MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika stylů učení žáků a žákyň střední školy

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie

Problematika stylů učení žáků a žákyň střední školy Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí práce: prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. Autor práce: Naďa Gazárková, DiS.

Anotace Bakalářská práce ,,Problematika stylů učení žáků a žákyň střední školy" pojednává o tom, jak se žáci učí, zda se učí efektivně a jestli právě jejich zvolený styl učení je pro ně správný a dokáží se díky němu naučit. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část, kdy v teoretické části se věnuji alespoň krátce historii stylů učení, učení jako takovému, stylům učení a mimo jiné také ovlivňování stylů učení. V praktické části jsou prezentovány výsledky z výzkumu, které jsem šetřila na středních školách. Cílem mé bakalářské práce je vyšetřit, jaký styl učení žáci více preferují.

Annotation Bachelor thesis „Questions of Learning Styles of High School Pupils“ deals with the issue how pupils learn, if their learning is effective, if the style pupils use is the appropriate one for them and if it helps them to learn. Bachelor thesis is divided into theoretical and practical part. Theoretical part describes brief history of learning styles, learning itself, learning styles and how learning styles can be influenced. Practical part presents results from my research done at high schools. The goal of this thesis is to find out which learning style pupils prefer.

Klíčová slova Styly učení, učení, kognitivní styl, vizuální styl, auditivní styl, kinestetický styl, ovlivňování stylů učení

Key words Learning styles, learning, cognitive style, visual style, auditive style, kinesthetic style, influence on learning styles

Bibliografický záznam GAZÁRKOVÁ, N.: Problematika stylů učení žáků a žákyň střední školy, Brno: Katedra psychologie, Fakulta pedagogická Masarykovy univerzity Brno, 2014, 55 s. Bakalářská práce, vedoucí: prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.

Prohlášení studenta

Prohlašuji, že jsem celou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

V Brně.....................................

........................................

podpis studenta

Chtěla bych poděkovat panu prof. PhDr. Rudolfu Kohoutkovi, CSc. za jeho ochotu, rady a velmi vstřícný přístup. Nemalý dík patří mé rodině a příteli, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali.

OBSAH

Úvod .................................................................................................................................................... 7 I.

II.

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 8 1.

Historie a vývoj stylů učení .................................................................................................. 8

2.

Učení .................................................................................................................................... 9

3.

Styl, styly učení .................................................................................................................. 11 1.1.

Klasifikace stylů učení ................................................................................................ 14

2.1.

Kognitivní styl ............................................................................................................ 15

4.

Dominance mozkových hemisfér ...................................................................................... 17

5.

Diagnostika stylů učení ...................................................................................................... 18

6.

Ovlivňování stylů učení ...................................................................................................... 22

7.

Styly učení u žáků a žákyň ................................................................................................. 23 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 24 1.

Cíl výzkumu ................................................................................................................ 24

2.

Výzkumné hypotézy .................................................................................................. 24

3.

Výzkumné metody sběru dat .................................................................................... 25

4.

Výzkumný nástroj ...................................................................................................... 27

5.

Analýza a interpretace výsledků ................................................................................ 27 Závěr .............................................................................................................................. 46 Závěry využití pro pedagogickou teorii a praxi .............................................................. 47 Použitá literatura ........................................................................................................... 50 Přílohy ............................................................................................................................ 53

ÚVOD Každý z nás určitě nejednou zaznamenal situaci, že se učí jinak než ostatní. Každý jedinec má svůj styl, jak se učí. Někdo při učení poslouchá hudbu, jiný má rád ticho, někdo při opakování slovíček cvičí nebo chodí po místnosti sem a tam a předříkává si slovíčka hlasitě, jiný zase leží na posteli a opakuje si danou látku tiše. Někomu se lépe učí v ranních hodinách, jinému v odpoledních hodinách a někteří se učí v noci. Každému vyhovuje něco naprosto jiného. Mohli bychom se zamyslet sami nad sebou, jak se právě nám nejlépe učí. Každý z nás je jedinečný a každému vyhovuje něco zcela jiného. Proto jsem se rozhodla věnovat pozornost právě tomuto tématu, tedy stylům učení. Studování je pro mnohé nelehký úkol, někomu jde učení jako ,,po másle", někdo sedí u učebnic dlouhé hodiny. Studovaní, učení je u každého individuální. Nemalý podíl na studiích podle mého názoru mají i samotní učitelé a okolí, v němž jedinec žije. Je spousta aspektů, které ovlivňují soustředěnost. Sama jsem studovala a vím, že učení není jednoduché. Proto jsem si zvolila právě tohle téma, kdy jsem chtěla zjistit, jaký styl učení převažuje. Zajímá mě, čemu studenti a studentky dávají přednost, který styl učení upřednostňují a okolnosti, při kterých se rádi učí. Ze své zkušenosti vím, že sama na učení potřebuji hodně času a trpělivosti a můj styl učení je pokaždé odlišný. Ale jak je to u ostatních? Upřednostňují jen jeden styl učení? Může je také ovlivňovat okolí, a pokud ano, do jaké míry? Na tyto otázky jsem se snažila najít odpověď pomocí výzkumu. Pro svůj výzkum v praktické části jsem se zaměřila na střední školy. Studenty středních škol jsem si zvolila právě proto, protože tady jedinci dospívají, více se zaměřují na svoji budoucnost, plánují své povolání, a proto se staví k učení jinak, dle mého názoru více zodpovědně. Pro toto šetření jsem volila formu dotazníků. Výsledky šetření popisuji v praktické části.

7

TEORETICKÁ ČÁST

I.

1. Historie a vývoj stylů učení V odborné literatuře, která se zabývá oblastí stylů učení, můžeme zaznamenat pohled jednotlivých autorů k počátkům zkoumání problematiky tohoto oboru k různým obdobím. Kvůli dostupným informacím jsem rozhodla zabývat se historií 20.tého století až dodnes. Myšlenka stylů učení je úzce spjata s obecnou psychologií, v jejíž začátcích se věnovala vysvětlování procesů učení. Učitelé velmi často trvali na stejném postupu svých žáků, např. při psaní poznámek, vedení sešitů, vykonávání aktivit či stejné organizace času při učení. Tím potlačovali individualitu jedince a naváděli k ,,mechanickému" učení s mylným domněním, že jim pomáhají. Metody se začínají měnit až v druhé polovině 20.tého století při rozvoji humanistické psychologie, kdy ve středu pozornosti stojí žák a jeho individualita.1 V souvislosti se vzděláváním roku 1904 je spojováno jméno francouzského psychologa Alfreda Bineta. Alfred Binet vytvořil první test inteligence pro žáky, základu dnešního IQ testu. Roku 1870 se narodila Maria Montessori, která se zabývala problémem výchovy a vzdělávání dětí. Vypracovala také tzv. Metodu Montessori, která s pomocí speciálních pomůcek podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu utvrdit si správné pracovní návyky i vytvořit svůj úsudek.2 S rokem 1956 je spojováno jméno Benjamin Bloom (narozeným v Pensylvánii v USA, výchovným psychologem, působícím na Univerzitě v Chicagu jako zaměstnanec zkušební komise, později jako univerzitní zkoušející) a jeho tzv. Bloomovou taxonomií, zabývající se vyhodnocováním rozdílných cílů a dovedností žáka. Tyto vzdělávací cíle jsou rozčleněny do tří okruhů: •

emocionální - tento okruh se vyznačuje emocionálními reakcemi a citovou schopností, uvědomování si citů, pocitů, radosti i bolesti. Skládá se z pěti úrovní: přijímání (je to nejnižší úroveň, jedná se o pozornost jedince při učení), opětování (je to reakce jedince ke vzdělávacímu procesu), hodnocení (jedinec hodnotí objekt), organizování (jedinec shromažďuje myšlenky, informace, zpracovává a porovnává

1 2

Lojová, Vlčková, 2011; s.16 Zdroj: http://www.montessoricr.cz/maria-montessori/

8

osvojené učivo), charakterizování (udržování hodnot či domněnek, ovlivňující jeho chování). •

senzomotorický - tento okruh popisuje schopnosti manipulace s nástroji či pomůckami, jako např. ruka nebo pero. Cílem je zaměření na rozvoj dovedností a chování.

•

vzdělávací - ve vzdělávacím okruhu se soustředíme na pochopení a hledání kontextu v tématech. Okruh se dělí na 6 úrovní dle stupnice od nejnižší po nejvyšší: znalost (zapamatování si učené látky), pochopení (porozumění, interpretace, vyvození myšlenek), aplikace (užití znalostí, řešení problémů), analýza (rozbor, identifikace, tvorba závěru), syntéza (kombinace nových informací a návrh řešení), hodnocení.3 Za klasiky ve výzkumu učení pokládá Mareš (1998) švédské autory F.Martona a

R.Säljö (1976), skandinávské autory B.Anderssona, L.O.Dahlgrena, L.Svenssona (Marton, 1988), nebo holandské badatele R.Deijkerse, R.Hamera (1985) a jiné. Původní výzkumy nestudovaly mnoho typů učení, nýbrž vyšly ze speciálního typu učení a sice z učení z textu (Mareš, 1998). Jiří Mareš se zabývá styly učení u žáků a studentů, učitelovým pojetím výuky, stejně tak jako žákovým pojetím. Věnuje se taktéž medicínské oblasti a sice komunikací mezi lékařem a pacientem.4

2. Učení Učení můžeme chápat jako nabývání nových informací, poznatků, osvojení si nových získaných dovedností, zapamatování si a užití daných hodnot v praxi. Člověk si celoživotním vzděláváním prohlubuje znalosti a schopnosti. Učení ovlivňuje spousta faktorů, jako je např. věk, kultura, sociální klima, rodina, osobnost a charakter člověka apod. Jak uvádí Mareš (1998), učení se dá studovat ze strukturního pohledu z několika hledisek.5 •

podle zvláštností osobnosti učícího se člověka (předpoklady pro učení)

3

Zdroj: http://referaty-seminarky.cz/bloomova-taxonomie/ Zdroj: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14536.html 5 Mareš, 1998; s.46 4

9

•

podle obsahu učení

•

podle vlastního průběhu učení

•

podle výsledků učení

•

podle kontextu, v němž se učení odehrává.

