VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Multikulturní problematika v porodnictví

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Multikulturní problematika v porodnictví

Bakalářská práce

Autor: Hana Berková Vedoucí práce: Mgr. Lenka Görnerová Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce se věnuje multikulturní problematice v porodnictví. Teoretická část je zaměřena na multikulturní ošetřovatelství, vietnamskou a romskou kulturu a její problematiku a specifika, kterými se odlišují od naší kultury. Věnuje se romským a vietnamským ženám v době těhotenství, během porodu a v období šestinedělí. V praktické části byl proveden výzkum pomocí dotazníku. Klíčová slova: multikulturní, kultura, problematika, těhotná, porod, šestinedělí Annotation In der Bachelorarbeit widme ich mich der multikulturellen Problematik in der Geburtshilfe. Der theoretische Teil orientiert sich auf die multikulturelle Krankenpflege, auf die vietnamesische-

und Romakultur, ihre Problematik und Besonderheiten,

in denen sie sich von unserer Kultur unterscheiden. Er befasst sich weiter mit dem Thema der Roma- und vietnamesischen Frauen in der Zeit der Schwangerschaft, während der Geburt und Wochenbettzeit. Im praktischen Teil wurde eine Untersuchung mit Hilfe des Fragebogens durchgeführt. Schlüsselwörter: Wochenbettzeit.

multikulturelle,

Kultur,

Problematik,

schwanger,

Geburt,

Poděkování Především bych chtěla poděkovat své vedoucí práce, paní Mgr. Lence Görnerové, za odborné vedení práce. Dále všem ženám romské a vietnamské národnosti, které ochotně vyplnily dotazníky. A samozřejmě děkuji svému příteli a rodině za podporu.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 28. 4. 2014 ...................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod .......................................................................................................................... 9 1.1

Cíle výzkumu ................................................................................................... 10

1.2

Hypotézy .......................................................................................................... 10

Teoretická část ....................................................................................................... 11 2.1

Multikulturní problematika .............................................................................. 11

2.1.1

Základní pojmy ......................................................................................... 11

Kultura, akulturace, asimilace ................................................................................. 11 Kulturní šok ............................................................................................................. 12 Multikulturní/transkulturní ošetřovatelství .............................................................. 12 Multikulturní přístup ............................................................................................... 12 2.1.2

Teorie transkulturního ošetřovatelství dle Madeleine Leiningerové ........ 13

2.1.3

Problematika multikultury ........................................................................ 14

Komunikace ............................................................................................................. 14 Informovaný souhlas ............................................................................................... 15 Náboženství ............................................................................................................. 15 Čas ........................................................................................................................... 16 Bolest ....................................................................................................................... 16 2.2

Vietnamská komunita....................................................................................... 17

2.2.1

Vietnam a jeho dějiny ve zkratce .............................................................. 17

2.2.2

Stravování ................................................................................................. 18

2.2.3

Vietnamské náboženství ........................................................................... 18

2.2.4

Specifické znaky komunikace .................................................................. 19

2.2.5

Vietnamská žena ....................................................................................... 20

Vietnamka a specifika těhotenství ........................................................................... 20 Vietnamka a specifika porodu ................................................................................. 21 Vietnamka a specifika období šestinedělí ............................................................... 22 2.3

Romská komunita............................................................................................. 23

2.3.1

Rozdělení minoritní romské komunity ..................................................... 23

2.3.2

Romové a jejich dějiny ve zkratce ............................................................ 23

2.3.3

Náboženství .............................................................................................. 24

2.3.4

Stravování ................................................................................................. 24

2.3.5

Komunikační specifika ............................................................................. 25

2.3.6

Romská rodina .......................................................................................... 26

2.3.7

Romská žena ............................................................................................. 26

Phári nebo – li těhotná ............................................................................................. 26 Romka jako rodička v minulosti a dnes .................................................................. 27 Neplodnost u romských žen .................................................................................... 28 2.3.8 3

4

Sterilizace romských žen .......................................................................... 29

Praktická část......................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 31

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 31

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 31

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 31

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 32

3.6

Analýza hypotéz ............................................................................................... 46

3.7

Diskuze............................................................................................................. 52

3.8

Doporučení pro praxi ....................................................................................... 55

Závěr ....................................................................................................................... 56

5

Seznam použité literatury ..................................................................................... 58

6

Seznam tabulek ...................................................................................................... 61

7

Seznam grafů ......................................................................................................... 62

8

Seznam příloh ........................................................................................................ 63

1 Úvod Multikulturní problematika v porodnictví je téma, které jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci. Důvodem výběru tohoto tématu, bylo seznámení se s odlišnými kulturami, získání nových vědomostí, které budu moci zužitkovat v praxi. Během své praxe jsem se setkala s ženami různých národností. Komunikace s nimi byla někdy velmi obtížná, ale zajímavá a poučná. I toto bylo impulsem pro výběr tohoto tématu. Chtěla bych více proniknout do jejich kultur a tím je i více pochopit. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se zaměřuji na multikulturní ošetřovatelství a pojmy, které s tímto tématem souvisí. Dále na vietnamskou a romskou komunitu, kde se snažím přiblížit něco málo z dějin obou komunit,

náboženství,

stravování,

a

v neposlední

řadě

specifické

znaky

a také problematiku tohoto tématu. Tyto dvě kultury se od naší kultury odlišují mnoha znaky, jak těmi komunikačními, tak i těmi co souvisí s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. V praktické části budou vyhodnocena data z výzkumu, který probíhal mezi ženami vietnamské a romské národnosti. Výzkum by měl zachytit pohled respondentek na porodní asistentky na jejich chování vůči nim, respektování jejich zvyklostí a poskytnutí překladatelské služby v případě jazykové bariéry. Po vyhodnocení dat budou ověřeny hypotézy. Bakalářskou práci budou moci využít studentky i porodní asistentky, které se s tímto tématem chtějí více seznámit a dále je využít i v praxi.

9

1.1 Cíle výzkumu Cíl č. 1: Zjistit, co je největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou. Cíl č. 2: Zjistit, zda byla pacientkám nabídnuta překladatelská služba. Cíl č. 3: Zjistit, zda si pacientky myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami.

1.2 Hypotézy Pro tuto bakalářskou práci bylo vytvořeno 6 hypotéz. Hypotéza č. 1: Více jak 60 % žen si myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly porodní asistentkou dodrženy. Hypotéza č. 2: Více jak 50 % žen bylo spokojeno s přístupem porodní asistentky. Hypotéza č. 3: Více jak 70 % žen si myslí, že je jazyková bariéra největším problémem. Hypotéza č. 4: Více jak 30 % žen byla nabídnuta překladatelská služba. Hypotéza č. 5: Více jak 40 % žen si myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami. Hypotéza č. 6: Více jak 40 % žen nesdělilo z hlediska náboženství přímo své požadavky na zdravotnickou péči.

10

2 Teoretická část 2.1 Multikulturní problematika 2.1.1 Základní pojmy V úvodní kapitole budou vysvětleny základní pojmy: péče, kultura, kulturní šok, multikulturní a transkulturní ošetřovatelství, komunikace, jsou to pojmy, které souvisí s danou problematikou odlišných kultur.

Kultura, akulturace, asimilace Slovní vyjadřování gesta, mimika, různé postoje, způsob oblékání, příprava a konzumace jídla to vše můžeme zařadit do lidské kultury. Každý národ má svoji kulturu, kterou si předává určitá ohraničená skupina lidí a integruje ji. Díky tomu můžeme hovořit o odlišných kulturách. Kultura je jedním z hlavních znaků života všech osob (Gellner,2003). Můžeme ji nazvat také jako výsledek lidského myšlení, obsahuje ideje a hodnoty. Dnes patří mezi tři hlavní prvky kultury tyto: 

schopnost symbolické komunikace,



schopnost institucionalizovat jednání,



schopnost vytvářet legitimní struktury organizované moci; (Ivanová, 2005).

Pojmem akulturace můžeme vysvětlit obsah pojmu kultura. Pojem akulturace nám může označit změny, které byly zapříčiněny intenzivním kontaktem mezi dvěma sociokulturními systémy. Asimilaci můžeme vysvětlit jako postupné sžívání se jednoho etnika a jeho kulturních znaků s odlišnou kulturou. V tomto případě nám znaky dominantní kultury zastupují znaky původní (Ivanová, 2005). Asimilace a akulturace může zapříčinit vznik nové kultury. Například v USA se mísí některé znaky kultury Slovanů, Italů a mnoho dalších nejen evropských imigrantů. Toto zapříčinilo vznik dnešního amerického národa i s jeho specifickými znaky (Průcha, 2001). 11

Kulturní šok Kulturní šok v nás může být vyvolán kontaktem s cizím prostředím, kde je pro nás mnoho nových, neznámých, někdy i stresujících poznatků. Jako příklad můžeme uvést neznalost jazyka tedy jazyková bariéra, neznalost zvyklostí týkajících se například pozdravů či konzumace jídel (Ivanová, 2005).

Multikulturní/transkulturní ošetřovatelství Multikulturní ošetřovatelství můžeme charakterizovat, jako obor zdravotnictví, který poskytuje klientům zdravotnickou péči v nemoci i ve zdraví, vzhledem k jejich kultuře. Pojem multikulturní můžeme vysvětlit jako více národnostních menšin, které jsou spolu například v určitém státu. Pojem transkulturní nám poukazuje na proces, který musí probíhat, pokud se odlišné kultury nacházejí v blízkosti sebe. Transkulturní ošetřovatelství je zkoumání jednotlivých kultur, z tohoto zkoumání může porodní asistentka získat dostatek údajů o určité etnické skupině, a dále tak uplatní znalosti, které z tohoto zkoumání získala při setkání s klientkami. Tyto znalosti můžeme také využít při tvorbě ošetřovatelských plánů, které upravíme podle potřeb dané etnické skupiny (Ivanová, 2005). V první řadě musíme dbát na práva pacientů. Z hlediska etického kodexu je na prvním místě „práv pacientů“ uvedeno, že „pacient má právo na ohleduplnou zdravotní péči, která je prováděna s porozuměním“(Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005). Proto je důležité se zaměřit na pacientovy potřeby a na jeho žebříček hodnot, ty respektovat a snažit se mu v nich vyhovět. Každá kultura se od sebe liší potřebami. Potřeby a hodnoty určitého člověka čerpá z kultury, ve které je vychováván. A ta je u některých menšin specifická (Tóthová, 2010).

Multikulturní přístup Multikulturní přístup je pojem, který nás seznamuje se stanovisky, které vedou k respektování odlišných kultur, národností i náboženství (Ivanová, 2005).

