VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Problematika drogové závislosti

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Problematika drogové závislosti Bakalářská práce

Autor: Kateřina Záděrová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Knížková Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na dlouhodobé uživatele nitrožilních drog. Cílem práce je analyzovat, jaké nejčastější somatické komplikace uživatele postihují a jak přistupují k řešení těchto problémů. Teoretická část je zaměřená na krátkou historii drog u nás i ve světě, základní rozdělení a somatické komplikace, ať již lokálního, či celkového charakteru, které se k tomuto tématu vztahují a krátké uvedení do problematiky infekčních chorob. Výzkumná část popisuje charakteristiku vzorku respondentů a výzkumného prostředí. Výsledky dotazníkového šetření jsou zpracovány do grafů, následuje diskuze a doporučení pro praxi.

Klíčová slova: Drogová závislost, droga, prevence, abstinence, poškození, komplikace.

Abstract This bachelor thesis is focused on users injecting a drug intravenously over a long period. The aim of this work is to analyse users’ most common somatic complications and there problem-solving approach. The theoretical part is concentrated on a short history of drugs in the Czech Republic and the rest of the world, the basic division of drugs and somatic complications of a local or global character relating to this topic and a short introduction to infectious diseases issues. The practical part of the thesis describes the characteristics of respondents and the research environment. Outcomes of a questionnaire survey are transferred into diagrams and followed by a discussion and recommendation usable in a practice.

Key words A drug addiction, a drug, precautions, abstinence, damages, complications.

Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě za dobu mého studia podporovali a neztratili se mnou trpělivost. Děkuji Mgr. Jaroslavě Knížkové za cenné rady a pomoc při zpracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 8 1

Teoretická část .......................................................................................................... 9 1.1

Definice pojmu droga ......................................................................................... 9

1.2

Definice pojmu závislost .................................................................................... 9

1.2.1

Psychická závislost ................................................................................... 10

1.2.2

Fyzická závislost ....................................................................................... 10

1.3

1.3.1

Užívání drog ve světě ............................................................................... 11

1.3.2

Užívání drog u nás .................................................................................... 12

1.4

Rozdělení drog ................................................................................................. 13

1.4.1

Rozdělení dle účinků na psychiku ............................................................ 13

1.4.2

Dle míry rizika závislosti. ......................................................................... 13

1.4.3

Dle jejich původu. ..................................................................................... 13

1.5

Legální drogy ................................................................................................... 14

1.5.1

Tabák ........................................................................................................ 14

1.5.2

Alkohol ..................................................................................................... 15

1.6

Nelegální drogy ................................................................................................ 17

1.6.1

Konopné drogy ......................................................................................... 17

1.6.2

Halucinogeny ............................................................................................ 18

1.6.3

Opioidy a opiáty........................................................................................ 21

1.6.4

Psychomotorická stimulancia ................................................................... 24

1.7

2

Stručná historie užívání drog ........................................................................... 11

Somatické komplikace ..................................................................................... 27

1.7.1

Lokální komplikace .................................................................................. 27

1.7.2

Postižení orgánů a systémů ....................................................................... 29

1.7.3

Krví přenosné infekční choroby u injekčních uživatelů drog ................... 31

Výzkumná část ........................................................................................................ 32 1.8

Cíle výzkumu a výzkumné otázky ................................................................... 32

1.9

Metodika výzkumu........................................................................................... 32

1.10

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ..................... 33

1.11

Průběh výzkumu ........................................................................................... 33

1.12

Zpracování získaných dat ............................................................................. 33 6

1.13

Výsledky výzkumu ....................................................................................... 34

1.13.1

Vyhodnocení otázky číslo jedna ............................................................... 34

1.13.2

Vyhodnocení otázky číslo dva .................................................................. 35

1.13.3

Vyhodnocení otázky číslo tři .................................................................... 36

1.13.4

Vyhodnocení otázky číslo čtyři ................................................................ 37

1.13.5

Vyhodnocení otázky číslo pět ................................................................... 38

1.13.6

Vyhodnocení otázky číslo šest .................................................................. 39

1.13.7

Vyhodnocení otázky číslo sedm ............................................................... 40

1.13.8

Vyhodnocení otázky číslo osm ................................................................. 41

1.13.9

Vyhodnocení otázky číslo devět ............................................................... 42

1.13.10

Vyhodnocení otázky číslo deset ............................................................ 43

1.13.11

Vyhodnocení otázky číslo jedenáct ....................................................... 44

1.13.12

Vyhodnocení otázky číslo dvanáct........................................................ 45

1.13.13

Vyhodnocení otázky číslo třináct .......................................................... 46

1.13.14

Vyhodnocení otázky číslo čtrnáct ......................................................... 47

1.13.15

Vyhodnocení otázky číslo patnáct ........................................................ 48

1.13.16

Vyhodnocení otázky číslo šestnáct ....................................................... 49

1.14

Diskuze ......................................................................................................... 50

1.15

Návrh řešení a doporučení pro praxi ............................................................ 54

Závěr ............................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury ............................................................................................... 56 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 59 Seznam příloh ................................................................................................................. 59

7

Úvod Vybrala jsem si téma z problematiky drogové závislosti, protože je považováno za globální problém celé společnosti. Zlomovým rokem, kdy se hlavně v České republice rozšířily drogy, byl rok 1989. Do tohoto data se dala situace u nás popsat jako stabilizovaná, v roce 1989 se otevřely hranice, a proto i počet drogově závislých prudce stoupl. Mohla za to lepší dostupnost psychotropních látek a uvolnění politické i názorové situace. (Potěšilová, 2011) Drogy ve společnosti byly, jsou a budou. Společnost by si měla uvědomit, že život bez drog nikdy nebude existovat, ale sama společnost by se měla podílet na eliminaci drogově závislých a snažit se zapojit do preventivních opatření na snížení rizik. Bakalářská práce se zaměřuje především na biologická a fyziologická rizika dlouhodobého užívání drog. V teoretické části uvádím pro lepší orientaci v této problematice definice pojmů jako závislost a droga, krátkou historii užívání u nás i ve světě. V textu uvádím rozdělení drog na legální a nelegální látky, toto však může být matoucí, protože i látky, které jsou na našem území dostupné a dle legislativy povolené, sebou nesou stejná a mnohdy i vyšší rizika vzniku závislostí a celkového dopadu na společnost. Návykové látky jsem se snažila zasadit do historického i kulturního kontextu, aby bylo možno pojmout tuto složitou problematiku co nejkomplexněji. Abychom pochopili dopad užívání drog na lidský organismus, ať již ze strany biologické, tak i ze strany psychologické, je dobré znát mechanismus účinku drog v lidském mozku a organismu. Ve své práci jsem se snažila uvést tato důležitá fakta, spojená s celkovými dopady na různé systémy lidského těla, ať už při dlouhodobém, tak při krátkodobém užívání drog. K problematice drog se přímo i nepřímo napojují i další závažné sociální problémy jako je kriminalita a úpadek morálních a společenských hodnot. V dnešní době se pomalu ale jistě mažou rozdíly mezi tím, co je droga a co už není, a s tím souvisí také nově vytvořený termín „rekreační užívání drog“, který nejvíce u mládeže evokuje zábavné užívání drogy, avšak nepoukazuje na druhou stranu mince, která obnáší veliká rizika, které s sebou tyto látky přináší.

8

1 Teoretická část 1.1 Definice pojmu droga Slovo droga pochází z arabského slova durana, což byl původně název užívaný pro léčivo čili surovinu na výrobu léku. Jeho prapůvodní význam má v současnosti ve farmacii. (Mahdalíčková, 2014) Dle Mahdalíčkové (2014) lze použít termín droga v českém jazyce pro označení dvou významů: droga – léčivo usušené či jinak zpracované rostliny, živočicha či jejich části, které slouží jako lék či léčivo, nebo psychoaktivní droga – též návyková či psychotropní látka, která označuje látku ovlivňující psychiku, některé z nich jsou škodlivé a vesměs nelegální. Eybl (2010) uvádí, že pojem droga odvozený z anglického slova drug, se v novinářské praxi a populární literatuře užívá pro zneužívané omamné a psychotropní látky. „Drogu můžeme definovat jako látku, která má tyto vlastnosti: 1. Psychotropní efekt – modifikuje naše prožívání, mění to, jak svět vidíme a prožíváme. 2. Potenciál závislosti – dlouhodobé, pravidelné užívání, může vyvolat závislost a vést ke ztrátě kontroly nad jejím užíváním.“ (Kalina, 2015, str.49) „Termín droga se používá v souvislosti s látkami, které splňují výše uvedená kritéria a zároveň jsou zakázány zákonem – jejich výroba a distribuce je trestná.“ (Petr a kol., 2007, str.40)

1.2 Definice pojmu závislost Kořeny závislosti mají primárně biologický základ. V každém mozku je přítomný tzv. mozkový dopaminový systém odměny, síť vzájemně propojených neuronů, jejichž ústředním mediátorem je dopamin. Cílem tohoto systému je dosahování radosti, slasti a uspokojení. Aktivovat jej lze řadou rozmanitých cest a způsobů, jedním z nich je i užívání drog. (Orel, 2012) Jak uvádí Škoda a Fišer (2014), lze dle WHO o závislosti hovořit, jsou-li současně splněny minimálně tři z následujících charakteristik: -silná touha nebo silné puzení opatřit si psychoaktivní látku -problémy se sebekontrolou či sebeovládáním, související s užíváním psychoaktivní látky 9

-výskyt fyziologických symptomů při omezení nebo zástavě přísunu drogy, tj. výskyt odvykacího syndromu, patofyziologické projevy odvykacího stavu - průkazná tolerance spočívající v tom, že k navození stejných účinků je potřeba stále větší množství látky - progresivní zanedbávání jiných zájmů a činností, nesouvisejících s užíváním psychoaktivní látky (vzrůstající množství času, nezbytného k získávání a abúzu psychoaktivních látek a zotavení se z jejich účinků, látka zaujímá první místo v hierarchii zájmů a hodnot) - přetrvávající užívání těchto látek i přes jasné důkazy o zjevné škodlivosti takového užívání v oblasti zdravotní, psychické (deprese) a sociální (rodina, kamarádi), kterých si je jedinec vědom. Mahdalíčková (2014) uvádí, že definitivní diagnóza závislosti by se měla stanovit pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo nejméně ke třem z těchto jevů.

