MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání
Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce: JUDr. Mgr. Ing. Kateřina Šmejkalová
Autor práce: Filip Neupauer
Bibliografický záznam NEUPAUER, Filip. Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2014. Vedoucí diplomové práce Kateřina Šmejkalová.
Klíčová slova Výukové materiály, umělecký kovář, zámečník, pasíř, střední odborné technické vzdělávání, učební obor, vyučovací jednotka, didaktická technika.
Keywords Educational materials, blacksmith, locksmith, girdler, secondary vocational technical education, apprenticeship, teaching unit, didactic equipment.
2
Anotace Bakalářská práce „Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř“ pojednává o výuce odborného předmětu Technologie vyučovaného v učebním oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Zabývá se především různými druhy výukových materiálů, analýzou současného stavu v oblasti výukových materiálů v tomto oboru a některými dalšími problémy s tímto tématem přímo spojenými. Hlavním problémem je nedostatek odborné literatury vhodné pro přímé použití ve výuce a fakt, že některá témata jsou nedostatečně zpracována, nebo nejsou zpracována vůbec. Častou praxí tedy je, že učitelé si vytvářejí vlastní výukové materiály. Součástí práce je také výzkumná sonda na školách zaměřená na využití různých výukových materiálů. Výzkumu se účastnili učitelé i žáci. V bakalářské práci je obsažena také následně vytvořená vzorová písemná příprava učitele na vyučovací jednotku vypracovaná na základě poznatků zjištěných z teoretické části práce a z výzkumu.
Annotation Bachelor´s thesis „The Issue of Educational Materials for Apprenticeship Artistic Blacksmith, Locksmith, Girdler“ deals with teaching the specialized subject Technology taught within the apprenticeship Artistic Blacksmith, Locksmith, Girdler. It mainly deals with various types of educational materials, the analysis of the current state in the field of educational materials in this apprenticeship and also with other problems directly related to this topic. The main problem is the lack of specialized technical literature suitable for direct use during the lessons and the fact that there are some topics unsatisfactory made or they are missing completely. Thus a common practice is that teachers create their own educational materials. The thesis also includes the research made at schools focused on the use of various educational materials. Teachers and also students have participated in this research. The thesis also contains created model written teacher´s preparation for teaching unit based on the findings of the theoretical part of the thesis and the research.
3
„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci na téma: Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř zpracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších přepisů.“
…………………………… 4
Za cenné rady a připomínky, vstřícnost a ochotu děkuji JUDr. Mgr. Ing. Kateřině Šmejkalové. 5
Obsah Úvod……………………………………………………………………………… 8 1 Historie kovářského řemesla…………………………………………………. 10 2 Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř - 82-51-H/01……………………… 13 2.1 Charakteristika oboru…………………………………………….…… 13 2.2 Uplatnění absolventů…………….…………………………………… 14 3 Organizační formy výuky…………….………………………………………. 15 3.1 Přehled základních organizačních forem výuky odborných předmětů.. 15 3.1.1 Vyučovací hodina ……………………………………………15 3.1.2 Praktické vyučování………………………………………… 18 3.1.3 Exkurze ……………………………………………………. 19 4 Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř ………… 22 4.1 Dokumenty upravující výuku předmětu……………………………… 22 5 Výukové materiály ……………………………………………………………. 24 5.1 Výukové materiály v předmětu Technologie…………………………. 25 5.2 Přehled odborné a vzdělávací literatury………………………………. 26 5.2.1 Literatura dostupná v současnosti …………………………. 27 5.2.2 Literatura v současnosti nedostupná ………………………. 29 6 Výzkumná sonda v oblasti učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř………………………………………………………………………………. 35 6.1 Respondenti……………………………………………………………35 6.2 Stanovení hypotéz…………………………………………………… 35 6.3 Metody výzkumu ……………………………………………………. 36 6.4 Výzkum………………………………………………………………. 37 6.4.1 Výzkum mezi učiteli ….…………………………………… 37 6.4.2 Výzkum mezi žáky………………………………………… 43 6.5 Zhodnocení hypotéz a výsledků výzkumné sondy…………………… 50 6.6 Návrh doporučení…….………………………………………………. 53 7 Příprava učitele na vyučovací jednotku……………….……………………. 55 7.1 Metodická příprava …………………………….……………………. 56 7.2 Obsahová příprava (Výroba damascénské oceli) ……………………. 59 Závěr ……………………………………………………………………………. 72 Seznam použitých zkratek ………………………………………………………. 75 6
Seznam tabulek, grafů a obrázků…………………………………………………. 76 Soupis použitých pramenů ………………………………………………………. 78 Přílohy.…………………………………………………………………………….81
7
Úvod V současné době si mohou mladí absolventi základních škol vybrat z poměrně široké škály učebních oborů. Mezi ně patří také obory, které jsou relativně úzce specializované, a proto se na ně nehlásí velké množství žáků. Obecně jde o problém středního odborného technického školství. Úzká specializace, kvalita výuky, náročnost, uplatnění absolventů a především nízká popularita ve společnosti, to jsou některé důvody, proč mají tyto obory relativně nízký počet zájemců. Jedním z těchto oborů je učební obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř.1 Kovářství je velice staré řemeslo s bohatou tradicí, přesto o něj v současné době není takový zájem jako dříve, i když v současnosti zájem o tento obor začal mírně stoupat. Sám jsem absolventem oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř a během studia jsem zaregistroval, že při výuce vznikají problémy s výukovými materiály. Dle mého názoru to souvisí opět se všemi problémy zmíněnými výše. Nízká atraktivita oboru a následný nízký zájem vyvolávají nižší finanční podporu a nižší motivaci odborníků věnovat se tomuto tématu. Díky nedostatku, či neúplnosti odborné literatury si učitelé kovářské technologie musí tyto materiály většinou vytvářet sami a informace vyhledávat z různých zdrojů, například na internetu, ze starých nebo zahraničních publikací, anebo osobními rozhovory s kováři z praxe.2 Vzhledem k tomuto poměrně zásadnímu nedostatku ve výuce v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř je dle mého názoru nutné tomuto tématu se věnovat. V České republice vyšlo jen několik publikací věnujících se této oblasti, které navíc nesplňují požadavky výukových materiálů. Nejsou primárně určené k těmto účelům, takže jsou psány jiným způsobem, proto jejich užití pro výuku není nejvhodnější. Myslím, že u nás je pro to velký, bohužel dosud nevyužitý, potenciál, neboť v České republice má kovářství i v porovnání s jinými evropskými státy dlouhou a bohatou historii. Ovšem pokud bychom porovnali množství, kvalitu a rozmanitost literatury v této oblasti například s Německem, zůstáváme pozadu. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem jsem se rozhodl tuto zajímavou problematiku alespoň zčásti zpracovat. Cílem této bakalářské práce je analýza současného stavu v oblasti výukových materiálů v oboru Umělecký kovář, zámečník, 1
Kód oboru: 82-51-H/01. Konkrétně problematikou samotných výukových materiálů v oboru se zabývám v kapitole 5 Výukové materiály. 2
8
pasíř a následně vytvoření písemné přípravy učitele na vyučovací jednotku na téma, se kterým mají pedagogové v praxi problém. Konkrétně jsem se zaměřil na nejdůležitější teoretický předmět oboru, kterým je Technologie. Práce bude tvořena dvěma pomyslnými částmi: teoretickou částí a praktickou částí. V první části chci nejprve stručně popsat historický vývoj kovářského řemesla a jeho výuky, kterou bych následně charakterizoval. V této souvislosti vymezím současný profil oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř a následné uplatnění absolventů na trhu práce. Dále navážu popisem, jak probíhá teoretická a praktická výuka a jaké organizační formy výuky se uplatňují. Následně se pokusím charakterizovat předmět Technologie a popsat ho pomocí oficiálních dokumentů, které tento předmět vymezují. V samotném jádru práce se budu zabývat problematikou výukových materiálů v předmětu Technologie. Pokusím se zmapovat výukové materiály dostupné či méně dostupné v České republice, tyto zanalyzuji, popřípadě popíši jejich největší problémy. Druhá, tedy praktická část práce bude tvořena jednak výzkumem, jednak ukázkou přípravy učitele na vyučovací jednotku, obsahující výukový materiál ve formě učebního textu. Podstatnou součást práce bude tvořit výzkumná na školách vyučujících obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř, která se bude zabývat především využitím výukových materiálů na vybraných školách. Výzkum bude zaměřen jak na žáky oboru, tak také na učitele předmětu Technologie. Na závěr práce zhodnotím všechny informace získané během psaní teoretické části i poznatky získané z výzkumu a vytvořím vzorový materiál, konkrétně přípravu učitele na hodinu. Důvod, proč jsem se pro tuto část rozhodl je, že půjde o praktický přínos celé této práce.
9
1 Historie kovářského řemesla První počátky využití železa a jeho řemeslné zpracování řadíme do období 3. tisíciletí před naším letopočtem. Důkazem jsou nálezy z této doby, které jsou však velice vzácné. Nejdříve bylo zpracováváno náhodně nalezené meteoritické železo. 3 V tomto období bylo železo velmi vzácným kovem. Bylo až osmkrát dražší než stříbro a až dvacetkrát dražší než měď. Hutnické umění mělo svůj původ v Malé Asii, v Indii a na Krétě.4 Znalost výroby železa se do Evropy rozšiřovala postupně později, přibližně mezi 8. a 10. století před naším letopočtem. O dobývání železné rudy na našem území existují zprávy z doby kolem roku 1088 našeho letopočtu. Kultura zpracování železa vznikala zejména v místech výskytu a těžby železné rudy. V této době rostla výroba železa po celé Evropě a vlastnosti tohoto kovu byly čím dál více oceňovány. Tak vzniklo v oblasti obrábění a tváření železa mnoho řemesel, neboť se hodilo pro mnoho prací a bylo mnohdy vhodnějším materiálem než dražší kovy.5 Byli to zejména kováři, zbrojíři, klempíři a zámečníci, kteří proměňovali železo v dokonalé umělecké či užitné předměty nebo věci denní potřeby.6 Samotné kovářské umění se v Evropě začalo rozvíjet v době slohu románského v 11. a 12. století. Nejdříve bylo řemeslo provozováno řeholníky v klášterních dílnách, později se utvářely skupiny laiků, kteří se touto prací začali živit. Postupem času se řemeslníci podobných oborů začali ve městech sdružovat nejprve na základě víry do bratrstev, později do cechů.7 Již tehdy se železo, zpracované kovářským způsobem, stalo v architektuře novým uměleckým prvkem, který se postavil vedle prací z kamene či dřeva. Typické prvky této doby jsou tvořeny především pomocí tyčí kruhového průřezu. Později v gotice se používaly především železné čtyřhranné a ploché pruty.8 Kovářství se v průběhu dalších staletí měnilo a stávalo se složitějším. Prošlo složitým a dlouhým vývojem. Svého vrcholu dosáhlo především v období baroka,
3
RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s. 26. 4 BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s. 7. 5 Tamtéž. 6 Tamtéž. 7 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s. 26. 8 BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s. 7.
10
pro které jsou typické prvky ve tvaru eliptických volut a akantů (stylizovaných listů).9 Květy, listy, úponky apod., se kovaly z kujného železa nikoli z plechu. Kováním kováři vytahovali železo do nejjemnějších tvarů, až do tloušťky tenkého plechu. Výrobkům dávali umělecky cítěnou živou modelaci.10 V 19. století byli kováři velice zruční. Museli nejen opravovat vozy či okovávat koně, ale i vyrábět téměř všechny výrobky, které se v té době ze železa zhotovovaly. Pomocí kladiv, či hamrů poháněných vodním kolem kovali lopaty, sekery, vozové nápravy a jiné výrobky z větších kusů oceli. Kovárny byly vybaveny celkem prostě. V mnoha dílnách byly důležitým nářadím kovadlina, výheň, kleště a pomocná kladívka. Další nářadí, které kovář potřeboval, jako vrtáky, kleště, maticové klíče, různé přípravky, apod., si zhotovoval sám.11 Stroje se v této době ještě nepoužívaly. Práce byla opravdu těžká, jelikož se vše vyrábělo ručně. Proto se kovářskému řemeslu učili většinou chlapci zdatní a velcí, aby na tuto práci stačili. Kovářské výhně byly rozdmýchávány pomocí měchů, které se uváděly do činnosti pomocí táhla nebo šlapadla. Tuto práci většinou vykonávali právě učňové, kterých bylo v dílně i několik. Učňovská doba trvala tři až čtyři roky. Po vyučení neměli učňové moc na výběr a byli většinou propuštěni. Odcházeli hledat práci do celého bývalého Rakouska – Uherska. To, jakou měli šanci se uplatnit, záleželo také na ročním období, v zimě se práce sháněla hůře než v létě. Zpravidla byl dělník přijat jen na pár dní na těžší práci a poté byl opět propuštěn. Tak ve výsledku prošel velkým počtem kováren, které pro něho byly prakticky jedinou školou, jelikož v tehdejší době neexistovaly školy s nedělním vyučováním.12 Další možností, kde se mohl dělník uplatnit, byla vojna. Nejčastěji se získala možnost pracovat v podkovárnách u jezdeckých pluků. Práce se většinou skládala z opravování různých vozů, nebo v podkování koňských kopyt. Práce na vojně byla stálá, proto kovář zůstával v mnoha případech trvale. 13 První polovina 20. století byla pro rozvoj kovářství bohatá. Objevila se řada nových uměleckých stylů, které působily současně. Některé z nich byly v kovářské práci oblíbené, nicméně ani moderna, funkcionalismus či konstruktivismus kovářství 9
RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství: Baroko. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s. 43. 10 BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s. 7. 11 ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s., s. 7. 12 Tamtéž. 13 Tamtéž.
11
více neovlivnily. Naopak kubismus, který se zdál jako nevhodný pro kovářství, se projevil velmi výrazně.14 Postupem času se někteří mistři specializovali na kovářství umělecké. Vyráběli různé dveřní kování, lustry, okrasné brány, ploty či mříže apod., ale současně se kovář stále zabýval i výrobou běžných užitkových produktů.15 Po druhé světové válce nastal velký útlum kovářství nejen venkovského, ale i uměleckého. Největší úpadek zažilo kovářství v době socialismu, kdy téměř vymizelo. Teprve od 70. let začala být znovu ceněna ruční práce a kovářství bylo opět na vzestupu. Dříve se kovářství specializovalo na různá odvětví, v posledních desetiletích jich však celá řada zanikla (zbrojíři, platnéři, puškaři atd.) a tuto práci opět převzali nynější kováři. K zániku těchto řemesel došlo především v důsledku vzniku manufaktur a továren a nízkého zájmu o tyto specifické výrobky.16 V současné době se kovářství specializuje zejména na uměleckou tvorbu, ať se jedná o výrobky do interiéru či exteriéru a restaurátorství. Proto je důležité, aby dnešní umělecký kovář měl osvojenou širokou škálu znalostí, které dříve mít nemusel. Zejména potřebuje znát přesné charakteristiky jednotlivých slohů nejen pro restaurátorské práce, ale i znalosti o ornamentice a původních technologických postupech. Stejně tak je důležité, aby měl dobré znalosti o materiálu a jeho zpracování jak tradičními metodami, tak i těmi novodobými. 17
14 15
http://www.helfstyn.cz/kovarstvi/strucna-historie ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s., s.
8. 16 17
http://www.helfstyn.cz/kovarstvi/strucna-historie BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s. 8.
12
2 Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř - 82-51H/01 Charakteristiku a bližší popis oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř – 82-51H/01 najdeme v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP)18, který vymezuje závazné požadavky na vzdělávání v oboru. Konkrétní podoba studia na jednotlivých školách je pak stanovena ve školních vzdělávacích programech (ŠVP)19. Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř je středním vzděláním s výučním listem. Lze ho realizovat ve formě denního vzdělávání po dobu tří let, ve formě zkráceného studia pro studenty, kteří již absolvovali střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem v jiném oboru po dobu jednoho až dvou let, obor se může uskutečňovat také ve večerní nebo kombinované formě. Součástí přijímacího řízení je také talentová zkouška. Škola může zaměřit školní vzdělávací program do dvou zaměření: jednak umělecký kovář a zámečník, jednak umělecký pasíř.20 Obor je v České republice vyučován celkem na třinácti školách 21 , v příštím školním roce na čtrnácti školách (nově i na SOŠ a SOU Trhové Sviny).22
2.1
Charakteristika oboru
V tomto oboru studenti uplatňují estetická hlediska výtvarné a užitné tvorby, učí se využívat při své práci znalosti o historickém vývoji jednotlivých slohových období a uměleckého řemesla, ovládat základní výtvarné vyjadřovací prostředky a techniky, dále při realizaci uměleckořemeslných prací dbát na výsledné estetické ztvárnění 18
Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání je státem vydané pedagogické (kutikulární) dokumenty, které vymezují závazné požadavky na vzdělávání v jednotlivých stupních a oborech vzdělání, především tedy výsledky vzdělávání, kterých má žák v závěru vzdělávání dosáhnout, obsah vzdělávání, základní podmínky realizace vzdělávání a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Jde o závazné dokumenty pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny je respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů. 19 Školními vzdělávacími programy (ŠVP) se dále budu také zabývat v kapitole 4 Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. 20 http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%208251H01%20Umelecky%20kovar%20a%20zamecnik_%20pa sir.pdf 21 Obor 82-51-H/01je v současnosti vyučován na školách: SŠ umělecká a řemeslná Praha 5, SOŠ uměleckořemeslná s.r.o. Praha 9, SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové, Střední škola řemeslná Jaroměř, SOU tradičních řemesel a VOŠ, s.r.o. Brno, Střední škola MESIT, o.p.s. Uherské Hradiště, Střední škola dopravy, obchodu a služeb Moravský Krumlov, Střední škola zemědělská Olomouc, SOŠ a SOU zemědělské Bernartice, Akademie-VOŠ, Gymn. a SOŠ uměleckoprům. Světlá nad Sázavou, SPŠ stavební Pardubice, Waldorfská škola Příbram – SŠ, Gymnázium a SOU Příbram II, Střední škola řemeslná a Základní škola Soběslav, SUPŠ a VOŠ Turnov. 22 http://stistko.uiv.cz/set14/skolys.asp
13
finálního produktu, v rámci studia oboru se studenti také seznamují se soudobými a historickými slohovými výtvarnými prvky. Studenti zhotovují uměleckořemeslné výrobky z kovů dle vlastních návrhů, nebo podle předlohy, či výkresové dokumentace. Absolventi ovládají tradiční technologické postupy a techniky, dodržují pracovní postupy a přesnost provedení, umí zvolit vhodné druhy materiálů pro zhotovení konkrétního výrobku s odpovídajícími funkčními a estetickými parametry. Studenti se naučí ručně opracovávat a strojně obrábět kovy, provádět povrchové úpravy výrobků, provádět opravy a rekonstrukce poškozených částí původních prací. Součástí vzdělávání je i příprava k získání jednoho druhu svářečského oprávnění. Při studiu tohoto oboru jsou studenti vedeni k dodržování bezpečnosti práce a k ochraně zdraví při práci (BOZP). Obor studenty vede k tomu, aby usilovali o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb a jednali ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje.23
2.2
Uplatnění absolventů
Absolvent oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř se uplatní především v povolání umělecký kovář a zámečník nebo umělecký pasíř. Pro příslušné povolání je absolvent připraven rukodělně zhotovovat uměleckořemeslné dekorativní a užitné předměty z kovů podle výkresové dokumentace, výtvarných návrhů nebo jako repliky původních slohových prací včetně provádění jejich opravy a obnovy. Absolventi se mohou uplatnit buď samostatně, nebo i jako zaměstnanci ve firmách zabývajících se tvorbou a výrobou předmětů příslušného sortimentu. Je zde i možnost pokračovat v nástavbovém studiu.24
23
http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%208251H01%20Umelecky%20kovar%20a%20zamecnik_%20pa sir.pdf 24 Tamtéž.
