Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Chov skotu plemene charolaise v podmínkách České republiky Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D.
Tomáš Barteska
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Chov skotu plemene charolaise v podmínkách České republiky vypracoval samostatně a použil jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně.
V Brně dne:…………………... Podpis:………………………..
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat panu doc. Ing. Radku Filipčíkovi Ph.D. za pomoc při zadávání bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a trpělivost při jejím zpracování.
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá chovem skotu plemene charolaise v podmínkách České republiky. V první části se zabývám charakteristikou daného plemene. Druhá část je zaměřena na organizaci stáda masného skotu s hlavním zaměřením na sezónnost telení, odstav telat a obrat základního stáda krav. V této části je také uvedena technologie chovu v zimovišti a pastevní technologie chovu, kde se dále zabývám pastvou a pastevním porostem, organizací pastvy a vybavením pastevního areálu. Dále se zde zaměřuji na výživu zvířat, u které kladu důraz na problematiku trávení přežvýkavců a techniku krmení jednotlivých kategorii skotu. V posledním bodě se věnuji reprodukci zvířat. V třetí části porovnávám výsledky chovů plemene charolaise v ČR s výsledky ze země původu a americkou částí populace se zaměřením na produkční ukazatele a růstovou schopnost. Ve čtvrté části je hodnocena a porovnána masná užitkovost jatečných zvířat plemene charolaise s vybranými masnými plemeny. Jsou zde uvedené ukazatelé masné užitkovosti. Také je zde porovnána růstová schopnost mezi vybranými masnými plemeny telat.
Klíčová slova: charolaise, technologie chovu, růstová schopnost, masná užitkovost
Abstract This thesis deals with the charolaise cattle breed in the conditions of the Czech Republic. In the first part, I deal with the characteristics of the breed. The second part focuses on the organization of a herd of a meat cattle, orientated mainly on the seasonal calving, weaning of calves and turnover of a basic herd of cows. In this part of my thesis, the technology of breeding in winter and the pasture technology of breeding is also given. I deal with a grazing and a pasture vegetation, with a organization of the pasture and the equipment of pasture grazing grounds here. Further, I focus on the animal nutrition, where I put accent on the digestion of ruminants and on a feeding technique of each cattle category. The last section is about an animal reproduction. In the third part, I compare results of breedings of charolaise breed in the Czech Republic with the results of the country of origin and with the American part of the population, with a focus on the indicators of productivity and a growth capability. In the fourth part, the meat yield of fatstock of the charolaise breed with selected meat breeds is evaluated and compared. There are indicators of the meat yield too. Also the growth ability among selected meat cattle breeds of calves is compared here.
Key words: charolaise, technology of breeding, growth ability, meat yield
OBSAH 1
Úvod ......................................................................................................................... 9
2
Cíl práce .................................................................................................................. 10
3
Literární přehled ..................................................................................................... 11 3.1
Charakteristika plemene skotu Charolaise ...................................................... 11
3.2
Organizace chovu základního stáda ................................................................ 12
3.3
Technologie chovu .......................................................................................... 15
3.3.1
Technologie chovu v zimovišti ................................................................. 15
3.3.2
Pastevní technologie chovu ...................................................................... 18
3.3.2.1
Pastva a pastevní porost..................................................................... 18
3.3.2.2
Organizace pastvy ............................................................................. 19
3.3.2.2.1 Oplůtková pastva ........................................................................... 19 3.3.2.2.2 Honová pastva ............................................................................... 19 3.3.2.2.3 Volná pastva .................................................................................. 19 3.3.2.2.4 Systém „vollweide“ ....................................................................... 20 3.3.2.3
Vybavení pastevního areálu .............................................................. 20
3.3.2.3.1 Oplocení ........................................................................................ 20 3.3.2.3.2 Trvalé oplocení.............................................................................. 20 3.3.2.3.3 Mobilní oplocení ........................................................................... 20 3.3.2.3.4 Oplocení elektrickým ohradníkem ................................................ 21 3.3.2.3.5 Brány, branky, vstupy ................................................................... 21 3.3.2.3.6 Napájení zvířat .............................................................................. 22 3.3.2.3.7 Příkrmiště ...................................................................................... 22 3.3.2.3.8 Manipulační zařízení ..................................................................... 22 Výživa a krmení .............................................................................................. 23
3.4 3.4.1
Obecně o výživě skotu .............................................................................. 23
3.4.2
Technika krmení ....................................................................................... 24
3.4.2.1
Výživa krav a březích jalovic ............................................................ 24
3.4.2.2
Výživa telat ........................................................................................ 26
3.4.2.3
Výživa chovných jalovic ................................................................... 26
3.4.2.4
Výživa plemenných býků .................................................................. 27
Reprodukce ve stádě ....................................................................................... 27
3.5 3.5.1
Význam plodnosti ..................................................................................... 27
3.5.2
Zařazení plemenice do reprodukce ........................................................... 28
3.5.2.1
Pohlavní dospělost ............................................................................. 28
3.5.2.2
Chovná dospělost............................................................................... 28
3.5.2.3
Tělesná dospělost............................................................................... 28
3.5.3
Selekce ve stádě ........................................................................................ 29
3.5.4
Způsoby plemenitby ................................................................................. 29
3.5.4.1
Přirozená plemenitba ......................................................................... 29
3.5.4.2
Inseminace ......................................................................................... 30
3.6
Chov a šlechtění plemene Charolaise v ČR, EU, USA .................................. 32
3.7
Masná užitkovost ............................................................................................ 36
3.7.1
Růstová schopnost .................................................................................... 36
3.7.2
Výkrmnost ................................................................................................ 38
3.7.3
Jatečná hodnota ......................................................................................... 38
3.7.3.1
Jatečná výtěžnost ............................................................................... 38
3.7.3.2
Netto přírůstek ................................................................................... 38
3.7.4
Porovnání masné užitkovosti mezi vybranými plemeny .......................... 38
4
Závěr ....................................................................................................................... 42
5
Seznam použité literatury ....................................................................................... 43
6
Seznam tabulek ....................................................................................................... 48
7
Seznam grafů .......................................................................................................... 49
1
ÚVOD Z celosvětového pohledu je chováno několik desítek masných plemen (Teslík a
kol.,2000). Před rokem 1991 se v České republice chovalo výhradně plemeno hereford (Kvapilík a kol., 2007). K intenzivnímu rozvoji chovu masného skotu došlo v roce 1991. Nyní je počet plemen dostatečný a umožňuje chov ve všech přírodních podmínkách (Teslík a kol., 2000). V roce 2005 se chovalo 12 masných plemen, přičemž v kontrole užitkovosti zaujímalo 5 hlavních plemen 70% stavů krav. Mezi tyto plemena patřilo charolais, aberdeen angus, hereford, masný simentál a limousin (Kvapilík a kol., 2007). Od počátku chovu charolais v České republice se značně zvýšil počet chovaných čistokrevných zvířat. Z počátku se na rozšiřování chovu výrazně podílelo využití embryotransferu (CSCHMS, 2006). Plemeno charolaise je v současné době v České republice a v Evropě mezi masnými plemeny nejpočetněji zastoupeno. I v ostatních zemích celého světa je dané plemeno významně rozšířeno. Toto plemeno se vyznačuje výbornými vlastnostmi, které byly prověřeny řadou výzkumů týkajících se především masné užitkovosti. Pro využití potenciálu plemene je však nutné zvolit v chovu optimální způsob technologie a dosahovat vysoké úrovně.
9
2
CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat plemeno skotu charolaise a uvést
základní principy techniky a technologie chovu daného plemene. Dále provést porovnání úrovně chovů daného plemene z pohledu celosvětové produkce, chovu daného plemene v EU, ČR se zaměřením na odlišnosti ve šlechtitelských cílech, plemenných standardech. Dalším úkolem bylo zhodnotit masnou užitkovost jatečných zvířat plemene charolaise s ostatními masnými plemeny skotu chovanými v ČR.
10
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Charakteristika plemene skotu Charolaise Nejčastěji používané dělení masných plemen skotu je dle velikosti tělesného rámce. Jsou známá plemena
malého tělesného rámce, středního tělesného rámce a velké
tělesného rámce. Mezi plemena malého tělesného rámce řadíme skotský náhorní skot a plemeno galloway. Plemena středního tělesného rámce jsou u nás nejvíce rozšířená. Náleží k nim aberdeen-angus, hereford, belgické modrobílé, limousin, piemont a rustikální plemeno gasconne. K plemenům velkého tělesného rámce patří charolais, masný simentál, blonde d´aquitaine. (Teslík a kol., 2000) Plemeno charolais patří z celosvětového
pohledu k nejrozšířenějším masným
plemenům. V Evropě se jedná o nejpočetněji zastoupené masné plemeno, přičemž se chová již v 70 zemích světa. Jeho vznik se datuje někdy na přelom 18. a 19. století z původního francouzského žlutého skotu chovaného ve střední Francii. Některé literární prameny píší o příbuznosti s plemenem masný simentál. U plemene charolais se prováděla pozitivní selekce na ranost a nadprůměrnou masnou užitkovost. V některých oblastech bylo využito pro zlepšení ranosti a jemnosti masa plemeno shorthorn. Plemenná kniha byla založena v roce 1864 (Zahrádková, 2009). Plemeno charolais je velkého tělesného rámce se silnou kostrou a výbornou zmasilostí. Býci dosahují v dospělosti hmotnosti 1200 kg a více při kohoutkové výšce 150 až 155 cm a dospělé krávy 750 kg a více při kohoutkové výšce140 až 145 cm. Zvířata jsou plášťově bílé nebo smetanově zbarvená, vyznačují se klidným charakterem a krávy navíc dobrými mateřskými vlastnostmi (Teslík a kol., 2000). Vlastností, která má velký vliv na dobrou růstovou schopnost telat je dobrá mléčnost matek. Negativně se projevuje intenzivní růst telat již v prenatálním období. Telata se vyznačují vysokou porodní hmotností, což má za následek vysoké procento výskytu obtížných porodů, které se staly i jedním z hlavních selekčních kritérií u tohoto plemene (CSCHMS, 2013). Díky svým růstovým schopnostem a jatečnou kvalitou vykrmovaných zvířat má využití nejen v čistokrevné plemenitbě, ale také v užitkovém křížení s ostatními plemeny skotu. Mléčná plemena skotu se připouští býky menšího tělesného rámce, ale s výborným osvalením (Zahrádková, 2009). Menší tělesný rámec býků se pozitivně projevuje při porodech. Charolais se vyznačují výbornými vlastnostmi výkrmu do
11
vysokých porážkových hmotností s minimem ukládaného tuku. Výtěžnost jatečného těla může činit 63 až 65% (Teslík a kol., 2000). První stáda v České Republice byla z počátku budována na importech z Maďarska v roce 1990. Později už se jednalo ve větší míře o zvířata ze země původu – Francie. První bezrohý chov charolais byl založen na základě importu z Kanady v roce 1992 (CSCHMS, 2013). Do plemenné knihy se zapisují obě populace, to znamená charolais evropského i amerického typu, ale k jejich vzájemnému křížení prakticky nedochází (Pozdíšek a kol., 2004).