Mareš věnuje svou pozornost především zvláštnostem procesů učení, kdy podle něj se učení týká různých typů procesů a činitelů: •

učení senzorické (dovednosti potřebné k nějakému fyzickému výkonu)

•

učení percepční (vnímání)

•

učení senzomotorické (pohybová aktivita, pracovní a sportovní dovednosti)

•

učení verbálně pojmové.

Zahrnuje i emocionálně-motivační oblast, což jsou zájmy, potřeby, prožívání, dále osobnost včetně jáství a sociální oblast (mezilidské vztahy).6 Učení je důležitou součástí rozvoje osobnosti. Patří k nejdůležitějším teoretickým i praktickým problémům pedagogické psychologie. ,,Je přitom chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního. Nejde pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme také různé zkušenosti. Učením můžeme rozumět utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života.“7 Člověk se učí celý život - tak zní jedno pořekadlo. Z tohoto pořekadla jednoznačně vyplývá, že učení se nevztahuje jen na školu. Tedy učíme se nejen ve škole, ale po celý zbytek života. Ať už hrou nebo prací. Každá činnost nám může přinést něco nového. Na učení se podílí také paměť, charakter člověka, motivy, myšlení a jiné vlastnosti, které se rozvíjí učením. Můžeme se také potkat s pojmem, že učení je tzv. osvojování vědomostí, návyků a dovedností. Se získáváním vědomostí, návyků a dovedností se také mohou měnit zájmy a schopnosti člověka.

6

Zdroj: http://zpameti.cz/uceni/

7

Kohoutek, 2002; str.253

10

Obrázek: Model učení8

Podle Kohoutka (2002) si také člověk navyká na různé způsoby trávení volného času, jde o tzv. sociální učení. ,,V různých případech učení vystoupí do popředí jiná složka, je ovšem mezi nimi jiná souvislost. Určité zákony učení jsou společné pro všechny formy a složky od získávání vědomostí až po utváření rysů osobnosti. Je známou zkušeností, že různí lidé se učí nestejně rychle a nestejně kvalitně. Je to tím, že každá osobnost je jiná, každá má jiné schopnosti, jiné povahové a volní vlastnosti atd.. Proto také způsob učení by měl být individualizovaný.“9

3. Styl, styly učení Jak uvádí Mareš (1998), pojem styl váže na sebe zajímavou historii, přičemž během této doby se obsah proměňoval. Stylos znamenalo rydlo, psalo se jím na voskovou destičku. V rámci psychologie je pojem styl chápán jako odborný výraz. Styl, tedy alespoň tento pojem, můžeme v dnešní době najít v rozdílných souvislostech, tedy může nabývat různý obsah. ,,Pojem styl se nyní chápe jako individuálně odlišný a vnitřně jednotný způsob výběru a kombinování dílčích prvků i postupů. Ten vtiskuje výslednému cílu specifický a pro vnějšího pozorovatele identifikovatelný a definovatelný svébytný charakter."10

8

Spousta,2010; s.124 Kohoutek, 2002; s.254 10 Mareš, 1998; s.48 9

11

Mareš (1998) uvádí ve své publikaci, že jedním z prvních psychologů, kteří s tímto termínem pracovali ve dvacátých letech, byl A.Adler. Označoval tak individuální zvláštnosti cesty člověka životem. Roku 1937 použil výraz styl americký psycholog G.W.Allport pro nazvání způsobu, jímž se v svébytném fungování jedince zprostředkovaně projevuje a odráží soubor různých rysů osobnosti, kterými je daný člověk vybaven. Dle studie S.Messicka, jak uvádí Mareš (1998), je uvedeno pět druhů stylů: expresivní, responzivní, kognitivní, učební a defenzivní. Pro expresivní styly jsou charakteristické vyjadřovací projevy člověka, jeho gesta, pohyby, mimika. Responzivní styly se vyznačují tím, jak může být člověk kritický vůči sobě, to, jak jedinec odpovídá na podněty vnitřního i vnějšího prostředí, sebeprezentace. Kognitivní styly, tzv. poznávací styly (to, jak se lidé navzájem vnímají, jak myslí, jak se rozhodují apod.). Učební styl je individuální způsob, jak si osvojit poznatky a dovednosti. Defenzivní styly jsou individuálně stabilní, jsou to způsoby, kterými se jedinec brání nepříjemným vnitřním stavům a konfliktů (úzkost).

Hanušová definuje styl učení následovně: ,,Styly učení jsou obecné přístupy k učení, které bývají definovány jako víceméně konzistentní způsob, kterým člověk přijímá, zpracovává, organizuje a používá informace. Podle výsledků dosavadních výzkumů je velmi pravděpodobné, že styly učení jsou vrozené a poměrně obtížně je lze měnit."11 Podobná definice podle Lojové a Vlčkové, které charakterizují styl učení takto: ,,Učební styly lze považovat za relativně stálé charakteristiky člověka, které zabezpečují určitou stabilitu chování při učení a řešení úloh, při vnímání a zpracování podnětů, jimž věnujeme pozornost. Stejně jako při jiných psychických jevech, stálost jednotlivých stylů učení závisí na tom, do jaké míry jsou determinovány biologicky, 11

Hanušová, 2005; s.26

12

intrapsychicky a prostředím. V důsledku toho mohou u jednoho člověka v jiném kontextu dominovat odlišné styly učení - především styly výrazněji determinované vnějšími faktory." 12 Müllerová (2002) uvádí, že styl učení má několik složek, které se navzájem podmiňují: vedle složky kognitivní (poznávací) je to složka emocionální, sociální a motivační, vlivy vnější a vnitřní a složka autoregulační, tedy řízení vlastního učení. Zmiňuje L.Curryovou, která styl učení znázorňuje jako cibuli o několika vrstvách, viz obrázek.

13

Popis obrázku: Vrozený základ - nejstabilnější, obtížně ovlivnitelná vnějším působením. Způsoby zpracování informací - vyrůstají z kognitivního stylu, však částečně ovlivnitelné vnějšími zásahy. Sociální a emocionální procesy - jsou více ovlivnitelné vnějšími podmínkami (učitelem, životními situacemi apod.). Výukové preference - jsou ovlivnitelné pedagogickým působením učitelem, vrstvy se do značné míry ,,prostupují". (Každá spodnější vrstva ovlivňuje vrstvu následující a naopak.)14

12 13

Lojová, Vlčková, 2011; s.25 Müllerová, 2002; s.63

13

1.1.

Klasifikace stylů učení

Každý jedinec má svůj způsob učení, jak již bylo zmíněno. V odborné literatuře najdeme různou definici stylů učení. Ne všichni autoři se shodnou na jasné terminologii a pojmenování. Klasifikace na základě percepčních dovedností, kdy důležitou roli hraje smyslové vnímání.

Vizuální styl – heslo ,,vidět“ Už název naznačuje, že to, co člověk vidí, si lépe zapamatuje. Takový jedinec dává přednost obrazové podobě, lépe si spojí výklad ve škole se zrakovými podněty. Schémata, grafy či ilustrované pomůcky jim usnadňují zapamatování. V případě přezkoušení si žáci vzpomenou, kde daná látka v učebnici se přesně nachází. Lojová, Vlčková definují vizuální typ učení jako dominance vizuálního vnímání. Pomocí zraku si jedinec lépe zapamatuje informace, např. pomocí fotografií, grafů, tabulek či různých textů. Upřednostňuje barevné materiály, které mu pomůžou lépe si zapamatovat danou látku. Výraznou pomůckou jsou vlastní poznámky. Dnešní moderní doba umožňuje jedincům s vizuálním percepčním kanálem použít taktéž výukové CD nosiče, internetové texty nebo dataprojektory.15 Auditvní typ – heslo ,,slyšet“ Tito žáci upřednostňují učení např. posloucháním, učením se nahlas nebo diskuzí. V takovém případě žák se učí tím, že poslouchá. Velkou výhodou tohoto typu učení je to, že pokud žák dává pozor v hodině, pak jeho příprava na další vyučovací hodinu je minimální. Zapamatuje si vše, co mu bylo v hodině předneseno. Také další pomůckou pro tento typ učení je sledování dokumentů, filmů. Lojová a Vlčková uvádějí ve své publikaci následnou definici: ,,Verbální instrukce pochopí a pamatuje si je snáze, než psané. A proto je pro takového studenta potřebné slyšet vysvětlování učitele i v případě, že učivo není náročné a je srozumitelné napsané v učebnici.

14 15

Müllerová, 2002; s.63 Lojová, Vlčková, 2011; s.48

14

Také zde platí, že sluchově strukturované podměty ulehčují učení na rozdíl od monotónního výkladu. Auditivnímu typu pomáhá, když slyší spolužáky při odpovídání při společném učení a při diskuzi ve třídě." 16 Kinestetický typ – heslo ,,pohyb“ Tento typ učení je spojován s pohybem, tedy žák se učí např. při cvičení, chůzí po pokoji apod. V takových případech si mnohdy vyrobí kartičky, které jim pomáhají lépe si danou látku osvojit. Většinu informací si pak spojí s činností, kterou dělali, např. zápisky z hodiny, procvičování pomocí testů a pracovních sešitů. Učí se lépe tím, že když si danou aktivitu udělá sám, lépe to pak pochopí. Definice kinestetického typu podle Lojové, Vlčkové spočívá v tom, že student se učí pomocí pohybu, např. chůzí po místnosti, gestikulací, poklepáváním prsty, apod. Mnohdy u učení si píšou poznámky, opisují odstavce z učebnic a dělají si výpisky, malují smysluplné obrázky či čmáranice.17 Popis všech výše jmenovaných stylů je podle Hanušové téměř identický.

