VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Edukace pacienta s trombózou Bakalářská práce
Autor: Denisa Niederlová Vedoucí práce: Mgr. Veronika Kusínová Jihlava 2016
2
Anotace
Bakalářská práce na téma „Edukace pacienta s trombózou“ je rozčleněná na dvě části praktickou a teoretickou. Cílem této bakalářské práce je zmapovat proces edukace u pacientů s trombózou na vybraném oddělení. Zjistit znalosti pacientů o tomto
onemocnění a dodržování režimových opatření. Zjistit hodnocení spokojenosti pacientů s poskytnutou edukací. Teoretická část se zabývá anatomií cév a fyziologii koagulace, hlubokou žilní trombózou její etiologií, klinickým obrazem, diagnostikou, léčbou a ošetřovatelským procesem. Dále popisuje edukaci, vymezuje pojmy spojené s edukací a definuje edukační proces. Praktická část je orientovaná na analýzu a vyhodnocení dat získaných od respondentů v rámci polostrukturovaného rozhovoru. Součástí praktické části je i diskuze, návrhy a doporučení pro praxi.
Klíčová slova
Edukace, trombóza, embolie
3
Abstract
Thesis on "Education of a patient with thrombosis" is divided into two parts: practical and theoretical. The aim of this work is to describe the process of education patients with thrombosis in the selected department. Determine patient knowledge about this disease and adherence to the measures. Check the ratings of patients' satisfaction with the education provided. The theoretical part deals with the anatomy and physiology of blood vessels coagulation, deep vein thrombosis its etiology, clinical features, diagnosis, treatmentand the nursing process. It also describes education, defines terms associated
with
education
and
defines
the
educational
process.
The practical part is focused on analysis and evaluation of data obtained from respondents within the semistructured interview. The practical part is a discussion draft and recommendations for practice.
Keywords Education, thrombosis, embolism
4
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Veronice Kusínové za cenné rady, připomínky a trpělivost. Nemocnici Nové město na Moravě za umožnění sběru informací a pacientům za ochotu spolupracovat. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat příteli a mé mamince za podporu během celého studia.
5
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
6
Obsah Úvod 1
11
Součastný stav problematiky 1.1
13
Anatomie .......................................................................................................... 13
1.1.1
Krev - sanguis .......................................................................................... 13
1.1.2
Tepny arteriae........................................................................................... 13
1.1.3
Žíly ........................................................................................................... 13
1.2
Fyziologie ......................................................................................................... 14
1.3
Trombóza .......................................................................................................... 14
1.3.1 1.4
Následky trombózy .................................................................................. 15
Hluboká žilní trombóza .................................................................................... 16
1.4.1
Výskyt ...................................................................................................... 16
1.4.2
Dělení žilní trombózy hlubokých žil dle Cocketta ................................... 16
1.4.3
Rizikové faktory hluboké žilní trombózy ................................................ 17
1.4.4
Klinický manifestace ................................................................................ 18
1.4.5
Diagnostika .............................................................................................. 19
1.4.6
Terapie hluboké žilní trombózy ............................................................... 20
1.4.7
Recidiva hluboké žilní trombózy ............................................................. 20
1.4.8
Komplikace .............................................................................................. 21
1.4.9
Ošetřovatelský proces u pacienta s flebotrombózou ................................ 22
1.4.10
Edukace pacienta sestrou při propuštění domů – režimová opatření ....... 23
1.5
Edukace ............................................................................................................ 24
1.5.1
Základní pojmy spojené s edukací ........................................................... 24
1.5.2
Edukace se dělí zpravidla na těchto pět fází. ........................................... 26
1.5.3
Projektování edukace ............................................................................... 27
7
2
1.5.4
Edukační cíle ............................................................................................ 27
1.5.5
Didaktické zásady edukace ...................................................................... 27
1.5.6
Didaktické formy edukace ....................................................................... 28
1.5.7
Edukační metody...................................................................................... 28
1.5.8
Učební pomůcky ...................................................................................... 28
1.5.9
Zhodnocení edukanta ............................................................................... 29
1.5.10
Sestavení edukačního plánu ..................................................................... 29
1.5.11
Realizace edukačního procesu ................................................................. 29
1.5.12
Hodnocení edukačního procesu ............................................................... 30
Výzkumná část
31
2.1
Cíl výzkumu ..................................................................................................... 31
2.2
Výzkumné otázky ............................................................................................. 31
2.3
Metodika výzkumu ........................................................................................... 32
2.4
Charakteristika vzorků respondentů a výzkumného prostředí.......................... 33
2.4.1
Charakteristika respondentů ..................................................................... 33
2.4.2
Charakteristika prostředí .......................................................................... 34
2.5
Průběh výzkumu ............................................................................................... 34
2.6
Výsledky kvalitativního výzkumu .................................................................... 35
2.6.1
Posouzení zdravotního stavu respondentů ............................................... 35
2.6.2
Respondentka č. 1 .................................................................................... 35
2.6.3
Respondentka č. 2 .................................................................................... 37
2.6.4
Respondent č. 3 ........................................................................................ 40
2.6.5
Respondent č. 4 ........................................................................................ 42
2.6.6
Respondentka č. 5 .................................................................................... 44
2.7
Vyhodnocení výzkumných dat ......................................................................... 46
2.7.1
Otázky v rozhovoru .................................................................................. 47
8
2.7.2 2.8
Diskuze..................................................................................................... 63
Návrh na řešení v praxi ..................................................................................... 66
Závěr
68
Seznam použité literatury
70
Seznam zkratek
73
Seznam příloh
75
9
Úvod „Trombóza je patologický proces, během něhož se utvoří primární a sekundární trombus a uzavře cévu. Trombus se následně může organizovat a díky fibrinolytickému systému rozpustit a céva rekanilizovat či se může organizovat bez úplné rekanilizace nebo se může uvolnit a embolizovat.“ (Rokyta a kol., 2015 s. 118) Trombóza se nejčastěji projevuje v dolních končetinách nebo jako plicní embolie, i když k ní může dojít také v jiných žílách. (Edwin Van Beek; 2008)
V této práci se zaměřuji na téma Edukace pacientů s trombózou. Během své praxe jsem se častokrát potkávala s pacienty, kteří měli diagnostikovanou hlubokou žilní trombózu, a toto mě vedlo k výběru tématu. Další důvodem proč jsem si vybrala toto téma, bylo, protože jsem se chtěla dozvědět, zda pacienti mají dostatek vědomostí o daném onemocnění a jestli rozuměli edukaci, která jim byla poskytnuta. Příčin onemocnění bylo hned několik, ale nejčastěji se objevovala právě antikoncepce u žen a operace. Proto se domnívám, že je důležité vést pacienty k tomu, aby dodržovali léčebný režim a byli disciplinovaní v režimových opatření.
Jedním z dalších důvodů výběru tohoto tématu bylo to, že výskyt trombózy stále stoupá a objevuje se v čím dál mladším věku. Tímto výzkumem bych ráda zmapovala proces edukace a zjistila, jak byli pacienti spokojení s edukací a co se dozvěděli nového. Dále pak jakým způsobem probíhala edukace a jaký měla přínos pro pacienty. Trombóza je velice rozsáhlé téma a proto jsem se zaměřila pouze na Hlubokou žilní trombózu. „Hluboká žilní trombóza může postihovat žíly v kterékoliv lokalizaci, nejčastěji jsou pak postiženy žíly dolních končetin, pánevní žíly a dolní dutá žíla. Hluboká žilní trombóza dolních končetin je vážné onemocnění, které může být fatální nebo vést
11
k závažné invaliditě na podkladě plicní embolie, posttraumatického syndromu, paradoxní embolizaci nebo ztrátě končetin. “(Herman; 2011 s. 58) „Klinicky se toto onemocnění nemusí projevit a teprve příznaky plicní embolie mohou být prvním a nebezpečným příznakem. “ (Navrátil a kol.; 2008 s. 87) Bakalářská práce je složená ze dvou částí. V teoretické části uvádím anatomii, fyziologii, obecnou trombózu a dále pak rozvádím přímo hlubokou žilní trombózu. Na konec teoretické části jsem vymezila edukaci a s tím spojené pojmy. V praktické části definuji metodiku, charakteristiku respondentů, popis a prostředí výzkumu. Pro své šetření jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu. Informace jsem získávala polostrukturovaným rozhovorem, kdy jsem samotný výzkum prováděla v Nemocnici Novém Městě na Moravě. Popisuji charakteristiku respondentů s hlubokou žilní trombózou. Zaměřuji se na edukaci pacientů s trombózou. Na samotném konci praktické části je diskuze, návrh řešení a doporučení pro praxi.
12
1
Součastný stav problematiky
1.1 Anatomie 1.1.1 Krev - sanguis Krev je tekutina, která obsahuje červené barvivo hemoglobin, krevní plazmu a krevní buňky. Krevní plazma je čirá žlutavá tekutina, která má v sobě obsaženy krystaloidy a bílkoviny. Krevní buňky můžeme dělit na červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty), krevní destičky (trombocyty). (Naňka, Elišková; 2009)
1.1.2 Tepny arteriae Jsou to trubice, které vedou okysličenou krev a jsou složeny ze tří vrstev (vnitřní vrstva, střední vrstva též svalová vrstva a zevní vrstva. Výstelku vnitřní vrstvy tvoří jedna vrstva plochých endotelových buněk. Jeden z hlavních úkolu endotelu je bránit srážení krve na jeho povrchu. (Naňka, Elišková; 2009)
1.1.3 Žíly Žíly velkého krevního oběhu mají za úkol sbírat krev z orgánů a tkání celého těla. Postupně se slučují do dvou hlavních žil v.cava inferior a v.cava superior a vedou do pravé předsíně. (Čihák; 2009)
Žíla se skládá z několika vrstev. První vrstva je vazivová, druhá svalová, třetí vrstvou je elastická, dále obsahuje endotel a žilní chlopně se dvěma cípy. (Naňka, Elišková; 2009)
13
1.2 Fyziologie Srážení krve (koagulační kaskáda) je fyziologický proces, na který se podílí hned několik systému. Jako první zastává svou roli vnitřní systém, který se skládá z 13 koagulačních faktorů, přičemž některé z nich jsou tvořeny v játrech (protrombin, fibrinogen, faktor VII, IX, X). Neméně důležitý je i vitamín K, který je nezbytný k vytvoření většiny faktorů. Další významnou roli ve srážení zastávají zevní systémy, které se začnou spouštět při sebemenším poškození výstelky, stěny či okolní tkáně cévy. Poraněním cévy započne proces, který se nazývá koagulační kaskáda, kdy se v místě poranění začnou shlukovat krevní destičky, a dojde k aktivaci obou faktorů, které následně spustí faktor X. (Mačák, Mačáková; 2004) Koagulace začíná porušenou výstelkou (endotel), kdy vazivo cévy se setká s krevními destičkami a dojde k pohotové agregaci. Dochází ke spuštění plazmatických faktorů na povrchu krevních destiček a se zevními faktory dohromady spustí plazmatický faktor X. Aktivovaný faktor X s pomocí vápníkových iontů podnítí řadu po sobě jdoucích procesů, které mají za následek, že v poslední reakcí je přeměna protrombinu na trombin. Poté nastává proces, kdy se trombin mění na fibrinogen a pak na fibrin, který dále aktivuje faktor XIII na XIIIa, jenž se nazývá stabilizační faktor. Tento faktor vytváří z monomerního fibrinu polymerní a tím nastává konečná fáze, kdy se vytvoří síť fibrinových vláken. (Mačák, Mačáková; 2004)
1.3 Trombóza Trombóza je patologické srážení krve u živého člověka, během něhož se v cévě vytvoří primární nebo sekundární trombus. Trombus pak následně po malých částech uzavírá cévu a dochází buď k venostáze, nebo ischemii záleží na umístění trombu. (Rokyta a kol; 2015) Koagulum je označení pro krev, která vytvořila koagulační kaskádou koagula. V závislosti na životě můžeme rozdělit koagulum a cruor přičemž cruor vzniká již
14
po smrti nemocného. Rozpoznání koagula od cruoru u pitvy bývá ve většině případu velmi obtížné. (Mačák, Mačáková; 2004) Predispozice pro vznik trombu Pro vznik trombů je hned několik predispozic. První z nich je porušená cévní výstelka, kdy porucha nastane zejména při ateroskleróze, při zánětech a toxickém postižení endotelu nebo také při kanylaci. Jestliže je porušená cévní výstelka probíhají často záněty žil dolních končetin a s tím spojené tromboflebitidy. Jako další predispozice je zpomalení toku krve, kdy když krev proudí neustále svým tempem, tak červené krvinky se nemají možnost usazovat. Zatímco jestli se v žilách cévní průsvit zvětší a rozšíří, dojde k dilataci cévy a s tím spojenou flebektázií (křečové žíly). V cévě poté dochází k tzv. vírovému proudění a je velké riziko usazení červených krvinek. Může nastat selhání žilního systému, kdy společně s tromboflebitidou způsobí bércové vředy. Pokud je přítomna hluboká žilní trombóza je velké riziko smrtelné plicní embolie. Poslední predispozicí je porucha ve srážlivosti krve, kdy ke zvýšení dochází zejména při infekcích a traumatických procesech neboť se uvolní velké množství tkáňového tromboplastinu. (Mačák, Mačáková; 2004)
1.3.1 Následky trombózy Následky trombózy rozdělují podle typu umístění v cévním řečišti (tepna, žíla) kdy u trombózy tepny dochází k postupnému uzavírání a tím i zúžení lumina, které nakonec způsobuje ischémii (nedokrvenost). Pokud se uzavře celý průsvit tepny, nastává ve většině případů odúmrť končetiny.
Uzavření tepny vzniká, pokud je trombus
strháván krevním oběhem do tepen, které jsou menší než samotný trombus a tím dojde k uvíznutí. Zatím co u trombózy žil nastává mnohdy jen venostáza. Je bezpříznaková jestliže se odkysličená krev pomocí kolaterál dostane k srdci. Pokud se stane, že trombóza uzavře velkou část větve nebo samotnou velkou žílu, nastává hemoragická infiltrace. Nakumuluje se značná část krve v orgánech tak, že nemůže přitékat okysličená krev a vzniká nekróza. (Mačák, Mačáková; 2004)
15
1.4 Hluboká žilní trombóza Flebotrombóza je trombóza žíly, která je zpravidla doprovázená určitým stupněm zánětu. Poškozuje hluboký žilní systém, a pokud nejsou tromby dostatečně pevně zachycené, může dojít k zanesení trombu do plicnice (plicní embolie).(Chrobák a kol.; 2007)
1.4.1 Výskyt Hluboká žilní trombóza a její výskyt v populaci je udávána do 1:1000, je však určovaná také věkem. Osoby na 75 let činí asi 1:100, zatímco pod 40 let je její riziko mnohonásobně nižší asi 1:10 000. Při již prodělané hluboké žilní trombóze dolních končetin je riziko vzniku posttrombotického syndromu v průběhu 1-2 let. Nejčastější udávaná frekvence posttrombotického syndromu je kolem 20-50 %. Pět až deset procent pacientů zasáhne těžká forma bércových vředů žilního původu. Nejméně časté lokalizace trombóz jsou v horních končetinách tedy v žilách pažního pletence. Vzácnějším umístěním trombózy je i mimo jiné portální žila. Specifickou skupinou pacientů jsou ženy do 40 let s hlubokou žilní trombózou, u kterých významnou roli hrají reprodukční faktory a dosud nediagnostikovaná získaná či vrozená náchylnost k trombofiliím. Pro praktického lékaře je stejně důležité znát tuto problematiku jako pro angiologa, poněvadž v jejich ordinacích jsou často tyto pacientky primárně zachycovány. (Musil; 2009)
1.4.2 Dělení žilní trombózy hlubokých žil dle Cocketta I.typ V prvním typu trombóza poškozuje bércové řečiště v různém rozsahu. Vzácně může dojít k šíření až do stehenní žíly. Trombóza by neměla přestoupit úroveň tříselného vazu. Tento typ trombózy je velice častý, objevuje se až v 80 % případů. Vytvářejí se kolaterální oběhy, a proto nedochází k výraznějším potížím ani k ohrožení končetiny. Pokud trombóza postihne femorální žílu, dojde k otokům, klaudikace nejsou přítomny. (Richards; 2004) 16
II.typ V druhém
typu
dochází
k
iliackofemorálnímu
uzávěru.
