Obchodní závod. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Michaela Holinková. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Obchodní závod Bakalářská práce

Autor:

Michaela Holinková právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Aleš Váňa

Červen, 2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech dne 26. 6. 2014

Michaela Holinková

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu Mgr. Aleši Váňovi za jeho ochotu, cenné rady a podporu při zpracování práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá obchodní závodem a pojmy, které s danou problematikou úzce souvisejí. Práce analyzuje vývoj soukromého práva v České republice s přihlédnutím k historickému vývoji naší společnosti. A v neposlední řadě se zabývá dopady rekodifikace soukromého práva na právní řád České republiky. Práce by měla přinést ucelený pohled na právní úpravu soukromého práva před a po rekodifikaci.

Klíčová slova Obchodní závod, rekodifikace, podnik, podnikání, podnikatel, právní úprava, rodinný závod, nový občanský zákoník

Annotation The bachelor thesis focuses on the commercial establishment and concepts with the issues closely related. Thesis analyses the development of private law in the Czech Republic with regard to the historical development of our society. And finally, the analysis focuses on the effects of the recodification of view on the legislation of private law before and after the recodification.

Key words Commercial

establishment,

recodification,

an

businessman, family enterprise, the new civil code

enterprise,

bussines,

legislation,

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................ 6 1.

Úvod do problematiky obchodního závodu ........................................................................... 8 1.1

2.

Historie ............................................................................................................................... 8

1.1.1

Exkurz do historie obchodování a obchodu ............................................................... 8

1.1.2

Exkurz do historie právní úpravy obchodu ................................................................ 9

1.1.3

Vznik organizací sdružující podnikatele .................................................................... 9

1.1.4

První kodifikační kroky k ucelené podobě ............................................................... 10

1.1.5

Korky k ucelené podobě dnešního obchodního práva .............................................. 11

Vymezení základních právních pojmů ................................................................................. 13 2.1

Kodifikace ........................................................................................................................ 13

2.1.1 2.2

Podnik (Obchodní závod)................................................................................................. 14

2.3

Podnikatel ......................................................................................................................... 14

2.3.1

Podnikatel bez oprávnění podnikat .......................................................................... 16

2.3.2

Nezletilá osoba podnikatelem .................................................................................. 16

2.4

4.

Podnikání fyzických osob ........................................................................................ 18

2.4.2

Podnikání právnických osob .................................................................................... 21 Veřejné rejstříky ............................................................................................................... 23

Základní členění obchodních závodů ................................................................................... 28 3.1

Obchodní závod................................................................................................................ 28

3.2

Rodinný závod ................................................................................................................. 28

3.3

Pobočka a Odštěpný závod .............................................................................................. 30

Analýza právní problematiky na daném úseku ................................................................... 31 4.1

Jak právní úprava vnímá obchodní závod ........................................................................ 31

4.2

Co sebou obchodní závod přináší..................................................................................... 32

4.2.1 4.3 4.3.1 4.4 5.

Podnikání.......................................................................................................................... 18

2.4.1

2.5 3.

Rekodifikace............................................................................................................. 13

Obchodní závod věcí hromadnou ............................................................................. 32 Pacht ................................................................................................................................. 33 Komparace pojmu pacht a pojmu nájem .................................................................. 34 Pacht závodu .................................................................................................................... 35

Závěry, hodnocení pro analyzovanou oblast ....................................................................... 40

5.1

Závěry, hodnocení historického vývoje ........................................................................... 40

5.2

Závěry, hodnocení základních právních pojmů ............................................................... 40

5.2.1 Podnikatel ........................................................................................................................ 40 5.2.2 Podnikání fyzických osob ............................................................................................... 41 5.2.3 Podnikání právnických osob ........................................................................................... 41 5.3

Závěry, hodnocení základního členění obchodních závodů ............................................. 41

5.3.1 Obchodní závod............................................................................................................... 41 5.3.2 Rodinný závod................................................................................................................. 42 5.3.3 Pobočka a odštěpný závod .............................................................................................. 42 5.4

Závěry, hodnocení analýzy právní problematiky ............................................................. 42

5.4.1 Obchodní závod, nájem, pacht, pacht závodu ................................................................. 42 ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 44 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 46

ÚVOD Téma bakalářské práce „Obchodní závod“ jsem si zvolila v podstatě náhodou. V podnikatelské sféře se nevyskytuji ani já, ani nikdo z mé rodiny. Ale jedná se o okruh právních vztahů, se kterými se denně setkáváme, a proto je důležité jim porozumět a vědět co od nich máme čekat. V důsledku rekodifikace právní úpravy z hlediska soukromého práva, mohou nastat mylné situace v důsledku zcela nové právní úpravy. Proto se snažím práci koncipovat způsobem, abych vnesla do nové právní úpravy „světlo“ a „mladistvý“ pohled. Ve své práci jsem se zaměřila na „Obchodní závod“, respektive na komparaci právní úpravy před zmiňovanou rekodifikací a právní úpravy, která v České republice vstoupila v platnost 1. 1. 2014. V první části mé bakalářské práce se zaměřuji na historický vývoj obchodu jako takového, domnívám se, že historický vývoj obchodování a následně i právní úpravy obchodního práva je velmi důležitý, nejen pro institut obchodního závodu, ale pro celou sféru soukromého práva. V důsledku toho, že ustanovení právních předpisů jsou vzájemně provázaná, jsem se musela nejdříve uchýlit k rozsáhlejšímu vymezení obecných pojmů, které soukromou sféru na úrovni podnikatelských vztahů definují a úzce s nimi souvisejí. Proto se v druhé části věnuji vymezení základních právních pojmů, které svou existencí pomáhají k vytvoření uceleného vnímání právních institutů jako celku. Třetí část obsahuje základní členění obchodních závodů. Zde se zabývám pouze vyčleněním hlavních druhů, které se objevují v platné právní úpravě. Dále pokračuji, ve čtvrté části, analýzou právní problematiky na daném úseku. V této se snažím komparativní metodou poukázat na hlavní změny, které nastaly změnou pojmosloví, jak po stránce věcné, tak i obsahové. Obsahem této kapitoly jsou, z mého pohledu, nejdůležitější změny v oblasti obchodního závodu. Například nově zavedený pojem pacht, který se v naší porevoluční právní úpravě nevyskytoval.

6

Pátá část obsahuje závěry a hodnocení analyzované oblasti, tedy obchodního závodu a pojmů s ním souvisejících. V této části se snažím zhodnotit všechny skutečnosti racionálním pohledem mladé osoby, která se v podnikatelské oblasti vyskytuje jako „nováček“. Cílem práce je poukázat, formou komparativní metody, na hlavní změny, které jsem získala z odborné literatury, na úseku soukromého práva, potažmo obchodního práva.

7

1. Úvod do problematiky obchodního závodu 1.1 Historie Vývoj obchodního práva a jeho historie je pro pojem podnik velmi významná a důležitá. Již v dobách minulých můžeme pozorovat vývoj obchodování. Avšak než se podoba obchodu, obchodního práva a hlavně obchodního závodu ucelila a vznikla z ní dnešní právní úprava, trvalo to celá století a několik státních režimů z celého světa.

1.1.1 Exkurz do historie obchodování a obchodu Obchod jako takový se vyvíjel již od minulosti. Začal se vyvíjet postupně od primitivních způsobů obchodování. Dříve však neexistovaly žádné zákony, předpisy ani právní definice, jak se má správně obchodovat. Obchod se vyvíjel z obyčejů a zvyklostí, lidé se pokoušeli směňovat svůj majetek pro dosažení zisku různými způsoby. Nejdříve se směňovalo zboží nebo služby, tzv. barterový způsob obchodování. Tento způsob se uplatňuje i dnes, ve vyspělé, civilizované společnosti. Směnečný obchod byl velmi oblíbený v období, kdy lidstvo neznalo peněžní prostředky. Už v tomto způsobu obchodování se objevuje jistý regulační charakter. Všechny obchody byly založeny na principu přiměřenosti. Vždy musel být v dané společnosti někdo, kdo přiměřenost buď nastavoval, nebo o ní rozhodoval. Tuto pozici zastupovali vždy privilegovaní z dané společnosti, např. starší, faraonové, zemanové, králové, císaři a další. Postupně se začalo k obchodování využívat jiných zdrojů – drahé kovy (zlato, stříbro), drahé kamení, mušle, perly, a jiné materiály vzácné hodnoty. Časem se jako nejvhodnější prostředek pro směnu projevily mince. První zmínka o ražení mincí je dochována přibližně 4500 tisíce let před naším letopočtem, kdy se nejprve mince razily v soukromých mincovnách. Tento způsob směny se udržel až do dnes, kdy se k mincím přidaly i papírové bankovky, a dále také elektronické finanční prostředky.

8

1.1.2 Exkurz do historie právní úpravy obchodu Co se však týká právní úpravy obchodování, již jsem zmínila, že se vyvíjela postupně. Už v minulosti existovaly různé předpisy, které vydávaly starší, faraonové, zemanové, králově a další nejvýše postavené osoby v daných epochách. Avšak nejde o jeden ucelený systém, jako dnes. Určitým způsobem se snaha regulovat obchodní vztahy projevila už v období Babylonu. Z této doby je dochován nejznámější zákoník, a to Chamurappiho zákoník. Jeho původ je datován přibližně na 2. polovinu 2. tisíciletí p. n. l. Podle dosavadních studií není zákoník jedním z nejstarších. Avšak je to jeden z nejznámějších a nejdéle udržovaných a hlavně dodržovaných zákoníků všech dob. Na tehdejší poměry byl tento zákoník velmi propracovaný, a upravoval vztahy z různých sfér života. V 282 „paragrafech“ byly upraveny vztahy z oblasti rodiny, majetku, obchodu, cen, mezd, půjček i otázky velmi vážných zločinů. Byl v něm i obsažen výčet sankcí za spáchané činy. I když je Chamurappiho zákoník důkazem spíše despotické vlády panovníků, můžeme v něm nalézt prvky, které se promítly do mnohem pozdějších civilizací. Nelze však hovořit o čistě obchodním zákoníku. I když upravoval jisté postavení obchodníků a jejich povinnosti.

