Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Inventarizace a management introdukovaných dřevin v Městských lesích Hradce Králové
DIPLOMOVÁ PRÁCE
( textová část + samostatná příloha č. 6 - Obrysová mapa Městských lesů s lokalizací měřených dřevin )
Brno 2009
Petr Vaněk
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Inventarizace a management introdukovaných dřevin v Městských lesích Hradce Králové zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 20.4.2009
…………………… Petr Vaněk
2
Tímto děkuji vedoucímu diplomové práce panu doc. Ing. Luboši Úradníčkovi, Csc, dále pak panu Ing. Zdeňku Petříkovi, panu Ladislavovi Půlpánovi a každému, kdo pomocí či radou pomohl při tvorbě této diplomové práce. 3
Autor:
Petr Vaněk
Název:
Inventarizace a management introdukovaných dřevin v Městských lesích Hradce Králové
Klíčová slova:
introdukce introdukované dřeviny Městské lesy Hradec Králové douglaska tisolistá borovice vejmutovka jedle obrovská
Abstrakt: Tato diplomová práce se zabývá inventarizací introdukovaných dřevin v Městských lesích Hradce Králové a managementem těchto introdukovaných dřevin. Jsou zde zahrnuty infomace o morfologii, ekologii a rozšíření jednotlivých zinventarizovaných druhů dřevin a dále je zde řešena problematika přírodních podmínek a širších územních vztahů území Městských lesů Hradce Králové. V praktické části práce je provedena inventarizace introdukovaných dřevin na území Městských lesů, vyhodnocení jejich taxačních a biometrických veličin, posouzení vhodnosti jednotlivých druhů pro pěstování ve zdejších podmínkách a návrh využívání těchto dřevin. Author:
Petr Vaněk
Tittle:
Inventory and management of introduced tree species in Hradec Králové town forests area
Key words:
introduction introduced tree species Hradec Králové town forests Douglas fir Eastern white pine Grand fir
Abstract: This graduation theses deals with inventory of introduced species of trees in Hradec Králové town forests area and with management of this species of trees. This work contains information about morphology, ecology and areal dispersion of interest species. Further there are solved questions of natural conditions and wider territorial relations of Hradec Králové town forests area. In the practical part is presented an inventory of introduced species of trees on the Town forests area, rating of dimensional and biometrical characteristics, assessment of the suitability of each species for cultivation in the local conditions and a proposal for the use of these trees.
4
1. Úvod.............................................................................................................................. 7 2. Administrativně správní zařazení lokality .................................................................... 8 2.1 Administrativní zařazení......................................................................................... 8 2.2 Vymezení hranic ..................................................................................................... 8 2.3 Správní zařazení...................................................................................................... 8 2.3.1 Vlastnické poměry ........................................................................................... 8 2.3.2 Správní poměry................................................................................................ 8 3. Širší územní vztahy....................................................................................................... 9 3.1. Geomorfologické poměry ...................................................................................... 9 3.2.Geologické poměry............................................................................................... 10 3.3. Pedologické poměry ............................................................................................ 10 3.4. Klimatické poměry .............................................................................................. 10 3.5. Hydrologické poměry .......................................................................................... 11 3.6. Hydrogeologické poměry .................................................................................... 12 3.7. Přírodní lesní oblast ............................................................................................. 12 3.8. Biogeografické členění ........................................................................................ 13 3.9. Biota Třebechovického bioregionu...................................................................... 14 3.10. Stav lesa Městských lesů Hradec Králové......................................................... 15 3.10.1.Druhová skladba .......................................................................................... 15 3.10.2. Věkové stupně............................................................................................. 15 3.11. Historie MLHK.................................................................................................. 16 3.12. Současnost MLHK............................................................................................. 17 4. Charakteristiky inventarizovaných dřevin .................................................................. 18 4.1. Jehličnaté dřeviny ................................................................................................ 18 4.2. Listnaté dřeviny ................................................................................................... 27 5. Metodika práce ........................................................................................................... 32 5.1. Zjištění výskytu introdukovaných dřevin ............................................................ 32 5.2. Dendrometrické šetření........................................................................................ 32 5.3. Zaměření GPS souřadnic ..................................................................................... 33 5.4. Zpracování dat ..................................................................................................... 33 6. Výsledky a diskuze ..................................................................................................... 34 6.1. Borovice banksovka............................................................................................. 34 6.2. Borovice černá ..................................................................................................... 35 6.3. Borovice Murrayova ............................................................................................ 37 6.4. Borovice tuhá....................................................................................................... 38 6.5. Borovice vejmutovka........................................................................................... 39 6.6. Borovice těžká ..................................................................................................... 42 6.7. Cypřišek Lawsonův ............................................................................................. 43 6.8. Douglaska tisolistá............................................................................................... 46 6.9. Jedle obrovská...................................................................................................... 50 6.10. Jedle ojíněná ...................................................................................................... 52 6.11. Modřín japonský ................................................................................................ 53 6.12. Smrk pichlavý .................................................................................................... 56 6.13. Smrk sitka .......................................................................................................... 57 6.14. Smrk východní ................................................................................................... 58 6.15. Tsuga kanadská.................................................................................................. 58 6.16. Bříza papírovitá.................................................................................................. 61 6.17. Dub červený....................................................................................................... 62 6.18. Dřezovec trojtrnný ............................................................................................. 64 6.19. Javor jasanolistý................................................................................................. 65
5
6.20. Javor stříbrný ..................................................................................................... 65 6.21. Jírovec maďal..................................................................................................... 66 6.22. Střemcha pozdní ................................................................................................ 67 6.23. Topol chlupatoplodý .......................................................................................... 68 6.24. Trnovník akát ..................................................................................................... 69 7. Management................................................................................................................ 70 8. Závěr ........................................................................................................................... 72 9. Summary..................................................................................................................... 73 11. Seznam příloh ........................................................................................................... 77
6
1. Úvod Introdukce dřevin do naší krajiny a lesních porostů má v naších zemích již dlouhou tradici, která trvá již přes sto let. Hlavním prvotním cílem introdukce dřevin do našich lesů byl fakt, že některé z těchto introdukovaných dřevin mohou ve významné míře přispívat k zvýšení produkce lesů. Dalšími aspekty těchto introdukovaných dřevin může být například produkce dřevní hmoty o vysoké kvalitě, odolnost vůči chorobám a škůdcům či schopnost růst na extrémních stanovištích za nepříznivých podmínek či při zhoršeném stavu životního prostředí. Obzvláště v poslední době, kdy se začínají projevovat náznaky globálních klimatických změn mohou introdukované dřeviny v našich podmínkách najít větší uplatnění. Jde o dřeviny, které by ve změněných podmínkách dobře prospívaly a v případě nutnosti by mohly nahradit některé naše domácí dřeviny, které by v těchto nových podmínkách neobstály. V podmínkách Městských lesů Hradce Králové mají introdukované dřeviny poměrně vysoké uplatnění. Mimo vysokého produkčního potenciálu některých druhů introdukovaných dřevin zde nabývají na významu i jiné cizokrajné dřeviny, které nejsou z produkčního hlediska tolik významné, avšak zvyšují biodiverzitu lesních porostů a významně tak přispívají ke zvyšování estetiky lesa. Tento aspekt je v městských a příměstských lesích hojně navštěvovaných širokou veřejností velice významný. Největší zásluhu v oblasti introdukce dřevin na zájmovém území má dozajista Ing. Jan Strachota, který v roce 1885 převzal správu Městských lesů a jako první se velkou mírou zasloužil o introdukci dřevin do zdejších lesů. Stal se prvním lesníkem a průkopníkem na poli lesní estetiky. V roce 1914 napsal celé dílo Estetika lesa a v roce 1920 vydal velmi cenný spisek Lesy města Hradce Králové. V roce 1918 se stal na nově zřízené fakultě lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém v Praze prvním docentem myslivosti, lesní estetiky a biologie lovné zvěře. V tradici introdukce dřevin a péči o les a jeho estetiku v lesích města Hradce Králové pokračovaly další generace lesníků až dodnes. Hlavním cílem této diplomové práce je podchytit výskyt introdukovaných dřevin na území Městských lesů Hradce Králové, vyhodnotit jejich růst, adaptabilitu k podmínkách zájmového území, nároky těchto dřevin na růstové prostředí a konkurenceschopnost vůči našim domácím dřevinám. Tato práce má přispět k poznání introdukovaných dřevin a jejich možného využití v našich lesích a krajině.
7
2. Administrativně správní zařazení lokality 2.1 Administrativní zařazení Území, které obhospodařuje akciová společnost Městské lesy Hradec Králové se nachází na území dvou krajů. Je to kraj Královéhradecký (katastrální území Březhrad, Kluky, Malšova Lhota, Nový Hradec Králové, Piletice, Plačice, Roudnička, Slatina u Hradce Králové, Svinary, Třebeš, Věkoše, Běleč nad Orlicí, Vysoká nad Labem, Bohuslavice na Metují) a kraj Pardubický ( katastrální území Bělečko, Hodešovice). 2.2 Vymezení hranic Lesní porosty ve správě Městských lesů Hradec Králové a.s. (LHC 509422) se rozkládají jihovýchodním směrem od města Hradec Králové a bezprostředně tak na něj svou severozápadní stranou navazují. Severní, severovýchodní a východní hranici bychom mohli přibližně charakterizovat linií vedoucí přes obce Hradec Králové - Malšova Lhota, Blešno, Běleč nad Orlicí, Krňovice a Štěnkov. Jižní hranici pak přibližně určuje linie spojující obce Hradec Králové - Roudnička a Bělečko. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa je 3 6677, 46 ha, z toho porostní půda 3 576,71.
2.3 Správní zařazení
2.3.1 Vlastnické poměry Vlastníkem lesních pozemků je statutární Československé armády 408/51, 502 00 Hradec Králové.
město
Hradec
Králové,
2.3.2 Správní poměry Pozemky a s nimi související porosty, stavby a rybníky jsou v nájmu společnosti Městské lesy Hradec Králové a.s.. Funkci odborného lesního hospodáře zde vykonává ředitel Městských lesů Hradec Králové a.s. a zároveň předseda představenstva této akciové společnosti, pan Ing. Zdeněk Petřík.
8
3. Širší územní vztahy 3.1. Geomorfologické poměry Kromě západní malé části Městských lesů Hradce Králové spadá dle geomorfologického členění (Demek, 1987) toto území do celku Orlická tabule, podcelku Třebechovická tabule, okrsku Choceňská tabule. Kompletní zařazení do geomorfologického systému vypadá následovně: systém: Hercynský subsystém: Hercynská pohoří provincie: Česká vysočina soustava: Česká tabule podsoustava: Východočeská tabule celek: Orlická tabule podcelek: Třebechovická tabule okrsek: Choceňská tabule Orlická tabule tvoří severovýchodní část Východočeské tabule, její střední výška je 290,6 m a střední sklon 1°51´. Je to plochá pahorkatina převážně v povodí Orlice, Úpy a Metuje. Jižní část této Orlické tabule tvoří Třebechovická tabule – plochá pahorkatina převážně v povodí Orlice. Tato tabule je tvořena celkem pěti okrsky, jedním z nich je Choceňská tabule ležící v jihozápadní části Třebechovické tabule a zahrnuje zájmové území. Choceňská tabule je plochá pahorkatina převážně v povodí Tiché a Divoké Orlice, Orlice a Dědiny. (Demek a kol. 1987) Západní, podstatně menší část zájmového území spadá do celku Východolabská tabule, podcelku Pardubická kotlina, okrsku Královéhradecká kotlina. Kompletní zařazení do geomorfologického systému vypadá následovně: Zařazení do geomorfologického systému České republiky: systém: Hercynský subsystém: Hercynská pohoří provincie: Česká vysočina soustava: Česká tabule podsoustava: Východočeská tabule celek: Východolabská tabule podcelek: Pardubická kotlina okrsek: Královéhradecká kotlina Východolabská tabule tvoří severozápadní část Východočeské tabule, její střední výška je 251,5 m a stření sklon je 1°10´. Jedná se o plochou pahorkatinu v povodí Labe a Cidliny. Jihovýchodní část této Východolabské tabule tvoří Pardubická kotlina – erozní kotlina v povodí Labe. Velice zajímavá je její dominanta, neovulkanický suk – Kunětická hora. Pardubická kotlina je tvořena šesti okrsky, v severní části je to okrsek Královéhradecká kotlina kam spadá svou menší částí zájmové území. Královéhradecká
9
kotlina je erozní rýha v povodí Labe, nejdolejší Úpy, Metuje a Orlice. (Demek a kol. 1987) 3.2.Geologické poměry Geologická stavba je velmi jednoduchá, nicméně vysoce specifická. Na podkladu turonských slínů se zachovaly rozlehlé terasové plošiny, tvořené kyselými říčními šterkopísky, místy s tenkým pokryvem vátých písků. Z dalších uloženin mají význam nivní usazeniny a menší, mělčí slatiny a rašeliniště. (Culek, 1996) 3.3. Pedologické poměry Na kyselých štěrkopíscích převládají kyselé stenické kambizemě s přechody do kambizemních podzolů (až železitých podzolů). V místech výchozů většinou odvápněných slínů se vyvinuly pseudoglejové pararendziny. V nivách jsou vyvinuty převážně glejové fluvizemě. V zamokřelých sníženinách na píscích se vyvinula menší ložiska organozemí typu rašelin. (Culek, 1996) Na zájmovém území jsou nejčastějšími půdními typy kambizemě a podzoly. Kambizemě jsou půdy s hnědým (braunifikovaným) horizontem Bv, vyvinutým převážně v hlavním souvrství svahovin magmatických, metamorfních a zpevněných sedimentárních hornin. Pod kambickým horizontem Bv se nachází vlastní půdotvorný substrát, tedy horizont C. Kambizemě se vyskytují na rozsáhlém území ve značně rozdílných klimatických podmínkách i na rozdílných substrátech. Vyskytuje se převážně na svažitých terénech od teplých pahorkatin až po vrchoviny a dolní okraje hornatin, v menší míře i rovinatém terénu. Podzoly jsou půdy s profilem výrazně diferencovaným na vybělený horizont Ep a iluviální seskvioxidický (Bs) až humusoseskvioxidický (Bsh) spodický horizont. Horizont Ep, ležící pod horizontem Ah, bývá světlý až šedě popelavý. Je silně až extrémně kyselý a je silně ochuzený o jílnaté částice a seskvioxidy, většinou i humus. Má velmi nízkou zásobu živin. Obsah humusu je vysoký nejen v humusovém horizontu Ah, ale i horizontu Bsh. V nižších polohách na písčitých půdách může při prosychání profilu vznikat ortštejn. Humusovou formou je (až na výjimky) mor. Podzoly se vytvářejí jednak na svahovinách, jednak na píscích. Specifické vlastnosti mají podzoly na chudých, často křemitých píscích. Původním společenstvem jsou tu bory a borové doubravy. (Vokoun, 2002) 3.4. Klimatické poměry Území Městských lesů Hradec Králové spadá dle klimatické klasifikace Quitta (Quitt, 1971) do klimatické oblasti T2, tzn. klimatické oblasti teplé. Tato klimatická oblast je charakterizována teplým, suchým a dlouhotrvajícím létem a mírně teplými, krátkými zimami se suchým až velmi suchým charakterem. Sněhová pokrývka má v této oblasti velmi krátkého trvání.
10
Tab.č.1 - Charakteristika teplé oblasti T 2 (Quitt, 1971)
Počet letních dnů
50 – 60
Počet dnů s průměrnou teplotou 10° a více
160 – 170
Počet mrazových dnů
100 – 120
Počet ledových dnů
30 – 40
Průměrná teplota v lednu
-2 až -3
Průměrná teplota v červenci
18 – 19
Průměrná teplota v dubnu
8–9
Průměrná teplota v říjnu
7–9
Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a víc
90 – 100
Srážkový úhrn ve vegetačním období
350 – 400
Srážkový úhrn v zimním období
200 – 300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
40 – 50
Počet dnů zamračených
120 – 140
Počet dnů jasných
40 – 50
Podrobnější a přesnější údaje, které vyjadřují klimatické podmínky zájmové lokality nám poskytuje meteorologická stanice v Hradci Králové. ( její zeměpisné souřadnice jsou 50° 10' 34"s.š. a 15° 50' 19" v.d., a leží v nadmořské výšce 278 m.n.m.)
Tab. č.2 – Dlouhodobé normály klimatických hodnot měsíc
1.
2.
3.
4.
5.
6.
teplota vzduchu (° C)
-2,1 -0,2
úhrn srážek (mm)
36,3 31,8 33,8 38,8 72,1 75
7.
8.
9.
10.
11.
12.
3,5
8,4
13,5 16,7 18,1 17,6 13,9 9,1
3,6
-0,3
39,2 43
42,6
71,1 83,1 50
Podle dlouhodobé normály klimatických hodnot za období 1961 – 1990 je zřejmé, že nejteplejším měsícem v roce je červenec s průměrnou teplotou 18,1°C, zatímco nejchladnějším měsícem v roce je leden s průměrnou teplotou -2,1°C. Průměrná roční teplota je 8,5°C. Nejmenší srážkový úhrn je pak zaznamenán v měsíci únoru (31,8 mm), největší naopak v měsíci listopad (83,1 mm). Průměrný roční úhrn srážek je 616,8 mm. Dlouhodobé normály klimatických hodnot za období 1961 – 1990 jsou taktéž vyjádřeny ve formě klimadiagramu viz. příloha č.1.
3.5. Hydrologické poměry
11
Téměř celá oblast spadá do povodí řeky Labe, která je současně nejvýznamnějším tokem tohoto regionu. Pramení na Labské louce v Krkonoších v nadmořské výšce 1384 m.n.m. Jeho tok má zpočátku horský ráz s četnými kaskádami a vodopády. Od Jaroměře, kdy vstupuje na území České tabule, nabývá rázu nížinného toku. Délka tohoto toku v České republice je 370 km, plocha povodí činí 51 392 km2. Pod soutokem s Orlicí v Hradci Králové má Labe dlouhodobý průměrný průtok 45,6 m3/s. Největším přítokem Labe v dané oblasti je řeka Orlice ústící do Labe zleva v Hradci Králové v nadmořské výšce 227 m. Vzniká spojením řek Divoké a Tiché Orlice v blízkosti města Týniště nad Orlicí. Celé povodí Orlice i s jejími zdrojnicemi zaujímá plochu 2036,2 km2, délka toku spojené Orlice od soutoku Divoké a Tiché je 35 km. Orlice tvoří rovinný tok v Třebechovické pánvi a v severovýchodní části Pardubické kotliny. Průměrný dlouhodobý průtok v jejím ústí činí 21,8 m3/s. (Sedláček a kol., 2002) 3.6. Hydrogeologické poměry Z hydrogeologického hlediska spadá zájmové území do centrální části České křídové pánve, tedy do bilančního celku č. 10 – Labská křída. Plochu bilančního celku 10 o velikosti 3090 km2 skládá povodí středního Labe, které je hlavním recipientem a drenážní oblastí této oblasti, dále mezipovodí Jizery, Mrliny, Cidliny s Bystřicí a Javorkou a na východě mezipovodí Orlice a Loučné. Oběh podzemní vody je velmi pomalý, v areálu s elevacemi podloží v okolí Chlumce nad Cidlinou téměř stagnující. Mezi Poděbrady, Chlumcem nad Cidlinou a Sezemicemi, v prostoru labsko-cidlinské akumulace kyselek, je voda obohacena CO2. Z vodohospodářského hlediska je tato oblast pasivní. Podzemní voda je použitelná pouze k balneologickým účelům (lázně Poděbrady a lázně Bohdaneč). (Herčík a kol., 1999) 3.7. Přírodní lesní oblast Vymezení přírodních lesních oblastí jako územních celků a jejich charakteristika se opírají především o podstatnější rozdíly v půdotvorných matečných horninách, které podmiňují půdní vlastnosti typologických podmínek, rozdíly v konfiguraci terénu vyhraněných geomorfologických celků, které značně ovlivňují uplatnění typologických jednotek a rozdíly v makroklimatu, které se rozhodující měrou podílejí na rozšíření lesních společenstev, kombinaci dřevin v jejich přirozené skladbě i předpokladech pro hospodářské dřeviny. Charakter určité oblasti se projevuje především v zastoupení některých dřevin a jejich potenciální produkci, ve vyhraněných ekotypech dřevin, růstem a kvalitou a z velké části i současným hospodářským stavem porostů. Zájmové území se nalézá v přírodní lesní oblasti č. 17 – Polabí. Polabí je rozsáhlá nížinná oblast, její výměra je 93 697 ha. Oblast zahrnuje jednak úvaly /kotliny/
12
při Labi a dolním Poohří, jednak plošiny neboli tabule okrajových pásem. Pro nepatrný lesnický význam se připojuje k oblasti téměř bezlesá Pražská plošina. Poměrně vyrovnané klimatické podmínky zužují rozpětí vegetačních stupňů prakticky na stupeň dubový a bukodubový, v nichž se uplatní cílové porosty s převahou borovice, dubu nebo smíšené lužní. Rozhodující význam pro diferenciaci cílových hospodářství mají půdní vlastnosti. Přitom v rovinatém terénu hraje značnou roli ovlivnění půd vodou, projevující se již při nepatrných terénních rozdílech. Všeobecně možno konstatovat, že kromě úvalu klesá produktivita stanovišť od východu k západu, což se projevuje jak na podílu kvalitních dubových porostů, tak zejména na ekotypech borovice i na uplatnění dalších dřevin. (Plíva, Žlábek, 1986) Přes svou velkou rozlohu je tato oblast málo lesnatá (14%), většina dříve lesnatých oblastí je přeměněna na zemědělskou půdu, proto je celková rozloha lesů pouze 973 km2. Vlastního lužního lesa zbylo pouze kolem 5% původní rozlohy. (Průša, 2001)
Tab. č.3 – Procentuální zastoupení dřeviny v PLO 17 SM Přirozená skladba Cílová skladba Současná skladba
1,0
JD 2,1
BO
MD JX
6,9
Jehl DB
BK
HB
JS
JV
JL
BR
LP
OL
10,0 65,6
5,9
4,8
2,2
0,5
1,4
4,8
3,2
1,2
0,2
1,1
1,7
9,0
1,4
0,7
3,0
2,4
4,7
1,6
2,0
2,7
40,0
5,6
48,3 37,8
20,7
33,8
2,4
0,5 57,4 24,7
0,6
TP
AK
LX
list
0,4 90,0 0,5 51,7 1,6
0,9
(Průša, 2001) 3.8. Biogeografické členění Biogeografický region (bioregion) je individuální jednotkou biogeografického členění krajiny na regionální úrovni. V rámci bioregionu se vyskytuje identická vegetační stupňovitost. Biocenózy bioregionu jsou ovlivněny jeho polohou a mají charakteristické chorologické rysy, dané zvláštnostmi postglaciální geneze flóry a fauny. V rámci bioregionu se tak většinou již nevyskytují jiné rozdíly v potenciální biotě než rozdíly způsobené odlišným ekotopem. Zájmová oblast spadá do bioriegionu č 1.10 – Třebechovický bioregion. Kompletní zařazení do soustavy biogeografického členění krajiny vypadá následovně: Biogeografická provincie: Středoevropských listnatých lesů Biogeografická podprovincie: Hercynská Biogeografický region: 1.10 Třebechovický bioregion Bioregion se nachází ve střední části východních Čech, přibližně se shoduje s geomorfologickým okrskem Choceňská tabule, má plochu 383 km2 a je mírně protažen od severozápadu k jihovýchodu. Tento menší bioregion zabírá rozsáhlé štěrkopískové terasy s výchozy slínů. Bioregion je charakterizovaný převahou 3.dubovo-bukového stupně a absencí i méně náročných teplomilných prvků. Specifikem je zastoupení bučin v nížinné poloze a výskyt četných azonálních společenstev na píscích, slatinách a dokonce i rašeliništích. Nereprezentativní jsou části s vystupujícími slíny s dubohabrovými háji. 13
0,4 42,6
Dnes zde převažují kulturní bory, borovice zde však byla hojně zastoupena i přirozeně. Zachovány jsou fragmenty bučin, původních smíšených lesů s převahou dubu a rozsáhlé komplexy nivních luk podél meandrující Orlice. (Culek, 1996) 3.9. Biota Třebechovického bioregionu Bioregion zaujímá část mezofytika ve fytogeografickém okrese 61. Dolní Poorličí, a to fytogeografický podokres 61b. Týnišťský úval (mimo jeho jihovýchodní cíp) a fytogeografický podokres 61c. Chvojenská plošina. Významnou plochou potenciální vegetace zaujímá niva řeky Orlice s luhy (Pruno-Fraxinetum). Charakteristickým prvkem jsou bažinné olšiny (Alnion glutinosae, zejména Carici elongatae-Alnetum). Kolem řeky Orlice je vyvinuta vegetace svazu Phalaridion arundinaceae. Na štěrkopískových teresách na nivní vegetaci navazují acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion, zejména Molinio-Alnetum), místy s autochtonní borovicí a snad i acidofilní bory (Dicrano-Pinion), ostrůvkovitě jsou zastoupeny rašelinné březiny (Betulion pubescenti). Na jižní hranici tohoto bioregionu se maloplošně vyskytují i dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Dále se zde ostrůvkovitě objevují bučiny bikové (Luzulo-Fagetum), vzácně i květnaté (MelicoFagetum). Přirozené bezlesí v této oblasti zřejmě chybí. Přirozenou náhradní vegetaci v této oblasti tvoří zejména vlhké louky svazů Molinion i Calthion, které v okolí mrtvých ramen přecházejí do slatinných až rašelinných mokřadů svazů Phragmition communis, Caricion gracilit, Cicution virosae, vzácně i Caricion lasiocarpe, lemovaných křovinami svazu Salicin cinereae. Na suchých místech je význačná vegetace svazu Vilion caninae a Plantagini-Festucion ovinae, která přecházejí na otevřených písčinách do vegetace svazu Corynephorion. Flóra tohoto bioregionu není příliš bohatá. Objevují se v ní převážně mezofilní druhy se značným zastoupením subatlantských a boreokontinentálních prvků. Charakteristikou bioregionu je četný výskyt exklávních druhů. Mezi oceanickými druhy jsou přítomny řeřišnice křivolaká (Cardamine flexuosa), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos, vrbina hajní (Lysimachia nemorum), rozrazil horský (Veronica montana) i řada psamofytů, jako je například paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) a nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis). K druhům boreokontinentálním náleží klikva bahenní (Oxycoccus palustris), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). I slabší termofilní druhy jsou relativně řídké, patří k nim například sarmatský prvek kozinec písečný (Astragalus arenarius). Ke kontinentálním druhům náleží i ostřice vřesovištní (Carex ericetorum), česnek hranatý (Allium angulosum) a úložník dlouholistý (Pseudolysimachion longifolium). Co se týká fauny, tak v tomto bioregionu převažuje běžná fauna větších druhotných lesních komplexů, prostoupených kulturní stepí s torzy mokřin. V zachovalejších lesních porostech žije mlok skvrnitý, východní vliv reprezentuje lejsek malý. Naproti tomu západní vlivy na typickou hercynskou zvířenu ukazuje výskyt ropuchy krátkonohé. Charakteristický je nedostatek měkkýšů na terasových a vátých
14
píscích zabírajících většinu bioregionu. Orlice patří do pásma lipanového až parmového, přítoky do pásma pstruhového až parmového. Významné druhy tohoto bioregionu – savci: ježek západní (Erinaceus europaeus) , ježek východní (Erinaceus concolor). Ptáci: lejsek malý (Ficedula parva), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), havran polní (Corpus frugilegus). Obojživevelníci: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Kruhoústí: mihule potoční (Lampetra planeri). 3.10. Stav lesa Městských lesů Hradec Králové 3.10.1.Druhová skladba Kompletní druhová skladba je uvedena v následující tabulce. Z jehličnatých dřevin má největší druhové zastoupení borovice lesní (Pinus sylvestris) 84%, dále smrk ztepilý (Picea abies) 67%, modřín opadavý (Larix decidua) 2% a borovice vejmutovka (Pinus strobus) 2%. Z listnatých dřevin má největší zastoupení dub zimní (Quercus petraea) 17%, bříza bělokorá (Betula pendula) 3%, olše lepkavá (Alnus glutinosa) 2%, dub červený (Quercus rubra), lípa srdčitá (Tilia coradata) 1%, buk lesní (Fagus sylvatica) 1% a dub letní (Quercus robur) 1%.
60
56,68
Zastoupení (%)
50 40 30 22,6
20 10
6,32 1,89 1,66 0,62
3,26
2,18 2,05
0,68 0,65 0,43
0,38 0,28
0,32
0 BO
SM
VJ
MD Ost. DB j.
BR
OL DBC LP
BK
HB
JS
JV Ost. l.
