Právnická fakulta Masarykovy Univerzity Studijní obor Veřejná správa. Bakalářská práce. Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky

Právnická fakulta Masarykovy Univerzity Studijní obor Veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Bakalářská práce Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky Marta Mašláňová

Akademický rok 2010/2011

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. 2

Poděkování

Děkuji vedoucí mé bakalářské práce, doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., za odborné vedení, cenné rady a trpělivost při konzultacích mé práce „Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky“.

3

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................................... 6

2

Sociální zabezpečení a zařazení státní sociální podpory v tomto systému ........................ 7

3

2.1

Vymezení a charakteristika sociálního zabezpečení .................................................... 7

2.2

Organizační uspořádání systému sociálního zabezpečení ........................................... 7

2.3

Charakteristika jednotlivých systémů .......................................................................... 7

2.3.1

Systém sociálního pojištění .................................................................................. 7

2.3.2

Systém dávek státní sociální podpory .................................................................. 8

2.3.3

Systém sociální pomoci ........................................................................................ 8

Státní sociální podpora, její charakteristika a vznik ........................................................... 9 3.1

4

5

6

Subjekty ve státní sociální podpoře .................................................................................. 13 4.1

Orgány vykonávající státní sociální podporu ............................................................ 13

4.2

Oprávněné osoby ....................................................................................................... 13

4.3

Společně posuzované osoby ...................................................................................... 14

4.4

Další subjekty ............................................................................................................ 14

Základní pojmy a jednotlivé dávky státní sociální podpory ............................................ 15 5.1

Trvalý pobyt............................................................................................................... 15

5.2

Rozhodný příjem a rozhodné období......................................................................... 16

5.3

Rodina........................................................................................................................ 18

5.4

Nepříznivý zdravotní stav .......................................................................................... 18

5.5

Výdělečná činnost...................................................................................................... 19

5.6

Nezaopatřené dítě ...................................................................................................... 20

5.7

Druhy dávek .............................................................................................................. 21

5.7.1

Dávky závislé na výši příjmu ............................................................................. 21

5.7.2

Ostatní dávky – dávky netestované .................................................................... 23

Aplikace Nařízení Evropské unie ..................................................................................... 25 6.1

7

Předchozí úprava dávek, přecházejících do systému státní sociální podpory ........... 10

Rodinné dávky ........................................................................................................... 25

Novelizace zákona a její vliv na adresnější poskytování dávek ....................................... 27 7.1

Přídavek na dítě ......................................................................................................... 27

7.2

Sociální příplatek ....................................................................................................... 28

7.3

Příspěvek na bydlení .................................................................................................. 30

7.4

Příspěvek na dopravu................................................................................................. 32

7.5

Rodičovský příspěvek................................................................................................ 32 4

7.6

Zaopatřovací příspěvek.............................................................................................. 38

7.7

Dávky pěstounské péče ............................................................................................. 38

7.8

Porodné ...................................................................................................................... 41

7.9

Pohřebné .................................................................................................................... 42

7.10

Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a Sociální příspěvek 42

k vyrovnání zvýšení nájemného. .......................................................................................... 42 7.11 Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc................ 43 7.12

Příspěvek na školní pomůcky ................................................................................ 43

7.13

Další změny v poskytování dávek ......................................................................... 44

8 Aplikace zákona v praxi, moţnosti dalších řešení, které mohou mít vliv na adresné poskytování dávek státní sociální podpory .............................................................................. 48 Zhodnocení ....................................................................................................................... 53

9

9.1

Statistické zhodnocení ............................................................................................... 53

9.2

Zhodnocení adresnosti jednotlivých dávek ............................................................... 54

10

Závěr................................................................................................................................. 58

11

Cizojazyčné resumé.......................................................................................................... 59

13

Prameny ............................................................................................................................ 60

5

1

Úvod

Sociální politika ve všech zemích hraje významnou roli. Podílí se na rozvoji jedinců, jejich kultivaci a rozvíjení jejich kvalit, protoţe základem rozvoje společnosti jsou vzdělaní a kultivovaní lidé. Proto se také moderní státy prostřednictvím své sociální politiky snaţí zlepšit ţivotní podmínky jednotlivců, tak aby měli vytvořeny podmínky pro rozvoj své osobnosti a kvalitu svého ţivota. Demokratický a sociální stát musí plnit ochrannou funkci v případech, kdy se občané dostanou do tíţivé situace. Stát by zde však měl vystupovat pouze jako jakási „pojistka“ pro ty případy, kdy si občan nemůţe z tíţivé situace pomoci sám, popř. by měl stát poskytovat plnění v případech, kdy uzná za nutné podporu poskytnout (mateřství a rodičovství, péče o nemocného a postiţeného člena rodiny…). Snahou státu by mělo být zajistit, aby sociální plnění směřovalo pouze k těm, kteří tuto pomoc opravdu potřebují. Cílem mé práce je zjistit, zda systém dávek státní sociální podpory je systémem adresným. Zda dávky státní sociální podpory splňují kritéria plnění těm, kteří pomoc státu potřebují. Chtěla bych se pokusit zmapovat, jak se adresné zaměření výplaty dávky měnilo s novelizací zákona za dobu jeho existence. Pojmenovat problémy vyskytující se při aplikaci zákona v praxi a navrhnout moţné změny směřující k větší adresnosti vyplácených dávek.

6

Sociální zabezpečení a zařazení státní sociální podpory v tomto systému

2

Po transformaci společnosti po roce 1989 byl zahájen také proces transformace sociální politiky, tzv. sociální reforma. Smyslem transformace bylo vytvořit sociální politiku nového typu. Byly zavedeny nové instituty, instituce, nové mechanizmy a byla vytvořena sociální záchranná síť. Sociální záchranná síť je souborem opatření, vycházejících z právních norem, které mají garantovat občanům státu minimální úroveň pomoci v případech, kdy se ocitnou ve státem uznaných sociálních situacích. 2.1

Vymezení a charakteristika sociálního zabezpečení

Prostřednictvím sociálního zabezpečení se předchází, zmírňují a odstraňují následky sociálních událostí občanů. Těmito událostmi jsou např. nemoc, stáří, invalidita, mateřství, smrt rodinného příslušníka atd. Tyto aktivity probíhají formou sociálních příjmů (buď na principu pojištění nebo prostřednictvím dlouhodobých či krátkodobých dávek), formou sociálních sluţeb (prostřednictvím poradenských a zprostředkovatelských sluţeb, pečovatelských sluţeb) a formou sociálních azylů (např. ústavy pro postiţené, dětské domovy, domovy důchodců). 2.2

Organizační uspořádání systému sociálního zabezpečení

Sociální reforma měla za úkol vytvořit tři na sebe navazující systémy: 

systém sociálního pojištění – v tomto systému jsou řešeny situace, na které se občan

můţe předem připravit prostřednictvím pojištění (nemoc, stáří) 

systém státní sociální podpory – v tomto systému jsou řešeny státem uznané sociální

situace, kdy je účelné občany podpořit (rodiny s dětmi) 

systém sociální pomoci – zde se řeší obtíţné situace rodin i jednotlivců v hmotné

a sociální nouzi (sociální sluţby, sociálně právní ochrana a dávky sociální pomoci) 2.3

Charakteristika jednotlivých systémů

2.3.1 Systém sociálního pojištění Systém sociálního pojištění zajišťuje řešení situaci, na které se občan můţe předem připravit prostřednictvím pojištění. Základní řešení takovýchto situací předpokládá zákon o nemocenském pojištění, zákon o sociálním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o důchodovém pojištění a zákon o důchodovém připojištění. Z tohoto systému jsou poskytovány dávky v případě nemoci pojištěnce nebo člena jeho rodiny s nutností ošetřování a důchody. Na financování systému se podílí prostřednictvím placení pojistného stát, zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné.

7

2.3.2 Systém dávek státní sociální podpory V tomto systému jsou řešeny státem uznané sociální situace, kdy je účelné občany podpořit. Jedná se zejména o podporu rodiny s dětmi, např. narození dítěte a péči rodičů o ně v prvních letech ţivota, dále systém řeší podporu pěstounským rodinám, např. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, Odměnu pěstouna. Systém státní sociální podpory je financován plně ze státních prostředků z vybraných daní. 2.3.3 Systém sociální pomoci Systém sociální pomoci vychází z předpokladu, ţe v podmínkách demokratické společnosti nese kaţdý občan odpovědnost za sebe a svou rodinu sám. Jestliţe se však ocitne v situaci, kdy není schopen sám nebo s pomocí rodiny situaci řešit, nastupuje sociální pomoc. Řešení spočívá v poskytování nejen dávek sociální péče (příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc), ale i poskytnutím poradenství, sociálně-právní ochrany, sociální prevence, sociálních sluţeb. Systém je financován ze státního rozpočtu, z rozpočtu samosprávných celků a z příspěvků občanů (pokud se jedná o sociální sluţby), ale také ze zdrojů dobrovolných institucí působících v sociální oblasti.

8

3

Státní sociální podpora, její charakteristika a vznik

Státní sociální podpora je systémem dávek, kterými stát přispívá rodinám s dětmi i jednotlivcům ve státem uznaných sociálních situacích. Je to projev pečovatelské role státu, kdy stát pomáhá rodinám s dětmi pokrýt náklady na výchovu a vzdělání nezaopatřených dětí v situaci, kdy by rodina nebyla schopná nebo s velkými obtíţemi byla schopná finančně výchovu a vzdělání dětí zajistit. Stát při tom zohledňuje i některé další situace v rodině (zdravotní postiţení dětí, studium na střední nebo vysoké škole, více dětí narozených současně). Platí však, ţe při stanovení nároku na dávku se vychází z příjmů rodiny, aby bylo moţno posoudit, zda ţivotní úroveň rodiny vyţaduje pomoc státu či nikoliv. Po zásadní transformaci naší společnosti po roce 1989, dochází k postupnému vývoji v sociální politice státu. Postupně se od roku 1989 vytváří tři pilíře sociální politiky státu a jedním z nich je systém státní sociální podpory. Dřívější model sociální politiky byl rovnostářský s monopolním postavením státu a výraznou redistribucí prostředků. Tento model spíše stimuloval obyvatelstvo k pasivnímu chování. Po roce 1989 dochází k základní reformě společnosti. Začíná se i podstatným způsobem měnit sociální politika státu. Po obyvatelstvu je vyţadováno aktivní zapojení do řešení své ekonomické situace, vyţaduje se po nich odpovědné sociální chování. Společnost usiluje o efektivnost výdajů na sociální účely. V souvislosti s přechodem na trţní hospodářství bylo nutno vytvořit celý sociální systém tak, aby podmínkám trţního hospodářství vyhovoval. „Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat příjmovou diferenciaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory hospodárný, účelný a adresný, tj. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace.“1 „Návrh zákona o státní sociální podpoře přináší v podstatě tři základní změny: •

sjednocuje státní sociální dávky vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi

do jednoho komplexu; •

nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud součástí jiných systémů,

např. nemocenského pojištění nebo sociální péče;

1

Důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře, obecná část, 2. obecné poţadavky na nový systém

9

•

zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace;“1

Přijetím zákona o státní sociální podpoře byly do systému převedeny dávky vyplácené ze systému nemocenského pojištění, důchodového pojištění i státní dávky. Většinu těchto dávek do přijetí zákona o státní sociální podpoře vypláceli zaměstnavatelé. Agendu vykonávalo asi 28 tis. tzv. velkých organizací bezplatně a okresní správy sociálního zabezpečení pro tzv. malé organizace (s počtem zaměstnanců do 25), pro osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) a nezaměstnané osoby. Dávky byly doposud poskytovány bez ohledu na příjmovou situaci v rodině, tedy i rodinám, které je vzhledem ke svým příjmům nepotřebovaly. Smyslem vytvoření státní sociální podpory bylo proto sjednotit výplatu podpory především rodin s dětmi do jednoho úřadu a převést dosud neadresné poskytování dávek k adresnému. Zákon o státní sociální podpoře byl vyhlášen pod č. 115/1995 Sb. a nabyl účinnosti pro netestované dávky dnem 1. 10. 1995 a pro dávky testované od 1. 1. 1996 (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Přehled převedených dávek je uveden v tab. 1 (příloha č. 1). 3.1

Předchozí úprava dávek, přecházejících do systému státní sociální podpory

Přídavky na děti byly dávky vyplácené z nemocenského pojištění rodiče, které byly vázány na plnění pracovních povinností rodiče. Pokud rodič pobírající přídavky na děti měl neomluvenou absenci, neměl nárok na dávku. Obdobně pokud byl bez zaměstnání, nebyl nemocensky pojištěn a nárok na dávku nevznikl. Konstrukce dávky zohledňovala počet dětí v rodině, nezohledňovala jejich věk a tedy i jejich vyšší finanční nároky. Výše dávky před převedením do systému státní sociální podpory činila na jedno dítě v rodině činila 200,-Kč měsíčně, na dvě děti 650,-Kč měsíčně, na tři děti 1210,-Kč měsíčně, na 4 děti 1720,-Kč měsíčně a na kaţdé další dítě 350,-Kč měsíčně. Podobně bylo konstruováno výchovné k důchodům. Byla to dávka vyplácená rodičům – důchodcům na jejich děti spolu s důchodem. Rodičovský příspěvek nahradil v roce 1990 mateřský příspěvek. Mateřský příspěvek byl vyplácen matkám při péči o jedno dítě do jednoho roku jejich věku, pokud pečovala o dvě děti, byl vyplácen do dvou let věku nejmladšího dítěte. Pokud se druhé dítě narodilo po 1. 1. 1988, byl vyplácen do tří let jeho věku. Po zavedení rodičovského příspěvku od roku 1990 byla dávka poskytována do tří let věku dítěte bez ohledu na to, zda se jednalo o první nebo druhé dítě a vyplácena byla ve výši 900,-Kč měsíčně. Bylo tak odstraněno znevýhodnění rodin s jedním dítětem, došlo k prodlouţení intervalu mezi porody dětí. Takto zavedená dávka byla pojímána jako náhrada příjmu rodiče v době péče o narozené dítě v prvních letech jeho

10

ţivota. Do 1. 10. 1995, kdy nabyla účinnosti část zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, týkající se rodičovského příspěvku, porodného, pohřebného, zaopatřovacího příspěvku a pěstounských dávek, byl rodičovský příspěvek postupně valorizován na částku 1740,-Kč měsíčně. Státní vyrovnávací příspěvek byl jako dávka určená ke kompenzaci zvýšených ţivotních nákladů, zejména růstem cen potravin, zaveden k 1. 7. 1990. Dávka se vyplácela ve výši 140,-Kč měsíčně všem osobám. Od 1. 5. 1991 byla částka nezaopatřeným dětem a důchodcům zvýšena na 220,-Kč měsíčně a od 1. 1. 1992 byla dávka zrušena ekonomicky aktivním rodičům a ponechána pouze nezaopatřeným dětem a důchodcům ve výši 220,-Kč měsíčně a osobám na rodičovském příspěvku ve výši 140,-Kč měsíčně. K 1. 1. 1993 byla provedena další úprava dávky a nárok na dávku ztratili pracující důchodci, jejichţ příjem dosáhl minimální mzdy. Od 1. 4. 1993 bylo přiznání dávky na zaopatřené dítě a rodiče na rodičovském příspěvku vázáno na příjem v rodině. Hranice příjmů byla nastavena na dvojnásobek ţivotního minima. Pro stanovení nároku na dávku bylo nutno čtvrtletně předkládat výši čtvrtletních příjmů za předchozí kalendářní čtvrtletí. U osob samostatně výdělečně činných se za příjem posuzoval vyměřovací základ pro placení pojistného. Od 1. 4. 1994 byla dávka nezaopatřeným dětem v rodinách s příjmem do 1,5 násobku ţivotního minima navýšena na 320,-Kč měsíčně, rodinám do dvojnásobku ţivotního minima zůstala zachována v původní výši. Osobám na rodičovském příspěvku byla od 1. 10. 1994 zrušena a zahrnuta do výše rodičovského příspěvku a od 1. 12. 1994 byla zrušena i důchodcům a zahrnuta do výše důchodu. Podpora při narození dítěte byla jednorázovou dávkou nemocenského pojištění vyplácenou před 1. 3. 1991 ve výši 2000,-Kč, od tohoto data byla valorizována postupně na 3000,-Kč, na 4000,-Kč a od 1. 10. 1994 na 4500,-Kč. Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na byt vojáka byly dávkami vyplácenými v době základní nebo náhradní vojenské sluţby vojáka. Pro manţelku vojáka byl před 1. 8. 1991 vyplácen ve výši 650,-Kč měsíčně po tomto datu byl valorizován na částku 750,-Kč měsíčně. Na dítě vojáka byl vyplácen do 1. 8. 1991 ve výši 400,-Kč měsíčně a po tomto datu ve výši 500,-Kč měsíčně. Příspěvek na úhradu uţívání bytu vojáka byl vyplácen do 1. 8. 1991 ve výši 300,-Kč měsíčně a po tomto datu 400,-Kč měsíčně. Od 1. 1. 1994 byla provedena systémová úprava těchto dávek a příspěvek na manţelku a dítě vojáka byl vyplácen ve výši 2/3 částky na osobní potřeby osoby potřebné k zajištění jejich výţivy. Příspěvek na uţívání bytu se zvýšil

11

na 600,-Kč měsíčně, tj. na částku potřebnou k úhradě nezbytných nákladů na bydlení jedné soby podle zákona o ţivotním minimu. S úpravou částek ţivotního minima byla valorizována i výše dávky. Dávky pěstounské péče byly vypláceny ve formě dvou dávek, jako příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a odměna pěstouna. Mechanizmus valorizace dávek umoţňoval vládě navýšit příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, pokud se výše ţivotních nákladů u nezaopatřených dětí zvýšila o 10% a současně také navýšit odměnu pěstouna, pokud se zvýšily ţivotní náklady a příjmy z výdělečné činnosti. K 1. 10. 1994 byly tyto dávky navýšeny na částku ţivotního minima podle věku dítěte a u odměny pěstouna byla dávka vyplácena ve výši poloviny částky na výţivu a osobní potřeby dospělé osoby podle tehdy platné výše ţivotního minima. Vznikem státní sociální podpory a převedením dávek poskytovaných podle předchozí úpravy do tohoto systému bylo zajištěno jednotné řízení o přiznání dávek. Výplatou dávek byly pověřeny okresní úřady jako nejniţší články státní správy. Pro zaměstnavatele znamenalo převedení dávek do systému státní sociální podpory ulehčení a zjednodušení činností ve mzdové oblasti.