1.1.3 Vznik organizací sdružující podnikatele Chamurappiho zákoník byl dlouhou dobu nepřekonán. Nedochoval se v tištěné podobě, ale jeho odkaz si nesly civilizaci v sobě. Veliký zlom přišel ve středověku, přibližně v 15. století n. l. Úprava obchodního styku se stále řídila zvyklostmi a nařízeními, které lidé mezi sebou uznávali a dodržovali. Obchodní a řemeslná činnost byla podřízená potřebám společnosti. Do vzniku organizací sdružujících řemeslníky a kupce se vše řídilo denními potřebami. Vše bylo závislé na vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Nadřízení měli své poddané a otroky, kteří vykonávali zadané úkoly a práce. Až v období, kdy si lidé uvědomili, že mohou své řemeslné umy a schopnosti využívat pro dosažení zisku, se zřídila řemeslná a kupecká sdružení, tzv. cechy. Vznik cechů je úzce spojem s přesunem lidí a řemesel do měst. Na našem území se tento institut objevuje přibližně v 15. století n. l. Cech bylo řemeslnické sdružení, které zastupovalo zájmy a práva svých členů. Sdružení měla své výhody a nevýhody. Velké výhody byly spatřovány právě v zastupování zájmů a práv členů daných cechů. Dále dohlížely na výrobu – hlavně na jakost a ceny výrobků. Nebyla bych daleko od pravdy, kdybych sdružení označila za výchovná střediska. 9

Vychovávaly učedníky, kteří po vyučení museli složit mistrovské zkoušky, které byly potřebné pro výkon jejich řemeslné výroby. Avšak také existovala jistá omezení, která směřovala k zániku a rušení těchto sdružení. Omezení zcela potlačovala konkurenci a znemožňovala technologický pokrok. Jedním hlavních omezení bylo, že členem cechu se mohl stát pouze obyvatel města, tzn., musel na území města vlastnit dům. „Příkladem může být privilegium Vladislava Jagellonského z roku 1498. Jednalo se o ochranářské opatření zakazující cizím kupcům vykonávat kupecké řemeslo, pokud nebyli členy některého z kupeckých cechů.“1 Zájemce také musel být vyučen u jednoho ze členů cechovní organizace. Pro členy bylo členství postupem času velmi svazující. Nemohli se ve svém oboru zdokonalovat, a nových postupů mohli využívat, pouze pokud s tím souhlasil celý cech. V důsledku toho a s rozvojem manufakturního podnikání se začalo od cechů ustupovat, a v 18. a 19. století byly cechy postupně rušeny. K úplnému zrušení došlo v roce 1860, kdy na základě císařského patentu (č. 227/1859 ř. z.) císaře Františka Josefa I., byl vydán Živnostenský řád (tento řád platil na našem území až do roku 1965, kdy byl zcela zrušen. S jeho zrušením také došlo k ukončení samotného živnostenského podnikání.) Stále však nemůžeme hovořit o obchodním právu, jako o uceleném souboru právních norem, jako je tomu dnes ve vyspělém právním systému 21. Století. I když už v tomto období se objevují první regulativy výrobní a obchodní činnosti. Instituty se řídily pravidly, která byla vydávána panovníky v podobě cechovní předpisů a tržních řádů.

1.1.4 První kodifikační kroky k ucelené podobě První ucelenější forma obchodního práva se objevuje v Evropě, a to v průběhu druhé poloviny 17. století, kdy Ludvík XIV. vydal legislativní opatření „Ordonnance du commerce“ 1673 a „Ordonnance de la marine“ 1681. Jedná se o první komplexní právní úpravu obchodního práva.

Trpěla však mnohými nedostatky. Nejenže jazyk a

propracování bylo velmi složité, také zde nebyly dotčeny instituty, které s obchodním právem souvisejí. Neřešily například otázku kupních smluv, což je pro dnešní podobu obchodního a občanského zákoníku nemyslitelné. Vždyť kupní smlouva je jedním 1

VEČEŘ, Igor. Podnikové právo. 1. vyd., Praha: Leges, 2013, 186 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-46-5.

10

z nejdůležitějších způsobů, kterými se uskutečňují obchody a celý obchodní styk. Avšak i na nedostatky se dá říci, že legislativní opatření byla prvními legislativními kroky k ucelenému obchodnímu zákoník. Položila zakládací kámen pro další kodifikace, které následovaly. Další velmi významnou kodifikací byla právní úprava z roku 1804 napoleonská „Code Civile“ (občanský zákoník) a z roku 1807 „Code de Commerce“ (obchodní zákoník). Obchodní zákoník obsahoval převzatá a spojená nařízení z „Ordonnance du commerce“. Avšak už zde byla znatelná změna, kdy se nejednalo pouze o organizační a administrativní nařízení, která byla obsažena v legislativních nařízeních. Vychází se z toho, že je důležité upravit obchodní styk a hlavně vyčlenit osobu obchodníka – především jeho postavení a povinnosti. Přijetí těchto dvou základní můžeme považovat za jeden ze zlomových okamžiků, jelikož se do jejich právní úpravy včlenily i některá moderní pravidla a instituty, které můžeme nalézt i v dnešní, moderní podobě obchodního práva a celkově v právním systému.

1.1.5 Korky k ucelené podobě dnešního obchodního práva I v dalších Evropských zemích se začíná projevovat snaha o ucelenou právní úpravu. Tato se následně projevila i na našem území, hlavním důvodem byla propracovaná a systematicky uspořádaná právní úprava. Například v Německých spolkových zemích, pod které v té době spadala i česká zem v rámci Rakouska-Uherska, se ujal Všeobecný obchodní zákoník (ADHGB) z roku 1863, spolu s Občanským zákoníkem z roku 1811. Tyto se po roce 1918 staly součástí našeho právního systému a platily na našem území do roku 1950, poté byly nahrazeny unicitním předpisem – Občanský zákoník (zákon č. 141/1950 Sb.) V 60. letech nastaly legislativní úpravy, a to v návaznosti na vydání nove „socialistické“ ústavy. V důsledku toho byly v 1. polovině 60. let (v tzv. právní pětiletce) vydány nový občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), hospodářský zákoník (zákon č. 109/1964 Sb.) a zákoník mezinárodního obchodu (zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku). Tyto platily i po „sametové“ revoluci v roce 1989, s podmínkou, že v nejbližším období budou vytvořeny kodexy nové. Tato proluka po získání „samostatnosti“, byla zapříčiněna hlavně tím, aby nově sepsané kodexy co nejlépe vystihovaly nově uspořádanou společnost, 11

zejména z pohledu vlastnických a obchodních vztahů. Toho však bylo naplněno jen z části. V obchodním právu už nebylo možné nadále užívat hospodářský zákon, a proto byl v roce 1991 vydán zcela nový kodex (obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb.) odpovídající tržním podmínkám novodobého společenství. Co se týká občanského zákoníku, jeho rekodifikace byla vzata v potaz po vydání výše zmiňovaného obchodního zákoníku, a to až v roce 2012. Do té doby byl v České republice stále účinný občanský zákoník z roku 1964. Tyto dva nové zákony byly tak úzce spjaty a propojeny, že nebylo jiné možnosti a vláda ČR přistoupila k další rekodifikaci. Tato je jednou z největších změn právní úpravy, která kdy byla provedena. Jedná se o sjednocení dosud platné právní úpravy obchodního a občanského zákona. Hlavní důvod pro sjednocení obchodního a občanského práva je odstranění tzv. dvoukolejnosti soukromého práva. V důsledku toho došlo k zániku obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), na místo toho vznikly dva nové právní kodexy, a to Občanský zákoník, u kterého se ujalo označení Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a Zákon o obchodních společnostech a družstvech/zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.).

12

2. Vymezení základních právních pojmů V této kapitole se budu snažit přiblížit nejdůležitější právní pojmy, které souvisejí s oblastí obchodního práva, a tím i s obchodním závodem. V důsledku nové úpravy soukromého práva, tedy v důsledku rekodifikace, došlo k několika důležitým změnám v oblasti obchodního práva. Jak jsem již uvedla dříve, obchodní zákoník zanikl a místo něho vznikly dva nové, důležité zákony. Jsou jimi občanský zákoník a zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Oba zmiňované zákony vstoupily v účinnost 1. 1. 2014. V dalších kapitolách a podkapitolách své práce se pokusím reflektovat nejvýznamnější změny, které se udály v právní úpravě.

2.1 Kodifikace Jako první pojem bychom si měli upřesnit, co je to vlastně kodifikace a následně rekodifikace práva. Kodifikace, neboli uzákonění je proces, při kterém se vytváří psané právo ve formě zákoníku nebo řádu. Je to zákonodárná činnost, která spěje k vytvoření jednotného souboru právních předpisů, tedy zákoníku či kodexu. Též se výsledek zákonodárné činnosti může nazývat kodifikace.

