MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2013

Bc. Eva Drobilíková 1

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Analýza environmentální situace lyžařských sjezdových areálů v chráněných územích Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D

Vypracovala: Bc. Eva Drobilíková

Brno 2013 2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza environmentální situace lyžařských sjezdových areálů v chráněných územích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne………………………………………… podpis ……………………………………..

3

PODĚKOVÁNÍ Autorka děkuje Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D., za odborné vedení, rady a připomínky, které mně během zpracování diplomové práce poskytl, pracovníkům správ CHKO a NP za spolupráci a zaslané materiály týkající se daného tématu a provozovatelům lyžařských areálů.

dne………………………………………… podpis ……………………………………..

4

ABSTRAKT Hlavním cílem práce je sumarizovat lyžařské areály zvláště chráněných oblastí a určit možné střety mezi provozovateli areálů a ochránci přírody. Tato práce navazuje na práci bakalářskou a vyhodnocuje vybrané areály CHKO Šumava, NP Šumava, CHKO Orlické hory, CHKO Lužické hory, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Blanský les, CHKO Český les, CHKO Slavkovský les a CHKO Žďárské vrchy. K vyhodnocení základních parametrů sjezdovek byly použity především mapy s vyznačenými vleky, lanovkami a sjezdovkami, zonační mapy a fotomapy. Informace týkající se samotných sjezdovek byly získány z internetových stránek provozovatelů či jejich kontaktováním. Možné střety byly zjišťovány prostřednictvím jednotlivých správ CHKO, NP a odborných publikací. Veškeré výsledky byly zaznamenány do tabulek a zhodnoceny v závěru. V práci jsou také rozebrané zásadní problémy související právě s výstavbou a samotným provozem lyžařských areálů.

Klíčová slova: lyžařský areál, sjezdovka, umělé zasněžování, umělé osvětlení, odlesnění

5

ABSTRACT The main goal is to summarize the ski resort of particularly protected areas and identify possible conflicts between the operators facilities and conservationists. This work builds on the bachelor work and evaluates selected areas PLA Šumava, NP Šumava, PLA Orlické hory, PLA Lužické hory, PLA Bílé Karpaty, PLA Blanský les, PLA Český les, PLA Slavkovský les a PLA Žďárské vrchy. To evaluate the basic parameters of the slopes were used primarily maps with lifts and slopes, maps of zones and photomaps. Information about slopes were obtained from the website operators or their contacting. The information about potential conflicts were obtained through various managements PLA, NP and professional publications. All results are reported in tables and evaluated at the end. The work also explores the main problems associated with the construction and operation of ski areas.

Keywords: ski resort, ski slope, technical snow, artificial lighting, deforestation

6

OBSAH

1

ÚVOD .............................................................................................................. 10

2

CÍL PRÁCE ..................................................................................................... 12

3

TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................... 13 3.1

Trendy a potenciál sjezdového lyžování ................................................... 13

3.1.1

Nové trendy v zimních sportech ........................................................ 14

3.2

Cílová skupina, zákazníci lyžařských středisek ........................................ 15

3.3

Nejvýznamnější environmentální problémy provozu lyžařského areálu .. 16

3.3.1

Umělé osvětlení ................................................................................. 16

3.3.2

Technické zasněžování ...................................................................... 18

3.3.3

Úprava lyžařských tratí...................................................................... 20

3.3.4

Jízda ve volném terénu ...................................................................... 21

3.3.5

Lyžařské vleky a lanové dráhy .......................................................... 21

3.3.6

Živočichové ....................................................................................... 22

3.3.7

Ostatní problémy ............................................................................... 22

3.4

Nejvýznamnější environmentální problémy výstavby lyžařského areálu 23

3.4.1

Terénní úpravy- zásah do lesních porostů ......................................... 23

3.4.2

Terénní úpravy povrchu sjezdových tratí .......................................... 24

3.4.3

Terénní úpravy okrajů sjezdových tratí ............................................. 24

3.4.4

Odvodnění ......................................................................................... 25

3.4.5

Zajištění zeminy po dokončení stavebních prací ............................... 25

3.4.6

Osévání a drnování ............................................................................ 25

3.4.7

Mulčování .......................................................................................... 26

3.4.8

Péče po kolaudaci .............................................................................. 27

3.4.9

Vliv výstavby lyžařského areálu na živočichy .................................. 27 7

4

3.5

Využití legislativních nástrojů při rozhodování........................................ 28

3.6

Přidružené aktivity lyžařských areálů ....................................................... 29

METODIKA .................................................................................................... 30 4.1

Vymezení parametrů ................................................................................. 30

4.2

Metody sběru a analyzování dat ............................................................... 30

4.3

Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska sjezdového lyžování ......................... 31

4.4

Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska umělého osvětlení ............................. 32

4.5

Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska technického zasněžování .................. 33

4.6

Příklad lyžařského střediska Bílá-Jih ........................................................ 34

4.6.1

Zasněžovací systém ........................................................................... 34

4.6.2

Osvětlovací systém sjezdovek ........................................................... 34

4.6.3

Dopravní zařízení .............................................................................. 35

4.6.4

Provozně sociální objekt.................................................................... 35

4.6.5

Vyhodnocení...................................................................................... 35

4.7

5

Charakteristika hodnocených lokalit ........................................................ 37

4.7.1

CHKO a NP Šumava ......................................................................... 37

4.7.2

CHKO Orlické hory .......................................................................... 37

4.7.3

CHKO Lužické hory.......................................................................... 38

4.7.4

CHKO Bílé Karpaty .......................................................................... 38

4.7.5

CHKO Slavkovský les ....................................................................... 39

4.7.6

CHKO Blanský les ............................................................................ 39

4.7.7

CHKO Český les ............................................................................... 39

4.7.8

CHKO Žďárské vrchy ....................................................................... 39

VÝSLEDKY .................................................................................................... 41 5.1

CHKO Šumava ......................................................................................... 41

5.2

NP Šumava ............................................................................................... 41 8

5.3

CHKO Orlické hory .................................................................................. 42

5.4

CHKO Lužické hory ................................................................................. 42

5.5

CHKO Bílé Karpaty.................................................................................. 43

5.6

CHKO Slavkovský les .............................................................................. 43

5.7

CHKO Blanský les.................................................................................... 44

5.8

CHKO Český les ....................................................................................... 44

5.9

CHKO Žďárské vrchy............................................................................... 45

6

Vyhodnocení .................................................................................................... 46

7

ZÁVĚR ............................................................................................................ 48

8

LITERATURA ................................................................................................. 49

9

PŘÍLOHY..............................................................................................počet

9

1 ÚVOD Bakalářská práce na téma lyžařské sjezdové areály v chráněných územích je součástí práce diplomové. Veškeré metody sběru informací a kompletizace výsledků jsou totožné. Spolu tak vytvářejí ucelený pohled na lyžařské areály velkoplošných chráněných oblastí. Zatímco v předchozí práci byly zhodnoceny nejvýznamnější VCHÚ, práce diplomová je více zaměřena na environmentální dopady a jejich řešení. V rámci dvou úseků- provozu a výstavby lyžařského areálu jsou ukázány nejvýznamnější problémy. Provoz areálu s sebou přináší jistá úskalí v podobě umělého osvětlení, zasněžování, úpravy sjezdových tratí apod. Tlak na životní prostředí je v tomto případě vysoký a potřeba energetických i přírodních zdrojů značná. Snahou proto bylo zjistit průměrnou spotřebu energetických a surovinových zdrojů v rámci konkrétní sjezdové tratě s parametry průměrných sjezdovek ve stávajících ski areálech. Následná aplikace těchto dat na posuzovaná velkoplošná chráněná území zpracovaná v tabulkách přinesla ohromující výsledky. Na rozdíl od konkrétně zpracované sjezdové tratě je třeba posuzovat tyto hodnoty jako hodnoty přibližné, s určitou mírou pravděpodobnosti. Výstavba lyžařských areálů je dalším problematickým bodem. Posuzovaní vlivů na životní prostředí (EIA) je často nezbytným procesem při takto velkých záměrech v CHKO a NP. V práci jsou tedy řešeny i stavební práce a úpravy týkající se samotné výstavby lyžařského areálu. V obou případech provozu i výstavby byla snaha zmínit možnosti a řešení zmírňující dopad těchto procesů na životní prostředí. Sumarizace lyžařských areálů je podstatnou součástí diplomové práce. Vyhodnocení se především týkalo velkoplošných chráněných oblastí, ve kterých se sjezdové lyžování uplatňuje v menší míře, popřípadě okrajově. Navázáním na bakalářskou práci, ve které byly hodnoceny nejvýznamnější velkoplošné chráněné oblasti z hlediska sjezdového lyžování, tedy NP Krkonoše, CHKO Jeseníky, CHKO Jizerské hory, CHKO Beskydy vznikla kompletní inventarizace areálů sjezdového lyžování v ČR, tedy nejhodnotnější část práce. Se značnou mírou překvapení lze konstatovat, jak rozsáhlé je toto odvětví turistického průmyslu, jaké obrovské množství lyžařských středisek v českých horách 10

