VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Všeobecná sestra
Intimita pacienta na odděleních JIP
Bakalářská práce
Autor: Veronika Koníčková Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou intimity pacientů na odděleních JIP. Práce má dvě části. Teoretickou a praktickou. V teoretické části definuji význam slova intimity, osobní zóny a soukromí. Dále popisuji potřeby pacienta a jejich uspokojení, ochranu pacientů, a v poslední kapitole se zabývám specifikami práce sestry na jednotkách intenzivní péče, a komunikací s pacientem na tomto oddělení. V praktické části zpracováván výsledky, které jsem získala pomocí kvalitativního výzkumu na chirurgické a interní jednotce intenzivní péče (JIP). Prostřednictvím výzkumného šetření jsem se snažila zmapovat problematiku vybraných oddělení JIP, detekovat problémy hospitalizovaných pacientů spojených s narušením intimity, a zjistit zdali je zajištěna intimita při uspokojování biologických potřeb.
Klíčová slova Intimita, JIP, komunikace, potřeba, sestra.
Anotation Bachelor thesis deals with the intimacy of patients to the ICU. The work has two parts. Theoretical and practical. The theoretical part defines the word intimacy, privacy and personal zone. Then I describe the patient's needs and satisfy them, protect patients, and in the last chapter deals with the specifics of working nurses in intensive care units, and communication with patients on this ward. In the practical part of the processing results that I obtained through qualitative research on internal and surgical intensive care unit (ICU). Through research I investigated the issue selected wards ICU hospitalized patients to detect problems associated with disruption of intimacy, and find out whether it is ensured intimacy in satisfying biological needs.
Keywords Intimacy, ICU, communication, need, sister.
Poděkování Touhle cestou bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce paní Mgr. Janě Bublákové, za cenné rady, trpělivost a čas, který mi věnovala při zpracování práce. Dále bych chtěla poděkovat paní náměstkyni Mgr. Veronice Něničkové, za umožnění výzkumu. Velký dík patří také všem respondentů, kteří byli ochotni se zúčastnit výzkumného šetřené.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 3.12. 2014 ................................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod ...............................................................................................................................7 1.1
Cíle práce .................................................................................................................8
1.2
Výzkumné otázky.....................................................................................................8
Teoretická část ................................................................................................................9 2.1
Intimita soukromí hospitalizovaných nemocných .....................................................9
2.1.1
Intimita..............................................................................................................9
2.1.2
Dělení osobních zón ..........................................................................................9
2.1.3
Soukromí......................................................................................................... 10
2.1.4
Potřeby pacienta a jejich naplnění .................................................................... 10
2.1.4.1 Potřeby pacienta dle Maslowova .................................................................. 11 2.1.4.2 Potřeby nemocného v klinické praxi ............................................................ 12 2.1.4.3 Potřeby nemocného ve vztahu k intimitě ...................................................... 13 2.1.5
Ochrana pacientů ............................................................................................. 14
2.1.5.1 Práva hospitalizovaných pacientů ................................................................ 14 2.1.5.2 Odpovědnost a etické povinnosti sestry ........................................................ 14 2.1.5.3 Postavení a role sestry .................................................................................. 15 2.2
Zvláštnosti práce sestry na jednotce intenzivní péče (JIP) ....................................... 16
2.2.1
Skladba JIP ..................................................................................................... 16
2.2.2
Komunikace .................................................................................................... 17
2.2.2.1 Komunikace s pacientem v intenzivní péči ................................................... 18 3
4
Praktická část ................................................................................................................ 20 3.1
Metodika výzkumu ................................................................................................. 20
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .................................. 20
3.3
Průběh výzkumu ..................................................................................................... 20
3.4
Zpracování výzkumu .............................................................................................. 20
3.5
Výsledky výzkumu ................................................................................................. 20
3.5.1
Respondenti hospitalizovaní na chirurgické JIP ............................................... 20
3.5.2
Respondenti hospitalizovaní na interní JIP....................................................... 24
3.5.3
Názorná analýza výsledků ............................................................................... 29
3.6
Diskuze .................................................................................................................. 32
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi ....................................................................... 34
Závěr ............................................................................................................................. 36 5
5
Seznam použité literatury .............................................................................................. 38
6
Seznam zkratek ............................................................................................................. 41
7
Seznam příloh ............................................................................................................... 42
6
1 Úvod Téma mé bakalářské práce zní Intimita pacienta na odděleních JIP. Výběr tématu byl ovlivněn mou dlouhodobou hospitalizací před lety právě na JIP a později na anesteziologickoresuscitačním oddělení (ARO). V tu dobu jsem si sama mohla, ač nedobrovolně vyzkoušet roli pacienta, a mohla si na vlastní kůži zkusit, jak se hospitalizovaní mohou cítit, když je jejich soukromí narušeno. Domnívám se, že problematika intimity v rámci hospitalizace je neustále řešené téma. Zdravý člověk si své soukromí a intimitu chrání, a jen on sám si rozhodne, s kým bude konverzovat o svých pocitech či problémech, kdo se ho bude dotýkat, a s kým bude trávit svůj čas. Ale co člověk, který se najednou ocitne v roli pacienta? V tomto okamžiku, kdy se z člověka stává pacient, je tato moc omezena. Jeho soukromí a intimita je narušena nemocničním prostředí, personálem a hlavně onemocněním. Právě závažnost onemocnění ovlivňuje, jak dlouhá bude hospitalizace, a co vše bude muset nemocný podstoupit za vyšetření a léčbu, než bude zase schopen opustit bránu nemocnice. Přestože zdravotnický personál dbá na pacientovo soukromí, a snaží se ho zajistit, ne vždy mu to právě samotná specifičnost oddělení dovolí. V tomto případě je velice důležité, aby mezi sestrou a pacientem vznikl pocit důvěry. Neboť právě sestra bude pacientovi poskytovat nejen ošetřovatelskou péči v období nemoci, a samotná důvěra je významná ke správnému sběru informací v rámci komunikace s nemocným, a plněním jeho požadavků při uspokojování potřeb. V praxi se sestra setkává s mnoha pacienty odlišných charakterů, proto vždy ke každému musí přistupovat individuálně. Smyslem mé práce je zmapovat problematiku intimity na oddělení intenzivní péče. Odhalit, jestli zdravotnický personál dbá na respektování intimity pacientů z pohledu nemocného, a zdali je zachováno soukromí pacienta při uspokojování jeho potřeb. Tento fakt se snažím vypátrat pomocí kvalitativního výzkumu, který je zpracován v praktické části práce. V závěru popisuji možné řešení zlepšení této problematiky.
7
1.1 Cíle práce Zmapovat problematiku intimity na vybraných oddělení JIP. Detekovat problémy hospitalizovaných pacientů spojených s narušením intimity. Zjistit, zdali je zajištěna intimita při uspokojování biologických potřeb.
1.2 Výzkumné otázky Je z pohledů pacientů dostatečně respektována intimita na odděleních JIP? Jaké nejčastější pocity popisují pacienti při narušení intimity? Pociťují pacienti dostatečné soukromí při realizování biologických potřeb?
8
2 Teoretická část 2.1 Intimita soukromí hospitalizovaných nemocných Nemocniční zařízení je jedno z míst, které může být pro člověka obvykle novým a neznámým prostředím, kde může významným způsobem docházet k narušení jeho intimity a soukromí. Náhlá změna životního stylu a respektování pravidel nemocnice je pro pacienta novým předpisem, který se musí naučit po dobu hospitalizace tolerovat. Ke změnám dochází hlavně ve zvyklostech uspokojování biologických potřeb, které jsou značně narušeny, a pacient se musí na ně po dobu hospitalizace přizpůsobovat. Přizpůsobování se na režim nemocnice je procesem individuálním, a vždy při jeho adaptaci dochází k narušení soukromí pacienta, které je ve většině případů vnímáno nepříjemně. Odpovědí na tento proces je stud, což je přirozený a obranný reflex každého z nás. (Zacharová, 2007)
2.1.1 Intimita ,,Překročení hranice, za kterou se nacházejí výsostné, tj. privátní zóny jedince.“(Výrost, 2008, s. 243). Takto Výrost ve své publikaci definoval pojem intimity. Kraus zase ve své knize intimitu definoval jako: ,,Intimnost, důvěrnost, soukromnost, i útulnost.“(Kraus, 2005, s. 360). Definice jsou různorodé, protože každý z nás chápeme a vnímáme intimitu jinak. Rozdílnost v intimitě udává míru, do jaké jsme schopni se druhým otevřít, a jak na následné sebeotevření budeme reagovat. Ke ztrátě intimity může dojít v okamžiku, kdy pociťujeme nejistotu a přestáváme být sebejistí, cítíme se být v nebezpečí. K již zmíněným pocitů dochází např. při odhalování intimních partií nebo při rozhovorech na citlivé téma. Vnímání nerovnosti po fyzické i psychické stránce jsou zapříčiněny prolomením ochranné bariéry v podobě narušení osobních zón člověka. (Výrost, 2008)
