MENDELOVA UNIVERZITA. Lesnická a dřevařská fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

DIPLOMOVÁ PRÁCE Návrh tras pro rekreační jezdectví a hipoturistiku na vybraném území

2009/2010

Králíková Hana

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Návrh tras pro rekreační jezdectví a hipoturistiku na vybraném území“ zpracovala sama a uvedla všechny použité zdroje. Souhlasím, aby má diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne :

Podpis :

Chtěla bych poděkovat zejména Ing. Kozumplíkové Alici za pomoc při zpracovávání této diplomové práce. Mgr. Kopeckému Františkovi za možnost spolupráce a zapojení do projektu hipostezek. A všem, kteří přispěli cennými radami.

Název diplomové práce : Návrh tras pro rekreační jezdectví a hipoturistiku na vybraném území Name of final thesis : The proposal of bridlepaths for recreational riding and equestrian tourism in selected region

Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou hipoturistiky na území mikroregionu Hranice, v olomouckém kraji. Rozebírá charakteristiku turistiky na koni, její formy a právní limity, ovlivňující pohyb jezdce a koně ve volné krajině. Posuzuje současný stav tras a stezek pro rekreační jezdectví a možnosti jízdy na koni v zájmovém území. Součástí práce je SWOT analýza a analýza potřebnosti, na jejichž základě vznikne optimální vedení jezdecké hipostezky. Práce se dále zaměřuje na proces návrhu, financování a realizace hipostezky, vznikající na vybraném území. Z optimálního vedení budoucí hipotrasy vznikl mapový výstup pro prezentaci návrhu jezdecké stezky a doplňkových opatření.

Abstract The final thesis is dealing with the problems of bridleways in the area of micro region Hranice, in the county of Olomouc. It analyses the characteristics of equestrian tourism, its form and legal limitations, influencing the free movement of the rider and horse in the open countryside. The thesis assesses the current state of routes and pathways for recreational riding and the possibility or chance for riding in areas of interest to the individual, part of this thesis is a SWOT analysis and Requirement analysis, based upon these the optimal structure and direction of bridle paths are established. The thesis is aimed at the process of planning, financing and the realisation of functional bridle paths in the designated area. The topographical results for the proposal and presentation of the bridle path and complimentary measures where established from the optimal direction for the future pathways.

Obsah 1. Úvod a cíl práce................................................................................................. 8 2. Metodika …...................................................................................................... 10 3. Rozbor problematiky hipoturistiky ….............................................................. 11 3.1 Formy jezdecké turistiky …...................................................................... 11 3.1.1 Rozdělení základní jezdecké turistiky …....................................... 12 3.2 Bezpečnostní desatero rekreačního jezdce …........................................... 12 3.3 Rizika a jejich zmírnění …........................................................................ 13 3.4 Pravidla chování jezdců na koňských stezkách ….................................... 14 3.5 Vhodná období pro provoz hipoturistiky …............................................... 15 4. Cestní síť pro hipoturistiku – jezdecká infrastruktura …................................. 17 4.1 Hierarchické rozdělení cestní sítě hipostezek …........................................ 17 4.2 Metodika značení stezek …........................................................................ 18 4.2.1 Obecné zásady značení …............................................................... 19 4.2.2 Pravidla pro značení jezdeckých stezek …...............................….. 19 4.3 Povrch jezdecké stezky ….......................................................................... 22 4.3.1 Povrch z hlediska koní …................................................................. 22 4.3.2 Povrch z hlediska ekologicko – ochranářského …........................... 24 4.4 Parametry jezdeckých stezek …................................................................. 25 4.5 Objekty na jezdecké stezce …................................................................... 26 4.6 Inventář jezdecké stezky …....................................................................... 27 4.7 Provoz a údržba jezdeckých stezek …...................................................... 30 5. Zhodnocení současného stavu vybraného území ….......................................... 32 5.1 Vymezení lokality ….................................................................................. 32 5.1.1 Charakteristika mikroregionu Hranicko …....................................... 32 5.1.2 Poloha a přírodní podmínky …................ ….................................. 33 5.1.3 Přírodní a kulturní zajímavosti …................................................... 34 5.2 Širší územní vztahy v místě navrhované hipostezky …............................ 35 5.2.1 Geomorfologie oblasti …............................................................... 35 5.2.2 Klimatické poměry ….................................................................... 35 5.2.3 Hydrologické poměry …................................................................ 36 5.2.4 Geologické a pedologické poměry …............................................ 36 5.2.5 Biogeografické poměry …............................................................. 36

6. Současný stav a možnosti pohybu jezdce na koni na vybraném území …........ 38 7. Návrh jezdecké trasy na vybraném území …..................................................... 40 7.1 Zdůvodnění – proč hipostezky? …........................................................... . 40 7.2 SWOT analýza …....................................................................................... 41 7.3 Analýza potřebnosti …............................................................................... 42 8. Popis vzniku jezdecké stezky na vybrané lokalitě …......................................... 43 8.1 Plánování a navrhování hipostezky …....................................................... 43 8.2 Financování hipostezky …......................................................................... 45 8.3 Harmonogram přípravy a realizace pro vznik hipostezky.......................... 46 8.4 Provoz a udržitelnost hipostezky …........................................................... 47 9. Průběh návrhu hipostezky …............................................................................. 48 9.1 Malý okruh …............................................................................................ 48 9.2 Velký okruh ….......................................................................................... 50 10. Právní limity vymezující pohyb jezdce na koni ve volné krajině …............... 52 11. Závěr …............................................................................................................ 58 12. Summary …..................................................................................................... 60 13. Přehled použitých zdrojů …............................................................................ 62 14. Přílohy …......................................................................................................... 64

2. Úvod a cíl práce Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu! S pravdivostí tohoto motta určitě souhlasí každý, kdo na koni seděl. Kdo tento pocit nezná, může jej zjistit kdykoliv jen najde odvahu a chuť vyskočit do sedla nebo na holý hřbet tohoto úžasného zvířete a rozjet se po krásách a tajích naší rozmanité zemi. Stačí jen najít správné lidi, kteří ochotně zapůjčí koně a s jejich doprovodem se rozjet cestou necestou. Ovšem nejjistější cestou je cesta určená přímo pro jízdu na koni, z důvodu bezpečnosti a formálnosti, na kterou dnešní svět klade vysoké požadavky. Protože nechceme riskovat jízdou po silnici střet s rychle jedoucími auty a kamiony, stejně tak koni by se po asfaltu dobře nekráčelo a my bychom se samým strachem jízdou moc nepokochali, musíme se uchýlit k pohybu do volné krajiny, kde nás nic neohrožuje. Neohrožuje do té doby, než na nás přiběhne zemědělec s vidlemi, či myslivec s flintou a křikem, že s „hajtrama“ jedeme po soukromém pozemku, kde nemáme co dělat. Ovšem těmto napadajícím nás lidem se nemůžeme divit, protože být to naše úrodné pole či políčko pro zvěř, křičíme také. Z těchto nemálo důvodů a střetů, myslím si, se rodí velmi aktuální téma, kterým se zabývá má diplomová práce. Ohniskem této problematiky je vznik a rozvoj hipostezek, čili tras vymezených a uzpůsobených přednostně k rekreační jízdě na koni. Stále více se společnost snaží trávit svůj volný čas aktivněji. Jízda na koni – hipoturistika, rekreační jezdectví, patří do skupiny aktivního způsobu rekreace a relaxace. K bezproblémovému využívání hipoturistiky je potřeba existence infrastruktury, po které se dá koňmo pohybovat. Asi před 10 lety se stejným problémem zabývali nadšenci rekreační cyklistiky, kteří svým aktivním zapojením a úsilím docílili stavu, kdy se cyklostezky nacházejí snad v každém regionu naší republiky. V České republice se od roku 2004 intenzivně pracuje na zmapování současného stavu a vytváření podmínek pro rozvoj turistiky na koni. První kilometry koňských tras tak vznikají v Jihočeském kraji, následně v kraji Jihomoravském, Zlínském, Vysočině, Královehradeckém, Libereckém, Pardubickém, Plzeňském a Středočeském. Cílem mé práce a přáním do budoucna je, aby se i hipostezky začali rozvíjet a fungovat stejně tak jako zmíněné cyklostezky a to s co nejmenším zatížením a dopadem na životní prostředí a krajinu.

8

Převážná část práce je věnována obecné problematice, konkrétnímu návrhu trasy a následnému popisu přípravy požadované projektové, technické dokumentace, sledu činností směřující k vybudování a samotnému provozu jezdecké stezky v zájmovém území, čímž je lokalita Mikroregionu Hranicko, v kraji Olomouckém. V kraji kde je pojem „ hipostezky“ prozatím slabším článkem v rámci celé jezdecké infrastruktury na území naší malebné zemi. „Doplňkem“ celkového obsahu práce je vymezení pohybu jezdce na koni v rámci platných legislativních opatření, SWOT analýza a analýza potřebnosti, které jsou důležitým zdrojem informací pro potenciální navrhování, financování a realizaci projektu. Vzhledem k vysokému počtu chovatelů koní na Hranicku je vznik hipostezek v této oblasti dlouhodobým cílem cestovního ruchu. Ve spojení s mou diplomovou prací spolupracuji s rozvojovými organizacemi ( Rozvojové partnerství Regionu Hranicko, Hranická rozvojová agentura) a v rámci dotací se připravuje reálný projekt na vznik okružní hipostezky Kovářov - Boškov- Středolesí - Boňkov - Potštát - Kovářov.

9

2. Metodika Vzhledem k faktu, že problematika plánování a realizace hipotras v České republice, stezek určených především pro pohyb jezdce na koni, je poměrně novodobým tématem, neexistuje mnoho použitelné literatury a zdrojů. Ke zpracování mé diplomové práce jsem používala převážně podklady, které sloužily jako výsledky v rozvoji hipostezek v jiných krajích, zejména jihočeského. Část informací jsem získala z internetových zdrojů. V přílohové části práce jsou použity materiály, které jsou součástí projektu „ Hipostezka Potštátska“, realizovaného v období roku 2009 - 2011. Pro vymezení pohybu jezdce na koních v krajině jsem použila současně platnou legislativu, ve formě zákonů a vyhlášek Sbírky zákonů ČR. Podstatnou část informací jsem získávala průběžně, při tvorbě samotného návrhu hipostezky a při probíhajících schůzkách projektového týmu Hranické rozvojové agentury s dotčenými osobami (starostové obcí a měst, nájemníci pozemků – VLS Potštát, vlastníci pozemků – soukromníci, Lesy ČR,..). Celé území pro navrženou jezdeckou stezku bylo důkladně procházeno, projížděno a zaměřováno GPS přístrojem a zakreslováno do map. Důležitá byla taktéž fotodokumentace, pro přípravující se technickou a projektovou dokumentaci. Zakreslení dílčích variant a celkového konečného průběhu potštátské hipotrasy bylo prováděno v programu Google Earth. V tomto programu je rovněž vytvořena výstupní mapka návrhu pro tuto diplomovou práci.

10

3. Rozbor problematiky hipoturistiky Co je to hipoturistika? -

druh volnočasové lidské aktivity, trávené na hřbetě koně ve volné krajině, vedle pěší turistiky, cykloturistiky, myslivosti, zimních sportů apod.

-

předmět podnikání v rámci zařízení, která se zaměřují na pobyt lidí na venkově Turistika na koni je ideální kombinací zdravého trávení volného času v přírodě a

navazování vztahů ke zvířatům. Je to „nemasová“ aktivita šetrná k životnímu prostředí, nevyžadující rozsáhlé investice a budování složité a nákladné infrastruktury. Lze kombinovat s ostatními typy turistických aktivit a mohou ji využít lidé všech věkových skupin. Popularita putování v sedle roste jak v řadách majitelů koní, tak i ze strany jezdců, kteří vlastního koně nemají. Zájem o využití stezek v České republice se zvyšuje i ze strany zahraničních jezdců ze sousedních států, kde tento způsob turistiky bezproblémově funguje a prosperuje. Setkání s koňmi oceňují i pěší turisté a fotografové, rodiny s dětmi, či další milovníci přírody, romantiky a historie. Jezdecká turistika patří k tzv. měkké turistice, která se snaží při svém provozování harmonizovat potřeby turistů a místního obyvatelstva, neničit přírodu ani kulturní unikátnost místa.

3.1.Formy jezdecké turistiky Podle HOLLÉHO (2003) se turistika liší od jiného pohybu v přírodě tím, že uspokojuje zvídavost člověka a tiší jeho hlad po poznání. Za turistiku nemůžeme považovat například vytrvalostní soutěže, i když nesporně vede krásnou přírodou. Důvodem je fakt, že v tomto případě jezdec místo kochání se krajinou pozoruje hodinky. Projetí té samé trasy může být túrou nebo distančním dostihem. Turistiku na koni můžeme rozdělit na základní a pomocnou formu. K pomocným formám jezdecké turistiky počítáme ty, které preferují stránku pohybovou před poznávací. Touto složkou se podrobněji zabývat nebudeme, protože má převážně soutěžní charakter. Patří sem distanční sport (maratony) a orientační závody, které však u nás nemají tradici. K základním formám jezdecké turistiky řadíme ty, kde je dostatek

11

času na to, aby jezdec mimo vytrvalostní zatížení organismu a sportovně – technické stránky pohybu v přírodě, dokázal i vnímat okolí. V základním rozdělení hipoturistiky dle obtížnosti rozlišujeme tři charakteristické složky: 1. technickou, která spočívá v tréninku a drezúře koní a zdokonalování vztahu člověk – kůň, důraz je kladen na výcvik koně a jeho výkonnost 2. pohybovou neboli sportovní, jejíž základem je pohyb jako volnočasová aktivita 3. poznávací, má za úkol zprostředkovat jezdci zážitek z navštívených míst či zprostředkovat známý „pohled na svět z koňského hřbetu“. 3.1.1 Rozdělení základní jezdecké turistiky: Vycházky na koni - jsou základem celé turistiky, jízda terénem trvající 1 – 4 hodiny, překonaná vzdálenost v rozmezí 5 -30 km, má složku pohybovou, technickou, poznávací. Jezdci během vyjížďky získávají větší jistotu v sedle, učí se pravidlům jízdy v terénu.Nevyžaduje se žádná specifická výstroj. Výlety a túry – cesty v přírodě trvající zpravidla celý den, při kterých se překoná vzdálenost od 30 – 70 km, mají všechny obsahové složky. Výstroj by měla být doplněna o lékárničku, pláštěnku, stájovou ohlávku a vazák. Putování – spojení několika celodenních túr do jednoho celku. Může být organizované hvězdicovitě nebo řetězově. V obou případech se jedná o náročné formy turistiky, kde převládá složka pohybová a technická.

