VYSOK[ ŠKOLA EKONOMICK[ V PRAZE Fakulta mezin{rodních vztahů DIPLOMOV[ PR[CE Bc. Jiří Koš{rek

VYSOK[ ŠKOLA EKONOMICK[ V PRAZE Fakulta mezin{rodních vztahů

DIPLOMOV[ PR[CE

2011

Bc. Jiří Koš{rek

Vysok{ škola ekonomick{ v Praze Fakulta mezin{rodních vztahů Katedra světové ekonomiky

Téma diplomové pr{ce:

Výklad Velké hospodářské krize podle Rakouské školy a jeho důsledky pro současnou hospodářskou politiku

2011

Vypracoval: Bc. Jiří Koš{rek

Vedoucí pr{ce: Ing. Pavel Hn{t, Ph.D. 2

Prohl{šení Prohlašuji, že jsem diplomovou pr{ci na téma „Výklad Velké hospod{řské krize podle Rakouské školy a jeho důsledky pro současnou hospod{řskou politiku“ vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.

V Praze dne 12. 5. 2011

........................................ Bc. Jiří Koš{rek

3

Poděkov{ní Tímto bych r{d poděkoval Ing. Pavlu Hn{tovi, Ph.D. za to, že mi pomohl s vypracov{ním této pr{ce, a PhDr. Ing. Ladislavu Tajovskému, Ph.D. za to, že mi otevřel oči.

4

Diplomov{ pr{ce

Věnov{ní Tuto pr{ci bych chtěl věnovat Ludwigu von Misesovi a Murray N. Rothbardovi za to, že i přes silnou opozici nepolevili ve svém úsilí o renesanci ekonomické vědy.

5

Diplomov{ pr{ce

Obsah Úvod.................................................................................................................................... 7 1. Rakousk{ teorie hospod{řského cyklu ................................................................... 10 1.1 Úloha peněz a bankovnictví v ekonomice ...................................................... 11 1.2 Mechanismus hospod{řského cyklu ................................................................ 20 2. Velk{ hospod{řsk{ krize v širším kontextu ekonomické historie ...................... 27 2.1 Proč vznikla? ....................................................................................................... 30 2.2 Proč byla tak hlubok{ a dlouh{? ...................................................................... 33 2.2.1 Herbert Hoover 1929 - 1933 ....................................................................... 33 2.2.2 Franklin Delano Roosevelt 1933 - 1945 .................................................... 37 3. Kritick{ analýza st{tu a jeho hospod{řské politiky .............................................. 49 3.1 Hospod{řsk{ politika v době krize .................................................................. 49 3.2 Jak krizím předch{zet ........................................................................................ 50 3.3 Kde je chyba? ....................................................................................................... 55 Z{věr ................................................................................................................................. 68 Seznam zdrojů a literatury............................................................................................. 71

6

Diplomov{ pr{ce

Úvod

Úvod „Kdo nezn{ svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ George Santayana S tímto starým a velice pravdivým cit{tem se setk{v{me často. Pro účely této pr{ce bych ho parafr{zoval asi takto: Pokud lidstvo nezn{ svou minulost, je odsouzeno ji opakovat, a pokud se podív{me do historie, zjistíme, že se jedn{ o smutnou pravdu, neboť lidstvo opakuje st{le ty stejné chyby. Proč tomu tak je? Je to způsobeno pouhou neznalostí historie nebo spíše jejím špatným výkladem? V průběhu této pr{ce se pokusím uk{zat, že pravděpodobnější je druh{ možnost, neboť se špatným, zav{dějícím, neúplným a nepravdivým výkladem dějin se bohužel setk{v{me neust{le, z čehož n{sledně vych{zejí mylné n{zory a pravé ponaučení zůst{v{ skryto. Velk{ hospod{řsk{ krize 30. let (VHK) je tím nejlepším příkladem, neboť asi ž{dn{ jin{ ud{lost není opředena tolika mýty. Pokud se ale m{me z této nejdůležitější ekonomické ud{losti 20. století poučit, není možné říkat polopravdy a v řadě případů mýty, které st{le přežívají zejména mezi širokou veřejností, i když byly již mnohokr{t vyvr{ceny. Pr{vě tato skutečnost byla hlavním impulsem pro naps{ní této pr{ce, neboť misinterpretaci historie považuji za velké zlo, které zabraňuje tak důležitému ponaučení. N{zev pr{ce napovíd{, že jsem zast{ncem ekonomie rakouské školy, kterou považuji za tu pravou ekonomii, tedy společenskou vědu o lidském jedn{ní ve světě, kde existuje vz{cnost. Co tedy přesně znamen{ a jak se liší od ostatních ekonomických směrů? Zde bych použil shrnutí od Josefa Šímy, předního českého představitele rakouské školy, který ji představuje takto: „Rakousk{ škola je myšlenkový směr, který po více než 100 let h{jí zdravé ekonomické principy. Mezi velik{ny tohoto směru patří např. Menger, Mises, Hayek, Rothbard aj. Dle mého n{zoru je rakousk{ škola ekonomií, tj. vědou, kter{ zkoum{ logické důsledky existence lidí s různými preferencemi v re{lném světě. Jsem přesvědčen, že ostatní tzv. ekonomické školy vůbec ekonomickými školami nejsou, protože pošlap{vají z{kladní východiska smysluplné vědecké ekonomické analýzy - nerespektují př{ní lidí, snaží se vnutit ostatním svou ide{lní vizi společnosti a pouze kolaborují s vl{dnoucím st{tním apar{tem. Tím se ovšem stoupenci těchto „škol“ jako společenští teoretici naprosto diskreditují. Ekonomie je vědou, kter{ staví na ostatních společenských disciplín{ch - svou analýzu směny musí nutně stavět na teorii vlastnických pr{v (zde je patrný význam liberalismu jako politické filosofie), musí 7

Diplomov{ pr{ce

Úvod

vych{zet ze smysluplné teorie pozn{ní atd. Na tuto prov{zanost ekonomické analýzy s ostatními vědami mnoho ekonomů často zapomín{. Odtud podle mého n{zoru plyne nadřazenost „rakouské“ analýzy.“1 S těmito ř{dky se naprosto ztotožňuji a jen bych doplnil, že rakousk{ škola navazuje na tradici ekonomické vědy, kter{ použív{ logickou dedukci k odvození a priori platných z{konů a kter{ sah{ až do pozdního středověku. Současn{ mainstreamov{ ekonomie, kter{ se v současnosti vyučuje na vysokých škol{ch, se od této tradice odpoutala v první polovině 20. století zejména díky keynesi{nské revoluci. Tento odklon považuji za nešťastnou slepou vývojovou větev, neboť jak poznamenal Josef Šíma, pošlap{v{ z{kladní ekonomické principy a marně se snaží popsat re{lný ekonomický život pomocí složitých matematických rovnic a modelů. Z{kladní chybou tohoto přístupu je snaha o aplikaci matematiky do vědy o lidském jedn{ní. Re{ln{ světov{ ekonomika je v současné době souborem téměř sedmi miliard jednajících lidských bytostí, na které jednoduše nelze aplikovat matematické rovnice. Dlouho jsem si kladl ot{zku, proč je mainstreamov{ ekonomie tak odtržen{ od reality, tak nezajímav{, tak neužitečn{ pro život, tak zbytečně složit{ a proč ji mnoho studentů na VŠE ze srdce nen{vidí. Na tom přeci není něco v poř{dku. Co způsobilo tuto degradaci ekonomické vědy? Na tyto ot{zky se pokusím zodpovědět ke konci této pr{ce. Naproti tomu ekonomie v rakouské tradici je úžasn{ a velice zajímav{ věda, kter{ je v celé své šíři vystavěna na několika m{lo axiomech, z nichž nejdůležitější je: lidé jednají. „Ekonomie se věnuje z{kladním problémům společnosti; týk{ se každého a patří všem.“2 Hlavním cílem této pr{ce, kter{ je ps{na v tradici rakouské ekonomické školy, bude představit pokud možno co nejvíce pravdivý výklad Velké hospod{řské krize, který bude východiskem pro kritickou analýzu současné situace ve vyspělých ekonomik{ch. Dílčím cílem bude zodpovězení ot{zky, proč se hospod{řské krize neust{le opakují, neboli proč se z nich lidstvo není schopno poučit. V první kapitole přestavím rakouskou teorii hospod{řského cyklu, kter{ se snaží vysvětlit příčiny ničivých, nečekaných krizí, které přich{zejí po období hospod{řského růstu. Zde je potřeba rozlišovat hospod{řský cyklus od hospod{řských fluktuací, které jsou běžnou souč{stí každé tržní ekonomiky. Hospod{řské fluktuace jsou způsobeny jasně identifikovatelnou exogenní příčinou, kter{ může postihnout určitou č{st,

Josef Šíma: Přijde doba pro skutečnou liber{lní reformu (http://www.konzervativizmus.sk/article.php?1191&ezin_author_id=17) 2 MISES, Ludwig von: Lidské jedn{ní: Pojedn{ní o ekonomii. Praha : Liber{lní institut, 2006, str. 787. 1

8

Diplomov{ pr{ce

Úvod

popřípadě celou ekonomiku. Příkladem může být nějak{ přírodní katastrofa, nepříznivé klimatické podmínky, v{lečný konflikt a jiné, tedy takové jevy, které dok{ží negativně ovlivnit přirozený vývoj tržní ekonomiky. Hospod{řské fluktuace tedy nevyžadují ž{dnou speci{lní teorii, neboť jsou z definice způsobeny jasnou exogenní příčinou, proto se již d{le budu zabývat výhradně hospod{řským cyklem, při kterém se jedn{ o neust{le se opakující období relativní prosperity n{sledované nečekanou krizí, postihující celou ekonomiku. O příčin{ch tohoto jevu bohužel do současnosti nepanuje shoda, což považují za značně nešťastné. V první kapitole se pokusím uk{zat, že vysvětlení hospod{řského cyklu existuje již téměř sto let v podobě rakouské teorie hospod{řského cyklu, kterou uceleně poprvé představil Ludwig von Mises již v roce 1912. N{sledně byla rozpracov{na a vylepšov{na mnoha dalšími rakouskými autory, jakými jsou F. A. Hayek nebo Murray N. Rothbard. Poznatky z rakouské teorie hospod{řského cyklu aplikuji ve druhé kapitole na největší ekonomickou katastrofu v moderních dějin{ch, tedy na Velkou hospod{řskou krizi 30. let, kter{ silně postihla téměř všechny ekonomiky vyspělého světa. Z prostorových důvodů se budu věnovat výhradně vývoji ve Spojených st{tech, kde byla krize velice hlubok{ a dlouh{ a kde se odehr{valy ud{losti, které měly vliv na celý svět. Pokud je rakouské teorie hospod{řského cyklu spr{vn{, měla by uspokojivě vysvětlit vznik této z{sadní ud{losti 20. století, což bude předmětem první č{sti této kapitoly. Velk{ hospod{řsk{ krize je výjimečn{ zejména svojí délkou a hloubkou, což již tato teorie vysvětlit nedok{že, neboť ta pouze řík{, proč krize vznikla. Ve druhé č{sti proto musím spojit veškeré poznatky ekonomické teorie spolu s pravdivými historickými fakty a objasnit, proč na zač{tku 30. let nenastalo oček{vané hospod{řské oživení a proč místo toho krize trvala ve Spojených st{tech dlouhých 17 let. Třetí kapitola se bude zabývat nejprve hospod{řskou politikou v době krize, d{le n{vrhem na změnu měnového systému, který by dok{zal zabr{nit vzniku krizí, a d{le kritickou analýzou st{tu jako takového. Pokusím se mimo jiné zodpovědět na ot{zku, proč se krize neust{le opakují, jinými slovy proč dosud nebyly podchyceny hlavní příčiny. Zodpovězení této ot{zky bude nejdůležitější č{stí této kapitoly, neboť je až neuvěřitelné, jak lidstvo opakuje st{le ty stejné chyby, což se bohužel netýk{ jen hospod{řských krizí.

9

Diplomov{ pr{ce

Rakousk{ teorie hospod{řského cyklu

1. Rakousk{ teorie hospod{řského cyklu Neust{le se opakující hospod{řské krize, které zužují lidstvo zejména posledních 200 let (ale i déle3), nejsou do současnosti ř{dně objasněné. V ekonomických kruzích nepanuje jednotný n{zor o jejich hlavních příčin{ch ani o tom, jak jim předch{zet nebo jak je úplně eliminovat. Tato pr{ce se ale snaží uk{zat, že vysvětlení existuje již 100 let a že všechny ostatní teorie, které se snaží hospod{řský cyklus vysvětlit, ignorují z{kladní j{dro problému. Zde bych použil analogii, kterou často použív{ Stefan Molyneux.4 Je to podobné jako když se středověcí astronomové snažili vysvětlit pohyby Marsu na obloze a přitom vych{zeli z geocentrického modelu sluneční soustavy. Přich{zeli s velice složitými modely kružnic uvnitř kružnic, ale neuvědomovali si, že se snaží vysvětlit nevysvětlitelné, neboť již v j{dru jejich modelů byla z{sadní chyba, tedy přesvědčení, že Země je středem sluneční soustavy. Jakmile první astronomové přesunuli do středu sluneční soustavy Slunce, najednou bylo vše křišť{lově jasné. Podobné je to i v případě vysvětlení hospod{řských cyklů, což se pokusím v průběhu této kapitoly uk{zat.5 Téměř všechny hospod{řské krize mají mnoho společných znaků, a jak uvidíme, všechny mají jednu hlavní příčinu. Jedním ze společných znaků je jejich všeobecnost neboli skutečnost, že postihují kompletně celou ekonomiku. Jak je to možné, že vždy po období relativní prosperity přijde všeobecn{ krize? Odpověď se nabízí. Co prostupuje téměř všechny transakce v ekonomice? Peníze. Pr{vě peníze jsou polovinou všech tržních transakcí, proto při hled{ní příčin krizí je potřeba se zaměřit hlavně na monet{rní oblast.

Např. krize v antickém Řecku 377 - 376 př. n. l., v antickém Římě 185 - 190 n. l., ve Florencii 1341 -1346, v Ben{tk{ch 1492 a jiné. Všechny tyto krize byly způsobeny podobným mechanismem, který je předmětem této kapitoly. Viz. DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 37 - 114. 4 Filozof, spisovatel a zakladatel Freedomain Radio, což je v současné době nejpopul{rnější filozofický podcast na internetu (www.freedomainradio.com). 5 Ostatními teoriemi se v dalším průběhu této pr{ce již zabývat nebudu, neboť ignorují z{kladní skutečnosti, které jsou k vysvětlení hospod{řského cyklu nezbytné. Mohu zde odk{zat na kritiku ostatních teorií např. v DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 509 - 600. nebo v ROTHBARD, Murray N.: America’s Great Depression. Fifth Edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2000, str. 37 - 81. 3

10

Diplomov{ pr{ce

1.1


Úloha peněz a bankovnictví v ekonomice

Peníze Zde je potřeba se vr{tit zpět do daleké historie, kdy vl{dl barter a kdy ještě ž{dné peníze neexistovaly. V této době si lidé vyměňovali statky pomocí přímé směny, kter{ je ale ze své podstaty velice limitující a neumožnuje jakýkoliv větší rozvoj dělby pr{ce, obchodu a tedy i celé lidské civilizace. Lidé naštěstí postupem času objevili výhody nepřímé směny pomocí peněz, kter{ eliminovala všechna omezení přímé směny a umožnila

rychlý

růst

zejména

dělby

pr{ce.

Postupným

vývojem

se

z nejobchodovatelnějšího statku staly peníze a od té doby již mohly být všechny statky na trhu vyj{dřeny pr{vě v peněžní jednotce, což mimo jiné umožnilo racion{lní ekonomickou kalkulaci výnosů a n{kladů, zisků a ztr{t, což je jedna ze z{kladních podmínek jakéhokoliv ekonomického rozvoje společnosti. Jak ukazuje regresní teorém poprvé představený Carlem Mengerem6, peníze musely vzniknout pr{vě tímto způsobem. Neboli jinými slovy, peníze nelze jen tak ze dne na den zavést, musejí vzniknout postupným evolučním vývojem na trh z nějaké vz{cné komodity. Penězi bylo v historii mnoho statků, a jak víme, lidstvo nakonec dospělo ke zlatu a stříbru jako ke komodit{m, které nejlépe plnily funkci peněz. Jsou vz{cné, dělitelné, rozpoznatelné, téměř nezničitelné a hlavně je jejich nabídka relativně stabilní. Bohužel vl{dy postupně komoditní standard úplně zničily a před 40 lety ho nahradily velice nešťastným systémem st{tních papírových peněz, který podrobněji zanalyzuji v poslední kapitole. Pro hlubší pochopení hospod{řských cyklů je naprosto z{sadní skutečnost, že jakmile se nějak{ komodita stane penězi, růst jejího množství v ekonomice nepřin{ší společnosti ž{dný prospěch, z čehož mimo jiné vyplýv{, že jakékoliv (rozumné) množství peněz dok{že uspokojit všechny tržní transakce.7 Peníze jsou v tomto ohledu

MENGER, Carl: „On the Origin of Money,“ Economic Journal (June 1892): 239–55. (http://socserv.mcmaster.ca/~econ/ugcm/3ll3/menger/money.txt) 7 „Dospív{me tedy k z{věru, že neexistuje nic jako „příliš m{lo“ nebo „příliš mnoho“ peněz, že při libovolné z{sobě peněz ve společnosti je přínos peněz vždy využit v maxim{lní míře. Zvýšení z{soby peněz nezpůsobuje vůbec ž{dný společenský přínos; pouze zvýhodňuje jedny na úkor druhých.“ „Jeden z nejdůležitějších ekonomických z{konů tedy praví: jak{koli z{soba peněz je vždy využita v maxim{lní míře, a proto zvýšení peněžní z{soby nemůže přinést ž{dný společenský užitek.“ (ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005, str. 550.) 6

11

Diplomov{ pr{ce


odlišné od ostatních statků, jejichž rostoucí množství zvyšuje bohatství společnosti. U této skutečnosti bych se chtěl zastavit, neboť je až neuvěřitelné, jak často se setk{v{me s mýtem, že rostoucí množství peněz je pro ekonomiku prospěšné, ať už to někdo tvrdí přímo či nepřímo. Představme si dvě úplně stejné ekonomiky, s jediným rozdílem. V první je 1000 kr{t více peněz. Kter{ je bohatší? Ti, kteří st{le zdůrazňují prospěšnost růstu peněžní z{soby, by jistě řekli, že ta první. Odpověď je ale zřejm{, obě dvě jsou úplně stejně bohaté, s tím rozdílem, že v první jsou všechny ceny 1000 kr{t vyšší. V této souvislosti ještě často zaznív{ argument proti n{vratu ke komoditnímu standardu, že v současnosti není na světě této komodity dostatek, aby pokrylo všechny transakce. Tento argument je ale od zač{tku chybný a ten, kdo to tvrdí, absolutně nech{pe podstatu peněz a ani to, co vlastně komoditní standard znamen{.8 Vezměme si ještě jeden příklad ad absurdum. Čistě z teoretického hlediska by i 1 gram jakékoliv komodity byl dostatečný pro pokrytí všech transakcí na světě. Chleba by sice st{l např. 10 atomů, což by tedy bylo krajně nepraktické, ale z hlediska argumentu je to myslím n{zorné. Ještě jednou tedy zopakuji dva velice důležité poznatky: Nez{leží na množství peněz v ekonomice a růst množství peněz nepřin{ší společnosti ž{dný užitek.9

Půjčka a vklad Než se opět vr{tíme k penězům, je potřeba provést kr{tký pr{vní exkurz, neboť jak uk{zal Jesús Huerta de Soto ve své brilantní analýze hospod{řského cyklu v knize Peníze, banky a hospod{řské cykly, pr{vě pr{vní analýza je velice důležit{ a je potřeba s ní vždy začít. Dříve než se tedy dostaneme k bankovnictví, musíme podrobněji rozebrat dva diametr{lně odlišné typy smluv - půjčku a uskladnění. První typ transakce představuje převod vlastnického pr{va na dlužníka, který dost{v{ k dispozici daný statek na předem smluvenou dobu, po jejímž uplynutí je povinen statek vr{tit, většinou i s odměnou. Např. j{ někomu na rok půjčím své auto za předem dohodnutou odměnu. Po celou tuto dobu se dobrovolně vzd{v{m vlastnického pr{va k mému autu, což znamen{, že po tuto dobu mi nebude k dispozici. Druhý typ je z{sadně odlišný. Jedn{ se o uskladnění daného statku, který je ale na rozdíl od půjčky vždy k dispozici. Např. když si nech{m uskladnit auto, nevzd{v{m se vlastnického pr{va, chci ho mít kdykoliv k dispozici, pokud bych ho potřeboval. Pro tuto chvíli je vše jasné. Komplikace nast{v{

8 9

Nemůžeme se ale tomu příliš divit, neboť na st{tních škol{ch se toto téměř nevyučuje. Podrobněji viz ROTHBARD, Murray N.: Peníze v rukou st{tu. Praha : Liber{lní institut, 2001.

12

Diplomov{ pr{ce


při uskladňov{ní zaměnitelných statků (např. ropa, obilí nebo peníze), které jsou z důvodu ekonomické výhodnosti skladov{ny pohromadě, a poté nelze rozpoznat, kter{ č{st patří komu. Z praktického hlediska tedy musí nastat přechod vlastnického pr{va fyzických jednotek statku na skladovatele. Co ale v ž{dném případě nepřech{zí, je pln{ disponibilita uskladněného množství. Jinými slovy skladovatel m{ povinnost kdykoliv, kdy o to klient pož{d{, vydat uskladněné množství statků stejné kvality (i když to z praktického hlediska nemohou být přesně ty stejné fyzické jednotky, které byly uloženy). Skladovatel m{ tedy povinnost vždy a za každých okolností udržovat ve svém skladu takové množství zaměnitelných statků, které si u něj všichni klienti uložili (i když to mohou být jiné fyzické jednotky stejného statku). Za tuto skladovací službu klient většinou platí předem dohodnutý poplatek. Po tomto kr{tkém obecném představení můžeme tyto dva typy smluv aplikovat na oblast peněz, kde doch{zí k nejvíce problémům a nejasnostem. V případě půjčky peněz je situace jednoznačn{. Věřitel se vzd{v{ na určitý čas určité č{stky peněz výměnou za vyšší množství peněz v budoucnu (jistina zvýšen{ o úrok). Jde tedy o výměnu současných statků za statky budoucí. Dlužník dost{v{ plně k dispozici danou č{stku peněz, s kterou může nakl{dat, jak uzn{ za vhodné, a po uplynutí předem sjednané doby je povinen č{stku vr{tit i s úrokem. Zde je vše jasné. Nejv{šnivější debaty jsou vedeny o skladov{ní peněz. Lidé v historii brzy zjistili, že je značně nepraktické a nebezpečné skladovat svoje peněžní zůstatky doma a díky tomu začaly vznikat specializované sklady na peníze, z nichž se postupem času vyvinuly banky, jak je zn{me dnes. S uložením peněz do banky získali lidé mnohé výhody. Mimo jiné jistotu, že jsou jejich peníze v bezpečí, a také postupem času začali bankéři nabízet platební služby, které značně usnadnily platební styk. Stejně jako v případě uskladnění ropy nebo obilí, i v případě peněz se klient ale ničeho nevzd{v{. Uskladněné peníze m{ v úmyslu st{le používat a chce je mít kdykoliv k dispozici. Sice zde doch{zí k přechodu vlastnického pr{va fyzických jednotek peněz (neboť se jedn{ o zaměnitelný statek), v ž{dném případě ale nedoch{zí k přechodu dostupnosti. „[B]ylo by dokonce lepší říci, že při vkladu peněz k ž{dnému přechodu vlastnického pr{va nedoch{zí, ale spíše, že vkladateli vždy zůst{v{ vlastnictví uloženého množství v abstraktním slova smyslu.“10

DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 14. 10

13

Diplomov{ pr{ce


Takovýto běžný vklad se tedy z pr{vního hlediska ve všech n{ležitostech z{sadně liší od prosté půjčky. U běžných vkladů je bankéř povinen vždy a za každých okolností udržovat ve svém trezoru takové množství peněz, které si u něj vkladatelé uložili. Pokud si vkladatelé v bance uložili celkem 1 milión peněžních jednotek, bankéř je vždy povinen udržovat 1 milión ve svém trezoru. Pokud by se toto množství snížilo byť jen o jednu jednotku, jedn{ se podle tradičních pr{vních principů římského pr{va11 o zpronevěru vůči všem vkladatelům. Banka se tím st{v{ inherentně zbankrotovanou, neboť není schopna splnit své okamžitě splatné z{vazky, ale o tom až v další č{sti této kapitoly. Abych vyvr{til jeden argument hned na zač{tku. Podle některých tento zmíněný 1 milión peněžních jednotek „zbytečně“ leží v trezoru a pro ekonomiku je škoda, že je bankéř nemůže použít. To je ale veliký omyl. Když si někdo uloží peníze na běžný účet, tyto peníze pouze změní formu (v podobě plně krytých bankovek nebo zůstatků na běžném účtu) a v této podobě jsou st{le v oběhu. Např. v době zlatého standardu bylo zlato uloženo do trezoru a klientovi byl vytvořen běžný účet, kam mu bylo přičteno dané množství uloženého zlata, které pak mohl používat při platebním styku. Toto zlato v trezoru neleželo zbytečně, ale bylo norm{lně použív{no v podobě běžného účtu, který byl plně kryt. Peníze na běžném účtu se v tomto případě st{vají dokonalým peněžním substitutem, který je při platebním styku považov{n za opravdové zlato, které leží v trezoru. Banky tedy plní dvě velice důležité ale diametr{lně odlišné funkce - prostředníka na úvěrovém trhu a skladovatele běžných peněžních zůstatků.

