VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2011
Bc. Klára Šedová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH
Obor: Podnikání a právo
Smluvní pokuta – frekventovaný prost edek zajišt ní závazkových vztah (diplomová práce)
Autor:
Bc. Klára Šedová
Vedoucí práce:
doc. JUDr. Ji ina Kotou ová, PhD.
2011
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn a vyzna ila všechny citace z pramen .
V Praze dne 4.5.2011
……………… Bc. Klára Šedová
Pod kování Za odborné vedení p i zpracování mé diplomové práce, cenné rady a p ipomínky up ímn d kuji paní doc. JUDr. Ji in Kotou ové, PhD.
Obsah Seznam zkratek .........................................................................................................................6 1. Úvod .......................................................................................................................................7 2. Historický vývoj smluvní pokuty.......................................................................................10 2.1 Vývoj smluvní pokuty na našem území..........................................................................10 2.1.1 Všeobecný ob anský zákoník z r. 1811...................................................................10 2.1.2 Ob anský zákoník z r. 1950.....................................................................................11 2.1.3 Zákoník mezinárodního obchodu ............................................................................11 2.1.4 Hospodá ský zákoník...............................................................................................12 2.1.5 Ob anský a obchodní zákoník .................................................................................12 2.1.6 Návrh nového ob anského zákoníku .......................................................................12 3. Úprava smluvní pokuty v zahrani í ..................................................................................13 3.1 N mecko .........................................................................................................................13 3.2 Francie ............................................................................................................................14 3.3 Švýcarsko........................................................................................................................14 3.4 Angloamerický právní systém ........................................................................................15 3.5 Právo Evropské unie .......................................................................................................15 4. Platná úprava smluvní pokuty v eském právním ádu .................................................17 4.1 Funkce smluvní pokuty...................................................................................................17 4.2 Odchylky od obecné úpravy v obchodním právu ...........................................................18 5. Platné a ú inné sjednání smluvní pokuty .........................................................................20 5.1 Ú astníci ujednání o smluvní pokut ..............................................................................21 5.2 Ur ení zajiš ované povinnosti ........................................................................................22 5.3 Ur ení p edm tu a výše smluvní pokuty ........................................................................24 5.3.1 P edm t smluvní pokuty ..........................................................................................24 5.3.2 Výše smluvní pokuty ...............................................................................................25 6. P im enost výše smluvní pokuty .....................................................................................28 6.1 Nep im enost a její d sledky podle ob anského práva.................................................28 6.1.1 Kritéria p im enosti podle ob anského práva ........................................................29 6.2 Nep im enost a její d sledky podle obchodního práva.................................................30 6.2.1 Kritéria p im enosti podle obchodního práva ........................................................34 6.2.2 Modera ní právo v p ípad zajišt ní smluvní pokuty sm nkou ..............................36 6.2.3 Úprava modera ního práva pouze v obchodním zákoníku......................................36 7. Forma dohody o smluvní pokut .......................................................................................38 8. Splatnost smluvní pokuty...................................................................................................40 9. R zná ozna ení smluvní pokuty a její d sledky ..............................................................41 10. Smluvní pokuta a odstoupení od smlouvy ......................................................................43 10.1 Odstoupení od smlouvy jako porušení smluvní povinnosti..........................................44 10.2 Odstoupení od smlouvy jako podmínka vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty ...................................................................................................................................45 11. Smluvní pokuta a náhrada škody....................................................................................47
12. Smluvní pokuta a úrok z prodlení...................................................................................51 12.1 Úrok z prodlení podle ob anského práva......................................................................51 12.2 Úrok z prodlení podle obchodního práva .....................................................................53 12.3 Soub h smluvní pokuty a úroku z prodlení ..................................................................56 12.4 Odlišnosti a shody smluvní pokuty a úroku z prodlení ................................................57 12.4.1 Pln ní jednorázové i opakované ..........................................................................57 12.4.2 Pln ní pen žité i nepen žité.................................................................................58 12.4.3 Právní d vod vzniku smluvní pokuty a úroku z prodlení......................................58 12.4.4 Subjektivní i objektivní odpov dnost ..................................................................58 12.4.5 Proml ení smluvní pokuty a úroku z prodlení.......................................................60 12.4.6 Úroky z prodlení z p íslušenství a smluvní pokuty ...............................................63 12.4.7 Zajišt ní zástavním právem ...................................................................................63 12.4.8 Nárok na náhradu škody ........................................................................................64 12.4.9 D sledky postoupení zajiš ované pohledávky ......................................................64 12.4.10 Posunutí splatnosti hlavního závazku poté, co se dlužník ocitl v prodlení..........65 12.5 Výklad pojmu „penále“ ................................................................................................68 13. Srovnání smluvní pokuty s jinými prost edky zajišt ní závazkových vztah ............70 13.1 Zástavní právo...............................................................................................................70 13.2 Zadržovací právo ..........................................................................................................72 13.3 Ru ení ...........................................................................................................................72 13.4 Bankovní záruka ...........................................................................................................73 13.5 Finan ní zajišt ní ..........................................................................................................74 13.6 Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných p íjm ................................................................75 13.7 Zajiš ovací p evod práva ..............................................................................................75 13.8 Uznání dluhu a uznání závazku ....................................................................................76 13.9 Shrnutí...........................................................................................................................77 14. Záv r ..................................................................................................................................79 15. Použité prameny ...............................................................................................................82 16. P ílohy................................................................................................................................85
Seznam zkratek Ob Z
zákon . 40/1964 Sb., ob anský zákoník, ve zn ní pozd jších p edpis
ObchZ
zákon . 513/1991 S., obchodní zákoník, ve zn ní pozd jších p edpis
InsZ
zákon . 182/2006 sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolven ní zákon), ve zn ní pozd jších p edpis
ZCP
zákon . 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve zn ní pozd jších p edpis
BGB
Bürgerliches Gesetzbuch (n mecký ob anský zákoník)
HGB
Handelsgesetzbuch (n mecký obchodní zákoník)
ABGB
Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (všeobecný obchodní zákoník, Rakousko)
6
1. Úvod Závazkový vztah, a
již ob anskoprávní
i obchodn právní, je relativním
právním vztahem vznikajícím mezi konkrétními subjekty, v itelem a dlužníkem. Dlužník má v i v iteli ur itý závazek, který m že spo ívat v povinnosti v iteli n co dát, n co vykonat, n eho se zdržet, n co strp t i m že jít o kombinaci více t chto možností. Na druhé stran pak v iteli náleží právo požadovat spln ní této povinnosti na dlužníkovi. Jak vyplývá z ustanovení § 489 Ob Z, závazkové vztahy vznikají z právních úkon , nej ast ji ze smluv, ze zp sobené škody, z bezd vodného obohacení i z jiných právních skute ností uvedených v zákon . Spln ní závazkového vztahu asto spo ívá pouze v innosti dlužníka a v itel se tak dostává do nejistoty, zda bude daný závazek ádn
a v as spln n. V p ípad
nespln ní nese dlužník majetkovou odpov dnost (nap . podle zákonné úpravy odpov dnosti za škodu i za vady). Právní ád se však snaží posílit postavení v itele i jinými právními prost edky, které mají za cíl p sobit na dlužníka preventivn , a tak ho motivovat k v asnému spln ní. Jedná se o prost edky zajišt ní závazkových vztah . Ty mají vedle preventivní funkce zpravidla i funkci uhrazovací. Pokud tedy není povinnost spln na, umož uje právní úprava v iteli za stanovených podmínek a daným zp sobem uspokojit svou pohledávku z p edm tu zajišt ní. Tím se zajišt ný v itel dostává do výhodného postavení v i ostatním dlužníkovým v itel m. N které prost edky zajišt ní jsou upraveny výlu n ob anským zákoníkem a tato úprava se použije i pro zajišt ní obchodních závazk . Další prost edky zajišt ní jsou upraveny v ob anském zákoníku, obchodní zákoník upravuje jen díl í odchylky od této obecné úpravy. Poslední skupinu pak tvo í zp soby zajišt ní výlu n
upravené
obchodním zákoníkem, které se použijí pouze pro zajišt ní obchodn právních závazk . Ú astníci závazkového vztahu jsou oprávn ni si spln ní povinnosti zajistit i kombinací více prost edk . Tato práce se zabývá jedním z prost edk zajišt ní závazkových vztah , kterým je smluvní pokuta. Již z názvu vyplývá, že smluvní pokutou budou zajišt ny závazky vznikající ze smluv, a
už se jedná o závazkové vztahy ob anskoprávní,
obchodn právní i nap íklad pracovn právní. Sjednání smluvní pokuty je na první pohled jednoduchý a efektivní právní úkon a pat í také mezi nej ast ji využívané prost edky zajišt ní. Ve skute nosti však byla její aplikace v praxi spojena s adou
7
problém , z nichž n které p etrvávají dodnes. D vodem je snaha zákonodárce upravit smluvní pokutu co nejstru n ji a nejjednodušeji, a tím ponechat smluvním stranám širokou smluvní autonomii a usnadnit používání institutu smluvní pokuty v praxi. Na druhé stran tím vzniká i v tší prostor pro soudní interpretaci. A tak se problémy spojené se smluvní pokutou netýkají jen neodborné ve ejnosti, ale velice asto i samy soudy byly v otázkách výklad jednotlivých ustanovení nejednotné. Právní nejistota tak musela být odstran na až výkladem Nejvyššího soudu
R jako soudu dovolacího.
Zvláš spornými p ípady se zabýval i velký senát Nejvyššího soudu. A ani v této oblasti nelze opomenout vliv Ústavního soudu. Práv
soudní rozhodnutí budou tvo it
významný pramen této práce a z ady z nich si dovolím citovat ásti od vodn ní, aby byly vystiženy nejvýznamn jší argumenty podporující to které rozhodnutí. Cílem mé práce je pak v rámci výše nastín ných nejasností vymezit smluvní pokutu jako jeden ze zp sob
zajišt ní závazkových vztah , vymezit její funkci,
podstatné náležitosti, formu a další podmínky jejího platného a ú inného sjednání. Pro tento výklad považuji za d ležité zmínit historický vývoj smluvní pokuty na našem území i její srovnání s n kterými zahrani ními úpravami, protože i soudy se p i interpretaci opírají o metody historického a komparativního výkladu. T mto otázkám bude v nována první ást této práce. V druhé
ásti se budu zabývat platnou úpravou smluvní pokuty, jejím
náležitostem, form a odchylkám upravených v obchodním zákoníku. Následn se dostanu k otázkám, jak vysokou smluvní pokutu již soudy považují za nep im enou a jaké d sledky takové ujednání p edstavuje pro ú astníky dané smlouvy. Je d ležité tyto otázky posuzovat podle toho, zda se nacházíme v režimu ob anského
i
obchodního zákoníku. T etí ást bude zam ena na srovnání smluvní pokuty s podobnými právními instituty. Nejv tší potíže zp sobuje snadná zam nitelnost smluvní pokuty s úrokem z prodlení, a koliv se jedná o odlišné instrumenty svým charakterem i funkcí. V novat se však budu i souvislostem mezi institutem smluvní pokuty a odstoupení od smlouvy a také náhrad škody. Úplný záv r této práce bude v nován n kterým dalším prost edk m zajišt ní závazkových vztah , které upravuje ob anský a obchodní zákoník a nov také zákon . 408/2010 Sb., o finan ním zajišt ní. U každého z t chto instrument se zam ím na
8
výhody a nevýhody, které v itel m a dlužník m p inášejí. Uvidíme totiž, že ne všechny prost edky zajišt ní poskytují v itel m stejné postavení a stejné výhody. Patrné to bude p edevším v situaci dlužníkova úpadku. V itelé by proto m li dbát zvýšené pozornosti p i volb vhodného prost edku zajišt ní.
9
2. Historický vývoj smluvní pokuty Smluvní pokuta se objevuje již v ímském právu jako tzv. stipulationes poenae (p ísliby pokut) neboli konven ní pokuty. Dlužník se formou stipulace zavazoval zaplatit v iteli ur itý obnos pen z za nespln ní svých smluvních povinností. V p ípad porušení smluvních povinností dlužníkem nemusel v itel dokazovat výši vzniklé škody a mohl zažalovat rovnou stipulovanou
ástku. Pokud byla tato stipulatio poenae
dohodnuta pro p ípad, že by dlužník nesplnil v as nebo na ur eném míst , mohl v itel kumulativn požadovat jak zaplacení této pokuty, tak spln ní primární povinnosti.1 ímské právo rozlišovalo vedle pravé konven ní pokuty (zajiš ovala již existující závazek) i tzv. konven ní pokutu nepravou. Nepravá konven ní pokuta sloužila k vynucení jednání, které nebylo p edm tem žádného právního závazku.2
2.1 Vývoj smluvní pokuty na našem území 2.1.1 Všeobecný ob anský zákoník z r. 1811 Všeobecný ob anský zákoník z r. 18113 upravoval smluvní pokutu v hlav t inácté – O právu na náhradu škody a dostiu in ní, konkrétn v § 1336 a 1337. Smluvní pokuta paušalizovala nárok na náhradu vzniklé škody. Na rozdíl od sou asné právní úpravy byl však vznik práva na smluvní pokutu vázán na napln ní p edpokladu vzniku újmy (by sebemenší). Vyžadovalo se také zavin ní dlužníka. Vznik újmy i zavin ní dlužníka však bylo presumováno.4 P edm t smluvní pokuty mohl být dohodnut i v pln ní nepen žitém.5 Pro sjednání smluvní pokuty nebyla vyžadována písemná forma. Všeobecný ob anský zákoník rozlišoval mezi smluvní pokutou sjednanou pro p ípad nespln ní povinnosti a pro p ípad, kdy povinnost nebyla spln na náležitým zp sobem (vadn , opožd n
i na nesprávném míst ). V prvním p ípad m l v itel
1
KINCL, J.; URFUS, V.; SK EJPEK, M. ímské právo. Praha: C.H.Beck, 1995, s. 226. PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 1. 3 Ve zn ní zákona . 62/1868 .z. a císa ského na ízení . 69/1916 .z. 4 „Není-li zde ru ebního d vodu, tedy zpravidla, není-li zde zavin ní, nelze požadovati konven ní pokutu. Jest upozorniti na to, že v tomto sm ru d kazní b emeno spo ívá na dlužníkovi; dlužník musí dokázati, že jest bez zavin ní.“ ROU EK, F.; SEDLÁ EK, J. Komentá k eskoslovenskému obecnému zákoníku ob anskému. Díl pátý. Praha: Linhart, 1937, s. 970. 5 „P edm t konven ní pokuty jest, jak e eno zpravidla pln ní pen žité; mohou to však býti také jiné v ci hmotné; pln ní musí míti hodnotu majetkovou.“ ROU EK, F.; SEDLÁ EK, J. Komentá k eskoslovenskému obecnému zákoníku ob anskému. Díl pátý. Praha: Linhart, 1937, s. 969-970. 2
10
právo volby mezi zaplacením smluvní pokuty a spln ním primární povinnosti, v p ípad druhém mohl vedle zaplacení smluvní pokuty požadovat i spln ní primární povinnosti. Podle § 1336 mohl soud snížit nep im en
vysokou smluvní pokutu na návrh
dlužníka.6 Soud pak musel posoudit nejen výši skute n vzniklé škody, ale také škodu, která mohla snadno vzniknout, a i jiné (neocenitelné) újmy.7 Všeobecný obchodní zákoník (zákon . 1/1863 . z.) pak v l. 284 stanovil pouze odchylky od obecného ob anského práva. Výše smluvní pokuty nebyla omezena a v itel byl oprávn n žádat i náhradu škody p evyšující smluvní pokutu.
2.1.2 Ob anský zákoník z r. 1950 Ob anský zákoník z roku 1950 (zákon . 141/1950 Sb.) poprvé za adil smluvní pokutu do ásti zp sob zajišt ní závazk . Tento zákon povinn zakotvil písemnou formu ujednání o smluvní pokut . Navíc mohl být p edm t smluvní pokuty pouze ve form pen žitého pln ní. P edpokladem vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty bylo zavin ní dlužníka a i tento zákon rozlišoval sjednání smluvní pokuty pro p ípad nespln ní smluvní povinnosti
i pro spln ní nenáležité s odlišnými d sledky pro
smluvní strany. Modera ní právo soudu bylo upraveno v § 286. Soud m l p i moderaci p ihlížet k významu ádného spln ní smlouvy.
2.1.3 Zákoník mezinárodního obchodu Podle zákoníku mezinárodního obchodu (zákon . 101/1963 Sb.) bylo možné smluvní pokutu sjednat jen v písemné form a právní nárok na její zaplacení vznikl bez ohledu na vznik škody. Smluvní pokuta mohla být sjednána i ve form nepen žitého pln ní. Tento p edpis již nerozlišoval rozdílné d sledky pro nespln ní povinnosti v bec a spln ní vadného i opožd ného. P i aplikaci modera ního práva musel soud zohlednit hodnotu a význam p edm tu závazku až do výše skute n zp sobené škody. A koliv byla úprava smluvní pokuty v zákoníku mezinárodního obchodu použitelná výlu n na
6
„Takový návrh nemusí být výslovný, ale m že vyplývat nap íklad z p ednesu strany.“ ROU EK, F.; SEDLÁ EK, J. Komentá k eskoslovenskému obecnému zákoníku ob anskému. Díl pátý. Praha: Linhart, 1937, s. 972. 7 ROU EK, F.; SEDLÁ EK, J. Komentá k eskoslovenskému obecnému zákoníku ob anskému. Díl pátý. Praha: Linhart, 1937, s. 972.
11
vztahy se zahrani ními subjekty, spat uje D. Pat k její význam v tom, že se práv tato úprava stala silnou inspirací pro sou asné zn ní § 301 ObchZ.8
2.1.4 Hospodá ský zákoník Hospodá ský zákoník (zákon . 109/1964 Sb.) za lenil smluvní pokutu pod tzv. majetkové sankce, které se d lily na zákonné a smluvní. „Tyto sankce nebyly v systematice hospodá ského zákoníku chápány výslovn jako zajiš ovací instrumenty, ale jako jeden z d sledk porušení závazk a jiných právních povinností.“9 Sankce byla objektivním d sledkem porušení povinnosti, nevyžadovalo se proto zavin ní. Modera ní právo, které náleželo v tomto p ípad hospodá ské arbitráži, umož ovalo tyto sankce snížit, v n kterých p ípadech dokonce i prominout.
2.1.5 Ob anský a obchodní zákoník Ob anský zákoník (zákon
. 40/1964 Sb.) a obchodní zákoník (zákon
. 513/1991 Sb.) dovršují vývoj smluvní pokuty na našem území a bude jim v nován prostor v následujících pasážích této práce. Je však t eba zmínit skute nost, že ob anský zákoník neobsahoval úpravu smluvní pokuty až do velké novely provedené zákonem . 509/1991 Sb., s ú inností od 1. ledna 1992.
2.1.6 Návrh nového ob anského zákoníku Nový ob anský zákoník upravuje smluvní pokutu v § 1966 až 1970 v oddílu nazvaném utvrzení dluhu.10 Nov je výslovn zakotvena možnost sjednat si smluvní pokutu v jiném než pen žitém pln ní a snížení smluvní pokuty na návrh dlužníka bude možné i v p ípad ob anskoprávních vztah . P i využití modera ního práva musí soudy p ihlédnout k hodnot a významu zajiš ované povinnosti.
8
PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 13. PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 14. 10 Justice.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Navrh obcanskeho zakoniku_ver_2010.pdf . Dostupné z WWW:
12
3. Úprava smluvní pokuty v zahrani í Smluvní pokuta jako jeden z prost edk zajišt ní závazkových vztah má své významné místo i v jiných právních ádech. Koncepce smluvní pokuty v jurisdikcích spadajících do evropského kontinentálního práva je velmi podobná. P esto nelze íct, že by byla identická a m žeme tam najít i spole né prvky s právem angloamerickým. Práv srovnání s úpravou smluvní pokuty ve státech spadajících do angloamerického právního systému je zajímavé. P estože je koncepce jejich smluvní pokuty (tzv. liquidated damages) zna n odlišná, dospívá k velmi podobným záv r m. Ve sv t se uplat ují dv koncepce smluvní pokuty – tzv. smluvní pokuta odhadní a postižní. Odhadní smluvní pokuta je paušalizovanou náhradou škody tak, jak ji chápe i eský právní ád. To znamená, že byla-li stranami sjednána smluvní pokuta, nemá již v itel právo na náhradu škody, i kdyby tato škoda p evyšovala sjednanou výši smluvní pokuty. Naopak v p ípad postižní smluvní pokuty vzniká v iteli automaticky právo na zaplacení smluvní pokuty i náhradu škody. V tomto p ípad je zna n zesílena sank ní povaha smluvní pokuty. Takové ešení není vylou eno ani v našem právu. Je však nutné, aby bylo stranami dojednáno (dispozitivní ustanovení § 545 odst. 2 Ob Z).11
3.1 N mecko N mecký ob anský zákoník (BGB) z roku 1896 upravuje odlišn
smluvní
pokutu (Vertragsstrafe) a p edem sjednanou náhradu škody (Schadenspauschale). V p ípad ujednání o smluvní pokut soud zkoumá p im enost výše takové pokuty. Pokud je smluvní pokuta nep im en vysoká, celé ujednání m že být prohlášeno za neplatné, p ípadn soud výši smluvní pokuty omezí. V p ípad sjednané náhrady škody je jejím ú elem odhadnout výši škody, a tím zjednodušit proces vymáhání náhrady škody. Takto sjednaná náhrada škody nepodléhá modera nímu právu soudu.12
11
P ednáška prof. JUDr. Martina Bohá ka, CSc. ze dne 19. íjna 2010 na téma Angloamerické smluvní právo (VŠE). 12 „Protože paušalizovaná náhrada škody nepodléhá snížení, volí asto smluvní strany (resp. v itelé) toto ozna ení pro svá smluvní ujednání. Ovšem v soudní praxi je asto zkoumáno, zda se v konkrétním p ípad vskutku jedná o vážný pokus o odhad výše škody za ú elem zjednodušení vymáhání náhrady škody. Sjednané ástky z tohoto hlediska nep im en vysoké jsou pak posuzovány jako smluvní pokuty.“ PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 7.
13
Úprava smluvní pokuty je obsažena v § 339 až 345 BGB a § 348 HGB. Na rozdíl od eské právní úpravy se nevyžaduje písemná forma a je p ipušt na také smluvní pokuta ve form nepen žitého pln ní. N mecký ob anský zákoník, inspirovaný rakouským ABGB, také rozlišuje smluvní pokutu sjednanou pro p ípad nespln ní závazku a pro p ípad vadného pln ní. V prvním p ípad m že v itel požadovat bu spln ní závazku nebo zaplacení smluvní pokuty. V druhém pak m že požadovat spln ní hlavního závazku a navíc zaplacení smluvní pokuty. N mecké právo se odlišuje od eské právní úpravy možností moderace výše smluvní pokuty v ob anskoprávních vztazích. Naopak ve vztazích obchodn právních je moderace vylou ena. Pokud by však výše smluvní pokuty byla tak vysoká, že by byla v rozporu s dobrými mravy, prohlásil by soud takové ujednání za neplatné.
3.2 Francie Stejn
jako v N mecku i francouzský Code civil rozlišuje smluvní pokutu
a paušalizovanou náhradu škody. U smluvní pokuty i paušalizované náhrady škody je modera ní právo francouzských soud širší v té mí e, že mohou ú astníky sjednanou ástku i zvýšit, a to i bez návrhu dlužníka. Podle ustanovení l. 1229 Code civil je nutné rozlišit smluvní pokutu pro p ípad nespln ní povinnost nebo pln ní vadného
i opožd ného. Smluvní pokuta podle
francouzského práva paušalizuje náhradu škody. „Pokud však dlužník porušení povinnosti zavinil úmysln
nebo v hrubé nedbalosti, m že v itel podle judikatury
požadovat plnou náhradu škody a není p itom limitován sjednanou výší smluvní pokuty.“13
3.3 Švýcarsko Smluvní pokutu nalezneme upravenou v l. 160 a násl. švýcarského obliga ního kodexu, který je pátou
ástí tzv. komercionalizovaného ob anského zákoníku
(Zivilgesetzbuch).
kodifikace
Tato
upravuje
ob anskoprávních i obchodn právních závazk
smluvní
v etn
pokutu
pro
ú ely
modera ního práva soudu.
Ú astníci si mohou sjednat smluvní pokutu jak v pln ní pen žitém tak nepen žitém. 13
PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 9.
14
I švýcarské právo rozlišuje smluvní pokutu pro p ípad nespln ní závazku v bec i pln ní, které neprob hlo
ádn . V itel je oprávn n (podobn
jako v právu
francouzském) domáhat se náhrady škody p evyšující smluvní pokutu v p ípad , že dlužník nespln ní povinnosti zavinil.
3.4 Angloamerický právní systém Angloamerické právo rozlišuje n kolik typ náhrady škody, které se vzájemn liší svým ú elem. Jedním z t chto typ je i náhrada škody p edem stanovená, tzv. liquidated damages. Smluvní strany si ve smlouv dohodnou ur itou ástku, kterou bude povinná strana v p ípad porušení svého závazku muset zaplatit místo náhrady škody. Takto ú astníci vlastn odhadují výši škody, kterou by mohl v itel v p ípad nespln ní smluvní povinnosti utrp t. Proto má tento institut blízko k tzv. p edem sjednané náhrad škody (Schadenspauschale) upravené v právu n meckém. Funkce liquidated damages je totiž ryze repara ní a americké právo nep ipouští sankci za nespln ní smluvní povinnosti ve form tzv. penalty14. Pokud je liquidated damages sjednaná jako zjevn nep im ená pravd podobné p edvídané škod , soud rozhodne, že se jedná o penalty, která je v rozporu s ve ejným po ádkem, a takové ujednání bude podle amerického práva nevynutitelné. Smluvní pokuta bude nevynutitelná i v p ípad , že bude sjednána v nep im en nižší výši než by byla p edpokládaná škoda. Takové ujednání by v podstat eliminovalo náhradu škody mezi stranami.15 V p ípad nevynutitelnosti by však m l v itel právo na náhradu škody jako v p ípad , kdyby liquidated damages nebyla sjednána (tzv. unliquidated damages).