3.2 Organizace chovu základního stáda Chov masného skotu se v porovnání s chovem dojného skotu v určitých věcech odlišuje a má své specifické zákonitosti. Uplatňuje se zde skupinový (stádový) způsob chovu to znamená, že matky jsou chovány společně s telaty až do jejich odstavu v přibližném věku 7 až 8 měsíců (Louda a kol., 2000). Při uvedeném způsobu chovu je veškeré mléko produkované matkou využíváno pro výživu telete a to po celou dobu laktace až do zaprahnutí. Jednou s předností je malá pracovní náročnost, nižší vstupní investice a menší nároky na ustájení a krmiva (Teslík a kol., 2000). Cílem chovu je dosažení zisku, kterého dosáhneme vlastní produkcí nebo z dotací při splnění stanovených podmínek (Golda a kol., 1995). Z toho vyplívá, že od každé krávy bychom měli získat každoročně zdravé odchované tele. Abychom dosáhli cíle, musíme si určit směr, kterým se bude náš chov ubírat, tzn. produkce čistokrevných zvířat, zástavového skotu či výkrm odstavených telat (Zahrádková, 2009). Ve stádech se kromě celoročního zapouštění a telení uplatňuje i zapouštění a telení sezónní. Sezónní telení nám umožňuje zvolit pro telení nejvhodnější roční období a zaměřit se i na místní podmínky. Na mortalitu telat je velmi důležitá správná volba období telení. Pro zapouštění plemenic je vzhledem k našim podmínkám vhodná doba od poloviny dubna do 20 června. Během této doby by měli u plemenice proběhnout tři říjové cykly, které by měli zajistit vysokou březost ve stádě (Teslík a kol., 2000). Kvůli odhadu nástupu říje na počátku sezóny je vhodné ve stádě krav sledovat říjový cyklus již před započetím připouštěcího období. Pakliže nevyužijeme první říji ve větších stádech, může to znamenat prodloužení připouštěcího období či nezabřeznutí v daném roce. Zapouštění plemenic v tomto termínu nám umožňuje telení v období od konce 12
ledna do konce března. K největším výhodám telení krav v tomhle období patří bezesporu přehled o stádě a telících se kusech, které se nacházejí v zimovišti popřípadě lze zde provádět všechna zootechnická opatření. V období telení od ledna do března jsou zvířata krmena zimní krmnou dávkou, což zaručí přiměřenou produkci mléka, kterou je schopno tele spotřebovat a nedochází tím k zánětům mléčné žlázy z nadprodukce mléka (Zahrádková, 2009). Při zařazení stáda na pastvu reagují matky zvýšenou produkcí mléka, ale telata jsou již v takovém stupni vývinu, že dokáží reagovat a zároveň využívat částečně i pastvu a tím dosáhnout maximálního přírůstku. Telata starší získáme, jestliže přesuneme období telení na začátek roku nebo do konce roku předchozího. Tímto přičiněním se nám vyskytnou určité komplikace. U matek se nám při přechodu na pastvu můžou projevit příznaky zaprahavání a telata jsou pak více odkázána na pastevní porost. Navíc při odstavu jsou telata spolu déle než 8 měsíců a proto je nutné jejich rozdělení podle pohlaví. Naskytnou se nám i jiná řešení jako je například odstav býčků během právě probíhající pastevní sezóny nebo jejich kastrací. Vše se nám, ale odrazí ve vyšších nákladech na chov (Teslík a kol., 2000). Jako příznivé se jeví posunutí telení na duben až červen. Mezi klady však patří pouze
zlepšení
meteorologických
podmínek.
Velkým
rizikem
je
zde
nekontrolovatelnost stáda na rozlehlých a nepřehledných plochách pastvin a dále pak omezení možnosti případné pomoci, která bývá u tohoto plemene zapotřebí. Komplikaci přináší i odstav, kdy telata jsou mladší a vykazují nižší odstavovou hmotnost (Golda a kol., 1995). V tabulce 1 jsou uvedeny přednosti a nedostatky různých systémů telení.
13
Tabulka 1: Přednosti a nedostatky různých systémů telení (Kvapilík a kol. (2006, cit. Bureš, Zahrádková, 2009) Období
Přednosti
Nedostatky
Zimní,předjarní a jarní
telení mimo pracovní špičku, maximální využití pastvy, vysoká produkce mléka a hmotnost telat, odbyt všech telat po skončení sezóny
požadavky na vybavení stáje (porody) a hygienu, možnost vyšších úhynů telat, větší potřeba práce
Letní
nízké ztráty a zdravotní potíže telat, nižší požadavky na stáj, kratší pastevní odchov, nižší lepší plodnost (zapouštění na hmotnost odstavených telat pastvině)
Podzimní
prodej telat v době jejich relativního nedostatku
větší potřeby objemných a konzervovaných krmiv
Celoroční
rovnoměrné rozložení prací v průběhu roku, plynulé "dodávky" zvířat
vyšší potřeba práce a krmiv, požadavky na stáje, nižší využití pastvy telaty
Odstav telat se ve stádech nejčastěji provádí v období konce měsíce září a počátku října vždy jednorázově. Musíme totiž brát ohled na stav pastevních porostů a klimatické podmínky. Vlivem zhoršených pastevních podmínek dojde u matek ke snížení produkce mléka a k jejich zaprahávání, což má za následek pokles průměrného denního přírůstku. Za předpokladu přikrmování telat na pastvině je možný i pozdější odstav, ale musíme zde brát ohled na pohlavní dospívání (Teslík a kol., 2000). Z důvodu prodlužování stresu ve stádě se nedoporučuje dělený odstav býčků a jaloviček (Zahrádková, 2009). Obrat základního stáda krav, jehož principem je každoroční obnova, znamená doplnění stáda vysokobřezími jalovicemi, které nahrazují vyřazené plemenice. Dostatečný počet ostatních kategorií skotu nám umožňuje jeho obrat. Pro obnovu základního stáda musíme zabezpečit potřebný počet jaloviček a pro výrobu jatečného skotu potřebný počet býčků. Základním předpokladem je zabezpečení dobré reprodukce stáda s dostatečným počtem živě narozených a odchovaných telat. Obrat základního stáda krav rozdělujeme na: a) uzavřený obrat stáda: doplňujeme-li základní stádo krav jalovicemi z vlastního chovu. Pozitivem tohoto obratu je především zabránění přenosu infekčních onemocnění z venku. 14
b) otevřený obrat stáda: představuje nákup určitých kategorií skotu, které jsou odchovávány v jiném podniku. K těmto kategoriím řadíme především jalovice nebo telata. Tento systém dovoluje specializaci a vyšší soustředění zvířat stejné věkové kategorie. (Mikšík, Žižlavský, 2006) Chov masných plemen skotu je prováděn na principu uzavřeného obratu stáda. Proto musí chovatel vytvořit podmínky ustájení a krmení nejen pro chov základního stáda, ale také pro chov ostatních kategorií zvířat. Krávy a vysokobřezí jalovice je třeba v zimním období chovat odděleně od jaloviček připravovaných pro zařazení do reprodukce. U jaloviček připravovaných pro zařazení do reprodukce je nutné zabezpečení optimální krmné dávky. Když budeme vykrmovat býčky je nutné i tuto kategorii ustájit zvlášť. Pokud využíváme v chovu plemenného býka, je nutné zajistit v období mimo připouštěcí sezóny ustájení odděleně od stáda (Teslík a kol., 2000; Zahrádková, 2009).
3.3 Technologie chovu Celá technologie chovu se odvíjí od té skutečnosti, že vlastní chov stáda se uskutečňuje přibližně ½ roku na pastvinách a druhou polovinu roku ve vybudovaných stabilních zařízeních která souhrnně nazýváme zimoviště. (Louda a kol., 2000) 3.3.1 Technologie chovu v zimovišti Technologie ustájení v zimovišti plyne z organizace chovu základního stáda. Komplex zimoviště se sestává ze zařízení sloužících k ukrytí zvířat před nepříjemnými meteorologickými podmínkami, k napojení, nakrmení, pohybu a zařízení pro manipulaci se zvířaty. V průběhu pobytu zvířat v zimovišti je nutné jim zajistit určitou pohodu a prostor, protože krávy přicházejí z pastvy ve vysokém stádiu březosti. Nedostatek prostoru kolem žlabu, napajedla nebo nedostatek počtu krmných míst, může mít za následek mačkání krav. To vše má na plod velice nepříznivý vliv a mohlo by se to projevit zmetáním plodu, poporodními komplikacemi eventuálně výskytem mrtvě narozených telat a to vše s negativním dopadem na užitkovost a ekonomiku chovu (Teslík, 2009).
