Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie
Krajinně-ekologické hodnocení populací stromových vrb na části území LZ Židlochovice.
Diplomová práce
Autor
Radek Nečas
Vedoucí diplomové práce
Doc. Petr Maděra
BRNO 2006
PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval Doc. Petru Maděrovi za ochotnou výpomoc při zpracovávání diplomové práce, Dr. Michalu Hribovi za ochotné a podnětné konzultace, ing. Martinu Klimánkovi za cenné rady pro práci s Topolem, RNDr. Michalu Tomšovskému, Ph.D. za určení dřevokazných hub, ing. Kamilu Královi za poskytnutí možnosti konverze souřadnic v software Garmin, ing. Martinu Svátkovi za možnost zpracování map v učebně v programu Topol 2001, ing Jarmile Dreslerové za rady při zpracování interaktivních map, zaměstnancům ČÚZK za ochotné poskytnutí digitálních map. Velmi děkuji také rodině a přátelům za projevenou podporu při zpracovávání diplomové práce.
2
Prohlašuji a svým podpisem stvrzuji, že jsem diplomovou práci na téma: Krajinněekologické hodnocení populací stromových vrb na části území LZ Židlochovice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby diplomové práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně
…………………………….. Radek Nečas
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta
3
Abstrakt Lužní krajina Údolní nivy řek patří v našich podmínkách mezi části krajiny ekologicky nejcennější, přírodně nejrozmanitější a nejdynamičtější, s nejvyšší produkci biomasy. Lužní les se kdysi vyskytoval ve velkých plochách kolem dolních toků velkých řek, a to jak v Čechách, tak i na Moravě a na Slovensku. Jeho existence byla podmíněna především záplavami a vysokou hladinou půdní vody. Již ve středověku byly lužní lesy ve značné míře přeměněny na louky a pole. Zejména však v důsledku regulací řek a stavby vodních děl jsou v dnešní době lesy zachovány pouze v úzkém pruhu podél řek, např. v Polabí a v Poohří v Čechách, v Poodří, Pomoraví a Podyjí na Moravě, a na Slovensku v Podunají.
Klíčová slova : lužní les, stromové vrby, inventarizace, management
Floodplain landscape Floodplains are counted among the most ecologically valuable, the most naturally diverse and the most dynamic parts of the landscape, with the highest production of biomass. Floodplain forest - once upon a time there were very large forests in the low areas adjacent to some of the big rivers in Bohemia, Moraviaand Slovakia. During this time, there existed a high water table with wet soils. As time passed the floodplain forests changed into meadows and fields. This was a consequence of marís regulation of these rivers. Nowadays, forests only exist in thick belts along the rivers, for example, in the countryside of Polabí and Poohří in Bohemia, Poodří, Pomoraví and Podyjí in Moravia and Podunají in Slovakia. The story ends badly with the continuing regulation of the river basins.
Keywords: floodplain forest, willowtrees, inventory, management
4
Anotace Radek Nečas Krajinně-ekologické hodnocení populací stromových vrb na části území LZ Židlochovice. Landscape – ecological assesment of the willowtrees populations (Salix alba, Salix x rubens and Salix fragilis) on the part of the Židlochovice Forest Enterprise
Cílem této práce je na základě terénních průzkumů zaevidovat stromové vrby (Salix alba, Salix x rubens and Salix fragilis) z hlediska jejich růstových parametrů, zjistit druhovou rozmanitost takovýchto jedinců, v rámci jednotlivých druhů provést rozbor jejich růstu a přispět tak k poznání potenciálních růstových možností těchto dřevin. Úkolem je v neposlední řadě i zhodnocení jejich zdravotního stavu a především návrhu péče o tyto dřeviny na principech trvalosti z krajinně ekologického hlediska.
Celkem je zmapováno 698 mohutných stromů. Dřeviny jsou lokalizovány souřadnicemi WGS-84 pomocí přístroje GPS a zakresleny v orto mapách o měřítku 1 : 1 000
The goal of this work is to take records of willowtree ( Salix alba, Salix x rubens and Salix fragilis) on the basis of a field survey with respect to their growth parameters and to determine their diversity in the area under study, to analyze the growth of individual tree species and to contribute in this way to the knowledge of potential growth possibilities in these tree species. Another task of the work was to make an assessment of their health condition and to propose tending measures for the tree species that would be based on the principles of sustainability with respect to landscape ecology.
There is a total of 698 sizeable trees mapped, whose WGS-84 coordinates were localized by using GPS and plotted in orto maps at a scale of 1 : 1000.
5
Obsah: 1. Úvod 1.1Cíl práce a jeho zdůvodnění
8
1.2. Pojem populace
8
2. Literární přehled – taxonomie, ekologie, rozšíření, pěstování vrby bílé, křehké, červenavé
10
2.1 Rod vrba
10
2.2 Rozdělení domácích druhů vrb
10
2.3 Základní ekologické vlastnosti vrb
11
2.3.1 Nároky na světlo
12
2.3.2 Vztah k vodě
12
2.3.3 Vztah k půdě
12
2.4 Botanické popisy sledovaných druhů, rozšíření, morfologie, hospodářský význam
13
2.4.1 Salix alba L. - vrba bílá
13
2.4.2 Salix fragilis L. - vrba křehká
15
2.4.3 - Salix x rubens Schr. - vrba červenavá
17
2.5 Pěstování vrb, historické souvislosti
17
2.6 Hlavatá vrba
21
3. Materiály a metody práce
22
3.1 Vymezení území
22
3.2 Terénní práce
22
3.3 Zpracování výsledků
23
4. Přírodní poměry studovaného území
29
4.1 Lokalizace území
29
4.2 Biogeografické členění
29
4.3 Geomorfologické členění
29
4.4 Geologické a půdní poměry
30
4.5 Klimatické poměry
31
4.6 Hydrologické charakteristiky území
32
6
4.7 Ochrana přírody
33
4.7.1 Revitalizace v lužních lesích
33
4.7.2 Zvláště chráněná území
33
4.8 Typologické členění lužních lesů
36
4.8.1 Rozdělení lužních lesů na stupně dřevin dle Mezery
36
4.8. 2 Typologické rozdělení lužních lesů dle Zlatníka
38
4.8.3 Geobiocenologická typizace dle Bučka a Laciny (1999)
39
5. Výsledky
42
5.1 Vrba bílá (Salix alba)
42
5.2 Vrba červenavá (Salix x rubens )
43
5.3 Vrba křehká (Salix fragilis )
45
5.4 Zhodnocení v rámci lokalit
47
5.5 Návrh opatření pro záchranu genofondu a možnosti repatriace
52
6. Diskuse
55
7. Závěr
57
8.Použitá literatura
58
9. Summary
60
10. Seznam příloh:
61
7
1. Úvod
1.1Cíl práce a jeho zdůvodnění Cílem diplomové práce je shromáždit dostupné údaje o výskytu stromových vrb druhu Salix alba, Salix x rubens a Salix fragilis ve vybraném území, na základě terénních průzkumů zhodnotit taxonomii, základní biometrické parametry, zdravotní stav, přirozenost výskytu, historii růstu a ekologicky charakterizovat stanoviště. Navrhnout způsob péče o zjištěné jedince a opatření pro záchranu genofondu včetně možností repatriace (množení, vytipování vhodných stanovišť). Sledované území zahrnuje polesí Židlochovice a polesí Velký dvůr. Práce je zaměřena především na monitoring statných mohutných jedinců stromových vrb, dále si také všímám zmlazení a nalezení vhodných stanovišť pro další rozšíření vrb.
1.2. Pojem populace Populace je soubor jedinců téhož druhu na určitém území, mezi nimiž je obvykle možná trvalá výměna genetických informací. Každá populace je dokonale přizpůsobena obývanému prostředí, které může být příčinou vzniku nejrůznějších adaptací. Proto má každá populace svůj specifický genofond, tj. soubor genetických vloh všech jejích příslušníků. Kromě specifických selekčních tlaků má na utváření a zachování genofondu populace vliv její velikost, mutabilita, migralita jedinců (tok genů), příp. genetický drift (únik genů). Do populace přicházejí jedinci z jiných, různě vzdálených populací a přinášejí nové genetické vlohy, obdobně ji jiní jedinci opouštějí a při malé početnosti může populace některé vlohy ztratit. Čím jsou podmínky prostředí populace nebo souboru populací odlišnější od ostatních a čím je populace izolovanější, tím bude její genofond vyhraněnější, což může být předpokladem vzniku poddruhu nebo samostatného nového druhu. Větší populace v dlouhodobě heterogenním prostředí s rozmanitějšími selekčními tlaky bude geneticky pestřejší než populace malá žijící v homogenním prostředí. V této souvislosti se hovoří o genetické struktuře populace. Populace tedy není jen základní ekologickou jednotkou, ale i rozhodující úrovní, na které se realizuje evoluční proces. Populace se vyznačuje velikostí, rozmístěním jedinců v prostoru, vnitřní strukturou,
8
rychlostí rozmnožování, přežíváním potomstva, kolísáním početnosti a dalšími vlastnostmi. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ 2000)
9
2. Literární přehled – taxonomie, ekologie, rozšíření, pěstování vrby bílé, křehké, červenavé
2.1 Rod vrba Rod vrba je rodem botanicky velmi zajímavým. Vzrůstová rozmanitost rodu Salix je obdivuhodná a její výjimečnost mezi ostatními druhy dřevin nepochybná. Tak například vrba bílá (Salix alba L.), která je součástí lužních ekosystémů, kde tvoří jednu z hlavních složek porostní skladby dřevin, dosahuje až 35 m výšky a výčetního průměru přes 100 cm. Naše nejmenší vrba - vrba bylinná (Salix herbacea L.), která zaujímá vysokohorské polohy alpinského až subniválního pásma vytváří svými plazivými výhonky drobné zakrslé keře nebo polšltáře, dosahující výšky 6-8 cm. Patří tak mezi nejmenší druhy celého rodu. (ŠIMÍČEK, 1992)
2.2 Rozdělení domácích druhů vrb Vrby rostoucí na našem území je možno rozdělit na vrby stromové, keřové a nízké, zakrslé keře. Pro snadnější orientaci a praktické použití je uvádím v následujícím přehledu: Rozdělení domácích druhů vrb podle vzrůstu A Stromové vrby: Salix alba, Salix fragilis,
Salix daphnoides, Salix elaeagnos,
Salix pentandra, Salix
caprea B
Keřové vrby:
1. Vyšší keře > 3 m: Salix purpurea, Salix triandra, Salix viminalis, Salix myrsinifolia 2. Střední keře 2-3 m vysoké Salix cinerea, Salix aurita, Salix appendiculata, Salix silesiaca 3. Nízké keře do l m výšky Nižších poloh: Salix repens, Salix starkeana (v současné době nezvěstná), Salix myrtilloides , Salix bicolor, Salix rosmarinifolia Vyšších poloh - subalpinské pásmo: Salix hastata, Salix lapponum
10
C
Zakrslé vrby - alpinské pásmo
Salix herbacea
Rozšíření vrb Vrby u nás rostoucí osídlují poměrně rovnoměrně celé naše území. Na nejnižší polohy je vázána S. alba a S. viminalis. Z oblasti nížin stoupá do nižších horských poloh S. repens, S. triandra, S. rosmarinifolia, S. fragilis, S. cinerea, S. purpurea, S. caprea. Na úpatích horských svahů, na štěrkovitých náplavech podhorských a horských bystřin v karpatské oblasti se vyskytují S. daphnoides a S. elaeagnos. Z pahorkatin do vyšších horských poloh vystupují S. pentandra, S. aurita, S. caprea. Za horské druhy, chybějící zcela v rovinách, možno počítat S. appendiculata, S. silesiaca, S. hastata. V blízkosti vysokohorských bystřin a pramenišť v pásmu 1500-1900 m n. m. rostou S. lapponum, S. bicolor. Skalní droliny nejvyšších poloh, sněhová vyležiska jsou místa, kde se nachází S. herbacea. (ŠIMÍČEK, 1992)
2.3 Základní ekologické vlastnosti vrb Široké ekologické spektrum vrb je dáno rozsáhlým areálem, který vrby ve svém celosvětovém rozšíření zaujímají. Různorodost životních podmínek v mírném pásmu severní polokoule, chladných oblastí Severu a Arktidy na jedné straně, teplé oblasti Jižní Ameriky, Afriky a tropické Indie na straně druhé, dávají tušit rozsah ekologické rozpětí tohoto rodu. Také šíře vertikálního rozšíření některých druhů vrb jasně ukazuje na ekologickou amplitudu nesrovnatelnou s jinými dřevinami. Vrby rostou na různých geologických podkladech: na krystaliniku i na vápencích, na těžkých půdách, ale i na píscích, štěrcích a štěrkovitých náplavech, na půdách kyselých, na rašelinách i na sterilních půdách. Vrby dobře snášejí přebytek vody v půdě. Mnohým druhům nevadí zamokření půdy, některé snadno a bez fyziologických potíží překonávají dlouhodobé záplavy. Jíva a některé vysokohorské druhy se vyrovnají i s relativním nedostatkem vody v půdě. Světlomilnost je však společným znakem všech vrb. Z ekologického hlediska jsou vrby dřevinami nenáročnými. Snášejí poměrně dobře různé půdní prostředí. Jsou také značně přizpůsobivé změnám ve vodním režimu. Jejich vztah ke světlu možno však označit za vyhraněný. Ze základních ekologických vlastností vrb uvádím v této kapitole rámcové poznatky
11
ve vztahu ke světlu, vodě a půdě. Podrobnější údaje jsou uvedeny v další části při popisu sledovaných druhů. (ŠIMÍČEK, 1992) 2.3.1 Nároky na světlo Vrby se svými nároky na světlo řadí mezi dřeviny s maximálními požadavky na sluneční záření. Patří mezi heliofyty. Světlomilnost je charakteristická pro všechny druhy vrb, jen několik z nich snese mírné boční zastínění. Jsou to některé širokolisté druhy, jejichž výskyt je vázán na lesní oblasti. Řadí se k nim jíva (Salix caprea L.), vrba ušatá (Salix aurita L.), vrba slezská (Salix silesiaca Willd.), vrba velkolistá (Salix appendiculata Vili.). (ŠIMÍČEK, 1992) 2.3.2 Vztah k vodě Většina druhů rodu Salix je v ohledu požadavku na vláhu výrazně specializována. Lze proto zhruba rozlišit typy vrbových stanovišť s vodou stagnující, proudící, stanoviště s množstvím vláhy z vysokých srážek a stanoviště s relativním nedostatkem vody. U mnoha druhů vrb přenesených do kultury byla zaznamenána velká přizpůsobivost značnému nedostatku vláhy. Z rozborů vyplynulo, že společným znakem mnoha druhů vrb není požadavek velkého množství vody v půdě, ale spíše malá závislost na množství přístupné vody a schopnost dobře snášet její nadbytečné množství. Dalším fenoménem je schopnost vyrovnat se s velkým kolísáním množství vody v půdě a snášet velké výkyvy ve výšce hladiny spodní vody. Tyto vlastnosti předurčují vrby k použití pro vegetační práce kolem toků, vodních nádrží nebo přehrad. Rozhodujícím činitelem pro zdárný růst je pohyb vody v půdě. Stojaté vody nesou s sebou neprovzdušenost půdy, která je velkou překážkou pro růst vrb. Takové podmínky trvale snášejí jen některé druhy, např. vrba popelavá (Salix cinerea L.). Podél bystřin s proudící vodou je hojně rozšířena vrba nachová (Salix purpurea L.). Vysokohorské bystřiny a volná místa bezprostředně kolem osídluje vrba Japonská (Salix lapponum L.) nebo vrba šípovitá (Salix hastata L.). Relativní nedostatek vody v půdě snáší nejlépe jíva (Salix caprea L.). (ŠIMÍČEK, 1992) 2.3.3 Vztah k půdě Půda a geologický podklad ovlivňují sice rozšíření a růst vrb, ale vyhraněný vztah k tomuto činiteli mají jen některé druhy. Těžké půdy vyhovují vrbě košíkářské (Salix viminalis L.), vrbě bílé (Salix alba L.), vrbě křehké (Salix fragilis L.) a jejím křížencům (Salix x rubens). Štěrkovité náplavy osídlují S. purpurea, S. elaeagnos a S. daphnoides. Na extrémně kyselých půdách rostou S. repens, S. livida, S. myrtilloides, S. pentandra. Mezi acidofilní druhy patří S. aurita, S. lapponum, a S. herbacea. (ŠIMÍČEK, 1992) 12
2.5 Botanické
popisy
sledovaných
druhů,
rozšíření,
morfologie,
hospodářský význam 2.4.1 Salix alba L. - vrba bílá Naše největší stromová vrba. Na dobrých stanovištích dosahuje výšky 30-35 m a výčetní tloušťky přes l m. Vytváří obyčejně rovný kmen s korunou poměrně vysoko nasazenou, štíhlou, metlovitou. Silná hnědošedá borka bývá na kmeni podélně rozpukaná. Větví se v ostrém úhlu a jen nejsilnější větve jsou podélně brázdité, jinak kůra větví bývá hladká, hnědošedá, šedá, u var. vitellina žlutá, žlutohnědá. Koncové větve bývají tenké, dlouhé, převislé. Mladé prýty jsou různě zbarvené od odstínů světlých - hnědožlutých, až po odstíny tmavé - hnědošedé, červenohnědé, vždy však bělo-šedě chlupaté, nelámavé. Pupeny jsou kuželovité, poněkud sploštělé, chlupaté. Mladé letorosty a pupeny částečně olysávají. Dřeň je široká, pravidelná, okrouhle hranatá. Listy jsou střídavě postavené, kopinaté až úzce kopinaté, 6-14 x x 1-2 cm velké, asi uprostřed nejširší, krátce řapíkáté (do l cm). Čepel listová je na líci špinavě zelená, matně lesklá, na rubu šedozelená, po obou stranách šedobíle chlupatá. Stříbrošedé zbarvení listů dává typický šedavě bílý vzhled celé koruně. Listy během léta olysávají, hlavně však na líci, rub listu (5) zůstává ± chlupatý. Okraj listu je jemně žláznatě zubatý. Střední žilka na obou stranách listu vyniklá, postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 30°. Krátký řapík je chlupatý, v horní části nejčastěji se dvěma, někdy však s několika žlázkami nebo žláznatými výrůstky. Palisty jsou drobné, úzce kopinaté až čárkovité, chlupaté, se shlukem žlázek na bázi, záhy opadávající. Vrba bílá rozkvétá hned po rašení listí. Jehnědy se objevují na krátkých listnatých větévkách dlouhých 1-2 cm. Prašníkové jehnědy jsou tenké, válcovité, až 8x60 mm velké, tyčinky 2, nitky volné, ve spodní části šedobíle kadeřavě chlupaté, až dvakrát delší listenu, prašníky žluté. Listeny jsou žlutozelené, kopinaté, celokrajné, na okraji řídce kadeřavě chlupaté, báze listenu hustě chlupatá. Nektariové žlázky 2, přední delší, čárkovitá, zadní vejčitá asi do 1/5 listenu. Pestíkové jehnědy jsou kratší, štíhlejší asi 5x40 mm. Kuželovitý semeník (13) je krátce stopkatý - téměř přisedlý, lysý, délky listenu nebo málo delší, čnělka krátká, blizna podlouhlá, dvouklaná. Listen podobný jako u samčích květů. Nektariová žlázka l, zadní, oválná, délky stopky semeníku nebo poněkud delší. Nástěnná lišta plodolistu (fylomu) nese 6-8 vajíček (15). Kvete koncem dubna a v květnu. Lysé tobolky dozrávají asi po pěti týdnech.
