VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Problematika nechtěného těhotenství a potratů

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka

Problematika nechtěného těhotenství a potratů

Bakalářská práce

Autor: Kateřina Dokulilová Vedoucí práce: Mgr. Marie Dočekalová Jihlava 2013

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku nechtěného těhotenství a potratů. Je zde uveden popis interrupce a potratů. V práci uvádím rozdíly mezi těmito pojmy. Dále detailně popisuji způsoby interrupce v I., II., ale také III. trimestru. V další částí práce je také rozebrána problematika spontánních potratů, jejich rozdělení a nejčastější příčiny. K problematice potratů a interrupcí patří také komplikace, které jsou zde také detailně popsány. Tyto komplikace se týkají hlavně postabortivního syndromu. V závěru práce uvádím výsledky výzkumu, které se týkají tématu práce. Výzkum byl zaměřen na rozhovory s informantkami. Klíčová slova Interrupce, potrat, nechtěné těhotenství, ukončení těhotenství, spontánní potrat, postabortivní syndrom, porod mrtvého plodu.

Annotation Bachelor thesis is focused on unwanted pregnancies and abortions. There is a description of induced and spontaneous abortions. In the thesis I present differences between these terms. In the next part methods of induced abortions in the 1st, 2nd and also 3rd trimester are described in details. The following part deals with the problem of spontaneous abortions, their categorization and common causes. Problems of abortions are closely connected with complications that are also described in details. These complications mainly relate to post-abortion stress. In the conclusion results of the research concerning the topic of the work are stated. The research was focused on interviews with informants. Key words Induced abortion, miscarriage, unwanted pregnancy, termination of pregnancy, spontaneous abortion, post-abortion stress, stillbirth.

Poděkování Na prvním místě bych ráda poděkovala mé vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Marii Dočekalové za odborné vedení práce, za vstřícný přístup a velmi příjemnou spolupráci. Velké díky patří také ženám, které úzce spolupracovaly při mé výzkumné práci a ochotně mi poskytly veškeré informace. Poděkovat bych chtěla také celé rodině, která mě během zpracovávání práce podporovala.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne: ...................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod .......................................................................................................................... 8 1.1

Úvod do problematiky........................................................................................ 8

1.2

Cíle bakalářské práce ....................................................................................... 10

1.3

Pracovní hypotézy ............................................................................................ 10

Teoretická část ....................................................................................................... 11 2.1

Vysvětlení pojmu potrat a interrupce ............................................................... 11

2.1.1

Potrat ......................................................................................................... 11

2.1.2

Umělé ukončení těhotenství (interrupce) .................................................. 12

2.1.3

Mimoděložní těhotenství (ektopické) ....................................................... 12

2.2

Spontánní potrat ............................................................................................... 12

2.2.1

Rozdělení spontánních potratů.................................................................. 13

2.2.2

Faktory ovlivňující spontánní potrat ....................................................... 14

2.3

Nechtěné těhotenství ........................................................................................ 16

2.3.1

Hnutí a pomoc ........................................................................................... 16

2.3.2

Kontracepce .............................................................................................. 17

2.4

Požadavky k interrupci ..................................................................................... 18

2.5

Průběh a metody ukončení těhotenství ............................................................ 18

2.5.1

Miniinterrupce .......................................................................................... 18

2.5.2

Interrupce .................................................................................................. 19

2.5.3

RU-486 (Mifepristone, Mifegyne) ............................................................ 20

2.6

Potraty od 12. týdne těhotenství ....................................................................... 20

2.6.1

Indukce k porodu ...................................................................................... 21

2.6.2

Infuze do plodového vaku......................................................................... 21

2.6.3

Hysterotomie (sectio minor) ..................................................................... 22

2.6.4

Vícečetné těhotenství a potraty ................................................................. 22

2.6.5

Metoda regulace menstruace .................................................................... 23

2.7

Nežádoucí účinky a komplikace po potratu ..................................................... 23

2.7.1

Postabortivní syndrom (PAS) ................................................................... 23

2.7.2

Kdy otěhotnět po potratu .......................................................................... 26

2.7.3

Psychologické reakce a pocity ženy během potratu ................................. 27

2.7.4

Vyrovnání se s potratem ........................................................................... 27

2.8

Biologický vývoj dítěte .................................................................................... 29

3

Praktická část......................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 31

3.2

Charakteristika vzorku informantek a výzkumného prostředí ......................... 34

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 35

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 35

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 37

3.5.1

Nechtěné těhotenství – interrupce............................................................. 37

3.5.2 Genetické důvody pro interrupci s ohrožením života matky – interrupce ve II. trimestru– porod mrtvého plodu ......................................................................... 43 3.5.3

Spontánní potrat ........................................................................................ 46

3.6

Diskuze............................................................................................................. 51

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 56

4

Závěr ....................................................................................................................... 57

5

Seznam použitých zdrojů ...................................................................................... 59

6

Seznam příloh ........................................................................................................ 62

1 Úvod 1.1 Úvod do problematiky Téma potratů a interrupcí je v poslední době velmi diskutované a dotýká se problematiky z etického, právního, politického i náboženského hlediska. Nejvíce však řeší tuto otázku lékaři a psychologové, protože to jsou lidé, kterých se vše týká hlavně z etického a právního hlediska, jelikož dávají rodině první impulz k tomu jak se následně rozhodnout. Přerušení

těhotenství

je

téma,

na

které

mají

lidé

odlišné

názory,

a proto se kvůli tomu rozdělují na dvě skupiny. Skupiny lidí, které zastávají nenarozený život, se obrací na pomoc od víry, zatímco naopak lidé, kteří uznávají právo pro přerušení těhotenství a prosazují názor vlastní volby se rozhodnout, se upínají k samotnému rozumu ženy a vlastním uvážení. Ale stále mají ženy na výběr a stále pro ně činí otázka života a smrti velký problém během rozhodování. Nakonec ale všichni zjistí, že nejde o to rozhodnout se „pro život“ či „pro volbu“, ale o to jak se lidé staví k morální hodnotě lidského nenarozeného života. Zaměří se na to, zda se můžeme obrátit na otázku základních lidských práv, ale hlavně jde o to, jestli nenarozený život svá práva opravdu má. To už je ale otázka názoru ženy. Otázka interrupcí je ale teprve začátek. Je také spoustu žen, které si zatím nenarozeného života váží, ale jejich zdravotní stav, nebo stav dítěte jim to nedovoluje. Existuje pro tyto ženy otázka volby? Ve většině případů ne, protože samo nenarozené dítě si zvolí cestu smrti samo. V práci nejde jenom o problematiku rozhodování pro život, nebo pro volbu, ale o to abych přiblížila celkově veškeré příčiny interrupcí a vysvětlila následující dopady na ženu, co se týče psychické a také fyzické stránky. Jde o to, že bych ráda poznala, jak žena prožívá tyto chvíle, ve kterých je mnoho smutku, nejistoty, zlosti, ale ve spoustě případů nakonec i smíření. Ráda bych poznala správnou cestu k ženě, která si situací rozhodování, nebo naopak smíření, vyrovnává. Cílem mé bakalářské práce je tedy kromě slovo od slova popsaného svědectví žen, také zjistit z jejich zkušeností, jak na ně působil psychicky, proč se takto rozhodly. V první kapitole je popsán rozdíl mezi potratem a interrupcí. Chtěla jsem tyto dva termíny popsat, protože jde o dva rozdílné problémy, které si lidé často spojují úzce 8

dohromady. A protože k potratům se váže samotná problematika spontánních potratů, popisuji zde, k jakým spontánním potratů může dojít a příčiny potratu. K přerušení těhotenství, neboli interrupci se váže otázka nechtěného těhotenství. Proto v další kapitole popisuji problematiku nechtěného těhotenství všeobecně a také bych zde přiblížila, jak se proti nechtěnému těhotenství bránit. Popisuji zde také otázky, které si žena klade během rozhodování, a které by jí měly poradit, co se týče etiky, morálky a práva. V následující kapitole se dostáváme tedy k samotné interrupci. Zde se už názory žen liší od těch, které se rozhodnou pro potrat. Když už se tedy žena rozhodne, že nenarozený život nebude dále nosit pod srdcem, tak se dostáváme otázce požadavků k interrupci a následně na navazující téma průběhu a metod během ukončování těhotenství. Přímo zde vysvětluji, jakými metodami se těhotenství ukončí. Další kapitola je rozdílem od předchozí, protože se většinou jedná o rozhodnutí, které ženu podnítí k tomu, aby na potrat šla, protože její dítě má genetickou dispozici. Jedná se tedy o ukončení těhotenství po 12. týdnu těhotenství. Po potratu, nebo interrupci si často ženy prochází chvílemi, které se dotknou její psychiky. V této kapitole jsou tedy popsány psychické prožitky a následky. V poslední kapitole jsem popsala biologický vývoj dítěte, protože si myslím, že pokud se žena rozhoduje, měla by vědět v jakém stavu a s jakými životními funkcemi se jejich nenarozené dítě nachází. Ve výzkumné části popisuji výpovědi žen, které si prošly rozhodováním se pro interrupci, protože jejich těhotenství bylo nechtěné. Dále jsem popsala zážitek ženy, která musela porodit mrtvé dítě, a poslední dvě ženy mi řekly, jak si prožívaly situaci po spontánním potratu.

9

1.2 Cíle bakalářské práce 

Cíl č. 1: Zjistit, jak se ženy vyrovnávají psychicky s nechtěným těhotenstvím



Cíl č. 2: Zjistit z jakého důvodu ženy nejčastěji interrupci podstupují

1.3 Pracovní hypotézy Pro tuto bakalářskou práci bylo vytvořeno šest hypotéz. Hypotéza č. 1 Ženy po interrupci se s touto skutečností vyrovnávají lépe, jak ženy po spontánním potratu. Hypotéza č. 2 U některých žen se po potratu, nebo interrupci projevily rysy postaobrtivního syndromu. Hypotéza č. 3 Většinu žen po interrupci, nebo potratu partner podpořil. Hypotéza č. 4 Ženy, které po potratu, nebo interrupci časně otěhotněly, se s touto skutečností vyrovnaly lépe. Hypotéza č. 5 Ženy, které otěhotněly po spontánním potratu si těhotenství váží více než ženy, které si prošly nechtěným těhotenstvím. Hypotéza č. 6 Nejčastější příčinou rozhodnutí se pro interrupci je strach, že žena nedokáže dítě zajistit.

10

2 Teoretická část 2.1 Vysvětlení pojmu potrat a interrupce V této problematice je nutné vědět, jaký je rozdíl mezi pojmem potrat a interrupce. Většinou se používá souhrnně pro veškerou tuto problematiku pojem potrat, ať už byl jakýkoliv. Proto se v této části pokusím vysvětlit rozdíly.

2.1.1 Potrat Přesná definice potratu je dána dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 v § 4: „Potratem se rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž: 

plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů



plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu



z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice.

Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství

provedené

podle

zvláštních

předpisů.“

(Právní

předpisy.

www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1988/011988/Sb_011988_------_.php, staženo duben 2013). V knize MUDr. Dagmar Pohunkové s názvem Úcta k životu: Život nenarozený se píše, že v případě porodů se jedná o ukončení těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu, což znamená, že plod musí být schopný mimoděložního života. Přitom se vyvozovalo, že plod dosahuje životaschopnosti ve 28. týdnu těhotenství s hmotností 1000 g. Tato dedukce vycházela ze zkušeností, že děti, které mají menší hmotnost, mají také menší naději na přežití. Tato lékařka si však stála za tím, že mohou přežít děti i s menší hmotností, než je 1000 g a také věřila v to, že díky zdokonalování lékařské péče o novorozence se počet těchto dětí ještě zvýší. Definice potratu, která je zmíněna výše se díky těmto důvodům a zkušenostem mohla pozměnit a to snížením horní hranice potratu z 28 na 20 týdnů staří těhotenství, nebo 500 g hmotnosti. Daná definice potratu se ale nezměnila, protože právní ani praktické důvody nemohly být v České republice a ve spoustě jiných zemí přijaty (Pohunková, 1991).

11

2.1.2 Umělé ukončení těhotenství (interrupce) Není výjimka, když si lidé spojují pojem potrat a interrupce. Je ale jasné že jsou to naprosto rozdílné termíny, jelikož interrupcí se považuje umělé přerušení těhotenství, zatímco samotným potratem může být například potrat samovolný. Proti danému slovu „přerušení“ byly slyšeny nesouhlasné hlasy, které poukazovaly na to, že se vlastně jedná o umělé „ukončení“. Tyto hlasy říkají, že umělým ukončením je také například porod císařským řezem v daném porodním termínu. Jazykopisci tedy ve slově „přerušení“ nachází konec nějakého stavu nebo činnosti (Bohatová, 2000). Ženy se rozhodnou ukončit těhotenství z různých důvodů a to například společenských, ekonomických, zachování zdraví a prevence před narozením dítěte s VVV1. Pan profesor Roztočil rozdělil potraty na terapeutické, které se provádí, jakmile je ohroženo zdraví ženy, nebo potrat selektivní, který se provádí, pokud si ho žena přeje (Leifer, 2004). Umělé ukončení těhotenství se dělí do několika skupin právě podle stáří plodu. Do ukončeného 12 týdne gravidity lze těhotenství ukončit bez udání důvodů. Nad touto hranicí je možné těhotenství ukončit jak jsem psala výše, jen je-li ohrožen život ženy, nebo bylo prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života (Bahounek, 2007). Hranice 24 týdnů pro interrupci je stanovena především při zjištění genetické vady plodu (Slezáková, 2011).

2.1.3 Mimoděložní těhotenství (ektopické) K tomuto těhotenství dochází, když se oplodněné vajíčko uhnízdí mimo děložní dutinu. V 95% dojde k uhnízdění ve vejcovodu, dále pak ve vaječníku, nebo v peritoneu a ve střevních kličkách. Ektopické těhotenství je většinou zapříčiněno infekcemi, vrozenými vadami, záněty, srůsty a endometriózou (Leifer, 2004).

2.2 Spontánní potrat Samovolně nebo spontánně. Tyto slova znamenají pro ženu strach a úzkost. Je to něco co si během těhotenství většinou nikdo nepřeje, jelikož je bohužel častým pravidlem, že

1

VVV – vrozená vývojová vada

12

pokud žena potratí jednou, je velmi pravděpodobné, že její další těhotenství je okamžitě řazené do kategorie nefyziologické - rizikové těhotenství. Definice spontánního potratu zní podle MUDr. Pavla Dráče takto: „Spontánní potrat je předčasné ukončení těhotenství samovolným vypuzením plodového vejce, které je neschopné dalšího intrauterinního vývoje, nebo samovolným vypuzením mrtvého embrya či fetu do 28. týdne těhotenství. “ (Dráč, 1977, str. 11) Spontánní potraty se u nás pohybují okolo 15%, což je poměrně vysoké číslo. Znamená to, že u nás ročně potratí asi 500 infertilních2 žen (Štembera, 1979). Většinou ke spontánnímu potratu dojde, aniž by o tom žena věděla, což znamená, že ve skutečnosti mohou mít spontánní potraty ještě vyšší procento.

2.2.1 Rozdělení spontánních potratů Spontánní potraty můžeme rozdělit do několika skupin. Na raný spontánní potrat, což znamená samovolné ukončení těhotenství do 12. týdne gravidity. Do tohoto týdne většinou nastává 85% všech spontánních potratů. V I. trimestru jsou potraty mnohem častější než ve II. trimestru, kdy může nastat buď vypuzení živého plodu s hmotností méně jak 500 g, a který nepřežije 24 hodin, nebo mrtvého plodu, který má hmotnost méně než 1000 gramů. (Slezáková, 2011; Dráč, 1977). Další rozdělení zní dle Glorie Leifer a samozřejmě i jiných odborníků takto: 

Hrozící potrat (abortus imminens) – žena má intermitentní lehké krvácení („špinění“). Děložní hrdlo je ještě uzavřené, což znamená, že těhotenství lze ještě zachránit podáním tokolytik3, ale i tak až 50% žen hrozí potrat. Doporučujeme přísný klid na lůžku.



Počínající potrat (abortus incipiens) – žena krvácí silněji a má silné bolesti v podbřišku - kontrakce4, děložní hrdlo se rozevírá a plodové blány mohou prasknout. Většinou už je tento stav nezvratný a přechází v probíhající potrat.



Probíhající potrat (abortus in cursu) – kontrakce jsou pravidelné, děložní hrdlo je otevřené a plodové vejce vychází z dělohy.

2

Infertilní – neplodná žena ve věku od 15 do 45 let, která je neschopná donosit dítě. Opakem je fertilní – plodná žena 3 Tokolytika – omezení, nebo zastavení děložní činnosti 4 Kontrakce – stahy děložní

13



Neúplný potrat (abortus incompletus) – odchází plodová voda a plod je také vypuzený, ale placenta s blanami a pupečníkem zůstává v dutině děložní.



Úplný potrat (abortus completus) – vypuzení celého plodového vejce.



Zmlklý (missed abortion) – plod odumře a zůstává v děloze po dobu několika týdnů. Tento potrat se většinou řeší vyčkáním na samovolné vypuzení plodového vejce, a pokud se tak nestane, mohou nastat komplikace typu infekcí a následným zánětem dělohy. Dále může nastat porucha srážení krve. Tento problém se pak řeší podáním prostaglandinů, nebo kyretáží a vakuovým sáním.



Rekurentní – habituální (abortus habitualis) – znamená dva a více po sobě jdoucích spontánních potratů, ale mohou být také rozmístěné mezi probíhající fyziologické gravidity. Habituální potrácení je problematika sama o sobě, jelikož ji většinou doprovází více příčin najednou. Ženy, které potratí dvakrát samovolně, jsou řazeny do skupiny infertilních žen, což znamená, že nejsou schopny donosit plod, nebo porodit životaschopné dítě. Mluvíme tedy o potrácivosti (infertilitas). V naší populaci infertilní ženy tvoří až 4 %.



Zbytky po potratu (residua post partum) – jedná se o problém, kdy po porodu placenty zůstane jeden nebo i více kotyledonů5 na stěně dělohy. Z toho důvodu je nutné provést digitální6, nebo instrumentální revizi dutiny děložní.

(Leifer, 2004; Dráč, 1977; Ulčová-Gallová, 2006).

2.2.2 Faktory ovlivňující spontánní potrat Faktorů, které ovlivňují vznik spontánního potratu je spoustu. Většina (až polovina) spontánních potratů je ze strany plodu. Mateřské příčiny spontánního potratu jsou okolo 15 – 20 % ( Samovolný potrat. www.porodnice.cz, staženo duben 2013). Dle Zdeňka Štembery zní příčiny a faktory, které ovlivňují vznik spontánního potratu takto: Celkové vlivy mateřského organismu a onemocnění matky

5 6



Genetické faktory – chromozomální aberace (Downův syndrom)



Psychogenní faktory – chápáno jako následek předchozí potrácení

Kotyledon – část placenty Digitální - ruční

14



Latentní infekce – nejčastější příčinou infekcí, které zapříčiní í samovolný potrat je toxoplasmosa, celkově infekce působí jak na placentu, tak na plod hematogenní cestou



Latentní diabetes – u diabetiček je až 3x větší riziko hrozícího potratu



Endokrionaptie – porucha funkce štítné žlázy



Gynekologické faktory – regulační mechanismy menstruačního cyklu, patologické stavy dělohy a v neposlední řadě příčiny inkompetence7 hrdla děložního, endometrióza



Asymptomatická bakteriurie – bakteriurie bez symptomů a nálezů



Hemokoagulační faktory – porucha srážení krve, těhotenská anemie



Imunologické faktory – inkompatibilita ABO



Porucha spermiogeneze8



Porucha výživy – hladovění, avitaminózy

(Štembera, 1979) 

Endometrióza – toto onemocnění je tématem samo o sobě, ale patří také mezi příčinu samovolného potrácení. Je to onemocnění, kdy se objevují endometriální žlázky a stromata9 mimo děložní dutinu. Zevní endometriózu nacházíme ve vejcovodech, na vaječníku, děložních vazech, ve slizniční přepážce mezi konečníkem a pochvou a na pánevní pobřišnici (Ulčová-Gallová, 2006).

