Edukace žen s poruchami menstruace

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, základní škola a mateřská škola MILLS, s. r. o. Čelákovice

Edukace žen s poruchami menstruace Diplomovaný farmaceutický asistent

Vedoucí práce: PhDr. Martina Muknšnáblová Vypracovala: Bc. Andrea Pethsová

Čelákovice 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně citovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Čelákovicích, dne 23.5.2016

……………………………………………… Andrea Pethsová 1

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucí absolventské práce PhDr. Martině Muknšnáblové za odborné vedení mé práce a udílení cenných rad.

2

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 6 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ........................................................................................... 7 2 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 8 2.1.

Anatomie ženských pohlavních orgánů ............................................................. 8

2.1.1.

Pohlavní orgány vnější ................................................................................ 8

2.1.1.1. 2.1.1.2. 2.1.1.3. 2.1.1.4. 2.1.1.5. 2.1.1.6. 2.1.1.7. 2.1.2.

Pohlavní orgány vnitřní ............................................................................... 9

2.1.2.1. 2.1.2.2. 2.1.2.3. 2.1.2.4. 2.2.

Venušin pahorek .................................................................................. 8 Velké stydké pysky............................................................................... 8 Malé stydké pysky ............................................................................... 8 Předsíň poševní ................................................................................... 8 Panenská blána .................................................................................... 9 Poštěváček ........................................................................................... 9 Bartholiniho žlázy ................................................................................ 9

Pochva ................................................................................................. 9 Děloha................................................................................................ 10 Vejcovod ............................................................................................ 10 Vaječníky............................................................................................ 11

Fyziologie menstruačního cyklu ....................................................................... 11

2.2.1.

Menstruační cyklus ................................................................................... 11

2.2.2.

Fáze menstruačního cyklu ........................................................................ 12

2.2.2.1. 2.2.2.2. 2.2.2.3. 2.2.3.

Vývoj folikulu ............................................................................................ 13

2.2.3.1. 2.2.3.2. 2.2.3.3. 2.2.4.

Menstruační fáze ............................................................................... 12 Proliferační fáze ................................................................................. 12 Sekreční fáze ...................................................................................... 12

Folikulární fáze................................................................................... 13 Ovulace .............................................................................................. 13 Luteální fáze....................................................................................... 14

Hormony ovlivňující menstruační cyklus .................................................. 14

2.2.4.1. 2.2.4.2. 2.2.4.3. 2.2.4.4. 2.2.4.5.

Gonadotropiny uvolňující hormon .................................................... 14 Folikulostimulační hormon ................................................................ 14 Luteinizační hormon .......................................................................... 14 Estrogeny ........................................................................................... 15 Progesteron ....................................................................................... 15

3

2.3.

Poruchy menstruačního cyklu .......................................................................... 15

2.3.1.

Amenorea ................................................................................................. 15

2.3.1.1. Primární amenorea ............................................................................ 15 2.3.1.1.1. Příznaky........................................................................................... 15 2.3.1.1.2. Příčiny, terapie ................................................................................ 16 2.3.1.2. Sekundární amenorea ....................................................................... 16 2.3.1.2.1. Příznaky, příčiny .............................................................................. 16 2.3.1.2.2. Terapie ............................................................................................ 17 2.3.1.3. Klimakterický syndrom ...................................................................... 17 2.3.1.3.1. Příznaky, příčiny, terapie ................................................................ 17 2.3.2.

Poruchy délky cyklu .................................................................................. 18

2.3.2.1. Polymenorea...................................................................................... 18 2.3.2.1.1. Příznaky, příčiny, terapie ................................................................ 18 2.3.2.2. Oligomenorea .................................................................................... 18 2.3.2.2.1. Příznaky, příčiny, terapie ................................................................ 18 2.3.3.

Poruchy intenzity menstruačního krvácení .............................................. 19

2.3.3.1. Hypermenorea, Menoragie ............................................................... 19 2.3.3.1.1. Příznaky, příčiny .............................................................................. 19 2.3.3.1.2. Terapie ............................................................................................ 19 2.3.3.1.3. Dysfunkční krvácení ........................................................................ 19 2.3.3.2. Hypomenorea .................................................................................... 20 2.3.3.2.1. Příznaky, příčiny, terapie ................................................................ 20 2.3.4.

Dysmenorea .............................................................................................. 20

2.3.4.1. Primární dysmenorea ........................................................................ 20 2.3.4.1.1. Příznaky, příčiny .............................................................................. 20 2.3.4.1.2. Terapie ............................................................................................ 20 2.3.4.2. Sekundární dysmenorea .................................................................... 21 2.3.4.2.1. Příznaky, příčiny .............................................................................. 21 2.3.4.2.2. Terapie ............................................................................................ 21 2.3.4.2.3. Endometrióza ................................................................................. 21 2.3.4.2.3.1. Příznaky, příčiny ....................................................................... 21 2.3.4.2.3.2. Terapie ..................................................................................... 22 2.3.5. Premenstruační syndrom (PMS) ................................................................. 22 2.3.5.1. 2.3.5.2. 2.3.5.3.

Příznaky.............................................................................................. 22 Příčiny ................................................................................................ 23 Terapie ............................................................................................... 23

2.4. Edukace ........................................................................................................... 23 2.4.1. Co je edukace .............................................................................................. 23 2.4.2. Faktory ovlivňující edukaci.......................................................................... 23 4

2.4.3. Typy edukace .............................................................................................. 24 2.4.4. Zásady edukace ........................................................................................... 25 2.4.5. Fáze edukačního procesu............................................................................ 25 2.4.6. Cíle edukace ................................................................................................ 26 2.4.7. Edukace žen s poruchami menstruace ....................................................... 26 2.4.7.1. 2.4.7.2. 2.4.7.3. 2.4.7.4.

Možné příčiny .................................................................................... 26 Diagnostika poruch menstruačního cyklu ......................................... 27 Možnosti terapie ............................................................................... 27 Režimová opatření............................................................................. 28

3 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 29 3.1. 3.2.

Dotazníkové šetření ........................................................................................ 29 Vyhodnocení dotazníkového šetření .............................................................. 30

3.2.1. Věk respondentek ....................................................................................... 30 3.2.2. Preventivní prohlídky .................................................................................. 31 3.2.3. Dostatečná informovanost ......................................................................... 32 3.2.4. Poruchy menstruace ................................................................................... 33 3.2.5. Konzultace s lékařem .................................................................................. 34 3.2.6. Znáte konkrétní příčinu............................................................................... 35 3.2.7. Od koho se příčinu poruchy dozvěděly....................................................... 36 3.2.8. Konkrétní příčina poruchy menstruace ...................................................... 37 3.2.9. Druh léčby ................................................................................................... 38 3.2.10. Dostatečná edukace ................................................................................... 39 3.2.11. Informace o možnostech doplňkové léčby ................................................ 40 3.2.12. Jaká doplňková léčba .................................................................................. 41 3.2.13. Z jakého zdroje máte nejvíce informací ..................................................... 42 4 DISKUSE ...................................................................................................................... 43 ZÁVĚR .............................................................................................................................. 45 SUMMARY ....................................................................................................................... 46 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................. 47 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 49 PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 50

5

ÚVOD Ráda bych představila svoji absolventskou práci na téma Edukace žen s poruchami menstruace. V posledních letech se české ženy více než kdy jindy setkávají s problémem poruch menstruačního cyklu. Jedná se především o poruchy rytmu, intenzity, délky krvácení a v neposlední řadě i premenstruační syndrom neboli PMS. Vzhledem k častému užívání hormonální antikoncepce se stává, že se poruchy cyklu včas neléčí a teprve až po vysazení antikoncepce se projeví.

Mezi tři nejčastější menstruační poruchy patří křečovité bolesti (dysmenorea), silné nebo prodloužené krvácení (menoragie) a nepravidelná nebo nedostavující se menstruace (amenorea). Obvykle postihují ženy v období hormonálních změn, především během dospívání a v době krátce před přechodem. Mohou se však vyskytnout i kdykoli v reprodukčním věku. Sama mám s tímto problémem nepříjemnou osobní zkušenost, a proto jsem si zvolila téma týkající se poruch menstruačního cyklu. Zajímá mě, jak jsou s tímto poměrně častým problémem obeznámeny ostatní ženy v reprodukčním věku.

V teoretické části bych chtěla popsat anatomii ženských reprodukčních orgánů, fyziologii menstruačního cyklu, jeho hormonální regulaci a dále uvést nejčastější poruchy menstruace. Vysvětlit pojem edukace a uvést zásady edukace u žen s poruchami menstruačního cyklu.