13
Dřevo je řídké, hrubovláknité, roztroušeně pórovité, měkké, ohebné, houževnaté a pružné, snadno se štípe, je však málo trvanlivé a snadno podléhá hnilobě. Rozšířena je téměř po celé Evropě, její areál zasahuje i do Asie. Vyskytuje se v lužních lesích, teplejších a vlhčích oblastech na území celého našeho státu a stoupá podél vodních toků až do podhorských údolí (600 m n. m.). Její přirozené rozšíření je však v lužních oblastech, kde osidluje břehy řek a potoků a zároveň s topoly a olší lepkavou tvoří hlavní složku lužních porostů. Podle typologického zařazení uplatňuje se v souboru c skupin lesních typů, nejvíce však ve skupině Saliceto-Alnetum. Hospodářský význam: jako výnosová dřevina v lesním hospodářství. Dřevo se používá k výrobě celulózy, dřevité vlny, překližek, k výrobě rýsovacích prken, beden, ke stavbě člunů, pálí se na kreslířský uhel. Dává však špatné palivo. Pěstovala se hojně jako hlavatá vrba pro těžbu větví na pálení nebo proutí na košíky. Velmi vyhledávána košíkáři bývá var. vitellina pro krásné žluté proutí, stejně jako její formy s kůrou oranžovou nebo červenou. Vrba bílá má velký význam pro vodní hospodářství při úpravách toků jako jedna z hlavních dřevin břehových a doprovodných porostů nížinných oblastí. Její bohatý a pevný kořenový systém se výborně hodí pro stabilizaci upravených břehů a ve směsi s ostatními dřevinami může při vhodném použití zajistit jejich dokonalou ochranu. Je přitom prvkem levným, přirozeným, krajino-tvorným, s velkým estetickým účinkem. Velká růstová energie vylučuje však její použití při zpevňování samotných profilů koryt (řízky, vrbové krytiny, oživené kamenné rovnaniny), ať již samostatně nebo ve směsi s ostatními druhy vrb, které předrůstá a potlačuje. V sadovnictví se úspěšně uplatňuje Salix alba L. var. vitellina se žlutým zbarvením větví a její formy. Forma se sloupovitou korunou: Salix alba L.' Vitellina Pyramidalis' m. a forma s převislými větvemi: Salix alba L. Vitellina Pendula' f. Obě jsou velmi dekorativní, zvláště cv. Vitellina Pendula je často vysazován. K úspěšně používaným křížencům vrby bílé v sadovnictví patří vrba náhrobní (Salix x sepulcralis Sim.), kde jedním z rodičů je z největší pravděpodobností žlutá, převislá forma vrby bílé (Salix alba L. 'Vitellina Pendula'), druhý z rodičovského páru vrba babylonská (Salix babylonica L). Mladé větve vrby náhrobní jsou tenké, dlouze vlasovitě splývavé, krásně žlutě vybarvené, které u dospělých stromů sahají až k zemi, nebo vodní hladině. Vyskytuje se pouze jako prašníkový klon. Jehnědy často se zrůdnými květy a hálkovitými novotvary . Velmi krásná smuteční vrba s bizarní stavbou koruny je s oblibou vysazována jako solitérní dřevina. K dalším oblíbeným kultivarům patří vrba Basfordova (Salix basfordiana Seal.), kříženec Salix alba ' Vitellina' x Salix fragilis s velmi nápadně oranžovou barvou větví. Ve srovnání 14
s předcházejícími kultivary má vrba Basfordova silnější a tužší větévky, které se snadno odlamují podobně jako u Salix fragilis. U nás rozšířený pestíkový kultivar. V přírodě se nachází velmi častý kříženec vrby bílé (Salix alba L.) a vrby křehké (Salix fragilis L.) - Salix x rubens Schr., spontánně rozšířený v místech společného výskytu obou rodičů. (ŠIMÍČEK, 1992) 2.4.2 Salix fragilis L. - vrba křehká Druhá naše největší vrba, středně vysoký strom dorůstající obvykle 15-20 m výšky a výčetní tloušťky kolem 50-75 cm. Kmen mívá krátký, křivý, rozvětvený, korunu širokou, rozkladnou, řídkou, nápadně větevnatou, nízko nasazenou, větve silné, křivolaké. Borka kmene je tlustá, hluboko brázditá, hnědošedá. Kůra starších větví je silně rozpukaná a jen nejmladší větve jsou hladké se šedým nebo hnědošedým odstínem. Jednoleté prýty jsou štíhlé, tenké, poněkud hranaté, obloučnatě zakřivené, světle žlutošedé nebo zelenošedé, lesklé, lysé, v místě nasazení sklovitě křehké, lámavé. Větví se téměř v pravém úhlu. Dřeň je široká, nepravidelně pětiboká. Pupeny
jsou střídavé, kuželovité, dlouze špičaté, málo zmáčklé, někdy stranou
vyhnuté, křivé, silně lesklé, šedožluté nebo hnědožluté, po zaschnutí šupiny hnědé až černohnědé, se světlým proužkem na bázi, lysé. Listy jednoduché, 6-17x1-4 cm velké, řapíkaté (-2,5 cm), podlouhlé nebo vejčitě kopinaté, nejširší ve spodní polovině čepele, na bázi tupě sbíhávé nebo zaokrouhlené, nahoře protáhlé v dlouhou vyhnutou špičku. Okraj listu je nepravidelně hrubě žláznatě zubatý. Čepel listová je na líci svěže až temně zelená, v mládí lepkavá, lesklá, na rubu modrozelená nebo šedozelená se světlým voskovým povlakem, který zvýrazňuje nápadnou síťovitou žilnatinu. Listy jsou již od mládí po obou stranách lysé. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 50°. Hlavní žilka je na líci málo, ale na rubu silně vystouplá. Na řapíku u listové čepele bývají dvě, ale i několik žlázek nebo někdy dva i více žláznatých výrůstků prstnatého nebo dlanitého tvaru. Palisty jsou polosrdčité, dosti velké, žláznatě zubaté, se shlukem žlázek na bázi . Vrba křehká rozkvétá současně s rašením listů nebo krátce předtím, jen o několik dnů dříve než vrba bílá. Prašníková květenství jsou válcovité jehnědy až 10x50 mm velké, vyrůstající na krátkých listnatých větévkách s kopinatými, celokrajnými, vespod řídce chlupatými listy. A 2, volné minimálně dvakrát delší listenu. Listen zelenožlutý, kopinatý, tupý nebo tupě zašpičatělý, na okraji řídce, rovně chlupatý, při bázi hustě chlupatý. Nektariové žlázky dvě, přední oválná, nahoře zaoblená, sotva do 1/3 listenu, zadní široká.
15
Prašníky žluté. Pestíkové jehnědy (12) jsou válcovité, až 8x40 mm velké, na krátkých listnatých větévkách (asi 2 cm), podobně jako samčí květenství. G je stopkatý, kuželovitý, lysý (13). Stopka semeníku představuje 1/5-1/4 květu, vlastní semeník asi 1/2. Čnělka semeníku je krátká, blizna rozložitá. Zelenožlutý listen sahá do 1/2 semeníku, je oválný nebo podlouhlý, tupě zakončený, na okraji i na rubu rovně hustě chlupatý, později odpadá. Nektariové žlázky 2, přední krátká, čočkovitá až úzce oválná, někdy sotva znatelná, zadní široká, oválná, nahoře zaoblená. Na listě plodolistu bývají obvykle 4 vajíčka (16). Doba květu spadá převážně do měsíce dubna. Lysé tobolky dozrávají asi po pěti týdnech. Dřevo vrby křehké je podobné anatomické stavby jako dřevo vrby bílé, má však dobře znatelné nahnědlé jádro. Přirozené rozšíření vrby křehké je převážně v kontinentální části Evropy. Chybí v atlantických a středomořských oblastech, v oblasti Alp a na britských ostrovech. Její areál zasahuje černomořskou část Malé Asie, Kavkaz a pokračuje přes Ural na Sibiř. U nás se vyskytuje na celém území kolem vodních toků do nadmořských výšek asi 800 m. Těžištěm jejího rozšíření jsou podhorské oblasti, podhorská až horská údolí. V nižších polohách roste na půdách vlhkých, zamokřených, těžkých i štěrkovitých, obyčejně horších bonitních tříd. Ve srovnání s vrbou bílou je vrba křehká skromnější, nevyžaduje hluboké půdy ani půdy minerálně bohaté. Roste v chladnějších oblastech, je mrazuvzdorná, snáší dobře teplotní změny, pozdní mrazy, nevyhýbá se ani klimaticky nepříznivým polohám a mrazovým kotlinám. Nesnáší zastínění, její nároky na světlo a vlhkost jsou velké. Vrba křehká má značný hospodářský význam pro zpevňování břehů vodních toků. Používá se jako stromová vrba k řadovým výsadbám podél potoků, řek nebo bystřin, na okraje břehových porostů jednotlivě nebo ve skupinách ve vyšších nebo podhorských polohách. Není vhodná pro zpevňování samotných profilů koryt - do krytin oživených kamenných rovnanin apod. V lesních porostech se nepěstuje, v menší míře se vysazovala jako hlavatá vrba pro těžbu proutí a dřeva. V sadovnictví nachází uplatnění zahradní forma vrby křehké Salix fragilisL. 'Bullata' s kulovitou korunou. Z kříženců pak smuteční vrba pojmenovaná jako vrba půvabná (Salix x blanda And.), kde jedním z rodičů je vrba babylonská (Salix babylo-nica L.), druhým vrba křehká (Salix fragilis L.). (ŠIMÍČEK, 1992)
2.4.3 - Salix x rubens Schr. - vrba červenavá Strom 20-25 m vysoký se silným zakřiveným kmenem a rozložitou, větevnatou 16
korunou. Letorosty žlutozelené, většinou lámavé, kůra jen u tenčích větví hladká, jinak podélně rozpraskaná, borka kmene silně podélně brázditá. Dřevo s nažloutlou bělí a červenohnědým jádrem. Roste dosti rychle, výškový přírůst po 40 letech pomalu ustává. Dožívá se 80-100 let a v té době dosahuje až 100 cm výčetního průměru. Ve stáří trpí hnilobou. Kořenový systém je povrchový, středně rozsáhlý, ale dosti intenzivní. Po zanesení náplavy vytváří nové přídatné kořeny. Pařezová a pňová výmladnost je bohatá. Množí se dobře osními řízky, vysazovány bývají kůly i sazenice. Nálet bývá úspěšný jen na nezaplevelených, vlhkých a osluněných lokalitách. Vrba červenavá je křížencem vrby bílé (Salix alba) a vrby křehké (Salix fragilis), intermediárním křížencem zastupujícím přibližně stejnou měrou znaky a vlastnosti obou rodičů. V přírodě se běžně vyskytuje v místech dotyků rodičovských druhů. Velmi často se kříží navzájem, ale také znovu s výchozími druhy a tak vzniká celá řada přechodných typů, u nichž převažují znaky toho nebo onoho z rodičů. Rozdílnosti spočívají zejména v hustotě ochlupení prýtů, pupenů a listů, křehkosti letorostů, ve způsobu větvení a stavbě koruny. Vrba červenavá je vhodná pro výsadby na březích vodních toků nebo na okrajích doprovodných porostů v pahorkatinách nebo v podhorských polohách. Nehodí se pro plošné vegetační zpevnění břehů. Častá hlavatá vrba. (ŠIMÍČEK, 1999)
2.5 Pěstování vrb, historické souvislosti Většina druhů vrb byla plně využívaná člověkem od doby, kdy potřeboval příbytek, oplocení, dřevěné schránky a nástroje či proutěné pomůcky. Archeologické vykopávky dobře dokumentují jejich všestranné používání a rozsáhlá území výskytu od dávných dob. Zkušenosti ukázaly, že vrba je rychle regenerující zdroj energie a stavebního materiálu. Dřevo vrby je měkké, ohebné, houževnaté a pružné a snadno štípatelné, je však málo trvanlivé a snadno podléhá hnilobě. Tyto vlastnosti vrbového dřeva předurčily vrbu k všestrannému využití při běžné lidské činnosti. Vrba byla odnepaměti využívána především jako palivové dříví. Vrbové dřevo a proutí bylo využíváno v rybářství. Od počátku doby kamenné dokázali rybáři vyrábět z vrbových kmenů primitivní čluny a také rybářské sítě z drobných vrbových proutků Vrby mají samozřejmě také své nezastupitelné místo v lesním hospodaření. Vždyť např. v lesních porostech, které podlehly náporu rubačů při budování nádrží vodního díla Nové Mlýny, byl podíl vrby v zastoupení jednotlivých druhů dřevin u horní nádrže 32 %, u
17
střední nádrže 12 % a u dolní nádrže 21 % (HRIB 2000). Lesy v nivě Dyje přibližně do druhé poloviny 18. století vznikaly přirozeným způsobem, kde se zásahy člověka omezovaly pouze na těžbu dříví. V pozdější době, kdy se zakládání porostů provádělo většinou pomocí umělé obnovy, byly dřeviny tvrdého luhu pěstovány v dočasné směsi s měkkými listnatými dřevinami, les sdružený (HRIB 2000). Rychle rostoucí dřeviny měkkého luhu, především vrba bílá a olše lepkavá, měly v těchto porostech výchovný účel, především k zamezení rozvětvování koruny cílových dřevin. Ve věku kolem 6 let byly měkké dřeviny mýceny na způsob pařeziny. Výmladky opět zarůstaly do korun cílových dřevin, aby za dalších 5 let byly znovu těženy. Zalesňovácí plány z poloviny 19. století pamatovaly také na zalesňování podmáčených ploch řízky vrb. Obmýtí vrbových porostů bylo mezi 30-40 roky. Hospodářsky odpovídaly nivní luhy potřebám doby, sloužily k výrobě palivového dříví s malým podílem dřeva užitkového. Výmladkové sdružené hospodaření postupně s vývojem znalostí o pěstování lesa ustoupilo vysokokmenným porostům. V zaplavovaných částech niv Moravy a Dyje se s úspěchem využívalo vrškování vrb i některých dalších dřevin k ochraně porostů. Jejich kmeny byly seřezávány ve výši cca 30 cm nad maximální výškou hladiny při povodních a pahýly, které obrůstaly výmladky, vytvářely hlavu. Tyto vrškované dřeviny chránily lesní kultury v zaplavovaném území proti tlaku vysoké vody, ledu i větru (MEZERA 1956 ). V současné době jsou v nivách Moravy a Dyje vrby, především vrba bílá, používány nahodile spíše jako meliorační průkopnické dřeviny na plochy trvale podmáčené. Na těchto plochách fungují jako vodní pumpy, které odčerpávají vodu a připravují prostředí pro použití hospodářsky využitelných dřevin. Pro tyto účely je využíván školený materiál ze školky LZ Židlochovice ve Velkém Dvoře. (KASALA 2004)
