MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2015
ZUZANA FLÁŠAROVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Tržní realizace biopotravin v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Zdeněk Hadaš, Ph.D.
Zuzana Flášarová
Brno 2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Tržní realizace biopotravin v České republice vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..
…………………………………………………….. podpis
PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu Ing. Zdeňku Hadašovi, Ph.D. za vedení, pomoc, trpělivost a cenné informace při psaní bakalářské práce.
ABSTRAKT Bakalářská práce na téma ,,Tržní realizace biopotravin v České republice” se zabývá problematikou biopotravin, aktuálním moderním odvětvím, které existuje v rámci ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je zvláštní způsob hospodaření, který má své specifické podmínky a je šetrnější k životnímu prostředí. Důležitou součástí práce je dále definice samotných biopotravin, objasnění zpracování, výroby, systému kontroly a označování. Následuje i přehled možných způsobů prodeje biopotravin. Podstatná
část
práce
je
tvořena
analýzou
českého
trhu:
nabídky,
poptávky
a závěrem jsou předloženy některé návrhy k podpoře českého trhu, a to ze strany státu, ale i vlastní návrhy, které by mohly vést k rostoucímu trendu tohoto odvětví v naší zemi. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, trh, marketing
ABSTRACT Bachelor’s thesis named “Market realization of organic food in the Czech Republic” follows up the problems of organic food and current fashionable sector, which exists within the organic agriculture. The organic agriculture is a specific way of farming with extra conditions and it is environment-friendly. The important part of the thesis consists of the definition of organic food itself, clarification of processing, production, checking system and labeling. The next is summary of possible ways of organic sale. The essential part is composed of analysis of the Czech market: supply and demand. Some proposals to support Czech market are put forward in conclusion. It is not only about the support from the state but also about my own, which could lead to increasing trend of the sector in our country. Key words: organic farming, organic food, market, marketing
OBSAH 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ...................................................................................... 10
3.1 Ekologické zemědělství ............................................................................................................... 10 3.1.1 Definice ekologického zemědělství .......................................................................................... 10 3.1.2 Příčiny vzniku ekologického zemědělství ................................................................................ 11 3.1.3 Ekologické zemědělství v České republice .............................................................................. 12 3.1.4 Legislativa ekologického zemědělství ...................................................................................... 13 3.1.4.1 International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) ......................... 13 3.1.5 Zásady a cíle ekologického zemědělství .................................................................................. 14 3.1.6 Ekologické zemědělství a biodiverzita ..................................................................................... 16 3.1.6.1 Metody ekologického zemědělství prospívající biodiverzitě........................................... 17 3.2 Biopotraviny ................................................................................................................................ 18 3.2.1 Pojem biopotravina .................................................................................................................. 18 3.2.2 Zpracování bioproduktů ........................................................................................................... 18 3.2.3 Výroba biopotravin .................................................................................................................. 19 3.2.4 Systém kontroly........................................................................................................................ 19 3.2.5 Osvědčení o původu ................................................................................................................. 21 3.2.6 Označování bioproduktů .......................................................................................................... 21 3.2.7 Označování biopotravin ........................................................................................................... 21 3.2.7.1 Grafický znak .................................................................................................................. 22 3.2.8 Jakost, kvalita biopotravin ........................................................................................................ 23 3.2.9 Pozitiva biopotravin ................................................................................................................. 23 3.3 Formy prodeje ............................................................................................................................. 24 3.3.1 Přímý prodej bioproduktů ........................................................................................................ 24 3.3.1.1 Samosběr ......................................................................................................................... 24 3.3.1.2 Přímé doručování ............................................................................................................. 25 3.3.1.3 Obchod ve dvoře .............................................................................................................. 25 3.3.1.4 Prodej ze dvora ................................................................................................................ 25 3.3.1.5 Stánkový prodej ............................................................................................................... 26 3.3.2 Zprostředkovaný odbyt............................................................................................................. 26 3.3.2.1 Velkoodběratelé ............................................................................................................... 26 3.3.2.2 Maloobchod ..................................................................................................................... 26 3.3.2.3 Supermarkety ................................................................................................................... 27 3.3.2.4 Penziony, restaurace ........................................................................................................ 27 3.3.2.5 Drogerie, lékárny, ostatní ................................................................................................ 28 3.3.3 Trendy prodeje ......................................................................................................................... 28 3.3.3.1 Bedýnkování .................................................................................................................... 28 3.4 Trh biopotravin v České republice ............................................................................................ 28 3.4.1 Biopotraviny a český trh........................................................................................................... 28 3.4.2 Stav trhu s biopotravinami ....................................................................................................... 29
3.4.3 Nabídka biopotravin v České republice.................................................................................... 31 3.4.3.1 Výrobci biopotravin ......................................................................................................... 31 3.4.3.2 Cena ................................................................................................................................. 33 3.4.4 Poptávka biopotravin v České republice .................................................................................. 36 3.4.4.1 Hlavní kategorie potravin ................................................................................................ 36 3.4.4.2 Odbytová místa v ČR ...................................................................................................... 38 3.4.4.3 Profil českého zákazníka ................................................................................................. 39 3.5 Návrh opatření k podpoře českého trhu ................................................................................... 41 3.5.1 Návrhy opatření k podpoře českého trhu ze strany státu .......................................................... 41 3.5.1.1 Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011–2015 41 3.5.2 Vlastní návrhy opatření k podpoře českého trhu ...................................................................... 43 3.5.2.1 Ochutnávky...................................................................................................................... 43 3.5.2.2 Veletrhy ........................................................................................................................... 43 3.5.2.3 Informační portály ........................................................................................................... 43 3.5.2.4 Blogy ............................................................................................................................... 44 3.5.2.5 Televize ........................................................................................................................... 44
4
ZÁVĚR ................................................................................................................... 45
5
LITERATURA ...................................................................................................... 47
5.1
Literární publikace ..................................................................................................................... 47
5.2
Internetové publikace ................................................................................................................. 49
6
SEZNAM OBRÁZKŮ TABULEK A GRAFŮ ................................................... 51
6.1
Seznam obrázků .......................................................................................................................... 51
6.2
Seznam tabulek ........................................................................................................................... 51
6.3
Seznam grafů............................................................................................................................... 51
1
ÚVOD
Ekologické zemědělství prošlo významným rozvojem. Z počátku 20. století se setkáváme s převládajícím konvenčním způsobem hospodaření, který vyvrcholil v období po druhé světové válce, kdy dochází k industrializaci zemědělství. Převládá zde používání strojů, chemických látek a dochází k postupnému zhoršování kvality životního prostředí. Tato historie byla prvním impulsem pro postupný návrat zpět k tradičnějším formám zemědělství a k vzniku ekologického zemědělství, jak ho známe dnes. Systém současného zemědělství, orientovaný na intenzitu, není pro naši planetu vůbec příznivý. Prohlubují se negativní dopady na přírodu, ale také na naši populaci a její zdraví, vzhledem ke zhoršující se kvalitě potravin, které jsou kontaminovány umělými hnojivy a chemickými postřiky. Hospodaření, které je šetrné k životnímu prostředí, stále tvoří jen opravdu malou část, a proto by se lidé měli snažit tuto, k naší zemi etičtější cestu zemědělství, co možná nejvíce podporovat, protože nakonec i sám člověk je de facto součást přírody a měl by tak s ní jednat v souladu a morálně zodpovědně. Prioritami této formy hospodaření je zejména ochrana životního prostředí, zachování pohody a přirozených podmínek chovaných zvířat a udržení biodiverzity. Nepoužívají se chemické látky a průmyslová hnojiva. Obecně lze říci, že převažuje kvalita nad kvantitou. Rostliny, živočichy a jejich produkty chované nebo pěstované a dále zpracované v podmínkách daných ekologickým zemědělstvím označujeme jako biopotraviny. Podléhají systému povinných kontrol a certifikaci a rozeznat je od konvenčních potravin můžeme na základě jejich speciálního označování. Biopotraviny, to byla dříve oblast, která byla pro většinu lidí spíše velkou neznámou. Nicméně postupně došlo k odstranění bariér nedůvěry a neznalostí a roste počet subjektů, jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky. Hlavním důvodem tohoto rozvoje je určitě novodobý trend zdravé výživy a ekologického stylu života. Tuzemský trh se tak neustále úspěšně rozvíjí, a to i přes mnohé nedostatky, jako je nízká zpracovatelská kapacita, opravdu vysoká cena nebo nedostatečná nabídka, jako hlavní faktory bránící silnějšímu, jak současnému, tak i budoucímu růstu na trhu České republiky. Biopotraviny a obecně zdravý životní styl prostě momentálně jsou a asi i nějakou dobu zůstanou fenoménem. 8
2
CÍL PRÁCE
Hlavním cílem bakalářské práce bylo seznámit se s tématem biopotravin. Ke správnému porozumění je v práci nejprve popisováno ekologické zemědělství, jehož součástí biopotraviny jsou. Následně navazuje část týkající se biopotravin samotných a to jejich definicí, požadavky na jejich produkci a zpracování, označováním a kontrolou. Součástí práce je také uvedení možných forem prodeje, a to jak přímých, tak i zprostředkovaných. Dalším cílem je analýza českého trhu s biopotravinami jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, celková charakteristika biopotravin jako položky k prodeji a závěrem
jsou
uvedeny
návrhy
opatření
9
k podpoře
českého
trhu.
