MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika uspokojování náboženských potřeb v nemocnicích

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Alice Stanislavová

Problematika uspokojování náboženských potřeb v nemocnicích Bakalářská práce

Vedoucí práce: MUDr. Barbara Marková

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

…......................................................... Alice Stanislavová Strážnice 27. března 2008

Děkuji MUDr. Barbaře Markové za odborné vedení bakalářské práce. Děkuji kaplanu Ústřední vojenské nemocnice v Praze mjr. Mgr. Pavlu Rumlovi za informace z oblasti pastorační péče, které jsem ocenila při zpracování své bakalářské práce, a sestrám a pacientům z Nemocnice TGM Hodonín, p.o., Nemocnice Kyjov, p.o., Uherskohradišťské nemocnice, a.s., a Ústřední vojenské nemocnice Praha za vstřícnost a pomoc při realizaci průzkumného šetření. Děkuji svým přátelům pánům Janu Chaloupkovi a Jiřímu Vlčkovi za pomoc při zpracovávání dat. Děkuji své úžasné rodině - manželu Petru Stanislavovi a dětem Dominice Stanislavové a Filipu Stanislavovi za trpělivost a pomoc, kterou mi během mého studia projevovali. Nemalý dík patří i mým skvělým spolužačkám, které jsem díky studiu poznala a z nichž se nakonec staly mé vzácné přítelkyně. Jejich podpora a přátelství mi dodávaly sílu studium dokončit.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................6 1 CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY ........................................................8 1.1 Cíle práce ......................................................................................................8 1.2 Pracovní hypotézy .......................................................................................8 2 HOLISTICKÝ PŘÍSTUP K PÉČI O ČLOVĚKA .........................................10 3 POTŘEBY ČLOVĚKA .....................................................................................12 3.1 Hierarchie potřeb podle Maslowa ............................................................12 3.2 Spirituální potřeby jedince .......................................................................13 3.3 Náboženské potřeby nemocných ..............................................................14 4 NÁBOŽENSTVÍ ................................................................................................17 4.1 Největší světová náboženství ....................................................................17 4.1.1 Hinduismus .........................................................................................19 4.1.2 Buddhismus ........................................................................................20 4.1.3 Sikhismus ............................................................................................22 4.1.4 Judaismus ...........................................................................................23 4.1.5 Islám ....................................................................................................24 4.1.6 Křesťanství .........................................................................................26 5 NÁBOŽENSKÁ SITUACE V ČR ...................................................................30 5.1 Legislativa v ČR .........................................................................................30 5.2 Registrované církve a náboženské společnosti ........................................32 5.3 Terminologie ...............................................................................................33 6 METODIKA PRÁCE ........................................................................................35 7 VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH ANALÝZA ..........................................37 7.1 Analýza dotazníkového šetření .................................................................37 7.1.1 Dotazník pro sestry ............................................................................38 7.1.2 Dotazník pro pacienty .......................................................................61 7.2 Analýza dat v souvislosti se stanovenými cíli a hypotézami ..................82 8 DISKUZE ...........................................................................................................95 9 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ .................................99 4

ZÁVĚR ................................................................................................................101 ANOTACE ..........................................................................................................103 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ......................................104 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................107 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................109 SEZNAM TABULEK .........................................................................................110 SEZNAM GRAFŮ ..............................................................................................113 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................115 PŘÍLOHY ...........................................................................................................116 SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE ...............................................................127

5

ÚVOD „Víra je síla nepřímo konající zázraky. Vírou mohu v každém okamžiku učinit zázrak pro sebe - a často i pro druhé, pokud mají ve mne víru...“ (Novalis)

Během své praxe zdravotní sestry se setkávám s pacienty v různých stádiích nemoci včetně umírajících, a s různými potřebami, náboženské nevyjímaje. Mezi způsoby vyjadřování těchto potřeb ze strany pacientů stejně jako v přístupu k těmto pacientům a uspokojování jejich potřeb zdravotnickým personálem jsou velké rozdíly. Udiveně jsem vyslechla informaci jedné studentky během výkonu její praxe, že je jim ve výuce ošetřovatelství sice přednášeno multikulturní ošetřovatelství, ale současně je jim doporučováno se na náboženské potřeby pacientů nedotazovat. Jako příbuzná onkologicky nemocného a umírajícího, silně věřícího člověka jsem navíc měla možnost posoudit přístup k uspokojování náboženských potřeb v různých zdravotnických zařízeních. Získané pozitivní i negativní zkušenosti související s náboženskými potřebami nemocných prohloubily můj zájem o danou tématiku a ovlivnily mé rozhodnutí pro zjištění stavu v uspokojování náboženských potřeb hospitalizovaných pacientů a tím volbu tématu mé bakalářské práce s názvem „Problematika uspokojování náboženských potřeb v nemocnicích“. Spirituální či přímo náboženské potřeby nemocných se velmi často opomíjí a podceňují. Zdravotníci se snaží zejména uzdravit tělo, což lze částečně brát jako pozůstatek doby minulé, která náboženskou svobodu nepovolovala, ale nevnímají již duševní pohodu jako jednu z podmínek, jak tohoto cíle dosáhnout. Často s pacienty mluví jen o změnách fyzického stavu a na vnímání duševního zdraví se již pacienta z různých důvodů nedotazují. Náboženské potřeby je téma dosti citlivé, dotazování na ně se personál často raději vyhýbá, aby se vyhnul případným konfliktům s člověkem „nevěřícím“ a tak možnému narušení partnerského vztahu zdravotník - pacient, a čeká na impuls přímo od pacienta. 6

Ovšem stejně tak pacient může očekávat vstřícný přístup od personálu a pomoc v uspokojení jeho náboženských potřeb, a pokud se mu tohoto přístupu nedostává, sám o svých potřebách nemluví. U některých přetrvává ostych a opatrnost v otevřené komunikaci díky zkušenostem z minulého režimu. Přitom je snadnější pomoci uspokojit náboženské potřeby pacienta, u něhož o jeho náboženské příslušnosti víme, než člověka, u něhož si nejsme jeho vírou jisti nebo u něhož to dokonce nevíme vůbec. Právě v nemoci může být potřeba uspokojení potřeb v oblasti víry mnohem silnější než ve zdraví, především pak v terminálním stadiu a při dlouhodobém onemocnění, je-li navíc spojeno s hospitalizací. Po revoluci v listopadu 1989 se mnohé změnilo. Máme náboženskou svobodu, což je znát i na zvýšení počtu registrovaných církví a náboženských společenství, a navíc se v naší republice zvýšil i zahraniční turistický ruch a vzrostla migrace a tím i možnost setkat se nejen s příslušníky různých kultur, ale i s lidmi různých vyznání. Jak se lidově říká, nemoc si nevybírá, a tito lidé mají nutnost při onemocnění vyhledat zdravotnické zařízení. V koncepci současného ošetřovatelství se stalo právě zjišťování a uspokojování potřeb pacientů jednou ze základních náplní práce sester. Toto pojetí dává pacientu pocit všestranného zájmu ze strany zdravotníků o jeho osobu, a snad právě proto by zejména sestry měly být schopny nalézt ten správný způsob komunikace s pacienty i na téma jejich spirituálních potřeb. Některé sestry se vyhýbají komunikaci o duchovních potřebách, zejména v oblasti víry. Často jim

v

tom

brání

neznalost

problematiky,

chybí

jim

teoretické

znalosti.

Nezanedbatelným důvodem bývá neochota věnovat se pacientům individuálně, snaha „nevnucovat se“ či tendence vyhýbat se choulostivým tématům, mnohdy z důvodu vlastního studu. Nelze po sestrách a ostatních zdravotnících chtít teologické vzdělání a aby byly odborníky v poskytování pastorační péče, avšak přesto by měli umět pacientům s náboženskými potřebami pomáhat k jejich naplnění a dle možností zdravotnického zařízení zajistit jejich uspokojení jakožto se i snažit o vytvoření vhodných podmínek. To vše jde jen velmi ztěží bez základního přehledu a bez holistického přístupu k pacientům.

7

1 CÍL PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY 1.1 Cíle práce 1. Zjistit, zda jsou při přijetí pacienta do nemocnice zjišťovány jeho náboženské potřeby. 2. Zjistit, zda nemocnice zajišťují uspokojení náboženských potřeb pacientů. 3. Zjistit postoje a úroveň znalostí sester v dané problematice. 4. Zjistit zkušenosti a požadavky pacientů na služby v náboženské oblasti.

1.2 Pracovní hypotézy

1. Předpokládám, že ve více než 60 % nejsou pacienti při přijetí na své vyznání a náboženské potřeby dotazováni. 2. Předpokládám, že ve více než 70 % se sestry o náboženské potřeby pacientů během hospitalizace už více nezajímají. 3. Předpokládám, že ve více než 60 % nemají sestry alespoň dobré znalosti o náboženství potřebné k uspokojení náboženských potřeb pacientů různého vyznání. 4. Předpokládám, že na Moravě bude vyšší počet věřících sester než v Praze. 5. Domnívám se, že věřící sestry budou více ochotné komunikovat s věřícím pacientem než sestry nevěřící. 6. Předpokládám, že ve více než 80 % jsou sestry vnitřně přesvědčené, že by 8

měla mít záchrana života přednost před respektováním pravidel víry. 7. Domnívám se, že více než 80 % sester se nesetkalo s ordinací z vitální indikace, která by byla v rozporu s vyznáním zachraňovaného pacienta. 8. Předpokládám, že více věřících pacientů bude s bydlištěm na Moravě než s bydlištěm v Čechách. 9. Domnívám se, že v nemocnicích na Moravě bude zájem pacientů o služby pro uspokojení jejich náboženských potřeb vyšší než v Praze. 10. Předpokládám, že ve více 60 % jsou pacienti rozhodnuti ustoupit z pravidel své víry v oblasti terapie za cenu záchrany svého života. 11.

Předpokládám, že v nemocnicích jsou z více než 55 % schopni zajistit

uspokojení náboženských potřeb pacientů v oblasti a péče o zemřelého.

9

pastorační péče, stravování

2 HOLISTICKÝ PŘÍSTUP K PÉČI O ČLOVĚKA Termín holismus pochází z řeckého slova holos – celek. Je to vlastně filozofický směr, jakási teorie celistvosti. Člověk, který onemocní, se dostane najednou do nepohody nejen fyzické, ale jsou narušeny i jiné oblasti jeho života, které mohou být spojeny s obavami o své zdraví, strachem ze ztráty zaměstnání, z nemožnosti plnění společenských rolí, neschopnosti ekonomického zabezpečení rodiny... Může se díky nemoci dostat do sociální izolace, ať už vlastní volbou či chováním okolí. Je tedy narušena i jeho duševní a sociální pohoda, které se na procesu uzdravování významně podílí a s pohodou fyzickou se vzájemně ovlivňují. Stejně tak dlouhodobé působení stresu a negativních emocí může ovlivnit zdraví člověka. Nová koncepce ošetřovatelství nám ukázala nutnost vnímat zdravého i nemocného člověka jako bio-psycho-sociální bytost a mít stále na vědomí, že porucha v některé z těchto oblastí narušuje rovnováhu celého organismu. Z hlediska holistické filozofie je za ošetřovatelský model nejkomplexnějšího pojetí člověka považován „Model fungujícího zdraví“ Marjory Gordonové. Učí sestry poznat stránku člověka (a z ní plynoucí potřeby) biologickou (soma), psychickou (kognitivní, emocionální a duchovní oblast) a sociální a tyto stránky vnímat jako součást celku. Nezanedbatelný podíl na vyzvednutí důležitosti uspokojení náboženských potřeb pacientů má Virginie Hendersonová, která se věnovala poznávání tradic jednotlivých náboženství nejprve protestantských, později i jiných, a kladla důraz na to, aby sestry měly přehled o tradicích a odlišnostech jednotlivých náboženství.1 Za zakladatelku oboru transkulturního ošetřovatelství je považována Madeleine Leiningerová, původně sestra, která v 60. letech 20. století poprvé zavedla pojem transkulturní ošetřovatelství a prováděla výzkum v Papui – Nové Guinei. Roku 1973 byla založena katedra transkulturního ošetřovatelství na univerzitě ve Washingtonu. Jsou to právě sestry, které mají největší možnost

holistického přístupu

k nemocnému. V rámci ošetřovatelského procesu zjišťují pacientovy potřeby a snaží se

1

Srov. ZVONÍČKOVÁ, M.; SVOBODOVÁ, H. Pomoc nemocnému při vyznávání víry, akceptování jeho pojetí dobra a zla podle Virginie Hendersonové. Diagnóza v ošetřovatelství 3/2006, s. 133

10

o jejich uspokojení. Aby však péče o člověka jako celek byla ze strany sester kvalitní, je potřeba, aby pochopily, že jednotlivé složky tohoto celku jsou ve vzájemné interakci a měly by se snažit udržet tyto složky ve vzájemné rovnováze. Toho dosáhneme, budeme-li uspokojovat potřeby člověka fyziologické i psychické.

11

3 POTŘEBY ČLOVĚKA Existuje několik teorií o lidských potřebách. Všeobecně však můžeme říct, že existují čtyři základní potřeby, a těmi jsou tělesné, duševní, sociální a duchovní.

3.1 Hierarchie potřeb dle Maslowa Podle amerického psychologa Abrahama H. Maslowa (1908 – 1970) má každý jedinec „svůj“ systém motivů a mezi nimi existuje jakási hierarchie podle toho, jak jsou pro každého jedince silné. Dle jeho teorie motivace si podle síly motivů jedinec vytváří individuální hierarchický systém základních potřeb. Tyto potřeby Maslow dělí na

vyšší

(potřeby

sounáležitosti,

potřeby

sebeúcty,

potřeby

uznání

a seberealizace) a nižší (potřeby bezpečí, fyziologické potřeby). Dle jeho tezí jsou nižší potřeby nadřazeny vyšším a vyšší jsou člověkem vnímány jako méně naléhavé a nemají význam pro pouhé přežití. Dokud jedinec nedosáhne uspokojení potřeb nižších (základních), odkládá uspokojení potřeb vyšších až se při dlouhodobém odkládání může potřeba trvale ztratit. Obr. 1 – Maslowova hierarchie potřeb 2

2

Převzato z ATKINSONOVÁ, R. a kol. Psychologie

12

K vyšším potřebám dle Maslowa patří tzv. metapotřeby, které vyjadřují potřebu překročení každodenní zkušenosti, potřebu vyššího duchovního života, touhu přesáhnout sebe sama, hledání smyslu života směrem k duchovní sféře, k víře, která přesahuje smyslové a rozumové chápání. Tím člověk přesahuje svoji osobnost a obrací se k Bohu. Podle Maslowa jsou lidé s uspokojenými základními potřebami šťastnější, zdravější a výkonnější než ti, kteří mají potřeby neuspokojeny.3 Na tom, zda se podaří potřeby člověka uspokojit, se podílí řada faktorů – samotná nemoc, okolnosti, za kterých vznikla, osobnost člověka, jeho vztahy s ostatními lidmi a vývojové stadium.4

3.2 Spirituální potřeby jednotlivce Mnoho lidí se mylně domnívá, že pod slovem spirituální potřeby nemocných se dají představit pouze potřeby náboženské. Slovo spiritualita je odvozeno od latinských slov spiritus, spiritualis, která pocházejí ze slova spirare – dýchat. Proto také slova spiritus překládáme jako dech, duch a slovo spiritualis jako duchovní, duševní. „Spirituální“ je slovo, které se často objevuje v souvislosti s potřebami nemocných. Duchovní potřeba není jen jakousi součástí života věřících lidí, je to potřeba, kterou má každý z nás a je součástí lidské psychiky. Každý z nás touží po lásce, má potřebu milovat a být milován, potřebu víry, naděje, bezpečí, jistoty. Každý jedinec hledá smysl svého života, potřebuje mít víru, a nemusí to být nutně víra v Boha. V době, kdy má člověk pocit zdraví, necítí tak silnou potřebu zabývat se životně důležitými otázkami a hledáním odpovědí na ně jako v období nemoci a umírání. Tyto otázky si pak klademe bez ohledu na náboženské přesvědčení všichni. U věřících lidí to bývá právě často náboženství, které jim dává na tyto otázky odpovědi. Náboženství se v životě věřících podílí na nejvýznamnějších událostech a pomáhá jim pochopit smysl života. O to těžší je pomoci najít tento smysl těm, kteří jej hledají a neví sami, kde ho hledat, kde najít pomoc a na koho se obrátit. Stejně jako bychom měli odlišovat spirituální a náboženské potřeby, měli bychom

3 4

Srov. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 14 - 15 Srov. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 16

13

znát rozdíl mezi spirituální a

pastorační péčí. O duchovní blaho a pohodu

pacienta mohou pečovat všichni zdravotníci. Neexistují vysloveně určení odborníci, kteří by o duchovní potřeby pacientů měli pečovat výhradně. V pastorační péči je tomu jinak. Můžeme ji chápat jako jakési směřování lidí v náboženské oblasti. Tuto péči organizují přímo církve a poskytují ji osoby pro tyto účely jimi přímo určené. Zejména v mezních životních situacích člověka může mít poskytováním i ostatním členům rodiny kolektivní charakter a může mít i psychoterapeutické účinky, i když sama o sobě psychoterapií není. A přitom může mít pastorační péče pro nemocného ve svém důsledku

větší

význam

než

například

návštěva

hospitalizovaného

pacienta

s psychickými problémy při vyrovnávání se s nemocí psychologem či psychiatrem a naordinování uklidňující medikace.

3.3 Náboženské potřeby nemocných Někteří lidé se cíti lépe sami, někdo se bez společnosti jiných lidí dlouho obejde, někdo potřebuje mít téměř stále ve své blízkosti další osoby. Proto a podle toho snad hledají i splnění této potřeby v církvi. Vytržení ze samoty není však to jediné, co v ní nachází. Pro někoho může mít stejně velký význam i nalezení klidu, bližšího kontaktu s Bohem. Pro některé může být představitelkou jakéhosi kodexu morálky a zásad slušného chování. Mnohdy v církvi člověk také hledá náhradu za to, co v životě ztratil či co mu chybí, co postrádá - zájem dětí, které jsou daleko či se odcizily, životní partner, který zemřel nebo odešel po rozvodu, rodina, která se rozpadla, respekt od druhých lidí, pochopení, pomoc či radu v těžkých životních zkouškách. „Jakkoliv jsou tato hledání pochopitelná, jsou také většinou nebezpečná. Církev je plnohodnotná realita, ne náhražka. A lidé, kteří v ní žijí, jsou svébytné osobnosti určené k vlastnímu životu, s vlastní důstojností a s vlastní schopností utvářet vztahy, ne objekty, které si někdo 'vypůjčí' jako náhražky za ty, kteří mu chybí. Jakkoli je dobré společenství, dobrá farnost, dobrý farář a dobří křesťanští přátelé, ...nesmí se zapomínat na to, že základním Božím obdarováním je milost. .....Tato milost není zaměnitelná ani se

14

skvělými jednotlivci, ani se skvělými společenstvími v církvi.“5 Nemoc bez ohledu na svou závažnost zasahuje do života každého člověka. Najednou se více či méně nemůže věnovat tomu, co má nebo dělá rád, může omezit či narušit mezilidské vztahy i vnímání sebe sama. Nemoc může pacient považovat za jakousi zkoušku víry od Boha nebo za trest za své hříchy. Bolest a utrpení blízkého nemocného se příbuzných hluboce dotýká, stejně jako jeho samotného. Je to právě jeden z okamžiků, kdy věřící člověk hledá útěchu ve své víře. Příbuzným však často brání vlastní strach či neochota přiznat vážný stav nemocného mluvit s ním na toto téma. Může to souviset s 5 stádii prožívání nemoci, jak je podrobně popsala Elisabeth Kübler-Rossová. Podle ní ve třetí fázi člověk proti nemoci protestuje a ve fázi další o osudu smlouvá a vyjednává s Bohem. Jednotlivé fáze nemusí prožívat každý nebo se naopak mohou opakovat. Jakým způsobem a jak rychle se jedinec s jednotlivými fázemi vyrovná, dosti závisí na přístupu okolí. Ve všech fázích potřebuje pomoc, možnost se vypovídat, aby neměl pocit izolace. Často slyšíme z úst příbuzných nemocného, že návštěva duchovního by jej mohla rozrušit, přitom nemocný sám může po setkání s ním toužit a bojí se to před příbuznými říct. Právě vstřícnost personálu může v tomto případě pomoci pacientu své přání vyjádřit. Uspořádání myšlenek, uklidnění a pokoj v duši, které mu setkání s duchovním může přinést, je pro něj jako tvora psychosomatického velmi důležité a znamená také ulehčení v tělesném utrpení, povzbuzení a sílu. I když je to pro sestry obtížné, bývají pro tyto pacienty, kde je z různých důvodů neochota příbuzných ke komunikaci v potřebách víry, poslední nadějí. Vyžaduje to ze strany sester velmi opatrný a citlivý přístup k takové rozmluvě s nemocným. V případě neuspokojení náboženských potřeb se pacient dostává do stavu duchovní tísně. Je to „stav, při kterém dochází k poruše základních životních principů, které pronikají celým lidským životem – jeho existencí tělesnou i duchovní a přesahují jeho biologickou a psychosociální podstatu“.6 Příčinou může být mimo jiných i přerušení náboženských vazeb. Mezi intervencemi by nemělo chybět povzbuzení pacienta k vyjádření svých pocitů a myšlenek, umožnění pacientovi kontaktu s jinými

5 6

OPATRNÝ, A. Malá společenství ČERVINKOVÁ, E. a kol.. Ošetřovatelské diagnózy, str. 25

15

věřícími a případně s duchovním, poskytnutí jistoty, že akceptujeme a respektujeme jeho víru, poskytnutí soukromí a času na provádění náboženských úkonů, ale také edukace ve smyslu omezení v dodržování jeho náboženských zvyklostí během hospitalizace.7

7

Srov. ČERVINKOVÁ, E. a kol. Ošetřovatelské diagnózy, str. 25 - 26

16

4 NÁBOŽENSTVÍ Náboženství, víra a duchovnost jsou výrazy, které mají většinou pro lidi shodný význam a bývají jimi proto často zaměňovány. Přesná

definice

náboženství,

která

by byla všeobecně uznávaná, neexistuje.

Náboženství je pojem abstraktní, který označuje vztah člověka k něčemu, co jej přesahuje, k něčemu posvátnému, co uctívá. Jednotlivá náboženství mají vytvořená vlastní pravidla chování, vyznávání víry, tradice a rituály ve vztahu k významným životním událostem Víra může označovat důvěru v nějakou osobu, instituci, teorii, nauku... Mít víru znamená někomu nebo něčemu se odevzdat. S vírou se pojí některé výrazy označující osoby bez víry v Boha. Ateista existenci Boha popírá, agnostik o jeho existenci pochybuje, protože existence Boha či nejvyšší bytosti nebyla prokázaná. Víra v jednoho nebo více Bohů je teismus, víra uznávající jednoho Boha se nazývá monoteistickou. Duchovno vyjadřuje oblast psychiky, která vychází z víry v transcendentní moc, tvořivou sílu, a ze vztahu jedince k sobě samému a ostatním. Duchovní potřeby tak postihují vlastní přesvědčení, mezilidské vztahy a plnění náboženských povinností.