2.1.

Kognitivní styl

Kognitivní styl je chápan jako tzv. ,,poznávací styl". Pro kognitivní styl je charakteristické to, jak člověk přemýšlí, pamatuje si a myšlenkově řeší své problémy. Je chápána jako tvořená složka vyučovacích stylů a stylů učení. Vznik se připisuje druhé polovině dvacátého století. Za zakladatele je považován německý psycholog Ulrich Richard Gustav Neisser (Kohoutek, 2008).

Za základní styly se považuje Reflexivní styl (podle J.Kagana) - jedinec reaguje obezřetně, pomaleji, svá rozhodnutí odkládá do doby, než plně pozná situaci, snaží se předvídat důsledky možných řešení.

16 17

Lojová, Vlčková, 2011; s.50 Lojová, Vlčková, 2011; s.53

15

Impulzivní styl (podle J.Kagana) - impulzivní, rychlé jednání, nepředvídá, své rozhodnutí kontroluje až později. Zarovnávací styl (podle F.Wulfa) - připomínání podobných situací, z tohoto důvodu pozná změny později. Zaostřující styl (F.Wulfa) - více vnímavější, lépe reaguje na změny, rychlejší rozlišení situací, reakce je brzká. Podle A.Witkina je důležité rozlišovat globální a analytický styl, kdy globální styl se vyznačuje závislostí celku vnímaného pole, menším odstupem od lidí a změnou svých názorů či citů dle ostatních lidí. Zatímco analytický styl se charakterizuje zřetelným odlišováním vnímaných prvků od jejich pozadí.18 D.A.Kolba rozděluje styly učení na čtyři základní styly: 

konvergentní styl učení - tento styl můžeme chápat jako rychlou cestu žáka ke správnému jedinému řešení, tito jedinci tvoří pojmy, vytváří experimenty a tím nabývají nové zkušenosti



divergentní styl učení - žáci využívající tento styl učení jsou hodně nápadití, vymýšlí různá řešení, na základě konkrétních zkušeností nabývají nových poznatků, které svým podrobným pozorováním zpracovávají, nejčastějšími studenty tohoto stylu jsou žáci, zajímající se o humanitní a umělecké obory



asimilační styl učení - tzv. přizpůsobovací - využívají žáci se schopností vytváření teoretických modelů se zaměřením k abstraktním konceptům, pro takové žáky je důležitá přesnost a logika teorie



akomodační styl učení - tzv. adaptační, pod tímto pojmem si můžeme představit jedince se sklonem riskovat a k intuitivnímu řešení problémů, nezabývajícím se teorií, která není podložena fakty, výhodou jedinců u tohoto stylu učení je schopnost rychle reagovat na nové vzniklé situace.19

Kohoutek uvádí styly učení dle M.Solárové (1998), která je rozlišuje následovně: 

styl hloubkový - znamená chápání textu žákem jako soubor informací navzájem spojený určitými vztahy, pojmy dělí na základní a méně důležité, zajímá se o obsah

18

Zdroj: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0811/kognitivni-psychologie

19

Zdroj: http://heylottka.blog.cz/1106/styly-uceni-a-jejich-ruzna-pojeti

16

textu, jeho téma, taktéž myšlenkové zpracování textu a možnost uplatnění získaných informací 

mezistyl - žák se prokazuje velkým zájmem o předmět a problematiku uvedenou v textu, upřednostňuje obrázkové formáty nebo grafy a možnost uplatnění v praktickém životě. Nebrání se práci s textem, ale upřednostňuje nejčastěji učitelův výklad



styl povrchní - žák nedokáže vnímat text jako hierarchický soubor uspořádaných vztahových pojmů. Text je pro něj pouze soubor informací, které je zapotřebí se zpaměti naučit pro získání dobré známky. Zpětně nedokáže zopakovat naučenou látku, rychle zapomíná naučený text a neumí jej aplikovat. K prostudování textu je pro něj nejdůležitější vynaložený čas. Práci s textem v podstatě odmítá, protože se mu zdá vynaložený čas zbytečně zdlouhavý. Upřednostňuje své strohé poznámky, které mu nadiktoval učitel.20 Taktéž uvádí M.Kirtona (1976), který propracoval adaptérský a inovátorský styl. ,,Adaptérský styl řešení problémů je údajně typický pro ženy. Produkty a řešení spíše

parciálně upravuje a zlepšuje, než aby usiloval o globální inovaci. Inovátorský styl, který prý je typičtější pro muže, navrhuje zásadní a originální globální změny a řešení."21

4. Dominance mozkových hemisfér Dominance mozkových hemisfér má velký vliv při výběru stylu učení u jedince. Pokud se bude přetěžovat levá hemisféra a nedostatečně využívat prává hemisféra mozku, může to vést ke snížení efektivity výuky.22 Různé výzkumy odborníků uvádějí, že každá mozková hemisféra vnímá dané informace jiným způsobem a jsou funkčně úzce propojeny. Vzájemně se podporují a obě hemisféry si v činnosti napomáhají a zkvalitňují se (Lojová, Vlčková, 2011).

20

Zdroj: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/vyucovaci-a-ucebni-styly-a-strategie-z-hlediska-pedagogicke-

psychologie 21

Zdroj: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/vyucovaci-a-ucebni-styly-a-strategie-z-hlediska-pedagogickepsychologie 22 Zdroj: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/vyucovaci-a-ucebni-styly-a-strategie-z-hlediska-pedagogickepsychologie

17

Jak uvádí Kohoutek o pravé, nedominantní hemisféře, je pro ni typické umělecký kognitivní vyučovací styl a nonverbální myšlení a cítění. Naopak levá, dominantní hemisféra, se vyznačuje vědeckým kognitivním vyučovacím stylem propojené s řečí, mluvenou i psanou.23

5. Diagnostika stylů učení V odborné literatuře se setkáváme se dvěma skupinami třídění metod, sloužících k diagnostice učebních stylů. Jsou to metody, které jsou založeny na způsobu získávání dat a metody charakteru dat. Mareš (1998) hovoří o dvou základních typech. Metoda přímá a nepřímá. Metodou přímou můžeme rozumět - metody počítačové, tzv. inteligentní tutorský systém, je to počítačový systém s programem, snažící se naučit žáka vhodně řešit definovanou situaci. Řízení studentova učení má dvě úrovně - první tvoří vybudování důležitého souboru poznatků (znalostní báze), druhou tvoří postup, který student používá (strategie učení). K metodě nepřímé tvoří přechod tzv. pozorování průběhu učení žáka. Jako nejběžnějšího diagnostického prostředku zkušení učitelé a rodiče intuitivně využívají pozorování žáka. Jde o pozorování globální, kdy si člověk vytváří ,,celkový dojem" o stylech učení žáka, na základě postupů, dílčích i konečných výsledků v jakýchkoliv situací. Při řešení složitějších úkolů či úkolů s několika možnými způsoby řešení, nejlépe vyniknou zvláštnosti žákova stylu učení. Z analýzy žákových chyb, netradičních odpovědí nebo ze způsobu argumentace, se zkušený učitel dozví nejvíce. Mareš zmiňuje analýzu in situ, kterou navrhl anglický autor W.Fleming (1987), která se upíná směrem k etnografickému výzkumu, ta se orientuje ke hlubšímu poznání ,,práce člověka" v podmínkách, které jsou přirozené, pomocí tzv. zúčastněného pozorování. ,,Zvažuje skutečnost, že nepřímé metody (jako jsou rozhovor, dotazník, posuzovací škála) zachycují výpovědi žáka, učitele, rodiče o žákově učení, nikoli žákovo učení samo."24 Mareš shrnuje Flemingova základní východiska takto: 23

Zdroj: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/vyucovaci-a-ucebni-styly-a-strategie-z-hlediska-pedagogickepsychologie 24

Mareš, 1998; s.80

18

•

první bod vždy uvádí zkoumaný jev s jeho zvláštnostmi, ne však metody, které jsou k dispozici

•

učení můžeme podle něj chápat jako zvláštní druh práce s viditelnými a analyzovatelnými stránkami, lze zkoumat za pomoci etnografických metod v prostředí, ve kterém probíhá

•

učení by mělo být zachycováno a studováno ve své jedinečnosti, podmíněnosti různými kontexty

•

pozorovatel by měl provádět zkoumání, musí být zúčastněným divákem.

