PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA Katedra právní teorie
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE INTERNÍ NORMATIVNÍ INSTRUKCE A NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKT
Ladislava Chudáčková 2008/2009
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Interní normativní instrukce a normativní právní akt zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“
OBSAH OBSAH
s.2
1. ÚVOD
s.4
2. INTERNÍ NORMATIVNÍ INSTRUKCE
s.5
2.1 Druhy interních normativních instrukcí
s.7
2.2 Subjekty oprávněné vydávat interní normativní instrukce
s.7
2.3 Publikace interních normativních instrukcí
s.8
3. NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKT
s.10
3.1 Druhy normativních právních aktů
s.11
3.2 Dělení právních aktů
s.13
3.3 Orgány s právotvornou pravomocí v ČR
s.14
3.4 Publikace normativních právních aktů
s.15
4. PRAKTICKÁ ČÁST
s.18
4.1 Interní směrnice
s.18
4.2 Obecně závazná vyhláška
s.19
4.2.1 Obecně závazná vyhláška města Terezín č. 4/2008
s.19
4.2.2 Vyhláška 9/95 města Červený Kostelec
s.22
5. ZÁVĚR
s.25
SHRNUTÍ
s.26
ZUSAMMENFASSUNG
s.28
POUŽITÁ LITERATURA
s.30
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY
s.31 2
INTERNETOVÉ ODKAZY
s.32
PŘÍLOHA č. 1
s.33
PŘÍLOHA č. 2
s.35
PŘÍLOHA č. 3
s.38
3
1. ÚVOD Právo působí ve společnosti na regulaci společenských vztahů. Právo je zároveň jedním z nejvýznamnějších prostředků, které tyto vztahy stabilizuje. Regulace společenských vztahů je založena na normativním systému práva, kterým se myslí určitá mez – pravidlo, podle kterého se tyto konkrétní vztahy ve společnosti upravují. S tím souvisí existence právních norem. Normy regulují chování lidí a také určují, které chování je z hlediska práva žádoucí a které nežádoucí, tzn., že obsahují obecně úvazná pravidla chování. Normy mají ve společnosti zvláštní místo, jejich plnění je totiž vynutitelné státní mocí. Na rozdíl od něj fungují i jiné normativní principy, stejně významné a důležité, které již tuto vynutitelnost nemají. Jsou jimi například svědomí, spravedlnost, ale i pravidla náboženská apod. V užším pojetí tedy právo jako společenský fenomén vzniká na základě potřeby státu. Ten prostřednictvím svých zákonodárných orgánů vydává normativní akty, obsahující závazná pravidla chování. Právo je svou povahou nositelem informací a to nejen o povinnostech a právech obsažených v právních normách, ale i o tom, jak se adresáti těchto norem mají nebo nemají chovat. S tím souvisí nezbytnost toho, aby byly normy co nejvíce srozumitelné a řádně vyhlášené. Je účelné, aby si každý mohl udělat představu o obsahu a účelu právní normy a také o následcích právních úkonů a důsledků protiprávního jednání. Při výběru téma pro svou bakalářskou práci jsem se rozhodla, že bych se chtěla zabývat právními akty s normativní působností. Akty, jejichž obsah vytváří právní závaznost a upravuje určité konání či nekonání subjektů práva. Proto mě zaujalo téma: Interní normativní instrukce a normativní právní akt. Srovnání těchto dvou druhů právních předpisů z hlediska jejich vzniku, formy, druhů, publikace a závaznosti, by mělo být cílem mé práce.
4
2. INTERNÍ NORMATIVNÍ INSTRUKCE Interní normativní instrukcí rozumíme vnitřní instrukci či předpis, který má určité normativní vlastnosti – je závazný pro určitý okruh subjektů. Hlavním rysem interní normativní instrukce je to, že zavazuje jen podřízené orgány či organizace, popřípadě přímo jednotlivé podřízené pracovníky. Jejich vydávání je uskutečňováním oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachováním právní povinnosti řídit se pokyny nadřízených.1 Má tedy právě zásadně interní charakter. Interní normativní instrukce nejsou obecně závazné a nelze je tedy považovat za pramen práva. Pramenem práva se obecně rozumí forma, v níž je právo obsaženo. Jde o informační zdroj, jehož prostřednictvím se dozvídáme o právu a jeho obsahu. Mezi nejdůležitější prameny práva patří právní předpisy, normativní smlouvy, právní obyčeje, precedenty, soudcovské judikatury, principy právní a spravedlnosti apod. Určujícím znakem interních instrukcí je tedy to, že se jimi konkretizují úkoly a povinnosti podřízených složek a pracovníků. Vydáním interních instrukcí se realizuje oprávnění řídit činnost podřízených – i když se tak děje za účelem konkretizace úkolů stanovených obecně závaznými právními předpisy – a tomuto oprávnění odpovídá povinnost řídit se vydávanými příkazy, povinnost, jež stejně jako oprávnění vyplývá z právní normy stanovící takový vztah nadřízenosti a podřízenosti.2 Vnitřní normativní instrukce nezavazují osoby a jiné subjekty nepodřízené orgánu, který instrukci vydal. Také jimi nelze zavazovat soudce při výkonu jejich funkce, neboť soudci jsou při rozhodování nezávislí – nikomu nepodřízení. Výjimku tvoří některé druhy interních instrukcí či předpisů, které v určitém ohledu mohou zavazovat i osoby, které nejsou v služebním nebo pracovněprávním, nýbrž v jiném právním vztahu k subjektu, který tyto předpisy vydal (např. cestující v dopravních prostředcích, pacienty v zdravotnickém zařízení, studenty školy).3
1
Boguszak, J., Čapek, J., Cerloch, A.: Teorie práva. Praha: Aspi, 2001, s. 74
2
Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 61
3
Veverka, V., Boguszak, J., Čapek, J.: Základy teorie práva a právní filozofie. Praha: Codex, 1996
5
