VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Problematika farmakologické léčby u psychiatrického pacienta v domácí péči
Bakalářská práce
Autor: Lucie Nunvářová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jaroslav Stančiak, PhD., MPH
Jihlava 2012
Anotace Tématem teoreticko-výzkumné práce je Problematika farmakologické léčby u psychiatrického pacienta v domácí péči. Teoretická
část
je
zaměřena
na
diagnostiku,
charakteristiku
nejčastějších
psychiatrických diagnóz, jejich léčbu pomocí psychofarmak; rozdělení psychofarmak na jednotlivé skupiny, jejich diagnostiku, mechanismus účinku, ceny psychofarmak a způsob podávání medikace. Ve výzkumné části jsou hlavními cíly zjistit důvody vysazení medikace u psychiatrických pacientů po propuštění do domácí léčby, a rozdíly v podávání léků v domácí péči a léčebně z pohledu pacientů.
Klíčová slova: Psychofarmakoterapie. Schizofrenie. Bipolární afektivní porucha. Deprese. Ceny psychofarmak. Psychiatrický pacient. Duševní poruchy
Annotation The topic of theoretical-research task is the issue of pharmacological therapy of psychiatric patient in home care. The theoretical part is focused on the diagnosis, characterization of the most common psychiatric diagnoses and their treatment with psychotropic drugs, division psychotropic drugs on individual groups, their diagnosis, mechanism of action, prices and method of psychotropic drugs and method of medication use. In the research part are main objectives to find out the reasons of stopping medication of psychiatric patients after release for the home treatment, and the differences of medication in the home care and hospital from the viewpoint of patients.
Keywords:
psychopharmacotherapy.
Schizophrenia.
Bipolar
affective disorder.
Depression. Prices psychotropic drugs. Psychiatric patient. mental disorders
Poděkování Tímto chci velice poděkovat panu Doc. PhDr. Jaroslavu Stančiakovi, PhD., MPH, vedoucímu mé bakalářské práce za odbornou pomoc a cenné rady při zpracování. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří se účastnili dotazníkového šetření, které je součástí této práce. Velké díky také patří mé rodině za podporu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1
Cíle ............................................................................................................................ 8
2
Hypotézy ................................................................................................................... 8
I
Teoretická část ........................................................................................................ 9
1
Diagnostika ............................................................................................................... 9
2
1.1
Duševní zdraví a duševní pohoda ................................................................... 10
1.2
Rozpoznání duševně nemocného .................................................................... 10
Symptomy duševních poruch.................................................................................. 11 Poruchy vnímání ............................................................................................. 11
2.1 2.1.1
Halucinace .............................................................................................. 12 Poruchy myšlení ............................................................................................. 12
2.2 2.2.1 2.3
Bludy....................................................................................................... 13
3
4
Poruchy osobnosti ........................................................................................... 13
Syndromy duševních chorob .................................................................................. 14 3.1
Depresivní syndrom ........................................................................................ 14
3.2
Manický syndrom ........................................................................................... 15
3.3
Halucinatorně paranoidní syndrom ................................................................. 15
Duševní poruchy ..................................................................................................... 16 4.1
Schizofrenie .................................................................................................... 16
4.1.1
Schizotypní porucha ............................................................................... 17
4.1.2
Schizoafektivní porucha ......................................................................... 18 Poruchy nálad ................................................................................................. 19
4.2
5
4.2.1
Bipolární afektivní porucha .................................................................... 19
4.2.2
Deprese ................................................................................................... 20
Psychofarmakoterapie ............................................................................................. 21 Skupiny psychofarmak a nejčastější zástupci ................................................. 22
5.1 6
Ceny léků ................................................................................................................ 24
7
Způsoby podávání medikace .................................................................................. 25
II
Praktická část ........................................................................................................ 26
1
Metodika výzkumu ................................................................................................. 26 Vyhodnocení dotazníkové šetření ................................................................... 27
1.1 1.1.1
Identifikační údaje .................................................................................. 27
1.1.2 2
Vlastní otázky ......................................................................................... 32
Diskuze ................................................................................................................... 43 2.1 Hypotéza č. 1 ...................................................................................................... 43 2.2 Hypotéza č. 2 ...................................................................................................... 44 2.3 Hypotéza č. 3 ...................................................................................................... 45 2.4 Hypotéza č. 4 ...................................................................................................... 46 2.5 Hypotéza č. 5 ...................................................................................................... 47
Závěr ............................................................................................................................... 48 III Seznam použité literatury .................................................................................... 49
Úvod Čert nikdy nespí Ne že snad nesmí Chodí po pekle Celou noc vztekle Chodí po pekle Sem a tam Protože tam Nemají diazepam (Antonín Pokorný: Peklo). Téma této bakalářské práce mne poprvé napadlo po návratu z praxe na psychiatrické léčebně. Zjistila jsem, že velká část pacientů je na psychiatrii hospitalizovaná několikrát ročně. Jsou vždy přijmutí v akutním stádiu choroby, několik týdnů se podrobují terapii a zaléčeni jsou propuštěni do domácí péče. Po pár týdnech jsou ovšem znovu přijímáni k hospitalizaci, opět v akutní fázi onemocnění. Po diskuzích s pacienty a rozhovory s personálem jsem dospěla k závěru, který zní: nedodržování předepsané medikace. Otázkou stále zůstávaly důvody, kvůli kterým nejsou schopni pacienti medikaci dodržovat. Ovlivňuje nemoc pacienty natolik, že nejsou schopni léčbu dodržovat? Je problémem jejich finanční situace? Ať už způsobena nezaměstnaností, malým invalidním důchodem, nebo ne tolik obhajitelnými důvody jako je závislost na alkoholu? Napadala mě spousta dalších možností, ale pravdivé informace jsem mohla získat jen za pomoci samotných pacientů. V teoretické části se budu věnovat především diagnostice a nejčastějším psychiatrickým diagnózám jako je schizofrenie, bipolární afektivní porucha a deprese. V dalších kapitolách se zaměřím na samotnou psychofarmakologii. Především na dělení psychofarmak do jednotlivých skupin jako jsou antipsychotika, antidepresiva nebo hypnotika. Důležitou částí práce je kapitola o cenách léků. V ní se chci zmínit o maximálním doplatku za lék, který pacienti hradí. A samozřejmě nesmím opomenout způsoby podávání medikace a specifika podávání léků na psychiatrii.
6
Zdravotní sestra se nestará pouze o tělesné neduhy. Musí uspokojovat bio-psychosociální potřeby pacienta. Proto je nedílnou součástí její práce starost o pacientovu duši. Měla by projevit velké množství empatie a pomoci psychicky nemocnému člověku nejen při hospitalizaci, ale zejména při edukaci a následné domácí léčbě. Kde trpí duše, trpí tělo. Karel Čapek řekl: „Bláznovství je tragické a sluší se je chápat.“ Dovolila bych si tento citát trochu poupravit a řekla bych: „Bláznovství je tragické, sluší se je chápat, ale především mu pomoci.“
7
1
Cíle
Cíl 1: Zjistit důvody vysazení medikace u psychiatrických pacientů po propuštění do domácí léčby na základě dotazníků a pohovorů v psychiatrické ambulanci a psychiatrické léčebně. Cíl 2: Zjistit rozdíly v podávání léků v domácí péči a léčebně z pohledu pacientů.
2 Hypotézy Hypotéza 1: Nejméně 10 % psychiatrických pacientů neužívá předepsanou medikaci po propuštění do domácí péče. Hypotéza 2: Třetina pacientů, neužívajících předepsané léky je přesvědčena, že je nepotřebuje. Hypotéza 3: Třetina pacientů, neužívajících předepsanou medikaci, nemá dostatek financí k hrazení léků. Hypotéza 4: Zhruba 50 % pacientů užívá v domácí péči medikaci jiným způsobem a v jiný čas než při hospitalizaci v léčebně. Hypotéza 5: 50 % pacientů je spokojeno s podáváním léků při hospitalizaci.
