Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin
Efektivita množení okrasných dřevin dřevitými řízky ve vztahu k termínu množení DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
doc. Dr. Ing. Petr Salaš
Bc. Dalibor Korbáš Lednice 2016
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem práci na téma Efektivita množení okrasných dřevin dřevitými řízky ve vztahu k termínu množení vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Lednici dne:
………...…………………………… podpis diplomanta
PODĚKOVÁNÍ Děkuji především vedoucímu diplomové práce doc. Dr. Ing. Petru Salašovi za jeho ochotu, podporu, rady a poskytnutí velkého množství zdrojů informací po celou dobu tvorby této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat panu Vlastimilu Pasičovi, majiteli firmy Pasič, spol. s r. o., za poskytnutí informací, materiálů a prostorů pro praktickou část této diplomové práce. Dále bych chtěl také poděkovat paní Petře Králové, vedoucí provozovny firmy Pasič, spol. s r. o. v Dolních Životicích, za ochotu a péči o rostlinný materiál praktické části této diplomové práce. Poděkování patří také rodině a přátelům za jejich podporu a trpělivost při tvorbě této práce.
OBSAH 1.
ÚVOD....................................................................................................................... 8
2.
CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 9
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 10 3.1. 3.2. 3.3. 3.4.
Vegetativní množení dřevin............................................................................ 10 Řízkování jehličnanů dřevitými řízky............................................................. 11 Kořeny a jejich tvorba..................................................................................... 14 Faktory ovlivňující zakořeňování ................................................................... 17 Prostředí .............................................................................................................. 17 Světlo .................................................................................................................. 17 Teplota ................................................................................................................ 17 Voda.................................................................................................................... 18 Výměna plynů..................................................................................................... 18 Matečné rostliny ................................................................................................. 19 Odběr řízků a termín odběru řízků...................................................................... 19 Čistota a prevence proti chorobám a škůdcům ................................................... 20 Substrát ............................................................................................................... 20 Rostlinné hormony a stimulátory........................................................................ 21 3.5. Charakteristika pokusných rodů a kultivarů ................................................... 24 3.5.1 Picea ....................................................................................................... 24 Picea abies 'Nidiformis'...................................................................................... 25 Picea glauca 'Conica'.......................................................................................... 25 3.5.2 Taxus....................................................................................................... 26 Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' ........................................................................ 27 Taxus baccata 'Repandens' ................................................................................. 28 Taxus baccata 'Overeynderi'............................................................................... 28 Taxus×media 'Hicksii' ........................................................................................ 29 4. MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 30 4.1. Charakteristika pokusného místa .................................................................... 30 4.2. Použitý materiál a pomůcky ........................................................................... 30 4.3. Metodika založeného pokusu.......................................................................... 32 4.4. Metodika vyhodnocování pokusu................................................................... 35 4.5. Metodika statistického vyhodnocování pokusu .............................................. 35 5. VÝSLEDKY........................................................................................................... 36 5.1. Procentuální vyjádření stavu řízků u všech kultivarů ..................................... 36 5.2. Počty kořenů a sumy délek kořenů ................................................................. 42 6. DISKUZE ............................................................................................................... 58 7.
ZÁVĚR ................................................................................................................... 64
8.
SOUHRN, RESUME A KLÍČOVÁ SLOVA......................................................... 66
9.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 68
10. PŘÍLOHY ............................................................................................................... 72
PŘÍLOHY
I.
Grafické zpracování výstupů ze snímače teploty a relativní vlhkosti vzduchu
II.
Grafy bodového hodnocení 1–4 v závislosti na termínu množení
III. Tabulky
statistického
vyhodnocení
pro
jednotlivé
kultivary
se zvýrazněním statisticky významných rozdílů IV. Souhrnné tabulky statistického vyhodnocení s porovnáním kultivarů mezi sebou a zvýrazněním statisticky významných rozdílů V.
Fotodokumentace
Seznam obrázků v textu
Obr. 1 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru leden (str. 38) Obr. 2 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru únor (str. 39 ) Obr. 3 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru březen (str. 41) Obr. 4
Kultivar 'Nidiformis' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku
(str. 44) Obr. 5 Kultivar 'Nidiformis'-sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 45) Obr. 6 Kultivar 'Conica' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 46) Obr. 7 Kultivar 'Conica' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 47) Obr. 8 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 48) Obr. 9 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 49) Obr. 10 Kultivar 'Repandens' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 50) Obr. 11 Kultivar 'Repandens' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 51) Obr. 12 Kultivar 'Overeynderi' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 52)
Obr. 13 Kultivar 'Overeynderi' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 53) Obr. 14 Kultivar 'Hicksii' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 54) Obr. 15 Kultivar 'Hicksii' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků (str. 55) Obr. 16 Tvorba počtu kořenů všech kultivarů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 56) Obr. 17 Sumy délek kořenů všech kultivarů v závislosti na termínu odběru řízku (str. 58)
Seznam tabulek v textu Tab. 1 Celkové počty řízků u jednotlivých kultivarů (str. 36)
Seznam zkratek v textu apod. - a podobně např. - například ks - kus popř. - popřípadě tj. - to je tzn. - to znamená tzv. - takzvaný
1. ÚVOD Rozmnožování rostlin je nedílnou součásti koloběhu života na Zemi. Již v dávných dobách, za časů, kdy vznikaly první rostliny a začaly se samy množit je člověk využíval pro svou potřebu. Nejprve byly první rostliny využívány jako zdroj obživy, tepla, ochrany apod. V pozdější době se začali lidé zajímat nejen o praktické využití rostlin, ale také o jejich okrasnou funkci. Již ve starověkých dobách, za dob Mezopotámie, Egypta, Řecka a Říma se rostliny uplatňovaly pro svůj estetický vzhled a doplňovaly lidská obydlí, kolonie a zahrady, což vyžadovalo cílevědomé pěstování různých druhů okrasných rostlin. Okrasné školkařství se v naší zemi začalo rozvíjet v 17. století a to v souvislosti s pokročilou výstavbou sídel a se zakládáním zahrad šlechty. K velkému rozvoji dochází až v 18. století, kdy se začaly zakládat zámecké zahrady a parky. V této době se k nám začaly také z ciziny dovážet různé druhy rostlin k obohacení původního sortimentu rostlin. K úpadku okrasného školkařství došlo během světových válek a také v období hospodářské krize. Nicméně se ve 2. polovině 20. století opět zvýšil zájem o okrasné školkařství a tento obor se začal dále vyvíjet. S rozrůstající se lidskou populací nastala potřeba zvýšit i početnost rostlin. Ta se díky zlepšování a novým pěstitelským technologiím, jako je například využívání růstových látek, mlhovacích zařízení, plastických hmot nebo třeba klimatizovaných skleníků pro pěstování okrasných rostlin zvýšila. Rostliny jsou kvalitnější, dostupnější a v určitých případech i levnější. Velký boom nastal také při novém a masovém množení rostlin pomocí tkáňových kultur, které je ještě kvalitnější, avšak dražší. Díky tomuto způsobu množení lze získat nespočetné množství nových jedinců těch, které se špatně rozmnožují jiným způsobem množení. Volba vhodného způsobu množení rostlin a postupu daného množení je dána jak samotným množitelským materiálem, růstovými vlastnostmi, tak je i otázkou praktické zkušenosti a vybavenosti techniky pěstitele. Jeden z jednodušších, levnějších a dostatečně kvalitních způsobů množení je právě množení řízkováním.
8
2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je sledování vlivu termínů odběru řízků na efektivitu množení vybraných okrasných dřevin dřevitými řízky. Výstupem této diplomové práce bude adekvátní a zdůvodněný návrh nejvhodnějšího termínu řízkování pro každý množený kultivar zvlášť. V potaz bude brán výsledek jednoletého pokusu.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1. Vegetativní množení dřevin Vegetativní rozmnožování neboli rozmnožování nepohlavní je realizováno rozdělením mateřského organismu nebo oddělením části těla mateřského organismu a potomstvo, které vzniklo vegetativním způsobem se nazývá klon (PAŠTÉKA, 1972). Při narušení celistvosti rostliny nějakým poškozením, popřípadě odříznutím určitého orgánu, například kořenového systému dochází k regeneraci, a to především regeneraci adventivních kořenů (ŠEBÁNEK, 2008). Dle VILKUSE (1997) je vegetativní rozmnožování takový způsob rozmnožování, při kterém používáme části rostlin, mající schopnost zakořenit. Touto částí bývá nejčastěji stonek, list a kořen. Výhody tohoto typu rozmnožování oproti typu generativnímu rozmnožování jsou dle JANTRY (1993) rychlejší získání mladé rostlinky a přeskočením fáze výsevu a klíčení, společně je také benefitem dřívější nástup do kvetení a tvorba plodů.
Dále lze za efektivnější způsob tohoto rozmnožování
považovat získání daleko většího množství potřebného množitelského materiálu z různých částí rostliny, než u množení generativního, kde se při neopylení nevytvoří semena a pokud ano, není jich vždy hojné a potřebné množství. Další výhodou je, že mnoho šlechtěných forem dává potomstvo identické s mateřskou rostlinou pouze při vegetativním rozmnožování. Vegetativně rozmnožujeme kultivary, křížence a podle potřeby i některé druhy a používáme ho také u rostlin, když rostlina vypěstovaná ze semene ztrácí vlastnosti matečné rostliny, popřípadě kdy rostlina netvoří semeno nebo tvoří semena špatně klíčivá (VILKUS, 1997). RŮŽIČKOVÁ (1996) dělí způsoby vegetativního rozmnožování na dva základní druhy: Přímé a nepřímé. K přímým způsobům rozmnožování patří řízkování, hřížení, dělením trsů, množení oddělky, množení šlahouny, množení odkopky a jiné. K nepřímým způsobům rozmnožování patří očkování, roubování a ablaktace.
10
3.2.Řízkování jehličnanů dřevitými řízky Řízkování je nejpoužívanější a nejekonomičtější způsob vegetativního rozmnožování
v zahradnictví
(DAVIES,
HARTMANN
1988),
jednodušší
než roubování množení in vitro (WALTER, 1997). Dle MACDONALDA (1996) využívá drtivá většina okrasných školek tento způsob rozmnožování k získávání nových rostlin. Při řízkování dochází ke vzniku nové rostliny, na kterém se podílí pouze jedna genetická informace a nově vzniklá rostlina je zcela identická s rostlinou mateřskou (ŠEBÁNEK, 2008). Tento způsob rozmnožování se využívá
především u všech
kultivarů a druhů, jejichž semeno je obtížné získat a také u těch rostlin, které snadno pomocí tohoto způsobu zakořeňují. VILKUS (1997) dále dodává, že řízkováním množíme také ty kultivary, které při generativním množení nepřinášejí věrné potomstvo nebo u nás neprodukují klíčivá semena. Rozlišujeme množení dřevitými, bylinnými a kořenovými řízky. Množení bylinnými řízky je množení nevyzrálých částí rostlin z vrcholových a osních částí stonků prováděném v květnu až červnu. Množení dřevitými řízky je množení plně vyzrálých výhonů odebíraných v období vegetačního klidu. Množení kořenovými řízky je množení rostlin částmi kořenů odebíraných na podzim. Dřevitý řízek je vyzrálá část letorostu, který se nachází ve stavu zimního klidu. Rozmnožování dřevitými řízky se provádí zpravidla od poloviny srpna. Díky moderní technice a množárenským skleníkům je možné řízkovat i v zimních měsících. Pro řízkování jehličnanů se používají dobře vyzrálé jednoleté, jen výjimečně 2-3leté větévky z mladších jehličnanů, neboť větévky ze starých rostlin, bujně rostoucí výhony a nedostatečně ztvrdlé výhony špatně koření (BÄRTELS, 1988). STEIN (2000) doporučuje odebírat řízky v pozdním podzimu a v bezmrazých zimních dnech, kdy jsou již řízky dobře vyzrálé. Rozdílnost mezi vyzrálosti vrcholových řízků spočívá v tom, že dřevnaté vrcholové řízky jsou sice odolnější vůči hnilobám než měkké vrcholové řízky, avšak obtížněji zakořeňují. Při použití takového materiálu pro získání nových rostlin je potřeba udržovat řízky ve vlhkém prostředí a dopřát na zakořenění delší čas. Důraz je kladen na použití čerstvého materiálu, pokud se neočekávají mrazivá období, kdy je lepší odebrat řízky do zásoby (BÄRTELS, 1988). MOJŽÍŠEK (2005) uvádí, že odběr řízků z matečných rostlin je nejlépe provádět za podmračeného dne
11
nebo brzy z rána, dokud je rosa. Řízky nesmí zaschnout, proto je ukládáme do igelitových sáčků nebo zastíněných nádob. Řízky řežeme z konců vrcholových nebo odtrháváme z bočních letorostů s tzv. patkou staršího dřeva. Lépe koření řízky z mladších rostlin, pokud možno vzniklých také řízkováním, ze starších rostlin je dle WALTERA (1997) snížen počet zakořenělých řízků v závislosti na stáří matečnic. Roztřepaný konec trhaných řízků odstřihneme, na spodní třetině řízků odstraníme jehličí. MITTER, SHARMA (1999) navrhuje úpravu řízku na délku 15–20 cm, RŮŽIČKOVÁ (1996) 4–12 cm, a to pomocí nože nebo nůžkami na větevní kroužek nebo s patkou loňského dřeva do krátkého kompaktního tvaru, přičemž by se měly příliš dlouhé nebo měkké vrcholky odstranit. K nejpoužívanějšímu způsobu množení jehličnanů rozmnožování řízky je řízkování se zkrácenou patkou. Tento typ rozmnožování se provádí odtrhnutím postranní větévky s větevním kroužkem (tzv. patkou) a zkrácení patky ostrým nožem o 1/2 až 2/3 kolmým řezem. Rozmnožování řízky odříznutými postranními větévkami s větevním kroužkem je podobný způsob. Postranní větévky namísto odtržení odřízneme i s částí větevního kroužku. Rozmnožování řízky bez větevního kroužku s postranním řezem používáme hlavně u tisu, neboť získáme více řízků. Na spodní straně řízků uděláme mírně šikmý řez. WALTER (1997) dodává, že při rozmnožování pomocí postranních větviček u rovně rostoucích jehličnanů, dochází z počátku, po zakořenění takovýchto řízků k větvovitému růstu namísto k růstu vzpřímenému. OBDRŽÁLEK, PINC (1997) doporučují pro lepší zakořenění řízků vhodné boční poranění řízků. Tohoto poranění se využívá především u řízků, jejichž schopnost zakořeňování není příliš velká. Při samotném poranění dochází k odstranění pokožky, tzv. epidermis, a to v délce 10–25 mm. Dojde k obnažení dělivých pletiv, aktivních zón jakými jsou meristémy a kambium, ze kterých se pak následně vytváří kořeny. Právě díky tomuto poranění a následnou stimulací dochází u mnoha dřevin ke zvýšení zakořeňování
a
celkové
kvalitě
řízků.
Podobnou
operaci
doporučuje
také
ŠEBÁNEK a kol. (1983), který uvedl že při pokusu, kde byl zkoumán vznik adventivních kořenů u dřevin se vstřícnými listy, byl proveden jednostranný zářez pod jedním listem. Během 24 hodin byl v listu nad zářezem zpozorován vzestup inhibicí a snížení endogenních giberelinů oproti protilehlému listu. V pokusu byla zjištěna tvorba adventivních kořenů nad zářezem během čtyř týdnů. Po úpravě řízků je vhodné množící materiál stimulovat pomocí chemických směsí (stimulátorů) pro podporu kořenění (MOJŽÍŠEK, 2005). Řízky by před stimulováním 12
měly být vlhké. Samotná stimulace probíhá v krátkém ponoření poraněné báze řízku do příslušného stimulátoru, v případě pudru se ještě řízek oklepe, aby se zbytečně neplýtvalo pudrem (SALAŠ, 2014). Dle MOJŽÍŠKA (2005) je doporučováno zapichovat řízky na doraz vedle sebe tak hluboko (1–2 cm), aby se nevyvracely. Po samotném napíchání řízků je vhodné posypat substrát ostrým pískem s přídavkem dřevěného uhlí jako prevenci proti plísním, řasám a mechům. Napíchané řízky porosíme, ošetříme fungicidy a můžeme je přikrýt fólií z PVC nebo je často mlžit. Dobrému zakořenění prospívá vyšší vzdušná vlhkost a teplota 15–18 °C. Důležitější je vyšší teplota substrátu, naopak nad zeminou mezi řádky vyhovuje teplota nižší, která omezuje vývoj plísní. Pokud se však objeví hniloba nebo plíseň řízky, očistíme a napícháme je do nové množárenské směsi. Doba kořenění je zhruba od 14 dní po napíchání do několika týdnů až měsíců a je závislá na mnoha faktorech, především na druhu množené rostliny. Na řezné ráně se nejdříve vytvoří shluk buněk (kalus), který zacelí ránu. Z kalusu i dalších částí řízků vyrůstají kořeny. Pokud se u řízku jen zacelí řezná rána, kalus zatvrdne a kořeny nevyrazí, je to většinou známkou přezrálosti řízků v době jeho odběru nebo vysokých teplot v množárně. Před hrnkováním a dalším dopěstováním
řízkovance
opatrně
otužujeme.
Rostliny
z pozdního
množení
přezimujeme ve studeném pařníku nebo fóliovníku a hrnkujeme nebo školkujeme zjara. Dle RŮŽIČKOVÉ (1996) můžeme také zakořeněné řízky sázet buď do květináčů, nebo do pařeniště, později na záhony ve sponu 15×30cm, a po dvou letech vyškolkovat. Vhodný způsob rozmnožování u druhů, které byly použity pro praktickou část této diplomové práce je dle HIEKEHO (1978) množení smrků vegetativním způsobem, a to především zakrslé kultivary. Tisy lze množit jak generativně, tak vegetativně. Řízkování je však příhodnější nejen pro kultivary, ale i pro čisté druhy. Z hlediska vhodného období pro množení jsou rozličné názory. Například BÄRTELS (1988) doporučuje u kultivarů rodu Taxus množení již od ledna. WALTER (1997) uvádí jako nejlepší dobu pro množení tisů v prosinci a lednu. Zakrslé kultivary smrčků je údajně lepší množit v červnu, protože by při zimním řízkování mohly hůře kořenit. Naopak VILKUS (1997) uvádí termíny řízkování u tisů až od února do dubna (před rašením) a u smrků v červnu, srpnu, září, říjnu a v prosinci.
13
3.3. Kořeny a jejich tvorba Kořen
je
velice
důležitým
rostlinným
orgánem
(VĚTVIČKA,
1999).