Normativní instrukce se hojně používají v rámci správní normotvorby. Rozsah jejich použití je tedy dán rozsahem systému státní správy. Vnitřní normativní instrukce mají nesmírný význam nejen pro správní orgány, jejich pracovníky a organizace, jimž jsou určeny, nýbrž nezřídka i pro subjekty, které nejsou součástí správního mechanismu, totiž pro občany a nepodřízené orgány a organizace. Mluví se o tzv. externích reflexech instrukcí. Instrukce mohou ovlivňovat faktické a právní postavení těchto subjektů, zejména jsou-li nástrojem interpretace a aplikace obecně závazných právních předpisů.4 V případě vnitropodnikových normativních instrukcí je situace podobná. Ovšem zde je již mnohem nižší riziko, že by obsah vnitřního předpisu, vydané některou nadřízenou osobou firmy nebo podniku, měla nějaké vnější dopady na subjekty mimo okruh řízení, tzn. vně podniku. Regulace pomocí interních normativních instrukcí dosahovala vysoké intenzity v totalitně socialistických systémech, tedy i v bývalé ČSSR. Souviselo to s jednotou moci a vlastnictví, vyplývající ze socialistického, převážně státního vlastnictví jako základu ekonomiky i kultury.5 Počet těchto instrukcí i několikrát převyšoval počet obecně závazných právních předpisů. Často se pracovalo spíše s instrukcemi než s obecně závaznými předpisy. Praktický vztah k normativním instrukcím byl totiž vztahem státní disciplíny – podle nich se postupovalo, měly často faktickou prioritu před právními předpisy, na rozdíl od současnosti, kdy tyto instrukce nesmí být v rozporu s normativními právními akty a musí z nich vycházet.6
4, 5
Voženílek, B.: K některým otázkám vnitřních normativních instrukcí v Československé státní správě. Bulletin Ústavu státní správy v Praze, č.1. 1978 5
Boguszak, J., Čapek, J., Cerloch, A.: Teorie práva. Praha: Aspi, 2001, s. 74, 75
6
2.1
Druhy interních normativních instrukcí
Nelze říct, že by normativní instrukce měly předepsanou nějakou formu, nebo přesný výčet druhů. V praxi se setkáváme s různými typy instrukcí jako jsou např. směrnice, řády či pokyny. V současné době se pro tyto instrukce rozšířil jednotný název vnitřní předpisy, ačkoli ani nemusí mít nutně písemnou podobu. Forma je v některých případech daná zákonem, v jehož rámci se instrukce vydává. To platí např. pro nejvýznamnější a v oblasti veřejné správy hierarchicky nejvyšší interní předpis, kterým je usnesení vlády, jehož závaznost pro podřízené subjekty vyplývá ze zákona. Podle kompetenčního zákona se ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy ve své veškeré činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a ustanoveními vlády.7 Mezi hlavní druhy instrukcí by se daly počítat pokyny. Pokynem se rozumí bližší, podrobnější a rozpracovanější vymezení určitých ustanovení. To znamená podrobnější výklad nebo „návod“. Dále existují tzv. řády, kterými se závazně upravuje organizační struktura a základní pravidla vnitřního pořádku. S řády se můžeme setkat ve formě např. školního řádu, spisového řády, ale třeba i pracovního řádu apod. Mezi nejrozšířenější druhy interních normativních instrukcí lez zařadit směrnice. Jimi se obvykle na základě řádů podrobně upravují vztahy a chování jednotlivých prvků nebo jednotek v organizaci, například způsoby vykonávání jednotlivých funkcí, konkretizace funkčních náplní, vztahy prvků při výkonu funkcí.8
2.2
Subjekty oprávněné vydávat interní normativní instrukce
Zajímavým specifikem interních normativních instrukcí je to, že k jejich vydání není třeba výslovného zmocnění. Zvlášť u soukromých podniků či větších společností je na uvážení vedoucích pracovníků, zda nějakými směrnicemi či řády 7
Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 62
8
Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 61
7
upraví zaměstnanecké poměry. U menších společností toto v podstatě ztrácí smysl. Skládá-li se třeba taková společnost ze tří či čtyř lidí nemá téměř význam upravovat jejich činnost normativními instrukcemi. Interní normativní instrukce mohou vydávat orgány státní správy vyšších stupňů (správní úřady), orgány samosprávy. V těchto sektorech je obecně vydávání těchto předpisů hodně rozšířeno. Dalšími subjekty, u kterých se můžeme s tvorbou instrukcí setkat, jsou společnosti, podniky a další osoby v oblasti podnikání. Mohou to být i občanská sdružení, politické strany a politická hnutí.
Formu a oprávnění
k vydávání normativních instrukcí si tyto orgány a organizace obvykle určí ve svých statusech, stanovách či řádech.
2.3
Publikace interních normativních instrukcí
Jak jsem již uvedla, interní normativní instrukce se nejvíce užívají v rámci činnosti státní správy. Vydává se jich velké množství, neboť do značné míry zajišťují fungování veřejné správy – slouží především jako nástroj usměrňování výkonu státní správy jejími nižšími organizačními složkami. Označují se různě, neboť konkrétní forma (název) není zpravidla předepsána; většinou není upravena ani jejich publikace či platnost. Výjimkou je zákon o obcích, kde se stanoví, že podmínkou platnosti směrnice ministerstva a jiných ústředních správních orgánů je její publikace ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Publikace např. vnitropodnikových instrukcí je již záležitostí jednotlivých podniků tzn., že není nikde obecně určená. Obvykle jsou tyto instrukce vydány a šířeny v rámci společností prostřednictvím interních tiskopisů rozdávaných při příležitosti pracovních porad, nebo také prostřednictvím v současné době hojně využívaných prostředků elektronické komunikace – e-mail, fax atd. Další možností je kupříkladu vyvěšení instrukce na informačních tabulích apod. Zajímavá je situace u publikování kupříkladu jízdních řádů veřejné dopravy. V tomto případě jde také o jistý druh interní normativní instrukce, jejíž vedlejší účinky mají ovšem vysoký dopad na osoby, které nejsou v žádném nadřízeném či podřízeném poměru s provozovatelem veřejné dopravy – na samotné cestující. Tato 8
instrukce tedy sice zavazuje jen zaměstnance, ale zároveň je i významným nosičem informací pro uživatele veřejné dopravy. Publikace probíhá vydáním jízdních řádů v různé formě, jejich vyvěšením v dopravních centrech, zastávkách, vydání v letákové podobě apod. Platnost těchto instrukcí je obvykle na dobu určitou, která je na instrukci vyznačena. Možnosti vyhlášení interních normativních instrukcí je tedy rozmanitá. Vždy záleží na tom kdo a k jakému účelu instrukci vydává. Tyto instrukce tedy nemají na rozdíl od normativních právních aktů, kterými se budu zabývat v dalším textu práce, stanovenou formu a dokonce nemusejí být v písemné podobě. Důležité je, aby byly vhodným způsobem sděleny těm, jichž se týkají.
9
3.
NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKT Normativní právní akt má jako pojem širší význam, je označením pro
všechny výsledky právotvorného procesu bez ohledu na jejich obsah. Normativní právní akt je tedy například jakýkoli zákon. Obsahuje-li pak zákon právní pravidla, můžeme jej označit za právní předpis a za pramen práva. Je-li však obsahem zákona například jen politická proklamace nebo individuální příkaz, nejedná se o právní předpis a není jej tedy možné považovat ani za pramen práva.9 Normativním právním aktem se tvoří právo v zemích, které patří ke kontinentálně evropskému typu právní kultury. Tento typ právní kultury je založen na myšlence koncepce právního státu, kterou je idea, že státní moc a její výkon musí být důsledně vázána právem. Státní moc může být vykonávána pouze na základě zákona a v jeho mezích, a zasahování státu do života jednotlivce se může uskutečňovat výlučně v souladu s ústavou a zákony. V zemích s anglosaským typem „common law“ je normativní právní akt také pramenem práva, ale výrazně zde převažuje úprava práva prostřednictvím soudních precedentů a právních obyčejů. Anglosaská koncepce právního státu vznikala v odlišné právní kultuře a odlišném vývoji politického systému. Významné místo zde náleží soudcům a soudcovské tvorbě práva. Důležitým rozdílem oproti kontinentálně evropskému typu je, že právo vzniká jakoby mimo stát. To znamená, že precedenty jsou sice výsledkem činnosti státních orgánů, ale vznikají v procesu individuálního rozhodování nezávislých soudců, nikoli jako generálně vyjádřená vůle orgánu ztělesňujícího státní suverenitu.10 Normativní právní akt můžeme označit za výsledek právotvorné činnosti kompetentního státního orgánu, obsahující právní normy jako předem daná obecně závazná pravidla chování. To znamená, že tvorba takového právního aktu vyžaduje určitý daný postup, k jehož provedení jsou zákonem určeny určité subjekty. Obecně závaznými pravidly chování se rozumí pravidla, která zavazují blíže neurčený počet adresátů k určitému jednání či nejednání. V tom lze vidět základní rozdíl oproti interním normativním instrukcím, z jejichž povahy vyplývá, že sice svým obsahem
9
Harvánek, J., a kolektiv: Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 252
10
Harvánek, J., a kol.: Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 97
10
také zavazují, ale jen blíže určený okruh adresátů. Také vynutitelnost závazku plynoucího z obsahu interních instrukcí je dána jen pravidly danými uvnitř organizace, úřadu nebo obecně subjektu, který ji vydal. U normativního právního aktu je vynutitelnost opřená o státní moc a sankce z neplnění obsahu právního aktu jsou dány zákonem.
3.1
Druhy normativních právních aktů
V této části bych ráda uvedla několik významnějších druhů normativních právních aktů. Zákon je zvláštní právní předpis, jímž se tvoří základ právního řádu v právním státu. Může být vydán pouze zákonodárným sborem, má zvláštní předmět regulace a vyšší právní sílu. Zákon vzniká z určité potřeby po právní úpravě, která vede k rozhodnutí zpracovat návrh zákona. Legislativní záměr může vzniknout u kohokoli, ale realizovat jej může jen subjekt se zákonodárnou pravomocí. Většina zákonů vzniká na základě postupu ve výkonných orgánech cestou: resort – meziresortní připomínkové řízení – vláda. Vláda pak návrh může předložit parlamentu, neboť má právo zákonodárné iniciativy. Návrh zákona však může být zpracován (nebo spíše podán) poslanci s tím, že jim jej někdo připraví (lobbismus, výkonné orgány).11 Následuje projednávání návrhu, které bývá složitější ve dvoukomorových parlamentech, protože pro schválení je zapotřebí souhlasu obou sněmoven. U nás je k přijetí zákona je zapotřebí tzv. prostá většina. Prostou většinou je myšlena nadpoloviční většina z přítomných poslanců a senátorů. Po konečném hlasování se návrh ještě předkládá hlavě státu, která mívá obvykle právo veta, a potom se zákon vyhlašuje. Některé zákony bývají označeny jako kodexy, zákoníky. Termín kodex čili „zákoník“ se používá v právní nauce pro zákony, které v podstatě komplexně regulují určité odvětví, bez ohledu na to, použil-li ho zákonodárce sám v názvu zákona (v České republice je tomu tak v případě občanského zákoníku a obchodního zákoníku, ale kodexy jsou též občanský soudní řád, trestní zákon a trestní řad).12
11
Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy, Masarykova univerzita, Brno 2006
12
Boguszak, J., Čapek, J., Cerloch, A.: Teorie práva. Praha: Aspi, 2001, s. 41
11
Ústava je zvláštním typem zákonů, má vyšší právní sílu než „obyčejné“ zákon a tvoří svým způsobem vrchol právního řádu. Jejím účelem je úprava základů společenského a politického zřízení. V České republice se využívá rigidní typ ústavy. Jde o ústavu tzv. tuhou, která ke své případné změně vyžaduje zvláštní zákon. Ten je označován jako zákon ústavní. Ke schválení takového zákona je zapotřebí tzv. kvalifikované většina. U nás to jsou tři pětiny hlasů, kdy u poslanců jsou počítány ze všech, zatímco u senátorů jen z přítomných. Mezi významné druhy normativních právních aktů patří také zákonná opatření Senátu. Ta jsou zvláštním typem právních předpisů. Slouží jako jakási pojistka demokracie a kontinuity existence nejvyššího zastupitelského orgánu. V případě možného rozpuštění Poslanecké sněmovny je Senát dle Ústavy koncipován jako státní orgán působící permanentně – mandát totiž končí vždy jen jedné třetině senátorů současně.13 V takto vzniklé situaci pak Senát na základě své právotvorné pravomoci vydává zákonná opatření, která nesnesou odklad, a to navíc pouze na návrh vlády. Zákonná opatření mají stejné účinky i právní moc jako zákony, ale musejí být znovu schválena při prvním jednání Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnost. Ve své práci bych se ráda blíže zmínila o právních předpisech obcí, zvlášť v praktické části se jimi budu zabývat. Obce a kraje mohou vydávat právní normy s působností na území daného celku. Právní úprava legislativní činnosti obce je zakotvena v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Vyhláška, která je vydávána obcí v samostatné působnosti, má povahu obecně závazného právního aktu, jenž není odvozeným právním aktem. Tím se vyznačuje samostatnost v rozhodování obce o věcech jí svěřených. Naproti tomu nařízení obce v přenesené působnosti plní funkci prováděcího právního předpisu a reprezentují výkon působnosti, který byl obci svěřen státem.
13
Harvánek, J., a kolektiv: Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 276
12
3.2
Dělení právních aktů
Normativní právní akty lze na rozdíl od interních normativních instrukcí (které např. vůbec neznají pojem právní síly) dělit podle různých kritérií. Podle toho, kdo má zákonodárnou pravomoc k jejich vydání – blíže v následující kapitole 3.3 - (absolutní právní síla) se rozlišují: Primární akty: o ústavní zákony, o zákony, o zákonná opatření Senátu Sekundární akty: o podzákonné akty: -
nařízení vlády,
-
obecně závazné vyhlášky kraje,
-
nařízení kraje,
-
obecně závazné vyhlášky obce,
-
nařízení obce,
-
nařízení krajské hygienické stanice, krajské veterinární správy, správy národního parku, správy chráněné krajinné oblasti.
Budeme-li normativní právní akty dělit podle relativní právní síly, tzn. právní síly, vyjadřující vztah vzájemné nadřazenosti dvou právních aktů, bude to na originární a derivátní. Originárními (původní) akty: -
ústavní zákony,
-
zákony a zákonná opatření Senátu,
-
obecně závazné vyhlášky kraje,
-
obecně závazné vyhlášky obce. Derivátními (odvozené) akty:
-
nařízení vlády,
-
vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních orgánů,
-
nařízení kraje,
-
nařízení obce, 13
-
nařízení krajské hygienické stanice, krajské veterinární správy, správy národního parku, správy chráněné krajinné oblasti. Normativní akt nižšího stupně právní síly nesmí odporovat normativnímu aktu
vyšší právní síly. Normativní akt smí být změněn nebo zrušen jen normativním aktem téhož nebo vyššího stupně právní síly.14 Dalším důležitým pravidlem je, že druhotné nebo-li odvozené normativní akty nesmí být v rozporu s prvotními. Prvotnost v tomto případě spočívá v subjektu, který právní akt vydal – Parlament. Druhotné právní akty jsou pak z těchto prvotních odvozovány a musí být vydávány jen v jejich rámci. Jedná se vlastně o přenesení zákonodárné pravomoci – o tzv. delegované zákonodárství.