V praktické části bych pak ráda pomocí dotazníkového šetření zjistila, jaké zkušenosti mají ženy s edukací ohledně poruch menstruačního cyklu.

6

1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE

Cílem mé absolventské práce je zmapovat problematiku poruch menstruačního cyklu a zkušenost žen s edukací ohledně této problematiky.

7

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1. Anatomie ženských pohlavních orgánů 2.1.1. Pohlavní orgány vnější Mezi vnější pohlavní orgány patří Venušin pahorek neboli hrma (mons pubis, mons Veneris), velké stydké pysky (labia majora pudendi ), malé stydké pysky (labia minora pudendi), poštěváček (clitoris). Dále také předsíň poševní (vestibulum vaginae), předsíňová bulva (bulbus vestibuli) a Bartholiniho žlázy (glandula vestibularis major). [1, 3, 4]

2.1.1.1.

Venušin pahorek

Venušin pahorek (hrma, mons pubis) je trojúhelníková vyvýšenina nad stydkou kostí. Tvoří ho podkožní tukové vazivo. Od období puberty ho kryje ochlupení. Venušin pahorek přechází ve velké stydké pysky. [2, 4]

2.1.1.2.

Velké stydké pysky

Velké stydké pysky (labia majora pudendi) tvoří dvě podélné kožní řasy a zevně ohraničují další části vnějších pohlavních orgánů. Společně s hrmou jsou tvořeny tukovým polštářem s četnými vazivovými vlákny, jejich povrch je kryt ochlupením (pubes). [3, 4]

2.1.1.3.

Malé stydké pysky

Malé stydké pysky (labia minora pudendi) jsou podélné kožní řasy vzhledem připomínající sliznici. Jejich podklad tvoří vazivo s četnými elastickými vlákny. Obsahují senzitivní tělíska, jsou proto na dotek velmi citlivé. Překrývají klitoris a tvoří jeho předkožku (praeputium clitoridis), přirůstají k jeho spodní ploše, kde tvoří uzdičku (frenulum clitoridis). Za normálních podmínek jsou překryty velkými stydkými pysky. [3, 4]

2.1.1.4.

Předsíň poševní

Předsíň poševní (vestibulum vaginae) je štěrbinovitý prostor mezi malými stydkými pysky. V jejím středu ústí močová trubice. [4] 8

2.1.1.5.

Panenská blána

Panenská blána (hymen) je tenká vazivová přepážka v ústí pochvy. V centru má otvor různého tvaru i velikosti. Při pohlavním styku se blána trhá a vzniká hymen defloratus. Panenská blána může v ojedinělých případech tvořit kompletní přepážku, která je označována jako hymen imperforatus. [2, 4]

2.1.1.6.

Poštěváček

Poštěváček (clitoris) je v podstatě ženským penisem. Zevně lze nalézt pouze jeho část, zakrnělý žalud klitorisu (glans clitoridis). Je tvořen topořivými tělesy a obsahuje velké množství senzitivních tělísek. [3, 4, 5]

2.1.1.7.

Bartholiniho žlázy

Bartholiniho žlázy (glandula vestibularis major) jsou párové žlázy, jejichž vývod ústí mezi velkými stydkými pysky a hymenem. Vylučují vazký sekret, který působí jako lubrikant při pohlavním styku. [2]

2.1.2. Pohlavní orgány vnitřní Vnitřní pohlavní orgány tvoří pochva (vagina), děloha (uterus), vejcovod (tuba uterina) a vaječníky (ovaria) (viz. Obr. 1).

2.1.2.1.

Pochva

Pochva se nachází mezi močovým měchýřem a rektem. Je to trubice o délce 6 – 9 cm, která spojuje vnitřní a zevní pohlavní orgány. Stěna pochvy se skládá ze tří vrstev. První vnitřní vrstvu tvoří sliznice, následuje vrstva erektilní tkáně a poslední vrstvou je svalovina. Kyselé prostředí v pochvě (pH 4,5) zajišťuje zvýšenou odolnost pochvy proti infekci. To je zajištěno přítomností bakterie Lactobacillus Döderleini, která přeměnou glykogenu na kyselinu mléčnou způsobuje kyselé pH v pochvě. [3, 4, 5].

9

Obr. 1 Vnitřní pohlavní orgány [14]

2.1.2.2.

Děloha

Děloha je dutý svalový orgán ve tvaru hrušky o rozměrech 8 x 5 cm. Na děloze rozlišujeme děložní tělo (corpus uteri) a děložní hrdlo (cervix uteri), které od sebe odděluje nejužší část dělohy nazývající se isthmus uteri. Děložní hrdlo navazuje na pochvu. Jeho koncová část vyčnívající do pochvy se nazývá děložní čípek. [3, 4]

Stěna dělohy je složena ze tří vrstev. Vnější povrchová vazivová vrstva (perimetrium) pevně přiléhá k prostřední vrstvě dělohy, kterou tvoří hladká svalovina (myometrium). Myometrium

umožňuje

růst

dělohy

v těhotenství,

během

něhož

děloha

několikanásobně zvětšuje svůj objem. Třetí vrstvu tvoří děložní sliznice (endometrium), kterou je dutina děložní vystlána. Stavba endometria se vlivem hormonů pravidelně mění v závislosti na menstruačním cyklu. [3, 4]

Děloha je v dutině břišní uložena pomocí tzv. závěsného aparátu, který tvoří několik vazů, z nichž nejdůležitějším je ligamentum transversum cervicis uteri. [4]

2.1.2.3.

Vejcovod

Vejcovod je asi 10 cm dlouhý párový trubicovitý orgán. Zajišťuje transport zralého vajíčka do dutiny dělohy. Začátek vejcovodu je nálevkovitě rozšířen a opatřen zvláštními výběžky - fimbriemi, které slouží k zachycení uvolněného vajíčka. Vnitřní 10

výstelku vejcovodu tvoří řasinkový epitel, který usnadňuje pohyb vajíčka. Zde také většinou dochází k případnému oplození. Vajíčko poté putuje vejcovodem do dělohy. Vejcovod ústí do dělohy v její horní části. [3, 4]

2.1.2.4.

Vaječníky

Vaječníky jsou párovou pohlavní žlázou. Mají tvar švestky o rozměrech 4x2x1 cm. Vaječník se skládá z dřeně a kůry. Dřeň je složena z vaziva, hladké svaloviny, cév a nervů. Kůra obsahuje nezralá vajíčka (oocyty) ve folikulech. V mládí je povrch vaječníků hladký, s přibývajícím věkem zvrásněný jizvičkami po uvolněných vajíčkách. V okamžiku našeho narození se ve vaječnících nachází zhruba 700 000 nezralých vaječných buněk (primordiálních folikulů), z nichž se v průběhu života uvolní pouze asi 400 - 450 zralých vajíček. K jejich dozrávání dochází v pravidelných měsíčních intervalech v rámci menstruačního cyklu. Kromě vajíček produkují vaječníky také pohlavní hormony. K nejvýznamnějším řadíme progesteron a estrogeny. [3, 4, 5]

2.2. Fyziologie menstruačního cyklu

2.2.1. Menstruační cyklus Menstruační cyklus je charakterizován pravidelnou ovulací během reprodukčního věku ženy. Průměrný věk nástupu první menstruace (menarche) je okolo 12,5 roku. Menstruační cyklus je regulován komplexním působením hormonů. Jedná se o cyklické změny endometria, cílem je připravit vhodné prostředí pro uhnízdění oplozeného vajíčka. Za optimální délku cyklu se považuje hodnota 28 dní. Za fyziologické hodnoty se bere délka cyklu v rozpětí 21 – 35 dní, s tím, že délka trvání menstruačního krvácení může být 3 - 10 dní. Menstruační cyklus je rozdělen do několika fází. Menstruační fázi, proliferační fázi a fázi sekreční. [1, 4]

11

2.2.2. Fáze menstruačního cyklu 2.2.2.1.

Menstruační fáze

Cyklus začíná fází menstruační, kdy dochází k odloučení staré sliznice endometria formou menstruačního krvácení. První den cyklu tedy odpovídá prvnímu dni menstruačního krvácení. Menstruační krvácení trvá obvykle 3 - 7 dní, s různou intenzitou krvácení. [4]

2.2.2.2.

Proliferační fáze

Další fází cyklu je fáze proliferační, která trvá od konce menstruace až do ovulace. Dochází k proliferaci endometria působením estrogenů. [4]

2.2.2.3.

