50

nalézt. Předměty umístí ve vzdálenosti 2,5 až 3 m na každou stranu pěšiny a to na zem či ve výši maximálně do 1,5 m. Hra se snaží naučit děti vnímat okolní přírodu a upozornit je, že je potřeba se o své okolí aktivně starat. Po návratu do třídy mohou děti v rámci ekologické výchovy debatovat o tom, jak by prostor města či parku vypadal v případě, že by lidé neudržovali pořádek, netřídili odpady, neuklízeli po svých zvířecích mazlíčcích, či kdyby přestali veřejné prostory uklízet pracovníci technických služeb města. Pomůcky: Plastová taška či sáček na odpadky, gumové či kožené ochranné rukavice, papíry a obyčejné tužky.

Popis aktivity: Děti půjdou postupně po určeném úseku cesty a v daném časovém limitu se budou snažit zapamatovat si, jaké předměty, které do parku nepatří, nalezly (vypálenou sirku, filtr cigarety, papírek od bonbonu, kousek staniolu či mikrotenového sáčku, víčko od lahve od piva, kousek skleněného střepu, papírový kapesník, tužku, dřívko od nanuku, zahozené šidítko, fáborky z vlny či krepového papíru umístěné na keřích atp.). Po projití stanoveného úseku (bez zastavení a vzájemného domlouvání), každé dítě sepíše na papír všechny předměty, které si zapamatovalo. Po ukončení hry učitel spolu s dětmi vyhodnotí, jaké předměty se v daném prostoru nacházely, aby účastníci hry sami mohli zhodnotit, jak byli pozorní a jak bylo jejich snažení úspěšné. Po hře tak rovněž zjistí, zda jsou v prostoru věci, které zapomněli napsat, případně si jich málokdo z účastníků hry všiml. Po ukončení hry učitel žáky vyzve, aby si vzali ochranné pomůcky a pomohli mu nalezené předměty sebrat a uklidit do připravené tašky či odpadkových nádob, které jsou v parku instalovány. 5.3

Jak vysoké jsou stromy v parku? Tato aktivita je velmi vhodná pro názornou ukázku, jak jsou znalosti nabyté

v jednotlivých vyučovaných předmětech propojeny v běžném životě a využívány v praxi. V tomto případě jde o matematiku a botaniku. Ukáže dětem, jak mohou

51

jednoduchým způsobem ověřit správnost svého předem provedeného odhadu výšky stromu a seznámí je s jednou ze základních geometrických metod, která je běžně využívána v reálném životě. Pro tuto aktivitu je opět vhodná aktivní účast tří až čtyř dětí ve skupince, aby měření proběhlo jednoduše a úspěšně. Pomůcky: Plastová pravítka o délce 40 cm, svinovací ocelová měřidla, barevné značky, které se dobře drží a ve vodorovné poloze udržují svůj tvar (např. barevný lihový zvýrazňovač), tužka, papír, mobil nebo kalkulačka.

Popis aktivity: Děti odhadnou jak vysoký je vybraný strom a svůj odhad napíší na papír. Následně ověří, zda odhad byl správný pomocí jednoduché dílcové metody z geometrie. Výhodou dílcové metody je, že není závislá ani na vzdálenosti, ve které stojí pozorovatel, a ani na jeho zorném úhlu, pod kterým vidí patu a vrchol stromu. Dítě, které bude provádět vlastní měření, se postaví do takové vzdálenosti od stromu, aby v plastovém pravítku, které bude držet v napnuté ruce před sebou, vidělo celý strom od jeho paty až po vrchol. Na pravítko si děti lihovým popisovačem předem vyznačí dobře viditelné rysky ve vzdálenostech: 0 cm, 2 cm, 5 cm, 10 cm a 40 cm. První dítě (pozorovatel) zaměří pravítko tak, aby se ryska 0 cm kryla s patou stromu a ryska 40 cm s vrcholem stromu. Druhé dítě (pomocník), se postaví ke stromu tak, aby první dítě dobře vidělo výraznou značku (lihový zvýrazňovač), který drží dítě postavené u měřeného stromu v ruce. Touto značkou bude pomocník posouvat po kmeni tak dlouho, až se pozorovateli bude tato značka krýt s některou z vyznačených rysek ve vzdálenosti 2 cm, 5 cm nebo 10 cm na pravítku. Potom ostatní děti ze skupinky změří svinovacím ocelovým měřidlem vzdálenost v metrech od značky zvýrazňovače k patě stromu, a tuto vzdálenost nahlásí těm spolužákům, kteří provedou vlastní výpočet. Při výpočtu skutečné výšky stromu se tato zjištěná vzdálenost znásobí příslušným poměrem rysek na pravítku a tím děti vypočítají celkovou výšku stromu v metrech. Příklad výpočtu: -