3.2 Jízda na koni bezpečně aneb „Bezpečnostní desatero rekreačního jezdce“ Hipoturistika je aktivní činnost, kde hlavní roli nehraje pouze a jedině člověk jako je tomu u ostatních volnočasových aktivit. Je výjimečná tím, že zde člověk spolupracuje s koněm. V symbiotickém stavu kůň spoléhá na jezdce a jezdec naopak na koně, pokud se jedná o jezdce – začátečníka, důležitou roli zde rovněž má průvodce, osoba zodpovídající za bezpečný a klidný průběh během vycházky či túry. V obou případech se však musí dbát na bezpečnostní pravidla, jež se musí v každém případě dodržovat.

12

MROČKA (1986) uvádí : 1) Uvědomte si, že jakmile nasednete na koně, jste novou bytostí. Vaše hmotnost se zvýší ze 75kg na 450-600 kg, vaše výška vzroste ze 175 na 275 cm a také vaše rychlost podstatně překročí zaběhnuté zvyklosti. 2) Nikdy neriskujte. Turistická trať není kolbištěm, kde v záloze čeká lékařská služba první pomoci. 3) Neustále pamatujte na etologické vlastnosti svého koně. Zejména na plachost, stádový pud. Nad koněm nemáte šanci vyhrát silou. Nedopusťte, aby kůň v důsledku nějaké příčiny zpanikařil. 4) Nepožadujte po koni více, než na kolik má. Vyhýbejte se při turistické jízdě skokům, zbytečně tak vyčerpáváte koně, zvyšujete pravděpodobnost pádu, a tím také možnost zranění koně či vás. Nevyžadujte ani od sebe více, než na co máte. 5) Jestliže se postaráte o koně, kůň se postará o Vás. Vypěstujte si schopnost průběžně hodnotit síly a rezervy. 6) U koní je třeba být v neustálém střehu. Na zemi i v sedle. Před jízdou ani v jejím průběhu nepijte alkoholické nápoje, prodlužují vaši reakci a v sedle musíte někdy jednat velmi rychle. 7) Před turistickou akcí, ale i v jejím průběhu, kontrolujte svou výstroj, sedlové řemení, nohy koně, kopyta, podkovy. 8) Dodržujte vzdálenost mezi koňmi ve skupině a také při odpočinku. Ve cvalu se nepředbíhejte. „Stezka“ není dostihová dráha. Nenechávejte koně bez dozoru. 9)Využijte každou možnost k odbornému vzdělání. Sledujte literaturu, rozšiřujte svůj obzor a znalosti. 10) Snažte se být naprosto soběstační, ale na druhou stranu buďte neustále připraveni a ochotni pomoci druhým v těžkostech.

3.3 Rizika a jejich zmírnění Jezdecká turistika je řazena mezi sporty či turistické aktivity se zvýšeným rizikem úrazu, proto je nutností dbát na preventivní opatření a těmto rizikům předcházet. Nejčastějším důvodem úrazu může být pád z koně, pokousání, pokopání, srážka s větví či stromem v lesnatém terénu a různé střety zejména s přírodními překážkami. Samozřejmě srážka je pouze problémem jezdce, kůň si obvykle velice přesně odhadne prostor, do kterého se vejde. Střetům se lze v mnoha případech vyhnout, pokud se

13

jezdec alespoň částečně věnuje jízdě a pozoruje terén nebo poslouchá pokyny průvodce. Dalším a to naprosto bezpodmínečným opatřením je vybavení všech jezdců jezdeckými přilbami a možnost používání bezpečnostních třmenů, zajišťující snadné vyklouznutí nohy při pádu. Dalším rizikem v tomto odvětví může být přenos nemocí, což vyplývá z faktů, že každá stáj má své mikroklima a každé stádo ( skupina koní) má vytvořeny specifické protilátky proti virovým a bakteriologickým onemocněním. Tyto protilátky mohou být ale částečně, v extrémních případech i úplně neúčinné proti patogenním kmenům z jiných stájí. Toto riziko je největším negativem celé myšlenky vícedenních výletů na koních, neboť zvláště v případě vlastnictví dražších plemen koní majitelé nejsou ochotni si nechat ve svých prostorách ustájit zvířata z jiných farem či stájí. Opatřením ke zmírnění tohoto rizika je striktní vyžadování veterinárních průkazů koní, které by měli být nezbytnou součástí výzbroje majitele koně či průvodce na túrách. Problematika přenosu nemocí mezi stájemi je velice nepříjemný problém a je nutno k němu přistupovat s maximální obezřetností, protože jakýkoliv problém v této oblasti může mít za následek výrazný odpor k dalšímu provozování tohoto typu aktivity.

3.4 Pravidla chování jezdců na koňských stezkách V zájmu ochrany majetku vlastníků pozemků, v zájmu ochrany zdraví jezdců i koní a v zájmu respektování pravidel společenského chování je na stezkách nutno dodržovat tato pravidla. 1.) Ve vztahu k životnímu prostředí i provozu na stezce jsou nejvhodnější skupinky 3 8 jezdců. 2.) Nevjíždějte do luk, polí nebo lesních porostů a nerušte zvěř. 3.) Dbejte místních omezení a nařízení na některých úsecích stezky (klid pro zvěř, těžba dřeva). 4.) Buďte ohleduplní k ostatním uživatelům stezek. Upozorněte lidi před sebou, že budete předjíždět a zpomalte tak, abyste je bezpečně minuli. Chodce míjíme zásadně v kroku, zvláštní opatrnost věnujeme cyklistům, předjíždíme výhradně zleva. 5.) Na frekventované nebo rozbahněné stezce jezděte v zástupu. Buďte ohleduplní k povrchu stezky, který kopyta koní mohou poškodit. 6.) Cválejte pouze v bezpečných a přehledných úsecích, překážky z důvodu bezpečnosti raději překročte nebo obcházejte. Úzké ohyby cesty projíždíme krokem.

14

7.) Pokud se rozhodnete tábořit mimo stanice, učiňte tak na vyhrazeném tábořišti nebo na místě, kde vám to dovolil majitel pozemku. 8.) Chraňte prostředí stezky, odvezte si s sebou všechny odpadky a nezapomeňte ze stezky odstranit trus vašeho koně. 9.) Buďte očima i ušima sítě stezek. Upozorněte nejbližší jezdeckou stanici na možné problémy. (vyvrácené stromy, poškozené značení,..) 10.) Dodržujte lesní, silniční zákon (např. doprovod psů). 11.) Každý jezdec vjíždí na stezku na vlastní nebezpečí. Pokud při jízdě utrpí újmu nebo úraz daný charakterem prostředí nebo terénu, nemůže požadovat náhradu po vlastníkovi lesa či pozemků, ani po žádném dalším zainteresovaném subjektu. 12.) Mějte na paměti, že ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce, váš kůň může být první, kterého ostatní uživatelé stezky poznají. To, jak se zachováte, vytvoří obraz místních jezdců. 13.) Na otázky odpovídejte s ochotou, jste v té chvíli představitelem všech jezdců.

3.5. Vhodná období pro provoz hipoturistiky Během jízdy na koni volnou krajinou je nutno brát ohledy na přiměřenou zátěž koně, a to alespoň v takové míře jako pro jezdce - turistu maximální pohodlí a prožitek během putování či vyjížďky. Z toho plyne, že je nutné zvážit nejvhodnější období roku, při kterých bude jízda maximálním zážitkem pro klienta, ale také nejmenší zátěží pro koně. Zima pro dlouhodobější jízdu na koni není nejvhodnější, díky nízkým teplotám, které jsou při zvýšené zátěži koně příčinou onemocnění dýchacího aparátu a nachlazení obecně. Zima není bez rizika ani pro jezdce, neboť při jízdě na koni jsou nohy jezdce pohyblivé jen velice malé míře a při delším pobytu mohou silně prochladnout. Neposledním negativem zimních vyjížděk je zvýšené riziko pádu a to jak kvůli vyšší pravděpodobnosti uklouznutí koně, tak díky možným „neviditelným překážkám“, skrytým pod sněhem. Léto je z pohledu cestovního ruchu obecně vnímáno jako nejvíce exponované období roku a po jízdě na koni vzniká největší poptávka. Léto však přináší především díky vysokým teplotám a množství hmyzu velké problémy. Na jednu stranu nelze očekávat, že se tento stav bude příliš zlepšovat, ale v každém případě je nutné co

15

nejvíce akcí přesouvat na jiná období roku, i když již existuje celá řada přípravků a příslušenství, jak letní nešvary minimalizovat. Ve středoevropských klimatických podmínkách je dozajista nejvhodnější období pro rekreační jezdectví jaro a podzim. V těchto obdobích nehrozí takové nebezpečí přehřátí koně či jezdce jako v létě, nevyskytuje se tolik bodavého hmyzu a na druhou stranu není takové riziko nachlazení jako v zimních měsících. Já osobně považuji za nejdokonalejší období babí léto, kdy se příroda zbarví do neuvěřitelných odstínů těch nejrůznějších barev a teplota nedosahuje žádných extrémů. Teplota vyhovuje jak koni, tak jezdci, sluníčko stále lehce opaluje a zahřívá, terén je ranní rosou provlhlý a tudíž ideální pro koňská kopyta. Je to období kdy se ideálně propojí pohodlí a prožitek jezdce i koně. Kromě nesporných přínosů pro zdraví koně má vhodné období i výhody pro rozšíření turistické sezóny, což je snahou snad všech turistických regionů a podnikatelů v cestovním ruchu.

16

4. Cestní síť pro hipoturistiku – jezdecká infrastruktura S rozvojem koňské turistiky vzniká síť značených stezek, umožňující jezdcům bezproblémové projetí daného území. Vyznačením a existencí těchto koňských tras můžeme do jisté míry omezit neregulované rekreační využívání lesů a následně vzniklé škody na lesních porostech a zemědělských pozemcích.

4.1 Hierarchické rozdělení cestní sítě hipostezek Páteřní síť Zde řadíme hlavní cesty přes celou zemi, případně území kraje. Mají nadnárodní význam, na hraničních bodech navazují na již vybudovaná nebo předpokládaná pokračování v jiných regionech a zemích. V ideálním případě by měli jednou spojovat celou Evropu. Umožňují a jsou vhodné pro jezdeckou turistiku formou putování na koni, kdy je jezdec několik dní v terénu a turistická infrastruktura mu zajistí ubytování, stravu a ostatní potřebné služby jak pro něj, tak pro koně. Jejich délka je ve stovkách kilometrů. Je složena z jednotlivých úseků o délce 30 – 70 km, které jsou odděleny koňskými stanicemi. Příkladem páteřní stezky můžu uvést jezdeckou stezku vznikající v zahraničí pod názvem VIA FRANCIGENA (cesta Franků). Jedná se o antickou cestu kupců, věřících a králů z Canterbury do Říma, kterou zdokumentoval v roce 990 kněz Sigerico při cestě za papežem Giovannim XV. Tato cesta se obnovuje za účelem poznání či znovuobjevení historických, přírodních a uměleckých krás za podpory EU a měla by zahrnout velký počet evropských států. Italský úsek byl "slavnostně otevřen" na jaře v roce 2008 (za podpory Ministerstva kultury, FISE, Fitetrec, regionů atd.) zkušební cestou z St.Oyen (Valle Aosta) do Říma, kde dorazili účastníci v den konání nejoblíbenějších závodů Piazza di Siena. Italsky úsek má zhruba 1000 km na 36 úsecích. Francigena je zajímavá svou historií a tím, že se jedná o mezinárodní evropský projekt za podpory významných institucí.

17

Regionální cesty Jsou to jezdecké stezky spojující buď jednotlivé páteřní stezky s lokálními centry hipoturistiky nebo propojující jednotlivé linie páteřní sítě. Mají strategický regionální význam, doplňují turistické možnosti a dotvářejí význam oblasti pro rekreační využití. Snaží se v jezdci vyvolat zájem o daný region a dopřát mu možnost pobytu v přírodě. Jejich délka je v desítkách kilometrů. Příkladem bych uvedla Jezdecký okruh Valašsko nebo Zlínsko nebo první jihomoravskou tzv. Vranovskou hipostezku. Zajímavě zní novodobá jezdecká stezka „Na koni po Jeseníkách“. Tato okružní uzavřená trasa o délce 129 km navazuje na již několik let fungující páteřní stezku propojující Jeseníky s Beskydami. Lokální cesty a okruhy Na této úrovni můžeme stezky rozdělit na dva druhy. Prvním jsou okružní cesty v okolí jezdeckých center. Jsou největším přínosem pro místní poskytovatele jezdeckých služeb. Často slouží pro pravidelnou sportovní jízdu, čemuž odpovídá četnost a frekvence využití. Druhým typem jsou motivační trasy za určitým cílem (historickými a kulturními památkami), které mohou být odbočkou z trasy páteřní nebo regionální. Jejich význam je zejména rekreační, či dokonce komerční. Délka bývá od několika málo kilometrů k desítkám kilometrů. Mají lokální význam, zájem na jejich vybudování a údržbě je tedy mezi obecními či regionálními institucemi či jezdeckými kluby. Příkladem jsou vyjížďkové trasy a okruhy jednotlivých jezdeckých středisek .