Dle BLÁHY, ŠERÉ (2012) má kořen tři základní funkce: Upevňovací, absorpční, prodlužovací. Upevňuje rostlinu v půdě, přijímá vodu a minerální živiny, prodlužuje kořen pomocí dělivých meristémů. Dalšími funkcemi jsou funkce zásobní a syntetická, avšak až v určitém období života rostliny. Stromy mají dva základní typy kořenů. Prvním typem jsou kořeny hluboké, pronikající jedním hlavním, tzv. kůlovým kořenem hluboko do půdy. Druhým typem kořenů jsou kořeny mělké, s mnoha vodorovnými bočními kořeny, rostoucí blízko povrchu půdy. Tyto kořeny tvoří velké kořenové talíře. Smrk je jedním z druhů, který má takové kořeny a právě díky nim trpí při prudkých větrech vývraty (VĚTVIČKA, 1999). Kořen je většinou radikálně symetrický a pozitivně geotropický. Jeho vlastností je neomezený růst do délky umožněný činností apikálního meristému (PECHAROVÁ, HEJNÝ, 1993). Kořen jakožto orgán vyvíjející se v půdních podmínkách, bez přístupu světla se stal celkem závislý na energii a asimilátech produkovaných výhonem procesem fotosyntézy. V opačném případě je výhon rostoucí nad zemí s přístupem světla a vzduchu, závislý na vodě a minerálních látkách přijatých kořeny z půdy. Objemový a hmotnostní růst kořene a výhonu je zabezpečen právě díky těmto aktivitám. Také výměna fytohormonů a jiných metabolitů mezi těmito rozdílnými částmi rostlin, hraje rozhodující úlohu. Růstové aktivity kořene a výhonu reagují na kolísání obsahu vody v půdě. Je-li přítomno dostatečné množství vody v půdě, zvyšuje se růst kořene i výhonů. Kořen však zvyšuje svůj růst v menší míře, a to díky zvýšené absorpci vody relativně menším kořenovým systémem. V případě nedostatku vody klesá růst výhonu v poměru k růstu kořene. (KOLEK a kol., 1988). Růstové vrcholy kořenů obsahují větší skupiny dělivých buněk. Dělením těchto skupin buněk vzniká
primární
meristém
produkující
kořenovou
čepičku
a
kořen
(PAŠTÉKA, 1972). KOLEK a kol. (1988) uvádí, že růst a zvětšování nejen kořenů, ale všech orgánů, je podmíněno dělením buněk. Primární růst kořene je zabezpečen růstovým vrcholem. Ten je ovlivněn genetickým základem, typem kořene, věkem a fyzikálními podmínkami okolního prostředí, jakými jsou především vlhkost, teplota a v neposlední řadě také substrát. Hlavním činitelem určujícím tvar a velikost kořenové soustavy
14
jsou růstové vrcholy kořenů a jejich aktivita. Tyto růstové vrcholy se rozdělují na tři hlavní typy kořenů: Primární kořen neboli hlavní kořen, jenž se vyvíjí z kořenového pólu embrya, resp. z embryonálního kořínku–radikuly. Bočné kořeny jsou podle PECHAROVÉ, HEJNÉHO (1993) charakterizovány jako kořeny následných řádů. Bočné kořeny si zachovávají pozitivní geotropismus, avšak kořeny vyšších řádů ho postupně ztrácí, až mohou růst i v protisměru gravitace. Tyto kořeny vznikají před začátkem sekundárního tloustnutí, a to větvením všech typů kořenů v obvodové vrstvě středního válce, v pericyklu. Vnitřní vrstva kůry, zvaná též endoderma a případně i parenchym středního válce se mohou podílet na jejich organizaci. Po nástupu sekundárního tloustnutí se bočné kořeny už normálně netvoří. Tento typ kořenů se zakládá akropetálně v určité vzdálenosti od růstového vrcholu mateřského kořenu, endogenně z jeho vnitřních pletiv. Endogenní vznik je velmi důležitý, neboť podporuje vývin bočných kořenů i po překonání nepříznivých podmínek. Adventivní kořeny jsou kořeny označované také jako kořeny ránové, či regenerační. Tyto kořeny se zakládají na nadzemních částech rostlin, podzemních stoncích a na starších, druhotně tloustnoucích kořenech. U nižších, dvouděložných rostlin se rozšiřují pomocí oddenků a šlahounů. U některých druhů jakými jsou například Ribes, Cornus, Populus, Salix se adventivní kořeny zakládají ve stoncích pomocí latentních kořenových základů, které zabezpečují v případě potřeby urychlení procesu zakořenění. Hlavní masou kořenového systému jsou u jednoděložných rostlin právě adventivní kořeny. Vznik stonkových adventivních kořenů se děje nejčastěji v nodech, často ve spojení s pupeny v paždí listů. Vyvíjejí se také z lýkového nebo z interfascikulárního paprskovitého parenchymu nebo z kambia. Periklinálním a antiklinálním buňkovým dělením se vytvoří kořenový základ, který se postupně zvětšuje, až pronikne přes obvodové pletivo na povrch. Adventivní kořeny vznikají také v souvislosti
s regeneračními
procesy
a
jejich
vývin
podmiňuje
vegetativní
rozmnožování rostlin. V tomto případě se kořeny diferencují z buněk kalusu (KOLEK a kol., 1988). Kalus je různé množství parenchymatických buněk vyvíjející se na konci řezné plochy. Toto rostlinné pletivo postupně dřevnatí (HARTMANN, KESTER 2002). BÄRTELS (1988) udává, že se adventivní kořeny nevytvářejí pouze u kalusového pletiva, jež se tvoří v místě řezu, nýbrž také z kambiálního pletiva 15
nad místem řezu, a to v případě, že je řízek dostatečné obklopen vlhkou a vzdušnou zeminou.Vznik a růst kořenů a tím i forma kořenové soustavy jsou ovlivněné nejen geneticky, dle LUXOVÉ (1991) je poloha adventivních kořenů u některých druhů nepravidelná, u jiných se však pozoruje zákonitý vzor formování adventivních kořenů. Kořeny jsou také do značné míry ovlivněny vnějšími podmínkami, kvalitou prostředí, ve kterém se rostlina vyvíjí. Kořeny jsou při průniku půdou vystavené účinkům stresů, které vyvolává např. nedostatek vody, nepřiměřený přísun živin, nevhodná teplota, mechanické působení atd. (KOLEK a kol., 1988). Dalším faktorem, který podstatně ovlivňuje rhizogenezi, je stáří pletiva. Čím více je pletivo starší a vyzrálejší, tím je tvorba adventivních kořenů horší. Při pokusech bylo zjištěno, že řízky, které byly odebrány ze smrků starých 2–12 let, koření dobře. Schopnost rhizogeneze u starších smrků pak prudce klesá. Z takovýchto mnoha pokusů lze vyvodit závěr, že schopnost zakořeňování klesá se stářím matečných dřevin (ŠEBÁNEK, 2008). Tato teorie je dokládána také KRÜSSMANNEM (1997), podle kterého ztrácí starší pletiva, uzpůsobena k tvorbě adventivních kořenů, svou schopnost dělení.
16
3.4. Faktory ovlivňující zakořeňování Vegetativní rozmnožování, zakořeňování a růst samotných kořenů je ovlivňováno mnoha faktory. Mezi tyto faktory patří především prostředí, prostředí v množárně či ve skleníku, světelné podmínky, teplota a vlhkost vzduchu, voda, teplota a kvalita použitého substrátu, dále péče v prevenci proti houbovým chorobám a zajištění vysoce kvalitního rostlinného materiálu a je poukazováno na fakt, že užití stimulátorů pro zakořeňování může zvýšit procento zakořeňování (i o více než 50 %) (HARTMANN, KESTER, 2002).
Prostředí, ať už je to venkovní, či vnitřní (různé skleníky, pařeniště nebo foliové kryty) také velmi ovlivňují zakořeňování rostlin. Díky moderním skleníkům, jejich automatizovanému zavlažování, regulaci teploty, stínování, přisvětlování, lze pro zakořeňování rostlin připravit zcela vhodné podmínky pro tvorbu kořenů i u těžko kořenících rostlin (WALTER, 1978).
Světlo, zdroj energie, důležitý pro fotosyntézu je pro tvorbu kořenů nepostradatelný. Je potřeba vzít v potaz také negativní účinky nadměrného světelného zatížení,
tím
intenzitu
světla
extrémním
zvyšování
stínováním,
snižovat
teploty teplotu,
a aby
regulovat nedošlo
nadměrnou
k úhynu
řízků
(HARTMANN, KESTER, 2002). Nadměrnou sluneční radiaci, která může poškodit řízky, lze snížit pomocí stínování, která omezí nejen nadměrný přísun slunečního záření,
ale
také
sníží
teplotu
a
zvýší
vlhkost
v uzavřeném
prostředí
(ZENG a kol., 2009).
Teplota je také velmi významným faktorem ovlivňujícím tvorbu kořenů. Dle BÄRTELSE (1988) je potřeba, aby řízky měly k dobrému zakořenění stejnoměrnou teplotu, protože extrémní výkyvy teplot, způsobují řízkům šok a hůře koření. V uzavřených podmínkách skleníku by se měla teplota pohybovat maximálně do 10 °C, v lednu a v únoru je dostačující teplota pro řízkovance v rozmezí 5–6 °C (WALTER, 1997). Dle PECHAROVÉ, HEJNÉHO (1993) je důležitější vyšší teplota substrátu, naopak nad zeminou mezi řádky vyhovuje teplota nižší, která omezuje vývoj plísní. V případě, kdy jsou řízky umístěny pod mlhovkami se doporučuje
17
užití vzdušnějšího substrátu a vyměnit podíl písku za perlit nebo polystyren. BÄRTELS (1988) stanovil teplotu půdy v lednu přibližně na 16 °C a teplotu vzduchu na 12–15 °C. V lednu až únoru se půdní teplota sníží na 8–10 °C, teplota vzduchu na 5–6 °C. Topení lze vypnout během března, kdy řízky vytvoří dostatečný kalus a začnou růst kořeny. Při začátku rašení je dobré dbát na nízkou teplotu prostoru, ale zároveň zabezpečit dostatečnou vlhkost. Především u tisů vedou příliš vysoké teploty k silné tvorbě kalusu, který zabraňuje či prodlužuje zakořeňování řízků. Podle výše zmíněného určení teplot je podle HARTMANNA, KESTERA (2002) efektivnější spodní vytápění množárenských stolů než vytápění celého skleníku. Dle RIEHLA (2007) je dobré při zakořeňování řízků udržovat teplotu těsně nad 25 °C, kdy řízky perfektně koření. Při nižších teplotách je kořenění podstatně nižší. Zvýšenou teplotu lze regulovat nejen stíněním, jak je popsáno výše, nýbrž i zvýšením relativní vzdušné vlhkosti vzduchu.
Voda je pro život rostlin nezastupitelná nejen v růstu nadzemních částí, ale také při tvorbě a růstu kořenů. Ideální stav vody, tzv. vodní bilance, je když je rovnováha mezi výdejem (transpirací) a příjmem vody (HARTMANN, KESTER, 2002). Půda by měla být přiměřeně vlhká. Je-li substrát přemokřený, dochází ke zpomalení tvorby kořenů a může dojít až k úplnému úhynu řízků (BÄRTELS, 1988). Při absenci vody dochází také ke stresu, kdy se omezí větvení kořenů a dochází k prodlužování kořene (OBDRŽÁLEK, PINC, 1997). KOBZA, POKLUDA (2011) polemizují o možnostech využití rozvodu závlahové vody ve sklenících a poukazují na skutečnost, že při použití tohoto typu závlahy je nutné respektovat a dodržovat regulaci závlahové dávky a rovnoměrný rozstřik. V případě využití zavlažovacího systému pomocí mlhovek, tím ochlazování řízků, pokrytím řízků tenkým filmem, lze využít vyšší intenzitu světelného záření, tím zvýšit proces fotosyntézy a podpořit tak tvorbu kořenů, ale na druhou stranu také podpořit šíření bakteriálních a houbových chorob (HARTMANN, KESTER, 2002).
Výměna plynů má v tvorbě kořenů svůj význam. Aerobní procesy je potřeba udržovat tak, aby byl spotřebováván kyslík a vydáván oxid uhličitý. Iniciace kořenů a následná tvorba a růst kořenů jsou ovlivněny tím, zda jsou řízky a substrát nasycené vodou
a
pórovitost
substrátu
je
nízká.
Dochází
k uzavření
průduchu,
omezí se výměna plynu a tím také fotosyntéza a zakořeňování se zpomalí 18
(HARTMANN, KESTER, 2002).
Pro zabezpečení dobré výměny plynů je potřeba
ventilace, která zabezpečuje ovlivnění mikroklimatu dle potřeby, ovlivňuje teplotu a vlhkost (ZENG a kol., 2009). Dalšími faktory pro úspěšnou tvorbu kořenů je stav a péče o mateřské rostliny, termín odběru řízků, samotný odběr řízků, čistota, množárenské substráty, vliv rostlinných
hormonů
a
použití
růstových
stimulátorů
(BÄRTELS,
1988),
(WALTER, 1978). Všechny tyto faktory ovlivňují zakořeňování a při nedodržení vhodných podmínek pro řízkování se dle DIRRA, HEUSERA (2006) sníží početnost kořenů a zpomalí se jejich tvorba.
Matečné rostliny, co by sbírky dřevin sloužící k rozmnožování rostlin by měly být součástí každého školkařského závodu. Tyto mateřské rostliny musí být zdravé, dobře a typicky vyvinuté a především správně určené (VILKUS, 1997). STEIN (2000) poukazuje na zvláštní péči o mateřské rostliny. Je potřeba tyto matečné rostliny udržovat v bujném růstu, dopřát jim dostatek světla, živin a především dbát na to, aby byly zdravé. Matečné rostliny by měly být mladé, vitální a mít schopnost dobře regenerovat, protože matečnice v juvenilním stadiu jsou dle CRAWFORDA (2005) pro řízkování nejvhodnější. Podle ŠEBÁNKA (2008) poskytují matečné rostliny pravidelně přihnojované, chráněné před škůdci a zavlažované dobrý množitelský materiál. Není dobré přihnojovat jen jednostranně dusíkem. Řízky s vysokým obsahem dusíkatých látek koření hůře a v množárnách jsou citlivější k infekci patogenními houbami a HARTMANN, KESTER, (2002) dodává, že pokud je výživa vyrovnaná, zvýší se zakořeňovací potenciál a řízky koření lépe. Pro zvýšení zakořeňovacího potenciálu velmi pozitivně působí postřik roztokem syntetického auxinu 9–14 dní před odběrem řízků (KUTINA, 1988).
Odběr řízků a termín odběru řízků Velmi často zakořeňují lépe řízky pořízené z apikální části prýtu, což souvisí s vyšším obsahem endogenních auxinů v této části (LUXOVÁ, 1991). V době endogenní dormance (prosinec) je pak nápadná největší tvorba adventivních kořenů z řízků získaných z báze stonků. Na řízcích zakořeňovaných v dubnu (po výstupu z endogenní dormance) se v souvislosti s počínajícím rašením pupenů vyrůstajících z latentních kořenových základů zvýší téměř trojnásobně,
19
přičemž mezi řízky získanými z bazální, spodní nebo apikální části stonků nejsou podstatné rozdíly (LUX, 1978). Při vegetativním rozmnožování řízky má velmi zásadní význam na zakořeňování řízků lokalizace odebíraných řízků z matečné rostliny. Schopnost zakořeňování je tedy ovlivněna tím, zda jsou řízky odebírány ze spodních nebo vrchních částí rostliny. Větší potenciál pro zakořenění mají řízky odebírané ze spodních částí rostlin, a to z důvodu umístění jejich juvenilní části v těchto partiích. Ve vrchních částech rostlin je umístěna adultní oblast rostlin. Navzdory tomuto tvrzení je dokázáno, že dřevité řízky také velmi dobře koření z vrcholových částí letorostů. (ŠEBÁNEK, 2008). Pro zakořeňování řízků je také důležitá doba, v níž se řízky získávají (tzv. cyklofýza). Zakořeňovací schopnost se většinou snižuje spolu se vstupem dřevin do
endogenní
dormance,
kdy
v nich
klesá
obsah
endogenních
gibrelinů
(např. srpen–září). Tato schopnost je na podzim velmi nízká a opět stoupá po výstupu dřevin z endogenní dormance v lednu až únoru, často již v prosinci (PSOTA, 1995). Vysoká rhizogeneze je i na jaře, ale v průběhu května až června může klesat v souvislosti s vývinem nových prýtů. V červenci opět stoupá. Řízky s květními pupeny zakořeňují hůře než řízky s pupeny vegetativními. Endogenní příčina tohoto jevu však není známa (PROCHÁZKA, 1998).
Čistota a prevence proti chorobám a škůdcům Dle STEINA (2000) je při samotném řízkování potřeba dbát na čistotu a relativní rychlost. Nože, nůžky a veškerý pracovní materiál potřebný k rozmnožování by měl být čistý a sterilní, aby nedošlo k přenosu škodlivých činitelů, jakožto houbových chorob, bakterií, virů a škůdců na množitelský materiál. Při množení a pěstování rostlin je potřeba chránit pěstitelský materiál před chorobami a škůdci a dodržovat ochranu rostlin, která je zaměřená na škůdce, jakými jsou například molice, mšice, červci, roztoči a svilušky. Z houbových chorob to jsou především různé půdní houby, padlí, strupovitost, skvrnitost, ale také řasy a mechy (OBDRŽÁLEK, PINC, 1997).
Substrát pro řízkování musí být nasákavý, ale s dostatečným podílem vzduchu. V praxi se nejčastěji používá směs rašeliny s ostrým pískem v poměru 2:1 nebo 1:1. Někdy lze přidat i 1 díl perlitu (expandovaný silikát hlinitý) nebo drcený polystyren (MOJŽÍŠEK, 2005). PECHAROVÁ, HEJNÝ (1993) klade důraz na perfektní čerstvost 20
a čistotu substrátu pro řízkování. V případě, kdy jsou řízky umístěny pod mlhovkami, se doporučuje užití vzdušnějšího substrátu a výměnu podílu písku za perlit nebo polystyren.
Rostlinné hormony a stimulátory Dle PROCHÁZKY (1998) zahradníci již dlouho věděli, že řízek pelargonie snadněji zakoření, když do něho vsuneme zrnko ječmene. Zjistilo se totiž, že v klíčku je obsažena látka auxin, který podporuje tvorbu a růst kořenů. Rostlinné hormony mají významnou úlohu v regulaci růstu kořene. V kořeni se syntetizují hormony jakými jsou cytokininy, gibereliny a kyselina abscisová. Ty jsou translokovány do prýtu, z něhož kořen získává naopak auxin. Převážná většina auxinu, který je v kořeni, pochází z prýtu a pouze malá část může být syntetizována pouze v kořeni (DOSTÁL, 1972). Při růstu adventivních kořenů jde především o hormonální vliv. Tento vliv byl dokázán až po izolaci auxinu, kdy se ukázalo, že rostoucí pupeny jsou významným zdrojem této látky a že exogenně aplikovaná kyselina indolyl-3-octová IAA podněcuje vznik adventivních kořenů. Od té doby se
auxinové
hormony
začaly
využívat
pro
stimulaci
zakořeňování
řízků
(THIMANN AWENT, 1934). Místem syntézy auxinů jsou zvláště meristémy a mladé části rostlin (AJUHA, 2010). Dle ROBERTSE (2007) se zhruba 30% auxinů nachází v chloroplastech. Je dokázáno, že velmi důležitým faktorem pro zakořeňování řízků je
vyšší
koncentrace
auxinů
v pletivech
řízků
(MACMILLAN,
2006).
ROBERTS (2007) udává, že obsah auxinu v pletivech je zásadní nejen pro samotné zakořeňování,
ale
také
pro
samotný
počet
kořenů
a
jejich
rozmístění.
Také ŠEBÁNEK (2008) popisuje vliv vyšší hladiny auxinů v tvorbě kořenů, zatímco tvorba pupenů je značně potlačena. Je-li však hladina auxinů nižší, je podpořen vznik pupenů na úkor tvorby kořenů stejně tak jako při zvýšeném množství hladiny cytokininů. IAA byla dlouho jediným známým přirozeným auxinem. Její přítomnost a obsah v pletivech rostlin ve vztahu k tvorbě a růstu kořenů není dosud zcela objasněna (MCMAHON a kol., 2007). Nízká koncentrace IAA aplikovaná na kořen může proto zvýšit rychlost prodlužovacího růstu izolovaného kořene a podle některých údajů i kořene intaktní rostliny. Kořen však projevuje mnohem větší citlivost na auxin než stonek, neboť zvýšená koncentrace IAA stimulující ještě růst stonku již působí na kořen inhibičně. S objevem kyseliny indolyl-3-máselné IBA bylo zjištěno, že velmi aktivně podporuje zakořeňování, a proto je také podle (POPA a kol., 2011) 21
nejpoužívanějším hormonem pro zakořeňování. Tato kyselina může vznikat z IAA a není vyloučeno, že právě tato látka reguluje zakořeňování (DOSTÁL, 1972). Pokud se IBA aplikuje exogenně, dochází tím v pletivech řízků k úpravě auxinů a ve fázi tvorby kořenů dochází k významné stimulaci a růstu vegetativních kořenů. Významný vliv má také IBA v tvorbě kořínků po celé délce poranění a také proti němu (ŠEBÁNEK,
2008).
Vedle kyseliny IBA,
je známa ještě jedna kyselina,
kyselina alfa-naftyloctová NAA. Tento syntetický hormon není tak účinný jako IBA a IAA, nicméně je používán, a to z důvodu nízké ceny oproti jiným hormonům podporujících zakořeňování řízků (POP a kol., 2011). Kořen, zvláště mitoticky aktivní kořenový vrchol, je hlavní místo syntézy cytokininů. Ačkoliv podíl cytokininů podněcuje buněčná dělení na zakládání adventivních kořenů, exogenní aplikace cytokininů na kořen zpravidla brzdí jeho prodlužovací růst. Dojde-li ke snížení počtu kořenových základů, je dokázáno, že exogenní aplikace cytokininu podpoří prodlužovací růst adventivních kořenů. V kořeni se syntetizují i gibereliny, avšak část těchto fytohormonů je do něho translokována z prýtu, kde se gibereliny tvoří v mladých listech. Gibereliny mají dle SCOTTA (1984) stimulující dlouživý růst u nadzemních částí rostlin. Exogenně aplikovaný giberilin na prodlužovací růst kořene je především detekován jako inhibiční. Kořenová čepička je místem syntézy kyseliny abscisové, zkráceně ABA. Na tvorbu adventivních kořenů má kyselina abscisová různý vliv. Zda bude vliv stimulační nebo inhibiční závisí na druhu, fyziologickém stavu matečné rostliny v době odběru řízku a délce zakořeňování. Je však dokázáno, že odstraněním kořenové čepičky nastává zvýšení rychlosti prodlužovacího růstu kořene. Vrchol kořene brzdí růst postranních kořenů a tím se projevuje apikální dominance kořene. Dekapitací je možno podstatně zvýšit počet primordií postranních kořenů. Pokud chceme zesílit apikální dominanci kořene, aplikujeme cytokininy. Pokud chceme podnítit tvorbu postranních kořenů, aplikujeme auxin. Rovněž vznik kořenových vlásků je podporován auxinem (DOSTÁL, 1972). Vliv etylénu, rostlinného hormonu, je při tvorbě adventivních kořenů také velmi variabilní. Vzhledem k tomu, že je tvorba ethylenu stimulovaná auxinem, lze charakterizovat tento hormon jako podněcující tvorbu adventivních kořenů (PSOTA, 1995), ale ne vždy je tento vliv potvrzován. Dle ŠEBÁNKA (2008) je ethylen při rhizogenezi variabilní a závislý nejen na druhu rostliny, ale i na vnějších podmínkách. Podle některých výsledků je však schopen zesílit rhizogenezi stonkových řízků. 22
Další například fenolické látky, jakými jsou pyrogallol a kyselina salicylová, mohou pozitivně působit na vznik adventivních kořenů (DOSTÁL, 1972). LUXOVÁ (1991) dále popisuje roli vitamínu při rhizogenezi. Vitamíny jakými jsou tiaminy, biotiny, pyridoxiny, riboflaviny, niaciny a kyselina askorbová, se podílejí na vzniku adventivních kořenů. Tento vliv projevují vitamíny samy nebo v kombinaci s auxinem. Syntetické růstové stimulátory jsou chemické látky, jejichž využití spočívá v lepší klíčivosti semen, pro vegetativní množení, například zakořeňování řízků a v neposlední řadě také k růstu a vývoji rostlin (AJUHA, 2010). Tyto látky se dělí podle konzistence na pudry, roztoky a pasty. V případě použití pudru ponoříme vlhké spodní části řízků a kolíčkem pak hloubíme jamky v substrátu, aby se pudr při zapichování nestíral. Pokud použijeme roztok tekutého stimulátoru, namáčíme celé řízky (MOJŽÍŠEK, 2005). V případě použití pudru je látka, která stimuluje řízky pro zakořenění vázána na tzv. nosič – talek (SALAŠ, 2014). Stimulátory se používají především u hůře kořenících kultivarů, avšak je vhodné je používat u všech řízkovaných druhů. Nejvíce osvědčené se jeví kyseliny alfa-naftyloctová (NAA) v koncentraci 0,05 %, 0,1 % a 0,2 %. Beta-indolylmaselná kyselina (IBA) v koncentracích 0,5 %, 1 %, 2 % a 4 %. Pokud zvolíme špatný stimulátor nebo koncentraci, mohou být výsledky
zakořenění
(RŮŽIČKOVÁ,
1996).
i
podstatně STEIN
horší
(2000)
než
doporučuje
u
nestimulovaných jako
vhodný
řízků
stimulátor
Rhizopon AA. Pro tvrdé (dřevnaté) řízky se doporučuje ošetření báze řízků roztokem IAA, popř. IBA o koncentraci 200–250, popř. 50–70 mg/l po dobu 18–24 hodin. Je zřejmé, že u IAA je nutno používat vyšších koncentrací než u IBA jako syntetického auxinu, který je v rostlině pomaleji metabolizován. V praxi je oblíbená aplikace pudrů (koncentrace IAA nebo syntetické auxinu 0,3–2 g v 1 kg talku nebo dřevěného uhlí). Řízek se před výsadbou do množárny ponoří bazální řeznou plochou do pudru. Pozitivně může působit i postřik matečných rostlin, z nichž se řežou řízky, vhodným roztokem syntetického auxinu. (10–100 mg/l) 9–14 dní před odběrem řízků (LUXOVÁ, 1991). Co se týká druhů, na kterých byl prováděn praktický pokus této diplomové práce, tak THIMANN AWENT (1934) řadí druh Taxus baccata do skupiny rostlin dobře zakořeňující, kdy neošetřené řízky tvoří kořeny z 30–60 %. Tento druh však velice dobře reaguje na dodání auxinů IAA, IBA. Rod Picea spadá do skupiny rostlin špatně zakořeňující a neošetřené řízky tvoří kořeny z 30 % a méně. Tento rod však dobře reaguje na dodání auxinů IAA, IBA. 23
Podle ústního sdělení Vlastimila Pasiče (majitele firmy Pasič, spol. s r. o.) ze dne 19. 1. 2015 je stimulátor jedním z deseti důležitých faktorů na zakořenění řízků. Je však důležité dodržet přesnou koncentraci stimulátorů. Je-li zvýšená, dochází u tisů k tvorbě pouze jednoho tlustého kořene.