vzdálenost od značky na kmeni k patě stromu je 1,45 m 52

-

ryska na pravítku v 5-ti centimetrech se kryje se značkou na kmeni stromu

-

poměr rysek v uvedeném případě je 40 : 5 = 8

-

celková výška stromu v metrech se rovná součinu 1,45 x 8 = 11,60 m

Obrázek 11

Obrázek 12 Žákyně při aktivitě měření výšky stromu (foto autorka)

Děti mohou po provedení výpočtu porovnat, zda jejich předem provedený odhad byl reálný či nikoliv.

5.4

Jaký je obvod stromů v parku?

Při této aktivitě se děti dostanou do přímého kontaktu s kmenem zvoleného stromu. Budou tedy moci zapojit hmat a přímým dotykem zjistit, jak na ně působí borka stromu, zda kmen je hladký, či jeho povrch je hrubší nebo rozpraskaný. Děti si tak snadno zapamatují, které druhy stromů mají kmeny štíhlé a které naopak při plném vzrůstu mají kmeny mohutné a ověří si, že struktura borky je velmi rozdílná. Při této aktivitě je opět podporována jejich vzájemná spolupráce i důvěra. Nejsilnější strom v Letenských sadech, který je možný pro tuto aktivitu využít, je mohutný topol černý,

53

který je v mapě vyznačen číslem 36 a jeho poloha, v blízkosti dětského hřiště, je určena souřadnicemi GPS 50 05.745“N, 14 25.079“E Pomůcky: Krejčovský, svinovací metr o délce 1,5 m, papír, tužka, mobil nebo kalkulačka, šátek na zavázání očí.

Popis aktivity: Aktivitu je možné obohatit tím, že vybranému dítěti spolužáci předem zaváží oči, zavedou jej ke zvolenému stromu a dítě popíše, jak na něj strom působí, jakou má kmen strukturu, pokusí se odhadnout jak je kmen mohutný, zjistí, zda jej dokáže obejmout, případně odhadne, kolik dětí bude potřeba, aby kmen objaly kolem dokola. Ostatní děti se rovněž pokusí popsat jakou má borka strukturu a jak na ně působil strom na dotek. Tím doplní původní zjištění dítěte, které se stromu dotýkalo se zavázanýma očima. Následně u stromu se štíhlým kmenem změří jeho obvod svinovacím metrem. V případě stromů se silným kmenem je možné hru dále modifikovat a inspirovat děti ke vzájemné spolupráci. Děti vzájemně změří krejčovským metrem rozpětí svých paží a hodnotu si zapamatují. Vybraný strom následně obejmou tak, aby se dotýkaly špičkami svých prstů. Ohlásí rozpětí svých paží a zjištěné hodnoty zapíší na papír, aby je následně mohli sečíst. Součet všech zjištěných hodnot zapíší na papír. V případě, že jejich celkový obvod paží nestačí, spolužáci, kteří se objímání stromů neúčastní, doměří chybějící hodnoty svinovacím metrem. Děti si výpočtem ověří, zda předem provedený odhad byl reálný. Je pravděpodobné, že výsledky měření budou rozdílné, protože kmen obvykle není stejně mohutný v celé své délce. Z tohoto důvodu je vhodné srovnat dosažené výsledky měření, které jednotlivé skupiny dětí zaznamenaly a v případě rozdílů mezi zjištěnými hodnotami se pokusit identifikovat, kde děti učinily chybu a pokusit se měření opakovat správně. Učitel dětem může vysvětlit, že běžně se měření obvodu stromu v dendrologii provádí ve výšce 1,2 m. Pokud to např. u mnohočetných kmenů není možné, měří se na místě, které je pro zjištění obvodu nejvýhodnější.