8
I Teoretická část 1 Diagnostika Diagnostika v psychiatrii patří mezi nejobtížnější ze všech lékařských oborů. Je to především tím, že klinické obrazy duševních poruch jsou mnohotvárné a proměnlivé. U velké části duševních poruch neznáme etiologii a patogenezi. Zvláště obtížná je diagnostika u počínající psychické poruchy, jejíž projevy mají obecný charakter, a není nutné předpokládat, že půjde o psychickou poruchu. Proto je většina psychofarmak konstruována pro léčbu na úrovni syndromů (Dušek, 2010). Ještě nedávno nebyla diagnostika v psychiatrii jednotná, což vedlo k neshodám v diagnostice nejen mezi psychiatry v různých zemích, ale i mezi psychiatry v jedné zemi. Prohlédneme-li si učebnice vydávané v minulosti u nás, zjistíme nejednotnost chápání psychických poruch. Proto vznikaly snahy sjednotit kritéria v diagnostice. Postupně docházelo k vyrovnání rozdílů mezi klinickou psychiatrií a psychiatrií v ústavních zařízeních a stejně tak došlo k odeznění rozdílů v diagnostice. Postupně se diagnostika duševních poruch sjednotila i na mezinárodní úrovni (Dušek, 2010). ,,Podle expertů Světové zdravotnické organizace znamená pojem psychiatrická porucha poruchu duševní činnosti specifickou v klinických projevech, kterou lze spolehlivě rozeznat jako definovaný standardní soubor znaků a je tak závažná, že vede ke ztrátě pracovní schopnosti, sociální kapacity nebo obojího. Navíc definice případu duševní poruchy musí být založena na kritériích, která jsou sociálně a kulturně pro danou populaci přiměřená“ (Dušek, 2010, str. 22). Diagnózy v jisté slova smyslu strukturují pomoc a zároveň určují sociální role. Proto mají pro postiženého člověka velký význam. Slouží k objasnění a přináší úlevu. Velká část psychických onemocnění vede k průběžným poruchám a obtížím. Z toho důvodu musíme přihlížet i k následkům onemocnění (zneschopnění, omezení v sociální síti, snížená kvalita života ) (Rahn, 1999).
9
Diagnóza psychopatologických syndromů se zakládá na hodnocení objektivně anamnestických údajů o pacientovi, subjektivní anamnézy a objektivního nálezu (Kolibáš, 1997).
1.1 Duševní zdraví a duševní pohoda K diagnostice duševní poruchy je třeba znát diagnostická kritéria a normu psychického zdraví. Musíme včas rozpoznat duševní poruchu, její diagnostiku a zvolit vhodný terapeutický postup. Velkou pozornost věnuje psychiatrie diagnostice v iniciálním období. Při sledování časných příznaků sledujeme, že se tyto příznaky prolínají s projevy zdravé osobnosti. Jde o hlavní protiklad vztahu duševní zdraví – duševní porucha. Docházíme ke zjištění, že psychiatrická diagnostika má dynamický charakter (Dušek, 2010). Pojem zdraví nemůžeme chápat negativně – kde je zdraví, tam není nemoc, ale ani podle kritérií normálnosti. Kritérium pro normálnost neexistuje, pokaždé je to vztah k něčemu. Také zdraví není daný stav, ale proces, který má dynamiku. Tento proces se nevyvíjí sám o sobě, ale je vždy ve vztahu k prostředí. Zdraví je zvláštní případ normálního, choroba (porucha) je zvláštní případ abnormálního, který se svou kvalitou liší od zdraví (Dušek, 2010). Jiný názor na problematiku zdraví a nemoci (poruchy) mají sociologové. Ti řadí duševní poruchu do projevů deviantního chování. Ve společnosti platí, že člověk, který překračuje stanovené normy, představuje pro společnost nebezpečí, a proto musí být negativně sankcionován. Taková osoba byla v historických dobách považována za proroka, v jiných případech za vyvržence. V renesanci byl takový člověk označen za duševně nemocného, a tím se vymanil z rukou inkvizitorů. Tento pojem se následně dostal i do medicínských slovníků (Dušek, 2010).
1.2 Rozpoznání duševně nemocného Psychiatrie považuje za důležité způsob označení člověka za duševně nemocného. Tento proces se označuje jako kariéra duševně nemocného. Jde o chování jedince a následnou odezvou od společnosti. Kultura je jednou z důležitých charakteristik hodnocení narušeného společenského chování. Co jedni považují za normální, jiní
10
mohou považovat za abnormální. I lidé s hlubokou demencí mohou být okolím považováni za přijatelné (Dušek, 2010). V lékařské sociologii je jednou z nových teorií tzv. značkovací proces. Základ této teorie se objevuje již v kriminologii před druhou světovou válkou. Jedná se o základní teorii deviantního chování, ke které patří koncepce primární a sekundární deviace. Primární deviací máme na mysli porušení pravidel, které je sice označeno, ale nepodléhá žádným trvalým následkům. Sekundární deviace je deviantní role, jedinec používá deviantní jednání jako osobní strategii. Ve většině případů se jedná o osobu trpící vleklou psychickou poruchou. Je zřejmé, že mladí lidé mají s rolí duševně nemocného menší problém než starší generace (Dušek, 2010).
2 Symptomy duševních poruch V medicíně znamená symptom (příznak) určitý projev nemoci. Podle příznaků poté lze určit nemoc nebo poruchu. U některých nemocí jsou určité příznaky podružné – jedná se o nespecifické symptomy. U jiných onemocnění mohou mít důležitý význam, v tom případě jsou to symptomy specifické. Obor medicíny, který se zabývá studiem příznaků a sleduje jejich význam pro diagnózu, se nazývá symptomatologie. Psychiatrie se zabývá příznaky, které jsou typické pro duševní onemocnění. Příznaky subjektivní uvádí pacient sám, objektivní příznaky zjišťujeme pozorováním nemocného, vyšetřením a pomocí psychologických testů (Dušek, 2010). Symptomy určující (primární) charakterizují psychickou poruchu a umožňují její diagnostiku. Příznaky akcesorní (přídatné,sekundární) mají pouze doplnit diagnostiku poruchy. Psychologie řeší normální skladbu a průběh psychických příznaků, psychiatrie jejich narušení (Dušek, 2010).
2.1 Poruchy vnímání Vnímání je jedna ze základních psychických funkcí, umožňující poznávat okolí a změny v těle za pomoci smyslových orgánů. Vnímání uskutečňujeme pomocí smyslových orgánů složených z receptoru, smyslové dráhy a odpovídající oblasti mozku – projekční oblasti. Jedná se o aktivní psychickou činnost, kterou není možné chápat izolovaně od jiných psychických funkcí (Dušek, 2010).
11
Dělí se na poruchy, které vznikají výpadkem funkce smyslového orgánu, kvantitativní poruchy a kvalitativní poruchy. K výpadku funkce smyslového orgánu dochází při organickém poškození nebo při gnostických poruchách. Organickými poruchami se psychiatrie zabývá pouze okrajově – změny osobnosti u neslyšících, paranoia u nedoslýchavých (Dušek, 2010).
2.1.1 Halucinace „Vjemy, které vznikají bez současného vnějšího podnětu a mají přitom pro jedince charakter skutečnosti. Jde o vnímání zdánlivé skutečnosti“ (Dušek, 2010, str. 46). Halucinace rozdělujeme podle smyslů (sluchové tzv. „hlasy“, zrakové, čichové, chuťové, hmatové). Verbálně motorické halucinace vyjadřují pocit řízení vlastních úst jinou osobou. Intrapsychické halucinace označují přesvědčení o odejmutí vlastních myšlenek nebo vkládání myšlenek cizích. Velice nebezpečné jsou imperativní halucinace při kterých se pacient snaží halucinovaným příkazům vyhovět. Většinou se jedná o příkaz k sebevraždě nebo k brachiálnímu napadnutí okolí (Pavlovský, 2001).
2.2 Poruchy myšlení Úroveň myšlení lze posoudit převážně z hlediska verbálního projevu. Hodnotíme formální stránku (kvantitativní) a obsahovou (kvalitativní). Ke kvantitativním poruchám se řadí porucha tempa myšlení: zpomalené (bradypsychické) má pacient s organickou poruchou, depresí a některou z forem schizofrenie. Naopak zrychlené myšlení (tachypsychické) se vyskytuje u manického syndromu a některých intoxikací (Pavlovský, 2001). U demence nebo manického syndromu mluvíme o tzv. zabíhavém myšlení. Myšlení je roztržité a vede k povrchním a nahodilým asociacím. Pro schizofrenii je typická porucha, u které dochází k neočekávané přestávce myšlenek, říkáme jí myšlenkový záraz (Pavlovský, 2001). Ke kvalitativním poruchám patří myšlení magické, které se projevuje při schizofrenii a přisuzuje jevům tajemný výraz. Typickým jevem u poruch myšlení je blud (Pavlovský, 2001).