1.2.1 Psychická závislost „Je duševní stav vyznačující se pouhým přáním, kterému nelze odolat, až po dychtivé a neodolatelné a opakující se nutkání drogu použít. A to i v případě, když ji člověk ani požít nechce a považuje své chování za nerozumné.“ (Petr, 2007) Tento druh závislosti bývá často bagatelizován. Je to proto, že psychická závislost se tak markantně neprojevuje na těle, pokud přijde na abstinenční syndrom. Laická veřejnost si proto myslí, že k udržení a ovládnutí této formy závislosti stačí pouze pevná vůle. Ve skutečnosti je to však naopak, tato složka závislosti je mnohem hůře ovlivnitelná a její zvládnutí vyžaduje mnohem více než pevnou vůli. Psychická závislost je také příčinou recidiv i po několikaleté abstinenci. (Mahdalíčková, 2014)

1.2.2 Fyzická závislost Nebo také somatická či biologická závislost, která se označuje jako stav adaptace organismu na drogu, projevující se zvýšenou tolerancí a rozvojem abstinenčních příznaků při vysazení látky či omezení jejího množství. (Fischer, Škoda, 2014) Kikalová a Kopecký (2014) uvádějí výskyt abstinenčních příznaků (změny fyziologických funkcí jako třes, pocení, zvracení) pokud nedojde k dalšímu podání drogy. U některých drog mohou být tyto příznaky život ohrožující. U většiny drog se v průběhu užívání rozvíjí závislost psychická i fyzická. 10

1.3 Stručná historie užívání drog 1.3.1 Užívání drog ve světě „Kulturám lovců-sběračů, bezpochyby nejstarším na světě, je společný neomezený a otevřený počet různých božstev. Dnes víme, že ve valné části těchto společenství prochází jedinci nějakou zkušeností s psychoaktivní drogou, jež je učí, nebo upevňuje jejich kulturní sounáležitost.“ (Escohotado, 2003) Ze závěrů dosud publikovaných antropologických výzkumů je patrné, že drogy jako halucinogeny byly používány již v neolitu. Svědčí o tom nález neolitického umění s uměleckými prvky, které byly vytvořeny i ve stavech změněného vědomí při pokusech s dobrovolníky v současnosti. Šlo především o halucinogenní účinky muchomůrky červené, durmanu obecného a rulíku zlomocného. Znalost těchto účinků měl pouze omezený počet „šamanů“, nehrozilo tedy jejich zneužívání a nekontrolovatelné šíření. Látky se používaly ve prospěch celé společnosti, k náboženským a léčebným účelům První zmínky o alkoholu souvisejí s přirozeným koloběhem přírody. U některých živočišných druhů byla zaznamenána touha po pozření zkvašeného ovoce, a tím i pozření minimálních dávek přírodního alkoholu, obsaženého v takovéto stravě. Tyto koncentrace jsou však minimální, a proto do tohoto procesu musel vstoupit člověk, který svou kreativitou objevil prvotní postupy, nutné k přípravě nápojů, obsahujících právě ethanol. Někteří autoři usuzují, že se jednalo o zpětné napodobování přírodních dějů, jako například kvašení javorové mízy či rozředěného medu. (Řehan, 2007) První písemné zmínky se objevují ve třetím tisíciletí před naším letopočtem ve starověkém Sumeru, kde se pro znak radosti používá vyobrazení makovice. Obdobně tomu bylo i ve starověkém Egyptě, Babylonii a na Krétě, kde se makovice stala symbolem boha Thalana. Ve střední Americe a v Chile byly nalezeny artefakty se symbolem hub, ze kterých lze usuzovat, že domorodí Indiáni znali účinky psychoaktivního psilocybinu, a to již 6000 let před naším letopočtem. Písemné zmínky o tom obsahují španělské rukopisy z 16. století. (Mahdalíková, 2014) Jak dále uvádí, o počátcích zneužívání rostlinných drog ve spojení s vytvářením závislostí lze hovořit poprvé na počátku 19. století, a to se zneužíváním opiové šťávy v Číně. První evropskou zemí, kde se doložilo zneužívání drog, byla Velká Británie, právě díky obchodním kontaktům s Čínou a Indií. Druhá světová válka poptávku a distribuci drog

11

omezila, známo je využití amfetaminů pro bojové účely japonských pilotů kamikadze. K nárůstu poptávky po drogách (mimo Japonsko) však nedošlo. „Zejména v šedesátých letech 20. století v souvislosti s válkou ve Vietnamu a protesty v USA proti ní vzniklo hnutí hippies, „květinových dětí“. Dochází k nástupu konopných látek a chemické novinky na trhu – LSD. Poptávka po drogách se začala rapidně zvyšovat.“ (Mahdalíčková, 2014, str 13)

1.3.2 Užívání drog u nás Lidé na našem území užívali drogy od nepaměti. Druhá polovina minulého století je dobou, kdy na našem území vznikaly první psychiatrické kliniky. S tím je také spojeno klinické pojmenování nové choroby, morfinismu. Zprvu byla tato choroba s epidemiologicky hodnotitelným šířením nazývána vojenskou nemocí. Tento původní název souvisel s potřebou tišení bolesti u vojáků z rakousko-pruské války v roce 1866 a francouzsko-pruské války o pět let později. Když se Evropa dostala na delší dobu do klidného období bez válek, zájem o morfin se rozšířil do polopodsvětí a mezi „lepší lidi“. Prvotní záměr tišit bolest vystřídala potřeba zaměňovat nudu všedního dne za pocit světáctví. V této době se drogy v městských lékárnách prodávaly volně. Dalším prvorepublikovým fenoménem byl kokain, který byl v Praze drogou elitářů a movitějších lidí. Nejedna z tehdejších kokainových afér byla spojována s hvězdami stříbrného plátna. Důkazy nasvědčují, že jedny z prvních případů šňupání kokainu prováděly takzvané „umělkyně na špičkách“, spolu se svými společníky-tanečníky. Období po druhé světové válce do pádu komunismu drogám nepřálo. Užívání těchto látek se stáhlo do ústraní, mimo obzor široké veřejnosti. (Policie ČR) V roce 2004 lze drogovou scénu na území ČR charakterizovat tím, že marihuana, extáze a pervitin jsou rozšířeny i do malých měst a obcí na našem území. Ruku v ruce s tímto jevem se objevuje pojem „rekreační užívání drog“, který je zavádějící a z jazykového hlediska nepřijatelný. Užívání tohoto pojmu povede v budoucnu k tomu, že děti a mládež budou podceňovat rizika spojená s užíváním těchto látek. (Štáblová, Brejcha, 2005) Jako tradiční droga se téměř ve všech slovanských zemích uvádí alkohol, v České republice jde o pivo a pálenky.

12

1.4 Rozdělení drog 1.4.1 Rozdělení dle účinků na psychiku Dle Kaliny (2015) se v tomto rozdělení bere v úvahu hlavní důvod užívání látky, tj. důvod, kvůli kterému si konzument drogu primárně aplikuje. 1. Tlumivé látky (narkotika): zpomalují psychomotorické tempo. Malé dávky zklidní, vyšší navodí spánek, kóma až zástavu životních funkcí. Do skupiny těchto látek patří například alkohol, opiáty, benzodiazepiny (léky na nespavost). 2. Psychomotorická stimulancia: zbaví člověka únavy, urychlí myšlenkové tempo, aktivují motoriku. Zástupci této skupiny jsou kokain a pervitin. 3. Halucinogeny: vyvolávají změny vnímání od pouhého zostření až po stavy podobné schizofrenii, patří mezi ně LSD, psylobicin.

1.4.2 Dle míry rizika závislosti. „Jde zřejmě o nejznámější a mediálně nejpoužívanější rozdělení. Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako tvrdé, látky s nižší mírou jako drogy měkké.“ (Kalina, 2015, str. 50) Jako měkké drogy jsou označovány například tabák, alkohol, či konopné drogy, za tvrdé jsou považovány psychomotorická stimulancia, opioidy aj.

1.4.3 Dle jejich původu. „K pochopení významu chemikálií při nelegální výrobě omamných a psychotropních látek je určující rozdělení drog nikoli dle jejich účinku, ale dle jejich původu. Tedy hledisko, zda k jejich výrobě potřebujeme chemikálie, či nikoliv.“ (Štablová, Brejcha a kol., 2005) Dle

Štablové

a

Brejchy

(2005)

se

takto

drogy

dělí

na:

Drogy přírodní: k jejich výrobě nejsou nutné žádné chemikálie, jsou užívány ve své původní rostlinné podobě. Způsobů užití je mnoho – žvýkání, kouření, pití odvarů aj. Do této skupiny řadíme látky, které jsou obsaženy v přírodní rostlinné formě – kanabis, listy keře koka, kořeny, různé druhy kaktusů apod. Drogy polosyntetické: do této skupiny patří drogy, jejichž výchozí surovina je rostlinného původu, ale dále jsou zpracovány chemickou cestou na finální drogu. Jedná 13

se například o kokain, jehož aktivní látka je extrahována z listů keřů koky, heroin vyráběný z opia, či LSD, která je psychotropní díky kyselině lysergové, kterou lze izolovat z námelu. Drogy syntetické: jsou vyráběné pouze chemickou cestou, k jejich výrobě jsou nutné pouze chemické látky. Jako zástupce lze uvést stimulancia amfetaminového typu.

1.5 Legální drogy 1.5.1 Tabák „Tabakismus, (též nikotinismus) patří k velmi rozšířenému a společensky tolerovanému typu závislosti.“ (Kraus, Hroncová a kol., 2010, str 26) Tabák je z pohledu legislativy sice legální látka, ale v žádném případě není neškodná. Na nemoci přímo či nepřímo spojené s kouřením umírá mnohem více lidí, než na následky spojené s užíváním alkoholu či jiných drog. (Kikalová, Kopecký, 2010) Tabák je stará kulturní rostlina Střední Ameriky. Sloužila již dávno v předkolumbovské době indiánům, v první řadě k náboženským účelům a léčebným metodám. S užíváním tabáku se jako první Evropané seznámili právě Kolumbus a jeho námořníci, kteří také v roce 1518 při své druhé výpravě přivezli semena do Evropy. (Kubánek, 2009) Kikalová a Kopecký (2014) uvádí, že tabák (Nicotiana) je rostlina z čeledi lilkovitých, pro účely tabákového průmyslu se používají jen dva druhy – tabák virginský (Nicotiana tabaccum) a selský (Nicotiana rustica). Dle Kaliny (2015) je tabák jednoletá bylina, dorůstající výšky 1-2 metry, nejčastějším způsobem aplikace je kouření, méně často žvýkání nebo šňupání. Mezi tradiční aplikace patří pojídání a pití odvarů, tyto aplikace však snáze vedou k smrtelnému předávkování (minimální smrtelná dávka pro člověka je asi 50 mg nikotinu). Cigaretový kouř obsahuje tisíce chemických látek, z nichž jediná je prudce návyková, a to nikotin. (Kikalová, Kopecký, 2014) Zelené tabákové listy, jež jsou surovinou tabákového průmyslu, obsahují řadu dalších látek toxických (pyridin, arzenik, kysličník uhelnatý aj.), dráždivých (formaldehyd sirovodík, dehet aj.) a co je horší, řada těchto látek je karcinogenních. (Kraus, Hroncová, 2010) Nikotin je pyridinový alkaloid, který má stimulující účinky pro myšlení a pozornost, současně vyvolává stav relaxace – uvonění, stimuluje srdeční činnost a vyvolává silnou závislost, nejprve psychickou a později i fyzickou. Nikotin se při kouření uvolňuje do 14

kouře, vstřebává se přes sliznici dýchacích cest i stěnu plícních sklípků do krve. Mimo účinků v mozku působí i na receptory autonomního nervového systému, vyvolává zvýšení tonu hladké svaloviny (zúžení cév, zvýšená aktivita střevní peristaltiky), zvyšuje krevní tlak, zvyšuje sekreci žláz trávícího systému. (Kikalová, Kopecký, 2014) „Nikotin zvyšuje bdělost, soustředivost a paměť, potlačuje podrážděnost a agresivitu. Snižuje chuť k jídlu a brání přírůstkům tělesné hmotnosti. Očekávanými efekty jsou však možná více nefarmakologické složky užívání, které jsou u tabáku významnější než u jiných látek.“ Mezi krátkodobé nežádoucí účinky patří zvýšená sekrece slin a potu, nepříznivý vliv na prokrvení srdečního svalu, blokace hemoglobinu oxidem uhelnatým, zkrácení doby srážlivosti krve, podráždění dýchacích cest. Mezi dlouhodobé patří chronické záněty dýchacích cest, poruchy trávícího traktu, poruchy potence u mužů, poruchy soustředěnosti, neklid, poruchy spánku. Odvykací stav začíná obvykle čtyřiadvacet hodin po poslední dávce nikotinu. Doprovází ho neklid, podrážděnost, netrpělivost, poruchy soustředění, úzkost, neklid a depresivní symptomatologie. Přetrvávajícími symptomy bývají poruchy spánku a zvýšená chuť k jídlu, hlavně na sladké. Některé z těchto příznaků mohou přetrvat týdny až měsíce po posledním užití nikotinu. (Kalina, 2015)

1.5.2 Alkohol Ethylalkohol (ethanol), hovorově líh, je bezbarvá kapalina, charakteristické vůně, velice dobře hořlavý. Je základní součástí alkoholických nápojů. (Kikalová, Kopecký, 2014) Psychotropní účinek je zprostředkováván ovlivněním několika neurotransmiterových systémů – dopaminergního,noradrenergního, GABAergního a opioidního. Jedná se o látku se značnou orgánovou toxicitou, včetně neurotoxicity. (Kalina, 2015) Alkohol patří k nejstarším a nejrozšířenějším drogám po celém světě. Je to opojná látka, vznikající kvašením převážně ovoce či obilovin (cukrů za přítomnosti kvasinek). Jeho historie sahá 6 - 8. tisíc let před naším letopočtem. Až do 19. století byl alkohol jedinou dostupnou drogou s tlumivým účinkem, ale s rozvojem medicíny a farmakologie byly vyvinuty nové sedativní látky. Jako takový plnil a plní řadu funkcí: fyziologická – používá se jako nápoj, ale i jako lék, psychologická – je to euforikum, zvyšuje sebevědomí, pomáhá utéct od reality,

