MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A TYPOLOGIE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A TYPOLOGIE

Bakalářská práce Hodnocení a návrh péče o břehové porosty Křetínky v okolí Prostředního Poříčí

2006

Hana Peterková

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Lesnická a dřevařská fakulta 2005/2006

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Řešitelka Bakalářský studijní program Obor Název tématu:

Hana Peterková Lesnictví Lesnictví

Hodnocení a návrh péče o břehové porosty Křetínky v okolí Prostředního Poříčí.

Zásady pro vypracování: 1. Shromážděte literaturu a prameny, charakterizující přírodní poměry, vývoj a současný stav využití krajiny a zpracujte charakteristiku širších územních vztahů. 2. Na základě disponibilních pramenů a vlastního průzkumu charakterizujte ekotop, se zvláštním zřetelem na specifika poříční krajiny. 3. Proveďte podrobný průzkum synusie dřevin i podrostu formou fytocenologických snímků v rozmanitých biocenózách zkoumané lokality. 4. Zařaďte poříční krajinu do skupin typů geobiocénů (stg), zpracujte charakteristiky stg včetně jejich porovnání s jednotkami jiných typologických klasifikačních systémů. 5. Zmapujte současný stav vegetačního krytu údolního dna se zvláštním zřetelem na břehové porosty a tvar břehů. 6. Proveďte orientační průzkum živočišné složky geobiocenóz. 7. Zhodnoťte současný stav břehových porostů, říčního toku a využití poříční krajiny a navrhněte zásady pro zachování a rozvoj jejich přírodních kvalit.

Rozsah práce:

30-40 stran textu, tabulky, mapy, fotodokumentace

Seznam odborné literatury: 1. Ambros, Z. (2003): Praktikum geobiocenologie. MZLU Brno, 97 s. 2. Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie I. MZLU Brno, 80 s. 3. Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU Brno, 249 s. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., eds. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany 4. přírody a krajiny ČR Praha, 307 s. 5. Králová, H., ed. (2001): Řeky pro život. Veronica Brno, 439 s. 6. Kubát, K., ed. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia Praha, 927 s. Löw, J. a kol. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. 7. Nakladatelství Doplněk Brno, 122 s. Míchal, I., Petříček, V. (1999): Péče o chráněná území I a II. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR 8. Praha, 714 a 456 s. 9. Šimíček, V. (1999): Břehové a doprovodné porosty vodních toků. Ostrava, Povodí Odry, 102 s.

Datum zadání bakalářské práce:

leden 2005

Datum odevzdání bakalářské práce:

Hana Peterková řešitelka bakalářské práce

doc. Ing. Jan Lacina, CSc. vedoucí bakalářské práce

prof. Ing. Jaroslav Koblížek, CSc. vedoucí ústavu

doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc. děkan LDF MZLU v Brně

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Hodnocení a návrh péče o břehové porosty Křetínky v okolí Prostředního Poříčí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelů, ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne …………………..

………………………………..

Poděkování Děkuji především Doc. Ing. Janu Lacinovi, Csc. za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování bakalářské práce a dále všem, kteří se na vyhotovení práce nějakým způsobem podíleli.

Jméno: Hana Peterková

Název práce: Hodnocení a návrh péče o břehové porosty Křetínky v okolí Prostředního Poříčí

Abstrakt: Cílem této práce je terénním šetřením zmapovat břehové porosty Křetínky v úseku přehrada Křetínka – Horní Poříčí, zhodnotit jejich stav a navrhnout zásady péče. Na tomto území proběhlo v letech 2005 – 2006 mapování břehových porostů řeky Křetínky. Pro dané území byla navržena opatření, která by zde omezila působení negativních vlivů a tak přispěla k zlepšení současného stavu břehových porostů.

Klíčová slova: Křetínka, břehové porosty

Name: Hana Peterková

Title of the thesis: Evaluation and proposal of streamside stand protection of the river Křetínka in the vicinity of Prostřední Poříčí

Abstrakt:

The objective of this work is mapping of streamside stand of the river Křetínka trough terain survey in the section of reservoir Křetínka – Horní Poříčí, evalueating of its state and suggesting of its protection. In this area the streamside stand of the river Křetínka was mapped from 2005 – 2006. For this area the meatures were proposed to limit the negative influeaces in order to impoove the present streamside stand condition.

Keywords: Křetínka, streamside stand

Obsah 1. Úvod

9

2. Materiály a metodika

10

2.1 Materiály

10

2.1.1. Mapové podklady

10

2.1.2. Průzkum v terénu

10

2.1.3. Ostatní podklady

11

2.2. Metodika

11

2.2.2. Terénní průzkum

11

2.2.3. Kancelářské práce

11

3. Vegetační doprovod vodních toků – základní charakteristika

12

3.1. Břehové porosty

12

3.2. Doprovodné porosty

12

3.3. Význam a funkce břehových a doprovodných porostů

13

4. Výsledky

14

4.1. Širší územní vztahy

14

4.1.1. Základní údaje a lokalizace

14

4.1.2. Geologie

14

4.1.3. Hydrogeologie

15

4.1.4. Geomorfologické členění reliéfu

16

4.1.5. Klimatické poměry

17

4.1.6. Hydrologické poměry

19

4.1.7. Biogeografické členění

19

4.1.8. Regionálně fytogeografické členění

21

4.2. Charakteristika užšího zájmového území

21

4.2.1. Hranice území

21

4.2.2. Geomorfologické a geologické poměry

21

4.2.3. Půdní poměry

23

4.3. Přírodní potencionální stav vegetace

23

4.4. Současný stav vegetace

27

4.4.1. Natura 2002

27

4.4.2. Chráněné druhy rostlin

28

4.5. Živočišná složka geobiocenóz

28

4.6. Kostra ekologické stability

31

4.6.1. Významné krajinné prvky

31

4.6.2. Přírodní park Údolí Křetínky

33

4.6.3. Územní systém ekologické stability (ÚSES)

33

4.7. Současný stav břehových porostů, říčního toku a využití poříční krajiny

33

4.8. Návrh zásad péče o břehové porosty

39

5. Závěr

41

6. Resume

42

7. Použitá literatura

43

8. Seznam příloh

45

1. Úvod Prameny, potoky, řeky – to jsou cévy naší země. Roznášejí životadárnou vláhu a vytvářejí předpoklady pro nekonečnou pestrost všeho jejího života. Vodní toky zavlažují, vyživují a očišťují. Podél nich našli naši předkové cestu do země a podél nich vytvářeli první osídlení . Dodnes se život v této zemi šíří od vodních toků a k nim se vrací. Nejen život lidský. Život rostlin, život ptáků a vodních živočichů i té zvěře lesní a polní bezprostředně závisí na oběhu vody. Voda spolu se vzduchem a sluncem, je nosným pilířem života – a dnes celosvětově nedostatkovým zdrojem. (Králová, 2001)

Každý z nás žije v určitém povodí, je jeho součástí, stejně jako zvířata, rostliny a celá krajina. Všichni ovlivňujeme naše povodí tím, jak nakládáme s přírodními zdroji: s půdou, vodou, vzduchem, rostlinami a živočichy. V souvislosti s úpravami vodních toků se začal negativně projevovat úbytek břehových i doprovodných porostů. Vliv člověka na řeku je obrovský. Budováním přehrad, napřimováním a upravováním toků, výstavbou umělých koryt a břehů, kácením břehových porostů či odvodňováním pozemků může nepříznivě narušit rovnováhu mezi řekou a okolní krajinou. V důsledku těchto činností dochází k trvalému snížení hladiny podzemních vod a potlačování procesů, které se podílejí na tvorbě říčního údolí. Za posledních padesát let se péče o vodní toky omezovala z velké části na vyrovnání, vybagrování a vybetonování. Dlouhodobé následky tohoto jednání ukáže až budoucnost. Teprve s úbytkem břehových porostů si začínáme více a více uvědomovat jeho nepostradatelnost v naší krajině. Vegetační doprovod vodních toků je jedním ze stavebních kamenů územních systémů ekologické stability (ÚSES). Je součástí ekologicky vyvážené krajiny, jednou z forem rozptýlené zeleně rostoucí mimo ucelené lesní komplexy, proto je důležité jej chránit a pečovat o něj. Cílem této práce je zmapovat břehové porosty řeky Křetínky v okolí Prostředního Poříčí, zhodnotit jejich stav a navrhnout zásady péče o ně.

2. Materiály a metodika 2.1. Materiály 2.1.1. Mapové podklady Mapy byly potřebné pro zahájení průzkumu zájmového území, vymezení hranic území a samotného průzkumu břehových porostů. K bakalářské práci byly použity tyto mapy mapy: Základní mapa České republiky v měřítku 1:10 000, s klady listů: 24 – 12 – 23 24 – 12 - 18 Geologická mapa Použité mapy byly získány: Základní mapa České republiky v digitální podobě byla pro zpracování práce zapůjčena Zeměměřičským úřadem v Praze, geologická mapa získána na Obecním úřadě v Prostředním Poříčí, hydrologická mapa zapůjčena na Povodí Moravy.

2.1.2. Průzkum v terénu Terénním průzkumem byly získány materiály, které byly nutné pro zhodnocení stavu vegetace. Terénní průzkum proběhl ve dvou etapách: 1. etapa: a) rekognoskace terénu b) pořízení fytocenologických snímků v letním aspektu c) pořízení fotodokumentace Tyto činnosti byly provedeny v průběhu července 2005. 2. etapa a) výkop půdní sondy b) pořízení fotodokumentace Provedeno v dubnu 2006.

