Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy university v Brně

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy university v Brně

Bakalářská práce

Michal Kvasnička Brno 1995

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy university v Brně

Katedra financí

Měření inflace

Vedoucí bakalářské práce: Doc. PhDr. Kamil Fuchs, CSc. Vypracoval: Michal Kvasnička

Brno 1995

Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Měření inflaceÿ vypracoval sám s použitím pramenů, citovaných v bibliografii.

V Brně dne 13. listopadu 1995 Michal Kvasnička

Děkuji Doc. PhDr Kamilu Fuchsovi, CSc. za ochotu a pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce. Děkuji také Mgr. Dagmar Souchopové, pracovnici Informačního servisu Krajské statistické správy pro kraj Jihomoravský, paní Vykoukalové, pracovnici Krajské statistické správy pro kraj Jihomoravský a Ing. Janě Bondyové, pracovnici Oddělení odborných informací Českého statistického úřadu za poskytnuté informace.

Obsah Úvod

3

1 Inflace 1.1 Pojem inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Rozdělení inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Rozdělení podle projevů . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Rozdělení podle síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Vyrovnanost inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.4 Očekávanost inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.5 Rozdělení podle příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Náklady inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Náklady skryté a potlačené inflace . . . . . . . . . . . 1.3.2 Náklady otevřené inflace . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.3 Výhody stálé cenové hladiny . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Příčiny inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Inflace tažená poptávkou . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Inflace tlačená nabídkou . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.3 Přenos inflace ze zahraniční . . . . . . . . . . . . . . 1.4.4 Setrvačná inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.5 Proces přizpůsobení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.6 Příčiny inflace v centrálně plánovaných ekonomikách 1.5 Metody eliminace inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.1 Indexace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.2 Mzdová regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.3 Cenová regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.4 Monetární restrikce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.5 Monetární pravidlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Měření inflace 2.1 Proč měřit inflaci . . . . . . . . . 2.2 Potlačená inflace . . . . . . . . . 2.3 Otevřená inflace . . . . . . . . . . 2.3.1 Index spotřebitelských cen 1

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4 4 5 5 5 6 6 6 7 7 8 10 10 10 14 15 16 17 18 18 18 19 19 19 20

. . . .

21 21 22 23 23

2.4 2.5

2.3.2 Index cen výrobců . . . . . . . . . . . 2.3.3 Deflátor HDP . . . . . . . . . . . . . . Skrytá inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . Používané míry inflace . . . . . . . . . . . . . 2.5.1 Průměrná roční míra inflace . . . . . . 2.5.2 Meziroční míra inflace . . . . . . . . . 2.5.3 Průměrná míra inflace od začátku roku 2.5.4 Měsíční míra inflace . . . . . . . . . . . 2.5.5 Index cenové hladiny od začátku roku .

3 Index spotřebitelských cen v České republice 3.1 Index spotřebitelských cen do roku 1994 . . . 3.2 Index spotřebitelských cen v roce 1995 . . . . 3.3 Změny kvality výrobků a služeb . . . . . . . . 3.4 Index životních nákladů . . . . . . . . . . . . 3.5 Publikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

24 24 24 25 25 25 26 26 26

. . . . .

27 28 29 30 31 31

4 Index cen výrobců v ČR

33

Závěr

34

A Jednoduchý makroekonomický model A.1 Odvození křivky agregátní nabídky . . . . . . . . . . . . . . . . . A.2 Odvození křivky agregátní poptávky . . . . . . . . . . . . . . . .

35 35 37

B Fisherovy axiomy

38

C Koňusovy nerovnosti

40

D Mezinárodní klasifikace konečné spotřeby domácností

42

E Odvětvová klasifikace ekonomických činností

44

Literatura a osobní kontakty

47

2

Úvod Po listopadové revoluci se začala i Česká republika (původně v rámci Československa) seznamovat s tržním prostředím a s ním spojenými pozitivy i negativy. V prvních letech transformace se silně ozývaly hlasy pesimistických prognostiků, kteří předpovídali prudký pokles produkce, vysokou nezaměstnanost, úpadek zemědělství a vysokou inflaci. Tato proroctví se naštěstí nevyplnila. Za to, že tyto hlasy (aspoň v této své podobě) umlkly, vděčíme nejen rozumné hospodářské politice vládních stran, akceptaci politiky dočasného „utažení si opaskůÿ a zděděné (na socialismus) relativně stabilní makroekonomické situaci, ale také své schopnosti tyto veličiny změřit a v podobě relativně přesných čísel „položit na stůlÿ. Není také sporu, že tyto údaje byly podkladem pro vládní řízení transformace. S koncem této transformace ekonomiky však důležitost těchto makroekonomických ukazatelů neklesá – snad právě naopak. Nejen, že budou nadále vodítkem a zpětnou vazbou pro vládní hospodářskou politiku, stávají se již dnes důležitým signálním mechanismem pro podnikatelské subjekty, investory, pracovníky, důchodce a v posledku i voliče, mechanismem, který jim umožní správně se rozhodovat v nejistém a dynamicky se měnícím světě tržní ekonomiky. V této práci se zaměříme na jeden z těchto ukazatelů – ukazatel míry inflace. Nejprve se stručně zmíníme o inflaci jako takové, o jejích jednotlivých druzích a projevech, nákladech a příčinách, potom pouvažujeme nad tím, které druhy inflace umíme měřit a jak to děláme. V posledních třech kapitolách probereme tyto jednotlivé způsoby podrobněji s ohledem na praxi zavedenou v České republice.

3

Kapitola 1 Inflace V této kapitole se budeme zabývat samotným předmětem našeho měření – inflací. Pokusíme se ji identifikovat a rozdělit do několika logických kategorií. Zamyslíme se také nad těžkostmi, které z inflace plynou, nad jejími příčinami a také nad možnostmi její eliminace.

1.1

Pojem inflace

Přestože inflace patří mezi nejčastěji diskutovaná ekonomická témata a samo slovo „inflaceÿ se používá již od dob Občanské války v USA [32], není zcela snadné ji definovat. Obecně lze říci, že inflace znamená pokles kupní síly měnové jednotky . To se v podmínkách tržní ekonomiky projevuje růstem cenové hladiny. V podmínkách centrálně plánované ekonomiky jsou projevy mimocenové; to vede k ekonomické nerovnováze a všem důsledkům s tím spojeným. [10, 32] Takováto definice je však příliš obecná. Pokles kupní síly je sám o sobě obtížně měřitelný. Proto se mnohem častěji používá jiná definice, která staví právě na cenových projevech inflace. Inflace se zde definuje jako trvalý růst celkové cenové úrovně. [10, 26, 29, 32, 38] Tato definice je však výstižná pouze v tržních ekonomikách, kde jsou ceny pružné a nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou se vyrovnává změnou ceny (a nabízeného množství). V centrálně plánovaných ekonomikách však také dochází ke znehodnocování měny. Pro zakoupení určitého zboží nebo služby musí kupující vynaložit větší náklady než jen stanovenou cenu – je nucen podstoupit složité vyhledávání, stát ve frontě a podobně. Proto vznikají i alternativní definice: Inflace je chápána jako trvalá tendence růstu cenové hladiny [38], nebo se přímo definuje ekonomická nerovnováha inflačního typu jako situace, kdy v ekonomice existuje převis poptávky nad nabídkou (lze hovořit i o převisu agregátní poptávky nad agregátní nabídkou, nebo o „přebytku kupní sílyÿ). [4] Společnou vlastností všech těchto alternativních definic však je jejich obtížná kvantifikovatelnost. Proto, pokud nebude uvedeno jinak, budeme v tomto textu 4

Měření inflace

Inflace

inflací rozumět trvalý růst celkové cenové hladiny.

1.2 1.2.1

Rozdělení inflace Rozdělení podle projevů

V předcházejícím oddíle jsme zjistili, že se inflace nemusí vždy projevit nárůstem cenové hladiny. Proto je vhodné rozdělit si inflaci podle jejích projevů. Nejčastěji se používá rozdělení do těchto tří kategorií: otevřená inflace, skrytá inflace a potlačená inflace. Otevřená inflace je nejběžnějším a standardním projevem makroekonomické nerovnováhy. Je vymezena jako trvalý růst cenové hladiny. Tento růst se projeví ve změně oficiálního cenového indexu. [4] Skrytá inflace je naproti tomu situace, kdy převis poptávky vede k necenovému přizpůsobení nabídky poptávce nebo cenovému přizpůsobení mimo oficiální cenový index. Buď při stejné ceně klesá kvalita zboží, nebo se zvýší cena zboží nezahrnutého do cenového indexu. V případě, že produkt je zahrnut do cenového indexu, vyrábí se nadále při stejné ceně už jen ve „stopovémÿ množství a na trhu je nahrazen dražší „inovacíÿ. [3, 4] Potlačená inflace je potom stav převisu poptávky nad nabídkou, kde nabídka nereaguje. Dochází k trvalé nerovnováze; v obchodech chybí zboží, tvoří se fronty a černý trh. Situace je řešena administrativně pořadníky, kvótami, přídělovým systémem. Zpravidla rostou i vynucené úspory, nebo se nakupuje zboží, o které by jinak nebyl zájem. [4]

1.2.2

Rozdělení podle síly

Otevřenou inflaci můžeme dále rozdělit podle její síly (nebo rychlosti). Podle síly rozeznáváme v podstatě tři typy inflace: mírnou inflaci, pádící inflaci a hyperinflaci. Stanovení hranic mezi nimi je však spíše intuitivní, než skutečně normativní. Při mírné (též plíživé) inflaci rostou ceny ročně méně než o 10%. Tato inflace není příliš nebezpečná, protože výrazně nedeformuje strukturu relativních cen a důchodů. [29, 32, 3] Při pádící (též cválající) inflaci rostou ceny rychleji – o desítky (ba snad i sto či dvě stě) procent ročně. Zde dochází již v ekonomice k vážnějším poruchám. Existují ovšem i výjimky (Brazílie, Izrael), kdy země v době pádící inflace dosahuje prosperity a růstu. [29, 32, 3] Naproti tomu hyperinflace je vždy a všude smrtelnou formou inflace. Ceny rostou o tisíce nebo i miliony či miliardy procent ročně. Končí v lepších případech měnovou reformou, v horších politickým rozvratem země. Hyperinflace v Rusku v době 1. světové války přinesla vítězství Bolševiků, hyperinflace v Německu 5

Měření inflace

Inflace

20. let (spolu s krizí) přivedla k moci Hitlera a hyperinflace v Číně za 2. světové války Maa. [3, 9, 26, 29, 32]

1.2.3

Vyrovnanost inflace

Dalším klíčem k pochopení a rozdělení inflace jsou tyto dva faktory: zda je inflace vyrovnaná a zda je očekávaná. Vyrovnaná (vybilancovaná) inflace znamená, že stoupá absolutní cenová hladina, ale poměry cen se navzájem nemění, tj. relativní ceny zůstávají nezměněné. Z důvodů různé pružnosti různých cen a různé elasticity jednotlivých dílčích poptávkových křivek není absolutně vyrovnaná inflace možná. Při nevyrovnané inflaci se kromě absolutních cen mění i ceny relativní. To znamená, že se mění struktura spotřeby, investic a podobně.