12
2.2.1 Bludy Blud je mylný závěr, který je podmíněn poruchou myšlení. Pacient je silně přesvědčen o tom, že jeho závěry jsou správné. Blud je založen na chorobně nesprávné premisi, tj. chorobném předpokladu, přesvědčení a soudu. Důležitým kritériem je nevývratnost. Blud se může probíhat sám (solitární blud) nebo ve spojitosti s dalšími, kdy se může vytvořit celá soustava bludů (Dušek, 2010). Rozdělení bludů podle vzniku a trvání Primární blud – je vedoucím příznakem chorobného obrazu a ostatní projevy a poruchy jsou k němu v jistém vztahu nebo jsou od něho odvozeny. Vyskytuje se u paranoidních psychických poruch. Sekundární blud – v průběhu psychické poruchy navazuje na poruchy jiných psychických kvalit. Není vedoucím příznakem, jen modifikuje klinický obraz onemocnění. Mezi tyto bludy patří mikromanické a megalomanické bludy u bipolární afektivní poruchy. Kontinuální blud – rozvíjí se a trvá po celou dobu psychické poruchy. Tranzitorní blud – vyskytuje se v průběhu psychické poruchy v určitém stadiu a pak vymizí. Periodický blud – tímto termínem se označují bludy periodicky probíhajících psychických poruch (schizoafektivní porucha) (Dušek, 2010).
2.3 Poruchy osobnosti „Poruchy osobnosti jsou variantou charakterových a temperamentových rysů, které se významně odchylují od rysů patrných u většiny lidí. K těmto rysům patří hluboce zakořeněné a přetrvávající vzorce chování, projevující se jako stereotypní reakce na široký rozsah osobních a sociálních situací. Specifické projevy poruchy osobnosti tedy nejsou omezeny jen na určitý „spouštěcí podnět“, ale projevují se v širším okruhu osobních a sociálních situací“ (Praško, 2009, str. 15).
13
Globální poruchy osobnosti Při globálních poruchách osobnosti jsou narušeny jak rysy a vlastnosti osobnosti, tak i dynamika. Je zkresleno hodnocení vnějšího světa i sebe samého, a to se odráží v chování a postojích. Pravidlem je, že čím vyšší je stupeň intelektu, tím více se projevují poruchy osobnosti a naopak. Snížení úrovně osobnosti bez ohledu na jeho vznik nazýváme degradací (Dušek, 2010). Rozpad osobnosti – označuje se tím stav, ke kterému dochází u duševních poruch (schizofrenie). Rozštěp osobnosti – původně měl tento termín stejný význam jako rozpad osobnosti. Je to porucha, u které se osobnost dělí na dvě bytosti. Je to porucha charakteristická u epilepsie, hysterických poruch osobnosti a při těžkých úrazech hlavy. Rozdvojení osobnosti – porucha podobná depersonalizaci. Pacient trpí rozdvojením osobnosti, ale obě součásti fungují současně a společně. Pacient si zpravidla tento stav uvědomuje (Dušek, 2010).
3 Syndromy duševních chorob „Syndromy
jsou
zpravidla
konstruovány
tak,
aby
vystihovaly
aktuální
psychopatologický obraz chorobného procesu. V syndromu se vystihují nejpodstatnější a nejdůležitější projevy u nemocného, které pak mají rozhodující význam v následných diagnostických úvahách. Při syndromologických závěrech nemusíme zůstat u jednoho syndromu , ale uvedeme i další. Přitom je důležité rozlišit, který syndrom je vedoucí (primární) a který sekundární, dokreslující klinický obraz“ (Dušek, 2010, str. 144).
3.1 Depresivní syndrom Patří mezi nejčastější syndromy. Charakterizuje ho triáda: smutná nálada, zpomalené myšlení, utlumená psychomotorika. Mezi další projevy patří pocity úzkosti, strach s konkrétním obsahem, pocit tělesného i duševního vyčerpání, suicidální myšlenky. Syndrom se rozvíjí pozvolna, objevují se nespecifické příznaky: porucha spánku, skleslost, ztráta zájmu o okolí. Myšlení je zpomalené, nemocný může připomínat dementního pacienta (Dušek, 2010).
14
Pacient s depresivním syndromem je málomluvný, má chudou mimiku, někdy je nemluví vůbec (mutismus). Trpí pocity bezradnosti, nemá chuť k životu. Důležitými projevy jsou nechutenství a porucha trávení. Postižený si stěžuje na tělesné potíže, jako jsou bušení srdce, tíha na hrudníku, potíže s polykáním (Dušek, 2010). Depresivní syndrom se vyskytuje u neurotických depresí, bipolární afektivní poruchy, některých forem schizofrenie, trvalých poruch nálady nebo jako reakce na závažný stres (Dušek, 2010).
3.2 Manický syndrom Charakteristická je pro něj triáda příznaků opačného charakteru než u depresivního syndromu. Veselá, povznesená nálada, zrychlené myšlení a zrychlené psychomotorické tempo. Přítomna je porucha emotivity. Mírná forma syndromu se označuje jako hypomanický syndrom. Složky syndromu bývají různě zvýrazněny, proto se používají odlišující názvy: tupý manický syndrom, euforický syndrom (Dušek, 2010). Pacienti bývají podnikaví, nadměrně nakupují a utrácejí. Požívají alkohol nebo jiné psychoaktivní látky a dopouští se sexuálních deliktů. Nemocný je usměvavý, má zvýšené sebevědomí, je aktivní a svým vzhledem nápadný okolí. Součástí manického syndromu mohou být i megalomanické bludy a halucinace (Dušek, 2010).
3.3 Halucinatorně paranoidní syndrom U duševních poruch se často vedle halucinací vyskytují i bludné představy. Je náročné rozhodnout, která ze složek je primární a která sekundární. Mezi prvotní projevy patří poruchy spánku, nesoustředivost. Později iluze, halucinace a bludy. Blud má perzekuční charakter, pacient má pocit, že ho někdo pronásleduje a chce ho zničit. Utvrzují je v tom sluchové halucinace. U syndromu se může vyskytovat strach, neklid a agrese vůči imaginárnímu nepříteli. Syndrom je nejčastěji součástí paranoidní schizofrenie, schizoafektivní poruchy, toxických a jiných organických poruch (Dušek, 2010).
15
4 Duševní poruchy V psychiatrii stejně tak jako v jiných medicínských oborech je vrcholným cílem diagnostiky stanovit duševní poruchu. Ze strukturálního hlediska obvykle rozlišujeme mezi nemocí a úchylkou. U nemoci dochází ke kvalitativní změně ve vývoji osobnosti, rozvíjí se přes etapy, vrcholí a posléze odeznívá. Úchylka tvoří více méně trvalé vybočení od normy. Má menší dynamiku než nemoc, může se dekompenzovat a kompenzovat (Dušek, 2010).
Rozlišujeme poruchy psychotické a nepsychotické. Při psychotických poruchách většinou dochází k narušení kontinuity osobnosti, kvalitativně se mění projevy nemocného. Systémy klasifikace rozdělují psychické poruchy na tři okruhy: organické psychické poruchy, endogenní (funkční) psychické poruchy a psychogenní psychické poruchy. Podle Bonhoefera dělíme poruchy na symptomatické, tj. poruchy, které jsou způsobeny zevní noxou, a organické (psychózy), které způsobuje vlastní onemocnění mozku (Dušek, 2010).
Podle současných názorů nemůžeme většinu psychických poruch odvodit pouze z jedné příčiny. Vždy je třeba počítat s několika faktory, které se podílejí na vzniku poruchy (Dušek, 2010).
4.1 Schizofrenie ,,Schizofrenie patří mezi závažné psychické poruchy a je charakterizována poruchami myšlení, vnímání a osobnosti. Dalším významným projevem je porucha emotivity především kvalitativního charakteru: emoční nepřiměřenost, zploštělost, chudost. Onemocnění vzniká v mladém věku, nejčastěji kolem dvaceti let, ale časté jsou i formy začínající v dětství. Onemocnění poté probíhá řadu let buď kontinuálně, nebo v relapsech. Výskyt u mužů a žen je přibližně stejný“ (Dušek, 2010, str. 218). Termín schizofrenie zavedl do psychiatrie Eugen Bleuer v roce 1911 (řecky: schází – štěpím, fren – mysl, proto vznikl překlad rozštěp mysli, ale vhodnější je rozpad /dezintegrace/ osobnosti). V minulosti byla tato porucha označována jako dementia praecox. Později se prokázalo, že u schizofrenie nejde o demenci, ale rozpad osobnosti (Dušek, 2010).