4.2 Metodika značení stezek V roce 2003 KČT (Klub českých turistů) sestavil spolu s vyznavači jezdecké turistiky na koni metodiku značení hipostezek. Podle této metodiky je již vyznačeno přes 2000 kilometrů tras.

18

4.2.1 Obecné zásady značení Požadavky na turistické značení jsou upraveny ČSN

01 8025: 1989

Turistické značenie. Značené cesty jsou zásadně obousměrné. Značka se maluje vzhledem k trase cesty jako čelní, přeponová, rohová nebo boční, výjimečně může být i na kameni nebo značkařském kolíku. Za rozcestím se umisťují dvě značky – první tak, aby byla viditelná při příchodu, druhá, tzv. potvrzovací, za odbočením. Odbočení např. do hustého porostu bývá označeno tzv. brankou, dvěma značkami vedle sebe – vpravo i vlevo. V dlouhém úseku bez odboček se umísťují tzv. útěchové značky, které nemají být od sebe vzdáleny více než 250 m. Na významných místech a rozcestích se umísťují rozcestníky s místními a směrovými tabulkami. 4.2.2 Pravidla značení jezdeckých tras Metodika značení tras pro jezdeckou turistiku odpovídá metodice značení pěších tras z důvodů následujících : -

na trati se s koňmi málokdy pohybuje v rychlejším ruchu, cválá se výjimečně, kluše se pouze pro zpestření; proto rychlost pohybu vpřed je blízká spíše pěšímu turistovi něž cykloturistovi a lyžaři

-

četnost a výše umístění pěších značek odpovídá očekávání turistů na koni mnohem lépe než jiné druhy značení

-

při dálkových pochodech (putování na koni) jezdci často vedou koně na ruce a stávají se z nich tedy pěší; umísťovat značku vysoko by bylo zbytečné

-

jezdci sledují cestu pro koně, starají se kam koně kladou nohy a hledí tedy v mírném úhlu před sebe tak, aby pohledem pokryli nejbližších několik metrů; značka umístěna vysoko by byla proto nežádoucí a snadno přehlédnutelná

Trasování Při navrhování je prioritou vést trasy způsobem, aby nedocházelo k souběžnému vedení se značenou trasou jiného přesunu ( pěší, lyžařskou, cyklistickou). V případech, kdy není jiná možnost, lze vést dotčené trasy v souběhu jen tehdy, je – li využitelná šířka cesty v celém takovém úseku minimálně 2 m. Nejde – li o zpevněnou cestu, je nutností na obou koncích souběhu umístit upozornění pro jezdce, po jaké straně cesty musí své koně vést, z důvodu zamezení „rozdupání“ cesty koňskými kopyty v celé její šíři.

19

Umístění značek a jejich rozměry Značení jezdeckých tras umísťujeme ve výšce cca 180 cm nad zemí. U souběhu „koňotrasy“ s trasou jiného přesunu se umísťují ve výši 10 cm nad každou pěší nebo lyžařskou značkou a 20 cm pod každou cykloznačkou. Značky a šipky jsou v terénu umísťovány na vhodné objekty způsobem shodným s pravidly pěších tras. Četnost značek jezdeckých tras je shodná s pěšími. Jezdeckou značku tvoří bílý čtverec 10 x 10 cm, uvnitř kterého je souměrně umístěn barevný kruh o průměru 6 cm. Šířka mezery mezi bílou a barevnou částí je 0,5 cm. Lze použít i šipek, jejichž provedení je shodné se šipkami u místního značení pěších tras. Pro zlepšení viditelnosti na větší vzdálenost je možné použít i značku větších rozměrů, tzv. Volavku.

Obr.č.1 – Jezdecká stezka průběžná

Obr.č 2 - Jezdecká stezka okružní

20

Směrovky a tabulky Jsou shodné textově i barevně se směrovkami pěších tras, v záhlaví je uveden text „Jezdecká stezka KČT“ a v hrotu směrovek je zobrazen kruh, barevně odpovídající dané jezdecké trase. Barva a číslo trasy Určení barvy konkrétní jezdecké stezky odpovídá systému barevného odlišení u pěších značených tras. Hlavní tranzity ( S-J větve, Z-V tranzit, tranzit hraniční apod.) jsou značeny červeně, další vedlejší větve modře, regionální a místní trasy zeleně nebo žlutě. Barvu i evidenční číslo nově plánovaným trasám centrálně přiděluje pověřený pracovník Sekce značení jezdeckých stezek Rady značení KČT. Každé nové značené jezdecké trase je přiděleno její celostátně platné třímístné evidenční číslo, které odpovídá její barvě : červené (páteřní) trasy č. 101 - 299 modré trasy (regionální) č. 301 – 499 zelené trasy (okružní) č. 501 – 699 žluté trasy (propojovací) č. 701 – 899 Jízdárenské okruhy Okruhy pro komerční jezdeckou turistiku jsou značeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci o vnějším rozměru 10 x 10 cm. Tyto okruhy nemají evidenční číslo, nevybavují se směrovkami ani tabulkami a značkaři KČT je značí a provádějí jejich údržbu pouze na základě Dohody o provedení práce, uzavřené mezi majitelem stáje a příslušným značkařem. Městské jezdecké okruhy Tyto okruhy jsou jezdecké trasy vedoucí městem. Pokud zapadají do koncepce tvorby sítě jezdeckých stezek v ČR, mohou být po odsouhlasení Sekcí značení jezdeckých stezek Rady značení KČT brány jako regionální či místní jezdecké trasy. Podle tohoto principu jsou pak vyznačeny stejným způsobem jako ostatní jezdecké trasy (zpravidla zelenou nebo žlutou barvou) a vybaveny potřebnými směrovkami a tabulkami. Pokud nezapadají do značení sítě jezdeckých stezek, bude se k nim přistupovat jako k místním okruhům, a značení i přístup k nim bude stejný jako u jízdárenských okruhů.

21

4.3 Povrch jezdecké stezky Na jezdecké stezky se klade poněkud odlišný nárok, než na stezky např. cyklistické, pěší apod.. Kromě atraktivnosti okolního prostředí je nutno vzít v úvahu faktor povrchu, který musí být pevnější, než minimální požadovaný pro pěší turisty, na druhou stranu se nemůže jednat o zpevněný povrch (asfalt, beton), v nezbytných případech jen kratší úseky. Obecně se požaduje minimálně 90 % nezpevněného povrchu, aby se dlouhodobým ježděním nepoškozoval pohybový aparát koně. 4.3.1 Povrch z hlediska koní : -

tvrdý povrch šetří šlachový aparát koní, šlachy nejsou tolik namáhány, ovšem na úkor kloubů, protože dlouhotrvající pochod klouby zatěžuje a následně poškozuje

-

měkký až hluboký povrch naopak šetří klouby, ale velice zatěžuje šlachy, díky čemuž dochází k namožení. Ozdravující proces bývá velice zdlouhavý a v nejhorších případech přichází na vyřazení koně z provozu

Tvrdý povrch - asfalt, zpevněné cesty, dlažební kostky, zámková dlažba, beton, skála, suchá pole a louky (při déletrvajícím suchu) nevýhody: - jezdec při putování je omezen jet pouze v kroku. Takový úsek proto bude nejen dlouhý, ale i nudný pro jezdce i koně. Asfalt okovaným koním klouže, namrzlý a mokrý klouže i neokovaným = zvýšení rizika úrazu = neoblíbenost trasy, v extrémních případech je jezdec nucen sesednout a koně vést na ruce výhody: - šetří šlachy Pružný povrch - lesní cesty (nezpevněné, částečně zpevněné), průseky, pěšiny, louky, zemědělské cesty „polňačky“, trvalé travní porosty,.. Ideální varianta pro jezdecké trasy.

22

nevýhody: - za déletrvajícího působení deště a vysoké intenzity používání se tyto ideální trasy mohou změnit v hluboké rozdupané stezky, které dávají vzniku půdní erozi (ve svažitých terénech) = změna odtokových poměrů v neprospěch uchování vody v lese - u lesních cest jsou určitým nebezpečím vyčnívající kořenové náběhy a kořeny, po kterých koně mohou uklouznout výhody: - šetří koním klouby i šlachy - možnost pohybu v rychlejším ruchu - klus i cval (vítané zpestření) - příjemné i pro jezdce - často bývalé úvozové cesty (ideální pro zařazení do stezky Hluboký povrch - podmáčené a trvale zamokřené louky, pole, trvalé travní porosty, bahnité výmoly, těžkou technikou porušené cesty, jílovitý povrch, vodou ovlivněná stanoviště Hluboký povrch definujme jako stav, kdy se koňské nohy boří a kůň se propadá až po spěnkový kloub (první kloub nad kopytem). Úseky stezek s hlubokým terénem, z důvodů bezpečnosti a údržby, lze "dočasně uzavřít" a uživatele upozornit a informovat o důvodu. Pokud lze najít náhradní cestu, měl by být tento úsek úplně vynechán a stezka vedena jinudy. výhody: - nepouživatelný terén pro ostatní skupiny venkovních aktivit nevýhody: - zvýšená fyzická námaha pro koně (pro některé i psychická) - možné nebezpečí zranění Sypký povrch – cesty z vyšším podílem štěrkovité a pískovité frakce výhody: - tyto cesty nejsou tak náchylné na sešlap jako cesty jílovitého charakteru

23

- lepší průsak a menší riziko zamokření nevýhody: - v případech štěrkovité cesty s obsahem hrubší frakce zrn je povrch nepohodlný a velmi náročný na překonání - nebezpečí vzniku otlaků, nášlapů a různých zranění od rozseknutí či natržení kůže až po hlubší rány, nebezpečí olámání kopytní stěny Příliš štěrkovité úseky je vždy bezpečnější překonávat s koněm na ruce a držet se u kraje. Pokud se v návrhu bude vyskytovat více takovýchto delších úseků, hrozí zde nebezpečí, že se stezka časem stane „mrtvá“ . Každý jezdec by měl mít na paměti, že koňské nohy jsou extrémně citlivé na jakékoliv sebemenší poranění a nevhodné zacházení. Zdravý pohybový aparát je pro koně základní podmínkou přežití a důstojného života, ten kdo takovou věc nerespektuje, není hoden místa v srdci koně a využívat jeho dobrotu a spolupráci. Je proto důležité mít tato slova během putování a projížděk, při navrhování tras a jejich realizaci na paměti.

4.3.2 Povrch z hlediska ekologicko - ochranářského : Z pohledu ekologicko - ochranářského je nejvhodnější povrch, který má pevný podklad, jehož horní vrstvy jsou pružné, propustné pro vodu a vzduch. Kořeny rostlin jej udržují dostatečně vlhký a pevný, a který je chráněn i stromy seshora. Takový povrch nepodléhá snadno erozi, jenž může způsobit časté užívání = zvýšená rekreační aktivita. Z hlediska ochrany přírody je třeba myslet na povětrnostní vlivy a specifika jednotlivých ročních období. V létě může být např. hliněný povrch ideální, ale na jaře a na podzim, kdy hodně prší či je sucho, je absolutně nevhodný, protože je bud' podmáčený, a kopyta koní jej lehce naruší, nebo je suchý a drolí se - časté užívání může opět vést k narušení horní vrstvy a k jeho erozi.

24

4.4 Parametry jezdeckých stezek HANÁK (2002) konstatuje, že při navrhování cest je důležité dodržet všeobecné požadavky, které prospívají rozvoji krajiny a udržují její stabilitu. ŠPIČÁKOVÁ (2007) požadavky převádí konkrétně pro navrhování jezdeckých stezek : 1. Požadavky technické : vhodná šířka a podélný sklon stezky, povrch a úprava zemní pláně, příčný sklon, provozní zpevnění (v krajních případech), parametry objektů na cestní síti. 2.

Požadavky specializované

: návaznost technologické

postupy v lesnictví,

zemědělství, veřejné dopravě, minimalizace záboru produkční plochy, vhodná protierozní opatření a jejich kontrola, ochrana porostních plášťů a ekologicky cenných prvků. 3. Požadavky krajino – estetické : plynulé vedení trasy bez prudkých zlomů, využití estetických prvků v krajině ( rozhledy, přírodní a kulturní zajímavosti). 4. Požadavky minimalizace

narušení dominantních

celospolečenských

funkcí

zpřístupňované krajiny či existujících funkčních systémů = vyhnout se dlouhotrvajícímu souběhu s jinými druhy cest ( motorové pozemní komunikace, cyklostezky, ..). 5. Požadavky ekonomické : minimální zásahy do stávající lesní a zemědělské dopravní sítě, řešení vedení stezky přes pozemky v soukromém vlastnictví, minimalizace investičních nákladů na realizaci nových úseků a nákladů na provoz a údržbu. Za důležité parametry při navrhování jezdecké infrastruktury bychom měli považovat celkovou délku trasy, převýšení ( výškový rozdíl začátku a konce trasy) a podélný sklon. Délka trasy není omezena a vyjadřujeme ji v kilometrech. Celková trasa by měla být rozvrhnuta tak, zejména na delších vzdálenostech, aby se v případě potřeby mohlo zastavit a odpočinout. Z tohoto hlediska se na stezkách navrhují odpočívadla a úvaziště pro koně, které rozdělují celkovou délku na jednotlivé úseky trasy. Výškový rozdíl se udává v metrech a podélný sklon v procentech. Sklon by neměl z důvodů bezpečné sjízdnosti převyšovat 40% pro krátkodobé úseky. Průměrný sklon by se měl pohybovat do 10%.

