MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika romského etnika

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Problematika romského etnika Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce: PhDr. Milan Valach, Ph.D.

Autor práce: Ivana Rudnická

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne…………………….

..….................................. Ivana Rudnická

2

Chtěla bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce PhDr. Milanu Valachovi, Ph.D. za jeho odbornou pomoc, ochotu, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracovávání práce poskytl. Děkuji také rodičům a partnerovi za podporu při mém studiu.

3

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1. CHARAKTERISTIKA ROMŮ ................................................................................. 7 1. 1 Pojmenování Romů................................................................................................ 7 1. 2 Jména ..................................................................................................................... 7 1. 3 Jazyk ...................................................................................................................... 8 1. 3. 1 Studium romštiny ........................................................................................... 9 1. 4 Symboly romské populace ................................................................................... 10 1. 5 Romská etnická komunita .................................................................................... 10 1. 5. 1 Identita romského etnika .............................................................................. 11 1. 6 Počet a rozdělení Romů v ČR .............................................................................. 12 1. 6. 1 Počet Romů v ČR ........................................................................................ 13 1. 6. 2 Počet Romů v jednotlivých krajích ČR ....................................................... 14 1. 6. 3 Rozdělení Romů .......................................................................................... 14 1. 7 Způsob bydlení .................................................................................................... 15 1. 8 Způsob obţivy, řemesla ....................................................................................... 16 1. 9 Náboţenství ......................................................................................................... 17 1. 10 Tradiční rodinné vztahy ..................................................................................... 18 1. 11 Historie Romů .................................................................................................... 20 1. 11. 1 Příchod Romů do Evropy a počátky jejich pronásledování ....................... 20 1. 11. 2 Romové za 2. světové války ...................................................................... 21 2. ROMOVÉ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI DNES ...................................................... 22 2. 1 Romové jako sociálně vyloučená skupina ........................................................... 22 2. 2 Rasismus a rasová diskriminace .......................................................................... 27 2. 3 Romové a sociální patologie ................................................................................ 28 2. 3. 1 Kriminalita ................................................................................................... 29 4

2. 4 Romové a nezaměstnanost ................................................................................... 29 3. ŽIVOT ROMSKÉHO DÍTĚTE .............................................................................. 32 3. 1 Romské dítě dříve a dnes ..................................................................................... 32 3. 2 Rozdíly v dětství Romů a gádţů .......................................................................... 33 3. 3 Edukace romských ţáků ...................................................................................... 33 3. 3. 1 Vztah romských rodičů ke škole .................................................................. 35 3. 3. 2 Role učitele ve vzdělávání romských dětí ................................................... 36 3. 3. 3 Další determinanty ovlivňující vzdělávání romských dětí .......................... 38 3. 3. 4 Vztahy romských děti se spoluţáky............................................................. 39 3. 3. 5 Úkoly pro školy ........................................................................................... 40 4. PRŮZKUM ................................................................................................................ 41 4. 1 Výzkumné otázky ................................................................................................ 42 4. 2 Stanovení hypotéz ................................................................................................ 42 4. 3. Grafické znázornění jednotlivých odpovědí ....................................................... 43 4. 4 Potvrzení či vyvrácení hypotéz ............................................................................ 53 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 54 RESUMÉ ....................................................................................................................... 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 56 Příloha ............................................................................................................................ 58

5

ÚVOD Téma své bakalářské práce nazvané ,,Problematika romského etnika“ jsem si zvolila z toho důvodu, ţe právě Romové jsou v dnešní době velice aktuálním tématem. Často se setkávám s rasistickými naráţkami na Romy, ať uţ ve svém okolí nebo prostřednictvím médií. Někteří lidé jsou vůči Romům předpojatí, jsou ovlivněni právě jen svým okolím či médii a chovají k nim nenávist zcela bezdůvodně. Je takové chování ale správné? Je zde na místě odsuzovat všechny Romy? Cílem mé práce je nahlédnout do této problematiky hlouběji. V teoretické části jsem se zaměřila na obecnou charakteristiku romského etnika, na jejich kulturu, náboţenství, historii atd. Teprve kdyţ jsem blíţe nahlédla do jejich způsobu ţivota, mohla jsem se dále věnovat současné problematice. Jedná se především o nezaměstnanost, sociální vyloučení a diskriminaci, ale i o kriminalitu Romů. Zabývala jsem se také vzděláním romských dětí, a to z toho důvodu, ţe nízká vzdělanost ovlivňuje jejich budoucí povolání. Hledala jsem proto všechny vlivy, které působí na romského ţáka. Zajímavé bylo také porovnávat ţivot dítěte z majoritní společnosti a dítěte z romské menšiny. Ve své práci jsem se snaţila najít příčinu všech těchto pro společnost negativních jevů, a zároveň také to, jaký zaujímá majoritní společnost postoj k romské populaci. Proto jsem také pro praktickou část své práce vyuţila dotazníkového šetření, které mi vlastně umoţnilo splnění daného úkolu.

6

1. CHARAKTERISTIKA ROMŮ 1. 1 Pojmenování Romů ,,Slovo Rom je velmi starého původu a má patrně základ ve slově dom, které bylo souhrným označením příslušníků indických kast s podobným sociálním statusem. Cikán – tedy jeden z nejrozšířenějších názvů příslušníků této etnické skupiny v Evropě - se nejčastěji odvozuje ze slova athingan – atsigan.“1 V knize Romové – vhled do problému (2003) je slovem Rom myšleno označení etnické příslušnosti nebo označení pro ţenatého muţe romského původu. Autor uvádí, ţe název Cikán (téţ Cigán) asi polovinu Romů těţce uráţí, název Rom však nikoho. Proto je lépe uţívat označení Rom, neboť na všechno, co souvisí s etnicitou, jsou Romové velice citliví. 2

1. 2 Jména Jakoubek a Hirt (2004) uvádějí, ţe v romské osadě se naprosté většině lidí slouţí k identifikaci jejich romské jméno – přezdívka. Občanská jména téměř vůbec nepouţívají, někdy se můţe stát, ţe ani vlastní rodiče si nemohou vzpomenout na oficiální jména všech svých dětí. Budeme-li u kaţdé osoby uvádět její romské jméno, bude to pro nás snadnější, lépe se vyhneme omylům a usnadníme si orientaci – pokud jde o jména oficiální, jejich rejstřík není příliš bohatý, to znamená, ţe například Jozefů Horvátů můţeme najít v jedné osadě třeba čtyřicet. Romština pouţívá člen před osobními jmény, např. O Regan (O je člen muţského rodu) nebo E Lenka (E je člen ţenského rodu). Některé romské přezdívky jsou spojeny s významnými ţivotními událostmi pojmenované osoby – setkáme se například s mnoha Lelencary (tj. ,,Domovčany“ – dětmi, které se na nějaký čas ocitly v dětském domově), jiné zdůrazňují nějaký význačný rys osobnosti – například Vuštalo (“Pyskatý“), Pervalo (“Břichatý“), Dandoro (“Zoubeček“) nebo Kirnodand (“Zkaţený zub“). Některé

1

HORVÁTHOVÁ, J.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 16.

2

ROUS, J.: Romové - vhled do problému. Brno: Kabinet MV, 2003, s. 6.

7

přezdívky odkazují k místu narození – například Zavadkaňa („Narozená v obci Zavádka“), některá jména jsou odvozena od jména manţela atd. Při výběru oficiálních jmen se obvykle řídí rodinnou tradicí, velká většina nejstarších synů má jméno po otci, děti se dále často pojmenovávají po matce, po strýci, po dědečkovi, případně po oblíbeném předkovi. ,,Této tradici v posledních letech silně konkurují oblíbené mnohasetdílné telenovely, takže dnes se v osadách můžete poměrně často setkat s Esmeraldou, Rosalindou či Annou-Márií.“ 3

1. 3 Jazyk Rous (2003) říká, ţe romský jazyk je poznamenán všemi zeměmi, kde se Romové déle zdrţeli. Podle autorova názoru je ze současných indických jazyků romštině zřejmě nejpodobnější hindština. Romština se v různých regionech odlišuje, coţ znesnadňuje její kodifikaci. Přesto však rozpoznáme osm významových pádů a jeden pád nepřímý. Jména, podobně jako v hindštině, jsou dvojího rodu – muţského a ţenského. Přízvuk bývá obvykle na poslední slabice. ,,Podle statistického průzkumu Slovenské republiky považuje jen 6 % Romů za nutné pro další rozvoj národa užít romského jazyka a etnických zvláštností. V České republice už mnozí rodiče přestali na své děti mluvit romsky, odhaduje se, že 60 % Romů neumí romsky.“ 4 Říčan (1998) tvrdí, ţe v posledních letech dochází k opouštění od romštiny, coţ je podle něj často spojeno se snahou zbavit se vlastního romství. Nejhůře je na tom dítě, jehoţ rodiče uţ doma romsky nemluví, avšak jejich čeština je špatná. V českých podmínkách se můţeme často setkat s romskou modifikací češtiny, která je nezvládnutelná, pojmově chudá a špatně strukturovaná. Dítěti pak chybí mateřský jazyk v plném slova smyslu, potýká se s problémy v dorozumívání, ale je ochuzené i v myšlení a v tom, ţe je narušena i jemnost jeho cítění.

5

Podle J. Rouse (2003) je pro Romy nepostradatelná neverbální komunikace, díky níţ se dokáţou dle svých slov domluvit. ,,V situacích, kdy nemohli říci, co chtěli, si 3

BUDILOVÁ, L. a JAKOUBEK, M.: Příbuzenství v romské osadě. In: JAKOUBEK, M. a HIRT, T. Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s. 23-25. 4

ROUS, J.: Romové - vhled do problému. Brno: Kabinet MV, 2003, s. 14-15.

5

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 40-41.

8

vytvořili svá gesta, a tak se jejich cit pro neverbální komunikaci prohluboval. Domluví se gestem, intonací, držením těla“6 Jak uvádí Říčan (1998), někteří naši elitní Romové se dnes usilovně zdokonalují v romštině. Snaţí se o vytvoření nových pojmů, nových romských slov, která jsou nepřevzatá z jiných jazyků. Jejich cílem je také sjednocení mnohých variant romštiny u nás i ve světě, brání se mísení s většinovým jazykem dané země, který stále více převaţuje. Od roku 1990 pracuje mezinárodní romská jazyková komise, která usiluje o vytvoření jednotné romštiny na základě romských dialektů.7 1. 3. 1 Studium romštiny Knejp (2009) říká, ţe v posledních několika letech dochází na akademické půdě v České republice k rozvoji v oblasti studia tzv. romské problematiky. Na některých univerzitách a vysokých školách se vyučuje romština, studentům je na specializovaných přednáškách a seminářích přiblíţena historie Romů, jejich tradice, kultura a současné problémy romského obyvatelstva. Romistika se jako studijní obor objevuje od počátku devadesátých let na Univerzitě Karlově v Praze. 8

6


7

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak : dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 40-41. 8

KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas

Ostraviensis, 2009, s. 6.

9

1. 4 Symboly romské populace Vlajka Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené čakry s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakry jsou podle hinduismu energetická místa (centra) v těle popisovaná jako vír nebo kruh. Vyskytuje se i na vlajce Indie, odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují ţivot věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou. Hymna Všeobecně se za romskou hymnu povaţuje romská píseň Gejľem, gejľem. Byla jí prohlášena v roce 1971 na tzv. 1. Mezinárodním sjezdu IRU v Orpingtonu u Londýna. Romská hymna často zní na setkáních romských aktivistů nebo pro Romy významných akcích. Existence romské hymny není mezi Romy v České republice dosud příliš známá. Znají ji spíše romští aktivisté nebo Romové, kteří se účastní romských kulturních akcí. Jestliţe se někoho na ulici zeptáme, jaká píseň je hymnou Romů, setkáme se zřejmě s odpovědí, ţe Romové hymnu nemají. 9

1. 5 Romská etnická komunita Tomáš Hirt (2004) uvádí, ţe se v současné době v České republice v souvislosti s populací běţně označovanou jako ,,Romové“ hojně uplatňuje výraz ,,komunita“. Zmiňuje také ale, ţe přesnou definici či jeho přesné vymezení nemáme k dispozici.10 ,,Romská komunita byla tvořena většinou rodem nebo vícegenerační rozšířenou rodinou. Rodová skupina měla svoji hierarchii a řídila se souborem zvykových etických norem – nepsaných zákonů. V čele stála osoba s přirozenou autoritou, tzv. ,,vajda“. Ten

9

Romové. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 15. 3. 2004, 17. 2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Romové 10

HIRT, T.: Romská etnická komunita jako politický projekt. In: JAKOUBEK, M. a HIRT, T.: Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s. 72-73.

