MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Obor Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Obor Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Průmyslové havárie ve světle právní úpravy Diplomová práce

Brno 2015

Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Ilona Jančářová, Ph.D.

Vypracovala: Helena Vlasáková

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Průmyslové havárie ve světle právní úpravy zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

…………..…..…...................

Děkuji doc. JUDr. Iloně Jančářové, Ph.D. za pomoc, odborné vedení, cenné rady a vstřícnost při zpracování této práce. Dále děkuji mé rodině za pomoc a podporu během studia.

Anotace Diplomová práce se zabývá průmyslovými haváriemi a jejich právní úpravou. Práce obsahuje rozbor a zhodnocení platné právní úpravy v obecných předpisech práva životního prostředí, ve složkových předpisech a předpisech věnující se jednotlivým zdrojům znečistění. Zabývá se prevencí průmyslových havárií, prostředky k jejich řešení v rámci mimořádných událostí i likvidací průmyslových havárií. Cílem diplomové práce je celkový rozbor právní úpravy a její zhodnocení.

Seznam klíčových slov Havárie, průmyslová havárie, havarijní připravenost, mimořádná událost, krizové řízení

Abstract This thesis deals with industrial accidents and their legislation. It includes analysis and valorization of current legislation in general regulations of environmental law, in component regulations and regulations dealing with individual sources of pollution. It deals with the prevention of industrial accidents, the means to their solution in the context of emergencies and the disposal of industrial accidents . The aim of this thesis is the overall analysis of the legislation and its evaluation .

Key words

Accidents, industrial accidents, emergency preparedness extraordinary event, crisis management

Obsah: Seznam použitých zkratek................................................................................................. 6 Úvod .................................................................................................................................. 7 1 Vymezení pramenů ......................................................................................................... 9 2 Definování základních pojmů ...................................................................................... 13 3 Průmyslové havárie v mezinárodním právu veřejném a právu EU.............................. 17 4 Ústavní základy ochrany životního prostředí, života a zdraví před následky průmyslových havárií ...................................................................................................... 21 5 Právo na informace, povinnost informovat veřejnost a účast veřejnosti ..................... 25 6 Právní úprava prevence průmyslových havárií ............................................................ 30 6.1 Prevence při procesu posuzování projektů a koncepcí na životní prostředí ......... 30 6.2 Právní úprava v rámci územního plánování a rozhodování .................................. 32 6.3 Integrovaná prevence ............................................................................................ 34 7 Právní prostředky k řešení průmyslových havárií ........................................................ 37 7.1 Havarijní plánování ............................................................................................... 37 7.2 Krizové plánování a řízení .................................................................................... 38 7.3 Integrovaný záchranný systém .............................................................................. 42 8 Právní úprava průmyslových havárií při ochraně složek životního prostředí a regulující zdroje znečišťování životního prostředí ......................................................... 45 8.1 Průmyslové havárie v režimu vodního zákona ..................................................... 45 8.1.1 Prevence průmyslových havárií……………………………………………46 8.1.2 Řešení průmyslových havárií………………………………………………46 8.2 Průmyslové havárie v režimu zákona o ochraně ovzduší ..................................... 47 8.2.1 Prevence průmyslových havárií……………………………………………48 8.2.2 Řešení průmyslových havárií………………………………………………49 8.3 Průmyslové havárie v režimu zákona o nakládání s těžebním odpadem .............. 49 8.3.1 Prevence průmyslových havárií……………………………………………50 8.3.2 Řešení průmyslových havárií………………………………………………51 8.4 Průmyslové havárie v režimu zákona o prevenci závažných havárií .................... 53 8.4.1 Prevence průmyslových havárií……………………………………………54 8.4.2 Řešení průmyslových havárií………………………………………………58 8.5 Průmyslové havárie v režimu atomového zákona ................................................. 61 8.5.1 Prevence průmyslových havárií……………………………………………62 8.5.2 Řešení průmyslových havárií………………………………………………63 9 Ekologická újma v souvislosti s průmyslovými haváriemi.......................................... 66 Závěr…………………………………………................................................................69 Seznam použité literatury………………………………………………………………72

Seznam použitých zkratek BAT – Best Available Technique/nejlepší dostupná technika BREF - BAT Reference Documents/referenční dokumenty nejlepších dostupných technik ČNB – Česká národní banka ČR – Česká republika EIA – Enviromental Impact Assessment/ proces posuzování vlivů na životní prostředí EU – Evropská unie IEF – Fórum EU pro výměnu informací IZS – Integrovaný záchranný systém MAAE – Mezinárodní agentura pro atomovou energii POHO – Pohotovostní organizace havarijní odezvy SEA – Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí ŽP – Životní prostředí

6

Úvod Průmyslové činnosti způsobují škodu na životním prostředí jak v rámci běžné provozní činnosti, tak v rámci právě neočekávaných situací, mezi něž řadíme i průmyslové katastrofy či havárie. Právě z důvodu negativních vlivů na životní prostředí, je regulace průmyslových činností tak nutná. Ochrana životního prostředí by měla být nejvyšší prioritou a zájmem, který je společný pro celé lidstvo. Planetu neuchováváme jen pro sebe ale i pro další generace. Přesto k poškozování životního prostředí dochází a to i v souvislosti s průmyslovými haváriemi. Práce proto zkoumá celý „život“ průmyslové činnosti, tj. zabývá se, zda je regulována prevence možných průmyslových havárií, jak je ošetřena běžná provozní činnost a krizové řešení průmyslové havárie i otázkou regulace odstraňování a likvidace jejich následků. Průmyslové havárie nejsou upraveny izolovaně v rámci jediného předpisu, naopak tato problematika se prolíná celým systémem práva životního prostředí. Vzhledem k tomu, že diplomová práce je systematicky rozdělena z hlediska předpisů, prameny práce tvoří obecné právní předpisy práva životního prostředí i složkové předpisy či předpisy regulující jednotlivé zdroje znečišťování životního prostředí. Diplomová práce si tak klade za cíl komplexně postihnout a zhodnotit platnou právní úpravu v obecných i speciálních předpisech práva životního prostředí v samotném začátku výstavby průmyslového zařízení, i v rámci provozu a krizového řízení. Použitou metodou je především metoda popisná a analýza právních předpisů a odborné literatury. V diplomové práci jsou nejdříve vymezeny prameny právní úpravy a základní pojmy. Další kapitoly se věnují mezinárodním úmluvám a právu EU týkající se průmyslových havárií a dále definují zakotvené ústavní základy ochrany životního prostředí, zdraví a života v souvislosti s průmyslovými haváriemi a právo na informace, oznamovací povinnost a účast veřejnosti. Stěžejní část práce je následně věnována kapitole 6 Právní úprava prevence průmyslových havárií. Práce vymezuje, v čem všem se dá spatřovat princip prevence v jednotlivých fázích řízení, tj. při procesu posuzování projektů a koncepcí na životní prostředí, v rámci územního plánování a územního rozhodování a integrovaného rozhodování. Následující kapitola popisuje havarijní a krizové plánování a právní

7

prostředky k řešení průmyslových havárií při průběhu krizového řízení a v souvislosti s činností integrovaného záchranného systému. Kapitola 8 upravuje další důležitou část práce a to průřez složkovými právními předpisy a předpisy věnujícími se zdrojům znečištění životního prostředí. Tedy právní úprava průmyslových havárií v rámci režimu vodního zákona, zákona o ochraně ovzduší a zákona o nakládání s těžebním odpadem. Významná část práce popisuje právní úpravu v režimu zákona o prevenci závažných havárií a atomového zákona. Průmyslové havárie jsou z pohledu speciálních zákonů řešeny z hlediska prevence i jejich řešení. Poslední část práce se věnuje ekologické újmě v souvislosti s průmyslovými haváriemi.

8

1 Vymezení pramenů V prvních kapitolách práce je použita Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (dále jen „zákon o bezpečnosti“), z kterých jsou vymezeny ústavní základy ochrany životního prostředí, zdraví či života před následky průmyslových havárií. V další kapitole jsou rozebírány právo na informace, povinnost informovat veřejnost a účast veřejnosti ohledně průmyslových havárií v obecném předpisu v zákoně č. 123/1998 Sb., zákon o právu na informace o životním prostředí (dále jen „zákon o právu na informace o ŽP“) i ve speciální úpravě. Šestá kapitola se věnuje prevenci průmyslových havárií v obecných předpisech práva životního prostředí. Otázku prevence průmyslových havárií při procesu posuzování projektů a koncepcí na životní prostředí řeší předpis č. 100/2001 Sb., zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Zákon je důležitý pro téma diplomové práce z důvodu jeho posuzování vlivů na životní prostředí z pohledu možnosti havárie. Prevence havárií průmyslových podniků se tak posuzuje již v samotném záměru takového podniku. Dále v rámci udržitelného rozvoje území je povinností vytvářet podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků. Dalším obecným předpisem je tak zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Tato podkapitola se zabývá havarijní připraveností v územním plánování a rozhodování a řeší, jak se v těchto procesech případné havárie zohledňují a regulují. Dalším preventivním předpisem je zákon č. 76/2002 Sb., zákon o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o integrované prevenci“). V rámci integrované prevence jsou pro práci stěžejní podmínky zahrnující i havarijní připravenost integrovaného povolení, kterému podléhají zařízení vyjmenovaná v příloze tohoto zákona. Dalšími prameny jsou vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění a nařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách. Další důležitou součástí právní úpravy ohledně průmyslových havárií jsou zákony upravující mimořádné události, tedy průběh a následky samotných havárií. 9

Ochrana lidí a životního prostředí je zakotvena již v ústavním zákoně o bezpečnosti České republiky. Dalšími zákony jsou zákon č. 240/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „krizový zákon“) a zákon č. 239/2000 Sb., zákon o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o integrovaném záchranném systému“) a k němu prováděcí vyhláška č. 328/2001 Sb., vyhláška Ministerstva vnitra o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému. V této souvislosti bude zkoumáno, jak krizový zákon a zákon o integrovaném záchranném systému upravují postupy, jak jednat v případě průmyslové havárie a jak odstranit její následky. Osmá kapitola rozebírá úpravu průmyslových havárií z hlediska prevence i reakce na průmyslové havárie v zákonech věnující se ochraně vody a ovzduší a nakládání s odpady. Stěžejní je tak zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), který se zabývá haváriemi z pohledu ochrany jakosti vod. Dalším důležitým zákonem je zákon č. 201/2012 Sb., zákon o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), který upravuje průmyslové havárie v rámci ochrany ovzduší před jeho znečišťováním a ochrany lidského zdraví. Podmínky odstraňování důsledků havárie upravuje vyhláška č. 415/2012 Sb., vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Dále otázku průmyslových havárií neupravuje zákon č. 185/2001 Sb., zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“) ale povinnost přijmout opatření směřující k předcházení závažných nehod reguluje zákon č. 157/2009 Sb., zákon o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů (dále jen „ zákon o nakládání s těžebním odpadem“). Náležitosti a obsah havarijního plánu, požadavky na odbornou způsobilost pracovníků pro řízení likvidace závažných nehod a zásady prevence závažných nehod stanoví Český báňský úřad vyhláškou č. 428/2009 Sb., vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem. Další vyhlášky specifikující podmínky nakládání s různými druhy odpadů většinou všechny definují povinnost provozovatele zpracovat havarijní plán a povinnost v případě závažných provozních nehod postupovat dle havarijního plánu. Například vyhláška č. 99/1992 Sb., vyhláška Českého báňského úřadu o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, vyhláška č. 383/2001 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech 10

nakládání s odpady nebo vyhláška č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Vzhledem k tématu této práce je další důležitou částí právní úpravy zákon č. 59/2006 Sb., zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prevenci závažných havárií“) a vyhlášky č. 450/2005 Sb., vyhláška o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, vyhláška č. 103/2006 Sb., vyhláška o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu, vyhláška č. 255/2006 Sb., vyhláška o rozsahu a způsobu zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie, vyhláška č. 256/2006 Sb., vyhláška o podrobnostech systému prevence závažných havárií a vyhláška č. 250/2006 Sb., vyhláška, kterou se stanoví rozsah a obsah bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu nebo zařízení zařazených do skupiny A nebo do skupiny B. Zákon o prevenci závažných havárií stanovuje především preventivní povinnosti provozovatelů jako vypracovat analýzu a hodnocení rizik, bezpečnostní program, bezpečnostní zprávu, plán fyzické ochrany a vnitřní havarijní plán. Další relativně samostatnou podkapitolou jsou radiační a jaderné havárie upravené zákonem č. 18/1997 Sb., zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „atomový zákon“). Zákon stanovuje konkrétní povinnosti z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany, havarijní připravenosti i povinnosti pro případ vzniku radiační nehody. Podrobnosti týkající se vnitřního havarijního plánu, havarijního řádu a zajištění havarijní připravenosti stanovuje vyhláška č. 318/2002 Sb., vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu, a podrobnosti povinnosti podat návrh na stanovení

11

zóny havarijního plánování nařízení č. 11/1999 Sb., nařízení vlády o zóně havarijního plánování.1 Poslední samostatnou kapitolu tvoří institut ekologické újmy v případě vzniku průmyslové havárie, kde je stěžejním předpisem zákon č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o předcházení ekologické újmě“), který se zaobírá aspekty odpovědností za ztráty na životním prostředí v souvislosti s průmyslovými haváriemi.

PRŮCHOVÁ, Ivana. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3 díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 151. 1

12

2 Definování základních pojmů V této kapitole jsou definovány základní pojmy, se kterými je pracováno v celé diplomové práci. Pojmy jsou vytvořeny pro účely práce, a jak jsou uvedeny zde, jsou chápány v celém rozsahu práce. Dále není vyloučeno, že se v průběhu práce objeví i pojmy jiné, uvedené níže jsou však považovány za stěžejní. Havárie či katastrofa je v literatuře nejčastěji definována jako nečekaná událost s ničivým účinkem velkého rozsahu, která nastává v důsledku lidské nebo přírodní činnosti.2 Jelikož jednotná ani obecná zákonná definice neexistuje, je v kapitolách rozebírající obecné právní předpisy s pojmem katastrofa či havárie pracováno v tomto obecném smyslu. S pojmem havárie dále pracují speciální právní předpisy a to zákon o prevenci závažných havárií, vodní zákon a atomový zákon. V průběhu práce je tak třeba chápat tyto definice v jejich zákonném kontextu. Zákon o prevenci závažných havárií definuje závažnou havárii jako mimořádnou, neovladatelnou, časově a prostorově ohraničenou událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a která vede k vážnému ohrožení na životy a zdraví lidí, hospodářských zvířat a životní prostředí nebo k újmě na majetku.3 Závažnou havárií je tedy dle zákona o prevenci závažných havárií pouze havárie v souvislosti s nebezpečnými chemickými látkami. Dle vodního zákona je potom havárie mimořádné závažné zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod.4 Dle atomového zákona je radiační havárie radiační nehoda, jejíž následky vyžadují naléhavá opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí.5

ŠTĚTINA, Jiří. Zdravotnictví a integrovaný záchranný systém při hromadných neštěstích a katastrofách. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, s. 46. 3 Zákon č. 59/2006 Sb., zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 4 Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 5 Zákon č. 18/1997 Sb., zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 2

13

Za průmyslovou havárii je potom pro účely této práce považovaná jakákoliv havárie, která je způsobená průmyslovou činností6 včetně havárie stacionárního zdroje, úložného místa či jaderné elektrárny.

Jedno z hledisek diplomové práce je časová posloupnost. V práci se tedy systematicky postupuje od předcházení průmyslových havárií po jejich zvládání. Důležitými pojmy pro jejich předcházení jsou prevence průmyslové havárie, havarijní připravenost a havarijní plán. Přitom havarijní připravenost a havarijní plán se dají chápat i jako nástroje řešení průmyslových havárií, protože na základě těchto opatření se postupuje v případě vzniku průmyslové havárie. Z toho důvodu je havarijní plánování zařazeno v kapitole řešení průmyslových havárií. Prevence průmyslové havárie je pro účely této práce chápána jako soubor opatření a činností organizačního či technického charakteru sloužících k předcházení průmyslové havárie s účelem vytvořit podmínky pro zajištění havarijní připravenosti.7 Preventivní opatření tedy slouží k omezení či úplnému zabránění vzniku průmyslové havárie. Havarijní připravenost je potom soubor opatření, která se použijí již v případě vzniku průmyslové havárie. Tato opatření tedy slouží k zabezpečení činností v případě vzniku nebo možného vzniku průmyslové havárie s cílem omezit rozvoj a důsledky havárie a také zajistit likvidaci jejích následků.8 Havarijní připraveností tak není myšleno pouze vypracování příslušných havarijních plánů, ale především intelektuální i materiální schopnost havarijní plány včas a efektivně uplatnit.9 Havarijní plán je dokument, který obsahuje popisy činností a opatření prováděných při vzniku závažné havárie za účelem zmírnění jejích dopadů. Dle jeho působení je v práci rozlišován vnitřní havarijní plán upravující činnosti uvnitř objektu10 a vnější havarijní plán, který stanovuje bezpečnostní opatření k minimalizaci dopadů havárie

ŠTĚTINA, 2014, op. cit., s. 47. MIKA, Otakar J. Průmyslové havárie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2003, s. 26. 8 MIKA, 2003, op. cit., s. 20. 9 NOVÁK, Ivan a kol. Atomový zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Codex, 1997, s. 14. 10 POJMY: Krizové plánování. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. [cit. 24. 3. 2015]. 6 7

14

mimo objekt provozovatele (zónu havarijního plánování).11

Pojmy důležité v rámci řešení průmyslových havárií jsou mimořádná událost, krizová situace či krizový stav, krizové řízení a integrovaný záchranný systém. Jako mimořádná událost je potom chápané škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.12 S pojmem mimořádná situace je tedy v práci pracováno ve smyslu nějakého nežádaného stavu, kdy jsou sice chráněné hodnoty ohrožené, ale ne do té míry, aby je nebylo možné zvládnout běžnými prostředky. Tím se liší od krizového stavu. Atomový zákon také definuje radiační mimořádnou situaci jako situaci, která následuje až po radiační havárii nebo radiační nehodě nebo po zjištění zvýšené úrovně radioaktivity nebo ozáření, které vyžadují naléhavá opatření na ochranu fyzických osob.13 Krizová situace či krizový stav je mimořádná událost, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav či stav ohrožení státu.14 Krizová situace je tedy závažnější než mimořádná událost, jelikož k zvládnutí situace a provedení záchranných a likvidačních prací nestačí běžné prostředky. Pro účely práce se za krizový stav nebude považovat stav, který souvisí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením.15 Krizové řízení je v práci chápáno jako souhrn řídících činností orgánů krizového řízení, které se zaměřují na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, dále plánování,

PROCHÁZKOVÁ, Dana a kol. Nebezpečné chemické látky a chemické přípravky a průmyslové nehody. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2008, s. 357. 12 Zákon č. 239/2000 Sb., zákon o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 13 atomový zákon 14 Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 15 krizový zákon 11

15

organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravou a řešením na krizové situace.16