25

HOLLÝ (2003) uvádí, že popis tras a jejich obtížnost se hodnotí číselným a písmenným

kódem. Vertikální a horizontální profil je hodnocený pěti stupni a je

označen arabskou číslicí, přičemž číslice vyjadřuje vertikální profil a písmeno podklad terénu. Tab. č. 1 – Klasifikace obtížnosti terénu 0

velmi lehký terén

1

lehký terén

jízdárny, kolbiště, pastviny, písečná pláž rovina s mírnými požadavky na vedení koně zvlněný terén s občasnými výstupy a sestupy, vyžadující zvýšené nároky na

2

středně těžký terén vedení koně dlouhé, strmé výstup a sestupy, potřeba

3

těžký terén

4

velmi těžký terén

5

nesjízdný terén

dobrého jezdce strže, srázy, možno absolvovat jen s koněm na ruce lavičky, mostky, schody, žebříky pružný, je možno po něm bez omezení

A

dobrý podklad

cválat tvrdší nebo hlubší podklad, lze klusat, cval

B

střední podklad

lze kratší úseky tvrdý, bažinatý podklad, nevhodný pro cval,

C

špatný podklad

klus omezeně,častá nutnost vedení koně

4.5 Objekty na jezdecké stezce Těleso stezky doprovází odvodňovací a zabezpečovací objekty. Mezi ty, které zajišťují bezpečné odvedení srážkové vody a zabezpečují křížení vodotečí patří (KREŠL, SEREDA 1989) : -

příkopy a rigoly pro vedení převážně povrchové vody podél cestního tělesa

-

svodnice pro příčné svádění vody z koruny zemních cest

-

drenáže pro odvádění a snižování hladiny podzemní vody

-

mosty a propusti pro příčné převedení vodních toků pod cestou

26

Musím ze své vlastní zkušenosti konstatovat, že mnoho koní je snazší převést přes vodní tok, než přes stojící lávky a mosty. Pokud již mostky překonávám, tak zásadně vedením koně na ruce. Při navrhování hipostezek se místa, kde se kříží vodoteč s trasou pouze monitorují a uvádějí při popisu stezky. Pokud to podmínky nedovolují jinak a výstavba mostků a lávek je nutná, musí být vybudované objekty dostatečně rozměrné a stabilní. Musíme pamatovat, že kde přejde člověk nemusí projít i kůň!

4.6 Inventář jezdecké stezky Na stezkách sloužících rekreačnímu jezdectví se objevují i další objekty, a to: -

úvaziště

-

turistické značení trasy (podrobněji viz. výše)

-

odpočívadla

-

informační tabule

-

doprovodná zeleň

-

odpadkové koše,..

Úvaziště Zařízení sloužící k přivázání koně, nejčastěji ze dřeva v různém provedení; v zásadě se jedná o masivní břevno ( osoustružený kmen), v lepším případě impregnované, různé délky, připevněn na zakotvených kůlech. Hloubka zakotvení cca. 70 cm, výška břevna cca. 110 cm. Nutno podotknout, že dřevo koně rádi okusují ( z nudy, nervozity, hladu), proto je důležité před přivázáním zkontrolovat stav. Úvaziště se umísťují zpravidla na zajímavá místa. Nejčastěji se budují úvaziště dvou typů : přímé rohové

27

Obr. č. 4 – Úvaziště přímé

Obr.č. 5 – Úvaziště rohové Na některých trasách se můžeme setkat s úvazišti vylepšenými do podoby klasického stání, což budí efekt větší bezpečnosti a koně jsou tak jednotlivě odděleni.

Obr. č. 6 – Úvaziště „stání“

28

Odpočívadla Zařízení sloužící k odpočinku pro jezdce. Budují se nejčastěji společně s úvazišti pro koně. Mohou být otevřená nebo krytá v podobě altánků a přístřešků. Luxusnější odpočívadla mohou být doplněna tábořištěm, informačními panely s mapou lokality.

Obr.č.7 – Odpočívadlo s infotabulí Informační tabule Poskytují turistům více informací o stezce, popřípadě síti tras v dané lokalitě. Kromě mapy by měla obsahovat pravidla pohybu a chování na stezce. Umístění infotabulí je nejvhodnější na místech křížení páteřní trasy s trasami podřízenějšími, v bodech panoramatického rozhledu (probouzí esteticky pozitivní účinek u milovníků přírody) a zejména v blízkosti kulturních a přírodních zajímavostí, památek, atd.. Doprovodná výsadba zeleně Oživuje jinak monotónní krajinu a vytváří stín na otevřených prostranstvích. Odpadkové koše Podmínkou zřízení je jejich pravidelný úklid, zejména v příměstských lesích a v místech turisticky atraktivnějších, aby nedocházelo k hromadění odpadků. Samozřejmostí by však mělo platit nepsané pravidlo, kdy každý uživatel stezky, bez ohledu jestli jde o jezdce či nejezdce, si své odpadky odnáší a vyhazuje k místům tomu určeným.

29

4.7 Provoz a údržba jezdeckých stezek Stezky mohou mít zásadní vliv a dopad na přírodu, krajinu a lidi. Udržitelnost stezek je možné hodnotit pomocí těchto dopadů. Udržitelné stezky by měly : -

odpovídat potřebám jak cílových uživatelů, tak poskytovatelů stezek

-

zvyšovat nikoli snižovat hodnotu místa, krajiny a přírody

-

nemít negativní vizuální ani fyzické dopady na krajinu

-

nemít negativní dopad na využívání území

-

využívání území na ně nesmí mít negativní dopad

-

pomáhat řešit a nikoli vytvářet či prohlubovat problémy spojené se správou či údržbou

-

být dlouhodobě atraktivní

-

být přínosem a nikoli přítěží

Co může ze stezek učinit přítěž? -

náročná správa / management

-

náročná údržba

-

následné náklady

-

špatné zážitky uživatelů

( KVASNIČKA 2009) HANÁK (2002) definuje údržbu jako cyklickou péči o komunikaci (stezku) za účelem zajištění její provozuschopnosti a prevence oprav. Součástí údržby je odstraňování drobných závad a zejména udržování všech odvodňovacích zařízení v činnosti. U jezdeckých stezek údržba provozuschopnosti spočívá v těchto činnostech : - údržba cesty a jejího zpevnění (regulace okolní vegetace, kontrola čistoty, oprava porušených míst) - kontrola a údržba správného odvodnění tělesa stezky ( kontrola příčného sklonu cesty a odtoku srážkové vody z ní ) - údržba cestních objektů ( péče o úvaziště, čistění svodnic, kontrola mostků a trubních propustků) - údržba značení a směrových tabulí ( pravidelné překreslování značek,..)

30

Opravu a údržbu směrového značení jezdecké stezky přebírá Klub českých turistů ( KČT). První údržba se provádí rok po vyznačení stezky, následující údržby se provádí většinou s opakováním po 3 letech. Údržby cest a doprovázejících objektů není nijak centrálně organizována. Řešení je nejjednodušší v případě, že za provozuschopnost hipostezky zodpovídají samotní uživatelé, popřípadě zřizovatelé stezek. Logicky nejčastějším případem znečišťování jezdeckých stezek je koňský trus, proto je povinností majitele koně nebo jezdce, aby v případě vykonání potřeby svého zvířete, trus ihned odklidili. Jezdci si často neuvědomují, že stezku mohou využívat i jiní uživatelé a to často vyvolává negativní pohledy a názory na rekreační ježdění mimo jezdecké areály.

31

5. Zhodnocení současného stavu vybraného území 5.1 Vymezení lokality Vybraná lokalita pro zpracování diplomové práce se nachází téměř v místě mého bydliště. Trasa plánované stezky se rozprostírá na katastrálním území města Hranice a více obcí, tyto obce jsou v tzv.dobrovolném svazku obcí, nazývaném Mikroregion Hranicko. Tento spolek byl založen za účelem realizace společných projektů a spolupráce v oblasti hospodářského a kulturního života obcí. K 1.1. 2010 má celkem 24 členských obcí: Bělotín, Býškovice, Černotín, Dolní Těšice, Horní Těšice, Horní Újezd, Hranice, Hustopeče nad Bečvou, Klokočí, Malhotice, Milotice nad Bečvou, Opatovice, Partutovice, Polom, Potštát, Provodovice, Radíkov, Rouské, Skalička, Střítež nad Ludinou, Špičky, Ústí, Všechovice, Zámrsky. Mikroregion Hranicko je typickým příkladem současného komplikovaného uspořádání mikroregionů v ČR. Mikroregion Hranicko vznikl již v roce 2001, ale v praxi se dlouho hledala jeho smysluplná náplň, protože vnitřně se jednalo o nekonzistentní území s příliš velkým množstvím obcí na to, aby nalezly společný zájem. Teprve vstupem ČR do Evropské unie a zahájením projektu INNOREF došlo ke stanovení jasných cílů a také povinností obcí. Navrhovaná hipostezka povede přes katastrální území města Hranice, Potštát, obce Radíkov a Olšovec. Obec Olšovec je jediná zaujatá obec nepatřící do mikroregionu, patří ji přidružená místní část Boňkov, malá osada, přes níž stezka povede. 5.1.1 Charakteristika mikroregionu Hranicko Mikroregion Hranicko leží v nejvýchodnějším cípu někdejšího okresu Přerov a svou polohou tvoří přirozenou hranici Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje. Olomoucký a Zlínský kraj tvoří společně celek NUTS II. Střední Morava Mikroregion se rozkládá na území o rozloze 2601,95 hektarů s hustotou 121,36 obyvatel/km2. Z administrativního hlediska je součástí Olomouckého kraje a na nižší úrovni pak správního obvodu obce III. stupně města Hranice (ORP – obec s rozšířenou působností). Centrem regionu je město Hranice, kde sídlí cca. 56% obyvatel území.

32

Obr.č.8 – Mapa regionu Hranicko

5.1.2 Poloha a přírodní podmínky Území mikroregionu leží na rozhraní mezi Moravskou bránou a Podbeskydskou pahorkatinou a v podhůří Oderských vrchů. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí od 250 m.n m.(Hranice) po 502 m.n m. (Potštát). Osu oblasti tvoří ve východozápadním směru protékající řeka Bečva. Jejími největšími přítoky jsou pravostranné přítoky Velička a Ludina. Bečva směřuje dále přes Moravu a Dunaj do Černého moře. Další říčka Luha odtéká do Odry a s ní do moře Baltského. Velička pramení nedaleko Potštátu, Ludina mezi Partutovicemi a Jindřichovem, Luha u Jindřichova. Celé území se nachází v mírně teplé podnebné oblasti s průměrným ročním úhrnem srážek mezi 700 - 800 mm. Teplotně můžeme tuto oblast zařadit mezi mírně teplé podnebí se zimními průměrnými teplotami -3 až -5 oC a letními teplotami 14 až 17 o

C. Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60 - 100, počet letních dnů 20 – 30 v

roce.Územím regionu prochází od severovýchodu k jihovýchodu výrazný geologický zlom, ve kterém se u Hranic a Teplic nad Bečvou vyskytují minerální prameny.

33

Z hlediska využití ploch lze region charakterizovat jako zemědělskou krajinu. Lesní půda představuje cca 20 % plochy území. Vyskytující se porost je tvořen listnatými lesy – převládají duby, habry, olše a břízy. V oblasti je vymezena celá řada maloplošných chráněných přírodních rezervací a památek. 5.1.3 Přírodní a kulturní zajímavosti „ Zelený most na půli cesty mezi Ostravou a Opavou.“ Touto větou bývá často hranický region označován. Krajina je zde bohatá na přírodní památky a zajímavosti. V území se nachází 7 lokalit NATURA 2000 a 10 maloplošných chráněných území. NPR Hůrka - rezervace se rozprostírá na styku dvou geologických rozhraní, a to devonských vápenců a karbonských břidlic, pískovců, drob a slepenců. Byla vyhlášena národní přírodní rezervací dne 6. června 1952. Součástí Hůrky je bezesporu jeden z nejznámějších krasových útvarů Hranická propast, považována za nejhlubší ve střední Evropě. PR Dvorčák, Bukoveček a Doubek, Malá a Velká Kobylanka. NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně. PP Nad kostelíčkem, V oboře, Těšice. Mezi 7 evropsky významných lokalit zde patří Libavá, Žebračka, Týn nad Bečvou, Choryňský mokřad, Hustopeče – štěrkáč, Soudkova štola a opět Hůrka u Hranic. Zajímavým přírodním útvarem je potštátské Skalní město, tvořeno skálami lemující silnici u Boňkova směrem na Potštát. Skaliska oplývají bohatými pověstmi, což nám dokazují už jen z názvů jednotlivých útvarů, například Nebesa, Jelení skok, Zakleté město, Kosí údolí, Trpasličí skály, Čertovo kopyto, Kamenná vrata, Svatební kámen, Čertova kazatelna. Nedaleko skal navíc stojí zřícenina hradu Puchart, kde se dochovaly pouze hliněný val a pozůstatky kamenných hradeb. Oblast je bohatá na suroviny, především vápenec, kámen, cihlářskou hlínu a štěrkopísky, nachází se zde mnoho velkých i už nevyužívaných vápencových a kamenných lomů. Návštěvníci regionu mohou využít bohatou síť turistických tras. Kromě 3 pěších naučných stezek (Hůrka, Valšovické polesí, potštátské Skalní město) je téměř 100 km cykloturistických tras soustředěno do třech okruhů tématické cyklotrasy „Po stopách využívání vodní a větrné energie“, která seznamuje s bohatou historií mlynářství na Hranicku a láká k projížďce po místech existujících (vodní mlýn Střítež n.L., větrné

34

mlýny Partutovice, Skalička a Poruba), ale už i zaniklých mlýnů. V jižní části regionu tématická cyklotrasa „Krajem božích muk a křížů“ nabízí prohlídku místních sakrálních staveb obklopených malebnou venkovskou krajinou. Lokalita je pestrá i po stránce kulturních památek. Místo bohatého výčtu uvedu například samotné historické jádro města Hranic, romantická novogotická vila zvaná hrádek Kunzov, železniční tunel a viadukty postavené v dobách císaře Ferdinanda, řada. Hranicko nabízí pestrou nabídku sportovního, kulturního vyžití se a to v podobě přírodních koupališť v zatopených lomech ( Olšovec, Opatovice), krytého aquaparku, letního kina, různých sportovních středisek ( tenis, golf, sportovní rybolov, petangue, vyhlídkové lety,..) a pod. V obcích se dosud uchovávají tradiční venkovské zvyky této oblasti jako vodění medvěda, stavění máje. Nedílnou součástí života obcí je i fungování místních spolků, které se mimo jiné podílejí na kulturním životě obce.