existuje a s jakou intenzitou jejich provozovatelé pracují na rozvoji a rozšiřování. Sjezdové lyžování a další související aktivity jsou velmi populární a pro poskytovatele těchto aktivit ekonomicky velmi atraktivní a rentabilní. S tím souvisí i obrovské prostředky vkládané do modernizace lyžařských středisek a již zmíněného rozšiřování. Ekonomické zájmy vlastníka a provozovatelů se tak dostávají do přímého střetu s ochranou přírody. Snaha omezit vliv lyžařského průmyslu na přírodu ze strany ochránců přírody a institucí mající v popisu práce ochranu přírody se logicky zvyšuje, zvláště ve světle skutečnosti, že lyžařské areály se nacházejí a jsou provozovány v přírodě zajímavých a z hlediska ochrany přírody velmi exponovaných lokalitách NP a CHKO. Je otázkou jak silná je a bude lobby provozovatelů lyžařských středisek a která politická garnitura se rozhodne upřednostnit ekonomické zájmy před ochranou přírody a ochranu přírody potlačit. Čtenář si po přečtení této práce jistě sám udělá představu o úrovni tohoto problému.

11

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je sumarizovat rozšíření areálů sjezdového lyžování ve vybraných velkoplošných zvláště chráněných územích České republiky, charakterizovat jejich základní parametry a určit možné střety se zájmy ochrany přírody a krajiny.

12

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Trendy a potenciál sjezdového lyžování Dlouholetá tradice sjezdového lyžování v alpských zemích se ve dvacátém století rozšířila i do dalších evropských zemí s vhodnými přírodními podmínkami. Obrovský rozmach začal v poválečném období, kdy v souvislosti s ekonomickým a technickým rozvojem dochází k modernizacím dopravních systémů, dostupnosti techniky k úpravě sjezdovek, budování infrastruktury a nárůstu volného času. V našich podmínkách lze zaznamenat podobný boom po změně společenských podmínek, kdy se uvolnil prostor k podnikání a společnost se v souladu s trendy vyspělých zemí komerčně orientuje. Tento dynamický vývoj bude zřejmě ještě pokračovat dál, a proto lze očekávat další tlaky na budování a modernizování lyžařských středisek a příslušné infrastruktury. Rostoucí nároky vyspělé části lyžařské veřejnosti na kvalitu a délku sjezdových tratí však naopak způsobuje určitý odliv zájmu o domácí střediska. (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky). Co se týče zahraničních návštěvníků, Holanďané, Dánové a Rusové, tvoří převážnou část klientely českých lyžařských škol, ocení levnější služby, ale i mírnější profil našich sjezdovek, vzhledem k absenci lyžařské tradice v těchto zemích. Roli také hraje vzdálenost, což platí zejména pro dominantní návštěvníky našich severních hor, kterými jsou Poláci. Naopak postupně mizí tradiční skupina návštěvníků, kterými byli například východní Němci. Vysoké ceny a celkově nízká kvalita služeb na našich horách je přesměrovala do Alp, které jsou sice vzdálenější, ale netrpí zde jazykovou bariérou a nejsou obětí „dvojích cen“ (Řimnáč, 2012). Počty návštěvníků českých hor je velmi obtížné odhadnout, protože řada návštěv hor je realizovaná na jednodenní bázi bez ubytování nebo se lidé ubytovávají ve vlastních chatách a chalupách. Nejvíce zimních dovolených se uskutečňuje v únoru (z důvodu jarních prázdnin) a přibližně 40% všech pobytů je uskutečňováno ve dvou krajích- Královéhradeckém a Libereckém, kde jsou Krkonoše a Jizerské hory. Výhodou českých středisek jsou v podstatě jen blízkost a neexistence jazykové bariéry, avšak ve všem ostatním mohou Alpám jen stěží konkurovat především z důvodů šířky, délky a převýšení sjezdovek. Cenová výhodnost českých hor je navíc sporná (Řimnáč, 2012).

13

3.1.1

Nové trendy v zimních sportech

Jak jsem již zmínila v bakalářské práci, sjezdové lyžování lze rozdělit do několika skupin: •

tradiční, alpské lyžování po upravených tratích,

•

snowboarding,

•

freeride ve volném terénu,

•

skialpinismus (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky).

Avšak objevují se i nové trendy a řada adrenalinových činností vstupuje do centra dění. Především mezi mladší generací jsou stále více populárnější aktivity jako: •

Snowkiting- nástupce kitesurfingu. Jedná se o jízdu a skoky na lyžích/snowboardu za pomoci tahu vzdušného draka, díky němuž je možné dosáhnout i 70 kilometrové rychlosti. Snowkiting se provozuje na otevřených pláních a v České republice není příliš rozšířen.

•

Speed riding- jedná se zcela nový neobjevený přístup k zimnímu sportu, kde jezdec používá prostoru mezi sněhem a oblohou. Speed riding je extrémní sport kombinující seskoky padákem, paragliding a lyžování.

•

Skijöring- lyžař je tažený koněm. Tento sport má kořeny ve Skandinávii, kde sloužil jako dopravní prostředek.

•

Snowtubing- jízda na nafukovacích kruzích.

•

Psí spřežení- jízda se psím spřežením se často uplatňuje právě v lyžařských střediscích k zajištění zážitkových jízd v zimních obdobích.

•

Telemarkové lyžování- (norský nebo free-heel styl). Tento sport se v poslední době dočkal obnovy. Jedná se o kombinaci alpského lyžování a běžkování s nádechem freestylu, kdy vázání lyžařům uvolní paty, aby se mohli otáčet s pokrčenými koleny (Pražanová, 2011).

Výše zmíněné sportovní aktivity si jistě najdou mnoho příznivců, toužící se dostat od davů a masových lyžařských středisek, které jsou v současné době tak populární. Pořád se ale jedná spíše o určitý doplněk či zážitek v zimní turistice.

14

3.2 Cílová skupina, zákazníci lyžařských středisek Cílovou skupinu tvoří velká část populace všech věkových skupin se zajištěným životním standardem a určitými požadavky na komfort nabízených služeb. Motivací této skupiny je jednak výkonnostní sport, převážně však rekreace často bez hlubšího vztahu k přírodním hodnotám. Všechny činnosti jsou dobře komerčně propracované což úzce souvisí s profilem návštěvníků středisek. Obecně se dává přednost dobré dopravní dostupnosti s návazností na hlavní dopravní tepny, vysoké úrovni nabízených služeb spojených s ubytováním, wellness, občerstvením a nabídkou doprovodných akcí. Kvalitní přepravní systémy (lanovky popřípadě vleky), bezpečnost na sjezdovkách a jejich kvalitní úprava je samozřejmostí. Z toho vyplývá i relativně nízká citlivost k přírodním hodnotám území, které je pak v krajním případě považováno spíše za „tělocvičnu“ s nezbytnými technickými parametry k provozování sjezdového lyžování (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky).

