VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Infuzní terapie a komfort pacienta Bakalářská práce
Autor: Jana Tošerová Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2014
Anotace Tato bakalářská práce s názvem „Infuzní terapie a komfort pacienta“ se skládá ze dvou částí a to z části teoretické a praktické. Teoretická část se zabývá obecně infuzní terapií. Jsou tam zahrnuta témata, která se týkají rozdělení tělesných tekutin, charakteristiky žilního systému, parenterální výživy, způsobů aplikace infuzí a komfortem pacienta. Praktická část je rozborem výsledků dotazníkového šetření cíleného na infuzní terapii a ovlivnění komfortu pacienta.
Klíčová slova Infuze, terapie, kanyla, infuzní roztoky, komfort
Annotation Der Titel dieser
Bachelerarbeit lautet „Infusionstherapie und Patientenkomfort"
und setzt sich aus zwei Teilen zusammen, nämlich aus dem theoretischen und aus dem praktischen Teil. Theoretischer Teil handelt von der allgemeiner Infusionstherapie. Die hier zusammengefasste Themen behandeln die Aufteilung der Körperflüssigkeiten, die Merkmale des Venensystems, paranterale Ernährung, Art der Infusionsanwendung und
Patientenkomfort.
Praktischer
Teil
beinhaltet
die
Analyse
der Fragenbogenergebnisse der Untersuchung von Venen und Infusionstherapie und der Beinflussung des Patientenkomforts.
Keywords Infusion, Therapie, Kanüle, Infusionslösung, Komfort
Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Radce Křepinské za účinnou, metodickou, odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým nejbližším za podporu a v neposlední řadě děkuji rovněž respondentům, bez kterých by tento výzkum nemohl být proveden.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne ............................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod ......................................................................................................................... 7 1.1
Cíl ....................................................................................................................... 8
1.2
Hypotézy ............................................................................................................ 8
Teoretická část ........................................................................................................ 9 2.1
Rozdělení tělesných tekutin a jejich pohyb ........................................................ 9
2.2
Anatomie a fyziologie žilního systému ............................................................ 10
2.3
Infuze................................................................................................................ 11
2.3.1
Druhy infuzních roztoků ........................................................................... 12
2.3.2
Parenterální výživa ................................................................................... 14
2.3.3
Specifika některých infuzí ........................................................................ 16
2.4
Pomůcky k aplikaci infuze ............................................................................... 17
2.4.1
Aplikace infuze ......................................................................................... 18
2.4.2
Periferní žilní kanyla ................................................................................. 19
2.4.3
Centrální žilní katetr ................................................................................. 21
2.5
Komfort a diskomfort ....................................................................................... 22
2.5.1 3
4
Komfort pacienta/klienta při infuzní terapii ............................................. 23
Praktická část ........................................................................................................ 24 3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 24
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 24
3.3
Zpracování získaných dat ................................................................................. 24
3.4
Diskuse ............................................................................................................. 45
3.5
Návrh řešení pro praxi a doporučení pro praxi ................................................ 47
Závěr ...................................................................................................................... 48
Seznam použité literatury ............................................................................................ 49 Seznam grafů ................................................................................................................. 52 Seznam příloh ................................................................................................................ 53 Seznam použitých zkratek ........................................................................................... 54
1 Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila „Infuzní terapii a komfort pacienta“. Infuzní terapie se začala rozvíjet v 17. století. Jako první ji aplikoval William Harwey. Experimentovalo se s podáváním např. mléka, piva, vína a dalších látek. Výsledek byl spíše tragický a tak se na téměř 200 let od podávání upustilo. Postupem času docházelo k dalšímu rozvoji infuzní terapie, přispěly k tomu poznatky z lékařské fyziologie. Dále byly navrženy roztoky elektrolytů, které odpovídaly složením tělesným tekutinám. Poté se intravenózní infuze začala používat i jako nosič léků. Od 50. let našeho století se stala nejdůležitější složkou v moderní léčbě. Často se jedná
o
terapii
stavů,
jež
bezprostředně
ohrožují
život
nemocného.
(Shott, 1994) V minulých letech se aplikovala infuze pomocí jehly a i dnes se s tímto způsobem můžeme setkat hlavně v ambulancích. Dnešní doba, už zaznamenala velké pokroky a bez pomoci různých druhů kanyl a dalších potřebných pomůcek si už ani nedovedeme aplikaci představit. Díky těmto pomůckám dokážeme pacientovi/klientovi zaručit bezpečnou péči a komfort. Při vykonávání své odborné praxe v nemocnici se setkávám pravidelně s infuzní terapií. Mnohdy jsem již zaznamenala možné komplikace, které ovlivňují potřeby pacienta i jeho komfort. Proto je velmi důležité provádět ošetřovatelskou péči v souladu s platnými standardy a dodržovat všechny zásady, které s aplikací a následnou péčí souvisí. Je potřeba nezapomínat na potřeby pacienta/klienta, který přichází do zdravotnického zařízení a vnímá velmi citlivě chování zdravotnického personálu, jeho jednání a spolupráci. Měl by získat dostatek informací, které se týkají jeho zdravotního stavu. Měl by vědět jaký účel má podávaná infuze, jaké komplikace mohou nastat v průběhu jejího podání. Moje práce má průzkumně – výzkumný charakter. V teoretické části se zabývám obecně infuzní terapií. Popisuji rozdělení tělesných tekutin, žilní systém, druhy infuzí i
infuzních
roztoků,
způsoby
aplikace
i
související
komplikace.
Charakterizuji také komfort pacienta. V praktické části bych chtěla výzkumem zjistit, jak je ovlivněn komfort pacienta při infuzní terapii.
7
1.1 Cíl
Hlavní cíl 1 – Zjistit ovlivnění komfortu pacienta/klienta v průběhu aplikace infuze i v souvislosti se zavedením periferní žilní kanyly.
Vedlejší cíl - Zjistit informovanost pacienta/klienta o účelu i komplikacích infuzní terapie.
1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, že více než polovina dotazovaných bude informována o účelu infuzní
terapie
a
souvisejících
komplikacích
infuzní
terapie.
(Ke zhodnocení této hypotézy jsem použila otázky z dotazníku č. 2, 3, 8, 12, 13). 2. Domnívám se, že více než polovina respondentů nebude pociťovat omezení a diskomfort v souvislosti s aplikací infuze a bude během aplikace schopna vykonávat různé činnosti. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 15, 19, 20). 3. Předpokládám, že téměř všichni dotazovaní budou mít u sebe signalizační zařízení v průběhu aplikace infuze, ale alespoň 1/3 bude mít obavy zazvonit a signalizační zařízení použít. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 17, 18). 4. Domnívám se, že více než u poloviny respondentů budou zajištěny vhodné podmínky před podáním infuze i během aplikace. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 10, 14, 16, 19). 5. Předpokládám, že více než polovina respondentů neměla žádné problémy v souvislosti se zavedenou periferní žilní kanylou. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 5, 6, 7).
8
2 Teoretická část 2.1 Rozdělení tělesných tekutin a jejich pohyb Pro existenci organismu je důležitá stálost vnitřního prostředí, kterou nazýváme homeostáza. Je nezbytně nutná pro normální činnost všech buněk v organismu. Za normálních podmínek člověk udržuje rovnováhu mezi příjmem a výdejem vody. Tělesné tekutiny můžeme rozdělit na dvě základní složky a to na intracelulární tekutinu (ICT) a extracelulární tekutinu (ECT). ICT tvoří 2/3 z celkového objemu tělesných tekutin. Je to volná a chemicky vázaná tekutina obsažená uvnitř buněčné hmoty a je oddělená od ECT tekutiny dvoj membránami. Z ECT tekutiny si buňky odebírají kyslík a výživu. Zpět do ní vylučují odpadní produkty metabolismu. Tato ECT se dělí na intravaskulární tekutinu jako je voda, lymfa a krevní plazma. Poté na extravaskulární, neboli tkáňový mok. ECT se vyskytuje ve formách speciálních a to např. jako je endolymfa, oční komorová voda atd. ECT tvoří zhruba 1/3 z celkového objemu tělesných tekutin. přenos živin do buněk a
Stále se pohybuje a zajišťuje transport pro
odnáší odpadové produkty metabolismu člověka.
(Navrátil, 2008) Tekutiny v organismu tvoří okolo 60 % celkové hmotnosti dospělého organismu. Podíl tekutiny na hmotnosti těla v % kolísá v závislosti na pohlaví, věku a množství tukových zásob v těle. Novorozenec má zhruba 78 % tekutin. Postupným vývojem organismu se mění podíl tekutiny ICT a ECT na celkovém objemu vody. Při narození je vody zhruba okolo 79 %. Z toho ICT má 34,7 % a ECT 44,3 %. U dospělého jedince zaujímá tělesná voda 53 %, z toho ICT má 32 % a ECT 21 %. Pokud je v těle méně tuku, tím je větší podíl tekutin na hmotnosti v organismu člověka. V době těhotenství dochází ke zvýšení objemu tekutin v organismu. Tělesná tekutina obsahuje také ionty, které jsou schopné vést elektrický proud. Elektrolyty a tekutiny se v lidském těle pohybují aktivním a pasivním transportem, difuzí a jinými formami transportu (Zadák, 2008) Aktivní transport tekutin je přenos látek přes membránu. Vyžaduje enzymatické reakce, energii
buňky
a
přívod
kyslíku.
V membráně
se
nachází
přenašeč.
