VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Respektování intimity pacienta v nemocničním prostředí
Bakalářská práce
Autor: Jana Šabacká Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce s názvem Respektování intimity pacienta v nemocničním prostředí se skládá ze dvou částí, a to z části teoretické a z části praktické. V teoretické části jsou definovány pojmy intimita, soukromí a stud. Dále jsou zde popsány potřeby pacienta a jejich uspokojování. V praktické části se zabývám výzkumem o dodržování intimity a soukromí pacienta na standardním oddělení. Výsledky kvantitativního výzkumu jsem získala pomocí dotazníků na chirurgickém a interním oddělení.
Klíčová slova Intimita, soukromí, stud, potřeba, komunikace
Annotation Bachelor thesis titled Respecting the intimacy of a patient in a hospital environment consists of two parts, the theoretical part and a practical part. The theoretical part defines the concepts of intimacy, privacy and shame. There are also described the patient's needs and satisfy them. The practical part deals with research on compliance intimacy and privacy of the patient to the standard department. The results of quantitative research were obtained through questionnaires in the surgical and internal departments.
Key words Intimacy, privacy, shame, need, communication
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Janě Bublákové za odborné vedení, cenné rady, velkou trpělivost a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat vedení a personálu Nemocnice Jihlava za spolupráci. V neposlední řadě také patří velký dík všem respondentům, kteří byli ochotni se zapojit do výzkumného šetření a vyplnili dotazníky.
Prohlášení: Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
2
ÚVOD........................................................................................................................ 8 1.1
Cíl práce ............................................................................................................. 9
1.2
Hypotézy ............................................................................................................ 9
TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 10 2.1
Intimita a soukromí v ošetřovatelské péči ........................................................ 10
2.1.1
Intimita ...................................................................................................... 10
2.1.2
Osobní zóny a jejich dělení ....................................................................... 10
2.1.3
Soukromí ................................................................................................... 11
2.1.4
Stud ........................................................................................................... 12
2.1.5
Fyzická nahota .......................................................................................... 12
2.1.6
Psychická nahota....................................................................................... 12
2.2
Potřeby pacienta ............................................................................................... 12
2.2.1
Potřeby podle Maslowova ........................................................................ 13
2.2.2
Uspokojování potřeb nemocného ............................................................. 14
2.2.3
Potřeby ve vztahu k intimitě nemocného v praxi ..................................... 15
2.3
Ochrana pacientů a jejich práva ....................................................................... 15
2.3.1
Povinná mlčenlivost .................................................................................. 16
2.3.2
Práva pacientů ........................................................................................... 16
2.4
Etická odpovědnost všeobecné sestry .............................................................. 17
2.4.1 2.5
3
4
Role všeobecné sestry ............................................................................... 17
Komunikace ..................................................................................................... 18
2.5.1
Verbální komunikace ................................................................................ 19
2.5.2
Neverbální komunikace ............................................................................ 19
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 21 3.1
Metodika výzkumné práce ............................................................................... 21
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 21
3.3
Průběh výzkumu............................................................................................... 21
3.4
Zpracování získaných dat ................................................................................. 21
3.5
Výsledky výzkumu........................................................................................... 22
3.6
Diskuze............................................................................................................. 34
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 39
ZÁVĚR .................................................................................................................... 40
5
Seznam použité literatury ........................................................................................ 42
6
Seznam grafů ........................................................................................................... 45
7
Seznam příloh .......................................................................................................... 46
1 ÚVOD Téma respektování intimity pacienta jsem si vybrala, protože dle mého názoru je dodržování soukromí pacienta velmi důležité a často řešené téma. Jako další důvod bych uvedla fakt, že během školní praxe na různých odděleních jsem se občas setkávala s tím, že ošetřovatelský personál, ať už z příčiny velkého přetížení chodu oddělení či nedostatku času, jakoby občas na tuto stránku zapomínal. Přesto si myslím, že by tyto faktory neměly mít vliv na respektování a dodržování soukromí a intimity pacienta. Při poskytování ošetřovatelské péče u pacienta bychom se neměli zaměřovat pouze na jeho tělesnou stránku, ale i na jeho psychiku. Zdravý jedinec si své soukromí a intimitu za běžných podmínek přirozeně chrání. Sám si určí, kde bude trávit čas, s kým bude trávit svůj čas či mluvit o svém soukromí, komu dovolí, aby se ho dotýkal, kde bude spát. Hospitalizací v nemocnici jsou však tyto skutečnosti značně omezeny. Najednou se ocitne mezi neznámými lidmi a v úplně neznámém prostředí s odlišným denním režimem, než je sám zvyklý. Cílem všeobecné sestry je podpora fyzického ale i psychického zdraví, snaha o navrácení zdraví nemocnému a zajištění důstojného umírání a smrti pacienta. Nemocný člověk vnímá dění kolem své osoby choulostivěji, důležité tedy je, abychom byli citliví a empatičtí v přístupu k nemocnému. Při hospitalizaci je velmi důležité, aby mezi sestrou a pacientem vznikl pocit důvěry, neboť důvěra je krůčkem ke správné komunikaci s nemocným. Musíme brát v potaz, že každý pacient má odlišnou osobnost, úkolem sestry je tedy individuální přístup ke každému pacientovi. Moje práce by měla odhalit, zda zdravotnický personál dbá na respektování intimity a zdali nedochází ke zbytečnému narušování soukromí pacienta. Informace k praktické části jsem shromažďovala pomocí dotazníků na interních a chirurgických odděleních.
8
1.1 Cíl práce Cíl 1: Zjistit, zda ošetřovatelský personál respektuje intimitu pacienta. Cíl 2: Zjistit, zda nedochází ke zbytečnému narušování soukromí pacienta ošetřovatelským personálem.
1.2 Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, že více než polovina respondentů nebyla přímo od zdravotnického personálu seznámena s právy pacientů. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že nadpoloviční většina dotázaných netrpí zbytečným narušováním soukromí během hospitalizace. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že více než 3/4 respondentů nepociťuje stud při poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví. Hypotéza 4: Domnívám se, že před vstupem do pokoje nemocného zaklepou častěji praktikující studenti než kmenový personál oddělení. Hypotéza 5: Předpokládám, že více než ¾ respondentů vnímá negativně úkony spojené s odhalováním intimních partií těla. Hypotéza 6: Domnívám se, že méně než 2/3 ošetřovatelského personálu využívá z pohledu pacientů závěsy/ zástěny na pokoji při poskytování výkonů narušujících intimitu.
9
2
TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Intimita a soukromí v ošetřovatelské péči Intimita a soukromí jsou pojmy, které spolu souvisí. Často je vnímáme jako samozřejmost a nepřipouštíme si, že by mohly být nějakým způsobem omezeny. Nemocniční prostředí bývá pro člověka obvykle neznámým a novým prostředím, ve kterém často dochází k narušení jeho intimity a soukromí. Nemocný se musí naučit během hospitalizace tolerovat jiný režim, než ten, na který byl zvyklý. Ke změnám nejvíce dochází při uspokojování potřeb, které jsou narušeny, tím pádem je narušeno i pacientovo soukromí. Každý jedinec je individuální, tudíž musíme předpokládat, že adaptaci na prostředí může vnímat nepříjemně. Zdravotnický personál má za úkol tento fakt respektovat, aby zbytečně nenarušoval soukromí pacienta. (Zacharová, 2007)
2.1.1 Intimita Intimita je považována za základní lidskou potřebu nezbytnou pro zdraví a dušení pohodu. Výrost ve své knize definoval intimitu jako „Překročení hranice, za kterou se nacházejí výsostné, tj. privátní zóny jedince.“ (Výrost, 2008, 243 s.) Definice jsou různé, neboť intimita souvisí s totožností jedince. Každý člověk bere a vnímá svoji intimitu či blízkost ostatních lidí jinak. Udává nám míru schopnosti se otevřít druhým a to, jak na svoji otevřenost budeme následně reagovat.