15

3.3 Nejvýznamnější environmentální problémy provozu lyžařského areálu 3.3.1

Umělé osvětlení

Umělé osvětlení, další z mnoha kroků jak vyjít vstříc zákazníkům lyžařských areálů. Lyžařům přináší nádherný večerní lyžařský zážitek a zároveň má vliv na celou řadu faktorů jako jsou krajinný ráz, přirozené prostředí, typická krajinná scenérie, noční obloha a v neposlední řadě na obyvatelstvo domů, stojících přímo v sousedství osvětlených svahů. Umělé osvětlení, jak také vyplývá z mé inventarizace, se stává jakousi nezbytností pro každý větší lyžařský areál. Je jasné, že modernější areály se této ,,technické vymoženosti“ jen tak nezbaví, proto je na místě, se zabývat zmírňováním vlivu umělého osvětlení. Ideální stav nastává, pokud jsou reflektory nastaveny tak, že veškeré světlo směřuje pouze na plochu sjezdovky. Odrazivost sněhu se podle znečištění pohybuje mezi 80-90%. Kvalita nastavení již existujících osvětlení je však velmi různá, spíše horší. Světlo působí v kuželu (či jehlanu) takové šířky, která odpovídá hloubce zanoření výbojky ve světlometu. Je-li výbojka blízko ústí světlometu, svítí pak přímo takřka do celého poloprostoru. Deset až čtyřicet procent světla jde pak směrem šikmo vzhůru, jen do ovzduší či na vzdálené svahy (Brychtová a kol., 2005). Zásadní je také vliv světla na organismy. V zimním období, kdy jsou sjezdovky osvětlené, rostliny a řada živočichů pod sněhem hibernuje či opouští naše území. Mezi nejzranitelnější skupinu budou tedy patřit druhy aktivní v noci. Ekosystémové návaznosti jsou narušeny, především ve vztahu dravec-kořist. U býložravců nejsou změny v chování tak výrazné. Experimentálně bylo také zjištěno, že ptáci jsou dříve připraveni k zahnízdění, přestože klimatické podmínky tomu neodpovídají (Brychtová a kol., 2005). Silná modrá složka používaného bílého světla má taktéž nesporně závažnější vliv ve srovnání s běžným veřejným osvětlením, kde se používají oranžové sodíkové výbojky. Jako celek představuje každá z osvětlených sjezdovek vždy větší zdroj znečištění než celá přilehlá obec, jak pokud jde o množství světla, tak pokud jde o jeho barvu (Brychtová a kol., 2005). Lidský zrak je na modrou složku světla citlivější a takové světlo se také silněji rozptyluje v ovzduší. Živočichové si je snáze mohou zaměnit se

16

světlem Měsíce, což může vést k proměnnosti chování a interakcí různých populací v závislosti na fázi Měsíce (Bašta, 2005). Pro příklad uvádím model sjezdovky o osvětlené délce 1 400 m a šířce 30 m, tedy osvětlovanou plochu o velikosti 42 000 m2 a průměrnou intenzitu osvětlení dvacet luxů. Takové emise do ovzduší má v době, kdy neleží všude sníh, město se třemi tisíci obyvatel (Bašta, 2005). Mezi řešení na zlepšení situace s umělým osvětlením sjezdovek a zároveň ochranu přírody a krajiny můžeme zařadit: •

snížení intenzity osvětlení, které má minima na úrovni tří desetin luxu a střední intenzitu do 0,5 lx (požadované a dosavadní osvětlení je 20 lx). To je současně fyziologicky dostatečné a ověřené v praxi. Oči se umí přizpůsobit i slabšímu světlu, jen nesmí být oslňovány. Snížení rozlišovací schopnosti zraku nastává až při intenzitě osvětlení sněhu pod desetiny luxu,

•

doplnění svítidel dostatečně rozměrnými vnějšími clonícími prvky, kdy dojde k usměrnění světla a docílení jeho rovnoměrného rozložení na ploše sjezdové trati. Zabránit oslňování lyžařů, ale především potlačit nežádoucí výrazně zářící světelné body patrné i z míst mimo sjezdovku,

•

kontrolovat celkové emise z osvětlovací soustavy, ne jen intenzitu osvětlení sněhu,

•

limitovat příkon osvětlovací soustavy a stanovit jeho horní hranici,

•

změna barvy použitého světla,

•

řešit problematiku umělého osvětlení sjezdovek celkově, ne individuálně (Brychtová a kol., 2005).

Mezi VCHÚ s nejvyšším počtem osvětlených sjezdových tratí se řadí CHKO Beskydy, NP Krkonoše, CHKO Jeseníky a CHKO Šumava. Celkový počet osvětlených sjezdových tratí ve velkoplošných chráněných oblastech je uveden v tabulce č. 2, v kapitole Metodika.

17

3.3.2

Technické zasněžování

Prodloužení období provozu minimálně o 25 dnů a vylepšení ekonomické bilance je hlavním cílem provozovatelů lyžařských areálů, avšak z hlediska ochrany přírody přináší technické zasněžování několik potenciálních nebezpečí. Problémem se stává prodloužení délky sněhové pokrývky, velký rozsah zhutnění sněhového profilu, změna vegetační doby, možná změna hydropedologických podmínek, hlukové zatížení prostředí, vysoká spotřeba vody a energií. Také ústup a snižování vitality některých rostlinných druhů může být podnětem pro obnovení nebezpečí eroze půdy a postupný vznik uniformních společenstev (Štursa, 2007). Významný dopad může mít technické zasněžování i na vodní ekosystémy. Především svahová prameniště jsou z hlediska vegetačního a floristického většinou místy se zvýšenou biodiverzitou, která jsou přímo závislá na vyrovnané a dlouhodobě neměnné vodní bilanci. Rozkolísanost nebo snížení aktuálního průtoku vody dotčeným tokem v důsledku odběru vody pro provoz technického zasněžování může mít v dlouhodobějším horizontu nežádoucí dopad na druhovou pestrost společenstev (Treml a kol., 2012). Provoz zasněžovací techniky je značně nebezpečný z hlediska hlukové zátěže, která se týká jak obyvatelů v blízkosti sjezdovek, tak živočichů. Sněhové dělo může dosáhnout i 115 dB (Flousek, Harčarik, 2009), což lze přirovnat k hluku sbíječky či rockového koncertu. Možná řešení a opatření: •

procesy jsou dlouhodobé, monitoring a podrobné vyhodnocení stavu vegetace zasněžovaných sjezdovek je proto žádoucí,

•

porovnání odběru lokálních průtoku a nastavení takových parametrů odběru vody, které budou znamenat nevýznamný vliv na nedotčený říční ekosystém (Treml a kol., 2012),

•

v případě zjištění nežádoucích vlivů, přijmout taková opatření ze strany provozovatele, která zabrání změnám půdním (protierozní procesy) i vegetačním (biologické asanace),

18

•

významné je řádné posouzení vydatnosti příslušného vodního zdroje (Štursa, 2007),

•

ukazatelem změn v půdě vyvolané používáním umělého sněhu mohou být společenstva žížal, na sjezdovkách je jich méně (Banaš, 2010),

•

monitorování hlukové zátěže při provozu zasněžovacích systémů a definování hlučnosti provozu zařízení pro výrobu technického sněhu (Štursa, 2007).

Umělý sníh Umělý sníh se liší od přírodního sněhu krystalickou strukturou, díky které je mnohem kompaktnější a lépe odolává výkyvům teplot (Kaslová a kol., 2006). Na uměle zasněžovaných sjezdovkách je proto dvakrát větší masa vody (Banaš, 2010). Také povrchová voda, využívaná k výrobě technického sněhu obsahuje více minerálních látek a čtyřikrát vyšší vodivost než voda dešťová, působí tedy jako hnojivo a půdu zasoluje (Kocková, 2008). Někdy se při výrobě umělého sněhu používají chemická a bakteriální aditiva, která urychlují mrznutí kapek vody, které pak tvoří umělý sníh. Na trhu se objevuje mnoho takovýchto přípravků. Jedním z nich je například SNOMAX, který obsahuje bakterii Pseudomonas siringae, snižující bod mrznutí vody a tím umožňuje produkci umělého sněhu už při -3°C, zatímco výroba sněhu bez aditiv je možná až při -7°C (Banaš, 2010). Aplikace takových přípravků je v chráněném území vyloučena, avšak je zřejmé, že tento zákaz není striktně dodržován (Štursa, 2007). Na sjezdových tratích využívaných k lyžařským závodům se také používají chemická činidla zpevňující sníh, například dusičnan amonný (Kocková, 2008).

Princip výroby technického sněhu Výrobu technického sněhu ovlivňuje celá řada faktorů. Mezi nejdůležitější patří teplota, vlhkost vzduchu, nukleační teplota a velikost kapiček vystříknuté ze sněhového děla. V praxi se využívají dva druhy zasněžovacího zařízení- vrtulové sněhové kanony a energeticky méně náročné zasněžovací tyče. U obou zařízení jsou jak vodní tak nukleační trysky. Vrtulové sněhové dělo se skládá z několika vodních okruhů (vodní trysky) a ze základního nukleačního okruhu (nukleační trysky). Při samotném spuštění

19

zařízení je v provozu vždy nukleační okruh a první vodní okruh. Poté, podle teploty dochází k zapínání dalších okruhů. To znamená, že čím je nižší teplota, tím více proudí vodního spreje do proudu vzduch a tím větší je produkce sněhu, který vzniká zmrznutím částic při letu mrazivým vzduchem. Součástí děla je kompresor, který zajišťuje proudění vzduchu a tříštění vodních kapiček v nukleačních tryskách. Samotný proud vzduchu vytváří vrtule, dostřik vodního spreje je pak řádově 20-30 m (1).