12

2.1.2 Teorie transkulturního ošetřovatelství dle Madeleine Leiningerové Profesorka Madeleine Leininger se přes padesát let věnuje transkulturnímu ošetřovatelství, to je zaměřeno na vnímání potřeb odlišných kultur. Její teorie kulturně diverzifikované a univerzální péče se může zařadit do tzv. velkých teorií. Její názor byl citován v mnoha publikacích a je stále velmi ceněn (Ivanová, 2005). Jedním jmenovatelem ošetřovatelské péče je pacient. V porodnictví je to klientka, její rodina, porodní asistentka, která o ni pečuje. Hlavním ošetřovatelským cílem transkulturní teorie je ošetřovatelská praxe, která by měla vést vnímáním určité kultury k udržení či podpoře zdraví, být ohleduplný v nemoci a při umírání. Klientka je holistická bytost, která je částečně ovlivněna sociálním pozadím, kulturou ve které vyrostla a do které patří zvyky a zásady, které se v dané kultuře dodržují. S ohledem na laickou péči klientky je rolí porodní asistentky profesionální péče o ni. Problematika mezi

profesionální

a

laickou

péčí

je

vysvětlena

v modelu

Leiningerová.

Tato problematika je vhodná k zamyšlení. Praktikování osvědčených způsobů laické péče, které neohrozí život klientky ani život plodu, může být prospěšné nejen pro klientku, ale i pro vztah mezi porodní asistentkou a klientkou. Porod je fyziologický proces, proto by musely být potřeby klientky řešeny primárně hned farmakologicky. Hlavní je komunikace, při které by se měly odstranit takové praktiky, které jsou škodlivé a ohrožující (Archalousová, 2003; Kolektiv autorů, 2007). Klientku lze posuzovat podle dvou vzorů, podle vzoru A a B. Typ A je typem podrobnějším. U něj pomocí anamnézy hledáme odpovědi na důležité otázky, které se tykají zdravotního stavu klientky. Zjistíme, jak klientka komunikuje verbálně a neverbálně. Během pokládání otázek si všímáme postoje klientky, jak s námi hovoří, jestli rozumí. Zaměřujeme se na grimasu v obličeji a gestikulaci, co nám pomocí nich chce sdělit. Informujeme se na její stravovací návyky a její speciální požadavky, co se týče stavování. Informujeme se, jestli má nějaké požadavky přímo na zdravotnickou péči z hlediska její kultury, zdravotnický zákrok, denní režim, komunikace se zdravotníky, dodržování intimity. Tento typ nám pomůže klientku lépe poznat,

při

dalším

kontaktu

s ním

nám

pomůže

v komunikaci

a

vcítění

se (Archalousová, 2003).

13

Typ B je typ, který nám umožní rychlý odhad, je složen z pěti bodů. Sledujeme klienta a její celkové chování. Zajímáme se o rozdíly z hlediska její kultury. Dále hodnotíme postoj klientky ke zdraví, aktivitám, které s ním souvisí – laická péče, dále názor na

zdravotnictví

a

zdravotnická

zařízení.

Vše,

co

zjistíme,

vyhodnotíme

na rozdílné a společné znaky. Z těchto podkladů nakonec sestavíme plán ošetřovatelské péče, který vezme všechny rozdíly v úvahu (Archalousová, 2003).

2.1.3 Problematika multikultury Komunikace Komunikaci lze definovat jako lidskou schopnost používat výrazové prostředky, jak slovní (verbální), tak i ty mimoslovní (neverbální) k vytváření a udržení mezilidských vztahů. Komunikace je sdělována pomocí procesu, během něhož člověk projevuje své city, myšlenky a podává informace (Elbertová, 2010). Každá etnická a kulturní skupina používá jazyk svého národa, ale nemusí hovořit jazykem, podle území na kterém se nachází. Pokud se takováto klientka dostane do nemocničního zařízení a není schopna z důvodu neznalosti jazyka vyjádřit a popsat své problémy, a porozumět instrukcím od personálu, dochází tím k neuspokojování potřeby komunikace. Jazyková bariéra a nedostatek informací, který s ní souvisí, může vyvolat frustraci, strach, hněv, úzkost, smutek a jiné negativní emocionální stavy, které se projevují neuspokojenou potřebou jistoty a bezpečí, které jsou zařazeny k základním lidským potřebám. Informace, které chybí pacientce z důvodu jazykové bariéry, ztěžují rozhodování a mohou vést k nedodržení léčebného režimu, vzniklého nesprávným plněním instrukcí, kdy to může být zakončeno až zbytečnými komplikacemi. Tak jako je komplikovaná komunikace slovní tedy verbální a s ní i jazyková bariéra, tak komplikovaná je i otázka mimoslovní komunikace tedy neverbálních gest. Do této komunikace patří vše, co vyjadřujeme gesty, grimasou v obličeji, postojem, doteky, v mnohých případech je tato komunikace důležitější. Význam neverbálních znaků je podmíněn kulturou, dobou, sociální skupinou a prostředím. Každá kultura má odlišné projevy neverbální komunikace. Například: Podání ruky je ovlivněno tradicí, Vietnamci mají ve zvyku podat pravici a levou rukou ji ještě lehce stisknout, je to znak přátelství a všeho dobrého. U nás je samozřejmostí podání ruky i s osobou opačného pohlaví, 14

v jejíž kultuře je tělesný kontakt tabu, dostane do Evropy do zdravotnického zařízení (samozřejmě sem nepatří jen zařízení zdravotnické), řeší dilema mezi kulturou svou a cizí. Podání ruky neodmítne, ale položí si přes ni látku nebo rukáv, tím nedojde k přímému kontaktu s cizím mužem a pozdrav není odmítnut. Součástí neverbální komunikace je také dotyk. Dotyk je součástí ošetřovatelství a medicíny a má v ní své nezastupitelné místo. Vyšetření poklepem a pohmatem patří mezi základní formy vyšetření dotykem, ale dotyk nám může pomoci i jako uklidňující efekt. V některých zemích se smí muži dotýkat jen žen ze své rodiny, převážně je tomu tak v islámských zemích. Ve zdravotnictví v islámském světě pokud ženu vyšetřuje muž, nesmí se dotýkat určitých míst na těle. Pokud je islámská žena v České republice a potřebuje gynekologické vyšetření nebo je přijata na porodní sál, vyžaduje lékařku. V Evropě se frekvence doteků liší podle státu, ve kterém se nacházíte (Elbertová, 2010).

Informovaný souhlas Jedním z bodů problematiky je i informovaný souhlas, který by měl klientku dostatečně informovat o zdravotnickém postupu. Ujednání o biomedicíně nám říká: „Jakýkoliv zákrok

v oblasti

péče

o

zdraví,

je

možné

provést

pouze

za

podmínky,

že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích“. (Úmluva č. 96/2001 Sb. m. s.) Dne 4. května 2007 byl zveřejněn průzkum deníkem Mladá fronta Dnes, který nás seznámil s tím, že většina českých pacientů je stále nedostatečně informována o svém zdravotním stavu, léčbě a farmakoterapii. Existuje mnoho dalších studii, které se zabývají tímto tématem. Tím můžeme předpokládat, že klientka, která nezná český jazyk, je mnohem hůře informovaná (Haškovcová, 2007; Ptáček a kol., 2011).

Náboženství Dalším velmi důležitým bodem je náboženství, které má pro každou kulturu jiný význam. Některá etnika jsou ovlivňována náboženstvím, které je provází každodenním životem. Náboženství různých etnik mají z hlediska své víry odlišné požadavky přímo na zdravotnickou péči a pro některá hraje víra významnou roli při onemocněních. Nošení turbanů, šátku, burek či požadavek na lékařku místo lékaře a mnoho dalších 15

odlišností. Každá kultura má své rituály, kterým je přisuzován rozdílný význam. Náboženství může mít vliv i na stravování, jiná kultura má i odlišná pravidla (Martínková, 2010).

Čas Čas můžeme vnímat různě. O Asiatech je známo, že žijí více v minulosti. Když rodičce řekneme, že porod bude zanedlouho či později, může to být pochopeno u každé klientky jinak (Martínková, 2010).

Bolest Bolest může být psychická či fyzická, je to subjektivní prožitek, který se může projevit více způsoby grimasou, za pomocí slov. K bolesti se můžeme postavit více způsoby, akceptovat ji, podlehnout ji, či ji popírat. To jak bolest prožíváme, mohou ovlivnit naše emoce, zážitky z minulosti a celkový psychický stav. Psychická odolnost žen je vůči bolesti větší než u mužů. U dětí různých kultur bylo zjištěno, že jejich vnímání bolesti je odlišné. Co se týče porodní bolesti, patří do samostatné kategorie. Je to jediná fyziologická bolest, která je zcela mimořádným prožitkem, během něhož probíhá v našem těle pozitivní proces. U každé ženy má porodní bolest jinou intenzitu a délku, práh bolesti je zcela individuální. Důvody, které to ovlivňují, jsou nejen anatomické, ale také funkční. Ze studie z roku 1999, která se zabývala potřebou lokální anestezie u odlišných etnik, vyplývá, že 5 % Asiatek tuto anestezii žádá. U Američanek už to bylo 35 % (Kolektiv autorů, 2007). MUDr. Remešová, která měla stáže na mnohých evropských i mimoevropských klinikách, nás v jednom ze svých rozhovorů seznamuje s tím, že v různých zemích je porodní bolest vnímána odlišně. V asijských zemích chtějí ženy ukázat porodem svoji sílu a porod berou jako svoji povinnost. Ženy v Evropě jsou zase ovlivněny dobou a porodní bolest chtějí v mnoha případech eliminovat (Remešová, 2006). Z laických způsobů analgezie, lze využít naturalistické léčitelství, které se liší podle etnika. Patří sem například akupunktura, používání bylin, rituály, homeopatie a celková relaxace (Kolektiv autorů, 2007).

16

2.2 Vietnamská komunita V této kapitole se můžete ve zkratce seznámit s vietnamskými dějinami, dále poznat vietnamskou kulturu, náboženství, zvyky a různá specifika vietnamské komunity, z pohledu jak zdravotnického, tak z jejich běžného života.

