VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
EKONOMICKÁ INTEGRACE V SEVERNÍ AMERICE
Bakalářská práce Autor: Pavla Grillová Vedoucí práce: doc. PhDr. Pavel Neumann, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ekonomická integrace v Severní Americe“ vypracoval/a samostatně a veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne …………
………………… podpis studenta
Obsah
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 1 1. Počátky integrace na americkém kontinentu .............................................................. 3 2. Severoamerická zóna volného obchodu ..................................................................... 8 2.1. Vznik .................................................................................................................. 8 2.1.1. Důvody vzniku .......................................................................................... 10 2.1.2. Obavy ze vzniku ........................................................................................ 11 2.2. Vyjednávání a ratifikace.................................................................................... 12 2.3. Cíle a principy................................................................................................... 13 2.3.1. Usnadnění pohybu zboží mezi členskými státy........................................... 13 2.3.2. Usnadnění pohybu služeb mezi členskými státy ......................................... 13 2.3.3. Pravidla původu a odstranění investičních bariér ........................................ 14 2.3.4. Ochrana práv duševního vlastnictví a řešení sporů ..................................... 14 2.4. Institucionální struktura..................................................................................... 15 Komise pro volný obchod (The Free Trade Commision).......................................... 15 Koordinátoři NAFTA (NAFTA Co-ordinators) ....................................................... 16 Pracovní skupiny (Working Groups) ....................................................................... 16 Sekretariát ............................................................................................................... 17 2.5. Dopady na členské země ................................................................................... 18 2.5.1. Obchod ...................................................................................................... 18 2.5.2. Investice .................................................................................................... 19 2.5.3. Zemědělství ............................................................................................... 21 2.5.4. Životní prostředí a pracovní spolupráce...................................................... 22 2.5.5. Zaměstnanost a mzdy................................................................................. 23 3. Panamerická zóna volného obchodu ........................................................................ 26 3.1 Motivy pro vznik .............................................................................................. 26 3.2 Vyjednávání a formování .................................................................................. 28 3.3 Příčiny neúspěchu ............................................................................................. 31 3.4 Kritika .............................................................................................................. 34 3.5 Perspektivy a výhledy ....................................................................................... 36 Závěr .............................................................................................................................. 39 Seznam použité literatury a internetové zdroje ................................................................ 41 Přílohy ............................................................................................................................ 44
Úvod
ÚVOD „Ekonomická integrace“ je termín, který je často používán, ale zřídka definován. Ve všeobecné mluvě termín integrovat znamená „spojit“ nebo „vytvořit celek“. Avšak praktický význam ekonomické integrace v hospodářských souvislostech je zejména odstranění překážek obchodní výměny. Toto pojetí se vztahuje na všechny formy obchodní výměny: nákup a prodej finálních výrobků a služeb, či nákup, prodej a kombinace vstupů jako jsou materiály a kapitál. Překážky obchodní směny mohou být fyzické, např. oceány, hory a vzdálenost; kulturní, např. jazyk, informace a preference; a politické, např. hranice, správní normy, cla a kvóty. Cílem této bakalářské práce je poskytnutí srozumitelného, přesto však komplexního přehledu vývoje ekonomických integračních procesů na americkém kontinentě. Klíčové pro toto téma jsou Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA) a Celoamerická zóna volného obchodu (FTAA). Ve své práci se chci zaměřit na postupný rozvoj hospodářské spolupráce, zhodnotit ekonomické dopady na zúčastněné země, blíže se věnovat překážkám integračních procesů a v závěru nastínit budoucí možné scénáře dalšího vývoje. Toto téma je nepochybně zajímavé tím, že se na západní polokouli podařilo vytvořit první integrační celek na světě (NAFTA) mezi dvěma vyspělými zeměmi, Kanadou a Spojenými státy, a stále rozvojovým Mexikem. Navíc šly tyto integrační snahy dál a zrodil se plán vytvoření Celoamerické zóny volného obchodu, která by měla za úkol ekonomicky sjednotit 34 nejrůznějších zemí, co do své velikosti, vyspělosti či bohatství. Pokud se tedy jednotlivým zemím podaří překonat vzájemné konflikty, vznikne na americkém kontinentu nejvýznamnější oblast volného obchodu. První kapitola se věnuje počátkům integrace na americkém kontinentu a je v ní popsáno postupné ekonomické propojování Spojených států amerických s Kanadou až po vznik zóny volného obchodu (CUSFTA). Úvodní kapitola tedy 1
Úvod jasně obeznamuje s faktem, že tyto dvě ekonomiky byly již výrazně integrovány ještě před vznikem Severoamerické zóny volného obchodu, kterou se zabývá kapitola druhá. V kapitole Severoamerická zóna volného obchodu je přiblížen vznik a vyjednávání NAFTA, popsány jsou cíle a principy, které si toto integrační uskupení klade, zmíněna je i institucionální struktura a podrobněji jsou probírány dopady na jednotlivé členské země. Poslední třetí kapitola řeší otázku vytvoření kontroverzní Celoamerické zóny volného obchodu. Práce se věnuje vzniku a sjednávání, ale hlavně poukazuje na příčiny neúspěchu vytvořit FTAA. Zároveň je zmíněna kritika těchto integračních snah a v závěru celé práce je nastíněn budoucí možný vývoj. Pro účely své bakalářské práce jsem užívala převážně zdroje internetu a publikace uvedené v bibliografii. Jednalo se většinou o prameny v anglickém jazyce. Avšak musím podotknout, že shromažďování aktuálních informací o Celoamerické zóně volného obchodu nebylo nijak snadné. To je pravděpodobně dáno současným stavem vyjednávání, které je na mrtvém bodě.
2
Počátky integrace na americkém kontinentu
1. POČÁTKY INTEGRACE NA AMERICKÉM KONTINENTU Za úplný počátek ekonomické integrace na území Severní Ameriky můžeme považovat rok 1846. Konkrétně 12. května 1846 byla britská královna požádána kanadskou dolní sněmovnou o zahájení vyjednávání vzájemných dohod mezi Kanadou (tehdy se jednalo ještě o britské kolonie) a Spojenými státy americkými, což můžeme považovat za první krok směrem k uzavření reciproční dohody (Reciprocity Treaty). Tato dohoda byla vyjednána mezi Spojenými státy americkými a pěti britskými severoamerickými koloniemi (Kanada, New Brunswick, Nova Scotia, Prince Edward Island a Newfoundland) až za dlouhých 12 let v červenci roku 1854. 1 Úmluva odstraňovala celní poplatky z důležitých přírodních produktů, přičemž nejvýznamnější bylo obilí, mouka, zvířata, maso, ovoce, ryby, drůbež, uhlí a dřevo. Není pochyb, že tato smlouva byla velmi významným impulsem a mimo jiné i díky této dohodě došlo v letech 1854 - 1865 mezi Spojenými státy americkými a koloniemi až ke zdvojnásobení obchodu. Avšak po roce 1856 postupně rostl odpor amerických protekcionistů vůči úmluvě, navíc v roce 1858-9 zvýšila Kanada své celní sazby, což umožnilo odpůrcům z USA tvrdit, že Kanada porušila hlavní myšlenku této reciproční dohody. Celá situace vyvrcholila v roce 1866, kdy byla dohoda Spojenými státy americkými zrušena. 2 Mezi roky 1869 a 1923 se Kanada pokoušela celkem sedmkrát obnovit platnost reciproční dohody, avšak bez úspěchu.
1
TANSILL, Charles C. The Canadian Reciprocity Treaty of 1854. Baltimore : The Johns Hopkins Press, 1922. 116 s. 2 D. C. MASTERS, "Reciprocity", in W. Stewart WALLACE, ed., The Encyclopedia of Canada , Vol. V, Toronto, University Associates of Canada, 1948, 401p., pp. 228-230.
3
Počátky integrace na americkém kontinentu Mezitím bylo v roce 1882 dosaženo vzájemné dohody mezi Spojenými státy a Mexikem (US-Mexico Reciprocity Treaty), přičemž iniciativa pocházela především ze strany Mexika, které mělo velký zájem na uvolnění obchodu se svým
severním
sousedem.
Úmluva
sjednávala
snížení
cel
především
u zemědělských produktů, především pak u surového cukru, a Mexiko si z tohoto paktu slibovalo zejména rozvoj průmyslu a příliv nových technologií a zkušeností do své země.3 Již od roku 1942 byly Spojené státy americké největším obchodním partnerem Kanady a obě země tudíž začaly usilovat o vytvoření zóny volného obchodu. Po několika desetiletích stagnace došlo v lednu 1965 mezi Spojenými státy americkými a Kanadou k další důležité události, a to k podepsání obchodní smlouvy týkající se automobilových produktů (US-Canada Auto Pact). Tento pakt je považován za velmi úspěšný, který Kanadě dopomohl stát se jedním z největších producentů automobilů na světě. Dále byla mezi Kanadou a Spojenými státy odstraněna veškerá cla a tarify na osobní i nákladní automobily, autobusy, pneumatiky či jiné automobilové součástky, přičemž před zavedením tohoto paktu se cla v Kanadě rovnala nemalým 7,5 % a v USA 17,5 %. V roce 1968 se v Kanadě prodalo přibližně 40 % aut, která byla původně vyprodukována ve Spojených státech, a naopak 60 % vyrobených vozů v Kanadě putovaly za jižní hranice. Kanadský automobilový průmysl se rychle stal nejvýznamnějším průmyslem v zemi.4 V roce 1986, kdy obchod mezi USA a Kanadou dosáhl celkové hodnoty 129 mld. USD, byla započata jednání o dohodě o volném obchodu a po náročných debatách na obou stranách byla dne 4. října 1987 podepsána Dohoda o volném
3
Mexico's Fond Hope : Looking for a reciprocity Treaty with United States. The New York Times. 13.2.1890, s.3 4 CANADAY, Marquis. The Automotive Products Trade Agreemen. Associated Content [online]. 2008, [cit. 2010-02-01]. Dostupné z: http://www.associatedcontent.com/article/1050342/the_automotive_products_trade_agreement.html?cat=27
4
Počátky integrace na americkém kontinentu obchodu mezi Kanadou a Spojenými státy americkými (Canada-US Free Trade Agreement - CUSFTA), přičemž v platnost vstoupila k 1. lednu 1989. 5 Tato problematika působila mnohem větší obavy v Kanadě než v USA. Přibližně 40 % Američanů nemělo tušení, že dohoda o volném obchodu byla s Kanadou vůbec podepsána. Oproti tomu v Kanadě se o toto téma nezajímala pouze 3 % obyvatel. Tento nepoměr je logický a můžeme ho odvodit srovnáním ekonomické situace v obou zemích. Kanada je pro Spojené státy americké významným partnerem, avšak z pohledu celé ekonomiky obchod s ní není tak významný. Podíváme-li se na tuto problematiku z hlediska Kanady, je zřejmé, že ekonomika Kanady je silně propojená na jediného souseda – USA. Více než 80 % kanadského exportu směřuje do Spojených států a tudíž se nelze divit, že dohoda o volném obchodu byla častým tématem vášnivých debat. Přesto všechno však byla Dohoda o volném obchodu přijata a přinesla sebou uvolnění obchodu téměř ve všech sektorech ekonomiky.6 Podepsáním dohody o volném obchodu se Kanada i Spojené státy americké zavázaly k realizaci cílů, jež zní:7 •
Odstranění překážek obchodu se zbožím i službami mezi oběma smluvními stranami
•
Záruka spravedlivých podmínek konkurence v rámci zóny volného obchodu
•
Výrazná liberalizace podmínek investování v rámci zóny volného obchodu
•
Zavedení
efektivních
postupů
při
řešení
konfliktů
a v administrativě
5
SARKISYAN , Inna. Dům financí.cz [online]. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupný z WWW:
. 6 "U.S.-Canada Free Trade Agreement of 1989." Encyclopedia of Business. Ed. Jane A. Malonis. Gale Cengage, 2000. eNotes.com. 2006. 1 Feb, 2010 7 Canada-United States Free Trade Agreement
5
Počátky integrace na americkém kontinentu •
Podpora další bilaterální a multilaterální spolupráce s cílem posílit výhody plynoucí z této dohody.
