Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně obor veřejná správa

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce

Právní aspekty vybraných přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích

Michal Plas 2014/2015

Čestné prohlášení: “Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní aspekty vybraných přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích zpracoval samostatně. Veškeré použité prameny a zdroje informací, ze kterých jsem čerpal, jsou citovány v poznámkách pod čarou a dále jsou uvedeny v seznamu použité literatury.” V Domažlicích dne 1. února 2015

……………………….. Michal Plas

1

Abstrakt Tato bakalářská práce pojednává o vybraných přestupcích na úseku dopravy na pozemních komunikacích a to zejména o problematických a sporných aspektech z vlastního pohledu autora. Cílem práce je především problematická hlediska vybrané právní úpravy vymezit a poskytnout k nim vlastní názory de lege ferenda. Z dŧvodu uvedení čtenáře do problematiky jsou v první části práce popsány obecná východiska předmětné právní úpravy. Další kapitoly jsou věnovány vybraným přestupkŧm na úseku dopravy na pozemních komunikacích a to řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, překročení nejvyšší povolené rychlosti a držení hovorového nebo záznamového zařízení.

Klíčová slova Přestupek, dopravní přestupek, zákon o silničním provozu, bezpečnost silničního provozu, řízení pod vlivem alkoholu a jiné návykové látky, překročení nejvyšší povolené rychlosti, držení hovorového nebo záznamového zařízení.

Abstract This thesis deals with the selected offenses in traffic on roads, especially on questionable and disputed aspects of the author's own perspective. The aim of the thesis is to define the questionable aspects of selected legislation and give them their own opinions de lege ferenda. The first part describes the general background of the legislation. Following chapters are devoted to selected offenses in traffic on roads, especially driving under the influence of alcohol or drugs, exceed the speed limit and possession of speech or recording device.

Keywords Offence, traffic offence, road traffic act, road safety, driving under the influence of alcohol and drugs, exceed the speed limit, possession of speech or recording device.

2

„Na tomto místě bych velice rád poděkoval vedoucí mojí práce JUDr. Aleně Klikové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a přínosné konzultace, které mi velmi pomohly při zpracování bakalářské práce.“

3

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 6 1. Vymezení základních pojmŧ ...................................................................... 9 1.1 Pojem přestupek ............................................................................................ 9 1.1.1 Vymezení z pohledu právní teorie .......................................................... 9 1.1.2 Zákonná definice přestupku .................................................................. 12 1.1.3 Pojem „dopravní přestupek“ ................................................................. 15 1.2 Formální znaky přestupku ........................................................................... 16 1.2.1 Obecné znaky přestupku ....................................................................... 16 1.2.2 Znaky skutkové podstaty přestupku ..................................................... 17 1.3 Materiální znak přestupku ........................................................................... 19 1.4 Právní úprava přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích .. 20

2. Řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky ....... 22 2.1 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu ............................................................ 24 2.1.1 Metody zjišťování ovlivnění alkoholem ............................................... 27 2.1.1.1 Orientační vyšetření alkoholu v dechu .............................................. 27 2.1.1.2 Odborné lékařské vyšetření ............................................................... 29 2.1.2 Názory „de lege ferenda“ ..................................................................... 30 2.2 Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky .......................................... 31 2.2.1 Zpŧsoby detekce jiné návykové látky při řízení vozidla ...................... 32 2.2.2 Odborné lékařské vyšetření .................................................................. 32 2.2.3 Právní kvalifikace skutku a posouzení míry ovlivnění jinou návykovou látkou ............................................................................................................. 33 2.2.4 Názory „de lege ferenda“ ..................................................................... 34 2.3 Odmítnutí se podrobit orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření ............................................................................................................ 35

3. Překročení nejvyšší povolené rychlosti.................................................. 39 3.1 Měření rychlosti........................................................................................... 40 3.2 Měření rychlosti za souběžné jízdy ............................................................. 42

4

3.3 Společenská nebezpečnost jednání v určitých úsecích pozemní komunikace ........................................................................................................................... 43 3.4 Názory „de lege ferenda“ ............................................................................ 44

4. Držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla ....... 45 4.1 Vliv držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla na řidiče ........................................................................................................................... 46 4.2 Problematické aspekty dokazování ............................................................. 48 4.3 Názory de „lege ferenda“............................................................................ 50

Závěr .................................................................................................................... 51 Seznam použité literatury a judikátŧ ........................................................... 52

5

Úvod Silniční doprava na pozemních komunikacích je oblast, která se určitým zpŧsobem týká každého z nás a každému určitou měrou zasahuje do života. Ve své podstatě se jedná o oblast velmi složitou a rozmanitou, která se neustále dynamicky rozvíjí a přizpŧsobuje novým „trendŧm“ společnosti. Přínosy silniční dopravy pro společnost není třeba jakkoli komentovat, nicméně je třeba uvést, že při silniční dopravě na pozemních komunikacích velmi často dochází k nezanedbatelnému ohrožení bezpečnosti osob a majetku a to i s často tragickými následky. Toto ohrožení bezpečnosti a také samozřejmě samotné následky jsou v drtivé většině dŧsledkem porušení či opomenutí zákonem stanovené povinnosti a s tím spojeného nerespektování pravidel silničního provozu účastníky silniční dopravy na pozemních komunikacích. V zájmu celé společnosti je, aby k výše uvedenému protiprávnímu jednání nedocházelo a zlepšila se tak bezpečnostní situace na pozemních komunikacích. Z tohoto dŧvodu je dŧležité, a nebojím se říci, i nezbytné hodnocení stávající právní úpravy a poskytnutí vlastních názorŧ a úvah ve smyslu „de lege ferenda“. Téma „Právní aspekty vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích“ jsem si zvolil z dŧvodu, že mne dané téma velice zajímá a v rŧzných stupních řízení se s touto problematikou setkávám ve svém zaměstnání. Jakožto součást orgánu Policie České republiky jsem se rŧznou měrou podílel na dohledu nad silničním provozem na pozemních komunikacích, do kterého spadá kontrola dodržování povinností účastníkŧ silničního provozu a kontrola dodržování pravidel silničního provozu. S tímto je samozřejmě také spojena povinnost vyhledávat a objasňovat zjištěné protiprávní jednání a to zejména přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích případně předmětné trestné činy. Práce se v první části zaměřuje na popis obecných hledisek předmětné právní úpravy a to především vymezení základního pojmu „přestupek“. V dalších

6

částech jsou rozebírané vybrané skutkové podstaty přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, kdy výběr je prováděn na základě existence problematických aspektŧ a četnosti páchání těchto přestupkŧ v silniční dopravě. Jako první byl vybrán přestupek řízení pod vlivem alkoholu nebo návykové látky. Tento přestupek je v současné době jedním z nejdiskutovanějších a zároveň jedním z nejnebezpečnějších jednání v silniční dopravě. Aplikační praxe je velmi složitá, zejména dodržování obligatorních postupŧ ke zjištění ovlivnění alkoholem či jinou návykovou látkou a následné rozlišení zdali se jedná o přestupek či trestný čin. Právní úprava je neucelená a často doplňovaná interními akty, především u ovlivnění jinou návykovou látkou. Druhým přestupkem je překročení nejvyšší povolené rychlosti. V tomto případě se jedná o dlouhodobě nejpočetněji postihovanou skutkovou podstatu1, jejímž problémem zcela jistě není nedostatek dŧkazních prostředkŧ, nýbrž zpŧsob jejich zajišťování. Dalším zajímavým právním aspektem je dále posuzování materiální stránky tohoto přestupku v určitých situacích. Třetím a posledním vybraným přestupkem je držení hovorového nebo záznamového zařízení. Tento přestupek mŧžeme v současné době řadit také mezi nejčastěji zjišťované. Do práce byl zařazen z dŧvodu, že se jedná o jednu z nejsložitějších skutkových podstat, co se týče dokazování, kdy v drtivé většině případŧ chybí jakýkoliv jiný dŧkaz než svědectví zasahujících policistŧ či strážníkŧ. Dále se jedná o přestupek, který v prŧběhu své existence prošel určitou úpravou, čímž zákonodárce prokázal, že je možné reagovat na vývoj společnosti. V neposlední řadě jsou k problematickým bodŧm skutkových podstat poskytovány vlastní názory a úvahy „de lege ferenda“ z pohledu autora jako pracovníka orgánu Policie České republiky. Naopak je v práci zcela opomíjeno obecné vymezení přestupkového řízení, které je jednou z dŧležitých, ne-li nejdŧležitějších, součástí správního trestání. Jedná se ovšem o problematiku velmi rozsáhlou, kdy její podrobné vymezení není 1

Viz Deset nejčastějších přestupků a trestných činů spáchaných řidiči za I. – IV. čtvrtletí roku 2014, informace o stavu bodového systému[online]. MDCR, 2014 [cit. 4. 2. 2015].

7

pro naplnění cíle práce nezbytné. V práci je využívána zejména metoda popisná a to k vymezení obecných hledisek, jednotlivých skutkových podstat a jejich sporných bodŧ a zároveň metoda analýzy, pomocí které budou tyto sporná hlediska zhodnoceny. Cílem práce, jak již vyplývá z výše uvedeného, je rozebrat a popsat skutkové podstaty u vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, dále vymezit problematické aspekty těchto přestupkŧ a poskytnout k nim vlastní názory a úvahy „de lege ferenda“. Vzhledem k tomu, že odborná literatura není v oblasti, která se týká praktické části práce příliš rozsáhlá, bude využita převážně na vymezení obecných hledisek. Hlavními prameny této práce budou tedy zejména jednotlivá soudní rozhodnutí u konkrétních příkladŧ, dále pak obecné právní předpisy, kterými bude čtenáři nastíněna současná situace zpracovávaného tématu v právním řádu České republiky a v neposlední řadě interní akty řízení Policie České republiky. Věřím, že zvolené téma je v současné době velmi aktuální a to z dŧvodu obrovského rozvoje silniční dopravy a také z dŧvodu, že řešené téma je diskutované v odborných kruzích, což dokazuje mimo jiné rozsáhlá judikatura. Jsem si vědom toho, že není možné pojmout celou problematiku a vymezit všechny sporné právní aspekty jednotlivých skutkových podstat přestupkŧ na úseku silniční dopravy, ale přesto doufám, že naplněním cílŧ mé bakalářské práce a poskytnutím názorŧ a úvah, mohu k tématu přispět.

8

1. Vymezení základních pojmů Oblast úpravy přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích je poměrně rozsáhlá, kdy s tímto je spojená existence velkého množství pojmŧ, které se dané problematiky týkají. Vymezení základních pojmŧ je dŧležité zejména pro bezchybnou interpretaci právních norem a z toho vyplívající bezvadnou aplikaci práva. Vzhledem k velkému množství rŧzných a rozličných základních pojmŧ není možné a není ani cílem práce tyto pojmy vymezit všechny. Vymezení nejdŧležitějších z nich, v jedné souhrnné kapitole, by také nemělo valného významu, a proto budou nejdŧležitější pojmy vymezeny u jednotlivých témat, tedy vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, kterých se týkají. Dŧvodem je především přehlednost a snazší pochopení předmětných právních aspektŧ jednotlivých přestupkŧ. Naopak za nezbytné je považováno vymezení pojmu přestupek, který mŧžeme označit za pojem pro práci zásadní. S tím souvisí vymezení a zařazení tohoto pojmu z pohledu právní teorie, uvedení jeho zákonné definice a popis jeho teoretických východisek. 1.1 Pojem přestupek 1.1.1 Vymezení z pohledu právní teorie Z pohledu právní teorie je přestupek jeden z druhŧ správního deliktu. Pojem správní delikt není obecně legálně vymezen a nemá svojí legální definici, avšak v odborné literatuře se mŧžeme setkat s vyjádřením pojmu správního deliktu jako „protiprávního jednání subjektu správního práva, za které lze uložit správně právní sankci.“2 Lze říci, že správní delikt, jakožto určité protiprávní jednání, je základem správně právní odpovědnosti neboli odpovědnosti za správní

2

PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 381

9

delikt.3 Správně právní odpovědnost je přímo vázána na porušení společenských hodnot, zájmŧ a vztahŧ, které jsou chráněny normami správního práva, kdy vznik správně právní odpovědnosti přímo souvisí se vznikem povinnosti vytrpět uloženou správní sankci, tedy strpět negativní dŧsledky. Mezi obecné pojmové znaky správních deliktŧ patří zejména projev lidské vŧle jako jednání ve vnějším světě, které mŧže mít formu konání i opomenutí. Jedná se o jednání, které je vyjádřením určité povinnosti dané právním předpisem a ke kterému byla osoba povinna na základě svých poměrŧ. Dalším pojmovým znakem je protiprávnost. Protiprávností se rozumí určité jednání, které je v rozporu s právním řádem, tedy určité porušení povinnosti stanovené zákonem. Zde je třeba uvést, že pokud není naplněn tento obecný pojmový znak správního deliktu a i když spáchané jednání vykazuje formální znaky správního deliktu, nelze jej za správní delikt označit. Trestnost, jako další pojmový znak správních deliktŧ, je pak vyjádřením toho, že zákon váže určitou pohrŧžku trestního postihu.4 Dalšími pojmovými znaky správního deliktu jsou znaky skutkové podstaty, tedy objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka správního deliktu. Tento znak bude detailněji popsán v podkapitole formální znaky přestupku. Právní teorie rozděluje správní delikty dle druhŧ na přestupky a na jiné správní delikty. Jiné správní delikty dále mŧžeme rozdělit na jiné správní delikty fyzických osob, jiné správní delikty právnických osob, pořádkové delikty a disciplinární delikty, kterými, z dŧvodu zaměření práce, nebude věnován další prostor.5 Hlavním předmětem práce jsou přestupky a to přesněji jejich specifická podskupina, tedy přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích. Přestupky jako takové představují nejrozsáhlejší skupinu správních deliktŧ. 3

PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 381. 4 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 423 s. 5 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 386.