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Ekologické zemědělství 3.1.1 Definice ekologického zemědělství Na světě se nachází mnoho zemědělských směrů, které mají blízko k přírodě a mají tendenci ji chránit. Nazývají se různými způsoby: organicko-biologické, biodynamické, ekologické, alternativní, setrvalé. Tyto základní směry mají mezi sebou mírné odchylky v obsahu i praktikách, nicméně společný základ je stejný a všemi uznávaný. V České republice i Evropské unii je oficiálním názvem ekologické zemědělství (Moudrý, 1997). Samotný zákon pak definuje ekologické zemědělství jako zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a který, pokud dochází k chovu hospodářských zvířat, dbá jejich etologických a fyziologických potřeb v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů (Konvalina, 2007). Ekologické zemědělství vychází z holistického pojetí přírody. Tato filosofie bere přírodu jako jeden velký celek s vlastní vnitřní přirozenou hodnotou a člověka jako její součást, rovnocenného společníka ostatním živým tvorům. Proto by měl člověk jednat eticky a morálně zodpovědně a nesnažit se pokusit násilně ovládat přírodu, ale naopak jednat s ní v souladu (Zimová, 1990). Tato podstata je natolik důležitá a prospěšná pro celou naši společnost, že je třeba ji podporovat a snažit se ji rozvíjet, neboť ekologické zemědělství v jeho čistých formách - organické, biologické, dynamické, zatím tvoří jen malý zlomek z celé prvovýroby. Obzvláště vhodnou se z hlediska dosavadní praxe v zahraničí jeví tato forma zemědělské výroby pro rodinné farmy a menší hospodářství, nicméně velmi důležité také je, aby postupně pronikala do všech ostatních konvenčních způsobů a její technologie, výrazně šetrnější k životnímu prostředí, napomohly k postupnému a co nejširšímu přechodu na integrované formy zemědělství (Červenka a kol., 2005).
10
3.1.2 Příčiny vzniku ekologického zemědělství O hledání alternativních způsobů dnešního systému hospodaření nacházíme první zmínky již v prvním desetiletí 20. století. Výrazným podnětem bylo zaznamenání údajů o negativních dopadech chemické a technické intenzifikace zemědělství. Nastává totiž prudký rozvoj biochemie, rozšíření a následné zlevnění výroby dusíkatých hnojiv a rozvoj technologie, zejména traktorů. Již v tomto období sledujeme výrazný výskyt chorob, škůdců a nízkou kvalitu potravin. Mění se i naše výživové návyky a dochází ke zprůmyslnění výroby potravin. Všechno toto jsou důvody, které vedly k promýšlení jiných, odlišných variant a k diskuzím o změně stávajícího systému zemědělství. Souběžně v Indii a střední Evropě tak začínalo vznikat ekologické zemědělství, jehož počátek je spojován zejména se jmény britského botanika sira Alberta Howarda, který pracoval v bengálské Puse a Rudolfa Steinera, zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním komplexním systémem ekologického zemědělství. Po druhé světové válce dochází k industrializaci zemědělství, technologickým rozvojem se zvyšují možnosti využití umělých hnojiv a pesticidů a prohlubují se negativní dopady průmyslového zemědělství, což vyvolává u farmářů silnou odezvu. Mnoho z nich se vrací zpět k tradičním způsobům hospodaření a v 70. letech se ekologickému zemědělství konečně dostává v západních zemích postupně konsensuálního i legislativního ukotvení. V naší zemi docházelo v 80. letech také k prvním pokusům, které byly ovšem ještě velmi nesmělé a až po roce 1989 a zejména na přelomu století dochází k opravdovému rozvoji ekologického zemědělství, vlivem významného rozvoje státní podpory (Valeska, 2010). V dnešní době patří mezi hlavní příčiny existence a propagace ekologického zemědělství zvýšená poptávka po bioproduktech a stěžejně dotace, celkově tedy příčiny ekonomické, které ale samozřejmě vycházejí z uznání a pochopení základních principů ekologického zemědělství. V naší republice jsou nyní prioritními stabilizované dotace zemědělců na tento způsob hospodaření, proto vznikají zejména v horských a podhorských oblastech nové podniky s chovem dobytka, které se specializují i na údržbu krajiny. V jiných zemích EU jsou to dále i vyšší výkupní ceny za bioprodukty, vyšší poptávka spotřebitelů a možnosti přímého prodeje, které dávají šanci i malým rodinným farmám. I u nás je zmíněný odbyt jedním ze základních faktorů (Urban a kol., 2003). 11
Společnost se tedy obecně čím dál více zajímá o organické produkty. Hlavním podnětem k tomu je diskuze o dopadu tradičního zemědělství na životní prostředí, na zdraví zvířat i naše. Kvalita potravin, jak všichni víme, ovlivňuje zdravotní stav populace, a to až z 80 % a jedním z východisek může být právě alternativní zemědělství. Proto mnoho lidí bere organické zemědělství jako součást naší budoucí zemědělské praxe (Zimová, 1990). 3.1.3 Ekologické zemědělství v České republice V České republice se ekologické zemědělství rozvíjí od roku 1990. V tomto roce byly registrovány 3 první ekologické farmy, k 31. 12. 2014 to bylo již více než 4 000 certifikovaných ekologických farem (viz graf č. 1), které obhospodařují výměru téměř 500 000 ha zemědělské půdy, což představuje podíl téměř 12 % z celkové výměry zemědělské půdy v České republice (MZe ČR, 2015). 4500 4000
Počet farem
3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
0
Rok Graf č. 1 Vývoj počtu ekologických farem 1990-2014 (MZe ČR, 2014)
12
3.1.4 Legislativa ekologického zemědělství Stěžejním zákonem pro ekologické zemědělství je zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin, upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin a jejich označování. Stanovuje systém pro výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona (Urban a kol., 2003). Evropská unie přijetím Nařízení Rady Evropského hospodářského společenství (EHS) č. 2092/91 a Nařízením Rady Evropského společenství (ES) č. 1804/1999 vytvořila pro Společenství rámec, který podrobně stanoví požadavky na zemědělské výrobky a potraviny a odvolává se na výrobní metody používané v ekologickém zemědělství. Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 se Nařízení Rady Evropského hospodářského společenství (EHS) č. 2092/91 stalo platným a došlo k novelizaci zákona o ekologickém zemědělství (Konvalina, 2007). Další důležité předpisy našeho státu tvoří vyhláška č. 16/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. 6. 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91, v platném znění, Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. 9. 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu, v platném znění, Nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 ze dne 8. 12. 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických produktů ze třetích zemí, v platném znění (MZe ČR, 2009). 3.1.4.1 International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) IFOAM je mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců, která vznikla v roce 1972 a jež zastřešuje hnutí ekologického zemědělství ve více než sto zemích celého světa. Jejími členy jsou výzkumné a vzdělávací instituce, poradci, svazy ekologických zemědělců, producenti, zpracovatelé a obchodníci. IFOAM také napomáhá sjednotit, někdy značně odlišné, standardy v ekologickém zemědělství. Základní standardy
13
IFOAM určují způsob, jak mají být ekologické výrobky pěstovány, vyráběny, zpracovány a obchodovány (Konvalina, 2007).
Obr č. 1 Logo Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců (IFOAM, 2015)
3.1.5 Zásady a cíle ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je systém, jehož podstatou je zákaz používání látek a postupů, které zatěžují nebo dokonce až zamořují životní prostředí a navyšují riziko kontaminace potravního řetězce, a který se stará o chování, životní projevy a celkovou pohodu chovaných hospodářských zvířat. Tento způsob odstraňuje používání chemickosyntetických látek při výrobě potravin, dbá na velmi šetrné zpracovatelské postupy a v celém procesu výroby potravin je ekologické zemědělství kontrolováno zvláštní nezávislou kontrolou. Po certifikaci jsou biopotraviny označeny a takto odlišeny od ostatních potravin (Havlíček a kol., 2003).
14
Krmení z vlastní produkce
Chov hospodářských zvířat - Pouze tolik, kolik hospodářství uživí - Welfare - Vlastní odchov mláďat
Pěstování rostlin - Pestré osevní postupy - Prevence v ochraně rostlin
Hnojení - Z vlastní produkce - Především organická hnojiva
Obr č. 2 Koloběh ekologického zemědělství (Urban a kol., 2003)
Obecně lze charakterizovat cíle ekologického zemědělství do těchto bodů:
Trvalé udržení a zlepšení půdní úrodnosti.
Ochrana genofondu a udržení biodiverzity.
Zachování krajinných prvků a jejich harmonizace.
Hospodaření s vodou, udržení vody v krajině, ochrana povrchových a spodních vod před znečištěním.
Efektivní využívání energie, orientace na obnovitelné zdroje.
Snaha o maximální recirkulaci živin a zábrana vnosu cizorodých látek do agroekosystému.
Produkce kvalitních potravin a surovin. 15
Optimalizace životních podmínek pro všechny organismy včetně člověka (Konvalina, 2007).
Mezi hlavní zásady ekologického zemědělství patří:
Šetrné využívání krajiny, péče o krajinu.
Snaha o vyvážené hospodaření trvalého charakteru.
Maximální využívání místních a obnovitelných zdrojů surovin a energie.
Využívání přírodních zákonitostí při produkci.
Mnohostranná produkce, pestrá podniková struktura.
Co nejmenší spotřeba energie, zvláště zvenčí.
Vytvoření co nejvíce uzavřeného koloběhu živin a energie.
Vyloučení chemicko-syntetických hnojiv, pesticidů, regulátorů, chemoterapeutik, apod.
Trvalá péče o udržení a zlepšení přirozené půdní úrodnosti.
Vytvoření podmínek pro uspokojení vrozených instinktů a potřeb hospodářských zvířat (pastva, hierarchie ve stádě, skupině, rytí, hrabání).