Podvod zvaný bankovnictví č{stečných rezerv V tuto chvíli již je připravena půda pro důležitou č{st této kapitoly, kterou by měla být kritika bankovnictví č{stečných rezerv, jak z pr{vního, ekonomického, tak etického hlediska. V předchozí č{sti jsme představili problematiku dvou typů bankovních smluv, z nichž půjčkami se již d{le zabývat nebudeme, neboť ty jsou v současném systému definov{ny spr{vně. Jak již bylo řečeno, největší problémy způsobují vklady na viděnou, a jak uvidíme d{le v této kapitole, pr{vě porušov{ní vlastnických pr{v u běžných vkladů ze strany bankéřů je hlavní příčinou st{le se opakujících krizí. V úsvitu bankovnictví (ať už v antickém Řecku a Římě nebo poté ve

11

Ibid., str. 20 - 36.

14

Diplomov{ pr{ce


středověku) byly vždy dodržov{ny 100% rezervy na běžných vkladech, což byla podle tehdy platného pr{va povinnost. Bankéři ale brzy zjistili, že uložené peníze jen tak leží v trezoru a nikdy se nestalo, že by všichni vkladatelé chtěli své peníze zp{tky ve stejnou dobu, a tak začali uložené peníze používat pro svůj vlastní prospěch. „Stručně řečeno, bankéři objevili jejich K{men mudrců (takový, který byl hled{n ve středověku), který jim umožnil vytv{řet nové peněžní jednotky z ničeho, a tím generovat skryté bohatství, kterým ale poškozují a podv{dějí třetí strany.“12 To byl vždy zač{tek zhoubných praktik bankovnictví č{stečných rezerv13, které je podle tradičních pr{vních principů porušením vlastnických pr{v vkladatelů, tedy podvodem. „Podvod je tvrdé označení, ale přesně popisuje tyto praktiky, i když jako takové nejsou (v současnosti) uzn{v{ny z{konem nebo pachateli.“14 Jaké měl bankéř možnosti? Mohl vzít uložené peníze a přímo je použít na n{kup nejrůznějších statků pro vlastní potřebu. Tento způsob ale nebyl moc praktický, neboť tyto peníze už bankéř zpět nezískal a brzy se díky tomu mohl dostat do finančních problémů. Mnohem sofistikovanější praktikou se stalo půjčov{ní uložených peněz většinou podnikatelům, kteří po uplynutí dohodnuté doby půjčené peníze vr{tili zpět i s úrokem, který představoval čistý zisk pro bankéře. Tímto způsobem vznikla zhoubn{ úvěrov{ expanze, o které budu podrobněji mluvit níže. D{le měl bankéř tři možnosti, jak takové úvěry provést. Buď půjčil přímo uložené zlato nebo vydal nekryté bankovky anebo vytvořil běžný účet, na který připsal půjčený obnos. Takto vytvořené nekryté bankovky a vklady se nazývají fiduci{rní prostředky.15 První možnost byla poměrně nepraktick{, proto se začalo nejvíce používat vytv{ření nekrytých běžných účtů a poté také tisk nekrytých bankovek16. Jak ukazují historické z{znamy, bankéři věděli, že jsou tyto praktiky nez{konné a proto je ze zač{tku prov{děli potají, aby se o nich nikdo nedozvěděl. A také víme, že mnoho bankéřů bylo za tyto praktiky poměrně

Ibid., str. 248. V současnosti je v ČR centr{lní bankou stanoveno procento minim{lních rezerv na 2%, v USA na 10%. 14 ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005, str. 573. 15 Pokud d{le v textu budu ps{t, že bankéř vytv{ří peníze z ničeho, budu tím mít samozřejmě na mysli fiduci{rní prostředky a ne opravdové peníze (v minulosti zlato nebo stříbro a nyní papírové bankovky). Bankéř tak vlastně vytv{ří nerozpoznatelné peněžní substituty, které nejsou kryty opravdovými penězi. Odlišn{ situace je v současnosti, kdy centr{lní banky tisknou bankovky, čímž vlastně vytv{řejí opravdové peníze. 16 Nekryté bankovky byly ve Velké Brit{nii zak{z{ny v roce 1844 (viz. http://www.bankofengland.co.uk/about/legislation/1844act.pdf), bohužel nekryté vklady zůstaly povoleny, i když z ekonomického hlediska mezi nimi není ž{dný rozdíl. 12 13

15

Diplomov{ pr{ce


přísně potrest{no. „Dokument{rní důkazy ukazují, že alespoň jeden bankéř, jistý Francesch Castello, byl popraven přímo před svou přep{žkou v roce 1360, v souladu se z{konem.“17 Pojďme se blíže podívat, co se stane, když bankéř vytvoří nové peníze z ničeho. Jak jsem již psal, z pr{vního hlediska se jedn{ o porušení vlastnických pr{v vkladatele, neboť bankéř v podstatě použív{ peníze, s kterými nem{ pr{vo manipulovat. Jedna peněžní jednotka je poté ve výhradním vlastnictví dvou lidí, vkladatele a dlužníka banky, a je tedy v oběhu dvakr{t, což je z pr{vního hlediska nemožné. Každému je asi jasné, že ž{dný statek nemůže být ve výhradním vlastnictví dvou různých lidí. Z ekonomického hlediska se zvýšila peněžní z{soba o půjčenou č{stku, bankéř tedy vytvořil dodatečné peníze z ničeho. Asi nemusím zdůrazňovat, že je to pro bankéře velice výhodné. Kdo by také nechtěl vytv{řet peníze z ničeho? Kdo by nechtěl inkasovat tučné úroky za absolutně ž{dnou protihodnotu? Ale jak již víme, vytv{ření peněz společnosti jako celku v ž{dném případě nepom{h{, pouze přerozděluje bohatství k těm, kteří tyto peníze získají nejdříve od těch, ke kterým se dostanou nejpozději. Rozřeďuje se tím peněžní nabídka, což snižuje kupní sílu všem držitelům peněz. O dalších ekonomických dopadech bude pojedn{no níže. Mnozí si ale st{le myslí, že vytv{ření peněz z ničeho je pro společnost prospěšné, že to podporuje ekonomický růst. Ale stačí pouhý selský rozum na ot{zku: jak může vytv{ření peněz z ničeho pomoci společnosti? Kdyby to totiž byla pravda, není nic jednoduššího, než vytvořit co nejvíce peněz a všichni bychom si poté žili jak kr{lové. Opravdu si někdo myslí, že je to takhle jednoduché? Že v tom není nějaký z{drhel? Stačí se podívat do Německa v roce 1923, kde vytiskli tolik peněz, že se v nich mohli doslova koupat. Pomohli si tím? Nebo ned{vno do Zimbabwe, kde se doslova topili v trilionových bankovk{ch. Jediné na čem opravdu z{leží, jsou re{lné zdroje, tedy kapit{lové a spotřební statky, které jako jediné dok{ží zvýšit bohatství společnosti. Pokud si st{le ještě někdo myslí, že č{stečné bankovnictví je naprosto legitimní a prospěšné, n{sledující příklad bude douf{m n{zorný. Vezměme si tři hypotetické situace. 1) Bankéř v systému bankovnictví č{stečných rezerv vytvoří 1 mil. Kč a půjčí je podnikateli A na jeden rok za 5% úrok. 2) Sofistikovaný bankovní lupič ukradne z trezoru 1 mil. Kč (předpokl{dejme systém 100% rezerv). Tyto uloupené peníze půjčí DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 76. 17

16

Diplomov{ pr{ce


podnikateli A na jeden rok za 5% úrok. Za rok peníze vr{tí do trezoru a úrok si nech{. 3) Padělatel vytiskne 1 mil. Kč v nerozpoznatelných bankovk{ch a ty půjčí podnikateli A na jeden rok za 5% úrok. Po uplynutí jednoho roku peníze zničí a úrok si nech{. Nyní. Liší se nějak tyto tři případy z čistě ekonomického hlediska? Ve všech třech se zvýší množství peněz v ekonomice o 1 mil. Kč (odhlédněme od multiplikace vkladů), podnikatel A m{ na rok tuto sumu k dispozici a všichni tři hlavní aktéři obdrží na konci roku čistý zisk 50 000 Kč ve formě úroku. Vidíme tedy, že ekonomické dopady jsou úplně stejné. Z pr{vního hlediska jde ale v současném systému o velký rozdíl. První případ je považov{n za legitimní formu podnik{ní a ostatní dva jsou v{žným zločinem. Jak je to ale možné, když všechny případy jsou v principu úplně stejné? Pokud někdo obhajuje č{stečné bankovnictví z hlediska příznivých ekonomických dopadů, pokud chce být konzistentní, musí uznat, že i druhý a třetí případ mají prospěšné ekonomické dopady. Opravdu tohle někdo chce tvrdit? Někdo může d{le tvrdit, že podle platných z{konů je bankovnictví č{stečných rezerv povoleno, tudíž je naprosto legitimní. Ani tento argument ale nemůžeme přijmout. Platné z{kony v určitý historický okamžik přeci nemůžeme označit za univerz{lní mor{lní principy. Např. ve Spojených st{tech bylo otroctví ze zač{tku leg{lní, znamenalo to, že to bylo v naprostém poř{dku? Jistě, že ne. Z{kony v nacistickém Německu by asi nikdo neoznačil za mor{lní. Nad platnými z{kony musí být ještě něco důležitějšího, něco, co nez{visí na vl{dcích v určitý historický okamžik. Tím důležitějším jsou univerz{lní etické principy, které musejí platit všeobecně, bez ohledu na historickou dobu, na kulturu nebo na zeměpisnou oblast. Např. Stefan Molyneux takovou etickou teorii nazýv{ Univerz{lní preferované chov{ní (Universally Preferable Behaviour - UPB).18 Jedn{ se o racion{lní, empirickou a vědeckou etickou teorii, kter{ m{ univerz{lní platnost a hlavně je čistě objektivní. Vražda, kr{dež, podvod, iniciace n{silí, toto vše je zlo, které by nemělo být za ž{dných okolností tolerov{no, ani když je zrovna povoleno platnými z{kony dané země. A pr{vě pod podvod lze zařadit i bankovnictví č{stečných rezerv, jako porušení nedotknutelných vlastnických pr{v vkladatelů. Navíc teorie i praxe n{m řík{, že pokud jsou kdekoliv vlastnick{ pr{va špatně definov{na nebo vym{h{na, vždy doch{zí k v{žným společenským problémům. Toto etické hledisko je podle mě nejdůležitější a diskuze o č{stečném bankovnictví by měla vždy začínat pr{vě odsud. Jde o to, i kdyby bylo č{stečné bankovnictví pro

18

MOLYNEUX, Stefan.: Universally Preferable Behaviour. The Freedomain Library, 2007.

17

Diplomov{ pr{ce


společnost prospěšné (což není), st{le by zde byl problém porušení z{kladních etických principů. Bankéři v ž{dném případě nemohou být zvl{štní skupinou, pro kterou tyto z{kladní principy neplatí. Nabízí se ot{zka, jak je možné, že je tedy bankovnictví č{stečných rezerv dnes naprosto běžnou praktikou rozšířenou po celém světě?19 Jak jsem již říkal, podle tradičních pr{vních principů se jedn{ o podvod20 a také ze zač{tku k tomu bylo ze strany st{tu přistupov{no. Bohužel st{t brzy zjistil, že se jedn{ o velice výhodné podnik{ní, z kterého také může těžit, ať už ve formě nově vytvořených úvěrů od bank nebo přímo založením vlastní banky. St{t proto tyto praktiky brzy zlegalizoval a tím udělil bankéřům privilegium tvorby peněz, kterého si užívají dodnes. „Vl{dci byli většinou ti první, kteří využili podvodného bankovnictví, čímž získali jednoduchý zdroj pro veřejné finance. Je to, jako kdyby bankéři získali privilegium použív{ní prostředků vkladatelů výměnou za tichý souhlas, že většina těchto prostředků půjde ve formě půjček veřejným činitelům a na financov{ní vl{dy.“21 Takto vznikla neskutečně zhoubn{ a nebezpečn{ symbióza st{tu a bankovního sektoru, kter{ již nespočetněkr{t způsobila ničivé hospod{řské krize. St{t tím porušil tradiční pr{vní principy a způsobil narušení přirozeného poř{dku ve společnosti. Již tyto výše zmíněné argumenty by měly být dostatečné pro jednoznačné odmítnutí bankovnictví č{stečných rezerv, ale jak uvidíme d{le, toto je pouze zač{tek.

Úvěrov{ expanze Poslední zast{vkou před vysvětlením mechanismu hospod{řského cyklu bude problematika úvěrové expanze a její role při vzniku centr{lních bank. Řekli jsme si, že v systému bankovnictví č{stečných rezerv se nově vytvořené peníze (fiduci{rní prostředky) dost{vají do ekonomiky prostřednictvím úvěrů. Při neexistenci centr{lní

Poslední banka v historii, kter{ udržovala 100% rezervy na běžných vkladech, byla Bank of Amsterdam v letech 1609 - 1780. (DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 98 - 106.) 20 „Tato diskuze neznamen{, že se bankéři, zvl{ště v současnosti, vždy vědomě angažují v podvodech. Tyto praktiky se totiž staly tak běžnými a vždy schvalovanými z{kony i sofistikovanými, avšak chybnými ekonomickými doktrínami, že bychom nepochybně těžko hledali bankéře, který by považoval svůj standardní obchodní postup za podvodný.“ (ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005, str. 620.) 21 DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009, str. 63. 19

18

Diplomov{ pr{ce


banky je na každé jednotlivé bance, jaké tempo úvěrové expanze bude prov{dět. V takovém systému st{le existují určit{ omezení úvěrové expanze, kter{ neumožňují její delší trv{ní. Proto byly před vytvořením centr{lních bank cykly kratší a krize mírnější. Platí, že čím více bank existuje a čím méně jsou koordinované, tím větší jsou limity pro úvěrovou expanzi. Nikoho asi nepřekvapí, že pr{vě z tohoto důvodu existují v bankovnictví silné motivace pro spojov{ní bank a pro jejich větší koordinaci. A jak uvidíme v n{sledující č{sti, zah{jení úvěrové expanze vždy uv{dí do pohybu síly, které dříve nebo později nakonec vyústí v krizi, kter{ postihne i celé bankovnictví a uvrhne mnoho bank nad propast bankrotu, neboť někteří dlužníci nebudou schopni spl{cet své úvěry a z{roveň mnoho vkladatelů bude chtít své peníze zpět. Z těchto důvodů je bankovnictví č{stečných rezerv značně nestabilní a vždy v historii postupně vedlo k vytvoření centr{lní banky, jako věřitele poslední instance, který může banky v době krize podržet.22 Jistota vytvoření centr{lní banky vych{zí ze dvou stran. Jednak ze strany bankéřů, kteří chtějí ochr{nce v dob{ch krize, ale také ze strany veřejnosti, jejíž úspory v bank{ch jsou v neust{lém ohrožení. Údajným důvodem vytvoření centr{lní banky bylo zabr{nění ničivých krizí, což jak uvidíme, vedlo k pravému opaku. Pr{vě v systému centr{lního bankovnictví je úvěrov{ expanze dirigov{na centr{lní bankou a tím je umožněno její delší trv{ní, což ale znamen{ mnohem větší narušení ekonomiky a v konečném důsledku mnohem hlubší krizi, jak uvidíme v případě Velké hospod{řské krize. Po zavedení papírového standardu v 70. letech odpadl jeden z posledních limitů úvěrové expanze, což umožnilo bezprecedentní n{růst peněžní z{soby ve všech ekonomik{ch světa. Jak uvidíme níže, pokud je úvěrov{ expanze započata, vždy musí skončit krizí v momentě, kdy se zpomalí její tempo nebo se úplně zastaví. Veškeré snahy o zabr{nění n{sledné krize jsou marné a dok{ží ji pouze odsunout. Aby bylo toto odsouv{ní úspěšné, je potřeba st{le rychlejšího tempa úvěrové expanze, což v konečné f{zi narazí na poslední limit, kterým je cenov{ hyperinflace a tedy úplný rozklad měnového systému.23

„Pokud by vl{dy plnily svojí z{kladní funkci a adekv{tně definovaly a chr{nily vlastnick{ pr{va vkladatelů, takov{to anom{lní instituce (centr{lní banka) by nikdy nevznikla.“ (Ibid., str. 392.) 23 ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005, str. 707 - 709. 22

19

Diplomov{ pr{ce

1.2


Mechanismus hospod{řského cyklu Nyní

již

můžeme

přistoupit

k důkladnému

vysvětlení

mechanismu

hospod{řského cyklu podle rakouské školy, jehož z{klady byly rozpracov{ny již před 100 lety, přesněji v roce 1912 Ludwigem von Misesem v jeho klasickém díle Theorie des Geldes und Umlaufsmittel (angl. The Theory of Money and Credit).24 V roce 1973 získal za rozpracov{ní této teorie F. A. Hayek Nobelovu cenu za ekonomii. Ani tato skutečnost bohužel nepomohla k širší akceptaci této logické a přesvědčivé teorie, kter{ dok{že vysvětlit téměř všechny problémy týkající se st{le se opakujících krizí, jasně identifikuje hlavní příčiny, ví, jak se nejrychleji dostat z probíhající krize a hlavně, jak celému cyklu předejít. Jedním z důvodů bude nejspíše skutečnost, že obviňuje bankovnictví č{stečných rezerv spolu s centr{lní bankou, které jsou v současnosti prakticky nedotknutelné, neboť st{t i bankéři díky nim získ{vají značné bohatství. Nejdříve se podívejme do reality hospod{řských cyklů 19. a 20. století, z čehož n{m vzejde několik ot{zek, na které musí seriózní teorie jednoznačně odpovědět. Jak je možné, že vždy po relativně výrazném ekonomickém růstu n{hle přijde všeobecn{ krize, tedy n{hlý pokles výroby i spotřeby? Není n{hodou něco v nepoř{dku již v růstové f{zi? Další důležitou ot{zkou je výrazné nahromadění podnikatelských chyb („cluster of errors“). Jak je možné, že po propuknutí krize se velký počet podnikatelů dost{v{ do ztr{t a je nuceno zkrachovat? Proč to neoček{vali? Samozřejmě, podnikatelé se mohou ve svých předpovědích mýlit, ale aby se mýlili v tak velkém počtu? Na tom je přeci něco divného. Dalším projevem krizí býv{ krach mnoha bank díky panice na finančních trzích. Není přímo v bankovnictví nějak{ hluboce zakořeněn{ chyba? Poslední důležitou ot{zkou je pohled na kapit{lový a spotřební trh. Proč je v průběhu krize postižen trh kapit{lových výrobků více než trh spotřebitelský? Na všechny tyto ot{zky nedok{že mainstreamov{ ekonomie jasně odpovědět, což m{ dalekos{hlé důsledky v podobě st{le se opakujících krizí. Pokud by rakousk{ teorie byla přijata již před sto lety, je pravděpodobné, že v současnosti bychom se v ž{dné krizi nenach{zeli. Proto je potřeba, aby se tato teorie, ale i cel{ ekonomie rakouské tradice více rozšířila nejen na ekonomické vysoké školy, ale i na školy střední, neboť tato ekonomie je úžasnou vědou, kter{ n{m ukazuje, jak svět funguje, a je velk{ škoda, že se neučí mnohem více.

24

Ofici{lní český překlad není k dispozici.

20

Diplomov{ pr{ce


Úrokov{ míra Nejprve je potřeba pochopit úlohu úrokové míry v tržní ekonomice. Úrokov{ míra neboli cena statků v čase25, kter{ vyjadřuje společenské časové preference, je jedna z nejdůležitějších cen v tržní ekonomice, neboť koordinuje výrobu a spotřebu v čase. Na zač{tku jsem psal, že v systému bankovnictví č{stečných rezerv se nově vytvořené peníze dost{vají do ekonomiky v podobě úvěrů. A co musí bankéř udělat, aby tyto nově vytvořené úvěry udal? Musí snížit úrokovou míru pod její přirozenou úroveň, kter{ by byla ustanovena bez tohoto z{sahu, díky čemuž poté doch{zí k narušení koordinačního mechanismu úrokové míry. Tento fakt je klíčový při analýze hospod{řských cyklů a po jeho pochopení musí být každému jasné, že každ{ uměl{ manipulace s úrokovou mírou výrazně narušuje volný trh a způsobuje značné distorze. Většina ekonomů se shodne, že pokles úrokové míry podporuje ekonomický růst. Je ale z{sadní rozdíl v tom, pokud se úrokov{ míra sníží přirozeně v důsledku vyšší spořivosti nebo uměle prostřednictvím úvěrové expanze neboli zvýšené nabídky fiduci{rních prostředků vyvolané bankovním sektorem. Porovnejme tedy obě situace. 1. Přirozené snížení úrokové míry nast{v{ díky vyšší spořivosti lidí a firem, tedy díky zvýšené nabídce zapůjčitelných fondů. V takovém případě povede nižší úrokov{ míra k uskutečnění investic, které byly do té doby neziskové, a ve chvíli, kdy tyto investice začnou být produktivní, existuje dostatek zdrojů v důsledku vyšších úspor v minulosti. Čili lidé dali vyšší spořivostí najevo, že chtějí více spotřebov{vat v budoucnu, což jim podnikatelé splnili vyššími investicemi v současnosti a tedy vyšším počtem statků v budoucnu. Tržní mechanismus v tomto případě hladce sladil výrobu se spotřebou. Tuto situaci např. keynesi{nci nemohou pochopit. Jak může vyšší spořivost vést k většímu hospod{řskému růstu, když podle jejich teorie by mělo dojít ke krizi kvůli snížené agreg{tní popt{vce? Tento údajný paradox byl ale již v roce 1929 přesvědčivě vyřešen F. A. Hayekem v odborném čl{nku The "Paradox" of Saving26, v němž uk{zal, že jsou to opravdu úspory, které „t{hnou“ ekonomiku a ne spotřeba. Lidé, co tuto skutečnost st{le opakují, si neuvědomují, že opravdový ekonomický růst poch{zí z úspor, tedy z odložené spotřeby, kter{ může být použita na nové investice, které v čase

Úrokov{ míra je vytv{řena na tzv. časovém trhu, na kterém se směňují současné statky za statky budoucí. Úvěrový trh, který ovlivňuje úvěrov{ expanze, je pouze malou podmnožina celého časového trhu. A vždy m{me na mysli re{lnou úrokovou míru. 26 Hayek on the Paradox of Saving (http://mises.org/daily/2804) 25

21

Diplomov{ pr{ce


zvyšují bohatství celé společnosti. Neboli pokud chceme v budoucnu vyrobit více věcí, musíme dnes odložit č{st spotřeby do budoucna. Tudíž veškeré podkop{v{ní spořivosti lidí, jako je inflace, uměle snížen{ úrokov{ míra nebo st{tní důchodov{ politika, dlouhodobě výrazným způsobem snižuje výkonnost ekonomiky. 2. V případě umělého snížení úrokové míry pomocí úvěrové expanze bude situace ze zač{tku podobn{, tedy zvýšen{ investiční činnost. Najednou se zd{, že lze dos{hnout výrazného ekonomického růstu bez obětov{ní současné spotřeby v podobě vyšších úspor. Nast{v{ tedy všeobecný boom. Rozdíl přich{zí ve chvíli, kdy začnou chybět zdroje potřebné na dokončení nebo na ziskovou činnost nových investic. V prvním případě bylo těchto zdrojů dostatek, neboť měly svůj z{klad ve vyšších re{lných úspor{ch. V druhém případě byly dodatečné peníze vytvořeny z ničeho, lidé tedy nezvýšili úspory, aby mohli v budoucnu více spotřebov{vat, naopak, chtěli více spotřebov{vat v současnosti. Distorze trhu je více než zřejm{. V tomto odstavci leží odpověď na první ot{zku, tedy na to, že v růstu předch{zejícím krizi je něco v nepoř{dku. Růst je pouze iluzorní, je uměle živený zvýšenou nabídkou peněz vytvořených z ničeho. Takový iluzorní růst je ale, jak uvidíme, neudržitelný a dříve nebo později musí nevyhnutelně skončit krizí poté, co se zastaví tok nových peněz do ekonomiky, čímž se zvýší uměle snížen{ úrokov{ míra (většinou na vyšší úroveň než před zah{jením úvěrové expanze). Neboli iluzorní růst může být živen pouze tak dlouho, dokud trv{ úvěrov{ expanze a to zvyšujícím se tempem. Pokud lidé tyto souvislosti nepochopí, nemohou v ž{dném případě pochopit příčiny krizí.

