MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA OBOR VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA PRACOVNÍHO PRÁVA A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE

MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA OBOR VEŘEJNÁ SPRÁVA KATEDRA PRACOVNÍHO PRÁVA A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

DIPLOMOVÁ PRÁCE DOPADY SOCIÁLNÍ REFORMY NA ČINNOST OBCE V OBLASTI SOCIÁLNÍ POMOCI

Bc. Iva Kumhálová

2013/2014

2

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Dopady sociální reformy na činnost obce v oblasti sociální pomoci“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

Bc. Iva Kumhálová, 24. března 2014

3

Poděkování Vedoucí diplomové práce prof. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., upřímně děkuji za podnětnou a inspirativní spolupráci, věcné a faktické připomínky a tvůrčí atmosféru konzultací a seminářů, díky nimţ byla tvorba diplomové práce příjemně stráveným časem. Mé rodině – dceři, manţelovi a mamince – patří velký dík za trpělivost, povzbuzení a pohodové zázemí po celou dobu studia a zejména v jeho závěru.

Bc. Iva Kumhálová, 24. března 2014

4

Abstrakt Diplomová práce zpracovává aktuální problematiku dopadů Sociální reformy I na činnost obce v oblasti sociální pomoci. Po úvodní charakteristice základních znaků sociální reformy jsou zmíněny problémy související se změnou kompetencí v tomto oboru. Hlavní část práce je věnována činnostem, které z odvětví sociální pomoci zůstaly v kompetenci obce – jsou vymezeny rizikové skupiny obyvatel obce a prostřednictvím kazuistik charakterizována sociální práce s nimi, dále je dotčena problematika veřejného opatrovnictví, sociálních pohřbů, činnosti sociálně právní ochrany dětí a pěstounské péče a rovněţ komunitní plánování obce v kontextu koncepce sociálních sluţeb. V závěru je provedeno zhodnocení účelnosti, efektivnosti a dopadů změn v postavení obcí následkem provedené sociální reformy. Klíčová slova Karta sociálních systémů, komunitní plánování, obec, obecní úřad, sociální pohřeb, sociální pomoc, sociální práce, sociální reforma, sociální sluţby, Úřad práce České republiky, veřejný opatrovník. Abstract This thesis handles the actual issue of the impact of social reform as well as the activity of the municipality in the area of social assistance. After the initial characteritic of the essential signs of social reforms, are problems related to the change of competencies in this field are discussed. The main part is devoted to activities arising from the social assistance which remained in the responsibility of the municipality - risk groups of inhabitants are defined and by the means of case studies social work with them is characterized, followed by the issue of public guardianship, social funerals, activities of child protection and foster care and also the community planning in the context of the concept of social services. In conclusion there is the evaluation of the effectiveness, efficiency and the impact of changes in the municipality status as a result of social reforms implementation. Key words Social systems card, community planning, municipality, local authority, social funeral, social assistance, social work, social reform, social services, The Labour Office of the Czech Republic, the public guardian.

5

Obsah Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................................... 7 Úvod….. ..................................................................................................................................... 9 1

Charakteristika sociální pomoci ........................................................................................ 12

1.1 Sociální reforma I .............................................................................................................. 12 1.2 Základní znaky sociální reformy v oblasti sociální pomoci .............................................. 13 1.3 Jednotné výplatní místo ..................................................................................................... 14 1.4 Karta sociálních systémů ................................................................................................... 15 1.5 Průkazy mimořádných výhod ............................................................................................ 17 1.6 Systém docházky nezaměstnaných DONEZ ..................................................................... 17 1.7 Veřejná sluţba ................................................................................................................... 18 2 Změny kompetencí v oblasti sociální pomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností po 1.1.2012…………………………………………………………………………………... 21 2.1 Sociální práce na obci a její metody .................................................................................. 22 2.2 Přehled činností z hlediska přenesené a samostatné působnosti ....................................... 23 2.3 Předpoklady pro výkon povolání sociální pracovnice....................................................... 25 2.4 Vymezení rizikových skupin obyvatel .............................................................................. 27 2.4.1 Osoby ohroţené sociálním vyloučením.......................................................................... 28 2.4.2 Osoby bez přístřeší ......................................................................................................... 30 2.4.3 Bezdomovectví ............................................................................................................... 32 3

Příklady konkrétních dopadů Sociální reformy I na činnost obecního úřadu obce

s rozšířenou působností ............................................................................................................ 34 3.1 Delimitace zaměstnanců .................................................................................................... 34 3.2 Předání spisové agendy ..................................................................................................... 34 3.3 Předání části pohledávek na sociálních dávkách ............................................................... 35 3.4 Redukce počtu zaměstnanců obce v sociální oblasti ......................................................... 35 3.5 Trvalé vykazování zajišťovaných činností ........................................................................ 36 3.6 Spolupráce s Úřadem práce ČR ......................................................................................... 36 3.6.1 Výhled budoucí spolupráce Úřadu práce ČR a obcí....................................................... 38 4

Struktura činnosti sociální práce na obci ........................................................................... 40

4.1 Standardizovaný záznam sociálního pracovníka ............................................................... 40 4.2 Sanace rodiny .................................................................................................................... 41 4.3 Koordinátor péče o občany společensky nepřizpůsobené ................................................. 43

6

4.4 Zvláštní příjemce dávek důchodového pojištění ............................................................... 44 4.5 Speciální označení vozidel - parkovací průkazy ............................................................... 46 4.6 Dům zvláštního určení s pečovatelskou sluţbou ............................................................... 46 4.7 Ubytování matek s dětmi v azylovém domě ..................................................................... 47 4.8 Ošatní středisko ................................................................................................................. 48 4.9 Evidence receptů a ţádanek na omamné a psychotropní látky ......................................... 48 4.10 Setkání jubilantů s vedením města .................................................................................. 49 4.11 Mentorská asistence......................................................................................................... 50 5

Činnost orgánu sociálně - právní ochrany dětí .................................................................. 51

5.1 Terénní sociální práce s rodinou s dětmi ........................................................................... 51 5.2 Činnost kurátorky pro mládeţ ........................................................................................... 53 5.3 Náhradní rodinná péče ....................................................................................................... 54 5.4 Změna právní úpravy o sociálně - právní ochraně dětí a souvisejících předpisů .............. 55 5.4.1 Vyhodnocování situace dítěte a rodiny ........................................................................... 56 5.4.2 Individuální plán ochrany dítěte ..................................................................................... 56 5.4.3 Případová konference ..................................................................................................... 56 5.4.4 Výchovná opatření.......................................................................................................... 57 5.4.5 Sociální kuratela ............................................................................................................. 57 5.5 Standardizovaný systém .................................................................................................... 58 5.6 Zánik dávek pěstounské péče jako dávek státní sociální podpory .................................... 59 5.7 Osoba pečující ................................................................................................................... 60 5.8 Osoba v evidenci ............................................................................................................... 60 5.9 Okruh dávek pěstounské péče ........................................................................................... 62 5.10 Dohody o výkonu pěstounské péče a správní rozhodnutí ................................................ 62 5.11 Státní příspěvek na výkon pěstounské péče ..................................................................... 63 6

Opatrovnictví ..................................................................................................................... 65

6.1 Omezení svéprávnosti........................................................................................................ 67 6.2 Výkon veřejného opatrovníka ........................................................................................... 67 6.3 Opatrovnictví osob v zařízení sociálních sluţeb ............................................................... 68 6.4 Opatrovnictví osob ţijících v domácím prostředí.............................................................. 69 6.5 Praktické dopady výkonu opatrovnictví obcí .................................................................... 71 7

Pohřebnictví ....................................................................................................................... 76

7.1 Obec jako vypravitel pohřbu ............................................................................................. 76 7.2 Sociální pohřby .................................................................................................................. 77

7

7.3 Plošné zrušení pohřebného jako dávky státní sociální podpory ........................................ 78 7.4 Refundace nákladů v rámci dědictví ................................................................................. 78 7.5 Refundace nákladů státem ................................................................................................. 79 7.6 Stanovisko Asociace pohřebních sluţeb České republiky ................................................ 79 7.7 Dárcovství těl poskytovatelům zdravotních sluţeb ........................................................... 80 8

Koncepce sociálních sluţeb obce ...................................................................................... 81

8.1 Druhy sociálních sluţeb poskytovaných na území města Svitavy .................................... 82 8.1.1 Sluţby sociální péče ........................................................................................................ 82 8.1.2 Sluţby sociální prevence ................................................................................................. 84 8.2 Komunitní plánování ......................................................................................................... 86 8.3 Finanční podpora subjektů v sociálních sluţbách a poskytování dotací ........................... 88 Závěr….. ................................................................................................................................... 89 Seznam pouţitých pramenů a literatury ................................................................................... 91 Literatura .................................................................................................................................. 91 Deníky a časopisy ..................................................................................................................... 91 Legislativní prameny ................................................................................................................ 92 Zákony ...................................................................................................................................... 92 Vyhlášky ................................................................................................................................... 94 Ostatní legislativní prameny ..................................................................................................... 95 Judikatura ................................................................................................................................. 95 Internetové zdroje ..................................................................................................................... 95 Vlastní pouţité zdroje ............................................................................................................... 97 Ostatní pouţité zdroje ............................................................................................................... 97 Kopie zadání diplomové práce ................................................................................................. 98

8

Seznam použitých zkratek MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

OSPOD

orgán sociálně – právní ochrany dětí

sKarta

karta sociálních systémů

TP

těţké postiţení

ZTP

zvlášť těţké postiţení

ZTP/P

zvlášť těţké postiţení/průvodce

9

Úvod Mé úvahy nad zaměřením diplomové práce se ubíraly jednoznačným směrem – moţností navázat na předchozí tématiku práce bakalářské, v níţ jsem se v souvislosti s výplatou sociálních dávek dotkla probíhající Sociální reformy I v kontextu přechodu agendy nepojistných dávek sociálních systémů do struktury Úřadu práce ČR. Důvodem zvaţované návaznosti je další vývoj této problematiky, její aktuálnost a celospolečenské vnímání změny kompetencí obcí a obecních úřadů v oblasti sociálního zabezpečení, jeţ mnohdy tenduje k paušálnímu pohledu na nepotřebnost ukotvení sociální sféry na komunální úrovni. Jako téma diplomové práce jsem tedy zvolila v rámci logické návaznosti další rozvoj této etapy, konkrétně dopady Sociální reformy I na činnost obce v oblasti sociální pomoci; tedy v globálním rámci analýzu činností, jeţ obcím po reformních krocích zůstaly. Coby úředník odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu ve Svitavách mám – troufám si říci – do zpracovávané problematiky dostatečný, podrobný a aktuální vhled. Cílem diplomové práce je tedy analýza rozsahu a opodstatnění sociální práce na obcích a potvrzení, ţe neskončila – stejně jako nespočívala – výlučně s vyplácením sociálních dávek do 31. 12. 2011. Hypotézou vymezenou v úvodu práce je otázka kladů či záporů transformačních procesů Sociální reformy I a odtrţení části sociální práce z obcí na státní orgán. Je tedy toto odlišné uspořádání přínosem či nikoliv? To – alespoň doufám – bude moţno relevantně zhodnotit v závěru této práce. Po úvodním zákonném vymezení sociální pomoci první kapitola práce shrne základní znaky Sociální reformy I v oblasti sociální pomoci – zřízení jednotného výplatního místa, problematické výplatní médium - kartu sociálních systémů, její zavedení a ukončení, systém docházky nezaměstnaných DONEZ coby pomocný mechanismus kontroly nelegální práce a rovněţ institut veřejné sluţby, kterou Ústavní soud v listopadu r. 2012 zrušil. Ve druhé kapitole budou reflektovány konkrétní změny, které v oblasti sociální pomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností nastaly po 1. 1. 2012. Bude charakterizována socální práce na obci včetně pouţitých metod a rozdělení prováděných činností z hlediska

10

přenesené a samostatné působnosti. Další část bude věnována socálním pracovnicím1, jejich předpokladům pro výkon činnosti a připravovanému vývoji profesní úpravy tohoto institutu. Bude provedeno vymezení rizikových skupin obyvatel, s nimiţ je sociální práce realizována a specifikována práce s vybranými rizikovými skupinami - osobami ohroţenými sociálním vyloučením a osobami bez příštřeší, na coţ naváţe subkapitola věnovaná bezdomovectví jako závaţnému a narůstajícímu celospolečenskému jevu. V kapitole třetí bude následovat výčet konkrétních dopadů a problémů, jeţ souvisejí se změnou kompetencí na daném úseku, ať jiţ jde o delimitaci zaměstnanců, předávání spisové a pohledávkové agendy na Úřad práce ČR či zvaţované redukce počtu komunálních sociálních pracovnic. V kapitole bude rovněţ zmíněna problematika stávající spolupráce s Úřadem práce ČR a její výhled do budoucna. Stěţejní část práce bude ve čtvrté kapitole věnována struktuře sociální práce na obci a činnostem, jeţ zůstaly v rámci oblasti sociální pomoci v kompetenci obce a obecního úřadu s rozšířenou působností. Jde o široké spektrum činností, jeţ jsou kaţdodenní náplní sociálních pracovnic. Oblast je systémově roztříštěná a jednotlivé agendy jsou zdánlivě nesouvisející; pojítkem je zčásti realizovaná sociální práce a zčásti systém organizačního uspořádání v rámci fungování územního samosprávního celku. Pojednáno tedy bude o standardizovaném záznamu sociálního pracovníka, sanaci rodiny, činnosti koordinátora péče o osoby společensky nepřizpůsobené, rozhodování o zvláštním příjemci dávek důchodového pojištění, speciálním označení vozidel – parkovacích průkazech – tolik z oblasti působnosti přenesené. Z činností v rámci samosprávy bude zmíněno obsazování objektu domu zvláštního určení s pečovatelskou sluţbou, ubytování matek s dětmi v azylovém domě, provoz ošatního střediska, evidence receptů a ţádanek na omamné a psychotropní látky, setkávání jubilantů s vedením města a mentorská asistence. Samostatnou kapitolu číslo pět bude tvořit náplň činnosti orgánu sociálně – právní ochrany dětí, tedy terénní sociální práce, činnost kurátora pro mládeţ a náhradní rodinná péče, vše v kontextu legislativních změn po 1. 1. 2013 (individuální plán ochrany dítěte, případová konference, sociální kuratela). Součástí kapitoly bude také související změna v oblasti pěstounské péče z hlediska nově koncipovaných dávek pěstounské péče, upravených od 1. 1. 1

V textu práce bude konzistentně uváděn termín „sociální pracovnice“, coţ není projevem genderového stereotypu, pouze statistickým faktem, vyplývajícím ze skutečnosti, ţe tyto pozice obvykle (a konkrétně i v případě Městského úřadu Svitavy) zastávají ţeny.

11

2013 v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a to jak z hlediska sociálních dávek, tak systému jejího fungování, institutu státního příspěvku na výkon pěstounské péče a principu uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče. Další samostatné kapitoly budou podrobně reflektovat výkon veřejného opatrovnictví (kapitola šestá) a agendu sociálních pohřbů (kapitola sedmá). Závěrečná osmá kapitola zabývající se koncepcí sociálních sluţeb obce bude vedle úvodní charakteristiky a rozčlenění sociálních sluţeb dále charakterizovat komunitní plánování včetně finanční podpory nestátních subjektů působících v sociálních sluţbách formou grantového programu města Svitavy a účelových dotací z rozpočtu města. Poslední část kapitoly bude tvořit výčet spektra poskytovaných sociálních sluţeb na území města Svitavy. Z hlediska pouţitých pramenů lze uvést čerpání z příslušné odborné literatury a odborných časopisů, platné legislativy a judikatury, metodiky, tiskových zpráv a normativních instrukcí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Tyto prameny doplňují relevantní internetové zdroje a rovněţ interní materiály a podklady. To vše v kontextu profesních a osobních zkušeností, odvíjejících se z dlouholeté praxe v oboru.

12

1 Charakteristika sociální pomoci S ohledem na zaměření práce směřující k dopadům reformy na činnost obcí v oblasti sociální pomoci povaţuji za vhodné alespoň ve zkratce specifikovat pojem „sociální pomoc“. Spolu se sociálním pojištěním a státní sociální podporou tvoří tři základní pilíře struktury práva sociálního zabezpečení.2 V její síti sociální ochrany by měl uvíznout kaţdý, ať je osobou v hmotné nouzi a hrozí mu sociální vyloučení, nebo jako občan zdravotně hendikepovaný překonávající bariéry související se zdravotním postiţením. Pojem sociální pomoc nadřazuje systém pomoci v hmotné nouzi, systém sociálních sluţeb a systém pomoci osobám zdravotně postiţeným a jejím úkolem je prevence vzniku chudoby a sociálního vyloučení, zmírnění těchto dopadů a začlenění postihnutých občanů zpět k majoritě. Systém sociální pomoci v současné době v ČR má jednak funkci předcházet vzniku chudoby, a pokud jiţ nastane, zmírňovat její dopady, aby nenastalo sociální vyloučení; předcházet jeho vzniku a následně začleňovat sociálně vyloučené zpět do společnosti.3 Legislativně sociální pomoc upravují zákony č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vlivem Sociální reformy I, jíţ bude věnována následující podkapitola, prošla oblast sociální pomoci v rámci organizačního uspořádání zásadními změnami.

1.1 Sociální reforma I

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „MPSV“) vytvořilo tzv. Sociální reformu I v návaznosti na plánované změny v sociálním systému. Jejím cílem bylo zajištění efektivního systému správy veřejných prostředků určených pro sociální oblast a

2

Srov. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 159. 3 Srov. TRÖSTER, Pavel a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 290.

13

pomoc v samotném procesu administrace a výplaty dávek.4 MPSV deklarovalo dosaţení úspor zjednodušením struktury, jejím zlevněním a celkovým zefektivněním, coţ se v kontextu následných událostí a konečného prozatímního vyústění reformy včetně trestněprávních dopadů na čelní reformní představitele jeví přinejmenším jako úsměvné. Plánované změny se dotkly systému administrace a distribuce dávek sociální ochrany, péče o zdravotně postiţené osoby, zabezpečení osob v hmotné nouzi, zaměstnanosti a zvýšení kontrolní činnosti při výkonu nelegální práce.5

1.2 Základní znaky sociální reformy v oblasti sociální pomoci

MPSV představilo v květnu 2011 novelizující znění zákonů, označovaných jako Sociální reforma I. Jednalo se o návrh zákona, jímţ se mění některé zákony v souvislosti se sjednocením výplaty nepojistných sociálních dávek, návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů a dále novelu zákona o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Sociální reforma I byla zacílena mimo jiné na úsporu procesních nákladů při vyplácení dávek, celkové zjednodušení systému, sníţení administrativní zátěţe a zvýšení komfortu pro uţivatele sluţeb včetně dosaţení nejvyšší moţné účelnosti a adresnosti dávek.6 Následným uvedením konkrétních atributů realizované reformy, jeţ se dostaly na pomyslný vrchol zájmu veřejnosti z hlediska dopadu na široké spektrum občanů, bude analyzováno jejich fungování a dopady.

4

Srov. Sociální reforma 2012. Změny 2012. Státní úředník. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. © MPSV ČR 2011. [online]. [cit. 2. 2. 2014]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/7. 5 Op. cit. tamtéţ. 6 Srov. Vláda přijala základní body Sociální reformy I. Tisková zpráva z 18. 5. 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Média a veřejnost. Tiskové zprávy MPSV. Rok 2011. Tiskové zprávy (květen). © MPSV ČR 2011. [online]. Publikováno 18. 5. 2011 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10810/tz_180511a.pdf.

14

1.3 Jednotné výplatní místo S účinností od 1. 1. 2012 došlo ke sjednocení výplaty nepojistných sociálních dávek. Na Úřad práce ČR přešly kompetence v oblasti výplaty těch dávek, které do 31. 12. 2011 zabezpečovaly obecní úřady obcí s rozšířenou působností, tedy dávky pomoci v hmotné nouzi7, příspěvek na péči8 a dávky pro občany se zdravotním postiţením9. Rozhodování a administrace těchto dávek jsou od tohoto data prováděny jediným orgánem - Úřadem práce ČR. Nelze opomenout problémy, jeţ od počátku provázely přechod agendy a zejména vlastní provádění výplat sociálních dávek, které se – vzdor ministerským proklamacím a maximálnímu nasazení úřednického aparátu – nedařilo realizovat v zákonných termínech a předepsaným způsobem. K avizované stabilizaci situace v mezidobí však výrazněji nedošlo. Nyní jako bychom se vrátili na počátek roku 2012; situace se opakuje10 a ministerstvo opět – za tu dobu jiţ ústy čtvrtého představitele11 - vysvětluje a obhajuje. Úředníci opět nestíhají a vyplácejí se zpoţděním; Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe totiţ zrušil miliardovou zakázku na IT zabezpečení výplat, uzavřenou mezi MPSV a společností Fujitsu Technology Solutions, s.r.o., kterou bez výběrového řízení zadal této firmě bývalý ministr resortu Drábek.12 Nejvyšší kontrolní úřad v září 2013 informoval o zjištění, ţe systém na výplaty

7

Dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 2. 2. 2014]. 8 Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 2. 2. 2014]. 9 Dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 2. 2. 2014]. 10 „Aplikace neumožnily získávání potřebných údajů, je třeba ruční zpracování dat, programy jsou z důvodu častých výpadků opakovaně nedostupné. Zpětné operace často nefungují, chybí zpětná kontrola – to jsou jen namátkové připomínky“. Srov. MACH, J. Na úřadech práce panuje chaos, frustrace i násilí. Právo. Novinky.cz. [online]. Publikováno 20. 2. 2013 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293743-nauradech-prace-panuje-chaos-frustrace-i-nasili.html. 11 V polovině listopadu 2012 došlo k personální změně ve vedení resortu – z vedení MPSV odstoupil z důvodu korupčních kauz náměstka Šišky ministr Drábek, jehoţ v čele resortu vystřídala ministryně Müllerová, po ní člen úřednické vlády ministr Koníček a nyní nově ministryně Marksová. 12 Srov. SVOBODA, J. Antimonopolní úřad zrušil Drábkovu miliardovou zakázku na systém pro výplatu dávek. Novinky.cz. [online]. Právo. Ekonomika. Publikováno 25. 2. 2013 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/294266-antimonopolni-urad-zrusil-drabkovu-miliardovou-zakazku-nasystem-pro-vyplatu-davek.html.

15

dávek se z původní ceny 435 milionů korun dostal prostřednictvím následných osmi uzavřených dodatků smluv na dvě miliardy korun.13 Úřadu práce ČR je tedy nyní znemoţněno kontinuálně uţívat stávající systém; přístup do programu byl počínaje 1. lednem 2014 odpojen a následně připojen na pouhé tři pracovní dny. Na konci ledna 2014 byl obnoven původní, lety prověřený a takřka vyhovující program OKsystem. Následovat bude transparentní výběrové řízení na nového dodavatele IT sluţeb. Bohuţel opět nebyla zajištěna přechodná datová rozhraní, takţe pracovnice Úřadu práce ČR zadávají veškerá data týkající se příjemců dávek znovu do systému ručně, navíc nelze provádět výpočty dávek – ty probíhají opět ručně a rozhodnutí se vyhotovují a tisknou v textovém editoru. Ţe se tímto výrazně zvyšuje procento chybovosti, je nabíledni. Finálně na tato opatření opět doplácejí ti, jejichţ zájem by měl být na prvním místě – klienti. Výplaty dávek se znovu opoţďují nebo jsou v nesprávné výši.

1.4 Karta sociálních systémů Vpravdě Pyrrhovým vítězstvím bylo zavedení karty sociálních systémů14 (dále jen „sKarty“), jiţ měli příjemci sociálních dávek obdrţet počátkem roku 2012. Nejasnosti kolem výběrového řízení na zajištění projektu, který prověřoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, zdrţely uzavření smlouvy s vítěznou Českou spořitelnou, a.s. na konec ledna 2012 a termín zavedení se stále posouval. SKartu jakoţto médium identifikační, autorizační a platební vydával Úřad práce ČR a měla slouţit k identifikaci drţitele na úřadě a u osob se zdravotním postiţením plnit funkci průkazky TP, ZTP nebo ZTP/P. Trvalá nefunkčnost a odpor veřejnosti, zejména Národní rady zdravotně postiţených, vytvářela postupně z prvotně nařizovací funkce bázi dobrovolnosti. Za vedení rezortu Drábkovou nástupkyní Müllerovou došlo k opakovaným změnám charakteru tohoto média; sKarta se stala nepovinným průkazem, dávky bylo moţno i nadále čerpat 13

Srov. JAS. Systém na výplaty dávek stál nakonec dvě miliardy místo původní půl miliardy. Novinky.cz. [online]. Publikováno 9. 9. 2013 [cit. 9. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/312777-systemna-vyplaty-davek-stal-nakonec-dve-miliardy-misto-puvodni-pul-miliardy.html. 14 Karta sociálních systémů dle § 4 b) zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 5. 2. 2014].

16

převodem na účet nebo poštovní poukázkou a její funkce zůstala primárně v podobě identifikačního dokladu příjemců sociálních dávek, coţ je s ohledem na občanské prukazy coby zákonné doklady ověření totoţnosti zdůvodnění přinejmenším diskutabilní. Další existence projektu byla zdůvodňována výhradně negativními finančními dopady, jeţ nastanou po jeho likvidaci. Konec sKarty však neodvratně přináší zákon č. 306/2013 Sb., o zrušení karty sociálních systémů, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 11. 2013. Uplynutím šestiměsíční lhůty bude sKarta k 30. 4. 2014 zrušena. Úřad práce ČR odeslal drţitelům sKarty v listopadu 2013 informace o termínu ukončení sKaret a o přechodu na nové způsoby výplaty dávek. Osobám se zdravotním postiţením, které sKartu vyuţívaly zároveň jako průkaz osoby zdravotně postiţené, končí jeho platnost rovněţ dnem 30. 4. 2014. Drţitelé tedy musí poţádat Úřad práce ČR o změnu ve způsobu výplaty dávek a výměnu dokladu za průkaz osoby zdravotně postiţené, jehoţ jednotnou podobu stanovil zákon č. 306/2013 Sb.15 Takřka 25 tisíc občanů bude nuceno navštívit úřad z důvodu vystavení nového průkazu, jehoţ platnost skončí rokem 2015.16

Mottem ukončení projektu sKaret se stalo vyjádření MPSV:„Všechny dávky budou vyplaceny v řádných termínech a klienti nebudou zatíženi složitou administrativou“. Nezbývá, neţ doufat, ţe dílo od počátku problematické bude mít alespoň hladký závěr. Ukončení tohoto systému výplaty dávek vyjde stát na 5,24 miliónu korun. Připočteme-li vstupní 2 miliardové náklady, nelze neuvaţovat o jeho přínosu a efektivitě; byť v negativní rovině nazírání. I kdyby systém dokázal zvýšit adresnost a účelnost dávek a sníţil jejich neoprávněnost (coţ ale MPSV stále nedoloţilo), představuje tento výdaj mnohonásobně vyšší náklad neţ veškeré neoprávněné či zneuţívané sociální dávky…..

