VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Edukace diabetiků

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Edukace diabetiků Bakalářská práce

Autor: Michaela Příhonská, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2014

Anotace: Bakalářská práce na téma „Edukace diabetiků“ je rozdělena na teoretickou a praktickou – výzkumnou část. Teoretická část popisuje samotné onemocnění diabetes mellitus. Je zde popsána historie onemocnění, anatomie a fyziologie pankreatu, dále klasifikace diabetu mellitu, klinický obraz, diagnostika, terapie a nemalá část je věnována komplikacím. Poslední část teoretické části je zaměřena na edukaci. Ve výzkumné části jsou zpracovány výsledky dotazníkového šetření kvantitativního výzkumu pomocí tabulek a grafů. Cílem výzkumu bylo zjistit kvalitu edukace diabetiků o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikacích a dále zjistit, jak diabetici dodržují režimová opatření. Klíčová slova: Diabetes mellitus, edukace, režimová opatření, inzulin, perorální antidiabetika, hypoglykémie, dieta Annotation: The bachelor thesis called „Diabetes education“ is divided into two parts, theoretical and practical (the research). The theoretical part describes the disease diabetes mellitus. The history of disease is described together with anatomy and physiology of the pancreas. Furthermore, this part includes the classification of diabetes mellitus, clinical picture, diagnosis, therapy and a significant portion of the thesis is devoted to complications. The last section of the theoretical part is focused on education. The research part presents results of a survey of quantitative research using tables and graphs. The aim of the research was to determine the quality of diabetics´ education on diabetes mellitus and its complications. Further objective of the research was to determine how diabetics adhere to regimen measures. Key words: Diabetes

mellitus,

hypoglycemia, diet

education,

regimen

measures,

inzulin,

oral

antidiabetics,

Poděkování Především bych ráda touto cestou chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Radce Křepinské za odborné vedení, ochotu během zpracování, cenné rady, které mi poskytovala a především za čas, který mi věnovala. Také všem zdravotnickým pracovníkům a respondentům, kteří se podíleli na výzkumné části. Dále paní Ing. Kataríně Truplové, pracovnici Lékařské knihovny Nemocnice Pelhřimov, p. o., za ochotu a vždy vřelý přístup při zapůjčení odborné literatury nejen z této knihovny. A v neposlední řadě také mnohokrát děkuji své rodině a blízkým za podporu a trpělivost nejen při zpracování bakalářské práce, ale i během celého studia.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod práce ................................................................................................................ 7 1.1

Cíl práce ............................................................................................................. 8

1.2

Hypotézy práce ................................................................................................... 8

Teoretická část .......................................................................................................... 9 2.1

Historie ............................................................................................................... 9

2.2

Anatomicko – fyziologická část ....................................................................... 10

2.3

Definice onemocnění ....................................................................................... 11

2.4

Klasifikace........................................................................................................ 12

2.5

Klinický obraz .................................................................................................. 13

2.6

Diagnostika ...................................................................................................... 14

2.7

Terapie.............................................................................................................. 16

2.8

Komplikace ...................................................................................................... 23

2.8.1

Akutní komplikace .................................................................................... 23

2.8.2

Chronické komplikace .............................................................................. 26

2.8.3

Diabetická noha ........................................................................................ 29

2.9 3

Edukace ............................................................................................................ 30

Praktická část .......................................................................................................... 32 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 32

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 32

3.3

Průběh výzkumu............................................................................................... 32

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 33

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 34

3.6

Diskuze ............................................................................................................. 54

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 58

4

Závěr ....................................................................................................................... 59

5

Seznam použité literatury ....................................................................................... 61

6

Seznam zkratek ....................................................................................................... 64

7

Seznam tabulek a grafů ........................................................................................... 65

8

7.1

Seznam tabulek ................................................................................................ 65

7.2

Seznam grafů .................................................................................................... 65

Seznam příloh ......................................................................................................... 67

6

1

Úvod práce

Téma své bakalářské práce "Edukace diabetiků" jsem si vybrala z oblasti, která mi je velmi blízká. S problematikou tohoto onemocnění se setkávám nejen v rámci své profese, ale i v běžném a osobním životě. Ráda bych pronikla hlouběji do této problematiky a byla tak více informována o této chorobě i souvisejících problémech. Diabetes mellitus je velice rozšířené onemocnění, které je nevyléčitelné a tím tak celoživotní. V dnešní době je toto onemocnění považováno za společensky i zdravotně závažnou civilizační chorobu. (Zamrazil, Vondra, Šimečková, 1997) Pacientů s tuto chorobou celosvětově přibývá a léčba již vzniklých komplikací se v některých zemích stává ekonomicky neúnosnou. Proto je věnována stále větší pozornost léčbě a prevenci diabetu mellitu. (Rušavý, Frantová, 2007) Dlouhodobě dekompenzovaný diabetes mellitus může postupem času vést k závažným komplikacím a ovlivní tak kvalitu života člověka. Z tohoto důvodu má velký význam edukace těchto klientů, neboť efektivní edukace může snížit výskyt akutních i pozdních komplikací. Dobře edukovaný diabetik si je vědom závažnosti onemocnění. S edukací je nutné začít co nejdříve. Lidé s cukrovkou mají v dnešní době mnohem více možností, ať už co se týká léčby či výběru vhodných potravin. Ale i přesto neochota, nespolupráce či nedostatek informací, může kvalitu života hodně ovlivnit. Touto prací bych ráda zjistila, jaká je kvalita edukace o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikacích a dále jak diabetici dodržují režimová opatření.

7

1.1

Cíl práce

Cílem bakalářské práce je: a) zjistit kvalitu edukace diabetiků o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikacích, b) zjistit, jak diabetici dodržují režimová opatření.

1.2

Hypotézy práce 1. Předpokládám, že většina diabetiků hodnotí celkově úroveň informovanosti o diabetu jako průměrnou. Nejčastěji budou mít diabetici nedostatek informací v problematice

pozdních

komplikací

DM

a

faktorech

způsobujících

hypoglykémii. 2. Předpokládám, že při edukaci o diabetu mellitu má výhradní postavení lékař, který edukuje klienty ve všech oblastech. Všeobecná sestra edukuje zejména v praktických dovednostech a to o technice aplikace inzulinu, použití glukometru a dietě. Předpokládám, že více než polovině respondentů byly předány edukační materiály k problematice DM. 3. Předpokládám, že mezi respondenty bude převažovat DM 2. typu a z hlediska výživy u nich bude převažovat nadváha nebo obezita. Předpokládám, že vzhledem k vyšším hodnotám BMI bude méně než polovina diabetiků pravidelně vykonávat nějakou pohybovou aktivitu. 4. Předpokládám, že více než 60 % diabetiků bude dodržovat dietní omezení i pravidelné rozvržení stravy do celého dne (5 x denně). Ne všichni diabetici posuzují diabetickou dietu jako součást léčby. 5. Předpokládám, že více než 75 % diabetiků léčených inzulinem bude znát název a techniku aplikace. Nejčastější místo aplikace bude břicho, střídat místa vpichu bude více jak 50 % dotazovaných. Kožní řasu bude provádět více jak 75 % diabetiků na inzulinoterapii. Nejčastějším úhlem aplikace bude 90°.

8

2

Teoretická část

2.1

Historie

Nemoc, běžně zvaná „cukrovka“, odborně úplavice cukrová, neboli diabetes mellitus, se vyskytla s určitostí už před 300 lety. Zvýšená pozornost jí byla věnována teprve však v posledních sto letech. Příčinou bylo bezpečně chorobu rozpoznávat a úspěšně ji léčit. Diabetes mellitus je důsledkem stavu relativního nebo absolutního inzulinového deficitu, který, není-li korigován, vede tak k akutní metabolické dekompenzaci. (Rybka, 2006) Řecký lékař Aretaios z Kappadokie chápal cukrovku, jako chorobu, při níž se maso a kosti zkapalňují a spolu s močí mizí tak dlouho, dokud ji močový měchýř a ledviny nepřestanou produkovat. (Rybka, 2006) Arabský vědec Avicenna je považován za prvního, kdo odlišoval diabetes melitus a insipidus. Odvážné experimenty na zvířatech prováděl Claude Bernard. Zjistil tak, že játra produkují glukózu nezávisle na přívodu sacharidů v potravě. Proces nazval vnitřní sekrece. Dalšími pokusy prokázal, že cukr nevzniká v krvi, nýbrž v játrech, a to z látky, kterou nazval glykogen. V roce 1869 Paul Langerhans objevil ve slinivce břišní shluky specializovaných buněk – později dle něho nazvány Largenhansovy ostrůvky. O dvacet let později, tedy roku 1889 Oskar Minkowski a Josef Mehring zjistili, že cukrovku lze u pokusných psů vyvolat odstraněním pankreatu. Edward Sharpey-Schafer přišel na to, že látka nezbytná pro metabolismus sacharidů, vzniká v Langerhansových ostrůvcích, nazval ji proto inzulin (dle latinského slova insula – ostrov). Zjistila se tak příčina cukrovky, tedy poškození endokrinní části pankreatu. (Rybka, 2006) Další objev – aplikace inzulinu – byl v roce 1923 odměněn Nobelovou cenou, zasloužili si ji Frederick Bantingov a jeho asistent Charles Bestov. Tímto se tak inzulin ukázal jako jeden z největších objevů v historii medicíny a zasloužil se o záchranu milionů lidských životů. (Rybka, 2006) Tímto výzkum nekončí, stále se zabývá všemi aspekty diabetu od základních příčin až po nové možnosti prevence a léčby. Díky tomuto, může diabetik v dnešní době žít plnější, delší a normálnější život, než jak si kdy v minulosti mohl vůbec představit. (Rybka, 2006) 9

2.2

Anatomicko – fyziologická část

Slinivka břišní je žláza, která je umístěna v dutině břišní mezi žaludkem a páteří, obklopují ji střeva, játra a další orgány. Má tvar hrušky, délka je asi 15 cm. Skládá se z nejširší části – hlavy, střední části – těla a nejužší částí je ocas. (Karásek 2003) Je to orgán se zevně (exokrinní) i vnitřně (endokrinní)

sekretorickou funkcí.

(Rokyta, 2008) Exokrinní část svojí stavbou odpovídá stavbě slinné žlázy. (Dylevský, 2009) Denně odvádí do dvanácterníku 1 až 2 litry pankreatické šťávy, která je zásaditá a tvořena hlavně vodou, ionty a enzymy. Její složení závisí na podnětu z duodena. (Rokyta, 2008) Trávicí šťáva odtéká vývodem tenkého střeva v místě zvaném Vaterova papila, ústí vývodů je opatřeno tzv. Oddiho svěračem. (Merkunová, Orel, 2008) Endokrinní část slinivky břišní je tvořena Langerhansovými ostrůvky. Jsou složeny z trámců buněk, mezi kterými probíhají široké krevní vlásečnice. Trámce se skládají z těchto buněk: -

A buňky vylučující hormon glukagon, který se v játrech účastní štěpení glykogenu na glukózu,

-

B buňky tvoří hormon inzulin, který snižuje hladinu krevního cukru,

-

D buňky vytváří hormon somatotropin a gastrin. (Dylevský, 2009)

Inzulin snižuje hladinu krevního cukru, podporuje přeměnu glukózy na zásobní glykogen a znemožňuje štěpení glykogenu zpět na molekuly glukózy. (Kushi, 1997) Denní sekrece inzulinu je 20 – 40 j. za 24 hodin, kdy polovina z této sekrece je uvolňována pravidelně, kontinuálně a ve stejném množství, kdy výjimkou jsou časné ranní hodiny, kdy je kontinuální uvolňování nižší. Tato sekrece se označuje jako bazální. Po sekrečním stimulu, především nutričním, označováno jako stimulová sekrece, je uvolňováno 10 – 20 j. inzulinu. (Rybka, 2006)

10

Probíhá ve dvou fázích, a to: 1. Fáze – rychlá – zprostředkovaná hormonálně, trvá krátce, 5 – 10 minut. 2. Fáze – prolongovaná – závislá na potravinovém podnětu, trvá po dobu jeho působení, kolem 2 hodin, nejdéle však 3 hodiny. (Rybka, 2006)

Definice onemocnění

2.3

Diabetes mellitus zahrnuje skupinu několika typu onemocnění, které mají společnou poruchu, hyperglykemii – zvýšenou hladinu krevního cukru. Vzniká na podkladě úplného nebo relativního nedostatku inzulinu. V důsledku nedostatečného účinku inzulinu dojde k poruše zpracování tuků, cukrů, minerálů a bílkovin. (Psottová, 2012) Nejčastější příčiny nedostatku inzulinu mohou být: 

chybění tvorby inzulinu v β-buňkách ostrůvků pankreatu,



porucha uvolňování inzulinu z β-buněk,



snížená produkce v β-buňkách ostrůvků pankreatu při tvorbě defektního inzulinu,



porucha odbourávání inzulinu,



porucha působení inzulinu v cílovém orgánu,



zvýšený účinek antagonistů inzulinu (adrenalin, noradrenalin, glukagon, kortikoidy, růstový hormon). (Karen, Kvapil, Býma, Herber, 2005)

Faktory, které předpovídají vznik diabetu, jsou:  rodinná anamnéza,  gestační diabetes v anamnéze,  nízká fyzická aktivita,  podání

některých

typů

léků,

např.:

antihypertenziv,

psychofarmak,

imunosuresiv,  výskyt hypertenze či metabolického syndromu,  dietní vlivy,  nízká porodní hmotnost,  kouření,  obezita. (Svačina, 2008) 11

2.4

Klasifikace

I.