1.2.4

Očekávanost inflace

Jak uvidíme dále v textu, sehrávají očekávání v makroekonomii významnou roli. Neočekávaná inflace přerozděluje příjmy a bohatství, mění struktury cen a případně i stimuluje produkci. Očekávaná inflace je naproti tomu takříkajíc „neutrálníÿ – nedochází k přerozdělení, struktura cen se nemusí nutně měnit, politika hospodářské expanze je vyloučena. Mezi neočekávanou a plně očekávanou inflací však existuje mnoho přechodů, kdy je sice očekávána inflace, ale její výše je předem odhadnuta nepřesně. [4, 32]

1.2.5

Rozdělení podle příčiny

Přestože budeme toto téma podrobně diskutovat v oddíle 1.4, je užitečné zmínit se o příčinách inflace již v tuto chvíli. V podstatě existují čtyři možné příčiny inflace – zvyšování agregátní poptávky (inflace tažená poptávkou), snižování agregátní nabídky (inflace tlačená náklady), přenosem inflace ze zahraničí a tzv. „setrvačná inflace.ÿ Poptávkou tažená inflace vzniká při trvalém růstu agregátní poptávky. To může být způsobeno např. expanzivní fiskální nebo monetární politikou, popřípadě některými jinými snahami centrální banky. Náklady tlačená inflace je působena autonomním růstem nákladů, který tlačí přes pokles agregátní nabídky na růst cenové hladiny při současném poklesu výstupu (stagflace). Růst nákladů může být dán buď externími nabídkovými šoky (jako byly například ropné šoky v 70. letech) nebo tlaky na růst mezd, popřípadě monopolních zisků.

6

Měření inflace

1.3

Inflace

Náklady inflace

V tomto oddíle se budeme zabývat negativními projevy inflace, respektive pozitivy, které v jejím důsledku ztrácíme. Použijeme rozdělení z předchozího oddílu. Nejprve probereme náklady skryté a potlačené inflace, potom inflace otevřené – a to jak očekávané, tak i neočekávané.

1.3.1

Náklady skryté a potlačené inflace

Skrytá a potlačená inflace je nebezpečná tím, že kromě ekonomických důsledků přináší i mnohé neblahé sociálně-psychologické jevy. Mezi její nejvýznamnější náklady patří: 1. Vyloučení kladných důsledků konkurence. Na trhu s trvalým převisem poptávky je možné prodat téměř cokoliv. To v podstatě umožňuje výrobci diktovat si podmínky, nevyvíjet nové výrobky, snižovat kvalitu stávajících a podobně. Tím dochází ke ztrátám efektivnosti. 2. Převis poptávky vede k poklesu užitku spotřebitelů. Spotřebitelé jsou buď nuceni spořit nebo kupovat i věci, které by za normálních okolností nekupovali. Rostou i jejich vyhledávací náklady. 3. Podobný problém mají i producenti. I pro ně je při převisu poptávky problém získat materiál, součástky nebo služby, které potřebují pro svou výrobu. Tento problém je kumulativní a ohrožuje samotnou produkční funkci podniků. Dochází proto k rozkladu dělby práce a vzniku tzv. „vertikálních monopolů,ÿ kde se každý snaží vyrábět úplně vše, co potřebuje, být soběstačný. I to vede k poklesu efektivnosti. 4. Roste nehomogenita peněz a transakční náklady – peníze samy už k nákupu nestačí. 5. Vzniká značná nejistota ohledně budoucnosti – zda bude to které zboží právě k dostání. Dochází k hromadění zásob, redukci aktivit s dlouhodobými účinky. Místo investic nastupuje spotřeba. To samozřejmě omezuje budoucí výkonnost. 6. Dochází k zásadním změnám sociálního chování a rozkladu morálky. Prázdné obchody vedou k ponižujícím frontám, přídělům a shánění. Roste význam protekce a černého trhu. Vzdělání je podceňováno. Kvůli získání bytu vstupují lidé dříve do manželství. Vynucené kutilství brání v rozvoji sportu a k omezování kulturních aktivit.

7

Měření inflace

Inflace

7. Protože je dlouhodobě takový stav nerovnováhy neudržitelný, musí dojít dříve nebo později k transformaci potlačené inflace do inflace otevřené. Protože však jde o nárazový skok, jsou všechny s tím spojené náklady otevřené inflace podstatně horší. Vcelku je možné říci, že náklady potlačené a skryté inflace jsou vyšší než náklady inflace otevřené. Zvláště morální devastace se stává dlouhodobým problémem. [3, 4]

1.3.2

Náklady otevřené inflace

Náklady otevřené inflace se liší podle toho, zda je inflace očekávána nebo ne a zda je či není vyrovnaná. Budeme se nejdříve zabývat očekávanou, potom neočekávanou inflací a nakonec náklady spojenými s nejistotou ohledně dalšího vývoje. Očekávaná inflace Ačkoli je očekávaná inflace takříkajíc „institucionalizovaná,ÿ přesto přináší občanům nemalé náklady. Mezi ty nejvýznamnější patří především: 1. Inflační daň. Jestliže vláda financuje své výdaje „nekrytýmiÿ penězi, zvyšuje jejich nabídku a snižuje jejich hodnotu. Držitelé peněz jsou takříkajíc „zdaněniÿ ve prospěch vlády, protože hodnota jejich peněz klesá. 2. Zvyšuje se mezní daňová sazba důchodové daně. Při systému progresivní důchodové daně se více daňových poplatníků dostává do vyšší daňové třídy, kde jsou nuceni platit vyšší procento ze svých příjmů vládě jako daně. Aniž by parlament musel měnit zákon, roste celkové daňové zatížení. To může za určitých okolností vést ke snížení nabídky práce. 3. Protože je zdaňován nominální a ne reálný úrok, jsou s inflací rostoucí nominální úroky zdaňovány více než v období bez inflace. Disponibilní reálný úrok tedy klesá, což může vést k omezení spoření, následně omezení investic a tedy poklesu růstu hrubého domácího produktu. 4. Producenti jsou nuceni častěji měnit své ceny – rostou přeceňovací náklady. 5. Držení hotovosti je „dražšíÿ – lidé budou častěji chodit do banky. Vznikají jim tedy náklady „ošoupaných botÿ. Všechny tyto náklady jsou spojeny s vyrovnanou očekávanou inflací. Ve skutečném světě však není inflace téměř nikdy vyrovnaná. Vzájemné poměry cen (relativní ceny) se mění. To má za následek chybnou alokaci zdrojů a tím i pokles efektivnosti. [3, 4, 32] 8

Měření inflace

Inflace

Neočekávaná inflace Neočekávaná inflace přidává k nákladům očekávané inflace další dva: snižuje reálnou hodnotu nominálně stanovených cenných papírů, a tudíž přesouvá bohatství od věřitelů k dlužníkům, a snižuje reálnou hodnotu nominálně stanovených důchodů, tedy přesouvá příjmy od pracujících k zaměstnavatelům a od důchodců ke státu. [3, 4, 32] Nejistota z budoucí inflace Ve dvou předchozích případech jsme uvažovali skutečnou inflaci – inflaci, ke které již došlo. Byla buď plně očekávaná nebo plně neočekávaná. Taková však realita není. Jednotlivé subjekty v ekonomice mohou nebo nemusejí inflaci očekávat. V tomto oddílku se však budeme zabývat jiným případem – v zemi vládne nejistota ohledně dalšího vývoje. K tomu dochází především v období vysokých inflací. Je totiž empiricky zjištěno, že čím je inflace vyšší, tím více kolísá. Důsledky nejistoty z budoucí inflace jsou především tyto: 1. Neochota vstupovat do nominálních vztahů. Snahy o indexaci mezd, úrokových sazeb a podobně. 2. U cenných papírů se zvyšuje prémie za riziko, rostou náklady kapitálu, relativně roste poptávka po krátkodobých cenných papírech. 3. Klesá zájem o dlouhodobé investice, což omezuje dlouhodobý ekonomický růst. 4. Roste snaha zajistit se před důsledky inflace – rostou transakční náklady a náklady „ošoupaných botÿ, narušuje se současná struktura aktiv. 5. Zamlžuje se cenová informace. Není jasné zda změna tržní ceny je důsledkem rostoucí reálné poptávky nebo inflace. Z toho plyne vyšší variabilita relativních cen a špatná alokace zdrojů. Z ní opět nižší míra ekonomické efektivnosti a růstu. 6. Mzdová vyjednávání jsou složitější, delší a nákladnější. Roste počet a délka stávek. 7. Objevují se podobné sociálně-psychologické problémy jako u potlačené inflace. Vcelku je možné říci, že náklady nejistoty jsou mnohem vyšší, než by se mohlo na první pohled zdát. Mohou ohrozit dlouhodobou stabilitu hospodářství. [3, 4, 32] 9

Měření inflace

1.3.3

Inflace

Výhody stálé cenové hladiny

Mezi největší výhody stabilní cenové hladiny patří to, že cenový signální mechanismus funguje spolehlivě – zvýšení ceny odpovídá zvýšení poptávky, pokles ceny poklesu poptávky. Alokace zdrojů je tedy správná a hospodářství efektivní. Jistota ohledně budoucnosti umožňuje dlouhodobé investice, které posouvají křivku potenciálního produktu doprava, stejně jako pokles transakčních nákladů a pokles prémií za riziko. Empirické údaje vypovídají o tom, že dlouhodobě vyššího růstu dosahují země s nízkou stabilní mírou inflace. Jediným argumentem proti stabilní cenové hladině může potom být jen keynesiánské přesvědčení, že ceny (a hlavně mzdy) jsou absolutně nepružné směrem dolů. Aby se udržely jejich správné relativní proporce, musí růst cenová hladina: tak mohou reálné ceny klesat i při zachování konstantních nominálních cen. Nicméně, neexistuje žádný důvod pro tvrzení, že ceny jsou nepružné dolů i v dlouhém období. Proto tento argument není třeba brát příliš vážně. [3, 4, 12]

1.4

Příčiny inflace

Je známa Friedmanova teze, že inflace je vždy a všude monetární fenomén v tom smyslu, že je a může být vytvářena jen rychlejším růstem množství peněz oproti růstu produkce. [9, 35] V této kapitole toto tvrzení prozkoumáme a pokusíme se je uvést do souladu s tvrzením z oddílu 1.2.5, že totiž příčinou inflace může být růst poptávky, pokles nabídky, setrvačnost nebo přenos ze zahraničí. V některých částech tohoto oddílu se budeme odkazovat na makroekonomický model, odvozený v dodatku A.

1.4.1

Inflace tažená poptávkou

Nejprve prozkoumejme inflaci taženou poptávkou. Řekli jsme, že je způsobena zvyšující se poptávkou, které neodpovídá zvýšení nabídky. Mechanismus jejího fungování je zřetelný z obrázku 1.1. Na začátku celého procesu je ekonomika v rovnováze. Výstup je na svém potenciálu, nezaměstnanost na své přirozené míře. Nyní se zvýší agregátní poptávka z AD1 na AD2 – poptávková křivka se posune nahoru. Tím dojde ke zvýšení výstupu na úroveň Y2 a zvýšení ceny na P2 . Došlo tedy k inflaci (P2 −P1 )/P1 ×100%. To ale ještě není celý proces. Sledujme na obrázku 1.2, co se bude dít v delším časovém horizontu (ceteris paribus). Při této vyšší produkci rostou ceny vstupů a mezd – výrobci musí nabízet větší ceny, aby přilákali dodatečný materiál a pracovníky. Při stálých nominálních platech si pracovníci uvědomí, že došlo ke zvýšení cenové hladiny a žádají valorizaci platů. Tím vším se křivka agregátní poptávky posunuje z AS na AS 0 . Dojde k poklesu výstupu a dalšímu nárůstu cenové hladiny. Ten má za následek další posuny křivky krátkodobé agregátní nabídky AS 00 . . . , které se zastaví až v novém rovnovážném stavu E2 . V dlouhém období je 10

Měření inflace

Inflace

P

AD1AD2

AS

P2 P1

Y1 Y2

Y

Obrázek 1.1: Krátkodobé následky zvýšení poptávky tedy produkt opět na svém potenciálu, nezaměstnanost na své přirozené míře, jen celková cenová hladina se zvýšila z P1 na Pn . Empiricky je tento proces potvrzen krátkodobou Phillipsovou křivkou. P