Sekreční fáze

Po fázi proliferační následuje fáze sekreční, kdy je působením progesteronu zvýšená sekrece endometria. Ovulace nastává zpravidla v polovině cyklu, kdy dochází k uvolnění zralého vajíčka. V případě, že nedojde k oplození uvolněného vajíčka, nastává fáze

ischemická,

kdy

dochází

k nekróze

sliznice

endometria,

k menstruačnímu krvácení. (Obr. 2). [4, 5]

Obr. 2 Fáze menstruačního cyklu [15] 12

která

vede

2.2.3. Vývoj folikulu Vývoj folikulu se dá rozdělit do tří fází. První fází je fáze folikulární, po které nastává ovulace a končí fází luteální. [4]

Obr. 3 Vývoj folikulu [15]

2.2.3.1.

Folikulární fáze

Ve folikulární fázi se vyvíjí 10 – 15 primárních folikulů, které v průběhu cyklu pod vlivem hormonů rostou a z nichž se jen jeden vyvíjí v tzv. Graafův folikul, ostatní folikuly zanikají.

Folikuly rostou vlivem působení hormonů adenohypofýzy –

folikulostimulačního hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Z Graafova folikulu se při ovulaci uvolňuje zralé vajíčko a zbytky folikulu mění svůj vzhled, buňky zachycují lipidy, které mají vliv na výsledný vzhled žlutého tělíska. [1, 4]

2.2.3.2.

Ovulace

Podmínkou ovulace je vyplavení LH. Vlivem tohoto hormonu se primární oocyt dělí na sekundární oocyt a Barrovo tělísko. Účinky luteinizačního hormonu způsobí zduření a následně prasknutí folikulu. Uvolněný oocyt je svalovými kontrakcemi vejcovodů posunován směrem do dělohy. Ovulaci provází krátkodobý dočasný pokles estrogenů. Může se projevit slabým zakrvácením (ovulační krvácení). [1, 4]

13

2.2.3.3.

Luteální fáze

Třetí fází je fáze luteální, kdy se utváří corpus luteum (nebo také žluté tělísko) a právě již výše zmíněné lipidy dodávají tělísku charakteristickou žlutou barvu. Žluté tělísko zajišťuje produkci progesteronu a estrogenů až do 6. měsíce těhotenství. V případě, že k oplození nedojde, okolo 24. dne cyklu zaniká (Obr. 3). [1, 4]

2.2.4. Hormony ovlivňující menstruační cyklus

2.2.4.1.

Gonadotropiny uvolňující hormon

Gonadotropiny uvolňující hormon (GnRH) je neurohormon, který je produkovaný během menstruačního cyklu nervovými buňkami hypotalamu. Krevním řečištěm pak putuje k hypofýze, kde skrze transmembránové receptory působí na gonadotropní buňky a aktivuje tak syntézu a sekreci gonadotropinů: folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (FH). [4]

Gonadotropiny uvolňující hormon je vylučován v pulsech, jejich frekvence závisí na fázi cyklu. Intenzita frekvence sekrece hormonu je nejvyšší těsně před ovulací. [4]

2.2.4.2.

Folikulostimulační hormon

Folikulostimulační hormon (FSH) je vylučován předním lalokem hypofýzy a je nezbytný pro růst folikulů. Sekrece FSH je nejvyšší během prvního týdne folikulární fáze menstruačního cyklu. Jeho působení indukuje sekreci estrogenů a progesteronu a také působí negativní zpětnou vazbou na sekreci GnRH. [4]

2.2.4.3.

Luteinizační hormon

Luteinizační hormon (LH) je vylučován předním lalokem hypofýzy, stejně tak jako FSH. Je potřebný nejen pro růst folikulů před ovulací, ale také pro samotnou ovulaci a i následnou luteinizaci, což je přeměna zralého folikulu ve žluté tělísko po ovulaci. [4]

14

2.2.4.4.

Estrogeny

Estrogeny jsou uvolňovány vaječníky, jsou zásadní pro vývoj a dozrání Graafova folikulu. Nejvyšší koncentrace estrogenů je na konci folikulární fáze, těsně před ovulací. Estrogeny mají také vliv na proliferaci žlázek endometria. [4]

2.2.4.5.

Progesteron

Progesteron je vylučován především luteinizovanými folikuly. Hladina progesteronu roste před ovulací a vrcholu dosahuje asi pět až sedm dní po ovulaci. Progesteron působí migraci kapilár do stěny folikulu a také má vliv na zvýšenou sekreci endometria. [4]

2.3. Poruchy menstruačního cyklu

2.3.1. Amenorea Podle toho, zda žena již ve svém životě menstruovala nebo ne, se amenorea dělí na amenoreu primární a amenoreu sekundární. Projevem amenorey je vynechání menstruace. [6]

2.3.1.1.

Primární amenorea

Primární amenorea znamená, že se u ženy nedostavila první menstruace (menarché). V praxi se tento problém začíná řešit v případě, že žena nezačne menstruovat do 15.-ti let. Výskyt primární amenorey však není příliš častý. [4, 9]

2.3.1.1.1.

Příznaky

Mimo absenci menstruace mohou být patrné také poruchy růstu nebo vývoje sekundárních pohlavních znaků. Podle toho, zda sekundární pohlavní znaky jsou přítomny nebo ne, lze pacientky s primární amenoreou rozdělit do tří skupin: 1) Vývoj sekundárních pohlavních znaků není přítomen 2) Vývoj sekundárních pohlavních znaků přítomen je, ale směrem k virilizaci (výskyt sekundárních mužských znaků u ženy) 3) Vývoj sekundárních pohlavních znaků je přítomen ve fyziologické podobě [9]

15

2.3.1.1.2.

Příčiny, terapie

Dle rozdělení do skupin podle přítomnosti sekundárních pohlavních znaků bývají příčiny následující: 1) Nejčastější příčinou bývá dysfunkce osy hypotalamus-hypofýza-ovaria (patří sem také stres, anorexie, nadměrná fyzická zátěž – projeví se jako hypotalamická dysfunkce, tab. 1) 2) Příčinou virilizace je nadměrná tvorba androgenů a to buď v ovariu (sy. polycystických ovarií), anebo v nadledvinkách 3) Může se projevit při atrezii hymenu či pochvy (tzv. kryptomenorea) anebo se může jednat o agenezy Müllerových vývodů (ageneze pochvy a dělohy).

Ovariální dysgeneze Hypotalamická dysfunkce Poruchy vývoje Müllerových vývodů Atrezie hymenu nebo transverzální vaginální septum Hypofyzární poruchy

50% 20% 15% 5% 5%

Tab. 1 Etiologie primární amenorey [6]

V případech ad 1) a 2) jsou pacientky většinou léčeny na specializovaných pracovištích gynekologické endokrinologie, kde podstupují hormonální terapii. U gynatrézií je indukována chirurgická léčba, stejně tak při agenezy pochvy, kdy se pomocí plastické chirurgie vytváří tzv. neovagina. [6, 9]

2.3.1.2.

Sekundární amenorea

Sekundární amenorea je definována jako nedostavení se menstruačního krvácení po dobu delší než tři měsíce v případě, že žena již předtím menstruovala. [9]

2.3.1.2.1.

Příznaky, příčiny

Ovariální Hypotalamická Hypofyzární Uterinní Ostatní

40% 35% 19% 5% 1%

Tab. 2 Etiologie sekundární amenorey [6] 16

Fyziologicky se amenorea objevuje v těhotenství, během kojení a v menopauze (klimakteriu). Patologické příčiny (tab. 2) bývají nejčastěji poruchy na ose hypotalamushypofýza-ovarium. Mezi hypotalamo-hypofyzární příčiny mimo jiné patří psychogenní faktory, mentální anorexie, nadměrná fyzická zátěž u vrcholových sportovkyň, trauma CNS či Sheehenův syndrom (poporodní nekróza hypofýzy). Mezi příčiny ovariální můžeme zařadit ovariální útlum při cytostatické léčbě, autoimunitní onemocnění či syndrom polycystických ovarií. K příčinám uterinním patří srůsty v děložní dutině (mohou se objevit po kyretáži - Ashermannův syndrom) nebo specifické či nespecifické záněty. [2, 4]

2.3.1.2.2.

Terapie

V praxi se především zjišťuje, zda je přítomná dostatečná hladina estrogenů a to tzv. progesteronovým testem. V případě, že do 14-ti dnů po aplikaci Agolutinu dojde ke krvácení, je test pozitivní a žena má hladinu estrogenů dostatečnou. V opačném případě má žena hladinu estrogenů sníženou (je tzv. hypoestrinní). Následuje laboratorní vyšetření obsahující stanovení hladiny prolaktinu, TSH, T3, T4, FSH, LH, testosteronu, DHEAS (dehydroepiandrosteron sulfát) a 17-hydroxyprogesteronu.

