ANALÝZA KRAJINNÝCH ZMĚN A JEJÍ VYUŽITÍ PRO NÁVRH ÚSES V OKOLÍ DAMBOŘIC ANALYSIS OF LAND USE CHANGES AND THEIR UTILIZATION FOR TSES PROJECT IN THE SURROUNDINGS OF DAMBOŘICE CADASTER Tereza Stránská1, Renata Eremiášová1, Eva Gruberová2, 1
2
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., pracoviště Brno, Lidická 25/27, Brno, 602 00,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 3, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie,
[email protected],
[email protected],
[email protected]
Abstract: The article deals with historical development and land use changes in the Dambořice cadaster and utilization of historical development for determination of ecological network in the landscape. Land use development has important influence on distribution of ecologically significant landscape segments. These segments are islands of ecologically stable communities. Old maps are very important informative source for geographers, historiographers and nowadays for environmentalists too. Old maps have an important role for designing of territorial system of ecological stability. Key words: old maps, land use changes, skeleton of ecological stability, territorial system of ecological stability Úvod Historické mapy jsou důležitým zdrojem informací nejen pro geografy, historiky, ale v poslední době i krajinné ekology. V průběhu historického vývoje krajiny měl způsob využívání země vždy zásadní vliv na zastoupení ekologicky významných segmentů krajiny, které tvoří jakési ostrůvky ekologicky stabilnějších společenstev. Jedním z nezastupitelných zdrojů informací o historickém využívání krajiny jsou staré mapové podklady, ty pak mohou sehrát důležitou roli při navrhování nových skladebných prvků územních systémů ekologické stability. Metodika Pro ekologickou stabilizaci zemědělské krajiny je důležité vymezení ekologicky významných segmentů krajiny. K tomuto účelu byla použita metodika biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (Buček, Lacina 1996). Ta se skládá z několika na sebe navazujících části: diferenciace potenciálního stavu geobiocenóz, diferenciace současného stavu geobiocenóz, kategorizace současných geobiocenóz podle intenzity antropogenního ovlivnění, kategorizace současných geobiocenóz podle stupně ekologické stability, a poslední je diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny včetně vymezení ekologicky významných segmentů krajiny. Vedle výše uvedeného metodického postupu biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí přispívá k vymezení těchto prvků také znalost a vyhodnocení historického vývoje krajiny. Základním zdrojem dat se staly staré mapové sady pořízené v rámci vojenských mapování v přibližně stejném měřítku (1:25 000), pokrývající území České republiky. Výjimkou tvoří mapy současnosti v měřítku 1:10 000, které byly jako jediné k dispozici (rok 2005).
Přehled topografických materiálů − II. rakouské vojenské mapování z roku 1836 v měřítku 1:28 800 − III. vojenské mapování z roku 1876 v měřítku 1:25 000 − Československé vojenské topografické mapy z roku 1953 v měřítku 1:25 000 − České vojenské topografické mapy z roku 1991 v měřítku 1:25 000 − Základní mapy ČR z roku 2005 v měřítku 1 : 10 000 Základem pro analýzy historického vývoje byla v první etapě ruční vektorizace zmíněných mapových sad v GIS prostředí (ArcView, verze 3x, ArcView, verze 9x). Objekty, které byly vektorizovány, byly stanoveny na základě srovnání mapových klíčů výše uvedených mapových sad. Bylo rozlišeno devět kategorií využití země (metodika VÚKOZ, nepublikováno): 1. - orná půda , 2. - trvalý travní porost (TTP), 3. - zahrada a sad, 4. - vinice a chmelnice, 5. - les, 6. - vodní plocha, 7. – zastavěná plocha, 8. - rekreační plocha, 0.