Zkoumáním, ovlivňováním a odstraňováním nepříznivých podmínek prostředí a faktorů je zvýšení schopnosti zakořeňování, protože nepříznivé podmínky snižují procento zakořeňování a zpožďují ho (DIRR a HEUSER, 2006).
3.5. Charakteristika pokusných rodů a kultivarů 3.5.1
Picea
Rod Picea zahrnuje asi 50 různých druhů habitů, od zakrslého až po mohutné stromy. Svůj původ mají v mírném pásmu severní polokoule. Známo je na 250 kultivarů tohoto rodu (MOJŽÍŠEK, 2005). HIEKE (1978) popisuje texturu smrků jako nejednotnou, a to v závislosti na druhu, případně kultivaru. Stromovité tvary jsou zpravidla volnější a vzdušnější než keřovití jedinci. Lehčí a vzdušnější jsou většinou u mírně záclonovitého uspořádání větévek, jako má Picea abies (L.) Karsten. Jemné a velmi husté větvení působí koruna i při rozvolněném uspořádání základních větví velmi stěsnaně, jak je tomu u Picea glauca (Moench) Voss. Keřovití jedinci mají spíše větve nahloučené a stejně tak i uspořádání jehlic bývá stěsnané. Díky této textuře je habitus keřovitých jedinců hustý. Všechny druhy smrků jsou světlomilné. Zakrslé typy vysazujeme na volné, světlu přístupné prostranství, popřípadě pod stromky, jejichž koruny jsou řídké a dost vysoko nad zemí. K nejotužilejším druhům patří Picea abies (L.) Karsten a Picea glauca (Moench) Voss aj. Smrkům vyhovuje vlhčí ovzduší a vlhčí hlinitopísčitá půda a dle MOJŽÍŠKA (2005) tolerují smrky pH 4,5–5,5. Druhy a kultivary se zeleným olistěním vytvářejí kontrastní pozadí jiným světlejším dřevinám, popřípadě trvalkám. Zakrslé kompaktní kultivary nacházejí uplatnění v blízkosti architektonických děl, zpevnění rohů cest a záhonů, skalky apod. V tomto případě počítáme, že habitus takových kultivarů je strnulejší a tvrdší (HIEKE, 1978).
24
RŮŽIČKOVÁ (1996) navrhuje vysazovat druhy a kultivary smrků osamoceně nebo do rozvolněných skupin. Některé lze použít také pro výsadbu živých plotů. Zakrslé kultivary se vysazují do vlhčích půd, do skalek apod.
Picea abies 'Nidiformis' Kultivar nalezen ve školce Rulemann Grisson v Hamburg–Saselheide v roce 1904 (http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=6&id=63877).
HIEKE
(1978)
rozeznává
základní
habituální
typ
smrku.
Picea abies (L.) Karsten 'Nidiformis' řadí do typu ellewangeriana. Tento typ je charakterizován jako nízký, poléhavý keř s víceméně vodorovnými nebo mírně vystoupavými, ale nestejně postavenými větvičkami. Picea (MOJŽÍŠEK,
abies
'Nidiformis'
2005).
Jedná
se
je o
jeden
z nejrozšířenějších
nejpěstovanější
kultivar
smrku
kultivarů ztepilého
(VERMEULEN, 2006). Druhy, variety formy a kultivary, které jsou pro nás nejvhodnější a které se v našich, popřípadě středoevropských školkách nejčastěji množí a pěstují je podle HIEKA (1994) Picea abies 'Nidiformis'. Kultivar 'Nidiformis' je dle VERMEULENA (2006) popisován jako zakrslý hnízdovitý smrk s velmi kompaktním habitem a velice obrostlým jehličím, dle HESSAYONA (2000) jsou větve vodorovné a uspořádané ve vrstvách. HIEKE (1978) popisuje barvu jehlic jako světle zelenou. Picea abies 'Nidiformis' dorůstá do výšky 1,5 m, je široce rozložitý a má výraznou prohlubeň ve středu koruny (MOJŽÍŠEK, 2005). HIEKE (1994) popisuje tento kultivar smrku jako nízký, poléhavý a plazivý keř s větvemi (větévkami) víceméně vodorovně nad sebou postavenými dorůstající do výšky jen 1 metru. Jehlice mají světle zelenou barvu a jejich délka je 0,7–1cm. Jedinci vyhovují půdy čerstvé a vlhké, mohou být také jílovité nebo písčité. Dává přednost slunnému a polostinnému stanovišti. Tento kultivar lze použít pro nízké živé ploty, či obruby do 1 m nebo například do skalek jako solitéru.
Picea glauca 'Conica' Nalezen ve volné přírodě poblíž jezera Laggan v Kanadě v provincii Alberta, v roce 1904 (http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=6&id=63959). HIEKE (1994) uvádí A. Rehder/J. G. Jack jako objevitele tohoto kultivaru. 25
Picea glauca (Moench) Voss 'Conica' je podle HIEKEHO (1978) zařazen do typu remontii, což jsou nižší keře dorůstající výšky 2–3 m, široce až kulovitě jehlancovité. Kultivar 'Conica' byl objeven v Kanadě roku 1904 (VERMEULEN, 2006). MOJŽÍŠEK (2005) popisuje tento kultivar jako kompaktní, přísně kuželovitý a dorůstající max. 2 m výšky. HIEKE (1994) a VERMEUELEN (2006) však uvádějí výšku jedince až 4 m. Picea glauca 'Conica' je dle HIEKEHO (1994) nižší, široce až kulovitě, případně protáhle jehlancovitý keř. Jehlice o délce asi 1 cm, jsou při rašení zelené, později mají modrozelený odstín, což dodává koruně i při stěsnanější textuře a strohém habitu určitou lehkost. VERMEULEN (2006) poukazuje na výraznější světlost zelené barvy při rašení jehličí a upozorňuje na možnost změny barvy na měděně skvrnitou během tuhé zimy. Tento kultivar lze použít pro nízké živé ploty o velikosti 1–2 m nebo například do větších skalek jako solitéru. Jedinci vyhovují půdy čerstvé a vlhké, mohou být také jílovité nebo písčité (HIEKE, 1994). Vyžaduje slunné stanoviště, roste i v polostínu a preferuje stanoviště s dostatečně vlhkým ovzduším, neboť na příliš suchých a slunných místech může tento smrk napadnout sviluška (VERMEULEN, 2006).
3.5.2
Taxus
Rod Taxus zahrnuje asi 8 pomalu rostoucích druhů, které jsou rozšířeny po severní polokouli. Tyto druhy jsou sadovnicky velmi významné. Bylo stanoveno asi 120 kultivarů, taktéž sadovnicky velmi významných (MOJŽÍŠEK, 2005). V zahradách se pěstuje mnoho sadovnicky cenných kultivarů, odlišných svým habitem
jakými
jsou
například
kultivar
'Fastigiata'
nebo
zbarvením
jehlic
kultivar 'Aurea' (VĚTVIČKA, 1999). KREMER (1995) uvádí výskyt sloupovitého tvaru koruny pouze u zahradních kultivarů. HIEKE (1978) navrhuje použití starších exemplářů habituálního typu fastigiata jako solitéry. Například kultivar 'Repandens' se hodí především na okraje cest, na svahy, i rohy trvalkových záhonů. HIEKE (1978) poukazuje na vysokou benevolentnost tisů vůči světelným podmínkám. Tisy dobře rostou ve stínu i v polostínu a na světelné podmínky nemají zvláštní nároky. Pouze nažloutlé a žlutopestré kultivary nesnáší přílišný úpal a slunce na jehlicích působí popálení. Jsou vhodné do měst, neboť zakouřené ovzduší snášejí velmi dobře. Všem druhům se nejlépe daří ve vlhčím ovzduší a v hlubších, živných 26
půdách a dle KREMERA (1995) na kyprých a nasákle vlhkých půdách. HIEKE (1994) uvádí, že všechny druhy a kultivary tisů se hodí do vápenatých půd. Na tuto skutečnost poukazuje i MOJŽÍŠEK (2005), který uvádí toleranci tisů k pH 5,8–7. Podle HIEKEHO (1978) patří tisy k nejdéle žijícím dřevinám. Pro naše klimatické podmínky doporučuje Taxus baccata L. a Taxus×media Rehder a jejich kultivary. Původní druhy tisů vytvářejí spíše stromovitý habitus, kdežto kultivary a variety mají spíše habitus keře. Tisy lze pro sadovnické použití vysazovat osamoceně i ve skupinách, jako podrost vyšších stromů nebo pozadí světlých soch a architektonických doplňků (VERMEULEN, 2006). MOJŽÍŠEK (2005) poukazuje na tis jako na jednu z nejvhodnějších dřevin pro tvarování, ať už do různých tvarů nebo živých plotů, který po řezu velice dobře obrůstá a dokonce obrůstá i z velmi starého dřeva.
Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' První zmínka o tomto kultivaru je z roku 1868 (HIEKE, 1994). Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' je dle HIEKEHO (1978) zařazena do kategorie fastigiata. Jedinci z kategorie fastigiata jsou charakterizováni jako široce, většinou až od země větvené sloupovité typy dřevin s přísně svazčitými vzpřímenými a hustě postavenými
větvemi.
Typ
sloupovitého
tvaru
a hustého
vzrůstu
dle RŮŽIČKOVÉ (1996). HIEKE (1994) pojednává o tomto jedinci jako o štíhlém, sloupovitém, až k zemi zavětveném jehličnanu dorůstajícího do výšky až 10 m. Avšak MOJŽÍŠEK (2005) udává výšku tohoto sloupovitého jedince pouze do 5 m. Jeho tvar je stěsnaný i volně stavěný. Čárkovité jehlice mají bělavě a žlutě pestré odstíny i při rašení. Délka jehlice je 2–2,5 cm. HESSAYON (2000) popisuje pouze žluté okraje jehlic. Sloupovitému kultivaru tisu vyhovují půdy čerstvé a vlhké. Je přizpůsoben růst i na půdách suchých, kamenitých až skalnatých. Vyžaduje slunné stanoviště i polostinné, má schopnost růst také ve stínu. Tento kultivar lze použít pro nízké živé ploty o velikosti 1–2 m a pro středně vysoké živé ploty o velikosti 2–4 m (HIEKE, 1994).
27
Taxus baccata 'Repandens' První zmínka o tomto kultivaru je z roku 1887 (HIEKE, 1994). Zakrslé, rozložitě při zemi poléhavé keře, jejichž hlavní větve jsou vodorovné a jejich větévky obloukovitě převisají. Takto HIEKE (1978) zařadil kultivar Taxus baccata 'Repandens' do kategorie repandens a charakterizoval ji. Kultivar plazivého tisu dorůstající maximálně do výšky 50 cm a šířky až 5 m (VERMEULEN, 2006). Dle HESSAYONA (2000) dorůstá tento kultivar tisu 60 cm za deset let. Nízký, plazivý keř s větvemi (větévkami) víceméně vodorovně nad sebou postavenými. Jehlice jsou čárkovité, tmavě zelené, 2–3 cm dlouhé a lesklé. Jedinci vyhovují půdy čerstvé a vlhké. Roste však i na půdách suchých, kamenitých až skalnatých. Vyžaduje slunné stanoviště i polostinné, roste i ve stínu. Tento kultivar tisu je vhodný jako půdní kryt. Lze ho použít i do větších skalek (HIEKE, 1994). Autoři DIRR a HEUSER (2006) poukazují na velmi špatnou tvorbu kořenů u tohoto kultivaru při rozmnožování.
Taxus baccata 'Overeynderi' Objevitelem byl v roce 1860 C. G. Overeynder (HIEKE, 1994). Vznikl jako semenáč z Taxus baccata 'Fastigiata' v Boskoopu (http://databaze.dendrologie.cz /index.php?menu=6&id=64892). HIEKE
(1978)
rozeznává
základní
habituální
typy
tisů.
Kultivar
Taxus baccata 'Overeynderi' je zařazen do habituálního typu Overeynderi. Tento typ je charakterizován jako velmi široký hustý keř s dosti stejnoměrně vzpřímeně rozmístěnými větvemi. Jedná se o polokulovitý až vejčitý, zpravidla velmi hustý keř dorůstající až do výšky 5 m. Jeho čárkovité jehlice mají temně zelené odstíny 20 mm dlouhé. HIEKE (1994) uvádí délku jehlic 10–20 mm. Jedinci vyhovují půdy čerstvé a vlhké. Roste však i na půdách suchých, kamenitých až skalnatých. Vyžaduje slunné stanoviště i polostinné, roste i ve stínu. Tento kultivar lze použít pro různě vysoké živé ploty, a to od 1–10 m, nízké živé ploty o velikosti 1–2 m a pro středně vysoké živé ploty o velikosti 2–4 m.
28
Taxus×media 'Hicksii' Kultivar znám kolem roku 1900, Hicks Nurseries, Westbury, USA. Vznikl ze semenáče Taxus cuspidata 'Nana' (http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu =6&id=64973). Taxus×media 'Hicksii' je dle HIEKEHO (1978) zařazen do kategorie fastigiata. Kategorie dřevin popsána jako široce, většinou až od země větvenými sloupovitými typy s přísně svazčitými vzpřímenými větvemi, hustě postavenými. MOJŽÍŠEK (2005) uvádí tento kultivar za snad nejznámější kultivar úzce sloupovitého, nahoře rozšířeného tvaru, dorůstající 6 m, dle HESSAYONA (2000) se jedná o tmavozelený keř okrouhlého vzrůstu. Štíhlý nebo sloupovitý, většinou až k zemi zavětvený, se stěsnanými i volně stavěnými tvary dorůstající do výšky 5 m. Jehlice jsou čárkovité s odstíny temně zelenými. Délka jehlic je 1,5–2,5 cm. Tento kultivar tisu je velmi nenáročný, vyhovují mu půdy čerstvé a vlhké. Roste však i na půdách suchých, kamenitých až skalnatých. Vyžaduje slunné stanoviště i polostinné, roste i ve stínu. Tento kultivar lze použít pro nízké živé ploty o velikosti 1–2 m a pro středně vysoké živé ploty o velikosti 2–4 m (HIEKE, 1994).
29
4. MATERIÁL A METODIKA Diplomová práce se zabývá experimentálním ověřením vlivu termínu množení jehličnatých dřevin dřevitými řízky ve skleníku s využitím růstových stimulátorů na efektivitu množení. Při pokusech byl zaznamenáván také vliv teplot na kvalitu a kvantitu vznikajícího kořenového systému. Praktická část této práce byla zahájena začátkem roku 2015 ve spolupráci s firmou Pasič, spol. s r. o. v Dolních Životicích.
4.1. Charakteristika pokusného místa Praktická část diplomové práce byla provedena v zahradnické firmě Pasič, spol. s r.o. v Dolních Životicích. Firma sídlí asi 10 km jihozápadně od města Opavy na adrese Dolní Životice, U Sušárny 151, PSČ 747 56, okres Opava, kraj Moravskoslezský. Pokusy
byly
prováděny
ve
sklenících
v
provozovně
Pasič
zahradnictví,
Kostelíkova 234, 747 56 Dolní Životice, za spoluúčasti vedoucí provozovny paní Petry Králové. Majitel firmy pan Vlastimil Pasič založil firmu 1. 11. 1990. Firma se zabývá velkoobchodním prodejem živých i neživých rostlin, semen a potřeb pro zahradu. V sortimentu jsou nabízeny dřeviny, výsevy mladých rostlin, trvalky, letničky, dvouletky a další. Nabízí také postřiky, nářadí, substráty, hnojiva, folie, květináče, truhlíky, pěstební stolky, rohože a další. Zeměpisné souřadnice: 49° 54' 5" N , 17° 46' 44" E (49.9013 s.š., 17.7789 v.d.) (http://www.piloun.com/geo/cz/). Provozovna leží v nadmořské výšce 319 m n. m. (http://mapy.crr.cz/). Na území Dolních Životic se vyskytují kambizemě modální, eubazické až mezobazické, z pevných a zpevněných hornin. Z klimatického hlediska leží obec v mírně teplé a mírně vlhké oblasti, s průměrnou roční teplotou 7–8 °C a průměrnými ročními srážkami 550–650 mm (http://www.dolnizivotice.cz/).
4.2. Použitý materiál a pomůcky Pro praktickou část diplomové práce při ověřování vlivu termínu množení byly použity tyto poměrně těžce kořenící kultivary jehličnatých dřevin:
30
– Picea abies 'Nidiformis' –Picea glauca 'Conica' –Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' – Taxus baccata 'Repandens' – Taxus baccata 'Overeynderi' – Taxus×media 'Hicksii'
Množitelský materiál z výše uvedených kultivarů byl použit z matečných rostlin rostoucích v matečné školce nacházející se ve firmě Pasič, spol. s r. o. v Dolních Životicích.
Pro lepší zakořeňování a větší efektivnost byly použity růstové stimulátory podporující zakořeňování rostlin: Rhizopon pudr AA 0,5 % – složení: 0,5 % kyselina 3-indolylmaselná Rhizopon B 0,5 % – tablety 25 g/20 ks tablet – složení: kyselina 1-naftyloctová Výrobce: 2394 Ce HazersWoude-Rijndijk, Holandsko. Určeny pro zakořeňování většiny rostlin. Ve formě prášku nebo roztoku (vodorozpustné tablety). Při aplikaci se
bazální
části
řízků
navlhčí
vodou,
poté
1–2
cm
délky
se
namočí
do prášku, oklepou se a s pomocí kolíků se napíchají do sadbovače, aby se nesetřel pudr. Do roztoku se namočí o délce 1 palce na dobu 4–24 hodin. Tablety se zásadně rozpouští ve vodě 0,5–3 tablety/litr vody (http://www.pasic.cz/download/katalog/ klasmann.pdf). Z těchto dvou stimulátorů byla vytvořena směs, kde do 100 g Rhizoponu AA o koncentraci 0,5 % bylo nadrceno 20 tablet Rhizponu B o koncentraci 0,5 %.
Substrát: Klasmann select medium 4.cu.ft + 30 % perlitu - speciální mix na vyžádání zákazníka. Speciální mix z K select sortimentu, vysoce kvalitní substrát. Složení: směs slabě rozložené světlé rašeliny (H2-H5), bez přidaného hnojiva. Výrobce: Klasmann-Deilmann GmbH, 497 44 Geeste, Německo. Dovozce: Pasič, spol. s r. o., Nové Domky 175, 747 56 Dolní Životice, ČR.
Sadbovače: Sadbovač školkařský 140 - 140 jamek, vel. 53×30 cm, kulatá jamka 3,7 cm, výška 5 cm, objem buňky 35 ml, otvor ve dně 8 mm.
31
Čidlo na měření teploty a relativní vlhkosti: HOBO U10 Temperature Relative Humidity Data Logger - U10-003. Rozsah měření Teplota: –20 °C až 70 °C, RV: 25 % až 95 % RV. Přesnost měření teploty: ±0,53 °C od 0 °C do 50 °C. Přesnost měření relativní vlhkosti: ±3,5 %, z 25 % na 85 % v rozsahu 15 °C až 45 °C. Rozměry: 45 × 60 × 20 mm (1,8 × 2,38 × 0,77 palce).
