VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Realizace a problematika ošetřování dekubitů v Nemocnici Jihlava

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Realizace a problematika ošetřování dekubitů v Nemocnici Jihlava Bakalářská práce

Autor: Dana Vylamová, Dis. Vedoucí práce: Mgr. Petra Doucková Jihlava 2014

1

2

ANOTACE Cílem předkládané bakalářské práce bylo zmapovat nejčastěji používané prostředky v prevenci a léčbě dekubitů na dotazovaných odděleních Nemocnice Jihlava. Dále zjistit, zda sestry umí správně ohodnotit stupeň dekubitů a znají obsah metodického pokynu při ošetřování a prevenci dekubitů. Kvantitativní výzkum byl hodnocen dotazníkem vlastní konstrukce. Dotazníkové šetření bylo provedeno v období od ledna do února 2014. Soubor obsahoval data od 122 respondentů. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem doporučuji podpořit další vzdělávání zdravotních sester v tomto tématu, pořádáním odborných seminářů a pořízení dalších antidekubitních pomůcek.

KLÍČOVÁ SLOVA dekubitus, proleženina, chronická rána, prevence

ABSTRACT The objective of the submitted bachelor thesis was to map the most frequently used means in prevention and treatment at the wards of Hospital Jihlava where the research was carried out. Furthermore to find out whether nurses are able to evaluate the stage of decubitus and know the content of medical instruction for treatment and prevention of decubitus. Quantitive research was evaluated with a questionnaire of my own layout. The questionnaire research was executed in the period of time from January to February 2014. The file contained data from 122 respondents. With regard to the recognized facts I recommend to back up further trainings for nurses on this subject by organizing professional seminars and acquiring more antidecubitus aids.

KEYWORDS Decubitus, bedsore , chronical wound, prevention

-

3

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Mgr. Petře Douckové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Mé poděkování patří též Nemocnici Jihlava za spolupráci při získávání údajů pro výzkumnou část práce.

4

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne

Podpis

5

Obsah 1 Úvod..................................................................................................................................................8 1.1 Cíle a hypotézy výzkumu..........................................................................................................9 1.1.1 Cíle výzkumu.....................................................................................................................9 1.1.2 Hypotézy výzkumu............................................................................................................9 2 Teoretická část.................................................................................................................................11 2.1 Anatomie..................................................................................................................................11 2.2 Fyziologie kůže........................................................................................................................12 2.3 Dekubity...................................................................................................................................13 2.3.1 Historie dekubitů a hojení chronických ran.....................................................................13 2.3.2 Definice a klasifikace dekubitů........................................................................................14 2.4 Příčiny vzniku dekubitů...........................................................................................................15 2.4.1 Zevní faktory....................................................................................................................15 2.4.2 Vnitřní faktory..................................................................................................................16 2.4.3 Rizikové faktory způsobené změněným zdravotním stavem...........................................18 2.5 Hodnocení rizika dekubitů.......................................................................................................19 2.6 Prevence dekubitů....................................................................................................................19 2.7 Komplikace dekubitů...............................................................................................................22 2.8 Dekubitus jako indikátor kvality..............................................................................................23 2.9 Léčba dekubitů.........................................................................................................................24 2.9.1 Fáze hojení ran.................................................................................................................24 2.9.2 Posouzení stavu rány........................................................................................................24 2.9.3 Celková léčba...................................................................................................................25 2.9.4 Chirurgická léčba.............................................................................................................25 2.9.5 Konzervativní léčba.........................................................................................................25

6

2.9.6 Lokální léčba....................................................................................................................25 2.10 Úkoly sestry při ošetřování ran..............................................................................................27 3 Praktická část...................................................................................................................................29 3.1 Metodika výzkumu..................................................................................................................29 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí.................................................29 3.3 Průběh výzkumu......................................................................................................................30 3.4 Zpracování získaných dat........................................................................................................31 3.5 Diskuze....................................................................................................................................44 3.6 Návrh řešení a doporučení pro praxi........................................................................................49 4 Závěr................................................................................................................................................50 Seznam použité literatury...................................................................................................................52 Seznam tabulek a grafů......................................................................................................................54 Seznam příloh.....................................................................................................................................55

7

1 Úvod „Ošetřovatelství je moudrost, láska a pomoc. Aby mohlo plnit tyto tři nejhumánnější očekávaní, musí velmi intenzivně pracovat na své vlastní podstatě.“ (Farkašová, 2001, str. 134)

Problematika dekubitů patří odnepaměti k ošetřovatelským problémům. Termín dekubitus pochází z latinského slova „decumbere“, což znamená „ležet nemocný v posteli.“ V minulosti nebyl znám mechanismus vzniku dekubitů, proto lékaři i sestry pouze přihlíželi ke vzniku ran, které se z důvodu nedostatečné hygieny snadno infikovaly a komplikovaně se hojily. Tyto vzniklé vředy znamenaly utrpení pro nemocného i zkrácení života (Stryja et al, 2011). Neměli k dispozici dostatečné znalosti, antidekubitní pomůcky, které by mohli použít v boji proti dekubitům. V dnešní době jsme dále, disponujeme znalostmi jak v prevenci, tak v samotném hojení ran. I přes všechna opatření je to stále velmi diskutovaný problém. Hlavně v dnešní době, kdy se hledí na kvalitu péče o nemocné. Sledování výskytu dekubitů je jedním z ukazatelů kvality. Pokud dojde ke vzniku dekubitu, zjišťujeme, kde se stala chyba. Zda byla zanedbaná prevence nebo zda je naše ošetřovatelská péče dostatečně kvalitní. Samozřejmě u některých pacientů se vzniku dekubitu těžko ubráníme i přes všechna dostupná opatření. Jedná se o imobilní, inkontinentní pacienty často s přidruženými chorobami a s poruchou výživy. Výskyt dekubitů jako indikátor se sleduje v každém zdravotnickém zařízení. Výsledky sledování se analyzují a vedou k nalezení vhodných preventivních kroků, které zamezí nebo minimalizují rizika vedoucí k jejich vzniku. Nevím, zda si sestry uvědomují svoji nezastupitelnou úlohu právě v této problematice. Vždyť je to právě sestra, která zajišťuje prevenci a stanovuje plán ošetřovatelské péče. K tomu všemu by měla mít dostatečné znalosti o vzniku dekubitů, měla by umět používat antidekubitní pomůcky a zhodnotit správně stupeň dekubitu. Ze své praxe vím, že pohled na ránu je individuální, ale měla by být jednota jak v hodnocení, tak i v následném ošetřování, aby se docílilo vytyčeného cíle, kterým je vyléčení rány. Téma své bakalářské práce jsem si vybrala záměrně, protože se jedná o velmi diskutovanou problematiku. Pracuji jako zdravotní sestra na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde se

8

setkávám s ošetřováním a prevencí dekubitů. Má bakalářská práce se skládá z části teoretické. Zabývám se v ní vznikem dekubitů, jejich prevencí a ošetřováním. Popisuji zde moderní možnosti léčby. V empirické části jsem zjišťovala jaké sestry používají nejčastější antidekubitní pomůcky, zda umí dobře ohodnotit stav dekubitu. Také mě zajímalo jestli je zájem o další vzdělávání v této problematice. Myslím, že vzdělávání je hodně podstatné. Firmy přicházejí se stále novými a novými poznatky a nabídka pomůcek se rozšiřuje. Výzkumem bych ráda přispěla ke zkvalitnění prevence a péče o pacienty s dekubity v Nemocnici Jihlava.

1.1

1.1.1

Cíle a hypotézy výzkumu

Cíle výzkumu

Cíl 1: Zjistit, zda je prevence dekubitů na dotazovaných odděleních dostačující. Cíl 2: Zjistit, zda sestry znají obsah platného standardu č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů. Cíl 3: Zjistit, zda sestry poskytují ošetřovatelskou péči pacientům dle platných standardů Nemocnice Jihlava č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů. Cíl 4: Zjistit, zda se sestry vzdělávají v problematice dekubitů. Cíl 5: Zjistit, zda sestry umí správně ohodnotit stupeň dekubitů a riziko vzniku dekubitů.

1.1.2

Hypotézy výzkumu

Hypotéza 1: Předpokládáme, že na dotazovaných odděleních většina sester bude hodnotit prevenci dekubitů za dostačující. Hypotéza 2: Předpokládáme, že většina sester zná obsah standardů č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů a řídí se jimi. Hypotéza 3: Předpokládáme, že sestry poskytují ošetřovatelskou péči pacientům dle platného standardu Nemocnice Jihlava č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů.

9

Hypotéza 4: Předpokládáme, že se sestry vzdělávají v problematice léčby dekubitů. Hypotéza 5: Předpokládáme, že většina sester umí správně ohodnotit stupeň dekubitů a riziko vzniku dekubitů.

10

2 Teoretická část 2.1

Anatomie

Kůže cutis, řec. derma, je rozsáhlý plošný orgán, kterým je kryt zevní povrch těla. Tvoří ochrannou bariéru vůči fyzikálním, chemickým a mikrobionálním vlivům z okolí. Kůže umožňuje svou stavbou přizpůsobení se pohybům, tvarovým změnám těla. Kůže dospělého jedince zabírá plochu asi 2 m2. Na hlavu a krk připadá asi 11 %, na tělo 30 %, na horní končetiny 23 % a na dolní končetiny 36 %. Tloušťka je 0,5 – 4 mm. Nejtenčí je v oblasti očních víček a penisu, nejsilnější je na zádech. Hmotnost kůže je 3 kg, může být ovlivněna velikostí tukového polštáře (Čihák, 2004). Kůže se skládá ze dvou částí: Pokožka – epidermis Škára – dermis, corium Pokožka epidermis – je vrchní vrstva kůže tvořená vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který je v povrchových vrstvách zrohovatělý. Nachází se zde keratinocyty, melanocyty, Langerhansovy buňky a Merkelovy buňky. Vrstevnatý epitel, jehož buňky od lamina basalis do určité výše tvoří stratum germinativum – jedná se o zárodečnou vrstvu. Její bazální buňky se mitoticky množí, směrem k povrchu se diferencují a mění na stratum corneum – což je vrstva, která rohovatí a tvoří bariérovou funkci kůže. K pokožce patří i přídatné útvary, které z ní vznikají – chlupy, nehty, kožní žlázy (Čihák, 2004). Buňky epidermis: Keratinocyty – jsou základními buňkami kůže. Obsahuji bílkovinu keratin. Díky mezibuněčným spojením a tmelové substance je rohová vrstva kůže pevná a tvoří tak bariérovou funkci. Je odolná vůči chemickým, fyzikálním vlivům. Melanocyty – obsahují pigment a jsou uloženy ve svrchní vrstvě pokožky. Nejvíce jich je v místech, která jsou vystaveny slunečnímu záření - obličej, hřbet ruky. Langerhansovy buňky – jsou buňky uložené v epidermis, stratum spinosum s funkcemi podobnými makrofágům. Představují 4 – 5 % buněčné populace epidermis. Tvoří se od 14. týdne prenatálního

11

vývoje. Jsou velmi citlivé na ultrafialové záření. Merkelovy buňky – jsou smyslové buňky řídce uložené v hlubších vrstvách kůže – lamina basalis. Nejvíce se nacházejí u folikulů chlupů, pokožce prstů a v ústech. Jejich funkce je neurosekreční (Čihák, 2004). Škára - dermis, corium – je fibroelastické kolagenní vazivo, které se skládá ze tří vrstev: stratum papillare – vrchní vrstva přiléhající k epidermis a vybíhá v papily stratum reticulare – hlubší vrstva – dodává kůži mechanickou pevnost tela subcutanea – podkožní vazivo – odděluje kůži od fascie a periostu Barva kůže – je závislá na množství kožního pigmentu – melaninu, který se tvoří v melanocytech. Určuje zabarvení kůže od nažloutlé až po tmavě hnědou. Dále na barvu kůže má vliv i její prokrvení. Kožní reliéf – vyvýšeniny a vklesliny na povrchu kůže a vytvářejí typickou kresbu kůže. Buňky epidermis tvoří vrstvy: stratum germinativum – buňky zárodečné a ty se dále dělí na stratum basale a stratum spinosum, stratum granulosum, stratum lucidum, stratum corneum (Čihák, 2004).