Obr. 1- Zastoupení dřevin v Městských lesích Hradec Králové
3.10.2. Věkové stupně Z následujícího grafu je patrné, že zastoupení jednotlivých věkových stupňů nevykazuje normální charakter. Výrazně nadnormální stav je patrný u druhého věkového stupně, tento stav vznikl díky větrné kalamitě v roce 1988. Taktéž osmý věkový stupeň vykazuje nadnormalitu. Naopak čtvrtý a především pak pátý a šestý věkový stupeň se nachází v silně podnormálním stavu. Počínaje dvanáctým věkovým
15
stupněm jsou všechny starší věkové stupně v nadnormálním stavu, to znamená nadbytek mýtních porostů.
700,00
644,6
600,00
Rozloha (ha)
500,00
463,4
400,00
371,7
352,8 287,5
300,00
274,3
213,1 177,3 167,0 155,5
200,00 119,2 104,1
95,2 94,1
100,00 41,5
31,8 23,8 9,9
0,00 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16 17
Věkové stupně
Obr. 2- Poměr věkových stupňů
3.11. Historie MLHK Již v roce 1307 získalo město Hradec Králové lesy darem od římského krále Albrechta. Jejich rozlohu nadále zvětšoval různými transakcemi. Největší část získalo město v roce 1931 odkoupením části Pallaviciniho panství o rozloze 1600 ha. V historii přišlo město o lesy celkem třikrát. V roce 1547 na dva roky za účast v odboji proti Ferdinandu I., po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 byly lesy na pět let zkonfiskovány a v roce 1951 byly městu odebrány téměř na 40 let. Městské lesy Hradec Králové byly zřízeny Městem Hradec Králové jako příspěvková organizace 1.7.1991. Tuto organizaci v prosinci roku 2001 koupila akciová společnost. Ta je určena ke správě a obhospodařování historického lesního majetku, který se městu vrátil ke dni platnosti zákona č. 172/91 Sb., tj. k 24.5.1991. Od nabytí účinnosti uvedeného zákona město připravilo v co nejkratší době legislativní podklady k zahájení činnosti a jako jedno z prvních v republice začalo na majetku vráceném po 40-ti letech hospodařit. Město Hradec Králové převzalo lesy ve značně špatném stavu, porosty byly ve značné míře poškozeny nebo zcela zničeny větrnými kalamitami. Ještě v době převzetí se vyskytovaly na majetku nezpracované zbytky porostů po vichřici ze dne 24.8.1988. Nacházelo se zde velké množství nezalesněných ploch, zabuřenělých mezernatých kultur, nevytěžených souší a zbytků po těžbě. Velká část lesních cest včetně propustků byla poškozena v souvislosti s náročným zpracováním větrné kalamity. Ve špatném stavu se taktéž nacházely odvodňovací příkopy, které nebyly udržované. Z tohoto stavu převzatého majetku vyplynula základní funkce MLHK, určená Radou Města Hradec Králové v roce 1992: „Zlepšení ekologických a rekreačních možností stavu lesa.“
16
Činnost Městských lesů je však daleko rozsáhlejší. Pro naplnění rekreační funkce lesa byla v příměstských lesních porostech vybudována odpočinková zařízení, v podobě altánů, laviček a stolků. Bylo opraveno a vybudováno několik lávek. Byl vypracován projekt pro příměstské rekreační lesy. Pro zvýšení biologické ochrany lesa bylo vyvěšeno cca 1800 kusů ptačích budek na ploše 1 306 ha lesa. Pro vlastní hospodaření, ale i k lepšímu rekreačnímu využití lesa bylo opraveno 225 km lesních cest, 5 původních klenutých mostků a většina potřebných přejezdů a lesních mostů.
3.12. Současnost MLHK Podle nejnovějších podkladů obhospodařují Městské lesy Hradec Králové 3 833 ha pozemků, z toho 3 667 ha jsou lesní porosty, 156 ha rybníky, orná půda a ostatní plochy. Městské lesy Hradec Králové získaly dobývací prostor pro těžbu šterkopísku na ploše 332 ha. Dnes se tedy pracovníci akciové společnosti starají o 3 677 ha lesů, kde se snaží trvale zlepšovat stav historického lesního a rybničního majetku. Jejich cílem je při šetrném způsobu hospodaření, přírodě blízkém, vytvářet dobré lesní a rekreační zázemí pro návštěvníky lesa. Mezi hlavní činnosti společnosti patří těžba a prodej dříví, těžba a prodej štěrkopísku v písníku Marokánka, pěstování lesa, zvyšování rekreačních a dalších funkcí lesa, provoz ubytovny, rybníkářství (Městské lesy obhospodařují 12 rybníků, specializují se především na chov kapra), rybářství, myslivost a jiné.
17
4. Charakteristiky inventarizovaných dřevin 4.1. Jehličnaté dřeviny Borovice Banksova (Pinus banksiana) Syn.: P. divaricata (Ait.) Dum.-Courset Popis: Tato dřevina dorůstá do výšky 25 m, obvykle je však menší. Koruna je široce kulovitá. Borka je temně hnědá nebo tmavě šedá, jemně zabarvená do červena, zbrázděná tenkými rýhami a pokrytá šupinkami. (Vidakovic, 1991) Dožívá se obvykle jen asi 100 let. Nejstarší známé exempláře mají věk cca 250 let. Jen v příznivých podmínkách bývá kmen přímý a koruna štíhlá, jinak je pro banksovku typický křivolaký kmen. (Úradníček, 2003) Borka kmene je červeně hnědá, s lubovými prasklinami. Větve většinou netvoří pravidelné přesleny. (Pilát, 1964) Jehlicové svazečky jsou většinou dvoučetné, jehlice jsou pokroucené a prohnuté, světle až sytě olivově zelené, 2-4 cm dlouhé, dosti tuhé. (Klika a kol., 1953) V mládí roste velice rychle a tvoří vejčitou korunu, ve 25-30 letech však růst zastavuje a koruna je později dosti nepravidelná. (Pilát, 1964) Začíná plodit velmi záhy, často ještě před 10. rokem. (Úradníček, 2003) Šišky jsou nejčastěji dvě vstřícné, dlouze kuželovité, silně zakřivené k větvi, 3-5 cm dlouhé, velmi pevně přirostlé, dlouho sevřené nebo nepravidelně se rozevírající. Semena jsou malá, 2,5-4,5 mm dlouhá, červenavě hnědá, s 12 mm dlouhým křídlem. (Klika a kol., 1953) Areál: V Severní Americe se táhne její areál z údolí řeky Mackenzie a od Medvědího jezera (65-68 s. š.) na jihovýchod do střední Minnesoty a na jižní břeh jezera Michigan, na východ pak přes Kanadu do sev. Vermontu, již. části státu Maine a do Nového Skotska (45 s. š.). Vyskytuje se v nadmořské výšce 30-400 m. Ekologie: Je to velmi světlomilná dřevina. Přirozený výskyt je charakteristický v oblastech s nízkými srážkami. Geologické podloží tvoří nejčastěji písčitý, štěrkovitý i kamenitý morénový materiál, velmi propustný na vláhu. (Úradníček, 2003) Použití: V lesích USA a Kanady je borovice Banksova důležitým zdrojem vlákninového dřeva, řeziva i kulatiny. (Burns, Honkala, 1990) U nás se její dřevo jakostí zdaleka nevyrovná borovici lesní, zřídka ho bývá technicky použito. (Klika a kol., 1953) Borovice černá (Pinus nigra) Syn.: P. austriaca Hoess, P. nigricans Host, P. lyricko Poir. var. austriaca (Hoes) Loud. Popis: Strom, který na některých stanovištích dorůstající přes 30 m, s širokou kuželovitou korunou a tmavou borkou. (Bean, 1980) Dosahuje stáří přes 500 let. (Úradníček, 2003) Jehlice jsou po dvou ve svazečcích, vytrvávající 4-5 let. Jsou tuhé, rovné nebo zprohýbané, často také a kroucené, na obou stranách tmavě zelené, někdy až namodralé, 8-16 cm dlouhé, na okraji pilovité. (Pilát, 1964) Borka je tlustá tmavošedá až černošedá, hluboce podélně rozbrázděná a rozsedalá v úzké dlouhé destičky. (Klika a kol. 1953) Na volném prostranství rozkvétá borovice černá již před 20.rokem, semenná období se opakují po 2 až 3 letech. (Úradníček, 2003) Šišky jsou po 2-4, velmi krátce stopkaté, později skoro přisedlé, souměrné, vejčité nebo vejčitě kuželovité, (4)5-8(10)
18
cm dlouhé, ve třetím roku se otevírající a po vysemenění brzo opadávající. (Pilát, 1964) Semena jsou mdle bělošedá, vejčitě podlouhlá, 5-7 mm dlouhá, křídlo je čtyřikrát až pětkrát delší, jasně hnědé. (Klika a kol., 1953) Areál: Disjunktní areál se nalézá v jižní části Evropy, včetně přilehlého Středozemí (těžiště), enklávami zasahuje na sever po rakouskou část Dunaje, Krym a západní Kavkaz, na jih po severozápadní Afriku (Maroko, Alžírsko) až Kypr, na východ do okrajů západní Asie (Malá Asie, západní Kavkaz). (Musil, Hamerník, 2007) Ekologie: Je to dřevina světlomilná, velmi nenáročná na vláhu. Snáší mělké vysychavé půdy v teplých oblastech. Typická stanoviště jsou na vápencových skalách. Je značně odolná ve velkoměstském prostředí a snáší znečištěné ovzduší průmyslových oblastí. Použití: Dřevo borovice černé je často hodně sukaté, neboť tvoří silné větve. Jinak je to však dřevo velmi cenné a hlavně pro jižní Evropu významné. (Pilát, 1953) V našich podmínkách se druh osvědčil především pro zalesňování v nejteplejších a nejsušších oblastech státu, zejména na skalnatých vápencových podkladech. V novější době našla borovice černá široké uplatnění v sadovnictví. (Úradníček, 2003) Borovice Murrayova (Pinus Murrayana Balf.) Syn.: Pinus contorta Dougl. ex Loud. var. latifolia Engelm. Popis: Strom až 25 m, výjimečně až 50 m vysoký, s kuželovitou korunou. Kmen je přímý s tenkou šupinatou, světle šedou nebo světle hnědou borkou. (Klika a kol. 1953) Větvičky žlutohnědé, většinou ojíněné, lysé. Pupeny vřetenovité, asi 12 mm dlouhé, červenohnědé a pryskyřičnaté. (Pilát, 1964) Jehlice jsou po dvou, dosti tuhé, silně kolem podélné osy zkroucené, 3-8 cm, nejčastěji 7 cm dlouhé, asi 2 mm široké, na okraji jemně pilovité. (Klika a kol. 1953) Šišky vejcovité, 3 – 6 cm dlouhé, červenohnědé, asymetrické, s kuželovitými štítky, ukončenými zahnutým hrotem. Přetrvávají řadu let a otevírají se nejčastěji při požárech. (Koblížek, 2006) Areál: Borovice Murrayova roste na horách západní části Severní Ameriky, na severních a východních svazích až do výšky 3300 m n. m., od Aljašky přes Rocky Mountains v Britské Kolumbii do Montany, východně na Blafl Hilus (jižní Dakota), západně na vnitřní hory Washingtonu, Oregonu a do severní Sierry Nevady. (Pilát a kol. 1953) Ekologie: Je světlomilná, velmi netolerantní k zastínění a ke konkurenci ostatní vegetace, jinak je však nenáročná. V rámci areálu je podnebí značně variabilní, semenáčky jsou relativně odolné ke škodám mrazy. Obvykle roste na půdách vlhkých, nedostatečně propustných. (Musil, Hamerník, 2007) Využití: Poskytuje velmi cenné dřevo, hodící se k pracím stavebním i truhlářským, pokud ovšem není sukovité, což často bývá. Hodí se také dobře k výrobě železničních pražců, protože je možno dřevo dobře impregnovat. Neimpregnované ovšem hnije velmi rychle. (Pilát, 1964)
19
Borovice tuhá (Pinus rigida Mill.) Syn.: Pinus fraseri Lodd., Pinus serotina Long non Minchx Popis: Středně velký strom dosahující sotva 18 m výšky a 45cm průměru kmene. V mimořádně příznivých podmínkách má až 26 m výšky s průměrem kmene do 60 cm. (Úradníček, Chmelař, 1995) Koruna je nejprve kuželovitá, později kulovitá, posléze plochá, široká a nízká. Borka je na starých stromech tlustá, černošedá a hluboce rozbrázděná v nepravidelné široké desky, častý je výskyt výmladků. Letorosty jsou světle zelené, lysé, hluboce brázdité. Pupeny jsou četné, vejčité nebo vejčitě podlouhlé, ostře zašpičatělé, 5 – 15 mm dlouhé, hnědavě žluté, slabě zasmolené. Jehlicové svazečky jsou trojčetné, mají pochvu 9 – 12 mm dlouhou. (Klika a kol. 1953) Jehlice jsou 7 – 8 cm dlouhé a 2 mm široké, trochu prohnuté a zkroucené, ztuha odstávající. Šišky jsou po 3 – 5 v postranních skupinách, řidčeji jednotlivé, 3 – 9 cm dlouhé, matně popelavé, v době zralosti většinou se rozevírající a dlouho na stromě zůstávající. Semena 4 x 3 mm s hnědým 15 x 5 mm velkým křídlem. (Pilát, 1964) Areál: Borovice tuhá roste v atlantické části Severní Ameriky ve státech New Brunswick, Vermont, New Persey, Delaware, Alleghanny, jižně až do Georgie, západně do Tennesse a kentucky. (Klika a kol, 1953) Ekologie: Je to silně světlomilná dřevina, hyne i ve slabém zástinu. Snáší vysychavá i zamokřená stanoviště. Vydrží i na velmi chudých, písčitých a podzolovaných půdách. Odolává v znečištěném prostředí průmyslových aglomerací. Je však choulostivá na SO2 (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Dřevo této borovice bylo důležitou surovinou pro stavbu dřevěných lodí. Dřevo je pevné jen průměrně, ale obsahuje velké množství pryskyřice, proto je odolné proti hnilobě. (Burns, Honkala) Nyní se dřeva používá hlavně jako paliva a k výrobě dřevěného uhlí. (Piláta kol., 1953) Borovice vejmutovka (Pinus strobus L.) Popis: Borovice vejmutovka dorůstá výšky 25 – 30 m, staré exempláře mohou dosahovat až přes 50 m výšky. Dožívá se okolo 200 – 300 (-450) let. Koruna je v mládí kuželovitá, u starších stromů nepravidelná s kolmo rostoucími větvemi. (Vidaković, 2004) Má rovný kmen s borkou v mládí dosti tenkou a hladkou, později hrubší, podélně rýhovanou. (Musil, Hamerník, 2007) Letorosty jsou velmi tenké, zelené nebo zelenavě hnědé, záhy úplně lysé, ve druhém roce tmavě olivově zelené, mastně lesklé. Pupeny jsou štíhle vejčité, zašpičatělé, 5 – 10 mm dlouhé, červenavě žluté, slabě zasmolené. Svazečky jehlic jsou pětičetné, po 2 – 3 letech opadavé. Jehlice jsou 5 – 14 cm, nejčastěji 7 – 10 cm dlouhé, 0,5 mm široké, tedy velmi tenké, jemné, měkké, ale nepřevislé, přímé. Šišky jsou jednotlivé na stopce, až 25 mm dlouhé, převislé, úzce válcovité, často zakřivené, v prvém roce temně fialové, zralé čokoládově hnědé, silně pryskyřičnaté, 8 – 20 cm dlouhé a až 4 cm široké. Semena jsou malá, vejčitá, 5 – 6 mm dlouhá, 4 mm široká, hnědá s 18 – 20 mm dlouhým, tupě uťatým, hnědým, čárkovaným křídlem. (Klika a kol, 1953) Areál: Východní část Severní Ameriky, od Nového Founlandu a Jezerních států na severu – podél celého Appalačského pohoří – až k jeho konci na jihu. Drobné arely jsou v jižním Mexiku a v Guatemale bývají označovány jako P. strobus var. chiapensis respektive jako malý druh P. chiapensis. (Musil, Hamerník, 2007)
20
Ekologie: Je to světlomilná dřevina. Vyžaduje také dostatečnou vlhkost půdy, za předpokladu propustné spodiny. Stagnující vodu snáší hůř. Roste na rozmanitých podkladech, převažují však kyselé horniny. Nejlépe se vejmutovce daří na dobře zavlažovaných a propustných písčitých podkladech. Poměrně dobře snáší velkoměstské klima a exhalace. (Úradníček, Chmelař, 2007) Využití: Dřevo je měkké a snadno opracovatelné. Využívá se v širokém rozsahu, především jako dříví stavební, vlákninové, výrobě překližek, nábytku i zápalek a pro účely dřevomodelářské. ( Musil, Hamerník, 2007) Borovice těžká (Pinus ponderosa Dougl. ex Laws.) Popis: Vysoký strom, ve svém původním areálu dorůstá do výšky 50 m i více. Borka starých exemplářů je 8 – 10 cm tlustá, tmavě hnědá až téměř černá, hluboce rozbrázděná do velkých desek. Málo početné větve jsou poměrně krátké a silné. (Krüssmann, 1978) Tvoří většinou úzkou jehlancovitou korunu. Větvičky jsou zelenavě hnědé, pak žlutohnědé, řidčeji až sivé, na lomu vonící. Pupeny podlouhlé válcovité až vejčité, pryskyřičnaté, 12 – 18 mm dlouhé. (Pilát, 1964) Svazečky jehlic jsou nejčastěji trojčetné, opadávají po třech letech. Jehlice jsou 12 – 26 cm dlouhé, 1,5 mm široké, velmi tuhé, tvrdé, temně zelené a lesklé. Šišky jsou jednotlivé nebo v přeslenu po 3 – 5, podlouhle vejčitě kuželovité, 8 – 15 cm dlouhé, 2- 5 cm široké, jasně hnědé, lesklé. Semena temně hnědá, 7 – 10 mm dlouhá, 5 – 6 cm široká s 25 – 30 mm dlouhým křídlem. (Klika a kol. 1953) Areál: Je domovem v západní části Severní Ameriky, je rozšířena od mořské hladiny až vysoko do hor. Její areál se táhne z Britské Kolumbie na jih až do Mexika a na východ do Jižní Dakoty a Texasu. (Pilát, 1964) Ekologie: Borovice těžká je světlomilná dřevina, k zastínění tolerantní není. (Musil, Hamerník, 2007) Roste i v oblastech s nedostatkem vláhy. Obsazuje nejrozmanitější typy půd velmi různých geologických podkladů. Nejlépe prospívá na propustných, písčitých až štěrkovitých půdách, kde je hladina vody v dosahu. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Velmi důležitý zdroj dřeva na americkém Západě. Její porosty jsou často využívány k rekreačním účelům. Velmi dekorativní dřevina, u nás občas pěstovaná v parcích. (Musil, Hamerník, 2007) Hodí se dobře jak k pracím stavebním, tak i truhlářským. (Pilát, 1964) Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana (A. Murray) Parl.) Popis: Strom, který ve své domovině mnohdy dorůstá přes 60 metrů výšky a 210 cm průměru kmene nad kořenovými náběhy. Kůra exemplářů této dřeviny je červenohnědá. (Bean, 1980). Koruna je úzce kuželovitá s nícím vrcholkem. (Úradníček, Chmelař, 1995) Větve jsou většinou vodorovně odstávající a poměrně krátké, větvičky ploché a rozvětvené do plochy vodorovně orientované. (Pilát, 1964) Listy jsou šupinaté, párovité, na mladších jedincích špičatější a poněkud odstálé, na starších spíše přisedlé. Prostřední listy podlouhle vejčité, postranní ostře špičaté, s okraji vespod světle ojíněnými, které tvoří úzkou bílou kresbu v podobě X. Šištice jsou kulovité, asi 1 cm v průměru, složené z 8 šupin zakrývajících 2 – 4 protáhlá, leskle hnědá semena s kruhovitým křídlem. (Klika a kol., 1953)
21
Areál: Západní svahy hor pobřeží Tichého oceánu, na hranicích mezi Kalifornií a Oregonem. Roste zde v nadmořských výškách do 1500 m.n.m. V ostrůvkovitých lokalitách při pramenech řeky Sacramento vystupuje až do 1950 m.n.m. (Úradníček, Chmelař, 1995) Ekologie: K zastínění je tolerantní, často bývá v podúrovni, roste však dobře i na plném světle. Vytváří husté porosty. Roste na různých podkladech od písečných dun až po mokřiny. Maximálních rozměrů dosahuje na hlubokých, čerstvě vlhkých půdách, v porostech se sitkou, tsugou západní a douglaskou. (Musil, Hamerník, 2007) Využití: Dřevo je velmi cenné, lehké a přitom trvanlivé, příjemně vonné. (Pilát, 1964) Odolné vůči houbám a hmyzím škůdcům. Používá se na stavbu domů, výrobu nábytku, na dýhy, na stavbu člunů, obalový materiál i v tužkárenském průmyslu. (Úradníček, Chmelař, 1995) Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco) Syn.: P. douglasii (Lindl.) Carr., P. taxifolia (Lamb.) Britton., Abies menziesii Mirbel Popis: Strom 30 – 50(90) m vysoký, s široce kuželovitou korunou a borkou v mládí zelenošedou, s četnými pryskyřičnatými puchýřky, ve stáří s hluboce brázditou a korkovitou. Letorosty jsou žlutozelené až červenavě žluté, roztroušeně chlupaté, pupeny vřetenovité 0,5 – 1,0 cm dlouhé, červenohnědé. (Koblížek, 2006) Jehlice odstávají od větviček vodorovně a jsou 15 – 25 (35) mm dlouhé a 1 – 1,5 mm široké, na bázi stopkatě zúžené, na konci tupé nebo přišpičatělé, nahoře s úzkou rýhou a leskle zelené. Vespod se 2 bílými pruhy, složenými z 5 – 6 řad průduchů. (Pilát, 1964) Vejčitě válcovité šišky jsou hnědé, 5 – 10 cm dlouhé, 3 – 4 cm široké, s význačnými trojklannými konci vyčnívajících brakteí s dlouhou střední osinatou špičkou. Smáčklá červenohnědá semena jsou 7 mm dlouhá s klínovitým 7 – 10 mm dlouhým světlehnědým křídlem. (Klika a kol., 1953) Areál: Je domovem v západní části Severní Ameriky a její areál se táhne z Britské Kolumbie od břehů řeky Kolumbie a ostrova Vancouveru na jih pře Kreton Washington do pohoří Sierra Nevada v Kalifornii a dále do západního Texasu a severního Mexika. (Pilát, 1964) Ekologie: V příznivých podmínkách roste douglaska tisolistá extrémně rychle. Pro dosažení nejlepších výsledků vyžaduje tato dřevina stanoviště s vydatnými srážkami a přinejmenším středně úrodné půdy. Na suchých a neúrodných půdách tato dřevina neobstojí. (Bean, 1980) Je to světlomilný druh, pouze v mládí snese boční zástin.. Geologické podloží v areálu je tvořeno kyselými, dobře propustnými horninami. Je typickou dřevinou oceánického klimatu s mírnými zimami. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Užitkové dříví všeho druhu. Dřevozpracujícím průmyslem u nás ne plně doceněný taxon, důvodem je zřejmě menší disponibilní množství této suroviny. V sadovnictví velmi ceněný, dekorativní taxon. (Musil, Hamerník, 2007)
22
Jedle obrovská (Abies grandis (Douglas) Lindl.) Syn.: Abies excelsior Franco Popis: Tento strom na stanovištích svého přirozeného výskytu dorůstá do výšky 70 – 90 m a do průměrů kmene 120 – 150 cm. (Bean, 1980). Dožívá se max. 200 až 250 let. Kmen je přímý a štíhlý, koruna pravidelná, kuželovitá. (Úradníček, Chmelař, 1995) Letorosty jsou olivově hnědavé, lesklé, krátce pýřité, pupeny pryskyřičnaté. Jehlice hřebenité, 2 – 6 cm dlouhé, nápadně nestejné délky, na líci lesklé, na rubu s bílými pruhy průduchů. (Koblížek, 2007) Šišky válcovité, ke špičce obyčejně trochu ztenčené, 5 – 10 x 4 cm velké, živě zelené, s plodními šupinami 2,5 – 3 cm širokými. Rozpadávají se v září a říjnu. Semena jsou světle hnědá, 9 mm dlouhá, s křídlem asi 18 mm dlouhým. (Pilát, 1964) Areál: Severozápadní USA a jihozápadní okraje Kanady. Roste ve vlhkých pobřežních lesích, v říčních údolích i horských svazích, mezi 39° - 51° s.š. a 114° - 125° z.d. (Musil, Hamerník, 2007) Ekologie: Grandiska snáší zastínění a vydrží dlouho v druhé etáži. Její stanoviště jsou nejčastěji v oblastech s dostatkem srážek a půdní vláhy. Geologické podloží stanovišť je velmi rozmanité. Nejlepší stanoviště jsou na hlubších propustných údolních aluviích. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Dřevo grandisky se používá hlavně jako zdroj vlákniny. Používá se také pro výrobu řeziva, přestože je méně pevné a více náchylné k hnilobě než dřevo mnoha ostatních druhů dřevin. Na severozápadě USA je preferována jako vánoční stromek. (Burns, Honkala, 1990) Jedle ojíněná (Abies concolor (Gordon et Glendenning) Hildebr.) Popis: Až 40 (60) m vysoký strom s korunou kuželovitou, až k zemi ovětvenou, s kmenem 40 – 180 cm v průměru, s borkou světle šedou, hladkou, na starých stromech hluboce brázditou a šupinatou. (Pilát, 1964) Letorosty jsou žlutavě zelené, řídce pýřité až téměř lysé, pupeny pryskyřnaté. Jehlice nepravidelně uspořádané, 4 – 6 cm dlouhé, srpovitě prohnuté, modravě zelené. (Koblížek, 2006) Šišky drobné (8-14 x 3,5-5 cm), vejčité, se skrytými podpůrnými šupinami. Semena jsou hnědá se širokým křídlem. (Klika a kol. 1953) Areál: Areál jedle ojíněné se rozprostírá z horských oblastí pacifického pobřeží do středního Colorada a ze středního Oregonu a jihovýchodního Idaho do severního Mexika. (Burns, Honkala, 1990) Ekologie: Jedle ojíněná snáší zástin a vyskytuje se proto často ve spodních patrech porostů. Na vláhu není nikterak náročná. Vyskytuje se na velmi rozmanitých horninách. Nejlepší výsledky dává na propustných sopečných půdách, jsou-li alespoň trochu příznivě zásobeny vláhou. Snáší značné klimatické extrémy. Má mnoho škůdců z živočišné i rostlinné říše. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Dřevo jedle ojíněné má všeobecné použití, nejčastěji se zpracovává na stavební dříví, na překližky apod. Atraktivní habitus je oceňován v sadovnictví. Velký podíl má na kalifornském trhu vánočních stromků (v průměru se prodávají jako 11leté). (Musil, Hamerník, 2007)
23