15

sociální – ve většině kultur je projevem pohostinnosti, napomáhá k lepší adaptaci a komunikaci, ekonomická – daně z jeho výroby a prodeje jsou značným finančním zdrojem pro stát, rituální – součást různých oslav, včetně náboženským obřadů. (Krau, Hroncová, 2010) Jak uvádí Kalina (2015) nejčastějším způsobem užití této drogy je užití per os, tedy ústy. Maximální alkoholemie bývá po 30-90 minutách. Jiné způsoby aplikace jsou možné, ale málo obvyklé. Účinná látka alkoholických nápojů, ethylalkohol, se po požití rychle vstřebává už sliznicí žaludku, dále pak v tenkém střevě. Alkohol vyvolává pocity euforie, uvolnění, odstranění zábran, u některých lidí mírní depresivní stavy. Ve vyšších dávkách alkohol způsobuje ztrátu koordinace, sníženou vnímavost, prodloužení reakční doby, agresivitu. Vyšší dávky způsobují spavost, útlum dýchání, bezvědomí případně i smrt. Množství alkoholu v těle se stanovuje v krvi a uvádí se v promilích (1 promile alkoholu v krvi znamená 1 ml alkoholu v jednom litru krve). Nepříjemné stavy kocoviny vyvolává metabolit acetaldehyd (konečným metabolitem je kyselina octová). Protože rizika spojená s užíváním alkoholu (toxicita, úraz, dopravní nehody aj.) jsou vyšší pro děti a mladistvé, jsou tyto skupiny před užíváním alkoholu v rozvinutých zemích zákonem chráněné. (Kikalová, Kopecký, 2014) Jako krátkodobé nežádoucí účinky uvádí Kalina (2015) intoxikaci, provázenou mnoha somatickými příznaky v závislosti na výšce dávky. Typická je porucha rovnováhy, zpomalení reakčního času, nevolnost, zvracení. Dále se vyskytují poruchy chování s agresivitou a snížená sebekritičnost, které mohou vést k riskantnímu chování s následnými úrazy. Při těžších toxicitách může vzniknout kvantitativní porucha vědomí, až smrt (u nás v průměru 300 lidí za rok). Relativně málo častou komplikací, která vzniká již po vypití malého množství alkoholu, které by u většiny lidí nezpůsobilo intoxikaci a která nastává při oslabení organismu (hladovění, horko, infekce atd.) je patická ebrieta neboli patická opilost. Dochází při ní k poruše s bludy a halucinacemi, poruchám chování, často s auto- či hetero- agresí. Tento stav odeznívá po minutách či hodinách a končí terminálním spánkem. Na stav bývá amnézie. Nadměrné užívání alkoholu vede k poškození zdraví, předcházející většinou několik let vlastní závislosti na alkoholu. Přechod od škodlivého užívání k vlastní závislosti na alkoholu probíhá většinou zcela nenápadně, postupně se zvyšuje tolerance, nastává ztráta kontroly užívání a člověk začíná zanedbávat povinnosti i jiné zájmové činnosti. Somatická 16

poškození, zapříčiněná nadměrnou konzumací alkoholu se mohou týkat prakticky všech somatických systémů. Vyskytují se chronické potíže a známky poškození zažívacího traktu, zvyšuje se riziko vzniku jaterní cirhózy a karcinomu jater, rakoviny jícnu, žaludku a tenkého střeva, u pijáků se uvádí vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva. „Česká Republika patří dlouhodobě v celosvětovém žebříčku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholických nápojů V přepočtu na 100% alkohol to již řadu let představuje průměrnou spotřebu téměř deseti litrů na jednoho obyvatele za rok. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholických nápojů se týká přibližně 25% dospělé mužské populace a 5% žen.“ (Márádová, 2006, str 53)

1.6 Nelegální drogy 1.6.1 Konopné drogy Jedna z nejčastěji diskutovatelných a nejvíce frekventovaných drog je marihuana z rostliny konopí (Cannabis Sativa). (Kraus, Hroncová, 2010) Marihuana se užívala jako rostlinné léčivo již od dávných dob. Zmiňují se o ní asyrské desky ze sedmého století před naším letopočtem. Má dlouhou historii lékařského využití zejména na Blízkém východě, v Indii, Číně, severní Africe, používala se také při náboženských slavnostech pro potěšení. Konopí získávané z rostlin s nízkým nebo žádným obsahem psychoaktivních látek se používalo k výrobě celé řady produktů včetně látek, rybářských sítí, provazů, pytlů a olejů. Užívání marihuany jako drogy se rozvinulo ve dvacátých letech minulého století především mezi černošskou komunitou, hudebníky, hazardními hráči a lidmi, žijícími na okraji společnosti. (Shapiro, 2005) Rozmach pro tuto drogu znamenalo i rozšíření hnutí „hippies“ v 60. letech minulého století. Konopí je jednoletá bylina, která dle odrůdy a růstových podmínek dosahuje různé výšky, běžně kolem tří metů, ale někdy i podstatně více. Rostlina je dvoudomá, tj. rozlišují se samčí a samičí rostliny. Samičí květy tvoří kompaktní sloučená vrcholná latnatá květenství, zvaná hlavy, šišky či palice. (Dupal, 2010) Na světě existuje mnoho odrůd konopí, pro své halucinogenní účinky se nejčastěji užívá konopí seté (Canabis sativa) a konopí indické (Cannabis indica). Jak uvádí Shapiro (2005) nejčastějším způsobem užíváním marihuany je její kouření v dýmce, nebo ubalené v cigaretovém papírku. Takováto cigareta se slangově nazývá joint. Ve Velké Británii je naproti tomu hlavní užívanou formou marihuany pryskyřice 17

nasbíraná z rostlin, jenž se nazývá hašiš, která se míchá do cigaret spolu s tabákem. V některých zemích se užívá hašiš ve formě oleje, který se nakape na cigaretový papírek, nebo se kouří ze skleněné dýmky, hašišový olej u nás nebývá dostupný. Marihuana se také dá spařit do nápoje, jíst sama o sobě či v pokrmech, někdy se kouří z vodní dýmky či se míchá do alkoholu. Účinnými složkami v konopí jsou canabinoidy, z nichž nejpsychotropnější je delt-9-tetrahdrocannabinol

(THC).

Mezi

látky

s prokázaným

anxiolytickým

a antipsychotickým účinkem patří kanabidiol CBD, jehož koncentrace v posledních letech v rostlinách díky šlechtění klesá. (Kalina, 2015) Účinky většinou nastupují několik minut po začátku kouření, a dle míry intoxikace mohou trvat od jedné do tří hodin. Když se marihuana požije nebo vypije, trvá hodinu i déle, než se účinek projeví. Hlavními psychickými účinky jsou uvolnění, společenská hovornost, veselost, euforie a uklidnění. Mezi tělesné účinky patří zvýšení srdeční činnosti, překrvení očí, sucho v ústech, zmírnění bolesti. Jedním z nepříjemných vedlejších účinků je silný pocit hladu a touha po sladkém. Skutečná toxicita této drogy je velmi nízká, není znám případ smrtelného předávkování. Studie na zvířatech ukázaly, že mezi účinnou a smrtelnou dávkou je velmi značné rozpětí. (Shapiro, 2005) Jako nežádoucí účinky se při akutní intoxikaci uvádí změny vnímání času, otupělost, zhoršení jemné motoriky, obsedantní myšlenky, zhoršení úsudku a akcelerace srdeční akce. Dlouhodobé intenzivní užívání s sebou nese pomalost, hloubavé zabývání se detaily a poruchy krátkodobé paměti. Psychická závislost vzniká jen velmi zřídka, fyzická závislost nevzniká vůbec. Atypický je průběh intoxikace s úzkostným či psychotickým stavem, který může přetrvat i po odeznění účinků. Může dojít k provokaci latentní psychické choroby. (Kalina, 2015) U dlouhodobých kuřáků může nastat stav, který se odborně nazývá amotivační syndrom.

1.6.2 Halucinogeny Skupina přírodních i syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání, od pouhého zostření až po halucinace, které jsou doprovázeny změnou kognice a nálady. Pro mechanismus účinku má klíčovou roli ovlivnění serotoninergního neurotransmiterového systému. Látky působí i na další neuronální systémy (dopaminergní, noradrenergní aj.), některé látky mají výrazné sympatomimetické účinky. Mechanismus není uspokojivě vysvětlen, existuje řada protichůdných teorií. Mezi přírodní halucinogenní látky patří 18

psylocybin (v houbách rodu Psilocybe), meskalin (v kaktusu Peyotlu), atropin a skopolamin (durman, blín), ibogamin (v keři Tabernanthe Iboga), myristicin (v muškátovém ořechu nebo petrželi), kyselina ibotenová (v muchomůrce červené i tygrované) i bofetin (jed ropuch rodu Bufo). Mnoho dalších látek bylo v minulosti syntetizováno pro farmakologické účely – LSD 25, PCP, ketamin. Mezi nové syntetické halucinogeny patří například DOB ( 2,5-dimetoxy-4-bromoamfetamin ) nebo DOM ( 2,5-dimetoxy-4-metlamfetamyn). (Kalina, 2015) Mezi asi 500 000 druhy pozemské flóry je dnešnímu člověku známo asi 150 rostlin, které mohou být užity jako omamné halucinogenní prostředky. Na východní polokouli je takových rostlin sotva 20 druhů, kdežto na západní polokouli jich najdeme téměř 130. Účinné látky těchto rostlin povzbuzují centrální nervovou soustavu. Díky této vlastnosti hrály významnou roli i v minulosti jako božské rostliny. Jejich užívání je zakotveno již v raných starověkých náboženstvích vysoce kulturních území světa. Duchovním, kněžím a lékařům staroamerických indiánských říší a asijským nomádským kmenům sloužily „božské rostliny“ k odhalení a napravení rebelů. Nemálo těchto „očistných drog“ sloužilo k zastrašování. Ačkoliv všechny měly halucinogenní účinky, mohly ublížit při nevhodném dávkování, které mohlo vést k těžkému pomatení smyslů, či až k smrti ochrnutím dýchacího svalstva. Velmi zlou pověst měly tzv. drogy nočních stínů, jako kořen mandragory, semena blínu a durmanu či bobule rulíku. (Kubánek, Polívka, 2010) LSD ( Lysergamyd ) Objevena roku 1938 chemikem Albertem Hofmannem, pracujícím jako zaměstnanec Sandoz Pharmaceuticals v Ženevě. Droga byla poprvé vyrobena při pokusech o získání nových terapeutických drog z námele. LSD byla v pořadí pětadvacátá droga vyrobena z lysergové kyseliny (odtud název LSD 25). (Shapiro, 2005) Kalina (2015) uvádí, že obvyklou formou prodeje na černém trhu jsou tripy (papírky o velikosti 6x6 mm, které se na perforovaném archu namáčí v koncertovaném roztoku LSD, pozn.) či krystaly, určené pro podání ústy či sublinguálně. Účinná dávka je již asi 20-50 μg, 100 μg má halucinogenní účinky. Účinek nastupuje během 30-ti minut, vrchol je asi po 3 hodinách, za 6-12 hodin odezní. Orgánová toxicita je nízká. Sympatomimetický

účinek

vyvolává

tachykardii,

vysoké

dávky

mohou

být

hepatotoxické. Některé studie popisují matugenní účinky, mutagenní potencionál je však nízký. 19