Z autorovy práce nepřímo vyplývá tato myšlenka, které však výslovně nezmiňuje: ,,Předmětem zkoumání je především žákovo a studentovo školní učení, učení v pedagogických podmínkách".25 Při výzkumech učení však hrozí určitá rizika, mezi která patří např. nadměrné zdůrazňování metod (na úkor zkoumaného jevu). Uživatelé se přitom opírají o dostupné metody, které absolutizují a přizpůsobují jim tak pohled. Správný postup by však měl být obrácený. Metody by měly být nastaveny tak, aby zkoumaly žákovské aktivity. Výsledným řešením je pozorování, analyzování a snažení se pochopit učení v reálném kontextu. Samotný pozorovatel tvoří druhý problém. Autor odmítá nezávislého pozorovatele, nebo diváka, který konkrétnímu prostředí a procesu ne zcela rozumí. Takového diváka nazýváme turistou, který proplouvá realitou, vidí ji, ale musí mu být však vysvětlováno, k čemu by měl upírat zrak a toho, čeho by si měl všimnout, aby pochopil podstatu. ,,Pozorování a analýzu in situ by tedy měl provádět člověk ponořený uvnitř dění, zaangažovaný účastník, výzkumník, který do hloubky rozumí prostředí a procesům, které zkoumá, informovaný pozorovatel, obeznámený se zkoumanou prací."26 Kontext tvoří třetí problém, ve kterém se odehrává učení. Bylo již uvedeno, že autor žákovo a studentovo učení ve škole, v podmínkách školního vyučování, nepřímo akcentuje. W.Flemming uvádí příklady z vysokoškolského prostředí skrze to, že sám na vysoké škole působí. Zmiňuje studentovu práci v laboratoři, v učebně, v knihovně, nebo při diskuzích a přednáškách. Etnografické síly výzkumu spočívají v dobře zachycujícím aktuálním kontextu učení, vlivů lokálních podmínek na průběh učení. 25 26

Mareš, 1998; s,81 Mareš, 1998; s.81

19

Problém čtvrtý - pozorovatelnost učení. Jedná se o vnitřní myšlenkový proces, špatný dostupný přímému zkoumání. W.Fleming přišel s předpokladem zjednodušením, že učení lze chápat jako příkladný případ lidské práce. Tohle již odborníci (etnografové) dokáží studovat. ,,V souladu s etnografickou metodologií autor říká, že pozorovatel dokáže sledovat, jak probíhá učení za specifických podmínek, protože jeho aktér organizuje, konstruuje své akce způsobem, který je činí viditelné, rozlišitelné, srozumitelné. Aktér produkuje své učení v určitých podmínkách, při svých aktivitách bere na tyto podmínky ohled. Současně však podmínky ovlivňuje, konstituuje podmínky jiné."27 Časové změny přináší pátý problém. Každé učení probíhá v čase. Popisujeme jako posloupnost dílčích aktivit, řazených do určitých jednotek. Jako takové mají svůj začátek i konec. Můžeme opakovat, přeskakovat, jinak řadit atd. Nejedná se pouze o konstrukci daného pozorovatele učení, ale je třeba přihlížet k názorům aktéra. ,,Zjišťuje se, jak on vidí celou sekvenci, jak si ji člení, byť intuitivně, s různou mírou uvědomování. Učení chápané jako práce ovšem neprobíhá abstraktně. Vztahuje se k určitému úkolu a jeho částem, diferencuje se, segmentuje podle toho, jak aktér úkol vidí a interpretuje. Mnohé úkoly obsahují určité pokyny pro žáka, jak si má při učení počínat. Setkáváme se ovšem i s úkoly, které nejsou zřetelně pokynové, a žák teprve při jejich provádění, při ponoření se do práce zjišťuje, že je jimi řízen mnohdy detailněji, než by to dokázaly předem dané pokyny."28 Metody nepřímé Tyto metody rozděluje Mareš na kvalitativní a kvantitativní. Mezi kvalitativní metody se řadí: •

analýza produktů – u této metody prozkoumáváme žákův výtvor, jeho náčrtky řešení, osnovy postupů, výpisky, podtrhávání, značky a zkratky zaznamenané v textu;

•

fenomenografický rozhovor – účelem takového rozhovoru je popis a analýza postupů, kterými jedinec získává zkušenosti, vytváří si koncepty a snaží se porozumění skutečností kolem něj;

•

strukturovaný rozhovor – u tohoto rozhovoru je předem stanovený průběh i struktura otázek, nelze zde improvizovat;

27 28

Mareš, 1998; s.82 Mareš, 1998; s.82

20

•

volné písemné odpovědi – u tohoto způsobu nedojde ke kontaktu tazatele a respondenta, otázky jsou již předtištěny, odpovědi se zaznamenávají na papír. Každý žák odpovídá sám za sebe, časem ani rozsahem svých odpovědí není omezen.

•

projektivní grafické techniky - tato metoda je založena na získání odpovědí prostřednictvím dětské kresby.

Kvantitativní metody: •

Dotazníky a posuzovací škály – žáci je vyplňují sami, dotazníky mohou vyplňovat i rodiče žáka.29 Odborná literatura nám uvádí několik diagnostických dotazníků, kterými zjišťujeme

styl učení u žáků. Dělit je můžeme například dle věku žáka, dle obsahu nebo časové náročnosti k jeho vyplnění. Pro zahraniční diagnostické dotazníky, žjišťující styly učení, se v několika letech podařilo vytvořit české verze. Mareš ve své publikaci uvádí tyto zahraniční metody v českých verzích: •

dotazník LSI - Learning Style Inventory (Dunnová et al.)

•

dotazník ILP - Inventory of Learning Processes (Schmeck et al.)

•

dotazník IASLP - Inventory of Approaches Studying and Learning Styles (Entwistle a Ramsden)

•

dotazník ILS - Inventory of Learning Styles (Vermunt a Rijswijk)

•

dotazník LSI IIa - Learning Style Inventory (Kolb)

Na dotazníku LSI (Learning Style Inventory) se dlouhá léta pracovalo. S jeho vývojem se spojují jména Rita Dunnová a Kenneth Dunn, kteří v roce 1967 vytvořili prototyp LSQ Learning Style Questionnaire. Tento prototyp byl dlouhá léta ve formě výstavby a zkoušení. Po letech se k nim přidal Gary E.Price a v roce 1975 spolu vytvořili dotazník LSI - Learning Style Inventory. Po delší čas byl tento dotazník upravován až k jeho konečné verzi, obsahující 104 položek a měřící 22 faktorů, které lze dělit do 4 okruhů. Tyto okruhy vystihují preference faktorů ovlivňujících učení: 29

Mareš, 1998

21

•

fyzikální prostředí zahrnuje např. míru hluku, světla při učení, polohu jedince při procesu učení (sed, leh), nebo poloha nábytku v místnosti atd.

•

emocionální (intencionální) aspekty - sled faktorů, ovlivňujících volní emoční prožitky při učení (vytrvalost, vnější a vnitřní motivace, strukturování úkolů)

•

sociální potřeby - jedná se o počet osob, se kterými se jedinec dokáže učit, zda preferuje učení o samotě nebo za přítomnosti dospělého jedince či vícekolektivní

•

psychofyziologické aspekty - se pojí s upřednostňování různého stylu učení (vizuální, auditivní, kinestetický) dle dominantního smyslu.30

6. Ovlivňování stylů učení Odborná literatura se zabývá různými názory odborníků o jednotlivých strukturách učení a jejich rozdělení. Vlivy mohou být různé, např. vrozené dispozice, vnitřní činitel, vliv vnějšího prostředí (učební, sociální kulturní). Lojová, Vlčková 2011 determinují tyto vlivy na: •

vlivy vrozených dispozic, kdy za vrozené vlivy považují především na fyziologické a neuropsychické mechanismy, které jsou podmíněné většinou neurobiologicky. Jsou docela pevné a vlivům prostředí nepodléhají.

•

vlivy vnitřních činitelů, kdy mezi tyto činitele řadí věk jedince, předchozí zkušenosti, motivace a momentální psychické stavy.

•

vlivy vnějšího prostředí - tyto vnější styly se mohou vázat na určitě prostředí, vyučovací předměty či dokonce určitého učitele. Mezi vnější rozdělení patří hlavně pedagogické podmínky: koncepce výuky, učivo, podmínky k učení, učitel a jeho vyučovací styl, způsob zkoušení a hodnocení, sociální situace.

30

Mareš, Skalská, 1994

22

7. Styly učení u žáků a žákyň Dívky a chlapci se učí jinak, to je způsobeno dle mého názoru rozdílností individuality. Každý vyhledává svůj styl učení, který mu nejlépe sedí a vyhovuje, to dokazují i různí zastánci výzkumu odděleného vzdělávání. To, jaké styly učení mohou studenti preferovat jsem již zmínila výše. Snažila jsem se najít v odborné literatuře najít takové autory, které se touto problematikou více zabývají. Tématem, jak se učí děvčata a jak chlapci, se zabývá německá autorka Vera F.Birkenbihl (školitelka managementu a autorka naučné literatury), ze které uvádím následné poznatky. Vera F.Birkenbihl ve své publikaci uvádí, že chlapci se učí tak, tě chtějí věci prozkoumat, vyhledat víc, zatímco děvčata vyhledávají spíše návody, jak toho dosáhnout. Když se mají učit víc a dál, mají děvčata stejnou snahu věci samostatně objevovat. Děvčata více dodržují pokyny a pravidla, alespoň do té doby, dokud neporozumí tomu, o co jde. Chlapci se řídí a dodržují návody zřídka. Snaží se experimentovat a prokousat se daným problémem, dokud na to nepřijdou sami a nemá téměř žádnou váhu jim něco vysvětlovat, protože si to udělají podle sebe a jak chtějí.31 ,,U děvčat funguje pocit vlastní ceny podle výkonu, protože se vidí jako individuality; u chlapců naproti tomu vnímání vlastní hodnoty přes výkon nefunguje. Chlapci se identifikují s určitými lidmi ve třídě, např. se špatnými čtenáři. Proto nemohou chlapci svůj problém řešit doma pomocí doučování, protože chlapec potřebuje právě uznání těch ,,mužských špatných čtenářů". A v žádném případě nechceš vypadnout ze skupiny. Kdyby ale najednou začal lépe číst, potom by řekli: ,,Blbneš, to je přece pro holky". Z toho vyplývá, že se musí zlepšit celá skupinka.“32 ,,Když budeme děvčatům správně pomáhat, budou stejně dobrá v přírodních vědách a v matematice, neboť: Pokud neuznáme, že existují opravdové rozdíly, nemůžeme se učit tak, abychom se co nejlépe vzájemně doplňovali a aby měla společnost užitek z potenciálu obou pohlaví.“33 Vzhledem k tomu, že k tomuto tématu jsem našla ne příliš mnoho adekvátní literatury, zabývám se tímto tématem v praktické části. 31

Birkenbihl, 2009 Birkenbihl, 2009; s.72 33 Birkenbihl, 2009; s.73 32

23

II.