- ostatní. Vzniknou tak navzájem porovnatelné rekonstrukční mapy využití země, které dávají generalizovaný obraz území interpretující staré mapové dílo z příslušného časového horizontu. Samotná analýza změn využití spočívá v překrytí zvektorizovaných vrstev a výpočtu počtu změn v jednotlivých kategoriích v průběhu sledovaného období. Počet změn vypovídá o stabilitě území z hlediska jeho využívání. Z hlediska vývoje krajiny je významné vymezení stabilních jader krajiny, to je ploch, u nichž nedošlo ke změnám forem využívání za celé sledované období. Analýza historického vývoje dovoluje rozlišit a přesně lokalizovat plochy s trvale nízkou intenzitou využívání a plochy, které po celou dobu sledovaného vývoje plnily stabilizační funkci v kulturní krajině (Lipský 2002). Ze skupiny ploch, které nebyly intenzivně zemědělsky obdělávány se mohou přednostně vyčleňovat existující nebo potenciální biocentra jako jádra revitalizace zemědělské krajiny. Stručná charakteristika území Zájmové území se nachází v Jihomoravském kraji, v severozápadní části okresu Hodonín, ve vzdálenosti 35 km jihovýchodně od Brna a 15 km západně od Kyjova (obr. 1). Hranice území je dána hranicí katastrálního území Dambořice o celkové výměře 2321 ha.
Obr. 1: Vymezení zájmového území Dambořice leží na rozhraní dvou bioregionů: na severu Ždánicko-litenčického a na jihu Hustopečského (Culek 1996). Tyto bioregiony tvoří přechod mezi dvěma provinciemi nacházejícími se v ČR a to provincie středoevropských listnatých lesů a provincie panonské. Dle geomorfologického členění (Mackovčin, Demek 2006) je území tvořeno třemi geomorfologickými celky: pahorkatinou a vrchovinou Ždánického lesa a Chřibů, pahorkatinou Hustopečskou a pahorkatinou Kyjovskou. Území je charakterizováno reliéfem typu pahorkatiny, v průměrné nadmořské výšce 250 m. Nejvyšším bodem je kóta 324 m n.m. v severovýchodní části území, nejnižším bodem je kóta 182 m n.m. v jihozápadní části katastru, kde potok Spálený opouští hranici katastru. Celé území zabírají převážně silně svažité táhlé hřbety nepravidelně přerušované
výraznými terénními zářezy a vzájemně oddělené plochými širokými depresemi. Poněvadž je celé území vystaveno silné erozi větrné i vodní, jejímu působení podléhají zvláště spraše (které tvoří na většině plochy území mateční půdní substrát), uplatňuje se zde silně smyv na svazích a akumulace v údolích. Z hlediska geologického leží katastr v oblasti tvořené horninami paleogenního stáří, krytými na většině území spraší. Paleogenní podloží, tvořené silně navětralým karpatským vápnitým pískovcem, vystupuje ve smytých polohách. Zde dává vznik písčitohlinitým půdám rázu rendzin, které jsou zahrnuty do okolních smytých černozemí a hnědozemí. Terénní deprese jsou vyplněny vápnitými nivními uloženinami, z převážně sprašového materiálu, splaveného z okolních svahů. Vytvořily se zde nivní půdy karbonátové. V hlubších horizontech se uplatňuje slabý oglejený proces vlivem trvalého nebo periodického zamokření spodní vodou. Hydrologicky náleží území do povodí Dyje. Vodu odvádí potok Spálený, který protéká v jižní části katastru, směrem východzápad. Spojuje se s potokem Salajka z Dambořic, který přitéká ze severu. Dle klimatického členění (Quitt, 1971) se celé území nachází ve dvou klimatických oblastech. Jižní část leží v teplé oblasti T4 a severní okraje v oblasti