MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA ZAHRADNICKÁ ÚSTAV ZELINÁŘSTVÍ A KVĚTINÁŘSTVÍ
VYUŽITÍ KVETOUCÍCH PÁSŮ V RÁMCI EKOLOGICKÉ FARMY DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D.
Lednice na Moravě 2011
Vypracovala: Bc. Lenka Halvová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat Doc. Ing. Robertu Pokludovi, Ph.D. za vedení při zpracování diplomové práce. Dále děkuji Ing. Tomáši Koptovi, který byl konzultantem této práce, a také děkuji Ing. Václavu Psotovi za vytvoření grafu pomocí softwaru Canoco. Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli jakoukoliv měrou a pomohli vytvořit podmínky ke zpracování této práce.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Využití kvetoucích pásů v rámci ekologické farmy vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne………….….. Podpis …………….
Obsah Obsah ................................................................................................................................ 3 A. Úvod............................................................................................................................. 6 Literární přehled ....................................................................................................... 7
B. 1.
Důvody zakládání kvetoucích pásů ...................................................................... 7
2.
Základní principy zakládání.................................................................................. 9
3.
Rostliny atraktivní pro predátory........................................................................ 11
4.
Vhodné rostliny pro květinové pásy ................................................................... 13 4.1
Fenykl obecný - Foeniculum vulgare ......................................................... 15
4.2
Kmín kořenný – Carum carvi ..................................................................... 15
4.3
Kopr vonný - Anethum graveolens ............................................................. 16
4.4
Koriandr setý - Coriandrum sativum .......................................................... 16
4.5
Morač větší - Ammi majus .......................................................................... 17
4.6
Pastinák setý - Pastinaca sativa.................................................................. 17
4.7
Aksamitník rozkladitý - Tagetes patula...................................................... 18
4.8
Chrpa modrá - Centaurea cyanus ............................................................... 18
4.9
Kokarda – Gaillardia sp. ............................................................................ 19
4.10
Krásenka – Cosmos sp. ............................................................................... 19
4.11
Měsíček lékařský - Calendula officinalis ................................................... 20
4.12
Řebříček – Achillea sp. ............................................................................... 20
4.13
Slunečnice – Helianthus strumosus ............................................................ 21
4.14
Třapatka – Echinacea sp............................................................................. 21
4.15
Zlatobýl – Solidago sp. ............................................................................... 22
4.16
Tařicovka přímořská - Lobularia maritima ................................................ 22
4.17
Bob obecný - Vicia faba ............................................................................. 23
4.18
Komonice lékařská - Melilotus officinalis .................................................. 23
4.19
Tolice vojtěška - Medicago sativa .............................................................. 24
4.20
Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum ................................................. 24
4.21
Laskavec - Amaranthus sp.......................................................................... 25
5.
Kombinace rostlin v kvetoucích pásech ............................................................. 26
6.
Predátoři v kvetoucích pásech ............................................................................ 28 6.1
Hladěnkovití – Anthocoridae...................................................................... 28
6.2
Lovčicovití – Nabidae ................................................................................ 29
6.3
Lumčíkovití – Braconidae .......................................................................... 29
6.4
Lumkovití – Ichneumonidae....................................................................... 29
6.5
Pavoukovci – Arachnida............................................................................. 30
6.6
Pestřenkovití – Syrphidae ........................................................................... 30
6.7
Slunéčkovití – Coccinellidae ...................................................................... 31
6.8
Střevlíkovití – Carabidae ........................................................................... 31
6.9
Zlatoočkovití – Chrysopidae ...................................................................... 32
Experimentální část................................................................................................. 33
C. 7.
Cíl pokusu ........................................................................................................... 33
8.
Metodika ............................................................................................................. 34 8.1
Charakteristika pozemku ............................................................................ 34
8.2
Průběh pokusu............................................................................................. 35
8.2.1
Založení pokusu a agrotechnika ................................................................. 35
8.2.2
Rostlinný materiál....................................................................................... 36
8.3
Hodnocené parametry ................................................................................. 37
8.4
Metodika pozorování a vyhodnocení.......................................................... 39
D. Výsledky .................................................................................................................... 40 9.
Hodnocení přirozených nepřátel ......................................................................... 40 9.1
Pestřenkovití - Syrphidae............................................................................ 40
9.2
Slunéčkovití - Coccinellidae....................................................................... 41
9.3
Lumčíkovití – Braconidae .......................................................................... 42
9.4
Zlatoočkovití – Chrysopidae ...................................................................... 44
9.5
Dravé ploštice - Orius sp. ........................................................................... 45
9.6
Lumkovití – Ichneumonidae....................................................................... 45
9.7
Hodnocení dalších predátorů ...................................................................... 46
10. Hodnocení atraktivity rostlinného materiálu ...................................................... 47 10.1
Kopr vonný - Anethum graveolens ............................................................. 47
10.2
Měsíček lékařský - Calendula officinalis ................................................... 48
10.3
Chrpa modrá - Centaurea cyanus ............................................................... 49
10.4
Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum ................................................. 50
10.5
Fenykl obecný - Foeniculum vulgare ......................................................... 51
11. Celkové zhodnocení............................................................................................ 53 12. Návrh směsi ........................................................................................................ 59 13. Diskuze ............................................................................................................... 60
14. Závěr ................................................................................................................... 63 15. Souhrn, resume ................................................................................................... 64 16. Seznam použité literatury ................................................................................... 66 17. Seznam obrázků v textu...................................................................................... 72 18. Seznam tabulek v textu ....................................................................................... 74 19. Seznam grafů v textu .......................................................................................... 74 20. Seznam příloh ..................................................................................................... 75 21. Přílohy................................................................................................................. 77
A. Úvod Na rozdíl od konvenčního pěstování, kde je možné používat chemickou ochranu, se v ekologickém pěstování musí spoléhat na ochranu přírodě blízkou a využívat možnosti ochrany biologické. Mezi jednu z možností patří také zakládání kvetoucích pásů. Uplatnění kvetoucích pásů v ekologickém pěstování je časté, a to z důvodu omezeného množství možné ochrany. Kvetoucí pásy je výhodné zakládat i v konvenčním zemědělství z důvodu přilákání predátorů a tím ušetření každoroční ztráty za aplikaci přípravků na ochranu proti škůdcům. Tyto kvetoucí pásy jsou zakládány v porostu z rostlin atraktivních pro predátory, které poskytují pyl či nektar potřebný k vývoji přirozených nepřátel a také umožňují nutný úkryt. Pokud se budou tyto pásy zakládat, bude se zvyšovat množství přirozených predátorů a dále se pak sníží riziko napadení porostu škůdci. Tento způsob ochrany nemá za úkol absolutní vyhubení škůdce, ale škůdce udržovat pod prahem hospodářské škodlivosti.
6
B. Literární přehled 1. Důvody zakládání kvetoucích pásů Krajina v České republice se v posledních 50 letech změnila. Vlivem kolektivizace byly rozorávány meze a scelovány pozemky. Zemědělská výroba byla intenzifikována. Z krajiny postupně vymizely ekologicky stabilní prvky, do kterých patří bezpochyby remízky, ale také rozptýlená zeleň a další. Jako důsledek této intenzifikace je nízká ekologická stabilita, snižování nejen rostlinné, ale i živočišné diverzity. Je tedy velmi důležité jak zakládat nové přirozené biotopy, ale také podporovat přirozený výskyt živočichů respektive predátorů v porostu. Tyto zakládané porosty nejen že zvyšují biodiverzitu, ale také podporují a zvyšují včelí pastvu a zvyšují výskyt přirozených predátorů. Důvodem zakládání kvetoucích pásů v okolí pěstebních ploch je tedy zvyšování rozmanitosti a podpora přirozené predace. Některé rostliny, které jsou atraktivní pro predátory, se přirozeně vyskytují v přírodě, nebo rostou společně s kulturní plodinou. Nejznámější takovouto rostlinou je bezpochyby chrpa, která se vyskytuje na okrajích obilných polí, ta je ale nyní z porostu vytlačována. Důvodem je především zvyšující se monokultura a aplikace vysokých dávek herbicidů. Dá se tedy říci, že atraktivní rostliny lákající přirozené predátory jsou také plevelné. (ŠARAPATKA, ET AL., 2005) Jedním z hlavních důvodů zakládání kvetoucích pásů v plochách zemědělské produkce je maximálně snížit výskyt škůdce v porostu kulturní rostliny. V neposlední řadě ale také udržet biologickou rozmanitosti a obnovit životní prostředí. Rozmanitost z pohledu fauny je v monokultuře velice nízká, v porovnání s porostem, kde je vysoká biodiverzita. Na okrajích polí, kde se mnohdy půda neobdělává, je výskyt přirozených predátorů vyšší. Kvetoucí pásy jsou velice důležité z pohledu rozčlenění velkých ploch pozemku na několik menších. Pokud se tyto kvetoucí pásy navrhnou z květin vhodných a atraktivních pro přirozené predátory škůdců je možné i omezit chemickou ochranu porostu. (FRIEDEL, ET AL., 2008) Při zakládání těchto kvetoucích pásů je velice důležité dbát na to, aby rostliny použité do těchto pásů kvetly co nejdéle a tak pokryly co nejdelší dobu vegetace kulturní rostliny. Takto zvolené rostliny poskytují potravu pro přirozeně se vyskytující predátory, jako jsou pestřenky, zlatoočka, slunéčka a další. Rozloha plochy oseté kulturní rostlinou by měla být maximálně 10 ha. Pokud by byla plocha větší, dochází ke
7
zhoršenému rozšiřování predátorů do porostu. Při volbě možných směsí rostlin do kvetoucích pásů je důležité zjistit nároky zvolených rostlin. (URBAN, ET AL., 2003) Tyto pásy se zakládají z důvodu možného zvýšení predace. Výběr vhodných rostlin, které přitahují predátory je velice důležitý. Mnozí predátoři se v dospělosti živí pouze nektarem a pylem. Je tedy důležité počítat s určitou plochou vymezenou pro atraktivní rostliny. Díky porušení monokultury a zprostředkování potravy dospělcům, kteří se živí výhradně pylem a nektarem se zvýší výskyt přirozených predátorů v porostu. Pokud rostliny poskytují dostatek nektaru a tím i potravy dospělcům je možné, že se tak zvyšuje dlouhověkost a plodnost predátora. Pokud má přirozený predátor dostatečný přísun cukru a následně tedy více energie na kladení vajec a rychlejší reprodukci, populace predátorů se v porostu zvyšuje, a tak se snižuje výskyt škůdce v porostu kulturní rostliny. (VATTALA ET AL., 2006) Důvodem zakládání kvetoucích pásů je také omezování rozmnožování plevelnatých rostlin a snižování únavy půdy. Je také nutné zohledňovat možnost kombinace rostlin, které poutají do půdy vzdušný dusík, díky těmto rostlinám se do půdy dostává vzdušný dusík a zvyšuje se také úrodnost půdy. Pokud se budou tyto pásy používat i ve výsadbách dlouhodobého charakteru, jako jsou sady a vinice je možné, že se nejen sníží výskyt škůdců, ale zlepší se také půdní struktura a úrodnost. (ZÍDEK, 1992) Oblast studia managementu stanovišť pro zvýšení biokontroly má dvacetiletou historii, během těchto let byl vytvořen seznam nejatraktivnějších a nejvhodnějších rostlin do kvetoucích pásů. Tyto rostliny byly dále rozděleny do skupin podle nároku na půdní a klimatické podmínky, tak aby vytvářely vhodné podmínky pro predátory. Možná kombinace, která je také nejvhodnější variantou, je spojení kulturních rostlin s přirozeně se vyskytujícími rostlinami. (FRIEDEL, ET AL., 2008)
8
2. Základní principy zakládání V posledních letech se zakládání květinových pásů dostává do popředí a využívá jich mnohem více zemědělců a pěstitelů než v letech minulých. Je to z důvodu jednak návratu k přirozenému, přírodě blízkému pěstování plodin, ale také snížení a omezování aplikace chemických látek a pěstování v kvalitě bio. Je několik možností jak vytvořit kvetoucí pás, buď jako divoký kvetoucí pás, který spíše slouží jako úkryt pro divokou zvěř, nebo jako větrolamy a ochrana proti vodní erozi. Další možností je však také zakládání pásů z rostlin spíše jednoletých. Ve směsi s různým nástupem kvetení a různou délkou vegetace tak, aby pokryla co nejdelší dobu vegetace pěstované plodiny. Samotné zakládání kvetoucích pásů je možné buď po celém okraji pole, nebo v určitém odstupu v pásech. Pásy založené pouze po okraji pole sice zabírají menší plochu, ale při vysokém napadení škůdci se predátoři do porostu dostávají pomaleji než z pásů umístěných uvnitř pole. Je však známo, že škůdci napadají porost od kraje a bude-li porost ohraničen tímto kvetoucím pásem, bude také snížená možnost napadení škůdcem. Založený pás by měl měřit 50-100 metrů, a to po celé ploše pole. Založení kvetoucích pásů je možné v jakékoli kultuře a to nejen v kultuře jednoletých zelenin, ale také v ovocných sadech a vinohradech. Ve víceletých kulturách se však nemusíme omezovat jen na jednoleté rostliny, můžeme zakomponovat do meziřadí i rostliny vytrvalé, jako jsou trávy a další víceleté rostliny. (NICHOLLS, ALTIERI, 2004-2005) Kvetoucí pásy mohou být významným obohacením agroekosystému např. při rozdělení velkých bloků orné půdy. Tyto pásy mohou vzniknout tak, že necháme část půdy ladem, nebo ji osejeme vhodnou kvetoucí směskou. Pro mnoho členovců je diverzita rostlin v takových pásech rozhodující. Zvyšuje se tím druhová rozmanitost v polní kultuře a dochází k propojení biotopů. Kvetoucí pásy by se měly zakládat tak, aby nepřekážely při obdělávání a aby pokud možno spojovaly různé biotopy. Při volbě rostlin vhodných do kvetoucích pásů je však důležité znát jejich biologii, a to z důvodu možné atraktivity nejen pro predátory, ale i pro škůdce. Takovéto rostliny jsou v kvetoucím pásu nežádoucí, i když by mohly některé z predátorů výrazně více lákat. Při zakládání kvetoucích pásů je důležité vědět, jakou kulturní plodinu budeme pěstovat a jací škůdci by se v porostu mohli vyskytovat. Po této úvaze je také důležité zvážit jaké
9
nároky má vlastní vybraná směs rostlin, tak aby byla schopná se v daném prostředí vyvíjet. (ALTIERI, NICHOLLS, 2005) Při zakládání kvetoucích pásů je velice důležité, aby si pěstitel vytvořil seznam možných škůdců na produkční ploše a u každého škůdce pak zjistil jaké jsou jeho požadavky na prostředí, za jakých podmínek je schopný se rozmnožovat a jaké rostliny jej přitahují. Dále je také důležité vědět, jak rychle je škůdce schopný přesáhnou práh škodlivosti a v jaké vývojové fázi daný škůdce přezimuje. Dá se tady říci, že nejdůležitější aspekty při zakládání kvetoucích pásů je ekologie škůdce, jací jsou jejich nejvýznamnější predátoři a parazitoidi. Načasování vhodné predace či parazitace je dalším aspektem důležitým ke kvalitní a přesné ochraně porostu. Pokud se v porostu predátor již vyskytuje, je ochrana včasná a rychlá, k překročení prahu škodlivosti pak v tomto případě ani nemusí mnohdy dojít. Rostlinné druhy produkují různý pyl a nektar, ten je vhodný pro různé přirozené predátory. Je tedy důležité volit rostliny, které odpovídají daným škůdců. (NICHOLLS, ALTIERI, 2004-2005)
10
3. Rostliny atraktivní pro predátory Je důležité si uvědomit, že některé rostliny predátory lákají do porostu a udržují je v něm, ale tito predátoři neslouží k celkovému vyhubení škůdce. K tomuto jevu nikdy nedojde, dochází spíš k vytvoření rovnováhy a udržování škůdce pod prahem škodlivosti. Je také důležité si uvědomit, jakou kombinaci rostlin je nejvhodnější zvolit v závislosti na pěstované plodině. Pokud jsou pěstované plodiny náchylné na mšici, je vhodné použít jiné rostliny než u rostlin náchylných na třásněnky či jiné škůdce. Je tedy nutné si uvědomit, do jakých kulturních porostů jsou tyto rostliny vhodné. Nutné je si ale také uvědomit v jaké lokalitě se bude porost nacházet. Pokud se budou pěstovat rostliny v horských oblastech, není vhodné do této oblasti aplikovat rostliny vhodné do teplých oblastí a naopak. (NICHOLLS, ALTIERI , 2004-2005) Zásadní pro volbu vhodné rostliny je produkce nektaru a pylu dané rostliny, jejich atraktivita a výživná hodnota pro daný druh přirozeného nepřítele. Kvetoucí pásy jsou také zdrojem pylu pro včely, které opylují i produkční rostliny, rostliny však také udržují v okolí lepší klima. Ideální rostlina vhodná do kvetoucích pásů je ta, která kvete a láká přirozené nepřátele do porostu ještě v době, kdy hlavní produkční plodina není napadena škůdci. V této době je predátor schopný se živit pylem a nektarem a v době, kdy se v porostu vyskytne škůdce je připraven snižovat jejich výskyt a udržovat škůdce pod prahem hospodářské škodlivosti. (HOGG, ET AL., 2010) Mezi čtyři doporučované rostliny vhodné pro aplikaci v kvetoucích pásech jsou svazenka (Phacelia tanacetifolia), pohanka (Fagopyrum esculentum), tařicovka (Lobularia
maritima)
a
koriandr
(Coriandrum
sativum). Všechny tyto rostliny jsou jednoleté, i když tařice může v mírném podnebí projevovat znaky trvalky. Tyto rostliny jsou velmi často používány v pokusech a to z důvodu 100 % kladných výsledů. Ve výběru vhodných rostlin do výzkumu, je velice důležitý prokázaný výskyt predátora na těchto rostlinách v předchozích studiích a následná volba dalších méně prozkoumaných rostlin pro srovnání. Hlavním kritériem vhodných rostlin je volba přirozených druhů z důvodu snazší dostupnosti a nižší ceny osiva. Vhodně zvolené rostliny lákají predátory, ale také zvyšují úrodnost půdy, snižují zaplevelení pozemku, snižují erozi půdy a to jak vodní tak i větrné. Volba rostlin je tedy velice důležitá a měl by se na ni klást velký důraz. Následkem vhodné volby rostlin ve směsi má za důsledek snížení populace škůdce a zvýšení kvality a výnosu produkce. (FRIEDEL, ET AL., 2008)
11
Rostliny produkující nektar jsou velice důležité pro vývoj a dlouhověkost predátora. Některé studie prokázaly, že nektar produkovaný rostlinou snižuje až o 73 % smrt hrozící hladověním. Zvyšuje však také plodnost, a to jak produkci vajec, ale také kvalitu jejich dalšího vývoje. Energie získaná z nektaru také ovlivňuje rychlost predace. Každá rostlina má jinou stavbu květu a obsahuje nektar různého složení a viskozity. Tím tak vyhovuje různým druhům predátora. (LEE, HEIMPEL, 2005) Aplikace kvetoucích pásů vede ke snížení produkční plochy, ale při vhodné kombinaci rostlin, mohou rozšířit sortiment produkce v podniku. Těmito rostlinami jsou například pohanka (F. esculentum), kopr (A. graveolens), fenykl (F. vulgare) a mnoho dalších, jako jsou léčivky a rostliny používané v programu biopaliv, nebo vhodné pro řez květů, mezi které patří zlatobýl (Solidago), třapatka (Echinacea), slunečnice (Helianthus) a další. Pokud však rostliny používáme k řezu je tím snížen počet květů a tím tak snížená plocha produkovaného pylu a nektaru. (HOGG, ET AL., 2010)
12
4. Vhodné rostliny pro květinové pásy Rostliny vhodné pro kvetoucí pásy patří nejčastěji do čeledí miříkovitých, hvězdnicovitých, bobovitých a brukvovitých, je však mnoho dalších rostlinných druhů, které jsou vhodné pro aplikaci do kvetoucích pásů, jejich schopnost však dosud nebyla potvrzena. V následující tabulce jsou uvedeny nejčastěji používané a nejspolehlivější rostliny těchto čeledí.