Kapit{lov{ struktura Pro zodpovězení ot{zky ohledně kapit{lových a spotřebních trhů je potřeba se podrobněji podívat na kapit{lovou strukturu výroby. Než je vyroben konečný spotřební statek, musí projít mnoha f{zemi, od těžby z{kladních surovin nebo pěstov{ní potravin, po různ{ st{dia výroby, přes velkoobchod, maloobchod až ke konečnému spotřebiteli. K výrobě spotřebního statku je tedy potřeba určitých kapit{lových statků, k výrobě těchto kapit{lových statků je potřeba jiných kapit{lových statků atd. Stačí se např. zamyslet nad tím, co všechno je potřeba, abyste si mohli koupit jednu LCD televizi. Člověk ani není schopen si představit tak komplexní věc a co je potřeba si uvědomit, ž{dný jedinec na světě neví, jak televizi vyrobit. Plasty musely být vyrobeny z dříve vytěžené ropy, někdo musel vyrobit těžební věže, různé další subjekty musely vyrobit

22

Diplomov{ pr{ce


souč{stky na těžební věž, atd., atd., atd. Složitost a komplexnost výroby i tak jednoduchého výrobku jako je obyčejn{ tužka, kr{sně uk{zal Leonard Read ve svém slavném textu J{, tužka.27 Rakousk{ škola se tedy nedív{ na kapit{l jako na celek, ale jako na jednotlivé f{ze, které začínají těžbou z{kladních surovin a končí n{kupem spotřebního statku konečným spotřebitelem, což je při vysvětlení hospod{řských cyklů velice důležité. Podstatnou ot{zkou je, co se stane s touto kapit{lovou strukturou, pokud se sníží úrokov{ míra (v našem případě uměle prostřednictvím úvěrové expanze). Už víme, že úrokov{ míra by měla vyjadřovat společenské časové preference, tedy vyj{dření toho, jak chtějí lidé spotřebov{vat v čase. Pokud se snižuje, vysíl{ to sign{l podnikatelům, že spotřebitelé chtějí více spotřebov{vat v budoucnosti. Aby mohlo být vyrobeno více spotřebních statků v budoucnu, je potřeba nových investic pr{vě do nižších st{dií výroby, tedy do kapit{lových

statků

d{le

od

spotřeby.

V důsledku

této

skutečnosti

doch{zí

k prodlužov{ní výrobního procesu, který se st{v{ více kapit{lově n{ročný a tedy více produktivní, což umožní výrobu více statků za nižší cenu v budoucnu. Vz{cné zdroje tedy musejí být přesunuty ze spotřebního trhu do těchto vzd{lených výrob, neboť se zd{, že spotřebitelé zvýšili úspory a nebudou v současnosti tolik spotřebov{vat. Současně nastane přesun zaměstnanosti na trh kapit{lových statků, kde podnikatelé operují přev{žně s nově vytvořenými penězi, v důsledku čehož porostou i mzdy. Pokud by původní snížení úrokové míry bylo přirozené, pokud by opravdu lidé začali více spořit, byl by dostatek uvolněných zdrojů. V našem případě se ale úrokov{ míra snížila uměle prostřednictvím úvěrové expanze, tedy časové preference spotřebitelů se nezměnily. Ve chvíli, kdy se zaměstnanci se zvýšenou mzdou dostanou na spotřební trh, začnou více spotřebov{vat, neboť jejich časové preference zůstaly stejné. Jenže spotřební trh se již dříve zmenšil a nyní nemůže uspokojit tuto zvýšenou popt{vku, v důsledku čehož pochopitelně rostou ceny. V důsledku rostoucí peněžní nabídky tedy doch{zí k růstu cenové hladiny, který můžeme téměř vždy pozorovat ve f{zi boomu.28 Již víme, že úvěrov{ expanze nemůže trvat do nekonečna, proto dříve nebo později se její tempo dostupné z http://www.libinst.cz/stranka.php?id=180 „Vodítko ke spr{vné teorii hospod{řského cyklu je obsaženo ve skutečnosti, že kdesi v pozn{mce pod čarou nebo nedůležité větě všech teorií hospod{řského cyklu je schov{n předpoklad, že v průběhu konjunktury roste peněžní z{soba obzvl{ště prostřednictvím expanze bankovního úvěru. Skutečnost, že toto je nutn{ podmínka ve všech teoriích, by n{s měla vést k dalšímu prozkoum{ní tohoto faktoru: možn{ je dost dobře podmínkou dostačující.“ (ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005, str. 616) 27 28

23

Diplomov{ pr{ce


musí snížit, případně se úplně zastavit, což vyvol{ úvěrovou kontrakci po propuknutí krize. Investice zah{jené na z{kladě uměle snížené úrokové míry označujeme za mylné (malinvestments), z nichž některé musí být úplně zlikvidov{ny, jiné sotva přežijí. Koncept mylných investic je jedním ze z{kladních kamenů teorie hospod{řského cyklu, díky němuž lze mnohem lépe pochopit, co se v ekonomice během umělého růstu a n{sledné krize děje. Zde také leží odpověď na ot{zku ohledně shluku podnikatelských chyb. Je potřeba zdůraznit, že nenarušovan{ tržní ekonomika m{ v sobě jakýsi „přírodní výběr“ podnikatelů, kdy postupem času přežívají pouze ti, kteří dok{ží nejlépe odhadnout budoucí vývoj a jsou díky tomu odměněni v podobě zisku, a špatní podnikatelé musejí z trhu v důsledku ztr{t odejít. Všichni podnikatelé musí sv{ rozhodnutí činit na z{kladě vždy nejisté budoucnosti, proto jsou pro ně důležit{ tržní data, kter{ pokud jsou uměle zmanipulov{na, může poté dojít k velkému počtu chyb, které vyplavou na povrch až po vypuknutí krize. Vysvětlení shluku podnikatelských chyb leží opět v uměle snížené úrokové míře. Pro jasnější představu celého mechanismu bych zde uvedl dvě analogie. N{sledující analogii poprvé použil Ludwig von Mises. Představme si vedoucího stavby, který si z nějakého důvodu myslí, že m{ k dispozici více cihel než ve skutečnosti. Co se stane? Navrhne větší dům, na který ale nem{ dostatek cihel. Co je pro něj lepší? Aby se pravdu dozvěděl, ještě než začne stavět z{klady nebo až když položí poslední cihlu na rozestavěný dům? Pokud bankovní sektor snižuje úrokové míry, děje se přesně to samé. Podnikatelé si myslí, že je v ekonomice k dispozici více zdrojů než ve skutečnosti. Uskuteční tedy investice, které by za norm{lních okolností nevznikly. Další analogii použil Peter Schiff. Do města přijede cirkus, čímž se zvýší popt{vka po stravov{ní. Řekněme, že ve městě existuje pouze jedna restaurace a že restauratér o cirkusu neví. Co se tedy stane? N{š restauratér rozšíří svůj podnik a najme nové zaměstnance. Zvýšen{ popt{vka zvýšila i jeho zisky, což přit{hne nové podnikatele do tohoto odvětví. Brzy bude otevřena nov{ restaurace. Dokud je cirkus ve městě, všichni jsou spokojeni. Problém nast{v{ v okamžiku, kdy cirkus odjede. Najednou se uk{že, že dvě restaurace se neuživí a v tuto chvíli obě dvě vykazují ztr{ty. Co bude pro celé město v této situaci nejlepší? Samozřejmě že jedna restaurace musí být zavřena. V tomto zjednodušeném případě je to jasné. Ukažme si ale, co většinou během krize děl{ st{t. Oba restauratéři si půjdou stěžovat na radnici a budou ž{dat o dotace z kapes daňových poplatníků, aby mohly obě dvě restaurace fungovat. Argumentují tím, že v případě

24

Diplomov{ pr{ce


zavření by přišli jejich zaměstnanci o pr{ci a tím by se zvýšila nezaměstnanost. Tohle se ale přesně dělo v průběhu ned{vné krize. St{t se snažil za každou cenu udržet při životě takové podniky, které vznikly jen díky předchozí úvěrové expanzi a které nejsou za norm{lních okolností ziskové, tedy snaží se udržet obě restaurace při životě. Stejně jako cirkus nemůže zůstat ve městě věčně, ani úvěrov{ expanze nemůže trvat do nekonečna. Nyní již můžeme pochopit, proč úvěrov{ expanze uv{dí do pohybu síly, které musí nevyhnutelně skončit krizí. Ekonomika je vykolejena ze své přirozené cesty, výrobní struktura je rekonfigurov{na na z{kladě zmanipulovaných dat, kter{ neodpovídají re{lné situaci z hlediska celkového množství zdrojů v ekonomice, a celý tržní mechanismus je tím narušen. Zde bych opět zdůraznil, že vytv{ření peněz z ničeho nikdy nemůže vytvořit bohatství, dok{že pouze narušit neskutečně komplexní tržní mechanismus a obohatit jednu skupinu na úkor druhé. Nic víc. Když se tedy na hospod{řský cyklus podív{me takto, vzejde z toho úplně opačný pohled, než který řík{ mainstreamov{ ekonomie. N{sledn{ krize není nemoc, ale lék. Nemocí je naopak umělý růst, ve kterém se odehr{vají veškeré distorze, a n{sledn{ krize není nic jiného, než jen bolestiv{ léčba. Je to reakce trhu na výrazné narušení jeho mechanismů v době růstu. „V důsledku existence mylných investic však boom vždy vede k všeobecnému zchudnutí, tj. snížení životní úrovně pod úroveň, jak{ by bývala byla při neuskutečnění boomu.“29 Když si toto uvědomíme, najednou n{m přijdou vešker{ „n{pravn{“ opatření st{tu, kter{ se snaží krizi „řešit“, úplně nesmysln{. Pouze narušují ozdravný proces a celou krizi zbytečně prodlužují, což n{zorně uvidíme v případě Velké hospod{řské krize ve druhé kapitole. Jedinou smysluplnou věc, kterou tedy může st{t v krizi udělat, je d{t ruce pryč a nechat trh ozdravit. Mnozí mohou přesto namítnout, že rakousk{ teorie hospod{řského cyklu je jen jednou z mnoha možných vysvětlení. Jak jsem se ale snažil v této kapitole uk{zat, jsem naopak přesvědčen, že je pr{vě tím nejpravděpodobnějším vysvětlením. Rozdíl mezi rakouskou školou a všemi ostatními je poměrně z{sadní. Ostatním ekonomickým směrům chybí teorie kapit{lu, kter{ jak jsme viděli, je důležit{ při vysvětlení narušené kapit{lové struktury, a hlavně považují bankovnictví č{stečných rezerv za naprosto legitimní praktiku, kter{ je pro společnost prospěšn{. Jak jsem ale uk{zal, pr{vě toto je hlavní příčinou ničivých krizí. Přirovnal bych to k evoluční teorii Charlese Darwina. V době, kdy byla publikov{na, představovala zejména pro n{boženské kruhy rouh{ní 29

Ibid., str. 699.

25

Diplomov{ pr{ce


a byla těmito fanatiky zdiskreditov{na. Darwin měl ale oproti rakouským ekonomům jednu velkou výhodu. Přírodní vědy mluví jasněji a přesvědčivěji, takže i přes nevoli mnoha

lidí

byla

nakonec

evoluční

teorie

díky

síle

důkazů

přijata

jako

nepravděpodobnější teorie o vývoji druhů. V ekonomii to bohužel tak jednoduché a jasné není, neboť je silně ovlivněna zejména politickými manipulacemi. Rakousk{ teorie tedy m{ oproti evoluční teorii silného soupeře v podobě st{tu a jeho st{tních škol, ekonomy pracující pro st{t, ekonomické publicisty, kteří vyrostli ve st{tních škol{ch.30 Jak by se mohla na st{tních škol{ch vyučovat teorie, kter{ jasně řík{, že za hospod{řský cyklus je přímo zodpovědný st{t, který udělil bankéřům privilegium udržov{ní pouze č{stečných rezerv? Na čistě n{boženských škol{ch se přeci také evoluční teorie dlouho nevyučovala, neboť byla v přímém rozporu se „svatou knihou“. Nikoho poté nepřekvapí, že i přes sílu argumentace ve prospěch rakouské teorie, je do dneška na okraji z{jmu, i když naštěstí postupně nabír{ na síle, zejména díky lidem jako Ron Paul, Thomas E. Woods Jr. nebo Peter Schiff. Už prostě není možné d{le ignorovat ekonomy, kteří předpověděli jak Velkou hospod{řskou krizi, tak současnou krizi, a hlavně tyto krize dok{ží vysvětlit, znají příčiny a vědí, jak z nich ven.

30

Úlohou st{tního školství se budu podrobněji zabývat v poslední kapitole.

26

Diplomov{ pr{ce

Velk{ hospod{řsk{ krize v širším kontextu ekonomické historie

2. Velk{ hospod{řsk{ krize v širším kontextu ekonomické historie Velk{ hospod{řsk{ krize z 30. let 20. století představuje dosud největší ekonomickou katastrofu, kterou svět zažil. Navždy změnila tv{ř Spojených st{tů, hluboce otř{sla důvěrou ve volný trh a vytvořila podmínky pro vznik další velké katastrofy 20. století, tedy 2. světové v{lky. „V tržně orientovaných ekonomik{ch vyvolala rostoucí intelektu{lní okouzlení socialistickými myšlenkami, jejichž příklad poskytoval Sovětský svaz.“31 Ve Spojených st{tech znamenala výrazný n{růst moci feder{lní vl{dy, kter{ začala ovl{dat oblasti, které byly do té doby ve výhradní pravomoci jednotlivých st{tů. Prezident se stal vůdcem s vizí, který aktivně řeší ekonomické i společenské problémy. Na zač{tku se pojďme podívat, co n{m říkají z{kladní fakta. 20. století začalo z historického hlediska 28. července roku 1914 při prvních výstřelech 1. světové v{lky, kter{ navždy „změnila ekonomické, politické a institucion{lní uspoř{d{ní vyspělého ekonomického světa.“32 Kr{tce po vítězství v této strašné v{lce prožily Spojené st{ty v letech 1920 - 1921 poměrně hlubokou, ale kr{tkou krizi. Poté již začala zlat{ 20. léta, tedy téměř celé desetiletí dosud nevídané prosperity, kter{ změnila život mnoha běžným Američanům. „Nejenom že lidé během 20. let bohatli. Bylo to více než jen to; životy lidí se změnily. Do mnoha dom{cností, obzvl{ště v zemědělských oblastech, byla poprvé zavedena elektřina. To umožnilo rozšíření výrobků, které v současnosti považujeme za samozřejmé, jako jsou vysavače, ledničky a toastery.“33 Rozšířila se představa, že tato prosperita bude trvat věčně, bohužel na podzim roku 1929 přišlo kruté vystřízlivění. Říjnový krach na burze byl nečekaný a hloubka n{sledné krize bezprecedentní. Do roku 1933 klesl re{lný HDP o 30%, nezaměstnanost se vyšplhala k 25%, mezin{rodní obchod razantně poklesl. „Krize zdevastovala americký finanční systém. V roce 1929 bylo ve

SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 128. 32 The Great Depression and the Current Recession | Robert Higgs (http://www.youtube.com/watch?v=GIkUq1g-bbQ, 8:16) 33 MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 5. 31

27

Diplomov{ pr{ce


Spojených st{tech 24970 obchodních bank; v roce 1933 jich zbývalo jen 14207.“34 V březnu 1933, kdy byla ekonomika na úplném dně, nastoupil charizmatický prezident Franklin Delano Roosevelt (FDR) s nadějí, že dosud nevídan{ krize nadobro skončí. Oživení bylo ale velice pomalé a navíc v roce 1937 přišla „krize uvnitř krize“, během které se nezaměstnanost opět přiblížila 20%. Bezprecedentní vývoj nezaměstnanosti můžeme sledovat v tabulce č. 1, kde jsou zachyceny hodnoty z let 1923 - 1941. Tato čísla ukazují, že v celém průběhu 30. let se ekonomika nedok{zala ani zdaleka přiblížit hodnot{m z 20. let, neboť v letech 1931 - 1940 nezaměstnanost neklesla pod 14%. Na zač{tku

40. let

propukla

2. světov{

v{lka,

kter{

znamenala

výrazné

snížení

nezaměstnanosti a velice rychlý růst HDP. Tabulka 1: Vývoj nezaměstnanosti v letech 1923 - 1941 Období 1923 - 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941

Průměrná nezaměstnanost 3,3% 8,9% 15,9% 23,6% 24,9% 21,7% 20,1% 17,0% 14,3% 19,0% 17,2% 14,6% 9,9%

Zdroj: MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 99.

Tato historick{ data jsou ale něm{, nedok{žou říci absolutně nic o nejrůznějších příčinných souvislostech. Nedok{žou odpovědět na ž{dnou důležitou ot{zku, jako např. proč krize vůbec vznikla? A hlavně proč byla tak hlubok{ a dlouh{? Byl Roosevelt opravdu zachr{ncem nebo jeho politika krizi pouze zbytečně prodloužila? Ukončila krizi až 2. světov{ v{lka? Odpověď na tyto a další ot{zky dok{že zodpovědět pouze spr{vn{ ekonomick{ teorie spolu s pravdivými historickými fakty. Historik, který ekonomii

SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 26. 34

28

Diplomov{ pr{ce


nezn{, dok{že ud{losti pouze popsat, bohužel často se snaží i o vysvětlení, čímž pak doch{zí k nebezpečným mylným intepretacím, kde k největším chyb{m doch{zí při hodnocení vl{dních politik. Např. historik vidí údaj HDP, n{sledně je zavedeno určité vl{dní opatření a HDP vzroste. Bylo to díky nebo navzdory tomu? Vzrostlo by HDP více nebo méně, kdyby toto opatření zavedeno nebylo? Pouze ekonomie dok{že tyto ot{zky zodpovědět. Nezbytnost ekonomické teorie při výkladu historie uk{zal např. Ludwig von Mises ve svém klasickém díle Theory and History nebo Thomas E. Woods ve svých knih{ch o americké historii. Zde bych zjednodušeně uvedl zřejmě dosud nejrozšířenější výklad Velké hospod{řské krize, který st{le přežív{ zejména mezi širokou veřejností: Trh selhal, protože byl příliš volný, protože bylo m{lo regulací a proto bylo potřeba, aby st{t zas{hl a pokusil se krizi vyřešit. Herbert Hoover byl zatvrzelým zast{ncem volného trhu a díky jeho nečinnosti se situace v letech 1929 - 1933 rapidně zhoršila. Po n{stupu Roosevelta a jeho New Dealu se po velkém úsilí podařilo ekonomiku z krize dostat. Pokud nějaké problémy přetrvaly, tak je vyřešila 2. světov{ v{lka. 35 Bohužel tento výklad je, jak uvidíme v n{sledujících odstavcích, pravým opakem toho, co se opravdu stalo, což m{ z{važné dalekos{hlé důsledky. St{le mi nebylo jasné, jak je to možné. Jak může takový nesmysl tak dlouho přetrv{vat. Nemohu se ubr{nit srovn{ní se současnou Čínou, kde je dodnes Mao Ce-tung oslavov{n a uctív{n jako hrdina, přestože to byla jedna z největších zrůd, kter{ kdy chodila po zemském povrchu a kter{ je podle posledních odhadů zodpovědn{ za více než 70 miliónů lidských životů.36 V Číně tento mýtus udržuje propaganda komunistické strany, což je pochopitelné. Co ale udržuje mýtus o Velké hospod{řské krizi? St{t? St{tní školy? Špatní ekonomové? Neznalost ekonomie ze strany historiků? Těžko říci. Zept{m se ale jinak. Komu tento výklad jednoznačně vyhovuje? Ano, m{m na mysli samozřejmě st{t, který díky tomu může st{le zvyšovat svoji moc nad celou ekonomikou a jak vidíme dnes, v době krize se

Tento výklad se s různými odchylkami objevuje velice často, ať už při diskuzi s lidmi, při diskuzích na internetu, v médiích, v učebnicích pro z{kladní školy atd. Zejména ve Spojených st{tech st{le přežív{ mezi širokou veřejností, přestože v odborných kruzích byl již d{vno vyvr{cen, viz např.: „Již cel{ desetiletí se ž{ci ve škole učí, že prezident Herbert Hoover, údajný zaslepený stoupenec laissez-faire, seděl se založenýma rukama a jen přihlížel, jak deprese pustoší Ameriku. Prý jen poté, co v březnu 1933 nastoupil do úřadu prezident F. D. Roosevelt, začala vl{da konečně situaci zodpovědně řešit. Přestože většina škol šíří tento mýtus dodnes, kdyby se s ním člověk vytasil v akademických kruzích, uřízl by si ostudu.“ (WOODS JR., Thomas, E.: Krach: Příčiny krize a n{pravn{ opatření, kter{ ji jen zhoršují. Praha : Dokoř{n, 2010, str. 127) 36 HIGGS, Robert: Politick{ ekonomie strachu. Praha : Alfa Publishing a Liber{lní institut, 2006, str. 117. 35

29

Diplomov{ pr{ce


bez nejmenšího odporu veřejnosti rozpín{ st{le více a „snaží“ se řešit krizi, kterou s{m způsobil. Neboli jak řekl Napoleon: „Historie není to, co se opravdu stalo, ale to, co si lidé myslí, že se stalo,“37 což je nejen v případě Velké hospod{řské krize smutn{ pravda. Hlavní tezí této kapitoly je uk{zat, že pln{ zodpovědnost za hloubku VHK leží na bedrech st{tu, což se v n{sledujících odstavcích pokusím uk{zat. Nebyl to trh, který selhal, ale škodlivé z{sahy ze strany centr{lní banky, Hoovera a Roosevelta, které výrazně narušily z{kladní tržní mechanismy, jako je cenový systém a konkurenční prostředí. VHK se často datuje pouze v letech 1929 - 1933, někdy také do roku 1941, ale ke konci této kapitoly se pokusím uk{zat, že opravdové oživení přišlo až v roce 1946, dlouhých 17 let po jejím zač{tku. Pro pochopení celé VHK je potřeba zodpovědět dvě ot{zky: 1) Proč vznikla? 2) Proč byla tak hlubok{ a dlouh{? V n{sledujících odstavcích se s těmito ot{zkami pokusíme vypoř{dat.