Integrovaný záchranný systém (dále také jen „IZS“) je koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací.17 Použije se při potřebě provádět záchranné nebo likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS najednou. Zákon rozlišuje základní složky, kam patří Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, a ostatní složky IZS.18

SKULOVÁ, Soňa. In: JURNÍKOVÁ a kol. Správní právo: zvláštní část. 6., dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 78. 17 zákon o integrovaném záchranném systému 18 JAKUBCOVÁ, Lenka a Ján ŠUGÁR. Bezpečnost a krizové řízení. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013, s. 70 – 71. 16

16

3 Průmyslové havárie v mezinárodním právu veřejném a právu EU Průmyslových havárií se přímo týká Luganská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené aktivitami nebezpečnými pro životní prostředí z roku 1993. Úmluva upravuje činnosti nebezpečné pro životní prostředí, tedy i průmyslové havárie. Náhrada škody způsobené průmyslovou havárií má mezinárodní povahu, pokud únik emisí způsobený touto průmyslovou havárií způsobí škodu na území jiného státu. Jejím záměrem tak je zajistit přiměřenou kompenzaci škod na životním prostředí ale především osobám za škody vzniklé z činností nebezpečných pro životní prostředí. Úmluva zakládá systém objektivní odpovědnosti v případě vzniku průmyslové havárie z důvodu samotného specifického rizika způsobeného provozem nebezpečné činnosti. Nebezpečnou látkou se dle úmluvy rozumí látky, které mají vlastnosti, které činí látku nebezpečnou např. výbušnost, vznětlivost, toxicita či karcinogenita a látky specifikované v příloze I, části B úmluvy. Dalším principem zakotveným v Úmluvě je i princip „znečišťovatel platí“. Odpovědnou osobou je potom osoba, která řídí nebezpečnou aktivitu v době havárie. Dalším důležitým přínosem této úmluvy je, že zapojuje do ochrany životního prostředí i veřejnost, zejména nadace a asociace. Úmluva také poskytuje nástroje pro prevenci škod způsobených průmyslovými haváriemi i opatření pro jejich odstranění a uvedení životního prostředí do původního stavu.19 V rámci mezinárodní úpravy v souvislosti s průmyslovými haváriemi je dále relevantní Mezinárodní Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahující hranice států z roku 1992. Cílem úmluvy je prevence, připravenost a odezva ohledně průmyslových havárií vzniknuvších i v důsledku přírodních katastrof, dále aktivit souvisejících s nebezpečnými látkami. Úmluva se naopak nevztahuje na jaderné havárie, havárie na vojenských zařízeních a další uvedené v čl. 2. 2. Důležitost úmluvy spočívá především v zakotvení principu prevence průmyslových havárií. Strany této úmluvy se zavazují přijmout vhodná opatření a spolupracovat za účelem ochrany obyvatelstva i životního prostředí před průmyslovými haváriemi, předcházet těmto haváriím a omezit jejich účinky. Strany se dále zavázaly v rámci havarijní připravenosti přijmout opatření k organizaci přípravy na havarijní situace za účelem efektivní reakce, zabezpečit havarijní plánování a přijmout vhodná opatření k omezení následků havárie. JANČÁŘOVÁ, Ilona. Staré ekologické zátěže v kontextu americké, evropské a mezinárodní právní úpravy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 141, 145 – 148. 19

17

Dále se úmluva zabývá i povinností informovat veřejnost, účasti veřejnosti a vzájemné pomoci.20 Protokol o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené přeshraničními vlivy průmyslových havárií na přeshraničních vodách z roku 2003 potom řeší odpovědnostní otázky a umožňuje poškozeným subjektům následkem průmyslové havárie z jiného státu zažádat o náhradu škody. Protokol zajišťuje, aby poškozené subjekty nebyly diskriminovány a měly stejné postavení jako tuzemské.21 Obě výše zmíněné úmluvy ze své působnosti vyčleňují jaderné havárie. Ty jsou upraveny samostatně v rámci mírového využívaní energie a to Mezinárodní úmluvou o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti jaderné energie z roku 1960 a Úmluvou o občanskoprávní odpovědnosti za jadernou škodu z roku 1963. Obě sledují stejný cíl a aplikace je usnadněna Společným protokolem týkající se aplikace obou úmluv. Úmluvy zakotvují objektivní odpovědnost provozovatele jaderného zařízení za škodu, která vznikla v důsledku jaderné havárie. Dále zakotvují povinnost provozovatele jaderného zařízení být pojištěn v takové výši, aby pojištění pokrylo odpovědnost za škodu.22 Dále v souvislosti s jadernými haváriemi po jaderné katastrofě v Černobylu v roce 1986 vznikla Úmluva o včasném oznamování jaderných nehod důležitá v souvislosti s pravidlem pravidelné výměny informací a Úmluva o pomoci v případě jaderné škody nebo radiační nehody.23 Tyto mezinárodní úmluvy jsou do českého právního řádu inkorporovány na základě čl. 10 Ústavy ČR v případě splnění podmínek stanovených v tomto článku, jsou tak závazné a mají aplikační přednost před zákony.24 Evropská

unie

upravuje

oblast

životního

prostředí,

tedy i

prevenci

a odstraňování následků průmyslových katastrof, především skrze sekundární právní akty, tedy směrnice a nařízení. Tato normotvorná činnost Unie skrze harmonizaci právních řádů reprezentuje jeden z jejích důležitých cílů a to ochranu životního prostředí. Více než nařízení, které jsou pro státy přímo závazné, Unie upravuje tuto

JANČÁŘOVÁ, 2007, op. cit., s. 157. JANČÁŘOVÁ, 2007, op. cit., s. 175, 176. 22 JANČÁŘOVÁ, 2007, op. cit., s. 163. 23 ZÁSTĚROVÁ, Jana. In: ŠTURMA, Pavel a kol. Mezinárodní právo životního prostředí. 1. část. 1. vyd. Beroun: IFEC, 2004, s. 73. 24 TKÁČIKOVÁ, Jana. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 67, 68. 20 21

18

oblast skrze směrnice, které byly v případě ČR implementovány zákony do českého právního řádu.25 Environmentální odpovědnost za škody na životním prostředí způsobené mimo jiné i průmyslovými haváriemi je upravena směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Směrnice tedy stanovuje rámec odpovědnosti za ztráty na životném prostředí a je založena na principu „znečišťovatel platí“ a principu prevence, kdy má provozovatel povinnost na svoje náklady provádět preventivní opatření. Dále směrnice zakotvuje povinnost informovat příslušný úřad o havárii, přijmout všechna nezbytná opatření k omezení či zastavení škody nebo přijmout nezbytná nápravná opatření. Vztahuje se na škodu na životním prostředí, pokud je způsobená některou z činností uvedenou v příloze III nebo na škodu na chráněných druzích způsobenou jakýmikoliv aktivitami. V prvním případě se jedná o objektivní odpovědnost provozovatele, v případě druhém o subjektivní. Směrnice se přitom nevylučuje s Luganskou úmluvou o občanskoprávní odpovědnosti ani s jinou mezinárodní úmluvou upravující občanskoprávní odpovědnost. Tato směrnice je u nás provedena zákonem o předcházení ekologické újmě.26 Ohledně regulace zacházení s nebezpečnými látkami a prevence vzniku havárií v souvislosti s nimi je stěžejní směrnice č. 96/82/ES o omezování rizik závažných havárií spojených s nebezpečnými látkami. Směrnice je stěžejní v oblasti prevence průmyslových havárií způsobené chemickými látkami a ukládá členským státům povinnost přijímat opatření k předcházení těmto haváriím a k omezení jejich dopadů.27 Směrnice definuje pojmy jako objekt, zařízení, provozovatel, nebezpečná látka, závažná havárie, riziko a uskladnění. Dále vymezuje provozovatelům povinnost vypracovat dokument vymezující zásady politiky předcházení haváriím, zaslat příslušným orgánům oznámení ohledně nebezpečných látek v jejich objektech, označit rizikové objekty, vypracovat bezpečnostní zprávu ohledně bezpečnosti v objektu, vypracovat vnitřní havarijní pán a spolupracovat na vypracování vnějšího, informovat osoby, které mohou být dotčeny vzniklou havárií, o bezpečnostních opatřeních nebo informovat příslušné orgány po vzniku havárie. Směrnice dále určuje povinnosti členským státům, KRUŽÍKOVÁ, Eva, Eva ADAMOVÁ a Jan KOMÁREK. Právo životního prostředí Evropských společenství: praktický průvodce. Praha: Linde, 2003, s. 33, 34. 26 JANČÁŘOVÁ, 2007, op. cit., s. 132 – 134. 27 DAMOHORSKÝ, Milan a SMOLEK, Martin. In: DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 513. 25

19

např. zřídit kontrolní orgán, zakázat provoz zařízení v případě nedostatečných preventivních opatření, zajistit systém kontroly nebo oznámit havárii Komisi a s Komisí a dalšími členskými státy si pravidelně vyměňovat informace. Tato směrnice je u nás provedena zákonem o prevenci průmyslových havárií.28

28

KRUŽÍKOVÁ, ADAMOVÁ a KOMÁREK, 2003, op. cit., s. 328 – 333.

20

4 Ústavní základy ochrany životního prostředí, života a zdraví před následky průmyslových havárií Pro předcházení i v případě vzniku průmyslových havárií Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a ústavní zákon o bezpečnosti zakotvují práva, ale i povinnosti z důvodu ochrany občanů i přírody před nepříznivými následky těchto havárií. Prvním právem, které je ústavně chráněno před důsledky průmyslových havárií, je právo na příznivé životní prostředí. Právo na příznivé životního prostředí je zakotveno v čl. 35 Listiny, kdy „každý má právo na příznivé životní prostředí“.29 Listina nehovoří o právu na životní prostředí ale o právu na příznivé životní prostředí, tj. prostředí s určitými očekávanými vlastnostmi, které člověku umožní uspokojení biologických ale i sociálních potřeb odpovídající určité úrovni společenské povahy lidské existence.30 Ochrana životního prostředí je jednou ze základních biologických podmínek přežití lidské populace a je proto třeba jí udělovat nejvyšší prioritu.31 Člověk je povinen jej všemi prostředky chránit nejen pro sebe ale i pro příští generace. Požadavek ochrany životního prostředí je tak naplněn principem nejvyšší ochrany. Ochraně přírody je tak podřízen výkon všech státních práv i zájmů – veřejných i soukromých.32 Požadavek příznivého životního prostředí se dále naplňuje především skrze princip prevence, kdy předpisy obecného práva životního prostředí i speciální zákony velmi přísně regulují různá preventivní opatření, limity či povinnost vytvořit havarijní plány ve snaze zabránit či omezit znečištění nebo přímo havárii. Ochrana životního prostředí je vyjádřena také přímo v Ústavě v čl. 7, který zavazuje stát dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Článek 7 tak představuje ústavní zakotvení principu odpovědnosti státu za příznivý stav životního prostředí. Odpovědnost je třeba chápat ve smyslu garance, kdy stát je hlavním garantem příznivého stavu životního prostředí. Tím se ale nevylučuje odpovědnost jiných subjektů, především odpovědnost původce. K zajištění odpovědnosti stát vytváří Usnesení č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 30 PEKÁREK, Milan. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 41. 31 DAMOHORSKÝ, Milan. In: KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 1 díl. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 98, 99. 32 PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 71 29

21

jednotlivými zákony institucionální podmínky, zejména co se týče jednotlivých ministerstev. Stát také zajišťuje příznivé životní prostředí kromě průběžné činnosti, také v různých mimořádných situacích, např. při havárii, požáru či povodni. K naplnění principu odpovědnosti státu, tak dochází skrze přijetí zákona o bezpečnosti ČR a krizových zákonů.33 Dále Listina v čl. 35 odst. 3 zakotvuje všeobecnou nepřímou povinnost, že „ při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovené zákonem.“34 Každý člověk je závislý na kvalitě prostředí, v němž žije, své prostředí ovlivňuje, tak je také logicky povinen usilovat o omezení negativních důsledků svého působení a tyto důsledky napravovat v důsledku odpovědnosti vůči sobě, životnímu prostředí i budoucím generacím.35 Konkrétní povinnosti jednotlivých subjektů jsou stanoveny ve složkových zákonech na jednotlivých úsecích ochrany životního prostředí, ekosystémů či zdrojů ohrožení.36 To zahrnuje i povinnost prevence v rámci průmyslových činností, aby nedocházelo k možným haváriím a poškozování životního prostředí. Ustanovení tak obsahuje všeobecnou zásadu odpovědnosti každého za stav životního prostředí, která spočívá v povinnosti nepoškozovat a neohrožovat životní prostředí nad míru stanovenou zákony.37 K tomu dochází také skrze právní princip práva životního prostředí a to odpovědnost původce. Právní úprava ochrany životního prostředí stíhá v první řadě samotného původce nepříznivých důsledků, například průmyslových havárií tam, kde je použit institut právní odpovědnosti. Teprve, když původce není znám, nastupuje jako subjekt povinný někdo jiný, nejčastěji stát.38 Význam ochrany životního prostředí je také vyjádřen v článku 11 odst. 3 Listiny, který vyjadřuje vztah mezi vlastnickým právem a právem na příznivé životní prostředí. Listina vyjadřuje princip přednosti ochrany životního prostředí před výkonem vlastnických práv v případě střetu těchto dvou práv.39 Článek označuje vlastnictví také za povinnost a odpovědnost a výkon vlastnického práva, např. provozování průmyslové KLÍMA a kol., 2009, s. 98, 99. Listina základních práv a svobod 35 PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 73, 75. 36 DAMOHORSKÝ, Milan. In: KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2 díl. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 1285. 37 KLÍMA a kol., 2009, 2 díl. s. 1284. 38 PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 74. 39 KOCOUREK, Tomáš. Omezení vlastnického práva z důvodu ochrany životního prostředí. Právní rozhledy, r. 2010, č. 6. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. 33 34

22

činnosti tak nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu ani životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.40 Zákonodárce tak chtěl také vyjádřit obecnou povinnost ochrany životního prostředí pro nejvýznamnější skupinu objektů, mezi které se řadí i vlastníci zdrojů znečišťování.41 S právem na příznivé životní prostředí souvisí také právo na život a právo na ochranu zdraví, jelikož bez příznivého životního prostředí by nemohla být tato práva garantována.42 Dalším chráněným zájmem před důsledky průmyslových havárií je tak zdraví. Dle čl. 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví. Zachování zdraví je dále nutným předpokladem lidské existence, tedy i nutným předpokladem práva na život a zachování fyzické integrity jedince. Z funkce čl. 31 je tak třeba dovozovat povinnost státu zajišťovat občanům dostatečnou ochranu před faktory, které ohrožují jejich zdraví. K zajištění této povinnosti stát opět vytváří institucionální podmínky a zasahuje i v rámci mimořádných situací. Tento obecný ústavní požadavek zajištění práva na ochranu zdraví je dále konkretizován v obecných zákonech, např. v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. K naplnění ústavního práva na ochranu zdraví a ostatně i života dochází skrze preventivní opatření, havarijní plánování a krizové opatření upravené v jednotlivých zákonech práva životního prostředí.43 Právní úprava také myslí na situace, kdy by průmyslová havárie byla většího rozsahu, ohrožovala zdraví a životy velkého množství lidí nebo by se mohla týkat většího území. V ústavní rovině ke zvládnutí rozsáhlých či intenzivních průmyslových havárií slouží vyhlášení nouzového stavu dle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Podle čl. 5 tohoto zákona „vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.“44 Tato havárie většího rozsahu potom vyžaduje, pokud je to nezbytné, z důvodu zmírnění či likvidace následků vyhlášení DROBNÍK, Jaroslav. In: DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 47. 41 KLÍMA a kol., 2009, 2 díl. s. 1285. 42 DAMOHORSKÝ a kol., 2003, op. cit., s. 48. 43 STARK, Daniel. In: KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2 díl. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 1243, 1245. 44 Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 40

23

omezujících opatření, které se mohou dostat do rozporu se základními lidskými právy a svobodami zaručené Listinou a to konkrétně právo na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 a nedotknutelnost obydlí dle čl. 12, vlastnické právo dle čl. 11, svobodu pohybu a pobytu dle čl. 14, právo pokojně se shromažďovat dle čl. 19, právo podnikat dle čl. 26 a právo na stávku dle čl. 27 Listiny. 45 V případě vyhlášení nouzového stavu, se dle § 1 odst. 1 krizového zákona postupuje dle tohoto zákona, kdy je možné tyto základní práva a svobody omezit. Dle § 5 krizového zákona lze z rozhodnutí orgánů veřejné správy za nouzového stavu či za stavu ohrožení státu pouze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit: 46 „a) právo na nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí při evakuaci osoby z místa, na kterém je bezprostředně ohrožena na životě nebo zdraví, b) vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku (§ 29 a 31), pokud jde o nucené omezení práva vlastníka nebo uživatele z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada, c) svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, d) právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, e) právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění, f) právo na stávku, pokud by tato stávka vedla k narušení, případně znemožnění záchranných a likvidačních prací.“ 47 Dle § 6 krizového zákona je dále vláda oprávněna za stejných podmínek nařídit evakuaci osob a majetku z vymezeného území, zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území, nařídit vykonat uloženou povinnost či poskytnout požadované věcné prostředky, uložit pracovní povinnosti či výpomoci a fyzická osoba je tato omezení povinna strpět.48

Listina základních práv a svobod zákon o bezpečnosti České republiky 47 krizový zákon 48 KLÍMA, Karel. Ústavní právo. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 218, 219. 45 46

24

5 Právo na informace, povinnost informovat veřejnost a účast veřejnosti Právo na informace patří mezi základní práva zaručené na ústavní úrovni. Je zakotveno v čl. 17. Listiny a právo na informace o stavu životního prostředí v čl. 35 Listiny. Toto dále rozvíjí hned dva zákony a to zákon č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí.49 Ohledně průmyslových havárií existuje pro občany několik možností, jak se informovat. Z vlastní iniciativy a to skrze žádost dle zákona o právu na ŽP, kdy každý může bez důvodu požádat o informace o stavu životního prostředí u správních úřadů, orgánů územní samosprávy a dalších povinných osob stanovených zákonem. Informaci je potom povinný subjekt povinen zpřístupnit do 30 dnů od obdržení žádosti, v případě zvláštních okolností do šedesáti dnů. § 8 zákona o právu na informace o životním prostředí omezuje přístup k informaci pouze za taxativně stanovených podmínek a to v případě utajovaných informací, ochrany duševního vlastnictví, obchodního tajemství nebo osobních údajů.50 Například v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 7. 2006, č. 19101/03 ve věci sdružení Jihočeské matky vs. Česká republika nebyl sdružení povolen přístup k dokumentům a plánům týkajících se jaderné elektrárny Temelín. Soud došel k názoru, že se nejednalo o porušení práva na informace, kdy odmítnutí přístupu bylo řádně zdůvodněno ochranou obchodního tajemství, národní bezpečnosti a ochranou veřejného zdraví. Soud zdůraznil, že žádost o přístup k informacím o technickém charakteru zařízení není záležitostí veřejného zájmu. Právo na přístup k dokumentům veřejné správy tak není absolutní a může být omezeno.51 Podobně viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2008, čj. 29 Ca 339/200628. Kromě práva na informace na základě žádosti dle předchozího odstavce, se může veřejnost zapojit do procesu prevence průmyslových havárií v samotném posuzování záměru průmyslového zařízení skrze účast ve správním řízení52. Typicky Listina základních práv a svobod Zákon č. 123/1998 Sb., zákon o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 51 BAHÝĽ, Ján, Lenka BAHÝĽOVÁ a Tomáš KOCOUREK. Příklady a judikatura z práva životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, s. 200. 52 správní řízení v širším slova smyslu, tj. všechna řízení vedená před správními úřady 49 50