Intimitu můžeme ztratit
v okamžiku, kdy se cítíme být v nebezpečí a souběžně tím tak přicházíme i o sebejistotu a sebevědomí. K těmto pocitům může docházet například při diskuzi na citlivější témata, odhalování intimních partií či při přílišné blízkosti cizí osoby. Deficit intimity může vést také k úzkostem, depresím a nízkému sebehodnocení. (Nakonečný, 2000, Výrost, 2008)
2.1.2 Osobní zóny a jejich dělení Člověk si kolem sebe vytváří jisté teritorium, a pokud je nějakým způsobem narušeno, projeví
se
to
změnou
chování
člověka.
Osobní
zóny
se
dají
přirovnat
k jakémusi ochrannému obalu, který je vytvořen kolem našeho těla. Jejich velikost je různá a dělí se do několika hranic, do kterých jsme schopni nechat vstoupit jiného člověka. (Venglářová, Mahrová, 2006, Trachtová, 2008) 10
Osobní zóny dělíme do čtyř vrstev, a to: zóna veřejná, zóna společenská, zóna osobní a nejcitlivější - zóna intimní. Veřejná zóna je zóna s největším rozsahem a její vzdálenost se pohybuje od 3,6 m do 7,6 m a více. Ukázkou veřejné zóny jsou přednášky, hudební koncerty nebo například divadelní vystoupení. Společenská zóna nebo také zóna sociální začíná v místě, kde končí zóna osobní. Její hranice se pohybuje od 2,1 m do 3,6 m. Dovoluje nám vidět spatřit celou stojící postavu člověka, příkladem může být skupinové sezení. Osobní je charakterizována od 45 cm do 1,20 m, přičemž u dolní hranice se můžeme i dotýkat, držet druhého za ruku. Je limitována očním a fyzickým kontaktem. Poslední zóna se nazývá zóna intimní, její horní hranice je v rozmezí od 15 cm do 30 cm. Důležitými smysly této zóny jsou hmat a čich. Jako příklad můžeme uvést kontakt mezi matkou a dítětem, dále jsme schopni do intimní zóny pustit rodiče, blízkého přítele, manžela a své děti. (Venglářová, Mahrová, 2006, Trachtová, 2008) V nemocničním prostředí probíhá k narušení osobních a intimních zón ve vztahu pacient – sestra vzájemně. Měli bychom dávat pozor na to, aby byl takovýto kontakt proveden pouze z nezbytně nutných profesionálních důvodu. Vždy se přitom musíme zeptat pacienta, zda mu není naše jednání nepříjemné a nezasahujeme tím do jeho soukromí. (Trachtová, 2008)
2.1.3 Soukromí Soukromí je osobní oblast jednotlivce nebo skupiny, například rodiny. Můžeme jej přirovnat ke skryté schránce, kterou běžně otevřeme pouze svým nejbližším. V období hospitalizace však bývá tato schránka otevřena i pro okolí, které do ní může kdykoli nahlédnout, což může na člověka působit negativně a následně to může ovlivnit i jeho chování, emoce či některé složky osobnosti. Každý člověk ztrácí své soukromí, pokud jsou nějakým způsobem narušeny bariéry bezpečí. Narušení soukromí je u každého jedince individuální, zde záleží na osobnosti. Někomu může být nepříjemná i otázka, například zda žije sám nebo třeba kdy byl naposledy na stolici. Etický kodex práv pacientů v páté části poukazuje na braní ohledů na soukromí a stud pacienta. Musíme dbát na pacientův stud a jeho pocity při narušení soukromí, proto bychom měli jeho soukromí respektovat převážně při jeho uspokojování potřeb. Velikým zásahem do soukromí je určitě nahota, jak fyzická tak psychická (viz fyzická nahota, psychická nahota). (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011, Heřmanová 2012) 11
2.1.4 Stud Stud si můžeme vysvětlit jako varovný obranný pocit při narušení intimity, který se může projevit zarudnutím ve tváři nebo nervozitou. Je to individuální jev, který nemůžeme ovládat vlastní vůli. V nemocničním prostředí je samozřejmé, že pacient pociťuje stud úplně jinak než zdravotnický personál. Nemocný je v prostředí, které nezná, navíc je ovlivněn svou nemocí, proto je mnohem citlivější na chování personálu než obvykle. Pobyt v nemocničním prostředí je pro každého pacienta novou zkušeností, se kterou se také mění potřeby. (Zacharová, 2007)
2.1.5 Fyzická nahota Každý člověk vnímá odhalení před cizí osobou individuálně, může zde působit několik faktorů, jako například pohlaví, věk, počet osob, doba odhalení, kulturní zvyky, aj. Při
hospitalizaci
jsou
většinou
hranice
intimní
oblasti
člověka
prolomeny
zdravotnickým personálem. Pacient nejvíce pociťuje stud při odhalování intimních partií, zjizvených částí těla, či míst, se kterými nemusí být úplně spokojen nebo vyrovnán. (Haškovcová, 1996)
2.1.6 Psychická nahota Tento pojem se vyskytuje již při přijetí na oddělení, kdy je sepisována vstupní anamnéza. V dnešní době je pacient posuzován z holistického pohledu, proto je nutná podrobná anamnéza, která však nemusí být každému příjemná. Je vhodné tedy vysvětlit pacientovi důvod podrobných otázek. Z tohoto důvodu je nutné, aby vznikla mezi lékařem/sestrou a pacientem důvěra, aby se nemocný nemusel stydět hovořit o svých problémech. Při sběru informací potřebujeme, aby nám věřil a nebál se prozrazení choulostivých informací, proto je třeba, aby rozhovor probíhal v soukromí, pouze mezi čtyřma očima. Při zajištění vhodných podmínek pak lze předpokládat, že se nemocný svěří po pravdě se všemi problémy. (Haškovcová, 1996)
2.2 Potřeby pacienta „Lidská potřeba je stav charakterizovaný dynamickou silou, která vzniká z pocitu nedostatku
nebo
přebytku,
touhou
něčeho
dosáhnout
v oblasti
biologické,
psychologické, sociální nebo duchovní.“ (Šamánková, 2011, s. 12) Správné
12
uspokojování potřeb je nutné při vyrovnávání rovnováhy organismu – homeostázy a souvisí také s kvalitou našeho života. Potřeby má každý člověk individuální, přičemž také záleží na zdravotním stavu pacienta.
