Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Dendrologicko-ekologická charakteristika druhu Daphne cneorum L. v PR Dukovanský mlýn
Bakalářská práce
2007/2008
Anna Fialová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Dendrologicko-ekologická charakteristika druhu Daphne cneorum v PR Dukovanský mlýn zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 28.4.2008
……......................................... Anna Fialová
Děkuji tímto Ing. Luboši Úradníčkovi, Csc., vedoucímu této bakalářské práce, za cenné rady, připomínky a vedení při zpracování zadaného tématu.
Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli radou či poskytnutím informací, a v neposlední řadě také své rodině a přátelům, kteří mi byli nápomocni při fyzické inventarizaci v terénu.
Anna Fialová Dendrologicko - ekologická charakteristika druhu Daphne cneorum L. v PR Dukovanský mlýn Abstrakt: V přírodní rezervaci Dukovanský mlýn byl hodnocen stav populace druhu lýkovec vonný. Byl proveden terénní průzkum s následnou inventarizací dřeviny. Výsledky vlastního průzkumu byly porovnávány s dříve provedenými výzkumy. Získaná data byla dále využita k hodnocení stavu dílčích populací. Byla navržena opatření ke stabilizaci či zlepšení podmínek pro dřevinu. Ze zjištěných informací vyplývá, že stav druhu na zpracovávaném území je celkově dobrý, některé dílčí populace vyžadují intenzivnější péči. Klíčová slova: Daphne cneorum, PR Dukovanský mlýn, polykormony, inventarizace Dendrological and ecological characterization of the Daphne cneorum species in the Nature Preserve Dukovanský mlýn Abstract: The status of population of endangered rose daphne was evaluated in the Nature Preserve Dukovanský mlýn, the actual situation was evaluated by field survey and the data gathered were compared with results of previous surveys. The result evaluation represents current health and stability of whole rose daphne population in this preserve; results were also used to define a set of precautions to expand the rose daphne population. The overall status of the rose daphne population is good; however few parts of the population will require more intensive care. Keywords: Daphne cneorum, Nature preserve Dukovanský mlýn, polykormons, inventarization
OBSAH 1
ÚVOD........................................................................................................... 8
2
CHARAKTERISTIKA DŘEVINY........................................................... 9
3
2.1
ZAŘAZENÍ DŘEVINY DO TAXONOMICKÉHO SYSTÉMU ............................. 9
2.2
ČELEĎ VRABEČNICOVITÉ (THYMELAEACEAE JUSS.) ................................ 9
2.3
ROD LÝKOVEC (DAPHNE L.) .................................................................. 9
2.4
DRUH LÝKOVEC VONNÝ (DAPHNE CNEORUM L.) ................................. 10
2.4.1
Popis dřeviny .................................................................................. 10
2.4.2
Výskyt ............................................................................................. 11
2.4.3
Ekologie .......................................................................................... 12
2.4.4
Ohrožení.......................................................................................... 12
2.4.5
Zákonná ochrana............................................................................. 13
ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ .................................................................................. 14 3.1
PROSTOROVÁ IDENTIFIKACE ................................................................ 14
3.2
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ..................................................... 14
3.2.1
Geomorfologická charakteristika.................................................... 14
3.2.2
Pedologická charakteristika ............................................................ 15
3.2.3
Klimatická charakteristika .............................................................. 15
3.2.4
Přírodní lesní oblast ........................................................................ 16
3.2.5
Biogeografická charakteristika ....................................................... 17
3.2.6
Zařazení dle Katalogu biotopů České republiky............................. 18
3.3
PR DUKOVANSKÝ MLÝN ...................................................................... 19
3.3.1
Základní identifikační a popisné údaje ........................................... 19
3.3.2
Popis území..................................................................................... 19
3.3.3
Hlavní předmět ochrany.................................................................. 20
3.3.4
Návrh zařazení území do soustavy Natura 2000 ............................ 20
3.3.5
Stručný popis zájmového území ..................................................... 20
3.3.6
Geologická charakteristika ............................................................. 21
3.3.7
Historie využívání území ................................................................ 21
3.3.8
Negativní vlivy minulosti i současnosti.......................................... 21 -5-
3.4
4
3.4.1
Základní údaje o lesích ................................................................... 22
3.4.2
Výpis porostních skupin s výskytem lýkovce vonného.................. 22
VÝZKUM .................................................................................................. 23 4.1 REPUBLICE
6
ZÁCHRANA GENOFONDU VYBRANÝCH OHROŽENÝCH TAXONŮ V ČESKÉ 23
4.1.1
Generativní množení....................................................................... 23
4.1.2
Vegetativní množení ....................................................................... 24
4.1.3
Dosažené výsledky ......................................................................... 24
4.2
5
CHARAKTERISTIKA DLE HOSPODÁŘSKÉ KNIHY .................................... 22
STAV POPULACE V LETECH 1996 A 1997.............................................. 24
4.2.1
Populace v roce 1996 ...................................................................... 24
4.2.2
Populace v roce 1997 ...................................................................... 25
METODIKA.............................................................................................. 26 5.1
TERÉNNÍ PRŮZKUM .............................................................................. 26
5.2
GPS MĚŘENÍ ........................................................................................ 26
5.3
INVENTARIZACE ................................................................................... 26
5.4
ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT ................................................................... 27
VÝSLEDKY .............................................................................................. 28 6.1
TERÉNNÍ PRŮZKUM .............................................................................. 28
6.1.1
Plocha A.......................................................................................... 28
6.1.2
Plocha B.......................................................................................... 28
6.1.3
Plocha C.......................................................................................... 28
6.1.4
Plocha D.......................................................................................... 29
6.1.5
Osaměle rostoucí jedinci................................................................. 29
6.2
GPS MĚŘENÍ ........................................................................................ 30
6.3
INVENTARIZACE ................................................................................... 30
6.3.1
Plocha A.......................................................................................... 30
6.3.2
Plocha B.......................................................................................... 32
6.3.3
Plocha C.......................................................................................... 32
6.3.4
Plocha D.......................................................................................... 32
6.3.5
Osaměle rostoucí jedinci................................................................ 33
6.4
ZPRACOVÁNÍ DAT ................................................................................ 33 -6-
7
DISKUZE .................................................................................................. 35
8
ZÁVĚR ...................................................................................................... 36
9
SUMMARY ............................................................................................... 37
10
LITERATURA.......................................................................................... 38
11
SEZNAM PŘÍLOH................................................................................... 40 11.1
TABULKY ............................................................................................. 40
11.2
OBRÁZKY............................................................................................. 40
11.3
FOTODOKUMENTACE ........................................................................... 40
-7-
1 Úvod V dnešní době dochází k velmi dynamickému vývoji a proměnám krajiny. Nejčastější příčinou je člověk, využívající přírodní zdroje stále intenzivněji a přizpůsobující si prostředí svým potřebám. Důsledkem tohoto je mimo jiné ústup rostlinných i živočišných druhů z původních lokalit jejich výskytu, v horším případě jejich úplné vymření. Naštěstí si již lidé uvědomili potřebu chránit druhy svojí četností vzácné, a to nejen druhy samotné, ale i oblasti jejich výskytu, vytvářející podmínky pro existenci a úspěšné přežívání druhů do budoucnosti. K tomu, aby tato ochrana byla úspěšná, je třeba znát ekologické nároky ohrožených druhů, stanovištní podmínky, ve kterých se přirozeně vyskytují a nesmí se opomíjet ani nutnost průběžného monitorování a hodnocení stavu a vývoje populací na takovýchto územích. Mezi takto ohrožené druhy spadá i poměrně velký počet rostlin a živočichů žijících na území České republiky.
Za účelem jejich ochrany jsou zřizována tzv.
maloplošná chráněná území. Těchto je v ČR kolem 2000. Jedná se často o místa pro člověka nevyužitelná, nedostupná, a proto jen málo pozměněná jeho činností. Mezi takovéto lokality se řadí i strmé kaňonovité břehy moravských řek, na nichž a v jejich nejbližším okolí se často vyskytují teplomilné rostliny se specifickými nároky na půdu a klimatické podmínky. Jedním z takovýchto míst jsou i břehy řeky Jihlavy, která se hluboce zařezává do hadcového masivu. Zatímco na levém břehu se rozkládá proslulá Mohelenská hadcová step, na břehu pravém je Přírodní rezervace Dukovanský mlýn, kde se nalézá naše nejbohatší populace lýkovce vonného (Daphne cneorum L.), která je předmětem zájmu této bakalářské práce.
Cílem této bakalářské práce je inventarizace druhu na lokalitě PR Dukovanský mlýn, zjištění stavu populace a zhodnocení možností pro další udržení druhu. Součástí je provedení prací v terénu, jejich následné vyhodnocení a porovnání s výsledky dříve provedených výzkumů a návrh opatření vedoucích ke stabilizaci či zlepšení stavu populace Daphne cneorum L.
-8-
2 Charakteristika dřeviny 2.1 Zařazení dřeviny do taxonomického systému Říše: rostliny (Plantae) Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Řád: slézotvaré (Malvales) Čeleď: vrabečnicovité (Thymelaeaceae) Rod: lýkovec (Daphne) Druh: lýkovec vonný (Daphne cneorum)
2.2 Čeleď vrabečnicovité (Thymelaeaceae Juss.) Jednoleté byliny nebo vytrvalé keře. Listy střídavé, jednoduché, celokrajné, bez palistů,
žilnatina
zpeřená.