15

Srov. Nejčastější otázky a odpovědi k ukončení sKarty. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. sKarta. © MPSV ČR 2013. [online]. Publikováno 1. 11. 2013 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http: //www.mpsv.cz/cs/16561. 16 Srov. FALCNÍKOVÁ, Blanka. sKartování sKarty: Jak se dá přijím o stamiliony. Vozka. Magazín o životě a pro život na vozíku. 2013, ročník 15, č. 4, s. 12 – 13.

17

1.5 Průkazy mimořádných výhod V rámci Sociální reformy I došlo ke změnám také v oblasti průkazů mimořádných výhod. Průkazky s označením stupně těchto výhod, tedy se zkratkou TP, ZTP nebo ZTP/P platí i po 1. lednu 2012, a to do vyznačené doby platnosti, nejdéle však do 31. prosince 2015. Funkci průkazu osoby se zdravotním postiţením měla nově zastávat jiţ zmiňovaná sKarta, coţ se velmi brzy objevilo jako nedostatečné řešení – zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením vydávání těchto průkazů jiţ neupravoval, jejich náhradou se měly stát karty sociálních systémů. Jejich vydávání však vázlo a po 1. 1. 2012 chybělo Úřadu práce ČR zákonné zmocnění k vydání průkazu po uplynutí lhůty či v případě jeho ztráty. Posléze byly nahrazeny průkazem osoby se zdravotním postiţením. Hendikepovaní občané tedy po určitou dobu přicházeli o dosavadní výhody včetně moţnosti parkování na označených místech. Zrušením zákona o sociálním zabezpečení došlo k zániku institutu „mimořádných výhod“, faktická podoba včetně benefitů v podobě slev či zvýhodnění (např. slevy z ceny jízdného ve veřejné hromadné dopravě) pro drţitele se nemění. Od 1. 1. 2016 je však budou moci vyuţívat pouze občané, vlastnící nový průkaz osoby se zdravotním postiţením. Paradoxně, agenda speciálního označení vozidel – parkovacích průkazů, označujících vozidla přepravující osobu těţce zdravotně postiţenou, zůstala i po 1. lednu 2012 v kompetenci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a bude dále zmíněna ve struktuře prováděných činností.

1.6 Systém docházky nezaměstnaných DONEZ

MPSV ve spolupráci s Úřadem práce ČR iniciovalo na podzim roku 2011 projekt „Docházka nezaměstnaných – DONEZ“, financovaný prostřednictvím Operačního systému Lidské zdroje a zaměstnanost z Evropského sociálního fondu. Účelem bylo maximální moţné omezení výkonu nelegálního zaměstnávání, jehoţ se tento systém ukázal – jak uvedl bývalý ministr Drábek v rozhovoru v létě r. 2012 – „skutečně efektivním pomocníkem“.17 Uchazeči o zaměstnání vedení v evidenci Úřadu práce ČR, které úřad do systému DONEZ zařadil, měli 17

Srov. DRÁBEK, Jaromír. Nelze se donekonečna spoléhat na stát. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 6-7, s. 18- 20. ISSN 1803-7348.

18

povinnost hlásit se ve stanovenou dobu na určeném kontaktním místě veřejné správy – na pobočce České pošty - Czech pointu. Pokud se tak nestalo, aniţ by k tomu byl váţný důvod, Úřad práce ČR je mohl z evidence uchazečů o zaměstnání vyřadit a odebrat jim podporu v nezaměstnanosti. Systém vznikl ve snaze zabránit nezaměstnaným lidem v práci načerno. Projekt kontroly nezaměstnaných z hlediska eliminace nelegální pracovní aktivity byl zahájen v listopadu roku 2011 a stal se terčem kritiky ze strany opozice, odborů i veřejného ochránce práv. Vlivem negativní kampaně i politických změn docházelo k jeho postupnému utlumování, lidé měli povinnost docházet na pošty méně často, aţ nakonec v září 2013 skončil zcela. Lidé tak jiţ nejsou nuceni dojíţdět na mnohdy vzdálenou poštu, ale docházejí, tak jako dříve, na pobočku Úřadu práce ČR v jejich bydlišti.18

1.7 Veřejná služba Od ledna 2012 přešel institut veřejné sluţby z obcí do kompetence Úřadu práce ČR a stal se jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, přinášející s sebou v podobě „benefitů obnovení a upevnění pracovních návyků a nastartování procesu návratu na trh práce a veřejný prospěch z této služby plynoucí, jenž přispívá k sociální soudržnosti a solidaritě ve společnosti.“19 V případě uzavření smlouvy o organizaci a výkonu veřejné sluţby mezi obcí a Úřadem práce ČR mohly obce i nadále veřejnou sluţbu organizovat. Počínaje lednem 2012 došlo k rozšíření okruhu klientů, pro něţ byla veřejná sluţba určena – z motivačního nástroje pouze pro osoby v hmotné nouzi se rozšířila také na uchazeče o zaměstnání evidované déle neţ dva měsíce. Bezdůvodné odmítnutí veřejné sluţby v rozsahu aţ 20 hodin týdně představovalo nebezpečí sankce v podobě vyřazení ze seznamu uchazečů o zaměstnání a ukončení nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi. Nejvýraznější změnu pak představovalo zrušení odměny a bonifikace při výpočtu příspěvku na ţivobytí, jak tomu bylo do konce roku 2011. Motivací tak zůstalo pouze udrţení pracovních návyků nezaměstnaných. 18

Srov. Systém docházky nezaměstnaných DONEZ končí. Kontrola nelegální práce nikoliv. Tisková zpráva z 30. 9. 2013. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Média a veřejnost. Tiskové zprávy MPSV. Rok 2013, Tiskové zprávy (září). © MPSV ČR 2013. [online]. Publikováno 30. 9. 2013 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16321/TZ_300913.pdf. 19 Srov. ŢÁRSKÝ, Martin. Veřejná sluţba přispívá k sociální soudrţnosti a solidaritě ve společnosti. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2013, ročník 15, č. 1, s. 35 - 36. ISSN 1803-7348.

19

Ústavní soud dne 27. 11. 2012 povinnost výkonu veřejné sluţby bez nároku na odměnu u osob vedených v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší neţ dva měsíce zrušil. Důvodem mimo jiné byla skutečnost, ţe nezaměstnaný za vykonanou práci nezískal od státu adekvátní protiplnění, čímţ docházelo k naplnění znaků zakázané nucené práce ve smyslu čl. 9 odst. 1 Listiny20 a čl. 4 odst. 2 Úmluvy21 a dále působil u jednotlivých uchazečů poníţení dotýkající se jejich vlastní lidské důstojnosti.22 Ústavní soud vzal v potaz podobnost mezi výkonem veřejné sluţby a výkonem trestu obecně prospěšných prací coby alternativním trestem s tím, ţe veřejnost vnímá oba instituty shodně, neboť druh a rozsah vykonávaných prací jsou obdobné a k výkonu dochází bez nároku na odměnu. Kontaktním pracovištím Úřadu práce ČR byl z MPSV zaslán pokyn, aby s lidmi, jeţ odmítnou veřejnou sluţbu nastoupit, nebylo zahajováno správní řízení. Ţádní další uchazeči o zaměstnání se na veřejnou sluţbu nezařadili; byla nabízena pouze jako doplňková či dobrovolná aktivita. Pokud lidé sluţbu vykonávat nechtěli, mohli ji opustit bez sankce či ztráty sociálních dávek. V současné době oslovil Úřad práce ČR starosty měst a obcí s novým nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, jímţ je aktivizační příplatek, určený dlouhodobě nezaměstnaným klientům úřadu práce. Pokud město, obec či organizace zřízená obcí s Úřadem práce ČR uzavře dohodu, aktivizuje úřad nezaměstnané spoluobčany z příslušných lokalit tak, aby odpracovali 40 hodin měsíčně podle poţadavků a potřeb města či obce. Rozvrh hodin lze vytvořit dle potřeb obce nebo jí zřízené organizace nerovnoměrně. Výkon práce bude probíhat na základě dohody o provedení práce uzavřené mezi obcí či městem a nezaměstnaným občanem; tomu náleţí za provedenou práci mzda ve výši 60 Kč/hod s tím, ţe vyplacenou mzdu úřad práce v měsíci následujícím po vyúčtování obci proplatí. Maximální doba aktivizace činí tři po sobě jdoucí měsíce. V období let 2006 – 2011 fungovala veřejná sluţba na principu benefitů na podobě navýšení příjmu vlastní prací. Od roku 2012 byla nahrazena povinně vykonávanou činností pod 20

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 5. 2. 2014]. 21 Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci Mezinárodní organizace práce z 10. června 1930. 22 Nález Ústavního soud ČR ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12-1. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 5. 2. 2014].

20

kuratelou ztráty podpory v nezaměstnanosti v případě jejího odmítnutí.

Je tedy myslím

vhodné navrátit veřejné sluţbě její původní funkční princip, tedy zvýhodnění vykonavatele v rámci poskytované dávky. Zde lze spatřovat reálnou motivaci, jiţ pouhé udrţení pracovních návyků nezaměstnaných zcela jistě nenahradí.

21

2 Změny kompetencí v oblasti sociální pomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností po 1. 1. 2012 Od 1. 1. 2012 došlo v rámci Sociální reformy I k výrazné změně kompetencí v sociální oblasti obecních úřadů. Agenda sociálních dávek, určených osobám v hmotné nouzi a osobám zdravotně postiţeným, byla převedena na Úřad práce ČR, čímţ došlo ke sjednocení výplaty dávek nepojistných systémů pod jeden subjekt. Od ledna 2012 Úřad práce ČR přijímá ţádosti o dávce, rozhoduje o její adekvátnosti a výši, kontroluje její vyuţití, mění ji v návaznosti na ţivotní situaci klienta, případně odebírá, pokud není řádně uţívána. Úřad práce ČR vykonává veškeré úkony v rámci správního řízení, související s oblastí výplaty předmětných dávek, jeţ do konce roku 2011 zajišťovaly obce. Sociální práce, kterou v souvislosti s těmito dávkami do konce roku 2011 prováděly obecní úřady, je však Úřadem práce ČR vykonávána v omezené míře a v zásadě zůstala na obecním úřadu obce s rozšířenou působností jako výkon přenesené působnosti.23 V rámci této činnosti však jiţ není zjišťován nárok na jednotlivé sociální dávky, ale dochází ke komplexnímu posouzení dané situace klienta a nastavení procesu změn a řešení nepříznivých sociálních situací. Úřad práce ČR ve správním řízení nárok na jednotlivé sociální dávky zjišťuje a provádí výplaty dávek nepojistných systémů, neřeší však vlastní sociální situaci klienta a od ní se odvíjející problémy a mnohdy negativní dopady na ţivot celé rodiny. Administrace sociálních dávek tedy náleţí od 1. 1. 2012 jednotnému výplatnímu místu. Obcím zůstala činnost sociální práce, která však jiţ není správním řízením a dříve byla vnímána jako okrajová jak z důvodu nedostatku časových, tak finančních moţností, tedy především periodické návštěvy klientů, depistáţe, různorodé pohovory s klienty, poskytování základního poradenství a zejména plánování.

23

V oblasti pomoci v hmotné nouzi plní některé úkoly rovněž pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady. Výkon působnosti stanovené pověřeným obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností je výkonem přenesené působnosti. § 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 5. 2. 2014].

22

2.1 Sociální práce na obci a její metody

Co vlastně rozumíme pojmem sociální práce? Jde o vědecký obor, jenţ má vlastní pojmologii a specifické nástroje a metody práce; sociální práci jako obor lze rovněţ obsáhnout v rámci speciálního odborného studia. Bezesporu jde však zejména o práci ve prospěch klienta, nacházejícího se v hmotné nouzi nebo jiné nepříznivé sociální situaci. Sociální práce měla v této zemi vţdy vysokou prestiţ, k čemuţ bezesporu přispěla dcera prezidenta T. G. Masaryka Alice, která se po vzoru koncepcí sociální práce v USA snaţila o jejich zavedení v podmínkách československého státu24 - vedle učitelství byla sociální práce před druhou světovou válkou nejprestiţnějším povoláním pro ţeny.25 Cílem sociální práce je tedy především uspokojování potřeb klientů a zajišťování kontroly, případně změny chování, které je povaţováno za problematické. Sociální práce má výlučné postavení v tom, ţe se jejím prostřednictvím transferují zdroje k závislým lidem. Sociální pracovnice se pohybují v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, mají odpovědnost nejen ke klientovi, ale také ke společnosti. Jsou v nepřetrţitém kontaktu s klienty, jejichţ potřeby jsou akcentované, psychika je v nerovnováze a jejich představa o přiměřené pomoci není vţdy realistická. Základním cílem metod sociální práce na obci je zajištění, respektive podpora „sociálního fungování“ klienta v ţivotě komunity a obce. Stěţejním nástrojem sociální práce se stává depistáţ, neboli vyhledávání znevýhodněných občanů prostřednictvím místního šetření na základě upozornění nebo jiného způsobu zjistění problémové situace. V rámci místního šetření se pak získávají informace a podklady pro další sociální práci, navazování kontaktů a eliminaci rizik s cílem plné integrace klienta. Další metodu představuje sociální šetření s cílem poznat klientovo přirozené prostředí a jeho potřeby a tyto poznatky dále vyuţít pro plánované řešení konkrétního problému. Posouzená ţivotní situace klienta je zpracována v individuálním plánu, případně řešena uspořádáním případové konference za účasti příslušných odborníků. 24

„Ve své době byly nejmodernějším ústavem ve střední Evropě Masarykovy domovy v Praze (dnešní Thomayerova nemocnice), postavené v r. 1928. Jednalo se o komplex několika budov ústavů pro staré a zdravotně postižené občany, které na svou dobu poskytovaly velmi rozmanitou péči.“ TRÖSTER, Pavel a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 288 25 ŠIKLOVÁ, Jiřina. Je třeba zvýšit prestiţ sociální práce. Listy sociální práce. Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky. 2013, roč. 1, č. 0, s. 5.

23

Novela zákona o sociálních sluţbách hovoří ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností o výkonu sociální práce v oblasti „nepříznivé sociální situace“ a „sociálního vyloučení“, přičemţ oba pojmy jsou tímto zákonem definovány. Pověřené obecní úřady pak vykonávají sociální práci v oblasti hmotné nouze, tedy u dlouhodobě nezaměstnaných, klientů v dluhové pasti či v neadekvátním bydlení. V souvislosti s progradující ekonomickou krizí narůstá hmotná nouze a sociální vyloučení v celospolečenském měřítku takřka geometrickou řadou.

2.2 Přehled činností z hlediska přenesené a samostatné působnosti Těţiště činností obecních sociálních pracovnic spočívá ve výkonu sociální pomoci26 jako profesionální aktivitě zaměřené na pomoc jednotlivcům, skupinám či komunitám, směřující ke zlepšení nebo obnovení jejich schopnosti sociálního fungování v jejich přirozeném prostředí. Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a zasahuje všude tam, kde se lidé dostávají do konfliktu se svým prostředím. Sociální pracovnice vyhledává klienty v jejich přirozeném prostředí, kde provádí konkrétní posouzení ţivotní situace a individuálně plánuje klientovy cíle a kroky, vedoucí k jejich naplnění. Snaţí se dovést je k tomu, aby dokázali sami ovlivňovat své sociální prostředí a měnit podmínky svých ţivotů. Spolupracuje s navazujícími organizacemi při řešení ţivotní situace klienta a spolupodílí se na realizaci preventivních aktivit, jejichţ cílem je vzniku nepříznivých ţivotních situací klientů předejít. Sociální práce na obcích je výkonem přenesené působnosti, delegované státem na orgány územní veřejné správy, která je občanům nejblíţe. Zásadním rozdílem nové agendy je skutečnost, ţe sociální práce jiţ není podřaditelná pod reţim správního řízení. V nově nastavených vazbách není prostor pro vztah nadřízenosti a podřízenosti; sociální pracovnice jiţ nemá k dispozici ţádné mocenské nástroje ani sankční mechanismy, jimiţ by klienta přiměla ke spolupráci nebo alespoň ţádoucímu chování. Nelze ex offo zahájit řízení o odejmutí dávky, vyčíslení přeplatku atd. Lze pouze nabídnout poradenství, kvalifikovanou 26

„Sociální pomoc zahrnuje pomoc občanům, kteří se ocitli v nepříznivých životních poměrech a nemohou je překonat bez pomoci společnosti; občanům, jejichž životní potřeby nejsou jinak zabezpečeny a kteří pomoc potřebují vzhledem ke své zvláštní životní situaci“. GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2005, s. 42.

24

pomoc a empatický přístup; pokud však klient pomoc odmítá, nemá obecní sociální pracovnice ţádné oprávnění ani nástroje jej ke spolupráci nebo řešení situace přimět. V této souvislosti se nabízí rovněţ polemika nad moţností kontroly provádění sociální práce ze strany nadřízených orgánů. Lze sociální práci jakkoliv kvantifikovat? Co bude kritériem úspěšnosti v rámci hodnocení? Počet klientů, navrátivších se k většinovému způsobu ţivota ve společnosti? Ale co s nimi, pokud jim stávající stav vyhovuje a měnit jej nehodlají? 27 Na druhou stranu se novým uspořádáním nabízí významnější prostor pro větší provázanost a součinnost sociálních pracovnic s obcí nebo městem v oblasti samosprávy, neboť povinností územního samosprávného celku je dbát o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů28 a pečovat o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů.29 Tím se dostáváme k otázce výkonu sociální pomoci či sociální práce na obci v rámci samostatné působnosti. Jak jiţ bylo uvedeno, realizaci a koordinaci sociální práce na obecní úrovni ukládají sociálním pracovníkům jako povinnost § 5, 92 a 93 a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů a § 7, 63, 64, 65 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. V obou případech hovoříme o přenesené působnosti. Je moţné nalézt zákonnou oporu pro sociální práci v rámci samosprávy? Zcela jistě v zákoně o obcích, který – jak jiţ bylo uvedeno – upravuje povinnosti rozvoje sociální péče a uspokojení potřeb občanů. Pokud tedy sociální práci a poradenství vnímáme jako výkon státní správy, zcela jistě k nim připojíme i agendu orgánu sociálně – právní ochrany dětí a pěstounské péče, činnost koordinátora péče o občany společensky nepřizpůsobené, rozhodování o zvláštním příjemci dávek důchodového pojištění nebo agendu speciálních označení vozidel – parkovacích průkazů. Novela zákona o obcích účinná od 1. 1. 2014 upravila i dřívější polemiky stran zařazení výkonu veřejného opatrovníka – jedná se rovněţ o výkon přenesené působnosti.30 Pod oblast samosprávy lze bezesporu podřadit výpravu sociálních pohřbů, komunitní 27

Srov. SCHLESINGER, P. Sociální práce namísto správního řízení. Svaz měst a obcí. Sociální oblast. © 2014 Svaz měst a obcí České republiky. [online]. Publikováno 24. 10. 2011 [cit. 6. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/socialni-oblast/socialni-prace-namisto-spravniho-rizeni.aspx 28 § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 29 § 35 odst. 2 tamtéţ 30 § 149 b) odst. 3 tamtéţ

25

plánování a finanční podporu nestátních subjektů působících v sociální oblasti, setkávání jubilantů města s jeho zástupci atd. Tyto agendy budou podrobněji reflektovány v další části práce.

2.3 Předpoklady pro výkon povolání sociální pracovnice

Aby sociální pracovnice obce mohla osobám poskytovat odborné informace a pouţívat vhodné metody a postupy při řešení jejich situace, musí se pravidelně odborně vzdělávat, seznamovat s platnou legislativou, novými metodami práce a novými postupy. Rámcově lze uvést, ţe vyuţití sociální pracovnice je moţné tam, kde mají být klientovi poskytnuty informace o jeho právech, nárocích a existujících formách pomoci, kvalifikované posouzení stavu uspokojování jeho základních potřeb a zdrojů, jeţ mohou být k naplnění potřeb vyuţity, dále přímá pomoc při klientově vyjednávání s jinými subjekty, navrţení způsobu prevence ohroţujícího chování, způsobu reakce na překročení zákona, forem sociálních sluţeb adekvátně reagujících na doloţené potřeby, jejich případné poskytnutí a zhodnocení jejich efektivity.31

Předpoklady pro výkon povolání sociální pracovnice upravuje v části osmé zákona o sociálních sluţbách § 10932 a násl. a patří mezi ně „plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost.“33 Odbornou způsobilost opět specifikuje zákon a rozumíme jí vyšší odborné vzdělání v oboru, bakalářské, magisterské nebo doktorské vysokoškolské vzdělání, případně absolvování příslušných akreditovaných vzdělávacích kursů. Nelze opomenout ani další vzdělávání, jeţ ve formě specializačního vzdělávání, účastí na kursech, odborných stáţích a konferencích zabezpečuje zaměstnavatel v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok.

31

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, s. 15 32 „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb.“ 33 § 110 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb.

26

Je třeba uvést, ţe povolání sociální pracovnice zcela jistě patří mezi obory, kde jde beze zbytku o poslání, v němţ se má snoubit s odbornými znalostmi rovněţ empatie a emoční inteligence. Za zmínku stojí délka praxe, jeţ exkulpuje povinnost dosaţeného vzdělání – otázkou je, zda dobrou sociální pracovnicí je úřednice s 30letou praxí. V tomto oboru hrozí více neţ jinde syndrom vyhoření34 a jakási rezistence vůči řešeným problematikám; ta zcela jistě nastupuje adekvátně odslouţené praxi. Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, nelze z tohoto oboru naprosto vytěsňovat zaměstnance – muţe, ale pravdou je, ţe se - zejména na komunální úrovni – vyskytují na pozicích sociálních pracovníků velmi sporadicky. V kontextu zvaţovaných změn v ukotvení sociální práce zveřejnilo v lednu 2014 oddělení koncepce sociální práce MPSV k veřejnému konzultačnímu procesu návrh věcného záměru zákona o sociálních pracovnících a profesní komoře (profesní zákon). Cílem navrhované právní úpravy je podpora odborného statusu sociálních pracovníků a prestiţe oboru sociální práce. Navrhovaný předpis upravuje výkon profese sociální práce sociálními pracovníky ve veřejnoprávních a v soukromoprávních subjektech včetně samostatného výkonu činnosti, dále předpoklady a podmínky pro výkon sociální práce a statut sociálního pracovníka a rovněţ vznik a existenci profesní komory sociálních pracovníků, jeţ má dohlíţet na odbornou úroveň výkonu sociální práce, dodrţování obecně závazných právních předpisů i vnitřních předpisů profesní komory. Plánované dopady, jichţ má být prostřednictvím nové právní úpravy dosaţeno, spočívají v uznání sociální práce jako samostatného oboru profesní činnosti, postavení sociálních pracovníků a jejich strukturalizace (sociální pracovník - všeobecný, sociální pracovník – specialista a sociální pracovník – socionom/licencovaný sociální pracovník/), jejich pracovněprávní zařazení, práva a povinnosti, vzdělávání a profesní sdruţování.35

34

Burnout syndrom, čili syndrom vyhoření, je proces, vznikající u některých osob dlouhodobě angaţovaných a intenzivně pracujících s lidmi, nejčastěji v tzv. pomáhajících profesích. Projevuje se na úrovni fyzické, psychické i sociální. Základní charakteristikou je naprosté vyčerpání sil pracovníka spojené s emoční únavou, pocity beznaděje a ztráty energie, podráţděnost. Srov. STIBALOVÁ, Kateřina. Co je to Burnout syndrom. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2010, ročník 12, č. 10, s. 20 - 21. ISSN 1803-7348. 35 Návrh profesního zákona sociálních pracovníků k připomínkám a staţení. Aktuality. Časopis Sociální práce / Sociálna práca. © 2012, Sociální práce.cz. [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/aktuality.php?clanek=90.

27

2.4 Vymezení rizikových skupin obyvatel Obce s rozšířenou působností zajišťují výkon sociální práce v pomyslných třech kategoriích – pro osoby v nepříznivé sociální situaci (senioři, osoby se zdravotním postiţením, sociálně ohroţené rodiny s dětmi, lidé v akutní krizi i dlouhodobě nepříznivé sociální situaci, cizinci, oběti domácího násilí, osoby vyloučené ze společnosti atd.) ve formě poradenství a pomoci při řešení nepříznivé sociální situace a podpory jejich sociálního začleňování. Další skupinu tvoří osoby ohroţené hmotnou nouzí nebo se jiţ ve stavu hmotné nouze nacházejí (např. ztráta bydlení, nedostatečné příjmy, dluhová problematika, ţivotní krize atd.) – zde probíhá rovněţ poradenství a pomoc při řešení obtíţné ţivotní situace občanů. Poslední skupinu tvoří sociálně právní ochrana dětí, v rámci níţ je realizováno poradenství pro rodiny nezletilých dětí, agenda náhradní rodinné péče, výkon funkce kolizního opatrovníka, prošetřování rodinných a výchovných podmínek pro zabezpečení řádného vývoje dětí, řešení problematiky dětí zneuţívaných, zanedbávaných a týraných, péče o děti s opakovanými poruchami chování atd.36 Členění klientů do pomyslných rizikových skupin je poměrně obtíţné; mnohdy jsou vzhledem k četnosti a širokému záběru svých problémů sloţitě podřaditelní pod jednu vymezenou skupinu – spíše jde o vzájemné prolínání mezi jednotlivými seskupeními. Rovněţ zacílená sociální práce není vţdy vykonávána sociálními pracovnicemi, ale také orgánem sociálně – právní ochrany dětí, případně ve vzájemné spolupráci. Příkladmý výčet rizikových skupin: Nezaměstnaní Rodiny s nezletilými dětmi Osoby s materiálními problémy Osoby se zdravotním nebo duševním postiţením Osoby pečující o osoby závislé na péči jiné osoby Osoby s různým stupněm omezení způsobilosti k právním úkonům

36

2

Srov. Katalog sociálních služeb a pomoci v Pardubickém kraji. Svitavsko. 1. vydání. Pardubický kraj. 2012, s.