3.5 Právo Evropské unie Na evropské úrovni byly v 90. letech komisí právních expert vypracovány tzv. Principy evropského smluvního práva. Tato komise, v jejímž ele stál dánský profesor Ole Lando, se zam ila na srovnání nejvýznamn jších právních úprav smluvního práva a navrhla možnou spole nou úpravu.
l. 9:509 upravuje institut podobný naší smluvní
14
Proto je doslovný p eklad smluvní pokuty jako contractual penalty nevhodný a podle amerického práva by takové ujednání ve smlouv bylo pravd podobn nevynutitelné. 15 BOHÁ EK, M. Základy amerického obchodního práva. 1. vydání. Praha: Linde a.s., 2007, s. 300.
15
pokut - sjednaná platba pro p ípad nepln ní (Agreed Payment for Non-performance). Tato úprava je oproti vnitrostátním úpravám velice stru ná a obsahuje opravdu ty nejd ležit jší principy smluvní pokuty. Jsou jimi vznik práva na smluvní pokutu bez ohledu na vznik škody a možnost snížení smluvní pokuty na p im enou výši vzhledem ke škod vzniklé nespln ním povinnosti.16
16
Frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law [online]. 2006 [cit. 2011-03-13]. THE PRINCIPLES OF EUROPEAN CONTRACT LAW. Dostupné z WWW:
.
16
4. Platná úprava smluvní pokuty v eském právním ádu Obecnou úpravu smluvní (též konven ní i konvencionální) pokuty nalezneme v oddíle pátém ob anského zákoníku, který je v nován zajišt ní závazkových vztah . Smluvní pokuta je upravena jako první z t chto prost edk zajišt ní. Konkrétn se jedná o § 544 a 545 Ob Z. Podle § 544 odst. 1 Ob Z „sjednají-li si strany pro p ípad porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je ú astník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávn nému ú astníku porušením povinnosti nevznikne škoda.“ Závazek zaplatit smluvní pokutu vzniká povinnému po spln ní odkládací podmínky spo ívající v porušení smluvní povinnosti. Bez právního významu je vznik škody na stran v itele. Sou asná právní úprava je ovlivn na úpravou smluvní pokuty na našem území od 50. let minulého století a nerozlišuje, zda pln ní prob hlo vadn
i
nebylo pln no v bec.
4.1 Funkce smluvní pokuty Funkce smluvní pokuty vyplývá již z jejího systematického za azení pod zp soby zajišt ní závazk . Toto zajišt ní p sobí jak v rovin preven ní - dlužník ví, že pokud sv j závazek v as a ádn nesplní, vznikne mu vedle primární povinnosti také závazek na zaplacení smluvní pokuty, tak v rovin repara ní. V tomto smyslu má smluvní pokuta velice blízko k náhrad
škody, a proto bývá ozna ována jako
paušalizovaná náhrada škody. Pokud v iteli porušením povinnosti vznikne škoda, bude tato škoda kryta pouze smluvní pokutou a v itel již nebude oprávn n požadovat náhradu škody vedle smluvní pokuty. Navíc nem že požadovat ani náhradu škody p evyšující výši smluvní pokuty, nebylo-li dohodnuto jinak (§ 545 odst. 2 Ob Z). Vedle funkce preventivní a repara ní má smluvní pokuta i funkci sank ní. Smluvní pokuta by m la pro dlužníka p edstavovat trest za nespln ní jeho právních povinností a v iteli p inášet ur itý benefit. Ú astníci proto nejsou povinni stanovit výši smluvní pokuty jen do výše pravd podobn
vzniklé škody. Sank ní povahu nejlépe dokládá zákonné
ustanovení, podle kterého má dlužník povinnost zaplatit smluvní pokutu i v p ípad , že v iteli žádná škoda nevznikne (§ 544 odst. 1 Ob Z). V tomto p ípad již ani nelze mluvit o smluvní pokut jako paušalizované náhrad škody.
17
Ujednání o smluvní pokut sice posiluje postavení v itele pro p ípad neochoty dlužníka plnit, na druhé stran (na rozdíl nap íklad od zástavního práva i ru ení) neodstra uje riziko p ípadné dlužníkovy neschopnosti plnit. Podle právní teorie tak smluvní pokuta dlužník v závazek nezajiš uje, ale pouze utvrzuje.17 Podle návrhu nového ob anského zákoníku je smluvní pokuta spole n s uznáním dluhu za azena do oddílu nazvaného utvrzení dluhu. Již n kolikrát bylo zmín no, že povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká p i nespln ní zajiš ované (primární) povinnosti. V itel má ze zákona právo požadovat zaplacení smluvní pokuty i spln ní primární povinnosti.18 Povinnost zaplatit smluvní pokutu pak ozna ujeme jako sekundární povinnost a pat í do kategorie tzv. právní odpov dnosti, kterou „obecn
rozumíme povinnost strp t za porušení primární
povinnosti následky stanovené právními normami.“19
4.2 Odchylky od obecné úpravy v obchodním právu Odchylky úpravy smluvní pokuty pro obchodní závazkové vztahy najdeme v § 300 – 302 ObchZ. Ob anský zákoník stanoví v § 545 odst. 3 jako p edpoklad pro povinnost zaplatit smluvní pokutu zavin ní dlužníka (subjektivní odpov dnost). K napln ní podmínky zavin ní posta uje nedbalost nev domá, která „p edstavuje psychický vztah dlužníka k porušení povinnosti charakterizovaný tím, že dlužník necht l, aby k porušení povinnosti došlo, a ani nev d l, že zp sob zabezpe ení jejího spln ní, který zvolil, není dosta ující a ke spln ní povinnosti nevede, a koli to vzhledem k okolnostem a ke svému postavení i osobním pom r m v d t m l a mohl.“20 Zavin ní se presumuje.21 Naopak obchodní zákoník povinnost zaplatit smluvní pokutu zakládá na principu p ísné objektivní odpov dnosti. To znamená, že se nevyžaduje zavin ní dlužníka a navíc se dlužník odpov dnosti nem že zprostit ani napln ním okolností vylu ujících odpov dnost (§ 300 ve spojení s § 374 ObchZ). Ú astníci smlouvy si však i v režimu obchodního zákoníku mohou sjednat smluvní pokutu za zavin né porušení povinnosti. 17
ELIÁŠ, K. a kol. Ob anský zákoník: Velký akademický komentá . 2. svazek. Praha: Linde, a.s., 2008, s. 1569. 18 § 545 odst. 1 Ob Z. Jedná se o dispozitivní ustanovení, které lze dohodou smluvních stran zm nit. 19 PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 19. 20 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 23. ervna 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003. 21 Tamtéž.
18
Lze p i ítat ú astníku povinnému ze smlouvy zavin né porušení povinnosti zp sobené t etí osobou? P esn ji e eno tím, koho ke spln ní smluvní povinnosti tento ú astník pov il? Takovým p ípadem se zabýval Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 14. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 50/2001. Ú astníci uzav eli smlouvu o dílo, která se ídila obchodním zákoníkem. Pro p ípad zavin ného prodlení s provedením díla byla sjednána smluvní pokuta. Zhotovitel termín provedení díla skute n nedodržel. Hájil se tím, že prodlení bylo zp sobeno prodlením subdodavatele, kterého k provedení ásti díla pov il ve smyslu ustanovení § 538 ObchZ. Podle poslední v ty tohoto ustanovení, má zhotovitel p i provád ní díla jinou osobou odpov dnost, jako by dílo provád l sám. Soudy ve všech instancích dosp ly k záv ru, že zavin ní subdodavatele p i provád ní díla je t eba bez dalšího p i ítat i zhotoviteli. Nejvyšší soud šel ve výkladu ješt dále, když uvedl: „Odtud ovšem plyne i záv r opa ný, totiž ten, že poda í-li se prokázat, že subdodavatelé porušení povinnosti sankcionované smluvní pokutou nezavinili, nevznikne povinnost zaplatit smluvní pokutu ani zhotoviteli.“ Druhou odlišností, kterou upravuje pouze obchodní zákoník, je oprávn ní soud nep im en vysokou smluvní pokutu v obchodn právních závazcích snížit. O tzv. modera ním právu soudu bude pojednáno dále.
19
5. Platné a ú inné sjednání smluvní pokuty Následující
ásti budou zam eny na otázky platného a ú inného sjednání
smluvní pokuty. P estože je smluvní pokuta frekventovaným prost edkem zajišt ní závazkových vztah , ne vždy se ú astník m poda í si ji sjednat perfektn . Hlavním pramen této ásti práce bude judikatura eských soud , která dokládá problémy, se kterými se musely soudy v p ípad smluvní pokuty vypo ádat. Nej ast ji se jednalo o otázky ur itosti smluvní pokuty, jejího souladu s právem i dobrými mravy, nebo zda lze ješt dané ujednání kvalifikovat jako smluvní pokutu i jiný právní institut. Povinnost zaplatit smluvní pokutu v p ípad nespln ní zajiš ované povinnosti je akcesorickým závazkem, který následuje osud hlavního závazku. Pro platnost ujednání o smluvní pokut se proto vyžaduje existence zajiš ované povinnosti a platné sjednání hlavního závazkového vztahu. Smluvní pokuta naopak pozbývá ú inku se zánikem hlavního závazku i spln ním zajiš ované povinnosti. Nem žeme však již hovo it o akcesorit práva na zaplacení smluvní pokuty. Toto právo trvá i po zániku zajiš ované povinnosti, jak je explicitn vyjád eno v § 302 ObchZ. Judikatura dosp la ke stejnému záv ru i v p ípad smluvní pokuty upravené v ob anském zákoníku.22 Právní teorie se p iklání k názoru, že toto ustanovení je pouze výjimkou z akcesorického pojetí smluvní pokuty.23
Ujednání o smluvní pokut musí obsahovat tyto podstatné náležitosti: •
ur ení ú astník ujednání o smluvní pokut ,
•
ur ení zajiš ované povinnosti,
•
ur ení p edm tu a výše smluvní pokuty.
22
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 25. ervna 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003. „Byla-li p ed odstoupením od smlouvy porušena smluvní povinnost zajišt ná smluvní pokutou a poté došlo k odstoupení od smlouvy, zaniká právo na spln ní hlavní povinnosti, ale odchylkou od akcesority zajiš ovacích vztah – povinnost zaplatit smluvní pokutu – trvá dál. Opa né ešení by totiž významn znevýhod ovalo v itele, jemuž by ztrátou práva na poskytnutí smluvní pokuty byla v mnoha p ípadech znemožn na realizace odpov dnostního oprávn ní odstoupit od smlouvy.“ PELIKÁNOVÁ, I. Komentá k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, a.s., 1998, s. 206. Ke stejnému záv ru dochází i ELIÁŠ, K.; DVO ÁK, T. a kol. Obchodní zákoník: Praktické poznámkové vydání. 5. vydání. Praha: Linde, a.s., 2006, s. 600.
23
20
5.1 Ú astníci ujednání o smluvní pokut Povinná a oprávn ná strana ze smluvní pokuty bude zpravidla splývat s ú astníky dané smlouvy. Nelze však vylou it ani ujednání, podle kterého bude povinný platit smluvní pokutu t etí osob . V takovém p ípad
se použije úprava
smlouvy ve prosp ch t etího podle § 50 Ob Z. M že se však k zaplacení smluvní pokuty zavázat t etí osoba? Zákon explicitn stanoví, že pokutu je povinen zaplatit ten ú astník, který povinnost porušil. Tento zdánliv jednozna ný výklad zpochybnilo rozhodnutí Nejvyššího soudu
R ze dne
12. ervence 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000. V daném p ípad se jednalo o prodej pozemkové parcely do podílového spoluvlastnictví (žalobci m li nabýt ideální tvrtinu, manželé Š. ideální polovinu a K.B. ideální tvrtinu). Kupní cena ve výši 6 000 000,- K m la být uhrazena ve dvou platbách. Žalobci se zavázali zaplatit nejprve zálohu ve výši 2 000 000,- K , zbývající ástka m la být zaplacena do 14 dn od podpisu smlouvy. Pro p ípad prodlení s druhou platbou si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 000,K , která bude ode tena z již zaplacené zálohy a zbytek (1 500 000,- K ) bude p eveden zp t žalobc m. Z d vodu prodlení s druhou platbou si žalovaná skute n
smluvní
pokutu z již zaplacené ástky ode etla a zbytek p evedla zp t žalobc m. Ti se domáhali vrácení smluvní pokuty, nebo se podle nich jednalo o bezd vodné obohacení žalované. Argumentovali tím, že i ujednání o smluvní pokut je závazkem díl ím a byli by povinni zaplatit maximáln jednu tvrtinu dohodnuté smluvní pokuty, tedy ástku 125 000,- K , ovšem jen v p ípad , že by se ocitli v prodlení se zaplacením kupní ceny (v jejich p ípad
tvrtiny z kupní ceny, tj. 1 500 000,- K ), což se nestalo. Nejvyšší soud
však potvrdil názor nižších soud , že celá kupní smlouva je ur itá a srozumitelná, a tudíž platná, a tím uložil žalobc m povinnost zaplatit smluvní pokutu za ostatní kupující, p estože oni sami smluvní povinnost neporušili. Dovolím si citovat ást od vodn ní: „Jestliže v dané v ci žalobci souhlasili s tím, že dohodnutou smluvní pokutu ve výši 500 000,- K zaplatí za ostatní kupující v p ípad , že zbytek kupní ceny jimi…nebude zaplacen ve sjednané dob , pak názor dovolatel o tom, že žalobci byli povinni zaplatit jen ¼ dohodnuté smluvní pokuty, tedy ástku 125 000,- K , a to jen za p edpokladu, že by se ocitli v prodlení se zaplacením ásti kupní ceny na n p ipadající, je nesprávný, nebo takovéto ujednání z obsahu p edm tné kupní smlouvy nevyplývá.“ Podle P. echa m l Nejvyšší soud p edm tné ujednání kvalifikovat spíše jako ru ení za
21
úhradu smluvní pokuty.24 V p ípad ru ení by žalobc m vznikl za povinnými regresní nárok. Naopak v režimu smluvní pokuty takový nárok ze zákona nevzniká a následné vypo ádání mezi stranami smlouvy bude problematické. Proti možnosti zaplacení smluvní pokuty t etí osobou argumentuje i právní teorie.25
5.2 Ur ení zajiš ované povinnosti Smluvní pokuta zajiš uje spln ní ur ité povinnosti. Obecn m že být smluvní pokutou zajišt n celý okruh povinností spo ívajících v pln ní ve v cech, v innostech i v pen zích, v povinnosti zdržet se ur ité innosti, poskytnout pln ní v ur itém ase, na ur itém míst
i v ur ité kvalit . Smluvní pokuta se m že vztahovat i k pln ní
nekompletnímu.26 Takto zajišt né povinnosti však musí být ur eny konkrétn . Smluvní pokuta by nem la zajiš ovat spln ní celé smlouvy. Ujednání, které vznik práva na zaplacení smluvní pokuty váže na porušení jakékoli povinnosti vyplývající z dané smlouvy, by pravd podobn ztroskotalo na nep im ené výši smluvní pokuty. T žko by smluvní pokuta dohodnuta v jednotné výši byla p im ená pro zajišt ní hlavní povinnosti i povinnosti mén významné. Takové ujednání by pak mohlo být prohlášeno za neplatné. Smluvní pokutou m že být tedy zajišt na jakákoli povinnost vyplývající ze smlouvy, je- li vymezena dostate n ur it . Lze smluvní pokutou zajistit také povinnost vyplývající ze zákona? P esn ji e eno povinnost, která je uvedena u daného smluvního typu v právním p edpise, aniž by byla výslovn zahrnuta do textu smlouvy. Jak uvádí J. Šilhán, je rozlišování mezi povinnostmi uvedenými ve smlouv irelevantní, pokud je zajiš ovaná povinnost ve smlouv
a v zákon
ádn identifikována. Úpln
sta í, pokud daná smlouva odkazuje na zákonnou úpravu a není pochyb, spln ní jaké povinnosti má být smluvní pokutou zajišt no.27 V textu budu pro zjednodušení používat
24
ECH, P. K ur itosti dohody o smluvní pokut . Právní rádce. 3/2008, s. 12. To lze dovodit z formulace: „Režim zajišt ní se ídí obchodním zákoníkem na základ § 261 odst. 4 ObchZ. Jde-li o obchodní režim smluvený podle § 262 ObchZ, bude smluvní pokuta podléhat obchodnímu zákoníku na základ § 262 odst. 3 ObchZ (nejedná se o zajišt ní poskytované osobou od dlužníka odlišnou, proto nem že nastat p ípad, že zajiš ující osoba neví o obchodním režimu vztahu nebo s ním projeví nesouhlas).“ PELIKÁNOVÁ, I. Komentá k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, a.s., 1998, s. 200. 26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 32 Odo 113/2003. 27 ŠILHÁN, J. Limita ní p sobení smluvní pokuty v p ípad úmyslného porušení povinnosti. Právní rozhledy. 1/2010, s. 9. 25
22
výrazu „zajišt ní smluvní povinnosti“, které je však chápáno ve smyslu výše uvedeného. Nyní se podívejme na p íklady, kdy se ú astník m nepoda ilo zajiš ované povinnosti vymezit dostate n ur it . V ujednáních o smluvní pokut m žeme narazit na formulace typu „porušení smluvní povinnosti hrubým
i zvláš
závažným
zp sobem“, pop . „p i podstatném porušení smluvní povinnosti…“. P estože takové formulace používá i obchodní zákoník28, v ujednání o smluvní pokut se nedoporu ují. Soud m že celé ujednání prohlásit za neplatné z d vodu jeho neur itosti. P íkladem je rozhodnutí Nejvyššího soud R ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Odon 90/97, ve kterém Nejvyšší soud prohlásil ujednání o smluvní pokut za neplatné z toho d vodu, že smluvní strany dostate n neur ily povinnosti, p i jejichž porušení by vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. V p edm tném sporu se jednalo o leasingovou smlouvu, ve které bylo sjednáno, že „poruší-li obsluhovatel b hem platnosti leasingové smlouvy nebo smluv o provozu a obsluze VHP podstatn své smluvní závazky, je pronajímatel oprávn n po p edchozím písemném upozorn ní…“ Nejvyšší soud rozhodl, že nebyly dostate n
ur eny zajiš ované závazky, nebo
z formulace „podstatné porušení
smluvních závazk “ nelze vyvodit, které konkrétní povinnosti m ly být smluvní pokutou zajišt ny. Neur itost Nejvyšší soud judikoval i v p ípad privatizace mlékárny.29 Mezi Fondem národního majetku
eské republiky a vydražitelem dané mlékárny byla
uzav ena smlouva o p evzetí práv a závazk souvisejících s privatizovanou jednotkou. V ní bylo mimo jiné ujednáno, že vydražitel zachová p vodní p edm t
innosti,
tj. mlékárenskou výrobu v rozsahu let 1992 a 1993 po dobu nejmén p ti let, aniž by byl blíže vymezen objem výroby v t chto letech. Pro p ípad nespln ní této povinnosti si ú astníci sjednali smluvní pokutu ve výši 3 000,- K za každý nespln ný den. Odvolací soud uvedl, že takové ujednání postrádá podmínku ur itosti právního úkonu, nebo z ujednání jasn
nevyplývá, zda se takový požadavek týkal množství v litrech,
kilogramech nebo se m l týkat skladby výroby. Tento názor byl následn potvrzen i soudem dovolacím.
28
Nap . § 345 ObchZ zakotvující možnost odstoupení v itele od smlouvy v p ípad podstatného porušení smluvní povinnosti, aniž by musel dlužníkovi poskytnout dodate nou lh tu pro spln ní této povinnosti. 29 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 28. února 2006, sp. zn. 29 Odo 2/2005.
23
Ne vždy je nutné zdánliv neur ité ustanovení prohlásit automaticky za neplatné. Jak vyplývá z dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu: „Jen právní úkony, které nelze vyložit podle stanovených interpreta ních pravidel, jsou pro nesrozumitelnost nebo neur itost neplatné.“ 30 Navíc je-li pln ní dlužníka závislé i na sou innosti v itele, a ten ji neposkytne, dlužník se ze zákona nedostává do prodlení31 a nelze po n m tedy požadovat ani smluvní pokutu. Nejvyšší soud se také zabýval otázkou, zda vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty, je-li pln ní dlužníka závislé na t etí osob . Jednalo se o rozhodnutí ze dne 20. b ezna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1357/2000. Skutkové okolnosti byly následující: smluvní strany uzav ely smlouvu o úv ru, ve které bylo dohodnuto, že dlužník je povinen do ur itého data p edložit v iteli zástavní smlouvu opat enou doložkou p íslušného katastrálního ú adu o povolení zápisu vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí. V p ípad
nedodržení této podmínky m l v itel právo na zaplacení
smluvní pokuty ve výši 575 000,- K . Katastrální ú ad ízení zahájil, po ase však bylo p erušeno z d vodu vyžádání si spisu okresním soudem. Dlužník se domáhal zneplatn ní ujednání o smluvní pokut z d vodu nemožnosti pln ní. Nejvyšší soud však konstatoval, že „…nemožnost pln ní od po átku nelze v p ípad p edm tného ujednání o smluvní pokut
dovodit. Zaváže-li se dlužník, že zabezpe í smlouvou opat enou
doložkou katastrálního ú adu o povolení vkladu, a to od ur itého data, které p i pravidelném, resp. obvyklém b hu událostí bylo možno považovat za reálné, nelze mít za to, že jde o pln ní nemožné, by je závislé též na innosti t etí osoby… Žalobce se tedy v tomto sm ru zavázal platn .“ Toto rozhodnutí navíc dokládá konstrukci smluvní pokuty v obchodn právních vztazích na principu absolutní objektivní odpov dnosti. Dlužník byl povinen zaplatit smluvní pokutu i p esto, že u inil vše pro to, aby svoji povinnost splnil ádn a v as a p ekážka nastala nezávisle na jeho v li.
5.3 Ur ení p edm tu a výše smluvní pokuty 5.3.1 P edm t smluvní pokuty P edm tem smluvní pokuty je pln ní, které je dlužník povinen poskytnout v iteli v p ípad porušení smluvní povinnosti. Z ob anského ani obchodního zákoníku 30 31
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 20. února 2008, sp. zn. 33 Odo 128/2006. § 520 a 522 Ob Z .
24
výslovn nevyplývá povinnost stran sjednat si smluvní pokutu výhradn ve form pen žitého pln ní. Na druhé stran hovo í oba tyto zákony o „placení“ smluvní pokuty. Tato formulace by se dala interpretovat tak, že v itel má právo na pen žité pln ní. Ani právní p edpisy platné na území našeho státu nebyly v této otázce jednotné. Zatímco všeobecný zákoník ob anský v § 1336 a zákoník mezinárodního obchodu v § 191 odst. 3 výslovn p ipoušt ly pln ní pen žité i nepen žité, resp. i jiné než pen žité pln ní, ob anský zákoník z r. 1950 v § 284 odst. 2 a hospodá ský zákoník p edpokládaly smluvní pokutu pouze ve form pln ní pen žitého. Sou asná právní teorie p ipouští existenci jiných forem pln ní smluvní pokuty než jen v podob pen žitého pln ní.32 Podle D. Pat ka by v p ípad nepen žitého pln ní bylo složit jší posouzení otázky p im enosti smluvní pokuty, avšak p ipouští, že ani tímto argumentem nelze zcela vylou it sjednání smluvní pokuty ve form nepen žitého pln ní.33 Nový ob anský zákoník jakékoli pochybnosti odstraní, nebo § 1966 výslovn p ipouští možnost sjednat smluvní pokutu i v jiném než pen žitém pln ní.
5.3.2 Výše smluvní pokuty Ujednání o smluvní pokut musí být ur ité i co do výše smluvní pokuty, resp. zp sobu jejího stanovení (§ 544 odst. 2 Ob Z). Tento požadavek na precizní vyjád ení rozsahu smluvní pokuty stojí vedle obecných požadavk na ur itost právního úkonu podle § 37 odst. 1 Ob Z.34 Výše smluvní pokuty m že být ur ena jako jednorázová pevná ástka (a to i v jiné m n
než v eských korunách), pop ípad
m že být ur ena procentem
i
podílem z ur ité hodnoty vyjád ené ve smlouv . V prvním p ípad je rozsah smluvní pokuty založen na p edem dohodnuté a v pr b hu doby nem nné výši smluvní pokuty. V druhém p ípad se typicky m že jednat o odvození výše smluvní pokuty ur itým (procentním) podílem z hodnoty pln ní. Tím m že být právo prodávajícího na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % z dlužné ástky (z kupní ceny nebo její nezaplacené ásti) denn
v p ípad
prodlení kupujícího s touto platbou. V tomto p ípad
32
hovo íme
„Právní doktrína je však toho názoru, že smluvní pokutu m že reprezentovat i pln ní nepen žité (nap . povinnost dodat v tší množství zboží).“ ELIÁŠ, K.; DVO ÁK, T. a kol. Obchodní zákoník: Praktické poznámkové vydání. 5. vydání. Praha: Linde, a.s., 2006, s. 600. 33 PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 34. 34 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 9. srpna 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001.