Co se týče odstranění cel, byly stanoveny 3 varianty postupu. Asi u 15 % zboží podléhajícímu clu byly poplatky odstraněny k prvnímu dni, kdy dohoda vstoupila v platnost. Týkalo se to zejména počítačů, lyží, whiskey nebo například kůží. U dalších 35 % produktů se clo snižovalo postupně 5 let, přičemž každý rok od realizace dohody vždy o 20 %. Těmito produkty byly chemikálie, nábytek, výbušniny, papír a další. Posledním 50 % zboží k proclení se poplatky snižovaly po dobu deseti let po 10 %. Týkalo se to většiny zemědělských produktů, textilií, hovězího masa či pneumatik. Do deseti let od svého vzniku odstranila CUSFTA převážnou většinu cel a jiných překážek obchodu. Průměrná sazba kanadských cel na dovozy ze Spojených států se snížila z 3 % v roce 1989 skoro na nulu v roce 2001, podobně tomu bylo i v USA, kde se během stejného časového období snížila průměrná celní sazba ze 4,5 % na 0,5 % (viz tabulka 1 a 2). Dohoda poskytla oběma partnerům značné vzájemné celní zvýhodnění, zatímco cla na importy ze třetích zemí zůstala relativně vysoká. Navíc CUSFTA značně zredukovala netarifní překážky obchodu, vymezila základní pravidla obchodu se službami a investicemi či definovala postupy k urovnání konfliktů. 8 Dohoda o volném obchodu výrazně přispívala v prvních letech své existence k růstu obchodu mezi oběma zeměmi, přičemž pět let po jejím podepsání vzrostla obchodní výměna mezi USA a Kanadou přibližně o 60 mld. USD. Později se však ukázalo, že původní očekávané benefity této dohody byly značně přehnané a v následujících letech se objem vzájemného obchodu dokonce i snížil.9
8
CARDARELLI, Roberto, KOSE, Ayhan M. Economic Integration, Business Cycle and Productivity in North America. IMF Working Paper. 2004, s. 6. 9 SARKISYAN, Inna. Dům financí.cz [online]. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupný z WWW: .
6
Počátky integrace na americkém kontinentu Tabulka 1: USA - průměrná cla na dovozy z Kanady a světa
Zdroj: IMF Working Paper
Tabulka 2: Kanada - průměrná cla na dovozy z USA a světa
Zdroj: IMF Working Paper
7
Severoamerická zóna volného obchodu
2. SEVEROAMERICKÁ ZÓNA VOLNÉHO OBCHODU 2.1.
VZNIK
Severoamerická zóna volného obchodu (North American Free Trade Agreement - NAFTA), které bylo dosaženo mezi Kanadou, Spojenými státy americkými a Mexikem, je jednou z nejvýznamnějších obchodních úmluv, která byla kdy ujednána. Je to dáno tím, že vzniklo integrační uskupení, které seskupilo neobyčejně rozsáhlé území Severní Ameriky, navíc cílem tohoto uskupení bylo jít nad rámec odstranění bariér obchodu a v neposlední řadě jde o seskupení, které svádí dohromady vyspělé ekonomiky světa a rozvojovou zemi. 10 Dohoda o zóně volného obchodu na severoamerickém kontinentu byla podepsána na třech separátních slavnostech, které se konaly ve třech hlavních městech členských zemí dne 17. dubna 1992.
Tato historická smlouva byla
stvrzena
H.
americkým
prezidentem
Georgem
W.
Bushem,
mexickým
prezidentem Carlem Salinasem a kanadským ministerským předsedou Brianem Mulroneym. V účinnost vstoupila NAFTA dne 1. ledna 1994 po podpisu amerického prezidenta Billa Clintona.11 Jak je již zmíněno v předchozí kapitole, Spojené státy americké, Kanada i Mexiko byly poměrně značně integrované ještě před samotným vznikem Severoamerické dohody o volném obchodu. Přesto je však důležité připomenout, že ačkoli je dnes NAFTA trojstrannou úmluvou, původně byla vytvořena ze dvou bilaterálních dohod, jež existovaly mezi Spojenými státy a Kanadou a také mezi Spojenými státy a Mexikem. 12
10
CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9 11 Infoplease.com [online]. 2007 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: . 12 CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9
8
Severoamerická zóna volného obchodu NAFTA hospodářsky sjednotila území o rozloze 21,6 mil. km2 s více než 430 miliony spotřebitelů, což tvoří přibližně 6,3 % světové populace. Severoamerický kontinent se stal zónou volného obchodu, která umožnila rozvoj vzájemných obchodních vztahů mezi členskými zeměmi. Jednotlivé země se však výrazně liší svým hospodářským potenciálem. Výraznou dominantou jsou USA, které jsou technologicky vyspělou, prosperující zemí s diverzifikovanou ekonomikou, současně vytvářejí 88 % produkce a žije zde 68 % obyvatel NAFTA. Podobně je na tom i Kanada, která je taktéž prosperujícím státem sice s malým počtem obyvatel, avšak disponující mnoha přírodními zdroji a technologiemi. Oproti tomu Mexiko je rozvojovou ekonomikou se středně velkou populací, která ovšem rapidně roste.13 Rozdílnost potvrzuje i hrubý domácí produkt na osobu, který v roce 2009 činil v USA 46 500 USD, v Kanadě 38 300 USD a v Mexiku pouhých 13 500 USD.14 NAFTA je formálně založena na principech zóny volného obchodu. Zóna volného obchodu je základním stupněm ekonomické integrace, ve které se členské státy zavazují eliminovat navzájem mezi sebou cla a další překážky společného obchodu. Vůči třetím zemím však země provádějí nezávislou obchodní politiku. NAFTA ovšem není klasickou zónou volného obchodu. Vedle volného pohybu zboží totiž obstarává i volný pohyb služeb a kapitálu. Nezahrnuje však volný pohyb pracovní síly a tudíž nemůžeme hovořit o společném trhu, ale spíše o tzv. omezeném společném trhu. 15
13
CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9 14 International Monetary Fund [online]. 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW:
9
Severoamerická zóna volného obchodu
2.1.1.
DŮVODY VZNIKU
Kanadské i mexické hospodářství bylo vždy nejvíce závislé na Spojených státech amerických a obě země usilovaly o prohlubování vzájemných vztahů a usnadnění přístupu na americký trh. Jak je podrobněji popsáno výše, vlády se dlouhá léta snažily o vyjednání bilaterálních smluv, které by tyto možnosti zaručovaly. K ještě užší integraci celého severoamerického kontinentu však směřovaly zejména USA. Jednou z příčin bylo zklamání Spojených států z probíhajícího Uruguayského kola GATT, které se soustředilo na redukci tarifních i netarifních překážek obchodu (včetně zemědělských produktů a služeb, ovšem nikoli duševní vlastnictví). Nespokojenost USA pramenila především z vleklosti a zdlouhavosti jednání.16 Dalšími důvody vzniku NAFTA byl názor, že regionální integrace učiní severoamerické firmy konkurenceschopnější na světových trzích či obava z rychle postupujících evropských integračních procesů a vytvoření vnitřního trhu ES.17 Mexiko bylo motivováno dosažením totožného obchodního vztahu se Spojenými státy, jako se podařilo sjednat Kanadě. Obchodní styky Kanady a Mexika tak významné nebyly a nejsou, přesto obě země viděly výhody, které by jim vzájemné propojení trhů mohlo přinést. Navíc z čistě ekonomického hlediska jsou Kanada, Mexiko i Spojené státy americké blízkými sousedy s relativně komplementárními ekonomikami, což je činí přirozenými obchodními partnery. Tyto země tedy mohou profitovat z odstranění překážek obchodu a investic tím, že dojde ke geografické redistribuci ekonomické aktivity mezi těmito zeměmi a bude tudíž umožněna realizace úspor z rozsahu a dále také efektivnější alokace zdrojů.18 16
VEJSADA, Tomáš. NAFTA. [s.l.], 2006. 10 s. Právnická fakulta UK. Seminární práce SARKISYAN, Inna. Dům financí.cz [online]. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupný z WWW: 18 CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9
17
10
Severoamerická zóna volného obchodu
2.1.2.
OBAVY ZE VZNIKU
Vyjednávání zóny volného obchodu na severoamerickém kontinentu trvalo přibližně tři roky (1991-1993). Během tohoto období zavládla celosvětová recese, která s sebou přinesla zvýšení nezaměstnanosti a negativní dopad na důchody. Obecně vzato, existovaly čtyři příčiny kritiky:19 •
Odborové svazy, především v Kanadě a USA, se velmi obávaly úbytku pracovních míst ve výrobním sektoru a celkového snížení životní úrovně, které by mohlo být následkem uvolnění obchodu.
•
Ochránci životního prostředí se domnívali, že odstraněním překážek obchodu dojde k hromadnému odchodu kanadských a amerických firem do Mexika, kde problematika životního prostředí není natolik ošetřena.
•
Zastánci lidských práv zase poukazovali na četná zneužívání lidských práv v Mexiku a argumentovali, že prohloubením obchodní spolupráce by bylo toto jednání mlčky přehlíženo.
•
Posledním bodem kritiky byl kanadský a mexicky strach ze ztráty kulturní identity, suverenity a politické autonomie, která mohla z bližších a otevřenějších vztahů se silnějším obchodním partnerem vzejít.
Výsledkem těchto obav bylo vytvoření dvou dohod. První se týkala životního prostředí, druhá pracovní síly.
19
CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9
11
Severoamerická zóna volného obchodu
2.2.