12

4

Subjekty ve státní sociální podpoře

4.1

Orgány vykonávající státní sociální podporu

„Orgány státní sociální podpory, které vykonávají státní správu podle tohoto zákona, jsou a) úřady práce a Úřad práce hlavního města Prahy (dále jen „úřad práce“) b) krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „krajský úřad“)2 Aplikaci zákona dle tohoto ustanovení vykonávají v první řadě úřady práce. Rozhodují o dávkách státní sociální podpory, vyplácejí je, kontrolují úplnost předkládaných podkladů, provádí kontrolu plnění povinností daných zákonem právnickým a fyzickým osobám. V případě porušení rozhodují o správních deliktech. Plní další úkoly dané zákonem o státní sociální podpoře, zejména na ţádost poskytují údaje taxativně vymezeným subjektům. Krajské úřady jsou odvolacím orgánem a úřady práce metodicky řídí. V odůvodněných případech promíjí podmínku trvalého pobytu. Svoji činnost na úseku státní sociální podpory vykonávají krajské úřady v přenesené působnosti. Státní správu podle zákona o státní sociální podpoře vykonává také Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). Je správcem informačního systému, ve kterém se uchovávají data o dávkách státní sociální podpory, jejich výši, o osobách pobírajících tyto dávky a o osobách s nimi společně posuzovaných. Dále zajišťuje pro provádění zákona aplikační program na zpracování údajů potřebných pro rozhodování o dávkách, jejich výši a výplatu a kontrolu, a poskytuje jej orgánům státní sociální podpory pro pouţívání. V průběhu existence zákona o státní sociální podpoře se orgány vykonávající státní správu v oblasti státní sociální podpory měnily. V původním znění zákona těmito orgány byly okresní úřady. Po zrušení okresních úřadů k 1. 1. 2003 byly kompetence k provádění státní sociální podpory přeneseny zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, na obce s rozšířenou působností a zákonem č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon 453/2003“), pak byly od 1. 4. 2004 převedeny na úřady práce. 4.2

Oprávněné osoby

Zákon oprávněnou osobu vymezuje jako fyzickou osobu s trvalým pobytem na území české 2

§2a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

13

republiky. Zákon stanoví, ţe oprávněná osoba je příjemcem dávky, ukládá jí ohlašovací povinnost, povinnost na výzvu orgánu státní sociální podpory osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu a také povinnost podrobit se lékařskému vyšetření, je-li nárok na dávku nebo její výše podmíněna nepříznivým zdravotním stavem. Zákon současně stanoví oprávněným osobám odpovědnost za nesplnění uloţených povinností a také povinnost vrátit přeplatek na dávce, pokud vznikl nesplněním uloţené povinnosti nebo pokud oprávněná osoba přijala dávku nebo její část, ačkoli musela předpokládat, ţe jí nenáleţí. V případě Rodičovského příspěvku je povinnost vrátit vyplacenou dávku nebo její část, pokud nebyly splněny podmínky nároku na dávku, stanovena vţdy. 4.3

Společně posuzované osoby

Za takové osoby zákon označuje nezaopatřené děti, rodiče těchto dětí, manţela (ku), druha (druţku), registrovaného partnera (ku) rodiče, vdovu (vdovce) po rodiči, osoby nahrazující péči rodičů, pokud jim byly nezaopatřené děti svěřeny do péče. Společně posuzovaným osobám zákon ukládá povinnosti i odpovědnost stejně jako oprávněným osobám. V případě, ţe spolu s oprávněnou osobou způsobily přeplatek na dávce, odpovídají za něj společně a nerozdílně. 4.4

Další subjekty

Dalšími subjekty jsou státní orgány, další právnické a fyzické osoby, vyjma oprávněných a společně posuzovaných osob. Dalším subjektům ukládá zákon povinnost na ţádost oprávněné osoby, společně posuzované osoby a orgánu státní sociální podpory sdělit bezplatně údaje potřebné k rozhodování o dávkách státní sociální podpory. Orgánu státní sociální podpory tyto údaje sdělují na základě uděleného souhlasu oprávněnou osobou nebo společně posuzovanou osobou. Tento souhlas oprávněná nebo společně posuzovaná osoba uděluje písemně a je podmínkou nároku na výplatu dávky.3

3

§50 zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

14

5

Základní pojmy a jednotlivé dávky státní sociální podpory

5.1

Trvalý pobyt

„Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen „osoba“), jestliže osoba a osoby společně s ní posuzované a) jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů, jde-li o občana České republiky b) mají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, jde-li o cizince.“4 Trvalý pobyt je jednou z klíčových podmínek pro přiznání nároku na dávku. Trvalým pobytem se rozumí adresa pobytu občana podle §10 a §10a zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Trvalým pobytem se pro účely dávek státní sociální podpory rozumí také pobyt cizince hlášeného na území České republiky, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení (s výjimkou ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra). Dále se za cizince s trvalým pobytem povaţuje cizinec narozený na území České republiky cizinci hlášenému na území České republiky do jednoho roku jeho věku (opět s výjimkou ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva), cizinec svěřený na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče a cizinec, kterému bylo vydáno povolení k pobytu za účelem vědeckého výzkumu nebo cizinec, kterému byla udělena doplňková ochrana. Po vstupu do Evropské unie dne 1. 5. 2004 se pro účely dávek státní sociální podpory nahlíţí na občany Evropské unie zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné na území České republiky jako na osoby s trvalým pobytem na našem území. Od 1. 5. 2010 byl tento okruh osob rozšířen také o občany Evropské unie neaktivní na území České republiky, tj. o osoby, které na území České republiky nepracují, nepobírají důchod ani podporu v nezaměstnanosti, ale ţijí zde, mají zde středisko svých zájmů. Za osoby s trvalým pobytem na území České republiky jsou povaţováni i občané třetích zemí, kteří získali povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v některém z členských států Evropské unie.

4

§3 zákona č. 117/1995Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

15

Od 1. 1. 2011 byl okruh oprávněných osob rozšířen o cizince, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vykonávání zaměstnání vyţadujícím vysokou kvalifikaci (tzv. modrá karta)5. Údaj o trvalém pobytu pro účely dávek státní sociální podpory neslouţí pouze k rozhodnutí, ţe jde o osobu, která by mohla mít nárok na některou z dávek státní sociální podpory, ale je také kritériem pro posouzení, zda tuto osobu zahrnout do okruhu společně posuzovaných osob pro Příspěvek na bydlení, neboť hlavním kritériem pro její přiznání je trvalý pobyt v bytě, na který je dávka uplatňována. 5.2

Rozhodný příjem a rozhodné období.

„Příjem rozhodný pro přiznání dávky uvedené v §2 písm. a) se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období (dále jen „rozhodný příjem“).“6 Rozhodný příjem je kritériem pro přiznání dávky státní sociální podpory závislé na příjmu. Co se pro účely zákona povaţuje za příjem, stanoví taxativně §5 zákona o státní sociální podpoře a odkazuje na jednotlivá ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z příjmů“). Odkazuje také na zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), účinný od 1. 1. 2006 (do této doby platil zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění), zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a další předpisy. Ustanovení §5 také určuje postup stanovení příjmu za kalendářní čtvrtletí a kalendářní rok pro OSVČ a postup v případě zahájení podnikání, při výkonu vedlejší podnikatelské činnosti, stanoví minimální započítávaný příjem u osob samostatně výdělečně činných. Dávky státní sociální podpory nemají nahrazovat dávky sociální pomoci, proto je stanoveno, ţe pokud je příjem v rodině niţší neţ ţivotní minimum, při výpočtu výše dávky se za skutečný příjem započte ţivotní minimum rodiny. Období, za které se příjem posuzuje, se liší podle jednotlivých dávek. Rozhodným obdobím u Přídavku na dítě je kalendářní rok, který předchází kalendářnímu roku spadajícímu do období od 1. října do 30. září následujícího kalendářního roku, u Sociálního příplatku, Příspěvku na bydlení a nově i u Porodného je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí, které

5

§42i zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb. 6 §4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

16

předchází období, na které se nárok uplatňuje. To tedy znamená, ţe pro nárok na Přídavek na dítě od 1. 10. 2010 prokazuje ţadatel příjmy za kalendářní rok 2009 a pro Sociální příplatek od téhoţ data příjmy za 3. čtvrtletí 2010. Do okruhu započítávaných příjmů se zahrnují taxativně vyjmenované příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob, vyjmenované příjmy od této daně osvobozené, nemocenské dávky, důchody, přijaté výţivné, podpora v nezaměstnanosti a také obdobné příjmy ze zahraničí. Okruh příjmů je nastaven takto rozsáhle proto, aby bylo moţno zjistit skutečnou situaci v rodině a rozhodnout o tom, zda se jedná o rodinu, která potřebuje pomoc státu nebo nikoli. Okruh příjmů zákonodárce specifikoval původně šířeji, neţ stanoví současně platný předpis. Do příjmů byly původně zahrnuty příjmy z kapitálového majetku, stipendia nebo také bezplatné pouţívání motorového vozidla. Příjmy z kapitálového majetku byly z okruhu započítávaných příjmů vyřazeny od 1. 10. 2001. Cílem zákonodárce bylo: „vyloučit z rozhodného příjmu některé spíše výjimečné (mimořádné) a těžko prokazatelné příjmy, které ve svém důsledku neovlivňují příjmovou úroveň rodin svou pravidelností, jde např. o úroky, plnění z pojištění apod. a rovněž důsledně reagovat na změny zákona o daních z příjmů provedené zákonem č.492/2000 Sb., které dosud nebyly promítnuty do zákona o státní sociální podpoře“ 7 . Z okruhu započitatelných příjmů tak byly vyřazeny úroky z vkladů a pojistná plnění. Jsou to příjmy, kterých osoba dosáhla zhodnocením jiţ jednou zdaněných příjmů, které jiţ v minulosti mohly být v jiném rozhodném období do okruhu příjmů zahrnuty. Stipendia byla z okruhu započítávaných příjmů vyřazena od 1. 4. 2006. V okruhu započítávaných příjmů naopak nikdy nebyl zahrnut příspěvek na péči (dříve příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou). Svým zaměřením je to příjem, který je určen na nákup sluţeb a pokud tuto sluţbu – péči poskytuje konkrétní osoba, je to její příjem a měl by být do těchto příjmů zahrnut. V souvislosti s prováděnou sociální reformou a změnami v jednotlivých předpisech navrhuje MPSV od 1. 1. 2012 změnu v okruhu započítávaných příjmů. Pokud bude tato změna přijata, bude příspěvek na péči vyplácený pečující osobě do příjmu započítáván. Okruh započítávaných příjmů byl po dobu existence upravován. Účelem úprav byla vţdy snaha co nejpřesněji určit skutečný příjem v rodině a stanovit tak, zda je třeba rodině pomoci, a současně také zjednodušit administrativu při prokazování příjmů. Stále se však vyskytují 7

Důvodová zpráva k zákonu č. 271/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, obecná část

17

případy, kdy osobou dokládané příjmy nejsou jejími skutečnými příjmy. Za takový případ lze povaţovat započítávání příjmů osob samostatně výdělečně činných (dále jen „OSVČ“). Podle původního znění zákona byl OSVČ započítáván příjem deklarovaný v daňovém přiznání. Po změně provedené zákonem 453/2003, byl OSVČ započítáván fiktivní příjem ve výši 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství v případě, ţe podle daňového přiznání byl příjem niţší neţ tato částka. Další novelizací pak došlo k úpravě započítávání příjmů OSVČ vykonávajících výdělečnou činnost jako vedlejší činnost z původních 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství na skutečně dosaţené příjmy. I přes všechny tyto úpravy nejsou příjmy OSVČ stále započítávány ve skutečné výši. Stále nárok na dávku uplatňují rodiny, jejichţ skutečný příjem je vyšší neţ stanovený fiktivní příjem. V daňovém přiznání je však deklarován příjem niţší. Naopak mnoho drobných ţivnostníků fiktivních příjmů nedosahuje a jsou započítáváním minimálních příjmů stanovených zákonem znevýhodněni. Spravedlivé nastavení podmínek pro započítávání příjmů u OSVČ zřejmě není moţné, proto musel být zvolen nějaký kompromis. 5.3

Rodina

Rodinu zákon o státní sociální podpoře definuje v §7 zákona. Stanoví, ţe „za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje, není-li dále stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované soby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba.“ Jednotlivá ustanovení §7 taxativně vyjmenovávají, které osoby jsou společně posuzovanými osobami, ale také dávají moţnost správnímu orgánu rozhodnout, ţe se k některé z těchto osob nebude při stanovení nároku na dávku a její výši přihlíţet. S odvoláním na zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o rodině“) také stanoví, kdo se pro účely zákona o státní sociální podpoře povaţuje za rodiče. Jsou to osoby, kterým bylo dítě do péče svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu. 5.4

Nepříznivý zdravotní stav

„Za dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok.“8 Klasifikaci zdravotního postiţení podle stupňů a způsob jejich posuzování stanoví MPSV vyhláškou. Posuzování zdravotního stavu provádí posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení na ţádost zákonného zástupce dítěte nebo zletilé osoby, jejichţ zdravotní stav má

8

§9 zákona č. 117/1995 Sb., o stání sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

18

být posouzen. Posudkový lékař rozhoduje, zda je dítě vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, dále stanoví stupeň zdravotního postiţení. K posudku o zdravotním stavu se přihlíţí u stanovení výše Sociálního příplatku, Příspěvku na úhradu potřeb dítěte a Odměny pěstouna. Odvozuje se od něj také nárok na Rodičovský příspěvek po dosaţení 4. roku věku dítěte. Ze systému státní sociální podpory se poskytují dávky nejen nízko příjmovým rodinám, ale také rodinám ve státem uznaných sociálních situacích. Za jednu z takových situací povaţuje zákonodárce zdravotní postiţení dítěte v rodině nebo postiţení rodiče. Z toho důvodu dávky Sociální příplatek, opakující se dávky pěstounské péče a Rodičovský příspěvek takovéto situace v rodině zvýhodňuje. V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV další změny v zákonech. Pokud budou navrhované změny schváleny, bude vyplácení Rodičovského příspěvku na postiţené dítě převedeno do příspěvku na péči a pěstounské dávky budou převedeny do systému sociálně-právní ochrany dětí. Pro účely dávek státní sociální podpory pak bude nepříznivý zdravotní stav posuzován jen z hlediska nezaopatřenosti dítěte. 5.5

Výdělečná činnost

Vymezení pojmu výdělečná činnost je důleţité pro posouzení nezaopatřenosti v případě ukončení studia, v případě dálkového, distančního, kombinovaného a večerního studia na středních školách. V průběhu existence zákona o státní sociální podpoře bylo na výdělečnou činnost navázáno poskytování Rodičovského příspěvku, v současné době je s ní spojen nárok na Odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Pojem je definován v §10 zákona o státní sociální podpoře jako činnost a) v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění b) OSVČ s odkazem na §9 zákona o důchodovém pojištění c) vykonávanou v zahraničí Zákon o důchodovém pojištění v §9 stanoví podmínky účasti OSVČ na důchodovém pojištění. Z těchto podmínek se vychází při posuzování, zda se jedná o osobu výdělečně činnou pro účely nezaopatřenosti dítěte po skončení studia, popř. u dálkového studia na střední škole, a také pro posouzení, zda činnost OSVČ je vykonávána jako vedlejší činnost. Výdělečně činné dítě po skončení studia není povaţováno za nezaopatřené a nebudou mu proto poskytovány dávky z titulu nezaopatřenosti. Osobě samostatně výdělečně činné, která výdělečnou činnost vykonává jako činnost vedlejší, nebude při stanovení rozhodného příjmu

19

započítáván fiktivní příjem stanovený ve výši 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, ale skutečně dosaţený příjem deklarovaný v daňovém přiznání. 5.6

Nezaopatřené dítě

Dávky státní sociální podpory jsou vypláceny především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Dalším klíčovým pojmem zákona je proto pojem nezaopatřené dítě. „Za nezaopatřené dítě se podle tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné docházky, a po té, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo b) se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.“9 Za nezaopatřené se také povaţuje dítě, které skončilo povinnou školní docházku, a je vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání do 18 let věku, které nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Za nezaopatřené však nelze povaţovat dítě – poţivatele důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně (do 31. 12. 2009 poţivatele plného invalidního důchodu). A to z toho důvodu, ţe toto dítě je zajištěno vlastním příjmem. Při rozhodování o tom, zda se jedná o nezaopatřené dítě, vychází orgán státní sociální podpory ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), a ze zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vysokoškolský zákon“). Z těchto předpisů se vychází při stanovení začátku a ukončení studia. Navazující k těmto předpisům je také vyhláška Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění povaţují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, která tyto dva zákony doplňuje. Stanoví, které další studium a za jakých podmínek se povaţuje za přípravu na budoucí povolání. Součástí vyhlášky jsou přílohy, v nichţ je

9

§11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

20

uveden seznam jednoletých jazykových pomaturitních kurzů a seznam institucí poskytujících středoškolské vzdělání a vysokoškolské vzdělání podle zahraničních vzdělávacích programů. Při rozhodování o nezaopatřenosti dítěte orgán státní sociální podpory také vychází ze zákona o nemocenském pojištění a ze zákona o důchodovém pojištění. Podle těchto předpisů se pro účely dávek státní sociální podpory posuzuje výdělečná činnost pro zjištění, zda bude dítě po dobu navazujících školních prázdnin po ukončení studia povaţováno za nezaopatřené. Rozhodující při tom bude, zda po celý kalendářní měsíc vykonávaná závislá výdělečná činnost podléhá nemocenskému pojištění nebo samostatná výdělečná činnost důchodovému pojištění. 5.7

Druhy dávek

Stav do 31. 12. 2010: „Dávky státní sociální podpory jsou: a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu 1.

přídavek na dítě

2.

sociální příplatek

3.

příspěvek na bydlení

a) ostatní dávky 1.

rodičovský příspěvek

2.

dávky pěstounské péče

3.

porodné

4.

pohřebné“10

Druhy dávek a jejich počet se po dobu existence zákona měnil. Některé dávky v průběhu účinnosti zákona zanikly, některé přibyly a po určité době opět zanikly nebo se staly součástí jiného předpisu. Od 1. 1. 2010 byl zákonem č. 347/2010 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s opatřením MPSV (dále jen „zákon č. 347/2010“) zrušen Sociální příplatek a Porodné se stalo dávkou závislou na výši příjmu. 5.7.1 Dávky závislé na výši příjmu Dávky závislé na příjmu i jejich výše se odvíjí od ţivotního minima rodiny, neboť podmínky nároku na dávku se posuzují vţdy ve vztahu k násobku ţivotního minima rodiny.