4.1 Největší světová náboženství Vznik náboženství nelze zcela přesně datovat. Mezi největší světová náboženství můžeme zařadit

indické směry hinduismus, buddhismus a sikhismus, dále pak

judaismus, islám a u nás nejrozšířenější křesťanství.

17

Obr. č. 2 – Nejdůležitější události v historii největších světových náboženství8

8

KEENE, M. Světová náboženství

18

4.1.1 Hinduismus Z největších světových náboženství je nejstarší hinduismus, monoteistické náboženství. Vznikl v Indii kolem r. 1800 př. n. l. Jeho název pochází od názvu řeky Sindhu, který starověcí Peršané vyslovovali „Hindu“. Jak se lidé navzájem oddávali, vytvářeli védy – sbírky textů a hymnů, z nichž nejstarší a nejvýznamnější je Rgvéda. Během utváření hinduismu vznikl složitý kastovní systém, který tvoří kasty - společenské skupiny založené na zaměstnání lidí. V současnosti jsou v Indii tisíce kast a podkast. Asi 20 % hinduistů patří ke skupině bez kasty, která si říká „dalitové - utlačovaní“. Hinduisté věří v jediného Boha – brahma (stř. rod), který na sebe bere mnoho viditelných podob a vládne světu prostřednictvím tří hlavních kvalit, které reprezentuje trimúrti – trojice Brahma, Višnu a Šiva. Brahmu již dnes uctívá málokdo, většina je stoupenci Višnua. Hinduisté věří, že Višnu se vždy převtělí, když zlo na zemi dosáhne neúnosnosti. Podle nich již došlo k devíti z deseti takových inkarnací - avatárů. Mezi projevy zbožnosti patří u hinduistů pronášení posvátných slabik, zpěv manter a používání mandal (složitý geometrický vzor zahrnující celý vesmír). Za udržování hinduistických tradic a zvyků je zodpovědna rodina, proto se víc bohoslužeb koná doma než v chrámech - mandirech. Rodinným bohem je často Kršna, známý láskou a laskavostí. Mezi pět každodenních povinností patří provádění meditace nebo jógy, projevování úcty rodinnému bohu, bezpodmínečná úcta k starším a předkům, nabízení pohostinnosti chudým i svatým mužům a ženám a respekt ke všem živým tvorům. V hinduismu existuje 16 obřadů – sanskár, vyznačujících nejdůležitější etapy života. Hinduisté věří v karmu, kterou si člověk přenáší z předchozích životů, a správně provedeným obřadem lze negativní vliv karmy anulovat. První tři sanskáry se provádí již před narozením, poslední je pohřební obřad. Každý hinduista doufá, že zemře poblíž řeky Gangy, aby jeho popel mohl být vložen do jejích vod a mohl tak být ukončen cyklus znovuzrození. Toto náboženství má množství svátků a dělí se do tří skupin – založené na hinduistickém kalendáři, spjaté se zemědělským rokem a oslavující významné události legend (tyto svátky jsou známé jako mély). K dosažení vlastního spasení existují 4 náboženské cesty – cesta bhakti (milující oddanost vůči jednomu z bohů, proto jsou součástí domácností svatyně), cesta karmy (snaha o mravní chování a konání dobrých skutků), cesta džňány 19

(pochopení svatých písem) a cesta jógy (duchovní disciplína tělesných a duševních cvičení). 85 % hinduistů žije v Indii, mimo ni je nejpočetněji zastoupena tato víra v Anglii, dále pak v Africe, Indonésii, Pákistánu, Malajsii, na Srí Lance, v Guyaně, ale i v USA. V České republice Vaišnavskou (od boha Višnua) tradici uctívání Kršny rozvíjí zejména Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (tzv. Hnutí Hare Kršna). Mají specifický oděv – dótí pro muže a sárí pro ženy. Ve stravování jsou velké rozdíly podle kast. Někteří nejedí maso vůbec a jsou přísnými vegetariány, někteří nejedí pouze hovězí či telecí maso a všechny potraviny, kde je obsaženo. Alkohol zakázán není. Terapeutické úkony přijímají s vyjímkou umělého oplodnění. Při péči o pacienta je důležité nedotýkat se jeho úst. Smrtí je dle jejich víry dokončen cyklus znovuzrození, obřad pohřbu má pro tuto víru osobitý průběh a je prováděn žehem s následným vsypáním popela do posvátné řeky.

4.1.2 Buddhismus Buddhismus je dalším indickým, neteistickým náboženstvím. Učením Buddhy (prince Siddhártha Gautama, jehož život změnily zážitky spojené s utrpením lidí), který žil v Indii v 6. - 5. století př. n. l., se lidé řídí přes 2,5 tisíce let po celém světě. S dalšími indickými náboženstvími má společnou víru v koloběh životů, ale naopak od nich se soustředí spíše na praktické záležitosti života než náboženské problémy, proto je pro buddhismus charakteristické, jak se vyrovnává s utrpením. Buddhisté věří v nejvyšší realitu, ale nenazývají ji „Bůh“. Buddhisté jsou přesvědčení, že lidské bytosti jsou připoutány k cyklu zrození, života a smrti a že se mohou opakovaně narodit na různých úrovních existence, ale že se také mohou vymanit z neustálého znovuzrození a dosáhnout nirvány. Buddhismus je učením o kvalitách nenásilí, moudrosti a soucitu. Své učení Buddha písemně nezachytil. Nejstarším kánonickým textem je Tipitaka pocházející z okruhu Buddhových pokračovatelů. Jádrem Buddhova učení je čtvero vznešených pravd: celý život obsahuje strast; příčinou strasti je touha po životě, radostech a penězích; odstranit tuto touhu znamená odstranit také strast; jedinou cestou k odstranění této touhy je střední cesta mezi asketismem a rozkošnictvím. K dosažení má sloužit osmidílná stezka. Buddhistické uctívání je 20

vzdávání pocty Buddhovi před sochou nebo recitování posvátných modliteb. Hlavním centrem zbožnosti je klášter - vihára. Projevy zbožnosti jsou mlčenlivé meditace, výuka, přinášení obětí a zpěv. Před vstupem do svatyně si věřící zuje obuv, poté sepne ruce a Buddhu uctí vkleče či vestoje. Buddhisti meditují, aby osvobodili svou mysl od agresivity, závisti a chtivosti a nechali ji prostoupit klidem a moudrostí. Jako pomůcku používají růženec – málu. Buddha učil nepřikládat svátkům duchovní význam, a proto je buddhisté nehodnotí příliš vysoko. Přesto slaví svátek vésákhu spojený s narozením a smrtí Buddhy, svátek upósatha spojený s lunárními fázemi, a podávání čaje patří také ke svátkům. Dny, ve kterých by buddhisté mohli slavit svátek, jsou 1.1., 15.2., 21.3., 8.4., 21.5., 15.7., 1.9., 23.9., 8.12., 31.12. Vývojem tohoto náboženství vznikly nejprve dvě hlavní školy – théravádový (jižní) a mahájánový (zenový) buddhismus. Nejrozšířenější je buddhismus v Indii, Barmě, Thajsku, Číně, Japonsku a Koreji, na západě v Británii a USA. V Tibetu, který Čína považuje za součást svého historického území a v roce 1951 jej proto obsadila, jsou buddhističtí mniši utlačováni čínskou komunistickou nadvládou a bojují o svou autonomii. Nejvyšším duchovním tibetského buddhismu je dalajláma, který žije v indickém exilu. Čínské úřady jmenují jako duchovního vůdce tibetského buddhismu svého představitele - pančenlámu, který je považován v této tibetské větvi za druhého nejvyššího. V ČR jsou nyní zastoupeny všechny významné směry buddhismu. Théravádový je pěstován ve společnostech Přátelé Dhammy a Bodhi. Tibetský u nás zastupuje Společnost Diamantové cesty nebo Přátelé tibetského buddhismu a učení Sambhala. Zenový buddhismus je vyznáván ve společnostech korejského stylu Kwan Um nebo ve Středoevropské zenové asociaci. Zenový buddhismus se stal inspirací i pro školy bojového umění. Ve stravování nemají buddhisté žádná předepsaná pravidla, přesto mezi nimi můžou být vegetariáni. Alkoholu a kouření se většinou vyhýbají. K meditacím mohou vyžadovat soukromí. V terapeutických postupech může vzniknout problém už s podáním léků, vyhýbají se podání transfúze či očkovacích látek. Ve dnech svátků je dobré s pacientem zkonzultovat případnou léčbu či vyšetření. Zvláštní postoj mají k potratům, které ve vyjímečných případech povolují, a k eutanázii - u nevyléčitelného člověka ji připouští, ale zavrhují sebevraždu. Jsou proti plastickým operacím ke změně podoby těla. V případě smrti je pro ně důležité rozloučení se zemřelým provázené zpěvy a čistota těla. Pohřeb vykonávají do země i žehem. 21

4.1.3 Sikhismus Je to nejnovější monoteistické světové náboženství patřící mezi indické směry. Zakladatel tohoto hnutí Guru Nának žil v 15. století n. l. Vážil si hinduismu i islámu, ale o obou náboženstvích si myslel, že zatemňují pravdu o Bohu. V roce 1925 byl v Indii vydán zákon Sikh Gurdwara Act, který definoval sikhské náboženství. Tuto definici pak ještě upřesnilo shromáždění v roce 1931. Sikh je podle ní ten, kdo věří v jediného Boha, učení deseti guruů a v Ádingranth (posvátnou knihu, která je považována za jedenáctého a posledního guru), kdo nepatří k jinému náboženství, je členem sikhské komunity a uznává jeho disciplínu. Důraz je v tomto náboženství kladen na osobní hygienu a osobní účast ve službě Bohu. Deset guruů, počínaje Guruem Nánakem, tvoří nepřerušenou linii božího zjevení člověku – Guruovi, kterého vybral jeho předchůdce. Poslední Guru Góvindh Singh žil na přelomu 17. - 18. století, v době útlaku a mučení sikhů, proto založil sikhské bratrstvo chálsu, které mělo být proměnou náboženství v bojovou sílu, která by se v případě nutnosti mohla bránit. Ve vzhledu a oděvu mají Sikhové předepsaných „pět K“ -

kéš (neoholené vousy

a nestříhané vlasy), kirpán (meč jako symbol ochoty bojovat proti fyzickému a duchovnímu útisku), kangha (hřeben důležitý pro základní čistotu), kankan (ocelový náramek nošený na pravém zápěstí jako připomínka jediného Boha) a kačh (tradiční šortky na znamení stálé připravenosti bránit sikhismus). Sikhismus převzal víru v reinkarnaci a karmu. Vysvobození z neustálého koloběhu životů lze dosáhnout meditací o Bohu a službou druhým. V tomto učení si jsou ženy i muži rovni. Hlavním místem bohoslužeb (kírtan) je pro sikhy chrám – gurdvára, zpravidla v neděli. Bohoslužbě předchází důkladná očista, před chrámem se pak dotknou stejnou rukou vlajky, schodu a vlastního čela. Obřad trvá i několik hodin, sedí se při něm se zkříženýma nohama na podlaze a jeho součástí jsou meditace, zpěvy a čtení. Po ní následuje společné jídlo. Tři hlavní svátky pochází z hinduismu – vaišákhí čili Nový rok připadá na 13.4., diválí je svátek světel a hóla móhallá oslavuje vojenskou zdatnost sikhů. Další tři svátky jsou spojené s oslavami a smrtí některých guruů. Tento nábož. směr je rozšířen v Indii, dále pak po celém světě, zejména v Severní Americe a Velké Británii. Strava je u sikhů vždy vegetariánská. Nepijí alkohol a neužívají drogy. Nesmí krást, cizoložit a hrát hazardní hry. Po smrti následuje kremace. 22

4.1.4 Judaismus Dějiny židovského monoteistického náboženství jsou staré čtyři tisíce let. Základem tohoto vyznání je podílet se na určitém způsobu života – svátcích, zvláštním stravování a obřadech. Židovské dějiny začínají od Abrahama, který uslyšel Boha. Mojžíš pak vyvedl Izraelity z egyptského otroctví do Zaslíbené země – Kenaanu, později Palestiny. Posvátným písmem Židů je Tanach sepsaný v hebrejštině. Má tři části – Zákon, Proroci a Spisy. Při bohoslužbách se předčítá za pomoci jadu – ukazovátka ze Zákona (Tóry). Každý svitek Tóry je opatřen dvěma válci – stromy života. Místem bohoslužeb židovského náboženství je synagoga. Duchovním této víry je rabín. Při modlitbě se židé halí do pláště – talitu a na ruku si přivazují hranaté kožené krabičky se čtyřmi pasážemi z písma – tfilin. Židovští muži nosí na hlavě jarmulku – čepičku, někteří stále, ale většina jen při modlitbách. Obřad obřízky (odstranění předkožky z penisu chlapce) mají židé společný s muslimy. Provádí se osmý den po narození doma nebo v synagoze za přítomnosti deseti mužů bez účasti matky. Poté dostane chlapec jméno. Dalším obřadem je uvedení do dospělosti, který se vykoná o prvním sabatu po 13. narozeninách - chlapec v talitu a s tfilin je vyzván ke čtení z Tóry. Ze svátků je nejvýznamějším sabat – den klidu na znamení odpočinku Boha po šestidenním stvoření světa. Tento svátek začíná v pátek večer a končí v sobotu v noci. Ráno o sabatu jdou všichni do synagogy. Přesto je hlavním místem židovského života spíše domov. U všech dveří v horní třetině sloupku kromě toalety, koupelny a garáže mají ortodoxní židé připevněnu schránku s pergamenovým svitkem – mezuzu, které se při vstupu a odchodu dotknou po políbení svých prstů. Nový rok – Roš hašana a o deset dnů později Den smíření – Jom kipur zahajují židovský rok, obvykle v září. V prosinci se osm dnů slaví Chanuka – svátek světel. Jarní svátek Pesach trvá osm dní a oslavuje exodus z egyptského otroctví. Před ním se musí důkladně uklidit dům od potravy z kvašeného těsta. Judaismus je rozdělen do tří základních větví – ortodoxní, konzervativní a reformní. Existence a rozdíly mezi těmito typy často vedou k rozhořčeným debatám, který judaismus je ten „pravý“, a k násilnostem. Nejvíce Židů žije v Izraeli, který vznikl v roce 1948, a dále pak zejména v Polsku, Rusku a USA. V ČR je asi 10 náboženských obcí sdružených ve Federaci židovských obcí v České republice. Ve stravování platí předpisy tzv. košer stravy – zakazuje 23

vepřové maso či konzumaci mléčných a masových jídel dohromady. Víra přikazuje vyhledání odborné pomoci a z terapeutických úkonů léky, transfúze a očkování nezakazuje. Potraty povoluje jen při ohrožení matky. Nepovoluje odběr orgánů a amputované části těla se pohřbívají. V době svátků, zejména Nového roku a Dne smíření, se doporučuje konzultovat s pacientem provedení léčebných zásahů či vyšetření. Na smrt se pohlíží jako na nevyhnutelný závěr života. Pohřbívá se do hrobu v prosté dřevěné rakvi a pod hlavu se vkládá hlína ze Svaté země. Kremaci odmítají. Je potřeba počítat s možností, že bude vyžadována účast pohřebního bratrstva u zesnulého, případně u jeho oblékání a přípravy na pohřeb.

4.1.5 Islám Je to jedno z nejmladších velkých monoteistických náboženství. Vzniklo v 6. století v oblasti dnešní Saúdské Arábie, kde leží jeho dvě nejsvětější místa – Mekka (rodiště Muhammada) a Medina. Islám je arabské slovo a znamená „oddat se“. Muslim je tedy ten, který se oddává vůli Alláha. Muslimové věří, že Alláh poslal proroky Abrahama, Mojžíše a Ježíše, ale protože byla jeho snaha ignorována, poslal Muhammada, posledního a největšího proroka, jehož zjevení byla zaznamenána ve svaté knize – Koránu. Jeho pasáže se muslimové učí nazpaměť a zařazují je do modliteb. Verš v této knize se nazývá ája a kapitola súra, kterých je v Koránu 114 a všechny až na jednu začínají „bismilláh (ve jménu Alláha)“ a „inš´alláh (podle boží vůle)“. Muhammada nelze považovat za zakladatele islámu (ten je božského původu) a pro muslimy je urážkou nazývat jejich víru „mohamedánstvím“. Existují dvě skupiny muslimských věřících – 90 % tvoří sunnitští muslimové a ostatní muslimové jsou ší´ité. Liší se v názoru na legitimitu nástupců po Muhammadovi. Muslimové vždy při vyslovení jména Muhammad dodají „budiž požehnání a pokoj s ním“. Muslimové se modlí všude, ale muži by měli být při pátečních modlitbách v chrámu – mešitě, která plní i funkci centra obce, školy, soudu. V mešitě se také vyhlašoval džihád – muslimská svatá válka. Kupole mešity představuje vesmír, dále má mešita jeden nebo čtyři minarety, ze kterých 5x denně zaznívá zpěv muezzina vyzývající k modlitbám. Islám má tzv. pět pilířů neboli povinností: nejdůležitější v životě muslima je modlitba, 24

nazývá se salát, obdarovávání chudých almužnou je zalát (zákonné a tvoří 2,5 % z bohatství muslima na dobročinnost; v muslimských zemích ho vybírá vláda). Šaháda je prohlášení, že Alláh je jediná nejvyšší bytost a Muhammad jeho prorok. Sawm je půst v měsíci ramadánu, hadždž je pouť do Mekky, kterou má muslim vykonat alespoń jednou za život. Duchovním vedoucím modlitby je imám. Před vstupem do mešity se muslim řádně omyje, po vstupu se zuje a obuv položí na polici. Sedí se na kobercích se vzorem oblouku směřujícího k Mekce, kam se při modlitbě muslimové obrací svou tváří (v ČR je Mekka přibližně na jihovýchod). Ženy nemají páteční modlitby povinné a pokud se jich účastní, jsou od mužů odděleny. Pro modlení jsou předepsané pozice. Dle Koránu má Alláh 99 krásných jmen a ta muslimové odříkávají celý den, k čemuž jim pomáhá růženec – misbaha. Dále Korán zakazuje půjčování peněz a neetické chování. Ženy jsou povinny zakrývat své tělo kromě rukou a obličeje, oděv nesmí být světlý ani průsvitný. Dítěti krátce po narození zašeptá otec do ucha šahádu, aby to bylo to první, co v životě uslyší. Životním rituálem je obřízka. Ve věku 4 let, 4 měsíců a 4 dnů se u dítěte začíná s nábož. výchovou. Výběru partnera pro manželství se účastní celá rodina. Svátkem, kdy se muslimové celodenně postí (od jídla, nápojů, pohlavního styku, kouření a používání zubní pasty), je ramadán, devátý měsíc muslimského kalendáře. Od půstu jsou nechodící, nemocní, děti, starší lidé, těhotné a menstruující ženy a lidé na cestách (kteří půst vykonají v nejbližžší možné době) osvobozeni. Nejvíce jsou muslimové zastoupeni na Předním a Středním východě, v Africe, Indii, Střední Asii. Největší muslimská komunita žije v Indonésii, dále pak v Albánii, Makedonii a jižních státech bývalého Sovětského svazu. V západní Evropě jsou nejpočetněji muslimové zastoupeni v Itálii, Německu a Nizozemsku. Početné zastoupení je v Americe díky konvertitům – Afroameričanům. V ČR několik muslimských organizací zastupuje Ústředí muslimských náboženských obcí. Ve stravování je nutné počítat s mytím rukou před i po jídle, s odmítáním vepřového masa a krvavých potravin. Muslimové smějí jíst jen potraviny, které jsou halál (povolené muslimskými zákony). Žena nikdy nepřijme potravu od mužského ošetřujícího personálu. Alkohol je zakázán. Hygienu jsou zvyklí provádět pod tekoucí vodou (i po použití toalety, neboť toaletní papír nepoužívají), před modlitbou si myjí paže, nohy a obličej. V terapii jsou zakázané potraty, za spontánní potrat je považován až plod po 130. dnu od početí. Život se udržuje a prodlužuje i vážně a nevyléčitelně 25

nemocným. Islám zakazuje vidět člověka opačného pohlaví nahého, i kdyby byl mrtvý. Je také zakázáno mužům pečovat o nahou ženu. Lékaři tvoří výjimku, neboť jejich umění je dar od Boha, ale je potřeba upřednostnit nejprve oš. personál stejného pohlaví a teprve až při nemožnosti splnit toto pravidlo je možná péče personálem opačného pohlaví (a měl by být přítomen někdo z příbuzných), což platí u pacientů obou pohlaví. Během léčení a vyšetření by mělo být přítomno co nejméně osob. V době ramadánu se půst týká i užívání léků. Z modlitby je nic nevyruší, ani naplánované úkony či vyšetření. Ke smrti přistupují muslimové s nadějí ve vzkříšení. Po smrti se mohou těla dotýkat jen příbuzní. Tělo se třikrát omyje, zabalí do tří bílých pláten a otočí se nohami směrem k Mekce. Při pohřbívání musí být pravá strana těla směrem k Mekce.