10

však většinou o důležitých otázkách nerozhodoval sám, nýbrž spolu se všemi muži a často v přítomnosti ostatních členů komunity. Zvláštní postavení měli ve skupině staří lidé; pro své životní zkušenosti a moudrost získanou věkem se těšili velké vážnosti. Krádež uvnitř komunity byla nepřípustnou, ale i nevídanou. Majetek všech členů se totiž považoval za společný. Komunita plnila také velmi důležitou funkci sociální – platila zde zásada solidarity s jakýmkoliv způsobem handicapovanými členy, především se nemocnými, sirotky, ale týkala se i peněžité pomoci potřebným.“

11

Hirt (2004) charakterizuje komunitu čtyřmi atributy – společná sociální struktura (komunita tvoří sociální organismus, který je odlišitelný od jiných sociálních organismů), společný zájem členů komunity a jednota při dosahování cílů, vědomí odlišnosti a fyzická koncentrace příslušníků komunity na jednom teritoriu. Dále uvádí, ţe etnická komunita je v Handelmanově pojetí ,,vnitřně strukturovanou politickou pospolitostí, která je plně zaloţena v etnickém principu a usiluje o institucionalizovanou autonomii.“ Dále povaţuje za etnickou kulturu svébytný etnický, skupinový, národnostní nebo národní ráz kultury, který se projevuje ve specifice tzv. materiální a duchovní kultury. Na jedné straně jsou to tradiční i současná měnící se specifika způsobu ţivota a kultury Romů; na straně druhé mezi základní etnické znaky patří tzv. etnické vědomí, vědomí sounáleţitosti a naopak etnické odlišnosti od neromů, vědomí společného původu, etnická identita a především vztah a identifikace se svým romstvím.12 1. 5. 1 Identita romského etnika Říčan (1998) chápe identitu etnika jako představu, ţe skupina je individuem, osobou, která si sama sebe uvědomuje, ví, co chce, a má k sobě určitý vztah. ,,Osobní identita je něco, co člověk naléhavě potřebuje.“ Být si vědom své identity znamená vědět, kdo jsem, kam patřím a co chci. Identita je doprovázena příslušnými city, jako je radostné přitakání, hrdost a oddanost. Kdo ji však postrádá, ten trpí nejistotou, vnitřním 11

Tradiční romská komunita. In: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: Pedagogická fakulta [online]. 1994 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/d01kapitoly/08.pdf 12

HIRT, T.: Romská etnická komunita jako politický projekt. In: JAKOUBEK, M. a HIRT, T.: Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s. 73-80.

11

zmatkem a bezcílností. Identita etnika pak můţe být dle autora velkou oporou osobní identity. Identita je mimo jiné také chápána jako odlišnost a právě vědomí odlišnosti je základem identity. Autor se dále věnuje rozdělením na pozitivní sloţky romské identity a negativní sloţky romské identity. Za pozitivní sloţky romské identity povaţuje způsob bydlení a obţivy, romská národní povaha, vědomí sounáleţitosti, vědomí historických kořenů, romská duchovnost, ale také antropologické znaky. Základem identity je pak romský jazyk, slovesnost a kultura. Jedná se o nenahraditelné dědictví, které je třeba chránit a rozvíjet. Negativní sloţky romské identity vznikají tím, ţe slábnou její pozitivní rysy. Romové jsou nuceni vyrovnat se s tím, jak jsou vnímání majoritou. Jsou povaţováni a za asociály, kterým nelze důvěřovat, od nichţ můţeme očekávat násilí, leţ a krádeţ, kteří jsou nevzdělaní, nespolehliví a líní. S tímto stereotypem se mohou reagovat třemi způsoby, a to identitou ukřivděných, kdy sami o sobě mluví jako o těch, kterým je neustále křivděno. Vědomí křivdy mají Romové právem, je však nebezpečné tím, ţe můţe vést rezignaci, zahořklosti či vzdoru. Dalšími reakcemi jsou identita izolace, kdy chtějí Romové pokoj od neustálého napadání ze strany majority, a identita konfrontace, která charakterizuje Romy jako bojovníky, jejichţ reakcí je útok. 13

1. 6 Počet a rozdělení Romů v ČR Květa Kalibová (1997) říká, ţe zjistit etnickou skladbu obyvatelstva patří k nejnáročnějším úkolům při sčítání lidu. Velkou roli u přihlášení se k určité národnosti hrají i subjektivní psychologické prvky, jako jsou vůle, pocit a emoce. V některých zemích není národnostní problematika do sčítání lidu vůbec zahrnuta. Určení přesného počtu Romů je podle autorky sice základním východiskem pro odhad tzv. romské problematiky do budoucna, není však tou nejdůleţitější otázkou.14 Říčan (1998) uvádí, ţe k tomu, abychom mohli říci, kolik s námi ţije Romů, musíme vědět, koho povaţovat za Roma a koho ne. Romem je především ten, kdo se dobrovolně přihlásí k romské národnosti. Vztah s gádţi je v dnešní době však tak 13

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 83-94. 14

KALIBOVÁ, K.: Sčítání lidu a národnost. In: Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. Praha: SOFIS, 1997, s. 20.

12

vyhrocený, ţe se mnozí z nich raději přihlásí k národnosti české, slovenské, případně maďarské, a to i přes to, ţe se cítí jako Romové. Dále autor dodává, ţe při sčítání této menšiny musíme vzít v úvahu také fakt, ţe Romů velice rychle přibývá, jednak proto, ţe romské ţeny se stávají brzy matkami, jednak proto, ţe mívají hodně dětí. 15 1. 6. 1 Počet Romů v ČR Datum sčítání Obyvatelstvo celkem Romové Neuvedeno 1. 3. 1961

9 571 531

—

10 095

1. 12. 1970

9 807 697

—

9 947

1. 11. 1980

10 291 927

—

21 036

3. 3. 1991

10 302 215

32 903

22 017

1. 3. 2001

10 230 060

11 746*

172 827

26. 3. 2011

10 562 214

5 199

2 742 669

(Sčítání lidu, domů a bytů 2011) 16

*,,Ve Zprávě o situaci romské komunity v České republice je uveden kvalifikovaný odhad 160 000–200 000 Romů žijících v ČR. To znamená, že přibližně 95% Romů při sčítání lidu v roce 2001 romskou národnost neuvedlo.“ (Projekt Varianty, 2002) 17

15


Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - Česká republika. Český statistický úřad [online]. 31.1. 2012, 13.2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://notes2.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/01000-12 17

Jak dopadlo sčítání lidu?. In: Varianty [online]. 2002 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/14.pdf

13

1. 6. 2 Počet Romů v jednotlivých krajích ČR

ČR, kraje

Obyvatelstvo celkem Romové Neuvedeno

Hlavní město Praha

1 272 690

349

362 369

Středočeský kraj

1 274 633

385

342 187

Jihočeský kraj

637 460

274

159 625

Plzeňský kraj

574 694

212

152 424

Karlovarský kraj

310 245

225

91 701

Ústecký kraj

830 371

1260

229 340

Liberecký kraj

439 262

326

116 529

Královéhradecký kraj

555 683

328

144 983

Pardubický kraj

518 228

179

134 394

Kraj Vysočina

512 727

129

127 043

1 169 788

305

283 089

Olomoucký kraj

639 946

373

160 935

Zlínský kraj

590 459

143

136 657

1 236 028

711

301 393

Jihomoravský kraj

Moravskoslezský kraj

(Sčítání lidu, domů a bytů 2011) 18

1. 6. 3 Rozdělení Romů Romské etnikum se v České republice člení do osmi skupin: Romové – ti, kteří se hlásí k příslušné národností menšině. Moravští Romové – etnikum, které ţilo do druhé světové války na území Moravy, někteří tu ţijí doposud. Čeští Romové – etnikum, které ţilo do druhé světové války na území Čech, několik rodin tu ţije doposud. Maďarští Romové – etnikum, které ţilo do druhé světové války na území Maďarska a Slovenska v oblasti obývané maďarskou národnostní menšinou. Slovenští Romové – etnikum, které ţilo do roku 1945 na Slovensku.

18

Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - Česká republika. Český statistický úřad [online]. 31.1. 2012, 13.2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://notes2.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/01000-12

14

Olašští Romové – etnikum, které kočovalo ve střední Evropě, pak bylo násilně donuceno přizpůsobit se. Sintí – Etnikum ţijící rozptýleně v západní Evropě. Dříve ţili v pohraničních oblastech, dnes u nás ţije několik rodin. Cikáni – apelativum Romů a Sintů, jak je označovaly slovenské a germánské národy. Samotní Romové toto označení neuznávají a berou je jako hanlivé.19

1. 7 Způsob bydlení Davidová v knize Romové: tradice a současnost (1999) se domnívá, ţe způsob bydlení je jedním z nejvýznamnějších ukazatelů sociální a kulturní vyspělosti kaţdého jednotlivce, ale i celého etnika či národa, k němuţ patří. U Romů je výrazem jejich specifického ţivotního způsobu, sociálně ekonomického i společenského postavení, výrazem jejich hodnotové orientace. Pokud jde o tradiční způsob bydlení Romů v našich zemích, po staletí se výrazně odlišoval způsob bydlením a ţití Romů olašských a usedlých. Olašští Romové měli v dobách svého nomádského ţivota buď přenosné stany, nebo obytné vozy. Později se dalším přepravným a obytným prostředkem staly maringotky. Zásadně odlišný byl i je způsob bydlení Romů usedlých. Převaţujícím typem je bydlení ve specifických romských soustředěních, které nazýváme ,,cikánské osady“. Stále typičtějším obydlím je koliba. Jedná se o jednoprostorový nebo dvouprostorový domek s velice skromným interiérem, který si Romové v osadách či mimo ně staví sami.20 Podle P. Říčana (1998) Romové, kteří přišli do českých zemí ze Slovenska, bydleli většinou v nuzných chatrčích východoslovenských romských osad nebo v přirozeně vzniklých ghetech uvnitř či na okraji slovenských měst. Dnes obývají v naprosté většině gádţovské byty, které jsou niţších kategorií a mnohem menší, neţ by potřebovaly jejich početné rodiny. Ţivot domácnosti se odehrává v jedné místnosti. Romové jsou charakterističtí svou pohostinností a sklonem k pospolitému ţivotu i sklonem k časté změně místa pobytu. Tyto faktory vedou někdy, spolu s vysokou porodností, k nápadnému přeplňování bytů. Říčan uvádí také pojem vybydlování, tj. 19

SEKYT, V.: Dospívající Romové a rizikové chování. In: BARTOŇOVÁ, M.: Současné trendy v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Brno: MSD, 2005, s. 59. 20

DAVIDOVÁ, E.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 39-41.

15

radikální devastaci bytu či domu, která se u Romů často vyskytuje. Dokáţou v krátké době zničit byt, případně celý dům natolik, ţe je nutná generální oprava nebo demolice. Někdy má vybydlování charakter ,,komerční“ : prodá se vše, co lze odmontovat, rozeberou se krovy atd. Jindy se jedná pouze o vandalismus. 21 ,,Je však mnoho míst v naší republice, kde romské etnikum bydlí a celkově žije bez problémů a zcela příkladně, v dobrém soužití s ostatními – jako např. v Českém Krumlově, v Rokycanech a jinde. V posledním období devadesátých let se však mnohde Romové opět dostávají do problematických existenčních situací, pokud jde o možnosti získání bytu či výstavby rodinného domku.“ 22

1. 8 Způsob obživy, řemesla ,,V současné době mohou Romové na některé lidi dělat dojem, že nejsou schopni se sami uživit a že neovládají žádné řemeslo. Teprve od začátku devadesátých let však propadla většina z nich do nezaměstnanosti – v mnohem vyšší míře než ostatní obyvatelstvo, ale to nejen svojí vinou.“23 Říčan (1998) dodává, ţe oficiální statistika neexistuje, odhady odborníků se pohybují mezi 70 a 85 procenty. Tento stav je pro romskou komunitu jako celek katastrofální, protoţe tak dochází k demoralizaci a časté kriminalitě. Příčin vysoké romské nezaměstnanosti je několik. Především je to malá poptávka po nekvalifikované práci, která je pro převáţnou většinu Romů jediným reálným zdrojem legální obţivy. Oprávněné jsou ovšem i stíţnosti na diskriminaci při přijímání do zaměstnání. Nezaměstnaným Romům pak nezbývá nic jiného, neţ hledat jiné způsoby k získání prostředků, jsou však často parazitní: ţebrota, drobné krádeţe i závaţné trestné činy. Často se v dnešní době setkáváme s romskou prostitucí či prodejem drog. Dále autor říká, ţe i důleţitá tradiční romská hudebnost poskytne obţivu bohuţel jen malému zlomku romské populace. Zbývají tedy běţná gádţovská povolání. Někteří obchodují jako podnikatelé nebo jako prodejci u pouličních stánků, některé ţiví

21



23

Tamtéţ, s. 46-47

16

řemesla atd. Většině však nezbývá neţ hledat obţivu v hrubé fyzické práci anebo ţít skromně, ze sociálních dávek, jimiţ stát přispívá zejména na péči rodičů o děti. 24 Davidová (1999) tvrdí, ţe mnoho lidí neví, ţe Romové ovládali po staletí mnoho řemesel. Nejznámější, nejţádanější a váţeni byli vţdy kováři a hudebníci. Kovářství, kotlářství, kovotepectví a šperkařství se dodnes udrţelo v mnoha romských komunitách v jihovýchodní Evropě. 25 Horváthová v knize Kaleje a Knejpa (2009) uvádí, ţe jiţ před mnoha staletími se některé romské skupiny naučily pracovat s hlínou (keramika), se dřevem (výroba loutek, koryt, dřevěného nádobí, výroba kartáčů, opravy a výroba strunných hudebních nástrojů), s proutím (košíkářství, výroba košťat a metel) i dalšími přírodními materiály. 26

1. 9 Náboženství Říčan (1998) říká, ţe o romské religiozitě víme poměrně málo. Většina etnografů povaţuje romské náboţenství pouze za soubor démonistických pověr a magických praktik.27 Raichová (1999) uvádí, ţe kultura Romů nebyla aţ do nedávné doby kulturou literární, z tohoto důvodu ani jejich víra není a nebyla tradována literární formou. Není pevně zakódována v náboţenských textech, tak jako je křesťanství zakotveno v Bibli, nebo islám v Koránu. Přesto má náboţenské cítění Romů svá specifika, která mu dávají stejnou hodnotu jako jakýmkoliv vírám jiným. Většina odborníků se shoduje na tom, ţe Romové nejčastěji oficiálně přebírají náboţenství společnosti, ve které ţijí. 28

24


DAVIDOVÁ, E.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 47-51.