Trombóza
vzniká
ve společné femorální žíle a a zasahuje do spojení obou žil iliackých v dolní dutou žílu. Uvnitř v celé končetině vzniká poměrně znatelná žilní hypertenze s otokem a rozšířením menších žil. V žilním řečišti však k poruše nedošlo a svalová pumpa funguje v normě, ale i přesto krev musí proudit přes velké množství kolaterál zvláště femoroidální a genitální. Spontánní reakce u druhého typu je velmi malá a bez léčby stav zůstává neměnný mnoho let. (Richards; 2004) III.typ Je spojení prvního a druhého typu dohromady, kdy dochází k závažnému poškození končetiny a její funkčnosti. V dnešní novodobé medicíně se s ní setkáváme velmi zřídka. (Richards; 2004)
1.4.3 Rizikové faktory hluboké žilní trombózy Rizikové faktory hluboké žilní trombózy se dělí na získané a vrozené faktory. Mezi získané faktory se řadí věk nad 40 let, předchozí anamnéza žilní trombembolie, velká operace, úraz, zlomenina kyčelního kloubu, nepohyblivost/ochrnutí, žilní stáza, varikózní žily, městnavé srdeční selhání, infarkt myokardu obezita, těhotenství/období po porodu, perorální antikoncepce a malignity. Do dědičných faktorů se zařazují například deficity proteinů C, S, antitrombinu dále pak Leidenská mutace, poruchy plazminogenu a další. (O'Rourke; 2010) U hluboké žilní trombózy se rozlišují 3 skupiny (nízká, střední, vysoká). Klienti, kteří jsou mladší 40 let a nemají žádné další rizikové faktory, kromě nekomplikované chirurgie se řadí do skupiny nízkých rizik. Střední riziko nastává u pacientů, kteří již překročili hranici čtyřiceti let nebo žen které berou hormonální antikoncepci. Pokud pacient je starší čtyřiceti let a má již v anamnéze plicní embolii nebo trombózu zařazuje se do skupiny vysoce rizikové. Vysoké riziko představují i velké operace na kostech popřípadě břišní či pánevní oblast. (Šafránková, Nejedlá; 2006)
17
1.4.4 Klinický manifestace Příznaky hluboké žilní trombózy se dělí na celkové a místní. Ve většině případu jsou příznaky neobvyklé a leckdy málo patrné. Mnohdy se mohou projevovat jenom měkkým otokem zasažené končetiny, který není bolestivý a ani nijak velký.(Štejfa; 2007) Celkové příznaky Celkové příznaky nebývají u hluboké žilní trombózy časté a nejsou ani nijak specifické. Ojediněle se objeví až při komplikaci plicní embolií, kdy nastupují subfebrílie až horečky, pocity úzkosti a relativní tachykardie. (Štejfa; 2007) Místní příznaky Místní příznaky jsou děleny do tří skupin. Jsou-li přítomny všechny tři skupiny, je diagnóza jistá, při dvou je předpokládaná. (Štejfa; 2007) Bolest Bolest značí zánět žilní stěny. Pokud končetina se pacientovi jeví jako těžká a bolest se zvyšuje při spuštění končetiny, označuje se jako spontánní bolest. K provokované bolesti dochází při tlaku nebo natažení žíly, která má nízkou validitu, protože bolest mohou vyvolávat i jiné struktury (svalové, kostní, kloubní), (Štejfa; 2007) Plantární znamení: Projevuje se bolestivým tlakem na žíly plosky nohy. (Štejfa; 2007) Homansovo znamení: Dorzální flexe postižené končetiny v talokrurálním kloubu (příznačný při flexi v kyčelním a talokrurálním kloubu 45 ) vede k napnutí žil v lýtku s tím spojenou bolestí, (Štejfa; 2007) Lýtkové znamení: Stlačení jednoho nebo obou lýtek je bolestivé, (Štejfa; 2007) Palpační bolestivost: Palčivost podkolenních a femorálních žil v průběhu Hunterova kanálu, bolestivost periprostatických a periuterinních plexů při prohlídce per rektum.
18
Lowenbergovo znamení: Po přiložení manžety nastává bolest v lýtku zasažené končetiny při menším tlaku než je 120 mm Hg. V nepoškozeném lýtku dochází k bolesti až při vyšším tlaku. (Štejfa; 2007) Perthesův test: Slouží k diagnostice průchodnosti cév hlubokého žilního systému. Perthesův test se dělá hlavně před operací povrchových cév. Provádí se zaškrcením končetiny pod tříslem a pod kolenem poté se nechá pacient 2 minuty chodit.(Nejedlá; 2006) Zvýšený žilní tlak Žíly dolních končetin, které jsou zdravé, se u ležícího pacienta vyprázdní, při elevaci 15 cm nad podložku, poškozené žíly až při větší elevaci. Při elevaci varixy, které normálně selhávají, zůstávají naplněné. (Štejfa; 2007) Prattovy žíly jsou kolaterály, které jsou na povrchu a jdou přes okraj tibie. Svědčí o zvýšení hlubokého žilního tlaku, když dojde k obstrukci. (Štejfa; 2007) Žilní otok Otok pravidelně měříme pomocí krejčovským metrem, kde kontrolujeme obvod. Důležité je rozlišovat odlišnosti obvodů ve stejné výšce končetin. Na bérci o o 2 cm, na stehně o 3 cm. Při otoku bývá kůže bledá, teplá, lesklá s periferní cyanózou. Při vtisknutí prstu do končetiny v místě otoku zůstává dolík. Na pohmat je vidět rozdíl v tuhosti lýtka a stehna mezi zasaženou a zdravou končetinou. (Štejfa; 2007)
1.4.5 Diagnostika Diagnostika se u flebotrombózy provádí vždy anamnézou, kdy lékař zjišťuje výskyt trombóz v rodině dále pomocí pohledu, pohmatu, laboratorních vyšetřeních kdy se vyšetřují hlavně trombocyty, APTT, PT, fibrinogen a hyperkoagulační markéry. Dále se používají vyšetřovací metody jako ultrazvukové duplexní vyšetření, které má znázornit koagulum. Vyšetření je doplněno tzv. kompresními testy, které jsou velmi důležité hlavně pro oblast pánve, třísla, stehna a podkolenní části. V některých případech lze vyšetřit i bércové žíly především změny na v.tibialis posteriori. (Štejfa; 2007) 19
Další volbou je duplexní metoda, kdy pacient je vyšetřován, pokud je podezření na hlubokou žilní trombózu. Nakonec lze vyšetřovat pomocí kontrastní flebografie, která je důležitá pro přesnou orientaci. Kontrastní látka se podává většinou do žilního řečiště na dorzu nohy a tím dojde k zobrazení hlubokého systému končetiny až po dolní dutou žílu. Nevýhodou tohoto vyšetření je náročnost a invazivnost vyšetření s tím spojené komplikace. (Štejfa; 2007)
1.4.6 Terapie hluboké žilní trombózy Léčba již probíhající hluboké žilní trombózy je zaměřená na podávání léků, které blokují srážlivost krve eventuelně léky, které mají rozpustit trombus. U začínající terapie se podává nefrakcionovaný heparin přímo do žilního systému. Je důležité dělat pravidelné laboratorní testy, které jsou založené na kontrole aktivovaného tromboplastického času. Hodnota by se měla udržovat vždy jeden a půl až dvojnásobek normy. Jedno z rizik této léčby spočívá v krvácení. Mezi další léčbu hluboké žilní trombózy se řadí nízkomolekulární hepariny, jako jsou kupříkladu Fraxiparin, Zibor, či Clexane. Nízkomolekulární hepariny se podávají do podkoží a jsou uplatňovány jak k léčbě, tak i k prevenci nemoci. Na síle dávkování se odvíjí vždy váha a výška pacienta. U této léčby nejsou potřeba laboratorní testy tak často, protože riziko krvácení je minimální. Po zaléčení se pacient takzvaně nastavuje na perorální antikoagulancia, do kterých se například řadí Warfarin. (Krišková et al.; 2006) Léčba Warfarinem je velmi zdlouhavá a může trvat i několik měsíců či let. Klienti s vysokým rizikovým faktorem ho mohou brát i celoživotně. Lékař vždy nastavuje Warfarin dle výsledku laboratoře. Lidé, kteří berou Warfarin, jsou obvykle opět ohroženy krvácením.(Krišková et al.; 2006)
1.4.7 Recidiva hluboké žilní trombózy Pacienti, kteří již měli hlubokou žilní trombózou nebo plicní embolii, mají zvýšené riziko opětovného prodělání nemoci, ale né u všech pacientů je toto riziko stejné. U hluboké žilní trombózy a plicní embolie jsou významnými faktory mortalita
20
a morbidita. Od jednoho měsíce po diagnostikování hluboké žilní trombózy je úmrtnost kolem 6 % a při plicní embolii 12 %. V případě že nedojde k rozpuštění trombu, mohou vznikat komplikace dlouhodobějšího rázu jako například plicní hypertenze nebo postrombotický syndrom. Předešlé zmíněné komplikace jsou spojeny se značnou morbiditou. (Mandovec; 2008) Plicní hypertenze bývá až u 5% léčených pacientů. Při prodělání plicní embolie je velké riziko selhání pravé komory, které může vést k úmrtí pacienta. Posttrobotický syndrom u pacientů s hlubokou žilní trombózou se objevuje až v 50 %. Projevem posttrombotického syndromu je chronická bolest, otok a možný vznik bércových vředů. Pacienti s prodělanou trombembolickou nemocí, mohou trpět zvýšeným rizikem opětovným návratem nemoci. V prvních šesti až dvanácti měsících je největší riziko návratu nemoci. U pacienta, který prodělal poprvé hlubokou žilní trombózu, je menší pravděpodobnost posttrombotického syndromu než u recidivních hlubokých žilních trombóz. Opakující se plicní embolie může u pacienta do budoucna inklinovat ke vzniku chronické plicní hypertenze.(Mandovec; 2008)
1.4.8 Komplikace Jednou z nejvážnějších komplikací hluboké žilní trombózy je vmetení embolu do plicnice. Plicní tepna se uzavře embolem, který se vytvořil na základě primárního onemocnění. Rizikové faktory pro vytvoření plicní embolie jsou například dlouhý let letadlem, těžké operace nebo úrazy. (Chmelíková; 2012) Vmetek nebo také embolus je většinou trombus z hlubokých žil dolních končetin, který vzniká při flebotrombóze. Embolus koluje žilním řečištěm do pravého srdce, plicnice nebo různých jiných větví. Druhý nejčastější typ trombu vzniká v hlubokých žilách pánevních, kde je důsledkem aktivace systému např. u velkých operací a úrazu v oblasti pánve. Příznaky embolie se mohou lišit v závislosti na velikosti embolu. Platí pravidlo, že čím větší je embolus tím větší tepnu může uzavřít a s tím jsou spojené následné příznaky (bolest na hrudi, dušnost). (Chmelíková; 2012)
21
1.4.9 Ošetřovatelský proces u pacienta s flebotrombózou Pacient je ve většině případů hospitalizovaný na interním oddělení pokud nedošlo k hluboké žilní trombóze již v nemocničním zařízení. Ošetřovatelská péče je vždy vázána na akutní zdravotní postižení avšak s ohledem na jiná možná onemocnění hospitalizovaného. Pokud nemocný je v akutní fázi hluboké žilní trombózy měl by být upoután na lůžku s elevací končetiny alespoň do částečného vymizení otoků a bolestivosti. Při hluboké žilní trombóze není vhodná dlouhodobá imobilizace pacienta, vhledem k možnosti vzniku komplikace v podobě embolizace. Sestra je zodpovědná, aby pacientovi byla poskytnutá ošetřovatelská péče v dostatečné míře vzhledem k postižení. Sestra by nadále měla kontrolovat otoky dolních končetin pomocí měření obvodu lýtka, sledovat barvu (zarudnutí, výskyt cyanóz) a bolestivost dolní končetiny (palpační citlivost, při bolestivosti dbát na pacientovo vnímání bolesti, zhodnocení a zaznamenání pacientových pocitů např. lokalizaci, charakter, stupeň bolesti dle škály bolesti, zajistit zvýšenou polohu postižené končetiny, aplikaci ordinací lékaře proti bolesti). Dbát na kontrolu výsledků odběrů krve na hemokoagulační vyšetření (APTT, INR), dohlížet na celkový fyzický i psychický stav (riziko vznik plicní embolie) výskyt náhlé dušnosti, pocení, tachykardie, tachypnoe, poruchy vědomí a v neposlední řadě na příznaky vzniku krvácení kdy je důležité sledovat pacienta u léčby heparinem a antikoagulancií, protože může náhle vypuknout krvácení z dásní, nosu, rodidel, močových cest. Vzhledem k tomu, že nejvíce embolizací vzniká právě při změně polohy a v pohybu při vstávání z lůžka je nutné, aby se sestra postarala o správně provedenou bandáž DK. Doporučují se použít i elastické punčochy, které lékař může nemocnému předepsat na předpis. (Šafránková, Nejedlá; 2006)
22
1.4.10 Edukace pacienta sestrou při propuštění domů – režimová opatření Sestra by měla pacienta poučit, kterých oděvů by se měl vyvarovat a doporučit které jsou naopak vhodné (aby nenosil škrtící oděv a dal přednost oděvu z přírodních materiálů) a také ho seznámit se správným bandážování DK. Pacient by též měl vědět, že není vhodné stát dlouho na jednom místě a že je důležité nošení správné obuvi na přiměřeném podpatku (nevhodné jsou boty, které nemají podpatek jako například bačkory, cvičky). (Šafránková, Nejedlá; 2006)
Technika bandážování Bandážování dolní končetiny vždy začíná správným výběrem obinadla. Obinadlo by měla být dostatečně široké a adekvátně dlouhé. Pokud sestra bandážuje pouze spodní část nohy (nízká bandáž) obvykle použije dvě obinadla (8-10 cm) a na vysokou bandáž až do třísla 4 obinadla. Bandáž by se měla vždy provádět vleže, než pacient vstane. Jestliže pacient opustil postel ještě před zhotovením bandáží, je nutné, aby setrval v posteli nejméně 20 minut s elevovanými končetinami. Po tomto kroku je již možné nohy obvázat. Bandážovat se vždy začíná od článku prstů a je důležité dbát na to, aby otočky vedly i přes patu. Kolem kotníku by mělo být utažení největší, které by se mělo postupně zmenšovat směrem nahoru. Pod kolenem by již tlak měl být přibližně o polovinu menší než okolo kotníku. Vždy je potřeba dbát na zásady obvazování. Po zhotovení bandáže je zapotřebí důkladně zajistit obvaz pomocí svorek nebo náplastí. Pokud pacient je v akutní fázi onemocnění bandáž se ponechává i v noci, po zlepšení stavu se na noc odstraňuje. Jestliže onemocnění pacienta vyžaduje vysokou bandáž, lze pacientovi doporučit nošení elastických punčoch. Vždy je potřeba správně vybrat velikost na základě změření objemu a délky pacientovi nohy. Velká výhoda elastických punčoch tkví v jejich praktičnosti. (Šafránková, Nejedlá; 2006)
23
1.5 Edukace Slovo educo, educare lze přeložit jako vést vpřed či vychovávat. Edukaci lze vysvětlit coby proces neustálého ovlivňování chování a konání jedince tak, aby se vyvolali pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. Pojem edukace lze označit jako výchovu a vzdělání jedince. Tyto dva koncepty se vzájemně prostupují a je velmi těžké je od sebe jednoduše izolovat. Výchova a vzdělání jsou dva pojmy, které nemají přesně vymezená pravidla a spojují se v tomto jediném výrazu. Není od sebe jednoznačně vymezen a je spojen v tomto jediném výrazu. (Juřeníková; 2010)
1.5.1 Základní pojmy spojené s edukací Vzdělávání Vzdělání lze charakterizovat jako proces, který má u jedince prohloubit a zdokonalit jeho vědomosti, dovednosti, návyky a schopnosti. (Juřeníková; 2010)
Vzdělanost Vzdělanost je celková úroveň vzdělání v sociální skupině, státě či národě. Zahrnuje v sobě i několik úrovní jako například vědu, techniku, medicínu, ošetřovatelství atd. (Juřeníková; 2010)