15
Pokud se ve stáji vyskytují taková místa, kde se zvířata mohou poranit nebo jsou jinak nebezpečná, musí je chovatel rozeznat a pravidelně kontrolovat. Odpovídající opatření a nápravu vyžadují stájová místa, kde je zvýšené riziko výskytu úrazů (Hulsen, 2011). Masný skot je z hlediska požadavků na ustájení a ošetřování nenáročný. Ale pakliže chceme dosahovat dobrých výsledků v užitkovosti je nutné i v tomto zaměření vybudovat adekvátní podmínky. Na územích s nepříznivými vlivy počasí je důležité vybudovat ochranu proti těmto nežádoucím faktorům, a to zejména matkám v období telení. Pro ustájení můžeme využít již amortizované stavby, jenž se stane v podstatě prostorem pro odpočinek zvířat a zároveň vytváří ochranu před větrem, mokrým sněhem a deštěm (Golda a kol., 1995). Příhodným ustájením, pokud nejsou takovéto stavby k dispozici, jsou lehké nezateplené přístřešky, stáje nejlépe na hluboké podestýlce. Zvířatům slouží tyto stáje jako lehárna (Mikšík, Žižlavský, 2006). Pro celý komplex, co se týče umístění, je nejvhodnější jižní orientace s mírným svahem směrem od stavby. Zvířatům a hlavně telatům nejvíce škodí průvan spolu s vlhkým prostředím, proto je důležité volit závětrnou stranu, kde nevzniká průvan. Velikost plochy lehárny na jednu krávu s teletem se u plemene Charolais pohybuje v rozmezí 7-9 m² (Teslík, 2009). V lehárně by měli být nainstalovány také kotce pro telení krav o rozměrech 10 – 12 m² na 1 krávu a prostor k přikrmování a odpočinku telat, tzv. školku o rozměrech 1 m² na jedno tele (Mikšík, Žižlavský, 2006). Kvůli usnadnění krmení a napájení se nám nabízí instalace větších kotců, kde můžeme umístit současně více matek. Při onemocnění matky nebo telete jsme schopni z kotce vytvořit izolační prostor. V lehárně s ohledem na pracnost i pohodu zvířat je nejvhodnější volné ustájení na hluboké podestýlce. Hlubokou podestýlku obvykle zakládáme při sklizni slámy z polí, eventuálně před naskladněním zvířat do zimoviště. Vytvořením základní vrstvy ve výšce zhruba 0,5 m, bychom měli dosáhnout dostatečné nasávací schopnosti. Množství slámy hlavně závisí na klimatických podmínkách. Nemělo by docházet k jejímu enormnímu rozmáčení až rozbahnění. Suchou slámou přistýláme zpravidla jednou týdně v množství 6 – 10 kg na krávu a den. Hluboká podestýlka, která je dobře udržovaná produkuje teplo. Podestýlku je vhodné vyvážet až po vyhnání zvířat na pastvu. Na stáj (lehárnu) by měl navazovat zpevněný výběh s rovným povrchem umožňující mechanické shrnování výkalů, podestýlky a zbytků krmiva. Pokud by se 16
v prostoru před lehárnou nacházel nezpevněný výběh, docházelo by k jeho rozbahnění a nánosu bahna až do prostoru stáje a ve stáji by tím stoupla spotřeba steliva. Doporučená plocha zpevněného výběhu se pohybuje okolo 10 – 12 m² na kus. Za vhodné se považuje umístit do zpevněného výběhu nezamrzné napájecí zařízení, krmiště a zařízení pro manipulaci se zvířaty. V čele zpevněného výběhu by se měla nacházet opěrná zídka, kam se shrnuje podestýlka. Opěrná zídka zde má úlohu i při nakládání shrnuté podestýlky. Za suchého počasí lze do zpevněného prostoru před lehárnou nastýlat a snížit tím únavu prostředí v lehárně. Zvířata by měla mít možnost vstupu ze zpevněného do pastevního (nezpevněného) výběhu. Do tohoto místa se dovoluje vstup zvířat pouze za suchého počasí, eventuálně je-li povrch zmrzlý nebo pokrytý sněhem. Toto opatření se zavádí, aby nedocházelo k devastaci porostu a následnému rozbahnění výběhu. Vypouštěním zvířat do pastevního areálu dosáhneme postupného přechodu ze zimní krmné dávky, která se skládá z konzervovaných objemných krmiv, na zelené krmení. Tímto postupným přechodem zamezíme větším zažívacím problémům. Zvířata si zde také navykají na elektrický ohradník, jestliže se bude po období pastevní sezóny používat. K předkládání krmiva zvířatům v zimovišti slouží stabilní zařízení tak zvané krmiště. Řešením krmiště je například: klasický krmný stůl, či prostorný žlab se žlabovou zábranou, popřípadě je využíváno samokrmení ze silážních žlabů, kde je krmivo od zvířat odděleno posuvnými krmnými zábranami. Krmný stůl – rozměry krmného stolu se odvíjí od techniky krmení. Pokud budeme krmit adlibitně, počítá se s jedním krmným místem až na 4 krávy, tzn. minimálně 25 cm délky krmného stolu na kus. U dávkovaného krmení musíme počítat s většími nároky na délku stolu a kus. Počet krmných míst k počtu chovaných kusů musí být 1 : 1. Nutností je brát ohled na to, jestli se jedná o kus bezrohý či rohatý. Délka krmného stolu pro bezrohý kus je 80 cm, pro rohatý je i délka 1 m nedostačující. Výška požlabnice by se měla pohybovat mezi 50 – 60 cm. Žlab se žlabovou zábranou – délka žlabu je totožná s délkou krmných stolů. Výška požlabnice 50 – 60 cm, šířka 50 – 60 cm a hloubka od 30 do 40 cm. Z důvodů snížení nákladu na dopravu by měl žlab pojmout denní dávku krmiva. Další objemná krmiva jako je seno a krmná sláma lze zakládat do jeslí. Ty mohou být pevné nebo pojízdné.
17
.Celý komplex zimoviště je pokud možno co nejlépe zabezpečit pomocí pevného ohrazení. Ohrazení by mělo být poměrně husté, aby nedocházelo k úniku telat ze zimoviště. Dílem hrazení jsou i vrata a branky, které slouží pro vjez mechanizačních prostředků a vstup obsluhujícího personálu (Teslík, 2009). 3.3.2 Pastevní technologie chovu V České republice jsou trvalé travní porosty důležitou zemědělskou kulturou. Vyznačují se především protierozní a krajinotvornou funkcí včetně vlivu na biodiverzitu. Chov masných krav působí pozitivně na jejich udržení (Pozdíšek a kol., 2004). Vhodné podmínky pro chov zvířat by měly svým provedením zajistit stavebně technické prvky, které umožňují vznik pastevního areálu a současně nejvíce zjednoduší a zlevní vztahující se pracovní úkony a dále sníží počty pracovníků pro jejich realizaci (Žďárský, 2009) 3.3.2.1 Pastva a pastevní porost Pastva travních porostů představuje jejich nejpřirozenější využití. Pastvou lze v porovnání se senokosným využíváním porostů významným způsobem usměrnit sukcesi porostu, tzv. u jemných výběžkatých trav (kostřava červená, lipnice luční, psineček) a jetelovin podpořit jejich dominanci. Tímto způsobem lze omezit výskyt plevelných a málo hodnotných druhů trav a bylin (Hrabě, 2004). Dobrými agrotechnickými zásahy a volbou vhodného způsobu spásání dosáhneme správné druhové skladby porostu a prodloužení životnosti pastviny (Teslík, 2000). Pastevní porost se skládá z trav, jetelovin a bylin. Primární složkou pastevních porostů jsou trávy. Vytvářením hustého travního drnu a bohaté sítě svazčitých kořenů snižují ohrožení půdy erozí. Hodnotnými druhy z krmivářského hlediska jsou volně trsnaté a výběžkaté trávy. Rozdíl mezi těmito druhy spočívá v rychlosti vývinu. Trávy výběžkaté mají vývin po založení pozvolnější než trávy trsnaté, v porostu se uplatňují druhým až třetím rokem a jsou vytrvalejší. U jetelovin jsou bohatě zastoupeny živiny, zejména dusíkaté látky. Žijí v symbióze s hlízkovými bakteriemi díky, kterým fixují vzdušný dusík. Další běžně zastoupené v travních porostech jsou byliny. Některé byliny jsou taktéž bohaté na živiny a podporují příjem píce. Význam jednotlivých druhů je dán jejich procentuálním zastoupením v porostu. Větší zastoupení určitých bylin může mít negativní vliv na zvířata (Skládanka, 2009). 18
Kvalita a složení pastevního porostu je v úzkém vztahu s mléčností matek, což má vliv na růstové schopnosti telat na pastvě. Průměrný denní přírůstek u telat chovaných do odstavu na pastvě společně s matkami by neměl klesnout pod 1, 00 kg (Říha a kol., 2002). Na krávu s teletem se počítá s pastevní plochou 0,7 až 1 ha (Golda a kol., 1997). 3.3.2.2 Organizace pastvy „Rozdílné stanovištní podmínky vyžadují i použití rozdílných způsobů využití trvalých travních porostů“.(Pozdíšek a kol., 2004. Str. 76) 3.3.2.2.1 Oplůtková pastva Je příhodná pro intenzivnější oblasti. U tohoto systému pastvy jsou jednotlivé hony rozděleny na více oplůtků a jednotlivé oplůtky jsou postupně spásány (Pozdíšek a kol., 2004). Vzdálenost mezi oplůtky by měla být co nejmenší, proto aby se zkrátila doba pro přehánění stáda. Zvířata využívají oplůtek po dobu 4 až 6 dnů, poté následuje obrůstání porostu, které trvá 16 až 34 dnů. Během měsíce května a června, kdy je růst trav nejintenzivnější bychom měli získat dvě třetiny zimního krmení. Proto je část porostu využívána k pastvení a část pro konzervaci. Třetí třetina krmení je získána z druhého a třetího nárůstu. Z hlediska nároků na materiál a potřebu pracovního času je oplůtkový systém náročnější než honová pastva (Skládanka, 2009). 3.3.2.2.2 Honová pastva Honová pastva představuje spojení pastvy oplůtkové a volné. Pastevní plocha je obvodově oplocena a může být rozdělena na 2 až 3 oplůtky. V období intenzivního růstu opět můžeme využít část píce pro konzervaci. Během pastevního období mají zvířata přístup nejen k obrůstajícímu porostu, ale také k porostu ve starší vývojové fázi (Skládanka, 2009). 3.3.2.2.3 Volná pastva Jde o extenzivní systém pastvy (Pozdíšek a kol., 2004). Zvířata využívají pastevní plochu po celé vegetační období a nejsou přeháněna z pastviny na pastvinu. Mají prakticky neomezený prostor k pohybu. Několikaletým využíváním pastvin bez hnojení se projevují známky nedostatku minerálií (Skládanka, 2009). Tento systém má uplatnění zejména v méně přístupných oblastech (Pozdíšek a kol., 2004).