2.1.2 Dělení osobních zón Osobní zónu můžeme přirovnat k ochrannému obalu, který je různě velký, a obklopuje naše tělo. Jeho velikost se odvíjí od hranic, do kterých necháváme vstoupit druhého člověka a patřičným způsobem s ním komunikovat. Pokud dojde k narušení hranice zóny, projeví se to i na chováních člověka. Osobní zóny rozdělujeme do čtyř následujících zón, mezi ně patří: zóna intimní, osobní, společenská a v neposlední řadě zóna veřejná. Do intimní zóny pouštíme rodiče, manžela či blízké přátele. Její horní hranice je v rozmezí 15- ti až 30- ti cm. 9
Důležitým smyslem této zóny je hmat a čich. Dotek matky s dítětem, kde dochází k přímému kontaktu je jejím příkladem. V osobní zóně se můžeme jeden druhého držet za ruce, a představovat tak dolní hranici, která odpovídá 45 – 75 cm. Horní hranice je charakterizována 1,20 m. Osobní zóna je limitována fyzickým a očním kontaktem. Společenská zóna neboli zóna sociální, začíná tam, kde se nachází konečná hranice zóny osobní. Horní hranice je definována od 2,1 m do 3,6 m. Příkladem je skupinový seminář. Horní hranice nám dovoluje vidět celou postavu stojícího člověka. Poslední zónu nazýváme veřejnou. Její vzdálenost se pohybuje od 3,6 m do 7,6 m a dále. Člověk vnímá celou postavu i její pohyb. Ukázkou jsou herecká vystoupení. Narušení intimních zón ve vztahu sestra - pacient probíhá vzájemně. K narušení by mělo docházet pouze z profesionálních nezbytných důvodů, a vždy s řádným pacientovým souhlasem, neboť svým jednáním zasahujeme do soukromí pacienta. (Mahrová, Venglářová, 2006, Linhartová, 2007)
2.1.3 Soukromí Soukromí člověka lze přirovnat k jakési tajemné schránce, do které necháváme nahlédnout jen své nejbližší. V období nemoci, kdy je pacient hospitalizován, je však tato schránka otevřena okolí, které do ní nahlíží. Na člověka to může působit negativně a ovlivňovat jeho chování, emoce a někdy dokonce i některé rysy osobnosti. Obrovským zásahem do pacientova soukromí je obnažování jeho těla. Při obnažování může dojít na vyšetřovně či ordinaci nebo na pokoji před dalšími pacienty, kdy bude k narušování pacientova soukromí docházet u vykonání základních biologických potřeb, jako jsou např. vyprazdňování, hygiena apod. Narušení soukromí každého je individuální, a záleží na jeho osobnosti. Pro někoho je velmi nepříjemné i otázka, zdali byl ráno na stolici. Při narušení soukromí je důležité dbát na pacientovy pocity a jeho přirozený stud. Na respektování pacientova studu bychom měly dbát hlavně u uspokojování potřeb pacienta, a to nejen z etického a morálního hlediska. (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011)
2.1.4 Potřeby pacienta a jejich naplnění Potřeba člověka je stav charakterizovaný vnitřním pocitem, který vzniká z dojmu přebytku nebo nedostatku, přáním něčeho dosáhnout v oblasti biologické, psychologické, duchovní či sociální. Pozitivní naplnění potřeb je nutné pro udržení homeostázy organismu a také pro 10
zachování kvality našeho života. Potřeby jsou vždy individuální a odvíjejí se od zdravotního stavu pacienta. Sestra se stává pacientovým důvěrníkem v jeho nejtěžších chvílích a pomáhá mu uspokojovat jeho potřeby v nemoci. Pro naplnění potřeb je důležitá vždy motivace, která člověka pohání k jejímu plnění i přes možné překážky. Motivace je proces, který je podmíněn naší psychikou. Vede nás k uspokojování potřeb, které jsou považovány za základní formu motivace. Dělení potřeb dle obecných kritérií je hned několik, nicméně my se zaměříme na dělení potřeb dle důležitosti pro zachování života. Jsou to potřeby primární a sekundární. Primární potřeby jsou nezbytně nutné pro přežití, neboť se jedná o potřeby biologické, fyziologické a přirozené. Jejich plnění zprostředkovává základní ošetřovatelská péče. Člověk je tvor společenský, který se potřebuje integrovat a komunikovat s okolím, a tuhle touhu mu umožňují potřeby sekundární. Potřeby sekundární jsou získané, naučené, kulturní a sociální. Pro potřeby pocitu naplněného života v nemoci napomáhá nejen sám pacient ale také lékař, sestra a další členové zdravotnického týmu.(Heřmanová, 2012, Plevová a kolektiv, 2011, Vytejčková, 2011) 2.1.4.1 Potřeby pacienta dle Maslowova Abraham Herold Maslow byl americký psycholog a jedním z nejvýznamnějších představitelů v humanistické oblasti plnění potřeb. Lidské potřeby hierarchicky sestavil do pyramidy, která má pět základních pater. Potřeby jsou sestaveny od té nejdůležitější po tu méně důležitou, avšak potřebnou. Hlavní potřeby, které nesou celou Maslowovu pyramidu, jsou fyziologické potřeby. Zde můžeme uvést potřebu dýchání, přijímání potravy, potřebu vyprazdňování, spánku či potřebu fyzické aktivity. Jakmile máme naplněny fyziologické potřeby, naše tělo potřebuje také další z pyramidy potřeb, a jsou to potřeby bezpečí a jistoty. Zde je důležitá jistota rodiny, zaměstnání, zdraví, ale také jistota příjmů a zajištění bezpečí. Po uspokojení potřeb fyziologických a potřeby bezpečí a jistoty nastupuje třetí složka, ke které náleží potřeby lásky, přijetí a spolupatřičnosti. Tyto potřeby řadíme do sociálních potřeb, mezi ně patří např. potřeba přátelství, lásky, nebo také potřeba mít rodinu a pocit někam patřit. Před vrcholem pyramidy se nachází čtvrtá potřeba uznání a úcty. Tato potřeba nás nabádá k tomu, abychom věděly, že každý z nás má být oceněn a respektován druhými lidmi. Vrcholem pyramidy je pátá potřeba seberealizace. Zde hovoříme o naplnění svých schopností. Snaha být lepším člověkem, který je tvůrčí, řeší problémy, je citlivý, vnímá okolí života a váží si ho. Z hierarchie potřeb v Maslowově pyramidě vyplývá, že všechny již zmíněné potřeby jsou pro člověka důležité, a pokud jedna z potřeb není uspokojena, vzbuzuje v nás snahu a úsilí ji
11
naplnit. Maslowova teorie je všeobecně respektována, přestože nebyla doposud naplněna důkazy. (Šamánková a kolektiv, 2011, Plevová, 2012) 2.1.4.2 Potřeby nemocného v klinické praxi Pacientova závislost a plnění jeho potřeb úzce souvisí s jeho zdravotním stavem, osobními vlastnostmi a prostředím, ve kterém se nachází. Podpora soběstačnosti a saturace potřeb pacienta je ten nejdůležitější úkol sestry. Mezi základní biologické potřeby každého z nás patří dýchání, výživa, vyprazdňování, soběstačnost a psychická rovnováha. Základní biologickou potřebou, a také předpokladem lidské existence je dýchání. Péče o dýchací cesty je základní součástí pacientových potřeb. Potřeby, které sestra může zajistit v rámci péče o dýchací cesty, jsou podávání kyslíku, zajištění průchodnosti dýchacích cest, péče o endotracheální rourku a tracheostomickou kanylu, zvlhčení vzduchu, zajištění hygieny dýchacích cest a v neposlední řadě sledování pacienta. Potřeba tekutin a stravy a s ním spojený pocit žízně a hladu je jeden ze základních biologických pocitů, který pacient v intenzivní péči pociťuje. Pocit žízně a hladu je v intenzivní péči mnohdy omezen, ze zdravotních důvodů, které brání pacientovi přijímat tekutiny a stravu perorálně. Nastává situace, kdy sestra musí pacientovi vysvětlit, proč nelze přijímat tekutiny a stravu ústy, jakým způsobem je tato potřeba nahrazena, a popřípadě kdy bude moci pacient opět přijímat stravu a tekutiny ústy. V intenzivní péči je výživa nahrazena nitrožilně, pomocí nasogastrické sondy nebo dále pak pomocí perkutánní gastrostomie. I když výše zmíněné možnosti výživy nejsou zajišťovány přes ústa, hygiena dutiny ústní nesmí být opomíjena. Sestry by měla pečovat o dutinu ústní několikrát denně pomocí tampónků či tyčinek napuštěných tekutinou určenou k hygieně úst. Při hygieně dutiny ústní patří i zuby, o které sestra musí také pečovat. Cílem péče o dutinu ústní je zbavit ji od nečistot a hlenu. Potřeba vylučování je pro každého pacienta, především pro mladého člověka, velmi stresující a narušuje pacientovo soukromí a intimitu zejména před sestrou na lůžku. Vyměšování moče a stolice na JIP je zajištěno prostřednictvím močové láhve, podložní mísy, pleny či pomocí permanentního katétru. Po použití podložní mísy je samozřejmostí a standardem nabídnout pacientovi omytí genitálu a rukou. I když je tento děj přirozenou potřebou každého z nás, v nemocničním prostředí se tato potřeba stává nepříjemnou, a pacientem může být zadržována. Důležitým faktem je nabízet nemocnému možnost vyprázdnit se a poskytnout mu v jeho dostatečné blízkosti a včas pomůcky k vyprázdnění. Jakmile dochází k vylučování na lůžku, snažíme se co nejvíce eliminovat přítomnost dalších osob. Pokud tak z provozních důvodů nemůže učinit, snažíme se soukromí zajistit v rámci oddělení zatáhnutí závěsu nebo plenty. Úkolem sestry je vždy přistupovat s 12
profesionalitou, morální úctou, a především vždy v rámci oddělení zajistit soukromí a respektovat pacientův stud. Míra soběstačnosti je další potřebou nemocného, která je spjata s jeho zdravotním stavem. Pro posouzení míry soběstačnosti slouží tzv. Barthelův test základních všedních činností (Viz. Příloha č. 1.). Pokud se snažíme zapojovat pacienta do sebe-péče, začínáme vždy od těch snadnějších úkonů, jako jsou např. zvednutí končetiny či omytí obličeje, a po čase nároky zvyšujeme, abychom dospěly co nejvíce k pacientově sebepéči. Jakmile provádíme za nemocného hygienu na lůžku, nesmíme zapomínat na to, že i když pacient může pospávat nebo být v bezvědomí vždy nás vnímá, a je nevhodné a neprofesionální vést rozhovor, aniž bychom ho do něj zapojily. Důležité je také nemocného vždy informovat, o tom co se chystáme dělat, a snažit se ho vždy zapojovat. Potřeba psychické rovnováhy je pro pacientův stav stejně důležitá jako již zmíněné fyziologické potřeby. Životní rytmus, práci, rodinu, volnost pohybu, to a mnohem více ztrácí pacient, jakmile se ocitne v nemocnici upoután na lůžku a odkázán na pomoc druhých. Dochází nejen k narušení jeho soukromí ale i k narušení psychické harmonii, a proto je pochopitelné, že nemocný může reagovat na tuto změnu depresí, agresí, zmateností a dalšími poruchami chování. Pocit bezpečí a jistoty pacientovi můžeme vyvolat tím, že mu budeme naslouchat, přistupovat k němu s empatií a trpělivostí, a hlavně ho budeme podporovat a edukovat. Individuální přístup je samozřejmostí. (Kapounová, 2007, Šamánková a kolektiv, 2011) 2.1.4.3 Potřeby nemocného ve vztahu k intimitě Zachování intimity a respektu při realizaci ošetřovatelské péče je prioritou každé sestry. Ovšem respektovat pacientu intimitu a přitom mu uspokojit jeho potřeby, bez toho, abychom ho odhalily, je téměř nemožné. K zachování pacientova soukromí při plnění jeho potřeb slouží pomůcky, které se snaží eliminovat v rámci možností jednotlivých oddělení narušení jeho intimity. Mezi pomůcky doplňující lůžko patří zástěny, které mezi jednotlivými lůžky zajišťují soukromí. Zástěna může být v podobě závěsu na stropní kolejničce, kovového rámu vyplněnou látkou nebo jako vertikální žaluzie. Důležité je nezapomínat tyto pomůcky použít. Nejen užívání pomůcek k zachování pacientovy intimity, ale samotný etický přístup sestry, ovlivňuje zážitek z pobytu v nemocnici u nemocného. Nicméně respektování intimity a soukromí nemocného je jasně stanoveno v Právech pacientů, kterými se řídí každá nemocnice. (Farkašová, 2005, Kapounová, 2006)
