ŘEČ DĚTÍ S PORUCHAMI UČENÍ
Řeč je velmi složitý psychický proces odrážející sociální vztahy, v nichž jedinec žije. Obtíže ve vývoji řeči a v jejím užívání spadají do péče foniatrů a logopedů.
1. Hodnocení řeči Řeč má složku receptivní (vnímání řeči), centrální (porozumění řeči) a expresivní (vyjadřování). Obtíže ve vnímání a porozumění řeči bývají mnohdy nesprávně hodnoceny jako nepozornost, nezájem, nesoustředění. Dítě nepřesně vnímá pokyny, výklad učitele apod. Následkem toho nesprávně reaguje. Neschopnost přesně porozumět mluvené řeči se vyskytuje u dětí s LMD i s poruchami učení poměrně často. Řeč expresivní (vyjadřování) hodnotíme po stránce vnější = zvukové a vnitřní = obsahové. Při hodnocení obsahové stránky řeči sledujeme úroveň slovní zásoby, schopnost vyjadřovat výstižně své myšlenky, dovednost navazovat
kontakt verbální cestou, syntaktickou stránku řeči.
gramatickou
a
U dětí s LMD bylo zjištěno narušení gramatické a syntaktické stránky řeči, malá slovní zásoba, nepřesnosti v užívání pojmů. Z hlediska posouzení zvukové stránky řeči se zaměřujeme na výslovnost, tempo, přízvuk a způsob užívání hlasu. Do prvních ročníků přichází stále více dětí s vadnou výslovností. U některých z nich se výslovnost zřejmě upraví spontánně vlivem školní výuky (spojování hláska-písmeno, rozvíjení sluchového vnímání, péčí o rozvíjení řeči) a dozrávání. V každém případě je lepší nevyčkávat a odeslat dítě do péče logopeda.
2. Specifický logopedický nález Specifický logopedický nález je charakteristický pro děti s LMD. Projevuje se jako: - artikulační neobratnost - specifické asimilace
Poruchu lze diagnostikovat až po sedmém roce dítěte. Při artikulační neobratnosti dítě umí vyslovovat izolované hlásky i celá slova, artikulace je však namáhavá, řeč je někdy obtížně srozumitelná. Značné obtíže činí výslovnost slov začínajících slabikou „nejne“, např. nejnebezpečnější, slov se souhláskovými shluky, např. cvrčci, špačci, i slov dlouhých, např. nosorožec, lokomotiva. Děti slova komolí, přehazují slabiky atd. Obdobné chyby se objevují i při psaní.
Specifické asimilace se týkají a) sykavek b)
tvrdých a měkkých hlásek (d, t, n-ď, ť, ň) – při asimilaci sykavkové dítě umí jednotlivé sykavky vyslovit, ve slovech je však zaměňuje, např. šušené švešky, šešity; při asimilaci d, t, n-ď, ť, ň dochází ke spodobě výslovnosti ve slovech, kdy měkká a tvrdá hláska následují bezprostředně za sebou, např. prázdnyny, hodyny; jindy je výslovnost nejasná, obojetná; nelze bezpečně rozlišit, vyslovuje-li dítě rodiče nebo rodiče
Specifické logopedické nálezy se také odrážejí v psaní. Oba typy chyb patří mezi specifické chyby dysortografické.
3. Jazykový cit (jazyková/lingvistická kompetence) = schopnost dítěte více či méně přesně zvládat mluvnická pravidla bez jejich teoretického osvojení. Již v předškolním věku je většina dětí schopna na základě analogie a nápodoby za spolupůsobení faktorů biologických a společenských hovořit gramaticky správně. Jazykový cit lze rozvíjet pouze řečí a následně čtením. Možná cvičení pro reedukaci: Urči, co je správně: - červená míč, červený míč nebo červené míč - tvůj auto, tvá auto nebo tvé auto - Věra včera bruslila. Věra včera bruslily. Věra včera bruslilo.
- Přechylování: „dělník, běžec, plavec“ – dítě vyhledává odpovídající jména rodu ženského: „dělnice, běžkyně, plavkyně“ - Dokončování vět: Ve slánce je sůl. V polévce je mnoho … . Máme doma kotě. Hrajeme si rádi s … . - Vyhledávání kmene slova (dětem uvádíme vyhledávání té části, kterou mají slova společnou): výlet, odlet, přílet, letiště, letuška (let); přeskok, výskok, náskok, skokan (skok) Zjistíme-li u dítěte před nástupem do školy výrazné obtíže v této složce řeči, lze s určitou pravděpodobností říci, že by se mohly později projevit poruchy čtení a psaní. Obdobné chyby u dyslektiků jsou důkazem, že poruchy čtení a psaní postihují nejen psanou řeč, ale i mluvenou, a souvisejí s odchylkami v řečových centrech mozkové hemisféry. K odstranění obtíží slouží dále uvedená cvičení.
4. Rozvíjení řeči Ke zlepšení zvukové stránky přispívá: - správný mluvní vzor učitele - důraz na klidnou a plynulou mluvu
- cvičení jemné motoriky a motoriky mluvidel, cvičení pohyblivosti jazyka a rtů - cvičení sluchového vnímání - hry, v nichž je dítě motivováno ke správné výslovnosti (např. na televizního hlasatele, herce v divadle,…) - dechová cvičení, nácvik správného dýchání, opakování vět či více slov na jedno nadechnutí, správné hospodaření s dechem při mluvení - nelze doporučit nácvik jazykolamů u dětí s poruchami výslovnosti a poruchami řeči vůbec
Na rozvíjení obsahové stránky řeči: - vyhledávání protikladů (vysoký-nízký) - vyhledávání pojmů nadřazených (jablko, hruška,… tj.ovoce) - vyhledávání pojmů podřazených (nábytek-tj.stůl, židle,…) - tvoření vět, které jsou charakteristikou sledovaného předmětu (Tabule je černá. Tabule je velká. …)
Je třeba vést děti k zpřesňování významu slov: - vyprávění podle obrázků - vyhledávání slov začínajících danou hláskou/slabikou - rychlé pojmenování ukázaných/promítnutých obrázků
- tvoření slov předponami, příponami a skládáním - vyhledávání slov příbuzných - uvědomování si slovních druhů (skok, skákat, skokan – u starších)
Neméně důležité je naslouchání vyprávění druhého, a to nejen dospělých, ale i spolužáků. Pro budoucí život dítěte je důležité nejen mluvit, formulovat přesně své myšlenky, ale i naslouchat druhému a vést dialog.
