PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERSITY

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009

TITULNÍ STRANA

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERSITY Obor Veřejná správa Katedra národního hospodářství

Bakalářská práce

LEGITIMITA NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ

Jaromír Šimek 2009


ZADÁNÍ VEDOUCÍHO PRÁCE Zadání vedoucího práce:  „Tématem bakalářské práce Jaromíra Šimka jsou nebankovní úvěry. V první části bakalářské práce budou uvedena teoretická východiska vztahující se k této problematice. Druhá část bakalářské práce bude obsahovat popis a analýzu

právní

regulace

této

oblasti,

rozdíly

poskytování

úvěrů

u

bankovních a nebankovních subjektů, analýzu potencionálních klientů atd. Součástí bakalářské práce bude i komparace právní regulace nebankovních úvěrů platných v ČR s právní regulací aplikovanou ve vybrané zemi. V poslední části bakalářské práce budou uvedeny návrhy a doporučení vedoucí ke zlepšení současného stavu.“


ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Čestné prohlášení  „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Legitimita nebankovních úvěrů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“.


OBSAH PRÁCE 1.

Úvod………………………………………………………………………………..6

2.

Definice základních pojmů……………………………………………………….8

3.

Úvod do problematiky nebankovních úvěrů…………………………………..10 3.1

Úvěry domácností v ČR………………………………………………………10

3.2

Regulace spotřebitelských úvěrů………………………………………….......11

3.3

Výhody nebankovních úvěrů a jejich místo na trhu…………………………..12

3.4

Cílová skupina klientů nebankovních úvěrů………………………………….13

3.5

Problematika spotřebitelských úvěrů…………………………………………14

3.6

RPSN nebankovních úvěrů……………………………………………………16

4.

Právní problematika nebankovních úvěrů…………………………………….19 4.1

Pojem tísně při sjednávání půjčky…………………………………………….19

4.2

Lichva………………………………………………………………………....21

4.3

Příklady regulace úvěrů napříč státy EU……………………………………...23

4.4

Současná právní ochrana spotřebitele v ČR a její nedostatky………...............25

4.5

Ochrana spotřebitele dle směrnice 2008/48/EHS……………………………..28

5.

Argumenty obhájců vysokých úroků…………………………………………..30

6.

Trvale udrţitelný dluh…………………………………………………………..32

7.

Návrhy zabraňující extrémnímu úročení………………………………………33 7.1

Legislativní prostředky……………………………………………………......33

7.2

Soudní ochrana………………………………………………………………..35

7.3

Dohled nad poskytovateli nebankovních úvěrů……………………………….37

8.

Závěr……………………………………………………………………………...39

9.

Cizojazyčné Resumé……………………………………………………………..40

10.

Seznam pouţitých zdrojů citovaných v práci………………………………….41

11.

Seznam příloh…………………………………. ………………………………..42


1.

ÚVOD

Za téma své bakalářské práce jsem si nezvolil Legitimitu nebankovních úvěrů jen tak náhodou. Již dlouho mě daná problematika zajímá a pociťuji absenci literatury, která by se jí zabývala. Znám totiž okolo sebe několik lidí, kteří využili služeb společností nabízejících úvěry za dle mého názoru značně nevýhodných podmínek. Jeden podpis na takové smlouvě potom samozřejmě výrazně ovlivní jejich budoucí finanční situaci, ale zdaleka ne jen tu. Především v souvislosti s ekonomickou krizí, která v posledním roce zasáhla svět, Českou republiku nevyjímaje, může dobrý úmysl - například koupit dětem pěkný vánoční dárek – vést k nekonečnému kolotoči dluhů, splátek, exekucí, sociálních problémů, na které mohou navázat osobní a rodinné problémy, ztráta zaměstnání a podobně, v důsledku čehož problém přerůstá dlužníkovi přes hlavu a on ani přes svou nejlepší snahu není schopen splácet. Již rakousko-uherský císař Josef II. hlásal, že „vláda je tu na ochranu slabých a nemocných proti silným, bohatým a bezohledným," zároveň jeden ze základních principů práva by dle mého měla být ochrana ekonomicky slabšího subjektu. Proto bych chtěl ve své práci posoudit, zda by se stát měl chovat více jako ochránce, nebo zda je jeho současný přístup v pořádku a lze věřit v to, že trh vše vyřeší sám a soustředit se na jiné cíle. V případě nezodpovědného úvěrování, resp. v tomto úhlu pohledu spíše nezodpovědného zadlužování, jde totiž z velké části jen o důsledek svobody rozhodování a s ní spojenou odpovědností za své jednání. Na spadnutí je nový občanský zákoník, který by se měl tématem zabývat, do našeho právního řádu bude za několik málo měsíců včleněna i regulace z rukou Evropské unie. Pokud ovšem nevznikne všeobecná veřejná a politická podpora omezit zisky společností participujících na obyčejných lidech, nezmění se nic zásadního. Je potřeba postupovat přísně na poli legislativním, ale zároveň i justičním, řádně označit viníky a tvrdě je trestat, pokud bude jejich činnost i nadále pokračovat. Je třeba dát jasně najevo, že nebude ze strany státních institucí tolerováno ani jakékoliv obcházení práva. Rovněž si myslím, že moje práce vzniká v ideální době, kdy se možná blíží zásadní změny v celém systému. Neměla by tedy být pouze popisem situace, ale také jakýmsi hodnocením stávajícího stavu. Chci posoudit, zda je skutečnost v souladu s literou zákona, nebo zda je tento ohýbán podle toho jak se komu v dané chvíli hodí. Denně totiž vídáme reklamní kampaně úvěrových společností v televizi, na internetu, v novinách, na billboardech… a všude čteme, za jak neskutečně výhodných podmínek si můžeme půjčit deset, dvacet padesát nebo sto tisíc korun. Roman Zeman dokonce mluví na stránkách


Finančního magazínu nikoliv o úrokové svobodě, nýbrž o úrokové anarchii, kdy zmiňuje například zastavárenský úrok 5 % týdně, jenž jak on říká: „představuje efektivní úrokovou sazbu neuvěřitelných 1.173 %. Proti takové sazbě jsou podmínky půjček rychlých peněz se svými stovkami procent téměř lidumilstvím…“ 1, přičemž o pár řádků výš cituje projev Karla Kramáře při prvním programovém prohlášení československé vlády: „Jest to nejprve lichva se ţivotními potřebami, kterou vláda jest odhodlána se vší bezohledností stíhati jako nejtěţší zločin proti lidu a státu.“2 Dělá stát maximum pro to, aby o skoro přesně 90let později jeho slova skutečně naplňoval? Je lichva skutečně stíhána a potírána, nebo je spíše trpěným a zlehčovaným nešvarem naší doby? Chtěl bych se zamyslet nad tímto termínem a nad tím, kdy je naplněna skutková podstata trestného činu dle §253 Trestního zákona, protože samotný termín lichva není v českém právním řádu jasně definován. Také bych chtěl posoudit, zda rizikovost poskytovaných půjček odpovídá výši úrokových sazeb, zda mají lidé možnost řádně bránit své zájmy u soudu a informovat své čtenáře o všech stránkách problému tak, aby si mohl utvořit svůj názor. Doufám, že na konci své práce budu schopen vyslovit své stanovisko na to, zda je poskytování úvěrů nebankovními institucemi legitimní podnikatelskou činností, či nikoliv, a také ho podepřít natolik pádnými argumenty, aby obstály i před člověkem zastávajícím zájmy těchto podnikajících subjektů. Rád bych nastínil možné cesty k řešení, ukázal jak se s daným tématem vypořádaly ostatní státy v Evropském společenství a mimo jiné shromáždil do jednoho dokumentu co nejvíce informací o tomto myslím si jak právně, tak ekonomicky a také sociálně zajímavém tématu.

1

ZEMAN, R. Úroková anarchie [online]. Změněno 02.07.2008 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: . 2 Tamtéž.


2.

DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ

„Úrokem se rozumí odměna za zapůjčení peněţních prostředků věřitele dluţníkovi. Ve většině případů je úrokem peněţní částka. V ekonomii se pro tento proces pouţívá termín, ţe věřitel poskytl úvěr. Hodnota úroku se můţe lišit v závislosti na délce trvání úvěru nebo na jeho výši. Velikost úroku se vyjadřuje pomocí pojmu úroková míra. Půjčování peněz je v podstatě přesun finančních prostředků od subjektu, který je nemá moţnost zhodnotit a v dohledné době je nepotřebuje, k subjektu, který je umí zhodnotit, ale nemá prostředky. Pro ekonomii je poskytování úvěrů zásadní a velice důleţité, protoţe přesouvá peníze, které by se nevyuţily k subjektům, které je dokáţí zhodnotit. Ekonomika tím roste a získává na síle. Úroková míra také označovaná jako úroková sazba je vyjádřením navýšení zapůjčené částky za stanovené období v procentech. Většinou se vztahuje na jeden kalendářní rok. Při půjčování je však moţné úrokovou míru určit i fixně. Výšku úrokové míry však neovlivňuje pouze doba splatnosti, ale v reálu se na ní vztahuje i míra inflace a rizikovost, tedy riziková prémie. Riziková prémie není pouze šance, ţe dluţník nesplatí svůj dluh, ale také například půjčka v jiné měně. RPSN neboli roční procentní sazba nákladů je souhrn nákladů spojených s půjčkou vyjádřený v procentech z dluţné částky na jeden rok. V RPSN by měla být započtena nejen úroková míra, ale také všechny administrativní či jakékoliv jiné náklady na jeden rok. RPSN by tak měla poslouţit jako srovnání výhodností úvěrů různých peněţních institucí. Hlavím důvodem vzniku je ale snaha, ochránit spotřebitele před sloţitým systémem půjček a různých nákladů s nimi spojených. Náklady zahrnují také poplatky vázající se k uzavření smlouvy a posouzení ţádostí o úvěr. Pravdou je, ţe čím niţší je částka tím vyšší je RPSN (administrativní náklady převyšují zisk). Relativně výhodná půjčka má RPSN pod 20 %. Většina bank se drţí při úvěrech nad 60 tisíc pod hranicí 16 %. Jenomţe dosáhnout na bankovní půjčku je pro někoho obtíţnější a tak musí zvolit nebankovní instituci. Jelikoţ vzorec výpočtu RPSN je příliš sloţitý, je dobré pouţít tzv. kalkulačky RPSN, které jsou na internetu jednoduše nalezitelné. Vzorec je ovšem uveden v příloze zákona 321/2001 Sb. a také v příloze této práce.“3

3

Úroky [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: .


„Lichva neboli úţera je dle Wikipedie, pravděpodobně z lat. usuria, obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získaným. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s neúměrně vysokým úrokem. Podle českého zákona je lichva trestný čin4. Pojem lichva měl jiţ od starověku odlišný význam – jako lichva byl označován jakýkoli příjem úroku za peníze. Tórou byla lichva ţidům zapovězena. Ve středověku byla naopak zapovězena křesťanům a stala se tedy jednou z mála činností, kterou mohli vykonávat ţidé. Křesťany byla povaţována za jeden z nejtěţších hříchů, řada koncilů ji odsoudila jako zavrţeníhodnou. V Koruně české byla lichva křesťanům povolena aţ roku 1484 Vladislavem II. Jagellonským. Na počátku 16. století se výše úroku pohybovala mezi 10-35 %. Roku 1545 jej legalizoval Jindřich VIII.“5 „Jiné majetkové trestné činy, při nichţ dochází k obohacování pachatele, jsou většinou upraveny tak, ţe prospěch musí činit nejméně 5000Kč. U lichvy ţádná taková hranice není. I zde ovšem platí obecné pravidlo, ţe nebezpečnost činu pro společnost musí být vyšší neţ nepatrná.“ 6

4

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon; § 253 Wikipedia [online]. Změněno 19.11.2009 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: . 6 MADAR, Z, et al. Slovník českého práva. Díl I. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2002. s. 641. 5


3.

3.1

ÚVOD DO PROBLEMATIKY NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ

Úvěry domácností v ČR Zadlužení českých domácností strmě roste a mnozí ekonomové před tímto trendem

varují. Pravdou je, že proti západní Evropě jsme ještě v míře zadlužení domácností relativně v nízkých číslech, jak například vyplývá z článku Petra Býma z 8. září tohoto roku: „Podle údajů ČNB a OECD představují dluhy domácností Česka 28,2 % jeho HDP, zatímco průměr v eurozóně je 61 %. Stejně dobře vypadá porovnání výše dluhů s disponibilními příjmy (souhrn všech příjmů a dávek minus daně): v ČR jsou domácnosti dluţny zhruba polovinu toho, co inkasují (51,5 %), průměr Unie je 93 %, přičemţ v řadě zemí příjmy domácností za jejich dluhy citelně pokulhávají, třeba v Dánsku či Nizozemsku srovnatelné údaje činí 260 a 246 %.“7 Rozdíl ovšem je mimo jiné také v tom, že v západoevropských zemích funguje úvěrové hospodaření mnohem déle než u nás, kde se vyvíjí zadlužení domácností v podstatě až od konce roku 1989, ale rapidněji až od poloviny devadesátých let. Proto je alarmující tempo růstu zadluženosti českých domácností, které podle stejného článku činí 13,7 %. To je tempo přes 100 miliard korun ročně, což je již číslo alarmující. Ačkoli se ekonomové shodují, že úvěry ženou českou ekonomiku vpřed a nebýt toho, že si lidé i u nás zvykli „žít na dluh“, nedosahovali bychom v minulých letech takového ekonomického růstu, jakého jsme dosahovali. Nicméně fakt, že zadlužení domácností na západ od našich hranic roste tempem pouhých tří procent ročně, vypovídá o tom, že úvěrový trh u nás ještě není nasycen. Co ovšem vyplývá z faktů o zadluženosti českých domácností a co lze hodnotit veskrze pozitivně je skutečnost, že z 925 mld. celkového objemu úvěrů je jich celých 650, tedy asi 70 %, spojeno s investicemi do bydlení, které lze považovat za zdravé úvěrování, navíc často se statní podporou, v případě stavebního spoření, nebo s velmi nízkou úrokovou sazbou v případě hypoték.8 Podle statistik bank je vyšší objem úvěrů v chudých regionech České republiky s vysokou nezaměstnaností, tedy severní Čechy a Morava, kde je také vyšší procento případů, kdy klient není schopen úvěr dále splácet. Počet exekucí, jak se dozvídáme každým dnem

7

BÝM, P. Češi si půjčují střídmě a hlavně na bydlení [online]. Změněno 08.09.2009 [cit. 2009-11-22]. Dostupné z: < http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/14959/cesi-si-pujcuji-stridme-a-hlavne-na-bydleni/>. 8 Tamtéž.


v médiích, rychle roste, přičemž podle ČNB nezvládá své finanční závazky asi 4 % domácností, přičemž toto číslo by dle odhadů mohlo rychle narůst až na 10 %. Z předcházejícího textu lze říci, že co se týče bankovních úvěrů, je na tom Česká republika docela dobře a rok po vypuknutí krize lze dokonce zhodnotit, že ji naše bankovní instituce zvládly relativně bez újmy, o což se například paradoxně zasloužily vysoké bankovní poplatky, které bankám pomohly vytvořit si rezervy, a také ve srovnání s úvěrovými trhy v USA či západní Evropě docela vysoký stupeň opatrnosti při poskytování úvěrů a centrální registr dlužníků. Nicméně právě tento fakt způsobuje přesun části klientů k nebankovním úvěrovým společnostem, které nezajímá platební morálka klienta ani jeho příjmová situace, a za cenu toho, že klient odvede společnosti podstatně více za cenu zprostředkovaného úvěru, i rizikový úvěr poskytnou. 3.2

Regulace spotřebitelského úvěru Spotřebitelský úvěr je finanční produkt, se kterým se setkáváme velmi často, čím dál

tím víc domácností v České republice nemá trpělivost našich rodičů čekat, než si na nějakou věc našetří, raději si ji koupí sice za vyšší cenu, ale hned. Pokud je úvěr v možnostech spotřebitele a nedojde k výraznému poklesu jeho životní úrovně v důsledku splácení, nejedná se o jev negativní. Zákon ho definuje takto: „poskytnutí peněţních prostředků nebo odloţená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.“ 9 Spotřebitelem je pak „fyzická osoba, která při uzavírání a plnění příslušné smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíţ prospěch je spotřebitelský úvěr sjednávám.“ 10 Podléhá právě především regulaci podle zákona 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který je implementací Směrnice Rady 87/102/EHS ve znění Směrnice 90/88/EHS a Směrnice 98/7/ES. Další ustanovení relevantní k dané problematice jsou zejména §§ 51, 52, 55, 56, 491, 657 a 658 Občanského zákoníku, zejména pojednávající o smluvním právu, spotřebitelských smlouvách a smlouvě o půjčce, §§ 269 odst. 2, 489 až 469 a 497 až 507 Obchodního zákoníku, rovněž zabývající se závazky ze smluv, a zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní

9

§2 písmeno a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10 Tamtéž písmeno b).


inspekci, ve znění pozdějších předpisů, který nastavuje kontrolu nebankovních subjektů na trhu úvěrů.