Edukant Edukantem je člověk který je cílem učení, kdy věk, pohlaví, rasa nemá nijaký význam, a ani prostředí ve kterém edukace probíhá. Ve zdravotnictví se nejčastěji jedná o pacienta, který je zdravý či nemocný. Edukantem samozřejmě může být i zdravotní personál, který si musí v rámci celoživotního vzdělávání prohloubit a doplnit své vědomosti a dovednosti. (Juřeníková; 2010)
24
Edukátor Edukátorem je aktivní účastník edukační aktivity. Ve zdravotnictví to bývá většinou lékař, všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapeut, nutriční terapeut. (Juřeníková; 2010) Edukační prostředí Edukační prostředí je místo, kde samotná edukace probíhá. Charakter edukačního prostředí ovlivňují hlavně podmínky jako, například, osvětlení či zvuk, prostor, nábytek, barva ale i atmosféra edukace. (Juřeníková; 2010)
Edukační standard Edukační standard je platná forma pro zachování požadované úrovně kvality edukace. Standard může být například předem naplánovaná edukace pro klienta. (Juřeníková; 2010)
Edukační proces Edukační proces probíhá u každé člověka celoživotně od narození až do konce života. Jedná se buď o záměrné, nebo nezáměrné učení, ke kterému dochází při běžné činnosti a současně kontaktem s ostatními lidmi. (Juřeníková; 2010) Příkladem může být naučení se dítěte rodného jazyka, kdy se dítě učí při komunikaci s matkou a ostatními lidmi. Do tohoto procesu se začleňují vždy tyto čtyři determinanty: edukanti a jejich charakteristika, edukátor, edukační konstrukty a edukační prostředí. (Juřeníková; 2010)
25
1.5.2 Edukace se dělí zpravidla na těchto pět fází. Fáze počáteční pedagogické diagnostiky V této fázi usiluje edukátor o rozpoznání úrovně vědomostí, dovedností, návyků a postojů edukanta tak, aby si mohl určit edukační potřeby. K obstarání nezbytných informací používá například pozorování nebo rozhovor. Tato fáze je důležitá pro vymezení cílů do budoucnosti. (Juřeníková; 2010)
Fáze projektování V této fázi učící usiluje o naplánování cíle, výběru vhodné metody, formy, obsahu edukace, pomůcek, času atd. (Juřeníková; 2010)
Fáze realizace První částí téhle fáze je motivace učícího se jedince (vnitřní, vnější), která pokračuje expozicí, při které edukantům předáváme nové informace. V případě realizace je důležité, aby si edukátor uvědomil, že pouze rétorické předávání informací je většinou neúčinné. Je nutné aby edukátor aktivně zapojil i edukanta, při čemž může edukátor ale i edukant konfrontovat nabyté vědomosti a poznatky a současně je tak procvičovat a diagnostikovat. Samotné procvičování poznatků, se nazývá fixace. (Juřeníková; 2010) Průběžná diagnostika, edukátorovi pomáhá diagnostikovat, prověřit a testovat pochopení učiva a zájem edukanta. Návazně je nutné, aby edukant dokázal získané vědomosti a dovednosti použít (aplikace). (Juřeníková; 2010)
Fáze upevnění a prohloubení učiva Fáze upevnění a prohloubení je velice důležitá zejména pro úspěšné uchovávání vědomostí v dlouhodobé paměti. Je prokázáno, že 50 % učiva bývá zapomenuta do druhého dne a proto je nutné, abychom systematicky opakovali a procvičovali
26
předchozí informace tak, aby došlo k trvalé fixaci. Při edukaci ve zdravotnickém prostředí bývá tato fáze mnohdy opomíjena. (Juřeníková; 2010)
Fáze zpětné vazby Tato fáze nám dává možnost zhodnocení výsledků, jak našich tak edukanta. Dále nám zhodnocení výsledků umožňuje zpětnou vazbu. (Juřeníková; 2010) Uvedené fáze edukace se snažíme vždy přizpůsobit nejčastější užívané metodě péče o nemocného (ošetřovatelskému procesu). (Juřeníková; 2010)
1.5.3 Projektování edukace Projektování edukace je plánování a příprava na samotnou edukaci. Na základě anamnestických údajů získaných o klientovi si zvolíme, jakým směrem a způsobem se bude edukace ubírat. Nevyhnutelným předpokladem plánování je detailní sběr informací o edukantovi. (Juřeníková; 2010)
1.5.4 Edukační cíle Edukační cíl je důležitý aby si ho každý, kdo provádí edukaci, měl stanovený. Měl by vědět, čeho chce docílit ve vědomostech, dovednostech, postojích, hodnotové orientaci a návycích u edukovaného. Důležité pro edukátora je správně formulovat cíl aby správně naplánoval edukaci pro konkrétní klienty. Edukační cíl lze charakterizovat jako výsledek, kterého chceme dosáhnout na konci edukace. (Juřeníková; 2010)
1.5.5 Didaktické zásady edukace Didaktické zásady jsou principy, které mají pozitivně ovlivňovat výuku a nikoliv cíl učení. (Juřeníková; 2010) Nikdy by se neměla vyčleňovat ani preferovat pouze jedna zásada, vždy by mělo docházet ke vzájemnému působení. Každý edukátor i edukant by se měl podle nich řídit. (Juřeníková; 2010)
27
Do těchto zásad se řadí například zásada názornosti dále pak spojení teorie s praxí, zásada vědeckosti, zásada přiměřenosti, zásada aktuálnosti, zásada zpětné vazby, zásada uvědomělosti a aktivity, zásada individuálního přístupu, zásada soustavnosti a nakonec zásada trvalosti a zásada kulturního kontextu. (Juřeníková; 2010)
1.5.6 Didaktické formy edukace Lze popsat jako souhrn organizačních opatření a uspořádání výuky během určitého vzdělávacího procesu. (Juřeníková; 2010) Při volení formy je důležité zaměřit se na cíl, obsah probírané látky, k potřebám klienta a jeho připravenosti. (Juřeníková; 2010) Edukační formy se rozdělují na individuální, skupinovou a hromadnou. (Juřeníková; 2010)
1.5.7 Edukační metody Edukační metody lze vysvětlovat jako cílevědomé a promyšlené působení edukátora, které přispívají k podpoře edukanta v učení a to tak aby cíle byli účinně splněny.(Juřeníková; 2010) Když se volí edukační metoda, vždy je nutné přihlédnout na osobnost, vědomosti, dovednosti a zkušenosti edukanta. Dále se zohledňují stanovené cíle, obsah a forma edukace. Je důležité, aby vybraná metoda byla použitelná v praxi a zároveň zajímavá a přirozená pro oba účastníky edukace. (Juřeníková; 2010)
1.5.8 Učební pomůcky Učební pomůcky přispívají ke zvýšení efektivity pomocí zprostředkovávání obsahu učiva a to zásadně podporuje splnění edukačních cílů. (Juřeníková; 2010) Při začleňování edukačních pomůcek do edukace je důležité brát v potaz, že člověk je schopný přijmout až 80 % informací zrakem, 12 % sluchem, 5 % hmatem a dalšími
28
3 procenty ostatními smysly. Za učební pomůcku lze zařadit například film, obraz, fotografii, schéma a další. (Juřeníková; 2010) Funkce učebních pomůcek jsou kupříkladu motivační, informačně-logické, názorné, propojení teorie a praxe, aktivační, rozšiřující a doplňující. (Juřeníková; 2010)
1.5.9 Zhodnocení edukanta První částí edukačního procesu je posouzení klienta, na kterém závisí další úspěch v jednotlivých fázích edukace. Data, které získáme o klientovi, by měli být hlavně přesné, komplexní a systematické. Sběr informací využíváme k zjištění individuálních potřeb klienta. Měly by být součástí procesu shromažďování dat o edukantovi, který většinou provádí všichni členové zdravotnického týmu (sestra, lékař). V rámci sběru dat je důležité, aby docházelo k jejich předání mezi ostatními členy personálu. (Juřeníková; 2010)
1.5.10 Sestavení edukačního plánu Edukační plán může být sestaven předběžně pro jednotlivá onemocnění, musí mít však dostatečný prostor pro individuální potřeby edukanta. Plán by měl být zpracován písemně a měl by být založen v dokumentaci edukanta. (Juřeníková; 2010) V edukačním plánu by měly být jasně formulovány krátkodobé i dlouhodobé cíle, prostředky, počet lekcí, metody, formy a pomůcky pro jednotlivé lekce. Pro zvýšení motivace edukanta je dobré plán sestavit s jeho spoluprací. (Juřeníková; 2010)
1.5.11 Realizace edukačního procesu Na základě sběru informací o edukantovi a ve smyslu stanoveného cíle edukace, by byl ideální stav, aby se na realizaci podílel celý multidisciplinární zdravotnický tým (lékař, všeobecná sestra, nutriční terapeut, fyzioterapeut aj.). Vzhledem k tomu, že tento systém nefunguje tak jak by měl, je důležité edukaci realizovat podle předem připraveného plánu. (Juřeníková; 2010)
29
Při samotné realizaci je nutné přihlížet k tomu, že každý člověk má specifické návyky i vnímání a přijímání informace, ovlivněné prostředím, povahou, zkušenostmi ale i intelektem. (Juřeníková; 2010) Vždy je nutné mít na zřeteli fyziologicko-biologické faktory jako je: pohlaví, věk, případné poruchy smyslového vnímání (dalekozrakost, hluchota atd.), úroveň soběstačnosti, zdravotní stav, myšleno stadium nemoci, nebo jiná souběžná onemocnění. (Juřeníková; 2010) Velkou roli při realizaci hrají psychicko-duchovní faktory. Psychický stav edukanta jako je strach a úzkost mohou hrát velmi negativní roli. Osobnostní vlastnosti, typ temperamentu a osobní postoje ke zdraví také ovlivňují způsob realizace a motivace edukanta, zrovna tak i schopnosti a dovednosti. Návyky, styl učení a v neposlední v řadě i víra, jsou mnohdy oříškem, se kterým si zkušený edukátor musí také poradit. (Juřeníková; 2010)
1.5.12 Hodnocení edukačního procesu Poslední částí edukačního procesu je hodnocení. Hodnotit lze všelijaké okruhy edukačního procesu. Jedno z nejčastějších hodnocení provádí edukátor na edukantovi aby mohla srovnat jakých výsledků a efektů u něho dosáhl. Pokud dojde k nesplnění edukačního cíle a nedosáhne se tíživého výsledku. Je důležité znovu přehodnotit edukaci a odhalit problém. (Juřeníková; 2010)
30
2
Výzkumná část
2.1 Cíl výzkumu o Cílem bakalářské práce je zmapovat proces edukace u pacientů s trombózou ve zdravotnickém zařízení. o Zjistit znalosti pacientů o tomto onemocnění a dodržování režimových opatření. o Zjistit hodnocení spokojenosti pacientů s poskytnutou edukací.
2.2 Výzkumné otázky Jakým způsobem probíhala edukace u pacienta s žilní trombózou ve zdravotnickém zařízení? Jaký způsob edukace pacienti s žilní trombózou upřednostňují?
Jak pacienti hodnotí spokojenost s poskytnutou edukaci? Jaké nedostatky při edukaci vnímají pacienti? Jaký přínos pro pacienty edukace měla? Jaké informace získané při edukaci považují pacienti za nejdůležitější?
Jaké mají pacienti znalosti o daném onemocnění a dodržování režimových opatření u hluboké žilní trombózy? Jaké znalosti týkající se daného onemocnění a režimových opatření jsou u pacientů s hlubokou žilní trombózou nedostačující? Jaké informace by si pacienti chtěli doplnit?
31
2.3 Metodika výzkumu Bakalářská práce na téma: „Edukace pacientů s trombózou se věnuje zmapováním procesu edukace u pacientů s hlubokou žilní trombózou. Zjišťuje míru spokojenosti získaných informací po edukaci. Moje kritérium pro volbu respondentů bylo, aby pacient spolupracoval a měl diagnostikovanou hlubokou žilní trombózu. Pro svůj kvalitativní výzkum jsem použila metodu kvalitativního výzkumu formou polostrukturovaného rozhovoru. Informace jsem čerpala z ošetřovatelské dokumentace Nemocnice Nové Město na Moravě a z odpovědí, které mi pacienti poskytli během rozhovoru. Jak uvádí Kutnohorská (2006), u tohoto typu výzkumu nehraje tak velkou roli množství dotazovaných respondentů ani statistická reprezentativnost, nýbrž jde hlavně o hloubkové rozhovory, které potřebují individuální postoj. Vytyčený problém zájmu nikdy nemá přímé ohraničení. Od toho kdo provádí výzkum, se předpokládají náležité komunikační vlastnosti, dobrá orientace v tématu, empatie a také umění dobrého zpracování informací bez zkreslení. (Kutnohorská, 2006). Důvodem, proč jsem si zvolila tento typ rozhovoru, byl ten, že jsem chtěla hlouběji proniknout do této problematiky a zjistit úroveň edukace pacientů s trombózou, režimových opatření, jejich spokojenost s poskytnutou edukací a také slabiny v edukaci. Ve svém výzkumu jsem získala informace anamnézou, screeningovým vyšetřením a také podle Modelu funkčních vzorců zdraví Gordonové. Dále jsem postupovala podle druhé taxonomie NANDA. S ohledem na obsáhlost mé práce zde popisuji pouze nejdůležitější informace o dané problematice. Polostrukturovaný rozhovor jsem zaměřila na zjišťování edukace pacientů s hlubokou žilní trombózou. Také jsem pomocí tohoto rozhovoru zjišťovala znalosti pacientů v oblasti režimových opatření, která jsou nezbytná u tohoto onemocnění. Rozhovor obsahoval 20 otázek, které obsahovaly několik dalších podotázek.
32
2.4 Charakteristika vzorků respondentů a výzkumného prostředí 2.4.1 Charakteristika respondentů Pro polostrukturovaný rozhovor bylo vybráno pět respondentů, tři ženy a dva muži. Zaměřila jsem se na různou věkovou kategorii a odlišnou příčinu vzniku nemoci. Věk respondentů se pohyboval mezi 22 – 83 lety. Všichni respondenti byli hospitalizováni na interním oddělení v Nemocnici v Novém Městě na Moravě s diagnózou hluboká žilní trombóza.
Moje první respondentka byla 22letá studentka vyšší školy průmyslové obor ekonomika ve strojírenství. Trombóza u této pacientky vznikla na podkladě užívání hormonální antikoncepce, a proto byla vhodnou kandidátkou pro můj výzkum. Moje druhá pacientka byla paní ve starším věku (56let) která prodělala hlubokou žilní trombózu již podruhé. Pracovala jako fotografka, nyní je však nezaměstnaná. V roce 2015 jí byla diagnostikována Ca prsu a vlivem chemoterapie a náročné operace, po které byla upoutaná na lůžko, se u ní znovu projevila hluboká žilní trombóza. Třetí respondent, u kterého jsem prováděla výzkum, byl 83 - letý muž který celý život pracoval jako zemědělec. Nyní je v důchodu. Hluboká žilní trombóza, u tohoto pacienta, je následkem křečových žil. Další respondent byl muž, kterému je 27 let, pracuje nyní jako seřizovač v jedné nejmenované firmě. Do nemocnice v Novém Městě na Moravě přišel s bolestmi dolní levé končetiny. Byla mu diagnostikovaná hluboká žilní trombóza. Na základě anamnézy bylo u pacienta zjištěno, že má hlubokou žilní trombózu již v rodině. Moje poslední respondentka byla žena ve věku 49 let. Pacientka byla při příjmu nachlazená a měla zvýšenou teplotu. V důsledku 14 - ti týdenního pobytu na lůžku z důvodu teplot se u pacientky rozvinula hluboká žilní trombóza.
33
2.4.2 Charakteristika prostředí Výzkum jsem prováděla v nemocnici v Novém Městě na Moravě, na interním oddělení. Všechny rozhovory s mými respondenty byli vedené na jejich pokoji. U rozhovoru jsem byla přítomna pouze já a pacient.
2.5 Průběh výzkumu Výzkum jsem začala v únoru 2015 a můj poslední rozhovor se konal v polovině dubna. Všech
pět
rozhovorů
proběhlo
v nemocnici
v Novém
Městě
na
Moravě.