13
2.1.5 Ochrana pacientů ,,Každá fyzická osoba, tedy jak pacient, tak i zdravotní sestra, má právo na ochranu své osobnosti, zejména svého života, zdraví, cti a projevů osobní povahy, a to bez ohledu na věk nebo zdravotní stav.“ (Vondráček, Wirthová, 2009, s. 62). Během zajištění zdravotní péče je samozřejmostí, že v rámci ochrany osobnosti platí přísný zákaz nahlížení do zdravotnické dokumentace neoprávněným osobám nebo uveřejnění zvukového či obrázkového dokumentu bez písemného souhlasu pacienta. Každý z nás si své zdraví hájí a má zájem o jeho ochranu. Na ochranu zdraví slouží řada právních předpisů, které chrání pacienta i sestru, neboť mezi nimi dochází k rovno-právnímu vztahu, založeném na vzájemné důvěře a profesionalitě s garancí právního zákona. Práva pacienta jsou dána zákonem č. 372/2011 Sb., který pojednává o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Také Listina základních práv a svobod a etický kodex práv pacienta zaručuje rovnost v právech, povinnostech a důstojnosti člověka. Zákon stanovuje povinnost plnit zdravotní péči v souladu s dosažitelnými znalostmi nynější lékařské vědy. Dojde-li k poškození pacienta nebo zneužití informace o něm je patřičný viník trestně odpovědný za újmu, kterou nemocnému způsobil, a dochází k řádnému šetření situace. Podstatné při poškození pacienta je i to, zdali zdravotnický personál poškodil pacienta úmyslně či neúmyslně. Vše se v tomto případě řídí zákonem a právními předpisy. (Vondráček, Wirthová, 2009, Vondráček, Wirthová, 2008) 2.1.5.1 Práva hospitalizovaných pacientů Práva pacientů jsou zakořeněna v zákoně č. 372/2011 Sb., který pojednává o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Legislativa České republiky garantuje všem hospitalizovaným pacientům, že s jejich zdraví a osobou bude zacházeno dle Zákona 20/1966 Sb. z roku 1966, který se zabývá péčí o zdraví lidu. Ochranu osobních údajů garantuje Zákon č. 101/2000 Sb. Roku 1966 byl v České republice přijat etickou komisí etický kodex Práva pacientů, který obsahuje desatero práv, které je uveřejněno v každém nemocničním zařízení. (Viz. Příloha. č. 1) (Haškovcová, 2007, MZSV) 2.1.5.2 Odpovědnost a etické povinnosti sestry V České republice je právní odpovědnost sester ustanovena v Zákoně č. 96/2004 Sb. O nelékařských zdravotnických povoláních a ve vyhlášce č. 55/2011, která pojednává o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Nejen osobní ale i profesionální odpovědnost pramení z našich upřednostňovaných hodnot. Náš hodnotový 14
systém je individuální a vzájemně se propojuje nejen s profesním zaměřením. Morální odpovědnost tkví v osobních hodnotách každé sestry, i když se v mnoha případech nemusí shodovat s osobními hodnotami nemocného. Proto by vždy etická odpovědnost měla směřovat nejen k výchově zdravotnického personálu v oblasti profesionální správnosti, ale umět i poskytnout morálně řádnou péči se ctí a respektem ke každému pacientovi individuálně. (Heřmanová, 2010, Lachman, 2006) 2.1.5.3 Postavení a role sestry Postavení sestry i její role jsou spolu spjaty. Role je soubor znaků a chování, které společnost očekává od jedince, že bude konat v rámci své profese. Sestra zastává několik společenských a profesních rolí, i když z počátku její profese měla mnohem méně rolí. Avšak s rozvojem medicíny a ošetřovatelství se její role více a více rozvíjela. Dnešní medicína a ošetřovatelství bere sestru jako členku multi-disciplinárního týmu, což v minulosti běžné nebylo. V minulosti sestra byla pouze takovou pomocnicí nikoliv pracovním partnerem lékaře. Vzájemná spolupráce mezi členy multi-disciplinárního týmu se projevuje hlavně ve prospěch pacientova zdraví. (Bártlová, 2005) V současnosti sestra zastává tyto role:
poskytovatelka ošetřovatelské péče
manažerka
edukátorka
advokátka
nositelka změn
výzkumnice
mentorka
Všechny zmíněné role jsou odlišné, ale stejně významné, proto, aby sestra odváděla kvalitní profesní výkon, dbala na etické normy a chovala se všestranně. (Farkašová, 2005)
15
2.2 Zvláštnosti práce sestry na jednotce intenzivní péče (JIP) Sestra pracující na JIP interního či chirurgického zaměření zajišťuje neodkladnou a intenzivní péči samotnému pacientovi ale i jeho rodině. Musí umět zachovat chladnou hlavu v kritických situacích záchrany života, být i přesto pohotová a fyzicky i psychicky vyrovnaná, protože na oddělení intenzivní péče je nápor na fyzickou i psychickou stránky sestry mnohem větší než na standardním oddělení. Na JIP jsou pacienti přijímáni z důvodů možného selhání základních životních funkcí. Proto je velmi důležitá neustálá péče a sledování pacienta. Kardiovaskulární a respirační systém nemocného je prostřednictví přístrojů 24 hodin monitorován. Sestra proto musí být schopna pracovat s veškerým přístrojovým vybavením JIP. Každá sestra, nejen ta, která pracuje na oddělení intenzivní péče, musí znát fyziologické hodnoty vitálních funkcí, a v případě jejich patologie patřičně jednat. Informace a vše, co sestra u nemocného provedla, zaznamenává do dokumentace. Důležitá je i kardiopulmonální resuscitace (KPR), kterou sestry musí bezchybně ovládat. Pravidelné proškolování sester a následné přezkoušení nových trendů a postupů v dané problematice je samozřejmostí. Specifický je i počet pacientů, o který sestra pečuje. Významná je i komunikace s nemocným, a možnosti, jak s nemocným navázat komunikaci, neboť na JIP se často setkáváme s pacienty s poruchou vědomí, či s jinou komplikací, která pacientovi znemožňuje komunikovat. (Rozanski, E Rush, 2007) Intenzivní péče je obor, který vyžaduje nejen odbornou znalost problematiky, řádné vzdělání ale i praxi. Registrované sestry, které mohou pracovat bez odborného dohledu, na oddělení intenzivní, péče jsou absolventkami vysokoškolského vzdělání v oboru, kde jim byl udělen titul bakalář (Bc.) nebo magistr (Mgr.). Možné je i studium v oboru na VOŠ, kde je sestře po jejím úspěšném dokončení udělen titul diplomovaná všeobecná sestra (Dis.), nebo sestry s absolvovaným specializovaným studiem, které poskytuje Národní centrum o nelékařských zdravotních povoláních. (Slezáková, 2007, NCONZO)
2.2.1 Skladba JIP Struktura JIP má svá specifika a požadavky dle zákona MZČR, aby mohla plně poskytovat náležitou profesionální péči. Charakteristickým znakem je hygienický filtr, který se nachází před vstupem na oddělení či do pacientova samostatného nebo společného boxu. Od standardních oddělení se liší dále počtem lůžek. Na oddělení JIP se většinou nesetkáte s více jak 10- ti lůžky. Sestra poskytuje ošetřovatelskou péči zpravidla 1 až 2 pacientů, avšak počet pacientů, o kterých sestra pečuje, se odvíjí od zaměření JIP a hlavně od náročnosti pacienta 16
dle jeho aktuálního stavu. Rozložení lůžek může být v samostatných boxech nebo ve společném prostoru, kde má sestra na pacienty dostatečný výhled. Elektronické lůžko, na kterém je nemocný, je ovládáno pomocí ovladače, z důvodu snadnější manipulace, a musí být přístupné ze všech stran. Součástí každého lůžka je i monitorovací systém, který slouží k monitorizaci vitálních funkcí pacienta, a je napojen na centrální monitorovací jednotku, kde dochází k záznamu. Nedílnou součástí vybavení lůžka jsou infuzní pumpy či lineární dávkovače. Podstatnou součástí jsou i ventilátory, které jsou potřebné k umělé plicní ventilaci, nebo hemodializační přístroj, který je indikován pacientům se selháváními ledvin. (Slezáková, 2007) Skladba pacientů hospitalizovaných na JIP bývá pestrá. Jednotky intenzivní péče mohou mít všeobecný charakter přijímaných pacientů, nebo mohou být specializovány na konkrétní akutní stavy hospitalizovaných. Na JIP sestra zajišťuje péči o nemocné s možným ohrožením nebo selháváním životních funkcí z různých příčin. Může se jednat o nemocné se selháváními ledvin, dýchání, srdce, krevního oběhu, či o pacienty po mozkové příhodě, v bezvědomí, o pacienty po autonehodách, závažných a komplikovaných operacích nebo o nemocné po závažné intoxikaci. Všechny již zmíněné možné příčiny komplikující zdravotní stav nemocného jsou velice závažné, a jejich stabilizace je nezbytná pro zachování života člověka. (Čížková, 2008)
2.2.2 Komunikace Komunikaci můžeme definovat jako přenos informací, nápadů a pocitů mezi všemi živými bytostmi, tedy lidmi i zvířaty, vzájemně mezi sebou a prostředím. Hlavním prostředkem v komunikaci mezi lidmi je řeč jazyka a řeč těla. Umět dobře komunikovat s lidmi, v našem případě s pacienty, je základem pro dobré fungování mezilidských vztahů. V ošetřovatelství je komunikace jedním ze zdrojů informací, a sestra v ní hraje roli edukátorky a komunikátorky. Komunikaci obecně dělíme na verbální a neverbální. Verbální komunikace je příjem informací pomocí slov. Aby sestra a pacient spolu mohli navázat rozhovor, je důležité vytvořit vzájemný pocit důvěry. Proto je podstatné, aby nemocný od sestry viděl zájem v její komunikaci s ním. Snažit se vytvořit pokud možno příjemné a klidné prostředí je v nemocnici někdy obtížné, neboť nemocný svůj pokoj sdílí i s ostatními pacienty, ale klíčové je umět komunikovat. Sestra se během své praxe může potkat s různými pacienty, agresivními, odmítavými či mentálně postiženými apod. Každý z těchto pacientů potřebuje individuální přístup a hlavně pozornost ze strany sestry. Neverbální komunikace neboli komunikace
17
mimoslovní má větší podíl v předávání informací než komunikace verbální. Zde hovoříme o řeči těla. Mezi neverbální chování řadíme:
mimiku neboli řeč obličeje a obličejových svalů
proxemiku, kde podstatná je vzdálenost mezi lidmi
haptiku, neboli fyzický kontakt
posturiku či držení těla, končetin, postojů a zaujímání polohy
gestikulaci, kde dochází ke spontánnímu pohybu částí těla, především rukou
vzhled a celkovou úpravu zevnějšku
paralingvistiku, která upřednostňuje rychlost, hlasitost řeči, intonaci či výskyt pazvuků