25

proces přijímání územně plánovací dokumentace, proces posuzování vlivů na životní prostředí nebo havarijní plánování. Veřejnost se tak může k probíhajícím řízení vyjádřit formou podání námitek, podnětů nebo připomínek, samotnou účastí na veřejném projednání nebo podáním výhrad k záměrům.53 Například veškerá dokumentace a posudky v rámci EIA jsou veřejnosti přístupné. Veřejnost se může dále zapojit skrze institut občanského sdružení či spolku, pouze však, pokud se jedná o ochranu životního prostředí a ne pouze o opatření na ochranu obyvatelstva. Viz rozsudek ve věci Občanského sdružení J. v Č. proti Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost ze dne 5. 8. 1997, čj. 6 A 68/2000-53 ohledně stanovení zóny havarijního plánování dle § 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona. Občanské sdružení potom nemá na základě § 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve správním řízení postavení účastníka řízení. 54 Zákon o právu na informace o ŽP dále v § 10b stanovuje, že v případě mimořádné události je veřejnost, které hrozí nebezpečí, varována podle zvláštních právních předpisů, tj. dle krizových zákonů. Tedy i v případě průmyslové havárie za podmínek bezprostředního ohrožení zdraví nebo životního prostředí je veřejnost varována či informována v rámci krizových zákonů.55 Podle § 31 krizového zákona má každá fyzická osoba na území České republiky právo na nezbytné informace o připravovaných krizových opatřeních k ochraně svého života, zdraví a majetku. Na základě § 3 potom může hejtman kraje v případě průmyslové havárie maximálně po dobu 30 dnů vyhlásit stav nebezpečí, jako bezodkladné opatření, pokud jsou ohroženy životy, zdraví, majetek a životní prostředí a pokud tento stav nelze odvrátit běžnou činností. Dále v době krizového stavu, např. při vzniku průmyslové havárie starosta obce zabezpečuje varování a informování osob před hrozícím nebezpečím. Potom je podle § 30 tohoto zákona „provozovatel televizního nebo rozhlasového vysílání, povinen bez náhrady nákladů na základě žádosti orgánů krizového řízení neprodleně a bez úpravy obsahu a smyslu uveřejnit informace o vyhlášení krizových stavů a nařízených krizových opatřeních při krizových stavech.“56 Dle zákona JANČÁŘOVÁ, Ilona. Účast veřejnosti při ochraně životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 84, 85. 54 BAHÝĽ, BAHÝĽOVÁ, KOCOUREK, 2010, op. cit., s. 201, 202. 55 JANČÁŘOVÁ, Ilona. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 147. 56 zákon o krizovém řízení 53

26

o integrovaném záchranném systému má tato osoba povinnost na základě žádosti operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému neprodleně a bez úpravy zveřejnit tísňové informace potřebné pro záchranné a likvidační práce. Na základě tohoto zákona má také Ministerstvo vnitra povinnost zajišťovat a provozovat jednotný systém varování a vyrozumění a povinnost stanovit způsob informování osob ohledně možného ohrožení. Podle § 25 zákona o integrovaném záchranném systému má tak „fyzická osoba pobývající na území České republiky právo na informace o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva a na poskytnutí instruktáže a školení ke své činnosti při mimořádných událostech.“57 Mezi povinnosti IZS tak patří povinnost informovat osoby o hrozících průmyslových haváriích a plánovaných opatřeních, varovat je, provést evakuaci nebo ukrytí a zorganizovat záchranné práce. 58 Zákon o IZS v § 24 odst. 2 stanovuje provozovateli, u kterého došlo k havárii povinnost ohlásit neprodleně havárii místně příslušnému operačnímu a informačnímu středisku IZS a ohroženým obcím. Zákon také vymezuje vztah k zvláštním právním předpisům, kdy touto povinností není dotčena oznamovací povinnost stanovená podle zvláštních právních předpisů.

59

Dle § 41 odst. 3 vodního zákona, § 19 odst. 1

atomového zákona, § 26 odst. 1 zákona o prevenci závažných havárií a dle § 6 odst. 6 a § 10 odst. 6 zákona o nakládání s těžebním odpadem v případě vzniku průmyslové havárie zákony stanovují oznamovací povinnost pro provozovatele objektu vůči krajskému či obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo příslušnému orgánu. Dále krizový zákon stanovuje povinnosti podílet se na varování osob ohrožených havárií v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpise. Jde tak o promítnutí nutnosti varovat přímo občana v případě, že nastane havárie mimořádně ohrožující jeho život, zdraví nebo životní prostředí.60 Například atomový zákon dle § 19 odst. 1 písm. b) zakotvuje přímou povinnost varovat obyvatelstvo v zóně havarijního plánování při vzniku radiační havárie. V rámci ochrany před radiačními a jadernými haváriemi je také důležitá pro veřejnost možnost seznámit se s havarijním plánem a vědět jaké činnosti a chování se od ní očekávají. Nejdůležitějšími opatřeními zákon o integrovaném záchranném systému tamtéž 59 tamtéž 60 JANČÁŘOVÁ, Ilona. Přístup k informacím o životním prostředí: (sborník z konference). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 11, 12. 57 58

27

pro ochranu obyvatel v zóně havarijního plánování jsou potom varování, ukrytí, jodová profylaxe a evakuace. Zóna havarijního plánování pro jadernou elektrárnu Dukovany je potom kruh o poloměru 20 km kolem elektrárny, pro Temelín 13 km. Plocha je menší z důvodu modernějšího typu elektrárny ochranného kontejmentu.61 Další možnosti, jak získat informace, poskytuje speciální úprava na základě § 15 zákona o právu na informace o ŽP. Rozsah informací stanovený zákonem o právu na informace o ŽP však nelze omezit. V rámci zákona o prevenci závažných havárií krajský úřad s účastí provozovatele zařízení zpracovává a poskytuje informaci veřejnosti o nebezpečí závažné havárie, včetně možného domino efektu, o preventivních bezpečnostních opatřeních, opatřeních na zmírnění dopadů a o žádoucím chování obyvatel v případě vzniku závažné havárie. Účelem informování veřejnosti dle tohoto zákona je informovat je právě o výskytu vybraných chemických látek v jejich okolí a o tom, jak reagovat v případě havárie. Dále se může veřejnost podílet na schvalovacím procesu a veřejném projednání návrhů bezpečnostního programu, bezpečnostní zprávy a vnějšího havarijního plánu a jejich aktualizace. Tuto možnost sdělí dotčená obec v zóně havarijního plánování veřejnosti do 15 dnů od obdržení návrhů dokumentů. Každý má do těchto návrhů právo nahlížet, činit si výpisy, opisy nebo kopie po dobu 30 dnů od jejich zveřejnění. V této lhůtě lze uplatnit připomínky, které může uplatnit každý při dodržení lhůt. Krajský úřad musí k těmto připomínkám přihlížet. Úřad poté zajišťuje zpřístupnění schváleného bezpečnostního programu, bezpečnostní zprávy a vnějšího havarijního plánu veřejnosti.62 63 S účastí a informováním veřejnosti se počítá i dle zákona o nakládání s těžebním odpadem. Dle § 14 odst. 4 zákona o nakládání s těžebním odpadem je havarijní plán úložného místa kategorie I podroben přezkoumání krajským úřadem, kdy krajský úřad veřejnost informuje skrze úřední desku a portál veřejné zprávy a veřejnost může k těmto návrhům sdělit do 30 dnů od jejich zveřejnění své připomínky. Dále je Provozovatel úložného místa kategorie I povinen poskytnout krajskému úřadu informaci o opatřeních, která je nutno v případě závažné nehody provést a každé 3 roky podklady MIKA, Otakar J a Lubomír POLÍVKA. Radiační a chemické havárie. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2010, s. 116. 62 JANČÁŘOVÁ, 2002, op. cit., s. 110, 111. 63 § 22 a násl. zákona o prevenci závažných havárií 61

28

pro informování veřejnosti. Krajský úřad dle § 14 odst. 5 zákona o nakládání s těžebním odpadem zajistí, aby byly veřejnosti k dispozici informace o bezpečnostních opatřeních a úkonech požadovaných v případě závažné nehody, a to zejména umístění úložného místa, určené osoby poskytující informace, jednoduché a jasné vysvětlení činnosti prováděné na úložném místě, názvy a klasifikace stupně nebezpečí látek a přípravků používaných na úložném místě a odpadů, obecné informace o povaze nebezpečí, způsob informování veřejnosti a o opatřeních ohledně závažné nehody.64 I přes všechna tato opatření a možnosti informování se je stupeň připravenosti civilního obyvatelstva na zvládnutí následků průmyslových havárií reálně na nízké úrovni. Roli hraje nezájem občanů o tyto bezpečnostní otázky. Nedostatečná je obecná veřejná informovanost o charakteru možných ohrožení v okolí místa bydliště fyzické osoby, dále o připravených záchranných pracích nebo o jejich požadovaném chování. Ke zlepšení situace by měly být informace určené veřejnosti co nejvíce konkrétní a jasné a to z pohledu popisu možných zdrojů rizik i z pohledu požadovaného chování v jednotlivých krizových situacích. Dále pravidelné a systematické kontakty mezi provozovateli a veřejností. Seznámením s podnikem, jeho činností a nebezpečnými látkami také mizí nejasnosti a nedůvěra obyvatelstva k velkým průmyslovým objektům.65

§ 14 zákona č. 157/2009 Sb., zákon o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 65 MAŠEK, Ivan, Otakar J MIKA a Miloš ZEMAN. Prevence závažných průmyslových havárií. Vyd. 1. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2006, s. 69, 70. 64

29

6 Právní úprava prevence průmyslových havárií Tato kapitola postupně rozebírá úpravu prevence průmyslových havárií v rámci jednotlivých podkapitol v obecných předpisech práva životního prostředí. Tedy, zda se při procesu posuzování projektů a koncepcí na životní prostředí počítá i s havarijní připraveností, jak se případné havárie zohledňují v územním plánování a zda havárie podléhají zvážení v integrovaném povolování.

6.1 Prevence při procesu posuzování projektů a koncepcí na životní prostředí Ke snaze vyloučit či omezit průmyslové havárie dochází již v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí - EIA. Teorie rozlišuje dva typy posuzování a to koncepční posuzování (SEA) a projektové posuzování (EIA). Koncepční posuzování vlivů se zabývá posouzením vlivů realizace koncepcí, čímž se dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí rozumí strategie, politiky, plány nebo programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy. Projektové posuzování je potom přímo posuzování vlivů konkrétních záměrů, například staveb, činností nebo technologií. Včetně průmyslových podniků. Dle § 1 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí „posuzování vlivů na životní prostředí podléhají v tomto zákoně vymezené záměry a koncepce, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí.“66 Dle § 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se při posuzování záměru hodnotí vlivy na životní prostředí při přípravě záměru, jeho provádění, ukončení i důsledky případné likvidace a výslovně i běžné provozování a možnost havárie.67 Nutnost havarijní připravenosti průmyslových podniků se tak promítá již v samotném záměru takového podniku. Tento proces probíhá před příslušným správním úřadem a účastní se ho i dotčené správní úřady, které hájí veřejné zájmy dle zvláštních právních předpisů. Dále mohou v procesu figurovat dotčené územní samosprávné celky a veřejnost skrze připomínky, které může podat každá fyzická nebo právnická osoba.

66

Zákon č. 100/2001 Sb., zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 67 zákon o posuzování vlivů na životní prostředí

30

Veškerá dokumentace a posudky jsou potom veřejnosti přístupné.68 Výsledkem procesu je vydání stanoviska EIA, které obsahuje zhodnocení a zvážení všech skutečností a připomínek z celého procesu.69 Celý proces posuzování vlivů probíhá před tím, než je o činnosti rozhodováno ve správním řízení. Účelem je tak sesbírat konkrétní data o záměru a zároveň zjistit názory dotčené veřejnosti a dotčených správních orgánů. Případné riziko vzniku havárie průmyslových podniků se tak zkoumá již v procesu EIA a je promítnuto ve výsledném stanovisku.70 V rámci projektového posuzování se tedy obligatorně či na základě zjišťovacího řízení posuzují stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1, u nichž existuje možnost, že jejich provedení závažně ovlivní životní prostředí.71 Mezi záměry vždy podléhající posouzení patří mimo jiné těžba, úprava nebo zpracování nerostných surovin, zařízení ke spalování paliv nebo s jadernými reaktory nebo například dálkové produktovody. Dále průmyslové závody, rafinerie ropy, zařízení k výrobě chemikálií, k odstraňování nebezpečných odpadů nebo průmyslová výroba farmaceutických produktů, biocidů, pesticidů, výbušnin a dalších nebezpečných látek. Dle přílohy č. 2 zákona patří mezi zásady pro zjišťovací řízení i povinnost zvážit riziko havárie zejména vzhledem k navrženému použití látek a technologií. V rámci posuzování negativních vlivů na životní prostředí dochází tak mimo jiné i k posuzování havarijní připravenosti průmyslových podniků a to již v samotném záměru vybudování takového podniku.72 K posuzování také dochází nejen při nové výstavbě ale i v případě změn pří zvýšení kapacity o 25%, nebo pokud dochází k výrazné změně technologie, řízení provozu nebo v jejich užívání.73 Dochází tak tímto způsobem k další kontrole havarijní připravenosti z hlediska posuzování na životní prostředí při jakékoliv výše uvedené významnější změně. Vydané stanovisko je odborným podkladem pro vydání rozhodnutí dle zvláštních právních předpisů, například v rámci územního plánování. V územním plánování nebo jiném řízení dle zvláštních právních předpisů nelze pokračovat bez stanoviska EIA, ale jinak slouží pouze jen jako odborný podklad. Není tedy pro správní orgány

DAMOHORSKÝ a kol., 2003, op. cit., s. 191 – 195. PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 186, 187. 70 PETRŽÍLEK, Petr, Jiří GUTH a Gabriela TÝCOVÁ. Předpisy o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. Praha: ABFARCH, 2002, s. 26. 71 DAMOHORSKÝ a kol., 2003, op. cit., s. 190. 72 zákon o posuzování vlivů na životní prostředí 73 DAMOHORSKÝ a kol., 2003, op. cit., s. 190. 68 69

31

bezpodmínečně závazné. V případě odchýlení se od stanoviska ale správní orgány musí toto odchýlení zdůvodnit. Význam stanoviska EIA tedy není malý. Platnost stanoviska je například z důvodu případné změny technologií maximálně dva roky, ale může být na žádost prodlouženo.74 75

6.2 Právní úprava v rámci územního plánování a rozhodování Ochrana životního prostředí včetně předejití případným haváriím je jedním z nejvýznamnějších veřejných zájmů prosazovaných v rámci územního plánování. Hlavním cílem územního plánování je dle stavebního zákona vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Tím se rozumí vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářského rozvoje a sociálního rozvoje.76 K jeho realizaci stanovuje § 19 konkrétní úkoly, mezi které patří i vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků.77 Úkoly se realizují skrze nástroje územního plánování, které se dělí na koncepční (územně plánovací podklady, politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace) a realizační (regulační plány, územní opatření).78 K prevenci průmyslových havárii dochází tak již za územního plánování, skrze veřejné zájmy jako ochrana životního prostředí nebo zdraví, respektování zásad územního plánování, v rámci snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a také skrze optimální výběr technického řešení zařízení a správné ustanovení parametrů pro jeho obsluhu. Při územním plánování dochází ke snaze dislokovat riziková zařízení a vychází se z těchto zásad: - zamezit nepřijatelnému ohrožení obyvatel - zamezit nepřijatelnému ohrožení životního prostředí - vyloučit vznik dominu efektů - zamezit ohrožení zařízení nezvladatelnými přírodními vlivy, např. vyloučení ze záplavových území nebo nestabilních lokalit DAMOHORSKÝ a kol., 2003, op. cit., s. 196 PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 175. 76 PEKÁREK a kol., 2009, op. cit., s. 198. 77 Zákon č. 183/2006 Sb., zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 78 DROBNÍK, Jaroslav. In: DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 206. 74 75

32

- zamezit nárůstu intenzity přepravy, zejména intenzity přepravy nebezpečných věcí na velké vzdálenosti a skrze kritická místa - zamezit ohrožení obyvatelstva přílišnou mírou hluku 79 Respektování těchto zásad při výběru lokality technického zařízení je projevem prevence havárie již ve fázi úmyslu a projekční přípravy. Při této fázi se tak určuje výchozí úroveň rizik, která se dále minimalizuje skrze technické a bezpečnostní opatření při provozu.80 O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce, řízení probíhá formou veřejného projednání, kdy dotčení vlastníci pozemků a staveb a zástupce veřejnosti81 mohou podávat námitky, každý připomínky a dotčené orgány stanoviska.82 Důležité místo zaujímají závazná stanoviska či stanoviska vydané dotčenými orgány dle zvláštních právních předpisů. Orgány územního plánování i stavební úřady musejí tak postupovat v součinnosti s těmito dotčenými orgány, které chrání veřejné zájmy, tedy i životní prostředí nebo veřejné zdraví a předcházet tak ekologickým i průmyslovým haváriím.83 Stavební zákon zařazuje jako nástroj územního plánování i

ú ze m n í

r o z h o d n u t í, to má však věcné a zejména procedurální relativně samostatné postavení. Povahou je realizačním nástrojem schválené územně plánovací dokumentace. Pouze na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu lze umisťovat stavby a zařízení nebo měnit jejich vliv na území.84 Stavební zákon stanovuje jaké stavby, zařízení a jiná opatření pro účely stanovené lze umisťovat v nezastavěném území a za jakých podmínek lze na nezastavitelných pozemcích umisťovat technickou infrastrukturu.85 Územnímu rozhodnutí tak podléhá většina staveb včetně průmyslových podniků či zařízení.86 Závaznou podmínkou pro vydání územního rozhodnutí jsou potom závazná stanoviska dotčených orgánů ochrany životního prostředí vydávaná MELKES, Vladimír a Otakar J MIKA. Prevence závažných průmyslových havárií. Brno: Univerzita obrany, 2005, s. 75, 76. 80 MELKES, MIKA, 2005, op. cit., s. 75, 76. 81 Fyzická nebo právnická osoba způsobilá k právním úkonům zmocněná k zastupování veřejnosti nejméně 1/10 občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo nejméně 200 občanů příslušné obce. V případě zásad územního rozvoje rovněž nejméně 500 občanů kraje nebo nejméně 1/10 občanů kterékoli obce na území kraje s méně než 2000 obyvateli nebo nejméně 200 občanů obce na území kraje. 82 PRŮCHOVÁ, Ivana. In: PEKÁREK, Milan, Iveta BLÁHOVÁ a Ivana PRŮCHOVÁ. Pozemkové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 134 – 139. 83 MAREK, Karel a Petr PRŮCHA. Stavební právo v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, s. 30. 84 MAREK, PRŮCHA, 2011, op. cit., s. 76, 77. 85 MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 69. 86 MAREK, PRŮCHA, 2011, op. cit., s. 76, 77. 79