14
3 Organizační formy výuky “Organizační formy výuky patří k vnějším činitelům vzdělávání. Ve spojení s metodami výuky vytváří předpoklady pro úspěšný průběh výuky.“(Průcha, 2009)25
3.1
Přehled
základních
organizačních
forem
výuky
odborných předmětů Čadílek a Loveček dělí organizační formy výuky do tří kategorií. První kategorie je rozdělena podle způsobu organizace na vyučovací hodinu, praktické vyučování, exkurze, samostatnou práci žáků a na konzultace, kolokvium, zápočet. Druhá kategorie se dělí dle zřetele k jednotlivci a kolektivu na vyučování individuální, skupinové, hromadné (frontální) a vyučování individualizované. Třetí je dělena dle hlediska způsobu plánování výchovně vzdělávací práce školy a to na učební plán, učební osnovy, učebnice, tematický plán, koordinační plán a přípravu učitele na vyučování.26 V oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř se nejčastěji uplatňuje forma vyučovací hodiny, praktického vyučování a exkurze.
3.1.1 Vyučovací hodina Jedna ze základních organizačních forem vyučování je vyučovací hodina, známá také pod pojmem vyučovací jednotka, která má přímé sepětí s průběhem vyučovacího procesu v rámci téhož předmětu a s ostatními předměty sepětí nepřímé v rámci mezipředmětových vztahů. Jednotlivé vyučovací hodiny jsou uspořádány do rozvrhu hodin pro jednotlivé ročníky.27 Vyučovací hodina má určenou časovou délku. Školský zákon uvádí, délku vyučovací hodiny v základním, základním uměleckém, středním a vyšším odborném vzdělávání 45 minut.28 Při studiu oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř, se uplatňuje při vyučovací hodině především výuka hromadná (frontální), kdy učitel řídí činnost všech žáků současně. Hromadná výuka je zaměřená převážně na kognitivní cíle výuky, kdy je jejím hlavním cílem osvojit si maximální množství nových poznatků žáky. 29 25
PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s. 91. 27 Tamtéž, s. 92. 28 § 26 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 26
29
MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 219 s.
15
Struktura vyučovací hodiny se dělí do dvou částí a to do části strukturní tvořící úvodní, základní a závěrečnou část hodiny a dále do části didaktické, která je dále rozdělena na část přípravnou, expoziční, fixační, aplikační, kontrolní a hodnotící. Volba struktury vyučovací hodiny je tvořena zejména obsahem, výchovnými a vzdělávacími cíli, vhodnými vyučovacími metodami a dalšími okolními podmínkami ve třídě. 30
Přípravná část Přípravná část hodiny je důležitá pro další průběh hodiny. Vytváří se v ní nejen
organizační předpoklady k práci se žáky, ale také i přechod od probraného učiva k novému. Plní všechny didaktické funkce a proběhnou v ní všechny etapy vyučovacího procesu.31 Při přípravné části obvykle hodina začíná tzv. administrativní činností, jako je zápis do třídní knihy, kontrola a zápis prezencí, kontrola připravenosti žáků včetně kontroly domácích úkolů apod. Následuje motivace žáků k novému učivu. 32
Expoziční část Pro vzbuzení zájmu o vyučování je nejprve třeba v expoziční části seznámit žáky
se vzdělávacími cíli vyučovací hodiny, ke kterým následně směřují úkoly jednotlivých částí hodiny. 33 Žáci lépe pochopí, co se budou učit a mohou se na to mentálně připravit. 34 Vyučovací hodina není vedena pouze ke vzdělávacím cílům, ale také k cílům výchovným, které se žákům nesdělují, ale vyučovací hodina k nim směřuje. Expoziční část hodiny je typická především výkladem nového učiva, při kterém je důležité dodržovat didaktické principy a zásady. V průběhu nebo v závěru expoziční části se tvoří stručný zápis nového učiva do poznámkových sešitů žáků. 35
Fixační část Je určena k opakování a zapamatování si nově získaných poznatků. Je vhodné
využívat cvičící i jiné výukové metody a je důležité, aby se při výuce střídaly různé činnosti i myšlenkové postupy.36
30
ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s. 93. 31 Tamtéž, s. 94. 32 http://athena.zcu.cz/kurzy/did1/001/HTML/70/ 33 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s. 94. 34 http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/V/Výukové_cíle 35 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s. 94. 36 http://athena.zcu.cz/kurzy/did1/001/HTML/70/
16
Aplikační část Je určitým vyvrcholením výuky. Žák aplikuje získané vědomosti či dovednosti
v praxi.37
Kontrolní část Jde zejména o kontrolu a diagnózu stavu rozvoje vědomostí a dovedností. 38
Během kontrolní části se zadává domácí úkol, který může být zadán také při procvičování učiva.39
Hodnotící část Závěrem vyučovací hodiny zhodnocujeme průběh celé vyučovací hodiny
(jednotky), práci žáků, kázeň, dosažení stanovených cílů.
40
Tato část má
zpětnovazebnou funkci pro vyučujícího. Vyučovací hodiny by se neměly často používat stejné, jednotvárné, opakující se ze dne na den bez ohledu na druh učiva či věk žáka. 41 Vzniká tím určitý stereotyp, který působí nepříznivě na žáky, kteří tím ztrácejí zájem. Proto by každý učitel měl tvořit hodiny co nejpříznivější a nepřitažlivější. 42 Produktivní jsou hodiny, které mají promyšlené cíle i obsah, který si učitel například se žáky stanovil z širšího tematického celku nebo projektu. Pomocí výukových metod a prostředků učitel podporuje aktivitu žáků, otevírá prostor pro jejich samostatnou práci, tvořivost a iniciativu a umožňuje vykonávat různorodou činnost v rámci celé třídy, ve skupinách nebo individuálně.43 Dle převládajícího cíle vyučovací hodiny rozlišujeme obvykle hodiny na hodiny motivační, hodiny osvojování nových vědomostí a dovedností, hodiny opakovací a procvičovací, hodiny zkoušení a hodnocení osvojených vědomostí a dovedností a hodiny smíšené, v nichž se realizují všechny tyto cíle.44
37
http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1317 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s. 39 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s. 94. 40 Tamtéž, s. 95. 41 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s. 223. 42 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s. 95. 43 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s. 223. 44 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s. 223. 38
17
3.1.2 Praktické vyučování Při praktickém vyučování se především uplatňuje didaktická zásada spojení teorie s praxí. Jedná se tedy o zásadu, která požaduje, aby žáci uplatnili své získané vědomosti a dovednosti v praxi. Je to důležitý zdroj poznání teorie na základě praxe. Praktické vyučování vytváří vzájemné spojení duševní a fyzické práce, při které žáci získávají vztah ke zvolenému oboru, vytrvalost, důslednost, cílevědomost, vztah k hodnotám atd. Praktické vyučování se provádí podle učebních plánů a učebních osnov.45 Školský zákon člení praktické vyučování na odborný výcvik, cvičení, učební praxi, odbornou nebo uměleckou praxi a sportovní přípravu, a to podle jednotlivých oborů vzdělání.46 V oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř probíhá praktické vyučování formou odborného výcviku, který je provozován ve specializovaných školních dílnách. Většina škol vyučující tento obor střídá výuku teorie a odborný výcvik vždy po jednom týdnu. Žáky v odborném výcviku uměleckých kovářů vede dílenský učitel (mistr) s odbornou praxí z oboru. Při odborném výcviku uplatňuje především výukové metody názorně demonstrační zejména předvádění a pozorování a instruktáž. Při odborném výcviku mistr seznámí žáky s úkolem a cílem výuky. Vysvětlí a předvede veškeré činnosti, které budou muset žáci vykonávat při plnění zadaných úkolů a seznámí je vždy s pravidly BOZP. Při plnění úkolů jsou žáci vedeni ke správnému plnění úkolu a kontroluje se, jak provádějí své úkoly, jejich postoj k práci či dodržování bezpečnosti práce. Podstata odborného výcviku a dílenské činnosti spočívá také v seznámení žáku s přístroji, stroji, výkresy, materiály, náčrty, schématy apod., které budou při praktické činnosti používat.47 V prvním ročníku jsou žáci seznamováni s nástroji a stroji potřebnými v kovářské praxi a učí se především základním zámečnickým činnostem, zejména obrábění kovů (přesnému pilování, řezání, vrtání, atp.). Následně se vyučují základní kovářské techniky. V druhém ročníku se u žáků prohlubuje znalost kovářského zpracování kovů jak ruční, tak i strojní. Žáci se naučí používat kovářské buchary, které jsou nezbytné pro další tvorbu. Dále jsou seznámeni s technologií strojního obrábění (soustružení, 45
ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s. 97. 46 § 65 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 47 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s. 63.
18
frézování). Nedílnou součástí odborného výcviku tohoto ročníku je práce se svářecí technikou, kterou žáci využívají při realizaci úkolů nebo samostatných prací. Proto škola umožňuje studentům získat bezplatně osvědčení o zaškolení svářečského pracovníka ZP135-1-1.1 a ZP311-2-1.1 v rozsahu oprávnění obsluhy zařízení a stehování v ochranných plynech MIG, MAG a obsluhy zařízení a řezání kyslíkem ručně a strojně. Pro hlubší seznámení s prací uměleckého kováře žáci vytváří výrobky na zakázku, které škola nebo pouze mistr vyjednává s širokou veřejností. Žáci mnohdy řeší společně tvorbu větších zakázek a problematiku s ní spojenou. Tím získávají mnoho zkušeností, které často z teorie nezískají. První i druhý ročník je završen ročníkovou prací, která je vyvrcholením jejich ročního snažení. Ročníková práce zahrnuje širokou škálu různých technik zpracování. Proto je dobrým vodítkem pro celkové hodnocení žáka.48 Ve třetím ročníku umějí žáci pracovat v kolektivu i samostatně při tvorbě složitých prací. Učí se stále novým technikám, avšak již složitějšího charakteru. Odborný výcvik v tomto ročníku je kratší než v předchozích, jelikož součástí státní závěrečné zkoušky je zkouška praktická, spojená s tvorbou samostatné závěrečné práce, na kterou mají žáci vyhrazený čas v rámci týdnů. Praktická zkouška se skládá z několika úkolů. Většinou mají žáci za úkol vytvořit výrobky přesně dle technické dokumentace. Technická dokumentace je v prvním případě již vytvořena a žáci se jí drží a v druhém případě mají obrázkovou předlohu výrobku, ze které mají za úkol výkres vytvořit a výrobek následně dle výkresu vyrobit. Výrobky mají charakter užitkový, umělecký nebo historický. Posledním úkolem je samostatná tvorba dle vlastního návrhu na zvolená témata se závěrečnou obhajobou. Při tomto úkolu žáci realizují nákresy, výkresy a kompletní technickou dokumentaci včetně výrobního postupu a cenové kalkulace.49
3.1.3 Exkurze Jde o organizační formu vyučování probíhající v mimoškolním prostředí. Podporuje názornost vyučování a prohlubuje odborné znalosti žáků. Ukazuje, jak
48
Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř 8251-H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech 2011-2013. 49 Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř 8251-H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech 2011-2013.
19
prakticky využít osvojené poznatky, motivuje žáky a navozuje vztah vyučování k praktickému životu.50 F. Horák dělí exkurze podle různých hledisek: “1. podle zařazení do vyučovacího procesu: a) úvodní – žáci získávají poznatky a zkušenosti, které využijí později v následujících vyučovacích hodinách, b) závěrečné – slouží k ověření teoretických poznatků již získaných, k utvoření shrnujících závěrů, k doplnění, rozšíření či prohloubení poznatků apod. 2. podle vztahu k obsahu vyučování: a) tematické – týkají se jednoho tématu nebo úzce vymezeného problému, b) komplexní jednopředmětové – týkají se více úseků učiva určitého oboru, c) komplexní vícepředmětové – žáci získávají a ověřují si poznatky z více předmětů současně. Bývají spojovány i s tzv. školními výlety“51 V oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř se uplatňují exkurze poměrně často. Po domluvě mohou žáci navštívit samostatné kovárny kovářů pracujících především jako OSVČ, kde získají základní přehled o podnikání touto formou, která je u uměleckých kovářů častá. Další možnosti exkurzí jsou návštěvy výrobních provozoven se strojírenským zaměřením, jakou jsou svařovny, kovárny, soustružny apod. Během školního roku se konají po celé České republice, ale i v zahraničí, kovářské soutěže, kterých se školy zúčastňují nejen pro soutěžní charakter. Soutěže se většinou odehrávají na významných místech s kovářským zaměřením. Jedná se především o staré kovárny s expozicemi kovářských výrobků, kovářské technologie či historie tohoto řemesla. Mezi nejznámější soutěžní místa a expozice patří Hrad Helfštýn, na kterém se každoročně koná Mezinárodní setkání uměleckých kovářů, kovářské centrum v rakouském Ybbsitzu, soutěž Brtnické kovadliny či Mladý těšanský kovář a spousta dalších.52 Příprava učitele na exkurzi spočívá v ujasnění cílů a úkolů exkurze. Předpokladem je seznámení se s místem exkurze a promyšlení vlastního postupu.53 Učitel by měl také připravit žáky. V první řadě by měli znát místo exkurze, její průběh a také by měli být 50
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s. 233. 51 http://www.pf.ujep.cz/files/KPR_sikulova_orgformystud.pdf 52 Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř 8251-H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech 2011-2013. 53 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s. 233.
20
seznámeni s bezpečností a chováním v průběhu exkurze a s ostatními podmínkami pro účast. Na závěr exkurze by měl učitel individuálně nebo skupinově zadat referát nebo jinou formu zpracování nových poznatků, aby byly tyto poznatky využívány v průběhu teoretického i praktického vyučování, a aby exkurze měla maximální využití.54
54
ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s. 98.
21
4 Předmět Technologie v oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř Předmět Technologie je odborný předmět, který žákům poskytuje vědomosti o technologiích využívaných v oboru a o uměleckořemeslném zpracování kovů a materiálů, se kterými se umělečtí kováři setkávají v běžné praxi. Předmět Technologie poskytuje základy obecně technického myšlení, díky kterému se vytvářejí dovednosti praktické aplikace teoretických poznatků a rozvíjí se samostatné logické myšlení žáků.55 Žáci jsou vedeni k uvědomělé práci, odpovědnosti, pečlivosti, k dodržování bezpečnosti práce a k péči o životní prostředí člověka. Výchovně vzdělávací cíle předmětu jsou nastaveny tak, aby upevňovaly zkušenosti žáků získané z odborného výcviku a k pochopení
pracovních
postupů
nebo
historizujících,
estetických
a uměleckořemeslných hledisek. Proto je důležité při výuce navazovat na učivo z předmětů dějiny umění, technické kreslení, materiály a odborný výcvik. Náročnost a hloubka poznání učiva se zvyšuje postupně po ročnících.56 Výuka probíhá podle organizační formy vyučovací hodiny (viz kapitola 3.1.1) a to ideálně v odborné učebně, která by měla být vybavena odpovídající didaktickou technikou, jako je dataprojektor nebo zpětný projektor, díky kterému má učitel možnost promítat prezentace, testy, videa apod. a ostatním nezbytným vybavením pro takovouto odbornou učebnu.