Droga způsobuje jasné barvy, zdeformované tvary, pohyby nepohyblivých předmětů. Objevují se i deformace sluchových vjemů a vnímání prostoru a času. Emocionální reakce se liší, ale často obsahují zvýšené sebeuvědomění a mystické nebo extatické prožitky. Také se často vyskytuje pocit oddělení od těla. Nepříjemné prožitky jsou pravděpodobnější, je-li uživatel úzkostný, labilní či zklíčený. Patří mezi ně úzkost, deprese, závrať, někdy krátké psychotické epizody obsahující halucinace a paranoiu, většinou zvané „bad trip“. Mnoho uživatelů LSD popisuje krátkodobé jasné znovuprožití části tripu bez užití drogy, kterému se říká „flashback“. Na LSD nevzniká závislost, ale tolerance se vyvíjí rychle. Při dlouhodobém užívání může nastat psychotická reakce, většinou však u lidí, kteří již takový momentální či dlouhodobý psychický problém mají. (Shapiro, 2005) Psilocybin Látka je obsažená v houbách rodu Psilocybe, které rostou i v některých lokalitách na území České Republiky. Historicky patří mezi tradiční rituální halucinogeny indiánů, na našem území je užívána jen v profánním kontextu. Psilocybin je účinný od dávek kolem 0,5 mg, asi 10 mg je dávka průměrná, 150 mg dávka maximální. To představuje několik kusů, až několik desítek kusů plodnic. (Kalina, 2015) Na černém trhu se obvykle vyskytují v sušené podobě. Uživatelé těchto hub konzumují čerstvé nebo sušené houby perorálně. Podle zvyků rozšířených v Evropě se tyto houby konzumují i s medem. Připravují se z nich houbová jídla a také čaj. Účinek hub začíná asi deset minut po konzumaci a trvá zhruba tři a půl hodiny. Vlivem psilocybinu se konzumentům rozšíří zornice, zvýší se jejich tělesná teplota. Objevují se u nich vize a vyskytují se i halucinace. Rovněž se vyskytují létací sny a jsou možné sebevraždy skokem z okna. (Kubánek, Polívka, 2010) Největší nebezpečí se skrývá v tom, že uživatel sebere místo halucinogenních hub houby jedovaté. Otrava těmito houbami může být osudná i při pozření malého množství. Stejně jako v případě LSD se na drogu rychle vyvíjí tolerance a druhý den může být zapotřebí i dvojnásobné množství. Nejsou známé žádné abstinenční příznaky ani tělesná závislost, ale lidé mohou být přitahováni a mohou toužit po opakování navozených prožitků. V současnosti nejsou zprávy o žádných dlouhodobých vážných obtížích plynoucích z užívání halucinogenních hub, ale nejsou známy ani žádné studie, které by sloužily k vyhodnocení následků dlouhodobého častého užívání. (Shapiro, 2005) 20

Meskalin Halucinogenní látka přírodního původu je získávána z dužnatých částí některých druhů kaktusů. Jako tekutina bývá přidávána do nápojů, nebo je užívána ve formě tablet. Ve svých účincích je velmi podobný účinkům LSD, ale má větší vliv na vegetativní systém a je více toxický. (Petr a kol., 2007) Způsobuje bohaté zrakové iluze, opojení, únavu, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a ke svému tělu. Halucinogenní účinek se projeví teprve po strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Působit začíná za 1-2 hodiny, účinek trvá 6-12 hodin. Jiné látky obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. (Kubánek, Polívka, 2010)

1.6.3 Opioidy a opiáty Jak uvádí Shapiro (2005) tyto látky tlumí bolest a vyrábějí se ze dvou hlavních zdrojů, buď z opiového máku, nebo ze syntetických surovin. Patří k nejúčinnějším analgetikům vůbec. Mák setý je starou kulturní rostlinou. Od pradávna se používal v lidové medicíně především jako lék na utišení bolesti, makovice měly své místo i v magii. Z nezralých makovic se získává opium, které je výchozí surovinou pro výrobu legálních i nelegálních narkotik, a proto je v některých zemích jeho pěstování přísně kontrolováno. Mák pěstovaný za účelem získávání opia se nijak neliší od máku pěstovaného v ČR, ale vzhledem k použitým odrůdám a podnebí má mnohem vyšší obsah morfinu. Pěstování tohoto máku je nejvíce rozšířeno v Asii, odtud pochází téměř veškeré množství, které se spotřebuje k výrobě nelegálních omamných látek. (Kubánek, 2008) Jde o tlumivé látky s výrazným euforickým účinkem. Skupina nese název dle sušené šťávy z nezralých makovic (opia). Nejvýraznějšími přírodními zástupci jsou alkaloidy morfium a kodein, z polysyntetických a syntetických látek jsou pro adiktologii nejvýznamnější heroin, metadon, buprenorfin a v Čechách také braun. Účinek opioidů je zprostředkován vazbou na specifické receptory pro endogenní opioidy. Typický efekt je spojen s receptorem μ – jeho aktivace způsobuje analgezii, euforii, sedaci, ale také útlum dechu a závislost. Aktivace receptoru na buněčné úrovni inhibuje tvorbu cAMP (aktivátor proteinkináz, pozn.). Opakovaná, častá aplikace vede k toleranci a postupné

21

obnově tvorby cAMP, náhlé vysazení pak k prudkému vzestupu koncentrace a k rozvoji odvykacího stavu. (Kalina, 2015) Opium Opium bylo známo a široce používáno jako nepřekonatelné analgetikum již ve starověku. Kouření opia k relaxačním účelům se objevilo v Číně po zavedení tabáku asi v sedmnáctém století, ale hromadně se rozšířilo až ve století devatenáctém, kdy Britové zaplavili zemi opiem z Indie. (Shapiro, 2005) Dnes jsou největšími distributory nelegálních opiátů na světě země jako Thajsko, Barma a Laos (Zlatý trojúhelník), ale také Pákistán, Irán a Afganistán (Zlatý půlměsíc), jimž se přisuzuje až 95% heroinu, prodávaného v Evropě. (Kubánek, 2008) Opium se získává z Máku setého (Papaver Somniferum) nařezáváním nezralých tobolek makovic ve stadiu tzv. opiové zralosti, tj. 8.-10. den po opadání korunních lístků. Po zaschnutí (asi za 24 hodin) mléčný latex změní barvu na hnědou a seškrabává se. Z jedné makovice se získá asi 0.02 kg surového opia. Modernějším způsobem je extrakce alkaloidů ze zralých makovic. (Kubánek, 2008) Je možné setkat se s mnoha formami úpravy makoviny, především jde o odvary s různě sofistikovanou přípravou. V případě injekční aplikace bývá vysoká míra infekčních komplikací, související s nedokonalým čistěním látky. (Kalina, 2015) Kuřáci čistí surové opium jeho vařením ve vodě. Roztok se opakovaně nechává projít varem a pak se filtruje, aby se dosáhlo co největší koncentrace drogy. Nakonec zůstává černá lepkavá pasta, která se suší a kouří. Při kouření velmi rychle nastupují klasické účinky opiátů, totiž dobrá nálada a útlum, protože opiový kouř takřka okamžitě přechází z krve do mozku. (Shapiro, 2005) U jednotlivých preparátů se různě intenzivně vyskytují vegetativní příznaky: nevolnost, zvracení, pocit tepla, zúžení zornic, pocit sucha v ústech. Předávkování však vede k útlumu, ospalosti, spánku a může vést až k zástavě oběhu a dýchání s následkem smrti. (Kikalová, Kopecký, 2014) Nelegální využití opia je dnes celosvětově rozšířené. Jeho kouření je typické pro oblast jihovýchodní Asie. Další fáze nelegálního zneužívání opia vede k izolaci morfinu, který je dalším chemickým postupem zpracováván na heroin. (Marádová, 2006) Heroin Heroin byl poprvé syntetizován v roce 1874, v roce 1898 jej začala německá firma Bayer prodávat jako lék proti kašli a jako nenávykovou náhražku morfinu. Chemicky 22

diacetylmorfin patří mezi polosyntetické deriváty morfinu. Přítomnost dvou acetylových skupin oproti molekule morfinu zlepšuje rozpustnost v tucích, usnadňuje průnik hematoencefalickou bariérou a urychluje nástup účinku. Obvyklým způsobem aplikace je nitrožilní podání, mezi méně obvyklé patří šňupání, kouření a inhalace z aluminiové folie. Výběr způsobu souvisí i s chemickou formou látky. Hnědý heroin má zásaditou reakci a je vhodný pro kouření či inhalaci z aluminiové folie. Nesnadno se rozpouští, proto je při jeho přípravě k injekční aplikaci potřeba přidat kyselinu (nejvhodnější je krystalický vitamin C). Bílý heroin je vhodný k injekční aplikaci, eventuálně šňupání. (Kalina, 2015) Opiáty jako heroin jsou mohutně působící analgetika, podobně jako sedativa tlumí činnost nervového systému, zpomalují dýchání a srdeční frekvenci, tlumí kašlací reflex. Přestože heroin nepoškozuje životně důležité orgány jako alkohol, pravidelný uživatel heroinu bývá nemocný a povětšinou se cítí špatně v důsledku celkové zanedbanosti. Většinou se však projevuje spousta zdravotních komplikací, spojených s užíváním drogy injekčně, ať už jsou to kožní abscesy, či šíření infekčních chorob. K tělesným následkům dlouhodobých uživatelů patří zácpa a u žen nepravidelná menstruace. Při větších dávkách může nastat trvalejší útlum psychiky, ale při středních mohou osoby opět normálně fungovat. Heroin je však vysoce návykový. Opakované užívání zpravidla vede po dvou až třech týdnech k toleranci, takže na dosažení stejného výsledku je potřeba zvýšit dávku. (Shapiro, 2005) Kubánek (2008) píše, že abstinenční příznaky se dostavují za 6-24 hodin po poslední dávce, nejsilnější jsou za 48-72 hodin a odeznívají po 7-10 dnech, Projevují se zvýšenou produkcí nosního sekretu a slz, horkým a studeným potem, ospalostmi, bolestí, třesem, úzkostí, nauzeou, zvracením, průjmem, spasmy svalů a křečemi v břiše. Morfin Je látka distribuována ze surového opia, kde se nachází v koncentraci 3-25 %. (Kubánek, 2010) „Morfin a jeho deriváty se užívají v medicíně při tlumení závažných bolestí, často u onkologicky nemocných, proto závislost na něm se vyskytuje hlavně u profesionálních zdravotníků a farmaceutů. Při užívání dochází rychle k rozvoji tolerance drogy a psychické i tělesné závislosti.“ (Kikalová, Kopecký, 2014) Morfin je jeden z nejsilnějších prostředků proti bolesti a zároveň vyvolává příjemný pocit, přehnaně dobrou náladu, nestálost myšlenek, snění a nakonec působí jako 23

uspávací prostředek. Jeho návykovost se nazývá morfinismus. V konečném stádiu morfinismu dochází k celkovému úpadku tělesných i duševních sil, až nastane smrt, způsobená obvykle některou běžnou chorobou, které oslabený organismus nemůže vzdorovat. (Kubánek, 2010) Braun Specificky česká droga, vyrábí se v domácích laboratořích z léčiv obsahujících kodein. Výsledným produktem je tekutina hnědé barvy. (Kalina, 2015) U nás byl do devadesátých let nejvíce užívaným opiátem, teprve později ho vytlačil heroin. (Kikalová, Kopecký, 2014) Potencionál závislosti hlavních složek je nižší než u heroinu. Poločas eliminace je podobně jako u heroinu jen několik hodin. Účinky důsledků užívání jsou podobné jako u opioidů obecně. Metadon Metadon je silně dlouhodobě působící syntetické narkotické analgetikum. Je znám především jako náhražkový opiát, předepisovaný osobám se závislostí na heroinu na podporu „detoxikace“. V tomto směru je metadon užitečný, protože nevyvolává tak intenzivní slastný prožitek jako heroin, a proto se považuje za méně návykový a jeví se tak jako vhodná náhražka. (Shapiro, 2005) Jak uvádí Kubánek (2010) užít lze injekčně i perorálně, pro legální užití se volí perorální způsob aplikace. Účinek trvá více než 24 hodin, což při detoxikaci umožňuje aplikaci jen jedenkrát denně. Při chronickém užívání může dojít k vývoji tolerance, závislosti a abstinenčnímu syndromu, i když vývoj jde pomaleji a má mírnější formu.