Výzkum mi povolila náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, po předložení a podepsání žádosti.(viz příloha 1) V této žádosti jsem se zavázala, že budu dodržovat Zákon o ochraně osobních údajů a všechny mé údaje použité v této bakalářské práci budou zcela anonymní. Dále jsem pak informovala vrchní sestru, která mě zavedla ke každému respondentovi zvlášť a představila mě. Po domluvě se staniční sestrou jsem respondenty postupně navštívila a domluvila jsem se s nimi na společné spolupráci. Sestry byli vždy ke mně velice vstřícné a ochotné. Jedním z mých problému bylo, získat dostatek respondentů, kteří by měli zájem se mnou aktivně spolupracovat a podílet se na mém výzkumu. Respondenti uváděli, že mají strach, aby odpověděli správně na otázky a nic nepokazili. Po ujištění, že v mém výzkumu jde o zmapování procesu edukace, zjištění znalostí a spokojenosti pacientů se mi zcela otevřeli a rozhovor probíhal bez problémů. Někteří pacienti se dokonce rádi doptávali a děkovali mi za nově nabyté informace. Dalším problémem pro mé respondenty výzkumu byla některá slova, kterým nerozuměli (např. slovo edukace) po vysvětlení však rádi spolupracovali a odpovídali. Rozhovor probíhal vždy na pokoji, kde jsem pacientovi podala ruku a představila jsem se. Následně jsem respondenta ubezpečila, že vše, na co se ho zeptám, bude zcela anonymní. Poté jsem dotazovanému vysvětlila, jak bude probíhat celý výzkum. Dále jsem ho upozornila, že pokud se budu ptát na nějakou otázku, na kterou by nechtěl odpovědět, tak nemusí a má samozřejmě kdykoliv možnost, ukončit náš rozhovor.
34
Výzkum u každého pacienta trval kolem 1 hodiny. V průběhu rozhovoru mi respondenti kladli otázky .
3.4 Zpracování získaných dat Data byla zhotovená pomocí programů MS Word 2007. Výsledky kvalitativního výzkumu jsem si zaznamenávala na papír.
2.6
Výsledky kvalitativního výzkumu
Následující text se věnuje pěti respondentům, u nichž jsou uvedeny demografické údaje, zdravotní stav, prodělané nemoci, způsob léčby a individuální postoj pacienta k onemocnění.
2.6.1
Posouzení zdravotního stavu respondentů
2.6.2 Respondentka č. 1 Moje
první
respondentka
je
žena,
narozená
v roce
1993
Byla
přijatá
na interní oddělení pro podezření na hlubokou žilní trombózu, která se nakonec potvrdila. Na interním oddělení byla hospitalizovaná již 5 den. Hlubokou žilní trombózu má diagnostikovanou poprvé. Pacientka podstoupila duplexní UZ, kompresní testy, kontrastní
flebografii
a
scintigrafii
plic
pro
vyloučení
plicní
embolie. Dále pak absolvovala laboratorní vyšetření, kde pacientce byl odebírán celý koagulační soubor, sedimentace, CRP, ionty, cholesterol, LDH a HDL cholesterol, triacylglyceroly, celková bílkovina, ELFO, kapilární ASTRUP a krevní obraz s diferenciálem. Před dvěma lety měla dislokovanou frakturu ruky, která jí byla následně reponována na chirurgickém oddělení v Novém Městě na Moravě. K úrazu došlo při jízdě na kole. Před 5 lety podstoupila tonzilektomii z důvodu chronických angín, hospitalizovaná byla na ORL v nemocnici v Novém Městě na Moravě. V 17 letech byla respondentka hospitalizovaná na gynekologickém oddělení v Novém
35
Městě
na
Moravě
pro
adnexitidu.
Dále
pak
trpí
astmatem
II.
stupně
a je kontrolovaná na plicní ambulanci. Spalničky ani neštovice neprodělala pouze virózy, tonzilitidy a laryngitidy. Pacientka má alergii na pyl, prach, roztoče a seno. Matka respondentky stále žije a je jí 46 let, od dětství má diagnostikovaný Diabetes Mellitus I. typu, otci je 50 a cítí se být zdráv. Respondentka má mladší sestru. Je zdravá. Pacientka má přítele a je bezdětná. Studuje na vyšší škole průmyslové obor ekonomika strojírenství. Ráda sportuje. Doposud žije s rodiči. O svém zdravotním stavu je informovaná. Léčba u pacientky probíhá antikoagulační formou, kdy je jí subkutánně podáván nízkomolekulární heparin, následně se pacientka tzv. převádí na perorální antikoagulancium, na kterém zůstane po dobu 6 měsíců. Na bolest má pacientka naordinovaný Tramal při bolesti nad stupeň 6. Dále je pacientce naordinovaná podpůrná léčba v podobě vysokých bandáží dolních končetin a klidu na lůžku do odeznění bolesti. Pacientka užívá tyto léky: Clexane 0,4 s.c 1-0-1 dle INR (nízkomolekulární heparin- antikoagulancia) Warfarin orion 5mg tbl. - - - (fibrinolytika, antifibrinolytika) Dle INR Tramal 100mg tbl. Dle potřeby nad st. 6 (analgetika – anonyda). Miflonid 400 inh.plv.caps. 1 vdech 1-0-1 (antiasmatika) Berodual inh. sol. 2 vdechy 1-0-1 (bronchodilatacia) Spiriva inh.sol. 1 vdech 1-0-1 (antiastmatika)
Pacientka je během výzkumu při vědomí GSC má hodnotu 15. Působí čistě a upraveně. Fyziologické funkce jsou v normě, občasná ranní hypotenze Pacientka kromě tohoto onemocnění, se považuje za zdravou. Pacientka je nekuřačka a alkohol pije jenom příležitostně. Její konstituce je v normě váží 60kg a měří 175cm její BMI index je 21. Během 6 měsíců nezhubla ani nijak výrazně nepřibrala. Chuť k jídlu má v normě.
36
V nemocnici má racionální dietu. Denně vypije okolo 2 litrů tekutin. Pocit žízně nepociťuje. S vyprazdňováním problémy nemá. Na stolici chodí každý druhý den. Kůže je v normě bez známek zánětu. Pacientka v akutní fázi pociťovala pouze mírný otok dolní končetiny, který již nemá. Kožní turgor je přiměřený. Pacientka je soběstačná, každodenní úkony zvládá bez problému. V Barthelově testu získala plný počet bodů (100b.). Riziko dekubitů nemá. Pacientka v noci špatně spí, dělá jí problém usínání. Po celý den se pak cítí být unavená. Pacientka naspí okolo 12 hodin denně. Sluch i zrak má v pořádku. Pacientka je mírná pesimistka. V tuto chvíli bolesti nemá, bolesti měla při přijetí, a proto jí lékař naordinoval analgetika dle potřeby. Pocity na zvracení neudává.
Pacientka uvádí, že bolest dolní končetiny nezažívá poprvé, ale vždy to mělo jinou příčinu. Vždy tomu nekladla velký důraz, když ale bolest neodeznívala, rozhodla se, navštívit chirurgickou ambulanci, v domnění, že jde o bolest způsobenou úrazem při sportu. Pacientce byla diagnostikovaná suspektní trombóza. Následně byla odeslána do nemocnice v Novém Městě na Moravě k přijetí na interní oddělení k dalšímu došetření a doléčení.
2.6.3 Respondentka č. 2 Moje druhá respondentka je žena ve věku 56 let. Byla přijatá na interní oddělení pro ileofemorální trombózu. Hospitalizovaná byla již 3 den. Hlubokou žilní trombózou již trpí podruhé. Poprvé onemocněla hlubokou žilní trombózou po ortopedické operaci. Pacientka se během hospitalizace, podrobila několika vyšetřením pro určení typu a umístění trombózy. Pacientce byla také odebírána krev na INR, APTT, D- dimer, fibrinogen, KO + diferenciál, sedimentaci, CRP, Na, K, Cl, Ca, P, glukózu, CB, ELFO a dále pak celý onkologický soubor. Pacientka je dále léčená na onkologii z důvodu maligního karcinomu mammy. Je 2 měsíce po mastektomii na pravé straně, rána se hojí per secundam. Jezdí
37
na chemoterapii do Masarykova onkologického ústavu v Brně na Žlutém kopci. Pacientka je teď ve fázi mezi 4 - 5 cyklem. Chemoterapie jí byla zatím pozastavena do úplného vyléčení hluboké žilní trombózy. Metastázy nemá zatím zjištěny. Od roku 2005 má diagnostikovanou generalizovanou artrózu v druhém stádiu. V roce 2011 pacientce diagnostikovali arteriální hypertenzi, která je poslední rok kompenzovaná. V roce 2014 podstoupila operaci kolene v Praze na Motole. K jaké operaci došlo nelze dohledat a pacientka si to nepamatuje (uvádí, že operace proběhla na základě úrazu). Ve 12 letech měla operované slepé střevo. V dětství prodělala spalničky, plané neštovice, příušnice, spálu a záněty horních cest dýchacích. Pacientka nemá žádnou alergii. Otec respondentky již nežije, matce je 86 let. Měla dva starší sourozence, její bratr zahynul při dopravní nehodě. Pacientka je 2 roky rozvedená a má dvě dospělé děti (dceru a syna). Žije s dcerou, která je jí velkou oporou v těžkých situacích. Syn žije v Praze. Pracovala jako fotografka v nejmenovaných novinách v Praze. Dnes již několik měsíců nepracuje. Z důvodu onkologické diagnózy odešla. Pacientka je léčena nízkomolekulárním heparinem. Jako podpůrnou léčbu má naordinované bandáže a klid na lůžku. Od bolesti užívá Apo- diclo SR 100mg a po domluvě s pacientkou lze nasadit Fentanylovou náplast, kterou zatím pacientka nevyžaduje. Pacientka užívá tyto léky Tamoxifen Ebewe 20mg tbl. 1-0-0 (Nesteroidní antiestrogen) Godasal 100 tbl. ex. zatím vysazeno (Antitrombikum) Calcichew 400 D3 Lemon tbl. 1-0-0 (Vápník- iont) Lorista H 50 MG/12,5 MG tbl. 1-0-0 (kombinace antagonisty receptoru angiotenzinu II (losartan) a diuretik) Apo-diclo SR tbl d.p nad st. 4 (Antirevmatika, antiflogistika, antiuratika) Lacidofil cps. 1-1-1 (Digestiva, adsorbencia, acida) Kalium Chloratum 500mg tbl. 1-1-0 (Draslík-iont)
38
Clexane 1,0 s.c 1-0-1 (Nízkomolekulární heparin-antikoagulancium) Medoxin 500mg tbl. Po 12 hod. 6:00 á 18:00 (Antibiotika) Fentanyl-ratiopharm náplast 12 μg/h dle potřeby (Opioidy)
Pacientka je při vědomí Glasgow coma scale, má 15 bodů. Na pohled je upravená a čistá. Pacientka donedávna kouřila kolem 10 cigaret denně, dnes již nekouří. Alkohol nepije pouze příležitostně. Pacientka má diagnostikovanou hypertenzi, ale pokud užívá pravidelně léky její tlak je kompenzovaný. Ostatní fyziologické funkce jsou v normě. Pacientka má spíše astenickou postavu. Měří 178 cm a váží 72kg což odpovídá BMI 23,2. Během půl roku zhubla 8 kilogramů. Má sníženou chuť k jídlu. Pacientka musí jíst po malých porcích několikrát denně. Po snězení většího množství jídla trpí nauzeou. V nemocnici má dietu č. 3. Pije málo po malých douškách. Vypije okolo 1500 ml denně. Problémy s vylučováním nemá. Moč má jantarovou barvu bez příměsi. Stolice formovaná bez příměsi. Trpí občasnou zácpou. Kůže je v normě. Má otoky dolních končetin, které se postupně zmenšují. Kožní turgor v normě. Pacientka je soběstačná, má pouze omezenou mobilitu pravé horní končetiny z důvodu špatně se hojící rány. Vše zvládá levou rukou. V Barthelově testu získala plný počet bodů. Riziko dekubitů nemá. V noci pacientka mívá zimnici, proto má vždy k dispozici další přikrývku. V noci má bolesti v místě operační rány. Naordinovanou fentanylovou náplast však odmítá. Má strach, že by si jí musela aplikovat napořád. Pacientka má myopii a proto nosí brýle na dálku po celý den. Slyší dobře. Působí hodně pesimisticky a začíná mít deprese na ty, však nic neužívá. Je hodně tichá a spíše nekomunikuje zdá se být jako samotářka. K personálu je vždy ochotná. Pacientka se svěřila své dceři, že již pátý den má bolesti a otok v pravé dolní končetině. Dcera respondentce doporučila návštěvu lékaře. Respondentka ze strachu z metastáz
39
k lékaři
nechtěla.
Nakonec
přes
naléhání
její
dcery
přiznala,
že k lékaři opravdu potřebuje. Při návštěvě lékaře pacientka popsala své obavy a problémy které právě má a ten jí následně odeslal do nemocnice v Novém Městě na Moravě k doléčení a došetření.
2.6.4 Respondent č. 3 Respondent číslo tři je pán v pokročilém věku. Narodil se v roce 1933. Byl přijat 4.4 2016 na interní oddělení s podezřením na ileofemorální trombózu vlevo, která se potvrdila po absolvovaných vyšetřeních (Duplexní sonografie, kompresní testy, kontrastní flebografii a laboratorní testy). Kvůli velkému riziku plícní embolie se u pacienta dovyšetřili plíce, srdce (plicní scintigrafie a plicní scan, UZ srdce, UZ karotid). Pacient se již léčí s arteriální hypertenzí a diabetem II. typu. Obě tyto onemocnění má pacient kompenzované. V roce 2013 podstoupil operaci výměny kyčelního kloubu vlevo nemocnici Novém Městě na Moravě.. O rok později byl na výměně kyčelního kloubu na druhé končetině. Rány se hojili per prima. Rehabilitace proběhla u obou končetin bez problému. V dětství pacient prodělal černý kašel, spalničky, hepatitidu A a běžné dětské nemoci. V 7 letech měl zlomeninu horní končetiny, kterou pacient neměl nějak ošetřenou, a proto se mu špatně zhojila. K neošetření fraktury ruky došlo vlivem 2. Světové války. Udává občasné bolesti této ruky. Ve 29 letech měl pacient frakturu nosu a dolní čelisti způsobenou potyčkou v baru. V roce 2000 byl pacient hospitalizovaný na interním oddělení pro nově zjištěný Diabetes Mellitus II. typu. Od roku 1999 pacient trpí generalizovanou artrózu v třetím stádiu. Kromě těchto nemocí se cítí zdráv. Pacient netrpí žádnými alergiemi. Rodiče respondenta již nežijí. Jeho matka umřela v 76 letech na rakovinu tlustého střeva a otec v 77 letech zemřel na selhání srdce. Měl 4 sourozence, bratry, kteří již také nežijí. Pacient má dodělávané střední odborné učiliště v oboru zemědělství. Celý život pracoval v zemědělském družstvu jako traktorista. Nyní je v důchodu. Pacient je ženatý a má tři dcery. S manželkou žijí u jedné s těchto dcer. O svém stavu je informovaný a rozumí všem podávaným informacím.
40
Pacient pravidelně navštěvuje diabetologickou a interní ambulanci. Léčba
u
pacienta
proběhla
za
pomoci
nízkomolekulárních
heparinů
a podpůrné léčby (bandáže, klid na lůžku). Dále se pak postupovalo podle INR a celkového stavu pacienta. Šestý den hospitalizace se pacient začal převádět na perorální antikoagulancium na kterém zůstane po dobu 6 měsíců či jak určí lékař v angiologické ambulanci. Na bolest má pacient naordinovaný Novalgin dle potřeby, který ale nevyužívá. Pacient užívá tyto léky: Fraxiparin Multi 0,8ml s.c. 1-0-1 (nízkomolekulární heparin) Warfarin orion 5mg tbl. - - - (fibrinolytika, antifibrinolytika) Dle INR Prestarium Neo 5mg tbl. 0-0-1
(ACE-I)
Prestarium Combi tbl. 1-0-0
(hybrid ACE-I + diuretikum)
Concor Cor 2.5mg tbl. 1/2-0-0 (Beta-blokátor) Agen 5mg tbl. 0-1-0
(BKK)
Novalgin dle potřeby nad stupeň 5 á 6 hod Oltar 4mg
tbl.