Květy
v koncových
nebo
úžlabních
svazečcích,
oboupohlavné, pravidelné, čtyřčetné; bazální částí srůstají v češuli; kališní lístky obvykle 4, korunovitě zbarvené; koruna chybí; tyčinek 8 ve dvou kruzích po 4, vetknuté v horní části češule, prašníky intorzní, pylová zrna periporátní; semeník svrchní, jednopouzdrý, nesrůstající s češulí, z jednoho plodolistu; 1 obrácené dvouobalné vajíčko, zárodek přímý se 2 dělohami; placentace apikální, gyneceum parakarpní (pseudomonomerní). Plod peckovice nebo nažka. Semena s tenkým či zcela nevyvinutým endospermem. Asi 54 rodů (700 druhů), převážně v subtropech Afriky, Asie a Austrálie. (Hejný, S., Slavík, B., 1992)
2.3 Rod Lýkovec (Daphne L.) Keře s bohatě větvenými, mělce kořenujícími kořeny. Větve pevné, pružné, vzpřímené nebo poléhavé a vystoupavé; mladé větve chlupaté, starší lysé. Listy podlouhle obvejčité až kopinaté, krátce řapíkaté až téměř přisedlé, zpravidla nahlučené v koncové části větévek, opadavé nebo vytrvávající. Květy v postranních nebo koncových svazečcích, přisedlé nebo krátce stopkaté, nachově fialové až fialově růžové, vzácně bílé, silně vonné; stopky květní chlupaté; češule trubkovitá, opadavá; kališní cípy rozložené; blizna přisedlá; nektarium podplodní, prstencovité. Plod peckovice.
-9-
Asi 70 druhů v mírném a subtropickém pásu Eurasie a s. Afriky. (Hejný, S., Slavík, B., 1992)
2.4 Druh Lýkovec vonný (Daphne cneorum L.) 2.4.1
Popis dřeviny Vždyzelený nízký keřík, 10 – 30 cm vysoký, s dlouhými, poléhavými, tenkými
větvemi, na konci vystoupavými. Větve jsou kořenující, v mládí hustě pýřité, ve stáří olysalé. Na každém výhonu je jeden vrcholový, kulovitý pupen, krytý šupinami na okraji brvitými. Velmi úzké kožovité listy jsou nahlučené na konci větévek. Listy lýkovce vonného jsou neopadavé, přisedlé, úzce kopinaté, až úzce obvejčité, 1- 1,5 cm dlouhé, na vrcholu zaokrouhlené, sytě zelené, lysé. Vonné květy v koncových 4 – 10 květých svazečcích, červeně růžové až fialově růžové, vzácně bílé, poměrně drobné, se rozvíjejí až po olistění v dubnu až červnu. Plodem je zasychavá červenohnědá peckovice až do doby zralosti uzavřená v zaschlé češuli. Semena podlouhle vejcovitá, černohnědá, asi 4 mm v průměru. (Úradníček, L., Maděra, P. a kol., 2001)
Foto 1: Lýkovec vonný (Daphne cneorum L.)
- 10 -
2.4.2 2.4.2.1
Výskyt Celkové rozšíření
Evropa, kromě severní části, na východ po západní Ukrajinu, na jihu a na východě pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánského poloostrova. (Hejný, S., Slavík, B., 1992)
Obr. 1: Mapa rozšíření druhu Daphne cneorum L. (MEUSEL et al., 1978, str. 295) 2.4.2.2
Rozšíření v ČR
Velmi
vzácně
v teplejších
oblastech
státu,
převážně
v pahorkatinách.
(Úradníček, L., Maděra, P. a kol., 2001)
Výčet současných lokalit tohoto druhu na Moravě i v Čechách je poměrně skrovný. Na Moravě je lýkovec vonný v současné době znám pouze z těchto lokalit: Loupežník u Mostkovic (Mostkovice leží asi 5 km ZJZ od Prostějova) Kosíř u Prostějova (ca 10 km S – SSZ od Prostějova) „Buchtelka“ a „Poučky“ u obce Myslejovice (ca 15 km S od Vyškova) Zlobice u Kuřimi - 11 -
Dukovany (u MZCHÚ Dukovanský mlýn) Rouchovany (asi 20 km Z od Moravského Krumlova) Dolní Dubňany (asi 6 km ZSZ od Moravského Krumlova) Krumlovský les u Rakšic (ŽS Rakšice leží ca 5 km JV od Moravského Krumlova) Hodonínská dúbrava MZCHÚ Adamce u Želetic (asi 9 km Z od Kyjova) Sad Luka mezi Čejčí a Čejkovicemi (asi 12 km SZ od Hodonína) Čejkovické Špidláky Havraníky (ca 10 km JZ od Znojma na hraně údolí nad pravým břehem Dyje) Ostroh na hraně údolí na levém břehu Dyje poblíž předchozí lokality) V Čechách sleduje tento druh již několik let dr. Žlebčík. Uvádí odtud 5 lokalit: Holý vrch u Mělníka Loděnice u Berouna Mělnická Vrutice Hostim u Berouna U Dobříše (Unar, J. in Ohrožené dřeviny ČR, 2007) 2.4.3
Ekologie Upřednostňuje písčité, vysychavé, provzdušněné, zásadité až mírně kyselé půdy
od nížin až do hor (na vápencích a dolomitech). Na příhodných biotopech vytváří rozsáhlé porosty, díky schopnosti zakořeňování poléhavých větví. Lýkovec vonný roste ve světlých suchých doubravách a teplomilných a reliktních borech, na výslunných lesních okrajích a trávnících v blízkosti lesa. Z hlediska vegetační stupňovitosti se lýkovec vyskytuje od VS 1- bukového, přes stupně 2 –bukodubový, 3 – dubobukový až po stupeň 4- dubový. (Úradníček, L., Maděra, P. a kol., 2001) 2.4.4
Ohrožení Lýkovec vonný je v posledních desetiletích silně ustupující. V ČR je podle
Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů řazen do kategorie C1kriticky ohrožený.
- 12 -
Největším rizikem je mizení vhodných stanovišť, nevhodné způsoby obnovy lesních porostů (holé seče s následným rozrušením půdy při umělém zalesnění), snižování počtů jedinců na lokalitách a následné příbuzenské křížení. Vzhledem k jeho uplatnění jako dekorativní skalkové rostliny je zvláště v době květu ohrožen i nezodpovědným vyrýváním. Z dříve uváděných cca 200 lokalit s výskytem lýkovce vonného zůstává do dnešní potvrzeno jen několik lokalit. Jsou na západ od města Mělník a v Českém krase na sever od města Beroun. Na Moravě roste v Moravském krase, na Drahanské vrchovině v okolí měst Olomouc a Prostějov (Slatinice, Velký Kosíř, Plumlov- jižně od Plumlovské přehrady, u Boskovic- Vinohrádky), dále u obcí Dukovany, Hrotovice, Dolní Dubňany, v okolí Znojma, Žlutic u Kyjova, severně od Hodonína- les Dúbrava, Kamenný vrch při Brně- Bosonohy. Územní ochranu má lýkovec v ČR zajištěnou v CHKO Český a Moravský kras, PR Dukovanský mlýn. Na některých lokalitách (Mostkovice, Lhota pod Kosířem) se pozitivně projevuje ochranný management. (Čeřovský, J., 1999) 2.4.5
Zákonná ochrana Ochranou druhů se zabývá Zákon České národní rady o ochraně přírody a
krajiny č. 114/1992 Sb. a doplňuje jej Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Tyto dokumenty určují zvlášť chráněné druhy rostlin, které jsou ohrožené, vzácné nebo vědecky či kulturně velmi významné. Zde uvedené druhy jsou chráněné ve všech vývojových stádiích, je chráněn i jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Citovaný Zákon č. 114/1992 Sb. a Příloha II. k vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. zajišťuje obecnou ochranu všech rostlin před jejich zničením (např. sběrem), které by vedlo k ohrožení druhu jako takového (zánik druhu, populace, narušení rozmnožování). Odhaduje se, že celkově se u nás vyskytuje zhruba 2550 taxonů původních vyšších rostlin. Chráněných taxonů je celkem 485, což znamená, že zákon chrání téměř 20 procent všech původních druhů rostlin vyskytujících se v ČR. Zákon rozeznává celkem tři stupně ohroženosti rostlin:§1 – kriticky ohrožené §2 – silně ohrožené §3 – ohrožené. Lýkovec vonný je řazen do §1 – kriticky ohrožené. - 13 -
3 Zájmové území 3.1 Prostorová identifikace Zájmové území PR Dukovanský mlýn se nalézá v kraji Vysočina, obec s rozšířenou působností třetího stupně Třebíč, obec Dukovany, katastrální území Dukovany (viz. obr. 5).