2.1.3. Ostatní podklady Ostatní podklady zahrnují knihy a články použité pro základní charakteristiky území a citace z jednotlivých knih – uvedeny v kapitole Použitá literatura.

2.2. Metodika Pro tuto práci bylo nutné získat informace terénním šetřením, ale i informace z literatury, které jsou důležité zejména pro charakteristiky širších územních vztahů.

2.2.2. Terénní průzkum Vlastní terénní průzkum byl prováděn od přehrady Křetínky k Hornímu Poříčí, proti směru toku. Byly vytvořeny fytocenologické snímky po celé délce toku a zakreslovány do základní mapy. K popisu fytocenologických snímků byly použity tyto stupnice: stupnice patrovitosti dřevin dle Zlatníka, pro dřeviny, pro popis synuzie podrostu stupnice Braun-Blanquetova kombinovaná stupnice abundance a dominance upravená Zlatníkem. Řeka byla rozdělena do jednotlivých úseků, dle charakteru břehového porostu. Všímala jsem si i vegetace na přiléhajících svazích. V dubnu 2006 byla vykopána a popsána půdní sonda. V celém období zpracovávání práce byla průběžně pořizována fotodokumentace.

2.2.3. Kancelářské práce Mezi tyto práce patřila především úprava a tvorba mapy. Zpracování tabulek, grafů a práce s literaturou, shromážděnou za účelem popsaní širších územních vztahů, která je uvedena v Použité literatuře na konci práce. Na základě informací získaných v terénu byly navrženy zásady péče o břehové porosty.

3. Vegetační doprovod vodních toků – základní charakteristika 3.1. Břehové porosty

Břehové porosty jsou vymezeny patou svahu a břehovou hranou. Druhová skladba a prostorové uspořádání těchto porostů jsou zřetelně odlišeny u toků neupravených a toků v minulosti vodohospodářsky upravovaných. Porosty na tocích neupravených mají víceméně přirozenou skladbu dřevin, která však i zde je nebo může být ovlivněna nebo pozměněna činností člověka. K nejčastěji zastoupeným dřevinám těchto porostů patří: vrba bílá, vrba křehká, olše lepkavá, olše šedá, jasan ztepilý, topol černý, topol šedý, v jižních oblastech Moravy topol bílý, jasan úzkolistý, dále javor mléčný, javor babyka, dub letní, lípa malolistá, jilm vaz, jilm horský, dnes již vzácně jilm habrolistý a v podrostu vtroušené keře. Hospodářský tvar těchto porostů bývá vysokokmenný, často jsou však obhospodařovány jako pařeziny nebo nepravé kmenoviny. Břehové porosty na tocích upravených tvoří obvykle uměle založený pruh keřových vrb často nespecifického výběru, které jsou cyklicky seřezávány v určitých časových intervalech. V horní části svahu (v supralitorálním pásmu) navazuje na vrbový porost stromová výsadba různé intenzity a skladby nebo doprovodný porost za břehovou linií. (Šimíček,1999)

3.2. Doprovodné porosty

Doprovodné porosty jsou porosty údolní nivy navazující na břehové porosty. V dolních úsecích větších řek jsou součástí lužních lesů, v oblasti pahorkatin tvoří méně rozsáhlé luhové porosty. V podhorských oblastech a horských údolích jsou to jen úzké porostní útvary kolem bystřin nebo přímo navazují na zalesněné svahy. Druhové složení a hospodářský tvar se liší podle přírodních podmínek a civilizačních vlivů. Obecně můžeme konstatovat, že převážná část doprovodných porostů byla činností člověka změněna. Porosty přirozené druhové skladby a původního hospodářského tvaru se zachovaly jen ve zbytcích. Fragmenty původních porostů jsou převážně součástí přírodních rezervací. (Šimíček,1999)

3.3. Význam a funkce břehových a doprovodných porostů

Dřeviny rostoucí na březích vod působí svojí podzemní i nadzemní částí. Kořenový systém prorůstá půdním profilem, váže půdní částice a tím zpevňuje břehové partie říčního koryta. Nadzemní části rostlin tlumí nápor proudící vody, chrání břehy před přímým působením vlnobití, ledochodu a v kombinaci s neživými opevňovacími konstrukcemi působí jako dlouhodobá, trvanlivá a spolehlivá stabilizace břehů. Břehové porosty také chrání před zanášením říčního koryta větrem transportovaným materiálem z okolních pozemků. Vhodný vegetační doprovod zabraňuje přístupu světla a tím brání překotnému růstu plevelných vodních rostlin. Nárůst množství rostlin totiž vede k zdrsňování dna a zmenšování průtočného profilu. Dochází ke snižování rychlosti proudící vody, následně se zvyšuje množství usazenin a z toho vyplývá větší nebezpečí, v případě letních přívalových srážek, vzniku, byť jen místní, povodně. Břehová vegetace má též podíl na zvyšování samočistící schopnosti toku, ale s růstem zastínění toku klesá jeho samočistící schopnost. Porosty jsou domovem mnoha živočichů. Vegetační doprovod vodního toku působí jako přirozený biokoridor, spojnice, migrační cesta mezi lesními celky. Vegetační doprovod je velmi důležitým krajinotvorným prvkem. Vzrostlý a udržovaný vegetační doprovod vodních toků působí v rovinaté krajině jako dominantní prvek

a jeho vliv na celkový charakter oblasti je

nezanedbatelný. Důležitá je i funkce produkční, i když ne každý břehový porost je využitelný pro produkci kvalitního dříví. Těžba v těchto porostech tvoří jen procenta z celkové těžby, přesto je i tato oblast cennou zásobárnou dřeva. Významná je též hygienická funkce, vzrostlý porost je schopen zachycovat prachové částice, působí jako částečná protihluková bariéra a zajišťuje celkově příznivý dojem jímž zeleň působí na lidskou psychiku. (Šlezinger,Úradníček, 2002)

4. Výsledky 4.1. Širší územní vztahy

4.1.1. Základní údaje a lokalizace

Mapovaná část řeky Křetínky (Horní Poříčí – přehrada Křetínka /v některých pramenech uváděna jako přehrada Letovice/) patří do Jihomoravského kraje, okres Blansko. Toto území leží v katastrálních územích obcí Horní Poříčí, Prostřední Poříčí Dolní Poříčí a Křetín. Leží na pomezí dvou přírodních lesních oblastí (PLO) 31 a 16.

4.1.2. Geologie

V území, jehož geografickou osou je říčka Křetínka, tekoucí ve směru SSZ–JJV od obce Bohuňov k Lazinovu, vystupují převážně dva geologické útvary: a) krystalinikum, které náleží dvěma regionálně geologickým jednotkám – moraviku a letovickému krystaliniku, b) svrchní křída, která náleží k české křídové pánvi. Krystalinikum vystupuje na pravém, tj. západním břehu Křetínky. Blíže k jejímu toku v údolí vystupuje letovické krystalinikum, zastoupené svory, svorovými rulami a pararulami, kvarcity a amfibolity. Dále k Z, směrem k Olešnici, vystupuje moravikum, zastoupené rovněž pararulami, svory a amfibolity. Hranice mezi oběma jednotkami (letovickým krystalinikem a moravikem) probíhá zhruba rovnoběžně s tokem Křetínky západně od Bohuňova, Horního a Prostředního Poříčí a Křetína. Její průběh je porušen řadou příčných tektonických poruch, které pokračují k SV do oblasti na levém břehu Křetínky a území je podél nich rozlámáno na několik ker. Svrchní křída je zde zastoupena sedimenty v orlicko-žďárském faciálním vývoji a ve stratigrafickém rozsahu od cenomanu až do středního turonu. Cenomanského stáří je perucko-korycanské souvrství, které se dělí na kontinentální vrstvy perucké a mořské vrstvy korycanské. Mezi nimi bývá ještě vyčleňováno písčitojílovité souvrství, jehož příslušnost k mořskému vývoji nelze jednoznačně prokázat. Bývá označováno jako přechodní. V peruckých vrstvách, tvořených slepenci, pískovci a jílovci, jsou vyvinuty polohy jílovců, které byly na řadě míst těženy jako

kvalitní keramická surovina. Vrstvy korycanské jsou tvořeny jílovitými pískovci a glaukonitem, který jim dodává charakteristickou nazelenalou barvu. V nadloží vystupuje souvrství bělohorské (spodní až střední turon), zastoupené pískovci a spongilitickými jemnozrnnými pískovci (,,opuky“), místy s polohami rohovců (spongolity). V nadloží bělohorského souvrství spočívá souvrství jizerské (střední až svrchní turon), v němž se cyklicky střídají vápnité jílovce, šedé prachovité slínovce a spongilitické pískovce s glaukonitem. Mladší svrchnokřídová souvrství se v tomto území nezachovala. (Čurda, Michalíček, Miller, 2003)

4.1.3. Hydrogeologie Z hydrogeologického hlediska je možno v nejbližším okolí Prostředního Poříčí vymezit dvě základní jednotky, které se vzájemně odlišují charakterem zvodněných systémů, hydrogeologickou funkcí zastoupených hornin, zákonitostmi proudění podzemních vod i regionálními rysy hydrochemické zonálnosti. a) Hydrogeologický masiv na pravém břehu Křetínky reprezentuje zónu rozšíření hornin letovického krystalinika středočeské oblasti a olešnické skupiny svratecké klenby moravika. b) Pánevní zvodněný systém na levém břehu Křetínky je zastoupen křídovými sedimenty jižního okraje brachysynklinálního uzávěru ústecké synklinály. (Čurda, Michalíček, Miller, 2003)

4.1.4. Geomorfologické členění reliéfu

Zájmové území se nachází na rozhraní mezi dvěma subprovinciemi : Českomoravské a České tabule.

Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Česko-moravská Oblast: Českomoravská vrchovina Celek: Hornosvratecká vrchovina Podcelek: Nedvědická vrchovina Okrsek: Kunštátská vrchovina Křetínská kotlina Subprovincie: Česká tabule Oblast: Východočeská tabule Celek: Svitavská pahorkatina Podcelek: Českotřebovská vrchovina Okrsek: Ústecká brázda (Ivan,1986)

4.1.5. Klimatické poměry

Klimaticky náleží území do mírně teplé oblasti MT 5. Údolí řeky Křetínky probíhá přibližně ve směru JV-SZ, jsou zde časté údolní inverze.

Tabulka č.1: Quittova klasifikace klimatické oblasti MT5 (Quitt,1986)

30 - 40

Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více

140 -160

Počet mrazových dnů

130 -140 40 - 50

Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu ( C)

-3 až -4

Průměrná teplota v červenci (0C)

16 - 17

0

Průměrná teplota v dubnu (0C)

6–7

Průměrná teplota v říjnu (0C)

6–7

Průměrný počet dnů se srážkami nad 1 mm a více

100 – 120

Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm)

350 - 450

Srážkový úhrn v zimním období (mm)

250 – 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

60 – 100

Počet dnů zamračených

120 – 150

Počet dnů jasných

50 - 60

Nejbližší meteorologická stanice pro získání základních klimatických údajů za období 50 let (1901-1950), které byly nutné k zpracování dlouhodobých průměrů, je stanice v Kunštátě. Stanice leží v nadmořské výšce 458 m.n.m. Kunštát 458 m.n.m. , 49o30´ s.š. , 16o31´v.d.

Tabulka č.2: Průměrná teplota vzduchu za období 1901 – 1950

měsíc o

teplota ( C)

I

II

III

IV

V

-3,5

-2,1

1,9

6,6

VI

VII

VIII

IX

11,9 15,0 16,9 15,8 12,2

X

XI

XII

rok

7,2

2,1

-1,4

6,9

Tabulka č.3: Průměrný úhrn srážek za období 1901 – 1950

měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

rok

srážky (mm)

43

35

35

51

67

77

92

69

50

53

51

46

669

Průběh průměrných ročních teplot a srážek 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 -5,0

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

měsíce teplota (oC)

srážky (mm)

Obr.1: Graf průběhu průměrných ročních teplot a srážek

X

XI

XII

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

4.1.6. Hydrologické poměry

Dle Vlčka (1984): řeka Křetínka č.h.p. 4-15-02-020 pramení u Stašova ve výšce 645m.n.m., ústí zprava do Svitavy v Letovicích v 340 m.n.m. Plocha jejího povodí zaujímá 127,4 km2, délka toku je 29,7 km. Po celém toku je voda pstruhová.

Hydrologické pořadí:

Řeka Křetínka – Svitava – Svratka – Dyje – Morava – Dunaj – ústí v Černém moři

Přehrada Křetínka

Přehrada leží západně od města Letovice, na 2,923 km řeky Křetínky. Poprvé byla projektována již v roce 1911, aby zadržela jarní přívaly vod a zabránila povodňovým škodám. Stavba přehrady byla zahájena v dubnu roku 1972 a dokončena v květnu roku 1976. Nádrže slouží kompenzačnímu nalepšení průtoku ve Svitavě, k trvalému zajištění minimálního průtoku, energetickému využití, rekreaci, rybářství a snížení povodňových průtoků. Hráz je sypaná, kamenitá, 28,5 m vysoká, délka v koruně je 143 m, vodní plocha činí 110,9 ha, maximální hloubka je 27,3 m, stálý objem nádrže je 1,5 mil. m3, zásobní objem činí 9,024 mil. m3 a celkový objem je 11,57 mil. m3, délka vzdutí je 4,5 km, maximální hladina je 361,5 m.n.m. Na konci vzdutí v bezprostřední blízkosti Křetína je na pravém břehu vybudován rybník, který slouží ke stabilizaci vodní hladiny a zmenšení obnažování ploch při poklesu hladiny v nádrži.

4.1.7. Biogeografické členění

Zájmové území leží v Sýkořském bioregionu, který leží v severní části jižní Moravy, zabírá geomorfologický podcelek Nedvědická vrchovina a východní okraj Křižanovské vrchoviny. Pro bioregion je typické střídání bioty 4. a 5. vegetačního stupně Českomoravské vrchoviny a teplejší údolí s panonským vlivem, náležejících až do 2. bukovodubového vegetačního stupně.

Na západě převládají ruly až migmatity, v údolí Loučky a Libochůvky vystupují četné pásy amfibolitů, granulitové ruly a malý syenitový masiv, mezi Svratkou a Boskovickou brázdou převládají ortoruly a na severu svory se složkami amfibolitů a vápenců. Z pokryvu dominují kamenité a balvanité svahoviny. Povrch regionu se celkově sklání od severu k jihu. Reliéf má převážně charakter členité vrchoviny s výškovou členitostí 200 – 300 m. V údolí Křetínky činí hloubka údolí i členitost 300 m. Nejnižším bodem je údolí Svratky ve Štěpánovicích – 260 m.n.m, nejvyšší Horní les – 774 m.n.m. Dle Quitta leží severní část území v chladné oblasti CH 7, převážná část v mírně teplé oblasti MT 3, údolí Svratky v mírně teplé MT 9 až MT 11. V celém území se tedy projevuje zřejmý gradient – v souladu s klesající výškou od severu k jihu klesají srážky a výrazně rostou teploty. Srážky jsou přitom obecně nízké, neboť bioregion leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Plošně převládají typické kyselé kambizemě, v polohách nad 600 m dystrické kambizemě. Ve všech údolích se objevují plochy rankerů i rendzin na vápencích. Na jihu jsou v tektonických sníženinách na sprašových hlínách a spraších hnědozemě. Mozaika potenciálních společenstev je velmi pestrá. V jižní části převládají dubohabrové háje, výskyt acidofilních doubrav je ostrůvkovitý, teplomilné doubravy jsou výjimečné. Významně jsou zde zastoupeny suťové listnaté lesy. Vyšší polohy souvisle zaujímají květnaté bučiny s jedlí, na chudších odrůdách rul acidofilní bučiny. Flóra je dosti bohatá, tvořená rozmanitými fytochorotypy. Převládají druhy středoevropských lesů, např. sasanka hajní (Anemone nemorosa), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čistec lesní (Stachys sylvatica) atd. Významný podíl zaujímají druhy submontánní – krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum). Do jižní části regionu ještě zasahuje výskyt teplomilnějších druhů. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma. Významní živočichové – ježek východní (Erinaceus concolor), vydra říční (Lutra lutra), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) atd.

Tabulka č.4 : Zastoupení nadstavbových jednotek geobiocenologické typizace v % Vegetační stupně 2. 3. 4. 5. 4 20 65 11

Trofické řady A B Cn Ca D 53 38 5 3 1

Hydrické řady n z a o 91 5 raš.+ 3 1.0

Hranice bioregionu se Svitavským jsou výrazné a jsou podmíněny rozšířením krystalinika oproti křídě a permu. Hranice vůči Brněnskému bioregionu je místy nevýrazná, je dána vyšším reliéfem s převahou bučin a absencí kotlin a permských sedimentů. Hranice s Velkomeziříčským bioregionem je výrazná. Vůči Žďárskému bioregionu jsou hranice výrazné tam, kde jsou tvořeny horním okrajem vůči plochému reliéfu. Biotu Sýkořského bioregionu je možno označit jako přechodnou mezi regiony Brněnským a Žďárským. Nejsou zde téměř vyvinuty teplomilné doubravy a chybějí náročnější termofyty, dále absence typických horských společenstev. Jižní část je antropogeně ovlivňována již od pravěku. Vyšší polohy na severu byly trvale osídleny až ve středověku. Díky členitému terénu se zde zachovala vysoká lesnatost s vysokým podílem přirozených listnatých lesů, přesto převažují kulturní smrčiny. Západní okraj je devastován těžbou uranových rud. Vodní biota Svratky byla výrazně ovlivněně výstavbou přehrady Vír. (Culek, 1995)

4.1.8. Regionálně fytogeografické členění

Fytogeografická oblast : mezofytikum Fytogeografický obvod : Českomoravské mezofytikum Území leží na pomezí Českomoravského mezihoří – Poličsko, Moravského podhůří Vysočiny a Českomoravské vrchoviny.

4.2. Charakteristika užšího zájmového území

4.2.1. Hranice území

Hranice území jsou vyznačeny na přiložené mapě. V terénu jsou dobře viditelné, jsou jimi především polní cesty, silnice a dráty elektrického vedení. Úsek řeky začíná ve staničení 12,75 km a končí ve staničení 7,30 km, je tedy dlouhý přibližně 5,45 km.

4.2.2. Geomorfologické a geologické poměry

Zkoumané území leží na styku tří okrsků: Kunštátské vrchoviny, Křetínské kotliny a Ústecké brázdy.