Předběžná studie Dr. Josefa Nožičky Z Minulosti jihomoravských luhů se v některých pasážích zmiňuje o pěstování vrb a jejich využití v jihomoravských luzích:
K zalesňování holin, na kterých vzhledem k častým záplavám nechtělo růst žádné dříví, se v tomto lesním řádě doporučovalo vysazovat vrby a jívy..... U Ivaně byla odvodněna tehdy část bažin a vysázena vrbami a olšemi. Obnova lesů síjí byla však podle získaných již dřívějších zkušeností neproveditelná v inundační oblasti luhů a proto také r. 1805 bylo zdůrazňováno, že v němčických lesích, jež byly silně zaplavovány, nebylo možno tímto způsobem mnoho pořídit…. V r. 1807 lesmistr Mayer dokazoval, že v inundačních oblastech lesních mohou růst 18
jen vrby, topoly a olše, které tam bylo možno jedině vysazovat. Močály a jezera se měly vysušit, odvodnit a zalesnit…. (NOŽIČKA 1956) Situace ve 20. a 30. letech 20. století (dle LHP z let 1927-1936) Zastoupení dřevin Hlavními dřevinami jsou dub, jasan, vrba a akát. Vrba co třetí dřevina je zastoupena v lese nízkém i vysokém. Převládá však v lese nízkém. Ve vysokém lese pěstovaná bělice dosahuje v mýtním stáří 50-60 let značných výšek – 25-28 m a výškový vzrůst dospívá svého maxima asi ve 30 letech. Největší vzrůst do síly a zároveň nejvyšší přírůstek běžný vykazuje vrba ve stáří 30 – 40 let. Průměrný mýtební přírůstek pro 1 ha při zakmenění 1.0 - 7 m3. Vrba pěstovaná v nízkém lese, při obmýtí 15 let vykazuje rovněž průměrný mýtební přírůstek asi 7 m3. (LHP 1927 – 1939) Tvary lesa Nejstarší zařizovací operát, který byl nalezen u správy st. lesů a statků v Židlochovicích jest z roku 1905, kdy lesy panství židlochovického byly zařízeny lesním taxátorem Hrdliczkou. Dle tohoto operátu vyskytovaly se na židlochovickém lesním velkostatku tyto tvary lesa: 1. Vysoký les 2. Střední les 3. Nízký les Doba obmýtí nebyla pro jednotlivé tvary lesa udána a výše etátu stanovena součtem jednak běžného a zčásti mýtního přírůstku celého lesního objektu za 1 rok. (LHP 1927 – 1939) Hospodářské třídy Byly zde stanoveny pouze dvě hospodářské třídy: 1. Hospodářská třída A, vlastní lesní hospodářství 2. Hospodářská třída B, porosty postoupené honebnímu hospodářství
Hospodářská třída A obsahuje les vysoký i nízký s různým obmýtím a způsob určení výše etátu stane se na podkladě vypočteného přírůstku běžného a kalkulace tohoto s plošným zastoupením tříd stáří u jednotlivých skupin porostů s přibližně stejným obmýtím Hospodářská třída B obsahuje rovněž vysoký a nízký les a etát bude odhadnut jen se 19
zřetelem k požadavkům honebního hospodářství. (LHP 1927 – 1939) Volba dřeviny: Hospodářká třída A Vrba doporučuje se pěstovati v rozloze, která odpovídá nynějšímu rozšíření a hodí se výborně hlavně na polohy silně zaplavované a podél smuh a řek. Hospodářká třída B …Zastoupení jasanu, dubu a vrby bude malé vzhledem k malé rozloze zaplavovaných půd. Zvýšenou pozornost nutno věnovati hlavně borovici, akátu, bříze a olši šedé. Volba dřeviny je však hlavně odvislá od poměrů honebních. (LHP 1927 – 1939) Plošné zastoupení dřevin a bonit
Hosp. tř. A – Vysoký les Z porostních tabulek jsem se snažil vypátrat původ starých vrb které jsou předmětem mojí práce. Údaje dokazují bohatou přítomnost vrb v porostech, podíl zastoupení v jednotlivých porostech, jejich věk a také zde nalezneme doporučení doplňovat porosty hříženci topolů a vrb. (LHP 1927 – 1939 str. 427) Vrby se dle LHP vyskytovaly v porostech Termanec 32i - vr z výmladků 28 let, Šajby 36e - vrby spolu s topolem, olší – věk 21 let, 36 f výskyt jednotlivých vrb – stáří 10 let, Ivaňský dolní luh – 71 l –vrba se zastoupením 0,8 spolu s olší 0,2, 5 – ti letý porost, 71o - vrby s topolem – 10 let, 84a - vrby s topolem, olší. Dále v porostech Němčického dolního lesa – 26v - vrba zastoupena poměrem 0,4 ve věku 5 let, v Uherčickém lese – porost 27e - 25-ti letý porost topolů, osiky a vrb plánovaný zásah setnout na pařez, na Wehrholci bychom tehdy nalezli vrby v porostech 41a – jednotlivé z výmladků, 41 h v zastoupení 0,7, 41 l v zastoupení 0,5 a nakonec v porostech 42 f , 42 h - zastoupení 0,1, 42 l – vrba 0,2, 42 k - vrba 0,5 (LHP 1927 – 1939)
Musím podotknout že porostní tabulky k některým porostům v získaných materiálech chyběly, takže přehled není vyčerpávající, ale poslouží pro orientaci.
20
Tab. č.1 – plošné zastoupení vrb v židlochovických lesích ( dle LHP 1927 – 1939)
Pozn.: Tehdejší značení porostů neodpovídá značení současnému.
2.6 Hlavatá vrba Potřeba vrbového dřeva a proutí umožnila vznik hlavatých vrb. Na hlavu, až ke kmeni, byly ořezávány či stínány větve stromových vrb, nejčastěji vrby bílé, méně často vrby košíkářské či vrby křehké, výjimečně v období nedostatku vrškového dřeva i vrb křovitých či dalších dřevin, např. jilmu habrolistého a topolů. Obraz této vegetace v nivách Moravy a Dyje v téměř nezměněné podobě existoval až do období realizace a dokončení vodohospodářských úprav a následného zornění niv Moravy a Dyje, kdy téměř veškeré biotopy s hlavatými vrbami zanikly. Hospodaření v nivě Dyje bylo poznamenáno již po roce 1945 odsunem starousedlého obyvatelstva německé národnosti. Zánik pravidelného odvětvování vrb vedl k rozvoji větvoví z hlav vrbových kmenů až do síly a formy samostatných stromů. O této skutečnosti svědčí mnohé fotografie ze 60. a 70. let minulého století, na kterých je vidět, že větve hlavatých vrb dorostly již značné síly. Do dnešní doby se z původně velmi početných a rozsáhlých lokalit s výskytem hlavatých vrb dochovalo už velmi málo. Vznik a udržování hlavatých vrb umožňovalo také zakládání nových vrbových porostů [MEZERA 1953]. V nejnižších polohách bažinatých luhů se dobře osvědčilo zakládání plůtků z vrbových prutů a tzv. „kachních hnízd", která se po vysazení dvou až tříletých vrbových větví vytvořila. Nejkvalitnější výmladky vyrostlé z těchto větví byly ponechávány, zbylé byly odstraněny. Tímto způsobem bylo možné osazovat i plochy, jež byly trvale pod mělkou vodou. Takovéto vrbové porosty zpomalovaly odtok vody při záplavách, podporovaly ukládání vodou unášeného materiálu a přispívaly tak k navyšování terénu. (KASALA 2004)
21
3. Materiály a metody práce
3.1 Vymezení území Zadané území tvoří dvě polesí LZ Židlochovice – jedná se o polesí Židlochovice a Velký dvůr. Smyslem práce bylo prozkoumat všechny lesní porosty těchto polesí a v nich nalézt mohutné stromové vrby. Nejprve jsem si opatřil mapové podklady a přehled výskytu vrb na území lesního závodu. Pro terénní práce jsem používal kopii porostní mapy, do níž jsem si zakresloval místa s výskytem vrb a podrobné rozmístění jsem si zakresloval na zvláštní papíry. Celková plocha všech porostů kde jsem se snažil vrby monitorovat je asi 2560 ha, což je velice rozsáhlé území.
3.2 Terénní práce Základem práce byly terénní průzkumy prováděné v letních a podzimních měsících v letech 2004 až 2005, v zimních měsících jsem využil zamrznutí zamokřených lokalit a provedl tam biometrické měření. V první etapě průzkumu jsem se zaměřil na zmapování lokalit a evidenci druhů vrb a potom následovalo podrobné biometrické měření stromů, ekologické hodnocení, zaměření přístrojem GPS a pořízení fotodokumentace. K měření výšek jsem používal výškoměr Silva, obvody jsem měřil pásmem. Při fotografování digitálním fotoaparátem Nikon jsem se snažil zdokumentovat všechny sledované stromy, jejich stanoviště, poškození, významné dřevokazné houby a také některé zvláštnosti. Při hodnocení vrb jsem v terénu používal předem připravené formuláře, do kterých jsem zapisoval následující charakteristiky. Zaznamenal jsem výskyt epifytických lišejníků a mechorostů, poloparazitických rostlin, bylin, dřevokazných hub, hmyzu a dalších živočišných organismů. Dále jsem popisoval případné usychání stromu, výskyt dutin, opadání borky, příznaky případných virových a houbových infekčních onemocnění a poškození abiotickými vlivy nebo člověkem. K usychání kmene druhotně docházelo u dřevin poškozených bleskem, mrazem či suchem. To se projevovalo nekrózami na kmeni a odlouplou borkou. V případě jedinců se suchou korunou jsem
stejným způsobem vyhodnotil i poškození kmene. Celkové
usychání jsem vyhodnotil na základě usychání kmene a prosychání koruny. Na základě 22
tohoto popisu jsem dále hodnotil zdravotní stav jedinců. Poté jsem zaznamenal stav zastínění či oslunění jedince a jeho zařazení do typu biotopu. Na základě metodiky dle Reada (2000) jsem určil fyziologické stáří a vitalitu stromu. Provedl jsem podrobnou fotodokumentaci se snahou zachytit všechny sledované vrby včetně poškození. Pro upřesnění polohy jsem použil přístroj Megallan GPS 315/320. Přesnost přijímače byla uváděna 100 metrů horizontálně a 150 metrů vertikálně. Díky zrušení šifrování družic zaměřuje přístroj o řád přesněji. Použit je režim Position, jenž zobrazuje souřadnice LAT/LON (ve stupních/minutách) naposled vypočítané polohy spolu s navigačními údaji a nadmořskou výšku. Nastaveným souřadnicovým systémem je WGS-84.
Druhy stromů jsem se snažil určovat přímo v terénu, pro jisté určení jsem však z většiny jedinců odebíral vzorky listů, které mi pomohl určit Doc. Maděra. Postupem času jsem při práci získal lepší schopnost druhy rozlišovat, především podle borky. Rozdíly bych charakterizoval stručně tak, že borka S. alba má širší rýhy a zaoblenější lišty. U S. x rubens jsem pozoroval lišty jako více ploché, lépe odloupavé s menšími rýhami. Okraje lišt u S. x rubens byly ostřejší než u S. alba a rýhy S. x rubens zabarvené více do oranžového tónu než u S. alba.
3.3 Zpracování výsledků Údaje o jednotlivých stromech jsem zpracoval do databáze v programu Microsoft Excel (příloha č. 7). Jako výsledné výstupy jsem zhotovil přehledné grafy a tabulky které nám poskytují přehled o všech naměřených hodnotách na celém území. Pro lepší představu o výskytu vrb a jejich charakteristikách jsem vymezil na území lokality A – G, popř. jejich dílčí části, které potom mezi sebou navzájem porovnávám v rámci všech měřených charakteristik. Srovnání lokalit nám opět podávají zpracované grafy a tabulky.
Součástí diplomové práce jsou tištěné orto mapy v měřítku 1 : 1 000 vyznačující polohu jednotlivých vrb. Jako mapové podklady jsem použil digitání mapy, které mi zapůjčil Zeměměřický úřad, ty jsem dále zpracoval v programu Topol pro Windows., vs. Xt 7.0. Jednotlivé stromy jsem zaměřil přístrojem GPS, který pracuje v souřadnicovém systému WGS-84. Pro zobrazení takto zaměřených bodů v programovém prostředí Topol bylo nutné nejprve pomocí programu Garmin souřadnice ze systému WGS-84 konvertovat
23
do systému S-JTSK, v němž jsem vyhotovil veškeré mapové podklady. Souřadnice v systému WGS-84 nám slouží k zpětnému vyhledání stromů pomocí přístroje GPS. Na přiloženém CD přikládám také v digitální (interaktivní) podobě mapy porostní s vyznačením lokalit a polohou všech měřených stromů. Přiložené CD obsahuje také veškerou fotodokumentaci v digitální podobě. Nafoceny jsou téměř všechny sledované stromy včetně jejich poškození. CD- ROM obsahuje také vrstvy GIS.