5.2 Širší územní vztahy v místě navrhované hipostezky Průběh navrhované trasy spadá do přírodní lesní oblasti 29 – Nízký Jeseník, a to v části jižní až jihovýchodní. 5.2.1 Geomorfologie oblasti Provincie

Česká vysočina

Soustava (Podprovincie) Podsoustava (oblast) Celek

IV Krkonošsko-jesenická soustava IVC Jesenická podsoustava IVC-8 Nízký Jeseník

Podcelek

IVC-8G Oderské vrchy

Okrsek

IVC-8G-a Kozlovská vrchovina

Okrsek

IVC-8G-b Boškovská vrchovina

5.2.2 Hydrologické poměry Konkrétně zájmové území, na rozdíl od celého mikroregionu, náleží do úmoří Černého moře, jedná se o povodí řeky Moravy a Bečvy. Bečva je významnějším levostranným přítokem Moravy vzniká soutokem Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí. Ústí do Moravy u Troubek v 195 m n.m., plochu povodí má

35

1625,7 km2, délku toku 119,6 km, průměrný průtok u ústí 17,5 m3.s-1. Stezku doprovází potok Velička, která je pravostrannými přítoky Bečvy. 5.2.3 Klimatické poměry Průměrná roční teplota se pohybuje od 6,2 - 8,1ºC, průměrná roční teplota ve vegetačním období se pohybuje od 11,2-14,00C. Průměrné roční srážky kolísají mezi 689-834 mm. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 120-170 dny. Langův dešťový faktor se pohybuje mezi 83-132, což jsou oblasti semihumidní až perhumidní. 5.2.4 Geologické a pedologické poměry Podloží je tvořeno z břidlic, droby, křemence a vápence – paleozoické horniny zvrásněné nemetamorfované. Geologické podloží a mikroklimatické poměry měly a mají jednoznačný vliv na tvorbu a výskyt půdních typů a půdních druhů. Převládajícím půdním typem jsou kambizemě. 5.2.5 Biogeografické poměry Regionálně fytogeografické členění : fytogeografická oblast: Mezofytikum fytogeografický obvod: České mezofytikum 74. Slezská pahorkatina a. Opavská pahorkatina fytogeografická oblast: Oreofytikum fytogeografický obvod: České oreofytikum 98. Nízký Jeseník Biogeografické členění – bioregiony : 1.54 Nízkojesenický bioregion 1.55 Krnovský bioregion Sosiekologické členění - sosiekoregiony : 3.2 Nízký Jeseník Potencionální přirozená vegetace : Květnaté bučiny (Eu-Fagenion) 16. Strdivková bučina (Melico-Fagetum) 18. Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylliFagetum) 20. Kostřavová bučina (Festuco altissimae-Fagetum)

36

Acidofilní bučiny a jedliny (Luzulo-Fagetum) 24. Biková bučina (Luzulo-Fagetum)

Obr.č.9 – Vymezení PLO 29( Nízký Jeseník)

37

6. Současný stav tras a možnosti pohybu jezdců na koni na vybraném území Tamější území je doposud neprotkané jezdeckými stezkami, i když okolní louky a lesy se přímo nabízí a v místě zájmu se vyskytuje poměrně velký počet majitelů koní, rančů, jezdeckých oddílů. Každý jedinec, či stáj má pouze sebou vymezené trasy a okruhy, kde si tzv.vypohybují koně, popřípadě pročistí hlavu po náročném dni ve škole, v zaměstnání. Nutno říci, že v regionu prozatím příliš nefunguje mnoho komerčních stájí, které by propůjčovali koně k rekreační jízdě volnou krajinou. Příčinou bych viděla neexistenci jezdecké infrastruktury a slabý rozvoj této turistiky v dané lokalitě. ÚLEHLOVÁ (2006) ve své práci uvádí, že na Hranicku napočítala 100 majitelů koní, kdy počet majitelů se pohyboval od nuly až po jedenáct v obci . Počet koní byl stanoven na 243 kusů, bez ohledu na plemeno,věk a způsob využití koně. Troufnu si tvrdit, že během následujících let se počet majitelů a zejména počet koní v této oblasti podstatně zvýšil. Soudím podle osobního kontaktu s novými majiteli, které potkávám při jízdě na vybraném území. V roce 2006 připadalo na jednoho majitele 2,43 koně. Při dotazování všech majitelů koní, zda by uvítali v okolí hipostezky, jich kladně odpovědělo 87. Jezdecké stezky nepochybně přispějí k rozvoji turistiky v regionu a tím potažmo dalšímu zviditelnění regionu nejen u jezdecké veřejnosti. Nezanedbatelný je i možný ekonomický přínos pro danou oblast, zejména z návazných služeb a aktivit. Místo, kde se sejde mnoho koní, vždy přitáhne zájem veřejnosti a je vítaným zpestřením. Velice oblíbeným místem pro „koňáky“ je louka ve Lhotce u Hranic (dříve samostatná obec, od roku 1975 místní část Hranic) . Tato louka dříve sloužila jako závodiště pro pořádání tradičních dostihových, vozatajských, parkurových a drezurních jezdeckých dnů. Po několikaleté pauze se tato tradice opět obnovila místním jezdeckým oddílem a opět se zde navrátila závodní atmosféra, jelikož každoročně se zde pořádají jarní jezdecké závody, které jsou atrakcí pro širokou veřejnost a zároveň důležitým zviditelněním koní lidem. Louka slouží celoročně jako tréninkové místo pro jezdce na koních. Dalším lákadlem v mikroregionu jsou pro jezdce i nejezdce tzv. Hubertovy jízdy – vzpomínka na tradici někdejších honů na lišku, na počest patrona lovu sv. Huberta. Pořádají se na ukončení jezdecké sezóny koncem léta v jednotlivých obcích. Akce

38

probíhají formou dopolední hromadné vyjížďky a odpoledních soutěžních programů od nejmenších až po dospělé. Koně hrají rovněž velice důležitou roli na slavnostech. V mikroregionu Hranicko je hodně obcí, pořádající pravidelné nebo nepravidelné akce (slavnosti obce, pivní slavnosti, k výročí založení obce, dětské dny,…). Zde opět veřejnost koně velmi vřele vítá. Důvodem jsou zejména prezentace jednotlivých jezdeckých disciplín, ukázky přirozené komunikace člověka a koně, vození v sedlech nebo v kočárech.

Obr.č.10 – Doprovodný program během závodů ve Lhotce u Hranic

39

7. Návrh jezdecké trasy na vybraném území 7.1 Zdůvodnění – proč hipostezky? Vzhledem k vysokému počtu chovatelů koní je vznik hipostezek na Hranicku poměrně dlouhodobým cílem rozvoje cestovního ruchu. Nejintenzivněji se v této problematice pokročilo v rámci subprojektu Strategie rozvoje regionu, kdy vznikl smělý plán, na základě diplomové práce Kláry Úlehlové, protkat území mikroregionu sítí až 100 kilometrů hipostezek. Z důvodů náročnosti řešení majetkových vztahů k pozemkům a finanční náročnosti se tato idea ukázala v několikaletém horizontu neproveditelná. Páteřní hipostezka měla procházet stanicemi : Středolesí, Lhotka, Hluzov, Rouské. Původně navrhovaná trasa: Potštát – Středolesí (m.č. Hranice) – Radíkov – Lhotka (m.č.Hranice) – Olšovec – Střítež n.Ludinou – Bělotín – Kunčice – Špičky (odbočka na Hluzov) - Kamenec – Skalička – Horní Těšice – Rouské. Výhledově další případné stezky by navazovaly na tuto páteřní trasu. Ideálně by měly směřovat ke konkrétní atraktivitě : Rouské – Malhotice – Opatovice – Paršovice – Hrad Helfštýn. Bělotín – Odry – Fulnek (odtud již vede hipostezka směrem do Polska). Jako zaujatá osoba, patřící do skupiny budoucích uživatelů koňských tras mne zaujala myšlenka o síti propojených „koňostezek“, fungující po celé naší republice a navazující na okolní země, kde již tyto způsoby dávno prosperují . Myšlenka dovolené strávené spolu se svými koňskými miláčky, spolupoznávání nových míst, tajemných koutů přírody a lidí napojených na „stejné vlně“, mne utvrdila v navázání spolupráce s rozvojovými organizacemi v našem mikroregionu a pokračovat tak v již rozpracované, ale nedokončené cestě, jejíž cíl se nazývá „Hipostezky na Hranicku“. Koně odjakživa patřily do přírody či volné krajiny a během posledních pár let pociťuji, že jsou z ní těžce vytlačovány moderní technikou, v podobě čtyřkolek, terénních motocyklů, automobilů a podobných strojů. Ztrácejí zde respekt a místo, což vůbec nepovažuji za vhodný přístup. Věřím, že s postupným zaváděním jezdecké turistiky do společnosti, vznikem hipostezek, jejich propagováním a vymezením nutných pravidel a zásad se situace zlepší. Nechci opomenout ani pohled a práva lesníků a zemědělců. Proto si myslím, že vyznačené trasy taktéž usměrní a vymezí pohyb koní, čímž se sníží vzájemné střety a škody vzniklé jízdou na koni.

40

7.2 SWOT analýza Metoda celkového určení pozitivních a negativních stránek hipoturistiky v mikroregionu. Je tvořena formulací 4 částí – silné stránky (Strenghts), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a ohrožení (Threaths) hipoturistiky na území mikroregionu. Silné a slabé stránky jsou zpravidla vnitřní aspekty. Příležitosti a ohrožení jsou faktory vnější. Strategie rozvoje bude řešit problémy obsažené ve slabých stránkách za využití silných stránek s ohledem na příležitosti a ohrožení rozvoje mikroregionu. Tab. č. 2 – Swot analýza pro hipostezku v mikroregionu Hranicka Silné stránky

Slabé stránky

krásná příroda - vhodné přírodní podmínky malý počet komerčních stájí velký počet koní a jejich majitelů zajímavé kulturní,přírodní,historické,tech.

výstavba dálnice D 47

památky

mnoho majitelů pozemků

dostatek lesních a polních cest

mnoho ohradníků na potštátsku

zkušenosti s pořádáním koňských akcí zvyšující se zájem o jezdectví a

slabá propagace nabídky

hipoturistiku

slabá spoupráce aktérů rozvoje hipoturistiky Hrozby

Příležitosti zvyšující se zájem o rozvoj cestovního ruchu

nedostatek financí

výstavba sítě hipostezek

záporný postoj vlastníků pozemků neochota majitelů koní ke vzájemné

zapojení soukromých majitelů do sítě stanic spolupráci nové koňské akce

veterinární opatření - přenos nemocí

spolupráce s restauratéry na trasách stezek společné webové stránky a jiné druhy

legislativní překážky

propagace

vandalismus ( ničení inventáře stezky)

rozvoj obcí a jejich ekonomický přínos

kolize s cyklostezkami

nová možnost rekreace osvěta veřejnosti

nová věc - nižší vzájemná tolerance

41

7.3 Analýza potřebnosti (Needs analýza) Účelem této analýzy je odhad potřebnosti a využitelnosti jezdeckých tras v lokalitě. Zde jsou shrnuty aspekty s ohledem na potřebnost hipostezek v krajině. Prostředí: -

rozvoj nového „ekologického“ způsobu rekreace a formálního pohybu v přírodě

-

malebnost obcí a krajiny, poznávání místních tradic a zvyků

-

přírodní a historické zajímavosti ( hrad Puchart, zatopený lom, skalní město, větrné mlýny, potštátský zámek, břidlicový lom..)

-

turistický potenciál tvořen atraktivitou území, kulturním a historickým bohatstvím

Služby: -

ubytování a ustájení na nově vzniklých jezdeckých stanicích a na stávajícím

hospodářství Azienda ve Středolesí, které nabízí mnoho zajímavých služeb pro pokročilé i začínající zájemce -

občerstvení dostupné v místních obchůdcích a pohostinstvích ( př. U Tlustého

Jana, lokalita Boňkov) Uživatelé stezky: -

místní majitelé koní a stáje

-

turisté ze sousedních a jiných regionů Vzhledem k lokalizaci navrhované jezdecké stezky můžeme předpokládat

zvyšující se zájem o pohyb v dané oblasti, což pozitivně ovlivní atraktivnost území i pro ostatní hosty, především rodiny s dětmi. Turistika na koni může mít ekonomický přínos pro jezdecké stanice, farmy, provozovatele stravování a občerstvování, zemědělce, občany poskytující k dispozici nevyužité pastevní plochy, nocleh pro majitelé koní apod.. Výrazným potřebným kladem pro zřízení jezdecké stezky je předcházení škodám a střetům způsobenými jezdci, kteří díky bloudění (neukázněnosti) užívají lesní porosty a zemědělské kultury.

