Násilí v rodině MASARYKOVA UNIVERZITA. Jiřina Klevarová. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Jiřina Klevarová

Násilí v rodině Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Pecháčková

Brno 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

Brno 27. dubna 2007

2

Děkuji paní Mgr. Jitce Pecháčkové, za odborné vedení bakalářské práce.

3

OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………………......6

1.

DEFINICE NÁSILÍ……………………………………………………………...7

1.1

Druhy násilí……………………………………………………………………...7

1.1.1 Fyzické násilí………………………………………………………………….....7 1.1.2 Psychické násilí………………………………………………………………….8 1.1.3 Sociální násilí………………………………………………………………….....8 1.1.4 Sexuální násilí……………………………………………………………………9 1.1.5 Sebepoškozování………………………………………………………………...9 1.1.6 Institucionální násilí……………………………………………………………..9 1.1.7 Mediální násilí………………………………………………………………….10 1.1.8 Rasové násilí……………………………………………………………………10 1.2

Viktimologie……………………………………………………………………11

2.

DOMÁCÍ NÁSILÍ – DEFINICE, HLAVNÍ ZNAKY…………………………12

2.1

Formy domácího násilí…………………………………………………………12

2.2

Charakteristika agresora………………………………………………………..13

2.3

Charakteristika oběti…………………………………………………………...14

2.4

Následky domácího násilí………………………………………………………15

2.5

Organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí…………………….16

2.6

Vybraná zákonná ustanovení týkající se domácího násilí v zahraničí…………20

2.7

Platná legislativa v ČR………………………………………………………...20

3.

KVANTITATIVNÍ PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ……………………………….27

3.1

Cíl průzkumného šetření a pracovní hypotézy………………………………...27

3.2

Metody a techniky průzkumného šetření……………………………………..28

3.3

Charakteristika zkoumaného souboru………………………………………...29

3.4

Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření……………………….29

DISKUSE……………………………………………………………………………..49

4

ZÁVĚR………………………………………………………………………………56

ANOTACE…………………………………………………………………………..58

ANNOTATION………………………………………………………………………59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ………………………………..60

SEZNAM TABULEK………………………………………………………………..62

SEZNAM OBRÁZKŮ………………………………………………………………..63

SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………...64

PŘÍLOHY 1 – Organizace pomáhající obětem domácího násilí – kontakty…………65

PŘÍLOHA 2 – Bezpečnostní plán pro oběti ohrožené domácím násilím…………….66

PŘÍLOHA 3 – Dotazník………………………………………………………………67

5

ÚVOD Tématem této práce je problematika domácího násilí. Toto téma jsem si nevybrala náhodně. Osobně jsem se totiž setkala s obětí domácího násilí. Před tímto setkáním jsem sama věřila např. tomu, že obětí se nikdy nemůže stát člověk vzdělaný, inteligentní, silný, oblíbený. Toto setkání mi ale otevřelo oči. Tato žena je mladá, inteligentní, vzdělaná, společenská, oblíbená ve svém okolí a přesto žije asi dva roky ve vztahu s násilníkem. Ten ji psychicky terorizuje, hlídá každý její krok, ponižuje ji, vydírá, několikrát ji fyzicky napadl. Proto, aby s ním dále setrvávala neexistuje žádný důvod, nemají děti, nemají společný byt a stejně s ním stále žije. Po útoku se vždy uchýlí zhruba na dva dny k rodičům, ale pak se znovu vrací a to proč nedokáže zdůvodnit. Na následujících stránkách jsem se snažila o ucelený pohled na problematiku domácího násilí. Dotazníkové šetření mělo odpovědět na tyto otázky. Jaké jednání lze považovat za domácí násilí? Existuje obecný profil agresora a oběti? Je současná legislativa týkající se domácího násilí dostatečná? Jaké je povědomí společnosti o této problematice a jaká je míra rozšíření domácího násilí ve společnosti? Alarmujícím zjištěním tohoto průzkumu bylo, že 17 dotázaných z 80 připustilo, že se stali obětí domácího násilí. Tato práce samozřejmě nemá za cíl vyřešit problém domácího násilí a předložit nějaké spásné řešení. Cílem je, aby čtenář lépe pochopil problematiku domácího násilí a zamyslel se na ní, začal se více kolem sebe dívat a naslouchat.

6

1. DEFINICE NÁSILÍ Definice násilí, které nacházíme v odborné literatuře se často překrývají, podle toho o jakou odbornou literaturu se jedná. Definice násilí pak může vycházet z pohledu lékaře, kriminalisty nebo psychologa.1 „Patrně nejobecněji definovala násilí Světová zdravotnická organizace, kdy je popsala jako úmyslné použití či hrozbu použití fyzické síly nebo moci proti sobě, jiné osobě, proti skupině či komunitě, a to síly (moci), která má, nebo s vysokou pravděpodobností bude mít, za následek poranění, smrt, psychickou újmu, poruchu vývoje či osobnosti.“2

1.1 DRUHY NÁSILÍ V současnosti již pojem násilí v sobě nezahrnuje jen formu fyzického násilí, ale i formu psychického, sociálního a také mediálního a institucionálního násilí. Formou násilí může být také diskriminace z důvodu odlišné víry nebo jiného světového názoru. Také problematika rovných příležitostí pro obě pohlaví (tzv. rodové studie, gender studies). Proto je třeba vždy pokud hovoříme o násilí uvádět o jaký druh se jedná nebo jak uvádí Haškovcová: „použít širšího pojmu – týrání. Týrání je zlé nakládání s druhou osobou, které se vyznačuje značným stupněm bezcitnosti a krutosti, a které u oběti vyvolává pocit hlubokého příkoří.“3

1.1.1 FYZICKÉ NÁSILÍ Podle Tošnerové je fyzické násilí: vědomé způsobování fyzické bolesti nebo bezdůvodné fyzické omezení.4 Fyzické násilí může mít mnoho projevů. Může se jednat o škrábance, zlomeniny, otoky, stopy po kousnutí, bodnutí, podlitiny (nové nebo starší, ve tvaru prstů ruky nebo opasku), popáleniny (hlavně na neobvyklých místech, opět podobné nějakým předmětům např. popáleniny od cigarety). Může jít o těžké ublížení na zdraví nebo 1

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H.,Manuálek o násilí, s. 13. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 13. 3 Tamtéž, s. 13. 4 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 12. 2

7

dokonce smrt. Mezi fyzické násilí patří také odpírání jídla a pití, léků, hygienických potřeb nebo vystavení nadměrnému chladu či teplu.5

1.1.2 PSYCHICKÉ NÁSILÍ „ Psychické násilí je někdy též označováno jako emocionální újma.“6 Tošnerová označuje za emocionální násilí: „ ponižující výroky, sekýrování, včetně hrozeb či odloučení osoby od rodiny nebo přátel.“7 Podle Haškovcové může mít psychické násilí různé formy, které je obtížné odhalit, protože je agresor volí s ohledem na citlivá místa oběti. Nejčastěji se jedná o ponižování. Agresor používá tzv. verbální agrese, jako nadávek, urážek, výsměchu, hrozeb a zastrašování, někdy dává najevo, že je oběť bezcenná. Agresor odepírá oběti oblíbené činnosti, odebírá a ničí její věci např. drobné umělecké předměty, dětem hračky, brání jí v sociálním kontaktu (s příbuznými, přáteli, sousedy). Někdy agresor týrá i domácí zvíře oběti.8 Psychické násilí se může podle Tošnerové projevit u oběti různými stavy, a to – zmateností, přehnaným strachem, nespavostí, spánkovou deprivací, nadměrným spánkem, změnami v chuti k jídlu, neobvyklým přírůstkem nebo úbytkem tělesné hmotnosti, nezájmem o sebe sama nebo okolí, nějakou činnost, ambivalencí pocitů lásky a nenávisti, agitovaností, rezignací, stáhnutím se do sebe, užíváním sedativ, tišících léků, suicidálními myšlenkami.9

1.1.3 SOCIÁLNÍ NÁSILÍ Sociální násilí představuje hlavně materiální a finanční násilí. Jde o neochotu agresora financovat jídlo, ošacení, léky. Dále zamezení přístupu oběti k úsporám, vystěhování, přestěhování, omezení volného pohybu.10

5

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s.12. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 22. 7 TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 14. 8 Srov. HAŠKOVCOVÁ. H., Manuálek o násilí, s. 22. 9 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 14,15. 10 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 13. 6

8

1.1.4 SEXUÁLNÍ NÁSILÍ Sexuální násilí může mít různou formu, proto se rozlišuje sexuální zneužívání (týká se dětí), sexuální obtěžování (nevítané sexuální návrhy), znásilnění a obchod se ženami.11

1.1.5 SEBEPOŠKOZOVÁNÍ Dle Haškovcové je sebepoškozování zvláštní a závažnou formou násilí. Agrese není namířena vůči nikomu druhému, ale vůči sobě samému, agresor je zároveň obětí. Jde např. o mentální anorexii a bulimii nebo sebevraždu.12

1.1.6 INSTITUCIONÁLNÍ NÁSILÍ Podle Haškovcové je institucionálním násilím nazýváno: „utrpení způsobené institucemi (zejména úřady), např. nevhodnými normami, kdy je důsledkem tzv. druhotné ponižování. Někdy se hovoří o systémovém týrání, které je způsobeno systémem (tedy institucemi, jejich normami a postupy), který byl původně budován s naprosto opačným záměrem.“13 Nezapomínejme ale, že i zdravotnictví jako celek, tedy i nemocnice je institucí. Příkladem institucionálního násilí může tedy být i nevhodné zacházení s pacienty v nemocnicích. Jde o nedostatek informací, nedodržování pitného režimu, nevhodnou výživu, nadměrnou indikaci tišících léků. Obětí institucionálního násilí se může stát kdokoliv, ale většinu zde tvoří senioři nebo lidé, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni, jako hendikepovaní, lidé s odlišnou barvou pleti, lidé bez domova. Oběti institucionálního násilí se potýkají s těžkostmi, když musí něco vyřídit např. na úřadech. Mají pocit nebo opravdu jsou odbýváni, přehlíženi. Zaměstnanci úřadů jim dávají najevo, že obtěžují a díky tomu hlavně senioři odchází často s nepořízenou a s pocitem bezmoci.14

11

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 23. Tamtéž, s. 23,24. 13 HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 24. 14 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s.34,51. 12

9

1.1.7 MEDIÁLNÍ NÁSILÍ

Má dvě základní formy: jednak násilí prezentované v hraných filmech, jednak hanlivé vyjadřování o některé skupině obyvatel (Romové) např. ve zpravodajských relacích.15 Sledování televize se stalo běžnou součástí našeho života. Ale již od počátku své existence byla televize nezřídka kritizována. Nejdříve se jednalo o silnou nedůvěru k této technické novince. Pak se objevily diskuse o tom, zda násilí a hlavně to prezentované televizí může mít negativní vliv na diváky, hlavně děti. Objevily se názory, že televizní násilí může mít za následek narůstající agresi diváků nebo může být inspirací pro páchání násilného jednání. Následovaly petice pro omezení vysílání tzv. akčních filmů. Bylo prokázáno, že opakované sledování tzv. akčních filmů dětmi vede k tomu, že jsou děti méně citlivé k bolesti druhých, mohou být úzkostnější nebo naopak agresivnější. Mediálním násilím nejsou ohroženy jenom děti, ale např. i ženy, díky prezentaci některých filmových hrdinek nebo díky aroganci a brutalitě, kterou řeší filmový hrdinové běžné problémy. Dále také senioři, kdy důchodová reforma ve zpravodajství je doprovázena nevhodným obrazovým materiálem (nesoběstačný stařec). Samostatnou kapitolou je reklama, zpravodajské a publicistické pořady, audiovizuální hry. Reklama, která diskriminuje ženy. Jako ideál krásy jsou prezentovány ženy s očividnou podváhou. Audiovizuální hry mohou být nejen zdrojem násilných scén, ale např. malé děti nejsou schopny odlišit skutečnost od virtuální reality, tráví velké množství času hraním počítačových her, čímž vznikají komplikace v jejich vývoji např. potíže s verbálním vyjadřováním.16

1.1.8 RASOVÉ NÁSILÍ Rasové násilí se může prezentovat jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni celé společnosti. Člověk, který se odlišuje, a to barvou pleti, způsobem svého života nebo

15 16

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 24,25. Tamtéž, s.53 – 55.