4.1
Dokumenty upravující výuku předmětu
Výuka každého předmětu je upravena v několika předepsaných dokumentech. Jedná se o školní vzdělávací program, učební plán, učební osnovy a tematický plán. Školní vzdělávací program je stěžejním pedagogickým dokumentem školy, na jehož základě škola realizuje vzdělávání v daném oboru vzdělání. Je povinnou součástí dokumentace školy. Školní vzdělávací program může být zpracován jako standardní (klasický), to znamená na základě vyučovacích předmětů a učebních osnov, nebo jako modulový. Školní vzdělávací program obsahuje mimo jiné také učební plán.57
55
http://skola-jaromer.odnas.cz/documents/skolni-vzdelavaci-program/SVP-Umelecky-kovar-azamecnik-pasir.pdf 56 http://skola-jaromer.odnas.cz/documents/skolni-vzdelavaci-program/SVP-Umelecky-kovar-azamecnik-pasir.pdf 57 http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%208251H01%20Umelecky%20kovar%20a%20zamecnik_%20pa sir.pdf
22
Učební plán se zpracovává samostatně pro každou formu vzdělávání. Obsahuje formou tabulky výčet všech vyučovacích předmětů, popř. modulů, jejich hodinovou dotaci a rozvržení do ročníků, celkové počty vyučovacích hodin (za vzdělávání, týdně, v ročníku apod. podle formy vzdělávání) i další aktivity školy, které jsou závaznou součástí vzdělávání (např. sportovně výcvikové aj. kurzy, projektové vyučování, odborná praxe). Stanoví závaznost vyučovacích předmětů/modulů jejich rozdělením na povinné, volitelné a nepovinné, formu a podíl praktického vyučování. Součástí učebního plánu je rozvržení týdnů ve školním roce a, je-li to potřebné, také poznámky, ve kterých škola objasní některé obsahové a organizační aspekty učebního plánu a výuky. Názvy vyučovacích předmětů škola odvodí od vzdělávacích oblastí a obsahových okruhů vymezených v RVP (od kurikulárních rámců), popř. si stanoví vlastní název. Název předmětu musí být v souladu s jeho obsahem. Učební plán je označen názvem a adresou školy, názvem ŠVP, popř. kódem a názvem oboru vzdělání, datem platnosti. Musí vycházet z RVP.58 Učební osnovy jsou normativní pedagogické dokumenty stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah a posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování. Součástí osnov je zpravidla doporučení specifických metod a organizačních forem. V zahraničí, ale i u nás v ČR jsou učební osnovy nahrazovány vzdělávacími programy, které vymezují cíle pro žáka, širší obsahové oblasti a průřezová témata pro daný stupeň nebo typ vzdělávání jako celek. 59 Tematický plán je organizační pomůcka učitele, prostřednictvím které sestavuje časový plán výuky daného předmětu. Obsahuje název předmětu, jméno učitele, hodinovou dotaci, časový rozvrh výuky na pololetí či školní rok, pravidla hodnocení, požadované učebnice či jiné učební pomůcky apod.60 Pro konkrétní hodiny je sestaveno učivo vycházející z nadřazených pedagogických dokumentů, především ze školního vzdělávacího programu.61
58
http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%208251H01%20Umelecky%20kovar%20a%20zamecnik_%20pa sir.pdf 59 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s., s. 322. 60 Tematický plán tvoří přílohu č. 1, č. 2, a č. 3 této práce. 61 MALACH, Josef. Základy didaktiky: studijní obor: Informační technologie ve vzdělávání. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003, 181 s.
23
5 Výukové materiály Výuka odborných předmětů je charakteristická vysvětlováním mnoha pojmů, jevů a specifickým způsobem předávání informací žákům. Díky tomu se v odborné výuce neobejdeme bez výukových materiálů různého druhu, ať se jedná o reálné objekty nebo virtuální zobrazení. Na výukových materiálech učitel staví svou vlastní vyučovací činnost a jsou také žákovou oporou ve studiu. Výukovými materiály rozumíme každé verbální, obrazové, grafické, audiovizuální sdělení informace, které má tištěnou (knižní) podobu nebo je uloženo na datových nosičích (flash disk, CD DVD,…). Mezi další výukové materiály v současné době patří také informační zdroje z celosvětové sítě World wide web. Jako výukový materiál, v širším pojetí, jsou také učební pomůcky využívané při názorně demonstračních výukových metodách ve výuce. 62 Ve školní výuce se používá mnoho různých učebních textů, pomůcek, školních knih, jako jsou například učebnice, pracovní sešity, sbírky úloh, odborné tabulky apod.63 Výukové materiály jsou závislé také na rozvoji technických prostředků a od nich se odvíjejících moderních výukových technologií. Díky snadnému přístupu k těmto technologiím se otevírá prostor pro samostatnou tvorbu a realizaci výukových materiálů učitelem. Dříve měli učitelé k dispozici pouze výukové materiály typu učebnice, nástěnné obrazy nebo pomůcky pro demonstrační účely a malý výběr výukových filmů, které školám půjčovaly sítě půjčoven školních filmů. Postupem času se zlepšovala optická projekce využívaná ve školách. Od promítání diafilmů přes zpětné projektory a videorekordéry se dostáváme do současné podoby projekce pomocí soustavy dataprojektorů propojených s počítačem nebo videokamerou. Moderní komunikační a informační technologie ovlivňují také vybavení učeben. V současné době se můžeme setkat s didaktickou technikou, kterou se rozumí technické zařízení užívaných pro výukové účely a to buď jen přístroje, nebo i jejich programy 64 . Jsou to např. dataprojektory, vizualizéry či interaktivní tabule atd.
Takovéto technologie ovlivňují
prezentaci nových poznatků a mohou určovat i metodiku výkladu, hodnocení žáků, kontrolu vědomostí, atd. Vhodný výběr pro využití této techniky ke tvorbě výukových 62
LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 97 s. 63 PRŮCHA, Jan. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1998. 64 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s., s. 52.
24
materiálů je zásadní, neboť dobře zpracované výukové materiály mohou účinně přispět k dosažení cílů výuky.65
5.1
Výukové materiály v předmětu Technologie
Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář zámečník pasíř je velice rozmanitý. V průběhu studia tohoto předmětu se žák seznamuje nejen s kovářskou technologií, tedy se zpracováním oceli a kovů tvářením za tepla, ale i s technologií strojírenskou, především s problematikou obráběcích a tvářecích strojů, dále s obráběním, pokovením či svařováním kovů. Umělecký kovář nepracuje pouze s kovovými materiály, ale využívá také materiály nekovové zejména dřevo nebo kámen. Proto by se v tomto předmětu měl setkat i s technologií, která je zaměřená na práci s těmito materiály a na to, jak je využít v kombinaci s kovy. Předmět Technologie je také zaměřen na uměleckou a historicky řemeslnou tvorbu. Proto by žáci měli mít také poznatky z předmětů dějiny umění a výtvarná výchova, které by měli umět správně využít. Díky takovému rozsahu je důležité, aby učitel tohoto předmětu zprostředkoval žákům kvalitně zpracované výukové materiály.66 Při výuce předmětu Technologie se často uplatňují výukové materiály ve formě elektronických prezentací, obsahující důležité informace z výukového tématu. Prezentace jsou tvořeny textem, přehlednými obrázky a animacemi. Vhodným materiálem jsou také krátké výukové filmy, které umožní žákovi lépe pochopit např. průběh určité kovářské technologie nebo přímo výrobu nějakého výrobku. Jedna z výhod při výuce s filmem je možnost otevírat nová témata. Krátké filmy při výuce umožňují interakci, dialog mezi učitelem a žákem. Je však důležité si uvědomit, že nevhodné či přehnané využití takovéto didaktické techniky může zastínit obsah výuky. Mezi nejdůležitější výukové materiály patří učebnice, jelikož mají ve funkci didaktického prostředku oproti elektronickým materiálům některé z vlastnosti, které je činní
nenahraditelnými.
Dostupnost
tištěných
učebnic
a
jejich
nezávislost
na technickém zařízení je jednou z jejich předností. Mezi další výhody můžeme zařadit stránku ekonomickou. Výukové programy a k nim potřebná technická zařízení jsou poměrně drahá oproti tištěným učebnicím. Ne všichni žáci se mohou doma učit 65
LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 97 s. 66 V této kapitole vycházím především z vlastních poznatků nabytých během studia učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř.
25
z elektronických učebnic a jiných výukových materiálů, zatímco učebnice si mohou přenést téměř kamkoliv a učit se z nich kdykoliv. Proto by měla škola bezplatně nebo za relativně dostupné ceny umožnit žákům přístup k učebnicím.67 Jeden z hlavních problémů výukových materiálů tohoto předmětu, vzniká při jejich tvorbě odborným učitelem. Vycházím-li z vlastních zkušeností, při studiu oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř a zejména předmětu Technologie jsme neměli k dispozici žádnou učebnici, ze které bychom mohli při studiu vycházet, nebo ze které bychom mohli čerpat. Vyučující předmětu Technologie měl vytvořené vlastní učební texty. Když jsem mohl tyto texty posoudit, v některých tématech nebyly zpracovány dostatečně kvalitně, či dokonce neosahovaly všechny důležité informace. Z osobního rozhovoru o výukových materiálech s vyučujícím jsem zjistil, že je obtížné o některých tématech sehnat informace, jelikož se nedají sehnat odborné publikace, ze kterých by čerpal, a na internetu jsou informace neodborné, nekompletní nebo nejsou vůbec. Problémem je také fakt, že někteří učitelé předmětu kovářské technologie nejsou vyučení kováři a tomuto řemeslu se nikdy nevěnovali, proto je pro ně obtížné vytvořit si podklady k výuce v tomto oboru, zejména když nejsou dostupné zdroje informací. Tento problém mne přivedl na myšlenku zjistit stav dostupných zdrojů informací s touto tématikou a zjistit, která témata jsou pro vytvoření výukových materiálů problémová.
5.2
Přehled odborné a vzdělávací literatury
Jak jsem již naznačil výše, současná situace v oblasti odborných informačních zdrojů v předmětu Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř je poměrně špatná. V současnosti prakticky neexistuje jednotná učebnice, která by byla přímo použitelná při výuce tohoto předmětu. V současnosti existuje pouze malý zlomek odborných publikací, ty se však zabývají obecně kovářstvím, tedy pro použití při výuce předmětu Technologie nejsou zcela vhodné a dají se použít jen zčásti. V minulosti odborné literatury zabývající se tímto oborem vycházelo více, problémem je, že tyto publikace se znovu nevydávají, proto se dají sehnat jen s velkými obtížemi nejčastěji v antikvariátech a je tak nemožné, aby žáci používali tyto knihy jako povinné výukové materiály.
67
PRŮCHA, Jan. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1998.
26
5.2.1 Literatura dostupná v současnosti RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA: Umělecké kovářství68 Tato kniha je jedna z mála dostupných v současné době v knihkupectvích širokému okruhu zájemců o kovářské řemeslo. Učitelé dějin umění i kovářské technologie mají možnost z ní čerpat právě díky její dostupnosti. Kniha je rozdělena do několika hlavních kapitol. První část se zabývá historickým vývojem a slohovými proměnami v uměleckém kovářství od nejstarších dob až po současnost. Tyto kapitoly jsou sepsány důkladně a tvoří zhruba jednu pětinu celé knihy, která celkově obsahuje 214 stran. Mezi ústřední téma této knihy patří přehled některých pracovních postupů, základních užívaných technik a technologického vybavení kovářských pracovišť. Následují další kapitoly, které pojednávají o oborech příbuzných a s kovářstvím souvisejících, které jsou závěrem rozšířeny popisem technologie výroby japonských mečů. Mezi přínos této publikace, můžeme považovat kapitolu o současné uměleckokovářské tvorbě, která je zpracována na základě souboru ukázkových prací. Celá kniha je velice kvalitně zpracovaná a je bohatě doplněna obrazovým materiálem, který dokumentuje nejen výsledky umělecko-kovářské tvorby, ale také výrobní postupy a kovářskou technologii. Autoři této knihy jsou uznávaní umělečtí kováři s dlouholetou praxí a také pedagogové oborů uměleckého kovářství nebo pracovníci celoživotního vzdělávání. Oba jsou stálí členové Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů a podkovářů Čech, Moravy a Slezska. Tuto knihu bych zejména doporučil každému učiteli i žákovi tohoto oboru a také praktikujícím amatérům, řemeslníkům v oboru či historikům. I když neobsahuje všechna potřebná témata k výuce tohoto oboru, může posloužit jako velice vhodná podpora při tvorbě vlastních výukových materiálů. FROLEC, Ivo: Kovářství69 Druhou publikací dostupnou v současné době v knihkupectvích je kniha Kovářství od Iva Frolce. Kniha je spíše obecného charakteru, koncipována pro zájemce o klasické rukodělné řemeslo, kteří se dozví mnoho zajímavých a nových informací o historii zpracování železa a o současných trendech kovářského oboru. Obsahuje seznámení se 68
RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha, 2010, 214 s. ISBN 978-80-247-3273-2. 69 FROLEC, Ivo. Kovářství. 1. vyd. Praha: SNTL, 2003, 152 s.
27
základními kovářskými technikami a technologickými postupy. Zajímavou částí knihy je dokumentace lidové rukodělné výroby a řemesel, které velkou část svého života věnoval autor této publikace, etnograf v Ústředí lidové umělecké výroby, v Ústavu lidové kultury ve Strážnici a ve Slováckém muzeu v Uherském hradišti. Mezi takto zdokumentovaná řemesla patří i nožířství a podkovářství, která jsou důkladně zpracována v samostatných kapitolách. Některá témata se shodují s tematickými plány oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, ale jsou sepsána spíše okrajově. Přestože je tato kniha přehledně a kvalitně zpracována, doporučil bych ji učitelům i žákům kovářských oborů pouze okrajově například k doplnění výuky některými zajímavými informacemi z kovářského řemesla. OEHM, Miloslav: Zámečnictví: tradice z pohledu dneška70 Kniha Zámečnictví: tradice z pohledu dneška představuje přepis originální knihy z roku 1902, napsanou Miloslavem Oehmem, Kniha zprostředkovává ucelený obraz zámečnické praxe z počátku 20. století. Její tvůrce, učitel odborné školy pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, umělecký kovář a zámečník a také knihovník a jednatel tamního průmyslového muzea Miloslav Oehm jistě chtěl vytvořit knihu k praktické potřebě zámečníků a žáků.71 Kniha je pro současné studium oboru umělecký kovář zámečník velmi přínosná. I když není sepsána formou učebnice, obsahuje velké množství užitečných informací. Z kapitol o konstruktivním zámečnictví si zajisté učitel předmětu Technologie vypomůže pro tvorbu výukových materiálů. Součástí knihy jsou také kapitoly matematiky, fyziky apod. Díky tomu tvoří ideální praktickou příručku pro řemeslníky v praxi. Matematické vzorce pro výpočet různých konstrukčních návrhů či základní vzorce potřebné při kování jsou užitečným doplněním knihy. Kniha popisuje také technologii užívanou v tehdejší době, tedy na počátku 20. století, a pracovní postupy výrobků, které v současné době nelze již pořídit jinak než zakázkovou výrobou. Celá kniha kromě poslední kapitoly s názvem Dodatek je psána archaickým jazykem, což tvoří knihu poněkud náročnou pro čtení, i přes to však velice zajímavou. Kniha obsahuje kapitoly, které se v jiných knihách s touto tématikou v druhé polovině 20. století již neobjevují. Některá tato témata jsou v této době opět aktuální a je velice přínosné čerpat z těchto původních údajů.
70 71
OEHM, Miloslav. Zámečnictví: tradice z pohledu dneška. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 266 s. OEHM, Miloslav. Zámečnictví: tradice z pohledu dneška. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 266 s.
28
Tuto knihu jistě ocení každý kovář, ale také restaurátor kovářských a zámečnických prací. Kniha je doplněna mnoha ilustracemi, nákresy a výkresy starých mříží, pantů, bran a jiných prací. Závěrem knihy je sepsána kapitola Dodatek od editorů, kteří tuto knihu opět vzkřísili. Úvodem této kapitoly se seznámíme s životem Miloslava Oehma a jeho dobou. Následuje pojednání o řemeslném podnikání v současnosti a o podmínkách pro podnikání v tomto oboru. Kapitola pokračuje technickým srovnáním dřívější zámečnické tvorby s nynější a technologií progresivního dělení materiálu a svařováním v ochranných atmosférách, což jsou technologie velice aktuální a spousta kovářů s nimi začíná pracovat. Tato kniha je opravdu uměleckým dílem sama o sobě, doporučil bych ji každému kováři, učiteli. Nejen pro získání některých informací, ale také i pro inspiraci.
5.2.2 Literatura v současnosti nedostupná GOŃA, Karel a Miroslav HLUCHÝ: Umělecké kovářství a zámečnictví: pro I. až IV. ročník uměleckoprůmyslových škol72 Publikace Umělecké kovářství a zámečnictví z roku 1980 je ideální ke studiu oboru uměleckého kovářství, protože se jedná o učebnici, tedy je primárně určená k užití při studiu. Jak již vyplývá z názvu, jedná se o učebnici zaměřenou pro I. až IV. ročník uměleckoprůmyslových škol, a tomu také odpovídá její zpracování. Kniha je opravdu rozsáhlá s perfektními ilustracemi technologických postupů a fotografiemi různých kovářských prací. Kniha Umělecké kovářství (Revay, Vondruška), o které jsem se již zmínil, obsahuje některé stejné ilustrace, jako tato učebnice. Důvodem je společný autor jejího prvního vydání, Karel Goňa, který byl známým autorem učebnic, uměleckým řemeslníkem, učitelem a odborníkem v oblasti uměleckořemeslného vzdělávání.73 Obsah této učebnice zahrnuje téměř všechna témata potřebná k výuce oboru v současnosti, jakou jsou např. technologie ručního kování, zámečnické technologie, pájení, svařování, metalografie, tepelné zpracování ocelí, lícování atd. Mezi pozitiva můžeme zahrnout kompletně sepsanou část strojního obrábění, které si v mnoha případech učitel předmětu Technologie vyhledává z učebnic strojírenské technologie. V této učebnici jsou také zahrnuty kapitoly o technologii povrchových úprav, což je 72
GOŃA, Karel a Miroslav HLUCHÝ. Umělecké kovářství a zámečnictví: pro I. až IV. ročník uměleckoprůmyslových škol. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980., 228 s. 73 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha, 2010, 214 s. Řemesla, tradice, technika.
