VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Rodina pacienta jako ošetřovatelský problém Bakalářská práce
Autor práce: Vlasta Šípová Vedoucí práce: Mgr. Martina Zítková Jihlava 2014
1
2
Anotace Bakalářská práce se zabývá vlivem spokojené i nespokojené rodiny na prožívání nemoci, léčbu a uzdravení pacienta hospitalizovaného na interním oddělení nemocnice. Je rozdělena na část teoretickou, praktickou, diskuzi a závěr. Teoretická část definuje pacienta a jeho potřeby, rodinu, hospitalizaci a úskalí nemocnice. Praktická část je zaměřená na spokojenost rodinných příslušníků s péčí na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Spokojenost byla mapována dotazníkovým šetřením a zpracována do tabulek a grafů.
Klíčová slova: rodina, pacient, hospitalizace, stres, spokojenost
Annotation: The bachelor thesis deals with the influence of happy and unhappy families experiencing the illness, treatment and recovery of the patient hospitalized in the internal ward of the hospital. It is divided into theoretical, practical, discussion and conclusion. The theoretical part defines the patient and his needs, family, hospitalization and hospital pitfalls. The practical part is focused on family satisfaction with the care provided to the department of internal medicine hospital Havlíčkův brod. Satisfaction was mapped to a questionnaire and compiled in tables and graphs.
Key words: family, patient, hospital, stress, satisfaction
3
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Martině Zítkové za čas, odborné vedení, připomínky a náměty k tématu bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům, kteří byli ochotni zúčastnit se mého dotazníkového šetření. Nemohu opomenout svou rodinu, která mne trpělivě podporovala.
4
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě, 2014
…………………………………….
5
Obsah 1. Úvod .............................................................................................................................. 7 1. 1. Hlavní cíl práce ...................................................................................................... 8 1. 2. Hypotézy práce ...................................................................................................... 8 2. Teoretická část............................................................................................................... 9 2. 1. Rodina.................................................................................................................... 9 2. 1. 1. Pojem rodina: ................................................................................................. 9 2. 1. 2. Role rodiny................................................................................................... 10 2. 1. 3. Soužití v rodině ............................................................................................ 10 2. 2. Pacient ................................................................................................................. 11 2. 2. 1. Pacient v nemocnici ..................................................................................... 11 2. 2. 2. Potřeby pacienta ........................................................................................... 13 2. 3. Hospitalizace a senior .......................................................................................... 15 2. 3. 1. Problematika stáří ........................................................................................ 15 2. 3. 2. Komunikace s pacientem seniorem ............................................................. 16 2. 3. 3. Bariéry v komunikaci ................................................................................... 17 2. 4. Komunikace sestry s rodinou .............................................................................. 18 3. Praktická část............................................................................................................... 19 3. 1. Metodika výzkumné práce................................................................................... 19 3. 2. Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ............................ 19 3. 3. Průběh výzkumu .................................................................................................. 19 3. 4. Zpracování získaných dat .................................................................................... 19 3. 5. Výsledky výzkumu .............................................................................................. 20 3. 6. Diskuze ................................................................................................................ 41 3. 7. Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................... 45 4. Závěr............................................................................................................................ 47 Seznam použité literatury: ............................................................................................... 48 Seznam grafů: .................................................................................................................. 51 Seznam tabulek: .............................................................................................................. 52 Seznam příloh:................................................................................................................. 52
6
1. Úvod Téma mé bakalářské práce je „ Rodina pacienta jako ošetřovatelský problém.“ Nemoc a hospitalizace je ve většině případů nečekaný zásah do života jedince i rodinných příslušníků. Často dochází ke změnám v žebříčku životních hodnot a potřeb. Svou práci jsem zaměřila na interní oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Sem přicházejí nemocní s akutním interním onemocněním a nemocní ke složitějším diagnostickým vyšetřením. Největší skupinou jsou však nemocní s chronickým onemocněním, kteří se sem opakovaně vracejí. Z toho vyplývá, že se na tomto oddělení nacházejí především pacienti vyšších věkových skupin s omezenou hybností nebo pacienti, dlouhodobě upoutaní na lůžko. Téma jsem si zvolila proto, že je mi blízké. Pracuji totiž třináct let na interním
oddělení. Měla jsem možnost všímat si, co dělá zdravotnický personál nesprávně a co by se dalo vylepšit. Z druhé strany jsem mohla nahlédnout také. Měli jsme v domácí péči imobilní babičku a v momentě, kdy jsme potřebovali péči zdravotnického zařízení, většinou jsme narazili na nějaký nedostatek. Z pohledu sester, které nejsou s pacientem v žádném blízkém vztahu, je ošetřování nemocných a péče o ně velmi náročná práce. Stejně tak pro rodinné příslušníky, kteří se z různých důvodů nemohou o nemocného plnohodnotně postarat. Jsou potom odkázáni na práci zdravotnického kolektivu, od kterého očekávají především úsměv, milé chování a možná slova útěchy. Spokojenost pacientů a rodinných příslušníků, jako kritérium kvality péče, by mělo být prioritou každého zdravotnického zařízení. Práce je rozdělena na část teoretickou, praktickou, diskuzi a závěr. V teoretické části jsem se pokusila vysvětlit pojem rodina i s jejími úkoly k osobě blízké. Shrnula jsem potřeby pacientů všeobecně, později se zaměřením přímo na staršího pacienta a na specifika práce se seniorem jako pacientem. Praktická část zjišťuje nedostatky v ošetřovatelské péči o nemocné, v závěru práce je návrh řešení a doporučení pro praxi.
7
1. 1. Hlavní cíl práce Zjistit spokojenost rodinných příslušníků na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.
1. 2. Hypotézy práce
1. Hypotéza: Předpokládám, že méně než 50 % respondentů zná jméno sestry, která má v péči rodinného příslušníka. 2. Hypotéza: Předpokládám, že více než 85 % respondentů má zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. 3. Hypotéza: Předpokládám, že více než 70 % respondentů je spokojeno s chováním sester na interním oddělení. 4. Hypotéza: Předpokládám, že více než 80 % respondentů je spokojeno s respektováním soukromí v době návštěv. 5. Hypotéza: Předpokládám, že více než 80 % respondentů by využilo možnost nadstandardního pokoje.