10

náboženským vyznáním může u majoritní společnosti vyvolat pocity strachu nebo ohrožení až agresi.17

1.2 VIKTIMOLOGIE Viktimologie je speciální disciplína, která je definována jako nauka o obětech trestných činů. „Viktimizace je název pro proces, ve kterém se v důsledku násilí stává z člověka oběť. Obecně odlišujeme tři fáze viktimizace: -

viktimizace primární – zahrnuje zpravidla akt násilí a důsledek trestného činu,

-

viktimizace sekundární – probíhá zpravidla na policii a obsahuje konfrontaci oběti s policisty, vyšetřovacími a procesními orgány a zahrnuje také reakce okolí. Pro oběť je to náročná a stresující etapa. Někdy se hovoří o tzv. druhotném ubližování,

-

viktimizace terciární – je fáze, v níž se oběť budˇ vyrovná s násilím, které prožila, anebo mu podlehne a identifikuje se s modelem tzv. kriminální kariéry (nepříznivé očekávání, že se mi zase „něco stane“, se naplní).18

17 18

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 25. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 27.

11

2.

DOMÁCÍ NÁSILÍ – DEFINICE, HLAVNÍ ZNAKY Definice domácího násilí – jde o fyzické, psychické, sexuální a sociální násilí

mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mino kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů vzrůstá a vede ke ztrátě schopnosti včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit. Hlavní znaky domácího násilí: 1. opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku jakéhokoliv charakteru nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek, 2. eskalace – od urážek vede k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život, 3. jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné – domácí násilí nejsou vzájemné hádky, napadání, rvačky, spory, kdy se role osoby násilné a osoby ohrožené střídají, 4. neveřejnost – probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu, stranou společenské kontroly.19

2.1

FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Psychické násilí: -

zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta, ničení věcí, předvádění zbraní, ubližování jiným v přítomnosti ohrožené osoby,

-

zvýšená kontrola všeho co ohrožená osoba dělá – kam jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě,

-

kritizování a ponižování – nadávky, snižování schopností, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb,

-

vyhrožování a vydírání – nucení k poslušnosti, vyhrožování bitím, přerušením kontaktů, sebevraždou, vydírání přes děti, vnoučata, vyvolávání pocitů viny.

19

Srov. .

12

Fyzické násilí: -

facky, rány pěstí, kopance, tlučení hlavou např. o topení, stěnu, rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem.

Sociální násilí: -

izolace od příbuzných a přátel, zákaz přijímání návštěv, svým chováním agresor odrazuje návštěvníky od dalšího kontaktu, zákaz telefonování, sledování televize, doprovázení např. k lékaři.

Ekonomické zneužívání: -

zamezení přístupu k financím (i vlastním), vydírání, vynucování převodu bytu, nemovitosti.

Sexuální násilí. Kombinace několika forem násilí.20

2.2 CHARAKTERISTIKA AGRESORA Poznatky o pachatelích pochází ze tří zdrojů. A to z kriminologických výzkumů, které se týkají toho, jak pachatelé reagují na určité oficiální sankce. Druhým zdrojem informací jsou samy oběti, tyto informace se týkají toho, jaké formy násilí agresor při týrání použil (např. Angličanka P. Craven navrhla osm základních typů domácích násilníků: surovec, žárlivec, špatný otec, lhář, vyděrač, sexuální násilník, pán domu a psychický utlačovatel). Je samozřejmé, že jednotlivé typy se mohou u jednoho pachatele kombinovat. Třetím zdrojem informací jsou psychologicky zaměřené výzkumy. Z těchto tří zdrojů informací vyplynulo, že neexistuje jasný osobnostní profil domácího násilníka, tedy domácího násilí se mohou dopouštět různé osobnostní typy. Může jít o pachatele, který se silně kontroluje, je dominantní, agresivní, ale také může jít o pachatele impulzivního, úzkostného, slabého a podezíravého. Pachatele domácího násilí lze rozdělit také na dva hlavní typy a to domácí násilník s dvojí tváří – doma agresor, pro okolí konformní, solidní osoba a pak sociálně problémový pachatel. Toto rozdělení pracuje s tím, že čím je pachatel závislejší na sociálních vazbách a pochodech konformity, tím citlivěji reaguje na negativní sankce, které ho diskreditují v očích okolí. To znamená, že prototyp „čistého“ domácího 20

Srov.< http://www.donalinka.cz/redaction.php?action=schowRedaction&id_categoryNode=355>.

13

násilníka (tedy násilníka, který se omezuje pouze na týrání svých blízkých, ale nepáchá kriminální činnost) si netroufne týrat tam, kde mu hrozí potíže a problémy ze zveřejnění jeho chování. Samozřejmě záleží na tom, zda pachatel chce změnit své chování, v jakém stádiu se domácí násilí nachází.21 Podle M-F. Hirigoyen je pachatel perverzní jedinec. Pod slovo perverzní zahrnuje strategii zneužití a následné destrukce jiného jedince, po níž nepřichází pocit viny. Dále označuje pachatele jako narcistickou osobnost. Narcistický jedinec má velikášský pocit vlastní důležitosti, je zaujat fantaziemi o neomezeném úspěchu a moci, myslí si, že je výjimečný, že mu všechno patří, chybí mu empatie, druhým závidí, je arogantní, nic mu neříká pocit smutku. Perverzní jedinci se pokládají za hlasatele pravdy, jsou megalomanští, nadhodnocují své morální hodnoty, odsuzují u druhých lidí zlobu a špatnost, všechny kritizují, nemají morální zábrany, výčitky svědomí, mají rozkoš z utrpení druhých, závidí druhým jejich život, úspěch, nejsou spokojeni se sebou ani s vnucují druhým svou životní nespokojenost, nadšení

druhými,

kolem sebe ničí a snaží se

dokázat, že všichni jsou špatní. Pro perverzní jedince je typické, že si myslí, že nenesou odpovědnost, nikdy nejsou vinni, za všechno mohou ostatní. Typické pro agresora je, že popírá realitu, nedokáže se rozhodnout, není schopen nic konat samostatně. Dále je pro agresory typická paranoia – trpí pocitem nadřazenosti, jsou svéhlaví, nesnášenliví, pohrdají druhými, jsou nedůvěřiví, klamně usuzují – neutrální události si vysvětlují jako útoky proti sobě.22

2.3 CHARAKTERISTIKA OBĚTI „ Podle čeho byla oběť vybrána? Protože byla po ruce a začala tak či onak vadit. Pro agresora oběť nic zvláštního neznamená. Předmětem nenávisti se stává v okamžiku, kdy začne unikat a nemá už agresorovi co poskytnout.“23

21

Srov. HUČÍN, J., Násilníci nejsou pouze muži, Psychologie dnes, s. 13. Srov. HIRIGOYEN, M-F., Psychické násilí v rodině a zaměstnání, s. 135,138,141,146-148. 23 Tamtéž, s. 151. 22

14

Ideální obětí pro pachatele domácího násilí je člověk svědomitý s přirozeným sklonem k sebeobviňování. Jde o tzv. predepresivní typ (typus melancholicus) člověk, který lpí na řádu, jak v oblasti pracovní tak v oblasti sociálních vztahů. Člověk, který se obětuje pro druhé, který si nakládá spoustu práce, špatně snáší netaktnost, nedorozumění, je zranitelný i při neoprávněné kritice, trpí skrytým pocitem méněcennosti, podléhá depresím.24

2.4 NÁSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ Pokud hovoříme o následcích domácího násilí, hovoříme o syndromu týrané ženy. Protože podle statistických údajů jsou v partnerských vztazích zneužívány převážně ženy (kolem 95 %). Vyčlenění tohoto syndromu naznačuje, že důsledky domácího násilí jsou specifické, jde o příznačný soubor následných mentálních a behaviorálních reakcí na straně oběti. Závažná je především přetrvávající vazba k agresorovi, setrvávání ve vztahu s ním, zatajování závažnosti a příčin zranění. Právě tyto typické důsledky domácího násilí jsou pro pozorovatele zvenčí nepochopitelné. Syndrom týrané ženy je definován jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneužívání, které vedou ke snížení schopnosti ženy efektivně reagovat na prožívané násilí. Syndrom týrané ženy se skládá ze zhruba tří kategorií symptomů: -

příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou reakci,

-

naučená bezmocnost,

-

sebezničující reakce.

1. Příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou reakci. Týrané ženy trpí ztrátou životních perspektiv v kombinaci s celkovou netečností, otupělostí. Týrané ženy není snadné oslovit, v kontaktu se jeví jako málo přístupné, se sníženou dynamikou reakcí a malým zájmem o okolní dění. Tyto ženy se nejsou schopny chovat přirozeně, pokud vůči nim někdo prezentuje výrazně negativní emoce jako např. vztek. Mají tendenci utíkat před konflikty. Jsou až extrémně laskavé. Toto chování lze zaregistrovat již při prvním kontaktu s týranou ženou.

24

Srov. HIRIGOYEN, M-F., Psychické násilí v rodině a zaměstnání, s. 156.

15

2. Naučená bezmocnost. Podstatou naučené bezmocnosti je, že jestliže se jedinec naučí, že nemá žádnou kontrolu nad nepříjemnými událostmi a že každý jeho pokus změnit nepříjemnou událost končí prohrou, propadne letargii a pasivitě, která v extrémním případě může vést až k jeho smrti. Přitom se ukazuje, že spíše než skutečná schopnost kontroly je důležitější víra ve vlastní možnosti neboli iluze kontroly. Velký význam má také reakce oběti na první incidenty násilí. Ženy, které byly aktivní již v první fázi násilí jsou i později schopny účinně zareagovat na pokračující násilí. Naopak u žen, které již zpočátku byly pasivní roste riziko dlouhodobého týrání. Tyto oběti vyhledají pomoc až tehdy pokud si myslí, že je ohrožen jejich život. S naučenou bezmocností přichází i snížení sebevědomí, týraná žena je nejistá, nerozhodná, někdy si není jista ani hodnocením toho, co se kolem ní děje. 3. Sebezničující reakce Jde

o

typickou,

přirozenou

strategii

vyrovnání

se

s

opakovaným,

nevypočitatelným násilím, které na oběti páchají její blízcí. Mezi tyto reakce patří: -

popírání viny útočníka,

-

minimalizace následků (bagatelizace zranění),

-

popírání viktimizace (žena popírá své zneužívání),

-

odmítání možnosti záchrany (týraná žena popírá reálné možnosti pomoci). Někteří autoři předpokládají, že pro vznik těchto reakcí není až tak důležité

periodicky se opakující násilí, jako střídání dvou poloh chování u agresora. Psychologickým základem sebezničujících reakcí je mentální odpověď na zneužívání, která se označuje jako manipulace s realitou. Týraná žena má vytvořený zvláštní svět, ve kterém i nevysvětlitelné násilí má svou logiku. 25

2.5

ORGANIZACE

ZABÝVAJÍCÍ

SE

POMOCÍ

OBĚTEM

DOMÁCÍHO NÁSIÍ Mezi hlavní organizace, které se zabývají pomocí obětem domácího násilí patří Bílý kruh bezpečí, DONA linka, Občanské sdružení ROSA.

