Právnická fakulta Masarykovy university Katedra obchodního práva

Právnická fakulta Masarykovy university Katedra obchodního práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Obchodní podíl z pohledu českého a rakouského práva ve spol. s r.o.

Eva Blahová 2007

„Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Obchodní podíl z pohledu českého a rakouského práva ve spol. s.r.o. zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí a citačními zvyklostmi.“

Obsah

1. Úvod .......................................................................................................................................4 2. Stručná charakteristika společnosti s ručením omezeným ..................................................6 2. 1. Právní charakteristika společnosti s ručením omezeným ..................................................... 6 2. 2. Vznik společnosti s ručením omezeným.................................................................................. 7 2. 3. Základní kapitál........................................................................................................................ 8 2. 4. Ručení ........................................................................................................................................ 9 2. 5. Orgány společnosti.................................................................................................................... 9 2. 6. Zrušení a zánik společnosti .................................................................................................... 10 2. 7. Rakouská úprava .................................................................................................................... 10 2.8. Shrnutí ...................................................................................................................................... 13

3. Vymezení pojmu obchodní podíl .........................................................................................14 3. 1. Obchodní podíl........................................................................................................................ 14 3. 1. 1. Nabytí obchodního podílu................................................................................................................ 15 3. 1. 2. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 16

3. 2. Právní povaha podílu.............................................................................................................. 16 3. 2. 1. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 17

3. 3. Práva a povinnosti společníků ve vztahu k obchodnímu podílu......................................... 17 3. 3. 1. Povinnosti společníků ...................................................................................................................... 18 3. 3. 2. Práva společníků .............................................................................................................................. 20 3. 3. 3. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 22

3. 4. Shrnutí ..................................................................................................................................... 24

4. Obchodní podíl jako jiná majetková hodnota.....................................................................26 4. 1. Převod obchodního podílu ..................................................................................................... 26 4. 1. 1. Obsah a forma převodní smlouvy .................................................................................................... 27 4. 1. 2. Právní režim převodu ....................................................................................................................... 29 4. 1. 3. Souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu.................................................................. 29 4. 1. 4. Ručení převodce............................................................................................................................... 31 4. 1. 5. Povinnost k převodu obchodního podílu.......................................................................................... 31 4. 1. 6. Předkupní právo k obchodnímu podílu ............................................................................................ 32 4. 1. 7. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 33

2

4. 2. Přechod obchodního podílu ................................................................................................... 36 4. 2. 1. Dědění po fyzických osobách .......................................................................................................... 36 4. 2. 2. Nástupnictví po právnických osobách ............................................................................................. 38 4. 2. 3. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 38

4. 3. Rozdělení obchodního podílu................................................................................................. 40 4. 3. 1. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 41

4. 4. Společný obchodní podíl......................................................................................................... 42 4. 4. 1. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 44

4. 5. Zastavení obchodního podílu ................................................................................................. 45 4. 5. 1. Subjekty zástavního práva ............................................................................................................... 46 4. 5. 2. Vznik zástavního práva.................................................................................................................... 46 4. 5. 3. Práva a povinnosti zástavce a zástavního věřitele............................................................................ 47 4. 5. 4. Realizace zástavního práva .............................................................................................................. 49 4. 5. 5. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 51

4. 6. Obchodní podíl a výkon rozhodnutí...................................................................................... 53 4. 6. 1. Exekuce obchodního podílu............................................................................................................. 55 4. 6. 2. Rakouská úprava.............................................................................................................................. 56

4. 7. Shrnutí ..................................................................................................................................... 57

5. Závěr.....................................................................................................................................60 6. Resumé .................................................................................................................................63 7. Použitá literatura a prameny...............................................................................................66 7. 1. Publikace.................................................................................................................................. 66 7. 2. Odborné stati........................................................................................................................... 67

3

1. Úvod Vývoj práva, a to nejen současného, velmi výrazně směřuje k harmonizaci právních předpisů. Již v dávné minulosti bylo nutné mezi právními řády navazovat a hledat společná řešení a tím spíše bylo a je nevyhnutelné vytvářet mezi jednotlivými státy právní mosty, což se obzvláště týká práva obchodního, neboť toto právní odvětví se rozvíjí neobyčejně rychle a musí být přizpůsobivé a pružné. V situaci, kdy jsme členy Evropské unie, která mimo jiné zakotvuje čtyři základní svobody - volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob, tak dochází ke stupňování daných požadavků, a proto se jeví velmi užitečným rozbor právních řádů okolních států, zkoumání jejich právní úpravy jednotlivých institutů práva včetně příslušných způsobů řešení předložených sporů soudy (judikaturou) daného státu. Rakouská republika je naším velmi blízkým sousedem, a to jak z hlediska geografického, tak i z pohledu mentality národa včetně jisté podmíněnosti dlouhodobého společného právního vývoje našeho a jejich právního řádu. Z pohledu práva evropských společenství došlo rozhodným způsobem k posílení základních práv a svobod týkajících se volného pohybu služeb, zboží, kapitálu a osob, a to především rozhodnutím ve věci C-212/97 Centros Ltd.1, kterým soudní dvůr judikoval, že pod uvedené svobody je nutno zařadit i svobodnou možnost zřizovat pobočky cizích společností, které byly založeny podle práva domovského státu. Z uvedeného plyne, že z důvodu očekávaného rozvoje podnikání bude docházet ke zřizování poboček cizích společností v České republice a budou tedy potřeba alespoň povšechné znalosti cizích právních řádů. Společnost s ručením omezeným je pro širokou vrstvu obyvatel nejméně náročnou formou podnikání bez nutnosti velkého kapitálového zajištění a osobního ručení, a tudíž je také v současnosti formou nejrozšířenější. Úprava společnosti s ručením omezeným v rakouském právu již oslavila své stoleté výročí platnosti, přičemž prošla určitým vývojem s tím, že rovněž disponuje rozsáhlou judikaturou, když z tohoto důvodu by mohla být zajímavým zdrojem inspirace a návodů možných řešení určitých problémů, s nimiž se v současné době potýká naše právní i laická veřejnost.

1

Společnost Centros Ltd byla založena na základě anglického práva a požádala Dánsko o zapsání pobočky na jeho území. Dánsko namítalo, že podle jejich právního řádu nejsou splněny podmínky pro vznik společnosti, tj. povinné vytvoření základního kapitálu a vykazování podnikatelské činnosti s tím, že argumentovalo, že jde o obcházení zákona. Soudní dvůr judikoval, že došlo k porušení volného pohybu služeb, zboží, kapitálu a osob, se specifikací práva svobodně se usazovat a zřizovat pobočky.

4

Charakteristickým znakem společnosti s ručením omezeným je existence obchodního podílu, jemuž a právním vztahům v souvislosti s ním vznikajícím se věnuje tato diplomová práce. Obchodní podíl je nejdůležitějším institutem společnosti, protože právě obchodní podíl je ve značné míře předmětem obchodních zájmů fyzických a právnických osob, obzvláště pak při jeho prodeji nebo v důsledku jeho možného použití jako formy zástavy či při výkonu jeho exekuce. Cílem mé diplomové práce je především zobrazení úpravy společnosti s ručením omezeným a obchodního podílu jak v českém, tak i v rakouském právu, zhodnocení těchto úprav a pokus o nastínění možných způsobů řešení problematických situací vyskytujících se v českém právu. Tato práce se nejprve obecně věnuje společnosti s ručením omezeným, když se následně zaměřuje na konkrétní popis problematiky obchodního podílu a vylíčení vztahu obchodního podílu vůči společníkům, kterým z daného právního vztahu vyplývají práva a povinnosti vůči společnosti. Hlavní část diplomové práce pak představuje kapitola zabývající se obchodním podílem jako předmětem obchodních vztahů a současně představující obchodní podíl jako jinou majetkovou hodnotu. Následně jsou představeny závěry, ke kterým jsem v této diplomové práci dospěla a celou práci zakončuje resumé a seznam použité literatury. Ráda bych přitom upozornila, že vzhledem k požadovanému rozsahu diplomové práce nebylo možno se věnovat předmětnému tématu do větší hloubky, a tudíž bylo nutno z mé strany zvolit stručnou, leč patrně dostatečně výstižnou formu. Diplomová práce byla zpracována k datu 31. března 2007 včetně použitých a v dané době aktuálních právních předpisů, právní literatury a judikatury.

5

2. Stručná charakteristika společnosti s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným2 je obchodní společností v souladu s ustanovením § 56 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen ObchZ), je tedy právnickou osobou založenou za účelem podnikání. K této speciální úpravě obsažené v obchodním zákoníku se dále vztahuje obecná úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jen OZ), která v ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) podřazuje obchodní společnost pod sdružení fyzických nebo právnických osob. Z výše uvedeného vyplývá, že se v případě společnosti s ručením omezeným jedná o právnickou osobu, která musí splňovat následující předpoklady: 1) jde o sdružení osob (tzn. že ke společnému cílu se sdružují osoby jak fyzické tak právnické) nikoliv o sdružení majetku, neboť zde by se nejednalo o společnost, ale o nadaci nebo nadační fond; 2) toto sdružení spočívá na smluvním základě, který představuje svobodný projev vůle a dosažení shody o zamýšleném účelu vzniku společnosti; 3) toto sdružení sleduje určitý účel, k němuž je zakládáno s tím, že společnost s ručením omezeným je zahrnuta ve výjimce a může tedy být založena k jinému než podnikatelskému účelu (podnikatel dle formy). Společnost s ručením omezeným je rovněž podnikatelem, jak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ a § 3 odst. 1 písm. a) ObchZ.

2. 1. Právní charakteristika společnosti s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným3 (dále rovněž „společnost“) se řadí buď ke společnostem kapitálovým, jestliže zohledníme jen čisté členění na společnosti kapitálové a

2

3

Německy Gesellschaft mit beschränkter Haftung (GmbH), francouzsky Societé á responsabilité limitée (SARL), anglicky Private company by shares a Private company by guarantee a having share capital (PrC), italsky Sozietá á responsabilitá limitata (Srl), polsky Spólka z organiczona odpowiedzielnościa (s.z.o.o.). Velmi výstižně charakterizuje právní povahu společnosti s ručením omezeným rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. II ZR 300/00, Právní rozhledy, 2003, č. 1, s. 53 an.: „(1) Respektování účelové vázanosti majetku společnosti k předmostnímu uspokojení pohledávek věřitelů je trvalým předpokladem pro nárokování privilegia omezeného ručení. Zásahy společníků do majetku společnosti omezující schopnost společnosti splnit vlastní závazky představují zneužití právní formy s.r.o., která vede následně ke ztrátě privilegia omezeného ručení. Ztráta tohoto privilegia nastává ale pouze v případě, že s.r.o. již sama nezasáhla k odstranění tohoto nežádoucího stavu. (2) Za předpokladů stanovených v bodě 1 jsou věřitelé společnosti mimo rámec konkursního řízení, pokud nemůže dojít k uspokojení jejich pohledávek

6

osobní, nebo ji můžeme podřadit ke společnostem smíšeným, kam je řazena spolu se společností komanditní, když důvodem tohoto podřazení je, že vykazuje jak znaky společnosti osobní, tak i kapitálové (tyto znaky ovšem převládají). Ze znaků kapitálových společností splňuje zákonem vymezenou soustavu orgánů, povinné zákonné vklady, omezené ručení společníků za závazky společnosti do okamžiku zapsání splacení všech vkladů do obchodního rejstříku a zánik účasti společníka nemající vliv na existenci společnosti. V určité míře je ovšem provedena modifikace s použitím znaků osobních společností, a to tím, že je umožněna osobní účast na činnosti společnosti, větší míra smluvní autonomie společníků, větší míra neformálnosti a flexibility, snadnější a kapitálově méně náročné podmínky vzniku oproti požadavkům na založení výhradně kapitálové akciové společnosti.

2. 2. Vznik společnosti s ručením omezeným Společnost se především zakládá společenskou smlouvou, která musí mít formu notářského zápisu. Společenská smlouva4 je speciální druh závazkového vztahu, kterým se společníci zavazují k právům a povinnostem vůči právnické osobě, která v budoucnu z této smlouvy za zákonem stanovených podmínek vznikne. V případě, že společnost zakládá jediná osoba, tak se místo společenské smlouvy sepisuje zakladatelská listina, která musí být rovněž vyhotovena formou notářského zápisu. Ovšem takováto společnost s jediným společníkem nemůže být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným, když současně jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří společností s ručením omezeným. Zákonné omezení počtu společníků na jejich nejvyšší počet 50 je určitým regulačním prvkem, aby se společnost nepřibližovala společnosti akciové, neboť společnost je určena především pro středně velké podnikání. Firma společnosti musí obsahovat dovětek označující formu, jak stanoví ustanovení § 107 ObchZ.

4

přímo společností, zásadně oprávněni uplatňovat své pohledávky přímo vůči společníkům podílejícím se na zásazích do majetku společnosti.“ Pokorná, J. Několik úvah o předkupním právu k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právo a podnikání, 1994, č. 11.: „Společenská smlouva obchodní společnosti totiž není právním úkonem, jenž by zakládal běžný závazkový vztah, jako např. smlouva kupní. Charakter společenské smlouvy, která je svým způsobem „ústavou“ společnosti, hovoří spíše pro její funkci jako právního úkonu, který zavazuje společníky i společnost k určitému dlouhodobému způsobu chování, jenž je podřízen účelu, pro který byla společnost zakládána.“

7

Společenská smlouva plní funkci zřizovací a organizační. Může určit, že společnost vydá stanovy, nebo vnitřní organizaci společnosti upraví sama. Představuje určitý druh prováděcího předpisu, ale jen s účinky vůči společnosti. Její zákonné náležitosti jsou stanoveny v ustanovení § 110 ObchZ. Společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku, přičemž tento zápis má konstitutivní účinek, a to za splnění zákonem stanovených podmínek: před zápisem musí být splaceno celé emisní ážio a na každý peněžitý vklad musí být splaceno nejméně 30 % s tím, že celková výše splacených peněžitých i nepeněžitých vkladů musí činit nejméně 100.000,Kč, když nepeněžité vklady musí být splaceny celé; celý vklad musí být zaplacen v případě, že je jen jeden zakladatel.

2. 3. Základní kapitál Základní kapitál je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do obchodního jmění společnosti. Znakem společnosti s ručením omezeným je povinné vytváření základního kapitálu, což představuje jistou formu ochrany vůči třetím osobám, jelikož společníci ručí jen do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků, když společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, tzn. zákonem garantovanou minimální výší základního kapitálu a dalších zákonných opatření za účelem jeho zachování. Výše základního kapitálu musí činit alespoň 200.000,- Kč, přičemž vklad každého společníka musí činit nejméně 20.000,- Kč. Každý společník může mít na rozdíl od akciové společnosti pouze jeden vklad a tento vklad není započitatelný oproti jakémukoliv nároku vůči společnosti, tzn. není přípustná kapitalizace pohledávek s výjimkou ustanovení § 106 ObchZ. Výše vkladu může být u jednotlivých společníků rozdílná, ale musí být dělitelná na celé tisíce. U nepeněžitých vkladů musí být ve společenské smlouvě uveden jejich předmět a částka, kterou se započítávají na vklad společníka s tím, že tato částka je určena dle posudku zpracovaného znalcem, který je za tím účelem jmenovaný soudem. Nepeněžitý vklad musí představovat majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná, a který může společnost využít ve vztahu k jejímu předmětu podnikání.

8

2. 4. Ručení Rovněž významným a odlišujícím znakem společnosti je ručení. Společníci ručí společně a nerozdílně (tzv. ručitelská solidarita) za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku (konstitutivní účinek) a splacením všech vkladů jejich ručení zaniká. Je zde stanovena určitá posloupnost ručení a regresních nároků. V případě, že neplní společnost, je možno uhrazení závazku požadovat po kterémkoliv ze společníků (subsidiarita ručení), a toto plnění se započítává na splacení jeho vkladu, když není-li možné započíst plnění na splacení vkladu, má tento společník regresní právo vůči společnosti. Dalším stupněm je náhrada od společníka, jehož vklad nebyl splacen, jinak pak od každého společníka v rozsahu jeho účasti na základním kapitálu společnosti. Dalším jistícím prvkem je ručení jednatelů v případě, že neuhradí škodu, která vznikla při výkonu jejich působnosti, a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti. Z výkonu své funkce nesou jednatelé objektivní odpovědnost, protože se zde předpokládá jejich profesionalita – svou funkci mají vykonávat s péčí řádného hospodáře, mohou se ovšem exkulpovat, pokud však unesou důkazní břemeno. Předpokladem jejich odpovědnosti je vznik škody při výkonu jejich působnosti a porušení právní povinnosti; jak již bylo uvedeno, zavinění se nevyžaduje. Totéž platí pro členy dozorčí rady.

2. 5. Orgány společnosti Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, řeší základní otázky existence a činnosti společnosti a jsou v ní zastoupeni všichni společníci. Do její působnosti patří zejména oprávnění uvedená v ustanovení § 125 ObchZ, např. rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu, vyloučení společníka, atd. Valná hromada si zároveň může vyhradit rozhodování věcí, které jinak náleží do působnosti jiných orgánů společnosti. Valná hromada je usnášeníschopná při přítomnosti společníků vlastnících alespoň polovinu všech hlasů s tím, že každý společník má jeden hlas na každých 1.000,- Kč svého vkladu, když pak valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků za podmínky, že společenská smlouva neobsahuje v těchto bodech vlastní úpravu nebo není stanoveno

9

zákonem odlišně. Pokud není stanoveno jinak, tak jednatelé svolávají valnou hromadu nejméně jednou za rok. Jednatel nebo jednatelé jsou statutárním orgánem společnosti a náleží jim obchodní vedení společnosti. Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, není-li stanoveno jinak. Ovšem omezení jednatelského oprávnění, které může stanovit pouze společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada, má účinky pouze uvnitř společnosti, nikoliv vůči třetím osobám. Jednatelé jsou jmenováni valnou hromadou z řad společníků nebo jiných fyzických osob, např. zaměstnanců. Jednatelé ze zákona podléhají zákazu konkurence, který může být společenskou smlouvou rozšířen i na společníky. Dozorčí rada je fakultativní orgán společnosti, který vykonává zejména kontrolní pravomoc. Zřizuje se pouze v případě, že tak stanoví společenská smlouva. Její kompetence jsou upraveny v § 138 ObchZ. Členy dozorčí rada volí valná hromada, a to alespoň tři a nemůže jím být jednatel společnosti. Vztahuje se na ně rovněž zákaz konkurence. Soustavu orgánů společnosti by bylo možno s určitým nadhledem přirovnat ke státní soustavě, která je tvořena mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ve společnosti s ručením omezeným by odpovídala zákonodárné moci valná hromada, moci výkonné jednatel/jednatelé a moci soudní dozorčí rada s tím, že i ve společnosti soustava orgánů plní, stejně jako ve státu, funkci vzájemných brzd a vyvažování.

2. 6. Zrušení a zánik společnosti Společnost se ruší buďto s likvidací, anebo bez likvidace v případě, že její jmění přechází na právního nástupce. Důvody zrušení jsou uvedeny v § 68 odst. 3 a v § 151 ObchZ. K zániku společnosti dochází jejím výmazem z obchodního rejstříku.