V následujícím přehledu uvádím popis a vysvětlení symbolů hodnocených charakteristik:
Celkové usychání: 0 – žádné
Usychání kmene: 0 – žádné
a – do 10%
a – do 25%
b – 11 až 25%
b – 26 až 50%
c – 26 až 50%
c – 51 až 75%
d – 51 až 75%
d – nad 75%
e – nad 75%
e – suchý
f – suchý
Prosychání koruny: 1 – prosychání od vrcholu
a – do 10%
2 – prosychání stejnoměrné
b – z 11 až 25%
3 – koruna zelená bez prosychání
c – z 26 až 50%
4 – jednotlivé suché větve
d – z 51 až 75%
5 – spodní větve suché
e – nad 75%
6 – konce větví suché
f – celá suchá
7 – tenké větve suché 8 – ulomené větve 9 – uřezané větve
24
Zastínění a zařazení do typu biotopu: A lesní porost – spodní část kmene osluněna B lesní porost – spodní část kmene stíněná slabě C lesní porost – spodní část kmene stíněna silně D břehový porost – spodní část kmene osluněna E břehový porost – spodní část kmene stíněná slabě F břehový porost – spodní část kmene stíněna silně G strom na rybniční hrázi – spodní část kmene osluněna
Výskyt organismů:
Dřevokazná houba: 1 – nevyskytuje se
5 – dutý kmen
2 – počáteční povrchová hniloba
6 – plodnice
3 – prohloubeniny
7 – hniloba, rozeklaný kmen
4 – dutinky a dutiny
OO – ohňovec obecný (Phellinus igniarius) SZ – sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) LP – lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum) SN - síťkovec načervenalý ( Daedalopus confragosa) LR – lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum) KP - kuřátko popelavé (Clavulina cinerea)
Hmyz: kolonka je bez čísla – nevyskytuje se 2 – na kmeni 3 – na větvích
MV – mravenci (Formicidae)
4 – na kmeni i větvích
LH . – listožravý hmyz KH – hmyz v kůře MC – mšice (Aphidina) SR – sršeň obecná (Vespa crabro)
Ostatní živočichové: SP – šplhavci (Piciformes) 25
Rostlina:
jm – jmelí bílé (Viscum alba) m – mechorosty l– epifytické lišejníky b – byliny
Ostatní poškození: A větrem B opadaná borka C – poškození člověkem (mimo seříznutí na hlavatou vrbu – viz symbol H) P – prasklý kmen O – ohnutí, výrazné pokřivení kmene H - hlavatá vrba R - rakovina
Zdravotní stav: 1 – výborný: strom je vitální, bez viditelného poškození 2 – velmi dobrý: strom je zdravý, s drobným poškozením, usychání do 10% 3 – strom mírně poškozený: výskyt dutinek, hmyzu, jiné drobné poškození, usychání 11 – 25% 4 – strom silně poškozený: silné poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, napadení dřevokaznou houbou, hmyzem, usychání 26 – 50% 5 – odumírající: zahnívání, rozpad kmene, usychání 51 – 99% 6 – odumřelý: neživé torzo, usychání 100%
Fyziologické stáří a vitalita (READ, 2000):
Fyziologické stáří: A – semenáč
E – stárnoucí strom
B – odrostek
F – dožívající strom
C – mladý strom na prahu plodnosti
G – odumřelý strom (mrtvé torzo)
D – plně vyvinutý dospělý strom Zaevidované dřeviny spadají do kategorií C až G. 26
Charakteristika jednotlivých stádií fyziologického stáří evidovaných dřevin:
Stádium plné až pozdní: C až D (plná až pozdní dospělost): Dochází k zastavení dalšího zabírání prostoru délkovým přírůstem v koruně, koruna se zaobluje, projevuje se ztráta vitality v periferních oblastech koruny. Dochází k inicializaci zmlazovacích procesů ve spodních částech koruny a kmene, kterými se strom snaží nahradit chybějící listový aparát. Nastává kolonizace mrtvého dřeva saprofytickými bezobratlými, maximální produkce pylu a plodnost, zvyšování objemu nefunkční tkáně. Akceleruje kolonizace houbami a jejich aktivita.
D až E (časné stáří): Dochází k redukci koruny: redukce čistého ročního přírůstku, zmenšuje se živá část koruny a snižuje se růstová vitalita koruny. Zvyšuje se aktivita hub a rozklad dřeva, vznikají dutinky. Narůstá kolonizace nižšími rostlinami a živočichy osidlujícími mrtvé dřevo.
Stádium stáří: E až F (pozdní stáří): Pokračuje redukce koruny, zmenšuje se velikost koruny a roční přírůstek. Vznikají rozsáhlé dutiny, zhroucení koruny, snižování vitality. Narůstá rozklad dřeva a tvorba dutin. Narůstá aktivita fauny i flóry.
F až G (senescence): Nastává konečný rozpad: smrt stromu, pokračující aktivita hub, vrchol dřevokazné aktivity a navrácení živin do půdy. Může dojít k fragmentaci kmene na malé části, které vytvoří nové žijící jedince v jiné fyziologické fázi stromu.
Fyziologická vitalita: 1 – plná vitalita: strategie růstu, veškerá energie je stromem investována do růstu 2 – dostatečná vitalita: strategie obrany, část energie strom vynakládá na obranu na úkor růstu, který se zpomaluje 3 – nedostatečná vitalita: strategie přežití, strom vynakládá veškerou energii na přežití za cenu zastavení růstu, často nápadná fruktifikace, obnova energetické rovnováhy obtížná až nemožná 4 – žádná vitalita: nevratné narušení energetické rovnováhy a odumírání jedince 5 – žádná vitalita – odumřelý strom
27
Poznámka Pod touto kolonkou jsou uvedeny ostatní náležitosti pozorované na vrbách. Používám zde následující zkratky: 2K – strom se rozděluje ve dva kmeny nízko nad zemí 3K – strom se rozděluje ve 3 kmeny nízko nad zemí, podobný význam má poznámka 4K, 5K atd UV – ulomení vrcholu
Vysvětlivky symbolů uvedených v tabulkách a grafech: S.a. = Salix alba, S.r. = Salix rubens, S.f. = Salix fragilis, Fa = I. část lokality F, Fb = II. část lokality F, Fc = III. část lokality F
Poznámka ke grafům: Pojem procentuelní zastoupení ve zpracovaných grafech se týká pouze evidovaných stromových vrb, čili celkový součet v rámci všech třech sledovaných druhů činí 100%. Účelem této hodnoty je vyjádřit, který z těchto tří druhů na lokalitách i na celém území převažuje. Údaj tedy nezahrnuje podíl v rámci všech druhů dřevin v porostu. Tento údaj nalezneme v LHP.
28
4. Přírodní poměry studovaného území
4.1 Lokalizace území Sledované území se nachází v Jihomoravském kraji, v okresech Brno – venkov a Břeclav, v katastrálních územích obcí Žabčice, Přísnotice, Uherčice, Velké Němčice, Vranovice, Pouzdřany, Ivaň, Přibice a Moutnice. Zkoumané lesní porosty se rozkládají na dvou polesích LZ Židlochovice, polesí Židlochovice a polesí Velký dvůr.
4.2 Biogeografické členění Podle biogeografického
členění
spadá zkoumané území
do
podprovincie
severopanonské a regionu Dyjskomoravského – 4.5. (CULEK et al. 1995 ) Je to oblast s teplým klimatem v úrodné části jižní Moravy, která umožňuje pěstování na teplé klima náročných dřevin jako jsou meruňky, broskve, ořešáky královské a v neposlední řadě také révy vinné. Přírodní lesní oblast je 35 – Jihomoravské úvaly.
4.3 Geomorfologické členění Území náleží geomorfologicky k provincii západokarpatské, do soustavy Vněkarpatských sníženin, geomorfologického celku Dyjsko-svratecký úval a podcelku Dyjsko-svratecká niva. Dyjsko-svratecká niva tvoří akumulační roviny podél řek Svratky, Jihlavy a Dyje s rozlohou 256 km2, střední výškou 185,7 m a středním sklonem 0° 39'. Krajina byla charakteristická čtvrtohorními usazeninami, mrtvými rameny a ostrůvky vátých písků (DEMEK a kol. 1987). Na jihu a jihovýchodě sousedí Dyjsko-svratecká niva s podcelkem Dunajovické vrchy. Severovýchodní, jediný přirozený břeh nádrže a hráz mezi střední a dolní Novomlýnskou nádrží postavené v nejužším místě tzv. Věstonické brány, tvoří hranici s Dolnomoravským úvalem patřícím k provincii Západopanonská pánev. ( CZUDEK, 1976)
29
4.4 Geologické a půdní poměry Oblast spadá do Karpatské soustavy terciér-mezozoikum-neogén-panon. Neogenní sedimenty jsou z větší části překryty aluviálními náplavami řek, vrstvami spraší, sprašových hlín, vátých písků a štěrkopísků. Náplavy řek se skládají ze souvrství pleistocenních štěrkopísků, které jsou překryty vrstvou holocenních povodňových sedimentů zastoupených hlínami, hlinitopísčitými a jílovitými silty. Podél řečišť se vytvořily ploché agradační valy o výšce kolem jednoho metru nad povrchem okolní nivy, která byla rozčleněna zbytky starých říčních ramen a sníženin vyplněných hlinitokaly.
Z hlediska pedologického převažují nivní půdy – fluvizem na aluviálních uloženinách. Fluvizemě obecně vznikají na aluviálních uloženinách v okolí vodních toků, kde akumulace rozložené organické hmoty je přerušována a rozmělňována jednak každoroční akumulací nové vrstvičky kalů usazených po inundacích a jednak intenzivní aktivitou půdních mikroorganizmů způsobujících silnou bioturbaci. Půdy nejsou výrazněji členěny na jednotlivé genetické půdní horizonty. Místy bývá zřetelná vrstevnatost či rozdílnost v zrnitostní skladbě půdního profilu. Vzácný není ani výskyt tmavších vrstev tzv. pohřbených půdních horizontů, tedy humusem výrazněji obohacených částí půdního profilu o různé mocnosti v rozsahu několika centimetrů, případně až decimetrů. Vznik těchto vrstev má původ v činnosti meandrujících toků, kde přechodně vyvýšená místa zůstávala delší období mimo dosah záplavových vod a tak zde mohl nerušeně probíhat proces výraznější akumulace organické hmoty - humusu při rozkladu každoroční biomasy bylinného patra i opadu listí a větviček z keřů a stromů. Pro lesní půdy jinde typický nadložní humus je zde tvořen tzv. mulem, tedy vrstvičkou listnatého opadu a odumřelých zbytků bylinného i stromového patra. Tento organický materiál zde podléhá za k tomu velmi příznivých klimatických podmínek rychlému rozkladu a transformaci, takže prakticky v průběhu necelého roku mizí a na povrchu vystupuje tmavěji zbarvená strukturní minerální vrstva. ( PRAX 2004)
Na trvale zamokřených lokalitách se vyskytuje glej – zbahnělý, humózní, mullový.
30
4.5 Klimatické poměry Z makroklimatického hlediska spadá zkoumané území do nejteplejší klimatické oblasti České republiky, označovaná jako teplá (T), blížeji specifikovaná jako klimatická jednotka T4. Je charakteristická velmi dlouhým, velmi teplým a extrémně suchým létem. Přechodná období jsou teplá a velmi krátká. Zima zde bývá velmi krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (QUITT 1976).
Klimatická jednotka je kvantifikovaná v následujícím přehledu: Základní charakteristika
Počet letních dnů
60-70
Počet dnů s průměrnou teplotou vzduchu 10°C a více
170-180
Počet mrazových dnů
100-110
Počet ledových dnů
30-40
Průměrná teplota vzduchu v lednu
-2 až -3
Průměrná teplota vzduchu v červenci
19-20
Průměrná teplota vzduchu v dubnu
9-10
Průměrná teplota vzduchu v říjnu
9-10
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více
80-90
Srážkový úhrn ve vegetačním období
300-350
Srážkový úhrn v zimním období
200-300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
40-50
Počet dnů zamračených
110-120
Počet dnů jasných
50-60
31
Srážkoměrné, teplotní a ostatní údaje (podle nejbližší pozorovací stanice v Žabčicích 179m.n.m, 49°01´00´´SZŠ a 16°37´30´´VZD za období 1961-1990):
Tab. č. 2 Chod průměrných měsíčních úhrnů srážek (v mm) I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Roční úhrn
24.8
24.2
23.9
33.2
62.9
68.6
57.4
54.4
35.5
31.8
36.8
26.3
480
Tab. č. 3 Chod průměrných měsíčních teplot vzduchu (ve °C) I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Pr.t/rok
-2.0
0.2
4.3
9.6
14.5
17.7
19.3
18.6
14.7
9.5
4.1
0.0
9.2
Délka vegetačního období je velice dlouhá, trvá 170 – 180 dní. Celé území se vyskytuje v 1. dubovém lesním vegetačním stupni
4.6 Hydrologické charakteristiky území Územím protéká několik vodních toků – řeky Svratka a Jihlava, říčka Šatava, které všechny směřují do Dyje, do které se vlévají při vodní nádrži Nové Mlýny II. Svratka – 4-15-03 pramení u Křivého javoru ve výšce 760 m n.m.a ústí do Dyje. Celková plocha povodí Svratky je 7118,7 km-2 , délka toku 173,9 km a průtok u ústí je 27,24 m 3 s-1. Řeka je významným vodohospodářským tokem a je též vodácky využívána. Řeka Jihlava s číslem hydrologického pořadí 4-16-04 má délku toku 183,2 km a plochu povodí 3116 km 2 . (ATLAS PODNEBÍ ČSR 1985) Říčka Šatava s číslem hydrologického pořadí 4-16-04-026 protéká lesním komplexem a vytváří v něm široké meandry s rozlehlým inundačním územím. Díky revitalizacím provedeným v nedávné době přivádí vodu systémem kanálů do tůní lužního lesa a umožňuje lokální zaplavení. Řízené povodňování je základním předpokladem pro udržení původních společenstev. Význam vodního díla Nové Mlýny je dodnes předmětem různých sporů. Pod jeho hladinou zůstaly pohřbeny nejcennější ukázky lužního lesa a po jeho uvedení do provozu
32
nastaly problémy s narušením hydrologického režimu lužního lesa. Musela být vytvořena složitá síť kanálů která simuluje umělé povodňování lužního lesa.
4.7 Ochrana přírody
4.7.1 Revitalizace v lužních lesích Regulací dolních toků jihomoravských řek v 70. – 80. letech došlo k vážnému narušení nivních ekosystémů. Vyloučení přirozených záplav citelně poškodilo také lužní lesy. Lesní závod Židlochovice obhospodařuje 9700 ha lužních lesů, které patří k nejcennějším v České republice. V roce 1990 začal s obnovou vodních poměrů v lesích cestou revitalizace, která se ubírala dvěma směry. Řízeným povodňováním byla v rozsáhlém území lesního závodu nahrazena přirozená záplava. Zprůtočněním lesních kanálů a tůní bylo dosaženo zvodnění mnohých mokřadů, lesních porostů a luk. Revitalizací byl obnoven základní předpoklad pro udržení původních společenstev rostlin a živočichů, totiž vhodný vodní režim. Přírodními hodnotami přesahují zdejší mokřadní společenstva regionální význam a jsou zařazena do seznamu mokřadů mezinárodního významu podle „Ramsarské úmluvy“. Protože se tato společenstva nacházejí i na území i na území Slovenska a Rakouska, bylo ministry tří spolu navzájem sousedících států v srpnu roku 2001 na zámku v Židlochovicích podepsáno „Memorandum o porozumění“. Cílem je vytvoření společného managementu krajiny na bázi tzv. Ramsarské platformy - sdružení klíčových institucí majících vztah k tomuto území. K podpoře zlepšování stavu lesních ekosystém, zvyšování druhové diverzity a ekologické stability je cíleně směrována i dotační politika státu.( HRIB, VYBÍRAL 2000).