19
3.3.2.2.4 Systém „vollweide“ Během pastevní sezóny je pastvina využívána nepřetržitě. Zvířata mají k dispozici pouze takové množství pastvy, jenž dokáží za den přijmout. Z toho vyplývá, že hmota píce spasená zvířaty za den by měla odpovídat jejímu dennímu nárůstu. Kvalita píce je po celou dobu vegetace na vysoké úrovni (Skládanka, 2009). 3.3.2.3 Vybavení pastevního areálu Ve vybavení pastevního areálu existuje vysoká variabilita. Závisí na jeho umístění v krajině, výměře, způsobu využití apod. (Žďárský, 2009) 3.3.2.3.1 Oplocení Konstrukce oplocení musí zabránit úniku zvířat z určené plochy (Pozdíšek a kol., 2004). Stavební prvky tvořící oplocení jsou vodorovné, nebo svislé a mohou být z různých materiálů. Materiálem používajícím se pro svislé prvky neboli kůly je například: dřevo (štípaný dub, akát, tlakově impregnované kůly), betonové prefabrikáty, kůly z recyklovaného nebo izolačního plastu, železné trubky. K užívajícím se vodorovným prvkům patří: dřevěné tyče, pozinkové dráty různého průměru, pásky, popř. drátěné pletivo. Oplocení můžeme dále rozdělit na: 3.3.2.3.2 Trvalé oplocení Jedná se o oplocení pevné konstrukce, jenž bude dlouhodobě využíváno. Nejčastěji používaný materiál ke stavbě stacionárního oplocení je v dnešní době tvrdé dřevo (dub, akát). Toto dřevo má dlouhou životnost i bez potřeby tlakové impregnace. Pokud budeme používat borové, popř. smrkové dřevo, musíme jej pro delší životnost ošetřit tlakovou impregnací. Máme-li v úmyslu použít pozinkový drát jako vodorovný prvek, měli bychom vytvořit přímé plotové linky, na jejichž koncích budou vyztužené rohy se vzpěrami. Ty nám poté umožní instalaci napínáků, díky nimž bude pozinkový drát i přes změny ročních období neustále napnutý (Žďárský, 2009). 3.3.2.3.3 Mobilní oplocení Jeho konstrukce musí umožňovat snadnou a rychlou montáž a demontáž, kterou lze dle potřeby přemístit. Lze využívat různých komerčně vyráběných dílců, ze kterých se dá sestavit například manipulační ohrada. Nevýhodou tohoto oplocení je značná pořizovací cena. 20
Oba předcházející způsoby oplocení, jak trvalé tak mobilní lze využít v kombinaci s elektrickým ohradníkem. 3.3.2.3.4 Oplocení elektrickým ohradníkem Můžeme využít jako mobilní oplocení v krajině, kde není praktické budovat trvalé oplocení. Jestliže nainstalujeme elektrický ohradník na trvalé oplocení, zvýší se tím jeho odolnost o odrazující elektrický impuls. Dále ho můžeme využít pro předělení velkých ploch na menší části u trvalého oplocení (Teslík a kol., 2000). 3.3.2.3.5 Brány, branky, vstupy Nám umožňují pohyb techniky, ošetřujícího personálu a v některých případech veřejných osob. Pro zamezení vstupu nepovolaných osob je nejvhodnější dřevěná nebo kovová brána, kterou lze uzamknout. Minimální šířka brány by měla být 4 až 5 metrů. V místech, kde brána slouží veřejnosti, protože pozemky křižuje turistická nebo veřejná cesta se tento typ brány nedoporučuje. Důvodem je časté neuzavření brány po průjezdu uživatelem. Vhodným typem brány pro tyto podmínky je tzv. texaská brána, jenž umožňuje plynulý průjezd. Jedná se o rošt zabudovaný do úrovně terénu, který zvířata nejsou schopna překonat. Realizace texaské brány je poměrně složitá. Pozitivem je zde výrazné zjednodušení v delším časovém horizontu. Jednoduché branky se samouzavíracím mechanizmem je vhodné vybudovat na turistických cestách. Nabízí se nám také požití elektrického ohradníku. Je známo několik způsobů například: 1) rukojeti připojené k elektrickému oplocení pomocí: a) vodivého lanka nebo pásky b) drátěných pružin c) samorolovacích páskových bran 2) vodivé gumové lano (Žďárský, 2009)
21
3.3.2.3.6 Napájení zvířat Veterinární zákon nám ukládá povinnost zajistit pro zvířata k napájení vodu neohrožující zdravotní stav. Zvíře musí mít kdykoliv volný přístup k vodě (Pozdíšek a kol., 2004). Zvířata nesmíme z hygienických důvodů napájet přímo z přírodních vodovodních toků, abychom se tomu vyhnuli, budujeme napajedla různých typů např. žlabová, míčová, napáječkové baterie nebo mechanické míčové napáječky. Na rozlehlých pastevních plochách instalujeme napajedla, tak aby zvířata nemusela překonávat vzdálenosti větší než 1500 m. Průměrná denní spotřeba vody na 1 krávu masného plemene je 45 litrů a u odstaveného telete 25 litrů. Ale vše závisí na klimatických podmínkách. V některých případech může spotřeba stoupnout až o 100 % (Teslík a kol., 2000). 3.3.2.3.7 Příkrmiště Během vegetace se příkrm zvířat prakticky neprovádí. Zvířata se přikrmují buď v období, kdy jsou brzy z jara vyhnána na pastvinu, a pastevní porost není ve stádiu vegetace, nebo na podzim po vypasení porostu. Krmivo předkládáme zvířatům, tak aby nedocházelo k jeho zbytečným ztrátám. Vhodné jsou krmné kruhy popřípadě pojízdné jesle. Telata jsou kategorií zvířat, kterou je vhodné přikrmovat jadrnými krmivy během celé pastevní sezóny. Slouží nám k tomu příkrmiště, které svou konstrukcí zabraňuje vstupu dospělých zvířat (Žďárský, 2009). 3.3.2.3.8 Manipulační zařízení Manipulační zařízení nám slouží k nahánění, třídění, fixaci, vážení a měření zvířat (Mikšík, Žižlavský, 2006). Jeho konstrukce nám musí umožňovat bezpečnou manipulaci se zvířaty. Chovatel musí při jeho realizaci brát v úvahu tělesný rámec plemene, charakteristické znaky (bezrohý, rohatý, dlouhorohý), počet zvířat, četnost a rozsah veterinárních a zootechnických úkonů, počet pasených stád a vzdálenost mezi nimi. Konstrukčním materiálem jsou buď masivní dřevěné impregnované kůly, nebo silnostěnné trubky, které odolávají tlakům vznikajícím při práci se zvířaty uvnitř prostor manipulačního zařízení (Teslík a kol., 2000).
22
3.4 Výživa a krmení 3.4.1 Obecně o výživě skotu Skot jako přežvýkavec využívá živiny z objemných krmiv za pomocí mikroflóry žijící v předžaludku. Druhová skladba a množství mikroorganismů v předžaludku závisí na druhu, kvalitě, výživné hodnotě, době a pořadí přijímaného krmiva. Krmná dávka by měla být vyvážená ve všech živinách včetně minerálních látek a vitamínů. Jakékoliv změny určitých komponentů krmné dávky ovlivňují druhovou skladbu a snižují množství mikroorganismů, což má za následek pokles užitkovosti (Šimek, 2008). Díky mikroorganismům dokáže přežvýkavec využívat monogastry nevyužitelný, polysacharid vlákninu, který bakterie rozloží na využitelné, jednoduché sacharidy. Obdobně k tomu dochází i u zpřístupnění složitých bílkovin a tuků (Teslík a kol., 2000). Mikroflóra je schopna u dospělého skotu vytvořit za 24 hodin více než 1 kg bílkovin, které pak hostitelský organismus využije pro vlastní metabolismus živin (Šimek, 2008). Základem všech životních pochodů je voda, která vytváří prostředí pro chemické reakce spojené s přeměnou látek. Velkým dílem se také podílí na procesu termoregulace. Jak již bylo uvedeno dříve, zvířatům je nezbytné umožnit přístup k napajedlům. Na příjem vody zvířaty má velký vliv obsah vody v krmné dávce. V období pastvení zvířat na mladých porostech bude spotřeba vody nižší, než když budou zkrmována suchá krmiva. Přístup k vodě musíme zajistit i savým telatům, protože mléko je pro ně zdroj potravy a ne nápoj (Teslík a kol., 2000). V tabulce 2 je vyhodnocen vliv obsahu vody v krmné dávce na příjem pitné vody.