Vyvážené spojení rostlinné a živočišné produkce.
Přirozený způsob chovu hospodářských zvířat.
Produkce biologicky vysoce hodnotných potravin za přiměřenou cenu (Moudrý, 1997).
3.1.6 Ekologické zemědělství a biodiverzita Biodiverzitou se rozumí rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Je to tedy variabilita všech žijících organismů, mj. suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí, a to v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy. Intenzifikace a expanze moderního zemědělství jsou v současné době pro globální rozmanitost největšími hrozbami. Potenciálním řešením stálého poklesu biodiverzity a dalších nedostatků moderního průmyslového zemědělství jsou trvale udržitelné systémy hospodaření. Stále více vědeckých výzkumů a praktických důkazů toto jednoduché prohlášení o pozitivních vlivech ekologického zemědělství na biologickou rozmanitost potvrzuje (Václavík, 2006). 16
3.1.6.1 Metody ekologického zemědělství prospívající biodiverzitě
Smíšené farmy: rozmanitost potravních zdrojů, zdroj potravy v různých ročních obdobích, rozmanitá stanoviště pro hnízdění.
Střídání plodin a travní úhor: více vhodných stanovišť pro hnízdění, shánění potravy.
Jarní setí: důležitá stanoviště pro ptáky hnízdící na zemi, strniště přes zimu poskytují významný zdroj potravy ptákům, kteří se živí semeny.
Omezení herbicidů a umělých pesticidů: znamená výskyt bezobratlých a planých rostlin, kteří tvoří základ potravního řetězce a živí přirozené predátory.
Zákaz minerálních hnojiv: prevence před škodlivým působením vysokých dávek anorganických hnojiv na biodiverzitu.
Udržování stromů, křovin a okrajů polí: úkryty pro přirozené predátory, jako jsou pavouci, ptáci a brouci, ochrana před škůdci.
Zelené hnojení: neboli zaorání nesklizené plodiny pro zvýšení/udržení úrodnosti, metoda podporující výskyt bezobratlých.
Podsev: neboli vysetí trávy nebo jetele pod obilninu, tato metoda zvyšuje stupeň biodiverzity.
Meziplodiny: neboli pěstování dvou nebo více různých typů plodin na stejném řádku nebo vedle sebe na poli ve stejné době, kvůli ochraně před škůdci a chorobami nebo kvůli úrodnosti.
Menší pole: malá pole podporují větší rozmanitost na jednotku plochy, zejména jako důsledek většího zastoupení přirozených stanovišť mezi jednotlivými poli (Václavík, 2006).
17
3.2 Biopotraviny 3.2.1 Pojem biopotravina Zákon nám říká, že biopotravina je produkt ekologického zemědělství. To znamená, že musí být z rostlin, živočichů a jejich produktů, pěstovaných, chovaných a zpracovaných podle Zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a Nařízení Rady EHS č. 834/2007. Mimo to, musí ale také splňovat všechny požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost, podle Zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Dle zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů se podle § 3 v tomto zákoně vymezují základní pojmy takto: a) bioproduktem je surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropské unie, b) biopotravinou je potravina vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a předpisech Evropské unie, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy (MZe ČR, 2015). 3.2.2 Zpracování bioproduktů Produkty jsou skladovány, zpracovány a přepravovány povolenými šetrnými postupy tak, aby byla co nejvíce zachována jejich kvalita. Musí se zabránit možnosti kontaminace nežádoucími látkami nebo konvenčními produkty, zajistit pravost a vyloučit možnost záměny za konvenční potraviny, a to v průběhu celé výroby, dopravy a distribuce biopotravin. Zároveň musí být také zajištěno časové a prostorové oddělení bioproduktů od produktů jiného původu. Použité receptury, povolené přísady a pomocné látky sloužící například ke konzervaci nebo stabilizaci jsou jasně stanoveny. Je zakázáno používat následující výrobní postupy: výměna iontů, hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnný ohřev, při nakládání, uzení, zjemňování apod. nelze použít chemikálie. Kvalita a chuť je dána pouze čerstvými bio surovinami, používání barviv, aromatických látek, sladidel a vitamínů syntetického původu je zakázáno. Sledován je tedy celý výrobní cyklus (Moudrý a kol., 2002). 18
3.2.3 Výroba biopotravin Každou osobu, která vyrábí z důvodu následného uvádění biopotravin do oběhu, můžeme nazvat výrobcem biopotravin. Při získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí, je nezbytné dodržovat zákonem stanovené podmínky, které jsou vymezené pro rostlinnou i živočišnou výrobu (Skala, 1991). Samotná výroba biopotravin, stejně jako výroba klasických potravin, se pak v prvé řadě řídí zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Výrobou se rozumí čištění, třídění, upravování nebo zpracování bioproduktů, popřípadě přidávání dalších látek povolených zákonem a prováděcí vyhláškou, včetně balení a dalších úprav. Každý je povinen písemně ohlásit skutečnost, že hodlá zahájit výrobu biopotravin ministerstvu a hlášení musí obsahovat tyto náležitosti:
U fyzické osoby jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, rodné číslo nebo datum narození, není-li vydáno rodné číslo, u právnické osoby obchodní název, sídlo a identifikační číslo;
Polohu provozovny, případně zemědělských pozemků, kde se výroba biopotravin uskutečňuje;
3.2.4
Povahu výroby biopotravin a druhy biopotravin (Šánová, 2006). Systém kontroly
Kontrola je nezastupitelná, protože vytváří obecnou důvěru a pochopení významu ekologického zemědělství. Hlavním cílem a důvodem kontroly je chránit práva občana jako daňového poplatníka, spotřebitele biopotravin a ekologického podnikatele, včelaře, výrobce biopotravin a osoby uvádějící biopotraviny do oběhu před nekalou konkurencí (Šánová, 2006). Prvním pověřeným subjektem pro výkon kontroly a osvědčování v ekologickém zemědělství, výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu v rámci České republiky byla Kontrola ekologického zemědělství (KEZ) - nevládní, nezisková organizace založená v roce 1999 jako obecně prospěšná společnost (Skala, 1991).
19
KEZ, o.p.s. vykonává tyto důležité prospěšné činnosti:
Nezávislou kontrolu a osvědčení producentů, zpracovatelů a obchodníků zařazených v systému ekologického zemědělství a jejich produktů.
Zajišťování vzdělávání nezávislých inspektorů, školení a semináře v oblasti ekologického zemědělství.
Zajišťování propagace a osvěty ekologického zemědělství.
Správu a ochranu grafického znaku BIO: Produkt ekologického zemědělství a jeho modifikaci a udělování práva na jejich užívání (Skala, 1991).
Obr č. 3 Logo KEZ o.p.s. (KEZ, 2015)
Dnes kontrolu provádějí tyto soukromé subjekty:
KEZ, o. p. s. (kód na obalu: CZ-BIO-001)
ABCERT AG (kód na obalu: CZ-BIO-002)
BIOKONT CZ (kód na obalu: CZ-BIO-003)
BUREAU VERITAS CZECH REPUBLIC, spol. s r.o.
Nově od 1. 1. 2010 se navíc připojuje také státní kontrolní orgán: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Ten zajišťuje úřední kontrolu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (MZe ČR, 2015).
20
Obr č. 4 Logo Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (MZe ČR, 2015)
3.2.5 Osvědčení o původu Každý bioprodukt a biopotravina, která je uváděna do oběhu, musí mít vystaveno osvědčení o původu bioproduktu ekologickému podnikateli a o původu potraviny. Dokladem o původu biopotravin je tzv. certifikát pro biopotraviny. Je nutností pro každého, kdo na obal svého výrobku v obchodě či na stánku umístil slovo bio, proto musí na stejném místě také prokázat původ prodávaného výrobku v ekologickém zemědělství, které výrobci potravin vydává kontrolní orgán. Kontrolní orgán vydá toto osvědčení na základě žádosti, pokud podnikatel splnil požadavky zákona o ekologickém zemědělství a jeho prováděcích předpisů. Na obalu výrobku je zobrazen zjednodušeně uvedením odpovědného orgánu, který potravinu zkontroloval ve všech fázích - z pole až do obchodu (Kotěra, 2010). 3.2.6 Označování bioproduktů Označit můžeme pouze rostlinný nebo živočišný produkt, na který, jak už bylo řečeno, vydal kontrolní orgán osvědčení o původu bioproduktu. Potom se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu uvede slovo bio, identifikační kód kontrolního orgánu a grafický znak (Skala, 1991). 3.2.7 Označování biopotravin Biopotravinu, u které bylo při její výrobě použito více než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů přídatných látek a pomocných látek a pro kterou kontrolní orgán vydal osvědčení o biopotravině, výrobce biopotravin může označit grafickým znakem a identifikačním kódem kontrolního orgánu, případně, nevylučuje-li to název biopotraviny i slovem bio. Bylo-li při výrobě použito alespoň 70 %, můžeme biopotravinu označit 21
ještě údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu pocházejících z ekologického zemědělství nebo z přechodného období (Kotěra, 2010). 3.2.7.1 Grafický znak Grafický znak může být používán výhradně jen pro potřeby zákona o ekologickém zemědělství a v souladu s ním a jeho podobu stanoví prováděcí právní předpis. Při jejich propagaci či označování bioproduktů a biopotravin nesmí být uváděno, že představují záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné jakosti (Skala, 1991). Grafický znak, tzv. biozebru musí nést každá tuzemská biopotravina a navíc od 1. 7. 2010 mají všichni výrobci biopotravin v zemích Evropské unie povinnost označovat své balené produkty také společným evropským logem (tzv. eurolist) (Kotěra, 2010).