2.2.1 Vietnam a jeho dějiny ve zkratce Vietnam nebo také Vietnamská socialistická republika Vietnam se nachází v Jihovýchodní Asii. Počet obyvatel je devětkrát větší než v České republice. Hlavní město je Hanoi. Na území Vietnamu se při pobřeží rozkládají nížiny a ve vnitrozemí pak hory. Rudá řeka, která je nejdelší řekou Vietnamu a dále pak rýžová pole, která pokrývají několik set kilometrů a stále zelené tropické lesy. Více jak polovina obyvatel je zaměstnána v zemědělství, kde je hlavním produktem rýže, která je vyvážena do celého světa. Ve zkratce bych chtěla také zmínit něco málo z dějin Vietnamu. Tisíciletá nadvláda Číny nad Vietnamem a dále pak Francie, která obsadila Vietnam svými vojenskými silami a z Vietnamu se tak stala kolonie Francie, která dostala jméno Francouzská Indočína. Indočínská válka proti Francii, která skončila slavnou bitvou u

Dien

Bien

Phu

a

následným

rozdělením

Vietnamu

na

dvě

části,

na část komunistickou a část pro-francouzskou. Dalším významným konfliktem byla válka, která je známa jako válka ve Vietnamu nebo mnoho vietnamských obyvatel ji také nazývá jako válku americkou, kdy na jedné straně byli Spojené státy americké pomáhající jižnímu Vietnamu a na té druhé Sovětský svaz a komunistická Čína. 2. července 1976 došlo po „americké“ válce, která měla miliony obětí, ke spojení obou častí a k vzniku společného státu Socialistické republiky. Tato válka měla na Vietnam velký dopad, šířila se chudoba, hladomor, pohlavní choroby. Vážné genetické poruchy, spontánní potraty, mola hydatiosa a mnoho dalších poruch, které byly způsobeny chemickými zbraněmi, které byly použity ve válce ve Vietnamu (Wikipedia, 2014). Imigrace vietnamské komunity do ČSR začala roku 1956 a probíhala v několika vlnách. Nejdříve přicházeli jen jednici a to za studiem, následovali je dělníci, kteří tu začali žít a zakládat rodiny.

Imigrace pro ně znamenala lepší budoucnost,

zvýšení

socioekonomické situace své rodiny a lepší budoucnost pro své potomky a rodiče ve Vietnamu (Wikipedia, 2014). 17

2.2.2 Stravování Vietnamci se stravují třikrát denně, přání, dobrou chuť nepoužívají. Jedí pomalu a celá rodina dohromady. Mlaskání neberou jako neslušnost, ale naopak je vyjádření spokojenosti. Oblíbené jsou horké a měkké pokrmy, listová zelenina, vitamíny. Co se týče pití, preferují vlažné až teplé nápoje, zásadně si do nápojů nepřidávají led. Pijí čaje bez jakýchkoliv dochucovadel, vodu jen v případě, že má pokojovou teplotu. Laktózu odmítají. Pro Vietnamce není jednoduché zvyknout si na českou kuchyni, která se velmi liší od té jejich. Mléko a sýry se v jejich kuchyni nevyskytují. U nás jim způsobují zažívací problémy, z důvodu, že na ně nejsou zvyklí. Například brambory dávají jako přílohu k ryži, což v v naší zemi není zvykem. Dalším charakteristickým rysem je, že jsou při stravování velmi nepořádní. Nejoblíbenější pokrm je pro ně rýže dávají k mnoha pokrmům, dále pak vepřové maso v jakémkoliv zpracování (Mocková, 2006).

2.2.3 Vietnamské náboženství Člověk je ovlivňován okolním světem, do kterého patří víra i náboženství. Je doprovázen vírou v mnohých životních situacích, příkladem je uzavření manželství, ale také v nemoci, při narození dítěte, ale může nás doprovázet při umíraní. Ve Vietnamu se můžeme setkat s několika hlavními proudy víry – buddhismus, taoismus, konfucianismus a křesťanství. Mahájánový typ je jedním z typů buddhismu (asi 50 % obyvatel), kdy vetší část buddhistů je tvořena zen-buddhisty. Sekta Hoa Hao je další významnou součástí buddhistického vyznání (předpokládá se asi 1,5 milionů věřících), kteří dávají přednost osobní, vnitřní víře před obtížnými rituály. S therávádovým buddhismem se můžeme setkat převážně v oblasti delty Mekongu. Ve Vietnamu žije téměř 8 miliónů katolíků, což je skoro v 10% z celkového počtu obyvatel. Vietnam je na druhém místě hned za Filipínami, které mají ze zemí jihovýchodní

Asie

nejvyšší

procento

katolíků.

Dalším

náboženstvím,

které

je zastoupeno, a sice v menším měřítku, je islám (přibližně 0,5 % populace, převážně etničtí Khmerové a Čamové) nebo hinduismus (zbytky indické komunity v Ho Či Minově Městě). Zhruba dva miliony věřících má sekta Cao Dai, která bývá nazývána také jako univerzální náboženství, které zvláštním způsobem skloubilo učení nejdůležitějších filozofických a náboženských směrů východní i západní kultury. 18

Můžeme zde najít prvky křesťanských nauk, kterými je dodržování určitých zásad: nelhat, nekrást. Mezi další znaky tohoto náboženství patří vegetariánství a celibát (Vietnam, 2014). Pro Vietnamce má náboženství velký význam, ale bývá praktikováno asi takto. „Buddhismus poskytuje výklad světa, konfucianismus zase návod pro praktický život a taoismus návod ke svobodě a osobnímu vyjádření.“ Výsledek výše citovaného výzkumu, který byl uveden ve zdravotnických novinách, je ten, že Vietnamci si přejí, aby jejich náboženské potřeby byly respektovány (Ičo, 2010).

2.2.4 Specifické znaky komunikace Nedodržení jejich pravidel chování je považováno za nevhodné, ale to jestli tato pravidla požadují i po cizincích, není známo. Dodržováním jejich pravidel při komunikaci s nimi jak té verbální či neverbální, může být přínosné, a vyvarujeme se tím nevhodným situacím. Zde máme některá pravidla, která by byla vhodná využít při komunikaci s klientkou vietnamského původu:  Při komunikaci není vhodné zvyšovat hlas. My se nebojíme říct kritiku narovinu, pro Vietnamce je to neslušné.  Velmi důležité je při komunikaci s osobou Vietnamského etnika podání ruky.  Přímý oční kontakt může vyjadřovat aroganci, ale pokud chceme vyjádřit klientce úctu, měly bychom sklopit zrak. 

Jakékoliv dotyky jsou považovány za neuctivé.

 Podání předmětu pomocí obou rukou je pro ně projevem úcty.  Smutek může být vyjádřen i úsměvem. Nechtějí, aby jejich negativní pocity vyplynuly na povrch, proto je skrývají za úsměv.  Můžeme se také setkat s tím, že nám Vietnamka / Vietnamec nechtějí poskytnout o sobě či příslušníku jejich rodiny informace. Mají strach sdělit své problémy cizí osobě. Proto je velmi důležité se jim, při prvním setkání představit a vybudovat si u nich důvěru. 19

 „Ano“ může vyjadřovat nejen souhlas, ale i přitakávání (použití neverbální komunikace-přikyvování), nebo také, že nerozumí tomu, co jsme se jim snažili vysvětlit nebo s čím jsme je seznamovali. Pokud Vietnamci něčemu nerozumí, neřeknou to narovinu.  Zdvořile a střídmě, takto bychom se měli chovat při komunikaci s vietnamskou klientkou a příslušníky její rodiny (projekt varianty).  Posazení se s nohou přes nohu je ve vietnamské kultuře projevem povyšování se.  Pokud se setkáme s klientkou, která má na malíčku výrazně delší nehet, nehledíme na ni s údivem, ale ve Vietnamské kultuře to znamená, že je bohatá a nemusí vykonávat žádnou fyzickou práci.  Vietnamské ženy chodí čistě a pěkně oblékané, ale v sukni je téměř nevidíme (Projekt varianty, 2002).

2.2.5 Vietnamská žena Je to nejen obyvatelka Vietnamské komunity, ale také příslušnice mongoloidní rasy. Ženy dosahují hmotnosti okolo 50kg, jsou menšího vzrůstu, jejich vlasy jsou lesklé a černé, typickým znakem je šikmé uložení očních štěrbin. Vietnamské ženy většinou netrpí obezitou. Uzavřenost, nenáročnost, nenápadnost, zdvořilost a kultivovanost to jsou vlastnosti, kterými jsou příslušnici vietnamské komunity známí (Tóthová, 2007).

Vietnamka a specifika těhotenství Těhotenství je u vietnamských žen bráno velmi zodpovědně. Lékař i porodní asistentka musí klást důraz na prenatální prohlídky. Vietnamky sami od sebe lékaře nenavštěvují, ale váží si ho. Pokud přichází klientka s nějakým náhlým problémem na vyšetření, určí si jednoho člena rodiny, který ji doprovodí do ordinace. O těhotnou Vietnamku pečuje celá rodina. Dbají, aby žena měla dostatek odpočinku, nenamáhala se obzvlášť pak ve třetím trimestru. Aby dítě bylo zdravé, převažuje ve výživě vietnamky maso, vejce. O Vietnamcích je známo, že mají rádi teplo, to platí i o těhotné Vietnamce. Co se týče hygieny, je pro ně velmi podstatná a upřednostňují, že si ji provedou samy. Pokud jim to stav neumožňuje, požádají jednoho člena z rodiny, aby ji během ní pomohl. 20

Osoba by měla být stejného pohlaví. Dodržují i některé speciální zvyky (např. čištění zubů slanou vodou, upřednostňují sprchu ráno a každý den, samozřejmě pokud je to možné, podložní mísa je pro ně velmi ponižující, preferují raději WC). Vietnamky absolvují i předporodní kurzy, pokud je na nich přítomen i partner, znamená to, že bude chtít být i u porodu. Pohlaví dítěte je pro Vietnamce velmi důležité a citlivé téma. Pro většinu Vietnamců je snem mít prvorozeného potomka chlapce. Pokud je u vyšetření, kdy se stanovuje pohlaví plodu přítomen i tlumočník, musí se dbát na opatrné sdělování informací. Vietnamky jsou velmi stydlivé, především před cizími muži. Je to důležité z důvodu soukromí při hospitalizaci v nemocnici. Smrkání je pro Vietnamce výraz neslušnosti a směšnosti, proto je při pobytu v nemocnici neuvidíme smrkat. Je to jeden z jejich kulturních zvyků. Potíže s vyprazdňováním stolice oznámí Vietnamka porodní asistentce, až se nedají zvládnout. Pokud se jí porodní asistentka nebo lékař sami nezeptají, problém nesdělí jen v případě neúnosné bolesti, jak jsem zmínila již výše. Nejprve se snaží však použít svoje léčebné metody, na které jsou zvyklí v domácím prostředí, jako je zvýšený příjem tekuti a listové zeleniny. Klystýr berou jako poslední možnost úlevy od zácpy (Mocková, 2006).