1.6.4 Psychomotorická stimulancia Psychostimulancia způsobují celkové povzbuzení organismu, zvyšují duševní i tělesný výkon. Vzestup výkonnosti je při opakovaném užití v krátkém odstupu spojen obvykle se zhoršením kvality. Vyšší dávky užité jednorázově nebo kumulativně mohou mít halucinogenní efekt. Mechanismus účinků spočívá ve zvýšení hladin biogenních aminů – dopaminu, nordrenalinu, popř. serotoninu – na synapsích v centrální nervové soustavě. Tím dochází ke zvýšenému přenosu signálu na postsynaptický neuron. (Kalina, 2015) Do této skupiny patří psychostimulancia jak přírodní (koka, crack, efedrin, uvádí se i kofein), tak synteticky vyrobená (amfetamin, metamfetamin, pervitin, MDMA extáze). (Čevela, 2009) 24

Pervitin Pervitin (metamfetamin) je nepochybně v našich poměrech drogou číslo jedna, rovněž podomácku vyráběná na bázi efedrinu (ten je možno získat z různých léků). Jeho výroba má u nás takovou tradici, že je dokonce od nás vyvážen do zahraničí. (Kraus, Hroncová, 2010) Jako možné způsoby užití uvádí Kubánek s Polívkou (2010) inhalování, při němž se vdechují výpary, které vznikají při zahřívání, typické je šňupání (intranasalně) či injekční aplikace. Česká tradice byla vpichování si pervitinu rovnou do žíly již při prvním užití, v současné době se přechází na západní model, tj. ti, kteří s drogou začínají, volí bezpečnější aplikace. Vyvolává pocit zvýšené psychické i fyzické výkonnosti, zvýšené bdělosti, či odstranění pocitů únavy a chuti k jídlu, celkové zrychlení psychiky, zostřené vnímání tónů a barev. Vyšší dávky pervitinu způsobují potřebu překotné činnosti, neklid až úzkost, nespavost, náladovost. Po odeznění účinku drogy nastává období tzv. „dojezdu“, kdy se začíná projevovat náladovost, skleslost, deprese, strach až vyčerpání, ospalost (dlouhý spánek až 24 hodin bez probuzení), neklid, třes, pocení, bledost. Při dlouhodobém užívání způsobuje pervitin poškození srdce a jater (požívání nečisté drogy), oslabení imunitního systému, poškození zubní skloviny až rozpad zubů, duševní onemocnění dlouhodobějšího rázu. Jeho pravidelné užívání vede rychle k toleranci. Droga nemá tělesné abstinenční příznaky, dávka se nemusí zvyšovat, ale vyvolává silnou psychickou závislost. Člověk postupně ztrácí zájem o cokoliv kromě drogy a časové úseky mezi jednotlivými dávkami se zkracují až do řádu několika málo hodin. Kokain Jde o alkaloid jihoamerického keře Erythroxylum coca (Koka pravá). Tradičním způsobem aplikace je žvýkání kokových listů, žvýkači denně spotřebují 25-50 g listů. (Kalina, 2015) Chemicky derivovaná účinná látka se obvykle užívá šňupáním, ke kterému se používají trubičky z plastové hmoty či z drahého kovu, popřípadě srolované bankovky. Látka se pomocí čepele či jiné hrany rozdělí na pruhy určené k aplikaci. Někdy se aplikuje na sliznici pohlavních orgánů, uší nebo očí. Část uživatelů dává přednost nitrožilní aplikaci. Může se také kouřit, k tomuto účelu se používá jen čistý kokain, tzv. crack. Kokain má stimulující účinek a působí jako místní anestetikum. Jeho užívání vede k závislosti. Jeho účinky jsou různé v závislosti na formě užití, podle toho je účinek pozorovatelný za několik sekund až minut, avšak je krátkodobý, jeho projevy trvají asi půl hodiny. Všeobecně zvyšuje tlak, urychluje se tep a dechová frekvence, 25

zorničky se rozšiřují, silně zužuje krevní cévy. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti, ospalost a nemožnost usnout, což opět vede k nutnosti aplikovat si drogu, což se může protáhnout v několikadenní opakovaní těchto cyklů. Dlouhodobější uživatelé odstraňují nepříjemné pocity po vystřízlivění další dávkou, začínají se vyznačovat nepřiměřenou nesmyslnou hovorností. Často se objevuje bušení srdce, nespavost anebo ztráta REM fáze spánku (snění). Pohlavní pud žen je vystupňován, stávají se nynfomanickými. Zvyšuje tělesnou teplotu a vzbuzuje zvracení, tyto účinky mohou rychle vést k zástavě dýchání či srdeční činnosti s následkem smrti. Kokain vyvolává silnou ztrátu chuti k jídlu, vede ke ztrátě hmotnosti a nerovnováze ve výživě. Příznaky kokainové psychózy většinou zahrnují paranoiu, sebeklam pronásledování, vizuální, sluchové a hmatové halucinace, podrážděnost, podezřívavost, deprese a nedostatek motivace. Návyk se nazývá kokainismus. (Kubánek, Polívka, 2010) MDMA MDMA (3,4-methylendioxy-N-methylamfetamin) je syntetická látka obsažená v droze s názvem extáze. Původně droga, rozšířená mezi kolektivy mladých lidí na danceparties. V poslední době však přesáhla rámec mezinárodní klubové scény a tvoří část životního stylu nejen mladých lidí, ale i příslušníků starší generace, kteří ji vyzkoušeli v mládí a pokračují v jejím užívání. Nejčastěji se vyskytuje ve formě tablet či kapslí. Ty se užívájí perorálně a májí silné stimulační účinky, uživatel je schopen velké fyzické námahy bez pocitu únav, což může vést až k fyzickému vyčerpání a kolapsu. (Kikalová, Kopecký, 2014) Vyvolává dobrou náladu, veselost, zvyšuje pocit empatie, sebejistotu. Při běžném dávkování (75-100 mg) se uživateli rozšíří zorničky, semknou se čelisti a někteří uživatelé skřípou zuby. Mohou cítit nevolnost, potí se, stoupá jim krevní tlak a tep. Většina lidí ztrácí chuť k jídlu. Když droga odeznívá, mohou se objevit nepříjemné stavy jako úzkost, deprese, paranoia, tyto negativní dozvuky trvají většinou po dobu tří dnů a svého vrcholu dosahují v posledním dni, tzv. „výpadek uprostřed týdne“, který je znám všem občasným uživatelům extáze. (Shapiro, 2005)

26

1.7 Somatické komplikace „Somatická komorbidní onemocnění jsou heterogenní skupinou onemocnění vzniklou v souvislosti s užíváním drog. Mohou být vážnějším problémem, než závislost na psychotropních látkách.“ (Kalina, 2008, str. 89) Příčiny somatických komplikací mohou být fyzikálně-chemické či infekční. Vznik somatických onemocnění v souvislosti s užíváním návykových látek je však mnohem komplexnější. Výrazněji než u nedrogové populace se uplatňují faktory, které souvisejí se životním stylem a chováním uživatelů. Paradoxní v této souvislosti je například nedostatek drog a úzkost, která s nedostatkem souvisí. Ta vede k velmi rizikovým modelům chování, které v konečném důsledku vedou k poškození organismu. Uživatele drog můžeme rozdělit dle očekávaných komplikací do tří skupin: - experimentátoři a neinjekční uživatelé s kratší drogovou kariérou: somatická komorbidita je málo častá, nejčastější jsou komplikace akutního rázu, buď spojené specificky s účinkem drogy, nebo s nevhodným způsobem aplikace; - injekční uživatelé drog dosud bez vážných zdravotních obtíží: anamnesticky kratší doba injekčního užívání, eventuálně také dodržování bezpečné aplikace drog: ve srovnání

s první

skupinou

je

pravděpodobnost

nákazy celkovým

infekčním

onemocněním a lokálními komplikacemi vyšší; - dlouhodobí uživatelé drog se závažnějším zdravotním poškozením: anamnéza několik

let

dlouhotrvajícího

užívání

drog,

nevratném

poškození

organismu

opakovanými celkovými i místními infekcemi, bývají poruchy imunity, podvýživa, vážné poškození dostupného cévního systému a vnitřních orgánů. Častá je chronická hepatitida, zatím méně pravděpodobná je infekce HIV.

1.7.1 Lokální komplikace Příčinou bývá nejčastěji injekční aplikace, k vážnějším lokálním škodám vede i dlouhodobá intranazální aplikace a inhalace. Vpichy

jsou

laiky

sledovaný

příznak

injekční

aplikace

drog.

Kontrola

přítomnosti/nepřítomnosti vpichů nutí uživatele k aplikaci na méně viditelná a méně obvyklá místa (dolní končetiny, třísla). V místě aplikace často vzniká zánět, který může být způsoben nevhodnými vlastnostmi aplikované látky, špatným způsobem aplikace a mikroorganismy zanesenými do rány. Klinicky se projevují jako kožní ulcerace, 27

impetigo, povrchové i hloubkové abscesy a flegmóny a zánět žil. Při povrchových zánětech žil bývá přítomen otok a zarudnutí na postižené žíle. Při povrchových zánětech bývá přítomno zarudnutí a otok, hnisavá sekrece s tvorbou zarudlých, žlutavých krust. Nebývají přítomny celkové příznaky (horečka, schvácenost). Pro absces a flegmónu je charakteristické hnisavé roztavení postižené tkáně, rozdíl je v ohraničenosti procesu. Obě formy bývají provázeny celkovými příznaky infekce, vážným příznakem je horečka septického charakteru. Absces je dutina, která vzniká zkapalněním postižené tkáně. Je vyplněna hnisem, který tvoří exsudát se zbytky bakterií, leukocytů a tkáňový detrit. Je opouzdřen bariérou tvořenou zprvu rozpadlou tkání a fibrinem, později pevnou pyogenní membránou. Absces se může spontánně provalit navenek – vzniká hnisavá píštěl, hnis pak spontánně vytéká a může dojít ke zhojení jizvou. Pokud je absces uložen povrchově, bývá vyditelný jako vyklenutí kůže, někdy horké a zarudlé a pohmatově jako tekutinou vyplněný útvar. Flegmóna, při níž k ohraničení nedochází, se jako proces šíří do okolí. Při rozvinuté flegmóně jsou celkové komplikace pravidlem, stav postiženého může ohrožovat na životě, leckdy je nezbytná amputace postižené končetiny. Na povrchu kůže se flegmóna jeví jako jazykovitě šířící se bolestivé zarudnutí. Bez účinné léčby může dojít ke ztrátě postižené končetiny, nebo dokonce k úmrtí. Komplikace hnisavých onemocnění mohou být celkové i místní. Místně se může hnisavý proces rozšířit na lymfatickou tkáň a žíly. Z místního postižení pak mohou vznikat problémy celkové. Z místního postižení se mohou bakterie dostat do krevního řečiště a způsobit sepsi. Při postižení žíly se tvoří infikované tromby, které se mohou uvolnit a způsobit septický infarkt nebo metastatický absces. Kauzálně působí lokálně i celkově antibiotika, nezbytná bývá chirurgická intervence jako vpuštění abcesu či drenáž. Poškození nosních sliznic je způsobeno dlouhodobým intranazálním užíváním. Užívané látky mají na nosní sliznici nepříznivý vliv v důsledku svých chemických či farmakologických vlastností. Sliznice je suchá, anemizovaná, dochází k tvorbě krvavých krust až k perforaci sliznice. Bývá přítomno také výrazné zhoršení čichu, léčba spočívá kauzálně v rukou specialisty v oboru ORL.

28

Poleptání plic je charakteristické při inhalaci organických rozpouštědel. Při dlouhodobém zneužívání dochází ke ztluštění stěny alveolů a ke ztížení difuze pro kyslík a oxid uhličitý. (Kalina, 2015)

1.7.2 Postižení orgánů a systémů Cévní a kardiovaskulární systém Injekční aplikace drog vede k poškození cévního systému. Aplikace nesterilních roztoků s nevyhovujícími

chemicko-fyzikálními

vlastnostmi

vede

k tromboflebitidám.