2.1 Proč vznikla? Pro zodpovězení první ot{zky n{m poslouží rakousk{ teorie hospod{řského cyklu, kter{ byla podrobně představena v první kapitole. Musíme se tedy zaměřit zejména na bankovnictví a měnový systém. Bankovnictví č{stečných rezerv bylo v Evropě 17. století již běžnou praktikou, proto i první banky ve vznikajících amerických koloniích operovaly na tomto principu. Jak jsem uk{zal v první kapitole, bankovnictví založené na č{stečných rezerv{ch je inherentně nestabilní a vždy dříve nebo později vede k vytvoření centr{lní banky, kter{ m{ tuto nestabilitu řešit. Již od samotného vzniku Spojených st{tů v roce 1776 probíhaly v{šnivé diskuze mezi příznivci a odpůrci centr{lního bankovnictví. „Centr{lní banka je instituce, kter{ je smrtelně nepř{telsk{ k existujícím principům naší Ústavy,“38 řekl Thomas Jefferson. Moc dobře věděl, proč to řík{ a současn{ podoba americké centr{lní banky mu d{v{ za pravdu. Bohužel již v roce 1791 byla vytvořena První banka The Presidency and Mythology (http://www.lewrockwell.com/napolitano/napolitano23.1.html) 38 Thomas Jefferson Quotes (http://www.phnet.fi/public/mamaa1/jefferson.htm) 37

30

Diplomov{ pr{ce

Spojených

st{tů,


kter{

představovala

první

pokus

centr{lního

bankovnictví

v amerických dějin{ch. Její platnost byla pouze na 20 let, kdy po uplynutí této doby nebyla prodloužena. Druhou centr{lní bankou byla Druh{ banka Spojených st{tů v letech 1816 - 1836, jejíž inflační politika způsobila první celost{tní krizi v roce 1819. Stejně jako První banka, i Druh{ banka měla platnost na 20 let a o její neprodloužení se zasloužil prezident Andrew Jackson. Bohužel st{le se opakující krize v druhé polovině 19. století způsobené nestabilním bankovnictvím č{stečných rezerv postupně zesilovaly tlaky na obnovení diskuze o centr{lní bance, jak ze strany bankéřů tak i široké veřejnosti. Poslední kapkou byla krize z roku 1907, kter{ nakonec vedla k vytvoření Feder{lního rezervního systému (d{le FED) v roce 1913, který byl na rozdíl od evropských centr{lních bank decentralizov{n v podobě 12 poboček. Jedním z cílů této nově vytvořené instituce bylo vyhlazení hospod{řského cyklu, což se, jak víme, v ž{dném případě nepodařilo, neboť již 16 let od jejího vzniku propukla dosud největší krize v dějin{ch. D{le je potřeba se zaměřit na vývoj mezin{rodního měnového systému od poloviny 19. století, kdy postupně téměř všechny vyspělé země zavedly tzv. klasický zlatý standard, tedy n{vaznost jednotlivých n{rodních měn na zlato v pevném směnném poměru. Tento systém podpořil velký n{růst mezin{rodního obchodu zejména ke konci 19. a na zač{tku 20. století i přes veškeré jeho chyby, které pramenily zejména ze skutečnosti, že se jednalo pouze o č{stečný zlatý standard. N{rodní měny tedy byly kryty zlatem pouze č{stečně, což způsobovalo různé tempo n{růstu peněžní nabídky v jednotlivých st{tech, což mělo za n{sledek nerovnov{žné přesuny zlata. Navíc, jak víme, banky operovaly na principu č{stečných rezerv, což vn{šelo do celého systému nestabilitu. Bohužel v roce 1914 vypukla 1. světov{ v{lka, kter{ tento křehký systém doslova roztrhala na kusy. Všechny evropské země byly donuceny během v{lky zlatý standard opustit, neboť znemožňoval financov{ní obrovských v{lečných výdajů. Zachov{n zůstal pouze ve Spojených st{tech. Předpokl{dalo se, že bude zlatý standard po v{lce obnoven, bohužel evropské země během v{lky financovaly své výdaje zvyšov{ním peněžní nabídky a každ{ v různém tempu. Z tohoto důvodu byl n{vrat k původním zlatým parit{m jednotlivých měn téměř nemožný. Po sérii mezin{rodních konferencí byl nakonec v roce 1926 zaveden tzv. standard zlaté devizy, který znamenal směnitelnost za zlato pouze pro americký dolar a britskou libru. Ostatní evropské země měly své měny nav{z{ny na zlato pr{vě přes libru a dolar. Představme si toto měnové

31

Diplomov{ pr{ce


uspoř{d{ní jako převr{cenou pyramidu, kde dole se nach{zí zlato, na něm dolar a libra a na nich všechny ostatní měny. V tuto chvíli již m{me položené z{klady, na které můžeme postavit rakouskou teorii hospod{řského cyklu. Víme, že cyklus uv{dí do pohybu úvěrov{ expanze bankovního sektoru. Ve 20. letech existovalo ve Spojených st{tech takové institucion{lní uspoř{d{ní, které umožňovalo udržení úvěrové expanze po relativně dlouhou dobu, neboť již existovala centr{lní banka, kter{ úvěrovou expanzi dok{že koordinovat, a modifikovaný zlatý standard, který již nedok{zal tak účinně br{nit inflační politice. Cel{ 20. léta byla obdobím zvyšující se nabídky peněz, které zrychlilo v druhé polovině, kdy FED prov{děl politiku levných peněz prostřednictvím snižov{ní úrokovým měr. K této politice výrazným způsobem přispělo rozhodnutí Velké Brit{nie vr{tit se ke zlatému standardu v předv{lečné paritě v roce 1926. Brit{nie měla dvě možnosti, jak se vr{tit ke zlatému standardu - akceptovat znehodnocení libry během v{lečných let a unci zlata stanovit na re{lné vyšší hodnotě nebo se snažit vr{tit k předv{lečné paritě. První možnost by znamenala ztr{tu prestiže britské libry, kter{ byla v té době jednou z nejdůležitějších měn na světě. Nejspíše pr{vě díky této skutečnosti byla zvolena druh{ možnost, kter{ n{sledně vyvolala mnoho problémů nejen v britské ekonomice. Za tímto rozhodnutím st{l Winston Churchill, který později s{m uznal, že to byla jeho největší chyba v životě. Libra se stala silně nadhodnocenou a v důsledku toho začalo odtékat zlato ze země. Představitelé americké i britské centr{lní banky se dobře znali a FED nakonec v roce 1927 zas{hl z{měrným znehodnocením dolaru, aby zastavil odliv zlata z Brit{nie. To znamenalo další n{růst peněžní nabídky v americké ekonomice prostřednictvím úvěrové expanze. „Snížení úrokových sazeb a zvýšení peněžní z{soby, které expanzivní měnov{ politika Feder{lního rezervního systému přinesla, byly pravděpodobně jedním z faktorů, jež koncem dvac{tých let vyvolaly boom na americkém akciovém trhu.“39 Od roku 1928 FED tuto politiku zbrzdil, ale již bylo pozdě a krize byla nevyhnuteln{. První n{znaky hospod{řského poklesu se objevily v polovině roku 1929, důsledkem čehož došlo ke splasknutí bubliny na akciovém trhu v podobě krachu na burze v říjnu 1929. Tento krach byl pouze projevem začínající krize, nikoli jejím zač{tkem ani příčinou.

SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 52. 39

32

Diplomov{ pr{ce


Ve druhé polovině 20. let tedy FED svojí politikou levných peněz způsobil č{stečně umělý boom, který musel dříve nebo později skončit krizí. Byla narušena kapit{lov{ struktura a cel{ ekonomika se dostala do neudržitelné konfigurace. S poznatky z první kapitoly můžeme tedy lépe porozumět tomu, co se v ekonomice během boomu odehr{valo a také n{m to v n{sledující č{sti pomůže pochopit, proč bylo ozdravení tak neuvěřitelně pomalé a bolestivé.

2.2 Proč byla tak hlubok{ a dlouh{? Na tuto ot{zku již nemůže odpovědět rakousk{ teorie hospod{řského cyklu, neboť ta n{m pouze řík{, proč krize vznikla. Z{roveň n{m ale řík{, že trh m{ v sobě zabudované účinné mechanismy, díky kterým se dok{že s{m relativně rychle uzdravit. Předchozí krize v amerických dějin{ch, které trvaly většinou rok, dva, maxim{lně čtyři roky, toto tvrzení podporují. Během těchto krizí se vl{da spr{vně st{hla z ekonomiky a nechala trh působit. Např. krize z let 1920 - 1921 byla velice hlubok{, ale za rok byla pryč a přitom vl{da udělala pouze jednu věc - snížila vl{dní výdaje. Z těchto důvodů je potřeba hledat příčiny hloubky a délky VHK někde jinde než ve volném trhu, neboť ten v minulosti uk{zal, že dok{že problémy vyřešit s{m, což potvrzuje i ekonomick{ teorie. Tato č{st bude výběrem těch nejdůležitějších faktorů, které přispěly k tomu, že se z krize stala Velk{ hospod{řsk{ krize, trvající dlouhých 17 let.

2.2.1 Herbert Hoover 1929 - 1933 Nejen ve Spojených st{tech dodnes přežív{ mýtus o tom, že Herbert Hoover, prezident zvolený do úřadu v roce 1928, byl zast{ncem volného trhu a kvůli tomu prý neudělal téměř nic, aby „zmírnil“ st{le se zhoršující krizi.40 Jak ale uvidíme v této č{sti, opak je pravdou. Hoover byl progresivista, intervencionista, který věřil, že vl{da dok{že určitými prostředky krize zmírnit, proto začal ihned po krachu na burze silně intervenovat, což situaci výrazně zhoršilo. N{sleduje výčet jeho největších chyb.

Např. jeden pamětník, který ve 30. letech pracoval na Wall Steetu mluví o Hooverovi takto: „Hoover byl prezidentem, a on a Andrew Mellon, ministr financí, věřili, že vl{da by do toho neměla zasahovat. Věřili v čistý nenarušovaný kapitalismus a tak udělali velice m{lo nebo nic aby zmírnili krizi.“ (The Great Crash of 1929, http://www.youtube.com/watch?v=EtwCDaWr99U, 19:50) 40

33

Diplomov{ pr{ce


Mzdové sazby Herbert Hoover byl zast{ncem velice primitivní teorie kupní síly, kter{ řík{, že v ekonomice je důležit{ kupní síla pracujících a že zdrojem prosperity jsou vysoké mzdy. Naopak pokud firmy během krize mzdy snižují, snižují tím kupní sílu zaměstnanců a tím situaci pouze zhoršují. I když tato teorie může znít logicky, rozhodně není spr{vn{ a pokud ji zast{v{ zrovna prezident, může být pro všechny velice škodliv{. Ve skutečnosti kauzalita je přesně opačn{, vysoké mzdy jsou projevem a ne příčinou prosperity, což je z{sadní rozdíl. Kdyby totiž tato teorie byla pravdiv{, proč pomocí z{kona nezdvojn{sobit všechny mzdy? Proč nezavést minim{lní mzdu 100$ za hodinu? Ještě se kr{tce zastavme u mezd obecně. Asi největším problémem ohledně mzdových sazeb je skutečnost, že se často zapomín{, že mzda není nic jiného než cena za pr{ci. Tedy cena, kter{ podléh{ tržnímu cenovému mechanismu stejně nekompromisně, jako jak{koliv jin{ cena, a ž{dní politici ani jakkoliv silné odbory tuto skutečnost nemohou změnit. Neboli jak Henry Hazlitt ve své nesmrtelné Ekonomii v jedné lekci poznamenal: „Pro ekonomii je nešťastné a matoucí, že cena služby pr{ce obdržela úplně odlišný n{zev od ostatních cen< Uvažov{ní v oblasti mezd se stalo natolik emocion{lním a politicky zaujatým, že ve většině diskuzí jsou ignorov{ny i ty nejzřejmější principy.“41. Nejrůznější manipulace se mzdovými sazbami jako jsou z{kony o minim{lní mzdě nebo tlaky odborů na zvyšov{ní mezd, které není podloženo zvyšující se produktivitou pr{ce, pouze zvyšují nezaměstnanost. Nic jiného. Pokud si toto všechno uvědomíme, nepřekvapí n{s skutečnost, že udržov{ní mezd na uměle vysoké úrovni během krize rozhodně ekonomice nepomůže. Co tedy prezident Hoover udělal? V listopadu 1929, kr{tce po krachu na burze, uspoř{dal ve Washingtonu sérii velkých konferencí, kam pozval nejdůležitější podnikatele z téměř všech průmyslových oblastí. V souladu s jeho teorií pož{dal všechny tyto businessmany, aby za ž{dnou cenu nesnižovali mzdové sazby, což překvapivě téměř všichni splnili.42 Někoho může napadnout, proč na to přistoupili? 41

HAZLITT, Henry: Ekonomie v jedné lekci. Praha : Alfa nakladatelství a Liber{lní institut, 2008.

str. 113. „Hoover, který věřil v pl{nov{ní, nehodlal dopustit, aby klesly mzdy a zvýšila se nezaměstnanost, jak tomu bylo během krize v letech 1920 až 1921... Ve dnech 18., 21., 22., a 27. listopadu 1929 uspoř{dal v Bílém domě sérii konferencí s lídry průmyslových, stavebních a komun{lních podniků.. Hooverovo poselství všem těmto skupin{m bylo stejné. Musí se udržet mzdové sazby, aby byla podpořena kupní síla pracujících.“ (SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 9-10.) 42

34

Diplomov{ pr{ce


Vždyť se jednalo pouze o dobrovolnou prosbu, kter{ neměla z{konnou podobu. I když se to může zd{t překvapivé, někteří podnikatelé teorii kupní síly také věřili a ostatní jednoduše splnili to, o co je prezident pož{dal. Hoover tak docílil svého cíle, neboť „v protikladu k rostoucí nezaměstnanosti a klesajícím cen{m i n{rodnímu důchodu zůstaly mzdové sazby ve velkých podnicích po většinu roku 1930 téměř konstantní.“43 Výsledkem byla paradoxní situace, kdy re{lné mzdové sazby rostly na zač{tku 30. let v době začínající krize rychleji než v průběhu zlatých 20. let.44 Bohužel pro celou ekonomiku měly tyto uměle vysoké mzdy katastrof{lní n{sledky v podobě rychle rostoucí nezaměstnanosti a již ke konci roku 1930 byla situace tak špatn{, že většina podniků musela mzdy začít postupně snižovat a d{le propouštět.

Smooth-Hawleyho tarifní sazebník Další osudovou chybou bylo podeps{ní nechvalně zn{mého Smoot-Hawleyho tarifního sazebníku v červnu 1930, proti kterému protestovalo otevřeným dopisem 1038 ekonomů.45 Tato ud{lost velice dobře ilustruje absolutní ignoraci ekonomické teorie v politice. Adam Smith spolu s Davidem Ricardem již ke konci 18. století jasně a nevyvratitelně uk{zali, že mezin{rodní obchod je výhodný pro všechny zúčastněné st{ty, z čehož mimo jiné plyne, že země, kter{ zavede protekcionistick{ cla, uškodí vždy sama sobě. Bohužel Hoover ani jeho poradci tuto z{kladní ekonomickou pravdu neznali a neodolali zejména zemědělské lobby, kter{ si nejvíce př{la cla na import levných zahraničních produktů. K zemědělcům se n{sledně přidaly i průmyslové podniky. V ide{lním světě by politik měl ekonomickou teorii zn{t a jeho hlavním cílem by měla být prosperita pro celou zemi. Proto by měl být imunní vůči z{jmům nejrůznějších koncentrovaných skupin, které ve jménu prosperity pro všechny, sledují pouze své vlastní z{jmy, které poškodí všechny ostatní. Z těchto důvodů bude chtít první skupina vždy získat výhody prostřednictvím n{silného st{tního apar{tu. K tomuto tématu se ještě vr{tím ve třetí kapitole.

SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 52. 44 Unemployment: The 1930s and Today | Robert P. Murphy (http://www.youtube.com/watch?v=pi81FGY4Msw, 28:32) 45 SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 11. 43

35

Diplomov{ pr{ce


Podeps{ní Smoot-Hawleyho tarifního sazebníku představovalo nejvyšší n{růst celních sazeb v americké historii. Cla byla zvýšena v průměru o téměř 60%, což prakticky znemožnilo dovoz zahraničních výrobků. Jak se dalo oček{vat, mnoho zemí odpovědělo zvýšením cel na americké výrobky. „Vzhledem k tomu, že americk{ cla postihla italský export, italsk{ vl{da zdvojn{sobila cla na americké automobily. Prodeje amerických automobilů v It{lii klesly o 90%. Francouzi prakticky znemožnily dovoz amerických výrobků. Podobně Španělé zvýšili cla na americké automobily.“46 Tak začala obchodní v{lka, kter{ výrazným způsobem narušila mezin{rodní obchod. „Objem mezin{rodního obchodu 75ti nejvyspělejších zemí klesl o 80% za 3 roky. Americké vývozy klesly o 53% od 1929 do 1932. Byla to katastrofa.“47 V době, kdy se ekonomiky nejvyspělejších st{tů potýkaly s celosvětovou krizí, to byla smrteln{ r{na, kter{ přispěla k výraznému prohloubení již probíhající krize.

Vl{dní výdaje a daně Od vzniku Spojených st{tů až do Hooverova zvolení byl rozpočet feder{lní vl{dy většinou vyrovnaný, pokud nepočít{me v{lečn{ období. V dob{ch míru byl deficit feder{lního rozpočtu spr{vně považov{n za něco špatného, nemor{lního, což bohužel Velk{ hospod{řsk{ krize změnila. Hoover zdědil po předchozí administrativě prezidenta Coolidge dokonce přebytkový rozpočet, ale v n{sledujících letech provedl obrovský n{růst feder{lních výdajů v kontrastu se snižujícími se daňovými příjmy. V systému zlatého standardu doch{zí při velkých deficitech k odlivu zlata ze země, proto pro jeho zachov{ní bylo potřeba deficit alespoň snížit. Hoover se proto rozhodl na fisk{lní rok 1932 razantně zvýšit daně, což opět představovalo do té doby rekordní zvýšení daňových sazeb v době míru. Nejvyšší sazba daně z příjmu byla zvýšena z 25% na 63%. Paradoxně toto rekordní zvýšení daní nepřineslo téměř ž{dné zvýšení daňových příjmů. Tyto skutečnosti můžeme pozorovat v tabulce č. 2, kde je zn{zorněn vývoj feder{lního rozpočtu v letech 1929 - 1934. Údaje jsou v historických dolarech, a proto musíme mít st{le na paměti výrazný pokles cenové hladiny o téměř 26% v letech 1929 - 1933. V posledním sloupci můžeme vidět, že ve fisk{lním roce 1931 dos{hl deficit neuvěřitelných 147% příjmů. Pro srovn{ní, deficit americké vl{dy v roce 2010 činil The Great Depression, World War II, and American Prosperity - Part 1 [Lecture 5] by Thomas Woods (http://www.youtube.com/watch?v=vW5yvuyhVyI, 35:39) 47 The Truth About the Great Depression (by Thomas DiLorenzo) (http://www.youtube.com/watch?v=MSomfGzo34c, 12:16) 46

36

Diplomov{ pr{ce


z{vratných 1,3 biliónu dolarů, což ale představuje „pouze“ 60% příjmů. Jak vidíme, tak Hooverova fisk{lní politika opět vyvrací mýtus o jeho „nic neděl{ní“. Tabulka 2: Vývoj feder{lního rozpočtu v letech 1929 - 1934 (v mld. historických $) Příjmy

Výdaje

červenec 1929 - červen 1930

4,1

3,3

Přebytek (+) Deficit (-) 0,7

červenec 1930 - červen 1931 červenec 1931 - červen 1932

3,1 1,9

3,6 4,7

červenec 1932 - červen 1933 červenec 1933 - červen 1934

2 3

4,6 6,5

Fiskální rok

% HDP

% z příjmů

0,8%

20%

-0,5 -2,7

-0,6% -4,0%

-16% -147%

-2,6 -3,6

-4,5% -5,9%

-130% -117%

Zdroj: MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 48.

Politika Feder{lního rezervního systému Na z{věr této č{sti bych jen kr{tce zmínil politiku FEDu během Hooverovy administrativy. Již jsem zmínil, že cenov{ hladina do roku 1933 poklesla o 26%, což způsobila výrazn{ kontrakce peněžní nabídky z důvodu krachu mnoha amerických bank. FED je často mylně obviňov{n z toho, že celou dobu po krachu na burze prov{děl restriktivní měnovou politiku a tím způsobil pokles peněžní nabídky. Opět se ale jedn{ o mýtus. FED naopak až do října roku 1931 prov{děl expanzivní měnovou politiku, kdy v květnu 1931 srazil diskontní sazbu na dosud rekordních 1,5%.48 V z{ří 1931 Velk{ Brit{nie opustila zlatý standard, což vyvolalo paniku mezin{rodních investorů, kteří začali hromadně vybírat zlato ze Spojených st{tů, neboť se ob{vali toho, že Hoover brzy odpoví stejně. I když byl Hoover intervencionista, zlatý standard se snažil udržet za každou cenu a i FED se podle toho musel řídit. V reakci na st{le se zrychlující odliv zlata musel od října 1931 zvyšovat své sazby.

2.2.2 Franklin Delano Roosevelt 1933 - 1945 Během volebního roku 1932 se americk{ ekonomika nach{zela téměř na dně. Veškeré Hooverovi snahy se uk{zaly jako neúčinné a nic nenasvědčovalo tomu, že krize brzy skončí. Demokratický kandid{t na prezidenta Franklin Delano Roosvelt ztělesňoval

MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 76. 48

37

Diplomov{ pr{ce


naději a podle oček{v{ní zvítězil s velkým n{skokem. Paradoxně během své kampaně kritizoval Hoovera za nevyrovnaný rozpočet a za vysoké mzdy st{tních úředníků a ničím nenaznačoval svojí budoucí, silně intervencionistickou politiku. V březnu 1933, kdy nastupoval do úřadu, ekonomika klesla na úplné dno a od té doby začala pomalu a nejistě růst. Tato č{st bude relativně kr{tkým shrnutím celé Rooseveltovy vl{dy až do jeho smrti v roce 1945. Podrobný popis tohoto velice zajímavého, ale smutného období by vydalo na několik diplomových prací. Mým cílem zde bude pouze uk{zat hlavní faktory, které výrazným způsobem zbrzdily hospod{řské oživení, a potvrdit tezi, že Velk{ hospod{řsk{ krize skončila až v roce 1946, dlouhých 17 let po jejím propuknutí. Před analýzou Rooseveltovy administrativy bych jen chtěl zdůraznit, že tvrzení o tom, že Rooseveltův New Deal vyvedl Spojené st{ty z krize, považuji za neskutečně škodlivý mýtus, který je zneuctěním pam{tky všech lidí, kteří v tomto smutném období americké historie naprosto zbytečně po dlouh{ léta trpěli.

První New Deal (1933 - 1935) Období prvního New Dealu (Nový úděl) se datuje od Roosveltova zvolení do roku 1935. New Deal představuje soubor nekonzistentních, mnohdy zmatených a protichůdných vl{dních programů, z{konů a nejrůznějších opatření,49 z nichž někter{ byla pouze vzkříšením v{lečných z{konů z doby 1. světové v{lky. Roosevelt se řídil heslem, že zkusit alespoň něco je lepší než nedělat nic a pr{vě většina programů byla snahou udělat alespoň něco, bohužel bez ž{dného koherentního teoretického z{kladu často metodou pokus omyl. Rooseveltovi poradci poch{zeli většinou z akademického prostředí a stejně jako s{m Roosevelt nevěděli téměř nic o tom, jak ekonomika funguje, absolutně netušili, co krizi způsobilo a ani jak ji řešit.50 Někteří, jako např. Rexford Tugwell byli zast{nci centr{lního pl{novaní, kteří se netajili obdivem k Sovětskému svazu. Většina z{konů prvního New Dealu byla schv{lena během „prvních 100 dní“ Rooseveltovy vl{dy a nyní se zaměříme na ty nejdůležitější. Jedním z pilířů vytvořených kr{tce po Rooseveltově n{stupu do úřadu byl z{kon o obnově amerického průmyslu, který ustavil Úřad n{rodní obrany (NRA). Tento z{kon

The New Deal | Robert Higgs (http://www.youtube.com/watch?v=fZLN8Q3lpSc, 14:08) „Uprostřed největší hospod{řské krize v historii Roosevelt příliš nerozuměl tomu, jak svět hospod{řství funguje, ani n{ležitě neznal ekonomické teorie.“ (SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 68.) 49 50

38

Diplomov{ pr{ce


představoval n{silnou kartelizaci průmyslových odvětví pomocí tzv. kodexů slušné konkurence hlavně za účelem zvýšení cen. Abychom tento z{kon lépe pochopili, musíme se blíže podívat na konkurenční prostředí volného trhu bez st{tních z{sahů. Volný trh je z hlediska ekonomiky jako celku tím nejefektivnějším společenským uspoř{d{ním, jak n{m ukazuje teorie i praxe. Konkurenční prostředí odměňuje pouze ty nejlepší a nejefektivnější podnikatele a trest{ ty méně efektivní, čímž dosahuje toho, že vz{cné zdroje jsou v těch nejlepších rukou. Zde je důležité si uvědomit, že ž{dn{ firma na volném trhu nem{ jistou pozici, neboť je vždy pod tlakem existujících ale i potenci{lních konkurentů, kteří mohou vstoupit do odvětví. Proto je potřeba neust{le inovovat, zefektivňovat, nabízet st{le lepší a levnější výrobky. Takto tedy funguje volný trh. Nyní přidejme st{t jako instituci, kter{ může pomocí z{konů do tohoto procesu vstoupit a výrazně ho narušit ve prospěch nejrůznějších koncentrovaných z{jmů na úkor všech ostatních. Takovýmto z{jmem může být např. požadavek velkých zavedených firem zavést nejrůznější regulace, normy nebo licence, které ztíží vstup nových firem do odvětví. Nebo např. požadavek menších konkurentů na obranu proti velké efektivní firmě, kter{ je přiv{dí na pokraj bankrotu. Na volném trhu neexistuje ž{dn{ leg{lní možnost, jak tyto z{jmy prosadit, a tedy jediným prostředkem jejich dosažení je n{silný st{tní apar{t. Z tohoto důvodu bylo a vždy bude ve Washingtonu nespočet různých lobbistů, kteří se všemi možnými prostředky budou snažit tyto z{jmy prosadit. Nyní se již můžeme vr{tit k NRA. Je potřeba říci, že požadavky na „zmírnění“ konkurence se objevily již v průběhu 20. let. Byla to jak{si pravidla proti „nekalé“ konkurenci, kter{ ale byla pouze dobrovolného charakteru a proto nemohla mít ž{dný větší dopad. Až se vznikem NRA a jeho kodexů dostala tato pravidla z{konnou, tedy povinnou podobu a jejich porušení se tvrdě trestalo. Každé odvětví si mělo sepsat své kodexy, které n{sledně byly pro všechny firmy z{vazné. Není překvapením, že největší vliv při jejich sepisov{ní měly velké firmy, které si nastavily takové podmínky, které jim vyhovovaly, a z{roveň škodily menším konkurentům. Kodexy obsahovaly např. ustanovení o minim{lních prodejních cen{ch, o minim{lních mzd{ch, o pracovních podmínk{ch atd. Dalo by se říci, že tento z{kon doslova pošlapal principy, na kterých byly Spojené st{ty založeny,

tedy

na

ekonomických

svobod{ch,

na

nedotknutelnosti soukromého

vlastnictví a na smluvní svobodě, z čehož mimo jiné vyplýv{ pr{vo každého podnikatele prod{vat za tolik, kolik si s{m určí, najímat toho, koho si s{m vybere a platit mu takovou mzdu, na které se dobrovolně dohodnou. Zde uvedu jeden příklad za všechny. Jistý Jacob Maged byl čistič oděvů v New Jersey, který podnikal již 22 let a díky jeho kvalitní 39