10

§2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

21

Dne 29. 11. 1991 nabyl účinnosti zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu. Zákon rozlišoval dva okruhy částek pro posouzení ţivotního minima rodiny. První okruh tvořily částky potřebné k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb občana, které zákonodárce stanovil odlišně pro jednotlivé věkové kategorie dětí a pro dospělé. Druhým okruhem byla částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost rozlišená podle počtu osob tvořících domácnost. Zákon byl zrušen ke dni 1. 1. 2007 zákonem č.110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu (dále jen „zákon o ţivotním minimu“). Konstrukce ţivotního minima je podle této nové úpravy odlišná od staré úpravy. Nově se nezapočítává částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost a částka potřebná k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb se nyní nazývá částkou ţivotního minima. Rozlišení podle věku dítěte zůstává zachováno, byly však sloučeny dvě věkové kategorie dětí do jedné. Přibyla částka ţivotního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, částka ţivotního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí a částka určená pro jednotlivce. Výše ţivotního minima rodiny od doby účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2007, dosud nebyla upravována. Vývoj částek ţivotního minima je uveden v tab. 2 (příloha 2). Přídavek na dítě Oprávněnou osobou je nezaopatřené dítě a jde-li o nezletilé dítě, je dávka vyplácená osobě, která má toto dítě v přímém zaopatření. Vyplácí se tedy zpravidla rodiči jako jeho zákonnému zástupci. Touto osobou však také můţe být osoba, které bylo dítě svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu do péče, popř. ústav pro děti a mládeţ, pokud je dítě v ústavu v plném přímém zaopatření. Za plné přímé zaopatření je povaţována taková péče, kdy je dítěti poskytováno ubytování, strava a ošacení. Je-li oprávněnou osobou zletilé nezaopatřené dítě, vyplácí se dávka k rukám dítěte. Dávka je základní dávkou vyplácenou rodinám s nezaopatřenými dětmi. Sociální příplatek Sociální příplatek je dávkou rodiče a má na něj nárok rodič, který pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě. Výjimku tvoří rodiče pečující o nezaopatřené dítě v pěstounské péči a případy, kdy bylo dítě umístěno v plném přímém zaopatření ústavu pro děti a mládeţ. Sociální příplatek je dávkou, která zvýhodňuje rodiny v různých sociálních situacích (osamělý rodič, zdravotně postiţené dítě nebo rodič,…).

22

Příspěvek na bydlení Účelem Příspěvku na bydlení je přispět k úhradě nákladů na bydlení rodinám nebo jednotlivcům. Nárok na dávku má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu. Rodinu pro účely Příspěvku na bydlení tvoří všechny osoby v bytě přihlášené k trvalému pobytu. 5.7.2 Ostatní dávky – dávky netestované Výše některých netestovaných dávek je stanovená v přímé vazbě na výši ţivotního minima podle zákona o ţivotním minimu, výše jiných je stanovena pevnou částkou. Rodičovský příspěvek „Rodičovský příspěvek je dávkou, která má umožnit rodiči věnovat se osobní péči o dítě“11 Nárok na Rodičovský příspěvek je posuzován ve vazbě na dávky nemocenského pojištění, konkrétně na peněţitou pomoc v mateřství a nemocenské poskytované v souvislosti s porodem. Při rozhodování o nároku na Rodičovský příspěvek je třeba zkoumat výši těchto dávek, neboť nelze poskytovat souběţně obě dávky. Proto zákon o státní sociální podpoře stanoví, ţe pokud rodič pobírá dávku nemocenského pojištění, tzn. peněţitou pomoc v mateřství nebo nemocenské v souvislosti s porodem, náleţí Rodičovský příspěvek pouze tehdy, pokud je vyšší neţ vyplácená dávka nemocenského pojištění a vyplatí se ve výši rozdílu. Dávky pěstounské péče Dávkami pěstounské péče stát podporuje náhradní rodinnou péči. Tyto dávky tvoří celkem čtyři dávky – Příspěvek na úhradu potřeb dítěte, Odměna pěstouna, Příspěvek při převzetí dítěte a Příspěvek na zakoupení vozidla. Pěstounské dávky náleţí obdobně i poručníkovi, kterému je rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče a o toto dítě osobně pečuje. Tyto dávky lze kombinovat i s dalšími dávkami státní sociální podpory s výjimkou Sociálního příplatku. Porodné Na dávku vzniká nárok narozením dítěte, případně převzetím dítěte do péče do jednoho roku jeho věku. Dávka se přiznává ţeně, která porodila nebo otci dítěte, jehoţ matka zemřela a Porodné jí dosud nebylo vyplaceno. Dávka můţe být také přiznána osobě, která převzala dítě do jednoho roku věku do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

11

Důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře, zvláštní část, k§25

23

Pohřebné Nárok na Pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte, pokud toto dítě nebo rodič nezaopatřeného dítěte měli trvalý pobyt na území České republiky. Výše dávky činí 5 000,-Kč a vyplatí se jednorázově.

24

6

Aplikace Nařízení Evropské unie

Jedním ze sociálních principů sociální politiky Evropské unie je princip solidarity. Cílem je existence sociální soudrţnosti, coţ však neznamená stejné sociální postavení všech. V rámci soudrţnosti jsou vytvářeny rovné podmínky k tomu, aby měli všichni lidé moţnost výdělečné práce za důstojných podmínek. Pro Evropskou unii jsou základem tyto čtyři svobody: svoboda pohybu osob, svoboda pohybu zboţí, svoboda pohybu kapitálu a svoboda pohybu sluţeb. Tyto svobody zaručují občanům členských zemí Evropské unie právo pracovat kdekoliv v Evropské unii a to také znamená odstranění diskriminace zaloţené na státní příslušnosti. Protoţe členské státy Evropské unie nemají jednotný systém sociálního zabezpečení, bylo potřeba zabránit, aby rozdíly mezi jednotlivými státy nebyly na překáţku pohybu pracovníků. Z tohoto důvodu bylo vydáno několik Nařízení, které jsou vlastně jakýmisi evropskými zákony, a které mají při aplikaci přednost před národním zákonem. 6.1

Rodinné dávky

„Co se rozumí pod pojmy „rodinné dávky“ a „rodinné přídavky“, to stanoví článek č. 1 Nařízení 1408/71.“12 Rodinnými dávkami jsou podle Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (dále jen „Nařízení 1408/71“), čl. 1 písm. u) bod i), všechny věcné a peněţité dávky, které slouţí k úhradě rodinných výdajů, s výjimkou dávek, které souvisí s narozením dítěte nebo adopcí dítěte. Dne 1. 5. 2010 nabylo platnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Text s významem pro EHP a Švýcarsko), (dále jen „prováděcí pravidla“). Tímto dnem se tak stalo pouţitelným Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Text s významem pro EHP a Švýcarsko), (dále jen „Základní nařízení“), a tímto dnem bylo také zrušeno Nařízení 1408/71. Účinnost Nařízení 1408/71 zůstává zachována pro „Nařízení Rady (ES) č. 859/2003, kterým se rozšiřuje používání ustanovení Nařízení (EHS) č. 1408/71

12

Pennings Frans: Vybrané kapitoly z knihy: Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení, kapitola 16, str. 83

25

a Nařízení (EHS) č. 574/72 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti“13, a to do zrušení nebo do změny tohoto nařízení. Základní nařízení a prováděcí pravidla se také neaplikují na občany Islandu, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska. V těchto případech a pro občany třetích zemí se pouţije Nařízení 1408/71 a Nařízení č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení č. 1408/71. Za rodinné dávky se podle Základního nařízení povaţují „všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítě uvedených v příloze 1.“14 Ve smyslu Základního nařízení jsou ze systému státní sociální podpory za rodinné dávky povaţovány Přídavek na dítě, Rodičovský příspěvek, Odměna pěstouna a Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči. Jako zvláštní nepříspěvková dávka podléhá koordinaci také Sociální příplatek a dále pak v čl. 42 Základního nařízení upravené Pohřebné. Porodné je z koordinace Základního nařízení vyloučeno Přílohou I bod II (viz definice rodinných dávek v čl. 1 Základního nařízení). Dále koordinaci vůbec nepodléhají Příspěvek na bydlení a jednorázové dávky pěstounské péče (Příspěvek při převzetí dítěte a Příspěvek na zakoupení motorového vozidla). Tyto dávky jsou sociálními výhodami poskytovanými zaměstnané osobě a jejím rodinným příslušníkům ţijícím na území daného státu. Nárok na sociální výhodu musí být odvozen od migrujícího pracovníka. Znamená to tedy, ţe např. nárok na Porodné můţe uplatnit ţena, která porodila, jen pokud je sama migrujícím pracovníkem. Nárok na tuto dávku nelze odvodit od zaměstnání manţela. Sociální výhody podléhají koordinaci podle Nařízení Rady EEC č. 1612/1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství.

13 14

Základní nařízení čl. 90 odst. 1 písm. a) Základní nařízení čl. 1 písm. z)

26

7

Novelizace zákona a její vliv na adresnější poskytování dávek

Zákon o státní sociální podpoře byl jiţ 59krát novelizován. Některé z novel byly jen drobnými úpravami, některé znamenaly velkou změnu. Většina změn v zákoně souvisela především se sniţováním výdajů státního rozpočtu. Původně poměrně široké nastavení okruhu rodin pobírajících dávky státní sociální podpory se zuţovalo, ale výdaje na dávky příliš neklesaly. K razantnějšímu sníţení výdajů na dávky (vyjma Rodičovského příspěvku) dochází aţ po přijetí nového zákona o ţivotním minimu a následujících novelizacích zákona o státní sociální podpoře. V návaznosti na jednotlivé novely bych chtěla zdokumentovat vývoj jednotlivých dávek od vzniku zákona do současnosti. Pozornost bych věnovala jen některým novelám, a to těm, které měly vliv na cílenější poskytování dávek. 7.1

Přídavek na dítě

Dávka státní sociální podpory – Přídavek na dítě se od dávky poskytované podle předešlé právní úpravy odlišuje především tím, ţe je poskytovaná nezaopatřenému dítěti. Dříve poskytovaná dávka náleţela rodiči. Nové pojetí Přídavku na dítě vychází z toho, ţe dávka musí být poskytována adresně podle zadaných kritérií. Vyplácí se k rukám osoby, která má dítě v přímém zaopatření (nejčastěji rodiči) nebo k rukám zletilého nezaopatřeného dítěte. Stejně jako předchozí úprava, vychází i nová koncepce Přídavku na dítě z nezaopatřenosti dítěte. Další kritéria se však jiţ s předchozí úpravou rozchází. Stanovení nároku na dávku vychází z příjmů rodiny, porovnávaných s platným ţivotním minimem rodiny podle zákona o ţivotním minimu, násobeným stanoveným koeficientem. Rozhodným obdobím pro zjišťování příjmů je kalendářní rok. Výše dávky vychází z věku dítěte, částky ţivotního minima dítěte a koeficientu stanoveného pro kaţdou věkovou hranici dětí. Okruh rodin, kterým byla dávka přiznávána, se postupně měnil, neboť se měnila výše koeficientu pro stanovení nároku na dávku. V původním znění zákona byl okruh rodin rozdělen do tří skupin. Kritériem pro rozdělení byl příjem rodiny porovnávaný se součinem ţivotního minima rodiny a příslušného koeficientu. Výše Přídavku na dítě se také lišila podle věku dítěte a navíc podle příjmové skupiny, do které se rodina zařadila, a určovala se podle výše částky na osobní potřeby dítěte podle platného znění zákona o ţivotním minimu a příslušného koeficientu. Podle příjmové skupiny, do které byla rodina zařazena, se stanovilo, zda bude náleţet dávka ve zvýšené, základní nebo sníţené výměře.

27

Ke změnám v okruhu příjemců dávek a ve výši dávky docházelo vţdy v závislosti na úpravě výše částek ţivotního minima, tj. částek na osobní potřeby osoby a částek potřebných k úhradě nákladů na domácnost. Vliv měly i úpravy ve výši koeficientů pro stanovení násobku ţivotního minima rodiny k porovnání s rozhodným příjmem i výše částky. Postupem času se koeficient sniţoval a zuţoval se tak okruh rodin, které měly na dávku nárok. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen „zákon 261/2007“), byla ke dni 1. 1. 2008 zrušena příjmová pásma rodin pro rozlišení, zda bude dítěti náleţet Přídavek na dítě ve zvýšené, základní nebo sníţené výměře. Od 1. 1. 2008 má nárok na dávku „nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40.“ 15 Výše dávky se liší podle věku dítěte a je stanovena pevnou částkou (vývoj výše Přídavku na dítě je uveden v příloze 3 v tab. 3). 7.2

Sociální příplatek

Jedná se o nově vzniklou dávku, do které byly zahrnuty předchozí státní vyrovnávací příspěvek, příplatek k výchovnému a k Přídavkům na děti a také částečně dotace na koleje a menzy a ţákovské jízdné. Dávka je vázána na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmu. Výše příjmu je porovnávána s ţivotním minimem rodiny. Výše dávky se stanoví jako rozdíl mezi částkou ţivotního minima nezaopatřeného dítěte (nebo součtu částek ţivotního minima nezaopatřených dětí) a podílu, v jehoţ čitateli je součin částky na osobní potřeby uvedeného dítěte (dětí) a rozhodného příjmu a ve jmenovateli součin ţivotního minima rodiny a příslušného koeficientu. Stát při stanovení výše dávky prostřednictvím této dávky zohledňuje taxativně vymezené situace v rodině. Jedná se o tyto situace: 

dlouhodobě těţce zdravotně postiţené dítě



dlouhodobě zdravotně postiţené dítě



dlouhodobě nemocné dítě



děti narozené současně do tří let jejich věku



dítě studující na střední škole v denní formě studia nebo na vysoké škole v prezenční

formě studia

15



dlouhodobě těţce zdravotně postiţení oba rodiče



dlouhodobě těţce postiţený osamělý rodič



dlouhodobě těţce zdravotně postiţený jeden rodič

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, část patnáctá, čl. XXIII, bod 6., k §17 a 18

28



osamělý rodič, který není těţce zdravotně postiţený

Při stanovení výše dávky se částka ţivotního minima dítěte, v některých případech i rodiny, násobí koeficientem stanoveným pro kaţdou tuto uvedenou situaci odlišně. Rozhodným příjmem pro posouzení nároku na dávku je kalendářní čtvrtletí a dávka je výrazně diferencována ve vztahu k výši příjmu, tzn. čím niţší je příjem v rodině, tím vyšší je dávka. V průběhu účinnosti zákona o státní sociální podpoře byla upravována výše koeficientů a měnil se tak okruh rodin, kterým mohla být dávka přiznána. Ve znění zákona platném k 1. 1. 1996 výše příjmu rodiny nesměla převyšovat součin ţivotního minima rodiny a koeficientu 1,60. Původně zákon stanovil, „sociální příplatek se vyplácí zálohově“16 a po skončení kalendářního roku bylo nutné dávku zúčtovat. Záměrem zákonodárce bylo zúčtovat dávku stanovenou podle příjmů za předchozí kalendářní čtvrtletí s dávkou vypočtenou ze skutečně dosaţených příjmů v kalendářním roce rozpočítaných na kalendářní čtvrtletí. První změna Sociálního příplatku byla provedena zákonem č. 132/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. (dále jen „zákon 132/1997“), účinným k 1. 7. 1997. Tímto zákonem bylo zrušeno zúčtování Sociálního příplatku. Návrh na zrušení zúčtování byl podán pro velkou administrativní náročnost zúčtování. Zákonem č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ţivotním a existenčním minimu a zákona o hmotné nouzi, (dále jen „zákon 112/2006“), byla upravena výše koeficientu pro stanovení nároku na dávku z 1,60 na 2,20. K této změně přistoupil zákonodárce v návaznosti na novou konstrukci ţivotního minima a také z toho důvodu, aby nedošlo ke sníţení výše přiznávaných dávek. Zákonem 261/2007 byl ke dni 1. 1. 2008 sníţen koeficient pro stanovení nároku na dávku z 2,20 na 2,00. Změna byla provedena v souvislosti s úspornými opatřeními vlády. Úpravou výše koeficientu se zúţil počet příjemců dávky. Poslední a nejzásadnější změnou této dávky byla úprava platná od 1. 1. 2011. Zákonem 347/2010 byla všechna ustanovení o Sociálním příplatku zrušena. Přechodná ustanovení zákona umoţňují po přechodnou dobu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 přiznat dávku pouze