3.2 Obecná charakteristika území 3.2.1
Geomorfologická charakteristika Zájmové území lze geomorfologicky charakterizovat z hlediska regionálně-
morfologického třídění nebo také pomocí absolutní a relativní nadmořské výšky. Kompletní zařazení území do geomorfologického systému demonstruje následující schéma (Šumpich, J., 2002)
Systém: Hercynský Subsystém: Hercynská pohoří Provincie: Česká vysočina Soustava: Českomoravská soustava Podsoustava: Českomoravská vrchovina Celek: Jevišovická pahorkatina Podcelek: Znojemská pahorkatina Okrsek: Mohelenská vrchovina
Georeliéf Českomoravské vrchoviny se vyvinul na krystalických břidlicích a masivech granitoidů starého (hercynského) základu Českého masivu. Znojemská pahorkatina (JV podcelek Jevišovické pahorkatiny) je členitá, prořezaná hlubokými údolími Rokytné a Jevišovky. Jedná se o nejnižší část kraje (střední výška povrchu 365,4 m n. m.). Na zarovnaném povrchu (polorovině) jsou četné zbytky starých tropických zvětralin (kaolinů) a miocénní usazeniny. Do povrchu jsou zahloubená hluboká údolí Oslavy a Jihlavy. V pahorkatině převládají pole. (Šumpich, J., 2002)
- 14 -
3.2.2
Pedologická charakteristika Půdní pokryv tvoří z větší části kambizem typická, varieta kyselá, a kambizem
eutrofní. Jen místně se v zamokřených místech vyvinuly gleje (glej typický), v okolí rezervace i hnědozemě (hnědozem typická). (Šumpich, J., 2002)
Z hlediska lesnické typologie je celá oblast řazena do edafické kategorie 0Cf (viz. obr. 4). Označení 0C je přiřazeno hadcovým borům.
Hadcový bor je podmíněn
svéráznými vlastnostmi hadcového podloží a je proměnlivý podle jednotlivých obvodů i podle polohy v terénu. Půdy jsou v horních částech svahů sušší, mělčí a kamenitější, ve spodních částech svahů a na plošinách hlubší, hlinité až jílovitohlinité, se sklonem k oglejení. Půdy vznikající na hadci mají specifické vlastnosti. (Průša, 2001) Hadce tvoří velmi specifické prostředí, které je toxické pro většinu rostlin (nadbytkem volného Mg++), ale umožňující existenci specializovaných druhů. Hadce tvoří hořečnaté, drobně kamenité zvětraliny s malou příměsí hlíny. Hadce mají velmi proměnlivý chemismus v závislosti na vegetačním stupni a množství srážek. 3.2.3
Klimatická charakteristika Základní rámec klimatu kraje je určen jeho polohou v mírně vlhkém podnebném
pásu, v oblasti převládajícího západního až severozápadního proudění vzduchu. Poloha geomorfologicky velmi pestrého regionu, na styku vlivu oceánu od západu a vlivu kontinentu od východu, podmiňuje spolu s výraznou cyklonální činností velkou proměnlivost počasí v prostoru i v čase. Od jihu občas proniká teplý subtropický vzduch, který se projevuje především v nižších polohách Křižanovské vrchoviny a v Jevišovické pahorkatině.
Dle Quitta náleží sledované území do mírně teplé klimatické oblasti (MT11). Je charakterizováno průměrnou roční teplotou 7°C, 40-50 letními dny, 110-130 mrazovými dny a průměrným srážkovým úhrnem 750 mm. Absolutní teplotní minima mohou po celé zimní období klesnout pod -30°C. V období od dubna do začátku října lze zaznamenat teplotu vzduchu vyšší než +30°C.
- 15 -
Tab. 1: Charakteristika oblasti MT11 dle Quitta (Tolazs, R., et al., 2007) Parametr Počet letních dní Počet dní s průměr. teplotou 10°C a více Počet dní s mrazem Počet ledových dní Průměrná lednová teplota Průměrná červencová teplota Průměrná dubnová teplota Průměrná říjnová teplota Průměr. Počet dní se srážkami 1 mm a více Suma srážek ve vegetačním období Suma srážek v zimním období Počet dní se sněhovou pokrývkou Počet zatažených dní Počet jasných dní
3.2.4
MT11 40 - 50 140 - 160 110 - 130 30 - 40 -2 - -3 17 - 18 7-8 7-8 90 - 100 350 - 400 200 - 250 50 - 60 120 - 150 40 - 50
Přírodní lesní oblast Přírodní lesní oblasti (dále jen PLO) jsou souvislé územní celky s příbuznými
přírodními podmínkami vývojově spolu souvisejícími. Na základě typologického průzkumu Lesů ČR bylo vymezeno celkem 41 PLO. Vymezení a charakteristika jednotlivých PLO se opírá zejména o rozdíly v půdotvorných matečných horninách, konfiguraci terénu vyhraněných geomorfologických celků a rozdíly v makroklimatu. (Plíva, Žlábek, 1986)
PR Dukovanský mlýn leží v PLO 33 Předhoří Českomoravské vrchoviny. Je to PLO s velmi pestrým složením lesních společenstev. Má chladnější přechodnou a teplejší jižní část. Teplejší část tvoří přechod do Jihomoravského úvalu a zahrnuje Jevišovickou pahorkatinu, jižní část Boskovické brázdy a Bobravský masiv Brněnské vrchoviny. (Průša, 2002)
Lesnatost PLO je 31,3%, což přibližně odpovídá průměrné lesnatosti v ČR. Jedná se o několik větších komplexů lesa, avšak převažují drobné lesní části na krátkých strmých svazích.
Druhová skladba je oproti přirozené dosti pozměněná. V současnosti je zastoupení dřevin smrk 39%, borovice 25%, modřín 5% a jedle 1%. Podíl jehličnatých
- 16 -
dřevin celkem činí 70%. Z listnatých dřevin se nejhojněji vyskytuje dub 17%, dále habr 3%, buk a lípa 2%, javor, bříza a olše 1%, vtroušený je jasan. Celkový podíl listnáčů je 30%. Přirozená skladba lesů je přitom odlišná. Z jehličnatých dřevin by měla být nejhojnější jedle 8,8%, borovice 1,6% a smrk jen vtroušený. Jehličnany by měly zabírat 10,4%. Z listnatých dřevin by měl převažovat buk 48,2%, následován dubem 34,3%. Dosti hojný je habr 3,6% a lípa 1,8%, dále javor 0,9%, jasan 0,3% a olše 0,1%. Celkový podíl listnáčů činí 89,6%. (http://www.uhul.cz , citováno 28.3.2008) Lesní vegetační stupně jsou v oblasti víceméně rovnoměrně rozloženy mezi LVS bukový, dubobukový, bukodubový a dubový. (Průša, 2002) 3.2.5
Biogeografická charakteristika Biogeografická charakteristika vznikla pro potřeby budování Územního systému
ekologické stability. Systém biogeografické regionalizace zařazuje území do provincií, podprovincií, bioregionů a biochor.
Biogeografická provincie zpravidla zahrnuje rozsáhlé území se svéráznou vegetační stupňovitostí podmíněnou specifickým makroklimatem. Plocha provincie je řádově 5.105-106 km2. Biogeografická podprovincie je tvořena územím se svéráznou modifikací vegetační stupňovitosti. V rámci podprovincie se většinou vyskytuje podobná geologicko-geomorfologická stavba. Plocha podprovincie je řádově 105 km2. Biogeografický
region
(bioregion)
je
individuální,
tj.