V nejtěžších chvílích se sestra stává
pacientovým pomocníkem při uspokojování jeho potřeb. Zde je důležité pacienta vždy správně motivovat, abychom zvládli naplnit potřeby i přes všechny možné překážky. (Heřmanová, 2012, Šamánková, 2011) Potřeby se dle etických norem dělí hned do několika skupin. Nás však nejvíce zajímá dělení potřeb, které jsou nezbytně nutné pro život. Jedná se o potřeby primární a sekundární. Mezi primární, neboli základní, potřeby řadíme potřeby biologické, jež jsou nezbytně nutné pro přežití, například vyprazdňování, dýchání, spánek, potrava, atd. Plnění těchto potřeb zajišťuje základní ošetřovatelská péče. Potřeby sekundární souvisí se společenskou stránkou člověka, tedy potřeba komunikace s okolím. Aby během hospitalizace docházelo k co největšímu pocitu naplněného života, své potřeby neuspokojuje pouze sám pacient, ale napomáhá mu také lékař, sestra a ostatní členové ošetřovatelského týmu. (Heřmanová, 2012, Plevová, 2011, Šamánková, 2011)
2.2.1 Potřeby podle Maslowova „Americký psycholog Abraham H. Maslow (1908 – 1970) byl organizátorem a prvním prezidentem Společnosti pro humanistickou psychologii.“ (Trachtová, 2008, s. 13) Lidské potřeby sestavil hierarchicky do pěti základních pater pyramidy, které jsou sestaveny od těch nejdůležitějších potřeb po ty méně důležité. Funguje zde systém postoupnosti, to znamená, že pokud nejsou uspokojeny základní potřeby, nemohou být uspokojeny výše nadřazené potřeby. (Trachtová, 2008) Hlavní potřeby, které jsou základnou pro celou pyramidu, jsou potřeby fyziologické. Mezi ně patří například potřeba spánku, potřeba vyprazdňování, potřeba dýchání či potřeba fyzické aktivity. Člověk většinou uspokojí tyto potřeby dříve, než se pro něj stanou akutními. Nedojde-li ke včasnému uspokojení těchto potřeb, odrazí se to pak i na chování člověka. (Trachtová, 2008) Jakmile jsou naplněny potřeby fyziologické, můžeme postoupit k dalším potřebám, a to jsou potřeby bezpečí a jistoty. Tyto potřeby nám sdělují touhu po důvěře, jistotě, vysvobození se od strachu a úzkosti a pocitu bezpečí. Jako příklad bychom mohli uvést
13
potřebu jistoty v rodině, partnerství a finanční jistoty. Do těchto potřeb také zařazujeme potřeby soukromí a intimity. (Trachtová, 2008) Třetí složkou potřeb je potřeba lásky a sounáležitost, kdy cítíme potřebu být milován a někam patřit. Tyto potřeby řadíme mezi potřeby sociální. Převládá ve stavu opuštění. (Trachtová, 2008) Předposlední složkou pyramidy je potřeba úcty, která nám vyjadřuje touhu po tom, být oceněn a respektován ostatními lidmi. (Trachtová, 2008) Vrcholem pyramidy, tedy poslední složkou, je potřeba seberealizace, kde se snažíme o naplnění svých schopností. Zde chceme být lepším člověkem, který je citlivý, tvůrčí, dokáže řešit problémy a vnímá své okolí. (Trachtová, 2008) Z této pyramidy vyplývá, že všechny tyto složky jsou pro náš život velmi důležité, neboť pokud není jedna z potřeb uspokojena, vzbudí to u nás úsilí ji naplnit. (Šamánková, 2011)
2.2.2 Uspokojování potřeb nemocného Všeobecná sestra vidí pacienta jako bytost holistickou, tedy jako bio-psycho-sociální bytost a ne jenom částí. Pokud je poškozena jedna část celého souboru, tak dojde k tomu, že se pak naruší i jeho celá soustava. (Trachtová, 2008) Základní potřeby si už ani neuvědomujeme a bereme je jako samozřejmost. Mezi tyto potřeby řadíme například potřebu výživy, spánku, vyprazdňování, pohybu, jež jsou nezbytně důležité pro přežívání. Pokud tyto složky nejsou alespoň z části uspokojené, může dojít k frustraci a deprivaci, což může následně vést k poruchám osobnosti. (Trachtová, 2008) Potřeba je známkou nedostatku. Jakmile tento nedostatek neodstraníme, má to velký dopad na naši psychickou činnost, zejména na myšlení, zájmy a volní procesy. Každý člověk dle vlastního zvyku uspokojuje a sděluje své potřeby, které se postupem času mění. Lidé mají stejné potřeby, jen je každý uspokojuje po svém. Například někomu stačí k odpočinku hodina spánku, jiný zase relaxuje pomocí procházky či četbou knihy. Mezi potřeby měnící se během hospitalizace patří například pocit bezpečí. (Trachtová, 2008, Plevová, 2012)
14
Nemocný vstupuje do neznámého prostředí, mezi neznámé lidi a vše kolem něj je nové. Úkolem sestry či jiného zdravotnického pracovníka je provést nemocného po oddělení a vysvětlit mu chod daného oddělení. Měla by mu také nabídnout při jakémkoliv problému pomoc, aby necítil, že někoho obtěžuje. Sekundární potřeby, jako je potřeba bezpečí a jistoty, uznání, sounáležitosti, většinou bývají při hospitalizaci odsunuty do pozadí. (Trachtová, 2012)
2.2.3 Potřeby ve vztahu k intimitě nemocného v praxi Prioritou každé sestry by měla být snaha respektovat a zachovávat intimitu nemocného. Nicméně je téměř nemožné uspokojit potřeby nemocného bez toho, aby bylo odhaleno jeho tělo. V těchto případech slouží k zachování pacientova soukromí různé pomůcky, které snižují narušování jeho intimity a soukromí. Mezi tyto pomůcky patří pojízdné zástěny či závěsy pověšené mezi jednotlivými lůžky. Pro zdravotnický personál je velmi důležité, aby nezapomínal tyto pomůcky využívat, neboť každý negativní zážitek ovlivní pobyt nemocného. Také je samozřejmě důležitý i přístup sestry k pacientovi, který musí být ve všech směrech etický. (Farkašová, 2005)
2.3 Ochrana pacientů a jejich práva „Každá fyzická osoba, tedy jak pacient, tak zdravotní sestra, má právo na ochranu své osobnosti, zejména svého života, zdraví, cti a projevů osobní povahy, a to bez ohledu na věk nebo zdravotní stav.“ (Vondráček, Wirhthová, 2009, s. 62) Při zajišťování ošetřovatelské péče je v rámci ochrany osobnosti podstatné, aby údaje ze zdravotnické dokumentace, mezi které patří i zvukové či obrazové záznamy, nebyly zveřejněny nebo zpřístupněny neoprávněným osobám bez písemného souhlasu pacienta. (Vondráček, Wirhthová, 2009) Každý člověk si chrání svou osobnost a zdraví. K ochraně zdraví slouží hned několik právních předpisů. Tyto předpisy umožňuji ochranu jak pacienta, tak sestry, protože při hospitalizaci mezi nimi vniká rovno-právní vztah, který je založen na vzájemné důvěře. Dle zákona je povinností plnit kvalitní zdravotní péči v souladu se znalostmi nynější vědy. Všechna práva pacientů jsou dána zákonem č. 372/2011 Sb., kde se pojednává o podmínkách a poskytování zdravotnických služeb. Mezi důležité dokumenty oblasti ochrany pacientů, je nutno zařadit Etický kodex práv pacientů 15
a Listinu základních lidských práv a svobod, které popisují rovnost v právech, povinnostech a důstojnosti člověka. (Haškovcová, 1996, Vondráček, Wirhthová, 2009) Pokud dojde ke zneužití informací o pacientovi nebo jeho poškození, ať už úmyslně či neúmyslně, je tato událost řádně šetřena a viník je trestně odpovědný za způsobenou újmu. Vše je řízeno právními předpisy a zákonem. (Haškovcová, 1996, Vondráček, Wirhthová, 2009)
2.3.1 Povinná mlčenlivost ,,Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.“(Haškovcová, 1996, s. 103) Jeden z významných faktorů ovlivňujících kvalitu poskytované zdravotní péče je bezesporu důvěra k ošetřujícímu lékaři a ostatních členů zdravotního týmu. Povinností zdravotnických pracovníků je dodržovat mlčenlivost o faktech, které se dozvěděli během svého výkonu povolání. Pacienti se často personálu svěřují nejen se svými problémy týkajících se vlastního onemocnění, ale i se záležitostmi intimními. Předpokládají tedy, že tyto záležitosti se nebudou šířit dál, zůstanou pouze mezi lidmi, kterým se svěřili. „Povinná mlčenlivost je zákonnou normou a vyplývá z § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu.“ (Zákon č. 372/2011 Sb.) Nejnovějším zákonem, který pojednává o ochraně osobnosti a osobních dat, je zákon č. 101/2000 Sb. Pojem povinná mlčenlivost bývá často spojován s pojmem lékařské tajemství, tento výraz však není správný, neboť mlčenlivostí je vázán veškerý zdravotnický personál. Zdravotní stav pacienta konzultujeme vždy pouze s osobami, které pečují o jeho zdraví a potřeby. (Haškovcová, 1996)
2.3.2 Práva pacientů Pokud zapátráme v historii, tak zjistíme, že po dlouhá staletí neměli pacienti žádná práva, neboť to nikomu nevadilo a nikdo se jich nedomáhal. Vývojem společnosti, vědy a lékařské péče, však časem bylo nutné stanovit jistá práva pro pacienty. (Haškovcová, 2002)
16
V tehdejší Československé Republice byl roku 1966 přijat komisí zabývající se etikou kodex Práva pacientů, který je stále platný. Roku 2012 byla vydána nová verze tohoto zákonu, a to Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Kodex obsahuje desatero práv pacientů v nemocničním prostředí. Práva pacientů jsou součástí každého nemocničního zařízení (viz příloha č. 2). (Haškovcová, 2002, MPSV) Právo na respektování intimity a soukromí je obsaženo v pátém a šestém odstavci Práv pacientů. „5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí být prováděny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.“ (Zákon č. 372/2011 Sb.) „6. Pacient má právo očekávat, že veškeré správy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.“(Zákon č. 372/2011 Sb.)