T2. Podnebí je tedy velmi teplé, poměrně suché, v chladnějších oblastech mírně vlhké. V zájmovém území je zastoupen 1. a 2. vegetační stupeň. Dubový vegetační stupeň zabírá zhruba 2/3 plochy a rozprostírá se na většině jižní části území. Bukodubový vegetační stupeň zaujímá 1/3 plochy především v severní zalesněné části katastru. VÝSLEDKY Charakteristika vývoje krajiny v okolí Dambořic Na území Dambořicka je možno dokumentovat stabilní dlouhodobě intenzivně zemědělsky využívanou krajinu s nízkým stupněm industrializace. Modelové území je charakteristické dlouhodobě vysokým podílem orné půdy a stabilním poměrem mezi lesem a bezlesím (tab. 1). Vývoj změn využití ploch byl analyzován na výše uvedených pěti mapových sadách od roku 1836 po současnost. Orná půda zaujímala již v období 2. vojenského mapování (1836) téměř polovinu (48 %) celkové rozlohy zájmového území. V průběhu cca 170 let se její výměra nějak výrazně nezměnila, nejvyšší podíl (62 %) vykazovala v období kolektivizace zemědělství (50. léta), kdy její výměra výrazněji stoupla především na úkor trvalých travních porostů, vinic a sadů. Druhou nejvýrazněji zastoupenou kategorií jsou lesy, jde především o stabilní lesní komplex nacházející se v severní části území, který je součástí Ždánického lesa. Ostatní menší plochy lesů, jak v minulosti tak dnes se vyskytují v území jen ojediněle. Plochu a polohu lesů lze označit za celé sledované období za stabilní, odolávající faktorům které způsobují změny využívání. Poměrně dynamicky se vyvíjela kategorie trvalých travních porostů (TTP), která tvořila v minulosti charakteristickou krajinnou mozaiku spolu s políčky, sady a vinicemi. Na počátku sledovaného období (rok 1836) byly TTP na svém maximu – téměř 10 %, nejčastěji se nacházely podél vodních toků, místy byl zaznamenán výskyt na mírných i prudších svazích. V období 50. let 20. století došlo k jejich dramatickému poklesu téměř na minimum, přestože v průběhu dalších let došlo k určitému navýšení, nikdy se nedostaly na úroveň z roku 1836. Výrazný pokles výměry byl způsoben především intenzifikací zemědělství, kdy docházelo k převodu travních porostů na ornou půdu, vymizela většina drobných mezí, ale i nivní louky. Trvalé travní porosty lze označit v zájmovém území z hlediska využívání za značně nestabilní, do současnosti se zachovaly pouze ojedinělé fragmenty z původních ploch. Další kategorie, které jsou pro zájmové území typické jsou vinice a sady. Vinice v období 2. a 3. vojenského mapování tvořily asi 3 % výměry katastru, typické byly úzké, rozlohou menší plochy roztroušené po velké části území. Podmínky pro pěstování vinné révy v Dambořicích jsou dány kopcovitým terénem se svahy obrácenými k jihu, půdním složením, dostatkem svitu a dobrými klimatickými podmínkami. Vinnou révou byly v minulosti mnohdy osázeny všechny kopce a svahy s tradičními názvy Staré a Nové hory. Období na přelomu 19. a 20. století lze z hlediska vinic považovat za problematické, důvodem byla kalamita způsobená révokazem, který napadl většinu vinic na jižní Moravě. V padesátých letech tak doznaly vinice svého historického minima (1%). Opětovný nárůst ploch vinic byl zaznamenán na mapových podkladech z 90. let., postupně