Obr č. 5 Biozebra - chráněná značka ekologického zemědělství a biopotravin v ČR (Valeska, 2012)
Obr č. 6 Eurolist - logo EU pro bioprodukty (MZe ČR, 2015)
22
3.2.8 Jakost, kvalita biopotravin Hlavní hodnota biopotravin je v tom, že jde o výrobky vznikající šetrným, trvale udržitelným způsobem hospodaření. Kvalitu biopotravin je proto třeba chápat ve dvou rovinách. Tou první je samotná jakost jednotlivých bioproduktů, tou druhou je vyšší kvalita životního prostředí. Také tímto způsobem by se měly tyto potraviny i propagovat. Spotřebitel totiž nákupem biopotravin podporuje rozvoj ekologického zemědělství a tím nepřímo působí i na ochranu životního prostředí. Biopotraviny zaručují především způsob pěstování či chovu, nikoliv vždy nejvyšší jakost z pohledu senzorických vlastností, složení, či obsahu kontaminantů (Skala, 1991). Pokud jde o samotnou kvalitu produktů vypěstovaných podle zásad ekologické prvovýroby, je třeba si upřesnit a ujasnit některé pojmy. Především je třeba upozornit na to, že primárním cílem ekologického zemědělství není výroba čistých, zdravotně nezávadných, ani jen kvalitativně lepších produktů ve srovnání s technologiemi konvenčními. Prvořadou je zde základní filosofie ekologického zemědělství, nutnost celospolečenského přeorientování se na ekologický způsob myšlení, nevyhnutelný pro obnovu a zachování našeho životního prostředí dalším generacím. Půdě budiž navrácena úrodnost, vodám a ovzduší čistota, rostlinám a živočichům, ať již člověkem pěstovaným nebo volně v přírodě rostoucím a žijícím, jejich estetické a etické funkce, které jim existence na této planetě ukládá. Teprve sekundárním jevem ekologické zemědělské výroby je zlepšená jakost produktů. Přitom si třeba znovu připomenout šířku a mnohostrannost tohoto pojmu, odlišnosti v požadavcích na jakost nutriční, hygienickou, technologickou, senzorickou atd. Z aspektu ekologického zemědělství možno výraznější zlepšení očekávat především v případě jakosti hygienické, vyjadřující zejména stupeň kontaminace produktů cizorodými a ostatními škodlivými látkami. Ekologický způsob pěstování rostlin dává předpoklady k tomu, že produkty budou méně zatíženy např. těkavými kovy, rezidui pesticidů, mykotoxiny a dusičnany (Červenka a kol., 2005). 3.2.9 Pozitiva biopotravin V dnešní době již mají spotřebitelé docela jasnou představu o pozitivech nákupu a konzumu biopotravin. Vědí, že přispívají lepšímu životnímu prostředí, v rámci lepších životních podmínek chovaných zvířat a nižšího znečišťování životního prostředí 23
chemickými látkami, ale v první řadě také svému zdraví, vzhledem k zdravotní nezávadnosti a kvalitě biopotravin. Biopotraviny na rozdíl od klasických potravin neobsahují chemická aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá barviva atd. Je prokázáno, že biopotraviny mají lepší výživovou hodnotu: vyšší obsah vitamínů, zejména vitamínů C a E, vyšší obsah minerálních látek. Ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50 % a nižší obsah pesticidů o více než 90 % v porovnání s konvenční zeleninou (MZe ČR, 2015).
3.3 Formy prodeje Bioprodukty mají na trhu své zvláštní uplatnění. Je to zboží vyprodukované za specifických podmínek daných zákonem o ekologickém zemědělství, kontrolované v celém procesu výroby a můžeme u něho v rámci existence certifikace doložit původ. Jde tedy o značkové zboží, které má většinou i vyšší cenu a je označeno ochrannou známkou bioproduktů, případně logem producenta. V zásadě lze jejich prodej rozdělit na přímý a zprostředkovaný (Kotěra, 2010). 3.3.1 Přímý prodej bioproduktů Jde o prodej, kdy dochází k vyhledávání možností, jak se dostat přímo ke koncovým zákazníkům. Dochází k zájmu farmářů o osobní kontakt s odběratelem své produkce, kdy za ni zároveň také dostane více peněz. I pro zákazníka zde plynou velké výhody - nakoupí přímo od farmáře, neplatí marži obchodníkům a zboží ho přijde levněji. Existuje velká řada možností, jak se dostat ke svému farmáři (Kotěra, 2010). 3.3.1.1 Samosběr Tímto způsobem můžeme sklízet kromě jahod také fazole, hrášek, brambory, angrešt či rybíz, ale i ovoce ze stromů. Princip je založen na dohodě mezi zemědělcem a zákazníkem, který si sám sbírá určité produkty. Výhodou je úspora ruční práce a dopravy ke spotřebiteli, tedy dvou nejzákladnějších nákladových položek, což se následně promítne do nižší ceny produktu. Jde o způsob nákupu, který lze brát jako formu aktivního odpočinku, příjemný rodinný výlet, kde seznámíme děti s prací v zemědělství a životem na vesnici. Může být motivací pro naplánování rodinné dovolené na venkově či dalších rekreačních aktivit (Moudrý a kol., 2002). 24
3.3.1.2
Přímé doručování
Způsob prodeje, který má dle objednávkového systému řadu forem. Může jít o zásilkový prodej, rozvoz do domu nebo na určité místo. Záleží na daném okruhu zákazníků, cenové relaci a druhu zboží. Podle toho tedy pak můžeme zajistit buď osobní dodání, nebo zaslání zboží poštou. Osobní dodání se nejvíce provádí v období přes svátky (krocan, husa, ryby) nebo před zimou na uskladnění (brambory, zelí), ale také v pravidelných intervalech (denní: mléko, pečivo; týdenní: maso, sýry). Velmi zvláštním způsobem doručování je pak využití boxů, umístěných na určitých místech. Podle požadavků zákazníka jsou tyto boxy naplněny produkty, které jsou zrovna na farmě vypěstovány, takže sortiment se v průběhu času různě mění. Tento způsob prodeje se používá nejvíce ve Velké Británii a boxy jsou obvykle plněny hlavně zeleninou, někdy i masem. Takto může být prodáván například chleba, vejce a mléčné výrobky, ale pouze za předpokladu dodržení hygienických podmínek. Takový prodej je většinou sezónní. Zboží je placeno na základě domluvy. Formy prodeje na objednávku jsou limitovány hygienickými, přepravními a dalšími předpisy. Platební styk se uskutečňuje prostřednictvím bankovních operací. Je možné využívat marketingových předností internetového prodeje (Moudrý a kol., 2002). 3.3.1.3 Obchod ve dvoře Obchod na farmě má smysl provozovat, pokud bude veden po celý rok. Důležitý je i široký sortiment. Šíře a kvalita vzbudí zájem spotřebitelů, ale současně bude nutit k pestřejší produkci, zpracování a balení či doplnění zboží od jiných producentů. Základem mohou být vejce a zelenina, jelikož tyto produkty kupují spotřebitelé pravidelně po celý rok a doplňkem mohou být brambory, maso, ovoce, zpracované ovoce (např. marmelády, sušené ovoce). Hojně zastoupeno může být také nepotravinářské zboží (např. suché kytice a květiny k celoročním příležitostem, kožky, výrobky ze dřeva, hrabě, dřeváky, vařečky, apod.) (Moudrý a kol., 2002). 3.3.1.4 Prodej ze dvora Jde o sezónní prodej bez obchodu na farmě. U nás se takto prodávají většinou brambory, ovoce a zelenina na uskladnění. Zákazník může očekávat, že při prodeji ze dvora koupí ekologické produkty levněji, protože tento způsob prodeje často slouží jako dopl25
něk k jiným formám prodeje, většinou pro odbyt produktů, které jsou v nadbytku a neodpovídají přesně požadavkům odběratelů, nebo pro prodej na tržnici. (Moudrý a kol., 2002). Hlavními výhodami prodeje ze dvora je méně předpisů, méně investic a stálí zákazníci (Moudrý, 1997). 3.3.1.5 Stánkový prodej Stánkový prodej je vhodnou formou prodeje pro produkty nabízené sezónně a doplňující nabízený sortiment. Je to prodej, který může probíhat na poli, u cesty, z dodávkového auta, v tržnici, tedy v mnoha různých formách, přičemž každá z nich má svoje specifické podmínky. Nejlépe se uplatňuje na frekventovaných místech, regionech (turistické oblasti, dopravní křižovatky, výletní místa) (Moudrý a kol., 2002). Mezi hlavní výhody této formy prodeje patří možnost zvýšit ceny oproti prodeji ze dvora a cíleně získávat nové zákazníky a stálý odbyt (Moudrý, 1997). 3.3.2 Zprostředkovaný odbyt Zprostředkovaný odbyt probíhá pomocí zprostředkovatelů, tedy firem, sloužících jako prostředníci. Bioprodukty přímo nenakupují, ale sjednávají obchody mezi prodávajícími a kupujícími (Šarapatka a kol., 2005). 3.3.2.1 Velkoodběratelé V dnešní době velmi narůstá význam velkoobchodů a specializovaných zpracovatelů ve sféře odbytu bioprodukce. V České republice patří největší část prodeje velkoodběratelům, zabývajících se výkupem bioproduktů, zpracováním ve smluvně zajištěných nebo vlastních zařízeních a dalším prodejem balených biopotravin (Moudrý a kol., 2002). 3.3.2.2 Maloobchod V České republice existují specializované prodejny zaměřené na racionální výživu a prodávající biopotraviny. Mají různě široký sortiment a různou úroveň prodeje. Některé mají biopotraviny pouze v omezeném množství pro doplnění nabídky, jiné jsou na bioprodukty částečně či úplně specializované. Základním, stále limitujícím faktorem, je však úzký sortiment bioprodukce, nedořešená síť distribuce, chybějící mezisklady a zpracovatelské kapacity, malé marketingové zkušenosti u všech článků řetězce, nedo26