2.2

Fyziologie kůže

Kůže má obrannou funkci, brání vnikání škodlivých agens do organismu. Dále zabraňuje ztrátám tělesných tekutin a brání tak dehydrataci. Má velkou úlohu v řízení termoregulace pomocí potních žláz a změn průtoků krve ve svém cévním řečišti. Přes kůži probíhá látková výměna, tím, že se účastní dýchání, díky potním a mazovým žlázám představuje orgán exkreční. Je součástí imunitního systému organismu, obsahuje imunokompetentní buňky. Kůže je důležitý smyslový orgán. Je v ní velké množství receptorů – mechanické, tepelné a receptory pro vnímání bolesti. Stimulace vytváří nervové impulsy senzorických nervů, které jsou přenášeny do mozkové kůry. V kůži vzniká pomocí UV záření vitamín D a jsou zde uloženy tukové zásoby organismu a tím kůže plní funkci metabolickou a zásobárnu energie. Vylučovací funkce kůže probíhá prostřednictvím potních a mazových žláz. Dále má funkci resorpční, které se využívá při aplikaci mastí, transdermálních náplastí (Waugh, Grand, 2004; Rokyta, 2000).

12

2.3

2.3.1

Dekubity

Historie dekubitů a hojení chronických ran

Poprvé byly dekubity zaznamenány ve starověkém Egyptě. K jejich zhojení léčitelé používali med, pryskyřici, které měly hemostatický účinek, antibakteriálně působící rtuť, kadidlo a myrhu a k omytí rány vodu a mléko. Ke krytí ran používaly lékaři starověkého Egypta obvazy namočené v kozím mléce či přikládání čerstvého masa na rány čímž dali základ vlhkému hojení ran, které se využívá v současnosti (Stryja et al., 2011). Otec medicíny Hippokrates (460 – 370 př. n. l.) zastával vlhký způsob hojení ran. Používal hlavně teplou vodu, ocet a víno. Jako první popsal primární a sekundární hojení ran. Ve středověku se pojem dekubitus vyskytuje pouze v lékařských knihách. Znal se i důvod vzniku – tlak, nedostatečná hygiena, snížené prokrvení kůže a obrna nervů. Léčba zůstávala stále stejná. Využívalo se léčby ran podporované hnisáním. Věřilo se, že se tím urychlí léčebný proces. Až v době renesance se prosadila teorie, že udržení ran v čistotě urychlí její zahojení. Doporučovaly se koupele v minerálních vodách a stále je zastávána teorie vlhkého hojení ran. Vkládají se do ran stříbrné plátky, což urychluje hojení (Stryja et al., 2011; Pospíšilová, 2005). V 19. století se začal používat dusičnan stříbrný a bylo poprvé použito antiseptické krytí vytvořené z bavlny napuštěné jodoformem. K velkému objevu ve zdravotnictví patří objev asepse a antisepse, což významně ovlivnilo hojení ran. K významným jménům patří zejména Semmelweis (1818 – 1865), který zavedl základní hygienická pravidla lékařů a to mytí rukou, Luis Paster (1822 – 1895) zakladatel mikrobiologie, objevil stafylokoky na laboratorních půdách, Joseph Lister (1827 – 1912) popsal antiseptické působení fenolu. Ve 20 . století dochází k průlomu v hojení ran díky Flemingovi (1881 – 1955), který objevil první antibiotikum - penicilin. Profesor Winter jako první popsal vlhké hojení ran, kdy dochází k urychlení reepitelizace. Samozřejmě k hledání nových postupů přispěly války, kdy bylo nutné ošetřit velké množství ran (Stryja et al., 2011). Prevence vzniku dekubitů patří k nejstarším preventivním opatřením. O těchto opatřeních se již zmiňuje Florence Nightingelová (1820 – 1910) v Knize o ošetřování nemocných. Její slova cituje ve svém článku Staňková (2003): „…nutno připomenout, že v případech, kde jest se obávat, aby nemocný se neproležel, nesmíme jej nikdy nechat ležet na peřině nebo na jiné příliš měkké podložce, neboť vlhkost a teplo v nich se zadržující působí někdy jako vlhký obkládek. V takových

13

případech slouží nám velmi dobře měkká jelení kůže, kterou prostíráme přímo na žíňovky pod prostěradlo.“(Staňková, 2003, str. 58-59) Dnešní medicína stále hledá nové a nové postupy, nové krytí, léky, které urychlí hojení ran (Stryja et al., 2011; Pospíšilová, 2005).

2.3.2

Definice a klasifikace dekubitů

Znát definici dekubitů a jejich klasifikaci je důležité pro určení stupně dekubitu a pro naplánování ošetřovatelské péče. Dekubity (proleženiny, prosezeniny, tlakové rány nebo tlakové vředy) jsou rány, které vznikají tlakem na tkáň. Ovlivněny jsou vzájemným působením intenzity tlaku, dobou působení tlaku, stavem nemocného, jeho hmotností, stavem výživy, odolností tkání vůči tlaku a faktorech zevního prostředí (Mikula, Müllerová, 2008). O klasifikaci dekubitů byla napsána řada prací a vypracováno několik druhů stupnic, například Danielova klasifikace dekubitů, Seilerovo posuzování vzhledu dekubitů, vývoj dekubitů dle Válka. Stryja (2011) uvádí z mého pohledu mě nejjasnější klasifikaci dle EPUAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel) guidelines 2003. Klasifikace dekubitů dle EPUAP guidelines 2003 I. stupeň: nevybledávající erytém intaktní kůže – překrvení, které přetrvává po přitlačení i po minutách, bez porušení celistvosti kožního krytu. Tyto změny jsou reverzibilní, po odlehčení exponované oblasti se prokrvení kapilár do 30 min. obnoví. II. stupeň: částečné nebo povrchní poškození kůže. Objevuje se puchýř nebo mělký důlek, mokvavá plocha, klinicky odřeniny, puchýř, mělčí kráter. III. stupeň: úplné poškození kůže v celém rozsahu, poškození podkoží i svaloviny, zasahující až ke kostnímu výstupku na spodině vředu. Na povrchu šedá černá krusta - nekróza, hluboký kráter. IV. stupeň: rozsáhlé tlakové léze komplikované penetrací do sousedních dutin a kloubů. Nacházíme ztrátu kůže s rozsáhlým poškozením hlubokých struktur, fascií, cév, nervů, svalů, kloubních pouzder a přiléhajících kostí, arodované kostní prominence při přítomné ostitidě. Je přítomna šířící se nekróza tkáně s podminovaným okolím (Stryja et al, 2011).

14

2.4

Příčiny vzniku dekubitů

Vznik dekubitů je ovlivněn řadou faktorů. Zevní faktory jsou ovlivnitelné a pokud je řešíme v počátcích, lze tak předejít dalším komplikacím.

2.4.1

Zevní faktory

Intenzita tlaku Dekubitus může vzniknout při dlouhodobém působení o nízkém tlaku nebo při působení vyššího tlaku v krátké době. Ke vzniku dekubitu může dojít za 1 – 2 hodiny při trvalém tlaku, v nejtěžších případech se může dekubitus objevit již za 20 – 30 minut. Tato proměnná je velmi individuální a kolísavá. Je popsáno, že pokud překročí intenzita tlaku v kapilárách tj. 32 mmHg dochází ke stlačení kapilár, zástavě oběhu a tím k ischemizaci postižené tkáně, kdy se hromadí metabolický odpad a tím dochází k poškození až odumření tkáně, které leží mezí kostní prominencí a lůžkem (Mikula, Müllerová, 2008; Riebelová, Válka, Franců, 2003). Predilekční místa pro vznik dekubitů Nejčastěji se dekubity vyskytují v místě největšího tlaku, to znamená v místě, kde se setkává kostní prominence a podložka. Jsou závislé na poloze nemocného. Při poloze na zádech jsou riziková místa paty, sakrální výběžky, kostrč, obratle, lopatky a okcipitální kost na hlavě. Pokud je nemocný uložen do polohy na boku, potom jsou nejvíce ohroženy lopatky, žebra, zevní okraj lopaty kosti kyčelní, velké trochantery, kolenní kloub, jehož zevní strana přiléhá k podložce a vnitřní strana, která komunikuje s protilehlým kolenním kloubem a zevní kotník, který přiléhá k podložce a vnitřní, který naléhá na protilehlý kotník. Při poloze na břiše se mohou dekubity vyskytnout v místě čelní kosti, dolní čelisti, distálního konce kosti pažní, na kosti hrudní, trn kosti kyčelní, čéšky a přední strany holenní kosti. V poloze v sedě jsou rizikovými místy hrboly kosti sedací. Dekubity mohou vzniknout kdekoli na těle, kde je zvýšený tlak na tkáně, to znamená i v místech dlouhodobého zavedení kanyl, například močové katetry, endotracheální kanyly, nasogastrické sondy nebo nesprávně naložené sádrové fixace (Stryja et al, 2011). Reperfuze Pokud dochází přechodně ke snížení tlaku objevuje se reperfuze ve tkáni. Střídání nedokrvení a reperfuze vede k produkci reaktivního kyslíku a dusíku a k poškození tkáně (Grofová, 2010).

15

Trvalá deformace buněk Dochází k němu v místě největšího tlaku a to vede k poškození tkání. Kdy dochází k zhuštění jádra a rozrušení struktury kontraktilních proteinů buněčné membrány a tím dochází k zánětlivé reakci (Grofová, 2010). Chemické vlivy Vlivem působením moče, stolice a potu se narušují vrchní vrstvy kůže a dochází k tak jejímu narušení - maceraci. Tím je snížená odolnost kůže vůči infekci a mechanickým vlivům. Proto jsou inkontinentní pacienti více ohroženi vznikem dekubitu (Mikula, Müllerová, 2008). Mechanické vlivy Tření Dochází k němu při posunu nemocného po ložním prádle, přesunu pacienta z lůžka a tím k porušení povrchové vrstvy kůže a snižuje se tak její odolnost. Riziko je větší u nemocných, kde je současně vlhkost, to je u nemocných s inkontinencí, se zvýšenou teplotou (Mikula, Müllerová, 2008). Střižné síly K poškození kůže dochází v důsledku pohybu dvou vrstev a to vrstvy kůže, podkoží a svaloviny. Dojde k natažení a zúžení cév a k ischemizaci postižené oblasti. K tomu to může dojít např. při polohování nemocného v lůžku či křesle, při popotažení po podložce (Mikula, Müllerová, 2008). Dalšími činiteli, které se mohou podílet na vzniku dekubitů jsou vnitřní faktory. Některé z faktorů nelze ovlivnit, např. věk, pohlaví, odolnost kůže.

2.4.2

Vnitřní faktory

Autoři Mikula, Müllerová (2008) popisují tyto vnitřní faktory: Pohlaví Ženy jsou ke vzniku dekubitu náchylnější než muži, z důvodu silnější tukové vrstvy. Věk U starších lidí je snížená elasticita a pevnost kůže, pokožka je křehčí a lehčeji zranitelná. U seniorů je méně prokrvená pokožka a tím je snížená schopnost hojit se a je u nich 20krát vyšší riziko vzniku 16

dekubitů než u lidí mezi 20 – 40 lety. Odolnost tkáně vůči tlaku Nejméně odolná je tuková tkáň, o něco více odolnější jsou svaly a nejvíce je vazivo a kůže. Hybnost U nemocných se sníženou hybností a u ležících je zvýšené riziko vzniku dekubitů. Proto je kladen velký důraz na rehabilitaci a včasnou mobilizaci. Častokrát není schopen se aktivně polohovat a proto je odkázán pouze na pasivní rehabilitaci a polohování. U nás na oddělení chodí na rehabilitaci 2x denně rehabilitační sestra, ovšem zdravotní sestra, která má na starosti nemocného provádí jak pasivní tak i aktivní rehabilitaci neustále. Tělesná hmotnost U kachektických lidí je riziko vzniku dekubitů z důvodu malé vrstvy tuku a tím dochází ke zvýšenému tlaku tkání na kosti. U obézních je riziko vzniku dekubitu způsobené menší pohyblivostí a problematickým polohováním. Navíc u obézních se objevují špatné stravovací návyky. Potrava s nízkým obsahem vitamínů, proteinů a naopak s vysokým obsahem tuků, cukrů, což ovlivňuje stav pokožky. Výživa Hypoproteinémie, hyperalbuminémie pod 35 g/l, nízký přísun vitamínu C a zinku jsou nejkritičtějšími faktory pro vznik dekubitu. U jakýchkoliv stavů malnutrice je regenerační schopnost kůže snížená. Hydratace Při nedostatečné hydrataci dochází k vysušování pokožky a tím ke snížení napětí kůže. Naopak při hyperhydrataci se objevují otoky, kdy je napětí kůže velké a kůže je tak lehce zranitelná. Cévní faktory Jakékoli poruchy prokrvení snižují odolnost kůže a tím se zvyšuje riziko vzniku dekubitů, např. arteriosklerotické změny, DM. Inkontinence Objevuje se macerace kůže a ta je více náchylná k poškození. Kyseliny a zásady, které jsou

17

ve výkalech porušují vrchní vrstvu epitelu a tím vzniká chemická popálenina. Ještě vyšší riziko vzniku dekubitu je při nedostatečné hygieně, kdy je nemocný v neustálém vlhku. Časté používání mýdla u inkontinentních není vhodné, vede ke zbavení kožního mazu, který chrání pokožku.