54

5.5

Co vidíš na trávníku? Aktivitu je vhodné zahrnout do programu za suchého a slunečného počasí. Pro

provádění této poznávací hry je důležité vybrat v parku dostatečně velkou rovnou plochu, která není čerstvě posekána. Účastníci hry se zaměří na nalezení co největšího množství rostlinných druhů, které na vymezené ploše trávníku rostou. Při této aktivitě žáci sami zjistí, jak různorodá je druhová skladba rostlin na velikostí velmi omezeném prostoru. Detailní prohlídka povrchu, při které mohou děti použít i lupu, ukáže, že na rostlinách i půdě se vyskytuje drobný hmyz. Nalezené společenství rostlin a živočichů tvoří malý mikrosvět, ve kterém se děti pokusí jeho jednotlivé součásti rozpoznat a následně pojmenovat. Pozorování je nejvýhodnější provádět vleže na zemi, proto je potřeba žáky předem upozornit, že je vhodné obléci se před vycházkou do takového oděvu, který může dítě bez obav umazat. Aktivitu je možné modifikovat tak, že každé skupině dětí učitel určí 3 konkrétní části rostlin, které mají děti hledat a donést na určené stanoviště (trn, semeno které roznáší vítr, jehlice jehličnatých stromů, stéblo delší než 15 cm, šišku, plod jírovce maďalu atp.) Pomůcky: Dřevěné, plastové či kovové kolíky, které je možné zapíchnout do půdy, k těmto kolíkům je předem navázaný cca 1 m dlouhý provázek výrazné barvy, lupa, papír, tužka a papírová krabička do které budou umístěny nálezy. Učitel může rovněž každé skupině dětí navrhnout, aby vyznačily i jiný obrazec (čtverec, elipsu – pak je potřeba, aby měly děti k dispozici dostatečně dlouhý provázek, kterým vyznačí strany či hranice těchto obrazců). Před započetím aktivity je potřeba místo pro tuto aktivitu dobře prohlédnout, aby se na něm nenacházely odpadky, které by mohly děti zranit či zašpinit.

Popis aktivity: Na vybrané ploše děti zapíchnou kolík a za pomoci nataženého provázku vyznačí kruh, ve kterém budou provádět svá pozorování. Prostým pozorováním nebo za

55

pomoci lupy se pokusí v předem stanoveném časovém limitu nalézt co největší množství v místě rostoucích rostlin. Pokud je dokáží ihned pojmenovat, tak své nálezy nejen uloží do připravené krabičky, ale také jejich jména či botanické názvy zapíší na připravený papír. (Děti je vhodné dopředu upozornit, že rostliny by měly utrhnout tak, aby získaly nejen nadzemní část rostliny, ale také alespoň částečně, její kořenovou část.) Po vyhlášení konce fáze hledání se všichni účastníci sejdou a vzájemně si ukáží, případně popíší své nálezy. Všechny děti spolu s učitelem zkontrolují, zda nálezy byly určeny správně, případně za pomoci učitele doplní názvy těch rostlin, které do této doby neznaly. Rostlinné nálezy mohou děti odnést do školy a využít stejně jako předměty nalezené při aktivitě popsané v bodě 4.1.1 – Velké hledání. Nalezené rostliny také mohou ve třídě vylisovat a následně vytvořit třídní herbář.

56

6. ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá využitím Letenských sadů k realizaci školní vycházky se zaměřením na dendrologii. Školní exkurze je společně s dalšími, běžněji používanými formami výuky, důležitým prvkem vzdělávání a svým zaměřením a způsobem předávání informací významně napomáhá rozvoji aktivního přístupu žáků k probíranému učivu. Při zpracování práce jsem se pokusila detailně popsat jednotlivé druhy stromů, které jsou zastoupeny ve vymezené části Letenských sadů a doplnit základní informace k jejich praktickému rozpoznávání. Vzhledem k celkové rozloze sadů a množství zde vysazených stromů jsem do práce doplnila souřadnice GPS k vybraným jednotlivým stromům tak, aby bylo jednoduše možné stromy na pochozí ploše parku nalézt a dětem je ukázat. Kromě tohoto základního cíle jsem se pokusila v práci rozvinout téma doplňkových vzdělávacích aktivit a zpracovat informace, které se vztahují k historickým architektonickým památkám v navštívené oblasti. Díky výše uvedenému doufám, že práce může být pro učitele užitečná a může jim pomoci vycházku mimo prostory školy zatraktivnit. Z práce lze použít pouze dílčí informace, které budou zapadat do aktuálně probíraného učiva, případně pro děti vybrat takové informace a aktivity, které budou odpovídat jejich zájmu a budou pro ně tedy skutečně přínosné. Snažila jsem se pojmout práci v širším kontextu tak, aby postihla např. i ekologii. Věřím, že má práce může přispět k základnímu vzdělávání dětí a protože není úzce zaměřená, může obohatit učivo o nové poznatky z různých oblastí. Budu velice ráda, pokud děti zvolené aktivity zaujmou a práce přispěje k tomu, aby lépe poznaly pražskou flóru.