Diplomov{ pr{ce


pr{ci a nízkým cen{m dok{zal konkurovat mnohem větším firm{m. NRA kodexy pro toto odvětví požadovaly minim{lní cenu 40 centů za vyčištění jednoho obleku. Maged ale účtoval pouze 35 centů a nepřestal ani po mnoha varov{ních. Nakonec byl zavřen do vězení a navíc mu byla udělena pokuta ve výši 100 dolarů.51 Co je na tom nejhorší, toto není nějaký výjimečný případ, ale spíše uk{zka toho, co se dělo po celé zemi. Podobných případů bylo nespočet. Wolfgang Schivelbusch ve své knize příhodně nazvané Three New Deals srovn{v{ politiku Roosevelta, Mussoliniho a Hitlera, které byly v mnoha směrech během 30. let podobné. Pr{vě NRA se nejvíce podob{ italskému fašismu ale i německému nacismu v podobě n{silné kartelizace průmyslových odvětví pod vedením silného st{tu. Není tajemstvím, že se někteří Rooseveltovi poradci u Mussoliniho inspirovali, a naopak Mussolini i Hitler Roosevelta za jeho politiku chv{lili. Např. Hitler v roce 1934 řekl: „M{m sympatie vůči panu Rooseveltovi, protože kr{čí vstříc svým cílům přes Kongres, lobbisty a byrokracii.“ D{le poznamenal, že je jediný vůdce v Evropě, který vyj{dřil „pochopení metod a motivací prezidenta Roosevelta.“52 NRA se tedy podařilo jediné - zmrazení konkurenčního prostředí, které se nach{zelo na úplném dně a víc než co jiného potřebovalo flexibilní trh, aby mohla být napravena narušen{ kapit{lov{ struktura. „Výsledkem byl frustrující zmatek, který se s ubíhajícími měsíci zhoršoval.“53 Nejvyššímu soudu trvalo celé dva roky, než konečně prohl{sil NRA za protiústavní v kauze židovských chovatelů slepic, kteří se také odmítali podřídit nesmyslným NRA kodexům. Další důležitou č{stí prvního New Dealu

byl z{kon o regulaci zemědělství

(AAA), který měl za cíl zvýšit ceny zemědělských produktů. Tento z{kon vedl k ještě absurdnějším situacím než NRA a podobně byl prohl{šen v roce 1936 za protiústavní. Ot{zka zemědělství byla často diskutovaným tématem po cel{ 20. léta, neboť zemědělci si neužívali takové prosperity jako jin{ odvětví. Během 1. světové v{lky totiž došlo v důsledku zvýšení evropské popt{vky k výraznému růstu americké zemědělské produkce. Po v{lečné obnově se evropští zemědělci vr{tili ke své dřívější produkci, čímž snižovali ceny zemědělských produktů na světových trzích, což se nelíbilo zejména americkým zemědělcům, kteří si zvykli na příjemné zisky z průběhu v{lky. Přirozeným MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 131. 52 New York Times 1934, citov{no v TOLAND, John: Adolf Hitler: The Definitive Biography. Anchor Books, 1976. 53 SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 93. 51

40

Diplomov{ pr{ce


vývojem by bylo, kdyby č{st margin{lních zemědělců opustila farmy a začala si hledat jin{ zaměstn{ní, čímž by se vyrovnala nabídka s popt{vkou. Místo toho byla zvolena snaha po cel{ 20. léta a poté zejména v podobě AAA všemožnými prostředky uměle udržovat cenu zemědělských výrobků nad světovou cenu, ať už protekcionistickými opatřeními, stanovením minim{lních výkupních cen či snahami o koordinované snižov{ní nabídky. Důkazem tohoto přístupu je téměř konstantní počet zemědělců mezi lety 1920 - 194054, tedy lety rychlého technologického pokroku, kdy se zvyšovala efektivita díky novým postupům a investicím do kapit{lového vybavení. Nebylo proto potřeba tak velkého počtu zemědělců. V souladu s převl{dající teorií o nízkých cen{ch, jako příčině krize, byla AAA zaměřena především na zvyšov{ní cen zemědělských výrobků. AAA je velice dobrou uk{zkou toho, jak jedna st{tní intervence způsobí další problémy a musí být n{sledov{na další intervencí a tak d{le. Problémem je, že pokud se opravdu podaří zvýšit ceny, další rok to stimuluje vyšší produkci, kter{ musí být nějakým způsobem držena mimo trh, s čímž jsou spojeny další a další problémy. Např. jednou bylo nařízeno všem pěstitelům bavlny, aby zaorali třetinu své půdy, což představovalo celkem 10 miliónů akrů a asi největší ohavností bylo vybití šesti miliónů selat, protože cena vepřového masa byla prý příliš nízk{. Opravdu geni{lní n{pad, ničit jídlo během největší krize v historii, kdy je 20% nezaměstnaných a mnoho rodin nem{ co jíst. Obrovskou nezaměstnanost, kter{ dos{hla svého vrcholu v březnu 1933, se Roosevelt snažil řešit rozs{hlými programy veřejných prací, které v menším měřítku začal již Hoover. Nejdříve program PWA a poté WPA, který od svého vzniku v roce 1935 do roku 1943 poskytl pr{ci kolem 8 miliónům Američanů s celkovým rozpočtem dosahujícím 11 miliard dolarů. Mnoha lidem se může zd{t, že alespoň programy veřejných prací byly prospěšné, když daly pr{ci tolika lidem. Bohužel se jedn{ o klasický Bastiatův omyl, tedy toho co je a co není vidět.55 Vidět jsou milióny re{lných pracovních míst, tisíce postavených budov, mostů, silnic, škol. Co už tak jasné není, je ot{zka, kde se vzaly peníze na financov{ní takto rozs{hlých programů. St{t nic neprodukuje, nem{ ž{dné vlastní zdroje, je financov{n pouze povinnými odvody. Jinými slovy nevytv{ří ž{dné bohatství, pouze ho dok{že přerozdělovat. Finance na veřejné pr{ce musejí poch{zet

54 55

buď

z kapes

daňových

poplatníků,

nebo

v podobě

půjček,

které

A History of American Agriculture (http://www.agclassroom.org/gan/timeline/17_18.htm) BASTIAT, Frédéric: Co je vidět a co není vidět. Liber{lní institut, 1998.

41

Diplomov{ pr{ce


přesměrov{vají kapit{l ze soukromého sektoru do veřejného. Navíc uměle vytvořen{ pracovní místa v podobě veřejných prací jsou většinou neproduktivní a neefektivní. Z těchto důvodu představují veřejné pr{ce vždy čistou ztr{tu pro ekonomiku jako celek a znamenají destrukci pracovních míst v produktivním soukromém sektoru. Nesmíme také zapomínat na korupci, kter{ je vždy spojena s rozdělov{ním takto vysokých finančních prostředků. Existují důkazy o tom, že pracovníci v programu WPA byly nuceni změnit svoji politickou příslušnost pod hrozbou propuštění. Např. „v Pensylv{nii bylo WPA dělníkům řečeno ať přejdou k demokratické straně, jestli chtějí zůstat v pr{ci. Mnoho odmítlo a bylo propuštěno.“56 Rooseveltovou chloubou se stal nově vytvořený st{tní podnik Tennessee Valey Authority (TVA), který měl za úkol vybudovat rozs{hlý systém vodních elektr{ren na řece Tennessee, v regionu, který byl krizí velmi postižen. Tato korporace se měla st{t příkladem celého energetického průmyslu. Již asi není potřeba připomínat, že se jednalo o bezprecedentní krok feder{lní vl{dy, kter{ tím přesměrovala obrovské finanční prostředky. Ludwig von Mises ve své klasické knize Byrokracie zdůrazňuje, že st{tní podnik{ní se od soukromého z{sadně liší. V soukromém sektoru je ultim{tím testem efektivnosti a prospěšnosti určitého projektu zisk a ztr{ta. Pokud podnikatel dosahuje zisk, vz{cné ekonomické zdroje jsou z hlediska spotřebitelů ve spr{vných rukou. Naproti tomu ve veřejném sektoru tento test neexistuje, neboť st{t je jako jediný subjekt financov{n povinnými odvody. Nemůžeme proto nijak zjistit, jestli je st{tní podnik{ní pro společnost jako celek ziskem nebo ne. A v důsledku neefektivnosti st{tní byrokracie můžeme téměř s jistotou říci, že pro společnost představuje st{tní podnik{ní čistou ztr{tu. Ani zde nesmíme zapomínat na Bastiatův omyl, protože přehrady a pracovní místa,

které

TVA

vytvořila,

jsou

vidět, zatímco

destrukce pracovních

míst

a přesměrov{ní kapit{lu ze soukromého sektoru již ne. Úkolem ekonoma je neust{le poukazovat pr{vě na tyto méně viditelné dopady. St{tní podnik{ní tedy ekonomice v krizi nemůže v ž{dném případě pomoci, dok{že pouze přesměrovat zdroje z produktivního soukromého sektoru do neefektivního veřejného. V oblasti bankovnictví a měnového systému byl Roosevelt také velice aktivní. Ihned po n{stupu do úřadu vyhl{sil bankovní pr{zdniny, které uklidnily finanční sektor a zastavily p{dy bank. Z analýzy v první kapitole víme, proč je bankovnictví č{stečných

The Great Depression, World War II, and American Prosperity - Part 1 [Lecture 5] by Thomas Woods (http://www.youtube.com/watch?v=vW5yvuyhVyI, 35:39) 56

42

Diplomov{ pr{ce


rezerv vždy značně nestabilní a že samo uv{dí do pohybu síly, které nakonec vyústí v krizi, ve které se mnoho bank dostane nad propast bankrotu. Velk{ hospod{řsk{ krize je tím nejlepším příkladem, kdy za pouhé 4 roky zkrachovalo ve Spojených st{tech kolem 9000 bank. Bankovní pr{zdniny začali vyhlašovat guvernéři některých st{tů ještě před Rooseveltovým n{stupem, aby alespoň zmírnili p{dy bank. Bohužel pokud jeden st{t vyhl{sil bankovní pr{zdniny, vkladatelé ze sousedních st{tů ještě rychleji začali vybírat své vklady. Až Roosevelt vyhl{sil bankovní pr{zdniny po celé zemi. Co ale bankovní pr{zdniny přesně znamenají? Jedn{ se o privilegium udělené bank{m, které nemusejí po určitý čas plnit své z{vazky. Z pohledu vkladatelů to není nic příjemného, neboť nemohou disponovat se svými celoživotními úsporami v průběhu velice v{žné krize. „Z{kon o nouzové podpoře bank dal Rooseveltovi pravomoc kontrolovat devizové obchody a pohyb zlata i měny. Tuto možnost rychle využil. Dne 5. dubna vydal prezidentské nařízení, které přikazovalo všem americkým občanům, aby odevzdali veškeré zlaté certifik{ty a zlato s výjimkou vz{cných zlatých mincí.“57 Kdo neuposlechl, hrozilo mu až deset let ve vězení a pokuta 10 000 dolarů.58 Tohle že je Amerika, ona svobodn{ země? Konfiskace veškerého monet{rního zlata výměnou za potištěné zelené papírky byla úplně obyčejn{ kr{dež. Řekněme to jinými slovy, ze dne na den se stalo neleg{lní vlastnictví vz{cného kovu, který lidé používali po staletí jako peníze. Do té doby bylo fyzické zlato útočištěm proti znehodnocujícím se papírovým bankovk{m FEDu, které byly za zlato směnitelné v pevném poměru. Od 5. dubna lidé tuto možnost ztratili a pod hrozbou vysokých trestů museli používat pouze a jenom papírové bankovky. Jedna anekdota řík{, že když v roce 1932 šli dva muži po ulici, z nichž jeden nesl l{hev alkoholu a jeden zlatou minci, první byl zločinec a druhý ctihodný občan. O rok později se tyto role úplně obr{tili, neboť kr{tce po zavedení „zlaté prohibice“ byla zrušena ta alkoholov{, což je jeden z m{la Rooseveltových přínosů. Dolar zůstal směnitelný za zlato již pouze pro centr{lní banky ostatních zemí a navíc byl silně devalvov{n z 20,67 na 35 dolarů za unci. Pohyby ceny zlata měl pod přímou kontrolou Roosevetl, k čemuž se v{že jedna příhoda, kter{ je charakteristick{ pro celý New Deal. Profesor Robert Higgs ve své vynikající předn{šce o Velké hospod{řské SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 72. 58 MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 128. 57

43

Diplomov{ pr{ce


krizi popisuje, jak Roosevelt určoval, o kolik se m{ zvednout cena zlata. Jednou podle ministra financí Henry Morgenthaua, Roosevelt ještě r{no ležel v posteli a byla mu položena ot{zka, o kolik m{ dnes stoupnout cena zlata. „O 21 centů,“ odpověděl Roosevelt. „Přesně o 21 centů?“ „Ano, 21 centů.“ „A proč pane prezidente? Proč 21 centů?“ „Protože je to šťastné číslo.“ Higgs se na chvíli odmlčí a poté zvýšeným hlasem řekne: „Zamyslete se nad tím. Toto je prezident Spojených st{tů v procesu ničení zlatého standardu a děl{ to na z{kladě hloupých dětských nesmyslů! A takhle byl svět řízen a doveden ke katastrofě. Ne jenom tímhle, ale tuctem, stovkou vl{dních politik, kontraproduktivních, destruktivních, ničících cenový systém, nahrazující byrokratick{ rozhodnutí za miliony decentralizovaných rozhodnutí těch, kteří mají znalosti svých místních podmínek, což nikdo ve Washingtonu nemůže zn{t a ani je to nezajím{.“59

Druhý New Deal (1935 - 1941) Období druhého New Dealu začín{ od roku 1935 další vlnou nových z{konů, z nichž některé výrazným způsobem změnily institucion{lní uspoř{d{ní americké ekonomiky. Druhý New Deal byl zaměřen především na soci{lní oblasti, na odborovou legislativu a byl silně zaměřen proti soukromému podnik{ní, neboť Roosevelt v této době změnil rétoriku a začal vystupovat proti „ekonomickým royalistům“, čímž označoval bohaté podnikatele, které obviňoval z pomalého oživov{ní. Volby v roce 1936 byly příkladem typického populismu, kdy si Roosevelt doslova kupoval hlasy. Asi není n{hodou, že fondy z feder{lního rozpočtu byly směřov{ny především do st{tů, kde byl poměr demokratů a republik{nů relativně vyrovnaný, a hlavně milióny Američanů, kteří měli prospěch z těchto feder{lních programů, pochopitelně volili Roosevelta, díky čemuž

opět

vyhr{l

s velkým

n{skokem

před

nevýrazným

republik{nským

protikandid{tem. Během roku 1936 a na zač{tku roku 1937 se zd{lo, že přich{zí dlouho oček{vané oživení, ale poté přišla nečekan{ r{na. V květnu 1937 se začalo hospod{řství opět propadat, což n{sledně způsobilo krach na burze 18. října, který dos{hl hodnot roku 1929, a nezaměstnanost se vr{tila k 20%. Uk{zalo se, že oživov{ní z let 1933 - 1937 bylo, jak by řekl Ludwig von Mises, postaveno na písečných z{kladech vl{dních výdajů, které se zhroutilo, jakmile se tyto výdaje snížily. Pro pochopení této „krize uvnitř krize“ je potřeba se podívat na některé z{kony schv{lené po roce 1935.

The Great Depression and the Current Recession | Robert Higgs (http://www.youtube.com/watch?v=GIkUq1g-bbQ, 1:01:30) 59

44

Diplomov{ pr{ce


Asi nejdůležitějším z{konem druhého New Dealu byl z{kon o soci{lním pojištění, který je poč{tkem budov{ní soci{lního st{tu a o kterém se v současnosti v{šnivě debatuje.

Tento

z{kon

mimo

jiné

zavedl

důchodové

pojištění

a

pojištění

v nezaměstnanosti, které jsou v současnosti naprosto běžné, ale ve Spojených st{tech to byla v té době novinka a navíc mnohými kritizov{na zejména z hlediska protiústavnosti. Zajímavé je, že věk odchodu do důchodu byl stanoven na 65 let, což v té době byl poměrně vysoký věk, neboť střední délka života byla v roce 1935 pouhých 60 let. Pro srovn{ní v roce 2006 tato hodnota dos{hla 78 let, přestože důchodový věk je 67 let60, z čehož vyplýv{ obrovský n{růst příjemců důchodů. Bohužel jak se uk{zalo, zav{dět takovýto „revoluční“ z{kon v době bolestivého oživov{ní nebylo příliš šťastné. Nové soci{lní výhody musely být z něčeho financov{ny, proto z{kon současně zavedl nové daně, které d{le zatížily podnikatele a zvýšily n{klady pr{ce. Dalším nešťastným z{konem byl W{gnerův z{kon (někdy také nazývaný jako „Magna charta pracujících“), který se zabýval odborovými organizacemi. Odbory tímto z{konem získaly mnoh{ privilegia, kter{ jim umožnila vyjedn{vat lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy a podnikatelé prakticky ztratili jakoukoliv možnost obrany, neboť pokud byl v daném oboru vytvořen odborový svaz, podnikatelé měli povinnost s ním vyjedn{vat. Výsledkem bylo více než zdvojn{sobení pracovníků organizovaných v odborech z 13% v roce 1935 na 29% v roce 1939 a počet st{vkových dnů stoupl ze 14 na 28 milionů během jednoho roku.61 Krize let 1937 - 1938 se v mnohém podob{ Hooverovým snah{m udržet mzdy na vysoké úrovni při všeobecně klesajících cen{ch. Před touto krizí udržovaly komerční banky relativně vysoké dobrovolné rezervy, které by mohly při jejich n{hlém vypuštění způsobit vysokou inflaci, které se FED ob{val. Proto téměř zdvojn{sobil minim{lní rezervní požadavky, aby této situaci zabr{nil. Bohužel banky po tomto kroku opět zvýšily rezervy na původní úroveň, čímž způsobily snížení peněžní z{soby o 5,7% od prosince 1936 do prosince 193762 a n{sledný pokles cen. Opět zde tedy m{me situaci, kdy všeobecně klesají ceny, ale mzdové n{klady prudce rostou jednak z důvodu nových daní na soci{lní zabezpečení, ale hlavně kvůli narůstající síle odborů a jejich požadavkům na

Platí pro osoby narozené po roce 1960. MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 108. 62 SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 115. 60 61

45

Diplomov{ pr{ce


vyšší mzdy. „Průměrné mzdové sazby v 25 výrobních odvětvích vzrostly z 63,8 centu v lednu 1937 na 71,1 centu v červenci 1937 - růst o 11,4% oproti lednovému z{kladu.“63 Tyto faktory byly jednou z hlavní příčin „krize uvnitř krize“ (někdy také „Rooseveltova krize“), kter{ silně otř{sla důvěrou v celý New Deal. V roce 1937 se Roosevelt zachoval jako pravý dikt{tor, když se pokusil změnit pravidla dosazov{ní soudců do Nejvyššího soudu, který zrušil některé jeho milované z{kony. Chtěl zavést pravidlo, že ke každému soudci, kterému je nad 70 let, bude dosazen nový, což by úplně n{hodou znamenalo většinu pro Rooseveltovy příznivce. Tento pokus uchv{tit Nejvyšší soud byl příliš i pro Rooseveltovy nejbližší spolupracovníky a naštěstí mu v tom bylo zabr{něno. Po těchto Rooseveltových neúspěších ztratil onu auru neporazitelnosti a již neměl tak silnou pozici jako dříve. Po roce 1938 nebyl přijat ž{dný důležitější z{kon, i když oživov{ní bylo opět neskutečně pomalé. „Ve skutečnosti, měsíční nezaměstnanost překročila v dubnu 1939 20% hranici, což vedlo ministra financí a blízkého přítele Roosevelta k zoufalému přizn{ní: Zkoušeli jsme utr{cet peníze. Utr{címe více než kdy předtím a nefunguje to.“64 Rétorika proti podnik{ní pokračovala až do roku 1941, kdy začalo rozs{hlé zbrojení, a Roosevelt věděl, že podporu podnikatelů potřebuje. Proč bylo oživov{ní za Rooseveltovy vl{dy tak pomalé a bolestivé? Touto ot{zkou se podrobně zabýval Robert Higgs, který přišel s pojmem systémov{ nejistota. Pro podnikatele, investory a vlastně pro celý soukromý sektor je velice důležit{ tzv. systémov{ jistota, neboli stabilita pr{vního a institucion{lního prostředí v ekonomice, jistota, že budou chr{něna soukrom{ vlastnick{ pr{va. Aby podnikatelé zahajovali dlouhodobé investice, musejí mít jistotu, že se v tomto dlouhém období nijak nezmění pravidla hry. A pr{vě New Deal a jeho zmatené, kontraproduktivní z{kony, jsou pravým opakem takové jistoty. Nikdo si nebyl jistý, co Roosevelt uděl{ příště. Tuto tezi potvrzuje pohled na vývoj soukromých investic, které byly po celé období New Dealu na extrémně nízké úrovni. „Během jeden{cti let v období 1930 - 1940 činila celkov{ suma čistých investic minus 3,1 miliard dolarů.“65 Jinými slovy, soukromé investice ani nestačily pokrýt znehodnocov{ní kapit{lu, tedy doch{zelo k jeho spotřebov{v{ní,

Ibid., str. 117. MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009, str. 14. 65 HIGGS, Robert: Politick{ ekonomie strachu. Praha : Alfa Publishing a Liber{lní institut, 2006, str. 71. 63 64

46

Diplomov{ pr{ce


namísto jeho akumulace, což je hlavní motor ekonomického růstu. Dalším důkazem jsou vysoké dlouhodobé úrokové sazby od roku 1935 až do roku 1941.66

V{lečn{ prosperita? Dosud asi nejrozšířenějším mýtem ohledně Velké hospod{řské krize je tzv. v{lečn{ prosperita, tedy tvrzení o tom, že z krize Spojené st{ty dostala až 2. světov{ v{lka. Ano, je pravda, že nezaměstnanost po vstupu do v{lky výrazně klesla a v letech 1941 - 1945 rostl HDP nejrychleji v americké historii. Pouhý pohled na tyto dva makroekonomické ukazatele tedy naznačuje, že v{lka přinesla po dlouhých letech do Ameriky prosperitu. Bohužel podrobnější pohled ukazuje pravý opak. Nejdříve si musíme ujasnit, co vlastně znamen{ prosperita. Prosperita samozřejmě neznamen{ pouhou minimalizaci nezaměstnanosti a maximalizaci HDP, neboť tato čísla sama o sobě nemohou vyj{dřit blahobyt lidí, tedy jejich životní úroveň, což je prosperita v pravém slova smyslu. Tedy to, co je hlavním smyslem společenské spolupr{ce v tržní ekonomice. Vl{da může totiž poměrně jednoduchými opatřeními tyto dva makroekonomické ukazatele měnit, aniž by se měnila životní úroveň obyvatel. Kdybych byl dikt{tor a chtěl bych minimalizovat nezaměstnanost a maximalizovat HDP, udělal bych n{sledující. Všem nezaměstnaným bych nařídil povinné pr{ce, d{le bych zvýšil daně a vytiskl velké množství peněz, které bych s{m utratil za vyzbrojení své arm{dy nebo na projekty v infrastruktuře. Současně bych zavedl přísné cenové stropy, aby nadměrný tisk peněz nezvedl ceny, a přídělový systém, aby nedoch{zelo k všeobecnému nedostatku zboží. Co bude výsledkem těchto opatření? Nulov{ nezaměstnanost a obrovský n{růst HDP a všichni budou spokojeni nebo ne? Samozřejmě, že ne. Mnoho lidí bude pracovat na bezvýznamných a špatně placených veřejných pracích, měna se bude znehodnocovat a i když lidé budou mít více peněz, nebudou si za to moci nic koupit kvůli cenovým stropům a přídělovému systému. Blahobyt lidí se tedy razantně snížil. A nyní přich{zí pointa. Tohle se přesně dělo ve Spojených st{tech během 2. světové v{lky! Milióny lidí byli naverbov{ni do arm{dy. „Zatímco počet nezaměstnaných dělníků klesl mezi roky 1940 a 1943 o 7,05 milionu, počet lidí v arm{dě se zvýšil o 8,59 milionu. V roce 1945 sloužilo v arm{dě 12,12 milionu lidí.“67 St{t se stal

Ibid., str. 89. SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009, str. 134. 66 67

47

Diplomov{ pr{ce


největším kupujícím v ekonomice, zejména zbrojního materi{lu, což financoval jednak zvýšením daní ale i tiskem peněz. Byly zavedeny cenové stropy a n{sledně i přídělový systém, který měl za cíl snížit civilní spotřebu. „Regulace n{jemného zhoršila kvalitu a dostupnost bydlení. Doprava se stala svízelnější, protože se nevyr{běla ž{dn{ auta, benzín byl na příděl a n{hradní díly byly těžko k sehn{ní. Kvůli regulaci cen a obrovskému převisu popt{vky se zboží sh{nělo déle a hůře.“68 Musíme si uvědomit, že HDP v době cenových stropů a přídělového systému je bezvýznamné číslo, které je součtem arbitr{rně vl{dou stanovených cen, které nevyjadřují spotřebitelské preference, a d{le jsou tam započít{ny nadsazené ceny za zbrojní materi{l. Jak někdo může s klidným svědomím říci, že 2. světov{ v{lka znamenala prosperitu? Např. Paul Krugman, laure{t Nobelovy ceny za ekonomii, nem{ ž{dný problém s tvrzením, že obrovské v{lečné výdaje byly úžasným stimulem pro ekonomiku. Co si ale o takovýchto ekonomech m{me myslet? Když nepřímo tvrdí, že pro ekonomiku je prospěšné postavit zbraně, tanky, lodě a n{sledně je poslat do z{moří, kde budou zničeny. Kdyby to byla pravda, tak by nebyl ž{dný problém kdykoliv vyvést ekonomiku z krize. Spojené st{ty a Japonsko, které v současnosti zažívají ekonomické problémy, by mohly postavit stovky, tisíce v{lečných lodí a poté je slavnostně potopit uprostřed Pacifiku, čímž by neskutečně stimulovali ekonomiku k nevídané prosperitě. Rozhodnutí o tom, jestli jsou tito ekonomové opravdu tak hloupí nebo těm svým doktrín{m tak zaslepeně věří, že nejsou schopni vidět do očí bijící pravdy, anebo sledují skrytý z{jem, nech{m na čten{ři. 2. světov{ v{lka přinejmenším pouze připravila půdu pro pov{lečný boom, kdy bylo obrovské množství zdrojů uvolněno z v{lečného použití. Po Rooseveltově smrti byly některé z{kony z dob New Dealu omezeny nebo úplně zrušeny a tím se konečně vr{til optimismus a systémov{ jistota, kter{ znamenala obrovský n{růst soukromých investic. Můžeme s nads{zkou říci, že ekonomika se zotavila poté, co Roosevelt ne.69 Rok 1946 je dodnes nejlepším rokem z hlediska soukromého sektoru v americké historii.