1/2-0-0
Glucobay 100mg tbl. 1-1-1
(PAD) (PAD)
Januvia 100mg tbl. 1-0-0 (PAD)
Pacient během výzkumu je při vědomí (GSC-15b.) a působí upraveně a čistě. Pacient má diagnostikovanou primární hypertenzi, ale pokud užívá předepsané léky jeho tlak je v normě. Ostatní fyziologické funkce jsou v normě. Pacient po celý život kouřil, dnes už jen příležitostně. Alkohol neužívá. Pacient má piknickou postavu. Měří 187 cm a váží 122kg což odpovídá Body Mast indexu 34,8. Pacient trpí obezitou I. stupně. Během 6 měsíců pacient pociťuje mírný
41
příbytek na váze. Jeho chuť se zdá být spíše zvýšená. V nemocnici má naordinovanou diabetickou dietu, kterou dodržuje. Pacient vypije okolo 2-3 litru denně. Pocity žizně nepociťuje. Má občasné potíže s močením kvůli zvětšené prostatě. Stolici má pravidelnou bez žádné příměsi ani patologie. Pacient je soběstačný ve všech oblastech. Riziko dekubitů nemá. V testu soběstačnosti dosáhl nejvyššího počtu bodů. Zrak má v pořádku. Sluch má zhoršený proto používá naslouchátko. Pacientovi se v noci spí dobře, nemá potíže usnout. Chodí brzo spát a cítí se být odpočatý. Pacient naspí okolo 10 hodin denně. Pospává i během dne. Pacient je velice otevřený typ, rád si povídá. K personálu je vždy milý a uctivý. Bolesti neudává. Pocity na zvracení nemá. Pacient udává, že bolest dolní končetiny začala po procházce se svojí ženou. Navštívit lékaře ze začátku nechtěl, ale po dlouhém přemlouvání od manželky nakonec svolil, že si k lékaři zajde. Pacient měl strach o svojí končetinu a bál se že by mohlo dojít k amputaci. Po ujištění lékaře se zbavil předešlých obav ze ztráty končetiny. Bez dalších obav se nechal hospitalizovat. Pacient udával, že je velmi spokojený s léčbou.
2.6.5 Respondent č. 4 Respondent číslo 4 je muž ve věku 27 let. Do nemocnice přišel s bolestmi dolní končetiny. Po vyšetření mu byla stanovená hluboká žilní trombóza. Z anamnézy vyplívá, že možná příčina jeho onemocnění je dědičná, nicméně se nic neprokázalo. Hospitalizovaný byl na interním oddělení. Pacient byl vyšetřen pomocí duplexní UZ, kompresních testů, kontrastní flebografii a scintigrafii plic pro vyloučení plicní embolie. Dále pak absolvoval laboratorní vyšetření, kde pacientovi byl odebírán celý koagulační soubor, sedimentace, CRP, ionty, cholesterol, LDH a HDL cholesterol, celkovou bílkovinu, kapilární ASTRUP a krevní obraz s diferenciálem.
42
V 5letech pacient utrpěl frakturu claviculy vlevo, po pádu s patrové postele. Pacient si také v 8 letech zlomil prsty na pravé ruce. K úrazu došlo nešťastnou náhodou, když mu babička přivřela ruku do dveří. Jako novorozenec měl pacient tříselnou kýlu v pravém podbřišku, která byla následně operována. V 7 letech měl operované slepé střevo. Několikrát za život prodělal tonsilitidy. Pacient během svého dětství také prodělal černý kašel, spálu, plané neštovice a běžná dětská onemocnění (virózy, laryngitidy). Před 3 lety u pacienta došlo k odtržení malé části šlachy rotátorové manžety. K tomuto úrazu došlo v práci respondenta. Léčba probíhala konzervativně. Pacient netrpí žádnou alergií. Matka respondenta žije je jí 54 let a cítí se být zdráva. O otci pacient nemluví a nezná ho. Pacientův otec trpěl schizofrenií, která se u něj projevila jako vedlejší diagnóza nádoru na mozku. Jeho otec měl mít údajně poruchu ve srážlivosti krve, ale respondent nedokáže říci, o co se jednalo. U pacienta se tato diagnóza neobjevila. Otec pacienta by měl mít z minulého manželství dvě dcery, se kterými se pacient taktéž nestýká. Pacient žije s přítelkyní a je bezdětný. Pracuje jako seřizovač v jedné nejmenované firmě na Žďársku. Věnuje se cyklistice a posilování. Léčba
u
pacienta
probíhala
formou
nízkomolekulárních
heparinů,
které se mu aplikovali do podkoží. Následně byl 7 den postupně převáděn dle laboratorních výsledků na perorální antikoagulancia. Dále pak měl naordinovanou podpůrnou léčbu v podobě bandáží a klidu na lůžku. Na bolest měl předepsaný Zaldiar 37,5 mg/325 mg při bolesti, který však nevyžadoval. Pacient užívá tyto léky: Clexane 0,8 s.c 1-0-1 (Nízkomolekulární heparin-antikoagulancium) dle INR Zaldiar 37,5 mg/325 mg dle potřeby nad stupeň 5 Warfarin orion 5mg tbl. - - - (fibrinolytika, antifibrinolytika) Dle INR O svém zdravotním stavu je informovaný a všemu rozumí.
43
Pacient je při vědomí (GSC 15). Na první pohled působí čistě a upraveně. Fyziologické funkce má v normě. Pacient se považuje za zdravého. Pacient dříve kouřil dnes, již několik let nekouří. Alkohol pije příležitostně. Pacient má astenickou postavu. Měří 188cm a váží 85 kg, což odpovídá BMI 24.0. Během 6 měsíců nijak závažně nezhubl ani nepřibral. Změnu chuti nepozoruje. V nemocnici má racionální dietu. Denně vypije okolo dvou a pul litru denně. Pocit žízně nemá. S vyprazdňováním potíže neuvádí. Moč má jantarově žlutou barvu a je bez příměsi a patologií. Stolice má pravidelnou. Pacient zcela zvládá denní úkony a je soběstačný. Riziko dekubitů nemá. V barthelově získal plný počet bodů. I přes dobrý spánek se pacient po celý den cítí unavený. Pacient naspí okolo 8 hodin denně. Pospává i během dne. Zrak má v pořádku. Sluch má z nadměrného hluku v práci lehce snížený. Žádné negativní pocity nepociťuje.
Pacient je spíše uzavřený typ.
S personálem spolupracuje. Pacient udává, že ze začátku nechtěl jít k lékaři. Nepřipouštěl si, že se mohlo jednat o nějaké onemocnění. Domníval se, že jde o bolest, způsobenou tréninkovým cyklem zaměřeným na dolní končetiny. Po čtyřech dnech kdy bolest neodeznívala a pacient si všiml otoku nohy, vyhledal lékaře. Po vyšetření praktického lékaře byl odeslán k dalšímu došetření do nemocnice.
2.6.6 Respondentka č. 5 Moje poslední respondentka je žena narozená v roce 1966. Pacientka byla hospitalizovaná na interním oddělení dne 13.3 2016 pro podezření na ileofemorální trombózu.
Pacientka
absolvovala
kontrastní
flebografii,
duplexní
sonografii
a scintigrafii plic. Dále pak byla pacientce krev na sedimentaci, CRP,CK, ELFO, kapilární ASTRUP,krevní obraz + diferenciál a celý koagulační soubor. Po všech těch vyšetřeních se trombóza potvrdila. Dále se léčí se streptokokovou tonzilitidou. Před 15 lety pacientka měla frakturu žeber. K úrazu došlo při jízdě na koni. Zlomenina se zhojila bez komplikací. V 7 letech jí hospitalizovali na jednotce intenzivní péče kvůli
44
anafylaktickému šoku, který prodělala po štípnutí hmyzu. Několikrát za život prodělala záněty dolních močových cest a jednou pyelonefritidu. Pacientka v dětství prodělala pouze dětské nemoci (laryngitidy, virózy). Pacientka má dále diagnostikovanou hypotyreózu, na kterou užívá léky (Letrox 75). Pacientka má alergii na hmyzí jedy. Z důvodu velkého rizika anafylaktického šoku u sebe respondentka nosí Epipen. Matka respondentky již nežije, zemřela velmi mladá při porodu. Otci je 75 let a těší se dobrému zdraví. Respondentka měla dva sourozence (starší sestru a mladšího bratra). Mladší bratr zemřel ve věku 21 let na zástavu srdce. Příčina zástavy byla neznámá. Pacientka je rozvedená a má tři děti. Žije sama. Vystudovala oděvní školu v Brně, dnes již však ve svém oboru nepracuje. Nyní je v neschopnosti. Pacientka je o svém stavu informovaná. Léčba u pacientky uskutečnila za pomoci nízkomolekulárních heparinů a podpůrné léčby
(bandáže,
klid
na
lůžku).
Dále
se
pak
postupovalo
podle
laboratorních výsledků a celkového stavu pacienta. Pátý den hospitalizace se pacientka začala
převádět
na
perorální
antikoagulancium
na
kterém
zůstane po nezbytně nutnou dobu. Na bolest má pacientka naordinovaný Aulin dle potřeby. Pacientka užívala v době hospitalizace tyto léky: Clexane 0,6 s.c 1-0-1 dle INR (nízkomolekulární heparin- antikoagulancia) Warfarin orion 5mg tbl. - - - (fibrinolytika, antifibrinolytika) Dle INR Letrox 75 tbl. 1-0-0 (hormony, substituční léčba) Aulin susp. 100mg/sáček dle potřeby (Antirevmatika, antiflogistika, antiuratika) Augmentin 1g tbl. Po 12 hod.
45
Pacientka při výzkumu je při vědomí. V stupnici Glasgow coma scale získala plný počet bodů. Pacientka na první pohled působí čistě a upraveně. Fyziologické funkce jsou v normě. Občasná hypotenze způsobená hypotyreózou. Pacientka Se cítí být zdráva. Pacientka denně vykouří kolem 20 cigaret. Alkohol nepije ani příležitostně. Pacientčina postava je astenická. Měří 168cm a váží 65 kg, což odpovídá BMI 23,0. V rozmezí 6 měsíců pacientka nepociťuje výrazný úbytek ani příbytek na váze. Chuť k jídlu má v normě. V nemocnici Má racionální dietu. Denně vypije litr až litr a půl tekutin. S vyprazdňováním problémy nemá. Stolici má nepravidelnou a trpí zácpou. Kůže je v normě. Otoky dolních končetin nemá. Kožní turgor je přiměřený. Pacientka je soběstačná a nevyžaduje žádnou pomoc od personálu. V barthelově testů dosáhla plného výsledku. Riziko dekubitů nemá. Pacientka spí v noci dobře. Naspí okolo 11 hodin denně. Je zvyklá celý život chodit brzo spát. Strach ani jiné negativní pocity nepociťuje. V tuto chvíli bolesti neudává. Pacientka během hospitalizace nezvracela ani neměla pocit na zvracení. Pacientka prodělala angínu, při kontrole u praktického lékaře se zmínila o přetrvávající bolesti v levé končetině. Udávala, že již několik dní na končetinu nemůže pořádně došlápnout a má na ní malý otok. Během rozhovoru pacientka sdělila lékaři, že po celou dobu trpěla vysokými teplotami a moc se nepohybovala. Lékař na základě zjištěných dat poslal pacientku k dalšímu došetření do Nového Města na Moravě, kde byla následně hospitalizována.
2.7 Vyhodnocení výzkumných dat V této oblasti jsem uvedla otázky, které byly součástí mého polostrukturovaného rozhovoru. Tyto otázky mi napomáhaly zjistit mé stanovené cíle.
46
2.7.1 Otázky v rozhovoru 1. Byl/a jste po diagnostikování hluboké žilní trombózy edukován/a o léčebném režimu? Kde edukace proběhla? Kdo vás edukoval? Jakým způsobem edukace proběhla? Jaké informační materiály vám byly poskytnuty? 2. ? Byl jste spokojen/á s formou edukace, která vám byla poskytnuta? Co byste na této formě změnil/a? Jakou formu edukace byste zvolil/a? Jakou formu edukace preferujete. 3. Jaký přínos pro Vás edukace měla? Co považujete při edukaci za nejdůležitější? 4. Byla pro vás edukace dostačující? Čemu jste v edukaci nerozuměl/a? Co pro vás bylo v edukaci nedostačující? Co vám při edukaci chybělo? Byly pro vás informace, které vám byly poskytnuty při edukaci, dostačující? Jaké informace získané při edukaci považujete za nejdůležitější? Z jakých zdrojů jste informace čerpal? 5. Měl/a jste možnost, během rozhovoru, klást otázky? Měl/a jste dostatek času na dotazy? Byly odpovědi na vaše dotazy dostatečné? Co by vás ještě zajímalo? 6. Jak moc je pro vás podstatné znát podrobnosti o své nemoci a zdravotním stavu? 7. Co si myslíte, že bylo příčinou vašeho onemocnění? Jaké byly projevy tohoto, onemocnění? Za jak dlouho, po projevení obtíží, jste vyhledal/a lékařskou pomoc? 8. Jak probíhala léčba vašeho onemocnění? Jak jste léčen/a nyní? 9. Jaké komplikace trombózy mohou nastat? Jaké komplikace se u vás projevily? Co bylo příčinou vzniku těchto komplikací?? 10. Víte, které léky je vhodné užívat a které naopak ne? Které léky užíváte? Užívala jste v minulosti, před vznikem onemocnění, antikoncepci?
47
11. Z čeho máte největší strach? Byl jste s touto diagnózou v minulosti již léčen? Co způsobilo recidivu hluboké žilní trombózy? V případě, že by se znovu objevily příznaky, na koho byste se obrátil/a? Jaká je prevence daného onemocnění. 12. Jaká omezení jsou u tohoto onemocnění? Co Vás v tomto onemocnění nejvíce omezuje? 13. Jak velký máte problém s dodržováním režimových opatření? Co je pro vás náročné při dodržování režimových opatření? Zvládáte dodržování všech doporučení v oblasti režimových opatření? Jak jste důsledný/á v dodržování všech doporučení režimových opatření? 14. Domníváte se, že je vhodné chodit na dlouhé procházky s vaším onemocněním? A proč? 15. Jaké jsou vaše denní zvyklosti a aktivity? Musel/a jste se vzdát některých denních zvyklostí a aktivit? 16. Jste si vědom/a rizik, která mohou nastat při nedodržování léčebného režimu a režimového opatření? Která rizika to jsou? 17. Byl jste edukován/a jakým způsobem se bandáže dolních končetin aplikují? V kterou denní dobu je nejvhodnější bandáže nosit? Jak často byste měl/a bandáže používat? Z jakého důvodu se bandáže dolních končetin užívají? 18. Budete muset vyřadit některé potraviny z vašeho zažitého jídelníčku? Které to budou? Jaká jsou rizika při konzumaci některých potravin u onemocnění hluboké žilní trombózy? Které potraviny jsou nevhodné ke konzumaci při tomto onemocnění? 19. Jakou obuv je vhodné nosit při tomto onemocnění? Jaká obuv vhodná není? 20. Jak působí dlouhodobé stání na dolní končetiny při tomto onemocnění?
48
Hodnocení způsobu edukace V hodnocení způsobu edukace jsem uváděla odpovědi na otázky, zda byl pacient edukován o léčebném režimu, jakým způsobem edukace proběhla, kdo pacienty edukoval a také zda byli pacientům poskytnuty nějaké materiály. Dále jsem se ptala na formu edukace. Respondentka č. 1 uvedla:„ Když mi tuhle nemoc našli, moc jsem o ní nevěděla. Pak ale přišla sestra na pokoj a vysvětlovala mi co to vlastně je ta trombóza a taky jak mi budou píchat do břicha léky na ředění krve a taky nějaké omezení. Předtím mi to řekl i doktor jenže ten jen hodně zkráceně. Sestra mi ukázala tu injekci, abych měla představu. Pak mi dala ještě nějaké papíry, abych si o tom mohla něco přečíst. S formou edukace jsem asi spokojená byla, nějak si neumím představit, jak by mě mohla sestra jinak poučovat než ústně. Jiné formy edukace neznám. Na formě bych nezměnila nic, mě přišla dobrá. Nepreferuju žádnou formu edukace, jinou neznám.“ Respondentka č. 2 uvedla: „ Já už když jsem cejtila znovu tu bolest věděla jsem, co to bude. Já jak předtím měla tu trombózu tak mě sestry i lékař poučovali, ale byla jsem ráda, že to znova slyším. Věděla jsem, že si musím vázat ty nohy a tak jsem ještě před nástupem zašla do lékárny a znova jsem si je koupila. Sestra mi vysvětlovala zas to píchání do břicha, ale já už to více méně věděla. Dala mi nějaká lejstra, ale v tom pro mě nebylo nic nového.“ Formu edukaci bych asi neměnila, sestra mi všechno říkala a ukazovala…stejnak bych si neuměla představit, že by mi to vysvětlovala jinak. Respondent č. 3 uvedl: „ O léčbě tohohle onemocnění jsem informace dostal, ale moc mě nezajímali. Byla za mnou sestra a něco mi k tomu dala, ale já to nečet. Ať si semnou dělají co chcou stejnak už to mám za pár. Ty léky teda pak na doma brát budu ale to je všechno. No poučovala mě sestra ústně. Nevím, co bych na tom změnil, já s tím problém neměl. Žádnou jinou formu edukace neznám, takže asi stejnou jak teď. Nepreferuju žádnou tu formu edukaci nevím ani které to jsou.“ Respondent č. 4 uvedl: „Vůbec jsem netušil, že něco takovýho můžu mít. Na ambulanci kde jsem byl s bolestma té nohy, mi doktor něco naznačil, ale nic neřekl konkrétního.