Neverbální komunikace je podstatnou součástí verbální komunikace a je s ní spjata. Pomocí neverbální komunikace pacient sestře vyjadřuje pocity, zájem či nezájem o rozhovor s ní nebo také náladu, a reakce na určité podněty. Přenos neverbální komunikace je vysílán vědomě i nevědomě. Sestra svým pozorováním získává důležité informace o pacientovi, které jí mohou pomoct nejen k vytváření ošetřovatelských diagnóz a realizování ošetřovatelského plánu. Neverbální komunikace má mnohdy větší význam ve sdělování informací o pacientovi, než komunikace verbální. Sestra musí umět ovládat své neverbální projevy komunikace, neboť jsou mnohdy pro pacienta větším zájmem než samotný rozhovor s ní. Možnost člověka vhodně zareagovat na komunikační neverbální signály jsou předpokladem integrace do společenského života. Samotné projevy neverbální komunikace jsou individuální, neboť jsou mimo jiné ovlivněny společenským postavením, kulturou či vzděláním, a v případě hospitalizace jsou dány zdravotním stavem i prostředím, ve kterém se pacient nachází. (Kapounová, 2007) 2.2.2.1 Komunikace s pacientem v intenzivní péči Na jednotkách intenzivní péče se často setkáváme s pacienty, kteří potřebují specifickou formu komunikace z důvodu určité diagnózy, kvůli které musí být hospitalizování právě zde. Prioritní fakt je ten, že každý pacient je individuální, tudíž i forma a styl komunikace bude odlišný. Pokud pečujeme o pacienta v bezvědomí, využijeme tzv. pasivní formu komunikace. Podstata pasivní komunikace je ta, že komunikace vyzařuje pouze ze strany sestry, a nelze očekávat zpětnou vazbu. Zde je přesto důležité, aby sestra pacienta oslovovala, jakmile k němu přichází, a vždy ho seznámila, z jakého důvodu k němu přichází, a co se bude kolem něj dít. Nejen pacienti po úrazech páteře a míchy bývají mnohdy apatičtí a depresivní. Z jejich 18
strany nemůže očekávat, že komunikaci odstartují oni. Sestra musí být v tomto případě trpělivá a snažit se zprostředkovat nějaký signál, který by byl vhodný a snadno vykonatelný ze strany nemocného. Vhodné je pokládání uzavřených otázek, na které nemocný může odpovědět ano či ne. Snadným signálem, který nemocný může využít při odpovědi je hlava, kdy při souhlasu může kývnout dolů, nebo při nesouhlasu zavrtět hlavou do strany. Dále můžeme využít i mrkání očí či vypláznutí jazyka při nesouhlasu. Nemocný s posthypoxickým poškozením mozku se většinou chová jako dítě, které všechno odsouhlasí, ale neposlechne. Proto se sestra musí chovat přátelsky, trpělivě a nemocnému vše jednoduše vysvětlovat. Po psychické stránce se pacient může normovat, a změna komunikace je klíčová. Specifickou skupinou jsou pacienti, kteří jsou při vědomí, ale mají endotracheální rourku nebo tracheostomickou kanylu, z důvodu zajištění dýchacích cest. I když pacient s námi nemůže komunikovat slovně, nemusíme se obávat komunikace s ním, protože zde můžeme využít nejrozšířenější techniku komunikace, a to je odezírání ze rtů. Tento způsob komunikace vyžaduje dobrou artikulaci ze strany nemocného a praktickou zkušenost ze strany sestry. Pokud sestra hned neporozumí nemocnému, pacient se začne rozčilovat a přestává komunikovat. Zde můžeme použít abecední tabuli, nebo pokud to pacientovi dovolí jeho zdravotní stav, lze využít i stíratelnou tabulku, na kterou nemocný může psát fixem. Hloubka vědomí, která nás zajímá u pacientů, kteří se probouzejí z bezvědomí či z narkózy, je pro sestru důležitá, a snaží se získat zpětnou vazbu. Typická komunikace může být např.: ,,Pane Svoboda, slyšíte mě? Pokud ano stiskněte mi ruku, apod..“ Mnohdy je nutné zajistit možnou komunikační techniku, která bude pro nemocného přijatelná. Obecně platí, že na JIP se objevují pacienti neklidní, dezorientovaní a plní obav, jelikož se ocitli náhle v těžké životní situaci a v prostředí pro ně neznámém. Sestra musí vždy přistupovat s tolerancí, klidem a empatií, aby v pacientovi vzbudila pocit bezpečí a pohody. (Kapounová, 2007)
19
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro mou bakalářskou práci jsem volila kvalitativní metodu šetření. Technikou pro sběr dat byl přímý rozhovor s respondentem, který se odvíjel od předem sestavených okruhů otázek (viz příloha č. 4.), za pomoci kterých jsem byla schopna zodpovědět výzkumné otázky. Konverzace probíhala vždy dobrovolně, s řádným pacientovým souhlasem, a to zcela anonymně.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Cílovou skupinou mého výzkumného šetření se stali pacienti, kteří byli náhodně vybráni. Výběr respondentů byl ovlivněn jejich aktuálním zdravotním stavem. Z tohoto důvodu se celkově výzkumu zúčastnilo 7 pacientů. Čtyři pacienti byli osloveni na interní JIP, a zbývající tři pacienti byli osloveni na chirurgické JIP. Pro výběr studie nebyl rozhodující věk ani pohlaví pacienta. Jediné kritérium pro výběr respondentů byl pobyt na jednotce intenzivní péče. Výzkumným prostředím se stala Nemocnice Kyjov, a její oddělení chirurgické a interní JIP.
3.3 Průběh výzkumu Výzkumné šetření proběhlo v měsíci září roku 2014, po schválení žádosti náměstkyní ošetřovatelské péče, paní Mgr. Něničkové, (viz příloha č. 3.), v Nemocnici Kyjov.
3.4 Zpracování výzkumu Při zpracování textu a sestavení tabulek jsem použila Microsoft Office Word 2007.
3.5 Výsledky výzkumu 3.5.1 Respondenti hospitalizovaní na chirurgické JIP Pacient č. 1 Muž, ve středních letech, délka jeho hospitalizace na oddělení byla 2. den. Pacient si myslí, že zdravotnický personál dostatečně využívá ochranné pomůcky při zajištění jeho intimity. 20
Ochranné závěsy, které jsou při pobytu na oddělení, jsou nepřetržitě zataženy. Mezi další možnosti, které sestry používají k zajištění pacientovi intimity a soukromí, pacient uvedl např. dostatečné zahalení genitálu při vyprazdňování na lůžku, či perfektní připravenost pomůcek a čistého prádla při realizaci hygienické péče. Ačkoliv sestry respektují pacientovu intimitu, sám pacient to tak necítí. Nejvíce v rozpacích je při hygienické péči. ,,Je mi nepříjemné odhalit se před sestrou, kterou vůbec neznám.‟ I když se pacientovi stalo, že při odhalení jeho intimních partií vstoupil do pokoje další člen zdravotnického personálu, jeho sestra ho dostatečně a včas zahalila. Přestože je pacient s přístupem zdravotnického personálu spokojen, na změny v jeho soukromí si stále zvyká. Doslova mi odpověděl: ,,Musím si zvyknout, co mi zbývá? " Na narušení soukromí si stále zvyká i při vyprazdňování se na lůžku. Je mu hodně nepříjemné vykonávat potřebu do podložní mísy. ,,Je to nepřirozené a nepohodlné, ještě když u toho musím ležet.‟ Za hodně nepřirozené označil i močení pomocí PMK (permanentního močového katétru). Doslova mi řekl: ,,Copak je normální, že mám v přirození umělou hadičku.‟ Velmi náročné je pro pacienta i příjem stravy. Pacient má zavedenou nazogastrickou sondu, proto stravu nemůže přijímat ústy. ,,Nevadí mi to z toho důvodu, že bych měl hlad, ale vadí mi ten pocit, že vím, že mám v nose něco, co tam normálně nepatří.‟ Narušení pacient pociťuje i v oblasti spánku. Jeho spánek narušuje chod oddělení, a následná péče, která se kolem pacienta provádí. Celkový pobyt na lůžku pacient vnímá jak kladně tak i záporně. Na poskytovanou péči si stále zvyká, a tento proces adaptace považuje za náročný. Což jsem pocítila i já, jakožto neznámý člověk, když jsem se s pacientem na takové důvěrné téma začala bavit. Cítila jsem z něj velký stud, což je ale přirozené. Prozradil mi, že omezení soběstačnosti pociťuje nepříjemně. Nejvíce k narušení pacientovi intimity dochází při hygienické péči, vyprazdňování na lůžku, a částečně i při krmení. Jenom samotná představa, že se jeho těla bude dotýkat cizí člověk, v něm vzbuzují pocity naštvanosti a méněcennosti. ,,Zdá se mi, že mě to shazuje jako muže. “ Za narušitele jeho intimity uvedl zdravotnický personál, a druhého pacienta, který s ním sdílí společně pokoj. Při narušení jeho soukromí a intimity pacient pociťuje celkově smíšené pocity. Avšak ty negativní převažují nad pozitivními. Pacient je s hospitalizací na JIP smířený, ale přál by si být doma, protože pobyt zde je pro něj náročný. Občas pociťuje i smutek a stesk po domově. Pacient se cítí celkově nesvůj. Při narušení jeho soukromí pociťuje stud a rozpaky. Péči personálu si ale pochvaluje. Za svůj krátký pobyt na JIP nezažil neochotný personál, nebo sestru, která by nerespektovala jeho přání a soukromí. Pacient tvrdí, že nikdy nenastala 21
situace, kdy ho sestra musela neúmyslně opustit v rámci hygienické péče, a je za to rád. Za nejvíce nepříjemné uvádí konání hygienické péče. Přesto vše hodnotí postoj k respektování jeho intimity ze strany personálu velice kladně. Sestry jsou dle jeho názoru milé, pohotové, a snaží se vždy plnit jeho přání. Pacient č. 2 Muž, ve středních letech, délka jeho hospitalizace byla 32. den. Využívání ochranných pomůcek při zajištění intimity hodnotí pacient v rámci možností oddělení uspokojivě. Ochranné závěsy dle pacienta sestry při poskytování ošetřovatelské péče používají neustále. Samozřejmostí pacient hodnotí i zahalování intimních partií, při vstupu další osoby do pokoje. Pocit dostatečného soukromí však pacient, tak úplně nepociťuje. Pro pacienta je více nepříjemné vyprazdňování se na lůžku než hygienická péče v rámci lůžka. Vyprazdňování se na lůžku je pro pacienta nepohodlné a hlavně nepřirozené. ,,Těším se, až si konečně zajdu na záchod, a nebudu muset být v posteli.‟ Servírování jídla do lůžka se také pacientovi nezamlouvá, ale je to dle jeho slov přijatelnější, než ostatní potřeby, které musí vykonávat v rámci lůžka. Velkou rezervu v soukromí pociťuje i při spánku. Kvalitu spánku hodnotil takto: ,,Je to tady katastrofa! Usnout tady je umění. Jsem z toho rozčílený.” Rušivým elementem označil, neustály ruch na oddělení a ošetřovatelské výkony. Pacient, který je s ním na pokoji, mu ovšem nevadil. Pacient pobyt na lůžku vnímá záporně. Jeho negativní hodnocení vychází především z dlouhodobé hospitalizace. I z mé strany jsem z pacienta cítila pocity jemu otravné. Nicméně pacient se mi svěřil, že nejvíce je mu nepříjemný nedostatek soukromí při vyprazdňování se na lůžku. Vykonávat potřebu na lůžku je pro něj nepřirozené, nepohodlné a až ponižující. Občas se pacient cítí i nervózně. Dokonce se mi svěřil, že mu pobyt zde navozuje pocity deprese. Pacientovi nejvíce vadí fakt, že mu jeho postel slouží jako místo odpočinku a spánku, a na druhé straně ho využívá na hygienickou péči, vyprazdňování se a v neposlední řadě i jako místo, kde přijímá stravu. Na závěr mi pacient prozradil, že i když ví, že sestry pro něj dělají vše, co je v jejich kompetencích, a co jim oddělení dovolí, stále pociťuje spíše nedostatek soukromí. I přesto všechno jsou dle jeho názoru sestry obětavé, pečlivé a pracovité, a respektování jeho soukromí je pro ně standardem. Jediný dodatek, byl k úsměvu, který prý některým sestrám chybí, ale svou práci odvedou.