2. 7. Rakouská úprava Společnost s ručením omezeným je upravena v rakouském právu zákonem RGBl. Nr. 58/1906 Gesellschaft mit beschränkter Haftung (dále jen GmbHG), přičemž se jedná o původní úpravu, která prošla mnohými novelizacemi. Na rozdíl od našeho právního řádu není

10

tento zákon součástí obchodního zákoníku, ale jedná se o samostatnou úpravu. Ve větší míře se shoduje s úpravou českou, což mimo jiné vyplývá ze společné historie obou státu, ale danou materii upravuje mnohem detailněji, jak dokazuje znění v rozsahu 127 paragrafů. Zákonná definice společnosti chybí, ale bývá definována jako společnost s vlastní právní subjektivitou, která za své závazky ručí majetkem společnosti, zatímco společníci účastnící se na základním kapitálu svými vklady jsou od bezprostředního a osobního ručení za závazky společnosti osvobozeni. Označení společnosti za společnost s ručením omezeným není v rakouském právu zcela přesné, neboť sama společnost ručí svým majetkem a společníci neručí za závazky vůbec a jelikož se jedná o dva rozdílné subjekty práva, nelze je slučovat v subjekt jeden a označovat jejich ručení za omezené či částečné. Společnost sama je samostatnou právnickou osobou, která je nositelkou práv a povinností. Jelikož se jedná o kapitálovou společnost s prvky společnosti osobní, a jak bylo uvedeno, společníci neručí za závazky společnosti, je zde patrný zájem legislativy stanovit zásady k udržení základního kapitálu, protože tento slouží ke krytí závazků společnosti. V rakouské zákonné úpravě lze nalézt následující zásady: -

každý peněžitý vklad musí být před zápisem do obchodního rejstříku splacen alespoň ve výši 25 %, ovšem minimálně alespoň částka 70 Euro, pokud činí 25% obchodního podílu menší hodnotu, a na všechny peněžité vklady musí být celkově splaceno nejméně 17.500 Euro,

-

věcné vklady musí být před zápisem splaceny v plné výši,

-

vrácení vkladu je nepřípustné,

-

povinnost ke splacení vkladu nesmí být prodloužena ani prominuta,

-

za nezaplacený vklad ručí společník zapsaný v obchodním rejstříku, jeho právní předchůdce a ostatní společníci,

-

nejsou přípustné odměny ze základního kapitálu za založení společnosti a rovněž nemůže být tato odměna započítána na vklad společníka,

-

zisk nesmí být vyplacen dříve než je vyčíslena roční uzávěrka a provedeny příslušné odvody a částka k rozdělní je schválena usnesením společníků,

-

sjednání pevných úroků je zakázáno,

-

platby přijaté protiprávně jsou společníci povinni vrátit,

-

ustanovení týkající se zachování základního jmění. Společnost může být zřízena jednou nebo více osobami ke každému zákonem

přípustnému účelu s tím, že tato forma je vyloučena pro pojišťovací činnost a činnost politických spolků. Rovněž zápis do obchodního rejstříku, ke kterému musí být předložena 11

společenská smlouva uzavřená ve formě notářského zápisu (u jednočlenné společnosti je pak nahrazena prohlášením o zřízení společnosti) a jmenovaní jednatele má konstitutivní účinek. Název společnosti musí obsahovat dovětek, že se jedná o společnost s ručením omezeným, který může být ve formě: „Gesellschaft mit beschränkter Haftung“, „Gesellschaft m.b.H.“, „Ges.m.b.H.“ nebo „GmbH“. Jisté odlišnosti můžeme nalézt právě v úpravě záležitostí týkajících se základního kapitálu. Základní kapitál společnosti musí činit alespoň 35.000,- Euro, což je mnohem více než stanoví naše česká úprava, ale na druhé straně minimální vklad jednoho společníka je v porovnání mnohem nižší, a to 70 Euro. Rovněž jsou kladeny jiné požadavky na splacení základního kapitálu při zápisu do obchodního rejstříku. Na každý peněžitý vklad musí být splacena alespoň 1/4 tohoto vkladu, ovšem minimálně 70 Euro a pokud celkový vklad činí méně než 70 Euro, tak musí být splacen celý. Celková částka splacených peněžitých vkladů musí činit dohromady nejméně 17.500,- Euro s tím, že nepeněžité vklady musí být splaceny v plné výši. Dalším podstatným rozdílem je, že doba pro úplné splacení vkladů není stanovena ze zákona a rovněž není omezen počet společníků tak, jak předepisuje česká úprava - maximální počet 50 společníků. Zcela odlišně je řešena koncepce ručení za závazky společnosti, za které ručí společnost, jako samostatná právnická osoba, svým majetkem. Společníci neručí ve výši dosud nesplacených vkladů, ale stejně jako u nás jim mohou být při nesplacení jejich vkladu uložena povinnost platit úroky z prodlení a následně mohou být vyloučeni. Orgány společnosti jsou totožné, tzn. „Geschäftsführer“ - jednatel nebo jednatelé, kteří mohou být též označeni jako „Vorstand“ - představenstvo; dále „Generalversammlung“ valná hromada a „Aufsichtsrat“ – dozorčí rada, u které ale je provedena modifikace v tom směru, že jsou stanoveny podmínky jejího povinného ustanovení z důvodu většího kapitálového vybavení, jak je zřejmé z povinné minimální výše základního kapitálu. Dozorčí rada tedy musí být ze zákona ustanovena při splnění jedné ze čtyř podmínek: 1) základní kapitál přesahuje částku 70.000,- Euro a počet společníků je vyšší než 50, 2) počet zaměstnanců přesahuje v průměru 300, 3) a 4) další podmínky se týkají případů, kdy je společnost řízena nebo ovládána jinou společností a obě společnosti dohromady mají více než 300 zaměstnanců. Společnost se ruší na základě důvodů vyjmenovaných v § 84 GmbHG s tím, že tento výčet není taxativní.

12

2.8. Shrnutí Z komplexního pohledu na společnost s ručením omezeným v obou uvedených právních řádech vyplývá, že rakouská úprava se přibližuje spíše úpravě akciové společnosti z důvodu vyššího základního kapitálu, možnosti větší rozdrobenosti jednotlivých vkladů společníků, za určitých podmínek povinného ustanovení dozorčí rady a neručení společníků za závazky společnosti – tito jsou přitom koncipováni na podobném režimu jako společníci (akcionáři) akciové společnosti, mají tedy hlasovací právo na valné hromadě, právo na podíl na zisku, když významnou odlišností těchto společníků je možnost osobně se účastnit na vedení společnosti s ručením omezeným. Významným odlišením rakouské úpravy od české je zproštění společníků povinnosti ručení. Vždy byly vedeny velké diskuze o míře ručení ve společnosti s ručením omezeným. Na jedné straně je snaha odbřemenit společníky a umožnit tak volnější způsob podnikání s převedením odpovědnosti na společnost, která odpovídá prostřednictvím svých jednatelů. Na druhé straně je nutno dbát určité míry zachování práv třetích osob a zajištění právní jistoty. Osobně se přikláním spíše k českému modelu, i když tento se více přibližuje svou formou ručení společníků osobním společnostem, ovšem zaručuje zmiňovanou vyšší míru právní jistoty. Současně je víceméně pochopitelné, že rakouské právo nepotřebuje ručení společníků, neboť oproti české úpravě zase stanovuje vyšší kapitálovou vybavenost společnosti, když i při nesplacení vkladů všech společníků činí minimální výše splacených vkladů 17.500 Euro + případné nepeněžité vklady, což je podstatně vyšším zajištěním, než může jako subjekt práva poskytnout česká společnost s ručením omezeným s požadovaným splaceným vkladem v s minimální hodnotě 100.000,- Kč.

13

3. Vymezení pojmu obchodní podíl

3. 1. Obchodní podíl Pojem obchodního podílu je upraven v ustanovení § 61 ObchZ a v ustanovení § 114 odst. 1 ObchZ, který je k prvému ustanovení ustanovením speciálním. Obchodní podíl pak lze charakterizovat jako souhrn práv a povinností, která vznikají účastí společníka na společnosti.5 Jinak by se dalo říct, že mezi společníkem a společností je založen speciální závazkový vztah, kde za převzetí závazku splatit vklad je společníkovi poskytnuta majetková hodnota ve formě obchodního podílu. Právním titulem vzniku daného závazku je společenská smlouva (zakladatelská listina) spolu s kogentními a dispozitivnímu ustanoveními obchodního zákoníku. Obchodní podíl přitom obsahuje kvantitativní i kvalitativní stránku. Kvantitativní stránka vyjadřuje z jednoho pohledu rozsah vykonávaných práv a povinností vůči ostatním společníkům. Z druhého pohledu pak vyjadřuje hodnotu podílu, která je oceněním podílu jako předmětu právních vztahů a určuje se na základě jeho tržní hodnoty, například při prodeji.6, 7 Velikost podílu, která je chápána jako relativní veličina, se vyjadřuje zlomkem nebo procentem a určuje se podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, ale toto ustanovení je dispozitivní a společenská smlouva může zvolit jinou úpravu.

5

6

7

Eliáš, K. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Bulletin advokacie, 1996, č. 8, kde autor zkoumá obchodní podíl z jiného pohledu, tzn. hodnotí význam obchodního podílu v právní úpravě společnosti s ručením omezeným tak, že „obchodní podíl je institut, který slouží k tomu, aby společník s jeho využitím – a pravidelně i v míře přímo úměrné jeho velikosti – uplatňoval vůči společnosti ta práva, která jsou s vlastněním podílu spojena. Obchodní podíl je tak ústředním právním institutem právní úpravy s.r.o. a reprezentuje současně i pojmový znak existence právního vztahu jejich společníků k ní, protože bez něho takový vztah vůči společnosti vůbec nemůže existovat.“ Rozhodnutí OGH ze dne 24. 11. 1992, sp. zn. 4 Ob 550/92: „Hodnota obchodního podílu se neurčuje podle velikosti vkladu, nýbrž podle dosažitelné ceny při převodu, popř. při exekučním prodeji.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004: „ Pro určení hodnoty obchodních podílů představujících účast jednotlivých společníků na společnosti není sama o sobě rozhodující výše základního kapitálu.“ – „Je nesprávné porovnání výše vkladu, jímž se společník podílí na základním kapitálu společnosti s ručením omezeným s cenou za převod obchodního podílu. Takové srovnání totiž vychází z předpokladu, že cena za převod obchodního podílu musí odpovídat výši vkladu společníka, což nelze akceptovat již proto, že výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným sama o sobě nevypovídá nic o tom, jaká je hodnota obchodních podílů představujících účast jednotlivých společníků na společnosti. Na tomto závěru přitom není způsobilé ničeho změnit ani to, že výše obchodního podílu se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak.“

14

Kvalitativní stránka představuje práva a povinnosti, která plynou společníkovi z obchodního podílu. Základní dělení práv a povinností je na majetková a nemajetková (o této problematice bude blíže pojednáno v kapitole Vztah obchodního podílu ke společníkům). Každý společník může mít jen jeden obchodní podíl, což se ovšem může v jednotlivých právních řádech různit.8 V případě, že společník nabude další podíl, zvyšuje se odpovídajícím způsobem jeho vklad, popřípadě i obchodní podíl. Obchodní podíl nemůže být představován cenným papírem. Je nutné rozlišovat dva rozdílné pojmy podíl a vklad, když přestože se vzájemně doplňují a ovlivňují a nelze je od sebe oddělit, jsou v právním vztahu v postavení příčiny a důsledku. Vklad je majetková hodnota, kterou se účastní společník na podnikání společnosti, oproti tomu podíl představuje práva a povinnosti mu z této účasti vznikající.9

3. 1. 1. Nabytí obchodního podílu

Obchodní podíl lze nabýt originárně (původně) nebo derivativně (odvozeně). Originární nabytí vzniká nově, tzn. nepřechází v důsledku převodu nebo přechodu z právního předchůdce. Může být uskutečněno buď při zakládání společnosti anebo při efektivním zvýšení základního kapitálu, kdy vznikne členství ve společnosti nové osobě. Derivativní nabytí vzniká, jestliže je obchodní podíl získán od právního předchůdce, tzn. daná další osoba je sukcesorem jiné osoby. Rozlišuje se přitom právní nástupnictví (sukcese) univerzální a singulární. Univerzální sukcesí se nabývají veškerá práva a povinnosti právního předchůdce. Universálním sukcesorem může být fyzická nebo právnická osoba, na kterou přešel podíl jejího právního předchůdce, přičemž stát je rovně způsobilým subjektem dědění. Singulární sukcesor je osoba, která vstupuje pouze do některých práv a povinností fyzické nebo právnické osoby, tzn. do práv, která nabývá na základě převodu obchodního podílu.

8 9

Německá úprava naopak neukládá společníkům povinnost mít jen jeden obchodní podíl. Rozhodnutí OGH ze dne 24. 11. 1992, sp. zn. 4 Ob 550/92: „Mezi obchodním podílem jako sumou podílnických práv společníka a vkladem, který je z jedné strany určitý zlomek základního kapitálu, takže se jedná o čistě účetní hodnotu, na druhé straně tomuto zlomku odpovídající majetkové plnění společníka; se musí přísně rozlišovat.“

15

3. 1. 2. Rakouská úprava

Pojem obchodního podílu zahrnuje sumu všech práv a povinností, které společníkovi vznikají z jeho členství ve společnosti.10 Zákonem je podíl upraven v ustanovení § 75 GmbHG. Jeho velikost se určuje podle výše převzatého základního kapitálu, nikoliv podle podílu na základním kapitálu. Jelikož toto ustanovení má dispozitivní povahu, lze ve společenské smlouvě stanovit odlišné kritérium. Každý společník může vlastnit pouze jeden obchodní podíl, v čemž se projevuje zásada jednotnosti obchodního podílu. Pokud by společník získal další podíl nebo účast na něm, tak dochází ke spojení obou v jeden podíl – tzv. akrescence. Opětovným znakem z osobních společností je demobilizace podílu, která se projevuje v tom, že pokud bude vystavena listina osvědčující účast na společnosti, tak zákon nepřipouští její převod indosamentem a rovněž zakazuje vystavení listin znějících na majitele. Opodstatněnost daného ustanovení lze shledat v povaze obchodního podílu, protože tento je spojen s osobou společníka, a tudíž nemůže být předmětem obchodovatelného cenného papíru. Takový právní úkon je ex lege neúčinný.

3. 2. Právní povaha podílu Obchodní podíl je předmětem právních vztahů. Je souhrnem práv a povinností, které jsou nehmotné povahy. Z pohledu § 118 odst. 1 OZ ho není možné podřadit pod institut věcí, protože věcmi v právním slova smyslu jsou dnes pouze věci movité a nemovité. Současně nemůže být právem, jelikož nemá majetkovou složku. Z těchto důvodů je zařazen do zbytkové kategorie jiných majetkových hodnot, neboť je penězi ocenitelný, převoditelný a představuje soubor práv a povinností. Jelikož předmětem vlastnictví jsou opětně pouze věci, může být toliko předmětem majitelství, resp. majitelského práva, a proto hovoříme o majitelích obchodního podílu. Uvedené právní zařazení obchodního podílu jakožto jiné majetkové hodnoty ovšem způsobuje velké množství aplikačních potíží, neboť většina institutů občanského i obchodního práva je určena pro věci a pro podíl je tak nelze použít buďto vůbec, nebo pouze přiměřeně.

10

Kostner, A., Umfahrer, M. Die Gesellschaft mit beschränkter Haftung. 5. Auflage. Wien : Manzsche Verlags – und Universitätsbuchhandlung, 1998, s. 362.

16

Z Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), ani z občanského zákoníku nevyplývá, že předmětem vlastnictví může být pouze věc. Podle čl. 11 odst. 1 LZPS je zaručeno právo vlastnit majetek. Vlastnictví je v ustanovení § 123 OZ specifikováno tak, že vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Z výše uvedeného vyplývá, že přestože obchodní podíl není věcí, je způsobilý být předmětem vlastnictví,11 protože Listina to nevylučuje a stanovuje, že je zaručeno vlastnit majetek. Obchodní podíl představuje majetkovou hodnotu a rovněž splňuje charakteristiku vlastnictví uvedenou v občanském zákoníku, tedy může být držen, užíván, požívány jeho plody a užitky a nakládáno s ním, z čehož plyne, že není důvodné odmítnout majiteli obchodního podílu ochranu pomocí vlastnických žalob.

3. 2. 1. Rakouská úprava

Z pohledu úpravy § 285 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (dále jen ABGB) je obchodní podíl věcí. Toto ustanovení přitom stanoví: „Všechno, co je člověkem rozlišitelné a slouží k potřebě lidí, je v právním smyslu označováno věcí.“ Podřazení podílu pod pojem věci je ryze účelové, když z praktického hlediska obchodní podíl není věcí, nýbrž smluvní pozicí, se kterou jsou spojena všechna práva a povinnosti společníka a vyplývající ze zákona a ze společenské smlouvy.

3. 3. Práva a povinnosti společníků ve vztahu k obchodnímu podílu Právním režimem, kterým se řídí práva a povinnosti společníků, je režim obchodního zákoníku, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ, jde tedy o tzv. typový či nominální obchod. Základem právního postavení společníků je soustava práv a povinností, které vyplývají právě z jejich majetkové účasti na společnosti, tzn. z jejich obchodního podílu. Jelikož jde o kapitálovou společnost, tak rozsah práv a povinností společníků může být nerovný. Práva a povinnosti lze dělit na majetková (právo na podíl na zisku, právo na vypořádání, právo na přednostní převzetí vkladu při zvýšení kapitálu, právo 11

Podle názoru K. Eliáše in Společnost s ručením omezeným, Prospektrum, Praha 1997, str. 80 a násl. „je majetkové právo společníka k obchodnímu podílu svým charakterem absolutní právo, jež má všechny atributy práva vlastnického a konstrukci vlastnického práva k obchodnímu podílu brání pouze doktrinární výklad a stávající teoretické chápání pojmu věci a předmětu vlastnického práva.“

17

podat jménem společnosti žalobu podle § 131a ObchZ, právo podat žalobu na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady; vkladová povinnost, příplatková povinnost, povinnost převzít uvolněný podíl, povinnost přispět na vytvoření rezervního fondu) a nemajetková (právo na řízení společnosti zejména účastí na valné hromadě, právo kontrolní, menšinová práva, právo na informace; zákaz konkurenčního jednání, povinnost účastnit se na společnosti vlastní prací), nebo podle odlišného schématu na práva a povinnosti základní, vedlejší a minoritní. Společníci disponují povinnostmi a právy, uvedenými pro větší přehlednost v následujících kapitolách 3.3.1. a 3.3.2.

3. 3. 1. Povinnosti společníků

1. Vkladová povinnost Vkladová (ilační) povinnost je povinností základní, jejíž prostřednictvím společníci zhodnocují své vklady a naplňují účel svého podnikání. Vkladová povinnost se člení na dvě fáze, které se vzájemně podmiňují, a to na fázi upisovací a fázi uhrazovací,. První z nich je přijetím závazku na plnění a druhá je závazkem na konání. Společník je povinen splatit vklad ve lhůtě určené ve společenské smlouvě a jako podpůrná je stanovena zákonná lhůta nejpozději do pěti let od vzniku společnosti (ovšem je-li společnost založena jedním zakladatelem, může být zapsána do obchodního rejstříku, jen je-li v plné výši splacen její základní kapitál, tedy celý vklad daného zakladatele). Není-li tato povinnost řádně a včas splněna, může být: a) společníkovi uložena povinnost zaplatit úrok ve výši 20 % z nesplacené částky, pokud společenská smlouva neupravuje jinak. Dalším krokem je možné vyloučení společníka – tzv. kaduční řízení, kterému musí předcházet výzva společnosti ke splnění jeho povinnosti s přiměřenou lhůtou ne kratší než tři měsíce a informování o důsledcích jejího nesplnění. Uvolněný obchodní podíl přechází na společnost, která s ním naloží v souladu s ustanovením § 113 odst. 5 a 6 ObchZ, b) podána žaloba na splacení vkladu společností nebo společníkem dle § 131a ObchZ, c) společník vyloučen rozhodnutím soudu dle § 149 ObchZ, čehož se může domáhat společnost z důvodu závažného porušení povinnosti společníka (čímž nesplacení vkladu je), d) společník postižen ztrátou hlasovacích práv na valné hromadě.

18

2. Příplatková povinnost Představuje smluvně uloženou povinnost (stanovenou ve společenské smlouvě) přispění na vytvoření vlastního kapitálu příplatkem mimo základní kapitál. Za splnění zákonných podmínek, že se jedná o peněžitý vklad a nemá vkladový režim – nemá vliv na výši vkladu společníka ani na výši základního kapitálu společnosti. Celkovou výši příplatku může valná hromada uložit i opakovaně, avšak v souhrnu všech příplatků jen do výše hodnoty poloviny základního kapitálu. Sám společník se může se souhlasem valné hromady zavázat k příplatku. Na rozdíl od vkladové povinnosti je zde možné uplatnit kapitalizaci pohledávek, tj. lze započíst pohledávku společníka vůči společnosti na splacení příplatku, a příplatek může být společníkovi vrácen, pokud nebyl poskytnut na vyrovnání ztrát společnosti. Při nesplnění příplatkové povinnosti se použije stejná úprava, jako při nesplnění vkladové povinnosti, tj. ustanovení § 113 odst. 5 a 6 ObchZ.

3. Ručení společníků Tato povinnost vyplývá společníkům ze zákona a je nutno rozlišovat neomezené ručení společnosti jako samostatného subjektu práva a omezené ručení společníků, jak bylo blíže popsáno ve druhé kapitole.