25
o zp sobu ur ení smluvní pokuty. A koliv ú astníci v dob uzav ení smlouvy ješt neznali p esnou výši smluvní pokuty, mohou ji lehce vypo ítat z aktuáln
dlužné
ástky. P estože je zp sob výpo tu smluvní pokuty stanovené procentní sazbou z ur ité ástky za dané období v praxi asto používán, ješt v 90. letech minulého století se názory soud
ohledn
platnosti takového ujednání lišily. Soudy argumentovaly
neur itostí tohoto ujednání práv z toho d vodu, že nebylo možné p edem ur it p esnou výši smluvní pokuty. Další argumenty sm ovaly proti obcházení zákonné úpravy úrok z prodlení. Pr lom p ineslo až rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 26. ledna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, ve kterém Nejvyšší soud uzav el, že: „V ob anském zákoníku není obsažena úprava výše smluvní pokuty ani se zde nestanoví zp sob jejího ur ení. Sjednání její výše i zp sobu ur ení je tedy v cí dohody ú astník . Je proto možné sjednat si smluvní pokutu procentní ástkou za každý m síc prodlení stejn , jako v p ípad úroku z prodlení…“ V rozhodnutí ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. 25 Cdo 2635/98 Nejvyšší soud R potvrdil za ur ité též ujednání o smluvní pokut , které odkazovalo na sazebník jedné ze smluvních stran. Za zmínku stojí tato ást od vodn ní: „Není…nutné, aby v ujednání byla výše smluvní pokuty ur ena konkrétní ástkou; ujednání je ur ité i tehdy, jestliže nap íklad obsahuje vzorec, jak výši vypo ítat (nap . procentní sazba, apod.), jestliže výši váže na prom nlivé hodnoty, o jejichž velikosti nebude ke dni porušení smluvní povinnosti pochyb (nap . devizový kurs, apod.) nebo jestliže bude východiskem hodnoty, jejíž výše bude známa pozd ji. Vylou eny nejsou samoz ejm ani kombinace t chto zp sob , podstatné je, aby písemn byla zachycena ta východiska, z nichž se bude výše smluvní pokuty v budoucnu p ípadn
odvíjet… Odkazuje-li
ujednání ohledn výše smluvní pokuty na ceník nebo tarif, v n mž je pokuta zachycena nebo odvozena od výše jiné platby, a u inili-li ú astníci smlouvy tento ceník nedílnou sou ástí smlouvy, je ujednání o smluvní pokut z hlediska ur itosti rovn ž bezvadné…“ Je-li výše smluvní pokuty odvozena od délky prodlení s porušením smluvní povinnosti, mohou ú astníci smlouvy stanovit její maximální výši, která bude nárokována, nebo ur it asový úsek, ve kterém bude nárok na smluvní pokutu vznikat. Toto potvrdil Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne 31. srpna 2005, sp. zn. 32 Odo
869/2004. Ve smlouv si ú astníci dohodli, že „smluvní pokuta bude uplatn na nejdéle za období dvanácti m síc ode dne, kdy došlo k porušení podmínek stanovených touto 26
smlouvou.“ Nejvyšší soud dal za pravdu ob ma nižším soud m v tom, že „období dvanácti m síc p edstavuje dobu, za kterou lze smluvní pokutu…požadovat…, a nikoli za období delší.“ Již soud prvního stupn vylou il možnost vykládat lh tu dvanácti m síc jako lh tu prekluzivní, po jejímž uplynutí nárok na smluvní pokutu zaniká. V jiném p ípad byla ú astníky sjednána smluvní pokutu „ve výši až do 0,5 % z ceny za dílo za každý zapo atý den prodlení.“ V itel požadoval zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 0,2 % z dlužné
ástky denn , dlužník však argumentoval
neur itostí ujednání, kdy byla stanovena pouze nejvyšší sazba smluvní pokuty. Nejvyšší soud uvedl, že: „…mohl-li žalobce bez dalšího požadovat smluvní pokutu v maximální výši, bylo v cí jeho rozhodnutí, zda se bude domáhat zaplacení smluvní pokuty v nižší procentní sazb než uvedené maximální (totéž by ostatn mohl u init i v p ípad , že by smluvní pokuta byla nap . sjednána ur itým pevným procentem).“ 35 Výše smluvní pokuty odvozená od délky prodlení je výhodná v p ípadech, kdy v iteli vzniká trvajícím prodlením ím dál v tší újma. V tomto p ípad by smluvní pokuta ve form
jednorázového pln ní mohla být v porovnání s délkou prodlení
dlužníka nep im en nízká, až by ztratila svoji repara ní a sank ní funkci. Pokud tedy v itel ví, že delší prodlení dlužníka pro n j bude p edstavovat v tší újmu, je možné zvolit smluvní pokutu ve form zvyšující se sazby z dlužné ástky. Nap íklad ujednání o smluvní pokut ve výši 0,1 % z dlužné ástky denn za první týden prodlení, 0,2 % z dlužné ástky denn za další týden prodlení, 0,5 % z dlužné ástky denn za další prodlení. Tímto bude dlužník motivován splnit svoji povinnost co nejd íve.
35
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001.
27
6. P im enost výše smluvní pokuty P im enost výše smluvní pokuty je p edpokladem pro její platné sjednání. Kritéria pro posouzení p im enosti výše smluvní pokuty a d sledky této nep im enosti se v právu ob anském a obchodním liší. Níže budou tyto rozdíly popsány. Podle P.
echa však judikatura p ibližuje p im enost smluvní pokuty
zahrani nímu pojetí (p edevším common law a právu n meckému) a to tak, že smluvní pokuta je p im ená, pokud její výše významn nep evyšuje sumu p edpokládaných škod.36
6.1 Nep im enost a její d sledky podle ob anského práva Ob anský zákoník na rozdíl od zákoníku obchodního nep ipouští, aby soud nep im en vysokou smluvní pokutu snížil. Proto v p ípad sjednání nep im en vysoké smluvní pokuty p ichází v úvahu pouze neplatnost celého ujednání podle § 39 Ob Z, tedy pro rozpor s dobrými mravy. Pojem dobrých mrav vymezil Ústavní soud R v nálezu ze dne 7. kv tna 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07: „Za dobré mravy…lze považovat souhrn etických, obecn
zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž
dodržování je mnohdy zajiš ováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické spole nosti.“ Nejvyšší soud navíc judikoval, že korektiv dobrých mrav
lze použít pouze ve
výjime ných p ípadech tzv. šikanozního výkonu práva, jehož ú elem je úmyslné poškození povinné osoby. Tento korektiv nesmí být využíván na újmu principu právní jistoty a nep im en oslabovat subjektivní práva ú astník .37 N které nižší soudy ešily nep im enost smluvní pokuty tak, že za nemravnou a tudíž neplatnou prohlásily jen ást smluvní pokuty a zbytek ponechaly v platnosti. Takový postup vylou il Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005. Mezi smluvními stranami byla uzav ena smlouva o vytvo ení, dodání a užití výtvarného díla. Cena byla dohodnuta ve výši 20 000,- K . Pro p ípad poškození i ztráty díla si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 200 000,- K . Žalobci vzniklo
36 37
ECH, P. K p im enosti smluvní pokuty. Právní rádce. 5/2008, s. 24. Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 20. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 1047/2003.
28
právo na zaplacení smluvní pokuty. Obvodní soud pro Prahu 1 ji však p iznal jen ve výši 20 000,- K , kterou považoval za p im enou, ve zbytku pak žalobu zamítl. Stejného názoru byl i odvolací soud. Nejvyšší soud
R naopak tento postup vylou il,
protože „…v oblasti ob anskoprávních vztah modera ní právo soudu upraveno není. Absenci zákonné úpravy moderace proto nelze nahradit aplikací ustanovení § 3 odst. 1 o. z. tak, jak u inil odvolací soud, když posoudil žalovaný nárok jako výkon práva áste n odporující dobrým mrav m a odep el žalobci ochranu tím, že podle vlastní volné úvahy ur il, jaká ást nároku žalobce na smluvní pokutu je „mravná“, a výši smluvní pokuty omezil práv na tuto ást.“ N kte í auto i tento postup považují za citelný zásah do v le smluvních stran. Prohlášení celého ujednání o smluvní pokut za neplatné totiž m že vést k nep im ené asymetrii práv a povinností mezi ú astníky daného právního vztahu, a tak se samo zneplatn ní nep im en vysoké smluvní pokuty m že p í it dobrým mrav m.38 Neplatnost nep im en vysoké smluvní pokuty nem že být zhojena ani tím, že v itel vymáhá pouze ást takto sjednané smluvní pokuty.39
6.1.1 Kritéria p im enosti podle ob anského práva Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu
R ze dne 30. dubna 2002, sp. zn.
33 Odo 96/2001, p i zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokut z hlediska dobrých mrav
je t eba zvážit funkce smluvní pokuty – preventivní, uhrazovací a sank ní.
Smluvní pokuta by m la zahrnovat „všechny škody, které lze rozumn
v daném
konkrétním vztahu s porušením ur ité povinnosti o ekávat, musí mít dostate nou, nikoliv však p emršt nou pobídkovou výši.“ Porovnání výše smluvní pokuty k výši takto p edvídaných škod p ibližuje smluvní pokutu podle našeho práva konceptu liquidated damages práva angloamerického (viz kap. 3.4). P i posuzování p im enosti smluvní pokuty m že soud p ihlédnout i k dalším relevantním okolnostem, za kterých byla smluvní pokuta sjednána. To platí jak pro vztahy ob anskoprávní, tak obchodn právní. Nejvyšší soud R nap íklad v rozhodnutí 38
„Oporu je možné hledat také v úprav § 451 odst. 2 in fine, kde je za bezd vodné obohacení ozna en i majetkový prosp ch získaný z nepoctivých zdroj . Nep im en vysoká smluvní pokuta m že vést k nepoctivému obohacení osoby, v jejíž prosp ch byla sjednána – a k podpo e takového požadavku se soud prop j it nesmí – ale jen v té ásti, v níž p esahuje obvyklou mez.“ ELIÁŠ, K. a kol. Ob anský zákoník: Velký akademický komentá . 2. svazek. Praha: Linde, a.s., 2008, s. 1570. 39 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 33 Odo 1282/2005.
29
ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004 potvrdil názor odvolacího soudu, že smluvní pokuta v daném p ípad nebyla nep im en vysoká již z toho d vodu, že tuto výši navrhl sám povinný. Dalším p íkladem je ujednání o smluvní pokut v takové výši, která by se za „normálních“ okolností jevila jako nemravná. V daném p ípad byl však dlužník již delší dobu v prodlení a v rámci dohody o odložení splatnosti se strany dohodly také na smluvní pokut ve výši 2 % z dlužné ástky denn . Nejvyšší soud potvrdil názor odvolacího soudu, že výše smluvní pokuty je s ohledem na okolnosti p ípadu p im ená.40 Dalším kritériem m že být i spolehlivost a solventnost dlužníka, kdy za p im enou je t eba považovat i relativn vyšší smluvní pokutu.41 V úvahu je t eba vzít i existenci jiných zajiš ovacích prost edk , které posilují postavení v itele a zohlednit je t eba i výši úroku z prodlení, který by v daném p ípad p i nezaplacení pen žité pohledávky p icházel v úvahu. I jinak p im ená výše smluvní pokuty pak m že být vnímána jako ned vodn vysoká.42 Neplatnost ujednání o smluvní pokut nemá vliv na platnost samotné smlouvy, jíž je sou ástí (§ 41 Ob Z). Výjimkou bude p ípad, kdy bude z ejmé, že p i neexistenci ujednání o smluvní pokut by jedna ze stran (v itel) takovou smlouvu neuzav ela.
6.2 Nep im enost a její d sledky podle obchodního práva Obchodní zákoník v § 301 p ipouští možnost snížení nep im en
vysoké
smluvní pokuty soudem. Jedná se o tzv. modera ní právo soudu. Soud je oprávn n smluvní pokutu snížit s p ihlédnutím k hodnot a významu zajiš ované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí. Výkladem a contrario tedy nelze smluvní pokutu zvýšit, ani pokud by byla ujednána ve výši nep im en nízké. Soud má podle tohoto ustanovení právo snížit smluvní pokutu až do výše vzniklé škody. Tím by se však zcela eliminoval sank ní charakter smluvní pokuty. Proto by smluvní pokuta m la být p iznána ve výši, která ješt p edstavuje pro dlužníka trest za porušení povinnosti. Využití modera ního práva v zásad vylu uje možnost prohlásit ujednání o smluvní pokut
v obchodn právních vztazích za neplatné pro
40
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 9. srpna 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001. Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 20. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 1047/2003. 42 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 22. ervence 1999, sp. zn. 29 Cdo 1589/99, rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000. 41
30
rozpor s dobrými mravy, resp. zásadami poctivého obchodního styku. I p es toto obecné tvrzení bych se ráda zam ila na p ípady, kdy by bylo p eci jen možné ujednání o smluvní pokut prohlásit za neplatné pro rozpor s t mito dv ma korektivy. Vztahem modera ního práva a dobrých mrav
se zabýval velký senát
ob anskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
R v rozhodnutí ze dne
14. íjna 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, který uvedl: „Ustanovení § 301 obch. zák. je t eba mít za speciální k § 39 ob . zák. v tom smyslu, že mí í na takové skutkové p ípady, kdy si strany obchodního vztahu sjednají nep im en Ujednání o smluvní pokut
vysokou smluvní pokutu…
v obchodn právních vztazích je možné posuzovat jako
neplatný právní úkon…pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 ob . zák. pouze v p ípad , že by se dobrým mrav m p í ily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána… Ujednání o smluvní pokut není však možno v obchodn právních vztazích považovat za neplatné podle § 39 ob . zák. pouze z d vodu nep im enosti sjednané výše smluvní pokuty.“ Velký senát v tomto rozhodnutí upozornil ješt na jednu skute nou, a tou je nemožnost absolutní aplikace modera ního práva v obchodn právních vztazích. P estože si ú astníci sjednají, že se jejich právní vztah bude ídit obchodním zákoníkem, je t eba respektovat ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ, podle kterého nese smluvní strana, která není podnikatelem, odpov dnost za porušení povinností z obchodn právních vztah podle ob anského zákoníku. Jedná se o odpov dnost za škodu, za vady a za prodlení. Velký senát v tomto rozhodnutí potvrdil, že tento režim se vztahuje i na smluvní pokutu.43 Tento odlišný režim pro podnikatele a nepodnikatele se uplatní u tzv. relativních44, absolutních45 i fakultativních46 obchod . Pro nepodnikatele v obchodních závazcích je tedy smluvní pokuta odpov dností za zavin ní a d sledkem nep im ené výše smluvní pokuty je neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 Ob Z). Zásady poctivého obchodního styku p edstavují pro obchodní právo podobný právní korektiv jako dobré mravy v právu ob anském a jsou upraveny v § 265 ObchZ. 43
„V obchodních závazkových vztazích se ustanovení o smluvní pokut upravená v § 300 až 302 od 1. 1. 2001 v d sledku novelizace ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. vztahují pouze na situace, kdy zavázaným je podnikatel, tedy profesionál, který si musí být v dom hospodá ského rizika v p ípad sjednání smluvní pokuty.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 14. íjna 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007. 44 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. íjna 2008, sp. zn 32 Odo 873/2006. 45 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 24. února 2010, sp. zn. 32 Cdo 509/2009. 46 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 31.
31
Podle tohoto ustanovení nepožívá výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, právní ochrany. Vymezení pojmu zásady poctivého obchodního styku najdeme op t až v judikatu e. Nejvyšší soud
R v od vodn ní
rozhodnutí ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007 uvedl: „Pro úplnost lze poznamenat, že korektiv zásadami poctivého obchodního styku má být poslední možnost (ultima ratio), jak – ve výjime ných p ípadech – zmírnit i odstranit p ílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se p iznání uplatn ného nároku jevilo krajn nespravedlivým. Ustanovení § 265 obch. zák., tak je t eba vnímat jako p íkaz soudci, aby rozhodoval v souladu s ekvitou…,p i emž, oproti dobrým mrav m, dovolují zásady poctivého
obchodního
styku
vzít
v úvahu
zvláštnosti
profesionálních
vztah
podnikatelského prost edí a jeho specifické etiky. Vzhledem k p evažující profesionalit t chto vztah lze dokonce – v obecné poloze – konstatovat, že citlivost k aspekt m sociální spravedlnosti je v režimu obchodního práva o n co slabší, což m že vést k tomu, že za poctivé v rovin obchodn právní lze – podle okolností – považovat ješt i postupy, které by se ve sfé e obecného práva ob anského mohly jevit již jako nemravné…“ Okolnosti, za kterých by se rozpor se zásadami poctivého obchodního styku v souvislosti s ujednáním o smluvní pokut dal aplikovat, vymezil Nejvyšší soud
R
v rozhodnutí ze dne 28. kv tna 2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006, kde uvedl: „Není samoz ejm
vylou eno posuzovat jednání smluvní strany, kterým vymáhá smluvní
pokutu, za rozporné se zásadami poctivého obchodního styku. Soud by však musel hodnotit samo toto jednání…a musel by prozkoumat všechny okolnosti tohoto jednání. Odep ít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajiš ovací, sank ní a kompenza ní charakter institutu smluvní pokuty, nevycházel by z jeho smyslu, pop . by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka. Smluvní pokuta by nap . byla ú tována v situaci, kdy by bylo z ejmé, že závazek pln n nebude, že smluvní pokuta zde postrádá svou preven ní funkci a nelze o ekávat, že bude plnit funkci kompenza ní.“ Tento záv r podpo il Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 19. kv tna 2009, sp. zn. 32 Cdo 1281/2008 a navíc dodal: „P edpoklad nep im ené smluvní pokuty je podmínkou pro použití modera ního práva soudu podle § 301 obch. zák., není však zákonem stanovenou podmínkou pro rozpor výkonu práva se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák.; rozporný se zásadami poctivého
32
obchodního styku m že být totiž i výkon práva na smluvní pokutu, jejíž výše není nep im ená… Posoudí-li soud smluvní pokutu jako nep im en vysokou, nejsou tím sou asn bez dalšího napln ny všechny p edpoklady pro aplikaci ustanovení § 265 obch. zák., tedy pro záv r, že výkon práva na smluvní pokutu nepožívá právní ochrany, nýbrž jen pro postup podle § 301 obch. zák.“ Pro realizaci modera ního práva soudu se nevyžaduje návrh dlužníka.47 Tento záv r však není právní teorií p ijímán bez výhrad. Jak uvádí nap íklad Z. Kova ík, modera ní právo p edstavuje mocenský zásah do smluvní autonomie ú astník . Samy smluvní strany by m ly nejlépe v d t, co je pro n dobré. Stát by tak do t chto vztah nem l zasahovat víc než je nezbytné.48 Sám Z. Kova ík stojí za rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. íjna 2004, sp. zn. 5 Cmo 320/200449, který výslovn uvádí, že „smluvní pokutu lze ve smyslu § 301 ObchZ snížit pouze na návrh ú astníka, a to pouze v ízení o zaplacení této pokuty. Není na libov li soudu, zda pokutu sníží.“ Nejvyšší soud však zastává názor opa ný. Návrh dlužníka byl podmínkou pro výkon modera ního práva na našem území podle všeobecného zákoníku ob anského a vyžaduje ho i n mecký BGB. Právní jistotu snad p inese nový ob anský zákoník. Jak vyplývá z jeho návrhu, snížení smluvní pokuty bude muset dlužník navrhnout. Je t eba také zd raznit, že soud m že snížit výši smluvní pokuty jen v dob , kdy na ni má oprávn ný vymahatelný nárok. Z tohoto d vodu nemohla být smluvní pokuta snížena v p ípad , kdy si žalovaná již p ed zahájením ízení právo na smluvní pokutu zapo etla proti pohledávce žalobkyn .50 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále uvedl, že: „…rozhodnutí soudu ve smyslu § 301 obch. zák. je konstitutivním rozhodnutím, jímž lze moderovat podle uvedeného ustanovení jen nárok existující, a proto dosp l k záv ru, že nelze rozhodovat o snížení smluvní pokuty, která v dob
rozhodování soudu
neexistuje…“ Modera ní právo m že aplikovat pouze soud rozhodující o nároku na smluvní pokutu v prvním stupni nebo soud odvolací. Nejvyšší soud
R jako soud dovolací
a Ústavní soud jako orgán p íslušný k rozhodování o ústavní stížnosti samy modera ní 47
„Vyjdou-li v pr b hu ízení najevo skute nosti, které od vod ují záv r, že smluvní pokuta je nep im en vysoká, m že ji soud snížit i bez návrhu dlužníka.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3853/2007, rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 8/2010, s. 301302. 48 KOVA ÍK, Z. Smluvní pokuta. Právní rozhledy. 9/1999, s. 465. 49 Rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 5/2005, s. 184-187. 50 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 1007/2006.
33
právo aplikovat nemohou. Tyto orgány jsou však oprávn ny zavázat svým právním názorem nižší soudy k aplikaci tohoto práva.
6.2.1 Kritéria p im enosti podle obchodního práva Z dikce § 301 ObchZ51 týkajícího se modera ního práva soudy dovozovaly, že pro posouzení p im ené výše smluvní pokuty je t eba vzít v úvahu p edevším výši vzniklé škody. Takový výklad Nejvyšší soud odmítl a zd raznil, že výše vzniklé škody není kritériem pro snížení smluvní pokuty, nýbrž pouze hranicí, pod kterou nelze smluvní pokutu snížit.52 Po n kolika neúsp šných pokusech p i aplikaci modera ního práva Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004 vymezil
jednotlivé kroky, podle nichž by m ly soudy p i moderaci postupovat. Podle Nejvyššího soudu je využití modera ního práva výsledkem ur itého rozhodovacího procesu soudce, který zahrnuje tyto t i fáze: „V první fázi soud
eší otázku, zda byla sjednána
nep im en vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; záv r o tom, zda je sjednána nep im en vysoká smluvní pokuta, je tedy v cí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)p im enosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního p ípadu, zejména na d vodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely. Není rovn ž vylou eno, aby soud již p i posuzování této otázky p ihlédl k významu a hodnot zajiš ované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V p ípad , kdy soud dojde k záv ru o nep im enosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zdali použije svého modera ního práva i nikoli, tj. zdali nep im en vysokou smluvní pokutu sníží.“ Zde je t eba zd raznit, že ustanovení § 301 ObchZ zakotvuje právo soudu nep im enou výši smluvní pokuty snížit, nikoli jeho povinnost. Zda tohoto práva využije je v cí volné úvahy soudu. „Bude-li výsledkem druhé fáze rozhodování soudu jeho záv r, že svého modera ního práva využije, nastupuje poslední t etí etapa jeho rozhodování, kdy 51
§ 301 ObchZ: „Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soud snížit s p ihlédnutím k hodnot a významu zajiš ované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhrad škody vzniklé pozd ji je poškozený oprávn n do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.“ 52 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002.
34
posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nep im en vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této poslední fázi rozhodování je soud ze zákona povinen p ihlédnout k hodnot a významu zajiš ované povinnosti, p i emž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená – v itel má vždy právo na pokutu alespo ve výši vzniklé škody.“ Soudy tedy musí p ihlédnout k hodnot a významu zajiš ované povinnosti až v poslední fázi, tzn. p i posouzení rozsahu snížení smluvní pokuty. V p edchozích dvou fázích je soud m dána volnost v posouzení, zda je výše smluvní pokuty nep im ená a zda využijí svého práva snížit nep im en vysokou smluvní pokutu. Toto volné uvážení soudu bylo zúženo rozhodnutím Nejvyššího soudu, podle kterého osobní, majetkové ani sociální pom ry dlužníka nelze brát v potaz p i posuzování p im enosti výše smluvní pokuty, ani p i rozhodování, zda soud modera ní právo využije
i
nikoliv.53 Záleží vždy na konkrétních objektivních okolnostech, které vedly ke sjednání dané výše smluvní pokuty. P im enost výše smluvní pokuty je t eba zvláš
zkoumat v p ípad , je-li
smluvní pokuta stanovena jednorázovou ástkou nebo sazbou za ur ité období. Jak uvádí Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 23. ervna 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, v p ípad smluvní pokuty stanovené ur itou sazbou za dané asové období „…nelze na nep im enost smluvní pokuty usuzovat z její celkové výše, je-li d sledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak p im enou ´denní sazbu´ smluvní pokuty. Opa ný záv r je nep ijatelný, nebo
by ve svých d sledcích
zvýhod oval dlužníka…a znamenal by zpochybn ní funkcí, které má smluvní pokuta plnit…“54 A jaká sazba je tedy ješt p im ená? Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne
30. kv tna 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 vycházeje z ustálené judikatury uvedl: „Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denn z dlužné ástky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokut ve výši 1 % denn je považováno za neplatný právní úkon, který se p í í dobrým mrav m…“ Zatímco smluvní pokuta nep esahující výši 0,5 % z dlužné ástky denn bude považována za p im enou, stanovení smluvní pokuty nad touto hranicí m že být nebezpe né. Záleží pak na úvaze soudu s p ihlédnutím ke všem kritériím, zda takovou výši bude považovat stále za p im enou. V p ípad smluvní 53 54
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 1646/2007. Stejn judikoval Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 24. ervence 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006.
35
pokuty ve form jednorázového pln ní by bylo velice obtížné stanovit obecné limity maximální výše smluvní pokuty.
6.2.2 Modera ní právo v p ípad zajišt ní smluvní pokuty sm nkou Smluvní pokuta jako prost edek zajišt ní m že být sama zajišt na, nap . zajiš ovací sm nkou (sm nkou pro solvendo § 334 ObchZ). Vrchní soud v Praze se zabýval otázkou, zda lze aplikovat modera ní právo v p ípad uplatn ní sm ne ného nároku u soudu.55 P edm tná sm nka zajiš ovala všechny nároky vyplývající z leasingové smlouvy v etn smluvní pokuty. Vrchní soud judikoval, že modera ní právo m že být uplatn no jen v ízení, jehož p edm tem jsou nároky na smluvní pokutu. Takové nároky však p edm tem sm ne ného ízení nikdy nejsou, i kdyby sm nka byla ke smluvní pokut v jakémkoliv myslitelném vztahu. Dlužník m tak lze doporu it, aby nezajiš ovali smluvní pokutu sm nkou, nebo tím m žou výrazn zhoršit své právní postavení.
6.2.3 Úprava modera ního práva pouze v obchodním zákoníku Záv rem této kapitoly se zastavím nad otázkou úpravy modera ního práva pouze v zákoníku obchodním, tedy p edpisu speciálním k zákoníku ob anskému. N kte í auto i takové za azení považují za paradoxní. I. Pelikánová poukazuje na to, že je protismysln poskytována vyšší ochrana subjekt m obchodních vztah a úprava by tedy m la být v ob anském zákoníku. Pro obchodní vztahy by se naopak m la uplatnit v tší volnost.56 D. Pat k naopak systematické za azení smluvní pokuty nezavrhuje, když zd raz uje, že vysoká právní ochrana v režimu ob anského zákoníku je poskytována práv tím, že pro vznik práva na smluvní pokutu musí být napln n p edpoklad zavin ní dlužníka.57 Pro za azení modera ního práva do ob anského zákoníku však sv d í vývoj historický i srovnání se zahrani ními právními úpravami. Modera ní právo totiž bylo za azeno do všeobecného ob anského zákoníku (zatímco všeobecný zákoník obchodní moderaci vylu oval) i do ob anského zákoníku z r. 1950. V n mecké úprav modera ní právo nalezneme také jen v ob anském zákoníku (§ 343 BGB), zatímco zákoník 55
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. íjna 2004, sp. zn. 5 Cmo 320/2004, rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 5/2005, s. 184-187. 56 PELIKÁNOVÁ, I. Komentá k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, a.s., 1998, s. 202. 57 PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 85.
36
obchodní (§ 348 HGB) snížení smluvní pokuty soudem vylu uje. Se stejnou systematikou se u nás po ítá de lege ferenda.