jedinečná
a
neopakovatelná jednotka biogeografického členění krajiny na regionální úrovni. Z typologického hlediska je bioregion obvykle heterogenní, a to nejen na úrovni topické a chórické, ale i na úrovni regionální. Zahrnuje zpravidla charakteristickou mozaiku typů geobiocénů různých vegetačních stupňů a ekologických řad sdružených do biochor. Region se tak vyznačuje i určitou typickou kombinací biochor. Přitom pod typickou kombinací biochor se rozumí taková kombinace, která se podílí na utváření individuality regionu. V závislosti na specifických podmínkách abiotického prostředí má bioregion svérázné složení a prostorovou strukturu potenciálních biocenóz. Společenstva určitého bioregionu jsou podmíněna jeho polohou, mají tedy charakteristické chorologické znaky dané postglaciálním vývojem. V rámci regionu se téměř nevyskytují jiné odlišnosti ve - 17 -
složení potenciální bioty než odlišnosti dané jiným ekotopem. Na stejných ekotopech se v rámci regionu vyskytuje stejná potenciální biota. Bioregion je charakterizován i určitým druhem a intenzitou antropogenních vlivů a tím i svébytným současným stavem biocenóz. (Culek a kol., 1996)
Zájmové území je z hlediska biogeografické regionalizace zařazeno dle následujícího schématu
Provincie: středoevropských listnatých lesů Podprovincie: Hercynská Bioregion: Jevišovický Jevišovický bioregion má v ČR plochu 1845 km2. Reliéf se vyznačuje nápadným protikladem poměrně málo členitých plošin a zaříznutých skalnatých údolí. Zarovnané plochy i mělké široké kotliny mají charakter ploché až členité pahorkatiny s výškovou členitostí 40 – 150 m. zaříznutá údolí Dyje, Jihlavy a Oslavy jsou 60 – 120 m hluboká, s četnými skalními výchozy a pozoruhodnými meandry. Oblast těchto údolí má reliéf členité vrchoviny s výškovou členitostí až 250 m. nad zarovnané plochy místy vystupují jako určité exoty i nápadnější kopce, převyšující okolí o 50 – 100 m. (Culek a kol., 1996) 3.2.6
Zařazení dle Katalogu biotopů České republiky Katalog biotopů České republiky byl vypracován jako metodická příručka pro
hodnocení jednotlivých lokalit a jejich případné zařazení do sítě Evropsky významných lokalit Natura 2000, příp. programu Smaragd. Podle tohoto katalogu náleží zájmové území k biotopu L8 Suché bory, konkrétně typu L8.3 Perialpidské hadcové bory. Tyto lokality nejsou zařazovány ani do soustavy Natura 2000, ani do systému Smaragd. Jedná se o rozvolněné lesy s borovicí lesní (Pinus sylvestris), v keřovém patře dřišťálem obecným (Berberka vulgarit), krušinou olšovou (Frangula alnus)nebo zmlazujícím dubem zimním (Quercus petraea). V bylinném patře často převládá pěchava vápnomilná (Sesleria albicans), která však může na některých místech scházet. Jsou zastoupeny reliktní perialpidské druhy, druhy. Pravidelně je vyvinuto mechové patro. - 18 -
obligátní serpentinofyty a teplomilné
Přirozené perialpidské bory se obvykle vyskytují na strmých svazích: v teplejším údolí Jihlavy na svazích severní orientace, v relativně chladnějším údolí Želivky na všech svazích bez rozdílu orientace. Půdy jsou mělké až středně hluboké rankery. Na rozdíl od hadcových borů chladnějších oblastí nebo borů na plošinách v okolí Želivky nedochází u perialpidských hadcových borů k tvorbě silnější vrstvy surového humusu, a proto ani k přechodnému zamokření povrchové vrstvy půdy. (Chytrý a kol., 2001)
3.3 PR Dukovanský mlýn 3.3.1 3.3.1.1
Základní identifikační a popisné údaje Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN
Evidenční kód: 869
3.3.1.2
3.3.1.3
Kategorie:
přírodní rezervace
Název:
Dukovanský mlýn
IV. – řízená rezervace
Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ
Vydal:
ONV Třebíč, doplněno OÚ Třebíč
Dne:
20.10.1983, doplněno 27.9.1990
Výměra území a jeho ochranného pásma
ZCHÚ: 17,70 ha, z toho 17,06 ha lesních pozemků, 0,64 ha ostatních ploch (neplodná půda, ostatní způsoby využití). OP: 44,69 ha, z toho 18,97 ha lesních pozemků, 25,72 ha orná půda. 3.3.2
Popis území Dvě samostatné plochy (spojené ochranným pásmem) na pravém údolním svahu
hluboce zaříznutého údolí řeky Jihlavy a přilehlé náhorní rovině, asi 2 km severoseverozápadně od Dukovan, nad vodní nádrží Mohelno. Lokalitu I. ( Nad Vodou) tvoří svah severní a severozápadní expozice nad údolím Jihlavy. Lokalita II. (Pohaniska) leží na údolním svahu pravého přítoku Jihlavy a přilehlé plošině holoroviny, od trati U Včelína k bývalému Dukovanskému mlýnu. (Šumpich, J., 2002)
- 19 -
3.3.3
Hlavní předmět ochrany
3.3.3.1
Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu
Lokalita I: Rostlinná společenstva svazu Asplenio cuneifolii- Armerion serpentini s převládající pěchavou vápnomilnou a dalšími prvky floristické skladby, které poukazují na historickou souvislost s vegetací horskou a vysokohorskou na hadcovém podkladě. Lokalita II.: Populace kriticky ohroženého lýkovce vonného Daphne cneorum, který zde tvoří nejpočetnější populaci na Moravě. (Je známo jen 13 lokalit). 3.3.3.2
Dlouhodobý cíl péče
Lokalita I.: Dlouhodobým cílem je zachovat charakter území a zásahy do porostů dosáhnout přirozené dřevinné skladby. Lokalita II.: Dlouhodobým cílem je vytvořit vhodné podmínky pro rozvoj populace Daphne cneorum především prosvětlováním a rozvolňováním porostů a změnou struktury porostů podporou listnáčů. 3.3.4
Návrh zařazení území do soustavy Natura 2000 V současné době se jedná o návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny ve
věci doplnění národního seznamu Evropsky významných lokalit. Území PR Dukovanský mlýn je zahrnuto do navrhované Evropsky významné lokality Údolí Jihlavy. Kód lokality:
CZ0614134
Biogeografická oblast:
Kontinentální
Rozloha lokality:
868,7288 ha
Navrhovaná kategorie Zvláště chráněného území: NPR, PR, PP Karta
lokality
je
k
shlédnutí
na
webové
adrese
http://www.env.cz/www/dav.nsf/nar_seznam_07/karty/CZ0614134.html (citováno dne 27.3.2008) 3.3.5
Stručný popis zájmového území Lokalita II. (Pohaniska) Mírný svah skloněný k SV spadající k levému břehu bezejmenného přítoku
Jihlavy směrem k bývalému Dukovanskému mlýnu. Na celé ploše je borová kultura, - 20 -
popřípadě smíšený les s převahou borovice a příměsí dubu zimního a dalších druhů. V minulosti byla plocha obnovována pruhovými holosečemi. Na SSV okraji rezervace je pás smíšeného dubo – borového lesa. V bylinném patře lesního porostu (typu Cerasi – Qierceta pini normale) se kromě výrazných xerotermofytů jako je kavyl Ivanův, válečka prápořitá, ožanka salamandra, bílojetel pětilistý, kručinka chlupatá, smldník jelení, vítod větší, černohlávek velkokvětý a rozrazil klasnatý význačně uplatňuje lýkovec vonný. Tento kriticky ohrožený druh se vyskytuje i v ostatních mladších porostech. V keřovém patře převládají ptačí zob obecný, růže šípková, krušina olšová a svída krvavá. V několika exemplářích se vyskytuje jalovec obecný a dřišťál obecný. 3.3.6
Geologická charakteristika Podloží tvoří převážně mohelenský hadcový masiv, jen nad severovýchodní
hranicí území zasahuje úzký pruh granulitů. Místy je horninový podklad obnažen, dna erozních rýh a údolíček vyplňuje pohyblivá suť. Na svahu nad hladinou vodní nádrže je poměrně rozsáhlé suťové pole (Šumpich, J., 2002) 3.3.7
Historie využívání území Území bylo z větší části využíváno jako hospodářský les. Část byla v minulosti
pravděpodobně přepásána, o čemž svědčí místní název Pohaniska i přítomnost několika jedinců jalovce obecného a výrazných xerotermofytů. 3.3.8
Negativní vlivy minulosti i současnosti Zásadním negativním vlivem v minulosti byla obnova porostu pruhovou sečí bez
ohledu na výskyt lýkovce vonného a přeměna druhové skladby na borové monokultury. Vlivem zástinu v borové mlazině zahynula část jedinců lýkovce vonného na nejbohatší lokalitě na Moravě i v celé České republice. Druhým nejvýraznějším negativním vlivem bylo v 70. letech zrušení široké travnaté cesty, která chránila porosty s výskytem lýkovce vonného před splachem ornice z okolních polí. V současné době ohrožuje populaci lýkovce vonného existence borových mlazin, tyčkovin a tyčovin na lokalitách s historicky nejbohatším výskytem druhu. Tento stav neumožňuje zdárný rozvoj populace, trvalé zastínění naopak decimuje její zbytky. Splachy z okolních polí nadále přetrvávají a způsobují ruderalizaci bylinného patra lesních okrajů.