Opakované probíhající záněty vedou ke ztluštění cévních stěn a zúžení cévního průsvitu. Aplikace do cév na dolních končetinách může vést k zánětu hlubokých žil. Může dojít k zamezení odtoku z postižené končetiny a jejímu odúmrtí, při utržení krevní sraženiny k masivní plicní embolii a srdečnímu selhání. Drolení trombu po menších částečkách vede k tzv. sukscesivní embolizaci – uzavírání menších plicních cév a omezení perfúzní kapacity plic. Dochází ke ztrátě schopnosti plic efektivně okysličovat krev. Infikované tromby mohou být příčinou vzniku plicního abscesu. Onemocnění jsou indikace k okamžitému vyhledání lékařské pomoci. Aplikací do v.saphena magna, která se společně s a. femoralis zanořuje do ingvinálního kanálu, může vést k zasažení doprovázející tepny. Může dojít k její ruptuře a tepennému krvácení nebo ke vzniku aneuryzmatu. K méně častým kardiovaskulárním komplikacím patří bakteriální endokarditida. Je vyvolána bakteriemi, které se zachytí z proudící krve na nástěnném nebo chlopňovém endokardu. Stav je doprovázen celkovou septickou reakcí. Endokarditida má v latinském ekvivalentu přívlastek maligní, což jasně hovoří o špatné prognóze i při adekvátní léčbě. Vede ke ztluštění srdeční nitroblány a k poškození chlopně, zvlášť levého srdce a k poruše funkce srdeční pumpy. Obyčejně dochází k embolizaci infekčních trombů a k mnohočetným abscesům vnitřních orgánů. Infarkt myokardu postihuje nejčastěji uživatele psychostimulancií, může se rozvinout náhle, bez předchozí srdeční nedostatečnosti. Arytmie a jiné funkční poruchy srdce vznikají hlavně při abúzu psychostimulačních látek. Dýchací systém Rozsáhlé akutní nebo chronické poškození plic vede k hypoxii a tím k poškození mnoha orgánů. Kromě poškození plic může dojít i k zástavě dechového automatismu, vlivem 29

intoxikace opiáty. Děje se tak snížením citlivosti dechového centra k oxidu uhličitému, intoxikovaný umírá bez pocitu dušení. Aspirační pneumonie vzniká vdechnutím žaludečního obsahu, provází někdy předávkování opiáty a těžší intoxikací tlumivými látkami. Bez hospitalizace a masivní antibiotické léčby je prognóza infaustní. Uživatelé opiátů mají větší sklon k zápalům plic v důsledku hypoventilace plicních okrsků hlavně v okolí páteře. Možnou komplikací u těchto pacientů je akutní plicní otok. Vzniká nerušením mnoha obranných mechanizmů, např. zvýšený tlak v plicních kapilárách, pokles hladiny krevních bílkovin, v kombinaci s různým poškozením jako hypoxie a poškození plicních kapilár. Postižení oka, ledvin a centrálního nervového systému Vážné infekční komplikace mohou postihnout i oční kouli. Zvláště prognosticky nepříznivé jsou plísňové infekce oka (Candida albicans), nezřídka kdy je nutná enukleace bulbu. Embolizace očních kapilár vede k poruchám funkce sítnice – retinopatiím. Poškození sítnice je reverzibilní. Chronický abúzus stimulačních látek může vést k šedému zákalu (katarakta) či glaukomu. K poškození ledvin dochází při dlouhodobém injekčním abúzu a při opakovaných infekčních komplikacích. Při nich dochází k rozpadu bílkovin, tvoří se tzv. amyloid, který se ukládá ve stěnách nefronů, dochází tak ke změnám v rovnováze vylučování a zpětné resorbce. Poškození centrálního nervového systému může být diagnosticky obtížné, protože symptomy mohou být překryty více než u jiných systémů vlivem psychotropní látky. I u infekčních komplikací v souvislosti s užitím drog nejvíce souvisí možnost embolizace se vznikem mozkových abscesů při septických stavech. Fyzikálně chemický vliv toxické látky se uplatňuje nejvíce u abúzu organických rozpouštědel. Základem jejich účinku je narušení fluidity lipoidní buněčné membrány. Při pravidelném užívání dochází k jejímu poškození, při pitvách chronických poživačů se nezřídka kdy nacházejí v mozkové tkáni dutinky, klinicky nacházíme poškození mozečku a kognitivních funkcí. Po vysazení je stav částečně reverzibilní. Užívání psychostimulačních látek vede k prudkému vzestupu krevního tlaku, může dojít ke krvácení do mozkové tkáně. Při embolizaci může dojít k uzavření cévy v CNS a k lokální odúmrti tkáně. (Kalina, 2008)

30

1.7.3 Krví přenosné infekční choroby u injekčních uživatelů drog Infekční choroby přenášené krví patří k nejčastějším a současně nejzávažnějším komplikacím injekční aplikace drog, v této souvislosti jde nejčastěji o infekce viry hepatitid B a C a infekce HIV. Incidence HIV infekce mezi uživateli drog v ČR je doposud velmi nízká, výskyt v této rizikové skupině je sporadický (ke konci roku 2006 bylo hlášeno 41 případů u injekčních uživatelů drog z celkově 920 evidovaných, HIV postižených osob). Z hlediska výskytu je v roce 2007 v ČR nejvýznamnějším nositelem infekce v řadách injekčních toxikomanů virus hepatitidy C, v menší míře se uplatňuje hepatitida B. (Kalina, 2008)

31

2 Výzkumná část 1.8 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cíle práce Hlavním cílem mé práce je zmapovat, s jakými somatickými komplikacemi se nejčastěji setkávají dlouhodobí uživatelé intravenózních drog a jak přistupují k řešení těchto komplikací. Cíl č 1: Analyzovat, jaké nejčastější komplikace postihují dlouhodobé uživatele intravenózních drog. Cíl č 2: Zjistit, jaké množství drogově závislých řeší své zdravotní problémy odbornou pomocí.

Výzkumné otázky 1. Jak často se setkávají respondenti se somatickými komplikacemi, přímo souvisejícími s dlouhodobým užíváním nitrožilních drog? 2. Jaké nejčastější komplikace se u této sociální skupiny objevují? 3. Jak často vyhledávají při řešení těchto problému odbornou pomoc? 4. V jaké míře si respondenti uvědomují vysoké riziko vzniku těchto komplikací?

1.9 Metodika výzkumu Pro svou práci jsem zvolila kvantitativní výzkum realizovaný formou dotazníkového šetření. Úvod dotazníku informuje o anonymitě respondentů a použití získaných dat čistě za účelem vypracování bakalářské práce. Otázka číslo 1 a 2 jsou sociodemografické otázky, jejichž účelem je zařadit respondenta do určité věkové či genderové skupiny. Otázky jsou uzavřené, u otázky 3, 6, 7 a 8 je možnost doplnění vlastní odpovědi, jedná se o otázky polootevřené. U otázky číslo 7 a 8 byla možnost více odpovědí. Ke každé výzkumné otázce z bakalářské práce se vztahují tři otázky z dotazníku.

32

1.10 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Cílovou skupinou výzkumného šetření byli dlouhodobí uživatelé nitrožilních drog bez specifik v jejich pohlaví či věku. Výzkum byl prováděn na psychiatrickém oddělení a přímo terénních službách určených pro narkomany. Větší část dotazníků jsem vyplňovala spolu s respondenty, proto byla návratnost ze 100 předpokládaných respondentů 100 %.

1.11 Průběh výzkumu Výzkum probíhal na oddělení léčby závislostí Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a v terénních službách neziskové brněnské organizace Podané ruce. Šetření probíhalo od 1. ledna do 31. března 2016.

1.12 Zpracování získaných dat Data získaná výzkumem jsem zpracovala pomocí programu Microsoft Office Exel 2013, ve kterém jsem výsledky vyhodnotila a následně v něm vytvořila procentuální grafy. Tyto grafy jsem exportovala do textového editoru Microsof Office Word 2013. Grafy jsou náležitě popsány, u každého je uvedena relativní i absolutní četnost.

33

1.13 Výsledky výzkumu 1.13.1 Vyhodnocení otázky číslo jedna

Graf 1 Pohlaví respondentů

Graf 1 znázorňuje, že výzkumu se zúčastnilo 54 % (54) mužů a 46 % (46) žen.

34

1.13.2 Vyhodnocení otázky číslo dva

Graf 2 Věk respondentů

Za účelem zpracování grafu číslo dva jsem rozdělila věk respondentů do pěti skupin. Nejpočetněji zastoupenou skupinou 52 % (52 respondentů) byli lidé mezi 21 až 30-ti lety, 24 % respondentů (24) spadalo do skupiny 15 až 20 let, 19 % (19) do věkové skupiny mezi 31 až 40-ti lety. Jen malé, 4% (4) zastoupení měli respondenti ve věku 41 až 45 let a pouze 1 % (1) z celkového počtu mělo 46 a více let.

35

1.13.3 Vyhodnocení otázky číslo tři

Graf 3 Primární droga

Jak naznačuje graf číslo tři, 55 % respondentů (55) označilo jako svoji primární drogu pevitin, zatímco 37 % (37) heroin. Ve stejné míře pervitinu i heroinu aplikuje dle těchto výsledků 7 % (7) respondentů a 1 % (1) uvedlo jako svoji primární drogu drcené tablety, jinak určené k polykání.

36

1.13.4 Vyhodnocení otázky číslo čtyři

Graf 4 Dlouhodobí uživatelé

Jak uvadí graf číslo 4, 95 % (95) respondentů se označilo jako dlouhodobí uživatelé nitrožilních drog (tj. déle než 6 měsíců), zatímco 5 % (5) uvedlo, že dlouhodobými uživateli nejsou.

37

1.13.5 Vyhodnocení otázky číslo pět

Graf 5 Zdravotní problémy vázané na nitrožilní užívání drog

V grafu 5 78 % respondentů (74) uvádí, že se někdy setkalo se zdravotním problémem přímo souvisejicím s nitrožilním užíváním drog. Pouze 20 % (19 respondentů) odpovědělo, že se za svoji drogovou kariéru nesetkalo s žádným zdravotním problémem, který by přímo souvisel s nitrožilní aplikací. Neví nebo si nemůže vzpomenout 2 % dotazovaných (2).

38

1.13.6 Vyhodnocení otázky číslo šest

Graf 6 Frekvence výskytu komplikací

Z grafu 6 vyplývá, že u 50 % (37) respondentů se zdravotní komplikace objevují jeden či vícekrát za rok, 19 % (14 dotazovaných) uvedlo, že se u nich komplikace objevují jeden i vícekrát za měsíc a 23 % (17 respondentů) uvedlo zdravotní obtíže jako jednorázovou záležitost. Jako nemoc, kterou jednou získali a která stále trvá, označilo 8 % (6) dotazovaných.

39

1.13.7 Vyhodnocení otázky číslo sedm

Graf 7 Nejčastější zdravotní komplikace

Jak je vidět v grafu 7, 48 % dotázaných (39 respondentů) uvedlo jako nečastější zdravotní komplikaci kožní absces, zánět žíly uvedlo 30 % (24) dotázaných. Srdeční problémy a choroby zakroužkovalo 4 % (3) respondentů a nakažení infekční chorobou v dotazníku

uvedlo 7 % dotazovaných (6 respondentů). Nejčastější odpovědí

u možnosti doplnění jiného, což uvedlo 11 % (7) účastníku dotazníkového šetření, bylo: flegmóna, trombóza, bulka u žíly, infekce v místě vpichu a otoky.