8
2. Teoretická část 2. 1. Rodina Rodina je většinou tvořena třemi, ale čím dál častěji čtyřmi generacemi, bez ohledu na to, zda tyto generace žijí spolu či nikoliv. Mezigenerační vztahy jsou přínosem pro rozvoj jedince a společnosti. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008) Dříve patřila nemoc a umírání do běžného života rodiny. Lidé se naučili se svými
blízkými komunikovat, reagovat na jejich potřeby a přání, vyrovnat se s jejich odchodem. Nemocný zůstával naprosto přirozeně součástí své rodiny. Pokud dnes umírá většina lidí v zařízeních, jsou vytrženi ze své rodiny nejen místem, ale také komunikačně a citově. Co všechno by si mohli sdělit a spolu prožít při pobytu doma, je smrštěno maximálně do dvou hodin při návštěvě v nemocnici. Protože chybí společně prožívané, obvykle vysychá tok hovoru a návštěvy jsou čím dál rozpačitější. To vše je umocněno tím, že na vedlejší posteli leží cizí člověk. (Marková, 2010)
2. 1. 1. Pojem rodina: Rodina existuje proto, aby lidé mohli pečovat o své dítě. Rodina je biologicky významná pro udržení lidstva, je též základní jednotkou každé lidské společnosti. Rodina reprodukuje člověka, zprostředkovává mu vrůstání do jeho kultury. Rodina propojuje generace, vytváří mezi nimi kontinuitu a pouta solidarity. Pokud někdo z rodiny onemocní, nebo se dostane do jiných potíží, je rodina schopna mobilizovat značné rezervy, poskytovat rodinnému příslušníku velkou podporu a usilovat o návrat do původního stavu. Rodina je i zdrojem stresu, starostí a úzkostí. Rodina je jednotkou, která má společné hospodářství. (Matoušek, 1997)
9
2. 1. 2. Role rodiny
naslouchat
podporovat
dávat najevo úctu
mít čas
respektovat názory a potřeby nemocného
pomáhat
dělit si služby
organizovat frekvenci návštěv jak doma, tak i v nemocnici
pomoci utřídit vzpomínky
starat se o náplň volného času
dávat najevo přátelství, úctu a lásku
nevyčítat
(Šamánková a kolektiv, 2011)
2. 1. 3. Soužití v rodině Rovnocenné (realistické) soužití, je nejžádanějším základem v rodinných vztazích, je pro něj typická mezigenerační pohoda. Nutnou podmínkou jsou vyvážené osobnosti, které akceptují zájmy starší generace. Liberální (volné) soužití, zde neexistují pravidla ani hranice, jsou tu zřejmé oslabené citové vazby, neuvědomování si povinnosti vůči starší generaci, nerespektování jejich potřeb, zejména v období nesoběstačnosti. Podbízivé soužití, rodiče si určitým způsobem kupují své děti v případech, kdy o ně nejeví zájem. Snaha o zachování zdání dobrých rodinných vztahů, bezmocnost vůči mladší generaci. Nesmiřitelné soužití, vládne tu silný negativní, nemorální, sobecký postoj, který znemožňuje soužití starší a mladší generace. Vynucené soužití, generace jsou z nějakého důvodu nuceny žít spolu, je to nedobrovolné soužití, které nemusí být negativního charakteru (např. péče o osobu blízkou v období nemoci).
10
Vychytralé soužití, je tu typické využívání rodičů nebo prarodičů s předstíraným zájmem o jejich osobu. (Klevetová, 2008) Rodina pacienta plní v péči o nemocného důležitou roli. Aktivní účast na péči poskytuje nemocnému emocionální podporu, pacient zpravidla lépe přijímá pomoc od blízkého než od sester. (Mlýnková, 2011) Rodina potřebuje vědět:
že pro jejich nemocného blízkého je někde vhodné a dobré místo
že dostanou informace, na které mají právo, naopak je nedostane nikdo nepovolaný
že i oni sami mají právo na podporu v péči o nemocného, potřebují vědět, na koho se obrátit
jak nalézt řád a strukturu ve zmatku a chaosu, který onemocnění blízkého do rodiny přineslo (Šamánková a kolektiv, 2011)
2. 2. Pacient Termín „pacient“ je odvozen od latinského pateo, patere – trpěti a patients – trpělivý. Pacient je definován jako léčící se nemocný člověk. (Křivohlavý, 2002)
2. 2. 1. Pacient v nemocnici Nemocnice je odlišné zařízení od těch, které zná pacient z běžného života. Má zcela specifické úkoly:
podrobné vyšetření pacienta a stanovení diagnózy
léčba, vyléčení nebo alespoň zlepšení pacientova zdravotního stavu
zdravotnická péče
ošetřovatelská péče Představa o nemocnici se neustále mění. Pro generaci prarodičů je nemocnice
často místem, kam se chodí umírat. Pro generaci rodičů s ohledem na zaměstnanost všech členů rodiny, se stala „místem posledního pobytu člověka“. (Křivohlavý, 2002)
11
Změna psychiky pacienta při příchodu do nemocnice. Hospitalizace je obvykle pro pacienta zážitkem poměrně nového druhu. Mnohé se mění nejen v jeho těle, ale i v psychice. Tabulka 1 Změna psychiky (Křivohlavý, 2002)
Ve stavu zdraví
V době nemoci
Aktivita: zdravý člověk je hlavním aktérem ve Pasivita: pacient je předmětem péče mnoha lidí svém životě.
(lékaři,
zdravotní
sestry,
další
odborný
personál), hlavním aktérem jsou oni, ne on sám. Relativní nezávislost: zdravý člověk není na Závislost na druhých lidech: pacient nemůže druhých příliš závislý.
dělat to, co by sám chtěl, musí dělat, co mu druzí určí.
Životní rytmus: zdravý člověk má svůj zažitý Pacient není zvyklý na rytmus, který je mu životní rytmus, zvykl si na něj, cítí se v něm v nemocnici předkládán, je mu nepřirozený. dobře. Sebedůvěra: člověk má poměrně dobré výkony Pacient musí dělat činnosti, jež jsou mu cizí, v činnostech, které ovládá. To mu dává neumí je a neovládá. To snižuje jeho značnou sebedůvěru a kladné sebehodnocení.
sebevědomí a sebedůvěru.
Sociální interakce: zdravý člověk žije v tzv. Pacient je v relativní sociální izolaci, stýká se sociální síti své vlastní rodiny, přátel, mezi zde s poměrně neznámými lidmi, zatímco známými, atp., které dobře zná.
kontakt se známými a blízkými je mu značně omezen.
Zájmy:
zdravý
člověk
má
poměrně Především s ohledem na změny a zdravotní
stabilizovaný rozsah svých vlastních zájmů.
stav pacienta se v době nemoci velmi zužuje.
Zvládání problémů: zdravý člověk poměrně Pacient svému fyzickému i psychickému stavu dobře zvládá problémy a překážky, které mu moc nerozumí, ztrácí nad ním vládu, neví si život staví do cesty. Ví, oč jde, jak reagovat.
s ním často rady.
Emoce: převládají kladné emoce – radost a Emocionální
stav
pacienta
charakterizuje
štěstí ze smysluplného života. Zdravý člověk v prvé řadě celý soubor negativních citů – má v životě určitou míru životní jistoty a strach a obavy, bolest, nejistota, úzkost atp. naděje do budoucnosti.
12
Časový prostor: zdravý člověk má širokou Nemocný pacient žije převážně jen a jen časovou dimenzi – vědomí minulosti, živé v přítomnosti. Kontakt s minulostí je omezen a přítomnosti a s pohledem do budoucnosti.
budoucnost je nejistá.
Obranné mechanismy zvládání nemoci a utrpení. Obranné mechanismy jsou charakterizovány jako často klamné, iluzorní, fantastické, realitu nerespektující a někdy až matoucí formy zvládání životních těžkostí. (Křivohlavý, 2002) Patří sem:
represe – vytěsnění z vědomí toho, co se ve skutečnosti děje
suprese – záměrné a vědomé potlačení toho, co by mělo být ve vědomí
regrese – sestup pacienta na vývojově nižší stupeň
inverze – převrácené chování
popírání – pacient si zakazuje o určité věci hovořit, slyšet, přemýšlet
introjekce – promítání starostí druhých lidí do vlastního života
sebeobviňování – pacient se nadměrně obviňuje za to, co se s ním po zdravotní stránce děje
externalizace viny – pacient se snaží obviňovat druhé lidi
identifikace – ztotožnění
projekce – pacient promítá vlastní záměry do jednání druhých lidí
(Křivohlavý, 2002)
2. 2. 2. Potřeby pacienta Lidská potřeba je stav charakterizovaný dynamickou silou, která vzniká z pocitu nedostatku
nebo
přebytku.