Diabetes 1. typu Je provázen destrukcí β-buněk a obvykle dochází k úplné ztrátě sekrece inzulinu. Klasifikuje se ve dvou skupinách: a) Diabetes z imunologických příčin Primárně dochází k poškození a zániku β-buněk pankreatu. Řadí se sem i latentní autoimunitní diabetes dospělých (LADA), který bývá často zpočátku u nemocných klasifikován jako diabetes 2. typu. Až u 80 % trpících LADA jsou však přítomny protilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové. b) Idiopatický diabetes Tento typ diabetu mellitu má silnou dědičnou složku.

II.

Diabetes 2. typu

Formy mohou kolísat od převažující inzulinové rezistence s relativním nedostatkem inzulinu až po formy s převážně sekrečním defektem a též současně inzulinovou rezistencí. III.

Jiné specifické formy diabetu mellitu a) Genetické defekty signalizační kaskády inzulinu ve tkáních Podle lokalizace a typu v genu a struktuře inzulinového receptoru mohou tyto mutace způsobovat celé spektrum poruch metabolismu glukózy. b) Genetické defekty β-buněk  MODY U onemocnění MODY jde o dědičné defekty. Dědí se autozomálně dominantně.  Defekty mitochondriální DNA  Defekty molekuly inzulinu c) Endokrinopatie d) Onemocnění exokrinního pankreatu Např. cystická fibróza, pankreatitida, karcinom pankreatu. e) Diabetes mellitus způsobený infekcemi Např. příušnice, adenovirus, rubeola. f) Toxický diabetes způsobený léky či vyvolány chemicky Např. glukokortikoidy, thiazidy, kyselina nikotinová. 12

g) Vzácné formy imunitního diabetu Stiff-man syndrom, přítomnost protilátek proti inzulinovému receptoru. h) Další vzácné formy diabetu Např. Downův syndrom, Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom. Gestační diabetes mellitus

IV.

Zahrnuje jakoukoliv formu poruchy glukózové tolerance, která se poprvé objevila či byla poprvé diagnostikována v průběhu těhotenství. Ve většině případů se po porodu glukózová tolerance vrátí zpět do normálních podmínek a žena je zdravá. (Veselý, 2012)

Klinický obraz

2.5

Diabetes mellitus bývá definován přítomností hyperglykemie a jejími důsledky. Klíčovým ukazatelem je tedy glykemie – hladina krevního cukru. Subjektivní i objektivní příznaky mohou často nasvědčovat diagnóze cukrovky, jindy na ní jako na jednu z možností upozorní, někdy však úplně chybí. (Rybka, 2006) Příznaky mohou být vyjádřeny minimálně nebo také mohou vést až k dramaticky život ohrožující situaci – diabetickému komatu. (Rybka, 2006) Pro diabetes mellitus 1. typu je typický rychle se rozvíjející klinický obraz, který je způsoben nedostatkem inzulinu, tedy absolutní inzulinopenií. Kromě polydipsie, polyurie a poklesu hmotnosti se během několika dnů až týdnů rozvijí dehydratace, ketóza až ketoacidóza. (Rybka, 2006) Příznaky 2. typu diabetu mellitu se vyvíjejí pozvolna, ze začátku skrytě, později se přidávají další příznaky, které mohou člověka ohrožovat na životě. (Rybka, 2006) Zpočátku nemusí způsobovat žádné obtíže a dochází tak k náhodnému objevení lékařem. (Mehnert, Standl, 1994) Mezi klinické příznaky patří: -

polyurie – časté a vydatné močení, kdy je diuréza větší než 2500 ml/24 hod,

-

polydipsie – nadměrná žízeň,

-

nykturie – časté močení v noci,

-

slabost a vleklá únava,

-

hubnutí, avšak se zachovanou normální chutí k jídlu, 13

2.6

-

bolesti nebo křeče ve svalech,

-

svědění kůže, kožní hnisavé infekce,

-

acetonový zápach z úst,

-

porucha vidění,

-

plísňová onemocnění,

-

kazivost a vypadávání zubů,

-

příznaky již existujících komplikací. (Rybka, 2006)

Diagnostika

Do diagnostiky se v prvé řadě musí zahrnout osobní anamnéza, kde pátráme po příznacích nemoci, rizikových faktorech (jako je kouření, obezita, vysoký krevní tlak, aj.) dále stravovací návyky, fyzická aktivita, přidružená onemocnění, rodinná anamnéza. (Haluzík, 2011) Dále se fyzikálním vyšetřením zjišťuje váha, výška, BMI, krevní tlak, srdeční frekvence, vyšetření srdce, kůže, štítné žlázy, krčních tepen, oční a neurologické vyšetření. (Haluzík, 2011) Mezi laboratorní vyšetření krve se řadí: glykemie nalačno, vyšetření lipidů (celkový cholesterol, LDL cholesterol, HDL cholesterol, triglyceridy), iontů (Na, K, Cl, Ca), fosfáty, močovina, kreatinin, kyselina močová v séru, jaterní soubor (ALT, AST, ALP, GMT), glykovaný hemoglobin, C-peptid (při nejistém rozlišení diabetu), tyreotropní hormon při podezření na tyreopatii. (Haluzík, 2011) Diagnóza diabetu by měla být potvrzena nebo vyloučena provedením orálního glukózového tolerančního testu (oGTT). Při oGTT se měří glykémie v plazmě žilní krve nalačno a dále dvě hodiny po vypití 75 g glukózy. Je-li glykémie nalačno ≥ 7 mmol/l, je diagnóza diabetu potvrzena a v oGTT se již nepokračuje. Při hodnotě nalačno < 7,0 mmol/l rozhoduje glykémie dvě hodiny po vypití roztoku 75 g glukózy. Dle výsledku pak klasifikujeme vyšetřovaného jako nediabetika (glykémie < 7,8 mmol/l), pacienta s porušenou glukózovou tolerancí (≥ 7,8 mmol/l až < 11,1 mmol/l) či pacienta s diabetem (glykémie ≥ 11,1 mmol/l). (Haluzík, 2011) Nikdy by se tento test neměl provádět u již prokázaných diabetiků. (Kordáč, 1990)

14

Dále se provádí elektrokardiografické vyšetření a laboratorní vyšetření moči na cukr, bílkovinu, močový sediment, ketony, event. kultivační vyšetření. (Haluzík, 2011) O diagnóze diabetu mellitu svědčí: a) přítomnost klinických příznaků a provázení náhodnou glykémií > 11,0 mmol/l a následně glykémií v žilní plazmě nalačno ≥ 7,0 mmol/l, kdy stačí jedno stanovení, b) přítomnost glykémie v žilní plazmě nalačno ≥ 7 mmol/l po 8 hodinovém lačnění (nutné ověřit alespoň dvakrát), c) glykémie při 120. minutě u oGTT > 11,0 mmol/l. (Haluzík, 2011) Od stanovení diagnózy diabetu je vhodná konsiliární spolupráce diabetologa s praktickým lékařem. V diferenciální diagnostice je zapotřebí vyloučit případně jiná onemocnění, která mohou být provázena diabetem. (Haluzík, 2011) Diabetický screening Z důvodu včasné diagnostiky diabetu a prevence chronických diabetických komplikací, se doporučuje u definovaných skupin pacientů provádět aktivní diabetický screening. Ke screeningu diabetu se používá měření glykémie v žilní plazmě nebo plné kapilární krvi. Tento screening by měl být prováděn u těchto skupin pacientů:  1x za 2 roky u nerizikových jedinců starších 40 let, součást preventivních prohlídek,  1x ročně u osob se zvýšeným rizikem (obezita, kardiovaskulární příhoda v anamnéze, diabetes mellitus v rodinné anamnéze, osoby starší 40 let, osoby s arteriální hypertenzí, dyslipidémií či hyperlipoproteinémií, při výskytu poruchy glukózové tolerance v anamnéze, gestační diabetes či porod plodu o hmotnosti > 4 kg). (Haluzík, 2011) Preventivní vyšetření glykémie u dospělých od věku 40 let je hrazeno ze zdravotního pojištění 1x za 2 roky. (Haluzík, 2011)

15

2.7

Terapie

Diabetes mellitus je léčitelná nemoc. Při správném léčení nemusí být životní vyhlídky nemocných podstatně zhoršeny. Důležitým faktorem při léčbě je sám nemocný, který by měl každý den dodržovat režimová opatření. (Anděl, 1996) Pro úspěšné zvládnutí nemoci potřebují diabetici dostatek informací a též spolupráci s odbornými lékaři, kteří se při léčbě řídí účinným a promyšleným systémem zdravotní péče. (Etzwiler, Franzová, Hollanderová, Joynesová, Rothwangl, 1994) Základní zásadou je dosažení glykemie podobné normoglykemii. Té se dosáhne řadou na sebe navazujících léčebných opatření: diabetická dieta, léčba tabletami nebo inzulinem, přiměřená fyzická aktivita. (Anděl, 1996) A) Diabetická dieta Patří mezi základní opatření v léčbě cukrovky. Hodnota glykemie v krvi diabetika je závislá na jídle, druhu i frekvenci stravy. (Rybka, 2007) Pro organismus je velmi důležité, aby byla glykémie co nejstabilnější a nedocházelo tak k jejím výkyvům. (Brož, Rožánková, 2012) Cílem dietní léčby diabetu je: -

Zlepšení kompenzace onemocnění při dietě, s léčbou inzulinu či perorálními antidiabetiky a fyzickou aktivitou.

-

Zachování normálních hodnot krevního tlaku a přiměřené tělesné hmotnosti.

-

Zabránit

nepřiměřeným

výkyvům

glykemie,

prevence

hypoglykemie

a normalizace glykemie po jídle. -

Dosažení normálního složení lipidů v krvi.

-

Prevence a léčba pozdních komplikací diabetu. (Rybka, 2007)

Důležitá je motivace pacienta, volit u každého individuální přístup k dietní a pohybové léčbě, věnovat pozornost edukaci. (Rybka, 2007) Hmotnost a celková energie Jedním z nejefektivnějších postupů v prevenci diabetu je redukce hmotnosti, kdy může snižovat výskyt diabetu až o polovinu. (Svačina, 2008) 16

Pro dospělé diabetiky s přijatelnou hmotností není nutná regulace příjmu energie. Při redukci hmotnosti jsou nezbytné změny životního stylu a to hlavně zvýšit fyzickou aktivitu, minimálně 30 minut 5x týdně věnovat cvičení, u starších se doporučuje hodinová chůze denně. Pro ty, kteří redukují hmotnost, se doporučuje snížit příjem energie o 500 – 1000 kcal/den proti dosavadnímu přijmu, sníží se tak hmotnost o 1 až 2 kg za měsíc. (Rybka, 2007) Tuky Důležitý zdroj energie. Ze všech živin má největší hustotu energie. Jeho přívod je v určitém množství zcela nezbytný. I tolik nezdravý cholesterol je škodlivý až při vysokém přísunu tuků. (Anděl, 1996) Tuky v diabetické dietě pokrývají maximálně 32 % energetického příjmu. (Anděl, 1996) Bílkoviny Řadí se do základní a nenahraditelné složky výživy. Vysoký příjem bílkovin není doporučován hlavně proto, že zvyšuje filtraci v ledvinách, může to tak být vstupní stádium pro rozvoj poškození ledvin. U nemocných, kteří mají funkci ledvin sníženou, musí být omezený přísun bílkovin. (Anděl, 1996) Sacharidy Sacharidy patří mezi důležitý zdroj energie. Chemicky se dělí na monosacharidy, které jsou rozpustné ve vodě (fruktóza, glukóza), disacharidy, kdy nejznámější je sacharóza a dále polysacharidy, kdy nejznámějším je škrob. (Anděl, 1996) Jídla s velkým obsahem cukrů je doporučováno jíst ve velice omezeném množství, nejlépe je vyřadit z jídelníčku úplně. (Rušavý, Frantová, 2007) Diabetici by měli konzumovat sacharidy v rámci svého dietního plánu. (Anděl, 1996) Diabetická dieta se dělí do 4 typů dle omezení sacharidů: 1. dieta se 175 g sacharidů denně, 2. dieta se 225 g sacharidů denně, 3. dieta se 275 g sacharidů denně, 4. dieta se 375 g sacharidů denně. (Anděl, 1996)