4.1.6 Křesťanství9 Je to monoteistické náboženství, které vzniklo na začátku našeho letopočtu a navazuje na judaismus zejména v tom, že očekává příchod Mesiáše (z hebrejštiny „pomazaný“, odtud z řeckého Cristos „Kristus“). U křesťanů je jím Ježíš z Nazaretu. Vzdávají mu úctu stejnou jako Hospodinu – Bohu otci – a Svatému Duchu. Bůh jako tři osoby v jedné – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý tvoří Nejsvětější Trojici. Duch svatý je silou Boha v nynějším světě, pomáhá a posiluje. Panna Maria počala Ježíše nadpřirozeně, bez poskvrny, z Ducha svatého, který na ni sestoupil. Katoličtí křesťané ji uctívají, protestantští ji považují pouze za jakýsi nástroj, který si Bůh vybral, aby porodila Ježíše. Základ pro křesťanství tvoří tzv. Desatero, což je v podstatě morální kodex. Základním spisem je Bible, kterou tvoří Starý (společný s judaismem) a Nový Zákon (mluví zejména o Ježíši). Nejvýznamnější částí Nového Zákona jsou čtyři evangelia apoštolů Matouše, Marka, Lukáše a Jana, navzájem se doplňující zprávy apoštolů o působení Ježíše, který putoval po zemi, kázal a uzdravoval, byl ukřižován a krátce poté vzkříšen. Skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání Bůh odpustil lidem hříchy a umožnil jim, aby spolu s Kristem vstoupili do věčného života. Ježíšova smrt a vzkříšení tvoří základ křesťanské víry,

9

Srov. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás, str. 7 - 11

26

díky nim křesťané věří, že smrt neznamená konec. Z událostí křesťanství vyplývají největší svátky – Velikonoce (oslava zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše tři dny po smrti), předchází jim 40denní půst (osvobozeni jsou děti, nemocní a staří lidé a těhotné ženy), jako pokání za pokoušení Ježíše na poušti během Křížové cesty; postní doba začíná Popeleční středou a končí Velikonočním týdnem – Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek (na jeho připomínku každý týden páteční půst od masa), Bílá sobota, Velikonoční neděle, Vánoce (období před nimi je čtyřtýdenní advent) a Svatodušní svátky (40 dnů po Velikonocích, na památku sestoupení Ducha svatého na první křesťany). Bohoslužby se konají v kostelích, jsou povinné o nedělích a svátcích. Během nich se udělují svátosti, v římskokatolické a ortodoxní církvi je jich sedm: svátost křtu, svátost smíření (- zpovědi; povinná je 1x ročně o Velikonocích), svátost přijímání, svátost biřmování (křesťan dostává „pečeť“ daru Ducha svatého; přijetí do církve), svátost manželství, svátost pomazání (organizují-li příbuzní, je na místě opatrnost, protože mnoho věřících kromě pravoslavných považuje pomazání za symbol blížící se smrti), svátost vysvěcení. V bohoslužbách protestantské církve vládne místo formálnosti spíše spontánnost. Modlitbou společnou všem křesťanům je Otčenáš. Hlavou katolické církve je papež, Svatý Otec („náměstek“ Ježíše), který sídlí ve Vatikánu v Římě. Projevy zbožnosti jsou: křížek, růženec, obrázky svatých, kancionál (kniha modliteb, písní a žalmů), modlitby. Křesťanské skupiny se nazývají církve. Největší z nich je u nás katolická církev (v jejímž rámci existuje řada řeholních společenství – např. dominikánské, karmelitské, františkánské, benediktinské, cisterciácké, kapucínské, augustinské, salesiánské, voršilské, alžbětinské, boromejské atd.), která se podle druhu obřadu dělí na římskokatolickou (má v ČR 5 diecézí v čele s biskupy) a řeckokatolickou (v ČR s jednou diecézí - eparchií). Další je pak církev východní - pravoslavná, k jejímuž odlišení od katolického křesťanství došlo r. 1054, kdy se církev rozdělila na východní a západní část. V jejím čele je metropolita a jejím zástupcem v ČR je Pravoslavná církev v českých zemích. Protestantské církve navazují na úsilí o reformaci katolické církve v 16. století. U nás je nejvýznamější z nich Českobratrská církev evangelická (spojuje učení Martina Luthera, Jana Kalvína a dědictví Jednoty bratrské). Tradici staré Jednoty bratrské u nás šíří Církev bratrská (známá svým misijním působením) a Jednota bratrská. Luterskou tradici u nás zastupují tři církve – Slezská církev 27

evangelická a.v. (augsburgského vyznání), Luterská evangelická církev a.v. v ČR a Evangelická církev a.v. v ČR. Na půdě anglického protestantismu vznikla dvě hnutí – baptistů (s důrazem, aby si dospělí uvědomili smysl křtu, proto křtí dospělé, ne děti; u nás Bratrská jednota baptistů) a metodistů (s důrazem na metodické studium Bible; u nás Evangelická církev metodistická, Armáda spásy). Tzv. hnutí bratří u nás zastupují Křesťanské sbory. Dalším je pak hnutí adventistů, mající svou zakladatelku a prorokyni Ellen Whitovou, vzniklé ve Spojených státech na základě vypjatého očekávání druhého příchodu Krista, mají své věroučné zvláštnosti o sobotě, stravování, a u nás ho zastupuje Církev adventistů sedmého dne. Stejné historické kořeny jako adventismus má i Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, která ale svým popíráním Kristova božství a sektářským charakterem za křesťanskou církev považována není. Dalšími skupinami nacházejícími se za hranicemi křesťanské ortodoxie (pravověří) jsou díky svým zjevením Církev Ježíše Krista posledních dnů (tzv. mormoni) a Církev sjednocení (tzv. moonisté). V r. 1993 založily u nás Scientologická církev, Církev sjednocení a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů Sdružení za náboženskou svobodu, mormoni se však brzy od této společnosti distancovali. Ze snahy po obnově prvokřesťanské církve vznikla v 19. století Novoapoštolská církev, z reformní snahy a odporu proti dogmatu o neomylnosti papeže Starokatolická církev a po vzniku Československa, kdy měla katolická církev kořeny v rakousko-uherské monarchii, Církev československá husitská. Na počátku 20. století vzniklo mezi protestanty letniční hnutí (letnice jsou svátek seslání Ducha Svatého na první křesťany), jež u nás zastupuje Apoštolská církev či Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium. Novou vlnou letničního hnutí vzniklo Křesťanské společenství. Roztříštěnost křesťanských tradic se pokouší napravit ekumenické hnutí, které usiluje o sblížení církví – u nás Ekumenická rada církví. Ke křesťanství se hlásí tzv. hnutí víry (např. Slovo života, Nový život) a učednické hnutí (Církev Kristova – tzv. scientologové, Církev Pánova, Kristova obec). Náboženskou kritikou a bojem proti klerikalismu (vlivu církve na stát a společnost) se zabývá Volná myšlenka – humanistické a etické sdružení občanů bez vyznání. Naopak studiem současného náboženství se zabývá občanské sdružení Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů sídlící v Praze 5. 28

Při hospitalizaci se můžeme setkat s následujícím: Svátost křtu může provést u živého dítěte v nebezpečí smrti i sestra či lékař, na hlavu se lije voda a pronese se formule „Křtím tě ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.“). Protestanti neuznávají svátostnou zpověď ani pomazání nemocných. Řeckokatolíci mohou svátosti přijímat i od římskokatolických duchovních a naopak. Potraty plánované jsou zakázané. Transplantace je povolená. Uznávají pohřeb kremací i do země, věří v posmrtný život a vzkříšení; po smrti se slouží tzv. zádušní mše. Stravovací návyky přikazují páteční půst od masa a půst před Velikonocemi, zejména na Popeleční středu a Velký pátek (osvobozeni jsou nemocní a staří lidé, těhotné ženy a děti). Evangelíci nemají v terapii a stravování omezení. V Církvi československé husitské nazývají svátost pomazání svátostí útěchy nemocným, svátosti jim římskokat. kněz udělit nemůže, smí se s nimi jen modlit. V Křesťanském společenství a Apoštolské církvi (a dalších letničních církvích) praktikují ze svátostí křest a Večeři Páně. Měli bychom počítat s hlasitým projevem při bohoslužbách, modlí se hojně. Svědkové Jehovovi se nehlásí k žádným křesťanům, protože je všechny považují za „nepravé“ křesťany, nebudou se tedy s nimi ani modlit. Svátosti neznají. V terapii odmítají transfúzi, krevní deriváty, transplantaci orgánů stejně jako jejich odnětí pro účely transplantace. Povolují jen autotransfúzi a náhražky krve. V případě potřeby za dítě přebírá zodpovědnost stát rozhodnutím soudu. Konzumují jen maso zbavené krve, většinou jsou vegetariáni. Alkohol a kouření se nedoporučuje. V případě smrti uznávají pohřeb do země i žehem. Mennonité jsou bez významějšího omezení. Mormoni mají zakázaný alkohol, kouření, nápoje obsahující kofein. Většinou jsou vegetariáni. Terapii se nevyhýbají, nepovolují potraty. Specifikem může být zvláštní spodní prádlo. Adventisté křtí až dospělé. Za den klidu považují sobotu. Ve stravě se často doporučuje ovocně-mléčná vegetariánská dieta, je zakázaný alkohol, kofein, dále pak drogy. Potrat se povoluje jen při ohrožení matky. Transfuzi, léky a očkovací látky přijímají jen v případě nevyhnutelnosti. Někteří se léčí sami pomazáváním olejem. Baptisté se vyhýbají pití kávy, čaje a alkoholu, věří na terapii „přikládání rukou“, ale lékařské pomoci se v případě potřeby nebrání. Prodlužování života nevyléčitelně nemocného neuznávají. Členové Kristovy církve (scientologické) neuznávají jakoukoliv lékařskou a psychologickou pomoc, léky a transfúzi odmítají. Neužívají drogy, kofein, tabák ani alkohol. 29

5 NÁBOŽENSKÁ SITUACE V ČR 5.1 Legislativa v ČR Česká republika a její vládní politika zajišťují náboženskou svobodu příslušníkům všech vyznání. Deklaruje ji Listina základních práv a svobod, která uvádí v článku 15, že „svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru, anebo být bez náboženského vyznání.“ V článku 16 je následně zaručena i svoboda projevu náboženského přesvědčení a svoboda náboženských institucí. Listina práv a svobod je součástí zákona č. 3/2002 o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (dále Zákon o církvích a náboženských společnostech), který upravuje například registraci církví a náboženských společností. Náboženské otázky spadají do kompetence Odboru církví Ministerstva kultury. Pro uznání církve nebo náboženské společnosti musí tato splňovat kvalitativní podmínky dané zákonem (který v § 5, odst. c) zakazuje působení společnosti, jež omezezuje osobní svobodu osob psychickým a fyzickým nátlakem) a je potřeba tři sta podpisů dospělých lidí (občanů ČR nebo lidí s trvalým pobytem v ČR), kteří se k dané církvi hlásí. Nicméně existence skupin osob se stejným náboženským vyznáním nevyžaduje registraci a členové neregistrovaných skupin mohou např. Vydávat bez omezení publikace. Všechny registrované skupiny mají nárok na daňové úlevy a státní podporu, ale mnohé z nich to ze zásady odmítají jako důkaz nezávislosti na státu. Některým církvím a společnostem přiznává stát podle zákona č. 3/2002 registrací druhého stupně (o kterou může být požádáno až po deseti letech registrace prvního stupně) zvláštní práva (viz obr. č. 3, str. 31), která jim umožňují např. výuku náboženství jako volitelného předmětu (podmínkou je nejméně 7 studentů téhož vyznání v jedné třídě), zakládání soukromých náboženských škol, vykonávání svatebních obřadů, organizovat duchovní služby v armádě a věznicích. V roce 2006 byla např. zamítnuta žádost Ústředí muslimských obcí (islám byl jako uznávané náboženství zaregistrován v roce 2004) o vyjímku z registračního zákona právě pro tuto registraci. 30

Obr. č. 3 – Přehled zvláštních práv církví a náboženských společností podle zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností 10

10

www.mkcr.cz - 5.1.2008

31

V současné době se v ČR můžeme setkat s mnoha náboženskými skupinami, z nichž nejtradičnější jsou křesťanská církev a židovské náboženské obce. Podle sčítání lidu v roce 2001 je v ČR 1/3 věřících obyvatel. Nejvíce jich přísluší k Církvi římskokatolické, dále pak k dalším křesťanským komunitám – Českobratrské církvi evangelické a Církvi československé husitské. Mezi příslušníky, kteří se hlásí k některému náboženství, se v malém množství objevili i čeští muslimové, hinduisté a buddhisté. Téměř shodný počet při sčítání lidu se přihlásil k Pravoslavné církvi a k Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, přičemž samotné statistiky této skupiny udávají několikanásobně vyšší počet stoupenců.

5.2 Registrované církve a náboženské společnosti v ČR V roce 2007 bylo v České republice podle Zákona o církvích a náboženských společnostech registrováno celkem 30 takových subjektů (oproti 21 v roce 2002 uvedených v příloze k zákonu č. 3/2002), jak je uvedeno v Registru církví a náboženských společností Ministerstva kultury, a to: Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů Buddhismu Diamantové cesty linie Karma Kagjü Církev adventistů sedmého dne Církev bratrská Církev československá husitská Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice Církev Křesťanská společenství Církev řeckokatolická Církev římskokatolická Církev živého Boha Česká hinduistická náboženská společnost Českobratrská církev evangelická Evangelická církev augsburgského vyznání v České republice

32

Evangelická církev metodistická Federace židovských obcí v České republice Jednota bratrská Křesťanské sbory Luterská evangelická církev a.v. V České republice Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Kršna Náboženská společnost českých unitářů Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Novoapoštolská církev v ČR Obec křesťanů v České republice Pravoslavná církev v českých zemích Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice Slezská církev evangelická augsburgského vyznání Starokatolická církev v ČR Ústředí muslimských obcí Višva Nirmala Dharma

5.3 Terminologie11 V užití některých slov z oblasti náboženství často tápeme a nebo je používáme nesprávně. V ošetřovatelské péči bychom se mohli setkat s následujícími:

–

kaplan – z latinského capellanus, duchovní vázaný na kapli. Je to funkční titul pro duchovní, zejména křesťanské. Užívá se zejména ve dvou významech – pomocný duchovní, kterému je svěřena služba v některém filiálním kostele nebo kapli v rámci farnosti, běžné označení pro farářova zástupce, nejčastěji je to mladý kněz několik let po svém nástupu do praxe pracující pod dozorem. Dalším významem může být duchovní přidělený určité zvláštní skupině lidí nebo instituci, aby pečoval o její členy; není vázán tedy na farnost jako takovou. Můžeme se tak

11

http://cs.wikipedia.org/wiki - 8.12.2007

33

setkat s vojenským kaplanem v armádě, univerzitním nebo fakultním kaplanem, nemocničním kaplanem (který pečuje nejen o osoby, jež jsou dlouhodobě připoutány na lůžko, ale i o personál) –

farář – z latinského parrochus; v křesťanských církvích jde o osobu, která má na starost vedení farnosti (na rozdíl od kaplana, který se stará jen o určitou komunitu) a vedení bohoslužeb; katolická i protestantské církve mají vlastní církevní právo, které vymezuje práva a povinnosti faráře; v evangelických a starokatolické církvi je farář farností volen, v katolické jmenován biskupem; v evangelických církvích je farář ordinovaným teologem (vyslaný do služby - ordinovaný, bez předepsaného vzdělání, bohoslovec), v katolické, anglikánské a pravoslavné církvi to musí být kněz (absolvující studium a vysvěcení), který může provádět náboženské obřady

–

pastor – je to titul pro duchovní v některých protestantských církvích, používaný zejména v anglicky mluvících zemích; z jeho slova je patrný důraz na pastoraci – pastýřské vedení členů církve. U nás se tento termín udržel v evangelických sborech na Těšínsku, zejména tak jsou označováni ordinovaní služebníci Slezské církve evangelické a.v., často jej užívají letniční církve – Apoštolská církev, Křesťanské společenství. Reformované církve – Církev bratrská – používá termín kazatel, Českobratrská církev evangelická termín farář; tyto tituly se užívají ve spojení se slovem „bratře“. Pastoři, kazatelé a faráři jsou sice „ordinováni“ do služby, ale nejsou svěcení a nepovažují se za pokračovatele starozákonního kněžstva.

–

sekta – z latinského secta – způsob života; může jí být skupina, která se oddělila od velkého náboženství a má svou vlastní doktrínu; v křesťanství může být za sektu považována každá skupina, která odmítá směr křesťanství nebo je mimokřesťanská; může jí být náboženská nebo politická skupina, v níž jsou sklony k fanatizmu, autoritářství, zatajování informací, nesnášenlivosti, uzavřenosti; může své členy a jejich rodiny poškozovat fyzicky, psychicky i ekonomicky a může mít protispolečenský charakter.

–

teologie - popisuje náboženství zevnitř; předpokládá, že Bůh existuje.

–

religionistika – vědní obor zabývající se studiem náboženství a srovnáváním jednotlivých směrů; zda Bůh existuje či ne, není pro ni podstatné.

34

6 METODIKA PRÁCE Pro získání údajů potřebných pro svůj průzkum jsem zvolila metodu dotazníkového šetření a metodu individuálního rozhovoru (volného, částečně strukturovaného) s hlavními sestrami či náměstkyněmi ošetřovatelské péče pro získání informací o skutečném stavu poskytovaných služeb pro případ nesrovnalostí v odpovědích respondentů v dotaznících. Dotazníkové šetření proběhlo v době od 26. listopadu 2007 do 5. ledna 2008 na různých odděleních v Nemocnici TGM Hodonín, p.o., Nemocnici Kyjov, p.o., Uherskohradišťské nemocnici, a.s., a Ústřední vojenské nemocnici Praha, přičemž poslední jmenovanou jsem z důvodu vysokého počtu rozdaných dotazníků a z důvodu skladby pacientů (jsou hospitalizováni lidé z celé ČR i zahraničí) i sester považovala za reprezentanta pro oblast Čechy. Rozhovor je metodou velmi náročnou na čas jak tazatele, tak respondentů. Díky tomu, že nemůže být respondentům poskytnuta anonymita, nemusí být odpovědi zcela pravdivé a na některé dotazy nemusí dokonce respondent odpovědět vůbec. Navíc validita získaných informací je závislá na tom, jak je tazatel schopný zaznamenat získané informace, zejména pokud je nemůže v závislosti na přání respondenta zaznamenat přímo před ním. Dotazník je metoda nejčastěji používaná, ekonomicky nenáročná. Její anonymní charakter nám dovoluje získat informace od vysokého počtu respondentů v relativně krátkém čase a za stejných podmínek a situace. Respondentům poskytuje navíc dostatečný čas pro vyplnění dotazníku a anonymita jim dovoluje odpovídat i tam, kde by např. při rozhovoru sdílní nebyli. Nevýhodou však nesporně je, že informace takto získané mohou být zkreslené, protože nám pacient na otázky odpovídá na základě subjektivních pocitů, vlastních zkušeností a názorů. Dalším negativem této metody může být neochota respondentů k vyplňování či vracení dotazníků. Před realizací dotazníkového šetření jsem písemně požádala hlavní sestru ÚVN, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči nemocnic v Hodoníně a Kyjově a manažerku pro ošetřovatelskou péči v Uherském Hradišti o souhlas s jeho provedením a k žádosti jsem přiložila vzory dotazníků pro sestry a pacienty. Po telefonické domluvě jsem uskutečnila rozhovor s náměstkyněmi pro ošetřovatelskou péči v Hodoníně a Kyjově, reálné informace o nemocnici v Uherském Hradišti jsem získala prostřednictvím 35

e-mailu od manažerky pro ošetřovatelskou péči. Situaci v ÚVN znám z vlastní šestileté praxe v tomto zařízení. Poté jsem dotazníky osobně předala na jednotlivá pracoviště. Ve svém šetření jsem distribuovala dva druhy dotazníku – jeden pro sestry a jeden pro pacienty. Výše jmenovaná pracoviště jsem navštívila osobně a tiskopisy předala vrchním nebo staničním sestrám. Vysvětlila jsem jim důvod svého dotazníkového šetření. Poprosila jsem je o distribuci dotazníků pacientům a sestrám a o jejich sběr a dohodla jsem si termín jejich vyzvednutí. V úvodu obou dotazníků jsou pokyny pro respondenty k jejich vyplnění, první část pak tvoří položky pro zjištění demografických údajů (položky č. 1 - 6 v obou dotaznících). Část následující se pak věnuje zjišťování informací v otázce náboženských potřeb pacientů, o zkušenostech a požadavcích při jejich uspokojení, a o poskytování služeb v této oblasti (položky č. 7 – 26 u sester, č. 7 – 25 u pacientů). Při tvorbě dotazníků jsem použila následující druhy otázek: 1. otázky uzavřené –

polytomické - č. 1, 5, 7, 8, 10 – 14, 16 – 24 pro sestry, - č. 1, 5, 7 – 15, 17 – 23 pro pacienty

–

dichotomické – č. 2 pro sestry i pacienty (pohlaví respondentů)

–

škálová – č. 26 pro sestry, č. 25 pro pacienty

2. otázky polouzavřené –

polytomické - č. 3 pro sesty i pacienty (byliště)

–

dichotomické - č. 6, 9, 15, 25 pro sestry, - č. 6, 16 pro pacienty, přičemž položka č. 6 je současně filtrační

3. otázky otevřené - č. 4 a dvě nečíslované položky za dotazníkem pro obě skupiny Data získaná dotazníkovým šetřením jsem zpracovala pomocí tabulky v programu Microsoft Excel a poté již konečné výsledky vkládala do tabulek (dále jen tab.) absolutní (dále jen abs. č.) a relativní četnosti (dále jen rel. č.) a u vybraných položek do grafů. Takto jsem postupovala u jednotlivých položek dotazníků a následně jsem hledala také souvztažnosti mezi některými položkami, jejichž údaje jsem vložila opět do tabulek četností a eventuelně grafů.

36

7 VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH ANALÝZA 7.1 Analýza dotazníkového šetření Celkem jsem rozdala 166 dotazníků pro sestry ( 22 v Kyjově, 10 v Hodoníně, 43 v Uh. Hradišti, 91 v Praze) a 303 dotazníků pro pacienty (52 v Kyjově, 30 v Hodoníně, 61 v Uh. Hradišti, 160 v Praze). Ke zpracování z celkového počtu 166 pro sestry se mi vrátilo 133, což je 80,1% návratnost, z celkového počtu 303 pro pacienty se mi vrátilo 243, což je 80,2% návratnost. Všechny dotazníky byly vyplněny úplně a proto mohly být použity všechny k dalšímu zpracování. Absolutní a relativní četnost podle jednotlivých nemocnic uvádím v následující tabulce: Tab. č. 1 – Návratnost dotazníků Nemocnice

Dotazníky sester

Dotazníky pacientů

Rozdáno Vráceno Návratnost Rozdáno Vráceno Návratnost ÚVN Praha

91

73

80,2 %

160

136

85,0 %

Kyjov

22

16

72,7 %

52

39

75,0 %

Hodonín

10

9

90,0 %

30

29

96,7 %

Uh. Hradiště

43

35

81,4 %

61

39

63,9 %

166

133

80,1 %

303

243

80,2 %

ČR

Graf č. 1 – Návratnost dotazníků Návratnost dotazníků 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40%

Dotazníky sester

30%

Dotazníky pacientů

20% 10% 0% ÚVN Praha

Kyjov

Hodonín

37

Uh. Hradiště

ČR

7.1.1 Dotazník pro sestry Demografické údaje Položka č. 1 – Věk sester Tab. č. 2 – Věk sester

Oblast Věk

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

30 a méně

43

58,9 %

25

41,7 %

68

51,1 %

30 až 55

28

38,4 %

35

58,3 %

63

47,4 %

56 a více

2

2,7 %

0

0,0 %

2

1,5 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

V Praze pracuje nejvíce sester ve věku 30 let a méně, a to 43 (tj. 58,9 %), na Moravě ve věku 30 – 55 let, a to 35 (tj. 58,3 %). Nejméně sester pracuje ve věku 56 let a více, a to 2 v Praze (tj. 2,7 %), na Moravě žádná.

Položka č. 2 – Pohlaví sester Tab. č. 3 – Pohlaví sester

Oblast Věk

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Žena

72

98,6 %

60

100,0 %

132

99,2 %

Muž

1

1,4 %

0

0,0 %

1

0,8 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Mezi 133 respondenty pracuje jeden muž, a to v Praze.

38

Položka č. 3 – Bydliště sester Tab. č. 4 – Bydliště sester

Oblast Bydliště Čechy

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

65

89,9 %

60

100,0 %

65

48,9 %

Morava

5

6,8 %

0

0,0 %

65

48,9 %

Jiné

3

4,1 %

0

0,0 %

3

2,3 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Ze 73 sester pracujících v Praze má bydliště 65 (tj. 89,9 %) v Čechách, 5 (tj. 6,8 %) na Moravě a 3 (tj. 4,1 %) uvedly jiné – SR. Z 60 na Moravě pracujících sester mají všechny bydliště na Moravě. Položka č. 4 – Pracoviště sester Tab. č. 5 – Pracoviště sester

Oblast

Praha Abs.č.

Celkem

Morava

Rel. č.

73

Abs.č.

54,9 %

ČR

Rel. č.

60

45,1 %

Abs.č.

Rel. č.