26

HORVÁTHOVÁ, J.: Romové a výtvarné umění. In: KALEJA, M. a KNEJP, J. Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 61. 27

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 53. 28

RAICHOVÁ, I.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 65-67.

17

Říčan (1998) říká, ţe v současné době Romy přitahuje patrně nejvíce římskokatolická církev, a to zřejmě okázalostí svých obřadů, moţná i svou smířlivostí k ,,lidovému náboţenství“.29 Rous (2003) zastává názor, ţe víra Romů souvisí s pověrou a strachem ze smrti, zejména pak se strachem z mrtvých a dodává, ţe víra není zaloţená na lásce, ale na strachu z porušení příkazu a následného trestu. Romové uznávají pouze dva obřady – křest a pohřeb. Křest chápou jako něco, co je má chránit před zlem. V našich podmínkách se křtu doţadují téměř všichni Romové. Pohřeb je tvořen celou řadou obřadů s přesným sledem.30 Lázničková (1999) se také zabývá úmrtím a s ním spojenými obřady. Romové věří v existenci ducha, který opouští lidské tělo aţ třetí den po úmrtí. Proto po smrti člověka po tři dny tzv. ,,vartují“, sedí u něj v domě, vykládají veselé příběhy ze ţivota mrtvého, zpívají a pijí a občas se zajdou na mrtvého podívat, aby mu při odchodu z tohoto světa nebylo smutno a nechtěl se náhodu v podobě ducha na tento svět vracet, neboť tito duchové obvykle škodí a snaţí se ublíţit těm, které znali, a se kterými měli nevyřízené účty.31

1. 10 Tradiční rodinné vztahy Říčan (1998) uvádí, ţe tradiční romská nukleární rodina (tj. matka, otec a děti) byla veliká a značně soudrţná, plná vřelosti k dětem.32 Dle Rouse (2003) je tradiční romská rodina tří a vícegenerační, značně závislá na příbuzenstvu. Neexistuje jiný národ s tak silnými rodovými vazbami.33 Lázničková (1999) se věnuje chování uprostřed rodiny. Pravidla tohoto chování byla zaloţena především na autoritě jejich muţských členů. Postavení otce bylo výjimečné, a to i v případě, kdyţ se nechoval tak, jak mu vnitřní normy daného 29


ROUS, J.: Romové - vhled do problému. Brno: Kabinet MV, 2003, s. 39-43.

31

LÁZNIČKOVÁ, I.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 57.

32



18

společenství a jeho postavení předepisovaly. Otec měl také rozhodující slovo při výběru ţivotního partnera u svých dětí. Na veřejnosti byl odpovědný za chování své rodiny, zejména své ţeny a svých dcer, do doby, neţ odešly z domu za svým muţem. Úctu prokazovali Romové starým lidem, a to zejména pro jejich moudrost získanou ţivotními zkušenostmi a za výchovu dětí. 34 Říčan (1998) se zabývá popisem postavení ţeny v romském společenství. Od ţeny se odjakţiva očekávalo, ţe obstará děti a nakrmí rodinu. Muţ má vlastně jen jedinou povinnost: odevzdat ţeně peníze, které vydělá – pokud ovšem pracuje. Ţena se musí postarat o jídlo i o domácnost.35 Lázničková (1999) uvádí, ţe ačkoliv měla ţena na starosti kaţdodenní obţivu a péči o celou rodinu, měla v této rodině postavení podřízené – byla povinna projevovat pokoru a poctu muţi, ke které byla vedena od malička. Rozhodující postavení však měla v domácnosti – na ní byla veškerá tíha domácích prací a často také ty, které měl vykonávat muţ, například obstarávání a příprava dřeva na vaření a topení. Postavení ţeny v romské komunitě bylo upevňováno opakovaným mateřstvím. Děti byly bohatstvím rodiny. Neplodnou ţenu společenství litovalo, někdy byla ale i ku posměchu. Kdyţ zůstávalo manţelství neplodné, mohl muţ ţenu opustit, protoţe neplodnost bývala dávána za vinu vţdy ţeně. Výchova dětí byla často jenom na matce. 36

34

LÁZNIČKOVÁ, I.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 53.

35


LÁZNIČKOVÁ, I.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, s. 53-57.

19

1. 11 Historie Romů 1. 11. 1 Příchod Romů do Evropy a počátky jejich pronásledování Horváthová (1999) uvádí, ţe z konce 14. století jiţ existují hodnověrné prameny, které potvrzují přítomnost Romů nejen v celé oblasti Balkánu, ale také v Uhrách. Zejména z druhé poloviny tohoto století existuje řada zpráv o pohybu Romů v oblasti dnešní Jugoslávie a Rumunska.

37

Štolová (1997) uvádí, ţe Evropa Romy přivítala

s údivem, neporozuměním a útlakem. První proud Romů se rozšířil téměř po celém kontinentu, někteří se usadili nebo cestovali pouze po malém území. V kaţdé zemi po této první vlně následovaly další. Přicházeli sem především z Maďarska a Rumunska a tato vlna pokračovala aţ do první světové války. 38 ,,Migrace Romů z indických oblastí probíhaly pravděpodobně ve dvou hlavních vlnách – a to ve třetím až pátém století a v devátém až desátém století. Historik Nečas uvádí mezi hlavní příčiny jejich odchodu následující: monoprofesnost (s tím spojená možnost obživy), trvalé obavy z období bez dešťů a následných hladomorů, tíživost kastovního systému. Všechny tyto faktory vyvolaly územní pohyby romského obyvatelstva, zprvu jejich soustředění do úrodných paňdžábských oblastí, poté za hranice indického subkontinentu, dále na západ.“ 39 Štolová (1997) říká, ţe Romové byli často násilím nuceni usadit se a potom ţili obklopeni nepřátelstvím. Mnoţství změn míst, kde pobývali Romové, vedlo ke značné rozdílnosti romských skupin, ke značným kulturním a jazykovým odlišnostem. Velmi rychle se putování začalo povaţovat za nepřijatelné, časté byly obavy z vyzvědačů, přistěhovalců a okrajových skupin. Církev je odmítala jako pohany, katolíci je exkomunikovali, protestanti je pronásledovali v průběhu reformace proto, ţe přicházeli z katolických zemí. Řemeslná společenstva a cechy je odmítaly jako vetřelce, kteří bez povolení provádějí svá řemesla, a tak je doháněly k ilegálnímu provozování řemesla, k ţebrotě nebo i ke krádeţím. Místní usedlíky dráţdila jejich řeč, jejich způsob 37


38

ŠTOLOVÁ, E.: Příchod Romů do Evropy. In: Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. Praha: SOFIS, 1997, s. 52-55. 39

KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 22.

20

oblékání, způsob ţivota a proto je nazvali čarodějníky, loupeţníky a původci nemocí. Úřady reagovaly na tuto situaci odvrţením skupiny kočovníků pomocí vypovězení z území státu. Později dochází v Německu k extrémní persekuci Romů a jejich systematickému vyvraţďování. 40 1. 11. 2 Romové za 2. světové války Štolová (1997) zastává názor, ţe druhá světová válka byla nejkrutějším obdobím v historii Romů. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci začalo Německo provádět rasovou politiku. V roce 1935 – právě tak jako Ţidé – byli prohlášeni za občany druhé třídy a byli jiţ od počátku Národně socialistické strany povaţování za rasové nebezpečí pro německý národ. Norimberské zákony ze září 1935 označily Ţidy a Romy za rasy cizí neárijské krve. Na poradě organizované Heydrichem bylo rozhodnuto, ţe Německo musí být očištěno od ,,Cikánů“, kteří budou převezeni do právě obsazeného Polska. Rozhodujícím krokem v postupu proti Romům byl rozkaz H. Himmlera z roku 1942 o deportaci romského obyvatelstva do cikánského tábora v Auschwitz – Birkenau. Tímto bylo rozhodnuto úplně zničit Romy v Evropě. V době od 26. 2. do 25. 3. 1943 bylo transportováno z Německa a ostatních zemí obsazených Němci do Osvětimi 11 400 Romů. Při příjmu dostali všichni pruh bílého plátna, na kterém byl vyznačen černý trojúhelník (Romové byli zařazeni mezi asociály), písmeno Z (Zigeuner) a číslo. Vězňové byli nuceni vykonávat těţké, často zcela bezúčelné práce. Mnoho z nich zahynulo vyčerpáním, hladem, následkem nakaţlivých chorob – malárie, tyfu, úplavice a jiných nemocí. V Osvětimi zemřelo přibliţně 94 % romských vězňů. Celkem bylo v zemích Evropy obsazených nacisty zabito více neţ 500 000 Romů. Před nacistickou okupací ţilo v Čechách a na Moravě asi 7000 Romů. Po druhé světové válce se jich vrátilo okolo 500, zbylo pouze několik desítek rodin. Konec druhé světové války je historickým mezníkem ve vývoji a postavení Romů v naší společnosti. 41

40

ŠTOLOVÁ, E.: Příchod Romů do Evropy. In: Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. Praha: SOFIS, 1997, s. 56-60. 41

Tamtéţ, s. 61-71

21

2. ROMOVÉ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI DNES ,,Multikulturní výchova řeší problematiku integrace a inkluze znevýhodněných skupin, vzájemnou toleranci a respektování odlišných specifik, vždy za předpokladu nenarušené přirozené harmonie v koexistenci mnoha lidských společenstev. Za multikulturní výchovu adresovanou romskému etniku (žáku) budeme považovat proces vynaloženého úsilí, péče, edukace, resocializace, intervence a snahy o vytvoření porozumění, tolerance vycházející z řad Romů (romského žáka) vůči skupinám, které spadají do otázky multikulturality, stejně tak vůči majoritní společnosti.42 Říčan (1998) spatřuje cíl multikulturní výchovy v občanské společnosti, jejíţ členové se budou navzájem respektovat, tolerovat a kulturně obohacovat.43 Kaleja (2009) povaţuje romské etnikum za nezbytnou součást multikulturní výchovy. Problémy, které souvisí s touto minoritní společností, zná jak odborná, tak i laická veřejnost. Jedná se především o problémy související se vzděláním, nezaměstnaností, ţivotním stylem, ale také s mentalitou komunity či existenčními potíţemi jako je například bytová problematika a hygienické podmínky. Také vzájemné interakce a souţití s majoritní společností. V této rovině se často setkáváme s předsudky, stereotypy, rasismem, diskriminací, xenofobií a dalšími pro zdravou společnost negativními jevy.44

2. 1 Romové jako sociálně vyloučená skupina Jak uvádí Kaleja (2009): ,,Z výzkumů mnoha historiků a dalších vědců vyplývá, že romské obyvatelstvo po příchodu do evropských zemí žilo většinou na okraji společnosti s velmi nízkým sociálním statusem a životní úrovní.“ Dá se říci, ţe tato situace přetrvává i dnes, a to i přes to, ţe jak část majoritní společnosti, tak část romské populace usiluje o integraci Romů do společnosti. V posledních letech se v souvislosti s Romy setkáváme s pojmem sociálního vyloučení. Proces sociálního vyloučení 42

KALEJA, M.: Sociální a multikulturní aspekty v kontextu edukace romských ţáků. In: KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 109. 43

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to ja : dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 117. 44

KALEJA, M.: Sociální a multikulturní aspekty v kontextu edukace romských ţáků. In: KALEJA, M. a KNEJP, J. Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 109.