Řadíme sem např. sodíkovou pumpu. Pasivní transport tekutin je přenos látek přes membránu. 9
Pohyb je založen na fyzikální síle na obou stranách membrány. Difuze je druh transportu, který vyžaduje účast buněčné membrány. Existuje tu přenašeč, který látku přenese přes membránu buňky a ta se stane pro tuto látku nepropustnou. (Navrátil, 2008)
2.2 Anatomie a fyziologie žilního systému Žíly (venae) – vedou odkysličenou krev do srdce. Barva krve, která proudí v žilách, je tmavě červená a proudí v žilách pod menším nátlakem než v tepně. Mají tenčí vrstvu než tepny. Stěny obsahují chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve. Největší žíla je horní a dolní dutá žíla. Žíly sbírají krev a jsou zásobárnou krve v lidském těle a obsahují až okolo 80 % celkového množství krve. Žíly doprovázejí tepny, které jsou těsně připojeny ke stěně tepny. Znamená to, že se tepová vlna žíly zužuje a podporuje v nich tak proudění krve. (Čihák, 2011) Horní dutá žíla (vena cava superior) - přivádí odkysličenou krev z hlavy, krku a z horních končetin. Horní dutá žíla vzniká spojením hrdelních a podklíčkových žil. Poté ústí do pravé části srdeční síně. (Novotný, Hruška, 2010) Dolní dutá žíla (vena cava inferior) - přivádí odkysličenou krev z dolních končetin, pánve a z pánevních orgánů dutiny břišní. Vzniká spojením zevní a vnitřní kyčelní žíly a poté vyústí do pravé srdeční síně. (Čihák, 2011) Žíly hlavy a krku - krev z hlavy a krku sbírá žíla hrdelní, kterou nazýváme vena jugularis. Hrdelní žíla se rozděluje na vnější a vnitřní (interna a externa). Ústí do podklíčkové žíly a pokračuje směrem do hlavopažního svazku a pak do horní duté žíly. (Naňka, Elišková, 2009) Žíly horní končetiny - doprovázejí tepny jako hluboké žíly. V podkoží probíhají žíly povrchové. Z žilní pleteně hřbetu ruky se vytváří dvě důležité žíly. Po malíkové straně předloktí a paže probíhá královská žíla (vena basilica) a na palcové straně předloktí a paže probíhá žíla hlavová (vena cephalica). Obě žíly i jejich spojky mediana cubiti jsou většinou v jamce loketní dobře viditelné nebo je lze určit pohmatem. Slouží k podávání léků nitrožilně a také k odběrům krve. Žíla hlavová běží po přední ploše paže a ústí do žíly podpažní (vena brachialis). Tato žíla pokračuje jako hlavopažní žíla (vena brachiocephalica) a ústí do horní duté žíly. (Novotný, Hruška, 2010) 10
Žíly dolních končetin - dělí se na žíly povrchové a hluboké. Žíly povrchové tzv. žilní pleteň hřbetu nohy pokračuje jako velká skrytá žíla (vena saphena magna), která jde za vnitřním kotníkem, po vnitřní straně bérce a stehna a ústí do žíly stehenní (vena femoralis). Malá skrytá žíla (vena saphena parva) jde za zevním kotníkem na lýtko, pod koleno a ústí do žíly zákolenní. Žíly povrchové provází stejnojmenné tepny a jsou opatřené chlopněmi a spojkami. Vena saphena magna ústí pod tříselným vazem do veny femoralis a ta ústí do žíly kyčelní vnější a vnitřní (vena iliaca interna a externa). Obě společně ústí do kyčelní žíly. Vena iliaca communis a ta ústí do dolní duté žíly. (Mourek, 2005) Průtok krve játry - tento oběh se nazývá portální. Krev ze stěny žaludku, střev, sleziny a slinivky břišní odtéká žilami, které vytváří vrátnicovou žílu (venu portae). Touto žilou odtéká většina krve prošlá orgány trávicího systému. Vrátnicová žíla se větví k jaterním buňkám. A tak se k nim dostávají potřebné látky z krve. Játra tyto látky
metabolizují
na
produkty
k výstavbě
a
obnově
organismu.
(Naňka, Elišková, 2009)
2.3 Infuze Infuze je vpravení většího množství tekutin do organismu jinou cestou než trávicím ústrojím a to parenterálním přístupem (iv., sc.). Aplikují se do periferní žíly méně často do centrálních žil. Základem roztoků je bezpyrogenní, sterilní voda pro injekce. Nitrožilní podání je nejběžnější, proto je obvyklé infuzi definovat jako podání tekutiny do žilního systému pomocí převodové infuzní soustavy. Žíly musí být v dobrém stavu. Nesmí
být
poškozeny
nad
místem,
kde
se
bude
provádět
vpich.
Vhodné je volit co největší žílu a to pro koncentrovanější roztoky. Volí se žíly v oblasti v.
mediana antebrachii, v. basilica, v. mediana cubiti a v. cephalica accsesoria.
(Dougherty, Lamb, 2008) Účel: a) Diagnostický - podávaný roztok je nositelem diagnostické látky sloužící k vyšetření konkrétního orgánu. b) Léčebný – slouží k zajištění energetických potřeb organismu, udržení vodní a elektrolytové rovnováhy a k úpravě acidobazické rovnováhy. Dále je vhodný
11
jako nosič léků, k vyvolání osmotické diurézy a také k dodání iontů a léků rozpustných ve vodě. (Mikšová a kol., 2006) Nejčastější důvody pro aplikaci infuzní terapie je nadměrná ztráta tekutin i minerálů, které se ztrácí při průjmech, zvracení, močení a pocení, kdy hrozí dehydratace organismu. Dalšími indikacemi je např. omezený příjem potravy, úrazy obličeje, velké ztráty krve při úrazech a popáleninách, udržení hladiny léků v organismu, poruchy koncentrace iontů a další. (Richards, Edwards, 2004) Infuzní roztoky jsou připravovány ve farmaceutických továrnách standardní výrobou. Některé jsou připravovány v lékárně. Každá nádoba je graduovaná, uzavřená vzduchotěsně, označená nálepkou, kde je uvedeno složení přípravku, název, standardně užívaná zkratka, množství roztoku a expirace. (Kapounová, 2007) Tyto roztoky jsou plněny do: a) kalibrovaných silnostěnných infuzních lahví, které mají tyto objemy: 100 ml, 250 ml, 500 ml, 1000 ml b) plastových kalibrovaných infuzních lahví o objemu 100 ml, 250 ml, 500 ml, 1000ml c) infuzních vaků, d) vaků jako je systém ALL-IN-ONE (Mikšová a kol., 2006)
2.3.1 Druhy infuzních roztoků I.
Krystaloidní
–
jsou
to
roztoky iontů
nebo nízkomolekulárních cukrů.
Lidský organismus zásobují vodou a také minerály, ale rychle opouštějí náš krevní oběh. Používají se při ztrátách tekutin a úpravě poruch minerálů. (Kapounová, 2007) 1) Izotonické roztoky - působí tu stejná koncentrace látek a stejný tlak jako je v plasmě. Řadíme k nim např. fyziologický roztok (9g NaCl a 1000ml vody pro injekce), 5% Glukózu (50g glukózy a 1000ml vody pro injekce), Plasmalyte (NaCl, KCl, MgCl2, acetát a glukonát), Ringerův roztok (NaCl, KCl, CaCl a voda pro injekce), Hartmanův roztok (NaCl, KCl, CaCl, MgCl, Na – laktát a voda pro injekce). (Brodanová, Anděl, 1994) 2) Hypotonické roztoky – mají nižší osmotický tlak a obsahují méně látek nebo žádné s vyšší koncentrací. Řadíme zde aquu pro injekce, což je sterilní
12
voda, která se používá k ředění antibiotik zejména pro intramuskulární podání. Nepodávají se intravenózně. (Brodanová, Anděl 1994) 3) Hypertonické roztoky – mají vyšší osmotický tlak než tělesné tekutiny, musí být aplikovány velmi pomalu. Roztoky mají vyšší osmotický tlak a obsahují více látek s vyšší koncentrací, Jsou to roztoky k zajištění energetických potřeb organismu a přípravky k vyvolání osmotické diurézy. (Kapounová, 2007) A. Roztoky k zajištění energetických potřeb organismu Pro doplnění cukrů se používá Glukóza 10%, 20%, 40% a 40% glukóza se používá při léčbě hypoglykémie. Dalším důležitým roztokem je 40% Dextróza. Pro doplnění bílkovin se používají roztoky aminokyselin např. Nutramin, Neonutrin a Aminoplasmal, Nutramin VLI. K doplnění tuků se používá např. Nutralipid, Lipofundin (Kapounová, 2007) Přípravky k vyvolání osmotické diurézy Osmoterapeutika vyvolávají po aplikaci zvýšení osmotického tlaku a tím tak umožňují přesun vody do krevního oběhu člověka. Poté se voda vyloučí ledvinami do moči. Nazývá se to osmotická diuréza. Patří sem Manitol 15%, který se používá při léčbě otoku mozku a fosfírované diuréze. Dále je to Sorbitol sloužící k léčbě otoků, eklampsie a též fosfírované diuréze. (Mikšová a kol., 2006) II. Koloidní – jsou to látky vysokomolekulární, které slouží k hrazení ztrát a nemohou volně přecházet přes stěnu kapiláry a tím tak déle setrvávají v krevním oběhu. Patří sem lidský albumin 20%, který také nazýváme roztokem plazmatických bílkovin. Poté je to Dextran, Reodextran, Tensiton, Haes, Haemohes, Voluven a Gelafusin, mají antitrombický účinek, tím pádem ovlivňují tvorbu trombů a mohou vyvolat těžké anafylaktické reakce v organismu člověka. (Grofová, 2007) K dalším infuzním přípravkům řadíme 1) Přípravky,
které
se
používají
k úpravě
acidobazické
rovnováhy.
NaHCO3 – Sol. Natrii hydrocarbonici 8,4%, který slouží ke korekci acidózy. Ardeaelytosol conc. Natriumchlorid 5,85% (10%), který slouží ke korekci
13
alkalózy. Sol. Arginin Cl, používá se při nedostatečné detoxikaci amoniaku. (Kelnarová a kol., 2008) 2) Koncentrované roztoky iontů, stopových prvků a vitamínových složek. Pro
doplnění
Na,
Cl
se
podává
NaCl
10%.