2.4 Etická odpovědnost všeobecné sestry „Právní odpovědnost sester je v České republice upravena zejména v zákoně č.96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních a vyhlášce č.55/2011, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.“ (Heřmanová, 2012, s. 66) Sestra zodpovídá za konání činností v rozsahu svého dosaženého vzdělání, dále nese právní odpovědnost za to, aby nepřekročila své kompetence. Odpovědnost vychází z našich hodnost a příslušnosti k určité profesi. Odpovědnost není pouze právní záležitostí, ale je i záležitostí morální, která pramení z našeho vztahu k lidem. Důležité je, aby dokázala sestra porovnávat vlastní hodnoty s hodnotami pacienta a následně si uvědomila, nakolik ho mohou ovlivnit. (Heřmanová, 2012, Kutnohorská, 2009)
2.4.1 Role všeobecné sestry Role je chování jedince v určitém, v případě sestry profesním, postavení, které očekává společnost od jedince. Sestra nezastává pouze jednu roli, nýbrž hned několik rolí najednou. V dřívějších dobách měla profese sestry rolí méně, tento fakt však ovlivňují 17
nové poznatky, technologie, systém zdravotní péče a změny ve společnosti. (Bártlová, 2005) Dnes plní sestra tyto role:
Sestra jako poskytovatelka ošetřovatelské péče – vnímá člověka jako celek a pomáhá pacientům uspokojovat jejich bio-psycho-sociální potřeby.
Sestra manažerka – řídí ošetřovatelský proces v rámci ošetřovatelské péče.
Sestra edukátorka – podporuje a obnovuje zdraví nemocného.
Sestra advokátka – tlumočí, reprezentuje a obhajuje požadavky a práva pacienta.
Sestra nositelka změn – pomáhá vyvíjet obor ošetřovatelství.
Sestra výzkumnice
Sestra mentorka – je odborně vzdělaná a zodpovídá za dohled nad studenty ošetřovatelství.
Sestra vykonává několik odlišných, ale důležitých rolí, proto musí pracovat všestranně a dle etických norem. Pakliže je jedna z těchto rolí potlačena, nelze pak mluvit o sestře vykonávající kvalitní ošetřovatelskou péči. (Bártlová, 2005, Farkašová, 2005)
2.5 Komunikace Výraz komunikace pochází z latinského slova communicare, což v překladu do češtiny znamená sdílet něco s někým, radit se s někým. Dalo by se tedy říct, že komunikace je jakákoli výměna názorů mezi dvěma či více lidmi. (Antai-Otong, 2007) V běžném životě se jí nelze vyhnout. Komunikaci dělíme na verbální, neverbální nebo smíšenou. Při práci ve zdravotnictví je komunikace nejdůležitější a nejpodstatnější složkou práce všeobecné sestry. Je také hlavním prostředkem při sběru informací o pacientovi. Schopnost umět dobře komunikovat s lidmi pomáhá vytvářet kladný fungující vztah mezi sestrou a pacientem, kdy je důležité vytvořit vzájemný pocit důvěry. Pokud neexistuje důvěra, sestra pak nezvládne správně vést a léčit pacienta. Vždy bychom se měli snažit vytvořit pro pacienta co nejpříjemnější klidné prostředí a poskytnout mu dostatek času při rozhovoru. Během praxe se sestra setkává s různými pacienty, odmítavými, agresivními, tělesně a mentálně postiženými apod. U takovýchto pacientů je pak potřeba individuálního přístupu a zvýšené pozornosti sestry větší, než u pacientů klidných. (Špatenková, Králová, 2009)
18
2.5.1 Verbální komunikace Verbální komunikace je komunikace mezi sestrou a pacientem pomocí slov, a to jak formou mluveného slova, tak formou písemnou. Musíme brát v potaz, že vyřčená slova nejdou vrátit, proto je vhodné, abychom volili slova cíleně a uvážlivě. Formami verbální komunikace jsou rozhovor a naslouchání. Rozhovor bývá v praxi nejčastější formou komunikace, pro sestru je rozhovor „denním chlebem“. Aby byl rozhovor co nejefektivnější, měli bychom dodržovat faktory, kterými jsou jednoduchost, přehlednost, vhodný čas a individualitu. Další formou verbální komunikace je naslouchání, které se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní naslouchání nám umožní vyslechnout si pacientova různá přání. Některým lidem tento druh komunikace velmi pomůže, neboť jsou rádi, že se mohou někomu svěřit, co je trápí či pochlubit se s úspěchy. U pasivního naslouchání se většinou věnuje spolu s komunikací nějaké další činnosti. Příkladem je během stlaní lůžka otázka „Jak se dnes cítíte?“ (Kristová, 2004, Venglářová, Mahrová, 2006)
2.5.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je mimoslovní sdělení, které člověk předává svému okolí. Vývojově je neverbální komunikace starší, než komunikace slovní. Tento druh komunikace bývá vědomý, ale i nevědomý a většinou doprovází verbální komunikaci. Naše postoje, gesta či mimiku si často ani neuvědomujeme, přesto komunikujeme s okolím. (Plevová, 2011) Neverbální komunikaci dělíme do devíti skupin:
Haptika – komunikace pomocí doteku. Zahrnujeme sem dotek jako takový a podání ruky.
Gestika – doprovodné pohyby rukou při diskuzi, které nám pomáhají při vyjadřování.
Mimika – komunikace pomocí výrazu obličeje. Nejvýznamnější neverbální komunikace, při které je člověk schopen díky obličejovým svalům vytvořit až tisíc výrazu.
Proxemika – komunikace pomocí vzdálenosti při rozhovoru. (viz téma osobní zóny)
19
Vizika – komunikace pomocí očního kontaktu. Pokud se nesnažíme při rozhovoru o oční kontakt, tak si to člověk může vyjádřit jako nezájem o jeho osobu.
Kinezika – komunikace pomocí pohybu.
Posturika – komunikace pomocí postoje. Poloha těla nám může říct, jak se osoba zachová.
Teritorialita – komunikace pomocí prostoru.
Chronemika – nakládání s časem při komunikaci.
Pro sestru je neverbální komunikace mnohdy důležitější, než samotná slova, neboť pomocí mimiky, gest a pohybů může zjistit, zda ho netrápí bolest a může odhadnout jeho pocity. Nesmíme ovšem také zapomenout na to, že pacient vnímá stejným způsobem i sestru. (Plevová, 2011)
20
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumné práce Pro mou bakalářskou práci jsem zvolila kvantitativní výzkum. Data jsem sbírala pomocí dotazníku, který byl zcela anonymní. Dotazník obsahoval 10 uzavřených nebo polozavřených otázek a dalších podotázek (viz příloha č. 4). Na začátek dotazníku byly vloženy údaje týkající se statistiky pohlaví a věku.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Cílovou skupinou mého výzkumu byli pacienti nad 18 let, kteří byli hospitalizováni na standardních chirurgických a interních odděleních. Výzkumu se zúčastnilo 100 respondentů, a to 60 žen a 40 mužů. Dotazníků bylo rozdáno celkem 115, z nichž se mi vrátilo 100 správně vyplněných dotazníků.
3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v Nemocnici Jihlava v období dubna 2015. Žádost o povolení výzkumného šetření je přiložena v seznamu příloh (příloha č. 3).
3.4 Zpracování získaných dat Data jsou zpracována v programech Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Excel 2007.