Vnější vlivy Mezi vnější vlivy, které působí negativně jak na plod, tak na matku je například škodlivé působení léků a hlavně cytostatika, steroidní hormony, hormonální antikoncepce a prostaglandiny. Dále nemá dobrý vliv ani kouření a veškeré fyzikální vlivy jako ultrazvukové vlny a ionizační záření. Fyzické trauma jako například těžká práce, úraz a následná gynekologická operace, nebo koitus, také působí negativně na další těhotenství. Je třeba se chránit také před škodlivými vlivy v pracovním prostředí (Dráč, 1977).

7

Inkompetence – nedostatečnost hrdla děložního Spermiogeneze – tvorba spermií 9 Stromata – vazivová tkáň, která podepírá, nebo vystýlá prostor 8

15

2.3 Nechtěné těhotenství Bavíme-li se o interrupci, znamená to také, že se žena rozhodla ze své vlastní vůle. Rozhodla se tedy, že nechce mít nechtěné dítě. Pokud tedy dojde k nechtěnému otěhotnění, ženu čeká velmi nelehký úkol se rozhodnout, jestli bude v těhotenství pokračovat, nebo jej ukončí. Je zde otázka, jestli by nemělo být každé dítě chtěné. Ano mělo, ale…nutné říci, že nechtěné děti jsou nakonec stejně milovány jako ty, které byly plánované. Barbara a John Willke ve své knize píší: „ Buďte upřímní. V prvních několika týdnech, nebo

měsících

byla

všechna

vaše

těhotenství

skutečně

„chtěná“?.“

(Willke, 1993, str. 147) Tuto otázku je třeba si položit před tím, než se žena rozhodne pro potrat a měla by přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby si dítě nechala. Nakonec by bylo hluboce milované. Ale další otázkou je spoustu faktorů, které ženy ovlivňují v rozhodnutí. Jsou to faktory věku ať už pod 20 let, nebo věk ženy nad 35 let. Další otázkou je zážitek z předchozího spontánního potratu, nebo porodu mrtvého plodu, nebo zamyšlení nad sociální a ekonomickou situací v rodině. Ženy závislé na alkoholu, nebo ženy užívající drogy pokud otěhotní, mají také velmi těžké rozhodnutí. Ale bohužel ne vždy si tyto ženy připustí to, že by jejich dítě mohlo mít těžké následky do života (Ratislavová, 2008). Všechny tyto faktory nutí ženu přemýšlet nad tím, jestli by bylo těhotenství fyziologické a už jen toto přemýšlení dělá z dítěte nechtěné dítě, které jak jsem psala výše, bývá nakonec dítě chtěné. Samozřejmě pokud je vše v pořádku a tyto ohrožující faktory nezaviní vadu plodu, nebo těžké poškození matky. „Počáteční pocity týkající se těhotenství jsou předpovědí toho, co bude matka v budoucnosti cítit ke svému dítěti, jen ve velmi omezené míře“. (Willke, 1993, str. 148)

2.3.1 Hnutí a pomoc Pokud žena neví jak se rozhodnout, je třeba jí říci o hnutích, které by jí měly pomoci v těžkém rozhodování. 2.3.1.1 Pro choice – skupina pro potrat Tato skupina je zkrátka zastáncem práva na interrupci. Jejich názory na interrupci jsou od skupiny „pro life“ velmi odlišné. Zastávají názor pro interrupci z jakýchkoliv 16

důvodů. Jejich hlavním argumentem je, že embryo nemůžeme považovat za jedince, který je schopen samostatného života mimo tělo matky. Tvrdí, že dokud mozek neexistuje, nebo funguje jednoduše, jde pouze o část těla matky a ne o lidskou bytost. Dále tvrdí, že nechtějí aby nový život byl přiveden do špatných podmínek. V české republice jsou tyto skupiny zastoupeny „Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu“ (Interrupce: Pro choice. www. www.cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce#Prochoice.cz, staženo duben 2013). 2.3.1.2 Pro life – skupina pro život Každé dítě, chtěné dítě. (Willke, 1993, str. 145) Což je známý slogan tohoto hnutí. Tento slogan je považován spíše za cíl, kterého jde velmi těžko dosáhnout. Hnutí pro život má další heslo, které zní: „adopcí mu dáte šanci“, které platí pro ženy, které na potrat jít nechtějí, ale rozhodnou se pro adopci. Hnutí pro život je občanským sdružením v české republice, které má za cíl obnovit důstojnost a nedotknutelnost každého člověka od početí až po smrt. Hlavně se snaží o uznání jeho právní ochrany. Jejich cílem je doslova zákaz zabíjení dětí před narozením, snaží se obnovit vědomí důstojnosti všech lidí, i nemocných a lidí, kteří mají tělesné postižení. Dalším cílem je obnova smyslu důstojnosti lidské sexuality a podpora rodiny, která byla založena na manželství a lásce (Hnnuti pro život ČR: O co usilujeme. www.prolife.cz, staženo duben 2013).

2.3.2 Kontracepce Aby ženy nemusely řešit nechtěné těhotenství, je lepší tomu předcházet kontracepcí. Tento pojem užívá také WHO, ale v České republice je známý spíše jako antikoncepce. Díky tomu došlo od roku 1988 k velkému poklesu potratů až o 75%. Toto snížení počtu interrupcí a velké zvýšení žen, které kontracepci užívají, je velkým úspěchem a přímo se mluví o kontracepční revoluci. v České republice (Bahounek, 2007). „Česká republika tak úspěšně plní program vytyčený WHO v roce 1991 „From abortion to contraception.“. Cílem je dosáhnout toho, aby interrupce byla pouze pojistkou při selhání kontracepce, anebo když žena otěhotní násilným trestným činem.“ (Bahounek, 2007,str. 17)

17

2.4 Požadavky k interrupci Naše země patří k těm, které mají liberální potratový zákon, což umožňuje každé ženě se svobodně rozhodnout (Bohatová, 2000). Ženy tedy chodí k ženskému lékaři se svým jasným rozhodnutím a ten musí sepsat se ženou úřední formulář, kde žena svým podpisem potvrdí, že žádá o ukončení těhotenství a že byla poučena o rizicích a kontracepci. Podle platného zákona č. 66/1986 Sb. může žena požádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne těhotenství je možné provést potrat z genetických důvodů. Je-li ohrožen život matky nebo je prokázáno těžké poškození nenarozeného dítěte nebo nenarozené dítě je neschopno života, je povoleno potrat provést kdykoli během celých devíti měsíců těhotenství (Právní předpisy. www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1986/066986/Sb_066986_------_.php, staženo duben 2013). Dále je nutné, aby žena šla na další interrupci nejdříve po 6 měsících od předchozí interrupce. Lékař má také povinnost hlásit pohlavní zneužití, pokud chce na interrupci dívka mladší 15 let. Ženy, kterým nebylo 16 let, musí mít souhlas zákonného zástupce. Je-li ženě od 16 do 18 let, zdravotnické zařízení vyrozumí zákonného zástupce o provedeném potratu (Bahounek, 2007). Bohatová (2000, str. 18) tvrdí, že toto opatření podle jejího názoru ztrácí smysluplnost, protože ze své vlastní zkušenosti ví, že doporučené dopisy se k rodičům někdy ani nedostanou, ale říká, že možná je to tak i lepší. Interrupce je výkon, který je placený, ale výjimkou jsou ženy, které na interrupci jdou ze zdravotních důvodů. V tomto případě je vše placeno zdravotní pojišťovnou.

2.5 Průběh a metody ukončení těhotenství Interrupce jsou prováděny různými metodami, proto je důležité znát rozdíly mezi těmito pojmy. Problematika se liší dle délky těhotenství a stavu jak ženy, tak plodu.

2.5.1 Miniinterrupce Nejčastější metoda umělého přerušení těhotenství - miniinterrupce se provádí nejpozději do ukončení 8. týdne těhotenství. Je nutno říci, že čím dříve se žena pro umělé ukončení těhotenství rozhodne, tím je pro ni bezpečnější. U žen, které ještě nerodily, je důležité, 18

aby délka těhotenství nepřesáhla 45 dnů a ženy které již rodily, by nemělo těhotenství přesáhnout 55 dnů (Bahnounek, 2007). Zákrok se často provádí ambulantně, říká se mu také semiambulantní, ale také v denních stacionářích, jelikož se většinou provádí v místním znecitlivění, ale většina žen si přeje analgosedaci. Výkon je prováděn vakuumaspirací, což znamená, že plodové vejce je spolu s těhotensky změněnou děložní sliznicí pomocí podtlaku odsáto z dutiny děložní (Bahounek, 2007). „Používané sací zařízení má 29x větší sílu než běžný domácí vysavač.“ (Willke, 1993, str. 95) V době do 8. týdne těhotenství většinou není nutno dilatovat10, jelikož při práci s odsávací kanylou a malou kyretou jde o zákrok, který je šetrný (Bohatová, 2000). Používají se plastické elektrické pumpy o malém průměru, kde lékař kontroluje průhlednou kanylou odsávaný obsah dutiny děložní. Kanylou otáčí a pohybuje ke dnu děložnímu a následně k hrdlu děložnímu. Tupou kyretou se kontroluje vyprázdnění dělohy (Bahounek, 2007).

2.5.2 Interrupce Interrupce se provádí od 8. do 12. týdne těhotenství v celkové anestezii. Toto těhotenství se ukončuje metodou dilatací hrdla děložního dle délky těhotenství a následným vyprázdněním dělohy kyretou, která je tupá. Dilatovat je také možné šetrnější metodou a to pomocí bobtnajících tyčinek nazývaných laminarie, které se zavádí do děložního hrdla večer před plánovaným výkonem (Bahounek, 2007). Tento výkon začíná nejprve odsátím plodové vody. Po 9. týdnu těhotenství se používají také potratové kleště11 na vybavení plodového vejce. Kleště se používají proto, že kosti plodu už jsou zvápenatělé a musí se rozdrtit, aby mohly být po částech vyjmuty z dělohy (Willke, 1993) Po vyprázdnění dutiny děložní lékař provede kyretou kontrolu úplného vyprázdnění dělohy (Bahounek, 2007).

10

Rozšíření děložního hrdla pomocí různých dilatátorů, například Hegarův dilatátor, což jsou kovové tyčinky s oble zakulaceným hrotem po půl milimetru zvětšujícím se průměru (Bahnounek, 2007, str. 10). 11 Potratové kleště jsou považovány za nebezpečný nástroj a měl by je používat pouze zkušený lékař, jelikož může dojít k závažným poraněním dělohy, ale také k protrhnutí dutiny břišní a poranění břišních orgánů (Bahnounek, 2007, str. 12).

19

2.5.3 RU-486 (Mifepristone, Mifegyne) Tato potratová tableta, je známá také pod názvem Mifepristone, nebo Mifegyne. Jde o antiprogestreon a antiglukokortokoid. Je velmi řešené téma nejen v České republice. Řešené téma proto, že po celém světě se podepisují proti této tabletě petice z důvodů nepříznivých účinků pro ženu. Proto se v některých zemích může používat pouze za stálého pozorování v nemocničním zařízení, a sice v Rusku a Brazílii. V některých zemích si ho ženy mohou koupit v lékárně na předpis a s průběhem potratu se zkrátka poperou v domácím prostředí sami. To platí pro zemi, ve které tableta vznikla a to Francie ve firmě Roussel-Uclaf. Dále je povoleno použití v Číně, USA, Velké Británii a Švédsku. V České republice použití této tablety povoleno není i přesto, že tableta byla schválena WHO12. Mechanismus této tablety spočívá v tom, že se absolutně přeruší činnost žlutého tělíska vaječníku a to vede k přerušení výživy zárodku v děloze. Jedna z nevýhod je, že tableta z 80% funguje jen u žen do 42. dne těhotenství (Bohatová, 2000). Tableta může účinkovat také na vyšší graviditu a to do 49. dne těhotenství s přidáním dávky prostaglandinů13 na vypuzení zárodku. Jde o to, že jde o potrat úplný, který vypadá jako silnější menstruace a proto se nemusí provádět žádná další kontrola jako například výškrab dutiny děložní kyretou. (Bohatová, 2000).

2.6 Potraty od 12. týdne těhotenství Jedná se o ukončení těhotenství ve II. nebo III. trimestru. Tato těhotenství je možné ukončit, jen když je ohrožen život ženy, nebo bylo prokázáno těžké poškození plodu, nebo že plod je neschopen života. Jde-li o genetické důvody, těhotenství lze ukončit nejpozději do 24. týdne těhotenství. Toto omezení je dáno velkým rizikem poškození zdraví ženy až smrti, která interrupci v takto vysokém stupni doprovází (Bahounek, 2007).

12 13

Who – World humanic organization – Světová zdravotnická organizace. Prostaglaniny – přípravek vyvolávající děložní stahy

20

2.6.1 Indukce k porodu Indukce k porodu se provádí jak u těhotenství, která jsou fyziologická, tak i u této problematiky potratů s tím rozdílem, že žena rodí mrtvý plod. Právě proto by se ženy s tímto problémem měly obracet na perinatologická centra, kde se na tuto problematiku soustředí. „Indukce porodu mrtvého plodu zpravidla probíhá snadněji a rychleji než indukce porodu s živým plodem.“ (Hájek, 2004, str. 375) Ale i přes tento fakt je to pro ženu z pohledu psychologie velmi špatný zážitek. Proto při nástupu pravidelných děložních stahů podáváme epidurální analgezii, nebo menší dávky opiátů. Technika provedení spočívá v tom, že se nejprve připraví děložní hrdlo aplikací prostaglandinu E2 ve formě gelu (Prepidil 0,5 mg), nebo použijeme nejčastěji používané tablety (Prostin E2 0,5 – 3 mg), které aplikujeme po 6-8 hodinách. Když je hrdlo nezralé a nepřipravené, tak použijeme intracervikální laminarie (Dilapan), které jsou vhodnější při menší prostupnosti děložního hrdla. Pro urychlení potratu se ve vhodnou chvílí provede dirupce14 vaku blan. Po následné dirupci se pokračuje aplikací infuze s 2 j. oxytocinu15. Dále se vyčká na porod plodu a placenty. Následuje kontrola v poševních zrcadlech a instrumentální revize dutiny děložní (Bahounek, 2007; Hájek, 2004).

2.6.2 Infuze do plodového vaku Tato metoda se požívá u těhotenství starší 16. týdnů. Potrat se vyvolává zavedením různých tekutin do plodového vaku. Do těchto tekutin patří hypertonický solný roztok, hypertonická glukóza, močovina a prostaglandiny. Dlouhou jehlou se pronikne do břišní stěny a do plodového vaku dítěte, vstříkne se daný koncentrovaný roztok. Dítě jej vdechne a polyká. Nutno dodat, že křeče, chvění a zvracení plodu trvá déle než hodinu. Příčinou smrti je tedy hypernantremie16, při čemž dojde k rozšíření cév, otokům, překrvení, krvácení, šoku a následné smrti. Děti se přirovnávají k červeným jablíčkům, protože koncentrát spálí a sloupne vnější vrstvu kůže (Willke, 1993).

14

Dirupce – protžení Oxytocin – hormon, který vyvolává stahy dělohy 16 Hypernatremie – vysoká hladina sodíku v krvi 15

21

2.6.3 Hysterotomie (sectio minor) Další metodou, která se používá u vyšších stádií těhotenství je hysterotomie17. Provádí se, když je plod větší a není možné porod indukovat k tomu, aby plod prošel hrdlem děložním. Je známa také pod názvem sectio minor18. Je ale nutno říci, že u nás se již prakticky neprovádí. „Chirurgicky se otevře břicho matky a stejně i děloha. Dítě se vyjme i s plodovým lůžkem a odloží se – nechá se zemřít. Jeden potratář vyjmul z dělohy dítě, které dýchalo, pokoušelo se křičet a hýbalo ručičkama a nožičkama. Potratář hodil na hlavičku dítěte plodové lůžko a dítě udusil. Jiní potratáři utopili dítě v kbelíku vody. A ještě jiní přetnuli pupeční šňůru dítěte ještě když bylo v děloze. Tím zbavili dítě kyslíku. Potratář čeká asi 5 minut než dítě zemře udušením a pak vyjme tento „produkt těhotenství“ – jak on nazývá maličkého chlapečka či holčičku.“ (Willke, 1993, str. 100)

2.6.4 Vícečetné těhotenství a potraty Zákrok, který se nazývá regulace počtu plodů, se provádí většinou při oplodnění metodou IVF19. Samozřejmě může dojít i k oplodnění přirozenou cestou. Jde o zákrok, který, se provádí do 12. týdne těhotenství. Čím větší počet plodů v děloze, tím se zkracuje délka trvání těhotenství a tím zvýšené je i riziko předčasného porodu. Jde o metodu, kdy se přes břicho matky aplikuje dlouho jedlou přímo do srdce nežádoucího plodu silný koncentrát solného roztoku. Vše se provádí pod ultrazvukovou kontrolou. Odumřelý plod se během těhotenství postupně vstřebává. Je zde ale velké riziko potratu i druhého plodu (Naše porodnice: Redukce vícečetného těhotenství. www.naseporodnice.cz/redukce-vicecetneho-tehotenstvi.cz, staženo duben 2013). Ovšem větším problémem je například spontánní zánik jednoho z plodů, kdy dojde opět většinou ke vstřebání. Větším problémem proto, že je to zkrátka problém, který rodina nečekala. Dojde-li k pozdějšímu odúmrtí, tak už se jedná o syndrom mrtvého plodu u vícečetného těhotenství. Syndrom mizejícího dvojčete se objevuje až ve 20% vícečetného těhotenství. U monozygotních20 dvojčat je 50% riziko úmrtí druhého

17

Hysterotomie – chirurgické otevření – rozříznutí dělohy Sectio minor – latinky menší císařský řez 19 IVF – in vitro fertilization - umělé oplodnění 20 Monozygotní - jednovaječná 18

22

dvojčete, ale u dizygotních21 dvojčat, pokud nedojde například k tísni plodu, nebo se zhorší základní životní funkce, tak se musí těhotenství ukončit císařským řezem. (Hájek, 2004).

2.6.5 Metoda regulace menstruace Tato metoda není v České republice uznávaná, ale v některých státech velmi oblíbená. Jelikož je v některých zemích povolena, tak ji ženy pravidelně využívají každý měsíc místo menstruace s tím že je nebolestivá a mají jistotu, že opravdu nejsou těhotné. Metoda spočívá v odsátí dutiny děložní pod tlakem. Často se provádí bez potvrzení, že žena byla opravdu těhotná. Je nutné provést tuto metodu nejpozději do 14 dnů od vynechání menstruace (Bahounek, 2007).