16
Schizofrenie patří do skupiny psychotických poruch. Je to specifické onemocnění dosud neznámé etiologie, projevující se poruchami myšlení, jednání, emocí a vůle. Jedná se o nejčastější a nejzávažnější psychotickou poruchu. Člověk trpící schizofrenií ztrácí kontakt s realitou, slyší nebo vidí věci, které nejsou skutečné, a pod vlivem svých představ pak jedná neobvykle a nepřiměřeně. Počátek onemocnění je obvykle v časné dospělosti (15-25 let u mužů, 25-35 let u žen). Nástup onemocnění je většinou velmi nenápadný. Nemoci může předcházet období, kdy se tyto osoby postupně mění, uzavírají se a přerušují kontakty. Příznaky bývají často v kombinaci s osobnostními rysy – zahrnují deprese, ztrátu zájmů, pocity napětí, vztahovačnosti, zanedbávání zevnějšku, poruchy spánku, pocity méněcennosti, neklid, úzkost, bludy a halucinace (Fišar, 2009). Z hlediska psychiatrické diagnózy rozpoznáváme čtyři formy schizofrenie: paranoidní, simplexní, hebefrenní a katatonní. Paranoidní forma je nejčastější. Její projevy jsou vztahovačnost, bludy a halucinace. Při simplexní schizofrenii ztrácí pacient zájem o vše, co pro něj bylo významné, jeho myšlení není souvislé a realistické. Pro hebefrenní formu jsou charakteristické změny afektivity a emotivity a poruchy chování; časté jsou poruchy myšlení, zvláštnosti řeči, která se stává nesrozumitelnou. Katatonní forma je relativně vzácná, člověk při ní přestává mluvit, minimalizuje pohyb, nejí a dělá opak toho, oč je žádán (Fišar, 2009). „Akutní schizofrenní symptomatiku je třeba léčit v lůžkovém zařízení. Ke zklidnění pacienta používáme Haloperidolu (jednorázově 5 – 10 mg i.m.) do celkové denní dávky až 60 mg“ (Raboch, 2006, str. 80).
4.1.1 Schizotypní porucha Při schizotypní poruše trvají nápadnosti v chování alespoň dva roky a částečně připomínají schizofrenii, nedosahují však její hloubky. Projevuje se především citovým chladem, podezíravostí, sociální izolací, občas se mohou objevit i psychotické příznaky v podobě halucinací a bludných představ. Tato porucha se dříve označovala jako „hraniční stav“ (Pavlovský, 2001).
17
Při schizotypní poruše musí být přítomny alespoň tři nebo čtyři z následujících příznaků:
nepřiměřené nebo ochuzené emoční reakce,
chování je podivné, výstřední,
nedostatečný vztah k druhým lidem a sklon k sociální uzavřenosti,
podezíravost a vztahovačnost,
paranoidní bludy
obsedantní myšlenky se sexuálním nebo agresivním obsahem,
psychotické
epizody
s bludy,
představami
a
halucinacemi,
nejčastěji
sluchovými, Tato psychická porucha byla určena pro stavy, které jsou na hranici mezi vlastní schizofrenií a poruchou osobnosti. Průběh poruchy je nestálý, takže v některých stádiích připomíná jen poruchu osobnosti (Dušek, 2010).
4.1.2 Schizoafektivní porucha Poměrně běžná diagnóza (dříve označená jako atypická nebo smíšená psychóza), která vyžaduje současnou přítomnost základních příznaků jak z oblasti schizofrenie, tak bipolární afektivní poruchy. U manického typu se vyskytuje expanzivní nálada se zvýšeným sebevědomím, může dojít k agresivnímu jednání. V myšlení jsou přítomny megalomanické nebo persekuční bludy. U depresivního typu je nálada úzkostná až depresivní a hypochondrické bludy, někdy se objeví nepřátelské hlasy, dochází ke sebevraždám (Pavlovský, 2001). Schizoafektivní porucha se rozvíjí rychleji než schizofrenie, není zde přítomna zřetelná systemizace bludů, po odeznění epizody nejsou rezidua. Je nutno rozlišit, zda jde o projevy, které odpovídají kritériím pro depresivní nebo manickou poruchu, nebo zda jde jen o depresivní či manické projevy v rámci schizofrenie (Dušek, 2010).
18
4.2 Poruchy nálad Poruchy nálady (afektivní poruchy) jsou vážné psychické poruchy, které zahrnují emoční stavy od hluboce depresivních až po manické. Projevují se v epizodách, které trvají od několika dnů do několika měsíců. U bipolárního typu onemocnění dochází ke střídání depresivních a manických epizod, při unipolárním typu pouze k epizodám depresivním, nebo pouze manickým (Fišar, 2009).
Mezi hlavní syndromy patří: syndrom hypomanický, manický, depresivní, anxiózní, anxiózně depresivní. Výskyt afektivních poruch patří k nejčastějším, byly známy už ve starověku. Pro depresi se používal název melancholie (z řeckého melancholon – černá žluč) (Dušek, 2010).
Poruchy nálad jsou ovlivněny multifaktoriálně. Na jejich vzniku se podílejí faktory biologické, vývojově psychologické i aktuálně zátěžové. U velkého množství případů je průběh příznivý. Během akutní fáze onemocnění je však většina postižených ohrožena. U těchto poruch je třeba počítat s vysokou komorbiditou. Vznikají často jako následek jiných duševních onemocnění. Léčba afektivních poruch se zaměřuje především na kombinovanou terapii, tj. farmakoterapie spojena s psychoterapií (Rahn, 1999).
4.2.1 Bipolární afektivní porucha Pro tuto poruchu je typické, že v minulosti se již vyskytla nejméně jedna afektivní epizoda – manická nebo depresivní. V minulosti měla bipolární afektivní porucha řadu jiných názvů – cyklofrenie, maniomelancholie, maniodepresivita. Vyplynuly z toho, že intenzita jednotlivých epizod není pokaždé stejná. Zmínky o této poruše jsou již z doby Hippokrata, ale ne vždy byla přiřazována mánie k depresi. K tomu došlo až v 19. století, kdy byla maniomelancholie shledána jako samostatná nosologická jednotka (Dušek, 2010).
Pro nemoc je charakterický jak klinický obraz, tak průběh. Vznik bývá mezi 20. až 30. rokem věku, ale není to pravidlem. Více se vyskytují epizody depresivní než manické. Porucha se může projevit po různých psychogenních zátěžích (zaměstnání, okolí), úrazech hlavy, infekčních onemocněních, po porodu. Výskyt epizod je pozorován více
19
na jaře a na podzim, kdy působí klimatické podmínky. Velký vliv má i denní rytmus: deprese je výraznější ráno a dopoledne a v odpoledních hodinách se zmírňuje (Dušek, 2010).
Frekvence epizod je různá. Může se jednat o velmi častou frekvenci epizod i několikrát do roka („rychlí cykléři“) nebo jsou epizody velmi řídké, třeba několik let od sebe vzdálené. V období mezi epizodami by se neměly objevovat žádné projevy onemocnění, ale v praxi tomu tak nebývá vlivem medikace (Dušek, 2010).
U afektivních poruch jsou často přítomny vegetativní i jiné somatické příznaky. Obvyklá je ztráta chuti při depresivní epizodě. Naopak při mánii by se dala předpokládat zvýšená chuť k jídlu a přejídání se, ale většinou to tak není (Dušek, 2010).
U bipolární poruchy je vedle farmakologické léčby nutný i psychoterapeutický přístup, který může především pomoci při zvládání a překonávání nemoci (Rahn, 1999).
4.2.2 Deprese „Deprese, která byla dříve nazývána melancholie, se projevuje smutnou a sklíčenou náladou, která způsobuje nemocnému duševní trýzeň a bolest. Lze ji definovat jako patologickou poruchu nálady neodpovídající okolnostem. Je provázena sníženým sebevědomím, ztrátou sebedůvěry, beznadějí, pesimistickými výhledy do budoucna, bezdůvodnými obavami a úzkostí, pocity méněcennosti a viny, myšlenkami na sebepoškození či sebevraždu, zhoršením schopnosti radovat se, zhoršením koncentrace a paměti, poruchami spánku, somatickými příznaky, poruchami příjmu potravy, poklesem zájmů, tj. nezájmem o sebe, svou práci, rodinu, přátele či své dosavadní záliby a koníčky. Deprese není vůlí ovlivnitelná, ale je dobře léčitelná“ (Fišar, 2009, str. 249).
Depresi zažije alespoň jednou v životě asi 17 % populace. K výskytu dochází hlavně v dospělosti a zhruba dvojnásobně často u žen než u mužů. Počátek nemoci je obvykle mezi 20. a 35. rokem. Předpokladem je, že nejméně 50 % lidí s depresí se vůbec nedostaví k lékaři nebo jsou špatně diagnostikováni. Zprvu je deprese většinou vyvolaná vnější událostí. Asi u 80 % pacientů dochází k opakování, přičemž vyvolání
20
epizod je snadnější. Depresivní porucha je nejčastější psychiatrický problém, který komplikuje léčbu a prognózu nemocných se somatickým onemocněním (Fišar, 2009).
V běžném životě se s pojmem deprese setkáváme velmi často. Ve velké většině případů se nejedná o depresi, ale spíše o přechodnou depresivní rozladu. Pacient s depresí často uvádí, že je neuvěřitelně smutný a rozladěný. Otázkou je, zda má příčina deprese psychologický původ, nebo se jedná o depresi, která vznikla nemotivovaně. Tento stav se odráží i v mimice, pantomimice a psychomotorice. Pocit smutku je na počátku pouze subjektivní zážitek. Prohlubováním tohoto stavu je čím dál více zasažena i somatická oblast. Hlavní pozornost vyžadují projevy smutku (pláč, mimika, poruchy spánku, narušená chuť k jídlu, trávení, psychomotorické projevy) (Dušek, 2010).