Tab. 1 Rostlinné druhy vhodné do kvetoucích pásů Amarantaceae laskavec Apiaceae fenykl obecný kmín kořenný kopr vonný koriandr setý morač větší moračzákrovnatý pastinák setý Asteraceae aksamitník rozkladitý chrpa modrá kokarda krásenka krásnoočko měsíček lékařský řebříček slunečnice třapatka vratič obecný zlatobýl Brassicaceae barborka obecná brukev divoká hořčice tařice skalní tařicovka přimořská šedavka šedá Fabaceae bob obecný komonice lékařská tolice vojtěška vikev huňatá vikev velkokvětá pohanka obecná Polygonaceae mochna Rosaceae (ALTIERI, NICHOLLS, 2005)
13
Amaranthus spp. Foeniculum vulgare Carum carvi Anethum graveolens Coriandrum sativum Ammi majus Ammi visnaga Pastinaca sativa Tagetes patula Centaurea cyanus Gaillardia spp. Cosmos spp. Coreopsis spp. Calendula officinalis Achillea spp. Helianthus spp. Echinacea spp. Tanacetum vulgare Solidago spp. Barbarea vulgaris Brassica spp. Brassica kaber Aurinium saxatilis Lobularia maritima Berteroa incana Vicia faba Melilotus officinalis Medicago sativa Vicia villosa Vicia grandiflora Fagopyrum esculentum Potentilla spp.
Při volbě vhodných rostlinných druhů je velice důležité dbát na jejich nároky, a to jak na půdní tak i klimatické. Dalším možným hodnocením je však také doba kvetení a životnost rostlin. V tabulce 2 je zaznamenáno hlavní období kvetení jednotlivých rostlinných druhů
Tab. 2 Doba květu jednotlivých druhů vhodných pro aplikaci do kvetoucích pásů Druh/měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Tařicovka přímořská Bob obecný Měsíček lékařský Kmín kořenný Komonice lékařská Aksamitník rozkladitý Chrpa modrá Kokarda Koriandr setý Pakmín větší Pohanka obecná Řebříček Tolice vojtěška Fenykl obecný Krásenka Kopr vonný Laskavec Pastinák setý Třapatka Slunečnice Zlatobýl
14
4.1 Fenykl obecný - Foeniculum vulgare Roste planě především ve středomoří, dále také kolem Černého moře, v České republice se vyskytuje na jižní Moravě.
Patří
do
čeledi
miříkovitých
(Apiaceae). Vzhledově se podobá kopru, dorůstá do výšky 1,2-2 m. Květenství je složený okolík barvy žlutozelené až žluté. Kvete v období od července do září. Fenykl patří mezi teplomilné rostliny vyžadující výsluní až polostín. Půdy potřebuje dobře propustné, hluboké a vápenité. Pěstování je možné pouze v kukuřičném výrobním pásu. Nároky na vodu jsou nejvyšší v období od tvorby stonku do kvetení. Obr. 1 Foeniculum vulgare (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005)
4.2 Kmín kořenný – Carum carvi Jeho výskyt je téměř v celé Evropě až na Středomoří. V České republice roste po celém území. Řadí se do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Patří mezi dvouleté rostliny. V prvním roce se vyvíjí listová růžice, ve druhém pak vyrůstá lodyha dorůstající výšky 0,3-1 m. Květenstvím je složený okolík zbarvený bíle výjimečně růžově. Kvete v období od května do července následujícího roku. Nároky na teplo a světlo jsou vysoké. Půdu vyžaduje písčito-hlinitou až jílovitou s dostatkem humusu. Výsev se provádí na jaře, klíčí při teplotách 10–14 °C. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005)
Obr. 2 Carum carvi
15
4.3 Kopr vonný - Anethum graveolens Pochází
z jižní
V současnosti
se
Evropy však
a
západní
pěstuje
Asie.
v mírných
a
subtropických pásech celého světa, kde také může lehce zplaňovat. V České republice se vyskytuje již od středověku. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Dorůstá do výšky 0,6-1 m. Květ je dvakrát složený okolík.
Kvete
v období
od
července
do
srpna
žlutozelenou barvou. Půda je nejvhodnější vlhčí, živná a propustná. Polohy spíše chráněné, slunné až polostinné. Výsev, je možný, díky jeho krátké vegetaci již od dubna do Obr. 3 Anethum graveolens července. Nevhodná kombinace je výsev kopru společně s fenyklem z důvodu snižování jejich typických aroma, což ale u kvetoucích pásů nevadí, pokud se tyto rostliny také nepoužívají ke sklizni. Květy jsou velice atraktivní pro lumky a lumčíky. (JAŠKOVÁ, 2010)
4.4 Koriandr setý - Coriandrum sativum Rostlina se vyskytuje ve Středomoří. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Patří mezi jednoleté rostliny dorůstající do výšky 0,4-1 m květenstvím je složený okolík barvy bílé, nebo bílo-růžové. Kvete v období od června do července. Koriandr patří mezi teplomilnější rostliny se středními nároky na půdu, vyžaduje však chráněné polohy před silným větrem. Nejvhodnější jsou půdy hlinité až písčito-hlinité s dostatkem humusu. Na počátku růstu vyžaduje dostatek vláhy, v období kvetení však vyžaduje sucho a teplo. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005)
Obr. 4 Coriandrum sativum
16
4.5 Morač větší - Ammi majus Pochází z jižní Evropy a Asie. Vyskytuje se i v České republice, kde také zplaňuje. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Řadí se mezi jednoleté byliny dorůstající do výšky 1 m. Květenstvím je složený okolík barvy bílé. Kvete od června do října Stanoviště vyžaduje slunné s půdami kvalitními. U citlivých osob může docházet k podráždění pokožky, a to především v době květu. (WWW 1)
Obr. 5 Ammi majus
4.6 Pastinák setý - Pastinaca sativa Původní výskyt byl na Kavkaze, Blízkém východě ve Střední Asii, následně však zdomácněl po celé Evropě. V České republice se vyskytuje pouze v teplejších polohách, ve vyšších pak vzácně. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Rostlina je dvouletá až vytrvalá, dorůstá do výšky 0,3-1 m. Květ vytváří až v druhém roce od července do září. Květenství je složený okolík barvy žlutozelené až žluté. Pastinák je nenáročná rostlina. Nejvhodnější je stanoviště slunečné až polostinné. Půdy vyžaduje písčité a vlhké. Vzchází velice pomalu, je tedy dobré provádět výsev co nejdříve v měsíci březnu. (JAŠKOVÁ, 2008)
17
Obr. 6 Pastinaca sativa
4.7 Aksamitník rozkladitý - Tagetes patula Pochází ze subtropických a tropických oblastí Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Zákrovy úborů jsou trubkovitě srostlé a lůžko úboru často ploché. Květní stopka je u mnoha druhů pod úborem nápadně nafouklá. Barva květu je převážně žlutá, oranžová, nebo hnědá. Kvete po celou dobu vegetace od června do října mnohdy až do zámrazu. Rostliny je nutné předpěstovat a následně vysazovat v polovině května. Na půdy není náročný, ale vyhovuje mu však spíše půda humózní, propustná. Na klima je nenáročný. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002)
Obr. 7 Tagetes patula
4.8 Chrpa modrá - Centaurea cyanus Pochází z jihovýchodní Evropy, kam byla rozšířena již ve starověku a to pravděpodobně s obilím. Její rozšíření se dále rozvíjelo do Severní a Jižní Ameriky a dále do Austrálie. V České republice je rozšířena po celém území. Vzhledem k dnešnímu typu zemědělství je tato rostlina však na ústupu a to především v teplejších oblastech. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), dorůstá do výšky 0,6-0,9 m. Úbor je podepřen zákrovem a jeho listy mají nazelenalý okraj. Květy jsou jednoduché u kulturních forem plnokvěté. Kvete v období od června do srpna. Její nároky jsou velmi nízké, vyskytuje se především na úhorech a polích s obilím, kde dokáže tvořit až celé porosty. Další výskyt je na Obr. 8 Centaurea cyanus rumištích, skládkách, náspech a okrajích cest. Upřednostňuje však výživné a kypré půdy. Nesnáší přesazování, vysévá se přímo na pozemek v měsíci dubnu. Přirozený výskyt je do nadmořské výšky 640 metrů nad mořem. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002)
18
4.9 Kokarda – Gaillardia sp. Pochází ze střední a Jižní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dorůstá do výšky 0,3-0,75 m. Květenstvím je úbor barvy červené se žlutými okraji. Doba květu je červen až září následujícího roku. Na půdy není náročná, ale vyhovuje jí spíše sušší slunné stanoviště. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002)
Obr. 9 Gaillardia sp.
4.10 Krásenka – Cosmos sp. Původně se vyskytovala v Mexiku a Jižní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rod Cosmos zahrnuje asi 20 druhů, které se liší svoji výškou i barvou květu. Řadí se mezi jednoleté rostliny, obvykle dorůstající do výšky 0,4-09 m, někdy však až 1,2 m. Úbory květů jsou zbarveny různými barvami od žluté, oranžově až po růžovou a červenou. Kvete v období od měsíce července do září až října dle průběhu podzimního počasí. Vyžaduje polohy teplé s výsluním. Na půdy nemá Obr. 10 Cosmos sp. vysoké nároky, vyžaduje však propustné kypré spíše chudší půdy. Nároky na zálivku jsou v době květu vyšší. Množí se pomocí semen. Výsev se provádí v měsíci březnu až dubnu a výsadba se provádí koncem května. Je možný i přímý výsev koncem května. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002)
19
4.11 Měsíček lékařský - Calendula officinalis Domovinou je mu středomoří, Kanárské ostrovy a Evropa. V České republice se pěstuje od 17. století a nyní
je
schopen
i
zplaňovat.
Patří
do
čeledi
hvězdnicovitých (Asteraceae). Dorůstá do výšky 0,60,7 m, květy vyrůstají na dlouhých lodyhách. Barva květuje převážně žlutá nebo oranžová. První květy se vyskytují již za 10 týdnů po výsevu konkrétně od května do srpna. Rostliny jsou nenáročná na polohu, vyhovuje jim spíše výsluní a polostín. Půdy však vyžaduje živné hlinito-písčité. V sušších podmínkách je kvalita květů vyšší. Výsev se provádí v polovině měsíce dubna přímo na stanoviště. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005)
Obr. 11 Calendula officinalis
4.12 Řebříček – Achillea sp. Pochází z Kavkazu a Malé Asie. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostlina je vytrvalá, dorůstá do výšky 1.5 m. Kvete v období od června do září následujícího roku. Na vzpřímených lodyhách se nachází ploché květy složené z malých úborů barvy bílé. Tyto květy jsou vhodné používat k sušení a následné dekoraci. Celá rostlina je vysoce aromatická. Na půdy není náročná, vyhovují jí všechny typy propustných půd. Vyžaduje však slunné stanoviště. Celkové
nároky
na
prostředí
jsou
(VÍT, ET AL., 2001)
20
nízké.
Obr. 12 Achillea sp.
4.13 Slunečnice – Helianthus strumosus Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), původem ze severní Ameriky. Rostlina je vysoká 2 m, od poloviny stonku je barvy nafialovělé. Květenství je úbor, kvete zářivě žlutou barvou od srpna do září následujícího roku po výsadbě. Je vhodná pro přirozené nepřátele vyskytující se v období pozdního léta. Tyto rostliny jsou schopny zapojit pozemek již druhým rokem po výsadbě na stanovišti, kde však může docházet až k jeho zaplevelení. Na půdu nemá vyhrazené nároky, nejvhodnější jsou však hlinito-písčité. Musí být dostatečně propustná, záhřevná, s dostatečnou zásobou vody.
Obr. 13 Helianthus strumosus
Láká především predátory, jako jsou chalcidky (Chalcidoidea), zástupce z rodu Orius spp. a pavouky čeledi Thomisidae, dále pak malé množství pestřenek, slunéček a lumčíků. (WWW 5)
4.14 Třapatka – Echinacea sp. Pochází ze Severní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Patří mezi trvalky keřovitého růstu, dorůstá do výšky 0,8 m. Doba kvetení je od července do září. Barva květu bývá především růžová s vystouplým hnědým středem. Patří mezi léčivky, využívá se především květ, list i kořen. Nároky na prostředí nejsou vysoké. Vyžaduje výsluní až polostín, půdy propustné, s dostatkem živin. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 14 Echinacea sp.