37
7. Forma dohody o smluvní pokut Pro ujednání o smluvní pokut zákon vyžaduje písemnou formu (§ 544 odst. 2 Ob Z). Nevyžadují se však podpisy smluvních stran na téže listin (§ 46 odst. 2 Ob Z). Ujednání o smluvní pokut
m že být obsaženo v hlavní smlouv
nebo
dohodnuto ve smlouv samostatné, a to i po vzniku hlavního závazku. Není vylou eno, aby ujednání o smluvní pokut bylo zahrnuto do písemn sjednané rámcové smlouvy. Písemné form se v noval Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne 20. února
2008, sp. zn. 33 Odo 128/2006: „Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemn , ur itost projevu v le je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenána; nesta í, že ú astník m smlouvy je jasné, co je p edm tem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to podstatné z textu listiny.“ Vedle toho je t eba zd raznit, že ujednání o smluvní pokut je dvoustranný právní úkon a v le obou smluvních stran musí být z písemného ujednání z ejmá. Tomu odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu
R ze dne 7. íjna 1999, sp. zn. 3 Cdon
1486/96, ve kterém Nejvyšší soud nep iznal právo na zaplacení smluvní pokuty v iteli, který se jí domáhal na základ uznání dluhu dlužníka. Nejvyšší soud v rozhodnutí uvádí: „Na rozdíl od uznání dluhu je ujednání o smluvní pokut dvoustranným právním úkonem, který musí spl ovat kritéria ustanovení § 544 ob . zák…“ Stejn tak nem že být právo na smluvní pokutu založeno jednostranným prohlášením v itele, není-li písemn akceptováno dlužníkem. Proto je nap íklad vznik práva na smluvní pokutu vyplývajícího ze zaslané faktury neplatné. Smluvní pokuta jako dvoustranný právní úkon se odlišuje od penále upraveného v § 544 odst. 3 Ob Z coby právními p edpisy stanovené pokuty pro p ípad porušení smluvní povinnosti.58 V obchodn právních vztazích lze podle § 273 ObchZ ást obsahu smlouvy ur it odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi. M že být ujednání o smluvní pokut obsaženo v t chto všeobecných podmínkách, aniž by sama smlouva obsahovala jedinou zmínku o smluvní pokut ? Podle rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 31. kv tna 2010, sp. zn. 15 C 410/200959 je takový postup vylou ený. Mezi ú astníky byla uzav ena smlouva 58 59
PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 29. Rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 16/2010, s. 599-602.
38
o poskytování ve ejn
dostupné služby elektronických komunikací. Jednalo se
o smlouvu uzav enou mezi podnikatelem a spot ebitelem. Právo na zaplacení smluvní pokuty pro p ípad prodlení s placením vyú tování bylo obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, na které bylo odkázáno v ásti smlouvy psané drobn jším písmem ozna ené jako „Heslo pro komunikaci a poznámky“. Okresní soud uplatn né právo na zaplacení smluvní pokuty ozna il za výkon práva, který je v rozporu s poctivými obchodními styky a stanovil, že „obchodní podmínky nesm jí sloužit k tomu, aby do nich v asto nep ehledné, složit formulované a malým písmem psané form
skryl smluvní partner spot ebitele ujednání, která jsou pro spot ebitele
nevýhodná a o kterých p edpokládá, že pozornosti spot ebitele uniknou (v etn ujednání smluvní pokuty). Pokud tak u iní, zpronev í se principu d v ry a takovému jeho jednání nelze p iznat právní ochranu pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku.“ P estože se jedná o rozhodnutí soudu prvního stupn , soud p esv d iv argumentuje principem rovnosti ú astník , podle kterého jedna smluvní strana nem že jednostrann
uložit druhému ú astníku povinnost. Vedle toho je
zd razn na nutnost poskytnutí vyšší právní ochrany spot ebiteli ve spot ebitelských smlouvách a princip d v ry spot ebitele v poctivé jednání podnikatele jako profesionála v právních vztazích. Proto se domnívám, že stejn by m lo být rozhodnuto i v p ípad , že se daný spor dostane k vyšším instancím. Daný p ípad však ešil vztah spot ebitele a podnikatele. Jak tomu bude mezi dv ma podnikateli? V takovém p ípad
nelze
možnost úpravy smluvní pokuty v obchodních podmínkách a priori vylou it. K možnosti takového ujednání se p iklání i Z. Kova ík.60
60
KOVA ÍK, Z. Smluvní pokuta. Právní rozhledy. 9/1999, s. 459.
39
8. Splatnost smluvní pokuty Splatnost smluvní pokuty se bude v prvé ad
ídit dohodou smluvních stran. Se
splatností takto sjednanou se však pravd podobn moc asto nesetkáme z toho d vodu, že ú astníci vnímají ujednání o smluvní pokut spíše jako prevenci, a tak dohodu o samotné splatnosti smluvní pokuty považují za nadbyte nou. V takových p ípadech je pro ob anskoprávní vztahy t eba aplikovat ustanovení § 563 Ob Z, podle kterého je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o pln ní v itelem požádán. V režimu obchodního zákoníku se pak použije ustanovení § 340 odst. 2 ObchZ, podle kterého je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu bez zbyte ného odkladu poté, kdy byl v itelem o její úhradu požádán. Forma výzvy k zaplacení smluvní pokuty není p edepsána, proto pln posta í ústní projev v le. Kvalifikovanou výzvou je i žaloba. Splatnost pak nastává prvního dne po doru ení žaloby dlužníkovi.61 Jak vyplývá z judikatury, je p ípustné, aby byla smluvní pokuta hrazena tzv. propadnutím zaplacených záloh62 a je také právn irelevantní, strhne-li si banka smluvní pokutu ve form inkasa63.
61
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 27. b ezna 2003, sp. zn. 33 Odo 105/2003. Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 469/2006. 63 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 20. b ezna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1357/2000. 62
40
9. R zná ozna ení smluvní pokuty a její d sledky Výše bylo uvedeno n kolik p íklad , kdy se smluvním stranám nepoda ilo smluvní pokutu platn sjednat. K neplatnosti ujednání o smluvní pokut
tak vede
neur ité vymezení zajiš ované povinnosti, sjednání smluvní pokuty v nep im ené výši v ob anskoprávních vztazích,
i ujednání p í ící se dobrým mrav m
i zásadám
poctivého obchodního styku. Dalším d vodem m že být i stanovení smluvní pokuty jednostranným právním úkonem i nedodržení zákonné písemné formy. Nyní bych se ráda zam ila na problémy spojené s nesprávným pojmenováním smluvní pokuty. Již bylo zmín no, že smluvní pokuta je frekventovaným prost edkem zajišt ní závazkových vztah a i široká neodborná ve ejnost ví, že právo umož uje sjednat si majetkovou sankci pro p ípad nespln ní povinnosti vyplývající ze smlouvy. asto však již neví, jak se tento institut nazývá a jaký je p esn jeho ú el. A tak soudy musely v ad p ípad zkoumat, zda strany zamýšlely sjednat smluvní pokutu, pop ípad jiný právní nástroj, anebo si dokonce dohodly sankci, kterou právo nep ipouští. Nyní se podívejme na n která taková rozhodnutí. Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 339/2005 uvedl, že „není rozhodné, jak ve smlouv je ur itý vztah (závazek) nazván, nýbrž obsah tohoto vztahu…“ Jinými slovy - soudy dají p ednost obsahu a ú elu právního instrumentu p ed jeho názvem. V daném p ípad Nejvyšší soud posuzoval ujednání leasingové smlouvy, podle kterého byl nájemce povinen pronajímateli uhradit „náhradu škody“ v p ípad nezaplacení leasingových splátek. Pronajímateli však nepomohl ani výklad soudu. Nejvyšší soud dosp l k záv ru, že „v le stran nesm ovala k ujednání sank ní povahy, nejedná se tudíž o smluvní pokutu, nýbrž k dohod o výši hrazené škody ve smyslu § 379 obchodního zákoníku.“64 V rozhodnutí ze dne 22. ervence 1999, sp. zn. 29 Cdo 1291/98 se Nejvyšší soud musel vypo ádat rovnou s n kolika pojmy, které ozna ovaly instrumenty zajiš ující smluvní povinnosti. Strany smlouvy o dílo si pro p ípad porušení povinnost sjednaly zaplacení „poplatku“ z prodlení ve výši jednoho procenta z dohodnuté ástky za každé t i dny prodlení a k tomu „majetkovou sankci“ jeden tisíc korun denn . Krom toho smlouva (pro p ípad porušení jiné povinnosti) obsahovala ujednání ozna ené výslovn
64
ECH, P. K ur itosti dohody o smluvní pokut . Právní rádce. 3/2008, s. 18.
41
jako dohoda o „smluvní pokut “.65 Nejvyšší soud uvedl, že „ani výkladem ve smyslu ust. § 35 odst. 3 Ob Z nelze dosp t k nepochybnému poznání, co cht l ú astník projevit termínem majetková sankce za prodlení s úhradou faktury…“ Další problém je nasnad , pokud je ve smlouv sjednána možnost odstoupení od smlouvy. Pak soudy musí zkoumat, zda se stále jedná o smluvní pokutu i institut odstupného. V rozhodnutí ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 32 Odo 563/2002 Nejvyšší soud uvedl: „Smluvní strany si ve smlouv dohodly v rámci tzv. ´stornopodmínek´ specifický zp sob zániku smlouvy jejím zrušením… V závislosti na asovém momentu, kdy ke zrušení dojde, pak dohodly také výši tzv. ´penále´. Toto ustanovení smlouvy p iznává žalovanému právo smlouvu zrušit za sou asného vzniku povinnost zaplatit dohodnutou ástku. Nelze je pak právn kvalifikovat jinak než odstupné…“ Institut odstupného by se mohl zdát totožný s tzv. nepravou smluvní pokutou. O nepravé smluvní pokut hovo íme, pokud ú astníci využijí dispozitivního ustanovení § 545 odst. 1 Ob Z a sjednají si, že zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek dlužníka splnit primární povinnost. Tím se dlužník vlastn
vyplatí z pln ní zajiš ované
povinnosti. V p ípad nepravé smluvní pokuty i odstupného tedy dochází k zániku závazku v d sledku zaplacení ur ité ástky. P esto se tyto dva instituty podstatn liší a nelze je v žádném p ípad zam ovat. V první ad je zaplacení nepravé smluvní pokuty stále vázáno na porušení zajiš ované povinnosti, kdežto odstupné p edstavuje právo smluvní strany zrušit zaplacením odstupného konkrétní závazek. Rozdíl je t eba spat ovat také v nemožnosti využít institutu odstupného ú astníkem, který již p ijal pln ní druhé strany nebo alespo jeho ást.
65
ECH, P. K ur itosti dohody o smluvní pokut . Právní rádce. 3/2008, s. 18.
42
10. Smluvní pokuta a odstoupení od smlouvy Následující kapitoly se budou v novat vztahem smluvní pokuty a jiných právních institut . Nejprve se zam ím na otázky odstoupení od smlouvy v souvislosti s trváním nároku na zaplacení smluvní pokuty. Navíc se pokusím vymezit, jaké problémy m že zp sobit, je-li do ujednání o smluvní pokut zahrnuto též právo na zrušení smlouvy odstoupením. V dalších kapitolách se budu v novat náhrad škody a p edevším pak srovnání smluvní pokuty s úrokem z prodlení. Jak bylo zmín no výše, smluvní pokuta jako akcesorický prost edek zajišt ní následuje osud hlavního závazku. Ujednání o smluvní pokut bude pln závislé na vzniku, zm n
i zániku zajiš ované povinnosti. Odlišný režim se však uplatní
v p ípad již vzniklého nároku na zaplacení smluvní pokuty. Takový nárok p edstavuje výjimku z akcesority, jak bylo popsáno v kap. 5. Obchodní zákoník v § 302 výslovn stanoví, že se „odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.“ Tato výjimka se analogicky uplatní i v p ípad ob anskoprávních vztah . Na vztah smluvní pokuty a odstoupení od smlouvy se nyní podívejme podrobn ji. Odstoupení od smlouvy je jedním ze zp sob zániku závazkových vztah . Právo jednostrann od smlouvy odstoupit m že být realizováno pouze na základ zákona i smluvního ujednání. Ob anský i obchodní zákoník spojuje právo odstoupení od smlouvy s prodlením dlužníka i v itele. Obchodní zákoník pak rozlišuje, zda takové prodlení p edstavuje podstatné i nepodstatné porušení smlouvy. Ú astníci však mohou ve smlouv vymezit další právn dovolené d vody, kdy bude možné od smlouvy odstoupit. V p ípad odstoupení od smlouvy, jejíž ástí je i ujednání o smluvní pokut , se práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy ruší, a to v etn tohoto ujednání. Odlišný režim se však uplatní pro již vzniklý nárok na zaplacení smluvní pokuty. Takový nárok odstoupením od smlouvy nezaniká. P esn takovýmto skutkovým stavem se zabýval Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 25. ervna 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003, kdy zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a v c mu vrátil k dalšímu jednání. Odvolací soud totiž zamítl žalobu na zaplacení smluvní pokuty, protože se domníval, že odstoupením od smlouvy byla zrušena celá kupní smlouva v etn závazku žalovaných zaplatit smluvní pokutu. Nejvyšší soud naopak v od vodn ní uvedl, že vznikl-li nárok na smluvní pokutu d íve než oprávn ný ú astník od smlouvy odstoupil, takový nárok odstoupením nezaniká. Nejvyšší soud
43
tento záv r logicky podpo il v této ásti od vodn ní: „Nárok na smluvní pokutu i právo na zrušení smlouvy odstoupením jsou v posuzované v ci d sledkem porušení smlouvy. Odstoupením od smlouvy realizuje smluvní strana svou v li nebýt nadále ú astníkem právního vztahu, v n mž druhá smluvní strana nedodržuje stanovené závazky a uplatn ním práva na smluvní pokutu takové jednání druhé smluvní strany sankcionuje a hradí svou p ípadnou majetkovou újmu. Z toho logicky vyplývá, že odstoupení od smlouvy se již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty nedotýká… Porušením smlouvy vznikl mezi smluvními stranami nový – dosud neexistující a p vodní smlouvou bez dalšího nezaložený – právní vztah, který již nemá ve vztahu k p vodnímu zajišt nému závazku akcesorickou povahu a na jehož existenci nemá zánik zajišt ného smluvního závazku vliv.“ Nejvyšší soud také upozornil na to, že pokud by odstoupením od smlouvy zanikl i nárok na zaplacení smluvní pokuty, byly by ohroženy zajiš ovací a sank ní funkce smluvní pokuty. V d sledku by se jednalo o nucené prominutí dluhu ze strany v itele jako následek realizace jeho práva odstoupit od smlouvy v p ípad , že dlužník ádn neplní své závazky.
10.1 Odstoupení od smlouvy jako porušení smluvní povinnosti Právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká porušením zajiš ované povinnosti smluvní stranou. N kte í ú astníci za takové porušení považovali odstoupení druhé smluvní strany od smlouvy. Otázku, zda odstoupení od smlouvy p edstavuje porušení smluvní povinnosti a zakládá nárok na smluvní pokutu, ešil Ústavní soud. Ve svém nálezu ze dne 11. íjna 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99 uvádí: „Odstoupení od smlouvy, a již ze zákona nebo na základ ujednání ú astník (§ 48 odst. 1 ob anského zákoníku), nem že být porušením smluvní povinnosti. Proto strana, která u in ným jednostranným úkonem platn od smlouvy odstoupila, neporušila žádnou smluvní povinnost, nýbrž pouze vykonala právo, které jí podle smlouvy náleželo…“66 Ustanovení § 544 odst. 1 Ob Z je kogentní a nelze tedy platn sjednat smluvní pokutu pro p ípad výkonu práva odstoupit od smlouvy, ale pouze pro p ípad porušení zajiš ované povinnosti. Je t eba dodat, že nárok na smluvní pokutu by vznikl p i protiprávním odstoupení od smlouvy, jak judikoval Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne 18. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon
1032/96. 66
Již d íve takto judikoval Nejvyšší soud 1398/96.
R v rozhodnutí ze dne 31. b ezna 1998, sp. zn. 3 Cdon
44
10.2 Odstoupení od smlouvy jako podmínka vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty Odstoupení od smlouvy zp sobilo nejasnosti i v další souvislosti s ujednáním o smluvní pokut . Ú astníci smlouvy v nejednom p ípad
vázali vznik práva na
zaplacení smluvní pokuty nejen na porušení zajiš ované povinnosti, ale také na realizaci práva v itele odstoupit od smlouvy. Aby tedy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, musely být spln ny dv podmínky: 1. porušení smluvní povinnosti zajišt né smluvní pokutou a 2. odstoupení v itele od smlouvy. Takový p ípad ešil i Nejvyššího soudu
R v rozhodnutí ze dne 30. listopadu
2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003. Ú astníci uzav eli nájemní smlouvu, jejímž p edm tem byl nájem deseti reklamních ploch. Pronajímatelka se zavázala p edat p edm t nájmu ve stavu zp sobilém ke smluvenému ú elu užívání a umožnit nájemci instalaci za ízení. Pro p ípad porušení této povinnosti a odstoupení nájemce od smlouvy byla sjednána smluvní pokuty ve výši 15 000,- K za každé reklamní za ízení. Nejvyšší soud ve sv tle nálezu Ústavního soudu a další judikatury uvedl, že takové ujednání, kterým je vznik nároku na smluvní pokutu vázán na výkon práva, je absolutn neplatné podle § 39 Ob Z. Nemožnost takového ujednání logicky zd vodnil v této
ásti
od vodn ní: „Navíc odstoupení od smlouvy má podle § 48 odst. 2 Ob Z ten následek, že se smlouva od po átku ruší a zanikají práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy; nezaniká však nárok na smluvní pokutu, avšak za té podmínky, že tento nárok vznikl ješt
p ed odstoupením od smlouvy v d sledku d ív jšího porušení povinností.
V posuzované v ci však m l nárok na smluvní pokutu vzniknout až po zániku závazku v d sledku odstoupení od smlouvy.“67 Jak uvádí P. ech, smluvní pokutu je nutné sjednat vždy jako nepodmín nou. Je potom na v iteli, zda nárok na pokutu uplatní, až když od smlouvy odstoupí.68 Ú el t chto ujednání je jednoduchý. Tím, že v itel odstoupí od smlouvy, nebude dlužník povinen splnit hlavní závazek. Smluvní strany však tímto postupem zneplatní celé ujednání o smluvní pokut . P itom lze tohoto ú elu dosáhnout jednoduše prost ednictvím dispozitivního ustanovení § 545 odst. 1 Ob Z, podle kterého „nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokut
n co jiného, je dlužník zavázán plnit
povinnost, jejíž spln ní bylo zajišt no smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.“ 67 68
Takto judikoval Nejvyšší soud již d íve v rozhodnutí ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004. ECH, P. K ur itosti dohody o smluvní pokut . Právní rádce. 3/2008, s. 17.
45
Dohodnou-li si tedy ú astníci, že zaplacením smluvní pokuty zaniká povinnost dlužníka splnit hlavní závazek, bude takové ujednání v souladu s právem.
46
11. Smluvní pokuta a náhrada škody „Náhrada škody p edstavuje prost edek, kterým právní ád zabezpe uje ochranu majetku a vyrovnání vzniklé majetkové újmy.“69 Blízkost smluvní pokuty a náhrady škody vyplývá již z pojetí smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody. Podle § 545 odst. 2 Ob Z nárok v itele na zaplacení smluvní pokuty vylu uje oprávn ní požadovat náhradu škody zp sobené porušením zajiš ované povinnosti. Je t eba takto postupovat vždy bez ohledu na okolnosti konkrétního p ípadu? S takovým záv rem polemizuje J. Šilhán.70 Nasti uje situaci, kdy dlužník úmysln
poruší povinnost
zajiš ovanou smluvní pokutou, protože zaplacení smluvní pokuty, kterým se zkonzumuje právo na náhradu škody, pro n j p edstavuje menší újmu, než by znamenalo pln ní dané povinnosti (a tím i vypo ádání náhrady škody). Autor p i ešení tohoto p ípadu naráží na základní právní princip, a to že nikdo nem že mít prosp ch ze svého protiprávního jednání. Takové jednání by se p í ilo dobrým mrav m a v itel by se patrn domohl náhrady celé škody v etn ušlého zisku. Ke stejnému záv ru lze dosp t i aplikací § 424 Ob Z, tedy odpov dnosti za škodu zp sobenou úmyslným jednáním proti dobrým mrav m i argumentem obcházení zákazu vzdání se nároku na náhradu škody podle § 386 odst. 1 ObchZ. I naše soudy by tedy p i úmyslném porušení povinnosti mohly p iznat celou náhradu škody, aniž by byla její výše limitována sjednanou výší smluvní pokuty, stejn jako postupují francouzské soudy (kap. 3.2). Je t eba zd raznit, že ustanovení § 545 odst. 2 Ob Z se týká pouze škody jako materiální újmy. V p ípad utrp ní nemajetkové újmy (nap íklad zásahem do dobré pov sti v itele, do jeho jména nebo cti) má v itel právo na p im ené zadostiu in ní i v p ípad existence smluvní pokuty. Navíc nelze opomenout, že materiální škodu je podle dosavadní soudní praxe t eba chápat ve smyslu úbytku aktiv na stran v itele. Pouhé zmnožení závazk (pasiv) tak k p iznání náhrady škody neposta í. Podmínka vzniku skute né škody, tedy úbytku aktiv, je v rozporu nap íklad s prvorepublikovou doktrínou, podle které „škodou na jm ní není jen zmenšení aktiv, nýbrž i rozmnožení pasiv.“71 I právní teorie zd raz uje, že podmínka zmenšení aktiv na stran poškozeného zhoršuje jeho postavení, nebo ten je nejprve nucen plnit ze svého, a teprve poté se
69
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 141. ŠILHÁN, J. Limita ní p sobení smluvní pokuty v p ípad úmyslného porušení povinnosti. Právní rozhledy. 1/2010, s. 8-13. 71 ECH, P. Smluvní pokuta versus úrok z prodlení. Právní rádce. 4/2008, s. 26. 70
47
m že domáhat náhrady toho, co byl v d sledku škodné události nucen vynaložit.72 Jak judikoval Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne 20. února 2003, sp. zn. 25 Cdo
987/2001, nic na podmínce vzniku skute né škody nem ní ani fakt, že o zaplacení t chto závazku bylo pravomocn rozhodnuto. Smluvní pokuta má charakter paušalizované náhrady škody pouze v p ípad , že se ú astníci drží zákonné úpravy a nesjednají si n co jiného. Z dispozitivnosti § 545 odst. 2 Ob Z vyplývá, že si strany mohou rovnou dohodnout soub h smluvní pokuty a náhrady škody. V itel se tak bude moci domáhat obou t chto nárok . V tomto p ípad se oslabuje repara ní funkce smluvní pokuty a naopak se zesiluje funkce sank ní. Jak zd raz uje D. Pat k, je pak t eba d kladn o smluvní pokut
zkoumat, zda ujednání
není v rozporu s dobrými mravy.73 Další možnost, která v iteli
umožní dosáhnout plné reparace vzniklé škody, obsahuje poslední v ta § 545 odst. 2 Ob Z. Ú astníci mohou výslovn dohodnout, že v itel je oprávn n domáhat se náhrady škody p evyšující smluvní pokutu. V takových ujednáních se pravd podobn nebude jednat o nep im en vysokou smluvní pokutu, když ú astníci dop edu p edpokládají, že p ípadn vzniklá škoda bude vyšší než sjednaná smluvní pokuta. Blízkost smluvní pokuty a náhrady škody m žeme nalézt již v systematice všeobecného ob anského zákoníku, ve kterém byla smluvní pokuta azena do ásti upravující náhradu škody. Shodn jako náhrada škody plní smluvní pokuta funkci repara ní. Zákonným „st etem“ t chto dvou institut
je modera ní právo soudu
upravené v § 301 ObchZ, podle kterého má soud právo snížit nep im en vysokou smluvní pokutu až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti. Podle poslední v ty tohoto ustanovení je poškozený oprávn n k náhrad škody do výše smluvní pokuty, vznikla-li škoda pozd ji. Obnovuje se tak právo na náhradu škody, které bylo p edtím vylou eno ujednáním o smluvní pokut . Tato náhrada škody se bude ídit úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku (§ 373 a násl. ObchZ) v etn možnosti liberace dlužníka z d vod uvedených v § 374 ObchZ. Na druhé stran m žeme najít mezi smluvní pokutou a náhradou škody mnoho odlišností. Nejvýznamn jším rozdílem je ist repara ní funkce náhrady škody. Další
72
ELIÁŠ, K. a kol. Ob anský zákoník: Velký akademický komentá . 1. svazek. Praha: Linde, a.s., 2008, s. 971. 73 PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 60.
48
rozdíly je nutné zkoumat odd len podle úpravy ob anského a obchodního zákoníku. Odpov dnost za škodu je v ob anském zákoníku upravena v ásti šesté. Rozlišujeme obecnou odpov dnost za škodu, která je založena na principu zavin ní, a zvláštní p ípady odpov dnosti za škodu, které jsou konstruovány jako odpov dnost objektivní i absolutn objektivní bez možnosti liberace. Ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty je podle § 545 odst. 3 Ob Z pot eba zavin ní dlužníka. A zatímco ob anský zákoník nep ipouští snížení nep im en vysoké smluvní pokuty soudem, podle § 450 Ob Z je soud oprávn n náhradu škody p im en snížit z d vod zvláštního z etele hodných. Nyní se podívejme na tyto dva instituty v režimu zákoníku obchodního. V § 373 a násl. ObchZ je náhrada škody konstruovaná jako objektivní odpov dnost za škodu. To znamená, že se pro vznik práva na náhradu škody nevyžaduje zavin ní, ale šk dce se m že odpov dnosti zprostit, prokáže-li, že porušení povinností bylo zp sobeno okolnostmi vylu ujícími odpov dnost. Naopak povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká podle § 300 ObchZ na základ absolutní objektivní odpov dnosti dlužníka bez možnosti liberace. Na rozdíl od smluvní pokuty je v p ípad náhrady škody vylou ena možnost snížení náhrady škody soudem, jak vyplývá z § 386 odst. 2 ObchZ.
Mezi p edpoklady vzniku práva na náhradu škody v obchodn právních vztazích pat í: -
porušení povinnosti ze závazkového vztahu,
-
vznik škody,
-
p í inná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a
-
p edvídatelnost škody.