33

dle zvláštních právních předpisů. Stejně jako v případě stanoviska EIA, v těch případech, kdy záměr posouzení vyžaduje dle zákona č. 100/2001 Sb. Stanoviska dle zvláštních právních předpisů nejsou samostatným správním rozhodnutím, ale jejich zamítavý postoj znemožňuje vydání dotyčného územního rozhodnutí.87 Stavební zákon zmocňuje stavební úřady k vykonávání soustavného dozoru v rámci zajišťování ochrany veřejných zájmů. Za veřejný zájem zákon výslovně označuje požadavek, aby výstavba a samotné užívání stavby předcházely důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům nebo aby se nebezpečí těchto účinků snížilo.88 Jako relativně samostatný nástroj územního plánování funguje tzv. institut územních opatření, která mají formu opatření obecné povahy, např. ú z e m n í o p a t ř e n í o a s a n a c i ú z e m í. Vydává se mimo jiné po živelné pohromě nebo závažné havárii, na základě kterých došlo k podstatnému zásahu do využívání území. Jeho specifikem je, že toto opatření má bezprostřední dopad na vydanou dotčenou územně plánovací dokumentaci, která účinností opatření pozbývá v dotčeném území a rozsahu účinnosti. Následkem je změna nebo vydání nové územně plánovací dokumentace reflektující dopady z tohoto územního opatření. Jde tak o opatření vydávané na základě průzkumu dotčeného území a vyhodnocení stavu pozemků a staveb v souvislosti s ohrožením zdraví osob a použitelnosti pozemků po havárii. Opatření stanovuje jednak podmínky pro odstraňování dopadů havárií a zároveň stanovuje nové využití území. 89 90

6.3 Integrovaná prevence Základním znakem integrované prevence dle zákona o integrované prevenci je regulace všech významných negativních dopadů na životní prostředí jako celku včetně průmyslových havárií a snaha o optimální a maximální omezení zatížení jednotlivých složek životního prostředí. Integrovaná prevence a kontrola znečišťování se snaží vypořádat se složitostí systému spočívající v kontrole jednotlivých složek životního

DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 215, 216. stavební zákon 89 MAREK, PRŮCHA, 2011, op. cit., s. 62 – 64. 90 PEKÁREK, BLÁHOVÁ, PRŮCHOVÁ, 2010, op. cit., s. 148. 87 88

34

prostředí a se stále významnějším rizikem možných rozporů jednotlivých požadavků podle zvláštních právních předpisů. 91 Základem je vydání integrovaného povolení, kterému podléhají obligatorně vybraná zařízení vyjmenovaná v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci.92 Jsou to zařízení provozující činnosti jako energetika, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemický průmysl, nakládání s odpady a ostatní průmyslové činnosti.93 Právní úprava nevylučuje vydání integrovaného povolení i k zařízením, která nejsou uvedena v této příloze, ale o toto doposud žádný provozovatel nepožádal. Při integrovaném rozhodování dochází k posuzování veškerých vlivů zařízení na životní prostředí jako celku a také dochází ke sloučení rozhodování o povolení provozu zařízení do jediného správního řízení s vydáním integrovaného povolení, které nahrazuje vybraná rozhodnutí podle složkových právních předpisů.94 Řízení je zahájeno na žádost provozovatele zařízení, rozhoduje o něm příslušný správní úřad za možné asistence odborně způsobilé osoby a účasti veřejnosti, kdy každý má možnost vyjádřit se v rámci 20 dní, kdy je stručné shrnutí žádosti zveřejněno. Integrované povolení také podmiňuje vydání stavebního povolení.95 Odborně způsobilá osoba se potom nejčastěji fakultativně vyjadřuje k aplikaci nejlepších dostupných technik na žádost příslušného úřadu.96 V souvislosti s prevencí průmyslových havárií jsou významné podmínky provozu zařízení, které se stanovují v rámci integrovaného rozhodování. A to zejména emisní limity pro vybrané látky, a dle § 13 zákona o integrované prevenci opatření pro předcházení haváriím a omezování jejich případných následků a další podmínky pro zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Základní povinností provozovatele zařízení je tak provozovat zařízení v souladu se stanovenými podmínkami a ohlašovat významné změny a skutečnosti. Dále dle § 16 především předcházet výskytu havárií, hlásit úřadu a inspekci všechny mimořádné události, havárie a havarijní úniky znečišťujících látek do životního prostředí, a každé porušení SOBOTKA, Michal. In: DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010 s. 232 – 234. 92 DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 234 – 235. 93 příloha č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., zákon o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 94 integrovaným povolení nelze nahradit správní akty, jež nabyly účinnosti před nabytím právní moci územního rozhodnutí a rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru 95 DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 235 – 238. 96 MARŠÁK, Jan a Jan SLAVÍK. Integrovaná prevence a omezování znečištění: stručný průvodce provozovatele zařízení s praktickými výklady zákona o integrované prevenci. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2007, s. 16. 91

35

závazných podmínek provozu stanovených v integrovaném povolení.97 Další povinností provozovatele dle § 16 zákona o integrované prevenci je v případě havárie neprodleně přijmout opatření k omezení dopadů na životní prostředí a k zamezení dalších následků. V těchto případech je také příslušný správní úřad nebo inspekce oprávněn uložit provozovateli zařízení opatření k nápravě. I v případě, že provozovatel zařízení neporušil povinnosti stanovené tímto zákonem.98 Další podmínkou pro provoz zařízení a vydání integrovaného povolení a tedy i důležitým prvkem prevence havárie je vycházet z požadavku nejlepší dostupné techniky (BAT). Výměna informací o nejlepších dostupných technikách probíhá na evropské úrovni v rámci Fóra EU pro výměnu informací (IEF). Výsledkem fóra jsou potom referenční dokumenty (BREF), ty jsou zohledňovány při BAT a vyplývají z nich požadavky na zařízení v rámci integrovaného rozhodování. BAT dle přílohy č. 3 k zákonu o integrované prevenci bodu 11. zahrnuje i požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí.99 100 Provoz zařízení dále podléhá pravidelné kontrole a přezkumu provozních podmínek, nejméně každých osm let. Při kontrole systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí se vždy posuzují i rizika havárií.101 Na základě této právní úpravy tak dochází k účinnému omezení vzniku průmyslových havárii již na počátku „života“ průmyslového zařízení. Možnost vzniku průmyslové havárie se eliminuje již v rámci procesu EIA A SEA, kdy se z hlediska vzniku havárie posuzují konkrétní stavby a technologie včetně průmyslových podniků. V rámci územního plánování potom dochází především ke snaze dislokovat riziková zařízení, vyloučit vznik domino efektů a zamezit nepřijatelnému ohrožení obyvatel, životního prostředí. Havarijní připravenost je důkladně kontrolována i v rámci zákona o integrované prevenci a z hlediska BAT, kdy vydání integrovaného povolení podléhají průmyslové činnosti.

zákon o integrované prevenci DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 235 – 237. 99 MARŠÁK, SLAVÍK, 2007, op. cit., s. 23 – 25. 100 příloha č. 3 zákona o integrované prevenci 101 § 20b zákona o integrované prevenci 97 98

36

7 Právní prostředky k řešení průmyslových havárií V šesté kapitole byla řešena prevence průmyslové havárie v obecných právních předpisech, tedy snaha vedoucí k jejímu předejití, omezení či úplnému vyloučení. Kapitola 7 Právní prostředky k řešení průmyslových havárií rozebírá obecnou právní úpravu v případě, že průmyslová katastrofa opravdu nastane. Mimořádné události způsobené průmyslovými haváriemi se specifickým druhem rizika jsou upraveny v kapitole následující v rámci speciální právní úpravy. Tato kapitola se věnuje právní úpravě regulující chování státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, provozovatelů průmyslových zařízení i občanů v rámci samotného řešení průmyslové havárie. Kapitola se nejdříve věnuje havarijnímu a krizovému plánování i přesto, že by se mohlo jednat i o nástroje prevence. Tato kapitola je zde zařazena z důvodu, že havarijní a krizové plány upravují postup krizových orgánů a orgánů IZS dle těchto plánů v případě havárie. Havarijní a krizové plány, tak již počítají se vznikem průmyslové havárie. Kapitola následně zodpovídá jakou úlohu při řešení průmyslových havárií má krizové řízení a integrovaný záchranný systém.

7.1 Havarijní plánování Nutnost havarijního plánování přinesl především rozvoj průmyslové výroby s rozšiřujícím

se

objemem

využívání

nebezpečných

látek.

Havárie

mohou

v průmyslovém objektu nastat selháním lidského faktoru či techniky. V takovém případě by došlo k ohrožení jednak zaměstnanců, tak i obyvatelstva a životního prostředí v okolí průmyslového zařízení. Zjednodušeně řečeno havarijní plán určuje postup a činnosti pro případ vzniku havárie a omezuje tak její účinky. Dle § 10 zákona o IZS krajský úřad při výkonu státní správy zpracovává havarijní plán kraje, vnější havarijní plán a poplachový plán.102 Zásady a způsob zpracování, schvalování a používání havarijního plánu kraje a vnějšího havarijního plánu upravuje vyhláška č. 328/2001 Sb., vyhláška Ministerstva vnitra o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému. Havarijní plány kraje se zpracovávají pro případ

PROCHÁZKOVÁ, Dana. Krizové řízení, havarijní plánování a ochrana obyvatelstva. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2009, s. 31. 102

37

nutnosti řešení mimořádných událostí, na které se vztahuje vyhlášení třetího či čtvrtého stupně poplachu dle této vyhlášky. Havarijní plán kraje se potom zpracovává za použití analýzy vzniku mimořádných událostí a podkladů poskytnutých právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami a dotčenými správními úřady nebo obecními úřady. Zpracovává se stejně jako vnější havarijní plán v minimálně dvou vyhotoveních, přičemž jedno se ukládá jako součást krizového plánu kraje a druhé na operačním a informačním středisku kraje.103 Poplachový plán se potom použije v případě ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru.104 Podle postupu přesně stanoveného v havarijním či poplachovém plánu se postupuje i v případě průmyslové katastrofy. Vnější havarijní plán se zpracovává buď pro jaderné zařízení, nebo pracoviště IV. kategorie dle atomového zákona anebo pro objekty a zařízení, u kterých je možnost vzniku závažné havárie způsobené nebezpečnými chemickými látkami a přípravky podle zákona o prevenci závažných havárií. Prověřuje se minimálně jednou za 3 roky cvičením.105 Provozovatelé zařízení dle atomového zákona a zákona o prevenci závažných havárií mají povinnost poskytnout podklady pro zpravování vnějšího havarijního plánu. Také mají povinnost vypracovat vnitřní havarijní plán. Vnitřnímu i vnějšímu havarijnímu plánu je dále pozornost věnována v následujících kapitolách u jednotlivých typů zařízení.

7.2 Krizové plánování a řízení Krizové plánování potom navazuje na havarijní plánování. Dle krizového plánu se na základě § 9 odst. 2 písm. B) postupuje v případě krizové situace, tedy např. průmyslové havárie s vysoce škodlivými následky na zdraví, život, majetek nebo životní prostředí.106 Cílem krizového plánování již není udržitelný rozvoj území ani dosažení dlouhodobého bezpečného území, ale už jen zvládnutí krizové situace Vyhláška č. 328/2001 Sb., vyhláška Ministerstva vnitra o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 104 HORÁK, Rudolf. In: HORÁK, Rudolf a kol. Krizové plánování. Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2007, s. 163 – 165. 105 vyhláška č. 328/2001 Sb. 106 MATES, Pavel. Orgány obce v krizovém řízení. Právní rozhledy, r. 2009, č. 17. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. 103

38

použitím standartních i nadstandartních zdrojů. Krizový plán definuje krizový zákon jako plán, který obsahuje souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Zpracovává se pro území na úrovních ministerstev, kraje nebo obce s rozšířenou působností, dále pro organizaci či objekt např. ČNB. Plány zakotvují způsob, kterým stát, jednotlivé resorty, ale i občané zajišťují naplnění cílů krizového řízení v případě kritických pohrom. Krizový plán území vychází z ověřených dat o území a obsahuje charakteristiku území, seznam a scénáře specifických pohrom, scénáře odezvy těchto pohrom, soubor havarijních plánů pro dané území, seznam a scénáře kritických pohrom a scénáře krizového řízení. Krizový plán se tedy aktivuje i v případě průmyslové havárie.107 Právní úprava v případě průmyslové havárie, kdy situaci nelze zvládnout běžnými prostředky, poskytuje několik nástrojů pro zvládnutí této krizové situace.108 Může být vyhlášen buď stav nebezpečí, nebo nouzový stav. Stav nebezpečí krizový zákon definuje jako bezodkladné opatření, které musí být vyhlášeno, jsou-li v důsledku živelné, ekologické či průmyslové havárie ohroženy životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností příslušných správních úřadů nebo složek integrovaného záchranného systému. Stav nebezpečí vyhlašuje hejtman kraje (v Praze primátor hlavního města Prahy) jen s uvedením důvodů, na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však 30 dnů a pro celé území kraje nebo pro jeho část. Pokud není možné situaci účelně odvrátit v rámci kraje, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu. Nouzový stav se tedy také vyhlašuje v rámci živelné, ekologické či průmyslové havárie, ale ve větším rozsahu a intenzitě.109 110 Oba krizové stavy mohou být vyhlášeny jak pro celý stát, tak i jeho části a mohou být tedy vyhlášeny i v případě průmyslové havárie. Odlišují se od sebe pouze mírou, intenzitou nebezpečí a částečně hodnotami, které jsou ohroženy.111 Krizový zákon stanovuje působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě a řešení krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České

PROCHÁZKOVÁ, 2009, op. cit., s. 187, 188. MATES, Pavel. Orgány obce v krizovém řízení. Právní rozhledy, r. 2009, č. 17. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. 109 JURNÍKOVÁ a kol., 2009, op. cit., s. 78, 79. 110 krizový zákon 111 MATES, 2009, op. cit. 107

108

39

republiky před vnějším napadením.112 K zabezpečení funkčního krizového řízení je třeba mít funkční organizační strukturu, která jednak pracuje neustále v oblasti plánování a připravenosti na krizové situace a jednak i dočasné orgány pracující za krizových situací. Krizový zákon stanovuje orgány krizového řízení – vládu, ministerstva a jiné ústřední správní úřady, Českou národní banku, orgány kraje a ostatní orgány s územní působností na území kraje, orgány obce, dále bezpečnostní radu kraje a obce a krizové štáby. Krizový štáb je potom pracovní orgán k řešení krizových situací. Metodiky a jednací řády krizových štábů si vytváří každé ministerstvo zvlášť. V české praxi bohužel chybí předpisy upravující práva a povinnosti veřejné správy ve všech stupních ohledně řízení bezpečnosti. Orgány veřejné správy tak pracují různým způsobem a výsledné materiály pro řízení bezpečnosti se velmi odlišují.113 Důležitým orgánem krizového řízení je vláda, která řídí ostatní orgány krizového řízení a kontroluje je, a jen vláda je oprávněna za nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsah omezit některá základní lidská práva a svobody vymezené v § 5 krizového zákona. Ministerstva a jiné ústřední správní orgány zřizují pracoviště krizového řízení a krizový štáb či zpracovávají krizový plán, který obsahuje souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Dále vedou přehled možných zdrojů rizik, provádějí analýzy ohrožení a v rámci prevence podle zvláštních právních předpisů (například atomový zákon, zákon o požární ochraně) odstraňují nedostatky, které by mohly vést ke vzniku krizové situace, rozhodují o činnostech k řešení krizových situací, vytvářejí podmínky pro nouzovou komunikaci a poskytují si údaje z informačních systémů veřejné správy.114 Koordinací je pověřeno ministerstvo vnitra, specifické pravomoci mají Ministerstvo zdravotnictví a dopravy a ČNB.115 Orgány kraje a obce a Hasičský záchranný sbor kraje mají potom zákonem vymezené specifické pravomoci a konkrétní úkoly. Krajské a určené obecní úřady v první řadě zpracovávají vlastní krizové plány pro svou úroveň.116 Starosta obce dále dle § 21 odst. 1 zákona o krizovém řízení zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací a udělují pokyn všem orgánům obce se na této připravenosti podílet. K naplnění tohoto úkolu je například uloženo obecnímu úřadu, aby zorganizoval § 1 odst. 1 krizového zákona PROCHÁZKOVÁ, 2009, op. cit., s. 26. 114 krizový zákon 115 JURNÍKOVÁ a kol., 2009, op. cit., s. 80. 116 tamtéž 112 113

40

přípravu obce na krizové situace, rozpracoval úkoly krizového plánu kraje nebo poskytl hasičskému sboru podklady ke zpracování krizového plánu. Úkoly jsou většinou stanoveny jen rámcově, místo aby popisovaly specifickou činnost. Dále není konkrétně stanoveno, jak by splnění úkolů mělo být vymáháno a jejich případné neplnění postihováno.117 Ve všech úrovní se ale dbá především na zabezpečení varování a vyrozumění a seznámení obce i fyzických osob s možným ohrožením a připravenými krizovými opatřeními.118 V souvislosti s řešením průmyslových havárií způsobených chemickými či radioaktivními látkami jsou součástí Hasičského záchranného sboru ČR i čtyři specializované

chemické

laboratoře

fungující

v

Plzeňském,

Středočeském,

Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Jejich činnost je zaměřená na analýzu vysoce nebezpečných chemických a radioaktivních látek. Laboratoře se rozdělují na stacionární a mobilní, přičemž mobilní část je připravena vyjíždět k zásahům spolu s jednotkami požární ochrany v případě, že se jedná o podezření výronu chemických či radioaktivních látek. Podle vyhodnocení situace, laboratoř dále zpracovává návrh na odpovídající opatření. Tato výjezdová skupina je také součástí celostátní radiační monitorovací sítě. Tento systém je přitom v ČR jediný, který celoplošně pokrývá monitorování nebezpečných škodlivin.119 Zákon dále upravuje poskytování státní podpory při haváriích nebo živelních pohromách a to fyzickým osobám a obcím, které se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech. Státní podpora je poskytována ze státního rozpočtu ve formě jednorázových peněžitých dávek nebo jinou mimořádnou formou finanční či hmotné pomoci fyzickým osobám a obcím.120 Krizový zákon

tak

poskytuje

hned

několik

prostředků

pro zvládnutí

průmyslových havárií. V úvahu přichází vyhlášení stavu nebezpečí a nouzového stavu. Dále krizový zákon zajišťuje vytvoření krizových štábů, které provádějí již preventivní analýzy ohrožení a v případě havárie zajišťují likvidační činnosti a vytvářejí nouzovou komunikaci. Problémem zůstává různá metodika na různých stupních krizových orgánů, např. krajské a obecní úřady si zpracovávají vlastní krizové plány pro svou úroveň. 117

MATES, 2009, op. cit. JURNÍKOVÁ a kol., 2009, op. cit., s. 80. 119 KROUPA, Miroslav a Milan ŘÍHA. Integrovaný záchranný systém. 4., aktualiz. vyd. Praha: Armex, 2011, s. 76, 77. 120 krizový zákon 118

41

Mohou se potom lišit postupy při zvládání havárií a vznikat nejasnosti v povinnostech i pro občany v oblasti havárie. Naopak jako velké plus se zdá, že v rámci řešení havárií způsobených specializované

chemickými chemické

či radioaktivními laboratoře

látkami

fungující

v

jsou

k dispozici

Plzeňském,

i

čtyři

Středočeském,

Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.