Doplnění
kália
(korekce hypokalémie) se podává roztok KCl 7,45%. Doplnění P a K se dává KHPO4 9,7%. Doplnění Mg se dává MgSO4 10% a 20%. CaCl 10% slouží k doplnění Ca. Náhrada stopových prvků k těm slouží Tracutil a Elotrace. Dodání vitamínů Multibionta, Vitalipid a Soluvit. (Kelnarová a kol., 2008)
2.3.2 Parenterální výživa Výživa se podává mimo zažívací trakt intravenózně do centrální nebo periferní žíly. Mezi nejčastější indikace patří ileózní stavy, stenózy střeva, střevní píštěle, syndrom krátkého střeva, malabsorbce, stavy po operaci na zažívacím traktu, akutní pankreatitida, jaterní insuficience, idiopatické střevní záněty (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida), postradiační enterokolitida, zvracení, silné průjmy aj. Mezi nejčastější kontraindikace můžeme zařadit:
dostatečně funkční zažívací trakt,
terminální stav
odmítání nutriční podpory ze strany klienta.
Během U
podávání
výživy
parenterální
mechanického
výživy
původu
se
mohou
vzniknout
mohou
vyskytnout
různé
komplikace.
tyto
komplikace:
špatně zavedené katétry hlavně centrální ale i periferní, kde hrozí pneumothorax, trombóza atd. Mezi infekční komplikace patří sepse v oblasti zavedeného katétru. Z metabolických komplikací může dojít k přetížení organismu nutričními substráty, ale i jejich nedostačujícím přívodem. Důsledkem je zvýšená produkce oxidu uhličitého (CO2) a nedostatek přísunu kyslíku (O2). Riziko vzniku respirační nedostatečnosti (insuficience), zvýšený obsah tuků v krvi (hypertriglyceridemie) a zvýšená hladina krevního cukru v krvi (hyperglykemie). (Brodanová, Anděl, 1994) Pod pojmem parenterální výživa rozumíme podávání výživných roztoků přímo do krevního oběhu. Roztoky odráží základní složky, které jsou v naší stravě běžné a jedná se o cukry, bílkoviny a tuky. Podávají se ve formě glukózy, lipidové emulze a roztocích aminokyselin. Všechny roztoky musí být sterilní, protože se jedná 14
o intravenózní výživu (protože se aplikují intravenózně). Podávají se buď z jednotlivých lahví, což je systém zvaný Multi – bottle – dřívější způsob parenterální výživy z běžných infuzních lahví nebo se mohou podávat vaky, které jsou vyráběné jako dvoukomorové či tříkomorové. Systém jednotlivých lahví - tento způsob má řadu nevýhod. Časté manipulace s převodovou infuzní soupravou při častých výměnách infuzních lahví a velké riziko vzniku infekce, ze strany personálu. (Kelnarová a kol., 2008) Při podávání glukózy musí být rychlost podání 3-4mg/kg za minutu, což znamená u 70 kg člověka asi 400g/24 hodin. Méně se podává u diabetiků, kteří by takovéto velké množství těžce snášeli. Do centrální žilního katétru se může podávat větší množství a to 20% a 40% roztoky. V jedné láhvi o 500ml 10% glukózy je obsaženo 50g glukózy (Grofová, 2007). U lipidové emulze existují 10% a 20% roztoky. Osmolalita je nízká a proto se mohou podávat i do periférie. Nedochází, tak k poškozené cévy. V 500ml 10% emulze je 50g tuku. Roztoky aminokyselin jsou stavební složky pro tělesné bílkoviny, jako je enzym, protein atd. Roztoky jsou 10% a 15%. Dodávka aminokyselin a energie je základ parenterální výživy. (Grofová, 2007) Systém tzv. ALL IN ON snižuje riziko vzniku infekce a je pro pacienta příznivější a pohodlnější. Do vaku se smíchají všechny složky, které jsou pro organismus potřebné. Tento systém kape po dobu 24 hodin. Je připravený pro konkrétního pacienta a vyrábí se podle výsledků z laboratoře a klinického vyšetření. V tomto vaku jsou obsaženy všechny složky, které jsou nezbytně nutné pro regeneraci a růst tkání. Jsou to roztoky aminokyselin, tukové emulze,
mikronutriční doplňky a glukóza. Šetří čas i práci.
Nevýhodou je, že pokud je umístěn při světle a pokojové teplotě je možné riziko vzájemné reakce živin. Dalším rizikovým prvkem je znesterilnění, kdy se znehodnotí kompletní výživa. (Grofová, 2007) Systém dvoukomorových nebo tříkomorových vaků - dalším prvkem parenterální výživy jsou vaky, které jsou vyráběné jako dvoukomorové či tříkomorové. Jsou to přípravky typu Nutriflex plus, peri nebo Kabiven. Vaky dvoukomorové mají v jedné komoře roztok aminokyselin a v druhé glukózu. Stlačením dojde k přerušení přepážky mezi oběma komorami a tím se smíchá obsah těchto dvou komor. Do vaků je možno 15
přidat i vitamíny, stopové prvky atd. Dále jsou to tříkomorové vaky, které mají v jedné komoře glukózu, ve druhé tukovou emulzi a ve třetí jsou aminokyseliny. Stlačením dojde ke smíchání všech komor. Přidávat se mohou opět vitamíny a stopové prvky.(Grofová, 2007)
2.3.3 Specifika některých infuzí Subcutánní infuze – tyto infuze se podávají u starých klientů, kteří mají křehké žíly a je
hrozí jim dehydratace organismu. Aplikují se krystaloidní roztoky jako FR
a
5%
Glukóza.
V podkoží
se
vstřebává
až
2l/24
hodin.
Aplikují se do oblasti stehna, břicha, po straně hrudníku a podklíčkové krajiny. K aplikaci se používá slabší oranžová jehla. Aplikujeme pod úhlem 45°. Je nutné střídat místa vpichu. Rychlost maximálně 40 gtt/min, aby nedošlo ke tvorbě infiltrátu v podkoží. (Kapounová, 2007) Infuzní terapie dětí – vždy aplikuje lékař a dvě sestry asistují. Místo aplikace je cubita, temenní a temporální žíly. Je důležitá fixace končetiny nebo hlavičky a trvalý dohled. (Kapounová, 2007) Intraoseální infuze – tato infuze se používá zvláště při poskytování urgentní péče při nemožnosti zavést periferní kanylu. Využívá bohatého cévního zásobení dlouhých kostí. Kontraindikací může být zlomenina v místě vpichu, zánět nebo prokazatelná osteoporóza. Aplikuje se do proximální části tibie, distální části femuru nebo distální části tibie 4-5 cm nad hrotem vnitřního kotníku. (Mikšová a kol., 2006) Přetlaková infuze – tento způsob se používá při nutnosti rychle zvýšit náplň krevního řečiště.
Používá
se
speciální
manžeta
pouze
pro
plastové
sáčky
či láhve, ohřívačka krevních derivátů, infuzních roztoků a centrální katetr. Musí se sledovat tlak, puls, dech a tělesná teplota, protože hrozí riziko přetížení krevního oběhu a tím může dojít k selhání srdce z převodnění a následné zástavě. (Kapounová, 2007) Vazodilatační infuze – Používá se pro dobré prokrvení okrajových částí těla nebo při ischémii. Podává se např. Enelbin, Agapurin, Prostavasin. V průběhu infuze musí být klient dostatečně přikrytý a musí být udržován v teple, tyto infuze podáváme podle ordinace lékaře 2 – 4 hodiny. Po dokončení infuze by měl pacient hodinu zůstat ležet na lůžku a nesmí vykonávat žádnou velkou zátěž. (Mikšová a kol., 2006)
16
2.4 Pomůcky k aplikaci infuze Jehla, kanyla – jehla se používá pro jednorázovou aplikaci infuzí a kanyla se zavádí pro opakované aplikace infuzních roztoků. Viz příloha č. 3. (Kapounová, 2007) Centrální venózní katétr – používá se k aplikaci koncentrovaných vysokoprocentních roztoků. (Kapounová, 2007) Infuzní soupravy – vyrábějí se z plastu a to z PVC. Jsou vždy určené pro jedno použití. Tyto soupravy mají pět základních částí: jehlu, Martinovu baňku, ventil, transportní hadičku a kónus. Silná jehla (bodec) má více otvorů a slouží k perforaci infuzní lahve nebo vaku, Martinova baňka slouží ke kontrole počtu kapek, zadržuje malé množství tekutiny a tím brání nasávání vzduchu do hadičky. Ventil v místě spojení jehly a baňky, plní funkci odvzdušňovače. Součástí transportní hadičky je jezdec pro regulaci rychlosti infuze. Kónus je kuželovité zakončení setu se sterilním krytem, který slouží k napojení na kanylu nebo jehlu. Infuzní set je uzavřen ve sterilním obalu s vyznačením expirace. (Kapounová, 2007) Spojky infuzních setů a trojcestné kohoutky – vyrobeny jsou z plastů, jednotlivě baleny a musí být sterilní. Zajišťují aplikaci více infuzních roztoků současně do jednoho vpichu. (Kapounová, 2007) Infuzní filtry – slouží k odstraňování vzduchu, tuhých částí a mikrobů a pro snížení kontaminace. Používají se u klientů rizikových a s dlouhodobou infuzní léčbou při i.v. chemoterapii a u pacientů s parenterální výživou. Filtr musí být co nejblíže k místu, kde se bude provádět vpich. Zřetel se musí dávat na ucpávání membrány filtru a z toho tak hrozí zpomalení či zástava průtoku infuze. (Kapounová, 2007) Infuzní pumpy - jsou elektronická zařízení. Umožňují přesné dávkování roztoků a léků za předem určené časové období. Vtlačují daný objem tekutiny do žilního oběhu. Jsou opatřeny signalizací jak světelnou tak i zvukovou. Typy těchto pump jsou lineární, peristaltické a rotační. Infuzní pumpy mají dva základní typy systémů. První udává počet kapek za minutu a druhý systém počet mililitrů za hodinu. Všechny infuzní pumpy jsou vybaveny zařízením zvukovým a světelným. Dále pumpy obsahují nastavitelnou plochu pro rychlost průtoku, detektor kapek a vzduchu, detektor pro umístění kanyly v průběhu aplikace viz příloha č. 1. Mohou být ještě doplněny o volumetrickou komůrku pro regulaci kapání v rozmezí 3-99 kapek/min. Můžeme ji zavést k infuzi. (Rozman a kol., 2006)
17
Použití elektronického zařízení by se mělo řídit podle stavu klienta, jeho věku a předepsané terapie. Rychlost podání a odpovědnost za bezpečné podání spočívá na zdravotnickém pracovníkovi. Je třeba znát indikace pro použití, obsluhu přístroje, tlak při aplikaci infuze a veškeré bezpečnostní pokyny. (Rozman a kol., 2006) Zátky - mandrén tj. pomůcka na jedno použití slouží k uzavření katétru při přerušení infuzní terapie. Oproti heparinizované zátce se aplikuje do spojovací hadičky nasazené na katetru a uzavře se sterilním krytem. In-zátka – umožňuje sterilní uzavření flexily, které může být ponecháno maximálně na 24 hodin. Maximální počet vpichů do membrány zelenou a žlutou jehlou je 20. Kombi zátka umožňuje sterilní uzavření rozpojených infuzních setů. Bionector je bezpečnostní bezjehlová zátka pro snížení rizika vzniku katétrových sepsí, Posiflow je bezjehlový vstup pro snížení rizika vzniku katétrových
sepsí,
který
umožní
až
100
bezpečných
aplikací.