4.7.2 Zvláště chráněná území
Na polesí Velký Dvůr se nachází celkem 3 maloplošná zvláště chráněná území: PR Plačkův les a říčka Šatava PP Dolní Mušovský luh PP Betlém
Zde uvedu stručnou charakteristiku těchto jednotlivých území:
33
PR Plačkův les a říčka Šatava Kategorie: přírodní rezervace Vyhlášeno: vyhláškou ONV Břeclav ze dne 27.9.1990 jako CHPV Hlavní předmět ochrany: Specifické společenstvo lužního lesa ovlivněného vysokou hladinou podzemní vody (jeden z posledních zbytků v prostoru severně od Vodního díla Nové Mlýny); na tato společenstva je vázána typická flóra a fauna. Cíl ochrany: Zabezpečit zachování jednoho ze zbytků jihomoravských lužních lesů. Charakteristika chráněného území ve vztahu k hlavnímu motivu ochrany: PR tvoří komplex lesa severně od Střední nádrže VDNM na pravém břehu řeky Svratky. Většina území je ovlivňována vysokou hladinou podzemní vody, popř. trvalou zátoupou, což zde vedlo k vytvoření specifického lesního společenstva nahrazujícího původní lužní lesy. Lesním komplexem protéká říčka Šatava, která zde tvoří široké meandry se širokým inundačním územím. Celé území se nachází v lesní oblasti 35 - Jihomoravské úvaly / (PLÍVA, ŽLÁBEK 1986). Biogeografické regionalizace: podprovincie panonská, biogeografický region 4.5 Dyjsko-moravský (CULEK et al. 1995) Klimaticky se sledované území řadí do teplé oblasti - T4 (QUITT 1976). V lesních porostech jsou zastoupeny dřeviny tvrdého (dub, jasan, lípa) i měkkého luhu (vrba, olše, topol). Převažují lesní typy ze skupiny vrbových olšin (l G) a jilmového luhu (l L). Z vegetace stojí za zmínku kromě typických hydrofilních druhů velké plochy rákosu a orobince širolistého uprostřed lesa. Rozmnožuje se zde řada druhů obojživelníků, včetně bohaté populace skokana ostronosého, která vykazuje řadu odlišností od jiných populaci tohoto druhu a měla by být maximálně chráněna z důvodu zachování původního genofondu aluviálních biotopů. Velmi bohaté je ptačí společenstvo, včetně kvantitativních ukazatelů i výskytu zvláště chráněných druhů. Hnízdí zde mj. orel mořský a luňák hnědý, čap černý, nocují volavka popelavá a kvakoš noční. Vliv hospodářské činnosti člověka je zde omezen relativní nepřistupností území. Pro uchování lužních resp. mokřadních ekosystémů zájmového území se jeví důležitá návaznost rezervace na další chráněná území - Dolní Mušovský luh, Betlém, Věstonická nádrž. (Plán péče na období 2000 – 2009 pro PR Plačkův les a říčka Šatava) Dolní Mušovský luh Kategorie: přírodní památka Vyhlášeno: vyhláškou ONV Břeclav ze dne 27.9.1990 jako CHPV 34
Hlavní předmět ochrany: Jeden z posledních zbytků jihomoravských lužních lesů s charakteristickou faunou i flórou. Výskyt řady zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin (např. velcí dravci, bezobratlí vázaní na periodické tůně - žebratka bahenní, lupenonozí korýši aj.). Cíl ochrany: Zabezpečit zachování jednoho z posledních zbytků jihomoravských lužních lesů po dobudování Vodního díla Nové Mlýny. Charakteristika chráněného území ve vztahu k hlavnímu motivu ochrany: PP tvoří komplex lesa na pravém břehu řeky Jihlavy bezprostředně nad jejím vtokem do Střední nádrže VDNM (bývalý soutok Jihlavy a Svratky). Po provedení revitalizačních opatření je na celém území vysoká hladina podzemní vody, která se v některých místech udržuje i na povrchu půdy. Reliéf území je rovinatý, geologický podklad tvoří kvartérní usazeniny a náplavové hlíny. Je zachováno mrtvé koryto řeky Jihlavy. Celé území se nachází v lesní oblasti 35 - Jihomoravské úvaly (PLÍVA, ŽLÁBEK 1986). Biogeografické regionalizace: podprovincie panonská, biogeografický region 4.5 Dyjsko-moravský (CULEK et al. 1995) Klimaticky se sledované území řadí do teplé oblasti - T4 (QUTTT 1976). V porostech převládají původní dřeviny lužního lesa - dub letní, jasan, jilm, lípa, vrba, olše. Převažujícími lesními typy jsou lesní typy 1L2 a 1L9 ze skupiny jilmového luhu a 1U1 ze skupiny topolového luhu. V bylinném patře jsou zastoupeny druhy typické pro místa s trvalým zamokřením. Lokalita představuje důležité místo pro rozmnožováni obojživelníků, kteří po výstavbě VDNM přišli o svá někdejší rozsáhlá refugia (např. skokan ostronosý). Ptačí společenstvo je složeno z typických druhů pro lužní les, včetně několika kriticky ohrožených druhů. (Plán péče na období 2000 – 2009 pro PP Dolní mušovský luh)
PP Betlém Kategorie: přírodní památka Hlavní předmět ochrany: Biocentrum, refugium chráněných živočichů. Hlavním motivem ochrany je výskyt a rozmnožování batrochofauny a avifauny. Cíl ochrany: Vytvoření vhodných podmínek pro rozmnožování obojživelníků po zániku jejich přirozených lokalit vybudováním vodního díla Nové Mlýny. V současné době se na lokalitě vyskytují a rozmnožují: Trituris vulgarit, Triturus oristatus, Hyla arborea, Pelobates fuscus, Bombina bombina, Bufo bufo, Bufo viridis, Rana osculenta, Rana lesonae, Rana arvalis. Území využívají jako hnízdiště tyto druhy avifauny: Anser anser, 35
Ardea purpurea, Acrocephalus arundinaceus, Luscinia megarhynchos, Locustella luscinoides, Rallus aquaticus, Remiz Vendulina, Sylvia nisoria. Charakteristika chráněného území ve vztahu k hlavnímu motivu ochrany: Typická bažina na aluviu Dyje, situovaná v záhrází střední zdrže VDNM, okr. Břeclav. Původně pískovna, jejíž pozvolné břehy zarostly bohatou vegetací ( rákos, orobinec). Jižní břeh vyvýšen cca 6 m nad úroveň hladiny, porostlý suchomilnou vegetací s některými zástupci stepní květeny ( rozchodníky, divizna brunátná, kavyly). V této stepní části roste cca 15 solitérních dubů. Kromě trvalé vodní plochy jsou zde různé prohlubně, které jsou periodicky zaplňovány vodou a slouží k rozmnožování obojživelníků. (PLÁN PÉČE NA OBDOBÍ 1992 – 1997 pro PP Betlém)
4.8 Typologické členění lužních lesů 4.8.1 Rozdělení lužních lesů na stupně dřevin dle Mezery První kdo se zabýval výzkumem typologie lužních lesů byl A. Mezera, který rozlišoval stupně dřevin, především se zřetelem k utváření povrchu a k vlastnostem půdy. Stupně dřevin odpovídají skupinám stanovištních typů (forem) a z hlediska pěstebně typologického souboru hospodářských porostních útvarů. Z hlediska hospodářskoúpravnického (zařizovatelského) se soubor hospodářských porostních útvarů, založených podle vlastností stanovišť na ploše skupiny blízkých stanovištních typů, v podstatě kryje s vymezením hospodářské skupiny. V rámci jednotlivých stupňů dřevin lužního lesa je možno dále rozlišovat podle zastoupení a růstu dřevin v porostech a podle složení synusií podrostu sdružení rostlin (dřevin) a lesní plochy podle dominant podrostu, jimž odpovídají určité hospodářské porostní útvary (směsi dřevin) a nejmenší provozní a evidenční jednotky nebo jejich části (pododdělení, líchy, dílce, hospodářské porosty, dílčí plochy a skupiny dřevin). Při určité schematisaci je možno českomoravské lužní lesy a rostlinné útvary středooevropských údolních niv rozdělit a sestavit v tento typologický přehled odpovídající nejlépe praktickým potřebám hospodaření: (MEZERA, 1956)
1. Stupeň měkkých dřevin v němž lze rozlišit: 1. luh vrbový Salicetum albae, 2. luh topolo-vrbový Saliceto-Populetum,
36
3. luh topolový Populetum albae a 4. olšiny Alnetum glutinosae. Vrbové a topolové luhy byly v přirozených lesích rozšířeny nejvíce na propustných půdách v nejnižších polohách lužního území blíže vodních toků s mohutným fysiologicky účinným půdním profilem. Silně se uplatňovaly v pobřežních houštinách více méně souvislých křovitých porostů. Olšiny se přirozeně šířily na půdách širokých mělkých prohlubenin, více nebo méně zbahnělých anebo zamokřených, s málo pohyblivou hladinou podzemní vody. Věrným průvodcem olšinných sdružení v lužních lesích je krušina a kopřiva. (MEZERA, A. 1956) 2. Přechodný stupeň měkkých a tvrdých dřevin V této skupině stanovištních typů (forem) je zastoupena podle místních vlastností stanovištních, především vlastností půdních, mosaika sdružení luhů s měkkými dřevinami, a to jak luhů topolo-vrbových, tak i sdružení olšinných a vlhkých jilmových doubrav. Zvláště výrazně se v tomto stupni dřevin fysiognomicky a ekologicky uplatňuje olše a jasan v sdruženích, která je možno označit jako 5. olšové jaseniny s jilmem Alneto-Fraxinetum ulmetosum. Přechodný stupeň měkkých a tvrdých dřevin zaujímá většinou stanovištní typy (formy), na nichž velmi dobře rostou kulturní porosty jasanové a dubové se silnou příměsí olše a s hojně se vyskytujícími ostatními měkkými dřevinami. Neobyčejně bohatě v nich bývá vyvinuto patro keřů. V bylinném podrostu zpravidla převládají rostliny nitrofilní nebo druhy se silnou nitrofilní tendencí. Dominantou bývá na velkých plochách kopřiva a pitulník, vzácněji čistec lesní anebo netýkavka na plochách daleko menších. (MEZERA, A. 1956) 3. Dolní stupeň tvrdých dřevin Řadí se do něj: 6. vlhké lužní jilmové doubravy Querceto-Ulmetum, 7. javorové jaseniny Acereto-Fraxinetum, 8. dubové jaseniny Querceto-Fraxinetum (většinou porosty kulturní). Souborně možno tyto tři subtypy označit jako lužní jilmové doubravy s jasanem Querceto-Ulmetum fraxinetosum. Sdružení dřevin dolního stupně tvrdých dřevin jsou rozšířena na stanovištích se středně vlhkými nebo svěžími půdami, na nichž velmi dobře rostou směsi jasanu s dubem v kulturních porostech s větší nebo menší účastí jilmu. Časté bývají také porosty jilmové s podrostem kopřivy, česnáčku nebo česneku medvědího. V porostech dolního stupně tvrdých dřevin bývá hojná také lípa a na některých místech se ve fysiognomii porostů 37
uplatňuje i habr. V přirozených porostech se na výstavbě spodního patra dřevin silně podílejí keře, takže tyto porosty jsou nezřídka silně výškově rozrůzněny. Podobně jako v přechodném stupni měkkých a tvrdých dřevin jsou v podrostu lesů dolního stupně tvrdých dřevin hojné druhy rostlin nitrofilních. Na středně vlhkých půdách převládá v porostech tohoto stupně většinou kopřiva, nejvíce na hlinitých půdách. Na poněkud sušších půdách hlinitopísčitých nebo písčitohlinitých udává ráz bylinné vegetaci nejčastěji bršlice. (MEZERA, 1956) 4. Horní stupeň tvrdých dřevin - zaujímá: 9. suché a svěží lužní jilmové doubravy s habrem Querceto-Ulmetum carpinetosum a 10. vlhké a svěží lesy dubo-habrové s jilmem Querceto-Carpinetum ulmetosum. Pro praktickou potřebu lze oba subtypy (sdružení dřevin) označit jako lužní jilmové doubravy s habrem Querceto-Ulmetum carpinetosum. Tento stupeň lužních lesů je vlastně přechodem lužních jilmových doubrav k doubravám habrovým. V podrostu lesních porostů na stanovištích horního stupně tvrdých dřevin se vyskytují často v souvislých porostech keře, které provázejí pásmo habrových doubrav, především hlohy, líska, tušalaj, ptačí zob, svída a řešetlák. V bylinném patře se vedle průvodců dolního stupně tvrdých dřevin na výstavbě rostlinných společenstev podílejí rostlinné druhy, které provázejí svěží habrové doubravy na úrodných půdách. Podle povahy stanovišť, zvláště půd, se v bylinném podrostu uplatňuje obvykle nejvíce bršlice s pitulníkem nebo válečka lesní. Bršlice převládá zpravidla v porostech na vzdušných strukturních půdách hlinitých, hlinitopísčitých a písčitohlinitých, čerstvých nebo svěžích. Podrost válečky se nejčastěji rozvíjí na stanovištích poněkud sušších, na půdách ulehlejších a méně vzdušných. (MEZERA, 1956)
4.8. 2 Typologické rozdělení lužních lesů dle Zlatníka Dle Zlatníka lužní lesy náleží z typologického hlediska do souboru "c" skupin lesních typů (SLT) na aluviálních náplavech. K tomuto souboru patří: č. SLT Latinský název
Zkratka
Český název
23 Saliceto – Alnetum
(S Al)
vrbová olšina
24 Querceto - Fraxinetum
(Q Fr)
dubová jasanina
25 Ulmeto - Fraxinetum
(U fr)
jilmová jasanina
26 Fraxineto - Alnetum
(Fr Al)
jasanová olšina
27 Alnetum incanae
(Ali)
olšina olše šedé (ZLATNÍK 1956). 38
4.8.3 Geobiocenologická typizace dle Bučka a Laciny (2000)
V rámci zkoumaného lužního lesa popíšu následující skupiny typů geobicénu, které by se daly na dotčeném území vymezit. Jedná se o : Saliceta albae inferiora
vrbiny vrby bílé nižšího stupně
1 B-C 5a
Alni glutinosae-saliceta inferiora
olšové vrbiny nižšího stupně
1 BC 5b
Ulmi-fraxineta populi inferiora
topolojilmové jaseniny nižšího stupně 1 C (4) 5a
Querci roboris-fraxineta inferiora
dubové jaseniny nižšího stupně
Ulmi-fraxineta carpini inferiora
habrojilmové jaseniny nižšího stupně 1 BC-C (3)4
1 BC-C (4)5a
(BUČEK, LACINA 2000). Saliceta albae inferiora je vázána na mladé písčité až štěrkopísčité sedimenty na březích toků řek a říčních ostrovech, je řazena do půdních typů arenická fluvizem a rambla. Jedná se o vývojově nejmladší stádium měkkého luhu. Stromové patro tvořené vrbou bílou (Salix alba), někdy s příměsí vrby křehké (Salix fragilis) bývá rozvolněné a výškově rozrůzněné. Z dalších dřevin se mohou vyskytovat topoly, především topol černý (Populus nigra), případně keřové vrby (Salix purpurea, S. viminalis, S. triandra). V bylinném patře se objevují rdesna (Polygonatum lapathifolium, P. amphibium), rukve (Rorippa amphibia, Barbarea
vulgaris),
později
začíná
převažovat
chrastice
rákosovitá
(Phalaris
arundinacea). Jako iniciální stadia společenstev měkkého luhu mají výjimečný význam pro přirozený vývoj genofondu vrb a topolů, proto v úsecích s přirozenými fluviálními procesy je účelné tato společenstva ponechat bez zásahu. (BUČEK, LACINA 2000).