statek informačního materiálu a osvěty a reklamy vůbec. Malé specializované obchody jsou většinou zásobovány z velké části hlavně velkoobchodem, nebo si navíc doplňují sortiment (především čerstvé ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, brambory apod.) od biozemědělců z okolí. V obchodech jsou k dispozici i adresy biozemědělců z okolí s jejich nabídkovými listy a prodejny s nimi při jejich odbytu (zvláště čerstvého zboží) tedy kooperují. Pro zlepšení odbytu biopotravin v malých prodejnách je velmi vhodný Klub partnerských prodejen Pro-bio, který vznikl v roce 1995. Klub sdružuje členy, kteří mají za cíl rozšiřovat sortiment bioprodukce a Svaz Pro-Bio jim přednostně zajišťuje výrobky (zvláště nový sortiment) za výhodné ceny a informační materiál (Moudrý a kol., 2002). 3.3.2.3 Supermarkety Stále více konzumentů nakupuje v supermarketech, jelikož je to pro ně nejpohodlnější a nejlevnější. Supermarkety sice mají zájem rozšířit sortiment o bioprodukty, protože jim to zvyšuje ekologickou image u spotřebitelů, nicméně napojení na supermarkety je možné převážně jen pro velkoobchodníky s bioprodukty. Navíc to s sebou přináší soustavný tlak na snížování cen a přizpůsobování se jejich požadavkům. V supermarketech se nakupuje často velké množství potravinářského zboží do zásoby, proto je větší zájem o trvanlivé výrobky, nebo alespoň výrobky s delší lhůtou spotřebování, což může být u některých bioproduktů problém. Při narůstajícím objemu produkce z ekologického zemědělství v některých zemích však rostou i problémy s jejich odbytem. Stávající síť přímého i zprostředkovaného odbytu prostě nedostačuje (Moudrý a kol., 2002). 3.3.2.4 Penziony, restaurace Penziony a restaurace mohou připravovat pokrmy z biopotravin a některé produkty nabízet. Své služby mohou doplnit i prodejem biopotravin a zdravé výživy s ubytováním. Tato zařízení většinou najdeme ve velkých městech jako je Brno, nebo Praha. Existují také speciální nabídky penzionů, jako jsou ozdravné pobyty a programy zaměřené na zdravý životní styl. V jejich rámci je nabízen jídelníček s biopokrmy (Šánová, 2006).
27
3.3.2.5 Drogerie, lékárny, ostatní Drogerie a lékárny tvoří další místa, kde můžeme biopotraviny zakoupit. Zbytek prodejních mist je pak tvořen například automaty na mléko (MZe ČR, 2013). 3.3.3 Trendy prodeje 3.3.3.1 Bedýnkování Bedýnkování je nové hnutí, díky kterému se můžete dostat k čerstvým, lokálním bioproduktům. Je to systém, při kterém se farmář rozhodne pravidelně zavážet své výpěstky v bedýnkách přímo zákazníkům domů nebo na předem domluvené distribuční místo. Základním sortimentem bedýnek jsou většinou nejrůznější druhy sezónního ovoce a zeleniny, ale mohou obsahovat i mléčné výrobky, byliny, sušené ovoce, pečivo, zavařeniny či maso. Záleží na tom, kolik zemědělců v regionu se na společném bedýnkování domluví. Většinou si můžete vybrat pouze velikost bedýnky. To, co pak v bedýnce najdete, je většinou překvapením (Zemanová, 2010).
3.4 Trh biopotravin v České republice 3.4.1 Biopotraviny a český trh Od roku 1993 se trh s biopotravinami stále rozšiřuje, odbyt stoupá a tržby se zvýšily téměř desetinásobně. Lze říct, že hlavně v roce 2004 a v průběhu roku 2005 byl český trh s biopotravinami pozitivně ovlivňován, a to vstupem České republiky do Evropské Unie (EU). Hlavní příčinou je především zrušení celních poplatků a povinnosti certifikace biopotravin dovážených ze států EU. Je to jeden z důvodů nárůstu počtu importovaných biopotravin, objevování nových obchodníků a růstu zájmu zahraničních výrobců o náš trh. Pro nejbližší období se tak očekával výrazný dovoz biopotravin, a to zejména nápojů, ovoce a zeleniny, trvanlivého pečiva a sušenek, dětské výživy a lahůdkářského sortimentu. Třebaže český trh s biopotravinami patří v rámci nových členských zemí EU v současnosti mezi nejrozvinutější, jeho rozvoj je teprve na počátku a bioprodukty se na trhu prosazují pomalu.
28
Na trhu stále existují poměrně vážné důvody bránící vyššímu prodeji biopotravin. Je to především malá informovanost spotřebitelů a poměrně vysoké ceny biopotravin oproti běžným konvenčním produktům, kdy cenové rozpětí je o dost vyšší, než je tomu kupříkladu v tradičních zemích EU. V České republice jsou v průměru biopotraviny zhruba o 30 % až 200 % dražší než konvenční produkty stejného druhu, naproti tomu tento rozdíl v zemích EU je mezi 20 až 50 % a jen zcela výjimečně vyšší. Pokud jde o vlastní produkci, největší brzdou je nedostatek zpracovatelských kapacit a tak většina zpracovaných biopotravin je dovážena. Domácí zpracovatelský průmysl je zatím, s výjimkou zpracování bylin na čaje a koření, jen málo rozvinutý a na trhu chybí řada základních tuzemských komodit v biokvalitě (Skala, 1991). V biokvalitě je nabízen stále nedostatečný sortiment. Největší část tvoří nezpracované hovězí maso, syrové mléko a výrobky rostlinného původu. Jejich výroba je jednodušší a méně nákladná než výroba mléčných výrobků, pěstování ovoce a zeleniny. Velkou roli také hraje sezónnost některých druhů, proto prodejnost biopotravin během roku značně kolísá. Biozrniny, biomouky, biovločky a další jsou v kurzu v zimě, biozelenina a bioovoce, samozřejmě zase v létě (Šánová, 2006). Spotřeba biopotravin nedosahuje úrovně západní Evropy, a to hlavně vzhledem k celkové úrovni mezd a rozdělení priorit nákupu (Skala, 1991). Na rozdíl od zahraničního, se však domácí obchod poměrně úspěšně rozvíjí (Šánová, 2006). 3.4.2 Stav trhu s biopotravinami V České republice je k 31. 12. 2014 již 4 023 certifikovaných ekologických farem, které obhospodařují výměru téměř 500 000 ha zemědělské půdy, což představuje podíl téměř 12 % z celkové výměry zemědělské půdy u nás. Každoročně se také zvyšuje počet výrobců biopotravin, které se nyní vyrábí v 539 provozovnách. Registrováno je také 16 ekologických včelařů. Počet ekofarmářů stagnuje již několik let, a to především protože v posledních 3 letech nebyla vyplácena dotace pro nové začínající ekologické zemědělce. Tato situace se s novým programovacím obdobím mění, v letošním roce již budou moci noví ekologičtí zemědělci o dotaci žádat. Z údajů v tabulce č. 1 je zřejmé, že celkový obrat na trhu s biopotravinami, včetně vývozu, má za posledních 8 let rostoucí charakter, výška obratu v roce 2006 činila 0,84 29
mld. Kč a v posledním sledovaném roce 2013 cca 2,7 mld. Kč. Na grafu č. 2 je znázorněn vývoj spotřeby biopotravin, který v České republice v letech 2006-2013 narůstá, v roce 2013 dosáhla spotřeba biopotravin 1,95 mld. Kč, což je meziroční nárůst o 10 %. Průměrná roční spotřeba zůstává pod hranicí 200 Kč na obyvatele (v roce 2013 to bylo 185 kč). Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů činí okolo 0,7 %. Nejvíce biopotravin nakoupí čeští spotřebitelé v maloobchodních řetězcích (63 %), na druhém místě pak v prodejnách zdravé výživy a biopotravin (18 %). Z celkového obratu činil zhruba 28 % export. Biopotraviny z dovozu dosahují až 60 % obratu českého trhu, při zahrnutí jen finálních biopotravin dosahuje dovoz 46 % maloobchodního obratu (MZe ČR, 2015). Tabulka č. 1 Vývoj trhu biopotravin 2006-2013 (MZe ČR, 2013)
Ukazatel
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Celkový obrat
0,84
1,39
1,95
1,979
2,097
2,235
2,4
2,7
0,76
1,29
1,8
1,613
1,592
1,665
1,776
1,95
74
126
176
154
151
158
169
185
s biopotravinami včetně vývozu (mld. Kč) Spotřeba biopotravin v ČR (mld. Kč) Spotřeba na obyvatele a rok (Kč)
30
2,5
Mld. Kč
2
1,5
1
0,5
0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Graf č. 2 Vývoj spotřeby biopotravin v ČR, 2006-2013 (MZe ČR, 2013)
3.4.3 Nabídka biopotravin v České republice 3.4.3.1 Výrobci biopotravin Hlavní prioritou ekologického zemědělství je rozvoj tuzemského trhu s biopotravinami. V tomto ohledu je současná situace velmi pozitivní, jelikož se meziročně zvýšil počet výrobců biopotravin. Konkrétně za rok 2014 o 50 nových výrobců. Na následujícím grafu č. 3 pak můžeme vidět vývoj počtu výrobců biopotravin už od roku 2001. Výrazný pokles v roce 2012 je způsoben omezením činnosti společností Billa, která ukončila v průběhu roku dopékání biopečiva ze zmražených polotovarů ve svých provozovnách. K nejčastěji provozovaným aktivitám patří u výrobců zpracování masa a masných výrobků, zpracování a konzervování ovoce a zeleniny a výroba mléčných výrobků. Z hlediska výroby ostatních potravinářských výrobků převažuje zpracování kávy a čajů (viz graf č. 4) (MZe ČR, 2015).