17

Dieta s nejmenším obsahem sacharidů obsahuje nejmenší množství energie, je vhodná u obézních diabetiků, dieta s 325 g sacharidů je naopak vhodná pro mladší a neobézní nemocné. (Anděl, 1996) Diabetická dieta může mít léčebný a preventivný charakter. (Anděl, 1996) Díky léčebnému charakteru je udržována látková přeměna v rovnováze. (Anděl, 1996) Charakter preventivní má zabránit či oddálit vznik diabetických komplikací, které jsou spojeny s vysokou hladinou krevního cukru, cholesterolu a dalších krevních tuků. Proto diabetická dieta musí mít nejen optimální dávku a složení sacharidů, ale také optimální dávku a složení tuků. (Anděl, 1996) Mezi nevhodné potraviny pro diabetiky můžeme zařadit např.: dorty, zákusky, sladké pečivo a nápoje, tučná masa, sýry, smetanové jogurty, špek, sádlo, cukrovinky, sladké marmelády, čokolády. Avšak pokud je diabetik přijímá, musí tak činit v souladu se svým dietním plánem. Obsahují totiž příliš cukrů a tuků. (Anděl, 1996) Tzv. výměnná jednotka znamená takové množství různého druhu jídla, které přibližně stejně ovlivní hladinu krevního cukru. Za 1 výměnnou jednotku je považováno 12 g sacharidů. Rozložení a množství výměnných jednotek na jednotlivá jídla by mělo odpovídat doporučením k diabetické dietě. (Rybka, 2007) Glykemický index je ukazatel, který říká, jak rychle nastane vzestup krevního cukru po snědení dané potraviny. (Rybka, 2007) Je dávno překonaný mýtus, že výrobky označené „light“ nebo „DIA“ léčí diabetes. Vhodné jsou pouze nápoje „light“, slazené umělými sladidly. Diabetické výrobky mají často vyšší obsah tuku než nediabetické výrobky. Potraviny neslazené či oslazené umělými sladidly by měli být označeny jako nízkoenergetické. (Rybka, 2007) Alkoholické výrobky pro diabetiky též nejsou vhodné. Alkohol může ovlivnit jednání člověka a vůli dodržovat životosprávu, dále také ovlivňuje hladinu krevního cukru. (Rybka, 2007) Důležité je do jídelníčku zařadit dostatek ovoce a zeleniny, a to nejméně v 5 porcí za den. Dále dostatek bílého masa, ryb, nízkotučné mléčné výrobky jsou též žádoucí. (Rybka, 2007)

18

B) PERORÁLNÍ ANTIDIAETIKA Jsou to léky, které různým mechanismem snižují glykémii. Liší se chemickým i mechanickým účinkem a mají své místo v léčbě diabetu 2. typu tehdy, nepodaří-li se dosáhnout kompenzace režimovým opatřením, tedy pohybem a dietou. V průběhu trvání diabetu se hladina inzulinové sekrece i rezistence mění a podle převládající poruchy měníme i typ léčby. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Léčba se zahajuje malou dávkou zvoleného preparátu a postupně se dávky upravují. Pokud jeden typ přípravku nestačí, je vhodné zvolit kombinace léků. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Rozdělení podle charakteru účinku: a) Ovlivnění sekrece inzulinu -

sulfonylmočovinová – pro jejich léčebný účinek je nutné zachování vlastní sekrece inzulinu, jsou metabolizovány v játrech a ledvinách, vylučují se z organismu močí, např.: Diaprel, Minidiab, Amaryl,

Maninil. Preparát

Gliquidon, Glurenorm je však převážně metabolizován v játrech a vylučuje se stolicí, proto je možná léčba u diabetiků se selháním ledvin, -

nesulfonylmočovinová sekretagoga – má rychlý a krátký účinek, je vhodný i při renální insuficienci, např. Novonorm, Starlix.

b) Snížení inzulinové rezistence a ovlivnění tak působení inzulinu v periferních tkáních 

Biguanidy – metabolizovány jsou v játrech a vylučují se jen ledvinami, jsou doporučovány obézním diabetikům 2. typu, jedinými zástupci jsou: Metformin, Glucophage, Siofor,



Thiazolidindiony –

příznivě

ovlivňují

metabolismus tuků a

glukózy,

kontraindikovaný u pacientů s onemocněním jater, patří sem např.: Avandia, Actos. c) Inhibice střevní alfa – glukosidázy – ovlivnění vstřebávání sacharidů ze střeva, např.: Glucobay. d) Antiobezitika – jsou určeny pro léčbu obézních diabetiků, ovlivňují CNS, nežádoucím účinkem při nedodržení diety jsou nezvladatelné mastné průjmovité stolice, hlavními zástupci jsou: Meridia, Xenical. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

19

C) INZULINOTERAPIE Hlavním cílem léčby inzulinem je pomocí normoglykemie při co největší možné přizpůsobivosti životosprávy, zamezit rozvoji pozdních komplikací. (Berger, Jörgens, Chlup, 1995) Inzulin

je

hormon

bílkovinné

povahy,

který

je

produkovaný

B-buňkami

Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Z B-buněk je vylučován do krevního oběhu, kterým je dopraven k cílovým buňkám jednotlivých orgánů a tkání. Nejprve se objeví v krvi v břišní oblasti, posléze v játrech a nakonec v krvi, která zásobuje všechny ostatní orgány těla. (Anděl, 1996) Humánní inzuliny, též označovány HM, jsou preparáty, jejichž molekulová struktura je identická s molekulou lidského inzulinu. Výroba tohoto druhu inzulinu je založena na biosyntéze lidského inzulinu živými organismy. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Tzv. analoga, nové typy inzulinů. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Inzulinové preparáty rozdělujeme podle délky účinku: 

krátkodobé,



střednědobé,



dlouhodobé dependentní preparáty. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

Krátkodobě působící inzuliny – nástup účinku je za 30 min., vrchol 1 – 3 hod., doba působení je 4 – 6 hod. Patří sem např.: Humulin R Eli Lilly, Actrapid HM Novo Nordisk. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Ultrakrátce působící analoga – nástup účinku za 5 – 10 min., vrchol za 30 min., doba působení je 2 – 5 min. Např.: Humalog Lilly, Novorapid Novo Nordisk. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Středně dlouho působící inzuliny – doba nástupu účinku je za 1 – 2 hod., vrchol nastává za 4 – 10 hod., doba působení je 10 – 12 hod. Např.: Humulin N Eli Lilly, Inzulatard HM Novo Nordisk. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Dlouhodobě působící inzuliny – nástup účinku je za 2 – 3 hod., vrchol 10 – 18 hod., působení 24 – 36 hod. Např.: Humulin U Eli Lilly, Ultratard HM Novo Nordisk. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) 20

Pomalá analoga – kdy je pomalejší uvolňování s trváním účinku až 24 hod., např.: Levemir Novo Nordisk, Lantus Aventis. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Kombinované preparáty – obsahuje současně rychlý solubilní inzulin a středně dlouho působící depotní inzulin. Jsou vyráběny v různých koncentracích, označují se podle obsahu rychlého inzulinu, např.: Humulin M3 Eli Lilly, Inzulin – HM Mix 30 Léčiva, Lilly. Nástup účinku je dán působením rychlého inzulinu, doba trvání dle příměsí inzulinu depotního. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) U diabetu 1. typu chybí jakékoli uvolňování inzulinu z B-buněk ostrůvků, proto je třeba nahradit chybějící stimulované i bazální uvolňování inzulinu. Zde se preferuje podání inzulinu injekčně nebo pomocí inzulinové pumpy. Naopak u diabetu 2. typu je inzulin podáván tehdy, pokud je léčba perorálními antidiabetiky nedostatečná. (Anděl, 1996) Inzulinové preparáty se podávají několikrát denně většinou ve vazbě s jídlem. Musí být aplikovány parenterálně, tedy injekční cestou – subkutánně. Místa vpichu se volí dle požadavků na rychlost vstřebávání preparátu. Nejrychleji se inzulin vstřebává z podkoží na pažích a břiše, pomaleji na stehnech a nejpomalejší vstřebávání je v podkoží hýždí. Nemocným se doporučují místa vpichu střídat, chrání tak kůži a podkoží před nežádoucím drážděním s tvorbou místních reakcí. Inzulin se většinou aplikuje 10 – 20 minut před jídlem, avšak analoga s rychlým vstřebáváním i těsně před jídlem. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Inzulin se musí uchovávat na chladném místě při teplotě 2 – 8˚C, pokud je v inzulinovém peru, smí být při pokojové teplotě až po dobu 2 měsíců. Znehodnocení inzulinu nastává u teplot nad 40˚C a pokud zmrznou. Před aplikací je důležitá kontrola podávaného roztoku, který nesmí být vločkově zakalený a zabarvený, pokud tomu tak je, musí se ihned znehodnotit a nesmí se podávat. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Inzulin se aplikuje pomocí zvláštních injekčních stříkaček, inzulinových aplikátorů – per nebo pomocí inzulinové pumpy. (Anděl, 1996)

21

Při aplikaci pomocí inzulinových per, jsou následující výhody: 

lahvička s inzulinem a stříkačka s jehlou tvoří jeden celek,



není třeba natahovat inzulin do stříkačky před každou aplikací,



nastavení dávky inzulinu je pohodlné, obsluha dávkovače jednodušší. (Anděl, 1996)

Nejvíce se zdravé slinivce blíží podávání inzulinu inzulinovou pumpou. Jsou to malé přístroje, které jsou vyrobeny řadou bezpečnostních prvků a pohybem pístu, který dávkuje inzulin a je řízen mikroprocesorem. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Inzulinová pumpa obsahuje zásobník na inzulin a ovládací zařízení, podle kterého je možné předem naprogramovat rychlost podání inzulinu, a tím vtlačovat nepřetržitě inzulin do podkoží. Lze tak dosáhnout velmi těsné kompenzace cukrovky, proto je vhodná hlavně tam, kde selhaly jiné metody dobré kompenzace. (Anděl, 1996) Indikace k léčbě inzulinovou pumpou jsou především u ukázněného a spolupracujícího pacienta, u kterého se dlouhodobě nepodařilo dosáhnout uspokojivé kompenzace diabetu, dále u pacientů po transplantaci orgánu, který by mohl být špatnou kompenzací diabetu poškozen, u diabetiků s progresí chronických komplikací, při plánování gravidity, pokud nelze docílit těsné kompenzace diabetu jiným způsobem léčby, u mladých pacientů s nepravidelným denním režimem. Léčba inzulinovou pumpou nelze doporučit pacientovi nespolehlivému, psychicky nemocnému, při podezření z užívání návykových látek, atd. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Zahájení léčby pumpou se provádí za hospitalizace. Bazální a bolusový režim je vytvořen individuálně pro každého pacienta tak, aby vyhovoval jeho životnímu stylu, pohybovému a pracovnímu režimu, sportovním aktivitám. Pacient se seznamuje s edukačním programem s řešením modelových situací. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Nevýhodou je poměrně složité ovládání. Součástí léčby proto musí být sebekontrola pacientů a důsledná edukace. (Anděl, 1996) D) KOMBINOVANÁ LÉČBA U diabetiků 2. typu můžeme preparáty antidiabetik a inzulinu kombinovat.

22

2.8

Komplikace

I přes to, že diabetes mellitus je v současné době dobře léčitelná choroba, můžeme po určité době od vzniku nemoci zjišťovat její vliv na další orgány, a to zejména na oči, nervy, ledviny a cévy. Moderní doba pokročila, v dnešní době se tak lépe poznají příčny vzniku komplikací cukrovky, dále jsou nalezeny některé účinné metody, jejich oddálení a výzkum v mnoha centrech dává naději na vývoj látek, které mají rozvoj komplikací zpomalit či zcela zastavit. (Anděl, 1996) Avšak při každém přestupku v dietě, při nedodržování režimu aplikace inzulinu, při infekci, zvýšené hmotnosti nebo s rostoucími roky věku, se komplikace mohou objevit. Můžeme je rozdělit na akutní a chronické. (Rybka, 1988)

2.8.1 Akutní komplikace Mezi akutní komplikace diabetu mellitu patří:  hypoglykémie,  diabetická ketoacidóza,  hyperglykemický osmolární syndrom,  laktátová acidóza. (Rybka, 2006) Hypoglykémie Pod tímto pojmem rozumíme patologický stav, kdy je snížená koncentrace glukózy v krvi. Může vést až k závažným poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru krví závislý. Objeví se vždy, když vznikne nerovnováha mezi nadbytkem inzulinu a nedostatkem glukózy. (Rybka, 2006) Hypoglykémie často vzniká u nespolupracujících pacientů, dále u těch, kteří požívají alkohol, při chronické renální insuficienci. Nemocný tak v těžké hypoglykemii je ohrožen hlavně arytmiemi, srdečním infarktem, cévní mozkovou příhodou i náhlou smrtí. (Rybka, 2006) Mezi příčiny patří: -

nadměrná dávka inzulinu nebo perorálních antidiabetik,

-

náhlá zátěž, 23

-

neadekvátní nebo opožděný příjem potravy, zvracení nebo průjem,

-

alkohol. (Rybka, 2006)

Při hypoglykémii platí: přítomnost klinických příznaků, nízká koncentrace glukózy a ústup příznaků po podání glukózy. (Rybka, 2006) Nejčastějšími příznaky hypoglykémie jsou pocení, třes, hlad bledost, zmatenost, špatná koncentrace, poruchy zraku, koordinace, obtížná řeč, nauzea, sucho v ústech, bolesti hlavy. Nemocný však příznaky mnohdy vůbec nevnímá a vlivem porušené činnosti mozku nebývá často schopen svoji situaci adekvátně hodnotit. Pokud však příznaky nejsou včas rozpoznány a léčeny, hypoglykémie může přejít do bezvědomí až kómatu, který ohrožuje život. (Rybka, 2006) Pokud již dojde k hypoglykémii, je důležité co nejrychleji zareagovat a tento stav řešit. Pokud je nemocný při vědomí, podává se okamžitý zdroj energie, tedy cukr, dále to mohou být ovocné nápoje, neředěný sladký sirup. Při těžších příznacích, kdy už se mohou objevit křeče a porucha vědomí, je třeba zajistit bezpečnost postiženého. Je důležitý co nejrychlejší transport do zdravotnického zařízení, kde se aplikuje 40% glukóza do žíly. Pokud transport není okamžitě možný, každý diabetik by u sebe měl mít glukagon, avšak ne každý ví, jak s ním zacházet a ne každý diabetik ho u sebe má. Dále po stabilizaci stavu, je nutné pacienta sledovat a též monitorovat hodnoty glykémie a zabránit tak dalším komplikacím a ohrožení tak na životě. (Rybka, 2006) Důležitou prevencí je, aby u sebe diabetici nosili pohotovostní zásobu ve formě několika kostek cukru, sladkých bonbónů nebo lahev neředěného sladkého sirupu pro první pomoc. (Rybka, 2006) V dnešní době se doporučuje pravidelná fyzická aktivita, dále dostatečná edukace, tímto pak ke vzniku těžké hypoglykémie dochází velmi málo. (Rybka, 2006) Diabetická ketoacidóza Jedná se o život ohrožující komplikaci diabetu, která může být spojena s poruchou vědomí. Diabetická ketoacidóza předchází absolutní nebo relativní chybění inzulinu a v důsledku této metabolické poruchy, dochází k hyperglykémii, která vzniká důsledkem zvýšené glukoneogeneze, rychlé glukogenolýzy, zhoršení utilizace glukózy. (Rybka, 2006) 24