57

7. POUŽITÁ LITERATURA ALTMANN, Antonín a Karlova UNIVERZITA, 1972. Organizační formy ve výuce biologii: (Kapitola z didaktiky biologie): Určeno pro posl. pedagogických fakult. 1. vyd. Praha: SPN. ČABRADOVÁ, Věra, ed., 2005. Přírodopis 7: pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus. ISBN 80-7238-424-4. ČERNÍK, Vladimír a Jaroslav BÉZA, ed., 1999. Přírodopis 2: zoologie, botanika: pro 7. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1., přeprac. vyd. Praha: SPN. ISBN 80-7235-069-2. ČEŘOVSKÝ, Jan, Otakar PROCHÁZKA a Aleš ZÁVESKÝ, 1989. Stezky k přírodě. 1. vyd. Praha: SPN. Praktické příručky pro učitele. ISBN 80-04-22378-8. HORÁČEK, Petr, 2007. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. Vyd. 1. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-1708-8. HURYCH, Václav, 2003. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Květ. ISBN 80-85362-46-5. KOBLÍŽEK, Jaroslav, 2006. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2., rozš. vyd. Tišnov: Sursum. ISBN 80-7323-117-4. MACHOVEC, Jaroslav, 1982. Sadovnická dendrologie. 1. vyd. Praha: SPN. MAREČEK, Jiří, 1992. Zahrada. Praha: NORIS. ISBN 80-900908-1-8. MÁLEK, Jiří, 2011. Inventarizace dřevin v části areálu Letenských sadů v Praze a vytvoření digitalizované mapy této vybrané části. Praha. Česká zemědělská univerzita v Praze. NEUMAN, Jan a Petr ĎOUBALÍK, 2009. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Vyd. 5. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-572-1. NĚMEC, Jan, Vojen LOŽEK a ochrany přírody a krajiny ČR AGENTURA, 1997. Chráněná území ČR. Vyd. 1. Praha: Consult. ISBN 80-902132-1-9. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, ed., 1999. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri. ISBN 80-85983-55-9. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, 2000. Pražské zahrady a parky. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. ISBN 80-902910-0-7. RŮŽIČKOVÁ, Jiřina, Rudolf KIČINA, Přemysl VANKE a Vladimír MICHÁLEK, 1996. Sadovnictví. Vyd. 3., upr. Praha: Květ. ISBN 80-85362-21-X.

58

SKALICKÁ, Eva, Ladislav HONEJSER a Václav KRÁLÍČEK, 2007. Letná - Historie a vývoj prostoru. Vydáno ke stejnojmenné výstavě, pořádané na Staroměstské radnici v Praze ve dnech 6. dubna - 30. června 2007. Útvar rozvoje hlavního města Prahy: Praha STEINOVÁ, Šárka, 2008. František Thomayer - život a dílo zahradního architekta. Praha: Národní zemědělské muzeum. ISBN 978-80-86874-09-8. VĚTVIČKA, Václav, Vlasta MATOUŠOVÁ, Anna SKOUMALOVÁ-HADAČOVÁ a Jan MAGET, 1999. Evropské stromy. Vyd. 1. Praha: Aventinum. Průvodce přírodou. ISBN 80-7151-104-8. VĚTVIČKA, Václav, Vlasta MATOUŠOVÁ, Anna SKOUMALOVÁ-HADAČOVÁ a Jan MAGET, 1999. Evropské stromy. Vyd. 1. Praha: Aventinum. Průvodce přírodou. ISBN 80-7151-104-8. VILÍMOVÁ, Tereza, 2011. Inventarizace dřevin v části areálu Letenských sadů v Praze a vytvoření digitalizované mapy této vybrané části. Praha. Česká zemědělská univerzita v Praze. ZÍKA, Lukáš, 2011. Inventarizace dřevin v části areálu Letenských sadů v Praze a vytvoření digitalizované mapy této vybrané části. Praha. Česká zemědělská univerzita v Praze. Elektronické zdroje LUKEŠ, Zdeňěk, 2012. Zdeněk Lukeš: Výtvarné výdechy tunelu Blanka | Analýzy [online] [vid. 10.červenec 2013]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/analyzy/_zprava/zdenek-lukes-vytvarne-vydechytunelu-blanka--1011677 STACH, Jiří, 2013. zdroj.aspx (JPEG obrázek, 1090 × 972 bodů) - Měřítko (47%) [online] [vid. 8. duben 2014]. Dostupné z: http://envis.prahamesto.cz/(lwvyosee4fhf52vahkzykk55)/zdroj.aspx?typ=5&Id=83730&sh=-664883965