10

Za dŧležité je dále vymezení vztahu mezi přestupkem, jiným správním deliktem a trestným činem. Souběh těchto protiprávních deliktŧ je vyloučen negativním vymezením níže uvedené legální definice přestupku. Jedním z rozlišujících prvkŧ, u korespondujících protiprávních jednání, mŧže být určitá míra společenské škodlivosti. Zjednodušeně řečeno protiprávní jednání s vyšší mírou společenské škodlivosti mŧžeme označit za trestný čin a naopak, jednání s mírou nižší společenské škodlivosti mŧžeme označit za přestupek (za současného splnění zákonem stanovených obecných a typových znakŧ trestného činu či přestupku). S tímto se ovšem nelze úplně ztotožnit, neboť je objektivně velmi obtížné míru společenské škodlivosti „změřit“. Korespondující protiprávní jednání se tedy převážně rozlišují pomocí rozdílných formálních znakŧ. Ovšem u některých přestupkŧ a trestných činŧ, jako příklad lze uvést přestupek řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky a s tímto přestupkem korespondující trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, jsou formální znaky téměř totožné a rozdíl je tedy pouze ve výše uvedené míře společenské škodlivosti.6 Z tohoto vyplývá, že hranice mezi přestupkem a trestným činem mŧže být mlhavá a tenká a právní kvalifikace spočívá především na orgánech činných v trestním řízení či na správním orgánu. Často správná právní kvalifikace je výsledkem až následného znaleckého či jiného odborného zkoumání. V praxi se ovšem setkáváme především u Policie České republiky k často necitlivému a co nejrychlejšímu právnímu kvalifikování skutkŧ jako trestných činŧ a to z dŧvodu vykázání, vedením Policie České republiky nikdy nepřiznaných, „čárek“ ač, v drtivé většině, je následně, po provedení zmiňovaných zkoumání, skutek odevzdán k projednání správnímu orgánu, což bude podrobněji rozebráno v druhé kapitole práce.

6

MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 35 s.

11

1.1.2 Zákonná definice přestupku Jak bylo již výše uvedeno, přestupky patří mezi nejvýznamnější a nejpočetnější skupinu správních deliktŧ. Klíčovým právním předpisem právní úpravy přestupkŧ je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen „zákon o přestupcích“). Mimo zákon o přestupcích jsou rŧzné skutkové podstaty přestupkŧ obsaženy ve velkém množství jiných zákonŧ (jako příklad lze uvést zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisŧ). Nutno podotknout, že v současné době probíhá příprava návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich7, který by měl nahradit dosavadní zákon o přestupcích. Cílem je především vytvořit obecnou právní úpravu odpovědnosti fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob tak, aby předpoklady odpovědnosti za přestupky i tzv. jiné správní delikty byly obsaženy v jednom zákoně.8 Zákon o přestupcích ve své obecné části § 2 dost. 1 vymezuje zákonnou definici přestupku jako „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“ Z uvedené legální definice vyplývá, že pojem přestupek je vymezen pozitivně i negativně. Pozitivní vymezení spočívá v uvedení jaké jednání je označováno za přestupek. Negativní vymezení spočívá v taxativním vymezení jednání, která přestupkem nejsou. Tedy jednání, které naplňuje znaky trestného činu či jiného správního deliktu. Ze zákonné definice přestupku vyplývá, že jednání, které je za přestupek označeno, musí být takto stanoveno zákonem o přestupcích či jiným zákonem, který obsahuje úpravu přestupkŧ. 7

Návrh věcného záměru zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byl vládou České republiky schválen dne 3. dubna 2013, převzato od: Usnesení vlády České republiky ze dne 3. dubna 2013 [online]. Vláda ČR, 2013 [cit. 5. 2. 2015]. 8 Legislativní rada vády schválila návrh věcného záměru zákona o přestupcích [online]. Vláda ČR – tiskové zprávy, 2013 [cit. 5. 2. 2015].

12

Určité jednání, které naplňuje znaky přestupku, ale není takto žádným zákonem za přestupek označeno, nelze za přestupek označit či považovat. Dále je dŧležité uvést, že označení jednání za přestupek je založeno na kombinaci materiálního a formálních znakŧ přestupku. Materiální znak představuje porušení či ohrožení zájmu společnosti (mŧžeme uvést, veřejného zájmu). Tedy určitou míru společenské škodlivosti. Jak bylo již výše zmíněno, míra společenské škodlivosti lze užít k rozlišení, zdali se jedná o přestupek či trestný čin. Formální znaky přestupku dělíme na obecné znaky přestupku, které jsou společné všem přestupkŧm a znaky typové (znaky skutkové podstaty přestupku), kterými se jednotlivé přestupky od sebe odlišují.9 Materiálním znakem a znaky formálními se bude blíže věnováno v následujícím výkladu. Přestupkem také mŧže být pouze protiprávní čin. Čin, který sice naplňuje znaky přestupku, ale chybí znak protiprávnosti, je logicky čin dovolený a nemŧže být vyvozována odpovědnost za přestupek.10 Stejně tak ve svém rozsudku stanovil Nejvyšší správní soud, který uvedl, že podstatou každého deliktu je protiprávnost. Jednání, kde znak protiprávnosti chybí, nemŧže být přestupkem, není nebezpečné pro společnost, a tedy nemŧže být sankcionováno.11 K úplnosti a doplnění zákonné definice přestupku je nutné vymezit i případy jednání, kdy k odpovědnosti za přestupek nedochází, ač toto jednání vykazuje veškeré znaky určitého přestupku. Jedná se o institut okolností vylučující protiprávnost. Zákon o přestupcích okolnosti vylučující protiprávnost vymezuje v § 2 odst. 2 a to jako nutnou obranu a krajní nouzi. Nutná obrana je vymezena v § 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích, který stanoví, že přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem.“ Nutnou obrana je tedy obrana 9

HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 429 s., 430s. 10 Tamtéž s. 430 11 Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 1 As 35/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 5. 2. 2015].

13

proti útoku určité osoby, která útočí na zájem chráněný zákonem. Zpravidla život, zdraví, majetek. Z výše uvedené zákonné definice vyplývá, že útok musí trvat či přímo hrozit, tedy nejedná se o nutnou obranu proti útoku, který již skončil, nebo který nehrozil. Dalším znakem nutné obrany je přiměřenost. Přiměřenost je posuzována z hlediska intenzity útoku a intenzity obrany.12 Krajní nouze je v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích vymezena tak, že „přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak.“ Při jednání v souladu s institutem krajní nouze musí být tedy splněny současně tři podmínky a to přímo hrozící nebezpečí, zpŧsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný než, který hrozil, a přímo hrozící nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Jednání v krajní nouzi je tedy obranou proti jakémukoliv nebezpečí. Nebezpečí je typický vágní (neurčitý) právní pojem, který mŧžeme definovat jako stav, při němž hrozí bezprostředně škoda. Škodu v tomto případě mŧžeme chápat jako objektivní zhoršení skutečného normálního stavu.13 Dobrým příkladem krajní nouze, a pro blízkost tématu práce, mŧže být situace z mé praxe příslušníka Policie České republiky. Byl jsem svědkem jedoucího vozidla, které svojí jízdou, nijak výrazným zpŧsobem, překračovalo nejvyšší povolenou rychlost v obci. Dle údaje prostředku k měření rychlosti to bylo, po odečtení odchylky měření, o 11 km/h více. Ze zákonné povinnosti bylo vozidlo předepsaným zpŧsobem zastaveno. Od řidiče bylo následně zjištěno, že veze svoji těhotnou ženu, která byla již ve velmi pokročilém stádiu porodu, do nejbližší nemocnice a to na základě pokynu operátorky linky záchranné služby. Celá věc byla ihned vyhodnocena jako jednání v souladu s institutem krajní nouze a to především z dŧvodu, že byly kumulativně splněny všechny tři výše popsané 12

ČECHMÁNEK, Břetislav, HORZINKOVÁ, Eva. Přestupky a správní trestání. Praha: Eurounion, 2008. 29 s. 13 Tamtéž.

14

podmínky. Následně bylo vozidlo doprovázeno pomocí rozhlasového výstražného zařízení do nemocnice a budoucí mamince byla ve vozidle poskytnuta první pomoc. Řidič tedy za výše uvedený přestupek nebyl odpovědný, a tedy nebylo možné jej jakkoli sankcionovat. Popsaný postup byl schválen nadřízeným služebním funkcionářem. Za určitých podmínek by se institut krajní nouze dal využít i v případě, kdy by vozidlo řídil řidič pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky. Zákonná úprava totiž při aplikaci okolností vylučujících protiprávnost nerozlišuje mezi rŧznými přestupky. S tímto ovšem zásadně nesouhlasím, kdy dle mého názoru, řidič pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, ať už řídí z jakéhokoliv dŧvodu, je nebezpečný pro svoje okolí a míra ohrožení ostatních účastníku provozu na pozemních komunikacích je závažným zpŧsobem zvýšena. 1.1.3 Pojem „dopravní přestupek“ Z dŧvodu zaměření práce je také nezbytné vymezení pojmu „dopravní“ přestupek. Tento pojem je, jak ve sdělovacích prostředcích, tak v odborné praxi velmi často užíván, avšak postrádá legální definici. Pojem je užíván především v souvislosti s přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, tedy přestupky, které jsou uvedeny v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, dále se tento pojem užívá například pro přestupky, které jsou uvedeny v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ, ale i například u přestupkŧ uvedených v § 23 zákona o přestupcích.14 Z výše uvedeného vyplývá, že „dopravní“ přestupky mají určité společné znaky pomocí, kterých je mŧžeme od ostatních skupin přestupkŧ rozlišit. Znaky pomocí, kterých se jednotlivé přestupky od sebe odlišují, jsou znaky skutkové podstaty. Obecně se těmito znaky bude práce zabývat v následujícím výkladu. Pro dopravní přestupky je společným objektem bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, z čehož vyplývá zájem na ochraně života, zdraví a 14

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: Linde, 2006. 32 s.

15

majetku.

15

Dalším společným znakem je subjekt, kdy se jedná o fyzickou osobu,

která naplnila všechny znaky skutkové podstaty přestupku a splňuje znaky obecné přestupku, kdy u zmíněné skupiny přestupkŧ se jedná především o účastníky silničního provozu.16 Z výše popsaného vyplývá, že „dopravní“ přestupky jsou rozsáhlou skupinou přestupkŧ, se kterými se v menší či větší míře setkává každý z nás a to každý den. Dovolím si říci, že se jedná o skupinu přestupkŧ, se kterými se lidé setkávají nejčastěji a to nejen z dŧvodu rychlého rozvoje dopravy na pozemních komunikacích, ale také z dŧvodu, že většina osob dopravní přestupky považuje za „méně“ závažné protiprávní jednání (než například přestupky proti majetku, či přestupky pro občanské soužití), kdy s nimi není spojená taková míra společenské „ostudy“ a páchání „dopravních“ přestupkŧ je považováno za normální součást provozu na pozemních komunikacích. 1.2 Formální znaky přestupku Jak bylo výše uvedeno, každé jednání, které je označeno za přestupek, je založeno na kombinaci materiálního a formálních znakŧ přestupku. Formální znaky přestupku dělíme na znaky obecné a znaky typové (znaky skutkové podstaty přestupku). 1.2.1 Obecné znaky přestupku Obecné znaky přestupky jsou ty znaky, které jsou stejné pro všechny přestupky a aby jednání mohlo být označeno za přestupek, musí být bezpodmínečně protiprávnost.

naplněny.