ASn AS 00AS 0 AS

AD1AD2

Pn P2 P1

Y∗

Y

Obrázek 1.2: Dlouhodobé následky zvýšení poptávky Zdá se tedy, že vhodná hospodářská politika trvalé expanze agregátní poptávky mohla za cenu přijatelné inflace dlouhodobě vytlačovat produkt za jeho potenciál a tím stlačovat míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru. Tak skutečně až do 70. let vypadaly závěry z Phillipsovy křivky (viz obrázek 1.3), která tento „výměnný obchodÿ mezi inflací a nezaměstnaností předpovídala. 11

Měření inflace

Inflace

π

u∗

u

SP C

Obrázek 1.3: Krátkodobá Phillipsova křivka V 70. letech se však ekonomika přestala chovat podle Phillipsovy křivky. Došlo k tzv. stagflaci – současně s inflací klesal hrubý domácí produkt. Tento jev však již před tím předpověděli nezávisle na sobě M. Friedman a E. Phelbs. Došli k názoru, že neexistuje žádný stabilní dlouhodobý vztah mezi inflací (respektive mezi růstem nominálních mezd) a nezaměstnaností. Tvrdili, že pracující se nestarají o nominální, ale o reálné mzdy – ty získají očištěním růstu nominálních mezd o očekávanou inflaci. Krátkodobá Phillipsova křivka se tedy posouvá nahoru spolu s očekávanou inflací. Očekávání se staví na minulých stavech a ohlášených hospodářských opatřeních. Pokud tedy dříve stačilo například vyvolat 2% inflaci, aby hrubý domáci produkt stoupl o 1% a nezaměstnanost se snížila (Okunův zákon), nyní by vláda musela k dosažení stejného výsledku vyvolat už 4% inflaci, protože pracující již 2% inflaci očekávají. Nicméně, ani tento vztah mezi lineárním růstem inflace a nezaměstnaností (a potažmo reálným hrubým domácím produktem) není stabilní, protože občané mohou takový růst očekávat. Výsledkem je tedy dlouhodobá vertikální Phillipsova křivka (viz obrázek 1.4) a závěr, že expanzí agregátní poptávky není dlouhodobě možné zvyšovat ani zaměstnanost, ani produkt bez nebezpečí hyperinflace. Pouze neočekávané změny v agregátní poptávce mohou vychýlit produkt z jeho potenciálu. Druhý závěr je ještě pozoruhodnější: protože je inflace takříkajíc „návykováÿ, není ji možné snižovat bez krátkodobého poklesu produkce a s tím spojeného dočasného zvýšení nezaměstnanosti. Až dosud jsem se vůbec nestarali o to, jakým způsobem je vlastně možné zvýšit agregátní poptávku (a tedy posunout křivku AD vpravo nahoru). Nyní tedy prozkoumáme tuto otázku. Máme v podstatě tři možnosti: buď fiskální, nebo monetární expanzí, nebo jejich kombinací. Pro fiskální expanzi zdánlivě hovoří to, že se skutečně zabývá agregátní 12

Měření inflace

Inflace

π

LP C

π3e π2e π1e u∗

u

SP C1 SP C2 SP C3

Obrázek 1.4: Dlouhodobá Phillipsova křivka poptávkou (AE = C + I + G). Abychom vyloučili monetární aspekt, budeme uvažovat, že množství peněz v ekonomice je konstantní. Vláda tedy musí svoje výdaje financovat buď zvýšením daní nebo půjčkami od obyvatelstva. Tím ovšem vytlačí zhruba stejnou část soukromé poptávky (investice a spotřeba), jako zvýšila své výdaje. To proto, že poptávkou rozumíme pouze koupěschopnou poptávku. Celková agregátní poptávka se tedy nezmění. [9] Časové zpoždění může sice způsobit, že ve velmi krátkém období skutečně dojde ke zvýšení poptávky, potom však dojde k „vytěsněníÿ a křivka agregátní poptávky se vrátí zpět na své místo. Fiskální expanze tedy nemůže neustále zvyšovat výstup nad jeho potenciální úroveň. Země skončí se stejným výstupem, stejnou nezaměstnaností i inflací, ale větším podílem státního sektoru. To se může do budoucna stát brzdou rozvoje, protože vládní výdaje vytlačí soukromé investice (a z nich spíše ty méně rizikové). [9] V případě kombinace fiskální a monetární expanze financuje vláda své zvýšené výdaje „tiskem penězÿ. K tomu nemusí docházet přímo tak, že vláda nutí centrální banku vydávat nové a nové peníze. Stačí, aby centrální banka nakupovala státní obligace nebo sledovala politiku pevného devizového kursu (jako stimulaci exportu) nebo stálých úrokových sazeb (jako podporu investic). V obou posledně jmenovaných případech je totiž nucena intervenovat. Vládní obligace prodané soukromému sektoru stejně jako daně odčerpají část úspor (a tedy potenciálních půjček) a zvýší tak úrokové sazby. To přiláká zájem investorů ze zahraničí a způsobí příliv deviz, který bude tlačit na revalvaci kursu. Pokud bude centrální banka chtít uchovat pevný kurs, musí tyto „přebytečnéÿ devizy nakupovat za domácí měnu, čímž zvyšuje množství peněz v ekonomice. Politika pevných nízkých úrokových sazeb vede ke stejnému výsledku. Vcelku je možné říci, že celá expanze je důsledkem rostoucího množství peněz. Fiskální část projektu je zcela zbytečná, ba téměř škodlivá: roste vládní dluh 13

Měření inflace

Inflace

a jsou vytlačovány (v reálném vyjádření) efektivnější soukromé investice. Monetární expanze (chápaná v této souvislosti jako rychlejší růst peněžní zásoby než růst reálné produkce) je v podstatě jediným dlouhodobým zdrojem poptávkové inflace. [6, 9, 10, 25, 32, 38]

1.4.2

Inflace tlačená nabídkou

K inflačním tlakům na straně nabídky dochází dvěma způsoby: za prvé exogenními šoky (jako např. ropnými šoky v letech 1974 a 1978) a za druhé endogenními příjmovými tlaky (snahami po zvýšení mezd nebo monopolního zisku). První možnost skutečně vede ke snížení produktu a zvýšení inflace (tedy ke stagflaci ) – jde však o celkové snížení potenciálního produktu, tedy ekonomicky neodstranitelný problém. Tuto situaci ilustruje obrázek 1.5. P

AD

P2∗ P1∗

Y2∗

Y1∗

Y

Obrázek 1.5: Exogenní nabídková inflace Tlaky na zvýšení mezd mohou vycházet z mnoha různých příčin – očekávané budoucí inflace, na kterou chtějí pracující adaptovat svoje mzdy, z monopolní síly odborů nebo svých představ o své „přiměřenéÿ sociální pozici. Výsledek je však vždy stejný – agregátní nabídka klesá, její křivka se posouvá doleva. I to vede ke stagflaci, tj. růstu cenové hladiny při klesajícím výstupu. Vláda může tuto situaci řešit v zásadě třemi způsoby: snažit se zvýšit výstup na jeho potenciální úroveň (zvýšením agregátní poptávky), snažit se zafixovat agregátní nabídku mzdovou regulací nebo prostě ponechat ekonomiku jí samotné. V prvním případě nastartuje inflační spirálu, protože pracující si brzy uvědomí, že sice vzrostly jejich nominální příjmy, ale reálné mzdy zůstaly stejné. Budou proto požadovat jejich opětné zvýšení, což povede k opětovným posunům nabídkové křivky a již zmíněné inflační spirále. 14

Měření inflace

Inflace

Také regulace mezd není efektivním nástrojem. Jednak je možné ji obcházet a jednak brání změnám relativních mezd (mzdové diferenciaci mezi odvětvími, kdy se konjunktura v odvětví projeví růstem mezd v tomto odvětví tak, aby přilákalo nové pracovní síly). To snižuje efektivitu alokace pracovních sil a tím i celého hospodářství. Navíc mzdová regulace neřeší sám problém – pouze mu brání, aby se projevil v cenové hladině a výstupu. Paradoxně je nejlepší reakcí vlády na endogenní nabídkovou inflaci „nicneděláníÿ. Při stlačení výstupu po jeho potenciální úroveň se zvyšuje nezaměstnanost. Noví nezaměstnaní časem sníží mzdy na původní úroveň a křivka agregátní nabídky se vrátí zpět na svou původní úroveň tak, jak je to vidět na obrázku 1.6. P

AD

Y∗

AS2

AS1

P2 P1

Y

Y2 Y1

Obrázek 1.6: Endogenní nákladová inflace Závěr je nasnadě: nabídkové šoky mohou způsobit jednorázovou a často vratnou inflaci. Trvalý růst cenové hladiny je však opět možný jen růstem množství peněz. [6, 37, 10, 32, 38]

1.4.3

Přenos inflace ze zahraniční

V dobách zlatého standardu se inflace volně přelévala ze země do země právě tak jako zlato. Objevy nových nalezišť v 16. století nezpůsobily inflaci jen ve Španělsku a Portugalsku, ale v celé Evropě. Zda proces přelévání inflace do zahraničí funguje i dnes, se pokusíme prozkoumat v tomto oddílku. Otázka, zda se inflace může mezi zeměmi volně přesouvat či nikoli, je vlastně otázkou, jak jsou konstruovány směnné devizové kursy – zda jako fixní nebo na bázi floatingu. Při fixním kursu je situace naprosto stejná jako v období zlatého standardu. Inflační zvýšení množství peněz v jedné zemi způsobí větší poptávku po dovozech, 15

Měření inflace

Inflace

které se „zlevníÿ. Naopak dovoz se v reálném vyjádření „zdražíÿ. Dojde tedy k nevyrovnané platební bilanci. Pokud chce druhá strana udržet fixní směnný kurs, musí její centrální banka intervenovat a nakoupit přebytečné devizy za nové vlastní peníze. Tím v podstatě vyvolá monetární expanzi.1 Popsaný mechanismus je jedním z důvodů, proč Bretton-Woodský systém zklamal a musel být nahrazen systémem řízeného floatingu. K obdobným výsledkům dojdeme při politice pevných směnných kursů vždy při nevyrovnané platební bilanci, ať už je její příčinou jakákoli. I zde je však přímou příčinou případné inflace růst množství peněz v ekonomice. Systém floatingu naproti tomu přenosu inflace brání – v popsaném případě dojde jen k revalvaci kursu. [9]

1.4.4

Setrvačná inflace

Setrvačná inflace je definována jako míra inflace, ke které dochází, aniž by se jakkoliv změnila vládní politika nebo nabídková strana ekonomiky čistě setrvačně. [29] Jde tedy v zásadě o inflaci ceteris paribus. Tempo růstu peněz je konstantní, výstup je na svém potenciálu a očekávaná míra inflace odpovídá skutečné inflaci. Z dynamické křivky agregátní poptávky odvozené v příloze A vyplývá, že pro e π = π, ∀π = π ¯ , ∀Y = Y¯ platí: AD:

π =m−

1 (Y − Y−1 ) Φ

kde Y = Y−1

tedy: π=m Platí, že inflace odpovídá přímo tempu peněžního růstu (za předpokladu, že rychlost oběhu peněz je konstantní). To se plně shoduje s dynamizovanou kvantitativní teorií peněz, kde gP = g M + g V − g Y Růst cenové hladiny je gP , růst množství peněz gM , růst rychlosti oběhu peněz gV a rychlost růstu potenciálního produktu qY . Tato kvantitativní rovnice peněz je tedy obecnější formou makroekonomického modelu z přílohy A. Pro stejné podmínky (gY = 0 a gV = 0) dostáváme stejný výsledek. To přesně odpovídá našemu tvrzení v oddílu 1.4.1, že inflace je návyková. V dlouhém období tedy platí, že inflace je monetárním jevem. [6, 9] To ilustruje i tabulka 1.1. 1

To není tak úplně pravda. Centrální banka může pomocí dalších nástrojů (operací na volném trhu, případně stanovení vyšších povinných rezerv) udržet množství peněz na původní úrovni. Je to ale velmi nákladné.