22

negativně působí na ţivot jedince či skupiny.45 Navrátil (2003) se domnívá, sociální vyloučení je jedním z nejzávaţnějších problémů současného moderního světa. Mezi skupiny, které povaţuje za ohroţené sociálním vyloučením, řadí zejména osamělé rodiče, mladé manţele s dětmi, dlouhodobě nemocné a zdravotně postiţené, lidé v penzi, ale obzvláště ohroţenou kategorii pak tvoří etnické a další menšinové skupiny. Pro jednotlivce, který do této skupiny náleţí, je pak velice obtíţné uspět v dnešním světě, jehoţ základní hodnotou je právě úspěch.46 Téma sociálního vyloučení je podle Navrátila (2003) v poslední době velmi častým tématem, jímţ se zabývá spousta odborníků ve všech vyspělých zemích. Důvody takového znevýhodnění jsou různé a často propojené, mohou jimi být například věk, pohlaví, zdravotní stav a etnická příslušnost. Vyloučení v jedné oblasti ţivota je často propojeno s vylučováním v dalších oblastech, vytváří se začarovaný kruh, ze kterého je obtíţné uniknout. Takovou sociálně vyloučenou skupinu tvoří i Romové, a to vysokou měrou. V důsledku toho je jejich šance na úspěch téměř mizivá. Navrátil uvádí: ,,Během 20. století bylo postavení romské komunity otřeseno třemi událostmi, jejichž důsledky se sebou navzájem souvisely a podnítily se: vyvraždění většiny usedlé (povětšinou integrované či asimilované) populace v koncentračních táborech za druhé světové války, socialistický experiment násilného přesídlení velké části v ČR žijící romské komunity z rurálního prostředí slovenských osad do průmyslových městských sídelních zón a nakonec tržní transformace, v důsledku níž ztratili v masovém měřítku práci.“ 47 Kaleja (2009) se také zabývá těmito problémy. Je to podle něj zejména fakt, ţe Romové jen ztěţka získávají kvalitní bydlení, a stejně tak kvalitní vzdělání. Další problém spatřuje autor ve špatném přístupu Romů na trh práce, coţ způsobuje nezaměstnanost této sociálně vyloučené skupiny.48 Tyto problémy zkoumá také Navrátil (2003) a popisuje je jako jednotlivé oblasti ţivota, kde se podle něj sociální vyloučení projevuje nejvíce. 45

KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, 162 s. 46

NAVRÁTIL, P.: Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003, s. 15.

47

Tamtéţ, s. 58

48

KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, 162-165 s.

23

K těmto oblastem patří: omezený přístup na trh práce chudoba a nízký příjem nízká míra sociální podpory, řídké nebo existující sociální sítě bydlení a ţivot v kontextu lokality vyloučení ze sluţeb49 1) Omezený přístup na trh práce Omezený

přístup

na

trh

práce

povaţuje

Navrátil (2003)

za

jeden

z nejdůleţitějších faktorů, který vede k sociálnímu vyloučení. Hlavní příčinu vysoké míry nezaměstnanosti romské populace spatřuje autor v nízké vzdělanostní úrovni a nízké kvalifikaci. Získat práci je pro Romy nelehkým úkolem a často je jejich jedinou moţnou pracovní příleţitostí sezonní a příleţitostná forma zaměstnání. Tyto formy zaměstnání však neposkytují pravidelný příjem, který je základem pro dosaţení ţivotní jistoty. Ještě závaţnějším, bohuţel však mezi příslušníky romské komunity rozšířeným způsobem získání pracovní příleţitosti, jsou pracovní nabídky v rámci šedé ekonomiky. Navrátil odhaduje, ţe zhruba kaţdý druhý romský muţ, který neţije v oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti, případně v ghettu, je alespoň jednou ročně tímto způsobem zaměstnán. Romům jsou často nabízeny tzv. veřejně prospěšné práce. Tento typ zaměstnání však problém nezaměstnanosti romské populace neřeší, neboť se jedná pouze o krátkodobé pracovní uplatnění. Navrátil říká, ţe: ,,Většina pracovních příležitostí, které jsou nezaměstnatelným Romům prostřednictvím úřadu práce nabízeny, je vzhledem k jejich nízké úrovni vzdělanosti a kvalifikaci na omezenou dobu, nezakládají pravidelný příjem a neposkytují tak zaměstnanci potřebnou jistotu ani perspektivu postupu, a tudíž ani náležitě nemotivují.“50 Kaleja (2009) je toho názoru, ţe romskému obyvatelstvu jsou majoritou připisovány takové vlastnosti, které zapříčiňují nepřístupnost Romů k legálním formám výdělečné činnosti. Romové jsou všeobecně povaţování za nepřizpůsobivé, vyhýbající se práci a ţijící ze sociální podpory. Následkem toho velmi často dochází k páchání trestné činnosti či k provozování tzv. práce na černo, a to za jediným účelem, jímţ je

49

NAVRÁTIL, P.: Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003, s. 33.

50

Tamtéţ, s. 61-63

24

zaopatření vlastní rodiny. Dále se u romské populace můţeme častěji setkat s alkoholismem, narkomanií, gamblerstvím či kriminalitou.51 Navrátil (2003) také uvádí, ţe se romská populace ocitá v bludném kruhu, ze kterého není cesty ven. Svou roli sehrává jak nevzdělanost a nekvalifikovanost Romů, tak i předsudky zaměstnavatelů vůči této populaci. Výsledkem je pak dlouhodobá nezaměstnanost.52 2) Chudoba a nízký příjem Jak uvádí Navrátil (2003), tak chudoba Romů vyplývá právě z jejich znevýhodněné situace na trhu práce. Dlouhodobě nezaměstnaní pak dostávají příjmy pouze ve formě sociálních dávek, které vyrovnávají ţivotní standard do ţivotního minima, ten se však nemůţe rovnat průměrnému ţivotnímu standardu. Sociální dávky mohou částečně vyřešit situaci Romů, bohuţel však jen krátkodobě. Často se hovoří o tom, ţe Romové zneuţívají sociální dávky. Tento názor je jedním z předsudků, který je nepřípustný. Většina majoritní společnosti se domnívá, ţe jsou romské rodiny vícedětné pouze z toho důvodu, ţe je jim poskytnuta moţnost dostávat přídavky na dítě. Neznámý je uţ ale fakt, ţe pro Romy je kulturně typická vysoká míra porodnosti. 53 3) Nízká míra sociální podpory, řídké nebo neexistující sociální sítě Podle Navrátila (2003) je pravdivý ten fakt, ţe i kdyţ často slýcháme pojem romská komunita, rysy komunity mají málokdy. Příčinou jsou uměle sestěhované rodiny, které by spolu za běţných podmínek neţili. Časté jsou zde neustálé konflikty, vzájemná spolupráce a dělba práce nefunguje. Obyvatelé těchto lokalit jsou na tuto lokalitu odkázání, neboť jsou do ní sociálně vyloučeni. Opět se ocitají v bludném kruhu, ze kterého není úniku.54 4) Bydlení a ţivot v kontextu lokality V knize Navrátila (2003) se můţeme dočíst, ţe příslušníci romské komunity patří k těm, kteří jsou vyloučeni z jakýchkoliv alternativních způsobů získání bytů. 51

KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, 163 s. 52

NAVRÁTIL, P.: Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003, s. 61-63.

53

Tamtéţ, s. 66-67

54

Tamtéţ, s. 72-73

25

Zároveň však patří ke skupině, která je charakteristická vícedětnými rodinami. Typické je pro romskou komunitu souţití dvou či tří generací, coţ v praxi znamená, ţe v malém bytě společně bydlí třeba i deset lidí. Tato situace zapříčiňuje například nedostatek osobního a intimního prostoru pro kaţdého člena domácnosti, nedostatek prostoru k učení či hraní v případě dětí, zhoršené hygienické a zdravotní podmínky atd. Výsledkem je pak ţivotní standard hluboko pod průměrným standardem společnosti. Velký počet osob ţijících v jednom bytě řeší nájemníci nepřihlašováním lidí, kteří zde však bydlí. Dluhy na nájemném, ale někdy také diskriminace pronajímatelů pak způsobuje fakt, ţe jsou romské rodiny často ,,vyhozeny na ulici“. Řešením pak mohou být tzv. holobyty.55 ,,Holobyt je nejzákladnější forma bydlení poskytovaná jako náhradní ubytování lidem, kteří byli vystěhováni ze svých původních bytů kvůli neplacení nájemného. Má jen minimální plochu a příslušenství, často ani WC.“56 5) Omezený přístup ke sluţbám Navrátil (2003) říká, ţe romská komunita je často vyloučena z finančních a komerčních sluţeb, které jsou poskytovány, coţ úzce souvisí s postavením Romů na trhu práce. Problém pak nastává v situaci, kdy Rom poţaduje úvěr, neboť podmínkou pro jeho poskytnutí je stálý příjem a trvalý pracovní poměr. Proto nezbývá těmto lidem neţ si opatřit finance jiným způsobem. Patrně z tohoto důvodu se v rámci romské komunity můţeme často setkat se zadluţením, neboť si peníze musí půjčit, aby zaopatřili své rodiny. Další způsoby jak získat určitý finanční obnos je například zástava nějakého předmětu, nejčastěji šperku, nebo lichva. Dalšími sluţbami, které nejsou Romům v souvislosti se sociálním vyloučením poskytovány, jsou i takové sluţby, které my, členové majoritní společnosti, povaţujeme za samozřejmé. Můţe jít například o elektřinu, ústřední topení, teplou vodu v bytě, vlastní sociální zařízení v bytě apod. Pro mnoho Romů tyto sluţby uţ takovou samozřejmostí nejsou. 57

55

Tamtéţ, s. 67-70

56

Holobyt. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 10. 9. 2008, 23. 2. 2012 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Holobyt 57

NAVRÁTIL, P.: Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003, s. 71-72.

26

2. 2 Rasismus a rasová diskriminace Říčan (1998) říká, ţe: ,,Diskriminací nazýváme nejčastěji poškozování příslušníků nějaké skupiny jednáním, které má úřední povahu. Diskriminace se dopustí lékař, který odmítne ošetřit nemocného, úředník, který odmítne vydat stavební povolení, číšník, který odmítne obsloužit hosta atd., ale i soukromý zaměstnavatel, který nepřijme zaměstnance jen proto, že je Rom. Diskriminaci odlišujeme od rasismu, často je rasismus motivem diskriminace.“ Následně autor dodává, ţe diskriminace je u nás běţná a trestní zákon ji nepostihuje.58 Lisá (1999) uvádí, ţe rasová diskriminace vůči Romům můţe být dvojí povahy, a to úmyslné či neúmyslné. Diskriminace se projevuje v několika oblastech, zejména však na trhu práce, v oblasti poskytování sluţeb, v oblasti vzdělání, bydlení aj. Nejčastějšími oběťmi jsou podle autorky příslušníci z nějakého důvodu oslabených skupin, např. příslušníci romské komunity. Náš právní řád sice diskriminaci nepřipouští, ale současně nenabízí účinné mechanismy, jimiţ by bylo moţné diskriminaci předcházet. 59 Říčan (1998) zastává názor, ţe spíše neţ o rasismu bychom měli hovořit o averzi, neboť příčiny odporu majority vůči Romům jsou sloţitější. Jednou z těchto příčin je romská kriminalita, která je velmi častá. Nejedná se však pouze o trestné činy, ale také například o fakt, ţe Romové jsou těţko snesitelnými sousedy pro četné přestupky, jako je rušení nočního klidu, znečišťování společných domovních prostorů a veřejných prostranství atd. O rasismu můţeme mluvit aţ v případě, kdy přerůstá v nenávistná slova a činy. Jedná se o šikanování či neposkytnutí policejní ochrany před násilím. Příčinou rasistického chování můţe být strach z cizího, neboli xenofobie, která je instinktivní a je vyvolána strachem z odlišnosti. Autor upozorňuje na fakt, ţe Romové nejsou dostatečně chráněni proti rasisticky motivovaným činům, na coţ si často stěţují i oni samotní.

60

58


LISÁ, H.: Romové v České republice : (1945-1998). Prah: Sociopress, 1999, s. 256-259.

60


27

2. 3 Romové a sociální patologie Lisá (1999) uvádí, ţe pokud hovoříme o sociální patologii, máme pak na mysli takové jevy, které povaţujeme za škodlivé pro chod sociálního organismu. ,,Hlavním důvodem, proč se zabývat vztahem Romů a sociální patologie, je skutečnost, že Romové jako celek jsou jednak majoritou vnímání jako celek (i když nesprávně), a zároveň skutečně žijí (obecně častěji) v takových životních podmínkách, které vedou (obecně častěji) k neadekvátnímu (sociálně patologickému) osobnostnímu a společenskému výsledku.“ 61 Lisá (1999) zdůrazňuje, ţe negativní vztah k Romům je v české majoritní společnosti zakořeněn a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je fakt, ţe se Romové dopouštějí kriminality mnohem častěji, neţ je tomu u majoritní společnosti. Další příčinou je obecné přesvědčení o tom, ţe se vyhýbají poctivé práci, snaţí se ţít příţivnicky, zneuţívají sociální dávky, a kdyţ uţ pracují, jsou nespolehliví, neukáznění a odborně nezpůsobilí. Dále se majorita domnívá, ţe se nechtějí vzdělávat, nechodí do školy a rodiče je v tom podporují. S tímto souvisí také rodinné vztahy Romů, které jsou povaţovány za nefunkční a nezodpovědné. Jedna z hlavních obav majority je zaloţena na předpokladu, ţe Romové často vyuţívají fyzickou sílu, není-li splněna jejich vůle. V neposlední řadě je tento negativní vztah ovlivněn také jejich hlučným chováním, hrubými nadávkami a zaostalostí v jazyce. ,,Všechny tyto hrubě obviňující předpoklady vedou majoritu k závěru, že Romy není vhodné pouštět do svého světa, že je od nich třeba udržovat preventivní distanci. Obecně pak majorita vnímá Romy jako skupinu lidí, jež se od ní v mnoha směrech liší, což by nebylo tak zlé, kdyby odlišnost neinterpretovala téměř všeobecně jako negativní skutečnost.“ Dále autorka zastává názor, ţe nedůvěra vůči Romům vzniká často jiţ v rodinách a je posilována ve škole, na pracovišti i v místě bydliště. Společnost automaticky předpokládá, ţe Romové jsou nebezpeční, aniţ by pociťovali potřebu si toto tvrzení ověřit a podle toho se k nim chovají. I Romové jsou vůči majoritě nedůvěřiví, povaţují její členy za ohroţující a škodící. 62

61

LISÁ, H.: Romové v České republice : (1945-1998). Praha: Sociopress, 1999, s. 417-445.