42

8. Popis vzniku jezdecké stezky na vybrané lokalitě Existenci hipostezky, sloužící rekreačnímu ( turistickému) ježdění, předchází sled činností, bez nichž samotná výstavba je zcela nereálná. Jedná se o předcházející procesy plánování, navrhování, financování, dokumentace a řadě jednání s dotčenými osobami, státními a nestátními organizacemi, úřady, obcemi atd.. Jak již bylo zmíněno výše, první pokusy o zavedení hipoturistiky se zde objevily v roce 2006, kdy byli osloveni majitelé koňských farem a vlastníci koní, aby se s jejich pomocí zmapoval okolní terén, vhodný k vedení stezek a vznikla mapa pro následnou realizaci. Mapa vznikla, ovšem nikdy nebyla pro svoji celkovou náročnost zrealizována. V roce 2009 se zrodil nápad, že se začne s etapizací vzniku hipostezek. Stanovila se tak 1. část (etapa), které v tomto období bude věnována veškerá pozornost a energie. Pro atraktivnost území a relativně vyšší soustředěnost chovatelů koní byla určena lokalita Potštátska, což je severozápadní část hranického mikroregionu. Je až neuvěřitelné, že myšlenka rozvojových organizací o realizaci a podpoře 1. okruhu vznikla téměř souběžně s tématem mé diplomové práce, díky čemuž došlo k vzájemné spolupráci a já se při návrhu trasy zaměřila na vybrané území, které je téměř v místě mého bydliště.

8.1 Plánování a navrhování hipostezky Základem a nejdůležitější součástí tohoto bodu je řádný návrh trasy, spočívající v dostatečné rekognoskaci terénu, kudy by se stezka teoreticky mohla vést. Tato fáze nemůže být v žádném případě podceňována a tvořena tzv. „ od stolu“, protože kůň není člověk a není schopen projít všude tam, kde pěší turista. Při návrhu se vycházelo z podmínek, že trasa povede přes chovatele, kteří mají zájem o zprovoznění vlastní hipostanice a budou tak poskytovat služby turistům. V současnosti se jedná o 3 farmy. Jsem přesvědčena, že se počet koňských stanic zvýší, a to krátce po zavedení stezky a dalšímu rozšíření jezdecké infrastruktury. Postupným projížděním a procházením jednotlivých úseků navrhované trasy se zjišťovala : vhodnost povrchu, vlastnická struktura jednotlivých parcel, druh pozemku a jeho využití, zajímavost území a charakteristika krajiny.

43

Vhodnost povrchu -

viz. kapitola Povrch jezdeckých stezek

-

na navrhované trase se střídá pružný a tvrdý povrch

-

stezka by měla být bez problémů sjízdná od jara do podzimu

Vlastnická struktura, druh a využití pozemku -

navrhovaná trasa vede přes pozemky přibližně 120 vlastníků (viz. příloha)

-

jednoznačně nejvíce zaujatých pozemků připadá do vlastnictví Lesů ČR, města Potštát

-

z hlediska druhu pozemků je většina (53%) vedena jako ostatní plochy, využití stávající komunikace

-

pozemky určené k plnění funkce lesa tvoří stezku z necelých 20% , zemědělský půdní fond 12%, zbytek tvoří trvalé travní plochy, umělé vodní plochy, skládky, koryto vodního toku, zeleň, silnice a neplodná půda

Zajímavost území, charakteristika krajiny -

trasa byla navrhovaná tak, aby se jednotlivci a skupiny uživatelů během průchodu či průjezdu nenudili = důraz na ráz krajiny ( les X otevřená krajina)

-

přímo na trase se vyskytuje umělá vodní nádrž, židovský hřbitov, stará osada zvaná Kouty, historická „Boží muka“ , dřevěná kaplička z r. 1761

-

nepřímo na trase, ale v dosahu 200 m stojí zbořeniny hradu Puchart a skalní město, jež jsou také součástí zdejších pěších turistických tras a budou značeny i na informačních panelech hipostezky

-

odpočívadla se umístí v místech s kvalitním výhledem na krajinu Po uskutečněném průzkumu celého území se vytvořil „ ideální návrh“ pro vedení

budoucí hipostezky. Návrh byl tvořen přehledovou mapou „ideální“ s několika vedlejšími variantami a souhrnným výpisem vlastníků pozemků. Varianty byly postupně tvořeny na základě komplikací, vzniklých při jednání se soukromými vlastníky a nájemníky lesních a zemědělských pozemků. Tuto fázi můžeme popsat jako navrhovací. Další neméně náročná fáze postupu je víceméně dokumentačně - plánovací. Zde bylo cílem získat souhlasy s užíváním pozemků a průjezdem koní od všech majitelů. Pro umístění inventáře jezdeckých stezek (úvaziště, odpočívky, infotabule) vyžádat

44

stanoviska stavebního úřadu a ostatních společností (ČEZ, O2 Telefonica). Všechny tyto získané souhlasy musí být písemně doloženy a stávají se součástí celkové projektové a technické dokumentace. Vzory žádostí a dopisů pro získání souhlasu o vedení koňské stezky uvádím v přílohách. Teprve až na základě všech získaných souhlasů a povolení vznikl skutečný návrh pro vybudování jezdecké stezky.

8.2 Financování hipostezky Základním zdrojem financování bude program LEADER „Měníme Hranicko“. Tento dotační program je určen pro rozvoj Hranicka v letech 2008 – 2013. Realizuje jej místní akční skupina Rozvojové partnerství regionu Hranicko. V tomto programu bylo mimo ostatní oblasti nově vytvořeno opatření pro vznik hipostezek, a to v tzv.Fichi č. 8 Pěší trasy a hipostezky . Tab. č. 3 – Nastavení rozpočtu v programu Leader Nastavení Programu LEADER „Měníme Hranicko“ v roce 2010 Číslo

Název Fiche

Fiche č.1 č.4 č.5 č.7 č.8

Rozvoj zemědělských podniků Lesnická technika Veřejná prostranství Rozvoj cestovního ruchu Pěší trasy a hipostezky celkem

Alokace v Kč 2 400 000 Kč 1 900 000 Kč 1 938 146 Kč 3 000 000 Kč 500 000 Kč 9 738 146 Kč

Fiche pro hipostezky vychází z hlavního opatření III. 1.3 Podpora cestovního ruchu, záměr a) vybudování pěších tras a hipostezek. Opatření je zaměřeno na rozvoj aktivit v rámci rozvoje venkovské ekonomiky směrem k činnostem v cestovním ruchu (především venkovské turistice), zejména využití potenciálu zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Forma dotace je přímá a nenávratná. Maximální výše dotace činí 90 % způsobilých výdajů, ze kterých je dotace stanovena. Vzhledem k tomu, že ze vzniku hipostezky budou mít zprostředkovaný prospěch obce, jejímž katastrem trasa povede ( zvýšení cestovního ruchu, propagace obce), měly by města Hranice, Potštát a obce Radíkov a Olšovec po vzájemné dohodě zajistit

45

předfinancování projektu. Přičemž toto předfinancování bude stanoveno například podle kilometráže na jednotlivých katastrálních územích, popřípadě jiné vzájemné dohody. Nabízejí se dvě řešení předfinancování : 1) Poskytnutí půjčky Hranické rozvojové agentuře z rozpočtu měst a obcí na dobu realizace projektu od vzniku prvních nákladů až po proplácení dotace. 2) Otevření bankovního úvěru pro Hranickou rozvojovou agenturu, kdy města a obce zajistí bankovní záruky za úvěr a podělí se o vzniklé úroky z úvěru. Ze stejných důvodů se dá předpokládat zapojení dotčených měst a obcí do spolufinancování projektu, které bude činit 10 % způsobilých výdajů. Tímto způsobem by celkové náklady pro vznik a realizaci hipostezky na Potštátsku a otázka celého financování byla vyřešena.

8.3 Harmonogram přípravy a realizace pro vznik hipostezky

Srpen 2009 : schválení záměru projektovým týmem Září – říjen 2009 : podrobné vyhodnocení pozemků hipostezky, zda patří mezi lesní či zemědělské plochy ( kvůli nutnosti, aby nadpoloviční délka vedla mimo les). Podrobné zmapování a soupis majitelů všech pozemků na hipostezce Říjen 2009 : představení záměru starostům zapojených obcí, získání podpory pro záměr. Představenízáměru majitelům 3 koňských farem, jednání s Klubem českých turistů o spolupráci. Listopad – prosinec 2009 : doladění smluvní podoby souhlasů s užíváním pozemků a souhlasů s umístěním stavby pro mobiliáře. Jednání s majiteli pozemků, získávánísouhlasů s užíváním, průjezdem koní. Jednání s majiteli pozemků ohledně umístění odpočívek, úvazišť, infotabulí. Získávání souhlasu s umístěním stavby, vyžádání stanoviska stavebního úřadu. Příprava projektu agentury do Programu LEADER. Leden – únor 2010 : finalizace projektů, jednání o zajištění předfinancování a spolufinancování, vytvoření koncepce zodpovědností za stav a údržbu hipostezky Březen – říjen 2010 : administrace projektů Říjen 2010 – duben 2011 : realizace projektů, tvorba provozního řádu Květen 2011 : slavnostní otevření hipostezky, propagace, zařazení do turistické nabídky

46

8.4 Provoz a udržitelnost hipostezky Mobiliář na hipostezce zůstane po dobu 5 let od zahájení v majetku Hranické rozvojové agentury, přičemž bude bezplatně převeden na jednotlivé obce a města. Agentura se bude nadále z vlastních prostředků starat o průběžnou propagaci. O údržbu se podělí majitelé koňských farem, koňské kluby v nejbližším okolí a zmíněné obce.

47

9. Průběh návrhu hipostezky Cíl veškeré práce a snahy, „Hipostezka Potštátska“ , by měl být zrealizován na jaře příštího roku, a to v podobě okružní hiposteky vedoucí přes obce Boňkov – Středolesí – Boškov – Potštát – Kovářov. Již z názvu jde vyčíst, že se bude jednat o okružní typ stezky. Menší okruh bude přibližně 14 kilometrů, vetší okruh 20 kilometrů dlouhý. Celkový obvod hipotrasy jsem změřila na 26 kilometrů. Nejnižší bod na trase se nachází v jihovýchodním cípu stezky pod Boňkovem 354 m.n m.. Naopak nejvyšší bod leží přibližně 500 metrů za obcí Středolesí směrem k osadě Kouty v 616 m.n m.. Z těchto hodnot můžeme odvodit celkové převýšení, 262 metrů, které je značné. Jak již výše bylo zmíněno, převážná část trasy vede po stávajících komunikacích, vyznačených na mapách. Na celé trase bude rozmístěno celkem 8 odpočívek.

9.1 Malý okruh Začíná loukami nad Boňkovem, v místě se bude umísťovat první odpočívka s úvazištěm pro koně, v těsné blízkosti stojí historická kaple Nejsvětější Trojice, k níž se každoročně konají poutě. Na Boňkově by měla vzniknout hipostanice, s možností ustájení koní a ubytování turistů na farmě u Remeňů (stáj Boňkov), kteří chovají 3 koně, plemene hafling a welsh pony. V této místní části se rovněž nachází pohostinství U Jakuba, kde se turisté mohou občerstvit. Zde je úvaziště pro koně a potok, kde se koně mohou napojit. Trasa dále vede úsekem s charakterem nezpevněné lesní cesty, vedoucí nad údolní lesní cestou Hanzlovská, mezi nimiž protéká Bradelný potok. Tato část cesty, vedena lesem bude oceněna zejména v letních dnech, díky mikroklima lesních porostů. Asi po 1,5 kilometrech se turista dostane na rozcestí výše zmiňovaných cest, přičemž bude muset přejít dostatečně široký a bezpečný mostek přes potok a bude stoupat směrem ke Středolesí. Z rozcestí stezka vede opět po nezpevněné cestě, která z hlediska stoupajícího sklonu terénu klade poměrně větší nároky na fyzickou kondici koně. Útěchou všem může být kvalitní pružný terén, který je ideální pro jízdu na koni. Po 1,5 kilometru stoupajícího úseku turista přijede k uměle vytvořené vodní nádrži, kde bude umístěna druhá odpočívka. V tomto místě ( 550m.n m.) se nachází starý hřbitov, který bude v co nejbližší době opraven. Hipostezka vede dále přes Středolesí, nejmenší místní část města Hranice. Původně německá obec (Mittelwald) má v současnosti (sčítání lidu