21
3.5 Výsledky výzkumu Pohlaví 70 60
absolutní četnost
60
50 40 40 30 20 10 0 ženy
muži pohlaví
Graf 1 Počet respondentů podle pohlaví
Dotazník správně vyplnilo 60 (60 %) žen a 40 (40 %) mužů. Věk 25 21 absolutní četnost
20
18 14
15 10
9
8
7
5
muži
8
ženy
6 4
3
0 18 - 29
30 - 39
40 - 49 věk
50 - 60
61 a více
Graf 2 Věk
Ve věkové kategorii 18 – 29 vyplnilo dotazník 9 (9 %) žen a 3 (3 %) mužů, v kategorii 30 – 39 let bylo 18 (18 %) žen a 7 (7 %) mužů, v kategorii 40 – 49 let bylo 8 (8 %) žen a 6 (6 %) mužů, 50 – 60 let 4 (4 %) žen a 8 (8 %) mužů, ve věkové kategorii 61 a více let bylo 21 (21 %) žen a 14 (14 %) mužů. 22
Seznámení respondentů s právy pacientů
absolutní četnost
30
27
25
22
20
17
15
15
11
muži
8
10
ženy
5 0 ano, seznámil personál
nevím
ne, pouze jsem podepsal/a formulář seznámení s právy pacientů
Graf 3 Seznámení respondentů s právy pacientů
S právy pacientů bylo personálem seznámeno 27 (27 %) žen a 15 (15 %) mužů, odpověď „ne, pouze jsem podepsal/a formulář“ zvolilo 22 (22 %) žen a 17 (17 %) mužů, odpověď „nevím“ zvolilo 11 (11 %) žen a 8 (8 %) mužů. Míra narušení soukromí během hospitalizace
absolutní četnost
30
27
25
20
20
20 15
11
10
muži
7
5
3
2
4
3
3
ženy
0 ne, vůbec ne
spíše ne
ano, velmi ano, spíše narušeno narušeno míra narušení soukromí
nedokážu zhodnotit
Graf 4 Míra narušení soukromí během hospitalizace
U míry narušení soukromí při hospitalizaci zvolilo možnost „Ne, vůbec ne“ 20 (20 %) žen a 11 (11 %) mužů, odpověď „spíše ne“ zvolilo 27 (27 %) žen a 20 (20 %) mužů, jako velmi narušenou zvolili 3 (4 %) ženy a 2 (2 %) muži, odpověď „ano, spíše narušeno“ zvolilo 7 (7 %) žen a 4 (4 %) mužů, nedokázali zhodnotit 3 (3 %) žen a 3 (3 %) muži.
23
Situace, při kterých je nejvíce narušováno soukromí – graf navazuje na předchozí grafické znázornění respondentů s odpověďmi „ano, velmi narušeno“ a „ano, spíše narušeno“. Zde mohl respondent zvolit více možností. 7 6
6
6
6 5
5
absolutní četnost
5 4
4
4
4
4 3 3
muži ženy
2 1 0 umístění na společné vizity přítomnost manipulace s pokoji s dalšími sociální zařízení probíhající na dalších osob na osobními věcmi pacienty pokoji pokoji situace
Graf 5 Situace, při kterých je nejvíce narušováno soukromí
Umístění na pokoji s dalšími pacienty vadilo 4 (4 %) žen a 6 (6 %) mužům, společné sociální zařízení 4 (4 %) ženám a 5 (5 %) mužům, vizity probíhající na pokoji 6 (6 %) ženám a 6 (6 %) mužům, přítomnost dalších osob na pokoji 4 (4 %) ženám a 4 (4 %) mužům, manipulace s osobními věcmi 3 (3 %) ženám a 5 (5 %) mužům.
24
Vliv poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví 35
absolutní četnost
30
33 29
25
23
20 muži
15
ženy 10
7 4
5
4
0 žádný vliv
mírný vliv vliv opačného pohlaví
značný vliv
Graf 6 Vliv poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví
Poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví nemá žádný vliv na 33 (33 %) žen a 29 (29 %) mužů, mírní pocit studu zvolilo 23 (23 % žen) a 7 (7 %) mužů, značný vliv zvolily 4 (4 %) ženy a 4 (4 %) muži.
25
Sdělování informací na pokoji před ostatními pacienty 35
absolutní četnost
30
33 29
25
23
20 muži
15
ženy 10
7 4
5
4
0 žádný vliv
mírný vliv vliv sdělování informací
značný vliv
Graf 7 Sdělování informací na pokoji před ostatními pacienty
Poskytování informací na pokoji před ostatními pacienty nevadí 35 (35 %) žen a 24 (24 %) mužům, mírné narušení soukromí zvolilo 17 (17 %) žen a 12 (12 %) mužů, silné narušení soukromí odpovědělo 8 (8 %) žen a 8 (8 %) mužů.
26
Klepání na dveře před vstupem na pokoj 80 70
absolutní četnost
60 50
76
67
54 46 lékaři
40
33
36
všeobecné sestry ošetřovatelky, sanitáři
30 19
18
20
studenti
11 11 11 10
5
4
7 2
0
0 vždy
občas nikdy frekvence klepání
nevím
Graf 8 Klepání na dveře před vstupem na pokoj
67 (67 %) ze 100 respondentů odpovědělo, že lékaři při klepou na dveře, občas odpovědělo 18 (18 %), nikdy 4 (4 %) respondenti a odpověď nevím zvolilo 11 (11 %) respondentů. 54 (54%) respondentů uvedlo, že všeobecné sestry klepou vždy na dveře, občas zvolilo 33 (33 %) respondentů, nikdy 2 (2 %) respondenti, možnost nevím zvolilo 11 respondentů. 46 (46 %) respondentů odpovědělo, že ošetřovatelky a sanitářky vždy klepou na dveře, občas uvedlo 36 (36 %) respondentů, nikdy uvedlo 7 (7 %) respondentů a možnost nevím odpovědělo 11 (11 %) respondentů. U studentů zvolilo možnost vždy 76 (76 %) respondentů, občas 5 (5 %) respondentů, nikdo nezvolil žádný respondent a nevím opovědělo 15 (15 %) respondentů.
27
Soběstačnost v každodenních činnostech 50
46
45
absolutní četnost
40 35 30
26
25
muži
20
ženy
14
15
12
10 5 0
2
0 úplně soběstačný/á
částečně soběstačný/á soběstačnost
nesoběstačný
Graf 9 Soběstačnost v každodenních činnostech
V každodenních činnostech je úplně soběstačných 46 (46 %) žen a 26 (26 %) mužů, částečně soběstačný/á uvedlo 12 (12 %) žen a 14 (14 %) mužů, nesoběstačné byly 2 (2 %) ženy.
28
Míra narušení intimity při poskytování ošetřovatelské péče u vybraných výkonů Tato část výzkumu je zaměřena na několik výkonů porušujících intimitu při poskytování ošetřovatelské péče. Zde respondenti volili mezi možnostmi žádná, průměrná nebo vysoká. Pokud respondent neměl žádnou zkušenost s vybraným výkonem, mohl odpovědět „nemohu posoudit“.
Vyšetření při vizitě 40 35
37 34
absolutní četnost
30 25 21 20
muži ženy
15 8
10 5 0 žádná
průměrná míra narušení intimity
Graf 10 Vyšetření při vizitě
Možnost žádná odpovědělo 39 (39 %) žen a 32 (32 %) mužů, průměrnou míru narušení intimity zvolilo 21 (21 %) žen a 8 (8 %) mužů.
29
absolutní četnost
Aplikace injekcí 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
43 31 muži
15
ženy
6
žádná
3
průměrná
2
nemohu posoudit
míra narušení intimity
Graf 11 Aplikace injekcí
Zde zvolilo 43 (43 %) žen a 31 (31 %) mužů, že nepociťují žádné narušení intimity, průměrná odpovědělo 15 (15 %) žen a 6 (6 %) mužů, 2 (2 %) ženy a 3 (3 %) muži zvolili možnost „nemohu posoudit“. Převlékání 35
32
30
absolutní četnost
30 25
22
20 muži
15
ženy
8
10
5
3
5 0
0
0 žádná
průměrná vysoká míra narušení intimity
nemohu posoudit
Graf 12 Převlékání
U převlékání odpovědělo žádná 30 (30 %) žen a 32 (32 %) mužů, průměrná zvolilo 22 (22 %) žen a 8 (8 %) mužů, vysoká odpověděly 3 (3 %) ženy, „nemohu posoudit“ uvedlo 5 (5 %) žen.