29
v současné době aktuální téma a také kapitola o památkové péči, které je ve většině knih věnováno opravdu minimum nebo chybí úplně. Je veliká škoda, že tato kniha v současné době patří mezi ty, které se téměř nedají sehnat. Pokud se na tuto knihu náhodou narazí v nějakém antikvariátu, je to opravdu štěstí a i přes vysokou cenu, která je stanovena díky její nedostupnosti, bych si ji neváhal pořídit. Podle mého názoru by bylo vhodné tuto učebnici opět vzkřísit a znovu vydat jako jednu z učebnic vhodnou pro studium předmětu Technologie současných kovářských oborů. ČERMÁK, Miloslav: Technologie kovářských prací pro 2. a 3. ročník učebního oboru kovář74 Tato učebnice byla vydána v roce 1994, a je na první pohled vidět, že je již zpracována jinou formou než učebnice starší. Všechny kapitoly jsou sepsány strukturovanou formou a zakončeny jednoduchým shrnutím v ucelených bodech, a také sadou kontrolních otázek k zopakování látky. Obsah učebnice je pestrý, avšak zaměřený více na strojní kování, opravy, údržbu a montáže zemědělských prostředků, kovové stavební a doplňkové konstrukce apod. Některé kapitoly se dají využít pro doplnění výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, avšak dle mého názoru je tato učebnice spíše ideálním výukovým materiálem pro učební obor Podkovář a zemědělský kovář 41-54-H/01. Nemohu posoudit, do jaké míry se shoduje s osnovami tohoto oboru, ale domnívám se, že se z větší části bude shodovat. Předností této učebnice je její zpracování, které by zajisté usnadnilo žákům jejich samostudium. Této učebnici předcházel ještě první díl, který byl určený pro žáky prvního ročníku, ten se mi však nepodařilo vyhledat a získat. Tato učebnice je v současnosti téměř nedostupná. Jediná možnost, jak ji sehnat, je vyhledávání po antikvariátech nebo nabídkách soukromníků přes internet. Je možné, že některé školy, provozující kovářské obory, mají tuto učebnici v jejich školních knihovnách.
74
ČERMÁK, Miloslav. Technologie kovářských prací pro 2. A 3. Ročník učebního oboru kovář. 1. Vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství České republiky, 1994, 132 s.
30
ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL: Kovářství a podkovářství75 Státní zemědělské nakladatelství v Praze vydalo knihu Kovářství a podkovářství v roce 1956. Tato knížka byla také zajisté vhodnou učebnicí tehdejší doby. O tom svědčí její obsah, který se dělí na dvě části, kovářství a podkovářství. První (kovářská) část knihy obsahuje kapitolu o stručné historii kovářství, ve které je patrné částečné zkreslení informací a vyzdvihnutí úspěchů tehdejšího komunistického režimu. Další kapitoly této části se zabývají základními zámečnickými a kovářskými technikami tepelného ručního zpracování kovů a k němu potřebnými nástroji, materiály, vybavením kovárny, pracovními postupy při zhotovování některých kovářských výrobků a závěrem kovářskými pracemi na zemědělských strojích. Druhá část knihy je zaměřena na podkovářství a dle mého názoru je velice dobře zpracována. Podkovářství nejen koňů, ale i skotu a jiného dobytka bylo v 50. letech minulého století stále žádané především v zemědělství, kdy byl dobytek stále využíván pro zemědělské práce. Kapitoly obsahují mnoho černobílých fotografií s podkovářskou problematikou a také barevné ilustrace s anatomií zvířecích končetin a kopyt. Kapitoly o podkovách a potřebných postupech jsou samozřejmostí. Tuto knihu se mi podařilo získat ze Střední školy zemědělské a ekologické v Kostelci nad Orlicí, kde pravděpodobně dříve sloužila vyučujícím při výuce. Tato kniha se řadí opět mezi nedostupné. Pro učební obor uměleckého kovářství je dobrým zdrojem ilustrací, nicméně kapitoly v části kovářské, které se zabývají jinými než základními kovářskými postupy a technologiemi, jsou pro využití při současné výuce nevhodné, neboť tyto technologie se od té doby posunuly o několik úrovní dopředu a v současné době jsou již zastaralé. BAUMGARTNER, Jindřich: Umělecké zámečnictví76 Kniha Umělecké zámečnictví je jednou z mála knih své doby zpracovaných na takto kvalitní úrovni. Není divu, že je o ni i v současné době velký, bohužel neuspokojený, zájem. Kniha se zabývá technikou a technologií prací uměleckého zámečníka (kováře) a přináší řemeslné, slohové ukázky a návrhářské práce tohoto oboru. Celá kniha má rozsáhlou obrazovou a výkresovou dokumentaci, což ji činí velice užitečnou, neboť názornější a díky tomu i pochopitelnější.
75 76
ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s. BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 220 s.
31
V této knize opět nechybí kapitoly o kovářském vývoji a základních technikách. Za předosti této knihy můžeme považovat kapitoly, ve kterých se právě tyto základní techniky uplatňují, tedy kapitoly zabývající se pracovními postupy konkrétních kovaných a zámečnických prací, které jsou žádané i v současné době. Konkrétně se jedná např. o kování ozdobných květů, akantů, různé zdobení, kování dveřních klik, pantů nebo i plastik. Kniha překvapí především kapitolami o uměleckých konstrukcích zabývající se tématikou schodišťových zábradlí, bran, mříží, figurálních a plochých plastik apod., se kterou má v současné době mnoho kovářů problém vzhledem k nedostatku informací. V současných učebních osnovách jsou tato témata také zahrnuta, avšak při výuce jsou vyučována spíše okrajově. Proto si myslím, že tato kniha může být nejen v rukou učitele, ale také kováře či projektanta velkým přínosem k získání nových informací a jejich následnému uplatnění. JÍCHA, Antonín: Volné ruční kování: pro 1. a 2. ročník OU ruční kovář77 Tato publikace byla vytvořena pro první a druhý ročník odborných učilišť žákům studujícím učební obor Ruční kovář, který v současné době již neexistuje. Učebnice byla schválena ministerstvem školství v roce 1984 jako učební text, který se uplatňoval především v odborném předmětu Technologie a obsahuje témata, která byla v tomto předmětu zahrnuta. Uplatnění této publikace pro učební obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř by bylo zajisté přínosem, jelikož všechna témata v této učebnici se shodují s tématy současnými, i když v teď je jich ještě více. Každá kapitola je zakončena kontrolními otázkami pro zopakování probírané látky. Všechna témata jsou doplněna opravdu velkým množstvím detailních nákresů výrobních postupů, technologií a také kovářského nářadí, které je uspořádané v přehledné tabulce, která také obsahuje sepsané rozměry všech typů nářadí podle jejich hmotnosti. Tato tabulka je přínosem nejen pro žáky, ale také pro kováře, jelikož každý kovář si toto nářadí vyrábí sám a se správně vyrobeným nářadím se také odvede lepší práce. Tuto učebnici se mi náhodou podařilo pořídit pouze jako oskenovanou kopii v elektronické podobě.
77
JÍCHA, Antonín. Volné ruční kování: pro 1. a 2. ročník OU ruční kovář. Praha: SNTL, 1986, 88 s.
32
DRASTÍK, František: Kurs technických znalostí: Volné ruční kování78 Kniha seznamuje čtenáře s hlavními pracemi volného ručního kování a s potřebným zařízením kovářské dílny. Obsahem se téměř neliší od knihy předchozí (JÍCHA, Antonín. Volné ruční kování). Pro názornost jsou v knize uvedeny kapitoly obsahující příklady kování jednotlivých výrobků a závěrem kapitoly obsahující mnoho normovaných tabulek z českých státních norem – ČSN. Kniha uvádí, že je určena především učňům, pracovníkům v kovárnách a studujícím na odborných školách. V současné době by byla dobrým podkladem pro tvorbu výukových materiálů, avšak dostupnost této knihy je opět mizivá. DRASTÍK, František: Kurs technických znalostí: Kovářství79 Kniha z roku 1960 pojednává především o strojním kování. Je doplněna mnoha ilustracemi kovářských zařízení a strojů a popisuje spoustu technologických postupů strojního kování, především na tehdejších strojích. Některé stroje jako například pružinové či pneumatické buchary z té doby se v soukromých kovárnách často používají dodnes. Proto bych doporučil tyto kapitoly o bucharech a práci na nich jako vhodný podklad pro tvorbu výukových materiálů. Ostatní kapitoly se zabývají z větší části kováním velkorozměrových výrobků kovaných v továrnách, bohužel popisovaná technologie i tyto obrovské stroje jsou v současnosti již zastaralé a také nejsou součástí učebních témat. SEMERÁK,
Gustav
a
Karel
BOHMANN: Umělecké
kovářství
a zámečnictví80 Tři samostatné části knihy zahrnují jednak pohled na historický vývoj uměleckého kovářství a zámečnictví jednak na technologii tohoto oboru. Třetí část knihy doplňuje obě předchozí části ukázkami význačných evropských uměleckořemeslných prací. První část knihy zabývající se historickým vývojem je velice rozsáhlá a podrobná, obsahuje 189 stran z celkového počtu 256. V druhé (technologické) části knihy jsou kapitoly o základních kovářských technologických postupech, nástrojích apod. Pro tvorbu výukových materiálu oceníme kapitoly o zdobení kovářského materiálu, jako je 78
DRASTÍK, František. Kurs technických znalostí: Volné ruční kování. 1. vyd. Praha: SNTL, 1967, 106
s. 79
DRASTÍK, František. Kurs technických znalostí: Kovářství. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1960, 99 s. 80 SEMERÁK, Gustav a Karel BOHMANN. Umělecké kovářství a zámečnictví. 2. vyd. Praha: SNTL, 1979, 256 s.
33
cizelování, leptání, zlacení, stříbření, mědění, nielování, rýhování, taušírování. Tyto způsoby zdobení kovu jsou v současnosti zahrnuty ve výuce v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Publikací popisujících tuto tématiku není mnoho, proto jsou tyto kapitoly velkým přínosem. Dalšími kapitolami, které oceníme při tvorbě, jsou kapitoly o povrchových úpravách kovaných výrobků a o restaurování historických umělecko-kovářských výrobků. Tato tématika je v současnosti aktuální a tak jakákoliv informace z této oblasti je velmi užitečná. Kniha zaujme především svým obsahem. Spousta knih z této doby obsahuje téměř stejné informace, především o pracovních postupech a nepřináší dostatek nových informací. Je vidět, že autoři si tento problém uvědomovali, a knihu tak uchopili za opačný konec. Proto je tato publikace vhodným podkladem pro tvorbu výukových materiálů v současné době. Nakladatelství vydalo 35 300 výtisků této knihy, proto je její dostupnost oproti jiným knihám uspokojivější, přestože nového vydání se zatím nedočkala. Níže uvádím seznam publikací, které by mohly být nápomocné pro tvorbu výukových materiálů. Kvůli jejich nedostupnosti však nemohu v této práci uvést jejich podrobnější popis, neboť jsem neměl možnost je prostudovat. RUDOLF, Bedřich a Miloslav KOPECKÝ. Tvářecí stroje: Základy stavby a využití. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1985, 612 s. FUCHS, Otto. Kování a zařízení v kovárně: Příručka pro provoz, konstrukci a vyučování. 1. vyd. Praha: práce, 1954., 243 s. HAŠEK, Vladimír. Kování. 1. vyd. Praha: SNTL, 1965., 732 s. DEJMEK, Jan. Kovářství a jiné způsoby zpracování tvárných kovů pro živnosti kovodělné: pro živnostenské školy pokračovací a pro praktickou potřebu živnostníků. Praha: Šolc a Šimáček, 1929., 68 s. Ministerstvo pracovních sil Československa. Speciální technologie pro 1. ročník povolání XII/2 - kovář. Praha: SNTL, 1958, 240 s. ČERVENKA, Viktor. Tvrzení a šlechtění železa a ocele: K praktické potřebě kovodělníků. 2. vyd. Kober, 1941.
34
6 Výzkumná sonda v oblasti oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř Tato výzkumná sonda slouží k podpoření teoretické části této bakalářské práce. Jejím hlavním cílem je analýza současného stavu především výukových materiálů, jejich přípravy a uplatnění při výuce v předmětu Technologie na jednotlivých školách provozujících obor umělecký kovář, zámečník, pasíř. Sonda také zjišťovala osobní názory, návrhy a postřehy jednotlivých respondentů na danou problematiku.
6.1
Respondenti
Výzkumná sonda byla zaměřena na odborné učitele vyučující předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, a také na žáky studující tento obor a již zmíněný odborný předmět. Výzkumné sondy se zúčastnili učitelé a žáci z pěti škol a to ze SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové; Střední školy řemeslné Jaroměř; SOU tradičních řemesel a VOŠ, s.r.o. Brno; SUPŠ a VOŠ Turnov a ze SPŠ stavební Pardubice. Tabulka č. 1 uvádí počet respondentů z jednotlivých škol, které se zúčastnily tohoto výzkumu. Tabulka č. 1 – Počet respondentů POČET ŽÁKŮ
POČET UČITELŮ
CELKEM
SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové
14
1
15
Střední škola řemeslná Jaroměř
14
1
15
SOU tradičních řemesel a VOŠ, s.r.o. Brno
9
1
10
SUPŠ a VOŠ Turnov
15
1
16
SPŠ stavební Pardubice
10
2
12
62
6
68
ŠKOLA
CELKEM
6.2
Stanovení Hypotéz
Před výzkumem jsem si stanovil celkem čtyři hypotézy. Dvě hypotézy pro výzkum mezi učiteli předmětu Technologie oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř a dvě pro výzkum mezi žáky tohoto oboru.
35
Hypotéza č. 1 Výukové materiály pro předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř jsou nedostatečné, některá témata nejsou dostatečně zpracovaná a není možné o nich získat mnoho informací. Z tohoto důvodu si učitelé vytvářejí své vlastní výukové materiály, při jejichž tvorbě využívají nejrůznějších zdrojů. Hypotéza č. 2 Učitelé jednotlivých škol využívají při výuce didaktickou techniku, především počítače a data-projektory k prezentování vlastních vytvořených prezentací a jiných materiálů podporujících výuku. Hypotéza č. 3 Jelikož v současné době není v prodeji žádná vhodná učebnice pro tento obor, žáci využívají při výuce pouze své vlastní sešity nebo výukové materiály vypracované učitelem předmětu Technologie, zejména ve formě pracovních listů či prezentací. Hypotéza č. 4 Žáci mají o studium tohoto oboru zájem a chtěli by po vystudování pracovat jako umělečtí kováři.
6.3
Metody výzkumu
K hromadnému získání potřebných údajů jsem využil dotazníkové metody. V rámci této metody jsem vytvořil dva typy dotazníků. Dotazník č. 1 (viz příloha č. 4) byl určen pro učitele předmětu Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. V úvodu tohoto dotazníku jsem seznámil respondenty s účelem a vytyčenými cíli výzkumu. Následovaly kolonky pro potřebné obecné údaje, tedy název školy, věk respondenta a jeho pohlaví. Dotazník obsahoval celkem 10 otázek s otevřenou odpovědí, na které mohli respondenti libovolně odpovědět. Dotazník č. 2 (viz příloha č. 5) byl zaměřený na žáky studující obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Úvodem tohoto dotazníku byli respondenti opět seznámeni s účelem a cíli výzkumu. Také nechyběly kolonky pro nezbytné údaje, v tomto dotazníku šlo o název školy, ročník, věk a pohlaví respondenta. Dotazník byl tvořen
36
nejen otevřenými otázkami ale také otázkami uzavřenými. Žáci mohli libovolně odpovídat na čtyři otázky, u dvou otázek museli vybírat z výčtu uzavřených možností. Otázky jsem formuloval tak, aby odpovědi na ně dohromady směřovaly k potvrzení či vyvrácení hypotéz stanovených před výzkumem, ale aby také zároveň ukázaly širší kontext této problematiky. Oba dotazníky jsem se snažil vytvořit tak, aby respondenti neměli problém s porozuměním otázce a dokázali snadno odpovědět. Počet otázek jsem stanovil přiměřeně tak, aby jejich množství respondenty neodradilo. V dotazníku č. 1 i v dotazníku č. 2 byly všechny otázky zodpovězeny bez problémů, z čehož usuzuji, že dotazníky byly srozumitelné. Další využitou metodou v rámci tohoto výzkumu byla metoda rozhovoru. Provedl jsem neformální rozhovor s odborným učitelem předmětu technologie na SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové. Rozhovor má tu výhodu, že jsem mohl vyučujícímu osobně přiblížit danou problematiku, popřípadě objasnit konkrétní otázky z dotazníku, na které následně mohl odpovědět přesněji, a především jsme následně mohli společně o těchto otázkách diskutovat. Během tohoto neformálního rozhovoru jsem si vedl poznámky, ze kterých jsem také čerpal během psaní této bakalářské práce. Rozhovor se týkal především otázek z dotazníku a to: 1.
Ze kterých zdrojů čerpáte informace k daným tématům výuky? Existují
podle Vás jiná témata, která by byla vhodná zařadit do výukových materiálů? Jestli ano, jaká? 2.
Mají žáci k dispozici učebnici nebo jiný podklad vhodný ke studiu?
3.
Jsou podle vás některá témata hůře zpracovaná, nedostačující nebo
se o nich dá zjistit málo informací? Popř. co jim chybí?
6.4
Výzkum
6.4.1
Výzkum mezi učiteli předmětu Technologie – dotazník č. 1
Dotazníkem č. 1, který je zaměřen na učitele předmětu Technologie, bylo zjištěno, že věk respondentů je různý. Nejvíce respondentů spadá do věkové kategorie 40-50 a 60-70 let, naopak mladí učitelé chybí, jak je patrné z tabulky č. 2 a z grafu č. 1.