Podle obecné úpravy se tedy hradí pouze škoda p edvídatelná. Tzv. škodou nep edvídatelnou obchodní zákoník rozumí „škodu, jež p evyšuje škodu, kterou v dob vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný d sledek porušení své povinnosti p edvídala, nebo kterou bylo možno p edvídat s p ihlédnutím ke skute nostem, jež v uvedené dob
povinná strana znala nebo m la znát p i obvyklé pé i.“74 Práv
p edvídatelnost škody hraje v rozhodnutí Nejvyššího soud R ze dne 22. kv tna 2008, 74
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 146.
49
sp. zn. 29 Odo 1488/2006 významnou roli. Akcioná akciové spole nosti vlastnil hromadnou akcii nahrazující 680 kus akcií a na valné hromad požádal o vým nu této hromadné akcie za jednotlivé akcie. Valná hromada rozhodla, že k vým n dojde. Za necelý m síc uzav el akcioná smlouvu o p evodu 360 kus t chto akcií. Povinnost splnit tento závazek byla zajišt na smluvní pokutou ve výši 2 000 000,- K . Akciová spole nost, a n kolikrát vyzývána, hromadnou akcii nevym nila. Protože akcioná nem l pot ebný po et kus akcií k dispozici, nesplnil sv j závazek v i kupujícímu a musel zaplatit smluvní pokutu v dohodnuté výši. Následn se domáhal náhrady škody v této výši na spole nosti. Odvolací soud zhodnotil sjednanou smluvní pokutu jako platnou, le vyšší, než je v obdobných p ípadech obvyklé. Za obvyklou smluvní pokutu považoval s ohledem na výši kupní ceny ástku 1 000 000,- K . Zaplatil-li prodávající na smluvní pokut více, jde o škodu, kterou žalovaná spole nost nemohla p edvídat. Lze shrnout, že p estože ujednání o smluvní pokut ve výši 2 000 000,- K bylo shledáno platným a prodávajícímu vznikla škoda v této ástce, odvolací soud vzal za p edvídatelnou pouze škodu ve výši 1 000 000,- K .75
75
Podobnými p ípady se Nejvyšší soud zabýval i v rozhodnutí ze dne 9. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 723/2007 i rozhodnutí ze dne 21. íjna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2843/2008.
50
12. Smluvní pokuta a úrok z prodlení Smluvní pokuta a úrok z prodlení se mohou zdát jako velmi podobné, až zam nitelné právní instituty. Z ujednání smluvních stran nemusí být na první pohled z ejmé, zda dohoda sm ovala k ujednání o smluvní pokut
i úroku z prodlení. Kdy
a z jakého d vodu m že taková situace nastat? Jedná se výlu n o smluvní ujednání v režimu obchodního zákoníku, který nabízí smluvním stranám rozsáhlou smluvní autonomii. Umož uje ú astník m dohodnout si výši úroku z prodlení i rozhodné období. Tak si mohou smluvní strany sjednat, že v p ípad prodlení zaplatí dlužník 0,3 % z dlužné ástky denn . Stejn tak m že být formulována i smluvní pokuta. Následující podkapitoly se zam í na právní úpravu úroku z prodlení, na jeho odlišnosti od smluvní pokuty a také na možný soub h t chto dvou institut .
12.1 Úrok z prodlení podle ob anského práva Úrok z prodlení upravuje § 517 odst. 2 Ob Z: „Jde-li o prodlení s pln ním pen žitého dluhu, má v itel právo požadovat od dlužníka vedle pln ní úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úrok z prodlení a poplatku z prodlení stanoví provád cí p edpis.“ Úrok z prodlení je zákonným d sledkem prodlení dlužníka s pln ním pen žitého dluhu a nepat í tedy mezi prost edky zajišt ní závazkových vztah . Povinnost platit úroky z prodlení trvá po celou dobu prodlení. Zaniká zpravidla spln ním nebo jiným d vodem zániku dluhu, pop ípad tím, že se do prodlení dostane v itel.76 Ob anský zákoník vylu uje možnost smluvních stran dohodnout si odlišnou výši úrok z prodlení, než jakou stanoví na ízení vlády
. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úrok
z prodlení a poplatku z prodlení podle ob anského zákoníku. Tento záv r potvrdil i Nejvyšší soud
R ve svém rozhodnutí ze dne 17. b ezna 2005, sp. zn. 33 Odo
1117/2003. Na základ smlouvy o p j ce p j ila žalobkyn žalovanému 1 000 000,K . Pro p ípad nedodržení lh ty splatnosti byl mezi ú astníky dohodnut úrok z prodlení ve výši desetinásobku diskontní sazby
NB (podle tehdy ú inného na ízení
zákonný úrok z prodlení dvojnásobek diskontní sazby
inil
NB). Nejvyšší soud
v od vodn ní uvedl: „Ustanovení § 517 odst. 2 v ta za st edníkem Ob Z ú astník m 76
Stanovisko ob anskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 2006, Cpjn 202/2005.
51
R ze dne 19. dubna
dohodu o jiné výši úroku z prodlení výslovn nezakazuje, nemožnost p ijetí odchylné smluvní úpravy však vyplývá z povahy tohoto ustanovení. Uvádí-li se v n m, že „výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví provád cí p edpis“, nenechává gramatický výklad tohoto ustanovení prostor pro úvahy, zda lze výši úrok z prodlení i poplatku z prodlení stanovit jinak, tedy ani dohodou ú astník .“ V další
ásti od vodn ní se Nejvyšší soud v noval vztahu smluvní pokuty
a úroku z prodlení v ob anskoprávních vztazích: „Institut úroku z prodlení plní v ob anskoprávní úprav funkci nep íznivé majetkové sankce v i dlužníku za nikoli v asné spln ní pen žitého dluhu. Obdobnou funkci m že plnit rovn ž institut smluvní pokuty. Právo na smluvní pokutu m že být založeno výhradn smluvním ujednáním ú astník , na nichž je ponecháno i stanovení její výše, pouze s tím omezením, že dohodnutá výše smluvní pokuty nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Naproti tomu právo na úrok z prodlení sv d í v iteli – za spln ní stanovených podmínek – p ímo ze zákona, tzn. nezávisle na v li ú astník ob anskoprávního vztahu. Z takto definované zásadní odlišnosti uvedených právních institut vyplývá, že by docházelo ke stírání rozdíl mezi jejich funkcemi v p ípad , že by výši úrok z prodlení (stejn jako výši smluvní pokuty) bylo možné stanovit dohodou ú astník , nebo v takovém p ípad by suplovalo institut smluvní pokuty jako smluvního nástroje k vynucení pln ní.“ Pokud tedy smluvní strany zamýšlí zakotvit ve smlouv citeln jší sankci pro p ípad prodlení s pen žitým pln ním, než jakou poskytuje zákonná výše úroku z prodlení, mohou pohodln využít institutu smluvní pokuty. Dovolatelka ve sv j prosp ch argumentovala i tím, že výše úroku z prodlení je stanovena pouze podzákonným právním p edpisem. Nejvyšší soud takový výklad odmítl a uvedl, že pokud sám zákon odkazuje na tento provád cí p edpis, z stává základem výše úroku z prodlení, by stanovené na ízením vlády, stále zákon, a to ustanovení § 517 odst. 2 v ta za st edníkem Ob Z. Na ízení vlády
. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úrok
z prodlení
a poplatk z prodlení podle ob anského zákoníku, bylo již dvakrát novelizováno. Je proto nutné po ítat úrok z prodlení podle p edpisu platného v dob , kdy nastalo prodlení. Nyní se m žeme setkat se t emi r znými systémy výpo tu úroku z prodlení. 1) Pro prodlení vzniklé od 15. ervence 1994 do 27. dubna 2005 inila ro ní výše zákonných úrok z prodlení dvojnásobek diskontní sazby stanovené
eskou
národní bankou ( NB) a platné k prvnímu dni prodlení a byla od jeho zapo etí nem nná. 52
2) Pro prodlení vzniklé od 28. dubna 2005 do 30. ervna 2010 odpovídá ro ní výše zákonných úrok z prodlení výši repo sazby stanovené
NB zvýšené o sedm
procentních bod a výše úrok z prodlení se upravuje pro každé další kalendá ní pololetí dle výše repo sazby platné pro první den p íslušného kalendá ního pololetí (m ní se tedy vždy k 1. lednu a 1. ervenci). 3) Pro prodlení vzniklé po 1.
ervenci 2010 je stanovena ro ní výše úroku
z prodlení ve výši repo sazby stanovené
NB pro poslední den kalendá ního
pololetí, které p edchází vzniku prodlení, zvýšené o sedm procentních bod a bude z stávat po celou dobu prodlení stejná, tedy: ZÚZP = reposazba % + 7 %.77 Výše repo sazby je oficiáln vyhlašována ve V stníku NB.
12.2 Úrok z prodlení podle obchodního práva Úpravu úroku z prodlení v obchodním zákoníku nalezneme v § 369. Podle § 369 odst. 1 ObchZ „je-li dlužník v prodlení se spln ním pen žitého závazku nebo jeho ásti a není smluvena sazba úrok z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené ástky úroky z prodlení ur ené ve smlouv , jinak ur ené p edpisy práva ob anského.“ I v režimu obchodního zákoníku je úrok z prodlení konstruován jako automatický d sledek prodlení dlužníka se spln ním výlu n pen žitého závazku. Na rozdíl od ob anskoprávní úpravy ovšem umož uje smluvním stranám, aby si výši úroku z prodlení ve smlouv dohodly. Smluvní úrok z prodlení plní stejn jako smluvní pokuta funkci preventivní, uhrazovací a sank ní. P esto se i v obchodních závazcích m žeme setkat s p ípady, kdy se uplatní zákonná výše úroku z prodlení podle vládního na ízení . 142/1994 Sb. První takový p ípad vyplývá p ímo ze zákona, a to z § 369 odst. 1 ObchZ. Jedná se o situaci, kdy si ú astníci smluvní úrok z prodlení nesjednají a subsidiárn
se použije úpravy
ob anského zákoníku. Úrok z prodlení v zákonné výši bude povinen zaplatit i dlužník, který není podnikatelem, by se dané smluvní ujednání ídí obchodním zákoníkem. Podle § 262 77
NOVÁK, Richard. Epravo.cz [online]. 1.7.2010 [cit. 2011-03-13]. Nová právní úprava zákonných úrok z prodlení. Dostupné z WWW: .
53
odst. 4 ObchZ nese takový ú astník odpov dnost za porušení povinnosti podle zákoníku ob anského. Úrok z prodlení sjednaný mezi podnikatelem a nepodnikatelem ve výši odchylné od zákonné úpravy zp sobí absolutní neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy.78 Odlišný režim pro nepodnikatele se nejvíce dotkl bank poskytujících spot ebitelské úv ry. Ty argumentovaly tím, že uzavírají úv rové smlouvy - absolutní obchody, které jsou upraveny jen obchodním zákoníkem, a je tedy možné si sjednat smluvní úroky z prodlení. Soudy jim za pravdu nedaly. Ani v posouzení této otázky není právní teorie jednotná. Podle J. Dohnala není t eba spot ebitele chránit v takové mí e, až je mu vlastn odep ena smluvní volnost. P itom je již n kolikrát novelizované vládní na ízení upravující zákonný úrok z prodlení pro laika složit jší, než by byla by
dohodnutá
ástka úroku z prodlení jasn
vyplývající
z úv rové smlouvy. Autor se p iklání k tomu, aby byla neodborná ve ejnost finan n vzd lána a umožn na jí rozsáhlejší smluvní svoboda.79 Možnost smluvit si výši úroku z prodlení v ob anskoprávních vztazích je upravena v návrhu nového ob anského zákoníku. Poslední situací, kdy se v obchodn právních vztazích uplatní zákonná výše úroku z prodlení, je sjednání smluvního úroku z prodlení v nep im ené výši. Protože obchodní zákoník nep ipouští moderaci nep im en
vysokého úroku z prodlení,
p ichází v úvahu pouze posouzení výše úroku z prodlení s dobrými mravy podle § 39 Ob Z
i zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 ObchZ. Stejn
jako
v p ípad smluvní pokuty m ly n které soudy tendenci prohlásit v rozporu s dobrými mravy jen ást úroku z prodlení a ponechat ho ve výši, která se jeví jako p im ená. I v tomto p ípad však Nejvyšší soud dovodil, že pokud se smluvní úroky z prodlení p í í dobrým mrav m, je celé ujednání neplatné: „Dohoda o nep im en vysokém úroku z prodlení by mohla být neplatná pouze podle § 39 ob . zák. jako úkon, který je v rozporu s dobrými mravy, pak ovšem je neplatné celé toto ujednání a nelze vycházet z toho, že by toto ujednání bylo neplatné jen z ásti.“80 V p ípad neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení mají v itelé nárok alespo na zákonný úrok z prodlení, jak vyplývá z § 369 odst. 1 ObchZ. Na nep im enosti úroku z prodlení se nelze dovolávat z jeho celkové výše, byla-li d sledkem dlouhodobého prodlení dlužníka. Tento záv r,
78
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. íjna 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006. DOHNAL, J. Úro ení úv r – vybrané otázky. Obchodn právní revue. 2/2011, s. 46. 80 Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006. D íve také rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 5. listopadu 2005, sp. zn. 32 Odo 1022/2004. 79
54
již d íve vyslovený pro smluvní pokutu, Nejvyšší soud analogicky aplikoval i na úrok z prodlení.81 Další nejasnost, která musela být v této souvislosti vy ešena až na instanci dovolací, se týkala základu pro výpo et výše úroku z prodlení.82 Ú astníci smlouvy o zprost edkování si dohodli jako sankci s placením faktur denní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z celkové smluvní
ástky. Tato
ástka (paušální provize) celkem
inila
3 000 000,- K a byla splatná v p ti splátkách po 700 000,- K . Poslední (pátá) splátka inila pouze 200 000,- K . Zájemce se dostal do prodlení se tvrtou a pátou platbou. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací návrh zamítl s tím, že úrok z prodlení lze p iznat jen z ástky opožd n zaplacené, nikoliv z celkové smluvní ástky provize, jak bylo mezi stranami ujednáno. Nejvyšší soud potvrdil, že úrok z prodlení lze požadovat jen z plateb, se kterými je dlužník v prodlení. Ovšem je t eba odlišovat zp sob výpo tu úroku z prodlení, který v obchodn právních vztazích závisí pln na ujednání ú astník . Základem pro tento výpo et tak nemusí být pouze ástka, s jejímž zaplacením je dlužník v prodlení, ale i jiná ástka, nap íklad celková výše pohledávky. Nejvyšší soud však zd raznil, že o to více je t eba zkoumat p im enost smluveného úroku z prodlení. V tomto p ípad se totiž jednalo o úrok z prodlení ve výši 0,43 % denn p i prodlení se zaplacením ástky 700 000,- K a úrok z prodlení ve výši 1,5 % denn p i prodlení s placením ástky 200 000,- K . Jaká konkrétní výše úroku z prodlení se podle dosavadní judikatury jeví jako nep im ená? P im enost smluvního úroku z prodlení soudy shodn pom ují s úroky, které v pr m ru požadují banky p i poskytování úv r pr m rné bankovní sazby uve ej uje
od svých dlužník . Tyto
NB. Rozhodným okamžikem pro toto srovnání
je den uzav ení smlouvy, nikoliv první den prodlení dlužníka. Podle ustálené judikatury je dvojnásobek až trojnásobek výše úrok požadovaných bankami v souladu s dobrými mravy. Naopak úrok z prodlení ve výši ty násobku této sazby je nemravný.83 Pr lom p inesl nález Ústavního soudu ze dne 7. kv tna 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07. Ú astníci smlouvy o dílo si sjednali úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné ástky za každý den prodlení po dobu prvních 30 dn prodlení, od 31. dne prodlení pak úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné ástky denn . Jak odvolací soud, tak soud dovolací v souladu 81
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 32 Cdo 2185/2008. Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 25. ledna 2010, sp. zn. 23 Cdo 1462/2008, rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 17/2010, s. 635-638. 83 P ednáška JUDr. Petra echa, LL.M. ze dne 1. listopadu 2010 (PF UK). 82
55
s dosavadní judikaturou rozhodly, že sjednaná výše úroku z prodlení je p im ená. Ústavní soud nicmén
rozhodl, že takovým rozhodnutím bylo porušeno právo
st žovatele na spravedlivý proces, a uvedl, že úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné ástky denn (182 % ro n ) je za hranicí p im enosti a p iznáním takového nároku by vznikl hrubý nepom r mezi vzájemnými povinnostmi stran.
12.3 Soub h smluvní pokuty a úroku z prodlení Nejvyšší soud
ešil otázku, jestli je možné v p ípad
prodlení dlužníka
s pen žitým pln ním požadovat jak zaplacení smluvní pokuty, tak úrok z prodlení a zda se nejedná o dvojí sankci za porušení jediné povinnosti. V rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 31. íjna 2000, sp. zn. 29 Cdo 335/2000 dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu v c zp t k dalšímu jednání. Odvolací soud totiž nesprávn posoudil ujednání, kterým si ú astníci v nájemní smlouv sjednali smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení s úhradou nájmu, jako obcházení zákonných úrok z prodlení, což je podle odvolacího soudu v rozporu s § 517 Ob Z, a nárok pronajímatele na zaplacení smluvní pokuty zamítl. Naopak Nejvyšší soud, v souladu s dosavadní judikaturou84, potvrdil možný soub h smluvní pokuty i úroku z prodlení, když zd raznil odlišnou funkci: „Na rozdíl od smluvní pokuty, která je samostatným nárokem a strany si ji musejí sjednat, je úrok z prodlení jako p íslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 o. z.) majetkovou sankcí stanovenou zákonem (§ 517 odst. 2 o. z.), kdy v iteli p ímo ze zákona vzniká nárok v p ípad
prodlení dlužníka s placením
pen žitého pln ní na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené provád cím p edpisem… Z uvedených rozdíl právní úpravy smluvní pokuty a úroku z prodlení, dále z toho, že ob anský zákoník neobsahuje žádnou právní úpravu o soub hu t chto majetkových sankcí, a kone n i z toho, že jde o dva r zné právní instituty (smluvní pokuta je zajiš ovacím prost edkem a úrok z prodlení zákonným d sledkem prodlení), vyplývá, že sjednají-li si ú astníci závazkového vztahu pro p ípad prodlení se spln ním pen žitého závazku…smluvní pokutu, je dlužník povinen v p ípad prodlení se spln ním uvedeného závazku zaplatit v iteli sjednanou smluvní pokutu a vedle toho i úrok z prodlení…Porušení téže povinnosti je tak sankcionováno dvakrát.“
84
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 26. ledna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98.
56
Nejvyšší soud následn zd raznil, že v p ípad , že vedle sebe existují nároky na smluvní pokutu a úrok z prodlení z téhož porušení povinnosti, je t eba posoudit, jestli výsledná výše smluvní pokuty není nep im en vysoká a není tak v rozporu s dobrými mravy.85
12.4 Odlišnosti a shody smluvní pokuty a úroku z prodlení 12.4.1 Pln ní jednorázové i opakované P i pochybnost, zda se jedná o ujednání o smluvní pokut
i úroku z prodlení,
m žeme vyjít ze základních charakteristik t chto právních institut . Prvním p íkladem je jednorázovost i opakovanost dané sankce. Smluvní pokuta má nej ast ji podobu jednorázové sankce, p itom však není vylou eno, aby byla sjednána i ve form opakujícího se pln ní. Pokud by smluvní strany opomenuly ur it rozhodné období smlouva by obsahovala pouze ujednání „smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné ástky“ - má se za to, že toto pln ní náleží v iteli jednorázov . Takto judikoval Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 25. ervence 2007, sp. zn. 32 Odo 612/2005 a doplnil, že smluvní pokuta je ast ji sjednávána práv jako pln ní jednorázové. Naopak úrok z prodlení má vždy povahu opakujícího se pln ní. Tomu odpovídá i úprava ve vládním na ízení, které stanoví výši úrok z prodlení jako ro ní sazby. V obchodn právních vztazích si ú astníci mohou dohodnout jinou rozhodnou dobu než je jeden rok. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 23. dubna 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007 však vyplývá, že pokud není jasné, o jakou úrokovou míru se jedná, jde o úrok z prodlení ro ní. P edevším v obchodn právních vztazích však nelze na tyto rozdíly spoléhat, nebo smluvní strany mohou sjednat smluvní pokutu v opakujícím se pln ní, a tím ji p iblížit smluvním úrok m z prodlení. V p ípad , že jsou ob sankce formulovány stejn , tedy ve form sazby z dlužné ástky za ur itou dobu prodlení, má právní kvalifikace daného ujednání význam i pro kone nou formulaci výroku soudního rozhodnutí. Zatímco v p ípad
p íslušenství
pohledávky soud o tomto p íslušenství m že rozhodnout do budoucna – uplatní se formulace „do zaplacení“, nelze takto rozhodnout v p ípad smluvní pokuty. Práva na
85
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 4. b ezna 2002, sp. zn. 33 Odo 47/2002.
57
její zaplacení je samostatným právem a m že být uplatn no jen do podání žaloby. P iznání práva na zaplacení smluvní pokuty do budoucna je tedy vylou eno.86
12.4.2 Pln ní pen žité i nepen žité Druhým a tentokrát jednozna ným p íkladem, jak odlišit úrok z prodlení od smluvní pokuty, je charakter dlužníkovy povinnosti. Z ob anského i obchodního zákoníku vyplývá, že úroky z prodlení jsou d sledkem prodlení dlužníka se spln ním pen žitého závazku. Pokud tedy neur it ozna ená sankce postihuje nejen prodlení se závazkem pen žitým, ale i nepen žitým, nep ipadá aplikace úrok z prodlení v úvahu a je z ejmé, že si ú astníci pro zajišt ní dané povinnosti sjednali smluvní pokutu.
12.4.3 Právní d vod vzniku smluvní pokuty a úroku z prodlení Smluvní pokuta vyžaduje jako podmínku svého vzniku platné smluvní ujednání v písemné form . Úrok z prodlení na druhé stran vzniká p ímo ze zákona okamžikem prodlení dlužníka se spln ním pen žitého závazku. P iblížení pak m že nastat op t v režimu obchodního zákoníku, kde si ú astníci mohou výši úroku z prodlení sjednat ve smlouv . Na rozdíl od smluvní pokuty však v p ípad neplatnosti smluvního úroku z prodlení nastupuje zákonná výše podle ob anského zákoníku, a tak by se v itel p eci jen n jaké sankce na dlužníkovi domohl.
12.4.4 Subjektivní i objektivní odpov dnost Rozdíl mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení m žeme spat ovat i v možnosti vyvin ní se z dané sankce. Podívejme se nejprve na ob anskoprávní úpravu. Zatímco p edpokladem pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty je zavin ní dlužníka, ke vzniku práva na úrok z prodlení posta í pouhé prodlení dlužníka bez ohledu na jeho zavin ní. V itel má tedy v p ípad úroku z prodlení výhodn jší pozici. Princip objektivní odpov dnosti však lze dohodnout i v režimu smluvní pokuty, jak vyplývá z dispozitivního ustanovení § 545 odst. 3 Ob Z.
86
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3853/2007, rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 8/2010, s. 301-302.
58
Obchodní zákoník na druhé stran staví smluvní pokutu i úrok z prodlení na principu p ísné objektivní odpov dnosti bez možnosti liberace. Výjimku však m žeme nalézt v úprav prodlení s placením dodávky zboží nebo služeb podle § 369a ObchZ, kterým byla do
eského právního
ádu transponována sm rnice 2000/35/ES87
s ú inností k 1. lednu 2005. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v itel nemá právo požadovat úroky z prodlení, pokud dlužník není za prodlení odpov dný. Právní teorie p i výkladu tohoto ustanovení p ipouští dva možné záv ry. V prvním p ípad není dlužník za prodlení odpov dný v p ípad
prodlení v itele. Jednalo by se tak jen
o výslovnou úpravu toho, co vyplývá z obchodního zákoníku i pro úrok z prodlení podle § 369 ObchZ. Druhým výkladem však lze dosp t k záv ru, že tato úprava skute n umož uje liberaci z odpov dnosti, bylo-li prodlení zp sobeno okolnostmi vylu ujícími odpov dnost (§ 374 ObchZ). Kone nou odpov
p inese svým výkladem Soudní dv r
Evropské unie.88 Krom
prosté objektivní odpov dnosti p ináší úprava prodlení s placením
dodávky zboží nebo služeb i další specifika týkající se úroku z prodlení. Pokud není doba splatnosti dohodnuta, neuplatní se u t chto smluv úprava § 340 dost. 2 ObchZ, podle které je dlužník povinen splnit závazek bez zbyte ného odkladu poté, co byl v itelem o pln ní požádán. Naopak se v režimu transponované sm rnice pro ur ení data splatnosti subsidiárn uplatní lh ta 30 dn po ítaná ode dne obdržení faktury i zboží a služby. Lze tedy jednozna n ur it, kdy se dlužník dostal do prodlení a od kterého dne náleží v iteli úroky z prodlení. I tato úprava p ipouští, aby si smluvní strany výši úroku z prodlení sjednaly, jejich smluvní autonomie je však zna n omezená. Nemohou si nap íklad sjednat nulový úrok z prodlení. To vyplývá z kogentních ustanovení § 369a odst. 4 a 5 ObchZ, podle kterých dohoda stran, která je z ejm zneužívající ve vztahu k v iteli, je neplatná a v iteli by náležel zákonný úrok z prodlení podle ob anského zákoníku. Obecná úprava smluvního úroku z prodlení pro obchodní závazky podle § 369 ObchZ umož uje na druhé stran smluvním stranám sjednat si úrok v jakékoli výši - sazbou velmi nízkou i dokonce nulovou.
87
Sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. ervna 2000 o postupu proti opožd ným platbám v obchodních transakcích. 88 ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: Komentá . 11. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 1104.