Dochází k tomu, že tělo si zvolí jako náhradní zdroj energie spalování tuků, při kterém vznikají ketolátky, zvyšuje se tak množství ketolátek v krvi, to vede k poklesu pH krve a dochází tak k rozvoji metabolické acidózy, označované jako ketoacidóza. V krvi se mezitím hromadí glukóza, stoupá tak glykémie a neléčená hyperglykémie způsobuje dehydrataci, glukóza se vylučuje i močí a dochází tak k velké nerovnováze tekutin a elektrolytů. (Rybka, 2006) Příčiny: -

nově zjištěný diabetes mellitus,

-

chybná terapie,

-

dietní chyba,

-

změny zdravotního stavu – infekce, úrazy. (Rybka, 2006)

Mezi příznaky patří: polydipsie, polyurie, tachykardie, známky dehydratace, malátnost, slabost, poruchy zraku, nauzea, zvracení, bolesti břicha až paralytický ileus, zápach po acetonu, Kussmaulovo dýchání, poruchy vědomí až kóma. (Rybka, 2006) Diabetická ketoacidóza je urgentní stav, který vyžaduje intenzivní péči. V léčbě stojí v popředí základní péče o vitální funkce a přidružená, resp. vyvolávající onemocnění, tedy úprava cirkulujícího objemu, ketoacidózy, úprava a kontrola glykémie, přiměřená léčba změn acidobazické rovnováhy. (Rybka, 2006) Hyperglykemický osmolární syndrom Jedná se o výraznou hyperosmolaritu, hyperglykémii a dehydrataci. Příčina není zcela známá, vývoj souvisí s nedostatkem inzulinu a některými dalšími faktory, které zvyšují hladinu glukózy v krvi. (Rybka, 2006) Tento syndrom se podobá diabetické ketoacidóze, avšak postižení bývá závažnější. Dochází k extrémní dehydrataci, nechutenství, které navazuje někdy na zcela plíživý začátek charakterizovaný slabostí, polydipsií, polyurií. Stav může být maskován cévní mozkovou příhodou či zvýšenou tělesnou teplotu při infekci. (Rybka, 2006) Léčba se podobá diabetické ketoacidóze, s tím rozdílem, že rychlá náhrada tekutin je nebezpečná. (Rybka, 2006)

25

Laktátová acidóza Jedná se o nahromadění laktátu v organismu. Vyskytuje se především u diabetiků 2. typu, obvykle pokud nejsou dodržovány kontraindikace při léčbě perorálními antidiabetiky – biguanidy. Projevuje se bolestmi břicha, dušností až poruchami vědomí. Léčba se zaměřuje na vyvolávající příčinu, oxygenoterapii a podporu oběhu. Avšak u současných preparátů je laktátová acidóza vzácná. (Rybka, 2006)

2.8.2 Chronické komplikace Chronické komplikace dělíme: a) Specifické, kdy základní příčinou jejich vzniku je hyperglykémie, vyskytují se jen u diabetiků 1. Mikroagiopatie  diabetická nefropatie,  diabetická retinopatie. 2. Neuropatie b) Nespecifické, které jsou přítomny i u zdravé populace, avšak u diabetiků jsou přítomny již v nižším věku, rychle progredují a mají těžší následky 1. Makroangiopatie  ischemická choroba srdeční,  cévní onemocněn mozku,  ischemická choroba dolních končetin. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) a) SPECIFICKÉ CHRONICKÉ KOMPLIKACE Tyto změny jsou důsledkem metabolické poruchy při diabetu, považují se tak za jeho pozdní projevy či následky. Nejdůležitější roli v patogenezi cévních změn hraje hyperglykémie, tedy vysoká hodnota krevního cukru. Tyto změny vznikají v orgánech, které nevyužívají jako zdroj mastné kyseliny a jsou energeticky vázány na využití glukózy. (Rybka, 2006)

26

1. Mikroagiopatie 

Diabetická nefropatie

Jedná se o chronické progredující onemocnění ledvin, které je charakteristické hypertenzí, proteinurií a postupným poklesem ledvinných funkcí. (Rybka, 2006) Mezi rizikové faktory patří: vysoký krevní tlak, hyperglykémie, kouření a častěji se vyskytuje u mužů. (Rybka, 2006) Lze rozdělit do několika stádií: I. Stádium latentní, časné fáze – bezpříznakové, typické nevelké ztluštění bazální membrány v glomerulech i v tubulech. II. Stádium incipidentní – znakem je vylučování albuminu v moči. Průkazný je sběr moči přes noc, tři dny po sobě. III. Stádium manifestní nefropatie – kdy je již prokázáno vylučování bílkoviny do moči. Nelze vyléčit, pouze léčbou zpomalit. Dochází k tzv. nefrotickému syndromu, který je charakterizovaný snížením bílkoviny v krvi, poruchou metabolismu lipidů, otoky. IV. Stádium chronické renální insuficience – rychle progreduje do selhání ledvin. Mohou se objevit i aterosklerotické komplikace dolních končetin, koronárních tepen. Toto stádium může končit i smrtí, je zde též velké riziko hypoglykémie. V. Stádium chronického selhání ledvin, kdy je zde již nutné již nahradit funkci ledvin. A to hemodialýzou, peritoneální dialýzou či transplantací. (Rybka, 2006) Důležité je tedy pravidelně kontrolovat krevní tlak a trvale ho udržovat v normálních hodnotách. Dále se klade důraz na léčbu infekce močových cest, nedoporučuje se zvyšovat příjem bílkovin nad 1 g/kg/den. (Rybka, 2006) 

Diabetická retinopatie

Jedná se o závažnou chronickou mikroagiopatickou komplikaci, která i při aplikaci všech terapeutických možností, může vést k nevratnému postižení zraku až k jeho ztrátě. (Perušičová, 2012)

27

Slepotou je ohrožena populace převážně ve vyšším věku. Vyskytuje se častěji než např. nefropatie. (Girndt, 1996) Dochází k postižení cévy na očním pozadí. V současnosti je nejčastější příčinou slepoty v západních zemích. Obvykle se projevuje při dlouhodobě trvajícím diabetu, platí tedy, čím déle má pacient diabetes, tím se riziko zvyšuje. (Rybka, 2006) Mezi faktory, které se podílí na vzniku retinopatie, je hyperglykémie, dále se uplatňuje porucha metabolismu lipidů, hypertenze, genetická dispozice. (Rybka, 2006) Pacienti zpočátku nemají žádné klinické příznaky. Zhoršené vidění je již poměrně závažný nález. Důležité jsou tak pravidelné prevence očního vyšetření. Dále úprava krevního tlaku a glykémie do normy. (Rybka, 2006) 2. NEUROPATIE Jedná se o nejčastější chronickou komplikaci diabetu. (Rybka, 2006) Subjektivně pacient pociťuje bolest, brnění, pálení, mravenčení dolních končetin v noci, které se zhoršuje po přikrytí. Dále pocity chladu, snížená citlivost, nejistá chůze, svalová libost, zvýšená únava končetin a křeče. Dochází tak ke svalové atrofii, změny na kloubech, otoky, porucha citlivosti, změny barvy končetin. (Rybka, 2006) Základem diagnostiky jsou subjektivní pocity pacienta. Dále jednoduché vyšetřovací metody tlakové a dotykové citlivosti. (Rybka, 2006) Jedinou cílenou léčbou je udržování glykémie v normálních hodnotách. Dále tlumíme bolest analgetiky. Důležitá je prevence vzniku defektů a péče o dolní končetiny. (Rybka, 2006) b) NESPECIFICKÉ CHRONICKÉ KOMPLIKACE 1. Makroangiopatie Makroangiopatií se souhrnně označují změny velkých cév. Jsou příčinou vysoké mortality i morbidity diabetiků. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Základem cévních změn je usazení sklerotických plátů na vnitřní stěně cévy a dochází tak k postupnému zužování až uzávěru cévy. Porušením endotelu, tedy vnitřní výstelky

28

cévy, je prvním klinickým stádiem procesu aterosklerózy. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Rizikové faktory pro rozvoj aterosklerózy obecně jsou: -

hypertenze,

-

kouření,

-

porucha lipidového metabolismu,

-

malá fyzická aktivita,

-

diabetes mellitus,

-

obezita,

-

stres,

-

vyšší věk,

-

pozitivní rodinná anamnéza aterosklerózy. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

Řadí se mezi ně ischemická choroba srdeční, cévní onemocnění mozku, ischemická choroba dolních končetin (viz příloha č. 1). Terapie makrovaskulárních komplikací tedy je: -

především úprava životosprávy – dietní a pohybový režim,

-

přísná kompenzace metabolických odchylek,

-

redukce nadváhy, zákaz kouření,

-

medikace k léčbě hypertenze a na snížení hladiny lipidů v krvi,

-

antikoagulační vasodilatační terapie,

-

operační řešení: angioplastiky – stenty, by – passy. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

2.8.3 Diabetická noha Diabetická noha patří k nejzávažnějším pozdním komplikacím diabetu, které velmi ovlivňují morbiditu i mortalitu. (Rybka, 2006) Syndrom je definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání, spojená s neurologickými abnormalitami na nohou a různým stupněm ischemické choroby dolních končetin. (Rybka, 2006)

29

Prevence spočívá v péči o dolní končetiny. Je důležitá především hygiena, úprava nehtů, dále chránit končetiny před poraněním, prochladnutím či přehřátím.

Důležitá je

i speciální obuv, která předchází defektům a má tak řadu vlastností, kterými se liší od běžné obuvi. (Rybka, 2006) Za závažný stav lze považovat amputaci dolní končetiny, prakticky vždy, nezávisle na rozsahu, naruší stabilitu končetiny a má tak vždy vliv na kvalitu života nemocného. (Rybka, 2006)

2.9

Edukace

Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování jednání a chování jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, dovednostech, postojích a návycích. (Juřeníková, 2010) Cílem je tedy dosažení takové úrovně vzdělání a takové pozitivní modifikace chování nemocného, která dovolí přenést na pacienta spoluúčast v léčbě jeho nemoci. (Kvapil, 2001) Nezbytným předpokladem k dosažení úspěchu každé výuky je především pozitivní motivace nemocného. Lékař spolu se sestrou mohou doporučovat vhodnou léčbu, avšak efekt zvolené terapie závisí na zodpovědnosti a schopnostech pacienta samotného. Pacient by měl být schopen monitorovat výsledky své léčby, odhalovat její nežádoucí účinky a umět tak na ně správně reagovat. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Výběr formy výuky vychází z individuálních potřeb každého nemocného. Stanovený plán se pak nazývá edukační program, který je určován typem diabetu, věkem pacienta, dalšími onemocněními a přítomností chronických komplikací, sociálně ekonomickým postavením nemocného, jeho schopností a úrovní vzdělání, stupněm adaptability na samotnou nemoc či změnu životního stylu. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Fáze edukace Počáteční fáze – začíná ihned po diagnostice nemocnění a většinou probíhá v době hospitalizace. Snaží se tak nemocného seznámit s nejnutnějšími informacemi o nemoci a její léčbě. Pacienti potřebují mít přístup k informacím o svém onemocnění a musí být také aktivně začleněni do diagnostického a léčebného procesu. Získané informace musí

30

být pro nemocného takové, aby se cítil bezpečně a prožíval i duševně kvalitní život. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Edukace pacienta je proces trvalého vzdělávání, vyžaduje opakované předávání zkušeností a informací prostřednictvím rekondičních skupinových kurzů, individuálních přednášek, pohovorů, literatury apod. Při výuce je důležitá pestrost výběru vzdělávacích technik a pomůcek – knihy, plakáty časopisy, modelové pomůcky apod. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Náplň edukace: -

podstata onemocnění,

-

dietní terapie,

-

účinky antidiabetik, inzulinu, včetně technických dovedností, úpravy dávek inzulinu dle potřeby,

-

kontrola aktuální kompenzace onemocnění,

-

akutní a chronické komplikace – rozpoznání, léčba a prevence,

-

vliv fyzické zátěže,

-

diabetická noha,

-

zvláštní a náhlé situace – infekční nemoci, gravidita apod. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

Výuka může tedy probíhat: 1. Za hospitalizace – u nově diagnostikovaných pacientů. 2. V ambulanci – konzultace aktuálních problémů nemocných. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

31

3

Praktická část

3.1

Metodika výzkumu

V návaznosti na stanovené cíle a hypotézy jsem pro svou bakalářskou práci vybrala kvantitativní výzkum pomocí dotazníku. Je zcela anonymní. Tímto způsobem lze snadněji a rychle získat informace k danému tématu. Dotazník se skládal z 23 otázek (viz příloha č. 4). V úvodu dotazníku uvádím instrukce k vyplnění a ujištění, že veškeré uvedené údaje budou použity pouze pro účely mojí bakalářské práce. Dotazník obsahoval 23 otázek, kdy první 2 otázky byly zaměřené na identifikační údaje, jako je pohlaví a věk. Položky v dotazníku byly formulovány v návaznosti na stanovené hypotézy. K první hypotéze se vztahovaly položky z dotazníku č. 14, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, k druhé hypotéze č. 13, 15, 16, ke třetí hypotéze se vztahují otázky č. 4, 5, 12, ke čtvrté hypotéze č. 6, 9, 10, 11, a k páté, poslední hypotéze se vztahují otázky č. 6, 8. V dotazníku byly dohromady 3 otevřené otázky, 10 uzavřených, kde měli dotazovaní zaškrtnout 1 či více z nabízených odpovědí a 10 polootevřených otázek, kdy mohli doplnit informace, které v dotazníku nebyly uvedené. Dotazník je přiložen v příloze č. 4.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Dotazníkové šetření bylo provedeno u diabetiků všech věkových skupin, bez rozdílu pohlaví a typu diabetu. Celkem bylo rozdáno 165 dotazníků, kde návratnost byla 89 %, tedy 147 dotazníků. 8 % (12 dotazníků) bylo vyplněno chybně či neúplně a nebylo možné je použít ke zpravování výzkumu. Z rozdaných 165 dotazníků bylo využito k vlastnímu výzkumu 135 dotazníků, tedy 81 %.