22
Pacient č. 3 Žena, staršího věku, hospitalizována 7. den. Dle jejího tvrzení, ochranné pomůcky, které zajišťují pacientčinu intimitu, sestry využívají neustále. Běžným faktem je i neustálé zatažení ochranných závěsů. Pacientka hodnotí i velmi dobře zahalování intimních partií při vyprazdňování na lůžku. ,,Sestra mě vždy přikryje dekou, a dá mi dostatečný čas na vyprázdnění.” I pokud do pokoje vchází další personál, sestra jí vždy dostatečně zahalí. Při podávání stravy si pacientka nestěžuje. Servírování je čisté, a jídlo chutné. Na vše má dost času a její přání se jí sestry snaží plnit. Kvalita pacientčina spánku je však narušena. Neustálé terapeutické výkony a chod oddělení považuje za největší rušitele jejího spánku. Samotné sestry pacientka nepovažuje za tak velké narušitele, neboť jsou k ní velice milé a slušné. Chovají se neustále profesionálně, a dbají na to, aby se cítila, co možná nejlépe. Pacientka svůj pobyt na oddělení intenzivní péče vnímá kladně, ale bohužel i záporně. Velmi pozitivně si chválila profesionální a vlídný přístup sester. Neustálá péče a příjemné chování personálu jí zpříjemňovaly pobyt na oddělení. Velmi si pochvaluje každodenní výměnu čistého prádla a lůžkovin. Úžas z výměny prádla mi objasnila tím, že byla již hospitalizována, ale na standardním oddělení, kde bohužel tak důsledná výměna prádla neprobíhala. ,,Sestry prý měly nedostatek čistého prádla.‟ Celkově si na péči na oddělení stále zvyká. Velké narušení soukromí nepociťuje, ale některé situace jsou jí nepříjemné. Pocity studu a nejistoty při hygienické péči se neustále dostavují. Je jí velice nepříjemné, když ji sestra musí odhalit celé tělo a umýt ji. ,,Připadám si jako malé mimino.‟ Ještě více nepříjemné je pro pacientku i vyprazdňování se na lůžku. Vykonat potřebu vyprázdnění se na lůžku do podložní mísy se jí neustále jeví jako nepříjemné a nepřirozené. Při této potřebě se cítí stísněně a nepohodlně. Pacientka hodnotí celkově svůj pobyt uspokojivě. Příjemné chvilky jejího pobytu jsou prý zásluhou hlavně vlídného personálu. Její soukromí se snaží co nejlépe chránit, a v případě vstupu další sestry do pokoje, je pacientčino soukromí pohotově a dostatečně chráněno v rámci ochranných pomůcek. Na otázku, zdali nastala někdy situace, kdy ji sestra musela opustit, v průběhu konání hygienické péče pacientka odpověděla: ,,Nestalo, a doufám, že ani nestane.‟ Pacientka hodnotí přístup personálu velmi dobře, a věří, že se tak ohleduplně a s úctou chovají ke všem hospitalizovaným.
23
3.5.2 Respondenti hospitalizovaní na interní JIP Pacient č. 1 Muž, staršího věku, hospitalizován na oddělení 7. den. Pacient udává, že zdravotnický personál vždy využívá ochranné pomůcky při zajištění jeho intimity. Ochranné závěsy při ošetřovatelské péči sestry vždy použily. Na otázku, zdali pociťuje dostatečné soukromí při uspokojování jeho potřeb jednoznačně odpověděl: ,,Ano.‟ Pacient velmi pozitivně hodnotí profesionální přístup personálu. ,,Vždy ke mně přistupují s úctou, berou ohled na můj stud a poskytují mi dostatek času.‟ Pacient po dobu své hospitalizace na oddělení intenzivní péče nezažil situaci, aby někdo neočekávaný vstoupil do pokoje, když byl odhalen. Sestry měly vždy čisté prádlo a pomůcky připravená, tudíž si nemusely ani odbíhat. Malý deficit pociťoval při spánku. Ten mu narušovalo občasné pípání přístrojů, ale i na tento jev si zvyknul. Svůj pobyt na lůžku nemocný hodnotil kladně. Řekl mi: ,,Mám se tu jako v bavlnce.‟ Na poskytovanou péči v rámci pobytu na JIP je zvyklý. Při omezení soběstačnosti v rámci pobytu na lůžku nepociťuje velký stud. Uspokojování potřeb je pro něj přirozené, a při jejich plnění, až na malé nedostatky, pociťuje dostatečné soukromí. Malé narušení intimity pociťoval z počátku při hygienické péči. Cítil se v rozpacích, měl obavy z odhalení intimních partií, ale profesionální přístup v podobě laskavých sester mu jeho obavy velmi rychle rozplynul. Podobné pocity pociťoval i u vyprazdňování na lůžku. ,,Styděl jsem se jako malý kluk, ale sestry jsou zde tak laskavé a přirozené, že mě i tento stud brzy opustil.‟ I když za narušitele označil zdravotnický personál, nemá jim to za zlé, protože ví, že je to jejich práce, a bez nich bych se neobešel. Celkově je tedy pacient s péči sester velice spokojený. Dovoluje si říci, že v rámci oddělení pociťoval dostatečné soukromí. Pacientovi se nestalo nikdy to, že by ho sestra musela neúmyslně opustit v průběhu zajišťování hygienické péče, ale věří, že kdyby tato situace nastala, sestra bude jednat profesionálně a s respektem. Pacient práci a hlavně chování sester hodnotí kladně. Některá sestra se prý málo usmívala, ale i přesto svou práci odvedla na výbornou. Pacient si myslí, že respektování soukromí pacienta je pro zdravotnický personál standardem.
24
Pacient č. 2 Žena, staršího věku, hospitalizována 6. den na oddělení JIP. Pacientka si myslí, že zdravotnický personál dostatečně využívá ochranné pomůcky při zajištění její intimity. Sestry při zachování pacientčina soukromí v rámci poskytování ošetřovatelské péče vždy využívají ochranné závěsy. Pacientka se při uspokojování potřeb cítí dobře. Sestry na její stud berou ohled, a jsou vstřícné k jejím potřebám. Na ochranu jejího soukromí a intimity využívají nejen plentu, ale při vykonávání potřeby v podobě vyprazdňování se na lůžku, pacientce poskytují dostatečný čas a klid. Obdobě je to i s hygienickou péčí. Hygienická péče v rámci lůžka je pro ženu lehce nepohodlná a neúplná. Pro ženu je nedostačující jen omytí žínkou, a přála by se celá osprchovat v koupelně. Pacientka zažila i situaci, při které došlo k odhalení jejích intimních partií v rámci hygienické péče, a do pokoje vstoupila i jiná sestra. Ovšem sestra, která ji dopomáhala při hygienické péči, pohotově zareagovala, a bránila její soukromí v podobě svého těla a podání ručníku. ,,Byla jsem překvapená, jak pohotově sestra zareagovala.‟ Pacientka velmi kladně hodnotí i servírování jídla. Samotné jídlo bylo chutné, a podání stravy bylo čisté. Pacientce vadilo jen to, že jídlo musela konzumovat v lůžku. ,,Mám ráda pořádek, a ne mít drobky v posteli.‟ Pacientka pobyt na lůžku vnímá kladně. Na poskytovanou péči v rámci pobytu na JIP je již zvyklá. I když se zpočátku pacientka cítila zmateně, neboť byla přivezena rychlou záchrannou službou v nočních hodinách, a probudila se až následující den ráno v nemocnici. ,,Nevěděla jsem co se děje, a kde vůbec jsem. ‟ Na otázku, jak žena pociťuje omezení soběstačnosti odpověděla: ,,Co Vám pudu povídat? Doma je doma, ale je to tu opravdu pěkné a čisté, tak jsem si zvykla. Sestry jsou milé. Cítím se tu příjemně, ale domů se samozřejmě těším.‟ I když pacientka hodnotí kladně jak přístup sester, tak i prostředí, přesto pociťuje patrné narušení její intimity a soukromí. Narušení pacientka zaznamenala částečně při vyprazdňování a při hygienické péči. Při vyprazdňování ji nejvíce vadí fakt, že potřebu musí vykonat v lůžku, což je pro ni nepohodlné. Poloha vleže je pro ni při vyprazdňování nepřirozená. Narušení soukromí pociťuje i v další pacientce, která s ní sdílí společně pokoj. Při narušení intimity v oblasti hygienické péče ji vadí přítomnost sestry. ,,Je mi nepříjemné, když mě sestra musí dopomáhat při mytí. Připadám si neschopně.‟
Nedostatek soukromí pacientka částečně
pociťuje i v oblasti spánku. I když má vždy pohodlně a čistě upravenou postel, stále ji narušuje pípání přístrojů, a občasné chrápání druhé pacientky.