2.1.1 Rekodifikace Rekodifikace znamená z hlediska lingvistického změnu stávajícího zákona, kodexu nebo také přijetí nového zákona a nahrazení staré právní úpravy, pokud se část právního řádu upravuje zcela nově a komplexně. Tento zákonodárný proces se dotkl našeho právního řádu. Především tedy z hlediska soukromého práva, které prošlo velmi významným obnovením a v podstatě nahrazením, jak uvádím v úvodu kapitoly.

13

2.2 Podnik (Obchodní závod) Definicí pojmu podnik, respektive podle nové právní úpravy obchodního závodu, je celá řada. Podle platné právní úpravy, která začne účinkovat 1. 1. 2014 v novém občanském zákoně, přesněji řečeno v zákoně č. 89/2012 Sb., je v § 502 obchodní závod definován takto: „Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.“2 Obchodní podnik byl před rekodifikací obchodního a občanského zákona upraven v Obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb., a to přesněji v ustanovení § 5, odst. 1, kde byl podnik definován následovně: „Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“3 Jak je z výše uvedeného patrné, změna pojetí obchodního závodu se dotkla jak pojmové, tak i věcné stránky. Důvod byl jednoznačný, docházelo k zaměňování a možná i mystifikaci při používání pojmu podnik.

2.3 Podnikatel Některé instituty změnily své místo v právní úpravy. Konkrétně pojem podnikatel se z obchodního zákoníku přesunul do občanského. Jedná se o změnu, kdy se pojem podnikatel nejen přesunul, ale i rozšířil o další náležitosti.

2

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 502 3 Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991, §5

14

„Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“4 Tuto definici jsme mohli do 31. 12. 2013 nalézt v Části první – Všeobecná ustanovení, Hlava I – Základní ustanovení, Díl I – Úvodní ustanovení, § 2 Podnikání, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Jak je uvedeno v zákoně, podnikání je tedy činnost: •

soustavná,

•

provozována samostatně, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost,

•

za účelem dosažení zisku.

V ustanovení § 2, odst. 2 je dále specifikován podnikatel jako osoba: •

zapsaná v obchodním rejstříku,

•

podnikající na základě živnostenského oprávnění,

•

podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,

•

provozující zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštních předpisů.

Ustanovení definující tyto instituty se přenesla do nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V občanském zákoníku je podnikatel ustanoven v Části první – Obecná ustanovení, Hlava II – Osoby, Díl 5 – Podnikatel. V ustanoveních § 420 – § 422 je definován podnikatel a s ním potažmo i podnikání: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“5

4

Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991, §2 5 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 420

15

V dalším odstavci jsou uvedena specifika, která souvisejí s podnikatelskou činností a tím i s osobou, která podniká. Podle ustanovení se, pro účely ochrany spotřebitele6, za podnikatele považuje každá osoba, která uzavírá smlouvy spjaté s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, nebo při výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Aby se osoba dala považovat za podnikatele, musí být zapsána v obchodním rejstříku (podmínky zápisu do obchodního rejstříku stanovuje jiný předpis), nebo se za podnikatele považuje osoba s živnostenským oprávněním nebo s jiným oprávněním dle jiného zákona.

2.3.1 Podnikatel bez oprávnění podnikat Obchodní zákoník spojoval pojem podnikatel s osobou, ať už fyzickou či právnickou, která musela mít pro provozování činnosti podnikatelské oprávnění. Jak je uvedeno výše, pojem podnikatel se rozšířil o ustanovení chránící spotřebitele před osobou, pro kterou není zisk významný (např. při poskytování veřejných služeb). Podle nové právní úpravy se nemusí jednat především o podnikatele s oprávněním podnikat. Může to být i osoba, která má právo jednat na základě pověření svým zaměstnavatelem V podstatě se jedná o všechny osoby, které uzavírají obchody. Viz § 5, odst. 1: „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“7

2.3.2 Nezletilá osoba podnikatelem Další novinkou, kterou přináší nový občanský zákoník, je umožnění podnikání i nezletilým osobám. Jako většina nových ustanovení a pojmů zavedených do nové právní úpravy, i zde byla inspirace vyvolána zahraniční právní úpravou (německou a nizozemskou).

6

„Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 419 7 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, §5

16

Ustanovení, která upravují vystupování nezletilých v právních vztazích a potažmo i jejich podnikání, nalezneme v Části první – Obecná ustanovení, Hlava II – Osoby, Díl 2 – Fyzické osoby, Oddíl 1 – Obecná ustanovení § 31 - § 37. Jak je uvedeno v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku, vychází ustanovení ze dvou hlavních zásad. První zásada zohledňuje, že každý nezletilý má způsobilost (podle nové právní úpravy svéprávnosti) k těm právním úkonům, které odpovídají jeho individuální vyspělosti. „Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti jeho věku.“8 Druhá zásada vylučuje samostatné jednání v takových činech, ke kterým by povolení soudu potřeboval i jeho zákonný zástupce. „Nezletilý, který nenabyl svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.“9 Tato koncepce se navrací k pojmu částečné svéprávnosti, přesto tento pojem není v ustanovení nijak definován. Omezením udělení souhlasu však stále zůstává otázka věku. Nezletilý, který není svéprávný, tedy nedosáhl požadovaného věku k výkonu práce, musí dosáhnout alespoň minimálního věku, který není nižší než věk potřebný pro ukončení povinné školní docházky, tedy nesmí mu být méně než 15 let věku. V ustanovení § 33 je dále specifikovaná charakteristika povolení nezletilým osobám provozovat obchodní závod, v odst. 1 je uvedeno: „Udělí-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabil plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vždy vyžaduje přivolení soudu.“10 Koncepce tedy umožňuje nezletilé osobě vykonávat výdělečnou činnost. Přičemž se vyžaduje, aby mu byl udělen souhlas zákonného zástupce, a následně musí být tento souhlas posouzen a rozhodnut příslušným soudem. Pokud soud po posouzení schválí a povolí nezletilému provozování obchodního závodu nebo jinou výdělečnou činnost, je tímto povolením nahrazena otázka věku. Nezletilý může vykonávat všechna jednání, která s danou činností souvisí, a je tedy k jejich výkonu způsobilý. 8

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, §31 9 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, §36 10 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, §37

17

V ustanovení § 37 zákon hovoří o uznání svéprávnosti, kdy nezletilý může požádat soud, aby mu byla udělena plná svéprávnost k právnímu jednání. Dle ustanovení může návrh podat buď nezletilý, nebo jeho zákonný zástupce. V případě podání návrhu nezletilým se vyžaduje, aby s návrhem souhlasil jeho zákonný zástupce. Za předpokladu, že jsou splněny všechny požadavky, soud bez zbytečného odkladu žádosti vyhoví. V tomto případě se jedná o požadavky: •

dosažení minimálně 16 let věku, a

•

prokázaná schopnost nezletilého živit se sám a obstarat si své záležitosti.

V případě podání návrhu na přiznání plné svéprávnosti zákonným zástupcem, a pokud s tímto návrhem nezletilý souhlasí, se rozhoduje na základě stejných podmínek, které jsme si uvedli u návrhu podaného nezletilým.

2.4 Podnikání Podnikání jako takové můžeme definovat jako samostatně vykonávanou činnost, kterou podnikatel vykonává na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Dále jde o činnost prováděnou živnostenským nebo jiným obdobným způsobem. A je vykonávána soustavně a za účelem dosažení zisku. Výše uvedená definice je typická jak pro starou právní úpravu, tedy pro obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.), tak i pro novou právní úpravu nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Dalším zákonem upravujícím podnikání, respektive živnostenské podnikání je živnostenský zákoník (zákon č. 455/1991 Sb.). Na podnikání můžeme nahlížet z několika rovin. V České republice je možné vybírat z několika právních forem podnikání, a to podnikání formou osoby fyzické nebo osoby právnické.

2.4.1 Podnikání fyzických osob Podnikání fyzických osob je v České republice velmi rozšířeno. Na našem území je nejrozšířenější formou podnikání na základě živnostenského oprávnění. Jedná se však i o 18

fyzické osoby, které podnikají na základě jiného oprávnění (např. lékaři, advokáti – úplný výčet je uveden v živnostenském zákonu), nebo o osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo též fyzické osoby vykonávající zemědělskou činnost, kteří soukromě hospodaří a jsou zapsání v evidenci. Jak už jsem zmínila výše, základním právním předpisem pro podnikání fyzických osob na základě živnostenského oprávnění je živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb.). Živnost je definována v § 2, Části první – Všeobecná ustanovení, Hlava I – Předmět úpravy, jako soustavná činnost, která je provozována samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.11 Živnostenský zákon, ve své druhé části, rozlišuje druhy živností podle vzniku a získání živnostenského oprávnění. Jsou rozděleny na živnosti: •

ohlašovací, a

•

koncesované.

Ohlašovací živnosti, a s tím i oprávnění ji provozovat, vzniká na základě písemného ohlášení na předepsaném tiskopise k příslušnému živnostenskému úřadu, potažmo dnem zahájení podnikatelské činnosti, které je uvedené na ohlášení. Tento typ živností je založen pouze na principu ohlašovací povinnosti, podnikatel v tomto případě nemusí čekat na vyjádření souhlasu živnostenského úřadu. K provozování ohlašovací živnosti se vyžaduje splnění všeobecných podmínek, jsou jimi: •

plná svéprávnost, ta je však nahraditelná ustanovením §33 nového občanského zákoníku, kde se svolením zákonného zástupce a následně i soudu je umožněno provozovat podnikatelskou činnosti i nezletilému, a

•

trestní bezúhonnost.