59

8. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Str. I.

Mapa Letenských sadů

Str. II.

Seznam vybraných krytosemenných stromů s číselným označením pro identifikaci v mapě a GPS souřadnicemi pro orientaci v terénu

Str. V.

Seznam vybraných nahosemenných stromů s číselným označením pro identifikaci v mapě a GPS souřadnicemi pro orientaci v terénu

Str. VI.

Seznam architektonických památek a jejich písmenné označení pro identifikaci v mapě

Příloha č. 2

Str. VII.

Pracovní list

Str. IX.

Pracovní list – autorské řešení

Příloha 3 Str. XI.

Celkový seznam krytosemenných stromů na pochozí části Letenských sadů

Str. XIV

Celkový seznam nahosemenných stromů na pochozí části Letenských sadů

60

Příloha č. 1

I

Taxony krytosemenných druhů číslo stromu

název

GPS souřadnice

1

břza bělokorá - bradavičnatá (Betula pendula)

2 3

bříza Ermanova (Betula ermanii) bříza černá (Betula nigra)

4

bříza papírovitá (Betula papiryfera)

5

bříza tuhá - habrolistá (Betula lenta)

6

buk lesní (Fagus sylvatica)

7

dub letní - křemelák (Quercus robur)

8

dub zimní (Quercus petrea)

9

dub červený (Quercus rubra)

10

dub cer (Quercus ceris)

11 12

dub bažinný (Quercus palustris) dub pýřitý – šipák (Quercus pubescens)

13

habr obecný (Carpinus betulus)

14

jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

15

javor mléč - mléčný (Acer platanoides)

16

javor horský – klen (Acer pseudoplatanus)

II

50 05.595“N, 14 24.118“E 50 05.877“N, 14 25.191“E 50 05.787“N, 14 25.188“E 50 05.863“N, 14 25.164“E 50 05.958“N, 14 24.988“E 50 05.144“N, 14 24.074“E 50 05.805“N, 14 24.995“E 50 05.814“N, 14 24.991“E 50 05.422“N, 14 24.243“E 50 05.812“N, 14 25.209“E 50 05.780“N, 14 25.066“E 50 05.746“N, 14 24.804“E 50 05.650“N, 14 24.884“E 50 05.956“N, 14 24.981“E 50 05.791“N, 14 25.676“E 50 05.734“N, 14 24.825“E 50 05.649“N, 14 24.892“E 50 05.821“N, 14 25.147“E 50 05.645“N, 14 24.876“E 50 05.633“N, 14 24.718“E 50 05.965“N, 14 24.834“E 50 05.668“N, 14 24.890“E 50 05.816“N, 14 25.138“E 50 05.624“N, 14 24.722“E 50 05.819“N, 14 25.204“E 50 05.784“N, 14 25.074“E 50 05.740“N, 14 25.009“E 50 05.726“N, 14 25.096“E 50 05.757“N, 14 25.443“E 50 05.756“N, 14 25.393“E 50 05.784“N, 14 24.800“E 50 05.806“N, 14 25.180“E 50 05.784“N, 14 24.815“E