2.7 Nežádoucí účinky a komplikace po potratu Nejčastější a nejzávažnější komplikací po umělém ukončení těhotenství je poranění děložního hrdla násilnou dilatací a s tím následná inkompetence a s ní spojené spontánní či habituální potraty (Štembera, 1979). Během potratu jsou ženy poučeny také o komplikacích, které se týkají anestezie, poranění dělohy, které může vést až k odstranění dělohy, nebo infekce a krvácení po zákroku. Tyto komplikace jsou ale vzhledem k vyspělé medicíně minimální. Dalším nežádoucím účinkem a velmi řešeným problémem je postaobrtivní syndrom, který k potratům a interrupcím jasně patří.

2.7.1 Postabortivní syndrom (PAS) Jak píše Luci Freedová ve své knize „Čas k uzdravení – naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu“ (dále jen PAS), jen z názvu lze poznat, že se jedná o syndrom, neboli stresovou reakci, zdůrazňuji některých žen, které si prošly potratem. Tyto ženy nejsou schopny dosáhnout vnitřního pokoje a vyrovnat se se ztrátou. Nástup veškerých příznaků může nastat i za několik let po prodělání potratu. Tento syndrom je také známý pod názvem se specifickou formou širší diagnózy a to „posttraumatická stresová porucha“ (PTSP) a stejně jako postabortivní syndrom je 21

Dizygotní – dvouvaječná

23

způsobena tím, že žena není sama schopna vyjádřit své pocity spojené s těhotenstvím a potratem (Freed, 2008). V knize „Proč pláčeš, Miriam “ autorka píše, že žena má tyto problémy, protože masivně potlačuje svůj prožitek. Dále ve své knize píše, že PAS se týká nejen žen, ale také mužů a veškerého zúčastněného zdravotnického personálu (Proč pláčeš, Miriam, 2000). PAS může nastat, jak jsem psala výše, v různě dlouhou dobou po potratu, ale i tak působí na ženu vždy stejně. Jedná se tedy o PAS po interrupci z genetických důvodů, a nebo potratu samovolném, či po úmrtí plodu in uterus22. 2.7.1.1 Interrupce z genetických důvodů a PAS V tomto případě jde o to, že se zachytí díky prenatální diagnostice určitá vývojová vada plodu. Proto je nutné včas zasáhnout, protože existuje velké nebezpečí jak pro matku, tak pro plod. Pro rodiče to tedy znamená silné trauma a velmi těžké rozhodování v otázce: „Nechat si dítě s genetickou vadou, nebo dítě donosit a smířit se s tím, že po porodu nejspíš zemře? „ Nebo podstoupit na umělé ukončení těhotenství. Problém je, že výsledky screeningu přichází v době, kdy již žena vnímá plod, který nosí pod srdcem jako součást, většinou cítí pohyby a ani si nepřipouští, že by něco mohlo být špatně. Většinou jde o chtěné dítě, které si žena přeje, proto je velkým problémem se rozhodnout. Je zde tedy otázka pro lékaře a porodní asistentky: „Co byste udělal/la vy? “ V tomto případě rodina čeká na vyjádření od lékaře, protože jsou v situaci a neví jak dál. Jakmile se žena rozhodne dítě donosit, i tak je velké procento, že dítě zemře intrauterinně, nebo žena potratí spontánně. Možná i díky tomu často necítí takovou vinu a lépe se s potratem vyrovnají. Problémem je, že žena může buď potrácet na porodním sále, nebo na pokoji s jinými těhotnými. V tomto případě je velmi nutná pomoc zdravotnického týmu, což je gynekolog, anesteziolog, genetik, pediatr a klinický psycholog. Velmi důležitá je i analgezie, pokud žena musí porodit mrtvý plod (Ratislavová, 2008). 2.7.1.2 Potrat a PAS Je samozřejmé, že i ženy, které potratily spontánně mohou trpět PAS. V tomto případě potrat většinou ženy berou tak, že to takto zařídila příroda a možná se s tím díky tomu 22

In uterus – v děloze

24

dokážou i lépe vyrovnat. Ale i tak je zde problém velké viny, lítosti, zklamání a nespravedlnosti. Ženy si často dávají vinu, že nejsou schopné donosit dítě a bojí se dalšího těhotenství. 

hrozící potrat – dominuje úzkost a obavy o těhotenství



běžící potrat – pocity bezmoci a potřeba obvinit někoho z okolí



opakované (habituální) potraty – vyšší úzkost, psychosexuální nezralost, labilita, pocity viny ve vztahu k sexualitě

(Ratislavová, 2008) Objevuje se i závist k ženám, které mají těhotenství fyziologické, nebo vozí kočárek po ulici. Samozřejmě se vše týká také partnera, který depresí také může trpět, ale ne tak intenzivně jako žena. Bohužel muži často vnímají pocity žen jako přehnané. Luci Freedová (2008, str 13) popisuje příběh dívky a chlapce: „Patty otevřela pusu, aby něco řekla, ale Bob ji přerušil, aby nemusel pořád dokola poslouchat to samé. Už jsem unavený z toho, jak o tom pořád mluvíme, a už mě nebaví, že máš pořád depresi. Musíš se přes to prostě dostat.„ Tak tento přístup není správný a proto často vzniká partnerský nesoulad. Ženy, které několikrát habituálně potratily se po úspěšném porodu chovají jako ženy, které měly těhotenství fyziologické. V těchto případech mají ženy pocity, že nejsou schopné donosit dítě a mají pocit viny vůči partnerovi a rodině. Následně se může rozvinout chronická deprese,ženy nechtějí prožít další těhotenství, ztrácí sebeúctu a jim klesá libido (Ratislavová, 2008). 2.7.1.3 Nechtěné těhotenství a PAS Možná, že by nikoho ani nenapadlo, že ženy, které nechtěně otěhotní, mohou trpět PAS, ale opak je pravdou. I tyto ženy mají těžké psychické problémy, ale většinou až po uplynutí určitě doby a prožitky mají podobné, nebo stejné jako ženy, které potratily spontánně, nebo na interrupci jít musely. Je studiemi dokázáno, že na nechtěné děti mají emoce matky negativní vliv. Tyto děti jsou po porodu kojeny kratší dobu, nebo nejsou kojeny vůbec, velmi často se objevovala nadváha kojenců. Celkově se tyto negativní vlivy projevují od narození až do konce života. Počínaje špatnými školními výsledky, poruchy v sociabilitě, schopnosti řešit problémy a schopnosti milovat. Ve vyšším věku se při zaměstnání objevuje více konfliktů a větší pravděpodobnost je také v tom, že se odsoudí k nepodmíněnému trestu, nebo se často stávají psychiatrickými pacienty (Ratislavová, 2008). 25

2.7.1.4 Porod mrtvého plodu Porod mrtvého plodu je pro ženu snad tou nejhorší zkušeností v životě. Odborná pomoc musí být ženě nabídnuta v časném období po ztrátě a následně po propuštění z nemocnice. Při zjištění je to pro ženu šok, kterému ze začátku nevěří a popírá tuto skutečnost. Smířit se jenom s tím že dítě už nebude, může trvat až dva týdny. Matka a otec dítěte se snaží najít příčinu smrti a vinu dávají nejen sobě a personálu, ale také bohu. Průběh porodu se musí žene podrobně vysvětlit a samozřejmě vše se soucitem a pochopením. Nutné je získat si od ženy důvěru aby se od nás neizolovala. Rozloučení s miminkem je akt, který by měl po potratu následovat, aby měli oba rodiče proč truchlit a aby jim opravdu došlo, že se tato skutečnost opravdu stala. Porodní asistentka musí dodat rodičům odvahu, aby své dítě viděli a rozloučili se s ním. Bez truchlení po někom koho jsme nikdy neviděli, to opravdu nejde. V období po porodu mrtvého plodu rodiče prožívají až halucinogenní myšlenky na dítě doprovázené zoufalstvím a pláčem. Musí se vyrovnat s „pocitem prázdné náruče“. Proto se velmi často izolují od ostatních šťastných rodin a stěhují se. Nejhorším obdobím bývá pro ženu den smrti, 6 týdnů po narození, 6 měsíců po narození, protože údaje o smrti dítěte jsou známy a postupně klesá podpora od okolí. Psychologický terapeut musí být pro ženu, ale také pro otce, oporou. Truchlením si prochází ve velké míře také otec, který je brán jako silný muž, ochránce, zajistitel, ale dochází zde ke konfliktu rolí a muž se do sebe stáhne a snaží se se situací vyrovnat po svém. Sourozenci si často dávají vinu, že dítě nechali „zmizet“ a kladou vinu sobě, nerozumí situaci (Ratislavová, 2008).

2.7.2 Kdy otěhotnět po potratu To je otázka kterou si žena klade, jakmile si uvědomí, že opravdu o dítě přišla. Z psychologického hlediska je ale třeba aby se žena nejprve vyrovnala se ztrátou dítěte, které musela porodit mrtvé. Pro ženu je to ale vysvobození a pocit, že dokáže dítě donosit, ale dítě které, následuje po dítěti, které se z jejího života vytratilo jak blesk z čistého nebe, to není do života pozitivní začátek. Protože se mohou objevit u ženy těžké deprese. Očekávané dítě by nemělo být náhradou za zemřelé dítě. Také může nastat situace, že „náhradní“ dítě nežije podle vysněných představ rodičů a může stát terčem jejich nevyhnané zlosti (Ratislavová, 2008). 26

2.7.3 Psychologické reakce a pocity ženy během potratu Nyní budou popsány reakce ženy od začátku tohoto nepříjemného procesu do konce. Jakmile žena zjistí, že je těhotná, zaleží na ní, jak se rozhodne. Zkrátka nyní hrají hlavně roli pudy a city, které ovlivňují její myšlení. Pár na těhotenství reaguje buď pozitivně, nebo negativně. V tomto případě většinou negativně, proto se dostávají do krize a konfliktu. Konflikt ve smyslu, že žena neví na koho se obrátit při rozhodování. Jakmile nastane fáze rozhodnutí, po ní není nic jiného než podrobení se potratu. V této fázi jsou ženy mimo kontrolu a jsou ve smutné rezignaci, jsou v naprosté pasivitě. Potom se žena dostává do šoku a neví, jestli se to opravdu děje, nemůže tomu všemu uvěřit. V průběhu potratu žena vše vnímá velmi detailně a dostaví se naprosté otupení. Žena a všichni kdo se na potratu podílí, chce být sama a nechce o ničem s nikým mluvit, aby vzpomínky nepřivolávala. Potom se žena snaží o obnovení původního stavu. Snaží se dělat, jakoby se nic nestalo, schválně si zadává velké množství práce. Po určité době dojde ke zhroucení obranného systému, protože se do sebe žena uzavře, je sama, unavená, potkává šťastné rodiny, které jí připomínají dítě, a nebo znovu otěhotní. Po zhroucení se ženy stávají sklíčenými, znechucenými, morbidními a trpícími nespavostí. Mohou se vyskytovat děsivé sny, ztrácí se chuť k jídlu, objevují se stavy nekontrolovatelného pláče a spoustu dalších nepříjemných stavů mezi které patří také psychosomatické potíže, což je bolest hlavy, bolesti v podbřišku a průjem. Veškeré tyto pocity a příznaky PAS mohou trvat rok po ztrátě. Při zachycení všech těchto příznaků nastává již léčba (Proč pláčeš, Miriam, 2000).

2.7.4 Vyrovnání se s potratem Pokud si žena projde všemi pocity a příznaky PAS, většinou by tento průběh měl skončit smířením a vyrovnáním. Každá žena by měla vědět, že uzdravení nemá hladký průběh a vše se může pohybovat nahoru a dolů. Proto si myslím, že je důležité znát kroky, které vedou k uzdravení po potratu, ať už proběhl jakkoliv. Jakkoliv protože vždy je to ztráta života ať už vysněného nebo neplánovaného miminka. 

Prvním krokem je vždy problém ten, že je klientka uzavřená do sebe a není schopná se s problémem vyrovnat. Jak píše Mgr. Ingberg Oberdová v knize „Dala jsem jí jméno Nadine“ říká, že první pomoc spočívá v trpělivosti a v upřímném vyslechnutí, v projevení soucitu a jemnocitu. Její názor na léčbu je takový, že dovolíme klientce plakat, opatrně se jí ptám, ale nic nevnucuji 27

a snažím se o to, abych si získala důvěru. Začátkem ozdravovacího procesu je také vystoupení z temnot a dokázat žít s pravdou a se ztrátou. 

Druhým krokem je vyjádření smutku, poznání smutku, který v sobě žena má a které má spojeny s potratem. Tím že se žena vypláče a vyjmenuje si ztráty, které důsledkem potratu utrpěla, by měla otevřít dveře přítomnosti a konečně začít žít (Lamplmair,2005).



Dalším krokem je přestat používat neúčelné jednání, které ženu na chvíli donutí přestat myslet na potrat.



Tím že stud ženu utlačuje v žití a v procesu uzdravování je způsobeno, že žena se stydí sama za sebe, myslí si že nemá hodnotu, že je špatná. Měla by si tedy uvědomit, že v rozhodování o potratu není sama



Dalším krokem je dokázat pracovat s hněvem, který v sobě žena dusí, měla by se tedy naučit hněv ovládat tak aby nevybuchla a odkrýt veškerou bolest.



Měla by se snažit nepodléhat depresi, ale naučit se sní zacházet, protože dlouhodobá deprese ženě brání v produktivním životě a bere jí veškerou energii.



Žena by se měla naučit najít svobodu v odpuštění. Nejen odpustit sobě, ale také lidem, kteří ji v rozhodování pomohli. Jedině tak může vejít do nového života.



Dalším krokem je dát dítěti jméno, protože se pro ženu stane konkrétním problémem, který je uchopitelný. Rodina by měla zařídit symbolický hrob, který může v období „narozenin“ oplakávat.



V poslední řadě je smíření, které už vede ženu v dalším životě samo, protože mohla díky předchozím kroku oplakat nenarozené dítě, vypustit hněv a odpustit, může tak získat kontrolu nad svým životem

(Lamplmair, 2005; Freed, 1996). Všechny tyto kroky k uzdravení probíhají tak jak to žena cítí. Znamená to, že ne vždy probíhají tak jak jsou zde postupně uvedeny. Záleží na typu osobnosti, protože každý se ze smutku a jiných pocitů dostává buď zvolna, nebo naopak rychle.

28

2.8 Biologický vývoj dítěte Je zde otázka, jak lidé vnímají vývoj jedince. Důležité je, rozpoznat rozdíly mezi oplodněným vajíčkem, embryem, plodem, dítětem a lidskou bytostí (Bohatová, 2000, str. 23). Vzhledem k tomu, že k potratu může dojít v jakémkoliv týdnu, nebo se žena rozhodne pro potrat, měla by vědět, v jakém stádiu vývoje je embryo, nebo plod aby si dokázala představit jak v období, kdy se žena rozhoduje potrat, plod vypadá.

Oplození 

Oplození – do vajíčka vnikne spermie a spojením jader vniká nová buňka, která obsahuje všechny potřebné informace pro každý detail lidského vývoje.

Embryonální stádium 

První měsíc – vajíčko, které bylo oplodněné (zygota) se během 24 hodin rozdělí a dělí. Další dělení probíhá v intervalech několik hodin po sobě. Embryo je prozatím bráno jako malá skupina buněk a postupně putuje vejcovodem k děloze, kde dojde k implantaci a následné nidaci. Děložní sliznice se připravuje k uhnízdění embrya. Než oplodněné vajíčko doputuje do dělohy, trvá to 7-8 dní a v té době ho tvoří 100 buněk. Od 20. dne jsou tvořeny základy mozku, míchy a nervových uzlin. Srdce začíná fungovat 20.-21. den. Postupně se vytváří základy obratlů, lebečních kostí, svalů a začínají se rýsovat základy očí, uší, nohou a rukou.



Druhý měsíc – 40. den vývoje jsou viditelné prsty a je možné zaznamenat mozkové vlny. Začínají se formovat zuby a čelisti. Koncem měsíce začínají fungovat ledviny, žaludek a vytváří žaludeční šťáva. „Plod“ se začíná říkat v osmém týdnu těhotenství.

Fetální stádium 

Třetí měsíc – na prstech jsou již také otisky prstů. Začínají srůstat oční víčka, která chrání plod před světlem. Znovu se otevírají až kolem 7. měsíce. Plod spí a budí se a pohybuje se, protože má ještě dost prostoru v děloze. Dokáže sevřít

29

ruku v pěst. Polyká a vdechuje amniovou tekutinu. Koncem 12. týdne fungují všechny orgánové systémy. 

Čtvrtý měsíc – v 16. týdnu měří dítě asi 14 centimetrů a váží okolo 200 gramů. Dítě slyší. Pupečníkem je k dítěti přepraveno denně 284 litrů krve. Matka začíná cítit pohyby dítěte, protože vyplnilo celou dutinu děložní.



Pátý měsíc – v pátém měsíci již uplynula polovina těhotenství. Dítě měří 19 – 20 centimetrů a váží okolo 450 gramů. Dítě reaguje na zvuk. Od tohoto měsíce je možné přežití dítěte díky rozvíjející se medicíně.



Šestý a sedmý měsíc – koncem 24. týdne fungují potní a mazové žlázky. Kůži chrání jemný povlak „mázek“. Mozek má tolik buněk, kolik jich bude mít i během porodu. Dítě rozezná matčin hlas a reaguje na něj. Má vyvinuté základní smysly – zrak, sluch, hmat a chuť.



.Osmý měsíc – v tomto měsíci ze začíná ukládat podkožní tuk jako izolace a zásoba energie.



Devátý měsíc – koncem tohoto měsíce je dítě připraveno k porodu. Porod navozují signály řízené mozkem. Srdce v tuto dobu přečerpá až 1136 litrů krve.