2.4.3

Rizikové faktory způsobené změněným zdravotním stavem

Chronicky nemocní lidé jsou více ohrožení vznikem dekubitu: •

poruchy CNS

Nervový systém se podílí na dobrém prokrvení kůže a hybnosti těla. Z toho vyplývá, že je snížená odolnost tkáně nemocného vůči tlaku. •

ochrnutí nemocného po CMP

Riziko tkví v tom, že nemocný má méně citlivou postiženou stranu a neuvědomuje si tak tlak a bolestivost. •

nemocný s poškozením míchy

Největší riziko vzniku dekubitů bývá v oblasti nad míšní lézí. Dekubit může vzniknout v období míšního šoku, tj. v prvních dvou hodinách. •

vliv léků

Mezi léky, které ovlivňují vznik dekubitu patří sedativa a analgetika, kdy je narušený přirozený mechanismus změn poloh těla. Steroidy snižují hojení pokožky, chemoterapie má také vliv, protože ničí všechny rychle rostoucí buňky. •

imunosuprese

Zvyšuje riziko poranění kůže a prodlužuje proces hojení. •

diabetes mellitus

Lidé často trpí poruchou prokrvení. Pacienti, kteří dodržují dietu a stanovenou léčbu jsou vzniku dekubitu vystaveni méně. Pacienti s periferní neuropatií ztrácejí citlivost na chodidlech a dlaních a tak necítí vznik defektu na kůži. S tím souvisí ne jenom vznik dekubitu, ale i tzv. diabetické nohy. Z důvodu poruch prokrvení je i hojení ran pomalejší (Mikula, Müllerová, 2008; Grofová, 2010).

18

Kdo je nejvíce ohrožen vznikem dekubitu? Nemocní s onemocnění periferního cévního systému, infarkt myokardu, CMP, polytrauma, muskoskeletální onemocnění – sy Guillain-Barré, skleróza multiplex, chronická onemocnění – DM, CHOPN, onemocnění ledvin, demence, selhání srdce, onkologická onemocnění, zaznamenaný dekubitus již v anamnéze (Blaney, 2010).

2.5

Hodnocení rizika dekubitů

Předpokládá se, že zhodnocení rizika a důsledná prevence vedou ke snížení vzniku dekubitů. Jedná se o to, že se nemocný zařadí dle hodnotící škály a zjistí se tím jeho ohrožení vznikem dekubitů a dle toho naplánujeme preventivní opatření. Pro hodnocení rizika vzniku dekubitů byla zpracována řada stupnic (Příloha 1). Využívá se stupnic dle Shannon, Waterlowa či nejvíce používaná stupnice dle Nortonové, kterou používá i naše nemocnice. Zhodnocení rizika vzniku dekubitů by se mělo provádět při příjmu nemocného do zdravotnického zařízení a dále dle rizikovosti. U nás na oddělení ARO hodnocení provádíme každý den. Na některých odděleních, jak jsem zjistila výzkumem, provádí hodnocení 1x týdně nebo dle stavu nemocného.

2.6

Prevence dekubitů

Důkladná a profesionální ošetřovatelská péče je základem v prevenci dekubitů. Důslednou prevencí lze předejít až 95 % případů. Protože známe důvod vzniku dekubitů, známe tedy i způsoby jak jim předcházet. Prevence má nezastupitelnou roli (Ondriová, Fertaľová, 2013).

Základní preventivní opatření Snížení tlaku na tkáň pacienta – pasivní polohování pacienta v pravidelných intervalech, vertikalizace. Polohování je základním prostředkem v prevenci vzniku dekubitů. Časový interval se může pohybovat od 20 minut do 4 hodin. Dekubity mohou vznikat již po 1 hodině. Interval polohování u imobilních pacientů by se měl pohybovat od 1 – 2 hodin. U pacientů na vozíku od 30 minut do 1 hodiny. V sedě je vytvářen větší tlak na riziková místa. Ke správnému napolohování nám pomáhají polohovací pomůcky a antidekubitní matrace.

19

Druhy antidekubitních matrací: •

statické matrace, které jsou vyrobeny ze studené polyuretanové pěny sendvičového typu. Používají se u nemocných s nízkým rizikem vznikem dekubitů. Lépe se na nich rozloží tlak, vlastní tlak však nesnižují,

•

aktivní matrace, kdy jednotlivé části jsou naplněné vzduchem nebo vodou a pravidelně se plní. Je tak optimálně rozložena hmotnost a sníženo působení tlakových sil. Je vhodná pro středně rizikové nemocné nebo pro nemocné již s vzniklými dekubity,

•

dynamické matrace, cirkuluje v nich vzduch nebo voda a tím se snižuje působící tlak (Ondriová, Fertaľová, 2013).

Polohovací pomůcky Vybíráme tak, aby byly co nejpohodlnější pro nemocného a zároveň nám dovolovaly správné napolohování. Vhodné je když jsou omyvatelné a pratelné. Dělíme je dle vnitřní výplně na pěnové, gelové, perličkové, s dutým s vláknem a pudrové. Na trhu je jich dnes velká nabídka. Na našem oddělení používáme hojně pěnonové polštáře, klíny, hranoly, gelové podložky, perličkové bumerangy, polštáře, patěnky (Bureš, 2006). Hygiena Důležitá je důsledná hygiena zejména u inkontinentních pacientů. Jak jsem psala již výše jsou tito pacienti ohrožení více vznikem dekubitů. Při hygieně dbáme i o péči o kůži, promazáváme ji regeneračnim olejem a používáme ochranné prostředky. Provádíme masáže, které zvyšují prokrvení tkáně. Neprovádíme je v místě dekubitu a v místě, kde je slabá tuková vrstva, protože dojde ke snadnějšímu porušení pokožky. Snažíme se zabránit vstupu infekce do již vzniklého dekubitu a to zejména v sakrální oblasti. Omezení vlivu zevních mechanických faktorů Základem je čisté, suché a upravené lůžko s napnutým prostěradlem. Snížit střižné síly a tření Nezvedat lůžko v místě uložení hlavy nad 30 o, pokud to dovoluje stav nemocného. Nedochází ke klouzání dolů v lůžku a ke snížení třecího a střihového efektu (Mikula, Müllerová, 2008).

20

Normalizace celkového stavu – významnou úlohu má lékař a nutriční terapeut. Důležité je dodržovat nastolenou terapii, dietní opatření, sledovat stav výživy (Mikula, Müllerová, 2008). Výživa U 19 – 80 % nemocných hospitalizovaných v nemocnici se objevuje malnutrice v různém stupni, 30 – 40 % má již malnutrici a u 70 % se během hospitalizace výživa zhorší, což má negativní výsledek na hojení ran. A i z malé ranky se tak vytvoří velká nehojící se rána. Dostatek živin je důležitý pro to, aby byl započat regenerační a hojící proces. Důležité jsou sacharidy, tuky, bílkoviny, které jsou zdrojem energie a snižují katabolismus organismu a tím spotřebu proteinů. Z vitamínů je důležité sledovat přísun vitamínu C a E., které jsou důležitými antioxidanty. Ze stopových prvků jsou podstatné zinek, měď, selen. Mezi minerální látky, které jsou významné při hojení ran řadíme vápník, hořčík, draslík a sodík. Pokud není pacient schopen přijímat potravu s dostatečným množstvím výživových látek per os, je nutné zajistit dostatečnou výživu podáváním enterální nebo parenterální cestou (Lisová, 2007). Na našem oddělení ARO v Nemocnici Jihlava u nemocných, kteří alespoň trošku přijímají potravu per os podáváme jako doplněk stravy formou sippingu Cubitan od Nutricia. Jedná se přípravek, který je speciálně určen pro nemocné s dekubity s vysokým obsahem energie, bílkovin, argininu, vitamínu C a E. Pro nemocné, kteří nejsou schopni přijímat per os podáváme výživu parenterální cestou pomocí komorových vaků all-in-one, které obsahují sacharidy, tuky, proteiny, stopové prvky a vitamíny a vždy je množství propočteno individuálně na každého nemocného. K enterálnímu podávání výživy používáme nejčastěji nasogastrickou sondu, kam aplikujeme výživu k tomu určenou. U nás používáme Nutrison protein plus nebo Oxepa. Pokud nebudou tyto hlediska splněna, jsou i všechna preventivní opatření méně účinná. Samozřejmě důležitá je i dostatečná hydratace . Rehabilitace Hraje podstatnou roli v prevenci dekubitů. Má za úkol navrátit nemocnému dostatečnou hybnost a soběstačnost (Mikula, Müllerová, 2008). Organizace prevence ve zdravotnickém zařízení Je nutné, aby byly nastoleny správná pravidla, standardy v prevenci vzniku dekubitů, sledování prevalence vzniku dekubitů. Podporovat hledání nových způsobů, jak zvyšovat kvalitu ošetřovatelské péče. Při příjmu do zdravotnického zařízení je nutné zhodnotit riziko vzniku dekubitů, aby se mohl vytvořit ošetřovatelský plán ( Mikula, Müllerová, 2008).

21

Ochranné prostředky používané na našem oddělení ARO v prevenci vzniku dekubitů Na našem oddělení se osvědčilo používání v prevenci 3M™ Cavilon™ Durable Barrier Cream a 3M™ Cavilon™ No Sting Barrier Film. Cavilon ve formě spreje používáme na okolí stomií, tracheostomických kanyl, nasogastrických sond, kde vytvoří ochranný film a tím brání vzniku otlaků a maceraci tkáně. Cavilon cream se nám osvědčilo aplikovat na sakrální oblast a léčíme jím dekubity I. stupně, malé rány – ragády, opruzeniny. U nemocných s větším rizikem aplikujeme do sakrální oblasti po předchozím použití Cavilonu ve spreji transparentní folii nebo Permafoam.

2.7

Komplikace dekubitů

Dekubitární nemoc Znamená jednu z důležitých komplikací dekubitů, která vzniká na podkladě celkové odezvy organismu. Skládá se ze tří fází: První fáze akutní toxémie – objevují se vysoké teploty kolísavého typu. Pokud dojde k rozšíření infekce na kosti, klouby objevují se zimnice. Nemocný je unavený, zmatený, chybí mu chuť k jídlu. Toto období může být od týdnů až po řadu měsíců a častokrát končí smrtí. Objevuje se flegmóna, dekubitární sepse, v ráně dochází k odlučování nekróz od spodiny dekubitu. Druhá fáze toxická kachexie – tělesná teplota se pohybuje kolem 37 oC – 38 oC. Nemocný jeví známky vyčerpanosti. Rány se pomalu svrašťují, na jejích okrajích se objevuje epitelizační lem, sekrece je mírnější, nekrózy již nejsou přítomny, objevují se granulační plochy. Nemocný v této fázy umírá v důsledku tělesného a psychického vyčerpání. Třetí fáze rekonvalescence nebo přechod do chronického stádia – v této fázi buď dojde ke zhojení dekubitu a následné rekonvalescenci nemocného nebo přechodu do chronicity. Chronické stádium se týká především dekubitů III. a IV. stupně. Rány se dnes díky antibiotikům lépe zhojí, ale i tak je jen velmi málo nemocných, kteří by již nepotřebovali další péči (Stryja et al., 2011; Riebelová,Válka,Franců, 2003). Chronická nemoc z dekubitů Nemocný trpí chronickou sepsí. U nemocného se objevují zvýšené teploty, pomalu chřadne a umírá na urémii (Stryja et al., 2011; Riebelová,Válka,Franců, 2003).