28

Osoby ohroţené sociálním vyloučením Osoby ohroţené rizikovým způsobem ţivota Oběti agrese, trestné činnosti a domácího násilí Osoby navracející se z výkonu trestu odnětí svobody Osoby, které ztratily přístřeší nebo se nacházejí v nejistém či neadekvátním bydlení

Následně uvádím příkladmo charakteristiku práce s osobami ohroţenými sociálním vyloučením a s osobami bez přístřeší, včetně kazuistik, na coţ naváţe subkapitola věnovaná bezdomovectví jako závaţnému a narůstajícímu celospolečenskému jevu.

2.4.1 Osoby ohrožené sociálním vyloučením

V oblasti pomoci v hmotné nouzi je osobám, které poţádají o pomoc, poskytováno odborné sociální poradenství (informace, pomoc při vyplnění ţádostí a tiskopisů, popř. ve sloţitějších problémových případech řešení společně s ţadateli na Úřadu práce ČR). Při sociální práci v terénu jsou v rámci depistáţe vyhledávány osoby, které by mohly být ohroţeny sociálním vyloučením z důvodu nedostatku finančních prostředků. Tyto osoby často o moţnosti poţádat o dávky hmotné nouze nevědí nebo jiţ dříve ţádaly, ţádost jim byla zamítnuta a pokud nastala změna ţivotní situace, nevědí, ţe mohou o dávku poţádat znovu. Proto je v takových případech nezbytná pomoc sociální pracovnice; obava těchto osob opětovně projít martiriem vyplňování sloţitých tiskopisů a vlastním jednáním na Úřadu práce ČR je pro ně velmi stresující. Obecní sociální pracovnice jsou proto klientům nápomocny při sepsání ţádostí, při zajištění potřebných dokladů k nim a v případě zamítavého rozhodnutí o dávce jim pomáhají sepsat odvolání. Práce s těmito osobami je zdlouhavá a náročná, často i z důvodů nepochopení základní problematiky (mnohdy se jedná o osoby se základním vzděláním). V některých případech řešení nedostatku finančních prostředků rodin či jednotlivců jiţ nelze pomoc realizovat okamţitě, tak jak tomu bylo za situace, kdy o dávkách rozhodoval obecní úřad. Nastalou situaci sociální pracovnice řeší např. v součinnosti s Charitou Svitavy, která rodinám poskytne podporu formou věcného daru, nebo za pomoci rozpočtově vyčleněných finančních prostředků obce.

29

Kazuistika osoby ohroţené sociálním vyloučením: 37 Klientka byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roků. Její čin byl kvalifikován jako pokus o vraţdu. K výkonu trestu nastoupila klientka v lednu 2012, konec trestu byl stanoven na červenec 2020. Na základě dovolání byl její trest Nejvyšším soudem zrušen a věc vrácena zpět k projednání Krajskému soudu. Klientka byla dne 20. 2. 2013 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Byla zcela bez prostředků, bez dokladů totoţnosti, bez ubytování, jen v nejnutnějším oblečení. S klientkou byla vyplněna ţádost o poskytnutí mimořádné okamţité pomoci z důvodu ohroţení osoby sociálním vyloučením; klientka však neměla moţnost si dávku vyzvednout, neboť neměla ţádný doklad totoţnosti ani finanční prostředky nutné k jeho pořízení. Z obecních finančních prostředků rozpočtovaných na sociální výpomoc jí bylo uhrazeno pořízení fotografie, poplatek za vyhotovení občanského průkazu s měsíční platností (tento je vyhotoven ihned a klientka měla moţnost převzít si dávku mimořádné okamţité pomoci) a poplatek za vystavení rodného listu. Při všech těchto úkonech klientku doprovázela sociální pracovnice. Klientka si po převzetí dávky uplatnila i ţádost o dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na ţivobytí. V té době odešla bydlet ke známému. Zde však došlo k neshodám a klientka bezvýchodnou situaci řešila pokusem o sebevraţdu. Byla však včas ošetřena Rychlou záchrannou sluţbou a odvezena k hospitalizaci na psychiatrické oddělení. Urgence na Úřadu práce ČR pomohla k vyřízení dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na ţivobytí. Vzhledem k celkové sociální situaci bylo zajištěno ubytování v azylovém domě, kde klientka vyuţívala sociálních sluţeb a odborných terapií. Dle vyjádření zařízení i samotné klientky probíhal pobyt k obapolné spokojenosti, pravidla byla dodrţována. V průběhu pobytu proběhlo soudní jednání u Krajského soudu, na základě nových důkazů byla klientka odsouzena za jiný trestný čin a byl jí vyměřen trest odnětí svobody nepodmíněně ve výši 1,5 roku. Vzhledem k tomu, ţe klientka část trestu vykonala, podala si ţádost o prominutí zbytku trestu. Sociální pracovnice k této ţádosti vydala kladné stanovisko. V současné době čeká klientka na vyjádření soudu. Věří, ţe její ţádosti bude vyhověno, ona bude moci poţádat o

37

Sociální problematika ve městě za rok 2013. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 4. 9. 2013 (interní dokument).

30

svěření nezletilého syna, nyní umístěného v kojeneckém ústavu, zpět do výchovy a začne ţít nový ţivot.

2.4.2 Osoby bez přístřeší

Problematika neodpovídajícího či chybějícího bydlení patří mezi nejpalčivější problémy, s nimiţ se sociální pracovnice setkávají, a to bez ohledu na to, o jakou klientelu se jedná. Nejvíce zranitelní ztrátou bydlení jsou „chudí lidé“38, potýkající se s problémem nízkých příjmů, ať jiţ z důvodu nezaměstnanosti, nebo minimální mzdy. V souvislosti s nynější restrikcí a sniţováním sociální ochrany obyvatel v rámci neefektivnosti „sociálního státu“ se skupiny obyvatel dostávají do situace, kdy nemají dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s bydlením. V mnohých případech dochází ke zhoršení platební kázně u nájemní formy bydlení, coţ má mnohdy za následek výpověď z nájmu bytu a následné bezdomovectví. Počet osob bez přístřeší v republice narůstá a tento problém je třeba neprodleně řešit. Nikoliv výjimečné jsou případy, kdy osoba bez přístřeší nemá o ţádnou pomoc zájem, její situace jí vyhovuje, má ráda svůj pocit svobody a nezávislosti, často i za cenu nulového zabezpečení finančními prostředky. Potraviny si zajišťuje z odpadových nádob, mnohdy i drobnými krádeţemi. Zejména v zimních měsících se tyto osoby zdrţují v prostorách hypermarketů, nádraţních halách, vestibulech nemocnic atd. Ostatní občané si stěţují, přítomnost těchto osob je pro ně obtěţující a poţadují často hlídky městské policie, aby je z veřejných budov vykázala. Ta je však oprávněna zasáhnout aţ v případě, kdy se jmenovaní dopustí protiprávního jednání. Pro eliminaci pobytu osob bez přístřeší byl městem Svitavy zadaptován starší objekt, který slouţí k pobytu těchto osob v zimních měsících. Mají zde moţnost se ohřát, usušit si oděv, uvařit si oběd a čaj a rovněţ vyuţít sociální zázemí umoţňující základní hygienu. Samozřejmostí je poskytování sociálního poradenství. 38

„Chudoba je stav, který důsledkem nerovného přístupu k rozdělovanému bohatství společnosti, k jejím materiálním zdrojům, kdy životní podmínky a uspokojení základních potřeb není v potřebné míře zabezpečeno dostatečnými zdroji (příjmy, statky) a kdy tyto příjmy nelze z objektivních příčin zvýšit (stáří, invalidita, péče o dítě aj.) a kdy občan nedisponuje ani jinými zdroji a majetkem, který by mu umožnil získat prostředky ve výši, která je společností uznána jako minimální.“Srov. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 119 – 120.

31

Kazuistika osoby bez přístřeší:39 Klientka ve věku 50 let se dostavila se ţádostí o zajištění ubytování. Z úřední činnosti je známo, ţe se několik let se potýká se závislostí na alkoholu. Ke své sociální situaci uvedla, ţe je rozvedená, s dospělými dětmi ani matkou a sestrou se nestýká. Klientka je osobou bez přístřeší, občas přespává u známých, ale většinou venku – na sídlišti v přístřešku u popelnic, v parku, apod. Je v evidenci Úřadu práce ČR, pobírá dávku pomoci v hmotné nouzi. Z jednání sociální pracovnice s matkou a sestrou klientky vyplynulo, ţe jsou připraveny ji podpořit a podílet se na řešení její současné tíţivé sociální situace pouze za předpokladu nástupu do léčebny závislostí. Klientka byla zcela bez prostředků, proto nebylo moţné zajistit bydlení v ubytovně (vţdy je třeba uhradit částku za ubytování na celý měsíc předem). S ohledem na její zdravotní stav a nepříznivé počasí jí byl zajištěn pobyt na psychiatrickém oddělení v nemocnici. Sociální pracovnice s klientkou navštívila ošatní středisko, kde jí bylo poskytnuto potřebné oblečení. V průběhu pobytu na psychiatrii klientka podstoupila substituční léčbu závislosti na alkoholu a po 14 dnech byla velmi pozitivně motivovaná změnit svůj způsob ţivota. Měla moţnost pokračovat v léčbě své závislosti v jiném zařízení, kde jí byla zajištěna následná hospitalizace. Toto však odmítla a zajistila si ubytování u známých. Po měsíci se dostavila s opakovanou ţádostí o zajištění ubytovny, opět zcela bez prostředků. V den výplaty sociální dávky se dostavila se ţádostí o pomoc, neboť ztratila občanský průkaz a bez dokladu totoţnosti jí nebude dávka vyplacena. Sociální pracovnice byla nápomocna, došlo k vystavení náhradního dokladu totoţnosti a sociální dávka vyplacena. Následně pracovnice zajistila ubytování v rámci kraje a nabídla klientce doprovod do místa určení, coţ odmítla. Na ubytovnu opět nenastoupila. V současné době je klientka stále osobou bez přístřeší. Není schopna si připustit závaţnost své závislosti na alkoholu a léčbu odmítá.

39

Sociální problematika ve městě za rok 2013. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 4. 9. 2013 (interní dokument).

32 2.4.3 Bezdomovectví

Bezdomovec je člověk, kterého z různých důvodů postihlo společenské vyloučení a ztráta bydlení nebo je touto ztrátou ohroţen, ţije na veřejných místech či v neadekvátních bytových podmínkách.40 Základ efektivního řešení problémů spojených s bezdomovectvím spočívá ve spolupráci všech zainteresovaných aktérů, včetně bezdomovců samotných. Je třeba zaměřit se nejen za bezdomovce zjevné, přebývající venku a zdrţující se na veřejných prostranstvích, ale rovněţ na monitoring bezdomovců skrytých, dosud přebývajících na ubytovnách a v azylových domech, a bezdomovců potencionálních, kteří stojí těsně před ztrátou bydlení v souvislosti s dluhy za bydlení, neschopností splácet a s nízkými příjmy, kdy splácení poplatků spojených s bydlením znemoţňuje realizaci dalších výdajů. Bezdomovectví ale není ohraničeno územím města či správního obvodu, velmi často nastává situace, ţe se ve městě pohybují i osoby, nemající ve správním obvodu trvalý pobyt. Práci s nimi znesnadňuje mnohdy sama domovská obec, která nemá pro tyto osoby ţádné zázemí a s ohledem na jejich finanční situaci je velmi obtíţné zajistit jim vhodné ubytování. Sociální pracovnice v rámci depistáţe a metod přímé práce a pomoci poskytují potencionálním bezdomovcům podporu a poradenství ve finančních otázkách, asistenci při vyřizování nároků v oblasti dávek nepojistných systémů, podporu při řešení problémů v určitých krizových situacích a v neposlední řadě nezbytnou kontrolu. Sociální práce se zjevnými bezdomovci je intenzivnější v zimních měsících, neboť oni sami se v této době obrací s ţádostí o pomoc při zajištění ubytování. V jarním a letním období jsou se svým způsobem ţivota spokojeni a pomoc nevyhledávají. Jak jiţ bylo uvedeno, za účelem zajištění okamţité pomoci bezdomovcům ve městě Svitavy byla provedena adaptace staršího objektu, který jiţ během zimy 2012/2013 prošel zkušebním provozem. Bezdomovci jej – zejména v období nízkých venkovních teplot – vyuţívali celodenně. V objektu organizační sloţka „Sociální sluţby města Svitavy - azylový dům pro muţe“ začala v rámci fakultativní sluţby realizovat okamţitou pomoc dle § 92 písm. a) zákona o sociálních sluţbách. Cílem této fakultativní sluţby je jednak sníţení sociálních a zdravotních rizik osob bez přístřeší prostřednictvím sociálního poradenství, zajištění okamţité 40

„Ekonomicky a sociálně nesamostatných lidí od roku 1989 každoročně přibývá a cesta k jejich uzdravení je čím dál složitější, takže lze bez nadsázky mluvit o fenoménu sociálního postižení.“ Srov. KOSORIN, Pavel. Chudoba a sociální vztahy. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2014, ročník 16, č. 2, s. 24.

33

pomoci v situaci, kdy by neposkytnutí pomoci ohrozilo zdraví nebo ţivot, podpora a motivace osob bez přístřeší v řešení jejich ţivotní situace a usměrňování bezdomovectví ve městě. Cílovou skupinu tvoří muţi a ţeny starší 18 let bez přístřeší s trvalým pobytem ve správním obvodu. Osobám mimo správní obvod je poskytnuta pomoc v objektu okamţité pomoci pouze krátkodobě s tím, ţe sociální pracovnice vyjednají sociální sluţbu a pomoc v místě bydliště, popř. u registrovaného poskytovatele sociálních sluţeb v nejbliţším okolí. Fakultativní sluţba je poskytována v souladu s provozním řádem, který stanovuje práva a povinnosti osob objekt vyuţívajících a vymezuje vztahy mezi uţivateli a pracovníky. Závěrem je třeba uvést, ţe palčivá problematika bezdomovectví má s ohledem na celospolečenské klima postupně vzrůstající tendenci. Nejedná se přitom pouze o sociální práci, jde o mnohem širší problematiku zahrnující péči zdravotní, duchovní, emocionální, sociální rehabilitaci atd.41 Před vyřčením kritického vnímání tohoto problému a jeho zdánlivě nedostatečného řešení je třeba si uvědomit, ţe řada těchto občanů je se svým pojetím způsobu ţivota do té míry smířená a je pro ně natolik vyhovující, ţe je velmi obtíţné, ne-li nemoţné jejich opětovné začlenění do většinové společnosti. Nelze proto pohlíţet na práci všech participujících subjektů s despektem a vnímat ji jako nedostačující či chybnou jen proto, ţe nepřináší okamţité a markantní výsledky.42

41

Srov. PEKÁRKOVÁ, Andrea. Sociálně – zdravotní problematika bezdomovectví. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2013, ročník 15, č. 12, s. 16 - 17. ISSN 1803-7348. 42 Městský úřad Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví - Úkol z porady vedení č. 83 – koncepce zajištění péče o cílovou skupinu bezdomovců na území města (interní materiál).

34

3 Příklady konkrétních dopadů Sociální reformy I na činnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností V této části práce bude reflektována problematika bezprostředně související s přechodem dávkové agendy pod Úřad práce ČR a předcházející tvorbu nového zázemí torza odboru sociálních věcí a zdravotnictví.

3.1 Delimitace zaměstnanců V souvislosti s reformou došlo k plošné delimitaci zaměstnanců obcí s rozšířenou působností na Úřad práce ČR, který měl dle objemu klientů a vyplacených finančních prostředků od MPSV stanovena v rámci interní metodiky směrná čísla, tj. počty pracovních míst, jeţ v rámci přechodu agendy naplní. Bohuţel, ne vţdy tato čísla přesně kopírovala počty zaměstnanců, kteří dosud agendu vykonávali; docházelo proto k četným jednáním, vykazováním činností atd., jeţ měla zdůvodnit zachování počtu sociálních pracovnic na obcích. Záleţelo na pojetí a přístupu jak vedení měst a obcí, tak tajemníků coby personálních ředitelů úřadů, zda tuto transformaci vyuţijí jako prostředek ke sníţení počtu zaměstnanců resortu a bude jejich záměrem počet pracovníků zeštíhlet či naopak. Takřka celý rok 2011 byl pro obecní sociální pracovnice zastíněn nejistotou a hrozbou ztráty pracovního místa; nemluvě jiţ o vyhrocení vzájemných vztahů v rámci odboru po zjištění, ţe ne všechny pracovní pozice bude moţno obhájit.

3.2 Předání spisové agendy V souladu s přechodnými ustanoveními související legislativy bylo povinností obcí předat v termínu do 31. 12. 2012 veškerou spisovou dokumentaci týkající se dávek. V rámci této činnosti byla prověřena kompletní spisová dokumentace archivovaná ve spisovně a následně Úřadu práce ČR předáno 3 505 spisů. Dle § 38 odst. 14 zákona 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bylo u 1 894 spisů a dokumentů, jimţ do 31. prosince 2011 prošla skartační lhůta, provedeno skartační řízení.

35

3.3 Předání části pohledávek na sociálních dávkách Přechodná ustanovení upravovala rovněţ předání pohledávek vzniklých na poskytnutých sociálních dávkách do r. 2011. U pohledávek po splatnosti, kde jiţ bylo zahájeno vymáhání, náleţí výnos obci, která rovněţ pohledávku nadále spravuje a inventarizuje. Pohledávky nesplatné byly protokolárně předány Úřadu práce ČR a převedeny dle metodiky na předepsané účty. Pokud byla pohledávka po splatnosti a nedošlo k zahájení jejího vymáhání obcí, bylo nutno tento případ řádně objasnit a zdůvodnit. I takové pohledávky byly následně na Úřad práce ČR předány. Situaci komplikovala organizační struktura Úřadu práce ČR – veškeré finanční záleţitosti řeší krajské pobočky, nikoliv místní kontaktní pracoviště. I pro tyto zaměstnance se jednalo o nové činnosti a komunikace mnohdy značně vázla. Spíše neţ pomocí bylo komplikací nové IT vybavení na Úřadu práce ČR, jeţ - vzdor prvotním příslibům – nebylo kompatibilní s původním programem, na nějţ byli pracovníci zvyklí a potřebné údaje byli schopni dodat obratem. Takto docházelo k opakovaným nedostatkům, pochybením a nedorozuměním, nicméně s maximálním nasazením z obou stran bylo přechodné období úspěšně zvládnuto.

3.4 Redukce počtu zaměstnanců obce v sociální oblasti Sociální práce obecních úřadů obcí s rozšířenou působností je jak dle zákona o pomoci v hmotné nouzi43, tak zákona o sociálních sluţbách44 výkonem přenesené působnosti. Obcím bylo dle sdělení MPSV pro sociální oblast ponecháno cca 70 % příspěvku na výkon státní správy po odejmutí agend, které převzal od ledna 2012 Úřad práce ČR. Přesto, jak jiţ bylo uvedeno, počty zaměstnanců na obcích byly mnohdy výrazně redukovány, často z neznalosti problematiky, rozsahu a náročnosti agendy, která na obcích zůstala a byla vykonávána stejně jako před reformou; bez ohledu na nové činnosti, jeţ postupně narůstaly. Je smutným a ţel bohu častým omylem jak veřejnosti, tak zástupců vedení obcí a měst, ţe sociální odbory a oddělení měly jedinou agendu – výplatu sociálních dávek. Bezesporu šlo o

43 44

§ 7 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů § 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů

36

agendu zásadní a také nejvíce zjevnou, nikoliv však jedinou, coţ – jak doufám – osvědčí i tato práce.

3.5 Trvalé vykazování zajišťovaných činností V kontextu oné „nejistoty“ měst a obcí, zda budou zbylé sociální pracovnice dostatečně vytíţeny, došlo v řadě případů k jakési podmínečné zkušební době, která sice nebyla písemně upravena, nicméně pracovnice byly opakovaně vystavovány stresovým situacím v podobě poţadavků na vykazování prováděných činností. A to vzdor četným argumentacím o obtíţně kvantifikovatelných případech, kde je mnohdy na místě matematická nepřímá úměrnost – čím více času, energie a práce stráví pracovnice s jedním problematickým klientem, tím větší je pravděpodobnost, ţe nebude tato činnost korunována úspěchem. Sociální práce často „není vidět“, i pokud se provádí s maximálním nasazením. Je bohuţel mnohdy nereálné tyto skutečnosti osvětlit tam, kde je o nich rozhodováno.

3.6 Spolupráce s Úřadem práce ČR S ohledem na zkušenosti, jeţ jsou napříč republikou vzácně shodné, se v názvu spíše nabízela záporka. Je s podivem, jaká změna nastala s pracovnicemi, které vykonávají shodnou agendu podle takřka shodných právních předpisů, se stejnými klienty, jen pod jiným zaměstnavatelem. Z empatických sociálních pracovnic se staly úřednice s byrokratickými manýrami a emoční nestabilitou. Paradoxně – tam, kde se na pozicích v Úřadu práce ČR ocitli noví pracovníci, ne ti delimitovaní obecní, je situace diametrálně odlišná – zde se spolupráce daří a výsledkem je

- v rámci zákonných moţností – spokojený klient. Tam, kde část

bývalých obecních pracovnic zůstala a část byla delimitována, jde o maximální moţnou míru nespolupráce; pokud zákon přímo neukládá správnímu orgánu určitou povinnost a nabízí se prostor pro diskreční pravomoc, je předem jasné, ţe vyhověno nebude. Ţe smutným výsledkem těchto zcela nesmyslných antagonismů je finálně člověk, jemuţ má být pomoţeno, je – zdá se – vedlejší. Konkrétně lze demonstrovat následujícím příkladem: Objekt v majetku města byl s vyuţitím dotačního titulu Ministerstva pro místní rozvoj ČR zrekonstruován a vzniklo 5 vstupních

37

resocializačních nájemních bytů, jeţ doplnily ve městě škálu institutů představujících v rámci sociálních sluţeb model sociální prevence. V těchto bytech je poskytována doprovodná sociální asistence prostřednictvím sociálně aktivizačních sluţeb, které zabezpečují sociální pracovnice ve spolupráci s Mateřským centrem Krůček Svitavy. Cílem je zvyšování sociálních kompetencí a dovedností nájemců a poskytování nezbytné sociální ochrany, aktivizace ke smysluplnému vyuţití volného času, podpora samostatného rozhodování. Hlavním nástrojem práce s nájemcem vstupního bytu je individuální plán, který zpracovávají a vyhodnocují sociální pracovnice. Aktivizačních činností zajišťovaných mateřským centrem je nájemce dle ustanovení čl. III Pravidel pro přidělování a uţívání vstupních bytů povinen se účastnit. Nejde tedy o standardní formu trvalého nájemního bydlení; nájemci mají smlouvu uzavřenu na dobu dvou let a během ní by mělo dojít k rozvoji samostatného přístupu, dalšímu posunu a začlenění do společnosti. I s ohledem na časové omezení smluvního vztahu nebylo ţádoucí přihlášení trvalého pobytu45 v objektu. Byť toto přihlášení nezakládá ţádný vlastnický či obdobný vztah k objektu a má pouze evidenční charakter, lze od něj odvodit právo změny trvalého pobytu i pro další osoby bez moţnosti regulovat tuto skutečnost pronajímatelem. Nelze také předjímat, ţe bude u všech nájemců trvat nájemní vztah dohodnutou dobu; můţe dojít k výpovědi nájmu bytu či ukončení smluvního vztahu dohodou a trvalý pobyt by byl následně rušen ve správním řízení a zvyšovala by se četnost občanů s trvalým pobytem v sídle ohlašovny. Z uvedených faktů komunální sociální pracovnice dovodily, ţe v rámci posuzování nároku na doplatek na bydlení dle § 33 zákona č. 111/2006 Sb., v platném znění, jde o případ hodný zvláštního zřetele, kdy orgán pomoci v hmotné nouzi poskytne doplatek na bydlení i v případě, ţe podmínka hlášení trvalého pobytu není splněna.46 Jak uvádí normativní instrukce47, v případech hodných zvláštního zřetele můţe orgán pomoci v hmotné nouzi určit, ţe doplatek na bydlení se poskytne i v případě, ţe podmínka hlášení k pobytu není splněna. 45

„Trvalý pobyt je právem definovaná forma pobytu občana na území ČR, již jsou občané povinni hlásit příslušným orgánům pro účely evidence pobytu občanů. Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu v ČR, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu. Změnu i ukončení ohlásí ohlašovně na obecním úřadu v místě nového trvalého pobytu, zpravidla do tří dnů po ubytování.“ ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, s. 39. 46 SPIRIT, Michal a kol. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 391. 47 Normativní instrukce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 10/2013 pro Úřad práce ČR – Postup v řízení o doplatek na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, účinná od 1. 8. 2013 (interní dokument).

38

Toto správní uváţení se týká standardních forem bydlení, tzn. nájemní, druţstevní a vlastnické formy. Tolerovat podmínku nepřihlášení se k trvalému pobytu v obci se nedoporučuje u vlastnické a druţstevní formy bydlení; moţnost této tolerance se doporučuje pouze u nájemní formy bydlení. I přes tuto argumentaci trval Úřad práce ČR na přihlášení trvalého pobytu všech nájemců a podmínil jím přiznání doplatku na bydlení s odůvodněním, ţe „správní orgán může, nikoliv musí případ hodný zvláštního zřetele vyhodnotit.“ A v závěru jiţ zcela iracionálně doporučil vyhledání jiného, vhodného bydlení, v němţ by přihlášení trvalého pobytu nečinilo klientům problém.