16

Měření inflace

Inflace Období 1960–69 1970–79 1980–89 1960–92

M1 M2 3.8 7.1 6.5 9.8 8.4 8.0 6.1 7.8

Inflace růst GNP 2.7 4.0 7.1 2.8 5.0 2.6 4.7 2.9

Tabulka 1.1: Srovnání inflace (deflátor), GNP a M2

1.4.5

Proces přizpůsobení

Je samozřejmé, že ekonomika nikdy nedosáhne stálého (rovnovážného) stavu Y = Y ∗ , U = U ∗ , π = m. Vždy totiž dochází k poruchám, které ovlivňují agregátní poptávku nebo nabídku. Na straně agregátní poptávky to jsou změny fiskální nebo monetární politiky, na straně agregátní nabídky změny očekávání, změny množství pracovní síly či výrobních faktorů nebo změny technologií (tím se mění – většinou snad roste – potenciální produkt). Ekonomika se proto ve skutečnosti vždy pohybuje směrem ke stále se měnícím stálým stavům. Jak toto přizpůsobení ceteris paribus funguje, dobře ukazuje obrázek 1.7. [6] Vychází se z rovnic odvozených v dodatku A. AS: AD:

π = π e + λ(Y − Y ∗ ) σ 1 π = m − (Y − Y−1 ) + f Φ Φ π e = π−1

Odtud získáváme přizpůsobené rovnice:2 ∆Y = Φ(m − π) ∆π = λ(Y − Y ∗ ) Rychlost přizpůsobení pochopitelně závisí na mnoha různých faktorech – na uzavřených smlouvách a délce jejich platnosti, na způsobu vyjednávání, na způsobu tvorby a rychlosti přizpůsobování očekávání a tak podobně. Důležité jsou také státní zábrany přizpůsobení, které mohou být nepřekonatelné. 2

Tento model ovšem není zcela přesný (a v této formě diverguje) – ekonomika se totiž ve směru ∆Y , ∆π posune vždy pouze nepatrně, čímž se tyto „intenzityÿ změní. Vlastní „svíjení šnekaÿ způsobuje člen změny očekávání η(∆π e ). Správný tvar křivky AD je tedy ∆Y = Φ(m − π) + η(∆π e ), kde η je menší než nula.

17

Měření inflace

Inflace

π

m

Y∗

Y

Obrázek 1.7: Proces přizpůsobování ekonomiky

1.4.6

Příčiny inflace v centrálně plánovaných ekonomikách

Zatím jsme mluvili pouze o příčinách inflace v tržních ekonomikách. Nicméně to vše (s výjimkou automatického přizpůsobování, které je centrálním plánem znemožněno) platí i pro oblast centrálně plánovaných ekonomik. I zde je hlavní příčinou inflace růst množství peněz, který převyšuje růst produktu. Tato disproporce je dána disproporcí mezi plánem (a tedy i plánovaným množstvím peněz, které je většinou dosaženo) a skutečnou produkcí reálného zboží a služeb. Na rozdíl od tržních ekonomik, v CPE nedochází k automatickému vyrovnání nabízených a poptávaných množství pomocí ceny. Trvalý převis poptávky, popsaný v oddílku 1.3.1, se stává stále větším problémem a částečně i příčinou neplnění nových plánů. [2, 30, 33, 35]

1.5

Metody eliminace inflace

Metod, jak se vypořádat s inflací je několik. První z nich v podstatě říká, jak se naučit s inflací žít (indexace), další jak inflaci zabránit (Friedmanovo monetární pravidlo) a ještě další jak provést disinflaci (mzdová a cenová regulace, monetární restrikce). V tomto oddíle budeme některé z nich podrobněji diskutovat. [9, 32]

1.5.1

Indexace

Myšlenka indexace vychází z představy, že není nutné zbavit se inflace samotné, že stačí odstranit její náklady. Tedy mzdy, ceny, úroky a tak podobně se 18

Měření inflace

Inflace

budou automaticky upravovat podle indexu cenové hladiny. Tato myšlenka má několik nedostatků. Za prvé, je velmi obtížné zavést opravdu „totálníÿ indexaci. Za druhé, některé náklady inflace indexace neodstraní (např. přeceňovací náklady, náklady ošoupaných bot atd.). Za třetí, indexace může být nepřehledná – cenová informace může být zamlžena. Za čtvrté, indexace vnáší do systému prvek nestability – indexované hospodářství je mnohem náchylnější ke kolísání způsobenému exogenními šoky. Právě tato čtvrtá „nevýhodaÿ může být s úspěchem využita ke zmírnění nákladů disinflace prováděné pomocí monetární restrikce. [9]

1.5.2

Mzdová regulace

Mzdovou regulaci jsme už částečně probíral v oddíle 1.4.2. Vyjmenovali jsme některé nevýhody při řešení problému nabídkové inflace. Pro řešení poptávkou tažené inflace se regulace cen nehodí vůbec – ceny vzrostou tak jako tak, ovšem důchod bude přerozdělen ve prospěch zaměstnavatelů.

1.5.3

Cenová regulace

Dokonce ani regulace cen, která zabrání otevřené inflaci, není vhodná. Místo cenového přizpůsobení dojde k přizpůsobení necenovému. Že jsou náklady potlačené inflace ještě horší než inflace otevřená, jsme dokázali v oddílku 1.3.1.

1.5.4

Monetární restrikce

V oddíle 1.4 jsme odvodili, že inflace je působena především růstem množství peněz v ekonomice. Pokud ji tedy chceme snížit, musíme nutně snížit tempo růstu peněz. Protože však přizpůsobení očekávání není dokonalé (ve skutečnosti bude patrně trvat dost dlouho, než lidé změní svá očekávání), způsobí taková restrikce krátkodobě recesi, tedy pokles produkce a růst nezaměstnanosti. Možnosti, jak aplikovat monetární restrikci jsou dva: politika gradualismu, která se pokouší o pozvolný a soustavný pokles inflace, a „šoková terapieÿ, která spočívá ve snaze o rychlé snížení inflace. Výsledky obou jsou vidět na obrázku 1.8. Důležitá je také otázka důvěryhodnosti vládní disinflační politiky. Čím důvěryhodnější je (resp. čím více jí občané věří), tím rychleji a „méně bolestněÿ se inflace skutečně snižuje. V této souvislosti je možné říci, že politika české vlády je v tomto ohledu nejen gradualistická, ale i velmi „důvěryhodnáÿ. Svědčí o tom fakt, že loni zároveň klesla míra inflace i vzrostl hrubý domácí produkt.

19

Měření inflace

Inflace

m

π

u

šok. ter. gradual.

gradual.

šok. ter.

šok. ter.

t

t

grad. t

Obrázek 1.8: Srovnání důsledků gradualismu a šokové terapie

1.5.5

Monetární pravidlo

V oddílu 1.4 jsme potvrdili Friedmanův výrok, že inflace je v zásadě monetárním jevem, za který je zodpovědná vláda. Naskýtá se tedy otázka, zda není lepší nahradit libovůli vlády (nebo centrální banky) raději nějakým pravidlem. Takové návrhy se skutečně vyskytly. Autorem jednoho z nich je právě zmíněný Milton Friedman. Jeho pravidlo je velmi jednoduché – množství peněz má růst stejně, jako roste průměrný hrubý domácí (národní) produkt v dlouhém období (pro USA navrhoval tento růst na asi 4%). Tedy: m = gY∗ . Někteří pozdější autoři navrhovali toto pravidlo poněkud pozměnit: m = gY∗ + ω(u − u∗ ) Tak by monetární politika stimulovala nebo „brzdilaÿ vývoj reálných ukazatelů podle míry nezaměstnanosti. Toto pravidlo sice také eliminuje systémovou inflaci, ale narozdíl od své jednodušší formy vnáší do ekonomiky prvek nejistoty, který vždy snižuje dlouhodobý hospodářský růst. Navíc je jeho stimulační funkce více než sporná – pokud budou obyvatelé v obdobích vyšší nezaměstnanosti očekávat vyšší rychlost růstu peněz, projeví se tento růst pouze a plně v růstu cenové hladiny. Žádné monetární pravidlo není samozřejmě schopné zajistit nulovou inflaci v každém okamžiku. V průměru bude ale cenová hladina zůstávat konstantní. [9]

20

Kapitola 2 Měření inflace V této kapitole probereme základní otázky spojené s měřením inflace. Zamyslíme se nad tím, proč vlastně chceme inflaci měřit, a nad tím, které druhy inflace měřit umíme. Zmíníme se také o hlavních postupech, které se pro měření růstu cenové hladiny používají. Na závěr řekneme několik slov o tom, jakým způsobem je možné naměřené hodnoty vyjadřovat.

2.1

Proč měřit inflaci

Proč vlastně chceme inflaci měřit? Proč jsme ochotni na toto měření vynakládat nemalé finanční prostředky?1 Důvodů je hned několik. 1. Jako soukromé osoby nás současná míra inflace zajímá především proto, že na jejím základě stavíme svoje očekávání budoucího vývoje. Je pro nás důležité mít představu o budoucí míře inflace, abychom byli schopni ohodnotit své investice (tj. odhadnout vývoj reálné úrokové míry) [5, 36, 39], odhadnout a ovlivňovat vývoj své reálné mzdy, a abychom mohli zhodnotit svou „preferenci likvidityÿ. Míra inflace také ovlivňuje naše spotřební chování. To stejné platí i pro podniky. To, jak správně odhadnou na základě současné míry inflace a ohlášené hospodářské politiky budoucí vývoj cenové hladiny, určuje nejenom míru přesunu bohatství, ke kterým dojde, efektivitu alokace zdrojů a tím i rentabilitu podniku, ale i míru budoucího růstu ekonomiky jako celku. 2. Znalost vývoje cenové hladiny nám umožňuje „deflovatÿ vývoj nominálních ukazatelů, jako je např. hrubý domácí produkt [13], vládní výdaje na zdravotnictví, školství, kulturu a vývoj [28, 45], a tak získat představu o jejich reálné výši. 1

Je možné říci, že náklady spojené s měřením inflace tvoří jeden zvláštní náklad inflace, protože kdyby byl bezinflační vývoj jistý, nebylo by třeba tato měření provádět.

21

Měření inflace

Měření inflace

3. Údaje o míře inflace a reálného HDP umožňují občanům posuzovat správnost hospodářské politiky vlády, a tak se u příštích voleb lépe rozhodnout. 4. Ovšem také vláda a centrální banka má z údajů o míře inflace prospěch – dávají jí zpětnou vazbu pro její hospodářskou politiku. Na základě dlouhodobých časových řad je možné odhadnout některé parametry ekonomiky a jejich vývoj (např. rychlost oběhu peněz, délku přizpůsobení monetárním a fiskálním šokům apod.), což jim umožňuje lépe plánovat jejich další kroky. 5. Konkrétní časové řady umožňují také snazší (a exaktnější) identifikaci příčin jevů, k nimž v ekonomice právě dochází. 6. V neposlední řadě je třeba říci, že časové řady měr inflace spolu s jinými časovými řadami slouží jako cenné východisko pro teoretické studium makroekonomie a ověřování nových teorií. Tak byla objevena např. i slavná Phillipsova křivka. Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že údaje o míře inflace jsou typickým veřejným statkem. Proto je většinou produkuje některá vládní agentura (např. Český statistický úřad v ČR nebo BLS v USA).