VYJEDNÁVÁNÍ A RATIFIKACE
Diplomatické vyjednávání bylo zahájeno dne 5. února 1991, kdy kanadská vláda oficiálně zažádala o možnost účastnit se americko-mexického jednání týkajícího se liberalizace obchodu mezi těmito dvěma zeměmi. V období od 7. do 10. dubna stejného roku byly mezi Kanadou a Mexikem podepsány dohody vztahující se ke clům, produkci a vývozům. 12. června roku 1991 se konalo první trilaterální ministerské setkání v Torontu, které je označováno za oficiální počátek vyjednávání NAFTA. Ministři zde zformulovali nejvýznamnější ustanovení NAFTA zahrnujících 6 hlavních oblastí. Jednalo se o přístup na trh zboží, služeb a investic, dále ochrana duševního vlastnictví, stanovení pravidel o původu zboží a řešení sporů. 12. srpna roku 1992 státy dospěly ke konečné dohodě a vyjednávání o severoamerické zóně volného obchodu byla po deseti za sebou jdoucích dnech dokončena. Zvláštní pravidla byla stanovena v oblastech automobilového průmyslu, energetiky, investic, obchodních opatřeních, textilního a oděvního průmyslu a kulturních odvětví. 17. prosince 1992 dochází k oficiálnímu podpisu NAFTA hlavními představiteli jednotlivých zemí. Byl to americký prezident George Bush st., Carlos Salinas, který v té době zastával prezidentský úřad v Mexiku, a kanadský premiér Brian Mulroney. Dále bylo stanoveno, že účinnost nabude k 1. lednu 1994 a do té doby musely státy provést potřebná implementační opatření. To bylo v USA úkolem již nově zvoleného prezidenta Billa Clintona a v Kanadě nastupujícího ministerského předsedy Jeana Chrétiena.20
20
CAMERON, Maxwell A., TOMLIN, Brian W. The Making of NAFTA : how the deal was done, 2000. 259 s. ISBN 0-8014-8781-1
12
Severoamerická zóna volného obchodu
2.3.
CÍLE A PRINCIPY
Hlavní cíle úmluvy o Severoamerické zóně volného obchodu jsou uvedeny v části první, kapitole první, článek 102 Dohody.
2.3.1.
USNADNĚNÍ POHYBU ZBOŽÍ MEZI ČLENSKÝMI STÁTY
Cílem NAFTA je postupné odstranění cel a dalších netarifních překážek mezi signatáři Dohody. Výrobky byly rozčleněny do pěti kategorií (A-E). U kategorie A došlo ke zrušení cel k 1.1.1994, u kategorie B došlo k odstranění cel v pěti etapách k 1.1.1998, u kategorie C došlo ke zrušení cel v deseti ročních etapách do 1.1.2003, u kategorie D došlo ke zrušení cel v patnácti ročních etapách k 1.1.2008 a u skupiny výrobků E byla zrušena cla do konce roku 2008. Přičemž kategorie A až C se týkala zejména průmyslových výrobků, u kterých proces odstranění cel trval kratší dobu než u zemědělských produktů, na které se vztahuje kategorie D a E.21 Vedle zrušení cel bylo Mexiko povinno odstranit taktéž i netarifní překážky obchodu, jako byly dovozní licence či kvóty, které podstatně omezovaly import výrobků na mexický trh. Toto opatření sebou přineslo 2 klady. Za prvé, exportéři mohou vyvážet více svých výrobků do Mexika a za druhé, vývoz je spojen s menšími náklady, neboť odpadá administrativní zátěž spojená se získáním povolení k dovozu.22
2.3.2.
USNADNĚNÍ POHYBU SLUŽEB MEZI ČLENSKÝMI STÁTY
Již CUSFTA sestavila obsáhlý soubor zásad, jimiž se řídil obchod se službami. Tyto principy Dohoda o severoamerické zóně volného obchodu rozšiřuje a uplatňuje je i v Mexiku. NAFTA ošetřuje téměř všechny služby,
21
CIHELKOVÁ, Eva. Aktuální otázky světové ekonomiky : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu, 2000. 42 s. ISBN 80-245-0083-3 22 NAFTA Key Provisions [online]. [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW:
13
Severoamerická zóna volného obchodu výjimku tvoří pouze letecká a námořní doprava, dále vnitrostátní přeprava či telekomunikace. Každá země má rovněž možnost vyloučit některá svá citlivá odvětví z vlivu Dohody. Příkladem může být Mexiko, které odmítlo liberalizovat služby notářů, jež jsou vyhrazeny pouze mexickým občanům, nebo Kanada, která neuvolnila své služby v pohostinství a ve vydavatelství. 23
2.3.3.
PRAVIDLA PŮVODU A ODSTRANĚNÍ INVESTIČNÍCH BARIÉR
NAFTA snižuje celní sazby pouze na zboží vyrobené v Severní Americe. Jsou stanovena tvrdá pravidla, která musí výrobky splňovat, jestliže na ně mají být uvalena preferenční cla. Aby mohlo být se zbožím obchodováno v rámci bezcelní zóny NAFTA, musí být produkty z převážné části zhotoveny z dílů vyrobených v Severní Americe. Navíc
firmy,
které
zaměstnávají
Severoameričany
nebo
používají
severoamerické součástky, jsou značně zvýhodňovány. NAFTA
rovněž
zdokonaluje
dřívější
Kanadsko-americkou
dohodu
o volném obchodu (CUSFTA), která více chrání podniky se sídlem v partnerské zemi. Nově se také Dohoda vztahuje k nemovitostem, akciím, dluhopisům, některým smlouvám či nehmotnému majetku. Dále NAFTA zaručuje, že s americkými investory bude jak v Kanadě, tak v Mexiku zacházeno stejným způsobem jako s domácími firmami. 24
2.3.4.
OCHRANA PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ A ŘEŠENÍ SPORŮ
NAFTA podporuje export
v některých velmi konkurenceschopných
odvětvích USA, jako jsou špičkové technologie a zábavní produkty, které jsou ovšem ošetřeny nejvyšší úrovní ochrany práv duševního vlastnictví. Dohoda se
23
NAFTA Key Provisions [online]. [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW: 24 Tamtéž
14
Severoamerická zóna volného obchodu týká patentů, ochranných známek, autorských práv, obchodních tajemství či zeměpisných označení. NAFTA má taktéž několik postupů k řešení sporů týkajících se uplatňování nebo výkladu Dohody. Jsou vytvářeny třístranné komise, které kontrolují obchodní vztahy mezi signatáři Dohody a prodiskutovávají konkrétní problémy.25
2.4.
INSTITUCIONÁLNÍ STRUKTURA
Na rozdíl od Evropské unie si NAFTA pro svoji činnost nevytvořila celou řadu nadnárodních orgánů, ba ani žádný právní orgán, jehož právo by bylo nadřazené právu jednotlivých členských zemí. Je to dáno tím, že signatářské státy si nepřáli poskytnout přespříliš pravomocí nově vznikající administrativě. KOMISE PRO VOLNÝ OBCHOD (THE FREE TRADE COMMISION) Hlavním řídícím orgánem, který si NAFTA zřídila, je Komise pro volný obchod. Hlavní funkcí této instituce je dohled a kontrola nad realizací zóny volného obchodu a dále také dozor nad dalším propracováním Dohody. Komise je rovněž zodpovědná za urovnávání obchodních sporů, které vznikají implementací Severoamerické zóny volného obchodu. Komise taktéž dohlíží na činnost výborů, pracovních skupin a dalších orgánů, které si NAFTA vytvoří. V čele této instituce stojí celkem nepřekvapivě ministři obchodu jednotlivých zemí, kteří byli do této funkce jmenováni. V současné době se jedná o kanadského ministra mezinárodního obchodu (Minister of International Trade) Petera Van Loana, mexického ministra hospodářství (Secratary of Economy) Gerarda Ruize Mateose a amerického ministra obchodu (United States Trade Represantative) Rona Kirka. 26
25
NAFTA Key Provisions [online]. [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW: 26 MCKINNEY, Joseph A. Created from NAFTA : The Structure, Functions, and the Significance of the Treaty's Institutions, 2000. 255 s. ISBN 0-7656-0466-3
15
Severoamerická zóna volného obchodu Komise není institucionálním orgánem v pravém slova smyslu. Představitelé se scházejí pouze v případě potřeby, avšak je zvyklostí, že ke schůzkám dochází alespoň jednou za rok na pravidelných výročních zasedáních. A tak se také dělo každý rok vyjma roku 1996 a 2000. Předsednictví na jednotlivých mítincích rotuje mezi členskými zeměmi, přičemž zatím poslednímu shromáždění v roce 2009 předsedaly Spojené státy americké. Dále je také pravidlem, že setkání Komise se koná na území předsedajícího státu. Úvodní setkání komise probíhalo 14. ledna roku 1994 v Mexico City právě 14 dní potom, co NAFTA nabyla platnosti. Na tomto shromáždění byly ustanoveny dvě nové pracovní skupiny, a to skupina pro investice a služby a skupina pro zadávání
vládních
zakázek.
Tyto
dvě
pracovní
skupiny
přibyly
k již
existujícím osmi výborům a šesti pracovním skupinám, které byly už dříve jmenovány samotnou Dohodou. 27 KOORDINÁTOŘI NAFTA (NAFTA CO-ORDINATORS) Za každodenní chod organizace a za implementaci Dohody do praxe jsou v každé členské zemi zodpovědní tzv. koordinátoři NAFTA. Jsou to představitelé ministerstev obchodu každé země. 28 PRACOVNÍ SKUPINY (WORKING GROUPS) NAFTA intenzivně usilovala o dosažení hlavního cíle, kterým bylo vytvoření pásma volného obchodu mezi členskými zeměmi do roku 2008. K dosažení tohoto cíle vytvořila NAFTA 30 pracovních skupin, výborů a jiných orgánů, které podporují obchod a investice a taktéž zabezpečují efektivní implementaci NAFTA. Klíčovými oblastmi, kterými se pracovní skupiny zabývají, jsou především obchod se zbožím, pravidla o původu zboží, cla, obchod se
27
MCKINNEY, Joseph A. Created from NAFTA : The Structure, Functions, and the Significance of the Treaty's Institutions, 2000. 255 s. ISBN 0-7656-0466-3 28 Foreign Affairs and International Trade Canada : Institutions of NAFTA [online]. 2009 [cit. 2010-02-10]. Dostupný z WWW: .
16
Severoamerická zóna volného obchodu zemědělskými produkty a subvence, investice a služby, přeshraniční pohyb obchodníků, řešení sporů a další. NAFTA pracovní skupiny také připravují mimo jiné i debatní fóra, kde dochází k posouzení další liberalizace obchodu mezi signatáři Dohody. SEKRETARIÁT Administrativním centrem NAFTA je Sekretariát, který byl zřízen na prvním shromáždění Komise pro volný obchod v roce 1994. Sekretariát plní úkol informačního střediska a dále slouží i jako úložiště důležitých dokumentů či vypomáhá v odborných záležitostech. Sekretariát je také zodpovědný za administrativu týkající se řešení sporů a mimo to vše poskytuje rovněž pomoc Komisi a dalším výborům a pracovním skupinám. Sekretariát se skládá z americké, kanadské a mexické sekce, přičemž každý členský stát si ustanovuje svoji národní sekci sám a jmenuje také jejího tajemníka. Taktéž sídlo národních sekcí se nachází v jednotlivých členských zemích. Součástí každé z národních sekcí je arbitrážní orgán, jenž je tvořen třiceti členy jmenovanými Komisí pro volný obchod na dobu tří let s možností opětovného jmenování. 29
29
Foreign Affairs and International Trade Canada : Institutions of NAFTA [online]. 2009 [cit. 2010-02-10]. Dostupný z WWW: .