22

2.8

Dekubitus jako indikátor kvality

V dnešní době se stále více hledí na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče a proto byly vytvořeny „indikátory kvality ošetřovatelské péče“. „Prevalence dekubitů je 2 – 4 % hospitalizovaných, 10 – 20 % u nemocných v dlouhodobé péči. U rizikových osob se dekubitus může vytvořit v průběhu několika hodin. Mortalita postižených pacientů je vysoká 30 – 50 %, příčinou úmrtí je obvykle závažné onemocnění, méně často komplikace dekubitu (sepse).“ (Ondriová, Fertaľová, 2013, str. 48 -51) Provádějí se výzkumy a na základě jejich výsledků je snaha o zkvalitnění péče o nemocné, nalezení řešení problému. Proč sledujeme indikátory kvality? Důvody jsou jak preventivní tak i ekonomické. Častokrát vyjde levněji prevence než následná léčba. V roce 2008 bylo zahájeno sledování MZ ČR v rámci projektů kvality péče a bezpečí pacientů. Výsledkem tohoto šetření je sběr informací, které vedou ke vzniku standardů tím i ke zkvalitnění péče. Jedním z indikátorů je i výskyt dekubitů. Jak už jsem psala v úvodu výskyt dekubitů je velký ošetřovatelský problém a pokud vznikne jedná se z velké části o selhání ošetřovatelské péče. V rámci sledování dekubitů sledujeme: •

podíl počtu pacientů s dekubitem zjištěným v nemocnici z počtu pacientů v riziku

•

podíl počtu pacientů s dekubitem nově vzniklým v nemocnici z počtu pacientů v riziku

•

podíl počtu dekubitů zjištěných v nemocnici z počtu pacientů v riziku

•

podíl počtu nově vzniklých dekubitů v nemocnici z počtu pacientů v riziku

•

podíl počtu dekubitů nově vzniklých v nemocnici z predikovaného počtu nově vzniklých dekubitů (Kožený, 2011).

Existuje řada podpůrných ukazatelů k danému typu pracovišť, které popisují kvalitu sběru dat a schopnost vyhodnocovat riziko vzniku dekubitů. Ty jsou dále vyhodnocovány v rámci nemocnic a krajů. Na podkladě těchto výsledků se hledají nová opatření a léčebné postupy v péči o dekubity (Kožený, 2011).

23

2.9

Léčba dekubitů

Léčba dekubitů je náročná a komplikovaná, zejména u dekubitů IV. stupně. Důležitá je spolupráce zdravotních sester i lékařů a jednotný pohled na léčbu. Samozřejmě záleží i na zdravotním stavu pacienta a jeho možnostech se se stavem vyrovnat.

2.9.1

Fáze hojení ran

Fáze čištění, exudativní fáze Dochází k zástavě krvácení a čištění rány pomocí fagocytózy. Jedná se o nejdůležitější fázi. Rána je infikovaná, sáknoucí, povleklá, častokrát zapáchající, bolestivá s výskytem vlhkých nebo suchých nekróz. V této fázi by se měly odstranit nekrózy a tím snadněji nastoupí proces hojení. V této době je rána nejvíce náchylná k infekci. Fáze granulační, proliferativní Rána je primárně vyčištěná s možností sekrece. Dělí se buňky a vytvářejí se nové cévy za účelem vyplnění defektu granulační tkání. Fibroblasty tvoří kolagen a ten vyzrává v pevná kolagenní vlákna. Pokud je granulační tkáň živá, červená není ji nutno dále čistit. Granulační tkáň je nutno chránit před poškozením. Nejvíce to bývá při převazu ran. V důsledku přítomnosti sekretu dochází k přilepení obvazu na ránu, proto je nutné nejprve obvaz navlhčit fyziologickým roztokem a pak šetrně odstranit. Bránit vysychání, podpořit granulaci. Fáze epitelizační, tvorba jizvy V této fázi dochází k diferenciaci, přestavbě a zrání kolagenních vláken. Granulační tkáň je chudší na vodu a cévy, zpevňuje se a tvoří se pevná jizva. Úkolem krytí v této fázi je udržovat ránu vlhkou (Pejznochová, 2010; Pokorná, Mrázová, 2012).

2.9.2

Posouzení stavu rány

Prvním krokem k úspěšné léčbě patří posouzení stavu rány a fáze hojení. To znamená určit její velikost, hloubku, charakter, zda je rána mokvající, zapáchající, jakou barvu má vylučovaný sekret. Důležité je také v pravidelných intervalech sledovat vývoj rány. Od toho se odvíjí další postup. Rozhodneme se buďto pro léčbu konzervativní nebo chirurgickou.

24

2.9.3

Celková léčba

U dekubitů prvního a druhého stupně se většinou obejdeme bez celkové léčby, pokud nejsou infikovány. U dekubitů III. a IV. stupně bývá přítomna sepse. Celková terapie spočívá v podávání antibiotik dle citlivosti. Provede se stěr z rány a podle výsledků kultivací se aplikují cíleně antibiotika. Důležité je sledovat celkový stav nemocného (Riebelová, Válka, Franců, 2003).

2.9.4

Chirurgická léčba

Spočívá v odstranění nekróz ze spodiny rány. K tomu slouží řada metod: chirurgicky, enzymaticky, autolyticky (gely, hydrogely), osmolyticky (mokré krytí), chemicky (antibiotika, antiseptika, kyselina benzoová a salicylová), biologicky (pomocí larvální terapie). Dále se provádí odstranění kostních prominencí, při postižení kostí, kloubů a krytí původního vředu lalokem kůže. Chirurgická léčba hlubokých defektů patří do rukou plastických chirurgů (Riebelová, Válka, Franců, 2003).

2.9.5

Konzervativní léčba

Používá se zejména u dekubitů I., II. stupně a to lokální aplikací léčebných prostředků. V tomto stádiu jsou změny na pokožce ještě reverzibilní. Samozřejmě spočívá také v používání preventivních opatřeních a zabránění vniku infekčního agens do rány. Z dalších podmínek, které vedou k úspěšné léčbě je zvládnutí infekce, která ohrožuje nemocného.

2.9.6

Lokální léčba

V současnosti je na trhu řada firem, které nabízejí své výrobky v léčbě dekubitů. Důležité je zvládnutí počáteční infekce v ráně pomocí laváží. Roztoky vhodné k lavážím jsou Ringerův a fyziologický roztok. Roztoky s antimikrobiálním účinkem. Betadine, Dermacyn, DebriEcaSan, Octenisept. Dermacyn je navíc účinný vůči kmenům VRSA a MRSA. Na našem oddělení používáme Betadine, Octenisept, Dermacyn se kterým máme dobré zkušenosti a méně vhodný peroxid vodíku (Stryja et al., 2011).

25

Vlhká metoda Velkým trendem je dnes hojení ran takzvanou vlhkou metodou. Tato metoda spočívá v udržení rány ve vlhkém prostředí s polopropustným krytím, kdy se hojí rychleji a kvalitněji než když je vystavena vzduchu a vysychá. Ve vlhkém prostředí se stimuluje proliferace fibroblastů, endotelových buněk a keratinocytů čímž se podporuje epitelizace rány. Léčebné krytí můžeme rozdělit podle účinku a složení: HYDROKOLOIDNÍ OBVAZY Používají se na granulující rány, které mohou slabě secernovat, jsou bez známek infekce. Přípravky: Granuflex, Flaminal, Flamigel, Hydrocooll. HYDROPOLYMEROVÁ KRYTÍ Podporují granulaci a epitelizaci rány a zajišťují odvod exudátu, který dobře absorbují. Aplikují se na povrchové a hluboké rány bez infekce na středně secernující rány. Přípravky: Tielle Xtra. HYDROGELOVÉ KRYTÍ Používají se i na hluboké rány a do dutin. Obsahují vodu a jsou schopny reapsorbce a tím dokáží odloučit i suché gangrény. Absorbují exudát tvořící se v ráně. Přípravky: Tegaderm, Hydrosorb gel. ALGINÁTOVÁ KRYTÍ Krytí, je velice absorpční. Používají se na plošné rány, povrchní i hluboké se střední až silnou sekrecí. Přípravky: Sorbalgon, Seasorb. PROSTŘEDKY S AKTIVNÍM UHLÍM Rány infikované, secernující, nekrotické. Má účinek antiseptický, bakteriostatický má schopnost absorpce. Přípravky: Carosorb, Actisorb plus. PĚNOVÁ POLYURETANOVÁ KRYTÍ Neadherentní krytí s absorpční schopností. Vhodné na rány, které jsou čisté ve fázi granulace a epitelizace. Přípravky: Melipex. HYDROAKTIVNÍ KRYTÍ Čistí ránu, absorbuje exudát. Podporuje granulaci a udržuje vlhké prostředí v ráně. Přípravek:TenderWet

26

ANTISEPTICKÁ A ANTIBAKTERIÁLNÍ KRYTÍ Používají se na lehce infikované rány. Přípravky: Inadine. Toto je přehled základních materiálů používaných ve vlhké metodě hojení ran. Tyto přípravky a jejich kombinace mají nezastupitelné místo v léčbě dekubitů. Dále se při léčbě používají ještě růstové hormony, které se aplikují do ran a podporují tak granulaci, inhibitory proteolytických enzymů, larvální terapie a v konečné fázi léčby je také nutné ránu krýt a to buď biologickými kožními štěpy nebo xenotransplantáty (Stryja et al. 2011; Kolektiv autorů, 2011; Neubergová, Vagenknechtová, 2011). Suché ošetřování ran Používání této metody se dnes omezuje a využívá se v rámci první pomoci. Slouží ke krytí ran a k pohlcování sekretů a krve prosakujících z rány. Z materiálu se používá obvazový mul z netkaného textilního rouna. Mají výbornou absorpční schopnost. Dále se používají k masťové obvazy, které jsou napuštěny mastí bez účinných látek, které brání přilnutí obvazu k ráně a chrání ji tak před vysycháním. Využití najdou při atraumatickém ošetření rány ve všech fázích jejího hojení (Kolektiv autorů, 2000).

2.10 Úkoly sestry při ošetřování ran Péče o nemocné s chronickou ránou je velice náročná a podílí se na ní celý ošetřovatelský tým. Podstatné je, aby se řešila příčina. Je to také složitá a bolestivá situace pro nemocného, proto je nutné aby sestra uměla nejenom dobře posoudit ránu, převázat ji, ale aby byla i psychickou oporou pro nemocného a uměla i naslouchat a komunikovat. Důležitá je edukace nemocného a jeho rodiny. Při prvním kontaktu s nemocným sestra zhodnotí celkový stav, v rámci kterého se seznámí se stavem výživy, spánku a bolesti. Po té zhodnotí riziko vzniku dekubitů a dle výsledků navrhne plán ošetřovatelské péče. U nemocných s již vzniklým dekubitem provede dokumentaci dekubitu, zhodnotí charakter rány a fázi hojení. Poté vybere a aplikuje nejvhodnější terapeutický prostředek. Postup při převazu rány Převazy se provádí asepticky. Prvně sejmeme krytí rány pomocí roztoku např. fyziologický roztok, Ringerův roztok, tak aby nedošlo ke zbytečné traumatizaci tkáně a vyhnuly se tak bolestivému převazu. Poté se rána opláchne vybraným roztokem zahřátým na teplotu 35 oC - 37 oC. Očistíme

27

ránu, odstraníme nekrotické části a zbytky léčebného prostředku, zhodnotíme ránu, ošetříme okolí rány a aplikujeme nový terapeutický prostředek a ránu kryjeme. Vše se zdokumentuje pomocí fotodokumentace a zapíše (Koutná, 2011).

28

3 Praktická část 3.1

Metodika výzkumu

Výzkumné šetření bylo zpracováno metodikou kvantitativního výzkumu. Bylo použito dotazníku vlastní konstrukce (Příloha 4). Výhodou dotazníkové šetření je, že jím lze oslovit větší skupinu respondentů a tím získat větší množství informací s velkou efektivitou vzhledem k potřebnému času tazatele. Nevýhodou je nízká návratnost a neochota vyplňovat dotazníky. Další nevýhodou je snadnější vyplnění nepravdivých informací, eventuální nesrozumitelnost otázek, které nelze opravit či upřesnit (Bártlová, Sadílek,Tóthová, 2008). Dotazník obsahoval 21 otázek. Identifikačních údaje obsahovaly otázky 1, 2, 3, uzavřené otázky 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 17, 19, 20, polouzavřené otázky 5, 14, 16, 18, 21 a otevřené dotazy otázky 10, 15. K ověření znalostí sester jsem položila kontrolní otázku 13 a k vyjádření vlastního názoru otázku projekční 12. Nemocnice vyslovila zájem o výsledky výzkumu. K hypotéze č. 1 se vztahuje otázka č. 11. K hypotéze č. 2 se vztahují otázky č. 19, 20. k hypotéze č. 3 se vztahuje otázka č. 21. K hypotéze č. 4 se vztahují otázky č. 17, 18. K hypotéze č. 5 se vztahují otázky č. 4, 5, 6, 13.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Soubor respondentů tvořily zdravotní sestry pracující na vybraných odděleních Nemocnice Jihlava. Průzkumu se zúčastnilo 8 oddělení: chirurgické, interní, onkologické, neurologické, ortopedické, ARO, ODN a traumologicko-ortopedická JIP. Na těchto odděleních jsem rozdala 135 dotazníků staničním sestrám, které je rozdaly sestrám na oddělení. Vyplněné dotazníky poté sesbíraly a předaly je k mému vyhodnocení.