(Proč pláčeš, Miriam, 2000)

30

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro výzkumnou část jsem si zvolila metodu kvalitativního výzkumu s narativním rozhovorem. Tato metoda byla zvolena z důvodu lepšího porozumění problému a přímého kontaktu s informantkami hlavně z hlediska etiky, protože vzhledem ke zvolenému tématu se jedná o citlivý problém. Charakteristika kvalitativního výzkumu zní dle Anselema Strausse a Juliette Corbinové takto: „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur, nebo jiných způsobů kvantifikace. Může to být výzkum týkající se života lidí, příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských hnutí nebo vzájemných vztahů.“ (Strauss, 1999, str. 10). Cíl kvalitativního výzkumu je tedy snažit se porozumět událostem a lidem, které se ve jejich životě udály. Nejlepším nástrojem výzkumu je tedy vlastní úsudek a zkušenosti výzkumníka. Výzkumník by měl být také schopen kriticky analyzovat situaci, získat přesné údaje, které by neměly být zkreslené. Nedílnou součástí badatele jsou také všímavost a dobrá komunikační schopnosti (Strauss, 1999; Gavora, 2000). Tímto typem výzkumu je tedy možné se přímo a hluboce zaměřit na určitou osobu a porozumět jejímu problému. Každý člověk je jiný a má sice se stejnou nebo podobnou událostí zkušenosti, ale pokaždé se vyjádří jinak. Ženám jsem kladla otázky polostandardizované, což znamená, že jsem měla vytvořené záchytné otázky, které můj rozhovor vedly, ale také jsem ženě dávala otázky dle toho, jak rozhovor plynul, tudíž jsem do rozhovoru zařadila také nestandartní otázky. K získání údajů v bakalářské práci se v kvalitativním výzkumu dá dojít metodou dotazovací. Vybrala jsem tedy metodu narativního rozhovoru. Dá se říci, že jde o vyprávění příběhu. Narativní rozhovor má 3 fáze. V první řadě je důležité nastolit raport – což je prostředí příjemné pro ženu (informanta). Vše by se mělo odehrávat na „domácí půdě“, v příjemném prostředí a po navození vzájemné důvěry. Po tom co žena dostane narativní impulz k tomu, aby mohla mluvit, dojdeme ke druhé fázi což je kladení otázek ženě. Ve třetí fázi společně s ženou kategorizuji problematiku a spojíme jednotlivé částí vyprávění (Gavora, 2000). Tato metoda je pro každého přirozeným 31

jevem vzhledem k tomu, že vyprávěním se dá vyjádřit prožitek z dané nepříjemné situace. Reliabilitu (spolehlivost) není možné u kvalitativního výzkumu zajistit, protože realita je velmi často proměnlivá. Stejně tak dlouhodobá validita (platnost). Ale validitu je nejlepší zajistit přesně psaným záznamem od informantek, který je přiložený v přílohách této bakalářské práce V tomto případě výzkumu neověřuji hypotézy, ale určuji si problém výzkumu, který zkoumám. Ale daný problém se může během výzkumu změnit (Maňák, 2004). Z etického hlediska je tato problematika velmi citlivé téma. Z tohoto důvodu bylo nutné ženy ujistit, že rozhovor je anonymní a že jejich výpovědi nebudou nikde zveřejňovány. Ve zpracovaných výpovědích jsou uvedená pouze křestní jména, která jsou změněna. S ženou byl vždy před začátkem rozhovoru ústně potvrzený souhlas se zpracováním informací a s následným použitím do bakalářské práce. Hlavními cíly bylo zjistit, jak se ženy dokázaly vyrovnat psychicky s nechtěným těhotenstvím. V rozhovoru se ale zaměřuji také na ženy, které na interrupci musely ať už ze zachování zdraví, nebo genetické dispozice plodu. Ženy tedy vypovídaly na kladené otázky ohledně psychické stránky po potratu, nebo interrupci. Dalším cílem bylo vyzkoumat nejčastější příčinu interrupce. Vzhledem k tomu, že příčina u nechtěného těhotenství a u interrupce z genetických důvodů je dá se říci jasná, tak jsem se zajímala spíše o ženy, které na interrupci chtěly jít ať už proto, že jsou mladé, nebo například z důvodů, že nedokážou zajistit novému přírůstku do rodiny veškeré sociální, nebo finanční zázemí. Vzhledem k tématu práce jsem chtěla prozkoumat všechny oblasti týkající se jak nechtěného těhotenství a interrupcí, tak i spontánních potratů a interrupcí z genetických důvodů a s tím spojeným ohrožením života ženy. Zvolila jsem tedy u každé problematiky jiný okruh otázek. Co se týče názoru na právo žen jít na potrat, tak jsem se ptala každé ženy stejně, jelikož jsem chtěla zjistit jaký je jejich názor celkově po jejich zkušenosti. Nechtěné těhotenství – interrupce 

názor na nechtěné těhotenství



názor na právo ženy jít na potrat 32

Období před interrupcí 

výchova, sociální a materiální zázemí



reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina)



důvody rozhodnutí se pro potrat



přemýšlení nad jiným řešením těhotenství (adopce, pěstounská péče,…)

Období po interrupci 

pocity a prožitky ze zákroku



vztah k partnerovi



pohled na situaci zpětně

Genetické důvody pro interrupci s ohrožením života matky – interrupce po 12. týdnu těhotenství – porod mrtvého plodu  názor na právo ženy jít na potrat 

názor na ženy, které se rozhodnou si dítě nechat i přes to, že budou mít VVV

Situace před ukončením těhotenství 

výchova, sociální a materiální zázemí



reakce na zjištění těhotenství (partner, rodina)



průběh těhotenství



reakce na informaci o špatném stavu dítěte

Období po interrupci 

pocity a prožitky po ukončení těhotenství



vztah s partnerem po ukončení těhotenství



pohled na situaci zpětně

33

Spontánní potrat 

názor na právo ženy jít na potrat

Situace před potratem 

výchova, sociální a materiální zázemí



reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina)



průběh těhotenství

Období po potratu 

pocity při průběhu potrácení



vztah s partnerem po potratu



pohled na situaci zpětně

Otázky byly kladeny dle návaznosti v rozhovoru a dle psychického rozpoložení ženy.

3.2 Charakteristika vzorku informantek a výzkumného prostředí Ženy, které jsem do výzkumného šetření vybrala, byly vybrány velmi pečlivě, abych docílila určité celistvosti. Mým úmyslem bylo, aby ženy dokázaly přesně popsat jejich problém, aby dokázaly přesně vyjádřit jejich emoce a pocity. Základem bylo také, aby byly schopny o daném problému otevřeně mluvit. Proto jsem si stanovila kritéria. Rozhovory jsou rozděleny do tří skupin. První skupinu tvoří dvě ženy, které na interrupci šly, protože se jednalo o nechtěné těhotenství. Dalším typem rozhovorů jsem se zaměřila na ženu, která na potrat musela, aby se zachovalo její zdraví, nebo se musela rozhodnout pro ukončení těhotenství, protože dítě mělo určitou genetickou dispozici. Dále jsem vybírala dvě ženy, které prodělaly spontánní potrat. Tyto ženy musí mít osobní zkušenost s potratem, nebo interrupcí. Dalšími požadavky byl věk ženy od 20 do 35 let, časový odstup od potratu, nebo interrupce alespoň jeden rok, aby žena měla na situaci určitý nadhled. Maximální odstup od potratu, nebo interrupce jsem si stanovila 5 let, aby informace nebyly zkreslené nepřesným zapamatováním zkušeností ženy. Dalším požadavkem je střední, nebo vysokoškolské vzdělání. 34

Celkově tedy výzkum tvoří 5 žen, s kterými rozhovor probíhal po předem domluvené schůzce. Jednalo se o tři ženy, které osobně znám a dvě ženy, které mi byly doporučeny od informantek, s kterými jsem již rozhovor provedla. Větší důvěrnost mezi výzkumníkem a informantkou jsme potvrdily tykáním. Vše probíhalo vždy v přátelském prostředí. Buď v kavárně, kde bylo soukromí, nebo přímo v domácím prostředí informantky.

Rozhovory

probíhaly

s příjemnou

atmosférou

pro

informantku

a navozením příjemné atmosféry se vzájemnou důvěrou, která je pro kvalitní narativní rozhovor velmi důležitá, aby nedošlo ke zkresleným a neúplným předání informací.

3.3 Průběh výzkumu Rozhovory s informantkami probíhaly od prosince 2012 do března 2013. Jak jsem psala výše, rozhovory probíhaly ve třech případech v domácím prostředí po předem domluvené schůzce a další dvě ženy mi navrhly schůzku v kavárně se zachováním soukromí.

3.4 Zpracování získaných dat Veškeré informace, které byly od informantek získány, byly sepsány do programu Office Word a slovo od slova dodány do přílohy této práce, nebo použity do „výsledků výzkumu“. Aby bylo vyhodnocení údajů správné, zpracovala jsem jej do kategorizací a provedla kvalitativní analýzu dle pravidel otevřeného, axiálního a selektivního kódování. Výsledkem této analýzy je sestavení zakotvené teorie. Dle knihy „Základy kvalitativního výzkumu od Anselma Strausse zní charakteristika zakotvené teorie takto: „Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumaného jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Proto se shromažďování údajů, jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné.“ (Strauss, 1999, str. 14)

35

Získaná data je tedy nutné zpracovat dle pravidel kódování dat. Otevřené, narativní a selektivní kódování spolu úzce souvisí. Otevřené kódování je formulováno do porovnávání a kladení otázek a výzkumník se snaží dát jméno všem jevům a pojmům. Dle toho jak jednotlivé pojmy pojmenuje, dává je dokategorií (Strauss, 1999). Ve fázi axiálního kódování se jedná o to, že pojmy, které byly získány od infomantek seřazuji pomocí paradigmatického modelu „příčinné podmínky – jev – kontext – intervenující podmínky – strategie jednání – následky.“ (Strauss, 1999, str. 70) Model je součástí této práce a schéma výzkumu můžete vidět níže. Ve třetí, poslední fází selektivního kódování je rozpoznána centrální kategorie a ta je nad kategoriemi, které byly vytvořeny před touto fází – otevřené kódování. Slouží tedy k tomu, abych formulovala zakotvenou teorii (Strauss, 1999). Schéma axiálního kódování konkrétního výzkumu příčinné podmínky:

Nechtěné těhotenství Vliv partnera, rodiny, okolí Postabortivní syndrom Problematika při rozhodování Strach z výchovy o dítě s VVV Nevyspělost, nepřipravenost být matkou Špatné sociální a finanční zázemí Strach z habituálního potrácení

jev:

Interrupce – nechtěné těhotenství Interrupce – genetické důvody Samovolný potrat

kontext:

Nechtěné těhotenství Zdravotní stav dítěte Selhání kontracepce Habituální potraty Nezodpovědné sexuální chování Špatná sexuální výchova

intervenující proměnné:

Průběh porodu mrtvého plodu Průběh interrupcí Průběh spontánního potratu Podcenění postabortivního syndromu Neznalost důsledků po interrupci

36

strategie jednání:

Zachování vztahů s partnerem, rodinou, okolím Kariéra, dobré finanční příjmy Zbavení problémů spojené s těhotenstvím Vyhnutí péče o dítě s VVV Vyhnutí problému s rozhodováním Vyřešení krize ve vztahu

následky:

Postabortivní syndrom Problém s dalším těhotenstvím Změna názoru na interrupce Špatné rozhodnutí

3.5 Výsledky výzkumu 3.5.1 Nechtěné těhotenství – interrupce Názor na nechtěné těhotenství „Co si myslím o nechtěném otěhotnění? No, můj názor je takový, že se to může stát každé ženě. A myslím si, že se to děje hodně často, ale moc se o tom nemluví, protože se za to hodně žen stydí. Já osobně jsem stud necítila, protože jsem byla prostě ještě mladá. Teď, když už vím, co interrupce všechno obnáší tak bych do toho znovu nešla. Před pěti lety jsem o tom prostě tolik nepřemýšlela.“ Michaela „Když už jsem si tímhle prošla, tak vím, že kolem mě je hodně žen se stejným problémem. Vím, že v tom nejsem sama a myslím, že záleží na každém typu ženy jak se rozhodne. Protože bych řekla, že nakonec i dítě, které není plánované a chtěné může být milované celou rodinou. Ale to už je otázka toho těžkého rozhodování.“ Romana Názor na právo ženy jít na přerušení těhotenství „Vím, že u nás má každá žena právo rozhodnout se jestli na potrat půjde nebo ne, ale musí to být do určitý doby. Myslím, že je to fér, protože já sama sebe si v 15 letech nedokážu přestavit jako matku s kočárkem.“ Michaela „Rozhodně jsem pro. Nejen proto, že vím, jak pro mě bylo v mé situaci nepříjemné zjištění těhotenství, ale také proto, že některé matky považují za nezodpovědné přivést 37

na svět dítě, které nemá třeba ani sociální zázemí, pořádnou rodinu, která nemá finanční prostředky pro výchovu.“ Romana

Michaela (20 let, svobodná, VOŠ) Období před interrupcí Výchova, sociální a materiální zázemí Michaela je mladá dívka, která musela řešit problém nechtěného těhotenství již v 15 letech. V té době se svým přítelem byla pouhých pár měsíců. Jelikož jí bylo 15 let, chodila ještě na základní školu, a proto to byl velký šok. V této době studuje VOŠ zdravotnickou druhým rokem a žije společně s přítelem s kterým je ve vztahu šest let. Tvrdí, že výchova byla v pořádku ze strany rodičů a že spíše oni si s ní nevěděly rady. V té době byli sice rozvedení, ale i tak si myslí, že rodiče ve výchově nějak nepochybili. Vše s ní mysleli dobře, ale Michaela tvrdí: „Byla jsem zkrátka číslo a dělala jsem si co se mi zlíbilo. Rodiče se o mě starali dobře, měla jsem vše, ale moc jsem si toho nevážila. “ Tvrdí Michaela když se na situaci v rodině podívá zpětně. Reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina) Na potrat šla v 7. týdnu těhotenství. Michaele bylo 15 let a nikdy ji nenapadlo, že by mohla otěhotnět. Se sexuálním životem teprve začínala a možná otěhotněla i proto, že neměla zkušenosti. „Já sama jsem byla v šoku, nemohla jsem tomu uvěřit. Před rodinou jsem se to snažila chvíli tajit, ale kamarádce a matce od přítele jsem to říct musela. Musela jsem se někomu svěřit, nevěděla jsem si rady.“ Po tom co jí vyšel test pozitivně si domluvila schůzku s matkou od přítele. Domluvili se, že to příteli neřeknou, že před ním budou těhotenství tajit. Michaela se tak rozhodla, protože přítel byl v té době čerstvě ve vězení. Reakce přítele je tedy neznámá a rodina se nejdříve také nic nedozvěděla vzhledem k tomu, že Michaela držela vše v tajnosti. Důvody rozhodnutí se pro potrat „Moje matka je Colombo a po čase na všechno přišla“. Reakce matky byla tedy velmi negativní, protože její názor na přítele byl také negativní. „Byl to vyvrhel“. Kvůli tomuto názoru matka Michaele doslova nakázala, aby šla na potrat. „Stále mi 38

opakovala, že bych si zkazila život.“ Michaela tedy měla jasno „díky“ radikální pomoci při rozhodování. „Když se na všechno podávím zpětně, tak si říkám, že jsem byla mladá a hloupá. Od rodiny jsem neměla žádnou podporu, a protože jsem věděla, že přítel je zavřený na dlouhou dobu, tak se mi to příčilo a věděla jsem, že výchovu nezvládnu. Nedokázala jsem si to představit“. Přemýšlení nad jiným řešením těhotenství (adopce, pěstounská péče,…) K této otázce se Michaela vyjádřila tak, že by dítě k adopci nikdy nedala „Když už, tak bych si ho nechala, ale musely by proto být podmínky, které jsem ani ve snu neměla“. Období po interrupci Pocity a prožitky ze zákroku Prožitky ze zákroku si Michaela pamatuje velmi přesně. „Tak tohle si pamatuju, jakoby to byl včera.“ Celkově se Michaela vyjádřila tak, že ji ovládla velká nejistota po tom, co přišla do čekárny. „ Když jsem viděla všechny ty miminka a šťastný maminky, začala jsem se cítit hrozně. Po chvilce jsem změnila názor a na potrat už jsem jít nechtěla, hrozně jsem se začala bát.“ V této situaci byla Michaela naprosto bezradná a vše řekla matce, která okamžitě zakročila domluvením schůzky s primářem gynekologickoporodnického oddělení. „Doktor mi začal vysvětlovat moji situaci. Ne, že by mi řekl ať na potrat jdu, že je to pro mě to nejlepší, ale jen mi vysvětli,l jak bych na tom byla, kdybych si dítě nechala. Potom jsem cítila pocit štěstí, ale na druhou stranu hrozný smutek, že bych nebyla schopná mu dát to, co by mu dala normální rodina.“ Po tom co Michaele doktor promluvil do duše, měla vše jasné. Ze zákroku má pocity dobré. Veškerý personál k ní byl velmi ohleduplný. „Abych neměla tak velký poct, viny, že dělám něco špatně, tak jsem si představovala, že jdu na úplně běžný zákrok, ale i tak jsem si nebyla úplně jistá tím co se děje, co dělám.“ Celkově pocity rozhodování popsala tak, že byla úplně bezradná a že už by v této situaci nikdy nechtěla být. Vztah k partnerovi V této situaci je vztah s otcem dítěte velmi nestabilní, protože se v době otěhotnění Michaely nacházel ve vězení. Proto se pravdu o těhotenství a následném potratu dozvěděl až po čtyřech letech, kdy byl propuštěn z výkonu trestu. City k partnerovi tedy postupně po potratu vyhasly. Po tom co mu Michaela vše řekla tvrdil: „ Říkal mi, že ho mrzí, že jsem mu to neřekla, ale i tak to vzal normálně. Nakonec mi řekl, že kdybych mu 39

to řekla, tak by se možná změnil.“ V té době bylo Michaeli 19 let a pohled na věc měla již úplně jiný. Nutno zmínit, že rok po tom co se dozvěděl, že mohl být otcem, zemřel. Zemřel kvůli způsobu jeho života, protože ho ovládl alkohol, drogy a celkově jeho špatný životní styl. Pohled na situaci zpětně Této otázce Michaela moc nerozuměla, protože jí přišlo normální, že se cítí po potratu poměrně dobře. Po tom co jsem jí vysvětlila, že spoustu žen trpí postabortivním syndromem mi řekla: „Nějak mi nedocházelo, že by mohly přijít určité komplikace co se týče psychiky. Přímo po interrupci jsem bydlela u táty a potom si pamatuju, že jsem jela na školní výlet, kde jsem se docela dobře odreagovala. Celkově jsem si nechtěla připustit, že se něco takového stalo, snažila jsem se to odsunout někam pryč a nemyslet na to.“ Michaela mi řekla, že je ráda jak se k tomu problému postavila, že se s ním dokázala takto sama vyrovnat. Pocity viny nikdy necítila, protože věděla, že dělá nakonec správnou věc. Zhodnocení Celkově na mě Michaela působila, že je s interrupcí naprosto vyrovnaná. Ke všemu se vyjadřovala bez jakýchkoliv problémů a citových výlevů. Nyní je šťastná a do budoucna určitě děti plánuje, jelikož má dlouholetý vztah. Po zjištění těhotenství se neobrátila na rodinu, protože věděla, že jejich pohled na přítele není dobrý. Zůstala tedy na vše sama a z počátku nechala vše v utajení. Bylo pro ni těžké se k interrupci odhodlat, ale nakonec se smířila se vším a věděla, že dělá správnou věc, která by neměla nějakým způsobem ovlivnit její budoucí život a stejně tak se stalo. Nyní je šťastná a bez jakýchkoliv následků po interrupci.