Modřín japonský (Larix kaempferi (Lamb.) Carr.) Syn.: Larix leptolepis (Sieb. Zucc.) Gord. Popis: Strom až 30 m vysoký s úzkou, až široce kuželovitou korunou, s vodorovně odstávajícími, červenohnědě zbarvenými větvemi. Jehlice jsou až 4 cm dlouhé, modravě zelené, na rubu s dvěma bílými proužky, na podzim se barví zlatožlutě. (Klika a kol. 1953) Šišky jsou 18 – 33 mm dlouhé a skoro stejně široké, složené z plodních šupin asi 10 mm dlouhých, zaokrouhlených, s okrajem zpět zavinutým, takže zralé jsou rozevřené jako květ plné růže. Semena 3 – 4 x 2 mm, světle hnědá, asi s 2krát delším křídlem. (Pilát, 1964) Areál: Je domovem v Japonsku na vulkanických horách na ostrově Honšů, kde roste ve výši 1300 – 2500 m. Přirozené porosty jsou však všude vzácné. (Pilát, 1964) Ekologie: Modřín japonský je světlomilná dřevina, avšak z celého rodu Larix snese relativně největší zastínění. Klima jeho domoviny je oceanické.. Matečným podkladem jsou mladé vulkanické horniny. Vyžaduje vyšší vzdušnou i půdní vlhkost. Na obsah živin není náročný – avšak na živnějších substrátech roste lépe. Naše podmínky mu celkově vyhovují. (Musil, Hamerník, 2007) Využití: V Japonsku má využití jako u nás modřín opadavý. V mládí je rychle rostoucí dřevinou, což se využívá při výsadbách v parcích a zahradách. V západní Evropě je hojně zastoupeným druhem. (Úradníček, Chmelař, 1995) Smrk pichlavý (Picea pungens Engelm.) Popis: Strom přes 30 m, výjimečně až přes 50 m vysoký. Jeho koruna je velice hustá a široce kuželovitá s horizontálně rozprostřenými větvemi. Borka je popelavě šedá nebo šedohnědá, na starších stromech poměrně tlustá, hluboce brázditá. (Vidakovic, 1991) Letorosty jsou žlutohnědé až oranžové, lysé. Pupeny žlutohnědé, nepryskyřičnaté, s volně přitisklými, nazpět ohrnutými šupinami. Jehlice jsou 4hranné, 1,8 – 3 cm dlouhé, tuhé, pichlavě špičaté, matně zelené, modrozelené až stříbřitě šedé. (Koblížek, 2006) Šišky válcovitě podlouhlé, 5 – 10 x 2,5 – 3 cm, v mládí zelené, zralé světle hnědé. Plodní šupiny jsou tenké a ohebné, vlnitě vykousané, podélně vrásčité. Semena jsou 3 mm dlouhá s 2krát delším křídlem. (Pilát, 1953) Areál: Přirozené rozšíření smrku pichlavého je ve středu a na severu Skalistých hor na západě USA. Roste ve státech Wyoming, Idaho, Utah, Arizona, Nové Mexiko a Colorado. Byl na lezen v izolovaných lokalitách ve střední Montaně. (Burns, Honkala, 1990) Ekologie: Je to dřevina silně světlomilná, neschopná přizpůsobit se i slabému zástinu. Přirozená stanoviště se vyznačují středně vysokými srážkami a dostatkem půdní vláhy. Na složení půdy je nenáročný. Přirozené lokality jsou na nejrozmanitějších horninách, převažují čediče, andesity, ryolit, ale také vápence. Smrk pichlavý je velmi odolný v městském prostředí. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Pro krásný habitus, husté zavětvení a barvu jehlic je oblíben jako okrasná dřevina. Ceněn je jako vánoční stromek i pro kvalitní ozdobný klest. Dřevo je poměrně křehké, často plné suků, není významnou dřevinou pro dřevařský průmysl. (Musil, Hamerník, 2007)
24
Smrk sitka (Picea sitchensis (Bong.) Carr.) Syn.: Pinus sitchensis Bongard, Abies menziesii Lindl. Popis: Statný strom až 60 m vysoký, s pravidelně široce kuželovitou korunou, kůrou červenohnědou. (Klika a kol. 1953) Mladé větvičky jsou lysé, světle hnědavě žluté, hluboce rýhované. Pupeny kuželovité, přišpičatělé, světle hnědé a pryskyřičnaté, 4 – 5 mm dlouhé. Jehlice smáčklé, 15 – 25 mm dlouhé, sotva 1 mm silné, zvolna a ostře špičaté, na straně dolů obracené po obou stranách zeleného žebra s 5 – 6 stříbřitě bílými řadami. (Pilát, 1964) Šišky válcovité, 6 – 10 cm dlouhé, světle hnědé, semenné šupiny papírovité, na špičce zubaté. (Koblížek, 2006) Semena 2 – 3 mm dlouhá, s křídlem 12 mm dlouhým. (Pilát, 1964) Areál: Zasahá ze všech smrků v západní části Severní Ameriky nejdále na severozápad, od ostrova Kodiaku (57° s.š.) v přímořském pásmu mezi 40° – 60° s.š. od Aljašky až do Kalifornie. (Klika a kol. 1953) Ekologie: Je to dřevina středně světlomilná, snáší jen slabý zástin, menší než náš smrk. Přirozená stanoviště se vyznačují vysokou relativní vlhkostí vzduchu a dostatkem půdní vláhy. Roste především na kyselých horninách. Sitka je citlivá na pozdní mrazy. (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Vysoký poměr pevnosti ku hmotnosti a rezonanční vlastnosti sitkového dřeva jsou atributy, které jsou tradičně využívány pro speciální účely jako jsou: ozvučné desky pro piána, části kytar, konstrukční části lehkých letadel, vesla, stožáry, turbínové lopatky. (Burns, Honkala, 1990) Smrk východní (Picea orientalis (L.) Link.) Syn.: Pinus orientalis L. Popis: Smrk východní je strom až 40 (50) m vysoký a s kmenem až 200 cm v průměru, s kuželovitou korunou, často s kmenem zavětveným až k zemi. Dožívá se věku 400 – 500 let. Borka je šedohnědá, šupinovitá. (Vidakovic, 1991) Letorosty žlutošedé až slabě nahnědlé, pupeny červenohnědé, nepryskyřičnaté. (Koblížek, 2006) Jehlice velmi hustě spirálně sestavené, velmi krátké 5- 8 mm, tupé, někdy slzící kapénkami balzámu. (Klika a kol. 1953) Šišky převislé, vejčitě válcovité, 5 – 9 x 2 – 2,5 cm, nezralé fialově červené, zralé hnědé, s plodními šupinami obvejčitými, vpředu zaokrouhlenými a celokrajnými. Semena malá, červenavá, obvejčitá, s 3krát delším křídlem, jež je kruhovitě obvejčitého tvaru. (Pilát, 1964) Areál: Areál smrku východního se nachází v Malé Asii, v pohoří Taurus a Antitaurus a západním Kavkaze v podhorských a horských lesích. (Koblížek, 2006) Ekologie: Smrk východní je příležitostný heliofyt, snese však značné zastínění. Vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu než Picea abies, naopak snáší teplá léta a má menší nároky na půdní vlhkost. (Úradníček, Chmelař, 1995) Často vytváří porosty v oblastech s vlhkým klimatem na poměrně mělkých půdách. Nejproduktivnější porosty jsou přesto na půdách dostatečně vyvinutých. (Musil, Hamerník, 2007) Je náročnější na živiny než náš smrk ztepilý (Úradníček, Chmelař, 1995) Využití: Při pokusných výsadbách společně se smrkem ztepilým nedosahoval jeho parametrů. Roste o něco pomaleji, má však velmi kvalitní dřevo. (Úradníček, Chmelař, 1995) Používá se jako stavební dříví, dýhy, rezonanční výřezy, vláknina, šindele. (Musil, Hamerník, 2007)
25
Tsuga kanadská (jedlovec kanadský) (Tsuga canadensis (L.) Carr.) Popis: Strom obyčejně dorůstající do výšky 20 – 30 m, zřídka 40 m. Dožívá se až 600 let. Koruna je hustá, široce pyramidální, vrchol je nící. Kůra je zbarvena dočervena. (Vidaković, 2004) Jehlice téměř dvouřadé, tupé, svrchu lesklé a temně zelené, naspodu matné s dvěma namodralými pruhy (5 – 15 mm dlouhé, 1,5 mm široké), na okraji jemně zubaté. Světle hnědé pupeny špičatě vejčité. (Klika a kol. 1953) Šišky krátce stopkaté, vejčité, na špičce skoro tupé, 15 – 25 x 12 – 15 mm veliké. Šišky vytrvávají na stromě po vypadání semen několik let. Semena světle hnědá, malá, s podlouhlým křídlem. (Pilát, 1964) Areál: Tsuga kanadská je rozšířena ve východní části Severní Ameriky od Nového Skotska, Quebecu a Wisconsinu až po Delaware a do Alleghan (po Georgii a Alabamu). (Klika a kol, 1953) Ekologie: Je jednou z nejtolerantnějších dřevin k zastínění. Na uvolnění reaguje v jakémkoliv věku. Roste především v oblastech s chladným, humidním podnebím na vlhkých až velmi vlhkých, ale dobře propustných půdách. Nejčastěji se vyskytuje na vysočinných půdách písčito-hlinitých, hlinito-písčitých a na prachovitých hlinitých zeminách. Většinou jsou to půdy kyselé, někdy neutrální. U nás je mrazuvzdorná. (Musil, Hamerník, 2007) Využití: Je to důležitá hospodářská dřevina severozápadu USA. Dřevo má všestranné použití, je však lehčí a méně trvanlivé než dřevo douglasky. Úspěšně se pěstuje v západní Evropě jako dřevina na kyselých půdách. (Úradníček, Chmelař, 1995)
26
4.2. Listnaté dřeviny Bříza papírovitá (Betula payrifera Marsch.) Syn.: B. papyracea Ait., B. latifolia Tausch. Popis: Bříza papírovitá je strom 20 – 30 metrů vysoký, často vícekmenný. (Koblížek, 2006) Až do vysokého stáří podržuje hladkou, bílou, ale silnou kůru. Naspod kmene je kůra oranžově bílá a má velké, až 10cm velké lenticely. (Pokorný, 1964) Letorosty jsou červenohnědé, roztroušeně žláznaté a v mládí pýřité. (Koblížek, 2006) Pupeny jsou střídavé, ostře přišpičatělé, na letorostech až 1cm dlouhé. Obalné šupiny jsou zelené nebo zelenožluté, hnědě lemované, lesklé. (Pokorný, 1964) Listy jsou vejčité až trojúhelníkovitě vejčité, 4 – 10 cm dlouhé, se 6 – 8 páry žilek, na bázi široce klínovité až zaokrouhlené, zřídka slabě srdčité, žilnatina na rubu je většinou pýřitá. (Koblížek, 2006) Jehnědovité květenství je dvakrát delší než u břízy bělokoré, jehnědy jsou silnější, podpůrné šupiny jemně pýřité. Šišticovité plodenství je silnější a větší než u břízy bělokoré, je 3 – 5 cm dlouhé, válcovité, převislé. Vlastní nažky jsou eliptické, se dvěma širokými postranními křídly. (Pokorný, 1964) Areál: Druh s rozsáhlým areálem, roste v severní části USA a Kanadě. Severní hranici výskytu tvoří linie vedoucí od Newfoundlandu a Labradoru napříč kontinentem až na severozápadní Aljašku. Ekologie: Je to severský druh přizpůsobený k chladnému počasí. Jen zřídka roste v přírodě, kde průměrná teplota v červenci překračuje 21° C. Snáší velké rozdíly ve struktuře a množství srážek, od 300mm na Aljašce po 1520mm v horách ve východní části jejího areálu. Jak se dá očekávat na základě širokého areálu a genetické diverzity, roste tato bříza téměř na jakékoliv půdě. (Burns, Honkala, 1990) Využití: Je využívána především pro papírenský průmysl nebo jako palivové dříví. (Burns, Honkala, 1990) Dub červený (Quercus rubra L.) Syn.: Qu. Borealis Mich. Popis: Strom velkých rozměrů s košatou korunou. Vyrůstá do výše až 50 metrů s kmenem o průměru až 1,5 metru. (Úradníček, Chmelař, 1998) Podržuje dlouho hladkou šedozelenou kůru, která se až kolem 60. roku mění v mělce rozpukanou borku. (Pokorný, 1964) Letorosty jsou při rašení řídce chlupaté, záhy lysé, červenohnědé. Pupeny jsou červenohnědé, s několika hnědými chlupy na špičce, jinak lysé. (Koblížek, 2006) Listy jsou střídavě postavené, 12 – 22 cm velké, se 4 – 5 ostnitě zubatými laloky na každé straně. Laloky jsou širší než zářezy, zpočátku jsou slabě plstnaté, později chlupaté jen v úhlech nervů. Na podzim se zbarvují červeně. Květy dubu červeného jsou podobné květům dubu letního, prašné jehnědy jsou až 15 cm dlouhé. (Pokorný, 1964) Žaludy jsou velké a sedí jen nejspodnější částí ve zcela plochých číškách, dozrávají v druhém roce. Semenáček se vyvíjí rychleji než naše duby. (Úradníček, Chmelař,1998) Areál: Tento dub je severoamerická dřevina, rozšířená ve východní části kontinentu. Na severu z Nového Skotska se rozprostírá k jihozápadu do oblasti velkých jezer. Dále k jihu přes Apalačské pohoří do Georgie a Alabamy. Do vnitrozemí postupuje až do povodí řeky Missouri. (Úradníček, Chmelař, 1998) Ekologie: Dub červený je světlomilnou dřevinou s nároky na světlo o něco menšími, než mají naše duby. (Pokorný, 1964) Vyžaduje dostatek vláhy, stagnující
27
vodu však nesnáší. (Úřadníček, Chmelař 1998) Proti našim dubům je také skromnější na úrodnost půdy, snáší půdy i slabě kyselé. Roste dobře na těžších i písčitých půdách, nesmějí však být mělké. Ve střední Evropě je zcela mrazuvzdorný. (Pokorný, 1964) Využití: V USA a v Kanadě je významnou hospodářskou dřevinou. Používá se jako stavební dříví, dýhy, pražce, parkety nábytek apod. (Úradníček, Chmelař 1998) Dřezovec trojtrnný (Gleditschia triacanthos) Popis: Dřezove trojrnný je vysoký strom dorůstající výšek až 36 metrů, vytváří vejčitou korunu. Dlouho podržuje šedočernou kůru, která se ve stáří mění v plátkovitě odlupčivou borku. Letorosty jsou zprohýbané, světle až temně hnědé, starší větévky šedé. Letorosty i starší větévky nesou velké, až přes 8 cm dlouhé, trojdílné, leskle hnědé trny. Pupeny jsou střídavé, skryté. (Pokorný, 1964) Listy jsou 1 – 2x zpeřené, 10 – 40 cm dlouhé. Jednotlivé lístky jsou 1 – 4 cm dlouhé, na podzim zlatožlutě zbarvené. Žlutozelené květy jsou uspořádané v 3 – 6 cm dlouhých hroznech, silně voní. (Koblížek, 2006) Plodem je lusk 30 – 40 cm dlouhým srpovitý a podélně zkroucený. (Pilát, 1953) Lusk obsahuje větší počet oválných, světle hnědých semen o velikosti 7 – 10 mm. (Pokorný, 1964) Areál: Pochází z východu Severní Ameriky, kde je rozšířen z oblasti velkých jezer až na jih USA a od Atlantiku přes Apalačské pohoří daleko do vnitrozemí na západ od toku Mississippi. (Úradníček, Chmelař, 2000) Svého nejhojnějšího zastoupení dřezovec dosahuje v údolích malých toků v jižní Indianě a Illinois. (Burns, Honkala, 1990) Ekologie: Dřezovec je světlomilná dřevina, k reprodukci dochází pouze v místech porušeného zápoje. Pro dosažení optimálního růstu je potřeba dostatek vláhy, přesto je to druh velice odolný vůči suchu. Je však náročný na půdu, vyžaduje vápenaté či bohaté nivní půdy, na chudých štěrkovitých a těžších jílovitých půdách často selže. (Burns, Honkala, 1990) Využití: Dřevo dřezovce je velmi těžké, velmi tvrdé, silné v ohybu, má mnoho žádoucích vlastností, ale je málo používané z důvodu jeho nedostatku. Přesto se místně používá na kůly k plotům, na výrobu palet a beden. (Burns, Honkala, 1990) Javor jasanolistý (Acer negundo L.) Syn.: Negundo aceroides Moench. Popis: Javor jasanolistý dorůstá výšky jen 20 metrů a průměrů 80 cm. Vytváří korunu se vzpřímenými větvemi a krátkým kmenem. (Pokorný, 1964) Je to krátkověká dřevina, dožívající se 100 – 150 let. Koruna bývá olistěna i v zastíněných částech koruny. (Úradníček, Chmelař, 1998) Letorosty jsou tmavě zelené, šedomodře ojíněné a zřetelné článkované. Pupeny jsou polokulovité, kryté třemi šedavě plstnatými obalnými šupinami. (Pokorný, 1964) Listy jsou složené z 3 – 5, řidčeji 7 – 9 vejčitých, přišpičatělých a hrubě pilovitých, 5 – 10 cm dlouhých lístků, z nichž konečný je třílaločný. (Pilát, 1953) Květy jsou jendopohlavné, žlutozelené, samčí ve svazečcích se 4 – 6 tyčinkami, samičí v hroznech s pýřitým semeníkem. (Koblížek, 2006) Plody tvoří dvounažky v řídkých nících latách. (Pokorný, 1964) Bohatě plodí již asi od 10. roku a poskytuje množství dobře klíčícího semene. Přirůstá velmi rychle. (Úradníček, Chmelař, 1998)
28
Areál: Severoamerická dřevina s rozsáhlým areálem. K severu zasahuje až po stát New York, k západu po úpatí Skalistých hor, k východu až k pobřeží Atlantiku. (Úradníček, Chmelař, 1998) Ekologie: Nejhojnější je v údolí řek a poblíž jezer, na dostatečně vlhkých půdách, snáší však i dosti suché lokality. (Pokorný, 1964) Je náročný na půdu. Preferuje hluboké a živné půdy, snese však i půdy vysýchavé. (Úradníček, Chmelař, 1998) Využití: U nás i na severoamerickém kontinentu je to dřevina lesnicky bezvýznamná, Hodí se k ozelenění nelesních půd, hald, výsypek navážek apod. Je to odolná dřevina v městské zeleni. (Úradníček, Chmelař, 1998) Javor stříbrný (Acer saccharinum L.) Syn.: Acer dasycarpum Ehrh. Popis: Strom dorůstající 15 – 20 metrů, ve svém přirozeném areálu dorůstá až 40 m. Větve jsou často malebně převislé. (Krüssmann, 1978) Vytváří vejčitou korunu. Hnědavá kůra se po 40. roce mění v hnědošedou borku odlupčivou v podélných pruzích. Letorosty jsou světle hnědé, lesklé s málo viditelnými lenticelami. Pupeny jsou vstřícné, terminální po třech, postranní jsou drobnější, přitisklé k větévce. (Pokorný, 1964) Listy jsou pětilaločné, s hluboce pilovitými až laločnatými laloky, 8 – 14 cm velké. Svrchu jsou živě zelené, vespod stříbřitě bílé. S řapíky 8 -12 cm dlouhými. Zelenavé kvítky, asi 10 mm v průměru, na štíhlých stopkách, skládají krátké, lysé hrozny. (Pilát, 1953) Plodem jsou nažky 4 – 7,5 cm dlouhé, svírající pravý úhel. (Koblížek, 2006) Areál: Přirozeně je rozšířen ve východní části Severní Ameriky, od Georgie a Kansasu až do Kanady. (Pokorný, 1964) Ekologie: Javor stříbrný vyžaduje dostatek vlhkosti, proto ho v sušších oblastech nalezneme pouze v okolí potoků. Má dobrou schopnost odolávat dočasným záplavám. (Burns, Honkala, 1990) Vyžaduje úrodné a čerstvé půdy. (Pokorný, 1964) Využití: Má malý lesnický význam, jeho dřevo je méně kvalitní než našich javorů. (Pokorný, 1964) Ani v jeho domovině nedosáhl většího využití, uplatňuje se zejména jako okrasná dřevina v městských oblastech, je to dáno jeho rychlým růstech a pěkným vzhledem. (Burns, Honkala, 1990) Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum L.) Popis: Jírovec maďal je středně velký strom s košatou korunou, dosahující výšky 25 m a průměru kmene přes 1 m. Staré exempláře bývají často boulovité a kmen točitý. (Úradníček, Chmelař, 2000) Hladká šedočerná kůra se mění ve středním věku v šedočernou, šupinovitě odlupčivou borku. Letorosty jsou silné, světle hnědé, často hustě kroužkované, pupeny vejčitě kuželovité, vícešupinné a silně lepkavé. (Pokorný, 1964) Listy jsou 5 – 7 četné, složené z přišpičatělých, klínovitě obvejčitých, 10 – 25 cm dlouhých lístků. (Pilát, 1953) Květy jsou bílé s červenavými tečkami, asi 2 cm v průměru, v latách 20 – 30 cm dlouhých, 4 – 5 korunní lístků má na bázi žlutou, později červenou skvrnu. Plody jsou kulovité, 3 – 6 cm velké v průměru, měkce hustě ostnaté. (Koblížek, 2006) Areál: Jírovec maďal je původem z Balkánského poloostrova, kde je několik izolovaných lokalit v Albánii, bývalé Jugoslávii, Řecku a Bulharsku. (Úradníček, Chmelař, 2000)
29
Ekologie: Jeho přirozený výskyt je v polohách od 500 do 1200 m.n.m., zde je složkou smíšených listnatých lesů. Je pohostinnou dřevinou, dosti náročnou na úrodnost a vlhkost půdy. (Pokorný, 1964) Využití: Je to osvědčená zahradnická dřevina s velmi dekorativními květy. Kaštany představují hodnotnou potravu pro vysokou zvěř, proto byl maďal vysazován v lesích u průseků a kolem stavení, zejména pak v oborách. (Úradníček, Chmelař, 2000) Střemcha pozdní (Padus serotina Borkh.) Syn.: Prunus serotina Ehrh. Popis: Je to strom dorůstající do výšky až 35 m. Koruna s krátkými vodorovně rostoucími větvemi je úzce podlouhlá. Kůra je tmavě hnědá, uvnitř aromatická. (Krüssmann, 1978) Letorosty má lysé, aromatické. Listy jsou eliptické až obvejčitě kopinaté, 5 – 12 cm dlouhé, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu světlejší a podél střední žilky rezavě chlupaté, mělce pilovité. Řapík je 0,8 – 2,5 cm dlouhý. (Koblížek, 2006) Květní hrozny jsou válcovité, 10 – 14 cm dlouhé, rozvíjející se v květnu a červnu, květní stopky jsou 2 – 8 mm dlouhé. (Pilát, 1953) Plody jsou uspořádány ve stažených, krátce stopkatých, opadavých hroznech. Plody má podobné plodům střechy hroznovité. Areál: Střemcha pozdní je přirozeně rozšířena v Severní Americe od Atlantského pobřeží až do Texasu a na sever až do Kanady za Velká jezera. (Pokorný, 1964) Ekologie: Vyskytuje je od hladiny moře v Kanadě až do výšek 1520 m.n.m. v Apalačské oblasti, nejlépe ale prospívá ve výšce 300 – 790 m.n.m. Z pohledu půdní vlhkosti roste dobře na všech půdách s výjimkou přemokřených a velice suchých půd. Tato střecha je schopná růst v mírném zástinu, ale nejlepších růstových výsledků dosahuje na přímém oslunění. (Burns, Honkala, 1990) Využití: Používá se v nábytkářství, zejména na luxusní nábytek a na dekorativní účely v interiérech, v řezbářství, v polygrafii, na mechaniky klavírů, rukojeti, nástroje, hračky a jiné speciální výrobky. (Zeidler, 2004) Topol chlupatoplodý (Populus trichocarpa Torr. et Gray.) Popis: Topol chlupatoplodý je nejvyšší z amerických topolů a zároveň je to nejvyšší listnatá dřevina na západě Severní Ameriky. (Burns, Honkala,190) Je to mohutný strom dorůstající až přes 50 metrů a průměru přes 200 cm. Na mladých jedincích je kůra žlutošedá, později se vytváří tenká borka, která přechází v tmavě šedou, podélně brázditou borku. (Pokorný, 1964) Letorosty jsou slabě hranaté, oranžovohnědé, řídce chlupaté. Pupeny má oranžově hnědé, silně lepkavé a vonné. (Koblížek, 2006) Listy jsou široce vejčité až trochu kosočtverečné, špičaté, jemně vroubkovaně pilovité, jejich velikost je 8 – 12 cm, na bujných letorostech až 25 cm dlouhé, jsou dosti tlusté a pevné, svrchu tmavě zelené, vespod bělavé, narezavělé a síťkované. (Pilát, 1953) Samčí jehnědy jsou 3,5 – 6 cm dlouhé, samičí štíhlejší, 6 – 8 cm dlouhé. Plodenství je 8 – 12 cm dlouhé, s plstnatými plodními stopkami. Tobolky jsou ochmýřené, tříchlopňové. (Pokorný, 1964) Areál: Rose v západní části Severní Ameriky, od Kalifornie až do Britské Kolumbie na severu. Doprovází tu řeky a potoky až do výšek až 1400m. (Pokorný, 1964)
30
Ekologie: Tento topol je nenáročný na půdu, roste na různých druzích půd, od pískovitých a štěrkovitých půd až po půdy velmi bohaté na humus. Nejlépe však roste na dobře provzdušněných, na vodu a živiny bohatých půdách s téměř neutrální půdní reakcí. Je to dřevina slunná a odolná vůči mrazu. (Burns, Honkala, 1990) Využití: Dřevo tohoto topolu se využívá na výrobu velice kvalitního papíru pro časopisy a knihy. Díky jeho nízké hmotnosti se dále využívá pro výrobu palet, beden a přepravek. Dříve se využívalo pro bednářské výrobky. (Burns, Honkala, 1990) Trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.) Syn.: Robina acacia L. Popis: Strom středních, někdy i velkých rozměrů, se zakřiveným kmenem a řídkou, nepravidelnou korunou. Největší exempláře dosahují průměru kmene přes 1m a výšky 20 – 25 m. Dožívá se 200 – 250 let. (Úradníček, Chmelař, 2000) Letorosty jsou slabě hranaté, lysé, olivově zelené, později červenohnědé, silně trnité. Listy má 3 – 9 jařmé, 15 – 30 cm dlouhé, lístky jsou úzce eliptické až vejčité, 2 – 4 cm dlouhé, na rubu nasivělé. (Koblížek, 2006) Květy jsou 10 – 25 cm dlouhé, oboupohlavné, seskupené v husté nící hrozny, jsou to motýlokvěté květy, 1,5 – 2 cm velké, bílé. Plody rostou v převislých, řídkých hroznech. Plod je plochý lusk, asi 1 cm široký, až 12 cm dlouhý. Obsahuje více lesklých, temně hnědých semen ledvinitého tvaru, s jizvou téměř uprostřed. (Pokorný, 1964) Areál: Původní areál trnovníku je nesouvislý a není úplně přesně znám. Areál lze rozdělit na dvě větší oblasti, obě leží na východě severoamerického kontinentu. Východní část se nalézá v oblasti Apalačského pohoří ve státech Pennsylvania, Ohio, Alabama, Georgia a Jižní Carolina. Západnější část areálu zahrnuje jižní část Missouri, severní část Arkansasu, severovýchodní část Oklahomy a hory Ouachita ve středním Arkansasu. Trnovník akát se vysazoval a také rychle zdomácněl téměř na celém území Spojených států. (Burns, Honkala, 1990) Ekologie: Je to silně světlomilná dřevina, jedna z nejnáročnějších v tomto ohledu. Vydrží nedostatek vláhy, roste ovšem dobře i na půdách přiměřeně vodou zásobovaných, snese i půdy podmáčené. Roste na nejrůznějších geologických podkladech, kromě extrémně kyselých a rašeliništích. Snese půdy bez humusu, roste i na surové půdě výkopů a náspů a na mrtvinách skrývek lomů a dolů. (Úradníček, Chmelař 2000) Využití: Přestože není v Severní Americe důležitým zdrojem dřeva, používá se pro širokou škálu produktů, jako jsou kůly do plotů, důlní dříví, železniční pražce, dřevo pro výrobu lodí, krabice, bedny a kolíky. (Burns, Honkala, 1990)
31
5. Metodika práce
5.1. Zjištění výskytu introdukovaných dřevin Na samotném počátku inventarizace introdukovaných dřevin na území Městských lesů Hradec Králové bylo potřeba zjistit jejich teoretický výskyt. K tomuto kroku bylo využito již jednou prováděné inventarizace v roce 1994 a její zpracování do diplomové práce s názvem Hodnocení růstu introdukovaných dřevin na území Městských lesů Hradec Králové, jejímž zpracovatelem je Ing. Ladislav Půlpan. Z této práce byl použit soupis porostů s introdukovanými dřevinami. Tento soupis byl s pomocí personálu Městských lesů přečíslován z původního číslování porostů do současného číslování. Do tohoto soupisu porostů byly přidány porosty s introdukovanými dřevinami nově objevenými a s novými výsadbami. Po této kancelářské, teoretické inventarizaci byla provedena důkladná pochůzka v terénu, kde byl v každém zaznamenaném porostu výskyt těchto dřevin potvrzen či vyvrácen, v mnoha porostech totiž zájmové dřeviny již nebyly přítomny. Po tomto aktuálním zjištění přítomnosti zájmových dřevin bylo přistoupeno k samotnému terénnímu šetření a měření.
5.2. Dendrometrické šetření Po lokalizaci introdukovaných dřevin v jednotlivých porostech bylo provedeno v měsíci červenci a srpnu roku 2008 měření základních dendrometrických veličin. U dřevin, které se na území Městských lesů vyskytují jednotlivě nebo v malých počtech byly měřeny všechny exempláře. U dřevin, které tvořili velké porostní skupiny bylo z této skupiny vybráno 30 reprezentativních jedinců a ty byly posléze změřeny. U každého měřeného exempláře byla měřena jeho výška, výčetní tloušťka, výška nasazení koruny a průměr koruny. Kromě těchto dendrometrických veličin byla zjišťována fruktifikace jedniců a přítomnost přirozeného zmlazení. Posledním okruhem zájmu u každé dřeviny v dané lokalitě byl její zdravotní stav, byl zjišťován výskyt hnilob, zlomů, poškození zvěří, napadení dřevokazným hmyzem či mechanická poškození. Přehled sledovaných dendrometrických charakteristik dřeviny: -
výška exempláře: Měření výšky jedinců bylo provedeno pomocí výškoměrného přístroje Blume-Leiss. Výšky byly měřeny s přesností na 0,5 m.