Maximální doba použitelnosti jsou 3 dny. (http://fnplzen.cz) Systém PORTACATH - pro dlouhodobou infuzní terapii se také používá systém tzv. „port“, který je velmi využíván u Skládá která
se je
z rentgenového z nerezavějící
Počet vpichů je 1000 a
oceli
klientů, kteří jsou onkologicky nemocní.
silikonového a
je
katetru,
uzavřená
nádoby
gumovou
z plastu, membránou.
2000. Aplikace je transkutánně speciálními jehlami.
(Kapounová, 2007)
2.4.1 Aplikace infuze Pomůcky - láhev s infuzním přípravkem, spojovací a infuzní souprava, ordinované léky, náplast, mulové čtverce, dezinfekční roztok, emitní miska, rukavice a infuzní stojan. (Mikšová a kol., 2006) Postup - nutné je připravovat pomůcky na dezinfikované ploše a nezapomenout na dezinfekci rukou.
Všeobecná sestra si nejprve zkontroluje ordinaci a připraví
si pomůcky. Příprava musí být prováděna za aseptických podmínek, podle standardu oddělení. Příprava léků, které jsou naordinovány do infuzního roztoku, se musí provádět těsně před aplikací. Léky jsou připravovány pouze z originálních balení s příbalovým letákem. Ordinovaný přípravek je nutné pečlivě zkontrolovat, zda souhlasí druh, koncentrace přípravku i množství s ordinací v dokumentaci Je nutné včas rozpoznat možné interakce léků. Roztoky musí být označeny jménem pacienta, složením infuze, datem ředění, časem aplikace, a podpisem sestry. Po vpravení ordinovaných léků 18
a označení se nabodne bodcem infuzní soupravy láhev nebo vak, které si před tím všeobecná sestra odezinfikuje (pokud není místo sterilní např. po odstranění krytu) a naplní komůrku. Odstraní tlačkou veškeré bubliny a zavře infuzní set tlačkou. Poté přichází k pacientovi/klientovi a edukuje ho. Zkontroluje si jeho jméno, požádá ho, aby si došel na toaletu, zaujal vhodnou polohu a připravil si k dosahu případné věci denní potřeby nebo časopis, knihu apod. Je nezbytné dát k blízkosti pro případ nouze signalizační zařízení. Potom podle situace u pacienta/klienta napojí infuzi na periferní nebo centrální kanylu, případně zvolí jiný způsob (aplikace přes injekční jehlu nebo křidélkovou jehlu). (Mikšová a kol., 2006) Důležité je správně nastavit ordinovaný průtok infuze. Za vypočítání a za správnou regulaci rychlosti infuze je zodpovědná sestra. Pokud má sestra k dispozici infuzní pumpu počet ml na ní nastaví. Pokud sestra pumpu k dispozici nemá, musí znát tzv. kapkový faktor. Tento faktor je na každém infuzním setu a znamená – kolik kapek roztoku tvoří 1ml. (Kapounová, 2007) Výpočet
kapek
za
minutu:
Je
to
objem
aplikovaného
roztoku
v ml,
který se vynásobí počtem kapek v ml a vydělí se dobou trváni infuze v minutách. Po napojení je nutné pravidelně infuzi sledovat, pokud by došlo k nějaké komplikaci, tak jí okamžitě řešit. Každých 15 minut se sledují krevní deriváty, každých 30 minut infuze s rychlostí nad 150 ml/h, každou hodinu infuze pod 150 ml/hod. Důležité je sledovat kontrolu žilního návratu a to 1 krát denně krátkodobým uložením infuze pod úroveň pacienta. Pokud není žilní návrat, musí se zkontrolovat set a pátrat po paravenózním podání. (Kapounová, 2007) Komplikace - do místních komplikací řadíme rupturu žilní stěny, paravenózní aplikaci infuze, neprůchodnost kanyly z důvodu krevní sraženiny, zpomalení nebo zastavení přívodu roztoku a zánět v místě žilního vstupu (flebitida). Mezi celkové příznaky patří oběhové přetížení organismu, alergická reakce na podaný lék, sepse a embolie.
2.4.2 Periferní žilní kanyla Indikace k zavedení žilní kanyly je intravenózní aplikace léků, infuze nebo transfuze. Místo vpichu jsou žíly v oblasti ruky, předloktí a v krajním případě se v loketní jamce a hřbetu nohy, kde, ale hrozí zvýšené riziko zánětu žil. Kritéria pro výběr jsou stav a věk klienta.
Je vhodné preferovat žíly, které jsou uložené co nejperiferněji, 19
na nedominantní končetině. Kanylaci nelze provádět do míst, které jsou rezervované pro hemodialýzu, na končetině s postižením nervu a nervových pletení. Je nevhodné zavádět kanylu do žil uložených v blízkosti tepen, hluboko umístěných, umístěných v kloubních ohybech (zápěstí, loketní jamka) nebo do žil, které byly podrážděny předchozí kanylací. Viz příloha č. 3. (Drábková a kol., 2003) Druhy kanyl Kanyla 14-16 – používá se pro rychlé převody krevních složek a plné krve Kanyla 17 G - slouží pro rychlý převod velkých objemů tekutin Kanyla 18 G - se používá u klientů, kde je potřeba podat velké objemy tekutin a krevních složek. Kanyla 20 G - se aplikuje klientům s dlouhodobou léčbou a také příjmem tekutin 2-3 l denně Kanyla 22 G - se aplikuje u klientů, kteří mají tenké žíly a vyžadují dlouhodobou léčbu a to hlavně u pacientů s onkologickým zaměřením Kanyla 24-26 G -
se využívá u pacientů dětských a u osob s křehkými žilami.
Viz příloha č. 2. (Kapounová, 2007) Péče o cévní vstup - dbát na pravidla asepse. Při každé aplikaci roztoku je nutné zkontrolovat místo punkce a okolí. Sterilně převazovat dle potřeby. U textilního krytí se převazuje alespoň 1 denně. Při transparentním krytí se provádí převaz 1 za tři dny. Snažit se omezit na minimum rozpojování infuzní linky, protože hrozí kontaminace mikroorganismy a tak riziko vzniku zánětu. Každou krytku kanyly nebo mandrén je nutné používat pouze jednorázově. Na některých pracovištích se uzavírá kanyla pomocí heparinové zátky. Do převodové soupravy a do kanyly se vstříkne 0,3-0,5 ml heparinu s 4,7 nebo 4,5 ml fyziologického roztoku. Konec zátky se uzavře plastovou zátkou, která je sterilní. (Kapounová, 2007) Možné komplikace při aplikaci do periferní žíly Extravazace – je únik látek do tkáně. K vyloučení prosakování se doporučuje vhodná fixace kanyly a používat flexibilní kanylu. Hrozí, ale velké riziko, že některé látky aplikované mimo žilní stěnu mohou způsobit nekrózu tkáně. Flebitida - V oblasti vpichu se vytváří místo, které je zarudlé, zatvrdlé a také bolestivé. U těžších stavů hrozí riziko vzniku sepse. Pokud vznikne tato komplikace, 20
musí se vyjmout kanyla a na místo vpichu aplikovat obklady z alkoholu nebo masti typu heparoid. Většinou tato komplikace vznikne ze špatného dodržování sterility, nedostatečné Samotná
dezinfekce
infuzní
terapie
v oblasti zvyšuje
vpichu vznik
nebo
chybné
flebitidy
už
ošetřovatelská po
12
péče.
hodinách.