23
Tabulka 2: Vliv obsahu vody v krmné dávce na příjem pitné vody (Hyder a kol.(1968, cit. Zeman, Doležal, 2009)
Obsah vody v píci (%)
Příjem vody (litry/kg sušiny)
10
3,7
20
3,6
30
3,3
40
3,1
50
2,9
60
2,3
65
2,0
70
1,5
75
0,9
80
0,7
3.4.2 Technika krmení Techniku krmení především určuje způsob chovu masného skotu, ale také množství a způsob konzervovaných krmiv, které má chovatel k dispozici. Od počtu chovaných zvířat na farmě se odvíjí sestavení orientační krmné dávky. A dále podle použitých krmiv sestavíme potřebnou bilanci včetně ztrát a potřebné nejméně 20 % rezervy. Počátek úspěchu je už u správného provedení konzervace krmiv. U masných plemen je ideální udržovat stejnou krmnou dávku po co nejdelší dobu (Zeman, Doležal, 2009). Jednotlivé kategorie chovaných zvířat se liší svou potřebou živin. Proto si zde uvedeme zásady techniky krmení u jednotlivých kategorií (Teslík a kol., 2000). 3.4.2.1 Výživa krav a březích jalovic Krávy a březí jalovice tvoří základní stádo, které je nutné udržovat v dobré chovné kondici. Na zřetel musíme brát období před otelením a připouštěcí období, kdy se rozhoduje o kvalitě narozených telat a možnosti následného zabřeznutí matek (Kudrna, 1998). U krav a březích jalovic má snížená úroveň výživy v době březosti velký vliv na nižší porodní hmotnost a tím i horší životaschopnost telat a následný úhyn v raném věku popřípadě vyšší procento mrtvě narozených telat. Zároveň se budeme potýkat s nižší 24
mléčností matek, která se projeví snížením přírůstku telat a jejich nižší odstavovou hmotností. Snížený příjem živin hraje velkou roli při reprodukci zvířat. Dochází k opoždění říje po otelení, říje jsou nevýrazné, což má za následek sníženou březost stáda. V případě podvyživených krav se říje v připouštěcím období nemusí dostavit vůbec. Vhodné je tyto krávy ze stáda vyřadit, protože k projevu říje dojde, až dosáhnou odpovídající tělesné kondice. Telata pak při odstavu mají nízký věk i hmotnost (Teslík a kol., 1995). Naopak, jsou-li krávy a březí jalovice krmeny nadměrným množstvím živin dochází v posledních dvou měsících gravidity k ukládání těchto živin především do rostoucího plodu. Důsledkem je nadměrný růst plodu spojený se zvýšeným množstvím obtížných porodů s možností poranění porodních cest, které mohou vést až k trvalé sterilitě. V některých případech musí být proveden císařský řez, aby se zachránilo tele nebo matka (Kudrna, 1998). V době telení je ideální, pokud krávy mají průměrnou kondici (Zeman, Doležal, 2009). Chládek, Kučera (2006, cit. Zeman, Doležal, 2009) pozorovali vliv tělesné kondice v období před porodem na podíl krav, které jevily příznaky říje do 60 či 90 dnů po otelení. U plemenic, které byly v dobré kondici při telení, se příznaky říje objevily u 91 % do 60 dní po porodu a téměř 100 % do 90 dnů po porodu. Ale u plemenic ve slabé kondici byly příznaky říje pozorovány jenom u 46 %, resp. 66 %. Pokud chovatel realizuje vlastní chov přibližně ½ roku na pastvinách a druhou polovinu roku v zimovišti se sezónním telením, je vhodné počítat s rozdělením stáda na dvě kategorie podle požadavků na úroveň výživy. Jednu kategorii by měly tvořit plemenice s dobrou kondicí krmené základní krmnou dávkou. Do druhé kategorie řadíme zvířata ještě rostoucí a krávy s horší kondicí, které budou potřebovat vedle základní krmné dávky ještě přídavek, například jadrná krmiva (Teslík a kol., 1995). Matějíček (2007) uvádí, že skot bez tržní produkce mléka je vyživován během období vegetace spásáním trvalých travních porostů, mimo toto období je výživa založena na objemných krmivech. Nedostatečné množství makroprvků, stopových prvků a vitamínů pokryjeme přídavkem minerálně vitaminových doplňkových krmiv v sypké formě. Chovatel by měl provádět posouzení kvality pastevního porostu či objemných krmiv a hodnotit kondici zvířat (Zeman, Doležal, 2009). Podle kvality dle potřeby volit přikrmování. Podmínkou je i znalost botanických druhů vyskytujících se v pastevním 25
porostu a v porostu, který bude využíván výrobě objemných krmiv. To vše abychom zamezily většímu výskytu jedovatých bylin, které by mohly způsobit zdravotní problémy až smrt (Teslík a kol, 2000). 3.4.2.2 Výživa telat Ve výživě telat se prolínají dvě fáze výživy. Jde o období mléčné a rostlinné výživy (Zeman, Doležal, 2009) Skot má placentu neumožňující přechod protilátek z krve matky do krve plodu během březosti. Tele se narodí a jeho tělo neobsahuje žádné protilátky, a tudíž není schopno obrany vůči různým infekčním onemocněním. Napojením telete mlezivem dodáme do organismu protilátky, jenž nám zajistí větší odolnost a imunitu (Čítek, Šoch, 2002). K napojení musí dojít co nejdříve, protože průchodnost výstelky střeva pro velké molekuly imunoglobulinu klesá s časem. Po 24 hodinách je využití nižší než 50 % a po 48 hodinách už asi jen 5 % (Zeman, Doležal, 2009). Prvé napojení mlezivem by mělo nastat do 2 hodin po narození nejlépe, je-li však součástí poporodního ošetření. Druhé napojení v rozmezí 4 až 6 hodin po porodu. Pro tele je naprosto nezbytné zajistit v dostatečném množství napojení mlezivem. Čím více v tomto období tele příjme mleziva tím lépe pro jeho zdravotní stav (Čermák, 1999). Výživa telat plnohodnotným mlékem nám zajišťuje optimální růst, který je dán živinami (tukem, proteinem) vyskytujícími se v mléce (Zeman, Doležal, 2009). Telata v chovu masných plemen jsou odchovávána pod matkou, která jim poskytuje mléko do výše její mléčnosti. Pokud výše mléčnosti není na dostatečné úrovni je vhodné tele přikrmovat jadrnými krmivy, aby nedocházelo k zaostávání v růstu. Těmto telatům by měl být umožněn přístup k jadrným krmivům až do doby, kdy jsou schopna přijímat a využívat objemná krmiva (Kudrna, 1998). 3.4.2.3 Výživa chovných jalovic Odstav jalovic se provádí ve věku 6 – 8 měsíců v živé hmotnosti 250 – 280 kg. Výživu jaloviček určuje doba prvého zamyšleného zapouštění. U jaloviček plemene charolaise se prvé zapouštění provádí ve stáří kolem dvou let. To nám umožňuje krmit první rok v zimním období pouze kvalitními objemnými krmivy. Průměrný denní přírůstek při tomto systému krmení se pohybuje okolo 300 g. V průběhu pastevního období můžeme počítat s průměrným denním přírůstkem 600 g. Hmotnost jalovic po druhém pastevním období by se měla pohybovat kolem 420 kg. Vhodná hmotnost 26
k prvému zapouštění je okolo 450 – 470 kg z toho vyplívá, že je možné krmit pouze objemnými krmivy na nižší průměrný denní přírůstek (Teslík a kol., 2000) 3.4.2.4 Výživa plemenných býků Výživa plemenných býků se odvíjí od způsobu plemenitby. Býci na inseminační stanici jsou krmeni v závislosti na živé hmotnosti a vytížení dle zavedeného systému. Výživa býků použitých nárazově v připouštěcím období přirozené plemenitby je obtížná. Tyto býky musíme na připouštěcí období patřičně připravit. U stáda, kde je uplatňováno sezónní telení, je dobré býka ustájit samostatně a zajistit mu individuální krmení. Do připouštěcího období musíme býka přivést do dobré kondice, jelikož spermatogeneze trvá 30 až 40 dnů. Býk si tak musí udržet dobrou kondici po celé připouštěcí období. Při horší kondici klesá počet oplozených plemenic a v některých případech i kvalita spermatu, která má za následek nízké procento zabřezlých krav a jalovic v chovu. Stejný výsledek nastane, pokud použijeme býka v nadměrné kondici. Mačkaný oves je ze zrnin nejvhodnější pro přikrmování plemenných býků a navíc pozitivně působí na kvalitu spermatu. Krmiva s obsahem vitaminu A a beta-karotenu zařazujeme do krmné dávky, jestliže konzervovaná krmiva jako seno a siláže tvoří základ krmné dávky. Dostatečně dlouhou dobu před zařazením býka do stáda jsme povinni postupně převádět krmnou dávku býka na krmnou dávku stáda. Býka musíme postupně navyknout i při převodu na pastvu (Kudrna, 1998).
3.5 Reprodukce ve stádě 3.5.1 Význam plodnosti Plodnost je vlastností skotu biologickou, ale i užitkovou, která se výraznou měrou podílí na ekonomice firmy. Její schopností je produkovat životaschopné potomstvo a závisí především na podmínkách vnějšího prostředí, ve kterých jsou zvířata chována. Podmínkami vnějšího prostředí se rozumí úroveň ošetřovatelské péče, chovného prostředí, výživy a ustájení. K nejdůležitějším ukazatelům plodnosti patří natalita vyjádřená počtem narozených telat na 100 krav za rok a délka mezidobí, která by měla u masného stáda činit 365 dní. To znamená, že by nám kráva měla dát každý rok
27
pravidelně tele. Překračováním délky mezidobí se nám zvyšují náklady na chované stádo (Louda a kol., 2007). 3.5.2 Zařazení plemenice do reprodukce 3.5.2.1 Pohlavní dospělost Pohlavní dospělost je období, kdy se u jedinců obou pohlaví vlivem hormonů a endokrinologických změn začnou produkovat samčí nebo samičí pohlavní buňky. Pohlavní dospělost skotu je v období mezi 7 až 12 měsícem věku v závislosti na plemeni, úrovni výživy, klimatu apod. (Louda a kol., 2008). Během pohlavního dospívání zvířat dochází k určitým změnám v chování a zevnějšku, toto období se nazývá pubertou. Povinností chovatele je provést včas rozdělení telat podle pohlaví z důvodu předejití zabřeznutí jaloviček (Bureš, Zahrádková, 2009). 3.5.2.2 Chovná dospělost Chovná dospělost je období, kdy můžeme poprvé využít býky a jalovice bez negativního vlivu na jejich růst a vývoj k reprodukci. Je závislá na plemenné příslušnosti, úrovni výživy i managementu chovu. Zapouštění jalovic by se mělo poprvé provádět při dosažení 65 – 75 % z živé hmotnosti v dospělosti (Louda a kol., 2007). U nás dochází k zapouštění jalovic charolaise ve věku 24 měsíců i vyšším. Pozdější zapouštění jalovic se projevuje pozitivně na dlohovýkonnost plemenic. Vrchol plodnosti je u masných krav v 6 až 8 letech (Bureš, Zahrádková, 2009). 3.5.2.3 Tělesná dospělost Charakteristickým znakem tělesné dospělosti je dokončení tělesného růstu a vývoje všech orgánů zvířete. Rozměry zvířete už nenarůstají, ke změnám dochází pouze u těch, které závisí na výživném stavu jedince. Mezi hlavní ukazatele ukončeného tělesného růstu patří srůst epifýz dlouhých kostí s diafýzou a ukončením výměny mléčného chrupu za trvalý (Louda a kol., 2007).