Řadíme

sem

především

věk,

příčetnost

a

17

15

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: Linde, 2006. 33 s. Účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým zpŧsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. viz § 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. 17 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 390. 16

16

Věk pachatele je podmínkou odpovědnosti za přestupek. Je stanoven v § 5 odst. 1 zákona o přestupcích a to tak, že „Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku.“Z dikce zákona je tedy patrné, že den patnáctých narozenin se nepočítá a odpovědnost za přestupek nastává až dnem následujícím. Hranice odpovědnosti je takto určena na základě předpokládané dostatečné rozumové a mravní vyspělosti. Dŧležité je dále zmínit, že k osobám mladistvým, tedy osobám, které již dovršily patnáctý rok věku, ale ještě nepřekročily osmnáctý rok svého věku, se přihlíží se zvláštní péčí. Toto stanovuje § 19 zákona o přestupcích a projevuje se to například snížením horní hranice sankce pokuty na polovinu, či zkrácení nejdelší možné doby uložení sankce zákazu činnosti. Příčetnost je v § 5 odst. 2 zákona o přestupcích18 vymezena negativně jako nepříčetnost. Nepříčetnost je tedy určitý psychický stav osoby, který je založen na poruše rozpoznávacích či ovládacích schopností. Z dikce zákona je tedy zřejmé, že se prokazuje na základě například znaleckých posudkŧ.19 Znak protiprávnosti byl již vymezen v kapitole „Vymezení z pohledu právní teorie“. 1.2.2 Znaky skutkové podstaty přestupku Skutková podstata přestupku lze vymezit jako souhrn znakŧ skutkové podstaty přestupku neboli znakŧ typových určitého druhu, kterými se jednotlivé druhy přestupkŧ od sebe odlišují.20 Znaky skutkové podstaty přestupku jsou uvedeny v zákonech, které přestupky obsahují. Mŧžeme například uvést zákon o

18

„Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo jiné návykové látky.“ 19 ČECHMÁNEK, Břetislav, HORZINKOVÁ, Eva. Přestupky a správní trestání. Praha: Eurounion, 2008. 33 s. 20 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 61

17

přestupcích a pro potřeby práce též zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Všechny skutkové podstaty jsou vyjádřené čtyřmi kategoriemi znakŧ. Jsou to objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Tyto znaky jsou povinné a obsahují je všechny skutkové podstaty přestupkŧ. Pokud by některý z těchto znakŧ chyběl, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty přestupku. Dŧležité je dále uvést, že výše uvedené znaky nemusí být v jednotlivých skutkových podstatách implicitně uvedeny.21 Objektem přestupku jsou zákonem chráněné společenské zájmy, vztahy a hodnoty, proti kterým směřuje poruchové a škodlivé jednání. Objekt přestupku lze dělit dle míry obecnosti na objekt obecný, kterým je vyjádřen především zájem na bezporuchovém výkonu veřejné správy, ale i na základních zájmech, vztazích a hodnotách a to především osobnostní práva člověka, právo na majetek a jiné. Objekt druhový či skupinový, který tvoří určitou „skupinu“ podobných skutkových podstat přestupkŧ. Jedná se například o skupinu přestupkŧ na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Posledním je objekt individuální, který představuje určitý zájem, vztah nebo hodnotu, která je chráněna zákonem. Individuální objekt slouží především k odlišení jednotlivých přestupkŧ a k jejich správné kvalifikaci.22 Objektivní stránka přestupku představuje vnější pohled na tento přestupek. Zahrnuje jednání, tedy určitý projev vŧle, kterým mŧže být konání či opomenutí. Opomenutím konání se dle § 4 odst. 3 přestupkového zákona rozumí takové jednání, ke kterému byl pachatel dle svých osobních poměrŧ a okolností povinen a toto jednání neučinil. Dále zahrnuje následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmŧ, vztahŧ a hodnot chráněných zákonem a mezi jednáním a následkem musí existovat příčinná souvislost. Příčinná souvislost znamená určitý přímý vztah, že následek byl zpŧsobem přímo jednáním pachatele přestupku.23 21

Tamtéž. Tamtéž str. 62, str. 63. 23 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 433 s. 22

18

Subjektem přestupku je osoba, která přestupek spáchala, tedy pachatel přestupku. Subjektem přestupku mŧže být pouze fyzická osoba. Tato fyzická osoba musí splňovat obecné znaky přestupku, tedy osoba odpovědná na základě odpovědnosti individuální. Co se týče právnických osob, tak pokud by právnická osoba svým jednáním naplnila některou ze skutkových podstat přestupku, uplatní se odpovědnost za přestupek vŧči osobě, která za právnickou osobu jednala.24 Subjektivní stránka přestupku představuje vnitřní stránku přestupku, která se týká psychicky pachatele v době spáchání přestupku. Je ztělesňována především složkou zavinění. Složku zavinění v přestupkovém právu vymezuje § 3 přestupkového zákona, který stanoví, že za odpovědnost za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, není-li tedy stanoveno zákonem, že je třeba úmyslného zavinění a to především slovem „úmyslně“. Co se týče přestupkŧ na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jedná se především o přestupky, kde postačí zavinění z nedbalosti. Nedbalostní zavinění mŧže být buď vědomé, tedy že pachatel přestupku věděl, že mŧže zpŧsobit ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem, ale bez přiměřených dŧvodŧ spoléhal na to, že se tak nestane anebo nedbalost nevědomá, tedy že pachatel přestupku nevěděl, že mŧže zpŧsobit ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrŧm, vědět měl a mohl.25 1.3 Materiální znak přestupku Materiální znak přestupku, jak bylo uvedeno výše, představuje porušení či ohrožení zájmu společnosti, tedy se jedná o vyjádření určité míry společenské škodlivosti. Pojem společenské škodlivosti není v českém právním řádu legálně vymezen a proto k určení zdali vŧbec došlo k jednání společensky škodlivému a pokud ano, tak v jaké míře, závisí na posouzení každého individuálního případu. Míra společenské škodlivosti se odvozuje dle jednotlivých okolností případu, 24

PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 393. 25 PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vyd. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007, s. 393

19

které jsou přiřazeny k jednotlivým znakŧm skutkové podstaty přestupku a dále dle výše hrozící sankce za takového jednání.26 Dŧležitost zkoumání míry společenské škodlivosti je dána především u korespondujících trestných činŧ a přestupkŧ, jak již bylo vymezeno výše. Jako příklad byl dán přestupek řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen „TZ“), kde rozdíl je dán právě mírou ovlivnění návykovou látkou či alkoholem a tedy kvantitativním rozdílem společenské škodlivosti. Dalším dŧležitým hlediskem je zjišťování zdali vŧbec došlo k jednání společensky škodlivému u určitých přestupkŧ. Tedy jednání, které naplňuje formální znaky přestupku, ovšem společenská škodlivost chybí. Příkladem mŧže být přestupek překročení nejvyšší povolené rychlosti, kterému se bude věnováno ve třetí kapitole práce. Pokud není materiální znak přestupku naplněn, nelze uplatňovat odpovědnost za tento přestupek. 1.4 Právní úprava přestupků na úseku dopravy na pozemních komunikacích Tématem bakalářské práce jsou vybrané přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích. Mŧžeme říci, že se jedná o přestupky nejrozšířenější a nejčastěji páchané. Přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích jsou především upraveny zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ a to v § 125 písm. c), kdy v tomto ustanovení jsou upraveny všechny vybrané přestupky, kterých se tato práce týká. Nesmíme opomenout, že přestupky na úseku dopravy na pozemních komunikacích se nacházejí i v dalších zákonech, kdy se především se jedná o zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ a také § 23 zákona o přestupcích. 26

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 53

20

Právní úprava přestupkŧ na úseku dopravy, zejména přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, prošla zajímavým vývojem. Od účinnosti zákona o přestupcích do 31. 7. 2011 byly přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích součástí § 22 zákona o přestupcích. Zejména je dŧležité zmínit § 22 odst. 1 písm. l), který byl univerzálním paragrafem k porušení povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. Následně, z dŧvodu reformy přestupkového práva a naplnění požadované koncepce správního trestání, byl § 22 přestupkového zákona zrušen a právní úprava přesunuta do výše zmíněného § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. Další dŧležitou změnou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je změna provedená zákonem č. 297/2011 Sb., o změně zákona o silničním provozu s účinností 19. ledna 2013, kterou došlo k zavedení tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky, kterých se dopustí řidiči těchto vozidel. Objektivní odpovědnost se řídí podmínkami uvedenými v § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Poslední změnou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je změna ze dne 7. 11. 2014 zákonem č. 230/2013 Sb., o změně zákona o silničním provozu, kdy hlavní změny se týkaly řidičských oprávnění.

21

2. Řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky Naplnění skutkových podstat přestupkŧ, které souvisí s řízením vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, je jedním z nejnebezpečnějších jednání v silniční dopravě. Řidič ovlivněný alkoholem či jinou návykovou látkou a to i v nižších mírách ovlivnění, má prokazatelně zhoršenou schopnost řídit. Zejména jeho pohybové a vizuální funkce, kdy jde především o špatné rozeznávání vzdáleností, zhoršenou schopnost orientace, snížené vnímání okolních podnětŧ a špatné reakce na vzniklé situace. Dále si řidič neuvědomuje svŧj stav, má tendenci riskovat, má zvýšené sebevědomí, což vede k nebezpečné jízdě a podobným jednáním.27 Bohužel je nutné konstatovat, že řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky je častou příčinou dopravních nehod a z vlastní zkušenosti mohu říci, že dopravních nehod s tragickými dŧsledky. Základním pramenem právního řádu České republiky, který stanoví zákaz osobám, které vykonávají činnost (jako například řízení vozidla) při níž by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví osob, požívat alkohol či užívat jiné návykové látky při nebo před výkonem této činnosti je zákon č. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami pŧsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen „tabákový zákon“) a to v ust. § 16 odst. 1. Tabákový zákon také vymezuje základní pojmy jako pojem alkohol, orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření, které budou vymezeny níže. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen „zákon o silničním provozu“) zařazuje pod uvedené jednání, tedy řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a na základě rŧzných okolností v podstatě tři skutkové podstaty. Jedná se o ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, kdy „přestupku se dopustí fyzická 27

ŠŤASTNÁ Lenka, ŠUCHA Matŧš, ZÁMEČNÍK Petr. Vliv návykových látek na kognitivní funkce při řízení – seminář ADP Praha [online]. FF Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 [cit. 13. 2. 2015].

22

osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích, že v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b)28 řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.“ Další skutková podstata je uvedena v ust. § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, který stanoví, že „přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky.“ Poslední skutková podstata, která souvisí s řízením vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky je skutkovou podstatou zvláštní. Účelem této skutkové podstaty je zajistit, aby řidiči v případě, kdy byli vyzváni oprávněnou osobou dle ust. § 5 odst. 1 písm. f), písm. g)29 zákona o silničním provozu, se podrobili nezbytným vyšetřením ke zjištění, zdali při řízení vozidla nejsou ovlivněni alkoholem či jinou návykovou látkou. Tato skutková podstata je uvedena v § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, kdy „přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích, že se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že skutkové podstaty se týkají alkoholu i jiné návykové látky současně, avšak v práci budou obě varianty vymezeny samostatně a to z dŧvodu rozdílných právních aspektŧ jako zejména rozdílné zjišťování ovlivnění a kvalifikace skutkŧ.

28

§ 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu stanoví „zákaz řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“ 29 dle § 5 odst. 1 písm. f), písm. g) zákona o silničním provozu se jedná o policistu, vojenského policistu, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie

23

2.1 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu Předmětné skutkové podstaty tohoto přestupku jsou vymezeny ve výše výslovně uvedených ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a ust. § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za prvně uvedený přestupek je možno uložit sankci pokuty v rozmezí 2.500,-Kč až 20.000,-Kč a uložit zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel od šesti měsícŧ do jednoho roku. Za druhý uvedený přestupek lze uložit sankci pokuty v rozmezí 25.000,-Kč až 50.000,-Kč a uložit zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Klíčový aspekt při zjišťování odpovědnosti za tyto přestupky je zjištění, zdali byl řidič ovlivněn alkoholem v době řízení a také v jaké míře. Alkohol je definován v tabákovém zákoně v ust. § 2 písm. k), a to tak, že se jedná o lihovinu, víno a pivo či jiný alkoholický nápoj, který obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Zjištění hladiny alkoholu se provádí buď orientačním vyšetřením alkoholu v dechu, nebo odborným lékařským vyšetřením, kterým se bude věnováno níže. Dalším dŧležitým a často diskutovaným právním aspektem je prokázání zavinění. Zavinění je povinným znakem subjektivní stránky přestupku a bylo popsáno výše. Otázka prokazování zavinění se týká především přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a to v případech, kdy je zjištěna nízká hodnota alkoholu v dechu či krvi. V této souvislosti je nutno zmínit usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu30, kterému bylo postoupeno dle § 17 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „občanský soudní řád“) usnesení pátého senátu Nejvyššího správního soudu, který v podobné skutkové věci pojal odlišný názor než sedmý senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ve svém níže uvedeném rozsudku. V obou případech se řidič motorového vozidla, kterému byla při policejní kontrole naměřena pozitivní hodnota orientačním vyšetřením alkoholu v dechu, odvolával 30

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011-68. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015].