Terapie se pak odvíjí od výsledků laboratorního vyšetření. V případě hypoestriních poruch se nasazuje hormonální kombinovaná perorální antikoncepce, u těžkých forem (mentální anorexie) přípravky HRT (umožňuje podání jiné než tabletové formy léčiva). Pokud má žena hladinu estrogenů v normě, stačí podání pouze progesteronových přípravků (depotní forma, podkožní implantát, nitroděložní tělísko). [9, 10]

2.3.1.3.

Klimakterický syndrom

2.3.1.3.1.

Příznaky, příčiny, terapie

Menopauza je definována jako období začínající 12 měsíců po poslední menstruaci v životě ženy. Nastává okolo 50. roku života. Nejčastějšími projevy jsou návaly horka, nespavost, otoky, přibírání na váze, pocit napětí v prsou, změny nálad, nepravidelná menstruace. To je způsobenou kolísavou hladinou estrogenů vlivem ztráty citlivosti ovarií na gonadotropní stimulaci. Kvůli snížené hladině estrogenů jsou ženy

17

v menopauze ohroženy osteoporózou, kardiovaskulárními problémy, depresemi, zhoršením kognitivních funkcí CNS, atrofií vaginální sliznice.

Nedostatečná hladina estrogenů se substituuje hormonální terapií. Hormonální substituční terapie (HRT) může být podávána orálně nebo transdermálně, také lokálně prostřednictvím vaginálního krému či vaginálních tablet. Jako HRT se podává estrogen samotný, kombinace estrogenu a progesteronu, tibolon (vykazuje estrogenní, progesteronovou i androgenní aktivitu) nebo selektivní modulátory estrogenních receptorů (SERM). [4, 8]

2.3.2. Poruchy délky cyklu

2.3.2.1.

Polymenorea

2.3.2.1.1.


Polymenorea znamená cyklus kratší než 21 dní. Často bývá anovulační a objevuje se spíše na začátku či na konci reprodukčního období. V terapii se využívá kombinovaná hormonální antikoncepce nebo aplikace progestinů od 15. dne cyklu či blokáda cyklu nitroděložními nebo depotními progestiny. [10]

2.3.2.2.

Oligomenorea

2.3.2.2.1.


Oligomenorea je definována jako menstruační cyklus trvající déle než 35 dní. Příčinou je porucha ovariální funkce, kdy proliferační fáze je prodloužena. V případě ovulačních cyklů ji považujeme za hraniční variantu normy. V případě cyklů anovulačních je postup léčby obdobný jako u sekundární amenorey, s tím rozdílem, že pokud žena spontánně menstruuje, považuje se za normoestrinní a progesteronový test se neprovádí. [9, 10]

18

2.3.3. Poruchy intenzity menstruačního krvácení

2.3.3.1.

Hypermenorea, Menoragie

Oba pojmy označují nadměrné krvácení, trvající déle než 8 dní nebo při kterém krevní ztráta je větší než 80 ml. Menoragie bývá charakterizována jako krvácení nadměrné intenzity přesahující osm dní, hypermenorea je nadměrné krvácení trvající méně než osm dní. Někdy se však oba termíny užívají jako synonymum pro nadměrné děložní krvácení obecně. [6, 9]

2.3.3.1.1.


Projevuje se nadměrnou krevní ztrátou, která může vést až k chudokrevnosti. Příčiny nadměrného krvácení lze shrnout do čtyř skupin. Za prvé dysfunkční krvácení, pak krvácení z lokálních příčin (benigní nálezy, hyperplazie endometria, myomy, karcinomy, endometrióza či adenomyóza), dále systémová onemocnění jako hypotyreóza či vrozené koagulopatie a naposledy iatrogenní příčiny (nitroděložní tělísko, aplikace hormonů, koagulační léčba). [13]

2.3.3.1.2.

Terapie

Medikamentózní léčbu lze rozdělit na hormonální a nehormonální. Z nehormonálních léčiv se využívají antikoagulancia, hemostyptika, nesteroidní antirevmatika nebo kyselina tranexamová. Co se týče hormonální léčby, nejúčinnější je použití nitroděložního

tělíska

s levonorgestrelem.

Z chirurgických

metod

se

využívá

hysteroskopické ablace endometria či hysterektomie. [13]

2.3.3.1.3.

Dysfunkční krvácení

Dysfunkční krvácení se objevuje nejčastěji v pubertě a v premenopauze. Jedná se o krvácení ze spádu hormonální hladiny estrogenů. Zdrojem zvýšené hladiny estrogenů jsou perzistující folikuly, vyvolávající nadměrnou proliferaci endometria. Při poklesu hladiny estrogenů se endometrium nepravidelně odlučuje, což se projeví silným a dlouhotrvajícím krvácením. [2, 10]

19

2.3.3.2.

Hypomenorea

2.3.3.2.1.


Jako hypomenorea se označuje krvácení trvající 2 dny a méně. Pravidelná hypomenorea je poměrně vzácný stav. Objevuje se při anovulačních cyklech s nedostatečnou tvorbou estrogenů nebo může být známkou poškození endometria po chirurgickém zákroku (Ashermannův syndrom – intrauterinní srůsty). Příčiny mohou být také psychického rázu. Hypomenorea s ovulačními cykly nevyžaduje léčbu, v případě kdy jsou cykly anovulační, řeší se hormonální substitucí estrogeny a gestageny. Pokud je podezření na srůsty po chirurgickém zákroku, provádí se hysteroskopie s následným zavedením nitroděložního tělíska s levonorgestrelem. [9, 10]

2.3.4. Dysmenorea 2.3.4.1.

Primární dysmenorea

Primární (funkční) dysmenorea, bez patologického gynekologického nálezu se objevuje obvykle dva až tři roky po menarche. V době do dvou let po menarche se nevyskytuje (cykly bývají anovulační). [2, 10]

2.3.4.1.1.


Primární dysmenorea má souvislost výhradně s ovulačním cyklem a objevuje se převážně u mladých dívek, které ještě nerodily. Bolest nemá žádnou zjistitelnou somatickou příčinu, objevuje se jako křečovité bolesti v podbřišku první den menstruace a během 2-3 dnů odezní. Mohou se objevit také příznaky jako bolest hlavy či nevolnost a zvracení. Příčina spočívá ve zvýšené hladině prostaglandinů a leukotrienů v endometriu. Po porodu potíže obvykle vymizí. [2, 10]

2.3.4.1.2.

Terapie

Terapií první volby je blokáda ovulace, tedy nasazení kombinované hormonální antikoncepce. Úspěšnost této léčby je až 90%. V opačném případě, kdy si žena přeje otěhotnět, se primární dysmenorea léčí inhibitory cyklooxygenázy (nutno nasadit již 23 dny před začátkem krvácení). Terapii je možné doplnit o spasmoanalgetika. [10, 11] 20

2.3.4.2.

Sekundární dysmenorea

Sekundární dysmenorea se objevuje až později po menarche. Jako sekundární dysmenoreu lze označit pouze bolest při menstruaci pravidelně se opakující při každém menstruačním cyklu. [9] 2.3.4.2.1.


Sekundární dysmenorea (algomenorea) je bolest provázející menstruaci v důsledku somatické patologie (endometrióza, adenomyóza, myomatóza, záněty či stenóza děložního hrdla). [10]

2.3.4.2.2.

Terapie

V terapii se uplatňuje kombinovaná hormonální antikoncepce nebo gestagenní antikoncepce (nitroděložní tělísko). Využívá se k úplné blokádě menstruačního cyklu (užívání hormonální antikoncepce kontinuálně).

Z alternativních způsobů léčby dysmenorey lze doporučit úpravu jídelníčku (strava bohatá na esenciální mastné kyseliny, vápník, hořčík, zinek a vitaminy B, C a E). Masáž břicha a bederní krajiny v týdnu před menstruací napomáhá svalové relaxaci. Lze doporučit také teplou koupel nebo teplé obklady na dolní polovinu břicha. Dále také fyzickou aktivitu jako je jóga, plavaní nebo aerobik. [1, 11]

2.3.4.2.3.

Endometrióza

Endometrióza je nejčastější příčinou sekundární dysmenorey. Jedná se o výskyt funkce schopného endometria mimo oblast děložní dutiny. Endometrióza postihuje asi 15% žen. Největší obtíže se objevují okolo 30. roku života a s nástupem menopauzy zanikají. [2]

2.3.4.2.3.1.