Romana (27 let, vdaná, VOŠ, 2 děti) Období před interrupcí Výchova, sociální a materiální zázemí V době potratu bylo Romaně 23 let. S přítelem chodila tři měsíce a studovala VOŠ poslední ročník oboru porodní asistence. Už z této poznámky jasně vyplývá, v jaké byla

40

životní situaci, protože termín porodu vycházel na únor, tak neměla šanci studium dokončit. Rodiče považuje za skvělé lidi, kteří ji vždy vedli správným směrem. Chtěly, aby v životě něco dokázala a tak se i stalo díky výchově bez jakýchkoliv potíží. „Vím, že od narození jsem měla vše, co jsem si přála. Ne, že by mě rodiče rozmazlovali, ale dokázali mi dát všechno důležité pro život.“ Reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina) Vzhledem k tomu, jak jsem naznačila výše, tak Romana se zjištěním těhotenství nebyla nadšená. Nejen proto, že studovala, a kdyby si dítě nechala, tak už nebude mít šanci studium dokončit, ale také proto, že neměla absolutní podporu od přítele ani od rodiny. „Jakmile se na testu objevily dvě čárky, začala jsem brečet a brečet. On dítě nechtěl a rodiče, i když jinak skvělí, mě do potratu nutili a citově vydírali.“ Důvody rozhodnutí se pro potrat Pro interrupci se Romana rozhodla ve 12. týdnu těhotenství. Nejen proto, že jí v rozhodování pomohli rodiče a přítel se svým negativním pohledem na Romanino těhotenství, ale nejvíce ji upevnilo v rozhodnutí to, že neměla absolutní podporu. Na vše by zůstala sama a to nechtěla. Přemýšlení nad jiným řešením těhotenství (adopce, pěstounská péče,…) Romana mi názor na toto řešení odpověděla takto: „O této alternativě jsem vůbec nepřemýšlela. Chtěla jsem mít už jenom vše za sebou a s ničím jiným se nezalamovat. A už vůbec bych nesnesla, staral někdo o někoho, koho jsem nosila devět měsíců pod srdcem.“ Období po interrupci Pocity a prožitky ze zákroku Pocit ze zákroku Romana popsala jako velmi nepříjemnou zkušenost „Cítila jsem se divně, nepříjemně, protože se mi zdálo, že se na mě dívá všechen personál přes prsty. Potom mi ale došlo, že pro ně jsou vlastně potraty denním chlebem. Po tom co mi dali anestezii už mi všechno splývá. Po interrupci mi hlavou šlo spoustu myšlenek typu jestli jsem udělala správnou věc.“ 41

Vztah k partnerovi V době potratu bylo příteli 22 let a to podle názoru Romany není věk na to, aby se stal otcem. Postoj k otci cítila takový, že se mu nediví, že má strach z toho stát se otcem. „Byl mladý a nemohla jsem po něm chtít, aby se o nás postaral, když se skoro nedokázal postarat ani o sebe. Možná by to zvládl, ale v rozhodování jestli mám, nebo nemám na potrat jít mi nepomohl jenom on, ale další věci typu škola a nesouhlas mých rodičů.“ Po interrupci tedy Romana s přítelem nějaký čas zůstala, ale vztah jim nevydržel. Pohled na situaci zpětně Po interrupci měla Romana pocity velmi smíšené. Měla problém se z psychické stránky s potratem vyrovnat. Nejvíce ji trápil pocit viny a v pozdější době myšlenky na to jak by se její život vyvíjel, kdyby si dítě nechala. Jako každá žena zkrátka do tohoto problému „rýpala“ a nenechalo ji to spát. Snažila se s problémem vyrovnávat dlouhou dobu. „V den, kdy se mělo dítě narodit jsem si zalezla do kouta a možná se trošku litovala. Prostě jsem si pobrečela. Chvílemi byly moje pocity z potratu zvladatelné, ale chvílemi jsem byla naprosto bezradná. Dá se říct, že tento problém, který trval docela dlouhou dobu vyřešilo až další těhotenství s mým manželem.“ Zhodnocení Romany zkušenost s potratem je v této době již zkušeností, která sice její život hluboce ovlivnila, ale po tom co její smutek a žal a pocit viny „nahradilo“ další dítě se její život vrátil do normálu. V celém rozhovoru na mě Romana působila ustrašeně a bylo na ní vidět, obzvlášť u otázky jak na ni interrupce působila po jejím prodělání, že se zdráhá o této zkušenosti mluvit. Nechtěla si na tyto chvíle vzpomenout, protože to byla velmi těžká životní zkušenost, kterou dá se říci musel zvládat sama, protože to brala jako její problém za který si mohla jedině ona sama.

42

3.5.2 Genetické důvody pro interrupci s ohrožením života matky – interrupce ve II. trimestru– porod mrtvého plodu Kateřina (28 let, vdaná, VŠ) Názor na právo ženy jít na přerušení těhotenství „Záleží na tom, o jaký potrat jde. Pokud žena nechce dítě a na potrat prostě jít chce, tak to odsuzuju. Odsuzuju to, protože si neváží toho, že můžou mít nakonec zdravé miminko.“ Kateřina Názor na ženy, které se rozhodnou si dítě nechat i přes to, že bude mít VVV „Tak tyhle ženy jsou pro mě hodně odvážný. Vím jak je rozhodování v takové situaci těžké, ale tyhle ženy to nejspíš dělají, protože vědí, že už další šanci mít dítě nebudou a je pro ně vším ať už má nějakou vadu nebo ne. Jinak nevím, z jakého důvodu by to dělali. Možná i strach z interrupce, nebo prostě nemají na to, aby najednou dítě, které si přáli, nebylo.“ Situace před ukončením těhotenství Výchova, sociální a materiální zázemí Katka otěhotněla v 26 letech. V té době byla v plánu také svatba s nynějším manželem, s kterým také žije. Vše se dařilo, těhotenství probíhalo bez komplikací. „V té době jsem byla šťastná. Dá se říct, že se mi plnil můj sen. Naše rodina vždy držela pohromadě a vždy jsme si pomáhali, když na tom někdo nebyl dobře. Co se týče mě, tak rodina je pro mě všechno, protože mě dokázali podržet v té mojí situaci.“ Katka popsala výchovu jako něco, bez čeho by teď nebyla tam kde je. Reakce na zjištění těhotenství (partner, rodina) Protože se v tomto případě jedná o těhotenství, které bylo plánované a hluboce chtěné, Katka se vyjádřila k reakcím po zjištění těhotenství takto: „Byl to tak krásný pocit. Padla na mě jakási vlna nadšení a měla jsem pocit úplného štěstí.“ Myslím, že k tomuto vyjádření není co dodat. Manžel měl z těhotenství také obrovskou radost, tudíž jeho reakce byla velmi pozitivní a stejně tak i celé rodiny.

43

Průběh těhotenství Katčino těhotenství probíhalo od samého zjištění bez problémů, bylo fyziologické. „Těhotenství bylo v pořádku, až do té doby než se dělala ten test na vrozené vývojové vady. Doktor mi sice říkal, že je hodně malé procento, že test bude pozitivní třeba na Downův syndrom. Proto jsem ani nepřemýšlela o tom, že by se něco takového mohlo stát, ale bohužel test byl nakonec pozitivní.“ Katka se tuto zprávu dozvěděla v 19 týdnu těhotenství. Lékař jí sdělil, že plod má z 99% VVV. Reakce na informaci o špatném stavu dítěte Po tomto sdělení byla Katka v šoku a naprosto bezradná. Na miminko se s manželem velmi těšili. „Moje reakce byla taková, že jsem tomu nemohla prvně uvěřit. Říkala jsem si, že to není možné, vždyť je ve mně dítě, s kterým už počítám, cítím jeho pohyby.“ Katka byla otřesena. Tato událost pro ni byla naprosto nesnesitelná. Při rozhovoru si při vzpomínce rozplakala. Do tohoto problému patří také reakce otce na tuto informaci. „Manžel se nejprve snažil být silný, ale nezvládl tu lítost předemnou skrývat. Plakali jsme spolu.“ Tato informace zasáhla oba velmi hluboce. Vždyť je to něco s čím lidé nepočítají. Nakonec ale Katka uznala, že by nechtěla postižené dítě, že by složitou péči nezvládla. Období po interrupci Pocity a prožitky po ukončení těhotenství To, že Katka musela porodit mrtvé dítě, byla skutečnost, s kterou musela bojovat jedině ona sama. „Bylo to přeci moje rozhodnutí, že takové dítě nechci. Říkala jsem si, že musím být silná a musím to zvládnout, když jsem se tak rozhodla.“ Ale i tak uvnitř cítila hlubokou trýzeň, která ji srazila na kolena Katka popsala porod mrtvého plodu jako poměrně krátký a ani ne moc bolestivý. Byla s tím docela smířená. Čekala, že to bude probíhat mnohem hůř, ale podávala se jí celý porod analgetika a to nejdůležitější, co ji drželo nad vodou, byl její manžel. Jinak popsala, že se o ni starali porodní asistentky moc dobře a vše, co se s ní bude během porodu dít jí vysvětlili. „Ihned po porodu se mě sestřičky zeptaly, jestli chci miminko vidět. S přítelem jsme souhlasili, protože nám řekli, že to tak bude lepší,

44

protože pak nebudu mít milné představy a lépe se s celou situací poperu. Teď jsem ráda, že jsem ho mohla ještě vidět a rozloučit se s ním.“ Vztah s partnerem po ukončení těhotenství „Kdybych byla celou tu dobu na porodním sále sama a chodily by zamnou jenom litující sestřičky, které asi nemají ani moc zkušenost s porodem mrtvého miminka, tak nevím jak bych to zvládla.“ Po porodu popsala, že se během této události ještě více stmelili. Přeci jen to byla událost, která se týkala obou. „ Je to muž, který je pro mě vším“. Pohled na situaci zpětně Katka je nyní šťastně vdaná a je ve 3 měsíci těhotenství. Když se podívá na situaci zpětně, tak ji popsala takto: „Není to zas taková doba, abych na vše úplně zapomněla. To snad ani nejde. Je to něco co mě poznamenalo navždycky. Ale myslím si, že kdybych znovu neotěhotněla tak se se vším zalamuju do teď a kdo ví, kde bych teď byla.“ Katka lítost cítila, ale jen chvíli po potratu. Uvědomila si, že by se opravdu nezvládla postarat o postižené dítě. „Kdyby mělo být dítě znovu postižené, tak bych šla na interrupci zase.“ Katku ale nejvíce mrzelo to, že se na vrozenou vadu nepřišlo dřív. „Říkala jsem si, že jsem se nemusela tolik sama trápit samotným porodem a možná se nemuselo trápit ani miminko.“ Zhodnocení Katka byla celý rozhovor velmi otevřená. Byla jsem ráda, že se semnou o problému dokáže takto bavit. Možná i proto se s jejím stavem po zprávě, že miminko je z 99% postižené, poprala tak dobře. Dokázala se o problému bavit a to si myslím, že je právě ta pomoc pro ženy v těchto situacích. Mluvit a mluvit. Když došlo v průběhu rozhovoru na samotný porod, tak pro ni bylo těžké se k tomu vracet. To, že je znovu těhotná jí dalo novou sílu a energii jít dál.

45

3.5.3 Spontánní potrat Názor na právo ženy jít na přerušení těhotenství „Ať si každá žena naloží se svým těhotenstvím jak chce. Jedině ona sama ví co je pro ni v určitou chvíli důležité a vím jestli si může dovolit dítě, nebo ne. Asi záleží taky na tom jestli by na vše zůstala sama, nebo by ji podpoří manžel, rodina..Určitě si myslím, že každá žena má právo na potrat jít.“ Eva „Podle mě má žena právo jít na potrat, ale myslím, že když ví, že bude miminko zdravé tak by ho zabíjet rozhodně neměla. To je podle mého názoru nezodpovědnost. Nikdy bych si dítě nenechala vzít, kdybych věděla, že je zdravé. Moc bych se na něj těšila.“ Renáta

Eva (33 let, vdaná, VOŠ, 2 děti) Situace před potratem Výchova, sociální a materiální zázemí Evě bylo 30 let, když u ní došlo k samovolnému potratu. Měla nenáročnou administrativní práci a s manželem měli již jednoho tříletého chlapce. Byli šťastná rodina. Další těhotenství bylo tedy plánované. „Rodina mě vychovávala k tomu, že mám být spořádaná a jít si za svým cílem. Vztahy mezi námi byly dobrý.“ Reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina) Když Eva zjistila, že je těhotná, ani chvíli nepřemýšlela o potratu. Dítě si chtěla za každou cenu nechat. „Synovi byly v té době tři roky a bylo na čase, aby si měl konečně s kým hrát. Byla jsem šťastná, že se konečně zadařilo, protože jsme se snažili už delší dobu. Proto jsem dostala takový druhý dech do života. Zkoušení a snažení mně docela vyčerpávalo a manžela také. Miminko jsme si oba moc přáli.“ Průběh těhotenství Těhotenství Evy mělo dvojnásobnou radost, protože po dlouhém snažení se podařilo zdvojnásobit. Eva čekala dvojčata. Lékař jí ale musel sdělit, že vzhledem k jejímu věku 46

a hlavně k tomu, že čeká dvojčata se její těhotenství musí hlídat, protože se řadí do těhotenství rizikového. „Informaci, že jsem v rizikovém těhotenství jsem brala docela vážně a dávala jsem na sebe velký pozor, protože jsem si toho zázraku moc vážila.“ Období po potratu Pocity při průběhu potrácení I přes to, že Eva byla velmi ustaraná o své těhotenství, lékař jí musel sdělit zprávu, že jedno z miminek zemřelo intrauterině a stav druhého také není moc dobrý. „Jednoho dne v noci jsem se vzbudila, protože jsem měla strašný bolesti v podbřišku, trošku jsem i krvácela, ale nebylo to nějak moc. Říkala jsem si, že když mám to rizikové, že to bude asi normální, ale i tak jsem jela okamžitě do nemocnice. Okamžitě jsem šla na ultrazvuk. Stačilo mi, jen když jsem viděla ten vystrašený pohled lékaře. Vše mi bylo jasné. Byla jsem mimo.“ Ale jedno z miminek mělo ještě šanci. Eva zůstala tedy v nemocnici, kde se snažili zachránit, co se dalo. Krvácení bylo ale silné a došlo i k potratu druhého miminka. „Oba rozhodli za mě už v 7 týdnu těhotenství. Cítila jsem se tak sama a úplně zlomená. Byly to pro mě hrozné chvíle. Nevěděla jsem, jak se s tím mám poprat a ještě k tomu, když jsme se dvojnásobně víc těšila.“ Eva se snažila po potratu nastoupit opět do práce a snažila se ihned vrátit do normálního způsobu jejího života. Měla s tím ale velký problém. „Nemohla jsem na miminka zapomenout. Snažila jsem se dělat, jakoby se nic nestalo. Snažení k ničemu nebylo. Neměla jsem chuť vůbec do ničeho.“ Evě ale pomohl rodinný psycholog, který si s ní o všem mohl promluvit. To jí moc pomohlo. „Uklidňovala jsem svoji zlost a lítost tím, že to takto asi mělo být. Že to takhle zařídila příroda. Díky tomu jsem mohla jít dál a vrátit se do normálu a starat se o svého syna a manžela, které jsem trošku zanedbávala.“ Vztah s partnerem po potratu Eva řešila s manželem krizi v jejich vztahu. „S manželem jsme situaci řešili společně. Podržel mě. Po čase ale nezvládal moje psychické výlevy. Neustále jsem byla naštvaná a celkově hodně náladová. Všechno jsem pořád sváděla na to, že jsme přece potratili, že se s tím nemůžu smířit. Po neustálým řešení co s náma bude jsme zjistili, že čekáme další dítě. Tentokrát bylo jedno.“ Evě se možná díky těhotenství podařilo zachránit její vztah s manželem, protože je další pokus dal opět dohromady.

47

Pohled na situaci zpětně Teď, když už má Eva šťastnou celou rodinu říká: „ Pro mě to byly hrozně těžké chvíle. Jednou to bylo nahoru a jednou zase dolů. Manželovi jsem dodnes tolik vděčná, že se na nás nevykašlal. Byla jsem nesnesitelná a naštvaná sama na sebe, že mu nedokážu dát dítě, které jsme si tolik přáli. Teď mám půlroční zdravou dceru a jsme všichni moc šťastní.“ Zhodnocení Eva byla v průběhu rozhovoru často zamyšlená a z mého pohledu šlo vidět, že ji vzpomínky na prožitý potrat stále provází. Nyní má sice půlroční dceru, ale o předchozím těhotenství neustále přemýšlí. Nejhorší pro ni byli chvíle, kdy se čekalo, jestli dojde také k potratu druhého dítěte. Lékaři nejspíš měli jasno, protože těhotenství už se zachránit nedalo. Eva ale v hloubi duše stále doufala v záchranu alespoň jednoho z plodů. Ze strany manžela podpora po potratu byla, ale jak je známo, pocity po potratu většinou působí na oba partnery stejně. Manžel Evy se snažil mít situaci pod kontrolou, ale Eva měla s ovládáním emocí těžké potíže. Jejich vztah nebyl na dobré cestě, ale myšlenka na to, že by se Eva musel postarat o syna sama a to že by mu nedokázala dát to co celistvá rodina ji postavilo na nohy společně s myšlenou, že jejich strašlivou zkušenost možná tak chtěla i příroda.

Renáta (24 let, svobodná, SŠ) Situace před potratem Výchova, sociální a materiální zázemí Renáta je mladá dívka, která musela řešit spontánní potrat ve svých 23 letech. V té době měla již ukončené studium a měla dobrou práci a přítele čtvrtým rokem. Byla šťastná. „Jsem z rodiny, která byla vždy spořádaná. Možná někdy až moc přísná, ale přesto je mám ráda. Občas jsem měla pocit, že mě trošku podceňují co se týče školních výsledků, ale nakonec jsem jim dokázala, že to dokážu někam dotáhnout a možná právě díky té přísnější výchově.“

48

Reakce na zjištěné těhotenství (partner, rodina) Renáta měla problémy se srážením krve, proto musela vysadit antikoncepci. S přítelem tedy musely užívat jiné způsoby ochrany. Nejspíš se jim nepodařilo ochránit se před otěhotněním úplně. „Měla jsem delší dobu nevolnosti a nakonec jsem nedostala měsíčky, tak jsem si udělala test. Během čekání jsem měla strach a hlavou se mi honilo tolik myšlenek. Test vyšel pozitivně. Já jsem nevěděla, jestli je to dobře, nebo špatně. Zprávu jsem řekla příteli a asi jsem čekala na jeho reakci, podle který jsem se chtěla rozhodnout. Kupodivu byl rád. Takž se nebylo o čem rozhodovat. Miminko jsme si nechali a oba se na něj moc těšili.“Renáta tedy přijala těhotenství zodpovědně a díky podpoře od partnera si mohli užívat radost z těhotenství. Průběh těhotenství Po této radostné zprávě Renáta během těhotenství zanechala své práce a soustředila se jenom na sebe a miminko. Těhotenství ze začátku probíhalo bez komplikací. Ovšem do 6 týdne těhotenství, kdy začala Renáta spontánně potrácet. Období po potratu Pocity při průběhu potrácení Renáta chvíli doufala, že její těhotenství lékaři ještě zachrání. Narovinu jí ale řekli, že teď už je pozdě. Vajíčko se potratilo úplně celé. „Když jsem začala silně krvácet, nevěděla jsem co se děje. Cítila jsem se dobře až na menší nevolnosti každé ráno. Potom jsem měla silný tlak v podbřišku a cítila jsem, že něco není v pořádku. Celou cestu do nemocnice jsem jenom brečela a věděla, že je vše ztracené.“ Pro Renátu to byly hrozné chvíle, v kterých ji podporoval partner celou dobu a bez kterého by to nezvládla. Vztah s partnerem po potratu Renáta mi sdělila, že nebýt partnera, který silně prožíval tyto chvíle s ní, tak že by nebyla schopna ničeho. Situace se obou hluboce dotkla. Byli pár, který byl na těhotenství připravený a velmi se na něj těšili.

49

Pohled na situaci zpětně Po tom co Renáta potratila, se se situací vyrovnávala těžko. Cítila vinu jedině v sobě. Nedokázala se smířit s tím, že nebyla schopná donosit dítě. „ Dlouhou dobu jsem se hrozně litovala. Možná i proto, že mi přítel nedával nic za vinu. Byl na mě hrozně hodný a pomáhal mi celou situaci zvládnout. Nebýt jeho tak to nemůžu zvládnout. Poznala jsem ho po jiné stránce a za to jsem ráda. Bohužel to ale bylo při tak hrozný situaci.“ Renáta se po čase a díky jejímu partnerovi dokázala vyrovnat se spontánním potratem. „Když se na to všechno podívám zpětně, tak to ve mně následky určitě zanechalo, ale nad vodou mě drží to, že vím, že se jednoho dne zase zadaří. A kdo ví, třeba už se zadařilo.“ Pochopila jsem z její radosti, že je nejspíš opět v očekávání. Renáta je tedy šťastná, protože ví, že ještě není nic ztraceno. Zhodnocení Renáta je mladá žena, která si mohla dítě dovolit. Dokázala by ho společně s partnerem zabezpečit ze všech stránek. Bohužel si příroda vybrala své. Celkově na mě působila vystrašeně při vyprávění a vzpomínání na ty nepříjemné chvíle v kaluži krve. To nejdůležitější je teď pro Renátu i jejího partnera fakt, že mají ještě šanci a váží si toho, že je Renáta zdravá a může mít další dítě.