Touhou
něčeho
dosáhnout
v oblasti
biologické,
psychologické, sociální nebo duchovní. Naplnění potřeb směřuje k vyrovnání a obnovení změněné rovnováhy organismu. Potřeby jsou nutné, užitečné, velmi úzce souvisí se zachováním a s kvalitou života. (Šamánková a kolektiv, 2011) Neuspokojená potřeba vede k výskytu somatických obtíží – např. poruchy spánku, poruchy vyprazdňování a jiné. To může způsobit stresovou zátěž, která oslabuje organismus. Nepříjemná zátěž spojená s negativními pocity a emocemi se nazývá distres. (Šamánková a kolektiv, 2011)
13
Spokojenost
pacienta
je
subjektivní
prožitek
vznikající
v souvislosti
s uspokojováním potřeb. Je jedním z ukazatelů pohody. Spokojenost a pohoda jsou často definovány jako determinanty kvality života. (Žiaková, 2009) Ke zjištění spokojenosti je možné využít tři metody s dlouhou tradicí – pozorování, rozhovor a dotazníkové šetření. (Malíková, 2011) Jedinci, kteří dokáží uspokojit své základní potřeby, jsou šťastnější, výkonnější a zdravější oproti osobám, které nemají všechny základní potřeby uspokojené, což zjistil svými výzkumy A. H. Maslow. (Trachtová, 2008) Maslowova hierarchie potřeb 1. potřeba seberealizace 2. potřeba uznání, úcty 3. potřeba lásky, přijetí, spolupatřičnosti 4. potřeba bezpečí a jistoty 5. základní tělesné, fyziologické potřeby Abraham Harold Maslow (1908 – 1970), americký psycholog, jeho teorie je všeobecně uznávaná. (Šamánková a kolektiv, 2011) Potřeba naplnění duchovních potřeb - náboženské vyznání a respektování víry je nutným požadavkem pro duševní klid nemocného - náboženské setkávání v rámci možností nemocného mu mohou přinášet velkou úlevu - mentální schopnosti v duchovním prožívání jsou ovlivněny průběhem a závažností onemocnění, proto citlivě vnímáme pacientovy názory a přání. (Šamánková a kolektiv, 2011)
14
2. 3. Hospitalizace a senior Hospitalizace seniorů je vhodná pouze tehdy, není-li možná ambulantní léčba. Většina křehkých starých lidí reaguje na nezvyklé prostředí nemocnice (neznámé místo, neznámí lidé) velmi nepříznivě. Mohou se u nich vyvinout komplikace a při propuštění mohou být v horším stavu než při přijetí. Přednostním cílem práce se seniory je udržení nebo opětné dosažení co největší soběstačnosti. (Křivohlavý, 2002)
2. 3. 1. Problematika stáří Stárnutí je proces, který je včleněn do celkového životního děje, je plynulým přechodem v rámci celého života člověka. Není něčím, co přichází nečekaně a naráz. Stárnutí není chorobou, začíná v době narození, dozrává v průběhu adolescence a pokračuje nekompromisně ke smrti. (Křivohlavý, 2002) Dle WHO – World Health Organization stáří dělíme:
časné stáří: období 60 – 74 let
vlastní stáří: období 75 – 89 let
dlouhověkost: období 90 let a více
Změny ve stáří. Tabulka 2 Změny ve stáří (Venglářová, 2007)
Tělesné změny
Psychické změny
Sociální změny
Změna vzhledu
Zhoršení paměti
Odchod do penze
Úbytek svalové hmoty
Nedůvěřivost
Změna životního stylu
Změny termoregulace
Snížená sebedůvěra
Stěhování
Změny činnosti smyslů
Obtížnější osvojování nového
Ztráta blízkých lidí
Kardiopulmonální změny
Sugestibilita
Osamělost
Změny vylučovacího systému
Emoční labilita
Finanční obtíže
Degenerativní změny kloubů
Změny chování
15
Změny trávicího systému
Zhoršení úsudku
Změny sexuální aktivity
Změny v organismu nejsou striktně dané pro každého. Rozdíly jsou patrné u lidí, kteří jsou trénování v určité činnosti (např. řidiči aut, trénováním v průběhu celoživotní praxe mají dobrou výkonnost zrakového vnímání a to i ve vyšším věku, hudebníci mají jen velmi malý úbytek percepce vysokých tónů). (Křivohlavý, 2002) K častým duševním poruchám seniorů patří deprese, demence, deliria a lékové interakce. Deprese je léčitelná farmakologicky a psychoterapeuticky. Demence je syndrom, vznikající na základě poškození mozku, nemoc postupně progreduje, postižený senior ztrácí schopnost postarat se o sebe. (Špatenková, 2009)
2. 3. 2. Komunikace s pacientem seniorem
Staří lidé jsou citově labilnější, snadno podléhají dojetí. Často se jejich zájem soustřeďuje na vlastní osobu, občas si vynucují pozornost. Díky snížené ostrosti vnímání, mají potíže s porozuměním tomu, co sestra říká, jindy pacientovi trvá déle, než pochopí, co po něm chceme. Většina starých lidí se bojí nemoci, protože mají strach ze ztráty soběstačnosti, z opuštěnosti, ze smrti. (Pokorná, 2010)
Při komunikaci musíme přihlédnout ke stavu smyslových orgánů pacienta, zvolit vhodné osvětlení v místnosti, využít případné kompenzační pomůcky (brýle, naslouchadla). Je nutné vyhodnotit současnou psychickou a fyzickou kondici pacienta,
stejně
tak
jeho
aktuální
mentální
svěžest.
(Šamánková a kolektiv, 2011)
Respektujeme identitu pacienta, oslovujeme ho jménem nebo odpovídajícím titulem.
Familiární
oslovení
„babi“
nebo
„dědo“
jsou
ponižující.
(Janáčková, 2008)
Vyhýbáme se infantilizaci pacienta.
Chráníme
pacientovu
důstojnost,
snažíme
se
vyloučit
podceňování
a nepodložené přisuzování závažných funkčních deficitů.
Složitější nebo důležité informace (termíny vyšetření, způsob užívání léků) několikrát zopakujeme, popřípadě napíšeme na list papíru.
16
Mluvíme
srozumitelně,
pomalu,
vyhýbáme
se
odborným
výrazům.
(Janáčková, 2008)
Podpůrně působí vhodný neverbální kontakt (držení za ruku, kolem ramen).