16

§23 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

29

v případech, kdy rodič pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě dlouhodobě nemocné, dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţené, nebo pokud je pečující rodič sám dlouhodobě těţce zdravotně postiţený. Při stanovení nároku na dávku a její výši se postupuje podle ustanovení platných před 1. 1. 2011 s tím, ţe pro zvýhodnění sociálních situací v rodině se pouţijí pouze koeficienty pro zdravotní postiţení dítěte nebo rodiče. Okruh rodin, kterým můţe být přiznán Sociální příplatek, se tak zúţil pouze na rodiny se zdravotně postiţeným dítětem nebo rodičem. 7.3

Příspěvek na bydlení

Dávka byla zavedena do systému dávek státní sociální podpory jako testovaná dávka. Do této dávky byly transformovány státní dávky – příspěvek na úhradu bytu vojáka a příspěvek na nájemné. Smyslem dávky bylo přispívat rodinám na úhradu rostoucích nákladů na bydlení v souvislosti s rušením slev a dotací. Podmínkou pro přiznání dávky byly příjmy v rodině, které nepřesahovaly stanovenou hranici bez ohledu na to, zda se bude jednat o byt nájemní, druţstevní nebo byt v osobním vlastnictví. Další podmínkou pro přiznání dávky bylo řádně uhrazené nájemné a sluţby spojené s uţíváním bytu a u vlastníků řádně zaplacená daň z nemovitosti. Obdobně, jako tomu bylo u Sociálního příplatku, byla dávka původně vyplácena zálohově a po skončení kalendářního roku měla být zúčtována podle skutečně dosaţených příjmů. Výše dávky se stanoví obdobně jako Sociální příplatek, tj. jako rozdíl mezi částkou nákladů na domácnost a podílu, v jehoţ čitateli je součin částky nákladů na domácnost rodiny a rozhodného příjmu a ve jmenovateli součin ţivotního minima rodiny a příslušného koeficientu. Rozhodným příjmem pro posouzení nároku na dávku je kalendářní čtvrtletí a dávka je výrazně diferencována ve vztahu k výši příjmu, tzn. čím niţší je příjem v rodině, tím vyšší je dávka. V průběhu účinnosti zákona o státní sociální podpoře byla upravována výše koeficientů a měnil se tak okruh rodin, kterým mohla být dávka přiznána. První změna Příspěvku na bydlení byla provedena zákonem 132/1997. Zákonem bylo zrušeno zúčtování dávky. Zákonem č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon 242/1997“), který nabyl účinnosti 1. 1. 1998, se vypouští povinnost dokládat uhrazení nájemného a sluţeb spojených s uţíváním bytu a u ţadatelů vlastníků bytů zaplacení daně z nemovitosti. Nárok na dávku tak vznikl i těm, kteří nájemné

30

i náklady na bydlení neplatili. Okruh osob, které měly nárok na dávku, byl rozšířen zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon 91/1998“). Od 1. 7. 1998 byl uvedenou novelou zákona zvýšen koeficient z 1,40 na 1,60 a tím se také rozšířil okruh osob, kterým vznikl nárok na dávku. Zákonem č. 113/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů (dále jen „zákon 113/2006“), který nabyl účinnosti 1. 4. 2006, byl rozšířen okruh osob s nárokem na dávku o další osoby. Jedná se například o případy nájemců, kterým skončila platnost nájemní smlouvy a je stanovena lhůta pro vyklizení bytu, případy členů druţstva, kterým členství v druţstvu zaniklo, a mají nárok na zajištění bytové náhrady. V těchto případech se doba do vyklizení bytu povaţuje za dobu trvání nájemního vztahu a těmto osobám lze za splnění zákonem stanovených podmínek dávku přiznat. V souvislosti s přijetím nového zákona o ţivotním minimu byl schválen zákon 112/2006. Tento zákon zavádí od 1. 1. 2007 zásadní změnu - změnu konstrukce dávky. Dávka nově vychází z výše uhrazených nákladů na bydlení a porovnává je s normativními náklady stanovenými zákonem pro obec určité velikosti a podle počtu členů domácnosti. Výše normativních nákladů vychází z počtu osob v domácnosti a z velikosti obce, ve které se byt nachází. Částka normativních nákladů se skládá z nájemného a sluţeb spojených s bydlením, propočítaných na přiměřenou velikost bytu pro počet osob v nich bydlících. Současně jsou skutečné náklady na bydlení porovnávány s výší příjmů v rodině. Nárok na dávku má nájemce, nájemce druţstevního bytu nebo vlastník bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliţe 30% příjmů rodiny (35% v Praze) nestačí na pokrytí nákladů na bydlení a současně takto stanovená hranice příjmů není vyšší neţ částka normativních nákladů na bydlení. Zákon taxativně stanoví, které náklady se pro účely zákona povaţují za náklady na bydlení a rozlišuje započítávání nákladů u bytů nájemních, bytů ve vlastnictví a bytů druţstevních. Výše dávky se pak stanoví jako „rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního

31

města Prahy koeficientem 0,35.“ 17 V případě, ţe skutečné náklady na bydlení jsou niţší, stanoví se výše dávky jako rozdíl mezi skutečnými náklady na bydlení a rozhodným příjmem vynásobeným příslušným koeficientem. Vţdy k 1. 1. vláda nařízením stanoví výši nákladů srovnatelných s nájemným pro byty druţstevní a byty ve vlastnictví, výši částek započítávaných na pevná paliva a výši normativních nákladů. V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV od 1. 1. 2012 zavést u Příspěvku na bydlení zpřísnění podmínek pro přiznání dávky. Pokud bude návrh přijat, bude dávka vyplácena maximálně po dobu 60 kalendářních měsíců v posledních 10 letech a součástí ţádosti bude prohlášení, ţe sociální a majetková situace v rodině neumoţňuje ţadateli řešit situaci jinak, neţ podáním ţádosti o dávku. Návrh je podáván z toho důvodu, ţe ve většině případů vyplácených dávek dávka pokrývá náklady na bydlení plně a není tedy pouze příspěvkem, kterým stát rodinám přispívá k hrazení nákladů spojených s bydlením. 7.4

Příspěvek na dopravu

Před vznikem zákona o státní sociální podpoře přispíval stát na dopravu ţákům a studentům prostřednictvím státních dotací na ţákovské jízdné. Příspěvek na dopravu byl do zákona zaveden jako reakce na rušení těchto státních dotací. Podle návrhu zákona měla dávka náleţet dětem plnícím povinnou školní docházku bez ohledu na příjem v rodině. U nezaopatřených dětí studujících na střední a vysoké škole pak v závislosti na příjmu v rodině, který nesměl převyšovat 2,00 násobek ţivotního minima rodiny. Výše dávky byla stanovena odlišně pro děti dojíţdějící do místa sídla školy denně a pro děti nedojíţdějící denně. Dále se také výše dávky lišila u dětí plnících povinnou školní docházku od výše dávky dětí studujících na střední nebo vysoké škole. Výše dávky byla také navázána na vzdálenost od místa trvalého bydliště od místa sídla školy. Dávka se nevyplácela v měsících červenci a srpnu. Zákonem 453/2003 byla od 1. 7. 2004 dávka zrušena. Zákonodárce tuto dávku zrušil s tím, ţe polovina dosavadních nákladů na dávku bude poskytnuta dopravcům na slevy ţákovského jízdného. 7.5

Rodičovský příspěvek.

Rodičovský příspěvek byl v podstatě bez výrazných úprav přejat z předchozí úpravy. Dávka náleţí rodiči osobně celodenně a řádně pečujícímu alespoň o jedno dítě do 4 let věku nebo

17

Zákon č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ţivotním a existenčním minimu a zákona o hmotné nouzi, část čtrnáctá, bod 14, §27 odst. 1

32

7 let věku, pokud se jedná o dítě dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţené. Jak se dávka v průběhu existence zákona měnila, je uvedeno v příloze 4 v tab. 4. První změna ustanovení o Rodičovském příspěvku nastala zákonem 242/1997. Od 1. 1. 1998 bylo zavedeno zúčtování Rodičovského příspěvku v případech, kdy je rodič pobírající Rodičovský příspěvek výdělečně činný jako osoba samostatně výdělečně činná. Těmto rodičům je dávka vyplácena zálohově a po uplynutí kalendářního roku se podle skutečných příjmů zúčtuje. Nárok se znovu posoudí vzhledem ke skutečně dosaţeným příjmům, a pokud průměrný měsíční příjem rodiče (včetně případných nemocenských dávek) přesáhne částku na osobní potřeby rodiče podle platného zákona o ţivotním minimu, je tento povinen přijaté dávky vrátit jako přeplatek. Do účinnosti novely rodičům nárok na dávku nevznikal v kalendářním měsíci, ve kterém byli povinni ze samostatné výdělečné činnosti platit zálohu na pojistné na důchodové zabezpečení. Rodičům vykonávajícím při Rodičovském příspěvku závislou činnost je od účinnosti zákona o státní sociální podpoře, tj. od 1. 10. 1995, v zákoně zakotvena moţnost vykonávat tuto činnost 2 hodiny denně nebo výše dosaţeného příjmu nesmí po odpočtu daně a pojistného přesáhnout částku na osobní potřeby rodiče. Touto změnou byla sjednocena moţnost přivýdělku u všech rodičů pobírajících Rodičovský příspěvek. Zákon také stanoví, ţe při souběhu samostatné výdělečné činnosti a závislé činnosti, a při výkonu takové činnosti v zahraničí nárok na Rodičovský příspěvek nevzniká. Další změnou, zavedenou touto novelou, byla moţnost umístit dítě po zákonem stanovenou dobu tří kalendářních dnů v jeslích, mateřské škole nebo jiném obdobném zařízení bez ztráty nároku na Rodičovský příspěvek. Dosud zákon umoţňoval navštěvovat předškolní zařízení jen dětem zdravotně postiţeným. Dále zákon ruší tzv. deniny, tj. výplatu dávky po část měsíce v alikvotní výši dávky za příslušný počet dnů. Po nabytí účinnosti zákona se vyplatí dávka v plné měsíční výši i v případech, kdy po část měsíce náleţí rodiči dávka nemocenského pojištění (peněţitá pomoc v mateřství nebo dávky nemocenského pojištění). Pokud dávka nemocenského pojištění náleţí po celý kalendářní měsíc a je niţší neţ Rodičovský příspěvek, náleţí Rodičovský příspěvek pouze ve výši rozdílu. Zákonem č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon 155/2000“), se vylučuje souběh výplaty peněţité pomoci v mateřství nebo peněţité pomoci druhému rodiči a výplaty Rodičovského příspěvku. Cílem této úpravy je zamezit spekulativnímu pobírání dávky na

33

starší dítě v době, kdy je druhému rodiči na nově narozené dítě poskytována dávka z nemocenského pojištění. Rozsáhlou novelou byl zákon č. 271/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 271/2001“), který nabyl účinnosti 1. 10. 2001. Zákonem je zvýšen příjem z výdělečné činnosti při pobírání dávky na 1,5 násobek částky na osobní potřeby rodiče. Byla také rozšířena doba pobytu dítěte v jeslích, mateřské škole nebo obdobném zařízení z 3 na 5 kalendářních dnů bez ztráty nároku na Rodičovský příspěvek. „Cílem uvedených úprav rodičovského příspěvku je zejména podpora možnosti rodičů pečujících o malé dítě osobně přispět ke zvyšování životní úrovně rodiny a přitom zachovat smysl dávky, tj. celodenní a řádnou péči o malé dítě."18 Velkou změnu v ustanoveních o Rodičovském příspěvku přinesl zákon 453/2003, který pro Rodičovský příspěvek nabyl účinnosti dne 1. 1. 2004. Novelou byla provedena zásadní změna pro výplatu Rodičovského příspěvku při vykonávání výdělečné činnosti. Nově mohl rodič vykonávat výdělečnou činnost bez omezení výše příjmu. Tím se také zrušila povinnost po skončení kalendářního roku zúčtovat zálohově vyplácený Rodičovský příspěvek u rodičů – osob samostatně výdělečně činných. Zákon č. 237/2004 Sb., změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 237/2004“), který nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004, byl reakcí na přijetí zákona o dani z přidané hodnoty. Zákonem byla upravena výše Rodičovského příspěvku (viz tab. 4). Zákon č. 204/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 204/2005“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2006, rozlišuje děti navštěvující zařízení pro děti na děti do tří let věku a děti starší tří let. Nově je zavedena moţnost pro děti starší tří let navštěvovat mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení v rozsahu 4 hodin denně. Doposud takové děti směly pobývat v zařízení pouze 5 dnů v měsíci bez ztráty nároku rodiče na Rodičovský příspěvek. Navazujícím předpisem k zákonu o sociálních sluţbách je zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních sluţbách (dále jen „zákon 109/2006“), který nabyl účinnosti od 1. 1. 2007. V souvislosti se zavedením příspěvku na péči novela zákona vylučuje poskytování Rodičovského příspěvku současně s příspěvkem na péči 18

JUDr. Kepková Michaela: Novelizace zákona o státní sociální podpoře zákonem č. 271/2001 Sb., Národní pojištění 10/2001, str. 11

34

přiznaným dítěti, o které rodič pečuje, a kterému byl příspěvek na péči přiznán pro závislost na péči jiné osoby ve stupni II. aţ IV. Důvodem bylo zabránit souběţnému poskytování dávek a současně poklesu příjmů rodinám pečujícím o postiţené dítě se závislostí na péči jiné osoby v I. stupni po zrušení příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou. K poklesu příjmů by v opačném případě došlo, protoţe výše příspěvku na péči o osobu blízkou a jinou nebyla odstupňována podle stupně postiţení osoby a nově zavedené odstupňování přiznávalo osobám závislým v I. stupni dávku niţší neţ činila dávka podle předchozí úpravy. K 1. 1. 2007 nabyl účinnosti nový zákon o ţivotním minimu, který změnil konstrukci ţivotního minima rodiny. Doprovodným zákonem k tomuto předpisu je přijatý zákon 112/2006. Tento zákon stanoví nově výši Rodičovského příspěvku v návaznosti na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře. Výše dávky je stanovena na období 1. 1. aţ 31. 12. kalendářního roku jako 40% průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře. Zákonem č. 585/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku v nezaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 585/2006“), se od 1. 1. 2007 vkládá do zákona o státní sociální podpoře ustanovení o postupu při souběhu výplaty Rodičovského příspěvku a příspěvku na péči. Zákon stanoví, ţe se Rodičovský příspěvek v těchto případech vyplatí ve výši poloviny dávky, pokud je však příspěvek na péči niţší neţ polovina Rodičovského příspěvku, vyplatí se Rodičovský příspěvek ve výši rozdílu. Odstranila se tak nespravedlnost, která vznikla předchozí novelizací. Po zavedení přechozí novely byly při souběhu příspěvku na péči a Rodičovského příspěvku na dítě závislé v prvním stupni vypláceny dávky v součtu ve vyšší částce neţ na dítě závislé na péči jiné osoby ve vyšším stupni. Od 1. 1. 2007 tak byl součet vyplácených dávek odstupňován podle stupně závislosti dítěte na péči jiné osoby. Zákonem 261/2007, byl ke dni 1. 1. 2008 zaveden tzv. tří rychlostní Rodičovský příspěvek. Zákon nově stanoví, ţe na Rodičovský příspěvek má nárok rodič, který pečuje o nejmladší dítě v rodině. Rodiče podle nové úpravy mají právo si za určitých podmínek zvolit, zda chtějí

35

čerpat tuto dávky do dvou, tří nebo čtyř let věku nejmladšího dítěte v rodině. Zákon stanoví věkovou hranici dítěte, do které je nutno provést volbu. Volbu pobírání Rodičovského příspěvku do 2 let věku dítěte můţe provést rodič, kterému vznikl nárok na peněţitou pomoc v mateřství (peněţitou pomoc) v denní výši nejméně 380,-Kč a tuto volbu musí provést nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícím po měsíci, ve kterém dítě dovršilo věku 22 týdnů. Volbu pobírání Rodičovského příspěvku do 3 let věku dítěte můţe provést rodič, kterému vznikl nárok na peněţitou pomoc v mateřství (peněţitou pomoc) nebo na nemocenskou v souvislosti s porodem a volbu musí provést do konce kalendářního měsíce, v němţ dítě dovršilo věku 21 měsíců. Takto jednou provedenou volbu jiţ nelze změnit. Výše dávky se odvíjí podle toho, jakou variantu čerpání si rodič zvolil. (viz tab. 4) Pokud je dítěti přiznán příspěvek na péči pro jeho zdravotní postiţení, je nutno zkoumat výši příspěvku. Výše Rodičovského příspěvku se pak vyplácí ve výši rozdílu (v případě stanovení lehké závislosti na pomoci jiné fyzické osoby, tj. stupně I) 19 nebo poloviny Rodičovského příspěvku (v případech závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II aţ IV)7. V případě dlouhodobě zdravotně postiţeného a dlouhodobě těţce zdravotně postiţeného dítěte se dávka vyplácí do 7 let věku dítěte v základní výměře. Novela zákona zavádí také moţnost zachovat nárok na dávku rodičům dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţených dětí mladších 7 let navštěvujících základní školu speciální 4 hodiny denně. Do této doby rodič dětí navštěvujících základní školu nárok na dávku neměl. Zákon č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon 382/2008“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2009, upravil moţnost rodiči zvolit délku výplaty dávky do 2 let věku dítěte do konce druhého kalendářního měsíce po měsíci, v němţ dovršilo věku 22 týdnů. Tato změna reaguje na problém s provedením volby do dvou let věku dítěte u rodičů předčasně narozených dětí, kdy rodič před narozením dítěte nečerpal peněţitou pomoc v mateřství, nebo současně více narozených dětí, neboť v těchto případech je peněţitá pomoc v mateřství vyplácena déle neţ 22 týdnů po narození dítěte. Volbu je moţno provést pouze v měsíci, kdy jsou splněny podmínky nároku na Rodičovský příspěvek