37
Tabulka č. 2 - Věk respondentů CELKEM RESPONDENTŮ 0 1 2 1 2
VĚK 20-30 30-40 40-50 50-60 60-70
Graf č. 1 – Věk respondentů VĚK RESPONDENTŮ 0% 17 % 33 %
20-30 30-40 40-50
33 % 17 %
50-60 60-70
Zdroj: vlastní zpracování Respondenty zastupují z 67 % muži a z 33 % ženy. (viz tabulka č. 3 a graf č. 2) Tabulka č. 3 – Pohlaví respondentů POHLAVÍ MUŽ ŽENA
CELKEM RESPONDENTŮ 4 2
38
Graf č. 2 – Pohlaví respondentů - učitelů POHLAVÍ RESPONDENTŮ UČITELŮ
33 %
MUŽ ŽENA
67 %
Zdroj: vlastní zpracování Následně k jednotlivým otázkám respondenti odpověděli: Otázka č. 1 - Jak dlouho vyučujete předmět Technologie pro umělecké kováře? Tabulka č. 4 uvádí jednotlivá časová období, po která vyučují respondenti předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Průměrná doba činí 8,5 roku. Tabulka č. 4 – Počet vyučovaných let POČET LET
16
PRŮMĚR
4
3
4
14
10
8,5
Otázka č. 2 - Kolik průměrně studentů začne studovat tento obor a kolik ho úspěšně zakončí? V tabulce č. 5 je zaznamenán průměrný počet žáků z jednotlivých škol, kteří ročně začnou studovat obor Umělecký kovář zámečník, pasíř a průměrný počet žáků, kteří tento obor každý rok úspěšně zakončí. Dále je v tabulce procentuálně vyjádřeno, jaká část žáků průměrně tento obor úspěšně absolvuje.
39
Tabulka č. 5 – Úspěšnost zakončení studia POČET ŽÁKŮ 7 10 6 10 7 6
POČET ABSOLVENTŮ 6 10 4 8 5 6
PROCENT ABSOLVENTŮ 85,7% 100,0% 66,7% 80,0% 71,4% 100,0%
PRŮMĚR
84,0%
Otázka č. 3 - Jaké zkušenosti máte s výukou předmětu Technologie? Všichni respondenti odpověděli, že mají dobré zkušenosti. Objevil se také pozitivní názor, že žáci mají o tento předmět zájem a spolupracují při výuce, a že tento předmět je na pochopení lepší, než např. předmět Materiály. Otázka č. 4 - Jaké podklady používáte při výuce? Všichni respondenti uvedli více než jeden zdroj. Pět vyučujících odpovědělo, že používá ve výuce odbornou literaturu nebo dostupné učebnice, konkrétní tituly však neuvedli. Čtyři respondenti používají vlastní vypracované materiály. Polovina respondentů používá také internet. Jeden vyučující zapojí do výuky i film. Jeden z respondentů také odpověděl, že využívá při výuce tematické fotografie. Názorně je tento stav zobrazen v grafu č. 3. Graf č. 3 – Nejčastější podklady používané při výuce.
NEJČASTĚJŠÍ PODKLADY POUŽÍVANÉ PŘI VÝUCE Počet respondentů
6
Literatura
5 vlastní vypracované materiály
4 3
internet
2 1
film
0 fotografie
Druhy podkladů
Zdroj: Vlastní zpracování
40
Otázka č. 5 - Ze kterých zdrojů čerpáte informace k daným tématům výuky? Existují podle Vás témata, která by byla vhodná zařadit do výukových materiálů? Jestli ano, jaká? Pět vyučujících čerpá informace pro svou výuku z odborné literatury. Z analýzy, kterou jsem provedl v kapitole 5.2 „Přehled odborné a vzdělávací literatury“ je však vidět, že tato literatura je v současnosti buď nevyhovující, nebo nedostupná. Polovina respondentů čerpá z vlastnoručně vytvořených materiálů. Čtyři učitelé používají při přípravě také internet. Jeden čerpá informace z vlastní praxe a z exkurzí. Pouze dva respondenti vypsali témata, která by dle jejich názoru byla vhodná zařadit do výukových matriálů, a to: Tepelná technika, Nauka o kovech, Umělecké zámečnictví a kovářství, Fyzika kovů, Výroba damascénské oceli, Využití CAD systémů při navrhování.81 Otázka č. 6 – Jsou podle Vás některá témata hůře zpracovaná, nedostačující nebo se o nich dá zjistit málo informací? Popř. co jim chybí? V této otázce se jednalo především o témata zpracovaná v odborné literatuře, ze které učitelé čerpají informace. Jeden z respondentů odpověděl, že je zpracování témat dobré. Jeden uvedl, že témata nejsou hůře zpracovaná a že jim nic nechybí. Jeden vyučující uvedl, že pokud mu chybí informace, snaží se je doplnit. Dva respondenti odpověděli, že jsou hůře zpracovaná následující témata: Tepelné zpracování japonských mečů a jejich broušení, Povrchové úpravy kovů a Uchycování a montáž kovaných prvků a konstrukcí do architektury. Jeden z těchto respondentů dále uvádí, že ani tak nezáleží na zpracování témat, ale spíše na učiteli, jak je dokáže zpracovat a podat žákům, dále uvedl, že pro pochopení je dobrá praxe v oboru a odezva žáků. Otázka č. 7 – Jaké učební pomůcky používáte při výuce? Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti a uvedli mnoho druhů učebních pomůcek. Respondenti také uvedli do svých odpovědí, jakou využívají didaktickou techniku. Seznam učebních pomůcek, didaktické techniky a dalších prostředků, které 81
CAD – computer-aided drawing – počítačem podporované kreslení. Jedná se především o velkou
oblast, která zahrnuje široké spektrum navrhování. Jedná se o používání pokročilých grafických programů pro projektování s využitím počítače. CAD aplikace využívají geometrické, matematické, grafické a inženýrské nástroje, které slouží ke kreslení technických výkresů, modelování 3D objektů, výpočtům a technickým analýzám.
41
používají tito vyučující při výuce, obsahuje tabulka č. 6, ve které je také zaznamenáno, kolik respondentů využívá tyto didaktické pomůcky a techniku. Tabulka č. 6 – Seznam a využití didaktické techniky a pomůcek POMŮCKY, TECHNIKA PC Data-projektor Obrazy Prezentace Vlastní skripta Zpětný projektor Internet Učebnice Fotografie Ukázky hotových výrobků Odborná literatura Tabule Pracovní listy Fólie CD a DVD nosiče s tématy výuky Testy Film
VYUŽITÍ RESPONDENTY 3 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Pokud sečteme počet pomůcek a ostatní techniky, které pro svou funkci potřebují počítač, zjistíme, že počítač je při výuce využíván častěji, než respondenti výslovně uvedli. Otázka č. 8 – Jaké didaktické metody využíváte při výuce? Pět respondentů odpovědělo, že využívá při výuce monologické metody především formou výkladu, nebo přednášky. Dialogické metody používají 4 respondenti a to formou dialogu nebo diskuze. Dva respondenti odpověděli, že využívají také metod názorně demonstračních a to statickou projekci (promítání filmů, prezentací apod.). Dva respondenti odpověděli, že využívají projektových metod. Otázka č. 9 – Mají studenti k dispozici učebnici, nebo jiný podklad vhodný ke studiu? Tři respondenti uvedli, že mají studenti k dispozici materiály ve formě výukových listů, nebo skript pro 1., 2. a 3. ročník. Tyto materiály připravují pro studenty sami vyučující. Pouze jeden z respondentů odpověděl na tuto otázku kladně, tedy že studenti mají k dispozici učebnici, neuvedl však jakou. Dva respondenti odpověděli, že učebnice není. Jeden respondent uvedl, že studenti používají jako podklad pro výuku internet. 42
Jeden také odpověděl, že studenti mají zakoupenou literaturu. Podle analýzy, která je provedena v kapitole 5.2 „Přehled odborné a vzdělávací literatury“ je pravděpodobné, že mají zakoupené pouze tituly, které jsou v současné době dostupné. I když tyto tituly obsahují dobré informace, nejsou sepsány formou učebnice, nebo neobsahují všechna témata, která se vyučují v tomto oboru. Jeden z respondentů uvedl, že studenti využívají ke studiu knihu, učebnici a sešit. Bližší informace k těmto materiálům neuvedl. Otázka č. 10 – Spolupracujete s pedagogy z jiných škol, kteří vyučují v tomto oboru? (výměna výukových podkladů a jiných informací) Čtyři respondenti uvedli, že nespolupracují. Jeden z nich dodal, že si školy vzájemně konkurují, proto je spolupráce při výměně informací někdy problematická. Dva respondenti kladně. Z těchto dvou respondentů jeden (vyučující, působící na SOU tradičních řemesel a VOŠ s.r.o. v Brně) dodal, že spolupracuje s pedagogy ze Střední školy řemeslné v Soběslavi ze Střední školy řemeslné z Jaroměře.
6.4.2
Výzkum mezi žáky – dotazník č. 2
Výzkumu se celkem zúčastnilo 62 žáků, kteří se na vybraných školách vzdělávají. Z dotazníků bylo zjištěno, že nejvíce respondentů je ve věku 17 let. Tuto věkovou kategorii zastupuje 29 % respondentů, tedy 18 žáků. (viz tabulka č. 7 a graf č. 4). Zajímavé zjištění je, že 19 % respondentů zapadá do kategorie 20 -25 let. (viz tabulka č. 8 a graf č. 5). Přitom když předpokládáme, že žák do oboru nastoupí hned po základní škole, měl by obor studovat od 15 do 18 let věku. Možnou příčinou je to, že v praxi žáci umělecky a řemeslně zaměření často studují více těchto oborů po sobě. Tedy je možné, že tito studenti ve věku 20-25 let již absolvovali jeden nebo i více jiných oborů než začali studovat obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř.
43
Tabulka č. 7 – Věk respondentů dotazníku č. 2 VĚK 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25
POČET RESPONDENTŮ 5 6 18 16 5 4 5 0 2 0 1
Graf č. 4 – Věk respondentů dotazníku č. 2
VĚK RESPONDENTŮ 3% 8% 6%
2%
15 LET 16 LET
8%
17 LET
10 %
18 LET
8%
19 LET 20 LET
29 %
21 LET
26 %
23 LET 25 LET
Zdroj: Vlastní zpracování Tabulka č. 8 – Věkové kategorie žáků VĚK 15-20 20 -25
POČET RESPONDENTŮ 50 12
44
Graf č. 5 – Věkové kategorie žáků
VĚKOVÉ KATEGORIE ŽÁKŮ 19% 15-20 20 -25 81%
Zdroj: vlastní zpracování Respondenty zastupují z 97 % muži a z 3 % ženy (viz tabulka č. 9 a graf č. 6). Toto rozložení zcela odpovídá zaměření a náročnosti oboru, jakož i profilu absolventa. Tabulka č. 9 – Pohlaví respondentů – žáků POHLAVÍ CELKEM RESPONDENTŮ 60 MUŽ ŽENA
2
Graf č. 6 – Pohlaví respondentů - žáků
POHLAVÍ RESPONDENTŮ - ŽÁKŮ 3%
MUŽ ŽENA 97%
Zdroj: Vlastní zpracování Výzkumu se zúčastnili žáci ze všech ročníků tohoto oboru. Žáků ze třetích ročníků se zúčastnilo nejvíce a to 48 % (viz graf č. 7). Počty zastoupených žáků jednotlivých ročníků znázorňuje tabulka č. 10. Žáci třetích ročníků strávili již delší dobu 45
na školách při studiu oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, proto mohli odpovědi na jednotlivé otázky zhodnotit nejlépe. Tabulka č. 10 – Zastoupení ročníků POČET RESPONDENTŮ 11 15 30 6
ROČNÍK První Druhý Třetí Čtvrtý
Graf č. 7 – Zastoupení ročníků
ZASTOUPENÍ ROČNÍKŮ 10 %
18 % První Druhý 24 %
48 %
Třetí Čtvrtý
Zdroj: Vlastní zpracování Na jednotlivé otázky odpovídali respondenti – žáci takto: Otázka č. 1 - Proč jste se rozhodl studovat tento obor? Na tuto otázku odpovídali respondenti různě. Nejčastější odpověď na otázku proč se rozhodli studovat obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř byla, že je tento obor zajímavý, atraktivní a originální. Takto odpovědělo 25 žáků. Druhá nejčastější odpověď byla, že je toto řemeslo baví, zejména práce s kovem a že je to jistým způsobem naplňuje. Takto odpovědělo 23 žáků. Čtyři žáci studují tento obor, protože chtěli navázat na rodinnou kovářskou tradici. Pět žáků se rozhodlo studovat tento obor, aby uplatnili svou zručnost nebo umělecké cítění. Sedm respondentů uvedlo, že jsou zastánci řemesel a ruční práce a studují tento obor, aby se toto řemeslo zachovalo i do budoucna. Pět respondentů uvedlo, že se jim líbí kované výrobky, a že je v současné době o tyto výrobky zájem. Tři respondenti odpověděli, že se pro toto 46
řemeslo rozhodli, už když byli malí. Jeden žák se rozhodl studovat tento obor z důvodů uplatnění ve světě a také díky možnosti restaurování historických kovaných památek. Jeden respondent se rozhodl studovat tento obor, aby navázal na obor Odlévání kovů, který již vystudoval.
Jeden respondent uvedl, že po absolvování vysoké školy
se rozhodl, že chce pracovat manuálně, a že chce uplatnit svou zručnost. Otázka č. 2 – Chcete po absolvování tohoto oboru pracovat jako umělecký kovář(ka)? Naprostá většina respondentů je rozhodnuta, že se chce po absolvování školy takto živit. Celkem 38 studentů tedy odpovědělo kladně. Šest žáků uvedlo, že pokud budou mít možnost získat nějaký prostor, nebo finance na vlastní dílnu, tak by rádi jako umělečtí kováři pracovali. Dalších šest žáků by si chtělo po absolvování tohoto oboru dále rozšířit vzdělání a pokračovat v jiném studiu. Devět žáků odpovědělo, že možná, že teď ještě neví, jestli ano či ne. Tři respondenti by chtěli pracovat jako umělečtí kováři, ale záleží prý na tom, jaké bude jejich uplatnění. Jeden žák uvedl, že by nechtěl takto pracovat sám, ale spíše v kolektivu při realizaci rozsáhlejších projektů a prací. Pouze dva respondenti odpověděli záporně, tedy že se nechtějí po studiu tomuto oboru profesionálně věnovat. Otázka č. 3 – Jste spokojen(a) se studiem tohoto oboru? S čím jste nejvíce spokojen(a) / s čím nejste spokojen(a)? Celkem 44 žáků je spokojeno se studiem tohoto oboru. Čtrnáct žáků je především spokojeno s odborným výcvikem, naopak jedenáct jich s odborným výcvikem spokojeno není. Pět z nich není spokojeno, protože mistr odborného výcviku není vyučen v oboru a žáci ho prý dokonce žádají, aby je něco naučil. Čtyři respondenti by si přáli více hodin odborného výcviku a dva respondenti nejsou spokojeni s výdělkem. Tři respondenti uvedli, že by si přáli, aby se na praxích mohli více seberealizovat, tedy tvořit více výrobku dle vlastní fantazie. Sedm respondentů je spokojeno s teoretickými předměty, zejména odbornými. Jeden žák není spokojen s internetovou prezentací školy a celkovým systémem. Jeden respondent není spokojen celkově se studiem.
47
Otázka č. 4 – Zvolte výukové materiály, které používáte při výuce předmětu Technologie. Zvolit můžete víc možností a zakroužkujte. Respondenti měli možnost výběru ze sedmi možností a to: Učebnice, Pracovní listy, E-larning, Elektronická prezentace, Sešit, žádné a možnost Jiné – uveďte. Podle výsledků je nejvíce využívaným výukovým materiálem při výuce sešit. Z celkového počtu respondentů ho používá 59, což je drtivá většina. Dalším často využívaným výukovým materiálem jsou elektronické prezentace a pracovní listy, které vytváří učitel předmětu Technologie. Učebnici zakroužkovalo 19 studentů, což je důkazem, že se učebnice vyskytuje velmi ojediněle (více v kapitole 5.2 Přehled odborné a vzdělávací literatury). Využití těchto materiálů žáky, je zaznamenáno v tabulce č. 11. Procentuální vyjádření vzájemného využití těchto uvedených materiálů zobrazuje graf č. 8. Tabulka č. 11 – Výukové materiály VÝUKOVÉ MATERIÁLY Učebnice Pracovní listy E-learning Elektronická prezentace Sešit Žádné
POČET RESPONDENTŮ 19 28 0 38 59 1
Graf č. 8 – Využití výukových materiálů
VYUŽITÍ VÝUKOVÝCH MATERIÁLŮ 1%
Učebnice
13 % Pracovní listy 41 %
19 % Elektronická prezentace 26 %
Sešit
Zdroj: Vlastní zpracování
48
Otázka č. 5 – Která uvedená didaktická technika je využívána při Vaší výuce předmětu Technologie? Používanou techniku zakroužkujte, případně uveďte jinou. Otázka byla tvořena výběrem uzavřených odpovědí. Žáci mohli opět zvolit více možností, a to z následujících: Data-projektor, Zpětný projektor, Počítač, Interaktivní tabule, Vizualizér a možnost Jiné – uveďte. Tři respondenti uvedli, že není při výuce využívána žádná z možností. Z výsledků vyplývá, že nejčastěji využívaná didaktická technika při výuce je data-projektor, počítač, a také zpětný projektor. Je samozřejmé, že data-projektor je využíván společně s počítačem téměř ve všech případech, i když se dá použít i samostatně stejně jako počítač. Proto mají téměř stejné hodnoty. Využití didaktické techniky při výuce je zaznamenáno v tabulce č. 12 a grafu č. 9, který znázorňuje využití této techniky v procentech. Tabulka č. 12 – Využití didaktické techniky DIDAKTICKÁ TECHNIKA Data-projektor Počítač Zpětný projektor Interaktivní tabule Žádný z možností Vizualizér
POČET RESPONDENTŮ 33 32 24 7 3 0
Graf č. 9 – Využití didaktické techniky
VYUŽITÍ DIDAKTICKÉ TECHNIKY 3% 7% Data-projektor 34 % 24 %
Počítač Zpětný projektor Interaktivní tabule Žádný z možností
32 %
Zdroj: Vlastní zpracování
49
Otázka č. 6 – Jakým způsobem byste zlepšil(a) výuku předmětu Technologie? Uveďte prosím. S výukou předmětu technologie je 35 respondentů spokojeno a vyhovuje jim. Dvanáct respondentů uvedlo, že by uvítali exkurze do uměleckých kováren, výroben apod. Dva žáci uvedli, že by přivítali pro pochopení technologie povinnou praxi v dílnách mimo školu. Tři žáci uvedli, že by uvítali využití didaktické techniky především interaktivní tabule. Tři respondenti uvedli, že by chtěli více praktických ukázek z probrané látky, aby mohli vidět praxi názorně v dílnách odborného výcviku. Tři respondenti uvedli, že by bylo dobré, kdyby učitel při výuce používal názorných ukázek reálných nástrojů a předmětů. Dva žáci by chtěli více pracovních listů, nebo zavedení e-learningu.