Empatický přístup, citlivé naslouchání. (Pokorná, 2011)
Faktory ovlivňující komunikaci mezi sestrou a pacientem
pozornost
věk
pohlaví
rodinná situace
kultura
sociální přijmutí nemoci
náboženství
anamnéza
sebepojetí
zdravotnický tým
(Hanzlíková a kolektiv, 2007)
2. 3. 3. Bariéry v komunikaci Tabulka 3 Bariéry v komunikaci (Pokorná, 2010) Interní bariéry
Externí bariéry
obava z neúspěchu
vyrušení další osobou
negativní emoce (zlost, úzkost)
hluk, šum
bariéry postoje (xenofobie)
vizuální rozptylování
nepřipravenost
neschopnost naslouchat
fyzické nepohodlí, nemoc
komunikační zahlcení
Ageismus (věková diskriminace) – v ošetřovatelské péči se vyskytuje více než by měl, sestry považují problémy starých lidí za normální a přičítají je věku. (Pokorná, 2010)
17
2. 4. Komunikace sestry s rodinou Sestra by měla být schopna navázat kontakt a umět odpovídat na otázky rodiny. Při navazování kontaktu by se měla představit jménem. Především první kontakt s rodinou nemocného hraje důležitou roli pro navázání dobrého vztahu a spolupráce. Sestra nesmí opomenout, že rodina poskytuje nejen fyzickou a psychickou oporu, ale může poskytnout zdravotnickému personálu důležité informace o nemocném. V rozhovoru s rodinou se sestra nezmiňuje o diagnóze, vážnosti stavu, prognóze nemoci, měla by si uvědomit a respektovat své kompetence, které jsou omezené povinností mlčenlivosti. (Špatenková, 2009)
18
3. Praktická část 3. 1. Metodika výzkumné práce Metodou mé výzkumné práce bylo dotazníkové šetření (viz příloha č. 2). Touto metodou jsem během relativně krátké doby získala velké množství informací. Na začátku dotazníku jsem umístila identifikační otázky na respondenty, které se týkaly pohlaví, věku a dosaženého vzdělání. Dotazník obsahoval 21 otázek, které se vztahovaly ke stanovenému hlavnímu cíli a k objasnění hypotéz. V dotazníku jsem použila dva druhy otázek. Uzavřené (respondenti vybírají z možností pouze jednu odpověď) týkající se otázek 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 13,14, 15, 17, 18, 19, 20, 21. Dále jsem použila otázky polouzavřené (respondent má na výběr více odpovědí nebo může dopsat vlastní názor), které se týkají otázek 4, 9, 12 a 16.
3. 2. Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Cílovou skupinou byli rodinní příslušníci, jejichž blízká osoba byla hospitalizována na interním oddělení, popřípadě respondenti, kteří mají s hospitalizací rodinného příslušníka v nemocnici zkušenosti. Výzkum probíhal na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Celkem bylo rozdáno 155 dotazníku, vrátilo se 150.
3. 3. Průběh výzkumu Sběr dat probíhal během měsíců říjen a listopad 2014, po schválení náměstkyní pro ošetřovatelskou péči, na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod (viz příloha 1).
3. 4. Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat z dotazníků byly použity programy Microsoft Office Word 2010 a Microsoft Office Excel 2010.
19
3. 5. Výsledky výzkumu
Graf 1: Vaše pohlaví K otázce číslo 1.
Pohlaví respondentů
63%
muži ženy
37%
Graf 1 Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 150 respondentů odpovídalo 37 % (55 respondentů) mužů a 63 % (95 respondentů) žen.
20
Graf 2: Kolik je Vám let? K otázce číslo 2.
Věk respondentů 23% 33% 18-30 31-40 10%
41-50 51-60 61-70 71 a více
17% 7%
10%
Graf 2 Věk respondentů
Nejvíce dotazníků vyplnili respondenti ve věkové kategorii 41 – 50 let v počtu 33 % (49 respondentů), dále respondenti ve věkové kategorii 51 – 60 let v počtu 23 % (35 respondentů). Následovala kategorie 31 – 40 let v počtu 17 % (26 respondentů), dále se stejným počtem kategorie 61 – 70 a 71 a více let s počtem 10 % (15 respondentů). Nejméně odpovídajících je ve skupině 21 – 30 let s počtem 7 % (10 respondentů).
21
Graf 3: Jaké je Vaše nejvyšší vzdělání? K otázce číslo 3.
Vzdělání respondentů 51% základní středoškolské bez maturity 20%
středoškolské s maturitou vysokoškolské
23%
6%
Graf 3 Vzdělání respondentů
Nejvíce respondentů mělo středoškolské vzdělání s maturitou 51 % (77 respondentů). Následuje středoškolské vzdělání bez maturity s počtem 23 % (34 respondentů), s vysokoškolským vzděláním 20 % (30 respondentů) a 6 % (9 respondentů) se základním vzděláním.
22
Graf 4: Pacient je Váš K otázce číslo 4.
Vztah pacienta k respondentovi 29% otec-matka syn-dcera 27% manželmanželka jiný vztah 31% 13% Graf 4 Vztah pacienta k respondentovi
Ze 150 respondentů bylo 31 % (46 respondentů) s pacientem ve vztahu manžel manželka. 29 % (44 respondentů) v jiném vztahu (druh – družka, babička – děda) 27 % (41 respondentů) uvedlo, že je ve vztahu otec – matka, 13 % (19 respondentů) vztah syn – dcera.
23
Graf 5: Znáte jméno sestry, která se stará o člena Vaší rodiny? K otázce číslo 5.
Představení sestry 55%
představila se znám, ale nepředstavila se neznám ji 20%
25%
Graf 5 Představení sestry
Ze 150 dotazovaných vyplývá, že 55 % (83 respondentům) se sestra představila. 25 % (37 respondentů) sestru znalo, ale osobně se jim nepředstavila, 20 % (30 respondentů) sestru neznalo.
24
Graf 6: Přišla se Vás sestra aktivně zeptat, zda něco nepotřebujete? K otázce číslo 6.
Aktivní zájem sestry 81%
ano ne
19%
Graf 6 Aktivní zájem sestry
Z grafu 6 vyplývá, že z celkového počtu 150 dotazovaných 81 % (121 respondentů) se přišla sestra zeptat, zda něco nepotřebují, 19 % (29 respondentů) zvolila variantu ne, sestra se sama aktivně zeptat nepřišla.
25
Graf 7: Kde Vám předávala sestra doplňující informace ohledně ošetřovatelské péče? K otázce číslo 7.
Informace k ošetřovatelské péči 65% sesterna pokoj pacienta chodba
18%
žádné informace mi nepředala
3%
14%
Graf 7 Informace k ošetřovatelské péči
Nejvíce 65 % (94 respondentů) uvedlo, že jim sestra podala doplňující informace ohledně ošetřovatelské péče na pokoji pacienta. 18 % (26 respondentům) na chodbě, 14 % (20 respondentům) na sesterně a zbylá 3 % (5 respondentů) uvedla, že jim sestra žádné informace nepodala.
26
Graf 8: Máte zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta? K otázce číslo 8.
Péče o pacienta 91%
ano ne
9%
Graf 8 Péče o pacienta
Ze 150 dotazovaných vyplývá, že celých 91 % (137 respondentů) mělo zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. 9 % (13 respondentů) odpovědělo záporně.
27
Graf 9: V jakých oblastech byste se chtěl/a podílet na péči o svého blízkého? K otázce číslo 9.
Oblasti péče o pacienta 160 140
142
138
131 120
115
120 100 80
ano
60 40 20
30
35
19
12
8
ne
0 pomoc při podávání stravy
pomoc při polohování, posazování
pomoc při hygienické péči
pomoc při doprovod na drobných vyšetření výkonech
Graf 9 Oblasti péče o pacienta
Z tohoto grafu vyplývá, že 87 % (131respondentů) by chtělo pomáhat při podávání stravy, 13 % (19 respondentů) ne. 77 % (115 respondentů) by se chtělo spolupodílet při hygienické péči, 23 % (35 respondentů) ne, 80 % (120 respondentů) při polohování a posazování, 20 % (30 respondentů) ne. Doprovodu na vyšetření by se chtělo účastnit 5 % (8 respondentů), 95 % (142 respondentů) ne. Pomoci při drobných výkonech by se účastnilo 8 % (12 respondentů) a 92 % (138 respondentů) odpovědělo záporně.
28
Graf 10: Je k Vašemu blízkému a k Vám ošetřovatelský personál dostatečně ochotný a vlídný? K otázce číslo 10.