Kunštátská vrchovina – IIC – 4B – c

- část Nedvědické vrchoviny, vrchovina prořezána hlubokým údolím Křetínky a tvořená krystalickými horninami (svory, rulami) a tektonicky zakleslými křídovými usazeninami, pruh permokarbonských usazenin Boskovické brázdy, na Křetínce je výrazná Křetínská kotlina se zaklesnutými křídovými usazeninami, které tvoří stolové hory ( zejména Kříb 582 m.n.m., Milenka 580 m.n.m.), v jižní části příčná sníženina mezi obcemi Kunštát a Sebranice (tzv. Sebranická sníženina), nad ní se zvedá stolová hora tvořená křídovými horninami Chlum 512 m, významný bod Špilberk 654 m, 34.v.s., převládají pole, lesíky, jsou tvořeny smrkovými a borovými porosty s příměsí dubu a buku, zbytky suchých pastvin a sady (třešeň, švěstka, hrušeň), ojedinělé lokality teplomilné květeny (hořeček brvitý aj.), PR Kaviny (zářez s výskytem travertinu)

Křetínská kotlina – IIC – 4B – d

- část Nedvědické vrchoviny, úzká kotlina podél toku Křetínky, vytvořená v krystalických horninách, zakleslé křídové usazeniny, 3.-4.v.s., převládají pole s rozptýlenými smrkovými porosty, zbytky květnatých lad, přehradní nádrž na Křetínce.

Ústecká brázda – VIC – 3A – b

- střední část Českotřebovské vrchoviny, tektonicky podmíněná brázda v povodí Divoké a Tiché Orlice (na S), Třebovky a Svitavy (na J), na slínovcích, spongilitech, jílovcích a pískovcích středního turonu, svrchního turonu až koniaku , s horninami letovického krystalinika a s lokalitami neogenních mořských štěrků, písků a slínů, členitý pahorkatinný reliéf v oblasti asymetrické ústecké synklinály s vyšším povrchem na V, s plochými hřbety a svědeckými vrchy, se zbytky neogenní výplně a strukturně denudačními

plošinami,

zejména

na

J

v brachysynklinálním

závěru,

místy

s pleistocenními říčními terasami Tiché Orlice, Třebovou a Svitavy, nejvyšší bod Dohled 540 m, významný bod Padělky 534 m, 4.- 5.v.s., středně zalesněná smrkovými porosty s příměsí borovice, dubu a jedle, na S bukové, na J borové porosty. (Demek,1987)

4.2.3. Půdní poměry

Pestré geologické podloží i přechodný ráz klimatu podmiňují půdní rozmanitost. Převažují hnědé půdy, přičemž poměr bohatších a chudších variet, odlišených podle podloží, je značně vyrovnaný. Na chudých křemitých pískovcích se vyskytují i podzoly, na vápnitých opukách rendziny. Půdy jsou často ilimerizované, oglejené, na podloží slínů. Při ulehlých spodinách se vytvářejí oglejené hnědé půdy, na jílnatých pískovcích i pseudogleje. Hnědé půdy jsou převážně písčitohlinité až hlinitopísčité, půdy ovlivněné vodou hlinité až jílovitohlinité. Vyskytují se zde i bohatší půdy oligomezotrofní a mezotrofní. Z velké části jsou to kamenité svahové zvětraliny. V rovinatých polohách a na bázích svahů jsou půdy hluboké, hlinité, na hřbetech mělké a kamenité (Tomášek, 2000). Zájmové území leží v okrajové části České křídové tabule, zde OrlickoŽďárského vývoje. Vzhledem k tomu, že řeka Křetínka tvoří geologickou hranici mezi druhohorními sedimenty a prevariskými metamorfyty Českého masívu, sedimenty České křídové tabule, zde nejsou sedimenty mořskými, ale sedimenty jezerními s úplného počátku svrchní křídy, to je ze staršího cenomanu. Dané cenomanské sedimenty jsou v zájmovém území zrnitostně těžké, respektive aluviální hlíny nanášené Křetínkou, vykazují vysoký podíl jílnatých částic z místních cenomanských pelitů. Vlastní půdotvorný substrát otevřeného půdotvorného tělesa nejsou cenomanské sedimenty, ale jejich přeplavené holocenní povodňové usazeniny, na nichž dochází k zákonitému

vzniku

fluvizemí.

Po

otevření

půdního

tělesa

se

subtypově

nejnápadnějším znakem zdá oglejení ve svrchní části profilu, které je způsobeno srážkovou vodou, mírně stagnující v zrnitostně těžkém aluviálním materiálu. Celý charakter půdních těles v blízkosti řeky je možno doložit fotodokumentací břehové nátrže. Pedologickým průzkumem byl stanoven půdní typ: fluvizem, subtyp: oglejená. Fotografie břehové nátrže a půdní sondy prezentovány v příloze. Umístění půdní sondy a břehové nátrže vyznačeno v mapové příloze.

4.3. Přírodní potenciální stav vegetace

Cílem

geobiocenologické typologie krajiny je diferenciace přírodního

(potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině. Je to takový stav, který by nastal v současné krajině při vyloučení zásahů člověka. Představa o přírodním stavu

geobiocenóz v krajině je jediným přírodovědně objektivním východiskem a základnou pro hodnocení již uskutečněných

i budoucích změn v

krajině. Výsledky

geobiocenologické typologie poskytují nezbytné podklady pro ochranu krajiny, rámce pro diferencovanou péči o krajinu a její využití a jsou východiskem pro plánování krajiny. (Buček,Lacina,1999)

Fraxini-alneta inferiora - jasanové olšiny nižšího stupně FrAl inf, 2-3 BC-C (4)5a

Užší údolní nivy středních toků řek, potoční nivy a prameniště v pahorkatinách a vrchovinách obvykle do nadmořských výšek 300 až 350 m, v teplých a mírně teplých klimatických oblastech. Mezoklimaticky se jedná o chladnější polohy s častým výskytem mlh a pozdních i raných mrazů. Obvykle se jedná o inverzní polohy. Podloží obvykle tvoří pleistocenní a holocenní štěrkopísky, které bývají překryty různě mocnou vrstvou písčitohlinitých až hlinitých nivních sedimentů. Často dochází ke střídání vrstev s různou zrnitostí, které se ukládají při povodních. Z půdních typů převládá fluvizem typická a fluvizem glejová. V přirozených podmínkách dochází v jarním období ke krátkodobému zaplavování, v průběhu roku hladina podzemní vody kolísá (obvykle mezi 0,5 až 1,5 m), zpravidla bývá kolem 1 m hluboko. Půdy jsou minerálně velmi dobře zásobené, propustné a po poklesu vody dobře provzdušněné. Vyznačují se příznivou humifikací, převládající formou je mul. Přírodní stav biocenóz: Stromové patro tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíseny jsou vrby (Salix fragilis, S. alba a jejich kříženci), vzácněji i topoly (Populus nigra, P. tremula). V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium). Především v inverzních polohách s trvaleji vyšší vzdušnou vlhkostí se může přirozeně ojediněle vyskytovat i tzv. nížinný smrk (Picea abies). V keřovém patře zde rostou vrby (Salix caprea, na březích S. purpurea, S. triandra, S. viminalis), hojně se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), dále krušina olšová (Frangula alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus). Typický je hojný výskyt liány chmele otáčivého (Humulus lupus). V obvykle druhově bohaté synusii podrostu se mísí druhy mokřadní a vlhkomilné s druhy mezofilními,

k dominantám patří druhy s nitrofilní tendencí.

Nápadný je časný jarní aspekt s orsejem jarním (Ficaria bulbifera), sasankami

(Anemone nemorosa, A. ranunculoides), mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium), blatouchem bahenním (Caltha palustris), křivatcem žlutým (Gagea lutea), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis), prvosenkou vyšší (Primula elatior) aj. V letním aspektu patří k dominantám bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), dále se často vyskytují ptačince (Stellaria nemorum, S. holostea), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), potočník vzpřímený (Berula erecta), devětsil lékařský (Petasites hybridus), ostřice lesní (Carex sylvatica), kostřava obrovská (Festuca gigantea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kuklík městský (Geum urbanum), netýkavka

nedůtklivá

(Impatiens

noli-tangere),

hluchavka

skvrnitá

(Lamium

maculatum), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) a mnohé jiné. Pro jasanové olšiny n. st. je charakteristická velká pestrost typů fytocenóz, odrážející jednak rozmanitost hydrických a trofických vlastností půdy, jednak specifické vegetační poměry jednotlivých povodí, včetně regionálních zvláštností. Charakteristická je často také maloplošná mozaikovitost druhového složení synusie podrostu. Návaznost na jiné klasifikační systémy: V geobotanické mapě jsou jasanové olšiny n. st. mapovány v rámci vegetační jednotky luhy a olšiny (AU), v mapě potenciální přirozené vegetace v rámci jednotky střemchová jasenina, místy v komplexu s mokřadními olšinami (1). V geobotanickém klasifikačním systému jsou nejbližšími syntaxony potoční luh asociace PrunoFraxinetum a prameništní společenstva asociace Carici remotae-Fraxinetum ze svazu Alnion incanae. Z typologického systému ÚHÚL náleží do jasanových olšin n. st. některé lesní typy souborů potoční luh (2 L) a jasanová olšina (3 L). (Buček,Lacina,1999)

Na jasanové olšiny v údolním dně Křetínky navazují zpravidla:

Fageta quercino-abietina - dubojedlové bučiny Fqa, 4 A - AB 3 Převážně vypuklý reliéf mírných, středních až strmých svahů ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách v nadm. výškách 400 - 600 m. Na minerálně chudých a kyselých horninách (zejména ruly, žuly, fylity, chudé břidlice a pískovce) vznikají

zrnitostně lehčí

(převážně hlinitopísčité) oligotrofní

kambizemě až

podzoly

kambizemní. Jedná se o zpravidla středně hluboké až hluboké, dobře propustné, mírně až čerstvě vlhké, minerálně slabě zásobené a silně kyselé půdy. Humifikace probíhá zpomaleně, převládající humusovou formou je moder až morový moder. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti, především MT 5 a MT 7, okrajově i MT 9 a MT 11. Přírodní stav biocenóz: V dřevinném patře lze předpokládat převahu buku (Fagus sylvatica), který zde ovšem nemá optimální podmínky, takže se zde může významněji uplatnit dub zimní (Quercus petraea) a jedle bělokorá (Abies alba), výjimečně zejména na kontaktu se společenstvy dubojehličnaté varianty i dub letní (Quercus robur).K jednotlivě vtroušeným dřevinám patří bříza bělokorá (Betula pendula), v podúrovni je častý jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z keřů se nepravidelně a pouze jednotlivě objevuje krušina olšová (Frangula alnus). Bylinný podrost je druhově chudý, zpravidla s nízkou pokryvností a je tvořen acidofilními a oligotrofními druhy. K dominantám patří metlička křivolaká (Deschampsia flexuosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus), pravidelně se vyskytují šťavel kyselý (Oxalis acetosella), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), bika hajní (Luzula luzuloides), s velmi nízkou pokryvností i bika chlupatá (Luzula pilosa), kapraď rozprostřená (Dryopteris dilatata), jestřábník zední (Hieracium murorum), z mechorostů zde pravidelně roste zejména ploník ztenčený (Polytrichum formosum). V nejchudších typech se objevuje i brusinka (Vaccinium vitis-idaea) a bělomech sivý (Leucobryum glaucum). Návaznost na jiné klasifikační systémy: V geobotanické mapě jsou nejbližší mapovanou jednotkou bikové bučiny (LF), obdobně i v mapě potenciální přirozené vegetace (24). V jižní polovině Čech a v předhoří Českomoravské a Drahanské vrchoviny jsou v oblastech předpokládaného výskytu této skupiny na mapě potenciální přirozené vegetace mapovány bikové a / nebo jedlové doubravy (36). V geobotanickém klasifikačním systému je nejbližší jednotkou asociace Luzulo-Fagetum. Z typologického systému ÚHÚL patří do této skupiny většina lesních typů souboru chudá bučina (4 M) a část lesních typů souboru kyselá bučina (4 K). (Buček,Lacina,1999)

4.4. Současný stav vegetace

Dnešní krajina je charakteristická střídáním polí, luk a lesů. Převážná část krajiny je přeměněna na pole. Svahy jsou obhospodařovány většinou jako louky. Louky jsou jednou až dvakrát ročně koseny. Mírnější svahy a roviny jsou zemědělsky využívány jako orná půda. Pěstované plodiny jsou nejčastěji obilniny, řepka olejka, kukuřice a pícniny. Časté jsou rozlehlé lány zemědělských kultur. Mezi poli najdeme remízky s keřovitou vegetací. Uplatňuje se zde především babyka (Acer campestre), trnka (Prunus spinosa), růže šípková (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus laevigata), líska obecná (Corylus avellana). Některá pole, která v nedaleké minulosti přestala být obdělávána, zarůstají plevelnými rostlinami a postupně z nich vznikají ruderální lada. V okolí venkovských obydlí převažují zahrady s ovocnými stromy, především jabloněmi, hrušněmi, švestkami, častý je ořešák vlašský. V nivě podél řeky jsou zachovány většinou pouze liniové břehové porosty. V liniových porostech nejčastěji roste olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), z keřů střemcha hroznovitá (Padus avium) a bez černý (Sambucus nigra). Širší části nivy jsou využívány jako orná půda nebo louky. Neobdělávané louky v nivě řeky často zarůstají náletem olše. Lesní porosty se vyskytují ostrůvkovitě. Ve vlastním údolí jsou lesy složeny převážně z listnatých dřevin, jako je javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudeoplathanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), habr obecný (Carpinus betulus), místy lípa srdčitá (Tilia cordata), na vlhčích stanovištích olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrby (Salix sp.). Ve vyšších polohách převládají porosty s jehličnatou dřevinou skladbou – smrk, borovice (Pinus sylvestris), vtroušeně jedle bělokorá (Abies alba) a modřín opadavý (Larix decidua). Z listnatých dřevin je zde nejvíce zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus) a bříza bělokorá (Betula pendula).

4.4.1. Natura 2002

L 22 – Údolní jasanovo – olšové luhy

Třípatrové až čtyřpatrové porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a příměsí dalších listnáčů (Acer platanoides, A.pseudoplatanus, Prumus padus subsp. padus, v nižších polohách též

Quercus robur a Tilia cordata), případně jehličnanů (Picea abies na dočasně zbahnělých půdách). Keřové patro je často husté a druhově bohaté, s převahou zmlazených dřevin stromového patra. V nižších nadmořských výškách se vyskytují též Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Ribes uva- crispa a Sambucus nigra, výše Salix caprea a Sambucus racemosa. V bylinném patře převažují vlhkomilné lesní druhy. V nižších polohách je slabě vyvinutý jarní aspekt s Ficaria bulbifera, případně s Anemone nemorosa nebo Chrysosplenium alternifolium. Mechové patro bývá zpravidla jen slabě naznačeno. Údolní jasanovo-olšové luhy jsou časté zejména v rozsáhlých lesních celcích, v nižších polohách však byly vlivem člověka často omezeny na úzké pruhy kolem toků. Vyskytují se od nížin do hor. Ohroženy jsou narušením vodního režimu krajiny, vysekáváním dřevin, mýcením, výsadbou smrkových a jiných monokultur. (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001)

4.4.2. Chráněné druhy rostlin

V zájmovém území byl nalezen chráněný druh hořec brvitý (Gentiana ciliata) – místo výskytu vyznačeno v mapě. Tato rostlina vykvétá koncem léta. Roste na suchých i mírně vlhkých trávnících, v lemech křovin a ve světlých lesích, obvykle ve stupni pahorkatin, vystupuje i do hor. Úbytek tohoto druhu je velmi výrazný, proto byl zařazen v Červeném seznamu k ohroženým druhům naší květeny.

4.5. Živočišná složka geobiocenóz

V zájmovém území se vyskytují tyto živočišné druhy:

Kmen: Měkkýši (Mollusca) Třída : Plži ( Gastropoda) Řád : Stopkoocí (Stylommatophora) - hlemýžď zahradní (Helix pomatia)

Kmen : Členovci ( Arthropoda) Třída : Hmyz (Insecta) Řád: Kobylky (Ensifera) - kobylka zelená (Tettigonia virdissima) Blanokřídlí (Hymenoptera) - vosa obecná (Vespa crabro), včela medonosná (Apis mallifica), sršeň obecná (Vespa crabro) Dvoukřídlí (Diptera) - komár pisklavý (Culex pipiens), moucha domácí (Musca domestica) Brouci (Coleoptera) - chroust obecný (Melolontha melolontha), slunéčko sedmitečné (Coccinela septempuntctata), mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), lýkožrout smrkový (Ips typographus), lýkožrout lesklý (Ips acuminatus).

Kmen : Strunatci (Chordata) Třída: Obojživelníci (Amphibia) Řád : Žáby (Anura) - ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) Třída : Plazi (Reptilia) Řád : Šupinatí (Squamata) - slepýš obecný (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix), zmije obecná (Vipera berus) Třída : Savci (Mammalia) Řád : Šelmy (Carnivora) - liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), kuna skalní, (Martes martes), kuna lesní (Martes foina), lasice hranostaj (Musela erminela) Sudokopytníci (Artiobactyla) - daněk skvrnitý (Dama dama), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa) Zajíci (Leporidae) - zajíc polní (Lepus europaeus)

Hlodavci (Rodentia) - veverka obecná (Sciurus vulgaris), myš domácí (Mus musculus), krysa obecná (Rattus rattus), potkan (Rattus norvegicus), hryzec vodní (Arvicola terestris)

Třída : Ptáci (Aves) Řád: Vrubozobí (Anseriformes) - kachna divoká (Anas platyrhynchos), čírka obecná (Anas crecca), labuť velká (Cyglus olor) Brodiví (Ciconiiformes) - volavka popelavá (Ardea cinerea), čáp bílý (Ciconia ciconia), čáp černý (Ciconia nigra) Hrabaví (Galliformes) - bažant obecný (Phasianus colchicus) Dravci ( Falconiformes) - krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinunnculus) Měkkozobí (Columbiformes) - hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), hrdlička divoká (Sreptopelia turtur) Sovy (Strigiformes) - puštík obecný (Strix aluco) Pěvci ( Passeriformes) - drozd zpěvný (Turdus philomelos), drozd kvíčala (Turdus pilaris), vrána obecná černá (Corvus corone), sojka obecná (Garrulus glandarius), straka obecná (Pica pica), kos černý (Turdus merula), sýkora parukářka (Parus cristatus), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruelus), sýkora babka (Parus palustris), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), jiřička obecná (Delichon urbica), stehlík obecný (Carduelis chloris), vrabec obecný (Passer domesticus), červenka obecná (Erithacus rubecula), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

Šplhavci (Piciformes) - datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopus medius), žluna zelená (Picus viridis) Kukačky (Cuculiformes) - kukačka obecná (Cuculus canorus)

4.6. Kostra ekologické stability

Jedním z prvků kostry ekologické stability jsou liniová společenstva břehových porostů kolem Křetínky.