Zároveň slouží
k podrobnější právní úpravě věcí upravených prvotními normativními akty.
3.3
Orgány s právotvornou pravomocí v ČR
Normativní právní akty vydávají subjekty, které jsou k tomu způsobilé, respektive mají pravomoc vydávat tyto akty. Jsou jimi: Parlament ČR, vláda, ministerstva, ostatní ústřední správní orgány (Český statistický úřad, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Český telekomunikační úřad, Národní bezpečnostní úřad), územní správní orgány (krajské hygienické stanice, krajské veterinární správy, správy národního parku, správy chráněné krajinné oblasti), orgány územní samosprávy, Prezident ČR – v případě rozhodnutí o udělení amnestie, Ústavní soud ČR, Česká národní banka.
14
Boguszak, J., Čapek, J., Cerloch, A.: Teorie práva. Praha: Aspi, 2001, s. 39
14
SUBJEKTY
NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKTY
ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Parlament
Senátu
Vláda
nařízení
Ministerstva
vyhlášky
Ostatní ústřední správní orgány
vyhlášky
Územní správní orgány
sdělení, nařízení
Orgány územní samosprávy
obecně závazné vyhlášky
Prezident
některá rozhodnutí obecné povahy
Ústavní soud
právo rušit normativní právní akty
Česká národní banka
vyhlášky
3.4
Publikace normativních právních aktů
Publikací se rozumí způsob oznámení, vyhlášení právních aktů. Právní norma obsažená v právním předpise nemůže nabýt účinnosti dřív, než je vyhlášena. Způsob vyhlášení stanoví zákon. V tomto můžeme vidět velký rozdíl oproti vyhlašování interních normativních směrnic, jejichž publikace zákon neupravuje, tedy kromě již zmíněné výjimky, kdy podmínkou platnosti směrnice ministerstva a jiných ústředních správních orgánů je její publikace ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Tato výjimka je upravena v zákoně o obcích. Řádnou publikací právního předpisu je umožněna obecná znalost právní normy. Je důležité, aby byla veřejnost s těmito právními předpisy seznámena, popřípadě aby k nim měla volný přístup. Okamžikem vyhlášení totiž začne platit zásada, že soud zná právo, která se vztahuje na předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů. Tyto předpisy tedy není třeba dokazovat. Existují dva hlavní principy vyhlášení – materiální a formální. Materiální publikace se týká především individuálních právních aktů, kdy je důležité, aby se konkrétní adresát přímo setkal s konkrétním právním předpisem a to z toho důvodu, že se ho přímo týká. Publikace v tomto případě spočívá v doručení právního aktu do vlastních rukou. Formální publikace je založena na teorii, že adresát zná obsah předpisu od okamžiku, kdy se s ním mohl seznámit. Tímto okamžikem je den vydání částky 15
oficiálního publikačního orgánu, v našem případě úřední sbírky – Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv. Tyto sbírky plní několik základních funkcí: • Funkce informační, která je právě založena na předpokladu, že je obecně známo to, co bylo ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv publikováno. Jde o tzv. nevyvratitelnou domněnku. Z toho plyne také zásada, že obsah právních předpisů není třeba před soudy dokazovat. • Funkce normotvorná znamená, že právě tou publikací může právní předpis nabýt platnosti a stát se součástí právního řádu. • Funkce evidenční – publikace ve Sbírkách zaručuje přehled vydaných a platných právních aktů. S tím souvisí i číslování předpisů podle pořadí a ročníků.15
Je třeba vidět také význam jiných forem publikace, jako jsou různé věstníky vlády nebo zpravodaje ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, kde se publikují různé směrnice, účetní osnovy apod., jejichž vydání je ve Sbírce zákonů pouze oznamováno. V současnosti je vydávána oficiální Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu uzavřená každoročně po skončení kalendářního roku (též Sbírka rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu).16 Povinnost publikace se vztahuje na všechny právní předpisy s celostátní působností. Výjimky z publikačního monopolu nejsou přípustné, jsou však možné paralelní způsoby vyhlášení právního předpisu nebo právního aktu. Konkrétně jde o řešení mimořádných stavů, kdy je možné zveřejnění (ne vyhlášení) cestou hromadných sdělovacích prostředků. Obdobně probíhá vyhlášení stavu ropné nouze, nařízení o rozsahu omezení základních práv v době mimořádných stavů, nařízení vlády o odevzdání zbraní atd.17 Publikace právního předpisu vydávaného obcí je provedena vyvěšením na úřední desce obce. Úřední deska musí být umístěna na veřejně přístupném místě.
15,16
17
Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 47
Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, s. 48, 49
16
Dnem vyhlášení právního předpisu obce se rozumí první den jeho vyvěšení na úřední desce, kde je nadále nejméně 15 dnů. Patnáctým dnem po vyhlášení nabývají právní předpisy obce účinnosti. Obdobný způsob vyhlašování právních předpisů je rovněž u krajů, zde je však hlavním publikačním nástrojem Věstník právních předpisů kraje. Právní předpis kraje nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení ve Věstníku. Věstník je přístupný k nahlédnutí na krajském úřadu, obecních úřadech konkrétního kraje a na Ministerstvu vnitra.
17
4. PRAKTICKÁ ČÁST V další části své práce bych se chtěla zabývat několika konkrétními příklady z praxe. Vybrala jsem si jednu normativní instrukci a dva normativní právní akty, na kterých bych chtěla ukázat jejich hlavní znaky a jejich tvorbu.
4.1 Interní normativní směrnice Jako příklad interní normativní instrukce jsem použila vnitřní normativní směrnici o oběhu účetních dokladů obce Tatrovce, která byla schválena dne 13.12.2005 a v účinnost vešla dnem 30.12.2005. Její znění viz Příloha č. 1. Obec Tatrovice prostřednictvím zastupitelstva vydala interní směrnici, kterou řešila oběh účetních dokladů a podepisování a schvalování finančních operací. §2, odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, uvádí, že:
Obec je veřejnoprávní
korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývajících.18 Z toho vyplývá, že obec je k vydávání interních předpisů nepochybně způsobilá, jde totiž o subjekt, jehož funkčnost je založena na rozdělení pravomocí mezi jednotlivými pracovníky a tím pádem také na principu nadřízenosti a podřízenosti. V mém uvedeném případě se tedy zastupitelstvo obce spolu se starostou dohodlo, že formou interní směrnice upraví finanční kompetence uvnitř vedení obce. Podle §5 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích je obec samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce.19 Čl. 1 citované směrnice upravuje prostřednictvím zákona 563/1991 Sb., o účetnictví základní pojmy. Čl. 2 směrnice se již týká konkrétních kroků kolem podepisování a schvalování finančních operací. Zde je vidět normativnost směrnice
18
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
18
tzn., že směrnice zavazuje určité množství subjektů. Nejde však o normativnost obecnou, ale konkrétní – pouze v rámci uvedených orgánů obce. Přestože interní normativní instrukce nemají přikázanou přesnou formu, v jaké mají být vydávány, je vhodné užít pro ně obecné užívané formy předpisu. Tím myslím: název instrukce (jde-li o instrukce, směrnici, řád apod.), dále upřesnění o čem instrukce je, kdo a kdy ji vydal, datum její účinnosti, případné použité prameny, text instrukce, závěrečná ustanovení, podpis autora.