28
3.5.3 Selekce ve stádě Příznivějších ekonomických podmínek dosáhneme jedině tak, že krávy základního stáda budou produkčně využívány co nejdéle (Mikšík, Žižlavský, 2006). Potřebné roční vyřazování krav by mělo být na úrovni nejméně 15 %, z důvodu genetického pokroku ve stádě. Vyřazované krávy jsou nahrazovány vhodnými březími jalovicemi (Bjelka, Polách, 2002). Podle Teslíka (2000) zde větší podíl hrají krávy vyřazené z důvodu jalovosti (do 70 %) a zbývající část je z jiných chovatelských důvodů, které si zde uvedeme. Důvody vyřazení mohou být špatné mateřské vlastnosti, nízká mléčnost, obtížné porody. Dále mohou být vyřazeni pro onemocnění, agresivitu, vady končetin, vysoký věk apod. 3.5.4 Způsoby plemenitby K zapouštění plemenic ve stádě můžeme využívat jak inseminací, tak přirozené plemenitby. Každý z uvedených způsobů má své důvody použití. Inseminaci používáme, když chceme zvýšit genetickou hodnotu stáda. Pro chovatele, u kterého je hlavní náplní šlechtitelská práce a produkce plemenných zvířat má inseminace výrazné zastoupení. Přirozená plemenitba nám zase působí pozitivně na březost stáda a uplatňují ji chovatelé, jenž si kladou za cíl produkci zástavového či jatečného skotu. Při vhodné organizaci připouštěcího období se přirozená plemenitba a inseminace mohou vzájemně doplňovat (Bureš, Zahrádková, 2009). 3.5.4.1 Přirozená plemenitba Mladí plemenní býci jsou odchováváni na uznaném testačním zařízení (OPB) nebo u chovatele, kde dochází k vlastnímu testu užitkovosti. Pokud býček splňující všechna kritéria je v základních výběrech vybrán může být teoreticky zařazen do plemenitby (ČSCHMS, 2006). Ale tento mladý plemenný býk není na použití k plemenitbě v podmínkách přirozené plemenitby připraven. Býk si musí v nových podmínkách nejprve zvyknout na změnu krmné dávky ve formě pastevního porostu, a na pohyb a pobyt na pastvině. K zapouštění bychom měli mladého býka začít využívat až po dosažení chovné dospělosti. Býk se zařazuje do plemenitby ve věku nejméně 14 až 16 měsíců a poté se mu přiřadí 15, maximálně 20 plemenic. Po zařazení býka do plemenitby musí chovatel pozorovat jeho chování v přítomnosti říjících se krav. Pozoruje temperament, chuť k zapouštění, ale i stupeň tělesné kondice. V případě
29
zhoršení stupně tělesné kondice je potřeba snížit počet zapouštěných krav býkem (Louda, 2007). Dobře připraveným dospělým plemenným býkem lze za sezónu připouštět 30 až 35 plemenic. Pokud ve stádě použijeme více plemenných býků, je dobré pro rychlejší vytvoření sociální hierarchie, aby byly v lichém počtu a rozdílném věku (Bureš, Zahrádková, 2009). Chovatel nesmí podle zákona připustit, aby ve stádě docházelo k příbuzenské plemenitbě (Teslík a kol., 2000). 3.5.4.2 Inseminace Tento způsob plemenitby nám umožňuje použít býky, jak domácí tak zahraniční populace, kteří jsou prověřeni kontrolou dědičnosti na bezproblémové porody a užitkové vlastnosti potomstva. Největší využití má inseminace v plemenných chovech a rovněž malých stádech, kde náklady na pořízení a celoroční chov plemenného býka pro přirozenou plemenitbu jsou značné. Inseminace je organizačně náročnější na řízení reprodukce. Jde především o detekci říjících se plemenic, jejich fixaci při inseminaci a zjišťování gravidity (Teslík a kol., 2000). Podstatou úspěchu je detekce říje, určení správného času pro inseminaci a následné zabřeznutí plemenice. Detekce říje je založená na příznacích jednotlivých fází estrálního cyklu, které jsou popsány v tabulce 3:
30
Tabulka 3: Popis jednotlivých fází cyklu (Hygedűšová a kol., 2010) Období říjového klidu
Proestrus (začátek – plemenice přichází do říje) 5 – 15 hodin
Délka říjového cyklu
Estrus (pravá říje)
Metestrus (konec říje)
6 – 24 hodin
72 – 96 hodin Ovulace krvavý výtok 12 hod. 12 – 36 hod.
Průměr: 10 hodin Vnější příznaky
Zvýšená aktivita Ostatní ji sledují Snaží se skákat na ostatní Ochod (vulva) je mírně oteklá, vlhká a bledě červená Výtok Bučení Snížená chuť ke žrádlu
Průměr: 18 hod.
oteklý ochod Mírně zarudlý ochod Jasný hlen Vnímavost, ostražitost, nervozita Časté bučení Zadržování mléka Nechá na sebe skákat a při to stojí a neuhýbá – nejlepší příznak pravé říje Každý vzeskok trvá 10 až 12 sekund – během celé říje
Průměr: 72 hod.
Kráva na sebe nenechá skákat Nechá se očichávat Může mít stále snahu skákat na ostatní Zklidňuje se Viskózní a vločkovitě zakalený hlen Ochod není oteklý 10 až 12 hod. po začátku metestru dochází k ovulaci, životnost vajíček je v průměru 6 hod. Mírně krvavý výtok se vyskytuje 20 až 48 hod. po začátku metestru a je pozorovatelný pouze u 50 % krav a 90 % jalovic
Obecné zásady určení správného času pro inseminaci: Projeví-li se u plemenic říje ráno, tak by měli být inseminovány odpoledne téhož dne. Projeví-li se u plemenice říje večer, tak by měla být inseminována příští den ráno. Je-li u plemenic pozorován proestrus ráno, inseminovány by měly být další ráno nebo odpoledne dne následujícího (Hygedűšová a kol., 2010).
31
3.6 Chov a šlechtění plemene Charolaise v ČR, EU, USA Podstatou směru šlechtění u plemene charolaise zůstává snaha o vytvoření populace zvířat moderního typu masného skotu s kombinací vyniknutí masné užitkovosti. To vše při současném zachování dobrého přizpůsobení na přírodní podmínky, vysoké pastevní schopnosti a dobrých mateřských vlastností. S ohledem na požadovaný cíl máme odlišné směry šlechtitelské práce. Pokud bude náš chov zaměřen na produkci zvířat v čistokrevné plemenitbě, tak se náš směr šlechtění bude ubírat na upevnění mateřských vlastností. Šlechtěním zaměřeným na zvyšování růstové schopnosti a masné užitkovosti používáme, pokud produkujeme zvířata pro užitkové křížení. V posledním období se šlechtitelská práce stále více soustředí na bezrohost. K základním parametrům šlechtitelského cíle patří produkční ukazatele a růstová schopnost (CSCHMS, 2006). V České republice je chováno 6323 čistokrevných krav, z toho je 4388 v kontrole užitkovosti (CSCHMS, 2012). V tabulce 4 si uvedeme požadavky plemenného standardu. Průměr věku krav při prvním otelení v roce 2011 byl 36 měsíců. V období od ledna do dubna se telí 75,2 % krav viz. graf 5. Obtížnost porodů vyjádřená procentem snadných porodů činila pro rok 2011 92,7% (CSCHMS, 2013). Aby chov byl rentabilní, je nutné zajistit alespoň 95 odchovaných telat na 100 krav základního stáda. Průměrné mezidobí krav by se mělo pohybovat v období 360 až 400 dnů (CSCHMS, 2006). Délka mezidobí je ke zhlédnutí v grafu 2. Porovnání růstové schopnosti telat chovaných v České republice a telat chovaných ve Francii si uvedeme v tabulce 5 a znázorníme v grafu 3. Ve Francii je chováno cca 1840000 kusů krav z toho v kontrole užitkovosti je 233797 (Charolaise.fr, 2013). Vyžadována hmotnost u plemenných býků je 1200 až 1500kg u dospělých krav 850 až 1100 kg při kohoutkové výšce 145 až 155 cm (CSCHMS, 2006). 82 % krav se poprvé telí v rozmezí 32 až 39 měsíců, jak je uvedeno v grafu 4 (Guerrier, 2011). A nejčastěji se zde telí v období od listopadu do ledna (CSCHMS, 2006). Na sto krav základního stáda je zde stanoveno 92 % odstavených telat (Charolaise.fr, 2013). Variabilitu mezidobí krav si uvedeme v grafu 5. Na severoamerickém kontinentě se vyskytuje charolaise jiného typu než je to evropské. U zvířat se dosáhlo vyšší ranosti a krávy se zde poprvé telí ve 24 měsících. To vše je zapříčiněno větší růstovou schopností od odstavu do 18 měsíců věku. 32
Charakteristickým znakem zámořského charolaise je bezrohost. Ve srovnání s evropským typem vykazuje, ale horší osvalení (CSCHMS, 2006). Tabulka 4: Požadavky plemenného standardu (CSCHMS, 2006) Hmotnost ve věku (kg)
Kategorie
120 dnů 210 dnů 365 dnů Hmotnost (kg) Výška v kříži (cm)
Býčci Jalovičky Prvotelky Krávy
180
290
470
x
130
170
250
350
x
128
x
x
x
640
137
x
x
x
710
140
x
x
x
1100
148
(do 40 měs.) (po 3 otel.)
Plem. Býci nad 3 roky
Rozložení porodů v průběhu roku % podíl ze všech porodů 24,4% 19,7% 16,1%
15,0% 7,1%
6,1% 3,2%
4,5% 2,0%
0,9%
0,4%
Graf 1: Rozložení porodů v průběhu roku (CSCHMS, 2013)
33
0,5%
Variabilita mezidobí % ze všech otelených 31,7%
20,7%
19,0% 14,2% 10,5% 3,8%
do 350
351 až 380
381 až 410
411 až 440
441 až 470
471 a víc
Graf 2: Variabilita mezidobí u krav otelených v r. 2011 v ČR (CSCHMS, 2013) Tabulka 5: Růstová schopnost telat chovaných v ČR a Francii (CSCHMS, 2013; Guerrier, 2011) Hmotnost ve věku (kg) Plemeno charolais
při narození
120 dní
210 dní
býci
jalovice
býci
jalovice
býci
jalovice
Česká republika
43,7
40,5
186,4
175,1
298,6
275,4
Francie
47,6
44,9
180
168
302
269
210 dní
jalovice
120 dní
jalovice
při narození
Hmotnost ve věku (kg)
Růstová schopnost telat
býci
Francie býci
Česká republika
jalovice býci 0,0
100,0
200,0
300,0
400,0
Graf 3: Růstová schopnost telat chovaných v ČR a Francii (CSCHMS, 2013; Guerrier, 2011) 34
Věk při prvním otelení v měsících 49%
33%
8% 1% <24
3% 24 až 27
28 až 31
32 až 35
36 až 39
3%
2%
1%
40 až 43
44 až 47
> = 48
Graf 4: Věk při prvním otelení ve Francii (Guerrier, 2011)
Variabilita mezidobí % ze všech otelených 19% 16%
16%
14% 11% 8%
8% 5%
3%
< 325
325 až 339 340 až 354 355 až 369 370 až 384 385 až 399 400 až 414 415 až 429 > = 430
Graf 5: Variabilita mezidobí u krav otelených v r. 2010 ve Francii (Guerrier, 2011)
35
3.7 Masná užitkovost Masná užitkovost je pojem, který je souhrnem ukazatelů výkrmnosti a souhrnem ukazatelů jatečné hodnoty (Louda a kol., 2000). Masná užitkovost je také odrazem růstové schopnosti zvířat (Hrouz, Šubrt, 2009). Teslík (2001) uvádí, že celá řada faktorů může ovlivnit masnou užitkovost vyjádřenou výkrmností a jatečnou hodnotou. K hlavním faktorům patří plemenná příslušnost, pohlaví a kastrace, porážková hmotnost, věk a výživa. Zde uvedené faktory vzájemně ovlivňují znaky masné užitkovosti. 3.7.1 Růstová schopnost Chovem hospodářských zvířat určených pro produkci masa, má růst zásadní význam s ohledem na jejich jatečnou užitkovost. Podstatou funkce růstu je především produkce masa a tuku jatečných zvířat (Dvořáková, 2007). Zvyšování živé hmotnosti a zvětšování tělesných rozměrů má za následek růst. Růst je proces probíhající po celou dobu života jedince, u kterého se zvyšujícím se věkem dochází ke změně složení přírůstku tělní hmoty. Dochází k postupnému snižování podílu vody a bílkovin oproti výrazně se zvyšujícímu podílu tuku. Na vytvoření přírůstku je zapotřebí stále více energie, z čehož vyplívá, že výkrm zvířat bychom měli z hlediska efektivnosti provádět jen do určitého věku a hmotnosti (Louda a kol., 2000). Tabulka 6 nám uvádí dosahované hmotnosti při narození, ve věku 120, 210 a 365dnů u býků a jalovic vybraných masných plemen v ČR v kontrolním roce 2011. Z tabulky je zřejmý vývoj každého plemene. U plemen kontinentálních můžeme sledovat vyšší intenzitu růstu než u plemen označovaných jako extenzivní (Highland, Galloway, Gascone). V úvahu u extenzivních plemen musíme brát, ale méně příznivé produkční podmínky v chovu těchto plemen. Graf 6 znázorňuje růstovou schopnost mezi vybranými plemeny, podle výsledků z kontroly užitkovosti za rok 2011 zjistíme, že býci charolaise a masný simentál dosahují nejvyšší hmotnosti ve 120, 210 i 365 dnech.