4. Další povinnosti Mezi další povinnosti patří: zákaz konkurenčního jednání, který platí pro členy orgánů společnosti s tím, že společníkům může tento být upraven společenskou smlouvou,12 společenskou smlouvou rovněž může být stanovena povinnost osobně se podílet na činnosti společnosti; zákonná povinnost převzít uvolněný vklad podle § 113 odst. 6 ObchZ; jestliže společenská smlouva rozhodne o zřízení rezervního fondu dříve, než si společnost pro jeho zřízení vytvoří vlastní zdroje, bude poskytnutí potřebného příspěvku nad hodnotu vkladu povinností společníků; a další povinnosti stanovené společníkům společenskou smlouvou.

12

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. 1 Odo 48/96, Právo a podnikání, 1998, č. 2, příl. IV: „Ustanovení ObchZ o zákazu konkurence, která se vztahují na jednatele společnosti, může společenská smlouva vztáhnout i na společníky (§ 136 odst. 3), a to i odkazem na příslušné ustanovení zákona. Odkaz na „ustanovení o zásadách konkurence“ je dostatečně určitým, protože jiný předpis než obchodní zákoník zákaz konkurence pro společnost s ručením omezeným neupravuje.“

19

3. 3. 2. Práva společníků

1. Právo na podíl na zisku Každý společník má ze zákona právo na podíl na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru jejich obchodních podílů. Společenská smlouva přitom může obsahovat jinou úpravu s tím, že tato úprava ale musí být v souladu s dobrými mravy a požadavkem ekvity. Nepřípustné by bylo přidělení zisku nebo jeho převážné části jednomu společníku nebo společníkům na úkor ostatních. Jednalo by se o tzv. „societas leonina“,13 která je nepřípustná. Rozdělení podílu na zisku a jeho výplata se řídí danými zákonnými pravidly. Nelze vyplatit podíl na zisku, pokud by šel na úkor základního kapitálu nebo rezervního fondu. Rovněž, jak vyplývá ze zákonného odkazu na ustanovení § 178 odst. 1 větu třetí, odst. 2, 3 a odst. 5 až 7 ObchZ, není přípustné poskytovat zálohy na podíly na zisku, dokud není z účetní závěrky zřejmé, že rozdělení podílů na zisku je reálně možné a než o tom valná hromada rozhodne. Takže částka určená k vyplacení jako podíl na zisku nesmí převyšovat hodnotu hospodářského výsledku vykázaného v účetní závěrce za dané účetní období, která je snížená o povinný příděl do rezervního fondu a o neuhrazené ztráty z minulých let a navýšená o nerozdělený zisk z minulých let. Toto právo může být rozhodnutím valné hromady přiznáno též jednatelům a členům dozorčí rady společnosti (tantiémy). V případě vyplacení podílu na zisku v rozporu s těmito ustanovením jsou společníci povinni ho společnosti vrátit, za což ručí společně a nerozdílně jednatelé, kteří vyslovili s touto výplatou souhlas. Podíl na zisku je splatný, pokud společenská smlouva neupraví jinak, ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy bylo přijato usnesení valné hromady o rozdělení zisku. Způsob výplaty by měla stanovovat společenská smlouva a v případě, že tak nestanoví, musí být způsob výplaty určen v usnesení valné hromady (jinak je usnesení neplatné pro neurčitost). 2. Právo na vypořádání Právo na vypořádání se člení na: a) právo na vypořádací podíl, pokud účast společníka na společnosti zaniká jinak než převodem a společnost dále trvá a 13

Název pochází ze známé Ezopovy bajky od Jeana de la Fontaine O koze, jalůvce a ovci, které uzavřely spolek se lvem. koza, jalůvka a ovce vstoupili ve svazek se lvem, se kterým se měli dělit o zisk a ztrátu. Koza nalíčila past, do které se chytil jelen, a lev se jal dělení. Rozporcoval jelena na čtyři kusy, sám si vzal kus, hodný pro hrdlo velmožovo a pravil, že mu patří, už z toho důvodu, že je lvem, k čemuž nelze nic říct. Dále pravil: „Druhý kus po právu mi také náleží, protože jsem nejsilnější. A jako nejstatečnější mám nárok na kus třetí a kdyby čtvrtý díl někdo chtěl, zemře dřív, než jej okusí.“

20

b) právo na podíl na likvidačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací. Právo na vypořádací podíl může vzniknout například v těchto případech: jestliže společenská smlouva vyloučila přechody obchodního podílu, v důsledku kadučního řízení vyloučením společníka, vyloučením společníka rozhodnutím soudu pro závažné porušení jeho povinnosti, dohodou všech společníků o ukončení účasti společníka, atd. Na základě uvedených právních skutečností vzniká společníkovi právo na vypořádací podíl, který se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti.14 Ale společenská smlouva může stanovit, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, kterého jmenuje soud. Příslušný vypořádací podíl společníka se určuje poměrem obchodních podílů společníků. Pokud společenská smlouva nestanoví jinak, tak se vypořádací podíl vyplácí v penězích. Splatným se stává bez zbytečného odkladu poté, co společnost uvolněný obchodní podíl převedla na jiného společníka nebo jinou osobu, příp. valná hromada rozhodla o snížení základního kapitálu anebo o tom, že ostatní společníci převezmou tento obchodní podíl v poměru svých obchodního podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, a to za podmínky, že byl předmětný vklad společníka splacen. Pokud nebyla splněna podmínka splacení, pak se vyplácí bez zbytečného odkladu po úplném splacení vkladu. Osoba, které vzniklo vypořádací právo, ručí za splacení dosud nesplaceného vkladu, který získal nabyvatel. Při zrušení společnosti s likvidací musí být vyrovnány všechny závazky před zánikem společnosti výmazem z obchodního rejstříku a z toho, co zbylo, musí být rozděleny podíly na likvidačním zůstatku (určují se poměrem obchodních podílů). 3. Právo podílet se na řízení společnosti a její kontrole, právo na informace Společníci vykonávají tato práva na valné hromadě v rozsahu a způsobem uvedeným ve společenské smlouvě nebo ve stanovách. Mohou od jednatelů požadovat informace o záležitostech společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora či daňového poradce, čehož většinou využijí, nemají-li patřičné odborné znalosti k posouzení správnosti účetních údajů. Společníkovi může být pozastaveno hlasovací právo, pokud by docházelo ke konfliktu jeho zájmů se zájmy společnosti. Své hlasovací právo nemůže vykonávat, pokud se rozhoduje

14

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. Zn. 29 Odo 513/2000: „Lze dovodit, že plyne-li z účetní závěrky, že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky je v hrubém nepoměru k jeho skutečné (tržní) hodnotě, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.“

21

o jeho vyloučení, jeho nepeněžitém vkladu při zvyšování základního kapitálu, prominutí splnění jeho povinnosti, jeho odvolání z funkce orgánu společnosti, atd. 4. Další práva Mezi další práva patří: právo na přednostní převzetí vkladů na zvýšení základního kapitálu při jeho zvýšení peněžitými vklady, právo podat jménem společnosti žalobu podle § 131a ObchZ a právo podat žalobu na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady soudem podle § 131 odst. 1 ObchZ. 5. Menšinová práva15 Jediným menšinovým právem ve společnosti s ručením omezeným je právo společníků, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu, požádat o svolání valné hromady. Pokud jednatelé nesvolají valnou hromadu do jednoho měsíce od doručení jejich žádosti, mohou ji tito společníci svolat sami.

3. 3. 3. Rakouská úprava

Povinnosti společníků Povinnosti se člení pouze na jednu skupinu, a to na majetkovou, do které spadají následující povinnosti: povinnost splatit vklad, povinnost nuceně a úplatně převzít podíl jiného společníka, příplatková povinnost (sjednaná ve společenské smlouvě). Vkladová povinnost – vedle zákonných úroků z prodlení může být společenskou smlouvou stanovena smluvní pokuta v důsledku prodlení se splacením vkladu, dlužník musí být ke splnění své povinnosti vyzván doporučeným dopisem se stanovením dodatečné lhůty nejméně jednoho měsíce od obdržení výzvy, a když ani poté tuto povinnost nesplní, je jednateli vyloučen a tito mu uvedenou skutečnost oznámí opětně doporučeným dopisem, čímž ztrácí veškerá práva z obchodního podílu i nárok na dosud splacenou část vkladu. Předchozí majitel obchodního podílu rovněž ručí za splacení vkladu svým nástupcem. V případě, že tento splatí zbývající část nesplaceného vkladu, získává tak obchodní podíl vyloučeného společníka. Pokud není možno získat platbu od předchůdce vyloučeného společníka nebo

15

Vrchní soud v Praze ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 7 Cmo 253/98: „Usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je protizákonné pro rozpor s dobrými mravy, jestliže většinový společník proti vůli menšinového společníka rozhodne vahou svých hlasů tak, že menšinového společníka zbaví práv, která mu byla garantována společenskou smlouvou, a naopak sám na úkor menšinového společníka získá větší práva.“

22

žádný neexistuje, může společnost obchodní podíl prodat. Ve lhůtě jednoho měsíce lze prodej uskutečnit takzvaně z volné ruky za cenu, která dosahuje alespoň účetní hodnoty tohoto obchodního podílu. Po uplynutí stanovené lhůty lze obchodní podíl prodat jen cestou veřejné dražby. Pokud se obchodní podíl nepodaří prodat ani ve veřejné dražbě, tak mají ostatní společníci povinnost převzít uvolněný obchodní podíl v poměru svých podílů. Ručení společníků – jak již bylo konstatováno v druhé kapitole, ručí pouze společnost celým svým majetkem, přičemž společníci neručí za závazky společnosti do výše souhrnu svých nesplacených částí vkladů.

Práva společníků Práva společníků se člení na: 1) majetková, 2) vrchnostenská (Herrschaftsrechte) a 3) členská (Mitgliedschaftsrechte). Do majetkových práv patří: podíl na zisku a na likvidačním zůstatku, právo na vrácení platby při snížení základního kapitálu, přednostní právo při zvyšování základního kapitálu, uhrazení vedlejších služeb a výkon individuálních přednostních a výsadních práv (pokud tyto společenská smlouva přiznává). K vrchnostenským právům náleží: účast a hlasovací právo při usnášení valné hromady, kontrolní práva a právo na ustanovení a kontrolu vedení podnikání a konečně přiznaná osobní výsadní práva. Členskými právy jsou: právo nahlížet do knih a spisů společnosti, právo na místo a hlasování na valném shromáždění, právo na popření rozhodnutí společníků a výkon menšinových práv. Právo na informace - § 22 odst. 2 GmbHG připouští ustanovení společenské smlouvy, které by vůči společníkům vyloučilo nahlížecí právo nebo by toto právo bylo omezeno časově, respektive by stanovilo jiné omezení za předpokladu, že byla ustanovena dozorčí rada. Menšinová práva – jsou v pojetí rakouského zákona oproti naší úpravě rozšířena. Je zde opět možno pozorovat větší připodobnění rakouské společnosti s ručením omezeným k akciové společnosti. Kromě totožných menšinových práv jako u nás dále: -

může soud na návrh menšiny, jejichž podíly dohromady představují 1/10 základního kapitálu, odvolat člena dozorčí rady, pokud pro to existuje důležitý důvod,

23

-

mohou společníci, jejichž vklady činí 1/10 základního kapitálu nebo jejichž vklady dosahují hodnoty 700.000 Euro, v případě, že byl rozhodnutím společníků odmítnut návrh na ustanovení revizora k přezkoumání poslední roční uzávěrky, podat návrh, aby obchodní soud ustanovil jednoho nebo více revizorů,

-

mohou být uplatněny nároky společnosti vůči společníkům, jednatelům a členům dozorčí rady, a to společníky, jejichž vklady činí 1/10 základního kapitálu nebo jejichž vklady dosahují hodnoty 700.000 Euro nebo ve společenské smlouvě stanovené nejmenší částky, pokud bylo stíhání těchto nároků odmítnuto usnesením společníků.

3. 4. Shrnutí Koncepčně jsou obě právní úpravy, tj. česká i rakouská, velmi obdobné, když obchodní podíl představuje páteř společnosti s ručním omezeným. Obchodní podíl je velmi zvláštním institutem práva, neboť svou podstatou vzniká ze závazkového vztahu, což je vztah obsahující vzájemná práva a povinnosti a tudíž by se mělo jednat o závazek, ale z jednotlivých závazků společníků společnosti k poskytnutí vkladu do základního kapitálu vzniká nový subjekt práva, a to právnická osoba – společnost, která podmiňuje existenci podílu. Podíl tak nepředstavuje pouze vzájemné závazky a pohledávky, ale inkorporuje i charakteristiku věci (představuje majetkovou hodnotu, která je předmětem právního vztahu). Proto je zařazen jako předmět občanskoprávních vztahů do kategorie jiné majetkové hodnoty stejně jako věci. Takto zcela přesně je označen právě v rakouském právu, i když se jedná pouze o právní subsumpci. Podle této charakteristiky se věc vymezuje: 1) negativně - jde o něco, co je od osoby rozdílné. Tzn. že člověk nemůže být věcí, a proto např. zásahy do tělesné nedotknutelnosti nejsou porušením práv věcných, ale osobních. 2) pozitivně - slouží k užívání lidí, což je hledisko utilitaristické a postačuje alespoň možnost užitečnosti a zároveň aby tuto podmínku věc mohla splnit, musí být lidstvu dostupná, a proto jsou např. nebeská tělesa – res omnium communes. 3) a poslední podmínkou je její samostatná existence. Naopak v českém právu je věc pojímána podle skutečnosti, tzn. že věc je předmětem reálného občanskoprávního vztahu a musí mít hmotnou povahu, což obchodní podíl nesplňuje, a proto musí být zařazen pod institut jiné majetkové hodnoty, a toto představuje základní odlišnost oproti pojetí podílu v rakouském právu.

24

Uvedené odlišné zařazení způsobuje celou řadu potíží, protože úpravu v obchodním i občanském právu, která by měla na obchodní podíl dopadat, nelze aplikovat na jinou majetkovou hodnotu, kterou je obchodní podíl, protože příslušná ustanovení jsou koncipována pro věci. Tudíž vznikají v zákoně tzv. mezery, jelikož chybí úprava pro nakládání s podílem a současnou právní úpravu lze aplikovat jen s použitím analogie, čímž vznikají nejasnosti a aplikační potíže při řešení jednotlivých situací, což způsobuje právní nejistotu, jejíž existence je v rozporu se zásadami demokratického právního státu.

25

4. Obchodní podíl jako jiná majetková hodnota U obchodního podílu, ač tento není věcí, ale jinou majetkovou hodnotou, lze přesto použít analogii k vlastnictví věci, která je definována tak, že vlastník je věc oprávněn držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. V souvislosti s podílem hovoříme o majitelství jiné majetkové hodnoty a všechny dispozice s ním jsou stanoveny v úpravě speciální ke zmíněné úpravě obecné, a to v ustanoveních § 105 a násl. obchodního zákoníku. Z uvedeného předpisu vyplývá, že podíl lze za stanovených podmínek převádět inter vivos i mortis causa, je přípustné rozdělení podílu a naopak jeho spolumajitelství a je možné jeho použití jako zajišťovacího institutu (zastavení) a uhrazovacího institutu (exekuce).

4. 1. Převod obchodního podílu Pro převod obchodního podílu jsou zvoleny dvě odlišné koncepce, a to ex lege podmíněná převoditelnost a ex lege podmíněná nepřevoditelnost. Oba způsoby převodu budou detailněji upraveny v následující kapitole Právní režim převodu. Celá úprava převodu podílu je koncipována s cílem ochránit slabší stranu trojstranného vztahu, a to společnost, která sice závazkový vztah nesjednává, ale která je jím podstatně dotčena. Za tímto účelem je rozlišován převod ze stávajícího společníka na jiného společníka a nebo převod na tercia, protože zajisté jiný dosavadní společník bude pro společnost přijatelnější tak je pro druhý případ je stanovena přísnější úprava, ale jedná se o dispozitivní úpravu, a proto je na úvaze všech společníků, jak budou koncipovat společenskou smlouvu. Dalším protektivním prvkem je forma převodu, která musí být dodržena, jinak nastává absolutní neplatnost právního úkonu; a to požadavek písemné formy, v případě třetí osoby prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě a legalizace podpisů. Písemná forma vyhotovení zajišťuje průkaznost převodu a jasné vymezení jednotlivých smluvních práv a povinností. Přistoupení ke společenské smlouvě je nutné z toho důvodu, aby nový společník vyslovil souhlas se všemi pravidly, stanovenými v zakládajícím dokumentu (tzn. ve společenské smlouvě), popř. je nutné přistoupit ke stanovám, pokud je společnost vydala. A posledním prvkem je ověření podpisů na převáděcí smlouvě, které zajišťuje správné zjištění totožnosti podepisující osoby. Všechny tyto prvky mají zajistit ztížení převoditelnosti (imobilizaci) obchodního podílu, neboť se jedná o kapitálovou

26

společnost s osobním prvkem ve formě přímé účasti společníků na vedení společnosti, a tudíž opodstatněným zájmem společnosti je zajištění její vnitřní stability a vnější jistoty. Uvedený zájem dokládá i nemožnost vtělení práv z obchodního podílu nebo hodnotu samotného podílu do cenných papírů a znemožňuje tak jejich volnou převoditelnost, např. na kapitálovém trhu.

4. 1. 1. Obsah a forma převodní smlouvy

Převod podílu je upraven v ustanovení § 115 ObchZ, a jak vyplývá z § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ, jedná se o tzv. typový či nominální obchodní závazkový vztah s tím, že v běžném případě by se dalo dle § 1 odst. 2 ObchZ podpůrně použít občanského zákoníku v případech, kdy obchodní zákoník danou věc neupravuje. Ale na převod obchodního podílu nelze použít občanský zákoník, neboť obchodní podíl není věc, ale jiná majetková hodnota a na tuto se závazkové smluvní typy občanského zákoníku nevztahují, čímž vzniká nutnost vytvořit zvláštní smluvní typ. Běžně by se při úplatném převodu podílu dala použít úprava kupní smlouvy uvedená v obchodním zákoníku, ale ta je využitelná pouze na převody movitých věcí. Tudíž je nutno postupovat dle požadavků ustanovení § 115 ObchZ s přihlédnutím k § 37 OZ (postup bude totožný jak pro úplatný, tak i pro bezúplatný převod podílu), aby byly splněny požadavky pro platnost právního úkonu, tj. právní úkon musí být učiněn způsobilými subjekty, svobodně, srozumitelně, vážně a určitě, nesmí odporovat zákonu a dobrým mravům. Předpokladem splnění požadavků na určitost a srozumitelnost budou bezpochyby alespoň tyto náležitosti: -

stanovení předmětu převodu;

-

identifikace společnosti, jejíž podíl se převádí;

-

identifikace účastníků smlouvy;

-

je-li nabyvatelem podílu extraneus, pak musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě nebo stanovám,16 jelikož společenská smlouva je vnitřním předpisem

16

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 264/2001: „Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným je základním dokumentem této společnosti, jejímž účelem je kromě založení společnosti též úprava jejích vnitřních poměrů, práv a povinností společníků a vztahů mezi společností a společníky jakož i mezi společníky navzájem. Stejný účel má i zakladatelská listina – kromě úpravy vztahů mezi společníky ... Jak vyplývá právě z ustanovení § 115 odst. 3 ObchZ nabyvatel obchodního podílu se nestává účastníkem společenské smlouvy, popřípadě stanov ze zákona, ale zákon váže jeho účastenství na jeho jednostranný právní úkon, výslovné prohlášení ve smlouvě o převodu obchodního podílu, že přistupuje ke společenské

27

upravujícím vnitřní organizaci společnosti, tak aby se nabyvatel stal plnohodnotným členem dané společnosti, musí přistoupit i k tomuto internímu předpisu a teprve tímto prohlášením se stává účastníkem společenské smlouvy a osobou ze společenské smlouvy oprávněnou a zavázanou. Tímto jednostranným úkonem také dochází ke změně společenské smlouvy v osobách účastníků, a proto již následně není třeba uzavírat odpovídající dohodu o změně společenské smlouvy; -

údaj o úplatnosti nebo bezplatnosti převodu, přičemž nedostatek tohoto údaje by způsobil, že smlouva by byla neplatná pro neurčitost,17 a určení alespoň nepřímo kupní ceny. Z pohledu ustanovení § 115 ObchZ musí mít smlouva písemnou formu a podpisy musí

být úředně ověřeny. Stejné podmínky by platily, i kdyby šlo o odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu.18 Od tohoto ustanovení se přitom není možno odchýlit, neboť se jedná o kogentní úpravu. Velmi zajímavý požadavek vyslovil ve svém rozhodnutí19 Spolkový dvůr v SRN řka, že „při převodu podílu je převodce povinen respektovat zvýšenou informační povinnost a je

smlouvě, popřípadě ke stanovám. Teprve tímto prohlášením se stává účastníkem společenské smlouvy a osobou ze společenské smlouvy oprávněnou a zavázanou, osobou podrobenou režimu společenské smlouvy. Tímto jednostranným úkonem také dochází ke změně společenské smlouvy v osobách účastníků, a proto již následně není třeba uzavírat odpovídající dohodu o změně společenské smlouvy. Bez uvedeného prohlášení by se nabyvatel obchodního podílu nestal účastníkem společenské smlouvy, což je stav, kterému obchodní zákoník brání právě tím, že z prohlášení činí podstatnou část smlouvy o převodu obchodního podílu, jejíž nedostatek způsobuje neplatnost smlouvy. Protože zakladatelská listina má – se shora uvedenou výjimkou – v jednočlenné společnosti stejný účel jako společenská smlouva ve vícečlenné společnosti, je i v této společnosti nezbytné, aby se nabyvatel obchodního podílu stal osobou zavázanou a oprávněnou ze zakladatelské listiny, osobou, podrobenou jejímu režimu, nositelem práv a povinností z ní vyplývajících …“ 17 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005: „V úplatné smlouvě o převodu obchodního podílu musí být uvedena cena nebo způsob jejího určení; není však vyloučeno, aby dohoda o ceně byla uvedena v příloze ke smlouvě.“ 18 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 970/2005: „Podpisy na odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným a na odvolání účinků tohoto odstoupení musí být úředně ověřeny.“ – „ Z ustanovení § 349 odst. 1 ObchZ. vyplývá, že mělo-li platně dojít k odvolání účinků odstoupení, byl k tomu nutný právní úkon navrhovatele směřující k odvolání účinků odstoupení od smlouvy učiněný v zákonem předepsané formě a právní úkon, kterým odpůrce s odvoláním účinků odstoupení od smlouvy projevil souhlas, učiněný v zákonem předepsané formě. V ustanovení § 63 ObchZ. se určuje, že právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy; zákon stanoví, pro které úkony se vyžaduje forma notářského zápisu. Pokud stanoví zákon formu notářského zápisu pro právní úkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma notářského zápisu i pro změny jeho obsahu. V ustanovení § 115 odst. 3 ObchZ., se určuje, že smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu. Podpisy účastníků musí být úředně ověřeny. Není pochyb o tom, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu a odvolání účinků odstoupení od smlouvy jsou, stejně jako samotná smlouva o převodu obchodního podílu, právní úkony týkající se změny společnosti, neboť jmi dochází ke změně v osobách společníků. Proto je pro odvolání účinků odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu a rovněž k udělení souhlasu k takovému odvolání nutná písemná forma a podpisy na nich musí být úředně ověřeny.“ 19 Rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. VIII ZR 32/00, Právní rozhledy, 2001, č. 10, s. 512 an.