3.3

Výhody nebankovních úvěrů a jejich místo na trhu Hlavní charakteristiky, které lákají občany k tomu, aby uzavřeli smlouvu o

spotřebitelském úvěru mimo bankovní domy jsou následující: - rychlost sjednání úvěru

bankovní poradce přijde ke klientovi domů a za pár minut po předložení průkazu totožnosti klient dostane peníze. Ještě pohodlnější je pro něj uzavřít smlouvu o leasingu přímo v obchodním domě, například k zaplacení nové ledničky. Kdy prodejci uvádějí, že například až třicet procent nákupů bíle techniky je uskutečňováno s leasingovým financováním.

- úvěr pro kaţdého

na rozdíl od banky, která od klienta žádá většinou dva doklady totožnosti, potvrzení o příjmu za posledních několik měsíců, často nejen od něj, ale i od dalších členů domácnosti, výpis z rejstříku trestů a další doklady, které klient musí „vyběhat“ a po jejich posouzení často banka úvěr neschválí, protože je velké riziko, že by klient vzhledem k své finanční situaci nemohl splácet.

Zásadní nevýhody nebankovních půjček budu rozebírat dále v této práci, ale jedná se v první řadě o mnohdy neúměrnou cenu úvěru, to neplatí vždy a bez výjimky, ale rozhodně lze říci, že krátkodobé úvěry jsou dražší, než ty dlouhodobé. Je logické, že půjčit například 10.000,- na čtyřprocentní úrok, tedy s ročním výnosem čtyř set korun, je při dané míře rizika špatným obchodem. Následující tabulka ukazuje, jak se mění úrokové sazby u jednotlivých druhů úvěrů:


tabulka 1

3.4

11

Cílová skupina klientů nebankovních úvěrů Téměř každému, kdo má trochu přehled o situaci na trhu úvěrů, musí být zřejmé, že

drtivá většina zákazníků nebankovních úvěrových společností jsou lidé s nízkými příjmy. Lidé, kteří nejsou schopni dostat mnohem levnější úvěr od banky, lidé, kteří si chtějí půjčit jen několik málo tisíc, aby „vyšli“ s penězi do další výplaty, nebo naopak ti předlužení, kteří potřebují nutně menší či větší částku peněz, aby oddálili další problémy vyplývající z jejich finanční situace - exekuci majetku, úroky z prodlení z jiného úvěru, povinné splacení kontokorentu, tedy typické a pověstné „vytloukání klínu klínem“. Zatímco banka totiž prověřuje výši příjmu žadatele, spolužadatele, náklady na provoz domácnosti, splátky starších úvěrů, nebankovní společnosti se často spokojí při vyřízení úvěru jen s doklady totožnosti a inzerují vyřízení za pár minut. Většina společností dokonce nabízí online zpracování půjčky. Dále musím podotknout, že bez výjimky všechny tyto půjčky mají spotřební charakter, tzn. peníze si klient půjčí, aby je v zápětí utratil, přičemž to zatíží jeho rozpočet na několik měsíců, v horším případě let, do budoucna. Troufám si tvrdit, že nikdo ze zákazníků peníze neinvestuje takovým způsobem, aby z nich měl v budoucnu vyšší užitek. Dalším problémem této skupiny obyvatel je, že jen mizivé procento z nich se dovolává při porušení svých práv soudní ochrany. Znovu je jistě jedním z hlavních důvodů nedostatek finančních prostředků, ale také neznalost vlastních práv, možnostech jejich ochrany, tedy nedostatek osvěty a v neposlední řadě jistě i nedůvěra v dosažení požadovaného soudního výsledku, čemuž napomáhá otřepaná fráze laického, ale i zasvěceného okolí, kterou jsem i já při rozhovoru s kolegy studenty Právnické fakulty o zvoleném tématu bakalářské práce slyšel mnohokrát: „kdyţ to funguje, tak je to asi v pořádku, ne?“ 11

ZÁMEČNÍK, P. Zadluţování domácností: Zvykejme si! [online]. Změněno 11.10.2006 [cit. 2009-10-25]. Dostupné z: .


3.5

Problematika spotřebitelských úvěrů Mezi základní problémy, které podléhají nejen mojí, ale víceméně časté kritice nejen

laické, ale i odborné veřejnosti patří především následující skutečnosti: -

není zákonem regulován maximální legální úrok, resp. zisk poskytovatele úvěru. Úvěrové společnosti se obhajují vysokou rizikovostí spotřebitelských úvěrů, která je samozřejmě spolu s malým výnosem při nízkých úvěrech legitimním důvodem pro navýšení procentní sazby, ale pravděpodobně by měla existovat nějaká hranice, přes kterou by bylo možno jít jen za opravdu výjimečných ekonomických situací

-

používání rozhodčích doložek ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech, přičemž tato řízení bývají pro spotřebitele výrazně nevýhodná a má jen omezenou možnost se bránit. Alternativou mohou být řízení před orgány ČNB nebo ČOI, které by rozhodně zodpovědněji dbaly na zájmy spotřebitele

-

vysoké procento případů, kdy je spotřebitel výrazně poškozen na svých právech a přesto se nebrání, tedy jakási nízká právní osvěta, povědomí o právech spotřebitele a taky znalostech, kam se v případě problémů může obrátit pro radu

-

díky vysoké RPSN je cena úvěrů relativně vysoká a pro nízkopříjmové občany nebo rodiny může její splácení proto představovat neúnosnou zátěž rozpočtu a vede nejprve k jejich splátkové delikvenci, která je v souladu se smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru trestána dalšími sankcemi, jejichž výše již v důsledku vede k takovému navýšení dluhu, že klient není vůbec schopen plnit své závazky, již není například ani schopen platit úroky, natož splácet úvěr. V další fázi může dojít až k exekuci majetku, která znovu zatěžuje rozpočet klienta nebo jeho rodiny


Schéma nastiňuje, jaké možnosti mohou nastat, pokud se rodina (jednotlivec) rozhodne vzít si úvěr, a jaké jsou možné varianty budoucího vývoje a možného výsledku. Již zběžný pohled ukazuje, že skutečností a okolností, které vstupují do hry je opravdu mnoho.

schéma 1 12

12

ČNB. [online]. [cit. 2009-11-11]. Dostupné z:


3.6

RPSN nebankovních úvěrů Není úplně jednoduché zjistit, jaká je RPSN u jednotlivých poskytovatelů

nebankovních úvěrů. Jak je totiž několikrát zmíněno i v této práci, je běžnou praxí, že společnosti tato data neposkytují, nebo minimálně je neposkytují zcela průhledně a přesně. Nicméně jedna z největších společností na trhu se netají tím, že pokud si u ní zapůjčíte nižší částku na méně než jeden rok, může se ukazatel RPSN přehoupnout i přes 500 %. Jak ukazuje také následující tabulka, společnost nenabízí příliš možných alternativ: buďto můžete splácet kratší dobu, přičemž úvěr bude podléhat ročnímu souhrnnému úročení až 512,590 %, nebo budete splácet dvakrát déle s méně než poloviční RPSN, v důsledku však ve výsledku zaplatíte ještě o 2020Kč více než v prvním případě. A to raději nezmiňuji případy, kdy nejste schopni včas zaplatit svou splátku. Ačkoliv v emailu, který jsem od jedné ze společností dostal a který uvádím mezi přílohami této práce spolu s kopií smlouvy o úvěru je doslovně uvedeno: „Poplatky za pozdní platby se neúčtují, celková splatná částka uvedená na smlouvě o půjčce je konečná a jiţ se nenavyšuje. V případě, ţe byste svou půjčku doplatil dříve, neţ stanovuje doba splatnosti uvedená na smlouvě je obchodním zástupcem vypočítána sleva z celkového navýšení. Za předčasné splacení se neúčtuje ţádný poplatek či penále, navýšení se naopak sníţí.“

Tabulka 2 13

Zajímavé je například srovnání úvěrových podmínek společnosti Provident a dalšího silného hráče na trhu nebankovních půjček – společnosti Cetelem. Prvním a dosti podstatným rozdílem je, že u druhé jmenované společnosti si můžete půjčit nejméně 20.000Kč, zatímco Provident půjčka začíná na třech tisících, druhým rozdílem je samozřejmě horní hranice, ale co je podstatnější tak právě RPSN je u obou společností velmi rozdílná, což si ukážeme na následujícím příkladu, kdy si hypotetický klient chce půjčit 20.000Kč bez udání důvodu půjčku a chce splácet zhruba 7 měsíců:

13

Provident [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: .


Srovnání úvěru ve výši 20.000,- u Provident a Cetelem Tabulka 3 14

Tabulka 4 15

Shrnutí této studie je následující: zatímco společnost Provident klientovi není schopna nabídnout program, ve kterém by RPSN klesla pod 224 %, Cetelem při nejkratší možné době splácení, která činí 6 měsíců avizuje RPSN 51,2 %, což se logicky dá tušit jako nejvyšší možné dosažitelné u této společnosti, protože se jedná o nejnižší úvěr na nejkratší možnou dobu. Logicky se do RPSN tedy maximálně promítnou vedle úroků také veškeré administrativní a související poplatky. U Providentu je rozmezí 30-60 týdnů, zatímco u konkurenta má klient na výběr od 6 do 72 měsíců. Příklad jsem zvolil záměrně tak, aby výše úvěru a doba splatnosti byly shodné. Výsledky srovnání jsem shrnul do tabulky: Společnost

Provident Financial

Cetelem

Půjčka

20.000,-

20.000,-

Doba splácení

30 týdnů (=210 dní)

7 měsíců (=210dní)

Splátka

1100,- týdně (4400,měsíčně)

3241,- měsíčně

RPSN

512,590 %

46,86 %

Celkem splaceno

33000,-

22687,Tabulka 5

14 15

Provident [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: . Cetelem [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: .


Protože pro našeho hypotetického klienta je pravděpodobně nejdůležitějším ukazatelem právě RPSN, ale krom toho také celková splatná částka, je zajímavé porovnat, kolik lze na zvolení správné společnosti ušetřit za pouhých sedm měsíců. Pokud se náš klient rozhodne pro produkt společnosti Cetelem, ušetří asi 10.300,-, což není rozhodně zanedbatelná částka. V čem tedy spočívá ono pověstné „ale“? Zatímco společnost Provident opravdu nevyžaduje od klienta krom dokladů totožnosti žádné další dokumenty, její protivník v konkurenčním boji se chová o poznání zodpovědněji a pokud si chcete sjednat spotřebitelský úvěr u něj, neobejdete se pravděpodobně bez následujícího: -

„úvěrovou smlouvu s aktuálním datem a podpisy na označených místech vyplněný a podepsaný osobní dotazník potvrzení o výši příjmu (i partnera ve společné domácnosti)nebo poslední 2 výplatní pásky kopii posledního výpisu z Vašeho bankovního účtu (všechny strany výpisu) oboustrannou kopii občanského průkazu oboustrannou kopii občanského průkazu partnera (pokud je partner uveden v ţádosti) oboustrannou kopii Vašeho druhého dokladu totoţnosti (řidičský průkaz, pas, apod.) popřípadě další doklady pro účelovou půjčku (kupní smlouvy, faktury, apod.)“ Zdroj: Cetelem16

Navíc musí splňovat některé další podmínky, jako například nebýt na mateřské dovolené, ve zkušební době či výpovědní lhůtě. Tedy z tohoto jednoho rozdílu je celkem zřejmé, proč, ač jsou jeho podmínky na první pohled nevýhodné, nachází Provident na českém finančním trhu stále dostatek zájemců. Jenže je jeho riziko natolik vysoké, aby obhájilo 20x vyšší úročení? Domnívám se, že ohledně této skutečnosti by nám výrazně pomohly statistiky obou společností ohledně toho, kolik úvěrů není spláceno, resp. o kolik finančních prostředků společnost reálně přichází! Během psaní této práce jsem obě společnosti o tyto informace požádal, ale do jejího dokončení mi nebyly zaslány.

16

Cetelem [online]. [cit. 2009-10-05]. Dostupné z: < http://www.cetelem.cz/osobni-pujcka/jak-ziskat-osobnipujcku.html>.


4. 4.1

PRÁVNÍ PROBLEMATIKA NEBANKOVNÍCH ÚVĚRŮ

Pojem TÍSNĚ při sjednávání půjčky Stojí za zamyšlení, zda klient, který zhruba odpovídá výše uvedenému sociálnímu

popisu, a který podepisuje smlouvu o úvěru za výše specifikovaných podmínek, není apriori v tísni. Tedy zda člověk, který má příjem někde na hranici minimální mzdy, živí rodinu, pravděpodobně již splácí nějaké své pohledávky, již při podpisu smlouvy netuší, že mu to může způsobit v budoucnosti finanční problémy. Samozřejmě je nasnadě otázka, zda kriminalizovat jeho za to, že se zavazuje k něčemu, co možná nebude schopen plnit, nebo společnost, která mu toto dovoluje. Abychom porozuměli jeho situaci, rozeberu tady úžeji pojem tísně. Co to vlastně je? Jedná se v první řadě o okolnost, jenž vylučuje svobodu vůle, která je nutnou náležitostí každého právního úkonu. Jedná se o stav, kdy vůle jednajícího je ovlivněna ekonomickým, sociálním, zdravotním, nebo jakýmkoliv jiným stavem tak, že je touto donucen k učinění právního úkonu, např. uzavření nevýhodné smlouvy, který by za normálního stavu neučinil17. Domnívám se, že pokud budeme vycházet z této jednoduché definice, je u spotřebitelského úvěru apriori tíseň jakýmsi předpokladem uzavření smlouvy. Málokdo by si totiž půjčoval peníze, pokud by je nepotřeboval nutně. Jistě tedy lze o určité míře tísně hovořit, nicméně je důležité objektivně zhodnotit, zda je tento člověk do uzavření smlouvy skutečně dotlačen okolnostmi, nebo zda jde jen o jeho lehkovážnost, či okamžitou touhu něco vlastnit. Myslím, že nad tímto tématem by sto různých lidí mělo sto různých názorů, ale kdybych měl sám za sebe definovat, kdy lze považovat tíseň za právně relevantní, pokusil bych se o to takto: „člověk uzavírá smlouvu o úvěru v tísni, pokud se jím snaží odvrátit jakýkoliv zásadně negativní důsledek své špatné finanční situace na svou osobu nebo rodinu“ – může se jednat o nutnost zaplatit dlužný nájem, elektřinu apod., kdy by hrozilo v případě nezaplacení další penále a tudíž nevyhnutelné zhoršení situace dlužníka v blízké budoucnosti, snahu získat finance na operaci rodinného příslušníka,… jistě by se dalo přijít na mnoho důvodů, které by mohly být označeny bez výčitek za okolnosti zakládající tíseň. Právní váhu má ovšem tíseň pouze tehdy, vede-li k uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek. Takže i když jednající prokazatelně v tísni v době podpisu smlouvy byl, nemá to pro něj žádné právní důsledky, pokud se na něm někdo výrazně neobohatil.