Projevuje se prodlouženou silnou menstruací, zvětšením dělohy a bolestmi během menstruace. Endometroidní ložiska se mohou objevit ve vejcovodu, na vaječníku, v pochvě, konečníku a vzácněji také v močové trubici, jizvách po operacích, ve střevě či plicích.

V případě lokalizace v děloze (adenomyóza) prorůstá endometrium do

myometria. 21

Existují tři různé teorie vzniku endometriózy: 1) Lymfatické a hematogenní šíření - tkáň endometria je roznesena na různá místa prostřednictvím lymfatických cév 2) Metaplazie coelomu - přeměna coelomu na endometrické žlázy v závislosti na neznámém popudu 3) Retrográdní krvácení – útržky endometria jsou transportovány retrográdním krvácením skrze vejcovody do peritoneální dutiny [2, 4]

2.3.4.2.3.2.

Terapie

Neexistuje spolehlivá léčba, pouze potlačení medikamenty nebo chirurgicky. Cílem chirurgické léčby je odstranění endometrioidního ložiska a srůstů. U žen starších 40-ti let se volí radikální operace – hysteroktomie (odstranění dělohy) s adnexetomií (odstranění vaječníků a vejcovodů).

Cílem medikamentózní léčby je převést endometrium do atrofického stadia. Podávají se gestageny po dobu alespoň půl roku. U starších žen, které již nepočítají s těhotenstvím, se androgeny navozuje pseudomenopauza. [2, 4]

2.3.5. Premenstruační syndrom (PMS)

2.3.5.1.

Příznaky

Jedná se o komplex somatických nebo psychických symptomů, objevujících se výhradně v luteální fázi menstruačního cyklu, tedy 1-2 týdny před začátkem menstruace. Pravidelně se opakují, alespoň tři cykly po sobě. Potíže mohou být různého charakteru, časté jsou nepříjemné pocity v oblasti podbřišku, nadýmání a napětí prsou, váhový přírůstek, otoky, podrážděnost a nervozita.

Závažná forma se nazývá premenstruační dysforická porucha (PMDP), u které se objevují stavy úzkosti, afektivní lability, podrážděnost a pocity nepohody a rozladěnosti. Dále únavnost, ztráta energie a poruchy koncentrace. [4, 10] 22

2.3.5.2.

Příčiny

Příčina premenstruačního syndromu není přesně známa, připisuje se vlivu působení hormonů (estrogenu, progesteronu, prolaktinu, aldosteronu) v interakci s CNS a i jiným např. psychogenním faktorům. U žen s PMDP se objevují snížené plazmatické koncentrace serotoninu. [4, 10]

2.3.5.3.

Terapie

Doporučuje se dieta - omezení kofeinu, alkoholu, snížený příjem soli a zvýšený příjem glycidů v kombinaci s aerobním cvičením. V případě zvýšené chuti k jídlu a neodolatelné chuti na sladké lze doporučit užívání chromu jako doplňku stravy. Teprve

pokud

nefarmakologická

opatření

nejsou

účinná,

přistupuje

se

k farmakologické léčbě. U mnohých pacientek jsou symptomy zmírněny užíváním kombinované hormonální antikoncepce s obsahem drospirenonu. Premenstruační dysforická porucha se léčí inhibitory zpětného vychytávání serotoninu SSRI (např. fluoxetin). [4, 10, 12]

2.4. Edukace

2.4.1. Co je edukace Pojem edukace je možné definovat jako „…proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech“ (Juřeníková, 2010). Pojem edukace v sobě zahrnuje pojmy výchova a vzdělávání jedince. Výchovu můžeme chápat jako rozvoj v oblasti citové a volní, vzdělávání pak jako rozvoj v oblasti intelektu. [7]

2.4.2. Faktory ovlivňující edukaci Edukační proces probíhá po celý život. Jde o proces, kdy dochází k učení, ať už záměrně či nezáměrně. Tento proces ovlivňují:

23

1) Edukant 2) Edukátor 3) Edukační konstrukty 4) Edukační prostředí

Edukant je subjektem edukačního procesu, ve zdravotnickém prostředí jím je nejčastěji pacient, ale i zdravotník, který si v rámci celoživotního vzdělávání doplňuje své vědomosti a dovednosti.

Edukátorem je ten, kdo řídí edukační proces. V rámci zdravotnictví to je nejčastěji lékař nebo sestra.

Edukační konstrukty jsou faktory ovlivňující kvalitu edukačního procesu, jde o edukační plány, edukační standardy, edukační materiály. Edukační standard je závaznou normou, jde o předem plánovanou edukaci pro pacienta s konkrétním onemocněním.

Edukační prostředí můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Vnějším prostředím rozumíme okolí pacienta, jeho rodinné zázemí, sociální prostředí, demografické a ekonomické vlivy. Vnitřní prostředí můžeme dále dělit na fyzikální (osvětlení, prostor, nábytek, pokojová teplota, klid) a psychosociální (atmosféra při edukaci). [7,16]

2.4.3. Typy edukace Edukaci ve zdravotní péči je možné rozdělit na: 1) Základní edukaci 2) Reedukační edukaci 3) Komplexní edukaci

Při základní edukaci jde o předávání nových vědomostí či dovedností, kdy klient je motivován ke změně hodnot a postojů. Může se jednat např. o edukaci malých dětí rodiči k dodržování hygieny ústní dutiny.

24

Při reedukační edukaci se navazuje na předchozí vědomosti a dovednosti (získané v rámci základní edukace), jde o jejich prohloubení.

Komplexní edukace znamená, že pacientovi jsou předávány ucelené informace v etapách (různé kurzy), vede k udržení nebo zlepšení zdraví. [7]

2.4.4. Zásady edukace Mezi zásady správné edukace patří dostatečná motivace pacienta a to jak vnitřní (vyplývá z osobnosti pacienta), tak vnější (odměna či hrozba). Jazyk by měl být srozumitelný a přiměřený vzdělání a intelektu pacienta. Systematičnost, názornost a individualizace hrají v procesu edukace také velmi důležitou roli. Neméně důležité je předem stanovit dosažitelné konkrétní cíle, kterých chceme v rámci edukace dosáhnout. Opakování dovedností za aktivní účasti pacienta a kontroly edukátora při nácviku, by mělo vést ke konkrétní dovednosti pacienta. [7, 16]

2.4.5. Fáze edukačního procesu Proces edukace můžeme rozdělit na pět fází: 1) Fáze počáteční pedagogické diagnostiky Edukátor se snaží prostřednictvím rozhovoru a pozorování odhalit úroveň znalostí a dovedností pacienta. Na základě zjištění stanovuje cíle edukace. 2) Fáze projektování Edukátor plánuje cíle, metody, formy a obsah edukace. 3) Fáze realizace Dílčími kroky této fáze jsou jednak motivace pacienta, dále zprostředkování nových poznatků (expozice), procvičování a opakování nových poznatků a vědomostí (fixace), prověření a testování pochopení učiva a zájmu edukanta (průběžná diagnostika) a nakonec aplikace, tedy schopnost využití nabytých znalostí pacientem. 4) Fáze upevnění a prohlubování učiva Opakování vědomostí pro jejich udržení v dlouhodobé paměti. 5) Fáze zpětné vazby Zhodnocení výsledků edukace. [7] 25

2.4.6. Cíle edukace Edukace jako taková má za cíl předcházet nemoci, udržet či navrátit zdraví nebo přispět ke zkvalitnění života jedince. Hraje tak významnou roli v rámci primární, sekundární a terciární prevence.

Konkrétní cíle v rámci edukace jedince mohou být krátkodobé (etapové) nebo dlouhodobé (finální). Cíle můžeme dělit na cíle kognitivní (vzdělávání), afektivní (názory a postoje) a cíle psychomotorické (praktické cvičení).

V kognitivní oblasti (Bloumova taxonomie) lze cíle rozdělit do šesti kategorií. První je schopnost pacienta vybavit si termíny, pojmy a schopnost reprodukce faktických údajů, pravidel a postupů (zapamatování). Dále sem patří schopnost porozumění učiva a využití vědomostí. Schopnost aplikace pochopených poznatků a schopnost analýzy problému. Dále schopnost propojení jednotlivých prvků (syntéza) a schopnost hodnotícího posouzení.

Afektivní cíle (Kraftwohlova taxonomie) můžeme rozdělit na vnímavost (vnímání a příjem konkrétních stimulů), reagování (reakce na dané stimuly), oceňování hodnoty (závazek, uznání, ocenění), integrování hodnot (určení pořadí hodnot) a začlenění systému hodnot do charakterové struktury (hierarchie hodnot).