2.2

Potlačená inflace

Už z definice potlačené inflace (tj. nerovnováhy na trhu) je jasné, že ji není možné nijak objektivně měřit. Přesto však existují pokusy nějakým způsobem ji odhadnout. Jeden z takových pokusů o odhad potlačené inflace v ČSSR je popsán v článku „Inflácia a nerovnováha na trhu spotrebného tovaru v Československé republiceÿ [35]. Odhad vychází z těchto předpokladů: 1) na trhu průmyslového spotřebního zboží existuje stálý převis poptávky nad nabídkou, 2) na trhu potravinářského zboží existuje více méně globální rovnováha, 3) nerealizované prostředky jsou alternativně užity – částečně nucenou substitucí za potravinářské výrobky (spotřeba potravin v ČSSR byla podle mezinárodních srovnání na nadměrné úrovni) a částečně nucenými úsporami. Posledním předpokladem je kvantifikace tzv. „přirozené dolní hranice míry úspor obyvatelstvaÿ, statistickými metodami odhadnuté pro ČSSR na 2.2% disponibilních příjmů. Na základě těchto předpokladů je možné stanovit a kvantifikovat nerovnovážnou poptávkovou funkci po průmyslovém zboží. Podle provedené regresní analýzy tvořila neuspokojená poptávka po průmyslovém zboží asi 85% úspor, které přesahovaly „přirozenou dolní hraniciÿ, a asi 66% mimořádných výkyvů v nákupu potravin. Na základě statistického výzkumu byl odhadnut podíl uspokojené poptávky po průmyslovém spotřebním zboží na celkové poptávce po tomto zboží. Doplněk 22

Měření inflace

Měření inflace

do 100% tvoří podíl neuspokojené poptávky. Ten byl autory pro ČSSR odhadnut pro roky 1970–1990 průměrně na 6–7%. Blíže nespecifikovanou úpravou autoři přepočetli tuto míru nerovnováhy na potlačenou inflaci. Průměrná míra potlačené inflace se mezi lety 1970–1990 pohybovala kolem 2.8% ročně. Je zřejmé, že takový postup je poměrně složitý a jen velmi přibližný. Oficiální statistika jej proto nepočítá; a ani my se jím nebudeme hlouběji zabývat. [35]

2.3

Otevřená inflace

Na rozdíl od potlačené inflace, kterou nelze spolehlivě měřit ani odhadnout, je otevřená inflace poměrně dobře měřitelná na základě změn cenové hladiny. Inflace mezi lety s a t je definována jako podíl změny cenové hladiny mezi lety s a t a cenovou hladinou roku s. [41] πst =

Pt − P s Ps

S pojmem cenové hladiny jsme operovali již dříve, aniž bychom jej jakkoli definovali nebo jen upřesnili. Mysleli jsme jím Souhrnnou cenu agregátního produktu, nebo též Průměrnou cenu zboží a služeb. Nyní však už s takovou mlhavou představou nevystačíme. V praxi se používají tři způsoby konstrukce cenové hladiny – index spotřebitelských cen (CPI), index cen výrobců (PPI) a deflátor HDP (GDP deflator). Konstrukcí těchto indexů se budeme podrobněji zabývat v následujících třech kapitolách. Nyní nastíníme jen základní souvislosti a rozdíly mezi nimi. Srovnání těchto indexů je v tabulce 2.3.3. [6, 41]

2.3.1

Index spotřebitelských cen

Index spotřebitelských cen (CPI) je výběrovým indexem postaveným na bázi Laspeyresova indexu při pevných váhách q pro poměrně dlouhé období.

PstL

=

n P

i=1 n P

i=1

pit qsi pis qsi

Měří vývoj průměrných nákladů pořízení tzv. „spotřebního košeÿ – průměrných měsíčních nákupů běžné městské rodiny. Má všechny výhody a nevýhody Laspeyresova indexu (viz Příloha B a C) a výběrovosti (tím umožňuje vznik skryté inflace). Většinou nadhodnocuje. [21, 22]

23

Měření inflace

2.3.2

Měření inflace

Index cen výrobců

Index cen výrobců (PPI) je také výběrovým indexem na bázi Laspeyresova indexu. Měří průměrné ceny výrobků a služeb, za které jsou poprvé prodávány – nezahrnuje tedy tu část ceny, kterou přidávají obchodníci. Existují tři jeho varianty: index cen dokončeného zboží, který je považován za jeden z nejlepších ukazatelů inflace, index cen mezispotřeby a polotovarů a index cen surovin. Index cen výrobců má v principu stejné výhody a nevýhody jako index spotřebitelských cen. [20]

2.3.3

Deflátor HDP

Deflátor HDP (GDP deflator) stojí na zcela odlišném základě. Je definován jako poměr nominální a reálné produkce. deflátor HDP =

Nominální produkce Reálná produkce

Jeho naprostou výhodou je, že není výběrový – zahrnuje všechno zboží a všechny služby, vyrobené v daném období (roce). Tato výhoda je však v praxi ztracena tím, že tzv. „reálná produkceÿ, je získávána tzv. statistickou deflací pomocí parciálních výběrových cenových indexů [13]. rok 1983 1984 1985 1986 1987 1988

deflator HDP 1.039 1.079 1.110 1.138 1.174 1.213

CPI 1.096 1.143 1.184 1.207 1.274 1.326

dok. zboží 1.016 1.037 1.047 1.032 1.054 1.080

PPI mezispotř. suroviny 1.006 1.013 1.031 1.035 1.027 0.958 0.999 0.877 1.015 0.937 1.070 0.960

Tabulka 2.1: Kumulativní vývoj inflace v USA (1982 = 100%)

2.4

Skrytá inflace

Skrytá inflace je, jak už bylo řečeno, cenovou inflací, která se neprojevuje v oficiálním indexu.2 Může být způsobena zhoršením kvality produktu prodávaného za stejnou cenu, pokud pracovníci statistického úřadu neprovedou eliminaci vlivu změny kvality; může být způsobena i špatnou volbou vah nebo reprezentanta cenové skupiny. 2

Je jakýmsi zbytkem, který není zachycen jako „otevřená inflaceÿ v indexu.

24

Měření inflace

Měření inflace

Její přibližná kvantifikace je možná dvěma způsoby: Za prvé se statistický úřad pokusí skrytou inflaci eliminovat – přepočítá špatné váhy, změní reprezentanta třídy nebo přepočítá cenu zboží tak, aby odpovídala jeho snížené kvalitě.3 Druhá možnost je předpokládat, že skrytý růst cen roste proporcionálně s reálnou spotřebou obyvatelstva C. Potom stačí odhadnout na základě první metody parametry lineární funkce k a q a skutečný růst cen odhadovat takto: Skrytá inflace = kC + q Autoři článku [35] odhadují k na 0.29, q na 0.75%.

2.5

Používané míry inflace

V tomto oddíle se zmíníme o tom, jaké míry inflace se používají v současné době v České republice. Nejprve se domluvme, že symbolem Px,t budeme rozumět agregátní cenový index pro měsíc x (x = 1,2,. . . ,12) roku t. [19]

2.5.1

Průměrná roční míra inflace

Průměrná roční míra inflace P pr charakterizuje změnu průměrné cenové hladiny v období od měsíce (x + 1) roku (t − 1) do měsíce x roku t oproti průměrné cenové hladině od měsíce (x + 1) roku (t − 2) do měsíce x roku (t − 1).

P

pr

=

x P

y=1 x P

y=1

Py,t +

12 P

y=x+1 12 P

Py,t−1 +

Py,t−1

y=x+1

Py,t−2

Jde vlastně o klouzavý průměr, který má pro měsíc prosinec hodnotu průměrné míry inflace v roce t. Odráží tendence ročního vývoje očištěné od sezónních vlivů.

2.5.2

Meziroční míra inflace

Meziroční míra inflace P a charakterizuje pohyb cenové hladiny v měsíci x roku t oproti témuž měsíci loňského roku. Jde tedy o meziroční (nikoli však průměrnou) míru inflace, která vylučuje sezónní vlivy. a Px,t = 3

Px,t Px,t−1

Obdobný problém je u zvýšení kvality zboží.

25

Měření inflace

2.5.3

Měření inflace

Průměrná míra inflace od začátku roku

an Průměrná míra inflace od začátku roku Px,t charakterizuje změnu průměrné cenové hladiny v období od ledna do měsíce x roku t oproti průměrné cenové hladině ve stejném období loňského roku. Ukazuje vývoj od začátku roku a konverguje k průměrné roční míře inflace. x P

y=1

an Px,t = P x

y=1

2.5.4

Py,t

Py,t−1

Měsíční míra inflace

Měsíční míra inflace P c charakterizuje změnu cenové hladiny v měsíci x oproti předcházejícímu měsíci. Zachycuje měsíční tempo růstu cen. c Px,t =

2.5.5

Px,t Px−1,t

Index cenové hladiny od začátku roku

Index cenové hladiny měsíce x roku t oproti cenové hladině prosince předchozího roku P b . Px,t b Px,t = P12,t−1

26

Kapitola 3 Index spotřebitelských cen v České republice V této kapitole se podrobněji zaměříme na konstrukci a měření indexu spotřebitelských cen v České republice a jejich vývoj v posledních pěti letech. Nastíníme také koncepci alternativního pohledu na spotřebitelské ceny – index životních nákladů. Je třeba zdůraznit, že index spotřebitelských cen je vlastně jedinou používanou mírou inflace v České republice, protože index průmyslových výrobců se zde neměří a deflátor HDP je kvůli nevyhovující struktuře obtížně použitelný. Jak bylo již řečeno v oddíle 2.3.1, index spotřebitelských cen je výběrovým indexem Laspeyresova typu, který měří změnu cenové hladiny takříkajíc „z pohledu spotřebiteleÿ. Mezi nejsložitější otázky, spojené s konstrukcí tohoto indexu patří otázka, které komodity mají být zařazeny do spotřebního koše a jakou váhu jim má spotřební koš přisuzovat. Při konstrukci indexu spotřebitelských cen se obecně postupuje tak, že se výdaje domácností rozdělí do několika tříd; ty se dále dělí na skupiny a podskupiny. Za každou podskupinu se vybere jeden či více reprezentantů – konkrétních výrobků nebo služeb, jejichž cena se zjišťuje. Váha podskupiny je určena podílem průměrných výdajů všech domácností v ČR na tuto podskupinu na celkových výdajích domácností. Například třída potravinářské výrobky může obsahovat skupinu trvanlivé pečivo a ta podskupinu sladké trvanlivé pečivo. Jejím reprezentantem může být kupříkladu Tatranka. Podíl výdajů všech domácností na sladké trvanlivé pečivo na celkových výdajích těchto domácností pak tvoří „váhu Tatrankyÿ. Také výběr reprezentantů za skupiny a podskupiny je složitou otázkou: reprezentant musí být natolik obecný, aby se vyskytoval ve všech místech, kde má být měřena jeho cena, a přitom dostatečně konkrétní, aby bylo možné zjistit jeho cenu jednoznačně. Zároveň musí tento reprezentant dobře „vystihovatÿ svoji skupinu, resp. cenové změny v této skupině. Protože se před několika měsíci změnila konstrukce spotřebního koše, uvedeme 27

Měření inflace

Index spotřebitelských cen v České republice

nejprve zásady používané k jeho konstrukci do konce roku 1994 a potom současný systém. [21, 22, 51]

3.1

Index spotřebitelských cen do roku 1994

Až do konce loňského roku se inflace v České republice měřila indexem spotřebitelských cen založeným na váhovém systému roku 1989 a cenách ledna roku 1989. Index se dělil do čtyř základních tříd: indexu cen potravinářského zboží, nepotravinářského zboží, veřejného stravování a služeb. Váhy těchto tříd, jejich skupin a podskupin byly zjištěny z maloobchodního obratu roku 1989. Ceny se zjišťovaly pro každý reprezentant v každém okrese České republiky – tři ceny v každém okrese (později ve 46 vybraných okresech) ve třech různých provozovnách, diversifikovaných podle velikosti a typu (obchod, obchodní dům, tržnice, stánek, . . . ) a podle typu vlastnictví. V pozdějších letech poslední hledisko odpadlo. Přestože počet reprezentantů v průběhu let klesal (viz tabulka 3.1 (zdroj [24])), byl stále ještě mnohem vyšší než je obvyklé ve vyspělých státech. Například v USA se zjišťují ceny jen 364 reprezentantů – tedy poloviční počet než u nás v roce 1993. rok 1990 1991 1992 1993