V prožitcích smutku bývají velké rozdíly. Může se jednat o pasivní depresi se zaujatostí, nebo dráždivé depresivní rozlady s pochybnostmi. Jsou deprese, u kterých je na prvním místě únava, která depresi zakrývá – larvované deprese, nebo se objevují bezvýchodné postoje se suicidálními tendencemi, které mohou končit sebevraždou nebo automutilací. Nemocní vypovídají, že ztratili schopnost vnímat smutek, ale zároveň nejsou schopni se radovat (Dušek, 2010). Důležitým příznakem, který je úzce spojen s depresí, je úzkost. Na rozdíl od strachu, který vzniká z konkrétního podnětu, úzkost nemá obsah. Pacient neví, proč má úzkost. Neexistuje pacient s depresí, u kterého by úzkost aspoň v malé míře nebyla (Dušek, 2010).
5 Psychofarmakoterapie „Termínem psychofarmaka označujeme skupinu léků, jejichž hlavním předpokládaným účinkem je změna psychického stavu člověka, kterému je některý z těchto léků podán“ (Zvolský, 2001, str. 120). V klasifikaci psychofarmak převládá třídění podle účinku na cílové symptomy. Rozdělují se na tři hlavní skupiny: antipsychotika, antineurotika a antidepresiva. K sekundárním skupinám patří hypnotika, nootropika a stimulancia (Zvolský, 2001). Je třeba si uvědomit, že účinek psychofarmak nezáleží jenom na terapeutickém působení, ale také na osobnosti pacienta a na tom, co od léku očekává (Zvolský, 2001). 21
Psychofarmakologie je dnes hlavní léčebnou metodou při psychózách a vytváří vhodné podmínky pro ambulantní léčení a doléčování duševně nemocných lidí (Kafka, 1998). „Psychofarmaka (psyche – duše, farmakon – lék) jsou látky, které přednostně ovlivňují duševní činnost člověka působením na aktivitu centrálního nervového systému“ (Raboch, 2005). Moderní psychofarmakologie se začala formovat v padesátých letech minulého století. V roce 1952 zavedli dva francouzští psychiatři, Jean Delay a Pierre Deniker, chlorpromazin jako lék, který tlumil účinky osoby s psychózou. Bylo objeveno, že tato látka nejenom zklidňuje nemocné se schizofrenií, ale také potlačuje bludy a halucinace (Raboch, 2005). Mezi hlavní problémy patří získání souhlasu pacienta s nasazeném léku a jeho spolupráce při užívání. Velká část pacientů má odmítavý postoj k předpisu psychofarmak nejen z obav ze závislosti, ale také kvůli pocitu, že se s nimi děje něco, co sami nemohou ovlivnit (Dušek, 2010).
5.1 Skupiny psychofarmak a nejčastější zástupci Hlavní skupiny psychofarmak jsou:
antipsychotika (neuroleptika): léky působící proti psychózám;
antidepresiva: léky ovlivňující deprese;
anxiolytika: léky ovlivňující úzkost;
hypnotika: léky ovlivňující spánek;
nootropika a kognitiva: léky užívané u organických psychických poruch, např. v léčbě demence nebo po úrazech mozku;
psychostimulancia: povzbuzující, stimulující léky;
halucinogeny: léky vyvolávající halucinace (Fišar, 2009).
22
Antipsychotika Léky, které potlačují psychotické příznaky. Užívají se k při léčbě schizofrenie, schizoafektivních poruch, bludných poruch
a mnohých dalších onemocnění
(Fišar, 2009). Chlorpromazin – je nejstarší antipsychotikum. Má sedativní účinek, užívá se k tlumení psychomotorického neklidu. Chlorprothixen – působí anxiolyticky, lze jím nahradit na určitou dobu hypnotika. Haloperidol – je nejužívanější lék k léčbě schizofrenie. (Raboch, 2005). Antidepresiva Antidepresiva se používají zejména k léčbě deprese a jejich dlouhodobé podávání upravuje patologicky zhoršenou náladu. Podávají se u obsedantně-kompulsivní poruchy, panické poruchy, abstinenčního syndromu nebo u posttraumatické stresové poruchy. V současnosti je na trhu více než čtyřicet antidepresiv (Fišar, 2009). Cipralex – používá se k léčbě deprese, úzkostných depresivních poruch. Sertralin Irex – je indikován k léčbě deprese, panických poruch, potraumatických stresových poruch a sociální fobie. Citalopram – používá se k léčbě deprese, panické úzkostné poruchy, agarofobie. (Raboch, 2005). Anxiolytika Anxiolytika patří s hypnotiky k nejvíce konzumovaným psychofarmakům v ČR. Působí antikonvulzivně a myorelaxačně. Používají se k léčbě úzkostných poruch, akutní mánie, odvykacích příznaků a detoxikace (Raboch, 2005). Neurol – používá se k léčbě úzkostných stavů, chorobného strachu, duševního napětí včetně doprovodných příznaků (bušení srdce, nespavost). Lexaurin – je indikován při úzkosti, napětí, poruchách spánku, psychosomatických poruchách. Diazepam – užívá se při napětí, neklidu, strachu, nervového a svalového napětí (Raboch, 2005). 23
Hypnotika Hypnotika patří do skupiny psychofarmak, které se používají na léčbu nespavosti. Problémem dlouhodobého používání hypnotik je vznik tolerance, závislosti a narušení kognitivních funkcí (Raboch, 2005). Stilnox – obsahuje léčivou látku zolpidem. Nástup účinku je zhruba 15 – 30 min. Hypnogen – patří do stejné skupiny jako Stilnox, tzn. obsahuje zolpidem. Nitrazepam – způsobuje reziduální útlum (Raboch, 2005).
6 Ceny léků „Od roku 2008 je horní limit ceny, za kterou je možné hrazený přípravek dodávat na trh, stanoven Státním ústavem pro kontrolu léčiv, případně je v režimu ohlášení ceny držitelem rozhodnutí o registraci. Hrazené přípravky jsou podle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví ČR rozděleny mezi přípravky regulované maximální cenou a přípravky regulované obchodní přirážkou“ (Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2011). Maximální cena výrobce se stanovuje:
průměrem výrobních cen v daných zemích referenčního koše (všechny země EU kromě ČR, Estonska, Kypru, Lucemburska, Malty a Německa), a to pouze v případě, že je potřebný lék na trhu nejméně ve 3 zemích referenčního koše.
v případě, že není možné postupovat podle výše uvedeného bodu, je možné cenu stanovit ve výši ceny výrobce, která byla ve veřejném zájmu písemně sjednána zdravotní pojišťovnou s držitelem rozhodnutí o registraci, dovozcem nebo tuzemským výrobcem, dovozcem nebo předkladatelem specifického léčebného programu
v případě, že není možné postupovat podle výše uvedených bodů, je možné cenu stanovit ve shodě s výrobní cenou nejbližšího terapeuticky porovnatelného léku nebo ceny zjištěné v zemích referenčního koše nebo přípravku v ČR.
nelze-li postupovat těmito způsoby, použije se nejnižší cena výrobce zjištěná v zemích referenčního koše.
24
U přípravků, které mají regulovanou cenu výrobce, je uplatněna i regulace obchodní přirážky, která je používá při výpočtu prodejní ceny v lékárně. Distributor spolu s lékárnou mohou uplatnit obchodní přirážku pouze ve výši stanovené Ministerstvem zdravotnictví (Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2011).
7 Způsoby podávání medikace Léky je možné podávat perorálně, sublingválně, bukálně, rektálně, dermálně, parenterálně pod kůži, do kůže, do svalu, do žíly, do dýchacích cest, do tělesných otvorů (Fraňková a spol., 2006). Pět zásad správného podávání léků
správný lék
správný K/P
správný čas
správný způsob
správná dávka
(Fraňková a spol., 2006, str. 145). Specifika podávání léků psychiatrickému pacientovi
Kontrolujeme, zda pacient léky užil, pohledem do dutiny ústní.
Pokud není pacient ochoten užít léky per os, po dohodě s lékařem aplikujeme léky intramuskulárně.
Podání psychofarmak bez souhlasu pacienta není považováno za omezovací prostředek. Zpravidla se jedná o podání za účelem zklidnění pacienta v akutních situacích (Dušek, 2010).