25

Srov. ČÍRTKOVÁ, L.,Oběti domácího násilí, Psychologie dnes, s. 15-16

16

Bílý kruh bezpečí (dále jen BKB). Je občanským sdružením, které bylo založeno 4. září 1991 (od tohoto data je registrováno Ministerstvem vnitra). Jeho prezidentkou je Mgr. Petra Vitoušová. V roce 1996 byl BKB přijat za plnoprávného člena národní organizace The European Forum for Victim Services ( Evropské fórum služeb obětem) se sídlem v Londýně. BKB se zaměřuje na pomoc obětem trestných činů a to pomocí bezplatné, bezprostřední, odborné, diskrétní pomoci obětem v síti poraden formou morální, právní a psychologické pomoci. Poradny BKB se nachází v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni, Pardubicích. Poradenská pomoc obětem je realizována také díky nonstop telefonní lince(viz příloha 1,s.65). Mezi základní principy poradenské činnosti patří: -

bezplatnost – za poradenskou činnost klienti neplatí, tato bezplatnost se nevztahuje na nadstandardní služby (doprovody k soudu mimo sídlo poradny),

-

nestrannost – poradna je otevřena všem obětem trestných činů bez ohledu na pohlaví, etnický nebo rasový původ, sociální postavení, věk, náboženské nebo politické vyznání, rada je nestranná a neutrální, není ovlivněna názory a zájmy poradce, poradci respektují klienta a jeho rozhodnutí, jak se bude dál postupovat,

-

nezávislost

–

poradna

je

nezávislá

na

politických,

ekonomických,

náboženských vlivech, na státní správě a místní samosprávě, -

diskrétnost – klient má právo vystupovat anonymně, bez souhlasu klienta nemohou být informace postoupeny dál, poradna není zbavena odpovědnosti při podezření na spáchání

trestného činu (neoznámení nebo nepřekažení

trestného činu). BKB usiluje o zlepšení právního postavení poškozených v trestním řízení a ve společnosti a to pomocí spolupráce při tvorbě zákonů.26 Dále usiluje o zvýšení informovanosti občanů i veřejné správy o problémech obětí trestných činů prostřednictvím přednášek, seminářů,

kongresů a publikační

činnosti. Snaží se o zvýšení informovanosti o možnostech a prostředcích prevence kriminality, zejména v zásadách chování, které snižují riziko stát se obětí trestného 26

Srov. .

17

činu.

Spolupracuje

s národními

institucemi

a

mezinárodními

organizacemi

zabývajícími se pomocí obětem trestné činnosti a prevencí kriminality (Aliance proti domácímu násilí). BKB také založil nadaci pro pomoc obětem trestné činnosti, která usiluje o zlepšení materiálního postavení obětí trestné činnosti, podporuje zisk peněžní pomoci od státu, zprostředkovává finanční pomoc z Národního fondu Filipa Venclíka.27

DONA linka (viz příloha 1, s.65). Je specializovaná celostátní

telefonická služba pomoci pro osoby ohrožené

domácím násilím. Tato služba byla založena v září 2001, jejím zřizovatelem je BKB. Tato specifická služba je zaměřena hlavně na : -

pomoc každému, kdo se cítí ohrožen domácím násilím nebo je svědkem domácího násilí,

-

pomoc profesionálům, kteří při výkonu svého povolání přichází do kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím,

-

poskytování psychologické, právní, organizační a morální pomoci,

-

pomoc při orientaci se v současné situaci,

-

pomoci při sestavení individuálního bezpečnostního plánu (viz příloha 2, s.66),

-

zprostředkování informací o možných sociálně-právních a trestněprávních možnostech ohrožené osoby,

-

pomoc při orientaci v systému služeb sociálně záchranné sítě pro oběti domácího násilí a trestných činů,

-

pomoc při vyhledávání bezpečného ubytování,

-

přivolání urgentní pomoci v případech ohrožení zdraví nebo života.

Mezi základní principy činnosti patří respektování anonymity klientů, garance vysokého standartu služeb, diskrétnost.28

Občanské sdružení ROSA Toto

sdružení

se

specializuje

na

poskytování

bezplatné

komplexní

psychosociální pomoci ženám, obětem domácího násilí. Sdružení bylo založeno

27 28

Srov... Srov.<.http://www.donalinka.cz/redaction.php?action=schowRedaction&id_categoryNode=348>.

18

v roce 1993. Cílem občanského sdružení je uznání domácího násilí jako závažného celospolečenského problému a zlepšení systému pomoci ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem. Zatím to účelem spolupracuje se státními a zastupitelskými orgány, policií a neziskovými organizacemi zabývajícími se obdobnou problematikou v České republice (dále jen ČR) a zahraničí. Mezi základní služby, které sdružení poskytuje patří: -

informační a poradenské centrum (jednorázové i dlouhodobé psychologické poradenství, sociální, právní poradenství, zprostředkování psychiatrické pomoci, podpora v náročné životní situaci, poradenství je bezplatné, jen je nutné se předem objednat),

-

azylový dům,

-

telefonická pomoc a SOS linka,

-

krizová telefonická SOS linka,

-

internetové poradenství.(viz příloha 1, s.65)29

pro FEM Občanské sdružení, konzultační středisko pro ženské projekty. Jde o obecně prospěšnou společnost, která se od roku 1993 zaměřuje na poskytování pomoci obětem domácího násilí a konzultace ženským projektům a organizacím. Toto sdružení provozuje linku právní pomoci pro ženy, oběti domácího násilí (viz příloha 1, s.65).30

Mezi další organizace patří azylová zařízení v místě bydliště, centrum krizové intervence, linka důvěry RIAPS, linka důvěry v místě bydliště, poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy.(viz příloha 1, s.65).

29 30

Srov. . Srov. .

19

2.6

VYBRANÁ

ZÁKONNÁ

USTANOVENÍ

TÝKAJÍCÍ

SE

DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ZAHRANIČÍ

Domácí násilí je nejrozšířenější formou násilí vůbec. V ČR se týká 16 % obyvatel. Objevuje se ve všech sociálních vrstvách, nezávisle na dosaženém vzdělání a postavení. Velkým vzorem v přístupu k řešení problematiky domácího násilí jsou Spojené státy americké. Zde od roku 1998 jsou např. všichni zaměstnanci nemocnic povinně vyškoleni v problematice domácího násilí. Každá nemocnice má minimálně jednoho specialistu, který koná osobní návštěvy u pacientů, kteří se stali obětí domácího násilí nebo je u nich na domácí násilí podezření a provádí evidenci těchto případů. Tento pracovník nemá povinnost tyto případy ohlašovat policii, kromě zranění způsobených střelnou zbraní. Dalším státem, který by mohl být vzorem ČR je Rakousko. Zde musí agresor po násilném ataku opustit byt na sedm dní, během nichž se může jen v doprovodu policie vrátit pro osobní věci a dokumenty. Pokud se žena rozhodne může zákaz trvat i jeden rok. Ve Velké Británii je od roku 1990 uzákoněno opatření, podle kterého musí policie v první řadě ochránit oběti a děti před dalšími útoky, posuzovat násilí v rodině stejně jako jiné formy násilí, může násilníka zatknout. Dále byly založeny speciální útvary policistů pro případy domácího násilí. 31

2.7 PLATNÁ LEGISLATIVA V ČR V ČR díky společnému úsilí BKB, některých zástupců parlamentu a společnosti Phillip Morris vznikla v roce 2002 Aliance proti domácímu násilí (dále jen APDN). Hlavní aktivitou APDN byl podnět k zákonodární iniciativě, která by upravovala zásady ochrany před domácím násilím.

31

Srov. MORÁVKOVÁ, L., Co s domácím násilím? Zdravotnické noviny Příloha zdravotně sociální péče, s. X.XI.

20

Návrh stál na třech pilířích: -

možnost policejního zásahu, který se uskuteční na žádost ohrožené osoby, jejích rodinných příslušníků nebo sousedů. Cílem tohoto zásahu by mělo být zastavení aktuálního násilí a to formou vykázání násilné osoby,

-

občansko – právní možnosti ohrožené osoby. Ta by se měla mít možnost obrátit na soud se žádostí o vydání předběžného opatření, kterým by byl agresor nucen opustit byt a po stanovenou dobu se tam nevracet,

-

kontroly

dodržování

povinností uložených násilné osobě při vykázání

a následná péče o ohroženu osobu ze strany intervenčního centra (psychologická, sociální, právní pomoc).32 14. března 2006 Parlament ČR přijal zákon číslo 135, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2007. První část zákona číslo 135 se týká změny zákona číslo 283/1991 Sb., o Policii ČR. Vybraná ustanovení zákona č. 283/1991Sb., o Policii ČR. „Vykázání ze společného obydlí a zákaz vstupu do něj. Paragraf 21a (1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn toho, kdo je podezřelý z takového jednání, vykázat z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z jeho bezprostředního okolí. Součástí vykázání je rovněž zákaz návratu do vymezených prostor. Toto rozhodnutí je účinné v okamžiku, kdy bylo prokazatelně sděleno osobě, proti které směřuje. Osoba, proti níž vykázání směřuje (dále jen „vykázána osoba“), je poté povinna neprodleně opustit místo, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje. (2) Není-li ten, vůči komu směřuje opatření podle odstave 1, v době policejního zákroku přítomen ve společném obydlí, je policista takové osobě oprávněn zakázat vstup do společného obydlí, jakož i do jeho bezprostředního okolí, a to i v době jeho nepřítomnosti. Toto rozhodnutí je účinné v okamžiku, kdy se

32

Srov. MORÁVKOVÁ,L., Co s domácím násilím? Zdravotnické noviny Příloha zdravotně sociální péče, s. X-XI.

21

o něm osoba, proti které směřuje, dozví. Osoba, které byl zakázán vstup do společného obydlí, poté nesmí vstupovat na místo, na které se toto rozhodnutí vztahuje. Paragraf 21b (1) Rozhodnutí o vykázání se vydává bez projednání věci a z úřední povinnosti, přičemž souhlas ohrožené osoby se nevyžaduje. (2) Rozhodnutí o vykázání se písemně vyhotoví do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí. Vyhotovené rozhodnutí se v opise doručí vykázané osobě a ohrožené osobě. Opis rozhodnutí o vykázání doručí policista do 24 hodin od jeho vydání spolu s opisem úředního záznamu podle paragrafu 21a odst. 6 příslušnému intervenčnímu centru, v případě, že ve společném obydlí, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje, žije nezletilá osoba, doručí se opis rozhodnutí o vykázání spolu s opisem úředního záznamu ve stejné lhůtě též příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Paragraf 21c (1) Rozhodne-li policista o vykázání, vyzve vykázanou osobu, aby mu vydala všechny klíče od společného obydlí, které drží, a vykázaná osoba je povinna klíče vydat. Policista zároveň poučí vykázanou osobu o následcích neuposlechnutí takové výzvy. Policista je dále povinen umožnit vykázané osobě, aby si nejpozději při výkonu rozhodnutí o vykázání vzala ze společného obydlí výlučně věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a dokumenty, a ve lhůtě do 24 hodin od výkonu rozhodnutí o vykázání pak další osobní věci a věci nezbytné pro její podnikání nebo výkon povolání. (2) Vykázané osobě poskytne policista informace o možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím i nezbytnou součinnost. Policista je povinen vykázanou osobu poučit

o jejím právním postavení, o jejích právech

a povinnostech a o dalším možném postupu ve věci. Za tímto účelem policista vyžádá od vykázané osoby adresu pro doručování. (3) Ohroženou osobu poučí policista o možnosti návrhu na vydání předběžného opatření

podle

občanského

psychologických, sociálních

soudního

řádu

o

možnosti

využití

nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem

33

násilí.“ 33

a

.

22

„Policista poučí ohroženou osobu i o následcích vyplývajících z uvedení

vědomě

nepravdivých údajů, k nimž policista při rozhodování o vykázání přihlíží. Je-li toho třeba, přivolá policista ohrožené osobě nezbytnou lékařskou pomoc. Paragraf 21d (1) Vykázání, o kterém bylo rozhodnuto podle paragrafu 21a odst. 1 nebo 2, trvá po dobu 10 dnů ode dne vydání rozhodnutí. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. (2) Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se lhůta uvedená v odstavci 1 prodlužuje až do právoplatného rozhodnutí soudu o tomto návrhu. (3) Policista je povinen ve lhůtě do 3 dnů od vykázání rozhodnutí o vykázání provést kontrolu, zda rozhodnutí o vykázání dodržuje vykázaná osoba i ohrožená osoba. Provedené kontrole sepíše policista úřední záznam.“34 Druhá část zákona číslo 135 se týká změn občanského soudního řádu. Třetí část změn trestního zákona. Čtvrtá část změn v zákoně o sociálním zabezpečení. Pátá část změn zákona o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení.