21
4.15 Zlatobýl – Solidago sp. Původně pochází ze Severní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dosahuje výšky 1,5 m. Patří do trvalek rostoucí v trsech, dobře se množí dělením trsu a semenem. Díky této vlastnosti se může rychle šířit do okolí, dochází tak k rychlému zplanění a následnému agresivnímu zaplevelení pozemku. Kvete v období od srpna do září až října žlutými květy. Vyhovuje jí slunné stanoviště, snese však i slabé přistínění.
Půda
je
nejvhodnější
zahradní
s dostatkem zálivky. Při pěstování je vhodné vytvořit oporu. Existují však kultivary s nižším
Obr. 15 Solidago sp.
vzrůstem. (VÍT, 2001)
4.16 Tařicovka přímořská - Lobularia maritima Původním výskytem je Středozemí, pěstuje se však v mnohých zemích světa, kde také zplaňuje a to například v Severní Americe a Austrálii i v České republice. Zde zplaněla pouze přechodně na území okolo Prahy, Litomyšle a Brna. Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Řadí se mezi jednoleté byliny, dorůstající do výšky 0,1–0,3 m, lodyha je poléhavá. Květy jsou umístěny v hroznu. Kvete od
Obr. 16 Lobularia maritima
dubna do října dle doby výsevu, bílými až nafialovělými kvítky. Na půdy není náročná. Výsev se provádí přímo na stanoviště od března, lze si rostliny také předpěstovat, ale není to nutné. Vykvétá již pět týdnů po výsevu. Vyžadují plné slunce, snesou i chudší a sušší půdy. (RYBKOVÁ, HAAGER,2002)
22
4.17 Bob obecný - Vicia faba Pochází ze severní Afriky a jihozápadní Asie. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá do výšky až jednoho metru. Na kořenech se nachází hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Díky této vlastnosti, kterou
mají
všechny
rostliny
z čeledi
bobovitých, patří mezi plodiny, které zvyšují úrodnost půdy. Díky svému mohutnému olistění také zmírňuje procento zaplevelení pozemku. Výsev se provádí brzy na jaře nejpozději do poloviny dubna, kvést začíná za 60-70 dní po výsevu. Lodyha je na průřezu čtyřboká a
Obr. 17 Vicia faba
dosahuje výšky 1,2-2 m. Květenství je hrozen tvořený dvěmi až třinácti bílými květy s černo-fialovou skvrnou na každém křídle. Bob vyžaduje vlhčí klima než ostatní luskoviny z důvodu vyššího nároku na vodu při vzcházení. Nejvhodnější je pro něj mírné až chladné podnebí s dostatečnou zásobou vody v půdě. Mladé rostliny snášejí i jarní mrazíky do -4°C. Půdy jsou nejvhodnější těžší, jílovito-hlinité až hlinité. (WWW 2)
4.18 Komonice lékařská - Melilotus officinalis Pochází z Evropy a Asie. Patří mezi dvouleté byliny z čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá do výšky 0,3–2 m, lodyha je vystoupavá, nebo poléhavá občas načervenalé barvy. Květy jsou uspořádány v jednostranných úžlabních hroznech. Kvete od května do září žlutou barvou. Půdy vyžaduje středně těžké až lehké, polohy pak slunné až mírně zastíněné. V přírodě se vyskytuje na rumištích, okrajích cest a náspech. Ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje jen ojediněle. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005)
Obr. 18 Melilotus officinalis
23
4.19 Tolice vojtěška - Medicago sativa Původ není znám, zřejmě však je z Malé Asie a Zakavkazí po Střední Asii, v České republice zdomácněla. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Vytrvalá rostlina dorůstá do výšky 0,3–0,8 m s hlubokým kořenovým systémem. Kvete v době od června do září fialovými květy typickými pro tuto čeleď. V přírodě se vyskytuje na nevýživných loukách a náspech, především pak na výhřevných půdách. Nároky na prostředí jsou nízké, díky svému hlubokému kořenovému systému, vyžaduje spíše slunné polohy, vhodná především do oblastí
Obr. 19 Medicago sativa
řepařských a kukuřičných. Zlepšuje kvalitu půdy. (WWW 3)
4.20 Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum Pochází z jižní Sibiře a severní Číny. V České republice je místy pěstována jako kulturní plodina, ale může také zplaňovat. Patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Dorůstá do výšky 0,5-1,4 m, lodyha je často načervenalé barvy. Květy jsou uspořádané ve svazečcích. Jednotlivé květy jsou barvy bílé až narůžovělé. Je schopná vykvést již měsíc po výsevu konkrétně od měsíce června do července, záleží však na době výsevu.
Obr. 20 Fagopyrum esculentum
Rostlina je citlivá na nízké teploty, a to především v době kvetení, má však velmi krátkou vegetační dobu, je tedy vhodná jako předplodina. Na půdu je celkem nenáročná, roste planě na rumištích a skládkách, podél silnic a železnic. V období kvetení však vyžaduje vyšší dávky závlahy a tepla. Květy lákají především pestřenky, které se živí nektarem. (WWW 4)
24
4.21 Laskavec - Amaranthus sp. Pochází ze Severní Ameriky, v Evropě však zcela zdomácněl. Tento rod zahrnuje více než 60 druhů rostlin, kulturní formy patří mezi jednoleté. Řadí
se
do
čeledi
laskavcovitých
(Amaranthaceae). Podle svého využití se stejně jako pohanky označuje jako pseudoobilovina. Vyrůstá do výšky 0,1-2 m, lodyha je přímá, barvy zelené až červené. Květenství je husté, složené z krátkých lichoklasů zelené až načervenalé barvy. Kvete v období od července do zámrazu. Patří
k teplomilným
rostlinám,
vyžadující
humózní, hlubší půdy. Klima mu vyhovuje teplé a sušší. Výsev se provádí v období, kdy jsou již půdy vyhřáté konkrétně od poloviny května. V době Obr. 21 Amaranthus sp. vzcházení je rostlina citlivá na nedostatek vláhy. Laskavec velice rychle vytváří velké množství biomasy, která pokryje půdu a brání tak růstu plevelů. Díky tomu má také široké uplatnění především jako krmivo pro hospodářská zvířata, dalším využitím je však již zmíněná mouka ze semen. (VÍT, 2001)
25
5. Kombinace rostlin v kvetoucích pásech Rostliny aplikované do kvetoucích pásů musejí splňovat několik důležitých kritérií. Především nároky na klima a půdu dané lokality, dále pak dobu kvetení vhodnou pro ochranu hlavní plodiny. Důležité je také zamyslet se nad dalším možným využitím rostlin v kvetoucích pásech. Jak už bylo výše zmíněno, lze rostliny využívat nejen jako možné atraktivní prostředí pro přirozené predátory, ale také možné využití pro zvyšování kvality půdy, jako je zlepšování drobtovité struktury, nebo zvyšování obsahu humusu a živin v půdě. Popřípadě využití k možnému prodeji, jako řezané květiny, nebo jako biomasa. V dnešní době se však kvetoucí pásy využívají spíše pouze jako atraktivní plocha pro přirozené nepřátele. Další využití této plochy dosud nebylo aplikováno do praxe. (HOGG, ET AL., 2010) Při volbě rostlinných druhů do kvetoucích pásů je velice důležité předem určit, jaká plodina bude v okolí pěstována a jací potenciální škůdci se mohou v daném porostu vyskytovat. Podle toho se odvíjí volba daných rostlin do kvetoucích pásů. Dalším kritériem pro volbu vhodných rostlin je také doba kvetení rostlin. Velice důležité je, aby rostliny pokryly co největší část vegetačního období hlavní plodiny, z důvodu včasného a rychlejšího zásahu predátora, který se již v prostředí nachází a tudíž může, kdykoliv se vyskytne daný škůdce, okamžitě snižovat jeho výsky. Je možné volit jak rostliny jednoleté tak dvouleté, nebo víceleté, podle doby trvání kultivace hlavní plodiny. Kombinací těchto možností získáme plochu, která je zapojená po několik let a tím tak pružně reagovat na možný výskyt škůdce. Rostliny, které jsou schopny zaplevelovat pozemek, jako je například slunečnice (Helianthus strumosus), nebo zlatobýl (Solidago), se raději snažíme nevolit. Pokud se však i přesto rozhodneme pro jejich aplikaci, je vhodné ukončit jejich vegetaci dříve, než začnou zaplevelovat stanoviště. Při volbě rostlin je také velice důležité aplikovat rostliny s nízkými nároky na výživu. Pokud zvolíme rostliny s vysokými nároky na hnojení, dojde tak k možné konkurenci mezi hlavní plodinou a rostlinou v kvetoucím pásu. Naopak vhodné je využívání rostlin, které patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), ty jsou schopny poutat vzdušný dusík, tím tak zvyšovat úrodnost půdy a následně i výnos pěstovaných kulturních plodin. (BONE, ET AL., 2009) Rostliny vhodné pro jednotlivé kulturní plodiny jsou různé, například kombinace zelí hlávkového, které napadá bělásek zelný a můra zelná, s rostlinami z čeledi miříkovitých (Apiaceae) je velice žádaná. Tyto rostliny jsou atraktivní z důvodu produkce nektaru,
26
který je snadno přístupný pro druhy parazitoidů, jako je například lumčík žlutonohý (Cotesia glomerata) a další druhy patřící do čeledi lumčíkovitých (Braconidae). Nektar z kopru je velice kvalitní a je prokázáno, že prodlužuje životnost a zvyšuje letuschopnost parazitoida. (WANNER, ET AL., 2006) Další možnou kombinací je koriandr nebo zlateň věncová (Chrysanthemum coronarium) společně s ledovým nebo jarním salátem. Po aplikaci těchto rostlin do kvetoucích pásů je výskyt dravých predátorů z čeledi pestřenkovitých (Syrphidae) vyšší. Díky možnosti pastvy na kvetoucích rostlinách pro dospělé jedince, kteří se živí výhradně nektarem, se zvyšuje jejich počet a rychlost reprodukce. Velice dravé larvy se pak
nacházejí
v porostu
salátu,
kde
snižují
populace
mšic.
(VILLALOBOS, ET AL., 2006) Chrpa modrá (Centaurea cyanea) produkuje nektar prostřednictvím kališních lístků a vikev plotní (Vicia sepium) pak palisty. Dostupnost takto produkovaného nektaru se zvýší, protože by samotný květ byl pro hmyz velice nepřístupný a příjem nektaru by byl nemožný.
Tento
nektar
navštěvují
predátoři,
(WINKLER, ET AL., 2009)
27
jako
jsou
slunéčka
a
další.
6. Predátoři v kvetoucích pásech Hlavním rozdělením přirozeně se vyskytujících nepřítel je na parazitoidy a predátory. Jejich rozdíl je značný. Predátoři jsou pavouci, roztoči a jiný dravý hmyz, který se živí různými stádii hmyzu. Predátoři patří především do skupin, jako jsou brouci, vážky, síťokřídlí, blanokřídlí, dvoukřídlí a polokřídlí. Obecnou charakteristikou predátora je, že jejich kořist bývá obvykle menší, než jsou oni sami. Za svůj život zkonzumují desítky kořisti, jak imaga tak i dospělci jsou draví, to však není pravidlem, ale vyžadují také nektar. Parazitoidi na rozdíl od predátorů svoji kořist usmrcují z důvodu jejich následného vývoje. Dospělá samička naklade vajíčka, do různých vývojových stádií škůdce. V něm se pak postupně vyvíjí a tím škůdce usmrcují. Parazitoid se obvykle specializuje na jeden druh hostitele, někteří však mohou parazitovat i několik druhů. Obecně jsou mnohem menší než kořist. Parazitoidi patří mezi dvoukřídlé, chalcidky, lumky a vejřitky. Dospělci mohou být také draví, ale vyžadují pyl nebo nektar pro svou výživu. (NICHOLLS, ALTIERI, 2004-2005)
6.1 Hladěnkovití – Anthocoridae Tyto ploštice jsou velmi malé asi 3 mm. Zbarvení dospělců je černé až na malou část křídel, kde mají bílou skvrnu. Živí se především třásněnkami, vajíčky brouků a mšicemi. Za den spotřebuje 30 třásněnek nebo jiné potravy. Kořist nabodávají na sosák a vysávají ji. Výskyt je převážně v letním, teplém období. Hladěnky jsou využívány především proti třásněnkám, sviluškám a merám. (ŠEFROVÁ, 2006)
28
Obr. 22 Anthocoridae
6.2 Lovčicovití – Nabidae Patří do čeledi lovčicovitých (Nabidae). Larva se podobá dospělci, ale je o něco menší. Jsou všežravé, ale převážně se živí larvami motýlů, brouků, molicemi, mšicemi a roztoči. Je známo, že larva spotřebuje v období svého vývoje 1 600 roztočů nebo 250 vajec. Dospělec pak spotřebuje denně 80 roztočů nebo 4 vejce. Specifický je jejich dlouhý sosák, kterým kořist vysávají.
Obr. 23 Nabidae
(BANTOCK, BOTTING, 2010)
6.3 Lumčíkovití – Braconidae Dospělí lumčíci vylétávají převážně v období od května do září. Nejčastěji parazitují housenky běláska zelného, obaleče nebo bekyně. Do jedné housenky samička neklade 15-20 vajíček. Napadené housenky jsou zbarvené žlutavě a mají sníženou pohyblivost. Na konci vývoje opouští tělo housenky současně a následně se kuklí. (ŠEFROVÁ, 2006)
Obr. 24 Braconidae
6.4 Lumkovití – Ichneumonidae Mezi čeleď lumkovitých patří přes 10 000 druhů, v České republice se pak vyskytuje okolo 2 000 druhů. Patří mezi parazitoidy, kteří kladou vajíčka do hostitele, který následně umírá. Parazituje převážně housenky motýlů, brouků, dvoukřídlých, blanokřídlých a jiných škůdců. Obr. 25 Ichneumonidae 29
Dospělec se však živí výhradně nektarem a medovicí a to pouze na rostlinách dobře přístupných, konkrétně na rostlinách z čeledi miříkovitých (Apiaceae), z důvodu krátkých ústních orgánů. Jedna samice naklade za svojí existenci 50–1000 vajíček. Spektrum hostitelů je velice rozsáhlé, konkrétně to mohou být různá vývojová stádií hmyzu převážně housenky a housenice, které činí přes 60% potravy. (ŠEFROVÁ, 2006)
6.5 Pavoukovci – Arachnida Pavouci patří mezi nejužitečnější druh predátora, který se nachází v jakémkoliv prostředí bez rozdílu druhu rostliny. Jejich specializace je velice malá, až zanedbatelná. Obvykle loví více škůdců, než jsou schopni zkonzumovat. Rostliny jim zabezpečují úkryt, a to nejen jejich živé části, ale také zbytky rostlin. Někteří pavouci patří mezi živočichy
Obr. 26 Arachnida
žijící na půdním povrchu. (ŠEFROVÁ, 2006)
6.6 Pestřenkovití – Syrphidae Čeleď
pestřenkovitých
(Syrphidae)
je
velice rozsáhlá. Dospělci jsou obvykle větší, pestře zbarvení především žlutočerně, nebo bíločerně,
velice
se
podobají
bodavým
blanokřídlým. Dravá jsou však jen stádia larvální, ty se živí mšicemi, červci, drobnými housenkami a podobně. Dospělci se pak živí pylem
a
medovicí,
mohou
být
také
významnými opylovači. Dospělé pestřenky kladou stovky bílých vajíček přímo do
Obr. 27 Syrphidae
kolonie mšic. Larva je zelená, slizovitá, během svého vývoje spotřebuje 400 mšic. Vývoj trvá 2-3 týdny. (ŠEFROVÁ, 2006)
30
6.7 Slunéčkovití – Coccinellidae Mezi nejvíce dravé predátory bez pochyby patří slunéčka. Do této skupiny patří více než 450 původních a introdukovaných druhů. Rozlišují se svou velikostí, barvou, počten teček a dalšími rozličnými znaky. Dravé jsou ve všech stádiích vývoje, liší se však v konzumaci škůdce. Mladé larvy škůdce vysávají, na rozdíl od starších larev a dospělců, kteří kořist zkonzumují celou. Za svůj život může slunéčko zkonzumovat až 5 000 mšic.