Vietnamka a specifika porodu Ženy vietnamského etnika se snaží s bolestí vyrovnat samy. I když nenaříkají, tak uvnitř mohou trpět. Analgetika (léky na tlumení bolesti) si sami nežádají, bojí se možných vedlejších účinků nebo závislosti na nich. Pokud zvrací, ne vždy informují porodní asistentku, pokud obtíže nepřetrvávají. Nebo ji informují až po té, co zvratky uklidí sama. Hlavní příčinou proč takto jednají je stud. Se zvracením se nejprve snaží vypořádat samy, pomocí svých naturálních metod. Pokud nastane nějaká komplikace, radí se Vietnamky o všem s manželem (Mocková, 2006). „Agresivním zákrokům“ se chtějí vyvarovat, před císařským řezem raději preferují vaginální porod. Rodí v porodnici, i když by si raději přály rodit doma obklopeny blízkými. Ale plně si uvědomují rizika, která by mohla nastat při porodu doma. Krátce před samotným porodem praktikují Vietnamské ženy „očistný rituál“, kdy se samy vykoupou. Někdy je u koupele přítomen i otec dítěte (Mocková, 2006).

21

Vietnamka a specifika období šestinedělí Pokud nastanou nějaké komplikace spojené s dítětem, nejdříve se to řeší s otcem dítěte. Až později se informuje matka, toto předávání informací berou jako rituál. Jako matky jsou velice zodpovědné. Pokud je v případě komplikací a následného úmrtí dítěte nutné provést pitvu, seznámí s tím lékař nejdříve celou rodinu, se kterou si o tom promluví. Partneři to neřeší jen mezi sebou, ale v rámci celé rodiny. Pokud má žena deprese, snaží se jí rozesmát, potěšit, aby přišla na jiné myšlenky. Stravování je propojeno s filozofií stability jing a jang. K jang se řadí studené pokrmy. Mezi ty teplé tedy jing se řadí zase vejce, rýže a drůbeží maso. Vietnamky se snaží jíst vyváženou, zdravou stravu. V prvních dnech po porodu, tedy v období šestinedělí, by se Vietnamky neměly koupat. Je to jeden z jejich kulturních zvyků, ale vědí, že česká zdravotnická zařízení, by tento zvyk nerespektovala. Vietnamské ženy se našim zvykům podřídí, my je bereme jako samozřejmost, ale oni jako porušování jejich pravidel (Mocková, 2006).

22

2.3 Romská komunita 2.3.1 Rozdělení minoritní romské komunity 1. Plně integrovaná komunita  Skupina osob, která se sloučila s majoritní populací, má rozvinuté kontakty s majoritním obyvatelstvem. 2. Částečně integrovaná komunita  Separovaná romská komunita s vyšším rozsahem kontaktů s majoritní populací, tito obyvatelé se zdržují koncentrovaně v osadách nedaleko obcí, ve kterých žije hlavně obyvatelstvo neromského původu. 3. Segregovaná romská komunita  Skupina osob žijící odděleně od ostatní populace, je částečně nebo celkově uzavřeným systémem s minimálními styky. Demografické chování

skupiny můžeme srovnat

s chováním

charakteristickým

pro rozvojové krajiny: i. Vysoká plodnost, ii. vysoká úmrtnost, iii. velmi nízký věk pro začátek reprodukce (Bubeníková, 2011).

2.3.2 Romové a jejich dějiny ve zkratce Romové, nebo také cikáni, jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Tato komunita má největší zastoupení v jihovýchodní Evropě, ale dále také například v severní Americe. První záznamy, které se zmiňují o příchodu Romů z blízkého východu do Evropy, jsou ze 14. století. Jazyk Romů je rozdělen na několik dialektů. Mnoho Romů považuje za svůj mateřský jazyk ten, který je úředním jazykem státu ve kterém žijí. Mohou také hovořit smíšeným jazykem, který se skládá z romštiny a jazyku dané země (Ivanová, 2005).

23

Kořeny Romů sahají až do dávné Indie, která je považována za jejich vlast, ale důvod odchodu z Indie je nejistý. Označení Cikáni, patřilo všem Romům, kteří kočovali po středověké Evropě. Po staletí tito kočovníci provozovali například tato řemesla: kovářství, výroba řetězů, košíkářství, nožířství, výroba cihel, řeznictví a dále pak zvěrolékařství a hudbu. Romy řadíme jako většinu národů k rase europoidní, ale liší se některými rozdílnými antropologickými rysy. Charakterizuje je barva jejich pleti a řada dalších morfologických detailů (tělesné proporce), ale také těch fyziologických (krevní skupiny). Tyto rysy, které jsou pro ně specifické, ovlivňují jejich zdravotní stav (Ivanová, 2005).

2.3.3 Náboženství Římsko – katolické to je náboženské vyznání většiny českých Romů. O Romech se říká, že jejich skutečné vyznání je pozoruhodnou symbiózou náboženství majoritní společnosti a vlastních „pověr“, které si přinesli při kočování z Indie. Toto nám mohou potvrdit i jedny z nejstarších dochovaných záznamů. Se starším z roku 1350 nás seznámil německý cestovatel, který se setkal s Romy při své cestě, kdy putoval k Božímu hrobu v Byzanci. V kronice z roku 1520, která nese název Saxonia se píše, že „nevyznávají žádné náboženství na způsob psů“ (Babková, 2007). Romové vždy byli a dodnes jich většina je oddána Bohu. O náboženství přemýšlí ve větší míře než křesťané a je jimi brán jako neodlučitelný prvek jejich života. Indové mají dharmu, která udává směr jejich života a chování během něho. U Romů je tato sbírka příkazů a zákazu pojmenována romipen – ta dává jejich životu směr a řád. Dále věří, že duše člověka přežívá i po jeho smrti. Potvrzením toho je tradiční víra v duchy mrtvých předků - mule, kteří jsou prostředníkem mezi Bohem a Romy. Duše zemřelých se podle Romů navracejí zpět mezi živé, ty dobré navštěvují své blízké ve snech a dávají jim rady, hříšníkům škodí (například při příchodu dítěte na svět (Babková, 2007).

2.3.4 Stravování Příprava jídla je pro Romy rituál. Pokrmy jsou připravovány v nádobách, které nesmí být použity k jiným účelům. Romové mají pevně stanovený řád k přípravě pokrmů, předcházejí tím střevním infekcím, které by byly zapříčiněny, velmi špatnými 24

hygienickými podmínkami. Romové věří, že jídelní proces je ovlivněn emocemi hospodyně při přípravě pokrmů. Každá romská rodina má svá specifická pravidla, jak při přípravě pokrmů, tak při stravování, proto po dívkách, které se do rodiny přivdaly, nevyžadují, aby uměly vařit. To je až na tchýni, aby ji seznámila se všemi specifiky konkrétní rodiny (Babková, 2007). V období výplaty peněz ze zaměstnání či sociálních dávek dochází u Romů k největší útratě peněz za stravu, tím pádem i v tomto období je připravováno i více pokrmů. Zbytky jídel nejí, ale vyhazují. Podle pověr, si myslí, že ze zbytku jídel by je mohlo postihnout nějaké onemocnění. Ve velkém množství Romové konzumují maso, ale děti také sladkosti. Zdravá jídla jako zeleninu či ovoce ve většině rodin ani nekonzumují (Babková, 2007).

2.3.5 Komunikační specifika Romská komunikace se zcela liší od komunikace obyvatel střední Evropy. Romové jsou velmi vnímaví k neverbální komunikaci, dokážou rozpoznat osobu jen pomocí intuice a pohledu. Pokud při komunikaci řekne porodní asistentka klientce romského původu: „Já Vám pomůžu“ a nemyslí to upřímně, Romka to hned rozpozná. Při komunikaci s osobou, se dokážou více vcítit než my v naší kultuře. Významný je individuální přístup k romské klientce. Lékař nebo porodní asistentka by měli klientce vždy vše jasně vysvětlit, popřípadě zdůraznit důležitost zdravého životního stylu a upozornit na rizika a negativní důsledky, které by mohly nastat při neplnění pokynů, lékař i porodní asistentka by si měli ověřit, že jim klientka plně rozumí, velmi často dochází k nesrozumitelnostem. Důvěra mezi porodní asistentkou a romskou klientkou je velmi důležitá, není však jednoduché si ji získat. Hospitalizace Romky může být, jak pro porodní asistentku, tak pro lékaře velmi náročná na psychiku. Důležitá je také komunikace s rodinnými příslušníky klientky. Mělo by být jasně dané, komu z rodinných příslušníků mohou být podávány informace. Ve většině případů je z rodiny určena jedna osoba, muž - hlava rodiny, kterému mohou být informace o klientce podány. Při hospitalizaci romské ženy se na stav klientky přijde informovat celé příbuzenstvo. Pokud se klientka musí podrobit operačnímu zákroku, dokážou čekat i celé hodiny a shlukují se před nemocnicí. I když není život Romské klientky (může se to týkat klienta mužského pohlaví) nijak ohrožen, tak i přesto velmi špatně snáší 25

hospitalizaci, pocit strachu z bolesti a smrti je provází po celou dobu hospitalizace, jsou velmi emotivní a úzkostné. Romové nejsou zvyklí prosit ani děkovat. Proti kritice se neohrazují, pokud je myšlena upřímně a pronášena s taktem (Ivanová, 2005; Kudlová, 2010).

2.3.6 Romská rodina Životy Čechů a Romů jsou odlišné, mají rozdílný pohled na život a životní hodnoty se také liší. Život je pro Romy na prvním místě, dále pro ně má velký význam, to co míří k jeho zachování a pokračování. A to co by mohlo život Romů nějak ohrozit nebo redukovat, chápou negativně. Rodina je pro ně jedna z nejvýznamnějších hodnot, je pro ně zázemím a bezpečím. Cokoliv co dělá člověk, který je součástí určitého rodu, dělá pro jeho přežití. Individualita Romů bývá potlačována kvůli rodině, která pro ně je prozatím největší hodnotou (Žáčková, 2002). Koncem 20. století se začíná, pro Romy tento důležitý systém hodnot rozpadat. Dochází k pomalému přebudování tohoto systému. Pomalý vzestup počtu manželství, které uzavírají Romové s ženami či muži neromského původu, je více vzdaluje od jejich rodiny. Toto se týká mladé romské generace, která stojí za touto změnou (Poliáková, 1999).

2.3.7 Romská žena Žena a muž mají v rodině rozdílné úkoly, žena zabezpečuje správný chod domácnosti, musí se postarat o děti a poslouchat manžela. Stravu získává za provedenou práci nebo žebráním. V romské rodině ženu vnímají jako dárkyni „lidského života“. Den kdy žena porodí dítě a stane se tak matkou, je dnem kdy ji romská komunita začne projevovat úctu a čím více dětí na svět přivede, tím více si jí příslušníci romské komunity váží. Pohled žen na mateřství se ale změnil, trendem je odkládat mateřství do pozdějšího věku. Ale pro romskou ženu je nejdůležitější hodnotou mít dítě. V očích romského muže má žena hodnotu především, když může mít děti (Budilová, Jakoubek,2007).