7.3 Integrovaný záchranný systém Pro řešení mimořádných událostí, tedy i průmyslových havárií, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací121, byl vytvořen integrovaný záchranný systém ČR (dále jen „IZS“). IZS je systémem spolupráce a koordinace složek orgánů státní správy a územní správy a dalších osob při provádění záchranných a likvidačních prací a použije se při vzniku mimořádné události v případě potřeby provádět záchranné nebo likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS najednou. 122 Kromě základních složek se počítá se zapojením ostatních složek IZS a to především Armády ČR, místních havarijních služeb, obecní policie, spolků nebo zdravotnických zařízení.123 Se zapojením Armády ČR se počítá například přímo v důsledku průmyslových havárií nebo přírodních pohrom, pokud jde o ohrožení veřejného pořádku nebo ohrožení zdraví, životů velkého počtu osob, majetku nebo životního prostředí. Bylo předloženo šest scénářů mimořádných situací, kdy vojáci Armády ČR posilují běžné složky integrovaného záchranného systému a které nelze zvládnout běžnými veřejnými prostředky. Jedná se mimo jiné o průmyslové havárie velkého rozsahu s rozsáhlým chemickým, biologickým nebo radiačním ohrožením a závažnými důsledky. V případě této havárie se jedná o připravenost armády k nasazení sil a prostředků k záchranným pracím na celém území ČR v součinnosti s dalšími orgány IZS. Ke konkrétním úkolům by patřilo monitorování radiační a chemické situace z hlediska výskytu bojových látek, záchranné a evakuační práce, odstraňování následků havárie nebo dekontaminace osob.124 § 2 písm. B zákona o IZS JAKUBCOVÁ, ŠUGÁR, 2013, op. cit., s. 70 – 71. 123 ROSICKÁ, Zdena. Krizové řízení a ochrana obyvatelstva: učebnice. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2007, s. 49. 124 ROSICKÁ, 2007, op. cit., s. 103, 106, 107. 121 122

42

Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska integrovaného záchranného systému, kterými jsou operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. Střediska jsou povinna přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech, zprostředkovávat organizaci plnění úkolů, plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce a zabezpečovat vyrozumění základních i ostatních složek integrovaného záchranného systému.125 Složky IZS jsou při zásahu povinny řídit se rozkazy velitele zásahu, tedy hejtmana kraje, starosty obce s rozšířenou působností nebo ministerstva vnitra.126 Orgány krajů a obcí plní odpovídající úkoly na svých úrovních, zajišťují havarijní připravenost a ověřují ji cvičeními. Dále zpracovávají dokumenty jako poplachový či havarijní plán kraje, tj. plán k provádění záchranných a likvidačních prací na území kraje.127 V případě, že zóna havarijního plánování zasahuje do území více krajů, řídí spolupráci a koordinaci zpracování tohoto vnějšího havarijního plánu a společné řešení mimořádné události krajský úřad, na jehož území se zdroj nebezpečí nachází. Obecní úřad obce s rozšířenou působností zpracovává vnější havarijní plán, pokud to vyplývá ze zvláštního právního předpisu128 a pokud zóna havarijního plánování je na území správního obvodu obecního úřadu. Pokud přesahuje, spolupracuje na zpracování s krajským úřadem.129 V případě vzniku průmyslové havárie zákon o IZS také ukládá povinnosti ve vztahu k právnickým a fyzickým osobám. Například pokud krajský úřad zahrne do havarijního plánu kraje konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato osoba povinna bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a zároveň, pokud je osoba vlastníkem, nebo správcem zařízení v souvislosti s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami nebo s nebezpečnými odpady, zajistit vůči svým zaměstnancům jistá opatření. Mezi tyto opatření patří povinnost informovat je o hrozících mimořádných událostech a plánovaných opatřeních, varovat je, provést evakuaci nebo ukrytí a zorganizovat záchranné práce. Dále je tato osoba povinna podílet se na přípravě záchranných a likvidačních prací, na zpracování havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu a poskytnout informace zákon o integrovaném záchranném systému JURNÍKOVÁ a kol., 2009, op. cit., s. 81. 127 tamtéž 128 atomový zákon, zákon o prevenci závažných havárií 129 zákon o integrovaném záchranném systému 125 126

43

o zdrojích rizik, pravděpodobných následcích havárií, možných způsobech jejich likvidace, možných účincích na obyvatele a životní prostředí a informace o připravených opatřeních. Zákon dále stanovuje povinnost pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, u které již došlo k havárii, provádět neprodleně záchranné a likvidační práce, ohlásit havárii místně příslušnému operačnímu a informačnímu středisku IZS, podílet se na varování osob ohrožených havárií, poskytnout veliteli zásahu informace o důležitých skutečnostech, spolupracovat při odstraňování havárie nebo zabezpečit asanační práce a zneškodnění odpadů, které vznikly v důsledku havárie i v důsledku její likvidace.130 Zákon o IZS opět nabízí několik nástrojů k řešení průmyslových havárií. Kromě koordinace složek jednotlivých orgánů ukládá i vlastníku průmyslového zařízení povinnosti vůči zaměstnancům pro případ vzniku havárie, např. varovat je či evakuaovat. Havarijní připravenost by tak měla být zajišťována na jednotlivých úrovních. Ve všech úrovní se také dbá především na zabezpečení varování a vyrozumění a seznámení obce i fyzických osob s možným ohrožením a připravenými krizovými opatřeními Integrovaný záchranný systém bohužel nefunguje vždy tak, jak by měl. V oblasti krizového řízení jsou tak zranitelnosti, které by měly být sledovány a odstraněny. Například fakt, že většina infrastruktur a průmyslových objektů je chráněna pouze v úrovni projektové havárie a při extrémních pohromách dochází k selhání tohoto systému. Tento fakt představuje nebezpečí pro tamní občany především v hustě obydlených územích. Dalším problémem je nedostatečná civilní ochrana zajišťována veřejnou správou při kritických situacích a i neschopnost obyvatel pečovat o sebe a zabezpečit svůj majetek. Dále nedostatečné zacílení krizového řízení na kritické situace, které mohou způsobit mimo jiné i nad projektové jaderné havárie nebo nedostatek systémů včasného varování nebo nedostatečná prevence vůči lidským chybám v podnicích i ve veřejné správě.131

§ 23 a násl. zákona o integrovaném záchranném systému BÍLÝ, Jiří, Štěpán KAVAN a Roman SVATOŠ. Veřejná správa a bezpečnost státu jako součást udržitelného rozvoje. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2013, s. 69. 130 131

44

8 Právní úprava průmyslových havárií při ochraně složek životního prostředí a regulující zdroje znečišťování životního prostředí Následující kapitola rozebírá právní úpravu průmyslových havárií ve vybraných složkových zákonech práva životního prostředí a zákonech věnující se zdrojům znečišťování. Rozbor jednotlivých zákonů se věnuje ochraně vody a ovzduší a nakládání s odpady. Další podkapitoly se věnují závažným haváriím způsobenými chemickými látkami a přípravky podle zákona o prevenci závažných havárií a radiačním a jaderným haváriím. Každá podkapitola je sepsána systematicky dle časového hlediska. V první části je upraveno, jak se předchází průmyslovým haváriím dle speciální úpravy a v druhé části následná reakce na havárii.

8.1 Průmyslové havárie v režimu vodního zákona Průmyslové i jiné havárie jsou upraveny v díle 5 vodního zákona v rámci ochrany jakosti vod. Vodní zákon sám definuje pojem havárie, kdy se za havárii mimo jiné vždy považuje závažné zhoršení nebo mimořádné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, popřípadě radioaktivními odpady a zářiči, dále technické poruchy a závady zařízení k zachycování, skladování, dopravě a odkládání výše uvedených nebezpečných látek.132 Na základě vodního zákona se tak za havárii považuje i situace, kdy nedojde ke přímému zhoršení nebo ohrožení vod ale pouze k technické poruše výše uvedených zařízení. Havárie tak neznačí pouze skutečné mimořádné závažné zhoršení jakosti vod ale i jejich mimořádné závažné ohrožení.133 Havárie jsou dle vodního zákona především regulovány v souvislosti se závadnými a nebezpečnými látkami.

vodní zákon PEKÁREK, Milan. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 105. 132 133

45

8.1.1 Prevence průmyslových havárií Prevence průmyslových havárií je potom součástí ochrany jakosti či zdravotní nezávadnosti vody.134 Vodní zákon při absenci speciálního zákona, který by stanovil subjektu při nakládání s určitou závadnou látkou povinnosti, stanovuje pouze základní povinnost činit opatření proti úniku těchto látek do povrchových nebo podzemních vod, do kanalizací nebo aby neohrozily zdravotní nezávadnost vod. Vodní zákon dále stanovuje takové osobě při zacházení se závadnými, nebezpečnými závadnými nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami povinnosti ve smyslu bezpečných technických zařízení a jejich umístění a kontroly. Tomu, kdo pracuje s těmito látkami ve větším rozsahu nebo je s nimi spojeno zvýšené nebezpečí pro vody, ukládá zákon povinnost zpracovat havarijní plán a jeho schválení vodoprávním orgánem.135 Prevence havárií je tak vodním zákonem ošetřena relativně nedbale. Například zákon vůbec nedefinuje pojmy „ve větším rozsahu“ a „zvýšené nebezpečí“ takže není jasné, kdo má povinnost havarijní plán zpracovat.136

8.1.2 Řešení průmyslových havárií Zákon dále pro původce havárie i další osoby stanovuje povinnosti při vzniku havárie. V první řade je původce havárie povinen činit bezprostřední opatření (zakročovací povinnost) k odstraňování příčin a následků havárie, přitom se řídit havarijním plánem a podpůrně pokyny vodoprávního úřadu a České inspekce životního prostředí. Původce havárie je dále povinen při provádění opatření při odstraňování příčin a následků havárie spolupracovat s příslušnými orgány. Dále stanovuje oznamovací povinnost pro původce havárie a pro toho, kdo se o ní dozví. Pokud se bude jednat o havárii, která bude splňovat podmínky dle tohoto zákona, existuje povinnost hasičského záchranného sboru ČR, policie a správce povodí informovat o tom příslušný vodoprávní úřad a Českou inspekci životního prostředí. Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody vztahuje se na ni přiměřeně ustanovení o ochraně před povodněmi. Ministerstvo

vodní zákon PEKÁREK a kol., 2006, op. cit., s. 102, 103. 136 tamtéž 134 135

46

životního prostředí dále stanovuje vyhláškou způsob, rozsah, zneškodňování a odstraňování škodlivých následků havárií.137 138 Vodní zákon dále v případě průmyslové havárie pracuje se zásadou „původce platí“ a pro výše uvedený závadný stav a jeho odstranění stanovuje opatření k nápravě na jeho vlastní náklady. Opatření původci uloží vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí. Tyto povinnosti také výslovně přecházejí na právního nástupce původce. Nelze-li toto opatření provést vůči původci, uloží se provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle živnostenského zákona, a která je k jeho provedení odborně a technicky způsobilá. Proti tomuto rozhodnutí neexistuje odvolání a pro jeho účely kraj v rámci svého rozpočtu zřizuje zvláštní účet s minimální výší 10 000 000 Kč. Zákon dále stanovuje povinnosti a omezení pro vlastníky pozemků, na nichž trvá závadný stav, ve smyslu umožnění vstupu příslušných orgánů a strpění omezení obvyklého užívání svých pozemků a staveb. Jejich náklady hradí ten, komu bylo opatření k nápravě uloženo nebo příslušný vodoprávní úřad, v případě uplatnění tohoto práva vůči povinnému subjektu do 6 měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká.139 Vodní zákon tak havárie upravuje spíše podpůrně a velmi obecně a ustanovení vodního zákona se na průmyslové havárie dají vztáhnout jen, pokud ohrožují jakost vod. Na průmyslové havárie by se tak použila spíše speciální úprava dle atomového zákona či zákona o prevenci průmyslových havárií, které stanovují mnohem jasnější povinnosti pro provozovatele zařízení.

8.2 Průmyslové havárie v režimu zákona o ochraně ovzduší Předcházení a řešení průmyslových havárií je regulováno také zákonem o ochraně ovzduší v rámci ochrany ovzduší před jeho znečišťováním, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví a snížení zátěže na životní prostředí. Zákon dále stanovuje

PEKÁREK a kol., 2006, op. cit., s. 105. vodní zákon 139 tamtéž 137 138

47

přípustnou úroveň znečišťování skrze emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře.

8.2.1 Prevence průmyslových havárií Prevence havárií a jejich kontrola je tak ošetřena především skrze tyto omezující limity a skrze povinnosti provozovatele stacionárního zdroje140 zahrnující i různé bezpečnostní technické limity. Důležitá je také prevence skrze povolení, stanoviska a závazná stanoviska vydávané orgány ochrany ovzduší již v politice územního rozvoje, potom k umisťování staveb, ke stavbě stacionárních zdrojů a povolení k jejich provozu. Povolení provozu stacionárního zdroje na základě § 12 obsahuje podmínky pro provoz, například technické podmínky provozu zdroje, podmínky provádění činností a provozu technologií, podmínky pro jeho umístění a provozní řád obsahující „soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení, ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v souladu s podmínkami ochrany ovzduší“.141 Provozní řád tak musí mimo jiné obsahovat ustanovený způsob předcházení haváriím a poruchám. Mezi povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů podle § 17 patří uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj, činnosti a technologie v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy a výrobcem nebo umožnit pověřeným a oprávněným osobám přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem kontroly dodržování zákonných povinností. Zákon dále určuje specifické povinnosti provozovatele stacionárního zdroje pro určité činnosti uvedené v příloze 2 zákona. Jedná se o činnosti překračující limity v oblasti energetiky, tepelného zpracování odpadu, nakládání s odpady a odpadními vodami, výroba a zpracování kovu a plastu, zpracování nerostných surovin, chemický průmysl nebo různá průmyslová činnost. Tyto stacionární zdroje podléhají dalším požadavkům jako vypracování rozptylové studie nebo kompenzačního opatření. Podmínky povolení a kontrola provozu jsou tedy ještě přísnější.142 ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, např. teplárny, tepelné elektrárny či lokální topeniště v domech 141 Zákon č. 201/2012 Sb., zákon o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015] 142 zákon o ochraně ovzduší a příloha č. 2 tohoto zákona 140

48

8.2.2 Řešení průmyslových havárií Podmínky zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havárií upravuje příloha č. 12 k vyhlášce č. 415/2012 Sb., vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Příloha k této vyhlášce stanovuje náležitosti provozního řádu, který musí obsahovat opatření přijata ke zmírnění důsledků havárií a postupy řešení a odstraňování havárií včetně režimu omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje. Další povinností provozního řádu je mít aktuální spojení na příslušný orgán ochrany ovzduší a určený způsob podávání hlášení o havárii nebo poruše těmto orgánům a veřejnosti a povinnost evidovat odpovědné osoby a způsob interního předávání informací o poruchách a haváriích. 143 Zákon o ochraně ovzduší už komplexněji než vodní zákon upravuje prevenci a řešení havárií stacionárních zdrojů. Důležité jsou především podmínky pro provoz stacionárního zdroje zahrnující i havarijní připravenost, a aby byly činnosti a technologie v souladu s těmito podmínkami po celou dobu provozu, což podléhá vnějším kontrolám.

8.3 Průmyslové havárie v režimu zákona o nakládání s těžebním odpadem Otázka průmyslových havárií není upravena v zákoně o odpadech, ale s možnou havárií počítá až zákon o nakládání s těžebním odpadem. Dle zákona o nakládání s těžebním odpadem je provozovatel povinen při nakládání s těžebním odpadem přijmout opatření směřující k předcházení nepříznivých účinků na lidské zdraví nebo životní prostředí, včetně prevence závažných nehod způsobených provozem tohoto místa a omezení negativních důsledků případné závažné nehody na lidské zdraví a životní prostředí.144

Příloha č. 12 vyhlášky č. 415/2012 Sb., vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 144 zákon o nakládání s těžebním odpadem 143

49

8.3.1 Prevence průmyslových havárií Zákon o nakládání s těžebním odpadem dále upravuje konkrétní povinnosti a opatření pro prevenci havárií úložných míst.145 Pro uložení těžebních odpadů musí provozovatel zřídit úložné místo, které podléhá povolení příslušného báňského úřadu a mezi obecné náležitosti podání patří havarijní plán určující opatření, jež je nutno provést ke zvládnutí závažné nehody. Ta opatření, která je nutno v případě závažné nehody provést mimo úložné místo kategorie I146, krajský úřad zapracuje do havarijního plánu kraje.147 § 14 dále upravuje prevenci závažných nehod a havarijní plán úložných míst kategorie I. Paragraf je především projevem politiky prevence závažných nehod ze strany provozovatele a stanovuje množství povinností pro provozovatele. Povinnosti provozovatele úložného místa jsou vytvořit systém řízení bezpečnosti provozu, určit odborně způsobilého vedoucího pracovníka v případě likvidace závažných nehod, ustanovení zásad prevence závažných nehod při nakládání s těžebními odpady a poskytnout krajskému úřadu informace o opatřeních v případu závažné nehody a podklady pro informování veřejnosti a každé 3 roky je přezkoumat a aktualizovat. Dále je v paragrafu určeno, co systém řízení bezpečnosti musí řešit. Například úkoly a povinnosti zapojených zaměstnanců včetně jejich výcviku, stanovení a hodnocení nebezpečí

a

plánování

řešení

závažných

nehod

včetně

provádění

postupů

systematického určování závažných nebezpečí, hodnocení jejich pravděpodobnosti a závažnosti a zkoušky a hodnocení havarijních plánů. Dále provozní kontrolu, řízení změn nebo sledování funkčnosti systému řízení bezpečnosti včetně postupů systému hlášení závažných nehod nebo případů, kdy k nim téměř došlo. Provozovatel je dále podle odstavce 3 povinen při zpracování havarijního plánu, nejméně jednou za rok, vyhodnotit rizika závažných nehod a na jejich základě zpracovat opatření nezbytná k prevenci těchto nehod, zahrnující zejména organizační strukturu, povinnosti důlní stavba vyhrazená pro ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze, včetně odkališť 146 úložné místo se zařadí do kategorie I v případě, že z provedeného hodnocení rizik, a u odkališť z posudku osoby pověřené podle jiného právního předpisu plyne, že by selhání techniky nebo chybná manipulace mohly zapříčinit závažnou nehodu, přitom se bere v úvahu zejména současná a budoucí velikost a umístění úložného místa a jeho dopadu na životní prostředí. Úložné místo se zařadí do kategorie I také na základě posouzení množství ukládaného nebezpečného těžebního odpadu nebo objemu nebezpečných chemických látek a přípravků obsažených v ukládaném těžebním odpadu s ohledem na limit stanovený prováděcím právním předpisem. 147 zákon o nakládání s těžebním odpadem 145

50

zaměstnanců, běžné způsoby, postupy, procesy a zdroje pro určování a provádění zásad prevence závažných nehod. Tato opatření je potom nutné přijmout při provozu, údržbě, ukončení provozu i v době po ukončení provozu úložného místa. Pokud provozovatel úložného místa kategorie I nesplní povinnost k prevenci závažných havárií, podle § 20 odst. 4 se jedná o správní delikt s pokutou do výše 5.000.000,- Kč.