Může to být ovlivněno osmolaritou, kdy osmolarita nad 600mosm/l způsobuje flebitidu. Do periferní žíly se mohou aplikovat krystaloidní roztoky, koloidní roztoky, 5 a 10 % glukóza, 4 % roztok aminokyselin. Hypertonické roztoky nad 800 mosmol/l by se měly aplikovat do centrálního řečiště. Dále to může být děj, kdy se jedná o pH infuzního roztoku, protože příliš nízké i vysoké pH dráždí stěnu žil. Dalším vzniklým dějem je kontaminace partikulární, kdy se infuzní prostředek může kontaminovat mikročásticemi ze skleněných ampulí nebo zátek gumových, které způsobují venokonstrikci, proto vhodnou ochranou jsou infuzní filtry. (Mikšová a kol., 2006) Hematom – vzniká po neúspěšném zavedení kanyly. Např. také po nedostatečném stlačení místa vpichu, při vyndavání kanyly, propíchnutí žíly nebo podání léku. Chybná punkce intraarteriální – je-li podezření na kanylaci arterie je nutné okamžitě výkon přerušit, ale kanylu nechat v cévě. Zavedenou kanylu je možné podle ordinace oš. lékaře aplikovat 10-20 ml FR, lidocain nebo hydrocortison. Špatná punkce je doprovázena sloupcem světle červené krve, která pulzuje a bílým až modrým zbarvením končetiny distálně od místa vpichu. Vzduchová embolie – vždy je nutné celou infuzní linku řádně odvzdušnit. Tato komplikace je vzácná, ale může se objevit. Alergie – na dezinfekční prostředek nebo podanou látku. (Mikšová a kol., 2006)
2.4.3 Centrální žilní katetr Centrální žilní katetr se zavádí u nemocných s kritickým oběhovým systémem, při aplikací dlouhodobých infuzí, podávání hypertonických roztoků, při kompletní parenterální výživě a u rizikových pacientů. Zavádí se na operačním sálku za sterilních podmínek. Do centrálního řečiště se podávají roztoky cukrů, tuků a bílkovin. Katétry musí být vyrobeny z materiálů, které snižují riziko vzniku tromboflebitidy, embolizace, perforace srdce atd. Kontraindikací je syndrom horní duté žíly, obstrukce v. subclavia na straně plánované punkce, předchozí chirurgický zákrok, infekce v místě vpichu a pneumothorax. Místa zavedení jsou v. subclavia, v. jugularis interna et externa, v. femoralis- používá se vzácně, žíly na paži, axilární jamka nebo žíly 21
v loketní jamce – vena mediana cubiti a vena basilica. Není vhodná vena cephalica, protože probíhá povrchově, je užší a má nepříznivý uhel vstupu do vena subclavia. Nejvíce se využívá vena mediana cubiti a jugularis interna. U tracheostomovaných pacientů převládá zavádění postraním přístupem do vena subclavia, aby byl vpich, co nejdále od infekčního aerosolu z dýchacích cest. Viz příloha č. 4 (Kohout, Kotrlíková, 2005)
2.5 Komfort a diskomfort Komfort - tento pojem můžeme charakterizovat jako subjektivně vnímanou pohodu a pohodlí. Souvisí také s vnímáním kvality okolního světa. Míru spokojenosti pacientů/klientů v oblastech ošetřovatelské péče, která se poskytuje podle míry potřeb pacienta/klienta v průběhu onemocnění, vnímavosti sester a profesionální citlivosti. Jedná se hlavně o komfort, který má umožnit pacientovi/klientovi uspokojovat všechny potřeby. Pacient/klient, který je hospitalizovaný v nemocnici vnímá velmi citlivě ve zdravotnickém zařízení chování ošetřujícího personálu, jeho jednání, informovanost a spolupráci. Důležitý je lidský přístup, empatie, ochota, schopnost podpořit a chápat pacienta. Nedílnou součástí je úsměv, dotyk a komunikace. (Zacharová a kol., 2007) Diskomfort - tento výraz můžeme označit jako nepříjemný pocit. Může jít o tělesnou, sociální, duchovní nepohodu nebo popřípadě jejich kombinaci. Jedná se o subjektivní jev, který je daný osobním lidským prožitkem. Diskomfort můžeme zařadit v různých podobách např. bolest, žaludeční nevolnost, únavu, malátnost, omezení pohybu, ztrátu soukromí, snížení soběstačnosti a sebepéče, poruchy spánku aj. Jedná se o narušení běžných funkcí a potřeb člověka, které snižují kvalitu života. Diskomfort mohou zažívat nejen lidé, kteří trpí nějakou chorobou, ale i lidé, kteří netrpí žádnou poruchou zdraví. Může to být např. v rodině, práci či změnou prostředí. Pokud tento typ diskomfortu působí dlouhodobě, může dojít k závažné poruše homeostázy a úbytku radosti. Celková doba trvání má přitom zásadní vliv na celkový dopad a psychiku člověka. Je velmi důležité, aby zdravotnický personál správně odečítal ukazatele diskomfortu a snažil se provést kroky k jeho zmírnění. Význam diskomfortu v péči o zdraví hraje důležitou roli. Cílem medicíny je dosáhnout maximální kvality života a minimalizovat veškerá omezení. (Adamczyk, 2009)
22
2.5.1 Komfort pacienta/klienta při infuzní terapii Pokud je nemocný při vědomí, musí zdravotnický personál seznámit pacienta/klienta s výkonem, snažit se získat co nejvíce informací o jeho potřebách, aby výkon mohl proběhnout plynule a bez problémů. Nabídnout pro pacienta/klienta např. sledování televize, přečtení knihy či časopisů. Zodpovědět a vysvětlit otázky a dotazy, kterým pacient nerozumí. Upravit lůžko, aby se cítil co nejpohodlněji. Co nejblíže přisunout stolek a signalizační zařízení. Důležité je dát pacientovi/klientovi prostor na to, aby se mohl před předpokládaným výkonem umýt, dojít si na WC. Vysvětlit mu, že pokud bude mít nucení během podání infuze na toaletu, ať si zazvoní a infuze mu bude na chvíli přerušena. Pokud by jevil jakékoliv neobvyklé změny např. nevolnost, motání hlavy a jiné příznaky ať okamžitě hlásí změnu jeho stavu ošetřujícímu personálu. Nejen u pacienta/klienta při vědomí, ale i v bezvědomí je nutné během výkonu zajistit úpravu lůžka, vyprázdnit sběrný sáček s močí, zabezpečit vhodnou polohu. V průběhu infuze je nutné sledovat celkový stav a působení dané infuze. Po skončení je třeba informovat o následné péči. Jednorázové pomůcky, které jsme použili u nemocného, musíme znehodnotit předepsaným způsobem a dle zvyklosti pracoviště. Provést veškerý záznam o provedení a aplikaci ordinace do dokumentace. (Mikšová a kol., 2006) Do komfortu můžeme začlenit i způsob předání informací k léčebným i terapeutickým výkonům, tedy i při podávání infuze. Je nutné pacientovi vysvětlit, jaká infuze se mu podává, co má pacient před, během a po podání dělat. Role sestry v rámci poskytování infuzní terapie je velmi důležitá. Sestra předává veškeré informace při jejím podání lékaři, dodržuje veškerý aseptický přístup. Základem je profesionalita sestry, na kterou je kladen velký důraz, protože při jakémkoliv případném pochybení z její strany by mohlo dojít až k fatálním následkům. Z hlediska zdravotnického personálu je důležitá, alespoň dvojí kontrola podávaného léku a totožnost pacienta. Všeobecné sestry by měly být řádně školeny v oblasti teoretických znalostí a praktických dovedností, aby mohly podávat veškeré léky bez zvýšeného rizika vzniku možných komplikací. (Šamánková, 2011)
23
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Metoda zvolená pro výzkum v bakalářské práci byla metoda anonymního dotazníku (viz příloha č. 5).
Položky z dotazníku byly stanoveny v návaznosti na cíle
a hypotézy. Dotazník byl zcela anonymní a skládal se z 20 otázek. Otázky jsem zvolila uzavřené a polouzavřené. Otázky č. 2, 3, 8, 11, 12, 13, 18, 19 byly zaměřeny na účel infuzní terapie a související komplikace infuzní terapie. Dále vybrané otázky č. 11, 15, 19, 20 jsou zaměřeny na omezení a diskomfort v souvislosti s aplikací infuze. Otázky č. 10, 14, 16, 17, 18 jsou zaměřené na vhodné podmínky před podáním infuze, během aplikace i po aplikaci. Otázky č. 4, 5, 6, 7 jsou zaměřené na problémy se zavedením periferní žilní kanyly.
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí
Dotazníkové šetření bylo prováděno v Nemocnici Pelhřimov v Kraji Vysočina, kde byl výzkum umožněn díky schválení písemné žádosti náměstkyní ošetřovatelské péče o provedení dotazníkového šetření (viz příloha č. 5). Vyplňovali jej pacienti/klienti na oddělení interním, chirurgickém, neurologickém a v denní ambulanci infuzní terapie. Dotazníky jsem rozdala 60 ženám a 60 mužům. Celkem jsem rozdala 120 dotazníků, úspěšně bylo vyplněno 100 dotazníků a vráceno 20 nevyplněných. Návratnost byla 83 %.
Dotazníkové šetření jsem prováděla u respondentů ve věkové
skupině 30 – 50, kterých byla pouze ¼ a zbytek respondentů bylo ve věku 51 – 80 let.
3.3 Zpracování získaných dat Pro sepsání základních textů bakalářské práce jsem použila počítačový program Microsoft Office Word 2007. Získaná data jsem zpracovávala pomocí aplikace Microsoft Office Excel 2007, kde jsem vyhodnocovala jednotlivé otázky a vytvářela grafy.
Každá
otázka
je
zpracována
v grafech,
které
jsou
v procentech.
Pod každým grafickým znázorněním jsou vyhodnoceny otázky z dotazníkového šetření.
24
Vlastní výsledky výzkumu Pohlaví
Graf 1 Pohlaví (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 1 vyobrazuje celkový počet respondentů. Dotazníky byly rozdány mezi 50 mužů (50 %) a 50 žen (50 %).
25
Vysvětlení pojmu infuze od všeobecné sestry
Graf 2 Vysvětlení pojmu infuze od všeobecné sestry (Zdroj: vlastní výpočty).
Jak zobrazuje graf 2, tak 50 dotazovaným (50 %) bylo vysvětleno, co je pojem infuze od všeobecné sestry, 32 respondentů (32 %) odpovědělo, že tento pojem již znalo, 13 dotazovaných (13 %) uvedlo, že pojem nebyl vysvětlen a zbytek 5 respondentů (5 %) neví.
26
Znalost důvodu aplikace infuze
Graf 3Důvod aplikace infuze (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 3 znázorňuje, zda respondenti vědí, z jakého důvodu jim je aplikována infuze, 7 dotazovaných (7 %) zaškrtlo odpověď ne, 40 respondentů (40 %) uvedlo, že byli informováni o tom, že dostávají infuzi za účelem podání léků do žíly, 2 respondenti (2 %) uvedli, že dostali infuzi před operačním výkonem, 40 dotazovaných (40 %) odpovědělo, že dostávají infuzní terapii za účelem k doplnění tekutin a minerálů, 9 respondentů (9 %) uvedlo odpověď k doplnění výživných složek, 2 respondenti (2 %) odpověděli na otázku jiné. Jejich důvodem byla aplikace infuze kvůli silným a přetrvávajícím bolestem zad.