PRAKTICKÁ ČÁST

1. Cíl výzkumu Cílem výzkumu bakalářské práce je diagnostikovat styly učení žáků a žákyň ve zkoumaných třídách, tedy percepční preference - auditivní, vizuální, kinestetický, a také se zaměřím na to, co je může při stylech učení ovlivňovat. Auditivní, vizuální a kinestetický styl učení jsem si vybrala proto, protože se domnívám, že jej studenti užívají nejčastěji. Zjištěné výsledky budou zaznačeny jak v absolutních číslech, tak procentuálně a graficky. Pro výzkum jsem zvolila dvě střední školy: Střední školu hotelovou, služeb a Veřejnosprávní akademii s.r.o. a Gymnázium J.A.Komenského, protože se domnívám, že může být odlišnost ve stylu učení i díky odlišnosti školy a oboru studia.

2. Výzkumné hypotézy Pojem hypotéza znamená výpověď, pochází z Řecka. Je to předpoklad formulovaný tak, aby jej bylo možno potvrdit nebo vyvrátit. Hypotézu je třeba ověřovat. V běžné řeči je hypotéza nějaké tvrzení a předpoklad, kterému se nedá plně věřit.34

Vzhledem ke své práci jsem zvolila následující hypotézy: H1: Studenti GJAK se učí více auditivním stylem, než studenti SŠ hotelové. H2: Studenti SŠ hotelové více preferují kombinovaný styl učení, než studenti GJAK. H3: Studentům GJAK by se lépe učilo auditivním stylem, než studentům SŠ hotelové. H4: Podle studentů SŠ hotelové je nejlepší vizuální styl učení. H5: Studenti SŠ hotelové si myslí, že styl učení může ovlivnit výsledky ve škole. H6: Studenti SŠ hotelové se někdy zamysleli nad stylem učení, kterým se učí.

34

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypot%C3%A9za

24

3. Výzkumné metody sběru dat Pro své šetření jsem se rozhodla využít dotazník. Dotazník je forma psaného řízeného rozhovoru. Na takové dotazy respondenti odpovídají písemně. Dotazník jsem zvolila také z důvodu toho, že není tak časově náročný než rozhovor. K sestavě otázek na dotazník je třeba si promyslet cíl průzkumu, správně zařadit otázky, aby na sebe navazovaly, byly jasné a stylisticky správně položeny. Dotazníkem lze oslovit velký počet osob současně v krátkém čase. Respondenti mají dostatek času na to, aby promysleli své odpovědi, než se rozhodnou je zaznačit. Výhodou je také to, že nejsou pod tlakem, jako by mohli být právě u metody rozhovoru.35 Pomocí dotazníku i rozhovoru můžeme podle Kohoutka (2002) zjistit fakta tvrdá (např. pohlaví, věk, povolání), tak fakta měkká (např. zájmy, postoje, zkušenosti, přání nebo potřeby). Výsledky dotazníku mohou být někdy zkresleny ,,velkou vnitřní korekcí, autocenzurou některých zkoumaných osob, které usilují odpovídat ve shodě s tzv. sociální žádoucností, tedy adaptivně (jak patrně očekává okolí, nikoliv expresivně.“36 Otázky v dotazníku mohou být buď otevřené, uzavřené nebo škálové: 

uzavřené otázky – respondent si může vybrat mezi dvěma či více odpověďmi, např. odpovědí ano – ne – nevím. Výhodou je větší možnost statistických závěrů, nevýhodou může být ,,povrchnost“. Odpověď nemůže respondent příliš objasnit, rozvést tak, aby nám osvětlil jeho myšlenku. Taktéž respondent nemusí v nabídce odpovědí najít takovou odpověď, kterou by jinak při rozhovoru odpověděl na položenou otázku.



otevřené otázky – dávají respondentovi ,,prostor“, aby vyjádřil svou odpověď. Při otevřených otázkách není kladeno téměř žádné omezení na odpovědi. Otázky takového typu jsou pružné, umožňují nám vstoupit do ,,prostoru“ respondenta, mohou ukázat na možnosti vztahů a případných hypotéz. Z otevřených otázek lze někdy vyčíst nečekané odpovědi, které mohou naznačit skutečnost původně nepředvídaných vztahů. Otázky mohou být např. Jak se nejraději učím? Co mi při učení nejvíce pomáhá? Jaký je tvůj oblíbený předmět a proč?

35 36

Kohoutek, 2002 Kohoutek, 2002; s.153

25



škálové položky - ,,jsou typické pro posuzování škály. Posuzovací škálu (hodnotící stupeň) můžeme definovat jako druh dotazníku sloužící k záznamu jednotlivých vlastností posuzované osoby nebo posuzovaného předmětu (např. dopisů, projekčních testových materiálů atp.) posuzovatelem, a to způsobem, který zajišťuje určitou objektivnost a zároveň umožňuje kvantitativní zachycení jevu.“ 37

K vlastnostem dotazníku podle Kohoutka (2002) náleží: 

objektivnost – pojem objektivita znamená, že zkoumaný jedinec má minimální šanci jakkoliv ovlivnit výsledky v jeho prospěch



standardnost – tím se rozumí požadavek, kdy naprosto stejnou metodu šetření použijeme u ostatních osob, stejně tak ve stejných podmínkách, tedy nebude nikdo zvýhodněn ani neznevýhodněn



spolehlivost – spolehlivostí můžeme chápat stálost výsledku v čase; pokud byla metoda opakována za nějakou dobu a byly zjištěny jiné výsledky, pak lze chápat metodu jako málo spolehlivou, pokud ale nedošlo ke změně zkoumané samotné funkce. Spolehlivost se může zkoumat třemi způsoby: o srovnáním výsledků opakovaného užití metody u stejných osob, pokud je předpoklad, že se zatím nezměnila vlastnost, která byla sledována o srovnáním výsledků dvou ekvivalentních forem metody (př. dvě formy dotazníku nebo výsledky chování dvou pozorovatelů) o rozdělením metody na dvě poloviny a srovnáním výsledků obou polovin (např. porovnáním odpovědí na liché a taktéž sudé otázky dotazníku)



validita – vyjadřuje platnost, tedy nakolik měří to, co má skutečně měřit



kvalitativní a kvantitativní interpretovatelnost - ,,Kvalitně lze analyzovat každou poznávací metodu. Možností kvantifikace rozumíme, že registrační technika dovoluje citlivé rozlišování různých stupňů sledované vlastnosti, nejen pouhou klasifikaci na přítomnost nebo nepřítomnost jevu. Teprve tehdy je metoda testovou, psychometrickou, měřením. Měření dovoluje jemnější deskriptivní diferenci jevů než klasifikace a usnadňuje jejich srovnávání. Statistickými početními operacemi čísly lze získat také další informace o pozorovaných jevech.“38

37 38

Kohoutek, 2002; s.153 Kohoutek, 2002; s.157

26



úspornost a reprezentativnost – úsporností u dotazníku chápeme jako časovou nenáročnost na administraci a na vyhodnocování; text má být srozumitelný, jasný, aby šel rychle a pohodlně vyhodnotit.39

4. Výzkumný nástroj Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila dvě středoškolská zařízení: -

Střední škola hotelová, služeb a Veřejnosprávní akademie, s.r.o. se sídlem ve Strážnici

-

Gymnázium J.A.Komenského a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod se sídlem v Uherském Brodě.

Tyto dvě školy jsem si zvolila z toho důvodu, abych porovnala problematiku rozdílnosti stylů učení ve škole s náročnějším denním režimem, kdy je předpoklad, že studenti budou po ukončení studia navazovat na vysokou školu, zatímco studenti SŠ hotelové a Veřejnosprávní akademie jsou připraveni pro běžný pracovní život. Na Střední škole hotelové jsem oslovila 25 dívek a 25 chlapců, kteří byli ochotni vyplnit dotazník. Ne všichni studenti vyjádřili ochotu. Proto jsem provedla svůj výzkum v několika třídách, věkový průměr studentů je 17,6 let. Jako druhou školu jsem si vybrala Gymnázium ve Strážnici, kde mi vedení školy odmítlo poskytnout prostor pro své šetření, tedy jsem oslovila Gymnázium v Uherském Brodě. Bohužel někteří studenti brali dotazníky humorně, musela jsem tedy několik vyřadit. I po vyřazení mi dotazník vyplnilo 25 chlapců a 25 dívek, věkový průměr tady činil 18 let.

5. Analýza a interpretace výsledků Následující kapitolu jsem uspořádala tak, že po zadání hypotézy následuje tabulka s absolutními výsledky i procentuálními výsledky, zvlášť u dívek a zvlášť u chlapců. Po té jsem znázornila výsledky v přehledných grafech dle pohlaví. Výsledky se nachází na konci každé hypotézy.

39

Kohoutek, 2002

27

Hypotéza 1: Studenti GJAK se učí více auditivním stylem, než studenti SŠ hotelové. Gymnázium J.A.Komenského

Dívky (počet)

Dívky (%) Chlapci (počet) Chlapci (%)

Vizuální styl

7

28

12

48

Auditivní styl

5

20

3

12

Kinestetický styl

0

0

1

4

Kombinovaný styl

13

52

9

36

Jiný styl

0

0

0

0

Dívky (GJAK) 0% 28%

Vizuální styl Auditivní styl

52%

Kinestetický styl 20%

Kombinovaný styl Jiný styl

0%

Z tabulky a grafu můžeme vyčíst, že vizuálním stylem na GJAK se učí 7 děvčat z 25 dotazovaných, což tvoří 28%. Převládá u nich styl kombinovaný, kterým se učí 13 z 25 dotazovaných, což je 52%.