24

na nenaplnění subjektivní stránky přestupky, neboť nejednal zaviněně. Ve věci, kterou rozhodoval sedmý senát NSS, se řidič hájil tím, že alkohol požil předešlý den od doby započetí řízení a vzhledem k tomu jaký alkohol a v jaké míře pil, se oprávněně domníval, že ovlivněn již není. Sedmý senát NSS potvrdil, že objektivní stránka věci je nesporná. Prokázání subjektivní stránky však spatřoval rozpor, neboť se jí předchozí instance zabývaly nedostatečně nebo zcela vŧbec. Sedmý senát NSS dále konstatoval, že podezřelý jednal zcela legitimně, pokud před započetím řízení vycházel z množství vypitého alkoholu, doby skončení pití a především ze znalosti svého organismu a mohl se tak zcela korektně domnívat, že ovlivněn alkoholem již není. Tedy měl přiměřené dŧvody se tak domnívat.31 Pátý senát NSS ve skutkově podobné věci vyjádřil názor, že pokud osoba požije alkohol v době nejdéle dvaceti čtyř hodin před jízdou, není povinností správního orgánu zkoumat přiměřené dŧvody na základě, kterých se podezřelý domníval, že již ovlivněn není. Pokud ovšem tyto dŧvody existují a jsou to dŧvody závažné (např. zdravotní stav podezřelého apod.) dŧkazní břemeno leží na podezřelém. Pátý senát NSS uvedl, že není proveditelné, aby výše uvedené přiměřené dŧvody dokazoval správní orgán.32 Rozšířený senát NSS se ztotožnil s názorem sedmého senátu NSS. Rozšířený senát NSS ve věci uvedl, že povinnost prokázat a zjistit skutkový stav leží na správním orgánu. Je pouze na podezřelém jakou metodu obhajoby zvolí. Pokud se bude obhajovat aktivně, tak se správní orgán se všemi jeho tvrzeními musí náležitě vypořádat. Pokud i přesto existují pochybnosti o skutkovém stavu věci, je nutné se řídit zásadou „in dubio pro reo“. Závěrem tedy vyjádřil názor, že dŧkazní břemeno nese správní orgán.33 Na toto usnesení rozšířeného senátu NSS reagoval pátý senát NSS vydáním rozsudku, ve kterém se řídil názorem rozšířeného senátu NSS, ač si 31

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 7 As 105/2010-96. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. 32 Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 5 As 126/2011-59. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. 33 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011-68. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015].

25

dovolil opětovně uvést názor, že v případě konzumace alkoholu bezprostředně před jízdou či nejdéle dvacet čtyři hodin před jízdou, lze podezřelému přisuzovat zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Nicméně zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil.34 Na základě výše uvedeného musím podotknout, že se spíše ztotožňuji s názorem pátého senátu NSS a to především v tom, že bude velmi obtížné prokázat odpovědnost za přestupek v některých krajních případech. Jsem zastánce nulové tolerance a dle mého názoru, každý kdo den před jízdou požil alkohol a následující den plánuje řídit vozidlo, mŧže užít lehce dostupné alkohol testery a těmito se řídit. Pokud ovšem tyto nebude mít zrovna při sobě a takzvaně „nadýchá“ policejní hlídce, tak v zájmu svého vyvinění a prokázání nenaplnění subjektivní stránky, bude vyžadovat odborné lékařské vyšetření a poskytne údaje o tom, jaký alkohol požil, v jakém množství a jakou dobu před jízdou. Na základě výsledku by bylo možné znaleckým zkoumáním zjistit, zdali se tvrzení této osoby zakládá na pravdě. Pokud toto neučiní, mŧže nastat podezření, že jedná účelově. Avšak také souhlasím s názorem sedmého senátu NSS v tom, že zjistit skutkový stav je povinností správního orgánu. Je nepochybné, že v této věci je nutno postupovat individuálně, případ od případu. Základem prokázání odpovědnosti za tento přestupek je zajištění relevantních dŧkazŧ orgánem policie v samotném zjištění jednání. Jedna z možných cest je dŧkladný výslech zasahujících policistŧ, kteří každý samostatně popíší zejména chování řidiče a známky jeho ovlivnění. A to ne z dŧvodu prokázaní objektivních znakŧ, ale znakŧ subjektivních, tedy že podezřelý byl ovlivněn takovým zpŧsobem, že ovlivnění musel rozpoznat a nemohl tedy spoléhat na výše uvedené „přiměřené dŧvody“. V opačném případě se tyto krajní případy, kdy se řidič hájí absencí subjektivní stránky, jeví jako nepostižitelné. V neposlední řadě je dŧležitým právním aspektem posouzení zdali řidič nekonal činnost (v tomto případě řízení vozidla) ve stavu vylučujícím zpŧsobilost, 34

Podrobněji Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011-77. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015].

26

kterou si přivodil požitím alkoholu a tím spáchal výše uvedený přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, případně korespondující trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. § 274 TZ. Stav vylučující zpŧsobilost není legálně definovaný pojem a pro jeho definici se vychází z Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“), sp. zn. 4 Tz 62/2010 ze dne 4. 11. 2010, který stanovil, že ani nadprŧměrně disponovaný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu v jeho krvi dosáhla nejméně 1 promile. V praxi se setkávám s tím, že v podstatě všechny případy, kdy řidiči byla zjištěna hodnota stejná anebo vyšší 1 promile, jsou kvalifikovány jako výše uvedený trestný čin. Zmíněného přestupku se tedy zpravidla dopouští například cyklisté či řidiči jiných nemotorových vozidel. Nutno ještě podotknout, že hranice 1 promile není „dogma“. V případě zjevného ovlivnění řidiče, kdy jeho chování vykazuje známky toho, že je ve stavu vylučujícím zpŧsobilost, lze jednání kvalifikovat jako trestný čin i při zjištěné hodnotě alkoholu nižší než 1 promile. Je nutné ovšem skutkový stav doplnit o další dŧkazy, zpravidla výslechy zasahujících policistŧ. 2.1.1 Metody zjišťování ovlivnění alkoholem Jak již bylo uvedeno výše při dokazování a zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou pochybnosti, je nezbytné zjistit hladinu alkoholu v organismu řidiče v době, kdy řídil vozidlo. K tomuto účelu právní úprava předpokládá dvě metody ke zjištění hladiny alkoholu a to orientační vyšetření alkoholu v dechu nebo odborné lékařské vyšetření. 2.1.1.1 Orientační vyšetření alkoholu v dechu Orientačním vyšetřením se dle § 2 písm. o) tabákového zákona rozumí „dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic.“ Orientační vyšetření je metodou, která stanový hmotnostní koncentraci etanolu ve vydechovaném

27

vzduchu, která je vyjadřována v jednotkách g/kg (promile).35 V souvislosti s objasňováním přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích se jedná především o využití analyzátoru alkoholu v dechu, který je schválený a zejména kalibrovaný Českým metrologickým institutem (dále jen „ČMI“). V současné době orgán policie užívá přístroje Dräger Alcotest 7410, Dräger Alcotest 6810 a přístroj Lion SD-400. Všechny tyto analyzátory alkoholu v dechu jsou schválené ČMI a jsou k nim vydávání certifikační neboli ověřovací listy. Z dikce § 16 odst. 2 tabákového zákona plyne, že pokud bylo orientační vyšetření provedeno certifikovaným analyzátorem alkoholu v dechu36 a stanoveným pracovním postupem č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu lze jej považovat za rovnocenné výsledkŧm odborného lékařského vyšetření a tedy za přímý dŧkaz. Nutno podotknout, že právní úprava platná a účinná před 1. 1. 2009 toto neznala a po pozitivní zkoušce bylo vždy nutné vyzvat řidiče k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření.37 Tato změna právní úpravy, dle mého názoru, usnadnila rozhodovací praxi správních orgánŧ, kdy výsledek dechové zkoušky je postaven na jisto a není nutno vyžadovat doplňující znalecké posudky. Správní orgány tak mohou postupovat v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti správního řízení. Orgán policie se při provádění orientačního vyšetření alkoholu v dechu řídí především výše uvedeným pracovním postupem ČMI č. 114-MP-C008-08 a dále interní aktem řízení, kterým je závazný pokyn Policejního prezidenta č. 160/2009 ze dne 4. Prosince 2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, čl. 56. Postup je tedy takový, že v případě pozitivní první dechové zkoušky se dechová zkouška zopakuje po uplynutí minimálně pěti minut. Pokud je vzájemný rozdíl výsledkŧ nižší než 10% lze odborné měření považovat za prŧkazné. Pokud je ovšem vzájemný rozdíl vyšší než 10% je nutno 35

pracovní postup č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu [online]. Český metrologický institut, 2008[cit. 20. 2. 2015]. 36 V souladu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších právních předpisŧ 37 MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 138 s.

28

po uplynutí dalších pěti minut konat třetí dechovou zkoušku. Pokud je rozdíl výsledku nižší než 10% od předchozího měření lze odborné měření považovat za prŧkazné. Pokud je ovšem opětovně vyšší než 10% je nutné řidiče vyzvat k podrobení

se

odbornému

lékařskému

vyšetření

spojeným

s odběrem

biologických materiálŧ. Od zjištěné hodnoty je dále třeba odečíst hodnotu 0,24 promile, ve které je zahrnuta možná odchylka měření a vědecky zjištěná pesimistická hodnota fyziologické hladiny alkoholu. Je tedy zřejmé, že výsledek odborného měření nižší či roven této hodnotě je brát jako výsledek negativní. Ovšem to neplatí, pokud řidič požití alkoholu dozná. Poté policejní orgán toto jednání oznámí správnímu orgánu, který má pak za úkol zjistit skutkový stav věci. 38

Nutno podotknout, že k této variantě v praxi v podstatě nedochází.

2.1.1.2 Odborné lékařské vyšetření Odborným lékařským vyšetřením se dle § 2 písm. p) tabákového zákona rozumí „cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu“ Odběrem vzorkŧ biologického materiálu se rozumí odběr zejména krve, moči a slin, či případně vlasŧ.39 Co se týče předmětných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, tak odborné lékařské vyšetření se provede v případě stanoveném ve větě poslední § 16 odst. 2 tabákového zákona, tedy že řidič odmítne podrobení se orientačnímu vyšetření alkoholu v dechu. Dalším případem, kdy se provede odborné lékařské vyšetření, je případ, kdy o to řidič sám požádá. Toto právo je stanoveno v § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisŧ (dále jen zákon o „PČR“). Dalším dŧvodem provedení 38

Kontrola dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů řidiči vozidel, usměrnění činnosti ze dne 9. 8. 2010, Č.j.: PPR-1662-8/ČJ-2010-99UD. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 20. 2. 2015]. 39 Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami pŧsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonŧ, ve znění pozdějších předpisŧ.

29

odborného lékařského vyšetření je když kontrolující orgán, zejména orgán policie, má dŧvodné pochybnosti o správnosti výsledkŧ získaných orientačním vyšetřením alkoholu v dechu (především jde o poruchu přístroje, neschopnost provést orientační vyšetření v souladu se stanoveným postupem, rozdíl výsledky mezi druhého a třetího orientačního vyšetření alkoholu v dechu větší než 10%).40 Odborné lékařské vyšetření mŧže provádět pouze lékař. Postup pro zdravotnický personál při určování množství alkoholu v krvi stanoví Věstník ministerstva České republiky zdravotnictví vydaný v září 2006, částka 7 (dále jen „Věstník“). Rozbor odebraného biologického materiálu se provádí dvěma na sobě nezávislými metodami. Jedna je vždy metoda plynové chromatografie. Druhá metoda již mŧže být libovolná. Nejčastěji se užívá Widmarkova zkouška. Aby byl výsledek odborného lékařského vyšetření prŧkazný, musí být u plynové chromatografie vyšší než 0,2 promile (g/kg), což je hodnota nejistoty přepočtového faktoru, tedy započítání věku, pohlaví, stavby těla, metabolismu.41 2.1.2 Názory „de lege ferenda“ S ohledem na výše uvedené je možné konstatovat, že právní úprava přestupku řízení vozidla pod vlivem alkoholu je v celku dostatečná a neobsahuje zásadní nedostatky, které by znemožňovaly tuto skupinu přestupkŧ postihovat. Při výkonu svého povolání jsem svědkem ustálené rozhodovací praxe správních orgánŧ a v případě potřeby i náležité součinnosti mezi příslušným správním orgánem a orgánem policie. Nicméně i přes to, že právní úpravu považuji za dostatečnou, dovolím si uvést, na základě mého názoru, jeden ze sporných aspektŧ, který považuji za možné ohrožení spravedlivého procesu, neboť je zde prostor pro určitou manipulaci s dŧkazy a případně i prostor ke korupčnímu jednání. Jedná se o postup, který při odborném lékařském vyšetření následuje po 40

Metodika Ministerstva dopravy pro výkon některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákona č. 361/2000 Sb. a zákona č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., vedená pod Č.j.: 285/2009-160-OST/1, MDCR, 2009 [cit. 20. 2. 2015]. 41 MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 137 s.