Potřeba vody a energií na výrobu umělého sněhu Množství vody: •

na výrobu 1 m3 je zapotřebí 80 – 500 litrů vody (záleží na typu sněhového děla),

•

roční spotřeba na zasněžení 1 km sjezdovky se může blížit 30 milionům litrů.

Spotřeba energie: •

2 000-27 000 kWh na 1 hektar (2).

Hluk: 60- 115 decibelů (Flousek, Harčarik, 2009). Hlučnost tyčových kanonů je nižší (Martinovský, 2007). Nejvíce zasněžovaných sjezdových tratí se jednoznačně nachází v NP Krkonoše, dále pak v CHKO Beskydy, CHKO Jeseníky a CHKO Jizerské hory. Celkový počet zasněžovaných sjezdových tratí ve velkoplošných chráněných oblastech je uveden v tabulce č. 3, v kapitole Metodika.

3.3.3

Úprava lyžařských tratí

Dlouhý, hladký, vyrovnaný povrch s dostatkem sněhu je přání průměrného moderního lyžaře. Ke každodenní úpravě lyžařských tratí je využíváno speciální techniky. Váha těchto sněžných pásových vozidel neboli roleb se pohybuje od 1,5-11 tun což sebou nese riziko poškození vegetace a půdního krytu. Spotřeba paliva činí od 8 až do neuvěřitelných 20 litrů za hodinu, tomu odpovídají i nádrže o obsahu 100-200 litrů paliva (3). Vysoké množství emisí a nebezpečí spojené s únikem paliva vytváří další tlak na životní prostředí horské přírody.

20

I hlukové zatížení je v tomto případě vysoké, hodnoty se mohou blížit 114 dB (Matinovský, 2007). Možná řešení a opatření: •

zařízení na úpravu tratí provozovat pouze při takové sněhové pokrývce, kdy nebude docházet k poškozování půdního povrchu a vegetačního krytu (Kaslová a kol., 2006).

3.3.4

Jízda ve volném terénu

V současné době stále větší trend především u mladší generace. Rizika spojená s freeridem jsou vysoká, jak z hlediska bezpečnosti, tak z ohrožení přírody. K poškození zmlazujícího podrostu a keřů dochází nejčastěji hranou lyží či snowboardu. Rušení ohrožených druhů živočichů je dalším nebezpečím spojené s jízdou ve volném terénu (Tisková zpráva KRNAP, 2013). Možná řešení a opatření: •

ve spolupráci s orgány státní správy zajistit funkční kontrolní a strážní systém během zimního období, vylučující volný pohyb lyžařů a snowboardistů po zalesněných holinách v okolí lyžařských areálů (Štursa, 2007),

•

3.3.5

informační cedule, pravidla chování vyvěšené v lyžařských areálech (2).

Lyžařské vleky a lanové dráhy

Povolená přepravní kapacita dopravních zařízení má odpovídat kapacitě sjezdových tratí a naopak. Pokud je povolená přepravní kapacita dopravních zařízení významně vyšší než kapacita sjezdových tratí, vede to k dalšímu tlaku na rozšiřování sjezdových tratí (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky). Strojovny lanových drah jsou dalším zdrojem hluku, jehož hladina ve dne kolísá kolem 55 dB (Motl, 2009). Zájmem provozovatele je také mnohdy celoroční provoz lanových drah ulehčující přístup do přírodovědně nejcennějších a současně nejcitlivějších horských partiích (Flousek, Harčarik, 2009). Například šestisedačková lanovka Dlouhé stráně ve Ski 21

areálu Kouty nad Desnou v CHKO Jeseníky je schopna přepravit 3200 osob za hodinu čímž se zvyšuje množství návštěvníků, pěších turistů, cykloturistů i běžkařů v těchto lokalitách (Holidayinfo, 2013).

3.3.6

Živočichové

Na sjezdových tratích a v jejich okolí byla zjištěna menší početnost lesních i lučních ptáků a bezobratlých. Výjimkou nejsou střety tetřevovitých ptáků s lany lanovek a vleků a zvýšený výskyt živočichů živící se odpadky (Flousek, Harčarik, 2009).

3.3.7

Ostatní problémy

Mezi další problémy můžeme zařadit rizika spojená se zvýšenou dopravou, odpadem, samotným zázemím a únosností lyžařského střediska.

22

3.4 Nejvýznamnější environmentální problémy výstavby lyžařského areálu Při budování nové sjezdové tratě se obvykle nelze vyhnout odlesnění, terénním úpravám, odvodňovacím a protierozním opatření. Mezi hlavní specifika těchto nově vzniklých sjezdových tratí proto jednoznačně patří vysoká náchylnost k erozi, nízký podíl humusu v půdě a velké plochy k zatravnění. Zásah do životního prostředí je zásadní (Ristic, Grubin, 2012).

3.4.1 Terénní úpravy- zásah do lesních porostů Rozsah odlesnění a šířka tratí bývá velice kontroverzním tématem. Z obvykle požadovaných 70–80 metrů šířky sjezdové tratě se ochrana přírody snaží tuto hodnotu stlačit na nejvýše 50 m, které by měly být dostatečné jak z pohledu bezpečnosti lyžařů, tak z pohledu ochrany navazujícího lesního ekosystému (Flousek, Harčarik, 2009). Na nově odlesněných plochách může také docházet k rozvrácení porostních okrajů bořivými větry a následnému vzniku polomů (Martinovský, 2007). Možná řešení a opatření: •

termín kácení porostu a stavebních úprav trati je nutno konzultovat se Správou CHKO či NP pro minimalizaci rušení zóny klidu (Kaslová J, 2006),

•

po odstranění lesního porostu je nutné okamžitě provést potřebné technické úpravy, spočívající zejména v detailním podchycení hydrologické sítě území (příčné svodnice) a v zarovnání povrchu způsobem, při němž nedojde ke hrubým přesunům zeminy a převrstvení půdních horizontů. Veškerá dřevní hmota (větve, štěpka) by měla být z plochy sjezdové tratě a jejích okrajů bezezbytku odstraněna, v žádném případě nezahrnuta pod zarovnaný povrch (Štursa, 2007) z důvodu dlouhého rozkladu a bránění uchycení a klíčení semenáčků (Šťastná, Zahradníková, 2007). Zahrnutí vyklučených pařezů do vzniklých depresí a jejich přehrnutí skeletem nebo zeminou může vést k budoucímu propadání a vzniku prohlubní (Štursa, 2007),

•

dřevní hmotu je nutné uložit na místa určená pověřeným pracovníkem Správy NP či CHKO (Šťastná, Zahradníková, 2007),

23

•

z hlediska snížení negativního vlivu na krajinný ráz je většinou vhodnější trasování sjezdových tratí do oblouků než jejich přímé vedení (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky).

3.4.2

Terénní úpravy povrchu sjezdových tratí

Před samotným zarovnáváním svahu je nutné nejprve sejmout svrchní vrstvu půdy s humusem, uložit ji na vhodné místo a zabránit tak převrstvování horizontů. Tato svrchní vrstva bude po skončení prací vrácena zpět na povrch. Důvodem je vysoký obsah humusu, drnů a semen původního porostu, které umožní rychlejší zapojení vegetace (Šťastná, Zahradníková, 2007). Promíchání půdních horizontů výrazně zhoršuje plánované zatravnění, kdy se na povrch dostanou jalové půdní vrstvy (skelet a B-horizont) s množstvím kamení a štěrku a cenná humusová vrstva je pohřbena vespod nebo v postranních valech. Provozovatel lyžařského střediska si tak připravuje pro zatravnění krajně ztížené podmínky (Šťastná, Zahradníková, 2007).