Počet reprezentantů 1 849 1 060 809 783

Tabulka 3.1: Vývoj počtu reprezentantů

V průběhu let docházelo k dramatickým změnám ve spotřebě. Podíl služeb na výdajích narostl na dvojnásobek, naproti tomu podíl veřejného stravování poklesl zhruba na polovinu. Váhová struktura indexu však zůstávala konstantní – a index tedy nadhodnocoval. Změny ve struktuře spotřeby jsou zachyceny v tabulce 3.1 (zdroj [24]). Dalším problémem byly změny kvality (kterými se budeme zabývat v samostatném oddíle) a také přibývání placených služeb. Především zdravotnictví a školství přešly částečně mezi placené služby a musely být zařazeny do indexu. Tím ale rostla potřeba komplexní revize spotřebního koše. Posledním důvodem pro tuto komplexní revizi byla i potřeba zavést kompatibilitu české statistiky se světovou. Proto byla po téměř dvouletých přípravách tato revize k 1. 1. 1995 uskutečněna. [49, 22, 51, 52]

28

Měření inflace

Index spotřebitelských cen v České republice

Třída Potravinářské zboží Nepotravinářské zboží Veřejné stravování Služby

Váha (1989) 29.671% 45.307% 10.152% 14.870%

Podíl na výdajích v roce 1993 28.982% 37.318% 4.591% 29.109%

Tabulka 3.2: Změny struktury výdajů domácností

3.2

Index spotřebitelských cen v roce 1995

Od 1. ledna tohoto roku se tedy inflace počítá na revidovaném spotřebním koši. Ten je teď rozdělen podle mezinárodní klasifikace konečné spotřeby COICOP na deset základních tříd. Stručný význam těchto tříd je uveden v příloze D. Třídy 1. Potraviny, nápoje, tabák 2. Odívání 3. Bydlení 4. Zařízení a provoz domácnosti 5. Zdravotnictví 6. Doprava 7. Volný čas 8. Vzdělání 9. Veřejné stravování a ubytování 10. Ostatní zboží a služby

Počet reprezentantů 173 116 67 111 22 45 96 18 60 54

Váhy již není v současné době možné stanovit podle maloobchodních obratů, protože neexistuje jejich komplexní celostátní evidence podle uvedených skupin. Vychází se tedy z údajů o výdajích domácností podle výsledků statistiky rodinných účtů. Této statistiky se účastní 2 630 domácností, které vedou tzv. „deníkÿ, do kterého zapisují všechny své příjmy a výdaje jak v naturálním, tak i v peněžním vyjádření. Agregací těchto účtů za celý rok 1993 byl sestaven nový váhový systém - váhy roku 1993. Jako cenová báze tohoto nového indexu byl vybrán prosinec roku 1993. Je to proto, že tento rok je statistiky považován za „normálníÿ. Co se týče výběru reprezentantů, tento proces byl složitý nejen ze statistického, ale i politického hlediska. Výběr reprezentantů totiž ovlivňuje, jak bude index reagovat na skutečné cenové změny, jakou část cenové inflace zachytí jako otevřenou inflaci a jaká část zůstane skryta jako skrytá inflace. Z tohoto důvodu se schvalování spotřebního koše účastnili nejen pracovníci Českého statistického 29

Měření inflace

Index spotřebitelských cen v České republice

úřadu, ale i zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva financí, Ministerstva hospodářství, Ministerstva zemědělství, Vysoké školy ekonomické a odborových svazů. Takto bylo vybráno 761 reprezentantů, kteří pokrývají celou šíři výdajů domácností. Kromě zástupců potravin, oděvů, bydlení, zdravotnictví atd. jsou zde zastoupeny i méně časté služby, jako je například kremace, známka na psa nebo kopie 10 stran A4. K vybranému reprezentantu je připojen jeho popis, který zahrnuje měrnou jednotku, váhu, objem, hustotu, stupeň apod., balení, složení, jakost a tak dále. Na základě tohoto popisu si pracovníci oblastních (krajských a okresních) správ ČSÚ vybírají konkrétní zboží a služby jako reprezentanty podskupin. Předpokládejme například, že naším reprezentantem těstovin jsou špagety. Blíže jsou určeny jako špagety v papírovém obalu, bezvaječné nebo do tří vajec, bez dírky, 200 gramů. Pracovnice oblastní správy vytypují prodejny, které jednak splňují diversifikaci podle velikosti a typu prodejny, a které zároveň prodávají daný reprezentant. Na místě si ze sortimentu všech špaget vyberou ty, které nejlépe splňují tento popis. Když jej splňuje více výrobků či služeb, vyberou náhodně. Potom již sledují tento jeden konkrétní výrobek. V případě, že se v některém měsíci produkt neprodává, mohou dvakrát „přetáhnoutÿ – převzít poslední známou cenu. Potom již musí změnit prodejnu, popř. konkrétní výrobek. To tedy znamená, že se v jednotlivých městech mohou zjišťovat ceny poněkud odlišných výrobků. To ale vůbec nevadí, protože se stále zjišťují (pokud je to možné) ceny těch stejných výrobků a služeb. Vlastní zjišťování cen probíhá okolo poloviny měsíce. Specifické je zjišťovány ceny nájemného. Zjišťují se ceny nájemného za byty 1. – 3. kategorie ve státním a družstevním vlastnictví v různých velikostech. Ekvivalent nájemného pro byty ve vlastnictví uživatele je centrálně stanoven pražským ČSÚ. Kromě cen, které volně kolísají podle tržní nabídky a poptávky existují ještě i ceny určené nebo garantované celostátně – např. poplatky za telefon, za rádio a televizi, notářské poplatky a podobně. Tyto ceny se do statistiky cen zadávají podle příslušných celostátních ceníků. V okresních městech se takto zjišťují tři ceny pro každý reprezentant, v krajských městech pět cen. Zjištěné ceny se posílají na PVT v Hradci Králové, který vypočítává index spotřebitelských cen. Jednotlivé ceny jednoho reprezentanta se nevážené průměrují, takto získané ceny za reprezentanty se průměrují podle vah skupin a podskupin. [22, 42, 48, 51, 52, 53]

3.3

Změny kvality výrobků a služeb

Jak již bylo mnohokrát řečeno, index spotřebitelských cen se počítá pomocí Laspeyresova indexního čísla. To předpokládá nejen stálé váhy po celou dobu 30

Měření inflace

Index spotřebitelských cen v České republice

měření, ale i stejná množství a konstantní kvalitu jednotlivých výrobků a služeb. Tyto parametry se ale v průběhu doby podstatně mění. Nikdo nebude pochybovat o tom, že nová Škoda Felicia je nejen dražší, ale i podstatně kvalitnější než Favorit; a dokonce že i mezi kvalitou prvních a posledních Favoritů byl podstatný rozdíl. Jak ale eliminovat tento rozdíl kvality? Jak zjistit, jaká část změny ceny odpovídá změněné kvalitě? Statistické úřady k tomu používají několik různých technik [21, 22]. 1. Přímá porovnatelnost – pokud lze nalézt náhradní položku se stejnými parametry jako měla původní položka, provede se jejich prostá záměna 2. Přímá úprava kvality – jedná se například o přepočet na stejnou čistou váhu, popřípadě se odečte cena dříve nadstandardního vybavení, které je dnes již standardní, od nové ceny. Přímá úprava kvality je nejběžnější postup eliminace změn kvality. 3. Expertní odhad – expert odhadne na základě svých zkušeností hodnotu (cenu) změny kvality 4. Spojování bez cenového porovnání – u některých položek nelze změnu kvality kvantifikovat (např. změnu užitku danou změnou módy u šatů). V tomto případě se změna kvality ignoruje, což způsobuje problémy s nově nasazenou cenou v indexu.

3.4

Index životních nákladů

Indexy spotřebitelských cen kvantifikují průměrnou změnu „životních nákladůÿ pro všechny obyvatele. V České republice se ale, narozdíl od zahraničí, počítají i dopady změny cenové hladiny na některé vybrané sociální skupiny, jmenovitě zaměstnance, zaměstnance v nízkém příjmovém pásmu, zaměstnance s neúplnými rodinami, důchodce a důchodce v nízkém příjmovém pásmu. Tyto indexy se počítají stejným způsobem jako index spotřebitelských cen, na základě stejných reprezentantů, ale s jinými váhami. Tyto váhy jsou vypočteny ze statistiky rodinných účtů pro jednotlivé sociální skupiny. Některé reprezentanty u některých skupin úplně chybí. [42, 48, 52]

3.5

Publikace

Indexy spotřebitelských cen a životních nákladů jsou publikovány ve Statistických ročenkách a (a jako ukazatel inflace) téměř ve všech ostatních publikacích Českého statistického úřadu. Měsíčně jsou vydávány ve speciálních statistických informacích. Publikovány jsou 10. kalendářního dne po sledovaném měsíci, podrobně 25. kalendářního dne po sledovaném měsíci [23]. To je výrazně rychlejší 31

Měření inflace

Index spotřebitelských cen v České republice

než je obvyklé – např. v USA jsou tyto indexy publikovány až tři týdny po skončení sledovaného měsíce [21].

32

Kapitola 4 Index cen výrobců v ČR V České republice se zatím neměří a nepublikuje index cen výrobců (PPI), pouze některé parciální cenové indexy za výrobní sféru. Od 1. ledna tohoto roku (1995) prošly i tyto index revizí. Váhy byly stanoveny podle tržeb roku 1993, cenový základ na prosinec (resp. 4. čtvrtletí 1993 nebo rok 1993). I pro tyto indexy je rok 1993 považován za statisticky normální. Také klasifikace skupin se změnila – byla zavedena Eurostatem používaná odvětvová klasifikace ekonomických činností OKEČ (viz. příloha E). Do budoucna se počítá se zavedením standardního indexu cen výrobců. [53] Není však ještě jasné, od kterého data. Zatím se publikují tyto parciální indexy: [44] • Index cen zemědělských výrobců • Index cen v lesnictví (surové dříví) • Index cen průmyslových výrobců • Index cen stavebních prací • Index cen materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví • Index cen vnitrostátní nákladní dopravy • Index cen spojových služeb • Index cen pitné a odkanalizované vody Je zřejmé, že žádný z těchto indexů nemůže být použit jako ukazatel míry inflace. Nicméně, je patrně možné tyto indexy průměrovat (například na základě produkce podle OKEČ v běžných cenách) a takto získaný ukazatel prohlásit za „velmi blízkýÿ indexu cen průmyslových výrobců.