4.2 Obecně závazná vyhláška 4.2.1 Obecně závazná vyhláška města Terezín č. 4/2008 Jako první ukázku normativního právního aktu jsem si vybrala obecně závaznou vyhlášku města Terezín č. 4/2008, která má účinnost od 13.12.2008. Její znění viz Příloha č. 2. Vydávání obecně závazných vyhlášek umožňuje obcím a krajům Ústava. Podle čl. 104 odst. 3 zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.20 V tomto smyslu se na takovou novotvorbu obcí pohlíží jako na originární tvorbu práva. Samospráva územních samosprávných celků je Ústavou rovněž zaručena. Je tím přenesena ústřední centralizovaná moc státu na dílčí nižší složky (obce a kraje). Obce a kraje mají oprávnění vydávat právní normy s působností na území daného celku. Právotvorba územních samosprávných celků je omezena prostorem, na kterém dané normy platí, okruhem subjektů, které zavazují, a také právními vztahy, které svou existencí ovlivňují. Obce mohou vydávat právní předpisy v samostatné nebo přenesené působnosti. Do samostatné působnosti obce patří podle §35 odst. 1 zákona č.128/2000 Sb., o obcích, záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce a které byly obci svěřeny zákonem. Těmito záležitostmi jsou věci, o kterých rozhoduje zastupitelstvo obce (schvalování programu rozvoje obce, schvalování rozpočtu a závěrečného účtu obce, zřizování trvalých a dočasných peněžních fondů obce, 20
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
19
rozhodování o založení nebo zrušení právnických osob, vydávání obecně závazných vyhlášek, rozhodování o vyhlášení místního referenda atd.). Samostatná působnost je zakotvená v Ústavě. Do této působnosti smí stát zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen v omezeních daných zákonem. Na rozdíl od toho je přenesená působnost obce vlastně dekoncentrovaná státní správa svěřená obcím na základě čl. 105 Ústavy. V samostatné působnosti se vydávají vyhlášky, které mají povahu obecně závazného právního aktu – nejsou odvozeným právním aktem a představují samostatnou správu obce. V přenesené působnosti se vydávají nařízení obce, které mají na rozdíl od vyhlášky povahu odvozeného právního předpisu. Jde vlastně o prováděcí předpisy. Jsou vydávány na základě jiné právní normy a určeny k jejímu provedení. Obsahem právního předpisu obce nebo kraje je právní regulace místních záležitostí v působnosti dané samosprávy. Jedním z principů demokratického právního státu je i princip efektivity regulace společenských vztahů. Efektivitou se rozumí,
že
by
vybrané
záležitosti
měly
být
regulovány
právě
územními
samosprávnými celky, a ne zákonodárcem, který nemá výhodu znalosti reality společenských vztahů na konkrétním místě, kde je úprava potřebná. Informační rozsah obecně závazné vyhlášky má totiž mnohem větší rozsah, než je tomu u zákonného předpisu. §35 odst. 3 říká, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí a) při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, b) v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.21 Tento paragraf je vlastně rozvedením čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR ve smyslu stanovení věcné příslušnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky. Zákon o obcích výslovně uvádí, že povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou
21
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
20
a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochrannou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, d) stanoví-li tak zvláštní zákon.22 Pro všechny takto vymezené věcné oblasti potom platí společná podmínka, že musí jít o záležitost v zájmu obce a občanů obce. Obecně závazná vyhláška města Terezín tuto podmínku splňuje, byla vydána za účelem zajištění udržování čistoty ulic a zachování zdraví a majetku osob. Obecně závazné vyhlášky obce schvaluje zastupitelstvo a podepisuje starosta obce. Právní předpis obce se vyhlašuje vyvěšením na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dní. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 26 upravuje povinnost zřízení úřední desky. Úřední deska musí být pro veřejnost nepřetržité přístupná a zároveň má být její obsah zveřejněn i způsobem umožňujícím dálkový přístup (internet). Není-li stanovena pozdější účinnost, pak právní předpisy obce nabývají účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. V mém příkladě tedy došlo k vyvěšení vyhlášky na úřední desku 28.11.2008 a přestože sňata byla 15.12.2008, účinnost nabyla již 13.12.2008. Povinnost sňatí vyhlášky z úřední desky v určitém termínu není nikde upravena. Rozhodně k ní nesmí dojít před 15 dnem vyvěšení, ale na desce může zůstat i nadále – deska plní funkci informačního nosiče.
19, 22
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
21
Ukázková vyhláška obce Terezín je obecně závazná tzn., že zavazuje blíže neurčený počet adresátů. Zároveň splňuje požadavek, aby právní předpis byl určitý, srozumitelný a vnitřně nerozporný, aby nedošlo k porušení principu právní jistoty.