28

Chlapci (GJAK) 0% 36%

Vizuální styl

48%

Auditivní styl Kinestetický styl Kombinovaný styl

12%

Jiný styl 4%

U chlapců převládá styl vizuální, učí se jím 48%, což je 12 dotazovaných chlapců. U chlapců se překvapivě objevil i kinestetický styl, kdy se jím učí 4% dotazovaných chlapců. SŠ hotelová, služeb a Veřejnosprávní

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

5

20

10

40

Auditivní styl

13

52

4

16

Kinestetický styl

1

4

2

8

Kombinovaný styl

6

24

9

36

Jiný styl

0

0

0

0

Dívky (SŠ hotelová) 0% 24%

20% Vizuální styl Auditivní styl

4%

Kinestetický styl 52%

Kombinovaný styl Jiný styl

29

U dívek SŠ hotelové převládá z 52% dotazovaných auditivní styl, což je 13 děvčat. Oproti gymnáziu se zde objevuje i kinestetický styl, kterým se učí 4% dotazovaných děvčat.

Chlapci (SŠ hotelová) 0% 36%

40%

Vizuální styl Auditivní styl Kinestetický styl

8%

16%

Kombinovaný styl Jiný styl

U chlapců ze SŠ hotelové, stejně jako u chlapců z GJAK, zde převládá styl vizuální, kterým se učí 40% dotazovaných studentů. Druhým nejpreferovanějším stylem je styl kombinovaný, kterým se učí zhruba stejný počet chlapců jako u GJAK.

Hypotéza 1 se nepotvrdila. Z tabulek a z grafů můžeme vyčíst, že studenti Gymnázia se více učí kombinovaným stylem, u dívek a u chlapců převládá vizuální styl. Zatímco na Střední škole hotelové převládá auditivní styl, u dívek je to 52% a u chlapců převládá vizuální styl 40%. Tato hypotéza mě překvapila, protože jsem se domnívala, že studenti GJAK se budou učit více auditivním stylem, jelikož nemají odborné předměty, u kterých musí vizuálně sledovat podání dané látky, např. v oboru hotelnictví sledují pozorně přípravu stolování.

30

Hypotéza 2: Studenti SŠ hotelové více preferují kombinovaný styl učení, než studenti GJAK. SŠ hotelová, služeb a Veřejnosprávní

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

5

20

6

24

Auditivní styl

6

24

11

44

Kinestetický styl

4

16

0

0

Kombinace: vizuálně – auditivní styl

8

32

8

32

2

8

0

0

Kombinace: kinestetický – auditivní styl

Dívky (SŠ hotelová) Vizuální styl 8%

20%

Auditivní styl

32% 24% 16%

Kinestetický styl Kombinace: vizuálně auditivní styl Kombinace: kinestetický auditivní styl

Graf ukazuje, že dívky SŠ hotelové preferují více kombinaci vizuálně – auditivního stylu, kdy pro tuto možnost se vyjádřilo 8 dotazovaných, což představuje 32%. Kombinaci kinestetického – auditivního stylu využívají pouze dvě dotazované, což je 8%.

31

Chlapci (SŠ hotelová) Vizuální styl

0% 24%

32%

Auditivní styl Kinestetický styl

44%

Kombinace: vizuálně auditivní styl

0%

Kombinace: kinestetický auditivní styl

U chlapců SŠ hotelové však převládá styl auditivní, kdy se jím učí 44% dotazovaných a kombinovaného stylu vizuálně – auditivního využívá 32% dotazovaných chlapců.

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

2

8

6

24

Auditivní styl

2

8

10

40

Kinestetický styl

1

4

0

0

Kombinace: vizuálně – auditivní styl

16

64

9

36

Kombinace: kinestetický – auditivní

3

12

0

0

1

4

0

0

Gymnázium J.A.Komenského

styl Kombinace: vizuální – auditivní – kinestetický styl

32

Dívky (GJAK) Vizuální styl 4% 8%

12%

8%

4%

Auditivní styl Kinestetický styl Kombinace: vizuálně auditivní styl

64%

Kombinace: kinestetický auditivní styl Kombinace: vizuálně auditivní - kinestetický

U dívek GJAK jednoznačně převažuje kombinace vizuálně - auditivního stylu, kdy se tímto způsobem učí 64% dotazovaných. Ojediněle se nám zde objevuje kombinace vizuálně – auditivního – kinestetického stylu, kterým se učí 4% dotazovaných děvčat.

Chlapci (GJAK) 0%

0%

36%

Vizuální styl 24%

Auditivní styl Kinestetický styl

40% 0%

Kombinace: vizuálně auditivní styl Kombinace: kinestetický auditivní styl

Chlapci GJAK preferují více auditivní styl, než-li kombinaci vizuálně –auditivního stylu, kdy se tímto učí pouze 36% chlapců.

33

Hypotéza 2 se nepotvrdila. Studenti SŠ hotelové preferují kombinovaný styl pouze v 32% u dívek a v 32% u chlapců, zatímco na gymnáziu preferují kombinovaný styl ze 64% dívky a 36% chlapců. Zde jsem se domnívala, že kombinaci stylů budou více využívat studenti hotelové školy. Důvodem je to, že učivo na gymnáziu je více zaměřeno na knižní podobu. Kdežto hotelová škola kombinuje učivo teoretické s praktickým.

Hypotéza 3: Studentům GJAK by se lépe učilo auditivním stylem, než studentům SŠ hotelové. Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

5

20

10

40

Auditivní styl

6

24

3

12

Kinestetický styl

1

4

1

4

Kombinace: vizuální – auditivní

13

52

10

40

0

0

1

4

Gymnázium J.A.Komenského

styl Jiný styl: neuvedl odpověď

Dívky (GJAK) 0%

Vizuální styl 20%

Auditivní styl

52% 24% 4%

Kinestetický styl Kombinace: vizuální auditivní styl Jiný styl: neuvedl odpověď

Dívky gymnázia se nedomnívají, že auditivním stylem by se jim učilo lépe, preferují proto kombinaci vizuálního – auditivního stylu a to z 52% dotazovaných. Auditivním stylem se učí pouze 24% dotazovaných dívek. 34

Chlapci (GJAK) Vizuální styl 4% Auditivní styl

40% 40%

Kinestetický styl 4%

12%

Kombinace: vizuální auditivní styl Jiný styl: neuvedl odpověď

Chlapci gymnázia se taktéž spíše přiklánějí ke kombinovanému stylu stejně jako k vizuálnímu, kdy obě možnosti potvrdilo 40% dotazovaných chlapců. K domnívanému auditivnímu stylu se přiklání pouze 12% chlapců.

Střední škola hotelová, služeb a

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

Veřejnosprávní akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

7

28

11

44

Auditivní styl

11

44

6

24

Kinestetický styl

2

8

0

0

Kombinace: vizuální – auditivní styl

5

20

8

32

35

Dívky (SŠ hotelová) Vizuální styl

20%

28%

8%

Auditivní styl Kinestetický styl 44% Kombinace: vizuální auditivní styl

Dívkám hotelové školy by se právě auditivním stylem učilo lépe, což nám potvrdilo 44% dotazovaných děvčat, zatímco kombinací vizuálního – auditivního stylu oproti gymnáziu se učí pouze 20% dotazovaných děvčat.

Chlapci (SŠ hotelová) Vizuální styl 32%

44%

Auditivní styl Kinestetický styl

0%

24% Kombinace: vizuální auditivní styl

Na rozdíl od děvčat by se chlapcům hotelové školy lépe učilo stylem vizuálním (44%) a stylu auditivnímu náleží pouze 24% dotazovaných.

36

Hypotéza 3 se nepotvrdila. Studentům gymnázia by se lépe učilo kombinací vizuálně – auditivním stylem (52% u dívek, 40% u chlapců), zatímco u SŠ hotelové by se lépe učilo auditivním stylem (44% u dívek, 24% u chlapců). Domnívala jsem se totiž, že u studentů gymnázia je předpoklad dalšího studia na vysokých školách, kdy preferovanějším stylem učení je auditivní styl z důvodu poslechu přednášek pro zapisování poznámek.

Hypotéza 4: Podle studentů SŠ hotelové je nejlepší vizuální styl učení. Střední škola hotelová, služeb a

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

Veřejnosprávní akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

4

16

11

44

Auditivní styl

10

40

7

28

Kinestetický styl

2

8

0

0

Kombinace: vizuální – auditivní styl

9

36

7

28

Dívky (SŠ hotelová)

36%

Vizuální styl

16%

Auditivní styl

8%

40%

Kinestetický styl Kombinace: vizuální auditivní styl

Dívky hotelové školy si myslí, že nejlepší styl učení je auditivní (40%), zatím co pro vizuální styl se vyjádřilo jen 16% dotazovaných.

37

Chlapci (SŠ hotelová) Vizuální styl 28%

0%

44%

Auditivní styl Kinestetický styl

28%

Kombinace: vizuální auditivní styl

Chlapci SŠ hotelové si opravdu myslí, že vizuální styl je nejlepší (44%), na rozdíl od děvčat se pro auditivní styl vyjádřilo pouze 28% dotazovaných.

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Vizuální styl

5

20

8

32

Auditivní styl

5

20

2

8

Kinestetický styl

0

0

1

4

Kombinace: vizuální – auditivní

15

60

14

56

Gymnázium J.A.Komenského

styl

38

Dívky (GJAK) Vizuální styl

20%

Auditivní styl 20%

60%

Kinestetický styl

0%

Kombinace: vizuální auditivní styl

Podle dívek gymnázia je nejlepším stylem kombinace vizuálně – auditivní styl, pro který se vyjádřilo 60% dívek, zatímco méně vyhledávaný vizuální styl obstál pouze u 20% dívek.

Chlapci (GJAK) Vizuální styl 32% Auditivní styl 56% 8%

4%

Kinestetický styl Kombinace: vizuální auditivní styl

U chlapců gymnázia taktéž převládá kombinace vizuálně – auditivního stylu, kdy se pro něj vyjádřilo 56% dotazovaných chlapců, zatímco vizuální styl preferuje jen 32% respondentů.