25
Celkově ale pacientka hodnotí přístup personálu na výbornou. Vždy k ní přistupovaly s úsměvem a pochopením. Věří, že soukromí pacienta je pro ně na prvním místě. I přes narušení jejího soukromí svůj pobyt na JIP hodnotí pozitivně. Pacientka je ráda, že nikdy nenastala situace, kdy by jí sestra musela opustit v průběhu hygienické péče. Přes veškerou profesionální péči pacientka doufá, že již nebude muset být v brzké době hospitalizována na JIP. Pacient č. 3 Muž, mladšího věku, hospitalizován na oddělení 3. den. Pacient si myslí, že zdravotnický personál dostatečně využívá ochranné pomůcky, při zajištění jeho intimity. Ochranné závěsy při poskytování ošetřovatelské péče i mimo ni sestry využívají neustále. Na otázku, zdali pociťuje dostatečné soukromí při uspokojování jeho potřeb, pacient odpověděl: ,,Spíše ne. I když sestry neustále používají závěsy, přesto se necítím moc dobře. ,,Je mi nepříjemné a nepřirozené vyprazdňovat se na lůžku.‟ Obdobné pocity pacient popisoval i při hygienické péči. ,,První den, co jsem tady ležel, za mě hygienu prováděly sestry, což pro mě bylo hrozné. Ani nevíte, jak jsem se cítil trapně. ‟ U podávání stravy tyto pocity spíše odeznívají. Pacient si chválí připravenost a podání stravy. Co mu je nepříjemné, je to, že stravu musí konzumovat v posteli. Pobyt na lůžku pacient vnímá kladně, přesto si na poskytovanou péči v rámci pobytu na JIP stále zvyká. ,,Nejhorší je pro mě představa, že moje postel je využita na všechno. Spím v ní, jím, vyprazdňuji se, a ještě se v ní i koupu. Cítím se trapně, a jako malé dítě. ‟ Na otázku, jak pacient pociťuje omezení soběstačnosti při pobytu na JIP, odpověděl: ,,Nepříjemně. Nejvíce je mi nepříjemné, že se o mě stará věkově mladý zdravotnický personál.‟ Pacient mi ještě prozradil, že jeho potřeba spánku není úplně uspokojena. Neustálý chod oddělení, pípání přístrojů, to vše mu v jeho kvalitě spánku vadí. Ostatní pacienti mu jeho soukromí také narušují. ,,Jsem spíše introvert, a být v pokoji s dalšími pacienty mi hodně vadí.‟ Celkově ale svůj pobyt na JIP hodnotí pozitivně. ,,Na sestrách jde vidět, že je ta práce baví, jsou to profesionálky.‟ I když pocit dostatečného soukromí bohužel nepociťoval, pacient věří, že sestry dělaly vše, co mohly v rámci oddělení poskytnout. Velmi ho potěšilo, že při poskytování ošetřovatelské péče, měly sestry vždy vše řádně připravené, a nemusely odbíhat. Pacient si myslí, že respektování jeho soukromí je pro zdravotnický personál standardem. Svěřil se, že to byla jeho první hospitalizace, a doufá, že se v brzké době nebude opakovat, i když sestry dělaly vše, co si přál. 26
Pacient č. 4 Muž, ve středních letech, hospitalizován 5. den na oddělení. Pacient si myslí, že zdravotnický personál využívá dostatečně ochranné pomůcky při zajištění intimity. Využívání ochranných závěsů je prioritou, i když pohotovost je odlišná. ,,Každá sestra je jinak aktivní, ale moji intimitu zajišťují všechny.‟ Na otázku, zdali pacient pociťuje dostatečné soukromí při uspokojování jeho potřeb, odpověděl následovně: ,,Sestry o to usilují, ale já jsem nerad, protože bych si to nejraději udělal sám, obzvlášť hygienu. Je mi hodně nepříjemné, když mi sestra musí umýt zadek.‟ Méně soukromí pociťuje i u vyprazdňování se na lůžku. Přestože samotnou potřebu vykonává bez přítomnosti sestry, je mu nepříjemné, když mu sestra podává podložní mísu či močovou láhev. První dva dny pacient potřeboval dopomoct i při krmení. ,,Další věc, co mi neskutečně vadila. Víte, jak mi to bylo nepříjemné? Styděl jsem se, že mi sestry musely pomáhat, protože jsem dospělý muž.‟ Ačkoliv pacient s poskytovanou péčí zpočátku bojoval, přístup sester hodnotí profesionálně. ,,Sestry na můj stud braly ohledy ve všech směrech. Moc si toho vážím! Já bych na tohle neměl.‟ Na další otázku, zdali sestra pacienta dostatečně zahalí, při vstupu dalšího personálu do pokoje odpověděl: ,,Ano, sestry jsou zde opravdu profesionální.‟ Za méně kvalitní ohodnotil svůj spánek. ,,Přestože mám čistou postel, a relativně i pohodlnou, neustále mě tu něco ruší. Sestry, které mi jdou zrovna odebrat krev či dát infuzi, nebo pípání přístrojů. Pořád se tu něco děje, a to mi nedá spát. Zrovna když se snažím usnout, zase něco pípne nebo sestra přicházející vyměnit další infúzi. Ale vím, že to sestry dělají, aby mi pomohly. Je to jejich práce, tak jako já mám tu svou.‟ Pacient vnímá pobyt na lůžku jak kladně, tak i záporně. Kladně hodnotí hlavně snahu pomoci a obětavost sester. Na poskytovanou péči v rámci pobytu na JIP je pacient zvyklý. ,,Nic jiného mi nezbývá.‟ Omezení soběstačnosti pacient vnímá nepříjemně, protože nerad někoho obtěžuje. K narušení jeho intimity dochází ve všech oblastech uspokojování jeho potřeb. Za narušitele považuje zdravotnický personál. ,,Mám strach z odhalení intimních partií před sestrami.‟ Jejich chování jim, ale za zlé nemá, protože ví, že je to jejich práce. Záporně svůj pobyt na lůžku hodnotil jen zpočátku, protože byl přijat v bezvědomí, a když se probudil, nevěděl kde je, a co se stalo. ,,Byl jsem tak zmatený, že jsem pomalu nevěděl, jak se jmenuji. Byl jsem v šoku, kde jsem se probudil, protože jsem nevěděl, co se mi stalo.‟ Takto mi pacient popsal svůj první den na JIP. ,,Cítil jsem pocit beznaděje, protože jsem nebyl schopen ani zvednout ruku, jak jsem byl zesláblý. Jsem zdatný muž, ale v ten moment jsem se cítil bezmocný.‟
27
I přes všechnu ošetřovatelskou péči či diagnostické a terapeutické výkony pacient hodnotil přístup sester velmi dobře. Sestry se mu snažily navodit pocit soukromí i při těch hodně intimních chvílích, jako jsou např. vyprazdňování či hygienická péče. ,,Sestry byly opravdu ohleduplné, a milé. Na jejich obličejích jsem neviděl žádné úšklebky nebo nevhodné gesta. Vždy se usmívaly, nebo se o to aspoň pokoušely.‟ Na otázku, zdali nastala někdy situace, při které ho sestra musela neúmyslně opustit v průběhu zajišťování hygienické péče, pacient odpověděl toto: ,,Jelikož jsem byl první den v bezvědomí, nemohu to posoudit. Přesto doufám, že se to nestalo. Když mi sestry přicházejí provést nebo dopomoci při hygienické péči, vždy mají vše připravené. Myslím si, že kdyby mě musela sestra i přesto na okamžik opustit, bylo by to určitě jen z nějakého důležitého důvodu.‟ Na mou poslední otázku, zdali si pacient myslí, že respektování soukromí pacienta je pro zdravotnický personál běžné, odpověděl: ,,Určitě ano. Péče je zde na vysoké úrovni, a chování sester také.‟
28
3.5.3 Názorná analýza výsledků Přehled výsledků rozčleněných do tabulek dle odpovědí pacientů na jednotlivé tři výzkumné otázky. Výzkumná otázka č. 1 Je z pohledu pacientů dostatečně respektována intimita na odděleních JIP?
Názory pacientů:
1. CHIRURGICKÁ JIP
Pacient tvrdí, že sestry jeho intimitu respektují, i když on sám to nepociťuje.
2. CHIRURGICKÁ JIP
Pacient udává, že v rámci možností oddělení ano.
3. CHIRURGICKÁ JIP
Pacientka si myslí, že ano.
1. INTERNÍ JIP
,,Ano.‟
2. INTERNÍ JIP
Pacientka udává, že sestry na její stud berou ohled, a jsou vstřícné k jejím potřebám.
3. INTERNÍ JIP
,,Spíše ne.‟
4. INTERNÍ JIP
,,Každá sestra je jinak aktivní, ale moji intimitu zajišťují všechny.‟
Tabulka č. 1 Zdroj - autorka 29
Výzkumná otázka č. 2 Jaké nejčastější pocity popisují pacienti při narušení intimity?
Pocity pacientů: Strach,
Beznaděj,
stud
bezmoc
nepřirozenost
1. CHIRURGICKÁ JIP
∞
∞
∞
2. CHIRURGICKÁ JIP
∞
3. CHIRURGICKÁ JIP
∞
1. INTERNÍ JIP
∞
2. INTERNÍ JIP
∞
3. INTERNÍ JIP
∞
4. INTERNÍ JIP
∞
Pacienti:
Zmatenost
Rozpaky
Nepohodlnost,
∞
∞
∞
∞
∞
∞
∞
∞
∞
Tabulka č. 2 Zdroj - autorka 30
∞
∞
Deprese
∞
Výzkumná otázka č. 3 Pociťují pacienti dostatečné soukromí při realizování biologických potřeb?
Názory pacientů:
1. CHIRURGICKÁ JIP Ačkoliv sestry respektují pacientovo soukromí, sám pacient to tak necítí.
2. CHIRURGICKÁ JIP ,,Nepociťuji, ale vím, že sestry dělají vše, co jim možnosti oddělení dovolí.‟
3. CHIRURGICKÁ JIP Velké narušení soukromí nepociťuje, ale některé situace jsou jí nepříjemné.
1. INTERNÍ JIP
,,Ano. Vždy ke mně přistupují s úctou, berou ohled na můj stud a poskytují mi dostatek času.‟
2. INTERNÍ JIP
Pacientka se při uspokojování potřeb cítí dobře. Sestry se chovají profesionálně, a věří, že soukromí pacienta je pro ně na prvním místě.