- 21 -
3.4 Charakteristika dle hospodářské knihy 3.4.1
Základní údaje o lesích Přírodní lesní oblast: 33 předhoří českomoravské vrchoviny Lesní hospodářsky celek: Jaroměřice nad Rokytnou Oblastní lesní hospodář: LČR, s.p. Lesní správa: Třebíč, revír Dukovany Oddělení 68 Dílec D
3.4.2
Výpis porostních skupin s výskytem lýkovce vonného 68Da1 borová mlazina, lýkovec se vyskytuje jen v jedné části,a to pouze několik
jedinců. Navazuje na plochu s větším výskytem lýkovce. 68Da2 borová mlazina-tyčkovina, v jedné části tvoří lýkovec poměrně početnou populaci, v porostu nekvetoucí, na okraji porostu u vyklizovací linky kvetoucí. Na podzim 2007 proveden výchovný zásah s ohledem na výskyt lýkovce – prosvětlení a rozvolnění porostu. Další výskyt několika osamocených jedinců lýkovce. Na okraji porostu v blízkosti porostní skupiny 68Da7 plocha cca 5 x 12 m s výskytem lýkovce vonného. 68Da3a Smíšená (BO, DB, SM, MD) tyčko-tyčovina 29-37let v pruzích v 7 částech. Výskyt několika osamocených, kvetoucích jedinců lýkovce vonného. 68Da4 Smíšená (BO, DB, SM, MD, LP) tyčovina v 7 částech, nestejnověká. Výskyt několika nekvetoucích osamocených jedinců lýkovce vonného, na hranici s porostní skupinou 68Da2 výskyt většího počtu nekvetoucích jedinců, jeden keř kvetoucí. 68Da7 Smíšená (BO, DB) nastávající kmenovina, 67-74 let, nejbohatší výskyt lýkovce vonného. Vitální, stabilizovaná, kvetoucí a plodící populace, tvořící hojné polykormony. V době platnosti minulého LHP (1990-1999) byla součástí porostní skupiny 68Da7 (v té době 68Da6) parcela 563/4 v soukromém vlastnictví. Tato parcela již není v novém LHP (platnost 2000-2009) zahrnuta. Jedná se o lesní porost stejného typu jako 68Da7. I zde byl zaznamenám výskyt kvetoucí populace lýkovce vonného, ale v mnohem menším plošném rozsahu. Populace zde není natolik vitální, je prostorově výrazně omezená a lýkovec netvoří husté polykormony (viz obr. 2 a obr. 3). - 22 -
4 Výzkum 4.1 Záchrana genofondu vybraných ohrožených taxonů v České republice V rámci tohoto projektu byl monitorován stav populací některých ohrožených druhů v ČR, mimo jiné i populací lýkovce vonného. Bylo provedeno ověření výskytu na dříve uváděných lokalitách a současný výskyt byl prokázán na pouhých 19 místech. Současně byl zjištěn úbytek lýkovce na některých z těchto lokalit. Na základě pozorování v terénu byly lokality s výskytem Daphne cneorum rozděleny do 4 kategorií. Lokalita PR Dukovanský mlýn byla zařazena do kategorie I., charakterizované jako porost bohatý, zabírající při vysoké pokryvnosti celkově plochu desítek m2, zřejmě obsahující mladší jedince a patrně dostatečně variabilní. Na lokalitě dozrávají semena. Světelné, vláhové a konkurenční poměry z hlediska celé lokality poměrně příznivé. Při uchování současného působení a intenzity vlivu člověka bez radikálních zásahů lze předpokládat dlouhodobou existenci druhu na lokalitě. Dále byl hodnocen vývoj na lokalitách za posledních 5 let. Stav zájmové populace byl hodnocen jako setrvalý, tedy bez změny kategorie. (Žlebčík, 2002) 4.1.1
Generativní množení V přírodě tvoří Daphne cneorum plody pouze ojediněle, plod brzy opadává a
pak je jeho nalezení ve spleti rostlin ještě problematičtější než na rostlině. Zralé plody, dle našich pozorování, jsou slámově žluté barvy, slabě dužnaté, vejčitého tvaru, velikosti 6-8 x 3-4 mm. Průsvitným oplodím bývají patrná semena. Někdy dochází v určité míře k předčasnému zasychání, plody jsou pak nedužnaté, nazelenalé, menší velikosti, semena jsou často i v tomto případě vyvinutá. Černá, podlouhlá, mírně zašpičatělá semena jsou 3-4 x 2-3 mm velká. Generativní množení se v přírodě uplatňuje zřídka a není podmínkou pro udržení druhu na lokalitě. Představuje však jedinou cestu k proniknutí na vzdálenější plochy a k zachování variability. Bohužel je u tohoto druhu obtížné. (Žlebčík, 2002)
- 23 -
4.1.2
Vegetativní množení Daphne cneorum byl množen z polovyzrálých řízků velikosti 3-4 cm. Letorosty
vhodné pro toto řízkování vyrůstají po odkvětu. Dostatečné velikosti a vyzrálosti dosahují přibližně v období tvorby semen, tedy začátkem až v polovině června. Protože růst neprobíhá rovnoměrně, lze však jednotlivé vhodné řízky nalézt i později, zejména na zastíněných místech. Celková úspěšnost zakořeňování řízků za 7 let pokusů je kolem 40%. (Žlebčík, 2002) 4.1.3
Dosažené výsledky Na zájmové lokalitě byl zjištěn výskyt semen, ze kterých byly vypěstovány
semenáče. Při vegetativním množení byly úspěšně vypěstováni řízkovanci. Z materiálu byla vysazena genofondová plocha, zpětná výsadba do přírody nebyla provedena. (Žlebčík, 2002)
4.2 Stav populace v letech 1996 a 1997 4.2.1
Populace v roce 1996 Populace lýkovce vonného, Daphne cneorum, je poměrně rovnoměrně rozložena
na ploše asi 5 ha v jihovýchodní polovině lokality Pohaniska, na celém profilu levé strany bočního údolíčka. Rostliny vyhledávají vyvýšené plošinky a hrany erozních vln s velmi mělkou a skeletovitou půdou, kde se nehromadí listový opad a neprospívají dřeviny. Na většině prostoru, kde se lýkovec vyskytuje, se provádí umělá obnova lesních porostů. V tomto prostoru lze rozlišit porosty různých věkových skupin: staré bory s dubovou výplní a čisté mladé výsadby, dále pak výsadby smrku a konečně porosty dubu (vzácněji lípy) jednak z výmladků, jednak z ponechané výplně po odtěžení borovic. Lýkovec vonný dobře prospívá ve starých porostech borovice s dubem a dubu z ponechané výplně, dále v mladých borových porostech na místě starého duboborového lesa. Nebyl zjištěn v hustě zapojených porostech borovice, výmladkového dubu a smrku. (Ondráčková, 1996)
- 24 -
4.2.2
Populace v roce 1997 Ve smíšeném dubo-borovém lese s potenciální přirozenou vegetací zaujímají
polykormony Daphne cneorum plochu 195,9 m2. Odhadem jsou zde stovky jedinců, kteří každoročně bohatě kvetou, jejich výhony dobře zakořeňují v silné vrstvě rozkládajícího se organického materiálu, je zde možné pozorovat i mladé rostliny a semenáčky. Polykormony jsou velmi rozvolněné, což může svědčit o velkém stáří této populace. Na smíšený les navazuje pás mladých borovic a školka s borovicí, modřínem a hojnými keři. Původně byl na tomto místě také smíšený les, který však byl smýcen, půda úplně rozorána a do ní vysázeny borovice ve větší vzdálenosti od sebe. Po tomto zásahu byla téměř zdecimována část populace lýkovce vonného na Dukovanském Mlýně. Zbytky keřů se však za dobrých světelných podmínek poměrně rychle rozrostly a dnes vytvářejí kompaktní trsy o ploše 32 m2. v současné době se však projevuje negativní vliv rozrůstajících se borovic a keřů- lýkovce méně kvetou, jejich výhony se vytahují za světlem, trsy se rozvolňují. Ještě hrozivější se zdá být situace v oplocené školce, kde jsou lýkovcové keře postupně zarůstány Calamagrostis epigejos. Současně zde působí i nevhodné lesnické zásahy. Např. při výsadbě modřínu byly vykopány jamky o průměru 0,5 m bez ohledu na zde rostoucí lýkovec. Pokud se nějakým způsobem vyhnul vykopnutí, neměl ještě vyhráno, neboť byl zasypán nepoužitou půdou. Také při vysekávání keřů ze školky byly jejich větve volně pohozeny i přes polykormony Daphne cneorum. (Jakubková, 1997)
- 25 -
5 Metodika 5.1 Terénní průzkum Pro úspěšné hodnocení výskytu a četnosti populace lýkovce vonného bylo nutné provést vlastní terénní průzkum. Spočíval v důkladném projití celé oblasti v době květu, kdy je lýkovec nápadný růžovou barvou květů. Zjištěná místa výskytu byla zaměřena pomocí GPS navigátoru a orientačně zakreslena do kopie běžné turistické mapy. Současně byla provedena fotodokumentace lokalit samotného kvetoucího keříku. Kontrolní terénní průzkum byl proveden na podzim, kdy je stálezelený lýkovec vonný nápadný barvou listů proti již uschlé bylinné vegetaci. I v tomto období byly nalezené lokality zaměřeny pomocí GPS a orientačně zakresleny do mapy, současně byla provedena fotodokumentace.
5.2 GPS měření U nalezených lýkovců bylo provedeno zaměření jejich polohy do geografického pozičního systému. Nalezené populace, pokrývající větší plochy byly zaměřeny pomocí více bodů, umístěných buď v rozích vyznačeného čtverce o ploše 5x5 m2, nebo čtvercovou sítí bodů o rozestupu 5x5 příp. 10x10 metrů. Zaměřované body byly stabilizovány pomocí dřevených kolíků a dále využity při inventarizaci. Nalezené jednotlivé keříky byly zaměřeny bodově umístěním GPS do jejich těsné blízkosti. Přesnost zaměření se v závislosti na různé síle signálu způsobené jak tvarem terénu (v nižších částech údolního svahu byl signál slabší), tak i aktuálními klimatickými poměru pohybovala v rozmezí +/- 3m až +/-5m. Pro dosažení větší přesnosti byly body zaměřovány s využitím funkce „mark“, kdy jsem na každém bodě nechala přístroj provést nejméně 100 měření a výsledné souřadnice jsou potom průměrem těchto 100 měření. Měření byla provedena pomocí přístroje GARMIN GPS MAP 60CX.
5.3 Inventarizace Vlastní inventarizace populace lýkovce vonného proběhla v podzimním období, kdy jsou patrné i nekvetoucí koncové výhony, jejichž zelené olistění je na pozadí suché bylinné vegetace dobře pozorovatelné. Menší ohraničené plochy byly rozděleny na
- 26 -
čtverce o ploše 5x5 m a poloha jednotlivých výhonů byla zaměřena ve dvou směrech. Větší plochy se souvislým výskytem lýkovce byly rozděleny na čtverce o ploše 2x2 m, ve kterých byly koncové výhony spočítány. Tímto byla zjištěna četnost koncových výhonů, nikoliv počet jedinců lýkovce vonného. Vzhledem k růstovým vlastnostem dřeviny a četnému zakořeňování poléhavých větví není možné jednoznačně určit jednotlivé keře bez odstranění listnatého opadu. Vzhledem k obavám z poškození dřeviny při případném odkrytí větví či dokonce kořenů byl proveden rámcový odhad počtu jedinců na těchto plochách. Zjištěné počty byly zapsány do předem připravené čtvercové sítě a použity ke grafickému znázornění výskytu a pokryvnosti. Jako základní body pro rozčlenění plochy na podrobnou čtvercovou síť 2x2m byly použity stabilizační kolíky bodů zaměřených pomocí GPS. Při použití sítě 5x5m byly použity přímo stabilizační kolíky.