19

§7 a násl. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů

36

a ty v době pobírání peněţité pomoci v mateřství v těchto případech splněny nejsou, protoţe výše vyplácené dávky nemocenského pojištění je vyšší neţ Rodičovský příspěvek a dávku je moţno přiznat aţ po ukončení výplaty peněţité pomoci v mateřství. V těchto případech pak rodič volbu výplaty dávky do 2 let věku dítěte ve lhůtě v původně stanovené lhůtě nestihl provést. Zákonem č. 414/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 414/2008“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2009, zavádí termín Rodičovský příspěvek v niţší výměře. Dávka v niţší výměře se poskytuje při péči o dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţené dítě, kterému nenáleţí příspěvek na péči. Dávka se vyplácí v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 od 7 do 10 let věku dítěte. Po 31. 12. 2009 se okruh dětí rozšiřuje na věkovou hranici 7 – 15 let věku dítěte. Zákon dále umoţňuje dětem dlouhodobě zdravotně nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţeným navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro předškolní děti, přípravnou třídu základní školy nebo školu poskytující základní nebo střední vzdělání 6 hodin denně. Touto úpravou tak bylo odstraněno vyloučení poskytování Rodičovského příspěvku rodiči, který své dítě se zdravotním postiţením umístil, ve snaze začlenit toto dítě do kolektivu zdravých dětí, místo do speciální školy do školy základní. V souvislosti s úsporami v mandatorních výdajích státu byla přijata zatím poslední novela zákona, zákon 347/2010. Novelou byla zkrácena výplata Rodičovského příspěvku v základní výměře z 21 měsíců na 9 měsíců a současně byla upravena lhůta pro provedení volby délky čerpání Rodičovského příspěvku do tří let věku dítěte z 21 měsíců na 9 měsíců věku dítěte. Cílem této úpravy bylo srovnat objem vyplacených prostředků za celou dobu čerpání dávky u čtyřleté varianty s variantou dvouletou, tj. na celkovou částku 216tis. Kč, zvýšení Rodičovské odpovědnosti a motivace k tomu, aby rodiče svou výdělečnou činností zabezpečili rodinu. V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV zrušení výplaty Rodičovského příspěvku na zdravotně postiţené děti a jejich převedení do příspěvku na péči a dále navrhuje rozšíření návštěvy jeslí, mateřské školy a obdobných zařízení pro děti do 2 let věku po dobu 46 hodin měsíčně. Pobyt dítěte staršího 2 let by neměl být omezen.

37

7.6

Zaopatřovací příspěvek

„Zaopatřovací příspěvek je dávkou, která přispívá k zajištění nákladů na životní potřeby rodiny vojáka v době, kdy koná základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení v Armádě České republiky nebo civilní službu místo uvedené vojenské služby nebo vojenského cvičení. Oproti dosavadnímu stavu se vymezuje okruh oprávněných osob, jimž náleží zaopatřovací příspěvek, jen na osoby, k nimž má voják vyživovací povinnost, tj. nárok budou mít nezaopatřené děti vojáka, manželka voják nebo osoby, vůči níž má voják povinnost platiti výživné.“ 20 Nárok na dávku je vyloučen v případech, kdy voják má v době sluţby nebo výkonu vojenského cvičení nárok na náhradu mzdy z pracovního poměru. Ustanovení se obdobně vztahuje i na ţeny konající vojenskou základní sluţbu. Výše dávky se stanoví jako zákonem stanovený násobek částky na osobní potřeby oprávněné osoby a byla tedy valorizována s kaţdou úpravou výše částek ţivotního minima. Nepřímou novelizací zákona o státní sociální podpoře byly zákony č. 585/2004 Sb., branný zákon, a č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní sluţby a o změně a zrušení některých zákonů, které nabyly účinnosti dne 1. 1. 2005. Těmito předpisy byla zrušena základní vojenská sluţba, náhradní sluţba a civilní sluţba. Od tohoto data nelze poskytnout Zaopatřovací příspěvek, neboť dávka byla určena taxativně vymezeným osobám, které na základě účinnosti obou předpisů jiţ neexistují. 7.7

Dávky pěstounské péče

Dosavadní opakované státní dávky pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna a fakultativní jednorázové dávky pěstounské péče – příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla, poskytované jako dávky sociální péče, byly převzaty do zákona o státní sociální podpoře. Dávky náleţí pěstounovi, ale také opatrovníkovi, který byl ustanoven soudem podle §78 odst. 1 zákona o rodině, a osobně pečuje o svěřené dítě (po úpravě zákona o rodině k 1. 7. 1998 byl termín opatrovník nahrazen termínem poručník). V případě svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, vzniká budoucímu pěstounovi nárok na Příspěvek na úhradu potřeb dítěte a Odměna pěstouna. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - výše dávky se stanoví jako součin ţivotního minima dítěte a příslušného koeficientu. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte podobně jako Sociální

20

Důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře, zvláštní část, k §31

38

příplatek zohledňuje zdravotní postiţení dítěte a podle stupně postiţení je ţivotní minimum násobeno příslušným koeficientem. Podobně jako u Sociálního příplatku dávka nenáleţí po dobu pobytu dítěte v plném přímém zaopatření ústavu pro děti a mládeţ. Pokud je dítě poţivatelem důchodu z důchodového pojištění, náleţí Příspěvek na úhradu potřeb dítěte jen, je-li vyšší a to ve výši rozdílu. Odměna pěstouna – je dávkou přiznávanou pěstounovi jako jakési ocenění péče o dítě v pěstounské péči. Dávka je přiznávána ve výši součinu ţivotního minima jednotlivce a počtu dětí svěřených do pěstounské péče. Stát zohledňuje pěstouny, kteří pečují o tři a více dětí v pěstounské péči nebo mají ve své péči alespoň jedno dítě, které je závislé na péči jiné fyzické osoby ve stupni závislosti II aţ IV. 7 Výše dávky pěstouna se pak stanoví jako Odměna pěstouna ve zvláštních případech. Příspěvek při převzetí dítěte – jedná se o dávku, jejímţ účelem je přispět na nákup základních potřeb pro dítě, které je do pěstounské péče umísťováno. Dávka se vyplácí jednorázově a zákon stanoví taxativně výši dávky rozlišenou podle věku dítěte. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla – dávku lze přiznat pěstounovi, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti a který zakoupil nebo zajistil nezbytnou opravu osobního motorového vozidla a toto vozidlo nevyuţívá pro výdělečnou činnost. Výše dávky činí 70% částky potřebné na zakoupení nebo opravu vozidla maximálně však 100 000,-Kč za podmínky, ţe součet takto poskytnutých dávek nesmí za posledních deset let přesáhnout celkovou částku 200 000,-Kč. Jedná se o dálku vyplácenou jednorázově. Dávky pěstounské péče poskytuje stát jako příspěvek rodinám pečujícím o děti, které nemohou být vychovávány ve vlastní rodině. Tyto dávky se od účinnosti zákona o státní sociální podpoře několikrát zvyšovaly a důvodem k těmto krokům byla snaha státu podpořit péči o děti v pěstounských rodinách, protoţe taková péče je pro vývoj dítěte vhodnější neţ ústavní výchova. Jak se měnila výše pěstounských dávek za dobu existence zákona o státní sociální podpoře, je uvedeno v tab. 4 (příloha 4). První změna ustanovení o pěstounských dávkách byla provedena zákonem 242/1997. Ze zákona bylo od 1. 1. 1998 vypuštěno ustanovení, které umoţňuje prarodiči přiznat Odměnu pěstouna pouze ve zřetele hodných případech. Zákonem č. 158/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 158/1998“), který nabyl účinnosti dne

39

13. 7. 1998, bylo zavedením koeficientu zavedeno rozlišení dětí v pěstounské péči na nezletilé děti a děti nezaopatřené. Dítě, které se připravuje na budoucí povolání je tak zvýhodněno před dítětem, které nestuduje. Dále byla upravena výše dávky v případě zdravotně znevýhodněných dětí zvýšením koeficientů, kterými se násobí částka na osobní potřeby dítěte u dětí dlouhodobě nemocných, u dětí dlouhodobě zdravotně postiţených a u dětí dlouhodobě těţce zdravotně postiţených. Další významnou změnou směřující k větší adresnosti vyplácené dávky byly změny provedené zákonem 271/2001, který nabyl účinnosti 1. 10. 2001. Od účinnosti zákona nemá nárok na Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči dítě a na Odměnu pěstouna pěstoun (poručník), pokud je dítě rozhodnutím příslušného orgánu umístěno v plném přímém zaopatření ústavu pro děti a mládeţ nebo v péči jiné osoby. Novela, dle mého názoru, reagovala na situace, kdy někteří pěstouni umístili dítě do ústavní péče nejen z výchovných důvodů a dále pobírali dávky. Okruh oprávněných osob s nárokem na pěstounské dávky byl rozšířen zákonem č. 315/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 315/2004“), který nabyl účinnosti dne 27. 5. 2004. Mezi osoby s nárokem na dávky pěstounské péče patří od účinnosti zákona i osoby, které mají v osobní péči dítě, ke kterému nemají vyţivovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte. Zákonodárce tuto změnu zdůvodňuje takto: „Současná praxe v případě poručenství je taková, že zatímco budoucí poručník, kterým je v drtivé většině případů příbuzný dítěte, o dítě fakticky osobně pečuje (například již od okamžiku smrti rodičů), právní vztah mezi dítětem a poručníkem je založen až pravomocným rozhodnutím soudu o ustanovení poručníka. Vzniká tak období, kdy se dítě může v konečném důsledku ocitnout v péči osoby bez právního titulu i bez hmotného zabezpečení. Je zřejmé, že takový stav je v rozporu s principy náhradní rodinné péče a zcela jistě nebyl smyslem zákonné úpravy.“21 Jako ocenění pěstounům, kteří v pěstounské péči pečují o tři a více dětí nebo alespoň o jedno těţce zdravotně postiţené dítě vyţadující mimořádnou péči, zavádí zákon č. 168/2005 Sb.,

21

Důvodová zpráva k zákonu č. 315/2004, obecná část

40

kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon 168/2005“), který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2005, Odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Odměna poskytovaná pěstounovi v těchto případech je povaţovaná za plat a nenáleţí v případech, kdy pěstoun po celý kalendářní měsíc vykonává výdělečnou činnost nebo pokud je v dočasné pracovní neschopnosti trvající déle neţ jeden měsíc. Zákonem č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 134/2006“), který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2006, byla významně zvýšena Odměna pěstouna. K 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon 112/2006. Protoţe je to předpis navazující na nový zákon o ţivotním a existenčním minimu, provádí změny ve všech ustanoveních, které ze zákona o ţivotním minimu vycházely. U pěstounských dávek se tak mění výše koeficientů, kterým se násobí ţivotní minimum dítěte v pěstounské péči pro zjištění nároku na dávku a výši dávky. Zákonem 261/2007, byla ke dni 1. 1. 2008 zavedena nová konstrukce Příspěvku při převzetí dítěte. Do 31. 12. 2007 byla dávka výše dávky jednotně stanovena na 4,45 násobek ţivotního minima dítěte. Od 1. 1. 2008 zavádí zákon výši dávky pevnou částkou určenou podle věku dítěte: dítě do 6 let

8 000,-Kč

dítě od 6 do 15 let

9 000,-Kč

dítě nad 15 let

10 000,-Kč

V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV od 1. 1. 2012 převést pěstounské dávky do systému sociálně-právní ochrany dětí. 7.8

Porodné

Do této dávky se transformovaly dvě předchozí dávky – Podpora při narození dítěte a Příspěvek při narození tří a více dětí. Jedná se o jednorázovou dávku. Výše přiznané dávky se po dobu účinnosti zákona měnila. Původní konstrukce Porodného vycházela z počtu současně narozených dětí a výše dávky se stanovila jako násobek částky na osobní potřeby dětí a příslušného koeficientu. Při stanovení výše dávky zákonodárce vycházel z „objektivní skutečnosti, že vícedětný porod zatíží finančně

41

rodinu ve větší míře, než by odpovídalo pouhému součtu částek stanovených pro jedno dítě.“22 V původním znění zákona bylo Porodné dávkou netestovanou. Jednotlivé novelizace zákona u Porodného měnily výši koeficientu pro výpočet výše dávky. Výše dávky se měnila vţdy s úpravou výše ţivotního minima a po úpravě výše koeficientu. Významnou změnu pro výši Porodného zakotvil zákon 261/2007. Ke dni 1. 1. 2008 byla tímto zákonem stanovena výše dávky pevnou částkou na kaţdé narozené dítě. Poslední novelizace zákona, zákon 347/2010, přináší zásadní změnu v konstrukci dávky. Porodné se od tohoto data řadí mezi dávky závislé na příjmu. Nárok na dávku vzniká pouze v případě, ţe jde o první ţivě narozené dítě a současně příjem za předcházející kalendářní čtvrtletí v rodině nepřevyšuje součin ţivotního minima rodiny a koeficientu 2,40. Smyslem úpravy zacílit výplatu dávky na prvorodičky s nízkým příjmem v rodině. Vývoj ve výši dávky je uveden v příloze 4 tab. 4. 7.9

Pohřebné

Původně dávka nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení byla do systému státní sociální podpory převedena se zjednodušenými podmínkami pro vznik nároku na dávku. I v tomto případě se podmínky nároku na dávku a její výše v průběhu existence dávek státní sociální podpory měnily. Nárok na dávku, podle původní úpravy, měla osoba, která vypravila pohřeb, a nárok na ni vznikl dnem vypravení pohřbu. Výše dávky činila 3 000,-Kč. Zákonem 242/1997 byla od 1. 1. 1998 upravena výše Pohřebného z 3000,-Kč na 5000,-Kč. Další úprava byla provedena zákonem 261/2007. Ke dni 1. 1. 2008 byl zúţen okruh osob s nárokem na dávku.

Nově má nárok na dávku pouze osoba, která vypravila pohřeb

nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte, pokud tyto osoby měly trvalý pobyt na území České republiky. Nově má tedy dávka směřovat pouze do rodin pečujících o nezaopatřené dítě. 7.10 Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného. Tyto nové dávky navazující na dávky státní sociální podpory byly zavedeny zákonem č. 75/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a zákonem 132/1997. Oba nabyly účinnosti 1. 7. 1997. Jejích cílem bylo sníţení dopadů na rodiny 22

Břeská, N.; Burdová, E.; Vránová, L.: Státní sociální podpora, 7. aktualizované a doplněné vydání, Nakladatelství ANAG, 2001, str. 145

42

a jednotlivce spojených se zvýšením cen tepelné energie a nájemného. Oba předpisy měly omezenou platnost a výše přiznané dávky se postupně sniţovala. Výše dávek závisela na výši příjmů v rodině a na počtu osob tvořících okruh společně posuzovaných osob. Rozhodným obdobím pro stanovení příjmů bylo předchozí kalendářní čtvrtletí. Na Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie měl nárok nájemce nebo vlastník bytu nacházejícího se v nemovitosti, na kterou byla poskytnuta dotace podle nařízení vlády č. 251/1994 Sb., pokud příjem rodiny nepřesáhl 1,60 násobku ţivotního minima rodiny. Dávka náleţela nejdéle do 30. 6. 2000. Na Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného měl nárok nájemce bytu s regulovaným nájemným, pokud došlo ke zvýšení nájemného a pokud příjem rodiny nepřesahoval 1,60 násobek ţivotního minima rodiny. Výše dávky závisela také na koeficientu růstu nájemného. Dávka náleţela nejdéle do 31. 12. 2000. 7.11 Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Tato dávka byla do zákona o státní sociální podpoře vloţena zákonem č. 218/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2005 (dále jen „zákon 218/2005“). Dávka je poskytována nezaopatřenému dítěti svěřenému do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Její výše činí 9,00 násobek částky na osobní potřeby dítěte. Zákonem 134/2006 byla ke dni 1. 6. 2006 dávka zrušena. Dávka byla ve změněné podobě přesunuta do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 7.12 Příspěvek na školní pomůcky Do zákona o státní sociální podpoře byl zapracován zákonem 113/2006 od 1. 4. 2006. Dávka je určená dítěti, které bylo přihlášeno k zápisu k povinné školní docházce a vyplácí se dnem 1. června kalendářního roku, kdy bylo ke školní docházce přihlášeno, popř. následujícího roku, pokud bylo rozhodnuto o odkladu povinné školní docházky. Výše dávky činí 1000,-Kč a vyplácí se tehdy, pokud má nárok na Přídavek na dítě. Do systému byla zavedena jako pomoc rodinám s úhradou nákladů vzniklých v souvislosti se začátkem plnění povinné školní docházky. Dávka byla zrušena zákonem 261/2007 ke dni 1. 1. 2008, s tímto zdůvodněním: „Příspěvek na školní pomůcky se ukázal jako dávka ne příliš efektivně vynaložená