28

povinen přitom postupovat s přiměřenou péčí, neboť nabyvatel má zpravidla ztížené hodnocení předmětu převodu, při kterém může vycházet jen z jemu dostupných dokladů o hospodářských výsledcích společnosti, na niž se obchodní podíl převádí.“ Tímto je chráněna třetí osoba, která je v dobré víře a převodci stanovena povinnost, že pokud se změní od poslední zveřejněné účetní závěrky výrazně stav hospodaření k horšímu, je povinen na to nabyvatele upozornit, jinak jeho chování odporuje dobrým mravům a pravidlům poctivého obchodního styku a smlouva bude z tohoto důvodu neplatná.

4. 1. 2. Právní režim převodu

Právní režim převodu se rozlišuje podle toho, zda nabyvatelem je jiný společník společnosti nebo extraneus.20 Převod mezi společníky je ze zákona přípustný za podmínky, že valná hromada udělí k tomuto převodu souhlas. Je možná i modifikace společenskou smlouvou, kdy není potřebný souhlas valné hromady, v tomto případě by pak byl obchodní podíl volně převoditelný. Ve společenské smlouvě ovšem nelze zakázat převod mezi společníky, protože by byl v rozporu se zákonem, a tudíž by v této části byla společenská smlouva neplatná. U převodů mezi společníkem a extraneem je zákonem zvolen opačný předpoklad, tedy že tento převod je přípustný jen v případě, že to výslovně stanoví společenská smlouva, takže pokud tato mlčí, přípustný není. Společenská smlouva může, ale nemusí, podmínit převod podílu i souhlasem valné hromady. Pokud se však jedná o jednočlennou společnost, je ze zákona obchodní podíl převoditelný vždy.

4. 1. 3. Souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu

Pro převod obchodního podílu mezi společníkem a terciem (pokud to společenská smlouva stanoví) a převod mezi společníky je nutný souhlas valné hromady.21 Na tento

20

Lze hovořit i o koupi pláště v případě, kdy určitá osoba skoupí všechny obchodní podíly za účelem změnit vnitřní a vnější strukturu společnosti, což je zákonné krom případů, kdy tímto způsobem dochází k obcházení zákona. 21 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005 „Vyžaduje-li zákon k účinnosti právního úkonu souhlasu valné hromady, může být souhlas dán (nevyžaduje-li zákon předchozí souhlas) před i po uzavření smlouvy; tento závěr se uplatní i ve věci souhlasu valné hromady s převodem obchodního podílu.

29

souhlas není právní nárok a společník nemůže požadovat, aby mu chybějící souhlas nahradil soud svým rozhodnutím. Daný institut je vložen do zákona za účelem ochrany společnosti a ostatních společníků před nabytím obchodního podílu nežádoucí osobou. Jelikož se jedná o kapitálovou společnost, je podíl převoditelný, ale za splnění určitý zákonných podmínek, na rozdíl od společností osobních, kde převoditelný není, a oproti akciové společnosti, kde je naopak volně převoditelný. O udělení souhlasu musí společník požádat, pokud toto neučiní, tak převodní smlouva zavazuje pouze uvedeného společníka a nabyvatele podílu, nikoliv však třetí osoby a samotnou obchodní společnost. Smlouva se stává účinnou právě udělením tohoto souhlasu, ovšem účinky převodu nastávají až doručením smlouvy společnosti.22 A k tomuto dni nastává změna v účasti společníků - ze starého na nového. Je nutno poznamenat, že lze odložit účinnost smlouvy ve vztahu k nabytí obchodního podílu, toto nabytí lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného znění ustanovení § 445 ObchZ vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Jednatel je přitom povinen podat návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku, který má ovšem pouze deklaratorní charakter. Pro rozhodnutí valné hromady o udělení souhlasu s převodem obchodního podílu postačí prostá většina přítomných hlasů, protože se jedná o kompetenci, kterou jí svěřuje zákon dle § 125 odst. písm. n) ObchZ - jako další působnost uvedenou jinde v zákoně a souhlas valné hromady k převodu podílu není uveden v § 126 odst. 4 ObchZ, kde se požaduje pro přijetí rozhodnutí alespoň dvoutřetinová většina všech hlasů společníků. Dále z ustanovení § 141 odst. 1 ObchZ vyplývá, že souhlas valné hromady k převodu podílu se nepovažuje za rozhodování o změně společenské smlouvy, ale musí být o tomto rozhodnutí pořízen notářský zápis. Odmítnutí udělení souhlasu valnou hromadou lze řešit dvěma způsoby: podle ustanovení § 149a ObchZ se mohou společníci dohodnout na ukončení účasti daného společníka nebo podle ustanovení § 148 odst. 1 ObchZ může společník podat návrh na soud

22

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004: „Účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu nelze vázat na zaplacení ceny obchodního podílu.“ – „Dovolací soud uzavřel, že nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu, a nikoli plněním ze smlouvy, a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že ale je možné „odložit účinnost smlouvy“ ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Jinými slovy nabytí obchodního podílu lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného ustanovení § 445 ObchZ. vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Za situace, kdy obchodní zákoník (ani jiný právní předpis) takový postup nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit ze zásad, na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 ObchZ.), nelze totiž než uzavřít, že takový postup je možný a dovolený.“

30

se žádostí o zrušení jeho účasti ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval.23, 24

4. 1. 4. Ručení převodce

Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu na nabyvatele. Ručení není časově omezeno a zaniká až úplným splněním všech přecházejících závazků.

4. 1. 5. Povinnost k převodu obchodního podílu

Převody obchodního podílu dělíme na dobrovolné a nucené. K nuceným pak patří případ, kdy se společník zavázal k jeho převodu na základě smlouvy o smlouvě budoucí a případ, kdy na společnost přejde uvolněný obchodní podíl. Společnost v souladu s ustanovením § 120 ObchZ nemůže smluvně nabývat vlastních obchodních podílů, avšak nabude-li vlastních obchodních podílů ze zákona, je povinna postupovat dle ustanovení § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Nejprve jej tedy může převést na jiného společníka nebo třetí osobu (rovněž použije smlouvu o převodu obchodního podílu dle § 115, kterou za společnost podepisuje jednatel a o převodu rozhoduje valná hromada). Pokud se takto uvolněného podílu nezbaví, je povinna do šesti měsíců ode dne vyloučení společníka snížit základní kapitál nebo převést tento podíl na ostatní společníky v poměru jejich podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud i bez návrhu předmětnou společnost

23

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2995, sp. zn. 29/10 Cm 577/93, Soudní rozhledy, 1995, č. 4, s. 89 an.: „Skutkovou podstatu pro zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 148 odst. 1 ObchZ spočívající v tom, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, naplňuje též stav, kdy nedošlo k realizaci předmětu podnikání (činnosti) a tím ke splnění účelu existence společnosti podle společenské smlouvy. Uvedenou skutkovou podstatu naplňuje rovněž stav, kdy nepřítomnost společníka znemoŽŇuje výkon práv a povinností ostatních společníků, vyplývajících ze společenské smlouvy.“ 24 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2001, svazek 1, s. 17 an.: „1. Při rozhodování o ukončení účasti společníka ve společnosti musí soud dbát jak na to, aby odepřením uplatňovaného práva nedošlo k neodůvodněnému zásahu do poměrů navrhovatele, tak na to, aby jeho přiznáním nedošlo k neúměrnému zásahu do práv společnosti, popřípadě jejích společníků. Ochrana poskytovaná soudem se musí vztahovat nejen na navrhovatele, ale i na společnost a ostatní společníky. V tom směru musí soud zejména dbát na to, aby újma způsobená kterékoli ze zúčastněných osob nebyla nepřiměřená, tj. aby důsledky zásahu do poměrů společnosti nebyly podstatně závažnější, než újma vzniklá navrhovateli z nepřiznání práva. 2. Pouhá účast v řádně fungující společnosti, ve které nevyplývají pro společníka z jeho účasti povinnosti, které jej stresujícím způsobem zatěžují, může jen stěží obecně způsobovat stres zhoršující zdravotní stav společníka; zpravidla bude nutno, aby k účasti společníka ve společnosti přistoupily další stresující faktory, např. spory mezi společníky, problémy v hospodaření společnosti, pracovní přetížení, apod.“

31

zrušit a nařídit její likvidaci. Do doby, než dojde ke zcizení obchodního podílu, nemůže společnost vykonávat práva a povinnosti ve vztahu k tomuto uvolněnému podílu. Bylo judikováno, že marným uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty nezaniká ani povinnost společnosti k pozbytí uvolněného podílu, ani možnost tak reálně učinit. Pokud dojde k převodu uvolněného podílu za situace, kdy již bylo zahájeno řízení o zrušení a likvidaci společnosti, pak za podmínky, že toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, lze převod podílu uskutečnit. Tímto dnem přestává být podíl uvolněným obchodním podílem a zaniká též možnost soudu společnost podle § 113 odst. 6 ObchZ zrušit.25

4. 1. 6. Předkupní právo k obchodnímu podílu

Dané právo není v obchodním zákoníku upraveno, ale nepřímo vyplývá z § 115 odst. 2 ObchZ, kde se stanovuje, že společenská smlouva může pro převod obchodního podílu na jinou osobu, připustí-li tento převod, stanovit další podmínky,26 mimo jiné tedy i předkupní právo.27 V této souvislosti se lze domnívat, že převod obchodního podílu a podmínky, za nichž k němu dochází, lze chápat jako součást práva společníka společnosti disponovat s obchodním podílem. O ujednání o předkupním právu k obchodnímu podílu potom lze uvažovat jako o tzv. inominátním kontraktu podle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ, který by byl zařazen do společenské smlouvy.28 Pokud ovšem takové ustanovení ve společenské smlouvě chybí, bude nutné hledat jinou cestu. Vztah mezi společníkem a společností a vztah mezi společníky samými se řídí výlučně obchodním zákoníkem, jak vyplývá z § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ, jelikož však daná úprava předkupního práva k obchodnímu podílu v obchodním zákoníku chybí, bude se jednat o inominátní smlouvu dle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ a podpůrně použijeme odkaz na občanský zákoník v § 1 odst. 2 ObchZ, kde použijeme úpravu nejbližší (jak vyplývá z ustanovení § 853 OZ), což je úprava dle § 602 a násl. OZ. 25

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 Cmo 783/2000, Právní rozhledy, 2001, č. 12. s 620 an. 26 Přípustnost klauzule o předkupním právu ve společenské smlouvě nepřímo potvrdil v usneseních Nejvyšší soud ČR ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 312/2004 a ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 1017/2005. 27 Čech, P. K některým úskalím převodu obchodního podílu. Právní rádce, 2007, č. 5, s. 16 an. „Nežádoucím převodům obchodního podílu lze čelit též ujednáním předkupního práva k obchodnímu podílu. Takové ujednání může tvořit součást společenské smlouvy nebo jen smlouvy o převodu obchodního podílu, popř. jiného právního úkonu.“ 28 Pokorná, J. Několik úvah o předkupním právu k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právo a podnikání, 1994, č. 11.

32

Předkupní právo představuje závazek, jehož předpokladem je, že v případě, bude-li majitel zamýšlet obchodního podíl prodat, tak ho nejprve nabídne osobě, s níž bylo předkupní právo sjednáno. Předkupní právo může vzniknout ze zákona nebo ze smlouvy a může mít závazkovou (předkupní právo zde působí pouze mezi smluvními subjekty, právní nástupce již neváže) nebo věcnou povahu (zde váže i právní nástupce zavázané osoby). Věcněprávní důsledky má vždy zákonné předkupní právo, u smluvního předkupního práva by věcněprávní důsledky musely být sjednány. Předkupní právo se nedědí a nelze jej převést na jinou osobu. Oprávněný je povinen zaplatit cenu, kterou nabídla třetí osoba, a to v době buď sjednané nebo stanovené v § 605 OZ, a pokud těmto podmínkám nevyhoví, právo zaniká. V případě porušení povinnosti nabídnout oprávněnému věc ke koupi: -

u předkupního práva závazkového toto právo zaniká a oprávněnému zůstává jen právo požadovat po povinném náhradu škody v důsledku porušení smluvní povinnosti,

-

u předkupního práva věcné povahy toto právo zůstává zachováno vůči osobě, která věc nabyla, anebo se oprávněný může domáhat, aby mu tento nabídl věc ke koupi.

Předkupní právo k obchodnímu podílu může vzniknout jen smluvně na základě společenské smlouvy a může být sjednáno jako závazkové nebo věcné.

4. 1. 7. Rakouská úprava

Převod obchodního podílu je upraven v §§ 76, 77 a 78 GmbHG a stanoví, že obchodní podíl je ze zákona převoditelný, přičemž nerozlišuje mezi převodem na jiného společníka a na extranea. V zájmu ochrany společnosti je možno ve společenské smlouvě stanovit omezení, ale není možné převod úplně vyloučit, protože takové ustanovení by bylo v rozporu s kogentní zákonnou úpravou. Mohou být stanoveny různá omezení, např. vůči určitým osobám nebo z hlediska určitého časového rozmezí. Ale každopádně je zde dána větší míra dispozitivnosti společníka s jeho obchodním podílem a rovněž je třeba upozornit, že právě převodem není dotčena identita společnosti.29 Převod musí mít formu notářského zápisu a jelikož se jedná o kogentní ustanovení zákona, nelze se od něho odchýlit a společenská smlouva nemůže tuto podmínku anulovat. Požadavek na formu je určen jen pro převod podílu společníkem a netýká se převodu obchodního podílu samotnou společností. Otázkou je, zda může notářský zápis vyhotovit i 29

Reich – Rohrwig, J. GmbH – Recht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1983.

33

notář jiného státu. A dospělo se k názoru, že ano, pokud je vyhotoven v podobě, která odpovídá postupu vnitrostátního notáře. Všeobecně se uznává vyhotovení notářského zápisu německým notářem,30 i když právě zde se požadavky obou států rozcházejí, protože v Německu musí mít formu notářského zápisu i vedlejší ujednání, zatímco v Rakousku nemusí. A proto ke smlouvě o převodu obchodního podílu mohou být sjednána vedlejší ujednání, která budou obsažena v jiném dokumentu, a tento nemusí splňovat předepsanou formu za podmínky, že nebudou podstatné náležitosti převodní smlouvy ujednány právě jako vedlejší ujednání.31 Nutnost vyhotovení převodní smlouvy k obchodnímu podílu formou notářského zápisu spočívá v ochraně zájemce před předčasným nabytím a ve vyjasnění aktuální současné pozice společníka vůči společnosti.32 U nás přitom postačí ověřené podpisy s tím, že rozhodnutí valné hromady musí mít rovněž formu notářského zápisu. Také je upravena případná otázka předkupního práva a tento právní úkon rovněž musí mít formu notářského zápisu, z čehož mimo jiné plyne, že zákon předkupní právo výslovně připouští. Dle rakouské terminologie se rozlišují „Verpflichtungsgeschäfte“ a Verfügungsgeschäfte“. První pojem představuje závazek na plnění a jako příklad lze uvést právě předkupní právo a druhý pojem představuje dispoziční oprávnění (např. převod obchodního podílu) s tím, že u obou je nutno dodržet formu notářského zápisu.33 Obdobný postup bude třeba aplikovat i v případě, že právní úkon převodu podílu bude rozdělen na dvě části, a to na nabídku a přijetí, tak i zde je nutné dodržet formu notářského zápisu. A proto v případě splnění zákonné formy jen u nabídky a její nesplnění při přijetí pak právní úkon pozbývá účinků34, což vyplývá i z dikce ustanovení § 862a ABGB, které stanoví, že v případě rozdělení právního úkonu (převodu podílu např. ve formě kupní smlouvy) na nabídku a přijetí nabídky, tak právní úkon nevzniká vystavením

prohlášení o přijetí nabídky, ale teprve

až dojitím přijetí nabídky přijetí nabízejícímu. K tomuto závěru se také jednotně hlásí judikatura. Převod obchodního podílu vázaný na udělení souhlasu valné hromady, popř. jiného orgánu, pokud je stanoven ve společenské smlouvě, se nazývá vinkulací, když kromě tohoto 30

viz SZ 62/28. Rozhodnutí OGH ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 5 Ob 41/01t „Pokud je k notářskému zápisu dodatečně sjednáno neformální vedlejší ujednání o výši ceny nabytí obchodního podílu, tak nedochází k naplnění porušení požadavku na formu převodu podílu a nezpůsobuje neplatnost.“ 32 Bydlinski, P. Veräusserung und Erwerb von GmbH – Geschäftsanteilen. Wien : manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1991. 33 Rozhodnutí OGH ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 5 Ob 41/01t: „Podle současné judikatury platí příkaz dodržení formy notářského zápisu podle § 76 odst. 2 GmbHG jako pro Verpflichtungsgeschäft tak pro Verfügungsgeschäft.“ 34 Kostner, A., Umfahrer, M. Die Gesellschaft mit beschränkter Haftung, 5. Auflage. Wien : Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 1998. 31

34

mohou být při převodu podílu stanoveny i jiné podmínky. Ve společenské smlouvě je možné upravit vinkulační klausuli vůči: -

společnosti za níž rozhoduje statutární orgán (což jsou jednatelé);

-

společníkům – všichni společníci musí vyslovit souhlas, jinak souhlas nebyl udělen;

-

valné hromadě – jako kolektivní orgán rozhoduje většinou a pokud společenská smlouva nestanoví jinak, stačí prostá většina;

-

dozorčí radě. Udělení souhlasu nemusí mít žádnou zvláštní formu, postačuje i konkludentní souhlas.