17

MADAR, Z, et al. Slovník českého práva. Díl II. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2002. s. 1538


Jedná se o zcela subjektivní stav jednajícího, o kterém protistrana vůbec nemusí vědět. Přesto však vzniká právo jednajícího odstoupit od takové smlouvy, pokud prokáže, že jednal v tísni. Pokud bychom tedy dokázali zařídit, aby nešlo na českém úvěrovém trhu uzavřít smlouvu za nápadně nevýhodných podmínek, nemuseli bychom se zabývat tolik definicí tísně. V případě úvěrového podnikaní jde navíc otázku nápadně nevýhodných podmínek spojit s posuzováním dalšího negativního projevu vysokého úročení – lichvy. Jak bylo již na začátku mé práce zmíněno, lichva je trestný čin, proto bych řekl, že výše úroků by šla rozřadit do tří stupňů, které možná do určité míry platí už nyní, ale nejsou podepřeny zákony. Schéma 2

Není tedy ani tak nutné definovat, jaké okolnosti již lze považovat za tíseň a jaké nikoliv, ale spíše hranice, které definují jednotlivé

stupně

naší

pyramidy.

Jaké

podmínky jsou již nápadně nevýhodné a kde je hranice trestní odpovědnosti poskytovatele úvěru, tedy kdy se již jedná o lichvu. Možná se na první pohled může zdát, že dělení horních dvou pater nemá praktického využití, nicméně si myslím, že střední patro by nemělo být apriori posuzované jako nelegální, nýbrž by bylo dáno právo toto posoudit obecným soudům, a to individuálně v každém případě. Samozřejmě když tvrdím v každém případě, nemyslím tím všechny posuzování všech smluv de iure, nýbrž jen v případě, že klient, který na úvěr za daných podmínek přistoupí a potom bude jeho poskytovatele z jakéhokoliv důvodu žalovat. Pokud by tento případ nastal, samozřejmě ponese důkazní břemeno spotřebitel, který bude muset prokázat, že sjednal smlouvu skutečně v tísni a také, že podmínky jsou nápadně nevýhodné, a to i přes to, že úrok jeho úvěru nebude spadat do zelené zóny. I když se to zdá jako nelogické, můj názor je, že pokud má klient možnost sjednat si úvěr s nižší sazbou RPSN, měl by učinit vše pro to, aby tohoto úvěru dosáhl. V opačném případě je potom jeho svobodným rozhodnutím přijmout podmínky méně výhodné. Zásadní výhody tohoto systému spatřuji v tom, že většina společností by se zařadila někde na pomezí spodních dvou zón, tzn. že by důkladně prověřovaly klienty, kterým by půjčily za nižší cenu a relativně méně by prověřovala klienty, kteří by byli rizikovější, ale zároveň by jejich úvěry podléhaly vyšší sazbě. Nebyl by tedy, snad, tak masový přesun


spotřebitelů na trh ovládaný opravdovými lichváři, kteří nepodléhají žádné regulaci a jejichž půjčky jsou v naprosté většině případů takřka nesplatitelné. Na tyto přečiny by se samozřejmě také musela nastavit legislativa tak, aby jim jejich podnikání co nejvíce znepříjemnila. Respektive, aby za své činy nesly jak občansko- tak trestněprávní odpovědnost. Druhou výhodou oproti dvoustupňové regulaci spatřuji v tom, že postupem času by se trh sám utřídil k tomu, že by se druhý stupeň ztenčil až v ideálním případě vymizel. Lidé by totiž díky osvětě a konkurenčnímu soupeření společností mnohem častěji (alespoň si to myslím) sáhli po relativně méně dostupném, ale dlouhodobě výhodnějším úvěru. Jedinou oblastí, kde by toto nemuselo tak zcela platit je leasing, kde bych na pozici zákonodárce trval na tom, aby RPSN leasingu nemohla vybočit ze zelené zóny. A to především proto, že lidé touto formou nakupují často věci, které jejich domácnost opravdu reálně potřebuje a mají opravdu touhu si věc ponechat, nikoliv si ji po dvou splátkách nechat odebrat. Proto je rizikovost leasingových úvěrů dle mého nižší než u dalších spotřebitelských finančních produktů. 4.2

Lichva

Historický exkurs Lichva je historicky velmi známým jevem, dalo by se říci, že je stará jako lidstvo samo. Věřím totiž, že i jeskynní člověk byl v nouzi ochoten slíbit cokoliv za to, když mu někdo poskytl kus mamutího masa, kterým mohl nakrmit své dítě, nebo kus jelení kůže, do které se mohla zabalit jeho těhotná družka. O její existenci mluví například zápis z Českého sněmu ze 30. dubna 1543: „aţ deset procent z půjčených prostředků dluţník věřiteli platit musel.“ 15 Tenkrát byl povolený úrok 6 % a „nekřesťanské chování“ (pravděpodobně zde může mít kořeny slovní spojení „za nekřesťanské peníze“) se trestalo konfiskací majetku, ba i smrtí. Už tenkrát se ale toto pravidlo obcházelo například tím, že dlužník zaplatil zákonný úrok, ale navíc si

musel od lichváře například zakoupit hodnotný šperk. Nikoliv jen absolutní výše úroku je znakem lichvy, o tom svědčí například následující odstavec: „V roce 1997 Česká republika zaţila menší měnovou krizi. Přibliţně do půli května 1997 se pohybovaly krátkodobé úrokové sazby na úrovni 12 %, pak se však začaly zvedat. 22.5.1997 je oficiální jednodenní sazba, za kterou si toho dne půjčovaly banky české koruny, zafixována na úrovni neuvěřitelných 197,5 % p.a. Důvodem nebylo v tomto případě lichvářské chování bank vůči bankám, ale události spojené s devalvací české koruny.“ 15 Zdroj: finance.idnes.cz 18

Je zvláštní, že každý z nás tuší, co to je, ale nikdo z nás ji neumí přesně definovat . To platí i o českém právním řádu. Ten s pojmem lichva pracuje, dokonce jej označuje za trestný čin v §253 trestního zákona, ale nikde ho nespecifikuje. Je samozřejmě logické, že definovat něco tak abstraktního je velmi složité, přesto je mým názorem, že v době, kdy neschopnost

18

ZEMAN, R. Co je skutečně lichva a jak se jí bránit? [online]. Změněno 10.03.2006 [cit. 2009-10-17]. Dostupné z: .


splácet své závazky ze spotřebitelských úvěrů působí problémy tisícům lidí v celé České republice, by se měl tento termín vymezit. 17. dubna 2009 například LN otiskly článek o tom, že KDU-ČSL požaduje, aby jakýkoliv úrok přesahující sedmi násobek lombardní sazby stanovené ČNB, ta byla toho času 2,75 %, byl posuzován jako spodní hranice lichvy, za tu by tedy šlo považovat již úrok nad 19,25 procenta ročně19. Erich Čomor tvrdí, že pro něj „Pro mě je lichvou vše, o čem ví poskytovatel peněz předem, ţe mu je dotyčný nebude schopný splatit, a proto ţije z drastického vymáhání penále. Proti tomu je potřeba zakročit.“20 Již v minulosti, kdy byla lichva ve většině evropských zemí zapovězena úrokovými stropy, prohlásil v roce 1787 v Rusku Jeremy Bentham ve své knize Obrana lichvy následující: „Ţádnému člověku… nemá být – s ohledem na jeho prospěch – bráněno, aby uzavřel takovou smlouvu o získání peněz, o které se domnívá, ţe se mu hodí.…stejně tak nemá být nikomu bráněno, aby mu [druhý] peníze poskytnul podle podmínek, o nichţ si myslí, ţe jsou přiměřené k tomu, aby na ně přistoupil.“21 Česká republika ho minimálně v tomhle vyslyšela a opravdu v našem právu žádná omezení, co do výše úroků nemáme (alespoň prozatím). Líbí se mi věta, kterou v tomto citovaném článku použil pan Roman Zeman a s kterou se nelze než ztotožnit: „Čím menší je moţnost spotřebitele vyvázat se z daného finančního produktu (ať uţ v důsledku vlastností produktu, anebo moţností spotřebitele), tím větší je poplatkový apetit finančních institucí.“22 Stejný autor dokonce poukazuje na fakt, že ani osvěta spotřebitele nemá na jeho chování, co do zodpovědnosti v půjčování si, valný vliv. I když klient vidí ve smlouvě RPSN v řádu stovek procent, slepě hnán potřebou a nutností, v horším případě jen touhou splnit si sen, smlouvu stejně podepíše, aniž by si uvědomil, že kdyby se uskromnil, může mít danou věc mnohdy za méně než polovinu délky svého splátkového kalendáře doma i bez toho, aby přinejmenším jednou takovou částku věnoval tomu, kdo mu peníze půjčil.

19

Lidovci chtějí omezit úroky na 19 procent [online]. Změněno: 17.04.2009 [cit. 2009-10-30]. Dostupné z: . 20 Zákonu proti lichvě nefandím, podporuje černý trh [online]. Změněno: 07.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 21 ZEMAN, R. Finanční loupeţníci [online]. Změněno: 17.04.2008 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 22 Tamtéž.


4.3

Příklady regulace úvěrů napříč státy EU

„Belgie Belgické právo reguluje maximální výši úrokové sazby spotřebitelského úvěru v závislosti na výši úvěru. Na oprávněnou námitku, ţe malé úvěry mohou představovat pro věřitele stejné fixní náklady, a tudíţ by měly být poskytovány s vyššími sazbami, reaguje následujícím způsobem: pro úvěry do 1250 eur byl v roce 2007 strop na 21 % RPSN, sazby úvěrů od 1250 do 5000 eur byly omezeny výší 16 % a sazby úvěrů nad 5000 eur pak 13 %. Holandsko V Holandsku je pro spotřebitelské úvěry stanovena maximální výše úrokové sazby spotřebitelského úvěru. Hranice legálního maxima je nastavena vyhláškou k zákonu o spotřebitelském úvěru (vztahuje se na úvěry do 40 tis. eur). Článek 35 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru říká: „Aby se zabránilo přijímání příliš velkého rizika poskytovatelem úvěru, upraví se vyhláškou nejvyšší přípustná odměna za poskytnutí úvěru, zároveň se stanoví pravidla ohledně okamţiku, kdy je moţné odměnu za poskytnutí úvěru vyúčtovat.“ Příslušná vyhláška pak upravuje maximální výši odměny při pravidelném splácení spotřebitelského úvěru (zákonný úrok + 17 procentních bodů), maximální výši poplatku za prodlení se splácením a dále maximální poplatek za dřívější splacení úvěru. Francie Francie reguluje lichvářské úrokové sazby ve spotřebitelském zákoníku (Code de la Consommation). Článek L313–3 francouzského spotřebitelského zákoníku říká o lichvářských úrocích přibliţně následující: „Lichvářský úvěr je úvěr sjednaný s roční procentní sazbou, která v době poskytnutí převyšuje o více neţ jednu třetinu průměrnou efektivní sazbu uplatňovanou během předcházejícího čtvrtletí úvěrovými institucemi s podmínkami zahrnujícími obdobné riziko.“ V praxi jsou kaţdé čtvrtletí vyhlašovány ministerstvem financí maximální úrokové sazby v závislosti na aktuální trţní situaci. Španělsko Platný španělský proti lichvářský zákon pochází z roku 1908, přičemţ jeho poslední modifikace byla provedena v roce 2000. Ve španělském právu není zakotven limit úrokových sazeb; za neplatnou se však povaţuje smlouva, která má úrokové podmínky podstatně vyšší, neţ je průměr. V současnosti se vede ohledně regulace lichvářských úrokových podmínek širší diskuze, která směřuje mj. k vytvoření registru profesionálních poskytovatelů úvěrů a ke standardizaci podmínek úvěrů, úrokových sazeb a poplatků spojených se spotřebitelskými úvěry. Německo Německý model regulace úrokových sazeb vychází pouze z obecných ustanovení občanského zákoníku platných pro lichvu. Dluţno říci, ţe tento model je v platnosti jen s drobnými úpravami jiţ od zavedení občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch) v roce 1880. §138 odst. 2 lichvu popisuje způsobem podobným, jako ji

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 známe my. Rozhodnutí ohledně (ne)místnosti úrokových sazeb náleţí soudu. Jako relevantní v otázce „povolených“ nejvyšších úrokových sazeb je v současnosti bráno rozhodnutí Nejvyššího soudu, který za přiměřené povaţuje dvojnásobky úrokových sazeb vyplývajících ze zpráv Deutsche Bundesbank. Polsko Přibliţně dva roky platí v Polsku tzv. proti lichvářský zákon. Tento zákon zavedl – kromě jiného – regulaci úrokové sazby a celkového neúrokového nákladu úvěru. V polském občanském zákoníku se objevilo ustanovení, podle kterého nesmí úroková sazba překročit čtyřnásobek lombardní sazby polské národní banky. Navíc je v zákoně o spotřebitelském úvěru (Ustawa o kredycie konsumenckim) stanoveno (§7a), ţe maximální sazba nákladů spotřebitelského úvěru (kromě zmíněných limitovaných úrokových nákladů) nesmí překročit 5 % jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. V současnosti je tak v Polsku omezena maximální výše úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů na 7,5 *4, tj. 30 % p.a. Slovensko Na Slovensku je v současnosti téma regulace výše úrokových sazeb velmi ţivé. Lichva je i nadále v legislativě formulována způsobem podobným, jako je tomu v ČR, nově je však zaveden strop úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů. Na základě novely zákona o dobrovolných draţbách z prosince 2007 byl změněn i zákon o spotřebitelských úvěrech č. 258/2001 Sb. (aneb nejen v Česku existují „přílepky“). Po legislativních půtkách bylo nedávno přijato nařízení vlády č. 238/2008 z 11. června 2008, ţe maximální výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) bude podle jednotlivých kategorií úvěrů limitována dvojnásobkem průměrné hodnoty RPSN reportované jednotlivými poskytovateli a současně nesmí převýšit čtyřnásobek průměru RPSN za všechny typy spotřebitelských úvěrů. Slovinsko Rovněţ nejvyspělejší země bývalého východního bloku nově reguluje maximální výši úrokových sazeb. Zákonem č. 111/2007 se změnilo ustanovení zákona o spotřebitelských úvěrech (Zakon o potrošniških kreditih, č. 77/2004), které ve svém §18a limituje hranici úrokové sazby na 200 % sazby stanovené Slovinskou centrální bankou na základě statistických zjišťování podle výše a doby splatnosti poskytnutých úvěrů. Itálie V Itálii je od roku 1996 v platnosti zákon (č. 108), který za lichvářské, a tudíţ nepovolené úrokové sazby označuje sazby převyšující oficiálně stanovenou úroveň. Se čtvrtletní frekvencí se tak přizpůsobuje tento limit úrovni jedenapůlnásobku průměrné roční efektivní úrokové míry aplikované bankami a dalšími finančními institucemi.

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 Česko V současnosti není v Česku regulována výše úrokových sazeb ţádným explicitním způsobem. Oporu pro poţadavek neuplatňování „lichvářských“ úrokových sazeb představuje ustanovení §39 občanského zákoníku, které se týká „dobrých mravů“ v kombinaci s některými judikáty Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. V tomto konkrétním případě se soudně jako „v rozporu s dobrými mravy“, a tudíţ neplatné označily úrokové sazby z půjčky, které čtyřnásobně převyšovaly běţnou sazbu uplatňovanou bankami u daného typu úvěru. V návrhu nového občanského zákoníku se však jiţ objevuje strop úrokových sazeb (§1603) a to ve výši dvojnásobku úrokové sazby obvykle placené z úvěrů poskytovaných bankami.“

23

Abych tyto informace nějakým způsobem shrnul, je evidentní, že napříč Evropskou unií je vládní zájem regulovat společnosti fungující na úvěrovém trhu. I k nám již tato myšlenka dospěla, protože v návrhu nového Občanského zákoníku se již limit v podobě dvojnásobku obvyklého bankovního úroku objevuje. Nicméně když posoudíme, jak jednotlivé evropské země regulují svůj trh, dojdeme k závěru, že jde o nařízení relativně dost přísná. Maximální úrokové míry jsou někde mezi 15-30 % (v Polsku), ale najednou se návrh KDU-ČSL nejeví jako nesmyslný, když mluví o maximální sazbě úroku někdo okolo 20 %.24 Nicméně je nutné rozlišovat sazbu úroku a RPSN, kdy jsou společnosti schopny celkovou cenu peněz dodatečně navýšit různými poplatky natolik, že ani úroková regulace nic nezmění. To je ale jen detail při tvorbě nebo chcete-li výkladu právní normy. A myslím si, že minimálně v tomto případě by soudy měly normu vykládat tak, jak je v zájmu klienta, tedy, že úrokem se rozumí RPSN. 4.4.