docházelo k novému velkoplošnému zakládání vinic. Obdobný vývoj doznala také kategorie zahrady a sady. Obraz krajiny se tak od 50. let 20. století začal měnit a původní mozaika pozemků s drobnou držbou je nahrazena velkoplošnými bloky, dá se hovořit o tzv. zjednodušení krajinné struktury. V období 2. vojenského mapování byla v území zaznamenána jedna vodní plocha (33 ha), při jihozápadním okraji zájmového území, v průběhu následujících let však byla vysušena a nahradila ji z části pole a TTP. Zastavěná plocha představovaná obcí Dambořice má podle očekávání vzrůstající tendenci, již v období 2. vojenského mapování zaujímá svou údolní polohu při vodním toku Salajka. První písemná zmínka se váže již k roku 1141, význam samotných Dambořic posílila důležitá obchodní cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Hostěrádky a odtud na Brno. Tab. č. 1: Výměry a procentické zastoupení jednotlivých kategorií využití země ve sledovaných časových obdobích kategorie využití země orná půda trvalý travní porost zahrada a sad vinice a chmelnice les vodní plocha zastavěná plocha rekreační plocha ostatní výměra celkem (ha)
1836
%
1876
%
1953
%
1991
%
2005
%
1107,34 47,85 1249,49 53,99 1434,22 61,98 1186,81 51,29 1198,45 51,79 222,35 9,61 188,99 8,17 0,02 0,00 28,47 1,23 43,81 1,89 11,56 0,50 35,90 1,56 0,00 0,00 76,39 3,30 72,05 3,11 70,22 3,03 64,20 2,78 25,37 1,10 113,94 4,92 98,43 4,25 821,60 35,51 732,49 31,65 799,44 34,55 823,54 35,59 818,23 35,36 33,56 1,45 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 47,41 2,05 42,97 1,85 54,99 2,38 84,89 3,67 82,05 3,55 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 1,02 0,04 2314,04 100,00 2314,04 100,00 2314,04 100,00 2314,04 100,00 2314,04 100,00
Vymezení kostry ekologické stability Prvním krokem při vymezování kostry ekologické stability je vymezení potenciálního stavu biocenóz. V zájmovém území bylo na základě disponibilních podkladů a terénního průzkumu vymezeno celkem 10 skupin typů geobiocenů 1. a 2. vegetačního stupně. Potenciální biocenózy tvoří na polovině území doubravy s ptačím zobem, na 31 % území byly zastoupeny typické bukové doubravy. V okolí vodních toků jsou zastoupeny habrojilmové jaseniny nižšího stupně a habrojasanové olšiny. Pouze okrajově se vyskytují lipové bukové doubravy, typické doubravy, babykové doubravy a javorové bukové doubravy. Aktuální stav krajiny však dokazuje jednoznačnou převahu zemědělské půdy. Většinu území zaujímají rozsáhlé lány orné půdy s velmi nízkou ekologickou stabilitou. Typické pro okolí Dambořic jsou zbytky drobných sadů a vinohradů, které zůstaly částečně zachovány. Většina vinic je však opět velkoplošných. Z hlediska ekologické stability jsou nejcennější postagrární lada a meze, které však zůstaly zachovány jen v malém množství. V zájmovém území jsou tyto prvky tvořeny především teplomilnými keřovými společenstvy. Na severu území jsou pak významně zastoupeny lesy, které jsou z hlediska ekologické stability velmi cenné. Lesy jsou součástí komplexu Ždánického lesa, který byl vyhlášen za přírodní park. Na základě srovnání aktuálního a potenciálního stavu vegetace byla vymezena kostra ekologické stability. Kostra ekologické stability se skládá z 21 ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK), které tvoří ostrůvky ekologicky stabilnějších společenstev. Celková výměra polygonových prvků kostry ekologické stability činí 232, 64 ha, což je 10 % z celkové výměry. Z těchto 21 ekologicky významných segmentů krajiny se zde vyskytují 2 biocentra regionálního významu (145, 7 ha), 13 biocenter lokálního významu (86, 94 ha), 5 biokoridorů lokálních funkčních (celková délka 5934 m) a 1 biokoridor lokální částečně funkční (4492 m). Byl zde uplatněn princip relativního výběru, kdy do kostry ekologické stability byly zahrnuty také segmenty méně stabilní, které jsou však v zemědělské krajině ekologicky významné. Převážná část EVSK však byla vymezena v lesních komplexech. Na zemědělské půdě jsou segmenty rozmístěny