Použité přípravky na ochranu rostlin: Mythos 30 SC – fungicidní přípravek proti houbovým chorobám Previcur Energy – fungicidní přípravek proti pravým plísním a půdním houbám Discus – fungicidní přípravek proti houbovým chorobám Karate se Zeon technologii 5 SC – insekticid k hubení savého a žravého hmyzu Pirimor 50 WG – insekticid proti mšicím Fury 10 EW – insekticid proti škodlivému hmyzu Ridomil Gold MZ Pepite – fungicidní přípravek proti plísním Vertimec 1,8 EC – insekticid a akaricid k hubení svilušek, vrtalek a třásněnek
Pro praktickou část byly ještě potřebné tyto pomůcky: zahradnické nůžky pro získání množitelského materiálu, roubovací nože pro tvorbu hotových řízků, PE pytle pro uchování řízků a zabránění výparu, přepichovací kolíčky na vytvoření jamky pro řízek, aby nedošlo k otření stimulátoru z řízku, postřikovače pro přípravky na ochranu rostlin, křemičitý písek na zasypání povrchu substrátu v sadbovačích proti zarůstání mechu a řas, automatizovaný závlahový systém mlhovek ve skleníku.
4.3. Metodika založeného pokusu Pokus na efektivitu množení okrasných dřevin dřevitými řízky ve vztahu k termínu množení byl založen dne 19. 1. 2015 a v tento den proběhl 1. termín řízkování. Druhý termín řízkování se konal 10. 2. 2015 a třetí termín 3. 3. 2015. Celý postup byl ve všech termínech množení stejný. Zrána byl odebrán množitelský materiál pro řízkování z cca desetiletých matečnic v areálu provozovny v Dolních Životicích, byl řádně označen, aby nedošlo k záměně a přenesen do pracovny k další úpravě. Byly vybrány vhodné, vyzrálé řízky, řezané z vrcholových konců nebo odtrhávány z bočních
32
letorostů s patkou a následně pomocí roubovacích nožů se upravovaly roztřepané konce, jemně se seřezávala kůra v bazální části a odstraňovalo se jehličí ve spodní třetině. Řízky se upravovaly do potřebných velikostí kolem 4–10 cm a vkládaly se do PE sáčků, aby bylo zabráněno výparu. PE sáčky byly řádně označeny druhy a kultivary množených dřevin. Během řízkování byly předpřipravovány sadbovače, plnily se substrátem, následně byl substrát upěchován a sadbovače rovnoměrně a řádně zality. Byla předpřipravena též směs stimulátorů Rhizoponu AA o koncentraci 0,5 % (100 g), do které bylo nadrceno 20 tablet Rhizoponu B o koncentraci 0,5 % a řádně promíchána. Vyrobily se také jmenovky pro označení každého sadbovače. Na jmenovce byl uveden rod, druh a kultivar řízkovanců a termín řízkování. Ve studeném skleníku s pojízdnými stoly a automatizovaným zavlažováním pomocí mlhovek, bylo vyčleněno místo pro tento pokus, řádně označeno a v den zahájení pokusu zde bylo na pojízdný stůl, do výšky množených řízků, instalováno čidlo pro měření teploty a relativní vlhkosti. Po přípravě a zajištění veškerých výše zmíněných atributů bylo přistoupeno k samotnému množení, tzv. píchání řízků. Aby nedošlo k záměně mezi kultivary, píchaly se řízky kultivar po kultivaru. Stimulace řízků byla provedena u několika desítek řízků najednou. Spodní části řízků byly řeznou plochou vloženy do směsi stimulátoru, oklepány a umístěny na čistou podložku. Pomocí přepichovacího kolíčku se vytvořily jamky, do nichž se píchaly řízky do hloubky 1–2 cm tak, aby byly relativně pevně uchycené, ale aby nebyly příliš utopené. Substrát kolem řízků se jemně utužil. Po napíchání celého sadbovače, byly jamky prosypány tenkou vrstvou křemičitého písku, aby se zamezilo prorůstání mechů a řas. Každý sadbovač byl označen jmenovkou a odnesen do skleníku na pojízdný stůl. Každý kultivar měl čtyři sadbovače, které byly ukládány vedle sebe. Tímto způsobem byly namnoženy všechny kultivary ve všech třech termínech množení. Po namnožení byla spuštěna závlaha mlhovek, poté po několika dnech provedena ochrana fungicidními přípravky Mythos a
Previcur
energy.
Během
zakořeňování
byly
prováděny
a vizuální kontroly zakořeňování a rašení jednotlivých kultivarů.
33
další
postřiky
Termíny množení
1. Termín množení – 19. 1. 2015 Počasí: převážně zataženo s nízkou oblačností nebo mlhavo. Denní teploty 0–4 °C. Vítr JV o rychlosti 2–6 m/s. Teplota ve skleníku 6 °C. 2. Termín množení – 10. 2. 2015 Počasí: oblačno až zataženo, přeháňky. Denní teploty 1–5 °C. Vítr SZ o rychlosti 2–6 m/s. Teplota ve skleníku 6,7 °C 3. Termín množení – 3. 3. 2015 Počasí: polojasno až oblačno. Denní teploty 3–7 °C. Vítr Z o rychlosti 5–9 m/s. Teplota ve skleníku 7,1 °C. Tab. 1 Celkové počty řízků u jednotlivých kultivarů Počet řízků v jednom Množený kultivar
sadbovači v jednom termínu (ks)
Počet sadbovačů v jednom termínu (ks)
Celkový
Celkový
počet řízků
počet řízků
v jednom
ve všech
termínu
3 termínech
množení (ks) množení (ks)
Picea abies 'Nidiformis'
140
4
560
1 680
Picea glauca 'Conica'
140
4
560
1 680
Taxus baccata 'Fastigiata Aurea'
140
4
560
1 680
Taxus baccata 'Repandens'
140
4
560
1 680
Taxus baccata 'Overeynderi'
140
4
560
1 680
Taxus×media 'Hicksii'
140
4
560
1 680
*
24
3 360
10 080
Celkový počet (ks)
34
4.4. Metodika vyhodnocování pokusu Pro vyhodnocování praktické části byly potřebné tyto pomůcky: připravené tabulky pro zapisování naměřených hodnot, propiska, kalkulačka, pravítko, fotoaparát Panasonic DMC–ZX1, program na vyhodnocování Statistica 12. Pokusy byly vyhodnocovány postupně, se stejným časovým odstupem jako při množení. První vyhodnocování pokusu proběhlo dne 9. 7. 2015, druhý pokus dne 13. 8. 2015 a třetí pokus dne 27. 8. 2015. Všechny tři pokusy byly vyhodnocovány stejně. Sadbovače každého kultivaru z jednoho termínu množení se umístily na připravený stůl. Při dobývání řízků ze sadbovačů se řízky ihned třídily na zakořenělé a nezakořenělé. Přednostně se hodnotily řízky zakořenělé. Zakořenělé řízky se dále třídily podle počtu kořenů na: 1, 2, 3, 4, 5 a více. U každého řízku byly spočítány kořeny a změřeny jejich délky. Tyto řízky byly pak v nejkratším čase zasazeny do předem připravených přepravek a řádně zalité. Nezakořenělé řízky se roztřídily na ty, co vytvořily kalus a na ty, co kalus nevytvořily. Každý řízek byl zařazen do kategorie dle sestavené bodové stupnice: 1. bez zakořenění, bez kalusu, včetně suchých; 2. bez zakořenění, s kalusem; 3. zakořenění s 1–2 kořeny; 4. zakořenění s 3–4 kořeny.
4.5. Metodika statistického vyhodnocování pokusu Statistické
vyhodnocení
vycházelo
ze
zjištěných
hodnot
získaných
při vyhodnocování praktické části pokusu. Získané hodnoty byly zaznamenány v tabulkách v programu Microsoft Office Excel 2007 a následně vyhodnoceny v programu Statistica 12. Ze získaných hodnot byla vytvořená rozkladová tabulka popisných statistik. U každého kultivaru byla pomocí Cochran-Hartley-Bartlettova testu zjištěna homogenita rozptylu. Byl-li rozptyl nehomogenní, byla následně data vyhodnocena neparametrickou analýzou (Kruskal-Wallisova Anova). Díky této analýze bylo umožněno porovnání dat mezi sebou. Pokud byl rozptyl homogenní, byla data následně zpracována analýzou rozptylu (Anova). Dále byl aplikován Tukeyův HSD test. Získané výsledky hodnocení jsou součásti této diplomové práce ve formách tabulek a grafů. Grafy jsou uvedeny ve výsledcích, tabulky v přílohách. Z výsledků byly vyhodnoceny vlivy termínů množení na zakořeňování těžko kořenících kultivarů jehličnatých dřevin, byly stanoveny vhodné a efektivní termíny pro množení jednotlivých hodnocených kultivarů.
35
5. VÝSLEDKY 5.1. Procentuální vyjádření stavu řízků u všech kultivarů Každému zhodnocenému řízku u všech kultivarů a ve všech termínech množení bylo přiřazeno dle sestavené bodové stupnice číslo, které vystihovalo stav řízku při vyhodnocování. Číslem 1 byly ohodnoceny řízky, které uhynuly, nezakořenily a nebyly schopné vytvořit kalus. Číslo 2 bylo přiřazeno nezakořenělým řízkům, se schopností tvorby kalusu. Číslem 3 byly ohodnoceny zakořenělé řízky, které vytvořily 1–2 kořeny. Pod číslem 4 byly zaznamenané řízky, schopné vytvořit 3 a více kořenů.
Obr. 1 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru leden Legenda ke grafu: Bodová stupnice: 1. bez zakořenění, bez kalusu, včetně suchých; 2. bez zakořenění, s kalusem; 3. zakořenění s 1–2 kořeny; 4. zakořenění s 3–4 kořeny
36
Z grafu vypovídajícím o stavu řízků v lednovém termínu odběru je patrné, že většina řízků u kultivaru 'Nidiformis', 'Conica' a 'Repandens' nezakořenila, nevytvořila kalus anebo uschla. Polovina řízků kultivaru 'Fastigiata Aurea' byla schopná vytvořit alespoň kalus, avšak již nebyla tak výkonná, aby zakořenila. Podobně byl na tom i kultivar 'Overeynderi'. Z grafu lze též vyčíst, že oba kultivary smrků špatně tvořily kalus. Z pohledu zakořenění je patrné, že nejlépe v lednu kořenil kultivar 'Hicksii' (56 %), pak 'Overeynderi' (44 %) a bylo vyhodnoceno více zakořenělých řízků se 3 a více kořeny. Větší procento řízků u 'Fastigiata Aurea' mělo 1–2 kořeny, celkově tento kultivar kořenil z 32 %. Kultivar 'Repandens' vytvořil nejméně zakořenělých řízků ze všech kultivarů a kořenil z pouhých 5 %. U kultivaru 'Conica' bylo více zakořenělých řízků (24 %), než u 'Nidiformis' (16 %), a to i s řízky s 1–2 kořeny a se 3 a více kořeny.
Obr. 2 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru únor Legenda ke grafu: Bodová stupnice: 1. bez zakořenění, bez kalusu, včetně suchých; 2. bez zakořenění, s kalusem; 3. zakořenění s 1–2 kořeny; 4. zakořenění s 3–4 kořeny 37
U grafu popisujícího stav řízků v únorovém termínu množení lze shledat totožnost s lednovým stavem řízků u nezakořenělých řízků, které nevytvořily ani kalus, a to u kultivarů 'Nidiformis', 'Conica' a 'Repandens'. V únorovém termínu však u těchto kultivarů kleslo procentuální zastoupení nezakořenělých řízků oproti lednovému termínu odběru řízků. Také při pouhém vytvoření kalusu je patrná totožnost s lednovým termínem u kultivarů smrků a nutno konstatovat, že 'Conica' i 'Nidiformis' špatně tvoří kalus i v únorovém termínu odběru řízků. Naopak kultivar 'Repandens' byl schopnější tvorby kalusu oproti lednovému termínu. 'Fastigiata Aurea' je v pouhé tvorbě kalusu shodný s lednovým termínem. V obou termínech byla detekována polovina řízků, která vytvořila kalus, ale už nezakořenila. Z hlediska zakořenělých řízků je patrné větší procento řízků se 3 a více kořeny u všech kultivarů vyjma kultivaru 'Repandens', u kterého bylo větší procento řízků s 1–2 kořeny. Nejvíce řízků s 1–2 kořeny vytvořil kultivar 'Conica', nejméně pak 'Hicksii'. Ten vytvořil převážnou část řízků se 3 a více kořeny, stejně jako 'Overeynderi', u kterých bylo vyhodnoceno přes 50 % zakořenělých řízků se 3 a více kořeny. Z celkového hlediska zakořenění lze zhodnotit nejvyšší kořenící schopnost u kultivaru 'Overeynderi' (66 %), následně pak 'Hicksii' (56 %). Kultivar 'Conica' v tomto termínu zakořenil z 55 %, což je u smrků velmi dobrý výsledek zakořenění s přihlédnutím na termín množení. Nejméně kořenící schopnost projevil opět 'Repandens' (15 %), avšak kořenil více než v lednovém termínu. 'Fastigiata Aurea' byl schopen zakořenit ze 40 %, 'Nidiformis' ze 35 %.
38
Obr. 3 % vyjádření stavu řízků u všech kultivarů – termín odběru březen Legenda ke grafu: Bodová stupnice: 1. bez zakořenění, bez kalusu, včetně suchých; 2. bez zakořenění, s kalusem; 3. zakořenění s 1–2 kořeny; 4. zakořenění s 3–4 kořeny
Z grafu březnového termínu odběru řízků lze opět vyčíst velkou neschopnost tvorby kalusu a zakořenění u smrků. U kultivaru 'Conica' je oproti jiným termínům zvýšené procento nezakořenělých řízků s absencí kalusu, kdežto u 'Nidiformis' toto procento řízků pokleslo stejně jako u 'Repandens', který v tomto termínu vytvořil abnormální procento nezakořenělých řízků s kalusem. 'Fastigiata Aurea' je v procentuálním zastoupení u nezakořenělých řízků s kalusem ze všech tří termínu odběru řízků nejvyšší. Z grafu je opět patrné, že kultivary smrků špatně tvoří kalus. U kultivaru 'Overeynderi' a 'Hicksii' lze pozorovat snížené procento zakořenělých řízků se 3 a více kořeny než v únorovém termínu odběru řízků. Snížilo se také procentuální zakořenění řízků 'Conica' a naopak se zvýšilo procento zakořenění kultivaru 'Nidiformis', u 'Repandens'
39
pouze v tvorbě řízků se 3 a více kořeny. Z celkového hlediska zakořenění z březnového odběru řízků lze vyhodnotit nejvyšší kořenící schopnost u kultivaru 'Hicksii' (58 %) a 'Overeynderi' (54 %). Kultivar 'Nidiformis' v tomto termínu zakořenil z 51 %, což je u smrků dobrý výsledek a nejvyšší ze všech termínů odběru řízků. Zakořenění řízků kultivaru 'Fastigiata Aurea' (30 %) je shodné s lednovým termínem množení, stejně jako 'Conica' (25 %). Nejméně kořenící schopnost projevil opět 'Repandens', nicméně procento zakořenění bylo z březnového odběru nejvyšší, a to 21 %.
Kultivar 'Nidiformis' kořenil nejlépe v březnovém termínu odběru řízků, ve kterém zakořenilo 51 % řízků. Nejméně vhodným termínem byl leden, kdy řízky kořenily z 16 %. Pro kultivar 'Conica' byl stanoven jako nejvhodnější termín odběru řízků únor, protože v tomto měsíci zakořenilo 55 % řízků. Lednový ani březnový termín se pro množení tohoto kultivaru nejeví jako vhodný, protože kořenila pouze čtvrtina řízků. Ačkoliv je doporučováno odebírat řízky z kultivarů smrků a množit je v jiném období, byla více jak 50 % úspěšnost zakořenění u těchto dvou kultivaru smrků překvapivá, i přes některé negativní faktory ovlivňující zakořeňování. Vzhledem, dle autorů, k nevhodnému termínu řízkování bylo u těchto kultivarů zpozorováno velké procentuální zastoupení řízků, které nezakořenily, špatně tvořily kalus a uhnily. Tento jev byl pravděpodobně způsoben výkyvy teplot a vlhkosti. Kultivar 'Fastigiata Aurea' je lépe řízkovat v únorovém termínu, ve kterém bylo schopno zakořenit pouze 40 % řízků. U tohoto kultivaru byl v každém termínu množení u více jak 50 % řízků vytvořen pouze kalus, který zatvrdnul a bylo zabráněno tvorbě kořenů. Tento jev byl nejspíše způsoben zvýšenými teplotami a výkyvy teplot společně s překročením koncentrace použitých stimulátorů, na které tento kultivar reaguje negativně. Poléhavý kultivar 'Repandens' byl díky svému nejnižšímu procentu zakořenění označen za kultivar, který špatně koření. Schopnost zakořenění řízků byla nejvyšší v březnu, kde bylo dosaženo 21 % úspěšnosti zakořenění. Nejnižší v lednu, kdy tento kultivar zakořenil pouze z 5 % a většina řízků v tomto termínu nebyla schopná vytvořit ani kalus. V únorovém a březnovém termínu množení byl z větší části vytvořen kalus, který zatvrdnul a kořeny se nevyvíjely. Tento jev mohl být způsoben jak negativními faktory (teploty, vlhkost, stimulátor), tak i faktem, že se jedná o špatně množitelný kultivar. 40
Z výsledků
vyhodnocení
vyplynulo,
že
řízky
z kultivaru
'Overeynderi'
je nejefektivnější odebírat řízky a množit v únoru, protože dosáhl 66 % schopnosti zakořenit. Nejméně vhodným termínem byl leden, kdy zakořenilo jen 44 % řízků, ale i přes to byla schopnost zakořenění v lednu jedna z nejvyšších. Navzdory dobrých výsledků zakořenění je nutno zdůraznit zvýšenou tvorbu kalusu, který následně zatvrdnul a řízky nezakořenily. 'Hicksii' je kultivarem, který je díky vysokému procentu zakořenění ve všech termínech odběru řízků velmi dobře množitelným kultivarem. Nejvyšší % zastoupení zakořenělých řízků bylo v březnu, a to 58 %. V lednu a únoru to bylo o 2 % méně. Je potřeba dodat, že zatvrdnutí kalusu a absence kořenů se objevila v mírně zvýšené míře i u 'Hicksii'. U kultivaru 'Overeynderi' a 'Hicksii' je potřeba poukázat na fakt, že tyto dva kultivary vytvářely ze všech výše zmíněných největší kořenový systém. Pro každý kultivar jsou sestaveny jednotlivé grafy se statistickým vyhodnocením dle bodové stupnice 1–4 a se zjištěným statisticky významným rozdílem. Tyto grafy jsou umístěny v přílohové části II. Grafy bodového hodnocení 1–4 v závislosti na termínu množení, (Obr. 3–8), na které navazují tabulky statistického vyhodnocení Tukkeyova HSD testu pro jednotlivé kultivary se zvýrazněním statisticky významných rozdílů v přílohové části III. (Tab. 3, 6, 9, 12, 15, 18).
41
5.2.
Počty kořenů a sumy délek kořenů
U každého z množených kultivarů jsou znázorněny dva grafy. První graf udává, ve kterém z termínů byl schopen daný kultivar vytvořit nejvíce kořenů. Ve druhém grafu jsou uvedeny sumy délek kořenů, které byl kultivar schopen vytvořit v závislosti na termínu odběru řízků.
Picea abies 'Nidiformis'
Obr. 4 Kultivar 'Nidiformis' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Kultivar 'Nidiformis' je podle tohoto grafu schopen průměrně vytvořit největší počet kořenů v únorovém (3,4 kusů) a následně v březnovém (3,2 kusů) termínu množení. V lednovém termínu množení bylo průměrně vytvořeno 2,7 kusů kořenů. Mezi termíny nebyl shledán žádný statisticky významný rozdíl, ale pro odběr řízků je vhodnější únorový termín.
42
Obr. 5 Kultivar 'Nidiformis' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu poskytujícím informace o sumách délek kořenů u kultivaru 'Nidiformis' je patrné největší dosažení sumy délek kořenů v březnovém termínu, kde bylo dosaženo 1677 mm. V únorovém termínu množení byla suma délek kořenů 1185 mm. Nejmenší suma délky kořenů 804 mm byla v lednovém termínu množení. Statisticky významný rozdíl byl prokázán mezi všemi termíny množení.
43
Picea glauca 'Conica'
Obr. 6 Kultivar 'Conica' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Tento graf poskytující informace o počtu kořenů u kultivaru 'Conica' nám ukazuje, že největší počet kořenů byl zaznamenán v únorovém termínu množení (3,2 kusů). Naopak nejmenší množství počtu kořenů bylo v březnovém termínu množení, ve kterém bylo průměrně 2,5 kusů kořenů. V lednovém termínu to bylo 2,97 kusů kořenů. Statisticky významný rozdíl byl zaznamenán mezi únorovým a březnovým termínem množení. Z tohoto pohledu je vhodnější pro odběr řízků měsíc únor.
44
Obr. 7 Kultivar 'Conica' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu vypovídajícím o celkové sumě délky kořenů je patrné, že u kultivaru 'Conica' bylo dosaženo nejvyšší sumy délky kořenů v únorovém termínu 2483 mm. Byl tak prokázán statisticky významný rozdíl mezi lednovým a únorovým, únorovým a březnovým termínem množení. Rozdíl délky kořenů v lednovém a březnovém termínu je minimální, nebyl zde prokázán statisticky významný rozdíl a sumy délek kořenů, jsou v obou termínech totožné (1700 mm).
45
Taxus baccata 'Fastigiata aurea'
Obr. 8 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu, který udává, kolik kořenů byl schopen kultivar 'Fastigiata Aurea' v jednotlivých termínech množení vytvořit lze vyčíst nejvyšší počet torby kořenů v únorovém termínu množení s průměrem 3,8 kusů kořenů. Počet kořenů v lednovém termínu s průměrem počtu kořenů 3,4 kusů se oproti březnovému termínu, kde bylo dosaženo počtu kořenů s průměrem 3,5 kusů výrazně neliší. Mezi termíny odběru řízků nebyl shledán žádný statisticky významný rozdíl a vhodným termínem pro odběr řízků je měsíc únor.