49
Informoval mě o mém onemocnění, a jak se budu léčit až doktor v nemocnici a pak ještě přišla sestra a dovysvětlila mi zbytek.“ Na otázku jaký zbytek mi pacient odpověděl: „ No o tom jak si vázat nohu a že mi dají recept na punčochy. Prej bych neměl vstávat z postele dřív, než si je nasadím. A taky něco o výživě, že až budu brát ty tabletky na ředění, neměl bych jíst nějakou zeleninu. Dala mi k tomu nějaké podklady, který jsem si měl přečíst. Na formě edukace bych nic neměnil, já si myslím, že už to mají vymakaný a
co
je
dobře
zavedený
nemělo
by
se
to
měnit.
Formu
bych
zvolil
stejnou, takže ústní. Nepreferuju žádnou formu, nevím, které jsou jiné.“ Respondentka č. 5 uvedla: „ Informace o té trombóze jsem dostala až v nemocnici. Když jsem byla u praktika, tak mi toho moc neřekl. Řekl mi jen, že půjdu do nemocnice, aby mi vyšetřili tu nohu. Pak až jsem byla v nemocnici semnou mluvil doktor a nějaká sestra přímo přes tu trombózu a vysvětlila mi, jak bude probíhat ta léčba a že mi budou muset píchat do břicha nějaký injekce a pak budu dlouhodobě brát ten Warfarin a taky ty bandáže. Dala mi k tomu leták, kde je toho o té trombóze hodně napsané. Na způsobu bych nic neměnila. Rozhovor s někým kdo mi může poradit se mi zdá velice dobrý. Sestřička mě i uklidnila, cítím se mnohem lépe, když vím jak si upravit dietu a režim abych měla šanci normálně žít“ Shrnutí Z mého výzkumu vyplynulo, že pět z pěti respondentů bylo edukováno formou ústního rozhovoru. Edukovaní byli vždy sestrou, která jim vše vysvětlovala. Většinu informací získali pomocí letáků, které jim sestra rozdala. Čtyři z pěti respondentů o tomto onemocnění neměli žádné informace, vědomosti o tomto onemocnění nabyli až poté, co jim byla hluboká žilní trombóza diagnostikována. Jeden z pěti respondentů o edukaci neměl zájem. Na formě edukace by nikdo z mých pěti respondentů nic neměnil.
Hodnocení spokojenosti edukace V hodnocení spokojenosti edukace jsem uváděla odpovědi na otázky respondentů. Jsou tu odpovědi na otázky, Jaký přínos pro pacientky daná edukace měla. Zda si pacienti
50
museli dohledat po edukaci nějaké informace, či jestli jim poskytnutá edukace stačila. Dále tu uvádím odpovědi na to, zda se pacienti během edukace mohli ptát, či jestli měli dost času na otázky. A také jestli jim něco chybělo v edukaci. Respondentka č. 1 uvedla: „ Přínos? No, asi že jsem věděla, na čem jsem a co bude následovat. V edukaci považuju důležité asi to že, jsem se hodně dozvěděla o případných komplikacích. Informace pro mě asi dostačující byli nějak mě během edukace ani nenapadalo se na nic ptát, na vše jsem odpovědi dostala. Na další informace jsem se ještě dívala na net, ale bylo to stejné, co mi řekla sestra. Nezajímalo by mě už nic myslím si, že už vše potřebné vím. Na dotazy jsem čas měla, ale nevyužila jsem ho.“ Respondentka č. 2 uvedla: „ Přínos pro mě moc tato edukace neměla, já už to všechno jednou slyšela. Všechno jsem věděla, ale byla jsem ráda, že mi to teda zopakovali no. Při edukaci nejdůležitější? No nevím asi teda, že se lidi něco dozví o tom onemocnění. Edukace pro mě dostačující byla, ale nijak víc informací po edukaci nemám. Já když jsem to měla poprví hledala jsem hodně na internetu, takže mám načteno. Rozuměla jsem všemu, a nepřišlo mi, že by mělo něco chybět v té edukaci. Podle mě sestra řekla všechno, co bylo důležitý. Informace nejdůležitější? No asi to o těch bandážích no a pak těch prášcích. Jo během rozhovoru jsem klást otázky čas měla, ale ta sestra to řekla tak pěkně, že jsem se nepotřebovala ptát. Zajímalo? Asi nic, fakt mám načteno.“
Respondent č. 3 uvedl: „ Přínos to pro mě mělo asi takovej, že jsem se teda dozvěděl něco o tý trombóze no. Spokojenej jsem byl, ale mě tohle téma moc nezajímá. Mám už to za pár, takže to moc neřeším. Za nejdůležitější v edukaci považuju asi teda, že vím, na čem jsem no. Dostačující pro mě ta edukace byla, já tomu moc nerozumím, ale nakonec jsem byl rád, že mi to vysvětlili. V edukaci jsem nerozuměl spoustě věcem.“ Na mojí doplňující otázku: Jakým věcem nerozuměl, mi pacient odpověděl: „No asi těm komplikacím, věděl jsem jako, že to může nastat, ale už jsem nevěděl co to vlastně je, ale sestra to semnou znovu celé prošla a pak už jsem měl jasno. V edukaci asi nebylo nic, co bych považoval za nedostačující. Při edukaci mi nic nechybělo. 51
Informace, které mi řekla, mi stačili, víc jsem vědět nepotřeboval. Za nejdůležitější informace asi považuju o těch punčochách, nevěděl jsem, že se dají koupit a dokonce na recept. Dále jsem už nikde nečerpal. Během rozhovoru jsem klást otázky moc nechtěl, ale mohl jsem to jako né. Sestra mi řekla, že mám teďka čas na otázky. Já ale pak z toho dělám vědu, když toho vím moc a manželka je na mrtvici. Tak jsem se neptal. Jinak by mě už nic nezajímalo.“
Respondent č. 4 uvedl: „ Pro mě to mělo velký přínos. Já opravdu nic nevěděl o té trombóze. Byl jsem hodně spokojený, byla tam hezká sestřička a všechno mi vysvětlovala. Z prvu jsem měl velký strach z těch injekcí, ale ona mi ukázala i velikost té jehly a ta byla fakt malá. Za nejdůležitější považuju asi to, že jsem se toho fakt hodně dozvěděl, takže podle mě musí být užitečná pro všechny. Vždyť si vemte, kolik lidí o tom ví. Já když volal kamarádům, že ležím v nemocnici s trombózou, nikdo pomalu nevěděl co to je. Rozuměl jsem všemu. V edukaci nic nedostačující nebylo. Nic mi nechybělo. Informací bylo fakt hodně, takže si nemyslím, že by mi něco v téhle oblasti chybělo. Za nejdůležitější z těch informací pro mě byla fakt ta velikost jehly. Nejsem hloupý, vím, že to na tom to důležitý nebylo, ale pro mě jo. Já se hodně bojím jehel, ale kdybych to měl vzít z jiného uhlu tak podstata té edukace byla abych se dozvěděl hodně o tom režimu co mám dodržovat, a pak těch lecích. Pak jsem se ještě díval na internet, ale bylo to hodně podobné. Během rozhovoru jsem čas na otázky, sestra mi řekla, jestli chci, ať se zeptám, dokonce mi na to dala čas. Tak jsem se zeptal. Ptal jsem se hlavně na ten Warfarin, kterej budu pak brát. Měl jsem z toho docela strach, že ho budu muset brát furt. Hodně sportuju a taky se kolikrát zraním, takže tak. Už by mě nic nezajímalo.“ Respondentka č. 5 uvedla: „ Dozvěděla jsem se dost věcí, které jsem nevěděla. Bylo dobré, že jsem se mohla zeptat i na věci, které v letáčku nebyly a které mne zajímaly. Já si myslím, že v tuto chvíli jsem porozuměla všemu. Sestra mi dala létáčky, kde je doporučená dieta, kam mám možnost, až budu doma, se podívat pro kontrolu, zda je všechno jak má být. Důležité bylo i to, že mne seznámila jak si uspořádat denní režim
52
a poradila, jaké pomůcky bych si měla pořídit. Odkázala mne i na stránky na internetu. Ano, jsem spokojená. Sestřička mi dala telefonní číslo, kdybych si nebyla s něčím jistá.“
Shrnutí Z mého výzkumu vyplívá, že pět z pěti respondentů bylo edukováno ústně. Čtyři z pěti respondentů uvedli, že přínos to pro ně byl velký. Jedna respondentka již podstoupila druhou edukaci. Jeden z pěti respondentů se sestry dále dotazoval. Ostatní čtyři respondenti pokládali informace za dostatečné. Jeden z respondentů nerozuměl všemu, ale vše mu bylo znovu opakováno. Všech pět respondentů uvedlo, že byli velice spokojení s edukací, která jim byla poskytnuta. Za nejdůležitější v edukaci všichni respondenti považují režimová opatření a léčbu.
Informovanost pacientů o hluboké žilní trombóze V informovanosti pacientů o hluboké žilní trombóze jsem uváděla odpovědi na otázky respondentů. Jsou tu odpovědi na otázky: číslo 3,4,5, 6, 7, 8, 9, 10 a 11. Respondentka č. 1 uvedla: „ Pro mě to podstatné bylo, kdybych ty podrobnosti neznala, nevěděla bych, jaký režim mám pak dodržovat doma. Příčinou mého onemocnění z největší pravděpodobností byla ta hormonální antikoncepce a to mi potvrdil pak i lékař. Projevy jsem měla hlavně ty bolesti v noze a pak mi i začal ten otok. No k doktorovi jsem zašla, až když to bolelo fakt hodně no. Já moc k doktorům nechodím tak se mi tam moc nechtělo, jenže pak už to bylo nesnesitelné. Léčba v nemocnici začala těmi injekcemi do břicha a taky těmi obvazy na nohou. Dneska jsem už léčena prášky spolu s injekcemi ještě, ale prý už to nebude tak dlouho trvat a budu mít jen ty prášky. Sestra mi vše vysvětlila o těch komplikacích. Takže vím, že můžu dostat tu plicní embolii. Naštěstí žádný komplikace nemám. No vím, že nesmím užívat Ibalgin ani Ibuprofen když budu brát ten warfarin a taky některé vitamíny. No užívala jsem tu antikoncepci. V minulosti jsem se s touhle nemocí neléčila. Strach mám trošku z těch komplikací, ale teď když už nemám bolesti je menší. V případě že by
53
mě začala bolet znovu ta noha jak teď, zašla bych si na chirurgii nebo bych to řekla tomu doktorovi, ke kterýmu budu chodit na ty krve ohledně toho krvácení. Prevence tohohle onemocnění si myslím, že je v těch bandážích a těch prášcích.“
Respondentka č. 2 uvedla: „ No podstatné ty podrobnosti asi jsou, jak jinak si můžu vysvětlit, že tu trombózu mám. Kdybych možná líp poslouchala, tak jí nemám znova. Bojím se, že příčinou mé nemoci byla ta rakovina. Jaký jsem měla projevy? No ze začátku jsem měla bolesti nohy, jenže pak se to začala šířit. Bylo to úplně stejné jak minule. Po projevení bolestí, jsem ze začátku moc nechtěla jít k doktorovi, opravdu jsem se bála, že se mi rozšířila ta rakovina. Jenže moje dcera hodně naléhala, až jsem teda šla. Docela se mi ulevilo, že je to ta trombóza. Léčba byla jak minule, napřed mi píchali do břicha ten heparin a pak prý budu brát zas Warfarin. Na bolest, já nic neberu, mám tam napsaný to Apo- diclo jen ten prý teď brát nemám a taky tu náplast jenže tu já nechci. Jo a dávají mi bandáže. Komplikací trombózy je plicní embolie. U mě se žádné neprojevili. Vím, že nevhodný léky jsou vitamín K a taky některý léky na bolest a vhodný myslím že některý co posilují tu žilní stěnu, ale to jsem četla na internetu, takže nevím, jestli je to pravda. Léku užívám hodně a moc si je nepamatuju, mám je napsané na papírku. Beru určitě něco na tlak, na bolest a taky na rakovinu a pak mi přidávají ještě něco tady, ale já se neptám. Pokaždé když, ale sestra přijde, mi říká, co tam mám. Ty své léky v kalíšku poznám. Antikoncepci jsem nikdy nebrala. Strach mám z toho, že to opravdu může být způsobeno tou rakovinou. Bojím se, že když teď nechodím na chemo rozšíří se mi rakovina. V minulosti jsem se s touhle nemocí léčila. Co
způsobilo
navrácení
nemoci?
Nevím
asi,
všechny
faktory
dohromady.
Ta chemoterapie, můj věk tomu taky nepřispěl no a asi i rakovina. Prevenci fakt nevím, nosila jsem punčochy a brala Godasal a stejnak se mi to vrátilo, cítím se být bezradná. Vím, že u rakoviny je tohle onemocnění mnohem smrtelnější než u lidí co rakovinu nemají. Bojím se, že pokud bych tuhle nemoc dostala potřetí, už to nepřežiju.“
54
Respondent č. 3 uvedl: „ Nevím pro mě to je asi nepodstatné, jako asi je jasný že něco potřebuju vědět ale do podrobna ne. Doktor mi říkal, že příčinou u mě bylo asi to, že se moc nepohybuju a taky mám ty křečáky. No já totiž jak to začalo bolet jsem si to mazal Liotonem, ale přišlo mi, že je to snad ještě horší a manželka furt otravovala, že se o mě bojí a pak začala i dcera tak jsem si tam teda došel. O léčbu onemocnění jsem se moc nezajímal, jako jo vím, že mi píchali do břicha injekce. Po dvou dnech co mě léčili, jsem byl hodně spokojený, přestalo mě to bolet a přišlo mi, že jsem zdravej. Chtěl jsem jít domu. Sestra mi o těch komplikacích říkala, prej nějaká plicní embolie. Je to o tom, že se něco utrhne v tý noze a putuje to do plic a tam to něco ucpe nějakou cévu nebo co. Může to být i smrtící. Jako ještě, že nic takovýho nemám. Sestra mi o těch lécích co brát nemám, říkala, ale jak jsem říkal, moc jsem neposlouchal. Taky mi řekla, že to mám, když tak napsaný na tom papíře co mi dala, takže si to pak doma v klidu přečtu. No těch léků já beru hodně, takže nevím. Žena mi to vždycky chystá do toho pořadníku, né že bych to zapomínal brát, spíš na to kašlu, abych si připravoval denně tolik léků a ani mi to nejde vymáčknout. Takže fakt nevím, který léky beru, ale dával jsem papírek doktorovi. Strach už nemám z ničeho, vždyť jsem prožil hezkej život. Bál jsem se, když jsem šel do nemocnice, abych nepřišel o nohu, prej se to dost stává a já jsem k tomu ještě diabetik. Nemít nohu by pro mě byl konec. Vím, že nejsem zrovna drobnej a bez nohy bych se o sebe nezvládl postarat. Tuhle nemoc jsem naštěstí ještě neměl. Kdyby se mi tahle nemoc znovu objevila, asi bych se obrátil na pohřební ústav (pacient se směje). Prevence nevím, jaká může být….obvazují se ty nohy tak snad to?“ Respondent č. 4 uvedl: „ Pro mě znát podrobnosti nemoci byli docela důležité už jen kvůli sportu a životnímu stylu, kterým žiju a na svém zdraví si zakládám. Příčiny mé nemoci byla asi ta námaha při sportu. No mě se to projevilo bolestí a trochu otokem. K lékaři jsem šel až čtvrtý den, předtím jsem posiloval zrovna nohy, takže jsem si myslel, že jsem to přetáhl. Bolest když to přeženu, většinou do těch tří dnů ustoupí a teď neustoupila a tak jsem šel a taky mi bylo trochu divný, že jsem moc nemohl došlapovat na nohu. V nemocnici mi začali ředit krev, pomocí těch injekcí do břicha. Taky mi řekli, že až budu mít krev dostatečně rozředěnou, začnou mi dávat i prášky
55
a pak vysadí ty injekce. Můžu dostat i něco na bolest, ale já to moc nechci, jako bolí to, ale ta bolest není tak nesnesitelná, abych musel dostávat prášky. Já nikdy moc nebral prášky od bolesti. Nevhodný léky jsou určitě na bolest jako je Ibalgin. Vhodný nevím, sestra mi některé doporučovala, ale prý nejsou nezbytně nutný je užívat, tak je neužívám. Nechci si chemií ničit tělo. Samozřejmě jsou vhodný ty léky, které mám předepsané od lékaře. Komplikace je určitě ta embolie do plic. Tvoří se tam sraženina v té noze, a když by se utrhla tak by mohla dojít do plic. Jsem rád, že nemám komplikace, už teď mě to omezuje v pohybu, a kdybych měl ještě plicní embolii, nevím, co bych dělal. Největší strach mám asi z opakování trombózy. Bojím se, že kvůli tomu budu muset přestat cvičit. S hlubokou žilní trombózou jsem se ještě neléčil. Doufám, že se neobjeví znovu, ale kdyby nakonec jo asi bych se znovu obrátil na lékaře. Byl jsem u chirurga, protože jsem nevěděl, co to je tak bych zašel asi zase tam. Myslel jsem si, že relativně zdraví životní styl je prevence všech těhle onemocnění a evidentně není no.“ Respondentka č. 5 uvedla: „Pro mě je hodně důležité znát podrobnosti o své nemoci, čím víc informací mám, tím víc si uvědomuji nutnost dodržovat všechna doporučení. Co bylo příčinou přesně nevím, asi i to, že mám sedavé zaměstnání a taky jsem dlouho ležela v posteli, když jsem byla nemocná. Prvně mi noha začala pobolívat při delším stání nebo svěšení končetiny dolu. Doktora jsem ani tak nevyhledávala, prostě jsem šla na kontrolu s tou angínou a tak jsem mu řekla i o tom mém problému s nohou. Ten pak začal řešit to, že bych si měla zajít na další vyšetření do nemocnice. U mě probíhala těma injekcema. Vždycky ráno a večer přišla sestra a píchla mi injekci. Tak hrozný jak jsem čekala to, ale nebylo. Teď jsem léčená zároveň injekcema a práškama. Mám warfarin, ale záleží na výsledcích, co vyjdou z krve. Komplikace může být, že se to v noze utrhne a dojde to do plic a pak to je něco jako plicní infarkt. Žádné komplikace nemám. Léky nevím, které jsou vhodné ani nevhodné. Léky užívám jen na tu štítnou žlázu a teď to co mi dali v nemocnici. Antikoncepci jsem užívala kdysi, když jsem byla mladá ale už jí tak 20 let neberu. Strach z ničeho nemám. Nikdy jsem tohle onemocnění neměla. Kdybych měla trombózu podruhé, nevím, kam bych zašla. Byla jsem u praktika tak asi zas tam. “ 56
Shrnutí Z mého výzkumu vyplívá, že pro čtyři z pěti pacientů je důležité znát podrobnosti o svém onemocnění nemoci. Příčinu nemoci každý respondent uvádí jinou. Všech pět respondentů pociťovalo bolesti nohy a měli otok této končetiny. V otázce, kdy pacienti vyhledali pomoc, se odpovědi lišily. Dva respondenti z pěti se báli navštívit lékaře, kvůli tomu že měli obavy z informací, které dostanou. Léčba probíhala u všech respondentů stejně.