Obr. 28 Coccinellidae
Mezi jejich hlavní potravu patří mšice, ale vystačí si i s pylem či nektarem. Při predaci mohou také napadat nakladená vajíčka můr, brouků, roztoče, třásněnky a další savé škůdce. (ŠEFROVÁ, 2006)
6.8 Střevlíkovití – Carabidae Dospělý
střevlík
se
dožívá
2-4
let.
Tito
živočichové patří spíše do nočních predátorů. Přes den se schovávají ve štěrbinách v půdě. Jsou velcí, ale dobře pohybliví mají ostrá kusadla a každý den zkonzumují tolik potravy, co sami váží. Predátoři jsou jak dospělci tak larvy. Vyskytují se v místech přemnožení některých škůdců, jakými jsou například píďalky, bekyně a další. (ŠEFROVÁ, 2006)
31
Obr. 29 Carabidae
6.9 Zlatoočkovití – Chrysopidae Do čeledi patří jak zlatoočko zelené, tak hnědé. Jejich larvy jsou velice dravé, ale dospělec se živí pouze nektarem z rostlin a medovicí vytvářenou mšicemi. Dospělci se pohybují spíše v nočních hodinách. Samička klade vajíčka v koloniích po 100-900 poblíž kolonie mšic. Larvy jsou hnědé nebo šedé barvy s nápadně velkými kusadly. Jejich kořistí je nejčastěji mšice, ale také molice, třásněnka,
Obr. 30 Chrysopidae
roztoči a další. Za dobu svého vývoje jsou schopny ulovit 150-500 i více mšic, vajec brouků, motýlů a jiných drobných živočichů. Udává se také, že jsou schopny zaútočit i na malé housenky motýlů. Během roku mají obvykle dvě generace. (ŠEFROVÁ, 2006)
32
C. Experimentální část 7. Cíl pokusu Cílem tohoto pokusu je vytvoření vhodné kombinace rostlinných druhů do kvetoucích pásů, se zaměřením na ekosystém biofarmy, konkrétně ekosystém zelinářské produkce. Při výběru vhodných rostlin zhodnotit jejich nároky na prostředí, a to jak klimatické tak i půdní. Vytvoření možných kombinací několika rostlinných druhů, které by vytvářely celoroční možnou ochranu v rámci hlavní pěstované plodiny. Tyto rostliny by měly mít stejné nebo podobné nároky s rozdílnou dobou kvetení tak, aby pokryly co největší možnou dobu vegetace plodiny. Při volbě směsi rostlin vytvořit jejich vhodný poměr, v závislosti na pěstovanou plodinu a výskyt možných škůdců v porostu. Při volbě vhodných rostlin pak dbát na dostupnost jednotlivých rostlin. Důležitým kritériem při výběru rostlinných druhů je také doba kvetení, která ovlivňuje vývoj predátora, schopnost jeho rychlé reakce a snižování možného rizika napadení škůdcem.
33
8. Metodika 8.1 Charakteristika pozemku Pokusné pozemky leží v nadmořské výšce 173 m n. m. Nachází se v oblasti kukuřičného výrobního typu. Atmosférické srážky se pohybují okolo 500 – 650 mm. Průměrné
roční
teploty
se
pohybují
mezi
8,8
a
9,3°C
(Lednice
9°C).
(BRÁZDIL, KIRCHNER, ET AL., 2007) Pokus byl proveden v roce 2010 na školním bio-pozemku v Lednici na Moravě. Pozemek, o rozloze 3 680 m2 , byl rozdělen do pěti bloků, na kterých se nacházely další pokusy. Základní situace celého bio-pozemku je znázorněna na obrázku 31. V bloku V. se nacházel stávající pokus s celkovým rozměrem 14 x 14 metrů, což odpovídá rozloze 196 m2.
25 m
Obr. 31 Celkový návrh pozemku
Blok I
Blok II
Blok III
Blok IV
Blok V
24 m
125 m
Blok I a II svazenka Blok III a IV tykev hokkaido Blok V pokusy (disertační a diplomové) Pokusná část pozemku Část pozemku, která je znázorněna na obr. 31 zelenou barvou, byla plocha použitá na stávající pokus. Tato plocha se dále rozdělila na menší části o rozměrech 2 x 2 metry. Tyto parcelky byly odděleny cestičkou o šířce jednoho metru. Pokus byl sestaven do latinského čtverce o pěti opakováních. V každém čtverci byla vyseta jedna rostlina. Schéma celého pokusu znázorňuje obr 32.
34
Obr. 32 Návrh designu pozemku s vlastním pokusem
8.2 Průběh pokusu
8.2.1
Založení pokusu a agrotechnika
Pokus byl založen na školním bio-pozemku v Lednici na Moravě ve dnech 19.-21. dubna 2010. Pozemek byl rozčleněn do jednotlivých polí, tak aby vytvářel latinský čtverec s pěti opakováními. Na jednotlivých opakujících se polích byly pěstovány shodné odrůdy rostlin. Konkrétně fenykl obecný ‘Moravský’, chrpa modrá bez uvedené odrůdy, kopr vonný ‘Hanák’, měsíček lékařský ‘Plamen’, pohanka obecná ‘Jana’. Před výsevem se pozemek urovnal a odplevelil. Následně se pak rozčlenil na jednotlivé parcely o rozměru 2x2 m, které od sebe byly odděleny cestičkou širokou jeden metr. V tabulce č. 3 jsou zaznamenány potřebné údaje k výsevu, jako je spon a množství osiva potřebné pro danou plochu.
35
Tab. 3 Přehled použitého sponu a spotřeby osiva na plochu 20 m2
počet R na 20 m2
HTS
m
plocha pro jednu rostlinu (m2)
Kopr
0,3 x 0,01
0,003
6667
1,8
12
14
Fenykl
0,4 x 0,01
0,004
5000
5
25
29
Měsíček
0,3 x 0,1
0,03
667
15
10
12
Chrpa
0,4 x 0,1
0,04
500
10
5
6
0,0075
2667
25
67
77
Spon Rostliny
Pohanka 0,15 x 0,05
g
množství s 15% osiva (g) rezervou
Na pozemku se dříve pěstovala vojtěška, která byla na podzim zorána. V jarním období pak proběhla úprava pozemku pro možné zahájení pokusu. Konkrétně usmykován, vláčen a provedena celková předseťová příprava. Rostliny byly vysety 21.4.2010. Od založení pokusu proběhlo ošetřování v podobě okopávky v termínech 12.5., 8.6. a 14.6., další agrotechnika se již neprováděla díky celkovému zapojení pozorovaných rostlin. Zavlažování pozemku v tomto roce nebylo zajištěno. Zahájení pozorování proběhlo 1.6.2010.
8.2.2
Rostlinný materiál
Použité rostliny byly vybrány na základě následujících kritérií. Rychlý růstu a násada květů v průběhu roku. Dostatečně velká násada květů, a to pokud možno v průběhu celého roku. Možnost přímého výsevu na pozemek, z důvodu jednodušší, levnější a rychlejší aplikace rostlin. Snadná dostupnost z důvodu snazšího uvádění na trh. (HOGG, ET AL., 2010) Rostliny byly do pokusu vybrány podle dřívějších výsledků jiných pokusů, kdy již byly označeny za eventuální zdroj potravy pro přirozené nepřátele škůdců, v tomto případě predátorů mšic. Předpokládaný výskyt jednotlivých přirozených nepřátel je zaznamenán v tabulce 4. V tabulce 5 je uveden seznam použitých rostlin, jejich odrůdy, hodnotová vlastnost a dodavatelská firma.
36
Tab. 4 Předpokládaný výskyt přirozených nepřátel Anethum graveolens
Syrphidae, Coccinellidae, Ichneumonidae
Calendula officinalis
Orius sp.
Centaurea cyanus
Coccinellidae, Syrphidae
Fagopyrum esculentum
Syrphidae
Foeniculum vulgare
Syrphidae, Coccinellidae, Braconidae
Tab. 5 Seznam použitých rostlin Rostlina
Odrůda
Centaurea cyanus
Pozn.
Dodavatel
-
Semo Smržice
Fagopyrum esculentum
‘Jana‘
bio
Pro Bio
Calendula officinalis
‘Plamen‘
-
Semo Smržice
Anethum graveolens
‘Hanák‘
bio
Semo Smržice
Foeniculum vulgare
‘Moravský‘
-
Seva Flora Valtice
• Bio – U těchto rostlin, bylo použito bio semeno • - Bio osivo nebylo k dispozici U druhů, které nebyly k dispozici jako bio, byla podána žádost na UKZUZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), které bylo vyhověno.
8.3 Hodnocené parametry Na všech variantách byly sledovány výskyty přirozených nepřátel škůdců. První pozorování proběhlo 1. 6. 2010, s opakováním v týdenních intervalech. Poslední pozorování proběhlo dne 22. 9. 2010. Provedeno bylo tedy 16 pozorování v každé variantě. Každá varianta byla pozorována po dobu 3-5 minut, dle četnosti výskytu přirozených nepřátel. Hlavními monitorovanými přirozenými nepřáteli byly: •
Coccinellidae
•
Syrphidae
•
Ichneumonidae 37
•
Orius sp.
•
Chrysopidae
•
Braconidae
U jednotlivých přirozených nepřátel, byly sledovány výskyty veškerých vývojových stádií, jak larvy, tak dospělci, výskyt však nebyl počítán jednotlivě. V některých případech, jako například u čeledi Syrphidae larvy v porostu nebyly vůbec pozorovány. U parazitoidů z čeledi Braconidae, byl sledován jejich výskyt pomocí počtu naparazitovaných mšic, které se v porostu nacházely. Pomoc při determinaci sledovaných organismů poskytl Ing. Tomáš Kopta. Dalším sledovaným znakem, byl termín začátku a konce kvetení jednotlivých druhů rostlin, z důvodu zvýšení atraktivity pro přirozené nepřátele. Tento jev byl rozdělen na šest částí, a to konkrétně: •
začátek kvetení, který byl zahájen objevením prvního květu.
•
kvetení z 1/4 záhonu
•
kvetení z 2/4 záhonu
•
kvetení z 3/4 záhonu
•
plný květ
•
odkvět
Hodnocení bylo ukončeno při odkvětu všech hodnocených rostlin, a s tím také spojené ukončení výskytu přirozených nepřátel. Dalším hodnoceným faktorem byl nástup doby kvetení rostlin v závislosti na výskytu přirozeného nepřítele. Doba kvetení jednotlivých rostlin je zaznamenána v tabulce 6.
Tab. 6 Doba kvetení jednotlivých rostlin
38
8.4 Metodika pozorování a vyhodnocení Pozorování bylo prováděno dvěma metodami, vizuálně a entomologickým sběrem. Vizuální pozorování, při kterém byly hodnoceny výskyty jednotlivých organismů, bylo prováděno jednou týdně, vždy ve stejný čas mezi 10. a 11. hodinou. Během tohoto pozorování byla také pořizována fotodokumentace. Toto pozorování sloužilo k určení četnosti jednotlivých organismů, dále také byla zaznamenávána doba začátku kvetení a celkové vizuální hodnocení zdravotního stavu porostu. Vizuální hodnocení probíhalo u všech sledovaných druhů rostlin. Druhým typem pozorování byl entomologický sběr, který se prováděl pomocí smýkací sítě. Tento postup sloužil především na determinaci jednotlivých druhů. Entomologický sběr byl proveden jednou, a to v době plného květu po vizuálním hodnocení. Smýkací síť se při entomologickém sběru drží těsně nad porostem, postupně se smýká celým porostem, a to několikrát na všechny strany. Takto odebraný živočišný materiál, je umístěn do smrtičky, kde se nachází vata namočená do chloroformu. V porostu měsíčku se však entomologický sběr neprováděl z důvodu špatného odchytu dravých ploštic rodu Orius sp.. U ostatních sledovaných druhů se však entomologický sběr prováděl. Data získaná z vizuálního pozorování byla zpracována do tabulky a následně vyhodnocena softwarem Canoco. Software vytváří přehledné grafy s jednoznačným výsledkem četnosti jednotlivých druhů živočichů. Konkrétně hodnocení živočišných společenstev, vztah mezi rostlinou, živočichem a jejich prostředím. Software canoco poskytuje možnost nahlédnout do struktury biologických společenstev, vztahů mezi rostlinnými a živočišnými společenstvy, účinky vlivu životního prostředí, účinky aplikace ekotoxické a ekologické ochrany na společenstva. (BRAAK, 2010)
39
D. Výsledky 9. Hodnocení přirozených nepřátel Četnost výskytu jednotlivých přirozených nepřátel byla zaznamenána do grafů, které je uvedeny na ploše 4 m2. Pozorování bylo zahájeno 1. 6. 2010, ukončeno bylo 22. 9. 2010. Provedeno bylo tedy 16 pozorování v každé variantě. Tabulky hodnot k jednotlivým grafům s průběhem výskytu přirozených predátorů jsou přiloženy v příloze.
9.1 Pestřenkovití - Syrphidae Pestřenky se vyskytovaly především v porostu pohanky. Z grafu 1, kde jsou zaznamenány průměrné výskyty na jednotlivých druzích pozorovaných rostlin, je zřejmé, že nejatraktivnější rostlinou pro pestřenky byla pohanka. Z grafu 2, kde je zaznamenán průběh výskytu na rostlinách za celé pozorované období, je patrný vyšší výskyt pestřenky na pohance především na začátku pozorování, a to konkrétně 22. 6., kdy byl zaznamenán nejvyšší výskyt. Příčinou tohoto vysokého výskytu v první polovině pozorování byl brzký nástup kvetení pohanky. Výskyt se později snižoval a ukončen byl úplným odkvětem.
Graf 1 Průměrný výskyt pestřenek (Syrphidae) za celé období 10 9 četnost ks/4m2
8 7 6 5 4 3 2 1 0 Anethum graveolens
Calendula officinalis
Centaurea cyanus
40
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Graf 2 Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae)
četnost ks/ 4m2
25 20 15 10 5
Anethum graveolens
Calendula officinalis
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
Centaurea cyanus
Při entomologickém sběru bylo určeno několik druhů, ale vzhledem k náročnosti determinace jednotlivých taxonů nebylo možné blíže určit všechny taxony. V porostu byly pozorovány pouze dospělí jedinci. Larvy se vyskytly pouze ojediněle. Z hlavních druhů zastupující pestřenky jsou rody jako Sphaerophoria, Eristalis, Syritta a Helophilus
9.2 Slunéčkovití - Coccinellidae Z grafu 3, kde je zaznamenán celkový průměr výskytu slunéček za celé období pozorování, je znatelný vyšší výskyt slunéček na fenyklu a chrpě. Slabší pak na kopru, kde se slunéčka vyskytovala především na začátku růstu. Důvodem tohoto výskytu byly kolonie mšic na dosud nekvetoucích rostlinách. V porostu se nacházely jak dospělci, tak i larvy v různém vývojovém stádiu. Graf 4 znázorňuje průběh celkového pozorování. V porostu chrpy je výskyt slunéčka nejvyšší ve třetí dekádě pozorování konkrétně v období plného květu. V porostu fenyklu se pak vyskytovaly na konci pozorování. Konkrétně v období hlavního květu fenyklu. Při entomologickém sběru byly určeny druhy, jako jsou například slunéčko velké (Anatis ocellata), slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata), slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), slunéčko čtyřskvrnné (Exochomus quadripustulatus).
41
Graf 3 Průměrný výskyt slunéček (Coccinellidae) za celé období 3
četnost ks/4m2
2,5 2 1,5 1 0,5 0 Anethum graveolens
Calendula officinalis
Centaurea cyanus
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Anethum graveolens
Calendula officinalis
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Centaurea cyanus
9.3 Lumčíkovití – Braconidae Lumčíci se v porostu nacházeli především na chrpě, fenyklu a kopru, a to v podobě naparazitovaných mšic, které se lišily od nenaparazitovaných změnou barvy a znehybněním. Z grafu 5, kde je zaznamenán průměrný výskyt lumčíků, je hlavní výskyt na chrpě, fenyklu a kopru. Výskyt na kopru je však zapříčiněn výskytem vysokého množství mšic již před květem. Průběh pozorování a výskyt na jednotlivých rostlinách je zaznamenáno v grafu 6. Hlavní výskyt na fenyklu a kopru je především na začátku pozorování, kdy nebylo
42
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 1.6
četnost ks/4m2
Graf 4 Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae)
dosud zahájeno kvetení. Důvodem tohoto výskytu je již zmíněné vysoké množství mšic. Výskyt na chrpě je však spojen s hlavním obdobím kvetení.