27
Počet zavedených kanyl
Graf 4 Počet zavedených kanyl (Zdroj: vlastní výpočty).
Podle grafu 4, 31 dotazovaných (31 %) uvedlo, že mělo zavedenou 1 nebo 2 periferní žilní kanyly, 33 respondentů (33%) odpovědělo, že mělo zavedené 3 nebo 4 žilní kanyly, 9 respondentů (9%) uvedlo 5-6 periferních žilních kanyl, 17 dotázaných (17 %) mělo zavedeno 7 a více žilních kanyl a 10 lidí (10 %) uvedlo odpověď nevím.
28
Zabezpečení periferní žilní kanyly před náhodným vytáhnutím
Graf 5 Zabezpečení kanyly (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 5 poukazuje, že 85 respondentů (85 %) odpovědělo, že jim všeobecná sestra zabezpečila před náhodným vytáhnutím periferní žilní kanylu, 10 dotazovaných (10 %) uvedlo, že všeobecná sestra jim nezabezpečila žilní kanylu. Částečné zabezpečení žilní kanyly před náhodným vytáhnutím uvedl pouze 1 dotazovaný (1 %), 4 lidé (4 %) si nebyli jisti.
29
Problém se zavedením žilní kanyly z důvodu křehkých žil
Graf 6 Problémy se zavedením z důvodu křehkých žil (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 6 zobrazuje, že 45 respondentů (45 %) uvedlo, že má problém se zavedením periferní žilní kanyly z důvodu slabých – křehkých žil, 35 dotazovaných (35 %) nemá žádný problém se zavedením žilní kanyly z důvodu slabých žil, 20 lidí (20 %) odpovědělo na tuto otázku nevím.
30
Strach z náhodného vytažení žilní kanyly
Graf 7 Strach z vytažení kanyly (Zdroj: vlastní výpočty).
Podle vyhodnocení grafu 7, 40 respondentů (40 %) odpovědělo, že má obavy z náhodného vytažení žilní kanyly, 60 dotazovaných (60 %) žádný problém týkající se strachu z náhodného vytažení žilní kanyly neudává.
31
Vysvětlení, jaký druh infuze pacient dostává
Graf 8 Vysvětlení druhu infuze (Zdroj: vlastní výpočty).
Podle grafu 8 se ukázalo, že 70 dotazovaným (70 %) bylo vysvětleno, jaký druh infuze dostává, 20 respondentů (20 %) uvedlo, že neví, zda byli seznámeni s druhem podávané infuze, 10 lidí (10 %) uvedlo, že nebyli seznámeni s druhem infuze.
32
Počet dní na infuzní terapii
Graf 9 Počet dní na infuzní terapii (Zdroj: vlastní výpočty).
Na grafu 9 je znázorněný počet dní strávených při infuzní terapii. 4 lidé (4 %) uvádí, že infuzi měli pouze 1 den, 20 dotazovaných (20 %) odpovědělo, že infuzi dostávali 2 dny, 3 dny uvedlo 28 dotazovaných, což je (28 %), 4 dny odpovědělo 20 lidí (20 %), 5 dní dostává infuzi 10 respondentů (10 %), 6 dnů uvedli 4 respondenti (4 %), 7 dnů odpověděli 2 lidé (2 %). Déle než týden odpovědělo 12 dotazovaných (12 %).
33
Efekt podávané infuze
Graf 10 Efekt podávané infúze (Zdroj: vlastní výpočty).
Z grafu 10 vyplývá, že 62 respondentů (62 %) uvedlo, že pro ně podávaná infuze měla výborný efekt. Jako dobrý efekt hodnotilo 31 dotazovaných (31 %), 5 lidí (5 %) efekt nepozorovalo žádný. Odpověď jiný uvedli 2 respondenti (2 %) a to, že je to efekt střídavý.
34
Celková denní doba strávená při infuzní terapii
Graf 11 Počet hodin strávených při infuzní terapii (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 11 znázorňuje, že 25 dotazovaných uvádí (25 %), že celková denní doba strávená při infuzní terapii nepřesáhne 1 hodinu, 30 lidí (30 %) stráví denně 1-2 hodiny na infuzní léčbě, 3–4 hodiny stráví na lůžku kvůli infuzi 25 respondentů (25 %), 5-6 hodin odpovědělo7 dotazovaných (5 %), 7–8 hodin uvedl 1 respondent (1 %), 6 lidí (6 %) stráví 9 i více hodin na lůžku a 6 dotazovaných (6 %) odpovědělo, že celková denní doba strávená na lůžku kvůli podané infuzi je různá.
35
Informování o možných komplikacích během aplikace infuze
Graf 12 Komplikace při podávání infuze (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 12 poukazuje, že 90 dotazovaných (90 %) uvedlo, že byli informováni o tom, jaké příznaky možných komplikací mají sledovat, když je jim aplikována infuze, 5 respondentů (5 %) uvedlo ne a 5 lidí (5 %) neví o možných komplikacích během podání.
36
Vysvětlení nejasných dotazů týkajících se infuze všeobecnou sestrou
Graf 13 Vysvětlení nejasných dotazů (Zdroj: vlastní výpočty).
Z grafu 13 je zobrazeno, že 69 respondentů (69 %) zaškrtlo odpověď, že jim všeobecná sestra vysvětlila veškeré nejasné dotazy týkající se aplikace infuze, 6 lidí (6 %) uvedlo, že jim nikdo nic nevysvětlil, 5 dotazovaných (5 %) uvedlo jen částečně a 20 respondentů (20 %) odpovědělo, že žádné nejasné dotazy neměly.
37
Kontrola infuze v průběhu podání všeobecnou sestrou
Graf 14 Kontrola infuze v průběhu její aplikace (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 14 poukazuje, že 70 dotazovaných (70 %) uvedlo, že jim všeobecná sestra kontroluje infuzi v průběhu jejího podání, 15 lidí (15 %) uvedlo ne a 15 respondentů (15 %) neví.
38
Činnosti pacienta během aplikace infuze
Graf 15 Činnosti vykonávané během podání infuzní terapie (Zdroj: vlastní výpočty).
Z grafu 15 vyplývá, že 26 respondentů (26 %) uvedlo, že během podání infuze si rádi přečtou knihy a časopisy, 13 dotazovaných (13 %) si v době aplikace poslechne rádio, 11 lidí (11 %) sleduje televizi, 5 lidí (5 %) luští křížovky, 24 dotazovaných (24 %) spí, 7 lidí (7 %) nedělá nic a 4 lidé (4 %) dělají všechny činnosti, které nevyžadují přesun z lůžka.
39
Možnost vyprázdnění před aplikací
Graf 16 Možnost vyprázdnění před aplikací (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 16 poukazuje na to, že velké procento lidí a to 90 (90 %) si mohlo před podáním infuze dojít na toaletu a zbylá část 10 respondentů (10 %) odpověděla ne.
40
Signalizační zařízení k dispozici v průběhu infuze
Graf 17 Signalizační zařízení v případě potřeby odpojení (Zdroj: vlastní výpočty).
Na grafu 17 je vidět, že 85 respondentů (85 %) má v blízkosti signalizaci v průběhu infuze, 15 dotazovaných (15 %) uvedla ne.
41
Obavy zazvonit na všeobecnou sestru z důvodu náhlé potřeby odpojení infuze
Graf 18 Obavy zazvonit z důvodu náhlé potřeby odpojení (Zdroj: vlastní výpočty).
Graf 18 znázorňuje, že na otázku týkající se obav zazvonit na všeobecnou sestru z důvodu náhlé potřeby odpojení odpovědělo ano 35 respondentů (35 %). Žádné obavy si zazvonit uvedlo 65 dotazovaných (65 %).
42
Omezení v potřebách z důvodu aplikované infuze
Graf 19 Omezení z důvodu aplikace infuze (Zdroj: vlastní výpočty).
Z grafu 19 vyplývá, že 50 respondentů (50 %) necítí žádné omezení z důvodu aplikace infuze, 4 respondenti (4 %) vnímají omezení v oblasti převlékání, 20 lidí (20 %) v oblasti vyprazdňování, 10 respondentů (10 %) v oblasti hygienické péče, 9 lidí (9 %) v pohybu a 7 respondentů (7 %) v chůzi.
43
Diskomfort v souvislosti s aplikací infuze
Graf 20 Diskomfort v souvislosti s aplikací infuze (Zdroj: vlastní výpočty)
Na grafu 20 je vidět, že 61 lidí (61 %) uvádí, že nemá žádný diskomfort v souvislosti s aplikací infuze, 10 respondentů (10 %) má zarudlou oblast končetiny z důvodu aplikace, 8 lidí (8 %) udává bolest, 10 dotazovaných (10 %) má nepříjemný pocit z přítomnosti kanyly, 2 lidé (2 %) uvádí pálení, 2 respondenti (2 %) mají po aplikaci hematomy, 6 lidí (6 %) trápí opakované vpichy. Otok uvedl 1 respondent (1 %).