Ohlašovací živnosti jsou v zákoně rozděleny do tří skupin, a to na: •

živnosti řemeslné,

•

živnosti vázané, a

11

Česká republika. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 87/1991. 1991, § 2

19

•

živnost volnou.

Tyto jsou v zákoně nadány jistými požadavky: •

U živnosti řemeslné se vyžaduje, aby ohlašovatel prokázal mimo všeobecných podmínek i odbornou způsobilost k provozování řemeslné činnosti (např. výučním listem, maturitním vysvědčením, vysokoškolským diplomem, případně jinými doklady, které jsou zákonem uznávány). V živnostenském zákoně v příloze č. 1 jsou dále taxativně vymezeny oblasti činností (např. pekař, kadeřník, kovář a další), které spadají pod tento druh živnosti.

•

U živnosti vázané je tomu obdobně jako u živnosti řemeslné, ohlašovatel musí prokázat odbornou způsobilost v podobě dosaženého stupně vzdělání. U některých typů činností se vyžaduje dosažení určité délky praxe. Taxativní vymezení činností a požadovanou způsobilost nalezneme v příloze č. 2, živnostenského zákona (např. zpracování tabáku a výroba tabákových výrobků).

•

U živnosti volné se vyžaduje pouze splnění všeobecných podmínek k provozu činnosti. Není zde stanovena žádná podmínka odborné způsobilosti ani jiné další způsobilosti. Dále se u nich nevyžaduje podmínka dosaženého vzdělání ani délka praxe. Bližší specifikace živnosti a její oblasti činností nalezneme v příloze č. 4., živnostenského zákona (např. výroba, obchod a služby jinde nezařazené).

Živnosti koncesované jsou nadány přísnějšími pravidly k provozování, nežli živnosti ohlašovací. V případě této se k oprávnění vykonávat činnost vyžaduje svolení státu, tedy vydání koncese. Přísnější pravidla jsou zde stanovena v důsledku okruhů provozovaných činností, jedná se zejména o oblasti, kde je riziko ohrožení života a zdraví, nebo majetku a v neposlední řadě ohrožení zákonem chráněného veřejného zájmu. Kompetence k výkonu činnosti je závislá na dni doručení koncesní listiny. Jedná se o živnosti, na které není právní nárok, z čeho vyplívá, že vydání koncesní listiny může být žadateli odepřeno. Oblast činnosti a potřebnou odbornou způsobilost taxativně vymezuje příloha č. 3, živnostenského zákona (např. ostraha majetku a osob).

20

2.4.2 Podnikání právnických osob Další možností, kterou si mohou začínající podnikatelé vybrat, je podnikání formou právnických osob. Za právnickou osobu se, podle úpravy nového občanského zákoníku v Části první – Obecná ustanovení, Hlava II – Osoby, Díl 1 – Všeobecná ustanovení, § 20, odst. 1, považuje organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uznává.12 Právní osobnost je pak definována v ustanovení § 15 téhož zákona, jako způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.13 Právní osobnost se u právnické osoby vyznačuje jejím vznikem, a tato právní osobnost trvá po celou dobu její existence až do jejího zániku. Právnická osoba se ustavuje určitým zakladatelským jednáním, popřípadě zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. V zakladatelských jednáních se musí určit alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět její činnosti, dále určení statutárního orgánu a jeho vytvoření (pokud to zákon nestanoví přímo). Všechny tyto náležitosti musí být provedeny písemnou formou, na předepsaném formuláři a podané příslušnému orgánu, v tomto případě orgánu pověřeného vedením veřejných rejstříků. Až po zápisu do veřejného rejstříku se považuje právnická osoba za vzniklou. V případech, kdy byla právnická osoba zřízena zákonem, se za den jejího vzniku považuje až nabytí účinnosti toho zákona. Zákon však stanovuje i případy, ve který zápis do veřejného rejstříku není nutný. Nový občanský zákoník obsahuje pouze obecné dělení právnických osob. Jejich další náležitosti nalezneme v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Mezi základní členění právnických osob patří: •

korporace,

•

fundace, a

•

ústavy.

12

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 20 13 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 15

21

Tyto a jejich upřesnění se nacházejí v novém občanském zákoníku v Části první – Obecná ustanovení, Hlava II – Osoby, Díl 3 – Právnické osoby, v Oddíle 2 – Korporace (§ 210 - § 302), Oddíle 3 – Fundace (§ 303 - §401) a Oddíle 4 – Ústavy (§ 402 - § 418). Korporace se dle zákona vytváří jako právnická osoba prostřednictvím společenství osob. Její právní základ tedy tvoří především osobní složka. Zákon dále stanovuje, že na každou právnickou osobu, která je tvořena pouze jediným členem se nahlíží jako na korporaci. Nový občanský zákoník upravuje pouze všeobecná ustanovení, bližší specifikace obchodních korporací nalezneme v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Tento nám rozlišuje několik typů obchodních korporací, respektive obchodních společností dle právní formy, a to: •

společnosti kapitálové – společnost s ručením omezeným (s. r. o.), akciová společnost (a. s.),

•

společnosti osobní – veřejná obchodní společnost (v. o. s.), komanditní společnost (k. s.), a

•

družstva – družstvo, evropská družstevní společnost

Mezi obchodní společnosti se též řadí i evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení, tyto se však řídí ustanoveními zákona o obchodních korporacích pouze v rozsahu, ve kterém to dovolují přímo použitelné předpisy Evropské unie upravující evropské společnosti. Fundace je, na rozdíl od korporací tvořena majetkem, který je určen k určitému účelu. A účel, pro který byla založena, stanovuje její hlavní činnost. Jedná se o typy právnických osob, jejichž účel je veřejně prospěšný. Zákon rozděluje fundace do dvou skupin. A to nadace a nadační fondy. Oba tyto typy právnických osob, jsou zakládány z důvodu společensky nebo hospodářsky prospěšných účelů. Jejich účel může sloužit k vytváření veřejného blaha, nebo k dobročinným činnostem, které soustřeďuje buď na určitou skupinu osob či na jednotlivce. Nadace i nadační fondy se vyznačují určitými odlišnosti. Například nadace může vykonávat podnikatelskou činnost, která slouží k získání finančních prostředků. Tyto 22

však může použít výhradně ke svému účelu podnikání. Nadační fond je na rozdíl od nadace tvořen pouze vklady a dary, nemá pro svou existenci stanoven žádný kapitál. Ústav je dalším typem právnické osoby, která je založena k veřejně prospěšným účelům. Účel má být, stejně jako u předchozích, společensky či hospodářsky užitečný. Pouze s tím rozdílem, že užitek z činnosti má být poskytnut rovnocenné každému a ne jen vybraným okruhům osob či jednotlivcům. Právní základ této právnické osoby tvoří jak majetková, tak i osobní složka. Osobní složka však není tvořena členy, jako je tomu u korporací, ale je tvořena svými zaměstnanci.

2.5 Veřejné rejstříky V důsledku rekodifikace se vytvořil i zcela nový zákoník o veřejných rejstřících. Jedná se přesně o zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Tento nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Důvodem vzniku nového zákona o veřejných rejstřících, byla nedostatečná právní úprava veřejných rejstříků v novém občanském zákoníku a zákoně o obchodních korporacích. Ustanovení § 120 a § 121 (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) obsahují pouze obecné informace o zápisu do veřejného rejstříku, avšak není zde nikde blíže specifikován pojem veřejný rejstřík. Tento samý nedostatek obsahuje i zákon o obchodních korporacích. Zákon o veřejných rejstřících lze tedy považovat za speciální právní úpravu, která obsahuje ustanovení týkající se úpravy všech rejstříků. Obsahuje nejen úpravu hmotné stránky práva, ale též procesně právní úpravu. Procesně právní otázky byly doposud řešeny v ustanoveních § 200 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tyto však byly s účinností od 1. 1. 2014 zrušeny a přesunuty do zákona o veřejných rejstřících. Podle důvodové zprávy ke zmiňovanému novému zákonu má být touto změnou dosaženo odstranění dvoukolejnosti právní úpravy a tento nově vzniklý zákon má být také považován za zvláštní předpis k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, případně také k občanskému soudnímu řádu (zákon č. 99/1963 Sb.).

23

Jak už nám název sám o sobě může napovědět, jedná se o veřejně přístupné informační rejstříky veřejné správy, do kterých se zapisují právnické i fyzické osoby. Tyto jsou vedeny v elektronické podobě. Zápis je pro všechny podnikající osoby povinný a bez zapsání se podnikající osoby považují za neexistující. Výše zmiňovaný zákon rozlišuje několik typů veřejných rejstříků: -

spolkový rejstřík,

-

nadační rejstřík,

-

rejstřík ústavů,

-

rejstřík společenství vlastníků jednotek, a

-

obchodní rejstřík.