30

odebrání biologického vzorku, především krve nebo moči a který je uveden v Metodickém

pokynu

pro

postup

při

laboratorním

stanovení

alkoholu

(etylalkoholu) v krvi, Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 7, z roku 2006, bod 6. Tento bod stanovuje, že „pokud se odběr provádí na žádost oprávněného orgánu, tedy například orgánu policie, předá lékař dobře uzavřenou a označenou zkumavku s krví a řádně vyplněný a lékařem podepsaný protokol s uvedením času předání žadateli, který svým jménem napsaným čitelně hůlkovým písmem a podpisem stvrdí převzetí a zajistí dopravu krevního vzorku do příslušné laboratoře.“ V praxi to probíhá tak, že jsou zkumavky předány policistŧm, kteří osobu na odborné lékařské vyšetření doprovodili (zpravidla se jedná o policisty, kteří zjistili protiprávní jednání řidiče), kdy tito policisté mají za povinnost zkumavku, zpravidla bez přítomnosti jakékoliv další osoby, donést do určeného skladu, který se nachází v jiné místnosti. Zde zkumavky uložit do lednice, uzamknout trezor a napsat do knihy, kdo takto zkumavky uložil a podepsat se. Zarážející až alarmující je to, že v tuto chvíli je policista se vzorkem sám a se vzorkem mŧže manipulovat. Pohnutky k takovému jednání netřeba specifikovat. Tímto jsem chtěl pouze poukázat na, dle mého názoru, špatný postup uvedený ve výše uvedeném metodickém pokynu. K nápravě by však postačilo zavést povinnost lékaře, který odborné lékařské vyšetření provádí, buď to zkontrolovat uložení odebraných vzorkŧ (zpravidla se ukládají na stejném pracovišti), či vzorky při předání policistovi řádně zabezpečit proti možné manipulaci (uzavřený obal opatřený pečetěmi apod.). 2.2 Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky Co se týče právní úpravy, tak je u přestupkŧ, které spočívají v řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky, stejná jako u řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Mŧžeme ovšem konstatovat, že se jedná o oblast svým zpŧsobem odlišnou. Toto konstatování opírám o skutečnost, že existuje velké množství rŧzných jiných návykových látek, které mají často rŧzné účinky na organismus řidiče. Tato skutečnost je dŧvodem proč nelze, jako u alkoholu, užít jednotné

31

postupy ke zjišťování přítomnosti v organismu řidiče a ke zjišťování míry ovlivnění jinou návykovou látkou. Co je jiná návyková látky, je vymezeno v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kde ust. § 2 písm. a) tohoto zákona odkazuje na nařízení vlády č. 463/2013 Sb., které stanoví zákonem uznaný seznam návykových látek.42 2.2.1 Způsoby detekce jiné návykové látky při řízení vozidla Zpŧsob detekce přítomnosti jiné návykové látky v organismu řidiče je společný pro většinu druhŧ jiných návykových látek. V současné době orgán policie užívá testovací jednorázovou sadu Drugwipe 5S, která umožňuje detekci zejména látky THC, methamphetamin, amfetamin, opiáty a kokain ze slin či potu řidiče. Dalším, avšak méně užívaným je pak Dräger DrugTest 5000, který je schopen detekce stejných látek. Uvedené testery neuvádějí žádnou hodnotu obsahu jiné návykové látky v organismu, pouze značí její přítomnost.43 Tedy v případě zjištění pozitivního testu na jakoukoliv z výše uvedených jiných návykových látek orgán policie vyzve řidiče v souladu s ust. § 16 odst. 3 tabákového zákona k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření. Nutno dodat, že spolehlivost výše uvedených testŧ velmi rychle upadá, tím čím se blíží k datu expirace. V praxi jsem byl často svědkem případŧ, kdy osoba měla pozitivní tester a následně při odborném lékařském vyšetření při vyšetření moči vyšly hodnoty negativní. 2.2.2 Odborné lékařské vyšetření Obecně pro odborné lékařské vyšetření na přítomnost jiných návykových látek platí hlediska uvedená výše v kapitole 2.1.1.2. Odborné lékařské vyšetření zahrnuje odběr moči a krve. V praxi je zaveden postup, kdy je moč podrobena

42

Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., které stanoví zákonem uznaný seznam návykových látek. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 43 Podrobněji Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 20. 2. 2015].

32

jednoduchému testu tzv. imunoanalýze, která spočívá v užití vyšetřovacích proužkŧ, které se ponoří do moče a následně zbarvením je zjištěna či nezjištěna přítomnost některé z jiných návykových látek.44 V případě negativní reakce se odběr krve neprovádí a celá věc je odložena. V případě pozitivní reakce se následně odebere krev, která je zaslána na toxikologický rozbor, kde jsou provedena laboratorní screeningová vyšetření, které prokáže nebo neprokáže přítomnost jiné návykové látky v těle podezřelého. Dále stanoví orientační hodnotu jiné návykové látky v krevním vzorku, která ovšem není právně závazná. 2.2.3 Právní kvalifikace skutku a posouzení míry ovlivnění jinou návykovou látkou Posouzení míry ovlivnění jinou návykovou látkou řidiče a to zdali byla objektivně ovlivněn či nebyl, je velmi složité. Jednání, kdy řidič řídí vozidlo pod vlivem jiné návykové látky, mŧže být kvalifikováno jako jeden z výše uvedených přestupkŧ nebo jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. § 274 TZ. Z výše uvedené zákonné definice přestupku vyplývá, že jednání u korespondujících skutkŧ má být nejdříve přezkoumáno z pohledu, zdali se nejedná o trestný čin. Pokud je toto vyloučeno, teprve poté přichází v úvahu podezření z přestupku. Vzhledem tomu, že laboratorní screeningové vyšetření nelze považovat za metodu prokazující přesné hodnoty jiné návykové látky v krevním vzorku řidiče, je nutné tyto hodnoty zjistit a postavit na jisto. K tomuto je využíván institut znaleckého posudku, kdy znalec využívá metody plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií. Výsledné hodnoty jsou uváděny v jednotkách ng/ml. Dalším nezbytným krokem je přibrání znalce z oboru psychiatrie, která na základě výsledkŧ znaleckého zkoumání toxikologa stanoví, jak bylo zjištěné

44

ŠTÍPEK Stanislav ZIMA Tomáš, BEZDÍČKOVÁ Drahomíra. Laboratorní diagnostika návykových látek [online]. zdravi.e15.cz, 2003 [cit. 20. 2. 2015].

33

množství jiné návykové látky v krevním vzorku řidiče schopno ovlivnit schopnost řídit motorové vozidlo.45 Zadat znalecký posudek je v přestupkovém řízení oprávněn pouze správní orgán. Nicméně ustálená praxe je taková, že pokud je zjištěna přítomnost jiné návykové látky v organismu při nejmenším se zahajují úkony trestního řízení dle ust. § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších právních předpisŧ (dále jen „TŘ“). Ke zjednodušení rozhodovací praxe správních orgánŧ byly nařízením vlády České republiky č. 41 ze dne 26. 2. 2014 stanoveny limitní hodnoty u jednotlivých nejčastějších jiných návykových látek, což prakticky znamená, že pokud byly tyto hodnoty zjištěny a postaveny na jisto, je osoba podezřelá nejméně odpovědná za přestupek. V tomto spatřuji výrazné usnadnění práce správních orgánŧ, které tak již nemusí prokazovat ovlivnění jinou návykovou látkou jiným zpŧsobem. 2.2.4 Názory „de lege ferenda“ V porovnání s přestupky spočívající v řízení vozidla pod vlivem alkoholu si dovolím konstatovat, že právní úprava postihování přestupkŧ spočívajících v řízení pod vlivem jiné návykové látky je vcelku nedostatečná. Tato nedostatečnost poté umožňuje přijímání rozdílných rozhodnutí ve skutkově podobných věcech a to pouze na základě rozdílného právního posouzení či rozdílného závěru znalce, neboť neexistují standardizované postupy. Je otázkou, zdali takto vedené rozhodování není v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Další rozpor vidím v ustálené praxi Policie České republiky a státních zastupitelství. Jak bylo již výše uvedeno ustálená praxe je taková, že pokud je zjištěna přítomnost jiné návykové látky v organismu, vždy se zahajují úkony trestního řízení dle ust. § 158 odst. 3 TŘ. Do této doby shledávám postup legitimním. Přesný postup je takový, že řidič, u kterého byla zjištěna orientačním 45

Podrobněji Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 20. 2. 2015].

34

vyšetřením přítomnost jiných návykových látek v organismu, je zadržen dle ust. § 76 odst. 1 TŘ. Již samotnou realizaci zadržení shledávám ve většině případŧ protiprávní (zejména kvŧli absenci některého z dŧvodŧ vazby), ovšem toto není předmětem práce. Následně je provedeno odborné lékařského vyšetření. Po tomto vyšetření je řidič převezen na místně příslušné odvodní oddělení Policie ČR, kde je mu ihned a to bez výsledkŧ odborného lékařského vyšetření či bez výsledku dále vyžádaného znaleckého posudku, sděleno podezření dle ust. § 179b odst. 3 TŘ, kdy tímto je formálně zahájeno zkrácené přípravné řízení. Po provedení výslechu podezřelého je následně řidič propuštěn. Je nutné konstatovat, že sdělením podezření se řidič stává podezřelým ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. § 274 TZ a má stejná procesní práva jako obviněný. Dŧvod takového konání policejního orgánu a příslušných státní zastupitelství je nejspíše prosté ulehčení práce či případně nikdy neuznaný a přesto existující čárkový systém.46 Pokud by podezření sděleno nebylo a výsledkem odborného lékařského vyšetření a následných znaleckých posudku by bylo potvrzeno podezření ze spáchání výše uvedeného trestného činu, musela by se osoba opětovně shánět, což mnohdy není snadné. V celém tomto postupu vidím přinejmenším porušení zásady přiměřenosti, tedy že orgány činné v trestním řízení do práv jiných osob zasahují na základě zákona jen v míře nezbytné. 2.3 Odmítnutí se podrobit orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření Jednání spočívající v odmítnutí se podrobit orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření je naplněním skutkové podstaty přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, jež byla uvedena výše. Zřejmým účelem této skutkové podstaty je zajistit, aby řidiči v případě, kdy byli vyzváni oprávněnou osobou dle ust. § 5 odst. 1 písm. f), písm. g) zákona o

46

HEINZ, Lukáš. Čárky, čárky a zase čárky [online]. policista.cz, 2010 [cit. 21. 2. 2015].

35

silničním provozu (viz poznámka pod čarou č. 29), se podrobili nezbytným vyšetřením ke zjištění, zdali při řízení vozidla nejsou ovlivněni alkoholem či jinou návykovou látkou. Z dikce § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu je zřejmé, že tento zákon nečiní rozdíl mezi odmítnutím orientačního vyšetření či odborného lékařského vyšetření, ale uvádí pouze vyšetření. Tedy odmítnutí toho či onoho staví na roveň. K naplnění všech znakŧ předmětné skutkové podstaty je nezbytné, aby došlo k úhrnnému splnění čtyř základních podmínek. První podmínkou je, že předmětný přestupek je spáchán v provozu na pozemních komunikacích. Nejedná se však o výklad doslovný. Vyzván k podrobení se orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření, mŧže být i řidič, který se provozu na pozemních komunikacích účastnil, avšak z nějakého dŧvodu, především vyhnutí se odpovědnosti za jiné protiprávní jednání, silniční provoz opustil. Musí ovšem existovat přímá souvislost mezi účastí řidiče v silničním provozu a dŧvodem výzvy k podrobení se vyšetření.47 Za další podmínku lze označit použití zákonné a kvalifikované výzvy k podrobení se orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření. Formulace zákonné výzvy musí být srozumitelná a musí z ní plynout, co oprávněná osoba po řidiči požaduje. Z praxe jsou mi známy množící se případy, kdy výzva dána orgánem policie byla neurčitá, dávala řidiči pocit volby, výzva nebyla spojena s poučením. Řidiči se tedy hájí tím, že výzva byla spíše žádostí policistŧ a proto se nepodrobili. Z nepochopení špatně položené výzvy pak mŧže vzniknout pocit na straně řidiče, že se mŧže beztrestně vyhnout orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření. Na tento trend zareagovalo vedení Policie České republiky, které vydalo závazný interní akt k usměrnění činnosti Policie České republiky, ve kterém stanovuje povinnost užít v předpise přesně

47

MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 146 s

36

uvedených výzev s uvedením poučení v případě odmítnutí takového výzvy.48 S tímto krokem mohu jen souhlasit, neboť tak mŧže dojít ke snížení těchto špatných procesních postupŧ Policie České republiky. Další podmínkou, v pořadí již třetí, je samotné odmítnutí výzvy a tedy nepodrobení se předmětných vyšetření. Odmítnutí mŧže mít jak formu výslovnou, tedy řidič přímo prohlásí, že se předmětným vyšetřením nepodrobí, tak formu pasivní či formu aktivní obrany (například osoba výslovně uvádí, že se podrobí, ale při pokusech o vyšetření přístroj odsunuje). Pro naplnění skutkové podstaty není tedy rozhodné, zdali došlo k odmítnutí výslovnému či osoba bránila či nějakým zpŧsobem mařila provedení předmětných vyšetření. Častými pokusy odmítnutí výzvy je i podmiňování postoupení vyšetření nesplnitelnými požadavky.49 Jedná se například o nutnou potřebu si z místa bydliště vyzvednout nějaké věci, odvést spolujezdce, odvolávání se na nemožnost opuštění vozidla, neboť by tak mohlo dojít k jeho odcizení. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu je obava z odcizení právně relevantní, neboť se jedná o hrozbu hypotetickou a ne přímo hrozící.50 S tímto názorem souhlasím, neboť by tak bylo ve své podstatě znemožněno postihování jakýchkoliv přestupkŧ na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které jsou spojené s podrobením se odborného lékařského vyšetření, neboť by se řidiči odvolávali na úpravu krajní nouze ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích. Poslední podmínkou je, že orientační vyšetření či odborné lékařské vyšetření není spojené s nebezpečím pro zdraví řidiče. Pokud řidič pociťuje, že provedené vyšetření je spojené s nebezpečím pro jeho zdraví, je toto povinen uvést lékaři, který vyšetření provádí. Z tohoto vyplývá, že tuto podmínkou jsou 48

Aplikace výzvy řidiče k podrobení nevyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinými návykovými látkami a výzvy k provedení odborného lékařského vyšetření , usměrnění činnosti ze dne 10. 4. 2013, Č.j.: PPR-5177-2/ČJ-2013-990440. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 22. 2. 2015]. 49 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 1 As 33/2007-150. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015]. 50 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 7 As 17/2005-98. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015].