Dodatečné zavedení vinkulační klausule do společenské smlouvy je možné, ale bude účinné jen vůči těm společníkům, kteří s ním vyslovili souhlas.35 Další odlišnost představuje ustanovení upravující možnost podat návrh k obchodnímu soudu za účelem nahrazení souhlasu s převodem podílu, který nebyl dán valnou hromadou, pokud se vyžaduje. Podmínkami jsou: úplné splacení vkladu, neexistují dostatečné důvody pro odmítnutí souhlasu a převod nepoškodí společnost, ostatní společníky a věřitele. Soud musí před vynesením rozhodnutí vyslechnout jednatele. Otázkou je, například jaký by byl dostatečný důvod pro odmítnutí souhlasu. Zajisté by se dalo hovořit o spekulativním prodeji obchodního podílu, který by odporoval podmínkám tohoto ustanovení z důvodu, že se nejedná o akciovou společnost, kde jsou akcie zakupovány za účelem výnosu, zatímco ve společnosti s ručením omezeným společníci se sdružují s úmyslem dosahování stanoveného cíle. Opačným pohledem na to, co je dostatečným důvodem pro neodmítnutí souhlasu, je nutnost posoudit každý případ jednotlivě. Rozhodnutí přesto nemusí být vykonáno, pokud společnost během jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí sdělí společníkovi doporučeným dopisem, že dovolí převod podílu na osobu společností určenou za stejných podmínek, jaké byly stanoveny mezi tímto dosavadním společníkem a sjednaným nabyvatelem podílu. Pokud ovšem společností určený nabyvatel v přiměřené lhůtě nesplní podmínky převodu, určené převodcem, může být podíl bez omezení prodán. Ručení převodce za závazky, které přešly převodem obchodního podílu na nového majitele. platí stejně jako v českém právu, tzn. ručí společně a nerozdílně s jeho nabyvatelem do výše závazků vzniklých ke dni převodu s tím, že je zde stanovena prekluzivní lhůta 5 let, ve které zaniká.

35

Kalss, Susanne. Die Übertragung von GmbH – Geschäftsanteilen. Wien: Linde Verlag, 2003.

35

Nový nabyvatel podílu se stává společníkem společnosti dnem zápisu v obchodním rejstříku, který má konstitutivní charakter. Nabytí obchodní podílu v dobré víře je nepřípustné, ale je možno uplatnit nárok na náhradu škody. Velmi zajímavá je otázka, zda při převodu obchodního podílu přecházejí na nového majitele i zvláštní práva vztahující se k danému podílu. Za rozumný lze dle mého považovat názor,36 že osobnostní práva (např. právo vedení společnosti) nepřecházejí, jelikož tato práva jsou výlučně spjata s kvalitami dané osoby (daných osob). Práva, která mohou ovlivnit chod společnosti, jako např. kontrolní právo, přecházejí na nového majitele v případě, že podíl je převoditelný se souhlasem valné hromady. Tato konstrukce dává společnosti právo rozhodnout, zda udělí souhlas k převodu pro konkrétní podíl s konkrétními, zvláštními právy, a tak společnost chrání. Pokud převod podílu není podmíněn souhlasem valné hromady, tak tato zvláštní práva s převodem podílu nepřecházejí. Naproti tomu všechna ostatní zvláštní práva přecházejí na nového majitele spolu s obchodním podílem. Důvodem je, že právě tyto zvláštnosti tvoří charakteristiku daného podílu, jeho nezaměnitelnost a tudíž pro tyto vlastnosti se stává předmětem zájmu kupujícího. Např. daný podíl může disponovat právem na zvýšený podíl na zisku, na zvláštní nahlížecí právo, na odběr zboží, atd.

4. 2. Přechod obchodního podílu K přechodu podílu dochází na základě právních skutečností - právních událostí: smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby; na rozdíl od převodu obchodního podílu, který nastává na základě projevu vůle. Přechod je univerzální sukcesí právního nástupnictví, neboť přecházejí veškerá práva a povinnosti právního předchůdce. Zákon rozlišuje dva způsoby přechodu, a to dědění po fyzických osobách a nástupnictví po právnických osobách.

4. 2. 1. Dědění po fyzických osobách

Dědění obchodního podílu je stanoveno ex lege, ovšem společenská smlouva může vyloučit dědění obchodního podílu za podmínky, že se nejedná o společnost o jediném společníku. Otázkou je, zda může být společenskou smlouvou stanoveno omezení 36

Dr. Johannes Reich-Rohrwig, in Das österreichische GmbH-Recht in systematischer Darstellung. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1983, str. 616.

36

děditelnosti obchodního podílu jen vůči některým společníkům. Proti tomu lze argumentovat tím, že daný postup by zakládal nerovné postavení společníků, které nemá oporu v zákoně a i když společnost s ručením omezeným je koncipována jako společnost právě s nerovným postavením společníků, nelze extenzivním výkladem dovozovat tuto možnost, neboť by společenská smlouva byla v rozporu s § 56a odst. 2 ObchZ, který stanoví, že jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno a dále by byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrých mravů.37 Z druhé strany by bylo možné tento postup odůvodnit, pokud by existoval rozumný důvod pro toto omezení, kterým by mohly být např. profesní schopnosti dědiců některých společníků a zdůvodněním dané nerovnosti by bylo, že právě společníci společnosti s ručením omezeným nemají ze zákona již při samotném založení rovné postavení, z čehož vyplývá i různá míra výhod jim udělených. Z obou pohledů je třeba vždy vážit správnou mez racionálnosti daného jednání. Dědic nabývá dle § 460 OZ obchodní podíl ke dni úmrtí zesnulého společníka. Zápis změny v osobě společníka, který musí obstarat jednatelé, má pouze deklaratorní povahu. Dědic je ovšem oprávněn ještě před skončením dědického řízení vykonávat práva s podílem spojená a pokud je dědiců více, měli by se dohodnout na společném zástupci. Pokud se nedohodnou, může společnost podat návrh na soud, aby určil oprávněnou osobu k výkonu těchto práv. Dědic se může domáhat, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti,38 jestliže nelze na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem s tím, že musí dodržet tříměsíční prekluzivní lhůtu od právní moci rozhodnutí soudu o nabytí dědictví, jinak mu dané právo zanikne. Do doby rozhodnutí soudu přitom není povinen se osobně podílet na činnosti společnosti. V případě jednočlenné společnosti se nemůže dědic po jediném společníku domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem, avšak může jako jediný společník rozhodnout o zrušení společnosti nebo převodu podílu sám, tudíž rozhodnutí soudu v této věci by bylo naprosto nadbytečné. 37

Pro srovnání k rovnému postavení společníků se vyjadřuje i ve svých rozhodnutích OGH ze dne 6. 11. 1979, sp. zn. 5 OB 764/78 a 10 Ob 2085/76s: „Základní zásada rovného zacházení se společníky sice není v zákoně výslovně vyjádřena, ale je požadováno, aby se společníky nacházejícími se ve společnosti bylo stejně zacházeno, tzn. mít stejná práva a povinnosti, přesto zde není žádný příkaz stejného zacházení se všemi společníky, nýbrž je nutno vidět zákaz svévolného zacházení, který by nešlo považovat za oprávněný při poctivém a rozumném posouzení.“ 38 Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2005, 141 s. „Jestliže soud vyhoví návrhu dědice, pak jeho účast ve společnosti končí ke dni právní moci rozhodnutí soudu, nikoliv ke dni smrti zůstavitele. Zápis v obchodním rejstříku má pouze deklaratorní účinky.“

37

4. 2. 2. Nástupnictví po právnických osobách

I nástupnictví po právnických osobách je stanoveno zákonem a lze ho prostřednictvím společenské smlouvy vyloučit. K přechodu podílu na právního nástupce dochází dnem zániku právního předchůdce s tím, že zápis v obchodním rejstříku má pouze deklaratorní povahu. Na rozdíl od dědice právní nástupce nemůže odmítnout obchodní podíl, který na něho přechází. Pokud je přechod obchodního podílu společenskou smlouvou vyloučen, dědic a právní nástupce mají právo na vypořádací podíl.

4. 2. 3. Rakouská úprava

Z tohoto pohledu je rakouský GmbHG mnohem stručnější a určuje, že obchodní podíl je děditelný ze zákona s tím, že nerozlišuje mezi fyzickými a právnickými osobami. Jelikož se jedná o kogentní ustanovení, tak ani společenskou smlouvou nelze děditelnost obchodního podílu vyloučit a dokonce ani omezit či podmínit souhlasem ostatních společníků. Oproti tomu omezení dědění části podílu zemřelého společníka je přípustné. Ovšem je přípustné, aby stanovy nebo společenská smlouva stanovily, že dědic je zavázán úplatně převést svůj podíl na ostatní společníky nebo na osobu jmenovitě společností určenou.39 Uvedený postup na jedné straně plně zaručuje dědění a na druhé straně zaručuje ostatním společníkům ochranu před vstupem nežádoucích osob do společnosti, a to na základě povinnosti k úplatnému převodu vůči dědici stanovené ve společenské smlouvě. Bezúplatný převod není možný, protože by se jednalo o vyvlastnění. K přechodu obchodního podílu mortis causa se nevyžaduje notářský zápis,40 neboť tato povinnost je stanovena jen pro převod obchodního podílu mezi živými (inter vivos). Velmi důležité je upozornit na rozdílný účinek nabytí obchodního podílu z dědictví po zůstaviteli. V našem právním řádu se dle ustanovení § 460 OZ dědictví nabývá dnem smrtí zůstavitele. Tato koncepce se nazývá „le mort saisif le vif“ a znamená, že dědic vstupuje do všech práv a povinností zůstavitele. Oproti tomu v rakouském právu platí koncepce „ležící pozůstalosti“, který spočívá v tom, že během delační doby je delát, tzn. povolaná osoba, oprávněna pozůstalost přijmout na základě dědické přihlášky dle 39 40

Reich – Rohrwig, J. GmbH – Recht. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung. 1983. Rozhodnutí OGH ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 6 Ob 18/00s: „Usnesení dědického soudu o přenechání dědického podílu zesnulého společníka nahrazuje jinak potřebnou formu notářského aktu podle § 76 odst. GmbHG.“

38

ustanovení § 799 ABGB. Ale samotného účinku nabytí dědictví dosáhne až okamžikem odevzdání pozůstalosti soudem („Einantwortung“) v souladu s ustanovením § 819 ABGB. Dle ustanovení § 547 ABGB v mezidobí mezi zůstavitelovou smrtí a nabytí pozůstalosti dědicem nemají tato práva subjekt, a proto jsou možné jen takové dispozice s nimi, které nevyžadují součinnost subjektu. Tzn. že do doby přijetí dědictví dědicem se na pozůstalost hledí tak, jako by byla v držení zůstavitele a po jejím přijetí až do nabytí dědictví dědic představuje zůstavitele – považují se za jednu osobu. Takže lze říct, že „pozůstalost odpočívá“, „leží“ (odtud „pozůstalost ležící“ - hereditas iacent) a právní řád dává ustanovení potřebná k jejímu udržení, správě a zastupování.41 Existují dvě konstrukce, zda ležící pozůstalost je subjektem práva či nikoliv: A) není subjektem protože: 1) není organizovaná, tzn. nemá statut, stanovené orgány, 2) nejsou na ní přepsána vlastnická práva, která se zapisují přímo na dědice, 3) na právech a povinnost tvořící pozůstalost není možné provést změny. B) je subjektem protože: 1) mohou vzniknout další závazky a pohledávky vážící se k pozůstalosti, 2) trvá držba a pozůstalost je chráněna poskytnutím posesorních žalob, ale k podání je příslušný opatrovník, 3) je zde přípustné zastoupení, a proto kdyby tu nebyl subjekt, není koho zastupovat. Z výše uvedeného ve vztahu k přechodu obchodního podílu vyplývá, že dědic nebo dědicové mohou dle ustanovení § 810 ABGB vykonávat práva a povinnosti vztahující se k obchodnímu podílu až okamžikem podání dědické přihlášky a dostatečného prokázání dědického titulu, kterým může být např. závěť či zákon. Toto právo jim trvá, pokud soud nenařídí něco jiného. Jejich práva spočívají v požívání požitků z obchodního podílu, zajišťování správy podílu, což představuje např. že se mohou účastnit hlasování valné hromady, právo na podíl na zisku, atd. Oproti tomu v českém právu dědicům jsou tato práva přiznána již okamžikem smrtí zůstavitele.

41

Rouček, R., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1936.

39

4. 3. Rozdělení obchodního podílu Pro rozdělení obchodního podílu je zvoleno kladné zákonné ustanovení s vylučující podmínkou, která může být upravena ve společenské smlouvě. Rozdělení je možné dvěma způsoby: 1) při převodu obchodního podílu a) tzv. odštěpení42, kdy společník si ponechá určitou část podílu a zbytek převede na další osoby: -

na jiného společníka, pak přiroste nový podíl k jeho původnímu podílu a počet společníků se nezmění, anebo

-

na třetí osobu, pak vznikne nový podíl a počet společníků se zvýší.

b) majitel převádí celý svůj podíl na jiné osoby, a to: -

na jiného společníka, čímž dojde ke spojení původního a nového obchodního podílu a počet společníků se sníží, nebo - na třetí osobu, pak vznikne nový obchodní podíl a počet společníků se zvýší.

2) při přechodu obchodního podílu na jiné osoby, a touto osobou je: a) jiný společník, pak dojde ke spojení původního a nového podílu a počet společníků se sníží, anebo b) třetí osoba, pak vznikne nový podíl a počet společníků se zvýší. Nutnou podmínkou k platnosti rozdělení je souhlas valné hromady.43 Valná hromada rozhoduje o rozdělení na základě ustanovení § 125 odst. 1 písm. n) ObchZ, které stanovuje, že do její působnosti patří další otázky, které jí byly svěřeny zákonem nebo společenskou smlouvou. Rozdělení se dle § 141 odst. 1 ObchZ nepovažuje za změnu společenské smlouvy, ale musí být o něm sepsán notářský zápis, který musí být určitý, tzn. musí přinejmenším obsahovat, čí obchodní podíl se dělí, jakým způsobem, kolik bude nově vzniklých podílů, jejich nabyvatele a jaké vklady připadají na jednotlivé podíly. Není přípustné udělit bianco souhlas z důvodu neurčitosti právního úkonu a následné neplatnosti. A konečně ke schválení usnesení valné hromady postačuje dle ustanovení § 127 odst. 3 ObchZ prostá většina hlasů přítomných společníků.

42

Viz např. Štenglová I. in Přeměna jednočlenné společnosti s ručením omezeným na vícečlennou a naopak. Právní rozhledy, 1998, č. 6. 43 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odo 110/97, Soudní judikatura, 1999, č. 3, s. 106 an.: „Souhlas valné hromady s převodem části obchodního podílu zahrnuje i souhlas s rozdělením obchodního podílu, jehož část se převádí, a to i když to není v usnesení valné hromady uvedeno výslovně.“

40

Nabyvatel části obchodního podílu nabývá práva a povinnosti jak z kvalitativní, tak i z kvantitativní stránky. Není možné nabýt jen určitá práva nebo povinnosti, ale přípustné je nabytí jen určité části všech práv a povinností, která lze vyjádřit procentem nebo zlomkem z celkové výše původního podílu.44 Při každém možném způsobu rozdělení podílu musí být zachovány podmínky výše vkladu a počtu společníků. I při vzniku nového obchodního podílu rozdělením starého musí být splněn minimální vklad na tento podíl ve výši 20.000,- Kč a vklad musí být dělitelný 1.000,- Kč. Současně počet společníků společnosti nesmí přesáhnout 50. I pro rozdělení obchodního podílu platí ručení převodce za splnění závazků s podílem spojených jeho nabyvatelem.

4. 3. 1. Rakouská úprava

Rakouský zákon volí opačnou konstrukci, tedy že dělení obchodního podílu je přípustné pouze tehdy, stanoví-li to společenská smlouva, což ovšem platí jen pro dělení podílu při jejich převodu. Přičemž vůbec nemusí být vyžadován souhlas společnosti k postoupení části obchodního podílu, anebo může být vyžadován jen při převodu na extranea. Pokud společnost odmítne udělit souhlas k rozdělení podílu, tak podle názoru soudu45 nelze tento nesouhlas nahradit soudním rozhodnutím dle ustanovení § 77 GmbHG, jak je to možné v případě jeho převodu. Pokud společenská smlouva mlčí, tak dělení podílu není přípustné. Tato opačná konstrukce – nepřípustnosti dělení, pokud to společenská smlouva nestanoví – je zdůvodněna zásadou jednotnosti podílu, tzn. že obchodní podíl je zásadně nedělitelný, zato při dědění (viz níže) je zvolena opačná konstrukce, protože může být více dědiců a pokud se tito nedohodnou, že podíl připadne jednomu z nich, tak pak je nutné podíl rozdělit. Rozdělení obchodního podílu při jeho přechodu mortis causa je přípustné, ale společenská smlouva může stanovit, že společnost s tím musí vyslovit souhlas. Souhlas společnosti musí být v písemné formě (na rozdíl od souhlasu k převodu podílu, kde postačuje i konkludentní forma) a je přesně určeno, že musí obsahovat označení

44

Pokorná, J. Rozdělení obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným a některé problémy s tím spojené. Obchodní právo, 1996, č. 4. – práva, která se nenabývají jen určitým poměrem, jak uvádí autorka, jsou: „práva a povinnosti, které nejsou na kvantifikaci obchodního podílu závislé, získávají nabyvatelé částí obchodního podílu bez omezení (týká se to např. práv požadovat informace od jednatelů společnosti či nahlížet do dokladů společnosti).“ 45 OLG Wien und OGH S7 5/209.

41

nabyvatele a hodnotu vkladu, který bude nabyvatelem převzat. Ale společenská smlouva nebo stanovy mohou stanovit, že tento souhlas není potřebný.46 Co se týče dodržení požadavků na minimální vklad a ručení společníka při dělení podílu, jsou podmínky totožné s naší úpravou.

4. 4. Společný obchodní podíl Jeho velmi kusá úprava je obsažena v § 114 odst. 3 ObchZ. Obchodní podíl může být ve spolumajitelství více osob. Nemůže být ve společném vlastnictví, protože není věcí v právním smyslu, nýbrž jinou majetkovou hodnotou. Obchodní zákoník ovšem zákonným odkazem stanovuje, že na vztahy mezi osobami, jimž náleží obchodní podíl, se přiměřeně použijí ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví. Jelikož není stanoveno jinak, lze předpokládat, že společný obchodní podíl může vzniknout převodem obchodního podílu na více nabyvatelů, přechodem podílu na více dědiců či v případě, že se při založení společnosti zaváže ke splacení vkladu více osob. Majitelé společného obchodního podílu se považují za jediného společníka, čemuž také nasvědčuje zákonná povinnost ustanovení společného zástupce, když skupinu spolumajitelů obchodního podílu reprezentuje pouze tato jediná osoba. Společným zástupcem může být zástupce smluvní (na základě plné moci), zákonný zástupce47 a opatrovník, který byl ustanoven rozhodnutím soudu nebo orgánu veřejné správy. Z přiměřeného odkazu na úpravu spoluvlastnictví obsaženou v § 139 odst. 2 OZ vyplývá, že se spolumajitelé na společném zástupci mají dohodnout na základě většiny, která se počítá podle velikosti podílů. Toto pravidlo je stanoveno pro hospodaření se společnou věcí, přičemž ustanovení společného zástupce je hospodařením se společnou věcí. V případě, že se spolumajitelé nedohodnou na zástupci, při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se dohody, mohl by na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka rozhodnout soud, což by bylo významným doplněním obchodního zákoníku, který takové ustanovení postrádá. Z institutu společného zástupce vyplývá, že veškeré úkony společnost vykonává vůči společnému zástupci a tento naopak činí všechny úkony za podílové spolumajitele. Podstatným bude stanovit, do jakého právního režimu spadají spolumajitelé obchodního podílu. Z poslední věty ustanovení § 114 odst. 3 ObchZ, tedy že pro vztahy mezi 46 47

Reich – Rohrwig, J. GmbH – Recht. Wien : Manzsche Verlags – und Universitätsbuchhandlung, 1983. Obchodní podíl může náležet i osobám nezletilým, neboť to zákon nezakazuje.