30
Hygiena 35
absolutní četnost
30
29 26
25 20 20 muži
15 9
10
ženy 4
5
6
5 1
0 žádná
průměrná vysoká míra narušení intimity
nemohu posoudit
Graf 13 Hygiena
29 (29 %) žen a 26 (26 %) mužů uvedlo, že nepociťují žádné narušení intimity, průměrná zvolilo 20 (20 %) žen a 9 (9 %) mužů, vysoká uvedlo 6 (6 %) žen a 4 (4 %) mužů, 5 (5 %) žen a 1 (1 %) nemůže posoudit. Vyprazdňování moči a stolice (močová lahev, podložní mísa, pojízdný klozet) 25 20 absolutní četnost
20 15
17 14
14
12
10
muži
9
8
ženy
6 5 0 žádná
průměrná vysoká míra narušení intimity
nemohu posoudit
Graf 14 Vyprazdňování moči a stolice
Zde uvedlo 14 (14 %) žen a 12 (12 %) mužů, že nepociťují žádné narušení intimity, průměrná zvolilo 20 (20 %) žen a 8 (8 %) mužů, vysoká uvedlo 9 (9 %) žen a 6 (6 %) mužů, 17 (17%) žen a 14 (14 %) mužů nemůže posoudit.
31
Odběr moči cévkováním, zavedení permanentní močové cévky 25
22
absolutní četnost
20 20
18
15
11 10
muži
8
7
7
7
ženy
5 0 žádná
průměrná vysoká míra narušení intimity
nemohu posoudit
Graf 15 Odběr moči cévkováním, zavedení permanentní močové cévky
Při cévkování či zavedení permanentní močové cévky odpovědělo 11 (11 %) žen a 7 (7 %) mužů, že nepociťují žádné narušení intimity, průměrná zvolilo 20 (20 %) žen a 8 (8 %) mužů, vysoká uvedlo 7 (7 %) žen a 7 (7 %) mužů, 22 (22 %) žen a 18 (18 %) mužů nemohou posoudit. Aplikace léku konečníkem 28
30
absolutní četnost
25 20 20 15
15
muži
10 10
8
7
ženy
7
5 5 0 žádná
průměrná vysoká míra narušení intimity
nemohu posoudit
Graf 16 Aplikace léku konečníkem
Možnost žádná zvolilo 10 (10 %) žen a 7 (7 %) mužů, průměrná odpovědělo 15 (15 %) žen a 5 (5 %) mužů, vysoká uvedlo 7 (7 %) žen a 8 (8 %) mužů, 28 (28 %) žen a 20 (20 %) mužů nemohou posoudit. 32
Využívání závěsů/zástěn na pokoji 30 24
absolutní četnost
25
22
20
17 14
15
muži
10 10
7
6
ženy
5 0 0 vždy
často zřídka frekvence užívání
nikdy
Graf 17 Využívání závěsů a zástěn na pokoji
V případě využívání závěsů na pokoji odpovědělo vždy 14 (14 %) žen a 6 (6 %) mužů, často uvedlo 22 (22 %) žen a 24 (24 %), zřídka zvolilo 17 (17 %) žen a 10 (10 %) mužů, 7 (7 %) žen odpovědělo, že personál nikdy nevyužívá závěsy. Je respektování intimity standardem pro zdravotnický personál? 90 78
80 70 60 50
muži
40
ženy
30
24
20
13
10
3
10
2
0 ano
nevím
ne
Graf 18 Je respektování intimity standardem pro zdravotnický personál?
Zde uvedlo ano 48 (48 %) žen a 24 (24 %) mužů, ne odpověděly 2 (2 %) ženy, 10 (10 %) žen a 16 (16 %) mužů odpovědělo, že neví, zda je respektování intimity standardem.
33
3.6 Diskuze Díky výzkumnému šetření na téma Respektování intimity pacienta v nemocničním prostředí jsem si vytvořila jistý náhled na tuto problematiku. Překvapilo mě, že na ni respondenti reagovali převážně kladně. Marková (2013) prováděla svůj výzkum také na standardních chirurgických a interních odděleních. V mnoha případech došla ve svém výzkumu k velmi podobným výsledkům. Jako příklad bych uvedla nevyužívání závěsů/zástěn při výkonech narušujících intimitu pacienta či nedostatečné klepání personálu na dveře před vstupem na pokoj. Koníčková (2015) prováděla výzkum týkající se respektování intimity a pacientova soukromí na oddělení jednotek intenzivní péče. Ta naopak tvrdí, že k takovému závěru ve svém výzkumu nedošla. Dle těchto výzkumů vyplývá, že na odděleních jednotek intenzivní péče je tedy pacientovo soukromí a intimita respektována více, než na odděleních standardních.
Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více než polovina respondentů nebyla přímo od zdravotnického personálu seznámena s právy pacientů. Hypotéza se váže k první otázce dotazníku. Zde jsem zjišťovala, zda bývají pacienti při přijetí na oddělení seznámeni s právy pacientů. Z výzkumu vyplynulo, že 42 (42 %) respondentů seznámil s právy přímo zdravotnický personál. Dále 39 (39 %) respondentů odpovědělo, že podepsali pouze formulář o seznámení s právy pacientů. Posledních 19 respondentů udalo, že neví, zda byli seznámeni s právy pacientů. Stanovená hypotéza se potvrdila. Z této hypotézy vyplývá, že stále ještě v mnoha případech není pacient při příjmu na oddělení s právy pacientů seznamován. Další chybný postup nastává v případě, že pacient neví, zda s nimi byl vůbec seznámen. Dalo by se říci, že ze strany personálu se pak jedná o nedbalost, neboť neposkytl pacientovi informace o jeho právech. Hypotéza č. 2 Předpokládám, že nadpoloviční většina dotázaných netrpí zbytečným narušováním soukromí během hospitalizace. Další hypotéza se vztahuje k otázkám č. 2, 3 a 5. Tyto otázky se zaměřují na narušení soukromí pacienta při hospitalizaci. Otázka č. 2 se zabývá všeobecným narušením soukromí během pobytu v nemocnici. 31 (31 %) respondentů odpovědělo, že 34
hospitalizace vůbec nenarušuje jejich soukromí, 47 (47 %) uvedlo, že jejich soukromí spíše není narušeno, 6 (6 %) respondentů zvolilo, že nemohou posoudit. Otázka obsahovala také odpovědi velmi narušeno nebo spíše narušeno. Pokud respondent zvolil tyto možnosti, následovala otázka č. 3, kde pacienti uváděli, při jakých situacích je jejich soukromí nejvíce narušeno. Zde mohli zvolit více možností. 10 (10 %) respondentů uvedlo, že jejich soukromí narušuje umístění s dalšími pacienty na pokoji, dále 9 (9 %) respondentů zvolilo společné sociální zařízení, 12 (12 %) respondentům vadily vizity probíhající na pokoji, 8 (8 %) odpovědělo, že jejich soukromí narušuje přítomnost dalších osob na pokoji (návštěvy, apod.) a 8 (8 %) uvedlo manipulace s osobními věcmi, k otevřené otázce se nevyjádřil žádný respondent. Pátá otázka se zabývala narušováním soukromí při sdělování informací (osobní údaje, zdravotní stav, rodinné záležitosti) na pokoji před ostatními pacienty. Zde odpovědělo 59 (59 %), že jim sdělování informací před ostatními pacienty nevadí, 29 (29 %) uvedlo mírné narušení soukromí a 16 (16 %) zvolilo možnost silné narušení soukromí. Stanovená hypotéza se potvrdila. Každý člověk pociťuje míru narušení soukromí během hospitalizace individuálně. Nicméně jisté narušení vnímá každý téměř každý pacient. Nejvíce nepříjemné jsou pro respondenty vizity probíhající na pokoji. Hypotéza č. 3 Domnívám se, že více než 3/4 respondentů nepociťuje stud při poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví. Třetí hypotéza je vázána k otázce č. 4, která řeší, zda narušuje intimitu respondentům poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví. Celkem 62 (62 %) respondentů odpovědělo, že nemají žádný pocit studu, 30 (30 %) uvedlo zvýšený pocit studu a 8 (8 %) respondentů zvolilo, že poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví má značný vliv na jejich intimitu a pociťují silný pocit studu. Možnost nemohu posoudit, nezvolil žádný respondent. Stanovená hypotéza se nepotvrdila. Rozdíl mezi výsledkem výzkumu a stanovené hypotézy však nebyl výrazný.