Ibid., str. 136. Lessons from the Great Depression | Lawrence W. Reed (http://www.youtube.com/watch?v=ZfV9jXD0xxs, 46:10) 68 69

48

Diplomov{ pr{ce

Kritick{ analýza st{tu a jeho hospod{řské politiky

3. Kritick{ analýza st{tu a jeho hospod{řské politiky Předmětem z{věrečné kapitoly bude kritický pohled na současnou situaci ve vyspělých ekonomik{ch jak z hlediska ekonomické teorie, tak i za pomoci historických poznatků z Velké hospod{řské krize. Čten{ře po přečtení předchozích odstavců jistě napadlo mnoho důležitých ot{zek, které si ž{dají odpověď. M{m na mysli např.: Dok{že aktivní hospod{řsk{ politika st{tu ekonomice v době krize pomoci nebo jí jen škodí? Pokud je výše vysvětlený výklad Velké hospod{řské krize pravdivý, jak je možné, že mezi veřejností přežív{ téměř přesný opak? Nesouvisí to se st{tní propagandou prostřednictvím st{tních škol? Co je potřeba udělat, aby se ničivé krize již neopakovaly? A hlavně, pokud existuje nějaké ide{lní společenské uspoř{d{ní, co br{ní jeho vzniku? Na tyto a další ot{zky se pokusím v této kapitole odpovědět.

3.1

Hospod{řsk{ politika v době krize Nejprve se podívejme na ned{vnou finanční krizi do Spojených st{tů.70 Ve zkratce

se opět jednalo o příklad hospod{řského cyklu, který nastartovala úvěrov{ expanze FEDu, který srazil úrokové sazby na velmi nízké hodnoty.71 Díky st{tním z{sahům se tyto nově vytvořené finanční prostředky dostaly přev{žně do realitního trhu72, kde vytvořily nebezpečnou bublinu, kter{ n{sledně v roce 2007 praskla, čímž začala relativně v{žn{ krize. Vidíme tedy, že příčiny této krize a VHK jsou v z{sadě podobné, politika levných peněz americké centr{lní banky. Co je ale nejhorší, reakce jednak Bushovy a poté Obamovy administrativy se v mnohém podobají ničivým opatřením z 30. let z{chrana velkých firem, expanzivní monet{rní politika, deficitní financov{ní, růst protekcionismu, zvyšov{ní n{kladů pr{ce a jiné. Tato opatření mohou nanejvýše probíhající krizi zmírnit, ale bohužel jen na úkor budoucích problémů, které se dříve nebo později objeví. V ž{dném případě ale neřeší z{kladní problém, kterým je narušení celé ekonomiky v důsledku předchozí úvěrové expanze, což musí být bezpodmínečně

Podrobněji viz. WOODS JR., Thomas, E.: Krach: Příčiny krize a n{pravn{ opatření, kter{ ji jen zhoršují. Praha : Dokoř{n, 2010. 71 Od poloviny roku 2003 do poloviny roku 2004 byla úrokov{ sazba FEDu pouhé 1%. (http://research.stlouisfed.org/fred2/graph/?chart_type=line&s[1][id]=FF&s[1][range]=10yrs) 72 Tlaky na snižov{ní úvěrových standardů ze strany feder{lní vl{dy, nepřímé st{tní z{ruky za hypotéky v podobě společností Fannie Mae and Freddie Mac a jiné. 70

49

Diplomov{ pr{ce


napraveno, jinak nemůže dojít k opravdovému oživení. Co tedy bylo potřeba udělat, aby krize co nejrychleji odezněla? Pokud budeme předpokl{dat, že cílem je co nejrychlejší oživení n{sledované dlouhodobou prosperitou, pak je recept velice jednoduchý. Vl{da musí d{t jednoznačně ruce pryč - snížit výdaje, snížit daně, snížit regulační z{těž atd. Musí co nejvíce nechat působit tržní cenový mechanismus, který jako jediný dok{že krizi opravdu vyřešit. Ano, některé podniky zbankrotují, někteří lidé přijdou o pr{ci, ale půjde pouze o kr{tkodobou bolest, kter{ bude odměněna dlouhodobou prosperitou. I když se to může zd{t kruté, na bankrotech není z hlediska ekonomiky jako celku opravdu nic špatného, pr{vě naopak. Bankrot znamen{, že vz{cné zdroje v rukou daného podnikatele byly využív{ny špatně a neefektivně. Po bankrotu tyto zdroje nezmizí, pouze změní majitele, který je dok{že využít lépe, čímž prospěje celé ekonomice. Bankroty tedy ekonomiku čistí a ozdravují a jakékoliv snahy jim zabr{nit nemůžou přinést nic dobrého. Pokud se totiž vl{da rozhodne zachr{nit bankrotující firmu, přesouv{ prostředky od produktivních firem a jednotlivců do firmy, kter{ je neefektivní a ztr{tov{. „Jak tohle může být pro ekonomiku dobré, jde mimo mě“,73 přesně poznamenal Ron Paul, když se vyjadřoval k situaci ohledně z{chrany amerických automobilek. V minulé kapitole jsme n{zorně viděli, jak to dopadne, když se vl{da snaží krizi „řešit“ nejrůznějšími intervencionistickými opatřeními. Z krize, kter{ by byla jedna z mnoha běžných krizí, vl{da udělala největší a nejdelší krizi v historii. Velk{ hospod{řsk{ krize zbavena veškerého n{nosu propagandy totiž jasně ukazuje na neschopnost vl{dy jakkoliv ekonomice pomoci. Na ot{zku, jestli je lepší několikalet{ stagnace s hrozbou n{vratu krize nebo kr{tk{, ale hlubok{ krize, kter{ je n{sledov{na dlouhodobou prosperitou, ať si každý zodpoví s{m. Z{věrem lze tedy podotknout, že ekonomick{ teorie i historie v čele s Velkou hospod{řskou krizí ukazují škodlivost veškeré hospod{řské politiky, kter{ zasahuje do dobrovolných tržních transakcí, čímž narušuje z{kladní tržní mechanismy, které jsou nezbytným předpokladem hladkého fungov{ní tržní ekonomiky.

3.2

Jak krizím předch{zet Řešení již probíhající krize je jedna věc, ale mnohem důležitější ot{zka je, jak

podobným krizím úplně zabr{nit. V teoretickém úvodu i při aplikaci na VHK jsme 73

Ron Paul Auto Bailout Speech12/10/08 (http://www.youtube.com/watch?v=UvFZH_adksc)

50

Diplomov{ pr{ce


viděli, že hospod{řský cyklus je uveden do pohybu úvěrovou expanzí, kter{ uměle snižuje re{lnou úrokovou míru na úvěrovém trhu pod hodnotu, kter{ je určov{na množstvím úspor v ekonomice. Úvěrov{ expanze je umožněna bankovnictvím č{stečných rezerv, které v současnosti zastřešuje centr{lní banka, kter{ v celém systému vytv{ří nebezpečný mor{lní hazard, tedy podporuje nezodpovědné a riskantní chov{ní bank, což jsme mohli pozorovat během ned{vné krize, kdy banky, které se v době růstu chovaly nejvíce riskantně, byly v průběhu krize zachr{něny. Nejprve je potřeba kriticky zhodnotit současný měnový systém, po němž n{sledně představím systém ide{lní, který by byl schopen vyřešit mnoho současných problémů včetně zabr{nění ničivých hospod{řských krizí. Výše jsem zmiňoval, že st{t zasahuje do měnové oblasti téměř odjakživa, neboť její ovl{dnutí je l{kavým zdrojem dodatečných finančních prostředků nad r{mec vybraných daní a vydaných dluhopisů. Postupným dlouhodobým vývojem byly zničeny komoditní peníze, které byly nakonec v roce 1971 nahrazeny st{tními čistě papírovými penězi, čímž se dokoř{n otevřela stavidla inflace.74 Centr{lní banky již nebyly omezov{ny vazbou bankovek na zlato a ze dne na den se staly de facto neomezenými producenty papírových peněz. Od této doby tedy celosvětově funguje systém st{tních papírových peněz s nuceným oběhem, produkovaných centr{lními bankami, kdy kurz mezi jednotlivými n{rodními měnami je utv{řen na měnovém trhu. St{t spolu s centr{lní bankou jsou inherentně inflační instituce, které neust{le usilují o zvyšov{ní množství peněz v oběhu, z čehož získ{vají nemalé bohatství a moc na úkor všech ostatních držitelů peněz. Projev této tendence můžeme pozorovat v Grafu č. 1, který zachycuje vývoj množství oběživa ve Spojených st{tech v letech 1917 - 2010, kdy přesně podle oček{v{ní sledujeme od 70. let výrazný růst. V ostatních zemích vyspělého světa je situace podobn{.

Inflace je zde definov{na jako růst množství peněz nad množství, které by bylo na čistě volném trhu. Jinými slovy růst způsobený porušov{ním vlastnických pr{v. (HÜLSMANN, Jörg Guido: The Ethics of Money Production. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 1998, str. 85.) 74

51

Diplomov{ pr{ce


Graf 1. Vývoj množství oběživa v USA v letech 1917 - 2010 (v mld. dolarů) 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 1910

1920

1930

1940

1950

1960

1970

1980

1990

2000

2010

Zdroj: http://research.stlouisfed.org/fred2/series/CURRCIR

Tato bezprecedentní inflace již způsobila a ještě způsobí mnoho problémů, které si m{lokdo plně uvědomuje. Pojďme se na některé z nich nyní blíže podívat. Inflace, tedy růst nabídky peněz způsobený porušením vlastnických pr{v, redistribuuje bohatství k těm, kteří se k takto vytvořeným penězům dostanou nejdříve na úkor všech ostatních držitelů peněz, a tím snižují jejich kupní sílu, což mimo jiné způsobuje zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými, neboť k novým penězům se většinou dostanou nejdříve pr{vě bohatí. Pokud inflaci trvale vytv{ří st{t, což je případ posledních mnoha desetiletí, začnou se objevovat další a další problémy. Postupem času vede k centralizaci politické moci, tedy směrem k centr{lní vl{dě, kter{ inflaci vyvol{v{, na úkor nižších samospr{v. Inflace dok{že financovat a tím značně prodlužovat v{lky, kdy se st{t nemusí spoléhat na výběr daní nebo prodej dluhopisů a jednoduše si peníze může natisknout, čímž nedobrovolně vys{v{ kupní sílu všem držitelům peněz. Kvůli inflaci se vytvořilo mnoho škodlivých n{vyků. Vždy v historii, kdy byly penězi nejrůznější komodity, bylo možno spořit velice jednoduše pouhým hromaděním hotovosti. Člověk tedy nemusel být finančním expertem, aby dok{zal své bohatství uchov{vat po celý život, což bylo důležité zejména pro chudší vrstvy, které současnou inflací trpí nejvíce. Nyní by jen bl{zen spořil hromaděním hotovosti, s čímž souvisí další problém, kterým je narůst dluhů a pokles úspor. Prostředí, kdy neust{le rostou ceny,

52

Diplomov{ pr{ce


přímo odrazuje od spoření, čímž je podporov{na mnohými kritizovan{ konzumní společnost. Tento pokles spořivosti, tedy růst časových preferencí, podkop{v{ akumulaci kapit{lu a tím i dlouhodobý růst celé ekonomiky. Pokud se i přesto někdo rozhodne spořit, musí neust{le sledovat své portfolio, aby si alespoň zachoval stejnou kupní sílu, nebo může využít služby nejrůznějších finančních poradců, brokerů a jiných, z nichž někteří mají tuto pr{ci jen díky trvalé inflaci. Dalším problémem je snižov{ní kvality výrobků. Pro každého podnikatele je růst cen jeho výrobků nepříjemný a proto se v inflačním prostředí snaží tento růst nějakým způsobem zbrzdit. Jednou z možností je technologický pokrok, který umožňuje st{le levnější výrobu, což působí proti růstu cen. Bohužel v mnoha odvětvích nepostupuje technologický pokrok tak rychle a proto se tito podnikatelé musí uchylovat ke snižov{ní kvality svých výrobků, aby nebyl n{růst cen tak viditelný. Přijde mi, že m{lokdo si dok{že spojit inflaci s nízkou kvalitou některých současných výrobků a poté chybně obviňují podnikatele. A v neposlední řadě inflace způsobuje n{růst byrokracie v monet{rních institucích, jako jsou centr{lní banky, nebo Světov{ banka a Mezin{rodní měnový fond. Tyto instituce jsou, jak jsem již výše uv{děl, pouze marné snahy o řešení z{kladního problému, který způsobuje bankovnictví č{stečných rezerv.75 „Chceme-li pochopit ničivou podstatu inflace v plném rozsahu, musíme mít st{le na paměti, že pramení z porušení z{kladních pravidel společnosti.“76 Takto tedy vypad{ situace dnes a pohled do budoucnosti není o nic pozitivnější. Pokud zůstaneme na stejném kurzu, ček{ n{s pravděpodobně vznik světové centr{lní banky, kter{ bude emitovat jedny světové papírové peníze, čímž by odpadly již téměř všechny bariéry inflace. Již výše jsem zmiňoval, že poslední bariérou inflace je cenov{ hyperinflace, kdy hodnota papírových peněz klesne na nulu a lidé začnou jako peníze používat něco jiného, což by ale znamenalo dosud nevídanou krizi během období než by se ekonomika přizpůsobila. Druhým scén{řem je snaha o potlačov{ní růstu cen všemožnými regulacemi, cenovými stropy a tedy postupný vznik hyperregulovaných centr{lně pl{novaných ekonomik, které výše zmíněné problémy ještě zn{sobí a nakonec

„Nejdříve si musíme uvědomit, že problém bankovnictví č{stečných rezerv souvisí i s centr{lním bankovnictvím, nesměnitelnými bankovkami a mezin{rodními měnovými institucemi jako je Mezin{rodní měnový fond. Tyto instituce jsou koneckonců neúspěšným pokusem vyřešit problémy bankovnictví č{stečných rezerv pomocí centralizace hotovostních rezerv nebo pomocí odmít{ní výplat peněžních n{roků.“ (Banky nemohou vytv{řet peníze - Jörg Guido Hülsmann http://www.libinst.cz/etexts/guido_banky_nemohou.pdf) 76 HÜLSMANN, Jörg Guido: The Ethics of Money Production. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 1998, str. 175. 75

53

Diplomov{ pr{ce


úplně zkolabují. „Centr{lní pl{nov{ní nebo hyperinflace (nebo nějaký mix mezi tím) - to je budoucnost ekonomiky se st{tními papírovými penězi. Jedin{ třetí cesta je zrušení papírových peněz a n{vrat ke zdravému měnovému ř{du.“77 Co tedy znamen{ ona třetí cesta, kter{ je východiskem ze současné katastrof{lní situace? Jedn{ se o technicky proveditelné, ale v současnosti politicky téměř nemyslitelné kompletní odtržení st{tu od oblasti peněz a bankovnictví. Jinými slovy čistě soukrom{ produkce peněz spolu s bankovnictvím se 100% rezervami na běžných účtech (tzv. natural monetary order, neboli přirozený měnový systém).78 Jaké jsou argumenty ve prospěch tohoto systému? Podle mého n{zoru je to skutečnost, že jedině tento systém je kompatibilní s přirozenými vlastnickými pr{vy každého člověka, neboť je založen na čistě dobrovolném jedn{ní miliónů účastníků trhu na celém světě. Bez st{tních z{sahů existuje v měnové oblasti díky zesilující se mezin{rodní dělbě pr{ce tendence směrem k jednomu či dvěma druhům peněz používaných po celém světě. Ekonomick{ teorie nemůže říci, jaký druh peněz bude nakonec vybr{n, pouze při pohledu do historie můžeme odhadnout, že penězi by se možn{ staly drahé kovy, jako zlato nebo stříbro, ale třeba také úplně něco jiného. Hlavní je, že toto rozhodnutí by n{leželo trhu a ne politickým machinacím. Netřeba asi zmiňovat, že veškeré výše zmíněné problémy by v tomto systému jednoduše odpadly, včetně ničivých hospod{řských krizí, neboť by nemohlo doch{zet k úvěrové expanzi. Jediným problémem tohoto n{vrhu, kromě politické nevůle, je přechod ze současného systému, ve kterém žijeme již relativně dlouhou dobu, a čím jsme d{l, tím bude přechod těžší. To neznamen{, že to není proveditelné, ale období přechodu by nevyhnutelně znamenalo značný šok pro celou ekonomiku, po čemž by pravděpodobně n{sledovala krize, respektive určitý čas by trvalo než by se ekonomika tomuto novému systému přizpůsobila. Pr{vě tento fakt představuje častou n{mitku proti tomuto čistě tržnímu systému. Již jsem ale zmiňoval, jaké problémy současný systém papírových peněz způsobuje, že v dlouhém období nemůže přežít a že se pomalu ale jistě přibližuje katastrofě v podobě hyperinflace nebo hyperregulovaných centr{lně pl{novaných ekonomik. Pokud si toto všechno uvědomíme, krize z přechodu n{m již nepřijde tak

Ibid., str. 172. „Přirozen{ produkce peněz na volném trhu by mohl být nere{lný systém v tom smyslu, že opuštění existujícího měnového systému nenach{zí v současnosti politickou podporu. Ale je to nere{lné pouze v tomto smyslu. Z technického hlediska není tento systém nemožný, není nerozumný a ani není mor{lně ur{žlivý - pr{vě naopak.“ (Ibid., str. 196.) 77 78

54

Diplomov{ pr{ce


špatn{. Jinými slovy oba ponuré budoucí scén{ře jsou mnohon{sobně horší než jedna krize n{sledovan{ dlouhodobou prosperitou.

3.3

Kde je chyba? Vidíme tedy, že ekonomick{ teorie zn{ příčiny krizí a dokonce ví, jak jim

předch{zet. Dok{že odpovědět na důležité ot{zky ohledně mnoha současných problémů. Chybami se člověk učí, praví zn{mé přísloví a co platí pro jednoho člověka, by mělo platit i pro celou společnost. Ve skutečnosti tomu tak bohužel není a lidstvo děl{ st{le ty stejné chyby znovu a znovu. Jako kdyby malé dítě neust{le sahalo na rozp{len{ kamna. Když ani neskutečné utrpení miliónů lidí po celém světě během Velké hospod{řské krize nestačilo pro to, aby lidé pochopili, že st{t nedok{že svými z{sahy do trhu ekonomice pomoci, tak co tedy? Co bude potřeba, aby to lidé pochopili? Když jsem po dlouhé době pochopil, proč Velk{ hospod{řsk{ krize vznikla a hlavně proč byla tak dlouh{ a hlubok{, nemohl jsem přestat přemýšlet o tom, kde je chyba. Element{rní logika praví, že po tak v{žné krizi jakou byla VHK by měly být identifikov{ny hlavní příčiny a poté učiněna opatření, kter{ by podobným ud{lostem zabr{nila. Nic takového se ale nestalo. Proč ne? Proč se ničivé krize st{le opakují? Proč se lidstvo nedok{že poučit? Toto jsou jedny z nejdůležitějších ot{zek celé pr{ce. Vždyť je to až neuvěřitelné. Někde musí být naprosto z{sadní, hluboce zakořeněn{ chyba, kter{ tomu br{ní. V této z{věrečné č{sti se alespoň pokusím tuto chybu identifikovat.

Monopol a centr{lní pl{nov{ní Nejprve je potřeba začít teoretickou analýzou dvou ekonomických fenoménů, které spolu blízce souvisejí - monopol a centr{lní pl{nov{ní. Již výše jsem uv{děl, že pro hladké fungov{ní tržní ekonomiky je nezbytný cenový mechanismus, který utv{ří tržní ceny na z{kladě nabídky a popt{vky, tedy na dobrovolném jedn{ní vlastníků vz{cných zdrojů. Takto definované tržní ceny d{vají všem účastníkům trhu nezastupitelné informace o relativní vz{cnosti ekonomických statků. Kde je přebytek, cena kles{, kde je nedostatek, cena stoup{. Tento jedinečný mechanismus dok{že koordinovat jedn{ní v současnosti téměř sedmi miliard lidí po celém světě. Problematika centr{lního pl{nov{ní ekonomiky, kter{ byla zpopularizov{na na přelomu 19. a 20. století, tento mechanismus trestuhodně ignoruje a snaží se ho nahradit centralizovaným byrokratickým 55

Diplomov{ pr{ce


rozhodov{ním. Extrémním případem je st{tní centr{lní pl{nov{ní celé výroby ať už v podobě socialismu nebo fašismu, kdy st{t pl{nuje co, jak a kolik se bude vyr{bět, s tím rozdílem, že v socialismu výrobní faktory přímo vlastní a ve fašismu je nepřímo ovl{d{ pomocí z{konů a regulací. Z hlediska ekonomické teorie tedy není mezi těmito dvěma systémy ž{dný rozdíl. Ludwig von Mises již v roce 1920 ve svém asi nejslavnějším čl{nku Economic Calculation In The Socialist Commonwealth79 jednoznačně uk{zal, proč takový systém nemůže z dlouhodobého hlediska fungovat a proč musí nevyhnutelně zkolabovat. Bohužel pro milióny lidí, kteří zemřeli nebo trpěli pod komunistickou a fašistickou diktaturou se tento čl{nek nestal dostatečně slavným, aby zabr{nil n{stupu těchto zrůdných režimů. Příčina jejich nevyhnutelného kolapsu byla značně zamlžena nesvobodou, útlakem, diktaturou a tak d{le a bohužel se trestuhodně pozapomnělo na ekonomické důvody, které byly hlavní příčinou jejich konečného zhroucení, přesně jak Mises předpovídal. Argument proti centr{lnímu pl{nov{ní, jak ho Mises v roce 1920 představil, zní ve zkratce n{sledovně. V centr{lně pl{nované ekonomice je st{t de facto vlastníkem všech výrobních faktorů a tedy centr{lně řídí veškerou výrobu. V takovéto situaci se nemohou utv{řet tržní ceny těchto výrobních faktorů a racion{lní ekonomick{ kalkulace výnosů, n{kladů, zisků a ztr{t se stane nemožnou. Přitom ekonomick{ kalkulace na z{kladně tržních cen je z{kladní a nezbytnou podmínkou pro fungov{ní tržní ekonomiky, bez níž bude nevyhnutelně doch{zet k neust{lému plýtv{ní, ke konzumaci kapit{lu, a tedy k celkovému ekonomickému úpadku, což je přesně to, co se stalo ve všech komunistických st{tech. To stejné by se nevyhnutelně stalo i ve fašistických režimech It{lie a Německa pokud by neprohr{ly 2. světovou v{lku. Tolik miliónů životů mohlo být zachr{něno, kdybychom centr{lní pl{nov{ní jednoznačně odmítli již ve zmíněném roce 1920. Druhým ekonomickým fenoménem je problém monopolu. Zde m{m na mysli tradiční definici monopolu, kterou v současnosti použív{ rakousk{ škola, kter{ řík{, že monopol je absence volného vstupu do určitého odvětví, tedy st{tem udělené privilegium jednomu či více ekonomickým subjektům, popřípadě st{t může toto privilegium udělit i s{m sobě. Jinými slovy, jedn{ se o situaci, kdy st{t n{silím zamezuje vstupu ostatních konkurentů do zmonopolizovaného odvětví. Extrémním příkladem je komunistick{ ekonomika, kdy st{t de facto s{m sobě udělí monopol téměř na vše. Příkladem ze současnosti může být např. monopol České pošty na malé poštovní z{silky

79

dostupné z http://mises.org/pdf/econcalc.pdf

56

Diplomov{ pr{ce


nebo také přísné udělov{ní licencí Newyorským taxik{řů. Čili v každém takovém případě existuje určit{ míra monopolizace, kdy z{leží na velikosti bariéry vstupu do daného odvětví. Co tedy řík{ ekonomick{ teorie o monopolech? Představme si, že by nyní st{t udělil monopol na výrobu a prodej automobilů na území České republiky Škodě Auto. Co by se postupem času nevyhnutelně stalo? Nejdříve si musíme uvědomit, co udržuje poměr kvality a ceny pro spotřebitele na nejvýhodnější úrovni. Samozřejmě se jedn{ o konkurenční prostředí, které motivuje každého výrobce, aby vyr{běl co nejefektivněji a tím dos{hl lepších výsledků než konkurence. Nic jiného. Pokud tento motiv prostřednictvím monopolního privilegia odstraníme, stane se velice jednoduch{ věc. Cena půjde postupem času nahoru a kvalita dolů.80 Budeme tedy jezdit ve st{le dražších a méně kvalitních vozech. Toto je velice důležitý ekonomický z{kon, který m{ dalekos{hlé důsledky.