42

spolumajiteli obchodního podílu se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví, lze usoudit, že vztahy mezi spolumajiteli podílu se budou řídit občanským zákoníkem. Pro dané tvrzení dále svědčí i skutečnost, že spolumajitelé se nepovažují za společníky společnosti, ale jsou jediným společníkem, a proto pro vztahy mezi nimi nelze užít ustanovení § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ.48, 49 Spolumajitelé obchodního podílu jsou zavázáni společně a nerozdílně, což znamená, že společnost může požadovat plnění po kterémkoliv z nich a kterýkoliv z nich může sám dobrovolně plnit, jak vyplývá z ustanovení § 293 ObchZ. Splněním dochází k zániku závazku a vzniku regresního práva podle § 511 odst. 3 OZ. Spolumajitel, který splnil závazek, je oprávněn požadovat od ostatních spolumajitelů náhradu podle výše jejich podílů, pokud ovšem nemůže některý z nich svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní. Ve vztahu ke spolumajitelskému podílu jsou v právu dosud nevyřešené otázky týkající se zejména: -

převoditelnosti spolumajitelského podílu, který nepochybně převoditelný je, což lze dovodit z toho, když je převoditelný obchodní podíl, tak musí být převoditelný i jeho zlomek (část) – argument a maiori ad minus. Ovšem není možno použít § 115 ObchZ, protože tento daný případ neupravuje. Dle mého názoru by se jednalo o inominátní smlouvu dle § 269 odst. 2 ObchZ s tím, že lze využít právní úpravy nejbližší, což nepochybně bude právě převod obchodního podílu. Další otázkou s tím související je použití předkupního práva dle § 140 OZ. Jelikož je v § 114 odst. 3 ObchZ zákonný odkaz na občanský zákoník, který předkupní právo mezi spoluvlastníky umožňuje, mám za to, že předkupní právo k spoluvlastnickému podílu možné je, otázkou zůstává porušení předkupního práva a následky z tohoto porušení plynoucí.

-

obchodní podíl je ex lege děditelný, a proto podle výše zmíněného argumentu a maiori ad minus musí být děditelný i spolumajitelský podíl.

48

Shodně uvádí i Pokorná, J. K některým otázkám společného obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným. Časopis pro právní vědu a praxi, 1995, č. 2, s. 27 an.: „Vzájemné vztahy majitelů společného obchodního podílu se podle našeho názoru již netýkají jejich postavení jako společníka společnosti, a budou se tudíž řídit občanským zákoníkem.“ Tento názor dále zastávají i Dědič, J. in Stuna, S. a kol. Obchodní zákoník s podrobným komentářem. Praha: Trizonia, 1992, s. 165. a dále Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 85, pozn. pod čarou 97. 49 Opačný názor zastává Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 119. a dále Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl, 2. vydání, Praha: Linde, 1998, s. 394.

43

-

rovněž z již uvedeného je za použití analogie legis možno dovodit, že bude možné zastavit spolumajitelský podíl.

K zániku spolumajitelství může dojít těmito způsoby: 1) převodem celého spolumajitelského podílu podle § 115 ObchZ, který bude podepisovat společný zástupce, který by k tomuto právnímu úkonu měl mít speciální plnou moc, nebo převodem spolumajitelského podílu, který bude podepisovat sám spolumajitel, 2) přechodem spolumajitelského podílu na dědice nebo právního nástupce, 3) společnou dohodou spolumajitelů o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání dle § 141 OZ, 4) návrhem některého ze spolumajitelů podaného na soud za účelem zrušení spolumajitelství a provedení vypořádání. Přičemž soud má tři možnosti: a) může rozdělit podíl dle podílů spolumajitelů za podmínky, že to neodporuje ustanovením obchodního zákoníku, tzn. např. rozdělení spolumajitelský podíl splňuje požadavek nejnižšího vkladu; b) dále může přikázat společný obchodní podíl jednomu ze spolumajitelů za přiměřenou náhradu ostatním spolumajitelům; c) nebo nechce-li podíl žádný ze spolumajitelů, nařídí soud jeho prodej a výtěžek rozdělí podle jejich podílů.

4. 4. 1. Rakouská úprava

V rakouském právu je společný obchodní podíl upraven v § 80 GmbHG a není zde stanovena povinnost ustanovit společného zástupce. Společnost může provést jakýkoliv právní úkon vůči komukoliv z majitelů společného obchodního podílu a naproti tomu spolumajitelé podílu mohou právní úkony vůči společnosti vykonávat jen společně. Uvedený postup brání vzniku sporů, které by mohly vzniknout tak, že každý společník by vykonával práva z obchodního podílu jiným způsobem a do sporu by se dostávali společníci mezi sebou i společnost vůči ostatním spoluvlastníkům podílu. Všichni spoluvlastníci podílu ručí za splacení vkladu, popř. příplatkové povinnosti anebo jiné povinnosti, vážící se na tento podíl, společně a nerozdílně.

44

Pokud není společenskou smlouvou stanoveno jinak, tak se právní vztahy spoluvlastníků obchodního podílu řídí ustanoveními § 825 a násl. ABGB.50

4. 5. Zastavení obchodního podílu Zástavní právo upravují ustanovení § 152 a násl. OZ tak, že je právním institutem, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžením zástavy. Předmětem zástavního práva může být i obchodní podíl, jak uvádí § 117a odst. 1 ObchZ a § 153 odst. 1 OZ. Zástavní právo k obchodnímu podílu upravuje jak § 117a ObchZ, tak i § 152 a násl. OZ, neboť obchodní zákoník v § 117a odst. 8 odkazuje na použití obecných ustanovení občanského zákoníku. Zástavní právo plní dvě funkce, a to funkci zajišťovací a uhrazovací. Jako zajišťující institut má přitom dva charakteristické rysy: -

akcesorickou povahu, protože může vzniknout pouze jako druhotný právní úkon, a to jen pokud existuje platná pohledávka, kterou bude zajišťovat. Pohledávka může mít peněžitou i nepeněžitou povahu a zajišťuje se i její příslušenství. Ze zákona vyplývá, že může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky, dále mohou být zajištěny pohledávky i určitého druhu, které budou zástavnímu věřiteli vznikat v určité době.51, 52

-

subsidiární povahu, protože k plnění prostřednictvím zástavního práva se přistoupí za podmínky, že plnění není možno dosáhnout plněním z hlavního závazku.

Pokud se strany dohodnou na změně obsahu závazku (privativní novaci), tak pak dle § 572 odst. 1 OZ zástavní právo zajišťuje i nově vzniklý závazek, který nahradil původní, s tím, že rozsah zajištění se nemění a jsou dlužníkovi zachovány všechny námitky. Pokud je obsah závazku rozšířen (kumulativní novace), tak zástavní právo zajišťuje pohledávku jen v původním rozsahu.

50

Reich – Rohršig, J. GmbH – Recht. Wien: Manzsche Verlags – und Universitätsbuchhandlun, 1983. Rummel, P. und kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1, Wien: Manzsche Verlags- und Univerzitätsbuchandlung, 1990, s. 518 uvádí odlišnou úpravu a to, že předmětem zástavního práva mohou být pouze pohledávky podmíněné nebo jejichž vznik je jistý anebo existuje vysoká míra pravděpodobnosti jejich vzniku. Shodnou úpravu obsahuje i německý občanský zákoník – Schwab, K., Prütting, H. Sachenrecht. München: C. H. Beck, 1194, s. 275. 52 Od toho je třeba odlišit pohledávky, jejichž vymahatelnost je zákonem zakázána, např. dle § 845 OZ pohledávky ze sázek nebo her, výjimkou jsou sázky a hry úředně povolené dle § 846 OZ. 51

45

4. 5. 1. Subjekty zástavního práva

Zástavce je osoba, která poskytuje zástavu k zajištění nesplněného závazku z hlavního obligačního vztahu. Zástavce může být totožný s obligačním dlužníkem ze závazkového vztahu, ale současně může být i osobou odlišnou poskytující za tuto osobu zajištění pohledávky. Zcela výjimečnou bude situace, kdy osoba poskytující zástavu tuto zástavu nevlastní, tudíž musí mít svolení pro zastavení dané věci (obchodního podílu) a může se tak počet zástavního vztahu na straně povinných zvýšit až na tři osoby, tzn. obligační dlužník z hlavního závazku, zástavce za něho poskytující zástavu, která přitom patří zástavnímu dlužníkovi. A zástavní věřitel je subjektem, který je oprávněný ze zástavní smlouvy a je současně i věřitelem z hlavního obligačního vztahu.

4. 5. 2. Vznik zástavního práva

Zástavní právo může podle ustanovení § 156 odst. 1 OZ vniknout na základě písemné smlouvy, rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu a ze zákona. Z pohledu obchodního podílu jsou možné všechny uvedené způsoby s tím, že nejčastějším bude vznik zástavního práva smluvně. Smlouva musí mít písemnou formu a musí obsahovat minimálně vymezení předmětu zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje a dále identifikaci účastníků smlouvy, místo a datum vyhotovení. Podpisy účastníků musí být úředně ověřeny. Vhodné by přitom bylo stanovit jednání, kterého se má zástavní dlužník zdržet, aby nedošlo ke snížení hodnoty zástavy podle ustanovení § 163 odst. 1 OZ a upravit způsob informování zástavního věřitele zástavcem. Z úpravy v ustanovení § 169 OZ vyplývá, že smlouva nesmí obsahovat určité druhy ujednání, jinak by byla absolutně neplatná. Ustanovení obsahuje taxativní výčet, takže nelze dané důvody rozšiřovat. Ve vztahu k obchodnímu podílu smlouva nesmí obsahovat tato ujednání: -

nemožnost vyplacení zástavy zástavcem,

-

uspokojení se ze zástavy jinak, než je stanoveno zákonem,

-

domáhání se zástavního věřitele po splatnosti pohledávky jejího uspokojení prodejem zástavy, 46

-

propadnutí zástavy zástavnímu věřiteli při prodlení s plněním zajištěné pohledávky, nebo ponechání si této zástavy zástavním věřitelem za určenou cenu.

Ke vzniku zástavního práva se vyžaduje souhlas valné hromady, pokud je tento vyžadován i k převodu podílu. Tento souhlas valná hromada uděluje prostou většinou hlasů přítomných společníků. Poté je oprávněn podat zástavní věřitel nebo zástavce návrh na zápis zástavního práva do obchodního rejstříku,53 ke kterému přiloží zástavní smlouvu a doklad o souhlasu valné hromady s tím, že tento zápis má konstitutivní účinek, neboť zástavní právo vzniká až teprve tímto zápisem. Jak bylo řečeno výše, vzniká zástavní právo i na základě dohody o vypořádání dědictví podle § 482 OZ, což je také možný způsob vzniku zástavního práva k obchodnímu podílu. Zástavní právo musí být výslovně sjednáno a jelikož dědická dohoda se může týkat jen majetku připadajícího do dědictví, může zajišťovat jen pohledávku vzniklou z této dohody. Dalším možným způsobem pro vznik zástavního práva k obchodnímu podílu je rozhodnutím správního úřadu,54 kde jako příklad lze uvést zřízení zástavního práva k podílu správcem daně k zajištění daňové pohledávky.

4. 5. 3. Práva a povinnosti zástavce a zástavního věřitele

Zástavce je i po vzniku zástavního práva nadále oprávněn vykonávat všechna práva a povinnosti plynoucí z účasti na společnosti, hlavně výkon hlasovacího práva. Zástavnímu věřiteli vzniká právo na vyplacení podílu na zisku po jeho vyplacení společníkovi, za podmínky, že zajištěná pohledávka je již dospělá a tato částka se započítává na splacení zajištěné pohledávky. Opětně se zde projevuje princip neoddělitelnosti jednotlivých práv a povinností z obchodního podílu, který tvoří souhrn práv a povinností. Jak bylo již dříve řečeno, obchodní podíl je možno dělit pouze procentuálně nebo zlomkem s tím,

53

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 824/2006: „Výčet údajů zapisovaných do obchodního rejstříku je taxativní; mezi tyto údaje nepatří údaj o tom, že na zástavního věřitele přešlo právo nakládat se zastaveným obchodním podílem.“ 54 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. F 6330/2001 – „Podle ustanovení § 28 odst. 2 písm. c) ObchZ se do obchodního rejstříku zapisuje i zástavní právo k obchodnímu podílu zřízené rozhodnutím finančního úřadu.“ – „K tomu odvolací soud dodal, že nejde o formální přístup k výkladu obchodního zákoníku. Podstatná informace o zastavení obchodního podílu je v obchodním rejstříku publikována. Vnitřní poměry uvnitř společnosti již zákonodárce, jako v jiných podobných případech, k publikaci neoznačil. I tak je, co do rozsahu informací, česká právní úprava ve srovnání s okolními státy nadprůměrná.“

47

že každá jeho rozdělená část si zachová právě zlomek nebo procento všech práv a povinností. Oddělení práva na podíl na zisku je možné až po oddělení obchodního podílu. Převodem obchodního podílu zástavní právo nezaniká, jak výslovně stanoví § 164 odst. 1 OZ, ale působí vůči každému pozdějšímu vlastníku, z čehož dále vyplývá, že zákon neomezuje převoditelnost zastaveného obchodního podílu. Jediným upřesněním v § 117a odst. 4 ObchZ je, že v případě, že pohledávka nebyla řádně a včas splněna a zástavní věřitel se uspokojil prodejem zástavy, z kterého vydal zástavci tzv. hyperochu (tzn. zbytek ceny po uhrazení zajištěné pohledávky), tak na takto převedeném obchodním podíl již nevázne zástavní právo a toto zaniká uhrazením. Přechodem zastaveného obchodního podílu na dědice, pokud není společenskou smlouvou dědění vyloučeno, zástavní právo nezaniká a vázne na podílu dědice. Pokud je dědění společenskou smlouvou vyloučeno, pak přechází obchodní podíl na společnost s tím, že oprávněný dědic má právo na vypořádací podíl a pokud dědic dědictví neodmítne, tak na něj přejdou všechna práva a povinnosti zůstavitele a získává tak v dědictví tento vypořádací podíl a podle mého názoru právě v tento okamžik dochází k oddělení vypořádacího podílu od obchodního podílu a tudíž se nyní na něho může obrátit zástavní věřitel s požadavkem uhrazení ze zástavy.55 Na společnost potom přejde obchodní podíl po zemřelém společníkovi bez zástavního práva a tato je povinna s ním naložit v souladu s § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Jiný výklad pokládám v rozporu se zásadami udržení a zachování základního kapitálu společnosti, protože v případě, že by podíl přešel na společnost včetně zástavního práva a tato by byla povinna po naložení s podílem ve smyslu § 113 odst. 5 a 6 ObchZ vyplatit zástavnímu věřiteli zajištěnou pohledávku, došlo by ke zmenšení základního kapitálu společnosti a navíc by společnost uhradila závazek, který nebyl její vlastní. Rozdělením obchodního podílu zástavní právo přejde adekvátně dle poměru rozdělení na nově vzniklé obchodní podíly. 55

Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2005, 157 s. zastává odlišný názor: „Jestliže však společenská smlouvy přechod podílu nepřipouští, pak tento přejde na společnost, která je povinna jej pozbýt ve lhůtě a způsobem stanoveným v ust. § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Zástavní právo trvá a společnost se dostává do obdobné pozice jako zástavní dlužník, pokud však společnost rozhodne o zrušení podílu postupem podle § 113 odst. 6 ObchZ, nelze toto její jednání považovat za zhoršení kvality zástavy ve smyslu § 163 OZ, protože postavení společnosti je sice v mnoha ohledech obdobné, nikoliv však totožné s postavením společníka. Jestliže však společnost převede podíl na extranea, pak působí zástavní právo i vůči němu. Pokud však podíl zanikne v důsledku jeho poměrného převzetí ostatními společníky nebo v důsledku snížení základního kapitálu o hodnotu vkladu na něj připadající, pak zástavní právo bez dalšího zaniká. Tím není dotčeno právo zástavního věřitele žádat nové zajištění pohledávky; nestane-li se tak, stává se pohledávka splatnou (§ 163 odst. 2 OZ).“

48

V případě zániku účasti na společnosti dnem právní moci nařízení výkonu rozhodnutí nebo dnem vydání exekučního příkazu po právní moci usnesení o nařízení exekuce dle ustanovení § 148 odst. 2 ObchZ jsou myslitelné dvě možnosti: -

zanikne-li účast společníka ve vícečlenné společnosti tímto způsobem, tak společnost musí s podílem naložit dle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ a zástavní právo bude uspokojeno z vypořádacího podílu společníka, jehož účast na společnosti zanikla,

-

anebo pokud zanikne účast společníka v jednočlenné společnosti, tak společnost musí být zrušena, protože nesplňuje zákonné podmínky dle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ a společníkovi vzniká právo na podíl na likvidačním zůstatku s tím, že zástavní právo zaniklo, protože došlo k zániku předmětu, na kterém spočívalo, ale věřitel může svou pohledávku uplatnit při výkonu rozhodnutí ve vztahu k vyplacenému podílu na likvidačním zůstatku.56

4. 5. 4. Realizace zástavního práva

Jestliže není zajištěná pohledávka splněna řádně a včas, může zástavní věřitel postupovat ve sledu možností stanovených zákonem. Následkem toho je zástavní věřitel oprávněn prodat svým jménem podíl ve veřejné obchodní soutěži nebo ve veřejné dražbě. U veřejné obchodní soutěže nejprve vyhlásí soutěž a určí její podmínky, přičemž soutěž může být jednokriteální nebo vícekriteální. Zástavní věřitel poté vybere nejvhodnějšího kandidáta, kterého ve stanovené lhůtě osloví a nabídne mu uzavření smlouvy o prodeji podílu. K prodeji není potřebný souhlas valné hromady, neboť ten byl už dán k zastavení podílu. Při prodeji je zástavní věřitel povinen dbát nejen na své vlastní zájmy, ale rovněž na zájmy zástavce, a proto jeho snahou bude obchodní podíl prodat za co možná nejvyšší cenu, jinak by mohlo být namítáno porušení zásad dobrých mravů a poctivého obchodního styku, protože

56

Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2005, 158 s. - i zde zastává autor v obou případech odlišný názor: „V případě zániku účasti zástavního dlužníka na vícečlenné společnosti, pak obchodní podíl přechází na společnost, která je povinna s ním naložit ve lhůtě a způsobem uvedeným v ust. § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Zástavní právo trvá dál a působí i vůči nabyvateli zástavy. A v případě zániku účasti zástavního dlužníka v jednočlenné společnosti, existuje společnost bez společníků a v takovém případě je povinností exekučního soudu podat podnět příslušnému soudu, který společnost zruší a nařídí její likvidaci, neboť zanikly předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti (§ 68 odst. 6 písm. c) ObchZ). V důsledku toho zaniká i zástavní právo a i zde má zástavní věřitel právo žádat náhradní zajištění své pohledávky, nestane-li se tak, stává se pohledávka splatnou.

49

vztah mezi zástavcem a zástavním věřitelem se podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ je tzv. typovým či nominálním obchodem (dříve absolutním obchodem). Zástavní věřitel může podíl prodat i ve veřejné dražbě. Půjde převážně o nucenou dražbu, protože dobrovolnou dražbu zajisté nebude iniciovat zástavce. Zástavní věřitel musí nejprve získat přiznání pohledávky vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem se svolením dlužníka k vykonatelnosti dle ustanovení § 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, v platném znění (dále jen not. ř.). Ovšem bez součinnosti dlužníka může exekučního titulu dosáhnout jen vykonatelným soudním rozhodnutím dle § 200y zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.). Tento způsob skýtá jisté přednosti i pro zástavce, kterému jsou dány k dispozici určité ochranné prostředky. Může podle ustanovení § 166 odst. 1 a 2 OZ podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, a to v prekluzivní lhůtě 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě, nejpozději však 7 dnů před zahájením dražby. Ovšem v případě, že podá žalobu bezdůvodně, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu. Jestliže zástavní věřitel tento nárok uplatnil, tak soud může nařídit na návrh zástavního věřitele, že žalobce je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody. I po skončení dražby mohou zástavní věřitel, zástavní dlužník, zástavce, obligační dlužník, dražební věřitel a každý z účastníků dražby dle ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v platném znění, podat návrh k soudu na prohlášení dražby za neplatnou, a to ve lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby. Zástavní právo zaniká účinností převodu podílu a je třeba podat návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku. Pokud se zástavnímu věřiteli nepodaří prodat podíl, je oprávněn od okamžiku neúspěšného pokusu o prodej zástavy (u dražby okamžikem jejího skončení a u obchodní veřejné soutěže okamžikem marného uplynutí lhůty stanovené v podmínkách soutěže pro podání nabídek) vykonávat všechny práva s ním spojená. Opětně platí zásada, že nesmí poškodit majitele obchodního podílu, hlavně by ho neměl zatížit novými povinnostmi, např. povinností k doplatkům při efektivním zvýšení základního kapitálu. Poslední možností je, pokud se oba dohodnou, převést obchodní podíl na úhradu dluhu. Podíl převedou podle § 115 ObchZ s tím, že musí ve smlouvě uvést, že se podíl převádí na úhradu dluhu, včetně jeho důvodu a výše. K převodu se nevyžaduje souhlas valné hromady, protože ten byl již dán k jeho zastavení. Převodem zástavní právo zaniká. Ale

50

k platnosti převodní smlouvy musí být hodnota obchodního podílu na návrh zástavního věřitele určena znalcem jmenovaným soudem. Ustanovení § 59 odst. 3 ObchZ se použije obdobně. Zástavní věřitel je povinen vyplatit zástavci zbylou částku po odečtení dlužné pohledávky s příslušenstvím a nákladů na znalecký posudek. Zástavní právo může dle ustanovení § 170 OZ zaniknout i dalšímu způsoby, a to: -

zánikem zajištěné pohledávky,

-

vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,

-

uplynutím doby, na níž bylo zřízeno,

-

složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,

-

písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem.