44
3.4 Diskuse Před vypracováním bakalářské práce jsem si zvolila tyto cíle. Hlavním cílem bylo zjistit ovlivnění komfortu pacienta/klienta v průběhu aplikace infuze i v souvislosti se zavedením periferní žilní kanyly. Vedlejším cílem bylo zjistit informovanost pacienta/klienta o účelu i komplikacích infuzní terapie. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více než polovina dotazovaných bude informována o účelu infuzní terapie a souvisejících komplikacích infuzní terapie." (Ke zhodnocení této hypotézy jsem použila otázky z dotazníku č. 2, 3, 8, 12, 13). Vyhodnocení: 85 % respondentů zná pojem infuze, 93 % dotazovaných ví, z jakého důvodu jim byla aplikována infuze, 70 % respondentů udává, jaký druh infuze dostává, 90 % dotazovaných bylo seznámeno o možných komplikacích, které by měli v průběhu aplikace infuze sledovat a 69 % dotazovaných uvádí, že jim všeobecná sestra vysvětlila nejasné dotazy. Byla jsem mile překvapena procentem týkající se informovanosti od všeobecné sestry o možných komplikacích při aplikaci infuze a vysvětlení nejasných dotazů. Podle standardu vypracovaného na podkladě Based Evidence Practice je nutností provést vždy edukaci pacienta/klienta o způsobu podání infuze, vzniku komplikací a možných rizik. Většina dalších výzkumů je spíše zaměřená na periferní žilní kanylu, ale ne přímo na infuzní terapii. (Lisa, 2011) Hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 2 Domnívám se, že více než polovina respondentů nebude pociťovat omezení a diskomfort v souvislosti s aplikací infuze a bude během aplikace schopna vykonávat různé činnosti. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 15, 19, 20). Vyhodnocení: 63 % respondentů odpovědělo, že během podání infuze vykonávají různé činnosti, 50 dotazovaných (50 %) nepociťuje žádná omezení z důvodu aplikace infúze a 61 % respondentů nepociťuje žádný diskomfort v souvislosti s aplikací infuze. Hypotéza potvrzena. 45
Hypotéza č. 3 Předpokládám, že téměř všichni dotazovaní budou mít u sebe signalizační zařízení v průběhu aplikace infuze, ale alespoň 1/3 bude mít obavy zazvonit a signalizační zařízení použít. (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 17 a 18). Vyhodnocení: 85 % respondentů má u sebe signalizační zařízení a 35 % dotazovaných má obavy si zazvonit během infuze na všeobecnou sestru. Hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 4 Domnívám se, že více než u poloviny respondentů budou zajištěny vhodné podmínky před podáním infuze i během aplikace (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 10, 14, 16, 19). Vyhodnocení: 90 % respondentů si mohlo dojít před aplikací infuze na toaletu. 70 % dotazovaných uvádí, že jim všeobecná sestra kontrolovala infuzi v době její aplikace, převážná část respondentů uvádí, že jim podávaná infuze zajistila dobrý nebo výborný efekt, 50 % respondentů necítí žádná omezení. Hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 5 Předpokládám, že více než polovina respondentů neměla žádné problémy v souvislosti se zavedenou periferní žilní kanylou (K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 5, 6, 7). Vyhodnocení: 85 % respondentů má zabezpečenou žilní kanylu před vytáhnutím, 45 % dotazovaných má problém se zavedením žilní kanyly z důvodu křehkých žil a 60 % respondentů nemá strach z náhodného vytažení kanyly. Hypotéza potvrzena částečně. Z výzkumu Moniky Duškové (2012) vyšlo najevo, že 44 respondentům zabezpečila všeobecná sestra periferní žilní kanylu, spíše ano uvedlo 12 respondentů, spíše ne označilo 14 respondentů, nevím označilo 11 respondentů a nezabezpečeno 9 respondentů. Můj i její výzkum vyšel podobně. Věřím, že stanovené cíle jsem splnila. 46
3.5 Návrh řešení pro praxi a doporučení pro praxi Pomocí dotazníkového šetření jsem zjistila, že respondenti mají u sebe v případě potřeby signalizaci, ale více jak 1/3 má obavy zazvonit. Domnívám se, že velkou roli hraje osobnost všeobecné sestry a její jednání a chování s pacientem/klientem. Na tento výsledek se špatně hledá řešení. Ve zdravotnickém zařízení by měla pracovat všeobecná sestra, která je schopná za každé situace jednat s klientem/pacientem, vysvětlit mu veškeré jeho nejasné dotazy tak aby se nebál v případě jakéhokoliv problému zazvonit a oslovit jí nebo jiný zdravotnický personál. Psychika nemocného hraje ve zdravotnickém zařízení velmi důležitou roli a měly bychom se jako budoucí všeobecné sestry snažit chovat tak, abychom minimalizovaly veškerý strach a obavy. Z dalšího průzkumu vyplynulo, že 45 % dotazovaných udává problém se zavedením periferní kanyly z důvodu křehkých žil. Navrhovala bych jíst alespoň rutin (vitamin P). Rutin obsahuje např. pohanka, hroznové víno, bílá část citrusů, meruňky, borůvky, brokolice, višně, třešně, černý rybíz, angrešt atd. Zajistit dostatečný pohyb dle zdravotního stavu, zvolit správnou velikost kanyly a být šetrný při manipulaci s periferní žilní kanylou. Potencionálním rizikem může být vznik infekce a zarudnutí. Eventuelně se mohou projevit místní a celkové příznaky. Důležitá je edukace pacientů, spolupráce všeobecné sestry a lékaře při předávání informací. Nezbytnou součástí je pravidelná péče o periferní vstupy a prevence infekcí. Většina infekcí vzniká migrací mikroorganismů z kůže podél katétru. Méně často kontaminací z katétru z jiného ložiska nebo podáním znečištěného infuzního roztoku. Velikou roli hraje typ katétru a druh materiálu. Důležitou prevencí je pravidelná kontrola místa zavedení, záznamy o zavedení, vyjmutí katétru, výměna krytí, které se zapisují podle standardních formulářů.
Dodržovat
hygienu
rukou
před,
po
zavádění
a
výměně
krytí.
Periferní žilní katétry měnit nejpozději do 72 hodin a řídit se standardy oddělení. Předpokládám, že informovanost týkající se aplikace infuzní terapie v nemocničním zařízení je dostatečná, ale nadále si myslím, že je vhodné neustále hledat nové poznatky týkající se dané problematiky. Důležité je tyto poznatky zveřejňovat jak široké veřejnosti, tak i zdravotnický personál by měl získávat další odborné zkušenosti na různých stážích, besedách a předávat je dál a využívat v praxi. Dostatek informací také najdeme v odborných knihách, časopisech a na internetových portálech.
47
4 Závěr V závěru své bakalářské práce jsem shrnula tyto následující poznatky. V praktické části jsem si stanovila pět hypotéz, z nichž se čtyři potvrdily a jedna částečně. U hypotézy č. 1, která se týkala informovanosti o účelu infuzní terapie a souvisejících komplikacích infuzní terapie, se mi hypotéza potvrdila. Většina respondentů je informována o infuzní terapii a jejich možných komplikacích. Hypotéza č. 2 zaměřená na omezení a diskomfort v souvislosti s aplikací infuze a vykonávání běžných denních činností byla potvrzena. Převážná část dotazovaných necítí žádné omezení a diskomfort
s v souvislosti s aplikací
infuze. Byla jsem
mile překvapena,
že v nemocnici Pelhřimov je dobře postaráno o komfort pacientů/klientů. Hypotéza č. 3 byla zaměřena na dosažitelnost signalizačního zařízení v průběhu aplikace infuze a případné obavy tuto signalizaci použít. Tato hypotéza se mi potvrdila. Dotazovaní mají u sebe signalizační zařízení, ale mají obavy a strach si zazvonit na všeobecnou sestru v případě náhlé potřeby U hypotézy č. 4, která se týkala vhodného zajištění u více než poloviny dotazovaných před podáním infuze a během aplikace se potvrdila. Dostaly se ke mně kladné výsledky, že respondentům jsou zajištěny vhodné podmínky před aplikací, během a po aplikaci infuzní terapie. Poslední hypotéza č. 5 se týkala domněnky, že více než polovina respondentů neměla žádné problémy v souvislosti se zavedenou periferní žilní kanylou, ale 45 % respondentů uvádí problémy se zavedením žilní kanyly z důvodu křehkých žil. Tato hypotéza se mi potvrdila částečně. Na začátku práce jsem si zvolila cíle. Zjistit ovlivnění komfortu pacienta/klienta v průběhu aplikace infuze i v souvislosti se zavedením periferní žilní kanyly. Zjistit informovanost pacienta/klienta o účelu i komplikacích infuzní terapie. Cíle bakalářské práce byly splněny. Chtěla bych, aby i přes dobré výsledky mého průzkumu zdravotnický personál neopomíjel na správné zásady jak v aplikaci infuze, tak i v péči o žilní kanylu, aby zajišťoval dostatek informací a snižoval rizika v souvislosti s aplikací. Důležité je, aby dbal na pacientovi/klientovi potřeby, na které se často zapomíná. Komfort pacienta je ve velké míře negativně ovlivněn nemocí i samotnou hospitalizací, proto je velmi důležité hledat cesty jak tento diskomfort dále neprohlubovat. Důležitý je lidský přístup, empatie a ochota zdravotnického personálu. Není nad to vidět v pacientových očích lásku, radost a přání se uzdravit. 48
Seznam použité literatury 1. ADAMCZYK, R. Diskomfort – tělo mluví pravdu. Sestra. 2009, č. 2. [online] [cit. 2014-01-11] Dostupné z http://zravi.e15.cz/clanek/sestra/diskomfort-telomluvi-pravdu-416074 2. BRODANOVÁ, M., ANDĚL, M. Infuzní terapie, parenterální a enterální výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1994, 287 s. ISBN 80-856-2360-9. 3. Centrální
žilní
katetr
[online]
[cit.
2014-01-11]
Dostupné
z http://eamos.pf.jcu.cz/ 4. ČIHÁK, R., Anatomie 3. 2. vyd. Praha 7: Grada Publishing a.s., 2004. ISBN 978-80-247-1132-4. 5. DOUGHERTY, L., LAMB, J. Intravenous Therapy in Nursing Practice. Second Edition. Oxford: Blackwell Publishing, 2008. 514 s. ISBN 978-1-4051-4647-0. 6. DRÁBKOVÁ, J., a kol., Základy zavádění a ošetřování periferních žilních kanyl. Příbram: MSM, spol. s.r.o., 2003. 40 s. ISBN 80-902583-8-7. 7. Druhy periferních žilních kanyl
[online]
[cit.
2014-01-12]
Dostupné
z http://www.propedeutika.cz/ter_infuze.html 8. DUŠKOVÁ, M., Ošetřování a informovanost klientů se zavedeným periferním žilním katétrem. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta: Bakalářská práce, 2012. 9. GROFOVÁ, Z., Nutriční podpora, praktický rádce pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 248 s. ISBN 978-80-247-1868-2. 10. Infuzní
pumpa
[online]
[cit.