94%
Ošetřovatelský personál
ano ne
6%
Graf 10 Ošetřovatelský personál
Ze 150 dotazovaných celých 94 % (141 respondentů) uvedlo, že ošetřovatelský personál byl dostatečně ochotný a vlídný, 6 % (9 respondentů) uvedlo zápornou odpověď.
29
Graf 11: Setkal/a jste se s nevhodným chováním zdravotních sester? K otázce číslo 11. Nevhodné chování sester 97%
ne ano
3%
Graf 11 Nevhodné chování sester
Z celkového počtu 150 respondentů se s nevhodným chováním se setkala 3 % (5 respondentů), 97 % (145 respondentů) se s nevhodným chováním nesetkalo.
30
Graf 12: S jakým nevhodným chováním sester jste se setkal/a? K otázce číslo 11.
Druh nevhodného chování 3 2
2
2 1 1 0 0
přehnaná hlučnost
strohost
0
0
0
0
neochota necitlivost, ignorace uvádění do používání jiné netaktnost trapných vulgarismů chování situací
Graf 12 Druh nevhodného chování
Ze 150 dotazovaných respondentů pouze 5 uvedlo, že se setkalo s nevhodným chováním, 2 respondenti jmenovali, přehnanou hlučnost, 2 respondenti strohost a 1 respondent uvedl neochotu. Pro znázornění výsledku byl použit sloupcový graf bez procentuálního vyjádření.
31
Graf 13: Upozornil/a byste na sestru na její nevhodné chování? K otázce číslo 13.
Upozornění na nevhodné chování 87%
ano ne nevím
12% 1%
Graf 13 Upozornění na nevhodné chování
Většina 87 % (130 respondentů), že by sestru na její nevhodné chování upozornilo, 12 % (18 respondentů) by neupozornilo. 1 % (2 respondenti) neví, zda by upozornili.
32
Graf 14: Bylo Vám umožněno navštívit pacienta mimo návštěvní hodiny? K otázce číslo 14.
Návštěvní hodiny 66% ano, kdykoliv ano, pouze vyjímečně ne 11%
nevím, chodím v návštěvní hodiny
22% 1%
Graf 14 Návštěvní hodiny
Ze 150 dotazovaných nejvíce respondentů 66 % (99 respondentů) zvolilo variantu, že mohli navštívit pacienta kdykoliv, 22 % (33 respondentů) chodili na návštěvy pouze v návštěvní hodiny. 11 % (17 respondentů) uvedlo, že mohli na návštěvu, ale pouze výjimečně mimo návštěvní hodiny a 1 % (1 respondent) nemohl na návštěvu vůbec.
33
Graf 15: Máte při návštěvě dostatečné soukromí? K otázce číslo 15.
Soukromí při návštěvě 61%
ano ne
39%
Graf 15 Soukromí při návštěvě
Z celkového počtu 150 respondentů většina respondentů 61 % (91 respondentů) uvedla, že měli při návštěvě dostatečné soukromí. 39 % (59 respondentů) vybralo variantu ne, neměli dostatek soukromí.
34
Graf 16: Čím bylo Vaše soukromí narušeno? K otázce číslo 15.
Narušené soukromí 40 35 30 25 20 15 10 5 0
32
17 10 0 jiné:jiný pacient, vstup personálu otevřené dveře do vměšování se do jiná návštěva do pokoje bez chodby hovoru bez zaklepání vyzvání Graf 16 Narušené soukromí
59 respondentů mělo soukromí při návštěvě narušeno. Nejvíce 32 respondentů uvedlo, že návštěva byla narušena jiným pacientem nebo návštěvou u jiného pacienta. 17 respondentům vadil vstup personálu do pokoje bez zaklepání a 10 respondentů uvedlo, že jim vadily otevřené dveře do chodby. Pro znázornění výsledku byl použit sloupcový graf bez procentuálního vyjádření.
35
Graf 17: Nemocný by měl být podle Vás na pokoji? K otázce číslo 17.
Počet pacientů na pokoji 63% 13%
sám s jedním pacientem s více pacienty
24%
Graf 17 Počet pacientů na pokoji
Ze 150 dotazovaných 63 % (94 respondentů) zvolilo variantu pouze s jedním pacientem, 24 % (36 respondentů) vybralo možnost, že by měl být nemocný na pokoji sám a 13 % (20 respondentů) by chtělo, aby nemocný ležel na pokoji s více pacienty.
36
Graf 18: Pokud by to oddělení umožnilo, měl/a byste zájem o nadstandardní pokoj? K otázce číslo 18.
Nadstandardní pokoj 57%
ano ne
43%
Graf 18 Nadstandartní pokoj
Ze 150 dotazovaných mělo zájem o nadstandardní pokoj 43 % (64 respondentů), většina 57 % (86 respondentů) by tuto možnost nevyužila.
37
Graf 19: Byl/a jste sám hospitalizován na nadstandardním pokoji? K otázce číslo 19.
Respondent a nadstandardní pokoj 76%
ano ne
24%
Graf 19 Respondent a nadstandartní pokoj
Nejvíce 76 % (114 respondentů) uvedlo, že nebyli hospitalizováni na nadstandardním pokoji, pouze 24 % (36 respondentů) nadstandardní pokoj využilo.
38
Graf 20: Jak byste celkově zhodnotil/a úroveň ošetřovatelské péče zdravotnických pracovníků na tomto oddělení? (1 = vysoká úroveň, 5 = nízká úroveň) K otázce číslo 20.
Hodnocení péče na oddělení 62%
1 2 3 25%
4 5
12%
0%
1%
Graf 20 Hodnocení péče na oddělení
Nejvíce
62
%
(93
respondentů)
hodnotilo
úroveň
péče
hodnotou
2,
dále 25 % (38 respondentů) označilo hodnotu 3, hodnotu 1 zvolilo 12 % (17 respondentů), 1 % (2 respondenti) hodnotili úroveň číslem 4 a žádný z respondentů nevolil číslo 5.
39
Graf 21: Doporučil/a byste interní oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod rodinným přátelům? K otázce číslo 21.
Doporučení interního oddělení 96%
ano ne nevím
1% 3%
Graf 21 Doporučení interního oddělení
Ze 150 dotazovaných odpovědělo nejvíce 96 % (144 respondentů), že by interní oddělení doporučilo, 3 % (4 respondenti) vybrali možnost nevím a 1 % (2 respondenti) by interní oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod nedoporučilo.
40
3. 6. Diskuze Pro vyhodnocení mé bakalářské práce jsem si předem stanovila pět hypotéz. K porovnání předpokladů a skutečného stavu jsem použila data z dotazníkového šetření. Dílčí hypotézy: Hypotéza 1 - Předpokládám, že méně než 50 % respondentů zná jméno sestry, která má v péči rodinného příslušníka. Hypotéza 2 - Předpokládám, že více než 85 % respondentů má zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. Hypotéza 3 - Předpokládám, že více než 70 % respondentů je spokojeno s chováním sester na interním oddělení. Hypotéza 4 - Předpokládám, že více než 80 % respondentů je spokojeno s respektováním soukromí v době návštěv. Hypotéza 5 - Předpokládám, že více než 80 % respondentů by využilo možnost nadstandardního pokoje.
Hypotéza č. 1: Předpokládám, že méně než 50 % respondentů zná jméno sestry, která má v péči rodinného příslušníka. K hypotéze č. 1 se vztahuje otázka číslo 5. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z výsledku je zřejmé, že se sestra představila 55 % (83 respondentům), 25 % (37 respondentů) sestru zná, ale nepředstavila se jim a 20 % (30 respondentů) sestru nezná. Pozdrav a představení se, jsou předpokladem správné komunikace a určitě také součástí pravidel slušného chování. Proto mě vysoké hodnoty překvapily. Absolventka Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Lišková (2014) ve své bakalářské práci popsala, že většina sester začíná komunikaci s rodinou prvotním představením se. Potom teprve říkají rodině základní informace, co mohou pacientovi donést, informace o návštěvách, dále se zeptají, zda rodina něco nepotřebuje.