Graf 5 Průměrný výskyt lumčíků (Braconidae) za celé období
3,5
četnost ks/4m2
3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 Anethum graveolens
Calendula officinalis
Centaurea cyanus
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Anethum graveolens
Calendula officinalis
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
.9 21
.9 14
9 7.
.8 31
.8 24
.8 17
.8 10
8 3.
.7 27
.7 20
13
.7
7 6.
.6 29
.6 22
.6
6 8.
15
6
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
1.
četnostks/4m2
Graf 6 Průběh výskytu lumčíků (Braconidae)
Centaurea cyanus
Při entomologickém sběru nebyl tento druh odchycen a díky tomu jej není možné blíže určit.
43
9.4 Zlatoočkovití – Chrysopidae Zlatoočka se v porostu nacházela nejvíce na květech chrpy. Z grafu 7, ve kterém je zaznamenán průměrný výskyt na jednotlivých pozorovaných rostlinách, byl hlavní výskyt především na chrpě. Z grafu 8 je pak patrný výskyt na chrpě především v druhé polovině léta, konkrétně od konce července. V porostu byli pozorováni především dospělci, a to jak zelená, tak i hnědá zlatoočka.
Graf 7 Průměrný výskyt zlatooček (Chrysopidae) za celé období 0,45 0,4 četnost ks/4m2
0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 Anethum graveolens
Calendula officinalis
Centaurea cyanus
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Graf 8 Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae)
2 1,5 1 0,5
Anethum graveolens
Calendula officinalis
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
44
Centaurea cyanus
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
0 1.6
četnost ks/4m2
3 2,5
Při entomologickém sběru nebyla odchycena žádná zlatoočka, ale při pozorování a vytváření fotodokumentace byly sledovány ve většině případů zlatoočka skvrnitá (Chrysopa perla), zlatoočka obecná (Chrysoperla carnea).
9.5 Dravé ploštice - Orius sp. V porostu pozorovaných rostlin se dravé ploštice vyskytovaly pouze v květech měsíčku lékařského (Calendula officinalis) a to konkrétně díky specifické přitažlivosti těchto rostlin. Larvy i dospělci se nacházejí v květech, kde napadají třásněnky a nacházejí zde úkryt. Ploštice se vyskytovaly především v období plného květu, a to konkrétně od 20. 7.. Průměrný výskyt byl 2 jedinci. V grafu 9 je zaznamenán průběh výskytu, kdy hlavním obdobím byl přelom července a srpna.
Graf 9 Průběh výskytu ploštic (Orius sp.)
četnost ks/4m2
12 10 8 6 4 2
Anethum graveolens
Calendula officinalis
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
Centaurea cyanus
9.6 Lumkovití – Ichneumonidae Hlavním výskytem lumků byl fenykl a to díky specifické atraktivnosti pro tuto čeleď. V porostu byli pozorováni pouze dospělci. Graf číslo 10, znázorňuje průměrný výskyt lumků z celého období, kde hlavním výskytem je již zmíněný fenykl, naopak u pohanky výskyt nebyl vůbec zaznamenán. Průběh pozorování, který je zaznamenán v grafu 11, znázorňuje nejvyšší výskyt u fenyklu a to konkrétně v období plného květu.
45
Graf 10 Průměrný výskyt lumků (Ichneumonidae) za celé období 0,5 0,45 četnost ks/4m2
0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 Anethum graveolens
Calendula officinalis
Centaurea cyanus
Fagopyrum esculentum
Foeniculum vulgare
Graf 11 Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) 3
četnost ks/4m2
2,5 2 1,5 1 0,5
Anethum graveolens Fagopyrum esculentum
Calendula officinalis Foeniculum vulgare
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
Centaurea cyanus
Při entomologickém sběru nebyl odchycen žádný druh, tak tedy nelze tento druh blíže určit.
9.7 Hodnocení dalších predátorů Mezi další predátory vyskytující se v porostu jsou například pavouci, škvoři, dravá ploštice z čeledi lovčicovitých (Nabidae) a další. Tito predátoři nebyli zahrnuti do měření četnosti. Jejich výskyt byl v každé kultuře spíše náhodný. Lovčice se však vyskytovaly spíše v porostu fenyklu. Pavouci se nacházeli průběžně po celé období pozorování nezávisle na rostlině a termínu kvetení.
46
10. Hodnocení atraktivity rostlinného materiálu Četnost výskytu jednotlivých přirozených nepřátel na jednotlivých rostlinách byla zaznamenána do grafů, která je uvedena na plochu 4 m2. Pozorování bylo zahájeno 1. 6. 2010, ukončeno bylo 22. 9. 2010. Provedeno bylo tedy 16 pozorování v každé variantě. Tabulky hodnot ke grafům s dynamikou četnosti přirozených nepřátel jsou přiloženy v příloze.
10.1 Kopr vonný - Anethum graveolens Z grafu 12, kde jsou zaznamenány průměrné výskyty přirozeně se vyskytujících predátorů na kopru, je znatelná hlavní preference lumčíků. Dalšími vyskytujícími se přirozenými nepřáteli byly slunéčka a pestřenky, ne však v takové míře jako již zmínění lumčíci. Z grafu 13 lze pozorovat dynamiku výskytu nepřátel již před obdobím kvetení. Důvodem toho je již výše zmiňovaný výskyt kolonií mšic na dosud nekvetoucích rostlinách. Nepřátelé vyskytující se v období kvetení, jak je patrné z grafu 17, jsou především pestřenky a slunéčka.
Graf 12 Průměrná četnost přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens)
2 1,5 1 0,5
47
Sy rp hi da e
O riu
s
sp p.
ae on id
Ic hn eu m
ae Ch ry so pi d
Co cc i
ne llid ae
0
Br ac on id ae
četnost ks/4m2
2,5
Graf 13 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) 12 četnost ks/4m2
10 8 6 4 2
Braconidae
Coccinellidae
Chrysopidae
Ichneumonidae
Orius spp.
Syrphidae
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
10.2 Měsíček lékařský - Calendula officinalis Porost měsíčku byl nejvíce přitahován plošticemi, ale z grafu 14, kde je znázorněna průměrná četnost přirozených nepřátel, mezi hlavní lákané nepřátele patří i pestřenky. Výskyt ostatních predátorů, jako jsou zlatoočka, slunéčka a další, je nepatrný. V grafu 15 je znázorněna dynamika četnosti na měsíčku, kde hlavním predátorem je ploštice. Její výskyt je spojen s hlavním obdobím plného květu. Ostatní predátoři se v porostu vyskytli již na začátku kvetení.
Graf 14 Průměrná četnost přirozených nepřátel na měsíčku (Calendula officinalis) 2 1,8 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2
48
Sy rp hi da e
O riu
s
sp p.
ae
Ic hn eu m
on id
ae Ch ry so pi d
Co cc i
ne l lid ae
0 Br ac on id ae
četnost ks/4m2
1,6
Graf 15 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku (Calendula officinalis)
četnost ks/4m2
12 10 8 6 4 2
Braconidae
Coccinellidae
Chrysopidae
Ichneumonidae
Orius spp.
Syrphidae
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
10.3 Chrpa modrá - Centaurea cyanus Na porostu chrpy byli pozorováni přirození predátoři z čeledi Braconidae, dalším hojně vyskytovaným predátorem byly pestřenky a slunéčka. Z grafu 12, kde je znázorněný celkový průměr přirozených nepřátel, je také patrný výskyt zlatooček a lumků, ti však nebyly zastoupeni již v takové míře. Z grafu 13, na kterém je znázorněna dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě, je patrné hlavní období výskytu v období kvetení.
Graf 16 Průměrná četnost přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) 3,5
2,5 2 1,5 1 0,5
49
Sy rp hi da e
O riu
s
sp p.
ae on id
Ic hn eu m
ae Ch ry so pi d
Co cc i
ne llid ae
0
Br ac on id ae
četnost ks/4m2
3
Graf 17 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) 14 četnost ks/4m2
12 10 8 6 4 2
Braconidae
Coccinellidae
Chrysopidae
Ichneumonidae
Orius spp.
Syrphidae
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
10.4 Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum V porostu pohanky byly zaznamenávány především pestřenky. V grafu 18 je znázorněn také patrný výskyt slunéček a lumčíků. Jejich výskyt byl však nepatrný. Z grafu 19, kde je znázorněna dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance, lze pozorovat hlavní období výskytu, které se shoduje s hlavním obdobím květu. Graf 18 Průměrná četnost přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum
50
Sy rp hi da e
O riu
s
sp p.
ae on id
ae
Ic hn eu m
Ch ry so pi d
Co cc i
ne lli d ae
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Br ac on id ae
četnost ks/4m2
esculentum)
Graf 19 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum)
četnost ks/4m2
25 20 15 10 5
Braconidae
Coccinellidae
Chrysopidae
Ichneumonidae
Orius spp.
Syrphidae
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
1.6
0
10.5 Fenykl obecný - Foeniculum vulgare Graf 20 znázorňuje hlavní nepřátele pozorované na fenyklu, konkrétně lumky, pestřenky a slunéčka. Lumčíci a zlatoočka se v porostu nacházeli pouze v nepatrném množství. V grafu 21, znázorňující dynamiku četnosti přirozených nepřátel na fenyklu, je patrný hlavní výskyt lumčíků a slunéček, který je soustředěn na začátek pozorování, kdy porost fenyklu dosud nekvetl. Tento výskyt byl díky již zmiňovaným koloniím mšic. V hlavním období kvetení byli přitahováni lumci, pestřenky, ale také slunéčka.
Graf 20 Průměrná četnost přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) 3
2 1,5 1 0,5
51
S yr ph id ae
sp p. O riu s
Ic hn eu m on id ae
C hr ys op id ae
C oc ci ne lli da e
0
B ra co ni da e
četnost ks/4m2
2,5
Braconidae
Coccinellidae
Chrysopidae
Ichneumonidae
Orius spp.
Syrphidae
52
21.9
14.9
7.9
31.8
24.8
17.8
10.8
3.8
27.7
20.7
13.7
6.7
29.6
22.6
15.6
8.6
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1.6
četnost ks/4m2
Graf 21 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare)
11.
Celkové zhodnocení
Tabulka 7 znázorňuje výskyt jednotlivých predátorů v závislosti na době pozorování a opakování. Z tabulky je patrný výskyt přirozených nepřátel v závislosti na variantě opakování. Celková četnost predátorů vyskytujících se na jednotlivých rostlinách a také jejich maximální a minimální výskyt. Plocha jednotlivých pozorování je uvedená na rozlohu 4m2. Kopr vonný (Anethum graveolens) je z tohoto pohledu atraktivní pro přirozené nepřátele z čeledi Braconidae, Syrphidae a Coccinellidae. Méně pak je atraktivní pro přirozené nepřátele čeledi Ichneumonidae a Chrysopidae. Nejvyšší výskyt byl zaznamenán u predátorů z čeledi Braconidae konkrétně u opakování 5 s četností 67 jedinců, minimální výskyt pak byl u opakování 4 s počtem 10 jedinců. Průměrný výskyt tedy činil 36 jedinců. Druhým nejčastěji se vyskytujícím predátorem byly pestřenky. Maximální výskyt vykazovalo opakování 4 s počtem jedinců 26, minimální počet na políčku s číslem 5 s počtem 19 jedinců. Průměrný výskyt pestřenek na kopru byl tedy 21 jedinců. Třetím nejčastěji vyskytovaným predátorem byly slunéčka. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 4, s počtem 22 jedinců, minimální pak u opakování s číslem 2, s počtem 12 jedinců. Celkový průměrný výskyt slunéček byl tedy 19 jedinců. Výskyt ostatních přirozených nepřátel byl nízký, konkrétně u čeledi Ichneumonidae s minimálním výskytem u opakování 1 s počtem 1 jedince, maximální výskyt pak byl zaznamenán u opakování 4 s počtem 5 jedinců. Celkový průmět činil tedy 3 jedince. Nejnižší výskyt byl u predátorů z čeledi Chrysopidae. Nejvyšší výskyt byl zaznamenán u opakování 1, 4, 5 kdy byla shodně zaznamenána 2 zlatoočka, minimální výskyt byl pak u opakování 2 a 3, kde nebyla pozorována žádná. Průměrný výskyt tak tedy činí 1 jedince. Měsíček lékařský (Calendula officinalis) byl nejčastěji navštěvován přirozenými nepřáteli z rodu Orius a čeledi Syrphidae, méně často pak přirozenými nepřáteli z čeledí Braconidae, Ichneumonidae, Coccinellidae a Chrysopidae. Nejčastějším predátorem vyskytujícím se na měsíčku byla dravá ploštice z rodu Orius. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s počtem jedinců 31, minimální pak u opakování 1 s počtem jedinců 26. Celkový průměr tedy činil 28 jedinců. Druhým nejčastěji se vyskytujícím predátorem byly pestřenky. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 1 s počtem jedinců 32, minimální výskyt byl na opakování 3 s počtem jedinců 22. Celkový průměr pestřenek na měsíčku tedy činil 27 jedinců. Přirození nepřátelé z čeledi Braconidae s
53
maximálním výskytem u opakování 5 s celkovým počtem 19 jedinců, minimální pak na ostatních polích, kde se nepřátelé nevyskytovali. Průměrný výskyt byl tedy 4 jedinci. Výskyt predátorů z čeledi Ichneumonidae s maximálním výskytem u opakování 5 s počtem 6 jedinců, minimální pak u opakování 1 s jedním lumkem. Celkový průměr pak činil 3 jedince. Predátoři z čeledi Coccinellidae se na měsíčku vyskytovali v maximu na opakování 2 s počtem 5 jedinců, minimální výskyt byl zaznamenán u opakování 1 s celkovým počtem 2 jedinců. Celkový průměr slunéček tedy činil 3 jedince. Nejméně se vyskytovali na měsíčku zlatoočka. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s počtem 8 jedinců, minimální pak u opakování 1, 2, 4, kde se zlatoočka nevyskytovala. Celkový průměr zlatooček tedy činí 2 jedince. Chrpa modrá (Centaurea cyanus) nejčastěji přitahovala predátory z čeledí Braconidae, Coccinellidae a Syrphidae. Méně často byla navštěvována přirozenými predátory z čeledí Chrysopidae a Ichneumonidae. Nejčastěji se vyskytujícím přirozeným nepřítelem byly jedinci z čeledi Braconidae. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s počtem 67 jedinců, minimální u opakování 3 s počtem jedinců 29. Celkový průměr tedy činí 51 jedinců. Druhým nejčastějším predátorem pozorovaným na chrpě byly slunéčka. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s počtem 46 jedinců, minimální pak u opakování 2 s počtem jedinců 24. Celkový průměr tedy činí 32 jedince. Dalším hojně se vyskytujícím predátorem byly pestřenky. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 4 s počtem jedinců 35, minimální pak u opakování 1 s počtem 27 jedinců. Celkový průměr tedy činí 32 jedince. Mezi méně často vyskytující se predátory na chrpě patří zlatoočka. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s 15 jedinci, minimální počet jedinců byl zaznamenán u opakování 1 s 1 zlatoočkem. Celkový průměr tedy činil 6 jedinců. Nejméně se vyskytovali na chrpě nepřátelé z čeledi Ichneumonidae. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakovávání 1, 2, 3 s počtem 3 jedinců, minimální u opakování 4, kde se lumci nevyskytovali. Celkový průměrný výskyt byl tedy 2 jedinci. Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum) lákala nejčastěji predátory z čeledí Syrphidae a Coccinellidae. Méně často pak nepřátele z čeledi Braconidae. Pohanka byla nejatraktivnější pro predátory z čeledi Syrphidae. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 1 s počtem 153 jedinců, minimální výskyt byl pak zaznamenán u opakování 2 s počtem 136 jedinců. Celkový průměr činil 144 jedinců. Druhým nejčastěji se vyskytujícím predátorem jsou slunéčka. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 3 s počtem 12 jedinců, minimální výskyt byl pak u opakování 5 s počtem 3 jedinců. 54
Celkový průměr tedy činil 8 jedinců. Přirození nepřátelé z čeledi Braconidae byli zaznamenáni v maximu u opakování 5 s celkovým počtem 15 jedinců, minimální výskyt byl pak na ostatních opakování, kde se nepřátelé nevyskytovali. Průměrný výskyt činil tedy 3 jedince. Fenykl obecný (Foeniculum vulgare) nejčastěji přitahoval predátory z čeledí Braconidae, Syrphidae a Coccinellidae. Méně často se pak vyskytovali predátoři z čeledí Ichneumonidae a Chrysopidae. Fenykl byl nejatraktivnější pro přirozené nepřátele z čeledi Braconidae. Maximální výskyt byl u opakování 2 s počtem 72 jedinců, minimální pak byl u opakování 3 s počtem 11 jedinců. Celkový průměr tedy činil 48 jedinců. Druhým nejčastěji vyskytovaným predátorem byly pestřenky. Maximální výskyt byl u opakování 2 s počtem 61 jedinců, minimální pak byl výskyt u opakování 5 s počtem 26 jedinců. Celkový průměr činil 41 jedinců. Predátoři z čeledi Coccinellidae byli zaznamenáni s maximálním výskytem u opakování 3 s počtem 59 jedinců, minimální výskyt byl zaznamenán u opakování 2 s počtem 29 jedinců. Celkový průměr tedy činil 40 jedinců. Méně často se v porostu vyskytovali přirození nepřátelé z čeledi Ichneumonidae. Maximální výskyt byl zaznamenán u opakování 5 s počtem 15 jedinců, minimální výskyt byl pak u opakování 1 bez výskytu. Celkový průměr tedy činil 8 jedinců. Nejnižší výskyt na fenyklu byl zaznamenán u predátora z čeledi Chrysopidae. Maximální počet pak byl u opakování 2 s počtem 5 jedinců, minimální u opakování 3 a 5 bez výskytu. Celkový průměr tedy činil 2 jedince.