číslo stromu 17 19 20

21

22

23 24 25 26 27

28

29

název

GPS souřadnice

50 05.855“N, 14 24.854“E 50 05.815“N, 14 25.192“E javor stříbrný (Acer saccharinum) 50 05.781“N, 14 24.811“E javor jasanolistý (Acer negundo) 50 05.782“N, 14 24.809“E 50 05.795“N, 14 24.841“E 50 05.734“N, 14 25.318“E jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) 50 05.743“N, 14 25.368“E 50 05.730“N, 14 25.371“E 50 05.723“N, 14 25.236“E 50 05.709“N, 14 25.405“E jírovec pleťový – masový (Aesculus x carnea) 50 05.734“N, 14 25.322“E 50 05.728“N, 14 25.355“E 50 05.783“N, 14 24.847“E jírovec žlutý – pávie žlutá (Aesculus flava) 50 05.758“N, 14 24.841“E 50 05.830“N, 14 24.686“E kaštanovník setý (Castanea sativa) 50 05.396“N, 14 25.024“E katalpa obecná –trubačovitá (Catapla bignonioides) 50 05.626“N, 14 24.725“E katalpa vejčitá (Catalpa ovata) 50 05.679“N, 14 24.405“E liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) 50 05.733“N, 14 24.543“E 50 05.806“N, 14 24.902“E 50 05.729“N, 14 24.815“E 50 05.727“N, 14 24.875“E 50 05.858“N, 14 25.219“E lípa malolistá - srdčitá (Tilia cordata) 50 05.842“N, 14 25.178“E 50 05.761“N, 14 25.184“E 50 05.742“N, 14 24.936“E 50 05.757“N, 14 25.445“E 50 05.806“N, 14 24.903“E 50 05.715“N, 14 24.887“E lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) 50 05.854“N, 14 25.211“E 50 05.766“N, 14 25.442“E javor tatarský (Acer tataricum)

III

číslo stromu

název

GPS souřadnice

30

lípa stříbrná – plstnatá (Tilia tomentosa)

31

lípa evropská (Tilia europea)

32

lípa zelená (Tilia euchlora)

33

lípa americká (Tilia americana)

34

platan javorolistý (Platanus x hispanica)

35

topol Simonův (Populus simonii)

36

topol černý (Populus nigra)

37

topol kanadský (Populus x canadensis)

38

topol bílý (linda) (Populus alba)

39

topol balzámový (Populus balsamifera)

40

vrba bílá (Salix alba)

41

vrba náhrobní (Salix x sepulcralis)

IV

50 05.738“N, 14 24.825“E 50 05.730“N, 14 24.862“E 50 05.718“N, 14 24.885“E 50 05.853“N, 14 25.221“E 50 05.758“N, 14 24.865“E 50 05.745“N, 14 24.985“E 50 05.767“N, 14 25.463“E 50 05.756“N, 14 25.198“E 50 05.806“N, 14 24.904“E 50 05.842“N, 14 25.169“E 50 05.798“N, 14 24.900“E 50 05.723“N, 14 24.884“E 50 05.718“N, 14 24.892“E 50 05.852“N, 14 25.215“E 50 05.743“N, 14 24.976“E 50 05.783“N, 14 25.716“E 50 05.657“N, 14 24.710“E 50 05.792“N, 14 25.009“E 50 05.676“N, 14 24.405“E 50 05.795“N, 14 25.020“E 50 05.745“N, 14 25.079“E 50 05.783“N, 14 24.543“E 50 05.787“N, 14 25.025“E 50 05.674“N, 14 24.720“E 50 05.665“N, 14 24.728“E 50 05.706“N, 14 24.522“E 50 05.779“N, 14 25.032“E 50 05.741“N, 14 24.549“E 50 05.442“N, 14 24.397“E 50 05.693“N, 14 24.740“E

Taxony nahosemenných druhů číslo stromu

název

GPS souřadnice

42

borovice černá (Pinus nigra)

43

borovice lesní (Pinus sylvestris)

44

borovice žlutá (Pinus ponderosa)

45

borovice vejmutovka (Pinus strobus)

46 47

borovice kleč (Pinus mugo) jedle ojíněná (Abies concolor)

48

jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)

49

modřín opadavý (Larix decidua)

50

smrk pichlavý (picea pungens)

51

tis červený (Taxus bacata)