-
průměr kmene exempláře: Průměry kmenů dřevin byly měřeny pomocí kovové průměrky s pohyblivým ramenem, s okulárním odečtem hodnot. Průměr byl měřen ve výšce 1,3 m od paty kmene stromu. Hodnoty průměrů byly měřeny s přesností na 0,5 cm.
32
-
výška nasazení koruny exempláře: V naprosté většině byla tato charakteristika měřena pomocí výškoměru Blume-Leiss, v případech, kdy byla výška koruny do 2,5 m, byla měřena kovovým pásmem.
-
průměr koruny exempláře: Pro měření průměru koruny bylo užito ocelového pásma a dvou dřevěných kolíků. Pomocí kolíku se provedla stabilizace okrajových bodů průmětu koruny a následně byla vzdálenost mezi nimi změřena pomocí pásma.
5.3. Zaměření GPS souřadnic Pomocí přístroje Garmin GPSmap 60CS byly zaměřeny GPS souřadnice všech lokalit, kde bylo prováděno měření dendrometrických veličin. U každé měřené skupiny stromů či jednotlivců bylo potřeba nalézt místo s dobrým výhledem na nebe bez většího zastínění větvemi a získat tak signál z co největšího počtu družic. U jednotlivých stromů bylo místo zaměření co nejblíže možné k tomuto jedinci. U skupin stromů bylo místo vybráno s ohledem na příjem družic, nejčastěji na jejím okraji. Pomocí tohoto přístroje tedy byly zaměřeny zeměpisné souřadnice (s přesností ±4m až ±12m) a nadmořská výška.
5.4. Zpracování dat Po celou dobu terénních prací byla data zaznamenávána do terénního zápisníku, ze kterého bylo následně čerpáno při kancelářském zpracování. Pro statistické zpracování číselných dat dendrometrického měření byl využit program Statistica v.8. V tomto programu byla vyhodnocována data pro každou dřevinu (výška, průměr kmene, výška nasazení koruny a průměr koruny) a pro každý porost, kde počet měřených jedinců byl větší jak pět. Pro každý soubor dat byl vytvořen krabicový a kvantil-kvantilový graf pro zjištění odlehlých a extrémních hodnot výběrových souborů a pro posouzení normality těchto dat. Poté byly pro každou měřenou veličinu vypočteny základní hodnoty popisné statistiky – aritmetický průměr a jeho interval spolehlivosti, medián, minimální a maximální hodnota veličiny, směrodatná odchylka a koeficient špičatosti a šikmosti.
33
6. Výsledky a diskuze Na celém území Městských lesů Hradce Králové bylo nalezeno a zinventarizováno 24 druhů introdukovaných dřevin. Při zkoumání dendrometrických veličin bylo změřeno 1252 jedinců introdukovaných dřevin. 6.1. Borovice banksovka (Pinus banksinana) Tato dřevina se na území Městských lesů Hradec nachází v několika desítkách porostů, její celkové zastoupení v porostech je menší jak 1 procento. Ve většině případů se jedná o dřevinu vtroušenou v porostech borovice lesní (Pinus sylvestris), kde nevytváří žádné větší skupiny, spíše se jedná o jednotlivé exempláře této dřeviny. Jediné porosty, ve kterých má tato dřevina výraznější zastoupení jsou porosty 44A4 a 61B10b, v obou těchto porostech bylo provedeno měření dendrometrických veličin celkem na šedesáti jedincích této dřeviny. Porost 44A4 se nachází ve východní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.993´ E 15°52.085´ (±6m) 243 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 37 let, zakmenění 10, lesní typ 1P4. Nebyla zjištěna přítomnost žádného onemocnění či škůdců, exempláře jsou v dobrém zdravotním stavu. Tab. č.4 – Popisná statistika – borovice banksovka – porost 44A4 Proměnná
Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 19,33 14,45 13,33 4,25
Int. spolehl. -95,0% 18,84961 13,69941 12,78662 3,93701
Int. spolehl. 95,0% 19,81706 15,20059 13,88005 4,56299
Medián 19,00 14,50 13,25 4,00
Min. 16,50 10,00 11,00 2,00
Max. 21,50 19,00 17,00 6,00
Sm. odchylka 1,30 2,01 1,46 0,84
Šikmost 0,06 0,10 0,65 -0,45
Špičatost -0,64 -0,01 0,43 1,15
Porost 61B10b se nachází v centrální části území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.900´ E 15°54.6H0´ (±6m) 260 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 98 let, zakmenění 6, lesní typ 2M2. Banksovka v tomto porostu nevykazuje přítomnost žádných chorob či škůdců. Bohatě plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.5 – Popisná statistika – borovice banksovka – porost 61B10b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 20,75 23,33 14,03 5,22
Int. spolehl. -95,0% 19,84 21,10 13,24 4,65
Int. spolehl. 95,0% 21,66 25,57 14,83 5,78
Medián 20,50 22,50 14,00 5,00
Min. 15,50 14,00 9,00 2,50
Max. 26,00 41,00 18,00 9,00
Sm. odchylka 2,45 5,99 2,14 1,51
Šikmost 0,13 0,90 -0,26 0,83
Špičatost 0,08 1,14 0,00 0,73
Borovici banksovce se daří ve zdejších podmínkách dobře, netrpí výrazně vlivem abiotických či biotických faktorů. V porovnání s domácí borovicí lesní nedosahuje srovnatelných výsledků, zaostává za ní jak ve výšce jedinců, tak v průměru kmene. Tento kmen je navíc poněkud netvárný, často dosti křivý a špatně se čistí, tudíž není možno počítat s produkcí cenných sortimentů, jak potvrzuje práce Lukáčika (2004). Tomu odpovídá i hospodaření s touto dřevinou, kdy nebývá v cílovém druhovém zastoupení porostů a bývá odstraňována při výchovných zásazích.
34
V borových porostech může být doplňkovou dřevinou za účelem zisku palivového či vlákninového dříví. 6.2. Borovice černá (Pinus nigra) Borovice černá se na zájmovém území vyskytuje v několika porostech. V naprosto nepatrné míře roste v porostech 6B3 a 7A3 , kde již téměř vymizela a prakticky ji v porostu nelze nalézt, pravděpodobně byla odstraněna při výchovných zásazích. Dále se zde vyskytují porosty, kde je zastoupení borovice černé podstatně větší, z mladších porostů to jsou porosty 33A3, 33B3, 66A3 a 89A3b. Ze starších věkových tříd je to porost 121B10b, donedávna tomu byl porost 33B10, který byl smýcen. Původně bylo porostů se zastoupením této dřeviny ještě více, některé však podlehly požárům, jako například porosty 228B2d a 240B1, jinde neobstála v konkurenčním boji nebo byla odstraněna při výchovných zásazích, například v porostech 36B3a či 112B3d. Kontrolní měření bylo provedeno v porostech 33A3, 33B3, 66A3, 89A3b a v porostu 121B10b. Celkem bylo změřeno 135 jedinců této dřeviny. Porost 33A3 se nachází na samém západním okraji Městských lesů, kde těsně sousedí s hlavní silnicí Hradec Králové – Vysoké Mýto. (GPS souřadnice: N 50°11.057´ E 15°51.362´ (±5m) 225 m.n.m.) Aktuální věk tohoto porostu je 31 let, zakmenění 9, lesní typ 1V3, zastoupení borovice černé – 5%. Roste zde ve velice bohaté směsi dřevin – společně s lípou, břízou, borovicí, dubem, olší, javorem, jasanem a osikou. Do budoucna se v tomto porostu dle LHP uvažuje o eliminaci borovice černé, preferovat se budou listnaté dřeviny, zejména dub. Borovice černá zde dosahuje stejných výšek a výčetních tloušťek jako domácí borovice lesní. Neplodí. Její zdravotní stav je dobrý, trpí však vývraty. Tab. č.6 – Popisná statistika – borovice černá – porost 33A3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 13,68 15,92 8,80 4,35
Int. spolehl. -95,0% 13,25 14,50 8,27 4,00
Int. spolehl. 95,0% 14,11 17,33 9,33 4,70
Medián 13,50 15,00 9,00 4,50
Min. 11,50 9,50 5,00 2,50
Max. 16,00 24,00 11,00 6,50
Sm. odchylka 1,15 3,79 1,42 0,94
Šikmost 0,36 0,65 -0,80 0,13
Špičatost -0,26 -0,26 0,28 -0,21
Porost 33B3 (GPS souřadnice: N 50°11.058´ E 15°51.306´ (±5m) 229 m.n.m.) je sousední porost porostu 33A3, odděluje je již zmíněná hlavní silnice. Před její výstavbou tvořily jeden celek. Aktuální věk porostu je 31 let, zakmenění 9, lesní typ 1V3, zastoupení borovice černé – 10%. Roste zde z břízou a dubem. Jedná se o úzký pruh porostu podél silnice, která jejich růst viditelně ovlivňuje. Stromy nejsou nijak poškozeny nebo ve špatném zdravotním stavu, ale od sousedního porostu, který není přímo exponován vlivům provozu (např. posypové soli) dosahuje menšího vzrůstu výškového i tloušťkového. Neplodí. Vývraty, jako v předchozím případě nebyly přítomny.
35
Tab. č.7 – Popisná statistika – borovice černá – porost 33B3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 11,68 14,38 6,62 5,03
Int. spolehl. -95,0% 10,56 12,44 5,67 4,31
Int. spolehl. 95,0% 12,80 16,32 7,56 5,75
Medián 11,50 14,00 7,00 5,00
Min. 7,50 8,00 3,00 2,50
Max. 14,50 23,50 9,50 8,00
Sm. odchylka 2,18 3,78 1,84 1,41
Šikmost -0,51 0,71 -0,48 0,31
Špičatost -0,73 0,98 -0,65 -0,07
Porost 66A3 se nachází v západní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.631´ E 15°52.590´ (±8m) 278 m.n.m.).Aktuální věk tohoto porostu je 28 let, zakmenění 10, lesní typ je 2Q1, zastoupení borovice černé – 3%, roste zde s borovicí lesní (89%), smrkem (5%) a břízou (3%). Exempláře borovice černé jsou v dobrém zdravotním stavu, nevykazují přítomnost škůdce ani choroby a netrpí zde vývraty. Neplodí. V porovnání s domácí borovicí lesní, s níž zde přímo roste dosahuje nižšího výškového vzrůstu (o 2 metry) i nižší výčetní tloušťky (o 3 centimetry). Tab. č.8 – Popisná statistika – borovice černá – porost 66A3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 15,36 16,00 10,19 4,00
Int. spolehl. -95,0% 14,61 14,72 9,62 3,64
Int. spolehl. 95,0% 16,11 17,28 10,77 4,36
Medián 15,75 16,00 10,50 4,00
Min. 10,00 10,00 6,00 2,00
Max. 19,50 24,00 14,00 6,00
Sm. odchylka 2,23 3,79 1,69 1,06
Šikmost -0,56 0,21 -0,40 0,23
Špičatost 0,18 -0,73 0,26 -0,94
Porost 89A3b (GPS souřadnice: N 50°10.233´ E 15°52.579´ (±10m) 282 m.n.m.) je vzdálen nedaleko předchozímu porostu, přímo sousedí s jednou z hlavních lesních komunikací v Městských lesích – cestou zvanou Písečnice. Aktuální věk porostu je 28 let, zakmenění 10, lesní typ je 2I5, zastoupení borovice černé je 10%, dále zde roste borovice lesní (55%), modřín opadavý (18%), smrk (10%), bříza a dub. Tak jako v předchozím případě, jedinci této dřeviny jsou v dobrém zdravotním stavu. Exempláře neplodí. Stejně jako v předchozím porostu i zde borovice černá svým vzrůstem zaostává za domácí borovicí lesní, rozdíl je ovšem menší, ve výškovém vzrůstu 1 – 1,5 m, ve výčetní tloušťce 2 cm. Tab. č.9 – Popisná statistika – borovice černá – porost 89A3b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 12,53 13,25 7,83 3,63
Int. spolehl. -95,0% 11,92 12,03 7,29 3,32
Int. spolehl. 95,0% 13,14 14,47 8,38 3,95
Medián 12,50 12,25 7,50 3,50
Min. 9,50 9,50 3,50 2,50
Max. 15,50 22,00 10,50 5,50
Sm. odchylka 1,63 3,28 1,45 0,85
Šikmost 0,17 1,08 -0,66 0,63
Špičatost -0,78 0,83 1,39 -0,25
Porost 121B10b (GPS souřadnice: N 50°10.148´ E 15°50.750´ (±4m) 238 m.n.m.) se nachází na samém severovýchodním kraji Městských lesů u obce Roudnička, porost leží na břehu rybníka Cikán. Aktuální věk porostu je 103 let, zakmenění 7, lesní typ 2P1. Zastoupení borovice černé je 2%. Dále zde roste borovice lesní (73%), smrk (20%) a dub 5%. Zdravotní stav je dobrý, neprojevuje se žádné onemocnění či napadení škůdci. Vývraty nejsou. Borovice černá zde plodí, avšak nebylo nalezeno žádné přirozené zmlazení (stejně tak v nedávno smýceném porostu 33B10, kde byly nalezeny šišky, přirozené zmlazení však ne). Borovice černá zde dosahuje stejných hodnot výšky a průměru kmene jako borovice lesní. Při poslední prováděné inventarizaci v roce 1994
36
byla průměrná výška 22 m a průměr kmene 26 cm, tzn. že průměrný roční přírůst tloušťky kmene byl 0,4cm a výšky 13 cm. Tab. č.10 – Popisná statistika – borovice černá – porost 121B10b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 24,00 31,89 17,61 6,64
Int. spolehl. -95,0% 22,46 28,07 16,60 5,93
Int. spolehl. 95,0% 25,54 35,71 18,63 7,34
Medián 24,00 31,50 17,50 6,75
Min. 14,50 18,00 13,00 3,00
Max. 29,50 50,00 22,50 9,00
Sm. odchylka 3,46 8,62 2,28 1,59
Šikmost -0,71 0,14 0,04 -0,43
Špičatost 1,47 -0,48 -0,25 -0,15
Ve všech zkoumaných porostech se daří borovici černé poměrně dobře, nebyl zjištěn výskyt škůdců či chorob, exempláře jsou v dobrém zdravotním stavu. Starší jedinci plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. V porovnání s růstem borovice lesní dosahuje borovice černá stejných nebo jen o málo nižších produkčních výsledků. Tato zjištěná skutečnost se shoduje se závěry Šindelářové (1987), která poukazuje ve své publikaci na kvalitu této dřeviny. Je však nutno podotknout, že kvalita dřeva nedosahuje kvality borovice lesní, jak píše ve své práci Zeidler a Rejšek (2006). Je to dřevina velice nenáročná na dostatek vláhy, proto je možné ji využít pro výsadby na nejsušších místech. Jak uvádí Urban (2000), na některých částech území ČR dochází k nadměrnému výskytu škůdců a chorob a následnému odumírání borovic černých, na zájmovém území k těmto jevům nedochází. Tato borovice zde však trpí vývraty více něž naše domácí borovice (viz porost 33A3). Výchova porostů probíhá obdobně jako u borovice lesní.
6.3. Borovice Murrayova (Pinus Murrayana) Borovice Murrayova se ne území Městských lesů Hradce Králové vyskytuje pouze v jednom porostu – 97A8. Porost 97A8 (GPS souřadnice: N 50°10.151´ E 15°53.582´ (±5m) 291 m.n.m.) se nachází při jižní hranici Městských lesů. Aktuální věk porostu je 83 let, zakmenění 8, lesní typ 2Q1, zastoupení této dřeviny pod 1%. Původně se v tomto porostu nacházelo přes 200 jedinců této dřeviny. Byla však provedena mýtní těžba, nyní se zde tedy vykytují pouze 4 jedinci na okraji holiny. Důvod těžby byl ten, že se zmiňovaná část porostu s borovicí Murrayovou začala silně rozpadat a tyto borovice začaly odumírat. Největší vliv na tom mělo bezpochyby silné napadení ohňovcem borovým (Phellinus pini). Čtyři exempláře, které zde zbyly však nevykazují napadení touto dřevokaznou houbou. Vyznačují se krátkou a úzkou korunou, svoji výškou i průměrem ve výčetní výšce zaostávají za domácí borovicí lesní. Tato dřevina zde v menší míře plodí, ale přirozené zmlazení nebylo nalezeno. Vzhledem k malému počtu jedinců, by nemělo vypočtení popisných charakteristik dostatečnou vypovídací schopnost, proto je dále uvedena pouze tabulka s naměřenými hodnotami.
37
Tab. č.11 – Dendrometrické údaje – borovice Murrayova – porost 97A8 číslo stromu 1 2 3 4
výška 28 26 23,5 26
průměr d1,3 27 28 22 23
výška nasazení koruny 21 20,5 18 18,5
průměr koruny 5 3,5 3 4
Na zájmovém území přežilo jen velice málo jedinců této dřeviny, je to dáno její krátkověkostí a hlavně malou odolností proti napadení ohňovcem borovým. Proto je možné tuto dřevinu pěstovat pouze při zkráceném obmýtí za účelem získání palivového či vlákninového dříví, získání cenných sortimentů je v těchto podmínkách nereálné. Kaňák (2004) poukazuje na vhodnost výsadeb této dřeviny v imisních oblastech pro její odolnost vůči imisní zátěži, tuto skutečnost nemohu ve své práci ani potvrdit ani vyvrátit.
6.4. Borovice tuhá (Pinus rigida) Borovice tuhá má na území Městských lesů velice nepatrné zastoupení, roste pouze ve třech lokalitách. První z těchto třech lokalit je porost 53A3b, druhou lokalitou je porost 207A1, třetí lokalita se nachází v obci Roudnička u fotbalového hřiště, pozemek, na kterém tento porost roste je v současnosti evidován jako ostatní zeleň. Celkem bylo změřeno 43 jedinců této dřeviny. Porost 52A3b se nachází v centrální části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.928´ E 15°53.472´ (±8m) 298 m.n.m.), přímo sousedí s probíhající hlavní lesní komunikací – cestou zvanou Hradečnice. Aktuální věk porostu je 28 let, zakmenění 8, lesní typ 1Q1, zastoupení borovice tuhé je zde 5%, roste zde s douglaskou tisolistou (50%) a borovicí lesní (45%). Této borovici se na stanovišti daří, netrpí žádnou chorobou ani škůdci. Již v tomto poměrně nízkém věku plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Již nyní se začíná projevovat schopnost této dřeviny tvořit výmladky na kmeni. Při změření dendrometrických veličin a jejich vyhodnocení bylo zjištěno, že hodnoty výšky a průměru kmene ve výčetní výšce jsou v tomto mladém věku srovnatelné s naší borovicí lesní. Tab. č.12 – Popisná statistika – borovice tuhá – porost 52A3b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 13,04 14,21 7,54 4,25
Int. spolehl. -95,0% 12,07 11,72 6,50 3,24
Int. spolehl. 95,0% 14,01 16,70 8,59 5,26
Medián 13,50 14,00 8,00 4,25
Min. 9,50 9,00 5,00 2,00
Max. 15,00 23,00 10,00 8,00
Sm. odchylka 1,53 3,92 1,64 1,59
Šikmost -1,24 0,88 -0,42 0,98
Špičatost 1,61 0,96 -0,71 1,88
Porost 207A1 leží na severovýchodním okraji Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.858´ E 15°58.635´ (±5m) 259 m.n.m.) Tento porost je 8 let stará výsadba borovice lesní. Lesní typ 1M3. A právě v tomto porostu je ponechán jeden výstavek borovice tuhé. Jeho výška je 19,5m, průměr kmene 34cm, nasazení živé koruny je
38
v 13m a průměr koruny je 8,5m. Na tomto exempláři nebyly shledány žádné známky špatného zdravotního stavu či poškození. Strom bohatě plodí, semena jsou klíčivá, nebylo však nalezeno žádné přirozené zmlazení. Poslední porost s touto dřevinou, jak již bylo zmíněno, se nachází v obci Roudnička u fotbalového hřiště (GPS souřadnice: N 50°10.265´ E 15°49.429´ (±8m) 258 m.n.m.) Jedná se o porost v obecní zástavbě, z jedné strany leží bezprostředně rodinné domy, z druhé již zmiňované hřiště. Stáří porostu je 85 let. Borovice tuhá zde roste společně s dalšími dvěma druhy borovic – s borovicí banksovkou a borovicí lesní. I vzhledem k tomu, že se nachází v této lokalitě, kde prochází denně mnoho lidí a je zde utiskována rozrůstající se obcí, se jí zde daří velice dobře, není nijak poškozována a netrpí žádnými chorobami či škůdci. Bohatě obráží výmladky na kmeni. Plodí zde téměř každý rok, semena jsou klíčivá, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. V tomto vyšším věku v porovnání s borovicí lesní zaostává borovice tuhá jak ve výšce, tak v průměru kmene, avšak dosahuje lepších výsledků než borovice banksovka. Při poslední inventarizaci v roce 1994 byla průměrná výška dřeviny 14,5m a průměr kmene 17cm, tzn. že za posledních 15 let jedinci průměrně přirostly necelé 4 cm tloušťky (0,26 cm ročně) a 1,1 m do výšky (7,5 cm ročně). Tab. č.13 – Popisná statistika – borovice tuhá – porost v obci Roudnička Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 15,62 20,85 7,70 5,93
Int. spolehl. -95,0% 14,11 18,34 6,54 5,18
Int. spolehl. 95,0% 17,13 23,36 8,86 6,69
Medián 15,50 20,00 8,25 5,25
Min. 8,50 11,00 1,50 2,50
Max. 23,00 34,00 14,00 11,00
Sm. odchylka 4,04 6,71 3,10 2,02
Šikmost 0,08 0,59 -0,29 0,71
Špičatost -0,62 -0,62 -0,37 0,19
Borovici tuhé se na území Městských lesů Hradce Králové daří, netrpí škůdci ani chorobami. Každoročně plodí již od nízkého věku a semena jsou klíčivá. Borovice tuhá je dřevina, která se v mladém věku vyrovná rychlostí růstu naší borovici lesní, ta ji však později přerůstá, nicméně borovice tuhá dosahuje lepších výsledků než borovice banksovka či borovice Murrayova. Její kmen je poněkud netvárný. Je to dřevina značně přizpůsobivá vzhledem k půdní vlhkosti, avšak na světlostní podmínky je velice choulostivá, proto většinou v přímém konkurenčním tlaku ostatních dřevin neobstojí. Hodí se tedy spíše k výsadbám podél lesních cest, na lesních paloucích, zákoutích a ve městech. Je velice vzhlednou a dekorativní dřevinou.
6.5. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) Borovice vejmutovka se na území Městských lesů nachází ve velice vysokém počtu porostů, tento počet se pravděpodobně pohybuje mezi 250 – 300 porosty, přesné číslo není prakticky zjistitelné. Její procentuální zastoupení na celém lením majetku je 1,89 %. Vyskytují se zde porosty, kde se dá tato dřevina označit za jednotlivě přimíšenou, dále porosty tvořené převážně nebo čistě touto dřevinou a velice vysoký počet porostů s výskytem přirozeného zmlazení této dřeviny. Těžiště výskytu této dřeviny se vyskytuje především v porostech 41B3, 76A4, 77A8, 86B4b, 86B10b a 88A9, kontrolní měření bylo provedeno v porostech 41B3, 76A6, 86B10b, 88A9 a 226A11. Celkem bylo změřeno 114 jedinců této dřeviny. 39
Porost 41B3 se nachází v centrální Části městských lesů (GPS souřadnice: N 50°11.109´ E 15°52.980´ (±8m) 260 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 29 let, zakmenění 10, lesní typ 1M7, zastoupení vejmutovky je zde 4%, roste zde společně s borovicí lesní (94%). Vejmutovka zde vznikla z přirozeného zmlazení původního starého vejmutovkového porostu, který zde již nestojí. V tomto porostu byl těsně před měřením proveden výchovný zásah. Vejmutovka zde viditelně prospívá, netrpí žádnými chorobami ani škůdci. Každoročně přirůstá. Již v tomto poměrně nízkém věku se na některých jedincích objevují šišky, nelze však potvrdit, jestli všudypřítomné přirozené zmlazení pochází z těchto mladých stromů. Již na první pohled je patrné, že v tomto mladém věku vejmutovka naši domácí borovici lesní přerůstá jak ve výšce (1m), tak v průměru kmínku (2cm). Tab. č.14 – Popisná statistika – borovice vejmutovka – porost 41B3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 9,83 11,12 3,06 4,13
Int. spolehl. -95,0% 9,39 10,46 2,72 3,83
Int. spolehl. 95,0% 10,26 11,78 3,39 4,44
Medián 10,00 11,00 3,00 4,00
Min. 7,00 8,00 1,50 3,00
Max. 12,00 14,00 4,50 6,00
Sm. odchylka 1,16 1,77 0,90 0,81
Šikmost -0,26 -0,17 -0,26 0,22
Špičatost -0,06 -0,83 -0,93 -0,47
Porost 76A4 se nachází v jihozápadní části městských lesů (GPS souřadnice: N 50°11.575´ E 15°52.989´ (±8m) 260 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 39 let, zakmenění 10, lesní typ 2O3. Zastoupení vejmutovky v tomto porostu je 8%, roste zde společně se smrkem ztepilým (25%), borovicí lesní (65%) a modřínem opadavým (2%). Vejmutovka je zde velice vitální, nejeví známky žádného poškození biotickými či abiotickými vlivy. I v tomto věku vejmutovky je zcela očividné, že svým vzrůstem předhání naši domácí borovici lesní. Ve výškovém vzrůstu není tento náskok tak markantní (1 m), ale v tloušťce kmene je to zcela očividný (4 cm). Vejmutovka zde poměrně bohatě plodí a zmlazuje se. Tab. č.15 – Popisná statistika – borovice vejmutovka – porost 76A6 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 18,88 22,00 10,65 5,73
Int. spolehl. -95,0% 18,21 20,47 10,02 5,19
Int. spolehl. 95,0% 19,56 23,53 11,28 6,28
Medián 18,50 22,00 11,00 5,75
Min. 15,00 14,00 7,00 3,50
Max. 22,50 29,00 13,50 10,00
Sm. odchylka 1,80 4,09 1,69 1,45
Šikmost 0,00 0,07 -0,53 0,87
Špičatost -0,38 -0,84 0,16 1,03
Porost 86B10b se nachází v jižní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.357´ E 15°53.789´ (±4m) 258 m.n.m.) Tento porost leží hned vedle lesní cesty Písečnice, ze které jsou majestátné vejmutovky vidět. Aktuální věk tohoto porostu je 98 let, zakmenění 6, lesní typ 2P5, zastoupení vejmutovky v tomto porostu je 27%, roste zde se smrkem ztepilým (59%), borovicí lesní (11%), douglaskou tisolistou (2%) a dubem červeným (1%). Tento porost je velice prosvětlen, díky tomu vznikla spodní etáž, kterou tvoří velice husté přirozené zmlazení vejmutovky, místy se objevuje i douglaska. Vejmutovky v této lokalitě výborně rostou netrpí žádnými chorobami ani škůdci, pouze u přirozeného zmlazení je pomístný výskyt rzi vejmutovkové (Cronartium ribicola). Dospělí jedinci zde dosahují opravdu úctyhodných rozměrů,
40
které přesahují rozměry domácí borovice lesní i dokonce douglasky tisolisté. Všechny jedinci bohatě plodí, dřevina se intenzivně zmlazuje. Tab. č.16 – Popisná statistika – borovice vejmutovka – porost 86B10b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 28,43 44,37 16,27 10,52
Int. spolehl. -95,0% 27,39 42,25 15,41 10,09
Int. spolehl. 95,0% 29,48 46,48 17,13 10,95
Medián 29,00 43,50 16,75 10,50
Min. 23,00 35,00 13,00 7,50
Max. 34,00 59,00 20,50 13,00
Sm. odchylka 2,81 5,67 2,30 1,16
Šikmost 0,24 0,74 -0,03 -0,60
Špičatost -0,39 0,35 -1,17 1,05
Porost 88A9 se nachází v severovýchodní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.262´ E 15°53.003´ (±6m) 277 m.n.m.) a stejně jako předchozí porost je lemován lesní cestou Písečnicí. Aktuální věk porostu je 85 let, zakmenění 7, lesní typ 2M2, vejmutovka zde má zastoupení 30%, roste zde s borovicí lesní (66%), douglaskou tisolistou (2%), modřínem opadavým (1%) a borovicí banksovkou (1%). Vejmutovka je zde jednotlivě smíšena v porostu borovice lesní, dobře zde prospívá, nebyly nalezeny příznaky chorob či napadení škůdci. V porovnání s naší borovicí lesní na této lokalitě dosahuje stejných nebo jen o málo vyšších hodnot výšky vzrůstu, v průměru kmene ji vejmutovka předhání (cca o 4cm). V porovnání s douglaskou tisolistou dosahuje stejných hodnot výšek jedinců, ale na rozdíl od borovice lesní, při porovnání průměrů kmene, douglaska předstihuje vejmutovku (o 5cm). Při posledním měření v roce 1994 byla průměrná výška dřeviny 27m (přírůst 17,5 cm ročně) a průměr kmene 30cm (přírůst 0,38 cm ročně). Tab. č.17 – Popisná statistika – borovice vejmutovka – porost 88A9 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 29,63 35,65 18,93 8,63
Int. spolehl. -95,0% 28,57 32,30 18,07 7,90
Int. spolehl. 95,0% 30,68 39,00 19,78 9,35
Medián 30,00 36,00 19,00 9,00
Min. 26,00 25,00 15,00 5,00
Max. 33,00 48,00 22,00 11,00
Sm. odchylka 2,25 7,15 1,84 1,55
Šikmost 0,12 0,04 -0,64 -0,61
Špičatost -1,25 -1,20 0,26 0,30
Porost 226A11 leží ve východní části území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.231´ E 15°57.173´ (±4m) 238 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 104 let, zakmenění 8, lesní typ 2P5, zastoupení vejmutovky je zde 1%, roste zde společně s mnoha druhy dřevin, nejvyšší zastoupení má dub zimní (57%), dále se zde vyskytuje smrk ztepilý, jedle bělokorá (obě dřeviny 8%), douglaska tisolistá (6%), borovice lesní, habr obecný (obě dřeviny 5%), buk lesní (4%), modřín japonský, dub červený (obě dřeviny 2%), lípa srdčitá a tsuga kanadská (obě dřeviny 1%). V tomto porostu je vytvořena skutečně velice pestrá druhová struktura. Vejmutovka zde poměrně bohatě plodí a zmlazuje se. Vejmutovka je zde již zastoupena pouze čtyřmi jedinci, proto může být srovnání s ostatními dřevinami poměrně nepřesné a vypočtení popisných statistik nemá dostatečnou vypovídací schopnost, proto je dále uvedena pouze tabulka s naměřenými hodnotami.