Alni glutinosae-saliceta inferiora zaujímají terénní deprese v nivách dolních toků řek, v trvale zamokřených sníženinách, kterými jsou zazemňující se odříznuté meandry se stagnující vodou. Půdním typem jsou gleje typické a organozemní. Hladina podzemní vody neklesá pod 50 cm. Záplavy zde trvají 30 až 60 dní. Hlavní dřevinou je vrba bílá (Salix alba), často se uplatňuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), ve vyspělejších stádiích vývoje nastupuje jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), případně jasan ztepilý (Fraxinus exelsior). V podrostu dominují mokřadní druhy a bahenní druhy, zejména ostřice (Carex acutiformis, C. riparia, C. gracilis), dále chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a vzácná bledule letní (Leucojum aestivum). V zachovalých segmentech převažují porosty vrby bílé, místy se zachovaly porosty hlavatých vrb. Mokřadní ekotonová společenstva této skupiny vynikají druhovou 39
diverzitou a patři k nejcennějším společenstvům z hledisky ochrany genofondu. Charakteristickou mozaiku olšových vrbin představuje PR Plačkův les a říčka Šatava, jedinečnou ukázkou regenerace je PP Betlém. (BUČEK, LACINA 2000).
Ulmi-fraxineta populi inferiora - vyskytují se v širokých údolních nivách, jsou vázány na písčité nánosy, především na agradační valy, lemující říční toky. Půdním typem jsou arenické až psefitické fluvizemě. V přirozených podmínkách zde záplavy trvaly 7 až 14 dní v roce. Ráz stromového patra určují topoly (Populus nigra, P. alba, P.canescens). K dalším hlavním dřevinám patří jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilmy (Ulmus laevis, U. minor), pravidelně se vyskytuje i dub letní (Quercus robur). V synuzii podrostu se uplatňují nitrofilní druhy jako součást jarního aspektu orsej jarní (Ficaria bulbifera), dále hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), v létě je velmi vitální kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), z trav se nejčastěji objevuje kostřava obrovská (Festuca gigantea) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Lesní porosty se vyznačují vysokou produktivností. Segmenty této skupiny v přirozeném stavu mají klíčový význam pro zachování genofondu našich topolů. Nejkvalitnější ukázky zanikly pod záplavou vodního díla Nové Mlýny. (BUČEK, LACINA 2000).
Querci roboris-fraxineta inferiora zaujímají široké údolní nivy velkých řek, v polohách vzdálenějších od vodního toku. Převažujícím půdním typem jsou fluvizemě glejové, zrnitostně těžší, jílovohlinité až jílovité. Hladina podzemní vody kolísá v závislosti na výšce hladiny vtoku. V přirozených podmínkách byly tyto lokality zaplavovány 15 až 30 dní v roce. Dominantní postavení zastává dub letní (Quercus robur) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), okrajově i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Nepravidelnou příměs v hlavní stromové úrovni tvoří jilmy (Ulmus laevis, U. minor) a topoly (Populus alba, P. nigra, P. canescens). V podúrovni se mohou vyskytovat javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Souvisle je vytvořeno i keřové patro (Sambucus nigra, Crataegus laevigata, Viburnum opulus, Frangula alnus atd.). K dominantám podrostu patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), ostružiník ježiník (Rubus caesius), dále se zde vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus) i vzácná bledule letní (Leucojum aestivum). (BUČEK, LACINA 2000).
40
Ulmi-fraxineta carpini inferiora zaujímají údolní nivy větších řek, jejich nejsušší části mimo dosah pravidelných záplav. V aluviích přirozených úseků řek byla tato skupina vázána na okraje širokých niv, kterými jsou zejména písčité hrudy či štěrkopískové terasy. Hladina podzemní vody je hlouběji než 150 cm. Převládajícím půdním typem jsou zrnitostně pestré fluvizemě. Habrojilmové jaseniny jsou přechodem mezi lužními lesy a doubravami. Proto se vyznačují výjimečnou druhovou pestrostí. Hlavními dřevinami jsou dub letní (Quercus robur), jasany (Fraxinus angustifolia, F.excelsior), topoly (Populus alba, P. nigra, P. canescens), dříve byly hojné i jilmy (Ulmus laevis, U. minor), s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata), v podúrovni je hojná babyka (Acer campestre) a habr (Carpinus betulus). Je výrazně vyvinuto keřové patro (Swida sanguinea) brslen evropský (Eonymus europaea), hloh obecný (Crataegus laevigata) a další. V podrostu zcela chybí bahenní a mokřadní druhy, dominují mezofyty často s nitrofilní tendencí (Ficaria bulbifera, Anemone nemorosa, Corydalis cava, Allium ursinum, Urtica dioica, Glechoma hederacea, Polygonatum multiflorum, Dactylis polygama). V důsledku grafiózy téměř vymizely jilmy. Porosty této skupiny se vyznačují nadprůměrnou produktivností. (BUČEK, LACINA 2000).
41
5. Výsledky Druhové zastoupení dřevin a jejich početnost Při terénních pracích jsem zaevidoval celkem 698 jedinců vrb. Z převážné většiny se jedná o druh vrba bílá ( Salix alba) 616 jedinců, což je 88% evidovaných vrb. Na druhém místě v zastoupení je vrba červenavá ( Salix x rubens) – 75 jedinců – 11% a pouze 7 zástupců vrby křehké ( Salix fragilis) – 1%. V následujícím textu uvádím slovní popis hodnocených výsledků, který doplňují grafy v příloze č. 2 a tabulka přílohy č. 1.
5.1 Vrba bílá (Salix alba) Salix alba dosahuje průměrné výšky 23,25 m, nasazení koruny 11,85 m, průměrný obvod 199 cm, z něj odvozená výčetní tloušťka d1,3 je 63 cm. Obvody stromů se pohybují v rozmezí 50 – 610 cm, výšky v rozmezí 1 – 37 m. 4,1 % jedinců se pohybuje ve výškové kategorii do 10 metrů, 17 % v kategorii 10 – 20 m, 66 % v kategorii 20 – 30m a 12 % v kategorii 30 – 40 m. V obvodové kategorii 0 – 100 cm je zaevidováno 1 % vrb, v kategorii 100 – 200 cm jsem naměřil 53 %, v kategorii 200 – 300 cm – 39 %, v kategorii 300 – 400 - 6%, v kategorii 400 – 500 – 1% a větší obvod než 500 cm měl pouze jeden strom. Usychání Celkové: stupeň usychání 0 ( bez usychání) představuje 32 jedinců ( 5%) stupeň A (usychání do 10 %) má největší zastoupení – 364 jedinců (59%), stupeň B (usychání 1125%) dosahuje146 jedinců (24%). Další stupně už představují menší hodnoty: C - 36 jedinců (6%), D - 7 jedinců (1%), E 14 jedinců (2%), F 17 jedinců (2,8%). Usychání koruny: 6 % jedinců má korunu zelenou bez prosychání, 49% usychá do 10%, 31 % usychá v rozmezí 11 – 25%, 6% jedinců má suchou korunu do 50 %, další stupně usychání dosahuje tento druh ve třech procentech, tedy 3% usychání 51-75%, 3% nad 75% a 3% jedinců má zcela suchou korunu. Výskyt dřevokazných hub Na 85% jsem houby nenalezl, na 2% jsem pozoroval počáteční povrchovou hnilobu, na 4% prohloubeniny, na 3% dutinky, 3% mají dutý kmen a na 5 % se vyskytují plodnice. Fytosložka Fytosložka se vyskytuje na 59 % jedincích – z 29 % se jedná o mech, z 18 % mech společně s epifitickým lišejníkem, 1 % samotný lišejník, 9 % jmelí a 2 % byliny.
42
Výskyt živočichů Na 10 % jedinců jsem pozoroval poškození listu hmyzem, na 2 % poškození kmene hmyzem, na 2 % stopy činnosti šplhavců, na 2 % mravence a na několika stromech jsem si všiml nor savců. Ostatní poškození 3 % jedinců jsou poškozeni větrem nebo bleskem, 1% je poškozeno člověkem, 4% jedinců mají pokřivený či ohnutý kmen, 5% jsou hlavaté vrby, vesměs ve špatném stavu, neudržované, 1% má výrazně prasklý kmen. Fyziologický věk Mladých stromů jsem zaevidoval 2 %, nejvíce se vyskytuje dospělých jedinců – 56 %, dále stárnoucích 29 %, 10 % stromů odumírá a 3 % jsou již stromy odumřelé. Vitalita Plnou vitalitu prokazuje 17 % jedinců, dostatečnou vitalitu 57 %, nedostatečnou 16 %, dále 7% nevykazuje žádnou vitalitu a již zmíněná 3 % jsou stromy odumřelé. Zdravotní stav 9 % jedinců vrby bílé má výborný zdravotní stav, 41 % stav velmi dobrý, 32 % je mírně poškozeno, 12 % je poškozeno silně, 4 % jsou stromy odumírající a 3% již stromy odumřelé. Biotop, zastínění 16 % jedinců je osluněno v lesním porostu, 70 % slabě stíněno v lesním porostu, 3 % silně stíněno v lesním porostu, 3 % jedinců je osluněných v břehovém porostu, 6% slabě stíněno v břehovém porostu, 1% silně stíněno v břehovém porostu a 1% je osluněno na rybniční hrázi. Z těchto hodnot je tedy patrné že vrbu bílou jsem pozoroval převážně v lesním porostu.
5.2 Vrba červenavá (Salix x rubens ) Salix x rubens dosahuje průměrné výšky 22,9 m, což není oproti Salix alba zase tak velký rozdíl, maximální výšku jsem naměřil 34 m, min výšku 2 m představuje odumřelé torzo. Průměrná výška nasazení koruny činí 9,9 m, průměrný obvod 199 cm, nejedná se o překlep, skutečně je to tak, stejně jako u Salix alba, z něj odvozená výčetní tloušťka d1,3 . Obvody stromů se pohybují v rozmezí 106 – 368 cm. 4,2 % jedinců se pohybuje ve výškové kategorii do 10 metrů, 15 % v kategorii 10 – 20 m, 71 % v kategorii 20 – 30m a 10 % v kategorii 30 – 40 m. V obvodové kategorii 100 – 200
43
cm jsem naměřil 58 %, v kategorii 200 – 300 cm – 33 %, v kategorii 300 – 400 - 9%, ve vyšších kategoriích se zde jedinci vrby červenavé nevyskytují.
Usychání Celkové: stupeň usychání 0 ( bez usychání) představuje 18 % jedinců, stupeň A (usychání do 10 %) má největší zastoupení – 63 %, stupeň B (usychání 11-25%) dosahuje 9 % jedinců, stupeň C (usychání 25-50%) dosahuje 8 %. Další stupně už představují menší hodnoty: D (usychání 51-75 %) – 1 % jedinců, E (usychání nad 75 %) < 1 %, F (suchý strom) - 1 % jedinců. Usychání koruny: 19 % jedinců má korunu zelenou bez prosychání, 50 % usychá do 10%, 21 % usychá v rozmezí 11 – 25%, 5 % jedinců má suchou korunu do 50 %, další stupně usychání dosahuje tento druh v menší míře, tedy 1 % usychání 51-75%, 3% nad 75% a 1% jedinců má zcela suchou korunu. Výskyt dřevokazných hub Na 71 % jsem houby nenalezl, na 3 % jsem pozoroval počáteční povrchovou hnilobu a na 27 % se vyskytují plodnice. Nejvíce je zastoupen ohňovec obecný. Fytosložka Fytosložka se vyskytuje na 33 % jedincích – z 4 % se jedná o mech, z 29 % mech společně s epifitickým lišejníkem. Výskyt živočichů Na 17 % jedinců jsem pozoroval poškození listu hmyzem, na 3 % poškození kmene hmyzem a na 3 % stopy činnosti šplhavců. Ostatní poškození 7 % jedinců je poškozeno větrem nebo bleskem, 3 % má prasklinu ve kmeni, 3 % jedinců mají pokřivený či ohnutý kmen. Fyziologický věk Nejvíce se vyskytuje dospělých jedinců – 73 %, dále stárnoucích 15 %. 9 % stromů odumírá a 3 % jsou již stromy odumřelé. Vitalita Plnou vitalitu prokazuje 50 % jedinců, dostatečnou vitalitu 28 %, nedostatečnou 13, žádnou neprokazuje 6 % a již zmíněná 3 % jsou stromy odumřelé. Zdravotní stav 29 % jedinců vrby červenavé má výborný zdravotní stav, 38 % stav velmi dobrý, 18 % je mírně poškozeno, 10 % je poškozeno silně, 3 % jsou stromy odumírající a 3% již stromy 44
odumřelé. Biotop, zastínění 8 % jedinců je osluněno v lesním porostu, 70 % slabě stíněno v lesním porostu, 3 % silně stíněno v lesním porostu, 1 % jedinců je osluněných v břehovém porostu, 14 % slabě stíněno v břehovém porostu, 3 % silně stíněno v břehovém porostu a 1% je osluněno na rybniční hrázi. Z těchto hodnot je tedy patrné že vrbu červenavou jsem pozoroval také převážně v lesním porostu.
5.3 Vrba křehká (Salix fragilis ) Vrbu křehkou jsem pozoroval pouze vyjímečně, informace o ní jsou tedy spíše doplňující, vzhledem k nepatrnému počtu nalezených jedinců. Salix fragilis dosahuje průměrné výšky 22,3 m, maximální výšku jsem naměřil 26 m, min výšku 19 m. Průměrné nasazení koruny činí 10,7 m, průměrný obvod 127 cm, Obvody stromů se pohybují v rozmezí 76 – 198 cm. Usychání Celkové: stupeň usychání 0 ( bez usychání) představuje 17 % jedinců, stupeň A (usychání do 10 %) má největší zastoupení – 83. Další stupně jsem v rámci sledovaných sedmi jedinců nepozoroval. Usychání koruny: 58 % jedinců má korunu zelenou bez prosychání, 42 % usychá do 10%. Výskyt dřevokazných hub Na vrbě křehké jsem nezpozoroval žádné houby. Fytosložka Na 14 % se vyskytuje mech. Výskyt živočichů - nenalezen Ostatní poškození - nenalezeno Fyziologický věk Nejvíce se vyskytuje dospělých jedinců – 86 %, dále mladých 14 %. Vitalita U 43 % plná, u 57 % dostatečná. Zdravotní stav 43 % jedinců vrby křehké má výborný zdravotní stav, 43 % stav velmi dobrý, 14 % je mírně poškozeno.
45
Biotop, zastínění 14 % jedinců je slabě stíněno v lesním porostu, 57 % slabě stíněno v břehovém porostu, 29 % silně stíněno v břehovém porostu. Z těchto hodnot je tedy patrné že vrbu křehkou jsem pozoroval převážně v břehovém porostu.
46
5.4 Zhodnocení v rámci lokalit Pro podrobnější popis výsledků a srovnání jsem vymezil v rámci sledovaných polesí lokality které označuji velkými písmeny. Lokality jsou vymezeny jako plochy se souvislým výskytem stromových vrb, popřípadě se jedná o dílčí plochy nedaleko od sebe – v případě lokality B a F, které dělím na 3 dílčí části. Několik nalezených jedinců nebylo zařazeno do žádné lokality a řadím je do poslední kategorie označené písmenem H – jedná se o jednotlivé vrby rozptýlené samostatně v porostech nebo po skupinkách několika jedinců. Lokality A, B, C a G se nacházejí na polesí Židlochovice, zbylé lokality D, E, F náleží polesí Velký Dvůr. Pokud srovnáme obě polesí z hlediska počtu jedinců, na polesí Židlochovice jsem zaevidoval 184 stromů, na polesí Velký Dvůr 514 stromů.