Poslední skupinou jsou cíle psychomotorické, které dělíme do pěti kategorií (Daveova taxonomie). Schopnost pacienta osvojení si psychomotorických dovedností na základě pozorování a jejich napodobení (imitace), schopnost vykonání činnosti na základě slovního návodu (manipulace), samostatné a přesnější vykonávání činnosti (zpřesňování), schopnost vykonání činnosti samostatně a plynule (koordinace) a zautomatizování osvojovaných psychomotorických dovedností (automatizace). [7, 16] 2.4.7. Edukace žen s poruchami menstruace

2.4.7.1.

Možné příčiny

Žena by měla být obeznámena s možnými příčinami poruchy menstruace, kterou trpí.

26

Mělo by se vycházet ze znalostí, které pacientka ohledně této problematiky má. V případě, že lékař zjistí, že žena má v některé oblasti znalosti nedostatečné, měl by je doplnit. To se týká také anatomie ženského pohlavního traktu a fyziologie menstruačního cyklu.

2.4.7.2.

Diagnostika poruch menstruačního cyklu

Žena by si měla v rámci samodiagnostiky poruch menstruačního cyklu pravidelně vést menstruační kalendář, kde by měla zapisovat nejen délku a intenzitu menstruačního cyklu, ale také přídatné projevy (bolest a její intenzitu, podrážděnost, otoky, napětí prsou), které mohou pomoci lékaři v diagnostice poruchy.

Dále by měla být žena poučena ohledně možností diagnostiky poruch menstruačního cyklu

v rámci

zdravotnického

zařízení.

K diagnostice

slouží

nejen

základní

gynekologické vyšetření, ale i laboratorní vyšetření (stanovení hormonálních hladin). A v indikovaných případech biopsie endometria (např. u menoragie) či diagnostická hysteroskopie nebo diagnostická laparoskopie. Významná je včasná diagnóza maligního onemocnění, které také může být původcem poruchy menstruace. [13]

2.4.7.3.

Možnosti terapie

Pacientce by měly být dostatečně vysvětleny možnosti terapie, aby byla schopna zvážit rizika a výhody konkrétní terapie a mohla se tak sama rozhodnout, jaké formě terapie dá přednost. Vzhledem k tomu, že poruchy menstruačního cyklu velmi významně ovlivňují reprodukční schopnost ženy, měla by být žena poučena, jakou měrou konkrétní porucha, kterou pacientka trpí, může ovlivnit budoucí šance na těhotenství. V případě, že žena plánuje v blízké době otěhotnět, měl by tomu lékař pacientky podřídit také formu terapie, kterou ženě nabídne.

Vzhledem k tomu, že u některých poruch (dysmenorea, PMS) lze u určitého procenta pacientek pozitivně ovlivnit příznaky poruchy nefarmakologickou léčbou, měl by lékař zdůraznit, že je vhodné nejprve vyzkoušet alternativní způsoby léčby a teprve v případě jejich neúčinnosti nasadit léčbu farmakologickou.

27

2.4.7.4.

Režimová opatření

V rámci prevence by měla být žena poučena o preventivních opatřeních, která by měla být součástí jejího každodenního života. Důležitá je nejen správná hygiena zevního genitálu, která může pomoci v předcházení zánětů, které při komplikacích mohou být původcem poruchy menstruačního cyklu. Ale také pravidelný pohyb (doporučuje se i v rámci terapie dysmenorey či PMS), zdravá a vyvážená strava (výkyvy váhy v obou směrech mohou též vést až k poruše menstruace) a psychická pohoda jsou neméně důležité.

28

3 PRAKTICKÁ ČÁST

3.1. Dotazníkové šetření

Jako výzkumný nástroj pro zpracování praktické části absolventské práce jsem si zvolila anonymní dotazníkové šetření, které bylo zaměřené na ženy, které již mají zkušenost s prodělanou poruchou menstruace. Dotazník se skládal ze 13 otázek s otevřenými i uzavřenými odpověďmi. Dotazník jsem vytvořila prostřednictvím stránek survio.com a rozesílala jej elektronicky. Dotazníkové šetření probíhalo v měsíci dubnu 2016. Zpět jsem obdržela 34 vyplněných dotazníků. Přepis dotazníku lze nalézt v příloze č.1.

Ptala jsem se žen, v jakém věku se u nich porucha objevila. Zajímalo mě, zda dodržují preventivní prohlídky a zda je gynekolog dostatečně informuje ohledně poruch menstruace, kterými trpí. Chtěla jsem vědět, jaký typ poruchy menstruace se u nich objevil a zda vůbec tuto skutečnost s lékařem konzultovaly. Dále mě zajímalo, pokud znají konkrétní příčinu poruchy, od koho se ji dozvěděly a jaká příčina to byla. Také jsem chtěla vědět, zda byl ženám doporučen nějaký druh doplňkové léčby a pokud ano, jaký. V neposlední řadě mě zajímalo jaký zdroj informací (ohledně poruchy menstruace, kterou trpí) nejvíce využily. A samozřejmě jsem chtěla vědět, zda mají ženy pocit dostatečné edukovanosti ohledně poruchy menstruace, která se u nich projevila.

29

3.2. Vyhodnocení dotazníkového šetření 3.2.1. Věk respondentek

První otázkou bylo, v jakém věku se s prodělanou poruchou menstruačního cyklu setkaly. Ženy jsem rozdělila do tří kategorií. Do 18-ti let, kdy ženy ještě mohou mít problémy s ustálením cyklu. 18 až 45 let jsou ženy v reprodukčním věku. A ženy nad 45 let, kdy už se mohou objevovat první příznaky spojené s nástupem menopauzy. Polovina respondentek (17) byly ženy ve věku do 18- ti let, 15 respondentek bylo ve věku 19 až 45 let a nejméně respondentek spadalo do kategorie nad 45 let (2 ženy).

Graf č. 1 [Vlastní dotazníkové šetření]

30

3.2.2. Preventivní prohlídky

Druhá otázka byla, zda ženy dodržují preventivní prohlídky u gynekologa 1x za rok. Většina žen (32) odpověděla, že preventivní prohlídky dodržují. Jen 2 ženy z dotazovaných na tuto otázku odpověděly, že preventivní prohlídky nedodržují.

Graf č. 2 [Vlastní dotazníkové šetření]

31

3.2.3. Dostatečná informovanost

Ve třetí otázce mě zajímalo, zda ženy, které dodržují preventivní prohlídky, mají pocit, že jsou od svého lékaře dostatečně informované ohledně konkrétní poruchy menstruace, kterou trpí. Na tuto otázku odpovědělo kladně 18 respondentek a 14 respondentek odpovědělo, že pocit dostatečné informovanosti nemají.

Graf č. 3 [ Vlastní dotazníkové šetření]

32

3.2.4. Poruchy menstruace

V další otázce mě zajímalo, s jakou konkrétní poruchou menstruace se ženy setkaly. Kromě primární amenorey měly zastoupení všechny poruchy menstruace, na které jsem se v dotazníku ptala. Se sekundární amenoreou mělo zkušenost 14 žen, což byla nejčastější odpověď. S polymenoreou měla zkušenost 1 respondetka, 3 respondentky s oligomenoreou, s hypomenoreou 2 respondentky, 1 respondentka s hypermenoreou. Druhá nejčastější odpověď byla dysmenorea, s kterou mělo zkušenost 8 respondentek. 1

respondentka

odpověděla,

že

trpí

endometriózou

premenstruačním syndromem.


33

a

4

respondentky

3.2.5. Konzultace s lékařem

V otázce č. 5 jsem se ptala, zda ženy svůj problém s poruchou menstruace konzultovaly se svým gynekologem nebo jiným lékařem. 32 žen odpovědělo, že ano. Jen 2 ženy odpověděly, že svůj problém s lékařem nekonzultovaly.


34

3.2.6. Znáte konkrétní příčinu

V další otázce jsem zjišťovala, zda ženy znají konkrétní příčinu, která vedla k poruše menstruace, kterou trpí. Polovina žen (17 respondentek) odpověděla, že konkrétní příčinu svého problému zná, druhá polovina (17 respondentek) odpověděla záporně.


35

3.2.7. Od koho se příčinu poruchy dozvěděly

V otázce sedmé jsem se ptala těch žen, které v předchozí otázce odpověděly, že konkrétní příčinu poruchy menstruace znají, od koho se tuto skutečnost dozvěděly. 12 žen odpovědělo, že od gynekologa, 2 ženy se příčinu poruchy dozvěděly od jiného lékaře. 2 ženy se tuto příčinu jen domnívají. Jedna žena se informovala z jiného zdroje (z literatury).