Zástavní právo nezaniká promlčením zajištěné pohledávky.

4. 5. 5. Rakouská úprava

Zastavení obchodního podílu je zde upraveno společně s jeho převodem v ustanovení § 76 GmbHG. Podmínky, které platí pro převod, platí i pro zastavení, zastavitelnost může být podmíněna ve společenské smlouvě, opětně souhlasem valné hromady, ale ze zákona je přípustná. Pokud je zastavení podílu přípustné jen se souhlasem valné hromady a tento nebyl udělen, lze se na základě analogie legis obrátit na soud s žádostí o udělení souhlasu podle § 77 GmbHG, stejně jako u převodu podílu. Společenskou smlouvou nelze vyloučit zastavení obchodního podílu, protože by tím byla vyloučena exekuce, což představuje zásah do práv věřitelů. Výjimkou je případ, kdy společenská smlouva vylučuje i převod obchodního podílu, pak tento zákaz platí i pro zastavení podílu. Rozdílem od převodu podílu je, že se nevyžaduje forma notářského zápisu ani ověřené podpisy na zástavní smlouvě. Vedle ustanovení zákona o společnosti s ručením omezeným se řídí zástavní právo i ustanoveními § 447 a násl. ABGB. Dle tohoto právního předpisu může zástavní právo vzniknout: a) ze zákona, b) na základě výroku soudce, c) ze smlouvy, nebo d) na základě poslední vůle vlastníka; a nabývá se těmito způsoby: a) hmotným odevzdáním, b) vkladem nebo soudním uložením listin, c) symbolickým odevzdáním, d) záznamem. 51

Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká právě symbolickým odevzdáním,57 protože podíl neumožňuje hmotné odevzdání z ruky do ruky, musí se, jako při převodu vlastnictví (§ 427 AGBG), použít takových znamení, ze kterých se může každý o zastavení lehce dozvědět. Kdo opomene tohoto předpisu, ručí za škodlivé následky. Zastavení podílu se nezapisuje do obchodního rejstříku. Práva, která vyplývají zástavnímu věřiteli ze zástavy, jsou ta, která se hodí k využití. Zástavní věřitel není oprávněn hlasovat na valné hromadě a rovněž nemá nahlížecí, kontrolní a menšinová práva. Zástavnímu věřiteli přísluší jen právo na uspokojení jeho pohledávky z podílu na zisku, vyčíslenému k zastavenému obchodnímu podílu a nepřísluší mu osobní výhody zástavního dlužníka a rovněž ani práva společníka. Sporné zůstává, zda hlasovací právo a ostatní členská práva lze zástavní smlouvou účinně postoupit zástavnímu věřiteli.58 Existují dva rozdílné názory: -

první odmítá tuto možnost s odůvodněním, že práva a povinnosti vážící se k podílu tvoří jeden celek a nelze je dělit, což zdůvodňují odkazem na ustanovení § 1371 ABGB, který stanoví, že „všechny podmínky a vedlejší úmluvy, příčící se povaze smlouvy zástavní a smlouvy o zápůjčku, jsou neplatné“.

-

druhý zdůvodňuje nepřípustné převedení hlasovacího práva jako udělení plné moci k hlasování na valné hromadě. Problémy ale vznikají v případě, pokud se valné hromady účastní jak zástavní dlužník, tak zástavní věřitel a oba hlasují.

Většinový názor vyjádřený v judikatuře59 připouští smluvní převedení hlasovacího práva za podmínky, že společník se sám zřekne jeho vykonávání, což na jedné straně není v rozporu se zájmy společnosti a na druhé straně tento postup zaručuje ochranu zástavnímu věřiteli proti nežádoucímu nakládání se zastaveným podílem. Pokud nebyl hlavní závazek uhrazen, tak dochází k uspokojení věřitele ze zástavy,60 které může být vykonáno buď exekucí zastaveného podílu nebo veřejnou dražbou, ve které bude obchodní podíl vydražen za cenu stanovenou podle ocenění znaleckým posudkem.

57

Rozhodnutí OGH ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. 8 Ob 278/00s: „Uvědomění společnosti je dostatečným aktem publicity pro účinnost zastavení obchodního podílu.“ 58 Reich – Rohrwig, J. GmbH – Recht. Wien : Manzsche Verlags – und Universitätsbuchhandlung, 1983. 59 OGH SZ 18/55; SZ 18/85, OGH ze dne 19. 5. 1936 sp.zn. 3 Ob 2270/96m. 60 Ustanovení § 461 ABGB

52

4. 6. Obchodní podíl a výkon rozhodnutí Při výkonu rozhodnutí na obchodní podíl se bude postupovat podle úpravy obchodního zákoníku a občanského soudního řádu. Účastníky řízení jsou oprávněný a povinný. Výkon rozhodnutí se provádí v jednotlivých etapách, které na sebe navazují: 1) podmínkou sine que non je, že povinný neplní dobrovolně a oprávněný má k tomuto plnění vystavené vykonatelné rozhodnutí, na základě kterého může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, který doloží stejnopisem rozhodnutí opatřeným potvrzením o jeho vykonatelnosti. Vykonatelným rozhodnutím je exekuční titul, jehož náležitosti podle ustanovení § 200ua odst. 1 o.s.ř. splňují: soudní rozhodnutí, soudní smír nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. 2) návrh na výkon rozhodnutí se nařizuje podle § 320 odst. 1 o.s.ř. za splnění podmínek tam uvedených. Ale již v tomto okamžiku vznikají nejasnosti. Obchodní podíl nenaplňuje přesně podmínky stanovené zákonem, tedy že: a) výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy, peněžité pohledávky nebo nároku na srážky z jiných příjmů, jde-li o právo, které má majetkovou hodnotu – toto splňuje obchodní podíl pod optikou extensivního výkladu, neboť podíl je vyjádřením rozsahu práv a povinností na majetku společnosti, což znamená, že má majetkovou hodnotu, ale neinkorporuje pouze práva, ale navíc i povinnosti. b) jedná se o právo, které není spojeno s osobou povinného – obchodní podíl není výlučně spjat s osobou povinného, neboť lze např. argumentovat, že je za určitých podmínek převoditelný, ale určitá práva jsou ryze osobní povahy, jejichž výkon je vázán na osobu společníka, např. právo na účasti na řízení společnosti. c) je převoditelné na jiného – i tento bod je polemický, protože v zákoně není stanoveno, že za určitých podmínek je podíl převoditelný, ale je ex lege převoditelný bez dalšího, což podíl bezvýjimečně nesplňuje. Předmětem práva na výkon v rozhodnutí není zatím ještě vypořádací podíl,61 který by splňoval přesně zákonné vymezení, ale je jím obchodní podíl, protože teprve nařízením

61

shodně Klváčová, K. Obchodní podíl po novele. Obchodní právo, 2001, č. 6. s. 2 an.: „Předmětem nemůže být v této fázi dle mého názoru ještě vypořádací podíl, a to z toho důvodu, že důsledkem pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí je zrušení účasti ve společnosti a oba tyto nároky vznikají až jako následek tohoto zrušení,

53

výkonu rozhodnutí dochází k zániku účasti společníka na společnosti a vzniká mu právo na vyplacení vypořádacího podílu. 3) Následně dochází nařízením k výkonu rozhodnutí podle § 320 odst. 1 o.s.ř. k zániku účasti povinného v obchodní společnosti ve spojitosti s ustanovením § 148 odst. 2 ObchZ, který stanoví, že pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem. 4) Na základě zániku účasti společníka ve společnosti dle § 150 ObchZ vznikne tomuto společníku právo na vypořádací podíl. Vypořádací podíl se určí v souladu s ustanovením § 61 odst. 2 ObchZ ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti s tím, že společenská smlouva může stanovit, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce, který musí být ustanoven obdobně jako dle ustanovení § 59 odst. 3 ObchZ. Pro výkon rozhodnutí se použijí ustanovení občanského soudního řádu upravující přikázání jiných peněžitých pohledávek. Výkonem rozhodnutí lze postihnout pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl pouze do výše pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro niž byla exekuce nařízena. Jestliže bude výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky v tom pořadí, v jakém bylo nařízení výkonu rozhodnutí doručeno společnosti. Z důvodu ochrany zájmů věřitelů soud v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže povinnému, aby jakkoli nakládal s pohledávkou na vyplacení vypořádacího podílu a zároveň zakáže společnosti, aby od okamžiku doručení nařízení výkonu rozhodnutí vyplatila povinnému jeho vypořádací podíl nebo s ním jinak nakládala. Proto se usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí doručuje vždy nejprve společnosti a až poté společníkovi. Dle ustanovení § 314a o.s.ř. vyplatí společnost po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému věřiteli vypořádací podíl v rozsahu, v jakém byl vypořádací podíl postižen s tím, že výplata je podmíněna kumulativním splněním dalších podmínek. Právo na vyplacení vypořádacího podílu musí být splatné. Splatným se stane, pokud byl vypořádací podíl stanoven na základě účetní závěrky uplynutím tří měsíců od jejího schválení, anebo jestliže byl vypořádací podíl stanoven na základě posudku znalce, tak ode dne jeho doručení, pokud nestanoví dohoda účastníků nebo společenská smlouva jinak. Další nikoli před ním. Proto nám nezbývá asi nic jiného, než shledat předmětem nařízení výkonu rozhodnutí podle ust. § 320 odst. 1 ObchZ obchodní podíl.“

54

podmínkou je dle ustanovení § 150 odst. 3 ObchZ, že společnost splnila povinnost stanovenou v § 113 odst. 5 nebo 6 ObchZ, tedy se zbavila obchodního podílu, který na ni přešel od společníka, jehož účast ve společnosti zanikla. Poslední podmínkou je, že musí být zcela splacen vklad společníka do společnosti. Pokud není vklad splacen, je povinna společnost vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu po splacení tohoto vkladu. V případě, že bude zastaven výkon rozhodnutí dle ustanovení § 268 o.s.ř., tak ustanovení § 148 odst. 4 ObchZ v určitých případech umožňuje obnovení zaniklé účasti společníka ve společnosti. Obnovení je možné, pokud společnost dosud nenaložila s uvolněným obchodním podílem, v tomto případě se vždy obnovuje účast společníka ve společnosti. Jestliže však společnost již vyplatila jeho vypořádací podíl, pak se jeho účast obnoví, jen uhradí-li společnosti do 2 měsíců předmětný vypořádací podíl. Pokud společnost již převedla uvolněný obchodní podíl na jinou osobu, není obnova přípustná z důvodu ochrany dobré víry třetích osob. Podobně se postupuje např. v rodinném právu kdy pokud byla osoba prohlášena za mrtvou a toto prohlášení bylo zrušeno, obnovuje se její manželský svazek za podmínky, že druhý z manželů již mezitím nevstoupil do jiného manželského svazku. U společnosti, která má pouze jednoho společníka, je nutno výše uvedený postup modifikovat. Zánikem účasti jediného společníka na společnosti podle § 320 odst. 1 o.s.ř. vzniká protiprávní stav, protože obchodní zákoník neumožňuje jakoukoliv společnost bez osobního substrátu, tzn. bez společníků, a proto musí být společnost zrušena a nařízena její likvidace podle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ, neboť daná společnost nenaplňuje předpoklady vyžadované obchodním zákoníkem pro vznik společnosti, tj. mít alespoň jediného společníka. Z uvedeného důvodu nebude výkon rozhodnutí postihovat vypořádací podíl, ale jak je uvedeno v ustanovení § 320a o.s.ř., bude postihovat druhou alternaci, tj. podíl na likvidačním zůstatku.

4. 6. 1. Exekuce obchodního podílu

Alternativou k výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, který provádí soud, je exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen ex.ř.). Exekuci provádí exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhl oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověřil

55

provedením exekuce. Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 ex.ř. spolu s určením exekutora. Účastníky jsou opětně oprávněný a povinný. Exekuční titul upravuje exekuční řád v ustanovení § 40 ex.ř. samostatně a současně odlišně od občanského soudního řádu. Poté, co exekutorovi došel návrh na nařízení exekuce spolu s exekučním titulem, tak ve lhůtě 15 dnů požádá soud o udělení pověření k provedení exekuce. Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora rovněž ve lhůtě 15 dnů. Exekutor posoudí způsob provedení exekuce a vydá exekuční příkaz, který má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Samotná exekuce se provede dle § 63 ex.ř., kde je přímo umožněna exekuce postižením podílu povinného jakožto společníka ve společnosti, za přiměřeného použití občanského soudního řádu upravujícího výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, jak stanovuje ustanovení § 65 ex.ř. V případě, že se setká exekuce podle exekučního řádu, občanského soudního řádu, popř. i zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tak platí zásada předstižní, tj. prior in tempore, potior in iure, a bude provedena exekuce, která byla zahájena jako první.

4. 6. 2. Rakouská úprava

Exekuce

obchodního

podílu

je

obecně

upravena

v RGBl.

Nr.

79/1896

Exekutionsordnung (exekuční řád) s tím, že rakouská úprava rozlišuje dva způsoby exekuce v závislosti na skutečnosti, zda obchodní podíl je převoditelný bez souhlasu valné hromady nebo s jejím souhlasem. Ve druhém případě se postupuje podle § 76 odst. 4 GmbHG, který je zvláštní úpravou k předmětné úpravě obecné. Exekuce je zásadně třístupňová: 1) zabavení obchodního podílu, 2) jeho zpeněžení a 3) rozdělení výtěžku. První fáze je pro oba způsoby totožná. Dle § 331 odst. 1 exekučního řádu doručí příslušný soud vlastníkovi příkaz obsahující zákaz dispozice s obchodním podílem s tím, že zabavení je účinné teprve až doručením soudního zákazu třetí osobě, kterou je společnost. Nemajetková práva plynoucí z obchodního podílu nepodléhají zabavení a i nadále jsou vykonávány povinným. Další postup se liší u obou způsobů exekuce.

56

U obchodního podílu, který je volně převoditelný, se dále postupuje podle § 332 odst. 2 exekučního řádu o aplikaci ustanovení o prodeji movitých věcí, když na rozdělní výtěžku se budou aplikovat ustanovení §§ 283 až 287 exekučního řádu. U obchodního podílu, který je převoditelný jen se souhlasem valné hromady, se postupuje, jak bylo již uvedeno, dle § 76 odst. 4 GmbHG. Podíl se nechá ocenit exekučním soudem a soud toto ocenění nechá schválit zástavcem, společností a zástavním dlužníkem. Toto ocenění se nevyžaduje, dojde-li mezi těmito osobami k dohodě o převodní ceně. Pokud ovšem obchodní podíl nebude převzat během 14 dnů po uvědomění společnosti kupcem připuštěným touto společností oproti zaplacení odhadní ceny (sjednané převodní ceny), tak se uskuteční prodej podle ustanovení exekučního řádu na návrh zástavního věřitele, který podá návrh na soud dle § 461 ABGB, aniž by byl převod již podmíněn souhlasem společnosti. Jak vyplývá z uvedeného postupu, tak rakouská úprava chrání samotnou společnost vůči nechtěným společníkům, protože společnost s ručením omezeným se postavením společníků velice přibližuje osobním společnostem, a proto je z hlediska společnosti podstatné, kdo se stane společníkem a tudíž většina společností bude zajisté preferovat převod podílů se souhlasem společnosti.

4. 7. Shrnutí Z pohledu rakouského práva je velmi zajímavé ustanovení umožňující nahrazení souhlasu valné hromady, popř. jiného orgánu, k převodu obchodního podílu soudem. Sousední úprava v tomto případě umožňuje společníkovi požádat soud o udělení souhlasu k převodu podílu namísto souhlasu vyžadovaného valnou hromadou, který nebyl dán, což výrazně přispívá k volnějšímu převodu obchodního podílu a řešení sporných situací. V našem právním řádu, jak již bylo řečeno, má společník dvě možnosti, aby ukončil svou účast na společnosti, ale ani jedna se nevyrovná rakouské úpravě a nezajistí společníkovi stejná práva. Společník se může dle § 149a ObchZ dohodnout se všemi společníky o ukončení jeho účasti, což nebude pravděpodobné, když mu předtím odmítli dát souhlas při hlasování na valné hromadě. Druhou možností je zmiňovaný návrh na soud za účelem zrušení jeho účasti, ale tato možnost je dána pro případ, kdy nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, takže by musel mít dosti pádný a uznatelný důvod, proč chce společnost opustit. Za důvod jistě nelze považovat, že společník zamýšlí obchodní podíl prodat a valná hromada mu

57

neudělila souhlas. Rakouská úprava toto společníkovi umožňuje s tím, že stanoví i ochranné podmínky vůči společnosti, ostatním společníkům a věřitelům. Takže nebrání harmonickému vývoji společností, jelikož v případě, že mezi společníky jsou rozpory a některý z nich nemá zájem na dalším setrvání ve společnosti, se tedy musí zajisté projevit v jejím fungování, když na druhé straně se snaží chránit i společnost a další osoby. Úprava dědění obchodního podílu je v obou právních řádech odlišná, ale v konečném důsledku má obdobné účinky. V českém právu je možné vyloučit společenskou smlouvou, což je plně v souladu se zákonem, protože zůstavitel může rozhodnout o svém majetku a zároveň nevylučuje právo na dědění jeho pozůstalých, protože tito mají právo na vypořádací podíl. V rakouském právu je zvolena zajímavá konstrukce, tzn. že dědění nelze vyloučit, ale naopak zase lze společenskou smlouvou stanovit podmínku vůči dědici k převodu takto nabytého podílu ostatním společníkům nebo osobě určenou společností s tím, že se jedná o úplatný převod. V obou právních řádech je zvolena konstrukce tak, aby bylo zachováno dědění, ale zároveň byla chráněna společnost, i když je toho dosaženo odlišnými prostředky. Z pohledu přechodu dědictví se jeví výhodnější konstrukce českého práva, neboť potenciální dědici mohou již od doby smrti zůstavitele sami spravovat práva a povinnosti vztahující se k obchodnímu podílu na rozdíl od rakouského práva, kde jsou tato oprávnění přiznána dědicům až dědickou přihláškou a prokázání dědického titulu. Pro rozdělení obchodního podílu jsou v obou právních řádech stanoveny odlišné koncepce. V českém právu je rozdělení podílu přípustné ze zákona a v rakouském právu je odlišováno mezi rozdělením při převodu, kde je přípustné, jen pokud to stanoví společenská smlouva a při přechodu, kde je přípustné vždy. Ve druhém právním řádu se projevuje zmiňovaná zásada nedělitelnosti podílu a větší ochrana společnosti. Podíl ve spolumajitelství více společníků musí mít podle českého práva ustanoveného společného zástupce, tzn. že tento vystupuje vůči společnosti a opačně i společnost směřuje veškeré právní úkony vůči němu. Naproti tomu v rakouském právu není stanovena povinnost ustanovit společného zástupce, takže společníci musí vykonávat všechny úkony vůči společnosti společně a pokud není stanoveno jinak ve společenské smlouvě použije se ustanovení § 833, věty druhé ABGB, které zní: „v záležitostech, které se týkají běžné správy a užívání věci, rozhoduje většina hlasů, která se nepočítá podle osob, nýbrž podle poměru jednotlivých podílů spoluvlastníků“. Společnost jedná vůči kterémukoliv spoluvlastníku, což je jistě jednodušší než vůči společnému zástupci, ale tento naopak zase zaručuje větší právní jistotu z hlediska přehlednosti.