4.6.1. Významné krajinné prvky (VKP)

Dle § 3 odst.1 zákona č.14 / 1992 Sb.: ,,Pro účely tohoto zákona se vymezuje významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. ´´

Významné krajinné prvky jsou chráněny dle § 4 odst.2 zákona č.14 / 1992 Sb.: ,,Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívat je lze pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo ke zničení významného krajinného prvku nebo k ohrožení či oslabení jejich stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.Mezi takové úpravy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.,,

Park Křetín

Jedná se o přírodně krajinářský park z 2. poloviny 19. století, využívající v kompozici vodní hladinu dvou rybníků. Podle Ing. Úradníčka (1998) se v dřevinném patře nalézá přes 900 exemplářů dřevin. Součástí parku je naučná stezka kolem vzácných dřevin. K nejcennějším exemplářům patří jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) o: 130 cm, v: 37 m, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) o: 363 cm, líska obecná (Corylus avellana) o: 130 cm, břestovec západní (Celtis occidentalis) o: 108 cm, borovice vejmutovka (Pinus strobus) o: 356 cm, liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) o: 277 cm, v : 31 m, o: 234 cm, v: 32,5 m.

Ščerky I., II., III.

Název Ščerky pochází od kamenitého rozpadu opuk a výskytu kamenitých, tj. štěrkovitých půd v polích v popředí kuest, na strukturních plošinách. Leží mezi Prostředním a Horním Poříčím, 0,5-0,8km severně od těchto obcí. Opukové kuesty Ščerků jsou pěkným příkladem těsné vazby určitého vegetačního typu na určitý ekotop. Extrémní prostředí silně vysýchavých rendzin na krátkých strmých svazích slunných expozic umožňuje izolovaný výskyt subxerotermofilních společenstev v poměrně vysoké nadmořské výšce, navíc vysutý do nitra vrchovin. V mezní poloze směrem od jihovýchodu zde roste teplomilný keř ptačí zob obecný. A byliny voskovka menší (Cerinthe minor), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), čistec německý (Stachys germanica), turan ostrý (Erigeron acer), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), aj. V menší izolované populaci zde roste regionálně ohrožený jalovec obecný. Ščerky jsou biotopem několika zvláště chráněných druhů živočichů – ťuhýka obecného, křepelky polní, ještěrky obecné. Uprostřed rozlehlých polí jsou tato přírodě blízká společenstva významným refugiem zvěře. Lokalita se vyznačuje bohatou entomofaunou. Kuesty jakožto geomorfologicky a geologicky pozoruhodné a specifické tvary reliéfu jsou v krajině údolního zářezu Křetínky výrazným krajinotvorným prvkem.

4.6.2. Přírodní park Údolí Křetínky

Přírodní park byl zřízen na ploše 5 570 ha nařízením Okresního úřadu ve Svitavách v roce 1996 ve velmi zachovalé krajině s pestrou skladbou biotopů. Osu parku tvoří tok říčky Křetínky, který v místě označovaném jako Bohuňovské skály tvoří hranici dvou geomorfologických soustav – České tabule nad levým svahem údolí a Českomoravské soustavy nad pravým břehem. Skalní stěny až 4,5m vysoké, tvoří působivou krajinnou scenerii. Krajina parku je velmi vyvážená, s vysokou ekologickou stabilitou. Větší i menší lesy se střídají s drobnými loukami, pastvinami a poli. (Faltýsová, Bárta, 2002) Přírodní park Údolí Křetínky nezasahuje do zájmového území, rozkládá se až v dalších úsecích řeky.

4.6.3. Územní systém ekologické stability (ÚSES) Osou území i osou systému ekologické stability je tok řeky Křetínky. Tok Křetínky spolu s údolní nádrží

Křetínka je vymezen jako biokoridor lokálního

významu. Podél levostranného přítoku je též biokoridor lokálního významu. Podél dvou pravostranných přítoků v katastrálním území je též lokální biokoridor funkční, obě větve vycházejí z kontaktního biocentra ,,Pod Křetínem´´. V severozápadní části prochází biokoridor lokálního významu biocentrem ,,Ščerky´´ a ,,Od Kalasa´´, V zájmovém území leží též biocentrum ,,Mimo les´´, které je nefunkční.

4.7. Současný stav břehových porostů, říčního toku a využití poříční krajiny

Břehové porosty zájmového území tvoří především úzká liniová společenstva podél řeky, v intravilánu obce Prostřední Poříčí v mnoha případech zcela chybí. O koryto řeky a břehové porosty je pečováno v intravilánech obcí, působení řeky v extravilánech je ponecháno volnému průběhu. Dřevinná skladba břehových porostů je složena především z olše lepkavé (Alnus glutinosa), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), vrby bílé (Salix alba), vrby křehké (Salix fragilis).

Dalšími dřevinami břehových porostů jsou topol šedý (Populus x

canescens), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), dub letní (Quercus robur) aj.

Území bylo rozděleno na 16 dílčích úseků, dle charakteru vegetace břehových porostů a charakteru břehů. Jednotlivé úseky jsou vyznačeny v přiložené mapě.

I. úsek (od vzdutí přehrady Křetínky po silnici vedoucí z Křetína do Lazinova) napřímená a regulovaná část toku, na obou březích liniová výsadba olše

lepkavé,

na ni navazuje trvalý travní porost II. úsek ( mezi obcemi Dolní Poříčí a Prostřední Poříčí ) -

levý břeh – břehový porost složen z olše lepkavé, jasanu ztepilého a vrby bílé, v keřovém patře střemcha hroznovitá, na něj navazuje listnatý les, ve kterém převažuje jasan ztepilý a olše lepkavá.

-

pravý břeh – liniový břehový porost převážně z vrby bílé a jasanu ztepilého, navazuje na něj trvalý travní porost, ležící mezi korytem řeky a mlýnským náhonem, který je též lemován z obou stran liniovým dřevinným porostem.

III. úsek ( mezi obcemi Dolní Poříčí a Prostřední Poříčí ) -

levý břeh – liniový břehový porost – složen z jasanu ztepilého, topolu šedého, vrby bílé aj., navazuje trvalý travní porost

-

pravý břeh - liniový břehový porost převážně z vrby bílé a jasanu ztepilého, navazuje na něj trvalý travní porost, ležící mezi korytem řeky a mlýnským náhonem, který je též lemován z obou stran liniovým dřevinným porostem

-

v tomto úseku začíná regulovaný tok

IV. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) - regulovaný tok, břehy zpevněny kameny - pravý a levý břeh – bez břehového porostu, navazují zahrady V. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) - regulovaný úsek, místy břeh zpevněn kameny - levý břeh – bez břehového porostu, navazují zahrady - pravý břeh – strmý svah s porostem listnatých dřevin – převaha olše lepkavé, z dalších dřevin jasan ztepilý, javor klen VI. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

regulovaný tok, břeh místy zpevněn kameny

-

pravý břeh – trvalý travní porost, břehový porost chybí

-

levý břeh – místy hlavové vrby, navazují zahrady

VII. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

regulovaný tok, břeh místy zpevněn kameny

-

pravý břeh – trvalý travní porost, břehový porost téměř chybí, místy vysazen jasan ztepilý

-

levý břeh – bezprostředně na něj navazuje asfaltová silnice, břeh zpevněn kameny, malý prostor pro výsadbu dřevin, možná výsadba keřů, místy i dřevin

VIII. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

oba břehy – liniový břehový porost, navazují zahrady

-

v tomto úseku končí regulace toku, břeh zpevněn kameny

IX. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

pravý břeh – liniový břehový porost vzrostlých dřevin, místy hlavové vrby, navazují zahrady

-

levý břeh – liniový břehový porost, na něj navazují skupinky listnatých dřevin nebo trvalý travní porost

X. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

pravý břeh – břehový porost liniový, místy rozšířen, navazuje trvalý travní porost

-

levý břeh – břehový porost, navazuje silnice

XI. úsek ( v obci Prostřední Poříčí) -

regulovaný tok, břehy zpevněny kameny

-

oba břehy – porost hlavových vrb

-

na obou stranách navazuje silnice

XII. úsek (mezi obcemi Horní Poříčí a Prostřední Poříčí) -

levý břeh - na břehový porost navazuje listnatý les rostoucí ve strmém svahu

-

pravý břeh – liniový břehový porost, navazuje pole

XIII. úsek (mezi obcemi Horní Poříčí a Prostřední Poříčí) -

pravý břeh – velmi mezernatý liniový porost, navazuje pole, na kterém je každoročně pěstována kukuřice

-

levý břeh – mezernatý liniový porost, navazuje trvalý travní porost, který postupně zarůstá nárostem olše lepkavé, dominující bylinným druhem je zde netýkavka žláznatá

-

v tomto úseku se v místech, kde chybí stromy tvoří nátrže, tím je velmi ohrožena stabilita břehů

XIV. úsek (mezi obcemi Horní Poříčí a Prostřední Poříčí) -

pravý břeh – liniový břehový porost, navazuje pole

-

levý břeh – břehový porost, navazuje listnatý les

XV. úsek (v obci Horní Poříčí) -

oba břehy – liniový porost, navazují zahrady

XVI. úsek (v obci Horní Poříčí) -

břehy zpevněny kameny

-

oba břehy – liniový břehový porost, navazuje silnice, za ní zahrady

V úseku II., III., X., XIII. a XIV. velmi rozšířen invazní neofyt netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), nutno monitorovat a likvidovat. V místech kde chybí břehový porost či je mezernatý, je nutná dosadba. V úseku číslo XIII. je možno pro výsadbu využít místa, která nejsou obdělávána, k rozšíření břehových porostů. V tomto úseku je třeba zabránit orání půdy až na hrany břehů. V intravilánech obcí, tedy úseky II., IV.-XI. a XV., XI., jsou největším problémem navážky a skládky v okolí a na březích řeky, ty je nutno odstranit a zabránit jejich dalšímu vzniku.