Jeden respondent uvedl, že by bylo vhodné, aby se vydala
učebnice pro umělecké kováře s vypracovanými tématy závěrečných zkoušek a s názornými ilustracemi.
6.5
Zhodnocení hypotéz a výsledků výzkumné sondy
Hypotéza č. 1 Výukové materiály pro předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř jsou nedostatečné, některá témata nejsou dostatečně zpracovaná a není možné o nich získat mnoho informací. Z tohoto důvodu si učitelé vytvářejí své vlastní výukové materiály, při jejichž tvorbě využívají nejrůznějších zdrojů. Výzkumem bylo zjištěno, že učitelé odborného předmětu Technologie jsou zkušení a mají za sebou delší praxi (nejméně 3 roky), neboť průměrná doba jejich působení činí 8,5 roku. Z toho vyplývá, že dané otázky mohli relevantně posoudit. Všichni respondenti mají s vyučováním předmětu Technologie dobré zkušenosti, nicméně jisté nedostatky v oblasti výukových materiálů se ve výzkumu objevily. Všichni respondenti uvedli, že při samotné výuce používají více než jeden druh podkladů. I tento fakt naznačuje, že zde neexistuje nějaký jednotný materiál, který by v sobě zahrnoval veškeré potřebné informace a byl by vhodný pro přímé využití ve výuce. Nejvíce se při výuce využívá odborná literatura, která je však dle mé analýzy (kapitola 5.2 Přehled odborné a vzdělávací literatury) téměř nedostupná, nebo nevyhovující. Dvě třetiny respondentů uvedlo, že při výuce používají své vlastní výukové materiály. Pro tvorbu těchto vlastních podkladů využívají dle výsledků
50
výzkumu nejčastěji opět odbornou literaturu, dále například internet, vlastní materiály, poznatky z praxe či z exkurzí. Z výzkumu vyplývá, že polovina respondentů vidí problém v nedostatečném či špatném zpracování určitých témat. Výsledky mé analýzy odborné a vzdělávací literatury se potvrdily tímto výzkumem, neboť bylo zjištěno, že žáci nemají při studiu k dispozici žádnou relevantní vhodnou učebnici a často čerpají právě z materiálů vytvořených učitelem. Z výše řečeného je tedy zřejmé, že platnost stanovené stěžejní hypotézy č. 1 byla výzkumem potvrzena. Hypotéza č. 2 Učitelé jednotlivých škol využívají při výuce didaktickou techniku, především počítače a data-projektory k prezentování vlastních vytvořených prezentací a jiných materiálů podporujících výuku. Všichni dotázaní učitelé využívají ve svých hodinách při výuce předmětu Technologie nějakou didaktickou techniku. V tomto směru bylo výzkumem zjištěno, že nejvíce se používá počítač. Počítač se ve výuce používá zejména k vlastním „powerpointovým“ prezentacím, k vyhledávání informací na internetu, k prohlížení fotografií a obrázků, k pouštění CD a DVD s tématy výuky či výukových filmů atp. Další oblíbenou didaktickou technikou je data-projektor nebo zpětný projektor. Všechny tyto didaktické techniky spolu přímo souvisí. Tyto údaje byly potvrzeny také ve výzkumu mezi žáky. Podle nich jsou nejvíce využívanou didaktickou technikou data-projektor, počítač a zpětný projektor. Z výsledků výzkumu je tedy zřejmé, že hypotéza č. 2 je bezezbytku potvrzena. Hypotéza č. 3 Jelikož v současné době není v prodeji žádná vhodná učebnice pro tento obor, žáci využívají při výuce pouze své vlastní sešity nebo výukové materiály vypracované učitelem předmětu Technologie, zejména ve formě pracovních listů či prezentací. Z výzkumu vyplývá, že celkově jsou žáci se studiem oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř spokojeni. Nicméně bylo zjištěno, že daleko více žáků je spokojeno s výukou v rámci odborného výcviku než těch, kteří jsou spokojeni s výukou teoretických odborných předmětů. Přitom pouze jeden respondent je nespokojený 51
celkově se studiem oboru. Z toho vyplývá, že celkově se žákům studium líbí, ale v oblasti teoretických předmětů je zde prostor pro zlepšení. Tento fakt by mohl být zapříčiněn právě i nedostatečnými či nevhodnými výukovými materiály, neboť to s sebou zákonitě přináší méně kvalitní a méně zajímavou výuku předmětu. Ohledně samotného předmětu Technologie pouze polovina respondentů uvedla, že je s výukou předmětu spokojená. Většina připomínek směřovala k inovaci výuky tohoto odborného předmětu, zavedení nových metod a pomůcek při výuce, ale byly zde také respondenti, kteří by si přáli více pracovních listů nebo novou vhodnou učebnici. Výzkumem bylo zjištěno, že nejvíce využívaným materiálem při výuce je sešit, který používá 95 % žáků. Celkem 61 % respondentů využívá při výuce elektronických prezentací. Tento výsledek tak koresponduje s výsledky výzkumu mezi učiteli, kteří uváděli, že tento prostředek užívají ve svých hodinách často. Na třetím místě jsou pracovní listy, které jsou využívány 45 % žáků. Učebnici z celkového počtu 62 respondentů používá pouze 19 žáků, což je 31 %, ovšem v poměru k ostatním využívaným prostředkům je učebnice využívána pouze ze 13 % (viz graf č. 8). Hypotéza č. 3, při jejímž stanovení jsem vycházel z provedené analýzy v kapitole 5.2, je tedy výzkumem potvrzena. Hypotéza č. 4 Žáci mají o studium tohoto oboru zájem a chtěli by po vystudování pracovat jako umělečtí kováři. Výzkumem bylo zjištěno, že žáci studují obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř, protože pro ně zajímavý a atraktivní a protože je to baví. Tento obor si tedy vybrali záměrně a cíleně, nikoliv např. proto, že „nevěděli, kam jinam jít“, nebo „jinam se nedostali“ apod. Zájem o obor dokládá také to, že se výzkumu zúčastnil relativně vysoký počet žáků a že na všechny otázky skutečně odpovídali smysluplně a se zájmem. Většina respondentů po absolvování oboru chce pracovat jako umělecký kovář. Malá část žáků chce po absolvování tohoto oboru dál studovat. Další skupina respondentů odpověděla, že bude záležet na konkrétních okolnostech (prostředky, uplatnění apod.). Tedy i hypotéza č. 4 byla výzkumem zcela potvrzena.
52
6.6
Návrh doporučení
Vzhledem k tomu, že učitelé nejčastěji čerpají informace z odborné literatury, která je nedostupná, nebo nevyhovující, popřípadě z internetu, který poskytne ne vždy zcela spolehlivé informace, shledávám zde velkou potřebu nějakého jednotného vhodného učebního materiálu. Neboť ten, za předpokladu, že by byl kvalitně zpracován, může zajistit znatelné zvýšení kvality výuky. Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř je vyučován v České republice ve čtrnácti školách. Dle mého názoru je spolupráce mezi učiteli vhodným zdrojem k výměně různých informací, výukových materiálů, ať jsou to učebnice, prezentace aj. Výsledky výzkumu poukázali na to, že 83 % učitelů, vyučujících předmět Technologie v tomto oboru, nespolupracuje mezi sebou. Jak také učitelé uvedli, školy si navzájem konkurují, proto většinou ani nespolupracují. Podle mého názoru je tento přístup zpátečnický. Bylo by dobré, aby tyto školy navázaly mezi sebou bližší kontakty a vztahy a navzájem se v tomto ohledu více podpořili. Tato cesta není zajisté jednoduchá, ale dle mého názoru je proveditelná. Vhodnou formou pro výměnu výukových materiálů by mohl být webový portál, ve kterém by si učitelé mohli tyto materiály a zkušenosti vyměňovat a shromažďovat. Většina těchto škol je státní, proto by se také stát mohl zaručit o to, aby se k žákům tohoto oboru dostala stejná míra informací a možnost získání stejné úrovně vzdělání nejen v tomto oboru. Takovýto výměnný portál by mohlo zřídit Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Většina žáků se tomuto řemeslu chce věnovat dál i po absolvování oboru, je důležité, aby během studia měli k dispozici kvalitní výukové materiály. Neboť právě studium by je mělo připravit na praxi. Bohužel, jak vyplývá i z mého výzkumu, v současnosti je kvalitních výukových materiálů nedostatek. Žáci se během studia neseznámí s některými tématy více do hloubky, což pak musí velmi složitě a pracně dohánět až v praxi. Pro podporu nedostačujících výukových materiálů jsem využil výzkumu a zjistil jsem, která témata by bylo vhodné zpracovat. Následně jsem si vybral jedno téma, které jsem zpracoval ve formě přípravy učitele na vyučovací jednotku obsahující metodickou i obsahovou část. Obsahová příprava je doplněna elektronickou prezentací, která je přiložena k této bakalářské práci, jako samostatná příloha. Učitelé uvedli témata: Tepelné zpracování japonských mečů a jejich broušení, Povrchové úpravy kovů a Uchycování a montáž kovaných prvků a konstrukcí do architektury Tepelná technika, Nauka o kovech, Umělecké zámečnictví a kovářství, Fyzika kovů, Výroba damascénské oceli, Využití CAD systémů při navrhování. Z požadovaných 53
témat jsem si pro svoji bakalářskou práci zvolil téma Výroba damascénské oceli. Tuto přípravu i materiál jsem následně poskytl učiteli předmětu Technologie, který učí na SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové, který ji s pozitivním ohlasem zařadil do výuky.
54
7 Příprava učitele na vyučovací jednotku Výsledky výzkumné sondy potvrzují, že existují témata, která jsou nedostatečně zpracovaná nebo by bylo vhodné je zařadit do učebních osnov, či vytvořit k nim výukový materiál. Pro příklad, jsem vytvořil přípravu učitele na vyučovací jednotku (hodinu), obsahující jedno z těchto témat. Tato příprava je rozdělena na část metodickou a obsahovou, ve které bude vytvořen samostatný výukový materiál. Jako téma vyučovací jednotky jsem si vybral výrobu damascénské svářkové ocele. Před ukázkou této přípravy je vhodné si objasnit tuto problematiku. Příprava učitele na vyučování je obsáhlý proces, ve kterém si učitel promítá v mysli celou posloupnost činností, které by bylo vhodné zařadit do výuky a následně tyto činnosti postupně seřadí a sepíše. Začínající učitelé by si takovou písemnou formu přípravy měli vždy vytvářet, jelikož díky ní si mohou nacvičit strategii přemýšlení o procesu výuky a zároveň jim tato písemná příprava poskytne vodítko, které mohou mít při výuce vždy po ruce.82 Jedná se především o promyšlení a stanovení činností jako je stanovení cílů, jak vzdělávacích, tak výchovných v návaznosti na obsah učiva. Dále příprava učitele na vyučování obsahuje volbu organizační formy, vyučovacích metod a prostředků, strukturovaný časový plán a způsob kontroly a hodnocení výsledků. Mezi základní pomocné výukové materiály pro učitele, ze kterých lze čerpat informace, patří učebnice. Významné jsou také normy, tabulky, odborné časopisy a technická literatura, ze kterých by měl učitel technických předmětů také čerpat. 83 Vyučovací jednotka je součástí určitého tematického celku a učiva daného vyučovacího předmětu, proto je důležité vycházet ze závazných školských dokumentů, jako jsou učební osnovy nebo učební plán. Díky těmto dokumentům může učitel vypracovat tematický plán a písemné přípravy na vyučování.84 Při specifikaci a konkretizaci vyučovacích cílů je vhodné používat sloves, která je nejlépe vystihují. Takováto slovesa jsou např. vysvětlit, popsat, provést, řešit, určit,
82
http://files.katfyziky.webnode.cz/200000286565af57551/Trnkova%20K_Priprava_ucitele_na_vyucovani.pdf, s. 4. 83 FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika technické výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001., s. 55. 84 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s. 111.
55
srovnat, zdůvodnit, načrtnout, demonstrovat, apod.85 Chris Kyriacou uvádí výukový cíl jako “cílový stav procesu žákova učení, tzn., čemu se mají žáci naučit.“86
7.1
Metodická příprava
Technologie – 3. Ročník, obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř Téma: Výroba damascénské svářkové oceli - (vyučovací jednotka – 90 minut) Výchovně-vzdělávací cíl: Žáci: popíší technologický postup výroby damascénské svářkové oceli. popíší postup kovářského svařování paketu. budou znát materiály vhodné ke zpracování této ocele a zdroje, kde je získat. vysvětlí jaké výhody má damascénská ocel oproti jiným ocelím. zdůvodní, co má vliv na kovářské svařování. budou znát vady vznikající při kovářském svařování. si osvojí různé druhy výroby vzorů damascénské svářkové oceli. uvedou možnosti využití této oceli. se aktivně zapojí do výuky formou diskuze. si osvojí znalosti bezpečnosti práce při kovářském svařování a leptání oceli. Forma vyučování: Vyučovací hodiny - hromadné vyučování Metody: Monologické (popis, vysvětlování, výklad), dialogické (řízená diskuze) názorně demonstrační (pozorování, předvádění, projekce) Výchovné využití: Význam dodržování bezpečnosti práce a šetření materiálních zdrojů, damascénskou ocel lze vyrobit z ocelí určených k recyklaci. Příprava: Zajistit učební pomůcky a zkontrolovat funkčnost didaktické techniky. Pomůcky: Počítač, data-projektor, tabule, elektronická prezentace, damaškový paket, plátek damascénské ocele.
85
FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika technické výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001., s. 55. 86 KYRIACOU, Chris. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. Vyd. 3. Praha: Portál, 2008, 155 s., s, 36-37.
56
Návaznost na předchozí látku: Tavidla, kovářské dělení materiálu, broušení a leštění oceli, ohřev materiálu, tváření materiálu za tepla, třídy ocelí a jejich složení, barvy teplot oceli. Struktura vyučovací jednotky: 1.
Organizace
5 min.
2.
Vyzkoušení znalostí žáků z tématu
předchozí hodiny
10 min.
3.
Úvod, motivační film
15 min.
4.
Výklad, diskuze, zápis do sešitu
20 min.
5.
Názorná ukázka svařeného paketu
5 min.
6.
Pokračování ve výkladu
15 min.
7.
Názorná ukázka damascénské ocele
5 min.
8.
Shrnutí a opakování učiva
10 min.
9.
Závěr, zadání domácího úkolu
5 min
Průběh vyučovací jednotky: 1)
Úvodní seznámení s obsahem hodiny a následné puštění filmu pomocí
počítače a data-projektoru. 2)
Během výkladu používat elektronické prezentace a klást otázky
v návaznosti na film a pro přemýšlení žáků nad tématem: Z ocelí, které se běžně používají v současné době k výrobě damascénské oceli, jsou vyrobené některé strojní součásti, znáte nějaké? Katrová pila, staré pilníky, ložiskové obložení, listové pružiny… Jaké byste měli používat ochranné pomůcky během kovářského svařování? Brýle, rukavice, kovářská zástěra. Jaké nástroje a zařízení potřebujeme k výrobě damascénské oceli? Výheň, kladivo, kleště, svářecí zařízení, skleněnou nádobu, úhlovou brusku, buchar, smirkový papír,… Na co musíme brát ohled při práci s leptacím roztokem (kyselinou)? Větraná místnost, ochranné pomůcky, doba ponoření v kyselině, skleněná nádoba. 3)
Během výkladu vést žáky k zapisování informací do sešitu
4)
Názorná ukázka svařeného paketu. Nechat kolovat po třídě. Dbát
na správné zacházení s předmětem během ukázky. 57
5)
Pokračovat ve výkladu až po vrácení ukázky.
6)
Během výkladu nechávat prostor na otázky žáků.
7)
Názorná ukázka plátku damascénské svářkové ocele. Nechat kolovat po
třídě. Dbát na správné zacházení s předmětem během ukázky. 8)
Shrnutí a opakování učiva.
Jaké oceli používáme při tvorbě damascénské svářkové oceli? Popiš vlastnosti damascénské oceli (mechanické, nemechanické). Popiš, na co má vliv uhlík obsažený v ocelích při výrobě damascénské oceli. Jakých chyb se můžeme dopustit při kovářském svařování paketu? Popiš stručně výrobu damascénské svářkové oceli. Jaké znáš druhy vzorů damascénské svářkové oceli? Popiš potup při leptání této oceli. Jaké znáš druhy leptacích roztoků (kyselin), které se nejčastěji používají při leptání damascénské oceli? Popiš, které ochranné pomůcky používáme při kovářském svařování a leptání oceli. 9)
Závěr, domácí úkol.