37

oprávněni zkoumat pouze lékaři, kteří jsou toto povinni zavést do protokolu o lékařském vyšetření. Současná právní úprava je tedy zaměřena na posouzení lékaře, zdali je odborné lékařské vyšetření spojeno s nebezpečím pro zdraví a nemožnosti vyšetření odmítnout. Prakticky to znamená, že osoba je povinna se vyšetření podrobit a pokud deklaruje možné ohrožení jejího zdraví je lékař schopen kvalifikovaně určit, jaký druh vyšetření bude proveden, aby došlo k co nejmenšímu ohrožení zdraví řidiče a k požadovanému výsledku.51 Pokud řidič odmítne výzvu k podrobení se orientačnímu vyšetření či odbornému lékařskému vyšetření, hledí se na něj jako by byl pod vlivem alkoholem či jiné návykové látky.52 Závažnost jednání spočívající v předmětném přestupku je odražena v sankcích, které lze za tento přestupek uložit. Jedná se především o sankci pokuty v rozmezí 25.000,-Kč až 50.000,-Kč a uložit zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Problémovým právním aspektem je zcela jistě dokazování, kdy neexistuje často jiný dŧkaz než svědecké výpovědi zasahujících policistŧ (blíže se tomuto bude věnováno ve 4. kapitole). Řešením by bylo plošné zavedení nahrávacích zařízení mezi policisty, kteří by měli povinnost veškeré zákroky zaznamenávat. Nejenže by to zlepšilo dŧkazní situaci, ale mělo by to dopad i na další sporné situace, které jsou na každodenním pořádku výkonu služby.

51

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 8 As 11/2007-58. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015]. 52 Viz § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami pŧsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonŧ, ve znění pozdějších předpisŧ.

38

3. Překročení nejvyšší povolené rychlosti S rozvojem společnosti se logicky rozvíjí i doprava na pozemních komunikacích. Základním zájmem společnosti je, aby tato doprava byla bezpečná a plynulá. Bylo tedy zejména nutné stanovit rychlostní limity, které by plynulost a zejména bezpečnost zajišťovaly. Rychlostní limity byly stanoveny především s přihlédnutím na místní podmínky, tedy na počet chodcŧ a jiných účastníkŧ provozu, zástavbu v okolí komunikace a dle druhu komunikace. Rychlostní limity pro určitý úsek pozemní komunikace jsou stanoveny buď obecně a to zákonem o silničním provozu v ust. § 1853 nebo místní úpravou provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 61 odst. 2 zákona o silničním provozu a to zpravidla dopravní značkou. Skutkové podstaty přestupku, který spočívá překročení nejvyšší povolené rychlosti, jsou vymezeny v ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 2,3,4 zákona o silničním provozu. Tedy dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 2 se fyzická osoba dopustí přestupku, tím, že „při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více.“ Dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 3 tím, že „překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více“ a dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 3, tím, že „překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1„ Z výše uvedeného je patrné, že jednotlivé skutkové podstaty jsou rozděleny dle intenzity překročení nejvyšší povolené rychlosti a dle toho zdali k jednání došlo v obci či mimo obec. Toto shledávám 53

§ 18 odst. 1 zákona o silničním provozu „Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu „Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h-1; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km.h-1. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km.h-1.“ § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu „V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.“

39

velmi přínosné, neboť každé z jednotlivých uvedených jednání je rozdílnou měrou nebezpečné pro účastníky silničního provozu. Každý řidič mŧže při překročení nejvyšší povolené rychlosti předpokládat, jaké sankce mu hrozí54 a dle toho rychlost upravit nebo čelit vyššímu postihu. Je nutné dále konstatovat, že jednání spočívající v naplnění výše uvedených skutkových podstat je nejčastěji postihovaným dopravním přestupkem a nejčastější příčinou dopravních nehod.55 Dŧvodem mŧže být například dnešní uspěchaná doba, kdy téměř každý spěchá, neustále modernější a motorově silnější vozidla, ale i lepší zabezpečovací prostředky vozidel, které mohou u řidičŧ navozovat falešný pocit bezpečí a nezranitelnosti. Ať je dŧvod kteréhokoliv řidiče jakýkoliv, tak dle mého názoru, tento dŧvod nestojí za zvýšené nebezpečí pro něj a především pro ostatní účastníky silničního provozu. Mnoho řidičŧ si toto uvědomí však až po dopravní nehodě s tragickými následky. 3.1 Měření rychlosti Oprávnění měřit rychlost mají dle ust. § 79a zákona o silničním provozu Policie České republiky a obecní policie. Obecní policie ovšem mŧže měřit rychlost pouze v místech určených Policií České republiky a to na základě koordinačních dohod. Toto omezení obecní policie bylo, dle mého názoru, zavedeno do právního řádu především z dŧvodu zamezení či zmírnění počtu situací, kdy obecní policie měřila rychlost v místech, kde to ochrana bezpečnosti a plynulosti provozu nevyžadovala a měření bylo realizováno pouze z dŧvodu 54

Za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 2 hrozí sankce pokuty ve správním řízení 1500 až 2500,-Kč, v blokovém řízení pak do 1000,-Kč, dále budou připsány 2 trestné body do karty řidiče. Za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 3 hrozí sankce pokuty ve správním řízení 2500 až 5000,-Kč, v blokovém řízení pak do 2500,-Kč, 3 trestné body do karty řidiče, dále pokud je tento přestupek spáchán dvakrát či vícekrát v době po sobě jdoucích 12 měsícŧ hrozí uložení sankce zákazu činnosti v době 1 až 6 měsícŧ. Za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 4 hrozí sankce pokuty ve správním řízení 5000 až 10000,-Kč, blokové řízení nelze provést, 5 trestných bodŧ do karty řidiče a obligatorně se uloží sankce zákazu činnosti na do 6 až 12 měsícŧ. 55 Viz Deset nejčastějších přestupků a trestných činů spáchaných řidiči za I. – IV. čtvrtletí roku 2014, informace o stavu bodového systému[online]. MDCR, 2014 [cit. 4. 2. 2015].

40

zvýšení příjmŧ rozpočtu obce.56 Dle mého názoru se jedná o správný krok, který zamezí spekulacím v účelovém provádění měření rychlosti strážníky obecní (městské) policie. Policie České republiky při určování míst, na základě mé praktické zkušenosti, vychází z celkové dopravní situace místa, četnosti dopravních nehod i četnosti zjištěních protiprávních jednání v minulosti. Měření rychlosti musí probíhat zařízeními, které jsou pravidelně kalibrovány, mají platný ověřovací list (dle ust. § 11 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii) a v souladu s návodem k obsluze. Každé zařízení k měření rychlosti má stanovenou odchylku přesnosti měření, v České republice je tato odchylka stejná u všech výrobcŧ a to +/-3 km/h při rychlostech do 100 km/h a +/-3% při rychlostech nad 100 km/h. Tyto odchylky se nezobrazují na měřícím zařízení a je nutné, aby byly zohledněny osobou, která měření provádí.57 Z jednotlivých návodŧ k obsluze a z čl. 29 Pokynu ředitele ředitelství služby dopravní policie č. 1/2010 ze dne 11. 1. 2010, kterým se upravuje postup při dohledu na BESIP, vyplývá, že měření rychlosti musí být prováděno proškolenými policisty a strážníky. Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku58 vyjádřil, že proškolení policistŧ a strážníkŧ rozhodné není. Rozhodné je, aby bylo měření provedeno v souladu s návodem k obsluze. V současné době je používáno velké množství rŧzných zařízení, které využívají rŧzné metody měření. Dále se jedná o zařízení, která jsou buď pevně zabudovaná

na

určitém

místě,

přenosná

či

zabudovaná

ve

vozidle.

Vzhledem k přesně daným postupŧm a vědecky podloženým technologiím a v neposlední řadě, certifikacím, nedochází k častým rozporování naměřených hodnot. Rozporována a často diskutována bývá především metoda měření rychlosti z jedoucího vozidla, tedy samotný postup při této metodě měření.

56

§ 13 odst. 3 zákona o přestupcích „Pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni.“ 57 MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 176 s. 58 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 As 29/2011-51. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015].

41

3.2 Měření rychlosti za souběžné jízdy Měření rychlosti za souběžné jízdy, tedy z jedoucího vozidla, je prováděno především dvěma zařízením a to zařízení Gesig Travimo a Polcam. Oba typy zařízení používají k měření rozdílné metody, jejichž vymezení by ovšem pro práci nemělo valného významu. Společným znakem je, že při provádění měření musí vozidlo, ze kterého je měření prováděno, také překročit nejvyšší povolenou rychlost. Dále zavedenou praxí Policie České republiky je při tomto měření nepoužívat výstražné světlo modré barvy a měření provádět neoznačenými vozidly, kdy tato praxe byla zavedena z dŧvodu, aby nedošlo k „prozrazení“ a znemožnění měření provést. Takový zpŧsob měření byl ovšem opakovaně napaden, kdy se podezřelí řidiči hájili nezákonností zajištění takového dŧkazu. Těmito argumenty, se dle mého názoru, v dostatečné šíři vypořádal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku59, kde konstatoval, že Policie České republiky je při plnění jejích úkolŧ oprávněna překročit nejvyšší povolenou rychlost (ust. § 18 odst. 9 zákona o silničním provozu), kdy toto překročení rychlosti není podmíněno užitím výstražných světel modré barvy. Na druhou stranu ovšem upozornil na účel použití výstražných světel modré barvy dle ust. § 41 odst. 1 zákona o silničním provozu, kterým je především chránit ostatní účastníky silničního provozu v případech, kdy vozidlo Policie ČR porušuje pravidla silničního provozu a kteří by mohli být potenciálně ohroženi. Závěrem ovšem Nejvyšší správní soud dodal, že stanovení povinnosti užití výstražných světel modré barvy při měření rychlosti by tento úkon zmařilo a k takovému omezení pravomocí není racionální dŧvod. Je tedy zřejmé, že Nejvyšší správní soud takto zajištěný dŧkaz považuje za zákonný. Na základě mého názoru je třeba vždy posoudit, zdali je pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích „přijatelnější“ jednorázové potenciální ohrožení ostatních účastníkŧ provozu při nezapnutí výstražných světel modré barvy než neodhalení a nepotrestání řidiče, který určitým překročením rychlosti 59

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 9 As 39/2012-29. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015].