41
Tab. č.18 – Dendrometrické údaje – borovice vejmutovka – porost 226A11 číslo stromu 1 2 3 4
výška 32 32,5 33 31
průměr d1,3 46,5 53 59 47,5
výška nasazení koruny 14 19 15,5 17
průměr koruny 9 13 11,5 12
Borovice vejmutovka je plně přizpůsobeným druhem na naše podmínky, pravidelně plodí a intenzivně se zmlazuje. Z hlediska produkce dosahuje stejných nebo vyšších výsledků jako naše domácí borovice lesní a za vyhovujících podmínek je vhodnou dřevinou pro introdukci, jak potvrzuje ve svém článku Frýdl a Šindelář (2004). Hadincová (1997) ve své práci upozorňuje na invazivní chování vejmutovky (například v Národní parku České Švýcarsko), někdy až vytlačování původních druhů dřevin. S tímto jevem se v Městských lesích nesetkáme. Vejmutovka se zde zmlazuje velice intenzivně, její chování však nelze označit za invazivní, je to způsobeno hlavně způsobem obnovy porostů borovice lesní. Ta se zde obnovuje výhradně přirozenou obnovou na holých sečích, vejmutovka na těchto zcela osluněných plochách neprosperuje a brzy nálet hyne, vždy potřebuje pro úspěšné přirozené zmlazení clonu porostu. Z hlediska škůdců a chorob byl zjištěn ojedinělý výskyt rzi vejmutovkové, která je zde přes poměrně vysoké zastoupení této dřeviny v některých porostech, vidět pouze velmi zřídka, což i potvrzuje ve své práci Kaňák (2004). Dále se zde pomístně vykytuje napadení lýkožroutem lesklým. Obzvláště v suchých letech nalezneme napadení václavkou. Tato dřevina je vhodná pro pěstování jak v hlavní úrovni porostu, tak i jako spodní etáž, která se mýtí společně se starší etáží borovice lesní, takto vznikají sortimenty používané především pro výrobu tužek. Podle zkušeností pracovníků Městských lesů takovéto porosty borovice lesní se spodní etáží vejmutovky dosahují lepších výsledků než klasické borové porosty, vejmutovka podporuje výškový růst borovice lesní a zabezpečuje lepší čištění kmenů. Díky velice hustému přirozenému zmlazení, světlomilnosti a rychlému růstu dřeviny je vhodné výchovné zásahy v mladých kulturách a porostech provádět třikrát za decennium.
6.6. Borovice těžká (Pinus ponderosa) Borovice těžká roste na území Městských lesů Hradce Králové pouze v jednom porostu, jedná se o porost 238A2a. Porost 238A2a leží v jižní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.016´ E 15°55.539´ (±6m) 261 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 16 let, zakmenění 9, lesní typ je 2O0. V tomto porostu roste borovice lesní (40%), javor klen (30%), dub červený (20%), modřín opadavý (5%), smrk ztepilý (4%) a dub zimní (1%). V tomto porostu se mimo výše uvedených dřevin vyskytují čtyři jedinci borovice těžké. Rostou přímo u lesní cesty probíhající podél tohoto porostu, kde jsou obklopeny skupinou javoru klenu. Tento javor klen začíná borovice přerůstat, jelikož je tato borovice silně světlomilná, je potřeba tyto jedince uvolnit a zabezpečit jim pro jejich zdárný růst přísun dostatku světla. Exempláře jsou zdravé, není přítomno žádné poškození či napadení škůdci nebo chorobami. Neplodí.
42
Tab. č.19 – Dendrometrické údaje – borovice těžká – porost 238A2a číslo stromu 1 2 3 4
výška 8,5 4,5 6,8 7,0
průměr d1,3 13,0 8,0 10,5 12,0
výška nasazení koruny 3,8 2,0 2,5 3,0
průměr koruny 3,0 2,0 2,0 2,5
Borovice těžká se na území Městských lesů vyskytuje ve velice malé míře, proto není přesně možné posoudit její růst. Je to velice světlomilná dřevina. To znamená, že veškeré výsadby a porosty vyžadují častou výchovnou péči s hlavním kritériem-zajistit jedincům dostatek světla. Tato dřevina se proto spíše vysazuje u lesních cest a na lesních paloucích. V literatuře (Jankovský, 2001) můžeme nalézt informaci, že tato dřevina je citlivá k napadení červenou sypavkou (Mycosphaerella pini E.), na zájmovém území nebyla tato sypavka prokázána. Je to velice dekorativní dřevina s atraktivními dlouhými jehlicemi, ceněná pro svůj vzhled.
6.7. Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) Cypřišek Lawsonův se na zájmové území vyskytuje v celkem osmi porostech, jsou to porosty 64A8, 67A8, 69B10, 86B10a, 87A9, 235A12, 236C9 a 238A2a. Celkem bylo v těchto porostech nalezeno a změřeno 96 jedinců této dřeviny. Porost 64A8 se nachází v centrální části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.775´ E 15°53.338´ (±6m) 280 m.n.m.). Je zde přítomno 21 jedinců této dřeviny severozápadní části tohoto porostu – podél přibližovací linky. Aktuální věk porostu je 83 let, zakmenění 8, lesní typ 1Q1. Skupina cypřišků zde roste v podúrovni borovice lesní a smrku ztepilého. Je tvořena dvěma generacemi, starší má 13 jedinců, nevykazuje přítomnost žádné choroby či škůdce. Tyto starší cypřišky plodí a je zde přítomno i přirozené zmlazení, to je však velice lákavé pro lesní zvěř a je jí pravidelně poškozováno. Mladší generace se skládá z 8 jedinců, vyskytují se mezi nimi jeden dvojáček a jeden trojáček. Tyto semenáče pocházejí z přirozeného zmlazení starší generace, kterým se podařilo přežít tlak zvěře, nyní jsou již dostatečně vyspělé a nejsou poškozovány. Tab. č.20 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 64A8 – starší generace Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 15,04 17,15 5,81 3,92
Int. spolehl. -95,0% 12,36 14,14 4,50 3,33
Int. spolehl. 95,0% 17,71 20,16 7,12 4,51
Medián 16,00 17,00 5,50 4,00
Min. Max. 6,50 21,00 10,00 25,50 2,00 10,50 2,50 5,50
Sm. odchylka 4,43 4,98 2,17 0,98
Šikmost -0,56 0,25 0,67 -0,06
Špičatost -0,11 -0,72 1,00 -1,07
Tab. č.21 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 64A8 – mladší generace Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 4,16 4,36 1,70 1,54
Int. spolehl. -95,0% 3,22 3,13 1,10 1,18
Int. spolehl. 95,0% 5,11 5,59 2,31 1,90
Medián 4,00 4,00 1,50 1,50
Min. 1,80 1,00 0,50 1,00
Max. 6,50 7,00 3,00 2,50
Sm. odchylka 1,41 1,83 0,90 0,54
Šikmost 0,03 -0,27 0,09 0,40
Špičatost -0,52 -0,55 -1,91 -1,22
43
Porost 67A8 se nachází západně od předchozího porostu (GPS souřadnice: N 50°10.492´ E 15°52.340´ (±6m) 255 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 83 let, zakmenění 8, lesní typ 2Q1. V tomto porostu se nachází 10 jedinců této dřeviny. Rostou zde v podúrovni, pod borovicí lesní, smrkem ztepilým a v malé míře dubem červeným. Jsou v dobrém zdravotním stavu, netrpí vlivem abiotických ani biotických činitelů. Vyspělí jedinci plodí a dřevina se zde zmlazuje, stejně jako v předešlém případě, je toto zmlazení poškozováno zvěří. Měření v roce 1994 zmiňuje pouze průměrnou tloušťku dřeviny-11cm (tzn. průměrný přírůst 0,3 cm ročně). Tab. č.22 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 67A8 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 14,20 15,95 6,25 3,20
Int. spolehl. -95,0% 11,07 12,83 4,33 2,64
Int. spolehl. 95,0% 17,33 19,07 8,17 3,76
Medián 12,75 16,00 5,75 3,00
Min. Max. 8,50 24,00 9,00 23,50 3,00 12,00 2,00 4,50
Sm. odchylka 4,37 4,37 2,69 0,79
Šikmost 1,27 0,12 1,00 0,23
Špičatost 2,02 -0,04 1,40 -0,82
Porost 69B10 leží na samém západním okraji území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.´ E 15°53.338´ (±6m) 280 m.n.m.). Z jedné strany je tento porost lemován hlavním silničním tahem Hradec Králové – Holice, ze strany druhé leží městská zástavba Nového Hradce Králové. Aktuální věk porostu je 103 let, zakmenění 13, lesní typ 2O3. V tomto porostu se nachází 18 jedinců této dřeviny, cypřišek Lawsonův zde má zastoupení 3%, hlavními dřevinami zde jsou dub zimní (44%), buk lesní (16%), habr obecný (13%) a borovice (13%). Cypřišky v tomto porostu jsou nejhezčími a nejvyspělejšími na celém území Městských lesů. Rostou v podúrovni dubu zimního, přičemž jedinci v mezerách a při okrajích porostu s dostatkem světla mají viditelně vyšší růst a zasahují do úrovně hlavních dřevin, konkrétně jde o dva jedince dosahující výšek 25 a 18 m. Cypřišky na tomto stanovišti dobře prospívají, někteří jedinci jsou však mechanicky poškozeny v korunové části těžbou okolních stromů. Stromy zde plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Při poslední inventarizaci v roce 1994 byla průměrná výška dřeviny 14m a průměr kmene 18cm. Do výšky tedy prakticky tato skupina nepřirostla, tloušťkový přírůst je rovněž malý-průměrně 0,15 cm ročně. Tab. č.23 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 69B10 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 14,19 20,22 8,78 3,83
Int. spolehl. -95,0% 13,44 18,13 7,84 3,38
Int. spolehl. 95,0% 14,94 22,31 9,72 4,28
Medián 14,50 20,00 9,00 4,00
Min. Max. 11,50 25,00 13,50 30,50 5,50 13,50 2,50 5,50
Sm. odchylka 1,46 4,20 1,89 0,91
Šikmost 0,54 0,61 0,62 0,23
Špičatost 2,25 1,03 0,97 -0,92
Porost 86B10a (GPS souřadnice: N 50°10.260´ E 15°53.697´ (±7m) 258 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 99 let, zakmenění 6, lesní typ 2P5. Na samém jižním okraji tohoto porostu roste skupina 6-ti cypřišků. Roste ve výrazné podúrovni a zástinu okolního porostu tvořeného zejména smrkem ztepilým a borovicí lesní. Pět cypřišků z této skupiny jsou vzrostlí jedinci, jeden jedinec je semenáč. Stromy plodí a zmlazují se, zmlazení je poškozováno zvěří.
44
Tab. č.24 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 86B10a Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 10,83 14,17 2,53 2,92
Int. spolehl. -95,0% 6,52 8,25 1,74 1,90
Int. spolehl. 95,0% 15,14 20,08 3,32 3,94
Medián 11,75 14,00 2,60 2,75
Min. Max. 4,50 16,00 5,00 20,00 1,50 3,50 2,00 4,50
Sm. odchylka 4,11 5,64 0,75 0,97
Šikmost -0,51 -0,64 -0,13 0,84
Špičatost -0,27 0,27 -1,45 -0,06
Porost 87A9 leží v jihozápadní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.386´ E 15°53.406´ (±6m) 288 m.n.m.). věk porostu je 88 let, zakmenění 8, lesní typ 2M2. V severovýchodních rohu tohoto porostu roste skupina cypřišů Lawsonových čítající 37 jedinců tohoto druhu. Jedná se o největší skupinu na území Městských lesů, nejsou v ní přimíšeny žádné jiné druhy dřevin, skupinu obklopuje porost borovice lesní. V tomto porostu je dobře patrné, jak cypřišek reaguje na množství světla, které má k dispozici. Jedinci blízko stěny okolního borového porostu či v podúrovni jiných cypřišků snáší zástin dobře, avšak oproti jedincům u cesty nebo v úrovni s menším zastíněním mají viditelně menší vzrůst. Na několika jedincích je patrné, že v dřívější době jejich kmeny tvořily dvojáky, po výchovném zásahu byl každý takovýto kmen odříznut, řez je nyní po několika letech zdravý a zarůstá. Cypřiškům se zde daří, plodí a úspěšně se zmlazuje. Poslední inventarizace uvádí pouze průměrnou tloušťku dřeviny15cm, tzn. opět malý tloušťkový přírůst-průměrně 0,16 cm ročně. Tab. č.25 – Popisná statistika – cypřišek Lawsonův – porost 87A9 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 13,89 17,47 5,93 4,08
Int. spolehl. -95,0% 12,78 15,86 5,51 3,77
Int. spolehl. 95,0% 15,01 19,09 6,35 4,39
Medián 13,50 17,00 5,50 4,00
Min. Max. 7,00 21,00 10,00 31,00 4,00 9,50 1,50 6,00
Sm. odchylka 3,35 4,85 1,26 0,93
Šikmost 0,09 0,64 0,80 -0,55
Špičatost -0,43 0,25 0,52 0,47
V porostu 235A12/1a, který se nachází na jihovýchodě zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.120´ E 15°57.138´ (±4m) 284 m.n.m.), roste jeden exemplář této dřeviny. Nachází se v severozápadním rohu porostu u cesty. V tomto rohu roste skupina dubu červeného o stáří 7 let a právě v tomto porostu se nachází zmiňovaný cypřišek. Nejeví známky napadení škůdci a chorobami. Tento cypřišek plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.26 – Dendrometrické údaje – cypřišek Lawsonův – porost 235A12/1a číslo stromu 1
výška 12,0
průměr d1,3 21,0
výška nasazení koruny 4,5
průměr koruny 3,0
V severovýchodním rohu porostu 236C9 (GPS souřadnice: N 50°10.123´ E 15°57.124´ (±4m) 283 m.n.m.) rostou dva exempláře této dřeviny. Nachází se přesně přes cestu naproti předchozímu porostu. Rostou přímo na rozvolněném okraji porostu, takže na ně není vyvíjen žádný konkurenční tlak jiných dřevin. Nejeví žádné známky napadení škůdci či poškození. Jedinci plodí a úspěšně se zmlazují.
45
Tab. č.27 – Dendrometrické údaje – cypřišek Lawsonův – porost 236C9 číslo stromu 1,0 2,0
výška 19,0 14,0
průměr d1,3 27,0 19,0
výška nasazení koruny 7,0 6,5
průměr koruny 4,0 5,0
Posledním porostem, kde se cypřišek Lawsonův vyskytuje, je porost 238A2a. (GPS souřadnice: N 50°09.998´ E 15°55.535´ (±6m) 255 m.n.m.) Věk tohoto porostu je 16 let, zakmenění 9, lesní typ 2O0. Roste zde jeden exemplář této dřeviny. Okolní porost je tvořen především borovicí lesní, ta sice tento cypřišek přerůstá, avšak mu prozatím nijak výrazně nekonkuruje, jelikož tento zástupce roste v poměrně velké porostní mezeře, tudíž má dostatek světla a prostoru k růstu. Zástupce dřeviny je v dobrém zdravotním stavu, není nijak poškozen, ale jak tomu u této dřeviny nezřídka bývá, vytvořil se mu druhý kmínek. Pro tvorbu rovného a průběžného kmenu je potřeba ho odstranit a tuto spodní část kmene odvětvit. Tento exemplář neplodí. Tab. č.28 – Dendrometrické údaje – cypřišek Lawsonův – porost 235A12/1a Číslo stromu 1,0
výška 6,5
průměr d1,3 10,5
výška nasazení koruny 0,0
průměr koruny 2,0
Cypřišek Lawsonův je dřevina, která se plně přizpůsobila na zdejší podmínky, prospívá zde, pravidelně plodí a úspěšně se zmlazuje. Pro zdárné zajištění přirozeného zmlazení je však semenáčky nutno chránit proti lesní zvěři, neboť je pro ně tato dřevina velice atraktivní a pravidelně bývá poškozována. Je to dřevina, jejíž růst a dosahované dimenze značně závisí na světelných podmínkách stanoviště, snáší jak plné zastínění, tak i růst na osvětlené ploše, přičemž jsou mezi těmito případy viditelné rozdíly v růstu. Má-li dostatek světla a půdní vlhkosti, dorůstá do využitelných dimenzí. Při výchově je nutno dbát na uvolňování této dřeviny a zajištění tak dostatku světla. Velice často v mládí vytváří další kmínky na hlavním kmeni, pro vytvoření rovného a průběžného kmene je potřeba tyto vedlejší kmínky odstraňovat, případně spodní část kmene vyvětvovat. Tato dřevina zde plní funkci především estetickou, vysazuje se podél lesních cest a na paloucích a vhodně tak rozšiřuje druhovou skladbu těchto míst hojně navštěvovaných veřejností.
6.8. Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) Douglaska tisolistá se na území Městských lesů Hradce Králové vyskytuje v několika desítkách porostů. Zastoupení této dřeviny na celém území je menší než jedno procento. Tato dřevina tvoří jak příměs v porostech domácích dřevin, tak téměř čisté porosty. Kontrolní měření a pozorování bylo provedeno v porostech 88A9, 88C5, 80A10, 90B6, 97A10, 226A11, 226B12 a 227 C8. Celkem bylo změřeno 172 jedinců této dřeviny. Porost 88A9 se nachází v jihozápadní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.296´ E 15°53.069´ (±5m) 276 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 86 let, zakmenění 7, lesní typ 2M2, douglaska tisolistá zde má zastoupení 2% (roste zde 25 jedinců této dřeviny), roste zde s borovicí lesní (66%), borovicí vejmutovkou (30%),
46
modřínem opadavým (1%) a borovicí banksovkou (1%). Douglaska tisolistá v tomto porostu tvoří skupinu čítající 25 jedinců. Douglaska zde tvoří pěkné, průběžné, vysoko vyvětvené kmeny. Svými rozměry přesahuje domácí borovici lesní i introdukovanou borovici vejmutovku (výška je stejná, nebo jen o málo větší – do 0,5m, průměr je větší v průměru o 5,5 cm). Douglaska je na tomto stanovišti zdravá, není nijak poškozena ani napadena škůdci či chorobami. Bohatě plodí a intenzivně se zmlazuje – zmlazení tvoří velice hustou spodní etáž tohoto porostu, která má dostatečný přísun světla a proto velice dobře přirůstá. Poslední měření v roce 1994 uvádí průměrnou výšku 28m a průměr kmene 30cm, tzn. výškový přírůst necelé 2 m a velice pěkný tloušťkový přírůst 11,2 cm, tj. 0,75 cm ročně. Tab. č.29 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 88A9 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 29,92 41,26 16,58 9,74
Int. spolehl. -95,0% 28,34 36,39 15,12 8,63
Int. spolehl. 95,0% 31,50 46,13 18,04 10,85
Medián 29,00 39,00 16,00 10,00
Min. 23,00 27,00 7,00 4,50
Max. 38,00 74,00 23,00 14,00
Sm. odchylka 3,83 11,81 3,54 2,69
Šikmost 0,29 1,26 -0,41 -0,02
Špičatost -0,35 1,55 1,07 -0,90
Porost 88C5 se nachází v jihozápadní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.140´ E 15°52.821´ (±9m) 277 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 54 let, zakmenění 8, lesní typ je 2I5. Zastoupení douglasky je v tomto porostu 15% je zde přítomno 25 jedinců této dřeviny, roste zde s borovicí vejmutovkou (53%), borovicí lesní (19%), smrkem ztepilým (9%), modřínem opadavým (2%) a dubem červeným (2%). Douglaska tisolistá tvoří skupinu pětadvaceti jedinců uvnitř tohoto porostu, který je obklopen jedinci borovice lesní. Je zcela očividné, že tato rychlerostoucí dřevina přesahuje svou výškou i průměrem naše domácí dřeviny i borovici vejmutovku přítomnou v tomto porostu. Nejsou zjevné žádné známky napadení škůdci či chorobami, ani poškození abiotickými vlivy. Douglaska zde plodí a zmlazuje se, toto zmlazení je však v poměrně velkém zástinu, proto nevykazuje velké přírůsty jako tomu je na osluněných plochách. Tab. č.30 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 88C5 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 25,80 34,24 9,50 8,50
Int. spolehl. -95,0% 24,67 30,77 8,48 7,71
Int. spolehl. 95,0% 26,93 37,71 10,52 9,29
Medián 26,00 34,50 10,00 9,00
Min. 20,00 23,00 4,50 5,00
Max. 30,00 53,00 13,50 12,00
Sm. odchylka 2,74 8,41 2,48 1,91
Šikmost -0,27 0,47 -0,40 -0,13
Špičatost -1,03 -0,59 -0,65 -0,21
Porost 80A10 leží ne západě území Městských lesů u hlavního silničního tahu Hradec Králové – Brno, (GPS souřadnice: N 50°10.234´ E 15°51.895´ (±4m) 260 m.n.m.). V tomto porostu se vyskytuje 27 jedinců této dřeviny, které tvoří soustavu výstavků podél zmiňované komunikace. Aktuální věk tohoto porostu je 100 let, lesní typ je 2O5. Tento porost je této části z většiny smýcen. Douglaska zde dosahuje velice pěkných výsledků, je zdravá, bohatě plodí a zmlazuje se.
47
Tab. č.31 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 80A10 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 31,64 40,37 18,92 10,62
Int. spolehl. -95,0% 29,76 37,04 17,61 9,38
Int. spolehl. 95,0% 33,52 43,70 20,22 11,86
Medián 31,50 39,00 18,75 11,00
Min. 24,00 27,00 16,00 7,00
Max. 38,00 62,00 25,00 15,00
Sm. odchylka 3,78 8,42 2,62 2,41
Šikmost -0,03 0,56 0,96 0,10
Špičatost -0,07 0,12 0,62 -1,02
Porost 90B6 se nachází v jihozápadní části území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.160´ E 15°52.017´ (±7m) 275 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 59 let, zakmenění 8, lesní typ je 2P5. Zastoupení douglasky tisolisté v tomto porostu je 2%, roste zde především borovice lesní (46%), smrk ztepilý (30%) a bříza bělokorá (15%), dále je to buk lesní (4%), lípa srdčitá (2%) a borovice vejmutovka (1%). Douglaska zde tvoří téměř čistou skupinu 20-ti jedinců, která leží na jihovýchodní straně tohoto porostu. Douglaska zde dosahuje viditelně větších výšek i výčetních průměrů než naše domácí dřeviny. Tato skupina je jakýmsi výběžkem tohoto porostu a ze tří stran je obklopena mladším porostem, výrazně nižším, proto zde má douglaska výborné světelné poměry, na které reaguje pěkným růstem a velkými přírůsty. Exempláře nevykazují přítomnost chorob či škůdců. Jedinci již plodí, zmlazení bylo nalezeno, jeho hustota však není tak značná jako u porostů starších. Tab. č.32 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 90B6 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 27,48 32,83 12,45 8,78
Int. spolehl. -95,0% 25,85 29,10 10,88 8,05
Int. spolehl. 95,0% 29,10 36,55 14,02 9,50
Medián 26,75 32,25 11,75 8,50
Min. 22,50 24,00 7,00 6,50
Max. 35,00 50,00 21,00 12,00
Sm. odchylka 3,47 7,95 3,36 1,54
Šikmost 0,79 0,53 0,83 0,63
Špičatost 0,23 -0,84 0,68 -0,32
Porost 97A10 leží v jižní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.153´ E 15°53.830´ (±7m) 289 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 96 let, zakmenění 8, lesní typ je 2Q1. Douglaska tisolistá zde má zastoupení 1%, roste zde společně s borovicí lesní (85%), smrkem ztepilým (11%) a dubem červeným (3%). Douglaska zde tvoří průběžné, vysoko vyvětvené kmeny, svojí výškou i průměrem kmene předstihuje domácí druhy dřevin, zejména s porovnání se smrkem ztepilým jsou rozdíly více než markantní (výškou ho douglaska přerůstá o 6 metrů, průměr kmene je vyšší jak o 10 cm) Je zdravá, bohatě plodí a dobře se zmlazuje, zmlazení douglasky tvoří pod tímto porostem husté nárosty. Poslední inventarizace (1994) uvádí průměrnou výšku dřeviny 33m a průměr kmene 42cm, tzn. zanedbatelný roční výškový přírůst, avšak velice podstatný přírůst tloušťkový a to 11,2 cm, tj. 0,75cm ročně. Tab. č.33 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 97A10 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 33,86 53,24 18,28 11,16
Int. spolehl. -95,0% 32,43 48,85 17,16 10,22
Int. spolehl. 95,0% 35,29 57,63 19,40 12,10
Medián 34,00 55,00 18,00 11,00
Min. 26,00 33,00 14,00 5,50
Max. 40,50 76,00 24,00 16,00
Sm. odchylka 3,47 10,63 2,71 2,27
Šikmost -0,56 0,02 0,47 -0,17
Špičatost 0,81 0,63 -0,10 1,06
48
Porost 226A11 se nachází ve východní části území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.230´ E 15°57.162´ (±6m) 239 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 105 let, zakmenění 8, lesní typ 2P5, zastoupení douglasky tisolisté je zde 6%, roste zde společně s mnoha druhy dřevin, nejvyšší zastoupení má dub zimní (57%), dále se zde vyskytuje smrk ztepilý, jedle bělokorá (obě dřeviny 8%), borovice lesní, habr obecný (obě dřeviny 5%), buk lesní (4%), modřín japonský, dub červený (obě dřeviny 2%), lípa srdčitá, tsuga kanadská a borovice vejmutovka (všechny tři dřeviny 1%). Jde o porost s velice pestrým druhovým zastoupením, jedná se o lokální biocentrum ÚSES – „U dubového kola“ tzn., že v tomto porostu je potřeba zachovat tuto současnou bohatou druhovou skladbu. Douglaska tisolistá se zde vyskytuje v pětadvaceti jedincích. Obklopuje oplocenku uvnitř tohoto porostu. Dosahuje zde úctyhodných rozměrů. Svou výškou i průměrem kmene předstihuje všechny domácí dřeviny v tomto porostu, stejná situace je i u dřevin introdukovaných, borovici vejmutovku přerůstá o 2,5m, průměr kmene je větší o 3cm. Modřín japonský douglaska přerůstá o 5 metrů, průměr kmene je větší o 17 cm. Jedná se opravdu o krásné exempláře úctyhodných rozměrů. Nejsou napadeny chorobami či škůdci, dva jedinci byly v korunové části zlomeny. Douglaska zde bohatě plodí a zmlazuje se. Poslední měření (1994) uvádí průměrnou výšku dřeviny 33m (přírůst 1,7 m) a průměr kmene 42cm, tzn. přírůst 12,5 cm, tj. 0,83 cm ročně. Tab. č.34 – Popisná statistika – douglaska tisolistá – porost 226A11 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 34,74 54,47 18,59 12,02
Int. spolehl. -95,0% 33,06 49,46 17,21 10,99
Int. spolehl. 95,0% 36,42 59,47 19,96 13,04
Medián 36,00 52,00 18,00 12,00
Min. 26,00 35,50 10,50 7,00
Max. 43,00 77,00 24,50 18,00
Sm. odchylka 4,41 13,16 3,62 2,69
Šikmost -0,45 0,17 -0,29 0,14
Špičatost -0,56 -1,10 -0,69 0,10
Porost 226B12 leží hned vedle předchozího porostu (226A11) východním směrem. (GPS souřadnice: N 50°10.262´ E 15°57.224´ (±4m) 275 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 120 let, zakmenění 8, lesní typ je 2O3. Zastoupení douglasky v tomto porostu je 3%, z ostatních dřevin zde roste dub zimní (75%), smrk ztepilý (10%), dále jsou to borovice lesní, buk lesní, habr obecný, dub červený a jedle bělokorá. V tomto porostu se vyskytují pouze tři exempláře této dřeviny, pozoruhodných rozměrů dosahuje obzvláště jeden z těchto exemplářů (výška 47m, průměr kmene 80,5cm). Douglasky jsou zdravé, bohatě plodí a přirozeně se zmlazují. Z důvodu přítomnosti pouze tří jedinců může být srovnání s ostatními dřevinami poměrně nepřesné a vypočtení popisných statistik nemá dostatečnou vypovídací schopnost, proto je dále uvedena pouze tabulka s naměřenými hodnotami. Tab. č.35 – Dendrometrické údaje – douglaska tisolistá – porost 226B12 číslo stromu 1,0 2,0 3,0
výška 47,0 41,0 37,5
průměr d1,3 80,5 53,0 57,0
výška nasazení koruny 20,0 19,5 13,0
průměr koruny 19,0 11,0 12,0
Douglaska tisolistá se plně adaptovala na naše podmínky. Tato rychlerostoucí dřevina dosahuje velice pěkných výsledků, svým výškovým vzrůstem i průměrem kmene přerůstá naše domácí dřeviny (především v porovnání se smrkem) i ostatní
49
dřeviny introdukované, což potvrzuje v literatuře více autorů, např. Remeš a kol. (2006) či Šindelář, Beran (2004). Douglaska pravidelně plodí a úspěšně se zmlazuje, zejména v případě okrajových sečí za vhodných podmínek je přepočítaná hustota jedinců až několik desítek tisíc na hektar, což potvrzuje článek Bušiny (2007). Pro získání cenných sortimentů je v mnoha případech nutno přistoupit k vyvětvování spodní části kmene, jak uvádí mimo jiných Šindelář a Beran (2004). Douglaska je na naprosté většině území Městských lesů zdravá, pouze v mladém věku bývá napadena klikorohem a poškozována zvěří-vytloukáním. Tato rychlerostoucí dřevina má poměrně vysoké nároky na světlo, proto je v mladých kulturách a porostech potřeba věnovat pozornost výchově této dřeviny a přistupovat k častějším výchovným zásahům alespoň třikrát za decennium (obzvláště jestliže vznikly přirozeným zmlazením), probírky pak lze dělat každých pět let spolu s vyznačováním výběrových stromů. Douglaska je velice perspektivní dřevinou, z introdukovaných druhů patří mezi dřeviny s největším produkčním potenciálem a je vhodná pro hospodářské využití.