43

a vyplácená zbytečně širokému okruhu osob, a proto novela počítá se zrušením tohoto příspěvku.“23 7.13 Další změny v poskytování dávek Některé změny zákona měly vliv na adresné poskytování více dávek současně. První významná novelizace, která měla vliv na okruh rodin pobírajících dávku závislou na příjmech, byl zákon 242/1997. Zákon nově stanovil moţnost orgánu státní sociální podpory rozhodnout o neposuzování osoby jako osoby společně posuzované v případech, kdy spolu s oprávněnou osobou prokazatelně po dobu delší neţ tři měsíce neţije. Za rodinu se pro účely zákona o státní sociální podpoře pro Přídavek na dítě, Příspěvek na dopravu a Sociální příplatek povaţuje oprávněná osoba a s ní společně posuzované osoby. Těmi jsou nezaopatřené děti, rodiče těchto dětí, manţelé nebo druh a druţka. Do účinnosti této novely tvořili tedy rodinu vţdy oba rodiče a nezaopatřené děti. Pokud rodiči byli nesezdaní rodiče nebo nerozvedení rodiče, byli posuzováni do účinnosti zákona vţdy oba, a to bez ohledu na to, zda skutečně spolu ţijí ve společné domácnosti nebo neţijí. V praxi tak docházelo k situacím, kdy rodiče měli soudně určeno výţivné, bylo rozhodnuto o tom, který z rodičů o děti bude pečovat, ale pro stanovení nároku na dávku bylo přesto potřeba doloţit příjem obou rodičů. Změna zákona tak umoţnila směřovat dávky i do neúplných rodin, pokud ţadatel o dávku prokázal, ţe druhý z rodičů neţije ve společné domácnosti po dobu delší neţ tři měsíce. U Příspěvku na bydlení se za rodinu povaţují všechny osoby hlášené v bytě k trvalému pobytu. Podmínka, aby spolu trvale ţily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby se nevyţaduje. Novelou byla dána moţnost orgánu státní sociální podpory rozhodnout, ţe se k osobě, která prokazatelně byt po dobu nejméně tří měsíců neuţívá, nepřihlíţí. Vyřešeny tak byly situace, kdy například zletilé děti, které jiţ ţijí s vlastními rodinami a neměly moţnost přihlásit se k trvalému pobytu do jiného bytu, musely dokládat pro stanovení nároku na dávku rodičů své příjmy. Novela také omezila uplatnění nároku na Sociální příplatek a Příspěvek na bydlení zpětně. Doposud bylo moţno uplatnit nárok na dávku tři roky zpětně. Novela lhůtu zkracuje na 1 rok. Další úprava doby pro zpětné uplatnění nároku na dávku byla zavedena zákonem 271/2001. Od 1. 10. 2001 byla prekluzivní lhůta sjednocena na 1 rok u všech opakujících se dávek.

23

Důvodová zpráva k zákonu č. 261/2007, obecná část, sociální oblast

44

Cílem bylo zajistit „využívání dávek průběžně a zabránit spekulativnímu jednorázovému čerpání za poměrně dlouhou dobu zpětně.“24 Další úprava směřující k adresnému vyplácení dávek byla provedena zákonem č. 125/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 125/2003“), který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2003. Prekluzivní lhůta pro zpětné uplatnění nároku na opakující se dávky byla touto novelou zkrácena z 1 roku na 3 měsíce. Tato změna byla pokračujícím úsilím státu v zabránění spekulativnímu čerpání dávek zpětně. Mnoţství ţadatelů uplatňovalo nárok na dávky s ročním zpoţděním v období před letními prázdninami. Takové počínání pak dojem, ţe ţadatelé si takto prostředky „naspořili“ a před školními prázdninami uplatňovali nárok na dávku zpětně. Stát jim pak dávku vyplatil jako jakési „přilepšení na letní aktivity“. Do skupiny takových ţadatelů patřily i osoby dlouhodobě pobývající v cizině, kde ţádaly o azyl. Po návratu zpět jim pak byly dávky doplaceny, i kdyţ po dobu pobytu mimo území republiky byli zajištěni a dávky od České republiky nepotřebovali. U jednorázových dávek se po celou dobu existence zákona o státní sociální podpoře zachovává prekluzivní lhůta 1 rok. Další úprava nesměřuje přímo k adresnějšímu poskytování dávky. Jejím cílem je podpořit nezaopatřené děti ve vykonávání prázdninových brigád. Zákon proto stanoví, ţe příjmy které z této činnosti získají, nebudou započítávány do příjmů rodiny. Tuto změnu od 1. 7. 2004 do zákona o státní sociální podpoře zakotvil zákon 453/2003. Od 1. 7. 2004 také tato novela stanoví minimální fiktivní výši příjmů podnikajících osob, která činí 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Zákonodárce tuto změnu zdůvodňuje takto: „V případech zápočtu příjmů z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti existuje problém spočívající v tom, že osoby, mající tento příjem, vykazují pro účely státní sociální podpory příjmy minimální (v krajním případě příjmy nulové) i když je zřejmé, že takové příjmy neodpovídají skutečnosti. Proto, už podle dosavadní úpravy, se v případě zjišťování příjmů osoby samostatně výdělečně činné započítává jako příjem částka životního minima. Jde o řešení, které není systémové, a proto je třeba je upravit nově a vázat je na průměrný

24

JUDr. Kepková Michaela: Novelizace zákona o státní sociální podpoře zákonem č. 271/2001 Sb., Národní pojištění 10/2001, str. 12

45

výdělek.“ 25 Tento návrh vycházel z praktických zkušeností orgánů státní sociální podpory, kdy OSVČ dokládaly nulové příjmy, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Pro adresnější směřování dávek je významný zákon č. 124/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 124/2005“), který nabyl účinnosti dne 30. 3. 2005. Novelizací se mění způsob započítávání příjmů OSVČ, které tuto činnost vykonávají jako vedlejší činnost. Dosavadní započítávání příjmů v minimální fiktivní výši 50% průměrné mzdy v národním hospodářství bylo pro tyto osoby nespravedlivé. Za vedlejší činnost se v době účinnosti této novely posuzovala činnost vykonávaná při závislé činnosti s příjmem alespoň ve výši minimální mzdy, činnost vykonávaná při studiu, při pobírání Rodičovského příspěvku, činnost vykonávaná poţivateli důchodů. Většina podnikajících osob tuto činnost vykonávala v malém rozsahu a jejich příjmy ze samostatné výdělečné činnosti byly pouze doplňkové a tedy niţší neţ stanovený fiktivní příjem. Při započítání fiktivního příjmu rodiny těchto podnikajících osob na dávky většinou nedosáhly. Od 30. 3. 2005 se proto těmto osobám započítává skutečně dosaţený příjem. K 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o ţivotním a existenčním minimu, který změnil konstrukci ţivotního minima rodiny. Doprovodným zákonem k tomuto předpisu je zákon 112/2006. Tato novela zákona proto provádí změny ve všech ustanoveních, která ze zákona o ţivotním minimu doposud vycházela. U dávek vyplácených v závislosti na výši ţivotního minima se mění výše koeficientů, kterým se násobí ţivotní minimum rodiny pro zjištění nároku na dávku a výši dávky. V návaznosti na přijetí zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon 115/2006“), který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2006, byly provedeny změny i v ustanoveních vymezujících pojem rodina pro účely dávek státní sociální podpory. V souvislosti s tím, se po doplnění partnera do rodiny také změní okruh rodin pobírajících dávku. Významnou změnou pro adresné vyplácení dávek je změna zakotvená v zákoně 382/2008. Tento zákon zavádí orgánu státní sociální podpory povinnost rozhodnout o ustanovení

25

Důvodová zpráva k zákonu č. 453/2003, obecná část

46

zvláštního příjemce pro opakované dávky státní sociální podpory v případě, ţe příjemci dávky je vyplácena dávka hmotné nouze prostřednictvím poukázky po dobu 6 měsíců. Orgán státní sociální podpory tak učiní na základě sdělení orgánu pomoci v hmotné nouzi. Smyslem tohoto opatření je směřovat dávku do rodiny tak, aby bylo zabráněno jejímu zneuţívání.

47

8

Aplikace zákona v praxi, možnosti dalších řešení, které mohou mít vliv na

adresné poskytování dávek státní sociální podpory Zákon o státní sociální podpoře je poměrně srozumitelný předpis, jeho aplikace však příliš jednoduchá není. K provádění zákona je nutné znát alespoň rámcově další právní předpisy. Řízení o dávkách státní sociální podpory je správním řízením, proto se zde nejvíce uplatní znalost zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Správní řád je obecným procesním předpisem, proto se v řízení o dávkách státní sociální podpory přednostně pouţijí procesní ustanovení hlavy třetí zákona o státní sociální podpoře. Správní řád se pro dávky státní sociální podpory pouţije tam, kde zákon o státní sociální podpoře řízení neupravuje. Do 31. 12. 2005 byl jako obecný procesní předpis pouţíván zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti nový předpis, výše uvedený správní řád. Dalšími předpisy, ve kterých je nutno se umět orientovat jsou např. zákon o dani z příjmu, zákon o nemocenském pojištění, zákon o důchodovém pojištění, školský zákon, vysokoškolský zákon, zákon o ţivotním minimu. Metodiku státní sociální podpory pro úřady práce vykonávají v přenesené působnosti krajské úřady. Krajské úřady také rozhodují o odvoláních k rozhodnutím vydaným úřady práce. Výklad zákona jednotlivých krajských úřadů se však liší. Mohu zmínit například nyní jiţ zrušené ustanovení §22 odst. 1 písm. e). Jedná se o ustanovení Sociálního příplatku, podle kterého jsou zvýhodňovány rodiny nezaopatřených dětí studujících v denním studiu na střední škole a v prezenčním studiu na vysoké škole. Pokud dítě ukončí řádně studium vykonáním zkoušky, povaţuje se za určitých podmínek za nezaopatřené dítě podle typu studia ještě 1 nebo 2 měsíce po ukončení studia. Rozpor ve výkladu nastává v okamţiku aplikace výše uvedeného ustanovení. Je po ukončení studia po tuto dobu nezaopatřené dítě dítětem studujícím v denním resp. prezenčním studiu? Podle výkladu některých krajských úřadů ano, podle některých ne. Některé krajské úřady vykládají toto ustanovení tak, ţe dnem ukončení studia zkouškou dítě přestává být ţákem školy a proto také nestuduje v denním resp. prezenčním studiu. V praxi pak znamená aplikace takového výkladu vyčíslení přeplatku ţadatelům, kteří neoznámili ukončení studia třeba jen z toho důvodu, ţe po maturitě dítě pokračuje ve studiu na vysoké škole nebo po dobu posledních prázdnin po ukončení studia splňuje podmínky nezaopatřenosti, protoţe nevykonává po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost nebo jako uchazeč o zaměstnání nepobírá podporu v nezaměstnanosti. V obou těchto

48

případech je dítě nezaopatřené. V rámci republiky tak některé rodiny v takovéto situaci vracely přeplatek a jiné měly Sociální příplatek s navýšením na denní resp. prezenční studium zachován. Za největší problém při provádění zákona povaţuji prokazování skutečností rozhodných pro nárok na dávku. Pokusím se vyjmenovat alespoň některé případy. Státní sociální podpora definuje pojem rodina a okruh společně posuzovaných osob, stanoví okruh příjmů, případně postup při stanovení výše příjmů, ze kterých se při stanovení nároku na dávku a výše dávky vychází. Velkým zjednodušením práce při prokazování příjmů bylo zahájení elektronického sehrávání příjmů klientů ze systémů České správy sociálního zabezpečení, finančních úřadů i dalších institucí. Stále však chybí důleţité údaje pro zjišťování úplnosti příjmů ţadatelů a společně posuzovaných osob. Jako příklad lze uvést délku výplaty nemocenských dávek. Orgány státní sociální podpory elektronickou cestou zjistí, ţe osoba pobírala v rozhodném období nemocenské dávky, nezjistí však, za které období dávka náleţela a zda je dávkou pokryté celé rozhodné období. Dalším příkladem můţe být výplata sirotčího důchodu nezaopatřeným dětem. V případě nezletilých dětí je dávka vyplácena pod rodným číslem posledního ţijícího nebo zemřelého rodiče a pod tímto rodným číslem je výše vyplaceného důchodu také orgánu státní sociální podpory elektronicky poskytována. V případě, ţe je však dítě svěřeno rozhodnutím soudu do péče jiné osoby neţ rodiče a tato osoba při podání ţádosti úřadu nesdělí, ţe dítěti je vyplácen sirotčí důchod, uvedený příjem není pro stanovení nároku na dávku započítán a dávka je vyplácena přinejmenším v nesprávné výši. V případě, ţe osoba uvede všechny potřebné údaje, nemá orgán státní sociální podpory jinou moţnost zjistit výši vyplaceného důchodu neţ písemnou ţádostí k orgánu, který dávku vyplácí, coţ lhůtu pro vyřízení ţádosti o dávku prodluţuje. Řešení bych viděla v poskytování údajů o vyplaceném sirotčím důchodu pod rodným číslem dítěte. Další problematickou částí je započítávání dosaţených příjmů osobami, které nepracují nebo pracují „na černo“ a prohlašují, ţe v rozhodném období nebyly v evidenci úřadu práce, nepracovaly a neměly ţádný příjem. Úřady práce mají jen malou moţnost prokázat těmto osobám, ţe uvádí nepravdivé údaje. Zákon o státní sociální podpoře sice stanoví, ţe v případě, kdy příjem v rodině je niţší neţ ţivotní minimum, pouţije se pro stanovení výše dávky částka ţivotního minima rodiny, ale i po takovémto započítání bude dávka přiznána v maximální výši. Vzhledem k tomu, ţe zákon o státní sociální podpoře

49

nestanoví vazbu výplatu dávky na aktivní spolupráci při hledání zaměstnání, doporučovala bych zavedení započítání jakéhosi sankčně stanoveného příjmu v případech, kdy osoba není schopna doloţit ţádný příjem a není v evidenci uchazečů o zaměstnání. Obdobnou situaci jiţ zákonodárce řešil v případech OSVČ, které tuto činnost vykonávají jako hlavní činnost. Těmto osobám se nyní do příjmu započítává nejméně 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Ve srovnání s osobami, které nepracují nebo jen prohlašují, ţe nepracují, podnikatel nějaké úsilí k zajištění svých ţivotních potřeb vynakládá a připadá mi proto diskriminační a demotivační jim započítat povinně stanovené minimum, i kdyţ jejich skutečný příjem můţe být niţší, a rodině osob, které nepracují započítat pouze částku ţivotního minima rodiny. Dalším místem, kde by mohlo dojít k úpravě, je oblast výţivného. V současné době se stalo trendem neuvádět otce dítěte do rodného listu. Matka prohlásí, ţe společnou domácnost tvoří jen ona a dítě. Stát tak prostřednictvím dávek plní vyţivovací povinnost za druhého rodiče. I v tomto případě vidím nejednotný postup vůči všem rodičům samoţivitelům. Ti poctiví přijaté výţivné dokládají, ti druzí pak „výţivné“ takto získají od státu. Kaţdé dítě má právo znát své rodiče a rodiče mají ke svým dětem vyţivovací povinnost. Pokud tedy matka zvolí moţnost a otce dítěte do rodného listu nenechá uvést, musí tak činit s vědomím, ţe bude nějakým způsobem ze strany státu při nárokování sociálních dávek postiţena. Řešení bych viděla stanovením částky, která se v těchto případech do příjmu rodiny započítá jako přijaté výţivné. Mohou samozřejmě nastat případy, kdy se muţ k otcovství nehlásí. Pak by měla matka mít moţnost prokázat, ţe ve věci určení otcovství činí potřebné kroky. Stejným způsobem bych postupovala u rodičů, kteří prohlašují, ţe výţivné druhý rodič neplatí. Tady bych dala rodičům moţnost prokázat, ţe podnikají všechny kroky k tomu, aby se výţivného domohli. V opačném případě bych započetla částku stanovenou rozsudkem nebo fiktivně stanovenou zákonem. Další oblastí, kde by mohla být provedena úprava zákona, je okruh společně posuzovaných osob. Konkrétně ustanovení §7 odst. 3 písm. b). Podle tohoto ustanovení se podmínka společné domácnosti povaţuje za splněnou, jde-li o „zletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, jestliže rodiče a dítě jsou v témže bytě hlášeni k trvalému pobytu“. Tvoří kaţdé zletilé dítě, přihlášené k trvalému pobytu jinde neţ jeho rodiče, samo okruh společně posuzovaných osob? Při posuzování s rodiči by dítěti nárok na Přídavek na dítě nevznikl, pokud bude posuzováno samo, nárok na dávku vznikne. V rámci celé České republiky se

50

jedná o další nejednotný výklad zákona. Některé krajské úřady vykládají toto ustanovení tím způsobem, ţe dítě hlášené k trvalému pobytu v jiném bytě neţ rodiče se vţdy posuzuje samo, některé chtějí skutečnost, ţe podmínky společné domácnosti plní jen toto dítě, prokázat. Protoţe se mnoţí případy, kdy se děti přihlašují do trvalého pobytu k prarodičům, měl by podle mého názoru orgán státní sociální podpory zkoumat, zda takovýto trvalý pobyt není pouze pobytem fiktivním. Rodiče těchto dětí totiţ ve velké většině případů i nadále uplatňují daňové zvýhodnění na toto dítě, které podle §35c zákona o dani z příjmů, mohou uplatnit pouze tehdy, pokud dítě s nimi ţije ve společné domácnosti. Setkala jsem se i s případem, kdy dítě dosaţením zletilosti uzavřelo nájemní smlouvu na byt, přihlásilo se v něm k trvalému pobytu, náklady spojené s bydlením hradilo svým jménem, ale otec stále uplatňoval na toto dítě daňové zvýhodnění. Úmyslem zákonodárce je přispívat rodinám s dětmi na krytí nákladů spojených s výchovou a přípravou na budoucí povolání jejich dětí. Přiznání dávky v těchto případech kaţdému dítěti bez dalšího zkoumání by bylo v rozporu se záměrem zákonodárce. Řešením by bylo upřesnění citovaného ustanovení s odkazem na další předpisy, zejména na zákon o dani z příjmů. Další oblast, ve které by mělo dojít ke změně, je poskytování dávek rodinám, které ţijí a pracují v zahraničí, mimo státy Evropské unie. Protoţe dávky státní sociální podpory se nevyplácí do zahraničí, rodina si při své návštěvě České republiky zřídí u tuzemské banky účet, matka přijde poţádat o Rodičovský příspěvek a o Porodné a dávku si nechá posílat na tento účet. Z dávek, které se jí takto na účtu nashromáţdí, pak při své návštěvě v České republice rodina ţije. Přístup k rodinám ţijícím v tzv. třetích zemích a přístup k rodinám ţijícím v některém z členských států Evropské unie pak není stejný. U rodin, které ţijí v některém z členských států Evropské unie, zkoumáme středisko jejich zájmů. Zkoumáme, kde si platí pojištění, kam odvádí daně, kde navštěvují lékaře, atd. Na základě závěrů šetření pak rozhodujeme o nároku na dávku. U rodin, které ţijí, mimo státy Evropské unie tyto skutečnosti nezkoumáme. Tyto rodiny nepřispívají do systému České republiky, tak proč jim přiznávat z těchto systémů dávky? Jako další úpravu směřující k adresnému poskytování dávek bych navrhovala zkrácení prekluzivní doby pro uplatnění nároku u jednorázových dávek. Například Porodné je dávkou, která má pomoci rodině při narození dítěte se zajištěním potřeb pro toto dítě. Plní dávka tento účel, kdy si o ni matka zaţádá téměř po uplynutí jednoroční lhůty od narození dítěte? Prekluzivní lhůtu bych navrhovala zkrátit na 3 měsíce, jako je tomu u opakujících se dávek.