59
12.4.5 Proml ení smluvní pokuty a úroku z prodlení B h proml ecí doby p edstavuje významný rozdíl mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení. Za n me nejprve se smluvní pokutou. Proml ení práva na zaplacení smluvní pokuty se
ídí délkami proml ení podle ob anského, resp.
obchodního zákoníku. Jak ur íme po átek b hu proml ecí doby? Nejvyšší soud R se v rozhodnutí ze dne 29. íjna 2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001 zabýval otázkou b hu proml ecí doby v p ípad smluvní pokuty sjednané ve form procentní sazby z dlužné ástky za každý den prodlení. Bylo považováno za sporné, zda se v obchodních závazcích ídí po átek proml ecí doby ustanovením § 392 odst. 2 ObchZ, podle kterého b ží proml ecí doba v p ípad díl ího pln ní pro každý díl í nárok samostatn , nebo § 393 odst. 1 ObchZ. Podle tohoto ustanovení se práva vzniklá z porušení povinnosti za nou proml ovat okamžikem, kdy byla povinnost porušena. Nejvyšší soud dovodil, že tato dv ustanovení je t eba posuzovat podle toho, zda se jedná o závazek primární i sekundární. V p ípad proml ení díl ího pln ní se jedná o primární díl í povinnost, v p ípad smluvní pokuty jako povinnosti sekundární se naopak uplatní ustanovení § 393 odst. 1 ObchZ. Nejvyšší soud doslova uvedl: „Protože právo na zaplacení smluvní pokuty je právem vzniklým z porušení povinnosti, kterou zajiš uje, již proto nelze na po átek b hu proml ecí doby vztáhnout ustanovení § 392 obchodního zákoníku ani v p ípad , že by toto právo bylo vykládáno jako práva na díl í pln ní.“ Proml ecí doba tak za ne b žet dnem porušení povinnosti. Kdy však došlo k porušení povinnost v p ípad smluvní pokuty sjednané ve form procentní sazby za každý den prodlení? Stalo se tak pouze prvním dnem prodlení dlužníka nebo dlužník svoji povinnost porušuje každým dnem po dobu, co je v prodlení? Nejvyšší soud se p iklonil k druhé možnosti výkladu: „…každým dalším dnem po dobu, po kterou trvá prodlení, dlužník op tovn porušuje svoji povinnost plnit ádn a v as, a proto za každý další den prodlení vzniká v iteli další právo na smluvní pokutu… Právo na zaplacení takto sjednané smluvní pokuty vzniklé za ur itý den prodlení se proto proml í uplynutím ty leté proml ecí doby po ítané od tohoto dne.“ Smluvní pokuta tedy p edstavuje samostatný nárok, p i kterém vzniká každý den nový závazek. Každý takový nárok se pak proml uje zvláš . Proml ecí doba v p ípad smluvní pokuty sjednané procentní sazbou za každý den prodlení proto neza ne b žet pouze v první den prodlení, ale i každý další den, kdy v iteli vzniká právo na smluvní pokutu.
60
Jaký vliv pak bude mít proml ení hlavního závazku na vznik nového práva na smluvní pokutu? Proml ením zajiš ovaná povinnost nezaniká, pokud by však dlužník u soudu uplatnil námitku proml ení, stala by se pohledávka nevymahatelnou. Pokud by dlužník naopak závazek splnil, jednalo by se o pln ní po právu. Dalo by se tedy konstatovat, že pokud zajiš ovaná povinnost proml ením nezaniká, má v itel právo požadovat smluvní pokutu i po proml ení této primární povinnosti. Proti tomuto argumentu však stojí skute nost, že povinnost hradit stále nar stající smluvní pokutu by v itele nep ímo nutila ke spln ní zajiš ované povinnost i poté, co byla proml ena a stala se tudíž nevymahatelnou. Takový záv r se nejeví jako spravedlivý a Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2480/200789 takový postup vylou il: „I když smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem, jde o akcesorický zajiš ovací právní vztah ze smluvní pokuty, jehož existence je závislá na existenci platného hlavního závazkového vztahu, smluvní pokutou zajiš ovaného. Dojdeli k proml ení práva z hlavního závazkového vztahu, nem že se takový právní následek marného uplynutí
asu nevztahovat k závazku vedlejšímu… Dojde-li k proml ení
zajiš ovaného práva, nem že se již v itel úsp šn domáhat spln ní povinnosti ze zajiš ovacího závazku (smluvní pokuty).“ Tím m že dojít k zvláštní situaci proml ení práva vzniklého teprve p edchozí den. Pro lepší porozum ní uvedu konkrétní p ípad s asovou osou. P edpokládejme, že k porušení zajiš ované povinnosti došlo 1. února 2003 a od tohoto data každý den vznikal samostatný nárok na smluvní pokutu, který se proml oval zvláš , nezávisle na proml ení hlavního závazku (jistiny). K proml ení jistiny došlo 1. února 2007, žaloba však byla podána až 6. dubna 2009. Jak vyplývá z posledn uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, vzniká nové právo na smluvní pokutu jen do doby proml ení zajiš ované povinnosti (do 1. února 2007). Nyní musíme zjistit, od kterého data nejsou jednotlivá práva na smluvní pokutu ješt proml ená. Jedná se o ty nároky, které vznikly v dob kratší než 4 roky p ed podáním žaloby (p edpokládejme proml ecí dobu podle obchodního zákoníku, tj. 4 roky). Soud tedy p izná smluvní pokutu, na kterou vznikl nárok od 6. dubna 2005 do 1. února 2007.
89
Rozhodnutí uve ejn no v Právních rozhledech. 1/2009, s. 34-35.
61
V režimu úrok z prodlení, by úroky nabíhají také závisle na prodlení dlužníka každým dnem, dosp l Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005 k p esn opa nému záv ru. Právo na celý úrok prodlení se proml uje spole n s primárním závazkem, tedy od prvního dne prodlení dlužníka. Podívejme se na argumenty, jimiž Nejvyšší soud tento záv r podpo il: „V d sledku prodlení dlužníka nevzniká mezi ú astníky nový (další) závazkový právní vztah…dochází ke zm n v obsahu závazkového právního vztahu spo ívající v tom, že vedle povinnosti splnit závazek hlavní je dlužník povinen splnit též závazek vedlejší (akcesorický). Povinnost platit úroky z prodlení nem že trvat déle, než trvá závazek hlavní… Dojde-li k proml ení hlavního závazkového právního vztahu, nem že se takový následek uplynutí asu nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému)… Nejvyšší soud
R
z uvedených d vod dosp l k záv ru, že povinnost platit úroky z prodlení se spln ním úv ru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatn (nov ) za každý den prodlení, ale jednorázov v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se spln ním tohoto závazku.“ Z výše uvedených rozdíl v proml ení vyplývá, že v itelé nárok na smluvní pokutu mají výhodn jší postavení. V p ípad úrok z prodlení se proml ením jistiny automaticky proml ují i práva na zaplacení úrok z prodlení. Naopak v p ípad smluvní pokuty ve form opakujícího se pln ní se po proml ení zajiš ované povinnosti lze s úsp chem domáhat zaplacení smluvní pokuty za poslední t i, resp. ty i roky od uplatn ní tohoto práva u soudu.
62
12.4.6 Úroky z prodlení z p íslušenství a smluvní pokuty Úrok z prodlení a smluvní pokuta se liší i v d sledcích prodlení se spln ním t chto dvou nárok . Jak bylo uvedeno výše, d sledkem prodlení se zaplacením pen žitého závazku je nárok v itele na úroky z prodlení. Smluvní pokuta ve form pen žitého pln ní i úroky z prodlení také p edstavují pen žitý závazek dlužníka. Náleží proto v iteli p i prodlení se spln ním t chto závazk další úroky z prodlení? Odpov není tak jednoduchá p edevším v p ípad úroku z prodlení. Právní nejistota byla v této otázce odstran na rozhodnutím velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu R v rozhodnutí ze dne 24. b ezna 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002. Velký senát se zabýval otázkou, zda zákon p iznává v iteli nárok na zaplacení úrok
z prodlení
z p íslušenství pohledávky, kterým jsou podle § 121 odst. 3 Ob Z úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejich uplatn ním. Podle Nejvyššího soudu „právo požadovat po dlužníku p íslušenství z p íslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úrok ) pak v itel nemá proto, že ani ob anský ani obchodní zákoník mu tuto možnost nep iznávají. Jinak e eno, ani obchodní ani ob anský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro p ípad prodlení s placením p íslušenství pohledávky.“ Jiný záv r by podle Nejvyššího soudu vedl k absurdnímu záv ru, že p iznané p íslušenství z jistiny již není p íslušenstvím pohledávky, ale nov vzniklou samostatnou pohledávkou. Z toho vyplývá, že p íslušenství z pohledávky se nestává sou ástí jistiny a není tedy možné požadovat úroky z prodlení z p íslušenství. Podle civilního senátu ovšem mají ú astníci právo dohodnout se na tom, že se smluvené úroky stanou sou ástí jistiny.90 Pak by tedy bylo možné úroky z prodlení požadovat. Smluvní pokuta je na rozdíl od úroku z prodlení samostatným právem a v p ípad , že byla sjednána v pen žitém pln ní a dlužník se dostal do prodlení s jejím zaplacením, v iteli úrok z prodlení z dlužné ástky náleží.
12.4.7 Zajišt ní zástavním právem Zástavní právo jako v cn právní prost edek zajišt ní závazkových vztah se vztahuje i na p íslušenství zajiš ované pohledávky, jak vyplývá z § 155 odst. 1 Ob Z. V p ípad
zpen žení zástavy je tedy uspokojena jistina v etn
úrok
z prodlení.
Z charakteru smluvní pokuty jako samostatného práva lze p edpokládat, že se na ni 90
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. íjna 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006.
63
naopak zajišt ní zástavním právem vztahovat nebude. Tento názor potvrdil Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 30. íjna 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, když uvedl, že „smluvní pokuta sjednaná pro p ípad porušení smluvní povinnosti není – jak dovodila již ustálená judikatura soud
p íslušenstvím pohledávky ze smlouvy, v níž byla
sjednána, ale samostatným právem. Zástavní právo vzniklé k zajišt ní pohledávky se proto na smluvní pokutu – na rozdíl od p íslušenství pohledávky – bez dalšího nevztahuje; smluvní pokuta sjednaná pro p ípad porušení smluvní povinnosti je zajišt na zástavním právem jen tehdy, bylo-li v její prosp ch (spolu s pohledávkou ze smlouvy nebo samostatn ) zástavní právo výslovn z ízeno.“ Z toho vyplývá, že pokud chce v itel zajistit zástavním právem i právo na smluvní pokutu, musí tak být ve smlouv výslovn uvedeno. V p ípad úrok z prodlení se na n zástavní právo vztahuje automaticky, aniž by tak muselo být ujednáno.
12.4.8 Nárok na náhradu škody Právo na zaplacení smluvní pokuty vylu uje právo domáhat se náhrady škody. V p ípad , že byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta, ale porušení smluvní povinnosti vedlo ke vzniku neo ekávan rozsáhlé škody, se v itel m že dostat do nevýhodného postavení a výši škody p evyšující smluvní pokutu ponese sám. V tomto ohledu pak úrok z prodlení p edstavuje p ízniv jší ešení, nebo jak zákoník ob anský (§ 519 Ob Z) tak obchodní (§ 369 odst. 2 ObchZ) umož ují v iteli domáhat se náhrady škody p evyšující úroky z prodlení. V itel tak m že dosáhnout plné reparace škody tím, že mu bude p iznána náhrada škody, která není kryta úroky z prodlení. Jak je tomu v p ípad , kdy si ú astníci sjednají smluvní pokutu i úroky z prodlení? V takovém p ípad nárok na smluvní pokutu vylou í možnou aplikaci úpravy úrok z prodlení a v itel tak nebude mít právo požadovat škodu p evyšující tyto úroky. Takové ešení je t eba považovat za spravedlivé, nebo v iteli p i jediném prodlení dlužníka náleží hned dv
sankce. I v t chto p ípadech se však jedná o dispozitivní ustanovení zákona
a ú astníci si daný právní vztah mohou upravit odlišn .
12.4.9 D sledky postoupení zajiš ované pohledávky P íkladem, kdy se smluvní pokuta i úrok z prodlení „chovají“ stejn , je postoupení pohledávky. Podle § 524 odst. 2 Ob Z p echází s postoupenou pohledávkou 64
její p íslušenství a všechna práva s ní spojená. T mito spojenými právy jsou zejména práva na zajišt ní. Je tedy z ejmé, že s postoupenou pohledávkou dojde automaticky k postoupení úrok z prodlení jako p íslušenství dané pohledávky i smluvní pokuty. Výše bylo zmín no, že již vzniklý nárok na zaplacení smluvní pokuty je výjimkou ze zásady akcesority smluvní pokuty a jedná se o samostatné právo. Dojde postoupením pohledávky automaticky k p echodu i tohoto nároku nebo je t eba ho vždy považovat za samostatnou pohledávku? Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 469/2005 jednozna n uzav el, že „pohledávka, která je zajišt na smluvní pokutou, p echází na postupníka v etn práva na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda toto právo spojené s pohledávkou bylo v dob postoupení pohledávky již splatné, i dosud nesplatné, pop ípad se jednalo teprve o budoucí nárok.“ Akcesorita smluvní pokuty i úroku z prodlení ovšem nevylu uje samostatnou dispozici s t mito právy. Nejvyšší soud R se v rozhodnutí ze dne 18. zá í 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/200991 zabýval otázkou, zda je možné samostatn
postoupit úroky
z prodlení, aniž by došlo k postoupení pohledávky, jejíž jsou p íslušenstvím. Dovolací soud dovodil, že nemožnost takového postupu z ustanovení § 524 odst. 2 Ob Z nevyplývá a doslova uvedl toto: „By jsou úroky z prodlení p íslušenstvím pohledávky, lze je samostatn uznat a zapo íst, aniž by zárove musela být uznána a zapo tena jistina; mohou být i (samostatn ) smluvn p evedeny na jiného.“
12.4.10 Posunutí splatnosti hlavního závazku poté, co se dlužník ocitl v prodlení P edpokládejme, že se dlužník dostane do prodlení se spln ním svého pen žitého závazku, který byl zajišt n smluvní pokutou, a v itel v dobrém úmyslu p istoupí na posunutí data splatnosti. Dlužník však nesplní ani v novém termínu. Otázka, zda bude dohoda o posunutí splatnosti posouzena jako privativní i kumulativní novace, bude mít vliv na dobu vzniku v itelova nároku na smluvní pokutu, pop . úrok z prodlení.
91
Rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 3/2010, s. 112-113.
65
Privativní novace Privativní novací ozna ujeme dohodu smluvních stran o z ízení nového závazku. Jedná se o jeden ze zp sob zániku závazku na základ dvoustranného právního úkonu. Právní úpravu nalezneme v § 570 Ob Z: „Dohodne-li se v itel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.“ Dohodu podobnou té, která byla nastín na výše, posoudil Nejvyšší soud jako privativní novaci v rozhodnutí ze dne 22. íjna 2002, sp. zn. 33 Odo 566/2001. V kupní smlouv , jejímž p edm tem byl prodej nemovitostí, bylo ujednáno, že kupující je povinen zaplatit kupní cenu ve t ech splátkách, nejpozd ji do konce roku 1993. Zárove byla ú astníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné ástky za každý den prodlení. Kupující se dostal se zaplacením ásti kupní ceny do prodlení a ú astníci následn uzav eli t i dodatky, kterými byla posunuta splatnost kupní ceny. Soud prvního stupn i soud odvolací rozhodly, že p edm tnými dodatky nebyl nijak dot en nárok na smluvní pokutu již od 1. ledna 1994. Nejvyšší soud naopak dané ujednání posoudil podle § 570 Ob Z a uvedl, že „každé nové ujednání o splatnosti kupní ceny totiž znamenalo zánik závazku žalované jako kupující zaplatit kupní cenu tak, jak bylo dosud smluvními stranami sjednáno… Závazek zaplatit kupní cenu v p vodním termínu nem že totiž vedle závazku zaplatit v termínu pozd ji sjednaném, který p vodní termín nahradil,
obstát.“
Lze
shrnout,
že
dobrou
v lí
se
prodávající
p ipravil
o nezanedbatelnou ástku smluvní pokuty, na kterou by m l nárok v p ípad , že by na posunutí splatnosti kupní ceny nep istoupil nebo by takové ujednání m lo za následek pouze zm nu závazku (kumulativní novaci).
Kumulativní novace Pokud se smluvní strany dohodnou na zm n obsahu existujícího závazku, hovo íme o kumulativní novaci. Kumulativní proto, že p vodní a nové právní skute nosti obstojí vedle sebe. V opa ném p ípad
by se jednalo práv
o novaci
privativní. Kumulativní novace je upravena v § 516 Ob Z: „Ú astníci mohou dohodou zm nit vzájemná práva a povinnosti“ (odstavec 1).
66
„Nevyplývá-li z dohody nepochybn , že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik spln ny zákonem požadované náležitosti“ (odstavec 2). „Zajišt ní práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohod došlo bez souhlasu ru itele, m že proti v iteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo“ (odstavec 3). Uve me si op t p íklad z judikatury. Splatnost pohledávky byla ú astníky stanovena na 31. b ezna 1995. Pohledávka však uhrazena nebyla. Ú astníci si v dohod ze dne 9. íjna 1995 ujednali, že dlužník uhradí p edm tnou pohledávku ve t ech splátkách, a to do 31. íjna 1995, 30. listopadu 1995 a 31. prosince 1995 s tím, že v itel nebude požadovat „penále“.
ádn
byla uhrazena pouze první splátka, zbytek
pohledávky byl zaplacen až 25. února 1998. Podle odvolacího soudu se nejednalo o posunutí splatnosti pohledávky, ale pouze o stanovení splátkového kalendá e. V p ípad , že by dlužník tento splátkový kalendá dodržel, neú toval by v itel sankce. Podle odvolacího soudu nevyplývá z úmyslu stran nemožnost ú tovat sankce v p ípad nedodržení splátkového kalendá e. P i výkladu daného ujednání jako kumulativní novace odvolací soud zohlednil to, že smluvní strany uzav ely dohodu s úmyslem vy ešit zaplacení pohledávky smírnou cestou. Odvolací soud tedy rozhodl, že v iteli náleží úrok z prodlení již od 1. dubna 1995. Nejvyšší soud
R v rozhodnutí ze dne
24. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 860/2005 rozsudek odvolacího soudu zrušil a v c mu vrátil k dalšímu ízení. Ani podle dovolacího soudu nebylo úmyslem smluvních stran z ídit závazek nový za sou asného zrušení dosavadního závazku. Vylou il tedy privativní novaci. Dané ujednání však vyložil ve smyslu ustanovení § 521 Ob Z, podle kterého „dojde-li k dohod o tom, že bude ve splátkách pln n dluh již splatný a chce-li v itel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovn dohodnuto.“ Nejvyšší soud pojem „penále“ vyložil jako smluvní úrok z prodlení a uvedl, že je t eba rozlišovat úroky z prodlení za prodlení: a)
od p vodní splatnosti do ú innosti dohody, jíž byly ujednány jednotlivé splátky,
b)
od ú innosti dohody do splatnosti jednotlivých splátek a
c)
po splatnosti splátek. Podle Nejvyššího soudu si mohou ú astníci dohodnout úroky z prodlení ve
smyslu § 521 Ob Z za prodlení od ú innosti dohody do splatnosti jednotlivých splátek 67
(bod b). Protože takové ujednání z p edm tné dohody nevyplývá, není v itel oprávn n domáhat se úrok z prodlení za tuto dobu. Sporným nadále z stal nárok v itele na úroky z prodlení za dobu do ú innosti dohody a za dobu po splatnosti jednotlivých splátek.
12.5 Výklad pojmu „penále“ Výše uvedené rozdíly mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení dokládají, jak je pro smluvní strany d ležité, aby zamýšlený právní institut vymezily dostate n ur it . Jak bylo n kolikrát judikováno, není d ležité, jak je sankce nazvána, ale jaký byl zám r smluvních stran. Dobrat se skute né v le smluvních stran m že být n kdy problematické, zvláš v p ípadech, kdy ani samy smluvní strany dané právní instituty nerozlišují. Uve me si p íklad, kdy si smluvní strany v kupní smlouv sjednaly, že „smluvní penále
iní 0,5 % za meškající den.“ Protože se kupní smlouva ídila
obchodním zákoníkem, mohla být takto formulována jak smluvní pokuta, tak úrok z prodlení ve smluvené výši. Stejný skutkový p ípad se dostal až k Nejvyššímu soudu, který o n m rozhodl v rozhodnutí ze dne 8. zá í 2009, sp. zn. 32 Cdo 2892/200892. Podívejme se, jak jednotlivé soudy dané ujednání interpretovaly. Soud prvního stupn se s ním vypo ádal pom rn
rychle, když rozhodl, že kupní smlouva je v ásti
pojednávající o smluvním penále absolutn neplatná pro neur itost podle § 37 odst. 1 a § 41 Ob Z. Soud odvolací si s aplikací výkladových pravidel také hlavu moc nelámal, když uvedl, že pod pojmem „penále“ se vždy rozum la smluvní pokuta, a nikoliv dohoda o úrocích z prodlení v jiné než zákonné výši. Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil ho k novému ízení, když uvedl, že „záv r, že smluvní ujednání o penále se rozumí smluvní pokuta, nem že soud založit pouze na úvaze, že pojem „penále“ se v obchodní praxi „vždy rozum la smluvní pokuta“, aniž toto své tvrzení o cokoli op el.“ Odvolací soud m l podle názoru soudu dovolacího použít postup podle § 266 ObchZ, podle kterého se projev v le v první ad vykládá podle úmyslu jednající osoby dle odst. 1 tohoto ustanovení. Pouze v p ípad , že projev v le nelze vyložit podle odst. 1, lze aplikovat ustanovení odst. 2, podle kterého se výrazy používané v obchodním styku vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto
92
Rozhodnutí uve ejn né v Právních rozhledech. 24/2009, s. 893-895.
68
styku p ikládá. Odvolací soud tak pochybil p i aplikaci § 266 ObchZ, když nezohlednil úmysl smluvních stran. Nejvyšší soud navíc v dalším rozhodnutí zd raznil, že okolnosti každého p ípadu mohou být odlišné a soudy jsou povinny správn
vykládat a aplikovat
interpreta ní pravidla zakotvená v ustanovení § 266 ObchZ. Doslova uvedl, že „otázku, zda výraz „penále“ použitý stranami ve smlouv lze vykládat jako smluvní pokutu nebo jako smluvní úrok z prodlení, nem že judikatura ešit „jednou provždy“.93
93
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 25. kv tna 2010, sp. zn. 32 Cdo 2199/2009, uve ejn né v Obchodn právní revue. 9/2010, s. 281-282.
69
13. Srovnání smluvní pokuty s jinými prost edky zajišt ní závazkových vztah Poslední kapitola je v novaná porovnání smluvní pokuty s dalšími prost edky zajišt ní. Tato práce nem že obsáhnout podrobnou právní úpravu t chto prost edk , proto se zde zam ím na výhody, které jednotlivé instrumenty poskytují a také na p ípady, kdy je volba daného prost edku nevýhodná. V úvodu této práce bylo uvedeno, že neexistuje ucelená úprava prost edk zajišt ní závazk v jediném právním p edpise. V tšina prost edk zajišt ní je upravena výlu n ob anským zákoníkem. Konkrétn
se jedná o zástavní právo k jiným
p edm t m než je obchodní podíl a cenný papír, podzástavní právo, zadržovací právo, dohodu o srážkách ze mzdy a jiných p íjm , zajiš ovací p evod práva, zajiš ovací postoupení pohledávky a uznání dluhu. Další prost edky zajišt ní jsou upraveny také ob anským zákoníkem, obchodní zákoník pak upravuje díl í odchylky, které se uplatní p i zajišt ní obchodních závazk . Jedná se o úpravu smluvní pokuty a zástavního práva k obchodnímu podílu. Mezi prost edky zajišt ní upravené výlu n
obchodním
zákoníkem pat í bankovní záruka a uznání závazku. Ru ení je upraveno v plném rozsahu v zákoníku ob anském i obchodním.94 A je také t eba zmínit, že úpravu finan ního zajišt ní (donedávna upraveného v § 323a a násl. ObchZ) dnes nalezneme v zákon
. 408/2010 Sb., o finan ním zajišt ní.
13.1 Zástavní právo Zástavní právo je upraveno v § 152 a násl. Ob Z. Zástavní právo oprav uje v itele k tomu, aby v p ípad , že jeho zajišt ná pohledávka nebude v as spln na, dosáhl jejího uspokojení z výt žku z prodeje zástavy zp sobem v zákon uvedeným. Takto m že být zajišt na pohledávka v pln ní pen žitém i nepen žitém. P edm tem zástavního práva pak mohou být v ci movité i nemovité, podnik nebo jiná v c hromadná, soubor v cí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha p ipouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo p edm t pr myslového vlastnictví. Zástavní právo zahrnuje i p íslušenství a p ír stky samotné zástavy. 94
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 75.
70
Zástavní právo m že vzniknout na základ
smlouvy, rozhodnutí soudu
o schválení dohody o vypo ádání d dictví, jiného rozhodnutí soudu, správního ú adu i ze zákona. Zákon p edepisuje písemnou formu smlouvy o z ízení zástavního práva, ve které musí být ur en p edm t zástavního práva a zajiš ovaná pohledávka. V n kterých p ípadech zákon vyžaduje další skute nost ke vzniku zástavního práva. Zástavní právo k nemovitým v cem vznikne až vkladem do katastru nemovitostí, pop . zápisem do Rejst íku zástav vedeného Notá skou komorou
eské republiky. V p ípad zástavy
obchodního podílu se vyžaduje zápis této skute nosti do obchodního rejst íku. Tyto skute nosti posilují postavení v itele a chrání i budoucí nabyvatele, kte í si mohou snadno zjistit, zda daná v c nemá právní vady. V itel je chrán n i v p ípad , pokud klesne hodnota zástavy a zajišt ní se tak stane nedostate ným. Dlužník je pak povinen zajišt ní p im en doplnit, je-li o to v itelem požádán. Pokud by tak neu inil, stane se ta ást pohledávky, která již není zajišt ná, splatnou. P evodem i p echodem zástavy na nového vlastníka zástavní právo nezaniká, naopak p sobí v i každému pozd jšímu nabyvateli. eský právní ád vylu uje možnost tzv. propadné zástavy. To znamená, že v itel není oprávn n ponechat si zástavu za ú elem uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky je tak možné jen z výt žku zpen žení zástavy, a to zp sobem, který stanoví zákon. Podle § 165a Ob Z lze zástavu zpen žit na návrh zástavního v itele ve ve ejné dražb nebo soudním prodejem zástavy. V p ípad zástavního práva k obchodnímu podílu upravenému v § 117a ObchZ náleží zástavnímu v iteli po splatnosti zajišt né pohledávky pln ní vyplývající z obchodního podílu (p edevším podíl na zisku). Tato pln ní se zapo ítávají na zajišt nou pohledávku. Jestliže není pohledávka v as a ádn spln na, je zástavní v itel oprávn n obchodní podíl zástavce prodat v obchodní ve ejné sout ži i ve ve ejné dražb . Pokud se obchodní podíl nepoda í prodat alespo jedním z t chto zp sob , má zástavní v itel právo vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem a je možné po dohod
se zástavcem p ijmout tento obchodní podíl na úhradu dluhu.