133

100,0 %

Ze 133 respondentek pracuje 73 v Praze (tj. 54,9 %) a 60 na Moravě (tj. 45,1 %).

Položka č. 5 – Vzdělání sester Tab. č. 6 – Vzdělání sester

Oblast Vzdělání

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Středoškolské

51

69,9 %

53

88,3 %

104

78,2 %

Vyšší odborné

17

23,3 %

6

10,0 %

23

17,3 %

Vysokoškolské

5

6,8 %

1

1,7 %

6

4,5 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

39

Nejvíce sester je se středoškolským vzděláním – v Praze 51 (tj. 69,9 %), na Moravě 53 (tj. 88,3 %). Vyšší odborné vzdělání má v Praze 17 sester (tj. 23,3 %) a na Moravě 6 sester (tj. 10 %). Vysokoškolsky vzdělaných je v Praze 5 sester (tj. 6,8 %) a na Moravě 1 sestra (tj. 1,7 %). V celé ČR je tedy 104 sester ze 133 se středoškolským vzděláním (tj. 78,2 %). Položka č. 6 – Vyznání sester a příslušnost k náboženství (dále i nábož.) Tab. č. 7 – Víra sester

Oblast

Praha

Víra sester

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

Věřící

10

13,7 %

27

45,0 %

37

27,8 %

Bez vyznání

63

86,3 %

33

55,0 %

96

72,2 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Graf č. 2 - Víra sester

Víra sester

100% 90%

Věřící

80%

Bez vyznání

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

V Praze pracuje 10 věřících sester ze 73 (tj. 13,7 %), na Moravě 27 z 60 (tj. 45 %). Z celkového počtu 133 respondentek je 37 věřících (tj. 27,8 %).

40

Tab. č. 8 – Příslušnost k církvím (S) [(S) – sestry, dále jen (S)] Oblast Církev

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČBCE

1

10,0 %

0

0,0 %

1

2,7 %

LCE

1

10,0 %

0

0,0 %

1

2,7 %

Římskokat.

6

60,0 %

22

81,5 %

28

75,7 %

Neuvedeno

2

20,0 %

5

18.5 %

7

18,9 %

10

100,0 %

27

100,0 %

37

100,0 %

Celkem

Graf č. 3 - Příslušnost k církvím (S)

Příslušnost sester k církvím

90% 80%

ČBCE

70%

LCE 60%

Římskokat. Neuvedeno

50% 40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

Nejvíce sester udalo příslušnost k církvi římskokatolické – v Praze 6 (tj. 60 %), na Moravě 22 (tj. 81,5 %). V Praze pak 1 sestra uvedla příslušnost k Českobratrské církvi evangelické a 1 s bydlištěm na Slovensku příslušnost k Luteránské církvi evangelické. 2 věřící sestry (tj. 20 %) v Praze a 5 (tj. 18,5 %) na Moravě svou příslušnost neuvedlo. Vysvětlení zkratek: ŔÍMSKOKAT. - Církev římskokatolická ČBCE – Českobratrská církev evangelická LCE – Luteránská církev evangelická

41

Údaje vztahující se k náboženským potřebám pacientů a službám nemocnice Položka č. 7 – Rok dosažení vzdělání pro výkon povolání sestry Tab. č. 9 – Rok ukončení studia

Oblast Konec studia

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

do 1990

20

27,4 %

21

35,0 %

41

30,8 %

1991 a později

53

72,6 %

39

65,0 %

92

69,2 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Ze sester pracujících v Praze ukončilo studium v roce 1990 a před ním 20 sester (tj. 27,4 %), v roce 1991 a později 53 (tj. 72,6 %). Na Moravě ukončilo studium v roce 1990 a před ním 21 sester (tj. 35 %), v roce 1991 a později 39 sester (tj. 65 %). Položka č. 8 – Výuka o náboženských potřebách během studia Tab. č. 10 – Výuka o náboženstvích

Oblast Výuka o nábož.

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

potřebách Ano

20

27,4 %

11

18,3 %

31

23,3 %

7

9,6 %

7

11,7 %

14

10,5 %

Ne

46

63,0 %

42

70,0 %

88

66,2 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Nevím

Na dotaz, zda byla výuka o náboženstvích součástí studia, kterým dosáhli vzdělání pro výkon svého povolání, odpovědělo v Praze 20 sester ano (tj. 27,4 %), 46 ne (tj. 63 %) a 7 sester nevědělo (tj. 9,6 %). Na Moravě uvedlo téma náboženství jako součást výuky 11 sester (tj. 18,3 %), 42 sester odpovědělo ne (70 %) a 7 sester nevím (tj. 11,7 %). Celkem tedy v celé ČR uvedlo ano 31 sester (tj. 23,3 %), ne 88 sester (tj. 66,2 %) a 14 sester nevím (tj. 10,5 %).

42

Položka č. 9 – Individuální zájem sester o znalosti o náboženstvích Tab. č. 11 – Zájem sester o znalosti

Oblast Zájem o víry Ano

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

9

12,3 %

18

30,0 %

27

20,3 %

Ne

64

87,7 %

42

70,0 %

106

79,7 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Ve věší míře se sestry samy o získání informací o náboženstvích nezajímaly – v Praze 64 sester (tj. 87,7 %), na Moravě 42 sester (tj. 70 %). Zájem o informace udalo v Praze 9 sester (tj. 12,3 %), na Moravě 18 sester (tj. 30 %). Celkem tedy v ČR projevilo zájem o získání informací 27 sester (tj. 20,3 %). Tab. č. 12 – Zdroje informací Oblast

Praha

Morava

ČR

Zdroj informací

Abs.č.

Abs.č.

Abs.č.

Knihy

6

7

13

Odb. časopisy

3

3

6

Semináře

3

6

9

Internet

5

7

12

Náboženství

1

1

2

Bible

1

0

1

Věřící

0

1

1

Celkem

19

25

44

Sestry, které odpověděly ano, tedy 27 sester, mělo dále uvést, jak informace získává. Mohly uvést více možností, proto neuvádím relativní četnost. Nejčastějším zdrojem jsou knihy – uvedlo 13 sester, internet – 12 sester, a semináře – 9 sester. Dále pak následují odborné časopisy – v 6 případech, jako zdroj uvedly výuku náboženství na základní škole 2 sestry, a jako zdroj informací se 1x vyskytla Bible a 1x věřící lidé. Dle mého rozhovoru s hlavními sestrami jsou ve všech zúčastněných nemocnicích pořádány semináře a sestry mají přístup k internetu. 43

Položka č. 10 – Sebehodnocení úrovně znalostí o náboženských tradicích Tab. č. 13 – Sebehodnocení znalostí o náboženstvích

Oblast

Praha

Znalosti

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

1 výborné

0

0,0 %

1

1,7 %

1

0,8 %

2 velmi dobré

3

4,1 %

1

1,7 %

4

3,0 %

3 dobré

14

19,2 %

21

35,0 %

35

26,3 %

4 dostatečné

28

38,4 %

19

31,7 %

47

35,3 %

5 nedostatečné

28

38,4 %

18

30,0 %

46

34,6 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Graf č. 4 - Sebehodnocení znalostí o náboženstvích

Sebehodnocení znalostí o náboženstvích 45% 1 výborné

40%

2 velmi dobré

35%

3 dobré 4 dostatečné

30%

5 nedostatečné

25% 20% 15% 10% 5% 0% Praha

Morava

ČR

Jako výborné ohodnotila své znalosti o náboženstvích pouze jedna sestra, a to na Moravě. Nejvíce sester v Praze naopak své znalosti označilo jako dostatečné - 28 sester (tj. 38,4 %), nebo nedostatečné – 28 sester (tj. 38,4 %). Na Moravě úroveň znalostí ohodnotily sestry jako dobré 21 sester (tj. 35 %) nebo dostatečné – 19 sester (tj. 31,7 %) a jako nedostačující 18 sester (tj. 30 %).

44

Položka č. 11 – Poskytování péče formou ošetřovatelského procesu (dále také OP) Tab. č. 14 – OP v nemocnici

Oblast Oš. proces Ano

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

71

97,3 %

57

95,0 %

128

96,2 %

Nevím

1

1,4 %

3

5,0 %

4

3,0 %

Ne

1

1,4 %

0

0,0 %

1

0,8 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Z dotázaných odpověděla většina ano – ve všech nemocnicích 128 sester (tj. 96,2 %). Pouze jedna sestra odpověděla ne, a to v Praze. 4 sestry nevěděly (tj. 3 %), z nichž 3 pracují na Moravě. Na základě rozhovoru s hlavními sestrami či náměstkyněmi pro ošetřovatelskou péči je mi známo, že ošetřovatelský proces je prováděn ve všech nemocnicích zúčastněných v mém šetření tak, jak to ukládá zákon (více v diskuzi). Položka č. 12 – Dotazování na víru při přijetí Tab. č. 15 – Dotaz na víru (S) Oblast Zdroj informací ano, v tiskopisu

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

57

78,1 %

33

55,0 %

90

67,7 %

ano, bez tiskopisu

9

12,3 %

17

28,3 %

26

19,5 %

ne, bez tiskopisu

0

0,0 %

1

1,7 %

1

0,8 %

ne, v tiskopisu

4

5,5 %

6

10,0 %

10

7,5 %

ne, stydí se

0

0,0 %

1

1,7 %

1

0,8 %

ne, nezájem

3

4,1 %

2

3,3 %

5

3,8 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Při přijetí se pacienta na jeho vyznání ptají více sestry v Praze než na Moravě – ano s předtištěným dotazem v tiskopisu odpovědělo v Praze 57 sester (tj. 78,1 %), ano bez předtištěného dotazu v tiskopisu v Praze 9 sester (tj. 12,3 %), v Praze tedy ano odpovědělo celkem 66 sester (tj. 90,4 %). 45

Na Moravě odpovědělo ano s předtištěným dotazem v tiskopisu 33 sester (tj. 55 %), ano bez předtištěného dotazu 17 sester (tj. 28,3 %). Celkem se tedy na Moravě ptá na víru při přijetí 50 sester (tj. 83,3 %) Z důvodu nezájmu se ze 133 na víru při přijetí neptá 5 sester (tj. 3,8 %), z toho 3 v Praze a 2 na Moravě. 1 sestra na Moravě uvedla, že se neptá z důvodu studu. Dotaz na víru mají dle mého rozhovoru s managementem nemocnic zařazen ve vstupní ošetřovatelské anamnéze dvě nemocnice na Moravě a nemocnice v Praze. Graf č. 5 - Dotaz na víru (S)

Dotaz na víru

90% 80% 70% 60%

Praha 50%

Morava ČR

40% 30% 20% 10% 0% ano, v tiskopisu

ano, bez tiskopisu

ne, bez tiskopisu

ne, v tiskopisu

ne, stydí se

ne, nezájem

Položka č. 13 – Dotazování na potřeby věřícího pacienta během hospitalizace Tab. č. 16 - Dotaz na nábož. potřeby (S)

Oblast Dotaz na potřeby

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

Během hospitalizace

26

35,6 %

29

48,3 %

55

41,4 %

Jen při přijetí

33

45,2 %

13

21,7 %

46

34,6 %

Vůbec ne

14

19,2 %

18

30,0 %

32

24,1 %

Celkem

73 100,0 % 46

60 100,0 %

133 100,0 %

Během hospitalizace s věřícími o jejich náboženských potřebách mluví více sestry na Moravě – 29 sester (tj. 48,3 %), v Praze 26 (tj. 35,6 %). Pouze při přijetí se na náboženské potřeby pacientů ptá v Praze 33 sester (tj. 45,2 %), na Moravě 13 sester (tj. 21,7 %). Vůbec se na potřeby v oblasti víry neptá v Praze 18 sester (tj. 24,7 %), na Moravě 14 sester (tj. 23,3 %). Položka č. 14 – Obtížnost komunikace s věřícími pacienty Tab. č. 17 – Komunikace s věřícími

Oblast Komunikace

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

s věřícími není problém

41

56,2 %

44

73,3 %

85

63,9 %

obtížně, ale mluví

12

16,4 %

5

8,3 %

17

12,8 %

nemluví, stydí se

1

1,4 %

2

3,3 %

3

2,3 %

16

21,9 %

9

15,0 %

25

18,8 %

3

4,1 %

0

0,0 %

3

2,3 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

nemluví,neznalost nemluví vůbec Celkem

V obou oblastech odpovědělo nejvíce sester, že komunikace s věřícími pacienty o jejich náboženských potřebách jim nedělá problém – v Praze 41 sester (tj. 56,2 %), na Moravě 44 sester (tj. 73,3 %). I přesto, že je komunikace o náboženských potřebách obtížná, komunikuje s pacienty v Praze 12 sester (tj. 16,4 %), na Moravě 5 sester (tj. 8,3 %). Nemluví

z důvodu neznalosti problematiky udalo v Praze 16 sester (tj.

21,9 %), na Moravě 9 sester (tj. 15 %). Nekomunikuje z důvodu vlastního studu 1 sestra v Praze a 2 na Moravě. 3 sestry pracující v Praze považují náboženské potřeby za problém ryze pacientův.

47

Položka č. 15 – Zjišťování informací k uspokojení potřeb přijímaného věřícího pacienta při neznalosti tradic jeho víry Tab. č. 18 – Zjišťování informací

Oblast

Praha

Zjišťování

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

informací Ano

28

38,4 %

26

43,3 %

54

40,6 %

Ne

45

61,6 %

34

56,7 %

79

59,4 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Graf č. 6 - Zjišťování informací

Zjišťování informací 70% 60% Ano

50%

Ne 40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

Ve více případech sestry podrobné informace o konkrétním náboženství přijímaného pacienta nezjišťují – v Praze 45 sester (tj. 61,6 %), na Moravě 34 sester (tj. 56,7 %).

48

Tab. č. 19 – Zdroje informací Oblast

Praha

Morava

ČR

Zdroj informací

Abs.č.

Abs.č.

Abs.č.

Pacient

21

20

41

Rodina

18

5

23

Internet

9

8

17

Knihy

1

0

1

Kaplan

1

0

1

Celkem

50

33

83

Ty sestry, které informace zjišťují, měly dále odpovědět, odkud. Mohly odpovědět více možností, proto neuvádím relativní četnost. Nejčastěji získávají sestry informace od samotného pacienta – v Praze 21 a na Moravě 20. Rodinu jako zdroj informací uvedlo v Praze 18 sester, 5 na Moravě. 9 sester v Praze a 8 na Moravě vyhledává informace na internetu, 1 na Moravě v knihách a 1 v Praze je získává od kaplana. Položka č. 16 – Možnost zprostředkování kontaktu s duchovním Tab. č. 20 – Kontakt s duchovním (S)

Oblast Duchovní Ano

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

71

97,3 %

54

90,0 %

125

94,0 %

Nevím

2

2,7 %

3

5,0 %

5

3,8 %

Ne

0

0,0 %

3

5,0 %

3

2,3 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Možnost zprostředkovat duchovního potvrdilo v Praze 71 sester (tj. 97,3 %) a na Moravě 54 sester (tj. 90 %). Zda je v nemocnici možnost zajistit duchovního, nevěděly v Praze 2 sestry (tj. 2,7 %) a na Moravě 3 sestry (tj. 5 %). Ne odpověděly tři sestry na Moravě (tj. 5 %). Na tuto položku jsem v rozhovoru s vedením nemocnic dostala od všech odpověď ano.

49

Položka č. 17 – Možnost zprostředkování kontaktu s jiným než křesťanským duchovním Tab. č. 21 – Duchovní jiných náboženství Oblast Jiný duchovní

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

46

63,0 %

18

30,0 %

64

48,1 %

Nevím

25

34,2 %

9

15,0 %

34

25,6 %

2

2,7 %

33

55,0 %

35

26,3 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Ne Celkem

Možnost zajistit i jiného než křetanského duchovního udává v Praze 46 sester (tj. 63 %), na Moravě 18 (tj. 30 %). O této možnosti neví v Praze 25 sester (tj. 34,2 %) a na Moravě 9 (tj. 15 %). Ne odpověděly 2 sestry (tj. 2,7 %) v Praze a 33 (tj. 55 %) na Moravě. Dle rozhovoru s managementem nemocnic jsou všechny schopny zajistit i jiného duchovního než z křesťanské víry, a to buď sami nebo prostřednictvím některého z docházejících kněží. Většinou však o tuto službu není ze stran věřících zájem, protože si svého duchovního a jeho návštěvu zajišťují sami. Položka č. 18 – Přítomnost duchovního přímo v nemocnici (dále také nem.) Tab. č. 22 – Duchovní v nemocnici (S) Oblast Duchovní

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

v nemocnici Ano

69

94,5 %

22

36,7 %

91

68,4 %

Nevím

2

2,7 %

5

8,3 %

7

5,3 %

Ne

2

2,7 %

33

55,0 %

35

26,3 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

V Praze 69 sester (tj. 94,5 %) udává přítomnost duchovního v nemocnici, po 2 sestrách odpovídají ne a nevím (tj. po 2,7 %). Na Moravě 22 sester (tj. 36,7 %) říká, že je duchovní přítomen v nemocnici, 5 neví (tj. 8,3 %) a 33 (tj. 55 %) odpovědělo ne. Rozhovorem s vedením nemocnic jsem zjistila, že vlastního duchovního má pouze nemocnice v Praze, a to evangelického kaplana. 50

Položka č. 19 – Konání bohoslužby v nemocnici Tab. č. 23 – Bohoslužby v nemocnici (S) Oblast Bohoslužby

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

v nemocnici Ano

45

61,6 %

60

100,0 %

105

78,9 %

Nevím

20

27,4 %

0

0,0 %

20

15,0 %

8

11,0 %

0

0,0 %

8

6,0 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Ne Celkem

Na dotaz, zda je v nemocnici možnost navštívit bohoslužbu, odpovědělo v Praze ano 45 respondentů (tj. 61,6 %), na Moravě 60 (tj. 100 %). O tom, zda je tato možnost, neví v Praze 20 sester (tj. 27,4 %), odpověď ne udalo 8 respondentů v Praze (tj. 11 %). Z rozhovoru vím, že bohoslužby jsou ve všech nemocnicích (více v diskuzi). Položka č. 20 – Možnost doprovodu na bohoslužbu Tab. č. 24 – Doprovod na bohoslužbu (S) Oblast Doprovod

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

na bohoslužbu Personál

31

68,9 %

20

33,3 %

51

48,6 %

Dobrovolník

11

24,4 %

15

25,0 %

26

24,8 %

Rodina

3

6,7 %

25

41,7 %

28

26,7 %

Celkem

45

100,0 %

60

100,0 %

105

100,0 %

Sestry, které v předchozí položce odpověděly ano, měly v této položce uvést, zda je možnost pacienta na bohoslužbu doporovodit. Z 45 respondentek v Praze označilo možnost personálem 31 (tj. 68,9 %), dobrovolníkem 11 (tj. 24,4 %) a pouze rodinu 3 (tj. 6,7 %). Na Moravě z 60 sester označilo možnost personálem 20 (tj. 33,3 %), možnost dobrovolníkem 15 (tj. 25 %) a pouze rodinu 25 (tj. 41,7 %). V rozhovoru management nemocnic potvrdil možnost doprovodu na bohoslužbu dobrovolníkem pouze v nemocnici v Praze. Ve dvou nemocnicích na Moravě tuto možnost plánují. 51

Graf č. 7 - Doprovod na bohoslužbu (S)

Doprovod na bohoslužbu 70% 60% 50%

Personál Dobrovolník

40%

Rodina

30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

Položka č. 21 – Možnost úpravy stravy podle tradic vyznání Tab. č. 25 - Možnost úpravy stravy (S)

Oblast

Praha

Úprava stravy

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

61

83,6 %

53

88,3 %

114

85,7 %

Nevím

11

15,1 %

7

11,7 %

18

13,5 %

1

1,4 %

0

0,0 %

1

0,8 %

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

Ne Celkem

Nejvíce respondentů odpovědělo kladně na možnost úpravy stravy podle tradic víry. V Praze to bylo 61 sester (tj. 83,6 %), na Moravě 53 (tj. 88,3 %). Ne odpověděla pouze 1 sestra v Praze. Nevím označilo 11 sester (tj. 15,1 %) v Praze a 7 na Moravě (tj. 11,7 %). Úprava stravy dle požadavků víry je možná (podle rozhovoru) ve všech nemocnicích.

52

Položka č. 22 – Názor na prioritu mezi záchranou života a respektem tradic víry Tab. č. 26 – Záchrana života vs. tradice víry (S) (dle nemocnic)

Oblast

Praha

Život přednost

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

51

69,9%

41

68,3%

92

69,2%

Spíše ano

16

21,9%

15

25,0%

31

23,3%

Nevím

4

5,5%

3

5,0%

7

5,3%

Ne

2

2,7%

1

1,7%

3

2,3%

73

100,0%

60

100,0%

133

100,0%

Celkem

Graf č. 8 - Záchrana života vs. tradice víry (S) (dle nemocnic)

80%

Záchrana života vs. tradice víry

70% 60%

Ano Spíše ano

50%

Nevím Ne

40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

V této položce měly sestry vyjádřit svůj názor nad tím, zda by měla mít záchrana života přednost před respektováním pravidel víry. V Praze označilo možnost ano – 51 (tj. 69,9 %), spíše ano 16 (tj. 21,9 %), nevím 4 (tj. 5,5 %) a ne 2 sestry (tj. 2,7 %). Na Moravě udalo možnost ano – 41 (tj. 68,3 %), spíše ano 15 (tj. 25 %), nevím 3 (tj. 5 %) a ne 1 sestra (tj. 1,7 %). Nejvíce sester z celé ČR tedy odpovědělo ano – 92 (tj. 69,2 %). Z dalších možností spíše ano 31 (tj. 23,3 %), nevím 7 (tj. 5,3 %) a ne 3 sestry (tj. 2,3 %). Spíše ne neoznačil ani jeden respondent.

53

Položka č. 23 – Zkušenost s ordinací z vitální indikace v rozporu s tradicemi víry Tab. č. 27 – Ordinace proti pravidlům víry

Oblast

Praha

Osobní zkušenost

Abs.č.

Ano

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

20

27,4 %

6

10,0 %

26

19,5 %

5

6,8 %

5

8,3 %

10

7,5 %

Ne

48

65,8 %

49

81,7 %

97

72,9 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

Nevím

133 100,0 %

Během své praxe udává zkušenost s ordinací z vitální indikace, která byla v rozporu s pravidly víry zachraňovaného pacienta, 20 sester (tj. 27,4 %) z Prahy a 6 (tj. 10 %) na Moravě. O tom, zda se s takovou zkušeností někdy setkaly, nevědělo 5 sester v Praze (tj. 6,8 %) a 5 na Moravě (tj. 8,3 %). Nikdy se s ní nesetkalo 48 sester (tj. 65,8 %) v Praze a 49 (tj. 81,7 %) na Moravě.