48

v roce 2001) 48 obyvatel. Přes turistickou sezónu je zde otevřena hospůdka, kde je možnost koně uvázat a občerstvit se. Na samotném konci Středolesí stojí Hospodářství Azienda, kde vznikne druhá koňská stanice. Majitel zde nabízí mnoho zajímavých služeb, od základního výcviku přes přirozenou komunikaci, speciální výcvik, revýcvik a ustájení koní. Je zde možno si koně pronajmout a spolu s doprovodem absolvovat vyjížďku tamější nádhernou krajinou nebo se domluvit na celodenní putování v sedle a projet si tak nově vybudovanou hipostezku. V těchto místech je již charakteristické drnější klima, kde není den bezvětří. Důvodem je fakt, že se nacházíme na náhorní plošině, v nejvyšších místech celého jezdeckého okruhu. Po dalším 1,5 kilometru úseku směrem k Boškovu se turista dostane do místní historické části zvané Osada Kouty. V dávných dobách zde stál větrný mlýn holandského typu. Ve 20. letech 20.stol. byl po smrti mlynáře provoz zastaven a odkoupen hrabětem Zikmundem Desfours-Walderode, který na základech mlýna nechal postavit rozhlednu, aby měl přehled nad svým panstvím. Rozhledna byla v 70. letech stržena a dnes zbyly pouze zbytky zdí, hliněného valu a hlavního hřídele. Osadu tvoří dva osamocené domy, v jejichž blízkosti bude umístěna třetí odpočívka s úvazištěm pro koně. Z místa je krásný výhled a při dobrém počasí lze vidět i vrchol Hrubého Jeseníku – Praděd. Po ujetí dalšího 1,5 kilometru úseku stejné kvality jako k osadě Kouty, se dostaneme na okrajovou část obce Boškov. Vesnice Boškov je místní částí města Potštát, v minulosti byla osídlena převážně německým obyvatelstvem, protože oblast byla součástí Sudet. Hipostezka zde není vedena centrem vesnice, ale úvozní zatravněnou cestou. Jedná se téměř o úsek necelého kilometru velice kvalitního terénu, kde si jezdec může zvýšit tempo, zrychlit a oživit celkovou trasu. Poté se přijede k lesíku, kterým se projede (necelý kilometr). Z lesíka se opět hipostezka dostává na otevřený prostor směrem na Potštát, jedná se o úsek ve vzdálenosi 800 metrů, po polní hliněné cestě, kde se dá rovněž klusat, popřípadě kontrolovaně cválat. Na konci tohoto úseku se dostáváme na křižovatku malého a velkého okruhu. Zde bude umístěna čtvrtá odpočívka, úvaziště a informační tabule. Pokud zůstaneme nadále na malém jezdeckém okruhu, vjedeme na okrajovou městskou část 50 Lánů a napojíme se na červenou turistickou pěší stezku, která se od této chvíle ztotožňuje s naší hipostezkou až na samý začátek malého okruhu. Červená

49

turistická stezka spolu s hipostezkou směřují k další osadě zvaná Michalov (Michalenka), kam se po ujetí 1,5 kilometru dostaneme. Uprostřed chatové osady, ktrá byla založena německými osadníky, bude umístěno páté odpočívadlo pro koně i turisty. Vedle odpočívky je poměrně nově vybudováno hřiště, v případě, že by turista měl nadbytek síly, má hřiště k dispozici. Řada chat je zde dokonce k dispozici na pronájem. Posledním úsekem malého úseku jsou necelé dva kilometry nezpevněnou lesní cestou , doprovázenou několika Božími mukami, které dodávají malebnost celé této nádherné krajině. Poslední část (200 metrů) je poměrně svažitá a kamenitá, proto bych při nepříznivém počasí úsek překonávala s koněm na ruce. Prochází se listnatou habrovou bučinou, kde vytvořený listový opad, ve vlhkém stavu velice klouže.

9.2 Velký okruh Trasa velkého okruhu začíná na křižovatce , kde se malý okruh jezdecké stezky spojuje s červenou pěší turistickou trasou ( Potštát – Kunzov - Hranice), místní část města Potštát, zvaná 50 Lánů. V bodě čtvrté odpočívky trasa velkého okruhu směřuje směrem k silnici 441 (Potštát - Kozlov), kde je nutný přejezd ve směru k vodní nádrži „Potštátská Harta“. Pro přejezd přes komunikaci bude umístěna dopravní značka o omezení rychlosti a upozornění řidičům na možnost střetu s koněm. Dopravní značka zajišťuje bezpečnější přechod přes stávající pozemní komunikaci. V místě přejezdu se v současnosti nachází městská skládka, která bude během roku upravena, zatravněna a osazena zelení. Rozhled a viditelnost pro přechod přes silnici bude dostatečně široký a bezpečný. Dále se pojede necelé 3 kilometry severozápadně od města Potštát po částečně zpevněné cestě směrem na Kovářov. V obci Kovářov sídlí další koňská farma u Herzigů, kde se předpokládá s výstavbou třetí hipostanice. Farma bude nabízet ustájení koní na pastvinách a ubytování turistů v jednoduchých příbytcích nebo vlastních stanech.Trasa z tohoto místa pokračuje po náhorní plošině, nezpevněnou polní cestou k hranici lesního porostu, kde bude umístěna sedmá odpočívka. Místo je specifické vzdáleností rozhledu krajinou a ohraničeností, protože se nachází asi necelý kilometr od vojenského prostoru Libavá. V těchto místech jste opravdu daleko od veškeré civilizace a dýchne na vás atmosféra opravdové přírody a klidu. Od místa sedmé odpočívky trasa vede asi 3 kilometry směrem severovýchodně k obci Kyžlířov. Zajímavostí mohou být nedaleko vybudované větrné elektrárny. Přechodem přes pozemní komunikaci 441 vede stezka necelý kilometr k uměle vybudované hasičké

50

nadrži a dále směrem k JZD Partutovice a partutovské umělé vodní nádrži. Asi 300 metrů od nádrže bude umístěna poslední osmá odpočívka na celé jezdecké stezce. Od této odpočívky je trasa vedena 200 metrů podél lesního porostu a dále navazuje nezpevněnou lesní cestou, až k místní točně, sloužící jako rozcestí a skládka dřeva.Dále stezka vede po zpevněné odvozní lesní cestě , zvaná Kyžlířovská. Délka tohoto úseku je přibližně 3 kilometry.V blízkosti cesty Kyžlířovské se nachází zbořeniny hradu Puchart, na který bude jednoznačně umístěna informační tabule. Po příjezdu na rozcestí silnice Potštát – Olšovec – Hranice stezka vede přes bývalou skládku dřeva pod Boňkovem, kde se výše napojuje na malý okruh jezdecké stezky. I Boňkov má svoji atraktivnost, a to v centru historickou dřevěnou zvoničku se zvonem Sv. Barbory z roku 1703 a vedle stojící kamenný kříž z roku 1910.

51

10. Právní limity vymezující pohyb jezdce na koni ve volné krajině Jízda na koni ve volné krajině je jedním z nejpůvodnějších způsobů lidské přepravy. V dnešní době tato aktivita naráží na řadu problémů, často i oprávněně. Od doby, kdy naši krajinu brázdili jezdci na koních, koňské povozy, poznala cestní síť radikálních změn a to jak v úpravě jejich povrchů, tak co do hustoty a směru. Nejenže si veřejnost odvykla na pohyb koní po krajině, ale zde již pro něj často ani nezbývá dostatek místa. Kdokoliv se pak chce pohybovat s koněm tak, aby nepřekážel cyklistům, pěším, je vytlačen na ty nejzapadlejší cestičky nebo přímo do porostů, kde zase právem vadí lesním a zemědělským hospodářům. ( Valda, Vítek 2009) S problematikou turistiky na koni souvisí nemálo platných legislativních opatření. Právní mantinely z hlediska lesního, ochranářského, mysliveckého hospodaření : Lesy jsou ve stále větší míře rekreačně a turisticky využívány všemi občany jako nejvhodnější prostředí k odpočinku, osvěžení a zotavení a k aktivnímu poznávání přírody. Lesy neplní pouze rekreační funkci. Plní i ostatní neméně důležité funkce jako produkční, ekologické a přírodě ochranářské, protierozní, půdoochrané, zdravotní a jiné. Aby les správně fungoval a především existoval musí mezi jednotlivými funkcemi platit rovnovážný stav (v ideálním případě), který se usměrňuje a řídí pomocí platné legislativy : -

Zákon č. 114/1992 Sb., zákon o ochraně přírody a krajiny

-

Zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon

-

Zákon č. 449/2001 Sb., zákon o myslivosti Konkrétně zákon č. 114/1992 Sb., § 63 ( Přístup do krajiny), odstavec č. 2, 3, 4

nám říká, že: „ Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.“

52

„ Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně.“ „ Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.“ Obecněji je omezení jízdy na koni obsaženo v základních ochranných podmínkách tohoto zákona, pro jednotlivé kategorie zvláště chráněných území (dále jen ZCHÚ). Jde zejména o zákaz vstupu všech osob mimo značené cesty (NPR, I.zóny NP) nebo přímo do lokalit citlivých zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a o zákaz hromadných akcí v NP. Hromadnost akce není nikde stanovena. Pro pěší turisty se bere hranice 30 lidí, pro jezdce na koních se předpokládá 10-15 jezdců, závisí však na rozhodnutí správního orgánu. Z těchto výkladů, nám vyplývá, že jezdec na koni se může pohybovat všude tam, kam smí vjet i řidič motorového vozidla a navíc na vyznačených hipostezkách. Kromě těchto zákonných omezení platí ve ZCHÚ také bližší ochranné podmínky, které jsou uvedeny přímo ve vyhlašovacím předpise daného ZCHÚ. Příkladem omezení jízdy na koni mimo cesty mohu uvést CHKO Český ráj. Chráněná území jsou obecně atraktivnější než ostatní krajina, což s sebou nese větší návštěvnost – turistické zatížení. (Valda, Vítek 2009) Zákon č. 289/1995 Sb. obecně nařizuje v § 19 (Obecné užívání lesů) : „Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.“ „Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců.“ Konkrétně je jízda na koni zmíněna pouze v § 20 (Zákaz některých činností v lesích), odstavci 1, písm. j) a to :

53

„ V lesích je zakázáno … mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních.“ Porušením tohoto zákazu dochází k přestupku, dle § 53, odst. 1, písm. j) ve znění : „ Přestupku se dopustí ten, kdo v rámci obecného užívání lesa v lese jezdí mimo cesty a vyznačené trasy na kole, na koni, na lyžích a na saních.“ Zájem veřejnosti o využívání lesa a obecně volnou krajinu k jízdě na koních může kolidovat nejen se zájmy chráněnými lesním zákonem, nýbrž i se zájmem na ochraně zvěře jako objektu mysliveckého hospodaření, se zájmy chráněnými zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti. V souladu s touto premisou platí, že jízda na koních sama o sobě není zákonem o myslivosti vyloučena nebo omezena. Je pouze nařízeno, aby při jízdě na koních nedocházelo k plašení a rušení zvěře ( § 9, odst. 1 ) a aby vlastníci koní nenechávali koně volně pobíhat po honebních pozemcích mimo vliv svého majitele nebo vedoucího (§ 10, odst.1) . (Flora 2009) Právní limity pohledem ostatních legislativních opatření z hlediska jezdecké turistiky: -

Zákon č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu

-

Zákon č. 286/2003 Sb., veterinární zákon

-

Zákon č. 252/1997 Sb., zemědělský zákon

-

Zákon č. 455/1991 Sb. živnostenský zákon

-

Zákon č. 258/2000 Sb., zákon o veřejném stravování

-

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

-

Zákon č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků

-

Zákon č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů Při navrhování jezdeckých tras se bohužel často setkáváme se souběžným

vedením nebo překřížením hipostezky s motorovými komunikacemi. V tomto případě se jezdci na koních stávají účastníky silničního provozu „ řidiči “ a musejí dbát na dodržování předpisů daného zákona. Tedy konkrétně § 2 ( Vymezení základních pojmů) říká : „Účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích.“ „Průvodce vedených nebo hnaných zvířat je účastník provozu na pozemních komunikacích, který doprovází zvířata jdoucí jednotlivě nebo ve stádech po pozemní komunikaci.“

54

„Řidičem je i jezdec na zvířeti.“ „Vozka je řidič, který řídí potahové vozidlo.“ „Nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například potahové vozidlo.“ § 3 ( Základní podmínky účasti na provozu po pozemních komunikacích ) : „Řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. § 5 (Povinnosti řidiče ) : „Řidič je povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích; … přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete.“ „Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu; ..nesmí předat řízení vozidla nebo svěřit zvíře osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 nebo která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.“ § 59 ( Jízda potahovanými vozidly a ručními vozíky ) : „Vozkou smí být jen osoba starší 15 let.“ § 60 (Jízda na zvířatech a vedení a hnaní zvířat ) : „Je-li zřízen jízdní pruh pro jezdce na zvířatech nebo stezka pro jezdce na zvířatech označené dopravní značkou "Stezka pro jezdce na zvířeti", musí jezdec na zvířeti užít tento pruh nebo stezku.“ „Jiní účastníci silničního provozu nesmějí pruh pro jezdce na zvířatech nebo stezku pro jezdce na zvířatech užít.“ „Na vozovce musí jezdec na zvířeti jet při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni nebo omezováni chodci, smí jet po pravé krajnici.“ „Na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci smí jet na zvířeti jen jezdec starší 15 let. Osoba starší 12 let smí jet na zvířeti na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jen pod dohledem osoby starší 15 let. Jezdci na zvířatech smějí jet jen jednotlivě za sebou. Jezdec smí vést jen jedno zvíře.“ „Průvodce vedených nebo hnaných zvířat musí být osoba starší 15 let. Vyžaduje-li to bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je průvodce vedených nebo hnaných zvířat při doprovodu zvířat oprávněn zastavovat vozidla.“

55

„Zvířata se smějí vést nebo hnát rychlostí chůze a jen tak, aby provoz na pozemní komunikaci nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován.“ „Hnaná zvířata ve stádu musí být doprovázena potřebným počtem průvodců hnaných zvířat a musí být rozdělena na vhodně dlouhé skupiny oddělené od sebe dostatečně velkými mezerami.“ „Průvodce vedených zvířat smí vést nejvýše dvě zvířata, která musí být k sobě spřažena.“ „Za snížené viditelnosti musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem viditelným zezadu. Průvodce vedených a hnaných zvířat musí být za snížené viditelnosti označen neoslňujícím bílým světlem. Od soumraku do svítání je zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy.“ „Vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci.“ Ostatní výše zmíněné zákony již příliš nesouvisí s omezením pohybu jezdce na koni ve volné krajině, ale úzce souvisí s problematikou rekreačního ježdění a hipoturistikou. Veterinární zákon určuje podmínky pro přemísťování koní (povinná očkování, odběr krve). I zemědělský zákon, se o koních zmiňuje. Zařazuje chov sportovních, dostihových koní a zvířat sloužících k tahu do zemědělské výroby, jenž je předmětem zemědělského podnikání. Zemědělskou výrobou se taktéž rozumí produkce plemenných koní a využití jejich genetického materiálu. Pro vlastní chov koní (pokud se nejedná o plemenné kusy, které podléhají registraci v plemenných knihách), ne za účelem zisku, není potřeba žádného povolení či živnostenského oprávnění, pouze je nutností registrace na Ústřední evidenci koní a dodržování základních pravidel vyplývajících z legislativy na ochranu zvířat. Živnostenský zákon upravuje činnosti spojené s jezdeckou turistikou jako ubytování turistů, ustájení a péči o koně, občerstvení, výcvik koní či jezdců, průvodcovství, pořádání dětských táborů, rekreační pobyty spojené s jízdou na koni a podobné služby podnikatelského rázu. Jedná se o činnosti zahrnuté do režimu živnostenského podnikání a jsou proto živnostmi.