31
626
646
539 497
493 454
422
253
152 75
92
96
116
125
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Graf č. 3 Vývoj počtu výrobců biopotravin 2001-2014 (MZe ČR, 2015)
32
Maso a masné výrobky
1% 0%
Ryby, korýši a měkkýši 16%
Ovoce a zelenina
19%
0% Oleje a tuky Mléko a mléčné výrobky 13% Mlýnské a škrobárenské výrobky
8%
2%
Pekařeské, cukrářské a jiné moučné výrobky Ostatní potravinářeské výrobky
17%
11% Krmiva 8%
5% Nápoje Farmaceutické přípravky Balící činnosti
Graf č. 4 Vývoj biopotravin dle druhu ekonomické aktivity v roce 2013 (MZe ČR, 2013)
3.4.3.2 Cena Vyšší cena ekoproduktů zaručuje spotřebiteli především to, že byly vypěstovány a dále zpracovány pod kontrolou v podmínkách stanovených přísnými regulemi. Současně tím spotřebitel vyjadřuje své pokrokové myšlení a podporu snahám o ozdravění životního prostředí ekologickými formami hospodaření. Navíc se mu s vysokou pravděpodobností dostávají na stůl i biologicky hodnotnější produkty než z konvenčních zemědělských, popř. i zpracovatelských technologií (Červenka a kol., 2005).
33
Vyšší cena biopotravin je dána následujícími skutečnostmi:
Suroviny na výrobu bioproduktů se svážejí do výrobny z celé republiky od ekologických zemědělců, což znamená podstatné zvýšení dopravních nákladů.
Suroviny od drobných rolníků mnohdy nevytíží rovnoměrně celý dopravní prostředek a z toho plyne další zvýšení ceny za dopravu.
Výkup surovin od zemědělců probíhá v měsících září a říjnu a po zbytek roku se musí uskladnit (některá surovina i 10 měsíců). Teprve potom je surovina zpracována. Skladovací náklady jsou podstatnou nákladovou položkou. U zpracovatelů konvenčních surovin je skladovací doba podstatně kratší.
Vlastní zpracování probíhá v malých partiích a to v závislosti na odbytu. Široký sortiment výrobků předpokládá časté obměny na výrobní lince.
Vyšší výkupní ceny za biosuroviny (o 15–30 % vyšší než za konvenční, u některých dokonce o 100 %).
Kvalita zpracování a náročnost pěstování, čerstvost.
Existuje i názor, že biopotraviny nejsou drahé, ale že konvenční potraviny jsou extrémně levné, protože se do nich nepromítá hodnota znečišťovaného životního prostředí. Zákazník si neuvědomí, že nízká cena je tvořena přebytkem a různými technologickými náhražkami ve výrobě. Faktem zůstává, že biopotraviny jsou dražší nejen náročností na výrobu, ale také většími náklady na kontrolu a certifikaci, která se samozřejmě promítá do vyšší ceny zemědělského prvovýrobce a poté do ceny spotřebitelské (Šánová, 2006). V tabulce č. 2 je zpracován přehled cenových rozdílů bioproduktů a konvenční produkce v řetězci Tesco v roce 2015. Z grafu č. 5 je patrné, že cena zboží v biokvalitě je značně vyšší než cena zboží v konvenční kvalitě. Výše cen zboží v biokvalitě je z velké míry dána výše popsanými skutečnostmi. V obchodním řetězci Tesco je nejmarkantnější rozdíl mezi konvenčními a BIO cenami u ovoce a zeleniny, zatímco nejmenší rozdíl je možné vidět u některých méčných výrobků a u ovesných vloček.
34
Tabulka č. 2 Srovnání cen bioproduktů s konvenční produkcí v řetězci Tesco v roce 2015
Konvenční cena/Kč
Cena v BIO kvalitě/Kč
Mrkev 1 kg
18,9
52,9
Cibule 1 kg
9,9
49,9
Jablko 1 kg
16,9
89,9
Hruška 1 kg
29,9
129,9
Citron 1 kg
36,9
79,9
Pomeranč 1 kg
29,9
66,9
Mléko polotučné 1 l
19,9
34,9
Jogurt bílý 150 g
7,5
15,9
Tvaroh 250 g
18,9
26,9
Máslo 200 g
22,9
43,9
Pomazánkové máslo 200 g
12,9
39,9
Tvrdý sýr Eidam 100 g
22,9
32,9
Hovězí maso na guláš 1 kg
199
214,9
Hrách 500 g
14,9
31,9
Čočka 500 g
35,9
64,9
Fazole 500 g
32,9
59,9
Ovesné vločky 500 g
17,9
26,9
Špagety 500 g
8,5
39,9
Těstoviny Fusilli 500 g
8,5
39,9
Mouka 1 kg
14,9
27,9
Bujón 60 g
14,9
38,9
Pomerančový džus 1 l
24,9
54,9
Potravina
35
250
Cena
200 150 100 Konvenční cena
50
Cena v BIO kvalitě Mrkev 1Kg Cibule 1Kg Jablko 1Kg Hruška 1Kg Citron 1Kg Pomeranč 1Kg Mléko polotučné 1L Jogurt bílý 150g Tvaroh 250g Máslo 200g Pomazánkové máslo 200g Tvrdý sýr Eidam 100g Hovězí maso na guláš 1Kg Hrách 500g Čočka 500g Fazole 500g Ovesné vločky 500g Špagety 500g Těstoviny Fusilli 500g Mouka 1Kg Bujón 60g Pomerančový džus 1L
0
Graf č. 5 Srovnání cen bioproduktů s konvenční produkcí v řetězci Tesco v roce 2015
3.4.4 Poptávka biopotravin v České republice 3.4.4.1 Hlavní kategorie potravin Z tabulky č. 3 zabývající se hlavními položkami biopotravin je zřejmá dlouhodobá stabilita struktury poptávaných biopotravin. Největší zájem je o kategorii nazvanou jako „Ostatní zpracované potraviny“, tvořící 34% podíl, přičemž 45 % z této složky zahrnují hotové pokrmy typu dětských výživ. Druhou příčku si udržuje kategorie „Mléko a mléčné výrobky“ s 20% podílem. Třetí kategorií je „Ovoce a zelenina“ s 14% podílem, která zahrnuje od roku 2009 také ovocné a zeleninové šťávy. Přesný procentuální podíl hlavních kategorií potravin na celkovém obratu biopotravin v průběhu posledních let pak zaznamenává i následující graf č. 6 (MZe ČR, 2013).