3.6.1 Výhled budoucí spolupráce Úřadu práce ČR a obcí

Problematika vzájemné spolupráce obcí s Úřadem práce ČR je natolik palčivá, ţe je v zorném poli zájmu i Svazu měst a obcí České republiky. Ten ústy svého předsedy Dana Jiránka vyjádřil v tiskové zprávě ze dne 15. 1. 2014 vizi budoucího fungování obou subjektů v oblasti sociálních dávek, který by zajistil „rychlejší rozhodování a méně zneužívání“.48 Dle této úvahy by v budoucnu o sociálních dávkách rozhodovaly opět obce a vyplácela je příslušná kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. Zamezení zneuţívání dávek by bylo docíleno jednak tím, ţe obce znají sociální situaci svých obyvatel lépe neţ státní úřady a mohou rovněţ vhodně navrhnout i formu výplaty. Tento systém byl jiţ diskutován s generální ředitelkou Úřadu práce ČR Marií Bílkovou a teoreticky by mohl zahrnout všechny nepojistné sociální dávky, tedy dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory i dávky pro zdravotně postiţené občany. Obec by tedy po provedených sociálních šetřeních rozhodla o přiznání dávky včetně vhodné formy výplaty, kterou by realizoval Úřad práce ČR. Ten by také rozhodoval o odvoláních či přezkumech. Výplaty by byly prováděny hotovostně, převody na účet nebo ve formě poukázek. Po dvou letech fungování transformovaného systému bylo „objeveno“, ţe úřady práce nemají na sociální práci dostatek kapacity; návrh na změnu způsobu rozhodování a výplaty dávek má Svaz měst a obcí ČR v plánu v brzké době projednat v rámci své sociální komise. Snaha 48

Srov. Rychlejší rozhodování a méně zneuţívání, tak by mohly vypadat sociální dávky. A to díky spolupráci Úřadu práce ČR a obcí Tisková zpráva z 15. 1. 2014. © 2014 Svaz měst a obcí České republiky. [online]. Publikováno 15. 1. 2014 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/tiskovy-servis/tiskovezpravy/rychlejsi rozhodovani-a-mene-zneuzivani-tak-by-mohly-vypadat-socialni-davky-a-to-diky-spolupraciuradu-prace-cr-a-obci.aspx

39

Svazu vyřešit stávající problematický systém sociálních dávek je jistě chvályhodné, otázkou ale zůstává, proč z pozice partnera pro vládní i parlamentní politickou reprezentaci, jenţ se podílí na přípravě a tvorbě návrhů legislativních i nelegislativních opatření v oblastech týkajících se kompetencí obcí, nevyvinul větší úsilí v době, kdy se funkční a stabilní systém výplaty sociálních dávek zcela plánovitě likvidoval.

40

4 Struktura činnosti sociální práce na obci Následující kapitola analyzuje široké spektrum činností, jeţ jsou kaţdodenní náplní komunálních sociálních pracovnic na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu ve Svitavách. Jde o systémově roztříštěnou oblast a jednotlivé agendy jsou zdánlivě nesouvisející; pojítkem je zčásti realizovaná sociální práce a zčásti systém organizačního uspořádání v rámci fungování územního samosprávního celku.

4.1 Standardizovaný záznam sociálního pracovníka Povinností pracovnic pověřených na obci výkonem činností sociální práce je mimo jiné vedení „Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka“, jakoţto součásti Jednotného informačního systému. V záznamu jsou evidovány formy činnosti a práce s klienty. Aplikace je přístupná z internetu na adrese https://hmn.mpsv.cz; pro přihlášení do aplikace je třeba zadat v rámci svého oprávnění „HMN – Sociální pracovník na obci“ uţivatelské jméno a heslo, které MPSV přidělilo. K vyhledání klienta je třeba v záloţce Sociální práce zadat rodné číslo, datum narození nebo příjmení a jméno dotyčného. Při práci se Standardizovaným záznamem sociálního pracovníka se v aplikaci zobrazují podrobné informace o klientovi – vedle obecných údajů mj. důchod nebo jiné dávky pojistných systémů sociálního zabezpečení, výkon výdělečné činnosti doma i v zahraničí, rodinný příslušník v zahraničí a nezaopatřenost. Dále upravovat nebo odstranit záznamy umoţní aplikace pouze jejich autorovi; ostatní uţivatelé mohou záznamy číst. K ukládání informací o klientovi, přístupných pouze obecním sociálním pracovnicím, slouţí evidence v záloţce Další záznamy úřadu. Ostatní uţivatelé aplikace nemohou tyto záznamy ani prohlíţet, ani jakkoliv korigovat. Jejich účelem je udrţování citlivých informací o klientovi, které mohou pomoci ve výkonu sociální práce, ale nejsou určeny pro širší okruh uţivatelů. V záloţce Ţádosti se sumarizují ţádosti klienta jako ţadatele nebo osoby společně posuzované v rámci agendy Hmotné nouze. Záloţka Vyplacené dávky dává přehled vyplacených dávek z agendy Hmotná nouze (Příspěvek na ţivobytí, Doplatek na bydlení, Mimořádná okamţitá pomoc), Zaměstnanost (Podpora v nezaměstnanosti, Podpora při

41

rekvalifikaci), Sociální sluţby (Příspěvek na péči) a Zdravotně postiţení (Příspěvek na mobilitu). Bohuţel, fungování aplikace provázejí problémy od počátku. Přístupová práva včetně přihlašovacích hesel generovalo a distribuovalo MPSV se značným zpoţděním v letních měsících roku 2012; sociální pracovnice nebyly proškoleny a systém nefungoval, standardizovaný záznam byl tedy vyplňován ručně. Zcela bez problémů nebyl provoz systému ani v prosinci loňského roku. Přístup nebyl nastaven plošně všem, některé obce jej neměly po dlouhou dobu a do systému poté vše dozadávaly zpětně. Nyní systém opět nefunguje, s ohledem na přechod Úřadu práce ČR na nový počítačový systém. Předchozí OKsystem není se Standardizovaným záznamem kompatibilní a s ohledem na to, ţe bude na dodávku informačních technologií vypsáno nové výběrové řízení, zůstává otázkou, zda do té doby nebude tento záznam mimo provoz.

4.2 Sanace rodiny V oblasti sociální práce představuje sanace rodiny podporu jejího fungování a zachování pomocí

preventivních

činností

v případech

ohroţení

sociálního,

biologického

a

psychologického vývoje dítěte. Jde o soubor činností sociálně – právní ochrany a opatření, směřujících převáţně k rodičům dítěte a dítěti samému; časově limitované a realizované multidisciplinárním týmem. Cílem sanování rodiny je předcházení, zmírnění či eliminace příčin ohroţení dítěte a zachování kompletní rodiny; činnosti sanace mají směřovat k odvrácení moţnosti odebrání dítěte z rodiny. Pokud k němu dojde, napomáhat v realizaci jeho kontaktů s rodinou během umístění v zařízení, umoţnit bezpečný návrat zpět do domácího zlepšeného prostředí a dlouhodobě podporovat udrţitelnost pozitivních změn v rodině po jeho návratu ze zařízení. Pomoc dítěti je reálná a realizovanáprostřednictvím pomoci jeho rodině. Sociální pracovnice v oblasti sanace rodiny úzce spolupracují s orgánem sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) a za účelem stabilizace situace v rodině pomáhají vyhledávat ubytování, zaměstnání, řešit dluhovou problematiku a snaţí se o nápravu vztahů

42

v rodině v rozsahu, který není výkonem činnosti sociálně - právní ochrany. Rodinám a dětem je poskytováno sociální a právní poradenství a zprostředkování kontaktu s úřady. Prostřednictvím technik sociální práce primárně zaměřených na změnu chování a prostředí je poskytována pomoc při zajišťování chodu domácnosti (např. sestavování rodinného rozpočtu a od něj se odvíjejících moţností rodiny, nácvik nákupů a vhodného a levnějšího jídelníčku, atd.). Kazuistika probíhající sanace rodiny:49

Klientka 33 let, svobodná, matka 5 dětí ve věku 2, 6, 10, 11 a 13 let, v současné době na rodičovské dovolené. Nad rodinou je stanoven soudní dohled. Matka výţivné na děti nepobírá, opakovaně mění bydliště, střídá partnery, se širší rodinou udrţuje omezený kontakt. Na sociální pracovnice se obrátila jako zájemce o sanaci rodiny v lednu 2013. Při kontaktu působila odevzdaně, ochotná splnit všechny na ni kladené poţadavky, jen aby zlepšila svou finanční situaci a dostala zpět do péče 11letého syna, který je umístěn v dětském domově. Z rozhovoru je patrný silný citový vztah k synovi. Zdrojem příjmu rodiny jsou dávky státní sociální podpory - přídavky na děti, rodičovský příspěvek a dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na ţivobytí a doplatek na bydlení. Rodina má dluhy (klientka dostala pokutu ve výši 50 000 Kč za neoprávněné připojení a odběr elektrické energie), dále uvedla dluhy za nájem.

Klientka poţaduje pomoc při řešení dluhů, sestavení splátkového kalendáře, zajištění dlouhodobé podpory a pomoci při vedení domácnosti, hospodaření s finančními prostředky, stabilizaci bydlení, dohledu nad dodáváním podkladů pro výplatu dávek a pomoc získat zpět syna do péče. Schůzky s uţivatelkou sluţby probíhají pravidelně nejméně jednou týdně v jejím přirozeném prostředí. Uţivatelka sociální pracovnici informuje o aktuální situaci v rodině. Základní metodou je rozhovor. V průběhu setkávání se mezi klientkou a sociální pracovnicí prohloubil vztah důvěry. Při těchto vzájemných schůzkách je snahou plnit stanovené dílčí cíle. Současně se však odkrývají další potřeby a roviny spolupráce, které se stávají akutními a je nutné je neodkladně řešit.

49

Sociální problematika ve městě za rok 2013. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 4. 9. 2013 (interní dokument).

43

Bylo provedeno zhodnocení současné finanční situace rodiny, vytvořen soupis dluhů a ostatních závazků klientky, projednána moţnost oddluţení a splátkový kalendář, nastaven rozpis plateb inkasa, nájmu a ostatních poplatků a zajištěna pomoc ve formě ošacení a obuvi pro děti z ošatního střediska Českého červeného kříţe. S klientkou byl veden motivační rozhovor o zaměstnání po skončení mateřské dovolené a moţnosti získat finanční prostředky formou brigád. Dalším bodem sanace byla stabilizace a udrţení bydlení, počínaje úsporami výdajů za bydlení, denní úklid bytu včetně zapojení starších dětí a celkový smysl péče o domácnost a pořádek v bytě. I na těchto úkonech závisí víkendové pobyty nezletilého syna v rodině a jeho získání zpět do péče. Základy pomoci byly poskytovány při dohledu nad komunikací s úřady, vyřizování ţádosti o poskytnutí sociálních dávek, dohledu nad docházkou dětí do školy, nad udrţováním pořádku v bytě a vztahy s ostatními nájemníky. V současné době zvládá klientka hradit běţné měsíční náklady související s bydlením a pravidelně splácí dluţné nájemné a dluh na elektrické energii. Náklady na domácnost však neustále vzrůstají vzhledem k velké cirkulaci a celodennímu pobytu dalších osob v bytě. Pokud nedojde k příjmovým změnám v rozpočtu rodiny a zvýšení míry zodpovědnosti v přístupu klientky při hospodaření s penězi, nelze zadluţenost rodiny výrazněji sníţit; přístup matky k řešení dluhů je laxní, objevují se stále nové skutečnosti o zadluţenosti rodiny. Pro rodinu byl vypracován krizový plán pro případ vystěhování z bytu a zajištěno náhradní ubytování. Matka však pomoc odmítla s tím, ţe si situaci s bydlením vyřeší sama.

4.3 Koordinátor péče o občany společensky nepřizpůsobené Kurátor, tedy koordinátor péče o občany společensky nepřizpůsobené, zajišťuje úkony týkající se primárně osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo z něj propuštěných, dále osob ţijících nedůstojným způsobem ţivota, závislých na alkoholu nebo jiných návykových látkách. Další klientelu tvoří občané, proti nimţ je vedeno trestní řízení, ale výkon trestu jim byl podmínečně odloţen, a dále osoby propuštěné ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy po dosaţení zletilosti, které se nemohou navrátit do původní rodiny nebo bydliště. V součinnosti s Vězeňskou sluţbou ČR se kurátor podílí u osob ve výkonu

44

trestu na zajištění podmínek k resocializaci po propuštění odsouzeného – řeší osobní situaci, jedná s úřady, zajišťuje ubytování apod. Při nástupu klienta do zařízení výkonu trestu odnětí svobody či výkonu vazby obdrţí kurátor tiskopis „Hlášení změn“, na základě kterého je klient zaevidován do základního rejstříku a je mu zaloţen spis. S některými klienty vede kurátor písemnou korespondenci a často realizuje i osobní kontakt formou návštěvy v zařízeních pro výkon trestu odnětí svobody; s jinými se setkává aţ po jejich propuštění, kdy jej navštíví. V rozhovoru je zjišťována momentální sociální situace, místo trvalého pobytu, místo, kde se bude skutečně zdrţovat, zda má dohodnut nástup do zaměstnání či se půjde zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání na úřad práce. Kurátor řeší rovněţ individuální poţadavky klienta v rámci poskytovaného odborného sociálního poradenství. Kurátor je obvykle nápomocen klientovi při vyplnění ţádosti o dávku mimořádné okamţité pomoci z důvodu sociálního vyloučení, jiţ na základě jeho doporučení poskytuje do výše tisíce korun Úřad práce ČR. Zde klient zpravidla poţádá o další dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na ţivobytí a doplatek na bydlení a vrací se zpět ke kurátorovi z důvodu pomoci při zajištění ubytování. Přestoţe je vţdy – i při vynaloţení maximálního úsilí ze strany kurátora – ubytování zajištěno, nezřídka se stane, ţe klient ve finále do ubytovny vůbec nenastoupí. Obtíţná situace s hledáním ubytování nastala po 1. 1 2013 následkem vyhlášené amnestie prezidenta republiky, neboť kapacita ubytovacích zařízení nebyla na takový přísun zájemců připravena. Přesto se podařilo najít vhodné ubytování všem klientům, kteří o tuto pomoc poţádali.

4.4 Zvláštní příjemce dávek důchodového pojištění Rozhodování o ustanovení zvláštního příjemce dávek důchodového pojištění patří k činnostem, svěřeným obecním úřadům jako výkon státní správy v přenesené působnosti.

45

Institut zvláštního příjemce nalezneme v zákoně o důchodovém pojištění.50 Ustanovení zvláštního příjemce dávek důchodového pojištění je činnost, kterou provádí obecní úřad v rámci správního řízení, zahájeného z moci úřední, přičemţ podnět k jeho zahájení můţe být podán oprávněnou osobou, rodinným příslušníkem nebo jinou osobou. V souladu s § 10 a § 118 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení51, k němu dochází, pokud oprávněná osoba není ze zdravotních důvodů schopna dávky důchodového pojištění přijímat. Správní řízení o zvláštním příjemci dávek důchodového pojištění je zahájeno dnem podání ţádosti na obecním úřadě. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení neřeší místní příslušnost, proto nestanoví, která obec má v dané věci rozhodnout; zda se místní příslušnost bude řídit místem trvalého pobytu oprávněné osoby nebo osoby, která se má zvláštním příjemcem stát. Subsidiárně se proto uţije správní řád52, který upravuje určení místní příslušnosti podle místa trvalého pobytu osoby, jíţ se řízení týká. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a osoba mající se stát zvláštním příjemcem; primárně se ale dopady řízení týkají osoby oprávněné, tedy té, jíţ byl přiznán důchod. Místní příslušnost se tedy stanoví podle trvalého pobytu seniora. Sociální pracovnice současně se zahájením správního řízení provedou šetření za účelem řádného vyhodnocení sociální situace oprávněné osoby; nabízí se prostor pro pomoc a výkon sociální práce formou depistáţe a základního sociálního poradenství. Součástí ţádosti je zpráva ošetřujícího lékaře ke zdravotnímu stavu oprávněného a souhlasné vyjádření navrhované osoby. Na základě doloţených dokladů a provedeného šetření je vydáno rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce. Po nabytí právní moci je toto rozhodnutí zasláno plátci dávek důchodového pojištění, tedy České správě sociálního zabezpečení Praha, která zajistí výplatu k rukám zvláštního příjemce. Osobou oprávněnou k přijímání dávek důchodového pojištění (zvláštním příjemcem) můţe být ustanoven opatrovník, zákonný zástupce, případně navrhovaný zvláštní příjemce dávky.

50

§ 64 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 51 Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 8. 2. 2014]. 52 § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 8. 2. 2014].

46

4.5 Speciální označení vozidel - parkovací průkazy Parkování zdravotně postiţených občanů na vyhrazených místech je podmíněno vydáním zvláštního označení do vozidla pro parkování dle zákona o provozu na pozemních komunikacích53, který rovněţ v § 67 odst. 2 a 3 stanoví, ţe tato označení vydávají obecní úřady obce s rozšířenou působností.

Vyhláškou Ministerstva dopravy č. 290/2011 Sb.54 byl v říjnu 2011 zaveden nový doklad „Parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu těţce zdravotně postiţenou č. O 7“, nahrazující do té doby uţívané „Označení vozidla přepravujícího osobu těţce zdravotně nebo těţce pohybově postiţenou č. O 1“. Toto obsahovalo pouze evidenční číslo; nový parkovací průkaz je dále opatřen i podpisem drţitele a jeho fotografií a je laminován v ochranné fólii. Při převzetí je oprávněná osoba poučena o jeho uţívání. Výraznou komplikaci představuje pro hendikepované občany právě tato duální úprava – agenda průkazu osob se zdravotním postiţením byla převedena na Úřad práce ČR, ale související, resp. navazující vyřízení parkovacího průkazu zůstalo obecním úřadům obce s rozšířenou působností. Pro zdravotně znevýhodněné občany je tato systémová nedotaţenost značným diskomfortem, na nějţ často poukazují.

4.6 Dům zvláštního určení s pečovatelskou službou Dům zvláštního určení s pečovatelskou sluţbou (dále jen „DPS“) je určen občanům, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu nebo tělesně postiţené občany (důchod ve třetím stupni invalidity), u nichţ není rozhodující věková hranice a jejichţ celkový zdravotní stav je takový, ţe nepotřebují komplexní péči za předpokladu, ţe jim budou poskytovány sluţby náleţející k jejich věku a zdravotnímu stavu. 53

§ 67 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 8. 2. 2014]. 54 Vyhláška Ministerstva dopravy č. 290/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 8. 2. 2014].

47

Ţádosti o pronájem bytu v zařízení spolu s kompletním poradenstvím poskytují sociální pracovnice. Součástí ţádosti je vyjádření praktického lékaře ke zdravotnímu stavu ţadatele včetně vhodnosti jeho umístění do uvedeného zařízení. Ne kaţdou ţádost lze zařadit do seznamu ţadatelů; kontraindikací jsou např. psychiatrické diagnózy, rysy nesnášenlivosti a asociálního jednání, alkoholismus a jiné toxikomanie. Jednotlivé ţádosti jsou posuzovány individuálně, s ohledem na zdravotní stav zájemce a na potřebnost čerpání pečovatelských sluţeb. Datum podání ţádosti není hlavním kritériem pro umístění. Výběr vhodného ţadatele z evidovaných ţádostí provádí pracovní skupina sloţená ze sociálních pracovnic a pracovnic bytového oddělení odboru správy majetku. Ţádosti jsou evidovány dle naléhavosti poţadavku na umístění, na ţádosti se zájmem o umístění v nejbliţším moţném termínu a na ţádosti se zájmem o umístění např. v horizontu dvou let. Zájemcům o umístění je kaţdoročně zasílán dotazník, jehoţ cílem je aktuální zjištění zájmu. V DPS je celkem 123 bytů, z nichţ 12 je určeno pro manţelskou dvojici, 7 bezbariérových bytů pro osoby se zdravotním postiţením a 104 bytů pro jednotlivce. Všechny byty jsou vybaveny kuchyňskou linkou, veškeré další vybavení si klienti zajišťují sami dle svých představ a moţností, coţ výrazně přispívá k rychlému zabydlení v novém domově. Občas nastane situace, kdy nový nájemce bytu nejenţe nemá vlastní vybavení, ale ani blízkou osobu, na niţ by se obrátil ohledně pomoci při zařizování stěhování, vyřízení nového občanského průkazu, trvalého pobytu atp. V těchto případech pomoc zajišťují a organizují sociální pracovnice.

4.7 Ubytování matek s dětmi v azylovém domě Oblastní spolek Českého červeného kříţe provozuje ve Svitavách Azylový dům pro matky s dětmi. Pokud se matka s nezletilými dětmi ocitne bez přístřeší, nemá kde bydlet, případně ve stávajícím bydlišti dochází k neshodám či napadání ať fyzickému či psychickému, můţe vyuţít tuto formu dočasného azylu. V zařízení je společná kuchyň, společenská místnost, technické zázemí a 4 pokoje včetně sociálního zařízení. Sociální pracovnice ve spolupráci s OSPOD vydávají doporučující stanovisko k umístění rodiny a uzavření smluvního vztahu na dobu šesti měsíců, přičemţ lhůtu je moţné prodlouţit. Sociální pracovnice docházejí do zařízení v rámci poskytovaného poradenství a vedle pomoci při vyřizování ţádostí o sociální

48

dávky a jiných administrativních úkonech jsou mnohdy matkám nápomocny při finančním hospodaření, plánování výdajů a zásadách ekonomiky domácnosti a finanční gramotnosti.

4.8 Ošatní středisko Součástí zmiňovaného Azylového domu pro matky s dětmi je „Ošatní středisko“. Zde je k dispozici potřebné ošacení a vybavení pro domácnost, které středisko získává dárcovstvím od občanů. V prvních letech po vzniku tohoto střediska bylo potřebné ošacení vydáváno jen na základě ţádosti občanů. Postupem času však bylo zjištěno, ţe občané – klienti - si oblečení a potřebné věci do domácnosti v zařízení zdarma vyzvedli a poté je prodávali. Na základě těchto opakovaných zjištění bylo provedeno opatření spočívající v tom, ţe potřebné ošacení, případně další vybavení domácnosti, je klientům vydáno pouze na základě písemného doporučení sociálních pracovnic. Ošatní středisko vede evidenci vydaného ošacení a lze tedy případné manipulace lehce dovodit a prokázat.

4.9 Evidence receptů a žádanek na omamné a psychotropní látky Evidenci receptů a ţádanek s modrým pruhem upravuje § 13 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů55 a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech pouţívání lékařských předpisů, ve znění pozdějších předpisů56, jeţ řeší distribuci, vrácení, likvidaci a vedení evidence o receptech a ţádankách s modrým pruhem. Léčebné přípravky obsahující návykovou látku je moţné vydat pouze na recept nebo ţádanku označenou modrým pruhem, který směřuje z levého dolního rohu do pravého horního rohu. Tyto tiskopisy objednávají a distribuují obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

55

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 7. 2. 2014]. 56 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech pouţívání lékařských předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 7. 2. 2014].

49

Tiskopisy receptů a ţádanek označených modrým pruhem s vyznačením pořadového čísla tiskopisu a kódu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal, podléhají evidenci a mohou je odebírat pouze oprávněné osoby, tj. poskytovatelé zdravotních sluţeb nebo osoby provozující zařízení poskytující pobytové sociální sluţby. Objednávku a následnou distribuci receptů a ţádanek s modrým pruhem zabezpečují sociální pracovnice. Výdej, vrácení a znehodnocování vrácených receptů a ţádanek s modrým pruhem podléhá evidenci a ke konci kalendářního roku inventuře. V rámci evidence je vedena kniha tiskopisů, v níţ jsou zaznamenávány pohyby v počtu tiskopisů; uvádí se pořadová čísla tiskopisů, název zařízení, adresa a jméno osoby, která tiskopisy převzala, datum převzetí a podpisy osoby předávající a osoby přebírající. Znehodnocené tiskopisy receptů nebo ţádanek označených modrým pruhem jsou oprávněné osoby povinny odevzdat zpět úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal. Osoby, které přestaly být pověřenými osobami, jsou povinny odevzdat nepouţité nebo znehodnocené tiskopisy receptů nebo ţádanek s modrým pruhem do pěti dnů zpět obecnímu úřadu, který je povinen vydat o tomto převzetí potvrzení. Bohuţel je nutno poznamenat smutnou zkušenost s přístupem praktických lékařů, s nimiţ takřka nelze dohodnout termín schůzky a převzetí tiskopisů. A pokud jiţ ke sladění termínů dojde a sociální pracovnice právě vyřizuje akutního klienta, umějí tito lékaři velmi citelně projevit svoji zaneprázdněnost a pocit, ţe jsou zdrţováni.

4.10 Setkání jubilantů s vedením města Sociální pracovnice administrativně a organizačně zajišťují setkání jubilantů – seniorů s představiteli města u příleţitosti dovršení jejich významného ţivotního jubilea (80, 85, 90 a více let). Seniorům, jeţ dovršili věku 70 a 75 let, je zasíláno ke dni jejich narozenin blahopřání starosty města. Jubilantům počínaje 80. výročím narození je zasláno rovněţ blahopřání a pozvánka na osobní setkání se zástupci města. Případná doprava na tato setkání je pro pozvané zdarma. Zajištěno je malé odpolední pohoštění, upomínkový pamětní list a drobný dárek s květinou. Jubilanti mají moţnost diskutovat s představiteli města, sdělovat jim své připomínky, postřehy a názory a klást dotazy k tématům, jeţ jsou pro ně zajímavá a chtějí na ně znát odpověď. Vedení města

50

má moţnost seznámit seniory s chystanými projekty a záměry dalšího směřování a vývoje města. Setkání probíhají pravidelně čtyřikrát ročně a mají v řadách seniorů stejně velkou oblibu, jako kaţdoroční setkání osaměle ţijících seniorů v prostorách multifunkčního a kulturního centra Fabrika; z rozpočtu města je hrazeno vytištění a distribuce pozvánek, doprava seniorů, občerstvení a hudební doprovod. Tyto aktivity jsou bezesporu nástrojem pro navazující komunitní práci s cílem budování sounáleţitosti a respektu k ţivotním zkušenostem.