55
Tab. 7 Hodnocení jednotlivých opakování Rostlina
Opakování Coccinellidae Syrphidae Ichneumonidae Orius spp.
Chrysopidae Braconidae
Anethum graveolens
1
21
22
1
0
2
41
Anethum graveolens
2
12
20
2
0
0
43
Anethum graveolens
3
22
20
3
0
0
20
Anethum graveolens
4
22
26
5
0
2
10
Anethum graveolens
5
17
19
4
0
2
67
18,8
21,4
3
0
1,2
36,2
Minimum
12
19
1
0
0
10
Maximum
22
26
5
0
2
67
Průměr
Calendula officinalis
1
2
32
1
26
0
0
Calendula officinalis
2
5
26
3
27
0
0
Calendula officinalis
3
3
22
4
27
2
0
Calendula officinalis
4
3
25
2
27
0
0
Calendula officinalis
5
2
29
6
31
8
19
Průměr
3
26,8
3,2
27,6
2
3,8
Minimum
2
22
1
26
0
0
Maximum
5
32
6
31
8
19
Centaurea cyanus
1
31
27
3
0
1
65
Centaurea cyanus
2
24
34
3
0
4
56
Centaurea cyanus
3
29
30
3
0
6
29
Centaurea cyanus
4
32
35
0
0
5
36
Centaurea cyanus
5
46
32
1
0
15
67
32,4
31,6
2
0
6,2
50,6
Minimum
24
27
0
0
1
29
Maximum
46
35
3
0
15
67
Průměr
Fagopyrum esculentum
1
6
153
0
0
0
0
Fagopyrum esculentum
2
9
136
0
0
0
0
Fagopyrum esculentum
3
12
145
0
0
0
0
Fagopyrum esculentum
4
11
143
0
0
0
0
Fagopyrum esculentum
5
3
142
0
0
0
15
8,2
143,8
0
0
0
3
Minimum
3
136
0
0
0
0
Maximum
12
153
0
0
0
15
Průměr
Foeniculum vulgare
1
40
44
0
0
3
58
Foeniculum vulgare
2
29
61
7
0
5
72
Foeniculum vulgare
3
59
39
12
0
0
11
Foeniculum vulgare
4
36
37
8
0
1
44
Foeniculum vulgare
5
38
26
14
0
0
53
40,4
41,4
8,2
0
1,8
47,6
Minimum
29
26
0
0
0
11
Maximum
59
61
14
0
5
72
Průměr
56
U zvolených rostlin byla zřejmá preference přirozených nepřátel mšic, jako jsou především slunéčka, pestřenky zlatoočka, dravé ploštice a někteří z blanokřídlých, mezi které patří lumci (Ichneumonidae) a lumčíci (Braconidae). Z daných naměřených hodnot lze pozorovat nejvyšší preference pohanky u pestřenek konkrétně v období na začátku pozorování, díky brzkému nástupu kvetení. Ostatní rostliny byly pestřenkami navštěvovány, ale ne v tak velké míře jako již zmíněná pohanka. Fenykl a chrpa byly naopak atraktivní pro slunéčka. Jejich výskyt byl díky produkci extraflorálního nektaru, který produkuje chrpa. Výskyt vysokého počtu slunéček na fenyklu byl díky produkci atraktivního nektaru, ale i díky pozdnímu termínu kvetení, kdy již ostatní rostliny nekvetly. Lumčíci byli pozorováni nejčastěji na rostlinách chrpy a fenyklu. Na rostlinách fenyklu byl však výskyt v období před kvetením díky vysokému napadení mladých rostlin mšicemi. Lumci preferovali porost fenyklu, kde byl jejich výskyt bez pochyby nejvyšší. U ostatních rostlin jejich výskyt nebyl již tak vysoký. Dravé ploštice byly pozorovány pouze u měsíčku a to v době plného květu, u ostatních rostlin nebyly pozorovány. Zlatoočka preferovala porost chrpy a u ostatních rostlin byl výskyt minimální. Porost pohanky však nenavštívila vůbec. Z výsledků se tedy dá usuzovat, že z pozorovaných rostlin jsou atraktivní všechny zvolené rostliny. Pohanka je především atraktivní pro pestřenky, díky svému brzkému nástupu do kvetení. Dále pak chrpa, která láká všechny sledované přirozené nepřátele v hlavním produkčním období. Na konci léta a v období brzkého podzimu je pak nejvhodnější fenykl, který láká jak pestřenky tak i lumky a slunéčka. Pro svou specifickou atraktivitu je vhodný i měsíček, který láká především dravé ploštice. Kopr se v tomto pokuse výrazně neprojevoval, ale jeho atraktivita byla také značná. Graf 22, vytvořený softwarem canoco, znázorňuje vazby rostlin a přirozených nepřátel vyskytujících se v porostu. V tomto grafu byla zaznamenána vazba slunéček (Coccinellidae) k chrpě (Centaurea), nicméně slunéčka preferovala zároveň i fenykl (Foeniculum) a kopr (Anethum). V případě pestřenek (Syrphidae) se objevila preference k pohance (Fagopyrum). Dravé ploštice rodu Orius v tomto uspořádání a metodice ukázaly silnou preferenci k měsíčku (Calendula). Lumci (Ichneumonidae) navštěvovali nejčastěji fenykl (Foeniculum), zároveň se projevuje i jejich preference k chrpě (Centaurea)
a ke
kopru
57
(Anethum).
Graf 22 Vazby predátorů na jednotlivé rostliny
58
12. Návrh směsi V tomto pokuse byla zvolena směs rostlin s percentuelním zastoupením čeledí 40% Apiaceae, 40% Asteraceae, 20% Polygonaceae. Zástupce čeledi Polygonaceae byla pohanka (F. esculentum), která v brzké době zapojila celou plochu a měla časný nástup kvetení. Díky tomu byl porost schopný reagovat na případný výskyt škůdce. Čeleď Asteraceae byla zastoupena rostlinami chrpy (C. cyanus) a měsíčku (C. officinalis), které kvetly v hlavním období vegetace a lákaly především slunéčka, pestřenky, lumčíky, zlatoočka a v případě měsíčku pak i dravé ploštice. Čeleď Apiaceae byla zastoupena rostlinami kopru (A. graveolens) a fenyklu (F. vulgare). Kopr kvetl současně s chrpou a měsíčkem v hlavním vegetačním období a byl atraktivní pro stejné přirozené nepřátele. Fenykl však kvetl na konci období a lákal především slunéčka, pestřenky, lumky a v malé míře zlatoočka. Pro návrh směsi jsou tedy vhodné všechny rostliny zvolené v pokuse. Poměr těchto rostlin ve směsi je však vhodné vytvořit pro jednotlivé hlavní plodiny individuálně. Pokud bude pěstována hlavní plodina s krátkou vegetační dobou a bude pěstována na začátku vegetace, je vhodné aplikovat do směsi brzy kvetoucí rostliny, jako je pohanka (F. esculentum), ve větší míře než ostatní rostliny. Naopak pozdě kvetoucí rostliny, jako je fenykl (F. vulgare) se ve směsi vyskytovat nemusí. Pro pokrytí celé vegetace je však vhodné aplikovat směs rostlin, které nekvetou současně, a tím tak zajistit celoroční atraktivitu porostu. Poměrové zastoupení jednotlivých rostlin ve směsi je tedy vhodné volit, jak již bylo zmíněno, vyrovnaně. Pokud tedy budeme aplikovat rostliny, které byly použity v pokuse ve směsi, je vhodné volit vyrovnaný poměr 1:1:1:1:1, který zajistí celoroční kvetení a zapojení oseté plochy. Další možností je pak zvýšit dávku časně a pozdě kvetoucích rostlin a poměr by pak byl 2:1:1:1:2, kdy by pohanka a fenykl byly navýšeny. Při aplikaci rostlin je vhodné volit i rostliny, které celkově zapojí porost tak, aby nebylo umožněno růstu plevelným rostlinám a došlo by tak k rychlému zapojení porostu. Tuto funkci plní rostliny jetele jako jsou například Trifolium incarnatum, T. alexandrinum, T. pratense zastoupení těchto rostlin ve směsi je okolo 5%. (MASETTI, ET AL., 2010) Jetel však ve směsi nezastává pouze funkci rychlého zapojení plochy, ale je také atraktivní pro některé přirozené nepřátele škůdců z čeledi Braconidae. (WÄCKERS, 2004)
59
13. Diskuze Tento pokus byl sestaven s cílem vytvoření vhodného poměru rostlin atraktivních pro přirozené nepřátele škůdců. Rostliny volené do těchto směsí by měly být atraktivní pro přirozené nepřátele a jejich nektar či pyl by měl zvyšovat plodnost a životnost jednotlivých predátorů. (TOOKER, HANKS, 2000) Rostliny, které produkují nektar prospěšný pro přirozené predátory, jsou velice prospěšné, jak z ohledu lákání predátora do porostu tak i prodlužování jejich životnosti a zvyšování plodnosti. Takové schopnosti má například pohanka, kopr, svazenka, bob a mnoho dalších rostlin. (BAGGEN, ET AL., 1999) Rostliny volené v těchto směsích by však neměly predátory odpuzovat a nebo dokonce zvyšovat výskyt škůdců v porostu. (WÄCKERS, 2004) Některé studie však ukazují na aplikaci rostlin atraktivních pro škůdce, které plní funkci lákání jak škůdce tak i predátora. Takovouto rostlinou je například bob obecný (Vicia faba), který láká jak mšice tak i slunéčka. Výskyt slunéček je na této rostlině však zapříčiněn spíše výskytem mšic než atraktivními květy. Lze tedy tuto rostlinu považovat za atraktivní pro škůdce, než pro přirozené predátory. Tato rostlina se tedy ve směsi používá spíše, jako zdroj škůdců pro přirozené nepřátelé než jako zdroj nektaru. Aplikace bobu ve směsi je tedy možné chápat jako rostlinu, která láká škůdce, v našem případě
mšice,
a
snižují
tím
tak
výskyt
škůdce
na
pěstované
plodině.
(ALOMAR, ET AL., 2006) Otázkou je však jaký poměr by měla takováto rostlina zabírat ve směsi. V případě tohoto pokusu byl výskyt mšic v porostu dosud nekvetoucího kopru a fenyklu. Atraktivita těchto mladých rostlin však není potvrzena. Domnívám se tedy, že výskyt mšic byl spíše náhodný a díky brzkému nástupu kvetení pohanky byl výskyt mšic brzy eliminován pestřenkami. Dá se tedy předpokládat, že pokud v porostu budou rostliny brzy kvetoucí, které dokáží do porostu pěstované plodiny lákat přirozené nepřátele škůdců, bude možná rychlá eliminace škůdce. Atraktivita dosud nekvetoucích rostlin pro přirozené predátory je jev pozorován například u rostlin chrpy modré (Centaurea cyanus). Výskyt slunéček na chrpě již před květem, je zapříčiněn produkcí extraflorálního nektaru, který produkují již poupata chrpy. Tento nektar je velice důležitým zdrojem sacharidů pro slunéčka. Nektar však nepřitahuje pouze slunéčka a jiné přirozené nepřátele, ale i mravence a jiné živočichy. (WINKLER, ET AL., 2006) Tento jev byl potvrzen výskytem slunéček již před kvetením. Domnívám se však, že díky produkci nektaru jsou rostliny atraktivní nejen pro přirozené nepřátele, ale i pro škůdce, jako jsou například mšice, které se v porostu
60
hojně vyskytovaly. Jejich výskyt byl však eliminován vysokým výskytem jak slunéček, tak i lumčíků. Výskyt jednotlivých přirozených nepřátel je vysoce ovlivněn přístupností nektaru produkovaných květy. Například rostliny z čeledí Asteraceae, Apiaceae a Polygonaceae mají více kryté prašníky, které omezují přístupnost nektaru. Pestřenky však dokáží tento nektar, až na několik druhů, přijímat. (TOOKER, HANKS, 2000) Díky vysokému výskytu pestřenek na pohance i ostatních rostlinách je možné potvrdit snadnou dostupnost nektaru pro dané druhy pestřenek. Kvetení jednotlivých rostlin je nutné rozvrhnout do celého období vegetace pěstované hlavní plodiny. Je tedy nutné volit, jak brzy kvetoucí rostliny, tak ale i rostliny pozdě kvetoucí. Mezi časně kvetoucí rostliny patří pohanka (F. esculentum), kterou preferují především pestřenky (Syrphidae). (TOOKER, HANKS, 2000) Její atraktivita je nadprůměrná a je tedy možně, že dokáže ovlivňovat atraktivitu jiných okolních rostlin a tím i ovlivnit hodnocení okolních rostlin. Díky tomuto jevu je tedy možné, že při pozorování vznikly chyby, kdy přirozený predátor mohl být lákán atraktivnější rostlinou, v našem případě pohankou (F. esculentum). Tím by tak mohla být snížena atraktivita ostatních okolních rostlin. Domnívám se však, že díky brzkému kvetení této rostliny, kdy okolní porost dosud nekvetl, ovlivnění atraktivity nebylo tak vysoké a je tedy možné tuto skutečnost zanedbat. Při volbě směsi je tedy důležité dbát na tom, aby se dané rostliny spíše doplňovaly, než si navzájem konkurovaly. Je tedy vhodné volit rostliny s rozdílnou dobou kvetení, které lákají stejné nebo podobné predátory. Tím tak docílíme, jak rozložení kvetení směsi do celého vegetačního období plodiny, tak i omezení ovlivňování atraktivity volených rostlin. Z vyhodnocených dat byla zjištěna podobná preference slunéček (Coccinellidae) a lumků (Ichneumonidae) na stejné rostliny a to konkrétně na kopr (A. graveolens), chrpu (C. cyanus) a fenykl (F. vulgare). Doba kvetení chrpy (C. cyanus) a kopru (A. graveolens) byla shodná. Kvetení fenyklu (F. vulgare) však bylo zahájeno až v druhé polovině léta, kdy ostatní rostliny již nekvetly nebo byl porost již ve fázi odkvétání. Díky pozdní době kvetení tak byl schopný fenykl nahradit ostatní, již nekvetoucí rostliny. Bylo by tedy vhodné volit větší poměr fenyklu ve směsi, nebo přidat některou s pozdě kvetoucích rostlin do směsi. Při volbě vhodné rostliny ve směsi je nutné také dbát na morfologii rostliny. Prokázalo se, že pokud je povrch rostliny hladký, výskyt predátora není tak vysoký jak na rostlinách s členitým povrchem. Tento jev je potvrzen například u predátorů rodu 61
Chrysopidae, Orlus a Coccinellidae. (CORTESERO, ET AL., 2000) Z naměřených hodnot se tato teorie potvrzuje, a to především u pohanky (F. esculentum), kdy atraktivita rostlin pro zlatoočka byla nulová. Morfologie ostatních pozorovaných rostlin byla odlišná a díky tomu se výskyt v malé míře potvrdil.