Charakteristika stanovišť Lokalita A Jedná se o menší plošku v Knížecím lese – při obci Přísnotice. Dle porostní mapy se jedná o porost 120 D 9. Přímo na místě se nachází menší jezírko, kolem obrostlé mokřadními druhy – Phalaris arundinacea, Caltha palustris, Phragmites communis, Carex acutiformis. Dle charakteru bych místo zařadil do stupně měkkých dřevin. Půdním typem je mullový glej.
Lokalita B Je složena ze třech ploch nedaleko sebe, kde se vyskytují vrby. První část se nachází u uherčické hájenky – porost 127 B 8. Toto stanoviště odpovídá přechodnému stupni měkkých a tvrdých dřevin, není příliš zamokřeno. Je zde vyschlé koryto potoka, občas zřejmě doplňované dešťovou vodou. Dominuje Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Stachys sylvatica, Circaea lutetiana. Druhá ploška je podobného charakteru v porostu 129 B 9, obtékaná drobným potokem, zřejmě revitalizované rameno, trochu zamokřenější a třetí plocha se rozkládá kolem Šatavy, projevuje se zde tedy vliv vodního toku. Zde bych vymezil stupeň měkkých dřevin. Lokalita C Jedná se o populaci vrb v oboře Termanec – porost 130 C 8, 130 C 6. V rámci obory se jedná zřejmě o nejzamokřenější lokalitu, poblíž je průtočné jezírko. Na této lokalitě
47
jsem pozoroval vrby s vzorově rovnými kmeny. Půdním typem je hnědozemní půda ve spodu oglejená, místy se jedná o glej. Ze synuzie se vyskytuje Urtica dioica, Lamium maculatum, Pulmonaria officinalis, Glechoma hederacea, Aegopodium podagraria. Pokryv bylin je vysoký – 90%, porost je řídký, značně prosvětlený, jsou zde vysazené řízky vrb. Jako další dřeviny zde nalezneme jasan, topol, olše. Lokalita D Trvale podmáčená lokalita v PP Plačkův les a říčka Šatava. Zahrnuje části porostu 238 C 8, 238 D 6 a 238 D 9. Zde se již nevyskytují kopřivy jako na většině ostatních lokalit, ale dominují mokřadní a bahenní druhy - Phragmites communis, Phalaris arundinacea, Carex acutiformis. Stanoviště kde jsem měřil vrby je trvale zamokřeno. Místy se zde vyskytují také topoly. Výrazný je také výskyt invazní Impatiens glandulifera. Lokalita E Centrem této lokality je rybník Vrkoč. Vyskytuje se zde menší skupina vrb v porostu 225 B 9, které dosahují však statných rozměrů. Značný vliv na stanoviště má protékající potok kolem rybníka, kolem jeho břehu se vyskytují evidované vrby. Půdním typem je naplavená hnědozemí půda, částečně oglejená. Pokryv bylin zde není tak výrazný, asi 60 % - Aegopodium podagraria, Stachys sylvatica, Glechoma hederacea, Lamium maculatum, Urtica dioica. Lokalita F Jedná se o lokalitu s největší populací stromových vrb. Rozprostírá se kolem Pouzdřanského rybníka – porost 242 B 6(Fa), 242 A 6 (Fb, Fc). Pro větší rozlohu rozlišuji lokalitu na 3 dílčí části - Fa, Fb, Fc, které jsou od sebe odděleny mladšími porosty. Svým charakterem stanoviště Fa částečně odpovídá dolnímu stupni tvrdých dřevin, vyskytují se zde také duby a lípy. Ze synuzie nalezneme Brachypodium sylvaticum, Dactilis glomerata, Pulmonaria officinalis, Viola sylvatica, Lamium maculatum, Deschampsia caespitosa, Urtica dioica – pokryv bylin opravdu výrazný, až 100%. Dílčí část Fb a Fc jsou již více zamokřené, na gleji, pomístně se vyskytují tůňky. Zde bych vymezil přechodný stupeň měkkých a tvrdých dřevin. Synuzie podrostu bohatá, s velkým pokryvem. Dominuje Brachypodium sylvaticum, Dactilis glomerata, Pulmonaria officinalis, Viola sylvatica, Lamium maculatum, Deschampsia caespitosa. Opět se zde vyskytuje invazní Impatiens glandulifera. Na ploše Fc se vyskytují tůňky s mokřadními druhy rostlin - Lemna minor, Myosotis palustris, Hotonia palustris, Iris pseudacorus. Dřevinné složení doplňují topoly, jasan.
48
Lokalita G Jedná se o lokalitku v Rumunské bažantnici v porostu 112 C 4. Mírně zamokřena protékajícím Šitbořickým potokem. V podrostu Brachypodium sylvaticum, Dactylis glomerata, Pulmonaria officinalis, Viola sylvatica, Lamium maculatum.
Výskyt vrb na lokalitách, srovnání, početnost Lokalita A Zde se nachází pouze e 14 vrb, všechny náleží k druhu S. alba. Průměrná výška 16 m, průměrný obvod 238 cm. Někteří jedinci jsou již odumírající hlavaté vrby. Jedinci na této lokalitě nedosahují žádných vyjímečných rozměrů. Odhaduji že věk jedinců je přes 60 let.
Lokalita B Na této lokalitě nalezneme velice statné jedince vrby bílé a také zástupce dalších dvou druhů. Je to jediná lokalita kde jsem zaevidoval více vrb křehkých. Celkem se zde nachází 85 jedinců Salix alba, 17 Salix x rubens, a 6 Salix fragilis. Statné stromy nalezneme v I. a II. části lokality. III. část představuje břehový porost Šatavy, zde se již vyskytují i hlavaté vrby, často odumírající a neudržované. Průměrná výška S. alba zde dosahuje 22m, S. x rubens 23 m a S. fragilis 22,3 m. Maximální výšku zde dosahuje S. alba – 34 m, S. x rubens 27 m, S. fragilis 26 m. Průměrný obvod S. alba je zde 240 cm, S. rubens 177,4 cm a S. fragilis 127 cm. Nejstarší stromy na této lokalitě podle mě přesahují věk 80, některé i více let. Zastoupení vrb v porostech dle LHP : 127 A 9 - 2 % , 127 B 8 – 1%, 129 B 8 – 5%, 129 A 6 – 1%, 129 A 7 – 5 %.
Lokalita C Zde jsem nalezl jedince s na první pohled nejlépe rostlýmy rovnými kmeny. Populace čítá 35 jedinců S.alba, S. x rubens je zastoupena pouze dvěma jedinci, kteří dosahují vcelku mohutných parametrů, průměrné výšky 30,5 m, obvodu 244 cm, více tedy než 26 m výšky a 200,5 cm obvodu kmene jako u Salix alba, což je ale způsobeno malým počtem vrby červenavé. Salix x rubens zde také převyšuje svým max. obvodem kmene 328 cm oproti 311 cm S. alba. Chvályhodnou charakteristikou zdejších vrb obou druhů je také jejich dobrý zdravotní stav a dostatečná vitalita. Věk stromů na tomto stanovišti je asi kolem 70 - 80 let. 49
Zastoupení vrb v porostech dle LHP : 130 C 8 – 30 % Lokalita D Zdejší vrby bych charakterizoval jako nejstarší populaci na celém území. Zdejší lokalita se také nejvíce podobá přirozenému prostředí výskytu vrby bílé. Odhaduji že nejmohutnější stromy by zde mohly být i 100 let staré. Nápadné je zde jejich přirozené odumírání bez jakéhokoliv lidského zásahu. Statní jedinci kteří se zde ještě dochovali dosahují opravdu mohutných rozměrů. Nalezneme zde nejvyšší vrbu bílou 37 m vysokou s 422 cm obvodem kmene. Tento strom bych charakterizoval jako nejmohutnější vrbu ze všech které jsem na celém území nalezl. Překvapivé je, že i vzhledem ke svému věku je strom dostatečně vitální. Další předností této lokality je výskyt plodnic dřevokazných hub. Nalezneme zde nádherné ukázky sírovce žlutooranžového, dále také lesklokorku ploskou a také troudnatec kopytovitý. Ukázky jsou uvedeny ve fotografické příloze. Celkem se zde nachází 52 jedinců S. alba a 1 S. fragilis menších rozměrů. Průměrnou výšku 19,9 m způsobují odumírající jedinci s ulomenými vrcholy. Průměrný obvod 207 cm představuje standardní hodnotu blížící se průměru druhu na celém území. Zastoupení vrb v porostech dle LHP : 238 D 6 – 10 %, 238 D 8 – 1%.
Lokalita E Zde se jedná také o lokalitu s malým počtem jedinců, zato vcelku mohutných, odhaduji že jejich věk přesahuje 80 let. 22 jedinců S. alba má průměrnou výšku 24,1 m a obvod 282 cm, 10 jedinců S. x rubens má parametry menší, 18,9 m průměrnou výšku a 175,2 cm obvod kmene. Max. výška S. alba 34,5 m není zanedbatelná a dokonce se zde nachází jedinec s maximálním naměřeným obvodem 610 cm. Údaj je však zkreslen charakterem kmene, jedná se o strom s dvojkmenem, dnes již rozlomeným. Tento strom je již tedy bezceným torzem. Nachází se u rybníka Vrkoč. Zastoupení vrb v porostech dle LHP : 225 B 9 – 3%, 221 G 9 - 10%.
Lokalita F Na této lokalitě jsem opravdu strávil nejvíce času, protože se zde nachází více než polovina veškerých jedinců vrb bílých a červenavých. Vzhledem k velkému počtu stromů je zde také větší rozpětí naměřených parametrů. Nacházejí se zde stromy opravdu mohutné a statné, ale také stromy mladší drobnějšího vzrůstu, které byly zřejmě postupně do porostu doplňovány. Měřil jsem i tyto drobnější jedince, pro získání lepšího přehledu. Lokalitu F 50
dále porovnávám jako tři dílčí plochy Fa, Fb, Fc, které jsou od sebe odděleny potokem a mladšími porosty olší a jasanů. Srovnání dodávám v příloze v podobě grafů a tabulky. Z výsledků je zřejmé že stromy na dílčích ploškách vykazují podobné parametry, liší se zejména počtem jedinců. Celkem se na lokalitě F nachází 378 jedinců S. alba a 44 jedinců S. x rubens. Průměrná výška S. alba dosahuje 24,1 m a obvod 185,4, max. výška 36 m a max. obvod 417 cm. Tentokrát hodnoty nepatří jednomu stromu. V případě maximálního obvodu se jedná o hlavatou vrbu. Podrobné charakteristiky těchto jedinců jsou uvedeny v příloze v tabulce Výběr nejmohutnějších jedinců. Salix x rubens dosahuje průměrné výšky 23,4 m a obvodu 210,6. Obvodem tedy převyšuje průměr S. alba, což je způsobeno tím, že vrbu červenavou představují hlavně starší jedinci. Ulomené vrcholy potom snižují hodnotu průměrné výšky. Max. výška S. x rubens je 33,5 což už je slušná hodnota, dokonce se jedná o nejvyšší vrbu červenavou na celém území. Jedná se o vrbu s evid. číslem 308. Max obvod u S. x rubens je 368 cm. Tato vrba má výšku 25 m. Její evidenční číslo je 395. Jedná se o S. x rubens s maximálním obvodem na celém území. Věk zdejších jedinců se pohybuje v rozpětí 60 – 90 let. Zastoupení vrb v porostu je asi 20 – 30%. Zastoupení vrb v porostech dle LHP : 242 A 6 – 33 %, 242 B 6b – 20 %, 242 B 6a – 48 %
Lokalita G Vrby na této lokalitě dosahují zanedbatelných parametrů vzhledem k jedincům na předešlých lokalitách. Zdejších 25 jedinců vrby bílé jsou však důkazem že i v Rumunské bažantnici nalezneme podmínky pro její výskyt. Kromě zmíněných 25 jedinců zde nalezneme ještě stromořadí mladých vrb, které se však nestaly předmětem mého měření vzhledem k jejich malým parametrům. Jedná se i o představitele vrby křehké. Co se týče již zmíněných 25- ti vrb bílých, jejich průměrná výška je 17,5 m a obvod 160,8 cm.
Podrobnější údaje a srovnání je možno vyčíst z přiložených tabulek v přílohách č. 1 a 5 a grafů v přílohách č. 3 a 4.
51
5.5 Návrh opatření pro záchranu genofondu a možnosti repatriace Z dosažených výsledků je možné konstatovat že zdravotní stav stromových vrb je vcelku uspokojivý. Nejvíce vrb bílých dosahuje ohodnocení zdravotního stavu velmi dobrý ( asi 40%), asi třetina je mírně poškozena, silně poškozeno je kolem deseti procent jedinců a o něco méně dosahuje výborného zdravotního stavu. Lepších výsledků dosahují stromy v hodnocení vitality – téměř 60 % jedinců S. alba má dostatečnou vitalitu, u S. x rubens jsem docílil výsledků ještě pozitivnějších - téměř 50 % jedinců vykazuje plnou vitalitu. Počet stárnoucích stromů se blíží k jedné třetině. Výskyt patrných organizmů nepředstavuje vážné nebezpečí. Poškození živočichy je malé, nejvíce se jedná o listožravý hmyz - vyskytuje se na asi deseti procentech jedinců, avšak způsobuje pouze drobné poškození listů a nepředpokládám že by mohlo dojít k jeho kalamitnímu rozšíření. Dřevokazné houby se vyskytují na 15 % jedinců S. alba a 27 % S. rubens. Nejčastěji se jedná o ohňovec obecný a lesklokorku ploskou. Plodnice sírovce žlutooranžového a síťovce načervenalého jsem pozoroval pouze výjimečně. Dřevokazné houby se vyskytují nejčastěji na starých a odumírajících jedincích. Jako nejčastější opatření proti těmto houbám se doporučuje snížit obmýtí, v případě těchto vrb toto opatření nemohu doporučit, protože bychom tak přišli o ukázkové jedince. Spíše by bylo potřeba dbát na to aby nedocházelo k mechanickému poškozování stromů a dalšímu šíření hub. Z fytosložky poškozuje stromy nejvíce jmelí bílé (Viscum album), jako poloparazit odnímá stromům část živin.