4.2.2 Vyhláška č. 9/95 města Červený Kostelec Jako druhý příklad právního předpisu jsem si vybrala Vyhlášku 9/95 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Červeného Kostelce. Její znění je obsahem Přílohy č. 3. Důvodem pro tuto mou volbu byla skutečnost, že se tato obecně závazná vyhláška stala předmětem řízení Ústavního soudu, který ji svým rozhodnutím ze dne 6.6.2006 zrušil. To znamená, že se v tomto případě vedle obecně závazné vyhlášky představuje další normativní právní akt, kterým je rozhodnutí Ústavního soudu. Předmětná vyhláška byla zastupitelstvem města projednána a schválena 18.5.1995 a účinnost nabyla 5.6.1995. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 68/0423 vyplývá, že se navrhovatel (Krajský úřad Královéhradeckého kraje) začal zrušením vyhlášky zabývat 14.7.2004. Vyhláška tedy byla v platnosti docela dlouhou dobu. Poté co došlo k zrušení okresních úřadů, přešla pravomoc vykonávat dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek na kraje a Ministerstvo vnitra. Nyní má tuto povinnost Ministerstvo vnitra a krajské úřady podle § 125 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vykonávají dozor nad vydáváním a obsahem nařízení obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v přenesené působnosti. Zastupitelstvo na výzvu kraje vyhlášku č. 9/95 nezrušilo a tak Ministerstvo vnitra pozastavilo její účinnost. Podle § 123 zákona o obcích je účinnost tohoto právního aktu pozastavená dnem doručení rozhodnutí obci. Zároveň je obci stanovena další lhůta k zjednání nápravy. Nevyužije-li zastupitelstvo obce tuto lhůtu k nápravě a není-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podán rozklad, podá
23
Nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2006, sp.zn. Pl. ÚS 68/04 [citováno 15.března 2009]. Dostupný
z: http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx
22
Ministerstvo vnitra do 30 dnů od uplynutí lhůty pro podání rozkladu Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky. Ministerstvo vnitra pozastavilo účinnost vyhlášky č. 9/95 dnem doručení městu Červený Kostelec, tedy 11.4.2004. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 68/04, Ministerstvo vnitra jako důvod ke zrušení této vyhlášky uvedlo zřejmý rozpor s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, nekompetentnost obce k jejímu přijetí a vydání a dále důvod, že zasahuje do svobody projevu, kterou je možné ovlivnit jen zákonem. Vyhláška v podstatě svým obsahem stanovuje zákaz činnosti v oblasti, která nepatří do působností obce, které jsou dány ústavním pořádkem a zákony a proto je s nimi v rozporu. V citovaném nálezu Ústavního soudu se uvádí, že tato vyhláška byla vydána v době platnosti zákona ČNR č. 367/1990 S., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon umožňoval obcím vydávat obecně závazné vyhlášky jak v samostatné, tak v přenesené působnosti. Samostatná působnost obce byla upravena v § 14 citovaného zákona tou formou, že v odstavci 1 byly jednotlivé činnosti patřící do samostatné působnosti obce uvedeny demonstrativně, zatímco v odstavci 2 byla samostatná působnost obce upravena obecným ustanovením, dle něhož obec dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí s tím, že jí nepřísluší výkon činností, které zvláštní zákony svěřují jiným orgánům jako výkon státní správy. Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech náležejících do přenesené působnosti mohla obec pouze na základě zmocnění v zákoně a jeho mezích (§ 24 odst. 1 citovaného zákona). S ohledem na neexistenci takového zvláštního zákona, zakládajícího přenesenou působnost obce v této oblasti, nemohla být předmětná vyhláška v době svého vydání obecně závaznou vyhláškou vydanou podle § 24 odst. 1 citovaného zákona.24 Ústavní soud nadále vycházel ze zásady, že pro úvahu soudu o souladu obecně závazné vyhlášky se zákonem i ústavním pořádkem je rozhodující znění právní úpravy platné v době rozhodování Ústavního soudu, kterým je nyní zákon č. 24, 23
Nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2006, sp.zn. Pl. ÚS 68/04 [citováno 15.března 2009]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx
23
128/2000 Sb., o obcích. Podle této právní úpravy mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky pouze v rámci své samostatné působnosti a v rámci přenesené působnosti vydávají nařízení. Povinnosti ukládané obecně závaznou vyhláškou může obec vydávat jen v případech taxativně zákonem určených. Obci ani v nové úpravě zákona o obcích nevzniká právo omezovat základní práva a svobody. Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky, ustanoveními §13, §14 a §16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Po zrušení uvedeného zákona se předmětná obecně závazná vyhláška dostala do rozporu s § 10. § 35 a § 84 odst. 2 písm. I) zákona č. 128/2000 Sb. O obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.25 Proto byla tato vyhláška Ústavním soudem dnem 15.6.2006 zrušena. Normativní právní akty tedy na rozdíl od interních normativních instrukcí mají nad sebou dozor, který může jejich obsah změnit či zrušit. Interní instrukce tento dozor zákonem určený nemají. Zrušení těchto aktů je v těchto případech řešení vydáním nových aktů, splněním účelu původních, uplynutím doby, pokud byly vydány na dobu určitou apod.
25
Nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2006, sp.zn. Pl. ÚS 68/04 [citováno 15.března 2009]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx
24
5. ZÁVĚR Ve své práci jsem nastínila teoretické znaky interních normativních instrukcí a normativních právních aktů, s ohledem na jejich vznik, druhy a publikaci. Bez existence normativních právních aktů by současná společnost nemohla existovat. Ačkoli je právo v rozdílných kulturních prostředí tvořeno odlišným způsobem, je jasné, že konečný důsledek vzniku pravidel chování, obsažených v závazných právních aktech, je potřebný kdekoli po celém světě. Kvalita, funkčnost, jasnost a přehlednost normativních právních aktů by měla být prioritou při vzniku nových právních norem každého zákonodárného subjektu. Interní normativní instrukce se obvykle vyznačují vysokou přizpůsobivostí aktuální situaci. Jejich vydávání a vznik navazuje na konkrétní aktuální situaci uvnitř organizační struktury, jejich rušení a změna nevyžaduje splnění žádných zvláštních procedur. Interní normativní instrukce umožňují upravení společenských, pracovních, nebo jiných vztahů uvnitř různých organizací, úřadů, nebo subjektů, které možnost vydávat tyto instrukce využívají. Přestože je význam právních předpisů pro jejich obecnou závaznost obrovský, neměl by se podceňovat ani význam interně závazných předpisů – zvlášť pro jejich schopnost ujasňovat a zjednodušovat činnosti a funkce uvnitř organizační struktury. Myslím ale, že by se společenský systém měl vyvarovat vydávání velkého množství předpisů jakéhokoli druhu, které by následně vedlo spíše k nepřehlednosti, zmatku a ztrátě účelu jejich obsahu.
25
SHRNUTÍ Ve své práci jsem se zabývala tématem srovnání dvou druhů předpisů. Oba se vyznačují jistou mírou normativnosti a nezanedbatelným významem pro společnost. Těmito předpisy jsou interní normativní instrukce a normativní právní akt. Práci jsem rozdělila do tří hlavních kapitol. V první kapitole jsem rozebírala interní normativní instrukci a to z teoretického pohledu. Byl zde naznačen její hlavní účel, kterým myslím závaznost jejího obsahu pro užší, předem daný, okruh subjektů. Její závaznost je účelná v rámci systému nadřízenosti a podřízenosti. Používá se tedy především v rámci pracovních vztahů a to u středně velkých a větších firem a také – a to ve velké míře – u státní správy. Tato kapitola se tedy zaobírá vlastním pojmem interní normativní instrukce, některými druhy tohoto předpisu, subjekty, které jsou oprávněny k jeho vydávání a také problematikou jeho publikace. Druhá kapitola je v obdobném duchu věnována tématu normativního právního aktu. Tento právní předpis se na rozdíl od interní normativní instrukce vyznačuje tím, že svým obsahem zavazuje neomezený počet osob. Také jeho vynutitelnost je mnohem jednoznačnější než u interních instrukcí. Jednotlivé podkapitoly se pak zabývají druhy a dělením normativních právních aktů, subjekty, které mají pravomoc k jejich vydávání a konečně také nezbytnou otázkou publikace. Neméně zajímavou je také třetí kapitole, ve které se věnuji teoretickému pohledu na několik vybraných konkrétních druhů právních předpisů. Jako zástupce interní normativní instrukce jsem vybrala vnitřní směrnici obce Tatrovice, na které je názorně vidět míra závaznosti jen pro okruh osob v rámci obce zaměstnaných. Jako zástupce normativního právního aktu jsem použila obsah obecně závaznou vyhlášku obce Terezín. Obecně závazné vyhlášky obce jsou právním předpisem, k jehož vydání je obec zmocněna a jež může vydávat v rámci své samostatné působnosti. Jako třetí ukázku jsem si dovolila použít obecně závaznou vyhlášku obce Červený Kostelec, která je zajímavá tím, že její obsah se stal předmětem zkoumání Ústavního soudu a to z důvodu jejího rozporu s některými ustanoveními Ústavy České republiky a s Listinou základních práv a svobod. Její obsah byl nakonec rozhodnutím Ústavní 26
soudu zrušen. Na této ukázce se tedy projevila i normativní činnost Ústavního soudu a to právě v jeho rozhodnutí. Oba druhy právních předpisů mají v právním státě své místo a plní svou úlohu. Interní normativní instrukce nemohou být vydávány bez normativních právních aktů, neboť z nich vycházejí, v jejich rámci jsou vydávány a v nich je obsaženo oprávnění pro subjekty, které vnitřní předpisy tvoří.