29

3.3

Průběh výzkumu

Dotazník jsem distribuovala v období ledna až února roku 2014 v Nemocnici Jihlava na základě povolení etické komise. Před samotným výzkumným šetřením jsem provedla pilotní výzkum na odd. ARO v prosinci 2013, kde jsem rozdala 10 dotazníků. Otázky v dotazníku byly pochopeny a nebylo třeba dalších úprav. Během distribuce jsem se setkala s neochotou „zase nějaké dotazníky vyplňovat.“ I přes to jsem byla mile překvapena jejich návratností. Rozdala jsem 135 dotazníků a vrátilo se jich 122 vyplněných (100 %), které byly dále zpracovány. Získaná data byla zpracována pomocí programu LibreOffice, verze: 4.1.3.2.

30

3.4

Zpracování získaných dat

Identifikační údaje Otázka č. 1: Jaké je Vaše nejvyšší vzdělání? 18,03% 40,98%

SZŠ VZŠ VŠ Spec. pomatur. vzdělávání 18,03% 22,95% Graf 1 Vzdělání

Graf 1 znázorňuje nejvyšší dosažené vzdělání dotazovaných. Z celkového počtu respondentů 122 (100 %) odpovídalo 50 (40,98 %), že absolvovalo střední zdravotnickou školu, dalších 28 respondentů (22,95 %) jsou absolventy VZŠ, vysokoškolské vzdělání uvedlo 22 dotazovaných (18,03 %) a specializační pomaturitní vzdělání odpovědělo 22 respondentů (18,03 %). Otázka č. 2: Jaká je délka Vaší praxe ve zdravotnictví? 1,64%

22,95%

27,05%

8,20%

méně než rok 1-5 let 6-10 let 11-15 let 10-20 let 20-30 let

16,39%

23,77% Graf 2 Délka praxe

Graf 2 znázorňuje, jak dlouho dotazovaní vykonávají profesi zdravotní sestry. Z odpovědí 122 respondentů (100 %) odpověděli 2 (1,64 %) dotazovaní, že jejich profese je kratší než 1 rok. Počet respondentů, kteří jsou v profesi zdravotní sestry 1 – 5 let je 33 (27,05 %), 6 – 10 let 29 (23,77 %) a 20 – 30 let 28 (22,95 %). Délku praxe 11 – 15 let uvedlo 20 respondentek (16,39 %), 16 – 20 let 10 (8,20 %) dotázaných. 31

Otázka č. 3: Na jakém oddělení pracujete? 15,57%

16,39% 5,74% 1,64%

19,67%

6,56%

18,03%

16,39%

Interní odd. Chirurgické odd. ODN Neurologické odd. Onkologické odd. Ortopedické odd. Traum/ort JIP ARO

Graf 3 Dotazovaná oddělení

Graf 3 znázorňuje odpovědi 122 respondentů (100 %). Největší počet 24 sester (19,67 %) uvedlo chirurgické oddělení, 19 dotazovaných (15,57 %) odpovědělo interní oddělení, dalších 20 respondentů (16,39 %) odpovědělo, že pracuje na ARO, 22 respondentů (18,03 %) uvedlo do dotazníku neurologii a 20 dotazovaných (16,39 %) pracuje na ODN. Další oddělení jsou zastoupeny v menším počtu respondentů, onkologie 8 (6,56 %), traum/ortopedická JIP 7 (5,74 %) a ortopedické odd. 2 (1,64 %) respondenty. Otázka č. 4: Hodnotíte riziko vzniku dekubitů u klientů? 1,64% 23,77% ano, u všech ano, pouze u rizikových klientů ne 74,59%

Graf 4 Hodnocení rizika dekubitů

Graf 4 ukazuje, že riziko vzniku dekubitů se hodnotí u většiny klientů. Odpověď ano, u všech uvedlo ze 122 (100 %) dotázaných 91 respondentů (74,59 %), ano, pouze u rizikových klientů odpovědělo 29 dotazovaných (23,77 %), ne 2 (1,64 %) respondenti.

32

Otázka č. 5: Jak často hodnotíte riziko vzniku dekubitů u klientů? Tabulka 1 Četnost hodnocení rizika dekubitů Četnost hodnocení

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Každý den u všech klientů

36

29,51

Každý den, pouze u rizikových klientů, ob den u všech

27

22,13

Ob den u rizikových klientů

2

1,64

Ob den u všech klientů

0

0

Jiné

57

46,72

122

100

Celkem

Z tabulky 1 vyplývá jak často se hodnotí riziko vzniku dekubitů u klientů. Největší skupinu odpovědí ze 122 (100 %) tvořily jiné a to v počtu 57 (46,72 %). V odpovědích jiné jsou nejčastěji uváděny odpovědi, že hodnotí riziko vzniku dekubitů 1x týdně nebo při změně stavu, při přijetí klienta, na některých odděleních 1x za 5 dní nebo při změně stavu. Ob den u rizikových klientů uvedli 2 dotazovaní (1,64 %), každý den u všech klientů uvedlo 36 respondentů (29,51 %), z toho bylo 20 odpovědí z odd. ARO. 27 sester odpovědělo (22,13 %), že hodnotí každý den pouze u rizikových klientů. Odpověď ob den u všech klientů neuvedl žádný odpovídající. Otázka č. 6: Při jakém počtu je největší riziko vzniku dekubitů dle hodnotící škály Nortonové? Tabulka 2 Hodnotící škála dle Nortonové Počet dosažených bodů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

10 bodů

6

5

16 bodů

3

2,5

8 bodů

78

65

24 bodů

27

22,5

9 bodů

6

5

Celkem

122

100

33

Tabulka 2 ukazuje, jak je 122 (100 %) dotázaných seznámeno s hodnotící škálou dle Nortonové, 78 respondentů (65 %) odpovědělo, že riziko vzniká při dosažení 8 bodů, 27 (22,5 %) si myslí, že je riziko již při 24 bodech, 6 dotazovaných (5 %) odpovědělo 10 bodů, 3 respondenti (2,5 %) 16 bodů, dalších 6 dotazovaných (5 %) se řídilo rozšířenou stupnicí dle Nortonové. Otázka č. 7: Jaké používáte nejčastější prostředky v prevenci dekubitů na Vašem oddělení? Tabulka 3 Prostředky v prevenci dekubitů Prostředky v prevenci dekubitů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Hygiena, péče o pokožku

122

15,93

Polohování v pravidelných

121

15,79

Polohovací pomůcky

117

15,27

Antidekubitní matrace

112

14,62

Rehabilitace

104

13,58

Hlídání stavu výživy

82

10,7

Polohovací lůžko

58

7,57

Polohování dle potřeb klienta

50

6,53

intervalech

Tabulka 3 ukazuje nejčastěji používané prostředky v prevenci dekubitů. Nejvíce je používána hygiena a péče o pokožku, což uvedlo 122 dotazovaných (15,93 %) a polohování v pravidelných intervalech, které uvedlo 121 respondentů (15,79 %), dále 117 (15,27 %) sester odpovědělo, že používá polohovací pomůcky , dalších 112 (14,62 %) uvedlo, že používají antidekubitní matrace, 104 (13,58 %) respondentů uvedlo jako nejčastější prostředek rehabilitaci. Hlídání stavu výživy uvedlo 82 respondentů (10,7 %). Používání polohovací lůžka 58 sester (7,57 %), polohování dle potřeb klienta uvedlo 50 respondentů (6,53 %).

34

Otázka č. 8 Pokud byste měli k dispozici moderní polohovací pomůcky využívali byste je na Vašem oddělení? Tabulka 4 Použití moderních polohovacích pomůcek Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano, rádi

122

100

Ne, není čas ani personál

0

0

Celkem

122

100

Tabulka 4 ukazuje, že všech 122 (100 %) zdravotních sester by rádo používalo moderní polohovací pomůcky. Otázka č. 9: Používáte na Vašem oddělení přípravky k ochraně kůže? Tabulka 5 Použití ochranných prostředků Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

122

100

Ne

0

0

Celkem

122

100

Z tabulky 5 vyplývá, že všech 122 (100 %) dotazovaných používá přípravky k ochraně kůže.

35

Otázka č. 10: Nejčastěji používané ochranné prostředky k ochranně kůže? Tabulka 6 Nejčastěji používané ochranné prostředky k ochranně kůže Přípravky

Absolutní četnost

Relativní četnost

Přípravky řady Menalind

97

49,48

Přípravky řady 3M™ Cavilon™

48

24,48

Pytiol

15

7,65

Bepanten

9

4,59

Granuflex

6

3,06

Kafr

6

3,06

Tělové oleje, mléka

5

2,55

Masážní gel Bioment

3

1,53

Rybí mast

3

1,53

Permafoam

1

0,51

Vyvazování pat

1

0,51

Ambiderman

1

0,51

Infadolan

1

0,51

Tabulka 6 poskytuje přehled používaných přípravků v prevenci dekubitů. Nejčastěji se používají přípravky řady Menalind, které uvedlo 97 dotazovaných (49,48 %), druhé v pořadí jsou přípravky řady 3M™ Cavilon™, které uvedlo 48 respondentů (24,48 %). Dále na dotazovaných odděleních uvedlo 15 sester (7,65 %) Pytiol a 9 (4,59 %) Bepanten. Další prostředky se objevují již v menším počtu.

36

Otázka č. 11:Hodnotíte prevenci dekubitů na Vašem oddělení za dostačující? 5,74%

4,92% ano ne nejsem kompetentní to hodnotit

89,34%

Graf 5 Hodnotíte prevenci dekubitů na Vašem oddělení za dostačující? Graf 5 ukazuje, že ze 122 (100 %) dotázaných odpovědělo 109 respondentů (89,34 %), že hodnotí prevenci dekubitů na dotazovaných odděleních za dostačující, 6 sester (4,92 %) považuje prevenci za nedostačující a 7 dotazovaných (5,74 %) není kompetentních hodnotit. Otázka č. 12: Pokud odpovíte „NE“ jaké změny byste navrhovala? 37,50%

25% více personálu polohovací pomůcky polohovací lůžko

37,50%

Graf 6 Návrhy změn Graf 6 znázorňuje navrhované změny. Respondenti odpovídali na odděleních interna a neurologie. 6 respondentů (37,50 %) by mělo rádo k dispozici moderní polohovací pomůcky, 6 (37,50 %) dotazovaných by navrhovalo více personálu a 4 zdravotní sestry (25 %) uvedly, že by měly rády k dispozici polohovací lůžko.

37

Otázka č. 13 Umíte správně ohodnotit stupeň dekubitů? (přiřaďte k sobě správné odpovědi) 23,77% uspělo neuspělo

76,23%

Graf 7 Hodnocení stupně dekubitů Ke čtyřem stupňům měly sestry správně přiřadit odpovídající správnou odpověď. Ze 122 (100 %) odpovídajících 93 respondentů (76,23 %) neuspělo a pouze 29 dotazovaných (23,77 %) odpovědělo správně. Otázka č. 14 Jakou metodu používáte při ošetřování dekubitů na Vašem oddělení? 26,23% 60,66% moderní typ ošetřování tzv. vlhké hojení klasické používáme obě metody jiné

13,11%

Graf 8 Metoda používaná při ošetřování dekubitů Analýza grafu 8 ukázala, že z celkového počtu 122 (100 %) odpovídajících je největší skupina 74 (60,66 %) sester, které používají při ošetřování dekubitů obě metody, 32 zdravotních sester (26,23 %) odpovědělo, že používají vlhké hojení a 16 dalších respondentů (13,11 %) používá klasickou metodu.