46
Obr. 9 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Kultivar 'Fastigiata Aurea' se dle tohoto grafu se sumami délek kořenů v únorovém a březnovém termínu statisticky významně neliší a průměrné sumy délek kořenů byly 1128 mm. V lednovém termínu byl průměr sumy délky kořenů 936 mm. Statisticky významný rozdíl byl prokázán v lednovém a únorovém, lednovém a březnovém termínu množení.
47
Taxus baccata 'Repandens'
Obr. 10 Kultivar 'Repandens' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu popisujícího zastoupení počtu kořenů v jednotlivých termínech lze vyčíst, že v březnovém termínu bylo vytvořeno nejvíce kořenů 2,9 kusů a statisticky významný rozdíl je mezi únorovým a březnovým termínem. V lednovém a únorovém termínu bylo vytvořeno 2,3 kusů kořenů a nebyl prokázán statisticky významný rozdíl. Březnový termín je z pohledu tvorby počtu kusů kořenů vhodným měsícem pro odběr řízků z kultivaru 'Repandens'.
48
Obr. 11 Kultivar 'Repandens' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Sumy délek kořenů jsou u kultivaru 'Repandens' nejvyšší v březnovém termínu, ve kterém bylo dosaženo průměrné délky 1144 mm. V lednovém termínu byla sum délek kořenů nejmenší 575 mm a v únorovém termínu 889 mm. Statisticky významný rozdíl je mezi lednovým a březnovým, únorovým a březnovým termínem množení.
49
Taxus baccata 'Overeynderi'
Obr. 12 Kultivar 'Overeynderi' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Průměrný počet kořenů se u kultivaru 'Overeynderi' v únorovém a březnovém termínu množení statisticky zásadně neliší a bylo dosaženo počtu kořenů 5,3 kusů v únorovém a 5,2 kusů v březnovém termínu. Nejnižší počet kořenů se vytvořil v lednovém termínu množení, a to 4,4 kusů. Statisticky významný rozdíl je tedy mezi lednovým a únorovým termínem a mezi lednovým a březnovým termínem. Nejvhodnějším termínem pro množení kultivaru 'Overeynderi' je z pohledu počtu kusů kořenů únorový a březnový termín množení. Lednový termín není pro množení tohoto kultivaru zcela vhodný.
50
Obr. 13 Kultivar 'Overeynderi' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Rozdíly sum délek kořenů jsou dle tohoto grafu patrné. Statisticky významného rozdílu je dosaženo mezi termíny leden a únor, leden a březen. Nejvyšší suma délky kořenů byla 1634 mm v březnovém termínu. Nejnižší suma délek kořenů byla v lednovém termínu, a to 1107 mm. V únorovém termínu byla suma délek 1400 mm. Z hlediska sum délek kořenů je vhodným termínem pro množení kultivaru 'Overeynderi' březnový termín. Lednový termín je díky nejnižší hodnotě sumy délek kořenů nevhodným termínem pro zakořeňování řízků.
51
Taxus×media 'Hicksii'
Obr. 14 Kultivar 'Hicksii' – počet kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Kultivar 'Hicksii' je ve tvorbě počtu kořenů schopnější v únorovém termínu, ve kterém je průměr počtu kořenů 6,7 kusů. Březnový termín se svým průměrným počtem kořenů 5,8 kusů a lednový termín 5,6 kusů se výrazně neliší. Statisticky významný rozdíl byl prokázán mezi termíny leden a únor, únor a březen. Únorový termín množení je z pohledu tvorby počtu kusů kořenů nejvhodnějším měsícem pro odběr řízků a množení.
52
Obr. 15 Kultivar 'Hicksii' – sumy délek kořenů v závislosti na termínu odběru řízků
Sumy délek kořenů jsou u kultivarů 'Hicksii' nejvyšší v únorovém termínu, ve kterém bylo dosaženo průměrně 1807 mm. V březnovém termínu byl průměr sumy délek kořenů 1683 mm a v lednovém termínu 1504 mm. Dle grafu byl statisticky významný rozdíl prokázán mezi lednovým a únorovým, lednovým a březnovým termínem množení. Ke každému z výše uvedených grafů s podkapitoly 5.2 Počty kořenů a sumy délek kořenů, jsou v přílohové části III. umístěny doprovodné tabulky statistického vyhodnocení Kruskal-Wallisova testu s vyznačením statisticky významných rozdílů pro jednotlivé kultivary (Tab. 1, 2, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 13, 14, 16, 17).
53
Obr. 16 Tvorba počtu kořenů všech kultivarů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu popisujícím tvorbu počtu kořenů u všech množených kultivarů ve všech třech termínech množení lze vyčíst, že největší počet kořenů ve všech třech termínech vytvořil kultivar 'Hicksii', nejvíce v únoru, kdy bylo vytvořeno průměrně 6,7 kusů kořenů. Tvorba kořenů u tohoto kultivaru byla i v ostatních termínech vysoká (průměrně 5,7 kusů kořenů). Dalším kultivarem, který vytvořil nejvíce kořenů byl kultivar 'Overeynderi', který v únorovém a březnovém termínu vytvořil téměř stejný počet kořenů, avšak i v lednovém termínu byla schopnost kořenění dobrá. Z kultivaru tisů byla nejmenší tvorba kořenů zaznamenána u kultivaru 'Repandens', kde v lednovém a únorovém termínu bylo vytvořeno průměrně 2,3 kusů kořenů, v březnovém pak 2,9 kusů kořenů. Kultivar 'Fastigiata Aurea' vytvořil nejvíce kořenů v únorovém termínu. Kultivar 'Conica' vytvořil nejvíce kořenů v únorovém termínu množení, následně pak v lednovém termínu. Březnový termín je pro vytvoření dostatečného počtu kořenů u tohoto kultivaru nejméně vhodný. Na druhou stranu se u kultivaru 'Nidiformis'
54
jeví jako nejméně vhodný termín pro odběr řízků měsíc leden, kdy bylo vytvořeno nejméně kořenů. Naopak březen je pro množení tohoto kultivaru přínosnější, nejvhodnější je však únor. V porovnání mezi kultivary tisů je zjevné, že nejlépe koření kultivary 'Hicksii' a 'Overeynderi'. Tyto dva kultivary byly ohodnoceny jako velmi dobře kořenící kultivary. U kultivaru 'Fastigiata Aurea' je tvorba počtu kořenů poměrně dobrá. Ze všech množených kultivarů, nejen tisů, ale i smrků, je v tvorbě počtu kořenů kultivar
'Repandens'
ohodnocen
jako
špatně
kořenící
kultivar.
Z porovnání
mezi kultivary smrků 'Conica' a 'Nidiformis' vyplývá poměrně slabá tvorba počtu kořenů, průměrně 2,6 kořenů u jednoho řízku. Lze však vyhodnotit, že z kultivaru 'Conica'
i
'Nidiformis'
je
prospěšnější
odebírat
řízky v únorovém
termínu,
kdy je schopnost kořenění největší.
Z pohledu tvorby počtu kusů kořenů je nejméně vhodným měsícem pro odběr řízků měsíc leden. Měsíc březen je nejvhodnějším měsícem pro odebírání řízků z kultivaru 'Repandens', kdy bylo vytvořeno nejvíce kořenů u tohoto kultivaru. Je nezbytné poznamenat, že kultivar 'Repandens' byl ohodnocen jako nejhůře kořenící kultivar ze všech testovaných kultivarů a ačkoliv byl březen zvolen nejvhodnějším měsícem, ani v tomto měsíci nebyla tvorba počtu kusů kořenů dobrá. Nejvhodnějším měsícem pro odběr řízků byl zvolen měsíc únor, ve kterém nejlépe kořenily kultivary 'Conica', 'Nidiformis', 'Fastigiata', 'Overeynderi' a 'Hicksii'.
55
Obr. 17 Sumy délek kořenů všech kultivarů v závislosti na termínu odběru řízků
Z grafu poskytujícím informace o celkových sumách délek kořenů ve všech termínech odběru řízků u všech kultivarů lze vyhodnotit, že suma délek kořenů u kultivaru 'Nidiformis' byla v měsíci březnu (1677 mm), nejmenší pak v lednu (804 mm). Kultivar 'Conica' byl z pohledu tvorby délek kořenů nejaktivnější v měsíci únoru, kdy bylo dosaženo průměrné celkové sumy délek 2483 mm. V únorovém a březnovém termínu jsou sumy délek kořenů téměř totožné. Kultivar 'Fastigiata Aurea' z pohledu sum délek kořenů vytvořil v únoru a březnu téměř totožné sumy (1128 mm). 'Repandens' vytvořil i přes svou velmi slabou kořenící schopnost nejdelší kořeny v březnu (1144 mm), nejméně pak v lednu, průměrně 575 mm. U kultivaru 'Overeynderi' byla průměrná největší suma délek kořenů v měsíci březnu 1634 mm a nejnižší v lednu. 'Hicksii' byl nejschopnější v únoru, kdy byla dosažena průměrná délka kořenů 1807 mm. Nejmenší suma byla v lednu 1504 mm. Při porovnání mezi kultivary smrků a 'Conica' a 'Nidiformis' bylo zjištěno, že kultivar 'Conica' je v rámci sum délek kořenů schopnější než kultivar 'Nidiformis' a vytváří extrémně 56
dlouhé kořeny, především v únorovém a následně lednovém termínu odběru řízků. U hodnocených kultivarů tisů bylo největší zastoupení sum délek kořenů u kultivarů 'Hicksii' a 'Overeynderi'. 'Fastigiata Aurea' vytvářel v porovnání s ostatními průměrné sumy délek kořenů. I přes malou tvorbu kořenů byl kultivar 'Repandens' schopen vytvořit průměrnou sumu délek kořenů v měsíci březnu. Z grafu je patrné, že největší průměrné sumy délek kořenů u všech kultivarů jsou u kultivaru 'Conica', následně pak 'Hicksii' ve všech měsících, oba nejvíce v únoru. Je potřeba vzít v potaz, že sumy délek kořenů jsou v návaznosti na tvorbu počtu kusů kořenů u každého kultivaru a tyto hodnoty jsou díky tomuto atributu ovlivněné. Z výše uvedeného grafu z pohledu sumy délek kořenů vytvořených u kultivarů v jednotlivých měsících odběrů řízku lze vyčíst, že nejméně vhodným měsícem je leden. Únorový termín odběru řízků je z hlediska sum délek kořenů vhodným měsícem pro kultivar 'Conica', 'Fastigiata Aurea' a 'Hicksii'. Březnový termín odběru řízků pro vegetativní množení je vhodný pak pro kultivary 'Nidiformis', 'Repandens', 'Overeynderi' a díky totožné sumě délek kořenů v únorovém i březnovém termínu také pro kultivar 'Fastigiata Aurea'. K souhrnným grafům z této podkapitoly jsou v přílohové části IV. přiloženy souhrnné tabulky statistického vyhodnocení s porovnáním kultivarů mezi sebou a zvýrazněním statisticky významných rozdílů (Tab. 19–24).
57
6. DISKUZE Diplomová práce byla zaměřena na zjištění nejefektivnějšího termínu množení u vybraných druhů těžko množitelných jehličnatých dřevin. Pokus byl prováděn ve třech termínech množení, a to leden, únor a březen. Vyhodnocování probíhalo v červenci, srpnu a září. Při vyhodnocování pokusu byl posuzován každý řízek zvlášť, byl u něho stanoven stav, zda nezakořenil, vytvořil kalus a zakořenil. U zakořeněných řízků
byl
dále
hodnocen
počet
a
délka
kořenů.
Během
celého
pokusu
byla monitorována teplota a relativní vlhkost vzduchu teplotním snímačem HOBO.
Pro pokus byly po dohodě s vedoucím práce a panem Pasičem použity tyto druhy dřevin: -
Picea abies 'Nidiformis',
-
Picea glauca 'Conica',
-
Taxus baccata 'Fastigiata Aurea',
-
Taxus baccata 'Repandens',
-
Taxus baccata 'Overeynderi',
-
Taxus×media 'Hicksii',
které jsou dle ústního sdělení Vlastimila Pasiče (majitele firmy Pasič, spol. s r. o.) ze dne 19. 1. 2015 těžko kořenící. Jako vhodný způsob rozmnožování bylo zvoleno rozmnožování dřevitými řízky, které je dle VILKUSE (1997) využíváno při množení kultivarů, jejichž semeno je obtížné získat, špatně koření nebo nepřinášejí věrné potomstvo. THIMANN AWENT (1934) řadí druh Taxus baccata do skupiny rostlin dobře zakořeňující. Rod Picea spadá do skupiny rostlin špatně kořenící. Z pokusu byla dokázána lepší kořenící schopnost u některých kultivarů tisů než u smrků i v případě ošetření řízků stimulátory. K řízkování jehličnanů byly použity jednoleté vyzrálé dřevité řízky rostoucí v matečné školce ve firmě Pasič, spol. s r. o. , které dle BÄRTELSE (1988) zakořeňují o
dost
lépe
než
nedostatečně
ztvrdlé
nebo
bujně
rostoucí
výhony.
Ačkoliv STEIN (2000) doporučuje odebírat řízky již v pozdním podzimu a v bezmrazých zimních dnech, kdy jsou již řízky dobře vyzrálé a uchovávat je, byly řízky pro pokus odebírány vždy v bezmrazé dny samotného množení, čili v lednu, únoru a březnu. Z pohledu stoupající zakořeňovací schopnosti řízků, vhodné doby
58
pro odběr řízků tzv. cyklofýzy je podle PSOTY (1995), po výstupu dřevin z endogenní dormance v lednu až únoru, často již v prosinci optimální doba pro odběr řízků. Po zhodnocení výsledků bylo zjištěno, že lednový termín je z pohledu odběru řízků pro výše zmíněné kultivary nevhodný. V lednu nejlépe kořenil kultivar 'Hicksii', u kterého zakořenilo 56 % řízků a 'Overeynderi' zakořenilo 44 % řízků. Z celkového pohledu je však měsíc leden nejméně vhodným měsícem pro odběr řízků. Únorový termín odběru řízků se jeví jako nejefektivnější u kultivaru 'Conica', kdy zakořenilo 55 % všech řízků. Tato úspěšnost zakořenění je u smrků množených v tomto termínu relativně dobrý výsledek. Dále je tento termín nejefektivnější pro kultivar 'Fastigiata Aurea' a 'Overeynderi'. V případě prvního kultivaru zakořenilo 40% řízků. Tento termín je ze všech tří termínů nejefektivnější. Řízky z kultivaru 'Overeynderi' zakořenily v tomto termínu z 66 % - nejvíce zakořenělých řízků ze všech a ve všech termínech. Březnový termín se díky zhodnoceným výsledkům stal nejefektivnějším termínem pro odběr řízků z kultivarů 'Nidiformis', 'Repandens' a 'Hicksii'. 'Nidiformis' zakořenil v tomto termínu z 51 % a tato úspěšnost je dle mého názoru u kultivaru smrku množeného v zimních měsících uspokojující. U kultivaru 'Hicksii' byla vysoká schopnost kořenění ve všech měsících (přes 50 %), nejvyšší však v březnu, kdy tento kultivar zakořenil s 56 % úspěšností. 'Repandens' kořenil ve všech měsících ze všech kultivarů nejméně a největší procento zakořenění bylo při odběru řízků v březnu, kdy
zakořenil
s 21
%
úspěšností.
Tento
fakt
potvrzuje
tvrzení
DIRRA a HEUSERA (2006) o tom, že 'Repandens' je kultivar, který velmi špatně tvoří kořeny. Pro zvolení vhodného období pro množení kultivarů tisů a smrků panují rozličné názory. Například BÄRTELS (1988) doporučuje u kultivarů rodu Taxus množení již od ledna. WALTER (1997) uvádí jako nejlepší dobu pro množení tisů v prosinci a
lednu.
Zakrslé
kultivary
smrčků
je
údajně
lepší
množit
v červnu,
protože by při zimním řízkování mohly hůře kořenit. Naopak VILKUS (1997) uvádí termíny řízkování u tisů až od února do dubna (před rašením) a u smrků v červnu, srpnu, září, říjnu a v prosinci. Z výsledku pokusu vyplývá, že množení kultivarů tisů je odlišné a záleží spíše na daném kultivaru. Pokus vyvrací tvrzení BÄRTELSE (1988) a WALTERA (1997) o množení kultivarů tisů již od ledna, kdy byla u všech kultivarů ve srovnání s ostatními termíny odběru řízků horší a špatná kořenící schopnost. Tvrzení VILKUSE (1997) o množení tisů od února do dubna pokus potvrdil, ale jen u některých kultivarů, a to u 'Overeynderi' a 'Hicksii'. 'Fastigiata Aurea' je spíše průměrem v tvorbě 59
kořenů. Kultivar 'Repandens' se díky velmi špatným výsledkům kořenění tomuto tvrzení zcela vymyká. V případě kultivarů smrků a tvrzením o lepším termínu odběru řízků v měsících červen-prosinec je potřeba poznamenat, že u kultivaru 'Nidiformis' byla v březnovém termínu odběru řízků 51 % úspěšnost zakořenění a v únorovém termínu u kultivaru 'Conica' 55 % úspěšnost zakořenění řízků. MOJŽÍŠEK (2005) popisuje lepší kořenící schopnost řízků odebraných z mladších rostlin, pokud možno vzniklých také řízkováním. Dle WALTERA (1997) je snížen počet zakořenělých řízků v závislosti na stáří matečnic. Ve firmě Pasič, spol. s r. o., jsou matečnice tisů pro svou dobrou regeneraci častěji seřezávány než matečnice smrků, které nemají dobrou regeneraci a neobrůstají tak dobře jako tisy. Řízky smrků pro pokus byly tedy odebírány ze starších rostlin a tudíž je možné, že menší počet zakořenělých řízků smrků byl ovlivněn právě tímto faktorem. Tuto skutečnost potvrdil i (ŠEBÁNEK, 2008), který při pokusech zjistil, že schopnost rhizogeneze u smrků prudce klesla po 12 roce života matečné rostliny. Při samotném řízkování se upravovala velikost řízků na cca 5–10 cm tak, jak doporučuje RŮŽIČKOVÁ (1996) na 5–12 cm a pro lepší zakořenění bylo provedeno boční poranění řízků, jak doporučuje OBDRŽÁLEK, PINC (1997). KOLEK a kol. (1988) popisuje vznik adventivních kořenů nejčastěji v nodech, často ve spojení s pupeny v paždí listů. Adventivní kořeny vznikají také v souvislosti s regeneračními procesy a jejich vývin podmiňuje vegetativní rozmnožování rostlin. V tomto případě se kořeny diferencují z buněk kalusu a BÄRTELS (1988) dodává tvorbu adventivních kořenů také z kambiálního pletiva nad místem řezu, a to v případě, že je řízek dostatečné obklopen vlhkou a vzdušnou zeminou. Při vyhodnocování pokusu byly tyto teorie těchto dvou autorů potvrzeny. Kořeny se v nodech a paždí listů (jehlic) tvořily v menší míře a jen u kultivarů smrků. Naopak u tisů byla pozorována tvorba kořenů také nad místem řezu. Jeden z rozhodujících vlivů pro úspěšné zakořeňování je také teplota. Tento parametr ovlivňující zakořeňování je však sporný, protože každý autor uvádí jiné vhodné teploty pro dobré zakořenění řízků. MOJŽÍŠEK (2005) uvádí vhodnou teplotu pro zakořeňování mezi 15–18 °C, (WALTER, 1997) maximálně do 10 °C, BÄRTELS (1988) 6–15 °C a dle RIEHLA (2007) je dobré udržovat teplotu těsně nad 25 °C. Stanovení takto rozdílných teplot je u výše uvedených autorů dle mého názoru v pořádku. Každý z nich měl jiné zkušenosti s množením, každý množil jiný druh dřeviny a každé množení bylo ovlivněno i jinými faktory než jen teplotou. 60
V rámci pokusu byla také monitorována teplota a vlhkost. Snímač teplot HOBO byl umístěn přímo mezi sadbovači. Byla tedy snímána teplota a vlhkost v bezprostředním okolí řízků, nikoliv však teplota substrátů. Z mého úhlu pohledu nebyly teplotní podmínky při provádění pokusu zcela optimální. Z grafu teplot uvedeném v přílohové části I., (Obr. 1), které byly měřeny v blízkosti řízků lze vyčíst jaké teploty byly v určitých dnech, jaké byly jejich rozdíly a jak mohly ovlivnit zakořeňování řízků. Rozdíly teplot jsou v určitých dnech měření velké a bylo dosaženo až 20 °C rozdílů teplot, což mohlo značně ovlivnit zakořeňování řízků. Ve dnech mezi 2. 3. a 9. 3. lze pozorovat vzestup teplot, kde se již průměrná teplota pohybovala téměř vždy na 15 °C. Lepších výsledků zakořenění by dle mého názoru bylo dosaženo při spodním vytápění, v případě vytápěných množárenských stolů, čímž by byla dosažena vyšší teplota substrátu, která je dle PECHAROVÉ, HEJNÉHO (1993) důležitější pro zakořeňování řízků. Navzdory tomu MOJŽÍŠEK (2005) ze svých pokusů zjistil, že při vyšších teplotách v množárně dochází k zacelení řezné rány, zatvrdnutí kalusu a nedojde k vytvoření kořenů. Tento jev se potvrdil při množení tisů, kdy se díky nejen zvýšené teplotě vzduchu, kolísání teplot a extrémním rozdílům teplot v okolí sadbovačů vyskytlo zvýšené procento tvorby a následné zatvrdnutí kalusu a nevytvoření kořenů u řízků, jak tomu bylo především kultivarů 'Fastigiata Aurea' a 'Repandens'. U řízků smrků se tento jev nepotvrdil, a to díky velmi nízké tvorbě kalusu. Podle BÄRTELSE (1988) je potřeba, aby řízky měly k dobrému zakořenění stejnoměrnou teplotu, protože extrémní výkyvy teplot, způsobují řízkům šok a hůře koření. Jak již bylo zmíněno výše, docházelo k extrémním rozdílům a výkyvům teplot v okolí
řízků,
které
přispělo
ke
zvýšení
procentuálního
zastoupení
řízků,
které nezakořenily. Jde-li o vlhkost na množárně, je dle BÄRTELSE (1988) vhodné udržovat dostatečně vysokou vzdušnou vlhkost. Graf, uvedený v přílohové části I., (Obr. 2), popisující naměřené hodnoty relativní vzdušné vlhkosti, která byla měřena v blízkosti řízků nám udává, jaká vlhkost a jaké rozdíly vlhkosti byly v určitých dnech a jak mohlo být ovlivněno zakořeňování řízků. Naměřené hodnoty ukazují v některých dnech velké rozdíly vlhkosti až o 60 %. Takové extrémní rozdíly a kolísání vlhkosti mezi dny mohlo do značné míry ovlivnit zakořeňování řízků. Ve dnech mezi 13. 3. a 23. 3. lze pozorovat extrémní vlhkost prostředí, což na zakořenění mohlo mít také určitý dopad. Z grafu 61
vypovídajícím o vlhkosti na množárně lze tedy usuzovat, že relativní vlhkost vzduchu byla dostatečná, ale nebyla zcela optimální, protože docházelo k velkým výkyvům a rozdílům ve vlhkosti prostředí během dne. Vlhkost byla zajištěna díky plně automatizovanému závlahovému systému mlhovek. Je důležité poznamenat, že díky mlhovkám bylo ovlivněno mikroklima ve skleníku, byla částečně redukována teplota, čímž nedocházelo k větším ztrátám při zatvrdnutí kalusu a nevytvoření kořenů u tisů. Nicméně u smrků lze předpokládat, že nejen méně vhodný termín pro množení, ale i kolísání teploty a vlhkosti mělo za následek velké procento uhynulých kusů řízků, které byly spíše shnilé než suché. Dále také vysoká vzdušná vlhkost a mlžení podpořili bujný růst mechů a řas, i přes zasypání substrátu ostrým pískem s přídavkem dřevěného uhlí jak doporučuje MOJŽÍŠEK (2005). Pokus ukázal, že i po tomto ošetření se mech a řasy tvořily. PECHAROVÁ, HEJNÝ (1993) doporučují užití vzdušnějšího substrátu s obsahem perlitu nebo polystyrenu v případě, kdy jsou řízky umístěny pod mlhovkami. Řízky byly zapíchávány do speciálního substrátu Klasmann select medium 4.cu.ft + 30 % perlitu - speciální mix na vyžádání zákazníka, vhodného pro množení rostlin. Podle ústního sdělení Vlastimila Pasiče (majitele firmy Pasič, spol. s r. o.) ze dne 9. 7. 2015 bylo prováděno mlžení jednou denně. Jakmile teplota dosáhla 15 °C, stoupla také četnost mlžení. Z grafu o přehledu teplot na množárně lze usuzovat, že četnost mlžení stoupla od 7. 3. 2015. Substrát by měl být přiměřeně vlhký. Je-li substrát přemokřený, dochází ke zpomalení tvorby kořenů a může dojít až k úplnému úhynu řízků (BÄRTELS, 1988). Vzhledem k tomu, že substrát byl dle vizuálního posouzení dost mokrý, lze usuzovat a souhlasit s výše uvedeným tvrzením o zpomalení tvorby kořenů a dojití až k úhynu některých řízků, a to především u smrků. Předpoklad tohoto jevu je i u tisů, zvláště pak u kultivaru 'Repandens', především v lednovém termínu. Možnou a lepší variantou by bylo zvýšení četnosti mlžení až od doby, kdy teplota dosáhla 20 °C. ROBERTS (2007) udává, že obsah auxinu v pletivech je zásadní nejen pro samotné zakořeňování, ale také pro samotný počet kořenů a jejich rozmístění. (ŠEBÁNEK, 2008) dodává, že po aplikaci IBA dochází k tvorbě kořínků po celé délce poranění a také proti němu. Tato fakta se potvrdila ve výsledcích vyhodnocování, kde bylo vizuálně zjištěno, že kořeny se tvořily v různém počtu a nejen pouze
62
na řezné ráně, nýbrž i nad řeznou ránou u kultivarů tisů, ale také v nodech a paždích listů, především u kultivarů smrků. RŮŽIČKOVÁ (1996) doporučuje užívat nejvíce osvědčené stimulátory pro zakořeňování, a to kyselinu alfa-naftyloctovou (NAA) v koncentraci 0,05 %, 0,1 % a 0,2 % a beta-indolylmaselnou kyselinu (IBA) v koncentracích 0,5 %, 1 %, 2 % a 4 %. Pro pokus byla použita směs stimulátorů Rhizoponu AA (IBA) o koncentraci 0,5 % a Rhizoponu B (NAA) o koncentraci 0,5 %. Ve srovnání s tvrzením RŮŽIČKOVÉ (1996) je doporučena koncentrace totožná pouze v případě použití Rhizoponu AA (IBA). U Rhizoponu B (NAA) byla překročena doporučená koncentrace o 0,3 %. Z toho lze vyvodit závěr, kdy nejen díky teplotnímu vlivu, ale taky příčinou překročení koncentrace stimulátorů se vytvořil u řízků tisů pouze kalus, který zatvrdnul a kořeny se nevytvořily, především u 'Fastigiata Aurea' a 'Repandens'. U 'Hicksii' a 'Overeynderi' se zatvrdnutí kalusu projevilo v menší míře. V případě, kdy kalus nezatvrdnul a vytvořil se pouze jeden tlustý kořen (u většiny řízků tisů ohodnocené bodovým hodnocením 3), se tak potvrdilo ústní sdělení Vlastimila Pasiče (majitele firmy Pasič, spol. s r. o.) ze dne 19. 1. 2015 o tom, jak je důležité dodržet přesnou koncentraci stimulátorů. Je-li zvýšená, dochází u tisů k zatvrdnutí kalusu a nevytvoření kořenů nebo se vytvoří pouze jeden tlustý kořen.