2014-01-11]
Dostupné
z http://www.mediset.cz/ivac/infuzni_pumpy_alaris.html 11. Journal of Infusion Nursing: Infusion Nursing of Standards of Practice. 34 vyd., Number 1S. ISBN 1533-1458. 12. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 352 s. ISBN 978-80-247-1830-9.
49
13. KELNAROVÁ, J., a kol., Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty, 1. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 244 s. ISBN 978-80-247-2830-8. 14. KOHOUT, P., KOTRLÍKOVÁ, E.: Základy klinické výživy. 1 vyd. Praha: Krigl, 2005. ISBN 80-869-1208-6 . 15. Krytí
kanyl
a
druhy
zátek
[online]
[cit.
2014-03-30]
Dostupné
z http://www.fnplzen.cz/ospece/Publikace/p2_Standard.pdf 16. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., HERNOVÁ, R., ZAJÍČKOVÁ, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-2471442-6. 17. MOUREK, J., Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1 vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-802-4711-904. 18. NAŇKA,
O.,
ELIŠKOVÁ,
M.
Přehled
anatomie:
druhé,
doplněné
a přepracované vydání. 2 vyd. Praha: Galen, 2009. 416 str. ISBN: 978-807262-612-0. 19. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 424 s. ISBN 978-802-4723-198. 20. NOVOTNÝ, I., HRUŠKA, M., Biologie člověka pro gymnázia. 4. vyd. Praha 1: Nakladatelství Fortuna, 2010. ISBN 978-80-7373-007-9. 21. Pomůcky k aplikaci periferní žilní kanyly [online] [ cit. 2014-02-13]. Dostupné z http://braunoviny.bbraun.cz 22. RICHARDS, A., EDWARDS S. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5. 23. ROZMAN, J., a kol. Elektronické přístroje v lékařství. Praha: Academia, 2006. 406 s. ISBN 80-200-1308-3. 24. SCHOTT, H. Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha, 1994, ISBN: 80-8587316-8-5. 25. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci 1. vyd. Praha: Grada publishing,a.s., 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3223-7. 50
26. ZACHAROVÁ, E., a kol. Zdravotnická psychologie 1. vyd. Grada, 2007. 232 s. ISBN 978-80-247-2068-5. 27. ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, 496 s. ISBN 80-247-0320-3.
51
Seznam grafů Graf 1 Pohlaví (Zdroj: vlastní výpočty). ........................................................................ 25 Graf 2 Vysvětlení pojmu infuze od všeobecné sestry (Zdroj: vlastní výpočty)............. 26 Graf 3 Důvod aplikace infuze (Zdroj: vlastní výpočty). ................................................ 27 Graf 4 Počet zavedených kanyl (Zdroj: vlastní výpočty). ............................................. 28 Graf 5 Zabezpečení kanyly (Zdroj: vlastní výpočty). .................................................... 29 Graf 6 Problémy se zavedením z důvodu křehkých žil (Zdroj: vlastní výpočty). ......... 30 Graf 7 Strach z vytažení kanyly (Zdroj: vlastní výpočty). ............................................. 31 Graf 8 Vysvětlení druhu infuze (Zdroj: vlastní výpočty). ............................................. 32 Graf 9 Počet dní na infuzní terapii (Zdroj: vlastní výpočty). ......................................... 33 Graf 10 Efekt podávané infuze (Zdroj: vlastní výpočty). .............................................. 34 Graf 11 Počet hodin strávených při infuzní terapii (Zdroj: vlastní výpočty). ................ 35 Graf 12 Komplikace při podávání infuze (Zdroj: vlastní výpočty). .............................. 36 Graf 13 Vysvětlení nejasných dotazů (Zdroj: vlastní výpočty). .................................... 37 Graf 14 Kontrola infuze v průběhu její aplikace (Zdroj: vlastní výpočty). ................... 38 Graf 15 Činnosti vykonávané během podání infuzní terapie (Zdroj: vlastní výpočty). 39 Graf 16 Možnost vyprázdnění před aplikací (Zdroj: vlastní výpočty). ......................... 40 Graf 17 Signalizační zařízení v případě potřeby odpojení (Zdroj: vlastní výpočty). .... 41 Graf 18 Obavy zazvonit z důvodu náhlé potřeby odpojení (Zdroj: vlastní výpočty). ... 42 Graf 19 Omezení z důvodu aplikace infuze (Zdroj: vlastní výpočty). .......................... 43 Graf 20 Diskomfort v souvislosti s aplikací infuze (Zdroj: vlastní výpočty) ................ 44
52
Seznam příloh příloha 1: Infuzní pumpa příloha 2: Druhy žilních kanyl příloha 3: Pomůcky k aplikaci žilní kanyly příloha 4: Centrální žilní katetr příloha 5: Dotazník příloha 6: Žádost o povolení průzkumu formou dotazníku
53
Seznam použitých zkratek atd. - a tak dále Ca - vápník CaCl – chlorid vápenatý CO2 – oxid uhličitý CŽK – centrální žilní katétr č. – číslo F1/1 – fyziologický roztok G - glukóza g/l – gram na litr H1/1 – Hartmanův roztok ICT – intracelulární tekutina i.v. - intravenózně K - draslík KCl – chlorid draselný MgCl - chlorid hořečnatý MgSo4 – magnesium sulfát ml – mililitr Na - sodík např. – například NaCl – chlorid sodný NaHCO3 – Sol.Natrii hydrocarbonici O2 – kyslík
54
pH – ph krve, moče…. PVC – polyvinylchlorid % - procento P - fosfor R 1/1 – Ringerův roztok s.c. – subkutánně tzv. - takzvaně
55
Příloha č. 1: Infuzní pumpa
(Zdroj: http://www.mediset.cz/ivac/infuzni_pumpy_alaris.html) Příloha č. 2: Druhy žilních kanyl
(Zdroj: http://www.propedeutika.cz/ter_infuze.html)
Příloha č. 3: Pomůcky k aplikaci žilní kanyly
(Zdroj: http://braunoviny.bbraun.cz) Příloha č. 4: Centrální žilní katetr
(Zdroj: http:// http://www.vogt-medical.com/en/products/venous-access-systems/)
Příloha č. 5 Dobrý den, jmenuji se Jana Tošerová a studuji 3. ročník bakalářského studia na Vysoké škole polytechnické Jihlava, obor všeobecná sestra. Chtěla bych Vás požádat o pravdivé vyplnění dotazníku na téma: Infuzní terapie a komfort pacienta. Dotazník je zcela anonymní. Veškeré Vámi vyplněné informace budou použity pro zpracování mé práce a nebudou nikde zveřejněny či zneužity. Vyplňte prosím všechny položky dotazníku. Při vyplnění zakroužkujte Vámi zvolenou odpověď. Mnohokrát Vám děkuji Jana Tošerová 1. Pohlaví a) Muž
b) žena
2. Vysvětlila Vám všeobecná sestra co je infuze? b) ne a) ano c) již jsem to znal/a d) nevím 3. Víte, z jakého důvodu Vám byla aplikována infuze? a) ne b) ano, uveďte jakého (můžete zaškrtnout i více odpovědí, případně doplnit vlastní) o podání léků do žíly o před operací o k doplnění tekutin a minerálů např. při zvracení, průjmech atd. o k doplnění výživných složek o jiné............................................................................................. 4. Kolikátou už máte zavedenou žilní kanylu? a) 1-2 b) 3-4 d) 7 a více e) nevím
c) 5- 6
5. Zabezpečila Vám sestra dostatečně žilní kanylu před náhodným vytáhnutím? a) ano b) ne c) částečně d) nevím 6. Je u Vás problém se zavedením žilní kanyly z důvodu slabých – křehkých žil? a) ano b) ne c) nevím 7. Máte strach z náhodného vytažení žilní kanyly? a) ano b) ne 8. Bylo Vám vysvětleno, jaký druh infuze dostáváte? a) ano b) ne 9. Kolik dní už dostáváte infuze? a) 1 den b) 2 dny
c) nevím
c) 3 dny
d) 4 dny g) 7 dnů
e) 5 dnů h) déle než týden
f) 6 dnů
10. Jak hodnotíte efekt podávané infuze? (můžete doplnit vlastní odpověď) a) Výborný b) dobrý c) žádný d) jiný …………………………………… 11. Jaká je celková denní doba strávená při aplikaci infuzí? a) méně než 1 hodinu e) 7-8 hodin b) 1-2 hodiny f) 9 a více hodin c) 3-4 hodiny g) je to různé d) 5-6 hodin 12. Byl/a jste informován/a o tom, jaké příznaky možných komplikací máte sledovat, když je vám aplikována infuze? a) ano b) ne c) nevím 13. Vysvětlila Vám sestra srozumitelně Vaše nejasné dotazy? a) ano b) pouze částečně c) ne d) žádné jsem neměl/a 14. Kontrolovala (kontroluje) Vám sestra infuzi v průběhu jejího podání? a) ano b) ne c) nevím 15. Jaké činnosti během infuze vykonáváte? (můžete zaškrtnout více odpovědí a případně doplnit vlastní) a) čtení knih, časopisů f) žádné b) poslech rádia g) všechny činností c) sledování televize nevyžadující přesun z d) luštění křížovek lůžka e) spánek h) jiné………….................. 16. Mohl (a) jste si před podáním infuze dojít na WC? a) ano b) ne 17. Měl (a) jste během podání infuze blízko u sebe pro případ potřeby signalizační zařízení? a) ano b) ne 18. Máte obavy zazvonit během infuze na sestru při náhlé potřebě odpojení infuze (např. z důvodu vyprázdnění)? a) ano b) ne 19. Pociťujete omezení z důvodu aplikované infuze? a) ne b) ano – zaškrtněte jaké (můžete i více možností, případně doplnit vlastní) o ve vyprazdňování o v pohybu o v převlékání o v chůzi o v hygienické péči o jiné …………………
20. Pociťujete nějaký diskomfort v souvislosti s aplikací infuze (můžete zaškrtnout více odpovědí a doplnit vlastní odpověď) a) žádný b) zarudnutí c) bolest d) nepříjemný pocit z přítomnosti kanyly e) pálení f) hematomy g) opakované vpichy h) otok i) jiné……………
8
Příloha č. 6