56

JISKROVÁ, MIKULE (2009) uvádí příklady živností související s jezdeckou turistikou: •

„Hostinská činnost“ (ohlašovací řemeslná živnost) – k zajištění ubytování a stravování turistů. Činnost může být provozována buď samostatně, nebo společně s poskytováním ubytování, např. penzion, hotel

•

„Ubytovací činnost“ (ohlašovací volná živnost) – poskytování ubytování v ubytovacích zařízeních, která neposkytují stravovací služby, např. turistické ubytovny

•

„Chov domácích a zoologických zvířat a poskytování souvisejících služeb“ (ohlašovací volná živnost) – k zajištění výcviku jezdeckých koní, případně výcviku koní pro účely turistiky na koni. Živnost zahrnuje i péči o ustájeného koně ve vlastnictví turistů.

•

„Poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti výuky jízdy na koni“ (ohlašovaná vázaná živnost) – výuka dovedností potřebných pro jízdu na koni pro jednotlivce a skupiny.

•

„Pronájem a půjčování věcí movitých“ (ohlašovací volná živnost) – pronájem koní ke sportovním a podobným účelům a jiných, zejména hospodářských zvířat bez obsluhy.

57

11. Závěr Oblíbenost a zájem o jezdeckou turistiku neboli rekreační ježdění neustále roste. Důvodem může být skutečnost, že jde o novodobý a moderní způsob aktivní rekreace, relaxace a zábavy, který je určen pro všechny věkové kategorie. Mezi uživatele jezdeckých stezek patří zkušený jezdec na vlastním koni, turista na zapůjčeném koni v doprovodu znalého průvodce či majitele, ale stejně tak pěší turista, běžkař nebo cyklista. Tito „ostatní uživatelé“ by však v prvé řadě měli respektovat privilegium jezdce a jeho koně, protože jsou to právě oni, pro něž se stezky realizují. Všichni by však měli vzájemně dodržovat zásady bezpečnosti, pravidla chování na stezce a dodržovat opatření daná platnými zákony a vyhláškami. Právní mantinely pohybu jezdce na koni jsou uvedeny v závěrečné části diplomové práce. Ve státech jako například Anglie, Německo, Rakousko se hipoturistika zařadila mezi outdoorové aktivity již dávno, na rozdíl od České republiky, kde první kilometry hipostezek vznikly nedávno, a to v roce 2004. První pokusy o vznik alespoň lokálních tras odstartovaly dříve, ovšem díky nedostatku veřejné podpory a finančních zdrojů na počáteční vytvoření systému ke konečné realizaci nikdy nedošlo.Dnes je díky finanční podpoře EU a státu, v podobě různých rozvojových programů (rozvoj cestovního ruchu, program rozvoje venkova,..), vyšší pravděpodobnost existence,úspěchu, funkčnosti a provozu sítě hipostezek. Jako každá nová věc v lidské společnosti, i hipostezky se potýkají s řadou nepříznivců. Nutno podotknout, že s rozmachem této činnosti přichází jisté výhody, příležitosti, ale současně i rizika, které jsou uvedeny v analýzách této práce. Z pohledu celospolečenského se jednoznačně v oblasti z dobře fungující hipostezkou zvýší návštěvnost a atraktivita území, čímž se zároveň zvedá turistický potenciál oblasti. Na tuto skutečnost navazuje dopad ekonomický, v podobě zvýšení tržeb za služby turistům a klientům. Protože se jedná o šetrný způsob turistiky, není potřeba rozsáhlého budování infrastruktury. Při navrhování hipotras je podmínka, že nadpoloviční většina musí vést mimo les. Důležité jsou parametry jako celková délka, podélný sklon a převýšení. Důraz musí být kladen rovněž na charakter povrchu terénu. V případě, že stezka povede po zpevněných a frekventovaných cestách, stane se „ mrtvou“ a nebude využívána. Pro zpestření během putování v sedle, by trasy měli zpřístupňovat kulturní a přírodní

58

zajímavosti. Je důležité, aby si jezdec (turista) odnesl dobrý zážitek a propagoval svoji zkušenost dále. S rostoucím zájmem o rekreační jezdectví nárůstá i počet střetů mezi jezdci a vlastníky pozemků. Smysl v budování koňských stezek vidím i zde – v harmonizaci hipoturistiky, lesního a zemědělského hospodářství a ochrany přírody. Návštěvnost se v tomto případě odehrává převážně na lesních a polních cestách, díky nimž můžeme návštěvníky usměrnit tak, aby nepřekáželi ostatním zájmům. Podmínkou je však, aby stezky byli udržitelné. Na Hranicku se v roce 2006 nacházelo přibližně 243 koní, ve vlastnictví 100 majitelů, přičemž tato tendence vzrůstu neustále graduje. Vznik sítě hipostezek byl již tehdy cílem rozvoje cestovního ruchu, doposud však nebyl uskutečněn. Nyní vznikl návrh a projekt „ Hipostezky Potštátska“ a díky dotačnímu programu „ LEADER Měníme Hranicko“ a rozvojovým organizacím, vznikne první okružní hipostezka v délce necelých 30 kilometrů. Slavnostně by měla být otevřena na jaře roku 2011. Na závěr mé práce bych chtěla vyslovit přání, aby se jezdecké stezky s úspěchem a rozumným přístupem nadále rozrůstaly a koně tak opět upevnily svoji pozici vedle člověka. Aby hipostezky pozitivně ovlivnily ekonomický přínos v regionech, dělaly radost a umožnily přetechnizované společnosti najít cestu k pochopení krásy a citlivosti naší přírody.

59

12. Summary Interest and popularity of equestrian tourism eg. recreational riding is constantly growing. The reason possibly being its fashionable and modern way of active recreation, relaxation and entertainment which is suitable for all age groups. We can encounter an experience rider on his own horse, tourist on hired horse supervised by professional guide/horse owner but also walkers, cross country skiers or cyclists amongst the bridle paths’ users. It is important though especially for “the other users” to respect primarily the riders and horses, as they were the reason for the design and placement of the paths in the first place. All the above users should mutually maintain the Safety Measures, respect rules of behavior for the bridle paths and comply with regulations and legislations linked to it. All the framework, legislation and regulation regarding the free movement of the rider and his horse are detailed later in the final part of my thesis. In countries like United Kingdom, Germany and Austria the equestrian tourism was classed as an “outdoor activity” many years ago. Whereas in Czech Republic the first few kilometres of bridle paths were created only recently, in 2004. The initial attempt to create at least local bridle paths had been made at an earlier stage, however due to insufficient public and financial backing at the beginning of developing the system, its realization was never met. Today, thanks to financial support from the different EU and State Funding Programs (eg. Development of Tourism Industry; Development Program for Rural Infrastructure, etc. … ), there is now a higher possibility for existence, success, functionality and operation of the bridle path networks. Like any new thing in human society, bridle paths are met by much opposition. We have to say that even though the growth of this activity brings a lot of benefits and new opportunities, the risks can be inevitable too. I mentioned those in the analysis of this thesis. Over all, from the social point of view, the attraction of the locality and region equating to visitor numbers ambiguously arises with well functioning bridle paths. This contributes to the rise of tourism potential for the region and also has economic impact in the form of increased revenue from visitors and tourists. Because this is a considerate way of tourism, you do not need to build large infrastructures when designing paths, it is however conditioned that the majority of the overall path must lead outside of the forest. Also, the final length, gradients and

60

elevations are important parameters, the emphasis must be placed on the terrain of the surface too. If the bridle path leads onto frequent and hardened road, it becomes “dead” and will not be used. For diversity during riding, bridle paths should make cultural and natural points of interests accessible and available. It is important that the rider/tourist has a good experience and wants to further their enjoyment in the future. With growing interest in recreational horse riding we can see increase in number of meetings between horse riders and landowners. I see the importance and purpose in creation of bridle paths also for the benefit of harmonization between equestrian tourism, forest and agriculture management and nature conservation. Though requirement being validity and maintenance of the bridle paths. In 2006 there were approximately 243 horses, owned by 100 people in Hranice region and the numbers tend to rise constantly. The intention for local bridle paths concept already existed then but it hasn’t found its realization yet. Now, the proposal and project “Hipostezky Potštátska” have been drawn and thanks to funding program “LEADER Měníme Hranicko” the first circular 30km-bridle path will be accomplished. The opening ceremony should take place in spring 2011. At the end of my thesis I would like to make a wish for the bridle paths to multiply in considerate and reasonable way in the future and for horses to proudly strengthen and confirm their position next to man. I also wish that the bridle paths influence positively the economic impact on the regions, bring happiness and help our “over-engineered” and “dehumanized” society find way back to appreciation of the beauty and sensitivity of our nature.

61

13. Seznam citované literatury literární zdroje: - Fialová, J., Kozumplíková, A., Špičáková, H.: Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody a krajiny, fakta a střety, 8.4.2009, Křtiny (CZ) - Flora, M.: Právní mantinely rekreačního využití lesa z hlediska zákona o lesích a zákona o myslivosti. In Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy : Česká lesnická společnost, 2009, 19-23s. - Hanák, K. a kol.: Zpřístupnění lesa. Vybrané statě I. MZLU v Brně. Brno, 2002. ISBN 80-7157-639-5, 154s. - Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy : Česká lesnická společnost, 2009, ISBN 978-80-020212203, 92 s. - Hipostezky – rozvoj koňské turistiky v jihočeském kraji. Rozvojová marketingová studie. Svaz měst a obcí jihočeského kraje. 2003, 41s. - Hollý, K.: Jezdecká turistika, Montanex, a.s., Ostrava. 2003, 109s. - Jiskrová, I., Mikule, V.: Zemědělství – pohled na hipoturistiku. In Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy: Česká lesnická společnost, 2009,39-41s. - Krešl, J., Sereda, O.: Inženýrské stavby lesnické a protierozní ochrana půdy. Vysoká škola zemědělská v Brně. Brno, 1989. ISBN 55-914-89. 254s. - Kvasnička, T.: Udržitelnost rekreačních cest, stezek a tras v Česku. In Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy : Česká lesnická společnost, 2009, 13-16s. - Mročka, K.: Bezpečnostní desatero jezdeckého turisty. Jezdectví 12. 1986, 22-24s. - Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast – Nízký Jeseník. ÚHUL Brandýs n.Labem. Frýdek – Místek, 2001. - Špičáková, H.,: Hipoturistika včera a dnes, tady a tam. In Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy: Česká lesnická společnost, 2009, ISBN 987-80-02-02122-3. - Špičáková, H.: Návrh hipoturistických tras na území obce Hvozdec a Veverské Knínice. Diplomová práce. MZLU Brno, 2007, 55s.

62

- Turistika na koni. Program rozvoje jihočeského kraje projekt 2/12/2004. České Budějovice. 2004, 50s. - Úlehová, K.: Hipoturistika v mikroregionu Hranicko. Diplomová práce. Palackého univerzita. Olomouc, 2006, 67s. - Valda, S., Vítek, O.: Jízda na koni chráněným územím. In Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody, fakta a střety. Kostelec nad Černými Lesy: Česká lesnická společnost, 2009, 36s.

internetové zdroje: www.bonkov.cz www.drusop.nature.cz www.equichannel.cz www.geoportal.cenia.cz www.farka.antiochia.cz www.hipostezkyonline.cz www.hrady.cz www.hranicko.eu www.hyje.cz www.infodatasys.cz/lesnioblasti www.jezdecka-turistika.sothis.cz www.jkpodaril.wz.cz www.kampocesku.cz www.konskestezky.cz http://konske-stezky.sokolik.cz www.kudyznudy.cz www.mesto-hranice.cz http://portal.gov.cz www.regionhranicko.cz www.silnicnizakon.cz www.stajbonkov.estranky.cz http://ubytovani.racanek.cz/stanice-evropske-konske-stezky-wids?k=45 www.vycvikkoni.cz www.wikipedia.org

63

14. Přílohy 1. Mapa návrhu hipostezek přes celý mikroregion Hranicko ( původní návrh) 2. Seznam parcel a vlastníků – malý okruh 3. Souhlas s realizací hipostezky (vzor) 4.Smlouva o právu provedení stavby 5. Souhlas s umístěním mobiliáře jezdecké stezky 6. Informační karta o Fichi č. 8 – Rozvoj hipostezek 7. Mapa navrhované hipostezky 8. Fotodokumentace

64