3.3

Průběh výzkumu

Výzkum probíhal v období Pelhřimov, p.o. na

od listopadu 2013 do prosince 2013 v Nemocnici

interním, chirurgickém

a

rehabilitačním

oddělení, dále 32

v diabetologické ambulanci. Dotazníky byly předány vedoucím pracovníkům. Dále ve stejném období probíhal sběr dat v Diabetologické ambulanci v Humpolci. Dále jsem některé dotazníky rozdala rodinným příslušníkům a známým.

3.4

Zpracování získaných dat

Pro zpracování výsledných dat jsem použila Microsoft Office Word 97 – 2003 pro psaný text a dále Microsoft Office Excel 97 – 2003 pro zpracování tabulek a grafů.

33

3.5

Výsledky výzkumu

Pohlaví respondentů Tabulka 1: Pohlaví respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Muž

69

51 %

Žena

66

49 %

Celkem

135

100 %

Pohlaví

Tabulka č. 1 uvádí pohlaví respondentů, kdy v 51 % (69 respondentů) je mužské, 49 % (66 respondentů) pak ženské. Věk respondentů Tabulka 2: Věk respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

29 let a méně

2

1%

30 – 40 let

1

1%

41 -50 let

8

6%

51 – 60 let

25

19 %

61 – 70 let

45

33 %

Nad 71 let

54

40 %

Celkem

135

100 %

Věk

V tabulce č. 2 je uveden věk respondentů, kdy 50 let a méně bylo u 8 % dotazovaných, v rozmezí 51 – 70 let 52 % a zbylých 40 % bylo ve věkové kategorii nad 71 let.

34

Délka onemocnění Tabulka 3: Délka onemocnění

Délka onemocnění

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 2 let

9

7%

2 – 5 let

39

29 %

6 – 10 let

38

28 %

11 – 20 let

25

19 %

Nad 20 let

14

10 %

Neví

10

7%

Celkem

135

100 %

V tabulce č. 3 lze vyčíst, jak dlouho se dotyční léčí s diabetem mellitus. 29 % dotazovaných se léčí 2 – 5 let, v délce 6 – 10 let se léčí 28 %, 11 – 20 let 19 %, nad 20 let 10 %, do 2 let 7 %. Typ diabetu mellitu

Graf 1: Typ DM

Nejčastější typ diabetu mellitu byl 2. typ, který uvedlo 106 respondentů (78 %). 1. typ má 17 dotazovaných (12 %) a 12 respondentů (10 %) neví, jaký typ DM má.

35

Výpočet BMI

Graf 2: Výpočet BMI

V grafu je znázorněno, že 56 respondentů (41 %) má nadváhu, 52 (39 %) má BMI v normě, 27 (20 %) má obezitu. Typ léčby

Graf 3: Typ léčby DM

V grafu č. 3 je znázorněno, že nejvíce respondentů – 87 (64 %) se léčí perorálními antidiabetiky, pouze 84 dotazovaných (62 %) drží dietní omezení, 42 (31 %) jich je na inzulinové terapii, 22 respondentů (16 %) redukuje hmotnost, 2 dotazovaní (2 %) nic nedodržují a 1 respondent (1 %) uvedl jiné bez bližšího specifikování. 36

Léčba PAD

Graf 4: Druhy PAD

Mezi nejčastěji užívané PAD patří Glukophage a Siofor, mezi nejméně užívané se řadí Onglyza, Glimepirid, Trajenta. 20 respondentů (23 %) nezná název/názvy užívaných perorálních antidiabetik. Frekvence užívání PAD Tabulka 4: Frekvence užívání PAD

Užití PAD

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1 x denně

24

27 %

2 x denně

39

45 %

3 x denně

4

5%

Neví

20

23 %

Celkem

87

100 %

Ve 45 % respondenti užívají PAD 2 x denně, ve 27 % 1 x denně, 23 % respondentů neví, v 5 % 3 x denně.

37

Užití PAD v závislosti na jídle Tabulka 5: Užití PAD v závislosti na jídle

Závislost na jídle

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Před jídlem

28

32 %

Při jídle

10

11 %

Po jídle

29

33 %

Nerozlišují to

20

24 %

Celkem

87

100 %

Nejčastěji respondenti užívají PAD po jídle (33 %), před jídlem (32 %), 24 % to nerozlišuje a 11 % při jídle. Léčba inzulinem

Graf 5: Druhy aplikovaných inzulinů

Nejčastěji užívaným inzulinem je HMR u 16 respondentů, 14 dotazovaných nezná název inzulinu, po 9 respondentech Inzulatard a Novomix 30, Actrapid uvedlo 7 dotazovaných, Lantus 6 respondentů, M3 po 5, Apidru a Mixtard po 3, Levemir a Humalog po 2.

38

Tabulka 6: Frekvence aplikace inzulinu

Frekvence aplikace

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1 x denně

9

21 %

2 x denně

18

44 %

3 x denně

6

14 %

4x denně

9

21 %

Celkem

42

100 %

Inzulin si nejčastěji 44 % respondentů aplikuje 2 x denně, 1 x a též i 4 x denně uvedla populace ve 21 %, 14 % 3 x denně. Způsob aplikace inzulinu Všichni, kteří si aplikují inzulin (42 respondentů), uvádí aplikaci pomocí inzulinového pera. Závislost aplikace inzulinu na jídle Tabulka 7: Doba aplikace inzulinu v závislosti na jídle

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Před jídlem

26

62 %

Při jídle

6

14 %

Po jídle

10

24 %

Celkem

42

100 %

Doba aplikace

Inzulin si dotazovaní nejčastěji aplikují před jídlem (62 %), poté po jídle (24 %), a nejméně častěji při jídle (14 %).

39

Časový interval aplikace inzulinu před jídlem

Graf 6: Časový interval aplikace inzulinu před jídlem

Z grafu je zřejmé, že 24 respondentů si inzulin aplikuje 15 – 20 min. před požitím stravy, 2 dotazovaní 5 min. před jídlem. Místo aplikace inzulinu Tabulka 8: Místo aplikace inzulinu

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Břicho

17

40 %

Stehno

33

79 %

Paže

6

14 %

Místo aplikace

Z celkového počtu 42 respondentů je nejčastěji zvolené místo aplikace inzulinu stehno, které uvedlo 33 dotazovaných (79 %), dále 17 respondentů (40 %) uvedlo břicho a nejméně častým místem inzulinu je paže, což uvedlo 6 dotazovaných (14 %). 14 respondentů uvedlo více variant.

40

Střídání místa vpichu

Graf 7: Střídání místa vpichu

Místo vpichu nestřídá 28 diabetiků na inzulinu, 8 respondentů uvedlo, že vždy a 6 dotazovaných, že občas. Kožní řasa při aplikaci inzulinu

Graf 8: Kožní řasa

Při aplikaci inzulinu kožní řasu provádí 32 dotazovaných, 10 ne.

41

Úhel vpichu při aplikaci inzulinu

Graf 9: Úhel aplikace

Nejčastějším úhlem aplikace inzulinu je 90°, který uvedlo 16 diabetiků (38 %) závislých na inzulinoterapii, pod úhlem 45° si inzulin aplikují 4 respondenti (10 %) a zbylých 22 respondentů (52 %) neví, pod jakým úhlem si inzulin aplikují. Aplikace inzulinu pod dohledem sestry Tabulka 9: Aplikace inzulinu pod dohledem sestry

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1x

4

10 %

Nikdy

8

19 %

Neví

30

71 %

Celkem

42

100 %

Dohled sestry

Pod dohledem sestry si inzulin aplikovalo 10 % dotazovaných (4 respondenti). 19 % (8 respondentů) si nikdy inzulin neaplikovali před sestrou a 71 % (30 respondentů) odpovědělo, že neví.

42

Porovnání BMI a provádění kožní řasy a úhlu vpichu při aplikaci

Graf 10: BMI u diabetiků na inzulinu

Pouze 4 diabetici na inzulinu (9 %) mají hmotnost v normě, všichni ostatní mají nadváhu (23 respondentů – 55 %) nebo obezitu různého stupně (15 respondentů – 36 %). Tabulka 10: Kožní řasa u BMI

Kožní řasa Ano

Ne

V normě

4

-

Nadváha

19

4

Obezita 1. stupně

5

3

Obezita 2. stupně

3

2

Obezita 3. stupně

1

1

Celkem

32

10

Všichni respondenti s normální hmotností vytvářejí kožní řasu při aplikaci inzulinu, u dalších kategorií jsou používány možnosti s řasou i bez řasy. Častější je aplikace s kožní řasou.

43

Tabulka 11: Úhel aplikace u BMI

Úhel 45°

90°

Neví

V normě

2

-

2

Nadváha

2

10

11

Obezita 1. stupně

-

4

4

Obezita 2. stupně

-

2

3

Obezita 3. stupně

-

-

2

Celkem

4

16

22

Nejčastějším úhlem aplikace inzulinu je 90°, pouze 4 respondenti uvádí úhel aplikace 45° a mezi nejčastější odpověď pro úhel aplikace byla, že respondenti nevědí. Dodržování diety

Graf 11: Dodržení diety

Dietu dodržuje 67 respondentů (50 %), 62 (46 %) ji občas poruší sladkým či nevhodným jídlem a 6 dotazovaných (4 %) dietní omezení nedodržuje vůbec.

44

Frekvence stravování Tabulka 12: Frekvence stravování

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

3 x denně

6

4%

4 x denně

46

34 %

5 x denně

74

55 %

6 x denně

9

7%

135

100 %

Stravování

Celkem

Nejčastěji se respondenti stravují 5 x denně (74 respondentů – 55 %), méně než 5 x se stravuje 52 dotazovaných (38 %) a 6 x denně uvedlo 9 respondentů (7 %). Poslední stravování

Graf 12: Poslední strava

Graf znázorňuje, že 82 respondentů (61 %) naposledy večeří v 18 – 19 hodin, ve 20 hod 30 respondentů (22 %) a déle 12 dotazovaných (9 %), 8 respondentů (6 %) neví a již v 17 hod večeří 3 respondenti (2 %).

45

Pohybová aktivita

Graf 13: Pravidelná pohybová aktivita

Pravidelnou pohybovou aktivitu uvedlo 72 dotazovaných (53 %), zbylých 63 (47 %) pohyb žádný nemá.

Graf 14: Druh aktivity

Nejčastější pohybovou aktivitou diabetiků jsou procházky. Dále pak zahrada, sport a rotoped.