36
Tabulka 6: Hmotnosti čistokrevných býků a jalovic vybraných masných plemen v kontrole užitkovosti v roce 2011 (CSCHMS, 2013) Hmotnost ve věku (kg) Plemeno
při narození
120 dní
210 dní
365 dní
býci
jalovice
býci
jalovice
býci
jalovice
býci
jalovice
Charolais
CH
43,7
40,5
186,4
175,1
298,6
275,4
537,3
390,6
Aberdeen angus
AA
36,3
33,9
186,0
171,7
292,2
268,4
519,5
360,1
Belgické modrobílé
BM 43,4
40,9
170,3
151,4
289,6
262,4
425,8
353,2
Blonde d´aquitaine
BA
43,3
41,0
182,7
171,9
289,0
263,5
474,2
375,9
Galloway
GA
33,8
30,7
159,0
135,8
234,2
216,7
346,3
286,9
Gascone
GS
34,0
31,0
175,7
155,2
268,6
229,8
392,9
303,7
Hereford
HE
37,2
35,5
176,2
166,9
284,8
260,5
486,0
325,3
Limousin
LI
41,2
38,2
191,1
174,5
296,9
270,0
497,9
386,6
Masný simentál
MS
41,7
39,2
201,1
187,2
321,0
289,6
556,0
417,9
Piemontes
PI
40,0
37,3
180,2
159,5
266,9
232,8
443,9
284,4
Highland
HI
30,3
27,0
134,5
127,1
188,7
174,1
274,1
235,7
Salers
SA
37,4
35,1
189,0
167,6
298,9
253,4
503,1
354,1
Hmotnost vybraných masných plemen HI; 254,9
HI SA PI MS LI HE GS GA BA BM AA CH
SA; 428,6 PI; 364,2 MS; 487,0 LI; 442,3 HE; 405,7 GS; 348,3 GA; 316,6 BA; 425,1 BM; 389,5 AA; 439,8 CH; 464,0 0,0
100,0
200,0
300,0
400,0
500,0
Hmotnost v 365 dnech Hmotnost v 210 dnech Hmotnost v 120 dnech
600,0
Graf 6: Růstová schopnost u vybraných masných plemen skotu (CSCHMS, 2013)
37
3.7.2 Výkrmnost Výkrmnost je schopnost zvířat využívat přijaté živiny v krmné dávce k navýšení hmotnosti. Je úzce spjata s kondicí, konstitucí a raností zvířat. K hodnocení výkrmnosti slouží průměrný denní přírůstek a spotřeba krmiva na jednotku přírůstku (Filipčík, 2011). Mezi výši přírůstku a spotřebou živin na jednotku přírůstku existuje negativní korelace. Z tohoto důvodu je spotřeba živin na jednotku produkce významný ekonomický a selekční ukazatel. Využívání živin z krmné dávky zvířaty co nejrentabilnějším
způsobem
nazýváme záživností. Konverze živin především
z objemných krmiv je významná při výkrmu býků (Frelich a kol., 2001). 3.7.3 Jatečná hodnota Zahrnuje kvantitativní a kvalitativní znaky a vlastnosti jatečně upraveného těla (Louda a kol., 2000), dále pak nutriční a senzorické hodnoty masa (Mikšík, Žižlavský, 2006). K ukazatelům jatečné hodnoty patří jatečná výtěžnost a netto přírůstek (Šubrt, Hrouz, 2008). 3.7.3.1 Jatečná výtěžnost Jatečnou výtěžnost můžeme definovat jako podíl hmotnosti jatečně upraveného těla k živé hmotnosti zvířete před porážkou vyjádřenou v procentech. Hodnotu jatečné výtěžnosti ovlivňují hmotnosti orgánů dutiny hrudní a břišní, hmotnosti hlavy, končetin, množství přirostlého vnitřního loje, ale i stupeň vylačnění zvířat (Bureš, Bartoň, 2009). 3.7.3.2 Netto přírůstek Netto je ukazatel jak výkrmnosti tak z části i jatečné hodnoty, jelikož vychází z hmotnosti masa na kosti. Vyjadřuje podíl jatečně upraveného těla k věku (počtu krmných dnů). V kontrole dědičnosti slouží jako ukazatel masné užitkovosti (Louda a kol., 2000). 3.7.4 Porovnání masné užitkovosti mezi vybranými plemeny Porovnání masné užitkovosti mezi plemeny by mělo být realizováno s vyloučením faktorů masnou užitkovost ovlivňujících. Aby docházelo k objektivnímu hodnocení meziplemenných rozdílů, měli bychom porovnávat zvířata ze stejných podmínek chovu.
38
Porážka zvířat by se měla provádět ve shodném věku, porážkové hmotnosti nebo stupni protučnělosti (Bureš, Bartoň, 2009). Do výzkumu, který prováděla Zahrádková a kol.,(2005) byli zapojeni býci čtyř masných plemen, která jsou v České republice nejpočetněji zastoupena. Jednalo se o plemena aberdeen Argus (AA), hereford (HE), charolaise (CH) a masný simentál (MS), jejichž dosažené výsledky naleznete porovnané v tabulce 7 a následně hodnoty přírůstku ve výkrmu, hmotnost JUT a jatečnou výtěžnost vyjádřené v grafech 7, 8, 9. Aberdeen Argus a hereford jsou plemeny malého tělesného rámce vyznačující se raností, která má za následek dřívější ukládání tuku u vykrmovaných zvířat. Výkrm těchto býků je vhodné provádět do nižších porážkových hmotností z důvodu tučnění. Plemeno charolaise vyniká výbornou růstovou schopností a je možné ho vykrmovat do vysokých porážkových hmotností bez rizika tučnění. Obdobnými vlastnostmi jako charolaise se prezentuje i plemeno masný simentál, které vyniká velmi dobrým osvalením a taktéž vysokou růstovou intenzitou. Tabulka 7: Ukazatelé výkrmnosti a jatečné hodnoty (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006) Plemeno
Porážková hmotnost (kg) Věk při zástavu (dny) Přírůstek od narození do zástavu (kg/den) Věk při porážce (dny) Přírůstek ve výkrmu (kg/den) Hmotnost JUT (kg) Jatečná výtěžnost (%) Netto přírůstek (kg) Zmasilost JUT* Protučnělost JUT** Maso celkem (% z hmotnosti jatečné půlky) Maso 1. jakosti (% z hmotnosti jatečné půlky) Kosti a šlachy (% z hmotnosti jatečné půlky) Oddělitelný tuk (% z hmotnosti jatečné půlky)
AA
CH
MS
HE
562,30 303,00
620,70 273,10
632,40 284,70
540,10 309,00
1,20 442,20 1,17 326,45 58,05 0,74 4,08 3,58
0,93 511,60 1,43 361,73 58,31 0,72 3,46 2,55
1,02 505,80 1,42 363,69 57,51 0,73 3,78 2,67
0,86 495,10 1,32 302,67 56,06 0,61 4,17 3,75
81,18
80,64
81,55
80,00
39,19
41,05
40,25
38,76
17,10
17,70
16,89
16,37
2,84
2,25
2,47
3,25
*1 = S (nejlepší zmasilost)
6 = P (nejhorší zmasilost)
**1 = nejnižší protučnělost
5 = nejvyšší protučnělost 39
Přírůstek ve výkrmu (kg/den) 1,43
1,42 1,32
1,17
AA
CH
MS
HE
Graf 7: Intenzita růstu býků během výkrmu (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006)
Hmotnost JUT (kg) 363,69
361,73 326,45
AA
302,67
CH
MS
HE
Graf 8: Průměrná hmotnost jatečně upravených těl býků (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006)
40
Jatečná výtěžnost (%) 58,31% 58,05% 57,51%
56,06%
AA
CH
MS
HE
Graf 9: Jatečná výtěžnost býků (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006) Z výzkumu vyplívá vysoká intenzita růstu u plemene charolaise a masný simentál. Tito býci také dosáhli nejvyššího průměrného denního přírůstku ve výkrmu. V hmotnosti jatečně upraveného těla mírně převýšily býky charolaise býci plemene masný simentál. Při hodnocení zmasilosti podle systému SEUROP nejlépe dopadli opět býci Charolaiského a simentálského plemene. U plemene hereford a aberdeen angus se na stupni protučnělosti projevilo časné ukládání tuku. Protučnělost se u charolaise a masného simentála pohybovala na nízkém stupni. Jatečná výtěžnost byla nejvyšší u plemene charolaise a aberdeen angus. Při procentuální vyjádření masa z hmotnosti jatečné půlky nejlépe dopadli býci plemene aberdeen angus a masný simentál.