62

Tamtéţ, s. 417-445

28

2. 3. 1 Kriminalita Lisá (1999) říká, ţe trestná činnost Romů je nejčastěji zaměřena na členy majoritní společnosti a jde především o kriminalitu majetkovou. Svou roli hraje často poţití alkoholu, v dnešní době i stále zvyšující se uţívání drog. Romská kriminalita se ve většině případů týká skupin, málokdy bývá záleţitostí jednotlivce. Trestní jednání Romů však ještě více podmiňuje odstup či výsměch majoritní společnosti.63 Říčan (1998) uvádí, ţe 20 – 30 % ekonomicky aktivní romské populace získává prostředky k obţivě nelegálně – prostitucí, překupnictvím a jinou majetkovou trestní činností. Kriminalita romské mládeţe je oproti gádţovské několikanásobná. Je tedy jasné, ţe romská kriminalita představuje obrovský problém. Autor se zabývá také příčinami vysoké romské kriminality. Jednu z těchto hlavních příčin spatřuje ve vysoké nezaměstnanosti. Některé romské rodiny se nedokáţou uskrovnit, trpí nedostatkem, a proto se uchylují k parazitním způsobům obţivy. Další příčinami jsou pokus o vyhlazení romského jazyka a kultury a trvalé napětí mezi Romy a gádţi.64 K otázce, jak tomuto patologickému jevu zabránit, se vyjadřuje Lisá (1999): ,,Má-li se podíl Romů na delikventním či asociálním jednání snižovat, pak je třeba jednak provádět systematickou a strukturovanou – tedy nikoliv povrchní – analýzu příčin narušování norem trestního práva odsouzenými Romy, jednak hledat především preventivní a Romy akceptovatelné prostředky, které by v budoucnu takové jednání omezovaly.“ 65

2. 4 Romové a nezaměstnanost Lisá (1999) se hned v úvodu kapitoly zabývá zaměstnaností Romů. Zdůrazňuje, ţe zjistit přesný počet zaměstnaných a nezaměstnaných Romů není moţné. Důvodem tohoto faktu je podle autorky to, ţe jediný statistický údaj – přihlášení se k romské národnosti – neodpovídá skutečnosti. Autorka se dále zabývá rozdělením romské menšiny z hlediska zaměstnanosti, kdy ji rozděluje na podskupinu sociálně 63

Tamtéţ, s. 433

64


LISÁ, H.: Romové v České republice : (1945-1998). Praha: Sociopress, 1999, s. 445.

29

adaptovaných a sociálně neadaptovaných Romů. Pro první podskupinu jsou typické znaky jako zaměstnanost, dokončené základní vzdělání a počet dětí v rodině nepřekračující tři. Druhá podskupina, a sice sociálně neadaptovaní Romové, se ţiví většinou příleţitostnou, občasnou a sezónní prací, která je doplněna o sociální dávky po dobu nezaměstnanosti. ,,V případě, že se jedná o početnější rodinu, kde uchazeč o zaměstnání má nízkou kvalifikaci, je ,,nenalezení“ zaměstnání poměrně finančně výhodné, právě s ohledem na částky životního minima, tj. vzhledem k tomu, že sociální dávky jsou často vyšší než je osoba schopná si vydělat.“ Tento fakt je jedním z důvodů, proč někteří Romové odmítají pracovat.66 Lisá (1999) říká, ţe důvody nízké zaměstnanosti Romů jsou zejména neţádoucí vzdělanostní struktura, převaha poptávky po řemeslných a podnikatelských profesích nad nabídkou romských uchazečů na pomocné a nekvalifikované profese, sniţování pracovních návyků a závislostí na sociálních dávkách, vysoký počet romských uchazečů o zaměstnání se sníţenou pracovní schopností nebo jiným zdravotním omezením. 67 Lisá (1999) uvádí největší handicapy příslušníků romské komunity z hlediska uplatnění na trhu práce. Na prvním místě zmiňuje nízkou vzdělanostní úroveň, která je všeobecně známá a vyplývá zejména z přístupu tradiční romské rodiny ke vzdělání. S nízkou vzdělanostní úrovní souvisí také kvalifikační úroveň. Tyto oba jevy brání příslušníkům romské komunity v rovnoměrném rozptylu v sociální a profesní struktuře společnosti. Nízká kvalifikační úroveň patří mezi největší handicapy, trvale ohroţuje romské pracovníky nezaměstnaností. Jednou z jejích příčin je skutečnost, ţe po dosaţení patnácti let odchází většina Romů přímo do zaměstnání bez jakékoliv kvalifikace a jen malá část z nich do učení. Dalšími handicapy podle autorky mohou být neodpovídající pracovní morálka, nedostatek adekvátních pracovních příleţitostí, horší zdravotní stav a příjmová stránka. ,,Přechod k tržnímu hospodářství znamenal vedle ohrožení nezaměstnaností též určitou konzervaci příjmů, u kterých, ve srovnání s ostatními vrstvami majoritní společnosti, klesala jejich reálná hodnota při celkovém zvyšování nákladů na zabezpečení životních potřeb. Dále to znamenalo zvýšení závislosti na sociálních dávkách, které se tak staly často hlavními příjmy řady početnějších romských rodin.“ Uvádí také moţnost kumulace handicapů, která se objevuje často a u velké skupiny příslušníků romské komunity. Jedná se zejména o 66

Tamtéţ, s. 367-368

67

Tamtéţ, s. 372

30

kumulaci nízké kvalifikace, zdravotního stavu, dlouhodobé nezaměstnanosti a celkově nízké sociokulturní úrovně. 68 Lisá (1999) se nezabývá pouze důvody nezaměstnanosti romské populace, ale uvádí také moţnosti, jak tento stav změnit. První z těchto moţností je příprava nastupující generace: ,,V této oblasti jde o to zásadně změnit vzdělanostní strukturu romského obyvatelstva tak, aby se přiblížila vzdělanostní struktuře majoritní společnosti. Pro tuto změnu je zapotřebí řady doprovodných sociálních opatření, a to zejména dosažení provázanosti poskytování příspěvků na děti se školní docházkou, rozšíření nultých ročníků obtížně adaptovatelných dětí (ne pouze Romů) při základních školách, zavedení povinnosti navštěvovat minimálně po dobu jednoho roku předškolní zařízení (pro získání nezbytných sociálních návyků a pro vytvoření základních podmínek pro spolužití menšinové a většinové společnosti). Romské poradce v základním školství orientovat mj. i na přípravu romských dětí ke studiu na středních školách.“ Druhým doporučením je podpora všech opatření, které vedou k zaměstnanosti občanů romského původu. Jde o snahu vytvořit ,,ucelený systém doprovodných opatření vedoucích ke kladnému vztahu k vlastnictví, k odpovědnosti za budoucnost svých potomků, k zeslabování negativních přístupů vyplývajících z historického vývoje romské komunity, k oboustranné toleranci a zejména k pozitivní pracovní motivaci a ke zvýšní vzdělanosti.“ Třetí moţností, jak změnit tento stav, jsou podle Lisé opatření vedoucí ke sníţení nezaměstnanosti příslušníků romské komunity. V tomto ohledu klade autorka důraz na zvýšení vzdělanostní struktury romských uchazečů o zaměstnání. Proto je velmi důleţité dosáhnout alespoň minimálního vzdělání, které výrazně zvyšuje moţnost zaměstnání. Důleţitou podmínkou nutnou ke zvýšení zaměstnanosti Romů je však vytvoření takového vztahu, který povede ke vzájemnému respektování a oboustrannému pochopení. 69

68

Tamtéţ, s. 358-363

69

Tamtéţ, s. 375-376.

31

3. ŽIVOT ROMSKÉHO DÍTĚTE 3. 1 Romské dítě dříve a dnes Říčan (1998) se ve své knize zabývá srovnáním ţivota romského dítěte kdysi a v dnešní době. Dříve mívaly děti těţký ţivot, často hladověly, trpělo bolestmi, mrzlo a umíralo v důsledku nedostatečné zdravotní péče. Jeho vzdělání bylo ve většině případů bídné a vyhlídky na slušnou existenci mizivé. Ţilo však v pevné rodině, obklopené mnoha příbuznými. Takové společenství bylo pro děti domovem, kde se uznávala pravidla jako vzájemná solidarita a ochota dělit se s ostatními. Členové si navzájem projevovali lásku a přátelství, dítě bylo bito jen málokdy. Důleţité bylo především to, ţe dítě pozorovalo smysluplnou práci dospělých a také udrţovalo blízký kontakt s přírodou. Svět tohoto dítěte byl přehledný a ţivot dával smysl. 70 Dále Říčan (1998) uvádí, ţe v dnešní době je na tom romské dítě lépe v oblasti stravování, pohodlí, lékařské péče a vzdělání. Horší je to však s rodinou, která selhává v plnění svých úkolů, a to zejména ve výchově. Dříve romské rodiny na svých dětech lpěly, dnes se však romské matky svých dětí snadno vzdávají, opustí je třeba rovnou v porodnici. Je všeobecně známým faktem, ţe romské děti často nemají ţivotní úroveň, kterou by měly mít. Ţijí v nehygienických podmínkách, trpí nevhodnou stravou, nedostatečnou či špatnou péčí v nemoci, nemají vyhovující školní potřeby, klidné místo pro plnění domácích úkolů a přípravu do školy ani vhodné podmínky pro duchovní, mravní a sociální vývoj. Předčasně mají tyto děti přístup k alkoholu a ke kouření, je jim povoleno sledovat televizní pořady určené pouze dospělým. Existují dokonce i případy, kdy romští rodiče navádějí nebo i nutí své děti ke krádeţím, neboť v jejich věku nejsou trestné. U mladých Romek, někdy ještě dětí, se setkáváme s prostitucí, přičemţ na získané peníze často čeká rodina. Dalším závaţným problémem bývá, ţe romští rodiče nedbají na pravidelnou školní docházku svých dětí a ty jsou pak vychovávány ulicí, která nahradila ţivot v přírodě. Nemůţeme se tedy divit tomu, ţe dětská prostituce je viděna více u romských dětí neţ u dětí gádţovských. Dohled nad dodrţováním práv

70

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 103.

32

dítěte je úkolem státu. Ten v případě nutnosti zasahuje a podle mezinárodní Úmluvy o právech dítěte bere péči do svých rukou.71

3. 2 Rozdíly v dětství Romů a gádžů Říčan (1998) uvádí, ţe dětství Romů je kratší neţ je tomu u dětí gádţů, a to z důvodu časnější puberty. S tímto faktem souvisí i dřívější zahájení sexuálního ţivota, které je v souladu s romskou tradicí. Děti jsou také dříve zapojovány do aktivit dospělých členů komunity a odmalička se účastní rozhovoru o záleţitostech dospělých. Dalším velkým rozdílem je, ţe se romské dítě musí jiţ v dětství vyrovnávat s averzí gádţovské většiny vůči jeho etniku. S tímto vyrovnáním mu pomáhají rodiče, kteří v něm však často probudí pocit křivdy a touhu po odvetě. ,,Nelze se tedy divit, že romské děti přijímají gádžovské hodnoty a postoje v lepším případě jen povrchně, v horším případě jen naoko. Málo se identifikují se společností a jejími principy. Pojmy jako občanství a demokracie chápou ještě obtížněji než neromské děti.“72

3. 3 Edukace romských žáků Lisá (1999) uvádí, ţe typickým znakem romské populace je nízká úroveň vzdělání, kterou způsobuje řada příčin. ,,Každé romské dítě, které do prvního ročníku ZŠ, se ocitá samo, odděleno nejen od matky, ale i od širší romské komunity, v naprosto cizím, jemu nesrozumitelném, prostředí, ke kterému, na rozdíl od ostatních dětí, zpravidla nemá předem vytvořen pozitivní vztah.“ Autorka spatřuje jádro problému vzdělávání romských dětí ve společenském postavení romské komunity ve většinové společnosti. Autorka zastává názor, ţe kulturní identita, jazyk a vlastní hodnoty romských dětí a jejich rodičů nejsou respektovány. 73 Podle Bartoňové (2005) romské dítě vyrůstá v prostředí, které má odlišnou kulturu, jiný jazyk a uznává jiné hodnoty. Dále autorka uvádí, ţe matka je vzorem, který dává dítěti základy jazyka. České dítě oproti romskému ţije obvykle v nukleární rodině, 71

Tamtéţ, s. 103-107

72

Tamtéţ, s. 104-105

73

LISÁ, H.: Romové v České republice : (1945-1998). Praha: Sociopress, 1999, s. 337-338.