17
Severoamerická zóna volného obchodu
2.5.
DOPADY NA ČLENSKÉ ZEMĚ
2.5.1.
OBCHOD
Severoamerická zóna volného obchodu nepochybně přispěla k výrazné expanzi zbožového obchodu mezi signatáři Dohody. Již v prvním roce existence NAFTA (1994) došlo ke zvýšení trilaterálního obchodu o 17 %, což v absolutním vyjádření představovalo částku 51 mld. USD. Na konci roku pak celkový obchod mezi USA, Kanadou a Mexikem dosáhl hodnoty 347,277 mld. USD.30 Od té doby se do roku 2008 celkový zbožový obchod mezi členskými zeměmi NAFTA zvýšil na 1 013 mld. USD, tedy přibližně o 290 %.31 Liberalizace obchodu se projevila především v relaci USA-Mexiko. Od roku 1994, což je rok, kdy NAFTA vstoupila v platnost, do roku 2009 vzrostl americký zbožový export do a import z Mexika o 250 % a 350 %. Celkový dvoucestný americko-mexický zbožový obchod vzrostl za stejné období o 300 %, což je podstatně více než obchod Spojených států amerických s nečlenskými zeměmi, který se za totožné údobí zvýšil pouze o 140 %. NAFTA měla pozitivní vliv i na obchodní vztahy Kanady. Kanadský zbožový obchod s členskými zeměmi NAFTA dosáhl v roce 2008 téměř 630 miliard a kanadské exporty do Spojených států amerických rostly mezi roky 1993 a 2008 roční mírou 6,3 %. Od roku 1994 do 2009 se navýšil americký export a import z Kanady o 180 % a 175 %. Celkový americko-kanadský obchod se vyvíjel o něco málo rychlejším tempem než růst obchodu se zbytkem světa.32 Celkový zbožový obchod se v letech 1993 – 2008 mezi Kanadou a Spojenými státy více než zdvojnásobil. Obchod mezi Kanadou a Mexikem se za
30
CIHLEKOVÁ, E. Aktuální otázky světové ekonomiky : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu, 2000. 42 s. 31 UNCTAD Handbook of Statistics 2009 [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: 32 TradeStats Express [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: .
18
Severoamerická zóna volného obchodu stejné časové období dokonce zečtyřnásobil. Celkový kanadsko-mexický obchod tedy významně vzrostl a v roce 2008 dosáhla vzájemná výměna přes 24 mld. USD. Současně bylo přibližně 80 % kanadských celkových vývozů směřováno v roce 2008 do partnerských zemí NAFTA. Podíl amerického obchodu s členskými zeměmi zóny volného obchodu na celkové zbožové směně USA činil v roce 2009 28 %, což znamenalo nárůst z 26 % v roce 1989.
2.5.2.
INVESTICE
Realizace Severoamerické zóny volného obchodu vedla k rozvoji nejen obchodu, ale i k posílení investičních toků v rámci Severní Ameriky. V roce 1993 dosáhl příliv přímých zahraničních investic do členských zemí NAFTA hodnoty 60 mld. USD, přičemž 85 % proudilo do USA, 7 % do Mexika a 8 % do Kanady. V roce 2008 plynulo do zemí Severoamerické zóny volného obchodu celkem 383 mld. USD, z toho 83 % do USA, 5,5 % do Mexika a 11,5 % do Kanady. Investiční přítoky v rámci celého kontinentu činily v roce 2008 celkem 490,6 mld. USD a z toho bylo 78 % PZI investovaných v signatářských zemích NAFTA. Jedním z hlavních důvodu, proč Mexiko vstoupilo do NAFTA, byl předpoklad, že členství v Dohodě přiláká zahraniční, především americké a kanadské, investory do své země, což se také později potvrdilo. Brzy poté, co NAFTA vstoupila v platnost, Mexiko zažívalo opravdový boom zahraničních investic. Zásoba přímých zahraničních investic vzrostla z 33 mld. USD v roce 1994 na 180 mld. USD na konci roku 2003 a v roce 2008 dokonce až na 295 mld. USD. Mexiko získalo mnoho přímých zahraničních investic nejenom z USA, ale i z jiných států a nyní je tak hostitelem více investic než jakákoli jiná rozvojová země, s výjimkou pouze Číny a Hong Kongu. 33 33
UNCTAD Handbook of Statistics 2009 [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: OECD : StatExtracts [online]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: .
19
Severoamerická zóna volného obchodu Nárůst investic mezi Spojenými státy americkými a Kanadou nebyl tolik dramatický. Celkové investiční toky přímých zahraničních investic mezi Kanadou a USA vzrostla mezi roky 1989 a 2003 o 187 %, což na konci roku 2003 představovalo nárůst na 298 mld. USD z původních 104 mld. USD v roce 1989. Naproti tomu je důležité poznamenat, že ve stejném období se investiční toky mezi Spojenými státy a nečlenskými zeměmi NAFTA zvýšil o 333 %.34 V roce 2007 činily PZI mezi oběma zeměmi 480 mld. USD. Účinky NAFTA na investiční toky v rámci Severní Ameriky se projevily též v podstatném nárůstu vývozu přímých zahraničních investic Kanady do Mexika. Mezi roky 1989-1991
byla zásoba kanadských investic v Mexiku konstantní
a zhruba na úrovni 230 mil. USD. V roce 1994, po uvedení NAFTA v platnost, představovala daná částka kolem 1 mld. USD, což je přibližně čtyřnásobek původního objemu. Příliv kanadských PZI do Mexika neustále rostl a na konci roku 2007 dosahoval bezmála částky 5 mld. USD, tzn. pětkrát tolik co v roce 1994. Současně se Kanada stává 4. největším zahraničním investorem Mexika. Díky liberalizaci kapitálových toků v Severní Americe zaznamenaly vzrůst též mexické zahraniční investice do Kanady, i když ne tak významný jako tomu bylo v opačném směru. V roce 1998 dosáhly hodnoty mexické investice v Kanadě 464 mil. USD, což představovalo oproti roku 1993 trojnásobný objem. NAFTA měla nepochybně pozitivní vliv nejen na obchodní vztahy, ale i na pohyb přímých zahraničních investic v rámci Severní Ameriky, a stejně jako u obchodu se nejvíce efekt Dohody projevil na vztazích americko-mexických a kanadsko-mexických.35
34
HUFBAUER, Gary Clyde, SCHOTT, Jeffrey J. NAFTA Revisited : Achievements and Challenges, 2005. 544 s 35 CIHLEKOVÁ, E. Aktuální otázky světové ekonomiky : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu, 2000. 42 s.
20
Severoamerická zóna volného obchodu
2.5.3.
ZEMĚDĚLSTVÍ
NAFTA nemá jednotnou dohodu o obchodu se zemědělskými produkty. Místo toho ale byly vytvořeny tři separátní bilaterální smlouvy týkající se této problematiky - mezi Spojenými státy a Mexikem, Spojenými státy a Kanadou a mezi Kanadou a Mexikem. Část zásad o zemědělských clech byla stanovena již v rámci CUSFTA a NAFTA ji pouze převzala. Americko-kanadská dohoda si ponechala stále výrazné restrikce a tarifní kvóty přejmuté z CUSFTA. Omezení se konkrétně týkala cukru, mléčných výrobků a drůbeže. Avšak narozdíl od CUSFTA, Mexiko a Spojené státy americké podnikly dalekosáhléjší kroky, které vedly k liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty. Nejvýznačnějším cílem jejich bilaterální dohody byla eliminace veškerých dovozních kvót a cel, a to bez žádných výjimek. 36 V období mezi roky 1993-2003 se americký obchod se zemědělskými produkty s NAFTA partnery bezmála zdvojnásobil a dokonce rostl dvakrát tak rychle než zemědělský obchod se zbytkem světa. V roce 1993 byl podíl amerických zemědělských vývozů do Kanady a Mexika roven pouze 12 % a 8 % z celkového exportu USA do zbytku světa. O deset let později tento podíl však vzrostl na 16 % pro Kanadu a 13 % pro Mexiko. Severní Amerika se stala velmi významným trhem pro americké exporty. Kanada je nyní největším importérem amerických zemědělských produktů, přičemž v roce 2002 sesadila z tohoto postu Japonsko. Nadto, v roce 2000 Mexiko překonalo Evropskou unii a stalo se významnějším trhem pro americké zemědělské exporty. Mezi lety 1993-2003 vzrostly kanadské a mexické zemědělské vývozy na světové trhy (bez USA) o 52 %, což je podstatně méně než zemědělské exporty do
36
HUFBAUER, Gary Clyde, SCHOTT, Jeffrey J. NAFTA Revisited : Achievements and Challenges. 2005. 544 s
21
Severoamerická zóna volného obchodu Spojených států, které se zvýšily o 125 %. Z toho je patrné, že Spojené státy americké jsou klíčovým trhem pro kanadské a mexické zemědělské produkty. Vztah mezi Kanadou a Mexikem reprezentuje pouze malý podíl na celkových kanadských zemědělských vývozech. Nicméně od roku 1993 vzrostly kanadské exporty do Mexika o 149 % a obchodovaná částka vzrostla z 300 mil. USD na 746 mil. USD v roce 2003. Přesto vše ale došlo v oblasti zemědělství i k několika rozepřím. Ty nejvýznamnější se týkaly dříví, pšenice, cukru či kukuřice. 37 Mexické producenty kukuřice NAFTA poznamenala nejhůře. V době, kdy byla NAFTA vyjednávána, 3 miliony výrobců, kteří představovali 40 % všech Mexičanů pracujících v zemědělství, pěstovali kukuřici. NAFTA však umožnila USA a Kanadě importovat kukuřici a fazole do Mexika o mnoho levněji a to převážně díky úsporám z rozsahu. Pokud tedy mexický zemědělec nepřišel přímo o práci, klesl jeho měsíční příjem z 1959 peso v roce 1991 na 228 peso v roce 2003.38
2.5.4.
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A PRACOVNÍ SPOLUPRÁCE
Obavy ze zhoršení stavu životního prostředí představovaly vážnou překážku při samotném vyjednávání Severoamerické zóny volného obchodu. Dalo se předpokládat, že prudký ekonomický růst vytvoří mnoho nových pracovních míst a zvýší příjmy, ale na druhou stranu sebou přinese rovněž závažnější znečištění životního prostředí. Výsledkem těchto znepokojení bylo vydání akčního plánu v květnu 1991. Tímto krokem se George H. W. Bush pokusil problematiku americko-mexického životního prostředí řešit, ale následující americký prezidentský kandidát Bill Clinton nepovažoval tato opatření za dostatečná.