V

50 05.644“N, 14 24.818“E 50 05.683“N, 14 24.906“E 50 05.684“N, 14 24.901“E 50 05.690“N, 14 24.907“E 50 05.754“N, 14 25.409“E 50 05.655“N, 14 24.819“E 50 05.641“N, 14 24.835“E 50 05.787“N, 14 25.651“E 50 05.681“N, 14 25.910“E 50 05.691“N, 14 25.012“E 50 05.388“N, 14 25.016“E 50 05.863“N, 14 25.231“E 50 05.809“N, 14 25.551“E 50 05.762“N, 14 25.170“E 50 05.700“N, 14 25.044“E 50 05.733“N, 14 24.543“E 50 05.860“N, 14 25.577“E 50 05.733“N, 14 24.852“E 50 05.690“N, 14 24.907“E 50 05.141“N, 14 24.059“E 50 05.769“N, 14 24.607“E 50 05.795“N, 14 25.365“E 50 05.786“N, 14 25.664“E 50 05.690“N, 14 24.907“E 50 05.803“N, 14 25.592“E 50 05.792“N, 14 25.608“E

Architektonické památky Letenských sadů A. B. C. D. E. F. G. H. I.

Bruselský pavilon Letenský zámeček Letenský kolotoč Metronom Hanavský pavilon Rudolfova štola Větráky tunelu pod Letenskou plání Zemědělské a technické muzeum Bašta Máří Magdaleny

VI

Příloha č. 2

Pracovní list Jméno:______________________

1. Stavba listu Napište názvy jednotlivých částí listů a určete, o jaký typ listu se jedná

________________________

___________________________

2. Tvary listů Napište pod každý list jeho název podle tvaru

___________

___________

___________

VII

_______

________

3. Plody a listy Přiřaďte plody a listy k sobě dle rodu stromu a určete, k jakému rodu patří. Své řešení zapište do připravené tabulky č. 1.

1

2

5

3

6

A

4

7

B

C

F

E

D

G

4. Šišky a větve Přiřaďte šišky a větvičky k sobě dle rodu stromu a určete, k jakému rodu patří. Své řešení zapište do připravené tabulky č. 2.

8

12

9

H

10 0

I

J

tabulka č. 1

11

K

tabulka č. 2

1 2 3 4 5 6 7

8 9 10 11 12

VIII

L

Pracovní list – autorské řešení Jméno:______________________ 1. Stavba listu Napište názvy jednotlivých částí listů a určete, o jaký typ listu se jedná

čepel

žilnatina

řapík _______list jednoduchý_______

__________list složený________

2. Tvary listů Napište pod každý list jeho název podle tvaru

kopinatý

laločnatý

IX

okrouhlý

pilovitý

srdčitý

1. Plody a listy Přiřaďte plody a listy k sobě dle rodu stromu a určete, k jakému rodu patří. Své řešení zapište do připravené tabulky č. 1.

1

2

5

3

6

A

4

7

B

C

F

E

D

G

2. Šišky a větve Přiřaďte šišky a větvičky k sobě dle rodu stromu a určete, k jakému rodu patří. Své řešení zapište do připravené tabulky č. 2.

8

12

9

H

10 0

I

J

K

tabulka č. 1 1 2 3 4 5 6 7

C B G A D F E

11

tabulka č. 2

buk jírovec platan lípa kaštanovník javor dub

8 9 10 11 12

X

H I K J L

modřín borovice jedle tis smrk

L

Příloha č. 3 Zpracováno dle souhrnu údajů zveřejněných v bakalářských pracích Málka, Vilímové, Zíky 2011

Celkový seznam krytosemenných stromů na pochozí ploše Letenských sadů český název bez černý broskvoň obecná břestovec západní bříza bělokorá - bradavičnatá bříza černá bříza Ermanova bříza papírovitá bříza tuhá - habrolistá

buk lesní

dřezovec trojtrnný dřín obecný - jarní dub bažinný dub cer dub červený dub letní - křemelák dub pýřitý - šipák dub zimní habr obecný hloh jednosemenný hloh kuří noha hloh obecný

název dřeviny latinsky Sambucus nigra Prunus vulgaris Celtis occidentalis Betula pendula Betula pendula ´Gracilis´ Betula pendula ´Youngii´ Betula nigra Betula ermanii Betula papyrifera Betula lenta Fagus sylvatica Fagus sylvatica ´Purpurea´ Fagus sylvatica ´Fastigiata´ Fagus sylvatica ´Pendula´ Fagus sylvatica ´Purpurae tricolor´ Fagus sylvatica ´Zlatia´ Gleditsia triacanthos Cornus mas Quercus palustris Quercus cerris Quercus rubra Quercus robur Quercus robur ´Fastigiata´ Quercus pubescens Quercus petrea Carpinus betulus Crataegus monogyna Crataegus crus-galli Crataegus laevigata Crataegus laevigata ´Pauls scarlet´