4.11 Mentorská asistence Projekt s názvem Mentorská asistence vznikl z podnětu Pedagogicko - psychologické poradny ve Svitavách. V současnosti je uskutečňován třetím rokem a vzhledem k výsledkům je zřejmé, ţe se stane dlouhodobým programem podpory a pomoci. Hlavním cílem projektu je posílení motivace ke vzdělávání a sebevzdělávání u ţáků s poruchami učení, výjimečně chování u dětí se sociálním znevýhodněním. Dílčím cílem je výcvik mentorů57 z řad studentů se zájmem o studium humanitních, sociálních a pedagogických oborů, moţnost pomoci a aktivizace rodin problematických ţáků, zlepšení přístupu odborníků k rizikovým rodinám ve městě a regionu a příspěvek k sanaci některých rizikových nebo ohroţených rodin. Cílovou skupinu tvoří ţáci základních škol s poruchami učení a chování nebo s problémy v učebním procesu. S dětmi pracují jako mentoři studenti středních škol. Na systematickou práci probíhající kaţdý den v týdnu od 14 do 17 hodin dohlíţí v pozicích tzv. průvodců mentorů sociální pracovnice spolu s psychology a pedagogy z řad dobrovolníků z neziskových organizací. Finančně je projekt hrazen z grantového programu Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. Nejedná se však o ţádné vysoké finanční prostředky, většina činností má spíše formu dobrovolnictví a skutečné pravidelné a dlouhodobé pomoci vedené k budoucí samostatnosti dětí a vytvoření vztahu k učení. Ministerstvo vnitra ČR vyjádřilo zájem o vytvoření metodiky projektu tak, aby byl přenositelný i do jiných měst.

57

Mentoring je individuální vztah mezi starším a zkušenějším mentorem a mladším, méně zkušeným chráněncem, který prostřednictvím tohoto vztahu získává rozvoj vlastních osobnostních, kognitivních a sociálních dovedností. Princip mentoringu ve společnosti přirozeně funguje od pradávna. Srov. BRUMOVSKÁ, Tereza, MÁLKOVÁ SEIDLOVÁ, Gabriela. Mentoring. Výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. 1. vydání. Praha: Portál, 2010, s. 11.

51

5 Činnost orgánu sociálně - právní ochrany dětí V rámci popisu struktury činností obce v sociální oblasti po reformě nelze opomenout orgán sociálně - právní ochrany dětí a související činnosti (dále jen „OSPOD“). Z hlediska dnes tolik diskutovaného ekonomického aspektu je třeba hned v úvodu uvést, ţe činnosti související s výkonem agendy jsou plně hrazeny z účelové neinvestiční dotace, poskytované z MPSV na úhradu nákladů spojených se zabezpečením činností vykonávaných v oblasti sociálně - právní ochrany dětí. Agendu tvoří jednak terénní sociální práce s rodinou s dětmi, činnosti kurátorky pro mládeţ a náhradní rodinná péče – děti v náhradní rodinné péči a ţadatelé o její zprostředkování. Významnou změnou prošla rovněţ související problematika pěstounské péče, jíţ bude rovněţ věnována část následující kapitoly.

5.1 Terénní sociální práce s rodinou s dětmi

OSPOD zajišťuje výkon státní správy svěřený obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zákonem58 v oblasti sociálně - právní ochrany dětí, poskytované dětem s trvalým pobytem nebo dlouhodobým pobytem ve správním obvodu a dále dětem, jeţ ve správním obvodu nemají trvalý pobyt, ale fakticky se zde nacházejí a jejich zdraví nebo ţivot jsou ohroţeny. Jde nejčastěji o děti osob bez přístřeší, migrujících po území republiky. U nezletilých dětí, nad jejichţ výchovou soud nařídil dohled, vyţaduje zpravidla jednou ročně podání zprávy o poměrech v rodině. Při stanovení dohledu pracovnice sledují vývoj dětí a úroveň péče rodičů nebo osob zodpovědných za výchovu; četnost návštěv se odvíjí od aktuální situace v rodině. Na základě získaných poznatků podávají pracovnice oddělení podněty na následná výchovná opatření. Pokud dohled splnil svůj účel a důvody vedoucí k jeho stanovení byly odstraněny, je podán soudu podnět na jeho zrušení. Pokud však dohled nad výchovou svůj účel neplní a situace dítěte se zhoršuje, je zvaţována moţnost podnětu k nařízení ústavní výchovy či změnu výchovného prostředí. Je-li v zájmu dítěte urychlené řešení, lze současně podat podnět na vydání předběţného opatření dle § 74 a násl. občanského

58

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014].

52

soudního řádu59, kdy je soudem rozhodnuto do sedmi kalendářních dnů. Při nařízené ústavní výchově navštěvují pracovnice děti v zařízení nejméně jednou za tři měsíce. Stejně často jsou navštěvováni rodiče dětí za účelem zjištění trvání důvodů pro nařízení ústavní výchovy. Sociální pracovnice se rovněţ vyjadřují k pobytu dětí s nařízenou ústavní výchovou u rodičů nebo jiných fyzických osob. Sledují dodrţování práv dětí a posuzují, zda trvají důvody pro pobyt dětí v ústavním zařízení a podávají o těchto skutečnostech zprávy soudu. Důvody a průběh ústavní výchovy dozoruje také státní zástupce. U dětí s nařízenou ústavní výchovou se individuálně posuzuje, zda je moţné umístit je do náhradní rodinné péče. Sociální pracovnice dále zastupují nezletilé coby kolizní opatrovník při soudních jednáních nebo v dědických řízeních. Podávají v zájmu nezletilých opravné prostředky a účastní se jednání odvolacích orgánů. Řeší problematiku dětí zanedbávaných a zaměřují se na sanaci rodinného prostředí. Pokud je tato snaha bezvýsledná, podávají soudu podněty na příslušná opatření (od soudního dohledu po nařízení ústavní výchovy). Pracovnice mohou sepisovat návrhy na určení výchovy a výţivy za dobu trvání manţelství, úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, určení, sníţení či zvýšení výţivného, změnu příjmení, určení styku, změnu výchovného prostředí, svěření do výchovy, návrhy na nařízení či zrušení ústavní výchovy, schválení právního úkonu za nezletilé (dary, úvěry, disponování nemovitostmi v majetku nezletilých). Mezi další vykonávané činnosti OSPOD patří realizace opatření na ochranu dětí, kdy je řešena situace dětí narozených mimo manţelství a pomoc matkám dětí narozených mimo manţelství a s tím související podávání ţalob na zahájení paternitního sporu. V tomto sporu sociální pracovnice dítě zastupují a matkám poskytují odbornou pomoc při uplatňování spojených právních nároků. K zajištění pomoci dětem, které se v ohroţující situaci mohou ocitnout v mimopracovní době, slouţí pohotovostní sluţba. Seznam obsahující kontakty na sociální pracovnici mající sluţbu má k dispozici operační oddělení a sluţba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, městská policie a okresní soud. Pracovnice jsou vybaveny sluţebním mobilním telefonem a v pohotovostní sluţbě se po týdnu střídají. V rámci dosaţitelnosti v mimopracovní době se na ţádost orgánů činných v trestním řízení sociální pracovnice účastní neodkladných úkonů prováděných Policií ČR, kde jsou osoby nezletilé či mladistvé podezřelé ze spáchání 59

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 17. 2. 2014].

53

provinění. OSPOD je rovněţ věcně příslušný k projednávání přestupků na úseku sociálně právní ochrany dětí v rámci správního obvodu, coţ obnáší posouzení dané věci, zajištění podkladů pro jednání, předvolání zainteresovaných osob a projednání věci v souladu se správním řádem, zákonem o sociálně - právní ochraně dětí a zákonem o přestupcích.60 Významnou měrou se realizuje a osvědčuje spolupráce se sociálními pracovnicemi, zejména v navazujících činnostech na práci OSPOD. Jedná se například o situace, kdy na základě stabilizování situace v rodině pomáhají sociální pracovnice vyhledávat ubytování, komunikují s úřady, pomáhají řešit dluhovou problematiku, nebo se snaţí za spolupráce dalších odborníků o nápravu vztahů v rodině.

5.2 Činnost kurátorky pro mládež Specializované činnosti v oblasti trestné činnosti mládeţe vykonává v rámci OSPOD kurátorka pro mládeţ. Působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí a mladistvých se zvláštní pozorností věnovanou pachatelům trestné činnosti, pro něţ zprostředkovává péči odborných zařízení. Na základě poţadavků orgánů činných v trestním řízení podává kurátorka zprávy k osobám nezletilých a mladistvých, jeţ se dopustily trestného jednání a zprávy k osobám nezletilých a mladistvých, které byly trestným jednáním jiných osob poškozeny. Účastní se úkonů v přípravném řízení - výslechu, konfrontace, seznámení s výsledky vyšetřování atd. V roli procesního účastníka řízení je přítomna hlavnímu líčení a veřejnému zasedání v trestních věcech mladistvých, podává opravné prostředky a účastní se jednání odvolacích orgánů. Kurátorka rovněţ podává podněty na zahájení řízení o nařízení ústavní či ochranné výchovy, popř. prodlouţení ústavní výchovy do 19 let věku. Navštěvuje děti a mladistvé s nařízenou ústavní výchovou v těchto zařízeních minimálně jednou za tři měsíce, stejně tak rodiče umístěných dětí a mladistvých s cílem napomoci jejich návratu do rodinného prostředí;

60

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2014].

54

vyjadřuje se k moţnosti pobytu dětí a mladistvých mimo ústavní zařízení a podává podněty na zrušení ústavní výchovy. Při soudním projednávání činů jinak trestných nebo provinění je kurátorka pro mládeţ účastníkem těchto řízení. V přestupkovém řízení vedeném proti mladistvému se účastní jednání přestupkové komise s moţností podání opravného prostředku proti jejímu rozhodnutí.

5.3 Náhradní rodinná péče Péče o příznivý vývoj dítěte a jeho výchova jednoznačně prvotně náleţí rodičům. V situacích, kdy rodiče tuto povinnost nemohou či nechtějí z nejrůznějších důvodů plnit, přechází na OSPOD zákonem činnost směřující k nalezení optimální formy náhradní výchovy, ať jiţ jde o svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče, pěstounskou péči, poručenství či osvojení. OSPOD vede spisovou dokumentaci o dětech vhodných pro umístění do náhradní rodinné péče; výběr vhodných ţadatelů provádí krajský úřad. O přijetí dítěte do rodiny je vedeno správní řízení, jehoţ výsledkem je rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů. V případech svěření do péče budoucích pěstounů (tzv. předpěstounské péči) biologičtí rodiče často nesouhlasí s výchovou dítěte v jiné rodině, preferují výchovu ústavní a podávají odvolání, o němţ rozhoduje krajský úřad. V řízení o svěření do péče budoucích osvojitelů (tzv. předadopční péče) jiţ biologičtí rodiče nejsou účastníky řízení. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje stejně jako o osvojení soud. OSPOD eviduje rovněţ spisovou dokumentaci osob, majících zájem stát se osvojiteli nebo pěstouny. Ţadatele odborně posoudí krajský úřad, který také rozhodne o jejich zařazení do seznamu osob vhodných přijmout rodičovskou zodpovědnost nebo do seznamu osob vhodných stát se pěstouny a rovněţ zajišťuje přípravu ţadatelů k přijetí dítěte do rodiny. K dalším činnostem patří přijímání písemného souhlasu rodiče k osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům a podávání návrhu k příslušnému soudu na rozhodnutí o splnění podmínek nezájmu rodičů o dítě (tzv. incidenční řízení), v jehoţ důsledku se k osvojení

55

nevyţaduje souhlas rodičů. Nezletilí rodiče, tj. mladší 18 let, dávají svůj souhlas písemně u soudu.

5.4 Změna právní úpravy o sociálně - právní ochraně dětí a souvisejících předpisů Cílem zákona č. 401/2012 Sb.61 novelizujícího úpravu sociálně - právní ochrany dětí je vytvoření podmínek pro systematickou práci s rodinami pomocí sítě sluţeb, které zajistí setrvání dítěte v rodinném, případně náhradním rodinném prostředí, stanovení závazných postupů pro činnosti OSPOD a dalších účastníků systému včetně zavedení standardů kvality práce a nastavení rámců činností pro všechny subjekty v systému. Dále upravuje rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče a nastavení sjednoceného systému příprav pěstounů a jejich dalšího vzdělávání, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změnu způsobu příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích sluţeb pro nové i stávající pěstounské rodiny. 62 Související právní úpravu představuje vedle zmíněného novelizujícího předpisu rovněţ prováděcí vyhláška k zákonu o sociálně – právní ochraně dětí, účinná od 1. ledna 201363 a zásadní změna kodifikace občanského práva v podobě nového občanského zákoníku64, jenţ vzdor častým spekulacím o posunutí jeho účinnosti se účinným stal 1. lednem 2014 a obsáhl rovněţ problematiku rodinného práva; dosavadní zákon o rodině č. 94/1963 Sb. pozbyl účinnosti k 31. 12. 2013.65

61

Zákon č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014]. 62 Prezentace na semináři pořádaném Odborem rodiny a ochrany práv dětí MPSV dne 18. 1. 2013 v prostorách auly Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na téma „Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zákon č. 401/2012 Sb. ze dne 7. 11. 2012“. 63 Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014]. 64 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2014]. 65 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 17. 2. 2014]. Konec účinnosti 31. 12. 2013.

56 5.4.1 Vyhodnocování situace dítěte a rodiny

V souladu s § 10 odst. 3 písm. c) zákona o sociálně – právní ochraně dětí je OSPOD povinen pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny; základní vyhodnocování, zda je dítě ohroţeno, se provádí v okamţiku jeho zavedení do evidence dětí uvedených v § 54 zákona. Pokud se dítě jeví jako ohroţené, je nutné vyhodnotit rodinné prostředí, emoční vývoj, samostatnost, identitu a chování dítěte, rodinné, sociální vztahy a sociální prezentaci. Dále rodičovské schopnosti a kompetence, rodinné prostředí a širší okolí.

5.4.2 Individuální plán ochrany dítěte

Na základě tohoto vyhodnocení je zpracován nejdéle do jednoho měsíce od zařazení dítěte do evidence individuální plán ochrany dítěte (dále jen „IPOD“), vymezující příčiny ohroţení. Plán stanovuje opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroţeného dítěte a posílení funkcí rodiny včetně časového plánu. Je nutná spolupráce s rodiči, dítětem a odborníky, jeţ se na řešení problému podílejí. Stanovené cíle, kroky a opatření směřují primárně k umoţnění setrvání dítěte v rodinném prostředí. IPOD se pravidelně vyhodnocuje a aktualizuje. Za děti ohroţené se podle metodického pokynu MPSV vţdy povaţují děti ţijící v péči jiných osob neţ rodičů – v pěstounské péči a poručenství, děti svěřené do péče jiné osoby, děti, nad jejichţ výchovou byl stanoven dohled a děti v ústavní výchově.

5.4.3 Případová konference

Institut se stává jednou z metod práce, které OSPOD můţe vyuţít při řešení sloţitých situací ohroţených rodin a dětí; kromě nich jsou zapojeny dle specifikace problému školy a školská zařízení, lékař, obecní policie či Policie ČR, pracovníci Probační a mediační sluţby ČR, odborníci a specialisté (psycholog, psychiatr). Jedná se o koordinované a plánované setkání s cílem výměny informací, zhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, hledání nejvhodnějšího řešení ve prospěch dítěte a plánování společného postupu. Případová konference je časově náročná zejména na organizaci a administrativní zpracování; samotné jednání má obvykle rozsah dvou hodin. Výstupem je vypracování individuálního plánu péče. Případová

57

konference můţe být svolána opakovaně z důvodu vyhodnocení plnění individuálního plánu a provedení případných změn a korekcí.

5.4.4 Výchovná opatření

Výchovná opatření v podobě napomenutí, dohledu, omezení či nařízení povinnosti vyuţít odbornou poradenskou pomoc můţe OSPOD ukládat v rámci správního řízení a sám je také vykonávat. Pokud tato opatření nevedou k nápravě, můţe soud dítě dočasně odejmout z rodinného prostředí a nařídit aţ na dobu tří měsíců pobyt ve středisku výchovné péče. Před podáním návrhu k soudu je opět uspořádána případová konference, jejímţ cílem je zprostředkovat poradenství a pomoc při výchově dětí rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte. V rámci případové konference je třeba projednat důvody podání návrhu na výchovné opatření. Pro dítě, které nebude moci být přechodně nebo trvale vychováváno ve vlastní rodině, by mělo být zabezpečeno náhradní rodinné prostředí. Před umístěním do náhradního rodinného prostředí je vhodné projednání na případové konferenci. Pokud všechna ostatní opatření nepovedou k nápravě, je moţné podat návrh na nařízení ústavní výchovy. Tomuto by měla předcházet snaha o umístění dítěte do náhradní rodinné péče – pěstounské péče na přechodnou dobu. Kapacita, věková struktura, i poţadavky pěstounů bohuţel takřka neumoţňují dítě do rodin na přechodnou dobu umístit (pěstouni evidovaní k zajištění péče na přechodnou dobu jsou proškoleni pro věkovou skupinu od narození do tří aţ šesti let, případně pro děti mladšího školního věku). V těchto případech je taktéţ nutné vyhodnotit situaci dítěte, vypracovat individuální plán a svolat případovou konferenci. Důkazní břemeno v soudním řízení je na straně OSPOD, soud by měl předloţené důkazy pouze vyhodnotit. V řízení o nařízení ústavní výchovy je OSPOD navrhovatelem, nikoli jako v předchozí úpravě opatrovníkem dítěte.

5.4.5 Sociální kuratela

Sociální kuratela představuje specifickou činnost OSPOD, spočívající v systematické práci se skupinou dětí, která je ve zvýšené míře ohroţena sociálně patologickými jevy. Pro výkon

58

sociální kurately platí pravidla totoţná s činností OSPOD, kdy je prováděno vyhodnocení situace dítěte, zpracování individuálního plánu ochrany dítěte, a je vyuţívána metoda případové konference. Vzhledem k tomu, ţe klienty kurátorky pro mládeţ jsou většinou děti se středním, aţ vysokým stupněm ohroţení, je nutné prakticky u všech nových případů provádět vyhodnocení situace dítěte a na něj navázat individuální plán ochrany dítěte. Sociální kuratelu vykonává kurátorka pro mládeţ. Klienty jsou především děti vyţadující zvýšenou pozornost, tj. ty, které vedou zahálčivý nebo nemravný ţivot spočívající zejména v zanedbávání školní docházky, poţívání alkoholu nebo jiných návykových látek, jsou ohroţeny závislostí, ţiví se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší neţ patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohroţují občanské souţití. Dále děti, které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo osob odpovědných za jejich výchovu. Kurátorka pro mládeţ je účastna přestupkového řízení vedeného proti mladistvému dle zákona o přestupcích66, trestním řízení vedeném proti mladistvému a řízení o činech jinak trestných u dětí mladších 15 let67. Provádí návštěvy dětí s nařízenou ústavní výchovou z důvodu závaţných výchovných problémů, dětí s uloţenou ochrannou výchovou, dětí vzatých do vazby a ve výkonu trestního opatření odnětí svobody a rovněţ u rodičů těchto dětí. Spolupracuje s příslušným střediskem Probační a mediační sluţby ČR, pomáhá dětem po propuštění z ochranné nebo ústavní výchovy a po propuštění z výkonu trestního opatření odnětí svobody s cílem působit k obnovení jejich narušených sociálních vztahů, jejich začlenění do rodinného a sociálního prostředí a k zamezení opakování protiprávní činnosti.

5.5 Standardizovaný systém Zmiňovaná novela účinná od 1. 1. 2013 do systému péče o ohroţené děti zavedla standardy kvality a sjednocující postupy péče a sociálně - právní ochrany. Sociálně - právní ochrana dětí se stala první standardizovanou agendou ve státní správě, závaznou pro OSPOD, pro 66

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014]. 67 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014].

59

pověřené osoby k náhradní rodinné péči a zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Obsahem standardů je práce s klientem, standardy personálního, organizačního a technickoprovozního zajištění sociálně - právní ochrany. Standardy organizační stanovují principy výkonu OSPOD (jednání, vyhodnocování a individuální plán ochrany dítěte, dokumentace jednotlivých úkonů, vyřizování stíţností, návaznost na další sluţby). Personální standardy zahrnují personální zabezpečení výkonu OSPOD, přijímání a zaškolování nových zaměstnanců a jejich další profesionální rozvoj. Standardy technicko – provozního zajištění definují podmínky pro výkon OSPOD (prostředí, dostupnost). Povinnost zpracování standardů končí 31. 12. 2014 a jejich konkrétní specifikaci upravuje vyhláška.68

5.6 Zánik dávek pěstounské péče jako dávek státní sociální podpory V součinnosti se změnou legislativy sociálně – právní ochrany dětí se nová právní úprava dotkla také související agendy pěstounské péče. Dávky pěstounské péče jako dávky státní sociální podpory k 31. 12. 2012 zanikly. S účinností od 1. 1. 2013 byly zahrnuty do novelizovaného zákona o sociálně - právní ochraně dětí69. Dávka státní sociální podpory se stala odměnou pěstouna, podléhající dani z příjmu, a rovněţ došlo k jejímu navýšení - nejniţší odměna pěstouna činí nově 8 000 Kč. Pěstouni obdrţeli z Úřadu práce ČR oznámení o zániku dávky státní sociální podpory a nutnosti podat si novou ţádost. Dávky v novém reţimu opět vyplácí Úřad práce ČR. U pečujících osob, jimiţ jsou rodiče či prarodiče otce nebo matky svěřeného dítěte, není odměna pěstouna vyplácena automaticky. O výplatě odměny pěstouna v těchto případech rozhoduje Úřad práce ČR na základě vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností ve smyslu případu hodného zvláštního zřetele. Kromě odměny pěstouna, příspěvku na úhradu potřeb dítěte, příspěvku při převzetí dítěte a příspěvku na zakoupení motorového vozidla je v novelizovaném zákoně upravena další dávka, a to 25 000 Kč náleţejících dítěti při ukončení pěstounské péče.

68

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014]. 69 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 9. 2. 2014].

60

5.7 Osoba pečující

Pečující osoba odpovídá za výchovu dítěte; je jeho pěstounem nebo poručníkem, dítě jí je dočasně svěřeno do péče před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, případně má v osobní péči dítě, k němuţ nemá vyţivovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem. Pěstoun, předpěstoun či osobně pečující poručník má právo na pomoc se zajištěním osobní péče o dítě v případě nemoci či vyřizování nezbytných osobních záleţitostí, dále má nárok na poskytnutí respitní péče v délce minimálně 14 dnů ročně pro dítě starší dvou let a rovněţ jednou za šest měsíců na zprostředkování odborné pomoci – terapeutické, psychologické atd. Je mu umoţněna bezplatná moţnost zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě. Obsah, zaměření a způsob upravuje vyhláška.70 Kromě povinnosti vzdělávání v minimálním rozsahu 24 hodin ročně je na straně pěstounů nutné udrţování styku dítěte s rodiči a osobami blízkými a podpora při udrţování sounáleţitosti s jeho rodinou. Povinnost absolvovat vzdělávání vnímá bohuţel řada pěstounů velmi negativně a zcela logicky namítají, ţe jiţ byli jako pěstouni proškoleni a vyhodnoceni před svěřením dítěte do péče71.

5.8 Osoba v evidenci Osobě vedené v evidenci vykonavatelů pěstounské péče na přechodnou dobu můţe soud svěřit dítě na návrh OSPOD na dobu, kdy rodič nemůţe ze závaţných důvodů dítě vychovávat. Tato doba trvá nejdéle jeden rok; vţdy jednou za tři měsíce OSPOD provádí kontrolní šetření. Pěstounská péče na přechodnou dobu zajišťuje neústavní péči o děti v rodině na kratší dobu. Je vhodná v případech, kdy je třeba okamţitě řešit situaci v rodině odebráním dítěte, protoţe se rodiče dočasně nemohou nebo nechtějí o dítě postarat. Přechodnou formu péče lze vyuţít také v případech, kdy je dítě zanecháno v porodnici, rodiče se nevzdali svých rodičovských

70

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014]. 71 Broţura Dávky pěstounské péče 2013. 1. vydání. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Praha, 2013, 12 s. ISBN 978-80-7421-058-7

61

práv a dítě tedy nemůţe být osvojeno. Pěstounská péče na přechodnou dobu však můţe zabránit tomu, aby toto dítě muselo do kojeneckého ústavu.72 Nárok na odměnu pěstouna náleţí osobě v evidenci ode dne právní moci rozhodnutí krajského úřadu o zařazení této osoby do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Výše odměny činí 20 000 Kč od okamţiku zařazení do evidence osob, a to i v případě, ţe aktuálně nepečuje o ţádné dítě. Odměna se navyšuje o 4 000 Kč v případě svěření dítěte, jeţ je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV. Diskutabilní jsou dle mého názoru jak plošná výplata odměny i v době, v níţ pěstounská péče neprobíhá, tak – a to zejména – roční lhůta přechodné péče. Celý systém náhradní rodinné péče prošel významnou transformací s cílem, vizí a záměrem nahradit ústavní péči o děti v podobě kojeneckých ústavů a dětských domovů profesionálními pěstouny, pečujícími o děti přechodně do doby moţného návratu do původní rodiny nebo rodiny nové. Argumentem nevládních organizací sdruţených pod platformou Odsouzeni.cz v rámci celostátní iniciativy za rozvoj náhradní rodinné péče bylo „vysvobození“ dětí z ústavní výchovy. Je mimo jakoukoliv diskusi, ţe děti umístěné v dětských domovech, a zejména děti do 3 let věku v kojeneckých ústavech, citově strádají a jsou deprivovány nedostatkem vhodných podnětů a trvalých rodinných vazeb. Transformací vznikl institut profipěstounů, jenţ má tuto situaci vyřešit. Otec této myšlenky, bývalý ředitel Odboru rodiny a ochrany práv dětí na MPSV PhDr. Miloslav Macela, byl v červnu 2013 ministryní Müllerovou z postu odvolán, patrně na nátlak lobby republikových ústavů z důvodu obav z likvidace institucí pro nedostatek dětí.73 Koncept likvidace dětské ústavní péče byl prozatím pozastaven. Zatím – bohuţel - dochází u řady uchazečů o přechodné pěstounství ke zvýšenému zájmu z důvodu převaţujícího hmotného zabezpečení. Mnohdy se zájemci rekrutují z řad nezaměstnaných; nelze pochopitelně předjímat jejich apriorní neschopnost či spekulativní zájem, ale rozdíl mezi odměnou pěstouna a podporou v nezaměstnanosti je markantní. Moţná

72

Srov. Kde je problém. Pěstounská péče. © 2010 odsouzeni - www.odsouzeni.cz [online]. [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.odsouzeni.cz/o-co-jde/kde-je-problem/. 73 Srov. Respekt – fokus. Ministryně odvolala úředníka, který chtěl zrušit kojenecké ústavy. Miloslav Macela rozhořčil lobby zdejších ústavů. Ihned.cz. [online]. Publikováno 28. 6. 2013 [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-60158190-ministryne-odvolala-urednika-ktery-chtel-zrusit-kojenecke-ustavy.