Phári nebo – li těhotná Velmi malé procento romských žen dochází během těhotenství do prenatálních poraden. Velký počet žen přichází i na porodní sál bez jakýchkoliv prenatálních prohlídek. Mladé 26

Romky jsou nedostatečně informovány, tím dochází k neplánovaným těhotenstvím. Mnohdy si nejsou schopny vytvořit vztah k dítěti a vystupovat v roli rodiče. Alkohol, kouření a jiné návykové látky, které užívají, mají vliv na průběh těhotenství a vývoj plodu (Babková, 2007). Pro romskou ženu je těhotenství darem a vnímá to jako své poslání, ať už nastane v jakémkoliv věku. Pro těhotné romské ženy je typický nízký věk 14-16 let, ve kterém dochází k otěhotnění. Romská žena , která je těhotná nebo – li Phári se chová v průběhu těhotenství jinak než žena jiného etnika. Romové nepokládají za zločin těhotenství u nezletilých žen, ale velmi často bývá celou skupinou podpořeno. Je- li žena těhotná, znamená to, že je „požehnaná“ a štěstí pro celý rod. Když žena otěhotní v nízkém věku, pro Romy to je motivace a prodloužení fertility u ženy (Bubeníková, 2011). „Požehnaná“ žena musí dodržovat určitá pravidla na „ochranu plodu“ kupříkladu nehledět na postižené osoby, zemřelé a na plazy. Pro dobrý charakter dítěte by měla být žena stále v dobrém rozpoložení, usmívat se, zpívat si a především myslet pozitivně (Ivanová, 2005). Z hlediska stravy se těhotná žena nemusí nijak omezovat, ale měla by se především vyvarovat alkoholu a cigaretám. Pokud žena chce, aby dítě bylo hezké, doporučuje se jí pít mléko a jíst kůrku z chleba. Tvar břicha, specifické chutě, pleť to jsou faktory, podle kterých předpokládali Romové pohlaví dítěte. Chuť na sladké, špatná pleť a kulaté břicho by mohlo napovědět, že by se mohlo narodit děvče. Naopak chuť na ostrá jídla, krásná pleť a špičaté břicho zase chlapce (Bubeníková, 2011). Těhotná žena téměř nechodí do společnosti, pokud přece jen jde, doprovází ji manžel. Po celou dobu těhotenství nenosí žena šperky na krku, jelikož to znamená, omotání pupečníku kolem krku. Fyzická aktivita před porodem by ženě měla usnadnit samotný porod (Ivanová, 2005).

Romka jako rodička v minulosti a dnes Celý porod byl doprovázen magickými rituály na ochranu zdraví dítěte a matky. Při samostatném porodu se nehledělo na hygienu. Na částečnou úlevu od bolesti pila žena během porodu alkohol nebo čaj. Rodičky rodily velmi často vsedě, dřepu, ale také ve stoje. Polohu vleže moc často nevyužívaly. K porodům romských rodiček přivolávali 27

porodní asistentky. Ty však považovaly za nečisté. Cokoliv s čím přišla porodní asistentka nebo rodička během porodu do kontaktu a vše co s ním mělo nějakou spojitost, bylo magicky poskvrněné. Po porodu muselo dojít k očistným magickým rituálům a zaříkáváním. Romské ženy začaly rodit v porodnicích v 2. polovině 20. století. Zpočátku tomu taky nebylo, ale nakonec se poddaly většině společnosti (Bubeníková, 2011). Mezi 14-16 roky je 6 % romských rodiček, tomuto nízkému věku se přisuzuje psychická nezralost a nedostatečná připravenost na roli matky. U etnik jiného původu je toto procento třikrát menší. V 16 letech rodí přibližně 19 % prvorodiček. Z důvodu psychické

nezralosti

mladých

matek,

nevyhovujících

sociálních

podmínek,

je v dětských domovech 60 % dětí romského původu. Tyto děti nemají žádné hygienické návyky a jsou v mnoha případech fyzicky i mentálně retardovány (Hučín, 2010).

Neplodnost u romských žen V romské rodině zaujímá žena, která nemůže mít děti velmi nízké postavení. Dříve bylo normální, že si žena osvojila dítě své sestry. V současnosti si Romové osvojují děti z dětských domovů, většinou to jsou děti romského etnika. Když muž zjistí, že je žena neplodná může ji opustit. Romové věřili, že neplodnost zapříčinilo provinění ženy nebo někoho dalšího z rodiny. U romské komunity je za chybu zodpovědný nejen jednotlivec, který ji způsobil, ale s ním i celá rodina, romská komunita je kolektivní typ společenství. Romové si myslí, že za neplodnost ženy z jejich rodu, může být zodpovědná i další osoba, která se provinila a tím, byl její rod proklet (Dubová, 2003). Pokud došlo u Romky k potratu, mohlo to způsobit více příčin. Jedna z nich mohla být zvedání těžkých břemen, žena mohla být očarována nebo se říkalo, že zhřešila. Pokud po potratu žena více krvácela, přikládal se jí na břicho hřejivý kousek látky. Pokud žena zjistila v pozdějším stádiu těhotenství, že je těhotná, tak si převařila červené víno a to vypila. To vyvolalo potrat, k tomuto ukončení těhotenství docházelo velmi často. Ženy nebyly informovány, jak se mají chránit před otěhotněním. Romky mívaly mnoho dětí, ale když už další nechtěly, řešily to většinou způsobem, který byl zmíněn výše (Dubová, 2003; Kudlová, 2010). 28

2.3.8 Sterilizace romských žen Mezi lety 1970 – 1990 docházelo ke sterilizaci romských žen. Tato sterilizace byla nařízena československou vládou, byla součástí politiky a probíhala programově. Účelem byl pokles porodnosti Romek. Jejich porodnost byla označována jako „vysoká a nezdravá.“ Tato činnost byla kritizována Chartou 77. Tuto problematiku zdokumentovali disidenti Zbyněk Andrš a Ruben Pellar. Dále se této problematice věnovala organizace Hauman Rights Watch, která rozpracovala a v roce 1992 vydala podrobnou dokumentaci o situaci Romů v ČSSR. Zpracováním této dokumentace došly k závěru, že praktikování sterilizace na romských ženách bylo ukončeno v polovině 90. let. Soudní řízení, které mělo být zahájeno v letech1992 a 1993 byla odložena. Romky se nikdy nesetkaly se spravedlností nebo jakýmkoliv přiznáním, že tyto nucené sterilizace na nich byly vykonávány a, že za ně byly zodpovědné orgány ČSSR (Liga lidských práv, 2007). V letech 2003 a 2004 došlo k dalšímu prošetření této problematiky, aby se zjistilo, v jakých rozměrech bylo praktikování těchto sterilizací prováděno i po roce 1990 a jestli nepřetrvává až dodnes. Na tomto vyšetřování spolupracovaly české organizace spolu s Evropským centrem (Liga lidských práv, 2007). Závěr vyšetřování prokázal oprávněnou obavu, že na romských ženách mohly být i v předešlých letech praktikovány nucené sterilizace. A že i dnes může k této sterilizaci dojít bez jejich vědomí a plně informovaného souhlasu (Liga lidských práv, 2007). Některé zjištěné případy z předešlých let, kdy byly na romských ženách provedeny nucené sterilizace:  Souhlas, ať už ústní či písemný, údajně nebyl vůbec získán před operačním zákrokem.  Souhlas se získal během porodu nebo krátce před ním, během posledních stádií porodních bolestí, tj. za okolností, kdy se matka nachází v obrovských bolestech a/nebo je v akutním stresu.  Případy, kdy souhlas byl podle všeho dán na základě chybného porozumění užité terminologie, po obdržení informace zjevně manipulativního charakteru 29

nebo při absenci vysvětlení následků a možných vedlejších účinků sterilizace nebo bez adekvátních informací o alternativních metodách antikoncepce.  Případy, kdy úředníci vyvíjejí nátlak na romské ženy, aby podstoupily sterilizaci, i za pomoci toho, že nabízejí finanční pobídky nebo hrozí odnětím sociálních dávek.  Případy, kdy očividný rasistický motiv sehrál roli během konzultací mezi doktorem a pacientkou (Liga lidských práv, 2007).

30

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Výzkum probíhal kvantitativní výzkumnou metodou, pomoci dotazníku vlastní konstrukce. Dotazníky byly vytvořeny v počítačovém programu Microsoft word. Výhodou dotazníkového šetření je možnost zapojení vysokého počtu respondentů.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Hlavním objektem výzkumu byly ženy vietnamského a romského etnika. Výzkum probíhal v období prosinec 2013- únor 2014. Distribuováno bylo 100 dotazníků a jejich návratnost byla 100 %. 50 dotazníků bylo distribuováno mezi ženy vietnamského etnika a zbylých 50 ženám etnika romského. Velkou část z těchto dotazníků, vyplnily ženy v gynekologické ambulanci MUDr. Richarda Vályho a zbylé ženy jsem oslovila sama osobně. V některých případech to nebylo jednoduché obzvláště u žen romské národnosti. Ale nikdy jsem se nesetkala s přímým odmítnutím. Většina žen na dotazník odpovídala ochotně.

3.3 Průběh výzkumu Pro tuto bakalářskou práci jsem si zvolila kvantitativní metodu výzkumu, sběr dat byl proveden pomocí anonymních dotazníků. Dotazník, byl schválen vedoucí práce, obsahuje 14 otázek. První otázky se týkají věku respondentek, nejvyššího dosaženého vzdělání a národnosti. Další otázky se týkají dané problematiky, pohledu respondentek na porodní asistentky. Chování, znalost kultury a jejich specifik, a také empatie porodních asistentek vůči ženám vietnamského a romského etnika.

3.4 Zpracování získaných dat Výzkumná data byla zpracována v programu Microsoft Excel a Microsoft Word. Zpracovaná data jsou znázorněna v grafech doplňujícími komentáři.

31

3.5 Výsledky výzkumu

Kolik je Vám let?

Graf 1 Věk respondentek

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti, bylo ve věkovém rozpětí 18-20 let 12 (12 %) žen romské národnosti a 2 (2 %) ženy vietnamské národnosti. Ve věku 21-30 bylo 18 (18 %) romských žen a 29 (29 %) žen vietnamských. Dále ve věkovém rozpětí 31-40 bylo 19 (19 %) Romek a 17(17 %) Vietnamek. V jiném věku než z kterého bylo na výběr, byla 1 (1 %) Romka a 2 (2 %)Vietnamky. U všech 3 žen byl věk mezi lety 41-50.