25
II Praktická část 1 Metodika výzkumu Bakalářská práce má teoreticko-výzkumný charakter. Jejím cílem je zjistit důvody vysazení medikace u psychiatrických pacientů po propuštění do domácí léčby, a rozdíly v podávání medikace při hospitalizaci a v domácí péči. Metodou ke zjištění požadovaných výsledků bylo dotazníkové šetření. Dotazník byl rozdán psychiatrickým pacientům, kteří byli hospitalizováni v Psychiatrické léčebně Jihlava a Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod. Bylo rozdáno 100 dotazníků, přičemž se jich 99 vrátilo. Dotazník obsahuje 12 otázek, které tvořily vlastní dotazník a 5 otázek, které byly zaměřeny na identifikační údaje pacienta. Dotazník tvořily otázky otevřené, uzavřené a škálové s možností pouze jedné odpovědi. Dotazník je zobrazen v Příloze D. Údaje byly statisticky zpracovány a znázorněny pomocí tabulek a grafů.
26
1.1
Vyhodnocení dotazníkové šetření
1.1.1
Identifikační údaje
Identifikační údaj č. 1 Pohlaví: a) muž b) žena
muž žena
Obrázek č. 1: Pohlaví respondentů
Identifikační údaj je zaměřený na pohlaví respondentů. 59 respondentů (59 %) tvoří muži, 41 respondentů (41 %) ženy.
27
Identifikační údaj č. 2 Rodinný stav: a) svobodná/ý b) vdaná/ženatý c) rozvedená/ý d) vdova/vdovec
50 45 40 35 30
Muži
25
Ženy
20
Celkem
15 10 5 0 svobodná/ý
vdaná/ženatý
rozvedená/ý
vdova/vdovec
Obrázek č. 2: Rodinný stav
Identifikační údaj č. 2 je zaměřený na rodinný stav respondentů. 43 respondentů (43 %) je svobodných, 29 respondentů (29 %) zadaných, 22 respondentů (22 %) rozvedených a 5 respondentů (5 %) tvoří vdovy a vdovci.
28
Identifikační údaj č. 3 Věk: a) 20 let a méně b) 21 – 30 let c) 31 – 40 let d) 41 – 50 let e) 51 – 60 let f) 61 let a více
35 30 25 Muži
20
Ženy 15
Celkem
10 5 0 20 let a méně
21 - 30 let
31 - 40 let
41 - 50 let
51 - 60 let
61 let více
Obrázek č. 3: Věk respondentů
Identifikační údaj č. 3 je zaměřen na věk respondentů. 4 respondenti (4 %) jsou ve věku 20 let a méně, 17 respondentů (17 %) má 21 – 30 let, 30 respondentů (30 %) má 31 – 40 let, 20 respondentů (20 %) má 41 – 50 let, 18 respondentů (18 %) má 51 – 60 let a 10 respondentů (10 %) má 61 let a více.
29
Identifikační údaj č. 4 Nejvyšší dosažené vzdělání: a) základní b) střední bez maturity/vyučení c) střední s maturitou d) vysokoškolské
50 45 40 35 30
Muži
25
Ženy
20
Celkem
15 10 5 0 Základní
Střední bez maturity/vyučení
Střední s maturitou
Vysokoškolské
Obrázek č. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání
Identifikační údaj č. 4 je zaměřen na nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Základní vzdělání má 13 respondentů (13 %). Střední vzdělání – výuční obor má 45 respondentů (45 %). Střední školu s maturitou má 31 respondentů (31 %). Vysokoškolské vzdělání má 10 respondentů (10 %).
30
Identifikační údaj č. 5 Sociální stav: a) student b) zaměstnaný c) nezaměstnaný d) invalidní důchodce e) starobní důchodce
35 30 25 Muži
20
Ženy
15
Celkem
10 5 0 Student
Zaměstnaný
Nezaměstnaný
Invalidní důchodce
Starobní důchodce
Obrázek č. 5: Sociální stav
Identifikační údaj č. 5 byl zaměřen na sociální stav respondentů. 2 respondenti (2 %) jsou studenti. 32 respondentů (32 %) je zaměstnaných. Nezaměstnaných respondentů je 23 (23 %). 33 respondentů (33 %) je v invalidním důchodu a 9 respondentů (9 %) v důchodu starobním.
31
Vlastní otázky
1.1.2 Otázka č. 1
Jak často jste během roku hospitalizován na psych.léčebně?
1 - 2x ročně
5 - 6x ročně
Vícekrát
Nezodpovězeno
90 80 70 60
Muži
50
Ženy
40
Celkem
30 20 10 0 1-2x ročně
5-6x ročně
Vícekrát
Nezodpovězeno
Obrázek č. 6: Počet hospitalizací za rok
V této otázce zodpovídali dotazovaní kolikrát jsou ročně hospitalizováni v psychiatrické léčebně. 77 respondentů (77 %) odpovědělo 1 - 2x ročně, jeden respondent (1 %) odpověděl 5 - 6x ročně. 16 respondentů (16 %) odpovědělo, že byli hospitalizováni více než 7x ročně a 5 respondentů (5 %) neodpovědělo na otázku.
32
Otázka č. 2 Berete léky pravidelně?
Ano
Ne
60 50 40
Muži
30
Ženy
20
Celkem
10 0 Ano
Ne
Obrázek č. 7: Pravidelnost braní léků
Na otázku, zda pacienti berou léky pravidelně odpovědělo 51 respondentů (51 %) ano. Dalších 48 respondentů (48 %) odpovědělo, že léky pravidelně neberou.
33
Otázka č. 3 Kouříte? Jestli ano, kolik?
Ne
Příležitostně
Ano, do 10 cigaret denně
Ano, do 20 cigaret denně
Ano, více 20 cigaret denně
45 40 35 30
Muži
25
Ženy
20
Celkem
15 10 5 0 Ne
Příležitostně
Ano, do 10 cigaret denně
Ano, do 20 cigaret denně
Ano, více než 20 cigaret denně
Obrázek č. 8: Kouření
V této otázce dotazovaní odpovídali, zda kouří a jestli ano, kolik cigaret denně. 41 respondentů (41 %) odpovědělo, že nekouří. 4 respondenti (4 %) odpověděli, že kouří příležitostně. 15 respondentů (15 %) kouří do 10 cigaret denně. 32 respondentů (32 %) kouří do 20 cigaret denně a 7 respondentů (7 %) vykouří více než 20 cigaret denně.
34
Otázka č. 4 Napište názvy léků, které užíváte.
30 25 20
Muži Ženy
15
Celkem
10 5 0 Cipralex
Haloperidol
Chlorprotixen
Mirtazapin
Neurol
Rivotril
Zyprexa
Obrázek č. 9: Užívané léky
Tato otázka byla otevřená. Dotazovaní měli napsat názvy léků, které užívají. 26 respondentů (26 %) napsalo Haloperidol, 20 respondentů (20 %) napsalo Cipralex. Dalších 17 respondentů (17%) napsalo Neurol a 13 respondentů (13 %) Rivotril. 11 respondentů (11 %) užívá Zyprexa a 9 respondentů (9 %) Chlorprotixen. Posledních 6 respondentů (6 %) uvedlo Mirtazapin.
35
Otázka č. 5 Má užívání léků vliv na váš osobní život? Jestli ano, napište jaký.
Ne
Ano
40 35 30 25
Muži
20
Ženy
15
Celkem
10 5 0 Ne
Ano - únava
Ano - nesoustředěnost
Ano - bolest hlavy
Obrázek č. 10: Vliv na osobní život
Na tuto otázku měli dotazovaní odpovědět, zda má užívání léků vliv na jejich osobní život a jestli ano, tak jaký. 38 respondentů (38 %) odpovědělo, že medikace nemá vliv na jejich osobní život. 32 respondentů (32 %) odpovědělo, že jsou po lécích unavení. 19 respondentů (19 %) odpovědělo, že se po lécích nemohou soustředit. 10 respondentů (10 %) trpí po lécích bolestmi hlavy.
36
Otázka č. 6 Dodržujete předepsané dávky léků?
Ano, léky užívám dle předpisu a doporučení lékaře
Ne, užívám jich více než mám předepsáno
Ne, užívám jich méně než mám předepsáno
70 60 50 Muži
40
Ženy
30
Celkem
20 10 0 Ano, dle předpisu
Ne, více
Ne, méně
Obrázek č. 11: Dávky léků
Na tuto otázku odpovídali dotazovaní, zda dodržují předepsané dávky léků dle předpisu lékaře. 64 respondentů (64 %) odpovědělo, že dodržují medikaci dle předpisu lékaře. 8 respondentů (8 %) odpovědělo, že užívají větší množství léků než mají předepsáno. 27 respondentů (27 %) odpovědělo, že užívají menší množství léků než mají předepsáno.