33

zatímco romské vyrůstá se spoustou příbuzných a není tedy vedeno k samostatnosti, nemusí se nad ničím zamýšlet a o něčem samo rozhodovat. Smyslová stimulace je rovněţ odlišná. V romské rodině běţně nenajdeme kníţky či kreslící potřeby. Významným nedostatkem v procesu učení je také absence motivace. Mezi další rezervy učení patří také špatná soustředěnost, krátkodobá pozornost, pasivní příjem informací atd. Na druhé straně se romské děti vyznačují muzikálností, spontánností, estetickým cítěním a sportovním zaměřením.74 Říčan (1998) se zabývá otázkou školní kariéry romského dítěte. Je zastáncem toho názoru, ţe pro romské dítě, stejně jako pro ostatní děti, je nejlepším začátkem mateřská škola, kde se zlepší jeho schopnost komunikovat, zmírní se i jazyková bariéra, často si osvojí chybějící hygienické návyky, naučí se pouţívat knihy, kreslit či malovat a také zde mají tu nejlepší příleţitost k navázání přátelských vztahů s gádţovskými dětmi. Pravdou však je, ţe mateřskou školu navštěvuje jen mizivé procento romských dětí. Z tohoto důvodu se zřizují v regionech s větším počtem Romů přípravné, tzv. nulté ročníky, které jsou určeny romským i neromským dětem v předškolním věku. Jejich funkce se přibliţně rovná funkci mateřské školy. Velký počet romských dětí pak přechází z mateřské školy místo do základní školy do školy zvláštní. Na těchto školách se cítí většinou lépe, jsou zde úspěšnější, mají moţnost vynikat nad gádţovskými dětmi a mívají zde často početní převahu. Je nezbytné, aby dal učitel hned v prvním ročníku ţákům najevo svůj respekt k romské komunitě. Dítě se pak nebojí chodit do školy. V prvních ročnících základní školy mívají romské děti obvykle dobré vztahy s učiteli, rády se učí. Tento přístup se však mění přibliţně v pátém ročníku, kdy u ţáků časně nastupuje puberta. Ţák přestává mít zájem o školu, zhorší se jeho prospěch a začne být vzpurný. Poslední léta ve škole pak mohou být utrpením jak pro ně, tak i pro jejich učitele. Dokončením základní či zvláštní školy vzdělání obvykle končí, na střední školu nastoupí pouze nepatrná menšina. 75

74

BARTOŇOVÁ, M.: Současné trendy v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Brno : MSD, 2005. 420 s. 75


34

3. 3. 1 Vztah romských rodičů ke škole Kaleja (2009) předpokládá, ţe učitelé očekávají pomoc rodičů svým dětem při vypracovávání domácích úkolů. Ti jim však často buď nejsou schopni pomoci, nebo jim pomohou tak, ţe celý úkol vypracují za něj. Rodiče si neuvědomují, jak důleţitou roli hrají v procesu vzdělávání svých dětí. Spoléhají se na to, ţe veškeré vzdělání je dětem zprostředkováno pouze školou, která má vynaloţit veškeré úsilí k podpoře a k vedení na cestě k vzdělávání.76 ,,Rodinná výchova nedává romskému dítěti takový základ, který učitel v první třídě u dětí automaticky předpokládá, a tak mezi nimi vzniká nedorozumění, které se časem prohlubuje. Většina romských dětí prožije trauma školního neúspěchu už v prvním pololetí prvního ročníku ZŠ.“77 Říčan (1998) říká, ţe Romové si cení vzdělání mnohem méně neţ gádţové. Důkazem je například, ţe se dítě do školy nedostaví často z malicherných důvodů, například prostě proto, ţe se mu nechce. Někteří z romských rodičů vidí ve vzdělávání svých dětí dokonce nebezpečí, a to takové, ţe by se jim dítě mohlo odcizit.

78

Stejného

názoru je také Lisá (1999), která uvádí dokonce i případy, kdy romští rodiče svým dětem záměrně brání v nástupu do učení z důvodu obavy z odcizení dítěte nebo mají také strach, aby se dětem při dojíţdění do školy něco nestalo apod.79 Říčan (1998) dodává, ţe většina romských rodičů se spokojí s tím, ţe jejich děti navštěvují několik prvních ročníků základní školy. To má však za následek vysokou absenci ve vyučování způsobenou malou snahou rodičů o pravidelnou školní docházku, nedostatečnou péčí o domácí přípravu a minimální spoluprácí se školou. Týţ autor tvrdí, ţe docházku romských ţáků do škol by mnohem zlepšilo, kdyby sociálně slabé děti, tedy děti ze selhávajících rodin, dostávaly ve škole najíst zdarma nebo alespoň velmi levně. Také popisuje, proč je právě pro romské děti typická nízká vzdělanost. Jedním z velmi váţných handicapů je nevyhovující bydlení a ţivotospráva romské rodiny. Děti bydlí často v přeplněných a vlhkých místnostech, stravu, kterou dostávají nepravidelně, je nevhodná, stejně tak je nepravidelný i spánek. Všechny tyto faktory zhoršují jejich 76

KALEJA, M.: Sociální a multikulturní aspekty v kontextu edukace romských ţáků. In: KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 112. 77


78



35

duševní kondici i zdravotní stav, coţ se následně promítne i do vzdělávacího procesu. Je tedy zřejmé, ţe výchova v romské rodině zpravidla nebývá dobrou přípravou pro školní práci. Většině romských dětí je diagnostikována dyslexie, dysgrafie a další tzv. specifické poruchy učení. Dalším handicapem těchto dětí je často také nesamostatnost, nejsou zvyklé řešit úkoly a rozhodovat individuálně, proto také bez zábran opisují. Tento fakt vyplývá z kolektivismu, který panuje v romských rodinách. Po dětech není ţádáno, aby samostatně rozhodovaly, vše se řeší společně. Rodiče by měly zajistit svým dětem knihy, hračky, omalovánky, různé kvízy či stavebnice. V romských rodinách jsou však tyto pomůcky k nalezení jen zřídka. Přesto romské děti vynikají v určitých oblastech, a to především v hudbě a tanci. 80 Na těchto příkladech můţeme zřetelně pozorovat, jak důleţitou roli hrají rodiče v procesu vzdělávání svých dětí. Právě z tohoto důvodu je podle mého názoru důleţité, aby se změnil jejich negativní přístup ke vzdělání. Teprve pak je moţné zvýšit vzdělanost romské populace a tím sníţit i jejich nezaměstnanost. 3. 3. 2 Role učitele ve vzdělávání romských dětí Další problém spatřuje Kaleja (2009) v roli učitele. Někteří vyučující přicházejí do vyučovacích hodin málo pedagogicky připraveni s vědomím, ţe se ţáci stejně o učivo nezajímají, ničemu se nenaučí, nebo s pocitem, ţe jiţ neexistuje ţádný způsob, jak efektivně motivovat romské ţáky k aktivní práci ve vyučování. Někteří vyučující svým chováním a reakcemi často nepůsobí vzorově. Mnozí učitelé nekomunikují s rodiči, respektive ,,neusilují o vytvoření pozitivního komunikativního vztahu s rodinným zázemím“. Jsou však i vyučující, kteří kontakt s rodiči udrţují pravidelnými návštěvami. Je u nich znatelný zájmem o rodinu, zájem o pomoc při výchově a vzdělávání. Problémy mohou nastat nejen s neadekvátním přístupem učitelů či rodičů k výchově romských dětí, ale problémové mohou být také tito ţáci. Projevují se totiţ vysokou mírou nesamostatnosti, při počátečním neúspěchu se snadno vzdávají.

80


36

Konflikty mezi spoluţáky řeší často agresivně, hrubě, nepřiměřeným způsobem. Reagují impulzivně, neuváţeně, často v afektu. Je potřeba jejich emotivitu kultivovat. 81 Kompetence učitele romských ţáků: Kaleja (2009) se ve své práci zabýval i vymezením potřebných kompetencí pro učitele romských ţáků. Tyto kompetence jsou: znalost etnika (sociální diferenciace, struktura, existenční problémy, kultura, tradice): Učitel se svou znalostí etnika a pochopením existenčních problémů je mnohem blíţe této komunitě, neţ učitel, který o etniku neví vůbec nic. znalost základů jazyka minoritní společnosti: Znalost romského jazyka se odráţí v pochopení lingvistických obtíţí romských ţáků. ochota poskytnout primární poznatky o kultuře etnika: Ochota učitele ve vyučovací hodině vyzdvihnout romskou kulturu a nabídnout ţákům poznatky o jejich historii, kultuře a jazyku. přísná spravedlnost vůči všem: Je důleţité, aby při hodnocení, vyjadřování postojů a názorů učitel přistupoval ke všem stejně. Ţáci by mohli mít pocit, ţe jednání učitele je zaloţeno a diskriminačním podkladě. prosociální charakter řešení výchovně vzdělávacích problémů: Mnohdy se setkáváme s tím, ţe výchovné problémy jsou řešeny především represivně. Pouţívají se tresty, omezení a zákazy. Ty však nevedou k efektivnímu řešení problémů. Prosociální charakter řešení takových obtíţí ve výchovně vzdělávacím procesu znamená navázat opravdovou, upřímnou komunikace se ţákem. Ţák by měl dostat prostor k ventilaci svých emocí, názorů. citlivá komunikace s rodiči: Hraje velmi výraznou roli při formování mezilidských vztahů, budování partnerství při výchově ţáka. Učitel by měl motivovat rodiče, povzbuzovat je k výchově a podporovat jejich rodičovskou roli. 82

81

KALEJA, M.: Sociální a multikulturní aspekty v kontextu edukace romských ţáků. In: KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 112-115. 82

Tamtéţ, s. 117-119

37

Eva Štolová v knize Romové – reflexe problému (1997) uvádí, ţe romskou problematikou se zabývají na katedře speciální pedagogiky PedF UK. Cílem jejich práce je: Výchova budoucích pedagogů k toleranci a respektování odlišných kultur. Informovanost učitelů o kulturních, společenských a duchovních odlišnostech romského etnika. Studium jeho historie, etnografie a romského jazyka. Zvyšování a zkvalitňování vzdělání romské populace prostřednictvím lepší připravenosti učitelů pro výuku romských ţáků. 83 3. 3. 3 Další determinanty ovlivňující vzdělávání romských dětí Kaleja (2009) se vyjadřuje také k výchovně vzdělávacímu procesu, který podle jeho názoru nerespektuje opravdové specifické potřeby romských ţáků. Vyznačuje se málo dynamickými vyučovacími hodinami, stereotypem ve vyučování, nezohledněním romské historie a kultury. Ţáci ze sociokulturně znevýhodněného prostředí vyţadují individuální, individualizovaný přístup, a to mnohdy pro vysoký počet ţáků ve třídě nelze vţdy zajistit. Učivo českého jazyka je mnohdy pro některé ţáky příliš náročné. Stanovené standardy nerespektují specifika minoritních skupin, faktu, ţe český jazyk je pro romské děti sekundárním jazykem, ač mnozí z nich nehovoří plynně svým mateřským jazykem. Téměř všichni ţáci se potýkají s problémy v mluvnici. Nedostatky pramenící z lingvistického základu ovlivňují i úspěšnost v dalších předmětech.84 Lisá (1999) jako jeden z hlavních problémů ve vzdělávání romských dětí povaţuje jazykovou bariéru. Dítě, které vstupuje do prvního ročníku základní školy, je ve většině případů vybaveno pouze etnolektem češtiny, neovládají obecnou češtinu, coţ pro ně oproti ostatním dětem znamená obrovské znevýhodnění. S postupem do vyšších ročníků pak narůstá také školní tempo, poţadavky na ţáky se neustále zvyšují a to způsobuje, ţe se jazyková bariéra stále prohlubuje. Potom můţe nastat situace, kdy dítě 83

ŠTOLOVÁ, E.: Příchod Romů do Evropy. In: Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. Praha: SOFIS, 1997, s. 100. 84

KALEJA, M.: Sociální a multikulturní aspekty v kontextu edukace romských ţáků. In: KALEJA, M. a KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, s. 113-115.