51

U Příspěvku na bydlení se v poslední době začínají mnoţit případy, kdy Výdělečně činný rodič je přihlášený k trvalému pobytu v jiném bytě neţ druhý rodič s dětmi. Rodič s dětmi uplatní nárok na Příspěvek na bydlení, doloţí uhrazené náklady a nárok na dávku vznikne. V případě, kdy by v okruhu společně posuzovaných osob byla celá rodina, nárok na dávku by nevznikl. Nejkřiklavějšími případy jsou pak situace, kdy si mladá rodina postavila rodinný dům, matka s dětmi se v něm přihlásila k trvalému pobytu a otec zůstal přihlášený v původním bytě. Pro Přídavek na dítě a dříve i pro Sociální příplatek okruh společně posuzovaných osob tvoří oba rodiče a děti a nárok na tyto dávky rodině z důvodu vysokých příjmů rodiny nevznikne. Pro Příspěvek na bydlení bude okruh společně posuzovaných osob tvořit pouze matka a děti. Bez započítaných příjmů otce na dávku nárok vznikne. V těchto případech tak stát prostřednictvím přiznané dávky rodině přispívá na splátku hypotéky a ne na úhradu nákladů spojených s bydlením. V okrese Šumperk je takovýmto způsobem vypláceno na 200 dávek měsíčně, coţ odhadem činí 6 mil. korun ročně. Stále se také setkáváme s případy, kdy osoba kupující si byt, se stává vlastníkem podílu na nemovitosti, ne vlastníkem bytu. Pokud pak tento nový vlastník uplatní nárok na dávku, musí doloţit, ţe je vlastníkem bytu. A tady nastává problém. V okolních obcích, které spadají do správního obvodu Úřadu práce v Šumperku, byly po povodních v roce 1997 zničeny archivy a dohledat dokumentaci k těmto domům pro posouzení kolik bytových jednotek v nemovitosti je, je nemoţné. Stejný problém nastává v případě, kdy ţadatel jako nový majitel nemovitosti koupil v minulosti nemovitost, ve které jsou podle kupní smlouvy dva byty. Při podání ţádosti správní orgán zjistí, ţe jsou v nemovitosti přihlášeny k trvalému pobytu další osoby, neţ které ţadatel uvedl do ţádosti. Při dalším šetření se zjistí, ţe nemovitost nikdy nebyla na dvě bytové jednotky zkolaudována nebo se o tom nikde nedochoval doklad. Řešením v obou uvedených případech by byla rekolaudace. Na tu však vlastník, který ţádá o dávku, nemá prostředky. Kaţdá rodina si nějakým způsobem zajišťuje bydlení a vynakládá na něj nemalé finanční prostředky. Pokud má Příspěvek na bydlení slouţit jako pomoc s úhradou nákladů na bydlení, neměl by být vázán na hlášení k trvalému pobytu, ale na rodinu uţívající byt. V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV od 1. 1. 2012 i některé úpravy, které jsem tu uvedla. Jedná se například o zavedení pojmu bydliště na území české republiky. Bude-li tento návrh schválen, budou orgány státní sociální podpory k ţadatelům o dávky přistupovat rovným způsobem a budou vţdy zkoumat střed zájmů rodiny.

52

9

Zhodnocení

Cílem mé práce bylo zjistit, zda dávky státní sociální podpory jsou dávkami adresnými. Jsem toho názoru, ţe původní záměr zákonodárce, vytvořit systém adresných dávek, se zdařil. Ve srovnání s dávkami, které byly vypláceny před vznikem systému státní sociální podpory, bylo nastavení systému adresné. Dávky byly poskytovány rodinám v závislosti na jejich příjmu, byly zohledňovány různé sociální situace, které stát uznal za potřebné zvýhodnit. 9.1

Statistické zhodnocení

Původně dávky pokrývaly zvýšené finanční nároky rodinám vzniklé zvýšením cen potravin a nákladů spojených s bydlením v období po přechodu z plánovaného hospodářství na hospodářství trţní. Se zvyšující se průměrnou mzdou v národním hospodářství by se dalo předpokládat, ţe výdaje na tuto oblast budou postupně klesat. Ţadatelů o dávku však výrazně neubývalo. Různými novelizacemi k poklesu výdajů docházelo také jen pozvolna. Původně nastavené parametry systému byly velkorysé, okruh rodin splňujících podmínky nároku na dávku byl původně velký. Stát v souvislosti s omezením výdajů státního rozpočtu přistoupil k úpravám systému. Výsledkem bylo zúţení okruhu poţivatelů dávek, které se projevilo výrazněji po 1. 1. 1998 a poté se pokles aţ do roku 2007 zastavil. Úpravami zákona se systém vyvíjel ne vţdy adresným směrem. Pro srovnání uvádím v příloze č. 5 přehled objemu prostředků vyplacených na jednotlivých dávkách od roku 2005 v České republice - graf č. 1 a v okrese Šumperk – graf č. 2 a počet případů vyplacených dávek v České republice v grafu č. 3 a okrese Šumperk v grafu č. 4. Pro dokreslení vývoje počtu případů a objemu vyplacených prostředků v okrese Šumperk jsou v grafu č. 5 a č. 6 uvedeny údaje souhrnně za období od 1. 7. 1996 do současnosti. Datum 1. 7. 1996 bylo jako výchozí zvoleno z toho důvodu, ţe v této době po účinnosti zákona jiţ občané podali ţádosti o dávky a kdy jiţ systém bez větších technických problémů fungoval. Z grafů je patrno, ţe výraznější pokles objemu vyplacených prostředků, vyjma Rodičovského příspěvku a Porodného, nastupuje po 1. 1. 2007, tj. po přijetí změn v souvislosti s přijetím zákona o ţivotním a existenčním minimu. U Rodičovského příspěvku naopak po tomto datu zaznamenáváme strmý nárůst výdajů, protoţe dochází ke stanovení výše Rodičovského příspěvku ve vazbě na průměrnou mzdu, tj. ve výši 40% průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře oproti původnímu 1,54 násobku částky na osobní potřeby rodiče. U Porodného dochází k výraznému zvýšení výdajů v souvislosti s úpravou koeficientu pro stanovení výše dávky od 1. 4. 2006 (viz tab. 4). Největší pokles počtu příjemců dávky

53

a objemu vyplacených prostředků je patrný u Sociálního příplatku a Porodného po poslední novelizaci zákona od 1. 1. 2011. Srovnáním statistických údajů za celou republiku a okres Šumperk výraznější rozdíly nezaznamenávám. Šumperský okres patří mezi oblasti postiţené větší mírou nezaměstnanosti. Na objemu vyplacených dávek státní sociální podpory se to však, co se týče srovnání se statistickými údaji celostátními, nijak významně neprojevuje. 9.2

Zhodnocení adresnosti jednotlivých dávek

Převedení přídavků na děti do systému státní sociální podpory bylo krokem k adresnému poskytování dávky. Vzhledem k tomu, ţe rozhodným obdobím pro nárok na Přídavek na dítě dávku je kalendářní rok předcházející období 1. 10. aţ 30. 9., však funkci podpory rodinám, které potřebují finanční pomoc, neplní. Zvláště v současnosti, kdy rodiče přicházejí o zaměstnání, nedosáhnou rodiny na dávku právě proto, ţe v předchozím roce zaměstnání a pravidelný příjem měli. Bez příjmu jsou však nyní a pomoc potřebují právě v tuto chvíli. Poslední úprava Sociálního příplatku podle mého názoru znamenala zrušení dávky, která byla v systému státní sociální podpory adresnou dávkou, neboť vycházela z příjmů rodiny za kalendářní čtvrtletí předcházející datu podání ţádosti. Stanovení nároku na dávku a její výše tedy vycházelo z aktuální příjmové situace rodiny. Smyslem Příspěvku na bydlení je přispět k úhradě nákladů nízko příjmovým rodinám. Domnívám se, ţe dávka není plně adresnou dávkou. Svoji domněnku opírám o zkušenosti získané z praxe. Uvádím několik příkladů. O dávku mohou ţádat pouze nájemci, vlastníci nebo nájemci druţstevních bytů, kteří jsou v bytě přihlášeni k trvalému pobytu. Pokud je smyslem této dávky přispívat k úhradě nákladů nízko příjmovým rodinám, vypadává ze skupiny potřebných rodin kaţdá rodina, která má uzavřenou pouze podnájemní smlouvu nebo sice získá smlouvu nájemní, ale s majitelem bytu se dohodla, ţe se v bytě nepřihlásí k trvalému pobytu. Takto postupují většinou mladé rodiny s dětmi, které nemají moţnost dosáhnout na vlastní bydlení. Pro Příspěvek na bydlení proto nesplňují nárok. Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného byly stejně jako Příspěvek na bydlení vázány na nájemní nebo vlastnický vztah k bytu a trvalému pobytu v něm. Proto se domnívám, ţe tyto dávky plně adresnými dávkami, stejně jako Příspěvek na bydlení, nebyly. Kdyţ v roce 1990 nahradil rodičovský příspěvek předchozí dávku mateřský příspěvek, začala být dávka povaţována za náhradu platu matky po dobu péče o dítě. Nárok na dávku měl rodič,

54

který o dítě celodenně pečoval. Umoţněním přivýdělku při pobírání Rodičovského příspěvku, umoţnil stát těmto rodičům přispívat do rodinného rozpočtu a zabránit tak poklesu jejich ţivotní úrovně. Tím, ţe stát nakonec zrušil horní hranici přivýdělku, však popřel smysl této dávky, tedy dávky, která nahrazuje příjem rodiče pečujícího celodenně o dítě. Rodič si můţe najmout na plný úvazek paní na hlídání a nárok na dávku neztratí. V nevýhodě jsou pak rodiče, kteří si nemohou dovolit zaplatit hlídání a pokud se chtějí vrátit do zaměstnání, umístí dítě do jeslí nebo školky. Potom samozřejmě nárok na dávku ztratí. V okamţiku, kdy rodič začne pracovat na plný úvazek, přestává být Rodičovský příspěvek dávkou, která má slouţit jako náhrada platu rodiče pečujícího o dítě. Pokud je v případech výdělečné činnosti na plný úvazek i nadále rodiči dávka vyplácena, není dávkou adresnou. Pěstounské dávky jsou podle mého názoru dávkami adresnými. Směřují do rodin, které se rozhodly poskytnout domov a péči dětem, které by jinak vyrůstaly v ústavu. Děti vyrůstající v pěstounských rodinách mají lepší předpoklady k zařazení se do běţného ţivota. Stát by však měl věnovat větší péči výběru pěstounů a provádět důslednější kontrolu při výkonu pěstounské péče. Ve své praxi jsem v minulosti řešila ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí několik případů, kdy byla pěstounská péče zneuţívána. Mohu uvést dva příklady. Manţelé - pěstouni přijali do péče dva sourozence s lehkým mentálním postiţením. O jejich zdravotním stavu byli předem informováni a prohlašovali, ţe o ně chtějí pečovat. Protoţe jiţ v pěstounské péči měli jiné dvě děti, vznikl jim nárok na Příspěvek na zakoupení motorového vozidla, o který poţádali, a který jim byl vyplacen. Zanedlouho na to obě postiţené děti umístili v psychiatrické léčebně s tím, ţe děti nelze zvládat. Opakující se dávky pěstounské péče jim byly aţ do rozhodnutí o zrušení pěstounské péče vypláceny a vozidlo, které si s příspěvkem státu pořídili, jim také zůstalo. Nyní by ve stejné situaci byla zastavena výplata opakujících se dávek, ale Příspěvek na zakoupení motorového vozidla by pěstounům zůstal. V našem obvodu se také vyskytl případ, kdy v pěstounské rodině byly kromě čtyř dětí v pěstounské péči ještě vlastní děti pěstounů. Rodina také získala Příspěvek na zakoupení motorového vozidla, ale pro potřeby dětí v pěstounské péči je nevyuţívala. Do školy v sousední obci vozil pěstoun jen vlastní děti a děti v pěstounské péči byly nuceny chodit do školy pěšky. Pěstounské děti doma pracovaly v hospodářství, zatímco vlastní děti pracovat nemusely. Tento stav trval asi jeden rok, neţ se o něm příslušné orgány dozvěděly. V posledních měsících se i v našem okrese mnoţí ţádosti prarodičů o umístění vnoučat do pěstounské péče. Ve většině případů však jde o spekulativní jednání, protoţe dávky vyplácené

55

pěstounům jsou pro tyto rodiny zaručeným příjmem. Stát by měl důsledně rozlišovat, zda jde o případy zřetele hodné, jak bylo zakotveno v původním znění zákona o státní sociální podpoře, a takovým pěstounům dávku poskytnout, nebo se jedná pouze o snahu získat finanční prostředky, a pak výplatu dávky vyloučit. A to z toho důvodu, ţe vyţivovací povinnost podle §88 odst. 2 zákona o rodině, v případech, kdy nejsou rodiče dětí schopni svou povinnost plnit, přechází na prarodiče. Poslední úpravou ustanovení o Porodném sledoval zákonodárce adresnější směřování dávky do rodin, které nemají vysoké příjmy a narození dítěte a zajištění potřeb pro něj znamená pro tyto rodiny velkou zátěţ. Nastavení podmínek pro nárok na dávku však znevýhodňuje úplné rodiny před těmi neúplnými. Zde se plně uplatní nový trend neuvádět otce do rodného listu dítěte. Neprovdané maminky této moţnosti ve velké míře vyuţívají. Většina z nich totiţ podmínky příjmu v případě, ţe bude posuzována v okruhu společně posuzovaných osob pouze s dítětem, splní a dávka jí bude přiznána. Skutečnost, ţe ţije s otcem dítěte ve společné domácnosti, jí správní orgán nemůţe prokázat. Protoţe se dětí v současné době tolik nerodí, není rozšíření okruhu osob s nárokem na dávku pro stát takovou zátěţí. Proto bych navrhovala podmínku příjmu u této dávky vypustit. Poslední úpravou Pohřebného se dávka stala cíleněji směřovanou. Rodiny s nezaopatřenými dětmi jsou finančně znevýhodněny oproti rodinám bez dětí, protoţe zajištění dětí je spojeno s velkými výdaji. Pokud v takovéto rodině dojde k úmrtí, dostává se rodina v souvislosti se zajištěním pohřbu do tíţivé situace. Pokud dojde ke ztrátě rodiče, znamená to pro rodinu také ztrátu jednoho příjmu, která můţe být nahrazena aţ přiznanou dávkou důchodového pojištění. Časová prodleva mezi úmrtím a výplatou přiznané důchodové dávky můţe rodinu dostat do velmi tíţivé situace, proto se domnívám, ţe Pohřebné v současné podobě je dávkou adresnou. Příspěvek na školní pomůcky byl dávkou, která byla do zákona zařazena v předvolebním období. Byla tedy populistickou snahou ovlivnit voliče. Dávka byla vázána na zápis k povinné školní docházce a nárok na Přídavek na dítě. Vzhledem k tomu, ţe Přídavek na dítě dle mého názoru není plně adresnou dávkou, nebyl adresným ani tento příspěvek. Nejvýznamnějšími úpravami směřujícími k adresnému poskytování dávek byly podle mého názoru úpravy týkající se úpravy lhůt pro zpětné uplatnění nároku na dávku a úpravy pro zápočet příjmů podnikajících osob. Letošním rokem byly zahájeny velké změny v sociálním systému. Od 1. 1. 2012 navrhuje MPSV sloučení výplaty nepojistných sociálních dávek pod jednoho plátce

56

a navrhuje další změny v sociálních zákonech. Pro dávky státní sociální podpory MPSV navrhuje změnu §3 zákona o státní sociální podpoře, kdy ustanovení o trvalém pobytu osob je doplněno podmínkou faktického bydliště na území České republiky. Pokud bude tato navrhovaná změna schválena, bude osoba prokazovat, ţe středisko jejích zájmů je v České republice. Odpadne tak nerovnost mezi občany České republiky ţijícími na území některého z členských států Evropské unie a občany ţijícími mimo ni. Dalším návrhem směrem k adresnějšímu poskytování dávek je úprava Rodičovského příspěvku. Podle návrhu MPSV budou moci děti starší 2 let navštěvovat mateřskou školu nebo obdobné zařízení pro takové děti neomezeně. Přijetím navrhované změny bude odstraněno znevýhodnění nízkopříjmových rodin v situacích, kdy rodič pečující o dítě chtěl nastoupit do zaměstnání, ale nemohl si zajistit hlídání dítěte jiným způsobem, neţ umístěním v jeslích, mateřské škole nebo obdobném zařízení a ztratil tak nárok na dávku. Zvýhodnění movitějších rodičů by tak bylo odstraněno.