Co se týče samotných návrhů na záchranu genofondu, v případě vrb to není jednoduchá záležitost. V této problematice je na vrbu třeba nahlížet jako na krátkověkou dřevinu a podle toho také navrhovat péči o jedince. Na rozdíl od dlouhověkých dřevin, kdy se staráme o konkrétní jedince různými ochrannými opatřeními bych se u vrb spíše zaměřil na vytvoření vhodných podmínek pro nové jedince. Samozřejmě je nadále potřeba sledovat stav již zjištěných dospělých jedinců a na základě získaných výsledků posoudit vhodnost stanoviště pro jejich pěstování. Jako hlavní problém vidím to, že na sledovaných lokalitách jsem nezaznamenal téměř žádné přirozené zmlazení. Je to jasný důsledek nedostatku přirozených stanovišť. Nálet má totiž úspěch jen na nezaplevelených lokalitách, čerstvých náplavech s dostatkem
52
světla a půdní vlhkosti. (ŠIMÍČEK, V 1999) Situace se naštěstí zlepšuje díky revitalizacím. Jako vhodné stanoviště bych doporučil dílec 121 F v Knížecím lese a 115 A v Rumunské bažantnici. Samovolné množení hřížením jsem také příliš nepozoroval. Ve zjištěných porostech tedy chybí věková pestrost. Přirozené zmlazení jsem pozoroval pouze v přítomnosti vodních toků a meandrů, na těchto místech mi naopak chyběli mohutní jedinci, na něž je zaměřena tato práce. Opravdu velkolepých rozměrů dosahuje přirozené zmlazení vrb podél břehů Vodního díla Nové Mlýny II. Situací se podrobně zabývá studentka Iveta Svobodová v rámci svojí diplomové práce na LDF v Brně, kterou se chystá obhájit také v tomto roce. Její výsledky dokazují přirozené zmlazování z vyklíčených semen (z ústního podání studentky). Navrhuji tedy porosty se zjištěnými vrbami systematicky doplňovat novými stromy. Jako metodu reprodukce bych doporučil řízkování, což je velmi jednoduchý a levný způsob. Řízky se připravují z vyzrálých prutů v době vegetačního klidu za bezmrazých dnů od konce listopadu nebo poloviny února, obvykle těsně před výsadbou. Optimální síla řízku je 6 – 8 mm, délka 18 – 20 cm. Řízky silnějšího průměru nejsou na závadu. Nejvhodnější pro výsadbu řízků je časné jaro, nejpozději do první dubnové dekády. (Šimíček, V 1999) Tento pozitivní krok byl již učiněn na lokalitě Termanec, kde jsem se povšimnul úspěšného ujmutí řízků mezi dospělými stromy. Výsadbu řízkovaním bych doporučil zejména na lokalitách v Uherčickém lese ( lokalita B), v porostech u rybníka Vrkoč ( lokalita E) což jsou místa kde jsem evidoval velmi zdatné jedince, ale pouze v menším počtu. Je třeba si totiž uvědomit že velkou většinu vrb jsem zaměřil na lokalitě F kolem Pouzdřanského rybníka, na jiných místech nejsou tedy populace příliš početné. Na lokalitě Plačkův les bych doporučil také řízkování v kombinaci s podporou přirozeného zmlazení, v rámci možností. Díky úspěšným revitalizacím zde bylo dosaženo obnovení mokřadů a tím tedy vhodných podmínek pro dřeviny měkkého luhu. Řízky doporučuji odebírat z nejzdatnějších jedinců přímo na lokalitách. Pro zdatný vývin vysazených jedinců by bylo také vhodné likvidovat agresivní neofyty, zejména netýkavku žláznatou (Impatiens glandulifera), která se již vyskytuje i na zvláště chráněných územích jako je PR Plačkův les a říčka Šatava. Plochy již provedené obnovy vrb, kterou jsem při průzkumech pozoroval jsou vyznačeny v přiložené přehledové orto mapě ( jako červené plochy ).
Zvláštní pozornost je třeba věnovat hlavatým vrbám. V poslední době poklesl 53
význam hlavaté vrby jako zdroj dříví pro obyvatele vesnic a důsledkem toho je nárůst mohutných větví a ohrožení stability stromu. Revitalizace je možná jedině odvětvením. Silnější větve po ořezaní starých vrb používáme na pěstování, abychom zachovali jejich specifické genetické vlastnosti. Při odvětvovaní starých vrb musíme dávat pozor, aby z nich v žádném případě nebyly odstraněny epifytické rostliny, mechorosty nebo houby. Staré rozlomené vrby je třeba zachovat až do jejich úplného rozpadu. Vedle nich je možné založit porosty nové. Jsou známy dva způsoby ořezávání větví (odvětvování) hlavatých vrb. Buď je možné větve uříznout těsně při hlavě, nebo je možné ponechat krátké pahýlky (věšáky). (KASALA 2004) Osobně bych také doporučil vysazování nových hlavatých vrb, zejména kolem říčky Šatavy. Vrby zjištěné na lokalitě B jsou již odumírající nebo zcela mrtvá torza. Pro zlepšení estetiky krajiny bych doporučil tyto staré jedince nahradit novými. Problémem tohoto návrhu zůstává ekonomická stránka, zda se najde pro tyto stromy hospodářské využití.
54
6. Diskuse Inventarizací stromových vrb se na dotčeném území dlouhá léta nikdo nezabýval. Hlavním jádrem této práce je přehled získaný z terénních prací sestaven do grafů a tabulek. Co se týče původu vrb ve sledovaných porostech, je zřejmé že tyto porosty byly založeny uměle. To také vysvětluje hojné zastoupení vrb na lokalitách vzdálenějších od vodních toků. Přirozený výskyt těchto stromů je totiž zejména v těsné blízkosti vodních toků. Věk sledovaných dřevin se pohybuje v rozmezí od 40-ti let až asi po 100let, což je maximální věk kterého se vrby jsou schopny dožít. Na některých lokalitách již nalezneme jedince přirozeně odumírající, některé padají na zem pod svojí vlastní váhou. Většina jedinců tedy pochází z let před druhou světovou válkou, jejich pěstování a vysazování popisuje již zmíněný LHP z let 1927-1936. Podstatnou roli podle mě tehdy sehrálo rozdělení lesa na vysoký a nízký. Vrby se tehdy pěstovaly v obou tvarech, procentuelně však převažovaly v lese nízkém, ten však zabíral v rámci lesního závodu menší rozlohu. Celkem se tehdy vrby vyskytovaly na 227 ha z celkové plochy 2500 ha židlochovických lesů. Lokality, které jsem sledoval mají celkem rozlohu asi 25- 30 ha. Údaj jsem získal digitálním měřením ploch v programu Topol. Z celkové rozlohy sledovaného území o velikosti cca 2560 ha se jedná pouze o jedno procento plochy. K tomuto výsledku je třeba dodat že do těchto hodnot nezapočítávám mladé a nově založené porosty vrb, které lze na LZ také pozorovat. Odhadoval bych že celková plocha výskytu vrb i s mladými porosty by nepřesáhla 100 ha. Je tedy patrné že oproti minulé době se výskyt stromových vrb snížil. Podle mě je to důsledek trendu pěstování topolů, který je zřejmě pro LZ výhodnější. Na výsledcích mě také zaujaly naměřené hodnoty vrby červenavé, která svou výškou často převyšuje údaj který udává literatura. Nejvíce jedinců jsem nalezl u Pouzdřanského rybníka ( viz lokalita F) – 44 jedinců. Jedná se o vcelku mohutné jedince, převyšující mnohdy okolní S. alba. Důvodem této skutečnosti je podle mě to, že se jedná o starší jedince. Mladší jedinci zde chybí, proto potom i průměrné hodnoty S. x rubens dosahují velkých čísel. Oproti tomu u S. alba jsem pozoroval větší věkové rozpětí, nalezneme zde spoustu drobnějších jedinců, kteří byly zřejmě do porostů zasázeni dodatečně a celkově potom snižují průměrné hodnoty tohoto druhu. Doporučení dosazovat do porostů vrby nalezneme již ve starém LHP 1927-1936. Nezmiňuje se však o konkrétním druhu, takže zůstává otázkou, zda vrba červenavá nebyla dodávána do porostů úmyslně z nějaké
55
příčiny. Co se týče porovnání s novodobými údaji o vrbách, ty se již více blíží mým výsledkům. Srovnávám je s databází LHP získanou v dokumentu programu excel. Tato databáze udává zastoupení, výšky a výčetní tloušťky vrb v jednotlivých porostech celého LZ Židlochovice. Stručně lze konstatovat, že jsem naměřil vyšší hodnoty výčetních tlouštěk vrb v porostech, řádově o centimetry, avšak menší hodnoty výšek, řádově o metry. Důvodem je podle mě to že jsem měřil i výšky starých jedinců s ulomenými vrcholy či hlavaté vrby, které zřejmě nebyly do databáze zahrnuty. Například u porostu 242 A 6 kde jsem evidoval nejvíce vrb ( lokalita F) udává tato databáze výšku 30 m a tloušťku 52 cm, moje výsledky však ukazují výšku 24,3 m a tloušťku 59 cm. Rozdíl je ve výšce je již celkem podstatný. Dále např. u porostu 225 B 9 udává databáze výšku 29 m a tloušťku 79 cm a moje údaje na této lokalitě hovoří o výšce 24,1m a tloušťce 89 cm. Opět zde vidíme podobný rozdíl. Naměřil jsem menší výšku a větší tloušťku.
56
7. Závěr Zpracovaná diplomová práce poskytuje výsledky inventarizace stromových vrb na polesí Židlochovice a Velký dvůr. Je zaměřena na druhy Salix alba, Salix fragilis a jejich spontánního křížence Salix x rubens, zejména na mohutné jedince. Pro komplexnější přehled jsem však zahrnul do výsledků i jedince drobnější, celkový počet zaměřených stromů činí 698 jedinců. Výsledky jsem se snažil zpracovat poctivě a svědomitě. Jsou zajímavé, snažím se je srozumitelně popsat v textu a znázornit pomocí grafů, tabulek a přiložených map. Doufám že moje informace budou užitečné pro LZ Židlochovice a poslouží k jeho dalším záměrům. Pokud by se našel případný zájemce, doporučuji v práci na toto téma pokračovat na dalších polesích, které nadále zůstávají neprozkoumány. Je potřeba se však připravit na to že práce v jihomoravských lužních lesích je náročná, nejvíce v letních měsících, kdy pobyt v porostech komplikuje bujná vegetace a dotěrný hmyz, zejména komáři, klíšťata a kloši. I přes tato úskalí jsem však tuto práci dělal rád. Také by bylo zajímavé se zabývat studiem vrb ve volné krajině a výskytem živočichů vázaných na ně, zejména se zaměřením na hlavaté vrby, jejich hodnocení, možnosti záchrany a návrhy nového vysazování.
57
8.
Použitá literatura
ATLAS PODNEBÍ ČSR. ÚSKG Praha: Praha, 1985 BUČEK, A., LACINA, J.: Geobiocenologie II. MZLU, Brno, 2000. CULEK, M: (ed) et al.:Biogeografické regiony ČR. Enigma Praha, 1995 CZUDEK, T. Regionální členění reliéfu ČSR. GÚ ČSAV Brno, Brno, 1976 ČERNÝ A. – Parazitické dřevokazné houby, MVLHDP Praha, 1989 DEMEK, J. (1987): Zeměpisný lexikon ČSSR – Hory a nížiny. Academia Praha, Praha GREGOROVÁ, B.: Metodika - Monitoring zdravotního stavu dřevin, AOPK Praha 1995 HMÚ (1958): Atlas podnebí Československé republiky. Ústřední správa geodezie a kartografie, Praha HORÁK, J. (1961): Jihomoravské lužní lesy (typologická studie). Kand.dis.pr. VŠZ v Brně. HRIB M., KORDIOVSKÝ E. a kol. - Lužní les, v Dyjsko-moravské nivě Vybrané kapitoly – Kamil KASALA: Hlavatá vrba Alois PRAX: Pedologické poměry v lužních lesích HRIB, VYBÍRAL: Revitalizace v lužních lesích na LZ Židlochovice, Zlín 2000 HRUBÝ, Z.: Současný stav a prognóza vývoje dřevinných společenstev v prostoru střední Novomlýnské nádrže. DP LDF MZLU, Brno, 1995. KUBÁT Karel: Klíč ke květeně České republiky – AV ČR, Praha 2002 LAŠTŮVKA Zdeněk, KREJČOVÁ Pavla: Ekologie, nakl Konvoj, Brno 2000 LESPROJEKT, ÚHÚL: LHP LZ Židlochovice - 2000 MACHAR IVO: Ochrana lužních lesů a olšin, AOPK ČR 1998 MEZERA A. (1956,1958): Středoevropské nížinné luhy I. SZN Praha 1956 NOŽIČKA JOSEF DR. – Z minulosti jihomoravských luhů (předběžná studie) – 1956 – VULH Zbraslav – Strnady PLÁN PÉČE na období 2000 – 2009 pro PR Plačkův les a říčka Šatava, zpracovali Ing. Libor Hort, Ing. David Horal, 1998 AOPK Brno PLÁN PÉČE na období 2000 – 2009 pro PP Dolní mušovský luh, zpracovali Ing Libor Hort,
Ing. David Horal, 1998 AOPK Brno 58
PLÁN PÉČE na období 1992 – 1997 pro PP Betlém, zpracovali Ing Roman Zajíček, RNDr.
Miroslav Šebela, ČÚOP Brno, 1993
PLÍVA, ŽLÁBEK : Přírodní lesní oblasti ČSR 1986 QUITT (1976): Klimatické oblasti ČSR. GÚ ČSAV Brno, Brno, M: 1: 500 000. READ (2000) in Kolařík, J. (2003): Staré stromy a přístupy k péči o ně. Časopis Veronica č. 1/2003, Regionální sdružení ČSOP Brno, Brno. REŠ B.: Památné stromy. AOPK ČR, 1998, 64 str. SUCHYŇOVÁ, G. (2002): Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin v dyjskomoravské nivě a jejich management. Dipl.pr. LDF MZLU v Brně. ŠIMÍČEK, V.: Vrby při úpravách vodních toků a ekologické obnově krajiny. Praha, Mze ČR, 1992. ŠIMÍČEK, V: Břehové a doprovodné porosty vodních toků - součást lužních ekosystémů, Agrospoj 1999 ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P. a kol.: Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek, 2001. VLČEK, V. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR – vodní toky a nádrže. Academia, Praha 1984 VYSKOT, I.: Ochrana a tvorba krajiny, MZLU v Brně, 1988
Jako mapové podklady jsem použil digitání ortofoto mapy, které mi zaslal Zeměměřický úřad, Pod sídlištěm 9/1800, 18211 Praha 8
59
9. Summary This thesis gives You the results of the willowtree inventory on the part of the Židlochovice Forest Enerprise - on the forest districts Velky Dvur and forest district Židlochovice. The Židlochovice Forest Enterprise manages 9 700 hectares of floodplain forests, which rank among the most valuable in Europe. In these floodplain forests we can find unique wetlands, whose significance transcends regional importance. Thus the wetlands were designated for the Ramsar list of wetland of international importance. The main place of interst of this thesis are the species Salix alba, Salix fragilis and their intermedial crossbreed Salix x rubens. My work was focused especialy on the really stately individuals. The major rate in these mapped trees has Salix alba. I have filed 616 individuals of this species, then follows Salix x rubens with the amount of 75 species and the minimal participation contain Salix fragilis with 7 measured species. The field survay was made during the years 2004 – 2006. The work was complicated because of the inapprochable terrain, especialy on the wetland area, further because of the reach coverage of nettles in the floodplainforest and last but not least because due to obtrusive insects, which keeped me company particulary during the sommer. Though I seeked to do my work faithfully and conscientiously. I describe my results in texts in this thesis and completed them in transparent tables, diagrams and maps. The component of this thesis is CD-ROM with map supplement and photos of more then 600 trees. I hope my thesis will be usefull for the Židlochovice Forest enterprise and will pleasure next purposes. If there are some appropriate interested persons, I propose them to continue on this work in next forest districts, what continue to be unexplored. Very interesting would be to make a study of the willowtrees in the open.
60
10. Seznam příloh: Příloha č. 1:
Přehledná tabulka hodnocených charakteristik
příloha č. 2:
Grafické znázornění hodnocených charakteristik pro celé území
příloha č. 3:
Grafické srovnání hodnocených charakteristik v rámci lokalit
příloha č. 4:
Grafické srovnání hodnocených charakteristik v rámci lokality F
příloha č. 5:
Tabulka - výběr nejmohutnějších jedinců
příloha č. 6:
Fotodokumentace
příloha č. 7:
Inventář evidovaných dřevin
příloha č. 8:
Mapové výstupy
příloha č. 9 : CD – ROM – digitální mapy (porostní mapy, orto mapy, vrstvy GIS), fotodokumentace
61