3.4.3

Terénní úpravy okrajů sjezdových tratí

Problematické jsou také postraní valy a náspy včetně organických zbytků. Podhrnuté okraje valů se často trhají a propadají následkem pomalého rozkladu organické hmoty což znemožňuje stabilizaci vegetačního krytu a snižuje bezpečnost sjezdových tratí (Štursa, 2007). Možnosti a řešení: •

pařezy a větve je možné uložit, po dohodě se Správou NP či CHKO, k patě náspu mimo sjezdovou trať,

•

náspy a okrajové valy vytvořit tak, aby při jarním tání sněhu neujížděly. Místa náchylná k sesuvu zpevnit kameny nebo zajistit geotextilními rohožemi (Šťastná, Zahradníková, 2007),

•

ozelenění bočních valů a náspů v podobě hustých porostů nebo vznik velmi žádoucího pláště náletových dřevin (Štursa, 2007). 24

3.4.4

Odvodnění

Významným prvkem je dobře koncipované, včas realizované a trvale udržované příčné odvodnění, které je z hlediska stability svahu jedno z nejdůležitějších opatření. (Šťastná, Zahradníková, 2007). V místech s menší svažitostí můžou dostačovat vyhloubené hliněné a zhutněné valy, avšak většinou je vhodnější štětování (kamenování) jejich boků, v krajním případě použití kulatin, u které hrozí, že za několik let dojde k jejímu zetlení, následnému zanesení a ztrátě funkčnosti (Štursa, 2007). Svodnice je nutné vytvořit již před prvním zimním obdobím a celý systém je třeba neustále kontrolovat, nemá-li dojít k nežádoucí erozi. Trvalá údržba odvodňovacích rýh je zcela prioritní činností při letní péči (Šťastná, Zahradníková, 2007). Při počátečním budování příčného odvodnění lze použít zadrnování horního či spodního okraje svodnic, kdy trsy travin velmi účinně brání eroznímu splachu půdy a zanášení svodnic (Štursa, 2007).

3.4.5

Zajištění zeminy po dokončení stavebních prací

Po dokončení všech terénních úprav je nutná stabilizace zeminy ve všech částech plochy sjezdové tratě. V místech s mírnějším sklonem jsou dostačující dobře vybudované svodnice, v místech se sklonem vyšším než 25–30 ° je vhodné na povrch položit geotextilní rohože (Šťastná, Zahradníková, 2007).

3.4.6

Osévání a drnování

Včasné zatravnění sjezdových tratí, je zcela prioritní a na provozovatelích lyžařských areálu je v kolaudačním řízení požadován 5 cm vysoký, souvislý porost (Šťastná, Zahradníková, 2007). V dnešní době se uplatňuje řada metod zatravňování různých svažitých ploch. Využívá se především hydroosevu s použitím pryskyřičných nebo asfaltových pojiv což ve svažitých terénech brání splachu vysetých semen. V podmínkách velkoplošných chráněných území je nutné respektovat určité podmínky, které limitují použití těchto progresivních technologií (Štursa, 2007).

25

Mezi zásadní problémy řadíme složení osevních směsí. Stávající přírodní prostředí, přírodní podmínky a platné legislativní normy, nepřipouští vědomé rozšiřování organismů cizího původu (zákon 114/1992 § 26 a § 16). Mnohdy jsou doporučovány a následně používány druhy nevhodné jak z ekologických tak genofondových hledisek, představující potenciální nebezpečí v podobě ne vždy jednoznačně viditelné genetické koroze (Štursa, 2007). Možná řešení a opatření: •

zajištění osiva autochtonního původu. Tedy sběr plodných lat nosných druhů ve vhodném období a latami přímo mulčovat povrch ploch určených k zatravnění (je třeba však zabezpečit zatížení tohoto typu mulče proti odnosu větrem, například roštem ze suchých větví nebo geotextilií,

•

nezbytné je požadovat počáteční osev sjezdových tratí, zejména těch nově budovaných,

•

následné dosevy by měly být vždy realizovány v úzké spolupráci mezi přírodovědci Správy velkoplošných chráněných území a provozovateli lyžařských areálů (Štursa, 2007).

3.4.7

Mulčování

Jedná se o jeden z vhodných postupů, jak urychlit zatravnění lyžařských tratí, kde došlo k poškození nebo odstranění vegetačního krytu. Nutné je, aby k mulčování byla použita odpovídající vegetace z okolních luk nebo pokosené plodné laty z okolních lesních porostů a pasek. Mnohdy dochází k nedodržování požadované technologie mulčování, kdy je jako mulčovací hmota použit letitý kompost nebo chlévská mrva různého původu a dochází k pokrývání ploch v nevhodnou roční dobu nebo v nadměrné vrstvě. Výsledkem takovéhoto mulčování je velmi nebezpečné šíření ruderálních druhů rostlin a vyhnívání již existující vegetace, která se před mulčováním na povrchu sjezdovky uchytila.

26

Silná vrstva štěpky použitá k mulčování je v případě sjezdových tratí naprosto nevhodná (Štursa, 2007). Možná řešení a opatření: •

pokos nebo mulčování již existující vegetace na sjezdovkách je třeba provádět až ke konci vegetační sezony (srpen, září), kdy již dozrála semena přítomných druhů, což tím pádem urychluje proces stabilizace a sukcese,

•

mulčování či pokos existující vegetace na sjezdových tratí z kraje léta nelze doporučit, neboť rostliny nestačí vykvést a přejít do generativní fáze (Štursa, 2007).

3.4.8

Péče po kolaudaci

Nutná je péče o sjezdovou trať i po ukončení stavebních prací, spočívající v každoročním posekání a odstranění travní hmoty, vždy dříve, než se vysemení plevele. Posekaná hmota zůstává na místě v případě, že vegetační kryt není dostatečně zapojen. Po vytvoření souvislého porostu je nutné sekat a odstraňovat trávu alespoň jednou za tři roky u uměle vytvořených sjezdových tratí a u sjezdovek na loukách každý rok (Šťastná, Zahradníková, 2007). Údržba odvodňovacích zařízení, odstraňování erozních procesů a kontrola opatření stanovených provozním řádem lyžařských areálů je dalším předpokladem vhodného managementu (Štursa, 2007).

3.4.9 Vliv výstavby lyžařského areálu na živočichy Změna vegetace často ovlivňuje i druhovou skladbu živočichů. Druhy vázané na uzavřené lesní komplexy ustupují a malým fragmentům lesa se vyhýbají nebo z nich úplně mizí. Vznik nové sjezdovky tedy ovlivňuje populace na mnohem větším území, než je území bezprostředně dotčené záměrem výstavby (Flousek, Harčarik, 2009). Při samotné realizaci záměru pak dochází k plašení živočichů, ojediněle může dojít k usmrcení především bezobratlých, ptáku a drobných savců (Kaslová a kol., 2006). 27

3.5 Využití legislativních nástrojů při rozhodování Žádosti v oblasti rozvoje sjezdového lyžování se mohou týkat stávajícího střediska v podobě prodloužení, rozšíření nebo výstavby nové sjezdové tratě, prodloužení lyžařského vleku či lanové dráhy nebo výstavby nových přepravních zařízení, vybudování zasněžovacích systémů, osvětlení popřípadě výstavba střediska zcela nového. Některé záměry, například nové sjezdové tratě, lyžařské vleky, lanovky a související zařízení, trvalé nebo dočasné odlesnění pozemků pro sjezdové tratě na ploše od 5 do 25 ha vyžadují zjišťovací řízení dle zákona 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. Záměry, které vyžadují trvalé odlesnění o ploše od 25 ha pro vybudování lyžařského střediska, podléhají posouzení dle zákona 100/2001 Sb. (Interní materiály Správy CHKO Jeseníky). Mezi další legislativní podklady můžeme například zařadit zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (13).

28

3.6 Přidružené aktivity lyžařských areálů V poslední době je patrný stále se zvyšující tlak na lyžařské areály, jak ze strany návštěvníků, tak ze strany konkurence. Snaha být „TOP“ nutí provozovatele k novým aktivitám, které se ne vždy týkají sjezdového lyžování a umožňují využití areálu i v letních obdobích což znamená celoroční tlak na dané prostředí. Mezi takové aktivity se řadí například výstavby mnohdy několikakilometrových bobových drah s celoročním provozem, vyžadující podobně jako lyžařské areály obslužné parkoviště, technické zázemí, vlek, osvětlení apod. (Hnutí Duha, 2011) a dále pak bikeparků, kde je nutné provést odstranění vegetačního krytu včetně půdy na trati až na skelet což způsobuje nevratné poškození a nemožnou regeneraci (Hubený, 2007). Jízda na čtyřkolkách je v posledních letech taktéž fenomén českých hor. Motorkáři nejen, že porušují platné zákony, ale v některých případech ničí cenné botanické lokality a ruší zvěř (Tisková zpráva KRNAP, 2012).

29

4 METODIKA 4.1 Vymezení parametrů Při sumarizaci lyžařských areálů ve velkoplošných ZCHÚ byly brány v úvahu vybrané, veřejně provozované sjezdové areály. Hodnoceny byly všechny tratě, jejichž délka přesahuje 100 m. U každého areálu byla zaznamenána nadmořská výška, přepravní kapacita a provozovatel. Mezi významné hodnocené ukazatele sjezdovek patří především délka, šířka, převýšení, umělé osvětlení, zasněžování, typ přepravy a zonace. Práce navazuje na práci bakalářskou a vyhodnocuje vybrané areály CHKO Šumava, NP Šumava, CHKO Orlické hory, CHKO Lužické hory, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Blanský les, CHKO Český les, CHKO Slavkovský les a CHKO Žďárské vrchy.