38

dobře neporozumí svému učiteli, ztrácí s ním kontakt a přestane se zajímat o školní práci. Z tohoto důvodu je pro kaţdého Roma ţijícího na území České republiky nezbytné naučit se dobře česky. Autorka však zdůrazňuje, ţe romština by měla mít ve škole své místo vedle češtiny.85 Faktem dle Lisé (1999) je, ţe pouze mizivé procento romských dětí dosáhne základního vzdělání. Tyto děti jsou většinou vychovávány v rodinách, které neţijí v tradiční romské komunitě. Tento fakt je alarmující z toho důvodu, ţe pracovních míst pro nekvalifikované stále ubývá. Ţivot v romské komunitě se tak stává pro mladé lidi demoralizující a neprobouzí v nich zájem o vyučení se nějakému řemeslu, neboť ve svém blízkém okolí nemají ţádný kladný vzor člověka, který by díky svému vyučení danému oboru získal práci, pravidelně pracoval a stal se tak úspěšným. 86 Východiskem pro zvýšení vzdělanosti romských dětí je podle Lisé (1999) umoţnit jim plnohodnotné základní vzdělání. Říká, ţe: ,,Prvotním úkolem státu je podle mého názoru umožnit romským dětem, ale i dětem z jiných etnických skupin plnohodnotné základní vzdělání v základních školách běžného typu.“87 3. 3. 4 Vztahy romských děti se spolužáky Říčan (1998) zastává ten názor, ţe pro výchovu romských dětí je velmi důleţitý dobrý vztah mezi spoluţáky. Časté jsou však špatné vztahy mezi romskými dětmi a dětmi gádţovskými, jejichţ původ můţeme spatřovat například v přístupu rodičů. Gádţovští rodiče častou vedou své potomky k tomu, aby si od romských dětí drţely určitý odstup. Proto se ve škole můţeme setkat se situací, kdy tyto děti například nechtějí vedle romských sedět, štítivě se od nich odtahují atd. Na vině nejsou jen předsudky, ale i oprávněné obavy z různých neţádoucích vlivů, k nimţ patří mimo jiné obava z řeči Romů, která bývá často vulgární. Romské děti jsou tedy mezi svými spoluţáky spíše neoblíbení. Jsou také agresivnější neţ ostatní děti. O přestávkách mají sklon vytvářet skupiny, straní se ostatním. Pro Roma není jednoduché získat

85


86

Tamtéţ, s. 341

87

Tamtéţ, s. 341

39

gádţovského kamaráda a většinou jím bývá dítě, o něţ ostatní také nestojí. Cílem školních pracovníků by měla být péče o dobré vzájemné vztahy.88 3. 3. 5 Úkoly pro školy Lisá (1999) se zabývá podmínkami školy pro úspěšné vzdělání romských dětí. Zastává názor, ţe dítě musí nejdříve přijmout školu za svou, aby bylo dítě v procesu vzdělávání úspěšné. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby škola byla pro dítě místem, kam chodí rádo a kde se dobře cítí. Dle autorky by se měla škola zaměřit především na: vytvoření příznivé atmosféry ve škole (v přístupu k dětem a jejich rodičům) změny v organizaci výchovně vzdělávacího procesu curriculum – rozsah náplně výuky romských dětí v počátečních ročnících základní školy odpovídající metody a formy výuky 89 Říčan (1998) uvádí, ţe školním pracovníkům by neměl být cizí pojem multikulturní výchova. Jejich společným cílem by mělo být vytvoření multikulturní pospolitosti jak ve třídě, tak i ve škole jako celku. Takové souţití se pak vyznačuje zejména spravedlností, rovností, spoluprací a vzájemnou vstřícností, a to bez ohledu na etnickou, náboţenskou či sociální příslušnost. Autor se zabývá také úkoly školy v multikulturní výchově, které člení dále do čtyř skupin. Těmito skupinami jsou: maximalizovat a optimalizovat vzájemné kontakty mezi dětmi různých skupin, zejména při školní práci a zábavě učit předcházet a konstruktivně řešit konflikty mezi dětmi patřícími k různým skupinám maximalizovat vzájemné kulturní obohacování

88



40

poskytovat dětem co nejvíce informací o menšinách (popř. o jiných národech a kulturách vůbec) V závěru kapitoly o multikulturní výchově dodává Říčan (1998), ţe bychom se neměli zaměřovat pouze na vztah mezi skupinami Romů a gádţů. Je totiţ velice důleţité, aby se naše děti dozvěděli také o kultuře a způsobu ţivota Němců, Vietnamců, Ţidů atd. Tím si snadněji vytvoří dobrý vztah i k Romům. 90

4. PRŮZKUM V praktické části jsem prováděla dotazníkové šetření, které se týkalo vztahů mezi majoritní společností a romskou minoritou v České republice. Dotazníky jsem sama rozdala a sama jsem si je také od respondentů vysbírala, coţ mi zaručilo jejich stoprocentní návratnost. Z celkového počtu 28 rozdaných dotazníků se mi tedy vrátily všechny. Poloţených otázek bylo celkem 12 a byly to otázky jak otevřené, tak i uzavřené. Otázky se týkaly problematiky romského etnika v České republice. Zaměřila jsem se zejména na příčiny těchto problémů, na diskriminaci Romů, na vztahy Romů a majoritní společnosti v místě bydliště, ve škole či v zaměstnání. Dále pak na zneuţívání sociálního systému a podpory romským etnikem, informovanost o této problematice. Na závěr jsem respondentům poloţila otázku týkající se vývoje těchto problémů do budoucna. Pokud dotazovaný nesouhlasil ani s jednou odpovědí, měl moţnost zakříţkovat odpověď jiné a následně ji zdůvodnit. V otevřených otázkách pak měl dotazovaný moţnost plně vyjádřit svůj názor k dané problematice. Kaţdou otázku jsem vyhodnocovala samostatně a odpovědi jsem pro lepší přehlednost zaznamenala do grafů. Výběr vzorku byl náhodný. Odpovídali ţeny, muţi i děti různého věku. Cílem bylo získat odpovědi od všech věkových skupin, nikoli jen od určité skupiny lidí. Otázky týkající se pohlaví a věku jsem z tohoto důvodu zahrnula do dotazníku pouze pro zajímavost, nebyly pro výzkum příliš potřebné.

90

ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998, s. 118.

41

4. 1 Výzkumné otázky 1. Pohlaví 2. Kolik Vám je let? 3. Měl/a jste s Romy někdy problém(y)? 4. Co povaţujete za HLAVNÍ příčinu problémů mezi Čechy a Romy? 5. Myslíte si, ţe většinu problémů vyvolávají Romové? 5a) Pokud ano, čím je to podle Vás způsobeno?6. Myslíte si, ţe jsou Romové v ČR diskriminováni? 6a) Pokud ano, jak se diskriminace podle Vás projevuje? 7. Myslíte si, ţe Romové zneuţívají sociální systém a podpory? Svou odpověď zdůvodněte. 8. Chodil/a jste někdy do školy s Romem/Romkou? 8a) Pokud ano, jak se učil/a? 9. Pracoval/a jste někdy s Romem/Romkou? 9a) Pokud ano, byl/a pracovitý/á, a nebo práci odbýval/a? 10) Znáte ve svém okolí nějakého Roma nebo romskou rodinu? 10a) Pokud ano, jak se chovají? 11. Zajímáte se o současné problémy s Romy? 12. Myslíte si, ţe se v budoucnu zlepší ekonomická a ţivotní situace Romů i jejich vztahy s většinovou společností v ČR? Svou odpověď zdůvodněte.

4. 2 Stanovení hypotéz Hypotéza č. 1: Dnešní společnost trpí předsudky a často se u ní setkáváme i s rasistickými názory. Hypotéza č. 2: Ne všichni Romové jsou stejní. Hypotéza č. 3: Romové jsou v České republice diskriminování. Hypotéza č. 4: Majoritní společnost není dostatečně informována o problematice Romů v České republice. Na základě stanovení výzkumných otázek a hypotéz jsem sestavila dotazník skládající se ze 12 otázek, na které v časovém rozmezí 15 minut odpovídalo 28 náhodně vybraných osob.

42

4. 3. Grafické znázornění jednotlivých odpovědí Z důvodu větší přehlednosti jsem odpovědi zaznamenala do následujících grafů. Graf č. 1

První otázka týkající se pohlaví respondentů nebyla pro tento výzkum příliš podstatná, přesto pro zajímavost uvádím výsledky. Z celkového počtu 28 respondentů odpovídalo 18 ţen a 10 muţů. Graf č. 2

Výsledky otázky týkající se věku dotazovaných uvádím taktéţ spíše ze zajímavosti. Většině dotazovaných bylo mezi 20 a 30 lety, méně pak mezi 40 a 50 lety, ale objevily se tu také odpovědi od respondentů do 20 let.

43

Graf č. 3

Třetí otázka je zaměřena právě na problematiku mezi Romy a majoritní společností. Přímo se týká toho, zda měli dotazovaní někdy v minulosti s Romy problémy. Z celkového počtu dotazovaných odpověděli 3, ţe jiţ měli s Romy problémy, ale jen jednou. Stejný počet odpověděl, ţe měli s Romy problémy dokonce vícekrát. Většina respondentů však odpověděla, ţe s Romy nikdy neměli ţádné potíţe. Graf č. 4

Poloţením této otázky jsem se pokoušela zjistit, co povaţují dotazovaní za hlavní příčinu problémů mezi Čechy a Romy. Zastoupeny zde byly všechny moţnosti kromě nezaměstnanosti Romů. Téměř polovina dotazovaných si myslí, ţe největším problémem je nepřizpůsobivost Romů. Sociální rozdíly a odlišná kultura se jeví jako problémové deseti z dotazovaných. Menšina z nich pak zvolila odpověď rasismus a xenofobie; pomluvy, předsudky a média; nízká vzdělanostní úroveň Romů a agresivita Romů. 44

Graf č. 5

Další otázka souvisela s předchozím dotazem. Zajímalo mě, kdo podle dotazovaných tyto problémy vyvolává, zda povaţují za agresory právě Romy nebo ne. 50% z celkového počtu, tedy 14 respondentů, odpovědělo spíše ano. Pouze dva si byli jisti tím, ţe agresory jsou zejména Romové a zvolili tedy odpověď rozhodně ano. Spíše ne odpověděli 4 dotazovaní a na tuto otázku nedokázalo odpovědět celkem 8 respondentů. Graf č. 6

Na otázku, která byla podotázkou předchozího dotazu, nejvíce respondentů odpovědělo, ţe vyvolávání sporů u romské populace je způsobeno odlišnou kulturou. Tři respondenti zvolili moţnost nepřizpůsobivosti Romů, stejný počet pak za příčinu takového chování povaţuje niţší vzdělání Romů. Objevily se zde i méně zastoupené odpovědi jako je agresivní chování Romů na veřejnosti, nezaměstnanost Romů a také to, ţe jsou Romové k takovému chování často vyprovokováni majoritou. 45

Graf č. 7

Tato otázka mi umoţnila zjistit, zda jsou Romové povaţováni za diskriminované či nikoli. Nejvíce zde byla zastoupena odpověď spíše ne, a to 57,1%, tedy 16 respondenty. Dále pak bylo častou odpovědí vůbec ne. Odpověď spíše ano zvolil minimální počet z dotazovaných, a to 5 z celkového počtu 28. Na tuto otázku nedokázal odpovědět pouze jeden z respondentů, proto zvolil moţnost nevím. Graf č. 8

Diskriminace se podle dotazovaných projevuje nejvíce v zaměstnání. 20% respondentů uvedlo, ţe se s diskriminací můţeme setkat zejména ve školství, stejný počet zvolil odpověď stereotypy a předsudky.

46

Graf č. 9

Na otázku, zda Romové zneuţívají sociální systém a podpory, odpověděla více neţ polovina dotazovaných rozhodně ano. Druhou nejvíce zastoupenou moţností bylo spíše ano. Méně respondentů se domnívá, ţe Romové v České republice diskriminováni nejsou a z tohoto důvodu zvolili odpovědi rozhodně ne či spíše ne. Dva z dotazovaných nebyli schopni na tento dotaz odpovědět. Graf č. 10

Většina respondentů odpověděla na předchozí otázku ano, myslí si tedy, ţe Romové zneuţívají sociální systém a podpory. Své odpovědi zdůvodňovali různě, nejčastěji však tím, ţe Romové nechtějí pracovat a stát je v tom podporuje tím, ţe je zaopatří. Někteří tak usuzují jen podle toto, co se doslechli z médií. Dva z dotazovaných

47

odpověděli na předchozí otázku, ţe Romové nezneuţívají sociální systém a podpory a důvod uvedli ten, ţe znají Čechy, kteří tento systém zneuţívají daleko více. Graf č. 11

Graf č. 12

Těmito dvěma otázkami jsem zjišťovala, jestli respondenti chodili někdy do školy s romskými ţáky a pokud ano, jak se tito ţáci učili. Z výzkumu vyplývá, ţe 20 z dotazovaných nikdy s Romy do školy nechodili a 8 ano. Většina z těch, kteří chodili do školy s Romy, uvedla, ţe se romští ţáci učili špatně, ostatní odpověděli, ţe se tito ţáci učili dobře. Jiné odpovědi zde nebyly zastoupeny.

48

Graf č. 13

Graf č. 14

Tak jako jsem zjišťovala, zda chodili dotazovaní do školy s Romy a jak se romští ţáci učili, stejně tak mě zajímalo, jestli respondenti s Romy někdy pracovali. Většina opět s Romy nikdy nepracovala, přesto 6 z dotazovaných odpovědělo, ţe s Romy pracovali. Podotázka se týkala toho, jak byli Romové pracovití. 50%, tedy 3 respondenti odpověděli, ţe pracovali průměrně. Ostatní odpověděli, ţe romští pracovníci byli spíše pracovití či velmi pracovití. Nikdo z dotazovaných si nemyslí, ţe Romové práci odbývali.