38

Otázky č. 15 Nejčastěji používané farmakologické prostředky při léčbě dekubitů. Tabulka 7 Nejčastěji používané farmakologické prostředky při léčbě dekubitů Přípravky

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Actisorb

14

4,18

Braunol

13

3,88

Přípravky řady 3M™ Cavilon™

2

0,59

Přípravky řady Menalind

6

1,79

Braunovidon

49

14,63

Debriecasan

16

4,78

Dermacyne

13

3,88

Flamigel

26

7,76

Flaminal

13

3,88

Granuflex

26

7,76

Hemagel

39

11,64

Hydrocol

2

0,59

Inadine

41

12,24

Infadolan

1

0,29

Mastný tyl

20

5,97

Nu-gel

15

4,48

Permafoam

1

0,29

Peroxid vodíku

4

1,19

Pytiol

4

1,19

Silvercel

11

3,28

Versiva

7

2,09

Višněvského balzám

12

3,58

39

Z tabulky 7 vyplývá, že nejčastěji používanými přípravky při léčbě dekubitů je Braunovidon 49 odpovědí (14,63 %), druhý je Inadine, což uvedlo 41 dotazovaných (12,24 %) a třetím v pořadí je Hemagel, který odpovědělo 39 respondentů (11,64 %). Další přípravky jsou používány v menší míře. Otázka č. 16 Jaké vidíte překážky v léčbě dekubitů? Tabulka 8 Překážky v léčbě dekubitů Překážky v léčbě dekubitů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Nedostatek personálu

43

25,59

Nedostatek obvazového materiálu

21

12,50

Nedostatek informací

14

8,33

Nedostatek polohovacích pomůcek

60

35,71

Problematika v komunikaci

14

8,33

Jiné

16

9,50

Tabulka 8 uvádí největší překážky v léčbě dekubitů. V této otázce bylo možné uvést více odpovědí. Z odpovědí dotazovaných tvořilo největší skupinu 60 (35,71 %) s údajem nedostatek polohovacích pomůcek. Další větší překážkou je nedostatek personálu, což odpovědělo 43 sester (25,59 %), 21 dotazovaných (12,50 %) uvedlo nedostatek obvazového materiálu. Nedostatek informací a problematiku v komunikaci odpovědělo stejný počet respondentů 14 (8,33 %). V kolonce jiné je 16 odpovědí (9,50 %).

40

Otázka č. 17 Měl/a byste zájem o odborné semináře na toto téma? 5,74% 8,20%

ano, mám zájem se dále vzdělávat ano, bývá to ohodnocené kredity, jinak by mě to nezajímalo ne, nemám zájem

86,07%

Graf 9 Zájem o semináře Graf 9 ukazuje, že ze 122 (100 %) respondentů má zájem o vzdělávání v této problematice 105 (86,07 %) sester, 7 dotazovaných (8,20 %) má zájem, pokud je to ohodnoceno kredity a v 10 odpovědích (5,74 %) je uvedeno, že nemají zájem. Otázka č. 18 Ze kterých pramenů čerpáte nové informace v prevenci a léčbě dekubitů? Tabulka 9 Prameny nových informací Zdroje informací

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Semináře

79

29,26

Internet

56

20,74

Odborné časopisy

48

17,78

Od kolegů, kolegyň

50

18,52

Odborná literatura

30

11,11

Jiné prameny

7

2,59

Tabulka 9 uvádí přehled zdrojů nových informací. V této otázce bylo možné označit více odpovědí. Nejvíce respondentů 79 (29,26 %) čerpá ze seminářů, 56 (20,74 %) označilo odpověď z internetu a 50 (18,52 %) dotázaných uvedlo, že čerpá od kolegyň. Odborné časopisy odpovědělo 48 respondentů (17,78 %). Z odborné literatury čerpá 30 (11,11 %) dotázaných. V kolonce jiné odpovídalo 7 sester (2,59 %).

41

Otázka č.19 Jste seznámen/a s obsahem platného standardu č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů?

9,02%

ano, tento standart znám ne, využívám vlastních znalostí 90,98%

Graf 10 Seznámení se standardy Z grafu 10 vyplývá, že ze 122 (100 %) je většina sester 111 (90,98 %) s těmito standardy seznámena a čerpá z nich informace a 11 dotázaných (9,02 %) využívá vlastních znalostí. Otázka č. 20 Sledujete pravidelně změny v těchto standardech? 51,64%

ano ne tehdy, když mě na změny upozorní vedoucí 45,08% 3,28%

Graf 11 Sledování změn ve standardech Graf 11 ukazuje, že ze 122 (100 %) odpovídajících uvedlo 63 respondentů (51,64 %), že sleduje změny až tehdy, kdy je na ně upozorní vedoucí pracovník. 55 respondentů (45,08 %) odpovědělo, že změny sledují pravidelně a 4 dotázaní (3,28 %) nesledují vůbec.

42

Otázka č. 21 Poskytujete ošetřovatelskou péči dle platných standardů? 0,82% ano, oš. péči provádíme dle standardů ne, řídíme se jinými dokumenty někdy, dle času a vytíženosti personálu

99,18%

Graf 12 Poskytování ošetřovatelské péče dle standardů Z grafu 12 vyplývá, že ze 122 (100 %) dotázaných 121 (99,18 %) poskytuje ošetřovatelskou péči dle platných standardů a pouze 1 respondent (0,82 %) odpověděl, že ji poskytuje dle času a vytíženosti personálu. Na možnou odpověď, zda se řídí jinými dokumenty neodpověděl nikdo.

43

3.5

Diskuze

Cílem bakalářské práce bylo zjistit stav prevence a léčby dekubitů v Nemocnici Jihlava. Při zpracovávání údajů z dotazníků vyšly najevo závěry, které nás mile překvapily, ale zároveň i zaskočily a vedly k zamyšlení. Dále je rozebírám v této části práce. V první části dotazníku jsem sbírala identifikační údaje. Výzkumný vzorek tvořilo 122 (100 %) respondentů z 8 oddělení. Nejvíce respondentů se zúčastnilo z chirurgického oddělení, nejmenší návratnost dotazníků byla z ortopedie. Nejkratší délku praxe, méně než rok uvedli 2 dotázaní, naopak nejdelší dobu strávenou v profesi 20 – 30 let odpovědělo 28 respondentů. V další části dotazníku jsme se zabývaly prevencí dekubitů, pomocí otázek č. 4, 5, 6, a 7. Zjišťovaly jsme, zda na dotazovaných odděleních hodnotí riziko vzniku dekubitů, četnost hodnocení a při jakém počtu bodů vzniká největší riziko vzniku dekubitů dle stupnice Nortonové. Riziko vzniku dekubitů hodnotí na všech odděleních. Pouze 2 respondentky (1,64 %) z neurologického oddělení odpověděly, že toto riziko nehodnotí. Otázkou č. 5 jsme zjišťovaly četnost hodnocení rizika dekubitů. Z odpovědí k této otázce vyplynulo, že se používají různé způsoby hodnocení a na každém oddělení jsou tato kritéria specifická. Jiná četnost je na odděleních, kde jsou soběstační, chodící klienti, jiná na oddělení ARO, kde jsou nemocní upoutáni na lůžko, s vyšším počtem přidružených onemocnění a ve stavu, kdy pacientům selhávají obranné mechanismy. Z výzkumu vyplynulo, že každý den hodnotí riziko vzniku dekubitů 36 respondentů (29,51 %) a to hlavně na oddělení ARO. Nejčastěji bylo sestrami uváděno, že hodnotí riziko 1x týdně nebo při změně stavu, při přijetí klienta, na některých odděleních hodnotí 1x za 5 dní nebo při změně stavu. Každý den, pouze u rizikových klientů a ob den u všech klientů uvedlo 27 odpovídajících (22,13 %). Při analýze této otázky nás zaujalo, že sestry nemají ujednocená pravidla v hodnocení jak v rámci oddělení tak i v celé nemocnici. Ke stejnému závěru dospěla i Pavlová (2009), která prováděla výzkum v roce 2009 v nemocnicích ve středočeském kraji. To poukazuje na to, že podle výsledku našeho výzkumu to není problém pouze naší nemocnice, ale i zdravotnických zařízení, kde prováděla výzkum Pavlová. Popisuje, že sestry nemají ujednocený systém hodnocení rizika vzniku dekubitů. Uváděly odpovědi, že hodnotí riziko pacientů při příjmu nebo při zhoršení stavu, někdo hodnotí pouze při příjmu a některé nehodnotí vůbec. Dále jsme zjišťovaly jak jsou sestry seznámeny s hodnotící škálou rizik vzniku dekubitů dle Nortonové. Tato škála je v naší nemocnici nejvíce užívaná a z mého hlediska lze podle ní nejlépe ohodnotit riziko vzniku dekubitů. Při sestavování této otázky jsem se řídila stupnicí používanou v Nemocnici Jihlava, kde je minimální počet dosažených bodů 8 a nejvíce 32 bodů, nikoli rozšířenou stupnicí uváděnou 44

v příloze 1. Rozšířenou stupnicí se řídilo 6 respondentů (5 %). Riziko vzniku dekubitů vzniká již při dosažení 24 bodů ovšem největší riziko je při dosažení 8 bodů což odpovědělo 78 respondentů (65 %), 27 respondentů (22,5 %) si myslí, že je riziko již při 24 bodech, 6 respondentů (5 %) odpovědělo 10 bodů, 3 respondenti (2,5 %) 16 bodů a 2 respondenti neodpověděli. V otázce číslo 7 jsme hledaly odpověď na nejčastěji používaná preventivní opatření. Nejvíce se věnuje pozornost hygieně a péči o pokožku, polohování v pravidelných intervalech a používání polohovacích pomůcek. Nejméně využívanou možnosti prevence je polohování dle potřeb klienta. Dle mého názoru je toto opatření opomíjeno. Vždyť bychom se měli řídit právě jeho přáním, ne jenom, že klienta napolohujeme a za 2 – 3 hodiny ho bezmyšlenkovitě otočíme. Klient může mít potřebu změnit polohu dříve než za určené hodiny. Nevím, zda využití tohoto opatření je závislé na dostatku personálu, že sestry musí vyplňovat stále větší administrativní agendu nebo je to pouze o přístupu ošetřujícího personálu. Tato úvaha by stála za zařazení do některého z dalších výzkumů. Využití polohovacího lůžka uvedlo 58 dotazovaných (7,57 %) a to hlavně na jednotkách intenzivní péče a na ARO. Otázky č. 7, 10, 15, 16 a 18 byly zpracovány pouze tabulkovým přehledem nejčastějších odpovědí. Tyto tabulky nejsou zpracovány pomocí absolutní a relativní četnosti, protože by výsledek dat nebyl relevantní ke stanoveným cílům. Dále jsme zjišťovaly, zda by sestry používaly moderní polohovací pomůcky. Zjistila jsem že 122 respondentů (100 %) odpovědělo, že by je rádi používali. Z otázek č. 9 a 10 vyplynulo, že sestry používají přípravky k ochraně kůže. Nejvíce oblíbenými jsou přípravky řady Menalind a 3M™ Cavilon™. Kompletní přehled používaných přípravků uvádím v tabulce 4. Otázkou č. 11 jsme zjišťovaly, zda sestry hodnotí prevenci dekubitů na svém oddělení za dostačující. Tímto dotazem jsme zjistily, že ze 122 (100 %) respondentů označilo 109 (89,34 %) dotázaných prevenci za dostačující. Pro ty dotazované, kteří nehodnotí prevenci pozitivně byla položena otázka číslo 12, kde jsme se ptaly jaké změny by navrhovali. Nejčastěji respondenti uváděli, že by měli rádi k dispozici více polohovacích pomůcek, perličkové bumerangy, polohovací lůžka a více personálu, který by se mohl věnovat klientům a méně administrativní práce. K tomuto závěru dospěla ve své práci i Pavlová (2009). Navíc respondenti ve výzkumu Pavlové uvedli, že by měli rádi na oddělení muže - sanitáře, který by jim pomáhal s polohováním. Z vlastní praxe vím, že polohování obézních pacientů je pro sestry velkou zátěží a tak by se mužská síla někdy hodila. Další otázka č. 13 byla vědomostní. Cílem bylo zjistit, zda sestry umí správně ohodnotit stupeň