Současná právní ochrana spotřebitele v ČR a její nedostatky Statní ochrana spotřebitele i samotná míra regulace spotřebitelských úvěrů v ČR je dle

mého názoru nedostatečná. Výjimečné nejsou ani úroky ve stovkách procent ročně. Navíc stát nezakazuje reklamy ani ve veřejnoprávních médiích, přičemž tyto jsou na první pohled podbízivé, nepravdivé, úmyslně klamavé a tedy proti dobrým mravům. Nedivím se, když ČSSD na jaře tohoto roku navrhovala dohromady zákony proti lobbingu a proti lichvě. Skutečnost, že spotřebitelské úvěry jsou i přes implementaci směrnice 87/102/EHS do českého právního řádu zákonem č 321/2001 Sb. stále pod nižším stupněm ochrany, než jakého bylo možno dosáhnout, lze přičítat znovu politické neochotě či neschopnosti danou 23

ZEMAN, R. Regulace úrokových sazeb v EU. [online]. Změněno 02.10.2008 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 24 Lidovci chtějí omezit úroky na 19 procent [online]. Změněno: 17.04.2009 [cit. 2009-10-30]. Dostupné z: .


věc jakkoliv zásadně řešit, nebo mocnému lobbingu společností, které na neúměrně vysokých úrocích postavily předmět své podnikatelské činnosti. Upřímně doufám, že ani jedno ani druhé není pravda. Každopádně důvodem, který mohl vést k tomu, že směrnice nebyla do českého práva včleněna ideálně, byl princip minimální harmonizace, jenž dával státům co nejvíce prostoru k ponechání vlastní legislativy, protože evropská úprava měla být jen jakýmsi minimálním standardem, který musely všechny státy splnit. Mohly si ale zároveň ponechat svoji úpravu, pokud tato byla přísnější. Nyní se při tvorbě práva na ochrany spotřebitele využívá spíše principu maximální harmonizace, což v praxi znamená, že by ve všech státech platil stejný standard ochrany spotřebitele, i když by se měl v některém z členských států dokonce snížit. Jak ovšem podotýká Mgr. Tomáš Palla ve svém článku: „z hlediska českého práva ochrany spotřebitele je však nutno dodat, ţe českému spotřebiteli můţe být vcelku jedno, jestli je v daných směrnicích uplatňován princip minimální či maximální harmonizace. Úroveň ochrany spotřebitele u nás je totiţ poměrně nízká, proto se těţko můţe stát, ţe by díky principu plné harmonizace došlo ke zhoršení postavení českého spotřebitele.“25 Což samozřejmě není hodnocení pozitivní, nýbrž právě naopak. Základní ustanovení definuje především §4 zákona č. 321/2001 Sb.: (1)

Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

(2)

Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr,

25

PALLA, T. Spotřebitelské úvěry a nová směrnice–záchrana z EU? [online]. Změněno 28.01.2009 [cit. 200911-10].Dostupné z: .

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

Po přečtení celého zákona je vidno, že se jedná spíše jen o úpravu formy spotřebitelského úvěru, nikoli o jeho zásadní regulaci, rozhodně pak ne, co do výše úročení. Přesto šlo o významné posílení práv spotřebitele, který by měl být mnohem lépe informován o podmínkách úvěru. Kromě výše nákladů spojených se splácením úvěru je dalším velkým problémem spojeným s naší problematikou, který poznamenává postavení spotřebitele v dané oblasti, skutečnost, že drtivá většina smluv zavazuje klienta k tomu, že v případě sporu bude tento rozhodován v rozhodčím řízením. To minimalizuje možnost spotřebitele se bránit. A domnívám se, že ani v případech, kdy soudní žaloba je možná, většina postižených svá práva před soud hájit nejde. A to zejména protože by to vnímali jako předem prohraný spor, který je bude jen stát další peníze, čas a přesto nic nevyřeší, protože smlouva přece hovoří jasně a oni svým podpisem s jejími podmínkami dobrovolně souhlasili. Bohužel to, že ani základní ochrana spotřebitele, minimální standard, který by mu aplikace této směrnice měla zajistit, nefunguje je v případě nebankovních úvěrů zcela zřejmé. Klamavá reklama na každém kroku, společnosti, které nezveřejňují v reklamě RPSN, nebo ji zveřejňují nepřesně. Toto všechno odhalují kontroly České obchodní inspekce, pod kterou spadají kontroly na poli poskytovatelů nebankovních úvěrů (banky podléhají kontrole ČNB). V roce 2006 bylo shledáno při 127 kontrolách 26 prohřešků proti zákonu. Rok předtím 35 prohřešení zaznamenaných při 189ti kontrolách26. Informuje o tom také organizace Člověk v tísni: „Jedinou bankou, která započítává do deklarované sazby RPSN všechny náklady spojené s pořízením úvěru, je Poštovní spořitelna. Ostatní banky sice zákon neporušují, avšak pro zájemce o úvěr je odlišná praxe při výpočtu sazeb RPSN u jednotlivých bank matoucí.27“ Snad se vše alespoň zčásti vyřeší implementováním nové směrnice, která má proběhnout do 12. května 2010.

26

ZÁMEČNÍK, P. Zadluţování domácností: Zvykejme si! [online]. Změněno 11.10.2006 [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: . 27

Většina bank manipuluje se sazbou RPSN. [online]. Změněno 7.4.2010 [cit. 2010-04-11] Dostupné z:


4.5

Ochrana poskytovaná spotřebiteli dle směrnice 2008/48/ES Nová směrnice by měla být implementována do českého právního řádu do 12. května

2010 pravděpodobně novelizací zákona 321/2001 Sb. Měla by především zpřísnit pravidla o poskytování informací souvisejících s půjčkou. Nebudou přípustné jakékoliv skryté poplatky. Přesně definuje vzorec výpočtu RPSN, která bude zahrnovat všechny poplatky, aby měl spotřebitel možnost absolutního srovnání. Rovněž smluvní podmínky se dočkají regulace a nebude například povoleno, aby všeobecné podmínky byly uvedeny drobným písmem. Spotřebitel také získá právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu do 14 dnů od jejího uzavření. Získá tak čas například na poradu s právníkem. Zákon by měl také zabránit dalšímu předlužování, protože poskytovatelé budou muset povinně prověřovat finanční zdraví žadatele a jeho schopnost splácet. Nyní uvedu některé novinky, které by měla směrnice definovat: „Článek 5

právo spotřebitele na poskytnutí předsmluvních informací, využitelných například ke srovnání s nabídkami ostatních společností

Článek 14

právo odstoupit od smlouvy do 14ti kalendářních dnů bez udání důvodu

Článek 15

úprava vázaného úvěru; například smlouvy o úvěru vázané na koupi zboží, odstoupí-li klient od koupě zboží, není dále vázán ani smlouvou o leasingu

Článek 16

úprava předčasného splacení úvěru; maximální odměna věřitele v tomto případě definována jako 1 % předčasně splacené výše úvěru

Článek 20

stanovuje dohled nad věřiteli; doposud stačí k podnikání v této oblasti živnostenské oprávnění k volné živnosti podle zákona číslo 455/1991 sb.

Článek 24

předepisuje zavedení vhodných a účinných postupů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů; současná rozhodčí řízení s rozhodci určenými ad hoc spotřebitele prakticky zcela zbavují možnosti ochrany.28“

Nutno uvést, že postavení spotřebitele se výrazně nezlepší, pokud bude dán jakýkoliv prostor k obcházení zákona, a to ať jeho špatným textem, nebo jeho provedením. Často se totiž nejedná o novinku v legislativě, nýbrž jen o propracovanější verzi ustanovení obsažených či nastíněných již ve směrnici 87/102/EHS.

28

PALLA, T. Spotřebitelské úvěry a nová směrnice–záchrana z EU? [online]. Změněno 28.01.2009 [cit. 200911-10].Dostupné z: .


Sdružení ochrany spotřebitelů například vytvořilo Kodex etického úvěrování, který by mohl být vodítkem k tomu, jak by mohl vypadat ideální stav na trhu nebankovních úvěrů. Tento kodex zveřejňuji pro zajímavost v Příloze 5.29

29

Kodex etického úvěrování [online]. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: < http://www.spotrebitelskyudel.cz/wp-content/kodex_etickeho_uverovani.pdf >.


5.

ARGUMENTY OBHÁJCŮ VYSOKÝCH ÚROKŮ

Je samozřejmé, že na tak společensky zásadní a zároveň složité téma neexistuje jediný úhel pohledu. Nikoliv všichni musejí mít nutně stejný názor na to, zda je poskytování úvěrů na takto vysoký úrok již v rozporu s duchem zákona. Nicméně si myslím, že racionálně uvažující člověk minimálně nemůže souhlasit s tím, co bych nazval pasti na lidi. Mám na mysli různé smluvní pokuty ve výši až 100 % výše úvěru (i víc), poplatky za předčasné splacení, apod. Tyto praktiky totiž zcela evidentně odporují dobrým mravům a jsou neobhajitelné. Nicméně bych rád poukázal znovu na důvody, které stojí na straně poskytovatelů půjček a které mohou do určité míry toto podnikání legitimizovat: „Vysoký úrok (vysoká cena půjčky) je v tomto případě zjevně důsledkem toho, ţe a) klient (např. nezaměstnaný) si nemůţe v danou chvíli půjčit nikde jinde. Jelikoţ půjčku chce, je ochoten přistoupit na vysokou cenu. b) za lichvářem nestojí konsolidační agentura či podobná instituce, která by mu v případě nouze pomohla penězi ze státního rozpočtu. Lichvář nese obrovská rizika defaultu (nesplacení).“ 30 V tomto nezbývá než s autorem článku souhlasit. I když bych asi coby obhájce tohoto společenského jevu nepoužil slovo lichvář, protože tímto ho označuji termínem, který dává tušit souvislost s trestným činem lichvy. Také skutečnost, že za poskytovatelem nebankovního úvěru nestojí konsolidační agentura lze zpochybnit. Systém rozhodčích řízení a rychlých exekucí je dostatečným zajištěním pohledávky. A pokud měl autor na mysli opravdové lichváře, kteří fungují na principech černého trhu, tak bych si troufnul tvrdit, že oni si na své přijdou i bez jakékoliv agentury, protože i oni mají své „páky“ jak peníze vymoci zpět. Možná mnohdy účinnější než je postup dle exekučního řádu. Ale na toto téma by mohla vzniknout další práce minimálně v rozsahu té mé. Částečně do této problematiky nahlédnu v další kapitole o trvale udržitelném dluhu. „Trh je spontánní proces, v němţ jednotlivé strany vstupují do dobrovolných vztahů a uzavírají dobrovolně smlouvy. A právě cena je tou veličinou, která uvádí poptávku a nabídku 30

NĚMEČEK, R. Je lichva opravdu zločin? [online]. Změněno: 07.02.2002 [cit. 2009-10-31]. Dostupné z: .


do rovnováhy. Cena tudíţ není ani etická ani neetická, ani morální ani nemorální. Stejně jako není trestné (alespoň doufám) nabízet housku za 100 Kč, nemělo by být trestné nabízet půjčku za stoprocentní úrok.“ 31 I tady má autor veskrze pravdu, ale myslím si, že nikdo z nás neodsuzuje prodejce, který má na Karlově mostu stánek, v němž 0,5l vody prodává za 80kč. Z toho naše společnost vskutku vyrostla. Ale tento prodavač má jednak podstatně vyšší nájem, než ti, co jsou o stovky metrů dál, a hlavně my, coby spotřebitelé, ač žízniví – máme možnost počkat a koupit u konkurence za zlomek ceny. Jenže v oblasti úvěrů, kterými se má práce zaobírá, příliš velký rozdíl v cenách u konkurenčních společností není. A všichni vnímáme jako v pořádku, když si majetný turista koupí vodu za uvedenou cenu, protože má zrovna žízeň, ale těžko bychom schvalovali, kdyby všechny obchody v Praze prodávaly právě jemu vodu za stejnou cenu, jenom protože „on na to má.“ Stejně tak bychom neměli trpět, že někdo poskytuje drahé úvěry, protože jejich klienti na jiné nedosáhnou. Dalším argumentem může být i skutečnost, že i vysoké úroky na nízkých půjčkách nejsou nijak závratné částky. Jak řekl Erich Čomor: „debaty o vysokých úrocích jsou někdy dost zavádějící, protoţe rozdíly ve splátkách jsou u některých typů úvěrů skutečně zanedbatelné. Kdyţ si například vezmete třináctitisícový úvěr na dvanáct měsíců za úrok třicet procent, je měsíční splátka jen o 63 korun vyšší neţ při stejném úvěru za úrok 20 procent ročně. Tímto rozdílem asi klienta nedostanete do ţádné zásadně rozdílné situace a určitě ho tím nepřivedete na mizinu.“32

31

Tamtéž. Zákonu proti lichvě nefandím, podporuje černý trh [online]. Změněno: 07.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 32


6.

TRVALE UDRŢITELNÝ DLUH

Extrémním příkladem fungování nebankovního úvěru je tzv. trvale udržitelná dluh. Co to je? Řekněme, že pro účely této práce se jedná o odstrašující demonstraci toho, jak funguje lichva v praxi. Není možné nikde získat přesné informace o tom, kolik lidí se dostalo do podobné situace, ale jelikož především mezi sociálně slabšími skupinami občanů je lichva široce rozšířena, dá se tušit, že podobných příkladů nebude málo. Jan Černý z organizace Člověk v tísni tvrdí, že například v Matiční ulici si na lichvářský úrok 100 % měsíčně půjčují až tři čtvrtiny obyvatel.33 Jedná se o takřka nesplatitelný úvěr, kdy klient sice splácí pravidelně tolik, kolik si může dovolit, ale dluh nejen, že se nezmenšuje, avšak díky vysokému úroku, pokutám, apod. dochází k jeho dalšímu navyšování. Abych demonstroval, jak takový dluh funguje, dovolím si citovat část článku: „Příklad vzniku Trvale udrţitelného dluhu Jako příklad si vezměme klienta, který si půjčil deset tisíc korun. V případě prodlení některé splátky, je dluh navýšen o smluvní pokutu, která činí například 200 % půjčené částky a poté podá zástupce společnosti návrh na exekuci příjmů, coţ můţou být i sociální dávky. S tím jsou pro klienta spojeny další náklady za exekuci ve výši např. 10 tisíc korun a dluh dosahuje celkové částky téměř 35 tisíc korun! V podstatě od této chvíle má věřitel k dispozici doţivotního dluţníka. I kdyţ ne všechny sociální dávky je moţné exekvovat, přesto se výše sraţených dávek můţe pohybovat kolem tisíce i více korun měsíčně. Paradoxně právě ve výši tkví největší výhoda. Malá částka, kterou klienti tímto způsobem společnosti odvádějí, sniţuje dluh velice pomalu, pokud lze o sniţování vůbec hovořit. Ve skutečnosti dluh roste. Jestliţe klient během roku exekucí sociálních dávek zaplatí dvanáct tisíc korun, přesto jeho dluh vlivem smluvní pokuty, nákladů na exekuci, úroky a úroky z prodlení vzroste za stejnou dobu na částku převyšující 40 tisíc korun! Na konci roku tak klient dluţí téměř čtyřnásobek oproti částce, kterou si původně půjčil. Pokud by dvacetiletý klient dluh splácel do smrti, můţe se jednat například o 40 let. Původní investice se poskytovateli půjčky vrátí přibliţně čtyřiceti násobně! Pokud se mu podaří získat stovku podobných klientů, můţe se jednat o roční zisk v řádu milionu korun.“ 34 Pokud tedy nechceme považovat regulaci úvěrů za nutnou už jen z důvodu ochrany spotřebitele, lze ho považovat i za jednu z možných prevencí před tímto druhem podnikání, které evidentně je společensky nežádoucím.