4.2 Metody sběru a analyzování dat Hlavním předpokladem sumarizace byla práce s mapou sloužící k vymezení polohy vybraných areálů a porovnávání s zonační mapou daného chráněného území. K měření šířky sjezdovek byly použity fotomapy. Informace týkající se samotných areálů včetně map jednotlivých sjezdových tratí byly zjišťovány především z internetových stránek provozovatelů, kontaktováním provozovatelů a ze stránek ceske-sjezdovky.cz popřípadě holidayinfo.cz. Kontaktováním Správy jednotlivých CHKO a NP mi byly poskytnuty informace týkající se problémů a střetů se zájmy ochrany přírody, zonační mapy, popřípadě další materiály.

30

4.3 Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska sjezdového lyžování Následující tabulka č. 1 vyjadřuje zjištěný celkový počet lyžařských sjezdových tratí ve velkoplošných chráněných oblastech. VCHÚ

Počet sjezdových tratí

NP Krkonoše

172

CHKO Jeseníky

72

CHKO Beskydy

65

CHKO Jizerské hory

53

CHKO Šumava

55

CHKO Orlické hory

25

NP Šumava

13

CHKO Lužické hory

12

CHKO Bílé Karpaty

6

CHKO Slavkovský les

3

CHKO Blanský les

2

CHKO Český les

1

CHKO Žďárské vrchy

1

31

4.4 Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska umělého osvětlení Následující tabulka č. 2 vyjadřuje zjištěný celkový počet osvětlených sjezdových tratí ve velkoplošných chráněných oblastech. VCHÚ

Počet osvětlených sjezdových tratí

CHKO Beskydy

26

NP Krkonoše

25

CHKO Jeseníky

20

CHKO Šumava

18

CHKO Jizerské hory

8

CHKO Orlické hory

8

CHKO Lužické hory

5

CHKO Bílé Karpaty

4

CHKO Blanská les

2


2

NP Šumava

1


1

CHKO Český les

0

32

4.5 Nejvýznamnější VCHÚ z hlediska technického zasněžování Následující tabulka č. 3 vyjadřuje zjištěný celkový počet zasněžovaných sjezdových tratí velkoplošných chráněných oblastí. VCHÚ

Počet zasněžovaných sjezdových tratí

NP Krkonoše

104

CHKO Beskydy

47

CHKO Jeseníky

36

CHKO Jizerské hory

33

CHKO Šumava

27

CHKO Orlické hory

17

NP Šumava

6

CHKO Lužické hory

5

CHKO Bílé Karpaty

4


3


1

CHKO Český les

0

CHKO Blanský les

0

33

4.6 Příklad lyžařského střediska Bílá-Jih Jako modelový příklad uvádím provoz sjezdové tratě v lyžařském areálu Bílá-Jih se zaměřením na spotřebu energií a vody. Jedná se o provoz lyžařské trati na ploše 40 000 m2, příslušné infrastruktury v podobě kotvového vleku o délce 720 m s celkovou přepravní kapacitou 1000 osob za hodinu, zasněžovacího a osvětlovacího zařízení, zázemí ve formě provozně sociálního objektu a parkovací plochy o velikosti 1 900 m2 pro celkem 60 automobilů. Záměr je řešen ve III. zóně CHKO Beskydy s návrhem sjezdovky na lesních pozemcích.

4.6.1

Zasněžovací systém

Zasněžovací systém je tvořen jednak rozvody vody v nezamrzající hloubce o délce 700 m, kabely elektrické energie a sdělovacími kabely o celkové délce 1000 m. Zdrojem vody je místní řeka, z které je voda čerpána do hlavní čerpací stanice. Voda je dále dopravována v nezamrzající hloubce ocelovými, pozinkovanými trubkami s odbočkami k jednotlivým hydrantům. Roční předpokládaná spotřeba vody je cca 11 200 m3. Maximální okamžité množství je 32 l/s. Výpočet potřebného množství sněhu a vody na zasněžení sjezdovky: · Plocha sjezdovky je cca 40 000 m2. · Průměrná výška sněhové pokrývky 0,35 m. · Předpokládaná ztráta úletem cca 15 %. Množství sněhu na pokrytí sjezdovky 40 000*0,35*1,15=16 100 m3 sněhu tj. cca 6 441 m3 vody.

4.6.2

Osvětlovací systém sjezdovek

Osvětlovací systém je řešen formou dvanácti stožárů po třech osvětlovacích tělesech. Kabely jsou uloženy v zemi v hloubce 120 cm. Předpokládaná spotřeba energie je 50 kW.

34

4.6.3

Dopravní zařízení

Dopravní systém je tvořen dvoumístným vlekem o délce 720 m, převýšení 155 m, přepravní kapacitě 1000 osob za hodinu a výkonu motoru 100 kW.

4.6.4

Provozně sociální objekt

V jednopodlažní zděné budově o rozměrech 17x9 m se nachází pokladny, sociální zařízení, čerpací stanice, sklad provozního materiálu a provozní místnost. Předpokládaná návštěvnost je 900 osob za den, při 100 dnech provozu lyžařského areálu. Množství vody pro potřeby provozně sociálního objektu po dobu provozu lyžařského areálu je 1 220 m3. Spotřeba energií se pohybuje kolem 15 kW (Kaslová a kol., 2006).

4.6.5

Vyhodnocení

Budeme-li uvažovat, že průměrná sjezdovka má tedy plochu 40 000 m2, při celkovém počtu 480 sjezdovek ve velkoplošných zvláště chráněných územích se jedná o 19 200 000 m2 zabrané plochy. Celkový počet zasněžovaných sjezdových tratí ve velkoplošných chráněných oblastech je 283. Množství vody na výrobu technického sněhu potřebného na zasněžení 283 sjezdovek o 40 000 m2, při spotřebě vody 6 441 m3 na jednu sjezdovku je tedy 1 822 803 m3. Spotřeba energie k zasněžení sjezdové tratě je taktéž značná. Uvažujeme-li, že v průměru se spotřebuje 15 000 kWh na 1 ha, tak energie potřebná k zasněžení sjezdové tratě o 40 000 m2 bude 60 000 kWh. To znamená, že spotřeba energie 283 zasněžovaných sjezdových ploch je 16 980 000 kWh. Na osvětlení sjezdové tratě o ploše 40 000 m2 se průměrně spotřebuje 50 kW energie. Při současných 120 osvětlených sjezdovkách v CHKO a NP je nutné 6 000 kW energie.

35

Tabulka č .4, vyhodnocení zabrané plochy, spotřeby energií a vody za jeden den ve zhodnocených VCHÚ při průměrné ploše sjezdovky 40 000 m2. Zabraná plocha

19 200 000 m2

Množství vody

Množství energie

Množství energie

spotřebované na

spotřebované na

spotřebované na

výrobu technického

výrobu technického

osvětlení tratě

sněhu

sněhu

1 822 803 m3

16 980 000 kWh

36

6 000 kW

4.7 Charakteristika hodnocených lokalit

4.7.1

CHKO a NP Šumava

CHKO Šumava byla zřízena v roce 1963. Dne 27. 3. 1990 byla vyhlášena jako biosférická rezervace Unesco a v roce 1991, dle Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. byl v jádrové části CHKO Šumava na ploše 66 064 ha vyhlášen Národní park Šumava, rozkládající se podél státní hranice s Rakouskem a Německem. Chráněná krajinná oblast se současnou výměrou 99 398 ha plní funkci ochranného pásma národního parku (Křenová, 2008). CHKO Šumava má spolu s územím Národního parku Šumava mimořádný význam pro turistiku a rekreaci, která se dlouhodobě zvyšuje. Roste poptávka a tlak na výstavbu nových zařízení v atraktivních lokalitách a do popředí se dostávají silní developeři s velkokapacitními projekty. Zvyšuje se využití Šumavy pro cykloturistiku, běžecké lyžování (Bílá stopa) a lokality se sjezdovým lyžováním se orientují i na letní aktivity jako jsou například bikeparky. Záliba ve psích spřeženích taktéž roste (Rozbory CHKO Šumava).

Ski areál Špičák Ski areál Špičák je stále kontroverzní téma a to nejen z hlediska rozšiřovaní sjezdových tratí, ale také z důvodu bikeparku, který je provozován během letního období. Veškeré sjezdové tratě se podařilo rozšířit na nejméně 40 m a to i v horních polohách II. zóny CHKO. Na rozdíl od bikeparku, rozšiřování sjezdových tratí probíhalo v souladu se zákonem (12).