Jednotlivé úseky byly zařazeny podle kvality břehových porostů do 5 kategorií. Kategorie byly určeny na základě vlastní jednoduché metodiky, která byla inspirována již existujícími metodikami. Mapováním břehových porostů se zabývá Šlezinger, Úřadníček (2002), kteří bodově hodnotí jednotlivé 100 metrové úseky, především dle dřevinné skladby. Také Šimíček (1999) se zabývá břehovými porosty, vychází z charakteru potenciální vegetace, který je charakterizován skupinami typů geobiocénů, podle kterých vyvozuje konkrétní zásady péče. Rozdělení toku na úseky a jejich zařazení do kategorií vyznačeno v mapě.

5 kategorií: 1. kategorie – velmi kvalitní: břehový porost druhově rozmanitý, vertikálně členitý zápoj, břehový porost – nejméně dvě řady stromů 2. kategorie – kvalitní: liniový břehový porost, zápoj plný 3. kategorie – průměrně kvalitní: zápoj mezernatý, břehový porost liniový

4. kategorie – nekvalitní: regulovaný tok, břehový porost liniový, složen pouze z jedné dřeviny 5. kategorie - velmi nekvalitní: regulovaný tok, břehový porost chybí, či ojediněle osamělý strom

Tabulka č.5 : Zařazení jednotlivých úseků do příslušných kategorií kategorie číslo úseku

1. -

2. III,II,XIV

3. II,X,XIII,XV,XVI

4. I,VIII,IX,XI

5. IV,V,VI,VII

Ohrožující vlivy

Negativně působícím jevem na kvalitu vody je vyústění kanalizací do toku. V obcích není vybudována kanalizační síť. Obce ležící na březích řeky nemají čističky odpadních vod, čističky odpadních vod stojí pouze ve Křetíně u základní školy a dětské ozdravovny. V sousedství toku leží intenzivně obdělávané pozemky a jejich rozšiřování orbou na maximální šířku v místech kde chybí břehový porost, působí na stabilitu břehu. V blízkosti toku nalezneme ale i pozemky neudržované, kde se velmi rychle šíří plevelné druhy rostlin na úkor druhů původních. Dalším z problémů je šíření invazního druhu netýkavky žláznaté, z důvodu kosení pozemků podél toku často až po odkvětu netýkavky a tím podpora jejího rozmnožování a v důsledku toho utlačování jiných druhů rostlin a postupná převaha netýkavky v podrostu. Významným negativním faktorem jsou navážky a skládky odpadu Především v intravilánech obcí se vlastníci pozemků zbavují nejrůznějších odpadů, dochází ke zmenšování profilu koryta, znečišťování vody, ohrožuje se plynulost toku vody. Stromy v břehových porostech jsou káceny většinou nemocné a staré, ale po jejich vykácení nejsou vysazeny stromy jiné, proto dochází k ubývání břehových porostů a tím i ohrožení stability břehů.

Invazní neofyty Téměř okolo celého toku nalezneme invazní druh netýkavku žláznatou, roste především v extravilánu obcí.

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

Netýkavka žláznatá je jednoletá bylina dosahující výšky až 3m. Kvete od konce června až do prvních mrazů. Jako jednoletá rostlina se rozmnožuje semeny, avšak zakořenit mohou i polehlé lodyhy. Semena klíčí dalším rokem na jaře (většinou v dubnu). Druh je původní ve vlhčích, humózních , rozvolněných lesích monzunové části SZ Himaláje. Dnes je rozšířen téměř ve všech evropských zemích s výjimkou chladných severních a suchých jižních oblastí. První rostliny byly asi dovezeny do Evropy v roce 1839 do Anglie a postupně byl druh šířen jako okrasná a nektarodárná rostlina. Z České republiky pochází první údaj o pěstování z roku 1846 a o zplanění z roku 1896. Plošnější šíření podél řek je udáváno z počátku 20. století (Jizera, Svitava, Morava nad Olomoucí). Ve střední Evropě roste především podél vodních toků, kde vytváří většinou mohutné a dlouhodobě vytrvávající populace v příbřežní vegetaci. Z pobřežních porostů se místy začíná šířit i do přilehlých světlých a vlhkých lesů, případně křovin, do hustých a stinných porostů dřevin však tento spíše světlomilný druh neproniká. Hojný je v nižších polohách. Invaze druhu podél vodních toků je podpořena specifickým způsobem šíření semen. Ta sice přímo neplavou, jsou unášena poblíž dna, ale při větších záplavách dochází k jejich vyplavování na břehy společně s říčním pískem. Při vhodně načasované velké záplavě, tj. v době vrcholící produkce semen (září, říjen) tak může druh jednorázově obsadit i mnoho desítek kilometrů toku naráz. Dospělé rostliny citlivé k mrazu jsou zničeny již prvními podzimními mrazíky. Naopak semenáčky se zdají být k pozdním jarním mrazíkům poměrně odolné. Mohutnější populace potlačují výskyt domácích druhů. Předpokládají se i jejich negativní vlivy na průběh záplav, snižováním hydraulické kapacity říčního toku a narušování konstrukcí zpevňujících břehy. (Prach, 2001)

Mezi další invazní druhy vyskytující se na daném území patří: trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a netýkavka malokvětá (Impatiens parvifolia) Jejich výskyt je však nepatrný a nedochází k invaznímu šíření, jsou rozšířeny pouze pomístně.

4.8. Návrh zásad péče o břehové porosty

Návrh péče by měl sloužit ke zlepšení aktuálního stavu břehových porostů Křetínky a zmírnění působení negativních vlivů.

Výsadba a péče o porosty Výsadba dřevin by měla být realizována především v úsecích, kde břehový porost zcela chybí. Porosty zakládáme uměle, v místech kde je to možné podporujeme přirozenou obnovu dřevin. Vysazovány by měly být autochtoní druhy vhodné pro danou oblast. Sadební materiál by měl být zdravý, bez nemocí, škůdců a silný. S výsadbou začínáme počátkem jara, je možná i na podzim. Před výsadbou je nutné nevystavovat sadební materiál mrazu a suchu. Obvyklá je jamková sadba se sponem trojúhelníkovým či čtvercovým. Pro výsadbu jsou nejvhodnější odrostlé sazenice, tří až šestileté. U dřevin se schopností vegetativního množení (vrba, topol) můžeme jako sadební materiál použít řízky, pruty, či kulové sazenice. Sazenice pro lepší růst zajistíme kůly, na ohrožených lokalitách zajistíme ochranu proti okusu nátěrem repelenty. Měly by být minimálně dvakrát ročně ožnuty. Výsadba i péče o dřeviny by měla být provedena v období, kdy půda není zmrzlá ani rozbahněná. Obecně lze říci, že v rámci břehových porostů jsou nejpoužívanějšími dřevinami olše, vrby, jasan, jilm,topol aj. Z keřů především keřové vrby, svída, brslen, hloh, krušina, a další. Doprovodné porosty mohou tvořit dřeviny : jasan, javor, jilm, lípa, habr, dub letní, vtroušeně bříza, třešeň ptačí, jeřáb , v podrostu je možno navrhnout ptačí zob, lísku, zimolez aj. Předpokladem dobré funkce břehových a doprovodných porostů je pravidelná prohlídka, provádění výchovných řezů a probírek porostů. Velmi důležitá je péče o porosty v prvních letech po výsadbě. Cílem výsadeb je vznik funkčních a druhově pestrých porostů, zaujímajících maximální možný prostor údolní nivy.

Likvidace neofytů

Problémem v této oblasti je, jak už bylo napsáno, netýkavka žláznatá. Proto je důležité snažit se její výskyt eliminovat. Význam má sledování výskytu a následná

eliminace prvních populací. Nejúčinnější likvidací je ruční vytrhávání a zničení všech jedinců. Rostliny po vytrhnutí nesmíme nechat na místě, hrozí totiž opětovné zakořenění lodyh. Vytrhávání je nejlépe provádět v době plného květu, kdy lze rostliny snadno nalézt, ale ještě před dozráním prvních semen. Tímto obdobím je nejčastěji červenec a srpen. Účinná může být též seč, pro kterou platí stejná pravidla jako pro ruční vytrhávání. Další možností je použít herbicidů, při jejich používání musíme být opatrní, z důvodu blízkosti vodního toku.

Zamezení a odstranění navážek

Nejdříve je navážky třeba odstranit a dále zabránit jejich vzniku. Každý obecní úřad by měl v obecní vyhlášce stanovit, co je povinností majitelů pozemků sousedících s tokem řeky a stanovit postihy za jejich porušování. Povinností majitelů sousedních pozemků by mělo být, udržování okolí toku i koryta v čistotě. Jednou ročně by měla být provedena kontrola a za neplnění povinností uděleny pokuty stanovené vyhláškou.

Zpevnění břehů

Stabilita břehů je ohrožena především v místech kde chybí břehový porost, či je velmi mezernatý. Břehy je tedy možno zpevnit výsadbou nových stromů. V místech, kde břehový porost chybí na větší ploše, vznikají široké nátrže, a proto bude nutné přistoupit ke zpevnění břehu kameny a poté vysadit stromy. K zabránění porušování stability břehů by mohlo přispět upozornění vlastníků obhospodařujících přilehlé pozemky, aby neprováděli orbu až na hrany břehů (např. pomocí dopisů s vysvětlením možného nebezpečí).