33

Závěr Tržní ekonomika je založena na cenovém mechanismu. Aby tento mechanismus mohl fungovat efektivně a poskytovat dobrý „návodÿ k alokaci zdrojů, musí mít jednotlivé subjekty nejen možnost tvořit ceny svobodně, nýbrž je také nutné, aby cenová hladina byla stálá. Tento předpoklad však již není po mnoho desetiletí splněn v téměř žádné zemi na světě. Dokonce i v komunistických zemích, které se chlubily svou „bezinflačnostíÿ, se vyskytovala skrytá a potlačená inflace. Její důsledky byly dokonce ještě zhoubnější než následky otevřené inflace, ke které docházelo a dochází v zemích s tržní ekonomikou. Protože je inflace působena především růstem peněžní masy, lze systematickému inflačnímu vývoji zabránit pouze restriktivní monetární politikou, která bude zvětšovat množství peněžní masy v ekonomice tempem, kterým roste průměrně hrubý domácí produkt. To sice nevyloučí inflaci v každém okamžiku, vyloučí to však systematickou inflaci . Cenová hladina bude kolísat okolo své stálé úrovně. Tímto způsobem lze vyloučit všechny náklady inflace, tak jak byly v textu zmiňovány. Protože si jednotlivé ekonomické subjekty potřebují vytvořit co nejpřesnější systém očekávání, aby byly schopny správně reagovat a správně alokovat zdroje, je nutné aby měly k dispozici informace o cenovém vývoji, resp. o vývoji cenové hladiny. Tyto údaje poskytují statistické úřady jako veřejný statek. Ve světě se obvykle měří otevřená inflace třemi typy cenových indexů – indexem spotřebitelských cen, indexem cen výrobců a deflátorem HDP. Index spotřebitelských cen měří změny cenové hladiny „z pohleduÿ spotřebitele, tj. včetně obchodní marže apod. . V České republice se vedle klasického indexu spotřebitelských cen měří také dopad změn cenové hladiny na jednotlivé sociální skupiny. Tyto indexy se nazývají indexy životních nákladů. Index cen výrobců měří ceny zboží a služeb při jejich prvním prodeji. Existují tři varianty tohoto indexu – index cen surovin, index cen polotovarů a index cen hotových výrobků. V České republice se žádný podobný index neměří. Deflátor HDP je zvláštní indexní číslo, které vzájemně poměřuje nominální a reálný hrubý domácí produkt. Nemá některé nevýhody výběrových indexů (CPI a PPI), ale jeho výpočet je složitější. V České republice se sice deflátor HDP měří a publikuje, ale není téměř vůbec používán jako ukazatel míry inflace. Důvodem může být jeho nevyhovující struktura nebo pohled na inflaci pouze „z pohledu spotřebiteleÿ. Skrytou a potlačenou inflaci není možné žádným způsobem exaktně měřit, lze ji však s poměrně dobrou pravděpodobností odhadovat. V tržních ekonomikách se však tyto odhady běžně neprovádějí, protože svobodný trh brání sám vzniku potlačené inflace; skrytou inflaci se snaží statistické úřady eliminovat při své běžné práci. 34

Příloha A Jednoduchý makroekonomický model V této příloze uvádíme jednoduchý makroekonomický model, který je převzat od Dornbushe a Fishera [6].

A.1

Odvození křivky agregátní nabídky

Nejprve odvodíme křivku agregátní nabídky z Phillipsovy křivky a jednoduché produkční funkce. Z krátkodobé Phillipsovy křivky plyne, že W − W−1 . W−1

(A.1)

gw = −ε(u − u∗ ),

(A.2)

gw =

kde W je nominální mzda, gw mzdová inflace, u míra nezaměstnanosti, u∗ přirozená míra nezaměstnanosti a ε citlivost mezd na zaměstnanost. Úpravou dostáváme W = W−1 [1 − ε(u − u∗ )].

(A.3)

Nyní budeme definovat u jako u=

N∗ − N N∗

(A.4)

kde N je počet zaměstnaných lidí a N ∗ počet zaměstnaných při plné zaměstnanosti. Úpravou tedy získáme W = W−1

·

N − N∗ 1+ε N∗ µ

35

¶¸

.

(A.5)

Měření inflace

Jednoduchý makroekonomický model

Teď vytvoříme jednoduchou produkční funkci Y = aN.

(A.6)

(1 + z)W , (A.7) a kde jeden pracovník vyrobí a jednotek produkce. Mzdové náklady jednotky produkce jsou tedy W/a. Firma si přiráží k nákladům přirážku z. Úpravou dostáváme P =

N − N∗ 1+z P = W−1 1 + ε a N∗ ·

µ

¶¸

.

(A.8)

Protože P−1 = (1 + z)w−1 /a, můžeme rovnici A.8 upravit. ·

P = P−1 1 + ε

µ

N − N∗ N∗

¶¸

(A.9)

Pro potenciální produkt Y ∗ (produkt při plné zaměstnanosti) platí Y ∗ = aN ∗ .

(A.10)

Tedy N = Y /a a N ∗ = Y ∗ /a. Rovnici A.9 můžeme proto upravit takto ·

P = P−1 1 + ε

µ

Y −Y∗ Y∗

¶¸

(A.11)

Pro případ s konstantním potenciálním produktem (tedy ceteris paribus) můžeme vytvořit konstantu λ = ε/Y ∗ . Potom lze rovnici A.11 přepsat do tvaru, který budeme nadále používat jako rovnici agregární nabídky. AS:

P = P−1 [1 + λ (Y − Y ∗ )]

(A.12)

Křivku agregátní nabídky může dynamizovat. Inflaci π zadefinujeme takto: π=

P − P−1 P−1

(A.13)

Úpravou rovnice A.12 a A.13 dostáváme tvar: π = λ(Y − Y∗ )

(A.14)

Pro dlouhé období je třeba doplnit fenomén očekávání, které posouvá krátkodobou Phillipsovu křivku. Očekávaná inflace π e je taková inflace, při které je produkt na svém potenciálu (Y = Y ∗ ). Rovnici A.14 tedy upravíme na následující tvar, který nazveme dynamickou agregátní nabídkou . AS:

π = π e + λ(Y − Y ∗ )

36

(A.15)

Měření inflace

A.2

Jednoduchý makroekonomický model

Odvození křivky agregátní poptávky

Křivku agregátní poptávky odvodíme z modelu LM–IS. Křivku IS zadefinujeme takto: Y = α(A¯ − br),

(A.16)

kde A¯ jsou autonomní výdaje, α multiplikátor, r reálná úroková míra a b citlivost na reálnou úrokovou míru. Použijeme přibližný vztah pro reálnou úrokovou míru r = i − πe,

(A.17)

kde i je zde nominální úroková míra. Úpravou rovnice A.16 dostáváme jednoduchý tvar křivky IS: Y = α(A¯ − bi + bπ e ) (A.18) Křivku LM odvodíme z rovnice nabídky peněz a poptávky po penězích. M Ms = (A.19) P M d = kY − hi (A.20) Úpravou M s = M d získáme křivku LM µ ¶ M 1 kY − i= h P Úpravou LM–IS dostáváme rovnici agregátní nabídky Ã

bM Y = γ A¯ + + bπ e hP

!

(A.21)

(A.22)

Konstanta γ = α/(1 + αbk/h). Změna výstupu je potom daná změnou fiskální politiky σf , která ovlivňuje ¯ změnou reálných zůstatků (m − (aspoň krátkodobě) výši autonomních výdajů A, π), kde m je tempo růstu množství peněz, a změnou očekávané míry inflace π e . Potom můžeme popsat změnu výstupu takto: ∆Y = σf + Φ(m − π) + η(∆π e )

(A.23)

Úpravou získáme křivku agregátní poptávky Y = Y−1 + σf + Φ(m − π) + η(∆π e )

AD:

(A.24)

Dynamizovaná křivka agregátní poptávky, ve které zanedbáme tvar η(∆π e ), kde η = γb, má potom tvar: AD:

π =m−

37

1 σ (Y − Y−1 + f Φ Φ

(A.25)

Příloha B Fisherovy axiomy Fisherovy axiomy určují vlastnosti tzv. „ideálního indexního číslaÿ. Takový index však nelze sestrojit, protože tyto axiomy jsou vnitřně rozporné. Laspeyresův index z nich obecně splňuje pouze axiomy A1, A5, A6 a A7.1 [34, 40] Nechť Pst je cenové indexní číslo mezi roky s a t a Qst kvantové indexní číslo mezi lety s a t. Množství i-té komodity v období t je qti , cena i-té komodity v čase t je pit . (A1) Axiom identity. Pss = 1 (A2) Axiom záměny faktorů. P

Pst Qst = P

pit qti pis qsi

(A3) Axiom záměny období.

Pst Pts = 1 (A4) Axiom okružnosti (tranzitivity). Psr Prt = Pst (A5) Axiom souměřitelnosti. Indexní číslo nezávisí na velikosti měrné jednotky komodity. 1

Axiomy A3 a A4 jsou v běžně používaných cenových indexů Laspeyresova typu ošetřeny tak, že se po všechna období uvažují stejná kvanta, jako v základním roce. ∀s, t : qsi = qti = qbi , kde qbi je množství komodity i v základním období (roce b).

38

Měření inflace

Fisherovy axiomy

(A6) Axiom určenosti. Jestliže se jedna nebo více komodit nevyskytuje v jednom z uvažovaných období, není indexní číslo ani 0, ani nekonečno ani „nedefinovánoÿ. (A7) Axiom úměrnosti. ∀i : pit = Cpis =⇒ Pst = C

39

Příloha C Koňusovy nerovnosti V této příloze dokážeme, že Laspeyresova indexní čísla mají tendenci nadhodnocovat míru inflace. Předpokládejme, že v základní období (nazvěme ho období 0) má spotřebitel k dispozici M00 peněžních prostředků. Za ně nakupuje některé z n komodit tak, aby utratil všechny svoje peníze a maximalizoval svůj užitek. Jestliže p10 , . . . , pn0 jsou ceny jednotlivých komodit v tomto období, potom spotřebitel nakoupí jednotlivé komodity v kvantech q01 , . . . , q0n tak, aby M00 =

n X

pi0 q0i

i=1

u(q01 , . . . , q0n )

= max

Dosáhne tak uspokojení U0 = u(q01 , . . . , q0n ). V běžném období (období 1) se změní jak spotřebitelské peněžní prostředky – nyní má k dispozici M11 , tak i ceny – p11 , . . . , pn1 . Proto se změní i nakupovaná množství q01 , . . . , q0n tak, aby platila předcházející dvojice podmínek. Spotřebitel nyní dosáhne uspokojení U1 . K zakoupení stejného množství zboží jako v základním období by v běžném období potřeboval peněžní prostředky M10 . M10 =

n X

pi1 q0i

i=1

L Tento vztah nám umožňuje napsat Laspeyrovo cenové indexní číslo P01 takto:

M10 M00 K dosažení stejného uspokojení U0 jako v základním období je v běžném období při cenách p11 , . . . , pn1 potřeba nakoupit zboží v množstvích q¯01 , . . . , q¯0n a vy¯ 10 . naložit na ně peněžní prostředky M L P01 =

¯ 10 = M

n X i=1

40

pi1 q¯0i

Měření inflace

Koňusovy nerovnosti u(¯ q01 , . . . , q¯0n ) = U0 n X

pi1 q¯0i = min

i=1

φ Definujme tedy nové cenové indexní číslo P01 tak, aby říkalo, kolikrát více finančních prostředků je třeba v období 1 k dosažení stejného užitku jako v období 0 při M00 . ¯ 10 M φ P01 = M00 ¯ 10 ≤ M10 , Koňusovy nerovnosti nám říkají (obrázek C ukazuje proč),1 že M tedy že φ L P01 ≤ P01

Čili, že Laspeyresovo cenové indexní číslo má tendenci nahdodnocovat skutečnou φ 2 míru inflace, kterou chápeme spíše jako P01 . [41] Ekonomickým vysvětlením tohoto jevu je to, že při inflaci nedochází jen k důchodovému, ale i substitučnímu efektu, který zvyšuje uspokojení a který není Laspeyresovým indexem zohledněn. [34, 40] q2

q¯02 q02

M11 U0 ¯ 10 M M10 q¯01 q01

M00 q1

Obrázek C.1: Demonstrace Koňusových nerovností

¯ 10 musí být vždy níže nebo maximálně splývat s M10 . Z obrázku je jasně vidět, že M Nadhodnocení indexu s váhami roku 1989 oproti indexu s váhami roku 1993 činilo v lednu 1995 měsíčně 0.44%, roční index 1.5%. 1

2

41

Příloha D Mezinárodní klasifikace konečné spotřeby domácností Mezinárodní klasifikace konečné spotřeby domácností (COICOP) se třídí výrobky a služby podle účelu užití do 10 základních skupin: [48] 1. Potraviny, nápoje, tabák – zahrnuje veškeré potraviny včetně alkoholických a nealkoholických nápojů a tabákové výrobky 2. Odívání – zahrnuje veškeré textilní zboží, konfekci, obuv, včetně oprav a zakázkové výroby těchto oděvních součástí 3. Bydlení – patří sem nájemné, úhrady za užívání bytů SBD, služby spojené s užíváním bytu, výrobky a služby pro běžnou údržbu bytů, dodávka vody, všechny druhy energií (elektřina, plyn, teplo), tuhá paliva, pojištění bytu a domu 4. Zařízení a provoz domácnosti – zahrnuje nábytek a bytové vybavení, bytový textil, ložní a stolní prádlo, domácí spotřebiče, prací a úklidové prostředky, nádobí a ostatní potřeby pro domácnost, služby čistíren, prádelen a opravy spotřebičů 5. Zdravotnictví – zahrnuje farmaceutické a zdravotnické výrobky, stomatologické výrobky, služby očních optiků, služby lékařů, lázeňskou péči 6. Doprava – patří sem osobní dopravní prostředky včetně oprav a náhradních dílů, pojištění, pohonné hmoty, veřejná doprava (železniční, autobusová, místní, letecká) 7. Volný čas – patří sem rozhlasové a televizní přijímače, magnetofony včetně oprav, knihy, časopisy, hračky, hudební nástroje, papírenské zboží, sportovní potřeby, kulturní služby, sportovní aktivity, tuzemská a zahraniční rekreace.