33

ŘEZNÍČEK, M. Lichva mezi Romy [online]. Změněno: 30.10.2001 [cit. 2009-10-15]. Dostupné z: . 34 HŮLE, D. Trvale udrţitelný dluh [online]. Změněno: 8.3.2008, [cit. 2009-11-04]. Dostupné z:


7. 7.1

NÁVRHY ZABRAŇUJÍCÍ EXTRÉMNÍMU ÚROČENÍ

Legislativní prostředky Co se týče zabránění problémů jako je legální lichva, okrádání spotřebitele, nebo

jakkoliv už tento problém nazveme, je třeba říci, že jde o složitou a dlouhou cestu. Jednoduchá a rychlá řešení zkrátka a zřejmě neexistují. Opět si myslím, že Roman Zeman ve svém textu „udeřil hřebíček na hlavičku“ když napsal: „Je nesmyslné očekávat, ţe se finanční instituce zbaví svých produktových „perel“ ve jménu spotřebitelského dobra. K tomu je bude muset někdo donutit.“35 Očekává, že se v Česku odehraje několik mediálně sledovaných sporů mezi spotřebiteli a poskytovateli spotřebitelských úvěrů o to, kde je hranice dobrých mravů v této oblasti finančního podnikání, nebo-li úvěrového průmyslu. Také já jsem se, když jsem o tématu této bakalářské práce již před několika měsíci diskutoval s přáteli, podivoval, jak je možné, že jsme zatím neslyšeli o žádných zásadních sporech, zatímco publicistické pořady u nás informují dnes a denně o případech, kdy jejich klienti kvůli podpisu jediné smlouvy skončili v tragické životní situaci (viz. Příklad toho, jak ţraločí úvěry dokáţí klienta doslova oţebračit). Lze se tedy těšit, že v blízké budoucnosti se najdou lidé, kteří se chopí svého práva hájit své zájmy u soudu a dojde k přelomovému rozhodnutí, které otevře cestu nejen k veřejné diskusi, ale především k politické shodě a tedy ke vzniku zákonů, které budou účinněji chránit práva spotřebitelů. Ale důkazem toho, že se snad i v této oblasti blýská na lepší časy by mohla být první hromadná žaloba proti společnosti ACM Money: ,,Obţaloba byla podána pro 46 útoků (úvěrových smluv), v řadě případů však jsou poškozenými dvě osoby - manţelé. Týká se to tedy 67 poškozených,“36 a pokud se budeme na společnost informovat, zjistíme také že „nejvíce ji „proslavila“ reportáţ České televize, ve které poškození klienti firmy dokumentovali statisícové poplatky za odstoupení od smlouvy druhý den po jejím uzavření, či obrovské úroky, které ACM Money poţadovala za půjčené peníze.“37

35

ZEMAN, R. Finanční loupeţníci [online]. Změněno: 17.04.2008 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 36 PISKÁČEK, V. První hromadná ţaloba kvůli lichvě jde k soudu [online]. Změněno 22.07.2009 [cit. 2009-11-03]. Dostupné z: . 37 Tamtéž.


Příklad toho, jak ţraločí úvěry dokáţí klienta doslova „Například u spotřebitelského úvěru jednoho konkrétního dluţníka na 305 tisíc korun byla jednorázová splatnost stanovena na 10 měsíců (…) RPSN 7,5 procenta. (…) všechno v pořádku (…) jeden jediný den po stanoveném datu splatnosti (…) K úrokům z prodlení byla v popisovaném případě přičtena jednorázová pokuta 90 tisíc korun za první den prodlení plus 885 korun za kaţdý následující den. Další jednorázová pokuta 90 tisíc korun pak byla splatná do tří dnů (…)“ 38 „Pokud by nový návrh platil uţ nyní, mohl by například pomoci Níle Hladíkové, která si v dubnu půjčila sto tisíc korun na slibovaný třicetiprocentní úrok. Na účet jí však nakonec dorazilo jen 75 000 korun a do schránky dopis poţadující zaplacení téměř dvou set tisíc korun.“ 39

Na světě již vzniklo několik systémů, jak omezit nebo zabránit extrémnímu zdanění spotřebitelských úvěrů, které je coby společensko-ekonomický jev zcela jistě nežádoucí, jelikož vede k tomu, že spousta domácností není schopna nejen dluhy splácet, ale postupem času není již schopna ani splácet úroky z těchto úvěrů a končí tedy ve „slepé ulici“, ze které neexistuje žádné racionální východisko. Česká republika se tedy má kde inspirovat a dokonce již můžeme i posuzovat, jaké výsledky daná opatření v těchto zemích měla, což by mělo být naší výhodou. a/ Zavedení tzv. úrokového stropu Zákonem stanovený maximální roční úrok, resp. sazba RPSN, kterou poskytovatel úvěru nesmí překročit. Byl například zaveden na Slovensku, kde se však dle Ericha Čomora 40, šéfa společnosti HomeCredit v Česku a na Slovensku, zcela minul účinkem, protože ho poskytovatelé úvěrů jednoduše obcházeli formou skrytých poplatků. Opačný extrém cituje Čomor v tomtéž článku, kdy například Vietnam i přes dodržování zákona od jeho užívání ustoupil, protože ekonomika ztratila hybnou sílu, kterou úvěry rozhodně posilují. Musím na tomto místě rozhodně souhlasit s tím, že tzv. „protilichvářské zákony“ mohou vést k tomu, že naroste objem úvěrů poskytovaných bez smlouvy na černém trhu, jehož regulace je zcela mimo možnosti státu a kde lidé ztrácejí jakoukoliv šanci se dluhů kdy zbavit. „Například ve Francii panuje striktní regulace úrokových sazeb. Maximální úrokové sazby spotřebitelských

38

GINTER, J. Úřady varují před ţraločími půjčkami, které mohou klienty oţebračit [online]. Změněno 21.11.2009 [cit. 2009-11-21]. Dostupné z: . 39 Civilní soudy budou moci rušit lichvářské smlouvy [online]. Změněno 24.07.2008. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: . 40 Zákonu proti lichvě nefandím, podporuje černý trh [online]. Změněno: 07.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .


úvěrů byly v roce 2006 někde mezi 7 a 8 procenty ročně včetně všech poplatků. U kreditních karet byl potom roční úrokový strop 19 %.“41 b/ Zákon o odpovědném úvěrování Firma by měla poskytnout úvěr klientovi jen v takové výši, aby ten měl šanci uživit sebe, svoji rodinu, nést všechny náklady, které pro něj vyplývají z ostatních závazků a ještě splácet právě získaný úvěr. Na tomto modelu fungují například společnosti ve Velké Británii, kde ty, které se tomuto systému dobrovolně nepodřídí, jsou postupně samotným trhem vytlačeny, protože získají špatné renomé. Tento druh regulace by měl být kombinován s absolutním zákazem poskytnutí úvěru klientovi, který je předlužený a je tedy důvodný předpoklad k tomu, že by jakýkoliv další úvěr byl pro něj již nesplatitelným. c/ Můj vlastní návrh řešení Systém třístupňové regulace úvěru jsem blíže popsal v kapitole 4.1. Jedná se o rozvinutý systém kombinující obě výše uvedené metody.

7.2

Soudní ochrana Dalším řešením by možná byla judikatura Nejvyššího soudu, který by svými judikáty

dal jasně najevo, co už je za hranicí dobrých mravů, či dokonce, co lze již posuzovat za trestný čin lichvy. Spolu s mediální propagací těchto rozhodnutí by se lidé konečně snad masověji bránili. Problém jsem ovšem již v této práci zmínil – jedna ze zásad soukromého práva je latinské: nullo actore nullus index, čili kde není žalobce, není soudce. Lidé nevěří tomu, že by se mohli nějakým způsobem domoci svých práv, a tak to v drtivé většině případů ani nezkoušejí. Jako hlavní důvod vedle nedůvěry ve výhru určitě hrají roli finance. Věci určitě nepřispívá ani okolnost, že byly medializovány případy, kdy žalobce svůj spor s úvěrovou společností prohrál. Obecné soudy se podle mého totiž až příliš drží toho, že každý člověk má povinnost před podpisem smlouvy tuto řádně prostudovat a vyvodit všechny možné důsledky, které pro něj z jejího podpisu mohou vyplynout, zvážit jejich dopady na něj, a u úvěrové smlouvy samozřejmě spočítat cenu peněz, které si půjčí. To ale určitě není jediný prvek, který by měl soud zvažovat. Jen minimum případů se tedy dostane k soudům vyšší 41

ZÁMEČNÍK, P. Zadluţování domácností: Zvykejme si! [online]. Změněno 11.10.2006 [cit. 2009-1118]. Dostupné z: .


instance, kde je již větší šance uspět. A to především díky rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.12.200442. To pravděpodobně jako první u nás definuje, kdy lze smlouvu o úvěru posoudit jako v rozporu s dobrými mravy a to tak, „ţe nepřiměřeným úrokem, odporujícím dobrým mravům, je taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658, odst. 1, občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 43 Jako nejdůležitější odstavec zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu bych označil tento: „V projednávané věci soudy zjistily, ţe úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 aţ 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, ţe dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, ţe šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“44 Nicméně celý rozsudek lze v elektronické formě nalézt na stránkách Nejvyššího soudu ČR (www.nsoud.cz) a také v příloze této práce. Co si myslím, že je jak judikaturou, tak zákony nebo vyhláškami jednoduše stanovitelné jsou například různé přídavné poplatky, které se nezahrnují do RPSN, tedy zejména smluvní pokuty za zpožděnou splátku, či za předčasné splacení úvěru – a to například procenty zapůjčené částky, aby spotřebitelé nedopadli jako v jednom z případů uvedených v kapitole 7.1. A co další je velmi podstatné a co si všichni spotřebitelé možná, tedy spíš s největší pravděpodobností neuvědomují – tzv. rozhodčí doložky nebrání tomu, aby kdokoliv podal žalobu k obecnému soudu. Tyto doložky slouží společnostem především k tomu, aby mohly jednat v případě neplacení co nejrychleji, tedy bez soudního řízení získat exekuční titul a v nejhorších případech zabavit i nemovitost. V neposlední řadě musím zmínit i to, že za trestný čin lichvy může být souzena jen fyzická osoba, což vede k tomu, že v roce 2006 si trest za lichvu odneslo od soudu jen šest

42

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. [online] Dostupný z: 43 Půjčka není lichva - braňme se! [online]. Změněno 04.08.2008. [cit. 2009-11-01]. Dostupné z: . 44 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004.


osob, v roce 2005 bylo odsouzených sedm.45 Navíc šlo většinou o pokuty nebo veřejně prospěšné práce, což nejsou tresty příliš odrazující. 7.3

Dohled nad poskytovateli nebankovních úvěrů

Tabulka 646

Podle českého práva vykonává dohled a kontrolu nad

leasingovými

společnostmi,

nebankovními

poskytovateli spotřebitelských úvěrů, finančními poradci atd. Česká obchodní inspekce. Je zřejmé, že řádově maximálně stovky

kontrol

nedostatečné, Poslanecká

ročně

jsou

ale

když

sněmovna

navrhovala, aby tento dohled konala ČNB, ta to odmítla s logickým důvodem toho, že její pozice spočívá především v tom, aby bránila stabilitu finančního trhu, kterou tyto

úvěry nenarušují. Přitom Slovensko tuto pravomoc své Centrální bance svěřilo.47 Navíc efektivita těchto kontrol je jen částečná, jde o prohřešky v reklamě, Tabulka 748

občas nepřesně uvedenou RPSN, za což si firmy

v lepším případě „odnesou“ jen pár tisíc korun pokuty. To je jistě neodradí od toho, aby se

45

PODZIMKOVÁ, D. Došlápnout si na lichváře? V Česku je to problém. [online]. Změněno: 28.06.2009 [cit. 2009-11-04]. Dostupné z: < http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/doslapnout-si-na-lichvare-v-cesku-je-toproblem_14776.html >. 46 CETELEM: Výroční zpráva 2007. [online]. [cit. 2009-11-24]. Dostupné z: . 47 PISKÁČEK, V. Rozhovor s Klárou Hájkovou [online]. Změněno: 29.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: . 48 CETELEM: Výroční zpráva 2007.


příště prohřešily někde jinde. A navíc je to Pyrrhovo vítězství, protože zatímco úředníci úřadují, peníze daňových poplatníku mizí a k žádné zásadní změně nedochází. A abych ukázal, že opravdu mají důvod se smát, zveřejňuji zde i ukázky z výroční zprávy společnosti Cetelem za rok 2007. Přičemž jedním ze zajímavých odstavců této výroční zprávy je dozajista tento: „Opravné poloţky jsou vytvořené v dostatečné výši pro krytí moţné ztráty z odpisu pohledávek, k 31.12.2007 jejich výše představovala 933 milionů Kč. V roce 2007 společnost odepsala ztrátové pohledávky ve výši 21 153 tisíc Kč.“49

49

Tamtéž.


8.

ZÁVĚR

V závěru své práce bych rád jako první uvedl, že ačkoliv jsem o problematice nebankovních úvěrů již dříve byl docela informovaný, díky velkému množství článků, které jsem si přečetl při psaní této bakalářské práce, jsem se ještě utvrdil ve svém přesvědčení, že úroveň regulace je v České republice natolik nedostatečná, že dává úvěrovým společnostem naprostou volnost v tom, aby své klienty takzvaně „odřely až na kůži“. Především citát pana Zemana o „úvěrové anarchii“ mi připadá natolik výstižný, že ho musím znovu zopakovat. Pokud stát chce být liberálním a ctít zákony volného trhu, jsem pro, ale toto nesmí být na úkor toho, že někdo vydělává obrovské peníze tím, že evidentně porušuje zákon. A tímto svým podnikáním navíc přivádí podstatnou skupinu lidí do zásadních životních problémů. My jako společnost bychom neměli zavírat před tímto faktem oči a měli bychom za práva těchto lidí bojovat. V první řadě se musí změnit chování poškozených; je třeba jim říci, že pokud takovou smlouvu uzavřeli a půjdou k soudu, tak vyhrají. Jsme republika, která teprve před několika málo dny oslavila dvacáté výročí své znovunabyté demokracie. Je jisté, že čtyřicet let komunistické diktatury nelze zapomenout ze dne na den a některé věci si budeme osvojovat ještě dlouhou dobu. Ale jsou věci, které jdou změnit velmi rychle. A regulace nebankovních úvěrů mezi tyto věci rozhodně patří, pokud své úsilí spojí zákonodárci, soudy a policie, máme jako společnost napůl vyhráno. Alespoň v to věřím. Za cíl své práce jsem si dal především vyslovit si všeobecně obhajitelný názor ohledně legitimity podnikání v této oblasti finančního průmyslu. A ten bych formuloval takto: „Neexistuje žádný důvod, který by v mých očích legitimizoval extrémní úroky některých společností, nebo jednotlivců. Jsem pro to, aby byla lichva objektivně definována v českém právním řádu a aby byla také tvrdě trestána. A to jak u fyzických, tak i u právnických osob – zejména vysokými pokutami, ale i zákazem činnosti.“ Věřím také, že se mi o tomto podařilo přesvědčit i případného čtenáře. Pokud navíc moje práce někomu alespoň částečně pomůže se zorientovat v dané tématice, splní svůj účel nad rámec mých vlastních očekávání. Její největší přínos je ovšem bezesporu v tom, že mi dala důvod, abych se o tomto zásadním tématu dozvěděl co nejvíc já sám.


9.

CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ; ENGLISH RESUMÉ

My bachelor’s work deals with non-bank loans. In Czech republic there is quite serious problem connected to consumer lending. Some people can’t reach a loan from any of banks, because they simply don’t earn enough to afford it. For getting a bank loan you must earn certain amound of money to manage covering not only your and your family needs, but also all fees connected to the loan. Especially interest. So these clients are forced to accept a loan from other kind of loan providers. These are not controlled by Central bank and the conditions of their loans are very different. For clients is kind a comfortable they don’t need any papers, like cellery confirmation from the employer, bank account balance, and some other documents. You just need your ID and you can get the money in couple of minutes. This non-banking loans are not only consumer lendings, but also various kinds of leasing contracts. Advantages, of course, go hand in hand with disadvantages. So because of low level of control you must accept much higher RPSN, which means annual percentual rate of costs. It says how much more money you pay for the certain kind of loan in one year. The lower this number is, the better for a client. In banks usually RPSN is up to 20 % p.a., which is considered to be more less fair. But non-bank loan providers get much more. For example one of these companies, The Provident, which is also one of most popular, have this rate for lending 10.000,- CZK for seven months over 500 per cent. Which means in one year you would pay five times more money, then you got. Other problem connected to this is the height of penalties arising from the contracts. If you pay your installment late, even one day, you can pay really lot of money, in exceptional case it can be substantional part of the money you owe. This combined with a fact, that clients of this kind of companies are mostly not very wealthy people, leads to serious and continuous troubles. My essay is characterizing this kind of bussines from legal, economical and also social view, it is also suggesting ways of regulation, comparing regulations of other states in European union and is also trying to prove that this bussines is breaking our law and can be considered to be the usury, which is a crime in Czech republic. But problem is to define what already is an usury and what is still not. I also tried to suggest my own solution, because my opinion is, that is not impossible to get rid of this negative social phenomen quite quickly, but politicians, judges and police would have to work hard and cooperate to achieve a goal.


10.

 

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ CITOVANÝCH V PRÁCI

Cetelem [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: . Civilní soudy budou moci rušit lichvářské smlouvy [online]. Změněno 24.07.2008. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: .  ZEMAN, R. Co je skutečně lichva a jak se jí bránit? [online]. Změněno 10.03.2006 [cit. 2009-10-17]. Dostupné z: .  BÝM, P. Češi si půjčují střídmě a hlavně na bydlení [online]. Změněno 08.09.2009 [cit. 2009-11-22]. Dostupné z: < http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/14959/cesi-si-pujcuji-stridme-a-hlavne-nabydleni/>.  ČNB [online]. [cit. 2009-11-11]. Dostupné z:  PODZIMKOVÁ, D. Došlápnout si na lichváře? V Česku je to problém [online]. Změněno: 28.06.2009 [cit. 2009-11-04]. Dostupné z: < http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/doslapnout-si-na-lichvare-vcesku-je-to-problem_14776.html >.  ZEMAN, R. Finanční loupeţníci [online]. Změněno: 17.04.2008 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .  NĚMEČEK, R. Je lichva opravdu zločin? [online]. Změněno: 07.02.2002 [cit. 2009-10-31]. Dostupné z: .  Kodex etického úvěrování [online]. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: < http://www.spotrebitelskyudel.cz/wp-content/kodex_etickeho_uverovani.pdf >.  Lidovci chtějí omezit úroky na 19 procent [online]. Změněno: 17.04.2009 [cit. 2009-10-30]. Dostupné z: .  ŘEZNÍČEK, M. Lichva mezi Romy [online]. Změněno: 30.10.2001 [cit. 2009-10-15]. Dostupné z: < http://www.bbc.co.uk/czech/lupacr/125.shtml>.  Provident [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: .  Půjčka není lichva - braňme se! [online]. Změněno 04.08.2008. [cit. 2009-11-01]. Dostupné z: .  ZEMAN, R. Regulace úrokových sazeb v EU [online]. Změněno 02.10.2008 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .  PISKÁČEK, V. Rozhovor s Klárou Hájkovou [online]. Změněno: 29.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 [online] Dostupný z:  MADAR, Z, et al. Slovník českého práva. Díl I. 3. vyd. Praha : Linde Praha, a.s., 2009.  PALLA, T. Spotřebitelské úvěry a nová směrnice–záchrana z EU? [online]. Změněno 28.01.2009 [cit. 2009-11-10].Dostupné z: .  HŮLE, D. Trvale udrţitelný dluh [online]. Změněno: 8.3.2008, [cit. 2009-11-04]. Dostupné z:  ZEMAN, R. Úroková anarchie [online]. Změněno 02.07.2008 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: .  Úroky [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné z: .  GINTER, J. Úřady varují před ţraločími půjčkami, které mohou klienty oţebračit [online]. Změněno 21.11.2009 [cit. 2009-11-21]. Dostupné z: .  Wikipedia [online]. Změněno 19.11.2009 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: .  Většina bank manipuluje se sazbou RPSN. [online]. Změněno 7.4.2010 [cit. 2010-04-11] Dostupné z:  ZÁMEČNÍK, P. Zadluţování domácností: Zvykejme si! [online]. Změněno 11.10.2006 [cit. 2009-1118].Dostupné z: .  Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů.  Zákonu proti lichvě nefandím, podporuje černý trh [online]. Změněno: 07.05.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .


11.

SEZNAM PŘÍLOH

Vzorec výpočtu sazby RPSN………………………………………………………………..43 Dopis od společnosti Provident, Smlouva o půjčce………………………………………..44 Rozhodnutí NS ČR, spisová značka 21 Cdo 1484/2004…………………………………...47 Směrnice Rady 87/102/EHS………………………………………………………………...53 Kodex etického úvěrování…………………………………………………………………..61


VZOREC VÝPOČTU SAZBY RPSN Poznámky: a.

b. c.

d.

Částky hrazené oběma smluvními stranami v různých dobách nemusí být nutně stejné a nemusí být nutně hrazeny ve stejných intervalech. Počátečním dnem je den první půjčky. Intervaly mezi daty použitými při výpočtu se vyjadřují počtem roků nebo zlomky roku. Pro délku roku se používá 365 dnů nebo 365,25 dne nebo (v přestupných letech) 366 dnů, 52 týdnů nebo 12 měsíců stejné délky. Pro průměrnou délku tohoto měsíce se předpokládá 30,41666 dnů (tj. 365/12). Výsledek výpočtu se vyjádří s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Pro zaokrouhlování na určitý počet desetinných míst platí následující pravidlo: Je-li číslice na desetinném místě za desetinným místem, na které se zaokrouhluje, větší než 5 nebo rovna 5, zvýší se číslice na zaokrouhlovaném desetinném místě o jedničku.


DOPIS OD SPOLEČNOSTI PROVIDENT, SMLOUVA O PŮJČCE Dobrý den, V příloze tohoto e-mailu Vám zasílám smlouvu o půjčce. Poplatky za pozdní platby se neúčtují, celková splatná částka uvedená na smlouvě o půjčce je konečná a jiţ se nenavyšuje. V případě, ţe byste svou půjčku doplatil dříve, neţ stanovuje doba splatnosti uvedená na smlouvě je obchodním zástupcem vypočítána sleva z celkového navýšení. Za předčasné splacení se neúčtuje ţádný poplatek či penále, navýšení se naopak sníţí. V případě dalších dotazů kontaktujte prosím naší bezplatnou infolinku na čísle 800 148 148 v době od 7 do 20 hodin. S přáním příjemného dne Martin Straka Customer Care Team Leader Provident Financial s.r.o. Olbrachtova 9/2006 140 00 Praha 4 Phone: 800 148 148 Direct: 244 103 129 Fax: 241 482 201 E-mail: [email protected]



¨


ROZHODNUTÍ NS ČR, SPISOVÁ ZNAČKA 21 CDO 1484/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 21 Cdo 1484/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě sloţeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci ţalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti ţalovanému P. H., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti smluv o půjčce a o určení, ţe nemovitosti nejsou zatíţeny zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 16/2002, o dovolání ţalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 25. listopadu 2003 č.j. 15 Co 663/2003-76, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 25. června 2003 č.j. 9 C 16/2002-61 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: Ţalobce se domáhal, aby bylo určeno, ţe \"smlouva o půjčce uzavřená mezi ţalobcem jako dluţníkem a ţalovaným jako věřitelem dne 4.10.1999, týkající se poskytnutí půjčky ve výši 300.000,- Kč, je neplatná\", ţe \"smlouva o půjčce uzavřená mezi ţalobcem jako dluţníkem a ţalovaným jako věřitelem dne 31.1.2000, týkající se poskytnutí půjčky ve výši 600.000,- Kč, je neplatná\" a ţe \"ţalovaný nemá zástavní právo k nemovitostem ţalobce pozemku p.č. 33 zast. plocha a nádvoří a objektu bydlení čp. 57 na p.č. 33 v obci a kat. úz. P. podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 4.10.1999, podle které byl vklad práva zástavního vloţen do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v T. č.j. V2 3879/1999\". Ţalobu zdůvodnil zejména tím, ţe si na základě smlouvy o půjčce ze dne 4.10.1999 půjčil od ţalovaného částku 300.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit s úrokem ve výši 5 % měsíčně do tří let od uzavření smlouvy, a ţe k zajištění této pohledávky bylo podle zástavní smlouvy ze dne 4.10.199 zřízeno zástavní právo k nemovitostem ţalobce. Dne 31.1.2000 ţalobce uzavřel se ţalovaným další smlouvu o půjčce, podle které mu ţalovaný měl půjčit celkem 600.000,- Kč s tím, ţe částku 300.000,- Kč ţalobce převzal při podpisu smlouvy o půjčce dne 4.10.1999 a zbývajících 300.000,- Kč mu bylo vyplaceno při podpisu této smlouvy; splatnost půjčky byla dohodnuta nejpozději do tří let od podpisu smlouvy a půjčenou částku měl ţalobce vrátit s úrokem ve výši 5 % měsíčně. Ţalobce, který ve skutečnosti obdrţel od ţalovaného na základě smlouvy ze dne 4.10.1999 částku 300.000,- Kč a na základě smlouvy ze dne 31.1.2000 jen částku 240.000,- Kč, uzavřel obě smlouvy o půjčce a zástavní smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek; tíseň \"spočívala v tehdejší hospodářské situaci ţalobce, který nezbytně potřeboval investovat peněţní prostředky do svého podnikání, aby se v souvislosti s odchodem svého předchozího společníka nedostal do úpadkové situace\", a nápadně nevýhodné podmínky \"vyplývají z výše úroků za poskytnutí půjčky, která je nepřiměřeně vysoká a podstatným způsobem převyšuje obvyklou úrokovou míru, za kterou dochází k poskytování půjček či úvěrů ze strany peněţních ústavů, z faktického vyplacení niţší částky neţ je uvedena ve smlouvě a ze způsobu zajištění závazků\". Ţalobce však \"především\" povaţuje všechny smlouvy za neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, a to z důvodu \"nepřiměřeně vysokých úroků za poskytnutí půjček, jejichţ výše odporuje ustanovení § 3 občanského zákoníku, zahrnutí téţe částky do dvou smluv o půjčce, odlišnosti projevů vůle vtělených do písemných smluv o půjčce oproti faktickému stavu a způsobu zajištění závazků\" Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 28.1.2003 č.j. 9 C 16/2002-21 ţalobu zamítl a rozhodl, ţe ţalobce je povinen zaplatit ţalovanému na náhradě nákladů řízení 14.443,- Kč \"na účet\" advokáta JUDr. J. H. Po té, co dovodil, ţe ţalobce má na poţadovaném určení naléhavý právní zájem, soud prvního stupně dospěl k závěru, ţe smlouvy nejsou ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatnými právními úkony. Sjednaný úrok ve výši 5 % měsíčně a tedy 60 % ročně je sice \"vyšší neţ obvyklý\", avšak v roce 1999 činila běţná úroková míra u peněţních ústavů \"kolem 18 aţ 20 % ročně\" a ţalobci byly peníze poskytnuty \"v hotovosti a obratem\". Bylo \"pouze na vůli ţalobce\", zda takovou půjčku přijme, a, jestliţe tak učinil, jednalo se \"o naprosto vědomé a svobodné jednání účastníka smlouvy\". Smlouvy o půjčkách ze dne 4.10.1999 a ze dne 31.1.2000 proto nejsou neplatné, a to \"ani v té části, která se týká úroků\". Tvrzení ţalobce, ţe \"projevy vůle vtělené do smluv neodpovídají faktickému stavu\", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, ţe ţalobci bylo půjčeno - jak je mezi účastníky nepochybné - celkem 600.000,- Kč a ţe smlouva ze dne 31.1.2000 je svou povahou ve vztahu ke

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 smlouvě ze dne 4.10.1999 tzv. kumulativní novací ve smyslu ustanovení § 516 občanského zákoníku, neboť \"obsáhla poskytnutí obou půjček a ponechala zajištění zástavním právem k nemovitosti ţalobce\". Smlouvy o půjčce nejsou neplatné ani z důvodu, ţe bylo účastníky sjednáno, ţe před uplynutím doby splatnosti můţe ţalobce půjčky vrátit ve splátkách nejméně po 50.000,- Kč, neboť moţnost takové dohody vyplývá z ustanovení § 566 občanského zákoníku. K odvolání ţalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 17.4.2003 č.j. 15 Co 182/2003-39 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, ţe ujednání \"o omezení moţnosti ţalobce splácet dluh částkou minimálně 50.000,- Kč\" vychází z dohody účastníků a ţe okolnosti případu nesvědčí o tom, ţe by šlo o šikanozní jednání, kterým by ţalobci \"bylo fakticky znemoţněno předčasné splácení\", avšak ostatní závěry soudu prvního stupně ohledně ţalobcem tvrzených důvodů neplatnosti smluv \"zatím nelze pokládat za zcela správné, úplné a skutkově podloţené\". Při posuzování námitky ţalobce \"o rozporu projevů vůle dle písemného znění proti skutečnému stavu u smlouvy o půjčce z 31.1.2000\", soud prvního stupně nevzal v úvahu tvrzení ţalobce o tom, ţe mu nebyla předána částka 300.000,- Kč (jak se uvádí ve smlouvě), ale pouze částka 240.000,- Kč, a nezváţil úvahu, zda jde o rozpor ve vůli, neboť \"obě strany dle svých výpovědí chtěly dohodu o částce 300.000,- Kč a ţalobce v ní uvedl, ţe se dohodli, ţe částka 60.000,- Kč bude započítána na úroky\". Soud prvního stupně sice správně dovodil, ţe \"nepřiměřeně vysoký úrok je v rozporu s dobrými mravy\", avšak \"jeho skutkové východisko\" o běţné úrokové míře u peněţních ústavů v roce 1999 ve výši 18 aţ 20 % ročně se neopírá o provedené důkazy. Správný není závěr soudu prvního stupně o tom, ţe by smlouva ze dne 31.1.2000 byla tzv. kumulativní novací ve smyslu ustanovení § 516 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, ţe podle zjištění soudu prvního stupně smlouvou ze dne 31.1.2000 došlo \"ke změně původního závazku s tím, ţe nová smlouva obsáhla poskytnutí obou půjček\", je třeba takovou dohodu posoudit \"spíše\" jako privativní novaci ve smyslu ustanovení § 570 odst.1 občanského zákoníku, s níţ je spojen kromě zániku původního závazku téţ zánik jeho zajištění, avšak účastnici si dohodli \"výjimku, ţe zřízení zástavního práva zůstává v platnosti\". Odvolací soud uloţil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval \"těmi skutkovými okolnostmi, které dosud nebyly plně objasněny\", a aby poté věc znovu právně posoudil. Okresní soud v Táboře po provedení dalších důkazů rozsudkem ze dne 25.6.2003 č.j. 9 C 16/2002-61 ţalobu znovu zamítl a rozhodl, ţe ţalobce je povinen zaplatit ţalovanému na náhradě nákladů řízení 28.611,- Kč \"na účet\" advokáta JUDr. J. H. U smlouvy ze dne 31.1.2000 podle názoru soudu prvního stupně z výsledků dokazování nevyplývá, ţe by \"neexistovala shoda vůle s projevem při uzavírání půjčky druhé\", a uzavřel, ţe \"vůle stran korespondovala s jejich projevem a z tohoto pohledu je smlouva perfektní\". Ve vztahu ke sjednané výši úroků zjistil, ţe úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila ve sledovaném období 9 % aţ 15,5 % ročně a ţe ţalobce \"neměl dobré vyhlídky na získání úvěru u peněţního ústavu\" a \"rozhodně by tak nezískal prostředky na úhradu svých dřívějších dluhů u jiných fyzických osob\". Dohoda o výši úroků ve výši 5 % měsíčně (60 % ročně) nepředstavuje v projednávané věci ujednání, které odporuje dobrým mravům. Je totiţ třeba respektovat \"zásadu smluvní volnosti\"; vzhledem k tomu, ţe ţalobce dostal půjčku \"rychle\", aniţ by si ţalovaný \"osoboval jakékoliv právo rozhodovat o účelu vyuţití prostředků\", ţe půjčku \"získal opakovaně, ačkoliv uţ v prvním případě sám tvrdí neschopnost splácet úroky\", byl závazek k úhradě úroku ve výši 5 % měsíčně \"součástí jeho hospodářského rizika a \"čtyřnásobný úrok z půjčky oproti peněţním ústavům ještě nedosahuje takové intenzity, aby bylo moţné učinit závěr, ţe je právní úkon neplatným\". Při posouzení obsahu smlouvy ze dne 31.1.2000 soud prvního stupně dospěl k závěru, ţe svědčí \"spíše\" o privativní novaci ve smyslu ustanovení § 570 odst.1 občanského zákoníku. I kdyţ dohoda podle ustanovení § 570 občanského zákoníku způsobuje zánik závazku mezi dluţníkem a věřitelem a vznik závazku nového, nemá za následek zánik vedlejších závazků, ručení a zástavního práva; není proto \"důvod, aby byla určena nesplatnost zástavního práva, pokud nebyly určeny neplatnými smlouvy o půjčkách\". K odvolání ţalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 25.11.2003 č.j. 15 Co 663/2003-76 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, ţe ţalobce je povinen zaplatit ţalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.535,50 Kč \"na účet\" advokáta JUDr. J. H. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, ţe při uzavření smlouvy ze dne 31.1.2000 oba účastníci projevili takovou vůli, kterou měli (půjčit ţalobci 300.000,- Kč), na čemţ nic nemůţe změnit ani to, ţe ţalobci podle jeho tvrzení bylo vyplaceno jen 240.000,- Kč a částka 60.000,- Kč byla započtena na úroky z předchozí půjčky. Obsah smlouvy ze dne 31.1.2000 pak \"spadá spíše pod institut privativní novace dle § 570 odst.1 občanského zákoníku\" a z ustanovení § 572 občanského zákoníku vyplývá, ţe taková dohoda sice působí zánik závazku mezi věřitelem a dluţníkem a vznik závazku nového, ale nemá za následek zánik vedlejších závazků z ručení a zástavního práva, kterými byl zaniklý závazek zajištěn. Odvolací soud se ztotoţnil se závěrem soudu prvního stupně i v tom, ţe dohodnutá výše úroků nebyla natolik nepřiměřená, aby se příčila dobrým mravům. Podle jeho názoru \"sama skutečnost, ţe dohodnutý úrok převyšuje obvyklou úrokovou míru peněţních ústavů, ještě neznamená, ţe