46

Návštěva diabetologické poradny

Graf 15: Návštěva diabetologické poradny

Diabetologickou poradnu 1 x za 3 měsíce navštěvuje 96 respondentů (71 %), méně často ji navštěvuje 26 dotazovaných (19 %) a 13 respondentů (10 %) ji nenavštěvuje vůbec. Úroveň informovanosti

Graf 16: Úroveň informovanosti

Jako

průměrnou

úroveň

informovanosti

o

diabetu

mellitu

uvádí

63 %

(85 dotazovaných), výborná se pak zdá 30 % respondentům (40 dotazovaných), jako nedostačující uvádí 6 % dotazovaných (8 respondentů) a 1 % (2 respondenti) neví. 47

Edukační materiály

Graf 17: Obdržení edukačních materiálů

Edukační materiál byl předán v 81 % (109 respondentům), 14 % (19 dotazovaných) neví, zda jim byl edukační materiál poskytnut a 5 % (7 respondentům) nebyl předán vůbec. Oblasti edukace a edukátor

Graf 18: Oblast edukace

Respondenti uvádí nejčastěji jako edukátora svého lékaře ve všech oblastech. Všeobecná sestra se podílí nejčastěji na edukaci o aplikaci inzulinu, dietě a používání glukometru. Diabetik si vyhledává informace sám nejčastěji o dietě. 48

Dostatek informací o problematice

Graf 19: Dostatek informací o problematice

Téměř všichni respondenti uvádí, že mají dostatek informací o dietě a hypoglykémii. 32 respondentů (24 %) uvádí nedostatek informací o hyperglykémii a pozdních komplikacích, 26 respondentů o pohybové aktivitě. Někteří mají bohužel nedostatek informací i o aplikaci inzulinu (4 respondenti) nebo o užívání PAD (13 respondentů). Znalost pozdních komplikací

Graf 20: Znalost pozdních komplikací

Mezi 3 nejznámější pozdní komplikace diabetu mellitu jsou pro respondenty porucha zraku, kterou uvedlo 94 dotazovaných (70 %), dále pak postižení cév DK 49

(84 respondentů – 62 %) a postižení ledvin (67 dotazovaných – 50 %). 18 respondentů (13 %) žádnou komplikaci neuvedlo. Někteří mylně uváděli, že nadváha může být pozdní komplikací. Všechny ostatní varianty byly uvedené správně. Znalost hodnoty glykemie v kapilární krvi Tabulka 13: Hodnota glykemie v kapilární krvi

Hodnota glykemie v kapilární krvi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 2 mmol/l

2

1%

4 – 8 mmol/l

94

70 %

9 – 15 mmol/l

15

11 %

Neví

24

18 %

Celkem

135

100 %

Správnou hodnotu glykemie v kapilární krvi uvedlo 94 dotazovaných (70 %), dále pak 24 respondentů (18 %) neví a 17 dotazovaných (12 %) uvedlo hodnotu glykemie v kapilární krvi špatně.

50

Faktory způsobující hypoglykémii

Graf 21: Faktory způsobující hypoglykemie

V této otázce měli respondenti vybrat z nabízených možností, kde byly některé správné a některé nesprávné. Mezi správné odpovědi patřilo, že se nenají a aplikují inzulin, aplikace hodně inzulinu, zvracení, průjem, alkohol a velká fyzická zátěž. Mezi nesprávné patřilo: stres, velký příjem cukrů, zapomenutá aplikace inzulinu či aplikace malého množství inzulinu. Graf 21 znázorňuje údaje o znalosti faktorů způsobujících hypoglykémii. Nejvíce diabetiků uvádí, že hypoglykémie vznikne, pokud si aplikují inzulin a nenají se (39 %) nebo pokud aplikují hodně inzulinu (34 %). Vzhledem k tomu, že si aplikovalo inzulin 42 diabetiků, znají tuto variantu diabetici aplikující inzulin a jen velice málo diabetici neléčící se inzulinem. 16 % respondentů neví a další faktory byly uváděny v menší míře. Alarmující je neznalost velké fyzické zátěže.

51

Řešení náhle vzniklá hypoglykemie Tabulka 14: Řešení náhle vzniklé hypoglykemie

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Sladká cukrovinka

56

42 %

Sladký nápoj

30

22 %

Nějaké jídlo

2

1%

Nikdy neměl/a

14

10 %

Neřeší to

11

8%

Neví

22

17 %

Celkem

135

100 %

Řešení

Náhle vzniklou hypoglykemii 88 dotazovaných (65 %) řeší nějakým jídlem či cukrovinkou, 14 respondentů (10 %) uvádí, že hypoglykemii nikdy neměl/a, 11 dotazovaných (8 %) to neřeší a 22 respondentů (17 %) neví, jak by tuto náhle vzniklou situaci řešili. Rozpoznání příznaků hypoglykemie

Graf 22: Rozpoznání příznaků hypoglykemie

Příznaky hypoglykemie na sobě pozná 72 dotazovaných (53 %) diabetiků, 25 respondentů (19 %) neví, jak by rozpoznali příznaky hypoglykemie, 24 diabetiků 52

(18 %) pozná občas tyto příznaky a 14 dotazovaných (10 %) nikdy neměl/a hypoglykemii. Výskyt hypoglykémie

Graf 23: Výskyt hypoglykemie

Jak často se příznaky hypoglykemii objevují u 49 respondentů (38 %) přesně neví. 1 x a 4 x do roka uvedlo 36 dotazovaných (26 %). 14 respondentů (10 %) uvádí, že se s hypoglykemii

nesetkal/a. Každý měsíc se

s tímto problémem

potýká

7 oslovených diabetiků (5 %).

53

3.6

Diskuze

Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit kvalitu edukace diabetiků o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikacích. Dále zjistit, jak diabetici dodržují režimová opatření. Na základě těchto cílu bylo stanoveno 5 hypotéz. Hypotézy vztahující se k 1. cíli: Zjistit kvalitu edukace diabetiků o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikací. Hypotéza č. 1.: "Předpokládám, že většina diabetiků hodnotí celkově úroveň informovanosti o diabetu jako průměrnou. Nejčastěji budou mít diabetici nedostatek informací v problematice pozdních komplikací DM a faktorech způsobujících hypoglykémii." (Vztahující se otázky 14, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23.) První část hypotézy se mi částečně potvrdila. Respondenti hodnotí úroveň informovanosti jako průměrnou v 63 %, tedy více jak polovina dotazovaných. Co se týká informací o problematice onemocnění, nejčastěji mají dostatek informací o hypoglykémii (97 %), diabetické dietě (96 %). Je zajímavé, že 22 respondentů (17 %) by nevědělo, jak se mají zachovat, pokud by se u nich objevila hypoglykemie. 81 % respondentů je informováno v oblasti pohybové aktivity, 76 % dotazovaných o hyperglykemii a taktéž 76 % o pozdních komplikacích. Ze 42 respondentů, kteří jsou závislí na inzulinoterapii, nejsou 4 respondenti informováni o problematice aplikace inzulinu. Z 87 respondentů, kteří užívají PAD, není informováno 13 respondentů. Co se týká používání glukometru, je zde zajímavé, že 56 % (75 respondentů) glukometr nevlastní, 8 % (11 respondentů) informace o glukometru žádné nemá. Oblast pozdních komplikací není pro většinu dotazovaných neznámá. Jako nejčastěji uváděnou komplikací je porucha zraku (70 % respondentů), dále postižení cév DK (62 % respondentů), postižení ledvin (50 %

respondentů), postižení nervů

(46 % respondentů),

%

ateroskleróza

(44

respondentů),

kožní

defekty (39 % respondentů). Avšak 41 % dotazovaných mylně uvádí jako pozdní komplikaci nadváhu. 13 % respondentů žádnou komplikaci neuvedlo. Mohu tedy říci, že tato část hypotézy se mi nepotvrdila, co se týká informovanosti o pozdních komplikacích diabetu mellitu, tak jsou dotazovaní docela dobře informováni, když opomenu, že jako pozdní komplikaci uvádí i nadváhu.

54

Jako nejčastější faktor vzniku hypoglykemii respondenti uváděli (bez ohledu závislosti na inzulinu), že se nenají a aplikují INZ (39 %), dále, že aplikují hodně inzulinu (34 %) zvrací či mají průjem (20 %), požití alkoholu (8 %). Fyzickou zátěž jako faktor vzniku hypoglykemie uvedli 4 % respondentů. Mylně odpovídalo celkově 20 %, kteří uváděli jako vznik hypoglykemie stres, velký příjem cukrů, zapomenutou aplikaci inzulinu či aplikaci malého množství inzulinu. Na tuto otázku měli respondenti možnost odpovědět ve více variantách. Jak řešit případnou hypoglykemii by vědělo 88 dotazovaných. Uváděli sladkou cukrovinku či nápoj a jídlo. Příznaky hypoglykemie na sobě pozná 53 % diabetiků, 18 % pozná občas tyto příznaky, 19 % na sobě příznaky hypoglykémie

nepozná.

Informovanost

dotazovaných

diabetiků

o

faktorech

způsobujících hypoglykémii je částečná, tedy se mi hypotéza částečně potvrdila. Více jak polovina diabetiků (53 %) rozpozná příznaky hypoglykémie, z výzkumu Babicové (2010) plyne, že více jak polovina (52 % dotazovaných) příznaky hypoglykémie na sobě též rozpozná, což je velice překvapivé a zajímavé. Třetina diabetiků (cca 24 dotazovaných) oslovených Babicovou (2010) neví, čím může být vyvolána hypoglykémie, 22 oslovených diabetiků mnou též neví. Závěrem uvádí, že 17 % respondentů neví, jaký typ diabetu má. V mém výzkumu neuvedlo typ diabetu 10 % oslovených diabetiků Bylo pro mě překvapivé, že u otázky týkající se dostatečnosti informací o problematice hypoglykemie, uvedla 3 % respondentů, že nemá dostatek informací, přesto by si nevědělo rady s případnou hypoglykémií 17 %. U 3 % je to dáno nedostačujícími informacemi od edukátora, zbylých 14 % uvedlo, že dostatek informací má, avšak i přesto neví, jak hypoglykémii řešit. Může to být způsobeno tím, že edukátorovi nerozumí či k onemocnění přistupují nezodpovědně.

Dále, že 10 % respondentů

se s hypoglykémií nikdy nesetkalo a 8 % dotazovaných hypoglykémii neřeší. Hypotéza č. 2: "Předpokládám, že při edukaci o diabetu mellitu má výhradní postavení lékař, který edukuje klienty ve všech oblastech. Všeobecná sestra edukuje zejména v praktických dovednostech a to o technice aplikace inzulinu, použití glukometru a dietě. Předpokládám, že více než polovině respondentů byly předány edukační materiály k problematice DM. " (Vztahující se otázky 13, 15, 16.) Jak uvádí Valachová (2009) ve svém výzkumu, 26 respondentů ze 40 aktivně vyhledává informace o chorobě. Též uvádí, že existuje poměrně velké množství těch, kteří léčbu 55

podceňují a nesnaží se sami aktivně vyhledávat nové poznatky a informace o diabetu mellitu Z mého výzkumu plyne, že ve všech oblastech edukace má vždy hlavní postavení lékař, sám diabetik informace vyhledává minimálně. Při aplikace inzulinu lékař edukuje 26 respondentů, o dietním režimu 82 respondentů, o PAD 82 dotazovaných užívajících tyto léky, o glukometru edukuje 99 respondentů, o pohybové aktivitě informuje 125 dotazovaných. Tato část hypotézy se mi potvrdila, při edukaci o diabetu mellitu má výhradní postavení lékař, který edukuje klienty ve všech oblastech. Všeobecná sestra se podílí nejčastěji na edukaci o aplikaci inzulinu (23 respondentů), dietě (61 respondentů) a používání glukometru (83 dotazovaných). Diabetik si vyhledává informace sám nejčastěji o dietě (24 dotazovaných). I tato část hypotézy se mi potvrdila, kdy všeobecná sestra edukuje zejména v praktických dovednostech a to o technice aplikace inzulinu, použití glukometru a dietě. Edukační materiál byl předán 109 respondentům (81 %), 14 % (19 dotazovaných) neví, zda jim byl edukační materiál poskytnut a 5 % (7 respondentům) nebyl předán vůbec. Tato hypotéza se mi potvrdila, více než polovině respondentů byly předány edukační materiály k problematice DM. Hypotézy vztahující se ke 2. cíli: Zjistit, jak diabetici dodržují režimová opatření. Hypotéza č. 3.: "Předpokládám, že mezi respondenty bude převažovat DM 2. typu a z hlediska výživy u nich bude převažovat nadváha nebo obezita. Předpokládám, že vzhledem k vyšším hodnotám BMI bude méně než polovina diabetiků pravidelně vykonávat nějakou pohybovou aktivitu." (Vztahující se otázky 4, 5, 12). Jako nejčastější typ diabetu mellitu respondenti uváděli 2. typ (106 respondentů). 17 dotazovaných uvádí 1. typ a 12 respondentů odpovědělo, že neví. První část hypotézy se mi tedy potvrdila. 41 % oslovených diabetiků má nadváhu, 39 % má svoji váhu v normě a 20 % dotazovaných trpí obezitou. Tato část hypotéza se mi potvrdila. Pravidelnou pohybovou aktivitu uvedlo 72 dotazovaných (53 %), kdy jsou to nejčastěji procházky, dále pak zahrada, sport či jízda na rotopedu. Tato hypotéza se mi nepotvrdila.

56

Hypotéza č. 4.: "Předpokládám, že více než 60 % diabetiků bude dodržovat dietní omezení i pravidelné rozvržení stravy do celého dne (5 x denně). Ne všichni diabetici posuzují diabetickou dietu jako součást léčby. " (Vztahující se otázky 6, 9, 10, 11.) Dietní omezení dodržuje 50 % dotazovaných, 46 % respondentů ji občas poruší sladkým či nevhodným jídlem. Tato část hypotézy se mi tedy nepotvrdila. Nejčastější odpověď ohledně frekvence stravování byla 5 x denně. Zde se mi část hypotézy nepotvrdila, 5 x denně se stravuje 55 % dotazovaných. Diabetickou dietu jako součást léčby vnímá pouze 84 respondentů (62 %). Tato část hypotézy se tedy potvrdila. Hypotéza č. 5.: "Předpokládám, že více než 75 % diabetiků léčených inzulinem bude znát název a techniku aplikace. Nejčastější místo aplikace bude břicho, střídat místa vpichu bude více jak 50 % dotazovaných. Kožní řasu bude provádět více jak 75 % diabetiků na inzulinoterapii. Nejčastějším úhlem aplikace bude 90°." (Vztahující se otázky 6, 8.) Léčbu inzulinem uvádí 42 respondentů (31 %). Všichni oslovení diabetici na inzulinoterapii znají název aplikovaného inzulinu. Dále všichni uvádí aplikaci pomocí inzulinového pera. Tato část hypotézy se mi potvrdila. Mezi nejčastější oblast aplikace inzulinu bylo respondenty uváděno stehno (79 %), břicho uvedlo 40 % dotazovaných. Tato část hypotézy se mi tedy nepotvrdila. Místo vpichu střídá 19 % respondentů, 14 % dotazovaných občas a 67 % respondentů nestřídá místo vpichu vůbec. Tato část hypotézy se mi proto nepotvrdila. Kožní řasu provádí 32 diabetiků (76 %) závislých na inzulinu, zbylých 10 respondentů (24 %) ne. Tato část hypotézy se mi potvrdila. Nejčastějším úhlem aplikace inzulinu je 90°, který uvedlo 38 % diabetiků závislých na inzulinoterapii, pod úhlem 45° si inzulin aplikuje 10 % a zbylých 52 % neví, pod jakým úhlem si inzulin aplikují. Tato část hypotézy se mi potvrdila.