K takovému p evodu obchodního podílu se nevyžaduje souhlas valné hromady ani v p ípad , kdy se souhlas valné hromady vyžaduje pro vznik zástavního práva k obchodnímu podílu.
71
Zákon . 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve zn ní pozd jších p edpis , obsahuje úpravu smlouvy o zastavení cenných papír . Vznik zástavního práva k cenným papír m se liší podle toho, jedná-li se o cenný papír listinný i zaknihovaný. Je-li pohledávka v itele zajišt na zástavním právem k cennému papíru, vztahuje se zástavní právo na výnosy ze zastaveného cenného papíru, a to i v p ípad , že zajišt ná pohledávka ješt není splatná. V itel takové pln ní zapo te proti zajišt né pohledávce. V p ípad nespln ní zajišt né pohledávky je zástavní v itel oprávn n zastavený cenný papír prodat prost ednictvím obchodníka s cennými papíry, pop ípad uplatnit právo na pln ní ze zastaveného cenného papíru. Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky, která je zajišt ná zástavním právem k v ci. Úpravu podzástavního práva nalezneme v § 173 a 174 Ob Z a p im en se použijí ustanovení upravující zástavní právo.
13.2 Zadržovací právo Zadržovací právo oprav uje toho, kdo má u sebe cizí v c, kterou je povinen vydat, zadržet tuto v c k zajišt ní své splatné pohledávky. Úpravu zadržovacího práva nalezneme v § 175 až 180 Ob Z. Ke vzniku zadržovacího práva posta í jednostranný právní úkon oprávn né osoby (v itele). V itel je pak povinen o zadržení a jeho d vodech vyrozum t dlužníka bez zbyte ného odkladu. Pokud dlužník zajiš ovanou pohledávku v as a ádn nesplní, m že se v itel p i výkonu soudního rozhodnutí domáhat uspokojení své pohledávky z výt žku zadržované v ci. Tomuto v iteli pak sv d í právo na p ednostní uspokojení své pohledávky p ed jiným v itelem, dokonce i v itelem zástavním.95
13.3 Ru ení Ru ení podle ob anského i obchodního zákoníku spo ívá v tom, že se osoba odlišná od dlužníka zaváže uspokojit pohledávku v itele v p ípad , že dlužník sv j závazek nesplní. Ru ení vzniká jednostranným právním úkonem – písemným prohlášením ru itele, ve kterém musí být ur en dlužník, v itel i zajiš ovaná pohledávka. Obchodní zákoník navíc p ipouští vznik ru ení ze zákona. 95
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 88.
72
Úprava ru ení obsažená v obchodním zákoníku (§ 303 až 312 ObchZ) se použije vždy, jde-li o zajišt ní absolutních i relativních obchodních závazkových vztah . U fakultativních obchod
se této úpravy použije, pokud ru itel ví, že se zajišt ný
závazek ídí obchodním zákoníkem nebo s tím vysloví souhlas (§ 262 odst. 3 ObchZ). Obchodní zákoník pak výslovn stanoví, že se ru ení m že týkat i jen ásti pohledávky, m že být sjednáno na ur itou dobu a ru itelské oprávn ní je možné omezit na ur itého v itele96. V itel je povinen vyzvat k pln ní nejprve dlužníka. Pokud však dlužník závazek v p im ené dob nesplní, vzniká povinnost ru itele pohledávku uspokojit. Tato povinnost vzniká i tehdy, pokud je z ejmé, že dlužník závazek nesplní nebo v itel nem že výzvu uskute nit. Ru ení poskytuje v iteli subsidiární zdroj pro uspokojení jeho pohledávky. Za jeden závazek se m že zaru it i více ru itel . V takovém p ípad m že v itel požadovat uspokojení pohledávky na kterémkoli z nich. Každý z ru itel pak ru í za celý závazek, nebyl-li rozsah u ení omezen. Ru iteli, který závazek splnil, sv d í v i dlužníku regresní nárok, tj. stává se jeho v itelem. Budoucí vyrovnání dlužníka s ru itelem jde však již mimo p vodního v itele, jehož pohledávka byla díky zajišt ní závazku ru ením uspokojena. Jestliže dlužník ani ru itel závazek v as a ádn nesplní, m že v itel žalovat paraleln dlužníka i ru itele. Ru ení má akcesorickou povahu a zaniká spole n se zánikem zajišt ného závazku. V itel se však m že na ru iteli domáhat uspokojení své pohledávky v p ípad , kdy závazek zanikl pro nemožnost pln ní dlužníka a je splnitelný ru itelem nebo pro zánik dlužníka - právnické osoby (§ 311 odst. 2 ObchZ).
13.4 Bankovní záruka Bankovní záruka je zvláštním druhem ru ení a je upravena v obchodním zákoníku v ustanoveních § 313 až 322. „Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záru ní listin , že uspokojí v itele do výše ur ité pen žité ástky podle obsahu záru ní listiny, jestliže ur itá t etí osoba (dlužník) nesplní ur itý závazek nebo budou spln ny jiné podmínky stanovené v záru í listin .“ (§ 313 ObchZ). Ru itelem tedy m že být pouze banka, pop . jiná osoba, která je k poskytování bankovní záruky oprávn na
96
„Umož uje-li zákon zajišt ní pouze ásti závazku ru ením, nelze ani zánik ru ení, jehož trvání je vázáno jen na dosavadního v itele, zp sobený postoupením pohledávky dlužníka na dalšího v itele považovat za nedovolený.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 667/2001.
73
podle zákona . 21/1992 Sb., o bankách, ve zn ní pozd jších p edpis . Základem pro p evzetí bankovní záruky je vztah mezi bankou a dlužníkem, který se ídí ustanoveními o mandátní smlouv podle § 566 a násl. ObchZ. Bankovní zárukou mohou být zajišt ny pohledávky pen žité i nepen žité, a to v rozsahu uvedeném v záru ní listin . Pro p ípad zajišt ní nepen žité pohledávky je však zajišt n pen žitý nárok podle § 314 ObchZ. Jedná se o nárok, který by m l v itel v i dlužníkovi v p ípad , že by dlužník závazek porušil. Konkrétn tak p jde o nárok na náhradu škody i smluvní pokutu. Pln ní banky je tak vždy ve form pen žitého pln ní. Banka je povinna splnit sv j závazek na základ písemného vyzvání v itele. V itel má výhodn jší postavení, nebo se (na rozdíl od ru ení) nevyžaduje, aby byl k pln ní nejprve vyzván dlužník. Naopak se v itel m že obrátit rovnou na banku. Bankovní záruka m že být potvrzena další bankou. V itel pak m že uplatnit sv j nárok v i kterékoliv bance.
13.5 Finan ní zajišt ní Finan ní zajišt ní je od 1. ledna 2011 upraveno v zákon o finan ním zajišt ní. Tímto právním p edpisem byla do
. 408/2010 Sb.,
eského právního ádu
transponovaná sm rnice 2002/47/ES97. Finan ní zajišt ní je zvláštním nástrojem zajišt ní s omezenou osobní a v cnou p sobností. Vzniká výlu n mezi oprávn nými p íjemci a poskytovateli finan ního zajišt ní. Lze shrnout, že t mito oprávn nými osobami jsou profesionálové na finan ním trhu, ale také právnické a fyzické osoby, jsou- li poskytovateli finan ního zajišt ní a p íjemcem je profesionál na finan ním trhu. Za spln ní t chto podmínek, vzniká finan ní zajišt ní p ímo ze zákona. Režim finan ního zajišt ní musí být výslovn sjednán pouze v p ípad , je-li poskytovatelem fyzická osoba nepodnikatel. Omezená v cná p sobnost spo ívá v tom, že finan ním zajišt ním m že být zajišt na pouze tzv. pohledávka finan ního charakteru vymezená v § 2 písm. a) zákona o finan ním zajišt ní. Další omezení se týkají p edm tu finan ního kolaterálu. Tím mohou být cenné papíry, peníze, pohledávky na zaplacení pen z apod. Finan ní zajišt ní má povahu zástavního práva k finan nímu kolaterálu nebo p evodu finan ního kolaterálu ve prosp ch jeho p íjemce.
97
Sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. ervna 2002 o dohodách o finan ním zajišt ní, ve zn ní sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES.
74
Pokud bude finan ním kolaterálem cenný papír, je t eba dát pozor na to, zda se právní vztah bude ídit úpravou ZCP i finan ního zajišt ní. Ke vzniku finan ního zajišt ní se totiž nevyžaduje písemná smlouva, ale posta í doklad, který vznik finan ního zajišt ní prokáže. P ipouští-li to smlouva, je p íjemce oprávn n vykonávat práva z finan ního kolaterálu a m že s ním disponovat jako vlastník. M že jej dokonce p evést na jiného, a to již bez zatížení zástavním právem. Finan ní zajišt ní se liší i ve zp sobech realizace zástavy. P íjemce je oprávn n prodat zastavený cenný papír bez notifikace dlužníka a m že být sjednána též propadná zástava.98
13.6 Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných p íjm Dohodu o srážkách ze mzdy a jiných p íjm upravuje § 551 Ob Z. Uzav ením této dohody „dlužník souhlasí, aby jeho plátce mzdy, pop ípad jiných p íjm , s nimiž se p i výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, provád l v dohod uvedené srážky a sražené ástky zasílal v iteli na uspokojení jeho pohledávky.“99 Takto m že být zajišt n pouze závazek ve form pen žitého pln ní. Dohoda ke své platnosti vyžaduje písemnou formu. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných p íjm má vedle zajiš ovací funkce i funkci p ímého uspokojení. 100
13.7 Zajiš ovací p evod práva Spln ní závazku m že být zajišt no p evodem práva dlužníka ve prosp ch v itele. Jedná se o p echodný p evod práva na základ
písemné smlouvy mezi
dlužníkem a v itelem s rozvazovací podmínkou, že v p ípad spln ní závazku je v itel povinen provést zp tný p evod. Tento zp sob zajišt ní je upraven v § 553 Ob Z. Domnívám se, že úprava zajiš ovacího p evodu práva v jediném stru ném paragrafu je nedosta ující, nebo takové zajišt ní m že mít pro dlužníka fatální následky. Takto m že nap íklad p evést své vlastnické právo k nemovitosti. Nejedná se tak fakticky o propadnou zástavu v eském právním ádu?
98
P ednáška JUDr. Petra echa, LL.M. ze dne 20. dubna 2011 na téma Finan ní zajišt ní (PF UK). PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 100. 100 FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Ob anský zákoník: Komentá II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer R, a.s., 2009, s. 1007. 99
75
Ob anský zákoník pak zvláš v § 554 upravuje zajišt ní závazku postoupením pohledávky.
13.8 Uznání dluhu a uznání závazku Ú elem uznání dluhu podle ob anského zákoníku i uznání závazku podle obchodního zákoníku je utvrzení závazku. Uznáním dlužník zakládá vyvratitelnou právní domn nku, že dluh v okamžiku uznání trval. Uznáním dochází k p etržení proml ecí doby a po átku b hu nové proml ecí doby. Uznání dluhu i závazku je jednostranný právní úkon, který posiluje procesní postavení v itele, nebo p enáší d kazní b emeno z v itele na dlužníka a v itel nemusí prokazovat vznik závazku ani jeho rozsah v dob uznání.101 Úprava je však v ob anském a obchodním zákoníku odlišná co se tý e náležitostí takového uznání a jeho ú ink . Uznání dluhu upravuje § 558 Ob Z: „Uzná-li n kdo písemn , že zaplatí sv j dluh ur ený co do d vodu i výše, má se za to, že dluh v dob uznání trval.“ Uznání tedy musí obsahovat slib zaplacení a musí být ur en právní d vod dluhu a jeho výše. Takto uznaný dluh se proml í za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Rozhodný je tedy okamžik, kdy bylo uznání platn
u in no, nikoli doru ení tohoto uznání v iteli.
K uznání by tak mohlo dojít i v p ípad , kdy dlužník uznání u iní, ale schová si ho nap íklad do psacího stolu, aniž by ho doru il v iteli. V p ípad uznání proml eného dluhu za ne b žet nová proml ecí doba jen v p ípad , že dlužník o proml ení dluhu v d l. Fakt, že dlužník o proml ení v d l, se však nepresumuje. Uznání závazku je upraveno v § 323 ObchZ: „Uzná-li n kdo písemn sv j ur itý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v dob
uznání.“
K ur itosti závazku se vyjád il Nejvyšší soud R v rozhodnutí ze dne 24. b ezna 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003: „Požadavek „ur itosti závazku“ je pak nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým zp sobem, aby nebyl zam nitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat nap . uvedením jeho d vodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován, a podobn . Ur itost závazku tudíž nelze ztotož ovat s jeho výší…“ V uznání nemusí být slib dlužníka daný závazek splnit. Uznáním dochází k p etržení proml ecí doby a po átku b hu nové proml ecí doby, v tomto p ípad 101
ty leté. V souladu s ustanovením § 408 odst. 1 ObchZ však nesmí být
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 95.
76
celková proml ecí doba delší než deset let ode dne, kdy za ala b žet poprvé. Na rozdíl od uznání upraveného v ob anském zákoníku navíc ú inky uznání závazku nastávají i v p ípad proml eného závazku. Zda dlužník o proml ení v d l i nikoli zde není rozhodné. Za uznání závazku podle obchodního zákoníku se vedle písemného uznání považují i faktické úkony dlužníka jako placení úrok
i áste né pln ní závazku (je-li
možné usuzovat, že dlužník tím uznává i zbytek závazku). Bylo-li spln ní závazku zajišt no ru ením, má uznání závazku ú inky i v i ru iteli. Na záv r je t eba zd raznit, že o platné uznání dluhu, resp. závazku p jde pouze v p ípad , kdy z právního úkonu je z ejmý projev v le daný závazek uznat. Za uznání závazku proto nemohlo být považováno vyjád ení v dopise, ve kterém dlužník pouze reagoval na žádost v itele o odsouhlasení inventarizace pohledávek pro pot ebu auditu v itele, p estože byl závazek v tomto dopise dostate n konkretizován.102
13.9 Shrnutí Podstata prost edk
zajišt ní závazkových vztah
spo ívá v posílení pozice
v itele, a již v rovin hmotn právní i procesn právní. Tyto prost edky mohou v iteli poskytovat subsidiární zdroj pro uspokojení jeho pohledávky (ru ení, bankovní záruka, zástavní právo, zadržovací právo). Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných p íjm slouží dokonce k p ímému uspokojení pohledávky v itele. Mohou dlužníka nutit ke spln ní závazku hrozbou dodate né sankce (smluvní pokuta). K posílení postavení v itele v p ípadném soudním sporu pak slouží p edevším zajišt ní formou uznání dluhu, resp. závazku, kterým se d kazní b emeno p enáší z v itele na dlužníka. Navíc tímto uznáním po íná b h nové proml ecí doby.103 Volba vhodné formy zajišt ní je tak pro v itele zásadní. Ješt výrazn ji se však projeví, ocitne-li se dlužník v úpadku a je zahájeno insolven ní ízení. Úpadek dlužníka a pr b h insolven ního ízení je vymezen v zákon
. 182/2006 Sb., o úpadku
a zp sobech jeho ešení (insolven ní zákon), ve zn ní pozd jších p edpis . Tento zákon rozlišuje tzv. zajišt né v itele. Podle § 2 písm. g) InsZ je zajišt ným v itelem v itel,
102
Rozhodnutí Nejvyššího soudu R ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 32 Odo 811/2004. FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Ob anský zákoník: Komentá II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer R, a.s., 2009, s. 1007.
103
77
„jehož pohledávka je zajišt na majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením p evodu nemovitosti, zajiš ovacím p evodem práva nebo postoupením pohledávky k zajišt ní anebo obdobným právem podle zahrani ní právní úpravy.“ Z jakého d vodu uvádí insolven ní zákon pouze tyto prost edky zajišt ní a vynechává nap íklad smluvní pokutu? Postavení zajišt ných v itel mají jen ti v itelé, jejichž pohledávky mohou být uspokojeny p ímo aktivy dlužníka i t etích osob, jež jsou p edm tem zajišt ní. Smluvní pokuta tyto podmínky nespl uje a pohledávky zajišt né i vzniklé ze smluvní pokuty tak budou pohledávkami nezajišt nými. Zajišt ní v itelé pak uplat ují své pohledávky p ihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajišt ní a p iložit požadovanou dokumentaci (§ 166 InsZ). Zajišt ní v itelé se uspokojují ze zpen žení v ci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajišt na a mají tak oproti nezajišt ným v itel m zna n
výhodné postavení. P estože ve vý tu prost edk
zajišt ní, které by v itele adily do skupiny tzv. zajišt ných v itel , chybí i ru ení, bankovní záruka
i dohoda o srážkách ze mzdy a jiných p íjm , poskytují tyto
prost edky v iteli subsidiární, resp. p ímý zdroj pro uspokojení pohledávky. Zajišt ní závazku smluvní pokutou i uznáním je pro v itele v p ípad dlužníkova úpadku zna n nevýhodné. Pokud dlužník není schopen plnit primární závazky, t žko m že v itel o ekávat, že se do ká zaplacení smluvní pokuty. Práv
zde se projevuje
problematické za azení smluvní pokuty a uznání dluhu mezi prost edky zajišt ní závazkových vztah . Oba tyto instrumenty tvo í v návrhu nového ob anského zákoníku samostatný oddíl nazvaný Utvrzení závazku.
78
14. Záv r Dohoda o smluvní pokut p edstavuje efektivní zp sob zajišt ní závazkových vztah . O vhodnosti a pot ebnosti tohoto institutu sv d í historický vývoj již od dob ímského práva a místo smluvní pokuty i podobného institutu v tém
každém právním
ádu. I na našem území se smluvní pokuta do kala bohatého vývoje a mnoha úprav. P esto nelze íci, že by se zákonodárce z nedostatk
p edcházejících úprav pou il
a sou asná právní úprava smluvní pokuty byla ideální. Je tomu bohužel naopak. Smluvní pokuta je u nás v sou asnosti upravena v ob anském zákoníku, p i emž zákoník obchodní upravuje díl í odchylky. Již tato dvojí úprava zp sobuje nep ehlednost a smluvní strany musejí být na pozoru, zda se jejich ujednání o smluvní pokut
bude ídit zákoníkem ob anským
i obchodním. Zásadní rozdíly spo ívají
v p edpokladu zavin ní dlužníka a oprávn ní soudu nep im en vysokou smluvní pokutu snížit. Zatímco ob anský zákoník vznik práva na smluvní pokutu podmi uje zavin ním dlužníka, obchodní zákoník konstruuje smluvní pokutu na principu p ísné objektivní odpov dnosti. Nejv tší diskuze pak vyvolává úprava modera ního práva soudu pouze v obchodním zákoníku. Návrh nového ob anského zákoníku p ináší do budoucna jednotnou úpravu pro závazky ob anskoprávní i obchodn právní. P es pom rn stru nou úpravu smluvní pokuty si musí dát smluvní strany pozor na adu úskalí, se kterými se p i jejím sjednávání mohou setkat. Jedná se o zákonem požadovanou písemnou formu, ur ité vymezení subjekt , zajiš ované povinnosti a p edm tu smluvní pokuty. Ten, jak dovodila právní teorie, m že být ve form pln ní pen žitého i nepen žitého. Smluvní pokuta m že být též sjednána jako jednorázová i ve form
opakujícího se pln ní. Zvýšené pozornosti pak ú astníci musí dbát p i
sjednávání výše smluvní pokuty. Sjednání smluvní pokuty v nep im ené výši m že mít pro v itele zna n
nep íznivé následky. V právu ob anském totiž zp sobí
nep im enost výše smluvní pokuty neplatnost celého ujednání. Naopak obchodní zákoník upravuje právo soudu nep im en vysokou smluvní pokutu snížit. Tento stav nelze mít za ideální. P ikláním se k názoru, že modera ní právo by m lo být upraveno p edevším v právu ob anském, nebo subjekt m právních vztah poskytuje vyšší právní ochranu.
Oprávn ní
soudu
snížit
nep im en
vysokou
smluvní
i v ob anskoprávních vztazích vyplývá z návrhu nového ob anského zákoníku.
79
pokutu
Smluvní pokuta je v sou asnosti upravena jako jeden z prost edk zajišt ní. Toto za azení však není úpln p esné. Dostane-li se totiž dlužník do platební neschopnosti, v itel se asto nedom že spln ní hlavního závazku, natož pak zaplacení smluvní pokuty. Vhodn jší systematické za azení pak zákonodárce zvolil op t v návrhu nového ob anského zákoníku, ve kterém je smluvní pokuta spole n s uznáním dluhu za azena do oddílu nazvaném utvrzení závazku. V itel by proto za ú elem zajišt ní své pohledávky m l zvážit možné použití dalších prost edk zajišt ní, které náš právní ád upravuje. Vhodnou volbou i jejich kombinací m že zna n posílit své postavení. Úskalí skýtá i snadná zam nitelnost smluvní pokuty s jinými právními instituty. Jedná se p edevším o odstupné a úrok z prodlení. Protože jak uvádí Z. Kova ík, „úrok z prodlení není konec konc nic jiného než zákonná pokuta za porušení povinnosti v as zaplatit.“104 Tyto právní instituty je proto t eba rozlišovat a dostate n ur it je vymezit. Ke všem t mto otázkám se vztahuje bohatá judikatura. Pokud si tedy ú astníci cht jí být jisti, že smluvní pokuta bude sjednána bezvadn , nevysta í pouze se zákonnou úpravou, ale je t eba znát také rozhodnutí našich nejvyšších soud . Cíl této práce, tedy vymezení smluvní pokuty a podmínek jejího platného a ú inného sjednání v eském právním ádu, byl v rámci sou asné právní úpravy, judikatury a doktrinálního výkladu spln n. Je však t eba mít na pam ti, že vývoj smluvní pokuty na našem území bude v krátké dob znovu pokra ovat. O ekává se p ijetí již mnohokrát zmín ného nového ob anského zákoníku. Jeho p ínos spat uji v tom, že p ibližuje
eskou právní úpravu smluvní pokuty významným úpravám
zahrani ním a p ispívá k posílení právní jistoty. Co muselo být judikováno soudy, pop . dovozeno právní teorií, zákon výslovn upraví. Nejv tší p ínos však spat uji v úprav modera ního práva v ob anském právu a p edevším pak aplikaci tohoto práva pouze na návrh v itele. Souhlasím s názorem Z. Kova íka105, že výkon modera ního práva je t eba považovat za mocenský zásah do v le smluvních stran a takový zásah by nem l být možný na základ pouhé úvahy soudu, aniž by byl ú astníky navrhnut. Naopak nepovažuji za pot ebné, aby zákon výslovn rozlišoval smluvní pokutu sjednanou pro p ípad nespln ní závazku i spln ní, které neprob hlo ádn . Toto rozd lení preferují n které zahrani ní úpravy a historicky bylo upraveno i na našem území. Domnívám se
104 105
KOVA ÍK, Z. Smluvní pokuta. Právní rozhledy. 9/1999, s. 462. KOVA ÍK, Z. Smluvní pokuta. Právní rozhledy. 9/1999, s. 465.
80
však, že v naší úprav nijak nechybí. Díky dispozitivnosti v tšiny ustanovení smluvní pokuty nic nebrání smluvním stranám, aby si svá práva a povinnosti upravily tak, jak považují za vhodné. Není nutné, aby zákon výslovn rozlišoval, kdy v iteli náleží pouze smluvní pokuta a kdy má právo požadovat i spln ní dané povinnosti. A kone n nelze opomenout ani další vývoj judikatury týkající se smluvní pokuty, nebo v právním ádu, kde precedent není pramenem práva, je zm na právních názor soud nesporn snazší.
81
15. Použité prameny Literatura 1.
BEJ EK, J.; ELIÁŠ, K.; RABAN, P. a kol. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. 594 s. ISBN 978-80-7400-337-0.
2.
BOHÁ EK, M. Základy amerického obchodního práva. 1. vydání. Praha: Linde a.s., 2007. 351 s. ISBN 978-80-7201-685-3.
3.
ELIÁŠ, K. a kol. Ob anský zákoník: Velký akademický komentá . 2. svazek. Praha: Linde, a.s., 2008, s. 1397-2639. ISBN 978-80-7201-687-7.
4.
ELIÁŠ, K.; DVO ÁK, T. Obchodní zákoník: Praktické poznámkové vydání. 5. vydání. Praha: Linde, a.s., 2006. 976 s. ISBN 80-7201-624-5.
5.
FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Ob anský zákoník: Komentá II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer R, a.s., 2009. 1684 s. ISBN 978-80-7357-395-9.
6.
KINCL, J.; URFUS, V.; SK EJPEK, M.
ímské právo. Praha: C.H.Beck,
1995. 386 s. ISBN 80-7179-031-1. 7.
PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006. 124 s. ISBN 80-7179-538-0.
8.
PELIKÁNOVÁ, I. Komentá k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, a.s., 1998. 544 s. ISBN 80-7201-120-0.
9.
PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009. 339 s. ISBN 978-80-7357-444-4.
10.
RICHTER, T. Insolven ní právo. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2008. 472 s. ISBN 978-80-7357-329-4.
11.
ROU EK, F.; SEDLÁ EK, J. Komentá
k eskoslovenskému obecnému
zákoníku ob anskému. Díl pátý. Praha: Linhart, 1937. 1011 s. 12.
ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: Komentá . 11. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006. 1508 s. ISBN 80-7179-487-2
82
Odborná periodika 1.
ECH, P. K ur itosti dohody o smluvní pokut . Právní rádce. 3/2008, s. 11-22.
2.
ECH, P. Smluvní pokuta versus úrok z prodlení. Právní rádce. 4/2008, s. 2130.
3. 4.
ECH, P. K p im enosti smluvní pokuty. Právní rádce. 5/2008, s. 24-32. DOHNAL, J. Úro ení úv r – vybrané otázky. Obchodn právní revue. 2/2011, s. 45-49.
5.
KOVA ÍK, Z. Smluvní pokuta. Právní rozhledy. 9/1999, s. 454-466.
6.