Zlepšení kvality vody

Kvalitu vody by bylo možno zlepšit vybudováním kanalizační sítě v obcích proti směru toku řeky Křetínky. Tento problém nebude v nejbližší době pravděpodobně řešen, důvodem je vysoká nákladnost řešení. Pro obce je to nepředstavitelná investice, jednou z možností by bylo čerpání dotací z fondů Evropské unie.

5. Závěr

Cílem této práce bylo terénním šetřením zmapovat břehové porosty Křetínky v úseku přehrada Křetínka- Horní Poříčí, zhodnotit jejich stav a navrhnout zásady péče. Mapovaný úsek leží v Jihomoravském kraji, je dlouhý přibližně 5,45

km.

Náleží do katastrálních území obcí Horní Poříčí, Prostřední Poříčí, Dolní Poříčí a Křetín. Geomorfologicky zasahuje údolí Křetínky do tří okrsků: Ústecká brázda, Kunštátská vrchovina a Křetínská kotlina. Nadmořská výška území se pohybuje mezi 365 m.n.m. a 410 m.n.m. Geologické podloží na pravém břehu tvoří svory, svorové ruly, pararuly, kvarcity a amfibolity, na levém břehu jsou to slepence, pískovce, jílovce, jílovité pískovce a glaukonit. Půdní sondou v blízkosti toku byl identifikován půdní typ fluvizem oglejená. Průměrná roční teplota za období let 1901 -1950 činí 6,9 oC, průměrný roční úhrn srážek 669 mm. Potenciální vegetace je charakterizována skupinami typů geobiocénů. Podél toku je rozšířena STG Fraxini – alneta inferiora (jasanové olšiny nižšího stupně) , dále je zastoupena STG Fageta quercino - abietina (dubojedlové bučiny) V zájmovém území byl zhodnocen stav porostů. Tok řeky byl rozdělen na 16 dílčích úseků dle charakteru vegetace břehových porostů. Jednotlivé úseky byly zařazeny podle kvality břehových porostů do 5 kategorií. Tyto kategorie byly určeny na základě vlastní jednoduché metodiky. Po celé délce toku byly vymezeny hlavní působící negativní jevy, ke kterým patří: snížená stabilita břehů, šíření netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), zhoršená kvalita vody, vznik navážek a skládek odpadu. Na základě zhodnocení současného a potenciálního stavu břehových porostů byla navržena opatření, která by měla zlepšit současný stav daného území. K navrhovaným opatřením patří, doplnění a rozšíření břehových porostů, péče o ně, likvidace netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) odstranění navážek a skládek odpadu a zlepšení kvality vody.

6. Resume The main objective of this work is mapping of streamside stand of the river Křetínka in the section from the reservoir Křetínka to Horní Poříčí trough terrain survey. The result should be to evalueate it condition and propose the basis of its maintanence. The mapped section is in the South-moravian region. It is aproximatly 5.45 km long. It is a part of land registr Horní Poříčí, Prostřední Poříčí, Dolní Poříčí and Křetín. The valey Křetínka is geomorfologicaly a part of three zones: Ústí segment, Kunštát highland and Křetín valey. Height above sea level is 362 to 410. Geological subsoil on its right bank is formed by amfibolite, gneiss, mica shist, on ist left bank isconglomerate, sandstone,claystone and glauconite. A soil type fluvisol was identified in the nearly trought a soil proste. Averge year temperatuire from 1901 – 1950 is 6,9 degrees centigrade, averge year rain fall 669mm. Potential vegetation is charakterized by groups of geobiocen types. Along the river there is group Fraxini Alneta inferiora (ash/alder) and the second group Fageta quercino - abietina (oak/fir/beech). The state of vegetation in the studied area has been evaluated. The river was divided into 16 sections auording to the streamside stand types. Separate sections were put into 5 kategories according to their streamside stand quality. These kategories were determinated by my own simple mythology. Along the whole studied river section the main negative features were defined, such as the redused bank stability, dissemination of

Impatiens glandulifera, deteriorated water quality, existance of waste dumps.

Auccording to present and potentional bank vegetation state the meatures were proposed to improve the present condition of studied territory.The proposed areatures contain complementing and enlarging of bank vegetation of Impatiens glandulifera removel of waste dumps and improvement of water quality.

7. Použitá literatura Ambros, Z. (2003): Praktikum geobiocenologie. MZLU Brno, 97 s. Ambros, Z., Štykar, J.(1999): Geobiocenologie I. MZLU Brno, 80 s. Botanický ústav ČSAV(1987):Regionálně fytogeografické členění. Academia, Praha, mapa Buček, A., Lacina, J.(1999): Geobiocenologie II. MZLU Brno, 249 s. Culek, M. a kol. (1995): Biogeografické členění reliéfu ČR. Enigma, Praha, 347s. Čurda, J., Michalíček, M., Müller, V. (2003): Geologie obce Prostřední Poříčí a okolí, 10s. Demek, J.a kol. (1987): Hory a nížiny. Academia, Praha, 584s. Deyl, M., Hísek, K. (1973): Naše květiny I a II. Albatros, Praha, 698 s. Faltýsová, H., Bárta, F. (2002): Pardubicko - Chráněná území ČR IV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 313s. Chytrý, M., Kučera,T.,Kočí,M.,eds. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha, 307 s. Kolektiv (1999): Kompletní registr VKP okresu Blansko. Okresní úřad Blansko, referát životního prostředí Kolibáčová, S., Čermák, P., Úřadníček, L. (2002): Dendrologie, cvičení 1. MZLU Brno, 198 s. Králová, H.,ed. (2001): Řeky pro život. Veronika Brno, 439 s. Králová,H., Florová,K.(1999): Když nastanou deště. Veronica, Brno Kubát, K., ed. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia Praha, 927 s Lacina, J., Ouitt,E. (1986): Geografická diferenciace okresu Blansko, část II. Československá akademie věd, Geografický ústav Brno, mapová část Laštúvka, Z. (1996): Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno, 266s. Löw, J. a kol. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Nakladatelství Doplněk Brno, 122 s Míchal, I.., Petříček, V. (1999): Péče o chráněná území I a II. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha, 714 a 456 s Pyšek, P.,Tichý, L. (2001): Rostlinné invaze. Rezekvítek, Brno, 40s.

Sagit (2003): Úplné znění č.391 Životní prostředí, Zákon o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů č. 114/1992 Šimíček, V. (1999): Břehové a doprovodné porosty vodních toků. Ostrava, Povodí Odry, 102 s. Šlezingr, M.., Úradníček, L. (2002): Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Akademické nakladatelství Cerm Brno, 129 s. Tálská, E., Chlum, A., Krčmář, A. (1981): Vodní dílo Křetínka u Letovic. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 79s. Tomášek, M. (2000): Půdy České Republiky. Český geologický ústav, Praha Vlček,V.(1984): Vodní toky a nádrže ČSR. Academia, Praha

8. Seznam příloh 8.1. Fytocenologické snímky 8.2. Tabulky Tabulka č.1: Quittova klasifikace klimatické oblasti MT5 (Quitt,1986) Tabulka č.2: Průměrná teplota vzduchu za období 1901 - 1950 Tabulka č.3: Průměrný úhrn srážek za období 1901 – 1950 Tabulka č.4 : Zastoupení nadstavbových jednotek geobiocenologické typizace v % Tabulka č.5 : Zařazení jednotlivých úseků do příslušných kategorií 8.3. Grafy Obr.1: Graf průběhu průměrných ročních teplot a srážek 8.4. Fotodokumentace Obr.2: Půdní sonda Obr.3: Vzdutí přehrady Křetínky Obr.4: Regulovaná část toku před ústím do přehrady, vpravo rybník pod Křetínem, úsek č.I Obr.5: Břehový porost mezi obcemi Dolní a Prostřední Poříčí, v popředí invazní neofyt netýkavka žláznatá, úsek č.III Obr.6:Řeka – úsek č.XII, mezi Prostředním a Horním Poříčím Obr.7: V pozadí liniový břehový porost, ruderální lada v nivě řeky mezi Prostředním a Horním Poříčím, úsek č. XIII Obr.8.: Úsek č.XIII, mezi Prostředním a Horním Poříčím, vpravo nárost olše lepkavé Obr.9: Místo vhodné pro výsadbu stromů (červeně),úsek č.XIII Výsadba stromů i na velmi malých plochách ležících ladem zvyšuje hodnotu vegetačního doprovodu Obr.10 : Vytvářející se meandr, úsek č.XIII Obr.11: Břehová nátrž (červenec 2006), úsek č.XIII Obr.12: Břehová nátrž (duben 2006), úsek č.XIII Obr.13 : Břehová nátrž (šířka 5m),úsek č.XIII Obr.14 : Břeh zpevněn kořeny stromu,úsek č.XIII Obr.15: Jarní povodeň v obci Prostřední Poříčí, úsek č. VIII Obr.16: Prostřední Poříčí, úsek č. VII, jarní povodeň

Obr.17 a 18: Limnigrafická stanice v Prostředním Poříčí, úsek č.VI Obr.19: Mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) , úsek č.II Obr.20: Jaro u řeky, v popředí mokrýš střídavolistý, úsek č. II Obr.21: Křivatec žlutý(Gageas lutea), úsek č III Obr.22: Sasanka hajní (Anemone nemorosa), úsek č.XII Obr.23: Prvosenka vyšší (Primula elatior), úsek č. XIII Obr.24: Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), úsek č. XIII 8.5. Mapové přílohy Mapa č. 1 Mapa č. 2 Mapa č. 3 Obr.25 : Legenda k geologické mapě