Všech
pět
respondentů
bylo
léčeno
nízkomolekulárními
hepariny
a pak Warfarinem. Všech pět respondentů mělo ponětí o komplikacích, které mohou nastat. Dva z pěti respondentů nevěděli, které léky mohou a nemohou brát, ale informovaní o tom byli. Na otázku zda respondenti užívali antikoncepci před propuknutím nemoci, jsem se ptala jen třech respondentek, protože u mužů by to nemělo význam. Dvě ze tří respondentek odpovědělo, že někdy v minulosti hormonální antikoncepci braly. Strach udávali různý. Jedna z pěti respondentů již trombózu měla. Čtyři z pěti respondentů by se v případě návratu onemocnění obrátilo na lékaře.
Informovanost respondentů o režimovém opatření V informovanosti pacientů o režimovém opatření jsem uváděla odpovědi na otázky respondentů. Jsou tu odpovědi na otázky: číslo 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 20. Respondentka č. 1 uvedla: „U tohoto onemocnění jsou omezení například, že by jsme neměli chodit na dlouhé procházky, nekoupat se v teplé vodě, nevstávat z postele pokud nemáme stažené končetiny, nenosit boty na nízkém podpatku a další. Už si to moc nepamatuju. U tohoto onemocnění mě ze začátku omezovala bolest, teď už nic. Problém s dodržováním režimových opatření nemám. Nevím náročné je pro mě asi dodržovat tu dietu u toho Warfarinu. Pořád nevím, jaké smím potraviny, kde není velký obsah vitamínu K. Mám to ale na papíře. Všechny doporučení zvládám s přehledem. Důsledná jsem docela hodně. Nechci, abych měla komplikace. Dlouhé procházky vhodné nejsou,
57
o tom mi říkala zdravotní sestra. Krátkou procházku ano, ale ne abych ušla třeba 10 km a namáhala tím tu nohu. Moje zvyklosti spočívají v tom, že si ráno vyčistím zuby a pak se jdu třeba nasnídat. Dřív jsem běhala ale poslední dobou už ne. Pak jsem byla ve škole. Oběd a učení. Nakonec večeře. No aktivit jsem se vzdát nemusela, moc jsem teď nestíhala sportovat. Dřív bych se musela vzdát toho běhání, ale jelikož nestíhám, už nějakou dobu neběhám. Rizik si samozřejmě vědomá jsem, proto režimová opatření dodržuju. O způsobu obvázání noh jsem edukovaná byla. Mělo by se začít od spodku nohy, přes patu a dále pokračovat směrem nahoru. Bandáže by se měli nosit po celý den a později si je můžu na noc sundávat. Důvod bandáže je prý jako prevence těch rizik. Z jídelníčku budu muset vyřadit potraviny s obsahem vitamínu K. Riziko konzumace potravin s vysokým obsahem vitamínu K je to, že by nemuseli správně fungovat léky na to ředění. Přímo potraviny, které jsou nevhodné neznám, ale mám je napsané. Vhodná obuv je určitě na malým podpatku. Neměla by být ani moc plochá, ale taky by neměl být ten podpatek moc velký. Dlouhodobé stání působí na končetiny, že se kumuluje krev v nohách a stojí tam. “ Respondentka č. 2 uvedla: „ Omezeních si myslím, že je u téhle nemoci hodně. Patří do toho některá omezení v dietě a taky by se samozřejmě nemělo kouřit. Dále by se pak měla nosit zdravotní obuv s podpatkem. U tohohle onemocnění mě toho moc neomezuje, to spíš ta rakovina. S dodržováním těhlech pravidel problémy nemám. Některá jsem dodržovala i předtím než jsem tímhle onemocněla podruhé, ale stejnak se mi to nevyplatilo. U mě je tohle jako zvyk, takže zvládám vše na jedničku. Předtím jsem důsledná asi moc nebyla, když se mi ta mrcha vrátila, ale teď už opravdu budu. Bojím se o své zdraví. U mýho onemocnění určitě dlouhý procházky vhodný nejsou, ale žádný pohyb taky škodí. Dlouhý procházky jsou nevhodný, protože hodně namáháte nohu. Moje zvyklosti? Tak ráno vstanu, nasadím punčochy a jdu se nasnídat, pak si čistím zuby, jdu třeba nakoupit, předtím než jsem měla rakovinu, jsem šla do práce, pak si uvařím oběd, kouknu na televizi a jdu spát. Většinou nevečeřím, poslední dobou mi není moc dobře. Někdy vyrazím do Brna na chemoterapii. Moc těch aktivit nemám, takže jsem se vzdát ničeho nemusela. Vím, jaká rizika u téhle nemoci jsou například, že se utrhne sraženina a dostane se do plic. O bandážích toho vím hodně. Já sice doma
58
používám punčochy, ale vím, jak se vážou. Začíná se od spodu nahoru. Obvaz by měl být i přes patu a začínat by měl, jak končí prsty. Používají se vždycky dva fáče a noha by měla být zavázaná až nahoru po tříslo. Neměl by škrtit a ani být volnej. Já vždycky nosila bandáže po celou dobu, i když se mohli na noc rozvazovat. Jak často by se měli používat? No já je mám furt. Bandáže by se měli dělat, protože to snižuje riziko utrhnutí té sraženiny. Jestli budu muset vyřadit některé potraviny? Teď jste mě rozesmála. Já toho jím tak málo, že když něco vyřadím, nebudu jíst nic. Dávám si pozor na to, který potraviny nemůžu, už jsem si zvykla od posledně. Potraviny, které se nesmí jíst, jsou všechny saláty, květák, kopr, zelí a další. Vím, že můžou snížit účinnost Warfarinu tak je nejím. Obuv je vhodná zdravotní nejlépe s podpatkem. Nevhodná jsou třeba žabky nebo baleríny. No stát na jednom místě, bychom určitě neměli, jinak v nohách zůstává krev. “ Respondent č. 3 uvedl: „Moc toho o těch omezeních nevím. Nezajímalo mě to. Budu to řešit až budu doma. Nejvíc mě asi omezuje bolest, je to nepříjemný prostě. S dodržováním mám problém velkej. Musím toho dodržovat hodně už teď, protože mám cukrovku a další zákazy mě fakt štvou. Důslednej moc nejsem, u toho režimu. Vždyť bych nedělal nic jinýho než, že bych si hlídal, co nesmím. Jestli se domnívám, že jsou vhodný dlouhý procházky? To nevím já je měl rád, vždycky jsem vyrazil se psem a manželkou, takže jak mě to noha dovolí, zas budu chodit. Denní zvyklosti mám naučené, jedu podle plánu abych taky za ten den něco stihl. Vždycky jsem ráno vstal, šel jsem obstarat zvířata. Máme teda jen psa kočku a pár slepic ale ty žrát taky musej. Mladí už byli v práci, takže jsem to dělal já. Pak jsem se šel najest a pobejt s manželkou v kuchyni. Někdy jsem usnul anebo jsem luštil. Během toho žena vařila. Kolikrát jsme mezitím šli i na procházku. No pak jsme se naobědvali a měli u sebe vnouče, než se vrátila dcera. To už byl večer, takže jsme večeřeli. Většinou zbytky od oběda. Koukli jsme ještě na nějakej seriál a šli spát. No vzdát se budu muset asi toho ranního krmení a místo toho budu dýl spat. Vím no, že když budu kašlat na ten režim, že se mi můžou rozvinout komplikace. Je tam to velký riziko toho utržení v noze a cestování do plic. O bandážích mi něco sestra říkala, jako že je to prevence těch komplikací ale uvázat si je fakt neumím. Prej stačí nosit punčochy. Nevím kdy je nejvhodnější doba asi furt?
59
Vím, že musím vyřadit některý potraviny jenže když k tomu připočítáte, že mám ještě dietu, kvůli vysokýmu cukru nesměl bych nic.
Jako je jasný, že alespoň trochu
to dodržet musím, že jo, ale moc to řešit nebudu. Přímo potraviny nevim, sestra něco říkala o zelenině ale tu já stejnak nejim. Vhodná obuv je prej s podpadkem, ale to já rozhodně nosit nebudu. Vhodná není plochá obuv. Dlouhý stání na místě je taky nic moc, prej v noze špatně proudí krev.“ Respondent č. 4 uvedl: „Bylo mi řečeno, že omezení jsou například, že nemám nadměrně přetěžovat nohu a taky, že bych měl nosit punčochy. Po zdravotní stránce mě nejvíc omezuje asi to, že se nemůžu moc hýbat a taky bolest, ale nejvíc mě asi štve finanční stránka věci. Nemůžu chodit do práce a to se mi hodně odrazí na platu. S většinou opatření problém nemám krom obuvi a punčocháčům které jsem nenosil od školky. Stydím se za ně a nedokážu si představit, jak se budu převlíkat na šatně v práci. Asi utrpí moje ego. Momentálně s dodržováním problém nemám, ale jak začnu chodit do práce, bude to pro mě asi těžké. Nevím, jestli budu dodržovat všechno, co bych měl. Vím, že na dlouhé procházky asi není vhodné chodit., protože se namáhá končetina. Můj běžnej pracovní den vypadá asi tak že ráno vstanu, nasnídám se, pak jedu na kole do práce, moje pracovní náplň spočívá ve starání se, aby v provozu byl dostatek materiálu a taky aby stroje byli opravené a seřízené. Dost se nachodim. Po práci přijedu domu, najím se, odpočinu si a pak podle daného dne posiluju. Pak je večer já se navečeřím, vykoupu a jdu spát. Jo určitě se musím vzdát hodně věcí. Především sportovních aktivit a prozatím práce. Rizik si vědom jsem i proto se budu snažit veškerá opatření dodržovat. No je tak určitě riziko komplikací nemoci. Bandáže mi byly vysvětleny, ale moc mi to nejde. Bandáže mám nosit hlavně přes den a na noc si je můžu sundat. Bandáže bych měl používat každý den. Bandáže by se měli vázat od spodu nahoru i přes patu až k tříslu. Prý když budu konzumovat potraviny, které bych neměl, budu tím snižovat účinnost léku. Neměl bych konzumovat potraviny kde je hodně vitamínu K, takže zeleninu a játra a další. Vhodná obuv je s menším podpatkem. Obuv, která je nevhodná, jsou například lodičky a ty já nenosím a pak dále úplně plochá obuv. Bylo mi řečeno, že dlouhodobé stání na místě působí negativně.“
60
Respondentka č. 5 uvedla: „Pro mne je omezení hlavně to, že jsem musela změnit režim během dne. Nejvíc mě omezuje ranní nasazování punčoch, než si je vždycky nasadím, abych mohla vstát, málem se počůrám. Mám docela velký problém je dodržovat, ale zvládám to. Byla jsem zvyklá, že ráno vstávám na poslední chvíli a ani nesnídám. Takhle si musím udělat čas, abych to všechno stihla. Ráda jsem nosila boty na větším podpatku tak mám asi teď utrum. Důsledná asi jsem, já nic neflákám. Na procházky už dlouho nechodím, takže neřeším, jestli je to vhodné. Můj nejčastější den vypadá asi tak, že si ráno dám kafe s cigaretou, nesnídám. Pak jdu do práce, o polední pauze obědvám. Většinou po práci jdu nakoupit. Přijdu domu a odpočívám do večeře. Navečeřím se a koukám na televizi. Pak jdu spát. Nevím asi se vzdát ničeho nebudu muset, možná ze začátku nebudu moct chodit do práce. O rizicích mi řekli. Největší riziko, je riziko embolie do plic. O použití bandáží mě proškolila řádně sestřička. Také mi říkala, že bych je mělo nosit celodenně nejlépe každý den. S bandáží by se mělo začít od prstů a mělo by se postupovat výš. Bandáž by měla vést i přes patu. Důvod bandáže je ten, aby se předešlo komplikacím. Ze svého jídelníčku nic vyřadit nemusím. Moc zeleninu nejím spíš ovoce. U hluboké žilní trombózy by se neměli vzhledem k lékům jíst potraviny bohaté na vitamín K, takže třeba zelenina a některá masa. Riziko spočívá v tom, že by nemuseli léky správně ředit tu krev. Co se týče bot tak by se neměli nosit příliš vysoké ani příliš nízké boty. Vhodné jsou boty na malém podpatku. Pan doktor mi říkal že, při dlouhodobém stání na místě se zhoršuje prokrvení nohou.“
Shrnutí Všech pět respondentů mělo různé omezení. Dva z pěti respondentů omezovala bolest. Tři z pěti respondentů nemají problémy s dodržováním režimových opatření. Tři z pěti respondentů udalo, že si myslí, že jsou důslední v dodržování doporučení režimových opatření. Čtyři z pěti respondentů si myslí, že není vhodné chodit na procházky. Jeden i přes doporučení, na procházky chodit bude. Na otázku zda se museli vzdát některé z denních aktivit, mě 3 pacienti odpověděli, že museli. Všech 5 pacientů si je vědomo rizik, které mohou nastat. O způsobu aplikace bandáží bylo
61
poučeno všech pět respondentů. Všech pět pacientů uvedlo, že nevhodnější doba na nošení bandáží je nejspíše celý den. Jakým způsobem se bandáže nosí, věděli čtyři respondenti. Jednoho respondenta toto doporučení nezajímalo. Všech pět respondentů uvedlo, že bandáže se nosí kvůli riziku komplikací. Všech pět respondentů uvedlo, že je důležité v potravě omezit vitamín K. Pět z pěti respondentů vědělo, jakou by měli nosit obuv a proč je nevhodné stát na jednom místě.