41
4
ZÁVĚR Z výsledků
získaných
porovnáním
úrovně
chovů
české,
francouzské
a
severoamerické populace se zaměřením na odlišnosti v šlechtitelských cílech a plemenných standardech vyplynulo, že:
v České republice a ve Francii jsou tyto kritéria poměrně vyrovnaná
severoamerická část populace se výrazně odlišuje v ranosti plemene a v jeho osvalení
Plemeno charolaise je plemeno masného užitkového typu proto bych se na závěr také zmínil o výsledcích masné užitkovosti a růstové schopnosti tohoto plemene. Při hodnocení masné užitkovosti plemeno charolaise dosáhlo nejvyššího průměrného denního přírůstku ve výkrmu a to 1,43 kg/den. Dále bylo nejlépe hodnoceno ve třídě zmasilosti podle SEUROP a to zároveň při nejnižším stupni protučnění (zmasilost 3,46 a stupeň protučnění 2,55). Jatečná výtěžnost byla 58,31 %, což byl také nejlepší výsledek v testu. U býků charolaise bylo nejvyšší procentuální zastoupení masa 1. jakosti (41,05 % z hmotnosti jatečné půlky). Když porovnáme růstovou schopnost mezi vybranými plemeny, podle výsledků z kontroly užitkovosti za rok 2011 zjistíme, že býci plemene charolaise disponují nejvyšší intenzitou růstu.
42
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BARTOŇ, L., ŘEHÁK, D., TESLÍK, V., BUREŠ, D. & ZAHRÁDKOVÁ, R. Effect of breed on growth performance and carcass composition of Aberdeen Angus, Charolais, Hereford and Simmental bulls. Czech Journal of Animal Science, 2006, roč. 51, s. 4753. BJELKA, M. & POLÁCH, P. In: ŘÍHA, J. Chov a šlechtění skotu pro konkurenceschopnou výrobu a obhospodařování drnového fondu. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, 2002, 208 s. ISBN 80-903142-0-1. BUREŠ, D. & BARTOŇ, L. Masná užitkovost, s. 231–246. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. BUREŠ, D. & ZAHRÁDKOVÁ, R. Reprodukce ve stádě masného skotu, s. 97–121. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. ČERMÁK, B. Výživa a krmení telat a jalovic. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1999, 27 s. ISBN 80-7105-180-2. ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ MASNÉHO SKOTU. Šlechtitelský program charolaise [online].
2006
[cit.
2013-01-20].
Dostupné
na:
http://www.cschms.cz/DOC_SLECHTENI_program/133_Slechtitelsky_program_CH.pdf ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ MASNÉHO SKOTU. Zápis klubu chovatelů charolaise [online].
2012
[cit.
2013-04-04].
Dostupné
na:
http://www.cschms.cz/DOC_ZAPISY_kluby/247_Zapis_klubu_CH.pdf
ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ MASNÉHO SKOTU. Základní charakteristika plemene [online].
2013
[cit.
2012-11-9].
http://www.cschms.cz/index.php?page=pl_info&plid=8
43
Dostupné
na:
ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ MASNÉHO SKOTU. Uzávěrky kontroly užitkovosti masných
plemen
[online].
2013
[cit.
2013-03-18].
Dostupné
na:
http://www.cschms.cz/index.php?page=sle_kump ČÍTEK, J. & ŠOCH, M. Odchov telat. 2. vyd. /. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002, 40 s. ISBN 80-7271-121-0. DVOŘÁKOVÁ, J. Růst a faktory, které jej ovlivňují. In: Náš chov 4/2007, 54-58 s. Profi Press, ISSN 0027-8068. FILIPČÍK, R. Užitkové vlastnosti hospodářských zvířat, s. 31-40, In: MÁCHAL, Ladislav. Chov zvířat I: chov hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 237 s. ISBN 978-80-7375-553-9. FRELICH, J. Chov skotu. Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2001, 211 s. ISBN 80-7040-512-0. GOLDA, J., SUCHÁNEK, B., & KVAPILÍK, J. Chov krav bez tržní produkce mléka:(metodika). Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1995, 40 s GOLDA, J. Chov krav bez tržní produkce mléka. Rapotín, 1997, 117 s.
GUERRIER, J. Results of Suckler Cattle's Performance recording - French 2010 [online]. 2011 [cit. 2013-02-21]. Dostupné na: http://idele.fr/domaines-techniques/ameliorer-letroupeau/performances-et-phenotypes/publication/idelesolr/recommends/results-of-sucklercattles-performance-recording-2010.html
HRABĚ, F. & BUCHGRABER, K. Pícninářství: travní porosty. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, 149 s. ISBN 80-7157-816-9. HROUZ, J. & ŠUBRT, J. Obecná zootechnika. 2.vyd. /. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 204 s. ISBN 978-80-7375-115-9.
44
HULSEN, J. Cow signals: jak rozumět řeči krav : praktický průvodce pro chovatele dojnic. Praha: Profipress, 2011, 98 s. ISBN 978-80-86726-44-1. HYGEDŰŠOVÁ, Z., LOUDA, F., ŘÍHA, J. & KUBICA, J. Detekce říje v chovech skotu – cesta ke zlepšení úrovně reprodukce: (metodika). Rapotín: Agrovýzkum rapotín, 2010, 39 s. ISBN 978-80-87144-21-3. CHAROLAISE.FR. Chiffres clés [online]. 2013 [cit. 2013-01-25]. Dostupné na: http://www.charolaise.fr/Chiffres-cles KUDRNA, V. Produkce krmiv a výživa skotu. Praha: Agrospoj, 1998, 362 s. KVAPILÍK, J. PYTLOUN, J. & BUCEK, P. Ročenka 2006. Chov skotu v České republice. Praha, 2007, ISBN 978-80-239-9395-0. LOUDA, F. Chov skotu: (přednášky). ČZU A ISV Praha, 2000, 186 s. ISBN 802130542-8. LOUDA, F. Zásady využívání plemenných býků v podmínkách přirozené plemenitby: (metodika). Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, 2007, 43 s. ISBN 978-80-8714401-5. LOUDA, F. Uplatnění biologických zásad při řízení reprodukce plemenic: (metodika). Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu, 2008, 55 s. ISBN 978-80-87144-05-3. MATĚJÍČEK, M.: Vliv minerální a vitamínové výživy na ekonomiku masného skotu. Zpravodaj ČSCHMS, 2007, 1, s. 14-15, MK ČR E 14344. MIKŠÍK, J. & ŽIŽLAVSKÝ, J. Chov skotu: (přednášky). 2. vyd. /. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 149 s. ISBN 80-7157-883-5.
45
POZDÍŠEK, J. Využití trvalých travních porostů chovem skotu bez tržní produkce mléka. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2004, 103 s. ISBN 807271-153-9. ŘÍHA, J. Využití diferencí mezi masnými plemeny k efektivní produkci. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2002, 144 s. ISBN 80-903143-0-9. SKLÁDANKA, J. Pastevní porosty, s. 129–143. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. ŠEBA, K. Plemenné knihy a šlechtitelské programy, s. 183–200. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. Šimek, M. (2008): K problematice výživy skotu. In: Farmář 1/2008, 32-35 s. Profi Press. ŠUBRT, J. & HROUZ, J. Obecná zootechnika: návody do cvičení. 2.vyd. /. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 130 s. ISBN 978-80-7375203-3. TESLÍK, V. Chov masných plemen skotu. Praha: Apros, 1995, 241 s. ISBN 80-9011005-3. TESLÍK, V. Masný skot. Praha: Agrospoj, 2000, 197 s. TESLÍK, V. Management stáda masného skotu. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 56 s. TESLÍK, V. Technologie ustájení v zimovišti, s. 55–60. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6.
46
ZAHRÁDKOVÁ,
R., BARTOŇ,
L., KREJČOVÁ,
M., TESLÍK,
V. & BUREŠ,
D. Kvalita jatečného těla býků masných plemen skotu. Náš chov, 2005, roč. 65, č. 3, s. 41-42. ZAHRÁDKOVÁ, R. Masná plemena skotu, s. 31–43. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. ZAHRÁDKOVÁ,
R.
Organizace
chovu
základního
stáda,
s.
45–54.
In:
ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. ZEMAN, L. & DOLEŽAL, P. Výživa a krmení masného skotu, s. 61–96. In: ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6. ŽĎÁRSKÝ,
P.
Technologie
vybavení
pastevního
areálu,
s.
145–154.
In:
ZAHRÁDKOVÁ, R. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6.
47
6
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Přednosti a nedostatky různých systémů telení (Kvapilík a kol.(2006, cit. Bureš, Zahrádková, 2009) Tabulka 2: Vliv obsahu vody v krmné dávce na příjem pitné vody (Hyder a kol.(1968, cit. Zeman, Doležal, 2009) Tabulka 3: Popis jednotlivých fází cyklu (Hygedűšová a kol., 2010) Tabulka 4: Požadavky plemenného standardu (CSCHMS, 2006) Tabulka 5: Růstová schopnost telat chovaných v ČR a Francii (CSCHMS, 2013; Guerrier, 2011) Tabulka 6: Hmotnosti čistokrevných býků a jalovic vybraných masných plemen v kontrole užitkovosti v roce 2011 (CSCHMS, 2013) Tabulka 7: Ukazatelé výkrmnosti a jatečné hodnoty (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006)
48
7
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Rozložení porodů v průběhu roku (CSCHMS, 2013) Graf 2: Variabilita mezidobí u krav otelených v r. 2011 v ČR (CSCHMS, 2013) Graf 3: Růstová schopnost telat chovaných v ČR a Francii (CSCHMS, 2013; Guerrier, 2011) Graf 4: Věk při prvním otelení ve Francii (Guerrier, 2011) Graf 5: Variabilita mezidobí u krav otelených v r. 2010 ve Francii (Guerrier, 2011) Graf 6: Růstová schopnost u vybraných masných plemen skotu (CSCHMS, 2013) Graf 7: Intenzita růstu býků během výkrmu (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006) Graf 8: Průměrná hmotnost jatečně upravených těl býků (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006) Graf 9: Jatečná výtěžnost býků (Zahrádková a kol., 2005; Bartoň a kol., 2006)
49