41
Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než 85 % respondentů má zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. K hypotéze č. 2 se vztahují otázky číslo 8 a 9. Tato hypotéza se mi potvrdila. Celých 91 % (137 respondentů) odpovědělo ano, má zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. Pouze 9 % (13 respondentů) zvolilo variantu ne. Otázka č. 8 je doplněna následující otázkou: V jakých oblastech byste se chtěl/a podílet na péči o svého blízkého? Z grafu č. 9 vyplývá, že nejvíce 87 % (131 respondentů) chce pomáhat pacientovi při podávání stravy, nejméně 5 % (8 respondentů) volilo možnost doprovod na vyšetření. Lišková (2014) uvedla, že rodina se zapojuje nejvíce při stravování, rehabilitaci a bazální stimulaci. Rovněž uvedla, že rodiny nemají moc zájem zapojovat se do hygienické péče. Absolventka Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Franková (2013) ve své bakalářské práci popsala, že se většina respondentů zapojila pouze při krmení, na ostatní oblasti ošetřovatelské péče neměli odvahu. Všestranně se zapojil jeden respondent, protože byl z oboru a problematiku ošetřovatelství dobře znal.
Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více než 70 % respondentů je spokojeno s chováním sester na interním oddělení. K hypotéze č. 2 se vztahují otázky číslo 10, 11, 12, 13. Tato hypotéza se mi potvrdila. Spokojenost respondentů s chováním sester byla zaměřena na ochotu a vlídnost ošetřovatelského se
kterým
se
personálu respondenti
celkově. setkali,
Dále
na
popřípadě
nevhodné jaké
a
chování
sester,
doplňující
otázka,
zda by respondent sestru na její nevhodné chování upozornil.
42
Z výsledků je zřejmé, že většina 94 % (141 respondentů) považuje ošetřovatelský personál za dostatečně vlídný a ochotný. Pouze 6 % (9 respondentů) odpovědělo záporně. S nevhodným chováním sester se setkala pouze 3 % (5 respondentů). 2 respondenti jmenovali přehnanou hlučnost, další 2 respondenti zvolili z možností strohost a 1 respondent uvedl neochotu. Většina 87 % (130 respondentů) uvedlo, že by sestru na její nevhodné chování upozornilo. Absolventka Ostravské univerzity v Ostravě Janečková (2011) ve své bakalářské práci popsala, že většina mužů 70 % měla zkušenost se sestrami dobrou, 30 % spíše dobrou. U žen oproti mužům, 58 % respondentek zvolilo, že jejich zkušenost byla spíše dobrá, menší počet 42 % respondentek vybralo variantu dobrá. Žádný z dotazovaných respondentů neuvedl odpověď, spíše špatná a špatná.
Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více než 80 % respondentů je spokojeno s respektováním soukromí v době návštěv. K otázce č. 4 se vztahují otázky číslo 15 a 16. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z dotazníkového šetření vyplývá, že většina 61 % (91 respondentů) měla při návštěvě dostatečné soukromí, 39 % (59 respondentů) uvedlo, že soukromí v době návštěv nemělo nebo bylo narušeno. Z dotazovaných, kteří si stěžovali na nedostatek soukromí, 32 respondentů uvedlo, že návštěva u blízkého byla narušena jiným pacientem nebo návštěvou, která přišla za jiným pacientem. 17 respondentům vadil vstup personálu do pokoje bez zaklepání a 10 respondentům otevřené dveře do chodby. Absolventka Vysoké školy polytechnické v Jihlavě Lukášková (2014) se ve své bakalářské práci zabývala otázkou, zda sestra klepala na dveře před vstoupením do pokoje pacienta. Respondentem v dotazníkovém šetření byl hospitalizovaný pacient. Z dotazovaných 38 % respondentů uvedlo, že sestra klepala na dveře před vstupem do 43
pokoje vždy, 35 % respondentů uvedlo, že sestra zaklepala jen někdy a 27 % uvedlo, že sestra na dveře neklepala.
Hypotéza č. 5: Předpokládám, že více než 80 % respondentů by využilo možnost nadstandardního pokoje. K hypotéze č. 5 se vztahuje otázka číslo 18 Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z celkového počtu 150 dotazovaných mělo zájem o nadstandardní pokoj pouze 43 % (64 respondentů), většina 57 % (86 respondentů) by tuto možnost nevyužila. Absolventka Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Skořepová (2013) ve své bakalářské práci zkoumala preference respondentů na uložení při hospitalizaci (dotazovaní byli pacienti). 2 respondenti uvedli, že je jim jedno, s kolika pacienty jsou na pokoji. Záleží pouze na tom, aby jim doktor rychle pomohl a oni mohli odejít co nejdříve domů. 4 respondenti dávali přednost jednolůžkovému pokoji, preferují nadstandardní pokoj. Tyto pacienty vše ruší, vzbudí je sebemenší šramot, některým vadí společné sociální zařízení, chrápání či rušící návštěvy jiných pacientů. respondenti uvedli, že dávají přednost menším, dvoulůžkovým a
Ostatní
maximálně
trojlůžkovým, pokojům. Jsou rádi, že nejsou sami a že mohou zapomenout na svou bolest.
44
3. 7. Návrh řešení a doporučení pro praxi Některé výsledky z dotazníkového šetření, které jsem provedla na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod, mne překvapily. Rozhodla jsem se o nich v této části práce zmínit. Prvním výsledkem bylo představení se sestry. Z grafu č. 5 vyplynulo, že se sestra představila pouze 55 % respondentů. Toto číslo se mi zdá velmi nízké. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že na mě působilo pozitivně, když se mi sestra, jako příbuznému pacienta, představila. Mnohdy stačilo, aby sestra přišla a i bez představení se nabídla, že pokud budu něco potřebovat, mohu přijít přímo za ní. Domnívám se, že pro osoby, které mají nemocného blízkého člověka, je důležité vědět, na koho se mohou s důvěrou obrátit. Vzájemný kontakt se navazuje již během několika prvních minut setkání. Postup, který se doporučuje po příchodu pacienta: pozdrav spojený s úsměvem, oslovení pacienta jménem, představení se a správné, pevné podání ruky. Ke správné komunikaci je nutné dosáhnout vzájemné důvěry a pocitu pohody. (Janáčková, 2008) Vhodným doporučením pro praxi podle mne je, aby se setry v rámci celoživotního vzdělávání účastnily interaktivních seminářů a přednášek, které jsou zaměřeny na komunikaci ve zdravotnické péči. Dalším výsledkem, který stojí za zmínku je místo, kde sestra předává doplňující informace ohledně ošetřovatelské péče. Z grafu č. 7 vyplynulo, že nejvíce sester podalo informace na pokoji pacienta, dále na chodbě a na sesterně. Sestra si musí být vědoma toho, že pacient je nedílnou součástí své rodiny. Celá rodina je onemocněním svého blízkého zasažena a trpí spolu s nemocným. S tímto vědomím musí sestra umět poskytnout rodině citlivým způsobem správné informace. Musí umět zvládnout projevy zármutku. Pro hladký průběh rozhovoru by mělo být zajištěno vhodné prostředí. Nejlépe útulně zařízená místnost, ne ordinace nebo vyšetřovna. Při rozhovoru by neměli být účastníci rušeni, to znamená zajistit, aby se v tu dobu nepřepojovaly telefony. (Marková, 2010) V místnosti by mělo být pohodlné posezení, s možností podání nápoje. Co se týče vzájemné polohy účastníků rozhovoru, měli by si vidět do očí.