63
7. ZÁVĚR Diplomová práce se zabývala sledováním vlivu termínu odběru řízků na efektivitu množení vybraných okrasných dřevin dřevitými řízky. Cílem práce bylo provést pokus na vybraných těžko kořenících kultivarech jehličnatých dřevin a po vyhodnocení výsledků stanovit návrh nejvhodnějšího termínu pro odběr řízků k množení pro každý množený kultivar zvlášť. Praktický pokus byl proveden ve spolupráci s firmou Pasič, spol. s r.o. v Dolních Životicích, kde byl založen dne 9. 1. 2015 a ukončen dne 27. 8. 2015. Pro pokus byly vybrány těžko kořenící kultivary jehličnatých dřevin: Picea abies 'Nidiformis', Picea glauca 'Conica', Taxus baccata 'Fastigiata Aurea', Taxus baccata 'Repandens', Taxus baccata 'Overeynderi' a Taxus×media 'Hicksii'. Byly stanoveny tři termíny odběru řízků: leden, únor a březen. V každém termínu bylo z jednoho kultivaru nařízkováno 560 kusů řízků za použití stimulátoru pro lepší zakořeňování. Při vyhodnocování pokusu byl každý řízek zařazen do skupiny dle bodové stupnice, a v případě zakořenělých řízků se zjišťovaly počty kořenů a měřily jejich délky. Na základě zjištěných dat se poté vyhodnotil a navrhnul vhodný termín pro každý kultivar zvlášť.
Z výsledků vyhodnocení vyplynulo, že řízky z kultivaru 'Nidiformis' koření nejlépe v březnovém termínu odběru řízků, ve kterém zakořenilo 51 % řízků. Nejméně vhodným termínem byl leden, kdy řízky kořenily z 16 %. Pro kultivar 'Conica' byl stanoven jako nejvhodnější termín odběru řízků únor, protože v tomto měsíci zakořenilo 55 % řízků. Lednový ani březnový termín se pro množení tohoto kultivaru nejeví jako vhodný, protože kořenila pouze čtvrtina řízků. 'Fastigiata Aurea' je lépe řízkovat v únorovém termínu, ve kterém bylo schopno zakořenit pouze 40 % řízků. U tohoto kultivaru byl v každém termínu množení u více jak 50 % řízků vytvořen pouze kalus, který zatvrdnul a bylo zabráněno tvorbě kořenů. Poléhavý kultivar 'Repandens' byl díky svému nejnižšímu procentu zakořenění označen za kultivar, který špatně koření. Schopnost zakořenění řízků byla nejvyšší
64
v březnu, kde bylo dosaženo 21 % úspěšnosti zakořenění. Nejnižší v lednu, kdy tento kultivar zakořenil pouze z 5 %. 'Overeynderi' je nejefektivnější odebírat řízky a množit v únoru, protože dosáhl 66 % schopnosti zakořenit. Nejméně vhodným termínem byl leden, kdy zakořenilo jen 44 % řízků, ale i přes to byla schopnost zakořenění v lednu jedna z nejvyšších. Kultivar 'Hicksii' je díky vysokému procentu zakořenění ve všech termínech odběru řízků velmi dobře množitelným kultivarem. Nejvyšší % zastoupení zakořenělých řízků bylo v březnu, a to 58 %. V lednu a únoru to bylo o 2 % méně.
Z provedeného pokusu, získaných výsledků a navržených nejvhodnějších termínů pro řízkování jednotlivých kultivarů je nutno konstatovat, že na zakořeňování řízků má vliv mnoho faktorů než jen termín odběru řízků. Záleží na genetické vybavenosti jedince (kultivaru), do jaké míry je schopen kořenit. Některé kultivary koření lépe, některé hůře. Dále je to zdravotní stav, vitalita a stáří matečných rostlin, ze kterých se řízky získávají. Z abiotických faktorů to jsou především světelné a tepelné podmínky, vlhkostní poměry a jejich působení na řízky. Do velké míry ovlivňuje tvorbu kořenů také použití stimulátorů a jejich vhodná koncentrace, užití vhodného substrátu a samotná úprava řízků. Každý druh a každý kultivar má odlišné vlastnosti, nároky a reaguje na výše zmíněné faktory pro zakořeňování jinak. Bude potřeba ještě hodně výzkumů pro zjištění nároků, nejlepších podmínek a termínů pro zakořeňování různých kultivarů a zajištění tak vysokého procenta úspěšnosti tvorby kořenů. Na základě vyhodnoceného pokusu odběru řízků prováděného ve třech termínech (leden, únor, březen), lze doporučit měsíc únor jako vhodný měsíc pro množení Picea glauca 'Conica', Taxus baccata 'Fastigiata Aurea', Taxus baccata 'Overeynderi' a měsíc březen pro množení Picea abies 'Nidiformis', Taxus baccata 'Repandens' a Taxus×media 'Hicksii' z důvodu vyššího procentuálního zakořenění řízků. Měsíc leden je pro zakořeňování výše zmíněných kultivarů nevhodným termínem pro odběr řízků.
65
8. SOUHRN, RESUME A KLÍČOVÁ SLOVA Efektivita množení okrasných dřevin dřevitými řízky ve vztahu k termínu množení.
Cílem práce bylo experimentální ověření vlivu termínu odběru řízků pro množení dřevitými řízky u vybraných kultivarů a stanovení nejvhodnějšího termínu pro odběr řízků. Pokus byl zahájen ve firmě Pasič, spol. s r. o. v Dolních Životicích dne 9. 1. 2015 a ukončen dne 27. 8. 2015. Pro pokus byly vybrány těžko kořenící kultivary jehličnatých dřevin: Picea abies 'Nidiformis', Picea glauca 'Conica', Taxus baccata 'Fastigiata Aurea', Taxus baccata 'Repandens', Taxus baccata 'Overeynderi' a Taxus×media 'Hicksii'. Byly stanoveny tři termíny odběru řízků: leden, únor a březen. V každém termínu bylo z jednoho kultivaru nařízkováno 560 kusů řízků za použití stimulátoru pro lepší zakořeňování. Na základě provedených experimentů lze doporučit jako nejvhodnější termín množení,
z pokusných
variant,
tyto
měsíce:
únor
pro
kultivary
'Conica',
'Fastigiata Aurea', 'Overeynderi' a březen pro kultivary 'Nidiformis', 'Repandens' a 'Hicksii'.
Klíčová
slova:
dřevité
řízky,
faktory ovlivňující
zakořeňování,
okrasné dřeviny, vegetativní rozmnožování rostlin, termín množení
66
kořen,
RESUME Efficiency of reproduction by ornamental woody species with wood cuttings in relation to the term of reproduction.
The object of work was experimental prove of term-impact of taking cuttings for reproduction with woody cuttings by selected cultivars and determinating the most appropriate term for cutting offtake. The experiment was established in the company Pasič LTD. in Dolní Životice on the 9th of January 2015 and ended on the 27th of August 2015.
For the experiment were chosen difficult rooted cultivars of conifers: Picea abies 'Nidiformis', Picea glauca 'Conica', Taxus baccata 'Fastigiata Aurea', Taxus baccata 'Repandens', Taxus baccata 'Overeynderi' a Taxus×media 'Hicksii'. There were set three terms for cuttings offtake: January, February and March. In every term were cutted 560 pieces cuttings from one cultivar with using stimulator for better rooting.
On the basis of performed experiments can be recommended these months as the most appropriate reproduction term from experimental variation: Februar for cultivar 'Conica', 'Fastigiata Aurea', 'Overeynderi' and March for 'Nidiformis', 'Repandens' a 'Hicksii'.
Keyword: woody cuttings, factors affecting rooting, root, ornamental trees, vegetative plant reproduction, reproduction term
67
9. AJUHA,
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY M.
R.,
2010.
Micropropagation
of
Woody
Plants.
Netherlands:
Kluwer Academic Publisher, 536 s. ISBN 978-90-481-4169-2. BÄRTELS A. 1988. Rozmnožování dřevin. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 452 s. BLÁHA, L., ŠERÁ, B. 2012. Vybrané kapitoly z fyziologie rostlin a zemědělského výzkumu. Praha, Výzkumný ústav rostlinné výroby, 200 s. ISBN 9788074270871. CRAWORD, M., 2005. Methods and Techniques to Improve Root Initiationof Cuttings. Combined Proceedings International Plant Propagators' Society, 55 s. DAVIES, F. T., HARTMANN, H. T., 1988. The physiological basis of adventitious root formantion. In International Symposium on Vegetative Propagation of Woody Species. ISHS Acta Horticulturae, 115 s. ISBN 978-90-66052-63-5. DIRR, M., A., HEUSER, CH., W., 2006: The reference manual of woody plant propagation. Portland, USA: Timber Press, 410 s. ISBN 978-1-60469-004-0. DOSTÁL,
1972.
Růstové
hormony
a
zakořeňování
řízků.
In PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. HARTMANN, H. T., KESTER, D. E., 2002. Plant propagation principle and practicies. Prentice hall. Inc. Englenwood Cliffs. New Jersey, 662 s. ISBN 0-13-679235-9. HESSAYON, D.G., 2000. Stálezelené rostliny. Praha, Beta-Dobrovský, 128 s. ISBN 80-86278-79-4 HIEKE, K., 1978. Praktická dendrologie 1. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 533 s. HIEKE, K., 1994. Lexikon okrasných dřevin. Praha, Helma, 730 s. JANTRA, H., 1993. Rozmnožujeme rostliny. Praha, Granit, 72 s. ISBN 80-85805-05-7.
68
KOLEK, J. a kol., 1988. Fyziológia koreňového systému rastlín. Bratislava, Veda, 381 s. KREMER, B., 1995. Stromy. Praha, Ikar, 286 s. ISBN 807176-184-2. KRŐSSMANN, G., 1997. Die Baumschule, Parey Buchverlag: Berlin, 982 s. ISBN 3-8263-3048-X. KRŰSSMANN, G., 1978. Evropské dřeviny. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 187 s. KUTINA, J., 1988. Regulátory růstu a jejich využití v zemědělství a zahradnictví. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 187 s. LUX, 1978. Růstové hormony a zakořeňování řízků. In PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. LUXOVÁ, 1991. Růstové hormony a zakořeňování řízků. In PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. MACDONALD, B., 1996. Practical woody plant propagation for nursery growers. Portland: Timber Press, 669 s. ISBN 0-88192-062-2. MACMILLAN, J., 1980. Hormonal Regulation of Development I: Molecular Aspects of Plant Hormones. New York: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 681 s. ISBN 3-540-10161-6, 0-387-10161-6. McMAHON, M., KOFRANEK, A. M., RUBATZKY, V. E., 2007. Hartmannś plant science: Growth, development, and utilization of cultivated plants. New Jersey: Pearson Education, 594 s. ISBN 0-13-114075-2. MITTER, H., SHARMA, A., 1999. Propagation of Taxus baccata L. by stem cuttings. Indian forester. 260 s. MOJŽÍŠEK, M., 2005. Jehličnaté stromy a keře. Brno, CP Books, 96 s. ISBN 80-251-0248-3. OBDRŽÁLEK, J., PINC, M, 1997. Vegetativní množení listnatých dřevin. Průhonice: Výzkumný ústav okrasného zahradnictví, 118 s. ISBN 80-85116-13-8.
69
PAŠTÉKA, K., 1972. Botanika. Praha, Avicenum, 236 s. PECHAROVÁ, E., HEJNÝ, S., 1993. Botanika I.. České Budějovice, Dona, 172 s. ISBN 85-85463-28-8. POKLUDA, R, KOBZA, F. 2011. Skleníky, fóliovníky, využití a pěstební technologie. Praha: Profi Press, 253 s. ISBN 978-80-86726-46-5. POP, T., PAMFIL, D., BELLINI, C., 2011: Auxin control in the formation of
adventitious
roots.
Notulae
Botanicae
Horti
Agrobotanici
Cluj-Napoca.
ISSN 1842-4309. PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. PSOTA, 1995. Růstové hormony a zakořeňování řízků. In PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. RIEHL, J. R., 2007. Graph-Based Approximation Algorithms for Cooperative Routing Problems. California, Dizertační práce. University of California, 142 s. ROBERTS, K. 2007. Handbook of Plant Science. Wiley, Copyrighted Material, 1648 s. ISBN 978-0470057230. RŮŽIČKOVÁ, J. a kol., 1996. Sadovnictví. Praha, Květ, 256 s. ISBN 80-85362-21-X. SALAŠ, P., 2014. Příprava stimulátoru zakořeňování a jejich využití v okrasném školkařství. IN Zahradnictví: Záhradníctvo: Měsíčník pro profesionální zahradníky. Odborný recenzovaný časopis. Praha: Martin Sedláček, 3/2014. ISSN 1213-7596. SCOTT, T. K., 1984. Hormonal Regulation of Development II: The Functions of Hormones from the Level of the Cell to the Whole Plant. New York: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 309 s. ISBN 3-540-10196-9. STEIN, S., 2000. Množení rostlin pro dům a zahradu. Bratislava, Priroda, 104 s. ISBN 80-07-01121-8. ŠEBÁNEK, J., 1983. Fyziologie rostlin. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 560 s.
70
ŠEBÁNEK,
J.,
2008.
Fyziologie
vegetativního
množení
dřevin.
Brno:
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 60 s. ISBN 978-80-7375-238-5. THIMANN A., 1934. Růstové hormony a zakořeňování řízků. In PROCHÁZKA, S. a kol., 1998. Fyziologie rostlin. Praha, Academia, 484 s. ISBN 80-200-0586-2. VERMEULEN, N., 2006. Stromy a keře: encyklopedie. 3. vyd. Čestlice: Rebo, 288 s. ISBN 80-7234-599-0. VĚTVIČKA, V., 1999. Stromy a keře. Praha, Aventinum, 288 s. ISBN 80-715-1178-1. VILKUS, E. a kol.., 1997. Rozmnožování ovocných a okrasných dřevin. Praha, Květ, 103 s. ISBN 80-85362-32-5. WALTER, V., 2011. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha, Brázda, 312 s. ISBN 978-80-09-0385-3. ZENG, F. J. a kol. 2009. Response of ecological properties of roots of Alhagi sparsifolia shap.,China, 852–858 s. Centrum pro regionální rozvoj ČR (CRR) [online] citováno 24. ledna 2016. Dostupné na World Wide Web:
. Český úřad zeměměřický a katastrální [online] citováno 24. ledna 2016. Dostupné na World Wide Web:
. Katalog Klasmann [online] citováno 24. ledna 2016. Dostupné na World WideWeb: < http://www.pasic.cz/download/katalog/klasmann.pdf>. Územní plán Dolní Životice [online] citováno 24. ledna 2016. Dostupné na World WideWeb:
. Zeměpisná šířka a délka na Google mapách [online] citováno 24. ledna 2016. Dostupné na World Wide Web: .
71
10. PŘÍLOHY
72
Seznam obrázků a tabulek v přílohové části I.
Grafické zpracování výstupů ze snímače teploty a relativní vlhkosti vzduchu
Obr. 1 Graf teploty prostředí Obr. 2 Graf relativní vzdušné vlhkosti prostředí II.
Grafy bodového hodnocení 1–4 v závislosti na termínu množení
Obr. 3 Kultivar 'Nidiformis' – bodové hodnocení 1–4 Obr. 4 Kultivar 'Conica' – bodové hodnocení 1–4 Obr. 5 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – bodové hodnocení 1–4 Obr. 6 Kultivar 'Repandens' – bodové hodnocení 1–4 Obr. 7 Kultivar 'Overeynderi' – bodové hodnocení 1–4 Obr. 8 Kultivar 'Hicksii' – bodové hodnocení 1–4 III.
Tabulky
statistického
vyhodnocení
pro
se zvýrazněním statisticky významných rozdílů Tab. 1 Počet kořenů Tab. 2 Suma délek kořenů Tab. 3 Bodové hodnocení 1–4 Tab. 4 Počet kořenů Tab. 5 Suma délek kořenů Tab. 6 Bodové hodnocení 1–4 Tab. 7 Počet kořenů Tab. 8 Suma délek kořenů Tab. 9 Bodové hodnocení 1–4 Tab. 10 Počet kořenů Tab. 11 Suma délek kořenů Tab. 12 Bodové hodnocení 1–4 Tab. 13 Počet kořenů Tab. 14 Suma délek kořenů Tab. 15 Bodové hodnocení 1–4 Tab. 16 Počet kořenů Tab. 17 Suma délek kořenů Tab. 18 Bodové hodnocení 1–4
jednotlivé
kultivary
IV.