39

Hypotéza 4 se částečně potvrdila, u dívek SŠ hotelové je nejlepší styl učení auditivní (40% dívky) a u chlapců převládá vizuální styl s 44%. Zatímco u gymnázia je nejlepším stylem kombinace vizuální – auditivní styl (60% u dívek, 56% u chlapců). Domnívám se, že u studentů SŠ hotelové je nejlepší vizuální styl proto, protože z velké části jim látku vysvětlují v praxi, kterou si pak následně osvojí. Tedy v praxi se nejvíce naučí (sledují a učí se).

Hypotéza 5: Studenti SŠ hotelové si myslí, že styl učení může ovlivnit výsledky ve škole. Střední škola hotelová, služeb a

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

Veřejnosprávní akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Ano

14

56

22

88

Ne

1

4

1

4

Nevím

10

40

2

8

Dívky (SŠ hotelová)

40% 56% 4%

Ano Ne Nevím

Dívky na SŠ hotelové potvrdily ze 56% dotazovaných, že styl učení může ovlivnit výsledky ve škole. 40% dívek si není jista.

40

Chlapci (SŠ hotelová) 4% 8%

Ano Ne Nevím

88%

Chlapci to taktéž jednoznačně potvrzují a to z 88% , jen 8% neví.

Gymnázium

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

J.A.Komenského

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Ano

22

88

17

68

Ne

0

0

1

4

Nevím

3

12

7

28

Dívky (GJAK) 0% 12%

Ano Ne 88%

Nevím

U dotazovaných dívek studujících na gymnáziu se 88% vyjádřilo kladně, zatímco 12% odpovědělo, že neví. 41

Chlapci (GJAK) 28% Ano Ne

68%

Nevím

4%

Chlapci studující na gymnáziu se taktéž ze 68% přiklání k tomuto výroku, zatímco 4% si to nemyslí.

Hypotéza 5 se potvrdila. Studenti SŠ hotelové si myslí, že styl učení může ovlivnit výsledky ve škole (56% dívky, 88% chlapci). Gymnazisti sdílí stejný názor s 88% u dívek a 68% u chlapců. U této hypotézy se nám jasně potvrzuje, že studenti hotelové školy si myslí, že styl učení může opravdu ovlivnit výsledky ve škole. Čerpají ze svých zkušeností, a sice teoretického učení, které je propojeno s praxí. Tedy musí někdy kombinovat různé styly učení. Proto se nemůžou zaměřovat pouze na jeden styl.

Hypotéza 6: Studenti SŠ hotelové se někdy zamysleli nad stylem učení, kterým se učí. Střední škola hotelová, služeb a

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

Veřejnosprávní akademie, s.r.o.

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Ano

15

60

16

64

Ne

10

40

9

36

42

Dívky (SŠ hotelová)

40%

60%

Ano Ne

U dívek SŠ hotelové se ze 60% potvrzuje, že se opravdu zamyslely nad svým stylem učení.

Chlapci (SŠ hotelová)

36% Ano 64%

Ne

U chlapců SŠ hotelové se taktéž potvrzuje, že ze 64% se zamýšlí nad svým stylem učení.

43

Gymnázium

Dívky

Dívky

Chlapci

Chlapci

J.A.Komenského

(počet)

(%)

(počet)

(%)

Ano

16

64

13

52

Ne

9

36

12

48

Dívky (GJAK)

36% Ano 64%

Ne

Dívky z gymnázia se stejně jako na hotelové škole zamýšlejí nad svým stylem učení, a to ze 64%.

Chlapci (GJAK)

48% 52%

Ano Ne

Dotazovaní chlapci, studující gymnázium, odpověděli taktéž kladně pro zamýšlení se nad svým stylem učení a to z 52%. 44

Hypotéza 6 se potvrzuje. Studenti SŠ hotelové se zamýšlejí nad stylem učení, kterým se učí a to z 60% u dívek a 64% u chlapců. Gymnazisté se zamýšlejí také nad stylem učení, kterým se učí a to v 64% u dívek a 52% u chlapců. Studenti se jednoznačně zamysleli nad tím, jakým stylem se učí. Zde jsem se domnívala, že studenti hotelové školy si více uvědomují propojení teorie s praxí, tedy případnou kombinaci stylů učení. Dotazovaní se zamysleli proto, protože chtějí najít lepší cestu, jak dosáhnout pochopení dané látky a tím se ji i snáze naučit.

Do poznámek, které studenti připsali, patří mezi nejčastější problémy při učení hluk sourozenců, domácnosti, prostředí, kde se učí a taky motivace. Někteří nechali prostor pro vyplnění prázdný. Výše jmenované problémy byli nejčastější u studentů GJAK i u studentů SŠ hotelové. Tady se shodli na podobných problémech.

45

Závěr Má bakalářská práce je zaměřená na výzkum problematiky stylů učení, pro které jsem si zvolila Gymnázium v Uherském Brodě a Střední hotelovou školu ve Strážnici, kde jsem provedla výzkum na bázi dotazníků. Snažila jsem se diagnostikovat, který učební styl na které škole více převládá, abych mohla tyto výsledky mezi sebou porovnat. Domnívala jsem se, že rozdíly budou markantní, avšak to se příliš nepotvrdilo. Studenti si mnohdy vůbec neuvědomovali, jakým učebním stylem se učí. Teprve díky dotazníku a krátkému rozhovoru zjistili, že se někteří učí i kombinovaným stylem. Pravdou mnohdy podle studentů je, že učitel vnucuje své vlastní postupy při učení, což může negativně ovlivnit studenta. Potlačuje individualitu studenta, preferující jiný učební styl. To vše může ovlivnit další průběh studia, stejně tak i studentovu motivaci. Student pak nedosahuje dobrých výsledků a získává postupně negativní vztah k učení. Nedostává se mu možnosti seberealizování vlastního stylu. Pokud by student poznal svůj správný učební styl a využíval jej, zlepší se jeho prospěch a učivo mu půjde snadněji. Vzhledem k tomu, že mnozí studenti netuší, že nějaké styly učení existují, měl by se tento problém začít řešit. Dle mého názoru by bylo vhodné, kdyby se o této problematice a stylech učení dozvídali studenti nejpozději na středních školách. Člověk se učí postupně celý život, to, jakým stylem si mnohdy neuvědomuje. Čím dřív pozná svůj styl učení, tím lepší mohou být jeho výsledky. Učitelé jsou jedním z článků, které mohou studenta navézt správným směrem. Jeden z dalších návrhů, které bych doporučila školství jako celku, je uspořádání přednášky pro studenty, kde jim odborník může vysvětlit a objasnit, jaké styly učení existují, jejich rozdělení a přesný popis. V případě takového postupu můžou dostat studenti prostor k tomu, aby kladli otázky a přednášející jim je zodpověděl. Přednáška nemusí být jen pro studenty, ale také pro jejich rodiče, kterým tato přednáška může být podmětem pro porozumění dané záležitosti a motivaci.

46

Závěry využití pro pedagogickou teorii a praxi Žáci v průběhu studia se potýkají při učení s mnoha problémy. Většina z nich by s pomocí facilitace učitele (tj. učitelova podpora v umožnění žákova samostatného učení) mohla tyto překážky překonat.40 Při facilitaci si učitel více než dříve všímá kognitivních stylů učení žáka, jeho volních aktivit, jeho individuálních zvláštností a motivace. Mezi důležité faktory při učení řadíme právě motivaci, kterou žák musí získat od učitele. Motivace může dopomoct žákovi ke správnému výběru učebního stylu. Facilitátorem nemusí být vždy jen učitel, nýbrž také rodiče, kteří jsou seznámeni s danou problematikou a mohou tímto svému dítěti poskytnout vhodnou podporu. Dalším problémem je špatně zvolený styl učení, který zapříčiní neschopnost žákova výběru vhodné strategie učení. Z důvodu neuvědomování si svého stylu učení a jeho nerozvíjení se žáci podílí nejen na špatných výsledcích, ale i na vztahu k učení. Tím i k vztahu k celoživotnímu učení. Tento problém by měl být dle mého názoru odbourán. Učitel mnohdy pozná styl učení žáka a měl by studenta směřovat daným směrem. Za nemalého pomocníka rozumíme i odbornou literaturu, která se v dnešní době velmi rozvíjí v této oblasti a to prostřednictvím knih nebo internetových článků apod. Rodiče můžou čerpat nápady z různých časopisů, případně vyhledat pedagogicko-psychologickou poradnu, kde danou problematiku můžou prodiskutovat. Samozřejmostí je, že většina rodičů potřebuje taktéž motivaci. Další možností, jak prodiskutovat potřeby žáka, je na třídních schůzkách. Zde se informují o průběhu žákova učení a motivovat k vedení k preferovanému stylu. Učitelé by neměli brát studenty jako celek, ale rozlišovat individualitu jednotlivého žáka. Každý žák potřebuje jiný přístup, sám užívá jiný učební styl. Každý učitel by si měl uvědomit, aby nedocházelo k realizaci učitelova vlastního stylu vyhodnoceného jako nejefektivnější, což by mohlo zapříčinit potlačení žáků preferujících odlišných učebních stylů.