40

1.13.8 Vyhodnocení otázky číslo osm

Graf 8 Nejčastější chyby při aplikaci

Dle grafu 8 si 38 % respondentů (33) před aplikací nedezinfikovalo místo vpichu , 24 % (21) dotazovaných přiznává opakované použití či půjčení jehly, 11 % (10) dává za vinu vzniku komplikací aplikaci nefiltrovaného či jinak znečištěného materiálu a 10 % (9) vyplnilo do dotazníku jako důvod chronicitu aplikace drog. Odpověď „Nevím“ vyplnilo v dotazníku 3 % respondentů (3). U možnosti „Jiné“ jiné odpovědělo 6 % (5 respondentů) následně: používání stejného místa aplikace, aplikaci drogy mimo žílu a aplikaci drogy jinou osobou.

41

1.13.9 Vyhodnocení otázky číslo devět

Graf 9 Opakování zdravotních komplikací

Z grafu 9 je patrné, že u 72 % (53) respondentů se zdravotní problémy objevovaly opakovaně, zatímco 28 % (21) dotazovaných uvádí, že se u nich opakovaně neobjevily.

42

1.13.10

Vyhodnocení otázky číslo deset

Graf 10 Nutnost zdravotního zásahu či hospitalizace

Jak uvádí graf 10, 36 % respondentů (27) se domnívá, že by se v řešení svého zdravotního problému neobešlo bez lékařského či zdravotnického zásahu, 18 % (13) uznává, že zdravotnická pomoc byla potřeba, ale k lékaři nešel či v budoucnu neplánuje návštěvu lékaře. Je zde patrné, že 32% (24) respondentů využívá vlastních prostředků k léčbě a 14 % (10 dotazovaných) neumí odhadnout nutnost zdravotního zásahu.

43

1.13.11

Vyhodnocení otázky číslo jedenáct

Graf 11 Vyhledání odborné pomoci

Graf 11 ukazuje, že 55 % (41) respondentů nevyhledalo lékařkou pomoc, zatímco 43 % (32) respondentů lékařkou pomoc vyhledalo. Odpověď „Nevím, nepamatuji si“ zakroužkovalo v dotazníku 1 % (1) dotazovaných.

44

1.13.12

Vyhodnocení otázky číslo dvanáct

Graf 12 Spokojenost s péčí

Jak je patrné z grafu 12, 65 % (21) respondentů bylo spokojeno se zdravotní péči poskytnutou ve zdravotním zařízení, naopak 13 % (4) spokojeno nebylo, 22 % (7) dotazovaných si není jisto svoji odpovědí.

45

1.13.13

Vyhodnocení otázky číslo třináct

Graf 13 Lidé v okolí se zdravotními komplikacemi

Jak je možno vidět na grafu 13, 95 % dotazovaných (95) má ve svém okolí přátele či známé, kteří někdy trpěli či trpí obdobnými nebo stejnými komplikacemi jako respondent. Z celkového počtu respondentů 4 % (4) neznají nikoho takového a 1 % (1) si není jisto svoji odpovědí.

46

1.13.14

Vyhodnocení otázky číslo čtrnáct

Graf 14 Znalost vysokého rizika komplikací

Graf 14 ukazuje, že 94 % dotazovaných (94) si je vědomo vysokého rizika, které přináší injekční aplikace drog, 2 % (2) si žádná rizika neuvědomují a 4 % (4) si není jisté svoji odpovědí.

47

1.13.15

Vyhodnocení otázky číslo patnáct

Graf 15 Pravidelná účast na výměnných programech

Dle grafu 15 se 74 % respondentů (74) pravidelně účastní výměnných programů za účelem eliminování vysokého rizika nitrožilního užívání drog, 22 % (22) se žádného výměnného programu neúčastní, 3% (3) zakroužkovalo odpověď nevím a 1% (1) otázku nechápe.

48

1.13.16

Vyhodnocení otázky číslo šestnáct

Graf 16 Dodržování preventivních opatření

Jak graf 16 ukazuje, 69 % respondentů (69) se snaží dodržovat preventivní opatření, která snižují riziko vzniku zdravotních komplikací, 15 % (15) je dodržuje, jen když si na to vzpomene, 9 % (9) si svoji odpovědí není jisto a 7 % (7) respondentů preventivní opatření nedodržuje a je jim to jedno.

49

1.14 Diskuze Pro výzkumnou část mé bakalářské práce jsem si zvolila za cíl zmapovat, s jakými somatickými problémy se nejčastěji setkávají dlouhodobí nitrožilní uživatelé drog, a jak přistupují k řešení těchto problémů. K tomuto účelu jsem vypracovala čtyři výzkumné otázky a dotazník, který se o tyto výzkumné otázky opírá. V dotazníku se ke každé výzkumné otázce vztahují tři položky, které mají za úkol jejich následné zodpovězení. První čtyři otázky v dotazníku mají za úkol charakterizovat výzkumný vzorek, který obsahoval 100 respondentů. Výzkumu se zúčastnilo 54 % mužů a 46 % žen, v 52 % případů ve věku od 21 do 30-ti let. Respondentů ve věku 15 až 20 let se zúčastnilo 24 %, 19 % ve věkové skupině mezi 31 až 40-ti lety, jen malé procento vzorku (4%) byli respondenti ve věku od 41 do 45 let a pouze jeden respondent (1%) uvedl svůj věk jako 46 a více. Třetí položka v dotazníku měla za úkol zjistit, jaká je primární droga vybraného vzorku dotazovaných. Zde se ukázalo, že 55 % jako svoji primární drogu, tj. drogu, kterou nejvíce užívají, uvádí pervitin a 37 % heroin. Malé procento vzorku, tj. 7% respondentů uvedlo jako svoji primární drogu pervitin i heroin na stejné pozici a jen 1 % uvedlo jako hlavní drogu tablety, jinak určené k polykání. Cílem otázky číslo 4 bylo vyřadit respondenty, kteří nesplňují kritérium dlouhodobého užívání drog (tj. déle než 6 měsíců). Na tuto otázku odpovědělo 95 % dotazovaných kladně a 5 % dotazovaných záporně. Protože hlavním cílem mé práce je zkoumat dlouhodobé uživatele nitrožilních drog, dále jsem pracovala pouze s daty získanými od zmiňovaných 95 % (95) kladných odpovědí. Odpověď na první z výzkumných otázek „Jak často se setkávají respondenti se somatickými komplikacemi, přímo souvisejícími s dlouhodobým užíváním nitrožilních drog?“ byla zastoupena v dotazníku položkou číslo 5, 6 a 9. Na otázku, zdali se dotazovaní někdy setkali s nějakým zdravotním problémem přímo vázaným na dlouhodobé nitrožilní užívání drog odpovědělo 78 % (74) že ano, 20 % (19 respondentů) že ne a 2 % (2) si na odpověď nevzpomnělo. Odpověď na otázku, jak často se tyto komplikace objevují či objevily, byla zpracována z uvedených 74 kladných odpovědí. Jako odpověď jeden a vícekrát za rok označilo 50 % (38) dotazovaných, výskyt komplikací jako jednorázovou záležitost vyplnilo do dotazníku 23 % tj. 17 respondentů, 19% čili 14 dotazovaných označilo výskyt svých komplikací na jednou 50

a vícekrát měsíčně a 8 % (6) označilo své obtíže za stále trvající (chronické či nevyléčitelné onemocnění). Zdali se stejný zdravotní problém objevil u respondenta opakovaně, zjišťovala položka číslo 9. Na tu odpovědělo 72 % (53) kladně a 21 % (28) respondentů záporně. Z výzkumného vzorku 100 náhodně vybraných se 74 dotazovaných někdy setkalo s nějakým zdravotním problémem a 19 respondentů se nikdy nesetkalo, u 38 dotazovaných se nějaké zdravotní komplikace vyskytují jeden a vícekrát za rok, 14 dotazovaných dokonce uvedlo nějaké zdravotní obtíže jednou a vícekrát za měsíc. Stejné zdravotní komplikace zaznamenalo 53 respondentů. Toto však nemůže vypovídat jako celoplošný výsledek, neboť vetší část mého výzkumného vzorku na moje otázky odpovídala v rámci terénních programů společnosti Podané ruce, která se zabývá sekundární a terciární prevencí. Tudíž se dá předpokládat, že nad ochranou svého zdraví přemýšlí více. Dá se tedy očekávat, že komplikace postihující tuto sociální skupinu uživatelů drog budou ještě vyšší. Na otázku „Jaké nejčastější komplikace se u dlouhodobých nitrožilních uživatelů drog objevují?“ se snaží nalézt odpověď položka číslo 7, upřesňuje ji otázka číslo 8 a 13. Až 48 % (39) respondentů uvádí výskyt kožního abscesu jako přímý důsledek nitrožilní aplikace, dalších 30 % (24) vyplnilo vznik zánětu žíly, srdeční problémy uvedli 4 % (3) respondentů, 9 % (11) uvedlo jiné zdravotní problémy, mezi které patřil výskyt tvrdé bulky u místa vpichu, infekce v místě vpichu, trombóza a otoky. Nakažení infekční chorobou uvedlo 7 % (6) dotazovaných. Jako nejčastější infekční chorobu uvedli respondenti kontaminaci hepatitidou typu C. Nedávný výzkum lékařky Maigiorkinis (2013), uvedeného na stránkách americké Národní instituce pro zneužívání drog (NIDA) uvádí, že je pravděpodobné, že každý injekční uživatel drog nakažený virem HCV (hepatitis C) nakazí v prvních třech letech od prvnonákazy dalších dvacet lidí. Toto se mi naštěstí v mém výzkumu nepodařilo úplně potvrdit, i když je výskyt nakažených HCV v mém výzkumu relativně vysoký, dovolím si tvrdit, že při potvrzení tohoto by byla čísla, zvláště u komunity nitrožilních uživatelů drog, mnohem vyšší. Respondenti uváděli do dotazníku i nakažení syfilitidou a virem HIV, nakažení těmito chorobami však v případech respondentů nesouvisí s nitrožilním užíváním drog, nakažení proběhlo pohlavním stykem. Otázka číslo osm má za úkol specifikovat nejčastější chyby, které se vyskytují před vznikem těchto problémů. U této otázky byla možnost zaškrtnutí více položek, tudíž se celkový počet odpovědí vyšplhal na číslo 88. Největší počet odpovědí, 38 % (33) si je vědomo toho, že si před aplikací 51

neodezinfikovalo místo vpichu, až 24 % (21) respondentů si před výskytem zdravotních komplikací půjčilo jehlu nebo použilo již použitou jehlu, 11 % (10) uvedlo jako důvod aplikaci nefiltrovaného či jinak znečištěného materiálu do žilního systému, 10 % (9) dotazovaných si je vědomo, že za svoje obtíže vděčí chronicitě aplikace drog. Celých 8 % (7) jich uvedlo, že před vznikem použili nesterilní jehlu a 6 % (5 respondentů) uvedlo jako důvod „jiné“ a to např. aplikace drog neustále do stejné žíly, aplikace látky mimo žílu a aplikaci do krevního řečiště jinou osobou. Odpověď „Nevím“ zakroužkovaly 3 % (3) respondentů. Výsledky odpovědí na otázku číslo třináct, která se zabývá tím, zdali se respondenti setkali ve svém okolí, u svých přátel a známých se stejným či obdobným zdravotním problémem, jsem zpracovávala ze všech odpovědí, pro odpovědi na tuto otázku neplatí žádná specifika. Až 95% lidí uvedlo, že mají ve svém okolí někoho takového, 4 % uvedla, že nikoho takového neznají a 1 % si svojí odpovědí není jisto. Z toho výzkumu vyplývá, že nejčastější zdravotní komplikací je kožní absces a zánět žil. Ve výzkumném šetření se vyskytují i vážnější choroby, jako srdeční problémy a infekční choroby, avšak v menší míře. Nejčastější chybou, kterou si respondenti připouštějí před vznikem těchto komplikací je neodezinfikování místa vpichu, za ním následuje použití/půjčení jehly. Výzkumnou otázku číslo tři „Jak často vyhledávají při řešení svých problémů odbornou pomoc?“ se v dotazníku snažím zodpovědět položkami 10, 11 a 12. Otázkou číslo deset jsem se snažila zjistit, do jaké míry jsou schopni respondenti odhadnout, nutnost zdravotnického zásahu. Na tuto otázko odpovědělo 36 % (27) respondentů, že si myslí, že jejich problém vyžadoval zdravotní zásah či hospitalizaci, oproti tomu 32 % (24) mají zkušenosti s vlastní léčbou a mají pocit, že zdravotní zásah nebyl v jejich případě nutný. Dále 18 % (13) respondentů uvedlo, že se sice domnívají, že jejich problém vyžaduje zdravotní zásah, ale že k lékaři nepůjdou či nešli a 14 % (10) zaškrtlo odpověď nevím. Na to, zda respondenti vyhledali odbornou pomoc, odpovídá položka s číslem 11. Zde 43 % (32) lidí uvedlo, že se svým problémem nakonec vyhledalo lékařskou pomoc, oproti tomu 55 % (41) respondentů uvedlo, že do nemocnice či k lékaři nešlo a 1 % (1) uvedlo, že neví nebo že si nepamatuje. Zda byli s péčí poskytnutou u lékaře či v lékařském zařízení spokojeni se snaží odpovědět otázka číslo 12. Data na výsledek této otázky jsem zpracovávala pouze z odpovědí respondentů, kteří uvedli, že se svým problémem lékařskou pomoc vyhledali (32). Z nich 65 % (21) bylo spokojeno s péčí, která jim byla poskytnuta, 13 % (4) spokojeno nebylo a 22 % (7) 52