4.7.2 CHKO Orlické hory CHKO Orlické hory byla zřízena v roce 1969 a její rozloha dnes činí 204 km2. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná se svými 1 115 m a průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 789 m (4). K nejvýznamnějším lyžařským areálům patří Deštné v Orlických horách, Říčky, Zdobnice a Olešnice. 37

Celá oblast CHKO se s postupem času výrazně proměňuje. Počet trvale žijících obyvatel spíše klesá, zatímco výrazně rostou stavební aktivity iniciované rekreačním využíváním území. Objevují se realizace apartmánových domů a výrazně se modernizují lyžařské areály formou výstavby sedačkových lanovek (Čejková a kol., 2009).

4.7.3 CHKO Lužické hory Chráněná krajinná oblast Lužické hory nacházející se mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem byla vyhlášena v roce 1976 na území o rozloze 270 km2. Krajina vyniká výrazným reliéfem, vysokou lesnatostí a na celém území je vymezen územní systém ekologické stability (5). V oblasti je znatelný nárůst především v soukromém podnikání, v oblasti rekreačních

a restauračních služeb. Sportovní využití krajiny CHKO v masovějším měřítku se orientuje hlavně na pochody, běhy, popřípadě na kombinaci několika disciplín. Mezi nový fenomén se řadí především horská kola. Nejrozšířenější individuální aktivitou je pak pěší turistika, praktikovaná nejintenzivněji v letních měsících. V zimních měsících jsou využívány lyžařské areály Luž, Horní Podluží, Polevsko, Jedlová, Mezičky a běžecké tratě (Plán péče o CHKO Lužické hory).

4.7.4 CHKO Bílé Karpaty Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, vyhlášena v roce 1980 o rozloze 746,87 km2 představuje mimořádnou oblast, po mnoho století kultivovanou člověkem (6). Zájem z hlediska rekreace postupně narůstá. Převládají jednodenní a víkendové rekreační pobyty v letních obdobích. Mezi hlavní aktivity patří cykloturistika a pěší turistika. V zimní sezoně převládá sjezdové a běžecké lyžování, kde nejnavštěvovanější lokalitou je Filipov (Plán péče o CHKO Bílé Karpaty).

38

4.7.5 CHKO Slavkovský les Chráněná krajinná oblast Slavkovský les se nachází v geografickém trojúhelníku Karlových Varů, Mariánských a Františkových lázní. Vyhlášena byla v roce 1974 a její rozloha činí 606 km2 (7). Významným lyžařským areálem jsou Mariánské lázně. Také běžecké lyžování se třemi lyžařskými okruhy (každý okolo 10 km) je velmi populární.

4.7.6 CHKO Blanský les Blanský les je pro svoji zachovalou přírodu vyhledávaným turistickým cílem. Vyhlášen byl v roce 1989 a celková rozloha činí 212,35 km2. Nejvyšším vrcholem je hora Kleť s nadmořskou výškou 1084 m (8). Právě zde se nachází velké množství strojově upravovaných běžeckých tras, tzv. Oranžová stopa (9). Pro sjezdové lyžování chybí příhodné podmínky především z důvodu srážkového stínu Šumavy.

4.7.7 CHKO Český les Chráněná krajinná oblast Český les byla vyhlášena až v roce 2005. Oblast o rozloze 473 km2 je silně poznamenaná historickým vývojem 2. poloviny 20. století, kdy došlo k násilnému odsunu původního obyvatelstva (10). I zde se významněji než sjezdové, uplatňuje běžecké lyžování. Především v oblasti nejvyššího vrcholu Českého lesa, Čerchova. Jistá propojenost je i s trasami na Německé straně.

4.7.8 CHKO Žďárské vrchy Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy se nachází v nadmořské výšce 490-836 m a vyhlášena byla v roce 1970. Území o rozloze 709,4 km2 tvoří ze 46 % lesy (11). Vrcholové partie Žďárských vrchů vytváří příhodné podmínky pro zimní sporty. Převážně se jedná o území, které se rozkládá mezi Novým Městem na Moravě,

39

Jimramovem a Svratkou. Běžecké sporty zde mají dlouhodobou tradici, o čemž svědčí i běžecký lyžařský závod "Zlatá lyže Vysočiny" (Závěšická, 2012).

40

5 VÝSLEDKY 5.1 CHKO Šumava Počet sjezdovek

55

Celková délka sjezdovek

28 377 m

Průměrná délka sjezdovek

515,95 m

Celková přepravní kapacita

27 230 osob za hodinu

Počet sjezdovek s umělým osvětlením

18

Počet sjezdovek s umělým zasněžováním

27

Počet sjezdovek v I. zóně

0

Počet sjezdovek v II. zóně

9

Počet sjezdovek v III. zóně

20

Počet sjezdovek v IV. zóně

0

Počet sjezdovek v II a III. zóně

26

5.2 NP Šumava Počet sjezdovek

13


4 045 m


311,15 m




1


6


0


8


5 41

5.3 CHKO Orlické hory Počet sjezdovek

25


16 290 m


651,60 m




8


17


0


1


24


0

5.4 CHKO Lužické hory Počet sjezdovek

12


7 600 m


633,33 m




5


5


0


3


7


0

Počet sjezdovek v II a III. zóně

2

42

5.5 CHKO Bílé Karpaty Počet sjezdovek

6


3 060 m


510 m




4


4


0


0


2


3

Počet sjezdovek v I a II. zóně

1

5.6 CHKO Slavkovský les Počet sjezdovek

3


1 600m


533,33 m




2


3


0


0


3


0

43

5.7 CHKO Blanský les Počet sjezdovek

2


850 m


425 m


980 osob za hodinu


2


0


0


0


2


0

5.8 CHKO Český les Počet sjezdovek

1


550 m


550 m


osob za hodinu


0


0

Počet sjezdovek v I. zóně Počet sjezdovek v II. zóně Počet sjezdovek v III. zóně Počet sjezdovek v IV. zóně

44

5.9 CHKO Žďárské vrchy Počet sjezdovek

1


550 m


550 m


1400 osob za hodinu


1


1


0


0


1


0

45

6 VYHODNOCENÍ Z veškerých výsledků bakalářské a diplomové vyplývá, že největší potenciál pro sjezdové lyžování je jednoznačně v NP Krkonoše. CHKO Jeseníky, CHKO Beskydy, CHKO Jizerské hory a CHKO Šumava dosahují vyrovnaných výsledků v počtu sjezdových tratí. V NP Šumava a CHKO Orlické hory je počet sjezdových tratí značně redukován, v ostatních chráněných oblastech se sjezdové lyžování uplatňuje pouze okrajově. Větší váhu zde má běžecké lyžování a turistika. Na rozdíl od počtu, jsou průměrné délky sjezdových tratí v CHKO téměř vyrovnané a pohybují se kolem 500-600 m. Výjimku tvoří Národní parky. A to NP Krkonoše s průměrnou délkou sjezdovek téměř 800 m a NP Šumava, který dosahuje průměrné délky pouze 311 m. Umělé osvětlení je určitým fenoménem českých sjezdovek. Zajímavostí je, že na 172 sjezdových tratí v NP Krkonoše připadá pouze 25 osvětlených sjezdovek. V oblastech s nejmenším zastoupením sjezdového lyžování, tedy v CHKO Bílé Karpaty, CHKO Blanský les, CHKO Žďárské vrchy a CHKO Slavkovský les, mnohdy jen s jedinou sjezdovkou je umělé osvětlení běžné. Důvodem je právě nemožnost konkurovat velkým lyžařským areálům a snaha provozovatelů dostat se do povědomí veřejnosti aspoň touto „atrakcí“. Jak již bylo řečeno, umělé zasněžování je nezbytností lyžařských areálů a prodloužení lyžařské sezony je podnětem pro budování zasněžovacích systémů a koupi sněžných děl. V NP Krkonoše je zasněžována každá sedmá sjezdová trať, u NP Šumava a CHKO, ve kterých má sjezdové lyžování větší zastoupení je zasněžována v průměru každá druhá sjezdová trať. V CHKO Blanský les a Český les se zasněžování tratí neuplatňuje. Zonace sjezdových tratí byla nejobtížnějším úkolem sumarizace. Mapy polohy sjezdových tratí je obtížné porovnávat s mapou zonace. Vše komplikuje i fakt, že provozovatelé lyžařských areálů v podstatě netuší ve které zóně CHKO či NP se nacházejí, což s sebou přináší i značné komplikace z hlediska ochrany přírody právě ve velkoplošných chráněných oblastech. V nejpřísněji střežené I. zóně NP Krkonoše a NP Šumava nebyla nalezena žádná sjezdová trať.