Položka č. 24 – Splnění ordinace odporující tradicím víry pacienta Tab. č. 28 – Splnění ordinace (dle nemocnic)

Oblast Splnění ordinace

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

57

78,1 %

34

56,7 %

91

68,4 %

Nevím

14

19,2 %

23

38,3 %

37

27,8 %

2

2,7 %

3

5,0 %

5

3,8 %

73

100,0 %

60

100,0 %

Ne Celkem

133 100,0 %

Na dotaz, zda by sestry splnily ordinaci z vitální indikace, která by byla v rozporu s tradicemi víry zachraňovaného pacienta (a to i při vlastním přesvědčení, že by se měly jeho tradice respektovat), odpovědělo ano, je to má povinnost v Praze 57 respondentů (tj. 78,1 %) a 34 (tj. 56,7 %) na Moravě, ne, odmítla bych to v Praze 2 sestry a na Moravě 3, nevím odpovědělo v Praze 14 sester (tj. 19,2 %), na Moravě 23 (tj. 38,3 %). 54

Tab. č. 29 – Splnění ordinace (dle vyznání)

Oblast Splnění ordinace

Bez vyznání Abs.č.

Věřící

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

71

74,0%

20

54,1%

91

68,4%

Nevím

21

21,9%

16

43,2%

37

27,8%

4

4,2%

1

2,7%

5

3,8%

96

100,0%

37

100,0%

133

100,0%

Ne Celkem

V přístupu ke splnění ordinace z vitální indikace v rozporu s vyznáním pacienta se nabízelo srovnání sester věřících a bez vyznání. Dle předpokladu by takovou ordinaci dříve splnily sestry bez vyznání – 71 z 96 (tj. 74 %) než sestry věřící – ano odpovědělo 20 z 37 (tj. 54,1 %).

Položka č. 25 – Místnost k zaopatření těla zemřelého Tab. č. 30 – Místnost pro zemřelé

Oblast Místo k zaopatření

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

Ano

37

50,7 %

25

41,7 %

62

46,6 %

Ne

36

49,3 %

35

58,3 %

71

53,4 %

Celkem

73

100,0 %

60

100,0 %

133

100,0 %

V Praze uvedlo 37 respondentů (tj. 50,7 %) a na Moravě 25 (tj. 41,7 %), že má k dispozici místnost, kde je možné důstojně zaopatřit tělo zemřelého. Ne uvedlo 36 respondentů (tj. 49,3 %) v Praze, na Moravě 35 (tj. 58,3 %). Dále měly tyto sestry uvést možnosti, kde tělo zaopatřují. Mohly napsat více možností, proto neuvádím relativní četnost. Ze 71 jich uvedlo nejčastěji, a to 35x, zaopatřování v koupelně, dále pak 13x vícelůžkový pokoj se zástěnou, 13x jednolůžkový pokoj, je-li právě volný, 7x sklad, 4x vícelůžkový pokoj bez zástěny, 4x vyšetřovna, 2x čistící místnost, 1x jídelna, 1x komora operačního sálu.

55

Tab. č. 31 – Místo zaopatření těla

Oblast

Praha

Morava

ČR

Zaopatření kde

Abs.č.

Abs.č.

Abs.č.

Koupelna

24

11

35

JL pokoj

7

6

13

VL pokoj, paravan

9

4

13

VL pokoj

1

3

4

Sklad

1

6

7

Vyšetřovna

4

0

4

Čistící místnost

2

0

2

Komora OS

1

0

1

Jídelna

0

1

1

Celkem

49

31

80

Vysvětlivky: JL – jednolůžkový VL – vícelůžkový OS – operační sál

56

Položka č. 26 – Škála poskytovaných služeb Tab. č. 32 – Škála poskytovaných služeb - Praha

kdykoliv abs. Návštěvy

rel.

téměř vždy abs.

rel.

50 68,5%

20 27,4%

23 31,5% 31 42,5%

nevím abs. 2

rel.

výjimečně abs.

rel.

nikdy abs. rel.

2,7%

1

1,4%

0 0,0%

21 28,8%

19 26,0%

3

4,1%

7 9,6%

21 28,8%

15 20,5%

4

5,5%

2 2,7%

8,2%

11 15,1%

15 20,5%

35 47,9%

6 8,2%

Na pokoji sám

20 27,4%

13 17,8%

8 11,0%

28 38,4%

4 5,5%

Mít symboly své

44 60,3%

20 27,4%

7

duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při modlitbě Na pokoji

6

pacienty stejného vyznání 9,6%

2

2,7%

0 0,0%

víry Přístup k

6

8,2%

15 20,5%

41 56,2%

6

8,2%

5 6,8%

28 38,4%

32 43,8%

11 15,1%

2

2,7%

0 0,0%

14 19,2%

20 27,4%

35 47,9%

1

1,4%

3 4,1%

33 45,2%

26 35,6%

12 16,4%

2

2,7%

0 0,0%

9 12,3%

24 32,9%

30 41,1%

10 13,7%

0 0,0%

náboženské literatuře Respektování vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle víry Léčení s ohledem na víru V Praze jsou nejvíce shopni zajistit návštěvu duchovního – ano udalo 50 sester (tj. 68,5 %), spíše ano 20 sester (tj. 26,7 %), dále mít u sebe symboly pacientovy víry – ano udalo 44 sester (tj. 60,3 %), spíše ano 26 (tj. 34, 7 %), zajistit úpravu diety podle 57

tradic víry – ano odpovědělo 33 sester (tj. 44 %), spíše ano 26 (tj. 34,7 %), soukromí při modlitbě – ano odpovědělo 31 (tj. 41,3 %), spíše ano 21 (tj. 28 %), respektování pacienta personálem – ano 28 sester (tj. 37,3 %), spíše ano 32 (tj. 42,7 %). Nejsou nebo spíše nejsou schopni zajistit věřícímu pacientu být na pokoji stejného vyznání – ne 6 (tj. 8 %), spíše ne 35 (tj. 46,7 %), dále samostatný pokoj – neodpověděly 4 sestry (tj. 5,3 %), spíše ne 28 (tj. 37,3 %). 30 sester (tj. 40 %) odpovědělo nevím na

zajištění dodržení omezení léčebných

postupů dle tradic víry pacienta. Graf č. 9 - Škála poskytovaných služeb – Praha (%)

Škála poskytovaných služeb - Praha 70% kdykoliv téměř vždy

60%

nevím výjimečně

50%

nikdy 40% 30% 20%

58

Léčení s ohledem na víru

Jídelníček podle víry

Respektování vyznání pacienty

Respektování vyznání personálem

Přístup k náboženské literatuře

Mít symboly své víry

Na pokoji sám

Na pokoji pacienty stejného vyznání

Návštěvy bohoslužby

Návštěvy duchovního

0%

Soukromí při modlitbě

10%

Tab. č. 33 – Škála poskytovaných služeb – Morava

kdykoliv abs. Návštěvy

rel.

téměř vždy abs.

rel.

nevím abs.

rel.

výjimečně abs.

rel.

nikdy abs.

rel.

40 66,7%

15 25,0%

5

8,3%

0

0,0%

0

0,0%

31 51,7%

24 40,0%

4

6,7%

1

1,7%

0

0,0%

25 41,7%

18 30,0%

6 10,0%

6 10,0%

5

8,3%

5,0%

8 13,3%

15 25,0%

25 41,7%

9 15,0%

9 15,0%

7 11,7%

2

3,3%

32 53,3%

10 16,7%

50 83,3%

5

8,3%

4

6,7%

11 18,3%

4

6,7%

22 36,7%

36 60,0%

14 23,3%

8 13,3%

1

1,7%

1

1,7%

11 18,3%

16 26,7%

27 45,0%

1

1,7%

5

8,3%

31 51,7%

19 31,7%

8 13,3%

2

3,3%

0

0,0%

11 18,3%

37 61,7%

duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při modlitbě Na pokoji

3

pacienty stejného vyznání Na pokoji sám Mít symboly své

1

1,7%

0,0%

13 21,7%

10 16,7%

víry Přístup k náboženské literatuře Respektování vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle víry Léčení s

0

0,0%

6 10,0%

6 10,0%

ohledem na víru Na Moravě jsou nejvíce schopni zajistit mít u sebe symboly pacientovy víry – ano udalo 50 sester (tj. 83,3 %), spíše ano 5 (tj. 8,3 %), návštěvu duchovního – ano udalo 40 sester (tj. 66,6 %), spíše ano 15 sester (tj. 25 %), respektování pacienta personálem – ano 36 sester (tj. 60 %), spíše ano 14 (tj. 23,3 %), dále návštěvu bohoslužby – ano 59

odpovědělo 31 sester (tj. 51,6 %), spíše ano 24 (tj. 40 %), zajistit úpravu diety podle tradic víry – ano odpovědělo 31 sester (tj. 51,7 %), spíše ano 19 (tj. 31,7 %), soukromí při modlitbě – ano odpovědělo 25 (tj. 41,7 %), spíše ano 18 (tj. 30 %). Nejsou nebo spíše nejsou schopni zajistit věřícímu pacientu samostatný pokoj – neodpovědělo 10 sester (tj. 16,7 %), spíše ne 32 (tj. 53,3 %), být na pokoji stejného vyznání – ne 9 (tj. 15 %), spíše ne 25 (tj. 41,7 %), dále na zakoupení či zapůjčení tisku odpovědělo ne 10 respondentů (tj. 16,7 %), spíše ne 13 (tj. 21,7 %). 37 sester (tj. 61,7 %) odpovědělo nevím na zajištění dodržení omezení léčebných postupů dle tradic víry pacienta. Graf č. 10 - Škála poskytovaných služeb – Morava (%)

Škála poskytovaných služeb - Morava

90% 80% 70% 60% 50% 40%

kdykoliv 0 téměř vždy

30%

nevím

20%

výjimečně nikdy

10%

L é če n í s o h le d e m n a víru

Jíd e ln íček p o d le víry

Re sp e kto vá n í vyzn á n í p a cie n ty

Re sp e kto vá n í vyzná n í p e rso n á le m

Přístu p k n á b o že n ské lite ra tu ře

Mít symb o ly své víry

Na po ko ji sá m

Na p o ko ji p a cie n ty ste jn éh o vyzn á n í

S ou kro mí p ři mo d litb ě

Ná vště vy b oh o služb y

Ná vště vy du ch o vn íh o

0%

Volná položka – Návrhy na zlepšení Tuto možnost využily 2 sestry na Moravě, kdy 2 uvedly zřízení kaple a 1 častější bohoslužby, větší soukromí pro pacienty, zařadit výuku o náboženství do studia a pořádání seminářů na toto téma.

60

7.1.2 Dotazník pro pacienty Demografické údaje Položka č. 1 – Věk pacientů Tab. č. 34 – Věk pacientů

Oblast Věk

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

30 a méně

19

14,0 %

6

5,6 %

25

10,3 %

31 až 55

50

36,8 %

35

32,7 %

85

35,0 %

56 a více

67

49,3 %

66

61,7 %

133

54,7 %

Celkem

136

100,0 %

107

100,0 %

243

100,0 %

V Praze i na Moravě bylo hospitalizováno nejvíce pacientů ve věku 56 let a více, a to 67 (tj. 49,3 %) v Praze a 66 (tj. 61,7 %) na Moravě. Ve věku 30 – 55 let to bylo 50 (tj. 36,8 %) v Praze a 35 (tj. 32,7 %) na Moravě. Nejméně pacientů bylo ve věku 30 let a méně – 19 (tj. 14 %) v Praze a 6 (tj. 5,6 %) na Moravě. Položka č. 2 – Pohlaví pacientů Tab. č. 35 – Pohlaví pacientů

Oblast Pohlaví

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Žena

65

47,8 %

62

57,9 %

127

52,3 %

Muž

71

52,2 %

45

42,1 %

116

47,7 %

136

100,0 %

107

100,0 %

243

100,0 %

Celkem

V Praze bylo více hospitalizovaných pacientů mužského pohlaví – 71 (tj. 52,2 %), žen bylo 65 (tj. 47,8 %). Na Moravě byla situace opačná – hospitalizovaných mužů bylo 45 (tj. 42,1 %), žen 62 (tj. 57,9 %).

61

Položka č. 3 – Bydliště pacientů Tab. č. 36 – Bydliště pacientů

Oblast Bydliště

Praha Abs.č.

Čechy Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

121

89,0 %

1

0,9 %

122

50,6 %

14

10,3 %

106

99,1 %

120

49,4 %

1

0,7 %

0

0,0 %

1

0,4 %

136

100,0 %

107

100,0 %

243

100,0 %

Jiné Celkem

Morava

Ze 136 pacientů hospitalizovaných v Praze měl 121 (tj. 89 %) bydliště v Čechách, 14 (tj. 10,3 %) na Moravě a 1 uvedl jiné - v SR. Ze 107 pacientů hospitalizovaných na Moravě bydlelo 106 (tj. 99,1 %) na Moravě a 1 v Čechách.

Položka č. 4 – Místo hospitalizace pacientů Tab. č. 37 – Místo hospitalizace

Bydliště

Čechy

Morava

Jiné

ČR

Hospitalizace Abs.č. Rel. č. Abs.č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Praha Morava Celkem

121

99,2 %

1

0,8 %

122 100,0 %

14

11,7 %

1 100,0 %

136

56,0 %

106 88,3 %

0

107

44,0 %

120 100,0 %

1 100,0 %

0,0 %

243 100,0 %

Z 243 respondentů bylo hospitalizováno 136 pacientů (tj. 56 %) v Praze, z nichž 121 měl bydliště v Čechách, 14 na Moravě a 1 uvedl jiné - v SR. Na Moravě bylo hospitalizováno 107 pacientů (tj. 44 %), z nichž 1 měl bydliště v Čechách a 106 na Moravě.

62

Položka č. 5 – Vzdělání pacientů Tab. č. 38 – Vzdělání pacientů

Oblast

Praha

Vzdělání

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Základní

10

7,4 %

19

17,8 %

29

11,9 %

Vyučení

19

14,0 %

44

41,1 %

63

25,9 %

Středoškolské

70

51,5 %

38

35,5 %

108

44,4 %

Vysokoškolské

37

27,2 %

6

5,6 %

43

17,7 %

136

100,0 %

107

100,0 %

243

100,0 %

Celkem

Graf č. 11 - Vzdělání pacientů

60%

Vzdělání pacientů Základní

50%

Vyučení Středoškolské Vysokoškolské

40%

30%

20%

10%

0% Praha

Morava

ČR

Nejvíce pacientů je se středoškolským vzděláním – v Praze 70 (tj. 51,5 %), na Moravě 38 (tj. 35,5 %). Další nejpočetnější skupinou jsou v Praze vysokoškolsky vzdělaní pacienti – 37 (tj. 27,2 %), kdežto na Moravě vyučení – 44 (tj. 41,1 %). Základní vzdělání má více pacientů na Moravě – 19 (tj. 17,8 %), v Praze 10 (tj. 7,4 %).

63

Položka č. 6 – Vyznání pacientů a příslušnost k církvi Tab. č. 39 – Víra pacientů

Oblast

Praha

Víra

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Věřící

40

29,4 %

68

63,6 %

108

44,4 %

Bez vyznání

96

70,6 %

39

36,4 %

135

55,6 %

136

100,0 %

107

100,0 %

243

100,0 %

Celkem

Graf č. 12 - Víra pacientů

80%

Víra pacientů

70% 60% Věřící Bez vyznání

50% 40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

V Praze bylo hospitalizováno 40 věřících pacientů z celkem 136 (tj. 29,4 %), na Moravě 68 ze 107 (tj. 63,6 %). Z celkového počtu 243 respondentů je 108 věřících (tj. 44,4 %). Nejvíce pacientů udalo příslušnost k církvi římskokatolické – v Praze 27 (tj. 67,5 %), na Moravě 67 (tj. 98,6 %). Na Moravě pak 1 pacient uvedl příslušnost k Církvi adventistů sedmého dne. V Praze 4 pacienti byli příslušníky CČSH, 1 ČBCE, 1 církve řeckokatolické a 1 s bydlištěm v SR příslušníkem LCE. 5 věřících pacientů na Moravě a 1 v Praze svou příslušnost neuvedlo.

64

Tab. č. 40 - Příslušnost k církvím (P) [(P) – pacienti, dále jen (P)] Oblast

Praha

Církev

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Adv. 7. dne

0

0,0 %

1

1,5 %

1

0,9 %

CŠSH

4

10,0 %

0

0,0 %

4

3,7 %

ČBCE

1

2,5 %

0

0,0 %

1

0,9 %

LCE

1

2,5 %

0

0,0 %

1

0,9 %

Řeckokat.

1

2,5 %

0

0,0 %

1

0,9 %

Římskokat.

27

67,5 %

67

98,5 %

94

87,0 %

Neuvedeno

6

15,0 %

0

0,0 %

6

5,6 %

40

100,0%

68

100,0%

108

100,0%

Celkem

Graf č. 13 - Příslušnost k církvím (P) Příslušnost k církvím 100% 90% 80% Adv. 7. dne

70%

CŠSH

60%

ČBCE LCE

50%

Řeckokat. 40%

Římskokat. Neuvedeno

30% 20% 10% 0% Praha

Morava

Vysvětlení zkratek: Adv. 7. dne – Adventisti sedmého dne ŘÍMSKOKAT. - Církev římskokatolická ŘECKOKAT. - Církev řeckokatolická CČSH – Církev československá husitská ČBCE – Českobratrská církev evangelická LCE – Luteránská církev evangelická 65

ČR

Zde se nabízelo srovnání počtu věřících pacientů a pacientů bez vyznání podle vzdělání. Pacientů bez vyznání bylo více zastoupeno mezi středoškolsky a vysokoškolsky vzdělanými. Graf č. 14 - Víra a vzdělání pacientů

Víra a vzdělání pacientů

60%

50%

Základní Vyučení Středoškolské

40%

Vysokoškolské

30%

20%

10%

0% Bez vyznání

Věřící

ČR

Údaje vztahující se k náboženským potřebám pacientů a službám nemocnice Položka č. 7 – Dotaz na vyznání při přijetí Tab. č. 41 – Dotaz na vyznání (P)

Oblast Dotaz na vyznání Ano

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

11

27,5 %

8

11,8 %

19

17,6 %

1

2,5 %

2

2,9 %

3

2,8 %

Ne

28

70,0 %

58

85,3 %

86

79,6 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Nevím

66

Z 40 věřících pacientů hospitalizovaných v Praze bylo při přijetí na víru dotazováno 11 (tj. 27,5 %), z 68 věřících na Moravě 8 (tj. 11,8 %). Vůbec nebylo dotazováno v Praze 28 (tj. 70 %), na Moravě 58 (tj. 85,3 %). Zda byli dotazováni, si v Praze nevzpomněl 1 pacient a na Moravě 2.

Položka č. 8 – Zkušenost s negativní reakcí na vyznání při hospitalizaci Tab. č. 42 – Negativní reakce

Oblast Neg. reakce

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

4

10,0 %

1

1,5 %

5

4,6 %

Nevím

2

5,0 %

1

1,5 %

3

2,8 %

Ne

34

85,0 %

66

97,1 %

100

92,6 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Negativní zkušenost s postojem zdravotníků nebo ostatních pacientů kvůli vyznání měli v Praze 4 pacienti (tj. 10 %), na Moravě 1 pacient (tj. 1,5 %). Negativní reakci nezaznamenalo v Praze 34 respondentů (tj. 85 %), na Moravě 66 (tj. 97,1 %). Nevzpomněli si v Praze 2 pacienti (tj. 5 %) a na Moravě 1 pacient (tj. 1,5 %). Položka č. 9 – Nabídka kontaktu s duchovním Tab. č. 43 – Kontakt s duchovním (P)

Oblast Kontakt s

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

duchovním Ano

17

42,5 %

20

29,4 %

37

34,3 %

1

2,5 %

7

10,3 %

8

7,4 %

Ne

22

55,0 %

41

60,3 %

63

58,3 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Nevím

67

Graf č. 15 - Kontakt s duchovním (P)

Kontakt s duchovním

70%

60%

50%

Ano Nevím Ne

40%

30%

20%

10%

0% Praha

Morava

ČR

Kontakt s duchovním bylo v Praze nabídnuto 17 věřícím (tj. 42,5 %) a na Moravě 20 (tj. 29,4 %), nebylo nabídnuto v Praze 22 pacientům s vyznáním (tj. 55 %) a 41 (tj. 60,3 %) na Moravě. Nevěděli 1 věřící v Praze (tj. 2,5 %) a 7 na Moravě (tj. 10,3 %). Položka č. 10 – Přítomnost duchovního v nemocnici Tab. č. 44 – Duchovní v nemocnici (P)

Oblast Duchovní v

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

nemocnici Ano

17

42,5%

6

8,8%

23

21,3%

Nevím

19

47,5%

28

41,2%

47

43,5%

4

10,0%

34

50,0%

38

35,2%

40

100,0%

68

100,0%

108

100,0%

Ne Celkem

Na dotaz, zda je duchovní v nemocnici, odpovědělo z věřících v Praze ano 17 pacientů (tj. 42,5 %), na Moravě 6 (tj. 8,8 %). Ne odpověděli v Praze 4 (tj 10 %), na Moravě 34 (tj. 50 %). Nevědělo v Praze 19 (tj. 47,5 %), na Moravě 28 (tj. 41,2 %). 68

Položka č. 11 – Zájem o přítomnost kaplana Tab. č. 45 – Zájem o přítomnost kaplana

Oblast

Praha

Přítomnost

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

kaplana ano

5

21,7 %

18

29,0 %

23

27,1 %

spíše ano

3

13,1 %

16

25,8 %

19

22,4 %

nevím

8

34,8 %

20

32,3 %

28

32,9 %

spíše ne

5

21,7 %

6

9,7 %

11

12,9 %

nevím

2

8,7 %

2

3,2 %

4

4,7 %

23

100,0 %

62

100,0 %

85

100,0 %

Celkem

Graf č. 16 - Přítomnost kaplana

Přítomnost kaplana 40% 35%

ano spíše ano

30%

nevím spíše ne

25%

nevím

20% 15% 10% 5% 0% Praha

Morava

ČR

Z pacientů, kteří v předchozí položce odpověděli ne nebo nevím, na přítomnost kaplana v nemocnici odpovědělo z 23 v Praze: ano – 5 (tj. 21,7 %), spíše ano - 3 (tj. 13,1 %), nevím - 8 (tj. 34,8 %), spíše ne – 5 (tj. 21,7 %), ne – 2 (tj. 8,7 %). Na Moravě z 62 respondentů odpovědělo ano – 18 (tj. 29 %), spíše ano - 16 (tj. 25,8 %), nevím - 20 (tj. 32,3 %), spíše ne – 6 (tj. 9,7 %), ne – 2 (tj. 3,2 %). 69

Položka č. 12 – Možnost návštěvy vlastním duchovním Tab. č. 46 – Návštěva vlastním duchovním

Oblast Vlastní

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

duchovní ano

5

12,5 %

25

36,8 %

30

27,8 %

nevím

19

47,5 %

23

33,8 %

42

38,9 %

je daleko

16

40,0 %

19

27,9 %

35

32,4 %

0

0,0 %

1

1,5 %

1

0,9 %

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

nepovoleno Celkem

Návštěvy vlastního duchovního má možnost v Praze 5 z respondentů (tj. 12,5 %), na Moravě 25 (tj. 36,8 %). Ne z důvodu, že to není v nemocnici povoleno, odpověděl jen 1 pacient na Moravě. Ne z důvodu vzdálenosti bydliště duchovního od nemocnice uvedlo v Praze 16 dotázaných věřících (tj. 40 %), na Moravě 19 (tj. 27,9 %). Nevědělo v Praze 19 (tj. 47,5 %), na Moravě 23 (tj. 33,8 %). Položka č. 13 – Možnost návštěvy bohoslužby v nemocnici Tab. č. 47 - Bohoslužby v nemocnici (P)

Oblast

Praha

Morava

Bohoslužby Abs.č.