Zjistěte, jak se nazývají a vytvářejí jiné vzory damascénské ocele. Sepište výrobní postup některého vzoru damascénské svářkové oceli dle vašeho výběru. Výrobní postup bude obsahovat seznam materiálů (ocelí) použitých při výrobě, jejich vlastnosti a složení a samostatný výrobní postup v bodech doplněný obrázky.
58
7.2
Obsahová příprava
VÝROBA DAMASCÉNSKÉ SVÁŘKOVÉOCELI V této kapitole se seznámíme se svářkovou damascénskou ocelí, s její historií, využitím a s její technologií výroby. Dále se dozvíme, jaké oceli jsou vhodné pro kovářské svařování, a jak toto svařování probíhá. Damascénská ocel je po tisíciletí velice ceněným materiálem. Vyráběli ji Vikingové ve Švédsku, Frankové a na východ od nás obyvatel dnešní Sýrie, Indie, Persie apod. Z této oceli se dříve vyráběli především zbraně, se kterými se čile obchodovalo v Damašku, odkud pochází její název z dob křížových výprav. Většina čepelí vyrobených pouze z tvrdé oceli se snadno zlomí. Aby čepel byla tvrdá, ale i pružná, výrobci těchto zbraní přišli na způsob, jak toho docílit. Spojili vlastnosti tvrdé oceli a měkkého železa. 87 Oceli s těmito různými vlastnostmi kladli na sebe, tedy skládali v tzv. paket a následně jej kovářsky svařili. Takto svařený paket se dále rozkoval a následně znovu přeložil a opět svařil. Po několikanásobném přeložení paketu se v něm vrstvy ztenčovaly a množily. Když měl tento paket dostatečné množství vrstev, tak se z něj dále vykovala čepel.88 V současnosti se vytváří tzv. svářková damascénská ocel. Rozdíl oproti pravé damascénské oceli je v počtu materiálů použitých pro její výrobu. Pravý damašek se tvořil z jednoho kusu oceli a nepoužívalo se kovářského svařování, zatímco u svářkového je kovářské svařování nezbytné pro spojování ocelí s různým obsahem uhlíku.89
Využití damascénské oceli v současnosti V současné době se tato ocel využívá především k výrobě luxusních nožů a různých čepelí, dále také k výrobě hlavní pušek a jiných zbraní. Díky krásné ornamentice a vzhledu se tato čepel využívá nejen k výrobě čepelí, ale i šperků či jiných ozdobných prvků. Damascénské svářkové oceli nejsou korozivzdorné, proto je důležité je uchovávat v suchu a konzervované. Pro výrobu šperků je vhodné použít ocel s kombinací čistého niklu.
87
PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 244 s., s. 40-41. BOTHE, Carsten. Velká kniha nožů: vše o nožích, sekerách a nástrojích. Líbeznice: Víkend, 2010, 135 s., s. 7. 89 http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php 88
59
Materiály vhodné pro výrobu svářkové damascénské oceli V první řadě je důležité zmínit, že oceli musí být svařitelné. Obecně se udává, že na svařitelnost ocelí má vliv obsah uhlíku (C) v dané oceli. Vhodná ocel ke svařování je taková, která obsahuje uhlík do 0,2 %. Jako nejvhodnější se postupem času ukázaly oceli uhlíkové bez většího množství legujících prvků. Legující prvky snižují možnost svařování. Proto nelze klasickým kovářským svařováním vyrobit nerezový damašek. Mezi nejčastější oceli, které se používají v České republice, jsou oceli třídy 19 a to například dle ČSN: 19191, 19312, 19314 obsahující do 1 % uhlíku s kombinací houževnatější ocelí třídy 11 nebo 12, které obsahují kolem 0,6 % uhlíku. 90 Z těchto ocelí jsou vytvořeny některé strojní součásti. V běžné praxi se používají staré pilníky, katrové kotouče, ložiskové obložení, listové pružiny, řetězy z motorové pily, ocelová lana apod. Díky tomu se z již nefunkčních a nevyužívaných kusů oceli stanou nové užitečné a hodnotné nástroje či jiné věci.
Příprava paketu Jednotlivé plátky oceli musí být zbaveny nečistot a koroze, aby se následně mohly dobře svařit. Proto je dobré tyto plátky nejprve přebrousit. Je vhodné, aby velikost jednotlivých plátků oceli byla stejná. Jednotlivé plátky oceli se mezi sebou střídají, jak je vidět na obr. č. 1. Obrázek č. 1 – Složení paketu
Zdroj: PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých Takto připravený paket se následně jakoukoliv svařovací metodou svaří tak, aby jednotlivé plátky drželi při sobě. Závěrem se k tomuto paketu přivaří ocelová tyč, která slouží k manipulaci s paketem při kovářském svařování a zpracování. (viz obr. 2.) 90
http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php
60
Obrázek č. 2 – Přivaření ocelové tyče
Zdroj: http://www.bemetal.cz/tutorials-navody
Sváření paketu Pro svaření jednotlivých vrstev paketu využijeme nejstarší techniku svařování, a to kovářské svařování v ohni. Při kovářském svařování ohříváme materiál ve výhni na teplotu asi 1300°C, až do bílého žáru. Při této teplotě je povrch oceli lehce natavený a trochu jiskří. Po dosažení této teploty vyjmeme materiál z výhně a následně ho rychle očistíme kartáčem od vzniklé strusky a zpočátku mírnými, postupně stále intenzivnějšími údery kladiva se jednotlivé vrstvy ocelí v paketu spojí. Při kovářském svařování především v ohni dochází ke styku materiálu s palivem a vzduchem vháněným do ohniště. Působením paliva i vzduchu při vysokých teplotách dochází k vytváření nežádoucích sloučenin na povrchu ocelí, jako jsou oxidy a sirníky, které by bránily dobrému svaření jednotlivých ocelí. Proto se při tomto svařování používají tzv. tavidla. Tavidlo je látka, která je schopna rozpustit nežádoucí sloučeniny železa v ohni a současně vytvořit snadno odstranitelný struskový povlak na povrchu svařovaných ocelí. Nejčastější tavidla používaná k tomuto účelu jsou křemičitý písek a soda, či borax. Rozžhavené plochy se posypou tavidlem, které se roztaví na tekutou strusku, která chrání styčné plochy (viz obr. 3). Po posypání tavidlem paket musíme rozžhavit ve výhni na již zmiňovanou svařovací teplotu. Údery kladiva vytlačí ze styčných ploch svařovaných ocelí tuto tekutou strusku a tím se dokonale očištěné oceli velmi pevně svaří91 (viz obr. 4). Při kovářském svařování je důležité používat ochranné pomůcky, jako jsou brýle a kovářská kožená zástěra. Při svařování vylétává rozpálená tekutá struska z paketu, která by nás mohla popálit.
91
JÍCHA, Antonín. Volné ruční kování: pro 1. a 2. ročník OU ruční kovář. Praha: SNTL, 1986, s. 80.
61
Obrázek č. 3 – Posypání tavidlem
Zdroj: http://www.bemetal.cz/tutorials-navody Obrázek č. 4 – Kovářské svařování
Zdroj: http://drdavidsim.com/?page_id=25 Nejčastější chyby při kovářském svařování: Nespojení materiálu - nedostatečné prohřátí materiálu, materiál kovářsky nesvařitelný, nepoužití tavidel (především u tvrdších ocelí svařování výrazně usnadňují), výheň znečištěná jiným kovem (především zinek, který i při velmi malém množství znemožňuje svařování) Praskaní materiálu pod údery - přehřátý materiál. Spálení materiálu v jiném místě než je svar - zapříčiněno špatně prohřátým materiálem, při svařování byla např. uprostřed nižší teplota než po stranách. 62
Kazy ve svaru - nedostatečné prohřátí (jádro mělo nižší teplotu), znečištění ploch netavitelným materiálem, nedostatečné prokování, důlky na svařovacích plochách, jež uvězní okuje, které pak nemají kudy odtékat.92
Vrstvení paketu a tvorba vzorů Po kovářském svaření se následně paket vytáhne do délky a v půli nasekne sekáčem. Takto naseknutý materiál se začistí a opět přeloží (viz obr. 5 a 6). Následně se opět posypává boraxem a kovářsky svařuje. Při překládání se geometrickou řadou zvyšuje počet vrstev, např. po přeložení deseti vrstev vznikne vrstev 20. Následné přeložení rozšíří počet vrstev na 40, pak na 80, 160, 320, atd. Obrázek č. 5 – Naseknutí paketu
Zdroj: http://www.bemetal.cz/tutorials-navody Obrázek č. 6 - Překládání paketu
Zdroj: PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých Každý kovář se snaží vytvořit co nejoriginálnější vzor. Různých typů vzorů docílíme při zpracování a to buď ohýbáním, překováváním, spojováním různých druhů
92
http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php
63
damaškových struktur a dalšími způsoby. Je nemožné popsat všechny druhy damascénských ocelí a všechny jejich kombinace. Některé základní si však uvedeme.93 Lineární vzor (Paralelní, vlasový) Lineární vzor vznikne při překládání paketu stále v jednom směru bez dalších úprav. Tento vzor můžeme považovat jako vzor základní, ze kterého vycházejí další vzory. Tento vzor opticky vzniká po broušení oceli v kolmé rovině na vrstvy.94 (viz obr. 7) Obrázek č. 7 – Lineární vzor po vybroušení
Zdroj: http://www.minnesotafarriers.com/Damascus.htm Vlnitý vzor Vlnitý vzor vzniká po zprohýbání lineárního vzoru. Vlnitého vzoru můžeme také dosáhnout pomocí broušení. Do rovného paketu vybrousíme úhlovou bruskou vedle sebe drážky (viz obr. 8). Takto vybroušený paket následně rozkoveme. Tím se vrstvy zvlní (viz obr. 9).
93 94
http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php Tamtéž.
64
Obrázek č. 8 – Vybroušení drážek
Zdroj: http://www.mkunelius.com/damasti3eng.html Obrázek č. 9 – Vlnitý vzor
Zdroj: http://wharchive.williamhenrystudio.com/blades.cfm Náhodný vzor Pokud odbrousíme materiál v rovině vrstev, vznikne nám tzv. vzor náhodný nazýván občas také jako mapový95 (viz obr. 10) Obrázek č. 10 – Náhodný vzor
Zdroj: http://www.perkinknives.com/handmade-bushcraft-knife-damascus-steelwalnut-wood--mosaic-pins-handle-106-p.asp
95
http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php
65
Torzní vzor Tento vzor nám vznikne, když ve žhavém stavu zkroutíme damaškový čtyřhran do spirály a následně ho překováme (viz obr. 11). 96 Většinou se snažíme s damaškovou ocelí šetřit a výkovek kováme do téměř finálního tvaru výrobku, avšak u torzního damašku je pro získání hezčího vzoru třeba odbrousit téměř 2/3 materiálu. (viz obr. 12) Obrázek č. 11 – Torzírování (zkroucení) damaškového čtyřhranu
Zdroj: http://www.noze-nuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php Obrázek č. 12 – Torzní vzor po vybroušení a vyleptání
Zdroj: http://www.trueknife.com/damascus-patterns.html Peříčkový vzor Tento vzor je na výrobu poměrně složitý. Při výrobě damascénské oceli s tímto vzorem by měl autor dobře ovládat kovářské svařování a mít cit pro tvorbu damascénské ocele. Postup výroby tohoto vzoru si popíšeme v několika krocích. 1. Vykováme paket zhruba o třiceti vrstvách a následně ho pootočíme o 90° a překováme na výšku (tzv. na kant) - viz (obr. 13).
96
PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 244 s., s. 41.
66
Obrázek č. 13 – Překování na kant
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm Při překování na kant se vrstvy různě zprohýbají97(viz obr. 14). Obrázek č. 14 – Detail zprohýbání vrstev
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm 2. Dále je třeba vytáhnout překovaný paket v delší plocháč, který následně nařežeme na zhruba 20 stejných dílů. Tyto díly na sebe naskládáme, lehce přivaříme k sobě svářečkou a následně k tomuto celku přivaříme tyč pro manipulaci s paketem (viz obr. 15)98
97
http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm
98
67
Obrázek č. 15 – Nařezání a svaření dílů
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm 3. Takto připravený paket se musí kovářsky svařit v jeden celek (viz obr. 16). Tato fáze je velice složitá. Vysoký paket se při svařování může bořit a narušit proces svařování. Po svaření odřežeme pomocnou tyč a zabrousíme všechny viditelné svary. Obrázek č. 16 – Svaření vysokého paketu
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm 4. Ze shora paketu si nařízneme úhlovou bruskou drážku a za vysokých teplot rozsekneme oblým sekáčem (oblíkem) paket téměř až úplně dolů.99 (viz obr. 17)
99
http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm
68
Obrázek č. 17 – Rozseknutí paketu
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm 5. Takto naseknutý paket se musí za vysokých teplot sklepat k sobě. Je důležité sklepávat opatrně, aby se materiál neroztrhal (viz obr. 18). Následuje svaření celku a vybroušení materiálu. Je dobré odbrousit větší množství materiálu, aby v něm nezůstávaly vady a nečistoty, které se díky tomuto dlouhému procesu mohou vyskytovat častěji. Výsledný peříčkový vzor je vidět na obr. 19. 100 Obrázek č. 18 – Sklepání paketu
Zdroj: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm
100
http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm
69
Obrázek č. 19 – Peříčkový vzor damascénské ocele
Zdroj: http://www.bladeforums.com/forums/showthread.php/ 659322-Drop-point-feather-damascus
Leptání oceli Struktura damaškové oceli není po vybroušení viditelná. Pro získání viditelného a plastického vzoru je třeba vybroušenou a vyleštěnou čepel vyleptat kyselinou. Nejčastěji se používá kyselina chlorovodíková (HCl) nebo chlorid železitý (FeCl3). Ocel leptáme nejlépe ve skleněné nádobě. Vrstvy obsahující více uhlíku mají po vyleptání tmavší barvu než vrstvy s nižším obsahem uhlíku.101 Různé složení oceli má také vliv na plastičnost damascénské ocele po vyleptání. Jedna z ocelí se vyleptá hlouběji, než druhá. Míru této plastičnosti ovlivníme dobou, po kterou necháme ocel leptat v kyselině. Po vytažení oceli z kyseliny je důležité ji opláchnout a pořádně vysušit. Na závěr se ocel přeleští velmi jemným smirkovým papírem, čímž se docílí kontrastnějšího vzoru. Vrstvy vyleptané více do hloubky se smirkovým papírem neobrousí. Leptání provádíme v dobře větraném prostoru a používáme ochranné pomůcky, jako jsou brýle a rukavice.