36
Tabulka č. 3 Podíl hlavních kategoríí potravin na celkovém obratu biopotravin 2009-2012 (MZe ČR, 2013)
Hlavní kategorie
2009
2010
2011
2012
Podíl kategorie potravin (%)
potravin Maso a masné výrobky
9,5
8,6
8,5
8,1
Ovoce a zelenina
10,8
10,8
13,6
13,7
Oleje a tuky
1,8
1,9
1,9
2,1
Mléko a mléčné
21,1
24,8
19,6
20
6,3
8,4
9,7
10,4
9,4
8,2
9,4
9,5
35,9
32,8
35,3
34,3
5,2
4,5
2
1,9
výrobky Mlýnské a škrobárenské výrobky Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky Ostatní zpracované potraviny Nápoje
2%
Maso a masné výrobky 8% Ovoce a zelenina 14%
Oleje a tuky
34% 2%
20%
Mléko a mléčné výrobky Mlýnské a škrobárenské výrobky Pekařeské, cukrářské a jiné moučné výrobky
10%
Ostatní zpracované potraviny
10%
Graf č. 6 Podíl hlavních kategorií potravin na celkovém obratu biopotravin v roce 2012 (MZe ČR, 2013)
37
3.4.4.2 Odbytová místa v ČR V České republice se rozvíjejí tři hlavní prodejní kanály pro prodej biopotravin: obchodní řetězce, prodejny zdravé výživy a specializované bioprodejny a prodej ze dvora. Více než polovina biopotravin se u nás prodává v supermarketech, zhruba necelá třetina ve specializovaných prodejnách (viz tabulka č. 4 a graf č. 7) (Skala, 1991). Tabulka č. 4 Podíl hlavních odbytových míst na celkovém obratu biopotravin 2009-2012 (MZe ČR, 2013)
Odbytové místo v ČR
2009
2010
2011
2012
Podíl odbytového místa v ČR (%) Supermarkety/hypermarkety
65,7
67,2
64,4
64,4
Drogerie
3,5
3,2
3,4
3,2
Prodejny zdravé výživy
17,7
19,4
19,8
19
Nezávislé prodejny potravin
2,4
1,2
1,4
1,4
Farmy a ostatní přímý
3,9
3,5
5,2
5,9
6
4,7
5,2
4,8
0,8
0,8
0,6
1,1
a biopotravin
prodej Lékárny Gastronomie
38
1% 1%
Supermarkety/Hypermarkety
5% 6%
Drogerie Prodejny zdravé výživy a biootravin 19%
Nezávislé prodejny potravin Farmy a ostatní přímý prodej
3%
65% Lékárny Gastronomie
Graf č. 7 Podíl hlavních odbytových míst na celkovém obratu biopotravin v roce 2012
(MZe ČR, 2013) 3.4.4.3 Profil českého zákazníka Konzumenty biopotravin lze shrnout do několika základních charakteristik. Většina z nich dosahuje vyššího vzdělání a vyšších příjmů, což samozřejmě nemusí být pravidlem, stálý zákazník je informovaný a pravděpodobně přestoupil na konzumaci biopotravin z důvodu určité životní události, jako je například narození dítěte, či z vážných zdravotních problémů. Faktory, jako jsou potravinové skandály a módní trendy jsou méně podstatné a důležité jsou spíše pro občasného biokonzumenta. Na počátku prodeje byl rozhodujícím ukazatelem hlavně životní styl. Ani ten už v dnešní době není až tak směrodatný (jen 29 %). Přesto je však pro většinu spotřebitelů rozhodnutí zakoupit a jíst biopotraviny, rozhodnutím životního stylu: kladou velký důraz na kvalitu života a jsou přesvědčeni o tom, že biopotraviny jsou zdravější (až 65 %). Dalším, velmi častým důvodem je pak třeba i chuť (z 48 %) (viz graf č. 8). Pravidelné konzumenty vnímáme jako lidi mající sklon být podnikavější, kosmopolitnější ve svých sociálních vztazích a bohatší než ti, kteří na biopotraviny přecházejí později, tedy jako určité novátory, kteří jsou ochotni zkoušet nové věci na vlastní riziko a jsou připraveni nést vyšší náklady s tím spojené (Šarapatka a kol., 2005). 39
Jsou zdravější
65%
Jsou chutnější
48%
Jejich výroba je šetrnější k přírodě
39%
Sám si je pěstuji, vyrábím
34%
Můj životní styl, filozofie
29%
Zamezuje špatným podmínkám zvířat
17%
Kvůli jinému členu domácnosti Mohu si to dovolit Jsou levnější
12% 7% 4%
Graf č. 8 Důvod nakupování biopotravin (Median, 2014)
Dle údajů z roku 2014 nakupují biopotraviny v České republice cca 2/5 lidí, přičemž celé 1 % obyvatel našeho státu zatím o biopotravinách vůbec neví. Ti lidé, kteří biopotraviny naopak nenakupují, uvádí jako hlavní důvod nejčastěji vysokou cenu (až 75 %), velká část pak nevidí rozdíl mezi bio a nebio potravinami (celých 39 %), nebo berou biopotraviny jako pouhý reklamní trik (až 26 %). Typický český spotřebitel má většinou středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání a nadprůměrné příjmy. Spotřebitelem je nejčastěji žena středního věku, nejméně často mladší a straší muži. Nejoblíbenějším místem nákupu biopotravin u Čechů jsou farmářské trhy (Median, 2014).
40
3.5 Návrh opatření k podpoře českého trhu 3.5.1 Návrhy opatření k podpoře českého trhu ze strany státu 3.5.1.1 Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011–2015 Hlavním cílem do roku 2015 je vybudování stabilního trhu s bioprodukcí, který bude konkurenceschopný a to v souladu s principy ekologického zemědělství, s ohledem na pohodu zvířat, životní prostředí a šetrné zpracovatelské metody. Vytvoření infrastruktury, která bude umožňovat udržitelný rozvoj a bude vytvářet podmínky k tomu, aby mohla být bioprodukce významnou položkou českého ekologického zemědělství. A v neposlední řadě i dosažení efektivního propojení prvovýroby a zpracovatelských aktivit v rámci celého ekologického zemědělství. Návrhy aktivit k dosažení cílů: 1) Dosáhnout podílu ekologického zemědělství 15 % z celkové plochy zemědělské půdy v České republice, dosáhnout podílu minimálně 20 % orné půdy z celkové výměry půdy v ekologickém zemědělství:
Podpora zajišťování mimoprodukčních funkcí ekologického zemědělství.
Zajištění ekonomické udržitelnosti ekologického zemědělství.
Podpora růstu trhu ekologického zemědělství.
Důraz na připravenost farem na vstup do ekologického zemědělství.
2) Dosáhnout 3% podíl biopotravin na celkovém množství zpracovaných potravin, zvýšit podíl českých biopotravin na 60 % na trhu s biopotravinami:
Podpora spotřebitelské poptávky, v oblasti marketingu správně směřovat informace mezi spotřebitele a vycházet z věděckých studií.
Podpora regionálního odbytu a rozšiřování odbytových míst.
Podpora efektivní spolupráce dodavatelského řetězce.
Posílení důvěry spotřebitele.
41
Podpora růstu vědomí o prospěchu ekologického zemědělství pro životní prostředí.
3) Dosáhnout nárust spotřeby biopotravin ročně minimálně o 20 %:
Podpora spotřebitelské poptávky, v oblasti marketingu správně směřovat informace mezi spotřebitele a vycházet z věděckých studií.
Podpora regionálního odbytu a rozšiřování odbytových míst.
Podpora efektivní spolupráce dodavatelského řetězce.
Vytvoření funkční vazby mezi prvovýrobou a zpracovateli.
4) Zvýšit důvěru spotřebitele:
Informování spotřebitele o základních principech ekologického zemědělství.
Zvyšování důvěry v kontrolní systém např. zveřejňováním statistik.
5) Zvýšit podíl příjmů z produkce a posílení podnikatelského myšlení a konkurenceschopnosti:
Zajištění odpovídajících služeb (dostupné informace o trhu, ekonomice).
Podpora poptávky a odbytu a spolupráce v dodavatelském řetězci.
Podpora konkurenceschopnosti zemědělců a zpracovatelských subjektů.
Snižování závislosti ekologického zemědělství na dotacích.
6) Zvýšit přínos ekologického zemědělství pro životní prostředí, pohodu zvířat a zdravotní stav obyvatelstva:
Podpora zajišťování mimoprodukčních funkcí ekologického zemědělství.
Informování veřejnosti o mimoprodukčních funkcích ekologického zemědělství.
Zajištění poradenství pro poskytování mimoprodukčních funkcí ekologického zemědělství.
Podpora takových postupů zpracování produkce ekologického zemědělství, které vedou k minimalizaci i povolených přidaných látek při výrobě biopotravin (MZe ČR, 2011). 42
3.5.2 Vlastní návrhy opatření k podpoře českého trhu Spotřebitelé potřebují především rozeznávat, ochutnat, naučit se kuchyňsky upravovat a využívat bioprodukty. Proto se jeví jako vhodné pořádat např. ochutnávky v prodejnách, výstavy a jiné akce. V televizi mohou být přínosné pořady o zdravé výživě nebo o vaření, v nichž se lidé seznamují s recepty a kuchyňskou úpravou biopotravin, na internetu informační portály a nově vznikající blogy pro mladé. Komerční reklama však zůstává většinou nedostupná vinou finanční náročnosti (Šánová, 2006). 3.5.2.1 Ochutnávky Jedním z účinných návrhů na podporu tuzemského trhu jsou určitě ochutnávky. Na těchto akcích můžeme přímým osobním kontaktem a komunikací se spotřebitelem představit biopotraviny, jejich nejvýznamnější pozitiva, vynikající chuťové vlastnosti a kvalitu. Tyto akce se vždy těší velkému úspěchu, protože degustace probíhá zadarmo, a tak můžeme nenásilným způsobem nalákat téměř každého spotřebitele, aby ochutnal, získal nové informace a dal šanci biopotravinám. 3.5.2.2 Veletrhy Akce, která se koná pro určitou konkrétní oblast, v našem případě pro biopotraviny. Dochází zde k posílení trhu získáváním nových kontaktů s velkoodběrateli, prezentováním firem a jejich produktů. Již existujícím veletrhem je BIOSTYL: Veletrh biopotravin a biokosmetiky, který se tento rok bude konat již po desáté, a to 17-19. 4. 2015 na výstavišti v PrazeHolešovicích. BIOSTYL je určen pouze pro vystavovatele s certifikovanými bioprodukty. Jde o potraviny, kosmetiku a doplňky stravy. Organizátor akceptuje všechny mezinárodně uznávané certifikáty, jejichž kopii je nutné předložit po přihlášení k účasti (MZe ČR, 2015). 3.5.2.3 Informační portály Informační internetový portál je jakýsi centralizovaný server na webu, zahrnující informace z různých zdrojů, o které se zajímají konkrétní uživatelé. Konkrétním příkladem může být portál Bio-info, který by měl překonat problém dnešního trhu, kde obchodníci a výrobci většinou nevědí o nabídkách českých bioproduktů a musejí nakupovat 43
v zahraničí. Slouží pro zadávání nabídek a poptávek a usnadní tak spolupráci mezi českými biozemědělci, výrobci a obchodníky. Mimo jiné se používá i jako nezávislé fórum pro výměnu informací a zkušeností, které pomohou udržovat trvalý růst produkce, výroby a prodeje biopotravin v České republice. Kromě toho bude portál Bio-info na podporu rozvoje sektoru bioproduktů zveřejňovat různé studie, analýzy a poskytovat marketingové poradenství. Prostřednictvím Bio akademie chce portál dokonce i poskytovat on-line vzdělávací kurzy a informace, od produkce až po marketing (Nazeleno.cz, 2009).