St{t Nyní již můžeme přistoupit k analýze toho, proč se krize st{le opakují, proč tedy lidstvo děl{ st{le stejné chyby, proč se není schopno poučit. Hlavní tezi uvedu zde na zač{tku a poté se ji pokusím vysvětlit. Hlavní příčinou je samotn{ existence st{tu, který je zdrojem téměř všech minulých i současných problému, z čehož vyplýv{ neust{l{ potřeba propagandy a mlžení, aby si veřejnost tyto souvislosti neuvědomila. Co je to vlastně st{t? Tato ot{zka se ve veřejné diskuzi již téměř neobjevuje, přestože je pro pochopení současného světa velice důležit{. St{t je teritori{lní monopol na iniciaci n{silí, který je jako jediný subjekt v ekonomice financov{n povinnými odvody.81 D{le si vyhrazuje monopol na kolektivní obranu, na konečné rozhodov{ní sporů a na tvorbu z{konů (legislativy). V současnosti ovl{d{ také školství, zdravotnictví, stavbu infrastruktury a jiné. Zde

„Každý monopolista, včetně toho, který m{ monopol na rozhodov{ní sporů, je z hlediska spotřebitelů „špatný“. Monopol je zde ch{p{n ve svém tradičním smyslu jako absence volného vstupu do určitého odvětví: pouze agentura A může vyr{bět x. Každý takový monopolista je pro spotřebitele „špatný“, neboť br{ní potenci{lním konkurentům ve vstupu do svého odvětví a v důsledku toho bude cena jeho výrobku vyšší a kvalita nižší.“ (HOPPE, Hans Herman: Democracy: The God That Failed. New Brunswick : Transaction Publishers, 2007, str. xx.) 81 Např. Murray N. Rothbard definuje st{t n{sledovně: „St{t tedy může být definov{n jako organizace, kter{ m{ jednu z těchto dvou charakteristik (ve skutečnosti téměř vždy obě): (a) získ{v{ své příjmy pomocí fyzického n{silí (zdanění); a (b) disponuje monopolem na n{silí a na konečné rozhodov{ní nad konkrétním teritoriem.“ (ROTHBARD, Murray N.: Ethics of Liberty. New York and London : New York University Press, 1998, str. 172.) 80

57

Diplomov{ pr{ce


můžeme aplikovat analýzu monopolu a centr{lního pl{nov{ní z předchozích odstavců. Veškeré služby, které st{t monopolně poskytuje, musejí z{konitě postupem času klesat na kvalitě a růst na ceně a veškeré oblasti, které centr{lně pl{nuje, musejí trpět neust{lým plýtv{ním a chaosem. Je tomu tak ve skutečnosti? Podívejme se do České republiky - nízké platy ve školství, zhoršující se chov{ní dětí, neust{lý nedostatek finančních prostředků ve zdravotnictví, protesty doktorů, z{cpy na st{tních silnicích, katastrof{lní stav některých silnic, neust{le se znehodnocující měna, neskutečně pomalé soudy atd. To všechno jsou přímé důsledky st{tního monopolu a centr{lního pl{nov{ní. Problémy monopolu jsou navíc zn{sobené tím, že st{t je financov{n nedobrovolnými odvody, jejichž výši může libovolně měnit. Díky této skutečnosti se neust{le potýk{ s neřešitelnými problémy. Jak nejlépe dané služby poskytovat? Kolik finančních prostředků na ně vynaložit? Tyto ot{zky dok{ží zodpovědět pouze tržní ceny, které jsou výsledkem dobrovolných plateb a které odr{žejí př{ní spotřebitelů. St{t je v tomto smyslu slepý a proto musí nevyhnutelně doch{zet k plýtv{ní. Představme si n{sledující situaci. Firma X získ{ monopolní privilegium na zajišťov{ní bezpečnosti na území hlavního města Prahy. Navíc bude mít pr{vo zdaňovat, tedy na její provoz budou nedobrovolně přispívat všichni obyvatelé Prahy určitou č{stí jejich majetku. N{hle vyvstanou ony neřešitelné ot{zky. Jak nejlépe a nejefektivněji bezpečnost zajistit a kolik na ni vydat finančních prostředků? Jakou míru zdanění zvolit? Kolik zaměstnanců najmout? A tak d{le. S těmito neřešitelnými ot{zkami se st{t, jako nedobrovolně financovaný monopolní poskytovatel služeb, potýk{ neust{le. Jak vlastně st{ty vznikly? Existuje několik teorií a je pravděpodobné, že pravdivých jich bude více, neboť st{ty mohly vzniknout více způsoby. Např. Hans-Hermann Hoppe uv{dí jednu teorii,82 kter{ řík{, že st{ty musely začínat na relativně malém území, kde se postupem času utvořila místní elita, kter{ získala obdiv a respekt díky svým schopnostem a intelektu. Běžní lidé tyto elity znali a uzn{vali a díky tomu u nich začali popt{vat určité služby, jako je ochrana vlastnických pr{v nebo řešení sporů, samozřejmě ze zač{tku na čistě dobrovolné b{zi. Postupem dlouhodobým vývojem ale moc těchto elit rostla a nakonec se z nich stali monopolní poskytovatelé zmíněných služeb na konkrétním teritoriu a platby se staly povinnými. Takto pravděpodobně vznikly daně, tedy povinné odvody, které již nemohou respektovat

viz. např. Parasitism and the Origin of the State (http://mises.org/media/1279/Parasitism-and-the-Origin-of-the-State) 82

58

Diplomov{ pr{ce


př{ní spotřebitelů a tím znemožňují utv{ření tržních cen. Jakmile začne být st{t financov{n nedobrovolně, vznikne inherentně zabudovan{ tendence k růstu jeho moci.83 St{t byl většinou nejprve v soukromých rukou kr{le a jeho rodiny. Podívejme se na ekonomické dopady takového uspoř{d{ní, tedy absolutní monarchie. Řekněme, že u moci je kr{l s neomezenou mocí. D{le budeme předpokl{dat, že jeho cílem je co největší bohatství a moc. Jak toho může dos{hnout? Kr{l st{t přímo vlastní, což znamen{, že vlastní i kapit{lovou hodnotu, tedy veškeré budoucí příjmy. Jeho cílem tedy bude maximalizace kapit{lové hodnoty svého st{tu, čehož může dos{hnout zvolením optim{lní míry zdanění a přiměřenou ochranou majetku svých poddaných. Takový kr{l ví, že bohatství vytv{ří produktivní soukromý sektor a je mu také jasné, že příliš velk{ míra zdanění tento sektor dusí, čímž se snižují i budoucí příjmy. Míra zdanění proto bude z těchto důvodů na relativně nízké úrovni, čímž bude maximalizov{na kapit{lov{ hodnota. Dalším způsobem n{růstu moci a bohatství je teritori{lní expanze, kdy nevyhnutelně doch{zí ke střetu z{jmů ostatních st{tů a tedy k v{lk{m. Zde bych jen poznamenal, že při střetu dvou monarchií bude v{lka většinou omezena pouze na vojsko a civilní obyvatelstvo zůstane relativně nedotčeno, neboť by se tím zbytečně snižovala kapit{lov{ hodnota celého území. V neposlední řadě je kr{l omezen udržov{ním legitimity mezi širokou veřejností, a proto nemůže své poddané příliš zneužívat, jinak by hrozila vzpoura. Postupem času si ale lidé začnou uvědomovat, jaké bohatství si kr{l na úkor svých poddaných užív{, a budou požadovat určitý podíl na rozhodov{ní o věcech veřejných. Tím se dost{v{me k postupnému přechodu od monarchie k demokracii. V současnosti je demokracie neskutečně zidealizovaný pojem a přechod od monarchie k demokracii je považov{n za obrovský úspěch a civilizační pokrok. Bohužel ekonomick{ teorie ukazuje přesný opak. Hans-Hermann Hoppe ve své důležité knize Democracy: The God that Failed ukazuje, že přechod od monarchie k demokracii byl z ekonomického hlediska velice špatným krokem a že pr{vě demokracie je hlavní příčinou mnoha současných problémů. Nezastavitelný růst st{tu, obrovsk{ míra zdanění, zvyšující se míra přerozdělovaní bohatství, neust{le se znehodnocující měna, exploze st{tních dluhů, zvyšující se rozdíly mezi bohatými a chudými, postupný z{nik

„Pokud jsou daně povinné a tím nerozpoznatelné od kr{deže, vyplýv{ z toho, že St{t, který přežív{ díky daním, je obrovskou zločineckou organizací, mnohem hrozivější a úspěšnější než jak{koliv „soukrom{“ Mafie v historii.“ (ROTHBARD, Murray N.: Ethics of Liberty. New York and London : New York University Press, 1998, str. 166.) 83

59

Diplomov{ pr{ce


střední třídy, zvyšující se kriminalita, konzumní společnost, rozpad rodin, rozpad mor{lních hodnot a jiné. To vše m{ podle Hoppeho hlavní příčinu pr{vě v demokracii.84 Kde je tedy chyba? Co se tak výrazně oproti monarchii změnilo? Hlavní změnou je odlišn{ forma vlastnictví st{tu. V čisté monarchii je st{t vlastněn soukromě, což zahrnuje i jeho kapit{lovou hodnotu. V demokracii je naproti tomu st{t vlastněn veřejně a do jeho čela jsou dosazov{ni pouze dočasní spr{vci, kteří na rozdíl od kr{le nevlastní kapit{lovou hodnotu st{tu, pouze ho na určitou kr{tkou dobu spravují. Jakou mají tedy motivaci k udržení dlouhodobé prosperity? Téměř ž{dnou. Jejich cílem je maximalizace bohatství a politické moci za období, kdy jsou v úřadu, čehož často dosahují na úkor kapit{lové hodnoty, tedy na úkor dlouhodobé prosperity. Problémy takových politik se mohou projevit až v dlouhém období, tedy klidně i v horizontu desetiletí, kdy onen politik bude již d{vno v důchodu nebo dokonce mrtvý. Tuto kr{tkozrakost navíc zesiluje fakt, že vstup do čela st{tu je otevřen komukoliv a že hlasov{ní probíh{ metodou jeden volič jeden hlas. Podívejme se, co musí politik (nebo politick{ strana) udělat, aby se do čela st{tu dostal. Za prvé musí získat obrovské finanční prostředky na kampaň. Kde tyto prostředky získ{? Téměř jistě to nebude od dobrosrdečných lidí, kteří nechtějí nic na opl{tku. Nebuďme naivní. Pravděpodobně to bude od nejrůznějších koncentrovaných z{jmových skupin, bohatých podnikatelů, kteří budou chtít samozřejmě něco na opl{tku, ať už to je přiklepnutí tučné st{tní zak{zky nebo schv{lení nějakého z{konu nebo regulace v jejich prospěch. Jinými slovy z toho plyne, že pokud se politik dostane do čela st{tu, můžeme si být téměř jisti tím, že už je „zaplacen“. Další ot{zkou je, jak vést kampaň? Co slibovat? Jelikož většina voličů neví o složitých ekonomických a politických souvislostech téměř nic, politik může této neznalosti využít a slibovat věci, které lidé mylně považují za spr{vné a přínosné. Např. zvýšit daně bohatým, zvýšit soci{lní d{vky, zvýšit minim{lní mzdu, posílit moc odborů atd. Neboli populistick{ hesla, kter{ nejčastěji slých{me od soci{lně demokratických stran. Běžní lidé nemohou vědět, že tato destruktivní politika v dlouhém období celou ekonomiku poškodí. Toto je jeden z největších problémů demokracie. Politika, kter{ přin{ší kr{tkodobý zisk na úkor dlouhodobé prosperity, většinou zvítězí, neboť většina lidí tyto souvislosti nech{pe. Z výše popsaného n{m vyplýv{, že do vysoké politiky se dostanou spíše zlí, nemor{lní

„Ve Spojených st{tech méně než století demokracie způsobilo st{le se zvyšující mor{lní degeneraci, rodinnou a soci{lní dezintegraci a kulturní úpadek v podobě st{le rostoucího počtu rozvodů, nez{konností, potratů a zločinu.“ (HOPPE, Hans Herman: Democracy: The God That Failed. New Brunswick : Transaction Publishers, 2007, str. xiii.) 84

60

Diplomov{ pr{ce


a bezcharakterní demagogové, kteří touží po moci a bohatství, neboť takoví lidé nemají problém s lhaním, s podpl{cením, s nejrůznějšími nekalými praktikami, neboli udělají cokoliv, aby se dostali k moci. V tomto smyslu mají obrovskou výhodu oproti čestným, mor{lním a z{sadovým lidem, kteří mají čisté úmysly a opravdu chtějí své zemi pomoci. Pokud si toto všechno uvědomíme, zjistíme, že demokracie je přímo nastavena tak, aby podkop{vala ekonomický růst, čímž je v dlouhém období odsouzena k neúspěchu. K neúspěchu, ke kterému se pomalu ale jistě blížíme. Je pozoruhodné, že téměř ž{dný z největších myslitelů historie neprosazoval demokracii jako formu st{tu.85 Pojďme se podívat, co o demokracii říkali některé zn{mé osobnosti: „Tyranie přirozeně vznik{ z demokracie.“ - Plato „Demokracie není nic jiného než vl{da davu, kde 51% lidí může odebrat pr{va zbylým 49%.“ Thomas Jefferson „Demokracie jsou dva vlci a jehně hlasující o tom, co bude k obědu. Svoboda je ozbrojené jehně bojující proti tomuto hlasov{ní.“ - Benjamin Franklin „Demokracie je cestou k socialismu.“ - Karl Marx „Demokracie je uboh{ víra v kolektivní moudrost individu{lní ignorance.“ - H.L. Mencken86 „Demokracie není kompatibilní se soukromými vlastnickými pr{vy.“ - Hans-Hermann Hoppe87

Již samotn{ idea demokracie, tedy vl{da většiny v sobě obsahuje mnoho problémů. Co když se většina mýlí? D{le každému musí být jasné, že nelze demokraticky rozhodovat o životě a smrti, většina nem{ v ž{dném případě pr{vo rozhodnout o vyvraždění nebo o zotročení menšiny. M{ pr{vo rozhodovat o jejich vlastnických pr{vech? Musí tedy existovat určit{ hranice, nad níž již nelze rozhodovat demokraticky. Bohužel v demokratických st{tech je touto hranicí pouze ústava, tedy prakticky kus papíru, který lze kdykoliv měnit (i když obtížněji pomocí jinak definované většiny). V této souvislosti musím zmínit velice škodlivý mor{lní relativismus, který st{t

„Zde je potřeba poznamenat, že je obtížné najít zast{nce demokracie v historii politické teorie. Téměř všichni hlavní myslitelé demokracií pohrdali. Dokonce i zakladatelé Spojených st{tů, kteří jsou dnes považov{ni za model demokracie, byli z{sadně proti. Bez jediné výjimky považovali demokracii za nic jiného než vl{du davu.“ (Ibid., str. 103.) 86 Democracy quotes (http://thinkexist.com/quotations/democracy/) 87 HOPPE, Hans Herman: Democracy: The God That Failed. New Brunswick : Transaction Publishers, 2007, str. xvii. 85

61

Diplomov{ pr{ce


způsobuje vyd{v{ním z{konů, kterými vnucuje arbitr{rní mor{lní principy celé společnosti. Mor{lní principy, které nevych{zejí z ž{dného racion{lního, vědeckého a objektivního z{kladu a proto se relativně často mění. Co je dnes běžnou činností, může být zítra krimin{lním činem, jako v případě zlatých mincí a alkoholu z druhé kapitoly. „Je to až groteskní svěřit funkci str{žce mor{lky nejrozs{hlejší krimin{lní (a tudíž nejvíce nemor{lní) instituci ve společnosti - tedy St{tu.“88 Instituci, kter{ m{ pr{vo iniciovat n{silí a kter{ je financov{na zlegalizovanou kr{deží.

89

Tato instituce n{m řík{, co je

mor{lní a nemor{lní, co je dobro a zlo, co je krimin{lním činem. Mor{lní pravidla jsou z{kladním předpokladem fungov{ní jakékoliv lidské společnosti a svěřit jejich tvorbu st{tu opravdu není řešením. Musí přeci existovat racion{lní a objektivní z{klad, ze kterého by měla vešker{ společensk{ pravidla vych{zet. O nalezení této racion{lní etické teorie se snažil např. Murray N. Rothbard a na něj navazující Hans-Hermann Hoppe s jejich přirozenými pr{vy (natural rights) nebo již zmíněný Stefan Molyneux a jeho Univerz{lně preferované chov{ní. Při konzistentní aplikaci těchto etických teorií musíme ale odmítnout i st{t jako takový, neboť obě jsou univerz{lní, tedy platné pro každého jednotlivce i skupinu. Toto je pravděpodobně jedním z důvodů, proč již nem{me široce akceptovanou racion{lní etickou teorii, neboť jakýkoliv takový pokus musí označit st{t za krimin{lní organizaci, kter{ je financov{na kr{deží, což je v současném etatistickém světě téměř nemyslitelné. Z toho mimo jiné vyplýv{, že dokud bude existovat st{t, mor{lní relativismus bude st{le přetrv{vat.

Povinné st{tní školství - zdroj legitimity Předpokl{dejme nyní, že výše zmíněné problémy jsou pravdivé. Že st{t je opravdu zdrojem téměř všech současných problémů. Co z toho vyplýv{? Nejdříve si uvědomme, že st{t potřebuje souhlas většiny, neboť st{tní činitelé představují pouze malou č{st celkové populace a tedy udržení legitimity je jejich nejvyšším cílem. „Z důvodu tohoto souhlasu, musí být většina ideologicky přesvědčena o tom, že jejich

ROTHBARD, Murray N.: Ethics of Liberty. New York and London : New York University Press, 1998, str. 174. 89 Přesnější označení je loupež, kterou např. Trestní z{koník České republiky (z{kon č. 40/2009 Sb.) v paragrafu 173 definuje takto: „Kdo proti jinému užije n{silí nebo pohrůžky bezprostředního n{silí v úmyslu zmocnit se cizí věci.“ 88

62

Diplomov{ pr{ce


vl{da je dobr{, moudr{ a alespoň nezbytn{ a určitě lepší než jak{koliv jin{ mysliteln{ alternativa.“90 Pro st{t je tedy nejlepší, pokud lidé vědí co nejméně o politických a ekonomických souvislostech, pokud nedok{ží přemýšlet sami za sebe, pokud nepokl{dají nepříjemné ot{zky. Přinejmenším musí věřit tomu, že ke st{tu neexistuje ž{dn{ jin{ alternativa a že bez něho by nastal chaos a n{sledný z{nik moderní civilizace. Ide{lním n{strojem jak tuto ideologii do lidí dostat je povinné st{tní školství, neboť to, co se v dětství naučíme, n{s dok{že ovlivnit na celý život.91 Za ušlechtilým z{měrem dostupnosti vzděl{ní pro všechny se skrýv{ indoktrinace, propaganda a utv{ření dětí do takové formy, jakou si st{t přeje. „Skutečný původ a účel veřejného vzděl{v{ní není ani tak

vzděl{ní,

jak

si

ho

představujeme,

ale

spíše

indoktrinace

občanským

n{boženstvím.“92 Jak tedy povinný st{tní systém funguje? St{t pod hrozbou n{silí vybere od daňových poplatníků finanční prostředky na stavbu a provoz škol, schv{lí z{kon, který pod hrozbou n{silí na rodičích uloží všem dětem povinnost tyto školy navštěvovat a nakonec určí, co se bude a nebude vyučovat prostřednictvím jednotných osnov vypracovaných centr{lní komisí. Na st{tní školství můžeme také aplikovat výše zmíněnou analýzu monopolu a centr{lního pl{nov{ní, kdy opět podle oček{v{ní šla kvalita vzděl{ní rapidně dolů a cena nahoru. V oblasti školství se ale k těmto problémům přid{v{ ještě nesmírně škodliv{ propaganda a indoktrinace st{tní ideologií.93 Škodliv{

The Anatomy of the State - Murray N. Rothbard (http://www.lewrockwell.com/rothbard/rothbard62.html) 91 „Ideologie byla pro pokračující existenci St{tu vždy důležit{, o čemž svědčí systematické použív{ní ideologie od nejstarších orient{lních říší. Konkrétní obsah ideologie se samozřejmě postupem času měnil, v souladu s měnícími se podmínkami a kulturami. V orient{lním despotismu byl císař církví považov{n za božského, v dnešní více sekul{rní době se spíše argumentuje „veřejným blahobytem“. Ale účel je st{le stejný: přesvědčit veřejnost, že to, co St{t děl{, není krimin{lní činností v gigantickém měřítku, ale něco nezbytného a nutného, co musí být podporov{no. Důvod, proč je ideologie pro St{t tak životně důležit{, je skutečnost, že St{t v podstatě vždy z{visí na podpoře většiny obyvatel. Tato podpora je potřeba ať už je st{t demokracií, diktaturou nebo absolutní monarchií.“ (ROTHBARD, Murray N.: Ethics of Liberty. New York and London : New York University Press, 1998, str.) 92 What If Public Schools Were Abolished? - Llewellyn H. Rockwell Jr. (http://mises.org/daily/2937) 93 „St{tní propaganda je prim{rně mířena na děti skrz st{tní školy většinou ve formě vynechaných témat. N{siln{ povaha st{tu není nikdy zmíněna, samozřejmě, a ani finanční výhody, které plynou těm, kteří st{t ovl{dají. Děti st{le slyší o tom, jak st{t chr{ní životní prostředí, krmí chudé a léčí nemocné. Tato propaganda oslepuje lidi, kteří poté nevidí pravou tv{ř st{tního n{silí a díky tomu se může st{tní n{silí d{le zvyšovat bez jakékoliv opozice.“ (MOLYNEUX, Stefan: Practical Anarchy. The Freedomain Library, 2008, str. 60.) 90

63

Diplomov{ pr{ce


ve smyslu postupné intelektu{lní degradace dětí.94 Podívejme se na současnou podobu z{kladních škol. Překvapí někoho, že se tam nevyučuje ekonomie nebo etika? Že historie je misinterpretovan{ ve prospěch st{tu? Že st{t je v učebnicích občanské výchovy vyobrazen jen v tom nejlepším světle? Že se tam nedozvíte ani jeden z problémů, které jsem výše popisoval? Že se děti pouze mechanicky učí neškodné předměty, z nichž některé jsou pro život nepotřebné? Že děti neumí myslet sami za sebe, že není podporov{no kritické myšlení? Jak by také mohlo? Chytré děti by rychle poznaly, v jakém systému to žijí a staly by se pro st{t nebezpečné. „Tak dnes, zaplavené od raného dětství st{tní propagandou prostřednictvím st{tních škol a vzděl{vacích institucí s legií st{tem certifikovaných intelektu{lů, většina lidí bezmyšlenkovitě přijím{ a opakuje nesmysly o tom, že demokracie je samovl{da a že vl{da je z a pro lidi. I když dok{žou prohlédnout tento podvod, většina z nich st{le nekriticky akceptuje demokratickou vl{du na z{kladě toho, že jim poskytuje velké množství statků a výhod.“95 Dalším problémem povinného st{tního systému je pr{vě jeho povinnost a „bezplatnost“. Děti ani rodiče si poté vzděl{ní vůbec nev{ží. Některé děti ho považují za něco hrozného, co chtějí mít co nejrychleji za sebou a proto chodí do školy nerady. V takovém systému se vytratí veškeré motivace, jak rodičů, dětí, ale také učitelů pro zlepšov{ní vzděl{ní. D{le povinný st{tní systém ignoruje individu{lní potřeby dětí. Každé dítě je jiné, každé m{ jiné schopnosti a zavřít 30 úplně odlišných dětí do jedné třídy je pro většinu z nich velice škodlivé. Jakékoliv tempo výuky nastavíte, většině to prostě nebude vyhovovat. Chytré děti se budou nudit a méně chytré nebudou stíhat. Zejména pro chytré děti je to frustrující a ničí to jejich potenci{l. Navíc když se do takové třidy dostanou děti, které jsou zlé, ignorují autority, nerespektují pravidla a vlastně se pro takovýto typ výuky nehodí, začnou negativně ovlivňovat i ostatní děti. Úlohu st{tního školství trefně shrnul Josef Šíma při odpovědi na ot{zku: „Kde se podle v{s dnes skrývají nejnebezpečnější nepř{telé svobody?“ Odpověď zněla: „Největší katastrofou bylo dle mého n{zoru zest{tnění školství, povinn{ školní doch{zka

„Je pravdou, že lidé, kteří vyjdou ze st{tního vzděl{vacího systému, bývají funkčně retardovaní mnoha způsoby - nerozumějí pr{vu, nerozumějí politice, nerozumějí ekonomii, nerozumějí filozofii, pravděpodobně nikdy neměli kurz logiky - a ani jim nebyl nabídnut - nerozumějí vědecké metodě a z{sadně neumějí přemýšlet ani debatovat od z{kladních principů.“ (Ibid., str. 28.) 95 HOPPE, Hans Herman: Democracy: The God That Failed. New Brunswick : Transaction Publishers, 2007, str. 92. 94

64

Diplomov{ pr{ce


a vytvoření ministerstva školství. Představit alternativní, tj. nest{tní pohled na společnost je neuvěřitelně těžké. St{tní propagandu nelze v tomto systému porazit.“96 Stejně jako v případě peněz, i zde je tedy potřeba úplného odtržení st{tu od vzděl{ní. Internetov{ revoluce otevřela neskutečné možnosti vzděl{v{ní. Ani si nedok{žeme představit, jaké úžasné možnosti se n{m naskýtají, jaké formy vzděl{v{ní by představil čistě soukromý systém. Přesto zkostnatělý systém st{tních škol funguje na st{le stejném principu jako před dvěma sty lety, tedy 30 dětí sedících v lavicích před tabulí, což byl možn{ v té době nejefektivnější způsob vzděl{v{ní, ale nyní tomu tak zcela jistě není. Zde bych použil jeden koment{ř pod videem o ekonomii z Youtube, který si myslím pěkně vystihuje tyto skutečnosti. „Naučil jsem se toho z internetu a z Youtube za 6 měsíců více než za celou dobu ve škole. Pravdivý příběh.“97 J{ s{m za sebe mohu říci přesně to samé. Za poslední rok jsem se samostudiem z internetu naučil mnohem více důležitých věcí než za téměř 20 let ve st{tních škol{ch.98 Jak často řík{m, vzděl{ní je klíčem ke všemu, a dokud bude v rukou st{tu, těžko se něco změní. I když internet a jeho nekonečné možnosti představují jistou naději do budoucna.