V zákoně, pro každý z výše uvedených typů, nalezneme bližší charakteristiku, která nám určuje, co se do kterého a jak zapisuje. Ve svých ustanoveních nám dává zákon jasně najevo, které předpisy jsou obecně závazné pro všechny rejstříky, a které jsou závazné jen pro určitý typ. V § 1, odst. 2 je uvedeno, že „do veřejných rejstříků se zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a fyzických osobách.“14 O zákonem stanovených údajích, které jsou obecně závazné pro všechny typy rejstříků, a které se do veřejného rejstříku zapisují, hovoří § 25, odst. 1 téhož zákona. Mezi skutečnosti, které se zapisují, paří např.: •

jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu

•

předmět podnikání nebo činnosti či vymezení účelu osoby (pokud to vyžaduje jiný zákon)

•

právní forma právnické osoby

•

den vzniku a zániku právnické osoby

•

v případě fyzických osob – datum narození, rodné číslo, adresa místa pobytu

•

identifikační číslo (IČ) osoby (přidělené rejstříkovým soudem)

•

název statutárního orgánu, počet členů statutárního orgánu, jméno a sídlo nebo adresa místa pobytu

•

a další

14

Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 1

24

Jelikož se práce zabývá obchodním závodem, potažmo i podnikáním, je pro nás relevantním rejstříkem, ve výčtu poslední zmiňovaný, tedy obchodní rejstřík. Tento je upraven v ustanoveních § 42 až § 48 téhož zákona, kde je specifikováno, kdo a jaké skutečnosti (krom obecných) se zapisují do obchodního rejstříku. Do obchodního rejstříku se zapisují: •

obchodní společnosti (neboli obchodní korporace) a družstva

•

fyzické osoby podnikatelé, kteří mají bydliště na území České republiky, nebo osoby podle § 43 podnikající na území České republiky, a

•

další osoby, pokud tento nebo jiný zákon stanoví povinnost zápisu.15

Za fyzické osoby se považuji dle ustanovení § 43, např.: •

státní občan členského státu Evropské unie (potažmo státu, který tvoří Evropský hospodářský prostor či Švýcarské konfederace), případně jeho rodinný příslušník, který má povolení k pobytu na území České republiky16

Povinnost zápisu do veřejného rejstříku, respektive obchodního rejstříku, pro fyzické osoby podnikatele, kteří podnikají na území České republiky, vyplívá z ustanovení § 45. „Fyzická osoba, která je podnikatelem podnikajícím na území České republiky, se zapíše do obchodního rejstříku vždy, jestliže výše jejich výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za 2 po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku 120 000 000 Kč.17 Nedílnou součástí každého individuálního zápisu ve veřejném rejstříku tvoří sbírka listin. Tato obsahuje např.: •

zakladatelské právní jednání

15

Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 42 16 Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 43 17 Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 45

25

•

výroční zprávy

•

řádné, mimořádné a konsolidované účetní uzávěrky (pokud nejsou součástí výroční zprávy),

•

výše základního kapitálu,

•

rozhodnutí o volbě nebo jmenování, odvolání nebo doklad o jiném ukončení funkce osob, které jsou členem statutárního orgánu,

•

a další.18

Bez požadovaného výčtu listin nemůže být právnická či fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku. V případě, že některá z požadovaných listin uvedených v § 66 není součástí sbírky, vyzve příslušný rejstříkový soud, právnickou či fyzickou osobu, k jejímu doplnění. Zde se dostáváme k velmi zajímavé změně, kterou přinesl zákon o veřejných rejstřících, a to k postihům za nesplnění požadovaných podmínek pro zápis. V právní úpravě platné do konce loňského roku, tedy do konce roku 2013, byly sankční mechanismy uvedeny ve výše zmiňovaném zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v ustanoveních § 200 a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V těchto se jednalo spíše o pořádkové pokuty v řádech pár tisíců a u podnikatelů, kterým byly určeny, nevyvolaly veliký respekt. Také jak by mohly, když obraty postihovaných podnikatelů byly mnohem vyšší. V nové právní úpravě je sankční mechanismus o mnohé propracovanější. Stále jsou zavedeny pořádkové pokuty, např. pokud soud vyzve podnikatele o doložení listin a jeho výzvě není vyhověno, tedy podnikatel ve stanovené lhůtě požadované listiny nedoloží, je mu možné uložit pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč (ustanovení § 104). Avšak objevují se zde i jiné mnohem přísnější postihy, kterým budou rejstříkové soudy efektivněji vymáhat zákonem stanovené povinnosti, „rejstříkový soud i bez návrhu může zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací.“19 K tomuto sankčnímu postihu rejstříkový soud přistupuje, pokud zapsaná osoba neplní zákonem stanovené povinnosti opakovaně, nebo neplnění těchto povinností může mít neblahý důsledek pro třetí osoby. Avšak i v tomto případě musí rejstříkový soud zapsanou osobu upozornit a poskytnout jí dostatečnou lhůtu k odstranění nedostatků.

18

Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 66 19 Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013, § 105

26

Nový občanský zákoník též rozlišuje mezi veřejným rejstříkem a veřejným seznamem. Jak už jsme si uvedli výše, veřejný rejstřík je určen k zapisování osob jak už právnických či fyzických, které vykonávají nebo v nejbližší době budou vykonávat podnikatelskou činnost. Na rozdíl od toho veřejný seznam slouží k zápisu věcí, respektive hmotného či nehmotného majetku. Pokud si fyzická nebo právnická osoba zapíše svůj majetek do veřejného seznamu, má k němu práva a povinnosti, z nich vyplívající.

27

3. Základní členění obchodních závodů V právní úpravě se můžeme setkat s několika typy obchodních závodů. Cílem této kapitoly je stručně a výstižně charakterizovat základní členění obchodních závodů. V názvu kapitoly jsem uvedla typy obchodních závodů, avšak po prostudování literatury a judikatury jsem se rozhodla, že bude rozumnější charakterizovat druhy závodů, se kterými se můžeme setkat v normálním životě.

3.1 Obchodní závod Jak už jsem uvedla ustanovení specifikující obchodní závod je zařazeno v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), v Části první – Obecná ustanovení, Hlava IV – Věci a jejich rozdělení, Díl 2 – Rozdělení věcí, § 502: „Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný souhlas jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jiné činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.“20 Prozatím nám postačí pouze obecná definice obchodního závodu. Domnívám se, že bližší specifikace obchodního závodu není nutná, jelikož se specifikací problematiky na daném úseku zabývám ve 4. kapitole s názvem „Analýza právní problematiky na daném úseku“.

3.2 Rodinný závod „Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale

20

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 502

28

pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.“21 Takto je definován rodinný závod v občanském zákoníku, definici nalezneme v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v Části druhé – Rodinné právo, Hlava I – Manželství, Díl 4 – Povinnosti a práva manželů, Oddíl – Obecná část, § 700 - § 707. Jedná se o nový pojem, který se zahrnul do nové platné právní úpravy. Inspirace pro zavedení pojmu rodinný závod vzešla z ucelené koncepce italské právní úpravy občanského zákoníku (Codice Civile čl. 230 bis). Úpravu zmiňovaného rodinného závodu můžeme nalézt i v jiných zahraničních judikaturách, např. ve francouzském „Code de Commerce“ z roku 2001, ten však upravuje jen některá hlediska. V důsledku inspirace jinými právními úpravami, proto byl zaveden další typ obchodního závodu – Rodinný závod. Jedná se o typ závodu, kde provozování slouží k obživě rodiny, a též se na jeho provozu členové rodiny skutečně podílejí. Ustanovení řeší právní otázky, které nejsou členy rodiny nijak a nikde smluvně upraveny. To je jedna z hlavních specifikací pro užívání pojmu rodinný závod. Nejen, že musí splňovat obecné podmínky (obecné podmínky existence obchodního závodu) a představovat soubor obchodního majetku, který slouží k podnikatelské činnosti a na jeho chodu se musejí podílet výhradně členové rodiny (upřesnění kde je člen rodiny, v ustanovení § 700), ale také nesmějí mít sjednaná práva a povinnosti, tedy nesmí být vázáni jakýmkoliv smluvním způsobem. Domnívám se, že se jedná o posun k lepšímu, jelikož v předešlé právní úpravě musela být všechna práva a povinnosti sjednána ve smlouvě. A pokud taková ujednání neexistovala, docházelo k četným problémům. Vznikaly v podstatě „nesmyslné“ spory, které byly řešeny zákonem o bezdůvodném obohacení, který byl pro takovýto typ sporů neadekvátní, nedostačující a v podstatě nespravedlivý vůči dotčeným stranám.

21

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 700

29

3.3 Pobočka a Odštěpný závod „Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.“22 Tato definice je uvedena v Části první – obecná část, Hlava IV – Věci a jejich rozdělení, Díl 2 – Rozdělení věcí, § 503 odst. 1, občanského zákoníku. Další ustanovení § 503 odst. 2 definuje, že: „Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.“23 V právní úpravě však není nijak omezena vůle podnikatele vymezit určitou část závodu tímto způsobem. Záleží pouze na vůli podnikatele, jestli chce část svého podniku označit za hospodářsky a právně samostatnou, tedy aby se chovala v rámci obchodních vztahů jako pobočka. Avšak aby se pobočka považovala za pobočku, musí splnit jisté podmínky. Jak je uvedeno v ustanovení § 503 musí vykazovat hospodářskou a funkční samostatnost. Za rozhodující ukazatel se nepovažuje pouze zápis v obchodním rejstříku, ale skutečný stav. Toto ustanovení však neplatí pro odštěpný závod. U odštěpných závodů se i nadále bude vyžadovat zápis v obchodním rejstříku. Je to v důsledku zachování přehlednosti obchodního rejstříku, ale hlavním důvodem stále zůstává ochrana dobré víry k obchodnímu rejstříku. Právě ochrana dobré víry je velmi důležitá při zastupování podnikatele vedoucím odštěpného závodu.

22

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 503 23 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 503

30

4. Analýza právní problematiky na daném úseku V této kapitole se pokusím nastínit nejdůležitější změny, které nastaly v důsledku rekodifikace soukromého práva, především na úseku obchodního závodu a oblastí s tím souvisejících. Charakteristiku obchodního závodu jsem již uvedla v předcházejících kapitolách. Proto přejdu přímo k tématu.