42

ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu po delší dobu a bez provedení úkonu Policie České republiky by pravděpodobně takto účastníky ohrožoval dále. Častým argumentem, který slýchám je, že přeci naplněním účelu zákona je zpomalení rychle jedoucího vozidla a to například použitím výstražných světel modré barvy i přes znemožnění změření vozidla a zajištění dŧkazu. S touto úvahou ovšem nelze souhlasit, neboť by taková praxe vedla k rapidnímu zhoršení stávající situace. Každý řidič, který by překročil nejvyšší povolenou rychlost a byl následně takto zpomalen, by nemohl být potrestán správní sankcí (z dŧvodu nemožnosti jeho změření) a tedy by mu nic nebránilo na dalším úseku komunikaci rychlost opět zvýšit bez obavy postihu. 3.3

Společenská

nebezpečnost

jednání

v určitých

úsecích

pozemní

komunikace Za sporný aspekt přestupkŧ spočívajících v překročení nejvyšší povolené rychlosti lze označit naplnění společenské nebezpečnosti, tedy materiálního znaku přestupku. Pojem společenské nebezpečnosti není v českém právním řádu legálně vymezen a proto určení zdali vŧbec došlo k jednání společensky nebezpečnému, závisí na posouzení každého individuálního případu. Vyskytují se časté případy řidičŧ, kteří se obhajují nízkou či žádnou společenskou nebezpečností jejich jednání a tedy absencí materiálního znaku přestupku. Řidiči se hájí především nízkým překročením nejvyšší povolení rychlosti. Pro posouzení naplnění materiální stránky přestupku je dŧležité zjištění a postavení na jisto všech rozhodných skutečností, které na společenskou nebezpečnost jednání mají vliv. Jedná se zejména o zastavěnost území, hustota výskytu osob a cyklistŧ, hustota dopravy, případně i zastávky hromadné dopravy. Jako příklad lze konstatovat, že pokud dojde k marginálnímu překročení nejvyšší

43

povolené rychlosti, např. o 2km/h v nezastavěné části obce, materiální stránka naplněna nebude.60 Podobný názor vyslovil Nejvyšší správní soud v jeho rozsudku61, kde uvedl, že „samotná skutečnost, že řidič překročil nejvyšší povolenou rychlost, kdy jeho rychlost se ovšem blížila hranici nejvyšší povolené rychlosti, nepostačuje sama o sobě pro závěr o tom, že nebyl naplněn materiální znak přestupku. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby se na materiální stránku zaměřil a posoudil veškeré okolnosti a rozhodné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o nenaplnění materiální stránky přestupku.“ S tímto závěrem se plně ztotožňuji, neboť stanovení určitých rychlostních limitŧ má svŧj význam (především vyšší rychlost, delší brzdná dráha) a i marginální překročení rychlosti mŧže vést ohrožení bezpečnosti. Nicméně je třeba každý případ individuálně posoudit a na tomto základě rozhodnout. 3.4 Názory „de lege ferenda“ Z pohledu „de lege lata“ musím konstatovat, že právní úprava je ucelená a dle mého názoru úplná. Zjišťování a následné usvědčování osob podezřelých z přestupkŧ spočívajících v překročení nejvyšší povolené rychlosti je postaveno na pevných základech a velmi často končí úspěšně. Musím ocenit i rozdělení přestupkŧ

do

tří

kategorií

na

základě

společenské

nebezpečnosti

s odstupňovanými sankcemi. Z pohledu „de lege ferenda“ by přetíženému správnímu soudnictví pomohlo zákonné zavedení možnosti neužít výstražných světel modré barvy při provádění měření rychlosti souběžně jedoucích vozidel. Soudy by se pak s těmito námitkami nemusely složitě vypořádávat.

60

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. 1. 2012, sp. zn. 5 As 106/2011-77. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015]. 61 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 5 As 104/2008-45. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015].

44

4. Držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla Skutková podstata přestupku, který spočívá v držení hovorového nebo záznamového zařízení, je vymezena v ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 1 zákona o silničním provozu. Tohoto přestupku se tedy dopustí řidič, který „v rozporu s § 7 odst. 1 písm. c) drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.“62 Za uvedený přestupek je možno uložit sankci pokuty v rozmezí 1.500,-Kč až 2.000,-Kč, v blokovém řízení sankci pokuty do 1.000,-Kč a zároveň budou připsány dva body do bodového hodnocení řidiče. § 7 odst. 5 zákona o silničním provozu dále vymezuje taxativní výčet subjektŧ, které jsou vyňaty ze zákazu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Jedná se o „bezpečnostní sbory, ozbrojené síly a vojenské zpravodajství při plnění služebních povinností, řidiče vozidla obecní policie při plnění jejích povinností a řidiče vozidel jednotek požární ochrany, poskytovatele zdravotnické záchranné služby a Horské služby při řešení mimořádných.“ Skutková podstata tohoto přestupku prošla určitým vývojem. Zákonodárce tak reagoval na technický pokrok společnosti a prokázal, že reagovat přeci jen lze i když to není vždy úplně snadné. Zákaz držet v ruce telefonní nebo jiný hovorový přístroj byl do právního řádu zařazen zákonem č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu ve znění účinném od 1. 1. 2001 v § 7 odst. 1 písm. c). Tento zákaz se však vztahoval pouze na telefonní nebo jiný hovorový přístroj a pouze na držení tohoto přístroje v ruce. Takto formulovaný zákaz se ukázal jako nedostatečný, protože umožňoval tzv. jiné držení (přístroj mezi hlavou a ramenem) a tím zpŧsobem tento zákaz obcházet. Dále se ukázalo, že zákaz by měl být rozšířen i o zařízení záznamová, neboť jejich držení či užití vytváří stejné nebezpečí a stejnou měrou odvrací pozornost řidiče. Zákonodárce reagoval novelou č. 411/2005 Sb., kterou se změnil zákon č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kde v podstatě stanovil stávající stav. 62

§ 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu stanoví, že řidič nesmí „při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.“

45

Rozšířil tedy skutkovou podstatu, kde k telefonnímu přístroji a jiným hovorovým zařízením přidal jiná záznamová zařízení. Zákonná definice těchto zařízení neexistuje, ale na základě ustálené judikatury lze rozumět, „že hovorovým zařízením podle je produkt lidské činnosti (výrobek, zařízení), který může sloužit k hovoru (pravidelně mobilní telefon). Záznamovým zařízením se rozumí produkt lidské činnosti (výrobek, zařízení), které může sloužit k pořízení záznamu (tedy i videokamera, diktafon, fotoaparát)“63 Dále se skutková podstata rozšířila i o pojem držení zařízení jiným zpŧsobem, jak bylo již výše uvedeno, jedná se především o držení přístroje mezi hlavou a ramenem nebo obdobným zpŧsobem. Musí se ovšem jednat o držení, při kterém je vyvíjena vědomá vŧle přístroj držet. Pod pojem držení, dle mého názoru nespadá například položení fotoaparátu na klíně či umístění systému hands free v uchu řidiče. 4.1 Vliv držení hovorového a záznamového zařízení při řízení vozidla na řidiče Hlavní dŧvod zavedení výše uvedené skutkové podstaty, která spočívá v zákazu držení hovorového nebo záznamového zařízení při řízení vozidla, je zajištění, aby řidič věnoval pozornost zejména řízení vozidla a jeho okolí a tím snížení možného ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto je patrné, že hlavním předpokladem, ze kterého bylo při konstrukci zmíněného zákazu vycházeno, je negativní vliv držení či jiné manipulace hovorového nebo záznamového zařízení při řízení vozidla na řidiče. Vlivem manipulace s hovorovými a záznamovými zařízeními (především tedy mobilními telefony) při řízení vozidla se zabývalo již mnoho studií. Studie se zabývaly vlivem telefonování či jiné manipulace (např. psaní sms zpráv) při řízení vozidla na řidiče a dále spojitostí s počtem dopravních nehod. Jako příklad mŧžeme uvést studii autorŧ D. L. Strayera a W. A. Johnstona, Driven to Distraction: Dual-Task Studies of Simulated Driving and Conversing on a 63

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 5 As 77/2010-156. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015].

46

Cellular Telephone.64 Autoři této studie došli k závěru, že telefonování za jízdy (tedy přímé uskutečňování hovoru) má negativní vliv na řidiče. Zejména zvyšuje reakční dobu, zvyšuje možnost přehlédnutí dopravního značení a tím logicky zvyšuje možnost dopravní nehody. Zajímavé je, že na základě výsledkŧ studie, nebyl zjištěn v podstatě žádný rozdíl mezi telefonováním a zároveň držením hovorového zařízení a telefonováním pomocí sady hands free. Další studií, která potvrzuje výrazně negativní vliv manipulace, zejména telefonování, s hovorovými zařízení při řízení vozidla, je studie, která se zaměřila na komparaci schopností řidiče, který manipuluje s mobilním telefonem a řidiče pod vlivem alkoholu.65 Závěrem této studie bylo, že co se týče rizikovosti, jsou obě skupiny v podstatě srovnatelné. Tedy, že řidič manipulující s mobilním telefonem, má stejné reakce jako řidič pod vlivem alkoholu. Autoři studie vychází z toho, že mentální schopnosti řidiče jsou nedostatečné ke zpracování většího množství vjemŧ a některé vjemy jsou tedy ignorovány. Pokud se jedná o vjem z okolního provozu, mŧže být následek fatální. Mezi aktuálnější studii, která potvrzuje závěry výše uvedených studií, mŧžeme uvést studii Fatal distraction: cell phone use while driving66 z roku 2013. Studie potvrzuje negativní vliv, jak manipulace, tak telefonování za jízdy, dále uvádí, že psaní sms zpráv je mnohem rizikovější než samotné telefonování. Jako zajímavé lze také považovat, že provedenou studií nebyl prokázán negativní vliv konverzace s ostatními spolujezdci. Na druhou stranu je třeba zmínit studii, která byla zveřejněná v publikaci Transportation Research Part A: Policy and Practice, a která srovnala počet dopravních nehod před zákazem držení hovorového zařízení při jízdě a po tomto zákazu. Výsledek byl takový, že počet dopravních nehod byl v podstatě stejný. Na základě tohoto autoři došli k závěru, že telefonování za jízdy nemá tak negativní 64

STRAYER, L. David, JOHNSTON, A. William. Driven to Distraction: Dual-Task Studies of Simulated Driving and Conversing on a Cellular Telephone [online]. University of Utah, USA, 2001 [cit. 28. 2. 2015]. 65 STRAYER, L. David, DREWS, A. Frank, CROUCH, J. Dennis. A Comparison of the Cell Phone Driver and the Drunk Drive [online]. University of Utah, USA, 2006 [cit. 28. 2. 2015]. 66 LEE, K. Victoria. Fatal distraction: cell phone use while driving [online]. University of Alberta, USA, 2013 [cit. 28. 2. 2015].

47

vliv, jak se doposud tvrdilo.67 S tímto závěrem ovšem nelze souhlasit zcela. Dle mého názoru fakt, že nedošlo ke snížení nehodovosti, není faktem relevantním, který by dokazoval či vyvracel negativní vliv držení a manipulace s hovorovým či záznamovým zařízením. Nehodovost mohla být ovlivněna jinými faktory a nebyla prokázána přímá souvislost se zavedením zákazu manipulace s hovorovými zařízeními a počtem zpŧsobených nehod. 4.2 Problematické aspekty dokazování Mezi nejproblémovější aspekty přestupku, který spočívá v držení hovorového nebo záznamového zařízení je dokazování. Z povahy zakázaného jednání je zřejmé, že je velmi problematické jeho zachycení záznamovými zařízeními a v podstatě jediným dŧkazem, který prokazuje naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku je svědecká výpověď zasahujících policistŧ.68 Velmi často pak dochází k rozdílnému tvrzení osoby podezřelé a zasahujících policistŧ. Osoba podezřelá nejčastěji popírá držení hovorového nebo záznamového zařízení nebo jej zaměňuje za držení jiného předmětu. Do popředí tedy vyvstala otázka, zdali je možné usvědčit řidiče pouze na základě výpovědí zasahujících policistŧ a zdali je možné tyto výpovědi považovat za věrohodné. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku69 uvedl, že není dŧvod pochybovat o pravdivosti tvrzení zasahujících policistŧ, neboť na rozdíl od řidiče, nemají v celé věci žádný zájem. Policisté pouze vykonávají svoji zákonnou povinnost. Častým argumentem osoby podezřelé je poté tvrzení, že policisté určitý zájem na zdárném vyřešení věci mají. Zájem mŧže být dŧsledkem vzájemných negativních č pozitivních vztahŧ mezi osobou podezřelou a policisty. Případnou motivací mŧže být i úspěšnost policistŧ při objasňování přestupkŧ a jejich vyřešení v blokovém řízení. Stejný názor vyslovil i Nejvyšší správní soud, který 67

BEDNÁŘ, Marek. Zákazy používání mobilů za volantem nevedou k méně nehodám, říká studie [online]. autoforum.cz, 2014 [cit. 28. 2. 2015]. 68 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 1 As 64/2008-42. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. 69 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 4 As 19/2007-114. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015].

48

ve svém rozsudku uvedl, že „pochybnost o nestrannosti policisty jako svědka může vzniknout tehdy, je-li policista hodnocen, a to přímo nebo nepřímo, skrytě či oficiálně, podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky nebo jiná protiprávní jednání. Je-li tedy chválen či odměňován v případě, že se mu daří zjistit a odhalit vysoký či nadprůměrný počet přestupků, anebo je naopak kritizován či penalizován, nedaří-li se mu to.“70 Mnoho podezřelých osob z přestupku se odkazuje na existující čárkový systém u policie, který sice není oficiálně přiznaný, ale funguje71 a policisté jsou na základě „čárek“ hodnoceni. S tímto ovšem musím zcela nesouhlasit. Z vlastního poznání fungování „čárkového systému“ mohu konstatovat, že „čárku“ policisté získají nejen za udělení blokové pokuty, ale i za oznámení věci správnímu orgánu. Oznámení přestupku je dokonce na některých odděleních hodnoceno větším počtem „bodŧ“, neboť se jedná o úkon administrativně náročnější. Zdali věc dojde ke zdárnému konci, tedy usvědčení podezřelého z přestupku, již na věci nic nemění. K odstranění pochybností o věrohodnosti výpovědí policistŧ je nutná snaha samotných policistŧ o zadokumentování předmětného protiprávního jednání například fotoaparátem či jiným technickým zařízením. Dále je třeba klást dŧraz na určení místa, ze kterého policisté osobu podezřelou viděli manipulovat s hovorovým nebo záznamovým zařízením a v neposlední řadě co nejpřesněji popsat zařízení, se kterým řidič manipuloval. V případě dodržení aspoň některých z těchto postupŧ se výrazně zvyšuje věrohodnost výpovědi policistŧ a je větší šance na zjištění skutkového stavu bez dŧvodných pochybností. Nebude se pak opakovat případ, kdy se Nejvyšší správní soud ztotožnil s tvrzením podezřelého z přestupku, neboť dle jeho názoru, nekorespondovaly výpovědi policistŧ a

70

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 7 As 83/2010-63. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. 71 VÍTEK, Jiří. Zdeformovaná policie RoboCopy nevyrábí [online]. vitekjiri.blog.idnes.cz, 2015 [cit. 28. 2. 2015].