57

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi

Vytvořila jsem edukační leták pro cílenou skupinu obézních diabetiků (viz příloha č. 5). Z výzkumu je patrné, že spousta diabetiků má nadváhu či obezitu. Nejsou si tak vědomi rizik a komplikací, které s obezitou či nadváhou mohou být spojeny. Leták má poskytnout informace o náklonnosti vzniku DM dle BMI při obezitě, dále k čemu dochází při snížení hmotnosti u obézních a co může diabetik sám pro sebe udělat. Leták by mohl být umístěn v diabetologických ambulancích a poradnách.

58

4

Závěr

Bakalářská práce je zaměřena na cílenou skupinu, mající onemocnění diabetes mellitus. V dnešní době je to již velice rozšířené onemocnění. Zpracováním této práce jsem chtěla hlouběji proniknout do problematiky a více se informovat o této chorobě a režimových opatřeních. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit kvalitu edukace diabetiků o onemocnění diabetes mellitus a souvisejících komplikacích a dále zjistit, jak diabetici dodržují režimová opatření. Cíle této bakalářské práce byly splněny. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část bakalářské práce popisuje historii, dále anatomicko – fyziologickou část a poté seznamuje se samotným onemocněním diabetes mellitus. Zmínka je též o režimovém opatření – důležitosti dodržování diabetické diety. Uvádím zde příklady inzulinů či perorálních antidiabetik. Nemalá zmínka je i o komplikacích spojených s touto nemocí a pro tuto rizikovou skupinu tak nebezpečných. Poslední část teorie je zaměřena na edukaci. V praktické části práce jsem prováděla kvantitativní výzkum – pomocí dotazníku. Ten byl rozdán v Nemocnici Pelhřimov, p.o. a dále v Diabetologické ambulanci v Humpolci, dále rodinným příslušníkům a známým. Nejčastěji odpovídající věkovou skupinou byli respondenti ve věku nad 71 let, což bylo velice překvapivé. Délka onemocnění byla převážně v rozpětí 2 – 10 let u více než poloviny dotazovaných. Jako nejčastější typ DM byl uváděn 2. typ (78 %), objevili se i tací, kteří nevěděli (10 %). Dle BMI bylo zjištěno, že 41 % respondentů má nadváhu a je chvályhodné, že 39 % dotazovaných má váhu v normě. Bylo překvapivé, že pouze 62 % respondentů uvedlo jako typ léčby dietu. Tento typ léčby patří mezi ty nejzákladnější a měl by být ošetřujícím lékařem stále vyzdvihován a připomínán. K zjištěnému BMI pouze 16 % dotazovaných redukuje hmotnost. Dále jsou respondenti rozděleni na léčbu PAD a inzulinem. Co se týká PAD, užívá je 64 % dotazovaných. Zde respondenti odpovídali dle svých návyků. Závislých na inzulinu je 31 % všech dotazovaných. Též se řídí svými návyky a zvyklostmi. Všichni dotazovaní si aplikují inzulin pomocí inzulinového pera, nejčastěji do stehna. Dietní omezení dodržuje více než polovina dotazovaných. Diabetickou poradnu navštěvuje 1 x za 3 měsíce 71 % 59

dotazovaných. Úroveň informovanosti je pro více než polovinu oslovených diabetiků průměrná, předpokládalo by se tak, že se budou případnými doporučeními a radami řídit a dodržovat je. Největší postavení v edukaci má lékař, všeobecná sestra se též na některých oblastech edukace podílí. Sami diabetici informace o onemocnění moc nevyhledávají. Edukační materiály bývají poskytovány ve velké míře. Znalost pozdních komplikací je vhodné také zlepšovat. Přesto informovanost od zdravotnických pracovníků uvádí respondenti ve velké míře. Závěrem lze tedy říci, že kvalita edukace se zdá být dostačující, avšak pro samotného diabetika to tak být nemusí. Je na pováženou, zda rozumí případné problematice, odborným názvům či zda toto onemocnění nebagatelizuje. Diabetika nic nebolí, kolikrát si ani neuvědomí, jak může samotné onemocnění svými komplikacemi zhoršit kvalitu života. Sám diabetik by si měl informace o onemocnění (vzhledem k jeho věku) v určité míře sám vyhledávat a zajímat se o ně. Je proto důležité dbát na dostatečnou edukaci. Správnou edukací si tak člověk osvojí své dovednosti, vědomosti a usměrní si mnoho informací. Důležitou roli hraje především motivace nemocného a kladný přístup k nemoci. Edukace je tak nedílnou součásti léčby diabetu mellitu.

60

5

Seznam použité literatury 1. ANDĚL, M. Život s cukrovkou. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 1996, 120 s. ISBN 80–7169-087–2. 2. BABICOVÁ, V. Edukace jako součást profesionální péče o diabetika. [online]. Zlín,

2010.

[cit.

2014–04-07].

Dostupný

z WWW:

< https://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/13545/babicov%C3%A1_2010 _bp.pdf?sequence=1>. 3. BERGER, M., JÖRGENS, V., CHLUP, R. Léčba inzulinem v každodenním životě. Vyd. 1. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a. s., 1995, 293 s. ISBN 8085865-45-9. 4. BĚLOHRÁDKOVÁ, J., BRÁZDOVÁ, L. Diabetes mellitus. Vyd. 1. Brno: NCO NZO, 2006, 161 s. ISBN: 80–7013–446–1. 5. BROŽ, J., ROŽÁNKOVÁ, J. Pokračujeme s inzulinem. Vyd. 1. Praha: Wiesnerová, 2012, 39 s. ISBN 978–80-87630–06-8. 6. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, 544 s. ISBN 978–80-247–3240-4. 7. ETZWILER, D., D., FRANZOVÁ, M., HOLLANDEROVÁ, P., JOYNESOVÁ, J., O., ROTHWANGL, J. Příručka pro diabetiky. Jak dobře žít s cukrovkou. Vyd. 1. Ostrava: Sfinga, 1994, 337 s. ISBN 80–85491-72–9. 8. GIRNDT, J. Nieren-, Herz-und Kreislaufschäden bei Diabetes mellitus. Stuttgart: Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH, 1996. 301 s. ISBN 3– 8047-1418–8. 9. HALUZÍK, M. Epidemiologie, diagnostika a léčba diabetes mellitus 2. typu [online]. Praha, III. interní klinika 1. LF UK a VFN, 2011. [cit. 2014–02-08]. Dostupný z WWW: . 10. CHADIM, V. Význam redukce nadváhy u obézních diabetiků 2. typu [online]. 2012.

[cit.

2014–03-21].

Dostupný

z WWW:


11. JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. 80 s. ISBN: 978–80-247–2171-2. 12. KAREN, I., KVAPIL, M., BÝMA, S., HERBER, O. Diabetes mellitus. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné lékaře [online]. Praha, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2005. [cit. 2013–09-12]. Dostupný z WWW:


mellitus.pdf>. 13. KARÁSEK, P. Co potřebujete vědět o nádorech slinivky břišní [online]. Brno, Masarykův onkologický ústav, 2003. [cit. 2013–10-14]. Dostupný z WWW: . 14. KOPECKÝ, A. Cukrovka dětí a mladistvých. Vyd. 1, Praha: Avicenum, 1986, 110 s. ISBN 08–019-86. 15. KORDÁČ, V. a kol. Interna pro posluchače lékařských fakult IV. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1990, 281 s. ISBN 80–7066-362–6. 16. KUSHI, M. Cukr a sůl. Dva bílé jedy. Vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1997. 202 s. ISBN 80–7198-202–4. 17. KVAPIL, M. Základní principy edukace diabetiků 2. typu [online]. Praha, Univerzita, 2. LF a FN Motol, Interní klinika, 2001. [cit. 2013–12-11]. Dostupný z WWW:


principy-edukace-diabetiku-2-typu-139914>. 18. MATOULEK, M. Diabetes mellitus 2. typu. [online]. 2009. [cit. 2014–03-21]. Dostupný

z WWW:

˂http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=403944˃. 19. MEHNERT, H., STANDL, E. Rukověť pro diabetiky. Vyd. 1. Praha: Erika, 1991, 265 s. ISBN 80–85612-44–5. 20. MERKUNOVÁ, A., OREL, M. Anatomie a fyziologie člověka. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008, 304 s. ISBN 978–80-247–1521-6. 21. PÁV, J. Jak žít a co jíst při cukrovce. Vyd. 4. Praha: Avicenum, 1985, 272 s. ISBN 08–061-85. 62

22. PERUŠIČOVÁ, J. Diabetes mellitus v kostce. Vyd. 1. Praha: Maxdorf s. r. o., 2012, 151 s. ISBN 978 – 80 – 7345 – 303 – 9. 23. PSOTTOVÁ, J. Praktický průvodce cukrovkou. Praha: Maxdorf s. r. o., 2012, 127 s. ISBN 978 – 80 – 7345 – 279 – 7. 24. ROKYTA, R. a kol. Fyziologie. Vyd. 2. Praha: ISV nakladatelství, 2008, 426 s. ISBN 80–86642-47-X. 25. RUŠAVÝ, Z., FRNTOVÁ, V. Diabetes mellitus čili cukrovka. Dieta diabetická. Vyd. 1. Praha: Forsapi, 2007, 94 s. ISBN 978–80-903820–2-2. 26. RYBKA, J. a kol. Diabetologie pro sestry. Vyd. 1. Praha:Grada Publishing, a. s., 2006, 288 s. ISBN 80–247-1612–7. 27. RYBKA, J. Diabetes mellitus – komplikace a přidružená onemocnění. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007, 320 s. ISBN 978–80-247–1671-8. 28. RYBKA, J. Život s cukrovkou. Vyd. 1., Praha: Avicenum, 1988, 199 s. ISBN 08–040-88. 29. SVAČINA, Š. Prevence diabetu a jeho komplikace. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 151 s. ISBN 978–80-7387–178-9. 30. SVAČINA, Š. A kol. Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008, 384 s. ISBN 978–80-247–2256-6. 31. VALACHOVÁ, L. Informovanost a edukace klientů o diabetu mellitu [online]. Boskovice,

2009.

[cit.

2014–04-07].

Dostupný

z WWW: . 32. VESELÝ, J. Etiopatogenetická klasifikace diabetes mellitus [online]. Olomouc, Ústav patologické fyziologie LF UP, 2012. [cit. 2014–02-08]. Dostupný z WWW: . 33. ZAMRAZIL, V., VONDRA, K., ŠIMEČKOVÁ, A. Časná stádia diabetes mellitus. Praha: Maxdorf s. r. o., 1997. ISBN 80 – 85800 – 74 – 8.