6.9. Jedle obrovská (Abies grandis) Jedle obrovská roste na území Městských lesů celkem ve čtyřech porostech, jsou to porosty 104C4a, 220A2, 230A2 a 248C2a. Celkem bylo změřeno 120 jedinců této dřeviny. Porost 104C4a se nachází v jižní části zájmového území. (GPS souřadnice: N 50°10.230´ E 15°57.162´ (±6m) 239 m.n.m.) Aktuální věk tohoto porostu je 40 let, zakmenění 10, lesní typ je 2Q1. Zastoupení jedle obrovské v tomto porostu je 80%, roste zde společně s borovicí lesní (10%) a smrkem ztepilým (10%). V tomto porostu je velice dobře vidět, jak jedle obrovská reaguje na zastínění respektive na dostatečný přísun světla a na dostatek prostoru pro svůj růst. Na východním okraji porostu, který je ohraničen lesní cestou, je tento porost poněkud rozvolněnější a je zde větší přísun světla. Jedinci, kteří se vyskytují v této části porostu jsou markantně vyvinutější (výškově i výčetní tloušťkou) než jedinci vyskytující se v nitru porostu, kde je pro tuto jedli málo světla. Jedinci rostoucí na porostním okraji se svojí výškou i výčetním průměrem shodují s rozměry borovice lesní, jedinci rostoucí ve vnitřní (hustší) části porostu nedosahují těchto hodnot a jsou v podúrovni. Jedle je v dobrém zdravotním stavu, nevykazuje známky poškození biotickými ani abiotickými činiteli. Jedinci neplodí. Tab. č.36 – Popisná statistika – jedle obrovská – porost 104C4a Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 15,63 15,10 6,68 4,32
Int. spolehl. -95,0% 13,83 13,04 5,74 3,98
Int. spolehl. 95,0% 17,43 17,16 7,63 4,66
Medián 15,50 14,00 6,50 4,50
Min. Max. 4,50 22,50 7,00 28,00 2,50 10,50 2,50 6,00
Sm. odchylka 4,82 5,51 2,54 0,91
Šikmost -0,50 0,76 0,01 -0,14
Špičatost -0,58 -0,02 -1,35 -0,74
Porost 220A2 leží ve východní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.557´ E 15°56.138´ (±7m) 251 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 18 let, zakmenění 9, lesní typ 1Q1. Jedle obrovská je v tomto porostu dřevinou vtroušenou, hlavními dřevinami zde jsou borovice lesní (66%), modřín opadavý (10%), dub červený 50
(10%), dále je zde přítomna bříza bělokorá (6%), smrk ztepilý (4%), olše lepkavá (3%) a borovice vejmutovka (1%). Jedle obrovská zde roste ve výrazné podúrovni borovice lesní a modřínu opadavého, její výška i výčetní průměr nedosahuje ani polovičních hodnot jako u zde rostoucí borovice lesní, v tomto stavu se nedá od jedle očekávat výrazných přírůstů, kvůli nedostatku světla se bude držet ve spodnější etáži porostu. Jedinci jsou zdraví, bylo nalezeno pomístné poškození zvěří. Jedinci neplodí. Tab. č.37 – Popisná statistika – jedle obrovská – porost 220A2 Proměnná Výška Průměr Průměr k.
Průměr 3,84 4,07 2,73
Int. spolehl. -95,0% 3,29 3,47 2,48
Int. spolehl. 95,0% 4,40 4,66 2,99
Medián 3,50 4,00 2,75
Min. 1,90 1,00 1,50
Max. 7,50 8,50 4,50
Sm. odchylka 1,49 1,58 0,68
Šikmost 0,58 0,62 0,39
Špičatost -0,45 1,31 0,56
Porost 230A2 leží nedaleko předchozího porostu v jihovýchodní časti Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.204´ E 15°55.329´ (±6m) 287 m.n.m.) přímo u hlavní lesní cesty zvané Hradečnice. Aktuální věk tohoto porostu je 15 let, zakmenění 7, lesní typ 3K5. Jedle obrovská je zde zastoupena 40-ti procenty, roste zde společně s bukem lesním (50%) a smrkem ztepilým (10%). Tento porost je tvořen bukovým kotlíkem, který obklopuje právě jedle obrovská, několik jedinců je i uvnitř tohoto kotlíku. I v tomto porostu je opět patrné, jak jedle obrovská reaguje na přísun světla. Jedinci po okrajích porostu, kteří jsou v relativním zastínění okolních porostů vykazují menší vzrůst než jedinci vprostřed tohoto porostu, na osluněnější části. Celkově vzato mají jedinci v tomto porostu větší přísun světla než jedinci v porostu předchozím (220A2) a i přes nižší věk, vykazují lepší růst a vyšší hodnoty průměrné výšky a výčetního průměru. Jedinci nejsou poškozovány biotickými ani abiotickými činiteli. Neplodí. Tab. č.38 – Popisná statistika – jedle obrovská – porost 230A2 Proměnná Výška Průměr
Průměr 4,68 6,13
Int. spolehl. -95,0% 4,14 5,25
Int. spolehl. 95,0% 5,21 7,02
Medián 4,50 5,50
Min. Max. 3,00 8,00 3,00 13,50
Sm. odchylka 1,43 2,36
Šikmost 0,99 1,52
Špičatost 0,42 2,77
Porost 248C2a leží v jižní části na samém okraji Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°09.611´ E 15°55.186´ (±10m) 263 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 23 let, zakmenění 10, lesní typ 2O5. Zastoupení jedle obrovské v tomto porostu je 7%, roste zde se smrkem ztepilým (45%), borovicí lesní (30%), dubem zimním (10%), jasanem ztepilým (5%), modřínem opadavým (2%) a douglaskou tisolistou (1%). Jedle obrovská v tomto porostu nedosahuje vzrůstu borovice lesní ani smrku ztepilého, nicméně není s těmito dřevinami jednotlivě smíšena, tvoří celou skupinu a proto lze očekávat, že nebude těmito dřevinami výrazně potlačena. Jedli se v tomto porostu daří dobře, není poškozována zvěří. Jsou zde jedinci vyvinutí s dostatkem světla i jedinci, kteří zaostali z počátku v růstu, nyní jsou v zástinu vyvinutějších jedlí, nelze u nich očekávat výraznějších přírůstů a pravděpodobně budou odstraněni při výchovném zásahu. Jedinci neplodí.
51
Tab. č.39 – Popisná statistika – jedle obrovská – porost 248C2a Proměnná Výška Průměr
Průměr 7,41 9,30
Int. spolehl. -95,0% 6,85 8,56
Int. spolehl. 95,0% 7,97 10,04
Medián 7,50 9,00
Min. Max. 4,50 10,75 5,50 13,00
Sm. odchylka 1,50 1,98
Šikmost -0,16 -0,06
Špičatost -0,01 -0,53
Tato rychlerostoucí dřevina za vhodných podmínek velice dobře prosperuje a dosahuje velice dobrých hospodářských výsledků. Svým vzrůstem i objemovou produkcí předčí naší domácí jedli bělokorou, což potvrzují ve svých pracích Šindelář a kol. (2004) či Šindelář a Beran (2004). Jedná se o dřevinu světlomilnou, její hospodářské výsledky na tomto faktoru velice závisí. Jedinci v podúrovni či silněji zastínění okolním vrostlým porostem rostou jen velice pomalu, zůstávají ve spodní části porostu, kde jsou schopni v plném zástinu přežít velice dlouho. Naopak jedinci s přímým osvětlením vykazují daleko lepší výsledky a vysoké přírůsty. Proto je velice důležité nezanedbávat výchovu této dřeviny a přistupovat k častějším výchovným zásahům – alespoň dvakrát za decennium a tyto výchovné zásahy provádět s větší intenzitou. Jedle obrovská vzniklý prostor velice rychle využívá a rychle přirůstá. Ve většině porostů je zdravá, zvěří je poškozována méně než naše jedle bělokorá, trpí však na napadení klikorohem. Hodí se spíše na stanoviště s dostatkem půdní vláhy. Tato dřevina je na vhodných stanovištích s vhodnou výchovou velice perspektivní s velkým produkčním potenciálem a je vhodná k hospodářskému využití.
6.10. Jedle ojíněná (Abies concolor) Jedinci jedle ojíněné rostou na území Městských lesů Hradce Králové ve dvou porostech. Jsou to porosty 64A12 a 67A9. Porost 64A12 („Pánův palouk“) se nachází v centrální části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.878´ E 15°53.372´ (±6m) 302 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu dle hospodářské knihy je 124 let, ve skutečnosti jsou od sebe jedinci věkově diferencovaní, zakmenění 3, lesní typ je 2G2. Tento porost má charakter lesního palouku, jde o velice rozvolněný porost s poměrně bohatou druhovou skladbou, roste zde 11 druhů dřevin, jsou to lípa srdčitá (25%), dub červený (20%) smrk ztepilý (10%), olše lepkavá (10%), jedle ojíněná, jasan ztepilý, modřín opadavý, habr obecný, jírovec maďal, bříza bělokorá a dub letní (posledních sedm zmiňovaných dřevin má zastoupení 5%). Jedle ojíněná zde má dva zástupce, jsou v dobrém zdravotním stavu, neplodí. Mají zde užitek především estetický. Od posledního měření (1994) mají tito jedinci prakticky nulový výškový přírůst, průměry byly naměřeny 25cm a 30cm. Tab. č.40 – Dendrometrické údaje –jedle ojíněná – porost 64A12 číslo stromu 1 2
výška 21,5 22,5
průměr d1,3 31,0 32,5
výška nasazení koruny 6,5 2,5
průměr koruny 5,0 4,0
Porost 67A9 se nachází západně od předchozího porostu (GPS souřadnice: N 50°10.748´ E 15°52.495´ (±6m) 244 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 85 let, jako v předchozím případě, tak i tento porost má charakter lesního palouku, jedinci jsou
52
věkově diferencovaní. Zakmenění 5, lesní typ je 1Q3. V tomto porostu roste především dub červený (47%) a lípa srdčitá (30%), dále jsou zde zastoupeny borovice lesní, olše lepkavá, jasan ztepilý, topol osika, bříza bělokorá a smrk pichlavý. Jedle ojíněná je zde zastoupena pouze jedním jedincem. Tento jedinec je zdravý, neplodí. Opět zde má estetický charakter. Při posledním měření (1994) byla výška jedince 7m (přírůst 3,5m) a průměr kmene 11cm (přírůst 6 cm). Tab. č.41– Dendrometrické údaje –jedle ojíněná – porost 67A9 číslo stromu 1,0
výška 10,5
průměr d1,3 17,0
výška nasazení koruny 2,5
průměr koruny 6,5
Tento druh jedle se na zájmovém území vyskytuje pouze ve velice malé míře a to pouze na lesních paloucích. Někteří autoři, např. Šindelář a Beran (2004) ve svých studiích u tohoto druhu zaznamenali velice dobrý růst, vysoké přírůsty a objemovou produkci podobnou jako u jedle obrovské. Tato situace v zájmovém území nenastala, jedinci rostou spíše pomalu a netvoří předpoklady pro hospodářské využití. Tato dřevina zde hraje roli hlavně jako zpestření druhové skladby na lesních paloucích a zvýšení estetiky lesa na těchto místech.
6.11. Modřín japonský (Larix kaemferi) Modřín japonský roste na území Městských lesů roste v porostech 60A3, 61A8, 64A8, 69B10, 75A8, 79A12, 87A9, 111A8, 111A4, 111A2, 225B10, 226A11a 241C10. Kontrolní měření bylo provedeno v porostech 60A3, 61A8, 75A8, 79A12, 111A8, 226A11 a 241C10. Celkem bylo změřeno 165 jedinců této dřeviny. Porost 60A3 leží v centrální části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.954´ E 15°54.676´ (±9m) 259 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 26 let, zakmenění 10, lesní typ je 2M2. V tomto porostu je nejvíce zastoupena borovice lesní, mezi kterou roste modřín japonský. Původ tohoto modřínu je z přirozeného zmlazení z vyspělých jedinců vedlejšího porostu (61A8). Jednotliví jedinci jsou poměrně hodně tloušťkově i výškově diferencovaní, ale naprostá většina borovici lesní přerůstá výškově i tloušťkou kmene. Modříny jsou zdravé, nepatrná část jedinců nese známky předchozího poškození zvěří. Neplodí. Tab. č.42 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 60A3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 17,02 13,83 8,65 4,93
Int. spolehl. -95,0% 15,81 12,37 7,31 4,39
Int. spolehl. 95,0% 18,22 15,30 9,99 5,48
Medián 17,00 12,50 9,50 5,00
Min. Max. 13,25 21,00 10,00 18,00 4,00 11,50 3,50 6,50
Sm. odchylka 2,18 2,64 2,42 0,98
Šikmost 0,01 0,51 -0,68 0,08
Špičatost -0,71 -0,84 -0,82 -1,23
Porost 61A8 je sousedním porostem porostu předchozího (GPS souřadnice: N 50°10.926´ E 15°54.678´ (±6m) 264 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 83 let, zakmenění 10, lesní typ je 2M2. Zastoupení modřínu japonského v tomto porostu je 20%, roste zde s borovicí lesní (80%). Modřín japonský dosahuje v tomto porostu podobných výsledků jako naše borovice lesní (borovice ho přerůstá o 1m, ztrácí však 53
v průměru kmene 1cm). Exempláře jsou zdraví, pravidelně plodí a úspěšně se zmlazuje, zmlazení z těchto jedinců tvoří odrostlou kulturu ve vedlejším porostu 60A3. Tab. č.43 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 61A8 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 23,95 27,60 11,45 7,50
Int. spolehl. -95,0% 23,21 25,51 10,56 6,87
Int. spolehl. 95,0% 24,69 29,69 12,34 8,13
Medián 24,00 27,00 12,00 7,50
Min. 20,50 18,00 6,50 4,00
Max. 27,50 44,00 15,00 11,00
Sm. odchylka 1,98 5,58 2,38 1,69
Šikmost -0,15 0,92 -0,33 0,10
Špičatost -0,97 1,77 -0,68 -0,20
Porost 75A8 (GPS souřadnice: N 50°10.502´ E 15°53.575´ (±9m) 273 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 79 let, zakmenění 8, lesní typ je 2O5. Modřín japonský zde roste především se smrkem ztepilým a borovicí lesní. Tento modřín je svoji výškou stejný se smrkem ztepilým, přerůstá ho však v průměru kmene (o 3cm), s borovicí má modřín shodnou tloušťku kmene, výškově však zaostává (o 2m). Jedinci jsou zdraví, plodí a zmlazují se. Tab. č.44 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 75A8 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 29,87 33,48 11,27 10,15
Int. spolehl. -95,0% 28,93 31,09 9,71 9,48
Int. spolehl. 95,0% 30,81 35,87 12,82 10,82
Medián 30,00 32,50 10,50 10,75
Min. 25,00 25,00 3,50 7,00
Max. 34,00 53,00 20,00 13,00
Sm. odchylka 2,52 6,40 4,16 1,79
Šikmost 0,03 1,02 0,45 -0,18
Špičatost -0,95 1,49 -0,28 -1,14
Porost 79A12 leží na východě území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.318´ E 15°52.343´ (±8m) 278 m.n.m.) Aktuální věk tohoto porostu je 117 let, zakmenění 8, lesní typ je 2I5. Modřín japonský zde roste společně s borovicí lesní a domácím modřínem opadavým. Modřín japonský přerůstá borovici lesní jak ve výšce, tak i v průměru kmene, domácí modřín opadavý předstihuje v průměru kmene (o 9cm), výška jedinců je stejná. Modřín japonský zde prospívá dobře, jedinci jsou zdraví, plodí a zmlazují se, pravděpodobně dochází ke křížení s domácím modřínem opadavým. Tab. č.45 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 79A12 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 31,54 49,17 17,44 12,63
Int. spolehl. -95,0% 30,64 46,06 15,95 12,01
Int. spolehl. 95,0% 32,44 52,27 18,92 13,24
Medián 31,25 47,75 17,25 12,50
Min. 27,50 34,00 10,50 10,50
Max. 36,00 66,00 23,00 17,00
Sm. odchylka 2,13 7,35 3,51 1,45
Šikmost 0,17 0,45 -0,34 1,13
Špičatost -0,25 0,72 -0,63 2,21
Porost 111A8 leží v jihozápadním rohu Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°09.848´ E 15°51.161´ (±5m) 280 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 75 let, zakmenění 8, lesní typ je 2P1. Modřín japonský zde roste především s borovicí lesní, smrkem ztepilým a dubem zimním. Modřín zde tvoří skupinu, ve které je vtroušena borovice. Modřín zde dosahuje stejných hodnot průměru kmene jako smrk ztepilý, výškou ho o jeden metr přerůstá. Borovice přerůstá tento modřín v obou těchto hodnotách. Jedinci v porostu plodí a zmlazují se – přirozené zmlazení můžeme naleznout v porostech 111A2 a 111A4.
54
Tab. č.46 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 111A8 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 24,22 24,18 15,62 6,40
Int. spolehl. -95,0% 23,46 21,92 14,94 6,00
Int. spolehl. 95,0% 24,98 26,44 16,29 6,80
Medián 24,75 23,50 16,00 6,50
Min. Max. 20,00 29,00 15,00 41,00 10,00 19,00 4,00 8,50
Sm. odchylka 2,04 6,06 1,80 1,07
Šikmost -0,21 0,84 -0,91 -0,08
Špičatost -0,02 0,86 2,03 -0,35
Porost 226A11 se nachází ve východní části území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.249´ E 15°57.146´ (±7m) 238 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 105 let, zakmenění 8, lesní typ 2P5. Tento již několikrát zmiňovaný porost má velice bohatou strukturu. Uvnitř tohoto porostu, okolo oplocenky roste 7 jedinců této dřeviny. Jedinci jsou zdraví, netrpí chorobami či napadením škůdci. Pravidelně plodí a ve zmíněné oplocence a okolním prostoru se zmlazují. Tab. č.47 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 226A11 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 29,75 36,67 14,92 9,75
Int. spolehl. -95,0% 24,04 24,16 11,34 6,69
Int. spolehl. 95,0% 35,46 49,17 18,50 12,81
Medián 30,00 34,00 16,00 9,75
Min. 24,00 25,00 10,50 6,50
Max. 35,00 55,00 18,00 13,00
Sm. odchylka 5,44 11,91 3,41 2,91
Šikmost -0,04 0,66 -0,59 0,00
Špičatost -3,13 -1,06 -2,04 -2,78
Porost 241C10 leží v jihovýchodním rohu území Městských lesů. Aktuální věk tohoto porostu je 103 let, lesní typ je 2O3. Modřín japonský zde roste především se smrkem ztepilým, který je z většiny vytěžen a borovicí lesní. Modřín japonský zde dosahuje stejných výšek jako borovice lesní (smrk ztepilý přerůstá o 2,5 – 3 m), průměrem kmene obě tyto dřeviny přesahuje (borovici o 7cm, smrk o 9 cm). Modřínu se zde daří, pravidelně plodí a přirozeně se zmlazuje. Tab. č.48 – Popisná statistika – modřín japonský – porost 241C10 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 27,87 36,63 10,76 8,73
Int. spolehl. -95,0% 26,97 34,55 9,00 8,13
Int. spolehl. 95,0% 28,77 38,72 12,52 9,34
Medián 28,00 38,50 11,75 9,00
Min. 22,00 23,00 3,00 5,00
Max. 33,00 45,00 18,50 11,00
Sm. odchylka 2,41 5,59 4,71 1,62
Šikmost -0,15 -0,46 -0,17 -0,65
Špičatost 0,30 -0,50 -0,93 0,00
Tato introdukovaná japonská dřevina na zájmovém území dobře prospívá, zdejší podmínky ji plně vyhovují. Každoročně plodí a úspěšně se zmlazuje. Dosahuje podobného vzrůstu jako náš modřín opadavý, produkční potenciál je také obdobný. Šindelář a Frýdl (2000) ve svém příspěvku poukazují na častou špatnou kvalitu kmene a jeho netvárnost, s tímto jevem jsem se nesetkal, tento modřín zde tvoří rovné, průběžné kmeny. Je méně náročný na dostatečný přísun světla než modřín opadavý a je odolnější vůči některým škůdcům, např. kustřebce modřínové. Na některých místech se spontánně kříží s naším modřínem. Tato introdukovaná dřevina má dostatečný produkční potenciál a je vhodným zástupcem pro hospodářské využití v našich lesích.
55
6.12. Smrk pichlavý (Picea pungens) Smrk pichlavý roste na území městských lesů ve dvou porostech, jsou to porosty 67A9 (ojedinělý výskyt) a 31D2 (výsadba celé porostní skupiny). Celkem bylo změřeno 32 jedinců této dřeviny. Porost 31D2 se nachází v severozápadní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°11.399´ E 15°52.104´ (±5m) 232 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 20 let, zakmenění 10, lesní typ je 1Q1. V tomto porostu roste borovice lesní (77%), olše lepkavá (5%), smrk ztepilý (5%), modřín opadavý (5%), bříza bělokorá (5%), smrk pichlavý (2%) a borovice vejmutovka (1%). Smrk pichlavý zde není jednotlivě přimíšen, ale tvoří zde celou skupinu. Smrk pichlavý zde nedosahuje rozměrů jako domácí smrk ztepilý popřípadě borovice lesní, roste poměrně pomalu. Exempláře jsou zavětveny až k zemi a vytváří poměrně úzkou korunu. Jedinci nejsou nijak viditelně poškozeny abiotickými či biotickými vlivy. Jak je všeobecně známo, smrk pichlavý nemá porostotvornou schopnost, což se projevuje již v tomto relativně nízkém věku. Porost je poměrně mezernatý a začínají se v něm uplatňovat náletové dřeviny jako je například bříza, která dle mého odhadu během několika let začne tyto smrky pichlavé přerůstat. Proto se tento druh smrku hodí spíše k výsadbám jednotlivým jako dřevina vtroušená, kde bude mít dostatek světla, popřípadě pro výsadby na lesních paloucích a zákoutích. Jedinci neplodí. Tab. č.49 – Popisná statistika – smrk pichlavý – porost 31D2 Proměnná Výška Průměr Průměr k.
Průměr 5,22 9,63 2,40
Int. spolehl. -95,0% 4,90 9,09 2,25
Int. spolehl. 95,0% 5,54 10,18 2,55
Medián 5,25 9,25 2,50
Min. Max. 3,25 6,75 6,50 14,00 1,50 3,00
Sm. odchylka 0,86 1,47 0,40
Šikmost -0,37 0,63 -0,03
Špičatost -0,08 1,90 -0,61
Porost 67A9 se nachází v západní části zájmového území. (GPS souřadnice: N 50°10.735´ E 15°52.491´ (±5m) 245 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu dle LHP je 85 let, má však charakter lesního palouku, jedinci jsou proto věkově diferencovaní. Zakmenění 5, lesní typ je 1Q3. Smrk pichlavý je zde zastoupen 1%, rostou zde dva jedinci této dřeviny. Dále zde roste především dub červený (47%) a lípa srdčitá (30%), dále jsou zde zastoupeny borovice lesní, olše lepkavá, jasan ztepilý, topol osika, bříza bělokorá. Smrku pichlavému se zde daří dobře, nebylo nalezeno žádné poškození či napadení škůdci ani chorobami. Na takovémto stanovišti, které charakterem odpovídá lesnímu palouku vhodně rozšiřuje druhovou skladbu a přispívá ke zvýšení estetické stránky lesa. Exempláře neplodí. Tab. č.50 – Dendrometrické údaje –smrk pichlavý – porost 67A9 číslo stromu 1 2
výška 16,5 14,5
průměr d1,3 25,0 23,0
výška nasazení koruny 5,0 11,5
průměr koruny 4,5 4,0
Tento druh smrku je na zájmovém území zastoupen pouze nepatrně. Je to pomalurostoucí dřevina náročná na světlo. Je známý svou větší tolerancí k průmyslovým exhalacím, proto byl v poměrně velké míře používán k výsadbám v imisních oblastech, jeho použití pro tento účel je z dnešního pohledu značně 56
diskutabilní, což potvrzuje ve svém článku Remeš a kol. (2002). Oproti smrku ztepilému má zanedbatelný hospodářský význam, nemá porostotvornou schopnost. Proto se ve zdejších podmínkách využívá spíše jako dřevina zvyšující pestrost lesa hojně navštěvovaného lidmi a roste především na lesních paloucích.
6.13. Smrk sitka (Picea sitchensis) Smrk sitka roste na území Městských lesů celkem pouze ve dvou porostech celkem s dvěma exempláři, jsou to porosty 97A8 a 97A3. Původně se tato dřevina vyskytovala ve více porostech s více exempláři. Porost 97A8 se nachází v jižní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°09.998´ E 15°53.769´ (±6m) 291 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 84 let, zakmenění 8 lesní typ 2Q1. Hlavními dřevinami zde jsou borovice lesní (79%) a smrk ztepilý (16%), dále zde roste dub červený (2%), dub zimní (1%), douglaska tisolistá (1%) a již dříve zmíněná borovice Murrayova (1%). Sitka je v tomto porostu zastoupen pouze jedním exemplářem na jižní straně porostu hned u lesní cesty. Dříve skupina čítala více zástupců, přežil pouze jeden. Tento jeden zástupce roste v porostu mezi borovicemi lesními a smrky ztepilými, svou výškou nedosahuje rozměrů těchto domácích dřevin, ale jelikož roste v porostní mezeře, netrpí výrazným nedostatkem světla a dá se očekávat, že se mu zde bude nadále dařit a neodumře jako tomu bylo v ostatních porostech, ve kterých se již nevyskytuje. Netrpí zde žádným poškozením ani napadením škůdci. Tento jedinec neplodí. Tab. č.51 – Dendrometrické údaje –smrk sitka – porost 97A8 číslo stromu 1
výška 19,5
průměr d1,3 30,0
výška nasazení koruny 3,0
průměr koruny 8,0
Porost 97A3b je sousední porost porostu 97A8. Aktuální věk tohoto porostu je 32 let, zakmenění 10, lesní typ 2Q1. Tento porost je tvořen borovicí lesní (95%) s příměsí douglasky tisolisté (5%). V tomto porostu roste jeden semenáč smrku sitky, který je od vzrostlého exempláře ve vedlejším porostu vzdálen cca 10 metrů východním směrem. Výška tohoto jedince je 110 cm. Vzhledem k zástinu borovic lesních a citlivosti na dostatek světla se nedá očekávat, že zde bude tento semenáč prosperovat. Smrk sitka byl dříve na území Městských lesů zastoupen více, než je tomu dnes. Není tomu z důvodu napadením chorobami či škůdci. Je to zapříčiněno zejména citlivostí této dřeviny na dostatek dopadajícího světla, snese pouze slabý zástin. Druhým faktorem je nedostatek vláhy. Kombinace těchto dvou faktorů společně s náchylností této dřeviny k vývratům zapříčinila odumření cca deseti exemplářů této dřeviny. Pro zdárné odrůstání této dřeviny je tedy nutno výsadbu provést na stanovišti dobře zásobené vodou a zajistit dostatečný přísun světla. Ve zdejších podmínkách nevytváří předpoklady pro jeho hospodářského využití.