Rel. č.

ČR

Abs.č.

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

v nemocnici Ano

10

25,0 %

44

64,7 %

54

50,0 %

Nevím

24

60,0 %

14

20,6 %

38

35,2 %

6

15,0 %

10

14,7 %

16

14,8 %

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Ne Celkem

Možnost návštěvy bohoslužby v nemocnici potvrdilo v Praze 10 respondentů (tj. 25 %), na Moravě 44 (tj. 64,7 %). Ne odpovědělo v Praze 6 pacientů (tj. 15 %), na Moravě 10 (tj. 14,7 %). Nevědělo v Praze 24 věřících (tj. 60 %), na Moravě 14 (tj. 20,6 %). 70

Položka č. 14 – Doprovod na bohoslužbu Tab. č. 48 – Doprovod na bohoslužbu (P)

Oblast

Praha

Doprovod na

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

bohoslužbu Personál

1

10,0 %

18

40,9 %

19

35,2 %

Dobrovolník

3

30,0 %

5

11,4 %

8

14,8 %

Rodina

3

30,0 %

12

27,3 %

15

27,8 %

Nikdo

3

30,0 %

9

20,5 %

12

22,2 %

10

100,0 %

44

100,0 %

54

100,0 %

Celkem

Graf č. 17 - Doprovod na bohoslužbu (P)

Doprovod na bohoslužbu

45% 40% 35%

Personál Dobrovolník Rodina Nikdo

30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Praha

Morava

ČR

Z respondentů, kteří mají v nemocnici možnost navštívit bohoslužbu, pomoc personálu při dopravení na ni udal v Praze 1 pacient (tj. 10 %), na Moravě 18 (tj. 40,9 %). Možnost doprovodu dobrovolníkem udali v Praze 3 respondenti (tj. 3 %), na Moravě 5 (tj. 11,4 %). Doprovod rodinou označili v Praze 3 věřící (tj. 3 %), na Moravě 12 (tj. 27,3 %). Nemá kdo doprovodit v Praze 3 respondenty (tj. 30 %), na Moravě 9 (tj. 20,5 %). Nevím neodpověděl žádný z respondentů. 71

Položka č. 15 – Potřeba soukromí při modlitbě Tab. č. 49 – Potřeba soukromí

Oblast

Praha

Potřeba

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

soukromí Ano

23

57,5%

27

39,7%

50

46,3%

Ne

17

42,5%

41

60,3%

58

53,7%

Celkem

40

100,0%

68

100,0%

108

100,0%

Graf č. 18 – Potřeba soukromí

70%

Potřeba soukromí při modlitbě

60%

50%

Ano Ne

40%

30%

20%

10%

0% Praha

Morava

ČR

Soukromí při modlitbě z věřících pacientů v Praze potřebuje 23 respondentů (tj. 57,5 %), na Moravě 27 (tj. 39,7 %). Soukromí nepotřebuje v Praze 17 respondentů (tj. 42,5 %), na Moravě 41 (tj. 60,3 %).

72

Položka č. 16 – Zajištění soukromí při modlitbě Tab. č. 50 – Možnost soukromí Oblast

Praha

Možnost

Abs.č.

Morava Rel. č.

ČR

Abs.č.

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

soukromí Ano

10

43,5 %

16

59,3 %

26

52,0 %

Ne

13

56,5 %

11

40,7 %

24

48,0 %

Celkem

23

100,0 %

27

100,0 %

50

100,0 %

Graf č. 19 - Možnost soukromí Možnost soukromí

60%

50% Ano 40%

Ne

30%

20%

10%

0% Praha

Morava

ČR

V Praze z 23 pacientů, kteří potřebují mít při modlitbě soukromí, bylo vyhověno 10 (tj. 43,5 %), 13 jim to umožněno nebylo (tj. 56,5 %). Na Moravě bylo z 27 respondentů potřebujících soukromí při

modlitbě vyhověno 16 (tj. 59,3 %),

nevyhověno 11 (tj. 40,7 %). Pacienti, kterým bylo umožněno soukromí, dále mohli uvést způsob, jakým jim to bylo umožněno. Na Moravě uvedl 1 zástěnu, 3 se modlili na pokoji, 5 jich bylo na pokoji s pacienty stejného vyznání, 5 uvedlo toleranci okolí, 2 volný prostor na oddělení. V Praze uvedli 4 respondenti soukromí pomocí zástěny, 7 na pokoji a 1 toleranci okolí. Z rozhovoru s hlavními sestrami vím, že na Moravě je možnost mobilních zástěn a v Praze zabudovaných.

73

Položka č. 17 – Omezení v dietě z důvodu vyznání Tab. č. 51 – Omezení v dietě Z důvodu své víry udali omezení v dietě v Praze 2 pacienti (tj. 5 %), na Moravě 3 pacienti (tj. 4,4 %). Bez omezení ve stravování bylo v Praze 36 věřících respondentů (tj. 90 %), na Moravě 63 (tj. 92,6 %). V Praze i na Moravě po 2 pacientech nevědělo.

Oblast Omezení

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

v dietě Ano

2

5,0 %

3

4,4 %

5

4,6 %

Nevím

2

5,0 %

2

2,9 %

4

3,7 %

Ne

36

90,0 %

63

92,6 %

99

91,7 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Položka č. 18 – Vstřícnost zařízení v úpravě diety Tab. č. 52 – Úprava stravy (P)

Oblast Úprava stravy

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

0

0,0 %

2

66,7 %

2

40,0 %

Nevím

1

50,0 %

0

0,0 %

1

20,0 %

Ne

1

50,0 %

1

33,3 %

2

40,0 %

Celkem

2

100,0 %

3

100,0 %

5

100,0 %

V úpravě stravy těm pacientům, jejichž víra to vyžaduje, bylo vyhověno pouze na Moravě 2 z 3 (tj. 66,7 %). Nebylo vyhověno 1 v Praze (tj. 50 %) a 1 na Moravě (tj. 33,3 %). 1 respondenta (tj. 50 %) se v Praze na dietní omezení z důvodu víry nikdo neptal.

74

Položka č. 19 – Nabídka návštěvy dietní sestrou Tab. č. 53 – Návštěva dietní sestrou

Oblast Návštěva

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

ČR Abs.č.

Rel. č.

dietní sestrou Ano

0

0,0 %

1

33,3 %

1

20,0 %

Ne

2

100,0 %

2

66,7 %

4

80,0 %

Celkem

2

100,0 %

3

100,0 %

5

100,0 %

Návštěva dietní sestrou nebyla v Praze nabídnuta ani jednomu ze 2 pacientů (tj. 100 %), na Moravě 1 respondentu byla nabídnuta (tj. 33,3 %) a 2 ne (tj. 66,7 %).

Položka č. 20 – Omezení v léčebných postupech z důvodu víry Tab. č. 54 – Léčebné postupy

Oblast Léčebné

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

postupy Ano

2

5,0 %

0

0,0 %

2

1,9 %

Nevím

2

5,0 %

5

7,4 %

7

6,5 %

Ne

36

90,0 %

63

92,6 %

99

91,7 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Omezení v léčebných postupech uvedli z věřících respondentů v Praze 2 (tj. 5 %), na Moravě žádný. Bez omezení v léčebných postupech z důvodu víry bylo v Praze 36 pacientů (tj. 90 %), na Moravě 63 (tj. 92,6 %). Nevěděli v Praze 2 pacienti (tj. 5 %), na Moravě 5 (tj. 7,4 %).

75

Položka č. 21 – Názor na prioritu záchrany života a tradic víry Tab. č. 55 - Záchrana života vs. tradice víry (P) Oblast

Praha

Záchrana má Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

přednost Ano

1

50,0 %

0

0,0 %

1

50,0 %

Ne

1

50,0 %

0

0,0 %

1

50,0 %

Celkem

2

100,0 %

0

100,0 %

2

100,0 %

Ze 2 v Praze hospitalizovaných věřících pacientů s omezením v léčebných postupech by 1 od jejich dodržení ustoupil a 1 ne. Položka č. 22 – Zájem o literaturu s náboženskou tematikou Tab. č. 56 – Zájem o literaturu Oblast

Praha

Zájem o tisk

Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

16

40,0 %

26

38,2 %

42

38,9 %

Ne

24

60,0 %

42

61,8 %

66

61,1 %

Celkem

40

100,0 %

68

100,0 %

108

100,0 %

Zájem o tisk a literaturu s nábož. tematikou uvedlo v Praze 16 věřících respondentů (tj. 40 %), na Moravě 26 (tj. 38,2 %). Nezájem v Praze udalo 24 pacientů (60 %), na Moravě 42 (tj. 61,8 %). Položka č. 23 – Možnost koupě tisku a literatury s nábož. tematikou Tab. č. 57 – Dostupnost literatury Oblast Dostupnost

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

literatury půjčit si

0

0,0 %

1

3,8 %

1

2,4 %

12

75,0 %

17

65,4 %

29

69,0 %

nevím

0

0,0 %

4

15,4 %

4

9,5 %

nelze

4

25,0 %

4

15,4 %

8

19,0 %

16

100,0 %

26

100,0 %

42

100,0 %

jen koupit

Celkem

76

Z 16 pacientů v Praze, kteří projevili v předchozí položce zájem o literaturu, nemá v Praze možnost její koupě v nemocnicic nikdo, pouze tisk 12 (tj. 75 %), 4 (tj. 25 %) udali, že tato možnost není. Z 26 respondentů se zájmem o nábož. literaturu na Moravě má možnost koupit si ji v nemocnici 1 (tj. 3,8 %), pouze tisk 17 (tj. 68,4 %), bez možnosti koupě odpověděli 4 (tj. 15,4 %) a 4 nevěděli (tj. 15,4 %). Z rozhovoru s managementem nemocnic jsem se dověděla, že ve všech nemocnicích je možnost koupě periodického tisku, ale ne literatury. V nemocnicích v Hodoníně a Praze je donáška na oddělení, v Uherském Hradišti po domluvě. Položka č. 24 – Zájem o půjčení literatury Tab. č. 58 – Půjčení literatury

Oblast Zájem o půjčení

Praha Abs.č.

Morava

Rel. č.

Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

5

31,2 %

18

69,2 %

23

54,8 %

Spíše ano

5

31,2 %

7

26,9 %

12

28,6 %

Nevím

2

12,5 %

1

3,9 %

3

7,1 %

Spíše ne

3

18,8 %

0

0,0 %

3

7,1 %

Ne

1

6,3 %

0

0,0 %

1

2,4 %

16

100,0 %

26

100,0 %

44

100,0 %

Celkem

O možnost půjčit si literaturu v nemocnici projevilo v Praze z 16 pacietů zájem 5 (tj. 31,2 %), spíše ano odpovědělo 5 pacientů (tj. 31,2 %), nevím odpověděli 2 pacienti (tj. 12,5 %), spíše ne udali 3 (tj. 18,8 %), nezájem uvedl 1 respondent (tj. 6,3 %). Na Moravě z 26 pacientů se zájmem o nábož. literaturu by možnost jejího zapůjčení uvítalo 18 (tj. 69,2 %), spíše ano 7 (tj. 26,9 %) a nevěděl 1 respondent (tj. 3,9 %).

77

Položka č. 25 – Škála požadavků na poskytované služby Tab. č. 59 – Škála důležitosti služeb – Praha

důležité abs. Návštěvy

rel.

spíše důležité abs.

rel.

nevím abs.

rel.

spíše nedůležité abs.

rel.

nedůležité abs.

rel.

5

12,5%

7

17,5%

5 12,5%

5

12,5%

18 45,0%

6

15,0%

6

15,0%

7 17,5%

6

15,0%

15 37,5%

14

35,0%

5

12,5%

3

7,5%

3

7,5%

15 37,5%

6

15,0%

1

2,5%

5 12,5%

5

12,5%

23 57,5%

8

20,0%

3

7,5%

7 17,5%

3

7,5%

19 47,5%

13

32,5%

4

10,0%

2

5,0%

6

15,0%

15 37,5%

8

20,0%

1

2,5%

3

7,5%

7

17,5%

21 52,5%

17

42,5%

6

15,0%

2

5,0%

2

5,0%

13 32,5%

12

30,0%

5

12,5%

6 15,0%

4

10,0%

13 32,5%

0

0,0%

2 100,0%

0

0,0%

0

0,0%

0

0,0%

0

0

0,0%

0

0,0%

0

0,0%

duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při modlitbě Na pokoji pacienty stejného vyznání Na pokoji sám Mít symboly své víry Přístup k náboženské literatuře Respektování vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle víry Léčení s ohledem

2 100,0%

0,0%

na víru V Praze je pro věřící pacienty nejdůležitější potřebou respektování víry personálem – ano odpovědělo 17 pacientů (tj. 42,5 %), spíše ano 6 (tj. 15 %), dále mít soukromí při modlitbě – ano odpovědělo 14 pacientů (tj. 35 %), spíše ano 5 (tj. 78

12,5 %), pak mít u sebe symboly své víry – ano udalo 13 (tj. 32,5 %), spíše ano 4 (tj. 10 %). Dodržení terapeutických postupů dle tradic víry je důležité pro 2 pacienty ze 2, kteří toto omezení v terapii mají (tj. 100 %). Dodržení omezení diety je spíše důležité pro 2 pacienty ze 2, kteří toto omezení udali (tj. 100 %). Jediné potřeby respektování víry personálem, dodržení omezení diety a dodržení terapie dle tradic víry byly důležité u více než 50 % věřících respondentů. Ostatní potřeby byly spíše nedůležité. Nejméně důležitou potřebou bylo být na pokoji s pacienty stejného vyznání – ne 23 (tj. 57,5 %), spíše ne 5 (tj. 12,5 %), dále koupě či zapůjčení tisku – ne 21 (tj. 52,5 %), spíše ne 7 (tj. 17,5 %) a být na pokoji sám – ne odpovědělo 19 (tj. 47,5 %), spíše ne 3 (tj. 7,5 %). Graf č. 20 - Škála důležitosti služeb – Praha (%)

100%

Škála důležitosti služeb - Praha

90% je důležité (5)

80%

spíše důležité (4)

70%

nevím (3)

60%

spíše nedůležité (2) nedůležité (1)

50% 40% 30% 20%

79

Léčení s ohledem na víru

Jídelníček podle víry

Respektování vyznání pacienty

Respektování vyznání personálem

Přístup k náboženské literatuře

Mít symboly své víry

Na pokoji sám

Na pokoji pacienty stejného vyznání

Návštěvy bohoslužby

Návštěvy duchovního

0%

Soukromí při modlitbě

10%

Tab. č. 60 – Škála důležitosti služeb – Morava

je důležité

spíše

nevím

důležité abs.

rel.

abs.

rel.

spíše

nedůležité

nedůležité abs

rel.

abs.

rel.

abs.

rel.

. Návštěvy

12 17,6%

11

16,2%

13 19,1%

15

22,1%

17 25,0%

14 20,6%

15

22,1%

13 19,1%

8

11,8%

18 26,5%

13 19,1%

9

13,2%

10 14,7%

10

14,7%

26 38,2%

7 10,3%

10

14,7%

7 10,3%

10

14,7%

34 50,0%

4,4%

3

4,4%

9 13,2%

7

10,3%

46 67,6%

13 19,1%

14

20,6%

10 14,7%

9

13,2%

22 32,4%

8,8%

11

16,2%

10 14,7%

7

10,3%

34 50,0%

27 39,7%

8

11,8%

11 16,2%

4

5,9%

18 26,5%

19 27,9%

9

13,2%

10 14,7%

8

11,8%

22 32,4%

1

33,3%

0

0,0%

2 66,7%

duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při modlitbě Na pokoji pacienty stejného vyznání Na pokoji sám Mít symboly své

3

víry Přístup k

6

náboženské literatuře Respektování vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle

0

0,0%

0

0,0%

víry Na Moravě je pro věřící pacienty nejdůležitější potřebou respektování víry personálem – ano odpovědělo 27 pacientů (tj. 39,7 %), spíše ano 8 (tj. 11,8 %), dále pak respektování víry ostatními pacienty – ano odpovědělo 19 pacientů (tj. 27,9 %), spíše ano 9 (tj. 13,2 %), a možnost návštěvy bohoslužby – ano udalo 14 pacientů (tj. 80

20,6 %), spíše ano 15 (tj. 22,1 %). Pro 1 pacienta ze tří, kteří mají omezení v dietě, bylo jeho dodržení spíše důležité (tj. 33,3 %). Na Moravě byla jediná potřeba respektování víry personálem důležitá pro pacienty více než z 50 % (přesně 51,5 %). Nejméně důležitou potřebou udali pacienti být na pokoji sám – ne 46 (tj. 67,6 %), spíše ne 7 (tj. 10,3 %), dále pak být na pokoji s pacienty stejného vyznání – ne udali 34 pacienti (tj. 50 %), spíše ne 10 (tj. 14,7 %), a koupě či zapůjčení tisku – ne 34 (tj. 50 %), spíše ne 7 (tj. 10,3 %). 2 pacienti ze 3, kteří mají omezení v dietě, udali, že pro ně tato potřeba a její naplnění není důležitá (tj. 66,6%) Graf č. 21 – Škála důležitosti služeb – Morava (%) 100%

Škála důležitosti služeb - Morava

90% je důležité

80%

spíše důležité 70%

nevím

60%

spíše nedůležité nedůležité

50% 40% 30% 20%

Léčení s ohledem na víru

Jídelníček podle víry

Respektování vyznání pacienty

Respektování vyznání personálem

Přístup k náboženské literatuře

Mít symboly své víry

Na pokoji sám

Na pokoji pacienty stejného vyznání

Návštěvy bohoslužby

Návštěvy duchovního

0%

Soukromí při modlitbě

10%

Volná položka – Návrhy na zlepšení Tuto možnost využili 3 pacienti na Moravě, kdy všichni uvedli zřízení kaple, a 1 v Praze, který uvedl častější bohoslužby.

81

7.2 Analýza dat v souvislosti se stanovenými cíli a hypotézami

Ve své práci jsem měla snahu o splnění cílů, které jsem si vytyčila, a o potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Provedla jsem šetření u dvou skupin – pacientů a sester, a to ve dvou oblastech – v Praze a na Moravě. Sledovala jsem zkušenosti pacientů s uspokojováním náboženských potřeb a jejich požadavky na ně, a dále postoje a zkušenosti sester a servis nemocnic k uspokojení náboženských potřeb pacientů.

Stanovila jsem si 4 cíle: Cíl. č. 1 – Zjistit, zda jsou při přijetí pacienta do nemocnice zjišťovány jeho náboženské potřeby. S tímto cílem souvisí hypotéza č. 1. Cíl č. 2 – Zjistit, zda nemocnice zajišťují uspokojení náboženských potřeb pacientů. S tímto cílem souvisí hypotéza č. 11. Cíl č. 3 – Zjistit postoje, zkušenosti a úroveň znalostí sester. K tomuto cíli přísluší hypotézy č. 2 - 7. Cíl č. 4 – Zjistit zkušenosti, postoje a požadavky pacientů na služby v náboženské oblasti. Tomuto cíli odovídají hypotézy č. 8 - 10. Všechny cíle se mi podařilo splnit. Hypotéza č. 1 – Předpokládám, že ve více než 60 % nejsou pacienti při přijetí na své vyznání a náboženské potřeby dotazováni. (položka č. 7 pro pacienty a č. 12 pro sestry) Tato hypotéza se potvrdila při dotazování pacientů. Ve všech nemocnicích nebylo na svou víru dotazováno 79,6 %. V Praze byli pacienti dotazováni na své vyznání při přijetí více (v 27,5 %) než na Moravě (v 11,8 %). (viz tab. č. 41, str. 66)

82

Graf č. 22 - Dotaz na víru při přijetí (P)

Dotaz na víru při přijetí (P)

90% 80% 70% 60%

Ano 50%

Nevím Ne

40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

ČR

Při hodnocení dat z dotazníku pro sestry se tato hypotéza nepotvrdila. Sestry uvedly v 87,2 %, že se při přijetí na vyznání pacientů ptají, a to opět více v Praze (v 90,4 %) než na Moravě (v 70,6 %).

Graf č. 23 - Dotaz na víru při přijetí (S)

100%

Dotaz na víru při přijetí (S)

90% 80% ano 70%

na

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Praha

Morava

83

ČR

Hypotéza č. 2 – Předpokládám, že ve více než 70 % se sestry o náboženské potřeby pacientů během hospitalizace už více nezajímají. (položka č. 13 pro sestry) Na tuto položku měly sestry na výběr ze tří odpovědí. Z celkového počtu respondentů se o náboženské potřeby pacientů zajímají v 34,6 % pouze při přijetí, v 24,1 % vůbec ne. Sečteme-li tyto dvě položky, výsledkem je 58,7 % sester, které se o pacientovy potřeby v oblasti víry více nezajímají. Tato hypotéza se tedy nepotvrdila. Graf. č. 24 - Komunikace o nábož. potřebách – ČR

Komunikace o náboženských potřebách 24,1%

a) pouze při přijetí

34,6%

b) i během hos pitalizace c) vůbec ne

41,4%

Hypotéza č. 3 – Předpokládám, že ve více než 60 % nemají sestry alespoň dobré znalosti o náboženství potřebné k uspokojení náboženských potřeb pacientů různého vyznání. (položka č. 10 pro sestry) Protože pro objektivní zhodnocení znalostí sester neexistují žádné obecné normy, zvolila jsem pro tuto hypotézu sebehodnocení sester. Měly možnost své znalosti ohodnotit jedním z pěti stupňů, a to výborné, velmi dobré, dobré, dostatečné a nedostatečné. Jako nedostatečné označilo své znalosti 34,6 % sester a jako dostatečné 35,3 % sester. Dohromady tedy nedosahují při svém sebehodnocení dobré úrovně znalostí celkem sestry v 69,9 %, čímž se mi hypotéza potvrdila.

84

Graf č. 25 - Sebehodnocení znalostí – ČR

Sebehodnocení znalostí o náboženstvích 3,0%0,8% 26,3%

34,6%

a) nedos tatečné b) dos tatečné c) dobré d) velm i dobré e) výborné

35,3%

Hypotéza č. 4 – Předpokládám, že na Moravě bude pracovat vyšší počet věřících sester než v Praze. (položky č. 4 a 6 pro sestry) Na Moravě pracuje 27 věřících sester z 60 (tj. 45 %) a v Praze 10 ze 73 (tj. 14 %). Tato hypotéza se potvrdila.

Graf č. 26 - Věřící sestry - ČR (%)

50% 45%

Podíl věřících sester

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Praha

Morava

85

Hypotéza č. 5 – Domnívám se, že věřící sestry budou více ochotné komunikovat s věřícím pacientem než sestry nevěřící. (položky č. 6 a 14 pro sesty) Z 37 věřících sester 30 (tj 81,1 %) nemá s komunikací problém, pro 3 (tj. 8,1 %) je komunikace s věřícími obtížná, ale mluví s nimi. Z věřících sester tedy s pacienty o jejich náboženských potřebách mluví 89,2 %. Z 96 sester bez vyznání 55 (tj. 57,3 %) nemá s komunikací problém, pro 14 (tj. 14,6 %) je obtížná, ale mluví s pacienty na toto téma. 71,9 % sester bez vyznání nemá s komunikací problém. Tato hypotéza se potvrdila – snadněji se mluví s pacienty o náboženských potřebách sestrám věřícím. Tab. č. 61 - Komunikace věřících sester a sester bez vyznání Víra

Věřící

Komunikace Není problém

Abs. č.