35
Hypotéza č. 4 Domnívám se, že před vstupem do pokoje nemocného zaklepou častěji praktikující studenti než kmenový personál oddělení. Tato hypotéza se vztahuje k otázce č. 6, ve které zkoumáme, jak často klepe zdravotnický personál na dveře před vstupem na pokoj. Personál je zde rozdělen na lékaře, všeobecné sestry, ošetřovatelky/ sanitáře a studenty. V mém průzkumu uvedlo 67 (67 %) respondentů, že lékaři klepou na dveře vždy, 18 (18 %) odpovědělo, že lékaři klepou občas, 4 (4 %) zvolili nikdy a 11 (11 %) uvedlo, že neví, zda lékaři klepou na dveře. Dále jsem se zaměřila na všeobecné sestry, kde 54 (54 %) respondentů odpovědělo, že sestry klepou vždy. 33 (33 %) zvolilo občas, 7 (7 %) uvedlo nikdy a 11 (11 %) zvolilo, že neví, zda sestry klepou. Třetí skupinou jsou ošetřovatelky a sanitáři, kdy ve 46 (46 %) případech vždy klepou na dveře, 36 (36 %) uvedlo občas, 7 (7 %) zvolilo nikdy a 11 (11 %) respondentů neví. Poslední součástí ošetřovatelského personálu jsou studenti VŠ, VOŠ a SZŠ. Zde odpovědělo 76 (76 %) respondentů, že studenti vždy klepou na dveře, občas zvolilo 5 (5 %) respondentů, odpověď nevím uvedlo 19 (19 %) respondentů. Možnost nikdy neuvedl žádný respondent. Stanovená hypotéza se potvrdila. Co se týče klepání zdravotnického personálu na dveře před vstupem na pokoj, tak nejhůře dopadli ošetřovatelky a sanitáři. Všeobecné sestry si v porovnání s lékaři a studenty též pohoršily. Nejčastěji klepou na dveře studenti, neboť jsou k tomu vedeni během výuky. Hypotéza č. 5 Předpokládám, že více než ¾ respondentů vnímá negativně úkony spojené s odhalováním intimních partií těla. Tato hypotéza se váže k otázkám č. 7 a 8. Sedmá otázka řeší soběstačnost pacientů při každodenních činnostech (vyprazdňování, hygiena, oblékání). 72 (72 %) respondentů bylo úplně soběstačných a vše si obstarávali sami, dalších 26 (26 %) bylo částečně soběstačných, kdy potřebovali dopomoc ošetřovatelského personálu a 2 (2 %) byli nesoběstační. V osmé otázce je odpovězeno, jak moc narušuje ošetřovatelská péče u daných výkonů intimitu pacienta. U míry narušení intimity při vyšetření během vizit odpovědělo žádná 71 (71 %) respondentů, jako průměrnou ji označilo 29 (29 %) respondentů, vysokou míru a odpověď nemohu posoudit, nezvolil nikdo. Dále u aplikace injekcí možnost 36
žádná odpovědělo 74 (74 %) respondentů, průměrná 21 (21 %), 5 (5 %) nemohlo posoudit a možnost vysoká nezvolil nikdo. Míra narušení intimity u převlékání nebyla žádná u 62 (62 %) respondentů, průměrná uvedlo 30 (30 %), vysoká zvolili 3 (3 %) a zbylých 5 (5 %) uvedlo, že nemohou posoudit. Míra narušení intimity během hygieny nebyla žádná pro 35 (35 %) respondentů, pro 29 (29 %) byla průměrná, 10 (10 %) uvedlo vysoká a 6 (6 %) nemůže posoudit). U vyprazdňování moče a stolice (močová lahev, podložní mísa, pojízdný klozet) nebyla žádná míra narušení pro 26 (26 %), průměrná u 28 (28 %) respondentů, vysoká pro 15 (15 %) a 31 (31 %) nemohlo posoudit. Při odběru moči cévkováním či zavedení permanentní močové cévky odpovědělo 18 (18 %), že necítí žádné narušení intimity. Průměrná uvedlo 28 (28 %), vysoká zvolilo 14 (14 %) a možnost nemohu posoudit zvolilo 40 (40 %) respondentů. Během aplikace léků konečníkem nepociťovalo žádnou míru narušení intimity 17 (17 %) respondentů, jako průměrnou označilo 20 (20 %), vysokou zvolilo 15 (15 %) a zbylých 48 (48 %) respondentů nemůže posoudit. Stanovená hypotéza se nepotvrdila. U choulostivějších výkonů, jako je vyprazdňování, cévkování a hygiena, je míra narušení intimity vyšší, než u ostatních daných výkonů.
Hypotéza č. 6 Domnívám se, že méně než 2/3 ošetřovatelského personálu využívá z pohledu pacientů závěsy/ zástěny na pokoji při poskytování výkonů narušujících intimitu. Šestá hypotéza se vztahuje k otázce č. 9, kde je díky výzkumu dokázáno, jak často používá ošetřovatelský personál závěsy/ zástěny na pokoji při poskytování výkonů pohoršujících intimitu respondentů (např. hygiena, cévkování, převlékání, vyšetřování při vizitě). Na tuto otázku odpovědělo 20 (20 %) respondentů, že vždy při těchto výkonech používají závěsy/zástěny, 46 (46 %) zvolilo často, zřídka uvedlo 27 (27 %) respondentů, 7 (7 %) respondentů zvolilo možnost nikdy. Stanovená hypotéza se potvrdila. Myslím si, že častější používání závěsů a zástěn by bylo pro pacienta menší zátěží na jeho intimitu a soukromí. 37
Otázku č. 10, zda si respondenti myslí, že respektování intimity je standardem pro ošetřovatelský personál, jsem položila, abych poznala, jestli tuto problematiku vnímá nejen zdravotnický personál, ale i pacienti. Ve výzkumu odpovědělo ano 72 (72 %) respondentů, ne 5 (5 %) respondentů a nevím uvedlo 23 (23 %).
38
3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z mého výzkumného šetření vyplynulo, že zdravotnický personál by se měl naučit více dbát na intimitu a soukromí pacienta, neboť při některých dodržování zásad jsou ještě stále zjištěny nedostatky vedoucí k narušování intimity a soukromí pacienta. Jako příklad bych uvedla nepoužívání závěsů a zástěn na pokoji a neklepání personálu před vstupem na pokoj. Dále je zde vysoké procento pacientů, kteří nebyli seznámeni se svými právy, proto by nebylo od věci, aby se zdravotnický personál více zaměřoval na práva pacientů. Sestry, ošetřovatelky a sanitáři by si měli občas zkusit roli pacienta, aby zjistily, že není lehké uspokojovat své potřeby, když toho není člověk sám schopen a musí si žádat o pomoc zdravotnický personál. Zdravotnický personál by si také měl uvědomit, jak je pro pacienta nepříjemné, když například během hygieny leží čtvrt hodiny zcela obnažený na posteli, a v případě nevyužití závěsu, ještě k tomu všem na očích. Jak je nepříjemné řešit a rozebírat svůj zdravotní stav před ostatními pacienty, či vykonávat potřebu do pojízdného klozetu hned za otevřenými dveřmi. Myslím si, že výsledky by pak při ošetřovatelské péči byly patrné.