57
6.14. Smrk východní (Picea orientalis) Smrk východní se na území Městských lesů Hradce Králové vyskytuje pouze v jednom porostu, je to porost 80A10. Porost 80A10 se nachází v západní části území Městských lesů (1. exemplář: GPS souřadnice: N 50°10.437´ E 15°51.848´ (±6m) 258 m.n.m., 2.exemplář: N 50°10.379´ E 15°51.878´ (±6m) 249 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 100 let, zakmenění 8. lesní typ 2P5. V tomto porostu se vyskytují pouze dva exempláře této dřeviny. Kromě nich zde roste borovice lesní (40%), smrk ztepilý (30%), dub zimní (20%), dub červený (7%) a douglaska tisolistá (3%). Jeden exemplář roste v severozápadním rohu porostu u vyústění lesní cesty Písečnice na hlavní silniční tah Hradec Králové – Brno, druhý exemplář roste jižněji v porostu, jedná se o dvoják. Tab. č.52 – Dendrometrické údaje –smrk východní – porost 80A10 číslo stromu 1 2
výška 22,0 30,5
průměr d1,3 27,0 29,5 a 32,0
výška nasazení koruny 10,0 9,5
průměr koruny 7,0 9,0
Vzhledem k malému počtu jedinců nelze provést korektní porovnání s domácím smrkem ztepilým, obecně však tento smrk dosahuje podobných nebo jen o málo menších výsledků růstu a objemové produkce než náš domácí smrk ztepilý. Tento smrk je ovšem méně náročný na přísun světla a zejména na půdní vlhkost. Tato jeho vlastnost je velice příznivá na stanovištích, která jsou pro náš domácí smrk již příliš suchá, právě na takovýchto stanovištích by mohl nalézt své uplatnění.
6.15. Tsuga kanadská (Tsuga canadensis) Tsuga kanadská byla na území Městských lesů Hradce Králové nalezena a zinventarizována celkem v osmi porostech, jsou to porosty 73C5, 75A3, 76A3, 87A9, 103A5, 106A6a, 236C9 a 266A11. Většinou se jedná o osamocené jedince nebo skupiny jedinců čítající do deseti zástupců. Největší skupina této dřeviny se nachází v porostu 103A5, kde se nalézá 23 jedinců. Celkem bylo nalezeno a změřeno 58 jedinců této dřeviny. Porost 73C5 leží v centrální části Městských lesů na křižovatce dvou hlavních cest – Hradečnice a Písečnice. (GPS souřadnice: N 50°10.673´ E 15°54.093´ (±8m) 254 m.n.m.) Tento porost je 54 let starý, zakmenění 9, lesní typ je 1P1. Roste zde především smrk ztepilý (42%), borovice lesní (40%), dub červený (10%), dále modřín opadavý, bříza bělokorá a borovice vejmutovka. V tomto porostu se nacházejí čtyři jedinci této dřeviny. Dle rozměrů jednotlivých exemplářů je patrné, že se nejedná o stejně staré stromy a jejich věk se neshoduje s věkem okolního porostu. Tsugy zde rostou v podúrovni borovice a smrku, nedostatek světla sice brzdí jejich růst avšak není pro ně limitujícím faktorem, tsuga je totiž jedna z nejtolerantnějších dřevin k zastínění. Jedinci jsou zdraví, nejsou nijak poškozeni ani napadeni. Dva nejvyspělejší exempláře plodí, mladé semenáčky nebyly nalezeny, avšak jedinec nejmenších dimenzí z této skupiny je pravděpodobně druhá generace.
58
Tab. č.53 – Dendrometrické údaje –tsuga kanadská – porost 73C5 číslo stromu 1 2 3 4
výška 11,5 9,5 5,5 14,5
průměr d1,3 27,0 13,5 7,0 25,0
výška nasazení koruny 1,5 0,5 0,0 2,0
průměr koruny 9,0 5,0 3,0 7,0
Porost 75A3 leží nedaleko předcházejícího porostu (GPS souřadnice: N 50°10.407´ E 15°53.414´ (±6m) 271 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 29 let, zakmenění 8, lesní typ je 2Q1. V jihozápadním rohu tohoto porostu hned u cesty roste skupina jedenácti jedinců této dřeviny. Jedná se o přirozené zmlazení vyspělých jedinců protějšího porostu (87A9). Jedinci rostou v podúrovni borovice lesní a dubu červeného. I přes nedostatek světla se jim zde daří a pěkně odrůstají. Někteří jedinci jeví známky předešlého poškození zvěří vytloukáním. Neplodí. Tab. č.54 – Popisná statistika – tsuga kanadská – porost 75A3 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 5,64 6,45 1,17 3,64
Int. spolehl. -95,0% 4,62 4,62 0,53 2,96
Int. spolehl. 95,0% 6,66 8,28 1,80 4,31
Medián 5,50 6,00 1,25 4,00
Min. Max. 3,00 8,00 2,00 11,50 0,50 2,00 2,00 5,00
Sm. odchylka 1,52 2,72 0,61 1,00
Šikmost -0,26 0,11 0,08 -0,37
Špičatost -0,24 -0,01 -1,55 -1,29
Porost 76A3 je sousední porost porostu 75A3 (GPS souřadnice: N 50°10.407´ E 15°53.414´ (±6m) 271 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 32 let, zakmenění 10, lesní typ je 2O3. Na jihovýchodní straně tohoto porostu roste pět jedinců této dřeviny, stejně jako v předchozím porostu se jedná o přirozené zmlazení ze sousedního porostu (87A9), je však vyššího věku. Tsugy zde rostou obklopeny smrkovým a borovým porostem. Dva nejvyspělejší jedinci zasahují do úrovně okolního porostu, zbytek roste v podúrovni. Exempláře jsou zdravé, neplodí. Tab. č.55 – Dendrometrické údaje –tsuga kanadská – porost 75A3 číslo stromu 1 2 3 4 5
výška 18,5 18,0 14,0 11,0 13,5
průměr d1,3 29,0 21,5 22,0 11,0 16,0
výška nasazení koruny 5,0 3,0 4,0 6,0 6,5
průměr koruny 9,0 6,0 6,5 5,0 8,0
Porost 87A9 leží naproti porostům 75A3 a 76A3 severním směrem (GPS souřadnice: N 50°10.397´ E 15°53.411´ (±5m) 277 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 89 let, zakmenění 8, lesní typ 2M2. Roste zde především borovice lesní a borovice vejmutovka. V severovýchodním rohu tohoto prostu rostou dva jedinci této dřeviny. Jeden exemplář roste v podúrovni domácí borovice lesní, druhý roste v úrovni tohoto porostu. Oba jedinci rostou na okraji tohoto porostu a proto mají dostatek slunečního záření. Oba bohatě plodí a dřevina se zde úspěšně zmlazuje, toto zmlazení se vyskytuje především v porostech 75A3 a 76A3 jak bylo zmíněno dříve. Tyto dva
59
vzrostlé exempláře nejsou nijak poškozeny či napadeny chorobami nebo škůdci, v minulosti se zde vyskytly vývraty této dřeviny. Při posledním měření (1994) byly naměřeny údaje-1.jedinec-26m/43cm, 2.jedinec-12,5m/21cm. Tab. č.56 – Dendrometrické údaje – tsuga kanadská – porost 87A9 číslo stromu 1 2
výška 30,0 17,0
průměr d1,3 49,0 30,0
výška nasazení koruny 7,0 3,0
průměr koruny 12,0 8,5
Porost 103A5 se nachází v jihozápadním rohu území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°09.814´ E 15°51.574´ (±6m) 280 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 45 let, zakmenění 9, lesní typ je 2P1. Na východní okraji tohoto se nachází největší skupina této dřeviny v Městských lesích, roste zde 23 jedinců tsug kanadských. Roste zde především s borovicí lesní, smrkem ztepilým a dubem červeným. Výškově jsou jedinci vzhledem k těmto ostatním dřevinám podprůměrní a rostou v podúrovni těchto dřevin. Tloušťkou kmene zaostává za borovicí lesní i dubem červeným, smrk ztepilý však v tomto parametru předstihuje o 2 cm. Tsugy jsou v tomto porostu zdravé, plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Při poslední inventarizaci (1994) byla výška jedinců 7-10m a průměrná výčetní tloušťka 11cm-tzn. přírůst 6,2 cm (0,4 cm ročně). Tab. č.57 – Popisná statistika – tsuga kanadská – porost 103A5 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 13,53 17,22 5,54 5,83
Int. spolehl. -95,0% 12,90 15,32 4,61 5,35
Int. spolehl. 95,0% 14,17 19,12 6,48 6,30
Medián 13,50 17,00 6,00 6,00
Min. Max. 10,75 16,00 11,00 26,00 2,00 9,00 4,00 8,00
Sm. odchylka 1,46 4,40 2,16 1,10
Šikmost -0,24 0,28 0,09 0,32
Špičatost -0,67 -0,81 -0,99 -0,30
Porost 106A6a leží na jižní hranici Městských lesů Hradce Králové (GPS souřadnice: N 50°09.863´ E 15°54.265´ (±10m) 281 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 64 let, zakmenění 8, lesní typ je 2I5. V tomto porostu se nachází 5 jedinců této dřeviny, roste zde společně se smrkem ztepilým. Tsuga zde roste v jeho podúrovni, výčetní průměr je taktéž nižší, jedinec s nejmenší výškou (4,8m) a průměrem (4cm) je pravděpodobně druhou generací dřeviny na tomto stanovišti. Jedinci jsou zdraví, plodí a zmlazuje se. Tab. č.58 – Dendrometrické údaje – tsuga kanadská – porost 106A6a číslo stromu 1 2 3 4 5
výška 16,5 13,0 11,5 4,8 15,0
průměr d1,3 19,0 20,0 18,0 4,0 28,0
výška nasazení koruny 5,0 4,5 4,0 1,0 3,5
průměr koruny 9,5 10,0 7,0 2,5 10,0
Porost 236C9 (GPS souřadnice: N 50°10.132´ E 15°57.072´ (±5m) 240 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 92 let, zakmenění 7, lesní typ 2O5. V severovýchodní části tohoto porostu roste jeden zástupce této dřeviny. Tento exemplář roste v silné
60
podúrovni smrku ztepilého a dubu zimního. Tato tsuga je zdravá, plodí, přirozené zmlazení nebylo nelezeno. Tab. č.59 – Dendrometrické údaje –tsuga kanadská – porost 236C9 číslo stromu 1
výška 13,0
průměr d1,3 21,0
výška nasazení koruny 2,0
průměr koruny 8,0
Porost 266A11 leží nedaleko předchozího porostu severním směrem (GPS souřadnice: N 50°10.250´ E 15°57.108´ (±9m) 237 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 105 let, zakmenění 8, lesní typ 2P5. Tento již několikrát zmiňovaný porost s velice bohatou druhovou strukturou má zastoupení i této dřeviny (1%). Skupina tsugy kanadské roste u lesní cesty na západním okraji tohoto porostu. Vykytuje se zde 9 exemplářů této dřeviny. Tato velice pěkná skupina tsugy kanadské roste v podúrovni okolních dřevin (zejména dub zimní). Nicméně jedinci jsou zdraví, netrpí žádnými škůdci, pouze jeden jedinec leží na zemi vyvrácen. Jedinci plodí a v krytu okolního porostu je přítomno přirozené zmlazení. Při poslední inventarizaci (1994) byla naměřena průměrná výška 24m (přírůst 2,8 m) a výčetní tloušťka 33cm (3,6 cm). Tab. č.60 – Popisná statistika – tsuga kanadská – porost 226A11 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 26,86 36,57 4,50 9,21
Int. spolehl. -95,0% 23,70 30,30 3,43 7,91
Int. spolehl. 95,0% 30,01 42,84 5,57 10,52
Medián 27,00 35,00 4,50 9,00
Min. Max. 21,50 31,00 29,00 49,00 3,00 6,00 8,00 12,00
Sm. odchylka 3,41 6,78 1,15 1,41
Šikmost -0,42 0,99 -0,34 1,51
Špičatost -0,97 0,89 -1,13 2,30
Tato dřevina je velice nenáročná na prostředí ve kterém roste, zejména ve vztahu ke světlu, dokáže přežívat i v plném zástinu. Podmínky zájmového území jí vyhovují, vzrostlí jedinci pravidelně plodí a zmlazují se. Ve větších skupinách s otevřeným porostním okrajem se mohou objevovat vývraty, proto je vhodnější ji pěstovat jako jednotlivou příměs či kotlíky uvnitř porostů dřevin odolnějších na poškození větrem. Přirozené zmlazení bývá poškozováno zvěří, proto je vhodná jeho ochrana. V podmínkách Městských lesů Hradce Králové slouží především jako zpestření druhové skladby okolo lesních cest a na lesních paloucích, zvyšuje tak estetiku lesa těchto míst.
6.16. Bříza papírovitá (Betula papirifera) Bříza papírovitá roste na zájmovém území v porostech 86B8a, 87A7 a 97A8. Porost 86B8a se nachází v jižní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.359´ E 15°53.554´ (±9m) 263 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 80 let, zakmenění 8, lesní typ je 1P5. V tomto porostu roste především borovice lesní, podél hlavní cesty Písečnice, která lemuje tento porost roste alej břízy bělokoré, ve které jsou 4 exempláře břízy papírovité. Tyto exempláře jsou zdravé, pravidelně plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno.
61
Tab. č.61 – Dendrometrické údaje – bříza papírovitá – porost 86B8a číslo stromu 1 2 3 4
výška 25,0 27,0 23,0 28,0
průměr d1,3 38,0 36,0 32,0 39,0
výška nasazení koruny 9,5 9,0 13,0 10,0
průměr koruny 12,0 14,0 11,0 16,0
Porost 87A7 leží nedaleko západně od předchozího porostu (GPS souřadnice: N 50°10.328´ E 15°53.508´ (±6m) 265 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 75 let, zakmenění 9, lesní typ je 2M2. Roste zde především borovice lesní (92%) s příměsí borovice vejmutovky (8%). Na okraji tohoto porostu podél cesty Písečnice roste alej bříz, kde dvě z těchto bříz jsou břízy bradavičnaté. Jeden z těchto exemplářů je nedávno odumřelý, nese stopy napadení Scolytus ratzemburgii. Zdravý jedinec plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.62 – Dendrometrické údaje – bříza papírovitá – porost 87A7 číslo stromu 1 2
výška 19,5 19,0
průměr d1,3 28,0 26,0
výška nasazení koruny 7,5
průměr koruny 10,5
Porost 97A8 se nachází v jižní části zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.012´ E 15°53.626´ (±5m) 291 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 84 let, zakmenění 8, lesní typ 2Q1. V tomto porostu roste především borovice lesní a smrk ztepilý, podél probíhající lesní cesty pak 3 exempláře břízy papírovité. Dva z těchto exemplářů jsou poškozeny přibližováním dříví, jeden na kořenových nábězích, druhý pak na nábězích a spodní části kmene. Jedinci pravidelně plodí, zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.63 – Dendrometrické údaje – bříza papírovitá – porost 97A8 číslo stromu 1 2 3
výška 26,0 24,5 24,0
průměr d1,3 35,0 33,5 35,0
výška nasazení koruny 9,5 10,0 8,5
průměr koruny 11,5 11,0 10,5
Bříza papírovitá není v našich podmínkách významnějším introdukovaným druhem, převážně je pěstovaná v parcích a arboretech, v lesním hospodářství může posloužit jako zpestření druhové skladby a zvýšení estetiky lesa. Hospodářský přínos má však tato dřevina poměrně zanedbatelný.
6.17. Dub červený (Quercus rubra) Dub červený roste na území Městských lesů Hradce Králové ve velice velkém počtů porostů, jejich počet je okolo dvou set. Na celém území Městských lesů má dub červený zastoupení 2,05%. Kontrolní měření bylo provedeno v porostech 90A4, 222B7, 239A12 a 246B5. Celkem bylo změřeno 105 jedinců. Porost 90A4 leží na jihozápadě zájmového území (GPS souřadnice: N 50°10.163´ E 15°52.040´ (±6m) 276 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 39 let, zakmenění
62
9, lesní typ je 2M3. V tomto porostu roste především borovice lesní a dub červený, ten roste především v západní části porostu. Tvoří zde celou skupinu, ve které jsou jednotlivě přimíšeny borovice lesní. Výška dubu i borovice je shodná, v průměru kmene borovice předhání dub o 2 cm. Jedinci dubu jsou zdraví, nejsou nijak poškozeni, plodí, přirozené zmlazení nebylo nalezeno. Při poslední inventarizaci v roce 1994 byla průměrná výška porostu 12m a průměrná tloušťka kmene 7,5cm. To znamená průměrný roční výškový přírůst 0,56 m ročně a průměrný roční tloušťkový přírůst 0,48 cm. Tab. č.64 – Popisná statistika – dub červený – porost 90A4 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 20,45 14,68 9,62 7,02
Int. spolehl. -95,0% 19,57 13,78 8,40 6,50
Int. spolehl. 95,0% 21,33 15,58 10,84 7,53
Medián 21,00 14,25 10,00 7,00
Min. 15,00 10,50 2,00 5,00
Max. 24,50 22,00 15,00 11,00
Sm. odchylka 2,36 2,41 3,27 1,39
Šikmost -0,44 1,08 -0,86 1,17
Špičatost -0,39 1,77 0,43 1,36
Porost 222B7 leží na východním okraji Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.150´ E 15°59.085´ (±9m) 281 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 65 let, zakmenění 9, lesní typ 2P7. Dub červený má v tomto porostu zastoupení 1% a tvoří skupinu na západní straně tohoto porostu přímo u cesty. Jedinci jsou zde zdraví, nejsou poškozeni ani napadeni. Je zde patrný rozdíl mezi jedinci blíže u cesty, kteří mají více světla a tím pádem větší výšku a průměr kmene než jedinci uvnitř porostu. Tab. č.65 – Popisná statistika – dub červený – porost 222B7 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 20,83 19,60 7,90 7,30
Int. spolehl. -95,0% 19,44 17,37 6,91 6,50
Int. spolehl. 95,0% 22,23 21,83 8,89 8,10
Medián 20,50 19,00 8,00 7,00
Min. 17,00 15,00 5,00 5,00
Max. 26,50 27,00 10,50 10,00
Sm. odchylka 2,52 4,02 1,78 1,44
Šikmost 0,56 0,52 -0,26 0,49
Špičatost 0,27 -1,00 -0,90 -0,56
Porost 239A12 leží v jižní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.054´ E 15°55.117´ (±5m) 263 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 123 let, zakmenění 5, lesní typ je 2P5. Dub červený v tomto porostu tvoří poměrně velkou skupinu, ve které je jednotlivě přimíšen smrk ztepilý. Jedná se o největší skupinu dubu červeného v tomto věku. Dubu se zde daří velice dobře, netrpí žádnými chorobami ani škůdci, je zde patrný rozdíl mezi jedinci rostoucí uvnitř skupiny a jedinci rostoucí na okraji skupiny u cesty. Tento rozdíl je patrný především ve výšce nasazení koruny. Zatímco jedinci uvnitř skupiny tvoří dlouhé průběžné kmeny, jedinci při cestě se poměrně nízko větví a jejich kmeny jsou zavětveny. Tyto znaky nalezneme u všech jedinců této dřeviny tvořící aleje či jednotlivé stromy u cest, mají nízko nasazenou a košatou korunu, proto není možno v takovýchto případech uvažovat o cennějších sortimentech. Dub červený v tomto porostu plodí a úspěšně se zmlazuje. Při poslední inventarizaci v roce 1994 byla průměrná výška 31m (přírůst 2 m) a průměrná tloušťka kmene 40cm (přírůst 5 cm).
63
Tab. č.66 – Popisná statistika – dub červený – porost 239A12 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 33,00 45,00 8,15 14,30
Int. spolehl. -95,0% 31,83 42,42 6,37 13,32
Int. spolehl. 95,0% 34,17 47,58 9,93 15,28
Medián 33,75 44,50 6,50 14,25
Min. 26,00 30,00 1,50 8,50
Max. 37,00 61,00 22,00 21,00
Sm. odchylka 3,15 6,90 4,78 2,62
Šikmost -0,76 0,14 1,28 0,29
Špičatost -0,15 0,09 1,35 0,49
Porost 246B5 leží na jižní hranici území Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°09.717´ E 15°56.301´ (±9m) 274 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 50 let, zakmenění 10, lesní typ je 2M2. V tomto porostu roste dub červený především s borovicí lesní, tvoří skupinu v severní části porostu, tato skupina roste přímo u jedné z hlavních lesních cest – Hradečnice. Dubu se zde daří dobře, je zdravý, nejsou zde známky napadení chorobami či škůdci ani jiná např. mechanická poškození. Jedinci se pěkně čistí, což opět neplatí pro okrajové jedince u cesty. Dub červený na tomto stanovišti plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.67 – Popisná statistika – dub červený – porost 246B5 Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 21,40 16,58 9,95 7,15
Int. spolehl. -95,0% 20,87 15,74 8,91 6,52
Int. spolehl. 95,0% 21,93 17,43 10,99 7,78
Medián 21,50 16,00 10,00 7,00
Min. 19,00 13,00 3,00 4,00
Max. 24,00 22,00 14,50 10,00
Sm. odchylka 1,42 2,27 2,79 1,68
Šikmost 0,11 0,57 -0,60 0,08
Špičatost -0,77 0,05 0,46 -1,07
Dub červený je dřevina, které vyhovují podmínky zájmové lokality, prosperuje zde a dosahuje dobrých hospodářských výsledků, má vysoký produkční potenciál. Již od nízkého věku jedinci pravidelně plodí a úspěšně se přirozeně zmlazují. Je vhodné této vlastnosti využívat a porosty obnovovat clonnými sečemi, počet jedinců by měl být dostatečně velký, popřípadě je nutné doplňovat. Do stadia tyčkovin vychováváme porosty výhradně pomocí negativního výběru, kdy odstraňujeme obrostlíky a předrostlíky. Přibližně od stadia tyčovin pak vedeme výchovu pomocí kladného výběru s možností výběru kvalitních cílových jedinců, kterým je přednostně věnována pěstební péče. Dub červený je kvalitní introdukovanou dřevinou, která je vhodná pro hospodářské využití a jeví se jako perspektivní, což ve svém článku potvrzuje Šindelář a Frýdl (2004).
6.18. Dřezovec trojtrnný (Gleditschia triacanthos) Dřezovec trojtrnný roste ne území Městských lesů Hradce Králové pouze v jednom porostu - 45A1c. Porost 45A1c leží na východním kraji území Městských lesů u zahrádkářské kolonie (GPS souřadnice: N 50°11.061´ E 15°51.461´ (±5m) 232 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 10 let, zakmenění 10, lesní typ je 2O5. V tomto porostu roste jasan ztepilý, dub zimní a javor klen. Na západní rozvolněné straně porostu hned u cesty roste 5 mladých exemplářů této dřeviny. Jejich výšky jsou 1,4m, 2,5m, 3,2m, 3,5m a 4,0m. Jedinci zdárně přirůstají, netrpí žádným poškozením či napadením.
64
Dřezovec se na zájmovém území vyskytuje velice sporadicky, navíc jedinci jsou velice mladí. Proto nelze učinit rozhodnutí o jeho hospodářské vhodnosti či nevhodnosti. Z minulých výsadeb pramení zkušenosti, které potvrzují náročnost této dřeviny na světlo. Tyto dnes již nežijící dřeviny rostly v podúrovni okolního porostu a v konkurenci neobstály. Proto je nutno při pěstování této dřeviny brát ve zřetel její světlomilnost a pravidelně ji uvolňovat.
6.19. Javor jasanolistý (Acer negundo) Javor jasanolistý roste na zájmovém území ve dvou porostech, jsou to porosty 51A1c a 33A3. Porost 51A1c leží v centrální části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°11.139´ E 15°53.650´ (±12m) 256 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 12 let, zakmenění 10, lesní typ je 1M3. V tomto porostu roste především javor klen (90%) borovice lesní (7%) a buk lesní (3%). Jedná se o zavezený zemník, hlína určená k zasypání pocházela z Hradce Králové a obsahovala semena této dřeviny. Na severní straně porostu při cestě roste skupinka této dřeviny čítající 8 jedinců. Jedinci jsou spíše keřovitého vzrůstu, tvoří velice krátké nahnuté kmeny. Jejich průměrná výška je 9,9m, průměr kmene 12,9, nasazení koruny 2,1m a průměr koruny 4,7m. Porost 33A3 leží v západní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°11.057´ E 15°51.362´ (±5m) 225 m.n.m.) Aktuální věk tohoto porostu je 31 let, zakmenění 9, lesní typ 1V3. Tento porost byl již zmiňován z důvodu přítomnosti borovice černé. Po téměř celé ploše tohoto porostu roste velké množství přirozeného zmlazení této dřeviny do výšky 0,5m. Nejvíce jedinců je na severní straně porostu. Dospělí jedinci se v tomto porostu nenachází, proto budou tyto semenáče pocházet ze stromů z přilehlých městských částí. Javor jasanolistý je rychlerostoucí dřevinou, která ovšem v našich lesích nedává předpoklady pro hospodářské využití. Kmen této dřeviny je velice netvárný, křivý a větví se velice nízko nad zemí. Velice brzy plodí a velice dobře (až plevelovitě) se zmlazuje. Z těchto důvodů nedoporučuji výsadby v našich lesích.
6.20. Javor stříbrný (Acer saccharinum) Javor stříbrný roste v Městských lesích ve třech porostech, jsou to porosty 45A1c, 43A10 a 55A9b. Porost 45A1c byl již jednou zmiňován v souvislosti s výskytem dřezovce trojtrnného (GPS souřadnice: N 50°11.061´ E 15°51.461´ (±5m) 232 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 10 let, zakmenění 10, lesní typ je 2O5. V západní části porostu již se zniňovaným dřezovcem roste ve skupině 10 javorů stříbrných. Jedná se o mladé jedince, kteří rostou podél cesty na okraji zahrádkářské kolonie. Jejich výška se pohybuje od 1m do 4 m, průměrná výška je 2,1 m . Jedinci jsou zdraví, nejsou nijak poškozeny či napadeny škůdci nebo chorobami.
65
Porost 43A10 (GPS souřadnice: N 50°11.006´ E 15°52.187´ (±8m) 241 m.n.m.). Věk porostu je 99 let, zakmenění 10, lesní typ je 2O5. Roste zde hlavně smrk ztepilý, jasan ztepilý a borovice lesní. Vyskytuje se zde jeden zástupce této dřeviny – v jihozápadní části na břehu odtokového potoka z nedalekého rybníku. Tento exemplář dosahuje výšky 39 m a průměru kmene 54 cm. Je zdravý, není nijak poškozen či napaden. Při inventarizaci v roce 1994 byla u tohoto jedince naměřena výška 31m, průměr kmene byl shodný – 54 cm. Tab. č.68 – Dendrometrické údaje – javor stříbrný – porost 45A1c číslo stromu 1
výška 39,0
průměr d1,3 54,0
výška nasazení koruny 2,0
průměr koruny 7,5
Porost 55A9b leží ve východní části Městských lesů (GPS souřadnice: N 50°10.749´ E 15°52.479´ (±6m) 242 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 85 let, zakmenění 6, lesní typ je 2Q1. V tomto porostu roste především borovice lesní s příměsí borovice vejmutovky, dubu červeného a smrku ztepilého. Na severní straně tohoto porostu podél lesní cesty roste 9 stromů javoru stříbrného tvořící krátkou alej. Javory zde prospívají, jsou zdraví, plodí, přirozené zmlazení však nebylo nalezeno. Tab. č.69 – Popisná statistika – javor stříbrný – porost 55A9b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 26,50 44,83 7,72 10,78
Int. spolehl. -95,0% 23,30 35,19 4,94 9,47
Int. spolehl. 95,0% 29,70 54,47 10,51 12,08
Medián 28,00 39,50 8,00 10,00
Min. 21,00 25,00 3,00 9,00
Max. 32,00 62,00 12,50 13,50
Sm. odchylka 4,16 12,54 3,62 1,70
Šikmost -0,09 -0,01 -0,26 0,61
Špičatost -1,85 -1,23 -1,51 -1,19
Javor stříbrný je dřevina náročná na dostatečnou půdní vlhkost, proto i na zájmovém území ho nalezneme na vlhčích stanovištích. Tyto jedinci plodí, přirozené zmlazení zde však nebylo nalezeno. Na vhodných stanovištích dosahuje velice pěkných rozměrů, nicméně se u této dřeviny nepředpokládá větší hospodářské využití, mimo jiné kvůli nepříliš kvalitnímu dřevu.