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 předmětné ujednání o úrocích je v rozporu s dobrými mravy\", a soud prvního stupně správně hodnotil \"skutečnosti, které souvisely s uzavřením dvou předmětných smluv o půjčce, které sporné ujednání o úrocích obsahují\". Ţalobce \"při uzavírání půjček šel do rizika, to však musí být plně na něm\", a \"šlo mu o získání prostředků rychle a v hotovosti, coţ mu ţalovaný zajistil, a to i opakovaně\". Protoţe ţalovaný \"logicky vysvětlil, ţe měl k dispozici volné prostředky, které tímto způsobem hodlal zhodnotit\", a protoţe jeho \"motivací nebylo poškodit ţalobce\", není ujednání o úrocích neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal ţalobce dovolání. Namítá, ţe úroky sjednané ve výši 60 % ročně jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť převyšují \"přinejmenším čtyřnásobně výši úroků poţadovaných při poskytnutí úvěrů peněţními ústavy v ČR\" a takový úrok \"lze označit za lichvářský\". Ţalobce zdůrazňuje, ţe půjčky byly sjednány s poměrně delší splatností a ţe podle jeho výpočtů rozdíl výše úroků, které by měl ţalobce zaplatit ţalovanému za celou dobu trvání půjčky oproti placení úroku ve výši podle \"bankovních ústavů\", činí téměř 1.000.000,- Kč, z čehoţ vyplývá \"hrubá nepřiměřenost úroků\". Názor soudů, ţe ţalobce šel při uzavírání půjčky do rizika, ţe mu šlo o získání prostředků rychle a v hotovosti a ţe proto výše úroků není nepřiměřená, ţalobce odmítl s tím, ţe okolnosti, které ho \"nutily i za popsaných podmínek smlouvy o půjčkách uzavřít\", svědčí spíše \"pro stav tísně na jeho straně, neţ aby je bylo moţno vyuţít ve prospěch argumentace o přiměřenosti úroků\". Přípustnost dovolání ţalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, ţe dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaţeny v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímţ bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímţ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak neţ v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, ţe byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímţ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliţe dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, ţe napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichţ dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněţitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemţ se nepřihlíţí k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaţe jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Ţalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímţ byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to jiţ proto, ţe soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku ze dne 25.6.2003 č.j. 9 C 16/2002-61 ve věci samé stejně jako v rozsudku ze dne 28.1.2003 č.j. 9 C 16/2002-21, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 17.4.2003 č.j. 15 Co 182/2003-39 zrušen. Dovolání ţalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy můţe být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, ţe při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, můţe posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není zaloţena jiţ tím, ţe dovolatel tvrdí, ţe napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliţe dovolací soud za pouţití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř.,

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 dospěje k závěru, ţe napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř.), ţe účastníci uzavřeli ve dnech 4.10.1999 a 31.1.2000 smlouvy o půjčce, v nichţ se dohodli úroky z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně a splatnost půjček do tří let od podpisu smluv. Ţalobce má za to, ţe sjednaná výše úroků je - vzhledem k tomu, ţe převyšuje \"přinejmenším čtyřnásobně\" úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv při poskytování úvěrů bankami - v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu věci soudy řešily právní otázku, za jakých podmínek (předpokladů) je při půjčce dohoda o úrocích v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, ţe posuzování této právní otázky se v rozhodování dovolacího soudu a odvolacích soudů dosud plně neustálilo, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, ţe dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, ţe dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu uzavření smluv o půjčce - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.3.2000 (dále jen obč. zák.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dluţníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dluţník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst.1 obč. zák. při půjčce peněţité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům Úroky dohodnuté při poskytnutí peněţité půjčky představují úplatu (odměnu) za uţívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něţ má věřitel ze zákona právo, jestliţe se dluţník dostal se splněním půjčky do prodlení (srov. § 517 odst.2 obč. zák.), a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dluţníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněţité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, ţe by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a ţe by tedy nepodléhala ţádnému omezení. Rovněţ u dohody o úrocích při peněţité půjčce totiţ platí ustanovení § 3 odst.1 obč. zák., podle něhoţ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.9.1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaţeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy povaţuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichţ dodrţování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby kaţdé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být ţádné pochybnosti o tom, ţe nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněţité půjčce jsou obecně povaţovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a ţe tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Poţadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, ţe jde (má jít) o plnění,

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 jehoţ hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a ţe věřitel přitom zneuţije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dluţníka (srov. § 253 trestního zákona). Dohoda, kterou byly při peněţité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.12.2002 sp. zn. 21 Cdo 486/2002, uveřejněné pod č. 53 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (o tom, ţe výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichţ hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uváţení v kaţdém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v kaţdém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro pouţití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nebo § 39 obč. zák., je vţdy třeba učinit vţdy po pečlivé úvaze, v jejímţ rámci musí být zváţeny všechny rozhodné okolnosti případu. V projednávané věci soudy pro závěr, zda sjednání úroků ve smlouvách o půjčce ze dne 4.10.1999 a ze dne 31.1.2000 bylo v rozporu s dobrými mravy, povaţovaly - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - za rozhodující, ţe ţalobce \"při uzavírání půjček šel do rizika, to však musí být plně na něm\", ţe mu \"šlo o získání prostředků rychle a v hotovosti, coţ mu ţalovaný zajistil, a to i opakovaně\", aniţ by si \"osoboval jakékoliv právo rozhodovat o účelu vyuţití prostředků\", ţe ţalobce \"neměl dobré vyhlídky na získání úvěru u peněţního ústavu\" a \"rozhodně by tak nezískal prostředky na úhradu svých dřívějších dluhů u jiných fyzických osob\" a ţe ţalovaný měl \"k dispozici volné prostředky\", které půjčkou ţalobci \"hodlal zhodnotit\". S tímto vymezením hypotézy právní normy nelze v posuzovaném případě souhlasit. Hlediska uvaţovaná soudy nasvědčují - jak správně upozorňuje dovolatel - tomu, ţe ţalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíţivé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyţadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněţité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněţité půjčce \"spokojí\" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dluţník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za uţívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněţité prostředky hodlá \"zhodnotit\" běţným (obvyklým) způsobem rovněţ v případě, ţe dluţník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtíţné. Nelze totiţ přehlédnout, ţe dluţník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíţivé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dluţník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \"lichvářské\" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, ţe nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci soudy zjistily, ţe úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 aţ 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, ţe dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, ţe šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichţ k němu došlo, nevyplývá, ţe tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsaţené ve smlouvě o půjčce, z povahy právního úkonu a ani z jeho obsahu nevyplývá, ţe by tuto část nebylo moţné oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliţe oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání ani okolnosti, za nichţ ke smlouvě došlo. Soudy vedeny nesprávným právním názorem o platnosti ujednání o úrocích se věcí z tohoto pohledu nezabývaly.


Z uvedeného vyplývá, ţe rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto ve výroku ve věci samé, jakoţ i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protoţe důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. prosince 2004 JUDr. Ljubomír Drápal, v.r. předseda senátu


SMĚRNICE RADY 87/102/EHS Směrnice Rady ze dne 22. prosince 1986 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (87/102/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o zaloţení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise [1], s ohledem na návrh Evropského parlamentu [2], s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3], vzhledem k tomu, ţe existují velké rozdíly mezi právními předpisy členských států v oblasti spotřebitelského úvěru; vzhledem k tomu, ţe tyto rozdíly v právních předpisech mohou vést k narušení hospodářské soutěţe mezi poskytovateli úvěru uvnitř společného trhu; vzhledem k tomu, ţe tyto rozdíly omezují moţnosti spotřebitele získat úvěr v jiných členských státech; ţe ovlivňují rozsah a charakter poţadovaného úvěru, a také nákup zboţí a sluţeb; vzhledem k tomu, ţe tyto rozdíly následně ovlivňují volný pohyb zboţí a sluţeb, jeţ mohou spotřebitelé získat na základě úvěru, a tím mají přímý dopad na fungování společného trhu; vzhledem k tomu, ţe při rostoucím celkovém rozsahu úvěru poskytovaném ve Společenství spotřebitelům by zřízení společného trhu v oblasti spotřebitelského úvěru prospělo stejnou měrou spotřebitelům, poskytovatelům úvěru, výrobcům, velkoobchodníkům i maloobchodníkům se zboţím i poskytovatelům sluţeb; vzhledem k tomu, ţe programy Evropského hospodářského společenství pro politiku ochrany a informovanosti spotřebitele [4] mimo jiné stanoví, ţe spotřebitel má být chráněn proti nevýhodným úvěrovým podmínkám a ţe by se mělo přednostně přikročit k harmonizaci obecných podmínek spotřebitelského úvěru; vzhledem k tomu, ţe rozdíly v právních předpisech a v praxi vedou k nerovné ochraně spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěru mezi jednotlivými členskými státy; vzhledem k tomu, ţe v posledních letech došlo k mnoha změnám v různých typech úvěru dostupných spotřebitelům a jimi uţívaných; ţe vznikly nové formy úvěru a ţe se dále vyvíjejí; vzhledem k tomu, ţe by spotřebitel měl mít dostatečné informace o podmínkách a nákladech úvěru, jakoţ i o svých závazcích; ţe tyto informace by mimo jiné měly obsahovat roční sazbu v procentech za daný úvěr, nebo pokud neexistuje, za celkovou částku, kterou spotřebitel musí za úvěr zaplatit; ţe do rozhodnutí o způsobu nebo způsobech výpočtu této roční sazby v procentech by členské státy měly nadále uplatňovat dosavadní způsoby nebo praxi výpočtu této sazby, nebo pokud tomu tak nebude, měly by vydat ustanovení pro obeznámení spotřebitele s celkovými náklady úvěru;

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 vzhledem k tomu, ţe podmínky úvěru mohou být pro spotřebitele nevýhodné; ţe lze docílit lepší ochrany spotřebitele přijetím jistých poţadavků vztahujících se na všechny formy úvěru; vzhledem k tomu, ţe pro charakter jistých smluv o úvěru nebo druhů transakcí by měly být tyto smlouvy nebo transakce částečně nebo zcela vyloučeny z působnosti této směrnice; vzhledem k tomu, ţe by členské státy měly mít po konzultaci s Komisí moţnost vyloučit z této směrnice jisté formy úvěru nekomerčního charakteru poskytované za zvláštních podmínek; vzhledem k tomu, ţe praxe uplatňovaná v některých členských státech u notářsky nebo soudně stvrzených dokumentů je taková, ţe u těchto dokumentů činí uplatňování některých ustanovení této směrnice zbytečným; ţe by z tohoto důvodu měly mít členské státy moţnost vyjmout takové dokumenty z působnosti uvedených ustanovení; vzhledem k tomu, ţe úvěrové smlouvy na velké finanční částky se odlišují od obvyklých smluv o spotřebitelském úvěru; ţe uplatňování ustanovení této směrnice na smlouvy o velmi malých částkách by mohlo klást zbytečnou administrativní zátěţ jak na spotřebitele, tak na poskytovatele úvěru; ţe by z tohoto důvodu měly být z této směrnice vyloučeny smlouvy přesahující stanovené finanční limity i nedosahující stanovených finančních limitů; vzhledem k tomu, ţe poskytování informací o nákladech úvěru v reklamě a v provozních místnostech poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru usnadňuje spotřebiteli srovnávat různé nabídky; vzhledem k tomu, ţe ochrana spotřebitele se dále zlepšuje, mají-li smlouvy o úvěru písemnou formu a obsahují-li určité minimální údaje o smluvních podmínkách; vzhledem k tomu, ţe by členské státy měly stanovit podmínky, za nichţ je moţný zpětný přechod drţby zboţí, zvláště pokud k tomu spotřebitel neudělil souhlas; ţe by se vyúčtování mezi smluvními stranami mělo po zpětném přechodu drţby uskutečnit tak, aby zpětný přechod drţby nevedl k bezdůvodnému obohacení; vzhledem k tomu, ţe by spotřebiteli mělo být umoţněno splnit závazky před uplynutím stanovené lhůty; ţe by pak spotřebitel měl mít nárok na spravedlivou slevu z celkových nákladů úvěru; vzhledem k tomu, ţe postoupení práv věřitele vyplývajících ze smlouvy o úvěru by nemělo zhoršit právní postavení spotřebitele; vzhledem k tomu, ţe ty členské státy, které umoţňují spotřebitelům pouţívat směnky, dluţní úpisy nebo šeky v souvislosti se smlouvami o úvěru, by měly zajistit vhodnou ochranu spotřebitele při takovém pouţití uvedených nástrojů; vzhledem k tomu, ţe pokud jde o zboţí nebo sluţby, které spotřebitel získal na úvěr, měl by mít, alespoň za okolností níţe uvedených, vůči poskytovateli úvěru navíc další práva ke svým běţným smluvním právům vůči tomuto poskytovateli a vůči dodavateli zboţí nebo sluţeb; ţe výše zmíněné okolnosti jsou dány tehdy, kdyţ poskytovatel úvěru a dodavatel zboţí nebo sluţeb mají dřívější smlouvu, na jejímţ základě je úvěr nabízen výhradně uvedeným poskytovatelem úvěru zákazníkům tohoto dodavatele, aby od něho mohli získat zboţí nebo sluţby; vzhledem k tomu, ţe pojmem ECU se rozumí zúčtovací jednotka podle definice v nařízení Rady (EHS) č. 3180/78 [5] naposledy pozměněném nařízením (EHS) č. 2626/84 [6]; ţe by členské státy měly mít do určité míry volnost zaokrouhlovat částky v národní měně vzniklé přepočtem částek, jeţ jsou v této směrnici vyjádřeny v ECU; ţe by částky uvedené v této směrnici měly být pravidelně zkoumány s ohledem na hospodářský a měnový vývoj ve Společenství a případně revidovány; vzhledem k tomu, ţe by členské státy měly přijmout vhodná opatření pro povolování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkování smluv o úvěru, nebo pro kontrolu a sledování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkujících poskytnutí úvěru, nebo opatření umoţňující spotřebitelům podávat stíţnosti ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek;