zcela nedostatečně a není zajištěna především jejich plná funkčnost. Z těchto důvodů bylo nutné přistoupit k návrhu územního systému ekologické stability. Návrh skladebných prvků územních systémů ekologické stability Na základě vyhodnocení historického vývoje krajiny byly navrženy lokality pro založení nových skladebných prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES), tak aby byla alespoň částečně doplněna kostra ekologické stability (obr. č. 2). Reálný návrh ÚSES vychází z konkrétních poměrů v zájmovém území (majetkových) a proto nebylo možné vytvořit návrh zcela optimálně. Na základě výše uvedených skutečností byla navržena 2 lokální biocentra lesního charakteru. Jejich celková výměra činí 8,9 ha. Složení odpovídá potenciální vegetaci habrojilmových jasenin v nivě vodního toku a doubrav s ptačím zobem u druhého biocentra poblíž obce Dambořice. Nezastupitelnou úlohu plní v zemědělské krajině biokoridory. Vzhledem k tvarovým dispozicím jsou z hlediska realizace méně problematické. Celkem je navrhováno 6 biokoridorů s lokálním biogeografickým významem. Pro zajištění funkčnosti je navrhována šířka 15 m o celkové délce 4722 m.
Obr. č. 2: Ekologická síť zájmového území
Závěr Cílem příspěvku bylo seznámit s využitím analýz historického vývoje pro návrh a doplnění územního systému ekologické stability v katastrálním území Dambořice, které se nachází v Jihomoravském kraji, v severozápadní části okresu Hodonín, ve vzdálenosti 35 km jihovýchodně od Brna a 15 km západně od Kyjova. Na území Dambořicka je možno dokumentovat stabilní dlouhodobě intenzivně zemědělsky využívanou krajinu. Území je charakteristické dlouhodobě vysokým podílem orné půdy a stabilním poměrem mezi lesem a bezlesím. Naopak dynamicky se v průběhu sledovaného období měnily především trvalé travní porosty, drobné vinice a sady. Obraz krajiny se začal intenzivně měnit od 50. let 20. století , kdy původní mozaika pozemků s drobnou držbou je nahrazena velkoplošnými bloky. V průběhu sledovaného období tak došlo k výraznému zjednodušení krajinné struktury. Na základě terénního průzkumu byla vymezena kostra ekologické stability, která tvoří cca 10 % z celkové plochy katastrálního území. Při návrhu nových skladebných prvků ÚSES byly využity výsledky analýz pro návrat alespoň několika původních krajinných struktur. Provedené analýzy dokazují využitelnost analýz nejen v oblasti geografie, ale i v oblasti krajinného plánování a projektování s cílem zvýšit ekologickou stabilitu intenzivně zemědělsky využívaných oblastí.
Studie je výstupem výzkumného záměru MSM 6293359101 - Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzity v kulturní krajině v kontextu dynamiky její fragmentace – část 1 Kvantitativní analýza dynamiky vývoje krajiny ČR za posledních 250 let (dynamika fragmentace krajiny).
Literatura a prameny Buček, A., Lacina,J., Míchal, I, 1996: An ecological network in the Czech republic. Veronica Brno, 44 p. Culek, M., 1996: Biogeografické členění České republiky.Enigma, Praha. 347 s. ISBN 80-8536880-3 Demek, J. , Mackovčin, P. et al., 2006: Zeměpisný lexikon ČR, Hory a nížiny. AOPK Praha, 580 s. ISBN 80-86064-99-9 Lipský, Z, 2002: Sledování historického vývoje krajinné struktury s využitím starých map. In: Němec, J. (ed.), Krajina 2002 od poznání k integraci, 44 – 48 s., MŽP, Ústí nad Labem. Quitt, E., 1971: Klimatické oblasti Československa.Studia Geographica 16. GÚ ČSAV Brno