Bez vyznání

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

ČR Abs. č.

Rel. č.

30

81,1 %

55

57,3 %

85

63,9 %

Obtížně, ale mluví

3

8,1 %

14

14,6 %

17

12,8 %

Nemluví, stud

1

2,7 %

2

2,1 %

3

2,3 %

Nemluví, neznalost

3

8,1 %

22

22,9 %

25

18,8 %

Nemluví vůbec

0

0,0 %

3

3,1 %

3

2,3 %

37

100,0 %

96

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

Graf č. 27 - Komunikace věřících sester a sester bez vyznání 90%

Komunikace s věřícími pacienty

80% 70% 60% Věřící 50%

Bez vyznání ČR

40% 30% 20% 10% 0% Není problém

Obtížně, ale mluví

Nemluví, stud

86

Nemluví, nezná

Nemluví vůbec

Hypotéza č. 6 – Předpokládám, že ve více než 80 % jsou sestry vnitřně přesvědčené, že by měla mít záchrana života přednost před respektováním pravidel víry. (položka č. 22 pro sestry) K zjištění, zda tato hypotéza platí, jsem stanovila v dotazníku pro sestry položku č. 22, kde měly sestry 5 možností odpovědi. Ano označilo 69,2 % a spíše ano odpovědělo 23,3 % sester. Celkem tedy lze považovat součet obou odpovědí – tj. 92,5 % za přesvědčení o prioritě záchrany života před tradicemi víry, čímž se hypotéza potvrdila. Graf č. 28 - Záchrana života vs. tradice víry (S) – ČR

Záchrana života vs. priorita náboženských tradic 0,0% 5,3%2,3%

a) ano b) s píš e ano

23,3%

c) nevím d) s píš e ne

69,2%

e) ne

Dále jsem srovnala toto přesvědčení u věřících sester a sester bez vyznání. Výsledek byl očekávaný – ano a spíše ano odpovědělo více sester bez vyznání (93,8 %) než věřících (89,2 %). Tab. č. 62 - Záchrana života vs. tradice víry (S) - ČR (dle vyznání)

Vztak k víře Život přednost

Bez vyznání Abs.č.

Rel. č.

Věřící Abs.č.

ČR

Rel. č.

Abs.č.

Rel. č.

Ano

69

71,9 %

23

62,2 %

92

69,2 %

Spíše ano

21

21,9 %

10

27,0 %

31

23,3 %

Nevím

3

3,1 %

4

10,8 %

7

5,3 %

Ne

3

3,1 %

0

0,0 %

3

2,3 %

96

100,0 %

37

100,0 %

133

100,0 %

Celkem

87

Graf č. 29 - Záchrana života vs. tradice víry (S) - ČR (dle vyznání) 80%

Záchrana života vs. tradice víry (S) dle vyznání

70% 60%

Ano Spíše ano

50%

Nevím Ne

40% 30% 20% 10% 0% Bez vyznání

Věřící

ČR

Hypotéza č. 7 – Domnívám se, že více než 80 % sester se nesetkalo s ordinací z vitální indikace, která by byla v rozporu s vyznáním zachraňovaného pacienta. (položka č. 23 pro sestry) Podle odpovědí na položku č. 23 v dotazníku pro sestry jsem zjistila, že zkušenost s ordinací z vitální indikace, která byla v rozporu s vyznáním zachraňovaného pacienta, má ze své praxe 26 sester ze 133 (tj. 19,5 %). Nevzpomnělo si 10 sester (tj. 7,5 %) a nesetkalo se 97 sester (tj. 72,9 %). Při hodnocení jednoznačné odpovědi, že se s takovou ordinací nesetkaly, se tato hypotéza nepotvrdila. Graf č. 30 – Zkušenost s ordinací proti víře - ČR

Zkušenosti s ordinací proti víře - ČR

Ano 19,5%

Ano Nevím

Nevím 7,5% Ne 72,9%

88

Ne

Hypotéza č. 8 - Předpokládám, že více věřících pacientů bude s bydlištěm na Moravě než s bydlištěm v Čechách. (položky č. 3 a 6 pro pacienty) Tuto hypotézu jsem posuzovala podle položek č. 3 a 6 pro pacienty. Z 243 respondentů má 1 bydliště v SR a je věřící, pro hypotézu neposuzován. Bydliště v Čechách má 122 pacientů, z nichž 38 (tj. 31,1 %) je věřících a 84 (tj. 68,9 %) je bez vyznání. Ze 120 pacientů bydlících na Moravě je 69 (tj. 57,5 %) věřících a 51 (tj. 42,5 %) bez vyznání. Hypotéza se potvrdila. Tab. č. 63 – Víra a bydliště pacientů

Bydliště

Čechy

Víra

Morava

Jiné

ČR+jiné

Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č. Abs. č. Rel. č.

Věřící

38

31,1 %

69

57,5 %

1 100,0 %

107

44,0 %

Bez vyznání

84

68,9 %

51

42,5 %

0

135

55,6 %

Celkem

122 100,0 %

120 100,0 %

0,0 %

1 100,0 %

Graf č. 31 – Víra a bydliště pacientů

Víra a bydliště pacientů

100% 90%

Věřící

80%

Bez vyznání

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Čechy

Morava

Jiné

89

ČR

243 100,0 %

Hypotéza č. 9 - Domnívám se, že v nemocnicích na Moravě bude zájem pacientů o služby pro uspokojení jejich náboženských potřeb vyšší než v Praze. (položka č. 25 pro pacienty) K vyhodnocení této hypotézy jsem použila výsledky šetření v položce č. 25 pro pacienty. Vypočetla jsem u jednotlivých služeb průměr důležitosti, jak označili pacienti ve škále v dotazníku. U všech služeb celkem je v Praze průměr důležitosti 3,0 a na Moravě 2,16. Tato hypotéza se tedy nepotvrdila. Graf č. 32 – Škála důležitosti služeb - Praha + Morava (průměr důležitosti) (%)

Škála důležitosti služeb (podíl odpovědí ve skupině, první sloupec Praha, druhý sloupec Morava) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30%

90

Léčení s ohledem na víru

Jídelníček podle víry

Respektování

vyznání pacienty

personálem

Mít symboly své víry

Na pokoji sám

Na pokoji pacienty stejného vyznání

Soukromí při modlitbě

Návštěvy bohoslužby

Návštěvy duchovního

0%

Přístup k náboženské literatuře

10%

Respektování vyznání

nedůležité (1) spíše nedůležité (2) nevím (3) spíše důležité (4) je důležité (5) důl žité (1)

20%

Tab. č. 64 – Škála důležitosti služeb – Praha + Morava (rel. č., průměr důležitosti)

Důležitost

Průměr

důležité (5)

spíše důležité

v bodech

nevím (3)

(4) Mor

Pha

Mor

Pha

Mor

spíše ne-

nedůležité

důležité (2)

(1)

Služba

Pha Mor

Pha

Pha

Mor

Pha

Mor

Návštěvy

2,4

2,8

12,5% 17,6%

17,5% 16,2% 12,5% 19,1% 12,5% 22,1% 45,0% 25,0%

2,6

3,0

15,0% 20,6%

15,0% 22,1% 17,5% 19,1% 15,0% 11,8% 37,5% 26,5%

3,0

2,6

35,0% 19,1%

12,5% 13,2%

2,1

2,2

15,0% 10,3%

2,5% 14,7% 12,5% 10,3% 12,5% 14,7% 57,5% 50,0%

Na pokoji sám

2,5

1,7

20,0%

7,5%

Mít symboly své

2,9

2,8

32,5% 19,1%

2,2

2,2

20,0%

3,3

duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při

7,5% 14,7%

7,5% 14,7% 37,5% 38,2%

modlitbě Na pokoji pacienty stejného vyznání 4,4%

4,4% 17,5% 13,2%

7,5% 10,3% 47,5% 67,6%

10,0% 20,6%

5,0% 14,7% 15,0% 13,2% 37,5% 32,4%

8,8%

2,5% 16,2%

7,5% 14,7% 17,5% 10,3% 52,5% 50,0%

3,3

42,5% 39,7%

15,0% 11,8%

3,0

2,9

30,0% 27,9%

12,5% 13,2% 15,0% 14,7% 10,0% 11,8% 32,5% 32,4%

4,0

2,0

víry Přístup k náboženské literatuře Respektování

5,0% 16,2%

5,0%

5,9% 32,5% 26,5%

vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle

0,0%

0,0% 100,0% 33,3%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

víry Léčení s

5,0

100,0%

ohledem na víru

91

0,0% 66,7%

Hypotéza č. 10 - Předpokládám, že ve více 60 % jsou pacienti rozhodnuti ustoupit z pravidel své víry v oblasti terapie za cenu záchrany svého života. (položky č. 20 a 21 pro pacienty) Ke zhodnocení, zda jsou pacienti, kterým pravidla jejich víry ukládají omezení v terapeutických postupech, rozhodnuti od těchto pravidel ustoupit za záchranu svého života, jsem použila výsledky šetření získané v položkách č. 20 a 21 v dotazníku pro pacienty. Omezení v léčebných postupech udali v Praze 2 pacienti, což je velmi malý počet respondentů k posuzování, ale z nich 1 by ustoupil (tj. 50 %) a 1 ne. Tato hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza č. 11 - Předpokládám, že v nemocnicích jsou z více než 55 % schopni zajistit uspokojení náboženských potřeb

pacientů v oblasti

pastorační péče,

stravování a péče o zemřelého. (položka č. 26 pro sestry) Pro vyhodnocení této hypotézy jsem použila výsledky průzkumu z položky č. 26 pro sestry a pro srovnání i výsledky z položky č. 25 pro pacienty. U celkového počtu 133 respondentů – sester jsem za kladnou odověď považovala dvě varianty, a to ano, kdykoliv a spíše ano, téměř vždy. Počet odpovědí na jednotlivé poskytované služby jsem sečetla za všechny nemocnice a v těchto dvou variantách. Nad 55 % jsem získala výsledek u návštěvy duchovního (125 kladných odpovědí, tj. 94 %), návštěvy bohoslužby (99, tj. 74,4 %), soukromí při modlitbě (95, tj. 71,4 %), mít symboly své víry (119, tj. 89,5 %),

respektování

vyznání

personálem (110, tj. 82,7 %)

a respektování tradic víry při dietě (109, tj. 82 %). U ostatních služeb nedosahovala možnost jejich zajištění ani 50 % - být na pokoji s pacienty stejného vyznání 21,1 % (28 kladných odpovědí), být na pokoji sám 36,8 % (49 kladných odpovědí), přístup k náboženské literatuře 27,1 % (36 kladných odpovědí), respektování vyznání ostatními

pacienty

45,9 %

(61 kladných odpovědí) a respektování tradic víry

při terapii 33,1 % (44 kladných odpovědí). Všechny služby, které pacienti požadují za nejvíce důležité dle položky č. 25 pro pacienty – str. 78 – 81 (respektování víry personálem, respektování víry ostatními pacient, možnost návštěvy bohoslužby, soukromí při modlitbě, mít u sebe symboly své víry), jsou nemocnice schopny zabezpečit dokonce z více než 70 %.

92

Tab. č. 65 – Škála poskytovaných služeb – Praha + Morava (rel. č., průměr) Průměr

kdykoliv (5) téměř vždy

nevím (3)

výjimečně

(4) Pha Mor

Pha

Mor

Pha

nikdy (1)

(2)

Mor

Pha

Mor

Pha

Mor Pha Mor

4,6

4,6 68,5% 66,7% 27,4% 25,0%

2,7%

8,3%

1,4%

0,0% 0,0%

0,0%

3,7

4,4 31,5% 51,7% 28,8% 40,0% 26,0%

6,7%

4,1%

1,7% 9,6%

0,0%

4,0

3,9 42,5% 41,7% 28,8% 30,0% 20,5%

10,0%

5,5% 10,0% 2,7%

8,3%

2,7

2,5

5,0% 15,1% 13,3% 20,5%

25,0% 47,9% 41,7% 8,2% 15,0%

Na pokoji sám

3,2

2,6 27,4% 15,0% 17,8% 11,7% 11,0%

3,3% 38,4% 53,3% 5,5% 16,7%

Mít symboly své

4,5

4,7 60,3% 83,3% 27,4%

8,3%

9,6%

6,7%

3,2

2,9

6,7% 56,2%

36,7%

8,2% 21,7% 6,8% 16,7%

4,2

4,4 38,4% 60,0% 43,8% 23,3% 15,1%

13,3%

2,7%

1,7% 0,0%

1,7%

3,6

3,5 19,2% 18,3% 27,4% 26,7% 47,9%

45,0%

1,4%

1,7% 4,1%

8,3%

4,2

4,3 45,2% 51,7% 35,6% 31,7% 16,4%

13,3%

2,7%

3,3% 0,0%

0,0%

3,4

2,9 12,3%

61,7% 13,7% 10,0% 0,0% 10,0%

Návštěvy duchovního Návštěvy bohoslužby Soukromí při modlitbě Na pokoji

8,2%

pacienty stejného vyznání 2,7%

1,7% 0,0%

0,0%

víry Přístup k

8,2% 18,3% 20,5%

náboženské literatuře Respektování vyznání personálem Respektování vyznání pacienty Jídelníček podle víry Léčení s ohledem

0,0% 32,9% 18,3% 41,1%

na víru

93

Graf č. 33 – Škála poskytovaných služeb – Praha + Morava (%) Naplňování náboženských potřeb (podíl odpovědí ve skupině, první sloupec Praha, druhý sloupec Morava)

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30%

Léčení s ohledem na víru

Jídelníček podle víry

Respektování vyznání pacienty

Respektování vyznání personálem

Přístup k náboženské literatuře

Mít symboly své víry

Na pokoji sám

Na pokoji pacienty stejného vyznání

návštěvy duchovního

0%

Soukromí při modlitbě

10%

nikdy výjimečně nevím téměř vždy kdykoliv ikd návštěvy bohoslužby

20%

Mám-li posuzovat schopnost nemocnic uspokojit náboženské potřeby pacientů celkově, vypočítala jsem průměr ze všech odpovědí – kladně ve všech službách odpovědělo 875 respondentů, podíl z 11 služeb činí 79,5, což je při 133 respondentech 59,8 %. Tuto hypotézu lze tedy považovat za potvrzenou.

94

8 DISKUZE Ve své bakalářské práci jsem se snažila na základě dat získaných z dotazníků pro sestry a pacienty zhodnotit stav požadavků pacientů na nemocnice a personál v oblasti náboženských potřeb a úroveň poskytovaných služeb k jejich uspokojení. Jak jsem předpokládala v hypotézách č. 4 a č. 8, větší počet věřících sester a pacientů je na Moravě (výsledky položek č. 6 pro sestry i pacienty), což koreluje s výsledky sčítání lidu z r. 200112, kdy v Čechách bylo 26,7 % věřících obyvatel a na Moravě 44 %. Stejně tak výsledky mého šetření v příslušnosti k jednotlivým vírám odpovídají sčítání lidu r. 2001. V mém průzkumu je věřícími pacienty nejvíce zastoupena Církev římskokatolická – 87 % (při sčítání lidu r. 2001 - 83,4 %), z ostatních náboženských církví a společenství Církev československá husitská – 3,7 % (při sčítání 3 %), Českobratrská církev evangelická – 0,9 % (při sčítání 3,6 %), Adventisti sedmého dne 0,9 % (při sčítání 0,3 %). Příslušnost k Náboženské společnosti Svědci Jehovovi a Pravoslavné církvi v českých zemích neudal žádný z věřících pacientů, přestože jejich zastoupení v nábožensky založené části naší společnosti je v obou případech 0,7 %. V mém šetření 5,6 % věřících pacientů svou příslušnost neuvedlo, je tedy možno domnívat se, že právě v této skupině je některý z věřících příslušníkem jedné ze dvou nezastoupených a přitom v ČR rozšířených náboženských komunit. Přestože 69,2 % sester účastných mého výzkumu dokončilo své vzdělání pro výkon povolání v r. 1991 a později, výuka o náboženstvích byla součástí studia jen u 23,3 % respondentek, což se dá nejspíš přičíst počátečnímu pomalejšímu porevolučnímu vývoji změn ve výuce ošetřovatelství. Zájem o získání znalostí v oblasti náboženských potřeb má přesto pouhých 20,3 % sester a nejčatějším zdrojem uvedly internet. Tento opravdu nízký zájem o prohloubení vědomostí je poněkud zarážející, když 69,9 % sester považuje své znalosti v rámci sebehodnocení za nedostatečné či jen dostatečné. Překvapivým byl také výsledek záměrně volené položky o poskytování péče formou

12

www.czso.cz - 5.1.2008

95

oš. procesu, který ukládá vyhláška č. 385/2006 Sb. platná od 1.11.2006. V příloze č. 1 – Minimální obsah samostatných částí zdravotnické dokumentace – v oddílu 11 jsou popsány náležitosti dokumentace oš. procesu a v odst. a) uvádí přímo oš. anamnézu jako její součást.13 Při rozhovoru s managementem jednotlivých nemocnic jsem si ověřila, že opravdu péči formou OP poskytují, proto i odpověď 4 sester nevím a 1 sestry ne zaslouží zamyšlení nad příčinou, protože lze říct, že vlastně „nějak“ pečují o pacienta, „něco“ dělají, ale pokud neví, proč to tak dělají a z čeho systém jejich práce vychází, nemohou pochopit smysl této práce a ani ji v rámci oš. procesu správně vykonávat. Zajímavým je také fakt, že v Praze se na vyznání pacientů sestry ptají víc (90,4 %) než na Moravě (83,3 %). Tento výsledný údaj je zřejmě spojený s přístupem managementu v jedné z nemocnic na Moravě – na vyznání se sestry při přijetí nedotazují, aby příliš nezasahovaly do pacientova soukromí. Za zamyšlení stojí také to, že 58,7 % sester s pacienty o jejich náboženských potřebách mluví jen při přijetí nebo vůbec ne, nejvíce z nich z důvodu neznalosti problematiky (18,8 %). Nejčastějším zdrojem informací o konkrétní víře přijímaného pacienta je pacient samotný (75,9 %) nebo jeho rodina (42,6 %). Kontakt s duchovním jsou schopny zajistit sestry dle rozhovoru s vedením nemocnic ve všech posuzovaných nemocnicích, přesto 6,1 % respondentek odpovědělo ne nebo nevím, zřejmě z důvodu špatné informovanosti o poskytovaných službách v zařízení. Svědčí o tom také to, že na přítomnost duchovního přímo v nemocnici odpovědělo ano 22 sester na Moravě, kde kaplana ani v jedné nemocnici nemají. Ten je pouze v nemocnici v Praze, a tady odpověděly 2 sestry nevím a 2 ne. Stejně tak nejsou sestry informovány dostatečně o konání bohoslužeb, které se v různých intervalech organizují ve všech nemocnicích a ví o tom pouze 78,9 % sester. O tom, že je v Praze možnost využít dobrovolníka k doprovodu na bohoslužbu, ví v Praze pouze 24,4 % sester. Naopak na Moravě, kde tato možnost není ani v jedné nemocnici, odpovědělo ano 25 % sester. O možnosti úpravy stravy, v čemž jsou schopny vyhovět dle rozhovoru s managementem všechny mého šetření zúčastněné nemocnice, ví 85,7 % sester. Pokud jsou sestry tak málo informované o poskytovaných službách nemocnice,

13

www.sagit.cz - 12.1.2008

96

ve které pracují, naskýtá se otázka, jak kvalitně jsou schopny zajistit uspokojení náboženských potřeb pacientů a být jim nápomocny. Velmi mě zajímal názor mých kolegyň na prioritu mezi záchranou života a respektem tradic víry. Záchrana života by měla mít přednost podle 92,5 % sester. Když jsem tento názor porovnala u věřících sester a sester bez vyznání (viz tab. č. 62, str. 87, a graf č. 29, str. 88), záchrana života by měla mít přednost podle 93,8 % sester bez vyznání a 89,2 % sester věřících, což se dalo očekávat. Věřící sestry budou více inklinovat svým názorem k prioritě tradic víry než sestry bez vyznání. V práci lékaře jsou často chvíle, kdy náboženské (nebo i vlastní) přesvědčení pacienta je v rozporu s terapeutickým postupem v praxi, který si vyžaduje záchrana života pacienta, a lékař se pak dostává do situace, kdy řeší sám v sobě dilema a váhá, jak rozhodnout - zda respektovat víru pacienta či principy svého povolání dané Hippokratovou přísahou (viz příloha č. 4). S ordinací lékaře z vitální indikace proti tradicím víry pacienta se setkalo 19,5 % sester a 68,4 % sester by takovou ordinaci splnilo. Opět jsem porovnala tento přístup u sester věřících a bez vyznání a dle očekávání by ordinaci splnilo 74 % sester bez vyznání a 54,1 % sester věřících. Za pozastavení bez pochyby stojí odpovědi na položku 25 pro sestry, kdy sice 46,6 % sester uvedlo, že mají místnost k důstojnému zaopatření těla zemřelého, ale samotné možnosti, kde tělo zaopatřují tam, kde tuto místnost nemají, jsou dle mého názoru nedůstojné (tab. č. 31, str. 56) - ze 71 sester jich 35 zaopatřuje tělo zesnulého v koupelně, mezi dalšími možnostmi se objevil i sklad, jídelna (co na to hygienické předpisy?), čistící místnost. Nelze chtít po zařízeních investičně nákladné stavební úpravy a na každém oddělení vyhrazenou místnost pouze pro tyto účely, ale úcta k životu, který právě skončil, a k člověku samotnému by si zasloužila tuto situaci řešit. Během svého šetření mě zajímala také souvislost mezi vírou a nejvyšším ukončeným vzděláním u pacientů. V grafu č. 14, str. 66 je znatelné, že více věřících je mezi respondenty se středním a nižším vzděláním, což opět odpovídá situaci při sčítání lidu v r. 200114, kdy 29,3 % mělo vzdělání základní, 38,5 % střední bez maturity a 23,8 % střední s maturitou. S odpověďmi sester, které v 87,2 % uvedly, že se pacientů při přijetí dotazují na

14

www.czso.cz - 5.1.2008

97

víru, nesouhlasí odpovědi pacientů na stejnou otázku – v

79,6 % uvedli, že

dotazováni nebyli. 92,6 % pacientů se nesetkalo s negativní reakcí na svou víru ať ze strany ostatních pacientů či personálu, což lze považovat za pozitivní a lze hodnotit kladně vzhledem k potřebě pro pacienty nejdůležitější (41,1 %), a to respektování jejich víry personálem. O neinformovanosti pacientů o službách nemocnic svědčí to, že 58,3 % jich odpovědělo, že jim nebyla nabídnuta možnost návštěvy duchovním a jen 50 % pacientů vědělo o možnosti návštěvy bohoslužby (přitom obě tyto služby zajišťují všechny z respondujících nemocnic). 6 respondentů na Moravě mylně tvrdilo, že je kaplan přímo v nemocnici, což se dá také přičíst neinformovanosti, neboť na Moravě v žádné z nemocnic kaplan přítomen není. Nicméně by 51,6 % z těch, kteří uvedli, že kaplan v nemocnici není, tuto možnost uvítalo. 69 % pacientů se zájmem o náboženskou literaturu uvedlo, že si ji může pouze koupit, ale tito by z 83,4 % uvítali i její zapůjčení. Myslím si, že z uvedených výsledků vyplývá několik nedostatků, které je reálné řešit a v možnostech nemocnic napravit ve prospěch pacientů a holistickým přístupem ve snaze uspokojit jejich potřeby navodit při pobytu v nemocnici jejich celkovou pohodu.