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 vzhledem k tomu, ţe smlouvy o úvěru by se neměly k újmě spotřebitele odchylovat od prováděcích předpisů k této směrnici nebo od předpisů odpovídajících jejím ustanovením; ţe by tyto předpisy neměly být obcházeny v důsledku formulace uvedených smluv; vzhledem k tomu, ţe pokud tato směrnice stanoví jistý stupeň sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, a také jistý stupeň ochrany spotřebitele, nemělo by být členským státům bráněno v tom, aby si zachovaly nebo přijaly přísnější opatření na ochranu spotřebitele s řádným přihlédnutím ke svým závazkům ze Smlouvy; vzhledem k tomu, ţe má Komise předloţit Radě nejpozději do 1. ledna 1995 zprávu o provádění této směrnice, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 1. Tato směrnice se vztahuje na smlouvy o úvěru. 2. Pro účely této směrnice se rozumí: a) "spotřebitelem" fyzická osoba, která při transakcích, na něţ se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nelze povaţovat za její obchodní nebo profesní činnost; b) "věřitelem" fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje při své obchodní nebo profesní činnosti úvěr, nebo skupina takových osob; c) "smlouvou o úvěru" smlouva, na jejímţ základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odloţené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční sluţby; smlouvy o souvislém poskytování sluţby nebo veřejných sluţeb, kdy má spotřebitel právo za ně platit po dobu jejich poskytování ve formě splátek, se nepovaţují za smlouvy o úvěru pro účely této směrnice; d) "celkovými náklady úvěru pro spotřebitele" veškeré náklady úvěru včetně úroků a jiných poplatků přímo spojených se smlouvou o úvěru, určené podle předpisů nebo zvyklostí, jeţ existují v členských státech nebo jeţ mají členské státy vytvořit; e) "roční sazbou v procentech" celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vyjádřené ve formě ročního procenta částky poskytnutého úvěru a vypočítané způsoby pouţívanými v jednotlivých členských státech. Článek 2 1. Tato směrnice se nevztahuje na: a) smlouvy o úvěru nebo přísliby úvěru: - určené především k získání nebo zachování vlastnických práv k pozemkům nebo k existující či projektované budově, - určené k obnově nebo rekonstrukci budovy; b) nájemní smlouvy s výjimkou těch, které stanoví, ţe vlastnické právo v konečném důsledku připadne nájemci; c) úvěr poskytnutý nebo daný k dispozici bez placení úroků nebo jakýchkoliv jiných poplatků; d) smlouvy o úvěru, které nestanoví placení úroku za podmínky, ţe se spotřebitel zaváţe splatit úvěr jednorázově;

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 e) úvěr ve formě přečerpání běţného účtu poskytnutý úvěrovou institucí nebo finanční institucí, kromě přečerpání účtů úvěrových karet. Na tyto formy úvěru se však vztahují ustanovení článku 6; f) smlouvy o úvěru na částky niţší neţ 200 ECU a vyšší neţ 20000 ECU; g) smlouvy o úvěru, podle nichţ je spotřebitel povinen splatit poskytnutý úvěr: - buď ve lhůtě nejdéle tří měsíců, - nebo nejvýše čtyřmi splátkami ve lhůtě nejdéle dvanácti měsíců. 2. Členský stát můţe po poradě s Komisí vyloučit z působnosti této směrnice určité formy úvěru, které splňují tyto podmínky: - jsou poskytovány za sazby niţší, neţ jsou běţné sazby na trhu, a - nejsou nabízeny obecně celé veřejnosti. 3. Ustanovení článků 4 a 6 aţ 12 se nevztahují na smlouvy o úvěru nebo na přísliby úvěru zajištěné hypotékou na nemovitost, pokud takové smlouvy jiţ nejsou vyloučeny z působnosti této směrnice ustanovením odst. 1 písm. a) tohoto článku. 4. Členské státy mohou vyloučit z ustanovení článků 6 aţ 12 smlouvy o úvěru mající formu notářsky nebo soudně stvrzeného dokumentu. Článek 3 Aniţ jsou dotčena ustanovení směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy [7] a pravidla a zásady týkající se nekalé reklamy, musí kaţdá reklama nebo kaţdá nabídka, která je vystavená v provozních prostorách, v nichţ nějaká osoba nabízí úvěr nebo zprostředkování smlouvy o úvěru, a v které je uvedena úroková míra nebo jakékoliv číselné údaje týkající se nákladů úvěru, také obsahovat údaj o roční sazbě v procentech, a to ve formě názorného příkladu, pokud není moţno pouţít jiných způsobů. Článek 4 1. Smlouvy o úvěru se uzavírají písemnou formou. Spotřebitel obdrţí jeden opis písemné smlouvy. 2. Písemná smlouva musí obsahovat: a) údaj o roční sazbě v procentech; b) podmínky, za kterých je moţno změnit roční sazbu v procentech. V případech, kdy není moţno uvést roční sazbu v procentech, musí být spotřebiteli poskytnuty přiměřené informace v písemné smlouvě. Tyto informace musí přinejmenším zahrnovat informace stanovené v čl. 6 odst. 1 druhé odráţce. 3. Písemná smlouva musí dále obsahovat ostatní podstatné náleţitosti smlouvy. Příloha k této směrnici obsahuje vzorový seznam podmínek, které mohou členské státy vyţadovat k zařazení do písemné smlouvy jako podstatné.

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 Článek 5 Odchylně od ustanovení článku 3 a čl. 4 odst. 2 a do přijetí rozhodnutí o zavedení společného způsobu nebo způsobů Společenství pro výpočet roční sazby v procentech musejí ty členské státy, které v době oznámení této směrnice nevyţadují uvedení roční sazby v procentech nebo které nemají zavedený způsob pro její výpočet, alespoň vyţadovat uvádění celkových nákladů úvěru pro spotřebitele. Článek 6 1. Bez ohledu na vynětí stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. e) musí být v případech smlouvy mezi úvěrovou nebo finanční institucí a spotřebitelem o poskytnutí úvěru ve formě přečerpání běţného účtu (kromě účtů kreditních karet) spotřebitel informován při uzavření nebo před uzavřením příslušné smlouvy o: - případné horní hranici úvěru, - roční úrokové sazbě a účtovaných poplatcích ode dne uzavření smlouvy, a také o podmínkách, za nichţ je moţno tuto sazbu a poplatky změnit, - postupu pro ukončení smlouvy. Tyto informace musí být potvrzeny písemně. 2. Po dobu trvání smlouvy musí být spotřebitel také informován o kaţdé změně roční úrokové sazby nebo poplatků, jakmile k ní dojde. Tyto informace je moţno podat na výpisu z účtu nebo v jakékoliv jiné formě přijatelné pro členské státy. 3. V členských státech, kde jsou přípustná přečerpání účtu s tichým souhlasem, zajistí dotyčné členské státy, aby byl spotřebitel informován o roční úrokové sazbě a o účtovaných poplatcích, a také o všech změnách těchto poplatků v případech, kdy přečerpání účtu trvá déle neţ tři měsíce. Článek 7 V případě úvěru poskytnutého na nabytí zboţí stanoví členské státy podmínky, za nichţ je moţný zpětný přechod drţby zboţí, zvláště kdyţ k tomu spotřebitel neudělil souhlas. Zajistí také, aby v případech zpětného přechodu drţby zboţí na věřitele bylo vyúčtování mezi oběma stranami provedeno tak, aby zpětný přechod drţby nevedl k bezdůvodnému obohacení. Článek 8 Spotřebitel můţe splnit svůj závazek plynoucí ze smlouvy o úvěru před lhůtou v ní určenou. V tomto případě má spotřebitel v souladu s předpisy stanovenými členskými státy právo na spravedlivé sníţení celkových nákladů úvěru. Článek 9 V případech, kdy jsou práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru postoupena třetí osobě, můţe spotřebitel uplatnit vůči této třetí osobě veškeré námitky a právní prostředky, které měl k dispozici vůči původnímu věřiteli, včetně vzájemného započtení pohledávek, pokud je povoleno v dotyčném členském státě. Článek 10 Členské státy, které v souvislosti se smlouvami o úvěru dovolují spotřebiteli, aby: a) platil směnkami včetně dluţních úpisů; b) poskytoval jistotu pomocí směnek včetně dluţních úpisů a šeků,

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 zajistí, aby byl spotřebitel při pouţití těchto nástrojů pro tyto účely vhodným způsobem chráněn. Článek 11 1. Členské státy zajistí, aby existence smlouvy o úvěru ţádným způsobem neovlivnila práva spotřebitele vůči dodavateli zboţí nebo sluţby zakoupené pomocí takové smlouvy v případech, kdy zboţí nebo sluţby nejsou dodány nebo jinak neodpovídají smlouvě o jejich dodávce. 2. V případech, kdy: a) za účelem nákupu zboţí nebo obdrţení sluţeb spotřebitel uzavře smlouvu o úvěru s jinou osobou neţ jejich dodavatelem a b) poskytovatel úvěru a dodavatel zboţí nebo sluţeb uzavřeli dřívější smlouvu, na jejímţ základě tento poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům uvedeného dodavatele za účelem odběru zboţí nebo sluţeb od uvedeného dodavatele, a c) spotřebitel uvedený pod písmenem a) získá úvěr na základě takovéto dřívější smlouvy a d) zboţí nebo sluţby spadající pod smlouvu o úvěru nejsou dodány nebo jsou dodány jen zčásti, nebo neodpovídají smlouvě o jejich dodávce a e) spotřebitel uplatnil svá práva vůči dodavateli, ale nedosáhl uspokojení svých oprávněných nároků, má spotřebitel právo uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru. Členské státy stanoví rozsah a podmínky pro uplatnění těchto práv. 3. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy jednotlivá transakce nepřesahuje hodnotu odpovídající 200 ECU. Článek 12 1. Členské státy: a) zajistí, aby osoby nabízející úvěr nebo nabízející zprostředkování smluv o úvěru musely získat úřední povolení buď výhradně k této činnosti, nebo jako dodavatelé zboţí a sluţeb, nebo b) zajistí, aby osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytnutí úvěru podléhaly kontrole nebo sledování činnosti určenou institucí nebo úředním orgánem, nebo c) podpoří zřízení orgánů příslušných k přijímání stíţností ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek a k poskytování souvisejících informací nebo rad o těchto smlouvách a podmínkách spotřebitelům. 2. Členské státy mohou stanovit, ţe povolení uvedené v odst. 1 písm. a) není nutné v případech, kdy osoby nabízející uzavření nebo zprostředkování smluv o úvěru splňují definici uvedenou v článku 1 první směrnice Rady ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu [8] a mají povolení v souladu s ustanoveními uvedené směrnice. V případech, kdy osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytování úvěru dostaly povolení jak výhradní k provozování této činnosti podle ustanovení odst. 1 písm. a), tak i podle ustanovení uvedené směrnice, ale toto druhé povolení bylo následně zrušeno, příslušný orgán, který vystavil výhradní povolení k poskytování úvěru podle odst. 1 písm. a), musí být o této skutečnosti uvědomen a rozhodne, zda příslušné osoby mohou nadále poskytovat úvěr nebo zprostředkovávat poskytování úvěru, nebo zda výhradní povolení, vydané na základě odst. 1 písm. a), má být odňato.

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 Článek 13 1. Pro účely této směrnice pojem ECU vymezuje nařízení (EHS) č. 3180/78 ve znění nařízení (EHS) č. 2626/84. Ekvivalent v národní měně se zpočátku vypočítá na základě kurzu platného v den přijetí této směrnice. Členské státy mohou zaokrouhlit částky v národní měně vyplývající z přepočtu částek v ECU, pokud tato úprava nepřekročí 10 ECU. 2. Kaţdých pět let a poprvé v roce 1995 Rada na návrh Komise přezkoumá a případně upraví částky uvedené v této směrnici s přihlédnutím k hospodářskému a měnovému vývoji ve Společenství. Článek 14 1. Členské státy zajistí, aby se smlouvy o úvěru neodchylovaly ke škodě spotřebitele od vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici nebo odpovídajících této směrnici. 2. Členské státy také zajistí, aby ustanovení, která přijmou k provedení této směrnice, nebyla obcházena v důsledku formulace smluv o úvěru, zvláště pak formou rozdělení částky úvěru do několika smluv. Článek 15 Tato směrnice nebrání členským státům, aby zachovaly nebo přijaly přísnější ustanovení na ochranu spotřebitele v souladu s jejich závazky vyplývajícími ze Smlouvy. Článek 16 1. Členské státy uvedou v účinnost opatření nezbytná k dosaţení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1990 a neprodleně o tom uvědomí Komisi. 2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 17 Komise předloţí nejpozději do 1. ledna 1995 Radě zprávu o uplatňování této směrnice. Článek 18 Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 22. prosince 1986. Za Radu předseda G. Shaw SEZNAM PODMÍNEK UVEDENÝCH V ČL. 4 ODST. 3 1. Smlouvy o úvěru na financování dodávky určitého zboţí nebo sluţeb: i) popis zboţí nebo sluţeb, jichţ se smlouva týká; ii) cena splatná v hotovosti a cena splatná na základě smlouvy o úvěru; iii) částka případné zálohy, počet a výše splátek a lhůty jejich splatnosti nebo způsob jejich zjištění v případě, kdy nejsou známy v době uzavření smlouvy;

Legitimita nebankovních úvěrů, PrF MU 2009 iv) ustanovení, ţe spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve; v) jméno vlastníka zboţí (pokud vlastnictví nepřechází na spotřebitele okamţitě) a podmínky, za nichţ se spotřebitel stane vlastníkem zboţí; vi) údaje o případně poţadované jistotě; vii) případná lhůta na rozmyšlenou; viii) údaj o případně poţadovaném pojištění, a pokud není výběr pojistitele ponechán na spotřebiteli, uvedení nákladů tohoto pojištění. 2. Smlouvy o úvěru prostřednictvím kreditních karet: i) výše případné horní hranice úvěru; ii) podmínky splatnosti nebo prostředky jejich určení; iii) případná lhůta na rozmyšlenou. 3. Smlouvy o úvěru prostřednictvím běţného účtu, kterým se nezabývají jiná ustanovení této směrnice: i) výše případné horní hranice úvěru nebo způsob jejího určení; ii) podmínky uţívání a splatnosti; iii) případná lhůta na rozmyšlenou. 4. Jiné smlouvy o úvěru spadající pod tuto směrnici: i) výše případné horní hranice úvěru; ii) uvedení případné poţadované jistoty; iii) podmínky splatnosti; iv) případná lhůta na rozmyšlenou;

v) ustanovení, že spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve.


KODEX ETICKÉHO ÚVĚROVÁNÍ


PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERSITY

Recommend Documents