27
ZUSAMMENFASSUNG In dieser Arbeit habe ich mich mit dem Vergleich zweier Arten von Vorschriften beschäftigt. Beide zeichnen sich durch ein gewisses Maß an Normativität und durch eine nicht unerhebliche Bedeutung für die Gesellschaft aus. Es handelt sich um interne normative Vorschriften und um Rechtsnormensätze. Die Arbeit ist in drei Hauptkapitel aufgegliedert. Im ersten Kapitel habe ich die interne normative Vorschrift aus theoretischer Sicht behandelt. Hier wird ihr Hauptzweck erläutert, nämlich die Verbindlichkeit ihres Inhaltes für einen kleineren, im Voraus definierten Kreis von Subjekten. Ihre Verbindlichkeit ist im Rahmen eines Systems der Unter- und Überordnung zweckdienlich. Sie wird demnach vor Allem im Rahmen von Arbeitsverhältnissen angewendet, und zwar bei mittleren und größeren Firmen und auch – in großem Maße – in der Staatsverwaltung. Dieses Kapitel behandelt also den eigentlichen Begriff der internen normativen Vorschrift, einige Arten dieser Vorschrift, Subjekte, die zur Aufstellung solcher Vorschriften berechtigt sind, und auch die Problematik der Veröffentlichung. Das zweite Kapitel ist ähnlich gegliedert und behandelt das Thema des Rechtsnormensatzes. Diese Rechtsvorschrift zeichnet sich im Gegensatz zur internen normativen Vorschrift dadurch aus, dass ihr Inhalt für eine unbegrenzte Anzahl von Personen verbindlich ist. Auch ihre Erzwingbarkeit ist viel eindeutiger als dies bei der internen Instruktion der Fall ist. Die einzelnen Unterkapitel behandeln dann die Arten und die Gliederung von Rechtsnormensätzen, Subjekte, die zu ihrer Aufstellung berechtigt sind, und letztendlich auch die unerlässliche Frage der Veröffentlichung. Nicht weniger interessant ist auch das dritte Kapitel, das der theoretischen Behandlung einiger konkreter Arten von Rechtsvorschriften gewidmet ist. Als Beispiel einer internen normativen Vorschrift habe ich die interne Richtlinie der Gemeinde Tatrovice ausgewählt, an der die Verbindlichkeit für den konkreten Personenkreis der Gemeindebeschäftigten ersichtlich ist. Als Beispiel eines Rechtsnormensatzes habe ich den Inhalt der allgemein verbindlichen Verordnung der Gemeinde Terezín verwendet.
Allgemein
verbindliche
Verordnungen
der
Gemeinde
sind 28
Rechtsvorschriften, zu deren Herausgabe die Gemeinde berechtigt ist und die sie im Rahmen ihres eigenständigen Wirkungsbereiches erlassen kann. Als drittes Beispiel habe ich mir erlaubt, die allgemein verbindliche Verordnung der Gemeinde Červený Kostelec anzuführen, die dadurch interessant ist, dass ihr Inhalt Gegenstand einer Prüfung durch das Verfassungsgericht war, und zwar aus dem Grund ihres Widerspruches zu einigen Bestimmungen der Verfassung der Tschechischen Republik und zur Akte der Grundrechte und Grundfreiheiten. Letztendlich wurde der Inhalt dieser Verordnung durch die Entscheidung des Verfassungsgerichtshofes außer Kraft gesetzt. An diesem Beispiel wird also auch die normative Tätigkeit des Verfassungsgerichtshofes ersichtlich, und zwar eben durch seine Entscheidung. Beide Arten von Rechtsvorschriften haben ihren Platz und ihre Aufgabe in einem Rechtsstaat. Interne normative Vorschriften können nicht ohne die Existenz von Rechtsnormensätzen erlassen werden, da sie aus ihnen ausgehen, in ihrem Rahmen erlassen werden und da in ihnen die Rechte jener Subjekte enthalten sind, die die inneren Vorschriften zusammenstellen.