62

tedy dojde k „tabulkovému“ sníţení objemu nezaměstnaných, finanční dopad – pokud se řada z nich překlopí na státní profipěstouny – nebude ţádný, naopak. Jak jiţ bylo uvedeno, láskyplné rodinné prostředí ústavním dětem bezesporu upírat nelze, otázkou však zůstává, zda je dobré a s ohledem na děti prospěšné, poskytovat je pouze „na dobu určitou“. Během 12 měsíců si přece dítě vytvoří k pěstounům vazby, jeţ bude nuceno zpřetrhat a vytvářet je znovu a znovu… Lze tedy polemizovat, zda není méně deprivované dítě s trvalou nebo alespoň dlouhodobou vazbou vytvořenou na konkrétní pracovnici domova či kojeneckého ústavu.

5.9 Okruh dávek pěstounské péče Nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění, zanikl ke dni 1. 1. 2013.74 Výplata dávek podle tohoto předpisu byla naposledy realizována v prosinci 2012. Dávky pěstounské péče představují příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a nově příspěvek při ukončení pěstounské péče. Osoba pečující ani osoba v evidenci nemohou být zároveň vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání ani pobírat podporu v nezaměstnanosti, mají však nárok na peněţitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek.

5.10 Dohody o výkonu pěstounské péče a správní rozhodnutí Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, přinesla OSPOD v oblasti pěstounské péče také povinnost uzavírat s pečujícími osobami dohody o výkonu pěstounské péče, poskytovat jim výchovnou a poradenskou péči a sledovat výkon pěstounské péče. Dohoda o výkonu pěstounské péče je veřejnoprávní smlouvou, která se, aţ na odchylky stanovené tímto zákonem, řídí obecným předpisem, tedy správním řádem. V dohodách jsou specifikována práva a povinnosti pečujících osob v rámci konkrétní rodiny a dítěte. 74

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012].

63

OSPOD pěstounům uzavření dohody nabídne spolu s informací o moţnosti uzavřít dohodu s jinými subjekty – zejména nestátními neziskovými organizacemi. Jak osoba pečující, tak osoba v evidenci má právo výběru subjektu, s nímţ dohodu uzavře. Pěstouni jsou povinni OSPOD o uzavření dohody s jiným subjektem informovat. V případě, ţe ve lhůtě 30 dnů od svěření prvního dítěte do péče osoby pečující či do 30 dnů od zařazení osoby do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, k uzavření dohody nedojde, vydá OSPOD správní rozhodnutí, v němţ práva a povinnosti autoritativně upraví. Výkon pěstounské péče OSPOD sleduje i z hlediska naplňování dohody nebo správního rozhodnutí a minimálně jednou za dva měsíce jsou sociální pracovnice v osobním kontaktu jak s osobou pečující, tak s dětmi svěřenými do její péče. Pokud je dohoda uzavřena s jiným subjektem, je tento povinen podávat jednou za šest měsíců příslušnému OSPOD zprávu. Dohodu o výkonu pěstounské péče lze ze strany osoby pečující vypovědět bez udání důvodu; osoba má moţnost uzavřít jinou dohodu s jiným subjektem. Ze strany OSPOD lze výpovědní důvody nalézt v závaţném a opakovaném porušování povinností, jeţ jsou předmětem dohody, dále pro opakované maření sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče a rovněţ pro odmítnutí přijetí dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu bez váţného důvodu.

5.11 Státní příspěvek na výkon pěstounské péče Na pokrytí nákladů na zajišťování pomoci osobám pečujícím a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí náleţí OSPOD (nebo nestátní neziskové organizaci) na základě uzavřené dohody státní příspěvek na výkon pěstounské péče ve výši 48 000 Kč na kalendářní rok. Nejedná se však o částku 48 000 Kč pro kaţdou jednotlivou rodinu. Ze souhrnu státních příspěvků zajišťuje OSPOD nároky pro všechny rodiny v závislosti na výši jejich potřeb. Ţádost o státní příspěvek má formulářovou podobu a OSPOD k ní připojuje seznam osob, s nimiţ jsou dohody uzavřeny (příp. kterým byla vydána správní rozhodnutí) včetně jejich kopií. O příspěvku rozhoduje a také jej vyplácí krajská pobočka Úřadu práce ČR podle sídla ţadatele. Při ukončení dohody vzniká povinnost vrácení poměrné části příspěvku v případě trvání dohody méně neţ šest měsíců.

64

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče není klasickou zúčtovatelnou dotací; po uplynutí kalendářního roku 2013 se tedy nevyúčtovával ani nevracel, coţ je s podivem. Stát zřejmě nezajímá, jaký objem finančních prostředků leţí na účtech obcí úřadů s rozšířenou působností – pokud dohody uzavírají nestátní neziskové organizace, hradí – zcela v souladu s podmínkami příspěvku – z poskytnutých dotací i své mzdové a provozní náklady; tam je čerpání zcela kontinuální a vyrovnané. Činnost OSPOD je však - jak jiţ bylo uvedeno v úvodu celé kapitoly – hrazena ze samostatné dotace kapitoly MPSV; pokud tedy nebyl např. navýšen počet pracovníků, je problematické prostředky smysluplně vyuţít. Pro ilustraci uvádím skutečnost OSPOD Svitavy - z příspěvku v objemu 950 000 Kč byly v loňském roce hrazeny především tábory dětí, výukové semináře a vzdělávací aktivity pro pěstouny v částce necelých 90 000 Kč. V letošním rozpočtu je k dispozici – včetně převodu nevyčerpaných prostředků z loňského kalendářního roku – částka 2 025 tis. Kč.

65

6 Opatrovnictví75 Institut opatrovnictví definuje občanský zákoník76 v části první, hlavě třetí, díle třetím Zákonné zastoupení a opatrovnictví. Je moţné jej členit podle různých hledisek – podle subjektu, jenţ je opatrovnictvím pověřen na soukromé a veřejné, podle povahy opatrovnictví na řádné, prozatímní, kolizní a procesní.77 V této kapitole bude blíţe specifikováno – jako součást činností obce – opatrovnictví veřejné, vykonávané u osob se změnou ve svéprávnosti. Česká republika v roce 2006 podepsala Úmluvu o právech osob se zdravotním postiţením. V roce 2009 byla Úmluva ratifikována a počátkem roku 2010 vyšla ve Sbírce mezinárodních smluv. Byl tak vytvořen zcela nový právní základ a rámec problematiky zdravotního postiţení a mezi základní zásady patří respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, včetně svobodné volby a samostatnosti osob s postiţením. Proto je jedním z ústředních článků Úmluvy článek 12, jenţ garantuje lidem s postiţením zachování plné právní způsobilosti a tvoří základní právní rámec opatrovnictví a právního jednání lidí s postiţením v duševní oblasti v České republice.78 Institut veřejného opatrovnictví doznal od 1. 1. 2014 vlivem účinnosti nového občanského zákoníku výrazných změn. V platnost by měl vstoupit také speciální zákon o veřejném opatrovnictví, nicméně tento byl prozatím v podobě návrhu věcného záměru zákona o veřejném opatrovnictví, úpravě některých otázek souvisejících s podpůrnými opatřeními při narušení schopnosti zletilého právně jednat a o změně některých zákonů (opatrovnický zákon) předloţen Ministerstvem spravedlnosti České republiky pod č. j. 789/2011-LO-SP pro mezirezortní připomínkové řízení.79 Dle nové právní úpravy jsou opatrovanci od 1. 1. 2014 povaţováni za omezené ve svéprávnosti, přičemţ rozsah omezení bude nutno na základě přezkumu zdravotního stavu 75

Téma autorka zpracovala v rámci seminární práce „Obec jako veřejný opatrovník“ do předmětu NP102Zk Organizace veřejné správy navazujícího studijního programu Veřejná správa v akademickém roce 2012/2013. 76 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Počátek účinnosti 1. 1. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013]. 77 Srov. MAREČKOVÁ, Jana, MATIAŠKO Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání (otázka opatrovnictví dospělých). 1. vydání. Praha: Linde, 2010, s. 128. 78 Srov. ČEBIŠOVÁ, Radka a kol. Dobrá praxe opatrovnictví a poskytování podpory při právních úkonech a při rozhodování. 1. vydání, Praha: MPSV, 2013, s. 19, 21. 79 Věcný záměr - zákon o opatrovnictví. Aplikace O/dok 789/2011 - LO – SP. © 2014 Vláda ČR. [online]. Publikováno 5. 11. 2013 [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9CAC8AF9.

66

přesně specifikovat v rozsudku soudu. Ve lhůtě tří let od nabytí účinnosti občanského zákoníku budou muset být všechny rozsudky přehodnoceny dle nových znaleckých posudků. Další novum přináší institut kontroly výkonu opatrovnictví - minimálně tříčlennou opatrovnickou radu pro kaţdého opatrovance z řad jeho přátel a osob blízkých. Pokud rada nebude ustavena, nahradí její činnost soud. Rada je konstruována jako „kolektivní, ve vztahu k opatrovníkovi konzultativní a kontrolní orgán.“80 a vzniká na základě ţádosti opatrovance. Opatrovník je ve svých pravomocech velmi okleštěn a bez souhlasu rady není oprávněn rozhodovat např. o změně bydliště opatrovance, jeho umístění v zařízení, o majetkových dispozicích. Úkolem rady je dohled nad činností opatrovníka a je oprávněna se prostřednictvím soudu domáhat jeho odvolání.81 Záměrem zákonodárce zřejmě bylo rozšíření spektra kontrolních mechanismů, otázkou ovšem zůstává, do jaké míry budou např. rodinní příslušníci ochotni a schopni zapojit se do fungování tohoto systému, kdyţ vlastní opatrovnickou činnost odmítli. Iniciace opatrovnické rady však není na straně opatrovníka – v době tvorby diplomové práce (leden - březen 2014) u ţádného opatrovance nebyla tato rada ustavena. Nový občanský zákoník významně rozšiřuje spektrum podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat a vedle omezení svéprávnosti nově upravuje institut předběţného prohlášení, nápomoci při rozhodování a zastoupení členem domácnosti. Tato opatření mají být pouţita přednostně, aby nemuselo k zásahu do svéprávnosti dojít; podpůrná opatření předcházejí při narušení schopnosti zletilého právně jednat ustanovením o omezení svéprávnosti, které je vnímáno jako krajní řešení, neboť omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závaţná újma a nepostačí mírnější a méně omezující opatření (§ 55 odst. 2 občanského zákoníku).82 Řízení o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti upravuje od 1. 1. 2014 zákon o zvláštních řízeních soudních.83

80

MAREČKOVÁ, MATIAŠKO, op. cit., s. 145. RITTICHOVÁ, Barbora. Opatrovnictví - stávající problémy a nová legislativa. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 10, s. 31. 82 Srov. ČEBIŠOVÁ, Radka a kol. Dobrá praxe opatrovnictví a poskytování podpory při právních úkonech a při rozhodování. 1. vydání, Praha: MPSV, 2013, s. 19, 21 83 Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 3. 2014]. 81

67

6.1 Omezení svéprávnosti V součinnosti s novou zákonnou úpravou zaniknuvší termín „způsobilost k právním úkonům“ nahradil dříve pouţívaný (a stále zauţívaný, byť pro mnohé hanlivý či dehonestující) termín „svéprávnost“. Kdo byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům, povaţuje se ode dne nabytí účinnosti nového občanského zákoníku za osobu omezenou ve svéprávnosti (§ 3032 odst. 1 občanského zákoníku). Jak jiţ bylo uvedeno, osobu jiţ nelze svéprávnosti zbavit zcela, pouze je moţné ji ve svéprávnosti omezit. Toto rozhodnutí však nikdy nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běţných záleţitostech kaţdodenního ţivota (§ 64 občanského zákoníku).84 Na rozdíl do předchozí úpravy, kdy bylo jednání opatrovníka, k němuţ nebyl příslušný, ze zákona absolutně neplatné, nyní lze podobné jednání takto kvalifikovat pouze v případě, kdy mu působí újmu. Tuto vadu lze zhojit dodatečným souhlasem opatrovníka.

6.2 Výkon veřejného opatrovníka Veřejným opatrovníkem se v souladu s § 471 občanského zákoníku stává obec, v níţ má opatrovanec bydliště, a to v případě, ţe není moţné primárně jmenovat opatrovníkem osobu opatrovanci blízkou, příbuznou atd. Slovní spojení „veřejný opatrovník“ bylo dříve pouze zauţívaným souslovím z praxe, nyní však – jak jiţ bylo uvedeno – jde o zákonný termín připravovaného právního předpisu.85 Pokud je tedy město Svitavy ustanoveno opatrovníkem, zplnomocní statutární zástupce – starosta – konkrétní sociální pracovnici výkonem opatrovnictví u konkrétní osoby. Pověřené pracovnice v rámci agendy podávají ţádosti o souhlas s učiněným právním jednáním86 soudu, uzavírají jménem opatrovanců pracovní smlouvy a dohody, ţádají o uvolnění finančních prostředků z termínovaných vkladů, zajišťují kontakty s rodinou, podávají zprávy soudu o průběhu opatrovnictví, řeší majetkové záleţitosti – dědictví, prodeje, účastní se zdravotních 84

Srov. HRADILOVÁ, Adéla. Změny v přijímání klientů s omezenou svéprávností do pobytových zařízení sociálních sluţeb. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2014, ročník 16, č. 2, s. 30 – 31. 85 Připravovaný návrh věcného záměru zákona o veřejném opatrovnictví, úpravě některých otázek souvisejících s podpůrnými opatřeními při narušení schopnosti zletilého právně jednat a o změně některých zákonů (opatrovnický zákon). 86 Dříve návrhy na schválení právních úkonů.

68

prohlídek pro účely znaleckého posudku atd. Pokud má být např. opatrovanec hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, je třeba, aby jej opatrovník doprovodil a poskytl písemný souhlas s hospitalizací, případně s vyšetřovacími a léčebnými výkony (v případě hospitalizace např. v Psychiatrické léčebně Šternberk nebo IKEMu Praha jde o celodenní doprovod). Opatrovnice nevykonávají ale pouze tyto „právní úkony“; dohlíţejí na to, aby se opatrovanec oblékal v souladu s počasím, na jeho osobní hygienu, bydlení, správné stravování, společně provádějí nákupy ošacení či spotřebního zboţí atd.87 Jednou ročně opatrovník předkládá na vyţádání soudu zprávu o průběhu opatrovnictví, v níţ mimo jiné uvádí zůstatky na finančních produktech opatrovance a jiná důleţitá sdělení či změny týkající se např. zdravotního stavu. Po ukončení opatrovnictví vyhotovuje závěrečnou opatrovnickou zprávu a vrací soudu listinu o ustanovení opatrovníka. Další okruh činností, jeţ s opatrovnictvím souvisejí, je v opačném gardu – sociální pracovnice provádějí kontrolu výkonu opatrovnictví v případech, kdy opatrovníkem byl ustanoven rodinný příslušník. Na základě ţádosti soudu zajišťují sociální pracovnice kontrolu výkonu funkce opatrovnictví prostřednictvím dohledových zpráv. Pokud ještě opatrovník nebyl soudem ustanoven, vyjadřují se pracovnice pro účely soudního řízení k vhodnosti osoby opatrovníka, vyjednávají s rodinou péči o tyto osoby a kontrolují, jak rodinní příslušníci opatrovnickou funkci vykonávají. Pokud je ze strany rodinných příslušníků zjištěna neadekvátní péče, snaţí se pracovnice o její zlepšení za pomoci periodických kontrol a poradenství. Při trvajících nedostatcích iniciují podáním návrhu změnu opatrovníka.

6.3 Opatrovnictví osob v zařízení sociálních služeb Opatrovnictví je vykonáváno jednak v jednotlivých případech osob ţijících v rodinách či umístěných v příslušných léčebnách a zařízeních sociálních sluţeb (celkem 15 klientů) a od r. 2006 také u 63 klientek a klientů zařízení sociálních sluţeb Domov na rozcestí Svitavy (dříve Ústavu sociální péče). V souladu s legislativou na úseku sociálních sluţeb by docházelo v případě opatrovnictví ze strany zástupců zařízení ke střetu zájmů, neboť opatrovníkem těchto chovanek bylo dříve zařízení, v němţ byly umístěny – s účinností zákona o sociálních 87

Srov. SCHLESINGER, Petr. Veřejné opatrovnictví z pohledu měst a obcí České republiky. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 10, s. 30.

69

sluţbách se stává zařízení poskytovatelem sociální sluţby a tedy smluvním partnerem opatrovance a zastupování logicky není moţné.

Kazuistiky opatrovanců umístěných v Domově na rozcestí Svitavy: Ve třech případech byly uzavřeny dohody o poskytování podporovaného zaměstnání mezi opatrovanci jako uţivateli sluţeb a o.p.s. Rytmus Chrudim jako jejich poskytovatelem. Opatrovanci se pod dohledem asistentů učí psát ţivotopisy, odpovídat na inzeráty, telefonicky se ucházet o místo atd. Pokud se podaří zajistit odpovídající zaměstnání, asistence trvá i nadále, opatrovanec se zapojuje pozvolna do pracovního procesu a zvyšuje se jeho společenská integrita. Opatrovanci zemřel ve vzdáleném zdravotnickém zařízení otec. Jedinými příbuznými a moţnými vypraviteli pohřbu zemřelého byly jeho dvě děti – obě umístěné v zařízení sociálních sluţeb. Opatrovanec projevil přání se s otcem důstojně rozloučit. Opatrovnice proto zajistila ve spolupráci s pohřební sluţbou v místě úmrtí poslední rozloučení ve hřbitovním kostelíku, podařilo se zrealizovat i účast opatrovancovy sestry, která se se svým bratrem setkala takřka po 20 letech. Opatrovanka si přála zřízení bankovního účtu s kartou, s níţ by mohla sama disponovat a vybírat hotovost z bankomatu. Opatrovnice provedla průzkum nabídky bankovních produktů jednotlivých peněţních ústavů, vyhodnotila nejvýhodnější variantu, zřídila účet a provedla nácvik výběru hotovosti z bankomatu; nyní jiţ opatrovanka s bankovní kartou nakládá zcela samostatně a samozřejmě.

6.4 Opatrovnictví osob žijících v domácím prostředí Výkon funkce opatrovníka u osob v domácím prostředí, neumístěných v zařízení, představuje daleko vyšší míru náročnosti a nutné zainteresovanosti ze strany opatrovnic. Způsoby a rozsah výkonu jednotlivých opatrovnických agend se velmi liší, opět v závislosti na charakteru opatrovance, druhu jeho postiţení a schopnosti samostatné koexistence ve společnosti. Opatrovnictví osob v domácím prostředí obvykle vyniká i vyšší mírou vazeb ze strany opatrovance. Velmi obtíţné je často nalezení proporcionality mezi prospěchem opatrovance na straně jedné a jeho spokojeností na straně druhé. Málokdy lze nalézt optimální vyváţenost;

70

opatrovanec má často pocit, ţe je opatrovníkem příliš okleštěn, ale není tomu tak; vţdy je snaha o optimální výsledek, tedy jak účelně vynaloţené náklady, tak splnění reálných poţadavků opatrovance.

Kazuistika opatrovanců ţijících v rodině (právní stav do konce r. 2013): Opatrovanec je omezen ve svéprávnosti z hlediska majetkových dispozic z důvodu lehké mentální retardace a poruch chování. Opatrovnice přijímá jeho důchod, vyplácí opatrovanému kapesné, jeho matce pak poukazuje soudem schválenou výši příspěvku na náklady domácnosti a stravu. Pod vedením opatrovnice vypořádal opatrovanec své dluhy, snaţí se etablovat ve společnosti a zahájit samostatné bydlení. V závěru roku 2012 se opatrovanec zapojil do trestné činnosti (krádeţ kovových odlitků ve skladu výrobní společnosti). Opatrovnice byla účastna výslechů a jednání na Policii České republiky, iniciovala účast právního zástupce (Policie ČR nezohlednila skutečnost omezení způsobilosti k právním úkonům, byť je uvedena v občanském průkazu, a z ní plynoucí nutnost právního zastoupení). Při hlavním líčení byl státním zástupcem navrţen alternativní trest obecně prospěšných prací. Na základě vyjádření opatrovnice a poukázáním na zdravotní a zejména mentální stav opatrovance bylo trestní stíhání podmínečně zastaveno. Opatrovanec bez vědomí opatrovnice uzavřel smlouvu s telefonním operátorem a získal dotovaný mobilní telefon, který následně prodal. Právní úkon byl od počátku neplatný, neboť v občanském průkazu je vyznačeno omezení způsobilosti a zástupce smluvní strany tuto skutečnost nereflektoval. Následovalo velmi komplikované jednání se zástupci společnosti. Opatrovanec nedodrţoval dohodnutou výši čerpání a nebyl výjimkou měsíční účet ve výši několika tisíců korun. Opakovaně rovněţ půjčoval telefon kamarádům. Blokace dispozice

s účtem

nebyla

vzhledem

k liknavému

přístupu

telefonního

operátora

uskutečnitelná. Finálně se ovšem podařilo smlouvu nejen zrušit, ale získat zpět veškerá uhrazená plnění. Opatrovanec má časté neshody s matkou a sestrou, s nimiţ sdílí společnou domácnost. Rád by se osamostatnil a ţil nejraději s kamarády, kteří bohuţel pro něj nejsou zcela vhodní a jejich stěţejním zájmem je zřejmě spekulativní snaha získat jeho finanční prostředky. Tuto skutečnost však opatrovanec neguje. Bylo dohodnuto, ţe před úvahami o moţném přesunu do samostatného bydlení je třeba vyzkoušet si samostatnou existenci, např. v domě na půl cesty,

71

kde byl opakovaně dohodnut jeho nástup a individuální přístup zařízení; proběhlo však pouze úvodní setkání. Přestoţe opatrovanec tvrdil, ţe ţivot na vesnici a péče o domácí zvířata je jeho představa spokojeného trávení času, trvale nenastoupil. Zřejmě si uvědomil, ţe s nástupem povinností by skončil jeho zahálčivý způsob ţivota, který mu, vzdor všem proklamacím, v podstatě vyhovuje. V rodině opatrovance dochází často ke střetům; matka funkci opatrovníka odmítla vykonávat s tím, ţe syna nezvládá, coţ je patrné i z běţné komunikace. Není schopna nastavit byť minimální hranice fungování, raději ustoupí, neţ by riskovala konflikt. Opakované rozepře jsou rovněţ se sousedy v domě, kterým vadí trvalá přítomnost opatrovance a jeho kamarádů ve společných částech domu, rušení nočního klidu a nepořádek. Na místě jiţ opakovaně zasahovala městská policie i Policie České republiky. Na schůzi sdruţení vlastníků jednotek je tato skutečnost matce opakovaně vytýkána. Opatrovnice záleţitost projednala se sousedy, následně se spojila s koordinátorem prevence kriminality ve městě, kamarády se podařilo zapojit do pracovního procesu u organizace provádějící úklid města; nemají jiţ během dne tolik volného času a přestali se v objektu scházet. Opatrovanec je velmi zaměřen na svůj zevnějšek, rád by nakupoval pouze značkové oblečení a obuv, zcela nekriticky vnímá potřebu počtu kusů oděvu. Tato vizualizace je projevem jeho sebevyjádření; obtíţné, ne-li nemoţné je vysvětlit mu hierarchii skutečných hodnot člověka, spočívajících v charakterových a osobnostních předpokladech, nikoliv v chatrných základech vnějšího výzoru.

6.5 Praktické dopady výkonu opatrovnictví obcí Častou výtkou obcí vůči státu je skutečnost, ţe na výkon opatrovnictví obcím nepřispívá, byť dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 995/07-1 z roku 2007 je „orgánem místní správy obec, která opatrovnickou funkci vykonává jako „organizační součást“ státu, nikoliv jako korporace nadaná územní samosprávou. Ústavněprávní hledisko vyžaduje, aby výkon opatrovnické funkce byl považován za výkon přenesené, nikoliv samostatné působnosti obce. S tím pak souvisí rovněž otázka materiálního a personálního zajištění výkonu funkce opatrovníka, ke kterému je povinován stát. Jinak řečeno, je povinností státu poskytnout obci,

72

která je rozhodnutím soudu ustanovena opatrovníkem, takové finanční zajištění, aby měla dostatečné materiální a personální kapacity opatrovnickou funkci řádně vykonávat.“

88

Polemiku stran samostatné či přenesené působnosti s účinností od 1. 1. 2014 jednoznačně ukončil novelizovaný zákon o obcích v § 149 b) odst. 3, který uvádí, ţe „výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku obcí je výkonem přenesené působnosti.“ V praktických opatrovnických úkonech lze bohuţel narazit na výraznou neznalost a velmi nízké právní vědomí pracovníků veřejné správy. Velmi často se při jednáních objevuje úsměvný argument typu „chybějící kolonky“, kam by byl opatrovník coby zákonný zástupce zapsán… Ať jiţ při zřizování vkladní kníţky, která je vinkulována ve prospěch soudu nebo při výplatách důchodu. Pokud je důchod vyřizován opatrovníkem, na sloţence k výplatě se obvykle objeví jméno úředníka – marně lze České správě sociálního zabezpečení vysvětlovat, ţe konkrétní úředník nevykonává opatrovnictví jako fyzická osoba, nýbrţ je zmocněn starostou města coby statutárním zástupcem a je tudíţ nutno vystavit předmětnou sloţenku na opatrovníka, jímţ je město, a uvést konečného příjemce, kterým je opatrovanec. Občas se při zpracování důchodové agendy objeví osvícený pracovník, který problematiku buď zná, nebo je ochoten nechat si ji vysvětlit; častější praxí jsou však opakující se debaty a finální doporučení, aby byl opatrovanci zřízen účet, kam budou důchodové dávky odesílány bez problémů. Pokud ale opatrovanec přímo prohlásí, ţe účet odmítá z důvodů pravidelných měsíčních poplatků spojených s jeho vedením, nemůţe opatrovník coby subjekt hájící zájmy opatrovance tento souhlas ignorovat.