57

10

Závěr

Systém státní sociální podpory v době vzniku zákona znamenal přechod výplaty dávek od neadresného systému k adresnému. Postupným vývojem zákona a vývojem společnosti po roce 1989 se však postupně měnil na systém neadresný. Zákonem o státní sociální podpoře původně zavedená kombinace dávek závislých na příjmu (Přídavek na dítě a Sociální příplatek) měla zajistit, aby systém poskytování dávek byl vyváţený. Aby rodiny s nezaopatřenými dětmi, kterým vlivem sociální události klesly příjmy, mohly být podpořeny alespoň jednou dávek ze systému. V případech, kdy rodina z důvodu vysokých příjmů v předchozím období nedosáhla na Přídavek na dítě, mohla být pokryta Sociálním příplatkem, protoţe kaţdá z těchto dávek vycházela z příjmů rodiny za jiné rozhodné období. Po zatím poslední novelizaci zákona zrušením Sociálního příplatku byla tato vyváţenost zrušena. Podle mého názoru systém dávek stání sociální podpory, tak jak je v současné době nastaven, není systémem adresným. Z vyplácených dávek státní sociální podpory lze za plně adresné povaţovat pouze pěstounské dávky a Pohřebné. Rodičovský příspěvek, Porodné a Příspěvek na bydlení plně adresnými dávkami nejsou a Přídavek na dítě, dle mého názoru adresný není. Domnívám se, ţe změny v Rodičovském příspěvku a Příspěvku na bydlení, které MPSV k 1. 1. 2012 navrhuje, budou změnou k adresnějšímu poskytování dávek. Také to, ţe budou sociální dávky vypláceny z jednoho místa, je krok správným směrem. Administrace systému se stane jednodušší, systém bude lépe kontrolovatelný a rozhodování o dávkách bude jednotné. Tyto změny však mají být podle záměru MPSV pouze jakýmsi mezistupněm, po kterém by měla následovat zásadní změna celého systému přiznávání a výplaty sociálních dávek.

58

11

Cizojazyčné resumé.

The thesis - Benefits of State Social Assistance as Addressed Benefits - is aimed on problems of addressed benefits administered by state social support. The system of state social support has to help citizens to solve social situations recognized-by-law; namely - support of families with children and support of foster care. The system is fully funded from collected taxes. The basis for assignment of claim for support and size of support is usually the minimum subsistence level of the child and family calculated according to the law of Living and Minimum Subsistence Level. Since enactment of law about social support 59 amendments have been accepted. In this work I tried to document those, which were more related to the addressed support. In next part of work I focus on application of law about state social support in use. I demonstrate imperfections of laws on practical examples and I propose solutions. On included statistical data I show, that a significant reduction of resources spent on state social support could only be noticed after 1.1.2007. Which means after adoption of Living and Subsistence Minimum Level law and following amendments of law on state social support. The aim of my work was evaluation, whether state social benefits are addressed benefits, because the law was adopted with the purpose of having the benefits more addressed. That's the reason why I contemplate on every benefit about addressed allocation. I also mention some changes, which MPSV proposed for the future. In the final part of work, I evaluate development of state social benefits as development to not-addressed benefits. In my opinion situation should change after approval of planed changes. Since 1. 1. 2012 will be valid changes in some of laws related to benefits of state social support and payment of all uninsured social benefits will be enforced from one place. The state will have cheaper, simpler and better controllable system.

59

13

Prameny

Použitá literatura BŘESKÁ, Naděţda a kolektiv: Státní sociální podpora. Ostrava: Sagit 1996 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora 2. přepracované vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 1998 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora podle právního stavu od 1. 4. 2000, 5. aktualizované a doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 2000 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora 7. aktualizované a doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 2001 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora podle právního stavu k 1. 7. 2005, 10. aktualizované a doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 2005 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora s komentářem a příklady k 1. 7. 2005, 11. aktualizované a doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 2007 BŘESKÁ, Naděţda; BURDOVÁ, Eva; VRÁNOVÁ, Lucie: Státní sociální podpora s komentářem a příklady, 12. aktualizované a doplněné vydání. Olomouc: Nakladatelství ANAG 2008 BURDOVÁ, Eva. Státní sociální podpora: komentář k zákonu. Ostrava: Sagit, 1995 GREGOROVÁ, Zdeňka; GALVAS, Milan: Sociální zabezpečení, 2. aktualizované vydání, Brno: Masarykova univerzita Brno a nakladatelství Doplněk 2000 JUDr. Kepková Michaela: Novelizace zákona o státní sociální podpoře zákonem č. 271/2001 Sb., Národní pojištění 10/2001 KEPKOVÁ, Michaela. Státní sociální podpora: (vznik a vývoj systému). Vyd. 1. Praha: Socioklub, 1997 PENNINGS, Frans: Vybrané kapitoly z knihy: Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení Předpisy: Důvodové zprávy k zákonu o státní sociální podpoře a novelizacím zákona

60

Zákony: č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře č. 75/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie č. 132/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů č. 158/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony č. 271/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů č. 125/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony č. 237/2004 Sb., změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 315/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů č. 585/2004 Sb., branný zákon č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní sluţby a o změně a zrušení některých zákonů č. 124/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

61

č. 168/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony č. 204/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 218/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních sluţbách č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ţivotním a existenčním minimu a zákona o hmotné nouzi č. 113/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých dalších zákonů č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů č. 585/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku v nezaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

62

č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony č. 414/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky č. 347/2010 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s opatřením MPSV navazující zákony: č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisů č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů č.110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů č. 155/1995, Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášky: vyhláška Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění povaţují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů

63

Nařízení: Nařízení Rady EEC č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství Nařízení Rady (ES) č.1408/71 o aplikaci soustav na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství Nařízení č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení č. 1408/71 Nařízení Rady (ES) č. 859/2003, kterým se rozšiřuje pouţívání ustanovení Nařízení (EHS) č. 1408/71 a Nařízení (EHS) č. 574/72 na občany třetích zemí, kterých se tato ustanovení dosud netýkala výhradně z důvodu jejich občanství Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Elektronické prameny: Ministerstvo práce a sociálních věcí: statistické ročenky 2005 – 2009. Dostupné z:

64

Příloha 1 Přehled dávek transformovaných do systému státní sociální podpory Dosavadní stav Název dávky

Plátce

Dávka

Přídavky na děti

Zaměstnavatelé OSSZ ozbrojené sloţky

Dávka nemocenského pojištění

ČSSZ ozbrojené sloţky

Dávka důchodového pojištění

Výchovné k důchodům

Zaměstnavatelé Příplatek k přídavkům na dítě OSSZ ozbrojené sloţky Příplatek k výchovnému

ČSSZ ozbrojené sloţky

Zaměstnavatelé Státní vyrovnávací příspěvek OSSZ, ČSSZ ozbrojené sloţky

Název dávky v systému státní sociální podpory

Přídavek na dítě

Dávka nemocenského pojištění Dávka důchodového pojištění Státní dávka

Sociální příplatek

Část dotací na koleje a menzy

Dotace státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT

Dotace státního rozpočtu

Část dotací na ţákovské jízdné

Dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím MD

Dotace státního rozpočtu

Rodičovský příspěvek

Zaměstnavatelé OSSZ ozbrojené sloţky

Státní dávka

Rodičovský příspěvek

Podpora při narození dítěte

Zaměstnavatelé OSSZ, ČSSZ ozbrojené sloţky

Dávka nemocenského nebo důchodového pojištění

porodné

Příspěvek při narození tří a více dětí

Pověřené obecní úřady

Dávka sociální péče

Zaopatřovací příspěvek

OSSZ

Státní dávka

Opakující se dávky pěstounské péče

Okresní úřady

Státní dávky

Jednorázové dávky pěstounské péče

Okresní úřady

Dávky sociální péče

Pohřebné

Zaměstnavatelé OSSZ, ČSSZ ozbrojené síly

Dávka nemocenského nebo důchodového pojištění

Příspěvek na úhradu bytu vojáka

OSSZ

Státní dávka

Příspěvek na nájemné

Pověřené obecní úřady

Státní dávka

Část dotací na ţákovské jízdné

Dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím MD

Dotace státního rozpočtu

Zaopatřovací příspěvek

Dávky pěstounské péče

pohřebné

Příspěvek na bydlení

Příspěvek na dopravu

tab. 1 - převzato BŘESKÁ Naděžda a kol.: Státní sociální podpora, nakladatelství ANAG,1995

65

tab. 2

66 1240 1400

se 3 nebo 4 osobami

s 5 nebo více osobami

1920

2030

1850

1560

1580

1400

1130

860

2600

pro další osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem

2250

nad 15 let

pramen MPSV

1960

nezaopatřené dítě ve věku 6 - 15 let

1600

2880

pro první osobu v domácnosti

do 6 let

3126

od 1.1.2007

pro jednotlivce

částky ţivotního minima

2020

2130

1940

1640

1480

2130

2250

2050

1730

1560

2190

2310

2110

1780

1600

1770

1570

1270

970

1860

1650

1330

1020

2370

2110

1700

1300

2870

2560

2060

1580

Částka k zajištění nezbytných nákladů na domácnost

1800

1900

1730

1460

1410

podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu:

1000

1680

ostatní osoby

se 2 osobami

1780

nad 15 let

760

1620

od 10 do 15 let

s 1 osobou

1360

od 6 do 10 let

1320

Částka k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb

3230

2880

2320

1780

2320

2450

2230

1890

1690

3520

3140

2530

1940

2360

2490

2270

1920

1720

3660

3260

2630

2020

2400

2530

2310

1950

1750

od 1.1.1995 od 1.1.1996 od 1.10.1996 od 1.7.1997 od 1.4.1998 od 1.4.2000 od 1.10.2001 od 1.1.2005 od 1.1.2006

1230

domácnost

do 6 let

nezaopatřené děti

Osoba, domácnost

podle zákona č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu:

Vývoj částek životního minima od účinnosti zákona o státní sociální podpoře

Příloha 2

tab. 3

67

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

ČOD x koeficient 0,27 0,14

ŢMR x koeficient 1,8 1,80 - 2,20

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 ČOD x koeficient 0,32 0,28 0,14

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 ČOD x koeficient 0,32 0,28 0,14

výše dávky podle věku dítěte ČOD x do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let koeficient 474 525 621 682 0,27 415 460 544 597 0,14 208 230 272 299 období 1.4.1998 - 31.12.1998 ŢMR x koeficient 1,1 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 výše dávky podle věku dítěte ČOD x do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let koeficient 422 468 554 608 0,32 219 243 287 315 0,28 0,14

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 výše dávky podle věku dítěte ČOD x do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let koeficient 423 468 554 608 0,32 370 409 485 532 0,28 185 205 248 266 0,14 období 1.7.1997 - 31.12.1997 ŢMR x koeficient 1,80 1,80 - 2,20

období 1.1.1996 - 30.9.1996

Vývoj výše přídavku na dítě

výše dávky podle věku dítěte do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let 500 554 656 720 437 485 574 630 219 243 287 315

období 1.1.1999 - 31.3.2000

výše dávky podle věku dítěte do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let 400 443 524 576 208 230 272 299

výše dávky podle věku dítěte do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let 452 500 592 650 395 437 518 569 198 219 259 285 období 1.1.1998 - 31.3.1998

období 1.10.1996 - 30.6.1997

Příloha 3

tab. 3 pokračování 1

68

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

výše dávky

horní hranice příjmů zvýšená výměra základní výměra sníţená výměra

ŢMR x koeficient 1,50 1,50 - 2,40 2,40 - 4,00 ŢMD x koeficient 0,36 0,31 0,16

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 ČOD x koeficient 0,32 0,28 0,14

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 ČOD x koeficient 0,32 0,28 0,14

výše dávky podle věku dítěte 6 - 15 let do 6 let nad 15 let 706 576 810 608 496 698 314 256 360

ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 výše dávky podle věku dítěte ČOD x do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let koeficient 512 570 676 740 0,32 448 499 591 647 0,28 224 250 296 324 0,14 období 1.1.2005 - 31.12.2005 ŢMR x koeficient 1,10 1,10 - 1,80 1,80 - 3,00 výše dávky podle věku dítěte ČOD x do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let koeficient 551 615 767 797 0,32 482 538 636 698 0,28 241 269 318 349 0,14 období 1.1.2007 - 31.12.2007

období 1.4.2000 - 30.9.2001

ŢMR ČOD ŢMD -

ţivotní minimum rodiny částka na osobní potřeby dítěte ţivotní minimum dítěte

vysvětlivky:

výše dávky podle věku dítěte do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let 560 624 740 810 490 546 647 709 245 273 324 355

výše dávky podle věku dítěte do 6 let 6 - 10 let 10 - 15 let nad 15 let 541 605 714 784 474 530 625 686 237 265 313 343 období 1.1.2006 - 31.12.2006

období 31.10.2001 - 31.12.2004

tab. 3 pokračování 2

69

horní hranice příjmů

horní hranice příjmů

horní hranice příjmů

období 1.1.2008 - 30.6.2009 výše dávky podle věku dítěte ŢMR x koeficient do 6 let 6 - 15 let nad 15 let 2,40 500 610 700 období 1.7.2009 - 31.12.2009 výše dávky podle věku dítěte ŢMR x koeficient do 6 let 6 - 15 let nad 15 let 2,50 550 660 750 období 1.1.2010 dosud výše dávky podle věku dítěte ŢMR x koeficient do 6 let 6 - 15 let nad 15 let 2,40 500 610 700 vysvětlivky: ţivotní minimum rodiny ŢMR -

Porodné

Pěstounské dávky

9,00

tři a více dětí

tab. 4

70

odměna pěstouna ve zvl. případech (péče o 3 děti) odměna pěstouna ve zvl. případech (péče o postiţ. dítě)

odměna pěstouna nebyl

nebyl

nebyl

0,50

nebyl

1,00

9,00

5,00

4,00

1,10

nebyl

0,50

nebyl

1,00

5,00

dvě děti

přísp. na úhradu potřeb dítěte přísp. na úhradu potřeb nezaopatř. dítěte

4,00

1,10

1.10.1995 1.1.1996

jedno dítě

rodičovský příspěvek

dávka

nebyl

nebyl

0,50

nebyl

1,20

9,00

5,00

4,00

1,10

1.1.1998

nebyl

nebyl

0,50

nebyl

1,20

9,00

5,00

4,00

1,10

nebyl

nebyl

0,50

2,00

1,20

9,00

5,00

4,00

1,10

nebyl

nebyl

0,50

2,00

1,20

10,00

6,00

5,00

1,10

1.7.1998 13.7.1998 1.1.2002

koeficient k datu

nebyl

nebyl

0,50

2,00

1,20

10,00

6,00

5,00

1,54

1.5.2004

Dávky odvozené od životního minima (zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu)

3,30

3,00

0,50

2,00

1,20

10,00

6,00

5,00

1,54

1.6.2005

6,50

1,00

2,00

1,20

15,00

10,00

1,54

1.4.2006

Příloha 4

71 * PMM - průměrná měsíční mzda v nepodnikatelské sféře

5,50

odměna pěstouna ve zvl. případech

5,50

1,00

2,30

2,30 1,00

1,40

1,40

odměna pěstouna

příspěvek na úhradu potřeb dítěte příspěvek na úhradu potřeb nezaopatř. dítěte

tři a více dětí

16,60

11,10

porodné jedno dítě dvě děti

nebyl

nebyl

niţší výměra

3000,-

3800,-

7600,-

11400,-

3000,-

3800,-

7600,-

11400,-

1.1.2011

5,50

1,00

2,30

1,40

5,50

1,00

2,30

1,40

13000,- na 13000,- na 13000,- na každé kaţdé narozené první narozené dítě narozené dítě dítě

3800,-

sníţená výměra

7600,-

základní výměra 40% PMM *

11400,-

1.1.2007

koeficient k datu 1.1.2008 1.1.2009

zvýšená výměra

dávka

Dávky odvozené od životního minima (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)

Rodičovský příspěvek Porodné Pěstounské dávky

tab. 4 pokračování

Příloha č. 5

graf 1

zdroj MPSV

72

graf 2

zdroj Úřad práce v Šumperku

73

graf 3

zdroj MPSV

74

graf 4

zdroj Úřad práce v Šumperku 75

graf 5

zdroj Úřad práce v Šumperku

76

graf 5 pokračování

zdroj Úřad práce v Šumperku

77

graf 6

zdroj Úřad práce v Šumperku

78

graf 6 pokračování

zdroj Úřad práce v Šumperku

79