4.1 Jak právní úprava vnímá obchodní závod Velmi často se podnik používal k označení osoby, čili k označení subjektu práva. Kdežto podnik je věcí v právním slova smyslu, a tedy se jedná o objekt, nikoliv o subjekt právních vztahů. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč se změnil pojem „podnik“ na „obchodní závod“. Pro lepší představu se můžeme obrátit na ustanovení v občanském zákoníku, který nám specifikuje věc v právním smyslu. Pojem věc se nachází v Části první – obecná část, Hlava IV – Věci a jejich rozdělení, Díl I – Všeobecná ustanovení, a je zde definována takto: „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“24 Tato nám dává jasně najevo, že obchodní závod nelze zaměňovat nebo používat pojem pro označení osoby, tedy subjektu (např. subjektu v pozici soutěžitele). Jelikož se pojmu podnik užívá i v jiných právních předpisech a právních úpravách, příkladem nám může být právo Evropské unie, kde se pojem podnik používá pro prostorové určení. Pojem podnik a jeho vnímání proniká do platného práva, přitom odlišné právní předpisy, jak práva soukromého, tak veřejného pojem podnik vidí v různém světle, tedy ne v jeho zákonném rozsahu jako předmět (objekt) práv a povinností.25 I jiné odborné prameny nového občanského zákoníku vycházejí z podobného pojetí - odůvodňují nahrazení, pojmu podnik pojmem závod, stále silnějším tlakem na užívání pojmu podnik pro označení subjektu (osoby) či v užším smyslu pro označení osoby soutěžitele. Právo Evropské unie používá pojem podnik pro vymezení prostoru. Více rovin vnímání pojmu podnik proniká do platné právní úpravy, přitom různé právní předpisy definují podnik

24

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 489 25 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. s. 233. ISBN 978-80-7208-922-2

31

odlišně, tedy nejen jako objekt (předmět) práv a povinností. Nový občanský zákoník proto uvolňuje pojem podnik k jinému užití ve vztahu k právu Evropské unie.26

4.2 Co sebou obchodní závod přináší Obchodní závod sebou přináší i další specifikace a odlišení od předchozích ustanovení. Z definice je patrné, že se jedná o soubor jmění, které vytvořil podnikatel z vlastní vůle, a toto jmění mu slouží k provozování vlastní podnikatelské činnosti. Tedy se do jmění zahrnují jak aktivní (věci), tak i pasivní stránky podnikání. Pasivními stránkami podnikání jsou především závazky (dluhy) vzniklé z podnikatelské činnosti. A proto se ustanovení občanského zákoníku uchýlilo ke změně názvu celého institutu, tedy především na specifikaci, co to obchodní závod vlastně je. Každá podnikající osoba, ať už právnická či fyzická, má vlastní podnik. Objektivní vymezení podniku nám dává najevo, že se jedná o soubor určitého majetku, který náleží podnikateli a slouží k provozu podniku nebo má k tomuto účelu sloužit. Tímto vymezením se zakládá především na objektivním stavu, ale podnikatel je jím dosti omezen. Není mu dána téměř žádná možnost k jeho vlastnímu zásahu do chodu podniku, zabraňuje mu především formování podniku podle svých idejí a zájmů. Nový občanský zákoník z praktických důvodů mění nejen označení podniku na obchodní závod, ale mění i jeho obsahové jádro. Jedním z dalších důvodů bylo především používání označení podnik i v jiných právních předpisech pro jiné právní entity. Změna obsahu znamená příklon k faktické podstatě označení a k rozhodování podnikatele. Je na podnikateli, co všechno jednoznačně a výslovně označí za součást závodu. Je tedy především na podnikateli, aby rozhodl a následně i organizoval závod podle svých představ, například se může rozhodnout, že bude mít více závodů.

4.2.1 Obchodní závod věcí hromadnou Výše jsme si definovali, že obchodní závod je předmět (objekt) práv a povinností, tedy věc. Z právního hlediska a s ohledem na kontext ustanovení se obchodní závod považuje

26

JANEČKOVÁ, Eva, Vladimír HORÁLEK a Karel ELIÁŠ. Encyklopedie pojmů nového soukromého práva. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 205 p., s. 170. ISBN 80-720-1870-1.

32

též za věc hromadnou. Ustanovení věci hromadné nalezneme v Části první – Obecná ustanovení, Hlava IV – Věci a jejich rozdělení, Díl 2 – Rozdělení věcí v § 501, a je definováno následovně „Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.“27 Z tohoto ustanovení je patrné, že obchodní závod představuje primárně majetkovou hodnotu, avšak též se zohledňuje fakt, že majitelem/vlastníkem mže být i jiná osoba – může ho získat dědic v dědickém řízení, a že osoba nemusí být plně způsobilá k podnikatelské činnosti, a tím k jeho provozu. Touto tézí se dostáváme k dalšímu nově zavedenému pojmu „propachtování“.

4.3 Pacht Propachtování neboli pacht je nově zavedený pojem v právní úpravě. Pacht pochází z latinského slova „pactum“ (smlouva). Tento byl užíván již v době antiky a ve středověku, kde byl pojem užíván k označení pronájmu zemědělské půdy a pozemků. Pacht se užíval i v právní úpravě , která na našem území platila do roku 1950, kde byl upraven zákonem č. 946/1811 Sb., z. s., obecný zákoník občanský, a v něm byl definován ustanovením § 1091: „Lze-li užívati pronajaté věci bez dalšího vzdělávání, nazývá se smlouva smlouvou nájemní; lez-li ji však užívati jen pílí a přičiněním, nazývá se smlouvou pachtovní. Byly-li smlouvou současně pronajaty (propachtovány) věci prvého i druhého druhu; budiž smlouva posuzována podle povahy hlavní věci.“28 Avšak ustanovení definující pojem „pacht“, bylo nakonec vyjmuto. Došlo k milnému dojmu, že pacht a nájem jsou jedna a tatáž „věc“, tedy stejné pojmy, které upravují stejnou problematiku. Avšak oba pojmy se vyznačují specifickými a do oka bijícími rozdíly.

27 27

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 501 28 Česká republika. Zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský. In: Sbírka zákonů soudních, částka č. 3/1811. 1811 § 1091

33

4.3.1 Komparace pojmu pacht a pojmu nájem Nájmem se rozumí pouze pronajmutí určité věci (např. pozemku, prostoru a dalších), nájemce nemá nárok užívat plodů vzniklých z užívání nájmu. Kdežto u pachtu je to právě naopak. Pachtýř (ten, kdo si „najímá“) si od propachtovatele (ten, kdo „pronajímá“) najme určitou věc (pozemek, prostor, ale i restauraci a v tomto případě obchodní závod). Pachtýř má nárok k dočasnému užívání a používání věci, zároveň se pachtýř zavazuje platit pachtovné („nájemné“) nebo poskytnout poměrnou část z výnosu. Pachtýř se o propachtovanou věc stará jako řádný hospodář, tedy se o ni nejen stará, ale i ji udržuje. V případě nájmu je za hospodáře považován výhradně pronajímatel. Právě pronajímatel zajišťuje a udržuje věc v bezvadném stavu, tzn., stará se o všechny opravy a úpravy věc. Nájemce má nárok provádět pouze běžnou údržbu, a to jen v případě, pokud není ve smlouvě o nájmu uvedeno jinak. Bližší specifikace nalezeme v ustanoveních občanského zákoníku v Části čtvrté – Relativní majetková práva, Hlava II – Závazky z právních jednání, Díl 2 – Přenechání věci k užití jinému, Oddíl 2 – Pacht, Pododdíl 1 – Obecná ustanovení, v § 2332 - § 2341. V ustanovení § 2332 odst. 1, je smlouva o pachtu definována následovně: „Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.“29 A v téže části nalezneme ustanovení o smlouvě nájemní v Oddílu 3 – Nájemné, Pododdíl 1 – Obecná ustanovení, v § 2201 - § 2231. V § 2201 – Základní ustanovení je definována nájemní smlouva následovně: „Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platiti za to pronajímateli nájemné.“30 Z obou výše uvedených ustanovení je patrné, že se jedná o zcela odlišné pojmy smluvního práva, avšak s mnohými podobnými znaky. Domnívám se, že právě tyto byly jedním 29

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2332 30 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2201

34

z hlavních důvodů, proč byl znovu zaveden pojem pacht. Dalším důvodem plynoucím z každodenního života podnikatelů, i když si to většina z nich jistě neuvědomovala, bylo využívání tohoto smluvního typu ve svém jednání. Právní úprava pachtu rozlišuje několik druhů tohoto smluvního typu. Ustanovení jsou rozčleněna do třech pododdílů. Ustanovení prvního pododdílu řeší obecně pacht, ve druhém pododdílu nalezneme ustanovení o zemědělském pachtu a v posledním, třetím pododdílu jsou zanesena ustanovení o pachtu závodu. V následující kapitole se zaměřím na analýzu jednoho ze smluvních typů, a to na pacht závodu. Po prostudování dostupné odborné literatury, jsem dospěla k závěru, že tento smluvní typ sice není úplnou novinkou, v ustanoveních obchodního zákoníku se užívala smlouva o nájmu podniku, ale obsahuje pojetí, které mě svým obsahem zaujalo.