45
Dle mého názoru je pokoj pacienta vhodným místem pouze v případě, že tam nejsou další lidé. Sesterna se mi příliš vhodná nezdá, nedá se zde zařídit soukromí pro klidný rozhovor. Využít chodbu pro předávání informací je podle mne nepřípustné. Neetické a naprosto nevhodné. Možným řešením pro praxi by bylo provést ještě jeden výzkum. Byl by zaměřen na sdělování nepříznivých informací a zpráv, týkajících se pacientů. Respondenty by v tomto případě byly blízcí známí a rodina nemocného. Následoval by návrh na zřízení výše popisovaných místností na každém oddělení. Posledním výsledkem bylo setkání se s nevhodným chováním sester. Péče o pacienty na interním oddělení je velmi náročná, proto je u sester nutná prevence „vyhoření“ a péče o duševní hygienu. Návrhem a řešením pro praxi by byla edukace sester proti syndromu vyhoření formou seminářů. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit spokojenost rodinných příslušníků na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Graf č. 20 znázorňuje spokojenost s úrovní ošetřovatelské péče na interním oddělení. Byla použita škála 1 – 5 (1 = vysoká úroveň, 5 = nízká úroveň). Úroveň 1 určilo 12 % respondentů, úroveň 2 zvolilo 62 %, úroveň 3 označilo 25 %, úroveň 4 zvolilo 1 % respondentů. Nikdo nejmenoval úroveň číslo 5. V grafu č. 21 je odpověď na otázku, doporučil/a byste toto oddělení rodinným přátelům. 96 % respondentů by interní oddělení doporučilo, 3 % vybrala možnost nevím. Oddělení by nedoporučilo 1 % respondentů. Spokojenost bych, v tomto případě, hodnotila podle výsledku grafu 21. Návrhem pro praxi a pro kvalitní hodnocení by bylo vhodné doplnit další výzkumné šetření. Výzkum by se týkal spokojenosti rodin a blízkých známých pacienta s hospitalizací. O výsledcích mého výzkumu jsem informovala vrchní sestru interního oddělení, Dále o tom, že by bylo dobré zřídit místnost pro sdělování informací.
46
4. Závěr Tato práce je zaměřena na rodinu, pacienta, hospitalizaci a spokojenost s péčí. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit spokojenost rodinných příslušníků na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Z hlavního cíle vycházejí i stanovené hypotézy,
které
jsem
se
snažila
dotazníkovým
šetřením
objasnit
(popisovány jsou v diskuzi). . Hypotéza č. 1: Předpokládám, že méně než 50 % respondentů zná jméno sestry, která má v péči rodinného příslušníka. Tato hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než 85 % respondentů má zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více než 70 % respondentů je spokojeno s chováním sester na interním oddělení. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více než 80 % respondentů je spokojeno s respektováním soukromí v době návštěv. Tato hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že více než 80 % respondentů by využilo možnost nadstandardního pokoje. Tato hypotéza se nepotvrdila. Z těchto výsledků jsou patrny rezervy v ošetřovatelské péči, které by si sestry měly uvědomit. Často je
sestra pro pacienta tím nejdůležitějším člověkem v době jeho
hospitalizace. Je s ním v těžkých chvílích, v okamžicích, kdy potřebují radu, podporu nebo si jenom promluvit. Pacientem se může stát kdokoliv z nás. Proto by bylo dobré pokusit se vžít nejen do pozice pacienta, ale i rodiny. Zamyslet se a položit si otázku: „jak bych se cítil/a v dané situaci, já?“. Během psaní této práce jsem si uvědomila, že empatie a volba vhodného způsobu komunikace je největší předností sester. Pacienta se musíme naučit vnímat jako individualitu se svými vlastními potřebami.
47
Seznam použité literatury: 1. BÁRTLOVÁ, S., OSTER P. a TOMKO, A. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Brno, 2003. ISBN 80-701-3391-0. 2. DOENGES, M. E., MOORHOUSE M. a FALEIDE E. K. Kapesní průvodce zdravotní sestry: v domovech pro seniory. Praha, 1996. ISBN 80-716-9294-8. 3. DVOŘÁČKOVÁ, D., B LIAN L. a FALEIDE E., K. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. Praha, 2012. ISBN 978-802-4741-383. 4. FRANKOVÁ, Š. Uspokojování potřeb klientů/pacientů hospitalizovaných na oddělení následné péče a spolupráce s jejich rodinou. [online]. České Budějovice, 2013 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http://www.theses.cz/ 5. HANZLÍKOVÁ, A. Komunitní ošetřovatelství. Martin, 2006. ISBN 978-8080632-571. 6. CHOVANCOVÁ, P. Vybrané otázky péče o osobu blízkou. Olomouc, 2003. ISBN 978-80-87623-00-8. 7. JANÁČKOVÁ, L. a WEISS P. Komunikace ve zdravotnické péči.. Praha, 2008. ISBN 978-807-3674-779. 8. JANEČKOVÁ, Z. Péče o seniora v domácím prostředí. [online]. Ostrava, 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: http//www.theses.cz/ 9. JERÁBEK, H. Mezigenerační solidarita v péči o seniory. Praha, 2003. ISBN 80741-9117-6. 10. KALVACH, Z., OSTER P. a TOMKO A. Křehký pacient a primární péče. Praha, 2011. ISBN 978-802-4740-263. 11. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha, 2008. ISBN 978-802-4721-699. 12. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha, 2002. ISBN 80-247-0179-0. 13. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha, 2003. ISBN 80-717-8774-4. 14. LIŠKOVÁ, S. Spolupráce sestry a rodinných příslušníků pacienta s poraněním mozku.
[online].
Ostrava,
2014
[cit.
2014-11-18].
Dostupné
z: http://www.theses.cz/ 15. LUKÁŠKOVÁ, Š. Sestry očima pacientů. [online]. Jihlava, 2014 [cit. 2014-1118]. Dostupné z: http//www.vspj.cz/ 16. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Práva pacientů ČR. [online]. 2006 [cit. 2014-11-12]. Dostupné z: http: //www.mpsv.cz/
48
17. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Kvalita života ve stáří. Praha, 2008. ISBN 978-808-6878-652. 18. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha, 2011. ISBN 978-802-4731-483. 19. MARKOVÁ, M. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha, 2010. ISBN 978-8024731-711. 20. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, 1997. ISBN 80858-5024-9. 21. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. Praha, 2011. ISBN 978-802-4738-727. 22. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. 23. POKORNÝ, V., TELCOVÁ J. a TOMKO A. Prevence sociálně patologických jevů. Brno, 2003. ISBN 80-865-6804-0. 24. SCHMIDBAUER, W., B LIAN L. a FALEIDE E., K. Psychologie: Lexikon základních pojmů. Praha, 1994. ISBN 80-206-0459-6. 25. SCHULER, M., OSTER P. a TOMKO A. Geriatrie od A do Z pro sestry. Praha, 2010. ISBN 978-802-4730-134. 26. SKOŘEPOVÁ, J. Ošetřovatelská péče u pacientů s chronickou pankreatitidou. [online].
České
Budějovice,
2013
[cit.
2014-11-18].