Přijetím zákona číslo 135 došlo nejen ke změně zákona 283/1991 Sb., o Policii ČR a změnám dalších zákonů, ale také ke zřízení intervenčních center. Od 1. ledna 2007 tedy působí v ČR pracoviště, která poskytují krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím, tedy intervenční centra.Tato centra poskytují individuální sociálněprávní pomoc v

konkrétních případech domácího násilí a také koordinují

interdisciplinární spolupráci mezi dalšími navazujícími službami na úrovni kraje. V případě vykázání spolupracují s Policií ČR. Činnost je zajištěna proškolenými odborníky, kteří mají pro tuto službu osvědčení. Pomoc poskytována centry je určena pro osoby, které jsou ohroženy domácím násilím a jsou v ochranném režimu vykázání a dále osobám ohroženým domácím násilím, které svou situaci chtějí řešit, hledají pomoc, radu a informace.35

34

. Srov. .

35

23

Změny zákona o Policii ČR dávají

zasahujícím policistům možnost, aby

agresora vykázali z bytu a to nejméně na 10 dní. Zákon číslo 135/2006 umožnil vznik intervenčních center pro pomoc obětem domácího násilí, díky tomu získali oběti např. nárok na bezplatnou právní pomoc, tu měl do této doby jen agresor, pokud proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, ale oběť si právního zástupce musela zaplatit. Velmi důležitým bodem v boji proti domácímu násilí se stala novela trestního zákona (zákon číslo 140/1961 Sb.), kterou se s platností od 1.června 2004 stanovuje nová skutková podstata – par. 215a – týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Paragraf 215a – týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na dva roky až osm let bude pachatel potrestán a. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo b. pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. Týráním je zde myšleno úmyslné zlé nakládání se blízkou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání, zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, které týranou osobu neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují). Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající stejně jako vznik následků na zdraví. K zahájení trestního stíhání pod paragrafem 215a není třeba souhlasu poškozeného.36

Oběť domácího násilí může proti agresorovi podat trestní oznámení, a to na Policii ČR, přímo na státním zastupitelství, v závažných případech na kriminální policii. Může být podáno písemně i ústně. Pokud je podáno ústně měla by oběť vyžadovat kopii protokolu o trestním oznámení. Při osobním písemném podání by si měla nechat potvrdit předání trestního oznámení na Policii ČR, či na státním zastupitelství. Pokud je trestní oznámení zasláno poštou, tak je třeba je zasílat vždy doporučeným dopisem. Pokud chce být ohrožená osoba informována o tom, jak bylo 36

Srov..

24

oznámení vyřízeno měla by o to zažádat ve smyslu trestního řádu písemně. Podá-li trestní oznámení ve smyslu paragrafu 215a, nemusí již dále v průběhu řízení dávat svolení se stíháním pachatele. V oznámení musí být uvedeno kdo (jméno, příjmení, adresa, datum narození) se dopustil čeho (popis události) komu, kde, kdy (pokud jde o opakované násilí tak historii násilí, kdo došlo k prvnímu, zda se opakovalo, jak často k násilí docházelo). Pokud existují svědci tak také jejich jména, adresy a data narození, dále je nutné popsat chování pachatele i ohrožené osoby, zda došlo ke zranění, vznikly škody na majetku, jsou důkazy činu. Pro splnění skutkové podstaty paragrafu 215a není nutné, aby u oběti vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost považuje jako těžké příkoří. Podle tohoto ustanovení je domácí násilí trestným činem.

Násilník nemusí být stíhán pouze pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Může být stíhán i ve smyslu paragrafu 221 trestního zákona – ublížení na zdraví, podle tohoto paragrafu hrozí pachateli trest odnětí svobody až na osm let. Za ublížení na zdraví se pokládá takové narušení tělesného a duševního zdraví, které si vyžádá lékařské ošetření a pracovní neschopnost trvající nejméně sedm dní. Také ve smyslu paragrafu 197a trestního zákona – násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci. Pachatel může být odsouzen až na jeden rok odnětí svobody, a to za vyhrožování usmrcením, vyhrožování škodou na majetku atd. Nebo ve smyslu paragrafu 231 trestního zákona – omezování osobní svobody. Podle tohoto paragrafu může být pachatel odsouzen až na 10 let odnětí svobody. Omezením osobní svobody se rozumí zásah, který znemožňuje nebo omezuje volný pohyb člověka a také zásah, který brání člověku o svém pohybu volně rozhodovat.

37

10. září 2004 byl vydán metodický pokyn, podle kterého musí policie při řešení domácího násilí postupovat. Policista musí :

37

-

řádně přijmout a zdokumentovat oznámení od volajícího,

-

zajistit bezpečí na místě pro všechny zúčastněné, oddělit oběť a pachatele,

-

zdokumentovat všechny informace od svědků, pachatele a oběti,

Srov. .

25

-

popsat, fotograficky zdokumentovat vzniklá zranění, poškození zařízení,

-

posoudit riziko hrozby opakování násilí po odjezdu policie,

-

poskytnout oběti základní informace, kam se obrátit o další pomoc,

-

zeptat se oběti, zda si přeje být informováno o propuštění pachatele z vyšetřovací vazby nebo vězení,

-

nabídnout oběti asistenci při převozu do bezpečí, informovat o bezpečnostním plánu, poučit oběť o jejích právech,

-

informovat orgán sociálně právní ochrany dětí o dětech žijících v prostředí domácího násilí,

-

policista je oprávněn osobu zajistit na dobu nejdéle 24 hodin, pominou-li důvody zajištění, je povinen ji propustit. 38

38

Srov. .

26

3. KVANTITATIVNÍ PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ

Stěžejním bodem kvantitativního průzkumného šetření je výzkum pomocí dotazníku.(viz příloha 3, s.67) V této kapitole jsou popsány cíle práce a pracovní hypotézy, použitá metoda výzkumu, popis zkoumaného vzorku a analýza, interpretace zjištěných dat.

3.1 CÍL PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A PRACOVNÍ HYPOTÉZY 1.Cíl Zjistit znalost pojmu „domácí násilí“ u široké veřejnosti a rozšíření tohoto problému ve společnosti. Hypotézy Předpokládám, že více než 80 % respondentů pojem „domácí násilí“ zná. Předpokládám, že minimálně 20 % respondentů má nějakou zkušenost s domácím násilím.

2. Cíl Zjistit jaká forma domácího násilí ve společnosti převažuje a zda přetrvávají mýty o agresorech a obětech. Hypotéza Předpokládám, že u 40 % respondentů, kteří připouští zkušenost s domácím násilí jde o násilí kombinované a to psychické a fyzické. Předpokládám, že 50 % respondentů souhlasí s názorem, že agresorem se nemůže stát člověk vnímaný okolím jako „ slušný“ a obětí se stává člověk vnímaný okolím jako „slaboch“.

27

3. Cíl Zjistit, zda má široká veřejnost dostatek informací, jak se zachovat pokud se stane obětí nebo svědkem domácího násilí. Hypotéza Předpokládám, že většina respondentů má nedostatek informací, jak se zachovat, pokud se stane svědkem nebo obětí domácího násilí a nezná současnou legislativu týkající se domácího násilí.

3.2 METODY A TECHNIKY PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Pro metodu průzkumného šetření jsem zvolila dotazník. Dotazník je možný prostředek, pomocí kterého se zkoumá mínění lidí o jednotlivých jevech. Je to skupina připravených a správně formulovaných otázek, které jsou smysluplně seřazeny. Respondent odpovídá písemně. Nevýhodou této metody je, že nezjišťujeme jací respondenti jsou, ale jak sami sebe vidí nebo chtějí být viděni. Výhodou této metody je rychlé a ekonomické shromažďování dat od velkého počtu respondentů. V dotazníku jsem použila 18 otázek. Otázky jsou rozděleny dle formy požadované odpovědi. 17 otázek je uzavřených (strukturovaných) a 1 otázek je otevřená (nestrukturovaná). Ze 17 otázek uzavřených je 7 dichotonických a 10 polynomických. Z 10 otázek polynomických je 8 výběrových a 2 výčtové. Dotazníky jsem distribuovala 2. ledna 2007. Respondenti měli na vyplnění dotazníků 15 dní. Sběr vyplněných dotazníků skončil 17. ledna 2007. Dotazníky jsem distribuovala do dvou soukromých firem v malém městě na Severní Moravě. Obě firmy se zabývají strojírenskou výrobou a nejvíce jsou v těchto firmách zastoupeny dělnické profese, což ovlivňuje jak věk, pohlaví, tak vzdělání respondentů.

28

3.3 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO SOUBORU Pro výzkumné šetření jsem využila skupinu 80 respondentů. Všichni respondenti jsou zaměstnanci dvou menších soukromých firem v malém městě na Severní Moravě. Ve vzorku převažují respondenti se středním vzděláním (65), z toho dvacet pět mužů a čtyřicet žen a to vyučeni bez maturity, což je dáno povahou jejich zaměstnání, kdy jde o manuální práci u strojů v třísměnném provozu. Další skupina jsou respondenti se středním vzděláním, ale ukončeným maturitou (10), z toho čtyři muži a šest žen. Dále respondenti s vyšším odborným vzděláním, a to tři ženy a dva respondenti s vysokoškolským vzděláním, a to pouze muži. Ve vzorku je celkem třicet jedna mužů a čtyřicet devět žen. Věk respondentů se pohybuje od 18 do 60 let. Největší zastoupení má věková kategorie 18 až 30 let, zde je respondentů třicet osm (deset mužů a dvacet osm žen). Druhou v pořadí je zastoupena věková kategorie 30 až 40 let, dvacet dva respondentů (deset mužů a dvanáct žen), další věkovou kategorií je rozmezí 40 až 50 let, patnáct respondentů (šest mužů a devět žen). Poslední věková kategorie je 50 až 60 let, pět respondentů (pět mužů).

3.4 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

Jako metodu analýzy výsledků jsem použila zpracování výsledků pomocí absolutní a relativní četnosti a zápis do tabulek a grafů.

29

Tabulka 1 - Věk respondentů

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost muži

ženy

muži

ženy

18 - 30 let

10

28

12,50

35,00

30 - 40 let

10

12

12,50

15,00

40 - 50 let

6

9

7,50

11,25

50 - 60 let

5

0

6,25

0,00

Celkem

31

49

38,75

61,25

80

100

Obr. 1

Věk respondentů 40

38

30 počet 20 respondentů

22 15 5

10 0

18 - 30 let

30 - 40 let

40 - 50 let

50 - 60 let

Na otázku týkající se věku odpovědělo 80 (tedy 100 %) respondentů. 38 respondentů (47,50 %) ve věku 18 – 30 let, 22 respondentů (27,50 %) ve věku 30 – 40 let, 15 (18,75 %) ve věku 40 – 50 let a 5 respondentů (6,25 %) ve věku 50 – 60 let. Ve věku 18 – 30 let 10 mužů (12,50 %) a 28 žen (35,00 %), ve věku 30 – 40 let 10 mužů (12,50 %) a 12 žen (15,00 %), v rozmezí 40 -50 let 6 mužů (7,50 %) a 9 žen(11,25 %), ve věku 50 - 60 let 5 mužů (6,25 %) a žádná žena.

30

Tabulka 2 - Pohlaví respondentů

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Muži

31

38,75

Ženy

49

61,25

Celkem

80

100

Obr. 2

Pohlaví respondentů

50 40 49

30 počet respondentů 20

31

10 0

muži

ženy

Na otázku odpovědělo 80 respondentů (100 %). Z toho 31 mužů (38,75 %) mužů a 49 žen (61,25 %).

31

Tabulka 3 - Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

Absolutní četnost Relativní četnost

Odpovědi

muži

ženy

muži

Základní

0

0

0,00

0,00

Vyučení bez maturity

25

40

31,25

50,00

Střední s maturitou

4

6

5,00

7,50

Vyšší odborné

0

3

0,00

3,75

Vysokoškolské

2

0

2,50

0,00

Celkem

31

49

38,75

61,25

80

ženy

100

Obr. 3

Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

70 60 50 počet 40 odpovědí

30

65

20

2 10

10

3

0

vyučeni bez maturity

střední s maturitou

vyšší odborné

vysokoškolské

32

Na otázku týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání odpovědělo všech 80 respondentů, tedy 100 %. Ve vzorku respondentů nebyl nikdo se základním vzděláním. Vyučeno v oboru bez maturity bylo 65 respondentů (81,25 %), z toho 25 mužů (31,25 %) a 40 žen (50,00 %). Střední školu s maturitou vystudovalo 10 respondentů (12,50 %) z toho 4 muži (5,00 %) a 6 žen (7,50 %). Vyšší odborné vzdělání uvádí 3 respondenti (3,75 %) a to pouze ženy. Vysokoškolské vzdělání uvedli 2 respondenti (2,50 %) a to pouze muži.