37
Otázka č. 7 Jaký je vás měsíční příjem?
do 5000,- měsíčně
5000 – 10.000,- měsíčně
10.000 – 15.000,- měsíčně
15.000,- a více
Nezodpovězeno
35 30 25 Muži
20
Ženy
15
Celkem
10 5 0 do 5000,-
5000 - 10.000,-
10.000 15.000,-
více než 15.000,-
Nezodpovězeno
Obrázek č. 12: Měsíční příjem
Dotazovaní odpovídali, kolik činí jejich měsíční příjem. 29 respondentů (29 %) odpovědělo, že jejich příjem je do 5000,-. 36 respondentů (36 %) má měsíční příjem 5000 – 10.000,-. 17 respondentů (17 %) má příjem 10.000 – 15.000,-. 14 respondentů odpovědělo, že jejich příjem je vyšší než 15.000,- a 3 respondenti (3 %) na otázku neodpověděli.
38
Otázka č. 8 Jste spokojeni s předepsanými léky a jejich dávkováním?
Ano, léky i dávkování mi vyhovují
Léky mi vyhovují, potřebuji zvýšit dávky
Léky mi vyhovují, potřebuji snížit dávky
Léky mi nevyhovují
Nezodpovězeno
80 70 60 50
Muži
40
Ženy
30
Celkem
20 10 0 Ano, léky i dávkování vyhovují
Ano, zvýšit dávky
Ano, snížit dávky
Nevyhovují
Nezodpovězeno
Obrázek č. 13: Léky a dávkování
Na tuto otázku respondenti odpovídali, jestli jim vyhovují předepsané léky a dávkování. 67 respondentů (67 %) odpovědělo, že jim léky i dávkování vyhovuje. 4 respondenti (4 %) odpověděli, že jim léky vyhovují, ale potřebovali by zvýšit dávky. 20 respondentů (20 %) odpovědělo, že jim léky vyhovují, ale potřebovali by snížit dávky. 7 respondentů (7 %) odpovědělo, že jim léky ani dávkování nevyhovuje. Jeden respondent (1 %) na otázku neodpověděl.
39
Otázka č. 9 Kolik měsíčně za léky utratíte peněz?
do 500,- měsíčně
500 – 1000,- měsíčně
1000,- a více
Nezodpovězeno
70 60 50 Muži
40
Ženy
30
Celkem
20 10 0 do 500,-
500 - 1000,-
1000,- a více
Nezodpovězeno
Obrázek č. 14: Peníze za léky
Dotazovaní odpovídali na otázku, kolik peněz měsíčně utratí za předepsané léky. 59 respondentů (59 %) odpovědělo, že utratí do 500,- měsíčně, 30 respondentů (30 %) odpovědělo 500 – 1000,-. 6 respondentů (6 %) utratí 1000,- a více a 4 respondenti (4 %) na otázku neodpověděli.
40
Otázka č. 10 V čem Vám vyhovuje/nevyhovuje podávání léků v domácí péči?
Vyhovuje
Nevyhovuje
70 60 50
Muži
40
Ženy
30
Celkem
20 10 0 Vyhovuje - léky beru, kdy chci
Nevyhovuje zapomínám
Nezodpovězeno
Obrázek č. 15: Léky v domácí péči
Na tuto otázku měli dotazovaní odpovědět, zda jim podávání léků v domácí péči vyhovuje nebo ne, a z jakého důvodu. 12 respondentů (12 %) odpovědělo, že jim podávání léků doma vyhovuje, protože si mohou vzít léky, kdy chtějí. 23 respondentů (23 %) odpovědělo, že jim podávání léků doma nevyhovuje, protože si léky zapomínají vzít. 65 respondentů (65 %) na otázku neodpovědělo.
41
Otázka č. 11 V čem Vám vyhovuje/nevyhovuje podávání léků při hospitalizaci?
Vyhovuje
Nevyhovuje
60 50 40
Muži Ženy
30
Celkem
20 10 0 Vyhovuje - nemusím na ně myslet
Nevyhovuje - musím je brát
Nezodpovězeno
Obrázek č. 16: Léky při hospitalizaci
Respondenti měli odpovídat na otázku, jestli jim podávání léků při hospitalizaci vyhovuje nebo ne, a z jakého důvodu. 34 respondentů (34 %) odpovědělo, že jim podávání léků při hospitalizaci vyhovuje, protože na medikaci nemusí myslet. 5 respondentů (5 %) odpovědělo, že jim nevyhovuje, protože jsou nuceni je brát. 61 respondentů (61 %) na otázku neodpovědělo. Otázka č. 12 Pokud je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste to sdělit, prosím, zde můžete. Na tuto otevřenou otázku neodpověděl nikdo.
42
2 Diskuze Zde jsou srovnávány předem dané hypotézy se získanými údaji z výzkumu.
2.1 Hypotéza č. 1 Nejméně 10 % psychiatrických pacientů neužívá předepsanou medikaci po propuštění do domácí péče. První hypotéza se vztahuje k otázkám č. 2 a č. 6. Tyto otázky zjišťovali, zda pacienti berou léky pravidelně, a jestli dodržují předepsané dávky léků. 51 respondentů (52 %) uvedlo, že léky berou pravidelně. 48 respondentů (48 %) léky pravidelně nebere. Na otázku, jestli dodržují předepsané dávky léků, odpovědělo 64 dotazovaných (64 %), že ano. 8 respondentů (8 %) užívá větší množství, než má předepsáno a 27 respondentů (27 %) užívá menší množství léků. Tímto se stanovená hypotéza potvrdila. Více než 10 % pacientů neužívá předepsanou medikaci po propuštění do domácí péče.
43
2.2 Hypotéza č. 2 Třetina pacientů, neužívajících předepsané léky je přesvědčena, že je nepotřebuje. K této hypotéze se vztahují otázky č. 6 a č. 8. Otázka č. 6 byla zaměřena na to, zda pacienti dodržují dávky léků. Otázka č. 8 zjišťovala, jestli pacientům vyhovují předepsané léky a jejich dávkování. Na otázku, jestli dodržují předepsané dávky léků, odpovědělo 64 dotazovaných (64 %), že ano. 8 respondentů (8 %) užívá větší množství, než má předepsáno a 27 respondentů (27 %) užívá menší množství léků. 67 dotazovaných (67 %) odpovědělo, že jim léky i dávkování vyhovuje. 4 respondenti (4 %) napsali, že jim léky vyhovují, ale potřebují zvýšit dávky. 20 respondentů (20 %) odpovědělo, že jim léky vyhovují, ale potřebují snížit dávky. 7 respondentům (7 %) léky ani dávkování nevyhovuje a jeden respondent (1 %) na otázku neodpověděl. Tímto se stanovená hypotéza nepotvrdila.
44
2.3 Hypotéza č. 3 Třetina pacientů, neužívajících předepsanou medikaci, nemá dostatek financí k hrazení léků. K této hypotéze se vztahují otázky č. 7 a č. 9. Otázka č. 7 byla zaměřena na měsíční příjem respondentů. Otázka č. 9 se respondentů dotazovala, kolik měsíčně utratí za předepsané léky. 33 respondentů (33 %) odpovědělo, že jejich měsíční příjem není vyšší než 5000,-. Dalších 32 dotazovaných (32 %) odpovědělo, že jejich příjem je 5000 – 10.000,-. 17 respondentů (17 %) má příjem 10.000 – 15.000,- a 14 dotazovaných dokonce vyšší než 15.000,-. 3 respondenti (3 %) na otázku neodpověděli. 59 dotazovaných (59 %) napsalo, že měsíčně utratí za léky do 500,-. 30 respondentů (30 %) uvedlo, že měsíčně utratí 500 – 1000,- za léky a 6 respondentů (6 %) utratí více než 1000,-. 4 respondenti (4 %) neodpověděli. Tímto se stanovená hypotéza potvrdila.
45
2.4 Hypotéza č. 4 Zhruba 50 % pacientů užívá v domácí péči medikaci jiným způsobem a v jiný čas než při hospitalizaci v léčebně. K hypotéze č. 4 se vztahují otázky č. 2, č. 6 a č. 10. Otázky zjišťovaly, jestli pacienti berou léky pravidelně, dodržují dávky léků, a jestli jim podávání léků v domácí péči vyhovuje nebo ne. 51 respondentů (52 %) uvedlo, že léky berou pravidelně. 48 respondentů (48 %) léky pravidelně nebere. Na otázku, jestli dodržují předepsané dávky léků, odpovědělo 64 dotazovaných (64 %), že ano. 8 respondentů (8 %) užívá větší množství, než má předepsáno a 27 respondentů (27 %) užívá menší množství léků. 12 respondentů (12 %) odpovědělo, že jim podávání léků v domácí péči vyhovuje, protože si je můžou vzít, kdy chtějí. 23 dotazovaných (23 %) napsalo, že jim podávání léků doma nevyhovuje, protože si je zapomínají vzít. Tímto se stanovená hypotéza potvrdila částečně.