XI

celkový počet 1 1 20 37 1 1 2 2 2 1 29 1 14 2 1 1 5 2 8 8 10 56 7 1 17 90 4 3 5 3

český název hlošina úzkolistá ´česká oliva´ hrušeň obecná - pěstovaná jabloň jabloň drobnoplodá jabloň lesní jabloň nízká - obecná jasan pensylvánský jasan zimnář jasan ztepilý javor horský - klen javor jasanolistý javor mléč - mléčný javor polní - babyka javor stříbrný javor tatarský jerlín japonský jeřáb břek jeřáb muk - muk obecný jeřáb prostřední - švédský jilm habrolistý jilm horský jilm vaz jírovec maďal jírovec pleťový - masový jírovec žlutý - pávie žlutá kaštanovník setý katalpa obecná - trubačovitá katalpa vejčitá lapina jasanolistá liliovník tulipánokvětý lípa americká lípa evropská

název dřeviny latinsky Elaeagnus angustifolia Pyrus communis Malus sp. Malus baccata ´Street Parade´ Malus sylvestris ´Elise Rathke´ Malus pumila Fraxinus pennsylvanica Fraxinus ornus Fraxinus excelsior Acer pseudoplatanus Acer pseudoplatanus ´Leopoldii´ Acer pseudoplatanus ´Purpurascens´ Acer negundo Acer platanoides Acer campestre Acer saccharinum Acer tataricum Sophora japonica Sorbus torminalis Sorbus aria Sorbus intermedia Ulmus minor Ulmus glabra Ulmus laevis Aesculus hippocastanum Aesculus x carnea Aesculus flava Castanea sativa Catalpa bignonioides Catalpa ovata Pterocarya fraxinifoloa Liriodendron tulipifera Tilia americana Tilia europaea

XII

celkový počet 2 3 47 1 1 9 1 8 191 48 1 7 7 123 23 18 30 12 2 6 5 2 4 1 204 44 4 2 1 1 5 1 15 26

český název lípa malolistá - srdčitá lípa stříbrná - plstnatá lípa velkolistá lípa zelená - krymská líska turecká mahalebka obecná morušovník bílý olše lepkavá - černá pajasan žlaznatý platan javorolistý slivoň slivoň obecná slivoň třešňová střemcha evropská střemcha pozdní svitel latnatý švestka domácí topol balzámový topol bílý - linda topol černý topol kanadský topol Simonův trnovník bílý - akát třešeň křovitá třešeň ptačí višeň Gondounova višeň obecná višeň pilovitá - sakura vrba bílá vrba náhrobní

název dřeviny latinsky Tilia cordata Tilia tomentosa Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos ´Laciniata´ Tilia platyphyllos subs. pseudorubra Tilia euchlora Corylus colurna Prunus mahaleb Morus alba Alnus glutinosa Ailanthus altissima Platanus x hispanica Prunus sp. Prunus insititia Prunus cerasifera Prunus padus Padus serotina Koelreuteria paniculata Prunus domestica Populus balsamifera Populus alba Populus nigra Populus nigra ´Italica´ Populus x canadensis Polupus simonii Robinia pseudoacacia Prunus fruticosa Prunus avium Prunus gondouinii ´Schnee´ Prunus cerasus Prunus serrulata Salix alba Salix alba ´Tristis´ Salix x sepulcralis

XIII

celkový počet 467 88 92 4 1 26 56 86 1 1 7 97 24 22 3 1 1 3 1 1 10 8 5 11 16 53 1 13 4 1 12 1 1 2

Celkový seznam nahosemenných stromů na pochozí ploše Letenských sadů český název jedle ojíněná modřín opadavý smrk pichlavý borovice kleč borovice černá borovice žlutá borovice vejmutovka borovice lesní douglaska tisolistá tis červený túje západní jinan dvoulaločný

název dřeviny latinsky Abies concolor Larix decidua Picea pungens Picea pungens ´Glauca´ Pinus mugo Pinus nigra Pinus ponderosa Pinus strobus Pinus sylvestris Pseudotsuga menziesii Pseudotsuga mensiesi ´Glauca´ Taxus Baccata Thuja occidentalis Ginkgo biloba

XIV

celkový počet 3 3 56 16 3 110 6 6 21 18 2 56 2 2