Tabulka 4 - Znalost pojmu „domácí násilí“

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

72

90,00

Ne

8

10,00

Celkem

80

100

Obr. 4

Znalost pojmu "domácí násilí" 80 72

70 60 50 počet odpovědí 40

30 20 8

10 0

ano

ne

Na otázku zda znají respondenti pojem “domácí násilí,“ odpovědělo 72 (90,00 %) ano a 8 (10,00 %) ne. Na otázku odpověděli všichni respondenti.

33

Tabulka 5 - Obsah pojmu „domácí násilí“

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Ublížení na zdraví

72

90,00

Ponižování, zesměšňování

56

70,00

Urážky, zastrašování, vydírání

72

90,00

Bránění v kontaktu s příbuznými, přáteli

42

52,50

Omezení přístupu k úsporám

32

40,00

Sexuální obtěžování, zneužívání

72

90,00

Omezení volného pohybu

30

37,50

Nevím

8

10,00

Obr. 5

Obsah pojmu "domácí násilí"

80 72

60 počet odpovědí 40

72 72

30 42

56

32

20 0

ublížení na zdraví

ponižování

urážky, vydírání

bránění v sociálním kontaktu

omezení přístupu k úsporám

sexuální obtěžování

omezení volného pohybu

nevím

34

8

Na otázku jakou z uvedených možností by zařadili respondenti pod pojem „domácí násilí“ odpovědělo 80 respondentů, tedy 100 %. 8 uvedlo nevím (10,00 %), 72 respondentů (90,00 %) uvedlo jako odpověď na předchozí otázku ano. Tato otázka se týkala znalosti pojmu „domácí násilí“. V následující otázce ale jen 30 (37,50 %) respondentů pod pojem domácí násilí uvedlo i omezení volného pohybu, 32 (40,00 %) omezení přístupu k úsporám, 42 respondentů (32,50 %) bránění v kontaktu s příbuznými, přáteli a 56 respondentů (70,00 %) ponižování, zesměšňování. 72 (90,00 %) respondentů uvedlo ublížení na zdraví, urážky, zastrašování, vydírání a sexuální obtěžování a znásilnění. Z toho vyplývá, že sice domácí násilí jako pojem je u veřejnosti známý, hlavně z důvodu značné medializace v posledních měsících. Na druhé straně ne každý člověk, který si myslí, že zná pojem „domácí násilí“ je schopen pod něj zařadit všechny formy domácího násilí.

Tabulka 6 - Kontakt respondentů s domácím násilím

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Ublížení na zdraví

15

18,78

Ponižování, zesměšňování

15

18,78

Urážky, zastrašování, vydírání

15

18,78

Bránění v kontaktu s příbuznými, přáteli

15

18,78

Omezení přístupu k úsporám

1

1,25

Sexuální obtěžování, znásilnění

1

1,25

Omezení volného pohybu

0

0,00

Ne, s tímto jednáním jsem se nesetkal(a)

63

78,75

35

Obr. 6

Kontakt respondentů s domácím násilím

70

63

60 50 40 počet odpovědí

30 20

15

15

15

15 1

10

1

0

ublížení na zdraví

ponižování

urážky, vydírání

bránění v socialním kontaktu

omezení přístupu k úsporám

sexuální obtěžování

nesetkali se s tímto jednáním

Na otázku zda se respondenti stali obětí některého z výše uvedených jednání ze strany člena rodiny odpovědělo 80 respondentů (100 %). 63 (78,75 %) odpovědělo, že se nestali obětí žádného z uvedených skutků. 17 (21,25 %) respondentů připustilo, že se stali obětí některého z výše uvedených skutků. Všech 17 respondentů byli ženy. Ani jeden respondent nepřipustil omezení volného pohybu (tedy sociální násilí). Jeden respondent ze 17 (5,80 %) připustil jen sexuální obtěžování, znásilnění (sexuální násilí). Jeden respondent (5,80 %) omezení přístupu k úsporám (sociální násilí). 8 respondentů (47,06 %) připustilo fyzické a psychické násilí (tedy ublížení na zdraví, ponižování, zesměšňování, vydírání a bránění v kontaktu s příbuznými a přáteli. 7 respondentů (41,18 %) připustilo pouze fyzické násilí (ublížení na zdraví), a 7 respondentů (41,18 %) pouze psychické násilí (ponižování, zesměšňování, urážky, vydírání, zastrašování, bránění v kontaktu s příbuznými a přáteli).

36

Tabulka 7 - Vnímání agresora okolím

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Slušní, bezproblémoví lidé

21

26,25

Nestabilní, nevyrovnaní, problémoví lidé

59

73,75

Celkem

80

100

Obr. 7

Vnímání agresora okolím 59

60 50 40 počet odpovědí 30

20

21

10 0

slušní, bezproblémoví lidé

nestabilní, problémoví lidé

Na otázku zda jsou agresoři podle respondentů vnímáni okolím jako slušní a bezproblémoví lidé nebo nevyrovnaní, nestabilní a problémoví odpovědělo 80 respondentů (100 %). Podle 59 (73,75 %) jsou agresory častěji lidé vnímáni okolím jako nevyrovnaní a problémoví. 21 (26,25 %) připouští, že agresoři mohou být hodnoceni okolím jako slušní lidé a navenek tak také působit.

37

Tabulka 8 - Vnímání oběti okolím

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Slaboši

63

73,75

Vyrovnané, silné osobnosti

17

21,25

Celkem

80

100

Obr. 8

Vnímání oběti okolím

70 63

60 50 40 počet odpovědí

30 17

20 10 0

slaboši

silné osobnosti

Na otázku číslo osm, zda jsou oběťmi častěji lidé vnímáni okolím jako slaboši nebo vyrovnané a silné osobnosti odpovědělo 80 respondentů (100 %). 63 (78,75 %) z nich odpovědělo, že oběti jsou častěji lidé vnímáni okolím jako slaboši. 17 (21,25 %) připustilo, že oběti mohou být lidé okolím vnímáni jako vyrovnané a silné osobnosti.

38

Tabulka 9 - Schopnost rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

3

3,75

Spíše ano

12

15,00

Spíše ne

30

37,50

Ne

35

43,75

Celkem

80

100

Obr. 9

Schopnost rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky 35 35 30 30 25 20 počet odpovědí

15

12

10 5

3

0

ano

spíše ano

spíše ne

ne

Celkem odpovědělo 80 respondentů (100 %). Otázka zněla zda by byl respondent schopen jako nezúčastněná osoba odlišit domácí násilí od běžné

rodinné hádky.

3 (3,75 %) respondenti odpověděli ano, 12 (15,00 %) spíše ano, spíše ne odpovědělo 30 respondentů (37,50 %) a 35 (43,75 %) respondentů odpovědělo ne. 65 respondentů

39

(81,25 %) odpovědělo, že není schopno rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky. Jen 15 respondentů (18,75 %) odpovědělo, že je schopno jako nezúčastněná osoba rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky.

Tabulka 10 - Nutnost vyhledání pomoci obětí domácího násilí

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

65

81,25

Ne

15

18,75

Celkem

80

100

Obr. 10

Nutnost vyhledání pomoci obětí domácího násilí 70 65 60 50 40 počet odpovědít 30 20

15

10 0

ano

ne

Na otázku zda by respondenti pokud by se stali obětí nebo svědkem domácího násilí vyhledali pomoc odpovědělo 80 respondentů (100 %). Ano odpovědělo 65 (81,25 %) a ne 15 (18,75 %) respondentů.

40

Tabulka 11 - Dostatek informací, jak reagovat v případě domácího násilí

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Ano

7

8,75

Ano, ale uvítal(a) bych další

10

12,50

Ne, ale uvítal(a) bych další

28

35,00

Ne

35

43,75

Celkem

80

100

Obr. 11

Dostatek informací, jak reagovat v případě domácího násilí 35 35 28

30 25 20 počet odpovědí

15 10 10

7

5 0

ano

ano, ale uvítal(a) bych další

ne, ale uvítal(a) bych další

ne

Dostatek informací, jak se zachovat v případě, že by se respondenti stali obětí nebo svědkem domácího násilí má 7 (8,75 %) osob. 10 (12,50 %) má informací dostatek, ale uvítali by další. 28 (35,00 %) má informací nedostatek, ale uvítali by další a 35

41

(43,75 %) má informací nedostatek. Tedy 63 respondentů (78,75 %) má nedostatek informací, jak se zachovat, pokud by se stali obětí nebo svědkem domácího násilí. Jen 17 respondentů (21,25 %) ví, jak se má zachovat v případě, že se stanou obětí nebo svědkem domácího násilí.

Tabulka 12 - Zdroj informací týkajících se domácího násilí

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Škola

2

2,50

Média

60

75,00

Internet

16

20,00

Odborná literatura

2

2,50

Zdravotnická zařízení

0

0,00

Jiné

0

0,00

Celkem

80

100

Obr. 12

Zdroj informací týkajících se domácího násilí 60

60 50 40 počet 30 odpovědí

16

20

2

10 0

škola

2

média

internet

odborná literatura

42

Na otázku týkající se zdroje informací o domácím násilí odpovědělo 80 respondentů (100 %). 60 (75,00 %) uvedlo jako největší zdroj informací média. Na druhém místě internet 16 (20,00 %) respondentů, následuje škola 2 respondenti (2,50 %) a odborná literatura 2 respondenti (2,50 %). Zdravotnická zařízení neuvedl nikdo. Jiný zdroj informací také neuvedl nikdo.

Tabulka 13 - Znalost organizací pro pomoc obětem domácího násilí

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

2

2,50

Ne

78

97,50

Celkem

80

100

Obr.13

Znalost organizací pro pomoc obětem domácího násilí

80 60

78

počet odpovědí 40

20 0

2

ano

ne

43

Na otázku, která se týkala toho, zda respondenti znají organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí odpovědělo 80 (100 %) respondentů. 78 (97,50 %) odpovědělo ne. 2 (2,50 %) odpovědělo ano. Pokud respondenti odpověděli ano, měli uvést název dané organizace. Oba respondenti odpovídající ano uvedli organizaci Bílý kruh bezpečí.

Tabulka 14 - Domácí násilí jako trestný čin nebo přestupek, podle platných zákonů

Odpovědi

Absolutní četnost Relativní četnost

Přestupek

53

66,25

Trestný čin

27

33,75

Celkem

80

100

Obr. 14

Domácí násilí jako trestný čin nebo přestupek, podle platných zákonů 60 53

50 40 počet 30 odpovědí

27

20 10 0

přestupek

trestný čin

44

Na otázku týkající se toho, zda respondenti považují domácí násilí za přestupek nebo trestný čin odpovědělo 80 respondentů (100 %). 53 (66,25 %) si myslí, že by domácí násilí mělo být považováno za přestupek, 27 (33,75 %) si myslí, že by mělo být klasifikováno jako trestný čin.

Tabulka 15 - Smýšlení respondentů o možnosti vykázání agresora z bytu

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

46

57,50

Ne

34

42,50

Celkem

80

100

Obr. 15

Smýšlení respondentů o možnosti vykázání agresora z bytu

50 46

45 40

34

35 30 počet odpovědí 25

20 15 10 5 0

ano

ne

45

Na otázku číslo 15 odpovědělo 80 respondentů (100 %). Otázka se týkala toho, zda by měl mít zasahující policista možnost vykázat násilníka z bytu společně užívaného s obětí, pokud by hrozilo nebezpečí opětovného útoku proti životu, zdraví nebo lidské důstojnosti. 46 (57,50 %) odpovědělo ano, 34 (42,50 %) odpovědělo ne.