ŠILHÁN, J. Limita ní p sobení smluvní pokuty v p ípad úmyslného porušení povinnosti. Právní rozhledy. 1/2010, s. 8-13.
7.
Obchodn právní revue. 9/2010, s. 281-282.
8.
Právní rozhledy. 5/2005, s. 184-187.
9.
Právní rozhledy. 1/2009, s. 34-35.
10.
Právní rozhledy. 24/2009, s. 893-895.
11.
Právní rozhledy. 3/2010, s. 112-113.
12.
Právní rozhledy. 8/2010, s. 301-302.
13.
Právní rozhledy. 16/2010, s. 599-602.
14.
Právní rozhledy. 17/2010, s. 635-638.
Internetové zdroje 1.
Justice.cz
[online].
2010
zakoniku_ver_2010.pdf.
[cit.
2011-03-13].Navrh
Dostupné
z
obcanskeho WWW:
Frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law [online]. 2006 [cit. 2011-03-13]. THE PRINCIPLES OF EUROPEAN CONTRACT LAW. Dostupné
z WWW:
83
. 3.
NOVÁK, Richard. Epravo.cz [online]. 1.7.2010 [cit. 2011-03-13]. Nová právní úprava
zákonných
úrok
z
prodlení.
Dostupné
z
WWW:
. 4.
Nejvyšší soud R: www.nsoud.cz.
P ednášky 1.
Prof. JUDr. Martin Bohá ek, CSc.: Angloamerické smluvní právo. 19. íjna 2010 (VŠE).
2.
JUDr. Petr
ech, LL.M.: Poslední novely obchodního zákoníku. 1. listopadu
2010 (PF UK). 3.
JUDr. Petr ech, LL.M.: Finan ní zajišt ní. 20. dubna 2011 (PF UK).
84
16. P ílohy
1. Všeobecný ob anský zákoník z r. 1811 Ujednání náhradní ástky (smluvní pokuta) § 1336 Smluvní strany mohou sjednati zvláštní úmluvu, že má býti místo újmy, která se má nahraditi, zapravena ur itá pen žitá nebo jiná ástka pro p ípad, že slib nebude v bec nebo náležitým zp sobem, anebo že bude pozd spln n. (§ 912). Není-li zvláštní dohody, nenabývá dlužník práva, zprostiti se pln ní zaplacením náhradní ástky. Byla-li smluvní pokuta slíbena za to, že nebude pln no v dob nebo v míst pln ní, m že býti žádána vedle pln ní. Ve všech p ípadech bu náhradní ástka soudcem, t eba-li po slyšení znalc , zmírn na, prokáže-li dlužník, že jest p ílišná.
85
2. Všeobecný obchodní zákoník (Zákon . 1/1863 . z.) l. 284 (1) Pokuta konvencionální, co do sumy, nikterak obmezena není; initi m že i více než dvojnásobn tolik co úroky. (2) Dlužník, jest-li o tom pochybnost, nemá práva, aby, zapraviv pokutu konvencionální, pln ní se zprostil. (3) Byla-li umluvena pokuta konvencionální, nevylu uje, jesti o tom pochybnost, práva, žádati nahrazení škody, ježto by sumu její p evyšovala.
86
3. Ob anský zákoník z r. 1950 (Zákon . 141/1950 Sb.) Smluvní pokuta § 284 (1) Sjednají-li strany pro p ípad nespln ní smlouvy místo náhrady škody smluvní pokutu a bude-li smluvní povinnost vinou dlužníkovou porušena, m že v itel požadovat bu spln ní smluvních povinností nebo smluvní pokutu. Je-li smluvní pokuta sjednána pro p ípad nedodržení asu nebo místa spln ní, m že být žádána vedle dodržení ostatních smluvních povinností, ledaže v itel p ijme spln ní bez výhrady. (2) Ke smluvní pokut se lze zavázat jenom písemn a jen v pen zích. § 285 Ujednáním smluvní pokuty nevzniká dlužníku právo osvobodit se od smluvní povinnosti zaplacením smluvní pokuty. § 286 Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soud p im en snížit, p ihlížeje k významu ádného spln ní smlouvy; práva domáhat se snížení nelze se p edem vzdát. § 287 Jde-li o smlouvu hospodá skou (§ 212 odst. 1), užije se p edchozích ustanovení, jen pokud nebylo ujednáno jinak.
87
4. Zákoník mezinárodního obchodu (Zákon . 101/1963 Sb.) Smluvní pokuta § 191 (1) Sjednají-li strany pro p ípad porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu nebo je-li pro tento p ípad taková pokuta (penále) stanovena jinak a dlužník sv j závazek nesplní, m že v itel požadovat tuto pokutu bez ohledu na to, zda mu vznikla porušením smluvní povinnosti škoda, i nikoliv. (2) K smluvní pokut se lze zavázet jen písemn . (3) Smluvní pokuta m že být sjednána také v jiném pln ní než v pen zích. § 192 Zaplacení smluvní pokuty nezproš uje dlužníka povinnosti splnit závazek smluvní pokutou zajišt ný. § 193 Je-li smluvena nebo jinak stanovena smluvní pokuta, nemá v itel nárok na náhradu škody pro porušení povinností zajišt né smluvní pokutou. § 194 Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soud snížit s p ihlédnutím k hodnot a významu p edm tu závazku až do výše skute n zp sobené škody.
88
5. Hospodá ský zákoník (Zákon . 109/1964 Sb.) Majetkové sankce § 141 (1) Organizace, která nesplní ádn závazek, pop ípad jinou právní povinnost, je povinna zaplatit majetkové sankce (nap . penále, poplatek z prodlení, zdržné) stanovené v právním p edpisu nebo ve smlouv . (2) Organizace si mohou sjednat majetkové sankce vyšší, než stanoví právní p edpis. § 142 (1) Organizace jsou povinny majetkové sankce stanovené zákonem, provád cími p edpisy nebo rozhodnutím hospodá ské arbitráže vyú tovat a vymáhat. Penále, které v jednotlivém p ípad nep esáhne ástku 200 K , nemusí být ú továno ani vymáháno. Provád cí p edpisy mohou stanovit, v kterých dalších p ípadech, pop ípad do jaké výše nemusí být majetkové sankce ú továny a vymáhány. (2) Organizace je povinna majetkové sankce vyú tovat bez zbyte ného odkladu po uplynutí m síce, v n mž na n vzniklo právo. Organizace, které byly majetkové sankce vyú továny, je povinna do 30 dn po obdržení vyú tování bu majetkové sankce zaplatit, nebo sd lit oprávn né organizaci své námitky. (3) Pokud si organizace sjednají majetkové sankce, které nejsou stanoveny v zákon nebo v provád cích p edpisech, m že oprávn ná organizace od jejich ú tování nebo vymáhání upustit. § 143 Nestanoví-li provád cí p edpisy n co jiného, nezaniká závazek zaplacením majetkové sankce. § 144 Hospodá ská arbitráž m že snížit, pop ípad prominout majetkové sankce, jen jsou-li pro to zcela mimo ádné d vody. § 147 (3) Na náhradu škody se zapo ítávají majetkové sankce, na které vzniklo poškozené organizaci právo následkem nespln ní povinností, jejichž porušením byla škoda zp sobena.
89
6. Hospodá ský zákoník (Zákon . 109/1964 Sb.) Ve zn ní zákona . 103/1990 Sb. Majetkové sankce § 141 Nesplní-li povinná organizace ádn svou povinnost, m že oprávn ná organizace na ní požadovat majetkovou sankci sjednanou, a není-li sjednána, majetkovou sankci podle tohoto zákona nebo jiného právního p edpisu, je-li pro tento p ípad stanovena. § 142 Organizace, které byly majetkové sankce vyú továny, je povinna do t iceti dn po obdržení vyú tování bu majetkové sankce zaplatit, nebo sd lit oprávn né organizaci své námitky. § 143 Nedohodnou-li organizace n co jiného, závazek nezaniká zaplacením majetkové sankce. § 144 Hospodá ská arbitráž m že snížit, pop ípad prominout majetkové sankce, jen jsou-li pro to zcela mimo ádné d vody. § 147 (3) Na náhradu škody se zapo ítávají majetkové sankce, které byly zaplaceny za nespln ní povinností, jejichž porušením byla škoda zp sobena.
90
7. Ob anský zákoník (Zákon . 40/1964 Sb.) Smluvní pokuta § 544 (1) Sjednají-li strany pro p ípad porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je ú astník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávn nému ú astníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemn a v ujednání musí být ur ena výše pokuty nebo stanoven zp sob jejího ur ení. (3) Ustanovení o smluvní pokut se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním p edpisem (penále). § 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokut n co jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž spln ní bylo zajišt no smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. (2) V itel není oprávn n požadovat náhradu škody zp sobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání ú astník o smluvní pokut nevyplývá n co jiného. V itel je oprávn n domáhat se náhrady škody p esahující smluvní pokutu, jen když to je mezi ú astníky dohodnuto. (3) Nevyplývá-li z dohody n co jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
91
8. Obchodní zákoník (Zákon . 513/1991 Sb.) N která ustanovení o smluvní pokut § 300 Okolnosti vylu ující odpov dnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. § 301 Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soud snížit s p ihlédnutím k hodnot a významu zajiš ované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhrad škody vzniklé pozd ji je poškozený oprávn n do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. § 302 Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.
92
9. Návrh nového ob anského zákoníku Smluvní pokuta § 1966 Ujednají-li strany pro p ípad porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v ur ité výši nebo zp sob, jak se výše smluvní pokuty ur í, m že v itel požadovat smluvní pokutu bez z etele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta m že být ujednána i v jiném pln ní než pen žitém. § 1967 Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. § 1968 Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá v itel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. § 1969 Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soud na návrh dlužníka snížit s p ihlédnutím k hodnot a významu zajiš ované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhrad škody, vznikne-li na ni pozd ji právo, je poškozený oprávn n do výše smluvní pokuty. § 1970 Ustanovení o smluvní pokut se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním p edpisem (penále).
93
10. Bürgerliches Gesetzbuch (N mecko) § 339 Verwirkung der Vertragsstrafe Verspricht der Schuldner dem Gläubiger für den Fall, dass er seine Verbindlichkeit nicht oder nicht in gehöriger Weise erfüllt, die Zahlung einer Geldsumme als Strafe, so ist die Strafe verwirkt, wenn er in Verzug kommt. Besteht die geschuldete Leistung in einem Unterlassen, so tritt die Verwirkung mit der Zuwiderhandlung ein. § 340 Strafversprechen für Nichterfüllung (1) Hat der Schuldner die Strafe für den Fall versprochen, dass er seine Verbindlichkeit nicht erfüllt, so kann der Gläubiger die verwirkte Strafe statt der Erfüllung verlangen. Erklärt der Gläubiger dem Schuldner, dass er die Strafe verlange, so ist der Anspruch auf Erfüllung ausgeschlossen. (2) Steht dem Gläubiger ein Anspruch auf Schadensersatz wegen Nichterfüllung zu, so kann er die verwirkte Strafe als Mindestbetrag des Schadens verlangen. Die Geltendmachung eines weiteren Schadens ist nicht ausgeschlossen. § 341 Strafversprechen für nicht gehörige Erfüllung (1) Hat der Schuldner die Strafe für den Fall versprochen, dass er seine Verbindlichkeit nicht in gehöriger Weise, insbesondere nicht zu der bestimmten Zeit, erfüllt, so kann der Gläubiger die verwirkte Strafe neben der Erfüllung verlangen. (2) Steht dem Gläubiger ein Anspruch auf Schadensersatz wegen der nicht gehörigen Erfüllung zu, so finden die Vorschriften des § 340 Abs. 2 Anwendung. (3) Nimmt der Gläubiger die Erfüllung an, so kann er die Strafe nur verlangen, wenn er sich das Recht dazu bei der Annahme vorbehält. § 342 Andere als Geldstrafe Wird als Strafe eine andere Leistung als die Zahlung einer Geldsumme versprochen, so finden die Vorschriften der §§ 339 bis 341 Anwendung; der Anspruch auf Schadensersatz ist ausgeschlossen, wenn der Gläubiger die Strafe verlangt. § 343 Herabsetzung der Strafe (1) Ist eine verwirkte Strafe unverhältnismäßig hoch, so kann sie auf Antrag des Schuldners durch Urteil auf den angemessenen Betrag herabgesetzt werden. Bei der Beurteilung der Angemessenheit ist jedes berechtigte Interesse des Gläubigers, nicht bloß das Vermögensinteresse, in Betracht zu ziehen. Nach der Entrichtung der Strafe ist die Herabsetzung ausgeschlossen. (2) Das Gleiche gilt auch außer in den Fällen der §§ 339, 342, wenn jemand eine Strafe für den Fall verspricht, dass er eine Handlung vornimmt oder unterlässt. § 344 Unwirksames Strafversprechen Erklärt das Gesetz das Versprechen einer Leistung für unwirksam, so ist auch die für den Fall der Nichterfüllung des Versprechens getroffene Vereinbarung einer Strafe unwirksam, selbst wenn die Parteien die Unwirksamkeit des Versprechens gekannt haben.
94
§ 345 Beweislast Bestreitet der Schuldner die Verwirkung der Strafe, weil er seine Verbindlichkeit erfüllt habe, so hat er die Erfüllung zu beweisen, sofern nicht die geschuldete Leistung in einem Unterlassen besteht. § 339 Jestliže se dlužník zavázal zaplatit v iteli ástku jako pokutu v p ípad nespln ní závazku nebo jeho vadného pln ní, vzniká mu povinnost zaplatit pokutu nespln ním závazku. Jestliže povinnost spo ívá ve zdržení se ur itého jednání, vzniká povinnost k zaplacení smluvní pokuty jednáním porušujícím tento závazek. § 340 (1) Jestliže se jedná o pokutu pro p ípad nespln ní závazku, m že v itel požadovat pokutu místo pln ní závazku. Jestliže v itel sd lí dlužníkovi, že požaduje pokutu, nárok na spln ní závazku je vylou en. (2) Jestliže má v itel nárok na náhradu škody vzniklé nespln ním závazku, m že požadovat pokutu jako minimální výši škody. Uplatn ní práva na náhradu další škody není vylou eno. § 341 (1) Jestliže je pokuta sjednána pro p ípad vadného pln ní (zejména pln ní nikoliv v asného), m že v itel požadovat vedle spln ní závazku i pokutu. (2) Jestliže má v itel nárok na náhradu škody vzniklé vadným pln ním, použije se ustanovení § 340 odst. 2. (3) Jestliže v itel p ijal pln ní, má nárok na pokutu, pouze pokud si toto právo p i p ijetí pokuty vyhradí. § 342 Jestliže je jako pokuta sjednáno jiné než pen žité pln ní, uplatní se ustanovení § 339 až 341; nárok na náhradu škody je vylou en, jestliže v itel požaduje pokutu. § 343 (1) Jestliže je pokuta nep im en vysoká, m že být na žádost dlužníka soudem snížena na p im enou výši. P i posuzování p im enosti je t eba p ihlížet ke všem oprávn ným zájm m v itele, nikoliv pouze k jeho majetkovým zájm m. Nárok na snížení je vylou en v p ípad , že pokuta byla zaplacena. (2) Stejné pravidlo se uplatní, krom p ípad upravených v § 339 a 342, jestliže pokutu p islíbí n kdo pro p ípad jednání. § 344 Jestliže zákon prohlašuje závazek k ur itému pln ní za neplatný, tak je neplatné také ujednání o smluvní pokut pro p ípad nespln ní závazku, a to i kdyby strany o neplatnosti závazku v d ly. § 345 Jestliže dlužník odmítá vznik povinnosti platit smluvní pokutu z d vodu spln ní svého závazku, je na n m, aby toto spln ní prokázal, ledaže dlužné pln ní spo ívalo ve zdržení se ur itého jednání.106
106
P eklad v PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 107.
95
11. Handelsgesetzbuch (N mecko) § 348 Eine Vertragsstrafe, die von einem Kaufmann im Betrieb seines Handelsgewerbes versprochen ist, kann nicht auf Grund der Vorschriften des § 343 des Bürgerlichen Gesetzbuchs herabgesetzt werden. § 348 Smluvní pokuta p islíbená obchodníkem p i výkonu jeho podnikatelské innosti nem že být snížena na základ § 343 ob anského zákoníku.107
107
P eklad v PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 108.
96
12. Code civil (Francie) Art. 1152 Lorsque la convention porte que celui qui manquera de l'exécuter payera une certaine somme à titre de dommages-intérêts, il ne peut être alloué à l'autre partie une somme plus forte, ni moindre. Néanmoins, le juge peut, même d'office, modérer ou augmenter la peine qui avait été convenue, si elle est manifestement excessive ou dérisoire. Toute stipulation contraire sera réputée non écrite. Art. 1226 La clause pénale est celle par laquelle une personne, pour assurer l'exécution d'une convention, s'engage à quelque chose en cas d'inexécution. Art. 1227 La nullité de l'obligation principale entraîne celle de la clause pénale. La nullité de celle-ci n'entraîne point celle de l'obligation principale. Art. 1228 Le créancier, au lieu de demander la peine stipulée contre le débiteur qui est en demeure, peut poursuivre l'exécution de l'obligation principale. Art. 1229 La clause pénale est la compensation des dommages et intérêts que le créancier souffre de l'inexécution de l'obligation principale. Il ne peut demander en même temps le principal et la peine, à moins qu'elle n'ait été stipulée pour le simple retard. Art. 1230 Soit que l'obligation primitive contienne, soit qu'elle ne contienne pas un terme dans lequel elle doive être accomplie, la peine n'est encourue que lorsque celui qui s'est obligé soit à livrer, soit à prendre, soit à faire, est en demeure. Art. 1231 Lorsque l'engagement a été exécuté en partie, la peine convenue peut, même d'office, être diminuée par le juge à proportion de l'intérêt que l'exécution partielle a procuré au créancier, sans préjudice de l'application de l'article 1152. Toute stipulation contraire sera réputée non écrite. Art. 1232 Lorsque l'obligation primitive contractée avec une clause pénale est d'une chose indivisible, la peine est encourue par la contravention d'un seul des héritiers du débiteur, et elle peut être demandée, soit en totalité contre celui qui a fait la contravention, soit contre chacun des cohéritiers pour leur part et portion, et hypothécairement pour le tout, sauf leur recours contre celui qui a fait encourir la peine. Art. 1233 Lorsque l'obligation primitive contractée sous une peine est divisible, la peine n'est encourue que par celui des héritiers du débiteur qui contrevient à cette obligation, et pour la part seulement dont il était tenu dans l'obligation principale, sans qu'il y ait d'action contre ceux qui l'ont exécutée. Cette règle reçoit exception lorsque la clause pénale ayant été ajoutée dans l'intention que le paiement ne pût se faire partiellement, un cohéritier a empêché l'exécution de l'obligation pour la totalité. En ce cas, la peine entière peut être exigée contre lui, et contre les autres cohéritiers pour leur portion seulement, sauf leur recours.
97
l. 1152 Jestliže je sjednána ur itá ástka k zaplacení jako náhrada škody stranou, která porušila svou povinnosti, nem že být druhé stran p iznána menší nebo v tší ástka. Soudce m že z vlastního uvážení snížit nebo zvýšit sjednanou pokutu, jestliže je zjevn nep im en vysoká nebo nízká. Odchylné ujednání není p ípustné. l. 1226 Smluvní pokuta je ujednáním, kterým se osoba v zájmu ádného spln ní dohody zavazuje k n emu pro p ípad nespln ní. l. 1227 Neplatnost hlavního závazku zp sobuje neplatnost ujednání o smluvní pokut . Neplatnost tohoto ujednání nezp sobuje neplatnost hlavního závazku. l. 1228 V itel m že místo smluvní pokuty požadovat spln ní povinnosti, ohledn níž je dlužník v prodlení. l. 1229 Smluvní pokuta je kompenzací náhrady škody, která v iteli vznikla nespln ním hlavního závazku. V itel nem že vymáhat zárove smluvní pokutu i spln ní hlavního závazku, pokud nebyla smluvní pokuta sjednána pouze pro p ípad prodlení s pln ním. l. 1230 Bez ohledu na to, zda hlavní závazek obsahuje dobu pln ní, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu prodlením osoby, která se zavázala k platb smluvní pokuty. l. 1231 Jestliže je povinnost spln na pouze áste n , m že soudce z vlastního uvážení snížit smluvní pokutu v závislosti na prosp chu, který m l v itel z áste ného pln ní; ustanovení l. 1152 tím není dot eno. Odchylné ujednání není p ípustné. l. 1232 Jestliže je hlavním závazkem ned litelné pln ní a závazek byl porušen jenom jedním d dicem dlužníka, m že být na n m smluvní pokuta vymáhána v plném rozsahu. Dále m že být vymáhána na každém z d dic do výše jejich podílu. Tito d dicové se následn mohou uspokojit na osob , jež závazek porušila. l. 1233 Jestliže je hlavním závazkem d litelné pln ní, vzniká povinnost platit smluvní pokutu pouze d dicovi dlužníka, který závazek porušil, a to v rozsahu, v jakém byl povinen hlavní závazek splnit. Toto pravidlo se nevztahuje na ujednání o smluvní pokut , jehož ú elem je zamezit áste nému pln ní a jeden z d dic zabránil spln ní celého závazku. V takovém p ípad m že být smluvní pokuta vymáhána po tomto dlužníkovi v plném rozsahu nebo na ostatních dlužnících do výše jejich podílu. Tito d dicové se následn mohou uspokojit na osob , jež závazek porušila.108
108
P eklad v PAT K, D. Smluvní pokuta v obchodních závazcích. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 109.
98
13. Zivilgesetzbuch – Schweizerisches Obligationsrecht (Švýcarsko) Konventionalstrafe 160. 1 Wenn für den Fall der Nichterfüllung oder der nicht richtigen Erfüllung eines Vertrages eine Konventionalstrafe versprochen ist, so ist der Gläubiger mangels anderer Abrede nur berechtigt, entweder die Erfüllung oder die Strafe zu fordern. 2 Wurde die Strafe für Nichteinhaltung der Erfüllungszeit oder des Erfüllungsortes versprochen, so kann sie nebst der Erfüllung des Vertrages gefordert werden, solange der Gläubiger nicht ausdrücklich Verzicht leistet oder die Erfüllung vorbehaltlos annimmt. 3 Dem Schuldner bleibt der Nachweis vorbehalten, dass ihm gegen Erlegung der Strafe der Rucktritt freistehen sollte. 161. 1 Die Konventionalstrafe ist verfallen, auch wenn dem Gläubiger kein Schaden erwachsen ist. 2 Übersteigt der erlittene schaden den Betrag der Strafe, so kann der Gläubiger den Mehrbetrag nur so weit einfordern, als er ein Verschulden nachweist. 162. 1 Die Abrede, dass Teilzahlung im Falle des Rucktrittes dem Gläubiger verbleiben sollen, ist nach den Vorschriften über die Konventionalstrafe zu beurteilen. 2 Die Vorschriften über das Abzahlungsgeschäft bleiben vorbehalten. 163. 1 Die Konventionalstrafe kann von den Parteien in beliebiger Hohe bestimmt werden. 2 Sie kann nicht gefordert werden, wenn sie ein widerrechtliches oder unsittliches Versprechen bekräftigen soll und, mangels anderer Abrede, wenn die Erfüllung durch einen vom Schuldner nicht zu vertretenden Umstand unmöglich geworden ist. 3 Übermässig hohe Konventionalstrafe hat der Richter nach seinem Ermessen herabzusetzen.
160. 1 Jestliže je sjednána smluvní pokuta pro p ípad nespln ní závazku nebo pro p ípad nikoli ádného spln ní, je v itel oprávn n požadovat bu spln ní závazku nebo zaplacení smluvní pokuty, nebylo-li ujednáno jinak. 2 Jestliže byla sjednána smluvní pokuta pro p ípad nedodržení doby pln ní nebo místa pln ní, m že být smluvní pokuta požadována vedle spln ní závazku, ledaže se jí v itel výslovn vzdá nebo pln ní p ijme bez výhrady. 3 Dlužník je oprávn n prokázat, že zaplacením smluvní pokuty je oprávn n odstoupit od smlouvy. 161. 1 Smluvní pokuta náleží také v p ípad , že v itel neutrp l žádnou škodu. 2. Jestliže výše utrp né škody p evyšuje smluvní pokutu, m že se v itel domáhat ástky p evyšující smluvní pokutu, pouze pokud prokáže zavin ní.
99
162. 1 Dohodu, že v iteli náleží díl í platba v p ípad odstoupení, je t eba posuzovat podle p edpis o smluvní pokut . 2 P edpisy týkající se obchodu na splátky z stávají nedot eny. 163. 1 Smluvní pokuta m že být smluvními stranami ujednána v jakékoli výši. 2. Nem že být požadována, pokud zajiš uje protiprávní závazek nebo závazek p í ící se dobrým mrav m a nebylo-li ujednáno jinak, jestliže se spln ní stalo nemožným nikoli z okolností zap í in ných dlužníkem. 3. Nep im en vysokou smluvní pokutu m že soudce po zvážení snížit.
100
14. Uniform Commercial Code (USA) § 2-718. Liquidation or Limitation of Damages; Deposits. (1) Damages for breach by either party may be liquidated in the agreement but only at an amount which is reasonable in the light of the anticipated or actual harm caused by the breach… § 2-718. Vyrovnání a limitace náhrady škody; Záruky. (1) Náhrada škody zp sobená v d sledku porušení závazku m že být vyrovnána podle dohody ve smlouv , ovšem pouze v ástce p im ené a rozumn p edvídatelné vzhledem ke skute né škod zp sobené porušením závazku…
101
15. The principles of European Contract Law
Article 9:509: Agreed Payment for Non-performance (1) Where the contract provides that a party who fails to perform is to pay a specified sum to the aggrieved party for such non-performance, the aggrieved party shall be awarded that sum irrespective of its actual loss. (2) However, despite any agreement to the contrary the specified sum may be reduced to a reasonable amount where it is grossly excessive in relation to the loss resulting from the non-performance and the other circumstances. lánek 9:509: Sjednaná platba pro p ípad nespln ní (1) Jestliže smlouva stanoví, že smluvní strana, která nesplní sv j závazek, je povinna poškozené smluvní stran zaplatit ur itou ástku, bude poškozené smluvní stran p iznána tato ástka bez ohledu na vznik škody. (2) Nicmén , navzdory jakémukoli jinému ujednání, m že být tato ástka snížena na p im enou výši, pokud by výrazn p evyšovala škodu vzniklou z nespln ní závazku a jiných okolností.
102