6.21. Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) Tato dřeviny roste na zájmovém území v porostech 64A12, 67A9 a dále tvoří alej podél Stříbrného potoka v odděleních 8, 17 a 18. Porost 64A12 leží v centrální části Městských lesů, jedná se o lokalitu zvanou „Pánův palouk“ (GPS souřadnice: N 50°10.850´ E 15°53.396´ (±10m) 280 m.n.m.). Tento již zmiňovaný porost je 124 let starý, zakmenění 3, lesní typ je 2G2. Má charakter lesního palouku s velice bohatou druhovou skladbou. Roste zde 5 jedinců jírovce. Exempláře tvoří velice krátké kmeny, které se již nízko větví (průměrné nasazení živé koruny 3,0 m). Všechny stromy jsou napadeni klíněnkou jírovcovou. Jedinci plodí.
66
Tab. č.70 – Dendrometrické údaje – jírovec maďal – porost 64A12 číslo stromu 1 2 3 4 5
výška 22,5 16,0 19,5 18,0 20,0
průměr d1,3 59,0 29,5 34,0 40,0 44,0
výška nasazení koruny 2,5 2,0 3,0 4,0 3,5
průměr koruny 18,0 9,0 10,0 10,5 13,0
Porost 67A9 leží nedaleko předchozího porostu západním směrem (GPS souřadnice: N 50°10.735´ E 15°52.491´ (±5m) 245 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 85 let, zakmenění 5, lesní typ je 1Q3. Opět se jedná o lesní palouk s velmi pestrou druhovou skladbou. Rostou zde 3 jedinci této dřeviny. I zde jsou jedinci napadeni klíněnkou jírovcovou. Plodí. Tab. č.71 – Dendrometrické údaje – jírovec maďal – porost 67A9 číslo stromu 1 2 3
výška 16,5 14,0 17,0
průměr d1,3 42,0 26,0 25,0
výška nasazení koruny 4,5 6,0 6,0
průměr koruny 8,0 6,0 5,5
Dále tento druh dřeviny roste na březích Stříbrného potoka v odděleních 8, 17 a 18. Jedinci jsou zde věkově diferencovaní, tomu odpovídají velice rozrůzněné výšky a průměry jedinců. Stejně jako na ostatních stanovištích, rovněž i zde jsou jedinci napadeni klíněnkou jírovcovou, někteří trpí hnilobou kmene. Tab. č.72 – Popisná statistika – jírovec maďal – alej podél Stříbrného potoka Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 16,53 41,35 2,93 9,95
Int. spolehl. -95,0% 14,92 36,76 2,52 8,94
Int. spolehl. 95,0% 18,14 45,94 3,34 10,96
Medián 16,75 38,50 2,50 9,50
Min. Max. 9,00 26,00 22,00 76,00 1,50 5,00 7,00 19,00
Sm. odchylka 4,31 12,30 1,10 2,70
Šikmost 0,02 0,81 0,67 1,43
Špičatost -0,36 0,84 -0,74 2,90
Jírovec je na zájmovém území vysazován především z hlediska estetického (na lesní palouky, podél lesních cest) a z hlediska produkce kaštanů jako zdroj potravy pro zvěř. Nedá se tedy považovat za dřevinu pro hospodářské využití. Pravidelně je napadán klíněnkou jírovcovou, což pro něj však nepředstavuje mortalitní faktor. Někteří jedinci trpí hnilobami.
6.22. Střemcha pozdní (Padus serotina) Střemcha pozdní roste na území Městských lesů ve dvou porostech, jsou to porosty 43A10 a 44A2a. V porostu 43A10 (GPS souřadnice: N 50°10.992´ E 15°52.116´ (±5m) 244 m.n.m.). roste jeden jedinec tohoto druhu. Aktuální věk porostu je 99 let, zakmenění 6, lesní typ je 1P4. Zmíněný exemplář roste v jihozápadní části porostu hned u lesní cesty. tento jedinec dosahuje rozměrů: výška 31 m, průměr kmene 55 cm, výška nasazení
67
koruny 12 m a průměr koruny 12 m.(inventarizace z roku 1994 uvádí údaje - výška: 29m, průměr kmene: 54 cm) Tento jedinec je zdravý, není nijak poškozen či napaden. Bohatě plodí a zmlazuje se – především do dále popsaného porostu 44A2a. Tab. č.73 – Dendrometrické údaje – střemcha pozdní – porost 43A10 číslo stromu 1
výška 31,0
průměr d1,3 55,0
výška nasazení koruny 12,0
průměr koruny 12,0
Porost 44A2a se leží naproti předchozímu porostu 43A10 severním směrem přes cestu. (GPS souřadnice: N 50°10.993´ E 15°52.107´ (±4m) 243 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 20 let, zakmenění 8, lesní typ 1Q1. V tomto porostu roste především borovice lesní a borovice vejmutovka, v severní části porostu při cestě se nachází jedinci přirozeného zmlazení původem ze vzrostlého jedince z protějšího porostu. Jedinci jsou velice věkově diferencovaní a tomu odpovídají i jejich rozměry. Nalezneme zde jedince od velikosti semenáčku až po jedince o výšce 15 m a průměru kmene 16 cm. Střemcha pozdní je poměrně nenáročná dřevina vůči svému prostředí, nejlepších výsledků však dosahuje na stanovištích s dostatkem vláhy a slunečního světla. Střemcha na takovýchto stanovištích dorůstá dostatečných a použitelných dimenzí. Pravidelně plodí a velice dobře se zmlazuje. Střemcha poskytuje velice kvalitní a atraktivní dřevo, jak potvrzuje ve své prácí Zeidler (2004). V současné době se toto dřevo v naší republice využívá, nicméně se dováží. Proto by se mohla střemcha stát další hojněji pěstovanou introdukovanou dřevinou v našich lesích.
6.23. Topol chlupatoplodý (Populus trichocarpa) Tato dřevina roste na zájmovém území v jediném porostu, je to porost 84A3d. Porost 84A3d leží přímo u hlavní lesní cesty Hradečnice (GPS souřadnice: N 50°10.502´ E 15°54.462´ (±8m) 256 m.n.m.). Aktuální věk tohoto porostu je 28 let, zakmenění 10, lesní typ 2G2. Hlavní dřevinou v tomto porostu je borovice lesní, ve východní části porostu u cesty Hradečnice roste skupina 24 jedinců topolu chlupatoplodého. Tato rychle rostoucí dřevina zde dosahuje výborných výsledků, každoročně tvoří velké přírůsty. (v roce 1994 byla průměrná výška porostu 8 m a tloušťka kmene 9,5 cm, tzn. roční výškový přírůst 1 m a roční tloušťkový přírůst téměř 2 cm) Není nijak poškozena či napadena škůdci nebo chorobami. Proti ostatním dřevinám v porostu je v nadúrovni, má tedy dostatek světla, stanoviště poskytuje dostatek půdní vláhy. Podmínky jsou tedy pro růst tohoto topolu ideální a dá se očekávat jeho další zdárný růst. Tab. č.74 – Popisná statistika – topol chlupatoplodý – porost 84A3d Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 23,00 38,46 5,54 10,77
Int. spolehl. -95,0% 21,86 36,23 5,09 10,14
Int. spolehl. 95,0% 24,14 40,69 5,99 11,40
Medián 23,75 38,00 5,50 10,75
Min. Max. 17,50 28,00 27,00 52,00 4,00 8,00 8,00 14,00
Sm. odchylka 2,71 5,28 1,06 1,50
Šikmost -0,19 0,43 0,62 0,10
Špičatost -0,74 1,08 -0,12 -0,34
68
Tato velmi rychlerostoucí dřevina v podmínkách Městských lesů prospívá. Obzvláště se jí daří na vodou dobře zásobených půdách, jako je tomu i na zájmovém území. Čížek (2007) ve své práci uvádí, že tyto topoly poměrně trpí zlomy a poškozováním námrazou, v zájmovém území takováto poškození nenalezneme. Tato dřevina dosahuje již v nízkém věku velkých rozměrů. Jak uvádí Burns a Honkala (1990), tak v její domovině se využívá pro výrobu velice kvalitního papíru, beden, palet atd., v našich podmínkách zatím nejsou velké zkušenosti se zpracováním dřeva této dřeviny. Přesto bychom tuto dřevinu mohli zařadit do skupiny hospodářsky využitelných dřevin, za podmínky zkráceného obmýtí cca. 40 – 45 let.
6.24. Trnovník akát ((Robinia pseudoacacia) Trnovník akát roste na území Městských lesů v porostech 121A8b a 33A11. Porost 121A8b se nachází na samém východním okraji zájmového území, těsně navazuje na městskou zástavbu (GPS souřadnice: N 50°10.251´ E 15°51.257´ (±4m) 256 m.n.m.). Aktuální věk porostu je 84 let, zakmenění 8, lesní typ je 2KP. V tomto porostu roste především borovice lesní, trnovník akát zde má zastoupení 4%, roste především v aleji podél probíhající lesní cesty. Jedná většinou o netvárné stromy s křivým kmenem a nízko nasazenou korunou. Mnoho z nich má poškozenou oddenkovou část kmene, napadenou hnilobou, často se vyskytuje také prosychání korun. Jedinci plodí, avšak semenáčky nebyly nalezeny. Zmlazení se zde vyskytuje ve formě kořenových výmladků. Tab. č.75 – Popisná statistika – trnovník akát – porost 121A8b Proměnná Výška Průměr Nasazení k. Průměr k.
Průměr 25,42 43,47 8,93 12,17
Int. spolehl. -95,0% 22,75 38,05 7,57 10,91
Int. spolehl. 95,0% 28,08 48,88 10,30 13,43
Medián 24,75 40,50 9,25 12,00
Min. 11,50 19,50 2,00 4,50
Max. 41,00 84,00 17,00 19,00
Sm. odchylka 7,13 14,51 3,65 3,37
Šikmost 0,08 0,80 -0,04 0,23
Špičatost -0,45 0,96 -0,55 -0,28
V porostu 33A11 se donedávna vyskytovalo několik vzrostlých exemplářů této dřeviny, byly však smýceny. Nyní se zde vyskytuje pouze několik mladých jedinců ve formě výmladků. Po celém území Městských lesů můžeme nalézt jednotlivé stromy nebo menší skupiny tohoto druhu, obvykle u lesní cest a rozcestí, jedná se však o netvárné jedince s krátkým a křivým kmenem, slouží zde spíše jako zpestření druhové skladby, jeho hospodářské využití ve větší míře není možné.
69
7. Management Celkem bylo nalezeno a zinventarizováno 24 druhů introdukovaných dřevin, které byly podle svých produkčních vlastností, estetického významu a nároků na stanoviště rozděleny do následujících skupin: 1. Druhy dřevin, které jsou dobře adaptované na podmínky zájmového území, mají vysoký produkční potenciál, svým vzrůstem se vyrovnají domácím druhům dřevin nebo je předstihují a lze je při vhodném obhospodařování na vhodných stanovištích doporučit jako dřeviny pro hospodářské využívání. - borovice černá - borovice vejmutovka - douglaska tisolistá - jedle obrovská - modřín japonský - dub červený - topol chlupatoplodý
(Pinus nigra) (Pinus strobus) (Pseudotsuga menziesii) (Abies grandis) (Larix kaempferi) (Quercus rubra) (Populus trichocarpa)
2. Druhy dřevin, které jsou dobře adaptované na podmínky zájmového území, jejich produkční potenciál je nižší než u našich domácích dřevin a lze je pěstovat společně s dřevinami hospodářskými. Vhodně doplňují druhovou skladbu dřevin a zvyšují estetiku lesa. - borovice banksovka - borovice Murrayova - borovice tuhá - cypřišek Lawsonův - smrk východní - tsuga kanadská - javor stříbrný - střemcha pozdní
(Pinus banksiana) (Pinus Murrayana) (Pinus rigida) (Chamaecyparis Lawsoniana) (Picea orientalis) (Tsuga canadensis) (Acer saccharinum) (Padus serotina)
3. Druhy dřevin, které mají nízký hospodářský význam, jejich produkční potenciál není vysoký, ale vhodně rozšiřují druhové složení porostů a zvyšují estetiku lesa, která je v lesích tohoto druhu velice významná. - jedle ojíněná - borovice těžká - smrk pichlavý - smrk sitka - bříza papírovitá - dřezovec trojtrnný - jírovec maďal - trnovník akát
(Abies concolor) (Pinus ponderosa) (Picea pungens) (Picea sitchensis) (Betula papyrifera) (Gleditschia triacanthos) (Aesculus hippocastanum) (Robinia pseudoacacia)
70
4. Druhy dřevin, které jsou dobře přizpůsobené na zájmovou lokalitu, dobře se zmlazují, ale jejich výsadbu přímo do lesních porostů nedoporučuji z důvodu jejich až plevelného šíření. - javor jasanolistý
(Acer negundo)
Druhy dřevin zařazené do 1. skupiny doporučuji k využívání coby hospodářských dřevin, které za vhodných stanovištních podmínek dosahují velice dobrých výsledků. Doporučuji další výsadby a rozšiřování těchto dřevin, které je v mnohých případech výrazně ulehčeno dobrou schopností dřevin přirozeně se zmlazovat. Obdobná situace panuje i u dřevin zařazených do 2. skupiny, které sice dosahují nižších výsledků než naše domácí dřeviny, ale lze je spolu s domácími dřevinami pěstovat a jejich produkční potenciál není zanedbatelný. Dřeviny ze skupiny 3. jsou druhy, které v našich podmínkách mají malý produkční potenciál, nicméně vhodně doplňují druhovou skladbu dřevin na takových místech, jako jsou lesní palouky, odpočívadla či porostní okraje u lesních cest. Doporučuji jejich další výsadby na tyto lokality, kde svou přítomností budou výrazně zvyšovat estetiku lesa. Ve čtvrté skupině jsou zařazeny dřeviny, které nemají pro lesní hospodářství výrazný užitek. Naopak se plevelovitě šíří a mohly by, zapříčinit vytlačování domácích druhů dřevin a rostlin. Proto nedoporučuji jejich další zavádění do lesních porostů a současné jedince v porostech doporučuji zlikvidovat. Všechny prováděné výsadby a rozšiřování introdukovaných dřevin musí být v souladu se zněním zákona č. 114/1992 Sb.o ochraně přírody a krajiny a přílohy č.2 k vyhlášce č. 482/2005 Sb., která uvádí Seznam invazních a expanzivních druhů vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody a jsou dle § 10 zákona č. 326/2004 Sb. předmětem monitoringu rostlinolékařské zprávy a vyhodnocování rizik.
71
8. Závěr Hlavním úkolem této diplomové práce byla inventarizace introdukovaných dřevin na území Městských lesů Hradec Králové, tzn. zjištění výskytu těchto zájmových dřevin, zhodnocení jejich vitality, růstu a zdravotního stavu v závislosti na podmínkách zájmového území a konkrétních stanovišť a posouzení jejich hospodářského či jiného využití. Tato práce tedy směřuje k bližšímu poznání introdukovaných dřevin, jejich potřebám a nárokům na životní prostředí a jejich možnému využití v prostředí našich lesních porostů a naší krajiny. Celkem bylo na území Městských lesů Hradce Králové nalezeno a zinventarizováno 24 druhů introdukovaných dřevin (Pinus banksiana, Pinus nigra, Pinus Murrayana, Pinus rigida, Pinus strobus, Pinus ponderosa, Chamaecyparis lawsoniana, Pseudotsuga menziesii, Abies grandis, Abies concolor, Larix kaempferi, Picea pungens, Picea sitchensis, Picea orientalis, Tsuga canadensis, Betula papyrifera, Quercus rubra, Gleditschia triacanthos, Acer negundo, Acer saccharinum, Aesculus hippocastanum, Padus serotina, Populus trichocarpa, Robinia pseudoacacia). U všech měřených jedinců byly zjišťovány základní dendrometrické veličiny (průměr kmene, výška jedince, výška nasazení koruny a průměr koruny) a některé biometrické parametry dřevin (zdravotní stav, poškození zvěří, hniloby, zlomy, plodnost, zmlazení), výskyt těchto zájmových dřevin byl zaznamenán pomocí GPS souřadnic. Celkem bylo v několika desítkách porostů změřeno 1252 jedinců introdukovaných dřevin. Jednotlivé druhy vyskytujících se introdukovaných dřevin byly dle svých produkčních vlastností, estetického významu, nároků na stanoviště a chování v konkurenci s ostatními dřevinami rozděleny do čtyřech skupin. Z hlediska vysokého produkčního potenciálu dřevní hmoty bylo zařazeno do první skupiny následujících sedm dřevin: borovice černá (Pinus nigra), borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), jedle obrovská (Abies grandis), modřín japonský (Larix kaempferi), dub červený (Quercus rubra) a topol chlupatoplodý (Populus trichocarpa). Tyto druhy introdukovaných dřevin za vhodných stanovištních podmínek dosahují velice pěkných výsledků a svým vzrůstem předstihují naše domácí dřeviny nebo se jim vyrovnají. Dřeviny zařazené do druhé skupiny zaostávají svým vzrůstem za domácími dřevinami, ale ne natolik, abychom je z produkčního hlediska považovali za bezvýznamné. Dřeviny zařazené do třetí skupiny svým vzrůstem silně zaostávají za našimi domácími dřevinami a jejich využití jako hospodářských dřevin není v našich podmínkách reálné. Ale to v žádném případě neznamená, že bychom nemohli doporučit jejich další výsadby. Naopak v podmínkách lesů jakými jsou i Městské lesy Hradec Králové, tedy lesy výrazně navštěvované širokou veřejností, mají své nezastupitelné místo i tyto dřeviny, které sice v našich podmínkách nevynikají vysokou produkcí dřevní hmoty, ale svou přítomností vhodně zvyšují pestrost lesních porostů, přispívají ke zvyšování estetiky lesa a velice příznivě působí na veřejnost navštěvující lesní prostředí, která tak vidí snahu lesníků. Introdukce dřevin má v našich zemích již poměrně dlouhou tradici a práce lesníků v Městských lesích Hradce Králové na tuto tradici úspěšně navazuje. Jsem přesvědčen, že introdukované dřeviny mají v našich lesích své místo a při jejich výsadbách a rozšiřování na vhodných lokalitách se bude jejich zastoupení zvyšovat.
72
9. Summary
The main objective of this graduation theses is to make an inventory of introduced species of trees in area of Hradec Králové town forests, which means to find interest species of trees, evaluate their vitality, growth and health state in relation with conditions of local area and to make an appreciation their economic or other usage. This work should help to further understand to introducted species of trees, their needs and demands and their possible usage in conditions of our forest stands and our nature. On whole area of Hradec Králové town forests there were found 24 species of introducted tree species. (Pinus banksiana, Pinus nigra, Pinus Murrayana, Pinus rigida, Pinus strobus, Pinus ponderosa, Chamaecyparis lawsoniana, Pseudotsuga menziesii, Abies grandi, Abies concolor, Larix kaempferi, Picea pungens, Picea sitchensis, Picea orientalis, Tsuga canadensis, Betula papyrifera, Quercus rubra, Gleditschia triacanthos, Acer negundo, Acer saccharinum, Aesculus hippocastanum, Padus serotina, Populus trichocarpa, Robinia pseudoacacia) There were taken basic forest measurement values of every tree (breast-height diameter, high, diameter of crown and high of the beginning live crown) and some biometrics parameters of this species (health state, damage, fertility, natural reproduction etc.) The position of introducted trees was located by the GPS coordinates. Overall it was measured 1252 individuals of introducted tress in few tens of forest stands. The species of trees were dividend into four groups based on their produce characteristics, aesthetic sense, demands for the station and their behavior in competition with other species of trees. In the first group there are species of trees, which have big produce potential and their growth is same or bigger than growth of our home species of trees. It is Pinus nigra, Pinus strobus, Pseudotsuga menziesii, Abies grandis, Larix kaempferi, Quercus rubra and Populus trichocarpa. In the second group there are species of trees, which have smaller growth than our home species of trees, but we can‘t say they are unimportant from the produce viewpoint. The species of trees, which are in the third group have very small growth compared with our home species, but it doesn’t mean they are needless. This species of trees have the unique place in conditions of forests like Hradec Králové town forests, which means, in forest which are markedly visited by the general public. These species don’t excel by the high production of wood, but their presence increases the diversity of forest stands, they increase the forest’s aesthetics and it has very positive affect on the public visiting the forest environment. Introduction of trees has relatively long tradition in our countries. Work of foresters in this area successfully continues in this tradition. I believe that introduced species of trees have important place in our forests and their substitution will escalate.
73
10. Použitá literatura BEAN, W. J., 1980 Trees and Shrubs hardy in the British Isles. London: J. Murray, 868 s. ISBN 0-7195-2428-8. BURNS R. M., HONKALA B. H., 1990, Silvics Of North America Vol. 1 Conifers, Washington D.C., Agriculture Handbook 654, USDA Forest Serice. BURNS R. M., HONKALA B. H., 1990, Silvics Of North America Vol. 2 Hardwoods, Washington D.C., Agriculture Handbook 654, USDA Forest Serice. BUŠINA, F., 2007. Přirozená obnova douglasky tisolisté. Lesnická práce, 12:800-8001. CULEK M.,1996, Biogeografické členění České republiky [1. díl], Praha, Enigma, 347 s., ISBN 80-85368-80-4. ČÍŽEK, V., 2007. Jaké u nás můžeme pěstovat topoly?. Lesnická práce, 3:155-157. DEMEK, J., a kol. 1987, Zeměpisný lexikon Hory a nížiny, Praha, Academia nakladatelství Československé akademie věd, 584s. DEMEK, J., a kol., 1965, Geomorfologie Českých zemí, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 336 s. FRÝDL, J., ŠINDELÁŘ, J., 2004. Šlechtění a introdukce dřevin v ekologicky orientovaném LH. Lesnická práce, 2:76-77. HADINCOVÁ V. a kol., 1997, Invazní druh Pinus strobus v Labských pískovcích, Praha, Zprávy české botanické společnosti, 14:63-79. HERČÍK F., HERRMANN Z., VALEČKA J., 1999, Hydrogeologie české křídové pánve, Praha, Český geologický ústav, 118 s., ISBN 80-7075-309-9. HORÁK B., 1999, LESNICKÝ A DŘEVAŘSKÝ SLOVNÍK ANGLICKO-ČESKÝ A ČESKO ANGLICKÝ, Praha, Dan Hofbauer - REWIN, 343 s., ISBN 80-902-503-6-X. JANKOVSKÝ, L., 2001. Červená sypavka borovice MYCOSPHAERELLA PINI E. ROSTRUP běžným patogenem?, Lesnická práce. 7:318-320. KÁŇÁK, J.,2004, Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus., In: Hlavní úkoly pěstování lesů na počátku 21. století: sborník ze semináře Křtiny, 14. až 16. září Sest. J. Martinek. Brno, MZLU v Brně. KLIKA J., ŠIMAN K., NOVÁK F. A., KAVKA B., 1953, Jehličnaté, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 310 s.
74
KOBLÍŽEK J., 2006, Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Tišnov, Sursum, 551 s. ISBN 80-7323-117-4. KRÜSSMANN, G., 1978, Handbuch der Laubgehölze 1-3. Berlin, Hamburg: Paul Parey, 1400 s. ISBN 3-489-62222-7.5. LUKÁČIK, I., 2004, Vyhodnotenie archívu proveniencií borovice banksovej (Pinus banksiana Lamb.) v arborete Borova hora technické univerzity vo Zvolene, In: Introdukce dřevin a její perspektivy: sborník příspěvků, Křtiny, 3. října 2003, Tichá S., Úřadníček L., MZLU v Brně, 53 s., ISBN 80-7157-807-X. MUSIL, I., HAMERNÍK, J., 2007, Jehličnaté dřeviny: přehled nahosemenných i výtrusných dřevin : dendrologie 1, Praha, Academia, 352 s., ISBN 978-80-200-1567-9. PILÁT A., 1964, Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd, 507 s. PILÁT, A., 1953, Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků, Praha, SZN, 1100s. PLÍVA K., ŽLÁBEK I., 1986, Přírodní lesní oblasti ČSR, Praha, Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR ve SZN, 316 s. POKORNÝ, J., 1964, Listnáče lesů a parků, Praha, SZN, 365s. PRŮŠA E., 2001, Pěstování lesa na typologických základech, Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, 593 s. ISBN 80-86386-10-4. PŮLPÁN, L., 1994, Hodnocení růstu introdukovaných dřevin na území Městských lesů Hradec Králové. Brno: MZLU v Brně, 57s. QUITT, E., 1971, Klimatické oblasti Československa, Brno. REMEŠ, J., PODRÁZSKÝ, V., HART, V., 2006, Růst a produkce nejstaršího porostu douglasky tisolisté na území ŠLP Kostlec nad Černými lesy, In: Douglaska a jedle obrovská opomíjení giganti: sborník referátů, Kostelec nad Černými lesy, 12.-13. října 2006, ČZU FLE, 146 s., ISBN 80-213-1532-6. REMEŠ, J., ULBRICHOVÁ, I., PODRÁZSKÝ, V., 2002. Ekologické nároky a fukční význam smrku pichlavého. Lesnická práce, 7:306-307. SEDLÁČEK M., FALTYSOVÁ H., MACKOVČIN P., 2002, Královéhradecko, chráněná území ČR; sv. 5, Brno, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 409 s., ISBN 80-86064-45-X. ŠINDELÁŘ, J., BERAN, F., 2004. Srovnání druhů rodu Abies v lesích města Písku. Lesnická práce, 1:19-21.
75
ŠINDELÁŘ, J., BERAN, F., FRÝDL, J., NOVOTNÝ, P., 2004, Příspěvek k řešení otázky introdukce některých cizokrajných druhů rodu Abies v podmínkách PLO 10 – Středočeská pahorkatina z pohledu lesního hospodářství, In: Introdukce dřevin a její perspektivy: sborník příspěvků, Křtiny, 3. října 2003, Tichá S., Úřadníček L., MZLU v Brně, 53 s., ISBN 80-7157-807-X. ŠINDELÁŘ, J., FRÝDL, J., 2000. Provenienční plochy modřínu opadavého. Lesnická práce, 1:18-19. ŠINDELÁŘOVÁ J.,1987, Borovice černá a její populace ve Středočeské pahorkatině, Praha, Academia nakladatelství Československé akademie věd, 120 s. ÚRADNÍČEK, L., 2003, Lesnická dendrologie I.: Gymnospermae, Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 70 s., ISBN 80-7157-643-3. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J., 1995, Dendrologie lesnická, 1.část, Jehličnany, Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 130 s.,ISBN 80-7157-162-8. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J., 1998, Dendrologie lesnická, 2.část, Listnáče 1, Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 167 s.,ISBN 80-7157-162-5. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J., 2000, Dendrologie lesnická, 3.část, Listnáče 2, Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 138 s.,ISBN 80-7157-236-5. URBAN, J., 2000. K příčinám nadměrného hynutí borovice černé. Lesnická práce, 11:503-505. VIDAKOVIĆ, M., FRANJIĆ, J., 2004, Golosjemenjače. 3. vyd. Zagreb: Šumarski fakultet Sveučilišta u Zagrebu, 823 s. ISBN 953-6307-75-8. VIDAKOVIC, M., 1991, Conifers : morphology and variation. Zagreb: Grafički zavod Hrvatske, 754 s. ISBN 86-399-0279-8.8. VOKOUN J. A KOL., 2002, Příručka pro průzkum lesních půd, Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Jan Němeček a kol.) v lesnické praxi, Brandýs nad Labem, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 44s. ZEIDLER A., REJŠEK M., Vlastnosti dřeva borovice černé z Černokostelecka, In: Douglasky a jedle obrovská opomíjení giganti, Sborník referátů, Kostelec nad č. lesy, 12.-13. října 2006, ČZU FLE, 146 s., ISBN 80-213-1532-6. ZEIDLER, A., 2004, Střemcha pozdní – zdroj atraktivního dřeva v našich porostech, In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam: sborník příspěvků, Kostelec nad Černými lesy, 10.-11.11.2004, Neuhöferová, P.(ed), KPL FLE ČZU v Praze, 192 s., ISBN 80-213-1234-3.
76
11. Seznam příloh 11.1. - Klimadiagram 11.2. - Vymezení PLO 17 11.3. – Lokalizace Městských lesů Hradce Králové 11.4. – Naměřená data 11. 5. - Fotografie ze zájmového území 11. 6. – Obrysová mapa Městských lesů s lokalizací měřených dřevin
77