Obr č. 7 Logo informačního portálu Bio-info (Bio-info, 2015)
3.5.2.4 Blogy Poměrně novou cestou propagace jsou také dnes velmi módní internetové blogy. Webové stránky, jež si založí člověk, kterého pak nazýváme bloggerem. Prostřednictvím orientace svého blogu si postupně získává určitý okruh lidí, čtenářů, kteří jeho příspěvky sledují, komentují a inspirují se jimi. Existuje mnoho blogů o vaření, o kosmetice, které ukazují, používají a doporučují produkty v biokvalitě. To je určitě cesta, která může společnost ovlivnit, a to zejména mladé lidi, u kterých jsou blogy velmi populární. Bloggera mohou oslovit dokonce i firmy, které prostřednictvím jeho stránek propagují svoje produkty. 3.5.2.5 Televize Televizi denně sleduje velké množství lidí. Bohužel však v současné době převažují spíše pořady, které s biopotravinami a zdravím životním stylem nemají vůbec nic společného. Je to přitom jedna z poměrně snadných cest jak lidi informovat, naučit se zpracovávat a jíst biopotraviny.
44
4
ZÁVĚR
Biopotraviny jsou problematika, která je v současnosti v rámci ekologického zemědělství velmi úspěšně a rychle rozvíjena. Člověk pomalu začíná chápat nutnost přechodu na šetrnější způsob hospodaření, který neničí naše zdaví ani životní prostředí, nicméně nejvýrazněji podporují rozvoj ekologického zemědělství bezesporu dotace. I přes náročnost na dodržení všech požadavků, které program ekologického zemědělství vyžaduje, však ekologických farem stále přibývá a v současnosti je jich už vice než 4 000, na celkové výměře 12 % zemědělské půdy České republiky. Do kvality bioproduktů a biopotravin prioritně zasahuje Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Tuzemský trh s biopotravinami se od roku 1993 efektivně rozšiřuje a dále i bude rozšiřovat, nicméně je důležité se zaměřit na některá slabá místa. Tím je bezesporu hlavně nízká informovanost spotřebitelů, kdy jsou potencionálním zákazníkům skryta pozitiva, která s sebou zakoupení zboží nese a oni tak biopotraviny nekoupí. Na straně nabídky je pak momentálně největší problém s vysokou cenou, která sice vychází z kvality a nákladů s biopotravinami v našich podmínkách spojenými, nicméně oproti ostatním biopotravinám, prodávaným například v jiných zemích, je stále velmi vysoká a vzhledem k přijmům a úrovním mezd v České republice i pro většinu lidí zatím nereálná. Lidé, kteří nakupují biopotraviny, jsou přesvědčeni, že jsou zdravější a chutnější, někteří již berou konzumaci jako součást jejich životního stylu. Stále tu však najdeme velké množství těch, kteří nevidí rozdíl mezi BIO a konvenční produkcí, berou označení jako reklamní trik nebo o biopotravinách dokonce ani neví, což je cílová skupina, na kterou by měl marketing zaměřit svoji pozornost. Biopotraviny se začínají dostávat i do maloobchodních řetězců, což svým způsobem podporuje znalost neinformovaných zákazníků, nicméně absence některých produktů stále vede lidi samozřejmě i do jiným mist prodeje, zejména specializovaných prodejen zdravé výživy a biopotravin. Ale i tam často v České republice není dostatečný sortiment. Velké popularitě se u našich občanů těší pořádané farmářské trhy. Na celkovém množství potravin a nápojů mají biopotraviny momentálně 0,7% podíl, což není výrazné číslo, nicméně nelze ho ani nijakým způsobem srovnávat 45
s ostatními zeměmi, neboť spotřeba biopotravin je zde až několikanásobně vyšší než u nás a výše platů je na podstatně jiné úrovni. I přes některá úskalí jsou zde široké možnosti, jak můžeme různými způsoby podpořit tuzemský trh, čímž se zabývá i sám stát, který stanovuje několikaletý akční plán. V první řadě bychom se však měli snažit o nejrůznější propagaci biopotravin a tím i navýšit poptávané množství biopotravin vyprodukovaných v našem státě, čímž by se rozšířila výroba a možnosti České republiky.
46
5
LITERATURA
5.1 Literární publikace ČERVENKA J. A KOVÁŘOVÁ K., 2005: Biopotraviny. Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, Praha, 111 s. HAVLÍČEK Z. A JÁNSKÝ J., 2003: Principy a přístupy ekologického zemědělství v rostlinné a živočišné produkci: sborník příspěvků odborného semináře: 25-28. 11. 2003, Brno, Praha, České Budějovice. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 79 s. KONVALINA P., 2007: Právní normy a dotace v ekologickém zemědělství: odborná monografie. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, České Budějovice, 38 s. KOTĚRA J., 2010: Ekologické zemědělství a biopotraviny: otázky a odpovědi pro ekoporadny. PRO-BIO Liga ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, Praha, 32 s. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2009: Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., Ministerstvo zemědělství, Brusel, 97 s. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2011: Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011–2015: Action plan for organic farming 2011-2015. Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Českou technologickou platformou pro ekologické zemědělství, Praha, 32 s. MOUDRÝ J., 1997: Přechod na ekologický způsob hospodaření. Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, Praha, 48 s. MOUDRÝ J. A PRUGAR J., 2002: Biopotraviny: hodnocení kvality, zpracování a marketing. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 34 s.
47
SKALA L., 1991: Alternativní zemědělství a produkce biopotravin: sborník z jednání odb. rostlinné výr. AZV ČSFR. Akademie zemědělských věd ČSFR, Praha, 75 s. ŠARAPATKA B. A URBAN J., 2005: Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. PRO-BIO, Šumperk, 334 s. ŠÁNOVÁ P., 2006: Cvičení z biopotravin. Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, Praha, 107 s. URBAN J. A ŠARAPATKA B., 2003: Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 280 s. VÁCLAVÍK T., 2006: Ekologické zemědělství a biodiverzita. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 16 s. ZEMANOVÁ H., 2010: BioAbecedář Hanky Zemanové. Smart Press, Praha, 440 s. ZIMOVÁ D., 1990: Biologické zemědělství a atlernativní výroba potravin - rostlinná výroba: (studie VTR). Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, Praha, 56 s.
48
5.2 Internetové publikace BIO-INFO, 2015: Bio-info [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.bioinfo.cz/ IFOAM, 2015: About us [online]. [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.ifoam.bio/en/about-us-1 KEZ, 2015: Kontrola ekologického zemědělství [online]. [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.kez.cz/ MEDIAN, 2014: Biopotraviny – Zpráva z výzkumu [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://www.median.cz/index.php?lang=cs MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2013: Ročenka ekologického zemědělství ČR 2013 [online]. [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/356090/rocenka_EZ_2013_web.pdf MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: Biostyl 2015, 10. veletrh biopotravin a biokosmetiky [online]. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mesic-biopotravin/akce/biostyl-2015-10-veletrhbiopotravin-a.html MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: Kontrola [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/kontrola/ MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: Loga pro ekologické zemědělství [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/loga-a-znaceni/ MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: Právní předpis MZe [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravnipredpisy-mze/tematicky-prehled/100048689.html
49
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: Statistické údaje ekologického zemědělství k 31. 12. 2014 [online]. [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika -a-pruzkumy/statisticke-udaje-ekologickeho.html MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2015: ÚKZÚZ [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal NAZELENO.CZ, 2009: Bio-info - nový server o trhu s biopotravinami [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://www.nazeleno.cz/aktualne/bio-info-novy-server-otrhu-s-biopotravinami.aspx VALESKA J., 2012: Cena biopotravin stoupá, nabídka mírně stagnuje. BIOspotrebitel.cz [online]. [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://biospotrebitel.cz/pruvodcebiospotrebitele/cena-biopotravin-stoupa-nabidka-mirne-stagnuje
50
6
SEZNAM OBRÁZKŮ TABULEK A GRAFŮ
6.1 Seznam obrázků Obr č. 1 Logo Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců Obr č. 2 Koloběh ekologického zemědělství Obr č. 3 Logo KEZ o.p.s. Obr č. 4 Logo Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Obr č. 5 Biozebra - chráněná značka ekologického zemědělství a biopotravin v ČR Obr č. 6 Eurolist - logo EU pro bioprodukty Obr č. 7 Logo informačního portálu Bio-info
6.2 Seznam tabulek Tabulka č. 1 Vývoj trhu biopotravin 2006-2013 Tabulka č. 2 Srovnání cen bioproduktů s konvenční produkcí v řetězci Tesco v roce 2015 Tabulka č. 3 Podíl hlavních kategoríí potravin na celkovém obratu biopotravin 2009-2012 Tabulka č. 4 Podíl hlavních odbytových míst na celkovém obratu biopotravin 2009-2012
6.3 Seznam grafů Graf č. 1 Vývoj počtu ekologických farem 1990-2014 Graf č. 2 Vývoj spotřeby biopotravin v ČR, 2006-2013 Graf č. 3 Vývoj počtu výrobců biopotravin 2001-2014 Graf č. 4 Vývoj biopotravin dle druhu ekonomické aktivity v roce 2013 Graf č. 5 Srovnání cen bioproduktů s konvenční produkcí v řetězci Tesco v roce 2015 Graf č. 6 Podíl hlavních kategorií potravin na celkovém obratu biopotravin 2012 Graf č. 7 Podíl hlavních odbytových míst na celkovém obratu biopotravin v roce 2012 Graf č. 8 Důvod nakupování biopotravin
51