Tabulka 16 - Možnost vykázání agresora z bytu podle současné legislativy

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

37

46,25

Ne

43

53,75

Celkem

80

100

Obr. 16

Možnost vykázání agresora z bytu podle současné legislativy 44

43

42 40 počet odpovědí

38 37 36 34

ano

ne

Na otázku číslo 16 odpovědělo 80 respondentů (100 %). Otázka zní, zda v rámci platné legislativy může zasahující policista vykázat agresora z bytu společně užívaného s obětí 37 (46,25 %) odpovědělo ano, 43 (53,75 %) odpovědělo ne.

46

Tabulka 17 - Potřeba zřízení intervenčních center pro oběti domácího násilí

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

65

81,25

Ne

15

18,75

Celkem

80

100

Obr. 17

Potřeba zřízení intervenčních center pro oběti domácího násilí 70 65 60 50 počet 40 odpovědí

30 20

15

10 0

ano

ne

Na otázku týkající se nutnosti zřízení intervenčních center pro pomoc obětem domácího násilí odpovědělo 80 respondentů (100 %). 65 (81,25 %) se vyslovilo pro zřízení takových center, 15 (18,75 %) naopak proti zřízení podobných center.

47

Tabulka 18 - Aktuálnost problematiky domácího násilí

Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost Ano

29

36,25

Ne

51

63,75

Celkem

80

100

Obr. 18

Aktuálnost problematiky domácího násilí 60 51

50 40 počet odpovědí 30

29

20 10 0

ano

ne

Na otázku zda respondenti považují problém domácího násilí za aktuální opovědělo 80 respondentů (100 %). Z toho 29 (36,25 %) odpovědělo ano a 51 (63,75 %) ne.

48

DISKUSE Ve své bakalářské práci jsem se zabývala problematikou domácího násilí. Pro zisk dat jsem využila metodu dotazníkového šetření. Celkový počet respondentů byl osmdesát, z toho 49 žen a 31 mužů (tedy 61,25 % a 38,75 %). Dotazník byl sestaven z osmnácti otázek a všech osmdesát respondentů odpovědělo na všechny otázky. Z hlediska věku jsem respondenty rozdělila do čtyř skupin. První skupina byla ve věkovém rozmezí 18 – 30 let, obsahovala 38 respondentů, 10 mužů a 28 žen (12,50 % a 35,00 %). Ve druhé skupině bylo obsaženo věkové rozhraní 30 – 40 let. Skupina měla 22 respondentů, 10 mužů a 12 žen (12,50 % a 15,00 %). Třetí skupinu tvořili lidé ve věku 40 – 50 let, a to konkrétně 15 respondentů, 6 mužů a 9 žen (7,50 % a 11,25 %). Čtvrtá skupina respondentů ve věku 50 – 60 let obsahovala 5 respondentů, mužů (6,25 %). Podle nejvyššího dosaženého vzdělání jsem respondenty rozdělila do 5 skupin. Základní vzdělání jako nejvyšší dosažené neuvedl žádný respondent. Vyučeno v oboru bez maturity bylo 65 respondentů, 25 mužů a 40 žen (31,25 % a 50,00 %). Střední školu s maturitou vystudovalo 10 respondentů, 4 muži a 6 žen (5,00 % a 7,50 %). Vyšší odborné vzdělání uvedli 3 respondenti – ženy (3,75 %) a vysokoškolské vzdělání 2 respondenti – muži (2,50 %).

Ve své práci jsem si stanovila tři cíle. První cíl zněl: zjistit znalost pojmu „domácí násilí“ u široké veřejnosti a rozšíření tohoto problému ve společnosti.

První hypotéza zněla: předpokládám, že více než 80 % respondentů pojem „domácí násilí“ zná.

Tuto hypotézu mohu na základě dat přijmout jen z 50 %. Respondentům jsem položila jednak přímou otázku: znáte pojem „domácí násilí“? 72 odpovědělo ano (90,00 %) a 8 ne (10,00 %). Také výzkum STEM pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR z června 2006 (1690 respondentů starších 15 let) uvádí,

49

že 97 % respondentů ví nebo alespoň tuší co pojem „domácí násilí“ znamená.39 V další otázce měli respondenti pod pojem přiřadit jednotlivé projevy domácího násilí (vydírání, urážky atd.). 8 respondentů (10,00 %) neznalo odpověď na tuto otázku. 72 respondentů (90,00 %) pod pojem zařadilo jednání jako (ublížení na zdraví, urážky, zastrašování, vydírání, sexuální obtěžování a znásilnění). Tedy za domácí násilí považovali fyzické, psychické a sexuální násilí. Jen 32 (40,00 %) respondentů uvedlo omezení přístupu k úsporám a 30 (37,50 %) omezení volného pohybu (sociální násilí). Ze zjištěných dat vyplynulo, že 90,00 % respondentů pojem „domácí násilí“ zná, díky značné medializaci. Ale jen 30 (37,50 %) respondentů je schopno pod pojem zařadit všechny projevy domácího násilí, což je podle mého názoru velmi málo. Tento nedostatek znalosti obsahu pojmu „domácí násilí“ mohl být dán tím, že různé mediální zdroje uváděli různé definice domácího násilí. Některé zahrnovali pouze fyzické, psychické a sexuální násilí a vynechávali sociální násilí nebo neuváděli pod psychické násilí např. zesměšňování, ponižování. Samozřejmě neznalost mohla vyplývat z toho, že sami respondenti nepovažují některé jednání za domácí násilí nebo násilí vůbec. Jako opět např. některé projevy psychického násilí – nedoceňování schopností, ponižování. Podle mého názoru je právě znalost obsahu pojmu „domácí násilí“ základním předpokladem pro to, aby veřejnost začala chápat domácí násilí jako celospolečenský problém a ne jak uvádí M. Vavronˇová : „osobní neštěstí ženy“.40 Uvedla bych příklad

soustavného ponižování oběti, snižování jejích schopností,

dovedností. Veřejnost často takové jednání nepovažuje za násilí nebo neví, že jde o domácí násilí. Pokud se oběť obrátí s žádostí o pomoc právě na člověka, který neví, že i ponižování je psychickým násilím, tak jí tento člověk nepomůže, protože jednání, kterému je oběť vystavena považuje za normální.

Druhá hypotéza zněla: předpokládám, že minimálně 20 % respondentů má nějakou zkušenost s domácím násilím.

Pro zisk dat jsem použila otázku: stal(a) jste se někdy obětí některého níže uvedeného jednání ze strany člena rodiny – např. manžel, syn? 63 (78,75 %) respondentů odpovědělo ne a 17 (21,25 %) respondentů ano. Hypotézu tedy mohu na 39

Srov. .

40

VAVRONOVÁ, M., Násilí na ženách, Sborník vybraných přednášek z IX konference sociálních pracovníků Násilí v rodině a jeho důsledky, s. 83.

50

základě dat přijmout. Ve výzkumu STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR uvedlo 23 % respondentů přímou zkušenost s domácím násilím (svědek, oběť, násilník), což je pokles o 3 % oproti výzkumu z roku 2001. 50 % respondentů uvedlo nepřímou zkušenost (z doslechu), zde nastal také pokles o 11 % oproti roku 2001. 13 % uvedlo, že se stalo obětí partnerského násilí.41 Podle mého názoru je 21,25 % respondentů, kteří připouští, že se stali obětí domácího násilí jen vrcholem ledovce. Oběti jsou natolik zmanipulovány agresorem, že nejsou schopny reálně hodnotit svou situaci. Samy si nejsou jisté, co se kolem nich děje. To podporuje často i jejich okolí. Např. přátelé rodiny se nad snižováním schopností oběti často jen pousmějí a berou je jako drobný žertík mezi manželi. Oběť nejdříve takové chování nepovažuje za normální, ale když si postěžuje přátelům, kteří ji odbudou s tím, že je příliš útlocitná, tak si najednou není jistá, co je norma a co ne. Sama začne pochybovat o svých schopnostech a když následně dostane otázku, zda je ponižována, tak odpoví ne, protože si sama myslí, že je neschopná a nebere jednání agresora jako ponižování. Kromě obětí, které jsou natolik zmanipulovány agresorem, že nejsou schopny reálně posoudit jednání, kterému jsou vystaveny a proto ani nepřipustí, že jsou týrány je zde ještě jedna skupina obětí. A to ty, které se za chování svých blízkých stydí, stydí se za to, že mu nejsou schopny čelit a proto se k týrání ani nepřihlásí.

Druhý cíl zněl: zjistit jaká forma domácího násilí ve společnosti převažuje a zda přetrvávají mýty o agresorech a obětech.

První hypotéza zněla: předpokládám, že u 40 % respondentů, kteří připouští zkušenost s domácím násilím jde o násilí kombinované a to psychické a fyzické.

17 respondentů (21,25 %) z 80 připustilo, že se stali obětí domácího násilí. Jeden respondent (1,25 %) připustil pouze sexuální násilí ( sexuální obtěžování a znásilnění). Jeden respondent (1,25 %) sociální násilí (omezení přístupu k úsporám). 8 respondentů (47,06 %) připustilo fyzické a psychické násilí (ublížení na zdraví, ponižování, zesměšňování, vydírání, bránění v kontaktu s příbuznými a přáteli). 7 respondentů (41,18 %) připustilo pouze psychické násilí (ponižování, zesměšňování, urážky, vydírání, bránění v kontaktu s příbuznými a přáteli). Hypotézu mohu na základě dat 41

Srov. .

51

přijmout. Výzkum STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR uvádí také jako nejrozšířenější formu domácího násilí kombinaci fyzického a psychického násilí (48 %), na druhém místě bylo pouze fyzické násilí (18 %), pak pouze psychické násilí 16 %, následuje kombinace fyzického, psychického a sexuálního násilí 14 %, pouze sexuální násilí 1 % a pak jiné kombinace ve 3 %.42 Ze 17 respondentů, kteří připustili, že se stali obětí domácího násilí, 8 (47,06 %) uvedlo kombinované násilí – psychické a fyzické. I výzkum STEM pro BKB potvrdil, že kombinace fyzického a psychického násilí je nejrozšířenější (48 %).43 Je to dáno samou podstatou domácího násilí. Agresor se nejdříve snaží svou oběť zmanipulovat. Používá tzv. blafl-out komunikace – znesnadňuje přístup oběti k jasným informacím. Agresor odmítá přímou komunikaci, omezuje se na destabilizační poznámky, vyhýbá se dialogu, odmítá vysvětlení a vše tak zůstává jen v náznacích. Stírá hranici mezi pravdou a lží, nedokončuje věty. Je posedlý hledáním chyb na oběti a tím si tvoří situace při kterých dochází k dalším útokům. Oběť je nejdříve zmatena, snaží se přizpůsobit agresorovi, což ale nemá význam, protože důvodem násilí není chování oběti, ale její existence. U oběti narůstá vyčerpání a stres. Což se může projevit i psychosomatickým onemocněním, rozvíjí se deprese. Přes veškerou snahu oběti, se násilí stupňuje. Pokus odejít od agresora v této fázi může vést k zjevnému násilí, protože násilník má pocit, že ztrácí kontrolu a moc. V této chvíli pak přechází psychické násilí ve fyzické.44

Druhá hypotéza zněla: předpokládám, že 50 % respondentů souhlasí s názorem, že agresorem se nemůže stát člověk vnímaný okolím jako „slušný“ a obětí se stává člověk vnímaný okolím jako „slaboch“.