98

9 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ V níže uvedených návrzích na řešení zjištěných nedostatků jsem vycházela z výsledků svého šetření a z vlastních zkušeností a postřehů. 1. V nemocnicích dle možností zřídit kaple, což ve svých návrzích uvedli i sestry a pacienti, či alespoň vyhradit místnost a jako kapli ji nejdůležitějším vybavit. 2. S ohledem na pacienty s kratší dobou hospitalizace konat bohoslužby častěji. 3. Vložit informace o duchovních službách na internetové stránky jedné nemocnice na Moravě, u které uvedeny nejsou a přitom je poskytuje. 4. Zlepšit informovanost pacientů o duchovních službách formou nástěnek, letáčků a upozorněním na tyto zdroje při přijetí, zejména pokud se sestry na vyznání neptají z důvodu přístupu managementu k této problematice. Na vývěsce by bylo vhodné zveřejnit i kontakty na duchovní, aby pacienti v případě studu či z jiných důvodů mohli duchovního kontaktovat sami a nebyli odkázáni jen na pomoc personálu. 5. Zajistit v nemocnicích dle možností službu dobrovolníků, obrátit se na farnosti s žádostí o pomoc. 6. Zajistit pacientům možnost většího soukromí – o mobilní zástěny si řekne málokterý pacient, zejména pokud o této možnosti neví. 7. Zřídit v nemocnici knihovnu náboženské literatury pro pacienty, která by nemusela být moc rozsáhlá a k jejímu vybavení by na požádání rádi přispěli věřící i farnosti. 8. Zajistit dle možností důstojné podmínky pro zaopatření těla zemřelého, např. zřízení boxu či zabudovanou zástěnou v určené místnosti, kde by nechyběla třeba i výzdoba pro vytvoření příjemného a trauma neprohlubujícího prostředí v případě rozloučení rodiny se zesnulým, a to zejména na odděleních s vyšší úmrtností. 9. U sester zlepšit situaci ve výuce o náboženství již na školách, zdůrazňovat v souvislosti s nimi nezanedbatelný význam holistického přístupu jako základního principu ošetřovatelské péče. 10. Pořádat přímo v nemocnicích semináře na dané téma, motivovat sestry k účasti 99

na nich kreditním ohodnocením a možností za ně neplatit poplatek. 11. Prohloubení znalostí o náboženství zajistit formou e-learningového kurzu s registrací a kreditním ohodnocením. 12. Informovanost sester o službách nemocnice zlepšit formou letáčků o nemocnici či formou školení při přijetí nových zaměstnanců.

100

ZÁVĚR V teoretické části své práce jsem se pokusila co nejvýstižněji popsat důležitost holistického přístupu ošetřovatelského personálu k člověku jako k bytosti bio-psychosociální a duchovní a také nezanedbatelný význam duchovních potřeb pro člověka, zejména pak v nemoci. Mou snahou bylo uvést v rámci teorie o problematice základní přehled

o

náboženství,

nejrozšířenějších

náboženských

směrech

ve

světě

a o náboženské situaci v ČR, stejně jako v souvislosti s ní objasnit a vysvětlit některé termíny s náboženstvím a církvemi spojené, neboť z vlastní zkušenosti mohu potvrdit tápání v terminologii před započetím své práce. Pokusila jsem se o stručný přehled v potřebách lidí příslušejících k nejvíce zastoupeným církvím a společenstvím v ČR. Nelze to jistě použít jako příručku pro vzdělávání, ale snad alespoň pro základní orientaci v této problematice. V empirické části této práce jsem se zaměřila vzhledem k aktuálnosti problematiky jak na výzkum mezi pacienty, tak i mezi sestrami. Považovala jsem za stejně významné zjistit nejen důležitost uspokojení duchovních potřeb pro pacienty, ale také připravenost a postoje sester jakož i schopnost nemocnic pomoci tohoto uspokojení pacientům dosáhnout. Z dosažených výsledků usuzuju, že je pro pacienty důležité být v duševní pohodě, a svou roli v tom hrají i náboženské potřeby, a to i přesto, že průměr důležitosti ve službách ve škále 1 – 5 mi vyšel v ČR 2,58. Podle jednotlivých 11 možností, u kterých mohli pacienti označit subjektivní důležitost, byl největší důraz kladený na respekt jejich vyznání ze strany personálu – 53,7 % věřících. V některých službách nejsou pacienti odkázáni na pomoc ostatních, proto možná v dotaznících udali nižší důležitost. Ve službách, kde na pomoc či vstřícnost ostatních odkázáni jsou, je často první volbou pomoci rodina či blízcí, snad i proto, že jsou pacienti „zvyklí“ na nezájem ze strany personálu. Sestry v této problematice mají velmi málo teoretických znalostí, ale o prohlubování vědomostí je zájem také velmi malý. Myslím si, že by bylo vhodné provést výzkum v nabídce seminářů a také na školách připravujících zdravotnický personál na jeho povolání a zjistit nejen postoj vyučujících a studentů, u kterých již výuka 101

o multikulturním ošetřovatelství a o duchovních a náboženských potřebách proběhla (předpokládám, že tato výuka je daná osnovami), ale také úroveň a rozsah výuky o náboženských potřebách a přehledu charakteristik jednotlivých náboženství. Komunikace sester s pacienty o jejich náboženských potřebách je snadnější pro sestry věřící, ale domnívám se, že i toto by se dalo zlepšit správným přístupem ve výuce i zvýšením teoretických znalostí samotnou výukou sester ve školách. Výsledky v hypotéze č. 5 naznačují, že nejvíce sester s pacienty o jejich náboženských potřebách nemluví právě z neznalosti problematiky (18,8 %), a ta se dá předpokládat především u sester bez vyznání, jimž by mohla zejména výuka a semináře znalosti více rozšířit. Výchova sester k zodpovědnějšímu přístupu k dané problematice je důležitá zejména proto, že se podle výsledků výzkumu v diplomové práci Mgr. Heleny Komínkové na téma Duchovní potřeby hospitalizovaných pacientů z r. 2003 obrací se svými duchovními potřebami 58,1 % pacientů právě na sestru.15 Moje práce působí obsáhle, což je dáno zpracováním dat získaných od dvou skupin respondentů, ale jen tak se dala prokázat souvislost mezi náboženskými potřebami pacientů a jejich uspokojováním. Výsledky mé práce a šetření neovlivní chování personálu a ani neposlouží jako návod k tomu, jak změnit jeho přístup a postoje, ale mohly by pomoci k vyzvednutí významu výuky o duchovních a náboženských potřebách pacientů a k uvědomění si personálem, jak důležité je vnímat pacienta po všech jeho stránkách a jak velký význam má uspokojení náboženských potřeb k udržení rovnováhy celého organismu člověka jako bio-psycho-sociální a duchovní bytosti a tím i nezanedbatelný vliv na celkovou pohodu pacienta a jeho uzdravení.

15

Srov. www.hospice.cz - 8.12.2007

102

ANOTACE Příjmení a jméno autora:

Stanislavová Alice

Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta

Název práce:

Problematika uspojování náboženských potřeb v nemocnicích

Vedoucí práce:

MUDr. Marková Barbara

Počet stran:

127

Počet příloh:

4

Rok obhajoby:

2008

Klíčová slova:

pacient, holistický přístup, náboženství, náboženské potřeby, spiritualita, víra, sestra, nemocnice, duchovní, kaplan, pastorační péče

Bakalářská práce zjišťuje, v jaké míře jsou uspokojovány náboženské potřeby pacientů. Analyzuje požadavky a zkušenosti pacientů a znalosti a postoje sester v této problematice. V šetření bylo použito kvantitativních výzkumných metod. Výsledky šetření poskytují informace o úrovni péče o náboženské potřeby hospitalizovaných pacientů a o jejich požadavcích na uspokojování těchto potřeb. Bachelor´s thesis examines the level of work to satisfy patients´ religious needs. It analyses patients´ requests and their experience as well as the level of medical personnel knowledge and attitude to these problems. There have been quantitative research methods used for examination and the results offer information about the care quality level in the field of religious needs of hospitalized patients and it shows their demands.

103

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ATKINSONOVÁ, R. a kol. Psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3 BÁRTLOVÁ, S. Vybrané metody a techniky výzkumu. Zjišťování spokojenosti pacientů. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 118 s. ISBN 80-7313-311-2 BÜCHNEROVÁ, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999, 128 s. ISBN 80-8629902-3 ČERVINKOVÁ, E. Ošetřovatelské diagnózy. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2005. 165 s. ISBN 80-7013-358-9 Diagnóza v ošetřovatelství: nezávislý odborný časopis pro zdravotnické pracovníky. 2006, ročník 2, číslo 3 – Spirituální péče. ISSN 1801-1349 DOLEŽALOVÁ, I.; HAMAR, E.; BĚLKA, L. Náboženství a tělo. Brno: MU péčí Ústavu religionistiky FF MU a Praha: Malvern, 2006. ISBN 80-210-4115-3 (MU) a 80-86702-17-0 (Malvern) FIORES, S. de; GOFFI, T. Slovník spirituality. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. 1296 s. ISBN 80-7192-338-9 HAŠKOVCOVÁ, H. České ošetřovatelství 5: Manuálek o etice pro zdravotní sestry. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 46 s. ISBN 80- 7013-310-4 HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3 IVANOVOVÁ, K; JUŘÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách

se

zdravotnickým zaměřením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5 KEENE, M. Světová náboženství. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2003. 192 s. ISBN 80-242-0983-7 KOMÍNKOVÁ, H. Duchovní potřeby hospitalizovaných pacientů. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. 96 s.

104

KOZIEROVÁ, B.; ERBOVÁ, G.; OLIVIERIOVÁ, R. Ošetrovateĺstvo I. SR, Martin: Osveta, 1995. 836 s. ISBN 80-217-0528-0 KÜBLER-ROSS, E. Otázky a odpovědi o smrti a umírání. Turnov: Arica, 1994. 152 s. ISBN 80-85878-12-7 LORENZOVÁ, D.; MAREŠ, J.; MĚRKA, V. Zdravotní péče o muslimské pacienty: stručná příručka pro vojenské lékaře působící v zahraničí. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999. 20 s. ISBN 80-85109-10-7 MASTILIAKOVÁ, D. Holistické přístupy v péči o zdraví. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1999. 164 s. ISBN 80-7013-277-9 MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství, I. díl. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2003. 187 s. ISBN 80-246-0429-9 MIRCEA, E.; CULIAN, Ivan P. Slovník náboženství. Praha: Argo, 2001. 320 s. ISBN 80-7203-393-X OPATRNÝ, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, 1995. 28s. PAVLATOVÁ, E. Bojíte se smrti? Praha: Olympia, 2001. 191 s. ISBN 80-7033-061-9 ROTTER, H.

Důstojnost lidského života. Praha: Vyšehrad, 1999. 112 s. ISBN

80-7021-302-7 ROTTER, H. Sexualita a křesťanská morálka. Praha: Vyšehrad, 2003. 128 s. ISBN 80-7021-669-7 SMÉKAL, V. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. 203 s. ISBN 80-7295-069-X SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal, 2002. 517 s. ISBN 80-85947-80-3 STAŇKOVÁ, M. České ošetřovatelství 7: Galerie historických osobností. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdavotnictví v Brně, 2001. 86 s. ISBN 80-7013-329-5 SVATOŇOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce homo, 2003. 150 s. ISBN 80-902049-4-5 TICHOPLAVOVI, T. a V. Fyzika víry. Bratislava: Eugenika, 2004. 248 s. ISBN 80-89115-45-4

105

TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného

v ošetřovatelském procesu. Brno:

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2003. 186 s. ISBN 80-7013-324-4 VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice. Praha: Portál, s.r.o., 2004. 464 s. ISBN 80-7179-798-1 VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha: Dingir, s.r.o., 1998, 148 s. ISBN 80-902528-0-X VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta Books, 2007. 212 s. ISBN 978-80-86851-64-8 WHITE, V. Bůh a nevědomí, teologie versus psychologie. Praha: Vyšehrad, 2003. 224 s. ISBN 80-7021-517-8 WEINERT, B.; PERA, H. Nemocným nablízku. Jak pomáhat v těžkých chvílích. Praha: Vyšehrad, 1996. 200 s. ISBN 80-7021-152-0 Internetové stránky: www.czso.cz – 12.11.2007, 8.12.2007, 5.1.2008 www.hospice.cz – 8.12.2007, 5.1.2008, 13.1.2008 www.iencyklopedie.cz – 12.11.2007, 8.12.2007, 5.1.2008 www.katolik.cz – 12.11.2007, 8.12.2007 www.mkcr.cz – 12.11.2007, 8.12.2007, 5.1.2008, 12.1.2008 www.sagit.cz – 5.1.2008 www.zsf.jcu.cz - 13.1.2008 http://cs.wikipedia.org/wiki - 8.12.2007, 5.1.2008, 12.1.2008, 13.1.2008 http://cituj.cz/Citaty - 13.1.2008

106

SEZNAM ZKRATEK abs. č. ................absolutní četnost Adv. 7. dne ........Adventisti sedmého dne atd. ....................a tak dále CČBH ...............Církev českobratrská husitská č. .......................číslo ČBCE ................Českobratrská církev evangelická ČR.......................Česká republika JL ......................jednolůžkový LCE ...................Luteránská církev evangelická Mor ...................Morava n.l. .....................našeho letopočtu nábož. ................náboženství; náboženský, -á, -é např. ..................například neg. ...................negativní nem. ..................nemocnice obr. ....................obrázek odst. ..................odstavec OP .....................ošetřovatelský proces OS .....................operační sál oš. ......................ošetřovatelský, -á, -é (P) .....................pacienti Pha ....................Praha př. n. l. ...............před naším letopočtem rel. č. .................relativní četnost ŔÍMSKOKAT.....Církev římskokatolická (S) .....................sestry Sb. .....................Sbírka zákonů ČR Srov. ..................srovnej stř. .....................střední 107

tab. ....................tabulka tj. .......................to je tzv. .....................takzvaný VL .....................vícelůžkový vs. ......................versus

108

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 - Maslowova hierarchie potřeb ...............................................................12 Obr. č. 2 - Nejdůležitější události v historii největších světových náboženství ....18 Obr. č. 3 - Přehled zvláštních práv církví a náboženských společností podle zákona č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ....................................31

109

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 - Návratnost dotazníků ............................................................................37 Tab. č. 2 - Věk sester ..............................................................................................38 Tab. č. 3 - Pohlaví sester ........................................................................................38 Tab. č. 4 - Bydliště sester .......................................................................................39 Tab. č. 5 - Pracoviště sester ....................................................................................39 Tab. č. 6 - Vzdělání sester ......................................................................................39 Tab. č. 7 - Víra sester ..............................................................................................40 Tab. č. 8 - Příslušnost k církvím (S) .......................................................................41 Tab. č. 9 - Rok ukončení studia ..............................................................................42 Tab. č. 10 - Výuka o náboženstvích .......................................................................42 Tab. č. 11 - Zájem sester o znalosti ........................................................................43 Tab. č. 12 - Zdroje informací .................................................................................43 Tab. č. 13 - Sebehodnocení znalostí o náboženstvích ............................................44 Tab. č. 14 - OP v nemocnici ...................................................................................45 Tab. č. 15 - Dotaz na víru (S) .................................................................................45 Tab. č. 16 - Dotaz na nábož. potřeby (S) ................................................................46 Tab. č. 17 - Komunikace s věřícími .......................................................................47 Tab. č. 18 - Zjišťování informací ...........................................................................48 Tab. č. 19 - Zdroje informací .................................................................................49 Tab. č. 20 - Kontakt s duchovním (S) ....................................................................49 Tab. č. 21 - Duchovní jiných náboženství ..............................................................50 Tab. č. 22 - Duchovní v nemocnici (S) ..................................................................50 Tab. č. 23 - Bohoslužby v nemocnici (S) ...............................................................51 Tab. č. 24 - Doprovod na bohoslužbu (S) ..............................................................51 Tab. č. 25 - Možnost úpravy stravy (S) ..................................................................52 Tab. č. 26 - Záchrana života vs. tradice víry (S) (dle nemocnic) ...........................53 Tab. č. 27 - Ordinace proti pravidlům víry .............................................................54 Tab. č. 28 - Splnění ordinace (dle nemocnic) .........................................................54 Tab. č. 29 - Splnění ordinace (dle vyznání) ...........................................................55

110

Tab. č. 30 - Místnost pro zemřelé ...........................................................................55 Tab. č. 31 - Místo zaopatření těla ...........................................................................56 Tab. č. 32 - Škála poskytovaných služeb - Praha ...................................................57 Tab. č. 33 - Škála poskytovaných služeb - Morava ................................................59 Tab. č. 34 - Věk pacientů ........................................................................................61 Tab. č. 35 - Pohlaví pacientů ..................................................................................62 Tab. č. 36 - Bydliště pacientů .................................................................................62 Tab. č. 37 - Místo hospitalizace .............................................................................62 Tab. č. 38 - Vzdělání pacientů ................................................................................63 Tab. č. 39 - Víra pacientů .......................................................................................64 Tab. č. 40 - Příslušnost k církvím (P) .....................................................................65 Tab. č. 41 - Dotaz na vyznání (P) ...........................................................................66 Tab. č. 42 - Negativní reakce .................................................................................67 Tab. č. 43 - Kontakt s duchovním (P) ....................................................................67 Tab. č. 44 - Duchovní v nemocnici (P) ..................................................................68 Tab. č. 45 - Zájem o přítomnost kaplana ................................................................69 Tab. č. 46 - Návštěva vlastním duchovním ............................................................70 Tab. č. 47 - Bohoslužby v nemocnici (P) ...............................................................70 Tab. č. 48 - Doprovod na bohoslužbu (P) ..............................................................71 Tab. č. 49 - Potřeba soukromí ................................................................................72 Tab. č. 50 - Možnost soukromí ...............................................................................73 Tab. č. 51 - Omezení v dietě ..................................................................................74 Tab. č. 52 - Úprava stravy (P) ................................................................................74 Tab. č. 53 - Návštěva dietní sestrou .......................................................................75 Tab. č. 54 - Léčebné postupy .................................................................................75 Tab. č. 55 - Záchrana života vs. tradice víry (P) ....................................................76 Tab. č. 56 - Zájem o literaturu ................................................................................76 Tab. č. 57 - Dostupnost literatury ...........................................................................76 Tab. č. 58 - Půjčení literatury .................................................................................77 Tab. č. 59 - Škála důležitosti služeb - Praha ..........................................................78 Tab. č. 60 - Škála důležitosti služeb - Morava .......................................................80 Tab. č. 61 - Komunikace věřících sester a sester bez vyznání ...............................86 111

Tab. č. 62 - Záchrana života vs. tradice víry (S) - ČR (dle vyznání) .....................87 Tab. č. 63 - Víra a bydliště pacientů .......................................................................89 Tab. č. 64 - Škála důležitosti služeb - Praha + Morava ..........................................91 Tab. č. 65 - Škála poskytovaných služeb - Praha + Morava ..................................93

112

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 - Návratnost dotazníků ............................................................................37 Graf č. 2 - Víra sester .............................................................................................40 Graf č. 3 - Příslušnost k církvím (S) ......................................................................41 Graf č. 4 - Sebehodnocení znalostí o náboženstvích ..............................................44 Graf č. 5 - Dotaz na víru (S) ...................................................................................46 Graf č. 6 - Zjišťování informací .............................................................................48 Graf č. 7 - Doprovod na bohoslužbu (S) ................................................................52 Graf č. 8 - Záchrana života vs. tradice víry (S) (dle nemocnic) .............................53 Graf č. 9 - Škála poskytovaných služeb - Praha (%) ..............................................58 Graf č. 10 - Škála poskytovaných služeb - Morava (%) ........................................60 Graf č. 11 - Vzdělání pacientů ................................................................................63 Graf č. 12 - Víra pacientů .......................................................................................64 Graf č. 13 - Příslušnost k církvím (P) ....................................................................65 Graf č. 14 - Víra a vzdělání pacientů .....................................................................66 Graf č. 15 - Kontakt s duchovním (P) ....................................................................68 Graf č. 16 - Zájem o přítomnost kaplana ...............................................................69 Graf č. 17 - Doprovod na bohoslužbu (P) ..............................................................71 Graf č. 18 – Potřeba soukromí ...............................................................................72 Graf č. 19 - Možnost soukromí ..............................................................................73 Graf č. 20 - Škála důležitosti služeb - Praha (%) ...................................................79 Graf č. 21 – Škála důležitosti služeb - Morava (%) ...............................................81 Graf č. 22 - Dotaz na víru při přijetí (P) .................................................................83 Graf č. 23 - Dotaz na víru při přijetí (S) .................................................................83 Graf.č. 24 - Komunikace o nábož. potřebách - ČR ................................................84 Graf č. 25 - Sebehodnocení znalostí - ČR ..............................................................85 Graf č. 26 - Věřící sestry - ČR (%) ........................................................................85 Graf č. 27 - Komunikace věřících sester a sester bez vyznání ...............................86 Graf č. 28 - Záchrana života vs. tradice víry (S) - ČR ...........................................87 Graf č. 29 - Záchrana života vs. tradice víry (S) - ČR (dle vyznání) .....................88 113

Graf č. 30 - Zkušenost s ordinací proti víře - ČR ...................................................88 Graf č. 31 - Víra a bydliště pacientů ......................................................................89 Graf č. 32 - Škála důležitosti služeb - Praha + Morava (%) ..................................90 Graf č. 33 - Škála poskytovaných služeb - Praha + Morava (%) ...........................94

114

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník pro zdravotní sestry Příloha č. 2 - Dotazník pro pacienty Příloha č. 3 - Žádosti o povolení dotazníkové akce Příloha č. 4 - Hippokratova přísaha

115

PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Dotazník pro zdravotní sestry

116

117

118

Příloha č. 2 – Dotazník pro pacienty

119

120

121

Příloha č. 3 – Souhlasy s provedením dotazníkové akce

122

Příloha č. 3 – Pokračování

123

Příloha č. 3 – Pokračování

124

Příloha č. 3 – Pokračování

125

Příloha č. 4 – Hippokratova přísaha16

„Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panaceii a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu: Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění - budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným. Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou. Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a v posvátnosti budu střežit svůj život a své umění. Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací. Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami, nebo s muži, ať se svobodnými, nebo s otroky. Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit. Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže ji však poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem.“

16

Převzato z www.zsf.jcu.cz – 13.1.2008

126

SOUHLAS K PŮJČOVÁNÍ PRÁCE

Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována podle platných norem.

…......................................................... Alice Stanislavová Strážnice 27. března 2008

127