45

dekubitů. Respondenti měli k sobě přiřadit správné odpovědi. Velice nás překvapil výsledek této otázky, 93 respondentů (76,23 %) neumí zhodnotit dekubity. Pouze 29 respondentů (23,77 %) odpovědělo správně. Nejvíce správných odpovědí uvedly sestry z odd. ARO, méně jich bylo z ODN, chirurgického, interního a neurologického oddělení. Nevíme, zda malá úspěšnost v této otázce byla způsobena neznalostí sester nebo nedočtením či nepochopením zadání otázky. V rámci pilotní studie před vlastním výzkumem, kterou jsem provedla na oddělení ARO Nemocnice Jihlava, byla tato otázka pochopena a tak jsem neviděla nutnost ji měnit. Ošetřování dekubitů byly určeny otázky č. 14, 15 16. Ptala jsem se jaké metodě při ošetřování dekubitů dávají sestry přednost. Vlhkému hojení, použití klasických obvazových materiálů nebo zda používají obě metody. Nejčastěji se využívá kombinace obou metod, což uvedlo 74 respondentů (60,66 %). Nejvíce je používají na chirurgickém a neurologickém oddělení. V otázce č. 15 nás zajímalo jaké jsou nejčastěji používané prostředky při ošetřování dekubitů. 49 respondentů (14,63 %) uvedlo Braunovidon, Hemagel napsalo 39 respondentů (11,64 %) a Inadine 41 dotázaných (12,24 %). Předpokládám, že s těmito přípravky mají respondenti dobré zkušenosti při ošetřování dekubitů, když je uvádějí ve svých odpovědích. V otázce č. 16 jsme zjišťovaly jaké vidí dotazovaní překážky v léčbě dekubitů. V této otázce bylo možno označit více odpovědí a vyjádřit i svůj názor. Nejvíce respondentů 60 (35,71 %) vidí problém v nedostatku polohovacích pomůcek. Na druhém místě stojí nedostatek personálu, což uvedlo 43 respondentů (25,59 %), 16 dotázaných (9,52 %) volilo odpověď jiné. Za hlavní překážku byl uveden nedostatek financí na nákup moderních polohovacích pomůcek a obvazového materiálu a to 10 respondenty, 3 respondenti uvedli nedostatečné znalosti ošetřování dekubitů ze strany lékařů a 3 dotázaní odpověděli, že nevidí žádné překážky. Z vlastní praxe vidím překážku v subjektivním pohledu na dekubitus a v častém střídání léčebných přípravků při ošetřování jak ze stran lékařů tak i sester. Každý má zkušenost s jiným přípravkem a použitý obvazový materiál nemá někdy šanci ukázat svoji účinnost. Dále jsme analyzovaly vzdělávání sester. Zda mají zájem o odborné semináře a kde získávají nové informace. Mile nás překvapilo 105 (86,07 %) sester, že by měly zájem se dále vzdělávat v této problematice. 7 respondentů (5,74 %) by navštívili seminář tehdy, pokud bude ohodnocen kreditními body a 10 respondentů (8,2 %) se nemá zájem se vzdělávat. Ze zdrojů, kde čerpají nové informace odpovědělo 79 respondentů (29,26 %) semináře, druhým nejčastějším pramenem 50 dotazovaných (18,52 %) uvedli, že získávají informace od kolegů a kolegyň a třetím v pořadí je internet, ten odpovědělo 48 respondentů (17,78 %). Výsledek byl pro nás mile překvapivý.

46

Sestry mají i v dnešní době, kdy se pořádají „hony“ na kredity zájem se dále vzdělávat aniž by byla vidina získání kreditů. Poslední část dotazníku jsme věnovaly standardům, otázky č. 19, 20. Zjišťovala jsem, zda jsou respondenti seznámeny se standardy č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů a zda se jimi řídí při poskytování ošetřovatelské péče. Výsledky dopadly podle našeho očekávání, 111 respondentů (90,98 %) odpovědělo, že zná tyto standardy, 11 dotazovaných 9,02 %) využívá vlastních znalostí. Dále mě zajímalo zda pravidelně sledují změny v těchto standardech. Převážná část 63 dotazovaných (51,64 %) uvedlo, že sledují změny až je na ně upozorní vedoucí pracovník, 4 respondenti změny nesledují (3,28 %) vůbec a 55 (45,08 %) dotázaných je sleduje pravidelně. Tento výsledek nás příjemně překvapil, protože nás utvrdil v naší domněnce, že sestry aktivně sledují novinky ve standardech. A v poslední otázce č. 21 jsem zjišťovala, zda respondentky poskytují ošetřovatelskou péči dle platných standardů. 121 respondentů (99,18 %) se jimi řídí při ošetřování dekubitů, pouze jedna sestra odpověděla, že někdy, dle času a vytíženosti personálu. Ke stejným závěrům dospěla Čiperová(2007), která prováděla výzkum ve třech fakultních nemocnicích v Praze na chirurgickém a interním oddělení. Uvádí, že zkoumaná oddělení mají k dispozici standardy a že se jimi řídí většina sester. Myslím, že standardy jsou velice pečlivě vypracovány a je vhodné, aby se sestry jimi řídily, protože i méně zkušené sestry v nich naleznou návod na správné ošetřování ran. V závěru diskuze přistupujeme k hodnocení hypotéz Hypotéza 1: Předpokládáme, že většina sester bude hodnotit prevenci dekubitů na dotazovaných odděleních za dostačující. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 11. V této otázce měly dotazovaní hodnotit prevenci dekubitů na dotazovaném oddělení, 109 (89,34 %) zdravotních sester odpovědělo, že považují prevenci na svém oddělení za dostačující. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza 2: Předpokládáme, že většina sester zná obsah platného standardů č. 23 a č. 24 a řídí se jimi. S touto hypotézou souvisejí otázky č. 19 a 20.

47

V otázce č. 19 jsme se ptaly, zda jsou respondenti seznámeny s platným obsahem standardů č. 23 a č. 24. Z dotazu vyplynulo, že 111 (90,98 %) sester je seznámeno s těmito standardy. V otázce č. 20 jsme zjišťovaly, zda dotazovaní pravidelně sledují změny v těchto standardech. Převážnou odpovědí bylo, že sledují změny až na upozornění vedoucím pracovníkem, což uvedlo 63 (51,64 %) sester. Zdravotní sestry jsou s těmito standardy seznámeny. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza 3: Předpokládáme, že sestry poskytují ošetřovatelskou péči pacientům dle platného standardu Nemocnice Jihlava č. 23 a č. 24. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 21. V této otázce jsme zjišťovaly, zda zdravotní sestra poskytují ošetřovatelskou péči dle platných standardů Nemocnice Jihlava č. 23 a č. 24. Z odpovědí vyplynulo, že 121 (99,18 %) dotázaných poskytuje ošetřovatelskou péči dle platných standardů. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza 4: Předpokládáme, že se sestry vzdělávají v problematice léčby dekubitů. S touto hypotézou souvisejí otázky č. 17 a 18. V otázce č. 17 jsme zjišťovaly, zda mají sestry zájem o odborné semináře na toto téma. Z odpovědí 105 (86,07 %) dotázaných vyplynulo, že by sestry měly zájem o tyto semináře V otázce č. 18 jsme hledaly odpověď na nejčastější zdroje informací. Nejvíce informací sestry čerpají ze seminářů 79 (29,26 %) odpovědí. Sestry se dále vzdělávají v této problematice. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza 5: Předpokládáme, že většina sester umí správně ohodnotit stupeň dekubitů a riziko vzniku dekubitů. K této hypotéze se vztahují otázky č. 4, 5, 6 a 13. Otázky 4, 5 a 6 se věnovaly hodnocení rizika vzniku dekubitů. Z výzkumu vyšlo najevo, že se toto riziko hodnotí na všech dotazovaných odděleních, ale není ujednocený systém v hodnocení. Četnosti hodnocení rizika vzniku dekubitů se věnovala otázka číslo 5. Nejčastěji uváděnou odpovědí je, že hodnotí riziko 1x týdně nebo při změně stavu pacienta. Na otázku číslo 6 správně odpovědělo ze 122 (100 %) respondentů 78 (65 %) dotázaných. Většina sester je tedy seznámena s hodnotící škálou hodnocení rizika vzniku dekubitů dle Nortonové a správně ji chápe. Sestry znají 48

a používají hodnocení rizika vzniku dekubitů, ale chybí jednotný systém. Otázka č. 13 měla za úkol zjistit, zda umí sestry správně ohodnotit stupeň dekubitů. Většina sester v tomto dotazu neuspěla. Ze 122 (100 %) dotázaných správně odpovědělo pouze 29 (23,77 %). Hypotéza se potvrdila částečně.

3.6

Návrh řešení a doporučení pro praxi

Výzkum odhalil tyto nedostatky, které se objevují v Nemocnici Jihlava v prevenci a ošetřování dekubitů. Jako první bych uvedla nejednotnost v hodnocení rizika vzniku dekubtů. Chápu, že je těžké udělat jednotné pravidlo pro celou nemocnici. Vždyť na každém oddělení je jiné spektrum pacientů. Nejenom na standardních odděleních, ale i na odděleních jednotek intenzivní péče by měla být ujasněna pravidla a stanoveny pevné body, kdy a jak hodnotit riziko vzniku dekubitů. Bylo by vhodné se zamyslet nad používáním různých přípravků v ošetřování dekubitů. V dnešní ekonomické situaci, kdy se šetří na každém kroku by bylo dobré ujednotit používání prostředků v prevenci a přípravků při ošetřování dekubitů. Vím, že každé oddělení nemá dobré zkušenosti s tím, co používají na jiných pracovištích. Za eventuálně ušetřené finanční prostředky by se mohly nakoupit moderní polohovací pomůcky, které na některých odděleních chybí a dle výsledku výzkumu by je sestry rády používaly. Jako další problém vyvstal s hodnotící škálou rizika vzniku dekubitů dle Nortonové užívané v Nemocnici Jihlava. Nevím, zda se používá na dotazovaných odděleních stejná stupnice. Pokud ano, potom nerozumím rozdílným odpovědím. Jako řešení bych navrhovala, aby si sestry přečetly tuto škálu a seznámily se s ní. Největší problém měly sestry s otázkou číslo 13, která se týkala ohodnocení stupně dekubitů. Z výsledku výzkumu vyšlo najevo, že většina sester na tuto otázku neodpověděla správně. Mělo by nás to vést k zamyšlení a zjistit, kde je příčina. Jako řešení bych použila více informačních plakátů s fotografiemi jednotlivých stupňů dekubitů a edukační mapy, aby se sestry lépe orientovaly. Dále jsme zjistily, že by se sestry rády vzdělávaly v této problematice. Řešením by tedy bylo uspořádat více seminářů, školení na toto téma a setkání se zástupci firem nabízejících nové přípravky k ošetření dekubitů.

49

4 Závěr Bakalářská práce na téma „Realizace a problematika ošetřování dekubitů v Nemocnici Jihlava“ bylo zpracováno 122 dotazníků od sester na vybraných odděleních. Použitou metodou k získání informací byl dotazník vlastní konstrukce a studium literatury. Bylo stanoveno pět cílů. První cíl měl zjistit, zda sestry považují prevenci dekubitů na dotazovaných odděleních za dostačující. Většina sester 109 (89,34 %) považuje preventivní opatření v oblasti dekubitů za dostačující. Prevenci věnují dostatečně velkou pozornost, uvědomují si její význam a snaží se i s Používají prostředky k ochraně kůže, polohovací pomůcky a rády by jich měly k dispozici více a moderní typy. Ne jenže nemocný netrpí, ale následná léčba dekubitů je i nákladná. Druhým cílem jsme chtěly zjistit jestli sestry znají obsah platných standardů č. 23 a č. 24 (Příloha 6). Z výzkumu vyplývá, že 111 (90,98 %) sester je s těmito standardy seznámena a většina55 (45,08 %) sledují změny pravidelně. Třetím cílem bylo zjistit, zda sestry poskytují ošetřovatelskou péči dle platných standardů č. 23 a č. 24. Výzkumem jsme zjistily, že sestry 121 (99,18 %) se řídí těmito standardy a poskytují péči dle těchto standardů. Čtvrtý cíl měl zmapovat vzdělávání sester. Výzkum prokázal, že 105 (86,07 %) sester má chuť se v této problematice vzdělávat. Vývoj v této oblasti jde rychle kupředu. Objevují se nové postupy, firmy přicházejí se stále novými a lepšími pomůckami a tak nám nezbývá nic jiného než se stále něco nového učit. Jak vyšlo z výzkumu sestry mají chuť se stále vzdělávat. Ví, že to vede ke zlepšení péče o pacienty. Posledním pátým cílem bylo zjistit, zda sestry umí správně ohodnotit stupeň dekubitů. Výsledkem této otázky jsme byly zaskočeny. Nevím, zda byl výsledek ovlivněn nepozorností při čtení zadání či neznalostí sester, ale 93 (76,23 %) tuto otázku špatně zodpovědělo Při pilotním výzkumu znění této otázky všichni dotazovaní pochopili. Výsledek je takový, že většina sester nesprávně ohodnotila stupeň dekubitů. Z výše uvedeného vyplývá, že vytyčené cíle se nám podařilo splnit. V průběhu vypracovávání jsme zjistily nedostatky v některých oblastech. Doufám, že výsledky této práce přispěji ke zkvalitnění péče o pacienty, kteří jsou ohroženi vznikem dekubitů a k ošetřování 50

pacientů u nichž je zdravotní stav komplikován již vzniklým dekubitem. Sestry jsou nedílnou součástí ošetřovatelského týmu, které se podílejí na preventivních a léčebných opatřeních. Myslím si, že dnešní sestry jsou na tolik vzdělané, že jsou schopné se o dekubity postarat sami.

Psaním této bakalářské práce bylo pro mě velkým přínosem. Po prostudování dostupné literatury jsem získala množství nových informací, ne jenom teoretických, ale i praktických, které se budu snažit uplatnit v praxi.