32

Jaké jste národnosti?

Graf 2 Národnost respondentek

Z celkového počtu 100 (100 %) je 50 (50 %) vietnamské národnosti a 50 (50 %) národnosti romské.

33

Jaké je Vaše dosažené vzdělání?

Graf 3 Dosažené vzdělání

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti, dosáhlo 20 (20 %) respondentek romské národnosti základního vzdělání, u vietnamského etnika to bylo 13 (13 %) respondentek. Dále ukončené vzdělání na odborném učilišti má 11 (11 %) Romek a 4 (4 %) Vietnamky.

Středoškolského vzdělání dosáhlo 18 (18 %) žen romské národnosti

a 32 (32 %) žen vietnamské národnosti. Vzdělání na vyšší odborné škole ukončilo shodný počet žen, 1 (1 %) Romka a 1 (1 %) Vietnamka.

34

Jste seznámena s právy pacientů?

Graf 4 Seznámení s právy pacientů

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti, odpovědělo 11 (11 %) respondentek romské národnosti ano, jako zdroj ženy ve většině případů uváděly lékaře a 39 (39 %) Romek ne. U žen vietnamské národnosti odpověď ano označilo 0 (0 %) respondentek a ne 50 (50 %) respondentek.

35

Každá kultura se od sebe liší, jak zvyky, tak potřebami z hlediska zdravotní péče, zajímalo by mne, jestli si myslíte, že byla porodní asistentka dostatečně seznámena s Vaší tedy cizí kulturou?

Graf 5 Seznámení porodní asistentky s cizími kulturami

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti si myslí, že byla porodní asistentka dostatečně seznámena s jejich cizí kulturou, respondentky odpovídaly takto: Odpověď ano označila 1 (1 %) respondentka romské národnosti a 2 (2 %) respondentky vietnamské národnosti. Odpověď ne označilo 7 (7 %) romských žen a 1 (1 %) vietnamská žena. 20 (20 %) romských respondentek a 24 (24 %) vietnamských respondentek označilo odpověď nevím. Odpověď spíše ano označilo 17 (17 %) romských respondentek a 22 (22 %) vietnamských respondentek. Spíše ne byla označena 5 (5 %) romskými ženami a 1 (1 %) ženou vietnamské národnosti.

36

Empatie (vcítění se) a naslouchání jsou velmi důležité, myslíte si, že se porodní asistentka dokázala dostatečně vcítit a naslouchat Vám?

Graf 6 Empatie porodních asistentek

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpovídaly respondentky, jestli porodní asistentka byla empatická a dokázala jim dostatečně naslouchat takto. Nejčastější odpovědí byla odpověď: spíše ano, tu označilo 22 (22 %) respondentek romské národnosti a 34 (34 %) respondentek vietnamské národnosti. Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď nevím tu označilo 20 (20 %) Romek a 15 (15 %) Vietnamek. Dále byla označena odpověď ano 3 (3 %) ženami romské národnosti a 1 (1 %) ženou vietnamské národnosti. Odpověď ne označily 3 (3 %) Romky, vietnamská žena žádná. Podobně tomu bylo u odpovědi: spíše ne tu neoznačila žádná Vietnamka, ale 2 (2 %) romské respondentky.

37

Byla jste spokojena s přístupem porodní asistentky ve zdravotnickém zařízení?

Graf 7 Spokojenost s přístupem porodních asistentek

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti označily nejčastěji odpověď nevím, tuto odpověď označilo 15 (15 %) romských respondentek a 28 (28 %) vietnamských. Odpověď spíše ano označilo 19 (19%) Romek a 21 (21%) Vietnamek. Ano označilo 12 (12 %) Romek a

1

(1

%)

Vietnamka.

Odpovědi

spíše

ne

a

ne

označily

shodně

2 (2 %) a 2 (2 %) respondentky romské národnosti, tyto odpovědi nebyly označeny žádnou vietnamskou respondentkou.

38

Je jazyková bariéra největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou?

Graf 8 Jazyková bariéra

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti byly odpovědi, ve kterých mne zajímalo, jestli je jazyková bariéra největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou tyto: Romské respondentky odpověděly ano ve 23 (23 %) případech a vietnamských respondentek, které tuto odpověď označily, bylo 26 (26%). Odpověď spíše ano označilo 22 (22 %) romských žen a 23 (23 %) vietnamských žen. Nevím označily pouze Romky a to v 5 (5 %) případech. 1 (1 %) Vietnamská žena označila odpověď spíše ne. Odpověď ne byla označena v 0 (0 %) případech.

39

Byla Vám nabídnuta zdravotnickým zařízením překladatelská služba v případě jazykové bariéry mezi Vámi a porodní asistentkou?

Graf 9 Překladatelská služba

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti byla nabídnuta překladatelská služba 13 (13 %) Romkám a 31 (31 %) Vietnamkám. 37 (37%) romských žen a 19 (19%) vietnamských žen možnost překladatelské služby nemělo.

40

Neverbální komunikace je důležitá a v každé kultuře jiná, byla specifika neverbální komunikace z hlediska Vaší kultury porodní asistentkou respektována (pohled, doteky, grimasa v obličeji)?

Graf 10 Respektování specifik neverbální komunikace

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpovědělo na otázku, zda byly porodní asistentkou respektovány specifika neverbální komunikace z hlediska kultury respondentek. 1 (1 %) romská respondentka označila odpověď ano. Spíše ano označilo 11 (11 %) Romských žen a 16 (16 %) žen vietnamských. Odpověď nevím byla označena shodně 34 (34 %) respondentkami. 4 (4 %) Romky označily odpověď spíše ne. Odpověď ne byla označena v 0 (0 %) případech.

41

Myslíte si, že nároky na Váš osobní prostor a intimitu byly porodní asistentkou ve zdravotnickém zařízení dodrženy?

Graf 11 Dodržení osobního prostoru a intimity

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpovídaly respondentky na otázku, ve které jsem se ptala, jestli si myslí, že jejich nárok na osobní prostor a intimitu, byl porodní asistentkou a zdravotnickým zařízením dodržen, takto: 7 (7 %) Romek a 1 (1 %) Vietnamka označily odpověď ano. Spíše ano označilo 30 (30 %) romských žen a 33 (33 %) žen vietnamských. Ve 13 (13 %) případech byla Romkou označena odpověď nevím a stejnou odpověď označilo i 16 (16 %) Vietnamek. Odpovědi spíše ne a ne nebyly respondentkami označeny vůbec, tedy v 0 (0 %) případech.

42

Pro každou kulturu je důležité náboženství, které Vás může provázet každodenním životem, proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli jste sdělila porodní asistentce své požadavky přímo na zdravotnickou péči?

Graf 12 Požadavky na zdravotnickou péči

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpověděly všechny respondentky, že neměly speciální požadavky na zdravotní péči.

43

Každá kultura je odlišná i z hlediska stravování, bylo Vašim požadavkům na stravu porodní asistentkou při hospitalizaci vyhověno?

Graf 13 Požadavky na stravu

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpovídaly dotazované takto: 6 (6 %) Romek a 3 (3 %) Vietnamky označily odpověď ano. Spíše ano označily nejčastěji Romky a to v 17 (17 %) případech u Vietnamek to bylo ve 14 (14 %) případech. Vietnamky nejvíce označovaly odpověď nevím 33 (33 %) respondentek. Romky označily tuto odpověď v 16 (16 %) případech. Odpověď spíše ne a ne využily pouze respondentky romské národnosti, spíše ne 2 (2 %) a ne 9 (9%) respondentek.

44

Myslíte si, že by bylo pro porodní asistentky přínosné, absolvování semináře, který by je informoval o zvyklostech různých kultur z hlediska zdravotní péče, stravování, náboženství a mohlo by se tím předcházet nevhodným situacím, ke kterým občas dochází.

Graf 14 Absolvování semináře

Z celkového počtu 50 (50 %) respondentek romské národnosti a 50 (50 %) respondentek vietnamské národnosti odpověděly ženy na otázku, jestli si myslí, že by bylo pro porodní asistentky přínosné absolvování semináře takto: 6 (6 %) žen romské národnosti a 1 (1 %) žena vietnamské národnosti ano. Odpověď spíše ano označilo 12 (12 %) Romek a 6 (6 %) Vietnamek. Nevím označilo 29 (29 %) Romek a 40 (40 %) Vietnamek. Ve stejném počtu 3 (3 %) byla u obou národností označena odpověď spíše ne .

45

3.6 Analýza hypotéz Hypotéza č. 1 Více jak 60 % žen si myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly porodní asistentkou dodrženy. Tabulka 1 Dodržení osobního prostoru a intimity Vietnamky

Romky

Dodržení osobního

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

prostoru a intimity

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

1

1%

7

7%

8 (8 %)

Spíše ano

33

33 %

30

30 %

63 (63 %)

Nevím

16

16 %

13

13 %

29 (29 %)

Spíše ne

0

0%

0

0%

0 (0 %)

Ne

0

0%

0

0%

0 (0 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

Celkem

Z celkového počtu 100 % (100) žen. Na otázku, jestli si ženy myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly porodní asistentkou dodrženy, si 1 % vietnamských žen myslí, že ano a 33 % spíše ano. 7 % žen romské kultury si myslí, že ano a 30 % spíše ano. Celkem 71 % žen si myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly porodní asistentkou dodrženy. Hypotéza se potvrdila.

46

Hypotéza č. 2 Více jak 50 % žen bylo spokojeno s přístupem porodní asistentky. Tabulka 2 Spokojenost s přístupem porodní asistentky Vietnamky

Romky

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

1

1%

12

12 %

13 (13 %)

Spíše ano

21

21 %

19

19 %

40 (40 %)

Nevím

28

28 %

15

15 %

43 (43 %)

Spíše ne

0

0%

2

2%

2 (2 %)

Ne

0

0%

2

2%

2 (2 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

Spokejnost s přístupem por.as.

Celkem

Z celkového počtu 100 % (100) žen. 1 % vietnamských žen, odpovědělo ano, v otázce, jestli byly spokojeny s přístupem porodní asistentky a 21 % spíše ano. U romských žen 12 % odpovědělo ano na spokojenost s přístupem porodní asistentky a 19 % spíše ano. Celkem byla kladná odpověď v 53 %. Hypotéza se potvrdila.