5.4 Způsob zpracování dat Při provádění prací v terénu byl používán pracovní zápisník, který dále sloužil ke kancelářskému zpracování. Získaná data byla převedena do elektronické podoby, převážně grafického vyjádření četnosti a pokryvnosti. Tabulkové zpracování dat sloužilo k porovnání jednotlivých oddělených částí populace. Stav porostů lýkovce vonného byl porovnán s výpisem z hospodářské knihy i s daty získanými z dřívějších průzkumů, což umožnilo odhadnout vývoj populace v posledních letech i do budoucna. Při navrhování zásahů ve prospěch lýkovce vonného bylo vycházeno z Plánu péče o PR Dukovanský mlýn (platnost 2007-2016).
- 27 -
6 Výsledky 6.1 Terénní průzkum Při terénním průzkumu PR Dukovanský mlýn, lokality Pohaniska, byl zjištěn výskyt lýkovce na 3 plochách, několik jedinců bylo nalezeno izolovaných od souvislejší populace. 6.1.1
Plocha A Smíšený dubo-borový les se sníženým zakmeněním, nalézající se na jiho-
východním okraji rezervace. Od sousedícího pole oddělen pásem keřů. Mírný svah severo-východní orientace, mírně zbrázděný erozními rýhami. Hlavní úroveň porostu tvoří borovice lesní (Pinus sylvestris), listnatou výplň tvoří dub zimní (Quercus petrea). Plochu je možné rozdělit do dvou dílčích segmentů. Segment A1 se nalézá v dolní části svahu. Plocha cca 5x5m je stíněna korunami dvou vzrostlých borovic. Výskyt je omezen na malou část. Dřevina zde kvete. Segment A2 (viz. foto 2) je největší a nejbohatší naleziště lýkovce vonného. Nalézá se v horní polovině svahu a zabírá téměř celou šíři porostu. Hojný je výskyt hustých, kvetoucích polykormonů. V místech s výskytem keřů je porost lýkovce přerušen. Bylinné patro růst lýkovce zřejmě neomezuje. Porost je hustší v místech přerušení zápoje, pod hustými korunami dubů může pomístně zcela chybět. Mělká erozní rýha je v horní části svahu lýkovcem obsazena, v dolní části, kde dosahuje hloubky cca 1,5m, již v ní lýkovec chybí. 6.1.2
Plocha B Tato plocha (viz. foto 3) je
situována v západní části porostu, pod pásem
mladých borovic. Borový porost je zde rozvolněný, dostatečně světlý. Plocha 5x12m je dřevinou obsazena celkem rovnoměrně, dřevina zde kvete. Rozšíření populace hlouběji do borového porostu brání keřové patro a hrana cca 3m hluboké erozní rýhy (nepřívětivé světelné poměry). 6.1.3
Plocha C Smíšený dubo-borový les s pomístně sníženým zakmeněním (viz. foto 4),
nalézající se v jiho-západní části rezervace. Prosvětlenou část o rozloze cca 20x20m obsazuje lýkovec jen v malé části, představující mezeru v zápoji. Ohraničena je
- 28 -
zastíněním korunami dvou dubů a hranicí hustého keřového patra. Lýkovec se zde nalézá i na přilehlém mírném násypovém svahu lesní cesty. Celková plocha obsazená populací lýkovce je cca 20 m2. Dřevina zde kvete, ale nevytváří polykormony. Keříky jsou rozvolněné, výhony se vytahují za světlem. 6.1.4
Plocha D Borová mlazina-tyčkovina, bez keřového patra (viz. foto 5). Na ploše 22x20m je
dosti početná populace lýkovce vonného. Na okraji porostu a na vyklizovací lince dřevina kvete, v porostu nikoliv. Porost lýkovce je rovnoměrný, ale rozvolněný, husté polykormony zde nevytváří. Některé keře lýkovce jsou dosti silné a větvené, jedná se nejspíše o staré exempláře. Na podzim 2007 zde byl proveden výchovný zásah, borový porost byl rozvolněn, což by mohlo příznivě ovlivnit další vývoj lýkovce zlepšením světelných poměrů. V horní části na plochu navazuje borová mlazina, do které lýkovec podél vyklizovací linky expanduje, nebo zde přežívá zbytek starší populace.
Hustota
borového porostu neumožňuje rozšíření lýkovce hlouběji do porostu. Dřevina zde nekvete. 6.1.5
Osaměle rostoucí jedinci Na několika dalších místech lokality Pohaniska jde nalézt jedince lýkovce
vonného. Při terénním průzkumu v době kvetení jsme nalezli keř v porostu 68Da3a, a to na dvou místech. V jednom případě šlo o 6 kvetoucích výhonů, v případě druhém o 6 kvetoucích a 6 nekvetoucích výhonů. Při posledním průzkumu jsme nalezli ještě několik jedinců , kteří nekvetli, jednalo se o nevětvené výhony a jejich nález v dubovém opadu by se dal nazvat šťastnou náhodou. Je možné, že se v tomto porostu nalézá více jedinců, ale nekvetoucí výhony jsou v jarním období v podrostu v podstatě neviditelné, v zimním jsou skryty pod vrstvou listnatého opadu. V porostní skupině 68Da2 se ve svahu pod plochou D nalézá několik osaměle rostoucích jedinců lýkovce vonného. Jedná se o nevětvené, tenké a nekvetoucí výhony. Při vhodných podmínkách na ploše D by mohlo dojít k rozšíření její plochy minimálně do míst nálezu těchto několika jedinců. Porostní skupiny 68Da2, v pruhu s nálezem plochy D, a 68Da4 jsou od sebe odděleny erozními rýhami. Ve spodní části svahu se v jednom místě erozní rýha rozšiřuje a je mělčí, dochází zde k porušení souvislého lesního porostu (viz. foto 6).
- 29 -
V tomto místě se nalézá několik skupinek lýkovce vonného. Keře obsazují hřbety a osluněné svahy erozní rýhy.
6.2 GPS měření Celkem bylo zaměřeno 54 bodů použitých při další inventarizaci. Mapa bodů je umístěna v příloze (viz. tab. 2 a obr.6). Vzhledem k velikosti mapovaných ploch je přesnost použitého přístroje vhodná jen k orientačnímu určení místa. Pro přesné zaměření, potřebné zejména u keříků rostoucích osamoceně, by bylo nutné použít přesnějšího přístroje. Jako alternativa by bylo možné zavést orientační pruhové značení na okolní stromy nebo zaměřit druhově či tvarově rozlišitelné stromy v blízkosti keříku.
6.3 Inventarizace 6.3.1
Plocha A Segment A1 V tomto místě bylo nalezeno 115 koncových výhonů lýkovce vonného. Dřevina
je rozptýlena na ploše 1,5 x 1,5 m. Kvetoucích výhonů bylo cca 25, rovnoměrně rozložených po celé ploše. Na dvou místech nalezen shluk rostlin o velikosti cca 20 x 20 cm s počtem koncových výhonů 25 a 27. Na ploše se nalézají semenáčky dubu zimního, představující do budoucna asi největší riziko pro keříky lýkovce vonného. Keřové patro se v segmentu nevyskytuje. Segment A2 Na ploše cca 2400 m2 jsme napočítali 8522 koncových výhonů. Na schematickém zobrazení je patrné, že hustota rozložení keříků není rovnoměrná. Přerušení souvislé populace lýkovce je zpravidla způsobeno vzrostlým dubem zimním, pod jehož hustou korunou, stínící půdní povrch, lýkovec neroste. V některých místech keře ustupují konkurenci keřového patra. Skutečná plocha využívaná lýkovcem tedy činní cca 310 m2. Z východní strany je hranice rozšíření lýkovce omezena erozní rýhou, ze strany západní hustou keřovou vegetací. V dolní i horní části svahu není zápoj porostu natolik rozvolněný, aby došlo k dalšímu rozšíření keříku.