Dostupné
z:
http//www.theses.cz./ 27. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha, 2011. ISBN 978-802-4732-237. 28. ŠPATENKOVÁ, N. a KRÁLOVÁ J. Základní otázky komunikace: komunikace (nejen) pro sestry. Praha, 2009. ISBN 978-807-2625-994. 29. URBAN, L., OSTER P. a TOMKO A. Sociologie trochu jinak. Praha, 2010. ISBN 978-802-4724-935. 30. VELKÝ SOCIOLOGICKÝ SLOVNÍK: II. svazek P-Z. Praha, 1996. ISBN 80-7184310-5. 31. VENGLÁŘOVÁ, M., HERMANOVÁ M. a ŠRÁMKOVÁ J. Problematické situace v péči o seniory. Praha, 2007. ISBN 978-802-4721-705. 32. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ J. a TOMKO A. Základy psychologie pro zdravotnické obory. Praha, 2011. ISBN 978-802-4740-621.
49
33. ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ M. a ŠRÁMKOVÁ J. Zdravotnická psychologie. Praha, 2007. ISBN 978-802-4720-68 34. ŽIAKOVÁ, K. Ošetrovateĺstvo: teória a vedecký výskum. Martin, 2009. ISBN 978-808-0633-042.
50
Seznam grafů: Graf 1 Pohlaví respondentů …………………………………………………………20 Graf 2 Věk respondentů ……………………………………………………………..21 Graf 3 Vzdělání respondentů ………………………………………………….……22 Graf 4 Vztah pacienta k respondentovi …………………………………………….23 Graf 5 Představení sestry ...………………………………………………………....24 Graf 6 Aktivní zájem sestry ...……………………………………………………....25 Graf 7 Informace k ošetřovatelské péči ...…………………………………………..26 Graf 8 Péče o pacienta ...…………………………………………………………….27 Graf 9 Oblasti péče o pacienta ...…………………………………………………....28 Graf 10 Ošetřovatelský personál ...………………………………………………….29 Graf 11 Nevhodné chování sester ...………………………………………………...30 Graf 12 Druh nevhodného chování …………………………………………………31 Graf 13 Upozornění na nevhodné chování …………………………………………32 Graf 14 Návštěvní hodiny ...………………………………………………………...33 Graf 15 Soukromí při návštěvě ...…………………………………………………...34 Graf 16 Narušené soukromí ...……………………………………………………....35 Graf 17 Počet pacientů na pokoji ...…………………………………………………36 Graf 18 Nadstandardní pokoj ...……………………………………………………..37 Graf 19 Respondent a nadstandardní pokoj ………………………………………...38 Graf 20 Hodnocení péče na oddělení .....................................................................39 Graf 21 Doporučení interního oddělení ...…………………………………………..40
51
Seznam tabulek: TABULKA 1 Změna psychiky (Křivohlavý, 2002) ....................................................... 12 TABULKA 2 Změny ve stáří (Venglářová, 2007) ......................................................... 15 TABULKA 3 Bariéry v komunikaci (Pokorná, 2010) .................................................... 17
Seznam příloh: Příloha č. 1: Žádost o realizaci dotazníkového šetření Příloha č. 2: Dotazník Příloha č. 3: Práva pacientů
52
Příloha č. 1 Žádost
53
Příloha č. 2 Dotazník Dobrý den, jmenuji se Vlasta Šípová, studuji 3. ročník Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor všeobecná sestra. Obracím se na Vás s žádostí o vyplnění dotazníku, který bude sloužit k výzkumu k mé bakalářské práci na téma Rodina pacienta jako ošetřovatelský problém. Cílem práce je zjistit spokojenost rodinných příslušníků s ošetřovatelskou péčí na interním oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Dotazník Vám nezabere příliš času, je anonymní a nebude nikde zveřejněn. Děkuji Vám za ochotu a spolupráci.
Vlasta Šípová
1. Vaše pohlaví o
muž
o
žena
2. Kolik je Vám let? o
21 – 30 let
o
31 – 40 let
o
41 – 50 let
o
51 – 60 let
o
61 – 70 let
o
71 a více let
3. Jaké je Vaše nejvyšší vzdělání? o
základní
o
středoškolské bez maturity
o
středoškolské s maturitou
o
vysokoškolské
54
4. Pacient je Váš o
otec - matka
o
syn - dcera
o
manžel – manželka
o
jiný vztah, jaký?………
5. Znáte jméno sestry, která se stará o člena Vaší rodiny? o
ano, představil/a se mi
o
znám, ale nepředstavil/a se mi
o
neznám ji
6. Přišla se Vás sestra sama aktivně zeptat, zda něco nepotřebujete? o
ano
o
ne
7. Kde Vám předávala sestra doplňující informace k ošetřovatelské péči? o
sesterna
o
pokoj pacienta
o
chodba
o
jinde……
8. Máte zájem spolupodílet se na péči o hospitalizovaného pacienta? o
ano
o
ne
55
9. V jakých oblastech byste se chtěl/la podílet na péči o svého blízkého. o
pomoc při podávání stravy: ano - ne
o
pomoc při hygienické péči: ano - ne
o
pomoc při polohování, posazování: ano - ne
o
doprovod na vyšetření: ano - ne
o
pomoc při drobných odborných výkonech (převazy, injekce, …): ano - ne
10. Je k Vašemu blízkému a k Vám ošetřovatelský personál dostatečně ochotný a vlídný? o
ano
o
ne
11. Setkal/a jste se s nevhodným chováním zdravotních sester? o
ano
o
ne
12. Odpovězte v případě kladné odpovědi na otázku 11. S jakým nevhodným chováním jste se setkal/a? o
necitlivost, netaktnost
o
přehnaná hlučnost
o
ignorace
o
uvádění do trapných situací
o
neochota
o
používání vulgarismů
o
strohost
o
jiné chování, jaké?.………
56
13. Upozornil/a byste sestru na její nevhodné chování? o
ano
o
ne
o
nevím
14. Bylo Vám umožněno navštívit pacienta mimo návštěvní hodiny? o
ano, kdykoliv
o
ano, ale pouze výjimečně
o
ne
o
nevím, chodím pouze v návštěvní hodiny
15. Máte při návštěvě dostatečné soukromí? o
ano
o
ne
16. Odpovězte při záporné odpovědi v otázce 15. Čím bylo vaše soukromí narušeno? o
vstup personálu do pokoje bez zaklepání
o
vměšování se do hovoru bez Vašeho vyzvání
o
otevřené dveře do chodby
o
jiné …………
17. Vyberte jednu možnost. Nemocný by měl být podle Vás na pokoji: o
sám
o
pouze s jedním pacientem
o
s více jak dvěma pacienty
57
18. Pokud by to oddělení umožnilo, měl/a byste zájem o nadstandardní pokoj? o
ano
o
ne
19. Byl/a jste sám hospitalizován na nadstandardním pokoji? o
ano
o
ne
20. Jak byste celkově zhodnotil/a úroveň ošetřovatelské péče zdravotnických pracovníků na tomto oddělení? (1 = vysoká úroveň, 5 = nízká úroveň) 1 ------ 2 ------ 3 ------ 4 ------ 5 21. Doporučil/a byste interní oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod rodinným přátelům? o
ano
o
ne
o
spíše ne
o
nevím
58
Příloha č. 3 Práva pacientů ČR 1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. 59
8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen. Etický kodex "Práva pacientů" navrhla, po připomínkovém řízení definitivně formulovala a schválila Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České Republiky. Tato práva pacientů jsou prohlášená za platná za dnem 25. února 1992
60