8.3.2 Řešení průmyslových havárií Požadovaná reakce provozovatele úložného místa v případě havárie je také řešena zákonem o nakládání s těžebním odpadem. V první řade, v případě možnosti havárie má provozovatel oznamovací povinnost, bez zbytečného odkladu nejpozději do 48 hodin, oznámit každou zjištěnou událost, která by mohla ovlivnit stabilitu úložného místa, a každý jeho nepříznivý vliv na životní prostředí orgánům uvedeným v havarijním plánu. V případě závažné nehody, je provozovatel povinen tuto skutečnost ohlásit navíc odborové organizaci, radě zaměstnanců nebo přímo zaměstnancům, nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zákon dále stanovuje povinnost provozovateli v tomto případě postupovat podle schváleného havarijního plánu.148 Havarijní plán podle vyhlášky č. 428/2009 Sb., vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem obsahuje opatření k potlačení a zvládnutí závažných nehod a jiných mimořádných událostí, opatření k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky těchto nehod a havárií, rozsah informací a okruh fyzických a právnických osob a orgánů veřejné správy, kterým tyto informace v případě závažných nehod a jiných mimořádných událostí musí být nahlášeny a také zajištění sanace a odstranění následků po nehodě.149 Vyhlášky věnujícím se jednotlivým druhům odpadů většinou všechny obsahují povinnost provozovatele zpracovat havarijní plán a v případě závažných provozních

tamtéž Vyhláška č. 428/2009 Sb., vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 148 149

51

nehod postupovat dle havarijního plánu, například vyhláška č. 99/1992.150 Vyhláška č. 383/2001 Sb., vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady specifikuje obsah provozního řádu a provozního deníku zařízení. Provozní řád zařízení skupiny A151 obsahuje opatření k omezení negativních vlivů zařízení a opatření pro případ havárie a podmínku bezpečnosti provozu a ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Příloha č. 3 k této vyhlášce také vymezuje povinný identifikační list nebezpečného odpadu, který mimo jiné obsahuje opatření při nehodách, haváriích a požárech. 152 Vyhláška č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu definuje zvláštní požadavky na dočasné skladování kovové rtuti, požadavky na monitorování, kontrolu a postupy v případě havárie a na vedení záznamů. Vyhláška stanovuje, že v uložišti se povinně instalují systémy trvalého monitorování výparů rtuti, jejichž údržba se provádí každý rok a nejméně jednou měsíčně vizuální kontrola. Při zjištění úniku provozovatel má okamžitě povinnost v souladu s opatřeními pro případ havárie, která jsou součástí schváleného provozního řádu a musí být po celou dobu provozu v těchto prostorách, a se schváleným havarijním plánem podle vodního zákona, přijmout nezbytná opatření bránící úniku emisím rtuti do životního prostředí a obnovit bezpečnost úložiště rtuti. U těchto úniků se také předpokládá, že mají nepříznivé vlivy na zdraví lidí nebo životní prostředí.153 Zákon o nakládání s těžebním odpadem poskytuje také celkem komplexní a podrobnou úpravu především ohledně havarijní připravenosti stacionárních zdrojů. Samotné zřízení úložného místa je založené na povolovacím principu, kdy podmínkou povolení je i havarijní plán. Zákon dále v případě havárie stanovuje provozovateli ohlašovací povinnost a povinnost postupovat podle schváleného havarijního plánu. Mezi další důležitá bezpečnostní opatření patří především systém řízení bezpečnosti

Vyhláška č. 99/1992 Sb., vyhláška Českého báňského úřadu o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 151 zařízení ke sběru a výkupu odpadů (např. sběrna, výkupna, sběrný dvůr pro odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu) 152 Vyhláška č. 383/2001 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 153 Vyhláška č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 150

52

provozu a systém průběžného hodnocení nebezpečí, systém hlášení závažných nehod a soubor opatření v případě havárií.

8.4 Průmyslové havárie v režimu zákona o prevenci závažných havárií Jedním z nejvážnějších současných ekologických problémů je negativní dopad na organismy i životní prostředí (ekotoxicita) způsobený únikem cizorodých látek, tj. chemicky vyrobených. Přitom současným nevětším problémem není jejich toxicita ale jejich zprostředkované a dlouhodobé účinky, například jejich šíření a hromadění v životním prostředí.154 K největšímu a nejrozsáhlejšími úniku toxických látek dochází právě při průmyslových havárií. Stěžejním zákonem v této oblasti je zákon o prevenci závažných havárií.155 Účelem zákona je „snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních a v jejich okolí.“156 Z hlediska věcné působnosti zákon dále negativně vymezuje vojenské objekty, ionizující záření, silniční, drážní, leteckou a vodní přepravu vybraných nebezpečných chemických látek, dobývání ložisek nerostů nebo skládky odpadu.157 Objekty a zařízení, na které se vztahuje zákon o prevenci závažných havárií, jsou rozděleny do dvou skupin, a to podle množství nebezpečných látek stanovené přílohou č. 1 k tomuto zákonu. Do skupiny A jsou zařazovány ty objekty nebo zařízení s menším obsahem nebezpečných látek, do skupiny B potom s vyšším než stanovuje příloha. Konkrétní povinnosti provozovatele zařízení nebo objektu se liší podle skupiny, do které je zařazen.158 Každá právnická nebo podnikající osoba je povinna zjistit si, zda se na její objekt či zařízení zákon o prevenci závažných nehod nevztahuje. Pokud ano, je jeho povinností navrhnout zařízení do konkrétní skupiny a dále se řídit zákonem. Návrh na zařazení do skupin se podává v písemné či elektronické podobě krajskému úřadu podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k tomuto

DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 493, 494. JANČÁŘOVÁ, Ilona. In: PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3 díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 72, 75 – 77. 156 zákon o prevenci závažných havárií 157 tamtéž 158 DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 516 – 518. 154 155

53

zákonu. Krajský úřad po posouzení návrhu vydá rozhodnutí o zařazení do určité skupiny.159

8.4.1 Prevence průmyslových havárií Obecnou povinností provozovatele obou objektů či zařízení je „přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií.“160 Největší část zákona tak tvoří opatření k prevenci závažných havárií vymezené skrze specifickou kombinaci administrativních a koncepčních nástrojů spočívající především v povinnosti provozovatelů vypracovat nejrůznější programy a plány. Smyslem těchto dokumentů v souladu s principem prevence je předejít vzniku havárie a omezit riziko vzniku havárií na nejnižší možnou míru, tj. vytvořit podmínky pro dosažení havarijní připravenosti.161 Mezi administrativní a koncepční nástroje pro předejití průmyslových havárií patří analýza a hodnocení rizik závažné havárie, pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie, plán fyzické ochrany objektu nebo zařízení (dále jen "plán fyzické ochrany"), bezpečnostní program a bezpečnostní zpráva.162 A n a l ý z y a h o d n o c e n í r i z i k z á v a ž n é h a v á r i e slouží jako podklad pro zpracování bezpečnostního programu nebo zprávy. V analýze se uvede identifikace zdrojů rizika, vytyčení možných scénářů událostí a příčin vedoucí k závažné havárii, jejich pravděpodobnost a odhad jejich dopadů na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek, stanovení míry rizika a hodnocení přijatelnosti rizika vzniku závažných havárií. Analýza se provádí pro všechny fáze životního cyklu objektu či zařízení a i pro jeho normální i mimořádné provozní podmínky. Způsob zpracování této analýzy upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 256/2006 Sb., vyhláška o podrobnostech systému prevence závažných havárií.163 Analýzy rizik se tedy používají ke zjištění rizika různých technologií nebo zařízení a jejich výsledky slouží k zhodnocení rizik, tj. k určení závažnosti a přijatelnosti rizika na základě různých kritérií. Za zdroje rizika zákon o prevenci závažných průmyslových havárií považuje objekty, zařízení a technologie mající vysoký BARTLOVÁ, Ivana. Prevence a připravenost na závažné havárie. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2008, s. 15, 16. 160 zákon o prevenci závažných havárií 161 ČAPOUN, Tomáš. Chemické havárie. Vyd. 1. Praha: MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2009, s. 127. 162 zákon o prevenci závažných havárií 163 BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 17. 159

54

potenciál ohrozit své okolí, tedy každá skutečnost, která má reálný potenciál způsobit havárii. V inženýrské praxi se tak k odhalení zdroje rizika a k navržení technickobezpečnostních opatření ke snížení takového rizika, vyvinuly různé metody analýzy rizika. V České republice je to stále poměrně mladá disciplína, neexistuje zde dostatek praktických zkušeností ani odborných publikací. Současná česká legislativa neuvádí, které analýzy rizika by se měly použít, jejich výběr tedy záleží na charakteru podniku, technologií a používaných nebezpečných chemických látek. V technické praxi se potom často využívá kombinace několika metod. Mezi nejčastěji používané patří IAEA – TECDOC- 727 a 994, Dow´s Fire & Explosion Index a Chemical Exposure Index, Safety Review, Check List, What – If, PHA, HAZOP, CPQRA, HRA, ETA, FTA a Konsekventní analýza. Analýza rizika je tak významným nástrojem krizového řízení k poznání rizika, který má zabránit vzniku závažných havárií nebo jejich vznik minimalizovat. Provedení analýzy i interpretace výsledků patří k vysoce náročné specializované odborné činnosti, proto se oboje doporučuje přenechat odborníkům.164 Dalším koncepčním programem je b e z p e č n o s t n í p r o g r a m, který se vypracovává jen pro zařízení zařazené do skupiny A. Bezpečnostní program prevence závažné havárie popisuje systém řízení bezpečnosti v objektu nebo zařízení.165 Program staví na poznatcích zjištěných z analýzy a hodnocení rizik závažné havárie a vede tak provozovatele k systematickému zajištění bezpečnosti objektu či zařízení. V návrhu bezpečnostního programu je povinností provozovatele prokázat, že stanovil zásady prevence závažné havárie, preventivní bezpečnostní opatření vztahující se k možnému vzniku dominu efektů a především strukturu a systém řízení bezpečnosti, které zajišťuje ochranu zdraví, životy lidí, hospodářských zvířat, životního prostředí a majetku. Návrh se předkládá ke schválení krajskému úřadu, který jej zasílá k vyjádření Ministerstvu životního prostředí, dotčeným orgánům a dotčeným obcím za účelem informování veřejnosti, a následně vydá rozhodnutí o schválení tohoto programu nebo vyzve k odstranění nedostatků. Schválený program je provozovatel povinen uvést do technické praxe a seznámit s ním zaměstnance.166

167

Potřebné informace provozovatel musí

poskytnout i dalším fyzickým osobám, které se zdržují v objektu nebo u zařízení, např. o rizicích závažné havárie, o bezpečnostních opatřeních a o jejich žádoucím MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 33, 34, 42. MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 53. 166 BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 17, 18. 167 ČAPOUN a kol., 2009, op. cit., s. 134. 164 165

55

chování v případě havárie.168 Bezpečnostní program se člení na několik částí, a to na informace o objektu, analýzu a hodnocení rizik závažné havárie, zásady, cíle a politiku prevence závažné havárie, systém řízení bezpečnosti a závěrečné shrnutí. Systém řízení bezpečnosti dále obsahuje popis organizační struktury, stanovení odpovědností, pravidel, praktik, postupů pro naplňování a kontrolování politiky prevence. Politika prevence potom obsahuje prohlášení provozovatele, který se tímto hlásí k závazku naplňování prevence závažné havárie. Program se aktualizuje po každé změně druhu nebo množství nebezpečné látky přesahující 10 % dosavadního množství a po každé změně technologie. Způsob a rozsah zpracování programu opět upravuje vyhláška č. 256/2006 Sb.169 B e z p e č n o s t n í z p r á v u musí vypracovat provozovatel zařízení skupiny B. U skupiny B je přítomné několikanásobně vyšší množství nebezpečných látek, a proto z důvodu závažnějších dopadů případné havárie jsou požadavky na bezpečnostní dokumentaci přísnější.170 Bezpečnostní zpráva prokazuje, že provozovatel provedl identifikaci zdrojů rizik, jejich analýzu, ocenění a hodnocení, dále na základě takto získaných výsledků provedl odpovídající systém řízení bezpečnosti s potřebnými preventivními bezpečnostními opatřeními, má organizaci vyrozumění a dorozumívání, je dostatečně vybaven ochrannými a zásahovými prostředky omezující následky havárie a provedl příslušnou havarijní přípravu. Bezpečnostní zpráva je tak součástí celkového systému řízení v objektu a dále slouží jako podklad pro jednání o pojištění.171 Návrh bezpečnostní zprávy musí obsahovat informace o systému řízení u provozovatele s ohledem na zásadu prevence závažné havárie a o složkách životního prostředí v lokalitě objektu, technický popis objektu nebo zařízení, postup a výsledky identifikace, analýzu a hodnocení zdrojů rizika, aktualizovaný seznam nebezpečných chemických látek a jmenovitě osoby podílející se na vypracování této zprávy. Zpracovatel bezpečnostní zprávy v ní musí dále vždy vyhodnotit nebezpečí havárie a navrhnout opatření k zabránění jejímu vzniku a k omezení důsledků, stanovit zásady bezpečnosti a spolehlivosti k jakémukoliv zařízení, vybavení nebo infrastruktury, které představuje nebezpečí vzniku závažné havárie, vypracovat zásady vnitřního havarijního plánu a poskytnout informace pro vypracování vnějšího a zajistit odpovídající MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 53. BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 17, 18. 170 BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 18. 171 ČAPOUN a kol., 2009, op. cit., s. 135. 168 169

56

informování orgánů veřejné správy. Posouzení zprávy musí provozovatel zajistit do 5 let ode dne právní moci rozhodnutí o jejím schválení, schválení její aktualizace nebo předchozího posouzení. Ve zprávě o jejím posouzení provozovatel uvede seznam provedených změn v objektu nebo zařízení, úhrnný vliv provedených změn na bezpečnost provozu a věcné a odborné zdůvodnění, že nebyla provedena aktualizace bezpečnostní zprávy. Krajský úřad schvaluje předložený návrh bezpečnostní zprávy, její aktualizaci i zprávu o jejím posouzení. Postup schvalování je obdobný jako u schvalování bezpečnostní zprávy. Ke všem dokumentům se vyjadřuje Ministerstvo životního prostředí, dotčené orgány a dotčené obce a veřejnost ve lhůtě 60 dnů od obdržení. Povinnosti provozovatele jsou dále také obdobné jako u bezpečnostního programu, tedy postupovat dle bezpečnostní zprávy a seznámit zaměstnance a další osoby s bezpečnostní zprávou.172 Způsob a strukturu, provedení aktualizace bezpečnostní zprávy a způsob zpracování zprávy o jejím posouzení upravuje vyhláška č. 256/2006 Sb.173 P l á n f y z i c k é o c h r a n y objektu nebo zařízení je povinen zpracovat provozovatel objektu či zařízení skupiny A i B. V plánu provozovatel uvede bezpečnostní opatření především analýzu možností neoprávněných činností nebo útoku na objekty či zařízení, režimová opatření, organizace fyzické ostrahy objektu a technické prostředky.174 Analýza možností neoprávněných činností a provedení útoku zahrnuje posouzení předmětu činnosti, interních předpisů, organizační a personální sktruktury, technického vybavení, stavebního řešení objektu a hrozeb vyplývajících ze společenské situace a mimořádných událostí. Režimová opatření zahrnují vymezení objektu či území, kde se budou uplatňovat požadavky fyzické ochrany, vstupní a výstupní režim osob, věcí i dopravních prostředků, způsob prokazování oprávněnosti ke vstupu osob a vjezdu vozidel, způsob vedení a uchovávání evidence o vstupu a výstupu, provozní režim a režim manipulace s klíči a kartami. Technické prostředky potom zahrnují mechanické zábranné prostředky a poplachové systémy, např. systém přivolání pomoci, zařízení pro detekci nebezpečných plynů nebo zařízení omezující rozsah úniku nebezpečných látek.175 Zpracovaný plán i jeho případné změny

MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 53 – 55. BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 19, 20. 174 MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 55. 172 173

175

BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 21, 22.