- 30 -
Tato plocha v současné době představuje těžiště výskytu lýkovce vonného v celé PR Dukovanský mlýn. Dle plánu péče je zde pravidelně prováděno vyřezávání keřového patra s odstraňováním veškeré hmoty. Porostní skupina 68Da7, ve kterém se celá plocha A nalézá, je v současné době hodnocen jako les přírodě blízký, tzn. že zde převažují stanovištně a geograficky původní dřeviny a hospodářská úprava se zde omezuje na zásahy sledující cíle ochrany přírody, těžba je omezena na nahodilou těžbu živých stromů nalétnutých kalamitními druhy hmyzu a odvoz tohoto dříví. U segmentu A1 je otázkou, zda jde o pozůstatek dříve rozsáhlejší plochy nebo, což se vzhledem k málo větveným keříkům jeví pravděpodobnější, o nově obsazenou plochu. Na tomto místě by bylo vhodné každoročně monitorovat vývoj lýkovce a dubových semenáčků, aby nedošlo k potlačení lýkovce vlivem zastínění půdního povrchu a k zarůstání keříků. V případě, že by toto hrozilo, bylo by vhodné zredukovat počet a rozmístění dubových semenáčků ve prospěch populace lýkovce vonného. V případě segmentu A2 působí populace lýkovce vonného téměř masivním dojmem. V době kvetení je keř nepřehlédnutelný, výrazně růžové květy se vyskytují v celé šířce porostu. Populace je zde stabilní, ve srovnání s údaji zjištěnými z dřívějších výzkumů (plocha 195,9 m2 v roce 1997) se dokonce zvětšila o více než polovinu. Odhadem jsou zde stovky jedinců, přesný počet není možné zjistit. Poléhavé větve dobře zakořeňují a druh se tak množí přirozeným hřížením. Na poměrně malých dílčích plochách (2 x 2m) byly pozorovány vedle sebe jak rozrůstající se starší keře, tak semenáčky a mladé, málo větvené exempláře. Přes opakovanou snahu se mi nepodařilo nalézt plody, ale přítomnost semenáčků značí, že na ploše dozrávají a semena jsou schopná klíčení.
Celkově se budoucnost lýkovce vonného na ploše A jeví velmi příznivě. Největší riziko zde představuje možné rozrůstání keřů dřišťálu obecného a zarůstání keři od okrajů porostu. Při dodržení opatření uvedených v plánu péče by tedy měla být populace Daphne cneorum stabilní a dobře prospívat. Kromě vyřezávání keřového patra bych navrhovala sledování přirozeného zmlazení dubu zimního v místech, kde se vyskytuje i lýkovec vonný. Zde by mohlo, zvláště v případě semenného roku, dojít k ohrožení keříku. V takovém případě by vhodným zásahem mohla být pomístná úprava množství a rozložení semenáčků dubu prostřihávkou, i když se z lesnického hlediska nejedná o nárost přehoustlý. - 31 -
6.3.2
Plocha B Tato plocha je situována v porostní skupině 68Da3a, lýkovcem je obsazena
celkem rovnoměrně, napočítáno bylo celkem 417 koncových výhonů, z toho cca 100 kvetoucích. Výhony jsou tenké, ne příliš větvené. Přibližně uprostřed segmentu se na plošce cca 40 x 60 cm nalézá shluk 110 výhonů, na třech místech je na plošce o rozloze 40-50 x 40-50 cm nalezeno 40-60 koncových výhonů. Ze dvou stran je výskyt lýkovce ohraničen erozními rýhami. Plocha B je z jedné strany dosti otevřená, nejbližší stromy stínící porost z boku jsou vzrostlé borové výstavky. Pokud zůstane borový porost takto prosvětlený, nehrozí při dodržení zásady vyřezávání keřového patra akutní ohrožení. I tuto plochu bych navrhovala k pravidelnému monitorování, keře zde nevytvářejí husté polykormony, i když zmíněná místa s větším výskytem výhonů by mohla být jejich předzvěstí. 6.3.3
Plocha C Plocha C se nalézá ve smíšeném lese, podobné stavby jako plocha A. Je
lokalizována v horní části svahu bočního údolíčka, terén je téměř rovina. Lýkovec roste na ploše cca 20 m2. Část keříků se nalézá v porostu, v místě přerušeného zápoje. Část keříku obsazuje mírný násypový svah lesní cesty, stíněný korunami dubů. Na tomto místě jsme napočítali cca 440 koncových výhonů, kvetoucích bylo 60. Dřevina zde kvete, avšak nevytváří husté polykormony, keříky jsou rozvolněné. V průběhu vegetační sezóny byla smýcena borovice, která plochu částečně zastiňovala. Větší množství světla by mohlo keřík podnítit k intenzivnějšímu větvení a kvetení, případně i k tvorbě plodů. Plocha je z tohoto důvodu vhodná ke sledování přímého vlivu uvolnění stromového zápoje na vitalitu Daphne cneorum. 6.3.4
Plocha D Plocha D se nalézá v borové mlazině-tyčovině. Na této ploše jsme při
inventarizaci napočítali 1284 koncových výhonů, z tohoto pouze kolem 40 bylo kvetoucích. Kvetoucí keříky rostly buď přímo na lince, nebo v její těsné blízkosti. V dané části porostu se lýkovec nachází rovnoměrně na ploše cca 20 x 20 m. Z jižní části na porost navazuje borová mlazina, která je velmi hustá a světlostní poměry jsou v ní pro lýkovec nepříznivé. I v ní jsme nalezli několik jedinců, konkrétně 12 koncových výhonů na ploše 2 x 4 m.Tyto keříky byly v blízkosti vyklizovací linky, ale přesto nekvetly.
- 32 -
Na ploše D byl na podzim roku 2007 proveden výchovný zásah, jehož intenzita byla volena větší z důvodu výskytu lýkovce vonného. Mělo by tedy dojít k zlepšení světlostních podmínek a dalšímu rozvoji keříků, v ideálním případě by keře mohly začít fruktifikovat. Plocha je jednoznačně vhodná k dalšímu sledování, neboť se zde nachází poměrně početná dílčí populace lýkovce vonného, která nevykazuje takovou stabilitu a vitalitu jako populace na ploše A. Cílem na této ploše by měla být podpora vtroušených listnáčů, převážně dubu zimního, a udržování rozvolněného zápoje.
V navazující
borové mlazině byl proveden výchovný zásah v zimním období 2007/2008. Při návštěvě lokality v dubnu 2008 byla odtěžená hmota stále ponechána v mlazině. Pokud odjde k jejímu brzkému odstranění, mohl by tento zásah umožnit další rozvoj populace lýkovce vonného na dříve využívanou plochu. 6.3.5
Osaměle rostoucí jedinci Inventarizace byla proveden v rozšiřující se erozní rýze na pomezí porostních
skupin 68Da2 a 68Da4. Lýkovec se zde vyskytuje v šesti oddělených skupinách, nevytváří polykormony. Skupiny jsou odděleny prostorovým umístěním, výhony se v nich vyskytují rozvolněně, jejich síla a větvení je různá. Napočítali jsme celkem 219 (64, 27, 35, 36, 52 a 5) koncových výhonů, z toho pouze 15 kvetoucích, jejichž výskyt byl omezen na jednu skupinu výhonů.
6.4 Zpracování dat Veškerá data získaná prací v terénu byla převedena do grafické nebo tabulkové podoby. Při zjišťování plochy skutečně využívané keříkem bylo vycházeno z praktického pozorování a čtvercové plochy sítě o velikosti 2 x 2 m byly započítávány poměrně podle počtu zde nalezených výhonů (viz. obr. 7 a obr. 8). Tab. 2: Koeficient pro přepočet plochy Počet výhonů Ks 0 1 - 49 50-99 >100
Plocha započtená % 0 25 50 100
2
m 0 1 2 4
Na základě takto zjištěné lýkovcem skutečně využívané plochy byly spočítány počty koncových výhonů na 1 m2.