50

3.6 Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jak se ženy vyrovnávají psychicky s nechtěným těhotenstvím a zjistit, z jakého důvodu ženy nejčastěji interrupci podstupují. K těmto cílům bylo vytvořeno šest hypotéz, které byly zpracovány pomocí kvalitativního výzkumu metodou narativního rozhovoru. Pomocí této metody jsme tedy mohly hypotézy buď potvrdit, nebo vyvrátit. Vzhledem k tomu, že se jedná o kvalitativní výzkum, je velmi složité stručně zobecnit veškeré ženy, které někdy potrat podstoupily. Proto je nutné mít tuto skutečnost na zřeteli. Z toho tedy vyplývá, že každá žena prožívá tuto událost jiným způsobem. Záleží na životní situaci, na sociálním zázemí a jiných skutečnostech, které jejich rozpoložení v této situaci velmi ovlivňují. Výzkum je zaměřený na ženy, které si prošly problémem s nechtěným těhotenstvím, ženu, která musela porodit mrtvé dítě a ženy, které si prožily spontánní potrat. Bylo osloveno 5 žen. Výzkum obsahoval tedy otázky vztahující se k těmto třem okruhům, které měly vystihnout a popsat pocity a zážitky žen. V odpovědích na právo ženy jít na přerušení těhotenství všechny ženy v rozhovoru souhlasily s tím, že každá žena toto právo mít má. Ať už proto, že je mladá, nebo ví, že nebude schopna se o dítě postarat a zajistit ho. Situace před interrupcí, nebo před potratem po stránce rodinné, finanční a materiální se u všech žen vždy musí lišit. Sociální, finanční a rodinné zázemí nelze v žádném případě porovnávat, ale je nutné jej znát, abychom zjistili, jestli rodina, její vztahy a výchova neměla v minulosti na ženu vliv. Ve většině případů byla výchova bez negativních důsledků a ani jedna z pěti žen neměla s rodinou problémy. Ve zkoumaném vzorku byly ženy bezdětné, nebo měly dvě děti, závislé na rodičích nebo naopak dobře zaopatřené a připravené na to mít dítě. Některé ženy studovaly v době interrupce a některé byly v plném pracovním nasazení. Na otázku o reakci na zjištěné těhotenství ženy reagovaly různě. V případě nechtěného těhotenství ženy těhotenství velmi překvapilo. Bohužel si ale ne zcela uvědomují komplikace, které mohou nastat po interrupci v dalším těhotenství. Jedna žena odpověděla, že nemá žádný strach. Druhá žena je nyní v situaci, kdy má dvě zdravé děti. Není tedy dáno, že po jednom potratu bude žena neschopna donosit dítě. V případě nejprve neplánovaného těhotenství, ale nakonec velmi chtěného měla žena 51

obrovskou radost. Co se týče žen, které spontánně potratily, bylo těhotenství v jednom případě plánované a ve druhém neplánované, ale nakonec také chtěné. Faktory, které ovlivňují situaci: velmi záleží na věku a jiných faktorech jako je sociální zázemí, které některé ženy nemají a nemohou dítěti zajistit. Další faktory, na které žena často nahlíží, jsou studium, názor rodiny, který byl ve dvou případech naprosto nepřípustný, ale v dalších případech buď velmi radostný, nebo to byly ženy, které měly již jedno dítě, a na názoru rodiny jim tedy nezáleželo. Velkou roli hraje také věk, který velmi ženu ovlivňuje při rozhodování. Znamená to tedy, že čím je dívka mladší, tím více je závislá na názoru rodiny. Z výzkumů ÚZIS23 vyplývá, že ženy, které podstoupily v roce 2012 miniinterrupci, byly nejčastěji svobodné, středoškolačky, nebo ženy se dvěma dětmi (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Potraty v roce 2012. www.uzis.cz/rychle-informace/potraty-roce-2012.cz, staženo duben 2013). Partneři ve většině případů sdílely radost se ženou. Ve dvou případech interrupce byly ženy ovlivněny nesouhlasem partnera, nebo nemožností mu těhotenství sdělit. V otázce potratů byly důvody rozhodnutí se pro potrat následující: nejvíce ženy utužil v rozhodování názor rodiny. Věk zde hraje také velkou roli a také velmi často vzdělávání a neukončené studium. Ženám, které si dítě přály, nezbylo nic jiného, něž se smířit se skutečností, že těhotenství pokračovat nebude. V jednom případě měla sice informantka na vybranou, ale hraje zde roli genetická dispozice, která pro ni byla jasným krokem k tomu podstoupit ukončení těhotenství. V problematice spontánních potratů si ženy bohužel nevybírají. Ženy dostaly také otázku, jestli pro ně existuje jiné řešení těhotenství. Obě ženy, které se rozhodly pro potrat odpověděly, že v žádném případě by nedokázaly dát dítě někomu jinému. Průběh těhotenství v případě spontánního potratu, nebo u ženy, kdy proběhl porod mrtvého plodu, bylo na začátku fyziologické. Patologie se ale projevily v jednom případě ve II. trimestru a ve dvou případech v I. trimestru. V jednom v případě bylo těhotenství rizikové vzhledem k věku ženy a vzhledem k vícečetnému těhotenství. Ženy si tedy často nepřipouští, že by mohly nastat určitě komplikace, nebo jsou naopak velmi starostlivé. Z výzkumu dle ÚZIS je dáno, že počet samovolných potratů zůstává i v roce 2012 vysoký (13 516 případů). Tyto počty se posuzují podle závislosti na rostoucím počtu chtěných těhotenství, ale také na trendu, že rodičky mají čím dál vyšší věk. 23

ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky 52

Gynekologové se tedy shodují, že s rostoucím věkem se zvyšuje riziko samovolného potratu (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Potraty v roce 2012. www.uzis.cz/rychle-informace/potraty-roce-2012.cz, staženo duben 2013). Reakce žen na špatný stav plodu byla velice nepříjemná. Ženy na informace o dané patologii a špatném stavu dítěte reagovaly šokem. V jednom případě nastala genetická dispozice (Downův syndrom) a ve dvou případech tedy v problematice spontánního potratu pravděpodobně také genetická vada, ale bohužel v I. trimestru se často špatně určuje příčina spontánního potratu. V případě vícečetného těhotenství je zvýšené riziko samovolného potratu. Ve druhém případě nakonec byla zjištěna inkompetence hrdla děložního. Žena, která se musela rozhodnout, jestli si nechá dítě s VVV, nebo ukončí své těhotenství, na tom byla psychicky velmi špatně. Stejně tak i ženy, kterým ještě emoce umocnil fakt, že v jednom případě byla na začátku radost dvojnásobná. Z výzkumů z knihy „Proč pláčeš, Miriam“ vyplývá, že u 80% dotazovaných žen, jsou ale mnohem závažnější následky somatické, neboli tělesné, protože psychika se odráží také do orgánových neuróz (Proč pláčeš, Miriam, 2000). Průběh a pocity ze zákroku byly ženami vnímány negativně, ale v některých případech i smířeně se situací. Jedna informantka velmi hluboce přemýšlela ještě v čekárně o změně názoru, ale vzhledem k jejímu nízkému věku jí byl jej názor vyvrácen a byla donucena na potrat jít. Ženy popisovaly pocit strachu a bezradnosti, cítily se nepříjemně před personálem, který se k některým informankám choval bez jakýchkoliv emocí a to hlavně v případě spontánního potratu u vícečetného těhotenství. Informantka, která musela porodit mrtvé dítě pocit z porodu popsala tak, že čekala, že vše bude probíhat mnohem hůře. Po tom co jí lékař vše vysvětlil a sestry s k ní chovaly velmi dobře, přijala skutečnost, že dítě bude po porodu mrtvé, ale věděla, že po čase to bude ještě horší, ale i tak byla smířená, protože věděla, že to bylo její rozhodnutí. Z toho vyplývá, že ženám, kterým je vysvětlen průběh porodu a vysvětleno, co se s nimi bude dít během potratu, se k této skutečnosti staví lépe. Ženy po potratu popsaly, že se cítily jako tělo bez duše. Obzvlášť případy, ve kterých chyběla podpora. Informantky, které měly partnera, a byl jim neustále po boku, zvládaly situaci mnohem lépe. Situace s partnerem byla ve všech případech buď velmi složitá, nebo naopak ženu partner velmi podporoval. V jednom případě otec dítěte nevěděl, že je jeho přítelkyně těhotná. V dalším případě byl dle názoru informantky otec příliš mladý a nejspíš z toho důvodu se díval na těhotenství negativně. V případě u končení těhotenství to byla šokující informace pro oba rodiče, ale jejich vztah se po této zkušenosti ještě více utužil. 53

A v případech spontánního potratu byl v jednom případě vztah s manželem složitý z důvodů nevyrovnání se s potratem ze strany ženy a jedna informantka odpověděla, že po potratu měla podporu od partnera. Z toho tedy vyplývá, že vztahy jsou velmi složité a každý z párů zareaguje jinak. Po interrupci nebo potratu se ženy vyrovnávaly tím, že si říkaly, že se nic nestalo. Snažily se vše hodit za hlavu. Z výzkumu knihy „Proč plášeš , Miriam“ vznikl závěr, že ženy se často brání pocitům viny a sebelítosti pseudopřizpůsobením (Proč pláčeš, Miriam, 2000). Hluboký smutek a lítost ale informantky donutil truchlit. Projevovaly se u nich chvíle klidové, ale také chvíle, které je dostaly na kolena. Kolísání nálad bylo potvrzeno také ve výzkumu knihy „Proč pláčeš, Miriam“. Z výzkumu vyšlo, že 35-40% dotázaných žen popisuje zvýšenou dráždivost, střídání veselí a smutku (Proč pláčeš, Miriam, 2000). Jedna z žen měla problém se situací smířit delší dobu. Další si ani nepřipouštěla, že by se měla cítit špatně. Z výzkumů knihy pro pláčeš Miriam vyplynulo, že se ženy cítí po potratu lépe a svobodněji, ale občas trpí pocity nejistoty a mají problém najít vnitřní pokoj (Proč pláčeš, Miriam, 2000). Pocity bez lítosti a smutku může mít jedině mladá dívka. Starší ženy, které po těhotenství touží se s potratem tedy vyrovnávaly hůře. Byl pro ně problém se vyrovnat s tím, že nejsou schopné donosit dítě, že je nějaká chyba v nich. Proto u nich docházelo ke stavům podceňování a jejich nezvladatelné chvíle byly přenášeny i na partnery. Některé ženy řešily svůj smutek a truchlení dalším těhotenstvím V jednom případě informantka otěhotněla velmi brzy po potratu, další žena také a další, jelikož byly mladé o dalším těhotenství nepřemýšlely. Zde je vidět, že ženy, které si těhotenství přály, nechtěly na nic čekat a jediné východisko pro vyřešení jejich situace bylo další těhotenství. V otázce pohledu na situaci zpětně ženy odpovídaly, že zkušenost je to hrozná, která jejich život poznamenala. Některé ženy se tedy s potratem dokázaly vyrovnat dalším těhotenstvím a některé čekají na jejich další příležitost a snaží se s lítostí vyrovnat. V případě interrupce byly obě dívky mladé a v jednom případě má již informantka dvě zdravé děti. Proto v jejím srdci nezůstala obrovská díra, jelikož byla nakonec ráda, že se tak v její situaci zachovala. Záleží na typu ženy a na tom jakým způsobem se dokáže vyrovnat s velmi zátěžovou situací ať už s podporou nejbližších, nebo bez nich.

54

Hypotéza č. 1 Tuto hypotézu nelze potvrdit ani vyvrátit, vzhledem ke zvolenému typu informantek. Jednalo se o mladé dívky, které se se situací vyrovnaly dobře. Ale pravdou je, že ženy po spontánním potratu měly větší problémy se s touto skutečností vyrovnat vzhledem k chtěnému těhotenství. Hypotéza č. 2 Tato hypotéza je pravdivá. U ženy po spontánním potratu byly zjištěny psychické potíže typu nemožnost vyrovnání se s potratem. Hypotéza č. 3 Tato hypotéza nebyla potvrzena. V jednom případě partner o těhotenství nevěděl. V případě spontánních potratů od partnera podpora byla, v případě interrupce od partnera podpora nebyla a v případě porodu mrtvého plodu byla 100%. Hypotéza č. 4 Tato hypotéza byla potvrzena. Ženy po potratu vyřešily svůj problém dalším těhotenstvím. Hypotéza č. 5 Hypotéza číslo pět byla také potvrzena. Logicky je dáno, že ženy, které spontánně potratí si svého těhotenství váží více, protože bylo chtěné. Hypotéza č. 6 Tato hypotéza byla potvrzena, protože ženy, které byly dotazovány neměly prostředky pro výchovu dítěte.

55

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Výsledky této práce mohou vytvořit spíš náhled na situaci žen, které si prošly touto zkušeností. Ukazují pouze na malou část žen, které si touto situací prošly, ale vždy se jedná o stejný problém a stejný důsledek. Myslím, že je velmi důležití, aby ženy, které se musí rozhodnout, jestli si dítě nechají, nebo ne, aby před rozhodnutím byly dobře seznámeny s komplikacemi interrupcí, nebo aby v průběhu rozhodování měly možnost obrátit se na osoby, které by jim nabídly určitou pomoc. Po této stránce by tedy ženy měly znát veškeré poradny, azylové domy a zařízení, která poskytují možnost utajeného porodu. Interrupce a potraty jsou problémem v celé České republice, proto si myslím, že by se edukační činnost měla zaměřit na veškerý personál gynekologicko – porodnických oddělení. Myslím, že na problematiku celkově jsou více připraveni ve specializovaných centrech pro porod mrtvého plodu, nebo plod s VVV. Jak se chovat k ženě při interrupci, nebo k ženě, která právě potrácí je ale otázka pro všechny porodní asistentky a lékaře v tomto odvětví péče. Doporučila bych tedy vyšší vědomosti o této problematice, aby nedocházelo ke konfliktu mezi ženou a personálem, který neví jak se v těchto situacích zachovat. Pokud by došlo k určitému zlepšení a uznání nutnosti znát o této problematice více, určitě by byla větší spokojenost na obou stranách. Ovšem celé problematice interrupcí se dá zabránit správnou kontracepcí, která je již dlouhá léta vštěpována mladým lidem již ve školních lavicích. Zde už ale záleží na způsobu výchovy a dalších faktorech, které tyto mladé lidi mohou vést buď k nerozvážnému způsobu začátku sexuálního života či rozvážnému a správnému jednání. Sexuální a rodinné výchovy jsou pro tyto mladé lidi zajištěny, ale záleží již, jak s informacemi do dalšího života naloží.

56

4 Závěr V bakalářské práci se autorka zabývala rozborem osobních prožitků žen, které si prošly problémem potratu či interrupce. Ve výzkumu jsme se zaměřily na to, aby ženy dokázaly vyjádřit přímé emoce ze zážitků po potratu, či interrupci. Chtěly jsme pochopit, jakým způsobem tato zkušenost ovlivnila jejich životy. Cíl 1. V této práci měla za cíl zjistit, jakým způsobem se ženy dokážou vyrovnat psychicky s nechtěným těhotenstvím. K tomuto cíly se vztahovaly 4 hypotézy. Tyto hypotézy byly potvrzeny. Co se týče celkově psychických následků, tak z výsledků výzkumu vyplývá, že ženy se s psychickými následky častěji potýkají, pokud nemají podporu. Psychické dopady na ženy procházející tímto problém jsou a vždy budou. Jedná se totiž o něco, co ovlivní jejich životy a něco pro co se rozhodly ony samy, nebo naopak ony jsou ty, které nejsou schopné donosit dítě. Z této myšlenky tedy vychází pocit viny, s kterým se ženy velmi často potýkají a vyrovnávají. Ženy by měly být předem seznámeny také s postabortivním syndromem. Vědomost o této skutečnosti sice je, ale ženy si tento problém často nepřipustí a pak jsou překvapeny, jak hluboko je potrat zasáhne. Je to tedy velmi silný zážitek, který v jejich paměti zůstane navždy. Buď je zasáhne jen na chvíli, nebo trvalou duševní bolestí. Cíl 2. Výsledky výzkumu ukazují na to že, většina žen zvolila cestu interrupce z důvodů pocitu opuštěnosti ze strany partnera, či neschopnost zajistit dítě, nebo se objevily zdravotní komplikace ze strany dítěte. Toto je tedy odpověď na druhý cíl, kterým bylo zjistit nejčastější příčinu zvolení cesty interrupce. K tomuto cíly se vztahovaly dvě hypotézy, které byly z části potvrzeny a z části vyvráceny. Autorka práce si myslí, že v průběhu rozhodování je velmi důležité pochopit postoj k počátku lidského života. Uvědomit si, kdy vlastně lidský život začíná. Podle názoru autorky by měl každý znát své svědomí a umět s ním naložit v průběhu tohoto rozhodování. Většinou jsou ale podníceny i jinými faktory. Nutné je, aby se lidé k novému lidskému životu stavěli s odpovědností, jelikož sami lidé by si měli uvědomit, jestli dokážou jedinečný a neopakovatelný život zabezpečit. V dnešní době si ale lidé otázku začátku lidského života v těchto situacích nekladou a jednají pouze s následky,

57

které ovlivňují je samotné a ne život, který se v nich vyvíjí. Je nutné aby, rodiny předcházely nechtěnému početí a tím zabránily zániku nového vyvíjejícího se života. Ovšem otázka rozhodování se už netýká žen, které si cestu života a smrti vybrat nemohou. Jedná se o ženy, které potratí spontánně. Zde už nemůže být řeč o myšlení sama na sebe, ale řeč o faktorech, které tuto skutečnost, dá se říci, zaviní. Pokud existují závažné důvody k interrupci – například znásilněn či závažná genetická vada plodu, dostupnost interrupce by pro tyto ženy měla být. Sociální, materiální, či finanční ohledy, by neměly být omluvitelné a brány jako vážná příčina rozhodnutí se k interrupci. Problematika, kterou se autorka práce zabývá, pro ni byla velmi zajímavé téma, o kterém se bohužel moc nemluví. Výsledky, ale také zpracování teoretické části jí přinesly mnoho nových poznatků, ale hlavně co se týče praktické části, nové příběhy, které se bohužel týkají mnoho lidí kolem nás. K problematice nechtěného těhotenství a potratů byl vydán dostatek literatury, která je pro ženy dostatečným informačním kanálem, pokud neví jak s daným problémem naložit. Vyvíjející perinatální medicína a doufejme lepší přístup k tomuto problému a porozumění ženám s tímto problémem, přinese do budoucna lepší pohled na vznik nového života bez výmluv a postavení se ke skutečnosti čelem s určitým nadhledem. Velmi zajímavé by bylo, kdyby si autorka mohla dovolit rozhovory s větším počtem informantek, ale vzhledem k rozsáhlému a

náročnému

kvalitativnímu

výzkumu

s narativním

rozhovorem,

se

jedná

o problematiku, u které by bylo zapotřebí více informací. Autorka popisuje tuto zkušenost jako za velmi přínosnou, která jí dokázala dát určitý nadhled na věc. Dokázala si díky veškerým informacím vytvořit svůj názor na celu problematiku, která se jí také dotkla vzhledem k velice emotivním výpovědím od žen.