62
14.
Závěr
Atraktivita vybraných rostlin byla zaměřena především na slunéčka, pestřenky a parazitické blanokřídlé. Rostliny volené z čeledi miříkovitých (Apiaceae) jsou atraktivní pro parazitické blanokřídlé, a to díky produkci nektaru, který prodlužuje životnost a zvyšuje plodnost přirozených nepřátel. Zvýšením diverzity můžeme také zvýšit rozmanitost přirozených nepřátel. (TOOKER, HANKS, 2000) Nejvhodnější aplikace rostlin do směsi je aplikace stejného poměru všech použitých rostlin. Další možností je však zvýšení podílu rostlin kvetoucích na začátku a na konci sezony. Těmito rostlinami je v našem případě pohanka (F. esculentum) kvetoucí časně na začátku sezony. Pozdě kvetoucí rostlinou je pak fenykl (F. vulgare). Tyto rostliny je vhodné aplikovat ve směsi ve vyšší dávce a nebo volit podobné rostliny, které kvetou ve stejných termínech jako uvedené rostliny. Je však důležité volit směs podle hlavní pěstované rostliny. Pokud bude pěstovaná plodina produkční na začátku období, je důležité zvýšit poměr brzy kvetoucích rostlin a snížit nebo úplně vynechat pozdě kvetoucí rostliny. Naopak pokud bude pěstovaná rostlina na pěstební ploše spíše v druhé polovině pěstebního období, je vhodnější volit vyšší poměr rostlin pozdě kvetoucích a snížit, nebo úplně vynechat rostliny časně kvetoucí. Tímto vhodný poměrem kvetoucích rostlin lze dostatečně omezovat nárůst škůdce v porostu. Dané směsi však nedokáží z porostu úplně odstavit škůdce, ale jsou schopny držet škůdce pod prahem hospodářské škodlivosti a tím tak umožňují eliminaci aplikace chemických prostředků na produkční plochu. Tato schopnost rostlin se převážně uplatňuje v ekologickém zemědělství, ale je vhodná i v zemědělství konvenčním.
63
15.
Souhrn, resume
Tato diplomová práce byla zaměřena na vytvoření vhodné směsi rostlin, kterou by bylo možné aplikovat do kvetoucích pásů v ekologické produkci. Do pokusu bylo vybráno pět rostlin, které byly z 40% čeleď Apiaceae, 40% čeleď Asteraceae a z 20% čeleď Polygonaceae. Pohanka (F. esculentum), která zastupovala čeleď Polygonaceae, kvetla z vybraných rostlin nejdříve a byla nejatraktivnější pro pestřenky. Čeleď Asteraceae byla zastoupena rostlinami chrpy (C. cyanus) a měsíčku (C. officinalis). Tyto rostliny kvetly v hlavním období vegetace a lákaly především slunéčka, pestřenky, lumčíky, zlatoočka a v případě měsíčku také dravé ploštice rodu Orius. Rostliny z čeledi Apiaceae byly kopr (A. graveolens) a fenykl (F. vulgare). Kopr kvetl současně s měsíčkem a chrpou, fenykl však kvetl v druhé polovině léta až do začátku podzimu a přitahoval nejčastěji přirozené nepřátele, jako jsou slunéčka, pestřenky, lumky a v malé míře zlatoočka. Poměr rostlin je vhodné volit buď vyrovnaný 1:1:1:1:1, nebo zvýšit podíl časně a pozdě kvetoucích rostlin na poměr 2:1:1:1:2. Poměr směsi je však důležité volit adekvátně k pěstované hlavní plodině. Pokud pěstovaná rostlina rostle v první polovině období je nutné volit jiný poměr rostlin než k rostlině produkční spíše v druhé polovině období.
Klíčová slova: přirození nepřátelé, kvetoucí pásy, ekofarma, biodiverzita
This diploma thesis is aimed to development of an appropriate mixture of plants, which could be able to apply to blooming bands in organic production. Five plants was selected for the experiment. The plants were 40% of the family Apiaceae, 40% of the Asteraceae and 20% of the Polygonaceae. Buckwheat (F. esculentum), which represents the family Polygonaceae, was the one, which blossomed the earliest. And buckwheat was the most attractive for syrphus fly. The family Asteraceae was represented by two plants - cornflower (C. cyanus) and marigold (C. officinalis). These plants blossom in the main vegetation period, and attract mainly coccinellid, syrphus fly, chorebidea, lacewing and in case of the marigold also predatory bugs of genus Orius. Plants from the family Apiaceae were dill (A. graveolens) and fennel 64
(F. vulgare). Dill blossoms along with marigold and cornflower. However fennel blossoms in late summer to early autumn and attracts most natural enemies such as coccinellid,
syrphus
fly,
ichneumonid
and
lacewing.
It is suitable to choose ratio of plants eather balanced 1:1:1:1:1, or increase the proportion of early and late blossomed plants in the ratio 2:1:1:1:2. It is important to chose mixture adequately to the main grown crop. If grown plant production is in the first half of the season then it is required a different ratio than with plants which production
is
in
the
second
half
of
Key words: natural enemies, flowering belts, ekofarm, biodiversity
65
the
season.
16.
Seznam použité literatury
ALOMAR, O., et al. Landscape management for functional biodiversity IOBC/WPRS Bulletin Vol. 29(6). Zürich-Reckenholz (Switzerland) : Walter A.H. Rossing, Lisa Eggenschwiler, Hans-Michael Poehling, 2006. Selection of insectary plants for ecological infrastructure in Mediterranean vegetable crops, s. 5-8. ISBN 92-9067-189-9.
ALTIERI, M. A., NICHOLLS, C. I. Biodiversity and pest management in agroecosystems. 2. vyd. New York: Food Products Press, 2004. 236 s. ISBN 1-56022922-5.
ALTIERI, M. A., NICHOLLS, C. I. Manage insects on your farm : a guide to ecological strategies. Beltsville, MD: Sustainable Agriculture Network, 2005. 119 s. Sustainable Agriculture Network handbook series. ISBN 1-888626-10-0. BAGGEN, L.R., et al. Entomologia Experimentalis et Applicata. Printed in the Netherlands : Kluwer Academic Publishers, 1999. Flowers in tri-trophic systems: mechanisms allowing selective exploitation by insect natural enemies for conservation biological control, s. 155–161. BANTOCK, T., BOTTING, J. Family: Nabidae, 2010, (cit. 2011-2-13). Dostupné z WWW: http://www.britishbugs.org.uk/gallery/heteroptera/Nabidae/nabidae.html
BRAAK, C. Introduction on Canoco for Windows 4.5, 2010, (cit. 2011-2-12). Dostupný z WWW: http://www.pri.wur.nl/uk/products/canoco/
BONE, N.J, et al. Crop Protection. Latrobe University, Bundoora, Victoria (Australia) : Elsevier, 2009. Cover crops in Victorian apple orchards: Effects on production, natural enemies and pests across a season, s. 675–683.
BRÁZDIL, R. KIRCHNER, K. et al. Vybrané přírodní extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku : Selected natural extremes and their impacts in Moravia and Silesia. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 431 s. ISBN 978-80-210-4173-8.
66
CORTESERO, A.M., et al. Biological Control. Rennes Cedex (France) : Academic Press, 2000. Understanding and Manipulating Plant Attributes to Enhance Biological Control, s. 675–683.
FALTA, V., et al. Short Contributions. Czech Republic (Prague) : Ministry of Agriculture of the Czech Republic, 2010. Enhancing abundance of natural enemies in apple orchard using flowering strips, s. 395-398.
FIEDLER, A.K., et al. Biological Control. Michigan (USA) : Elsevier, 2008. Maximizing ecosystem services from conservation biological control: The role of habitat management, s. 254–271.
GURR, G.M., et al. Basic and Applied Ecology. University of Sydney ( Australia) : Urban & Fischer Verlag, 2003. Multi-function agricultural biodiversity: pest management and other benefits, s. 107–116.
HOGG, B.N., et al. Biological Control. California (USA) : Elsevier, 2010. Attractiveness of common insectary and harvestable floral resources to beneficial insects, s. 76–84.
HORNE, P. A., PAGE, J. Integrated pest management for crops and pastures. Collingwood, Vic.: Landlinks, 2008. 119 s. ISBN 978-0-643-09257-0.
JAŠKOVÁ, V. Anethum graveolens L.- kopr vonný/ kôpor voňavý, 2010, (cit. 2011-1-15). Dostupné z WWW: http://botany.cz/cs/anethum-graveolens/
JAŠKOVÁ, V. Pastinaca sativa L.- pastinák setý/paštrnák siaty, 2008, (cit. 2011-1-17). Dostupné z WWW: http://botany.cz/cs/pastinaca-sativa/ KOPTA, T. Účinnost biologické ochrany v porostu hlávkového zelí. Lednice na Moravě, 2007. 58 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.
67
KOPTA, T.; POKLUDA, R. Bioacademy 2009 - Proceedings. Olomouc: Bioinstitut : Technická redakce Milan Matoušek, Lucie Košťálová, 2009. Flowering plants strips as potential host plants for natural enemies (Coccinellidae and Syrphidae) in the Czech republic, s. 80-84. ISBN 978-80-904174-8-9. LANZONI, A.M.A.; BURGIO, G. Biological Control. Bologna (Italy) : Elsevier, 2010. Effects of flowering plants on parasitism of lettuce leafminers (Diptera: Agromyzidae), s. 263–269.
LAVANDERO, B., et al. Biological Control. University, Canterbury, New Zealand : Elsevier, 2005. Enhancing the effectiveness of the parasitoid Diadegma semiclausum (Helen): Movement after use of nectar in the field, s. 152–158.
LEE, J.C., et al. Journal of Animal Ecology. University of Minnesota (USA) : British Ecological Society, 2008. Floral resources impact longevity and oviposition rate of a parasitoid in the field, s. 565–572.
LEE, J.C.; HEIMPEL, G.E. Biological Control. Davis (USA) : Elsevier, 2005. Impact of flowering buckwheat on Lepidopteran cabbage pests and their parasitoids at two spatial scales, s. 290–301.
LEPŠ, J., et al. Multivariate Analysis of Ecological Data using CANOCO. New York (USA) : Cambridge University Press, 2003. 277 s. ISBN 0521891086
MASETTI, A., et al. Biological Control. Bologna (Italy) : Elsevier, 2010. Effects of flowering plants on parasitism of lettuce leafminers (Diptera: Agromyzidae), s. 263–269.
NICHOLLS, C.I., ALTIERI, M.A. Designing and Implementing a Habitat Management Strategy to Enhance Biological Pest Control in Agroecosystems, 2004-2005 (cit. 201012-20). Dostupné z WWW http://agroeco.org/wp-content/uploads/2010/09/biodynhabitatmgmt.pdf
68
PSOTA, V., KOPTA, T. Bioagens : současné prostředky biologické ochrany: multimediální učební pomůcka. 2010. ISBN 978-80-7375-431-0. (cit. 2011-1-4). Dostupné z WWW: http://user.mendelu.cz/xkopta/index.html
RYBKOVÁ, R., HAAGER, J. Nejhezčí letničky našich zahrad. Praha: Ottovo nakladatelství - Cesty, 2002. 221 s. ISBN 80-7181-539-X.
SOUČKOVÁ, H., et al. Kmín kořenný (Carum carvi L.), 2005, (cit. 2011-1-10). Dostupný z WWW: http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Kmin_korenny.htm
SOUČKOVÁ, (cit.
H.,
et
al.
Komonice
lékařská
2011-1-20).
(Melilotus
Dostupný
officinalis),
2005,
z WWW:
http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/komonice.htm
SOUČKOVÁ, H., et al. Měsíček lékařský (Calendula officinalis), 2005, (cit. 2011-1-13). Dostupný z WWW: http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Mesicek_lekarsky.htm
SOUČKOVÁ, H., et al. Třapatka nachová (Echinacea purpurea (L.) Moench), 2005, (cit.
2011-1-16).
Dostupný
z WWW:
http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Echinacea.htm
SPELLMAN, B., et al. BioControl. Shepherdstown, West Virginia (USA) : IOBC, 2006. Effect of floral and extrafloral resources on predation of Aphis spiraecola by Harmonia axyridis on Apple, s. 715–724.
ŠARAPATKA, B., et al. Ekologické zemědělství : učebnice pro školy i praxi. [Normy Evropské unie, chovy a welfare hospodářských zvířat, ekonomika, marketing, konverze a příklady z praxe] . II. díl. 1. vyd. Šumperk,: PRO-BIO, 2005. 334 s. ISBN 80-9035830-6.
ŠARAPATKA, B.; ZÍDEK, T. Příručka ekologického zemědělce. Ministerstvo zemědělství ČR,Těšnov (Praha) : Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2005. 35 s. ISBN 80-7084-493-0.
69
ŠEFROVÁ, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s.
TOOKER, J.F; HANKS, L.M. Conservation biology and biodiversity. University of Illinois : Entomological Society of America, 2000. Flowering Plant Hosts of Adult Hymenopteran Parasitoids of Central Illinois, s. 580-588.
URBAN, J., et al. Ekologické zemědělství: základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin. 1. vyd. Praha: MŽP, 2003. 280 s. ISBN 80-7212-274-6.
VATTALA, H.D., et al. Biological Control. University, Canterbury (New Zealand) : Elsevier, 2006. The infuence of flower morphology and nectar quality on the longevity of a parasitoid biological control agent, s. 179–185.
VILLALOBOS, M. J. P., et al. European Journal of Agronomy. Murcia (Spain) : Elsevier, 2006. Effect of flowering plant strips on aphid and syrphid populations in lettuce, s. 182–185.
VÍT, J., ET AL. Květinářství. 3. vyd. Praha: Květ, 2001. 439 s. ISBN 80-85362-41-4.
WÄCKERS, F.L. Biological Control. Zurich, (Switzerland) : Elsevier, 2004. Assessing the suitability of flowering herbs as parasitoid food sources: flower attractiveness and nectar accessibility, s. 307–314.
WANNER, H., et al. Biological Control. Zurich (Switzerland) : Elsevier, 2006. Tracing spatial distribution of parasitism in fields with flowering plant strips using stable isotope marking, s. 240–247.
WINKLER, K., et al. Biological Control. Wageningen (Netherlands) : Elsevier, 2009. Nectar exploitation by herbivores and their parasitoids is a function of flower species and relative humidity, s. 299–306.
70
WINKLER, K., et al. Landscape management for functional biodiversity IOBC/WPRS Bulletin Vol. 29(6). Zürich-Reckenholz (Switzerland) : Walter A.H. Rossing, Lisa Eggenschwiler, Hans-Michael Poehling, 2006. Strategic use of nectar sources to boost biological control, s. 165-168. ISBN 92-9067-189-9.
www 1, Ammi majus (L) Bullwort, 2002 (cit. 2011-1-16). Dostupné z WWW: http://www.spookspring.com/Umbels/Bullwort.html
www 2, Agrotechnika bobu obecného, 2011(cit. 2011-1-20). Dostupné z WWW: http://www.selgen.cz/katalog/agrotechnika-5/bob-obecny-65/
www 3, Rostliny: Medicago sativa - tolice vojtěška, tolice setá, 2011 (cit. 2011-1-21) Dostupné z WWW: http://www.garten.cz/a/cz/5676-medicago-sativa-tolice-vojteskatolice-seta/
www 4, Fagopyrum esculentum - pohanka obecná (pohanka jedlá), 2008 (cit. 2011-125). Dostupné z WWW: http://botanika.wendys.cz/kytky/K724.php
www 5, Helianthus strumosus L., 2007 (cit. 2011-1-30). Dostupné z WWW: http://www.missouriplants.com/Yellowopp/Helianthus_strumosus_page.html
ZÍDEK, T. Nechemická ochrana rostlin. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992. 111 s. ISBN 80209-0237-6.
71
17.