63

6

Seznam zkratek

ALP – alkalická fosfatáza ALT – alaninaminotransferáza AST – aspartátaminotransferáza BMI – Body Mass Index CNS – centrální nervový systém DIA – výrobky vhodné pro diabetiky DK – dolní končetina DM – Diabetes mellitus DNA – Deoxyribonukleová kyselina EKG – elektrokardiograf GMT – gama-glutamyltransferáza HDL – high density lipoprotein – lipoprotein o vysoké hustotě INZ – inzulin j. – jednotka LADA – latent autoimmune diabetes of adults – latentní autoimunitní diabetes dospělých LDH – low density lipoprotein – lipoprotein o nízké hustotě MODY – maturity-onset diabetes of the young oGTT – orální glukózový toleranční test PAD – perorální antidiabetika

64

7

Seznam tabulek a grafů

7.1

Seznam tabulek

Tabulka 1: Pohlaví respondentů ..................................................................................... 34 Tabulka 2: Věk respondentů ........................................................................................... 34 Tabulka 3: Délka onemocnění ........................................................................................ 35 Tabulka 4: Frekvence užívání PAD ................................................................................ 37 Tabulka 5: Užití PAD v závislosti na jídle ..................................................................... 38 Tabulka 6: Frekvence aplikace inzulinu ......................................................................... 39

7.2

Seznam grafů

Graf 1: Typ DM .............................................................................................................. 35 Graf 2: Výpočet BMI ...................................................................................................... 36 Graf 3: Typ léčby DM .................................................................................................... 36 Graf 4: Druhy PAD ......................................................................................................... 37 Graf 5: Druhy aplikovaných inzulinů ............................................................................. 38 Graf 6: Časový interval aplikace inzulinu před jídlem ................................................... 40 Graf 7: Střídání místa vpichu .......................................................................................... 41 Graf 8: Kožní řasa ........................................................................................................... 41 Graf 9: Úhel aplikace ...................................................................................................... 42 Graf 10: BMI u diabetiků na inzulinu ............................................................................. 43 Graf 11: Dodržení diety .................................................................................................. 44 Graf 12: Poslední strava .................................................................................................. 45 Graf 13: Pravidelná pohybová aktivita ........................................................................... 46 Graf 14: Druh aktivity..................................................................................................... 46 Graf 15: Návštěva diabetologické poradny .................................................................... 47 Graf 16: Úroveň informovanosti ..................................................................................... 47 Graf 17: Obdržení edukačních materiálů ........................................................................ 48 Graf 18: Oblast edukace ................................................................................................. 48 Graf 19: Dostatek informací o problematice .................................................................. 49 65

Graf 20: Znalost pozdních komplikací ........................................................................... 49 Graf 21: Faktory způsobující hypoglykemie .................................................................. 51 Graf 22: Rozpoznání příznaků hypoglykemie ................................................................ 52 Graf 23: Výskyt hypoglykemie....................................................................................... 53

66

8

Seznam příloh

Příloha č. 1: Nespecifické chronické komplikace – makroangiopatie ............................ 68 Příloha č. 2: Souhlas s rozdáním dotazníku (Nemocnice Pelhřimov, p. o.) ................... 70 Příloha č. 3: Souhlas s rozdáním dotazníku (Diabetologická ambulance Humpolec) .... 72 Příloha č. 4: Dotazník ..................................................................................................... 74 Příloha č. 5: Návrh řešení a doporučení pro praxi – Informační leták............................ 78 Příloha č. 6: Inzulinové pero ........................................................................................... 80 Příloha č. 7: Inzulinová stříkačka ................................................................................... 80 Příloha č. 8: Pomůcky k odběru krve na glykemii .......................................................... 81 Příloha č. 9: Diaphan-testovací proužky na moč ............................................................ 81 Příloha č. 10: Inzuliny ..................................................................................................... 82 Příloha č. 11: 40% Glukóza ............................................................................................ 82

67

Příloha č. 1: Nespecifické chronické komplikace – makroangiopatie



Ischemická choroba srdeční

Ischemické postižení srdečního svalu u diabetiků bývá rozsáhlejší a riziko srdečního selhání je tak hodně vysoké. Pokud bývá přítomna i diabetická neuropatie, ischemie je tak často bez typických bolestí na přední straně hrudníku a známky po nerozpoznaném infarktu myokardu oznámí až EKG křivka. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Angina pectoris – spasmus koronárních arterií se klinicky projeví svíravou bolestí za střední či horní částí sterna, označováno též jako stenokardie. Ty se objevují při zvýšené zátěži, při přechodu z tepla do chladného prostředí či ve stresové situaci. Bolest pacienta donutí přerušit činnost a v klidu po několika minutách poleví. Stenokardie se mohou propagovat do oblasti krku, ramene a dolní čelisti nebo zad. V době trvání spasmu koronární artérie, jsou změny patrné na EKG křivce, dalším prokazatelným vyšetřením místa zúžení koronární arterie, je kontrastní rentgenové angiografické vyšetření. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Infarkt myokardu – je vyvolán uzávěrem koronární artérie. Stenokardická bolest je krutá, trvá desítky minut, provází ji úzkost a panický strach nemocného, může se objevit i silná pálivá bolest v zádech se zvracením. Může být komplikován poruchou srdečního rytmu. Postižená oblast koronární arterie se hojí jizvou, změny na EKG zůstanou i po odeznění stenokardií, též bývají pozitivní srdeční markry v krvi. Důležité je především zklidnit pacienta, prevence arytmií, oxygenoterapie a rychlý transport na odborné pracoviště. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) 

Cévní onemocnění mozku

Uzávěry mozkových arterií jsou nejčastější příčinou úmrtí i nemocnosti v naší populaci, počet neustále vzrůstá. Toto onemocnění bývá zapříčiněno ischemií či krvácením. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) Klinickými příznaky bývají porucha hybnosti, bolesti hlavy, zmatenost, postižení sluchu, přechodná ztráta zraku či dvojité vidění, nauzea, průjem, zvracení. Častou lokalizací tepenného zúžení nebo embolizace je zevní nebo vnitřní karotida. Přechodná ischemie mozkových tepen je vždy předzvěstí cévní mozkové příhody s trvalými následky. K trvalému poškození mozkových buněk může dojít při hemoragické příhodě, 68

kdy je přítomno ložiskové krvácení. Příčinou bývá dekompenzovaná hypertenze a cévní vrozená malformace. (Bělobrádková, Brázdová, 2006) 

Ischemická choroba dolních končetin

Uzávěry postihují zejména periferii končetin a i drobnější cévy. Prvotními projevy jsou kruté kulhavé bolesti při rychlé chůzi – klaudikace. Přerušením chůze bolesti odezní. Klaudikační vzdálenost je dráha, kterou pacient ujde do prvního vzniku bolestí. S progresí zužováním cévy se vzdálenost zkracuje. V dalším stádiu se bolest může objevit už i v klidu. Poruchu prokrvení končetiny se prokáže na klinickém vyšetření – barva a pulzace končetiny, dále řada jednoduchých testů a vyšetření, jako například ultrazvuk, který uzávěry cév prokáže. Podrobnějším vyšetřením je angiografie s použitím kontrastní látky. (Bělobrádková, Brázdová, 2006)

69

Příloha č. 2: Souhlas s rozdáním dotazníku (Nemocnice Pelhřimov, p. o.)

70

71

Příloha č. 3: Souhlas s rozdáním dotazníku (Diabetologická ambulance Humpolec)

72

73

Příloha č. 4: Dotazník

Vážená paní, vážený pane, jsem studentkou bakalářského studia v oboru všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Ráda bych Vás požádala o vyplnění tohoto dotazníku, který mi pomůže ve výzkumu k bakalářské práci na téma Edukace diabetiků. Dotazník je zcela anonymní a chci Vás ujistit, že veškeré údaje budou použity pouze pro účely mojí bakalářské práce. V otázkách můžete zaškrtnout i více odpovědí. Předem děkuji za vyplnění dotazníku i za váš čas. Michaela Příhonská, DiS. 1. Vaše pohlaví a. Muž

b. Žena

2. Váš věk a. 29 let a méně b. 30 – 40 let c. 41 – 50 let

d. 51 – 60 let e. 61 - 70 let f. Nad 71 let

3. Jako dlouho se s tímto onemocnění léčíte? a. Do 2 let b. 2 – 5 let c. 6 – 10 let

d. 11 - 20 let e. Nad 20 let f. Nevím

4. Jaký typ diabetu máte? a. 1. Typ b. 2. Typ

c. Jiný typ ......................... d. Nevím

5. Vaše výška:

Vaše hmotnost:

6. Jaká je Vaše léčba cukrovky? (můžete i více možností) a. Redukce hmotnosti d. Inzulin b. Diabetická dieta e. Nic z uvedeného c. Tablety perorální nedodržuji antidiabetika f. Jiné: 7. Pokud užíváte tablety - perorální antidiabetika, uveďte následující údaje: a. Jejich název: ………………………………. Nevím b. Kolikrát denně je užíváte? .......................... c. Jak je užíváte v závislosti na jídle? a) před jídlem b) při jídle c) jídle d) nerozlišuji to 8. Pokud aplikujete sám/a inzulin, napište následující údaje: a. Název inzulinu/ů: .................................................... b. Kolikrát denně inzulin ....................................................................................

po

Nevím aplikujete?

74

c. Jak ho aplikujete? a) inzulinovým perem b) inzulinovou stříkačkou c) inzulinovou pumpou d. Kdy ho aplikujete? a) před jídlem - jak dlouho? ................. b) při jídle c) po jídle d) nerozlišuji to e. Kam inzulin aplikujete? (můžete zaškrtnout i více možností) a) břicho b) stehno c) zevní část paže d) jinam …………………………………………………………………………........... f. Střídáte místa vpichu při aplikaci a) ano, vždy b) občas c) ne g. Děláte před vpichem kožní řasu? a) ano b) ne c)jinak ……………….…… h. Pod jakým úhlem inzulin aplikujete? a) 90´ b) 45´ c) nevím d) jinak ................ i. Kolikrát jste si aplikovala inzulin pod dohledem sestry? ........................................................ 9. Dodržujete dietu? a) Ano vždy b) Občas jí poruším. Uveďte prosím jak: c) Ne

d) Jinak ..........................................

10. Jak často se stravujete? a) 3x denně d) 6x denně b) 4x denně e) 7x denně c) 5x denně f) Jinak 11. V kolik hodin naposledy večer ...................................................................................................

jíte?

12. Máte nějakou pravidelnou pohybovou aktivitu? a. Ano Uveďte jakou............................................................................................................ b. Ne 13. Jak často navštěvujete diabetologickou poradnu? a. 1 x za 3 měsíce b. 1 x za 1/2 roku c. 1 x ročně

d. Jinak ........................................ ....... e. Nenavštěvuji jí

14. Jak hodnotíte celkově úroveň informovanosti o diabetu mellitu? a. Výborná d. Jinak................................ b. Průměrná .. c. Nedostačující

75

15. Byly vám předány nějaké edukační materiály k problematice diabetu mellitu? a. Ano. Uveďte jaké (např. knihy, letáky, brožury,…):

b. Ne c. Nevím 16. Kdo Vám předával informace o této problematice? (označte křížkem, můžete i více variant) lékař

všeobecná sestra

zjišťoval/a jsem sám/a

neznám

jinak (uveďte jak)

aplikace inzulinu užívání léků na DM používání glukometru dieta pohybová aktivita při DM hypoglykémie první pomoc při hypoglykémii hyperglykémie pozdní komplikace DM 17. Máte dostatek informací o této problematice? ano ne Doplňte, které informace jsou neúplné aplikace inzulinu užívání léků na DM používání glukometru dieta pohybová aktivita při DM hypoglykémie první pomoc při hypoglykémii hyperglykémie pozdní komplikace DM 18. Zaškrtněte, které znáte pozdní komplikace diabetu mellitu. a. Porucha zraku f. Ateroskleróza b. Polyneuropatie - postižení g. Kožní defekty nervů h. Žádná z možností c. Nadváha správná d. Postižení ledvin i. Nevím e. Postižení cév dolních končetin

není

76

19. Znáte správnou hodnotu glykemie v kapilární krvi (tedy odběr krve z prstu) nalačno? a. Do 2 mmol/l c. 9 - 15 mmol/l b. 4 – 8 mmol/l d. Nad 16 mmol/l 20. Kdy u Vás může vzniknout hypoglykémie? a. Když se nenajím a aplikuji inzulin. b. Pokud si zapomenu aplikovat inzulin. c. Když si aplikuji hodně inzulinu. d. Pokud si aplikuji málo inzulinu.

e. Při zvýšeném příjmu cukrů. f. Když mám velkou fyzickou zátěž. g. Když budu zvracet, budu mít průjem. h. Ve stresu. i. Při požití velkého množství alkoholu.

21. Jak řešíte náhle vzniklou sníženou hladinu cukru? a. Vezmu si něco sladkého – e. Nevím cukrovinku f. ......................................... b. Napiju se sladkého nápoje c. Aplikuji si inzulin d. Neřeším to 22. Poznáte na sobě příznaky hypoglykémie? a. ano b. b. ne c. c. pouze občas 23. Jak často se u vás vyskytuje hypoglykémie? (např. 1x za měsíc, 2x za rok apod)..............................

Mnohokrát děkuji za strávený čas tímto dotazníkem. Přeji hezký den. :o)

77

Příloha č. 5: Návrh řešení a doporučení pro praxi – Informační leták

78

NA AD DV VÁ ÁH HA AA AD DIIA AB BE ET TE ES SM ME ELLLLIIT TU US S BMI > 30 až 40 x vyšší náklonnost ke vzniku Diabetu mellitu 2. typu BMI > 35 je riziko až 80 x vyšší!!!

DIABETIK MÁ HORŠÍ REDUKCI TUKOVÝCH ZÁSOB

NEJLEPŠÍ JE PREVENCE

JAKÉ JSOU ÚČINKY SNÍŽENÍ HMOTNOSTI?  SNÍŽENÍ HLADINY INZULINU,  NORMALIZACE GLYKEMIE,  NORMALIZACE HODNOT KREVNÍHO TLAKU A KREVNÍCH TUKŮ,  SNÍŽENÍ PŘEDČASNÉHO ROZVOJE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ.

CO MŮŽETE UDĚLAT: 1. ZVÝŠIT POHYBOVOU AKTIVITU (PROCHÁZKA, RYCHLÁ CHŮZE, JÍZDA NA KOLE, PLAVÁNÍ). 2. ÚPRAVA STRAVOVACÉCH NÁVYKŮ (SNÍŽENÍ ENERGIE NEJMÉNĚ O 500 KCAL/DEN PROTI DOSAVADNÍMU PŘÍJMU). 3. SNÍŽENÍ TUKŮ VE STRAVĚ, 4. DOSTATEK OVOCE A ZELENINY.1 1 Použité zdroje: CHADIM, 2012 MATOULEK, 2009

79

Příloha č. 6: Inzulinové pero

Zdroj: Vlastní Příloha č. 7: Inzulinová stříkačka

Zdroj: Vlastní

80

Příloha č. 8: Pomůcky k odběru krve na glykemii

Zdroj: Vlastní Příloha č. 9: Diaphan-testovací proužky na moč

Zdroj: Vlastní 81

Příloha č. 10: Inzuliny

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 11: 40% Glukóza

Zdroj: Vlastní

82