37
HUFBAUER, Gary Clyde, SCHOTT, Jeffrey J. NAFTA Revisited : Achievements and Challenges, 2005. 544 s 38 WHITE, Merceline. NAFTA and the FTAA: Impact on Mexico’s Agriculture Sector. [online], [cit. 201004-15]. Dostupný z WWW: .
22
Severoamerická zóna volného obchodu Během volební kampaně v říjnu 1992 Clinton ostře kritizoval Dohodou za neuspokojivé projednání ekologické a pracovní problematiky. Proto byly v roce 1993 na jeho příkaz prodiskutovány a následně připojeny k NAFTA dvě dodatečné dohody. Severoamerická dohoda o pracovní spolupráci (The North American Agreements on Labor Cooperation - NAALC) a Severoamerická dohoda o spolupráci v oblasti životního prostředí (The North American Agreement on Environmental Cooperation - NAAEC). Tyto dvě dohody měly tři důležité cíle. Monitorování a kontrola zavádění národních zákonů a ustanovení týkajících se pracovních a ekologických otázek, dále nápomoc k vytvoření dokonalejších směrnic v oblasti životního prostředí a práce a posledním úmyslem bylo vybudování konzultativního fóra, pomocí něhož by docházelo k urovnání sporů. 39
2.5.5.
ZAMĚSTNANOST A MZDY
Otázka zaměstnanosti patřila k nejdiskutovanějším tématům v souvislosti s NAFTA. Různé odhady se shodovaly v tom, že v USA bude mít NAFTA větší či menší negativní účinek v dané oblasti. Za hlavní příčinu ztráty pracovních míst ve vyspělých zemích byly považovány levné, na práci náročné mexické dovozy do Spojených států amerických a Kanady a přemístění nekonkurenceschopných výrob do Mexika v důsledku nižších mezd. Tyto obavy se však ukázaly jako neodůvodněné. 40 Zřejmě
nejlepší
metodou
měření
dopadu
obchodních
dohod
na
zaměstnanost je porovnání počtu pracovních míst, která jsou podporována vývozem. Odhaduje se, že každá miliarda USD v americkém exportu živí 8500 pracovních míst ve výrobě. A protože díky expanzi severoamerického trhu činily průměrné roční zisky z vývozu 12 miliard USD, bylo tak pouze ve Spojených státech amerických vytvořeno více než 100 000 nových pracovních míst. 39
HUFBAUER, Gary Clyde, SCHOTT, Jeffrey J. NAFTA Revisited : Achievements and Challenges, 2005. 544 s 40 CIHLEKOVÁ, E. Aktuální otázky světové ekonomiky : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu. 2000. 42 s.
23
Severoamerická zóna volného obchodu Dále je důležité i to, že v exportně orientovaných odvětvích, kde sice došlo k nějaké ztrátě pracovních míst, jsou mzdy vyšší o 13-16 % než je celostátní průměr. Jiní souhlasí s myšlenkou, že došlo k růstu počtu pracovních míst v důsledku implementace NAFTA, ale domnívají se, že tato nová místa vznikla na úkor mezd pracovníků. To tedy znamená, že jsou rušena pracovní místa s vyšším platovým
ohodnocením
a
jsou
nahrazena
místy
s nižšími
mzdami.
Dle studie Women’s Edge Coallition bylo díky NAFTA vytvořeno celkem 5,3 milionu pracovních míst, která jsou označována za krátkodobá a nestabilní. Přibližně 36 % z těchto míst bylo vytvořeno v sektoru s nízkými mzdami, kde zaměstnanci obvykle nedostávají žádné benefity a nemají ani nárok na dovolenou či zaplacení přesčasů. Je důležité také poznamenat, že mnohá nově vytvořená pracovní místa se v dnešní době přesouvají do Asie. Například čínský zaměstnanec u montážní linky si za hodinu vydělá 0,80 USD. Jeho protějšek v Mexiku dostane přibližně 3 USD za hodinu. Na tvorbě nových pracovních míst se také významně podílely mexické maquiladorské závody. Tyto závody byly také jediné, kde po implementaci NAFTA nedošlo ke snížení reálných mezd. Zde dochází k montáži součástek přivezených z USA a následnému exportu takto vytvořeného produktu. Podíl maquiladoras na mexickém exportu za dobu existence NAFTA prudce narůstal a
dnes
již
tvoří
převážnou část
vývozů průmyslového
zboží.
Avšak
s maquiladoras se pojí také sociální a ekologické problémy. Jejich koncentrace na severu země nijak neřeší problémy mezi relativně bohatým a rozvinutým severem a chudým a zaostalým jihem země.41 O své zaměstnání naproti tomu přišlo kvůli NAFTA téměř 1,3 milionu pracovníků v oblasti zemědělství v Mexiku (z toho 1 milion mužů a 300 000 žen). Jednalo se především o malé venkovské farmáře produkující kukuřici a fazole. 41
WHITE, Merceline. NAFTA and the FTAA: Impact on Mexico’s Agriculture Sector. [online], [cit. 201004-15]. Dostupný z WWW: .
24
Severoamerická zóna volného obchodu Většina z těchto zemědělců má omezené vzdělání a jen těžko se mohou rekvalifikovat na nově vytvořená místa. Za lepšími pracovními podmínkami emigruje velký počet Mexičanů do USA. Odliv mexických obyvatel do Spojených států vzrostl z 350 000 migrantů v roce 1992 na přibližně 500 000 přistěhovalců v roce 2002, z čehož 60 % tvoří nelegální imigranti. V roce 2008 činil počet mexických
imigrantů
v USA
231 815
bez
započítání
těch
nelegálních.
Odpůrci NAFTA přisuzují ztrátu pracovních míst ve Spojených státech prohlubujícímu se obchodnímu deficitu USA s Mexikem a Kanadou. Dle nich byl rostoucí schodek způsoben přesunutím americké domácí výroby do zemí s levnější pracovní sílou, a tudíž tedy v USA došlo ke ztrátě zhruba 880 000 pracovních míst. Kritici také poukazují na skutečnost, že ačkoli většina zrušených pracovních míst byla následně přemístěna do sektoru služeb, v tomto odvětví tvoří průměrné mzdy pouze 80 % výdělků ve zpracovatelském průmyslu. 42
42
WHITE, Merceline. NAFTA and the FTAA: Impact on Mexico’s Agriculture Sector. [online], [cit. 201004-15]. Dostupný z WWW: .
25
Panamerická zóna volného obchodu
3. PANAMERICKÁ ZÓNA VOLNÉHO OBCHODU 3.1 MOTIVY PRO VZNIK Snaha sjednotit národní ekonomiky jednotlivých států Ameriky, byla započata na summitu v Miami dne 11. prosince 1994. Toto úsilí mělo vést ke vzniku Celoamerické zóny volného obchodu (Free Trade Area of the Americas FTAA). Nejvyšší představitelé zemí a vlád ze všech zemí Latinské Ameriky kromě Kuby a ze Spojených států amerických a Kanady (celkem ze 34 států) souhlasili s vytvořením zóny volného obchodu, jejímž hlavním cílem je odstranění či zmírnění překážek obchodu a investic mezi zeměmi celé Ameriky. Mělo jít o posílení a zároveň rozšíření Severoamerické zóny volného obchodu mezi Spojenými státy americkými, Kanadou a Mexikem (NAFTA) v celoamerický integrační celek, čímž měla vzniknout nejvýznamnější oblast volného obchodu, která by sdružovala přibližně 800 milionů spotřebitelů, a celková velikost ekonomiky by činila okolo 12 bilionů USD. Bylo stanoveno, že vyjednávání této dohody budou ukončena a završena nejpozději do roku 2005. Představitelé jednotlivých států následně dali pokyn svým ministerstvům, která jsou zodpovědná za obchod, aby započala s konkrétními kroky směrem k vytvoření Panamerické zóny volného obchodu. Země
Latinské
Ameriky
zažily
v devadesátých
letech
20.
století
hospodářskou revoluci. Zatímco v osmdesátých letech se ještě potýkaly s vážnými krizemi zadluženosti, stagnujícím ekonomickým růstem a spirálovou inflací, o desetiletí později se většina zemí již přeorientovala od protekcionizmu směrem k otevření ekonomik a taktéž se zaměřily na rozvoj exportu. Výsledkem byla snaha snížit bariéry obchodu a přilákat zahraniční investice.43
43
Free Trade Area of the Americas : Negotiators Move Towards Agreement That Will Have Benefts, Costs to U.S. Economy. In United States Government Accounting Office. 2001. s. 125.
26
Panamerická zóna volného obchodu Jako součást liberalizačních procesů usilovaly státy Ameriky také o ekonomickou integraci pomocí mnohých dohod o zónách volného obchodu či celních unií. Největší obchodní skupinou států vně Severoamerickou dohodu volného obchodu je MERCOSUR sdružující Brazílii, Argentinu, Paraguay, Uruguay a Venezuelu. Dalším regionálním seskupení v této oblasti je například Karibské společenství (CARICOM), Andské společenství nebo Středoamerický společný trh (CACM). Mnohé země tohoto regionu, zejména Mexiko a Chile, uzavřely početné bilaterální dohody o zóně volného obchodu s jinými státy světadílu. Tyto oblastní dohody zapříčinily nárůst obchodu s průmyslovým zbožím a v některých případech se zabývaly i oblastí zemědělství, služeb a investic. Země západní polokoule však sjednávají dohody i mimo svůj kontinent. Mexiko uzavřelo zónu volného obchodu s Evropskou unií (EU), zónu volného obchodu si s evropskou unií dohodlo stejně tak Chile nebo MERCOSUR. Přestože se devadesátá léta dvacátého století vyznačovala rozmachem obchodu a pokračujícími reformami v Latinské Americe, vyvstaly nové problémy. Například jak Mexiko, tak Brazílie čelily vážným finančním krizím v letech 1995 a 1998 (v tomto pořadí), hurikán Mitch zdevastoval v roce 1998 značnou část střední Ameriky a Andská oblast se potýkala s politickou nestabilitou a s bojem proti obchodu s drogami. Rovněž argentinská ekonomika se dostala do recese a najednou musela odolávat své finanční krizi. Přes všechny kladné změny mnohé státy měly stále vysokou míru nezaměstnanosti a vyznačovaly se velkými rozdíly mezi bohatými a chudými. Potřeba vypořádat se s těmito ekonomickými a sociálními otázkami vedla k řadě reforem a umožnila tak hospodářský rozvoj a liberalizaci.44
44
Free Trade Area of the Americas : Negotiators Move Towards Agreement That Will Have Benefts, Costs to U.S. Economy. In United States Government Accounting Office. 2001. s. 125.
27
Panamerická zóna volného obchodu Stejně jako mnohé jiné mezinárodní obchodní dohody, i FTAA na sebe strhla pozornost četných organizací a jednotlivců, jež se obávají mezinárodních hospodářských aktivit a globalizace.