Kazuistika příkladů z opatrovnické praxe (právní stav do konce r. 2013): Opatrovanec není oprávněn hospodařit s částkou vyšší neţ 500 Kč, opatrovník přijímá jeho důchod, hospodaří s ním a opatrovanci vyplácí jednotlivé částky formou kapesného. Lze analogicky pouţít tento výklad i k přebírání sociální dávky – např. příspěvku na péči? Domnívám se, ţe ano, ale pracovnice pobočky Úřadu práce ČR jsou mnohdy jiného názoru – dle jejich výkladu by bylo moţno opatrovance zastupovat ve správním řízení jen v případě, ţe by v rozsahu omezení bylo uvedeno, ţe není schopen sám jej absolvovat. Ţe výsledkem správního řízení je přiznání sociální dávky v částce převyšující povolené minimum, s nímţ můţe hospodařit, není dle mínění některých relevantní. 88

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07-1. Omezení způsobilosti k právním úkonům. Opatrovník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013].

73

Problematická z hlediska opatrovnictví je rovněţ stávající právní úprava občanských průkazů89 – s účinností od 1. 1. 2012 přestala být změna způsobilosti k právním úkonům údajem do občanského průkazu povinně zapisovaným, coţ velmi výrazně zvyšuje pravděpodobnost vzniku škody, např. při uzavření pracovní či majetkové smlouvy s takovým občanem. Uvedením těchto údajů v občanském průkazu dle mého názoru docházelo ke zvýšení jistoty subjektů právních vztahů, neboť si mohly ověřit, zda je protistrana k právním úkonům způsobilá. Dalším specifikem jsou přeplatky regulačních poplatků od zdravotních pojišťoven. Dle vyjádření zástupkyně regionální pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny „….lze přeplatek regulačních poplatků a doplatků vrátit pouze pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci, tak zní zákon 48/1997 Sb., § 16 b).90 Z toho vyplývá, že pokud obdrží Vámi opatrovaný pojištěnec složenku k vyzvednutí na poště, budete to Vy, kdo má oprávnění peníze vyzvednout a nikoli opatrovaný pojištěnec. Pokud pošta peníze vyplatí, sdělte nám to a my budeme tuto chybu reklamovat.“ Oponovat arugumentem, ţe zákonným zástupcem je i opatrovník, se ukázalo jako neúčelné – „termín opatrovník prostě v zákoně o veřejném zdravotním pojištění chybí“. Tuto glosu překoná snad jen prohlášení pracovnice penzijního fondu při vyřizování výpovědi penzijního připojištění opatrovanky - plná moc starosty z předchozího volebního období je nyní neplatná, protoţe jiţ tento není ve funkci a je třeba ji nahradit plnou mocí současného statutárního zástupce. Stran jiţ zmíněné výplaty důchodových dávek dojde v brzké době k další plošné změně. Opatrovancům umístěným v zařízení poskytovatele sociálních sluţeb jsou důchody vypláceny v souladu s § 116 písm. c) zákona č. 582/1991 Sb.91 prostřednictvím tzv. hromadného výplatního seznamu přímo na účet cizích prostředků poskytovatele a opatrovník je měsíčním výpisem pohybu na těchto depozitech informován o jednotlivých příjmech, úhradách a zůstatku finančních prostředků. Dle sdělení zástupců právního oddělení České správy

89

Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013]. 90 Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 91 Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013].

74

sociálního zabezpečení byla na úseku výplaty důchodových dávek provedena kontrola a při ní zjištěno pochybení; dle § 116 písm. c) citovaného zákona, je „poživatelům důchodů, umístěným v ústavech sociální péče s celoročním pobytem, prováděna výplata dávek důchodového pojištění v hotovosti těmito ústavy, pokud s tímto způsobem výplaty tito poživatelé souhlasí, ústav podal žádost o tento způsob výplaty orgánu sociálního zabezpečení a ten s tímto způsobem výplaty souhlasí nebo do 30 dnů ode dne doručení žádosti ústavu nesdělil, že s tímto způsobem výplaty nesouhlasí.“ Dle kontrolních pracovníků dochází k pochybení v tom, ţe zařízení by mělo vyplácet důchodové dávky přímo klientům. Ti ale s ohledem na omezenou svéprávnost nemohou s hotovostí disponovat. Přebírat by ji měl dle tohoto výkladu opatrovník. Prakticky jsou z důchodu hrazeny veškeré platby dle uzavřené smlouvy o poskytování sociálních sluţeb, zůstatek je uloţen na depozitním účtu poskytovatele dle jednotlivých příjemců a opatrovník obdrţí měsíční výpis pohybů na těchto depozitech. Právní oddělení České správy sociálního zabezpečení se však domnívá, ţe jde o porušení výkonu funkce opatrovníka a v letošním roce hodlá zasílání prostřednictvím hromadného výplatního seznamu k rukám zařízení ukončit. Opatrovníci budou nuceni zakládat jednotlivým opatrovancům účty, v případě měst a obcí dojde patrně k zasílání těchto prostředků na účet obce. K obdobnému názoru dospěl rovněţ audit při kontrole hospodaření města Svitavy v minulém roce; finanční prostředky opatrovanců ţijících v domácím prostředí nebyly součástí účetnictví města – jednotlivé opatrovnice měly k dispozici hotovost v příručních pokladnách a vyšší částky byly vkládány na finanční produkty, obvykle vkladní kníţky, jeţ jsou vinkulovány ve prospěch okresního soudu a výběr z nich není moţné bez usnesení soudu uskutečnit. Tento mechanismus však nebyl shledán jako vyhovující a v prosinci 2013 proto došlo k odvodu všech zůstatků hotovosti na účet cizích prostředků města, byla zřízena dílčí příjmová a výdajová pokladna, přes niţ se uskutečňují veškeré hotovostní operace – příjmy důchodů (prozatím vyplácených sloţenkou), výdaje záloh jednotlivým opatrovnicím na výplaty kapesného a drobné nákupy atd. Zároveň byla České správě sociálního zabezpečení odeslána ţádost o změnu způsobu výplaty důchodů u opatrovanců z poštovní poukázky na účet města, stejně jako Úřadu práce ČR o změnu způsobu výplaty příspěvků na péči. Konkrétní závěry dopadu legislativních změn opatrovnické agendy lze nyní obtíţně předjímat, tím méně kvantifikovat. Aţ vlastní praxe ukáţe skutečnou míru nárustu této agendy, a to jak z hlediska objemu, tak (a to zejména) odborné náročnosti, jeţ stoupají ruku v ruce. Skutečně

75

velmi záleţí na schopnosti těch, jeţ opatrovnictví provádějí, nejen se s platnou legislativou seznámit, ale dokázat ji správně aplikovat. Ať jiţ jde o starosty malých obcí, v jejichţ katastru se nacházejí velká zařízení sociálních sluţeb či psychiatrické léčebny nebo pracovníci souvisejících odvětví s agendou důchodovou či zdravotní…. Malé obce bez aparátu si s agendou mnohdy nevědí příliš rady a chybí jim zázemí jak personální, tak i materiální. Opatrovnictví osob omezených ve svéprávnosti patří mezi činnosti, jejichţ četnost v agendách obcí postupně narůstá. Bohuţel se jedná o agendu značně specifickou, metodicky neuspořádanou a více méně ţivelnou; to jakým způsobem bude probíhat, velmi záleţí na přístupu a erudici všech zúčastněných subjektů. Veřejným opatrovníkem by měl být úředník znalý práva, přitom však dostatečně empatický a sociálně zainteresovaný; odbornost a přístup k těmto lidem by měly kráčet ruku v ruce, jedině tak má tento institut opodstatnění a smysl, jedině tak je pro tyto občany přínosem, byť jej málokdy ocení či vůbec vnímají.

76

7 Pohřebnictví92 Problematika pohřebnictví z úhlu obce coby vypravitele pohřbu se v posledních letech stává stále častějším společenským jevem; zatímco v dřívějších dobách bylo zcela automatické, ţe se pozůstalá rodina o vypravení pohřbu postarala a lidé jiţ za ţivota na toto poslední vydání pamatovali a odkládali finanční prostředky, stává se v současnosti smutným – ne snad přímo pravidlem, ale rozhodně častou eventualitou, ţe pohřby vypravují a financují obce. Můţeme polemizovat, zda hraje roli obtíţná sociální a finanční situace řady rodin, nebo se změnila hierarchie základních hodnot... Bohuţel, s ohledem na vývoj ve společnosti a rozšíření chudoby lze patrně očekávat vzestupnou tendenci.

7.1 Obec jako vypravitel pohřbu V souladu se zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších přepisů93, (dále jen „zákon o pohřebnictví“) je obec, na jejímţ území došlo k úmrtí občana, povinna zajistit jeho pohřbení, pokud ho ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí ţádná fyzická nebo právnická osoba nesjedná. V praxi naplnění dikce zákona probíhá následujícím způsobem: Pohřební sluţba osloví sociální pracovnice a oznámí jim, ţe došlo k úmrtí občana na území města a doposud se nikdo nepřihlásil k vypravení pohřbu. Stává se rovněţ, ţe tuto informaci obdrţí pracovnice přímo od nemocničního zařízení; pokud je zemřelý ještě na oddělení patologie. Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům při skladování lidských pozůstatků je třeba bez zbytečného odkladu prověřit identitu zemřelého – pokud jde o místního občana, obvykle je z úřední činnosti známa jeho rodinná situace a tudíţ lze dovodit, zda bude v okruhu pozůstalých osoba ochotná pohřeb vypravit. V případě, ţe na území města dojde k úmrtí nemístního občana, je věc i pátrání sloţitější. Většinou v těchto případech jde o lidi bez domova, kteří buď rodinu nemají, nejsou s ní v dobrých vztazích nebo jde o osoby v obdobné finanční i sociální situaci jako byl zemřelý; tedy nedisponují odpovídající finanční částkou k úhradě pohřbení.

92

Téma autorka zpracovala v rámci seminární práce „Obec jako vypravovatel pohřbu“ do předmětu NV101K Místní správa navazujícího studijního programu Veřejná správa v akademickém roce 2012/2013. 93 Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013].

77

7.2 Sociální pohřby V posledních letech se začala objevovat další kategorie „sociálních pohřbů“94, a to v případech, kdy jde o občany místní, mající bliţší rodinu – manţele, děti, sourozence či rodiče; tito ale prohlásí, ţe nemají odpovídající finanční prostředky a není v jejich moţnostech a silách pohřeb zajistit. Jedná se tedy nikoliv o osaměle ţijící občany bez příbuzných, ale o situace, kdy rodinní příslušníci nemají na vypravení pohřbu dostatek finančních prostředků. Protoţe na vypravení pohřbu nelze vyuţít ani dávku pomoci v hmotné nouzi95, jako jediná eventualita tedy připadá obecní pohřeb ţehem bez obřadu. Objednatelem pohřbu je tedy město, pohřební sluţba vyfakturuje jednotlivé úkony a úhrada proběhne z městského rozpočtu. Celková částka obvykle nepřevýší 6 000 Kč (ve srovnání s obdobnými sluţbami v rámci kraje je poměrně vysoká a bezesporu odráţí skutečnost, ţe v místě je pohřební sluţba zastoupena pouze jedním podnikatelským subjektem s monopolním postavením). Úmrtní list je v souladu se zákonem o matrikách96 vydán obci jako vypraviteli pohřbu. Fyzické osobě, „která prokáže na vydání úmrtního listu právní zájem nebo která žila se zemřelým v době jeho smrti ve společné domácnosti“97, je případně po zaplacení správního poplatku ve výši 100 Kč vydán druhopis úmrtního listu. Urnu s ostatky zemřelého převezme z krematoria pohřební sluţba, s níţ byla dohodnuta bezplatná úschova uren po dobu jednoho roku. Pokud pozůstalí projeví o vydání zájem, je jim pochopitelně vyhověno. Po uplynutí roční lhůty jsou tyto urny uloţeny do společného hrobu, který je pro tyto účely na pohřebišti zřízen. Častou mutaci ţadatelů o vypravení sociálních pohřbů tvoří spoluobčané, jeţ nedisponují finančními prostředky, nicméně mylně předpokládají, ţe je jejich právem či dokonce povinností zajistit na účet města poslední rozloučení dle představ svých a údajně i zesnulého často slýcháme poţadavky na zajištění hudby, kladení věnců, výstavbu pomníku či dokonce rodinné hrobky, úhrady karu atd. Obdobné nároky jsou bezesporu zcela nereálné. Sociální 94

Nejde o zákonný termín, ale stále častěji zmiňované, zauţívané slovní spojení. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. 96 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012]. 97 § 25 odst. 4 zákona č. 301/2000 Sb. 95

78

pohřeb je potřeba vnímat jako pohřbení osoby, o kterou se po její smrti příbuzní nepostarali, ať jiţ nemohli, nebo to přesahovalo jejich finanční moţnosti.

7.3 Plošné zrušení pohřebného jako dávky státní sociální podpory

Nutno podotknout, ţe problematika obecních pohřbů významně vzrostla po plošném zrušení pohřebného jako dávky státní sociální podpory. Dle současné právní úpravy má „na pohřebné nárok osoba, jež vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou 5 000 Kč a vyplácí se jednorázově“.98 K plošnému zrušení došlo s účinností od 1. 1. 2008. Dávka činila 6 000 Kč a zdaleka nepokryla náklady pohřbu – zvlášť, pokud se jednalo o první úmrtí v rodině a bylo třeba zajistit hrobové místo, pomník atd. Byla ale dostačujícím příspěvkem v případech, kdy sice nebylo moţno realizovat extrémní výdaje, ale skromný obřad ano.

7.4 Refundace nákladů v rámci dědictví Vzniklou pohledávku za vypravení pohřbu je obec oprávněna dle zákona o pohřebnictví nárokovat vůči dědicům, pokud nejsou, „má právo na úhradu účelně vynaložených nákladů na pohřbení vůči státu“99, který v tomto případě představuje Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Pohledávka je tedy prvotně přihlášena do dědického řízení. Jen výjimečně se stane, ţe toto řízení je ukončeno ve stejném kalendářním roce, v němţ došlo k úhradě. A ještě menší bývá pravděpodobnost, ţe v rámci tohoto řízení je pohledávka uspokojena. Obvykle jsou dědická řízení pro nedostatek majetku zastavena, případně je obci vydán majetek nepatrné hodnoty, coţ není naprosto řešením situace; naopak, přibývají problémy spojené s jeho zavedením do 98

§ 47 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012]. 99 § 5 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012].

79

evidence majetku města.

7.5 Refundace nákladů státem Pokud tedy nedojde k uspokojení pohledávky v dědickém řízení, poţádá obec ministerstvo o úhradu účelně vynaloţených nákladů. K ţádosti je přiloţen úmrtní list, kopie faktury, doklad o úhradě nákladů na pohřeb a usnesení soudu o vypořádání dědictví po zemřelé osobě, případně o zastavení řízení pro nedostatek majetku. Náklady pohřbu jsou následně ministerstvem refundovány.

7.6 Stanovisko Asociace pohřebních služeb České republiky

Vzhledem k faktu, ţe jak dědická řízení, tak refundace ze strany ministerstva jsou záleţitosti časově dlouhodobé, přistupují obce plošně k objednávkám kremací v nejniţších moţných cenových relacích. Lze to zčásti odůvodnit faktem, ţe tyto úhrady jsou pro obce v běţném roce výdajem, který není v tomtéţ rozpočtovém roce kryt odpovídajícím příjmem z dědictví či ministerstva. Na tuto skutečnost zareagovala v dubnu 2012 Asociace pohřebních sluţeb v ČR apelem vůči krajským, městským a obecním úřadům a pohřebním sluţbám100, v němţ se pozastavuje nad přístupem obcí coby objednatelů těchto sociálních pohřbů a ţádá představitele radnic o etické vypravování pohřbů osamělých občanů se smutečním rozloučením, nikoliv bez obřadu. V tomto apelu Asociace poukazuje na fakt, ţe i tito osamělí spoluobčané se během aktivního ţivota podíleli na tvorbě hrubého domácího produktu, pracovali a odváděli daně a zákonné odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Při úmrtí vskutku osamělého občana bez dědiců majetek, mnohdy nemalé hodnoty, připadá státu jako odúmrť.101 I v těchto případech jsou však tito zemřelí pohřbíváni v nejniţších cenových relacích.

100 101

Vyjádření Asociace pohřebních sluţeb v ČR ze dne 16. 4. 2012. Interní dokument. § 1634 zákona č. 89/2012 Sb.

80

7.7 Dárcovství těl poskytovatelům zdravotních služeb Zákon o pohřebnictví upravuje v § 5 moţnost vyuţít lidské pozůstatky poskytovatelem zdravotních sluţeb pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům. Teprve poté následuje povinnost obce zajistit pohřebení. Darování těla ve prospěch vědy zmiňuje ve své knize „Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků“ její autor Mgr. Tomáš Kotrlý, Th.D.102 Plošná interpretace této myšlenky prozatím nebyla zahájena a územní samosprávné celky nemají povědomost, ţe takto lze dosáhnout sníţení nákladů na pohřbení, neboť veškeré náklady s ním spojené hradí právě poskytovatel zdravotní sluţby. Podmínkou dle zákona o zdravotních sluţbách103 je ovšem existence prokazatelně vysloveného souhlasu s uchováním a pouţitím části těla zemřelého v podobě písemného souhlasu, který pacient nebo zemřelý vyslovil za ţivota nebo souhlasu osoby blízké zemřelému; souhlasy je třeba opatřit úředně ověřeným podpisem. Lze je nahradit záznamem o souhlasu pacienta, který vyslovil ve zdravotnickém zařízení; opět s náleţitostmi, jeţ ukládá zákon.104 Dnešní společnost je bohuţel zaloţena na ne příliš etických a morálních hodnotách; synonymem slušnosti se stala hloupost a neschopnost uspět v tomto dravém a hektickém prostředí… Nedomnívám se, ţe je správné ponechávat automaticky péči o „poslední věci člověka“ instituci, nicméně doba, kdy bylo v reálných moţnostech všech občanů shromáţdit během ţivota odpovídající částku na pohřeb, je zřejmě definitivně minulostí. Ekonomický aspekt by – alespoň dle mého názoru – neměl být ten jediný, či rozhodující. Zvláště, kdyţ stát finálně obci prostředky poukáţe. Byť – v souladu se zákonem – prostředky účelně vynaloţené, coţ je opět podnět k polemice. Troufnu si ale prohlásit, ţe být pohřben alespoň se základními atributy důstojnosti člověka by snad ani v této době nemělo být neúčelné.

102

KOTRLÝ, Tomáš. Pohřebnictví: Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. 1. vydání. Praha: Linde, 2013, s. 104 a násl. 103 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. 104 Op. citace tamtéţ

81

8 Koncepce sociálních služeb obce

Sociální sluţby jsou zákonem vymezeny jako činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Jsou určeny osobám v nepříznivé sociální situaci, které oslabily nebo ztratily své přirozené schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu či krizové ţivotní situace. Cílem sluţeb je podpora rozvoje nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti osoby, obnovení nebo zachování původního ţivotního stylu a sníţení sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem ţivota. Sociální sluţby lze členit podle druhů a forem poskytování. Dle druhu rozlišujeme sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. Sociální poradenství poskytuje osobám v nepříznivé sociální situaci potřebné informace, které přispějí k řešení jejich situace. Základní sociální poradenství je poskytováno v rámci všech druhů sociálních sluţeb. Odborné sociální poradenství zahrnuje poradny občanské, manţelské a rodinné, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postiţením a seniory. Sluţby sociální péče pomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost a jejich cílem je umoţnit jim zapojení do běţného ţivota společnosti a zajistit důstojné prostředí a zacházení. Mezi sluţby sociální péče patří osobní asistence, pečovatelská sluţba, tísňová péče, průvodcovská a předčitatelská sluţba, podpora samostatného bydlení, odlehčovací sluţby, centra denních sluţeb, denní a týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním reţimem, chráněné bydlení a sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních. Úkolem sluţeb sociální prevence je zabránit sociálnímu vyloučení osob, jeţ jsou vyloučením ohroţeny z důvodu krizové sociální situace, ţivotních návyků a způsobem ţivota vedoucím ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodněným prostředím a ohroţením práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné osoby. Řadíme sem sluţby rané péče, telefonickou krizovou pomoc, tlumočnické sluţby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizovou pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra a zařízení pro děti a mládeţ, noclehárny, sluţby následné péče, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, pro seniory

82

a osoby se zdravotním postiţením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitaci.105 Z hlediska formy poskytování sociálních sluţeb rozlišujeme pobytové sociální sluţby (ubytování v zařízeních sociálních sluţeb), ambulantní sociální sluţby, za nimiţ osoba dochází nebo je doprovázena či dopravována do zařízení sociálních sluţeb, přičemţ součástí sluţby není ubytování, a terénní sociální sluţby, které jsou osobě poskytovány v jejím sociálním prostředí. Síť sociálních sluţeb na území města je zajišťována subjekty, které město dle zákona o obcích buď přímo zřizuje či zakládá nebo s nimi úzce spolupracuje a finanční podporou se podílí na jejich činnosti.

8.1 Druhy sociálních služeb poskytovaných na území města Svitavy106 Následuje výčet poskytování sociálních sluţeb subjekty přímo zřízenými či podporovanými městem Svitavy. 8.1.1 Služby sociální péče

Osobní asistence je terénní sociální sluţba poskytovaná osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Jejím cílem je kompenzace zdravotního hendikepu, podpora rozvoje soběstačnosti, moţnost setrvání v přirozeném domácím prostředí a zachování vlastního ţivotního stylu. Sluţbu ve městě zajišťuje Středisko sociálních sluţeb Salvia, sluţba je poskytována osobám se zdravotním postiţením ve věku od 1 roku i seniorům v celkovém počtu 132 klientů. Pečovatelská služba představuje terénní nebo ambulantní sluţbu, poskytovanou osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, případně rodinám s dětmi při vícečetných porodech (v těchto případech je poskytována bez úhrady). Sluţbu na území města zajišťuje městem zaloţená organizace Seniorcentrum města Svitavy s.r.o. (88 klientů) a církevní Charita Svitavy (77 klientů).

105

Srov. Katalog sociálních služeb a pomoci v Pardubickém kraji. Svitavsko. 1. vydání. Pardubický kraj. 2012, s. 43 – 48. 106 S vyuţitím materiálů Sociální problematika ve městě za rok 2012. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 5. 9. 2012 (interní dokument) a Sociální problematika ve městě za rok 2013. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 4. 9. 2013 (interní dokument).

83

Tísňová péče je terénní sluţbou, kterou se poskytuje nepřetrţitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohroţení zdraví nebo ţivota v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu nebo schopností. V případě náhlého zhoršení zdravotního stavu sluţba zajistí bezodkladnou pomoc. Sluţba byla do r. 2012 zajišťována prostřednictvím občanského sdruţení Ţivot 90, Zruč nad Sázavou, nyní není vyuţívána, i přes to, ţe byla opakovaně pro veřejnost uspořádána její prezentace. Podpora samostatného bydlení je terénní sociální sluţba pro osoby ve věku od 18 let s lehkým mentálním nebo lehkým kombinovaným postiţením, kdy je i vzdor vyšší míře samostatnosti potřeba alespoň minimální podpora při zvládání běţných činností. Klienti sluţby tak mohou ţít samostatně v pronajatém či vlastním bytě, jsou motivováni k zodpovědnosti za své chování a rozhodování, je podpořena jejich pracovní schopnost a uplatnění na trhu práce. Sluţbu zajišťuje příspěvková organizace Pardubického kraje Domov na rozcestí Svitavy, kapacita je 42 klientů. Odlehčovací služby jako terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby slouţí osobám se sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem sluţby je umoţnit pečující osobě nezbytný odpočinek. Do roku 2012 byla sluţba poskytována Charitou Svitavy (kapacita 8 míst), od měsíce května 2014 nově Domovem na rozcestí Svitavy, příspěvkovou organizací Pardubického kraje (kapacita 4 místa). Obloţnost je 83 %. Centrum denních služeb pro osoby s mentálním postižením poskytuje ambulantní sluţby osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Sluţbu zajišťuje Charita Svitavy pro 25 uţivatelů. Centrum denních služeb pro seniory poskytuje ambulantní sluţbu občanům se sníţenou soběstačností z důvodu věku. Sluţba je poskytována Charitou Svitavy v kapacitě 10 míst a je vyuţívána v průměru 9 uţivateli. Domov pro osoby se zdravotním postižením nabízí pobytové sluţby osobám, které mají sníţenu soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení a vyţadují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Sluţbu zajišťuje příspěvková organizace Pardubického kraje Domov na rozcestí Svitavy, kapacita je 55 klientů.

84

Domov pro seniory poskytuje sluţby seniorům se sníţenou soběstačností z důvodu věku, kteří vyţadují komplexní celodenní péči. Sluţbu zajišťuje městem zaloţená organizace Seniorcentrum města Svitavy s.r.o. pro 31 seniorů. Domov se zvláštním režimem poskytuje pobytové sluţby osobám, které mají sníţenu soběstačnost z důvodu onemocnění Alzheimerovou demencí. Reţim při poskytování sociálních sluţeb je přizpůsoben jejich specifickým potřebám. Sluţbu zajišťuje rovněţ Seniorcentrum města Svitavy s.r.o. pro 8 seniorů. Chráněné bydlení má formu skupinového bydlení a zajišťuje ho příspěvková organizace Pardubického kraje Domov na rozcestí Svitavy pro osoby se sníţenou soběstačností v kapacitě 51 uţivatelů. Realizuje se v různých městských lokalitách: 2 byty v panelovém domě na ulici Marie Majerové, 1 byt v panelovém domě na ulici Dimitrovova, 2 byty v činţovním domě na ulici Československé armády, l činţovní byt na ulici Sokolovská a vila na ulici Nádraţní. 8.1.2 Služby sociální prevence

Raná péče je terénní sluţba, poskytována dětem raného věku s ohroţeným vývojem nebo zdravotním postiţením. Sluţba je poskytována formou konzultací v rodině, popř. ambulantně a jejím cílem je sníţit negativní vliv postiţení a zajistit vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou postiţeny nebo ohroţeny, posílit kompetence rodiny a sníţit její závislost na sociálních systémech. V případě potřeby sluţbu zajišťuje Středisko pro ranou péči v Pardubicích. Sluţba je poskytována bez úhrady a v současné době je vyuţívána 3 rodinami. Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní sluţby určené osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postiţením, které zamezuje běţné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Cílem sluţby je odstranit komunikační bariéry a usnadnit kontakt s okolím. Sluţba je bezplatná. Ve Svitavách tuto sluţbu zajišťuje Svaz neslyšících a nedoslýchavých. Azylové domy poskytují pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Ubytování 5 matkám s 6 nezaopatřenými dětmi zajišťuje Oblastní spolek Českého červeného kříţe. Azylové zařízení pro muţe provozuje město Svitavy prostřednictvím organizační sloţky Sociální města Svitavy - Azylový dům, kterou vyuţívá celkem 16 muţů.