Souhrnné tabulky statistického vyhodnocení s porovnáním kultivarů mezi sebou a zvýrazněním statisticky významných rozdílů
Tab. 19 Počet kořenů – leden Tab. 20 Počet kořenů – únor Tab. 21 Počet kořenů – březen Tab. 22 Sumy délek kořenů – leden Tab. 23 Sumy délek kořenů – únor Tab. 24 Sumy délek kořenů – březen
V.
Fotodokumentace
Obr. 9 Satelitní mapa České republiky s vyznačením Dolních Životic (http://mapy.cz/) Obr. 10 Satelitní mapa Dolních Životic s vyznačením firmy Pasič, spol s r. o. (http://mapy.cz/) Obr. 11 Firma Pasič, spol s r. o. (http://firmy.cz/) Obr. 12 Matečné dřeviny ve firmě Pasič, spol s r. o. (KORBÁŠ, 2015) Obr. 13 Příprava a úprava řízků (KORBÁŠ, 2015) Obr. 14 Řízkování Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 15 Řízky Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 16 Řízky Taxus baccata 'Repandens' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 17 Nařízkované kultivary umístěné na pojízdných stolech (KORBÁŠ, 2015) Obr. 18 Zakořenělé řízky před vyhodnocováním pokusu (KORBÁŠ, 2015) Obr. 19 Zakořenělé řízky Picea abies 'Nidiformis' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 20 Zakořenělé řízky Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015 Obr. 21 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 22 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Repandens' (KORBÁŠ, 2015 Obr. 23 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Overeynderi' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 24 Zakořenělé řízky Taxus×media 'Hicksii' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 25 Rozdíl zakořenělých řízků u Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015) Obr. 26 Rozdíl zakořenělých řízků u Taxus baccata 'Overeynderi' (KORBÁŠ, 2015)
I.
Grafické zpracování výstupů ze snímače teploty a relativní vlhkosti vzduchu
Obr. 1 Graf teploty prostředí
Z grafu teplot, které byly měřeny v blízkosti řízků lze vyčíst jaké teploty byly v určitých dnech, jaké byly jejich rozdíly a jak mohly ovlivnit zakořeňování řízků. Mezi dny 4. 6. a 18. 6. 2015 chybí naměřená data z důvodu závady na přístroji, který snímal teplotu a vlhkost prostředí.
Obr. 2 Graf relativní vzdušné vlhkosti prostředí
Graf popisující naměřené hodnoty relativní vzdušné vlhkosti, která byla měřena v blízkosti řízků nám udává, jaká vlhkost a jaké rozdíly vlhkosti byly v určitých dnech a jak mohlo být ovlivněno zakořeňování řízků. Mezi dny 4. 6. a 18. 6. 2015 chybí naměřená data z důvodu závady na přístroji, který snímal teplotu a vlhkost prostředí.
II.
Grafy bodového hodnocení 1–4 v závislosti na termínu množení
Obr. 3 Kultivar 'Nidiformis' – bodové hodnocení 1–4 Z grafu je patrný statistický významný rozdíl mezi všemi termíny odběru řízků.
Obr. 4 Kultivar 'Conica' – bodové hodnocení 1–4 Statisticky významný rozdíl byl mezi lednovým a únorovým, únorovým a březovým termínem.
Obr. 5 Kultivar 'Fastigiata Aurea' – bodové hodnocení 1–4 Mezi termíny odběru řízků nebyl u tohoto kultivaru shledán žádný statisticky významný rozdíl.
Obr. 6 Kultivar 'Repandens' – bodové hodnocení 1–4 U kultivaru 'Repandens' byl mezi všemi termíny odběru řízků shledán statisticky významný rozdíl.
Obr. 7 Kultivar 'Overeynderi' – bodové hodnocení 1–4 Z grafu je patrný statisticky významný rozdíl mezi všemi termíny odběru řízků.
Obr. 8 Kultivar 'Hicksii' – bodové hodnocení 1–4 U kultivaru 'Hicksii' byl shledán statisticky významný rozdíl mezi lednovým a únorovým, dále mezi únorovým a březnovým termínem odběru řízků.
III.
Tabulky statistického vyhodnocení pro se zvýrazněním statisticky významných rozdílů
jednotlivé
kultivary
Picea abies 'Nidiformis'
Tab. 1 Počet kořenů Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 574) =5,024233 p =,0811 1 2 3 R:253,33 R:299,35 R:289,93
Závislá: počet kořenů 1
2,174378
2
2,174378
3
1,818925
1,818925 0,614886
0,614886
Tab. 2 Suma délek kořenů Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná: termín KruskalWallisův test: H ( 2, N= 574) =52,69118 p =,0000 Závislá: délka kořenů(mm) suma 1 2 3 délky R:186,20 R:273,06 R:328,88 1
4,103948
2
4,103948
3
7,091131
7,091131 3,643562
3,643562
Tab. 3 Bodové hodnocení 1–4
Č. buňky
Tukeyův HSD test; proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 1,3 796, sv = 1677,0 {1} {2} {3} termín R:681,42 R:843,70 R:996,38
1
1
2
2
559769
5,597693
3
3
10,86407
10,86407 5,26637
5,266375
Picea glauca 'Conica' Tab. 4 Počet kořenů
Závislá: počet kořenů
Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) e Nezávislá (grupovací) proměnná: termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 521) =9,799031 p =,0075 1 2 3 R:267,53 R:275,88 R:228,03
1
0,515271
2
0,515271
3
2,159048
2,159048 3,003997
3,003997
Tab. 5 Suma délek kořenů Závislá: délka kořenů(mm) suma délky
Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná: termín KruskalWallisův test: H ( 2, N= 521) =21,33914 p =,0000 1 2 3 R:227,66 R:292,56 R:235,90
1
4,006457
2
4,006457
3
0,450374
0,450374 3,556829
3,556829
Tab. 6 Bodové hodnocení 1–4
Č. buňky
Tukeyův HSD test; proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 1,3108, sv = 1677,0 {1} {2} {3} termín 1,6946 2,1679 1,6250
1
1
0,000022
2
2
0,000022
3
3
0,565557
0,565557 0,000022
0,000022
Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' Tab. 7 Počet kořenů
Závislá: počet kořenů
Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná: termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 231) =13,80839 p =,0010 1 2 3 R:438,25 R:526,06 R:465,83
1
0,247615
2
0,247615
3
0,985081
0,985081 0,190139
0,190139
Tab. 8 Suma délek kořenů
dél
Závislá: délka kořenů(mm) suma délky
Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 568) =24,49848 p =,0000 1 2 3 R:234,41 R:309,25 R:305,31
1
4,534993
2
4,534993
3
4,021930
4,021930 0,234332
0,234332
Tab. 9 Bodové hodnocení 1–4 Tukeyův HSD test: proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika). Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 6,4595, sv = 565,00 {1} {2} {3} termín Č. buňky 3,4022 3,8100 3,3571 1
1
0,247615
2
2
0,247615
3
3
0,985081
0,985081 0,190139
0,190139
Taxus baccata 'Repandens'
Tab. 10 Počet kořenů
Závislá: počet kořenů
Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 231) =13,80839 p =,0010 1 2 3 R:120,43 R:96,103 R:129,85
1
1,675272
2
1,675272
3
0,669797
0,669797 3,560861
3,560861
Tab. 11 Suma délek kořenů Závislá: délka kořenů(mm) suma délky
Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín KruskalWallisův test: H ( 2, N= 231) =22,61969 p =,0000 1 2 3 R:77,482 R:102,60 R:135,35
1
1,729710
2
1,729710
3
4,112428
4,112428 3,455506
3,455506
Tab. 12 Bodové hodnocení 1–4
Č. buňky
Tukeyův HSD test; proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 4,8886, sv = 1677,0 {1} {2} {3} termín 1,3018 1,9107 2,2143
1
1
0,000022
2
2
0,000022
3
3
0,000022
0,000022 0,000022
0,000022
Taxus baccata 'Overeynderi' Tab. 13 Počet kořenů Závislá: počet kořenů
Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 915) =13,63124 p =,0011 1 2 3 R:405,39 R:482,93 R:469,58
1
3,548657
2
3,548657
3
2,817299
2,817299 0,651718
0,651718
Tab. 14 Suma délek kořenů Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 915) Závislá: =44,22139 p =,0000 délka kořenů(mm) 1 2 3 suma délky R:364,15 R:476,74 R:510,06 1
5,152979
2
5,152979
3
6,403927
6,403927 1,627296
1,627296
Tab. 15 Bodové hodnocení 1–4
Č. buňky
Tukeyův HSD test; proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 1,1796, sv = 1677,0 {1} {2} {3} termín 2,5768 3,0464 2,8143
1
1
0,000022
2
2
0,000022
3
3
0,000753
0,000753 0,001026
0,001026
Taxus×media 'Hicksii'
Tab. 16 Počet kořenů Závislá: počet kořenů
Vícenásobné porovnání z' hodnot; počet kořenů (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 952) =17,06350 p =,0002 1 2 3 R:438,25 R:526,06 R:465,83
1
3,991972
2
3,991972
3
1,268296
1,268296 2,768069
2,768069
Tab. 17 Suma délek kořenů Vícenásobné porovnání z' hodnot; délka kořenů(mm) suma délky (délka kořenů) Nezávislá (grupovací) proměnná : termín Kruskal-Wallisův test: H ( 2, N= 952) Závislá: =27,44129 p =,0000 délka kořenů (mm) suma 1 2 3 délky R:415,56 R:529,87 R:483,91 1
5,196577
2
5,196577
3
3,143865
3,143865 2,111722
2,111722
Tab. 18 Bodové hodnocení 1–4
Č. buňky
Tukeyův HSD test; proměnná bodové hodnocení 1-4 (Korbáš_Dalibor-DP-Statistika) Přibližné pravděpodobnosti pro post hoc testy Chyba: meziskup. PČ = 82942, sv = 1677,0 {1} {2} {3} termín 2,2911 2,5143 2,3768
1
1
0,000138
2
2
0,000139
3
3
0,256544
0,256544 0,030963
0,030963
IV.
Souhrnné tabulky statistického vyhodnocení s porovnáním kultivarů mezi sebou a zvýrazněním statisticky významných rozdílů
Tab. 19 Počet kořenů – leden
Skup. 1 vs. skup. 2 Nidiformis vs. Nidiformis Nidiformis vs. Conica Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea Nidiformis vs. Repandens Nidiformis vs. Overeynderi Nidiformis vs. Hicksii Conica vs. Nidiformis Conica vs. Conica Conica vs. Fastiqiata Aurea Conica vs. Repandens Conica vs. Overeynderi Conica vs. Hicksii Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis Fastiqiata Aurea vs. Conica Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea Fastiqiata Aurea vs. Repandens Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi Fastiqiata Aurea vs. Hicksii Repandens vs. Nidiformis Repandens vs. Conica Repandens vs. Fastiqiata Aurea Repandens vs. Repandens Repandens vs. Overeynderi Repandens vs. Hicksii Overeynderi vs. Nidiformis Overeynderi vs. Conica Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea Overeynderi vs. Repandens Overeynderi vs. Overeynderi Overeynderi vs. Hicksii Hicksii vs. Nidiformis Hicksii vs. Conica Hicksii vs. Fastiqiata Aurea Hicksii vs. Repandens Hicksii vs. Overeynderi Hicksii vs. Hicksii
Termín=1 T-test pro nezávislé vzorky (počet kořenů) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. F-poměr p skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 Rozptyly Rozptyly 2,674157 2,674157 0,00000 176 1,000000 89 89 1,543132 1,543132 1,00000 1,000000 2,674157 2,977273 -1,32803 219 0,185552 89 132 1,543132 1,740694 1,27244 0,226503 2,674157 3,402235 -2,44984 266 0,014937 89 179 1,543132 2,582394 2,80052 0,000000 2,674157 2,250000 1,39391 115 0,166032 89 28 1,543132 0,799305 3,72718 0,000264 2,674157 4,446281 -6,01636 329 0,000000 89 242 1,543132 2,614833 2,87132 0,000000 2,674157 5,594249 -8,98603 400 0,000000 89 313 1,543132 2,951244 3,65767 0,000000 2,977273 2,674157 1,32803 219 0,185552 132 89 1,740694 1,543132 1,27244 0,226503 2,977273 2,977273 0,00000 262 1,000000 132 132 1,740694 1,740694 1,00000 1,000000 2,977273 3,402235 -1,63602 309 0,102853 132 179 1,740694 2,582394 2,20090 0,000003 2,977273 2,250000 2,15892 158 0,032366 132 28 1,740694 0,799305 4,74263 0,000018 2,977273 4,446281 -5,79077 372 0,000000 132 242 1,740694 2,614833 2,25654 0,000001 2,977273 5,594249 -9,51028 443 0,000000 132 313 1,740694 2,951244 2,87452 0,000000 3,402235 2,674157 2,44984 266 0,014937 179 89 2,582394 1,543132 2,80052 0,000000 3,402235 2,977273 1,63602 309 0,102853 179 132 2,582394 1,740694 2,20090 0,000003 3,402235 3,402235 0,00000 356 1,000000 179 179 2,582394 2,582394 1,00000 1,000000 3,402235 2,250000 2,33923 205 0,020286 179 28 2,582394 0,799305 10,43806 0,000000 3,402235 4,446281 -4,07151 419 0,000056 179 242 2,582394 2,614833 1,02528 0,863994 3,402235 5,594249 -8,28656 490 0,000000 179 313 2,582394 2,951244 1,30607 0,048941 2,250000 2,674157 -1,39391 115 0,166032 28 89 0,799305 1,543132 3,72718 0,000264 2,250000 2,977273 -2,15892 158 0,032366 28 132 0,799305 1,740694 4,74263 0,000018 2,250000 3,402235 -2,33923 205 0,020286 28 179 0,799305 2,582394 10,43806 0,000000 2,250000 2,250000 0,00000 54 1,000000 28 28 0,799305 0,799305 1,00000 1,000000 2,250000 4,446281 -4,41414 268 0,000015 28 242 0,799305 2,614833 10,70194 0,000000 2,250000 5,594249 -5,96920 339 0,000000 28 313 0,799305 2,951244 13,63279 0,000000 4,446281 2,674157 6,01636 329 0,000000 242 89 2,614833 1,543132 2,87132 0,000000 4,446281 2,977273 5,79077 372 0,000000 242 132 2,614833 1,740694 2,25654 0,000001 4,446281 3,402235 4,07151 419 0,000056 242 179 2,614833 2,582394 1,02528 0,863994 4,446281 2,250000 4,41414 268 0,000015 242 28 2,614833 0,799305 10,70194 0,000000 4,446281 4,446281 0,00000 482 1,000000 242 242 2,614833 2,614833 1,00000 1,000000 4,446281 5,594249 -4,77332 553 0,000002 242 313 2,614833 2,951244 1,27386 0,048134 5,594249 2,674157 8,98603 400 0,000000 313 89 2,951244 1,543132 3,65767 0,000000 5,594249 2,977273 9,51028 443 0,000000 313 132 2,951244 1,740694 2,87452 0,000000 5,594249 3,402235 8,28656 490 0,000000 313 179 2,951244 2,582394 1,30607 0,048941 5,594249 2,250000 5,96920 339 0,000000 313 28 2,951244 0,799305 13,63279 0,000000 5,594249 4,446281 4,77332 553 0,000002 313 242 2,951244 2,614833 1,27386 0,048134 5,594249 5,594249 0,00000 624 1,000000 313 313 2,951244 2,951244 1,00000 1,000000
Tab. 20 Počet kořenů – únor
Skup. 1 vs. skup. 2 Nidiformis vs. Nidiformis Nidiformis vs. Conica Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea Nidiformis vs. Repandens Nidiformis vs. Overeynderi Nidiformis vs. Hicksii Conica vs. Nidiformis Conica vs. Conica Conica vs. Fastiqiata Aurea Conica vs. Repandens Conica vs. Overeynderi Conica vs. Hicksii Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis Fastiqiata Aurea vs. Conica Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea Fastiqiata Aurea vs. Repandens Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi Fastiqiata Aurea vs. Hicksii Repandens vs. Nidiformis Repandens vs. Conica Repandens vs. Fastiqiata Aurea Repandens vs. Repandens Repandens vs. Overeynderi Repandens vs. Hicksii Overeynderi vs. Nidiformis Overeynderi vs. Conica Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea Overeynderi vs. Repandens Overeynderi vs. Overeynderi Overeynderi vs. Hicksii Hicksii vs. Nidiformis Hicksii vs. Conica Hicksii vs. Fastiqiata Aurea Hicksii vs. Repandens Hicksii vs. Overeynderi Hicksii vs. Hicksii
Termín=2 T-test pro nezávislé vzorky (počet kořenů) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. F-poměr p skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 Rozptyly Rozptyly 3,388889 3,388889 0,0000 394 1,000000 198 198 2,204121 2,204121 1,000000 1,000000 3,388889 3,196000 0,9578 446 0,338664 198 250 2,204121 2,045070 1,161594 0,263768 3,388889 3,809955 -1,7542 417 0,080128 198 221 2,204121 2,656055 1,452122 0,007664 3,388889 2,252874 4,0656 283 0,000062 198 87 2,204121 2,097720 1,104018 0,608036 3,388889 5,305405 -9,1804 566 0,000000 198 370 2,204121 2,455285 1,240889 0,090044 3,388889 6,685897 -18,2320 508 0,000000 198 312 2,204121 1,842005 1,431822 0,004733 3,196000 3,388889 -0,9578 446 0,338664 250 198 2,045070 2,204121 1,161594 0,263768 3,196000 3,196000 0,0000 498 1,000000 250 250 2,045070 2,045070 1,000000 1,000000 3,196000 3,809955 -2,8278 469 0,004888 250 221 2,045070 2,656055 1,686777 0,000065 3,196000 2,252874 3,6803 335 0,000271 250 87 2,045070 2,097720 1,052152 0,751387 3,196000 5,305405 -11,2080 618 0,000000 250 370 2,045070 2,455285 1,441409 0,001952 3,196000 6,685897 -21,2484 560 0,000000 250 312 2,045070 1,842005 1,232636 0,080605 3,809955 3,388889 1,7542 417 0,080128 221 198 2,656055 2,204121 1,452122 0,007664 3,809955 3,196000 2,8278 469 0,004888 221 250 2,656055 2,045070 1,686777 0,000065 3,809955 3,809955 0,0000 440 1,000000 221 221 2,656055 2,656055 1,000000 1,000000 3,809955 2,252874 4,8980 306 0,000002 221 87 2,656055 2,097720 1,603169 0,012504 3,809955 5,305405 -6,9468 589 0,000000 221 370 2,656055 2,455285 1,170227 0,186155 3,809955 6,685897 -14,7621 531 0,000000 221 312 2,656055 1,842005 2,079181 0,000000 2,252874 3,388889 -4,0656 283 0,000062 87 198 2,097720 2,204121 1,104018 0,608036 2,252874 3,196000 -3,6803 335 0,000271 87 250 2,097720 2,045070 1,052152 0,751387 2,252874 3,809955 -4,8980 306 0,000002 87 221 2,097720 2,656055 1,603169 0,012504 2,252874 2,252874 0,0000 172 1,000000 87 87 2,097720 2,097720 1,000000 1,000000 2,252874 5,305405 -10,7112 455 0,000000 87 370 2,097720 2,455285 1,369964 0,078330 2,252874 6,685897 -19,2408 397 0,000000 87 312 2,097720 1,842005 1,296920 0,115122 5,305405 3,388889 9,1804 566 0,000000 370 198 2,455285 2,204121 1,240889 0,090044 5,305405 3,196000 11,2080 618 0,000000 370 250 2,455285 2,045070 1,441409 0,001952 5,305405 3,809955 6,9468 589 0,000000 370 221 2,455285 2,656055 1,170227 0,186155 5,305405 2,252874 10,7112 455 0,000000 370 87 2,455285 2,097720 1,369964 0,078330 5,305405 5,305405 0,0000 738 1,000000 370 370 2,455285 2,455285 1,000000 1,000000 5,305405 6,685897 -8,1782 680 0,000000 370 312 2,455285 1,842005 1,776733 0,000000 6,685897 3,388889 18,2320 508 0,000000 312 198 1,842005 2,204121 1,431822 0,004733 6,685897 3,196000 21,2484 560 0,000000 312 250 1,842005 2,045070 1,232636 0,080605 6,685897 3,809955 14,7621 531 0,000000 312 221 1,842005 2,656055 2,079181 0,000000 6,685897 2,252874 19,2408 397 0,000000 312 87 1,842005 2,097720 1,296920 0,115122 6,685897 5,305405 8,1782 680 0,000000 312 370 1,842005 2,455285 1,776733 0,000000 6,685897 6,685897 0,0000 622 1,000000 312 312 1,842005 1,842005 1,000000 1,000000