3.2 VYJEDNÁVÁNÍ A FORMOVÁNÍ V prosinci roku 1994 celkem 34 demokratických států nacházejících se na západní polokouli přislíbilo vytvoření Celoamerické zóny volného obchodu nejpozději do roku 2005, a to zejména díky čím dál více expandujícímu obchodu, růstu investičních vazeb a vrůstající ekonomické integraci v regionu. Úmluva měla napomoci postupnému odstranění překážek obchodu a investicím. Třicet čtyři zúčastněných zemí lze označit za soubor velmi různorodých států. Nalezneme zde země od velmi bohatých (Spojené státy americké a Kanada) až po ty nejchudší (Haiti), či země obrovské nebo naopak jedny z nejmenších na světě (Sv. Kryštof a Nevis). Velká nesourodost týkající se rozlohy a hospodářského rozvoje jednotlivých států představovala i rozdílnost v zájmech a názorech, které země zastávaly. Státní zájmy mohly být tedy buď defenzivní, tzn. byly zaměřeny na zachování současného stavu a byly obecně spjaty s ochranou domácích trhů, nebo byly naopak spíše ofenzivní a představovaly liberalizaci či snahu přemístit některá odvětví na trhy ostatních členských zemí. Kromě toho malé ekonomiky postrádaly znalosti a zkušenosti a tudíž žádaly FTAA o příslib nápomoci při zavádění a přizpůsobení se otevřenějším trhům.45 Mezi prosincem 1994 a dubnem 1998, kdy bylo vyjednávání Panamerické zóny volného obchodu oficiálně zahájeno, se vyjednavači úmluvy dohodli na několika principech, které hodlají dodržovat. Zejména se jednalo o rozhodování pomocí konsensu a dále také závazek, že konečná dohoda bude přijata v plném rozsahu každým ze 34 potenciálních signatářských států. Navíc 45
Free Trade Area of the Americas : Missed Deadline Prompts Efforts to Restart Stalled Hemispheric Trade Negotiations. In United States Government Accountability Office. 2005. s. 53.
28
Panamerická zóna volného obchodu byla odsouhlasena celková struktura dohody, její rozsah a organizace vyjednávání zahrnující i založení Komise pro obchodní vyjednávání (Trade Negotiations Committee – TNC), která má za úkol dohlížet na vyjednávání mezi jednotlivými ministerskými zasedáními. K tomu všemu bylo stanoveno celkem 9 okruhů témat, která byla klíčová pro vyjednávání. Mezi těchto devět problematik patřily: přístup na trh, investice, služby, zadávání vládních zakázek, urovnávání sporů, dotace, antidumping a vyrovnávací cla, dále zemědělství, práva duševního vlastnictví a na závěr politika konkurence.
Předseda vyjednávání
Ministři zodpovědní za obchod Tripartitní komise
Komise pro obchodní vyjednávání - vede vyjednávací skupiny a navrhuje celkový rámec dohody
Odborná komise pro institucionální témata
Administrativní sekretariát
Přístup na trh
Investice
- postupná eliminace tarifních i netarifních překážek obchodu
- založení spravedlivého
Zadávání vládních zakázek
Urovnávání sporů
- rozšíření přístupu na trh vládních zakázek
a transparentního systému na podporu investic
-založení spravedlivého a efektivního mechanizmu urovnávání sporů
Práva duševního vlastnictví
Zemědělství
-eliminace vývozních dotací; zaměřuje se na cla a další praktiky ovlivňující obchod
Služby - postupná liberalizace obchodu se službami
Konsultativní skupina pro malé ekonomiky
Podpory, antidumping, vyrovnávací cla -rozšíření spolupráce s WTO a zlepšení aplikace obchodních zákonů
Komise vládních představitelů pro spoluúčast občanské společnosti
Politika konkurence
-podpora a zabezpečení adekvátní a efektivní ochrany práv duševního vlastnictví
Obrázek 1: Organizace a cíle FTAA
-zabezpečení protikonkurenčních obchodních praktik nepodlamují výhody plynoucí z FTAA
Zdroj: United State Government Accountability Office
29
Panamerická zóna volného obchodu
V dubnu roku 2001 byl zveřejněn první koncept Celoamerické dohody o volném obchodu, ve kterém byly upřesněny nejzazší termíny pro vyjednání dohody a taktéž pro její vstoupení v platnost (leden 2005 a prosinec 2005, v tomto pořadí). Text o 435 stranách byl kompilací návrhů předložených jednotlivými účastníky jednání. Vydání tohoto konceptu především zdůraznilo významný pokrok a posun ve vyjednávání, ale taktéž upozornilo na nedokončené záležitosti, bez nichž nemůže být Dohoda dokončena. Avšak velká část textu zůstávala v závorkách, což znamenalo nedostatečnou shodu mezi jednotlivými zeměmi. 46 Zatímco Spojené státy americké tlačily na liberalizaci průmyslové výrobků a služeb, Brazílie a další zemědělští exportéři se zaměřovali spíše na protekcionizmus Spojených států a státní dotace na produkty jako je cukr, hovězí maso, bavlna a pomerančový džus, které znevýhodňovaly latinskoamerické producenty.47 V listopadu roku 2001 se členské země Světové obchodní organizace (World Trade Organisation - WTO) shodly na zahájení nového kola obchodních vyjednávání, nazvaném Rozvojová agenda z Dauhá. Projednávání zahrnovala i témata, která byla velmi důležitá pro země FTAA a jejich vyřešení by napomohlo k dokončení Dohody. Jednalo se zejména o otázky týkající se zemědělství či antidumpingu. Problematika zemědělství byla zvlášť ožehavým tématem pro 2 nejvýznamnější země vyjednávaní Celoamerické zóny volného obchodu, a to pro již zmíněné Spojené státy americké a Brazílii, které se na WTO obrátily s žádostí o pomoc. Avšak jak se ukázalo, WTO nebyla schopna situaci vyřešit. Vyjednávání Panamerické zóny volného obchodu výrazně zpomalila a mnohé země se začaly orientovat na uzavírání dosažitelných bilaterálních či oblastních úmluv. Příkladem může být ratifikace dohody mezi USA a Chile se střední Amerikou (Central
46
Free Trade Area of the Americas : Missed Deadline Prompts Efforts to Restart Stalled Hemispheric Trade Negotiations. In United States Government Accountability Office. 2005. s. 53. 47 REINERT, Kenneth A.; RAMKISHEN , S. Rajan; GLASS, Amy Jocelyn. The Princeton encyclopedia of the world economy. 2009. 1156 s. ISBN 978-0-691-12812-2.
30
Panamerická zóna volného obchodu America Free Trade Agreement - CAFTA), dále Spojené státy dovršily vyjednávání s Panamou, Kolumbií a Peru. Obchodně zaměřené Mexiko a Chile vyjednaly mnoho dvoustranných smluv s ostatními latinskoamerickými zeměmi, stejně tak jako s Evropskou unií a s rostoucím počtem asijských států. Přestože se přiblížil rok 2005 (stanovený termín dokončení FTAA) ani Spojené státy americké a ani Brazílie se nehodlaly vzdát svých protekcionistických opatření a tudíž bylo jasné, že Celoamerická zóna volného obchodu nebude vytvořena do původně stanovené lhůty. Dění se následně přesunulo do jižní Ameriky, kde argentinský prezident Nestor Kirchner a venezuelský prezident Hugo Chávez ostře kritizovali FTAA. Navíc Chávez vytvořil alternativu k FTAA, a to ALBA (Bolivarian Alternative for the Americas). Tudíž v roce 2007 bylo uzavření Dohody o celokontinentální zóně volného obchodu stále ještě teprve v půli cesty.48
3.3 PŘÍČINY NEÚSPĚCHU Jak již bylo dříve zmíněno, Panamerická zóna volného obchodu je jednou z nejambicióznějších iniciativ k vytvoření pásma volného obchodu. Nikdy předtím se nespojilo tolik států různících se ve své velikosti či v úrovni rozvoje, aby se pokusily vyjednat úmluvu o vzájemné liberalizaci obchodu. Bohužel, vyjednávání nebyla úspěšná. Vyjednavači měli situaci ztíženou několika finančními krizemi a politickými otřesy, které sužovaly mnohé latinskoamerické země během posledních desetiletí. Navíc se všechny země musely přizpůsobit rychlým změnám ve světové ekonomice, jenž byly zapříčiněny technologickými inovacemi a zároveň vytvořením čínského obchodního kolosu.
48
REINERT, Kenneth A.; RAMKISHEN , S. Rajan; GLASS, Amy Jocelyn. The Princeton encyclopedia of the world economy. 2009. 1156 s. ISBN 978-0-691-12812-2.
31
Panamerická zóna volného obchodu Ve slepé uličce se proces hospodářské integrace nachází také díky skutečnosti, že země západní polokoule přestaly definovat své obchodní priority ve stejném duchu. Navíc se obchodní politika mnoha zemí stávala čím dál více nedílnou součástí zahraniční politiky, která je více citlivá na politické vlivy a rozhodnutí. V Latinské
Americe
zavládl
počátkem
formování
FTAA
značný
optimismus. Tato situace se ale změnila, když některé státy začaly soudit, že rozdělení nákladů a výnosů plynoucí z Panamerické zóny volného obchodu by mohlo být značně nerovné. Konkrétně to byl případ Mercosuru pod vedením Brazílie. Brazílie se vždy vyznačovala značným skepticismem vůči celokontinentální integraci. Mnoho brazilských sociologů, ekonomů či politiků se obává, že vstupem do Panamerické zóny volného obchodu by došlo ke stagnaci regionální integrace reprezentované Mercosurem. Přitom Mercosur je v Brazílii chápán jako něco, k čemu směřovaly veškeré politické a ekonomické aktivity již od počátku devadesátých let.49 Brazilská vláda měla později příliš malý zájem na projednávání FTAA ve stávající podobě a tudíž redefinovala své národní zájmy s cílem získat vedoucí postavení v Jižní Americe. Přestože latinoameričané uvolnění obchodu podporují, zejména Brazílii, Argentině, ale i dalším zemím se nelíbí, že by v rámci FTAA měli otevřít své trhy produktům z USA, aniž by Washington snížil zemědělské dotace a obchodní bariéry, které poškozují jejich producenty. Dalším významným kritikem Celoamerické zóny volného obchodu je venezuelský prezident Hugo Chávez. Ten označuje vyjednávací proces za nedemokratický, netransparentní a dále tvrdí, že privatizací služeb, kterou by sebou uzavření dohody přineslo, by bylo velkou pohromou pro chudé obyvatelstvo v regionu. 49
MCKINNEY, Joseph A.; GARDNER, H. Stephen. Economic Integration in the Americas. 2008. 253 s. ISBN 0-415-77388-1.