49

Graf č. 15

Graf č. 16

Na otázku, zda znají respondenti ve svém okolí nějakého Roma nebo romskou rodinu, zvolila většina moţnost ano, 11 dotazovaných pak zvolilo moţnost ne. Nikdo tedy neodpověděl, ţe neví. Z těch, kteří znají ve svém okolí nějakého Roma nebo romskou rodinu, odpověděl stejný počet respondentů, ţe se chovají průměrně, stejně jako ţe se chovají neslušně. Zastoupeny zde byly i odpovědi, ţe se Romové chovají slušně či velmi slušně. Ţádný z dotazovaných neuvedl, ţe se Romové chovají velmi neslušně, a stejně tak nikdo neuvedl moţnost nevím.

50

Graf č. 17

Prostřednictvím tohoto výzkumu jsem také zjišťovala, jestli se respondenti zajímají o současnou problematiku týkající se romského etnika. Většina z nich, a to celkem 24 respondentů, odpověděli, ţe o tomto tématu občas něco zaslechnou. Dva z dotazovaných tuto problematiku aktivně sledují a zbylí dva se o tuto problematiku vůbec nezajímají. Graf č. 18

Na otázku týkající se situace Romů v České republice odpověděla většina respondentů, ţe se tato situace nezlepší. Sedm z dotazovaných dokonce odpovědělo, ţe se tato situace zhorší. Ţádný z respondentů si nemyslí, ţe by se měla situace Romů v budoucnu zlepšit a tři nedokázali na tuto otázku odpovědět, proto zvolili moţnost nevím. 51

Graf č. 19

Důvody toho, proč se situace Romů a vztahy Romů s majoritní společností budou stále zhoršovat, byly různé. Nejvíce zastoupené byly odpovědi, ţe se Romové dosud nevčlenili do většinové společnosti a ţe jsou Romové hrdí na svoji kulturu, coţ má za následek nepřizpůsobení se majoritě. Čtyři z dotazovaných předpokládají, ţe ţádný náhlý zvrat nenastane, neboť tato situace uţ trvá uţ velice dlouho. Stejný počet respondentů uvedl jako důvod to, ţe Romové budou neustále zneuţívat sociálních dávek a proto se vztahy mezi Romy a majoritou nezlepší. S tím souvisí i ta odpověď, ţe Romové nechtějí pracovat a stát je v tom podporuje. Dva z dotazovaných odpověděli, ţe společnost má zaryté předsudky, které se jen tak lehce nezmění. Objevily se zde i takové odpovědi, ţe je romská i česká společnost vychovávána v xenofobii a rasismu a není práce pro Romy.

52

4. 4 Potvrzení či vyvrácení hypotéz Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaké mají členové majoritní společnosti vztahy k Romům, jaký postoj zastávají vůči Romům a jestli se zajímají o problematiku týkající se romské populace. Stanoveny byly čtyři hypotézy, které byly prostřednictvím vyhodnocení dotazníků potvrzeny či vyvráceny. Prokázalo se, ţe tři ze čtyř stanovených hypotéz se potvrdily, jedna byla však vyvrácena. Došlo k ověření hypotéz, cíl výzkumu byl tedy splněn. Hypotéza č. 1: Dnešní společnost trpí předsudky a často se u ní setkáváme i s rasistickými názory. Především na základě otázek č. 4, 5 a 12 můžeme říci, že se stanovená hypotéza potvrdila. Hypotéza č. 2: Ne všichni Romové jsou stejní. Jak ukázal průzkum, tato hypotéze se potvrdila. Můžeme tak usuzovat na základě otázek č. 3, 5, 7, 8, 9 a 10. Hypotéza č. 3: Romové jsou v České republice diskriminováni. Na otázce č. 9 můžeme pozorovat, že se stanovená hypotéza nepotvrdila. Pouhých 17,9% považuje Romy za diskriminované. Ostatní odpověděli vůbec ne či spíše ne. Hypotéza č. 4: Majoritní společnost není dostatečně informována o problematice Romů v České republice. Zejména na základě otázky č. 11 můžeme říci, že majoritní společnost není dostatečně informována o této problematice. Většina dotazovaných se ví o problémech s Romy pouze to, co občas někde zaslechne, 2 z celkového počtu dotazovaných se o tuto problematiku nezajímají vůbec. Pouze 2 respondenti aktivně sledují tuto problematiku. Tato hypotéza se tedy potvrdila.

53

ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo získat informace o romském etniku. Nejdříve jsem se zabývala základními informacemi o tomto obyvatelstvu. Ty mi umoţnily jednak lépe nahlédnout do jejich způsobu ţivota, ale také mi napomohly získat určitou představu o problematice Romů. Tedy o příčinách jejich nezaměstnanosti, sociálního vyloučení a diskriminaci, ale také o kriminalitě Romů a jejich agresivním chování vůči majoritní společnosti. Zjišťovala jsem samozřejmě také i to, jak je tomu v opačném případě. Z toho důvodu jsem vytvořila dotazník o dvanácti otázkách, které jsem se snaţila výstiţně a zároveň srozumitelně formulovat. Na tento dotazník odpovídalo celkem 28 respondentů, z toho 18 ţen a 10 muţů. Prostřednictvím jejich odpovědí jsem získala informace, které mi vztahy mezi Romy a majoritou přiblíţily. Podstatná byla zejména otázka, co povaţují dotazovaní za hlavní příčinu neustálých konfliktů mezi Čechy a Romy. Nejčastější odpovědí byla nepřizpůsobivost Romů, z čehoţ vyplývá, ţe většina respondentů povaţuje za viníky právě Romy. Myslím si, ţe vina by se ale měla hledat na obou stranách. Další zásadní otázkou bylo, zda si dotazovaní myslí, ţe jsou Romové v České republice diskriminováni. Většina respondentů odpověděla, ţe v naší zemi není romská populace diskriminována. Podle mého názoru se ale určitá míra diskriminace vyskytuje i u nás. Stejně jako ti respondenti, kteří odpověděli, ţe jsou Romové diskriminováni, si myslím, ţe se projevuje zejména v zaměstnání, kdy např. zaměstnavatel nehledí na zkušenosti romského ţadatele, ale odmítne dotyčného pouze z toho důvodu, ţe je romského původu. Respondentům jsem poloţila také otázku týkající se situace Romů a jejich vztahů s majoritní společností v budoucnu. Téměř všichni z dotazovaných odpověděli, ţe se situace nezlepší nebo se dokonce i zhorší. Nejčastějším důvodem k této odpovědi pak byla opět nepřizpůsobivost Romů. Otázkou tedy zůstává, zda je vina pouze na straně Romů. Myslím si, ţe aby se tato konfliktní situace zlepšila, musí se ji snaţit změnit obě strany, tedy jak romská menšina, tak i majoritní společnost. Zda někdy k tomuto bodu dospějeme, to však nelze říci.

54

RESUMÉ Tato práce se zabývá problematikou romského etnika v České republice. Zaměřuje se zejména na hledání příčin nezaměstnanosti, sociálního vyloučení a diskriminaci Romů, ale také častých konfliktů mezi romskou menšinou a majoritní společností. Teoretická část je věnována základním informacím o tomto etniku, jako jsou kultura, náboţenství, historie, počet Romů v naší zemi atd. Praktická část, tedy dotazníkové šetření, se skládá ze stanovení hypotéz, vyhodnocení dotazníku prostřednictvím grafů a závěru, ve kterém jde především o ověření či vyvrácení stanovených hypotéz. Dotazníkové šetření a jeho vyhodnocení ukázalo, ţe respondenti povaţují za agresory a iniciátory konfliktních vztahů právě Romy. Jako důvod uvádí nepřizpůsobivost Romů majoritní společnosti. Zároveň se také většina z dotazovaných domnívá, ţe tato situace se ani v budoucnu nezmění, spíše se ještě zhorší.

SUMMARY The aim of this work concerns with problems of Romanies in the Czech Republic. It focuses mainly on finding the causes of unemployment, social exclusion and discrimination against Romanies, but also frequent conflicts between the romanies minority and the majority society. The theoretical part concerns with basic information about this ethnic group, such as culture, religion, history, the number of Romanies in our country, etc. The practical part, a questionnaire survey consisting of hypothesis setting, evaluation questionnaire through graphs and conclusion, in which goes mainly about validity or falsification of hypotheses. Questionnaire and its assessment has indicated that respondents consider the aggressors and initiators of conflict relations just Romanies. The reason is, that Romanies are very unadaptable to majority society. Simultaneously the most of the interviewees think that this situation will not change in the future, rather it will be worse.

55

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BARTOŇOVÁ, M.: Současné trendy v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Brno: MSD, 2005. JAKOUBEK, M.; HIRT, T.: Romové: kulturologické etudy: (etnopolitika, příbuzenství a sociální organizace). Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. KALEJA, M.; KNEJP, J.: Mluvme o Romech: Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009. LISÁ, H.: Romové v České republice : (1945-1998). Praha: Sociopress, 1999. NAVRÁTIL, P.: Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003. PEKÁREK, P.; KALIBOVÁ, K.; FRIŠTENSKÁ, H.; KADEŘÁBKOVÁ, J.; ŠTOLOVÁ, E.: Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. Praha: SOFIS, 1997. ROUS, J.: Romové - vhled do problému. Brno: Kabinet MV, 2003. ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 1998. ŠULEŘ, P., et al.: Romové: tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999.

56

INTERNETOVÉ ZDROJE: Tradiční romská komunita. In: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: Pedagogická fakulta [online]. 1994 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/d01kapitoly/08.pdf Romové. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 15. 3. 2004, 17. 2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Romové Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - Česká republika. In: Český statistický úřad [online]. 31.1. 2012, 13.2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://notes2.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/01000-12 Jak dopadlo sčítání lidu?. In: Varianty [online]. 2002 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/14.pdf

57

Příloha

DOTAZNÍK K PROBLEMATICE ROMSKÉHO ETNIKA Dobrý den, prosím Vás o vyplnění tohoto anonymního dotazníku, který použiji ve své závěrečné práci. Tímto dotazníkem bych chtěla zjistit, jestli se lidé zajímají o aktuální problémy s Romy a co si o Romech všeobecně myslí, jaké s nimi mají vztahy. U každé otázky označte prosím křížkem vždy pouze jednu odpověď, která se shoduje s vaším názorem. Dotazník Vám zabere okolo 5 minut. Děkuji Vám za Váš čas strávený vyplňováním mého dotazníku. 1. Pohlaví o ţena o muţ 2. Kolik Vám je let? o 0 – 20 o 20 – 30 o 30 – 40 o 40 – 50 o 50 a více 3. Měl/a jste s Romy někdy problém(y)? o ano, jednou o ano, vícekrát o ne, nikdy 4. Co považujete za HLAVNÍ příčinu problémů mezi Čechy a Romy? o rasismus, xenofobie, ... o sociální rozdíly, odlišná kultura o nezaměstnanost Romů o nepřizpůsobivost Romů o pomluvy, předsudky, média o nízká vzdělanostní úroveň Romů o jiné……………………………………………………………………………… 5. Myslíte si, že většinu problémů vyvolávají Romové? o rozhodně ano o spíše ano o nevím o spíše ne o rozhodně ne 58

5a) Pokud ano, čím je to podle Vás způsobeno? …………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 6. Myslíte si, že jsou Romové v ČR diskriminováni? o rozhodně ano o spíše ano o spíše ne o vůbec ne o nevím 6a) Pokud ano, jak se diskriminace podle Vás projevuje? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 7. Myslíte si, že Romové zneužívají sociální systém a podpory? Svou odpověď zdůvodněte. o rozhodně ano o spíše ano o spíše ne o rozhodně ne o nevím ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 8. Chodil/a jste někdy do školy s Romem/Romkou? o ano o ne o nepamatuji se 8a) Pokud ano, jak se učil/a? o výborně o dobře o průměrně o špatně o nepamatuji se 9. Pracoval/a jste někdy s Romem/Romkou? o ano o ne o nepamatuji se

59

9a) Pokud ano, byl/a pracovitý/á, a nebo práci odbýval/a? o velmi pracovitý/á o spíše pracovitý/á o průměrný/á o práci odbýval/a o nevím 10) Znáte ve svém okolí nějakého Roma nebo romskou rodinu? o ano o ne o nevím 10a) Pokud ano, jak se chovají? o velmi slušně o slušně o průměrně o neslušně o velmi neslušně o nevím 11. Zajímáte se o současné problémy s Romy? o ano, aktivně je sleduji o občas něco zaslechnu o nezajímám se o tuto problematiku 12. Myslíte si, že se v budoucnu zlepší ekonomická a životní situace Romů i jejich vztahy s většinovou společností v ČR? Svou odpověď zdůvodněte. o ano, rozhodně se zlepší o ano, trochu se zlepší o ne, nezlepší se o zhorší se o nevím ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

60

MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika romského etnika

Recommend Documents