46
2.5 Hypotéza č. 5 50 % pacientů je spokojeno s podáváním léků při hospitalizaci. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 11. V ní dotazovaní odpovídali na to, jestli jim podávání léků při hospitalizaci vyhovuje nebo ne. 52 respondentů (52 %) odpovědělo, že jim podávání léků při hospitalizaci vyhovuje, protože jim je podá sestra, a tak na ně nemusí myslet. 5 respondentů (5 %) napsalo, že jim podávání léků při hospitalizaci nevyhovuje, protože je musí brát, i když nechtějí. 42 dotazovaných (42 %) na otázku neodpovědělo. Tímto se stanovená hypotéza potvrdila.
47
Závěr V závěru bakalářské práce bych chtěla zhodnotit poznatky výzkumu, který byl prováděn pomocí dotazníkového šetření v Psychiatrické léčebně Jihlava a Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod. Cílem práce bylo zjistit důvody vysazení medikace u psychiatrických pacientů po propuštění do domácí péče, a zjistit rozdíly podávání medikace v domácí péči a při hospitalizaci z pohledu pacientů. Po vyhodnocení dotazníkového šetření jsem zjistila, že zhruba polovina dotazovaných předepsanou medikaci v domácí péči nebere. Důvodů se nabízí hned několik. Velké množství pacientů nemá dostatek financí na hrazení léků. Jsou to zejména lidé v invalidním důchodu, starobním důchodu a nezaměstnaní. Vzhledem ke svému příjmu si nemohou dovolit platit vysoké doplatky za předepsanou medikaci. Další skupinu tvoří kuřáci, kteří taktéž spadají do skupiny lidí s malým příjmem, ale místo za léky utrácejí peníze za cigarety. Většina dotazovaných uvedlo, že má medikace negativní vliv na jejich osobní život. Nejčastěji uváděli vedlejší účinky léků jako je bolest hlavy, únava a nesoustředěnost. Zjistila jsem, že velká část pacientů neví, jaké léky bere a neznají svou diagnózu. Domnívám se, že aby došlo ke zlepšení situace farmakologické léčby u psychiatrických pacientů, tak by byla třeba lepší edukace při hospitalizaci. Pacienti by měli znát svou diagnózu a především názvy, účinky a dávkování předepsaných léků. Dalším krokem by měl být dohled nad pacientem v domácí péči. Pokud není pacient z jakéhokoliv důvodu schopen medikaci brát, měla by mu být podána druhou osobou. Součástí výzkumu měly být i rozhovory s pacienty. Bohužel nebylo možné je uskutečnit. Během tvorby této bakalářské práce jsem získala mnoho nových informací o psychiatrických chorobách, ale zejména o lidech, kteří těmito chorobami trpí. Práce s duševně nemocnými mě velmi oslovila a doufám, že se jí budu moci v budoucnosti věnovat.
48
III Seznam použité literatury DUŠEK, K. a A. VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Diagnostika a terapie duševních poruch. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 632 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1620-6. FIŠAR, Z. Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2009, 383 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4727-370. KAFKA, J. a kol. Psychiatria. Učebnica pre lekárske fakulty. Martin: Osveta, 1998, 254 s. ISBN 80-88824-66-4 KOLIBÁŠ, E. a kol. Všeobecná psychiatria - 2.doplnené vydanie. Bratislava:UK, 2007, 184 s. ISBN 978-80-223-2388-8 MIKŠOVÁ, Z. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1442-6. PAVLOVSKÝ, P. Soudní psychiatrie a psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001, 180 s. ISBN 80-247-0181-2. PRAŠKO, J. Poruchy osobnosti. 2. vyd. Praha: Portál, 2009, 359 s. ISBN 978-8073675-585. RABOCH, J., R. JIRÁK a I. PACLT. Psychofarmakologie pro praxi. Vyd. 1. Praha: Triton, 2005, 167 s. ISBN 80-725-4602-3. RABOCH, J., P. PAVLOVSKÝ a D. JANOTOVÁ. Psychiatrie: minimum pro praxi. Vyd. 4., rozš. Praha: Triton, 2006, 211 s. ISBN 80-725-4746-1. RAHN, E. Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2000, 466 s. ISBN 80-716-9964-0. ZVOLSKÝ, P. Obecná psychiatrie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 192 s. ISBN 80718-4494-2.
49
Seznam příloh A Skupiny psychofarmak – tabulky B Schizofrenie – tabulka C Tabulka o doplatcích za léky (nejužívanější dle výzkumu) D Dotazník E Příklady vyplněných dotazníků
50
A Skupiny psychofarmak – tabulky
Tabulka č. 1: Nejčastější antidepresiva
51
Tabulka č. 2: Léky dle příznaků
52
B Schizofrenie – tabulka
Tabulka č. 3: Typy schizofrenie
53
C Tabulka o doplatcích za léky (nejužívanější dle výzkumu) Odpověď Cipralex Haloperidol Chlorprotixen Mirtazapin Neurol Rivotril Zyprexa
Muži 5 16 5 3 8 7 4
Ženy Celkem 15 20 10 26 4 9 3 6 9 17 6 13 7 11
Nejvyšší možný doplatek pacienta 411,14 Kč 98,47 Kč 38,45 Kč 444,59 Kč 119,98 Kč 38,81 Kč 1202,00 Kč
Tabulka č. 4: Doplatky za léky
54
D Dotazník Vážený respondente, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, 3. ročníku oboru všeobecná sestra. Obracím se na Vás s žádostí o vyplnění dotazníku . Tento dotazník je anonymní a bude sloužit k výzkumu mé bakalářské práci na téma Problematika dodržování farmakologické léčby u psychiatrických pacientů v domácí péči. Mými cíli je zjistit, z jakých důvodů pacienti nedodržují farmakologickou léčbu, a jaké jsou z jejich pohledu rozdíly v podávání léků při hospitalizaci a v domácí péči. Dotazník obsahuje 12 otázek. Zvolit si lze vždy jen jednu odpověď. Děkuji za váš čas věnovaný vyplnění tohoto dotazníku. Lucie Nunvářová Pohlaví: a) muž b) žena Rodinný stav:
Nejvyšší dosažené vzdělání:
a) svobodná/ý
a) základní
b) vdaná/ženatý
b) střední bez maturity/vyučení
c) rozvedená/ý
c) střední s maturitou
c) vdova/vdovec
d) vysokoškolské
Věk: a) 20 let a méně
Sociální stav:
b) 21 – 30 let
a) student
c) 31 – 40 let
a) zaměstnaný
d) 41 – 50 let
b) nezaměstnaný
e) 51 – 60 let
d) invalidní důchodce
f) 61 let a více
e) starobní důchodce
55
1)Jak často jste během roku hospitalizován na psychiatrické léčebně?
1-2x ročně
5-6x ročně
vícekrát
2)Berete léky pravidelně?
Ano
Ne
3)Kouříte? Jestli ano, kolik?
Ne
Příležitostně
Ano, do 10 cigaret denně
Ano, do 20 cigaret denně
Ano, více 20 cigaret denně
4)Napište názvy léků, které užíváte. ………………………………………………………………………… 5)Má užívání léků vliv na váš osobní život? Jestli ano, napište jaký.
Ne
Ano
…………………………………………………………………….. 6)Dodržujete předepsané dávky léků?
Ano, léky užívám dle předpisu a doporučení lékaře
Ne, užívám jich více než mám předepsáno
Ne, užívám jich méně než mám předepsáno
55
7)Jaký je vás měsíční příjem?
do 5000,- měsíčně
5000 – 10.000,- měsíčně
10.000 – 15.000,- měsíčně
15.000,- a více
8)Jste spokojeni s předepsanými léky a jejich dávkováním?
Ano, léky i dávkování mi vyhovují
Léky mi vyhovují, potřebuji zvýšit dávky
Léky mi vyhovují, potřebuji snížit dávky
Léky mi nevyhovují
9)Kolik měsíčně za léky utratíte peněz?
do 500,- měsíčně
500 – 1000,- měsíčně
1000,- a více
10)V čem Vám vyhovuje/nevyhovuje podávání léků v domácí péči?
Vyhovuje:
……………………………………………………………………
Nevyhovuje:
…………………………………………………………………… 11)V čem Vám vyhovuje/nevyhovuje podávání léků při hospitalizaci?
Vyhovuje:
……………………………………………………………………
Nevyhovuje:
……………………………………………………………………
56
12) Pokud je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste to sdělit, prosím, zde můžete. ………………………………………………………………………………………….
57
E Příklady vyplněných dotazníků
Obrázek č. 17: Dotazník 1
58
Obrázek č. 18: Dotazník 2
59