101
PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 244 s., s. 42
70
Kontrolní otázky: 1) Jaké oceli používáme při tvorbě damascénské svářkové oceli? Svařitelné, uhlíkové (tř. 19) v kombinaci s houževnatějšími ocelemi (tř. 11 a 12) 2) Popiš vlastnosti damascénské oceli (mechanické, nemechanické). Mechanické: pevnost a pružnost, dobrá řezivost Nemechanické: estetičnost 3) Popiš na co má vliv uhlík, obsažený v ocelích při výrobě oceli damascénské. Uhlík má vliv na svařitelnost oceli, vhodná ocel ke kovářskému svařování má obsah uhlíku do 0,2 %. 4) Vyjmenuj chyby vznikající při kovářském svařování. Nespojení materiálu, praskaní materiálu, spálení materiálu v jiném místě než je svar, kazy ve svaru 5) Popiš stručně výrobu damascénské svářkové oceli. Příprava paketu, svaření paketu, překládání a svařování paketu, vykování výrobku, broušení a leptání oceli. 6) Jaké znáš druhy vzorů damascénské svářkové oceli? Torzní, lineární, vlnitý, náhodný, peříčkový 7) Popiš výrobu některého vzoru. Torzní – vykování paketu o x vrstvách do čtyřhranné tyče, která se následně zkroutí do spirály. Tuto tyč na závěr přebrousíme a vyleptáme. 8) Popiš leptání této oceli. Vybroušený a vyleštěný materiál ponoříme do leptacího roztoku (kyseliny), a to buď do kyseliny chlorovodíkové, nebo chloridu železitého. Po vyleptání vyjmeme materiál, opláchneme, vysušíme a přeleštíme jemným smirkovým papírem. 9) Jaké znáš druhy leptacích roztoků (kyselin), které se nejčastěji používají při leptání damascénské oceli? Kyselina chlorovodíková, chlorid železitý 10) Popiš, které ochranné pomůcky používáme při kovářském svařování a leptání oceli. Brýle, rukavice
71
Závěr Již při studiu učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř jsem se setkal s problémem výukových materiálů a odborné technické literatury týkající se této oblasti. Během studia jsem neměl k dispozici žádnou učebnici, nedostatek byl i odborných publikací. Viděl jsem zde poměrně velký prostor ke zlepšení, a proto jsem se rozhodl na toto téma napsat bakalářskou práci, která by se problematikou zabývala více do hloubky a můj dojem by potvrdila, či vyvrátila, popřípadě by mohla alespoň trochu přispět ke zlepšení situace. Abych měl teoretický základ a širší kontext pro práci na samotném tématu výukových materiálů, na začátku jsem velmi stručně shrnul historický vývoj uměleckého kovářství. Důležitou částí byla také charakteristika učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, v rámci níž jsem obor popsal, vypsal jsem všechny školy vyučující tento obor, určil profil absolventa a jeho možné uplatnění. Dále jsem vymezil základní organizační formy výuky a blíže popsal ty, které se využívají při výuce v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, tedy vyučovací hodinu, praktické vyučování a exkurzi. Nutné bylo také blíže popsat předmět Technologie. V rámci této kapitoly jsem také charakterizoval některé oficiální dokumenty, které výuku tohoto předmětu upravují, konkrétně školní vzdělávací program, učební plán, učební osnovy a tematický plán. Po širším teoretickém základu následuje samotná problematika výukových materiálů, kterými se tato práce zabývá. Tyto jsem nejprve obecně charakterizoval, následně jsem rozebral jednotlivé výukové materiály, které jsou využívány při výuce předmětu Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Jako velmi přínosnou hodnotím podkapitolu, ve které jsem provedl analýzu odborné a vzdělávací literatury v oboru. Tuto podkapitolu jsem rozdělil na dvě části. První část se zabývá literaturou, která je v současnosti dostupná, jde tedy o publikace, které vyšly v nedávné době a jsou nakladatelstvími produkovány, tedy jsou k dostání v obchodech. Jedná se pouze o tři tituly, které nejsou prvotně určené k výuce předmětu technologie, už vůbec se nejedná o učebnice. Doporučil bych je tedy spíše jako doplňující a rozšiřující zdroj informací či jako podpůrný zdroj např. při tvorbě vlastních výukových materiálů. Ve druhé části podkapitoly jsem rozebral odbornou literaturu, která v současnosti není dostupná, tedy jedná se o publikace, které byly vydané v minulosti a k sehnání jsou jen výjimečně např. v antikvariátech. Celkem jsem měl 72
možnost rozebrat osm těchto publikací. Tuto literaturu se mi podařilo nashromáždit za dobu několika let cíleného shánění. Některé tituly byly na velmi vysoké úrovni, výhodou některých bylo to, že byly prvotně určeny pro výuku a tedy zpracovány jako učebnice. Naopak nevýhodou může být u některých témat již zastaralost technik, výjimečně ideologické zabarvení. Na závěr jsem vypsal tituly, o kterých vím, že existují, ale nepodařilo se mi je sehnat. Analýzou jsem tedy zjistil, že v současné době v České republice neexistuje žádná učebnice předmětu Technologie, která by byla přímo využitelná pro pedagogické účely při výuce v učebním oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Studenti tak mohou čerpat pouze částečně z dostupné literatury, která nepokrývá všechna vyučovaná témata a není vhodná pro výhradní využití při studiu. Dále si mohou shánět zmíněnou starou literaturu, která může v tomto směru posloužit mnohdy lépe, je však problém s její dostupností a jedná se tak o zcela individuální záležitost – není možné, aby si tyto publikace obstarali všichni žáci. Nejzajímavější částí práce pro mě byla výzkumná sonda, neboť šlo o poznatky z každodenní praxe žáků i učitelů a výsledky byly dle mého názoru velmi přínosné. Účelem bylo podpoření celé teoretické části bakalářské práce. Výzkum byl zaměřen na odborné učitele předmětu Technologie i na žáky učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, tedy byl uskutečňován pomocí dvou typů dotazníků (jeden pro žáky a jeden pro učitele). Zúčastnilo se celkem 6 učitelů a 62 žáků z pěti škol. Před výzkumem jsem si stanovil čtyři hypotézy, dvě více zaměřené spíše na vyučující a dvě směřující na pohled žáků. Hypotézy korespondují s tématem bakalářské práce. Chtěl jsem tedy potvrdit či vyvrátit domněnku, že výukové materiály jsou nedostatečné, učitelé si vytvářejí také své vlastní výukové materiály a že při výuce používají didaktickou techniku. Z pohledu studentů jsem chtěl potvrdit či vyvrátit domněnku, že žáci z důvodu neexistence vhodné učebnice při výuce používají své vlastní sešity nebo výukové materiály vypracované učitelem a že žáci mají o studium tohoto oboru zájem a chtějí se mu věnovat i po absolvování oboru. Celkové výsledky výzkumné sondy pro mě nebyly až tak překvapivé, neboť jak jsem již psal, sám jsem obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř studoval. Tedy s názory a podmínkami žáků jsem byl již před výzkumem celkem podrobně seznámen. Jelikož v době, kdy jsem studoval obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř jsem zároveň studoval i na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a už tehdy jsem věděl, že bych chtěl po ukončení studia v tomto oboru sám učit, jevil jsem zvýšený zájem také o podmínky 73
vyučujících. Tedy ani tato oblast pro mě nebyla před zahájením výzkumu zcela neznámá. Tyto skutečnosti mi také značně pomohly při přípravě výzkumu, formulaci hypotéz a sestavování dotazníků. Všechny čtyři hypotézy se výzkumem potvrdily. Z výše uvedeného vyplývá, že tyto celkové výsledky mě příliš nepřekvapily, našly se však jednotlivé odpovědi a poznatky, které jsem nečekal. Velmi příjemně mě překvapil zodpovědný přístup žáků, a to jak ve vztahu k dotazníkům, tedy že všichni odpověděli na všechny otázky a jejich odpovědi byly skutečně přínosné, tak ve vztahu ke svému studiu a ke své budoucnosti. Z odpovědí bylo totiž znát, že žáci se oboru věnují se zájmem a jsou přesvědčeni, že jejich studium má smysl. Někteří žáci měli velmi zajímavé postřehy, podněty a návrhy. Zajímavým zjištěním byl také fakt, že poměrně vysoké procento žáků je ve věku nad 20 let, což ukazuje, že o obor je velký zájem i mezi staršími a mezi žáky, kteří např. už nějaký jiný obor absolvovali. To koresponduje i s celkovým zjištěním, že žáci oboru studují čistě ze zájmu, tito starší žáci totiž už opravdu vědí, co chtějí dělat. Výsledky výzkumu učitelů mě nijak nepřekvapily, vyučující odpověděli vždy na to, na co jsem se ptal a co jsem potřeboval vědět. Výsledky dopadly podle mých očekávání. Na úplný závěr práce jsem se rozhodl vypracovat vlastní přípravu učitele na vyučovací hodinu. Nejprve jsem rozebral teoreticky, jak by měla tato příprava vypadat, a jaký je postup, kterým se vytváří. Následně jsem vypracoval ukázku takové přípravy včetně elektronické prezentace použitelné přímo při výuce. Konkrétně jsem zpracoval téma, které vyučující v dotazníku uvedli jako nedostatečně zpracované nebo že chybí úplně, konkrétně jde o téma Výroba damascénské svářkové oceli. V tomto vidím také praktický přínos, neboť jsem zpracoval téma, které učitelům chybí, a tento materiál následně poskytnu vyučujícím, aby ho mohli při výuce využít. Myslím, že tato bakalářská práce bude v budoucnu přínosná, neboť se týká tématu, které ještě nebylo nikdy takto zpracováno. Pro jednotlivé školy a vyučující mohou být zajímavé výsledky výzkumné sondy, které jim mohou naznačit, co změnit či zlepšit, částečně se může jednat i o zpětnou vazbu. Jak jsem již napsal výše, příprava učitele vypracovaná v rámci této práce bude využívána učiteli při výuce v praxi. Nakonec třeba moje bakalářská práce přispěje i k tomu, že někdy v budoucnu vyjde nová učebnice pro předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř.
74
Seznam použitých zkratek BOZP - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci CAD – Computer aided drawing – Počítačem podporované kreslení ČSN – Česká státní norma MIG/MAG - anglicky Metal activ gas /Metal inert gas je svářecí metoda obloukového svařování v ochranné atmosféře plynů OSVČ - Osoba samostatně výdělečně činná RVP - Rámcový vzdělávací program SOŠ – Střední odborná škola SOU – Střední odborné učiliště SPŠ – Střední průmyslová škola SUPŠ – Střední umělecko-průmyslová škola ŠVP - Školní vzdělávací program VOŠ – Vyšší odborná škola ZP135-1-1.1 - kvalifikace svářeče pro Stehování elektrickým obloukem v ochranném plynu dle ČSN 050705 ZP311-2-1.1 - Kvalifikace svářeče pro obsluhu zařízení pro řezání a sváření plamenem dle ČSN 050705
75
Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulky: Tabulka č. 1 – Počet respondentů Tabulka č. 2 – Věk respondentů Tabulka č. 3 – Pohlaví respondentů Tabulka č. 4 – Počet vyučovaných let Tabulka č. 5 – Úspěšnost zakončení studia Tabulka č. 6 – Seznam a využití didaktické techniky a pomůcek Tabulka č. 7 – Věk respondentů dotazníku č. 2 Tabulka č. 8 – Věkové kategorie žáků Tabulka č. 9 – Pohlaví respondentů - žáků Tabulka č. 10 – Zastoupení ročníků Tabulka č. 11 – Výukové materiály Tabulka č. 12 – Využití didaktické techniky
Grafy: Graf č. 1 – Věk respondentů Graf č. 2 – Pohlaví respondentů - učitelů Graf č. 3 – Nejčastější podklady používané při výuce Graf č. 4 – Věk respondentů dotazníku č. 2 Graf č. 5 – Věkové kategorie žáků Graf č. 6 – Pohlaví respondentů - žáků Graf č. 7 – Zastoupení ročníků Graf č. 8 – Využití výukových materiálů Graf č. 9 – Využití didaktické techniky
Obrázky: Obrázek č. 1 – Složení paketu Obrázek č. 2 – Přivaření ocelové tyče Obrázek č. 3 – Posypání tavidlem Obrázek č. 4 – Kovářské svařování Obrázek č. 5 – Naseknutí paketu 76
Obrázek č. 6 – Překládání paketu Obrázek č. 7 – Lineární vzor po vybroušení Obrázek č. 8- Vybroušení drážek Obrázek č. 9- Vlnitý vzor Obrázek č. 10 - Náhodný vzor Obrázek č. 11 – Torzírování (zkroucení damaškového čtyřhranu) Obrázek č. 12 – Torzní vzor po vybroušení a vyleptání Obrázek č. 13 – překování na kant Obrázek č. 14 – Detail zprohýbání vrstev Obrázek č. 15 – Nařezání a svaření dílů Obrázek č. 16 – Svaření vysokého paketu Obrázek č. 17 – Rozseknutí paketu Obrázek č. 18 – Sklepání paketu Obrázek č. 19 – Peříčkový vzor Damascénské ocele
77
Soupis použitých pramenů LITERATURA: 1. BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 220 s. 2. BOTHE, Carsten. Velká kniha nožů: vše o nožích, sekerách a nástrojích. Líbeznice: Víkend, 2010, 135 s. ISBN 978-80-7433-022-3. 3. ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, 175 s. 4. ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s. 5. DRASTÍK, František. Kurs technických znalostí: Volné ruční kování. 1. vyd. Praha: SNTL, 1967, 106 s. 6. FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika technické výchovy: teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001, 148 s. ISBN 80210-2641-3. 7. FROLEC, Ivo. Kovářství. 1. vyd. Praha: SNTL, 2003, 152 s. ISBN 80-2470611-3. 8. GOŃA, Karel a Miroslav HLUCHÝ. Umělecké kovářství a zámečnictví: pro I. až IV. ročník uměleckoprůmyslových škol. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980., 228 s. 9. JÍCHA, Antonín. Volné ruční kování: pro 1. a 2. ročník OU ruční kovář. Praha: SNTL, 1986, 88 s. 10. LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 97 s. ISBN 978-80-244-2489-7. 11. MALACH, Josef. Základy didaktiky: studijní obor: Informační technologie ve vzdělávání. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003, 181 s. ISBN 80-7042-266-1. 12. MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 219 s. ISBN 80-731-5039-5. 13. OEHM, Miloslav. Zámečnictví: tradice z pohledu dneška. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 266 s. ISBN 80-247-1042-0. 14. PAJL, Josef. O nožích: nejen loveckých. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 244 s. ISBN 978-80-247-3502-3. 78
15. PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2. 16. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 978-807-3676-476. 17. PRŮCHA, Jan. teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 148 s. ISBN 80859-3149-4. 18. RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha, 2010, 214 s. ISBN 978-80-247-3273-2. 19. SEMERÁK, Gustav a Karel BOHMANN. Umělecké kovářství a zámečnictví. 2. vyd. Praha: SNTL, 1979, 256 s. 20. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s. ISBN 978-80247-1821-7.
ZÁKONY: 1. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. ELEKTRONICKÉ ZDROJE: 1. Damaškové "PEŘÍČKO". Petr Dohnal a syn [online]. 2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.dohnalknives.com/strana01cz.htm 2. Organizační formy vyučování: Fáze výuky. In: Infogram: Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. 2008 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1317 3. Organizační formy výuky. In: Pedagogická fakulta: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem [online]. 2013 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.pf.ujep.cz/obecna-didaktika/pdf/Organizacni_formy_vyuky.pdf 4. Povídání o damaškové a vrstvené oceli. In: Noze-nuz.com [online]. 2010 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.nozenuz.com/recenze/damasek1/damasek1.php 5. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 82-51-H/01 Umělecký kovář, zámečník, pasíř [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2009 [vyd. 2009-05-06]. Dostupné z: 79
http://zpd.nuov.cz/RVP_3_vlna/RVP%208251H01%20Umelecky%20kovar%20 a%20zamecnik_%20pasir.pdf 6. Stručná historie. In: Hrad Helfštýn [online]. 2014 [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://www.helfstyn.cz/kovarstvi/strucna-historie 7. Struktura vyučovací hodiny. In: Development & Piloting of Basic On-Line Training Courses [online]. 2003 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://athena.zcu.cz/kurzy/did1/001/HTML/70/ 8. ŠIKULOVÁ, Renata. Organizační formy výuky [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: http://www.pf.ujep.cz/files/KPR_sikulova_orgformystud.pdf 9. Školní vzdělávací program pro obor vzdělání 82-51-H/01 Umělecký kovář a zámečník, pasíř [online]. Střední škola řemeslná Jaroměř, 2009 [cit. 2014-0311]. Dostupné z: http://skola-jaromer.odnas.cz/documents/skolni-vzdelavaciprogram/SVP-Umelecky-kovar-a-zamecnik-pasir.pdf 10. TRNKOVÁ, Kateřina. Příprava učitele na vyučování [online]. Brno: Ústav pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 2002 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://files.katfyziky.webnode.cz/200000286565af57551/Trnkova%20K_Priprava_ucitele_na_vyucovani.pdf 11. Vyhledávač oborů středních škol a konzervatoří, které budou otvírány v roce 2014/2015 [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z: http://stistko.uiv.cz/set14/skolys.asp
80
Přílohy Příloha č. 1 - Tematický plán pro 1. ročník oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř 8451-H/01 předmětu Technologie (SOŠ a SOU Hradební, Hradec Králové)
81
Příloha č. 2 - Tematický plán pro 2. ročník oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř 8451-H/01 předmětu technologie (SOŠ a SOU Hradební, Hradec Králové)
82
Příloha č. 3 - Tematický plán pro 3. ročník oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř 8451-H/01předmětu technologie (SOŠ a SOU Hradební, Hradec Králové)
83
Příloha č. 4 – Dotazník č. 1 určený učitelům odborného předmětu Technologie
Dotazník Dobrý den. Jmenuji se Filip Neupauer a jsem umělecký kovář. Nyní studuji obor Učitelství praktického vyučování na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tento dotazník je součástí mé bakalářské práce, která se zabývá problematikou výukových materiálů oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř. Cílem této bakalářské práce je analýza současného stavu a následně vytvoření výukového materiálu k některým vybraným tématům, se kterými mají pedagogové v praxi problém. Tento dotazník je anonymní. Prosím o jeho stručné vyplnění. Děkuji. Škola: Věk: Pohlaví:
muž / žena
1) Jak dlouho vyučujete předmět Technologie pro umělecké kováře? 2) Kolik průměrně studentů začne studovat tento obor a kolik ho úspěšně zakončí? 3) Jaké zkušenosti máte s výukou předmětu Technologie? 4) Jaké podklady využíváte při výuce? 5) Ze kterých zdrojů čerpáte informace k daným tématům výuky? Existují podle Vás jiná témata, která by byla vhodná zařadit do výukových materiálů? Jestli ano, jaká? 6) Jsou podle Vás některá témata hůře zpracovaná, nedostačující nebo se o nich dá zjistit málo informací? Popř. co jim chybí? 7) Jaké didaktické pomůcky používáte? 8) Jaké didaktické metody využíváte při výuce? 9) Mají studenti k dispozici učebnici, nebo jiný podklad vhodný ke studiu? 10) Spolupracujete s pedagogy z jiných škol, kteří vyučují v tomto oboru? (výměna výukových podkladů a jiných informací)
84
Příloha č. 5 – Dotazník č. 2 určený žákům odborného předmětu Technologie
Dotazník Dobrý den. Vážené studentky a studenti, jmenuji se Filip Neupauer a jsem umělecký kovář. Nyní studuji obor Učitelství praktického vyučování na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tento dotazník je součástí mé bakalářské práce, která se zabývá problematikou výukových materiálů oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř. Cílem této bakalářské práce je analýza současného stavu a následně vytvoření výukového materiálu k některým vybraným tématům. Tento dotazník je anonymní. Prosím o jeho stručné vyplnění. Děkuji. Škola: Ročník: Věk: Pohlaví:
muž / žena
1) Proč jste se rozhodl(a) studovat tento obor?
2) Chcete po absolvování tohoto oboru pracovat jako umělecký kovář(ka)?
3) Jste spokojen(a) se studiem tohoto oboru? S čím jste nejvíce spokojen(a) / s čím nejste spokojen(a)? 4) Zvolte výukové materiály, které používáte při výuce předmětu Technologie. Zvolit můžete více možností a zakroužkujte. a) Učebnice b) Pracovní listy c) E-learning d) Elektronická prezentace e) Sešit f) žádné g) Jiné - uveďte: 5) Která uvedená didaktická technika je využívána při Vaší výuce předmětu Technologie? Používanou techniku zakroužkujte, případně uveďte jinou. a) b) c) d) e) f)
Data-projektor Zpětný projektor Počítač Interaktivní tabule Vizualizér Jiné – uveďte:
6) Jakým způsobem byste zlepšil(a) výuku předmětu Technologie? Uveďte prosím.
85