85

Dům na půl cesty poskytuje pobytové sluţby osobám do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Sluţba je zajišťována občanským sdruţením Květná zahrada v Květné a v současné době je vyuţívána 10 klienty, z toho jsou 4 uţivatelé ze Svitav. Krizová pomoc poskytovaná prostřednictvím Krizového centra J. J. Pestalozziho napomáhá řešit akutní krizové situace dětí a rodin a integraci dlouhodobě institucionalizovaných klientů zpět do společnosti. Nejčastějšími problémy uţivatelů sluţeb Krizového centra je zadluţenost a následné uvalení exekucí. V těchto případech je poskytována pomoc při zjišťování výše dluhů, sepisování splátkových kalendářů a při oddluţení. 57 uţivatelů poţádalo o zpracování osobního bankrotu. Spolu s dluhovou tematikou souvisí i poskytování právní pomoci uţivatelům v krizi, sepisování ţalob a návrhů, dohody o majetku, sepisování darovacích či jiných smluv. Nárust je rovněţ u uţivatelů s rodinnými či výchovnými problémy, probíhá párová terapie i asistovaný kontakt, kdy dochází k předávání dítěte mezi matkou a otcem, či k běţnému setkání na neutrální půdě. Do 31. 1. 2013 byl provoz centra zcela financován z prostředků Individuálního projektu Pardubického kraje. V roce 2013 jejich sluţeb vyuţilo 247 klientů. Intervenční centrum zajišťuje první kontakt a koordinaci pomoci pro oběti domácího násilí. Pravidelně jednou za 14 dní (v akutním případě po dohodě) dojíţdí do Svitav sociální pracovník z SKP – CENTRUM o.p.s. Pardubice a zprostředkovává potřebným občanům odbornou pomoc a podporu v sociální, psychologické a právní oblasti. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež napomáhá formou ambulantních sluţeb ke zlepšení kvality ţivota dětem ve věku od 6 do 26 let, ohroţeným společensky neţádoucími jevy. Cílem sluţby je předcházení nebo sníţení sociálních a zdravotních rizik a orientace v sociálním prostředí. Sluţba zahrnuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při obstarávání osobních záleţitostí. Sluţbu zajišťuje občanské sdruţení Bonanza Vendolí. Terénní programy jsou zajišťovány prostřednictvím organizační sloţky Sociální města Svitavy - Azylový dům pro osoby ţijící v sociálně vyloučených romských lokalitách. Sluţba je zcela hrazena z podpory Evropských sociálních fondů Evropské unie a Individuálního projektu Pardubického kraje. K základním činnostem terénní sociální práce patří zprostředkování aktivit umoţňujících lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

86

osobních záleţitostí. Terénní sociální pracovnice podporuje uţivatele při začleňování do ekonomického, sociálního a kulturního ţivota společnosti. Těţiště její činnosti je zacíleno na bydlení, finanční gramotnost a hospodaření s penězi. Nápomocna je klientům při řešení dluhové problematiky a exekucí, při zajištění nároků na sociální dávky, nácviku a upevňování sociálních dovedností, hledání či udrţení bydlení a zaměstnání, zabezpečení školní docházky dětí, zlepšení finanční situace rodiny, jednání s úřady a vyřizování běţných osobních záleţitostí. V současné době aktivně pracuje s 15 klienty. Specializované terénní programy pro uţivatele drog, jejich partnery a rodiče poskytuje občanské sdruţení Laxus Pardubice. Vedle zmiňovaných sluţeb, které jsou taxativně vymezeny zákonem o sociálních sluţbách, působí ve městě další organizace, jejichţ cílem je přispívat ke zkvalitňování ţivota seniorů a zdravotně handicapovaných občanů a jejich integraci do společnosti. Mezi nejvýznamnější pak patří Klub seniorů se 105 členy a okresní výbor Sdruţení zdravotně postiţených v ČR, který zastřešuje činnost Klubu kardiaků, respiriků, diabetiků, pacientů s osteoporózou, metabolicky postiţených dětí, rodičů dětí s respirickým onemocněním, astmatiků atd. a rovněţ zajišťuje servisní činnosti pro Základní organizaci Sdruţení zdravotně postiţených v ČR, která sdruţuje 540 svitavských občanů.

8.2 Komunitní plánování Při analýze koncepce sociálních sluţeb ve městě nelze opomenout problematiku komunitního plánování. Jde o metodu, jejímţ prostřednictvím se uskutečňuje plán rozvoje sluţeb na daném území pro určité skupiny znevýhodněných osob v určitém čase. Posláním komunitního plánování je zajištění jednak dostupnosti sociálních sluţeb v konkrétní lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou dosud naplněny, v reálných moţnostech financování. „Komunitní plán je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní.“107 Jde o opakující se cyklický proces za účasti komunity - zástupce uţivatelů, poskytovatelů a zadavatelů sociálních sluţeb, ale i další veřejnosti, jíţ je téma sociálních 107

Srov. Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou jeho hlavní aktéři. Podstata komunitního plánování sociálních sluţeb.MPSV. Sociální sluţby. Plánování sociálních sluţeb. Průvodce procesem komunitního plánování sociálních sluţeb. © MPSV ČR 2005. [online]. Publikováno 28. 4. 2005 [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850.

87

sluţeb blízké. Inovací je propojení manaţerských metod z oblasti komerční sféry a psychologických, sociologických a psychoterapeutických přístupů, vyuţívaných v sociálních sluţbách108. Uţivatelé – klienti sociálních sluţeb – představují nejdůleţitější účastníky; jde o osoby ocitnuvší se v obtíţné sociální situaci, kteří sluţby vyuţívají a mohou tak ze svého pohledu nejlépe zhodnotit úroveň stávajících sluţeb a chybějící či nevyhovující zabezpečení. Poskytovatele sociálních sluţeb představují ti, jeţ sluţby poskytují a nabízejí, tedy územní samosprávné celky a jimi zřízené organizace, nestátní neziskové organizace či přímo stát prostřednictvím svých subjektů. Poskytovatel zná fungování sluţby, obvykle je schopen se v problematice orientovat a umí předpokládat budoucí směřování a vývoj sluţeb. Obce a kraje vystupují v komunitním plánování obvykle jako zadavatelé, odpovídající za zajištění plného spektra sluţeb v konkrétním regionu. Bez podpory komunální politické reprezentace není uskutečnění plánu realizovatelné. Zástupci uvedených skupin vytvářejí na společných jednáních efektivní systém spolupráce, navrhují podobu sociálních sluţeb a podílejí se na realizaci jednotlivých konkrétních opatření, která jsou popsána v komunitním plánu. Součástí procesu je totiţ i sledování toho, nakolik je komunitní plán naplňován, co se jiţ podařilo realizovat nebo ve kterých oblastech je nutné navrţený způsob řešení změnit.109 Zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních sluţeb, tedy komunitně plánovat, umoţňuje obcím § 94 písm. d) zákona o sociálních sluţbách. Svaz měst a obcí ČR dlouhodobě usiluje o to, aby města a obce měly všeobecnou zákonnou povinnost komunitně plánovat v samostatné působnosti, neboť komunitní plány musí odráţet místní potřeby – jedná se o typický výraz samostatné působnosti, směřující ke zlepšení role obcí v systému sociálních sluţeb. Bez této zákonné povinnosti je ponechán rozvoj sociálních sluţeb na libovůli obce.110 Neobstojí ani argumentace v podobě nárustu finanční zátěţe obecních a městských rozpočtů – na provedení komunitního plánu je moţné získat dotace z evropských zdrojů.

108

Srov. O komunitním plánování. Komunitní plánování je proces s konkrétními výstupy v určeném čase s konkrétními účastníky. Komunitniplanovani.com. [online]. [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://komunitniplanovani.com/kp-o-komunitni-planovani_2/. 109 Srov. Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou jeho hlavní aktéři. Podstata komunitního plánování sociálních sluţeb.MPSV. Sociální sluţby. Plánování sociálních sluţeb. Průvodce procesem komunitního plánování sociálních sluţeb. © MPSV ČR 2005. [online]. Publikováno 28. 4. 2005 [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850. 110 SCHLESINGER, Petr. Úloha měst a obcí v sociálních sluţbách. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 1, s. 30 - 31. ISSN 1803-7348.

88

8.3 Finanční podpora subjektů v sociálních službách a poskytování dotací V souvislosti s komunitním plánováním nelze opomenout jeden ze zásadních atributů, jímţ je finanční podpora ze strany obcí; bez ní by řada nestátních subjektů poskytujících sociální sluţby nemohla plně realizovat celé jejich spektrum nebo byla dokonce nucena činnost ukončit. Poskytovatelé sociálních sluţeb obvykle vyuţívají vícezdrojové financování, ať jiţ z neinvestiční dotace na poskytování sociálních sluţeb ze státního rozpočtu prostřednictvím MPSV, financováním sociálních sluţeb z Individuálních projektů krajů v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a investičních či neinvestičních dotací poskytovaných z rozpočtu obcí. A protoţe zájmem obcí je (nebo alespoň by mělo být) mít zajištěno co nejširší spektrum sociálních sluţeb, je napojení těchto subjektů na obecní rozpočty standardním faktem. Město Svitavy má v rámci grantového programu upravena Pravidla pro poskytování příspěvků z rozpočtu města, která stanovují postup a podmínky pro poskytování dotací z rozpočtu města nestátním neziskovým organizacím, právnickým a fyzickým osobám, provozujícím veřejně prospěšnou činnost a volnočasové aktivity v oblasti sociálních sluţeb a humanitární pomoci, prevence kriminality, sociální patologie a primární prevence drogových závislostí, kultuře, sportu a turistice a ţivotního prostředí.111 Ţádosti jsou projednány v příslušné odborné pracovní skupině a je připraven návrh na schválení dotací spolu s návrhem na uzavření smluv, v nichţ je uveden účel poskytnutí dotace a termín jejího vyúčtování. Předloţené vyúčtování je posléze podrobeno kontrole stran případného porušení účelovosti poskytnutých prostředků. Mimo grantových prostředků je na rozpočet města napojena řada subjektů, poskytujících v komunitě sluţby dle zákona o sociálních sluţbách. Mnohým subjektům jsou poskytnuty z rozpočtu města bezúročné půjčky do doby poskytnutí dotací z MPSV. Poskytnutí těchto podpor podléhá dle zákona o obcích schválení příslušným orgánem obce, tedy radou či zastupitelstvem, a to v závislosti na výši schvalované dotace (částky nad 50 000 Kč jsou vyhrazeny dle § 85 c) zákona o obcích zastupitelstvu).

111

Grantový program. Pravidla pro poskytování příspěvků z rozpočtu města Svitavy. Oficiální informační portál města Svitavy. © Město Svitavy 2014. [online]. [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.svitavy.cz/cs/m-19grantovy-program/.

89

Závěr Diplomovou práci jsem věnovala – domnívám se – aktuálnímu tématu kompetenčních, organizačních a personálních změn v postavení obce v důsledku Sociální reformy I, přijaté v roce 2011. V průběhu její postupné realizace v roce 2012 byly významným způsobem omezeny pravomoci obcí v sociální oblasti. Cílem, jejţ jsem si v diplomové práci vytkla, bylo jednak zhodnocení dopadu této reformy, ale stejně tak demonstrace skutečnosti, ţe sociální práce na komunální úrovni neskončila přesunem výplaty sociálních dávek. Po reformních změnách a odklonu dávkové části agendy na Úřad práce ČR zaznívaly napříč spektrem společnosti časté dotazy, týkající se relevance dalšího setrvání sociálních pracovnic na obcích a obavy, zda bude jejich práce nadále třeba a co bude její hlavní náplní. Mým předsevzetím bylo mimo jiné dát odpověď na tyto otázky a obhájit, ţe náplň činností existuje a není rozhodně bagatelní. Z uvedeného výčtu prováděných činností je zřejmé, ţe je nelze jednoznačně charakterizovat či začlenit; je to poměrně nesourodý kompilát širokého spektra aktivit, jejichţ společným jmenovatelem je profesionální sociální pomoc a poradenství, ať jiţ probíhá v rámci orgánu sociálně právní ochrany dětí, vykonává ji kurátor při práci s osobami bez přístřeší, opatrovnice během péče o svého chráněnce nebo sociální pracovnice při vyřizování sociálního pohřbu. Činnosti jsou vskutku různorodé a pestré, bohuţel vnímané často na okraji zájmu i čelních představitelů měst a obcí, kteří si často uvědomí existenci a potřebnost sociálních pracovnic teprve v momentě, kdy se sami ocitnou v postavení těch, jeţ určitý druh sociální pomoci potřebují. Pak dokáţou ocenit jak rozsah poskytnutého poradenství či konkrétní pomoci, tak erudici, s níţ je realizován. Jak tedy zodpovědět otázku, kladenou v úvodu práce? Přinesla Sociální reforma I a následná transformace více kladů či záporů? Z mého pohledu jednoznačně převaţují negativní dopady, resp. kladné výstupy nespatřuji zhola v ničem. Byla provedena likvidace fungujícího modelu, který funkčně propojoval přenesenou působnost státu v podobě sociálních dávek a pomoc samosprávy formou adekvátních sociálních sluţeb. Odtrţením části sociální práce z obcí na státní orgán došlo jednoznačně k odklonu sociální práce od obcí zejména z důvodu ztráty nadřazeného postavení sociálních pracovnic. Jak jiţ bylo uvedeno, ve stávajícím uspořádání chybí direktiva správního orgánu a jeho pravomoci. Klienti mohou, ale nemusejí…

90

Jak bylo zmíněno v kapitole 3.6.1, je moţné, ţe iniciativa Svazu měst a obcí ČR bude realizována a na obcích se opět začne o dávkách rozhodovat, neboť – jak bylo „objeveno“ – obec má ke svým občanům nejblíţe. To však není nová skutečnost, měla k nim stejně blízko i v dobách vzniku tezí sociální reformy… Významným štítem jejího zavedení byl boj proti zamezení neoprávněným výplatám, coţ, jak bylo představeno v práci, nelze vyhodnotit jinak, neţ jako neúčelné a neefektivní. Reforma včetně sKarty stála daňové poplatníky daleko víc, neţ neoprávněně vyplacené dávky. Je tedy moţné, ţe se v budoucnu objeví osvícený a odváţný ministr, jenţ si dovolí připustit fakt, ţe celé toto martirium bylo spíše zkázou neţli přínosem a kompletní dávkové agendy se vrátí zpět obcím a městům. To je ale daleká, neřku-li nereálná budoucnost. V současné době bude dostačující povědomí o tom, ţe komunálním sociálním pracovnicím se práce s klienty sice nezjednodušila, nicméně snaţí se v maximální moţné míře, aby vzdor ne zcela šťastné legislativní a organizační úpravě naplnily své poslání a pomohly těm, kteří jejich pomoc potřebují.

91

Seznam použitých pramenů a literatury Literatura ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení I. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, 352 s. ISBN 978-80-247-3724-9. BRUMOVSKÁ, Tereza, MÁLKOVÁ SEIDLOVÁ, Gabriela. Mentoring. Výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. 1. vydání. Praha: Portál, 2010, 152 s. ISBN 978-80-7367772-5. ČEBIŠOVÁ, Radka a kol. Dobrá praxe opatrovnictví a poskytování podpory při právních úkonech a při rozhodování. 1. vydání, Praha: MPSV, 2013, 80 s. ISBN 978-80-7421-053-2. GREGOROVÁ, Zdeňka, GALVAS, Milan. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2005, 280 s. ISBN 80-723-9176-3. KOTRLÝ, Tomáš. Pohřebnictví: Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. 1. vydání. Praha: Linde, 2013, 312 s. ISBN 978-80-86131-95-5. KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. MAREČKOVÁ, Jana, MATIAŠKO Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání (otázka opatrovnictví dospělých). 1. vydání. Praha: Linde, 2010, 223 s. ISBN 978-807201-801-7. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vydání. Praha: Portál, 2005, 352 s. ISBN 80-7367-002-X. SPIRIT, Michal a kol. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 414 s. ISBN 978-80-7380-189-2. TRÖSTER, Pavel a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5. přepracované a aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 420 s. ISBN 978-80-7400-322-6.

Deníky a časopisy DRÁBEK, Jaromír. Nelze se donekonečna spoléhat na stát. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 6-7, s. 18- 20. ISSN 1803-7348. FALCNÍKOVÁ, Blanka. sKartování sKarty: Jak se dá přijím o stamiliony. Vozka. Magazín o životě a pro život na vozíku. 2013, ročník 15, č. 4, s. 12 – 13. Registrace: MK ČR E 12818PP.

92

HRADILOVÁ, Adéla. Změny v přijímání klientů s omezenou svéprávností do pobytových zařízení sociálních sluţeb. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2014, ročník 16, č. 2, s. 30 – 31. ISSN 1803-7348. KOSORIN, Pavel. Chudoba a sociální vztahy. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2014, ročník 16, č. 2, s. 24. ISSN 1803-7348. PEKÁRKOVÁ, Andrea. Sociálně – zdravotní problematika bezdomovectví. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2013, ročník 15, č. 12, s. 16 - 17. ISSN 1803-7348. RITTICHOVÁ, Barbora. Opatrovnictví - stávající problémy a nová legislativa. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 10, s. 31. ISSN 1803-7348. SCHLESINGER, Petr. Veřejné opatrovnictví z pohledu měst a obcí České republiky. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 10, s. 30. ISSN 1803-7348. SCHLESINGER, Petr. Úloha měst a obcí v sociálních sluţbách. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2012, ročník 14, č. 1, s. 30 - 31. ISSN 1803-7348. STIBALOVÁ, Kateřina. Co je to Burnout syndrom. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2010, ročník 12, č. 10, s. 20 - 21. ISSN 1803-7348. ŠIKLOVÁ, Jiřina. Je třeba zvýšit prestiţ sociální práce. Listy sociální práce. Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky. 2013, ročník 1, č. 0, s. 5. Registrace MK ČR E 21365. ŢÁRSKÝ, Martin. Veřejná sluţba přispívá k sociální soudrţnosti a solidaritě ve společnosti. Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních sluţeb v ČR. 2013, ročník 15, č. 1, s. 35 - 36. ISSN 1803-7348.

Legislativní prameny Zákony

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 17. 2. 2014]. Konec účinnosti 31. 12. 2013. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 17. 2. 2014]. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2014].

93

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012]. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014]. Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013]. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014]. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014]. Zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 4. 2012]. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29.11.2013]. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, a. s. [cit. 18. 2. 2014].

94

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2014]. Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2014]. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2014]. Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2014]. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2014]. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013]. Zákon č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014]. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 3. 2014]. Zákon č. 306/2013 Sb., o zrušení karty sociálních systémů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 2. 2014]. Vyhlášky

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech pouţívání lékařských předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2014]. Vyhláška Ministerstva dopravy ČR č. 290/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2014].

95 Ostatní legislativní prameny

Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci Mezinárodní organizace práce z 10. června 1930.

Judikatura

Nález Ústavního soud ČR ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12-1. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 5. 2. 2014]. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07-1. Omezení způsobilosti k právním úkonům. Opatrovník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 12. 2013].

Internetové zdroje Co je komunitní plánování sociálních sluţeb a kdo jsou jeho hlavní aktéři. Podstata komunitního plánování sociálních sluţeb.MPSV. Sociální sluţby. Plánování sociálních sluţeb. Průvodce procesem komunitního plánování sociálních sluţeb. © MPSV ČR 2005. [online]. Publikováno 28. 4. 2005 [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/850 Grantový program. Pravidla pro poskytování příspěvků z rozpočtu města Svitavy. Oficiální informační portál města Svitavy. © Město Svitavy 2014. [online]. [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.svitavy.cz/cs/m-19-grantovy-program/ JAS. Systém na výplaty dávek stál nakonec dvě miliardy místo původní půl miliardy. Novinky.cz. [online]. Publikováno 9. 9. 2013 [cit. 9. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/312777-system-na-vyplaty-davek-stal-nakonec-dve-miliardymisto-puvodni-pul-miliardy.html Kde je problém. Pěstounská péče. © 2010 odsouzeni - www.odsouzeni.cz [online]. [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.odsouzeni.cz/o-co-jde/kde-je-problem/ MACH, J. Na úřadech práce panuje chaos, frustrace i násilí. Právo. Novinky.cz. [online]. Publikováno 20. 2. 2013 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293743-na-uradech-prace-panuje-chaos-frustrace-i-nasili.html Návrh profesního zákona sociálních pracovníků k připomínkám a staţení. Aktuality. Časopis Sociální práce / Sociálna práca. © 2012, Sociální práce.cz. [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/aktuality.php?clanek=90 Nejčastější otázky a odpovědi k ukončení sKarty. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. sKarta. © MPSV ČR 2013. [online]. Publikováno 1. 11. 2013 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http: ://www.mpsv.cz/cs/16561

96

O Komunitním plánování. Komunitní plánování je proces s konkrétními výstupy v určeném čase s konkrétními účastníky. Komunitniplanovani.com. [online]. [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z: http://komunitniplanovani.com/kp-o-komunitni-planovani_2/ Respekt – fokus. Ministryně odvolala úředníka, který chtěl zrušit kojenecké ústavy. Miloslav Macela rozhořčil lobby zdejších ústavů. Ihned.cz. [online]. Publikováno 28. 6. 2013 [cit. 18. 2. 2014]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-60158190-ministryne-odvolalaurednika-ktery-chtel-zrusit-kojenecke-ustavy Rychlejší rozhodování a méně zneuţívání, tak by mohly vypadat sociální dávky. A to díky spolupráci Úřadu práce ČR a obcí Tisková zpráva z 15. 1. 2014. © 2014 Svaz měst a obcí České republiky. [online]. Publikováno 15. 1. 2014 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/rychlejsi rozhodovani-a-menezneuzivani-tak-by-mohly-vypadat-socialni-davky-a-to-diky-spolupraci-uradu-prace-cr-aobci.aspx SCHLESINGER, P. Sociální práce namísto správního řízení. Svaz měst a obcí. Sociální oblast. © 2014 Svaz měst a obcí České republiky. [online]. Publikováno 24. 10. 2011 [cit. 6. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/socialni-oblast/socialni-pracenamisto-spravniho-rizeni.aspx Sociální práce na obci. Příručka uţivatele k datu 24. února 2012. COMPAREX Group. © 2012 DIGI TRADE, s.r.o. [online]. Publikováno 24. 2. 2012 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: portal.mpsv.cz/soc/szsp_obce/hmn_socialni_prace_na_obci-2012-08-20 Sociální reforma 2012. Změny 2012. Státní úředník. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. © MPSV ČR 2011. [online]. [cit. 2. 2. 2014]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/7 SVOBODA, J. Antimonopolní úřad zrušil Drábkovu miliardovou zakázku na systém pro výplatu dávek. Novinky.cz. [online]. Právo, Ekonomika, publikováno 25. 2. 2013 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/294266-antimonopolni-urad-zrusildrabkovu-miliardovou-zakazku-na-system-pro-vyplatu-davek.html Systém docházky nezaměstnaných DONEZ končí. Kontrola nelegální práce nikoliv. Tisková zpráva z 30. 9. 2013. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Média a veřejnost. Tiskové zprávy MPSV. Rok 2013, Tiskové zprávy (září). © MPSV ČR 2013. [online]. Publikováno 30. 9. 2013 [cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16321/TZ_300913.pdf Věcný záměr - zákon o opatrovnictví. Aplikace O/dok 789/2011 - LO – SP. © 2014 Vláda ČR. [online]. Publikováno 5. 11. 2013 [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpldetail?pid=KORN9CAC8AF9 Vláda přijala základní body Sociální reformy I. Tisková zpráva z 18. 5. 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Média a veřejnost. Tiskové zprávy MPSV. Rok 2011. Tiskové zprávy (květen). © MPSV ČR 2011. [online]. Publikováno 18. 5. 2011[cit. 5. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10810/tz_180511a.pdf.

97

Vlastní použité zdroje KUMHÁLOVÁ, Iva. Obec jako veřejný opatrovník. Brno, 2012. 14 s. Seminární práce do předmětu NP102Zk Organizace veřejné správy navazujícího studijního programu Veřejná správa v akademickém roce 2012/2013. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, katedra správní vědy a správního práva. KUMHÁLOVÁ, Iva. Obec jako vypravovatel pohřbu. Brno, 2012. 11 s. Seminární práce do předmětu NV101K Místní správa navazujícího studijního programu Veřejná správa v akademickém roce 2012/2013. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, katedra správní vědy a správního práva. KUMHÁLOVÁ, Iva. Téma č. 1 - Aktuální změny v oblasti sociálního zabezpečení. Brno, 2012. 4 s. Příprava ke kolokviu z předmětu NV102K Správa sociálního zabezpečení navazujícího studijního programu Veřejná správa v akademickém roce 2012/2013. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení.

Ostatní použité zdroje Broţura Dávky pěstounské péče 2013. 1. vydání. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Praha, 2013, 12 s. ISBN 978-80-7421-058-7. Katalog sociálních sluţeb a pomoci v Pardubickém kraji. Svitavsko. 1. vydání. Pardubický kraj. 2012, 96 s. Městský úřad Svitavy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví - Úkol z porady vedení č. 83 – koncepce zajištění péče o cílovou skupinu bezdomovců na území města (interní dokument). Normativní instrukce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 10/2013 – Postup v řízení o doplatek na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, účinná od 1. 8. 2013 (interní dokument). Prezentace na semináři pořádaném Odborem rodiny a ochrany práv dětí MPSV dne 18. 1. 2013 v prostorách auly Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na téma „Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zákon č. 401/2012 Sb. ze dne 7. 11. 2012“ (interní dokument). Sociální problematika ve městě za rok 2012. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 5. 9. 2012 (interní dokument). Sociální problematika ve městě za rok 2013. Zastupitelstvo města Svitavy předloţenou zprávu vzalo na vědomí na svém zasedání dne 4. 9. 2013 (interní dokument). Vyjádření Asociace pohřebních sluţeb v ČR ze dne 16. 4. 2012 (interní dokument).

98

Kopie zadání diplomové práce