- 33 -
Tab. 3: Počet koncových výhonů na 1 m2 Označení populace A1 A2 A (celkem) B C D
Plocha 2 (m ) 4 310 314 34 20 152
Počet výhonů ks 115 8522 8637 417 440 1284
2
ks/m 28,75 27,49 27,51 12,26 22,00 8,45
Jako další zajímavý ukazatel stavu populace lýkovce vonného se jeví podíl kvetoucích výhonů. Tab. 4: Podíl kvetoucích výhonů Označení celkem populace (ks) A1 115 A2 8522 A (celkem) 8637 B 417 C 440 D 1284
Počet výhonů kvetoucích kvetoucí (ks) (%) 25 21,74 2500 29,34 2525 29,23 100 23,98 60 13,64 40 3,12
Z porovnání jednotlivých údajů vyplývá, že podíl kvetoucích výhonů je nejvíce závislý na dostatečném přístupu světla, zatímco množství vytvořených výhonů je závisí na struktuře lesního porostu. Větší množství koncových výhonů, a to více než dvojnásobné, mají keříky ve smíšeném lese. Jako vysvětlení tohoto jevu se nabízí vliv listnatého opadu, který umožňuje vznik humusové vrstvy vhodné jednak k zakořeňování větví, jednak zvyšující množství živin pro lýkovec dostupných. Plochy A a C se nalézají v přírodě blízkém lese s borovicí lesní a dubem zimním, na obou plochách je počet výhonů na 1 m2 více než 20ks, ale podíl kvetoucích výhonů se výrazně odlišuje. Na ploše A, kde je sníženo zakmenění porostu a tím došlo k uvolnění korunového zápoje, je podíl kvetoucích výhonů dvounásobný oproti ploše C, kde k této úpravě nedošlo. Plochy B a D se naopak obě nalézají v borové monokultuře, vzniklé z umělé obnovy. Plocha B těsně přiléhá k rozvolněnému smíšenému lesu, je tedy dostatečně světlá pro vysoký podíl kvetoucích výhonů. Počet koncových výhonů je sice vyšší, než na ploše D, ale zdaleka nedosahuje počtu na plochách ve smíšeném lese. Místa s vyšší hustotou výhonů se na ploše B nalézají v místech výskytu vtroušeného dubu zimního. Nejhorší stav vykazuje populace na ploše D, kde je nedostatek světla pro tvorbu květů a podmínky borové monokultury nepodněcují keř k zakořeňování větví a tvorbě většího počtu bočních výhonů. - 34 -
7 Diskuze Výsledky vlastního výzkumu byly porovnány s výsledky uvedenými v literatuře. Stav jednotlivých dílčích populací se od dřívějších zjištění poněkud odlišuje, zvláště v místech, kde byla provedena obnova porostu pruhovou sečí s následným zalesněním borovicí lesní. V literatuře se uvádí počet jedinců v řádech stovek a stav populace jako dlouhodobě dobrý. Podle výsledků vlastního průzkumu toto jednoznačně platí pro část PR Dukovanský mlýn označenou jako plocha A. Na ploše B je vhodné populaci přinejmenším monitorovat a dále podporovat vtroušený dub zimní. Plocha C byla smýcením vzrostlé borovice lesní částečně odcloněna, v dalších sezónách by bylo vhodné sledovat, jestli dojde ke zvýšení podílů kvetoucích výhonů. Plocha D vyžaduje intenzivní péči spočívající v maximálním únosném prosvětlování porostu a podpoře vtroušených listnáčů, zejména dubu zimního. Při pohledu na starší mapy výskytu lýkovce se navíc zdá, že plochy C a D byly dříve osídleny jedinou spojitou populací lýkovce, která byla rozdělena při obnově lesního porostu. Vhodnými zásahy v borových mlazinách a tyčkovinách je třeba podporovat další rozvoj dílčí populace. Žádoucí je prosvětlování porostů v maximální únosné míře a podpora vtroušených listnatých dřevin v místech výskytu lýkovce. Z tabulky 4 vyplývá, že na ploše A kvete v průměru 25% koncových výhonů. Tento podíl by mohl být brán jako ukazatel optimálních světlostních poměrů v místech výskytu lýkovce. Největší riziko pro populace lýkovce vonného představuje rozvoj keřového patra, který řeší plán péče pravidelným vyřezáváním s odstraňováním veškeré hmoty. Při dodržení tohoto opatření by další rozvoj Daphne cneorum neměl být keři ohrožen. Plocha A je ohrožena splachem z přilehlých polí, který by bylo vhodné řešit vybudováním meliorační strouhy, jež by vodu z polí nad rezervací odváděla podél porostního okraje mimo plochy s výskytem lýkovce. Zabránilo by se tím nejen další ruderalizaci bylinného patra, spojené s rozvojem agresivních druhů, ale i prohlubování stávajících erozních rýh.
Borové porosty je nutné podporou vtroušených listnáčů
postupně převést na les smíšený, druhovým složením přírodě bližší než stávající monokultury. Vhodným typem porostu se jeví dvouetážový porost borovice lesní s dubem zimním v podúrovni, který plní funkci výplňové dřeviny, ve kterém nedochází k dokonalému zapojení porostu.
- 35 -
8 Závěr
Na pravém břehu řeky Jihlavy, nad vodní nádrží Mohelno, se nalézá Přírodní rezervace Dukovanský mlýn, naše nejbohatší naleziště kriticky ohroženého lýkovce vonného (Daphne cneorum L). Celkově se stav populace lýkovce vonného jeví jako stabilní, populace je vitální, nalézají se zde semenáčky, keře málo i značně větvené. Druh zde kvete, plody dozrávají a semena jsou schopna klíčení. Dále se lýkovec vonný úspěšně množí přirozeným hřížením. Při bližším průzkumu se ukázalo, že tato charakteristika je plně platná pouze pro jednu část populace lýkovce vonného. Tato dílčí populace představuje těžiště výskytu Daphne cneorum na zkoumané lokalitě, takže budoucnost druhu se zde jeví jako dlouhodobě příznivá. Ostatní dílčí populace takovouto stabilitu nevykazují, zde je tedy třeba zaměřit se na zlepšení podmínek pro růst a rozvoj lýkovce vonného. Dlouhodobé přetrvání druhu lýkovec vonný na zkoumané lokalitě je vysoce pravděpodobné, při dodržování zásad uvedených v Plánu péče je dokonce možné další zvýšení počtu jedinců i plochy, na které se dřevina vyskytuje.
- 36 -
9 Summary
The Dukovany Mill Nature Preserve is situated on the right bank of the Jihlava River, directly on the Mohelno water reservoir. This preserve houses the greatest population of endangered rose daphne (Daphne cneorum) in whole Czech Republic. The population of rose daphne seems stable and full of life in this preserve; both saplings and shrubs are present in large numbers. The environment seems to be good for rose daphne – the shrubs bloom and the seeds are healthy and able to germinate. Beside this rose daphne successfully multiplies by layering. Closer studies however revealed that this is true only for a small part of the whole population, the majority seems to be less stable and therefore we should focus on creating a hospitable environment for this endangered species. The future of this species seems to be optimistic after all, for the stable part of the population is able to multiply and so the species can be reintroduced once the environment is hospitable enough. If the plan of care is established we can expect not even increase in the numbers but even territorial expansion.
- 37 -
10 Literatura 1. CULEK, M., Biogeografické členění České republiky, Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4 2. CULEK,
M.,
členění
Biogeografické
České
republiky.
[I.
díl]
Praha: Enigma, 1996. 347 s. ISBN: 80-85368-80-3 3. ČEŘOVSKÝ, J., et al., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR 5, 1. vyd., Bratislava: Príroda, 1999. 453 s. ISBN 80-0701085-8 4. DRESLEROVÁ,
J.,
PACKOVÁ,
P.
(eds.):
Ohrožené
dřeviny
ČR.
Geobiocenologické spisy, svazek č. 12, Sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. února 2007 v Brně, 2007 5. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B., Květena České republiky 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-0256-1 6. CHYTRÝ , M., KUČERA, T., KOČÍ, M. Katalog biotopů České republiky, Praha: AOPK ČR, 2001. 307 s. ISBN 80-86064-55-7 7. JAKUBKOVÁ, M., Biologie, ekologie a rozšíření Daphne cneorum L. na Moravě, Brno: Přírodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity, 1997, 75 s. 8. KUSBACH, A., Oblastní plány rozvoje lesů: přírodní lesní oblasti České republiky, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2002. 104 s. ISBN: 80-86386-24-4 9. MATUŠKA, P., Plán péče o Přírodní rezervaci Dukovanský mlýn 2007 – 2016, poskytnuto Krajským Úřadem Jihlava 10. MEUSEL, H., et al., Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Karten Bd. 2, Jena, 1978 11. ONDRÁČKOVÁ, S., Přehled druhové skladby dřevinné a bylinné vegetace Přírodní rezervace Dukovanský mlýn, Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, Třebíč: Západomoravské muzeum,1996, 78 s 12. PLÍVA K., ŽLÁBEK, I., Přírodní lesní oblasti ČSR, Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1986. 313 s 13. PRŮŠA, E., Pěstování lesa na typologických základech, Lesnická práce, 2001 14. ŠUMPICH, J., Jihlavsko, 1. vyd., Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. 526 s. ISBN: 80-86064-54-9
- 38 -
15. TOLASZ, R., et al., Atlas podnebí Česka, Praha: Český hydrometeorologický ústav ; Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 255 s. ISBN: 97880-86690-26-1 16. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., a kol., Dřeviny České republiky,
Matice lesnická, Písek, 2001 17. ŽLEBČÍK, J., Záchrana genofondu vybraných ohrožených taxonů
v České republice, Acta Pruhoniciana 73, VÚKOZ Průhonice, 2002, 74 s, ISBN 80-85116-26-X http://botany.cz/cs/chranene-rostliny/ , citováno dne 27.3.2008 http://www.env.cz/www/dav.nsf/nar_seznam_07/karty/CZ0614134.html citováno dne 27.3.2008 http://www.mapy.cz dne 17.4.2008 http://www.uhul.cz , citováno dne 28.3.2008
- 39 -
11 Seznam příloh 11.1 Tabulky Tab. 1: Charakteristika oblasti MT11 dle Quitta v textu na str. 17 Tab. 2: Koeficient pro přepočet plochy v textu na str. 35 Tab. 3: Počet koncových výhonů na 1 m2 v textu na str. 35 Tab. 4: Podíl kvetoucích výhonů v textu na str. 35 Tab. 5: GPS souřadnice
11.2 Obrázky Obr. 1: Mapa výskytu Daphne Cneorum L. v textu na str. 11 Obr. 2: Výřez porostní mapy LHP 1990 – 1999 Obr. 3: Výřez porostní mapy LHP 2000 – 2009 Obr. 4: Výřez typologické mapy Obr. 5: Orientační mapa Obr. 6: Fotomapa se zaznačením výskytu Daphne cneorum L. Obr. 7: Schéma pokryvnosti na plochách A2 a D Obr. 8: Schéma rozložení výhonů lýkovce vonného na plochách A1, B a C
11.3 Fotodokumentace Foto 1: Lýkovec vonný (Daphne cneorum L.) v textu na str. 10 Foto 2: Segment A2 Foto 3: Plocha B Foto 4: Plocha C Foto 5: Plocha D Foto 6: Erozní rýha s výskytem lýkovce vonného Foto 7: Keř s nasazenými květními pupeny Foto 8: Kvetoucí Daphne cneorum L. Foto 9: Kvetoucí Daphne cneorum L. se semenáčky dubu zimního
- 40 -