36

3.2.8. Konkrétní příčina poruchy menstruace

V další otázce mě zajímalo, u těch žen, které v otázce č. 6 odpověděly, že konkrétní příčinu poruchy znají, jaká příčina to je. U 6 respondentek se jednalo o hormonální poruchu, u 2 žen poruchu zapříčinily psychické problémy a 9 žen odpovědělo, že se jednalo o jiné příčiny, a to: ve dvou případech rychlá ztráta váhy, ve dvou případech syndrom polycystických ovarií, dále chirurgický zákrok, selhání ledvin, dysbalance svalů pánevního dna, dlouholeté užívání antikoncepce a nástup menopauzy.


37

3.2.9. Druh léčby

V otázce č. 9 mě zajímalo, jaký druh léčby byl ženám předepsán a zda se vůbec s poruchou menstruace léčí. 11 žen v dotazníku označilo, že se s poruchou menstruace neléčí. 16 respondentek uvedlo, že jim byla předepsána hormonální terapie, 2 ženy odpověděly, že neví, není to pro ně důležité. 5 žen uvedlo jako terapii jinou léčbu: změnu antikoncepce, spasmolytika, fyzioterapii, dialýzu a jedna žena uvedla, že si sama naordinovala bylinu kotvičník.


38

3.2.10. Dostatečná edukace

V desáté otázce jsem se dotazovala na to, zda má žena pocit, že byla ohledně svého problému dostatečně edukovaná. Zda jim byla vysvětlena možná příčina poruchy, možnosti a sytém léčby. 15 respondetek odpovědělo, že ano, že mají pocit, že jsou dostatečně edukované, 19 z nich mělo pocit, že dostatečně edukováno není.


39

3.2.11. Informace o možnostech doplňkové léčby

V otázce číslo jedenáct jsem se žen ptala, zda jim byla nabídnuta možnost doplňkové léčby. 14 žen odpovělo, že ano, že jim doplňková léčba nabídnuta byla, 20ti ženám nabídnuta nebyla.


40

3.2.12. Jaká doplňková léčba

Žen, které v předchozí otázce, odpověděly ano, jsem se ptala, jaká konkrétní doplňková léčba jim byla doporučena. Jedna žena odpověděla, že dietní opatření, 6 ženám byly doporučeny bylinné čaje nebo bylinné výtažky. 3 ženám bylo doporučeno cvičení a 4 ženy dostaly jiné doporučení: teplé obklady na podbřišek, vysazení antikoncepce, přibrat na váze a užívání léku Wobenzym.


41

3.2.13. Z jakého zdroje máte nejvíce informací

V poslední otázce mě zajímalo, z jakého zdroje ženy čerpaly nejvíce informací ohledně té poruchy menstruace, kterou trpí. Téměř polovina žen (15 respondentek) uvedla jako zdroj, ze kterého čerpaly nejvíce informací, internet. Gynekolog poskytl nejvíce informací 9 ženám a lékař z jiného oboru 5 ženám. 1 žena uvedla, že nejvíce informací jí bylo poskytnuto v lékárně. 2 ženy odpověděly, že největším zdrojem informací pro ně byly kamarádky. 2 ženy uvedly jiný zdroj, a to fyzioterapeut a literatura.


42

4

DISKUSE

Ve své absolventské práci jsem se zabývala problematikou edukace žen s poruchou menstruačního cyklu, nejčastějšími příčinami a terapií poruch menstruačního cyklu a edukací žen s těmito poruchami. Klasifikace poruch menstruačního cyklu je poměrně nejednotná a nepřehledná. Vycházela jsem z klasifikace poruch dělené na poruchy rytmu a intenzity krvácení a absenci menstruace.

V teoretické části práce jsem se snažila přehledně popsat projevy konkrétních poruch menstruace, nejčastější možné příčiny a příslušnou terapii dané poruchy. V historii byla terapií první volby hormonální léčba, od čehož se dnes ustupuje, a pokud to podstata poruchy cyklu dovoluje, upřednostňuje se nejprve terapie nefarmakologická, kde hraje hlavní roli především zdravý životní styl, nebo léčba symptomatická (dysmenorea, PMS).

V praktické části jsem zvolila jako výzkumný nástroj dotazníkovou metodu. Vrátilo se mi pouze 34 vyplněných dotazníků, což připisuji neochotě k vyplňování dotazníku vzhledem k intimnosti problému. Hlavním cílem praktické části mojí práce bylo zmapovat zkušenost žen (které poruchu menstruačního cyklu mají nebo měly) s edukací.

Celou polovinu respondentek tvořily ženy, které trpěly poruchou menstruace ve věku nižším než 18 let, což mě překvapilo. Předpokládala jsem totiž, že největší skupinou budou ženy v reprodukčním věku, které poruchu zjistily po vysazení antikoncepce (v rámci plánování těhotenství). Pozitivním zjištěním bylo, že většina žen dodržuje preventivní prohlídky u svého gynekologa jednou ročně. Více než polovina žen (dodržujících interval preventivních prohlídek) uvedla, že mají pocit dostatečné informovanosti ohledně poruchy menstruace, která je trápí. Přesto mi hodnota téměř 44% žen, které nejsou dostatečně informované ohledně svého onemocnění, přijde nepřijatelně vysoká.

43

V další z otázek jsem se ptala, zda svou poruchu s lékařem konzultovaly. Dvě ženy odpověděly záporně, což koresponduje s otázkou číslo dvě, kde stejný počet žen odpověděl, že preventivní prohlídky nedodržuje.

V otázce, jakou poruchou menstruace trpíte, ženy nejčastěji označily sekundární amenoreu. Druhou nejčastější poruchou byla dysmenorea. Že tyto poruchy budou patřit mezi nejčastější, jsem předpokládala. Překvapily mě však odpovědi v otázce č. 6, kde jsem se ptala, zda ženy znají příčinu své poruchy menstruace. Polovina žen odpověděla, že příčinu nezná. Zde se nabízí doplňující otázka, zda se tuto skutečnost vůbec snažily aktivně zjistit. Žen, které příčinu znaly, jsem se ptala, od koho se ji dozvěděly. Většina žen uvedla gynekologa. U více než třetiny respondentek za poruchu menstruace mohla hormonální porucha.

Na otázku jaký druh léčby byl ženám předepsán, odpovídaly nejčastěji hormonální terapie. Zarážející pro mě bylo, že 11 žen v této otázce odpovědělo, že se s poruchou vůbec neléčí. A to přesto, že jen dvě ženy předtím odpověděly, že poruchu menstruace s lékařem nekonzultovaly. 40% žen uvedlo, že jim byla nabídnuta možnost doplňkové léčby, kterou byly nejčastěji bylinné čaje nebo výtažky.

V desáté otázce méně než polovina žen uvedla, že se cítí být dostatečně edukovaná ohledně konkrétní poruchy menstruace, která pacientky trápí. Přitom v otázce č. 3 odpovědělo 18 respondentek, že mají pocit dostatečné informovanosti. Jako největší zdroj informací uvádí jen necelá třetina žen svého gynekologa. Nejčastěji jako zdroj informací uváděly ženy internet.

Z dotazníkového šetření tedy vyplývá, že jen 44% žen má pocit dostatečné edukace ohledně poruchy menstruace, kterou trpí.

44

ZÁVĚR Tato absolventská práce se zabývá problematikou edukace žen s poruchou menstruačního cyklu, klasifikací poruch menstruačního cyklu, možných příčin těchto poruch a jejich terapií. Teoretická část práce popisuje anatomii ženského pohlavního systému, vnitřní a vnější pohlavní orgány ženy. Dále se zabývá fyziologií menstruace, fázemi menstruačního cyklu a hormonální regulací menstruačního cyklu. Rozebírá jednotlivé poruchy menstruace, jejich možné příčiny a shrnuje možnosti terapie konkrétních poruch. Rozebírá pojem edukace, jaké jsou faktory ovlivňující edukaci, fáze edukace a cíle edukace. V poslední řadě shrnuje, jak by měla být žena s poruchou menstruace edukována svým ošetřujícím lékařem.