59 (73,75 %) respondentů si myslí, že agresor je člověk nestabilní, nevyrovnaný, jen 21 (26,25 %) připustilo, že to může být člověk slušný,

bezproblémový. 63

(78,75 %) respondentů se myslí, že obětí se stává člověk charakterizovaný jako slaboch, 17 (21,25 %) připustilo, že může jít o vyrovnanou silnou osobnost. Na základě dat mohu hypotézu přijmout. Podle výzkumu STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR si více než dvě třetiny (68 %) dotázaných myslí, že oběťmi se stávají zpravidla slabé a bojácné ženy, což je o 7 % více jak v roce 2001. 51 % 42

Srov. . Tamtéž. 44 Srov. HUČÍN, J., Proč mi ubližuješ? Psychologie dnes, s. 11,12. 43

52

respondentů se domnívá, že napohled slušní lidé se nedopouští domácího násilí, což je ale o 13 % méně než v roce 2001.45 73,75 % respondentů si myslí, že agresorem se nemůže stát člověk vnímaný okolím jako vzorný otec rodiny, skvělý pracovník, který je v zaměstnání oblíbený, ochotný každému poradit a pomoci. Nedokáží pochopit a ani uvěřit, že by byl vůbec schopen týrat svou ženu nebo své děti. Bohužel takový člověk je jedním z prototypů domácích násilníků. Navenek působící slušně, doma se měnící v agresora. 78,75 % respondentů si myslí, že oběťmi se častěji stávají slabí lidé. Za slabost je považováno jednak to, že oběť nedokáže od násilníka odejít. Pro oběť to ale není jednoduché – je neustále manipulována, stydí se, má strach, neví kam má jít, koho požádat o pomoc, bojí se , že by odchodem vyprovokovala ještě větší agresi. Také další teze, jako např. oběť má často nižší vzdělání a pochází z nižších sociálních vrstev neplatí. Často se jedná o vysokoškolsky vzdělané osoby, které jsou úspěšné ve svém zaměstnání, pocházejí ze středních nebo vyšších vrstev. Další mylnou představou j e, že alkohol je příčinou domácího násilí. Intoxikace alkoholem může zvýšit intenzitu útoku, ale není jeho příčinou.

Třetí cíl zněl: zjistit, zda má široká veřejnost dostatek informací, jak se zachovat, pokud se stane svědkem nebo obětí domácího násilí.

Hypotéza zněla: předpokládám, že většina respondentů má nedostatek informací, jak se zachovat, pokud se stane svědkem nebo obětí domácího násilí a nezná současnou legislativu týkající se domácího násilí.

Tuto hypotézu mohu na základě dat přijmout. 63 (78,75 %) má nedostatek informací /nedostatek informací, ale uvítali by další 28 (35,00 %), 35 (43,75 %) má nedostatek informací/. 17 respondentů (21,25 %) má dostatek informací /dostatek informací má 10 (12,50 %), dostatek informací, ale uvítali by další 7 (8,75 %) respondentů/. Největším zdrojem informací 75,00 % jsou média, pak internet

45

Srov. .

53

20,00 %, škola a odborná literatura 2,50 %. Ve zdravotnických zařízeních je naprostý nedostatek těchto informací. Výzkum STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR ukázal, že 19 % respondentů má dostatek informací.46 Co se týká současné legislativy, 53 (66,25 %) respondentů považuje domácí násilí za přestupek a 27 (33,75 %) za trestný čin. Tedy jen 33,75 % zná platnou legislativu týkající se domácího násilí. Protože s účinností o 1. června 2004 díky novele trestního zákona č.140/1961 Sb.,je stanovena nová skutková podstata a to paragraf 215a – týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Tím se domácí násilí stává trestným činem. U tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající, ani aby došlo k následkům na zdraví. To znamená, že nemusí být splněna podmínka 7 denní pracovní neschopnosti, aby se z násilného činu stal čin trestný. Co se týká povědomí o možnosti vykázání, tak si 37 (46,25 %) respondentů myslí, že zasahující policista má právo vykázat agresora z bytu. 42 (53,75 %) si myslí, že toto právo nemá. Jen 46,25 % respondentů zná platnou legislativu. Díky zákonu č. 135/2006 došlo ke změnám v zákoně č. 283/1991 SB, o Policii ČR, tyto změny jsou platné od 1. ledna 2007. Pokud na základě zjištěných skutečností a s ohledem na předchozí útoky lze důvodně předpokládat, že dojde k ohrožení života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti ohrožené osoby může zasahující policista vykázat za společně užívaného bytu či domu agresora a to na dobu 10 dní. Přestože respondenti neví, že je možné vykázat agresora z bytu, tak by s touto možností souhlasilo 43 (57,5 %) respondentů a 34 (42,50 %) by nesouhlasilo. Pro vytvoření intervenčních center se vyslovilo 65 (81,25%) a proti 15 (18,75 %) respondentů. Co se týká schopnosti rozpoznat domácí násilí, tak 65 (81,25 %) respondentů není schopno odlišit domácí násilí od běžné rodinné hádky. Výzkum STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morris v ČR uvedl, že 82 % respondentů si myslí, že je těžké pro nezúčastněnou osobu rozeznat domácí násilí od rodinné hádky.47 Samozřejmě souhlasím s tím, že pro nezúčastněnou osobu je velmi těžké odlišit domácí násilí od rodinné hádky. Existují ale známky domácího násilí, které přehlédnout nejde.

46 47

Srov. < http://www.donalinka.cz/files/uploaded/UserFiles/File/informzpraSTEM.doc>. Srov. .

54

U fyzického násilí jde o modřiny, popáleniny, hlavně na neobvyklých místech spolu s podivným vysvětlením úrazu obětí. Další známkou může být omezení kontaktu s přáteli, sousedy bez zjevné příčiny. Týrané ženy není lehké oslovit, jeví se jako nepřístupné. Jsou až extrémně laskavé. Další známkou domácího násilí je, že oběť často vysílá signály, kterými volá o pomoc. Co se týče toho, zda by respondenti vyhledali pomoc pokud by se stali obětí nebo svědkem domácího násilí odpovědělo ano 65 (81,25 %) a ne 15 (18,75 %). Výzkum STEM uvádí, že 95 % osob si myslí, že již první vážnější napadení nemůže oběť tolerovat a musí ho řešit.

48

Vyhledání pomoci obětí je velmi složitý problém. Oběť

časti neví na koho se obrátit. Často se setkává s bagatelizováním svého problému ze strany policie, svých blízkých. Organizace, které jsou zaměřeny na pomoc obětem domácího násilí znají jen dva respondenti (2,50 %) a je to Bílý kruh bezpečí. 78 (97,50 %) respondentů žádnou organizaci nezná. Neznalost těchto organizací může být překážkou v řešení problematiky domácího násilí. Pokud by BKB nebo občanské sdružení ROSA byly více známé, tak by ohrožené osoby asi vyhledali nejprve tyto organizace, které svou filosofii zaměřují na pomoc obětem domácího násilí, aniž by je předem odsuzovali nebo bagatelizovali jejich problém. Ohrožená osoba by se informovala o svých možnostech a začala by situaci řešit. Oběť většinou přivolá na pomoc při řešení své situace jako první policii. Ta často bagatelizuje problém. V nejhorším případě má agresor u policie známé a ohrožená osoba se najednou dostává z pozice oběti do pozice „hysterky“. V tomto případě policii asi při dalším útoku nepřivolá, svou situaci přestane řešit, podřídí se agresorovi nebo se při dalším útoku rozhodne bránit sama. To, že domácí násilí je aktuální problém si myslí jen 29 (36,25 %) respondentů a 51 (63,75 %) si myslí, že nejde o aktuální společenský problém. Tento postoj je podle mého názoru dán celkovou atmosférou ve společnosti – pokud se mě domácí násilí netýká, proč bych jej řešil. Podle výzkumu STEM si naopak 84 % respondentů myslí, že domácí násilí je aktuálním problémem, což je zvýšení o 23 % oproti roku 2001.49

48 49

Srov. //www.donalinka.cz/fines/uploaded/UserFiles/File/informzpraSTEM.doc>. Srov.< http://www.donalinka.cz/files/uploaded/UserFiles/File/informzpraSTEM.doc>.

55

ZÁVĚR Na stánkách této práce jsem se snažila uceleně probrat problematiku domácího násilí. Prací jsem chtěla ověřit své domněnky týkající se domácího násilí. Předpokládala jsem, že domácí násilí je rozšířeným problémem, to se také potvrdilo údaji z dotazníkového šetření. 17 dotázaných z 0 připustilo, že se stali obětí domácího násilí, přitom nejrozšířenější byla kombinace psychického a fyzického násilí. Míru rozšíření domácího násilí považuji za nejpalčivější problém, kterým by se měla zabývat celá společnost, ne jen oběť, zasahující policisté a několik organizací pomáhajících obětem. Další předpoklady týkající se přetrvávajících mýtů o obětech a agresorech, nedostatku znalostí platných zákonů, neschopnosti rozpoznat domácí násilí a nedostatku informací, jak se vystupovat vůči domácímu násilí se také dotazníkovým šetřením potvrdily. Dotázaní stále nejsou schopni připustit, že člověk okolím vnímaný jako vzorný občan by byl schopen agrese vůči blízké osobě. Stejně tak nebyli schopni připustit, že by oběť mohla být také vzdělaná, silná osobnost. Dotázaní nevěděli jaké má oběť možnosti obrany, jaký postih hrozí agresorovi a jaké možnosti mají zasahující policisté. Také znalost obsahu pojmu „ domácí násilí“ byla nedostatečná. Respondenti nezařazovali některé projevy domácího násilí pod pojem. Což pak následně jistě vedlo k tomu, že nebyli schopni rozeznat domácí násilí, přestože oběť i když se nepřizná k týrání, vysílá neklamné signály ukazující na týrání, které by i nezúčastněné osobě měli být zřejmé. Z práce vyplynulo, že i díky značné medializaci domácího násilí v posledních měsících, široká veřejnost tento problém odsouvá do pozadí. Přitom jaký je to obrázek společnosti, pokud 17 dotázaných z 80 je vystaveno domácímu násilí? A právě řešení celého problému je hlavně na každém z nás, ne na policistech nebo zákonodárcích. Občané by neměli být lhostejní ke svému okolí. Pokud uslyší od sousedů po několikáté volání o pomoc, měli by zavolat policii a ne zavírat oči před tím co se děje v jejich sousedství. Současně platné zákony v ČR se vyrovnají zákonům týkajícím se domácího násilí v zahraničí. Legislativně již nelze příliš udělat. Snad jen nařízení o vykázání by mělo

56

být více propracováno. To že je agresor vykázán, musí toto nařízení dodržovat, ještě neznamená, že bude. Nikde není oběti zajištěno, že se agresor nevrátí a nedojde k takové eskalaci násilí, které oběť nemusí přežít. K řešení celé problematiky by jistě přispělo opakování reklamních spotů, které by mohly být ještě agresivnější, aby upoutaly pozornost. Také roznos letáků na veřejně přístupná místa, čekárny, toalety, vždyť já, když jsem hledala nějaký leták o domácím násilí, tak jsem jej našla jen v čekárně psychiatrické ambulance. Jako nejdůležitější považuji výchovu veřejnosti k tomu, aby nebyla lhostejná k problémům svého okolí. Aby se občané aktivně zapojili do řešení problematiky, třeba jen tím, že nabídnou pomoc týrané sousedce.

57

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Jiřina Klevarová Instituce: Katedra Ošetřovatelství, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Název práce: Násilí v rodině Vedoucí práce: Mgr. Jitka Pecháčková Počet stran: 70 Počet příloh: 3 Rok obhajoby: 2007 Klíčová slova: domácí násilí, agresor, oběť, pomoc obětem domácího násilí, platná legislativa týkající se domácího násilí

Obsahem bakalářské práce je zjištění povědomí široké veřejnosti o domácím násilí a rozšíření tohoto celospolečenského problému. Hlavním těžištěm práce je kvantitativní průzkumné šetření týkající se otázek znalosti a informovanosti respondentů o domácím násilí, dále otázek týkajících se nejčastějších forem domácího násilí vyskytujících se ve společnosti a rozšířených mýtů o domácím násilí. Analýza dat a informací zjištěných dotazníkovým šetřením poukázala na nedostatečnou informovanost občanů o domácím násilí, na přervávající mýty a na značné rozšíření tohoto problému ve společnosti. Bakalářská práce předkládá návrh řešení těchto zjištěných nedostatků.

58

ANNOTATION

Surname and First name of the Author: Jiřina Klevarová Institution: Department of Nursing Care, Fakulty of Medicine, Masaryk Univerzity The Thesis Title: Violence in home Enviroment Supervisor: Mgr. Jitka Pecháčková Number of Pages:70 Number of Attachments: 3 Year of Defense: 2007 Keywords: domestic violence, aggressor, victim, help for victims of domestic violence, valid legislation related to domestic violence

This Bachelors Thesis features the findings on public awareness of domestic violence and the extent of this problem in the whole society. This work focuses mainly on a guantitative exploratory research concerning the respondents knowledge and awareness of the domestic violence, guestions about the most freguent forms of domestic violence in the society, and widespread myths of domestic violence. The analysis of the research results pointe dout the insufficient citizens awareness of the domestic violence, persistent myths, and considerable extent of this problem in the society. The Bachelor Thesis suggests how to solve the established demerits.