39
4 ZÁVĚR Téma své bakalářské práce jsem si vybrala proto, neboť mi přišlo v rámci ošetřovatelské problematiky zajímavé a aktuální. Během své praxe v rámci studia jsem byla bohužel svědkem toho, že zdravotnický personál poměrně často páchal různé prohřešky proti standardům, a to právě i v oblasti týkající se pacientova soukromí a intimity. Přesto mi přijde, že pacienti to, soudě z výsledků, tolik nevnímají. Výzkum zaměřený na intimitu a soukromí pacienta byl prováděn pomocí dotazníkového šetření, jejichž distribuci jsem si obstarala, vždy se řádným souhlasem vedení oddělení, sama, a to na standardních chirurgických a interních odděleních v Nemocnici Jihlava. Dotazníků bylo rozdáno 115 a vrátilo se mi 100 správně vyplněných dotazníků v poměru 60 % žen a 40 % mužů. Byla jsem překvapená, že i přes takto citlivé téma, byla většina pacientů ochotná se zúčastnit mého výzkumného šetření. Pacientům, kteří z nějakého důvodu nemohli vyplnit dotazník sami, jsem s vyplňováním pomáhala. Cílem výzkumu mé bakalářské práce bylo zjistit, zda ošetřovatelský personál respektuje intimitu pacienta a zda nedochází ke zbytečnému narušování jeho soukromí. V teoretické části jsem vysvětlila základní pojmy intimita, soukromí, stud. Dále jsem se zabývala potřebami pacientů, ochranou pacientů, jejíž součástí jsou práva pacientů, a komunikací, ve které jsem se po základním rozdělení snažila zaměřit hlavně na komunikaci všeobecných sester. V části praktické jsou zpracovány výsledky mého vlastního výzkumu, které jsou pro přehlednost zvýrazněny pomocí sloupcových grafů. Praktická část dále obsahuje diskuzi, ve které jsem porovnala výsledky svého výzkumu s výsledky výzkumů dvou dalších bakalářských prací na podobné téma, a návrh řešení a doporučení pro praxi, kde vysvětluji nejčastější prohřešky při poskytování ošetřovatelské péče. Výsledky byly u některých otázek pro mě velmi překvapující, například u míry narušení při jednotlivých výkonech. Zde mě překvapilo, že v oblasti míry narušení intimity při hygieně odpovědělo 55 % respondentů, že nepociťují žádné narušení intimity při poskytování ošetřovatelské péče. Můj názor na to je takový, že si nejspíš respondenti špatně přečetli zadání otázky. Naopak u frekvence klepání na dveře před vstupem na pokoj, kde jsem porovnávala zvlášť členy pracovního týmu (lékaři, všeobecné sestry,
40
ošetřovatelky/sanitáři, studenti), dopadly výsledky mého výzkumu přesně podle mého očekávání. Nejlépe dle mého výzkumu dopadli studenti, neboť jsou ještě takoví „nezkažení“ a zároveň jsou k tomu vedeni během výuky. Nejhůře dopadly ošetřovatelky/sanitáři, kde je nejvyšší procento u možností občas (36 %) a nikdy (7 %). Na závěr bych chtěla podotknout, že každý pacient má jinou osobnost, tudíž svou intimitu a soukromí při hospitalizaci vnímá jinak. Proto se od sester a dalších členů pracovního týmu očekává, že budou k nemocnému přistupovat nejen profesionálně, ale i vlídně, citlivě a s respektem, a to nejen při dodržování intimity a soukromí pacienta. Nezapomínejme na to.
41
5 Seznam použité literatury 1. ANTAI-OTONG, Deborah. Nurse-client communication: a life span approach. Sudbury, Mass.: Jones and Bartlett Publishers, 2007, 251 s. ISBN 07-637-3588- 4. 2. BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4. 3. FARKAŠOVÁ, Dana. Ošetrovateľstvo - teória. Martin: Osveta, c2005, 215 s. ISBN 80-806-3182-4. 4. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Lékařská etika. 3. rozš. vyd. Praha: Galén, 2002, 272 s. ISBN 80-726-2132-7. 5. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Práva pacientů. Havířov: Nakl. Aleny Krtilové, 1996, 176 p. ISBN 80-902-1630-7. 6. HEŘMANOVÁ, Jana. Etika v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 200 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4734-699. 7. KONÍČKOVÁ, Veronika. Intimita pacienta na odděleních JIP. 2015. Dostupné z: http://knihovna.vspj.cz/bakalarske-prace/obhajene/studijniobor/5341R009/vedouci/1490. Bakalářská práce.
8. KRISTOVÁ, Jarmila a TOMAŠKOVÁ, Zuzana. KŘIVOHLAVÝ. Komunikácia v ošetrovateĺstve. [1. vyd.]. Martin: Osveta, 2002, 164 s. ISBN 80-806-3107-7.
9. KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 163 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2069-2.
10. LACHMAN, [edited by] Vicki D. Applied ethics in nursing. New York: Springer Pub. Co, 2006. ISBN 08-261-9788-4.
42
11. MARKOVÁ, Lenka. Intimita a soukromí při poskytování ošetřovatelské péče na standardním
oddělení.
2013.
Dostupné
z:http://knihovna.vspj.cz/bakalarske-
prace/obhajene/studijni-obor/5341R009/vedouci/1296. Bakalářská práce. 12. Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2005. Práva pacientů [online]. [cit. 2015-0505]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/840
13. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 p. ISBN 80-200-0763-6. 14. Novela zákona 2011 o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., In: č. 372/2011 Sb. 2011 15. PLEVOVÁ, Ilona. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4738-710. 16. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. Sestra. ISBN 978-8024732-237. 17. ŠPATENKOVÁ, Naděžda a KRÁLOVÁ, Jaroslava. Základní otázky komunikace: komunikace (nejen) pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 135 s. ISBN 978-807-2625994. 18. TRACHTOVÁ, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2008, 185 s. ISBN 80-701-3324-4. 19.
Úspěšná
prezentace.[online].
2012
[cit.
2015-04-30].
Dostupné
z:
http://www.uspesnaprezentace.cz/blog/kavarna-tvurci-mysleni-a-kreativni-pracovniprostr/#.VUKjnSGvHIU 20. VENGLÁŘOVÁ, Martina a MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 144 s. ISBN 80-247-1262-8.
43
21. VONDRÁČEK, Lubomír, WIRTHOVÁ, Vlasta. Právní minimum pro sestry: Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 95 s. ISBN 978-80-2473132-2. 22. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, 404 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-288. 23. ZACHAROVÁ, Eva a ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 278 s. Sestra (Grada). ISBN 978-8024740-621. 24. ZACHAROVÁ, Eva, HERMANOVÁ, Miroslava a ŠRÁMKOVÁ, Jaroslava. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra. ISBN 978-802-4720-685.
44
6 Seznam grafů Graf 1 Počet respondentů podle pohlaví Graf 2 Věk Graf 3 Seznámení respondentů s právy pacientů Graf 4 Míra narušení soukromí během hospitalizace Graf 5 Situace, při kterých je nejvíce narušováno soukromí Graf 6 Vliv poskytování ošetřovatelské péče osobou opačného pohlaví Graf 7 Sdělování informací na pokoji před ostatními pacienty Graf 8 Klepání na dveře před vstupem na pokoj Graf 9 Soběstačnost v každodenních činnostech Graf 10 Vyšetření při vizitě Graf 11 Aplikace injekcí Graf 12 Převlékání Graf 13 Hygiena Graf 14 Vyprazdňování moči a stolice Graf 15 Odběr moči cévkováním, zavedení permanentní močové cévky Graf 16 Aplikace léku konečníkem Graf 17 Využívání závěsů a zástěn na pokoji Graf 18 Je respektování intimity standardem pro zdravotnický personál?
45
7 Seznam příloh Příloha č. 1 Maslowova pyramida potřeb
Zdroj: Úspěšná prezentace. [online]. 2012 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.uspesnaprezentace.cz/blog/kavarna-tvurci-mysleni-a-kreativni-pracovniprostr/#.VUKjnSGvHIU
Příloha č. 2 Práva pacientů 1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. In
8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.
(Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/840)
Příloha č. 3 Žádost o povolení výzkumného šetření
Zdroj: autorka
Příloha č. 4 Dotazník
Zdroj: autorka