29
LITERATURA: • Boguszak, J., Čapek, J., Cerloch, A.: Teorie práva. Praha: Aspi, 2001 • Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Základy státovědy. Brno: Masarykova univerzita, 2006 • Gerloch A., a kol.: Seminární praktikum z teorie práva. Praha: Eurolex Bohemia, 2004 • Gerloch, A.: Teorie práva. 3.rozšířené vydání. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2004 • Harvánek, J., a kol.: Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004 • Harvánek, J., a kolektiv: Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008 • Knapp, V.: Teorie práva. Praha: C.H. Beck, 1995 • Kubů, L., Hungr, P., Osina, P.: Teorie práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2007 • Šín, Z.: Tvorba práva. Pravidla, metodika, technika. Praha: C.H.Beck, 2003 • Štěpán, J.: Logika a právo. 2.doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2004 • Varvařovský, P.: Základy práva – o právu, státě a moci. Praha: Aspi, 2004 • Večeřa, M., a kol.: Sbírka příkladů z teorie práva. Praha: Aspi, 2005 • Veverka, V., Boguszak, J., Čapek, J.: Základy teorie práva a právní filozofie. Praha: Codex, 1996 • Voženílek,
B.:
K některým
otázkám
vnitřních
normativních
instrukcí
v Československé státní správě. Bulletin Ústavu státní správy v Praze, č.1. 1978
30
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky • Zákon č. 2/1993 sb., Listina základních práv a svobod • Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
• Obecně závazná vyhláška města Terezín č. 4/2008 • Vyhláška 9/95 města Červený Kostelec • Vnitřní směrnice č. 4/2005 obce Tatrovice • Nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2006 sp.zn. Pl. ÚS 68/04 • Zákon ČNR č. 367/1990 S., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
31
INTERNETOVÉ ODKAZY •
Nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2006, sp.zn. Pl. ÚS 68/04 [citováno 15.března 2009]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx
•
Obecně závazná vyhláška města Terezín č. 4/2008 [citováno 18.března 2009]. Dostupná z: http://www.terezin.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=16647&id=136597
•
Vnitřní směrnice č. 4/2005 obce Tatrovice [citováno 17.března 2009]. Dostupná z: http://www.tatrovice.cz/vyhlasky.php?vyhlaska=1
32
PŘÍLOHA č.1 Vnitřní směrnice a vnitřní organizační systém obcí Vnitřní směrnice č. 4/2005 SMĚRNICE o oběhu účetních dokladů Obec: Tatrovice Adresa: Tatrovice č.p. 26 Směrnici zpracoval: Homolka Projednáno a schváleno na zastupitelstvu dne: 13.12.05 Směrnice nabývá účinnosti dne: 30.12.05
Zpracováno dle zákona 563/1991 Sb., o účetnictví. Oběh účetních dokladů - Obec Tatrovice Čl. 1 Vymezení pojmu: účetní doklad Účetní jednotky jsou povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, účetními doklady. Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy. Čl. 2 Podepisování a schvalování finančních operací 1. Výhradními osobami určenými pro styk s bankou je starosta obce Josef Homolka a místostarosta Luděk Němec. Tito mají vnesený podpisový vzor ze dne 2.11.05 v Komerční bance, se kterou má obec uzavřen bankovní účet. 2. Došlé faktury a jejich oběh. K fakturám a dalším finančním operacím je přiložen podpisový lístek s odpovědností za věcnou, početní a přípustnou operaci. Tento lístek podepisuje za zapsání do účetnictví účetní a za formální správnost a přípustnou operaci k rozpočtu starosta, popř. místostarosta obce. K realizaci finanční operace je tedy nutné podpisů dvou oprávněných osob. 33
3. K dalším finančním operacím. Veškeré příjmy a výdaje vypsané na bankovních výpisech KB jsou doloženy popisem a podpisy odpovědných pracovníků tak jak je uvedeno v odst. 2). 4. Příjmy a výdaje v hotovosti. Veškeré příjmy a výdaje v hotovosti jsou vedeny v knize stálé zálohy, mimo výplat odměn, které jsou vyplaceny v den výběru. Ke každé položce příjmu a výdaje jsou přiloženy příjmové a výdajové doklady, které jsou podepsány účetním, výdajové doklady i příjemcem. Čl. 3 Závěrečná ustanovení. 1. Tato směrnice je součástí vnitřního organizačního a kontrolního systému obce. 2. Tato směrnice podléhá aktualizaci podle daných potřeb a změn. 3. Ustanoveními směrnice jsou povinni se řídit všichni zastupitelé obce 4. Návrh na aktualizaci a novelizaci směrnice podává zastupitelstvo a schvaluje starosta. 5. Doplňování a případné změny uvedených v ustanovení směrnice provádí starosta po projednání a schválení zastupitelstvem. 6. Směrnice nabývá účinnosti po schválení zastupitelstvem obce. V Tatrovicích dne: 13.12.2005 Josef Homolka Starosta obce Tatrovice26
26
Vnitřní směrnice č. 4/2005 obce Tatrovice [citováno 17.března 2009]. Dostupná z: http://www.tatrovice.cz/vyhlasky.php?vyhlaska=1
34
PŘÍLOHA č.2 OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. 4/2008 kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství ve městě Terezíně Zastupitelstvo města Terezína se na svém zasedání dne 24.11.2008 usnesením č. ZM 10/7 – 12/2008 usneslo vydat na základě ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 10 písm. c), d), § 35 a § 84 odst. 2) písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku: Čl. 1 Pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství 1) Na veřejných prostranstvích[1] ve městě Terezíně, které jsou vyznačeny v příloze č. 1 této obecně závazné vyhlášky, je pohyb psů možný pouze na vodítku. Pes musí být přitom veden tak, aby nedošlo k jeho střetu s jinými osobami či zvířaty pohybujícími se současně na témže veřejném prostranství. Při míjení jiných osob či zvířat, musí být pes veden na zkráceném vodítku (tzv. „u nohy“), aby se nemohl dostat do kontaktu s míjenou osobou či zvířetem. 2) Ke splnění povinnosti stanovené v odst. 1) je povinen chovatel psa. 3) Chovatelem psa je každý, kdo psa vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o něj starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu[2]. 4) Příloha č. 1 je nedílnou součástí této obecně závazné vyhlášky.
Čl. 2 Identifikace psa Chovatel je povinen mít psa při pohybu na veřejném prostranství označeného identifikační známkou vydanou mu městským úřadem bezplatně po splnění 35
ohlašovací povinnosti ke vzniku poplatkové povinnosti a po zaplacení místního poplatku ze psů.
Čl. 3 Povinnosti chovatele při udržování čistoty Chovatel je povinen bezodkladně odstranit exkrementy způsobené psem na veřejném prostranství ve městě Terezín. Čl. 4 Výjimky z působnosti Ustanovení čl. 1 odst. 1 této obecně závazné vyhlášky se nepoužije pro psy služební a záchranářské při výkonu služby a záchranných prací a pro psy speciálně vycvičené jako průvodci zdravotně postižených osob. Čl. 5 Účinnost Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení.
Hana Rožcová, v.r. místostarostka
Růžena Čechová, v.r. starostka
Vyvěšeno na úřední desce: 28.11.2008
Sňato z úřední desky: 15.12.2008 Účinnosti od: 13.12.2008 Příloha č. 1 obecně závazné vyhlášky města Terezína č. 4/2008, kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství ve městě Terezíně; touto přílohou se 36
vymezují veřejná prostranství ve městě Terezín, na kterých je možný pohyb psů jen na vodítku.
1.
Nám. ČSA Terezín
2.
Muzeum GHETTA Terezín, Komenského č.p. 149
3.
MŠ a ZŠ Terezín
4.
Dětská hřiště na území Města Terezín
[1]
§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
[2]
§ 3 odst. 1, písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o
změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zodpovídá: Pavel Rych Vytvořeno / změněno: 28.11.2008 / 28.11.2008 | Úřední deska od-do: 28.11.200815.12.200827
27
Obecně závazná vyhláška města Terezín č. 4/2008 [citováno 18.března 2009]. Dostupná z: http://www.terezin.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=16647&id=136597
37
PŘÍLOHA č. 3 Vyhláška 9/95 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Červeného Kostelce Městské zastupitelstvo v Červeném Kostelci se podle § 36 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, úplné znění zákona č. 410/1992 Sb., usneslo dne 18. 5. 1995 vydat podle § 16 odst. 1 tohoto zákona tuto obecně závaznou vyhlášku: Článek 1 Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území města zakazuje. Článek 2 Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se rozumí: a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku. b) Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci. c) Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala. Článek 3 Tato vyhláška byla schválena na řádném zasedání městského zastupitelstva v Červeném Kostelci dne 18. května 1995. Vyhlášena dne 22. května 1995. Účinnosti nabývá 15. dnem od vyhlášení, tj. 5. června 1995. starosta zástupce starosty kulaté razítko28
28
Vyhláška 9/95 města Červený Kostelec [citováno dne 20.března 2009]. Dostupná z : http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=101&pos=1&cnt=1&typ=result
38