Seznam obrázků v textu
Obr. 1 Fenykl obecný - Foeniculum vulgare http://www.veronica.host.sk/fytoterapia/herbar/040.htm Obr. 2 Kmín kořenný - Carum carvi http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/skripta/3/lecive_rostliny.html Obr. 3 Kopr vonný - Anethum graveolens http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_rostliny/html03/foto_028.html Obr. 4 Koriandr setý - Coriandrum sativum http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/skripta/3/lecive_rostliny.html Obr. 5 Morač větší - Ammi majus http://www.biotox.cz/botanicus/index.php?id=bph_0567 Obr. 6 Pastinák setý - Pastinaca sativa http://www.rozhlas.cz/rostliny/okolicnate/_zprava/543148 Obr. 7 Aksamitník rozkladitý - Tagetes patula http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tagetes_patula_nana_Hybr_Carmen_Bot GardBln0906.JPG Obr. 8 Chrpa modrá - Centaurea cyanus http://wiki.rvp.cz/Kabinet/Obrazky/0.Biologicka_klasifikace/%C5%98%C3%AD %C5%A1e%3A_rostliny_%28Plantae%29/oddeleni_krytosemenne/trida_vyssi_d voudelozne/rad_hvezdnicotvare/celed_hvezdnicovite/Chrpa Obr. 9 Kokarda – Gaillardia sp. http://www.szestabor.cz/botanicka/index.php?idc=3&rostlina=182 Obr. 10 Krásenka – Cosmos sp. http://www.garten.cz/a/cz/452-cosmos-krasenka/ Obr. 11 Měsíček lékařský – Calendula officinalis http://byliny.apatykar.info/1/clanek-11/ Obr. 12 Řebříček – Achillea sp. http://www.garten.cz/a/cz/2911-achillea-millefolium-rebricek-obecny/ Obr. 13 Slunečnice – Helianthus strumosus http://www.wildflowerfarm.com/index.php?p=product&id=140&parent=12 slunečnice Obr. 14 Třapatka – Echinacea sp.http://www.garten.cz/a/cz/2950-echinacea-trapatka/ Obr. 15 Zlatobýl – Solidago sp. http://botany.cz/cs/solidago-gigantea/
72
Obr. 16 Tařicovka přímořská – Lobularia maritima http://www.oldthingsforgotten.com/bearcreekpark/images/Lobularia-maritima.jpg Obr. 17 Bob obecný - Vicia faba http://www.deepcraft.org/deep/archives/date/2009/02 Obr. 18 Komonice lékařská – Melilotus officinalis http://slnieckova.sk/p/komonica-lekarska/ Obr. 19 Tolice vojtěška – Medicago sativa http://zeth4beatz.blog.cz/0706/tolice-seta-tolice-vojteska Obr. 20 Pohanka obecná – Fagopyrum esculentum http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id88203/?taxonid=38828 Obr. 21 Laskavec – Amaranthus sp. http://www.vurv.cz/altercrop/amaranth.html Obr. 22 Hladěnkovití – Anthocoridae http://www.biolib.cz/cz/gallery/dir38/ Obr. 23 Lovčicovití – Nabidae http://www.britishbugs.org.uk/heteroptera/Nabidae/nabis_ferus.html Obr. 24 Lumčíkovití – Braconidae http://www.pbase.com/tmurray74/image/124735288 Obr. 25 Lumkovití – Ichneumonidae http://www.cirrusimage.com/Hymenoptera/ichneumon_100_1760.JPG Obr. 26 Pavoukovci – Arachnida http://fotoblog.in/kat/pavoukovci-arachnoidea/page/13/ Obr. 27 Pestřenkovití – Syrphidae http://www.biolib.cz/cz/image/dir189/id41144/?viewall=1 Obr. 28 Slunéčkovití – Coccinellidae http://fr.academic.ru/dic.nsf/frwiki/389479 Obr. 29 Střevlíkovití – Carabidae http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id5085/?taxonid=24 Obr. 30 Zlatoočkovití – Chrysopidae http://www.hmyz.net/Entofoto/Ostatni/Chrysopa1.htm Obr. 31 Celkový návrh pokusných pozemků Obr. 32 Návrh designu pozemku s vlastním pokusem
73
18.
Seznam tabulek v textu
Tab. 1 Rostlinné druhy vhodné do kvetoucích pásů Tab. 2 Doba květu jednotlivých druhů vhodných pro aplikaci do kvetoucích pásů Tab. 3 Přehled použitého sponu a spotřeby osiva na plochu 20 m2 Tab. 4 Předpokládaný výskyt přirozených nepřátel Tab. 5 Seznam použitých rostlin Tab. 6 Doba kvetení jednotlivých rostlin Tab. 7 Hodnocení jednotlivých opakování
19.
Seznam grafů v textu
Graf 1 Průměrný výskyt pestřenek (Syrphidae) za celé období Graf 2 Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae) Graf 3 Průměrný výskyt slunéček (Coccinellidae) za celé období Graf 4 Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae) Graf 5 Průměrný výskyt lumčíků (Braconidae) za celé období Graf 6 Průběh výskytu lumčíků (Braconidae) Graf 7 Průměrný výskyt zlatooček (Chrysopidae) za celé období Graf 8 Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae) Graf 9 Průběh výskytu ploštic (Orius spp.) Graf 10 Průměrný výskyt lumků (Ichneumonidae) za celé období Graf 11 Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) Graf 12 Průměrná četnost přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Graf 13 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Graf 14 Průměrná četnost přirozených nepřátel na měsíčku (Calendula officinalis) Graf 15 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku (Calendula officinalis) Graf 16 Průměrná četnost přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Graf 17 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Graf 18 Průměrná četnost přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Graf 19 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Graf 20 Průměrná četnost přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Graf 21 Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Graf 22 Vazby predátorů na jednotlivé rostliny
74
20.
Seznam příloh
Tab. 1 A Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae) Tab. 1 B Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae) Tab. 2 A Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae) Tab. 2 B Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae) Tab. 3 A Průběh výskytu lumčíků (Braconidae) Tab. 3 B Průběh výskytu lumčíků (Braconidae) Tab. 4 A Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae) Tab. 4 B Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae) Tab. 5 A Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) Tab. 5 B Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) Tab. 6 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Tab. 6 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Tab. 7 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku ((Calendula officinalis) Tab. 7 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku ((Calendula officinalis) Tab. 8 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Tab. 8 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Tab. 9 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Tab. 9 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Tab. 10 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Tab. 10 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Tab. 11 A Četnost predátorů v závislosti na kvetení rostlin na ploše 20 m2 Tab. 11 B Četnost predátorů v závislosti na kvetení rostlin na ploše 20 m2 Obr. 1 Rozčlenění pozemku před výsevem Obr. 2 Pokus v hlavním období kvetení (7. měsíc) Obr. 3 Pokus v hlavním období kvetení (8. měsíc) Obr. 4 Porost kopru (Anethum graveolens) v plném květu Obr. 5 Porost měsíčku (Calendula officinalis) v plném květu Obr. 6 Porost chrpy (Centaurea cyanus) v plném květu Obr. 7 Porost pohanky (Fagopyrum esculentum) v plném květu Obr. 8 Porost fenyklu (Foeniculum vulgare) Obr. 9 Dospělec lumka (Ichneumonidae) na kopru Obr. 10 Dospělec pestřenky (Syrphidae) na chrpě
75
Obr. 11 Dospělec pestřenky (Syrphidae) v porostu pohanky Obr. 12 Dospělé slunéčko (Coccinellidae) na poupěti chrpy Obr. 13 Dospělé slunéčko (Coccinellidae) v porostu chrpy Obr. 14 Dospělé slunéčko (Coccinellidae) Obr. 15 Larva slunéčka (Coccinellidae) Obr. 16 Kukla slunéčka (Coccinellidae) Obr. 17 Dospělec zlatoočka (Chrysopidae) Obr. 18 Naparazitované mšice lumčíky (Braconidae) Obr. 19 Škvor (Dermaptera) Obr. 20 Lovčice (Nabidae) Obr. 21 Pavouk (Arachnida)
76
21.
Přílohy
Tab. 1 A Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae) Syrphidae 1.VI 8.VI 14.VI 22.VI Anethum graveolens Calendula officinalis 0,6 Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum 10,2 11,4 18,8 23 Foeniculum vulgare
29.VI 2,8 4,2 21
5.VII 2,2 2,8 5,2 16,4
11.VII 2,6 3,8 4,4 11 4
20.VII 4 3 5 7,6 3,2
Tab. 1 B Průběh výskytu pestřenek (Syrphidae) Syrphidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
26.VII 4 2 6 3,8
2.VIII 5,8 3,6 3,6 6 3,2
9.VIII 2,2 3,8 3,6 6,4 4,8
16.VIII 0,6 3,8 5 4,6 7,2
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
0,6 0,6 1,4 6
7,6
1
0,4
Tab. 2 A Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae) Coccinellidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
1.VI 1
8.VI 2
14.VI 1,8
22.VI 1,8 2 1,8
29.VI 0,4 0,6 0,8
3 1
4,4 2,4
0,6 1,4
3
5.VII
11.VII 0,6
20.VII 2
2,2
3,6 0,2 0,4
1,6
0,4 1,8
Tab. 2 B Průběh výskytu slunéček (Coccinellidae) Coccinellidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
26.VII 5
2.VIII 4
9.VIII 0,2
16.VIII
4,8
4,4
9,2
5,2
2,6
0,4
1,4
3,6
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
4,6
3,2
5,8
6,6
Tab. 3 A Průběh výskytu lumčíků (Braconidae) Braconidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
1.VI 8,4
8.VI 2
9,6
14.VI 1,6
22.VI 10 1,8
29.VI 10,6 2
3 11,8
7,4
5.VII 2
11.VII 1,6
20.VII
12,6
4,6
10
15,8
3
Tab. 3 B Průběh výskytu lumčíků (Braconidae) Braconidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
26.VII
2.VIII
9.VIII
16.VIII
11,8
2,4
6,2
3
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
Tab. 4 A Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae) Chrysopidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
1.VI
8.VI
14.VI
22.VI
29.VI
0,4
5.VII
11.VII
0,6
20.VII 0,8 0,4 0,8
0,4
0,4
Tab. 4 B Průběh výskytu zlatooček (Chrysopidae) Chrysopidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
26.VII 0,4
2.VIII
9.VIII
16.VIII
0,2 0,4
0,4 1,4
1 2,6
0,4
0,2
0,2
23.VIII
0,2
1.IX
7.IX
22.IX
Tab. 5 A Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) Ichneumonidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
1.VI
8.VI
14.VI
22.VI
29.VI
5.VII
11.VII
0,2 0,2
0,2
0,2 0,8
20.VII 1 0,6 0,6
0,8
Tab. 5 A Průběh výskytu lumků (Ichneumonidae) Ichneumonidae Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare
26.VII 2 1,6
2.VIII
9.VIII
16.VIII
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
0,4 0,2
0,2 1,6
2,8
2
0,4
Tab. 6 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Anethum graveolens Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
1.VI 8,4 1
8.VI 2 2
14.VI 1,6 1,8
22.VI 10 1,8
29.VI 10,6 0,4
5.VII 2
11.VII 1,6 0,6
20.VII
2,6
4
2,2
2 0,8 1
Tab. 6 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na kopru (Anethum graveolens) Anethum graveolens Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
26.VII
2.VIII
9.VIII
4 0,4 2
4
0,2
4
5,8
2,2
16.VIII
0,6
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
Tab. 7 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku ((Calendula officinalis) Calendula officinalis Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
1.VI
8.VI
14.VI
22.VI 1,8 2
29.VI 2 0,6
5.VII
0,2 2,8
0,6
11.VII
20.VII
0,2
0,2
2,8
3,8
0,4 0,4 0,6 0,2 3
Tab. 7 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na měsíčku ((Calendula officinalis) Calendula officinalis Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
26.VII
1,6 3,4 2
2.VIII
9.VIII
16.VIII
0,2
0,4
1
10,6 3,6
6,2 3,8
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
0,4 2,2 0,6
5 3,8
Tab. 8 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Centaurea cyanus Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
1.VI
8.VI
14.VI
22.VI
29.VI
1,8 0,4
0,8
5.VII 12,6 2,2 0,6
11.VII 4,6 0,4
0,2 4,2
5,2
0,8
20.VII 10 3,6 0,8 0,6
4,4
5
Tab. 8 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na chrpě (Centaurea cyanus) Centaurea cyanus Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
26.VII 11,8 4,8 0,4
2.VIII 2,4 4,4
16.VIII 3 5,2 2,6
23.VIII
0,2
9.VIII 6,2 9,2 1,4 0,2
3,6
3,6
5
0,6
1.IX
7.IX
22.IX
Tab. 9 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Fagopyrum esculentum Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
1.VI
8.VI
14.VI
0,6
10,2
11,4
22.VI 3 3
29.VI
23
21
18,8
5.VII
11.VII
4,4
20.VII
0,2
16,4
11
7,6
Tab. 9 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na pohance (Fagopyrum esculentum) Fagopyrum esculentum Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
26.VII
2.VIII
9.VIII
16.VIII
23.VIII
6
6
6,4
4,6
1,4
1.IX
7.IX
22.IX
Tab. 10 A Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Foeniculum vulgare Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
1.VI
8.VI 9,6 1,4
14.VI 7,4 3
22.VI 11,8 1
29.VI 15,8 2,4
5.VII
11.VII
20.VII
1,6 0,4
0,4
1,8
0,8
0,6
4
3,2
Tab. 10 B Dynamika četnosti přirozených nepřátel na fenyklu (Foeniculum vulgare) Foeniculum vulgare Braconidae Coccinellidae Chrysopidae Ichneumonidae Orius spp. Syrphidae
26.VII
2.VIII
9.VIII
16.VIII
23.VIII
1.IX
7.IX
22.IX
2,6 0,4 1,6
0,4
1,4 0,2
3,6 0,2 2,8
4,6 0,2 2
3,2
5,8
6,6
3,8
3,2
7,2
6
7,6
1
0,4
4,8
0,4
Tab. 11 Četnost predátorů v závislosti na kvetení rostlin na ploše 20 m2 Druhy/týden
22 23 24 25
5 10 9
9
26 27 28 29 11 13 20 5 2 3 10
42 10 8
50
53 10 8
30 31 32 33 34 35 36 20 29 11 3 10 25 20 1
nethum graveolens 4
2
♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ 3 10 Calendula officinalis
9
14 14 19 15 10 18 19 19 3 1 1 1 3 8 2 3 2 1 17 53 31 25 11 10 2 1 2 5
♣
♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣
9
21 26 22 25 18 18 25 3 1 4 3 1 1 4 11 2 18 24 22 46 26
2
63 23 50 59 12 31 15 3 4 2 7 13
Centaurea cyanus
♣
♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣
51 57 94 115 105 82 55 38 30 30 32 23 7 3
15
Fagopyrum esculentum
1
15
♣ ♣ ♣
♣
♣ ♣ ♣ ♣
5
12
20 16 19 16 24 36 30 38 5 4 3 8 14 10 2 8 2 9 13 2 7 18 23 16 29
48 37 59
79
7 15 Foeniculum vulgare
22
♣
2
2
1
1
1
♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ Syrphidae Ichneumonidae Coccinellidae Orius
Chrysopidae Braconidae ♣ hlavní doba květu
(zdroj obrázků v příloze: autor)
Obr. 1 Rozčlenění pozemku před výsevem
Obr. 2 Pokus v hlavním období kvetení (7. měsíc)
Obr. 3 Pokus v hlavním období kvetení (8. měsíc)
Obr. 4 Porost kopru (Anethum graveolens) v plném květu
Obr. 5 Porost měsíčku (Calendula officinalis) v plném květu
Obr. 6 Porost chrpy (Centaurea cyanus) v plném květu
Obr. 7 Porost pohanky (Fagopyrum esculentum) v plném květu
Obr. 8 Porost fenyklu (Foeniculum vulgare)
Obr. 9 Dospělec lumka (Ichneumonidae) na kopru
Obr. 10 Dospělec pestřenky (Syrphidae) na chrpě
Obr. 11 Dospělec pestřenky (Syrphidae) v porostu pohanky
Obr. 12 Dospělé slunéčko (Coccinellidae) na poupěti chrpy
Obr. 13 Dospělé slunéčko (Coccinellidae) v porostu chrpy
Obr. 14 Dospělé slunéčko (Coccinellidae)
Obr. 15 Larva slunéčka (Coccinellidae)
Obr. 16 Kukla slunéčka (Coccinellidae)
Obr. 17 Dospělec zlatoočka (Chrysopidae)
Obr. 18 Naparazitované mšice lumčíky (Braconidae)
Obr. 19 Škvor (Dermaptera)
Obr. 20 Lovčice (Nabidae)
Obr. 21 Pavouk (Arachnida)