40

Janík, 2006; str.108

47

Navržení metod a aktivit vhodných k rozvíjení stylů učení na základě percepčních preferencí

Styl učení:

Metody; aktivity:

Auditivní

Recitace Učení se při hudbě Poslech frází Kolektivní učení Diskuze Poslech CD nahrávek z učebnic Písničky Hlasitá četba Vykládání pohádek

Vizuální

Sledování různých pořadů Stolní hry Luštění kvízů Zvýrazněné (podtržením, barvou) poznámky v učebnicích Tvorba a úprava grafiky, filmů Tvorba pomocných grafických tabulek, diagramů

Kinestetický

Běh Hra divadla Tanec Chůze po pokoji při učení

48

Resumé Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou stylů učení žáků a žákyň středních škol. Šetření jsem provedla na Střední škole hotelové, služeb a Veřejnosprávní akademii s.r.o. a Gymnáziu J.A. Komenského a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod. V teoretické části zmiňuji pojmy styl učení, učení, krátkou historii stylů učení, zatímco v praktické části prezentuji dosažené výsledky. Cílem bylo zjistit, jakým stylem učení se oslovení studenti a studentky učí. Průzkum zjistil, že dívky gymnázia preferují více kombinovaný styl učení (52%), chlapci gymnázia vizuální styl učení (48%), studentky hotelové školy preferují auditivní styl (52%) a chlapci HŠ vizuální styl (40%).

Summary In this Bachelor’s thesis I am focusing on matters relate to educational styles of students at high schools. The investigation has been done at Střední škola hotelová, služeb a Veřejnosprávní akademie s.r.o. and Gymnázium J.A.Komenského a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod. In the theoretical part I mention concepts of Learning styles, Learning, Brief history of Learning style while in the practical part I present achieved results. The aim of the thesis has been to determine what styles of learning are used by the male and female students at selected high schools. The research has discovered that female students of the grammar school (Gymnazium JAK) prefer so called Combined learning style (52%), male students at the same school preferred the Visual learning style (48%), the female students at the hoteling high school prefer the Audile learning style (52%) and the male students at the same school prefer the Visual learning style (40%).

49

Použitá literatura BIRKENBIHL, Vera F. Jak se učí chlapci a jak děvčata: rozdíly ve stylu učení, které byste měli znát : čtení a psaní s příklady, jak se učit. 1. vyd. Havlíčkův Brod: CERM, 2009, 111 s. ISBN 978-80-7311-110-6. ČÁP, Jan. sycholo ie v chovy a vyučování: rozdíly ve stylu učení, které byste měli znát : čtení a psaní s příklady, jak se učit. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2009, 415 p. ISBN 80706-6534-3. ČÁP, Jan. Psycholo ie mnohostranného v voje člověka. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990, 292 s. ISBN 8004229670. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. sycholo ie pro učitele. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7. Forum časopis Univerzity Karlovy. In: [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14536.html FONTANA, David. sycholo ie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003, 383 s. ISBN 80-717-8626-8. HANUŠOVÁ, Světlana. Učební styly a strategie ve výuce cizího jazyka u žáků se specifickými poruchami učení. Komensk , 132, 2005, č.5, s. 25-30. Heylottka: Styly učení a jejich různá pojetí. In: [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://heylottka.blog.cz/1106/styly-uceni-a-jejich-ruzna-pojeti HOLT, John Caldwell. roč děti neprospívají. Vyd. 1. Praha: Agentura Strom, 1994, 156 s. ISBN 80-901662-4-5. HOLT, John Caldwell. Jak se děti učí: sborník z pracovního semináře konaného dne 22. června 2006 na eda o ické fakultě MU. Vyd. 1. Editor Josef Maňák. Překlad Karel Balcar. Praha: Agentura Strom, 2006, 173 s. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, 192. ISBN 80-901-6627-X. How do I learn best?. In: [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.varklearn.com/english/page.asp?p=questionnaire JANÍK, Tomáš. roblémy kurikula základní školy: sborník z pracovního semináře konaného dne 22. června 2006 na eda o ické fakultě MU. 1. vyd. Překlad Karel Balcar. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 330 s. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, 192. ISBN 80-210-4125-0.

JANÍKOVÁ, Věra. Didaktik des Unterrichts Deutsch als Fremdsprache: eine Einführun . Brno: Masarykova univerzita, 2010, 175 s. ISBN 978-802-1050-358. 50

KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psycholo ie. 1. vyd. Brno, 2002, 544 s. ISBN 80-2142203-3. KOHOUTEK, Rudolf. Základy sociální psycholo ie. Vyd. 1. Brno: Agentura Strom, 1998, 181 s. ISBN 80-720-4064-2. KOHOUTEK, Rudolf. Vyučovací styly učitele a učební styly ţáků. In roblémy kurikula základní školy. Brno : Pedagogická fakulta MU, 2006. od s. 99-111, 12 s. ISBN 80-210-4125-0 LOJOVÁ, Gabriela a Kateřina VLČKOVÁ. Styly a strate ie ve v uce cizích jazyků. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 231 s. ISBN 978-80-7367-876-0. Lernstile - Theoretische Modelle. In: [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://arbeitsblaetter.stangl-taller.at/LERNEN/LernstileTheorien.shtml MAREŠ, Jiří. Styly učení žáků a studentů. 1.vyd. Portál, 1998, 239 s. ISBN 80-717-8246-7. MAREŠ, Jiří a Hana SKALSKÁ. LSI – dotazník stylů učení pro žáky základních a středních škol. sycholó ia a patopsycholó ia dieťaťa. 1994, č. 3, s. 248-263. ISSN 055-5574. MÜLLEROVÁ, Lenka. Řízení učební činnosti: (jako aktivní konstrukce poznání žáků). Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2002. Acta Universitatis Purkynianae, 85. ISBN 80-704-4454-1. Společnost Montessori, o.s. [online]. 2013 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.montessoricr.cz/maria-montessori/ Psychologie v teorii a praxi: Kognitivní psychologie. In: KOHOUTEK, Rudolf. [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0811/kognitivni-psychologie Psychologie v teorii a praxi: Vyučovací a učební styly i strategie. In: KOHOUTEK, Rudolf. [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1003/vyucovaci-aucebni-styly-a-strategie-z-hlediska-pedagogicke-psychologie Referáty-seminárky.cz. [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: (http://referatyseminarky.cz/bloomova-taxonomie/) SPOUSTA, Vladimír. Vizualizace vybran ch problémů hraničních peda o ick ch disciplín. 1. vyd. Brno, 2010, 193 s. ISBN 978-802-1052-963.

51

Wikipedie: Hypotéza. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypot%C3%A9za Zpaměti.cz. In: [online]. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://zpameti.cz/uceni/

52

Přílohy Příloha č.1: Dotazník ,,Jakým stylem učení se učíš?“ Dotazník Dopište nebo zakroužkujte svoji odpověď: Pohlaví: muž x žena Věk: …………

škola: ………………………………...

Třída:…………

Obor: …………………………………

Bydliště:

venkov x město x velkoměsto

Dojíždíš do školy?

ano x ne Pokud ano, kolik (přibližně) km? ………………………..

1. Učíš se rád/a? a) většinou ano b) většinou ne 2. Učíš se pravidelně? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 3. Učíš se hned, když přijdeš ze školy? a) Ano, hned b) Ne, potřebuji přestávku, pak se učím c) Neučím se vůbec ve svém volném čase, stačí mi to ve škole d) Jiné(dopište)................................ 4. Kdy se obvykle učíš? a) ráno, raději si přivstanu b) odpoledne, po škole c) večer d) v noci e) neučím se 5. Učíš se sám? a) raději se učím sám/sama b) s kamarádkou, kamarádem c) ……………………………… (doplň) 6. Kolik věnuješ času učení? a) pár minut denně b) asi hodinu c) více ……………. …………. (doplň) 7. Co tě nejvíc ovlivňuje při učení? a) čas b) náročnost látky c) domácí prostředí (,,hluk sourozenců“) d) ………………….(doplň) 8. Jakým stylem učení se učíš? a) vizuálním stylem (,,vidět“ – učím se tím, že když látku vidím, lépe si ji zapamatuji) b) auditivním stylem (,,slyšet“ – musím si látku předříkávat nahlas) c) kinestetickým stylem (,,pohyb“ – u učení se ,musím pohybovat, např. musím chodit, cvičit, běhat….) d) kombinovaným stylem e) jiným stylem (doplň)..................................................................................

53

9. Učíš se jen jedním stylem učení nebo je kombinuješ? a) jen jeden styl učení a to: ………………………… (vyber: vizuální, auditivní, kinestetický) b) kombinuji ………………………………………………………………………….

10. Upřednostňuješ jeden styl učení u všech předmětů? a) Ano b) Ne (uveď u kterých upřednostňuješ jeden styl a který).............................................. 11. co jiného tě ovlivňuje při stylech učení? (např. vyžaduji naprosté ticho, musí mi hrát má oblíbená hudba, apod.) ……………………………………………………………………………………………… 12. Jakým stylem učení by se ti nejlépe učilo? a) vizuální styl (,,vidět“) b) auditivní styl (,,slyšet“) c) kinestetický styl (,,pohyb“) d) kombinovaný styl e) jiný styl (doplň)……………………………………………….. 13. Jaký styl učení je podle tebe nejlepší? a) vizuální styl (,,vidět“) b) auditivní styl (,,slyšet“) c) kinestetický styl (,,pohyb“) d) Kombinovaný e) Jiný (uveď který)............................................................. 14. Myslíš, že styl učení může ovlivnit tvé výsledky ve škole? a) ano b) ne c) nevím 15. Zamyslel ses někdy nad tím, jakým stylem učení se učíš? a) ano b) ne 16. Jak se ti nejlépe učí? a) z učebnice b) ze svých poznámek c) shromažďuji informace z různých zdrojů a vytáhnu si sám/sama to nejpodstatnější d) z poznámek nadiktovaných učitelem e) jinak: ……………………………………………………………………………….. 17. Kde se učíš? a) po vyučování zůstávám ve škole a učím se tam b) doma c) venku (park, příroda…) 54

d) u kamaráda/kamarádky/kamarádů e) ve vlaku/v autobusu cestou do školy f) jinde: …………………………………………………………..(uveď) 18. Tvé poznatky ke svému učení/ke stylům učení: ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………

Děkuji za vyplnění dotazníku.

55