si není jisto svoji odpovědí. Z těchto dat lze předpokládat, že většina lidí při řešení svých problémů nevyhledává lékařskou pomoc, i když nezanedbatelné procento respondentů si myslí, že umějí své zdravotní obtíže vyléčit sami. I když je číslo dotazovaných, kteří nakonec lékaře vyhledali (43 %) nižší než počet lidí, kteří k lékaři nešli (55 %), spokojenost hospitalizovaných či respondentů po odborném zásahu je vysoká (65 %). Na druhou stranu, nemůžeme opomenout respondenty, kteří spokojeni nebyli ( 13 %) či se pro jednoznačnou odpověď nemohli rozhodnout (22 %). Za fenoménem jistého strachu s odborné pomoci nejspíš může mnoho fám, které kolují mezi komunitou narkomanů. Toto potvrzuje fakt, že relativně malé procento lidí vyhledá při svých obtížích odbornou pomoc a také to, že většina lidí byla s lékařskou péčí spokojena. Na svoji poslední výzkumnou otázku „V jaké míře jsou si respondenti vědomi vysokého rizika?“, které vyplývá z nejrizikovější aplikace drog, jsem se snažila nasbírat data z odpovědí na otázky číslo 14, 15 a 16 v dotazníku. Protože

pro odpověď na tuto

výzkumnou otázku jsem nepožadovala žádná specifika či podmínky, zpracovaná data jsou z výzkumného vzorku 100 respondentů (100 %). Zda si dotázaní uvědomují vysoké riziko vzniku komplikací se ptám v otázce číslo 14. Na to odpovědělo 94 % dotazovaných, že si toto riziko zcela uvědomují, 4% označilo odpověď nevím a 2 % si toto riziko neuvědomují. Toto riziko se dá snížit pravidelnou účastí v různých streetwork programech, které provozují tzv. výměnné služby pro injekční uživatele drog, poskytují uživatelům jak materiální, tak psychologickou pomoc, které rapidně snižují dopad drog jak na uživatele, tak i na celou společnost. Mírou a frekvencí účasti v těchto programech jsem se zabývala v patnácté otázce, na kterou 74 % dotázaných odpovědělo, že se účastní pravidelně, 22 % respondentů označilo odpověď, že se žádných takovýchto programů neúčastní, 3 % si nejsou jista, zdali se účastní pravidelně a 1 % dotazovaných odpovědělo, že otázku nechápe. Na otázku č.15 o dodržování preventivních opatření, která eliminují vznik zdravotních problémů, 69 % respondentů odpovědělo, že se opatření snaží dodržovat, 15 % je dodržuje jen když si na ně vzpomene a 7% je dodržování základních opatření jedno a nedodržuje je. Celých 9 % jako odpověď na tuto otázku uvedlo, že neví. Z toho vyplývá,

že většina

respondentů (94%) si vysoké riziko uvědomuje, i když jen 69 % se snaží za každou cenu dodržovat základní zásady doporučované k eliminaci vzniku zdravotních komplikací. 53

1.15 Návrh řešení a doporučení pro praxi Jak ukázaly výsledky mého výzkumu, je zde vysoké procento lidí, kteří se setkávají se zdravotními komplikacemi, s porovnání s těmi, kteří se odhodlají a při řešení zdravotních problémů vyhledají odbornou pomoc. Z těchto výsledků je také patrné, že zde stále existuje vysoké procento lidí, kteří si tato rizika neuvědomují nebo si nejsou jisti. Jak uvádí Dmytriv (2014), první setkání s drogou je nejčastěji ve věku mezi 9 až 12-ti lety. Toto číslo je alarmující. Pomoc vidím v posílení primárních preventivních programů a zdůrazňování rizik, která sebou drogová závislost nese. Posílení sekundární prevence dle mého názoru tkví v propagování organizací, které se pomocí drogově závislým zabývají a poskytují pomoc jak psychologickou, tak materiální, která rapidně snižuje důsledky dopadající jak na závislého, tak na celou společnost. Tyto organizace jako je pražský Sananim či brněnské Podané ruce organizují péči jak terénní, která edukuje a eliminuje následky přímo mezi cílovou skupinou, tak krizová centra a centra, kde lze možné pod lékařským dozorem užívat např. substituční metadonovou terapii. Pro mnoho aktivních uživatelů může být vědomí této pomoci impulzem k drogové abstinenci. Tyto organizace také spolupracují v rámci terciární prevence na eliminaci rizik, která souvisí s již vzniklým problémem. Tím, že provádí i nezávazné testování na infekční choroby z kapky krve, velkou mírou přispívají k prvnímu impulsu pro návštěvu lékaře. Jak jsem již zmínila, mezi drogově závislými koluje mnoho mýtů, které se týkají přenosu infekčních chorob a následné léčby. Odstranění by znamenalo lepší postoj těchto lidí ke zdravotnické pomoci a péči, proto je mé doporučení pro praxi edukace a kvalitní informovanost.

54

Závěr Drogová závislost obsahuje ve své podstatě problematiku z mnoha různých okruhů lidského života, ve své bakalářské práci jsem se zabývala pouze zdravotní stránkou. Nemoci a zdravotní komplikace jsou velice častým problémem, který postihuje nitrožilní uživatele drog. Z mého výzkumu vyplývá, že téměř třičtvrtě dotazovaných se ve svém životě setkalo s nějakým zdravotním problémem, úzce souvisejícím s užíváním drogy nitrožilně. Jedním z cílů mé práce bylo charakterizovat, jaké somatické komplikace respondenti nejvíce uvádějí. I když tělesných dopadů je, zvláště při dlouhotrvajícím požívání drog

mnoho, mým cílem bylo analyzovat ty, které se

přímo váží na nitrožilní užití. Nejvíce respondentů uvedlo různé formy kožních abscesů, záněty žil, srdeční problémy a infekční choroby. Společnosti jako celku se nejvíce dotýkají poslední zmiňované infekční choroby, které ohrožují zdraví nejen nemocného, ale i jeho okolí. I když 36 % hodnocených respondentů uvedlo, že se domnívá , že stav jejich zdravotního problému zdravotní zásah či hospitalizaci nevyžaduje, v mém výzkumu se ukázalo, že většina dotazovaných k lékaři nešla a odbornou pomoc nevyhledala. I když většina z těch, kteří k lékaři šli anebo byli hospitalizováni v nemocnici, jsou se zdravotní péčí spokojeni, stále existuje nezanedbatelné množství respondentů, kteří odbornou pomoc odmítají. O důvodech tohoto výsledku by se dalo polemizovat. Je však jisté, že není moc seriózních výzkumů, které by se zrovna tomuto tématu věnovalo. Bakalářská práce bude poskytnuta jako studijní materiál do knihovny Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a do knihovny Vysoké školy Polytechnické.

55

Seznam použité literatury ČEVELA, Rostislav, Libuše ČELEDOVÁ a Hynek DOLANSKÝ. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 108 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2860-5. Drogy: celosvětový problém. Policie ČR [online]. Praha [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: www.policie.cz/soubor/historie-drog-pdf.aspx DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0. ESCOHOTADO, Antonio. Stručné dějiny drog. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2003, 173 s. Labyrint (Volvox Globator). ISBN 80-7207-512-8. EYBL, Vladislav. Vybrané kapitoly z obecné farmakologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 101 s. ISBN 978-80-246-1827-2. FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014, 231 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5046-0. KALINA, Kamil a kol.. Klinická adiktologie. Vydání 1. Praha: Grada publishing, 2015, 696 stran. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4331-8. KALINA, Kamil. Základy klinické adiktologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 388 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1411-0. KIKALOVÁ, Kateřina a Miroslav KOPECKÝ. Úvod do studia prevence závislostí dětí a dospívajících. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 45 s. ISBN 978-80-244-3928-0.

56

KRAUS, Blahoslav a Jolana HRONCOVÁ. Sociální patologie. Vyd. 2. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, 325 s. ISBN 978-80-7435-080-1. KUBÁNEK, Vladimír a Lubomír POLÍVKA. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2010, 115 s. ISBN 978-80-7251-319-2. KUBÁNEK, Vladimír. Konopí a mák: (pěstování, výrobky, legislativa). V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 152 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-438-9. KUBÁNEK, Vladimír. Tabák a tabákové výrobky: (historie, pěstování, zpracování, legislativa). V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2009, 160 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-898-1.

MAGIORKINIS, G., et al., Integrating phylodynamics and epidemiology to estimate transmission diversity in viral epidemics. PLoS Comput Biol, 2013. 9(1): p. e1002876. MAHDALÍČKOVÁ, Jana. Víme o drogách všechno?. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 122 s. ISBN 978-80-7478-589-4 MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 28 s. ISBN 80-86991-70-9.

National Institute on Drug Abuse: Viral Hepatitis - A Very Real Consequence of Substance

Use [online].

[cit.

2016-04-11].

Dostupné

z:

https://www.drugabuse.gov/related-topics/viral-hepatitis-very-real-consequencesubstance-use OREL, Miroslav. Psychopatologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 263 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3737-9. PETR, Petr a kol.. Prolegomena k farmakologii drogových závislostí. 2. vyd., dopl. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 62 s. ISBN 978-80-86708-31-7. 57

ŘEHAN, Vladimír. Adiktologie 1. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 130 s. ISBN 978-80-244-1745-5 SHAPIRO, Harry. Drogy: obrazový průvodce. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2005, 360 s. ISBN 80-7352-295-0. ŠTABLOVÁ, Renata a BREJCHA Břetislav. Drogy: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2005, 115 s. ISBN 80-7251-186-6.

58

Seznam tabulek a grafů Graf 1 Pohlaví respondentů ............................................................................................ 34 Graf 2 Věk respondentů .................................................................................................. 35 Graf 3 Primární droga ..................................................................................................... 36 Graf 4 Dlouhodobí uživatelé........................................................................................... 37 Graf 5 Zdravotní problémy vázané na nitrožilní užívání drog ....................................... 38 Graf 6 Frekvence výskytu komplikací ............................................................................ 39 Graf 7 Nejčastější zdravotní komplikace ........................................................................ 40 Graf 8 Nejčastější chyby při aplikaci .............................................................................. 41 Graf 9 Opakování zdravotních komplikací ..................................................................... 42 Graf 10 Nutnost zdravotního zásahu či hospitalizace ..................................................... 43 Graf 11 Vyhledání odborné pomoci ............................................................................... 44 Graf 12 Spokojenost s péčí ............................................................................................. 45 Graf 13 Lidé v okolí se zdravotními komplikacemi ...................................................... 46 Graf 14 Znalost vysokého rizika komplikací .................................................................. 47 Graf 15 Pravidelná účast na výměnných programech .................................................... 48 Graf 16 Dodržování preventivních opatření ................................................................... 49

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Žádost o povolení k výzkumu v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod Příloha č. 3 Žádost o povolení k výzkumu v organizaci Podané ruce

59