Praktická část obsahuje analýzu dotazníkového šetření. Zajímaly mě obecné informace, v jakém věku se pacientky s poruchou menstruace léčily a zda dodržují preventivní prohlídky. V případě, že preventivní prohlídky dodržují, jsem chtěla vědět, zda jsou svým lékařem dostatečně informované ohledně poruchy menstruace, kterou trpí. Dále mě zajímalo, jakým konkrétním typem poruchy menstruace ženy trpí a zda svůj problém konzultovaly s lékařem. Zda znají konkrétní příčinu poruchy, případně jaká příčina to je a od koho se ji dozvěděly. Ptala jsem se, jaký druh léčby byl pacientkám předepsán a zda se s poruchou vůbec léčí. Chtěla jsem vědět, zda mají pocit dostatečné edukace. Také mě zajímalo, zda jim byla nabídnuta možnost doplňkové léčby a jaká doplňková léčba to byla. V poslední otázce mě zajímalo, z jakého zdroje získaly ženy nejvíce informací ohledně poruchy menstruace, kterou trpí. Podle průzkumu většina žen dodržuje preventivní prohlídky a více než polovina žen je spokojená s informacemi, které od svého gynekologa obdrží, považují je za dostatečné. Přesto většina žen uvádí jako nejdůležitější zdroj svých informací internet.

Hlavním cílem práce bylo zmapovat problematiku poruch menstruačního cyklu a zkušenost žen s edukací ohledně poruch menstruace. Cíl absolventské práce byl splněn. 45

SUMMARY Education of women with menstruation disorders I deal with the problem of menstruation disorders in my assignement. I chose the theme of menstruation disorders because it is very common problem in present and women are not well informed about this disorders. The main aim of my work is to describe the most common types of menstruation disorders and describe how this women should be educated by the gynaecologist.

In the introduction of my assignement I describe the anatomy of the female reproductive system and physiology of menstrual cycle. In the next chapter I describe types of menstrual cycle disorders. There are many of them but most common are: absence of menstruation – amenorea, painful menstruation – dysmenorea, too heavy bleeding – hypermenorea, premenstrual syndrom, too short or too long menstrua cycle. There are also many causes of mentstruation disorders. Common are tumors, endometriosis, uterine fibroids and adhesions, mental disorders and lack of adipose tissue or disbalance of hormons. In the last part I describe types, phases and principles of education.

The practical part of the assignement contains the questionnaire with 13 items. Results of the questionnaire shows that more than the half of the respondents are feeling well informed about their disorders by their gyneacologists. On the other hand most of them answered that the main source of information they have about their disorders is internet.

Key words: education, menstrual cycle, menstruation disorders, sex hormons, anatomy of the female reproductive system

46

BIBLIOGRAFIE Monografie [1] ČEPICKÝ, Pavel — HERLE, Petr (ed.). Gynekologie pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Raabe, 2012. 162 s. ; 21 cm. ISBN: 978-80-87553-60-2. [2] KOBILKOVÁ, Jitka. Základy gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Galén : Karolinum, 2005. 368 s. : il., tab., grafy ; 30 cm. ISBN: 80-7262-315-X; 80-246-1112-0. [3] PAPEŽ, Ladislav. Gynekologie: učebnice pro lékařské fakulty. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1981. 267 s.: il. [4] PILKA, Radovan — PROCHÁZKA, Martin. Gynekologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 217 s.: il. ; 29 cm. ISBN: 978-80-244-3019-5. [5] SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. III. Gynekologie a porodnictví, onkologie, psychiatrie. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. 214 s., [4] s. barev. obr. příl. : il. (některé barev.) ; 24 cm. ISBN: 978-80-247-2270-2. [6] KŘEPELKA, Petr. Poruchy menstruačního cyklu. První vydání. Praha: Mladá fronta, 2015. 238 stran: ilustrace (některé barevné); 24 cm. ISBN: 978-80-204-3520-0; cnb002752806. [7] JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 77 s. : il. ; 21 cm. ISBN: 978-80-247-2171-2. [8] MISHELL, Daniel R. (ed.) — STENCHEVER, Morton A. (ed.). Atlas of clinical gynecology. Vol. III,. Reproductive endocrinology. Philadelphia: Current Medicine, 1999. Přeruš. str. : il. ; 31 cm. ISBN: 0-8385-0319-5.

Seriálové publikace [9] ČEPICKÁ LÍBALOVÁ, Zuzana — ČEPICKÝ, Pavel. Poruchy menstruačního cyklu v gynekologické ambulanci. Moderní gynekologie a porodnictví, 2005, Roč. 14, č. 4, s. 511-519. ISSN: 1211-1058. [10] ČEPICKÝ, Pavel. Poruchy menstruačního cyklu. Moderní gynekologie a porodnictví. Supplementum, 2001, Roč. 10, č. 2, s. 247-269. ISSN: 1214-2093. [11] CHOVANEC, Josef — DOSTÁLOVÁ, Zuzana. Jak ulevit ženě při menstruačních bolestech?. Interní medicína pro praxi, 2009, roč. 11, č. 2, s. 92-93. ISSN: 1212-7299.

47

[12] TURČAN, Pavel. Premenstruační syndrom – který způsob léčby je vhodnější?. Zdravotnické noviny, 2011, roč. 60, č. 21, s. 24. ISSN: 1805-2355. [13] KŘEPELKA, Petr. Diagnostika a léčba menoragie: [komentář k článku: "Terapeutický postup u menoragie" ze str. 12-16]. Gynekologie po promoci, 2005, Roč. 5, č. 4, s. 18-21. ISSN: 1213-2578.

Elektronické zdroje [14]

Děloha.

Modrykonik.cz.

[online].

[cit.

2016-05-11].

Dostupné

z:

https://www.modrykonik.cz/deloha/

[15] Menstruační cyklus. Galenus.cz. [online]. [cit. 2016-05-11]. Dostupné z: http://galenus.cz/clanky/zdravi/rozmnozovani-menstruace

[16] Edukační proces. Ose.zshk.cz.

[online]. [cit. 2016-05-17]. Dostupné z:

http://ose.zshk.cz/vyuka/edukace.aspx?id=1

48

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Dotazník

49

PŘÍLOHY Příloha č. 1- Dotazník Dobrý den, jsem studentkou 3.ročníku VOŠ Mills, oboru Diplomovaný farmaceutický asistent a tento dotazník je součástí mojí absolventské práce. V případě, že jste ženou, která se někdy ve svém životě potýkala s poruchou menstruačního cyklu, věnujte prosím několik minut svého času vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je samozřejmě anonymní. Předem děkuji za Váš čas. Andrea Pethsová

1. Od jakého věku máte/ měla jste problém s poruchou menstruačního cyklu? a) Do 18-ti let b) 19-45 let c) Nad 45 let

2. Dodržujete preventivní prohlídky u gynekologa - 1x za rok? a) ANO b) NE

3. V případě, že ano, máte pocit, že jste od svého gynekologa dostatečně informovaná ohledně Vašeho konkrétního problému s menstruací? a) ANO b) NE

4. Jakým typem poruchy menstruace trpíte/ jste trpěla? a) Primární amenorea (1. menstruace po 15. roce) b) Sekundární amenorea (vynechání menstruace déle než 3 měsíce) 50

c) Polymenorea (cyklus kratší než 21 dní) d) Oligomenorea (cyklus delší než 35 dní) e) Hypomenorea (krvácení kratší než 2 dny) f) Hypermenorea (krvácení delší než 9 dní) g) Dysmenorea (bolestivá menstruace) h) Endometrióza i) PMS (premenstruační syndrom) 5. Konzultovala jste svůj problém s lékařem/ gynekologem? a) ANO b) NE

6. Znáte konkrétní příčinu Vašeho problému? a) ANO b) NE

7. V případě, že ano, od koho jste se to dozvěděla? a) Gynekolog b) Jiný lékař c) Jen se ji domníváte

8. Příčina Vašeho problému je/ byla...? a) Hormonální porucha b) Zánět c) Myom (nezhoubný nádor) d) Karcinom (zhoubný nádor) e) Psychika f) Jiná odpověď…(prosím vypiště) _____________

9. Jaký druh léčby Vám byl předepsán? a) Hormonální terapie 51

b) Antibiotika c) Neléčím se d) Již si nepamatuji e) Nevím, není to pro mě důležité f) Jiná léčba…(prosím vypište)____________

10. Máte pocit, že jste byla ohledně svého problému dostatečně edukovaná? Byla Vám lékařem/ sestrou /lékárníkem vysvětlena možná příčina poruchy, možnosti a systém léčby? a) ANO b) NE

11. Byla jste informována o možnostech doplňkové léčby? a) ANO b) NE

12. V případě, že ano, jaký typ doplňkové léčby Vám byl doporučen? a) Dietní opatření b) Bylinné čaje, výtažky c) Cvičení (jóga, cv. Mojžíšové) d) Jiná …(prosím vypište)_____________

13. Kde jste získala nejvíce informací ohledně Vašeho problému? a) Gynekolog 52

b) Jiný lékař c) Lékárna d) Internet e) Kamarádka f) Jiný zdroj…(prosím vypište)___________

53

Edukace žen s poruchami menstruace

Recommend Documents