59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí.1. vyd. Brno: Vyd. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2004. 83 s. ISBN 807013-397-X.

TOŠNEROVÁ, T. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině: průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. 1. vyd. Praha: Vyd. Ambulance pro poruchy paměti Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha, 2000. 61 s.ISBN 80-238-5875-0.

HUČÍN, J. Násilníci nejsou pouze muži. Psychologie dnes. ISSN 1211-5886. 2003, roč. 9, č. 1, s. 13.

HIRIGOYEN, M-F.Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. 1. vyd. Praha: Vyd. Academia, nakladatelství věd ČR, 2002. 229 s. ISBN 80-200-0994-9.

ČÍRTKOVÁ, L.Oběti domácího násilí. Psychologie dnes. ISSN 1211-5886. 2001, roč. 7, č. 1, s 14-16.

MORÁVKOVÁ, L. Co s domácím násilím? Zdravotnické noviny ISSN 0044-1996. 2004, roč. 53, č. 49 . Příloha Zdravotně sociální péče. S. X-XI

VAVRONOVÁ, M. Násilí na ženách. In Novotná, Věra (ed.) Sborník vybraných přednášek z IX konference Společnosti sociálních pracovníků Násilí v rodině a jeho důsledky. 1. vyd. Praha: Vyd. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1999. 96 s. ISBN 80-85529-56-4. S. 83-87.

HUČÍN, J. Proč mi ubližuješ. Psychologie dnes. ISSN 1211-5886. 2003, roč. 9, č. 1, s. 11,12.

60

http://www.donalinka.cz/redaction.php?action=schowRedaction&id_categoryNode =355,348,469 12.1 2007 DONA linka – specializovaná celostátní telefonická služba pomoci obětem domácího násilí

http://www.bkb.cz/redaction.php?action=schowRedaction&id_categoryNode=240, 243,277 12.1.2007 BKB – občanské sdružení zabývající se pomocí obětem trestných činů

http://www.rosa-os.cz/ 15.1.2007 ROSA – občanské sdružení zabývající se komplexní pomocí ženám, obětem domácího násilí

http://www.profem.cz/ 15.1.2007 pro FEM – občanské sdružení, konzultační středisko pro ženské projekty

http://www.donalinka.cz/files/uploaded/UserFiles/File/zakon_sbirka.doc 15.1.2007 DONA linka – specializovaná celostátní telefonická služba pomoci obětem domácího násilí

http://www.donalinka.cz/files/uploaded/UserFiles/File/informzpraSTEM.doc. 15.1.2007 DONA linka – specializovaná celostátní telefonická služba pomoci obětem domácího násilí

61

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Věk respondentů ……………………………………………………………...30 Tab. 2 Pohlaví respondentů ………………………………………………………….31 Tab. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů …………………………………....32 Tab. 4 Znalost pojmu „domácí násilí“……………………………………………….33 Tab. 5 Obsah pojmu „domácí násilí“…………………………………………….......34 Tab. 6 Kontakt respondentů s domácím násilím …………………………………....35 Tab. 7 Vnímání agresora okolím………………………………………………….…37 Tab. 8 Vnímání oběti okolím ………………………………………………………...38 Tab. 9 Schopnost rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky………………...39 Tab. 10 Nutnost vyhledání pomoci obětí domácího násilí………………………….. 40 Tab. 11 Dostatek informací, jak reagovat v případě domácího násilí ……………... 41 Tab. 12 Zdroj informací týkajících se domácího násilí …………………………….. .42 Tab. 13 Znalost organizací pro pomoc obětem domácího násilí ……………………. 43 Tab. 14 Domácí násilí jako trestný čin nebo přestupek, podle platných zákonů …… 44 Tab. 15 Smýšlení respondentů o možnosti vykázání agresora z bytu ………………. 45 Tab. 16 Možnost vykázání agresora z bytu podle současné legislativy………………46 Tab. 17 Potřeba zřízení intervenčních center pro oběti domácího násilí……………...47 Tab. 18 Aktuálnost problematiky domácího násilí ………………………………….. 48

62

SENAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Věk respondentů…………………………………………………………….....30 Obr. 2 Pohlaví respondentů……………………………………………………...........31 Obr. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů………………………………...........32 Obr. 4 Znalost pojmu „domácí násilí“…………………………………………...........33 Obr. 5 Obsah pojmu „domácí násilí“……………………………………………….....34 Obr. 6 Kontakt respondentů s domácím násilím………………………………...........36 Obr. 7 Vnímání agresora okolím………………………………………………...........37 Obr. 8 Vnímání oběti okolím…………………………………………………….........38 Obr. 9 Schopnost rozpoznat domácí násilí od běžné rodinné hádky…………….........39 Obr. 10 Nutnost vyhledání pomoci obětí domácího násilí………………………........40 Obr. 11 Dostatek informací, jak reagovat v případě domácího násilí………………...41 Obr. 12 Zdroj informací týkajících de domácího násilí …………………………........42 Obr. 13 Znalost organizací pro pomoc obětem domácího násilí………………….......43 Obr. 14 Domácí násilí jako trestný čin nebo přestupek, podle platných zákonů……..44 Obr. 15 Smýšlení respondentů o možnosti vykázání agresora z bytu…………….......45 Obr. 16 Možnost vykázání agresora z bytu podle současné legislativy………………46 Obr. 17 Potřeba zřízení intervenčních center pro oběti domácího násilí……………...47 Obr. 18 Aktuálnost problematiky domácího násilí……………………………………48

63

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 – Organizace pomáhající obětem domácího násilí – kontakty………………65 Příl. 2 – Bezpečnostní plán pro osoby ohrožené domácím násilím…………………66 Příl. 3 – Dotazník……………………………………………………………………67

64

PŘÍLOHY Příloha 1 – Organizace pomáhající obětem domácího násilí – kontakty

BKB -

nonstop telefonní linka – 257 317 110 – poradenská pomoc obětem trestných činů

DONA linka -

nonstop telefonní linka – 251 511 313 – specializovaná celostátní služba pomoci pro osoby ohrožené domácím násilím

Občanské sdružení ROSA -

informační a poradenské centrum, objednání na 241 432 466

-

azylový dům

-

telefonická pomoc a SOS linka (psychosociální poradenství 241 432 466 a to v pondělí a úterý 9 – 18 hodin, středa a čtvrtek 9 – 16 hodin, pátek 9 – 15 hodin)

-

krizová telefonická SOS linka (602 246 102, ve všední dny od 9 do 18 hodin)

-

internetové poradenství ([email protected])

pro FEM -

linka právní pomoci pro ženy, oběti domácího násilí (středa 18.30 – 20.30, 224 910 744)

Azylová zařízení v místě bydliště (informace podá DONA linka) Centrum krizové intervence 284 016 666 Linka důvěry RIAPS 222 580 697 Linka důvěry v místě bydliště (viz Zlaté stránky) Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy (viz Zlaté stránky)

65

Příloha 2 – Bezpečnostní plán pro osoby ohrožené domácím násilím

Ohrožená osoba by měla : -

svěřit se přátelům nebo příbuzným, kterým důvěřuje, s tím, že je doma napadána,

-

domluvit si znamení, kterým bude signalizovat potřebu pomoci, např. telefonem smluvené heslo, po kterém budou sousedé volat policii, nebo budou volat policii vždy, když uslyší křik, pláč,

-

zabalit si pohotovostní tašku s penězi, náhradními klíči, oblečením a dokumenty (občanský průkaz, karta zdravotní pojišťovny, kreditní karty, záznamy o násilí – vlastní, lékařské, policejní, ze sociálního odboru, soudní rozhodnutí o dětech, majetku, adresář s důležitými čísly), léky, hygienické potřeby,

-

promyslet si a naplánovat únikové cesty ze všech dveří a oken,

-

rozhodnout se kam půjde, pokud opustí byt a naplánovat si, jak se tam dostane,

-

nenechat se zavřít v části domu, kde nejsou okna ani žádný východ, nebo kde se nacházejí nějaké možné zbraně, např. kuchyně,

-

zapamatovat si důležitá telefonní čísla – nonstop DONA linka, policie, místní azylový dům.

66

Příloha 3 – Dotazník

Jmenuji se Jiřina Klevarová, jsem studentkou třetího ročníku oboru Všeobecná sestra Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ukončení studia je podmíněno vypracováním bakalářské práce, jejíž součástí je průzkum formou dotazníku. Dotazník je anonymní. Data získaná průzkumem budou použita pouze ke zpracování bakalářské práce. Děkují Vám za vyplnění dotazníku. Jiřina Klevarová

1. Doplňte: Věk:

2. Pohlaví: muž

žena

3. Nejvyšší dosažené vzdělání: a. základní b. vyučení bez maturity c. střední s maturitou d. vyšší odborné e. vysokoškolské

4. Znáte pojem „domácí násilí“? a. ano b. ne

5. Kterou z uvedených možností, dle Vašeho názoru, lze zařadit pod pojem „domácí násilí“? (můžete zatrhnout více možností) a. ublížení na zdraví b. ponižování, zesměšňování c. urážky, zastrašování, vydírání d. bránění v kontaktu s příbuznými, přáteli

67

e. omezení přístupu k úsporám f. sexuální obtěžování, znásilnění g. omezení volného pohybu h. nevím

6. Stal(a) jste se někdy obětí některého níže uvedeného jednání ze strany člena rodiny – např. manžel, syn? (můžete zatrhnout více možností) a. ublížení na zdraví b. ponižování, zesměšňování c. urážky, zastrašování, vydírání d. bránění v kontaktu s příbuznými, přáteli e. omezení přístupu k úsporám f. sexuální obtěžování, znásilnění g. omezení volného pohybu h. ne, s tímto jednáním jsem se nikdy nesetkal(a)

7. Agresoři jsou, podle Vás, často lidé okolím vnímáni jako: a.slušní, bezproblémoví lidé b. nestabilní, nevyrovnaní, problémoví lidé

8. Oběti jsou, podle Vás, často lidé vnímáni okolím jako: a. „slaboši“ b. vyrovnané, silné osobnosti

9. Byl(a) by jste schopen(na) jako nezúčastněná osoba odlišit „domácí násilí od běžné rodinné hádky? a. ano b. spíše ano c. spíše ne d. ne

10. Pokud by jste se stal(a) obětí nebo svědkem „domácího násilí“ vyhledal(a) by jste pomoc?

68

a. ano b. ne

11. Máte dostatek informací,jak se zachovat v případě, že by jste se stal (a) obětí nebo svědkem „domácího násilí? a. ano b. ano, sle uvítal(a) bych další c. ne, ale uvítal(a) bych další d. ne

12. Odkud jste získal(a) nejvíce informací o „domácím násilí“? a. škola b. média c. internet d. odborná literatura e. zdravotnická zařízení f. jiné (vypište zdroj)…………………………………..

13. Znáte nějakou organizaci, která se zabývá pomocí obětem „domácího násilí“, popř. trestných činů? a. ano (vypište)……………………………………….. b. ne

14. „Domácí násilí“ považujete za a. přestupek b. trestný čin

15. Myslíte si, že by měl mít policista možnost vykázat na určitou omezenou dobu (např. 10 dní) agresora z bytu nebo domu společně užívaného s obětí, pokud hrozí nebezpečí opětovného útoku proti životu, zdraví, lidské důstojnosti? a. ano b. ne

69

16. Myslíte si, že v rámci současně platné legislativy může policista vykázat agresora z bytu nebo domu užívaného společně s obětí? a. ano b. ne

17. Myslíte si, že by měla být zřízena centra pro pomoc (právní, psychologickou, sociální, lékařskou) osobám ohroženým násilným chováním ze strany svých blízkých? a. ano b. ne

18. Myslíte si, že je toto téma v naší společnosti aktuální, že je třeba o něm mluvit_ a. ano b. ne

70