49

nebylo dostatečně prokázáno, z jakého místa podezřelého při manipulaci s hovorovým zařízením spatřili.72 4.3 Názory de „lege ferenda“ Na základě mého názoru se domnívám, že předmětná skutková podstata by měla projít dalším vývojem. Zavedení zákazu do právního řádu České republiky uvedeného v ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je rozšířením obecné povinnosti řidiče uvedené v ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a to věnovat se plně řízení vozidla a sledovat okolní situaci v provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto rozšíření je patrné, že zákonodárce toto jednání považuje za zvlášť ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Z výše uvedených studií, které zkoumaly vliv manipulace a telefonování za jízdy je zřejmé, že telefonování s použitím sady hands free je schopno stejnou měrou ovlivnit vnímání řidiče, jako by telefon přímo držel. Bylo by vhodné předmětnou skutkovou podstat rozšířit i o samotné telefonování. Dále v rámci zajištění bezpečnosti a zajištění povinnosti řidiče se plně věnovat provozu by se měla předmětná skutková podstata rozšířit o manipulaci s dalšími přístroji (např. holicí strojky), které pozornost odvádějí. S tím souvisí i konzumace jídla. Jsem toho názoru, že řidič by se měl plně věnovat řízení a situaci kolem něj a nečinit jinou činnost, která s řízením vozidla nesouvisí, což by v konečném dŧsledku mohlo vést ke snížení nehodovosti. Co se týče dokazování, tak v současné době nevidím prostor na zlepšení situace. Je třeba, aby policisté při objasňování tohoto přestupku byly dŧslední a pokoušeli se přestupkové jednání zaznamenat. Dle mého názoru neexistují objektivní dŧvody, pro které by policisté uváděli nepravdivé údaje. Dovolím si říci, že každý policista si váží svého zaměstnání a na základě jednoho objasněného přestupku v blokovém řízení, se nevydá možnosti kázeňského či trestního postihu. 72

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 7 As 102/2010-86. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015].

50

Závěr Doprava na pozemních komunikacích prochází, stejně jako celá společnost, značným rozvojem. V zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy na pozemních komunikacích je nezbytné, aby s tímto rozvojem „držela krok“ a vyvíjela se i předmětná právní úprava. K jejímu vývoji je zapotřebí zejména její hodnocení a poskytování úvah „de lege ferenda“. Vzhledem k tomu, že doprava na pozemních komunikacích je problematikou velice rozsáhlou, bylo cílem práce popsat skutkové podstaty pouze u vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích, vymezit jejich problematické aspekty a poskytnout k nim vlastní názory a úvahy. Domnívám se, že tento cíl byl dostatečně naplněn i když je zřejmé, že by si dané téma zasloužilo podrobnější zpracování. Z práce je zřejmé, že stávající právní úprava je pro postihování vybraných přestupkŧ na úseku dopravy na pozemních komunikacích dostatečná a poskytuje stabilní základ pro rozhodování. Jak bylo také uvedeno v kapitole 4, je zřejmé, že zákonodárce je také schopen reagovat na technologický vývoj a právní úpravu vhodným zpŧsobem rozšířit či doplnit. Metodou analýzy se podařilo zjistit, že popsané problematické aspekty se objevují spíše u případu hraničních či v případě pochybení při zajišťování dŧkazŧ. Je nutné si uvědomit, že právní povědomí řidičŧ roste nebo se řidiči čím dál častěji nechávají zastupovat při správním řízení, kdy využijí každé pochybení k vyhnutí se odpovědnosti za přestupek. Práce dále poukázala na dŧležitou funkci správního soudnictví, především Nejvyššího správního soudu, kdy jeho judikáty sporné aspekty odstraňují a přispívají tak opět k dosažení ucelené právní úpravy „bez mezer“. Téma bakalářské práce je v současné době velmi aktuální a rozhodně si zaslouží hlubší rozpracování. Práce poskytuje jeden z mnoha pohledŧ na řešenou problematiku, a i když se nemusí jednat o pohled zcela správný, doufám, že v souhrnu s dalšími autory, kteří se problematice věnovali v minulosti, bude tato bakalářská práce pozitivním přínosem pro případného čtenáře.

51

Seznam použité literatury a judikátů Knižní publikace 1. ČECHMÁNEK, Břetislav, HORZINKOVÁ, Eva. Přestupky a správní trestání. Praha: Eurounion, 2008. 320 s. ISBN 978-80-7317-069-1. 2. HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo, obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 826 s. ISBN 978-80-7179-254-3. 3. KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. přeprac. vyd. Praha: Linde, 2006. 432 s. ISBN 978-80-7201-613-6. 4. MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 252 s. ISBN 978-80-7400-357-5. 5. MICHÁLEK, Rostislav. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 288 s. ISBN 97880-7478-489-7. 6. PRŦCHA, Petr. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vydání. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-4276-6. Elektronické prameny 1. BEDNÁŘ, Marek. Zákazy používání mobilů za volantem nevedou k méně nehodám, říká studie [online]. autoforum.cz, 2014 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.autoforum.cz/zivot-ridice/zakazy-pouzivanimobilu-za-volantem-nevedou-k-mene-nehodam-rika-studie/ 2. Deset nejčastějších přestupků a trestných činů spáchaných řidiči za I. – IV. čtvrtletí roku 2014, informace o stavu bodového systému[online]. MDCR, 2014 [cit. 4. 2. 2015]. Dostupné z: I. Q 2014 http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/797DE564-538A-40B7-BF40E5C1C5690BBD/0/14Q1_PaT.pdf II. Q. 2014 http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/4D8DF6AF-9D6A-48DB-A902638FEB50616B/0/14Q2_PaT.pdf III. Q. 2014 http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/48357DDC-ADA4-4FE9-B90A504B39DDAA09/0/14Q3_PaT.pdf IV. Q. 2014 http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/9CFEDE25-521F-486D-B6C95937FA10FDA7/0/14Q4_PaT.pdf 3. HEINZ, Lukáš. Čárky, čárky a zase čárky [online]. policista.cz, 2010 [cit. 21. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policista.cz/clanky/reportaz/carkycarky-a-zase-carky-689/ 4. LEE, K. Victoria. Fatal distraction: cell phone use while driving [online]. University of Alberta, USA, 2013 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.cfp.ca/content/59/7/723.full 5. Legislativní rada vády schválila návrh věcného záměru zákona o přestupcích [online]. Vláda ČR – tiskové zprávy, 2013 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/lrv/tiskove-zpravy/legislativni-

52

rada-vlada-schvalila-navrh-vecneho-zameru-zakona-o-prestupcich104557/ 6. STRAYER, L. David, JOHNSTON, A. William. Driven to Distraction: Dual-Task Studies of Simulated Driving and Conversing on a Cellular Telephone [online]. University of Utah, USA, 2001 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://pss.sagepub.com/content/12/6/462.short?rss=1&ssource=mfc 7. STRAYER, L. David, DREWS, A. Frank, CROUCH, J. Dennis. A Comparison of the Cell Phone Driver and the Drunk Drive [online]. University of Utah, USA, 2006 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.distraction.gov/downloads/pdfs/a-comparison-of-the-cellphone-driver-and-the-drunk-driver.pdf 8. ŠTÍPEK, Stanislav, ZIMA, Tomáš, BEZDÍČKOVÁ, Drahomíra. Laboratorní diagnostika návykových látek [online]. zdravi.e15.cz, 2003 [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/prilohalekarske-listy/laboratorni-diagnostika-navykovych-latek-158460 9. ŠŤASTNÁ, Lenka, ŠUCHA, Matŧš, ZÁMEČNÍK, Petr. Vliv návykových látek na kognitivní funkce při řízení – seminář ADP Praha [online]. FF Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 [cit. 13. 2. 2015]. Dostupné z: http://psych.upol.cz/wp-content/uploads/2014/02/Vlivn%C3%A1vykov%C3%BDch-l%C3%A1tek-na-kognitivn%C3%ADfunkce-p%C5%99i-%C5%99%C3%ADzen%C3%AD_2.pdf 10. VÍTEK, Jiří. Zdeformovaná policie RoboCopy nevyrábí [online]. vitekjiri.blog.idnes.cz, 2015 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://vitekjiri.blog.idnes.cz/c/451375/zdeformovana-policie-robocopynevyrabi.html Právní předpisy 1. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 2. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2015]. 3. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 2. 2015]. 4. Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 5. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5. 2. 2015].

53

6. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 7. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2015]. 8. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníkŧ bezpečnostních sborŧ, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2015]. 9. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami pŧsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonŧ, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2015]. 10. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2015]. 11. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2015]. 12. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisŧ. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2015]. 13. Usnesení vlády České republiky ze dne 3. dubna 2013 [online]. Vláda ČR, 2013 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/942E0A54568A88F 9C1257B410032AA65/$FILE/229%20uv130403.0229.pdf 14. Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., které stanoví zákonem uznaný seznam návykových látek. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 15. Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2015]. 16. Závazný pokyn Policejního prezidenta č. 160/2009 ze dne 4. prosince 2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 21. 2. 2015]. 17. Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie č. 1/2010 ze dne 11. 1. 2010, kterým se upravuje postup při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 26. 2. 2015].

54

Soudní rozhodnutí 1. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 7 As 17/2005-98. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2005/0017_7As__0500098 A_prevedeno.pdf 2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 1 As 33/2007-150. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0033_1As__0700150 A_prevedeno.pdf 3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 1 As 35/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0035_1As__0800051 A_prevedeno.pdf 4. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 8 As 11/2007-58. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 22. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0011_8As__0700056 A_prevedeno.pdf 5. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 1 As 64/2008-42. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0061_5As__1400002 _prevedeno.pdf 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 5 As 104/2008-45. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0104_5As__0800_8d 3bcda0_a3c1_4ab1_abd5_c4c6db42decd_prevedeno.pdf 7. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/984AE3798 D586DDDC1257A4E006522B8?openDocument&Highlight=0, 8. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/272F952C0 CA98941C1257A4E006951A9?openDocument&Highlight=0,

55

9. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 7 As 105/2010-96. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0105_7As__100_201 10608101852_prevedeno.pdf 10. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 5 As 77/2010-156. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0077_5As__100_201 10608124342_prevedeno.pdf 11. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 7 As 83/2010-63. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0083_7As__100_201 10712101148_prevedeno.pdf 12. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 7 As 102/2010-86. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2010/0102_7As__100_201 10810092418_prevedeno.pdf 13. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. 1. 2012, sp. zn. 5 As 106/2011-77. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0106_5As__110_201 20119030009_prevedeno.pdf 14. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 As 29/2011-51. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0029_3As__110_201 20213092430_prevedeno.pdf 15. Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 5 As 126/2011-59. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0126_5As__110_201 20614101426_prevedeno.pdf 16. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 9 As 39/2012-29. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0039_9As__12_2013 0322091707_prevedeno.pdf 17. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011-68. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z:

56

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0126_5As__110_201 40117114406_prevedeno.pdf 18. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011-77. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2010 [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0126_5As__110_201 40227153713_prevedeno.pdf Další prameny 1. Aplikace výzvy řidiče k podrobení nevyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinými návykovými látkami a výzvy k provedení odborného lékařského vyšetření , usměrnění činnosti ze dne 10. 4. 2013, Č.j.: PPR-5177-2/ČJ-2013-990440. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 22. 2. 2015]. 2. Kontrola dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů řidiči vozidel, usměrnění činnosti ze dne 9. 8. 2010, Č.j.: PPR-1662-8/ČJ-2010-99UD. In: eSIAŘ [sbírka interních aktŧ řízení]. Policie ČR [cit. 20. 2. 2015]. 3. pracovní postup č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu, [online]. Český metrologický institut, 2008[cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/6F99A93D-C3244C85-8EAC-01D66FC5F691/0/Dokumc116pdf.pdf 4. Metodika Ministerstva dopravy pro výkon některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákona č. 361/2000 Sb. a zákona č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., vedená pod Č.j.: 285/2009-160-OST/1, MDCR, 2009 [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.osbid.cz/wpcontent/uploads/metodika1.pdf 5. Metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi [online]. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 7, 2006 [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3671_1775_11.html 6. pracovní postup č. 114-MP-C008-08, Metodický pokyn ČMI k měření alkoholu v dechu, [online]. Český metrologický institut, 2008[cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/6F99A93D-C3244C85-8EAC-01D66FC5F691/0/Dokumc116pdf.pdf

57

58