V NP Krkonoše se jednoznačně nejvíce sjezdových tratí nachází 46

v ochranném pásmu. CHKO Šumava plní funkci ochranného pásma NP Šumava, právě zde je taktéž vysoká koncentrace sjezdových tratí. V ostatních CHKO je nejvíce zatížená III. zóna. Drobnou výjimku tvoří CHKO Šumava, kde nejvíce sjezdových tratí prochází jak II. tak III. zónou ochrany. V tomto případě zde hraje významnou roli, již zmíněný, kontroverzní, Ski areál Špičák.

47

7 ZÁVĚR Práce nemá ambici zmapovat a posoudit komplexní vliv lyžařských areálů na flóru, faunu a okolní přírodu. Objektivně posoudit tyto vlivy, ať již se jedná o hluk, změny vodních poměrů, světelný smog či znečištění ropnými látkami a komunálními odpady, by vyžadovalo systematický výzkum v jednotlivých střediscích alespoň po dobu pěti let. Pak bychom došli k víceméně objektivním hodnotám míry vlivu na bezprostřední i vzdálenější okolí těchto středisek na životní prostředí. V této práci jsem se stanovila skromnější cíle. Zmapovat a sumarizovat veškeré lyžařské areály a střediska v NP a CHKO, což dosud takto komplexně nebylo zpracováno ani publikováno a na konkrétním případu demonstrovat dopady na životní prostředí. Rozvoj a výstavba lyžařských areálů je tedy jasně zřetelný. Každým rokem přibývají nové sjezdové tratě, zlepšuje se vybavenost areálů, služby, infrastruktura, prodlužuje se sezóna. Provozovatelé mají v hlavě spíše zisk než ochranu životního prostředí. O všem hovoří také fakt, že při mém výzkumu někteří provozovatelé lyžařských areálů nebyli schopni odpovědět na otázku ve které zóně CHKO či NP se dané sjezdové tratě nachází. I přesto, že žijeme v moderním světě se snahou chránit životní prostředí pomocí někdy až přespříliš složitých legislativních požadavků, často vítězí korupce popřípadě naprosté nerespektování zákonem daných požadavků. Tato práce si neklade za cíl kritizovat pouze jednu stranu. Rozvoj lyžařských areálů má jistě i svá pozitiva, a pokud mezi priority provozovatele patří citlivý přístup, ochrana přírody a soulad s legislativními požadavky nenastává problém z hlediska ochrany přírody a krajiny. Udržitelný rozvoj areálů, spolupráce s CHKO, NP a odborníky ŽP snad bude schůdným řešením jak pro ochránce přírody, tak pro provozovatele lyžařských areálů.

48

8 LITERATURA

Banaš M., 2010: Lyžařské sjezdové tratě a horská příroda. Zpravodaj chráněné krajinné oblasti Beskydy, 15 s.

Bašta J., 2005: Bílé noci Krkonošské; Jak působí osvětlení sjezdovek na krajinu. Časopis Krkonoše-Jizerské hory.

Brchytová J., Hollan J. & Kraus J., 2005: Vyhodnocení vlivu umělého osvětlení vybraných lyžařských areálů na přírodu a krajinu na území KRNAP a jeho ochranného pásma. Studie pro Správu KRNAP.

Čejková A., Remeš R. & Rešl D., 2009: Chráněná krajinná oblast Orlické hory. Ochrana přírody, 6 s.

Černoch J.: Interní materiály Správy CHKO Jeseníky.

Flousek J. & Harčarik J., 2009: Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Ochrana přírody.

Hubený P., 2007: Bikepark na Špičáku. Databáze online [5. 9. 2012]. Dostupné na: www.ceskatelevize.cz

Chlapek J. a kol., 2009: Lyžování ve světle ochrany přírody. Ochrana přírody.

Kaslová J, Glembová A. & Kornecká V., 2006: Oznámení E.I.A. Modernizace lyžařského areálu Bílá- Jih, 32 s.

49

Kocková J., 2008: Srovnání vegetace sjezdových tratí s umělým a přírodním sněhem v CHKO Bílé Karpaty a CHKO Beskydy. Databáze online [16. 7. 2012]. Dostupné na: www. botanika.prf.jcu.cz

Křenová Z., 2008: Národní park Šumava. Ochrana přírody.

Martinovský V., 2007: Oznámení E.I.A. Lyžařský areál Tanvaldský Špičákmodernizace a rozšíření střediska, 109 s.

Motl L. & Rothová V., 2009: Oznámení E.I.A. Výstavba nové lanové dráhy a prodloužení ski areálu Klínovec, 60 s.

Pražanová J., 2011: Nové trendy v zimních sportech. Databáze online [16. 7. 2012]. Dostupné na: www.extreme-sports.cz

Ristic R. & Grubin M., 2012: Land Degradation at the Stara Planina Ski Resort Environmental Management 49: 580–592.

Štursa J., 2007: Ekologické aspekty sjezdového lyžování v Krkonoších. Opera Corcontica, 44: 603–616.

Treml a kol., 2012: Vliv odběrů vody pro technické zasněžování na odtokovou výšku hlavních toků v Krkonoších. Opera Corcontica 49: 73-87.

Závěšická A., 2012: Rozvoj cestovního ruchu v CHKO Žďárské vrchy.

Fotomapy lyžařských středisek. Databáze online [1. 11. 2012 - 20. 4. 2013]. Dostupné na: www.mapy.cz 50

Hnutí Duha, 2013: Lyžařský areál Severka-ustoupí opět Beskydská příroda. Databáze online [4. 2. 2013]. Dostupné na: www.selmy.cz

Informace o lyžařských střediscích. Databáze online [1. 11. 2012 - 20. 4. 2013]. Dostupné na: www.ceske-sjezdovky.cz a www.holidayinfo.cz

Internetové stránky provozovatelů lyžařských areálů.

Mapy vleků, lanovek. Databáze online [1. 11. 2012 - 20. 4. 2013]. Dostupné na: www.mapy.cz

Mapy zonace CHKO Šumava, NP Šumava, CHKO Orlické hory, CHKO Lužické hory, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Blanský les, CHKO Český les, CHKO Slavkovský les a CHKO Žďárské vrchy.

Plán péče CHKO Lužické hory. Databáze online [8. 2. 2013]. Dostupné na: www.luzicke-hory.cz

Rozbory CHKO Šumava. Databáze online [4. 2. 2013]. Dostupné na: www.obecnovehute.cz

Rozhovor s výkonným ředitelem společnosti Nev-Dama M. Řimnáčem. Databáze online [4. 2. 2013]. Dostupné na: www.mistojakoznacka.cz

Tisková zpráva KRNAP, 2012: Terénní motorky a čtyřkolky do lesa nepatří. Databáze online [22. 2. 2013]. Dostupné na: www.krnap.cz

51

Tisková zpráva KRNAP, 2013: Neukáznění snowboardisté a lyžaři ohrožují sokola i tetřívka. Databáze online [22. 2. 2013]. Dostupné na: www.krnap.cz

(1) Informace o výrobě technického sněhu. Databáze online [17. 8. 2012]. Dostupné na: www.ceskatelevize.cz (2) Informace o umělém sněhu. Databáze online [17. 8. 2012]. Dostupné na: pf.ujep.cz/files/user_files/KTV/Cerna/Seminare_E.pdf

(3) Informace o úpravě sněhu. Databáze online [17. 8. 2012]. Dostupné na: www.dzejn.cz

(4) Informace o CHKO Orlické hory. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.orlickehory.ochranaprirody.cz

(5) Informace o CHKO Lužické hory. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.luzickehory.ochranaprirody.cz

(6) Informace o CHKO Bílé Karpaty. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz

(7) Informace o CHKO Slavkovský les. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.slavkovskyles.ochranaprirody.cz

(8) Informace o CHKO Blanský les. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.blanskyles.nature.cz

(9) Běžecké lyžování v CHKO Blanský les. Databáze online [10. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.lyzovaniklet.cz/

(10) Informace o CHKO Český les. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.ceskyles.ochranaprirody.cz

52

(11) Informace o CHKO Žďárské vrchy. Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.zdarskevrchy.ochranaprirody.cz

(12) Informace o bikeparku v CHKO Šumava Databáze online [2. 2. 2013]. Dostupné na: www.cestovani.idnes.cz

(13) Legislativa. Databáze online [11. 3. 2013]. Dostupné na: www.mzp.cz

53

54

55

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Recommend Documents