4.4 Pacht závodu Právní úprava pachtu závodu je obsažena ve specifických ustanoveních § 2349 - § 2358 nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Mimo toho se na tento smluvní typ, tedy na pacht závodu, aplikují i nově zařazená obecná ustanovení o pachtu a o nájmu nového občanského zákoníku. Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku jejich zařazením odpadá nutnost konstrukce zvláštních typů, které právní úprava obchodního zákoníku znala pod chybným pojmenováním jako smlouvu o nájmu podniku.31 Podle obecných ustanovení o pachtu a nájmu, se jedná o takovou smlouvu o pachtu závodu, kde si pachtýř od propachtovatele propachtuje závod. Pachtýř má nárok na dočasné užívání a požívání předmětu smlouvy. Přičemž se k věci chová jako řádný hospodář, tzn., že předmět smlouvy, v tomto případě závod, nejen užívá a požívá z něho „plody“, ale též o něj pečuje, udržuje ho. Zároveň je povinen platit za propachtování pachtovní úplatu (pachtovné) nebo poměrnou část z výnosu závodu.

31

PARLAMENT ČR, Poslanecká sněmovna. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nakladatelství ANAG, 2012.

35

V ustanovení § 2349, odst. 1, je pacht závodu definován: „Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno.“32 Touto novou právní úpravou se nahrazuje právní úprava platná do 31. 12. 2013, která byla obsažena v ustanoveních obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) v Části třetí – Obchodní závazkové vztahy, Hlava II – Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích, Díl IIIA – Smlouva o nájmu podniku, § 488b až § 488i. Ve kterých je smlouva o nájmu podniku definována obdobným způsobem jako v ustanoveních nového občanského zákoníku. „Smlouvou o nájmu podniku se pronajímatel zavazuje přenechat svůj podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí a aby z něj pobíral užitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné.“33 V ustanovení § 2349 odst. 2 (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), je uvedeno, že pachtem závodu se rozumí převod činnosti zaměstnavatele z propachtovatele na pachtýře. V souvislosti s ustanoveními § 338 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) se tedy pachtem závodu převádějí v plném rozsahu práva a povinnosti, která vyplívají z pracovněprávních vztahů, z propachtovatele na pachtýře. V ustanoveních § 2351 (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), je zakázáno převádět na pachtýře práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u nichž to vylučuje smlouva, kterou bylo

právo průmyslového

nebo jiného duševního vlastnictví

propachtovateli poskytnuto, nebo pokud to vylučuje povaha takového práva.34 Obdobným způsobem byla upravena práva k součástem podniku upravena ustanovením §488g, odst. 1 „Na základě smlouvy o nájmu podniku vzniká nájemci oprávnění užívat

32

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2349 33 Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991, § 488b 34 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2351

36

označení, know-how a předměty průmyslového vlastnictví náležející pronajímateli a související s pronajatým podnikem v rozsahu, v jakém je toho třeba pro řádné provozování podniku, a to po dobu trvání nájmu. Úhrada za užívání je součástí nájemného.“35 Propachtováním však pachtýř nezískává jen práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, ale práva a povinnosti vyplívající z pohledávek a závazků, které patří neoddělitelně k obchodnímu závodu. V oblasti úpravy závazkových vztahů, které plynou z pachtu závodu, nastala oproti předešlé právní úpravě obchodního zákoníku zásadní změna. Ustanovení § 2352 odst. 1 uvádí, že propachtováním závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí. Avšak pachtýř přejímá jen ty dluhy, o kterých věděl nebo je mohl předpokládat. K převzetí dluhu pachtýřem se vyžaduje souhlasu věřitele, pokud ho však věřitel neudělí, za splnění dluhu odpovídá stále propachtovatel. Tuto oblast závazkových vztahů upravoval obchodní zákoník v § 488e stejnou formou. Avšak v ustanovení § 477, odst. 3 obchodního zákoníku, které je obdobně použitelné pro § 488e, bylo uvedeno, že souhlasu věřitele k převedení závazku (dluhu) se nevyžaduje, avšak i přesto pronajímatel odpovídá za to, že nájemce závazek splní. V ustanovení § 2353, odst. 2 je uvedeno: „Propachtovatel oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, že závod propachtoval.“36 Z výše uvedeného plyne pouze ohlašovací povinnost o propachtování závodu. Zákon v těchto otázkách neuvádí bližší specifikace, jestli s převedením práv a povinností z propachtovatele na pachtýře souhlasí, či nesouhlasí. V případě, že by došlo k neplnění povinností vyplívajících z dluhů a pohledávek, věřitel využije ustanovení § 2354, kde je stanoveno: „Zhorší-li se pachtem dobytnost pohledávek, má věřitel propachtovatele, který s pachtem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že pacht je vůči němu neúčinný.“37

35

Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991, § 488g 36 Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2353

37

Avšak věřitel musí dovolání z důvodu neúčinnosti, uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy se o pachtu dozvěděl, nejpozději však do třech měsíců od dne kdy nabyla účinnosti pachtovní smlouva. V ustanovení § 488d obchodního zákoníku, bylo jasně stanoveno, že: „Nájemcem může být jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, který má příslušné oprávnění, jinak je smlouva neplatná.“38 Kdežto v právní úpravě nového občanského zákoníku, v ustanovení § 2350, je za pachtýře považovaná ať už zapsaná či nezapsaná osoba ve veřejném rejstříku. Touto skutečností se odlišuje nabytí práv a povinnosti k propachtovanému závodu. Pachtýř, který je zapsán ve veřejném rejstříku nabývá práv a povinností až uveřejněním údaje, tedy že uložil doklad o pachtu závodu do sbírky listin podle ustanovení zákona č. 304/2013. Sb. o veřejných rejstřících právnických nebo fyzických osob. Ve druhém případě, tedy pokud pachtýř není zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá práv a povinností k závodu až účinností smlouvy. Ustanovení § 2353, odst. 1 občanského zákoníku, je umožněno stranám (propachtovateli a pachtýři) sepsat o převedení závodu zápis. V zápise se uvedou všechny věci a vybavení, která patří k závodu, a která se danou smlouvou o pachtu převádí. Zápis musí obsahovat i to, co v závodu chybí, i když to podle smlouvy má být nedomyslitelnou součástí závodu. Propachtovatel má také povinnost, nejpozději v den zápisu, pachtýře upozornit na vady, které předmět pachtu obsahuje. Jedná se o vady, o kterých ví, respektive o nich vědět měl a mohl. Přičemž druhý odstavec stanoví, že pachtýř nabývá požívací právo, i k věcem, které náležejí k závodu a nejsou uvedeny v zápisu, toto ustanovení se vztahuje i na dluhy, které nejsou uvedeny v zápisu s podmínkou, že existenci dluhu musel pachtýř rozumně předpokládat. Jelikož je pacht závodu sjednán formou smlouvy, buď na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou. Je zde otázka zániku pachtu velmi důležitá z pohledu dluhů a pohledávek, které pachtýři vznikly v důsledku smlouvy o pachtu. Jedná se o obdobné ustanovení, které se

37

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2354 38 Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991, § 488d

38

použije na pohledávky a dluhy při propachtování závodu. Jde o ustanovení § 2355 odst. 1 (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník): „Dnem zániku pachtu přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy, které k závodu náleží; z dluhů však propachtovatel nabývá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel

rozumně

předpokládat.

Neudělil-li

věřitel

souhlas

k převzetí

dluhu

propachtovatelem, ručí pachtýř za jeho splnění. Nabytí pohledávek propachtovatelem se jinak řídí ustanovení o postoupení pohledávek.“39

39

Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, § 2355

39

5. Závěry, hodnocení pro analyzovanou oblast Zde se pokusím uvést závěry a hodnocení, které jsem studiem dostupné odborné literatury, legislativních dokumentů a komparací právní úpravy získala.

5.1 Závěry, hodnocení historického vývoje Z hlediska historického doznala naše právní úprava spoustu změn, než se stala právní úpravou v dnešní podobě. Celkový právní vývoj byl ovlivněn nejen duševní vyspělostí zákonodárných orgánů, ale i technickým vývojem společnosti. Všichni se nějak vyvíjíme, nějak „dospíváme“, a tak by se dala popsat právní úprava, a to nejen z hlediska soukromého práva, ale z hlediska celoplošného. Studiem historických pramenů, jsem dosáhla poznání, že i špatné kroky, které se zprvu jeví jako kroky správným směrem, nemusejí být pro ucelený právní systém škodlivé. Dovolila bych si zde použít jedno české přísloví: „Chybami se člověk učí.“

5.2 Závěry, hodnocení základních právních pojmů Nová právní úprava občanského zákoníku sebou přinesla mnoho nových pojmů a názvů. Jelikož se má práce zabývá obchodním závodem, zaměřila jsem se především na oblast práva, která tuto problematiku charakterizuje a doplňuje.

5.2.1 Podnikatel Prvním pojmem, který jsem srovnávala s předchozí právní úpravou, je podnikatel. V důsledku rekodifikace a splynutí dvou základních právních předpisů, doznal podnikatel spolu s dalšími výrazné změny. Nejen, že se pojem podnikatel přesunul z obchodního zákoníku do občanského, ale také se rozšířil o nová ustanovení. Prvním zásadním rozdílem od předešlé právní úpravy je, že podnikatelem nemusí být vždy osoba, která má oprávnění vykonávat podnikatelskou činnost. V minulé právní úpravě

40

tento pojem nebyl nijak upraven. Dle získaných poznatků hodnotím začlenění této úpravy jako pozitivní efekt. Jednak z důvodu ochrany dobré víry a také z ochrany spotřebitele. Jako negativní hodnotím zavedení pojmu podnikání pro nezletilé osoby. I když se v mnohém může zdát, že právní úprava v této oblasti upravuje všechny možnosti. Obávám se, že v režimu českého práva, se bude této možnosti zneužívat a bude to mít neblahý vliv na celkovou právní úpravu. Avšak jelikož je to nově zavedený pojem, který je teprve v počátcích, nelze zatím negativní následky předpokládat. To vše nám ukáže teprve čas, a hlavně judikatura z této oblasti.