Tab. 21 Počet kořenů – březen Termín=3 T-test pro nezávislé vzorky (počet kořenů) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. F-poměr p Skup. 1 vs. skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 Rozptyly Rozptyly Nidiformis vs. Nidiformis 3,278746 3,278746 0,0000 572 1,000000 287 287 2,165932 2,165932 1,000000 1,000000 Nidiformis vs. Conica 3,278746 2,510791 3,7599 424 0,000194 287 139 2,165932 1,510192 2,056957 0,000003 Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea 3,278746 3,357143 -0,3619 453 0,717570 287 168 2,165932 2,335064 1,162273 0,267257 Nidiformis vs. Repandens 3,278746 2,879310 1,7459 401 0,081601 287 116 2,165932 1,846996 1,375174 0,049200 Nidiformis vs. Overeynderi 3,278746 5,158416 -8,0544 588 0,000000 287 303 2,165932 3,344659 2,384592 0,000000 Nidiformis vs. Hicksii 3,278746 5,880734 -13,1723 612 0,000000 287 327 2,165932 2,660982 1,509365 0,000372 Conica vs. Nidiformis 2,510791 3,278746 -3,7599 424 0,000194 139 287 1,510192 2,165932 2,056957 0,000003 Conica vs. Conica 2,510791 2,510791 0,0000 276 1,000000 139 139 1,510192 1,510192 1,000000 1,000000 Conica vs. Fastiqiata Aurea 2,510791 3,357143 -3,6827 305 0,000273 139 168 1,510192 2,335064 2,390745 0,000000 Conica vs. Repandens 2,510791 2,879310 -1,7529 253 0,080826 139 116 1,510192 1,846996 1,495780 0,023693 Conica vs. Overeynderi 2,510791 5,158416 -8,9208 440 0,000000 139 303 1,510192 3,344659 4,905003 0,000000 Conica vs. Hicksii 2,510791 5,880734 -13,9979 464 0,000000 139 327 1,510192 2,660982 3,104699 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis 3,357143 3,278746 0,3619 453 0,717570 168 287 2,335064 2,165932 1,162273 0,267257 Fastiqiata Aurea vs. Conica 3,357143 2,510791 3,6827 305 0,000273 168 139 2,335064 1,510192 2,390745 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea 3,357143 3,357143 0,0000 334 1,000000 168 168 2,335064 2,335064 1,000000 1,000000 Fastiqiata Aurea vs. Repandens 3,357143 2,879310 1,8415 282 0,066598 168 116 2,335064 1,846996 1,598327 0,007563 Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi 3,357143 5,158416 -6,1923 469 0,000000 168 303 2,335064 3,344659 2,051663 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Hicksii 3,357143 5,880734 -10,4043 493 0,000000 168 327 2,335064 2,660982 1,298632 0,057962 Repandens vs. Nidiformis 2,879310 3,278746 -1,7459 401 0,081601 116 287 1,846996 2,165932 1,375174 0,049200 Repandens vs. Conica 2,879310 2,510791 1,7529 253 0,080826 116 139 1,846996 1,510192 1,495780 0,023693 Repandens vs. Fastiqiata Aurea 2,879310 3,357143 -1,8415 282 0,066598 116 168 1,846996 2,335064 1,598327 0,007563 Repandens vs. Repandens 2,879310 2,879310 0,0000 230 1,000000 116 116 1,846996 1,846996 1,000000 1,000000 Repandens vs. Overeynderi 2,879310 5,158416 -6,9417 417 0,000000 116 303 1,846996 3,344659 3,279229 0,000000 Repandens vs. Hicksii 2,879310 5,880734 -11,2231 441 0,000000 116 327 1,846996 2,660982 2,075639 0,000009 Overeynderi vs. Nidiformis 5,158416 3,278746 8,0544 588 0,000000 303 287 3,344659 2,165932 2,384592 0,000000 Overeynderi vs. Conica 5,158416 2,510791 8,9208 440 0,000000 303 139 3,344659 1,510192 4,905003 0,000000 Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea 5,158416 3,357143 6,1923 469 0,000000 303 168 3,344659 2,335064 2,051663 0,000000 Overeynderi vs. Repandens 5,158416 2,879310 6,9417 417 0,000000 303 116 3,344659 1,846996 3,279229 0,000000 Overeynderi vs. Overeynderi 5,158416 5,158416 0,0000 604 1,000000 303 303 3,344659 3,344659 1,000000 1,000000 Overeynderi vs. Hicksii 5,158416 5,880734 -3,0102 628 0,002715 303 327 3,344659 2,660982 1,579864 0,000053 Hicksii vs. Nidiformis 5,880734 3,278746 13,1723 612 0,000000 327 287 2,660982 2,165932 1,509365 0,000372 Hicksii vs. Conica 5,880734 2,510791 13,9979 464 0,000000 327 139 2,660982 1,510192 3,104699 0,000000 Hicksii vs. Fastiqiata Aurea 5,880734 3,357143 10,4043 493 0,000000 327 168 2,660982 2,335064 1,298632 0,057962 Hicksii vs. Repandens 5,880734 2,879310 11,2231 441 0,000000 327 116 2,660982 1,846996 2,075639 0,000009 Hicksii vs. Overeynderi 5,880734 5,158416 3,0102 628 0,002715 327 303 2,660982 3,344659 1,579864 0,000053 Hicksii vs. Hicksii 5,880734 5,880734 0,0000 652 1,000000 327 327 2,660982 2,660982 1,000000 1,000000
Tab. 22 Sumy délek kořenů – leden
Skup. 1 vs. skup. 2 Nidiformis vs. Nidiformis Nidiformis vs. Conica Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea Nidiformis vs. Repandens Nidiformis vs. Overeynderi Nidiformis vs. Hicksii Conica vs. Nidiformis Conica vs. Conica Conica vs. Fastiqiata Aurea Conica vs. Repandens Conica vs. Overeynderi Conica vs. Hicksii Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis Fastiqiata Aurea vs. Conica Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea Fastiqiata Aurea vs. Repandens Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi Fastiqiata Aurea vs. Hicksii Repandens vs. Nidiformis Repandens vs. Conica Repandens vs. Fastiqiata Aurea Repandens vs. Repandens Repandens vs. Overeynderi Repandens vs. Hicksii Overeynderi vs. Nidiformis Overeynderi vs. Conica Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea Overeynderi vs. Repandens Overeynderi vs. Overeynderi Overeynderi vs. Hicksii Hicksii vs. Nidiformis Hicksii vs. Conica Hicksii vs. Fastiqiata Aurea Hicksii vs. Repandens Hicksii vs. Overeynderi Hicksii vs. Hicksii
Termín=1 T-test pro nezávislé vzorky (Tabulka1) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 804,494 804,494 0,00000 176 1,000000 89 89 770,170 770,170 804,494 1688,636 -6,40962 219 0,000000 89 132 770,170 1136,866 804,494 922,346 -0,96942 266 0,333215 89 179 770,170 1009,757 804,494 575,000 1,48715 115 0,139713 89 28 770,170 476,581 804,494 1107,025 -2,83912 329 0,004805 89 242 770,170 889,958 804,494 1504,153 -5,64265 400 0,000000 89 313 770,170 1094,808 1688,636 804,494 6,40962 219 0,000000 132 89 1136,866 770,170 1688,636 1688,636 0,00000 262 1,000000 132 132 1136,866 1136,866 1688,636 922,346 6,26865 309 0,000000 132 179 1136,866 1009,757 1688,636 575,000 5,07934 158 0,000001 132 28 1136,866 476,581 1688,636 1107,025 5,46257 372 0,000000 132 242 1136,866 889,958 1688,636 1504,153 1,60519 443 0,109165 132 313 1136,866 1094,808 922,346 804,494 0,96942 266 0,333215 179 89 1009,757 770,170 922,346 1688,636 -6,26865 309 0,000000 179 132 1009,757 1136,866 922,346 922,346 0,00000 356 1,000000 179 179 1009,757 1009,757 922,346 575,000 1,78656 205 0,075487 179 28 1009,757 476,581 922,346 1107,025 -1,98715 419 0,047557 179 242 1009,757 889,958 922,346 1504,153 -5,83134 490 0,000000 179 313 1009,757 1094,808 575,000 804,494 -1,48715 115 0,139713 28 89 476,581 770,170 575,000 1688,636 -5,07934 158 0,000001 28 132 476,581 1136,866 575,000 922,346 -1,78656 205 0,075487 28 179 476,581 1009,757 575,000 575,000 0,00000 54 1,000000 28 28 476,581 476,581 575,000 1107,025 -3,10856 268 0,002082 28 242 476,581 889,958 575,000 1504,153 -4,44850 339 0,000012 28 313 476,581 1094,808 1107,025 804,494 2,83912 329 0,004805 242 89 889,958 770,170 1107,025 1688,636 -5,46257 372 0,000000 242 132 889,958 1136,866 1107,025 922,346 1,98715 419 0,047557 242 179 889,958 1009,757 1107,025 575,000 3,10856 268 0,002082 242 28 889,958 476,581 1107,025 1107,025 0,00000 482 1,000000 242 242 889,958 889,958 1107,025 1504,153 -4,59054 553 0,000005 242 313 889,958 1094,808 1504,153 804,494 5,64265 400 0,000000 313 89 1094,808 770,170 1504,153 1688,636 -1,60519 443 0,109165 313 132 1094,808 1136,866 1504,153 922,346 5,83134 490 0,000000 313 179 1094,808 1009,757 1504,153 575,000 4,44850 339 0,000012 313 28 1094,808 476,581 1504,153 1107,025 4,59054 553 0,000005 313 242 1094,808 889,958 1504,153 1504,153 0,00000 624 1,000000 313 313 1094,808 1094,808
F-poměr Rozptyly 1,000000 2,178944 1,718942 2,611554 1,335261 2,020706 2,178944 1,000000 1,267607 5,690430 1,631849 1,078308 1,718942 1,267607 1,000000 4,489111 1,287346 1,175552 2,611554 5,690430 4,489111 1,000000 3,487106 5,277182 1,335261 1,631849 1,287346 3,487106 1,000000 1,513341 2,020706 1,078308 1,175552 5,277182 1,513341 1,000000
p Rozptyly 1,000000 0,000127 0,004924 0,006045 0,115632 0,000140 0,000127 1,000000 0,141677 0,000003 0,001099 0,593275 0,004924 0,141677 1,000000 0,000026 0,068590 0,232223 0,006045 0,000003 0,000026 1,000000 0,000296 0,000004 0,115632 0,001099 0,068590 0,000296 1,000000 0,000761 0,000140 0,593275 0,232223 0,000004 0,000761 1,000000
Tab. 23 Sumy délek kořenů – únor Termín=2 T-test pro nezávislé vzorky (Tabulka1) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. F-poměr p skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 Rozptyly Rozptyly Skup. 1 vs. skup. 2 Nidiformis vs. Nidiformis 1182,323 1182,323 0,0000 394 1,000000 198 198 857,893 857,893 1,000000 1,000000 Nidiformis vs. Conica 1182,323 2464,000 -9,6777 446 0,000000 198 250 857,893 1699,676 3,925240 0,000000 Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea 1182,323 1128,054 0,6663 417 0,505615 198 221 857,893 808,888 1,124836 0,395199 Nidiformis vs. Repandens 1182,323 868,966 2,8557 283 0,004612 198 87 857,893 841,968 1,038187 0,856986 Nidiformis vs. Overeynderi 1182,323 1400,811 -3,1819 566 0,001543 198 370 857,893 734,754 1,363270 0,011458 Nidiformis vs. Hicksii 1182,323 1807,372 -9,0792 508 0,000000 198 312 857,893 686,697 1,560758 0,000453 Conica vs. Nidiformis 2464,000 1182,323 9,6777 446 0,000000 250 198 1699,676 857,893 3,925240 0,000000 Conica vs. Conica 2464,000 2464,000 0,0000 498 1,000000 250 250 1699,676 1699,676 1,000000 1,000000 Conica vs. Fastiqiata Aurea 2464,000 1128,054 10,6648 469 0,000000 250 221 1699,676 808,888 4,415250 0,000000 Conica vs. Repandens 2464,000 868,966 8,3961 335 0,000000 250 87 1699,676 841,968 4,075132 0,000000 Conica vs. Overeynderi 2464,000 1400,811 10,6520 618 0,000000 250 370 1699,676 734,754 5,351163 0,000000 Conica vs. Hicksii 2464,000 1807,372 6,2207 560 0,000000 250 312 1699,676 686,697 6,126349 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis 1128,054 1182,323 -0,6663 417 0,505615 221 198 808,888 857,893 1,124836 0,395199 Fastiqiata Aurea vs. Conica 1128,054 2464,000 -10,6648 469 0,000000 221 250 808,888 1699,676 4,415250 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea 1128,054 1128,054 0,0000 440 1,000000 221 221 808,888 808,888 1,000000 1,000000 Fastiqiata Aurea vs. Repandens 1128,054 868,966 2,5015 306 0,012888 221 87 808,888 841,968 1,083462 0,635676 Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi 1128,054 1400,811 -4,2033 589 0,000030 221 370 808,888 734,754 1,211973 0,105975 Fastiqiata Aurea vs. Hicksii 1128,054 1807,372 -10,4444 531 0,000000 221 312 808,888 686,697 1,387543 0,007989 Repandens vs. Nidiformis 868,966 1182,323 -2,8557 283 0,004612 87 198 841,968 857,893 1,038187 0,856986 Repandens vs. Conica 868,966 2464,000 -8,3961 335 0,000000 87 250 841,968 1699,676 4,075132 0,000000 Repandens vs. Fastiqiata Aurea 868,966 1128,054 -2,5015 306 0,012888 87 221 841,968 808,888 1,083462 0,635676 Repandens vs. Repandens 868,966 868,966 0,0000 172 1,000000 87 87 841,968 841,968 1,000000 1,000000 Repandens vs. Overeynderi 868,966 1400,811 -5,9028 455 0,000000 87 370 841,968 734,754 1,313126 0,091698 Repandens vs. Hicksii 868,966 1807,372 -10,7029 397 0,000000 87 312 841,968 686,697 1,503350 0,013015 Overeynderi vs. Nidiformis 1400,811 1182,323 3,1819 566 0,001543 370 198 734,754 857,893 1,363270 0,011458 Overeynderi vs. Conica 1400,811 2464,000 -10,6520 618 0,000000 370 250 734,754 1699,676 5,351163 0,000000 Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea 1400,811 1128,054 4,2033 589 0,000030 370 221 734,754 808,888 1,211973 0,105975 Overeynderi vs. Repandens 1400,811 868,966 5,9028 455 0,000000 370 87 734,754 841,968 1,313126 0,091698 Overeynderi vs. Overeynderi 1400,811 1400,811 0,0000 738 1,000000 370 370 734,754 734,754 1,000000 1,000000 Overeynderi vs. Hicksii 1400,811 1807,372 -7,4168 680 0,000000 370 312 734,754 686,697 1,144863 0,216511 Hicksii vs. Nidiformis 1807,372 1182,323 9,0792 508 0,000000 312 198 686,697 857,893 1,560758 0,000453 Hicksii vs. Conica 1807,372 2464,000 -6,2207 560 0,000000 312 250 686,697 1699,676 6,126349 0,000000 Hicksii vs. Fastiqiata Aurea 1807,372 1128,054 10,4444 531 0,000000 312 221 686,697 808,888 1,387543 0,007989 Hicksii vs. Repandens 1807,372 868,966 10,7029 397 0,000000 312 87 686,697 841,968 1,503350 0,013015 Hicksii vs. Overeynderi 1807,372 1400,811 7,4168 680 0,000000 312 370 686,697 734,754 1,144863 0,216511 Hicksii vs. Hicksii 1807,372 1807,372 0,0000 622 1,000000 312 312 686,697 686,697 1,000000 1,000000
Tab. 24 Sumy délek kořenů – březen Termín=3 T-test pro nezávislé vzorky (počet kořenů) Pozn.: Proměnné byly brány jako nezávislé vzorky Průměr Průměr Hodnota t sv p Poč.plat. Poč.plat. Sm.odch. Sm.odch. F-poměr p Skup. 1 vs. skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 skup. 1 skup. 2 Rozptyly Rozptyly Nidiformis vs. Nidiformis 3,278746 3,278746 0,0000 572 1,000000 287 287 2,165932 2,165932 1,000000 1,000000 Nidiformis vs. Conica 3,278746 2,510791 3,7599 424 0,000194 287 139 2,165932 1,510192 2,056957 0,000003 Nidiformis vs. Fastiqiata Aurea 3,278746 3,357143 -0,3619 453 0,717570 287 168 2,165932 2,335064 1,162273 0,267257 Nidiformis vs. Repandens 3,278746 2,879310 1,7459 401 0,081601 287 116 2,165932 1,846996 1,375174 0,049200 Nidiformis vs. Overeynderi 3,278746 5,158416 -8,0544 588 0,000000 287 303 2,165932 3,344659 2,384592 0,000000 Nidiformis vs. Hicksii 3,278746 5,880734 -13,1723 612 0,000000 287 327 2,165932 2,660982 1,509365 0,000372 Conica vs. Nidiformis 2,510791 3,278746 -3,7599 424 0,000194 139 287 1,510192 2,165932 2,056957 0,000003 Conica vs. Conica 2,510791 2,510791 0,0000 276 1,000000 139 139 1,510192 1,510192 1,000000 1,000000 Conica vs. Fastiqiata Aurea 2,510791 3,357143 -3,6827 305 0,000273 139 168 1,510192 2,335064 2,390745 0,000000 Conica vs. Repandens 2,510791 2,879310 -1,7529 253 0,080826 139 116 1,510192 1,846996 1,495780 0,023693 Conica vs. Overeynderi 2,510791 5,158416 -8,9208 440 0,000000 139 303 1,510192 3,344659 4,905003 0,000000 Conica vs. Hicksii 2,510791 5,880734 -13,9979 464 0,000000 139 327 1,510192 2,660982 3,104699 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Nidiformis 3,357143 3,278746 0,3619 453 0,717570 168 287 2,335064 2,165932 1,162273 0,267257 Fastiqiata Aurea vs. Conica 3,357143 2,510791 3,6827 305 0,000273 168 139 2,335064 1,510192 2,390745 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Fastiqiata Aurea 3,357143 3,357143 0,0000 334 1,000000 168 168 2,335064 2,335064 1,000000 1,000000 Fastiqiata Aurea vs. Repandens 3,357143 2,879310 1,8415 282 0,066598 168 116 2,335064 1,846996 1,598327 0,007563 Fastiqiata Aurea vs. Overeynderi 3,357143 5,158416 -6,1923 469 0,000000 168 303 2,335064 3,344659 2,051663 0,000000 Fastiqiata Aurea vs. Hicksii 3,357143 5,880734 -10,4043 493 0,000000 168 327 2,335064 2,660982 1,298632 0,057962 Repandens vs. Nidiformis 2,879310 3,278746 -1,7459 401 0,081601 116 287 1,846996 2,165932 1,375174 0,049200 Repandens vs. Conica 2,879310 2,510791 1,7529 253 0,080826 116 139 1,846996 1,510192 1,495780 0,023693 Repandens vs. Fastiqiata Aurea 2,879310 3,357143 -1,8415 282 0,066598 116 168 1,846996 2,335064 1,598327 0,007563 Repandens vs. Repandens 2,879310 2,879310 0,0000 230 1,000000 116 116 1,846996 1,846996 1,000000 1,000000 Repandens vs. Overeynderi 2,879310 5,158416 -6,9417 417 0,000000 116 303 1,846996 3,344659 3,279229 0,000000 Repandens vs. Hicksii 2,879310 5,880734 -11,2231 441 0,000000 116 327 1,846996 2,660982 2,075639 0,000009 Overeynderi vs. Nidiformis 5,158416 3,278746 8,0544 588 0,000000 303 287 3,344659 2,165932 2,384592 0,000000 Overeynderi vs. Conica 5,158416 2,510791 8,9208 440 0,000000 303 139 3,344659 1,510192 4,905003 0,000000 Overeynderi vs. Fastiqiata Aurea 5,158416 3,357143 6,1923 469 0,000000 303 168 3,344659 2,335064 2,051663 0,000000 Overeynderi vs. Repandens 5,158416 2,879310 6,9417 417 0,000000 303 116 3,344659 1,846996 3,279229 0,000000 Overeynderi vs. Overeynderi 5,158416 5,158416 0,0000 604 1,000000 303 303 3,344659 3,344659 1,000000 1,000000 Overeynderi vs. Hicksii 5,158416 5,880734 -3,0102 628 0,002715 303 327 3,344659 2,660982 1,579864 0,000053 Hicksii vs. Nidiformis 5,880734 3,278746 13,1723 612 0,000000 327 287 2,660982 2,165932 1,509365 0,000372 Hicksii vs. Conica 5,880734 2,510791 13,9979 464 0,000000 327 139 2,660982 1,510192 3,104699 0,000000 Hicksii vs. Fastiqiata Aurea 5,880734 3,357143 10,4043 493 0,000000 327 168 2,660982 2,335064 1,298632 0,057962 Hicksii vs. Repandens 5,880734 2,879310 11,2231 441 0,000000 327 116 2,660982 1,846996 2,075639 0,000009 Hicksii vs. Overeynderi 5,880734 5,158416 3,0102 628 0,002715 327 303 2,660982 3,344659 1,579864 0,000053 Hicksii vs. Hicksii 5,880734 5,880734 0,0000 652 1,000000 327 327 2,660982 2,660982 1,000000 1,000000
V.
Fotodokumentace
Obr. 9 Satelitní mapa České republiky s vyznačením Dolních Životic (http://mapy.cz/)
Obr. 10 Satelitní mapa Dolních Životic s vyznačením firmy Pasič, spol. s r. o. (http://mapy.cz/)
Obr. 11 Firma Pasič, spol. s r. o. (http://firmy.cz/)
Obr. 12 Matečné dřeviny ve firmě Pasič, spol. s r. o. (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 13 Příprava a úprava řízků (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 14 Řízkování Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 15 Řízky Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 16 Řízky Taxus baccata 'Repandens' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 17 Nařízkované kultivary umístěné na pojízdných stolech (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 18 Zakořenělé řízky před vyhodnocováním pokusu (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 19 Zakořenělé řízky Picea abies 'Nidiformis' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 20 Zakořenělé řízky Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 21 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Fastigiata Aurea' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 22 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Repandens' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 23 Zakořenělé řízky Taxus baccata 'Overeynderi' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 24 Zakořenělé řízky Taxus×media 'Hicksii' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 25 Rozdíl zakořenělých řízků u Picea glauca 'Conica' (KORBÁŠ, 2015)
Obr. 26 Rozdíl zakořenělých řízků u Taxus baccata 'Overeynderi' (KORBÁŠ, 2015)