58

Hlavní rozdíl v obou právních řádech týkající se zastavení obchodního podílu spočívá v nabytí – vzniku samotného zástavního práva. V českém právu vzniká zápisem do obchodního rejstříku, kdežto v rakouském právu vzniká symbolickým odevzdáním s tím, že musí uvědomit společnost. Z důvodu ochrany dobré víry třetích osob shledávám český postup příznivější, protože zajišťuje větší právní jistotu. Ve dalších otázkách český předpis upravuje částečně zástavní právo samostatně a ve zbytku odkazuje na občanský zákon na rozdíl od rakouského předpisu, který plně odkazuje na ABGB, protože v jejich právním řádu je obchodní podíl věc a lze použít tato ustanovení upravující zastavení věcí. Z pohledu výkonu exekuce poskytuje rakouská úprava společnosti větší ochranu v případě, pokud je podíl převoditelný jen se souhlasem valné hromady, takže tato může ovlivnit svým výběrem nového majitele podílu. Zde lze zajisté poměřovat dvě práva, a to právo na ochranu určitých práv dané společnosti jako právnické osoby a její struktury před možnými nežádoucími důsledky vzniku členství osobě, která není vhodná, z důvodu nesvědomitého chování některého ze společníků, které vedlo až k exekuci obchodního podílu, a na druhé straně ochrana práv dlužníků na vydobytí pohledávek, které jim dluží majitel podílu. Nejvhodnějším řešením je dle mého názoru to, které zvolilo rakouské právo, tzn. umožnit výkon exekuce, ale s co nejmenším potřebným zásahem do práv jiného subjektu (odlišného od majitele podílu) a tento subjekt chránit.

59

5. Závěr Společnost s ručením omezeným představuje určitý kompromis mezi společností kapitálovou a osobní, a proto v jednotlivých právních řádech je voleno, ke kterému konceptu se spíše přibližuje. Vždy ale musí být - bez ohledu na převahu prvků osobních nebo kapitálových – zajištěna rovnováha ve společnosti mezi společností a společníky a tato i vůči třetím osobám, tzn. musí být chráněny všechny tyto subjekty, a proto i zákon vždy obsahuje řadu protektivních prvků k prospěchu jednoho z těchto subjektů. Z komplexního pohledu na společnost s ručením omezeným v obou uvedených právních řádech vyplývá, že rakouská úprava se přibližuje spíše úpravě akciové společnosti z důvodu vyššího základního kapitálu, možnosti větší rozdrobenosti jednotlivých vkladů společníků, za určitých podmínek povinného ustanovení dozorčí rady a neručení společníků za závazky společnosti, zatímco česká úprava se přibližuje spíše úpravě osobních společností, což dokládá existence alespoň omezeného ručení společníků, menší hodnota základního kapitálu, není zde velká rozdrobenost vkladů jednotlivých společníků a omezený počet společníků. Samotný obchodní podíl je v českém právu z důvodu svých vlastností, které nesplňují podmínky pro zařazení do kategorie věcí, zařazen do kategorie jiné majetkové hodnoty, v důsledku čehož vznikají aplikační potíže, neboť nelze použít úpravy jak v obchodním, tak v občanském zákoníku, jež je koncipována pro věci. Naopak v rakouském právu je podíl již lépe zařazen do kategorie věcí, protože podřazení podílu pod pojem věci je ryze účelové a z praktického hlediska obchodní podíl není věcí, nýbrž smluvní pozicí, se kterou jsou spojena všechna práva a povinnosti společníka, která vyplývají ze zákona a ze společenské smlouvy. Přesto je toto zařazení velmi cenným řešením, protože umožňuje aplikaci ustanovení týkajících se např. společné věci, zastavení věci, atp. na obchodní podíl. Velmi zajímavým řešením je možnost nahrazení souhlasu valné hromady k převodu obchodního podílu soudem, které obsahuje rakouské právo. Jistě by bylo přínosné toto řešení i pro českou úpravu, protože by se tak umožnilo řešení situací, kdy společník nemá zájem na setrvání ve společnosti.V českém právu existuje pouze možnost dle § 149a ObchZ dohodnout se všemi společníky o ukončení jeho účasti nebo podat návrh k soudu o zrušení jeho účasti za podmínky, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, což značí, že bude zajisté jednat jen o velmi závažné důvody, a tudíž obě možnosti nejsou vždy využitelné. Z pohledu přechodu dědictví zásadní rozdíl spočívá v okamžiku nabytí dědictví. V rakouském právu dědic nabývá dědictví až odevzdáním dědictví soudem a spravovat ho

60

může až okamžikem podání dědické přihlášky a prokázání dědického titulu, naproti tomu v českém právu spadají oba okamžiky v jedno, a to v okamžik úmrtí zůstavitele. I když rakouská úprava, která pochází z římského práva, má dlouhou historii a tradici, přikláním se k české koncepci, neboť se mně zdá být praktičtější a sami potenciální dědicové mohou společně vykonávat práva a povinnosti vztahující se k obchodnímu podílu a nemohou být v této době poškozeny jejich zájmy. V otázce rozdělení obchodního podílu jsou opětně stanoveny odlišné koncepce. V rakouském právu je setrváno na zásadě nedělitelnosti podílu, a proto je jeho rozdělení možné, jen pokud to společenská smlouva připouští, když samozřejmě rozdělení při přechodu je přípustné ze zákona se souhlasem valné hromady vždy. Rakouská úprava obsahuje rozumné řešení, které zajišťuje, aby podíl nebyl rozdrobován na malé hodnoty podílů a zároveň nebylo přispíváno k nepřehlednostem ohledně zvyšování počtu společníků. Česká úprava naopak není postavena na této koncepci a umožňuje rozdělení podílu ex lege podmíněného souhlasem valné hromady. Spolumajitelský podíl je přípustný v obou právní řádech s tím, že podle české úpravy je nutno zvolit společného zástupce, protože podle teorie spolumajitelé podílu přestavují pouze jediného společníka, naproti tomu tato povinnost v rakouském právu není. Česká úprava by se dala považovat ze přehlednější a jednání mezi společností a zástupcem bude pro ostatní společníky a pro spolumajitele podílu průhlednějším. Hlavní rozdíl v obou právních řádech týkající se zastavení obchodního podílu spočívá v nabytí – vzniku samotného zástavního práva. V českém právu vzniká zápisem do obchodního rejstříku, kdežto v rakouském právu symbolickým odevzdáním s tím, že musí uvědomit společnost. Z důvodu ochrany dobré víry třetích osob shledávám český postup příznivější, protože zajišťuje větší jistotu. Naopak v rakouském právu zase lze použít institut zastavení z ABGB, protože podíl je věcí na rozdíl od české úpravy a není nutno řešit jeho zastavení odchylně. Z pohledu výkonu exekuce poskytuje rakouská úprava společnosti větší ochranu v případě, pokud je podíl převoditelný jen se souhlasem valné hromady, takže tato může ovlivnit svým výběrem nového majitele podílu, což považuji za velice účelné, protože zajišťuje stejnou ochranu před vstupem cizích osob do společnosti, a to jak při převodu, tak při exekuci. Základním poznatkem, ke kterému vede tato práce, je, že by bylo velmi užitečné v české právní úpravě právně podřadit obchodní podíl pod institut věci, čímž by došlo ke

61

značnému zjednodušení nejasných či problémových situací, o kterých již bylo konstatováno v jednotlivých kapitolách této práce. A proto si závěrem dovolím navrhnout zákonné ustanovení: „Obchodní podíl se z právního hlediska považuje za věc.“, které by mohlo být upraveno v obchodním zákoníku a šlo by o speciální úpravu k obecné úpravě občanského zákoníku, který pojem věc vymezuje.

62

6. Resumé Die Diplomarbeit befasst sich mit der Gesellschaft mit der beschränkter Haftung in dem tschechischen und auch österreichischen Recht und vor allem mit dem Geschäftsanteil in dieser Gesellschaft. Dieser Form des Unternehmens ist sehr in vielen Staaten verbreitet und deshalb ist es notwendig, Rechtsordnungen den herumliegenden Staaten zu können. Der Grund liegt darin, dass fast alle Gesellschaft ihre Tätigkeit nicht nur in eigenem Staat betreibt. Aus dieser Blickrichtung ist für uns sehr interessant und nutzbar, die österreichische Regelung zu können. Es handelt sich um ein Volk, das sehr ähnliche Mentalität hat und es gibt bei ihnen die Regelung der Gesellschaft mit beschränkter Haftung, die vor 100 Jahren verarbeitet wurde und die schon zahlreiche Rechtsprechung umfasst. Das Ziel der Arbeit ist: die Beschreibung der Gesellschaft mit beschränkter Haftung und des Geschäftsanteil im tschechischen als auch im österreichischen Recht, die Auswertung der angegebenen Regelungen und sich bemühen um die Skizzierung der möglichen Weisen der Lösungen von den problematischen Situationen im tschechischen Recht. Die Arbeit ist in den Kapitel verteilt, wo sich zuerst im zweiten Kapitel allgemein der Gesellschaft mit beschränkter Haftung widmet. Im dritten Kapitel sind die Beschreibung des Geschäftsanteils und die Schilderung der Beziehung des Geschäftsanteils gegenüber den Gesellschaftern, denen aus dieser Beziehung die Rechten und Pflichten hervorgehen. Den wichtigsten Teil der Diplomarbeit stellt das vierte Kapitel vor, das den Hauptinhalt der Arbeit bildet und das sich mit dem Geschäftsanteil als der Gegenstand der Geschäftsbeziehungen befasst und das gleichzeitig den Geschäftsanteil als Sondervermögensrwert vorstellt. Im fünften Kapitel sind die Ergebnisse dargestellt, zu denen die Arbeit gelangt. Aus dem komplexen Hinblick auf die Gesellschaft mit beschränkter Haftung in beiden angegeben Rechtsregelungen ging hervor, dass sich die österreichische Regelung mit ihrem Konzept eher der Aktiengesellschaft nähert. Es ist vor allem aus der größeren Summe des Grundkapitals, weiter der Möglichkeit der kleineren Summe der einzelnen Einlagen und die Bestellung vom Aufsichtsrat unter bestimmte Bedingungen sichtbar. Gegenüber dazu die tschechische Regelung nährt sich früher der Regelung der persönlichen Gesellschaften, was bestätigt wenigstens die Existenz von der beschränkter Gesellschafterhaftung, den kleineren Wert des Grundkapitals, keine große Zerkleinerung der Einlagen und die beschränkte Gesellschaftermenge.

63

Der Geschäftsanteil ist im tschechischen Recht in den Sondervemögenswert eingeordnet, deshalb erfüllt er nicht die Bedienungen für die Sachen. Gegenüber dazu im österreichischen Recht ist es in die Kategorie der Sachen eingeordnet, was sehr wertvolle Lösung vorstellt, deshalb ist es möglich, die Rechtsinstitute aus dem Bürger- und Handelsrecht für den Anteil zu verwenden. Was in unserem Gesetz fehlt, ist die Bestimmung der Möglichkeit der Zustimmungsersetzung der Hauptversammlung, die der Gesellschafter zur Übertragung des Anteils braucht, wenn es der Gesellschaftsvertrag bestimmt. Diese Zustimmung wird vom Gericht erteilt und es erleichtert die freie Übertragbarkeit des Geschäftsanteils. Diese Regelung ist nicht willkürlich, d.h. sie ist nicht nur zu einer Seite der Beziehung wirksam, sondern auch bestimmt die Bedingungen, unter welchen es möglich ist. Aus der Sicht der Übergang der Erbschaft der Grundunterschied liegt im Augenblick der Erbeerwerbung. Im österreichischen Recht erwirbt der Erbe die Erbschaft erst mit der gerichtlichen Einantwortung und er kann es erst mit dem Zeitpunkt, in welchem er eine Annahmeerklärung gibt und einen Rechtstitel nachweißt, verwalten. Gegenüber dazu im tschechischen Recht fällen diese Augenblicke im Einen, und d.h. im Augenblick des Todes des Erblassers. Trotz der langen und historischen, österreichischen Regelung neige ich zu der tschechischen Konzeption hin, deshalb finde ich sie mehr praktisch und die potentiellen Erben können selbst die Rechten und Pflichten aus dem Geschäftsanteil ausüben. In der Frage der Teilung gibt es wieder unterschiedliche Konzeptionen. Im österreichischen Recht bleibt der Grundsatz „die Unteilbarkeit des Geschäftsanteils“, und deshalb ist die Teilung möglich, nur wen es der Gesellschaftsvertrag zulässt und selbstverständlich die Teilung bei dem Übergang ist immer aus dem Gesetz mit der Übereinstimmung der Generalversammlung zulässig. Dies halte ich für die vernünftige Lösung, die sichert, damit der Geschäftsanteil nicht auf kleine Werte des Anteils zersplittert wurde. Die tschechische Regelung im Gegenteil ist nicht auf diese Konzeption aufgebaut und sie ermöglicht die Teilung des Anteils aus dem Gesetz – nur mit der Übereinstimmung der Generalversammlung. Der Miteigentumsanteil ist in beiden Regelungen zulässig, aber nach der tschechischen Regelung ist nötig, den gemeinsamen Vertreter zu wählen, deshalb stellen die Mitbesitzer des Anteil nach der Theorie nur einen Gesellschafter dar, gegenüber dazu im österreichischen Recht ist es so nicht. Die tschechische Regelung kann man für mehr übersichtlich betrachten und die Handlung zwischen der Gesellschaft und dem Vertreter wird für andere Gesellschafter übersehbar. 64

Der Hauptunterschied in beiden Rechtsregelungen der berührten Verpfändung des Anteils liegt in der Erwerbung – Entstehung des Pfandrechts. Im tschechischen Recht entsteht es durch die Einschreibung in das Handelsregister und im österreichischen Recht durch symbolische Übergabe und man muss die Gesellschaft davon benachrichtigen. Aus dem Grund des Schutzes der guten Glaube finde ich die tschechische Regelung mehr günstig, deshalb bietet es mehr Sicherheit. Aus der Sicht der Exekution des Geschäftsanteils leistet die österreichische Regelung der Gesellschaft höheren Schutz im Fall, wenn der Geschäftsanteil nur mit der Zustimmung der Hauptversammlung übertragbar ist, so dass diese den neuen Inhaber des Geschäftsanteils durch ihre Auswahl beeinflussen kann. Hier müssen zwei Rechte bemessen. Auf einer Seite liegt das Recht auf Schutz der Gesellschaft als juristische Person vor den Eingriffen in ihrem Privatleben und auf anderer Seite liegt das Recht den Gläubigern auf die Erwirkung ihren Forderungen. Die Lösung ist, die Leistung der Exekution zu ermöglichen, aber mit dem Sparen der Rechten der Gesellschaft, wie es in Österreich geregelt ist. Die Grunderkenntnis, zu der diese Arbeit führt, ist, dass es sehr nützlich wäre, den Geschäftsanteil unter das Institut der Sachen rechtlich zu unterordnen. Es würde dazu helfen, dass viele Schwierigkeiten erklärt wurden. Mit dem Schluss wäre es gut vorzuschlagen, dass der Geschäftsanteil aus der rechtlichen Sicht als Sache bezeichnet wird.

65

7. Použitá literatura a prameny

7. 1. Publikace

Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006 Bydlinski, P. Veräusserung und Erwerb von GmbH – Geschäftsanteilen. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlun, 1991 Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Nakladatelství Polygon, 2002 Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2005 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. 4. vydání, Praha: C.H. Beck, 2003 Faldyna, F., Pokorná, J., Tomsa, M., Rozehnalová, N., Večerková, E., Kobliha, I., Pohl, T., Balbán, P., Vítek, J., Ševčík, D. Obchodní právo. Meritum. Praha: Aspi, a.s., 2005 Gellis, M. Kommentar zum GmbH – Gesetz. 6. vydání, Wien: Linde, 2006 Herberstein, G. Die GmbH in Europa. Wien : Verlag Österreich, 2001 Kalss, S. Die Übertragung von GmbH – Geschäftsanteilen. Wien : Linde Verlag, 2003 Kalss, S., Eckert, G. Zentrale Fragen des GmbH – Fechte. Entwicklungs, Perspektiven, Materialien. Wien: Linde Verlag Sien Ge.m.b.H., 2005 Kastner, W., Doralt, P., Nowotny, Ch. Grundriss des österreichischen Gesellschaftsrechts. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1990 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, L., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, J. Obchodní zákoník. Komentář. Úplný text zákona s komentářem. Praha: Linde Praha, a.s., 2006 Koppensteiner, H. G. Kommentar. 2. vydání. Wien: Orac, 1999 Kostner, A. Umfahrer, M. Die Gesellschaft mit beschränkter Haftung. 5. Auflage. Wein : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlun, 1998 Pelikánová, I., Černá, S. a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. Díl, Praha: ASPI, a.s., 2006 Pelikánová, I. Úvod do srovnávacího práva obchodního. Skripta. Praha: C.H. Beck, 2000 Reich – Rohrwig, J. Das österreichische GmbH – Recht in systematischer Darstellung. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1983

66

Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladetelství V. Linhart, 1936 Rummel, P. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 3. Auflage. Wien : Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlun, 2000 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10., podstatně rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, 2005

7. 2. Odborné stati Bartošíková, M. Ještě k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právní praxe v podnikání, 1996, č. 1 Bartošíková, M. K převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právní praxe v podnikání, 1993, č. 7 a 8 Bartošíková, M. Rozdělení obchodního podílu rozhodnutím jediného společníka. Obchodní právo. 2004, č. 10 Dvořák, D. Výkon rozhodnutí postižením podílu společníka v obchodní společnosti a družstvu ve světle nové právní úpravy. Právo a podnikání, 2001, č. 1 Dvořák, T. Zpeněžení podílu společníka obchodní společnosti a člena družstva ve veřejné dražbě – Problematická použitelnost zákona. Právní rádce, 2002, č. 8 Eliáš, K. Obchodní podíl v exekuci. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. III Eliáš, K. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Bulletin advokacie, 1996, č. 8 Eliáš, K. Převody a přechody obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právník, 1996, č. 7 Eliáš, K. Rozdělení obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právní praxe v podnikání, 1996, č. 5 Eliáš, K. Společný obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným: mnoho otázek a málo odpovědí. Obchodní právo, 1996, č. 3 Eliáš, K. Vklady do obchodních společností. Právník, 1994, č. 5 Filipová, J. Exekuce obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným o jediném společníku. Ad notam, 2004, č. 5 Gregorová, R., Tyrner, M. Zastavení obchodního podílu. Právní rozhledy. 1997. č. 2 Grulich, T. Obchodní podíl v s.r.o. a zástavní právo. Právní rádce, 1998, č. 2

67

Kalss, S., Bučková, I. Převod akcií a obchodních podílů společnosti s.r.o. v Rakousku a České republice. Právní rozhledy, 1996, č. 3 Klváčová, K. Obchodní podíl po novele. Obchodní právo, 2001, č. 6 Krůta, J. Obchodní podíl v jednočlenné společnosti. Obchodní právo, 2004, č. 7 – 8 Mašek, D. Manželství a obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Právo a rodina, 2000, č. 4 Matějková, M. Spoluvlastnický a obchodní podíl jako předmět zástavního práva. Právní rádce, 1998, č. 9 Pařízek, I. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným a společné jmění manželů. Právní rozhledy, 2001, č. 8 Plíva. S. Majetkové vklady do obchodních společností – 1. díl, Právo a podnikání, 1994, č. 5, s. 21 an.; a 2. díl, Právo a podnikání, 1994, č. 6 Pokorná, J. K některým otázkám společného obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným. Časopis pro právní vědu a praxi, 1995, č. 2 Pokorná, J. K vymezení pojmu obchodní podíl. Právník, 1995, č. 9 Pokorná, J. Několik poznámek k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Obchodní právo, 1994, č. 10 Pokorná, J. Několik úvah o předkupním právu k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právo a podnikání, 1994, č. 11 Pokorná, J. Rozdělení obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným a některé problémy s tím spojené. Obchodní právo, 1996, č. 4 Přibyl, T. Společný obchodní podíl. Obchodní právo, 2002, č. 4 Štenglová, I. Převod obchodního podílu. Obchodní právo, 1994, č. 2 Štenglová, I. Smlouva o převodu obchodního podílu. Právo a podnikání, 1995, č. 7 Štenglová, I. Uvolněný obchodní podíl. Obchodní právo, 1998, č. 7 – 8 Vašíček, M. Několik úvah o vedlejších ujednáních nejen ve smlouvě o převodu obchodního podílu. Právo a podnikání, 1995, č. 4

68