51

Seznam použité literatury 1. BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: NCO NZO, 2008. ISBN13:978-80-7013-467-2. 2. BLANEY, W. D. Taking steps to prevent pressure ulcers., Nursing 2010, roč. 40, č. 3, str. 44-47, ISSN 0360-4039. 3. BUREŠ, I. Léčba rány. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-413-X. 4. ČIHÁK, R. Anatomie 3. Praha: Grada, 2004. str. 559 – 574, ISBN 978-80247-1132-4. 5. ČIPEROVÁ, L., Současná prevence a léčba dekubitů ve zdravotnických zařízeních: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 6. FARKAŠOVÁ, D. História ošetrovateľtva. Martin: Osveta, 2001.str. 134, ISBN 80-8063-086-0. 7. GROFOVÁ, Z. Opomíjené mechanismy vzniku dekubitů, Sestra 2010, roč. 20, č. 5, str. 38-39. ISSN 1210-0404. 8. KOLEKTIV AUTORŮ, Fáze ošetřování ran:ulcus cruris venosum, Veverská Bítýška, HartmannRico, 2000, ISBN 3-929870-25-8. 9. KOLEKTIV AUTORŮ. Léčba ran a péče o pokožku. Olomouc: Solen, 2011. ISBN 978-8087327-36-4. 10. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce ošetřovatelskou dokumentací od A do Z. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0278-9. 11. KOUTNÁ, M., Krok za krokem v základech hojení ran, Florenc 2011, roč.7, č. 1, str. 34-38, ISSN 1801-464X. 12. KOŽENÝ, P., Sledování dekubitů jako indikátoru kvality ošetřovatelské péče, Florence 2011, roč. 7, č. 3, str. 3 – 4, ISSN 1801-464X. 13. LISOVÁ, K. Vliv výživy na hojení ran a chronických defektů, Mimořádná příloha Hojení ran, Sestra 2007, roč. 17, č. 11, str. 6, ISSN 1210-0404. 14. MIKULA, J., MÜLLEROVÁ, N. Prevence dekubitů. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-2472043-2. 52

15. NEUBERGOVÁ, A. VAGENKNECHTOVÁ A., Léčba ran, Sestra 2011, roč.21, č. 11, str. 4446. 16. ONDRIOVÁ, I., Fertaľová T. Dekubity jako indikátor kvality péče, Sestra 2013, roč. 23, č. 1, str.48-51. 17. PAVLOVÁ, L., Umíte správně posoudidt riziko vzniku dekubitů?: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 18. PEJZNOCHOVÁ, I. Lokální ošetření ran a dekubitů na kůži. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80247-2682-3. 19. POKORNÁ, A., MRÁZOVÁ, R. Hojení ran z pohledu všeobecné sestry, Florenc 2011, roč. 7, str. 14-16, ISSN 1801-464X. 20. POKORNÁ, A., MRÁZOVÁ, R. Kompendium hojení ran pro sestry. Praha: Galén, 2012. ISBN 978-80-247-3371-5. 21. POSPÍŠILOVÁ, A., Léčba chronických ran-včera, dnes a zítra. [online]. [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/lecba-chronickych-ran-vceradnes-a-zitra-167128. 22. RIEBELOVÁ, V., VÁLKA, J. A FRANCŮ, M. Trendy soudobé chirurgie: Dekubity, prevence, konzervativní a chirurgická terapie. Praha: Galén, 2003. ISBN 80-72620-33-9. 23. ROKYTA, R. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. Praha: ISV, 2000. str. 176-179, ISBN 80-85866-45-4. 24. STAŇKOVÁ, M. Hodnotící a měřící techniky v ošetřovatelské praxi. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. ISBN 80-7013-323-6. 25. STAŇKOVÁ, M. Jak na dekubity? Sestra, 2003, roč. 13, č. 2, str. 58–59. ISSN 1210– 0404. 26. STRYJA, J. et al. Repetorium hojení ran 2. Semily: Geum, 2011. ISBN 978-80-86256-79-5. 27. WAUGH, A., GRAND A. Anatomy and physiology in healt and illnes. Ross and Wilson, 2004. ISBN 0443-06469-5.

53

Seznam tabulek a grafů Seznam grafů Graf 1 Vzdělání Graf 2 Délka praxe Graf 3 Dotazovaná oddělení Graf 4 Hodnocení rizika dekubitů Graf 5 Hodnotíte prevenci dekubitů za dostačující? Graf 6 Navrhované změny Graf 7 Hodnocení stupně dekubitů Graf 8 Metoda používaná při ošetřování dekubitů Graf 9 Zájem o semináře Graf. 10 Seznámení se standardy Graf 11 Sledování změn ve standardech Graf 12 Poskytování ošetřovatelské dle standardů

Seznam tabulek Tabulka 1 Četnost hodnocení rizika dekubitů Tabulka 2 Hodnotící škála dle Nortonové Tabulka 3 Prostředky v prevenci dekubitů Tabulka 4 Použití moderních polohovacích pomůcek Tabulka 5 Použití ochranných prostředků Tabulka 6 Nejčastěji používané prostředky k ochraně kůže

54

Tabulka 7 Nejčastěji používané farmakologické prostředky při léčbě dekubitů Tabulka 8 Překážky v léčbě dekubitů Tabulka 9 Prameny nových informací

Seznam příloh Fotografie byly pořízeny mou osobou v průběhu roku 2013 a 2014 a se souhlasem pacienta. Příloha 1 Hodnotící škály Příloha 2 Stupně dekubitů Příloha 3 Polohovací pomůcky používané v Nemocnici Jihlava odd. ARO Příloha 4 Polohování nemocných v Nemocnici Jihlava na odd. ARO Příloha 5 Dotazník Příloha 6 Standardy používané v Nemocnici Jihlava Příloha 7 Žádost o dotazníkové šetření

55

Příloha 1 Hodnotící škály

Skóre 16 bodů a méně představuje významné riziko vzniku proleženin. Zdroj: STAŇKOVÁ M., Hodnotící a měřící techniky v ošetřovatelské praxi (2011)

Čím vyšší bodové skóre tím vyšší riziko vzniku dekubitů Zdroj: STAŇKOVÁ M., Hodnotící a měřící techniky v ošetřovatelské praxi (2011)

56

Zvýšené nebezpečí vzniku dekubitu je u nemocného, který dosáhne méně než 25 bodů (čím méně bodů, tím vyšší riziko). Zdroj: STAŇKOVÁ M., Hodnotící a měřící techniky v ošetřovatelské praxi (2011)

Rozšířená stupnice dle Nortonové používané v Nemocnici Jihlava Zdroj: Nemocnice Jihlava

57

Příloha 2 Stupně dekubitů

I. stupeň dekubitu

II. stupeň dekubitu

III. stupeň dekubitu

IV. stupeň dekubitu

Zdroj: vlastní

58

Příloha 3 Polohovací pomůcky používané v Nemocnici Jihlava odd. ARO

Klíny

Gelová podložka pod hlavu a polštáře z paměťové pěny

Perličkový bumerang a perličkový polštář

Polohovací kruh, patěnky, perličkové polštářky, podložka z paměťové pěny pod paty

Zdroj: vlastní

59

Příloha 4 Polohování nemocných v Nemocnici Jihlava na odd. ARO

Horní hnízdo s podloženými lýtky

Horní a dolní hnízdo

Náklon lůžka na pravou stranu

Náklon na pravou stranu, pohled z dálky

60

Poloha na levém boku

Křeslo v lůžku s náklonem celého lůžka

Pronační poloha

Zdroj: vlastní Fotografie použity se souhlasem pacienta.

61

Příloha 5 Dotazník Dobrý den, jmenuji se Dana Vylamová a jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy polytechnické, obor Všeobecná sestra. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku pro svou bakalářskou práci na téma: Prevence a léčba dekubitů v Nemocnici Jihlava. Dotazník je anonymní a získané informace budou použity nejen jako podklad pro mou práci, ale i jako zpětná vazba pro nemocnici.Předem děkuji za ochotu a čas strávený s vyplněním dotazníku. 1. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) SZŠ b) VZŠ c) vysokoškolské vzdělání d) specialižační pomaturitní vzdělání 2. Jaká je délka Vaší praxe ve zdravotnictví? a) méně než 1 rok

d) 11 – 15 let

b) 1 – 5 let

e) 16 – 20 let

c) 6 – 10

f) 20 – 30 let

3. Na jakém oddělení pracujete? a) chirurgie

d) ortopedie

b) interna

e) neurologie

c) ARO

f) ODN

g) jiné................................................

4. Hodnotíte riziko vzniku dekubitů u klientů? a) ano, u všech b) ano, pouze u rizikových klientů c) ne 5.Jak často hodnotíte riziko vzniku dekubitů u klientů? a) každý den u všech klientů b) každý den, pouze u rizikových klientů ob den u všech klientů

62

c) ob den u rizikových klientů d) ob den u všech klientů e) jiné .................................................................................................................................................... 6. Při jakém počtu dosažených bodů je největší riziko vzniku dekubitů dle hodnotící škály Nortonové? a) 10 bodů b) 16 bodů c) 8 bodů d) 24 bodů 7. Jaké používáte nejčastější prostředky v prevenci dekubitů na Vašem oddělení?(zaškrtněte více možností) a) polohování v pravidelných intervalech

e) polohovací pomůcky

b) polohování dle potřeb klienta

f) hlídání stavu výživy

c) antidekubitní matrace

g) hygiena, péče o pokožku

d) polohovací lůžko

h) rehabilitace

8. Pokud byste měli k dispozici moderní polohovací pomůcky (perličkové bumerangy, patěnky, antidekubitní podložky, gelové pomůcky), využívali byste je na Vašem oddělení? a) ano, rády b) ne, není na to čas a ani personál 9. Používáte na Vašem oddělení přípravky k ochraně kůže? a) ano b) ne 10. Pokud ANO, jaké? ............................................................................................................................................................. 11. Hodnotíte prevenci dekubitů na Vašem oddělení za dostačující?a) ano b) ne c) nejsem kompetentní to hodnotit

63

12. Pokud odpovíte „NE“ jaké změny byste navrhovala: ................................................................................................................................................................................................ 13. Umíte správně ohodnotit stupeň dekubitů?(přiřaďte k sobě správné odpovědi) a) I. stupeň

1. puchýř - tlakové léze s částečným poškozením kůže

b) II. stupeň

2. vřed - tlakové léze komplikované ostitidami a artritidou

c) III: stupeň

3. erytém – tlakové léze bez poškození kůže

d) IV. stupeň

4. nekróza – tlaková léze se zničením tkání mezi kostí a pokožkou

........................................................................................................................................................................................... 13.Při jakém počtu dosažených bodů je největší riziko vzniku dekubitů dle hodnotící škály Nortonové? a) 10 bodů b) 16 bodů c) 8 bodů d) 24 bodů 14. Jakou metodu používáte při ošetřování dekubitů na Vašem oddělení? a) moderní typ ošetřování – tzv. vlhké hojení b) klasické – použití klasických obvazových materiálů c) používáme obě metody d) jiné .................................................................................................................................................................................... 15. Vypište prosím, které farmakologické prostředky nejčastěji používáte při léčbě dekubitů ................................................................................................................................................................................................ 16.Jaké vidíte překážky v léčbě dekubitů? a) nedostatek personálu b) nedostatek obvazového materiálu c) nedostatek informací d) nedostatek polohovacích pomůcek e) problematika v komunikaci f) jiné .....................................................................................................................................................................................

64

17. Měl/a byste zájem o odborné semináře na toto téma? a) ano, mám zájem se dále vzdělávat v této problematice b) ano, bývá ohodnocen kreditními body, jinak by mě to nezajímalo c) ne, nemám zájem 18. Ze kterých pramenů čerpáte nové informace v prevenci a léčbě dekubitů? a) odborná literatura

d) semináře

b) internet

e) od kolegů, kolegyň

c) odborné časopisy

f) jiné prameny...............................................................................................

19. Jste seznámen/a s obsahem platného standardu č. 23 Prevence vzniku dekubitů a č. 24 Ošetřování dekubitů? a) ano, tento standard znám b) ne, využívám vlastních znalostí 20. Sledujete pravidelně změny v těchto standardech? a) ano b) ne c) tehdy, když mě na změny upozorní vedoucí pracovník 21. Poskytujete ošetřovatelskou péči dle platných standardů? a) ano, ošetřovatelskou péči o dekubity provádíme dle platných standardů v Nemocnici Jihlava b) ne, řídíme se jinými dokumenty, prosím napište jakými .................................................................................................. c) někdy, dle času a vytíženosti personálu

65

Příloha 6 Standardy používané v Nemocnici Jihlava

66

67

68

69

70

71

Příloha 7 Žádost o dotazníkové šetření

72