62
2.7.2 Diskuze Tato bakalářská práce se zaobírá tématem Edukace pacientů s trombózou. Byly stanoveny 3 cíle a na ně navazovaly 3 výzkumné otázky.
Jakým způsobem probíhala edukace u pacienta s hlubokou žilní trombózou ve zdravotnickém zařízení?
Jak pacienti hodnotí spokojenost s poskytnutou edukací?
Jaké mají pacienti znalosti o daném onemocnění a dodržování režimových opatření u hluboké žilní trombózy
Cílem bakalářské práce je zmapovat proces edukace u pacientů s trombózou ve zdravotnickém zařízení. Zjistit znalosti pacientů o tomto onemocnění a dodržování režimových opatření. Zjistit hodnocení spokojenosti pacientů s poskytnutou edukací. Výsledky své práce jsem porovnala s bakalářskou prací, kterou psala autorka Pavla Hrstková. Dále s dvěma dalšími literaturami autorů Nejedlé, Šafránkové a O´Rourka. (Šafránková, Nejedlá, 2006), (O'Rourke, 2010) Z mého výzkumu vyplynulo, že pět z pěti respondentů edukaci pochopilo a byli s ní zcela spokojeni. Všech pět pacientů bylo edukováno formou ústního rozhovoru. Jinou formu edukace pacienti neznají. Dále se všech pět respondentů shodlo na tom, že byli edukováni na pokoji. Edukovala je vždy sestra, která jim vše vysvětlovala. Většinu informací získali pomocí letáků, které jim sestra rozdala. Všichni respondenti odpovídali na podané otázky kladně. Čtyři z pěti ti respondentů uvedli, že přínos edukace pro ně byl velký. Poslední respondent o edukaci nestál. Způsob edukace považuje všech pět respondentů za dostatečný a nic by na ní neměnili. Ohledně otázek zaměřených na spokojenost poskytnuté edukace, všech pět respondentů uvedlo, že s edukací byli spokojení 63
a vyhovovala jim. Co se týče informovanosti pacientů o tomto onemocnění, žádný z respondentů neuvedl, že by byl informovaný ohledně anatomie nebo fyziologie. Každý z respondentů uváděl jinou příčinu. Všech 5 pacientů uvedlo, že při propuknutí nemoci začali pociťovat bolest dolní končetiny, a proto šli k lékaři. Co se týče dodržování režimových opatření, tři z pěti pacientů odpovědělo, že dodržovat režimová opatření budou a myslí si, že jsou v tomto dodržování důslední. U dvou dalších pacientů bylo zjištěno, že jim bude dělat velký problém dodržet vše. V otázkách na omezení, každého omezovalo něco jiného. Dva z pěti respondentů omezovala bolest. V otázkách ohledně toho jestli museli něco změnit ve svém životě, mi tři respondenti odpověděli kladně. Také jsem usilovala o získání informací v oblasti informovanosti ohledně bandáží. Všech pět pacientů si je vědomo rizik, které mohou nastat při nedodržování režimových opatření. O způsobu aplikace bandáží bylo poučeno všech pět respondentů. Všech pět pacientů uvedlo, že nevhodnější doba na nošení bandáží, je nejspíše celý den. Jakým způsobem se bandáže nosí, věděli čtyři respondenti. Jednoho pacienta toto doporučení nezajímalo. Všech pět respondentů uvedlo, že bandáže se nosí, kvůli riziku komplikací.
Autorka Hrstková ve své práci zjistila, že polovina všech dotazovaných byla poučená lékařem. Poučeni byli hlavně o režimových opatřeních, důvodech jejich dodržování a možných následcích při nedodržení. Z mého výzkumu je však patrné, že moji respondenti byli edukováni pouze sestrou a nikoliv lékařem. Pouze jedné respondentce nastínil problematiku lékař, ale jen velmi omezeně. Tudíž v této oblasti se má práce liší od autorky. Sestra je edukovala, hlavně v oblastech režimových opatření, důvodech jejich dodržení a možných následcích. Z toho vyplývá, že edukace byla velmi podobná. Autorka ve své práci také uvádí, že polovina pacientů byla poučena o režimových opatřeních lékařem, avšak o důvodech a následcích, již ne, nebo jim na základě těchto informací příliš neporozuměla. V mém výzkumu se však prokázalo, že moji respondenti věděli, co může nastat při nedodržení režimových opatření a pouze jeden pacient nero
64
zuměl komplikacím spojených s trombózou, tomu to však bylo vysvětleno. V této oblasti se můj výzkum též lišil od autorky. Podle autorek A. Šafránkové, M. Nejedlé se v léčbě hluboké žilní trombózy uplatňují studené obklady několikrát denně. Obklady by měly ulevit nemocnému od bolesti a ovlivnit léčbu zánětu. Z mého výzkumu je však patrné, že ani jeden z mých pacientů nevěděl o přikládání studených obkladů. Proto tato skutečnost se v mém výzkumu nepotvrdila. O´Rourke
ve své literatuře uvádí, že nejčastější faktory pro vznik hluboké žilní
trombózy jsou věk nad 40 let, předchozí anamnéza žilní trombembolie, velká operace, úraz, zlomenina kyčelního kloubu, nepohyblivost/ochrnutí, žilní stáza, varikózní žily, městnavé srdeční selhání, infarkt myokardu obezita, těhotenství/období po porodu, perorální antikoncepce a malignity. Tuto skutečnost můj výzkum potvrzuje. Všech pět respondentů mělo některé z faktorů, které jsou uvedeny výše.
Edukace je nástrojem, k zajištění lepšího procesu poskytnutí péče.(Join commission international, 2008 ) Z mého výzkumu je jisté, že edukace, která je dostatečná, vede pacienty, aby lépe dodrželi léčebný režim a režimová opatření u tohoto onemocnění.
65
2.8 Návrh na řešení v praxi Velmi málo pacientů ví, o čem celé onemocnění je. Proto jedním z mých doporučení edukátorům je to, aby se více zaměřili na samotné onemocnění. Prováděla bych individuální rozhovory s těmito pacienty, dala jim dostatek prostoru na otázky a tyto otázky bych jim zodpověděla.
Dále bych více zdůraznila komplikace spojené s trombózou. Tato zdůraznění by mohli zdravotníci provést pomocí nějakých obrázků.
Rovněž bych doporučila, aby se do edukace zapojilo více účastníků rodiny a také, aby v případě recidivy, nebo vzniku komplikací věděli, jak dále postupovat. Tohle bych udělala na základě předem provedeného rozhovoru s rodinou, kterou bych informovala. Tento rozhovor by se mohl konat společně s pacientem a na konci rozhovoru bych se zeptala, zda všemu rozuměli.
Dále bych edukátorům doporučila, aby pacientům poskytli soupis potravin, které jsou vhodné a nevhodné ke konzumaci. U každé z těchto potravin bych uvedla i zdůvodnění, proč se nedoporučuje a naopak, proč je vhodná. Též aby více upozornili na problematiku spojenou s perorálním antikoagulanciem a s nimi spojenými komplikacemi.
Ráda bych zdravotníkům navrhla další vzdělání v této problematice, četbu článků, výzkumů a publikací.
Dále by bylo dobré, pacientům zdůraznit, že při tomto onemocnění je velké riziko úmrtnosti na plicní embolii. Poskytnout jím více materiálů ohledně komplikací.
66
Velká část nemocných jde s tímto onemocněním k lékaři, až když je bolest nesnesitelná, proto bych navrhla umístit informační letáky do čekáren ambulancí a nemocnic. Více upozornit na nebezpečí spojené s trombózou. Návrh, jak by mohl vypadat informační leták, jsem umístila na konec práce do příloh.
Myslím si, že by bylo také vhodné, aby následky nedodržování režimových opatření zdravotníci stále opakovali a ujišťovali se zpětnou vazbou, že pacienti tyto režimová opatření znají a také, že ví, co může nastat při jejich nedodržování.
67
Závěr Bakalářská práce na téma „Edukace pacientů s trombózou“ se zaměřuje hlavně na zmapování procesu edukace, vědomostí a dovedností pacientů o daném onemocnění a o dodržování režimových opatření. Dále pak bylo cílem zjistit, jak hodnotí pacienti spokojenost s edukací. Téma zaměřené na trombózu je velice diskutované téma. Zvyšuje se počet lidí s tímto onemocněním. V teoretické části jsou zmíněny informace o samotné trombóze. Dále pak rozvádím přímo hlubokou žilní trombózu, kde vytyčuji její projevy, příčiny, diagnostiku, výskyt, vlastní rozdělení a její léčbu. Dále také uvádím pojmy spojené s edukací. V praktické části jsem provedla kvalitativní výzkum u pěti respondentů. Informace jsem získala pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Tuto metodu jsem si zvolila kvůli možnosti flexibility. Pro každého respondenta je pak snazší se více otevřít a odpovědět mi i na nevyslovené otázky. Data jsem si zaznamenávala na papír. Pomocí tohoto výzkumu kvality jsem zjistila průběh edukace a spokojenost s edukací. Dále jsem se snažila zjistit, jaký přínos pro pacienty měla daná edukace a zda je něco, co by na edukaci změnili a jakou edukaci by upřednostnili. Zajímala jsem se, jestli pacientům vyhovovala poskytnutá edukace a zda jim stačili podané informace. Informace, které jsem získala, upozornili na nedostatky ohledně edukace. Tyto nedostatky byly především v oblastech anatomie a fyziologie. Mimo jiné můj výzkum poukázal na skutečnost, že lidé s tímto onemocněním jsou málo informovaní o jiných možnostech léčby i samotném onemocnění. Na základě zjištěných dat vyplívá, že spokojenost s edukací je velmi vysoká. Musím podotknout, že velká část mých respondentů neměla potřebu po edukaci hledat další informace, což považuji za pozitivum. Tento výzkum také poukázal na to, že pacienti s tímto onemocnění musí měnit své stravovací a denní návyky, proto je vhodné tyto pacienty edukovat i v této oblasti. Edukace je v těchto případech stěžejní, protože velká část nemocných by nedodržovala re
68
žim, ani léčbu spojenou s tímto onemocněním, kdyby nevěděli rizika, která z toho mohou vyplívat. Pomocí tohoto výzkumu jsem se dozvěděla mnoho informací o této problematice a také jsem se více přiblížila komunikaci s pacienty. Během rozhovoru s jednotlivými respondenty jsem se naučila získat jejich důvěru. Nemile mě překvapilo, že 1 z respondentů neměl o edukaci vůbec žádný zájem, ale naopak mě potěšilo, že další 4 respondenti se zajímali o tuto problematiku a i o samotný rozhovor. Svou práci bych doporučila přečíst i jiným pacientům s tímto onemocněním, aby si mohli vzít ponaučení z chyb respondentů uvedených v mé práci a také, aby se obohatili ve vědomostech v oblasti režimových opatření. Bakalářská práce na téma edukace pacienta s trombózou mi doplnila informace v mnoha ohledech. Zejména bych zdůraznila důležitost edukace, která je v tomto onemocnění velice příznačná. Problematika spojená s trombózou je nadmíru obsáhlá, a proto bych se ráda později podílela na rozvinutí širšího rozsahu této nemoci. Orientovala bych se na jinou formu trombózy. Mnou vytvořený informační leták, který je umístěn v přílohách (viz příloha č. 2) bych navrhla pro použití v ordinacích praktického lékaře. Ráda bych jej nabídla i do ostatních zařízení, aby pacienti, kteří nemají možnost internetu, si o tomto onemocnění mohli něco přečíst.
Cíle mé bakalářské práce byly zcela naplněny a výsledky, které jsem ze svého výzkumu získala, jsou pro mne uspokojivé a dostatečné.
69
Seznam použité literatury I.
ČIHÁK, Radomír, DRUGA, Rastislav a Miloš GRIM (eds.). Anatomie. 3., upr. a dopl. vyd. /. Praha: Grada, 2004. ISBN 978-80-247-1132-4
II.
EDITORS, Edwin Van Beek. Pulmonary embolism. Hoboken, N.J: Wiley, 2008. ISBN 9780470517178.
III.
HERMAN, Jiří a Dalibor MUSIL. Žilní onemocnění v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3335-7.
IV.
HRSTKOVÁ, Pavla. Vliv informovanosti na dodržování režimových opatření u pacientů s hlubokou žilní trombózou hospitalizovaných na interní JIP [online]. České Budějovice, 2009 [cit. 2016-04-26]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Alena Machová Dostupné z:
.
V.
CHMELÍKOVÁ,
Hana.
\textit{Prevence
hluboké
žilní
trombózy
v ošetřovatelské péči} [online]. České Budějovice, 2012 [cit. 2016-04-20]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Mgr. Monika Matoušková Dostupné z:
. VI.
CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství. Nové, zcela přeprac. vyd.
doplněné
testy.
Ilustrace
Josef
Bavor.
Praha:
Grada,
c2007.
ISBN 978-80-247-1309-0
VII.
JOINT COMMISSION INTERNATIONAL. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice: překlad 3. vyd. 1. české vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2436-2.
VIII.
JUŘENÍKOVÁ, Petra, Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing a. s., 2010. ISBN 978-80-247-2171-2.
70
IX.
KRIŠKOVÁ, Anna. Ošetrovateľské techniky: metodika sesterských činností : učebnica pre lekárske fakulty. 2., preprac. a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-8063-202-2.
X.
KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2069-2.
XI.
MAČÁK, Jiří a Jana MAČÁKOVÁ. Patologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0785-3.
XII.
MANDOVEC, Antonín. Kardiovaskulární choroby u žen. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2807-0.
XIII.
MUSIL, Dalibor. Hluboká žilní trombóza- minimum pro praktické lékaře. In:
[online].
2009
Dostupné
[cit.2016-17-04].
z :http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2009/05/02.pdf
XIV.
NAŇKA, Ondřej, Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-72262-612-0.
XV.
NAVRÁTIL, Leoš. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8
XVI.
NEJEDLÁ, Marie. Fyzikální vyšetření pro sestry. Praha: Grada publishing a. s., 2006. ISBN 978-80-247-1150-8.
XVII.
O'ROURKE, Robert A, Richard A WALSH a Valentí FUSTER. Kardiologie: Hurstův
manuál
pro
praxi.
1.
české
vyd.
Praha:
Grada,
2010.
ISBN 978-80-247-3175-9. XVIII.
RICHARDS, Ann a Sharon EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. Vyd. 1., české. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0932-5.
XIX.
ROKYTA, Richard. Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4867-2.
XX.
ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ, Interní ošetřovatelství. Praha: Grada publishing a. s., 2006. ISBN 978-80-247-1148-5.
71
XXI.
ŠTEJFA, Miloš. Kardiologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1385-4.
XXII.
VOŠ zdravotnická a Střední zdravotnická škola Hradec Králové., Multimediální trenažér plánování ošetřovatelské péče. Hodnotící škály. [online]. In: . [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://ose.zshk.cz/vyuka/hodnotici-skaly.aspx.
72
Seznam zkratek
Atd.
a tak dále
Aj.
a mimo jiné
Ca
karcinom
Např.
například
MS.
Microsoft
UZ
ultrazvuk
CRP.
C-reaktivní protein
LDH
low density lipoprotein
HDL
high density lipoprotein
ELFO
Elektroforéza
ORL
otorinolaryngologie
s.c.
subcutálně
mg
miligramy
tbl.
tablety
Inh
inhalace
Caps
kapsle
Sol.
solucio, roztok
Kg
kilogramy
Cm
centimetry
BMI
Body Mass index
b
body
73
Ko
krevní obraz
Na
natrium
K
kalium
Cl
chloratum
P
Phosphorus- fosfor
CB
celková bílkovina
VAS
VERTEBROGENNÍ ALGICKÝ SYNDROM
Hod
hodin
ml
mililitry
GSC
Glasgow Coma Scale
Dle p.
dle potřeby
Nad s.
nad stupeň
74
Seznam příloh Příloha 1 Žádost o umožnění výzkumu Příloha 2 - informační leták Příloha 3 Hodnocení rizika dekubitu dle Nortonové Příloha 4 - Barthelův test Příloha 5 - Glasgow coma scale
75