47

Hypotéza č. 3 Více jak 70 % žen si myslí, že je jazyková bariéra největším problémem. Tabulka 3 Jazyková bariéra Vietnamky Jazyková bariéra

Romky

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

26

26 %

23

23 %

49 (49 %)

Spíše ano

23

23 %

22

22 %

45 (45 %)

Nevím

0

0%

5

5%

5 (5 %)

Spíše ne

1

1%

0

0%

1 (1 %)

Ne

0

0%

0

0%

0 (0 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

Celkem

Z celkového počtu 100 % (100) žen. 26 % žen vietnamské národnosti, si myslí, že ano jazyková bariéra je největším problémem a 23 % žen si myslí, že spíše ano. 23 % romských žen, si myslí, že ano, že je jazyková bariéra největším problémem a 22 % si myslí, že spíše ano. Celkem 94 % si myslí, že jazyková bariéra je největším problémem. Hypotéza se potvrdila.

48

Hypotéza č. 4 Více jak 30 % žen byla nabídnuta překladatelská služba. Tabulka 4 Překladatelská služba Vietnamky Překladatelská

Romky

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

31

31 %

13

13 %

44 (44 %)

Ne

19

19 %

37

37 %

56 (56 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

služba

Celkem

Z celkového počtu 100 % (100) žen. 31 % vietnamských žen byla nabídnuta překladatelská služba, romským ženám byla nabídnuta v 13 %. Celkem byla nabídnuta překladatelská služba 44 % žen. Hypotéza se potvrdila.

49

Hypotéza č. 5 Více jak 40 % žen si myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami. Tabulka 5 Seznámení porodní asistentky s cizími kulturami Vietnamky

Romky

Seznámení porodní

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

asistentky s cizími

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

2

2%

1

1%

3 (3 %)

Spíše ano

22

22 %

17

17 %

39 (39 %)

Nevím

24

24 %

20

20 %

44 (44 %)

Spíše ne

1

1%

5

5%

6 (6 %)

Ne

1

1%

7

7%

8 (8 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

Celkem

kulturami

Z celkového počtu 100 % (100) žen. 2 % vietnamských žen, si myslí, že ano, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami, 39 % žen, si myslí, že spíše ano. 3 % romských žen, si myslí, že ano, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami a 22 % žen si myslí, že spíše ano. Celkem 42 % žen si myslí, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami. Hypotéza se potvrdila.

50

Hypotéza č. 6 Více jak 40 % žen nesdělilo z hlediska náboženství přímo své požadavky na zdravotnickou péči. Tabulka 6 Požadavky na zdravotnickou péči Vietnamky Požadavky na

Romky

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost

četnost (%)

četnost

četnost (%)

Ano

0

0%

0

0%

0 (0 %)

Ne

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

Celkem

50

50 %

50

50 %

100 (100 %)

zdravotnickou péči

Celkem

Z celkového počtu 100 % (100) žen. 50 % žen vietnamských i romských nesdělilo z hlediska náboženství přímo své požadavky na zdravotnickou péči, tedy celkem 100 %. Hypotéza se potvrdila.

51

3.7 Diskuze Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, co je největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou, jestli byla pacientkám nabídnuta překladatelská služba. Dále bylo zjišťováno, zda jsou pacientky seznámeny s cizími kulturami. K těmto cílům bylo vytvořeno 6 hypotéz, které byly potvrzeny anonymním dotazníkovým šetřením, tedy pomocí kvantitativního výzkumu, který byly prováděn mezi ženami vietnamské a romské národnosti. Ve výzkumu bylo osloveno 100 žen, 50 žen bylo národnosti vietnamské a 50 žen národnosti romské. Jednání s ženami romské národnosti nebylo v některých případech jednoduché. Nebyly příliš ochotné a v jednom případě jsem se setkala i s vulgárním jednáním. Když se objevila romská žena, která chtěla ochotně dotazník vyplnit, což bylo ve výjimečných případech, měla problém porozumět otázce, komunikace s nimi tedy byla také obtížnější. U žen vietnamské národnosti to bylo o něco jednodušší, byly ochotné a vstřícné, v některých případech nám bránila jazyková bariéra, ale ženy se vždy snažily otázce porozumět a využili jsme i cizí jazyk, k lepšímu porozumění, ale komunikace s nimi byla příjemná a někdy i vtipná. Hypotéza č. 1: Více jak 60 % žen si myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly porodní asistentkou dodrženy. K této hypotéze náleží otázka č. 11 - Myslíte si, že nároky na Váš osobní prostor a intimitu byly porodní asistentkou ve zdravotnickém zařízení dodrženy? Celkem 8 % žen odpovědělo ano a 63 % spíše ano. 29 % žen označilo odpověď nevím. Hypotéza se potvrdila. Ve srovnání s výzkumem Pernicové (2010), kdy 67 % žen si myslí, že jejich osobní prostor a intimita byly dodrženy. 28 % žen neví. 5 % žen si myslí, že dodrženy nebyly. Výsledky jsou v kladných odpovědích srovnatelné. Hypotéza č. 2: Více jak 50 % žen bylo spokojeno s přístupem porodní asistentky. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 7 - Byla jste spokojena s přístupem porodní asistentky ve zdravotnickém zařízení? 13 % žen odpovědělo ano a 40% žen spíše ano. Odpověď nevím označilo 43 % žen a 2 % žen označila odpověď spíše ne a ne. Hypotéza se potvrdila. Tuto hypotézu nebylo možné srovnat s podobným výzkumem. 52

Hypotéza č. 3: Více jak 70 % žen si myslí, že je jazyková bariéra největším problémem. K této hypotéze náleží otázka č. 8 - Je jazyková bariéra největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou? 49 % žen označilo odpověď ano, z toho bylo 26 % žen vietnamský a 23 % žen romských. Odpověď spíše ano označilo 45 % žen, 23 % Vietnamek a 22 % Romek. Hypotéza se potvrdila. Srovnání

s výzkumem

Pernicové

(2010),

kde

byla

kladná

odpověď

také

ve 49 % (49 respondentek), jsou výsledky shodné. Hypotéza č. 4: Více jak 30 % ženám byla nabídnuta překladatelská služba. K této hypotéza se vztahuje otázka č. 9 - Byla Vám nabídnuta zdravotnickým zařízením překladatelská služba v případě jazykové bariéry mezi Vámi a porodní asistentkou? 44% žen byla nabídnuta překladatelská služba, z toho 31 % vietnamských žen a 13 % romských žen. Zbylým 56 % žen překladatelská služba nabídnuta nebyla. Hypotéza se potvrdila. Ve srovnání s výzkumem Pernicové (2010), kdy 8 % žen byla nabídnuta překladatelská služba a 76 % žen nebyla nabídnuta překladatelská služba, zbylých 16 % označilo odpověď nevím. Výsledky jsou srovnatelné pouze v záporné odpovědi. Hypotéza č. 5: Více jak 40 % žen si myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 5 - Každá kultura se od sebe liší, jak zvyky, tak potřebami z hlediska zdravotní péče, zajímalo by mne, jestli si myslíte, že byla porodní asistentka dostatečně seznámena s Vaší tedy cizí kulturou? 2 % vietnamských žen, si myslí, že ano, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami, 39 % žen, si myslí, že spíše ano. 3 % romských žen, si myslí, že ano, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami a 22 % žen si myslí, že spíše ano. Celkem 42 % žen si myslí, že porodní asistentky jsou seznámeny s cizími kulturami. Hypotéza se potvrdila. K této hypotéze jsem nenašla vhodný výzkum ke srovnání. Hypotéza č. 6: Více jak 40 % žen nesdělilo z hlediska náboženství přímo své požadavky na zdravotnickou péči. K této hypotéze náleží otázka č. 12 - Pro každou kulturu je důležité náboženství, které Vás může provázet každodenním životem, proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli jste sdělila porodní asistentce své požadavky přímo na zdravotnickou péči? 100 % žen (50 % Romek, 50 % Vietnamek) nesdělilo z hlediska 53

náboženství přímo své požadavky na zdravotnickou péči. Hypotéza se potvrdila. Hypotézu se mi nepodařilo srovnat s žádným vhodným výzkumem.

54

3.8 Doporučení pro praxi Z provedeného výzkumu vyplývá, že respondentky nejsou seznámeny s právy pacientů, proto by bylo dobré do budoucna zlepšit, jejich informovanost, sdělovat jim jejich práva popřípadě použít brožury či odkázat je na internetové stránky, kde se mohou s právy pacientů podrobněji seznámit. Dalším problémem je jazyková bariéra, v případě jazykové bariéry využít a nabídnout respondentkám překladatelskou službu, či požádat někoho z rodinných příslušníků, který rozumí českému jazyku a zároveň dokáže komunikovat s klientkou. Můžeme tím předejít problémům, které mohou být způsobeny nedostatečným porozuměním porodní asistentky či lékaře. Klientka bude klidnější, protože rozumí všemu o čem je lékařem či porodní asistentkou informována či edukována. Nebo použít různé brožury, týkající se těhotenství, porodu či šestinedělí, které by měly být v jazyce, které mu jsou schopny porozumět. Zajistit jejich překlad, samozřejmě v rámci možností zdravotnického zařízení. Vše by mělo přispět k lepšímu pochopení a informovanosti žen. Dále si myslím, že by bylo přínosné absolvování semináře, který by se týkal nejvíce zastoupených národnostních menšin a aspoň částečně tak informoval někdy o jejich specifickém chování, tradicích.

55

4 Závěr Na začátku bakalářské práce byly stanoveny tři cíle. Byl vytvořen dotazník a v návaznosti na otázky v dotazníku bylo stanoveno šest hypotéz. Teoretická část byla zaměřena na multikulturní ošetřovatelství a pojmy, které s tímto tématem souvisí, dále jsem se věnovala problematice tohoto tématu. A v neposlední řadě jsem se snažila přiblížit vietnamské a romské komunitě, kde jsem přiblížila něco málo z dějin obou komunit, náboženství a stravování. V praktické části jsou znázorněny pomocí grafů výsledky výzkumu. V návaznosti na ně jsou v tabulkách vyhodnoceny hypotézy. Prvním cílem bylo zjistit, co je největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou. Výzkumem jsem zjistila, že jazyková bariéra je největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou. 49 % žen označilo odpověď ano a 45 % žen spíše ano. Cíl byl splněn. Druhým cílem bylo zjistit, zda byla pacientkám nabídnuta překladatelská služba v případě jazykové bariéry. Zjistila jsem, že u většiny žen romské národnosti překladatelská služba nabídnuta nebyla a naopak ženám vietnamské národnosti překladatelskou službu ve zdravotnických zařízeních nabídli. 44 % žen byla nabídnuta překladatelská služba, z toho bylo 31 % Vietnamek, 56 % žen překladatelská služba nabídnuta nebyla, z toho bylo 37 % Romek. Cíl byl splněn. Třetím cílem, bylo zjistit, zda si pacientky myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami. Výzkumem jsme zjistili, že méně než třetina žen si myslí, že nejsou seznámeny s cizí kulturou a více jak 40 % žen si myslí, že jsou porodní asistentky seznámeny s cizími kulturami. Cíl byl splněn. Z výzkumu vyplynulo, že ženám vietnamské národnosti je častěji nabídnuta překladatelská služba v případě jazykové bariéry než ženám romském národnosti. Ženy odlišné kultury byly spokojeny s přístupem porodní asistentky a jejich osobní prostor a intimita byly dodrženy. Specifika neverbální komunikace byla respektována. Dále nejsou ženy romské a vietnamské kultury seznámeny s právy pacientů, více neseznámených žen bylo romských. 56

Při zpracovávání této práce jsem se dozvěděla mnoho nových informací. V praktické části jsem byla při sběru dat v kontaktu s dvěma rozdílnými národnostními menšinami, se kterými byla spolupráce velmi zajímavá.