3. INTERNÍ JIP
,,Tak půl na půl. Sestry se snaží, přesto jsem někdy v rozpacích.‟
4. INTERNÍ JIP
,,Sestry o to usilují, ale já jsem nerad, protože bych si to nejraději udělal sám, obzvlášť hygienu.‟
Tabulka č. 3 Zdroj - autorka
31
3.6 Diskuze V mé bakalářské práci na téma Intimita pacientů na odděleních JIP jsem si stanovila tři výzkumné otázky, které odpovídají stanoveným cílům práce. Výzkumné otázky jsou následující. Je z pohledu pacientů dostatečně respektována intimita na odděleních JIP? Jaké nejčastější pocity popisují pacienti při narušení intimity? Pociťují pacienti dostatečné soukromí při realizování biologických potřeb? V samotné diskuzi se zabývám jednotlivými výzkumnými otázkami. První výzkumná otázka zní: Je z pohledu pacientů dostatečně respektována intimita na odděleních JIP? Jednotlivé odpovědi pacientů jsou individuální. Vždy záleží na pacientovi, co je pro něho samotného intimní, a jak velká je jeho hranice intimity. Z výzkumného šetření vyplývá, že většina dotázaných hodnotí práci sester v rámci zachování intimity na výbornou, ale samotný pocit, kdy je jejich intimita zajištěna až tak nepociťují. Tento deficit mají za vinu charakteristice oddělení. Společné prostory s více pacienty či přístrojové vybavení oddělení, a neustálý ruch na oddělení považují za největší narušitele jejich intimity. Přestože sestry využívají neustále ochranné závěsy či jiné ochranné pomůcky k zachování intimity pacienta, všichni pacienti se shodli, že nejvíce je jejich intimita narušena v potřebě vyprazdňování a hygienické péči. K potřebě vyprazdňování a hygienické péči pacientovi slouží jeho samotné lůžko, což je pro pacienta nepříjemné. Právě samotná multifunkčnost lůžka k uspokojování pacientových potřeb dotázaným vadila. Skutečnost, že se postel nemocného stala druhým domovem pro pacienta, a fakt že se sestry podílí na jeho ošetřovatelské péči, je pro něj stresující. Neustálý pobyt v rámci lůžka v nemocném vzbuzuje psychickou nerovnováhu, a pocit, že je pacient nepotřebný. Dle Červenkové (2010), která prováděla kvantitativní výzkum na oddělení intenzivní péče, ale i na standardním oddělení, vyplývá, že její dotázaní pacienti jsou jiného názoru. Necelá polovina pacientů nepociťuje dostatečné soukromí, a někteří dotázaní dokonce odpověděly, že neví, zdali je jejich intimita respektována. Negativa v odpovědích pacientů odůvodnila dle svého názoru následovně: ,,Na každém oddělení se totiž k otázce dodržování soukromí staví jinak. Možná by nebylo špatné se jít podívat na místa, kde dodržování soukromí funguje a načerpat poznatky, které by se daly přenést na jiná oddělení. Tímto by se zkvalitnila péče o pacienty.‟ (Červenková, 2010, s. 52) Shodné stanovisko ve výzkumném šetření jsme nalezly, v tom, že nejvíce je pro pacienty rovněž nepříjemná hygienická péče v rámci lůžka. 32
S její myšlenkou musím souhlasit, ale ji i oponovat. Souhlasím s tím, že na každém oddělení se k zachování intimity personál staví jinak. Při studiu této problematiky byly, ať už na střední či vysoké škole, ovšem sestrám poskytnuty stejné informace, a možnosti, jak intimitu pacienta zachovat. Tak proč je tomu jinak? Touhle otázkou by si měla každá sestra sáhnout do svědomí, a odpovědět si na ni, zdali intimitu pacienta respektuje či nikoliv. Druhá výzkumná otázka zní: Jaké nejčastější pocity popisují pacienti při narušení intimity? Škála pocitů, které pacienti mohou pociťovat při hospitalizaci je různorodá. Každý pacient je originál, a sním i jeho prožívání hospitalizace. Přesto se mi podařilo při výzkumném šetření zaznamenat několik pocitů, na kterých se pacienti v rámci pobytu na JIP shodli. Stud a sním i spojený strach z odhalení pociťovali všichni pacienti bez rozdílu. Pro pacienty bylo velice nepříjemné odhalování jejich těla, a následná ošetřovatelská péče prováděná sestrou. U jednoho z dotázaných jsem vycítila, že i když ochotně na všechny mé otázky odpovídal, přesto jsem z něj cítila, jak si přeje, abych zase rychle odešla, a on mohl mít klid. Na pacientovi šlo opravdu znát, že jeho dlouhodobá hospitalizace je pro něho spíše újmou než přínosem. Později, se ovšem pacientova nálada změnila, a to k lepšímu. Jak se nemocný více rozpovídal o svých pocitech, tak jsem na něm viděla, že byl nakonec i rád, že jsem ho poctila svou návštěvou. Zde jsem pocítila pocit důvěry z pacientovy strany, což mě velice potěšilo, neboť konverzovat s cizím člověk na téma intimity není zrovna snadné. Někteří dotázaní dokonce pociťovaly beznaděj či bezmoc, která byla způsobena právě jejich neschopností při plnění potřeb. Dalšími pocity, které sice nesouvisí tak úzce s intimitou, ale shodně se vyskytovaly u více pacientů, byly pocity zmatenosti, z důvodu přijetí na oddělení v bezvědomí. Jeden pacient pociťoval dokonce depresi, z dlouhodobé hospitalizace. Dostavovaly se i rozpaky, které byly zapříčiněné věkovou kategorií sester. I já jsem osobně z jednoho mladšího pacienta cítila stud. Určitě mu bylo nepříjemné, že se ho mladá žena vyptává na tak intimní otázky. Nepohodlnost a nepřirozenost. To byla dvojice pocitů, které trápila všechny dotázané pacienty společně. Za příčinu všech zmíněných pocitů pacienti uváděli hlavně charakteristiku oddělení, než samotný personál. Výzkum dle Maysoon (2013), který prováděl také kvalitativní šetření na JIP, se shoduje s výsledky mého šetření. Sestry na oddělení intenzivní péče zaznamenaly, že jejich pacienti je informovaly o pocitech rozmrzelosti či studu z odhalení jejich těla. Osamělost a rozmrzelost pacienti pociťovaly z prostředí, a z přístrojového vybavení oddělení. 33
Třetí výzkumná otázka zní: Pociťují pacienti dostatečné soukromí při realizování biologických potřeb? Poslední výzkumná otázka dle výpovědí dotázaných rozdělila pacienty na dva tábory. Jedna skupinka pacientů odpověděla, že dostatečné soukromé při realizování biologických potřeb nepociťují. Za narušitele jejich soukromí při uspokojování biologických potřeb označily specifičnost oddělení. Právě přístrojové vybavení, či okolní pacienti narušovaly soukromí pacienta. I když někteří pacienti za narušitele jejich soukromí považovali i samotné sestry. Doslova si přály, aby se sestry nepodílely na realizování jejich biologických potřeb. I přes tuto touho, byly nakonec pacienti rádi, že jim sestry poskytovaly ošetřovatelskou péči. Nedostatek soukromí pacienti pociťovali hlavně při realizování hygienické péče a při vyprazdňování. Druhá půlka pacientů neměla s poskytováním ošetřovatelské péče při realizování biologických potřeb problém. Soukromí se jim sestry snažily plně zajistit, nejen v podobě ochranných pomůcek a závěsů, ale i profesionálním chováním, vlídným slovem a mnohdy i úsměvem. Vlčková (2014) ve svém výzkumném šetření dospěla ke stejnému výsledku. ,,Jako situaci nejvíce ohrožující lidskou důstojnost v intenzivní péči respondenti označily provádění osobní hygieny včetně mytí genitálií.‟ (Vlčková, 2014, s. 46) I vyprazdňování a s ním spojené zavádění PMK je pro pacienty velmi choulostivé dle Vlčkové. Marková (2013) ve svém výzkumu dospěla k některým nedostatkům při nedodržování pravidel, které mohou narušovat intimitu nemocného. Jako příklad uvedla nepoužívání závěsů v rámci respektování soukromí pacienta či manipulaci s osobními věcmi nemocného bez jeho souhlasu. V mém výzkumu jsem k takovému závěru nedošla, tudíž nemohu s výroky Markové souhlasit. Přestože Marková výzkum prováděla pouze na standardním oddělení, k nedodržování pacientova soukromí by nemělo docházet na žádném oddělení při hospitalizaci.
3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z mého výzkumného šetření vyplynulo, že ačkoliv sestry dodržují správné zásady k zachování a respektování pacientova soukromí, někteří pacienti dostatek soukromí přesto nepociťují. Pravdou je i to, že pacientům vadil neustálý pobyt na lůžku, a s ním i spojená péče. Zde by bylo dobré položit si otázku, zdali by nebylo vhodné více zapojovat do ošetřovatelské péče samotného pacienta, samozřejmě jen pokud to dovolí jeho zdravotní stav. Pacient by se cítil více užitečný, a určitě by to zlepšilo i jeho psychickou pohodu. Po 34
zhodnocení zdravotního stavu nemocného by přišlo v úvahu i posazování pacienta mimo lůžko, a to na křeslo. Troufám si tvrdit, že koupání na vodním lůžku mimo pokoj nemocného by pro pacienta bylo také výhodou. Myslím si, že by bylo přínosné provést výzkumné šetření z pohledu sester. Z výzkumu by jasně vyplynulo, jak tuto problematiku vnímají sestry. Jako metodiku výzkumu bych volila kvantitativní šetření v podobě dotazníku. Další možností, která by zlepšila soukromí pacientů při hospitalizaci na JIP dle mého názoru není, bez toho, aby nebyla narušena struktura a specifičnost oddělení, neboť jedním z charakteristických rysů oddělení intenzivní péče, je právě společným prostor s více pacienty, a přístrojové vybavení pokojů či boxů, která tak vadily nemocným.