Shrnutí Viděli jsme tedy, že st{t není nic jiného než parazit, který vys{v{ produktivní soukromý sektor, obohacuje s{m sebe a na něj napojené z{jmové skupiny na úkor všech ostatních, z důvodu monopolního postavení poskytuje mizerné a drahé služby, které by mnohem levněji a efektivněji dok{zal zabezpečit svobodný trh a hlavně je zdrojem decivilizačních tendencí, které ničí mor{lní hodnoty společnosti a zvyšují časové preference, čímž brzdí hospod{řský rozvoj. D{le systematicky podkop{v{ intelektu{lní rozvoj dětí ve st{tních škol{ch, což m{ nedozírné n{sledky pro celou společnost. Navíc ekonomick{ teorie rakouské tradice velice přesvědčivě ukazuje, že každ{ údajn{ chyba,

Josef Šíma: Přijde doba pro skutečnou liber{lní reformu (http://www.konzervativizmus.sk/article.php?1191&ezin_author_id=17) 97 The Most Persistent Economic Fallacy of All Time (http://www.youtube.com/watch?v=Hrg1CArkuNc&feature=related) 98 Tímto bych chtěl poděkovat zejména Ludwig von Mises Institute (www.mises.org), kde je neuvěřitelné množství materi{lů, od čl{nků, přes knihy, audio i video předn{šky a mnohem více. D{le za mnohé vděčím již zmiňovanému Stefanu Molyneuxovi, který mě prostřednictvím svých videí a knih naučil kriticky přemýšlet a lépe argumentovat. D{le mě naučil mnoho o etice, o filozofii, o epistemologii, o ekonomii, o politice a mnoho dalšího. Jeho nekompromisní a neprůstřelné argumenty jsou velkou inspirací. 96

65

Diplomov{ pr{ce


každé selh{ní volného trhu je již důsledkem předchozího st{tního z{sahu. Pokud si toto všechno uvědomíme, můžeme se vr{tit k hlavní tezi, kterou jsem uvedl na zač{tku této č{sti. Ot{zky zněly: Proč se lidstvo nedok{zalo poučit z Velké hospod{řské krize a nejen z ní? Proč opakuje st{le ty stejné chyby? Proč se objevují st{le ty stejné problémy? Proč se zhoršují místo toho, aby byly efektivně řešeny? Odpověď: Hlavní příčinou je samotn{ existence st{tu a jeho snaha o udržení legitimity prostřednictvím nejrůznějších prostředků, ať je to propaganda ve st{tních škol{ch, intelektu{lové, kteří se snaží neust{le ospravedlňovat škodlivé st{tní z{sahy, z{jmové skupiny, které mají z{jem na zachov{ní současného stavu atd. Aby nebyla vidět prav{ podstata st{tu a všechny problémy, které způsobuje, je potřeba neust{le mlžit, nazývat věci jinými pojmy, zabraňovat kritickému a logickému myšlení atd. Lidé musejí být indoktrinov{ni tím, že st{t je tím jediným možným společenským uspoř{d{ním, bez něhož by došlo k tot{lnímu chaosu a bídě. Velkou hospod{řskou krizi jednoznačně způsobil st{t, ale ve škole se učíme, že ji způsobil volný trh a st{t n{s zachr{nil. Jaký jiný důkaz potřebujeme? Účelem předchozích odstavců bylo uk{zat, že chyba leží již v samotném konceptu st{tu, jako nedobrovolně financovaného monopolního poskytovatele služeb, který m{ pr{vo iniciovat n{silí. Důležité je pochopit, že se jedn{ o z{kladní chybu celého systému, z čehož vyplýv{, že ž{dn{ reforma výše zmíněné problémy vyřešit nedok{že a že pokud se celý systém nezmění, nevyhnutelně směřujeme ke katastrofě.

Svobodn{ společnost - východisko? Existuje vůbec nějaké východisko? Viděli jsme, že jak{koliv forma st{tu je pro společnost velice škodliv{. Co když ale existuje společenské uspoř{d{ní bez všech výše zmíněných problémů? Bez v{lek, bez daní, bez st{tního n{silí, vše čistě na dobrovolném z{kladě? Co když by takové uspoř{d{ní opravdu fungovalo? Tyto ot{zky jsou podle mého n{zoru největší intelektu{lní výzvou současnosti a také největší nadějí do budoucna, neboť historii vždy utv{ří myšlenky, vyzývavé, kontroverzní, pravdivé. Věřím, že pravda v dlouhém období nakonec zvítězí. Chci tomu věřit. Pokud by tomu tak nebylo, mělo by lidstvo vůbec nějakou naději? Myšlenka svobodné společnosti je v současném světě radik{lní, kontroverzní, ale z{roveň ve své podstatě velice jednoduch{, elegantní, kr{sn{, mor{lní a logick{. Představme si společnost, kde jsou respektov{na soukrom{ vlastnick{ pr{va, kde nikdo nem{ pr{vo br{t jiným lidem jejich legitimně nabytý majetek, kde nikdo nem{ pr{vo iniciovat n{silí. Tedy společnost, kter{

66

Diplomov{ pr{ce


je založena na výše zmíněných univerz{lních mor{lních principech. Je takov{ společnost neuskutečnitelnou utopií? Mnoho lidí je o tom přesvědčeno zejména kvůli existenci krimin{lních živlů, tedy zlých lidí, kteří prahnou po majetku jiných. Tvrdí, že pr{vě kvůli nim potřebujeme st{t. Jak jsem ale výše uk{zal, pr{vě proto, že existují zlí lidé, tak nemůžeme mít st{t, neboť zejména v demokracii je vysok{ pravděpodobnost, že se pr{vě tito lidé dostanou k moci. Tohle je utopie, víra, že st{t založený na demokratických principech může dlouhodobě fungovat. Ano, soukrom{ vlastnick{ pr{va a jejich ochrana před krimin{lními živly je z{kladním předpokladem fungov{ní jakékoliv lidské společnosti. Je ale velice naivní si myslet, že tato vlastnick{ pr{va bude nejlépe chr{nit teritori{lní monopol, který je financov{n povinnými d{vkami, jejichž výši navíc může libovolně měnit. Přesně jak předpovíd{ ekonomick{ teorie, cena ochrany půjde neust{le nahoru a kvalita dolů. Vlastnick{ pr{va budou st{le více v ohrožení, budou st{le hůře definov{na a to povede k v{žným poruch{m celého společenského systému. Stejně jako lidé pochopili, že dělba pr{ce je z dlouhodobého hlediska nejefektivnější způsob, jak uspokojit své potřeby, důležitost soukromých vlastnických pr{v si také velice dobře uvědomují. Ochrana vlastnických pr{v není nic jiného než služba, kterou jako vše ostatní dok{že nejlépe, nejlevněji a nejefektivněji poskytovat svobodný trh, tedy konkurující si soukromé společnosti.99 Neexistuje jediný důvod, proč by tomu tak být nemělo.100

S tímto souvisí mýtus tzv. „veřejných“ statků, které údajně dok{že st{t poskytovat lépe než trh. Že se jedn{ opět o určitou formu st{tní propagandy sloužící pouze k ospravedlnění existence st{tu, n{m již může být po předchozích odstavcích jasné. Tvrdit, že existuje nějak{ magick{ hranice, od které st{t dok{že poskytovat dané služby lépe, je stejně absurdní, jako tvrdit kuř{kovi, že kouření škodí zdraví, ale že existuje hranice počtu vykouřených cigaret za den, za níž už je kouření zdraví prospěšné. 100 Podrobněji o fungov{ní svobodné společnosti viz. např. Hans Hermann Hoppe: Democracy: The God That Failed, Murray N. Rothbard: For a New Liberty, Stefan Molyneux: Everyday Anarchy a Practical Anarchy, www.mises.org, www.mises.cz, www.youtube.com/user/stefbot a jiné. 99

67

Diplomov{ pr{ce

Z{věr

Z{věr Hospod{řské krize, které tr{pí svět odnepaměti, jsou do současnosti předmětem sporů ohledně jejich příčin. V první č{sti této pr{ce jsem se snažil uk{zat, že krize nejsou souč{stí tržní ekonomiky, ale že pramení z porušov{ní z{kladních pravidel společnosti, tedy soukromých vlastnických pr{v. Tato pravidla začali nejdříve porušovat bankéři v podobě bankovnictví č{stečných rezerv, čímž se dopouštěli podvodu na vkladatelích. Podle starého římského pr{va trestný čin, byl postupem času st{tem zlegalizov{n, čímž vznikla nebezpečn{ symbióza bankéřů a st{tu, kter{ trv{ dodnes. Od té doby byla umožněna úvěrov{ expanze peněz vytvořených z ničeho, kter{ uměle snižuje úrokovou míru na úvěrovém trhu, čímž způsobuje misalokaci kapit{lových zdrojů v ekonomice, kter{ vždy nakonec vyústí v krizi. Tento mechanismus již nap{chal v průběhu historie nedozírné škody včetně vzniku největší ekonomické katastrofy v moderních dějin{ch. Velk{ hospod{řsk{ krize byla zlomovou ud{lostí 20. století, během které byla výrazným způsobem otřesena důvěra ve volný trh, čímž mimo jiné přispěla k rozmachu socialistických myšlenek, které se snaží nahrazovat volný trh centralizovanými byrokratickými rozhodnutími. Jak jsem se ale snažil uk{zat, plnou zodpovědnost za vznik Velké hospod{řské krize nese zejména americk{ centr{lní banka, kter{ vyvolala umělý boom svou politikou levných peněz. D{le jsou hlavními viníky Hooverova a Rooseveltova administrativa, které svými ničivými intervencionistickými opatřeními krizi prohloubily a prodloužily na dlouhých 17 let. V kontextu třetí kapitoly můžeme rozšířit příčiny Velké hospod{řské krize na samotnou existenci st{tu, který byl tím, kdo zlegalizoval bankovnictví č{stečných rezerv, čímž uvedl do pohybu síly, které vedly nejen ke vzniku této největší ekonomické katastrofy. D{le jsem představil řešení jak zabr{nit neust{le se opakujícím krizím v podobě úplného odtržení st{tu od oblasti peněz, které je bohužel v současné situaci politicky neprůchodné, neboť st{t se těžko bude zbavovat své moci nad penězi. Dalším problémem je nevyhnuteln{ krize, kter{ by n{sledovala po přechodu na čistě tržní systém. V tomto smyslu je největší bariérou tohoto řešení demokracie, kdy lidé pochopitelně nebudou chtít vytrpět sice kr{tkou, ale nezbytnou bolest, za předpokladu, že kvůli st{tnímu školství nevědí o těchto souvislostech téměř nic. Bohužel jin{ možnost není, a pokud si to brzy neuvědomíme, dočk{me se pravděpodobně velice nepříjemných

68

Diplomov{ pr{ce

Z{věr

ud{lostí, neboť současný systém je nevyhnutelně odsouzen dříve nebo později k úplnému kolapsu. Úkolem ekonomické teorie je neust{le poukazovat na tyto skutečnosti a snažit se přesvědčit veřejnost, že st{t je hlavním zdrojem téměř všech současným problémů a že řešením je pokud možno co nejvíce snižovat vliv st{tu v ekonomice ve všech oblastech našeho života. V z{věrečné č{sti jsem kr{tce nastínil konečné dlouhodobé řešení, kterým je úplné zrušení st{tu, což ale vyžaduje mnoho změn, které jsou v současnosti téměř nemyslitelné. Předně musí nastat odtržení st{tu od oblasti

vzděl{v{ní,

které

je

klíčem

ke svobodné

a

prosperující

společnosti.

Z kr{tkodobého hlediska jsem značně pesimistický, neboť demokracie spolu se st{tním školstvím budou současné problémy nejspíše nad{le zhoršovat, dokud nenastane nějak{ zlomov{ ud{lost, jako např. hyperinflace některé z důležitých měn, nebo kolaps soci{lně demokratických systémů pod tíhou st{le se zvětšujícího st{tu. Pokud něco takového přijde, bude velice důležité vědět, proč to nastalo a hlavně jaké je východisko, neboť největším nebezpečím je opakov{ní zn{mého scén{ře z první poloviny 20. století, kdy se krize a utrpení mnoha lidí způsobené st{tními z{sahy staly podhoubím pro vznik zrůdných totalitních režimů, které se n{silím snažily vnutit svou vizi společnosti, což je přístup od zač{tku odsouzený k neúspěchu. Jedině vzděl{ní dok{že těmto ponurým vyhlídk{m zabr{nit. Historie je historií st{tů, tedy monopolních poskytovatelů služeb financovaných povinnými d{vky s pr{vem iniciovat n{silí. Nikde ale není d{no, že i budoucnost bude stejn{. Pevně věřím, že tomu tak není, neboť největším omylem současného světa je přesvědčení, že st{tní n{silí dok{že vyřešit komplexní společenské problémy. N{silí nefunguje a nikdy fungovat nebude. Tuto z{sadní pravdu, z které pramení mnoho současných problémů, si musíme co nejdříve uvědomit a kompletně přehodnotit celé současné společenské uspoř{d{ní. Ot{zka zůst{v{ st{le stejn{: st{t nebo trh? V průběhu pr{ce jsem se snažil uk{zat, že odpovědí je, vždy byl a vždy bude trh, a že st{t je hlavním zdrojem, který vn{ší do tržního mechanismu nerovnov{hu, čímž způsobuje z{važné společenské poruchy, včetně hospod{řských krizí. Na z{věr bych jen zopakoval, že idea svobodné společnosti není pouhou utopií, jedn{ se o uskutečnitelnou vizi, kter{ představuje naději do budoucna. Pokud m{ ekonomick{ teorie pravdu a společnost bez st{tu by opravdu fungovala a prosperovala, pak podle mého n{zoru neexistuje v současnosti nic důležitějšího, než intelektu{lní osvěta pr{vě v této oblasti. Vždyť podle odhadů bylo jen ve 20. století vlastními vl{dami zavražděno 174 miliónů lidí, tedy

69

Diplomov{ pr{ce

Z{věr

několikan{sobně více než ve všech v{lk{ch dohromady.101 To je přeci šílené. Jediné, co tedy může člověk v současné době udělat, je vzděl{vat se - o zdravých ekonomických principech, o historii, o etice, o filosofii a hlavně se naučit kriticky a logicky přemýšlet. „V dnešní situaci neexistuje pro ž{dného inteligentního člověka nic důležitějšího než ekonomie. Osud jeho samotného a jeho potomků je totiž v s{zce“102, napsal již v roce 1949 Ludwig von Mises ve svém opusu nazvaném Lidské jedn{ní, který je podle mého n{zoru jednou z nejdůležitějších knih 20. století. Na zač{tku 21. století tento cit{t platí dvojn{sob, neboť je potřeba si uvědomit, že i přesto, že ekonomick{ teorie zn{ řešení současných problémů, bez většího uvědomění si těchto souvislostí ze strany široké veřejnosti k ž{dné takové změně nemůže dojít, neboť jak jsem již výše psal, takové řešení by znamenalo nevyhnutelnou kr{tkodobou bolest, kterou bez znalosti ekonomie nebude chtít téměř nikdo podstoupit. V současném informacemi přesyceném světě je d{le velice důležit{ schopnost rozlišit pravdu od nejrůznějších forem propagandy, kter{ je st{le přítomna zejména v oblastech ekonomie, historie a politiky. Velké hospod{řské krize je ide{lním příkladem, kdy např. Roosevelt je dodnes nejen ve Spojených st{tech oslavov{n jako hrdina, který vyvedl zemi z krize, přestože opak je pravdou. Bohužel v současném st{tním systému vzděl{v{ní je zvídav{ dětsk{ mysl spout{na st{tní propagandou, z které je velice těžké se v dospělosti dostat. Pokud člověk v životě neslyšel o ničem jiném než o st{tu, jak je pro společnost nezbytný a jak je volný trh nebezpečnou džunglí, těžko bude přijímat, že to všechno byla lež a propaganda. Že žijeme ve snu, ve kterém je n{m st{t předkl{d{n jako užitečn{ a nezbytn{ instituce, kter{ se n{s snaží chr{nit a bez které by doslova zanikl civilizovaný svět. Bohužel pomalu nastal čas se z tohoto snu probudit a čelit tvrdé realitě. Realitě, kter{ je tak odlišn{ od toho, co jsme od malička slyšeli ve škol{ch a v médiích. Existuje však pouze jeden způsob, jak na tyto smutné věci reagovat: vzděl{vat se a slovy Ludwiga von Misese “nikdy nepolevit při hled{ní pravdy“103 .

101

HIGGS, Robert: Politick{ ekonomie strachu. Praha : Alfa Publishing a Liber{lní institut, 2006,

str. 117. 102 103

MISES, Ludwig von: Lidské jedn{ní: Pojedn{ní o ekonomii. Praha : Liber{lní institut, 2006, str. 787. Ibid., str. 788.

70

Diplomov{ pr{ce

Seznam zdrojů a literatury

Seznam zdrojů a literatury Knižní zdroje [1]

DE SOTO, Jesús Huerta: Money, Bank Credit, and Economic Cycles. Second English edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2009.

[2]

HAZLITT, Henry: Ekonomie v jedné lekci. Praha : Alfa nakladatelství a Liber{lní institut, 2008.

[3]

HIGGS, Robert: Politick{ ekonomie strachu. Praha : Alfa Publishing a Liber{lní institut, 2006.

[4]

HOPPE, Hans Herman: Democracy: The God That Failed. New Brunswick : Transaction Publishers, 2007.

[5]

HÜLSMANN, Jörg Guido: The Ethics of Money Production. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 1998.

[6]

MISES, Ludwig von: Lidské jedn{ní: Pojedn{ní o ekonomii. Praha : Liber{lní institut, 2006.

[7]

MOLYNEUX, Stefan: Everyday Anarchy. The Freedomain Library, 2008.

[8]

MOLYNEUX, Stefan: Practical Anarchy. The Freedomain Library, 2008.

[9]

MOLYNEUX, Stefan.: Universally Preferable Behaviour. The Freedomain Library, 2007.

[10] MURPHY, Robert P.: The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal. Washington DC : Regnery Publishing, Inc., 2009. [11] ROTHBARD, Murray N.: America’s Great Depression. Fifth Edition. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 2000. [12] ROTHBARD, Murray N.: Education: Free and Compulsory. Auburn : The Ludwig von Mises Institute, 1999. [13] ROTHBARD, Murray N.: Ekonomie st{tních z{sahů. Praha : Liber{lní institut, 2005. [14] ROTHBARD, Murray N.: Ethics of Liberty. New York and London : New York University Press, 1998. [15] ROTHBARD, Murray N.: Peníze v rukou st{tu. Praha : Liber{lní institut, 2001. [16] ROTHBARD, Murray N.: Z{sady ekonomie: Od lidského jedn{ní k harmonii trhů. Praha : Liber{lní institut, 2005. [17] SMILEY, Gene: Nový pohled na velkou hospod{řskou krizi. Praha : Wolters Kluwer ČR a Liber{lní institut, 2009. [18] ŠÍMA, Josef: Trh v čase a prostoru. Praha : Liber{lní institut, 2000.

[19] WOODS JR., Thomas E.: Krach: Příčiny krize a n{pravn{ opatření, kter{ ji jen zhoršují. Praha : Dokoř{n, 2010.

71

Diplomov{ pr{ce


Internetové zdroje [1]

80 Years Later: Parallels Between 1929 and 2009 | Walter Block. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=rQILK-m7AVM

[2]

Austrian Economics and the Business Cycle | Robert P. Murphy. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?annotation_id=annotation_881494&v=hkDYsRDah3I

[3]

Herbert Hoover and the Great Depression [Lecture 11 of 15] by Thomas Woods. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=zqDhLWG3JVg

[4]

Josef Šíma: Přijde doba pro skutečnou liber{lní reformu. *on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.konzervativizmus.sk/article.php?1191&ezin_author_id=17

[5]

Lessons from the Great Depression | Lawrence W. Reed. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=ZfV9jXD0xxs

[6]

Liber{lní institut. Banky nemohou vytv{řet peníze. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.libinst.cz/etexts/guido_banky_nemohou.pdf

[7]

Liber{lní institut. Chybné poučení z historie. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.libinst.cz/komentare.php?id=518

[8]

Liber{lní institut. Krugman vs. Bastiat: Kam kr{číš, ekonomie?. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.libinst.cz/komentare.php?id=459

[9]

Liber{lní institut. Ladislav Tajovský: Poučení z Velké krize. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://libinst.cz/clanky.php?id=844

[10] Ludwig von Mises Institute. Rothbard Vindicated. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://mises.org/daily/3689 [11] Ludwig von Mises Institute. The Great Depression. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://mises.org/daily/3515 [12] Ludwig von Mises Institute. Three New Deals: Why the Nazis and Fascists Loved FDR. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://mises.org/daily/2312 [13] "State or Private Law Society?"- Hans-Hermann Hoppe. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=ej6uqo2ugZM [14] Stories from the Great Depression. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=TpfY8kh5lUw

72

Diplomov{ pr{ce


[15] The 1920s [Lecture 10 of 15] by Thomas Woods. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=yahj3CE50WI [16] The Death of the West Part 2: The Nineteenth Century. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=6_R4ZOzr-f4&NR=1 [17] The Economics of the New Deal and World War II [Lecture 12 of 15] by Thomas Woods. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=3SNW0os5HpU [18] The Freeman. America’s Depression within a Depression, 1937-39. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.thefreemanonline.org/columns/our-economicpast/america%E2%80%99s-depression-within-a-depression-1937%E2%80%9339/ [19] The Great Crash of 1929. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=EtwCDaWr99U [20] The Great Depression [Roger W. Garrison]. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=iMSyJxoPlRo [21] The Great Depression – Now and Then. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.economicsjunkie.com/the-great-depression-now-and-then/ [22] The Great Depression and the Current Recession | Robert Higgs. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=GIkUq1g-bbQ [23] The Great Depression | by Robert LeFevre. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=WqditmdrwGs [24] The Great Depression, World War II, and American Prosperity - Part 1 [Lecture 5] by Thomas Woods. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=vW5yvuyhVyI [25] The Great Depression, World War II, and American Prosperity - Part 2 [Lecture 6] by Thomas Woods. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=OWAG7u2kJM [26] The New Deal | Robert Higgs. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=fZLN8Q3lpSc [27] The Myth of War Prosperity [Robert Higgs]. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=apdeR_KYhH0 [28] The Truth About the Great Depression (by Thomas DiLorenzo). [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=MSomfGzo34c 73

Diplomov{ pr{ce


[29] True News 25: Lessons from the Great Depression. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=-EqJm-TuNeM [30] Unemployment: The 1930s and Today | Robert P. Murphy. [on-line]. [cit. 2011-05-08] http://www.youtube.com/watch?v=pi81FGY4Msw

74

VYSOK[ ŠKOLA EKONOMICK[ V PRAZE Fakulta mezin{rodních vztahů DIPLOMOV[ PR[CE Bc. Jiří Koš{rek

Recommend Documents