32
Panamerická zóna volného obchodu Na opačné straně pak stojí USA. Snahou Spojených států amerických je dovést jednání do úspěšného konce, ovšem rozhodně ne za každou cenu. Spojené státy jsou do značné míry limitovány svou domácí politickou scénou, kde má zemědělská a ocelářská lobby silný vliv a nelze proto očekávat ústupky v těchto oblastech. Někde mezi stojí Mexiko, jehož snaha podpořit úspěšné dokončení zóny volného obchodu na americkém kontinentu není příliš veliká. Je to dáno především tím, že současná situace, kdy je země členem Severoamerické zóny volného obchodu, mnohým mexickým politikům vyhovuje, neboť dává Mexiku postavení člena elitního klubu. Mexičané by o toto postavení přišli poměrně neradi, zvláště proto, že by se na americký trh dostala Brazílie, se kterou soupeří o vedoucí postavení v Latinské Americe. 50 Hlavní příčinou neúspěchu jednání je tedy to, že zájmy USA a Brazílie a řady dalších latinskoamerických zemí jsou velmi protikladné. Státy jižní části kontinentu kladou důraz na otevření trhů, zejména pro zemědělské produkty. Pro Spojené státy je naopak velmi důležité posílení a rozvoj oborů v oblasti služeb a investic, ve kterých jsou USA považovány za nejkonkurenceschopnější. Avšak Spojené státy americké a Brazílie, kteří jsou zároveň předsedajícími zeměmi jednání, nebyly schopny dospět k dohodě a kompromisu, jak dál konkrétně postupovat.
50
HRABÁLEK, Martin. Kam kráčí FTAA. Global Politics [online]. 5.5.2004, [cit. 2010-03-24]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7685.
33
Panamerická zóna volného obchodu
3.4 KRITIKA Opozice vůči Celoamerické zóně volného obchodu je opravdu velká, ale nejinak tomu je i u GATT či Severoamerické zóny volného obchodu. Anti-FTAA agitace zahrnuje nejrůznější organizace vzdorující stejně různorodému spektru charakteristik navrhované FTAA. Mezi spoluúčastníky tohoto hnutí můžeme zahrnout mocné mezinárodní nevládní organizace (jak na severu, tak i na jihu), odborové svazy, ochránce životního prostředí, skupiny původních domorodých obyvatel či anarchistů. Jádro odpůrců je reprezentováno třemi hlavními organizacemi, které vyjadřují nesouhlas s některými aspekty Celoamerické zóny volného obchodu. Jedná se o Aliance pro zodpovědný obchod (Alliance for Responsible Trade), Kampaň pro obchod občanů (Citizens Trade Campaign) a Hemisférická sociální aliance (Hemispheric Social Alliance). Stoupenci integrace na druhé straně považovali vytvoření FTAA za logický krok, který by měl následovat. Nejočekávanější klady plynoucí z uzavření dohody byly rozvoj obchodu a investic, dále vytvoření nových pracovních míst, hospodářský růst či zesílení celosvětové propojenosti. Odpůrci FTAA naopak zdůrazňovali potenciální ekonomické a společenské náklady, jenž by mohly být spojeny se zřízením zóny volného obchodu a investic. Dále argumentovali tím, že již dřívější regionální integrační uskupení, zvláště pak Severoamerická zóna volného obchodu, otevřely ekonomickou Pandořinu skříňku. Konkrétně mělo jít o zhoršení pracovních podmínek, stavu životního prostředí nebo snížení kvality života obyvatel v regionu. 51 Kritici FTAA také tvrdí, že liberalizací mezinárodního obchodu a přímých zahraničních
investic
došlo
k obnovení
manufakturních
metod
výroby
v některých latinskoamerických a karibských státech. Kromě toho všeho je Panamerická Zóna volného obchodu kritizována za nedostatek či spíše neexistenci
51
SAMPSON, Kristin Elaine. Civil Society and the FTAA : A Case Study in the Lobbying Strategies of USbased NGOS. Medford, 2004. 75 s. Diplomová práce. The Fletcher School.
34
Panamerická zóna volného obchodu bezpečnostních opatření vůči životnímu prostředí. To nahrává transnacionálním korporacím, které této slabiny hojně využívají. Často je také upozorňováno na neúspěch NAFTA, které se nepodařilo zlepšit kvalitu života mexických maquiladorských montážních pracovníků, jež mají dodnes nízké mzdy a nedostatečné vzdělání. Oponenti mimo jiné zdůrazňovali i to, že správná není ani rostoucí konkurenceschopnost na světových trzích, která je založena na snižování produkčních nákladů velkých transnacionálních korporací na úkor původního domorodého obyvatelstva a životního prostředí. Dalším velmi sporným bodem Dohody je návrh Spojených států amerických týkající se patentů a autorských práv. Oponenti tvrdí, že pokud by tato opatření navrhovaná USA byla implementována, došlo by k výraznému omezení výzkumné činnosti v Latinské Americe. To by mělo dále za následek pouze zvětšení nerovnosti mezi jednotlivými státy a technologické závislosti na rozvinutějších zemích. V následující tabulce jsou uvedeny hlavní principy anti-FTAA hnutí. 52
Tabulka 3: hlavní body kritiky FTAA
• Budoucí pravidla obchodu by měla zajistit udržitelnou zemědělskou a potravinovou bezpečnost; státy musí mít suverenitu vykonávat svoji vlastní zemědělskou a potravinovou politiku včetně řízení zásob • Normy týkající se práce, životního prostředí a veřejných zájmů by měly být zahrnuty v obchodních smlouvách. • Obchodní dohody musí být vyjednány transparentními a demokratickými postupy • Obchodní smlouvy by měly být podřízeny domácímu právu a nařízením • Vládní ustanovení a regulace zásadních služeb jsou zodpovědností státu a
52
SAMPSON, Kristin Elaine. Civil Society and the FTAA : A Case Study in the Lobbying Strategies of USbased NGOS. Medford, 2004. 75 s. Diplomová práce. The Fletcher School.
35
Panamerická zóna volného obchodu nesmí být ohroženy • Korporace by měly být zodpovědné za škody na životním prostředí a dodržovat pracovní regulace • Ochrana
duševního vlastnictví by neměla být na
úkor přístupu
k nezbytným lékům, ochrany biodiverzity nebo tradiční kultury původních a rolnických komunit. Patentování všech forem života a semen by mělo být zakázáno • Práva migrantů by měla být chráněna • Investice by neměly být zcela liberalizovány; státy musí mít možnost používat různé strategie k dosažení rozvoje • Obchodní dohody by měly zavázat jednotlivé členy k dodržení jejich dalších mezinárodních smluv
3.5 PERSPEKTIVY A VÝHLEDY Budoucnost Panamerické zóny volného obchodu zůstává stále nejasná. Je otázkou, zda současné přerušení vyjednávání je pouze dočasné, či naopak trvalé. Zároveň se nabízí hned několik variant budoucího vývoje. Jeden scénář předpokládá vyřešení sporů a naleznutí kompromisu mezi dvěma vedoucími zeměmi, a sice Spojenými státy a Brazílií. V takovém případě by se ostatní latinskoamerické země pravděpodobně obávaly, že pokud se nezapojí do vyjednávání a nebudou ochotni dělat ústupky, pak mohou být zcela mimo hru. Proto lze předpokládat, že by se chtěly zařadit mezi potenciální signatáře dohody a mít tak alespoň nějaký vliv na průběh dojednávání FTAA. Pakliže by tedy došlo, k tomuto vývoji, má FTAA ještě naději na zdárné dojednání. 53
53
MCKINNEY, Joseph A.; GARDNER, H. Stephen. Economic Integration in the Americas. 2008. 253 s. ISBN 0-415-77388-1.
36
Panamerická zóna volného obchodu Vyjednávání samotné Celoamerické zóny volného obchodu není v současné době příliš úspěšné. Na druhou stranu však dochází ke zdařilému sjednávání zón volného obchodu mezi jednotlivými zeměmi amerického kontinentu. Pro vyhlídky FTAA to ovšem nemusí být nutně špatné. Pokud bilaterální a subregionální dohody urychlí tempo ekonomických reforem v jednotlivých zemích, pak se mohou tato dojednání postupem času významně podílet na připravenosti a ochotě zemí Latinské Ameriky a karibské oblasti, aby podnikly kroky k vytvoření většího integračního celku. Strategií i Spojených států amerických je uzavírání velkého počtu dvoustranných obchodních dohod s latinskoamerickými a karibskými zeměmi. Cílem USA je dohnat a vyrovnat se Brazílii co do počtu zón volného obchodu, aby při obnovení jednání o FTAA byly obě země v podobném postavení. V dalším případě by mohlo dojít k rozdělení kontinentu na severní (NAFTA a CAFTA) a jižní část, přičemž latinskoamerické území by bylo patrně roztříštěno díky neustálému soupeření mezi Venezuelou, Brazílií a Argentinou, zatímco stále otevřenější a globalizovanější Chile by si zvolilo samostatnou cestu. Existují stále dva dosud nevyřešené problémy: zda Brazílie otevře svůj trh pro zahraniční konkurenty ve zboží a službách a zda to Spojené státy americké oplatí tím, že brazilským zemědělcům a konkurenceschopným výrobkům uvolní přístup naopak na svůj trh. V obou případech je však budoucí liberalizace nejistá a je předmětem vášnivých debat. Největší zájem na vytvoření Panamerické zóny volného obchodu mají v současné době malé a na obchodu závislé státy z karibské oblasti, které by mohly utrpět značným odlivem obchodu a investic, pokud by jejich obchodní zájmy nebyly zakotveny v ustanoveních FTAA. Naopak ve Spojených státech amerických je možné pozorovat klesající podporu FTAA. Americký Kongres upírá svoji pozornost spíše jinými směry (terorizmus, válka v Iráku), jelikož veškerá
37
Panamerická zóna volného obchodu jednání uvízla prozatím na mrtvém bodě a přestávají být prioritou mnoha států amerického kontinentu. 54
54
MCKINNEY, Joseph A.; GARDNER, H. Stephen. Economic Integration in the Americas. 2008. 253 s. ISBN 0-415-77388-1.