58

5 Seznam použitých zdrojů 1. BAHOUNEK, Jiří. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. ISBN 978-808-7071-090. 2. BOHATOVÁ, M. Potrat ano - ne, aneb na pokraji života. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9922-5. 3. DRÁČ, P. Spontánny potrat. Martin: Osveta, 1977. ISBN 70-008-77. 4. FREED, L., SALAZAR, P. Y. Čas k uzdravení: naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu. Praha: Paulínky, 2008. ISBN 978-8086949-44-4. 5. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80859-3179-6. 6. HÁJEK, Z. Rizikové a patologické těhotenství. Praha: Grada, 2004. ISBN 80247-0418-8. 7. LAMPLMAIR, K. Dala jsem jí jméno Nadine: k problematice před potratem a po něm. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. ISBN 80-7192903-4. 8. LEIFER, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0668-7. 9. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-078-6. 10. POHUNKOVÁ, D. Úcta k životu – Život nenarozený. Praha: ZVON, české katolické nakladatelství, 1991. ISBN 80-7113-010-9. 11. PROČ PLÁČEŠ, MIRIAM. Praha: Hnutí pro život ČR, 2000. ISBN 80-2384824-0. Přeloženo z něm.originálu: Miriam-warum weinst du?

59

12. RATISLAVOVÁ,

K. Aplikovaná

psychologie

porodnictví:

[psychologie

těhotenství, porodu a šestinedělí : psychosomatická medicína : učební texty pro porodní asistentky]. Praha: Reklamní atelier Area, 2008. ISBN 978-80-2542186-4. 13. SLEZÁKOVÁ, L. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3373-9. 14. STRAUSS, A. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999. ISBN 80-858-3460-X. 15. ŠTEMBERA, Z., POLÁČEK, K. a VLACH, V. Risikové těhotenství a dítě. Praha: Avicenum, 1979. ISBN 08-027-79. 16. ULČOVÁ-GALLOVÁ, Z. Neplodnost - útok imunity: metody vyšetření, příčiny neplodnosti, důvody potrácivosti, metody léčby, nejčastější otázky. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1493-0. 17. WILLKE, B., WILLKE J. Člověkem od početí: [být či nebýt?] : potrat - otázky a odpovědi. Český Těšín: Cor Jesu, 1993. Internetové zdroje 1. HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR: O co usilujeme [online]. 1999 - 2013 [cit. 2013-0414]. Dostupné z: http://www.prolife.cz/?a=11&id=9

2. INTERRUPCE: Pro-choice. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce#Pro-choice 3. NAŠE PORODNICE: Redukce vícečetného těhotenství. [online]. 2008-2013 [cit.

2013-04-14].

Dostupné

z:

http://www.naseporodnice.cz/redukce-

vicecetneho-tehotenstvi.php

60

4. PRÁVNÍ PŘEDPISY: Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky [online].

2006-2013,

3.1.2013

[cit.

2013-04-14].

Dostupné

z:

http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1988/011988/Sb_011988_-----_.php 5. PRÁVNÍ PŘEDPISY: Zákon České národní rady o umělém přerušení těhotenství [online]. 2006-2013, 3.1.2013 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1986/066986/Sb_066986_-----_.php 6. TĚHOTENSKÉ TESTY: Antikoncepce [online]. [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.tehotenske-testy.net/files/mujweb.atlas.cz%20%20antikoncepce.htm 7. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČR. ÚZIS: Potraty V roce 2012 [online]. 2010 - 2013 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/potraty-roce-2012

61

6 Seznam příloh Příloha 1 – vývoj počtu potratů dle druhu v ČR v letech 1995 - 2012 Příloha 2 – potraty dle druhu a stáří plodu v týdnech Příloha 3 – rozhovory Příloha 4 – spontánní potrat Příloha 5 – miniinterrupce – interrupce – vakuové sání

62

Příloha 1. Vývoj počtu potratů dle druhu v ČR v letech 1995 - 2012

(Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Potraty v roce www.uzis.cz/rychle-informace/potraty-roce-2012.cz, staženo duben 2013).

2012.

Příloha 2. Potraty dle druhu a stáří plodu v týdnech

(Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Potraty v roce www.uzis.cz/rychle-informace/potraty-roce-2012.cz, staženo duben 2013).

2012.

Příloha 3. - Rozhovory Michaela Míšo na začátku bych se ráda zeptala, co si myslíš o nechtěném těhotenství? Co si myslím o nechtěném otěhotnění? No, můj názor je takový, že se to může stát každé ženě. A myslím si, že se to děje hodně často, ale moc se o tom nemluví, protože se za to hodně žen stydí. Já osobně jsem stud necítila, protože jsem byla prostě ještě mladá. Teď, když už vím, co interrupce všechno obnáší tak bych do toho znovu nešla. Před pěti lety jsem o tom prostě tolik nepřemýšlela. A co si myslíš o právu ženy jít na potrat? Vím, že u nás má každá žena právo rozhodnout se jestli na potrat půjde nebo ne, ale musí to být do určitý doby. Myslím, že je to fér, protože já sama sebe si v 15 letech nedokážu přestavit jako matku s kočárkem. Míšo mohla bys mi popsat tvoji rodinnou situaci před otěhotněním? No když jsem otěhotněla, tak mi bylo jenom 15. Teď už je mi 20 a studuju zdravotnickou „vošku“ a s novým přítelem jsem už šest let. V tý době jsem ale chodila ještě na základku, takže si dokážeš představit, jakej to byl šok a co všechno to obnášelo, když mi bylo tak málo. A s našima jsem měla trošku problémy. Ve výchově žádnej problém nebyl, ale spíš ve mně. Naši byly už rozvedení, ale to si myslím, že nemělo následek na moji výchovu. Když se na to podívám teď, tak myslím, že na mě byli ještě hodně hodní na to, jak jsem se chovala. Byla jsem zkrátka číslo a dělala jsem si co se mi zlíbilo. Rodiče se o mě starali dobře, měla jsem vše, ale moc jsem si toho nevážila. No a od toho jak jsem si užívala a dělal si co chtěla, tak od toho se odvíjel taky můj vztah s přítelem s kterým sem byla pár měsíců. Ted už ani nevím jak dlouho přesně to bylo. Ale na tom asi nezáleží, protože to byl kluk, kterej mi do života dobrý zkušenosti nedal. Míšo a jak si reagovala na to, když si zjistila, že si těhotná? Já sama jsem byla v šoku, nemohla jsem tomu uvěřit. Po tom co jsem zjistila, že mi vyšel test pozitivní, tak jsem okamžitě volala svojí kamarádce a potom jsem volala matce od přítele, aby mi prostě poradila. No a tam jsme se domluvili, že mu to neřekneme, že mu to budeme tajit, protože on byl ve vězení. Reakce přítele byla vlastně neznámá, protože nic nevěděl. A naši, těm jsem to taky tajila. Ale jenom ze začátku. Musela jsem se někomu svěřit, nevěděla jsem si rady. Bylo to fakt hrozný. Takovej škaredej pocit ještě teď když si na to vzpomenu. Najednou jsem si připadala hrozně malá. Byla jsem děcko. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takovýho může stát mně. Ale teď, když vím jak hrozně jsem se chovala, tak se tomu ani nedivím. Dá se říct že jsem se sexem teprve začala a prostě se to asi stalo, protože jsem neměla zkušenosti a o nějakou antikoncepci jsem se nezajímala, protože mamka ani nevěděla, že s přítelem spím. V kolikátém týdnu těhotenství si tedy byla? Po kontrole u doktora se zjistilo, že jsem v 7. týdnu. Moc jsem nevěděla, co to vlastně znamená. Říkala jsem si, že nemám břicho, že v takovým týdnu už je asi břicho vidět. No neměla jsem ani tišení co se to semnou děje. Nevěděla jsem jak je to miminko ve mně vlastně velký.

A jaké byly tedy důvody rozhodnutí se pro potrat? Moje matka je „Colombo“ a po čase na všechno přišla. Takže to je teď asi ten jeden důvod. Mamka s tím naprosto nesouhlasila. Pořád mi říkala, že s tímhle klukem nemůžu mít dítě. Prostě ho nesnášela. Teď se jí asi ani nedivím. Byl to vyvrhel. Teď už to vím. Mamka mi kvůli němu vlastně ten potrat nakázala. Stále mi opakovala, že bych si zkazila život. Pak už nebylo o čem se rozhodovat. Vlastně jsem jenom čekala co se semnou bude dít. Já jsem svůj života naprosto neměla pod kontrolou. Stejně za mě museli rozhodnout jiní, takže máma, když on to ani nevěděl. Když se na všechno podávím zpětně, tak si říkám, že jsem byla mladá a hloupá. Od rodiny jsem neměla žádnou podporu, a protože jsem věděla, že přítel je zavřený na dlouhou dobu, tak se mi to příčilo a věděla jsem, že výchovu nezvládnu. Nedokázala jsem si to představit. Přemýšlela si v tvojí situaci nad jiným řešením těhotenství? Třeba dát dítě k adopci? Tak to bych v žádným případě neudělala. Když už, tak bych si ho nechala, ale musely by proto být podmínky, které jsem ani ve snu neměla. Bylo by to divný, protože když už se rozhodnu, že si ho nechám tak si ho nechám. Nebudu ho dávat nikomu jinými když jsem ho v sobě měla devět měsíců. Když už bylo tedy rozhodnuto, tak mi řekni, jak vše probíhalo po interrupci a hlavně jaké byly pocity a prožitky ze zákroku. Tak tohle si pamatuju, jakoby to byl včera. Všechno si pamatuju úplně přesně. To ti musím popsat, protože to bylo ještě moc zajímavý. K tomu zákroku jsem šla s mamkou. Čekali jsme v čekárně, až mě tam přijmou. Když jsem viděla všechny ty miminka a šťastný maminky, začala jsem se cítit hrozně. Po chvilce jsem změnila názor a na potrat už jsem jít nechtěla, hrozně jsem se začala bát. Pak to šlo docela z kopce. Měla jsem srdce v krku a byla jsem taková bezradná. Rozhodla za mě sice mamka, ale říkala jsem si, že já se taky můžu vyjádřit. Ale byla jsem takhle malinká. Takže jsem se mamce svěřila. Viděla to na mě, že mám strach. Snažila se mě uklidnit, ale já jsem jí řekla, že na ten potrat jít nechci. Ta hned volala primářovi, aby mi promluvil do duše a tak. Říkala jsem si, že tohle rozhodnutí ať už mi nikdo nebere. Ale stejně. Doktor mi začal vysvětlovat moji situaci. Ne, že by mi řekl, ať na potrat jdu, že je to pro mě to nejlepší, ale jen mi vysvětlil, jak bych na tom byla, kdybych si dítě nechala. Potom jsem cítila pocit štěstí, ale na druhou stranu hrozný smutek, že bych nebyla schopná mu dát to, co by mu dala normální rodina. Názor jsem teda zase změnila. Bylo to nahoru a dolů, ale pak jsem měla jasno. Na potrat jsem už opravdu jít chtěla. A jaké máš pocity přímo ze zákroku? Z toho zákroku si nepamatuju nic špatnýho. Uspali mě, ale vím, že na mě byli všichni hodní. Abych neměla tak velký poct, viny, že dělám něco špatně, tak jsem si představovala, že jdu na úplně běžný zákrok, ale i tak jsem si nebyl úplně jistá tím co se děje, co dělám. Přímo potom si pamatuju, že jsem byla zase emocemi jinde než před tím než jsem se pro ten potrat na 100% rozhodla. Už bych v takový situaci být znova nechtěla. Míšo, teď by mně zajímalo, jak si to tedy měla vyřešené s partnerem, jaký si k němu měla vztah? S ním to bylo všechno hrozně zamotaný, když byl v tom vězení. Byl zavřenej na 4 roky a celou tu dobu jsem mu nic neřekla. Domluvily jsme se tak přece stou jeho mámou.

Když to říkala ona, že to tak bude nejlepší tak jsem prostě nic neřekla. Náš vztah vlastně žádnej nebyl. Celou dobu jsem ho neviděla a nechtěla jsem. Mela jsem z něj strach, protože byl občas docela agresivní, když se napil. Všechno k němu co jsem cítila pomalu, ale jistě nebylo. Jak ho pustili, tak jsem mu to nakonec řekla. Říkal mi, že ho mrzí, že jsem mu to neřekla, ale i tak to vzal normálně. Nakonec mi řekl, že kdybych mu to řekla, tak by se možná změnil. Ale za rok zemřel. On byl vážně číslo. Nevážil si života, pořád pil a dal si i něco tvrdšího. Kradl a za to ho i zavřeli. Nechápu, že jsem si toho všeho vůbec nevšímala. Když se na to podíváš zpětně, jaké máš pocity? Tomu moc nerozumím. Byla jsem v pohodě. Zajímalo by mně, jestli si měla psychické potíže po interrupci? Často ženy mohou trpět postabortivním syndromem. Tak to ne. Já jsem byla v pohodě. Byla jsem rozhodnutá nakonec po těžkým rozhodování. Byla jsem dítě. Nemohl za mě rozhodnout nikdo jinej než mamka. Nějak mi nedocházelo, že by mohly přijít určité komplikace, co se týče psychiky. Přímo po interrupci jsem bydlela u táty a potom si pamatuju, že jsem jela na školní výlet, kde jsem se docela dobře odreagovala. Celkově jsem si nechtěla připustit, že se něco takového stalo, snažila jsem se to odsunout někam pryč a nemyslet na to. Já sama jsem ráda, že jsem se zrovna takhle k tomu všemu postavila. Že jsem nezalezla někam do kouta a nebrečela, jak to nejspíš někdy je. Fakt jsem ráda, že jsem se s tím takhle vyrovnala, ale já myslím, že to všechno bude tím věkem, protože čím mladší tak tím lepší vyrovnání. Kdybych byla starší a měla přítele a rodinu, která za mě rozhodne tak bych z toho už asi byla smutná, protože by ta výchova už nějakým způsobem šla zvládnout. V mojí situaci ale rozhodně ne. Nešlo by to, to vím. Míšo, o pocitech viny tedy nemůže být ani řeč? Možná někdy vinu cítím, ale jak říkám. Vetší vinu bych cítila, kdybych měla dítě a nebyla schopná se o něj postarat. Poslední otázka – zajímalo by mě, jestli nemáš strach o další těhotenství? Často je po interrupci problém se samovolným potratem. Myslím, že když jsem šla na potrat takhle mladá a jenom jednou, tak že z gynekologického hlediska jsem v pořádku a o další těhotenství strach nemám.

Míšo, děkuji za rozhovor a za tvůj čas

Romana Romi, mohla bys mi nejprve říct tvůj názor na nechtěné těhotenství? Když už jsem si tímhle prošla, tak vím, že kolem mě je hodně žen se stejným problémem. Vím, že v tom nejsem sama a myslím, že záleží na každém typu ženy, jak se rozhodne. Protože bych řekla, že nakonec i dítě, které není plánované a chtěné může být milované celou rodinou. Ale to už je otázka toho těžkého rozhodování.

A co si myslíš o tom, že ženy mají právo jít nepřerušení těhotenství? Rozhodně jsem pro. Nejen proto, že vím, jak pro mě bylo v mé situaci nepříjemné zjištění těhotenství, ale také proto, že některé matky považují za nezodpovědné přivést na svět dítě, které nemá třeba ani sociální zázemí, pořádnou rodinu a finanční prostředky pro výchovu. Teď by mně zajímalo jak si žila před interrupcí, jaké byly tvoje vztahy s rodinou, materiální zázemí… Když jsem se rozhodla pro ten potrat, tak mi bylo 23. Kluka jsem měla, ale problém je v tom, že jsme spolu byli jenom tři měsíce. Což asi není moc na to, abychom měli rodinu. Studovala jsem poslední rok VOŠ. Čistě náhodou taky obor porodní asistentka, ale háček byl v tom, že to byl poslední ročník. S našima jsem vycházela dobře, ale když jsem u nich nebydlela, zase jsem si do toho nechtěla nechat tolik mluvit. Ale co se týče výchovy, tak byla v pořádku. Vždycky mě vedly správným směrem a chtěli, abych něco jednou dokázala. Vím, že od narození jsem měla vše, co jsem si přála. Ne, že by mě rodiče rozmazlovali, ale dokázali mi dát všechno důležité pro život. Jaká byla tedy tvoje reakce na zjištěné těhotenství? No tak když jsem musela dokončit tu školu, protože bych pak neměla jinou šanci studium dokončit, tak byla ta reakce dost nepříjemná. O miminku jsem nepřemýšlela nikdy. Ani mě to nenapadalo. Cítila jsem se tak sama, měla jsem strach. A reakce přítele a tvojí rodiny? Co myslíš? Naši měli v hlavě jenom to, že musím prvně dostudovat a pak teprve můžu myslet na jiný věci. Jakmile se na testu objevily dvě čárky, začala jsem brečet a brečet. On dítě nechtěl a rodiče, i když jinak skvělí, mě do potratu nutili a citově vydírali. S přítelem to opravdu nebyla žádná velká láska. A rodiče, ty asi chápu. Dá se říci, že důvody pro potrat byly tedy jasné? Ano to byly. Z jedný strany na mě tlačili rodiče a z druhý strany zase přítel, který byl naprosto nevyspělý a city k němu nebyly zas tak horoucí. Na víc, se ukázalo, jaký je a to mě utvrdilo v tom s ním nezůstat. A naši ti neviděli jiné řešení než interrupce. Přišlo mi, jakoby mysleli jenom na sebe a ne na moji bolest. Jakoby nemysleli na to, že mě to bude bolet a ne je. Byla to hrůza, ale bylo rozhodnuto. Zůstala bych na všechno sama, bez absolutní podpory. Všechno se rozhodlo ve 12. týdnu těhotenství. A co jiné řešení? Nepřemýšlela si ani o adopci? To vůbec. Hlavně mi termín vycházel na únor, což by mi vůbec nedovolilo studium dokončit a pak už by jiná šance nebyla. O této alternativě jsem vůbec nepřemýšlela. Chtěla jsem mít už jenom vše za sebou a s ničím jiným se nezalamovat. A už vůbec bych nesnesla, kdyby se staral někdo o někoho, koho jsem nosila devět měsíců pod srdcem. Po těžkém rozhodování následoval samotný zákrok. Jaké si z toho měla pocity a prožitky? Cítila jsem se divně, nepříjemně, protože se mi zdálo, že se na mě dívá všechen personál přes prsty. Potom mi ale došlo, že pro ně jsou vlastně potraty denním chlebem.