57

provozovatel zasílá krajskému úřadu a Polici ČR na vědomí. Provozovatel má povinnost přijmout a zajistit bezpečnostní opatření pro fyzickou ochranu objektů a opatření k zabránění vzniku závažných havárií a omezení jejích škodlivých důsledků. Dále je povinen nejméně jednou ročně prověřovat funkčnost všech bezpečnostních opatřeních, včetně zkoušek poplachového systému, a uchovat o těchto zkouškách po dobu 3 let zápis. O bezpečnostních opatřeních jsou zaměstnanci provozovatele i správních orgánů povinni zachovávat mlčenlivost podle zákona č. 123/1998 Sb., zákona o právu na informace o životním prostředí i po skončení pracovního poměru.176

8.4.2 Řešení průmyslových havárií Mezi administrativní a koncepční nástroje pro řešení průmyslových havárií patří vnitřní a v součinnosti s krajským úřadem vnější havarijní plán. Zpracování v n i t ř n í h o h a v a r i j n í h o p l á n u jako základního dokumentu pro řešení závažných havárií je povinností provozovatele objektu či zařízení ve skupině B. Vnitřní havarijní plán stanovuje způsob zajištění havarijní připravenosti, způsob zvládání havárie a dokumentace protokolů, změn a aktualizací a opatření, která mají zajišťovat monitoring následků a sanaci místa havárie.177 Na přípravě se podílejí také zaměstnanci podniku. Plán musí obsahovat jména, příjmení a funkční zařazení fyzických osob, které mají pověření provozovatele realizovat preventivní bezpečnostní opatření, scénáře možných havárií, jejich řízení a odezvy, matice odpovědnosti za jednotlivé fáze odezvy havárie, popis možných dopadů havárie a činností nutných ke zmírnění dopadů havárie, přehled ochranných zásahových prostředků provozovatele, způsob vyrozumění dotčených orgánů a varování osob, opatření pro výcvik, plán havarijních cvičení. Havarijní plán definuje činnosti a postupy v rámci plánovaných opatření k provádění likvidace havárie, které musejí směřovat k maximálnímu snížení možnosti vzniku dalších havárií jako důsledků havárie původní, k ochraně zdraví zaměstnanců i osob mimo území provozovatele a živých organismů, životního prostředí a majetku v okolí a k efektivnímu a bezpečnému využití všech dostupných technických, organizačních a záchranných prostředků a k zajištění kvalitní zdravotnické péči postiženým osobám.178 ČAPOUN a kol., 2009, op. cit., s. 136 . BARTLOVÁ, 2008, op. cit.,s. 23. 178 MIKA, POLÍVKA, 2010, op. cit. s. 64. 176 177

58

V oblasti havarijního plánování je dále provozovatel povinen zajistit aktualizaci havarijního plánu, prověření této aktualizace praktickými cvičeními nejméně jednou za 3 roky a aktualizaci předložit krajskému úřadu k evidenci, zahrnout na základě rozhodnutí krajského úřadu do plánu preventivní bezpečnostní opatření ohledně možnosti vzniku domino efektu, dále zvažovat polohu umístění, možné důsledky a opatření na zmírnění dopadů závažné havárie vzhledem k dopravní a technické infrastruktuře, sídlům, významných krajinným prvkům, zvlášť chráněným územím a územím soustavy NATURA 2000.179 Aktualizaci plánu je provozovatel povinen zajistit do jednoho měsíce po každé změně druhu nebo množství nebezpečné látky nebo technologie, pokud tyto změny ovlivňují bezpečnost. Dále se provádí plánovaná aktualizace v pravidelných aktualizačních cyklech. Například v případě změny sil a prostředcích likvidace havárie nebo změny v plánu vyrozumění. K prověřování aktualizace plánu a znalostí, povinností a činností ohledně vzniku havárie dochází prostřednictvím ústního přezkoušení, písemného testu nebo nácvikem simulovaného cvičené. Účelem simulace na úrovni areálu provozovatele je procvičit činnosti, které jsou prováděny při vzniku havárie, prověřit komunikační toky, koordinaci a spolupráci jednotlivých subjektů v souvislosti s řešením havárie, ověřit rychlost mobilizace pracovníků, připravenost prostředků k likvidaci havárie, způsoby vyhledávání obětí a péče o zraněné. Dále by měla probíhat i simulace havárie s následky mimo území provozovatele, jejímž cílem je prověřit způsob provádění činností a jejich koordinaci včetně sil a prostředků ze zdrojů mimo provozovatele. Cílem simulace je potom vytvořit určité postupy pro případ havárie tak, aby vznikly stereotypy a postoje. O výsledku praktických cvičení se vede dokumentace, která je součástí vnitřního havarijního plánu. Nedostatečné cvičení může vést k nedostatečné reakci na vznik havárie.180 Další důležitou součástí havarijního plánování a pro zavedení plánu do praxe je nezbytné seznámení s plánem nejen zaměstnance ale i osoby, které se v areálu dlouhodobě zdržují, tzv. extérní zaměstnance. Rozlišuje se rozsah informací pro jednotlivé skupiny na čtyři úrovně – zaměstnanci provozu, kde se nachází zdroje rizika a zaměstnanci, kteří se podílejí na zásahových činnostech, zaměstnanci, kteří pracují v okolí zdrojů rizika, zaměstnanci jiných organizací, kteří se dlouhodobě zdržují v areálu provozovatele, a extérní zaměstnanci provádějící krátkodobé práce. První 179 180

MAŠEK, MIKA, ZEMAN, 2006, op. cit., s. 56. ČAPOUN a kol., 2009, op. cit., s. 138, 139.

59

úroveň seznamuje zaměstnance s celým havarijním plánem, další kategorie potom jen v rozsahu potřebném pro jejich ochranu v případě vzniku havárie a pro potřeby komunikace.181 Přesný rozsah a způsob pracování havarijního plánu je stanoven v příloze vyhlášky o některých podrobnostech systému prevence závažných havárií.182 V n ě j š í h a v a r i j n í p l á n stanovuje bezpečnostní opatření k minimalizaci dopadů havárie mimo objekt provozovatele.183 Jeho zpracování zajišťuje krajský úřad, kdy mu je provozovatel objektu nebo zařízení skupiny B povinen vypracovat a předložit podklady pro jeho zpracování a stanovení zóny havarijního plánování. Dále je provozovatel povinen spolupracovat s krajským úřadem a jím pověřenými orgány a institucemi na zajištění havarijní připravenosti. Písemné podklady musejí obsahovat identifikační údaje provozovatele, jméno a příjmení osoby odpovědné za zpracování těchto podkladů, popis závažné havárie, která by se v zařízení mohla přihodit, přehled jejích dopadů, přehled preventivních bezpečnostních opatření ke zmírnění dopadů takové havárie, seznam technických prostředků užitečných při odstraňování důsledků havárie a další nezbytné údaje, které si krajský úřad vyžádá. 184 Ministerstvo životního prostředí stanovuje podrobnosti pro stanovení zóny havarijního plánování vyhláškou č. 103/2006 Sb., vyhláška o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu. Zákon o prevenci průmyslových havárií poskytuje specifickou kombinaci preventivních nástrojů především skrze bezpečnostní programy a plány, které slouží k vyhodnocení nebezpečí havárie a navržení opatření k zabránění jejímu vzniku a k omezení důsledků. Specifická je tak vysoká úroveň bezpečnostních programů ve snaze vůbec omezit vznik havárie, případně existují přesně stanovené postupy, jak se v případě havárie chovat. Bezpečnostní program i zpráva prokazují, že provozovatel stanovil strukturu a systém řízení bezpečnosti a systém dorozumívání a vyrozumění. Oba schvaluje krajský úřad a vyjadřuje se k nim Ministerstvo životního prostředí, dotčené orgány a obce a veřejnost. Prokazují tak vysokou havarijní připravenost 181

MELKES, MIKA, 2005, op. cit., s. 91, 92. MIKA, POLÍVKA, 2010, op. cit., s. 64. 183 PROCHÁZKOVÁ a kol., 2008, op. cit., s. 357. 184 MIKA, POLÍVKA, 2010, op. cit., s. 66. 182

60

zařízení. Dále je důležitá povinnost seznámit s plány a programy zaměstnance i další fyzické osoby zdržující se v objektu. Provozovatel objektu či zařízení ve skupině B má dále povinnost zpracovat i vnitřní havarijní plán a vypracovat a předložit podklady pro zpracování vnějšího havarijního plánu a stanovení zóny havarijního plánování. Na vysoké úrovni je tak i interakce se správními orgány.

8.5 Průmyslové havárie v režimu atomového zákona Na jadernou a radiační bezpečnost je při provozu jaderných elektráren brán vysoký zřetel. Právě tato oblast má nejpřísněji vymezená provozní pravidla bezpečnosti než jakýkoliv jiný obor lidské činnosti. Technické řešení jaderných elektráren, dodržování podmínek provozu nebo odborná, zdravotní i psychická způsobilost zaměstnanců, to vše velmi snižuje možnost vzniku radiační havárie. Tyto stanovené provozní standardy jsou potom přísně kontrolovány Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (dále jen „Úřad“).185 Úřad například ve své výroční zprávě za rok 2013 uvádí nepřetržitost režimu Pohotovostní organizace havarijní odezvy (POHO) a 100% dosažitelnost jejich členů v jaderné elektrárně Dukovany, kde se uskutečnilo 66 kontrol i Temelín, kde jich uskutečnilo 73. Dále bylo provedeno 8 cvičení složek Organizace havarijní odezvy v jaderné elektrárně Dukovany a 11 v jaderné elektrárně Temelín a proběhla kontrola funkčnosti technických prostředků.186 Atomový zákon za radiační havárie označuje pouze nehody, kdy hrozí překročení stanovených zásahových úrovní pro mimořádná ochranná opatření u obyvatelstva. Jde o únik tak veliký, že může mít závažné následky na zdraví obyvatelstva. Tyto zásahové úrovně jsou v souladu s mezinárodní úpravou a pro lepší komunikaci s institucemi a veřejností lze využít také příslušné stupnice MAAE.187 Atomový zákon dále stanovuje obecné podmínky pro vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie, činností vedoucích k ozáření a zásahů ke snížení ozáření. § 4 odstavec 1 tohoto zákona stanovuje základní povinnost, že jaderná energie smí být využívána v souladu s mezinárodními závazky České republiky MIKA, POLÍVKA, 2010, op. cit., s. 115 – 117. STÁTNÍ ÚŘAD PRO JADERNOU BEZPEČNOST. Zpráva o výsledcích činnosti SÚJB při výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a radiační ochranou za rok 2013.: část 1 [online]. [cit. 24. 3. 2015]. 187 NOVÁK, 1997, op. cit., s. 14. 185 186

61

pouze pro mírové účely. Dále § 4 stanovuje pro každého, kdo využívá jadernou energii nebo provádí činnosti vedoucí k ozáření, že musí dbát na to, aby toto jeho jednání bylo odůvodněno přínosem, který vyváží rizika, která při těchto činnostech vznikají nebo mohou vzniknout. Dále je tato osoba povinna postupovat tak, aby byla přednostně zajišťována jaderná bezpečnost a radiační ochrana. Tyto povinnosti jsou projevem zásad odůvodněnosti na základě zvážení přínosu a újmy, optimalizace různých způsobů a provádění těchto činností a stanovení omezovacích limitů k zabránění škodlivého vlivu na životní prostředí a zdraví lidí, které jsou mezinárodně přijaté principy. Dále každý, kdo využívá jadernou energii má povinnost připravovat a provádět zásahy k omezení havarijního ozáření a je povinen dodržovat takovou úroveň jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti, aby riziko ohrožení života, zdraví osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. Tím je vyjádřen další základní princip radiační ochrany a to princip optimalizace. Je uplatňován i na ty činnosti vedoucí k ozáření, na které se nevztahují limity ozáření (lékařské ozáření). Hodnoty pro optimalizaci radiační ochrany jsou potom uvedeny v prováděcím předpisu.188

8.5.1 Prevence průmyslových havárií Atomový zákon stanovuje celou řadu preventivních a bezpečnostních opatření sloužící k zajištění prevence radiačních a jaderných havárií. V první řadě stanovuje výčet činností, které mohou fyzické nebo právnické osoby provádět pouze na základě povolení Úřadu, tedy právní úprava stojí na tzv. povolovacím principu.189 Povolení úřadu ohledně využívání jaderné energie a ionizujícího záření podléhají jednotlivé činností, mezi které zákon řadí mimo samotného umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů, výstavbu, uvádění jaderného zařízení do provozu a provozu jaderného zařízení i provedení rekonstrukce nebo jiných změn, které ovlivňují jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení. Touto změnou se přitom rozumí jakákoliv změna vyžadující změnu platných povolení, změnu schválené dokumentace, změnu dokumentace, která byla podkladem pro vydání povolení v rámci schvalovacího 188 189

NOVÁK, 1997, op. cit., s. 26. PEKÁREK a kol. 2007, op. cit. s. 143.

62

procesu, pokud dochází ke změně funkce, parametrů nebo kvality zařízení.190 Nesmějí být tedy bez povolení provedeny žádné technické nebo organizační změny zařízení důležité z hlediska zajištění jaderné bezpečnosti. Změny ovlivňující vnější havarijní plán lze provést pouze po dohodě s příslušným krajským úřadem a dotčenými obcemi. Další podmínkou pro vydání některých těchto jednotlivých povolení je schválení vnitřního havarijního plánu nebo havarijního řádu Úřadem. V povolení Úřad stanoví podmínky provozování a ukončení povolované činnosti potřebné z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a fyzické ochrany a po projednání s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností podmínky havarijní připravenosti. Na druhou stranu povolení není třeba k provedení neodkladných zásahů směřujících k odvrácení radiační nehody anebo k odstranění jejích následků. V tomto případě existuje jen oznamovací povinnost vůči Úřadu. Úřad může dále podmínky stanovené povolením změnit, změní-li se okolnosti důležité z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany nebo havarijní připravenosti. 191 Mezi povinnosti držitelů povolení patří především zajistit jadernou bezpečnost a havarijní

připravenost,

včetně

jejího

ověřování,

v

rozsahu

odpovídajícím

pro jednotlivá povolení, dále soustavně a komplexně hodnotit naplňování podmínek stanovených tímto zákonem z hlediska stávající úrovně vědy a techniky a dodržovat podmínky povolení vydané Úřadem a v případě porušení těchto podmínek nebo postupů přijmout opatření k nápravě a zabránění opakování takové situace. Jaderná bezpečnost, radiační ochrana se tak ověřují systematickou a kontinuální kontrolou funkceschopnosti a připravenosti komponent, systémů a obsluhy, aby byly v souladu se zákonem, bezpečnostní dokumentací a dokumentací jakosti. Ověřování havarijní připravenosti zahrnuje také kontrolu technických prostředků a soubor havarijních cvičení.192 193

8.5.2 Řešení průmyslových havárií I přestože únik radioaktivních látek je nepravděpodobný, je nutné se připravit i na opačnou situaci. K tomu slouží havarijní plány, jako soustava bezpečnostních požadavků na provoz a postupů v případě havárie, přičemž požadavky na jejich obsah, včetně podrobností k zajištění havarijní připravenosti, stanoví prováděcí předpis. Zákon NOVÁK, 1997, op. cit., s. 36. atomový zákon 192 NOVÁK, 1997, op. cit., s. 46. 193 atomový zákon 190 191

63

také upravuje součinnost držitele povolení na vypracování vnějšího havarijního plánu a uvádí co je držitel povinen zajistit za svoje náklady pro obyvatelstvo v zóně havarijního plánování. V rámci vypracování vnějšího havarijního plánu je držitel povolení povinen předat příslušnému krajskému úřadu a dotčeným obecním úřadům podklady pro jeho vypracování, spolupracovat s ním na zajištění havarijní připravenosti zóny havarijního plánování a na vrub svých nákladů se finančně podílet na zajištění činnosti celostátní radiační monitorovací sítě, na zajištění tiskové a informační kampaně k zajištění připravenosti obyvatelstva pro případy radiační havárie, na zajištění systému vyrozumění dotčených orgánů, na zajištění systému varování obyvatelstva v jejich okolí.194

195

Další článek bezpečnostní soustavy tvoří kvalifikovaná havarijní komise,

kterou zřizuje každá elektrárna. Žádná elektrárna nesmí být dle zákona uvedena do provozu bez vnitřního havarijního plánu, havarijního řádu a vnějšího havarijního plánu.196 K zajištění havarijní připravenosti je držitel povinen sledovat, měřit, hodnotit, ověřovat a zaznamenávat veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska jaderné bezpečnosti, provádět kontrolu jaderných materiálů a zdrojů ionizujícího záření, omezovat produkci radioaktivních odpadů nebo zajistit soustavný dohled a ověřování havarijní připravenosti.197 Ze souboru těchto údajů musí být vždy možné zhodnocení jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti.198 § 19 atomového zákona dále stanovuje specifické povinnosti pro případ vzniku radiační nehody a havárie a následnou likvidaci havárie, které doplňují ty základní pro držitele povolení. Držitel povolení je povinen v rozsahu a způsobem stanoveným schváleným vnitřním havarijním plánem neprodleně vyrozumět o vzniku nebo jenom podezření na vznik radiační havárie příslušné a dotčené úřady a Úřad. Dále neprodleně zajistit varování obyvatelstva v zóně havarijního plánování a zajistit likvidaci následků radiační nehody ve svých prostorách, zajistit monitorování ozáření zaměstnanců a dalších osob a úniků záření do životního prostředí. Dále má povinnost informovat dotčené orgány o výsledcích svého monitorování, o skutečném a očekávaném vývoji situace, o opatřeních přijatých na ochranu zaměstnanců a obyvatel, o opatřeních přijatých k likvidaci radiační nehody a o skutečném a očekávaném ozáření osob. Mezi další povinnosti patří kontrolovat a usměrňovat ozáření zaměstnanců a dalších osob atomový zákon NOVÁK, 1997, op. cit., s. 52, 53. 196 MIKA, POLÍVKA, 2010, op. cit., s. 115 – 117. 197 atomový zákon 198 NOVÁK, 1997, op. cit., s. 49. 194 195

64

podílejících se na likvidaci radiační nehody, spolupracovat při likvidaci následků radiační nehody a podílet se na činnosti celostátní radiační monitorovací sítě.199

200

Podrobný rozsah a způsob zajištění těchto povinností je stanoven zvlášť pro každou jadernou elektrárnu v jejím vnitřním havarijním plánu. Jaderné havárie jsou z důvodu enormní škody na životním prostředí a zdraví velmi přísně a dopodrobna regulovány. Stěžejní je stejně jako u zákona pro prevenci závažných havárií povolovací princip k činnostem dle atomového zákona. Důležitý je i zákaz jakýkoliv důležitých technických či bezpečnostních změn bez povolení Úřadu pro jadernou bezpečnost. Tím jsou technické zařízení a činnosti neustále kontrolovány. Dále schválení Úřadu podléhá vnitřní havarijní plán i havarijní řád. Důležitým preventivním opatřením je i systém ověřování havarijní připravenosti pravidelnými cvičeními. Obecně v rámci atomového zákona funguje větší interakce se správními orgány a veřejností skrze informační kampaně a snahu o připravení obyvatelstva na havárie a jejich varování. Dále existuje oznamovací povinnost provozovatele jaderné elektrárny vyrozumět pouze o podezření na vznik jaderné havárie. Existují zde i specifika jako přijmutí ochranných opatření před ozářením a následné kontrolování a usměrňování ozáření v případě vzniku havárie.

199 200

PEKÁREK a kol. 2007, op. cit. s. 151. atomový zákon

65

9 Ekologická újma v souvislosti s průmyslovými haváriemi Průmyslové havárie způsobují škody na majetku, zdraví či životech lidí a na životním prostředí. Na základě vzniku průmyslové havárie tak logicky původci havárie vzniká odpovědnost trestněprávní, správně právní a občanskoprávní. Z důvodu rozsáhlosti této práce nebude jednotlivým druhům odpovědnosti dle předpisů trestního, správního a občanského práva, věnována pozornost. Kapitola rozebírá pouze odpovědnost za ekologickou újmu, protože jedním z nejvážnějších následků průmyslových havárií je, že způsobují nenávratné ztráty na životním prostředí. Z důvodu nutnosti odčiňování těchto ztrát na životním prostředí zákon č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě zavádí nový institut a to ekologickou újmu. Zákon zavádí jednotnou rámcovou úpravu odpovědnosti za způsobení ekologické újmy a předcházení a napravování poškození životního prostředí vybranou provozní činností.