38
Závěr
ZÁVĚR Ekonomická integrace na americkém kontinentu nepochybně značně pokročila díky vzniku Severoamerické zóny volného obchodu, tedy první dohodě mezi rozvinutými a rozvojovou zemí, která vytváří ucelený soubor podmínek v oblasti obchodu se zbožím a službami a investicemi. Nebyla však vytvořena celní unie a každý členský stát si ponechal svoji politiku vztahující se na obchodní transakce s nečlenskými zeměmi. NAFTA vznikla zejména díky mexické potřebě a žádosti o liberalizaci obchodu převážně se Spojenými státy. Mexiko potřebovalo dovážet nové technologie a obzvláště kapitál, čímž by popohnalo svůj ekonomický růst. Pro Spojené státy americké představovala Severoamerická zóna volného obchodu prostředek, jak prosadit své ekonomické i politické cíle. NAFTA vytvořila nepochybně nové příležitosti pro posílení obchodu a investic USA se svým severním i jižním sousedem. Současně mohly Spojené státy podpořit růst politického pluralismu a demokracie v Mexiku a stejně tak řešit i dlouhodobý a vleklý problém přistěhovalectví z Mexika. Dopady NAFTA na jednotlivé signatářské země je těžké hodnotit. Nedá se totiž dost dobře odhadnout, jaký vývoj by nastal, pokud by Spojené státy americké, Kanada a ani Mexiko nespolupracovaly v rámci NAFTA a byly by izolovanými zeměmi. Myslím si však, že regionální integrační uskupení poskytlo lepší předpoklady pro ekonomický růst. Co se týče obchodu, Severoamerická zóna volného obchodu splnila stanovené cíle svých signatářů. Během první dekády své existence obchod v rámci NAFTA prudce stoupal, a to díky rozsáhlému počtu přeshraničních investic zejména do automobilového a elektrotechnického průmyslu v Severní Americe. Stručně řečeno, NAFTA měla pozitivní vliv na ekonomický růst ve všech třech členských zemích, ale nějaké sporné body stále přetrvávají. I když každý stát těží svým způsobem z regionální obchodní dohody, tyto celkové zisky zastiňují 39
Závěr problém mnohých členů společnosti, kteří se musí vypořádávat s nově vzniklou konkurencí. K vyřešení těchto problémů mohou dopomoci vlády jednotlivých zemí, které umožní zaměstnancům, zemědělcům a firmám využít příležitostí, které vytváří NAFTA. Druhá část práce se věnuje ambicióznímu plánu vytvoření Celoamerické zóny volného obchodu, jejímž cílem je vytvoření společenství demokratických zemí, kde volný trh a zodpovědné vlády poskytnou základy svobody a prosperity. Úmysl je to dozajista velmi ctižádostivý, leč do dnešních dní stále neúspěšný. Po bouřlivých předběžných jednáních v průběhu celých 90. let se vyjednávání zastavila nad otázkami zemědělských dotaci, ochrany duševního vlastnictví a jinými zdánlivě neřešitelnými problémy. Navíc teroristické útoky v roce 2001 odsunuly problematiku FTAA ze zájmu zahraniční politiky Spojených států a v roce 2005 celkem bez povšimnutí vypršela lhůta pro dokončení. Jižní Amerika se postupně stala velmi rozdrobenou díky protichůdným ideologiím či odlišným hospodářským politikám a žádné z navrhovaných integračních uskupení – FTAA, MERCOSUR, ALBA - se nezdá být schopné překlenout tyto propasti. Státy, jak se zdá, nejsou ochotné dělat ústupky a dokud se tato situace nezmění, bude Celoamerická zóna volného obchodu pouze utopií.
40
Zdroje
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE KNIŽNÍ: 1. CAMERON, Maxwell A., TOMLIN, Brian W. The Making of NAFTA : how the deal was done, 2000. 259 s. ISBN 0-8014-8781-1 2. CIHELKOVÁ, Eva. Aktuální otázky světové ekonomiky : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu, 2000. 42 s. ISBN 80-245-0083-3 3. CLEMENT, Norris C., et al. North American Economic Integration : Theory and Practise. 1999. 346 s. ISBN 1-84064-102-9 4. HUFBAUER, Gary Clyde, SCHOTT, Jeffrey J. NAFTA Revisited : Achievements and Challenges, 2005. 544 s. ISBN 0-88132-334-9 5. MCKINNEY, Joseph A. Created from NAFTA : The Structure, Functions, and the Significance of the Treaty's Institutions, 2000. 255 s. ISBN 0-7656-0466-3 6. MCKINNEY, Joseph A.; GARDNER, H. Stephen. Economic Integration in the Americas. 2008. 253 s. ISBN 0-415-77388-1. 7. REINERT, Kenneth A.; RAMKISHEN , S. Rajan; GLASS, Amy Jocelyn. The Princeton encyclopedia of the world economy. 2009. 1156 s. ISBN 978-0-69112812-2. 8. TANSILL, Charles C. The Canadian Reciprocity Treaty of 1854. Baltimore : The Johns Hopkins Press, 1922. 116 s.
INTERNETOVÉ: 9. "U.S.-Canada Free Trade Agreement of 1989." Encyclopedia of Business. Ed. Jane A. Malonis. Gale Cengage, 2000. eNotes.com. 2006. 1 Feb, 2010 10. Canada-United States Free Trade Agreement 11. CANADAY, Marquis. The Automotive Products Trade Agreemen. Associated Content [online]. 2008, [cit. 2010-02-01]. Dostupné z: http://www.associatedcontent.com/article/1050342/the_automotive_products_trade _agreement.html?cat=27 12. CARDARELLI, Roberto, KOSE, Ayhan M. Economic Integration, Business Cycle and Productivity in North America. IMF Working Paper. 2004, s. 6. 13. D. C. MASTERS, "Reciprocity", in W. Stewart WALLACE, ed., The Encyclopedia of Canada , Vol. V, Toronto, University Associates of Canada, 1948, 401p., pp. 228-230.
41
Zdroje 14. Foreign Affairs and International Trade Canada : Institutions of NAFTA [online]. 2009 [cit. 2010-02-10]. 15. Foreign Affairs and International Trade Canada [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: . 16. Free Trade Area of the Americas : Missed Deadline Prompts Efforts to Restart Stalled Hemispheric Trade Negotiations. In United States Government Accountability Office. 2005. s. 53. 17. Free Trade Area of the Americas : Negotiators Move Towards Agreement That Will Have Benefts, Costs to U.S. Economy. In United States Government Accounting Office. 2001. s. 125. 18. HRABÁLEK, Martin. Kam kráčí FTAA. Global Politics [online]. 5.5.2004, [cit. 2010-03-24]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7685. 19. Infoplease.com [online]. 2007 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: . 20. International Monetary Fund [online]. 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: 21. Mexico's Fond Hope : Looking for a reciprocity Treaty with United States. The New York Times. 13.2.1890, s.3 22. NAFTA Key Provisions [online]. [cit. 2010-02-05]. Dostupný z WWW: 23. OECD : StatExtracts [online]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: . 24. SAMPSON, Kristin Elaine. Civil Society and the FTAA : A Case Study in the Lobbying Strategies of US-based NGOS. Medford, 2004. 75 s. Diplomová práce. The Fletcher School. 25. SARKISYAN , Inna. Dům financí.cz [online]. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupný z WWW: . 26. SARKISYAN, Inna. Dům financí.cz [online]. 2007 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: 27. TradeStats Express [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: . 28. UNCTAD Handbook of Statistics 2009 [online]. 2009 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z WWW: 29. VEJSADA, Tomáš. NAFTA. 2006. 10 s. Právnická fakulta UK. Seminární práce
42
Zdroje 30. WHITE, Merceline. NAFTA and the FTAA: Impact on Mexico’s Agriculture Sector. [online], [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: .
43
Přílohy
PŘÍLOHY Příloha 1: Tempa růstu vývozu a dovozu zboží zemí NAFTA55
Tempa růstu vývozu a dovozu zboží (%) Export
ROK
1990 1995
Roční průměrné tempo růstu 1995 2000
2000 2005
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
1990 2005
1995 2005
Země Kanada
8,68
6,86
5,47
-2,87
8,09
11,62
18,03
8,37
6,97
8,52
6,86
5,52
Mexiko
13,82
14,72
5,32
1,35
2,93
14,32
13,12
17,09
8,63
7,26
12,47
9,17
Spojené státy
7,72
5,17
3,29
-4,94
4,57
12,93
10,83
14,45
12,01
11,88
5,17
3,24
2003
2004
2005
2006
2007
2008
1990 2005
1995 2005
Import
ROK
1990 1995
Roční průměrné tempo růstu 1995 2000
2000 2005
2002
Země Kanada
6,72
7,70
6,54
0,09
7,70
14,24
18,44
7,87
8,85
7,20
6,38
5,71
Mexiko
12,79
18,40
4,91
0,24
1,07
15,75
12,20
15,68
10,59
4,07
11,46
10,36
Spojené státy
8,94
9,78
7,25
1,79
8,57
17,09
13,55
10,80
5,08
7,35
8,43
7,76
Příloha 2: Vývozy zemí NAFTA (USD v běžných cenách a aktuálních směnných kurzech v milionech)
55
UNCTAD Handbook of Statistics [online]. 2009 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: .
44
Přílohy Příloha 3: Dovozy zemí NAFTA (USD v běžných cenách a aktuálních směnných kurzech v milionech)
Příloha 4: Vývoj reálného HDP (1990-2009) 56
Příloha 5: Vývoj míry nezaměstnanosti (19902009)57
Reálný HDP (změna v % oproti předchozímu období) USA Kanada Mexiko 1990 1,2 0,3 4,5 1991 -0,9 -1,9 3,6 1992 2,70 0,9 2,8 1993 2,3 2,5 0,7 1994 3,5 3,9 4,5 1995 2,3 2,2 -6,2 1996 3,4 1,2 5,2 1997 3,9 3,7 7 1998 4,3 3,3 4,8 1999 6,4 7,4 19,5 2000 6,4 9,5 19,5 2001 3,4 3 5,8 2002 3,5 4,3 7,8 2003 4,7 5,2 20,6 2004 6,5 6,2 13,3 2005 6,5 6,1 7,8 2006 6 5,2 12,2 2007 5,1 6,4 8 2008 2,6 4,6 8,4 2009 -1,3 … …
Míra nezaměstnanosti (změna v % oproti předchozímu období) USA Kanada Mexiko 1990 5,6 8,2 2,7 1991 6,8 10,4 2,6 1992 7,50 11,3 2,8 1993 6,9 11,2 3,4 1994 6,1 10,4 3,7 1995 5,6 9,5 6,3 1996 5,4 9,7 5,5 1997 4,9 9,2 3,7 1998 4,5 8,1 3,2 1999 4,2 7,6 2,5 2000 4 6,5 2,5 2001 4,7 7,2 2,8 2002 5,8 7,7 3,0 2003 6 7,6 3,4 2004 5,5 7,2 3,9 2005 5,1 6,8 3,6 2006 4,6 6,3 3,6 2007 4,6 6 3,7 2008 5,8 6,1 4 2009 9,3 … 5,5
56
57
International Monetary Fund [online]. 2010 [cit. 2010-02-19]. Dostupný z WWW: < http://www.principalglobalindicators.org/>.
OECD : StatExtracts [online]. 2010 [cit. 201004-15]. Dostupné z WWW: .
45
Přílohy
Příloha 6: Vývozy a dovozy zemí NAFTA
46
Přílohy
Příloha 7: Latinskoamerická integrace v roce 1994
Zdroj: Inter-American Development Bank Příloha 8: Latinskomaerická integrace v roce 2009
Zdroj: Inter-American Development Bank
47
Přílohy Příloha 9: země FTAA
Zdroj: ftaa-alca.org
Příloha 10: Průměrné sazby doložek nejvyšších výhod a preferenční cla
Zdroj: Inter-American Development Bank
48