5.2.2 Podnikání fyzických osob V oblasti podnikání osob fyzických podnikajícím na základě živnostenského oprávnění nedošlo na úseku platného práva k žádné změně. Otázky podnikání jsou stále řešeny živnostenským zákonem.

5.2.3 Podnikání právnických osob V oblasti podnikání osob právnických došlo, rekodifikací právní úpravy, k roztříštění právní úpravy. Nově podnikání právnických osob upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Obecnou část neboli obecná ustanovení o obchodních korporacích nalezneme v novém občanském zákoníku, kde jsou specifikovány tři druhy. Speciální úprava obchodních korporací a jejich členění nalezneme v ustanoveních zákona o obchodních korporacích.

5.3 Závěry, hodnocení základního členění obchodních závodů 5.3.1 Obchodní závod Obchodní závod doznal v právní úpravě nového pojetí. Jak uvádím v jiné kapitole, pojetí minulé právní úpravy, bylo chápáno různým způsobem. Pojem podnik byl v obchodních vztazích vnímán ne jako objekt právních vztahů, ale spíše jako subjekt. Z tohoto chybného pojetí docházelo v právních vztazích k mylným situacím.

41

Dle mého názoru, je právní úprava obchodního závodu specifikována velmi na vysoké úrovni. A výklad pojmu obchodní závod už by neměl mít za následek, chybné zaměňování s jinými subjekty nebo objekty právních vztahů.

5.3.2 Rodinný závod Rodinný závod je též nový institut zaveden do právní úpravy nového občanského zákoníku. Jedná se o zcela nový pojem, který předchozí právní úprava vůbec nezmiňovala. Důvodem zavedení bylo především upuštění, v podobných případech, od právních ustanovení o bezdůvodném obohacení. Rodinní příslušníci, kteří jednali v dobré víře a neměli své právní jednání sjednané ve smlouvě, se dostávali do situací, které pro ně byly neadekvátní a nespravedlivé.

5.3.3 Pobočka a odštěpný závod V oblasti právní úpravy pobočky a odštěpného závodu jsem neshledala žádnou závratnou změnu z hlediska nové právní úpravy v občanském zákoníku. Úprava nové občanského zákoníku pouze přejímá tyto instituty.

5.4 Závěry, hodnocení analýzy právní problematiky Jak už bylo několikrát zmíněno, pojem podnik se mylně využíval k označení subjektů práva. Kdežto podnik jako takový je objekt práva. Právní řád v důsledku rekodifikace hledal inspiraci v minulých právních úpravách. A došlo tedy k znovu zavedení institutu obchodní závod. Institut podniku poté, z hlediska evropského práva, je uvolněn k jinému užití.

5.4.1 Obchodní závod, nájem, pacht, pacht závodu Spolu s obchodním závodem se zavedl i další pojem, tímto pojmem je pacht. Možná se bude zdát, že se jedná spíše o archaický výraz z dob středověku. Ale jde o mylnou domněnku. Tento pojem úzce souvisí s institutem nájmu. V naší právní úpravě jsme tento již užívali, a to v právní úpravě, která platila do roku 1950. V té době se však pojem pacht z právní úpravy vyčlenil, a přestal se užívat. Bylo to v důsledku špatného pojetí, došlo se 42

k závěru, že pacht a nájem upravují stejnou oblast smluvních vztahů. Dnes se k němu právní řád opět navrací a přináší spolu s obchodním závodem nový pohled na „věc“. Zavedení těchto dvou nových pojmů hodnotím jako veliký přínos pro novou právní úpravu. Domnívám se, že z hlediska snahy o ucelenost právního systému, bylo zavedení těchto právních pojmů velmi důležité. Bohužel z nedostatku právní judikatury budeme muset počkat, až jak se tyto projeví. A jestli se tato změna bude moci považovat za změnu pozitivní, nebo naopak negativní.

43

ZÁVĚR Ve své práci jsem se zaměřila na problematiku související s obchodním závodem. Jako hlavní cíl jsem si stanovila přiblížení právní úpravy na daném úseku formou komparativní metody. Bylo by však opravdu složité začít komparaci právní úpravy, bez uvedení historického vývoje obchodování, obchodu a kroků k dnešní ucelené právní úpravě. Proto jsem se v první části zaměřila na historický exkurz do vývoje obchodování, který úzce souvisí s vývojem základních právních pojmů a vývojem institutu podnik, respektive závod. Historický vývoj právní úpravy na našem území, je velmi důležitý též z hlediska rekodifikace soukromého práva. Vždyť právě právní historický vývoj byl využit jako hlavní inspirace celého rekodifikačního procesu v České republice. Což sama o sobě dokazuje i existence obchodního závodu a pachtu, kterých bylo užíváno v minulém, „historickém“ období. V druhé části jsem se zaměřila na vymezení základních právních pojmů, a opět komparativní metodou jsem se zaměřila na jejich právní úpravu před a po rekodifikaci. Důležitými tématy této části, které zaznamenaly, v důsledku rekodifikace, velkých změn a zároveň souvisí s obchodním závodem, jsou podnikatel a podnikání. Těmto bylo potřeba věnovat zvýšenou pozornost, jelikož se u nich vyčlenily zcela nové pojmy a charakteristiky. Ve třetí části jsem se zaměřila na základní členění obchodních závodů. Obchodní závod prostupuje celou právní úpravu soukromého práva. Nejen právní úpravu obchodního práva, ale též sférou práva rodinného. Proto bylo potřebné tento institut zavést a alespoň okrajově specifikovat. Jedná se o zcela nový institut, který byl vyčleněn v důsledku existence sporných situací v oblasti podnikání rodinných příslušníků. „Analýza právní problematiky na daném úseku“ jak je nazvaná čtvrtá kapitola hovoří sama za sebe. Snažila jsem se v této části práce zanalyzovat obchodní závod a právní úpravu s ním související. Právní úprava na úseku institutu obchodního závodu je velmi obsáhlá a celková analýza, by mohla být propracovanější. Avšak jedná se o právní úpravu užívanou 44

v minulosti, a novodobý právní řád se s tímto institutem „setkává poprvé“, a proto postačí jen základní analýza a komparace. V poslední kapitole uvádím své vlastní závěry a hodnocení, které jsem získala studiem odborné literatury a legislativních dokumentů. Zpracováním dané problematiky se domnívám, že jsem splnila cíle vytečené touto bakalářskou prací.

45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní publikace 1.) BEZOUŠKA, Petr a Lucie PIECHOWICZOVÁ. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 375 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263-819-2. 2.) BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-80-7380-413-8. 3.) ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, xxxvi, 617 s. ISBN 80-717-9391-4. 4.) ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. s. 233. ISBN 978-80-7208-922-2. 5.) ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 315 s. ISBN 978-80-7478-013-4. 6.) JANEČKOVÁ, Eva, Vladimír HORÁLEK a Karel ELIÁŠ. Encyklopedie pojmů nového soukromého práva. 1. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 205 p.,s.170. ISBN 80-720-1870-1. 7.) KADLECOVÁ, Marta, Karel SCHELLE, Renata VESELÁ a Eduard VLČEK. Dějiny

českého

soukromého

práva.

Plzeň:

Vydavatelství

a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 279 s. ISBN 978-807-3800-413. 8.) PADRNOS, Jaroslav. Vhled do právní úpravy českého obchodního práva: 1. díl Základy podnikání fyzických a právnických osob. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2013, 235 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-807-4181-801. 9.) SALACHOVÁ, Bohumila a Bohumil VÍTEK. Podnikání a jeho přeměny. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2013, 145 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-185-6. 10.)

SALACHOVÁ, Bohumila. Právo v podnikání. 2. aktualiz. vyd. Ostrava:

Key Publishing, 2012, 124 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-148-1. 11.)

VEČEŘ, Igor. Podnikové právo. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, 186 s. Teoretik.

ISBN 978-80-87576-46-5.

46

Periodikum a články 1.)

ELIÁŠ, Karel. Pacht. Obchodněprávní revue: odborný recenzovaný časopis pro obchodní právo a právo finančních trhů. 2013, roč. 5, č. 2, s. 33.

2.)

ELIÁŠ, Karel. Co přináší nový občanský zákoník byznysu?. Obchodněprávní revue: odborný recenzovaný časopis pro obchodní právo a právo finančních trhů. 2012, roč. 4, č. 5.

Právní normy 1.) Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 33/2012. 2012, 2.) Česká republika. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 116/2013. 2013 3.) Česká republika. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 87/1991. 1991 4.) Česká republika. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 98/1991. 1991. 5.) Zákon č. 1/1863 Ř. z., všeobecný zákoník obchodní. In: Říšská sbírka zákonů, částka č. 1/1863. 1863. 6.) Česká republika. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: Sbírka zákonů ČR, částka č. 34/2012. 2012. 7.) PARLAMENT ČR, Poslanecká sněmovna. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nakladatelství ANAG, 2012.

Internetové zdroje 1.) MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Oficiální server českého soudnictví [online]. 2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ Uvod/uvod.aspx 2.) Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2012 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/

47

3.) Epravo.cz [online].

©

1999-2014

[cit.

2014-06-26].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/ 4.) Nový občanský zákoník [online]. © 2013–2014 [cit. 2014-06-26]. Dostupné z:http://obcanskyzakonik.justice.cz/ 5.) PRK PARTNERS: advokátní kancelář [online]. 2014 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.prkpartners.cz/rekodifikace/prk-nabizi/

48