201

Byl implementován v roce 2008 na základě

požadavků evropské legislativy. Je vyjádřením požadavku sankcionovat právě nenávratné škody na životním prostředí, která u nás chyběla.202 V případě poškození životního prostředí průmyslovou havárií se tak už nemusí postupovat dle jednotlivých složkových zákonů, kde ukládání bylo vázáno ne na vznik ekologické újmy, ale na konkrétní porušení stanovených povinností. Zákon o předcházení ekologické újmě vychází z pojetí objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou na přírodních zdrojích konkrétně vodě, půdě nebo na chráněných druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodních stanovištích. Zákon také vychází z principů naturální restituce, prevence a „znečišťovatel platí.“ Klade se tak důraz na efektivní dekontaminaci a obnovení poškozeného životního prostředí skrze uvádění ho zpět do původního stavu. Princip „znečišťovatel platí.“ Znamená, že provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu anebo stačí její bezprostřední hrozbu, je finančně odpovědný a je povinen provádět preventivní a nápravná opatření, a nezáleží na tom, zda jednal úmyslně nebo nedbalostně, nebo zda porušil zákon nebo

201

JANČÁŘOVÁ, Ilona: Přelomový zákon o ekologické újmě. Právní rozhledy, r. 2008, č. 8. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. 202 DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 86.

66

povolení vydané na jeho základě nebo ne. Zákon ale na druhou stranu stanovuje i důvody, kdy mohou být tyto náklady proplaceny.203 Zákon o předcházení ekologické újmě stanovuje podmínky pro povinné osoby, tj. provozovatele činností uvedené v příloze č. 1 zákona, za kterých mají povinnost provádět preventivní a případně nápravná opatření. Jedná se činnosti, které podléhají integrovanému povolování, tedy i velké průmyslové podniky, skládky, spalovny odpadu nebo nakládání s nebezpečnými chemickými látkami.204 Vznik povinnosti prevence či nápravy ekologické újmy je v zásadě založen na principu objektivní odpovědnosti s možností liberace. Předpokladem je protiprávní jednání, vznik ekologické újmy a příčinná souvislost mezi jednáním a újmou. Povinnost k nápravě této ekologické újmy je dána činností uvedenou v příloze č. 1 a je dána především tehdy, když újma způsobena porušením právní povinnosti při realizace této provozní činnosti, tedy protiprávním jednáním provozovatele.205 Provozovatel odpovídá ale i tehdy, byla-li ekologická újma vyvolána právně kvalifikovanou událostí, která měla původ v prováděné činnosti. 206 Zákon určuje provozovateli činností uvedených v příloze několik povinností. Provozovatel má povinnost předcházet vzniku ekologické újmě a dle tohoto zákona přijímat preventivní opatření. Nezbytná preventivní opatření provozovatel provede v případě bezprostředně hrozící ekologické újmy. V první řadě má povinnost oznamovací a sdělí příslušnému orgánu informace o všech důležitých okolnostech bezprostřední hrozby. Dále provozovatel, který svou provozní činností způsobí ekologickou újmu, např. průmyslovou havárii musí přijmout příslušná nápravná opatření.

207

Je povinen neprodleně provést veškerá proveditelná nápravná opatření

k okamžité kontrole, omezení, odstranění nebo jinému zvládnutí havárie. Provozovatel, který takto způsobil ekologickou újmu nebo stačí její bezprostřední hrozbu, je povinen nést veškeré náklady.208

JANČÁŘOVÁ, 2008, op. cit. STEJSKAL, Vojtěch a Ondřej VÍCHA. Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, souvisícími předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko-právní odpovědnosti. 1. vyd. podle právního stavu platného k 1.2. 2009. Praha: Leges, 2009, s. 43, 44. 205 DAMOHORSKÝ a kol., 2010, op. cit., s. 88. 206 JANČÁŘOVÁ, 2008, op. cit. 207 § 6 zákona č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. 208 § 7 a 12 zákona o předcházení ekologické újmě 203 204

67

Zákon o předcházení ekologické újmě tedy v první řadě působí preventivně a stanovuje preventivní opatření pro omezení vzniku průmyslových havárií. Potom v případě vzniku havárie působí jako účinná sankce za škody na životním prostředí.

68

Závěr Právní úpravu regulující průmyslové havárie bych zhodnotila jako velmi komplexní a přitom velmi roztříštěnou. Právní úprava prevence průmyslových havárií opravdu prolíná obecné předpisy práva životního prostředí i speciální. Na základě obecných právních předpisů dochází k omezení vzniku průmyslových havárií již v rámci procesu EIA dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v rámci územního plánování dle stavebního zákona i v rámci integrovaného povolování dle zákona o integrované prevenci. Již v těchto raných fází průmyslového objektu či zařízení tak dochází k účinné prevenci průmyslových havárií. Skrze tyto procesy dochází

ke

kontrole

technického

zařízení,

k povinnosti

přijmout

opatření

pro předcházení haváriím či stanovení emisních limitů. Za důležité považuji především územní plánování, kdy dochází k dislokaci rizikových zařízení a tak k zabránění domino efektů. Ohledně řešení havárií nejen krizové zákony poskytují několik nástrojů. Když nestačí běžné prostředky, je zde možnost vyhlášení nouzového stavu či stavu nebezpečí. Problém je, že činnosti probíhající v rámci krizového řízení nejsou v žádném případě formalizované a naopak probíhají spíše nekonkrétní koordinační aktivity. Problém je také rozdílná metodika na jednotlivých stupních veřejné správy, kdy si každé úřady zpracovávají vlastní krizové plány. Je to dáno i složitostí systému i samotnou povahou havárie jako mimořádné události. Zlepšení se zde nabízí pouze častějšími cvičeními prověřující havarijní připravenost a kooperaci složek IZS nebo sjednocením a zkonkretizováním bezpečnostní metodiky, pokud je to vůbec možné. V případě závažných průmyslových havárií je také velmi důležité varování veřejnosti. Veřejnost je varována dle krizových zákonů i speciálních, kdy leží primární oznamovací povinnost na původci havárie. Důležitou součástí právní úpravy je dále povinnost sdělit zaměstnancům i občanům v zóně havarijního plánování, jak reagovat v případě havárie.

Tato povinnost je upravena v rámci speciální právní úpravy v

atomovém zákoně, zákoně o prevenci závažných havárií, vodním zákoně i zákoně o nakládání s těžebním odpadem. Informování a varování veřejnosti je tak opět upraveno velmi dopodrobna a největším problémem zůstává nedostatek zájmu o téma. Občan má 69

mnoho možností dozvědět se, jak se chovat a hlavně chránit v případě havárie. V reálu, kdo z nás ví co dělat v případě chemického úniku či jaderné havárie? Co se týče samotné havarijní připravenosti průmyslových objektů či zařízení, ty se zdají být také na velmi vysoké úrovni. Podmínky havarijní připravenosti a náležitosti havarijních plánů se liší v režimech vodního zákona, zákona o ochraně ovzduší, zákona o nakládání s těžebním odpadem, zákona o prevenci závažných havárií a atomového zákona. Tato roztříštěnost a rozdílnost úpravy je však dána odlišným charakterem upravovaných objektů a zařízení. Považuji to tak za kladné a účelné, protože právní úprava tak může vystihnout specifika uložiště odpadu, jaderné elektrárny, stacionárního zdroje i průmyslových objektů s vybranými chemickými látkami. Ke každému zákonu existuje ještě prováděcí právní předpis stanovující speciální požadavky havarijní připravenosti. Zákon o nakládání s těžebním odpadem například velmi podrobně stanovuje bezpečnostní opatření jako systém řízení bezpečnosti provozu a systém hlášení závažných nehod v případě havárií. Nutnost havarijního plánu je i přímo podmínkou povolení k činnosti dle tohoto zákona. Zákon o ochraně ovzduší zase podrobně upravuje podmínky pro provoz stacionárního zdroje zahrnující i havarijní připravenost. Podmínky jsou také pravidelně kontrolovány. Havarijní připravenost se také pravidelně ověřuje cvičeními. Například vnější havarijní plán pro jaderné zařízení, nebo pro objekty a zařízení, u kterých je možnost vzniku závažné havárie podle zákona o prevenci závažných havárií se prověřuje minimálně jednou za 3 roky. Zákon o prevenci závažných havárií stejně jako atomový zákon z důvodu velmi specifického předmětu úpravy je velmi samostatný a poskytuje komplexní úpravu. Oba mají specifickou kombinaci nástrojů prevence i opatření ke zvládání průmyslových havárií. Bezpečnostní zpráva, program i plán fyzické ochrany podchycují možnost vzniku havárie. Oba zákony také stanovují postupy požadovaného chování od zaměstnanců i dalších osob zdržující se v objektech v případě havárie. Za důležité také považuji spolupráci s krajským úřadem, který do havarijního plánu kraje zapracovává podklady poskytnuté od provozovatelů objektů či zařízení. Dochází tak k havarijní připravenosti ve větším měřítku i mimo objekt. Bezpečnostní programy a havarijní plány také zpracovávají odborníci a potřebují schválení příslušného krajského úřadu a v případě jaderné elektrárny i Úřadu pro jadernou energii. Také se k nim vyjadřují Ministerstvo životního prostředí, dotčené orgány a obce a veřejnost. Dle atomového zákona jsou obecně bezpečnostní pravidla vymezena nejpřísněji. Atomový zákon 70

například určuje zákaz jakýkoliv změn bez svolení Úřadu pro jadernou energii. Největší je i snaha o interakci s občany v zóně havarijního plánování a snaha připravit je na možnosti úniku či evakuaci. Velké nároky se také kladou na samotného provozovatele zařízení, který musí mít obrovské povědomí o právní úpravě. Například v případě, kdy si subjekt musí sám hlídat, zda zařízení patří do skupiny A nebo B dle zákona o prevenci závažných havárií a na základě toho podat návrh na zařazení do těchto skupin místně příslušnému krajskému úřadu. Samotný fakt nepodání přihlášky se stíhá sankcí. Důležitým bodem se také jeví povolovací princip, který je promítnut téměř celou právní úpravou, kdy například fyzické nebo právnické osoby mohou provádět pouze výčet činností na základě povolení Úřadu pro jadernou bezpečnost. Samotné zřízení úložného místa je založené na povolovacím principu dle zákona o nakládání s těžebním odpadem. Dochází tak k vysoké úrovni prevence a kontroly všech bezpečnostních požadavků, nutných vůbec pro povolení regulované činnosti. Teoreticky je tedy prevence havárií upravena velmi podrobně a komplexně a neshledávám v ní žádné výrazné mezery. Problém může nastat v případě nesprávného postupu ze strany provozovatele, zanedbání či chyby zaměstnance. To jsou bohužel faktory, které jde velmi těžko regulovat pomocí zákonů. K tomu aby provozovatel dodržoval všechny zákonné požadavky, vede sankční systém. Sankce za porušení prevence havárií jsou stanoveny ve zvláštních právních předpisech. Člověk sám a jeho chyby pak může být největší slabinou regulace průmyslových havárií. Řešením je pouze odpovědný a bezchybný přístup provozovatelů, zaměstnanců ale i kontrolních orgánů.

71

Seznam použité literatury Primární prameny: Usnesení č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 59/2006 Sb., zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 239/2000 Sb., zákon o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015].

72

Zákon č. 183/2006 Sb., zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 76/2002 Sb., zákon o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 123/1998 Sb., zákon o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 201/2012 Sb., zákon o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 157/2009 Sb., zákon o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 18/1997 Sb., zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Zákon č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015].

73

Vyhláška č. 415/2012 Sb., vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Vyhláška č. 428/2009 Sb., vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Vyhláška č. 99/1992 Sb., vyhláška Českého báňského úřadu o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Vyhláška č. 383/2001 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Vyhláška č. 294/2005 Sb., vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015]. Vyhláška č. 328/2001 Sb., vyhláška Ministerstva vnitra o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2015].

Sekundární prameny: BAHÝĽ, Ján, Lenka BAHÝĽOVÁ a Tomáš KOCOUREK. Příklady a judikatura z práva životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 208 s. ISBN 978-80-87212-46-2. 74

BARTLOVÁ, Ivana. Prevence a připravenost na závažné havárie. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2008, 47 s. ISBN 978-80-7385-049-4. BÍLÝ, Jiří, Štěpán KAVAN a Roman SVATOŠ. Veřejná správa a bezpečnost státu jako součást udržitelného rozvoje. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2013, s. 69. ČAPOUN, Tomáš. Chemické havárie. Vyd. 1. Praha: MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2009, 149 s. ISBN 978-80-86640-64-8. DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, 545 s. ISBN 80-7179-747-2. DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 678 s. ISBN 978-80-7400-338-7. HORÁK, Rudolf a kol. Krizové plánování. Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2007, 285 s. ISBN 978-80-7231-178-1. JAKUBCOVÁ, Lenka a Ján ŠUGÁR. Bezpečnost a krizové řízení. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2013, 152 s. ISBN 978-80-7251-400-7. JANČÁŘOVÁ, Ilona. Přístup k informacím o životním prostředí: (sborník z konference). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 83 s. ISBN 80-210-2046-6. JANČÁŘOVÁ, Ilona. Staré ekologické zátěže v kontextu americké, evropské a mezinárodní právní úpravy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 220 s. ISBN 978-80-210-4509-5. JANČÁŘOVÁ, Ilona. Účast veřejnosti při ochraně životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 153 s. ISBN 80-210-2947-1.

75

JURNÍKOVÁ, Jana. Správní právo: zvláštní část. 6., dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 399 s. ISBN 978-80-210-4847-8. KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 1 díl. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 901 s. ISBN 978-80-7380-140-3. KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2 díl. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 1441 s. ISBN 978-80-7380-140-3. KLÍMA, Karel. Ústavní právo. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, 759 s. ISBN 80-7380-000-4. KROUPA, Miroslav a Milan ŘÍHA. Integrovaný záchranný systém. 4., aktualiz. vyd. Praha: Armex, 2011, 118 s. ISBN 978-80-87451-01-4. KRUŽÍKOVÁ, Eva, Eva ADAMOVÁ a Jan KOMÁREK. Právo životního prostředí Evropských společenství: praktický průvodce. Praha: Linde, 2003, 410 s. ISBN 807201-430-7. MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 852 s. ISBN 978-80-7357-985-2. MAREK, Karel a Petr PRŮCHA. Stavební právo v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 400 s. ISBN 978-80-87576-00-7. MARŠÁK, Jan a Jan SLAVÍK. Integrovaná prevence a omezování znečištění: stručný průvodce provozovatele zařízení s praktickými výklady zákona o integrované prevenci. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2007, 46 s. ISBN 978-80-7212-463-3. MAŠEK, Ivan, Otakar J MIKA a Miloš ZEMAN. Prevence závažných průmyslových havárií. Vyd. 1. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2006, 98 s. ISBN 80-214-3336-1.

76

MELKES, Vladimír a Otakar J MIKA. Prevence závažných průmyslových havárií. Brno: Univerzita obrany, 2005, 122 s. ISBN 80-7231-038-0. MIKA, Otakar J a Lubomír POLÍVKA. Radiační a chemické havárie. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2010, 169 s. ISBN 978-80-7251-321-5. MIKA, Otakar J. Průmyslové havárie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2003, 126 s. ISBN 807254-455-1. NOVÁK, Ivan a kol. Atomový zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Codex, 1997, 133 s. ISBN 80-85963-28-0. PEKÁREK, Milan, Iveta BLÁHOVÁ a Ivana PRŮCHOVÁ. Pozemkové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 334 s. ISBN 978-80-7380-253-0. PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 1. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 323 s. ISBN 978-80-210-4926-0. PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 379 s. ISBN 80-210-3978-7. PEKÁREK, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3 díl. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. ISBN 978-80-210-4299-5. PETRŽÍLEK, Petr, Jiří GUTH a Gabriela TÝCOVÁ. Předpisy o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. Praha: ABFARCH, 2002, 149 s. ISBN 80-86165-42-6. PROCHÁZKOVÁ, Dana a kol. Nebezpečné chemické látky a chemické přípravky a průmyslové nehody. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2008, 418 s. ISBN 978-807251-275-1.

77

PROCHÁZKOVÁ, Dana. Krizové řízení, havarijní plánování a ochrana obyvatelstva. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2009, 111 s. ISBN 978-80-86708-86-7. ROSICKÁ, Zdena. Krizové řízení a ochrana obyvatelstva: učebnice. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2007, 173 s. ISBN 978-80-87001-07-3. STEJSKAL, Vojtěch a Ondřej VÍCHA. Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, souvisícími předpisy a s úvodem do problematiky ekologickoprávní odpovědnosti. 1. vyd. podle právního stavu platného k 1. 2. 2009. Praha: Leges, 2009, 333 s. ISBN 9788087212073. ŠTĚTINA, Jiří. Zdravotnictví a integrovaný záchranný systém při hromadných neštěstích a katastrofách. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 557 s., [24] s. obr. příl. ISBN 97880-247-4578-7. ŠTURMA, Pavel a kol. Mezinárodní právo životního prostředí. 1. část. 1. vyd. Beroun: IFEC, 2004, 194 s. ISBN 80-903409-2-x.

Elektronické prameny: JANČÁŘOVÁ, Ilona: Přelomový zákon o ekologické újmě. Právní rozhledy, r. 2008, č. 8. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. Nakladatelství C. H. Beck. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=nrptembqhbpxa4s7hbpxg5dsl5uws KOCOUREK, Tomáš: Omezení vlastnického práva z důvodu ochrany životního prostředí. Právní rozhledy, r. 2010, č. 6. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. Nakladatelství C. H. Beck. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=nrptembrgbpxa4s7gzpxg5dsl4ytsni&groupIndex=264&rowInd ex=0 78

MATES, Pavel. Orgány obce v krizovém řízení. Právní rozhledy, r. 2009, č. 17. In: Beck – online [online právní informační systém] [cit. 30. 3. 2015]. Nakladatelství C. H. Beck. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=nrptembqhfpxa4s7ge3v643uojptmmjv&groupIndex=3&rowInd ex=0 Pojmy: Krizové plánování. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/krizove-planovani.aspx STÁTNÍ ÚŘAD PRO JADERNOU BEZPEČNOST. Zpráva o výsledcích činnosti SÚJB při výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a radiační ochranou za rok 2013.: část 1 [online]. [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zpravy/vyrocni_zpravy/ceske/VZ_SUJB_2013 _cast_I.pdf

Soudní rozhodnutí: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 1997, č.j. 6 A 68/2000-53, ve věci Občanského sdružení J. v Č. proti Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, 2007 [cit. 14. 2. 2015] Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls=JudikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&c islofull=6+A+68%2f2000-5&pagesource=0 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 7. 2006, č. 19101/03 ve věci sdružení Jihočeské matky vs. Česká republika. In: BAHÝĽ, Ján, Lenka BAHÝĽOVÁ a Tomáš KOCOUREK. Příklady a judikatura z práva životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 208 s. ISBN 978-80-87212-46-2. (str. 200)

79