35
4 Závěr Soukromí a intimitu si každý chráníme. Při hospitalizaci je ovšem toto narušeno. Pacientovo soukromí a intimitu narušuje nejen specifičnost oddělení, na kterém je pacient hospitalizován, ale i další pacienti, ošetřující personál a hlavně onemocnění kvůli kterému musel být hospitalizován. Ve své práci na téma Intimita pacienta na odděleních JIP se v teoretické části zabývám intimitou, soukromím, potřebami, ochranou pacienta, a zvláštnostmi práce sester na oddělení intenzivní péče. V praktické části se zabývám zpracováním a vyhodnocením výsledků výzkumného šetření. Popisuji zde metodiku výzkumu, výzkumné prostředí, vzorek respondentů a průběh výzkumného šetření. V hlavním úseku praktické části jsou zpracovány výsledky výzkumu. Pro lepší přehlednost jsem výsledky vyhotovené do tří tabulek. V diskuzi jsem rozebrala tři výzkumné otázky, které jsem si na počátku stanovila. Následně jsem zpracovala přínos pro samotnou praxi a návrh řešení této problematiky. Prvním cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku intimity na vybraných oddělení JIP. Zde jsem dospěla k závěru, že pro pacienty je obtížné zachovat si intimu na tomto pracovišti, právě z důvodu jeho specifičnosti. Pestrá škála přístrojového vybavení oddělení, či společné boxy s více pacienti jsou zde problematickým bodem, který ovšem nelze změnit. Jedním z nepříjemných skutečností, které se shodně vyskytovaly, u všech dotázaných, bylo neustálé upoutání na lůžko, které jim sloužilo na uspokojování jejich biologických potřeb. Přesto si všichni pacienti práci ze strany sester velice pochvalovali. Samotní respondenti věděli, že sestry pro ně dělají vše, co mohou, a za ruch, který se na oddělení neustále vyskytoval, nemohou. Druhým cílem bylo detekovat problémy pacientů spojených s narušením jejich intimity. Jedním z vyskytlých problémů byla realizace hygienické péče, která byla prováděna za pacienta sestrou. Při uspokojování této potřeby pacienti shodně pociťovali pocity studu a strachu z odhalení jejich těla. Dalším nepříjemným problémem bylo vyprazdňování se na lůžku. Nepohodlnost a nepřirozenost konání této potřeby v lůžku byla pro všechny respondenty velmi stresující. Multifunkčnost lůžka byla zásadním problémem, která ovlivňovala celou řadu pocitů, které nemocní popsali. Posledním cílem práce bylo zjistit, zdali je zajištěna intimita při uspokojování biologických potřeb. Na tuto otázku jsem dostala dvě odlišné odpovědi. Jedna skupina respondentů hodnotila zachování intimity při uspokojování biologických potřeb kladně. Při realizaci uspokojování biologických potřeb za pomoci sestry se cítili normálně, a nedělalo jim problém, že jim sestra provádí ošetřovatelskou péči. Na druhé straně zbylá půlka dotázaných se cítila opačně. Pacienti nepociťovali dostatečné soukromí při realizaci biologických potřeb. Někteří si dokonce přáli, aby je sestra 36
neošetřovala, i když věděli, že bez její pomoci by své potřeby nezrealizovaly. Za nejvíce problematickou oblast uspokojování biologických potřeb považovaly hygienickou péči a vyprazdňování na lůžku. Z tohoto závěru vyplývá, že každý nemocný má odlišnou hranici své intimity, a jinak reaguje na její rušení. Prožívání je ovlivněno nejen oddělením, personálem, a nemocí, které jsem již zmiňovala, ale i samotným pacientem. Samotná pacientova osobnost, vlastnosti a sociální role jsou faktorem, který bude ovlivňovat prožívání intimity a soukromí při hospitalizaci. Zde sestra musí myslet na individualitu každého člověka, a k nemocnému přistupovat osobitě. Neboť nezapomínejme, že právě samotná sestra se stává náhradním přítelem hospitalizovaného, a pacient by v ní měl vidět jistotu, profesionalitu, vlídnost a respekt k jeho přáním.
37
5 Seznam použité literatury BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4. ČERVENKOVÁ, Jana. Soukromí a intimita při poskytování zdravotnické péče jako nadstandard? 2010. Dostupné z: https://dspace.k.utb.cz/handle/10563/14224. Bakalářská práce. FARKAŠOVÁ, Dana. Ošetrovateľstvo - teória. Martin: Osveta, c2005, 215 s. ISBN 80-8063182-4. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Informovaný souhlas: proč a jak?. 1. vyd. Praha: Galén, 2007, 104 s. ISBN 978-807-2624-973. HEŘMANOVÁ, Jana. Etika v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 200 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4734-699. KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Vyd. 1. Grada, 2007, 350 s., [16] s. obr. příl. Sestra. ISBN 978-802-4718-309. KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s. ISBN 80-200-1351-2. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 175 s. Sestra. ISBN 978-802-4727-134. LACHMAN, [edited by] Vicki D. Applied ethics in nursing. New York: Springer Pub. Co, 2006. ISBN 08-261-9788-4. LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 152 s. ISBN 978-802-4717-845. MARKOVÁ, Lenka. Intimita a soukromí při poskytování ošetřovatelské péče na standardním oddělení 2013. Dostupné z: https://knihovna.vspj.cz/bakalarske-prace/obhajene/vedouci/1296. Bakalářská práce. MAYSOON, S. Abdalrahim. Nurses’ Perception of Arab Women Needs in Intensive Care Units: Focus Group Study 2013. Dostupné z: http://www.lifesciencesite.com/. Bakalářská práce.
38
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV: Práva pacientů.. In: [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné z: www.mpsv.cz MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MZCR: Standarty ošetřovatelské péče . In: [online]. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: www.mzcr.cz MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 153 s. ISBN 80-247-1024-2. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ. NCONZO. In: [online]. [cit. 2014-09-05]. Dostupné z: www.nconzo.cz PLEVOVÁ, Ilona. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4738-710. PLEVOVÁ, Ilona. Ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 223 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4735-580. PODSTATOVÁ, Renata, Eliška SOVOVÁ a Jarmila ŘEHOŘOVÁ. Jak přežít pobyt ve zdravotnickém zařízení: 100 1 otázek a odpovědí pro pacienty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 143 s. Zdraví. ISBN 978-80-247-1997-9. ROZANSKI, Elizabeth A a John E RUSH. Barevně ilustrovaná příručka akutní medicíny a intenzivní péče u malých zvířat. Plzeň: Medicus veterinarius, 2007, 304 s. ISBN 978-80903710-8-8. Sestra a urgentní stavy. 1. české vyd. Překlad Libuše Čížková. Praha: Grada, 2008, 549 s. Sestra. ISBN 978-802-4725-482. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 188, [4] s. Sestra. ISBN 978-802-4717-753. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. Sestra. ISBN 978-802-4732-237. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 144 s. ISBN 80-247-1262-8. VLČKOVÁ, Vladislava. Respektování důstojnosti u pacientů na JIP a ARO 2014. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130126497 Bakalářská práce.
39
VONDRÁČEK, Lubomír a Vlasta WIRTHOVÁ. Právní minimum pro sestry: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 95 s. Sestra. ISBN 978-802-4731-322. VONDRÁČEK, Lubomír a Vlasta WIRTHOVÁ. Sestra a její dokumentace: návod pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 88 s.:. ISBN 978-802-4727-639. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 228 s., 24 s. barev. obr. příl. Sestra. ISBN 978-802-4734-194.
VÝROST, Jozef. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, 404 s. Psyché (Grada). ISBN 978-8024714-288. ZACHAROVÁ, Eva, Miroslava HERMANOVÁ a Jaroslava ŠRÁMKOVÁ. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra. ISBN 978802-4720-685.
ZACHAROVÁ, Eva a Jitka ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 278 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4740-621.
40
6 Seznam zkratek ARO - anesteziologicko-resuscitační oddělení Bc. - bakalář Dis. - diplomovaná zdravotní sestra JIP - jednotka intenzivní péče KPR - kardiopulmonální resuscitace Mgr. - magistr MPSV - ministerstvo práce a sociálních věcí MZČR - ministerstvo zdravotnictví České republiky NCONZO - národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů PMK - permanentní močový katétr VOŠ - vyšší odborná škola
41
7 Seznam příloh Příloha č. 1 Barthelův test základních všedních činností Barthelův test základních všedních činností (ADL – Activities of Daily Living)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Činnost
Provedení činnosti
Bodové skóre*
Příjem potravy a tekutin
samostatně bez pomoci
10
s pomocí
5
neprovede
0
samostatně bez pomoci
10
s pomocí
5
neprovede
0
samostatně nebo s pomocí
5
neprovede
0
samostatně nebo s pomocí
5
neprovede
0
plně inkontinentní
10
občas inkontinentní
5
trvale inkontinentní
0
plně inkontinentní
10
občas inkontinentní
5
trvale inkontinentní
0
samostatně bez pomoci
10
s pomocí
5
neprovede
0
Oblékání
Koupání
Osobní hygiena
Kontinence moči
Kontinence stolice
Použití WC
42
8.
9.
10.
Přesun lůžko – židle
Chůze po rovině
Chůze po schodech
samostatně bez pomoci
15
s malou pomocí
10
vydrží sedět
5
neprovede
0
samostatně nad 50 m
15
s pomocí 50 m
10
na vozíku 50 m
5
neprovede
0
samostatně bez pomoci
10
s pomocí
5
neprovede
0
Celkem Hodnocení stupně závislosti: **
ADL 4
0 – 40 bodů
vysoce závislý
ADL 3
45 – 60 bodů
závislost středního stupně
ADL 2
65 – 95 bodů
lehká závislost
ADL 1
96 – 100 bodů nezávislý
Zdroj http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=2&ved=0CCgQFjAB&u rl=http%3A%2F%2Fis.muni.cz%2Fth%2F174363%2Fpedf_b%2FPr._c._2_Bartheluv_test.do c&ei=Mpl9VNWE8LdapqtgfgM&usg=AFQjCNGzksStirfoKhhO99Qot9pUE5FulA&bvm=bv.80642063,d.d2s
43
Příloha č. 2 Práva pacientů ČR Práva pacientů ČR 1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. 44
8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen. Etický kodex "Práva pacientů" navrhla, po připomínkovém řízení definitivně formulovala a schválila
Centrální
etická
komise
Ministerstva
zdravotnictví
Tato práva pacientů jsou prohlášená za platná za dnem 25. února 1992 (Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/840)
45
České
Republiky.
Příloha č. 3 Žádost o povolení výzkumného šetření
Zdroj - autorka
46
Příloha č. 4 Cílené podotázky Cílené podotázky Ad. 1.) 1.) Myslíte, že zdravotnický personál využívá dostatečně ochranné pomůcky při zajištění Vaší intimity? 2.) Využívají vždy sestry ochranné závěsy při poskytování ošetřovatelské péče, při které dochází k narušení Vaší intimity? 3.) Pociťujete dostatečné soukromí při uspokojování Vašich potřeb, jako jsou vyprazdňování a mytí na lůžku či krmení? 4.) Dokáže vyjádřit, jakým způsobem je brán ohled na Váš stud? 5.) Pokud dochází k odhalení intimních partií Vašeho těla, a do prostoru zrovna vchází další personál, zahalí Vás sestra dostatečně a včas? Ad. 2.) 1.) Jak vnímáte pobyt na lůžku? Pokud kladně: 2.) Jste zvyklý na péči poskytovanou v rámci pobytu na JIP? 3.) Jak pociťujete omezení soběstačnosti při pobytu na JIP? 4.) Dochází k narušení Vaši intimity? Při kterých situacích? Kdo podle Vás narušuje Vaši intimitu? Pokud záporně: 2.) Co je Vám nejvíce nepříjemné při narušení Vaší intimity? 3.) Jak vnímáte omezení soběstačnosti v rámci pobytu na lůžku? 4.) Jak moc je pro Vás nepříjemná HP na lůžku? 5.) Jak moc je pro Vás nepříjemné vyprazdňování na lůžku?
47
6.) Jaké pocity pociťujete při narušení Vaší intimity? Ad. 3.) 1.) Pociťujete dostatečné soukromí při zajištění HP, vyprazdňování, jídle a spánku? 2.) Kdy nejvíce pociťujete nedostatek soukromí? Kdy Vám nedostatek soukromí nejvíce vadí? 3.) Nastala někdy situace, při které Vás sestra musela neúmyslně opustit v průběhu zajišťování HP? 4.) Myslíte si, že je respektování soukromí pacienta pro zdravotnický personál standardem? Zdroj - autorka
48