42

Měření inflace

Mezinárodní klasifikace konečné spotřeby domácností

8. Vzdělávání – zahrnuje všechny stupně vzdělávání, výuku jazyků, učebnice, školní stravování, dopravu do školy, ubytování v internátě a na koleji 9. Veřejné stravování a ubytovací služby – zahrnuje jídla a nápoje v restauracích, obědy v závodním stravování, ubytování v hotelích, turistických ubytovnách, kempech 10. Ostatní zboží a služby – zahrnuje služby osobní péče, kosmetické výrobky, elektrické spotřebiče pro osobní péči, klenoty, hodinky, osobní doplňky, koženou galantérii, spoje, sociální a finanční služby apod.

43

Příloha E Odvětvová klasifikace ekonomických činností Mezinárodní klasifikace ekonomických činností (OKEČ) zahrnuje tyto třídy: [51] A Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství 01 Zemědělství, myslivost a související služby 02 Lesnictví, těžba dřeva a přidružené služby B Rybolov, podniky pro chov ryb, služby v rámci rybolovu 05 Rybolov, podniky pro chov ryb, služby v rámci rybolovu 10 11 12 13 14

C Dobývání nerostných surovin Dobývání černého uhlí, hnědého uhlí a rašeliny Dobývání ropy a zemního plynu a související služby Dobývání a úprava uranových a thoriových rud Dobývání a úprava rud Dobývání a úprava ostatních nerostů

D Zpracovatelský průmysl 15 Výroba potravin a nápojů 16 Zpracování tabáku 17 Textilní průmysl 18 Oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin 19 Výroba úsní a úprava kůží; výroba brašnářského a sedlářského zboží a obuvi 20 Průmysl dřevařský, papírenský a korkařský, kromě výroby nábytku; výroba košů a proutěného zboží 21 Výroba, vlákniny, papíru a lepenky 22 Vydavatelství a tisk 23 Koksování, rafinérské zpracování ropy, výroba jaderných paliv, radioaktivních prvků a sloučenin 24 Výroba chemických výrobků 25 Výroba pryžových a plastických produktů 44

Měření inflace

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

26 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků 27 Výroba kovů 28 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě výroby strojů a zařízení 29 Výroba strojů přístrojů 30 Výroba kancelářských strojů a počítačů (včetně přístrojů na zpracování dat) 31 Výroba elektrických strojů a přístrojů 32 Výroba radiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů 33 Výroba zdravotnických, přesných a optických přístrojů a hodin 34 Výroba dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů 35 Výroba ostatních dopravních zařízení 36 Výroba nábytku; ostatní průmysl 37 Zpracování druhotných surovin E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 40 Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a teplé vody 41 Výroba a rozvod vody F Stavebnictví 45 Stavebnictví G Obchod, oprava motorových vozidel a spotřebního zboží 50 Prodej, údržba a oprava dvoustopých a jednostopých motorových vozidel; prodej pohonných hmot 51 Velkoobchod a zprostředkování obchodu (kromě motorových vozidel) 52 Maloobchod, kromě motorových vozidel; opravy spotřebního zboží H Pohostinství a ubytování 55 Pohostinství a ubytování 60 61 62 63 64

I Doprava, skladování a spoje Pozemní doprava; potrubní doprava Lodní doprava Letecká doprava Vedlejší pomocná činnost v dopravě; zprostředkování dopravy Spoje

J Peněžnictví a pojišťovnictví 65 Peněžnictví 66 Pojišťovnictví, kromě povinného sociálního pojištění 67 Činnosti související s úvěry a pojišťovnictvím K Nemovitosti, pronajímání nemovitostí, služby pro podniky 70 Činnosti v oblasti nemovitostí 71 Pronájem strojů a přístrojů bez obsluhujícího personálu 72 Zpracování zboží osobní spotřeby a pro domácnost 45

Měření inflace

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

73 Výzkum a vývoj 74 Jiné obchodní služby L Veřejná správa; obrana; povinné sociální pojištění 75 Veřejná správa; obrana; povinné sociální pojištění M Školství 80 Školství N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 85 Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 90 91 92 93

O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby Odstraňování odpadu a odvod odpadních vod Činnosti organizací společenských Rekreační, kulturní a sportovní činnosti Ostatní služby

P Soukromé domácnosti s domácím personálem 95 Soukromé domácnosti s domácím personálem Q Exteritoriální organizace a spolky 99 Exteritoriální organizace a spolky

46

Literatura [1] Brada J., Durčáková J., Dvořák P., Kodera J., Konečný M., Handel M., Marková J., Revenda Z.: Peníze, banky a finanční trhy. Nad zlato, Praha 1992, ISBN 80-85626-06-3 [2] Bulíř A.: Pokus o vymezení peněžních příčin inflace. Politická ekonomie 38/1990 [3] Bulíř A.: Život s inflací + Život bez inflace. Ekonom 21+22/1993 [4] Bulíř A., Jonáš J.: Inflace a její náklady. Politická ekonomie, 4/1991 [5] Coufal O.: Inflační počty podruhé. Ekonom 39/1994 [6] Dornbush R., Fisher S.: Makroekonomie. SPN Praha, Praha 1994, ISBN 80-04-25556-6 [7] Dubský S.: Poznámka k problému vah při výpočtu cenového indexu spotřebitelských cen zboží a služeb. Statistika 5/1992 [8] Eichhorn W.: Theory and Application of Economic Indices. Universität Karlsruhe 1978, ISBN 3-7908-0191-7 [9] Friedman M., Friedmanová R.: Svoboda volby. Liberální institut Praha, 1992, ISBN 80-85467-85-2 [10] Kamil Fuchs, Antonín Slaný: Základy makroekonomie. ESF MU, Brno 1992, ISBN 80-210-0413-4 [11] Hronová S. a kol.: Vybrané kapitoly z ekonomické statistiky. VŠE 1991, ISBN 80-7079-170-5 [12] Janáček K.: Stabilita cenové hladiny. Ekonom 44/1994 [13] Jenčovská: Metodologické aspekty čtvrtletních statistických odhadů HDP ČR. Statistika [14] Jílek J.: Jakou státní statistiku potřebujeme? Finance a úvěr 3/1993 47

Měření inflace

Literatura a osobní kontakty

[15] Jílek J.: Na cestě ze statistického bludiště. Politická ekonomie 4/1993 [16] Johanovský K.: Propočet rektifikace cenových indexů a indexů reálného vývoje investic v letech 1967–1989. Statistika 8−9/1992 [17] Klaus V.: Ceny, kurz a nabídka peněz: Příčiny přetrvávání cenového pohybu. Ekonom 9/1995 [18] Kozák J.: Současná česká inflace: Reálie a tendence. Statistika 3/1995 [19] Křovák J., Kocianová S.: Využití současných indexů cen pro měření inflace. Statistika 10/1992 [20] Kudlák K.: Index cen výrobců a index cen zahraničního obchodu v USA. Statistika 6/1992 [21] Kudlák K.: Index spotřebitelských cen v USA. Statistika 5/1992 [22] Kudlák K.: Jak statistický úřad počítá míru inflace. Lidové noviny – Koruna 29. srpna 1994 [23] Kudlák K., Kociánová S.: Záměry ceonvé statistiky. Statistika 4/1993 [24] Lér O.: Česká inflace se od letošního ledna modernizuje. Lidové noviny, 13. 2. 1995 [25] Musgrave R. A., Musgraveová P. B.: Veřejné finance v terorii a praxi. Management Press, Praha 1994, ISBN 80-85603-76-4 [26] Pearce D. W. a kol.: MacMillanův slovník moderní ekonomie. Victoria Publishing, ISBN 80-856-05-42-2 [27] Petrásková V.: K výpočtu cenových indexů v zahraničním obchodě. Statistika 6/1994 [28] Procházka J., Josef Vaner: Metody výpočtu deflátoru a jejich aplikace při hodnocení dynamiky výdajů na rozvoj a výzkum. ÚÚNV 1992 [29] Samuelson P. A., Nordhaus W. D.: Ekonomie. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991, ISBN 80-205-0192-4 [30] Sergi B. S.: Co ovlivňuje inflaci v České republice. Politická ekonomie 5/1994 [31] Slaný A.: Základy hospodářské politiky. ESF MU, Brno 1994, ISBN 80-2100911-X [32] Smolka A.: Inventarizácia vybraných poznatkov z oblasti teórii inflácie. ÚÚNV, Bratislava 1990 48

Měření inflace

Literatura a osobní kontakty

[33] Smrčka J.: Úvahy o ekonomické rovnováze. Politická ekonomie 38/1990 [34] Strnad V., Mašát V.: Indexní čísla (K současnému stavu jejich teorie). Výzkumný ústav sociálně ekonomických informací, 1972 [35] Šujan I., Haluška J., Orságová J., Šujanová M.: Inflácia a nerovnováha na trhu spotrebného tovaru v československé ekonomike. Politická ekonomie 9−10/1991 [36] Tepper T., Kápl M.: Peníze a vy. Prospektrum, 1994, ze serálu Ekonom 11/1995 [37] Tůma Z., Lazarová Š.: Sterilizace není řešení. Ekonom 15/1995 [38] Tůma Z.: Vývoj teorie inflace. Politická ekonomie 4/1993 [39] Wawrosz P.: Inflační počty. Ekonom 33/1994 [40] Wonnacot T. H., Wonnacot R. J.: Statistika pro obchod a hospoodářství. Victoria Publishing, Praha, ISBN 80-85605-09-0 [41] Zychová L.: Krátké pojednání o možnostech měření inflace. Statistika 3/1993 [42] Bulletin ČSÚ 1/1995. ČSÚ [43] Cena bydlení roste. Lidové noviny – Koruna, 11. 2. 1995 [44] Indexy cen ve výrobní sféře za březen 1995. 7-ceny, ČSÚ [45] Measurement of Scientific and Technical activities (Frascati Manual). OECD Publications 1989 [46] Paradigm lost. The Economist, 3. 11. 1990 [47] Statistická informace 1995: Odhad tvorby a užití hrubého domácího produktu, 4. čtvrtletí 1994. ČSÚ [48] Statistické informace: Vývoj spotřebitelských cen (životních nákladů) v České republice a v Jihomoravském kraji v 1. čtvrtletí 1995. ČSÚ [49] Statistická ročenka. (za roky 1989 – 1994) [50] Svět v roce 1995. Victoria Publishing 1995, ISBN 80-85865-93-9

49

Měření inflace

Literatura a osobní kontakty

Osobní kontakty [51] Souchopová D., Informační servis, Krajská statistická správa pro kraj Jihomoravský, Brno [52] Vykoukalová, Krajská statistická správa pro kraj Jihomoravský, Brno [53] Bondyová J., Oddělení odborných informací, Český statistický úřad, Praha

50