Po tom co mi dali anestezii už mi všechno splývá. Po interrupci mi hlavou šlo spoustu myšlenek typu, jestli jsem udělala správnou věc. Romi, a jak si to tedy měla vyřešené s partnerem? Jemu bylo jenom 22 a to ani podle mýho názoru a už vůbec podle jeho názoru není věk na to, aby se stal otcem. Já jsem se mu nedivila, že měl takový strach. Byl mladý a nemohla jsem po něm chtít, aby se o nás postaral, když se skoro nedokázal postarat ani o sebe. Možná by to zvládl, ale v rozhodování jestli mám, nebo nemám na potrat jít mi nepomohl jenom on, ale další věci typu škola a nesouhlas mých rodičů. Sice jsme spolu zůstali, ale moc dlouho ne. Bylo to jen do té doby, než se situace uklidnila. Přece jen jsem potřebovala někoho, kdo mě sice prvně utvrdil v rozhodnutí, ale taky někoho kdo mě podrží za ruku. Jak ti bylo po interrupci, když se na to všechno podíváš zpětně? Myslíš, jak jsem se cítila? No tak to bylo takový všelijaký. Nemohla jsem se s tím vyrovnat. Cítila jsem se vinná za to, že jsem na potrat šla a říkala jsem si, že by to třeba nějak šlo zvládnout a vyřešit. Vždycky to nějak jde. Ale když sem na to byla dá se říct sama, tak to vlastně ani jinak nešlo. Občas myslím na to, jak by se můj život vyvíjel, kdybych si dítě nechala. Pořád jsem do všeho rýpala. Nenechalo mě to klidnou jako moji rodinu a partnera. Řešila jsem to docela dlouho. Byla jsem taková uzavřená do sebe a možná jsem to přenesla i na partnera, který se na mě vlastně potom vykašlal. Ale potkala jsem dalšího muže. V den, kdy se mělo dítě narodit, jsem si zalezla do kouta a možná se trošku litovala. Prostě jsem si pobrečela. Chvílemi byly moje pocity z potratu zvladatelné, ale chvílemi jsem byla naprosto bezradná. Dá se říct, že tento problém, který, trval docela dlouhou dobu vyřešilo až další těhotenství s mým manželem. Teď jsme šťastní a myslím, že díky miminku se mi vše vrátilo do normálu. Romi, tak moc děkuji za tvůj čas a jsem moc ráda, že všechno nakonec dobře dopadlo

Kateřina Katko nejdříve by mě zajímalo, jaký je tvůj názor na právo ženy rozhodnout se pro interrupci? Záleží na tom, o jaký potrat jde. Pokud žena nechce dítě a na potrat prostě jít chce, tak to odsuzuju. Odsuzuju to, protože si neváží toho, že můžou mít nakonec zdravé miminko. A názor na ženy, které se rozhodnou mít dítě s vrozenou vývojovou vadou? Tak tyhle ženy jsou pro mě hodně odvážný. Vím jak je rozhodování v takové situaci těžké, ale tyhle ženy to nejspíš dělají, protože vědí, že už další šanci mít dítě nebudou a je pro ně vším ať už má nějakou vadu nebo ne. Jinak nevím, z jakého důvodu by to dělali. Možná i strach z interrupce, nebo prostě nemají na to, aby najednou dítě, které si přáli, nebylo. Teď mi prosím popiš, jaká byla tvoje situace před tím, než si musela podstoupit ukončení těhotenství. Když jsem otěhotněla, tak mi bylo 26 let. Takže věk jsem měla. Dokonce jsme plánovali s přítelem svatbu. Všechno bylo prostě dokonalý a šlo tak jak má. V té době

jsem byla šťastná. Dá se říct, že se mi plnil můj sen. Naše rodina vždy držela pohromadě a vždy jsme si pomáhali, když na tom někdo nebyl dobře. Co se týče mě, tak rodina je pro mě všechno, protože mě dokázali podržet v té mojí situaci. Nebýt rodičů, kteří mi dali vždycky co jsem chtěla, tak nejsem tam kde jsem. Předpokládám, že reakce na těhotenství byla ze všech stran pozitivní? Určitě ano. Těhotenství bylo, dá se říct plánované. Miminko jsme chtěli a museli jsme už někam pokročit. Byl to tak krásný pocit. Padla na mě jakási vlna nadšení a měla jsem pocit úplného štěstí. Manžel byl taky moc rád, stejně tak celá moje rodina. Byly to opravdu krásné chvíle. Jak tedy probíhalo tvé těhotenství? Byla jsem zdravá a připravená na to mít miminko. Těhotenství bylo v pořádku, až do té doby než se dělala ten test na vrozené vývojové vady. Doktor mi sice říkal, že je hodně malé procento, že test bude pozitivní třeba na Downův syndrom. Proto jsem ani nepřemýšlela o tom, že by se něco takového mohlo stát, ale bohužel test byl nakonec pozitivní. Bylo to v 19. týdnu těhotenství, takže jsem měla bříško, cítila jsem pohyby. Byl to krásný pocit, ale všechno se musel pokazit. Tak nerada na to vzpomínám. Ta zpráva mě dostala. Doktor, který mi říkal, že je malé procento, že miminko bude nemocné, mi potom říkal, že z 99% má VVV. Tato zpráva vás musela hluboce zasáhnout. Mohla bys mi popsat tvoje pocity? To se snad ani nedá popsat. Zkus si představit jaký to je, když se na něco hrozně moc těšíš. Plánuješ do budoucna, jaké to bude a pak…Byla jsem bezradná a v šoku (pláč). Moje reakce byla taková, že jsem tomu nemohla prvně uvěřit. Říkala jsem si, že to není možné, vždyť je ve mně dítě, s kterým už počítám, cítím jeho pohyby. Manžel se nejprve snažil být silný, ale nezvládl tu lítost předemnou skrývat. Plakali jsme spolu. No hrůza. Všichni jsme byli otřesený. Já proto ani nemám slova. Takovej těžkej pocit na hrudi, takovej kámen, o kterým jsem si myslela, že snad nikdy nespadne. Nakonec naše rozhodnutí bylo přeci jasné. Nechtěli jsme nemocné dítě. Chtěli jsme miminko krásné a zdravé. Tak jsme si ho přeci představovali. Ale říkala jsem si, že to třeba není pravda, že je ve mně třeba úplně zdravé miminko, ale nebylo. Při představě, že se budu starat o nemocné dítě mě hrozně vyděsila. Nezvládla bych to a to vím. Musely to být těžké chvíle, ale co samotný porod? S tím jsem s musela poprat sama. Bylo to přeci moje rozhodnutí, že takové dítě nechci. Říkala jsem si, že musím být silná a musím to zvládnout, když jsem se tak rozhodla. Bylo to jakoby moje já a já jsem si to musela vytrpět. Takhle jsem to prostě cítila. Ale stejně mě to všechno srazilo na kolena. Byla jsem vyčerpaná psychicky. Jinak celkově ten porod nebyl moc bolestivý, protože mi dali spoustu analgetik a na víc, miminko nebylo moc velké, tak to šlo prostě rychle. Ale ty stahy byly hrozné. Na tenhle zážitek chci zapomenout. A jak vše probíhalo bezprostředně po porodu? To byla právě otázka, kterou jsme během stahů řešili. Porodní asistentky se o mě starali moc dobře a všechno mi vysvětlili. Možná to bylo proto, že jsme rodili v zařízení, kde se to děje docela často. Věděli jak se k nám chovat aby nám ještě víc neublížili a abychom se necítili ještě hůř. Brali do celého procesu i manžela, který mě mimochodem

držel celou dobu nad vodou . Bez něj bych neměla šanci to všechno zvládnout. Ihned po porodu se mě sestřičky zeptaly, jestli chci miminko vidět. S přítelem jsme souhlasili, protože nám řekli, že to tak bude lepší, protože pak nebudu mít milné představy a lépe se s celou situací poperu. Teď jsem ráda, že jsem ho mohla ještě vidět a rozloučit se s ním. Jaký byl tedy tvůj vztah s manželem po porodu? S manželem jsme se ještě víc dali dohromady. Hrozně moc nás to stmelilo. Kdybych byla celou tu dobu na porodním sále sama a chodily by zamnou jenom litující sestřičky, které asi nemají ani moc zkušenost s porodem mrtvého miminka, tak nevím jak bych to zvládla. Je to muž, který je pro mě vším. A jaká je tvoje životní situace teď? Teď jsem šťastně vdaná.Vzali jsem se někdy, když jsem byla asi v 10 týdnu těhotenství, ale to jsme ještě nevěděli, co bude následovat. Jinak jsem teď ve 3 měsíci a jsem šťastná. Zanechala na tobě tahle událost následky? Není to zas taková doba, abych na vše úplně zapomněla. To snad ani nejde. Je to něco co mě poznamenalo navždycky. Ale myslím si, že kdybych znovu neotěhotněla tak se se vším zalamuju do teď a kdo ví, kde bych teď byla. Lítost cítím, ale jen když si vzpomenu na to všechno. Věděla jsem, že bych to nezvládla, tu péči a milion dalších starostí. Kdyby mělo být dítě znovu postižené, tak bych šla na interrupci zase. Co mě ale mrzí nejvíc, že se na tyhle vady nemůže přijít dřív. Říkala jsem si, že jsem se nemusela tolik sama trápit samotným porodem a možná se nemuselo trápit ani miminko. Musím říct, že další těhotenství mi dal tolik energie jít dál. Jsem moc ráda, že jsem teď šťastná, ale na miminko, které tu mohlo být s námi myslím.

Katko, tak Ti moc děkuji za tvůj čas a za to, že si byla tak otevřená

Eva Evo, nejdříve bych se tě zeptala, co si myslíš o právu ženy jít na přerušení těhotenství? Ať si každá žena naloží se svým těhotenstvím jak chce. Jedině ona sama ví co je pro ni v určitou chvíli důležité a ví, jestli si může dovolit dítě, nebo ne. Asi záleží taky na tom, jestli by na vše zůstala sama, nebo by ji podpořil manžel, rodina. Určitě si myslím, že každá žena má právo na potrat jít. Mohla bys mi poslat, jaká byla tvoje situace před tím, než si potratila? V té době mi bylo 30 let. Pro mě to byl krásný věk na to mít další dítě. Máme totiž s manželem jednoho tříletého kluka. Pracovala jsem jako administrativní pracovnice. Ne nějaká náročná práce. V té době jsme byli docela šťastná rodina. Rodina mě vychovávala k tomu, že mám být spořádaná a jít si za svým cílem. Vztahy mezi námi byly dobrý. Ale když už mám svoji rodinu a jsem dospělá tak se nechávám ovlivňovat

názory od rodičů. Těhotenství jsem, dá se říct plánovala už delší dobu, takže bylo plánované. Jaká byla tvoje reakce na zjištěné těhotenství? Já jsem byla šťastná. Trošku jsem to i čekala, když jsme se manželem tak snažili. Synovi byly v té době tři roky a bylo na čase, aby si měl konečně s kým hrát. Byla jsem šťastná, že se konečně zadařilo, protože jsme se snažili už delší dobu. Proto jsem dostala takový druhý dech do života. Zkoušení a snažení mně docela vyčerpávalo a manžela také. Miminko jsme si oba moc přáli. Reakce manžela byla tedy pozitivní? Ano, určitě byla. Byli jsme oba rádi, že se nám to povedlo. A jak probíhalo tvé těhotenství? Na začátku to bylo velké překvapení. Měli jsme dvojnásobnou radost, protože jsme čekali dvojčata. Na to jak dlouho jsme se snažili byla radost dvojnásobně velká. Ale zase na druhou stranu jsem věděla, že u dvojčat je větší riziko potratu. A přesně to mi doktor řekl. Do toho ještě že už mám vyšší věk na dvojčata a já nevím co všechno. Takže jsem sice měla velkou radost, ale taky strach o ty dva malé drobečky. Informaci, že jsem v rizikovém těhotenství jsem brala docela vážně a dávala jsem na sebe velký pozor, protože jsem si toho zázraku moc vážila. Byla jsem v rizikovém, ale všechno probíhalo docela dobře. Proč si tedy potratila, co se vlastně stalo? Já jsem se o své těhotenství bála od samého začátku. Jednoho dne v noci jsem se vzbudila, protože jsem měla strašný bolesti v podbřišku, trošku jsem i krvácela, ale nebylo to nějak moc. Říkala jsem si, že když mám to rizikové, že to bude asi normální, ale i tak jsem jela okamžitě do nemocnice. Okamžitě jsem šla na ultrazvuk. Stačilo mi, jen když jsem viděla ten vystrašený pohled lékaře. Vše mi bylo jasné. Byla jsem mimo. Ale jedno z miminek mělo ještě šanci. No doktor mi prostě řekl, že jedno z miminek zemřelo v děloze samo. Že prý se to u dvojčat často stane. Tak si mě nechali v nemocnici a snažili s zachránit co se dalo. Já jsem ale hrozně krvácela a pak se zjistilo, že došlo k potratu i druhého miminka. Oba rozhodli za mě už v 7. týdnu těhotenství. Cítila jsem se tak sama a úplně zlomená. Byly to pro mě hrozné chvíle. Nevěděla jsem, jak se s tím mám poprat a ještě k tomu, když jsme se dvojnásobně víc těšila. Takže to všechno dopadlo hrozně. A jak ses s tím vším poprala? Snažila jsem se vrátit do normálního života, co jsem měla předtím. Takže jsem nastoupila do práce. Ale nešlo to. Měla jsem s tím velkej problém a nevěděla co mám dělat. Nemohla jsem na miminka zapomenout. Snažila jsem se dělat, jakoby se nic nestalo. Snažení k ničemu nebylo. Neměla jsem chuť vůbec do ničeho. Museli jsem to začít nějak řešit. Matka mi doporučila rodinného psychologa, s kterým jsem musela o všem začít mluvit. Co cítím, proč se to stalo a dopodrobna chtěl všechno vědět. Tak nerada jsem o tom mluvila a vzpomínala si na ten zážitek. Nakonec jsem zjistila, že mi to docela pomáhá. Uklidňovala jsem svoji zlost a lítost tím, že to takto asi mělo být. Že to takhle zařídila příroda. Díky tomu jsem mohla jít dál a vrátit se do normálu a starat se o svého syna a manžela, které jsem trošku zanedbávala.

Jak se ke všemu postavil tvůj manžel? S manželem jsme situaci řešili společně. Podržel mě. Po čase ale nezvládal moje psychické výlevy. Neustále jsem byla naštvaná a celkově hodně náladová. Všechno jsem pořád sváděla na to, že jsme přece potratili, že se s tím nemůžu smířit. Po neustálém řešení co s námi bude jsme zjistili, že čekáme další dítě. Tentokrát bylo jedno. Všechno bylo v pořádku a byli jsme zase šťastní. A nějaké následky v tobě tato zkušenost zanechala? Pro mě to byly hrozně těžké chvíle. Jednou to bylo nahoru a jednou zase dolů. Manželovi jsem dodnes tolik vděčná, že se na nás nevykašlal. Byla jsem nesnesitelná a naštvaná sama na sebe, že mu nedokážu dát dítě, které jsme si tolik přáli. Teď mám půlroční zdravou dceru a jsme všichni moc šťastní.

Renáta Renčo, nejdříve by mě zajímalo jaký je tvůj názor na právo ženy jít na přerušení těhotenství? Podle mě má žena právo jít na potrat, ale myslím, že když ví, že bude miminko zdravé tak by ho zabíjet rozhodně neměla. To je podle mého názoru nezodpovědnost. Nikdy bych si dítě nenechala vzít, kdybych věděla, že je zdravé. Moc bych se na něj těšila. Jaká byla tvoje situace před potratem? Než se to všechno stalo, tak jsem byla šťastná. Měla jsem po škole, dobrou práci a přítele čtyři roky. Všechno klapalo tak jak mělo. A co tvoje výchova, jaký máš vztah s rodinou? Jsem z rodiny, která byla vždy spořádaná. Možná někdy až moc přísná, ale přesto je mám ráda. Občas jsem měla pocit, že mě trošku podceňují co se týče školních výsledků, ale nakonec jsem jim dokázala, že to dokážu někam dotáhnout a možná právě díky té přísnější výchově. Ale mám je ráda. Dali mi to, co jsem chtěla. Jak si reagovala, když si zjistila, že jsi těhotná? No já mám totiž problémy se srážením krve. Jednu dobu jsem musela lítat po doktorech, aby mi zjistili, proč mě bolí lýtko. Měla jsem tak krevní sraženinu a tak mi gynekoložka doporučila, abych přestala brát antikoncepci. Že prý by mi ještě víc uškodila. Zkoušela jsem se zeptat i na jiné metody, ale že prý ne, že jsou všude hormony, který by mi mohly akorát ublížit. Tak se nám asi nepodařilo se před těhotenstvím ochránit, i když jsem se snažili. Moje reakce byla tedy hodně překvapující. Nečekala jsem to. Měla jsem delší dobu nevolnosti a nakonec jsem nedostala měsíčky, tak jsem si udělala test. Během čekání jsem měla strach a hlavou se mi honilo tolik myšlenek. Test vyšel pozitivně. Já jsem nevěděla, jestli je to dobře, nebo špatně. A reakce přítele? Zprávu jsem řekla příteli a asi jsem čekala na jeho reakci, podle který jsem se chtěla rozhodnout. Kupodivu byl rád. Takž se nebylo o čem rozhodovat. Miminko jsme si nechali a oba se na něj moc těšili.

Renčo, a jak tedy probíhalo tvé těhotenství? Všechno v pohodě. Byli jsme rádi, že budeme mít miminko. Měli jsme nový byt a chystali jsme se na náš nový přírůstek. Jsem taková hodně zodpovědná tak jsem nechala i práce a soustředila se jenom na těhotenství. Všechno se ale pokazilo v 6. týdnu těhotenství, kdy to všechno začalo. Začala jsem spontánně potrácet. Reni, jak ses cítila a co si prožívala? Když jsem začala silně krvácet, nevěděla jsem co se děje. Cítila jsem se dobře až na menší nevolnosti každé ráno. Potom jsem měla silný tlak v podbřišku a cítila jsme, že něco není v pořádku. Celou cestu do nemocnice jsem jenom brečela a věděla, že je vše ztracené. Možná jsem chvilku doufala, že se ještě těhotenství zachrání. Doktor mi ale hned narovinu řekl, že už je pozdě, že se vajíčko potratilo celé. Bylo to hrozné. Nakonec se zjistilo, že mám inkompetentní hrdlo. Jaký máš vztah s partnerem nyní? On to všechno prožíval docela emotivně se mnou. Byli jsme na to prostě dva a ne jenom já sama. Díky němu jsem to taky všechno zvládla a doslova jsem se z toho nezbláznila. Nebyla bych ničeho schopná, kdyby mě nepodporoval a nedržel nad vodou. Oba jsme se na miminko moc těšili, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Teď už to ani jeden nemůžeme vrátit a musíme jít dál. Když se na tvoji situaci podíváš zpětně, cítíš pocity viny, nebo máš psychické potíže se s tím vyrovnat? Já jsem se tím vyrovnávala těžko. Házela jsem vinu prvně jenom na sebe. Pak i na doktory, kteří miminko nezachránily a chvíli i na přítele. Nikdo za nic nemohl. To teď vím. Ale vím taky, že jsem byla špatná z toho, že je něco špatně ve mně, když nemůžu donosit dítě. Dlouhou dobu jsem se hrozně litovala. Možná i proto, že mi přítel nedával nic za vinu. Byl na mě hrozně hodný a pomáhal mi celou situaci zvládnout. Nebýt jeho tak to nemůžu zvládnout. Poznala jsem ho po jiné stránce a za to jsem ráda. Bohužel to ale bylo při tak hrozný situaci. Když se na to všechno podívám zpětně, tak to ve mně následky určitě zanechalo, ale nad vodou mě drží to, že vím, že se jednoho dne zase zadaří. A kdo ví, třeba už se zadařilo (úsměv).

Reni, tak Ti moc děkuji za tvůj čas a přeju Ti hodně štěstí

Příloha 4. Průběh spontánního potratu

(Těhotenské testy: Antikoncepce. www.tehotensketesty.net/files/mujweb.atlas.cz%20%20antikoncepce.htm, staženo květen 2013).

Příloha 5. Miniinterrupce – interrupce – vakuové sání

(Těhotenské testy: Antikoncepce. www.tehotensketesty.net/files/mujweb.atlas.cz%20%20antikoncepce.htm, staženo květen 2013).