57

5 Seznam použité literatury ARCHALOUSOVÁ, A. Přehled vybraných ošetřovatelských modelů. I. vydání Hradec Králové: NUCLEUS HK, 2003. ISBN 80-86225-33-X (brož.). BABKOVÁ, L. Romské rodičky versus hospitalizace v nemocnici. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, 55 s. Bakalářská práce. BUBENÍKOVÁ, Š. Kulturní antropologie v porodní asistenci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2011, 99 s. Diplomová práce. BUDILOVÁ, L., JAKOUBEK M. Cikánská rodina a příbuzenství. Ústí nad Labem: Dryada, 2007, 207 s. ISBN 978-80-87025-11-6. DUBOVÁ, Z. Romské léčitelství. Romano džaniben – jevend 2003. Sborník tomistických studií. Praha: Společnost přátel časopisu Romano džaniben, 2003. ISSN 1210-8545. ELBERTOVÁ, Z. Jazykové bariéry v českém zdravotnictví. Zdravotnické noviny [online].

2010,

[cit.

2014-03-25].

Dostupné

z:

http://eifzvip.cz/dokumenty/elektronicka_knihovna/Jazykove_bariery_v_ceskem_zdrav otnictvi.pdf. GELLNER, A. Národy a nacionalismus. 2 vyd. Praha: Nakladatelství Josef Hříbal, 1993. 158 s. ISBN 80-901381-1-X. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Informovaný souhlas: proč a jak?. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. ISBN 978-807-2624-973. HUČÍN, J.: Romové jsou jiní a jiní zůstanou. [online]. [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://jeronym.klimes.sweb.cz/clanky/psychologie/romove_hucin.htm. IVANOVÁ, K., ŠPIRUDOVÁ, L., KUTNOHORSKÁ, J. Multikulturní ošetřovatelství. (I. díl) Praha: Grada, 2005, 245 s. ISBN 80247-1212-1. KOLEKTIV AUTORŮ. Implementace multikulturní variability do kulturní identity české společnosti a její odraz ve zdravotnické praxi. I. vydání. Opava: 2007, Ediční

58

středisko FPF SU. Slezská univerzita v Opavě: Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství. ISBN 978-80-7248-406-5. KUDLOVÁ, P.: Ošetřování pacienta jiného etnika. [online]. 2010. [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://szs.cheb.indos.cz/projekt/prez2.pdf. LIGA LIDSKÝCH PRÁV: Nucené sterilizace v České republice. In: [online]. 2004. vyd. [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://llp.cz/2004/11/nucene-sterilizace-v-ceskerepublice/. MARTÍNKOVÁ, Š. Vietnamská komunita v Praze. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2010. 48 s. ISBN 978-80-85394-72-6. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Práva pacientů ČR [online]. 2005. vyd. [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/840. MOCKOVÁ,

J.

Specifika

ošetřovatelské

u

vietnamských

žen

v souvislosti

s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. In: Moderní babictví [online]. 2006, roč.4, č. 10,

s.

28-33

[cit.

2014-03-25].

Dostupné

z:

http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2006-10/?pdf=57. KRUCINOVÁ, P. Psychická náročnost profese všeobecné sestry. Zlín: 2011, 80 s. Bakalářská práce. POLIÁKOVÁ, T. Rómska populácia v procese historického vývoja. Trnava: SAP, 1999. 60s. ISBN 80-88908-49-3. PROJEKT VARIANTY. Kulturní specifika – 5.1. Vietnamci [online]. Společnost Člověk

v

tísni:

2002.

[cit.

2014-03-25]

Dostupné

z:

http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b05cizinci/b0501vietnamci.pdf. PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada, 2010, 199. ISBN 978-80-2473069-1. PTÁČEK, R., BARTŮNĚK, P, a kol.: Etika a komunikace v medicíně. [online]. 2011 [cit.

2014-04-3].

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=tSJgAgAAQBAJ&pg=PA448&dq=#v=onepage&q&f =false. 59

REMEŠOVÁ, Tereza. evalabusova.cz:

Porodní

bolest

2006-2012

jako kulturní

fenomén.

[online].

Dostupné

[2014-03-25]

In: z:

http://www.evalabusova.cz/rozhovory/t_remesova.php. TÓTHOVÁ, V. a kol. Zabezpečení efektivní ošetřovatelské péče o vietnamskou a čínskou minoritu. Praha: TRITON, 2010. 195 s. ISBN 978-80-7387-414-8. VITENAM.

Náboženství.

[online].

2014

[cit.

2014-04-3].

Dostupné

z:

http://www.vietnam1.estranky.cz/clanky/nabozenstvi.html. WIKIPEDIA. Vietnam [online]. 2014. vyd. [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Vietnam. ŽÁČKOVÁ, M. Vliv kulturní antropologie na kvalitu ošetřovatelské péče u jedinců jiného etnika. Olomouc, 2002, 111 s. Diplomová práce.

60

6 Seznam tabulek Tabulka 1 – Dodržení osobního prostoru a intimity ................................................................. 46 Tabulka 2 – Spokojenost s přístupem porodní asistentky......................................................... 47 Tabulka 3 – Jazyková bariéra ................................................................................................... 48 Tabulka 4 – Překladatelská služba ............................................................................................ 49 Tabulka 5 – Seznámení porodní asistentky s cizími kulturami ................................................ 50 Tabulka 6 – Požadavky na zdravotnickou péči ........................................................................ 51

61

7 Seznam grafů Graf 1 – Věk respondentek ....................................................................................................... 32 Graf 2 – Národnost respondentek ............................................................................................. 33 Graf 3 – Dosažené vzdělání respondentek ................................................................................ 34 Graf 4 – Seznámení s právy pacientů ....................................................................................... 35 Graf 5 – Seznámení porodní asistentky s cizími kulturami ...................................................... 36 Graf 6 – Empatie porodních asistentek ..................................................................................... 37 Graf 7 – Spokojenost s přístupem porodní asistentky .............................................................. 38 Graf 8 – Jazyková bariéra ......................................................................................................... 39 Graf 9 – Překladatelská služba.................................................................................................. 40 Graf 10 – Respektování specifik neverbální komunikace ........................................................ 41 Graf 11 – Dodržení osobního prostoru a intimity ..................................................................... 42 Graf 12 – Požadavky na zdravotnickou péči ............................................................................ 43 Graf 13 – Požadavky na stravu ................................................................................................. 44 Graf 14 – Absolvování semináře .............................................................................................. 45

62

8 Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Souhlas s dotazníkovým šetřením

63

Příloha č. 1: Dotazník Vážené respondentky, Chtěla bych Vás požádat o vyplnění mého dotazníku, který bude podkladem k mé bakalářské práci na téma: „Multikulturní problematika v porodnictví.“ Účast ve výzkumu je anonymní a dobrovolná. Pokud se rozhodnete pro vyplnění dotazníku, tak bych Vás chtěla požádat o co nejpřesnější a pravdivé vyplnění dotazníku. Předem Vám moc děkuji. Studentka Vysoké školy polytechnické Jihlava.

Vaše odpovědi prosím zakroužkujte. 1. Kolik je Vám let? ………………. 2. Jaké jste národnosti? a)česká

b) vietnamská

c)romská

d)jiná:………………………………… 3. Jaké je Vaše dosažené vzdělání? a) ZŠ

b) Odborné učiliště

c) SŠ

d) VOŠ

e) VŠ

f) Jiné (uveďte) ………………………

4. Jste seznámena s právy pacientů? a) ano Uveďte z jakých zdrojů, jste se o právech pacientů dozvěděla:………………………… B) ne 5. Každá kultura se od sebe liší, jak zvyky, tak potřebami z hlediska zdravotní péče, zajímalo by mne, jestli si myslíte, že byla porodní asistentka dostatečně seznámena s Vaší tedy cizí kulturou? a)ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

6. Empatie (vcítění se) a naslouchání jsou velmi důležité, myslíte si, že se porodní asistentka dokázala dostatečně vcítit a naslouchat Vám? a)ano b)spíše ano

c)nevím

spíše ne

e)ne

7. Byla jste spokojena s přístupem porodní asistentky ve zdravotnickém zařízení? a) ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

Pokud byla Vaše odpověď NE, uveďte prosím příklad, v čem byl problém? ……………………………………………….

8. Je jazyková bariéra největším problémem při komunikaci mezi osobou jiné národnosti a porodní asistentkou? a) ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

9. Byla Vám nabídnuta zdravotnickým zařízením překladatelská služba v případě jazykové bariéry mezi Vámi a porodní asistentkou? a) ano

b) ne

10. Neverbální komunikace je důležitá a v každé kultuře jiná, byla neverbální komunikace z hlediska Vaší kultury porodní asistentkou respektována (pohled, doteky, grimasa v obličeji)? a)ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

11. Myslíte si, že nároky na Váš osobní prostor a intimitu byly porodní asistentkou ve zdravotnickém zařízení dodrženy? a)ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

12. Pro každou kulturu je důležité náboženství, které Vás může provázet každodenním životem, proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli jste sdělila porodní asistentce své požadavky přímo na zdravotnickou péči? a)ano Pokud

je

Vaše

odpověď

ano,

chtěla

bych

Vás

požádat

o

příklad:

…………………………………… b)ne

13. Každá kultura je odlišná i z hlediska stravování, bylo Vašim požadavkům na stravu porodní asistentkou při hospitalizaci vyhověno? a)ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

14. Mojí poslední otázkou bych chtěla zjistit, jestli si myslíte, že by bylo pro porodní asistentky přínosné absolvování semináře, který by je informoval o zvyklostech různých kultur z hlediska zdravotní péče, stravování, náboženství a mohlo by se tím předcházet nevhodným situacím, ke kterým občas dochází. a)ano b)spíše ano

c)nevím

d)spíše ne

e)ne

Příloha č. 2: Souhlas s dotazníkovým šetřením