MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TECHNICKÉ A INFORMAČNÍ VÝCHOVY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TECHNICKÉ A INFORMAČNÍ VÝCHOVY

DOMÁCÍ DÍLNIČKA Bakalářská práce

Brno 2013

VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Ing. Jiří Hrbáček, Ph.D.

VYPRACOVALA: Lucie Večeřová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a k vypracování jsem pouţila jen prameny uvedené v seznamu pouţité literatury. Bakalářskou práci jsem zpracovala se souladem Disciplinárního řádu pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity ve znění platném od 15. 5. 2009. Souhlasím s tím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Okříškách dne 4. 12. 2013

………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Na úvod mé bakalářské práce bych ráda poděkovala doc. Ing. Jiřímu Hrbáčkovi, Ph.D. za inspiraci pro téma mé bakalářské práce a za pomoc při jejím zpracování.

Bibliografický záznam VEČEŘOVÁ Lucie. Domácí dílnička: bakalářská práce. Brno:Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy. Vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Jiří Hrbáček, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce ˮDomácí dílničkaˮ se zabývá návrhem a vybavením dílničky do bytu, menších prostor. Návrh dílničky je určen pro chlapce a dívky druhého stupně základní školy. Součástí bakalářské práce jsou i kapitoly Bezpečnost a hygiena práce.

Annotation This bachelor thesis called “Home workshop“ deals with proposal how to prepare and equip workroom in a small flat or in a small space. The proposal of workroom is specified for boys and girls in primary school, especially at the age of 12-15 years. This work also describes occupational health and safety.

Klíčová slova Domácí dílnička, bezpečnost, manuální činnost, chlapci, dívky, ruční práce, první pomoc.

Keywords Home workshop, safety, manual work, boys, girls, handicrafts, first aid.

Obsah 1. Úvod ........................................................................................................ 5 2. Dílnička v kontextu s RVP a základní školou..................................... 6 3. Bezpečnost a hygiena práce .................................................................. 9 3.1. Pravidla bezpečnosti ............................................................................................ 9 3.2. Správné sezení a osvětlení při práci ................................................................... 10 3.3. První pomoc při úrazech v dílně ........................................................................ 13

4. Domácí dílnička pro údržbu a provoz domácnosti .......................... 20 5. Domácí dílnička pro chlapce .............................................................. 21 5.1. Domácí dílnička pro práci se dřevem ................................................................ 21 5.2. Domácí dílnička pro prácí s elektronikou .......................................................... 30

6. Domácí dílnička pro dívky ................................................................. 37 6.1. Domácí dílnička na výrobu šperků .................................................................... 37 6.2. Domácí dílnička na výrobu Patchworku a šití ................................................... 46

7. Další návrhy na domácí dílničku ....................................................... 55 8. Závěr ..................................................................................................... 56 Použitá literatura..................................................................................... 57 Použité internetové zdroje ...................................................................... 59 Použité zdroje obrázků ........................................................................... 60 Přílohy ...................................................................................................... 62 1. Prostorové řešení ................................................................................................... 62 2. Vlastní návrhy ....................................................................................................... 67

1. Úvod Cílem bakalářské práce je návrh vybavení domácí dílničky, pro chlapce a dívky, ţáky druhého stupně základní školy. Návrh bude řešen s ohledem na vyuţití činností, které jsou ţákům známé ze základní školy z pracovních činností, podle Rámcového vzdělávacího programu, ale i pro drobné ruční a domácí práce v rámci zájmových krouţků a jejich samostatné činnosti. Dílnička také dobře poslouţí pro drobné opravy a údrţbu v domácnosti. Návrh bude zpracován se zřetelem na často velmi omezené prostorové moţnosti v domácnostech. Nezanedbatelným předpokladem je také navrhnout vybavení s ohledem na bezpečnost práce.

5

2. Dílnička v kontextu s RVP a základní školou Dílna má v kontextu volnočasových aktivit (školních i mimoškolních) zvláštní význam zejména proto, ţe na rozdíl od aktivit sportovních (orientovaných na rekreaci psychofyzických sil nebo na výkon), je aktivita zaměřená pouze na rukodělné činnosti nebo na relaxaci, má zvláštní duchovní náboj. (Babyrádová, 2005, str. 126) Dílna také můţe fungovat jako skvělý prostředek pro zvýšení sebevědomí, sebepoznání, ale i sebehodnocení. Zároveň zvyšujete dobu koncentrace, posilujete se v rozhodování, zvyšujete své technologické dovednosti a znalosti. „Cíle dílny chápeme v několika dimenzích: - vypěstování schopností výtvarné reflexe - nalezení linie vlastní autentičnosti - kultivace schopností volby techniky a kombinace technik při formování výtvarného záměru - vypěstování sebekázně a schopností sebekritiky v tvorbě - vypěstování schopností vnímat a přijímat umělecké dílo jako svébytnou výpověď ve světě - prohloubení úrovně znalostí umění“ (Babyrádová, 2005, str. 26) „Technika je základem pokroku, její vývoj je těsně spjat s vývojem společnosti.“ (Friedmann, 2003, str. 17) Dříve se technika týkala spíše řemeslné práce nebo umělecké tvorby. Dnes technika obsahuje širokou škálu dovedností a praktik, které člověku slouţí k usnadnění práce. Proto je velmi důleţité zvláště u mladé populace utvářet vztah k technice. Jen díky ní lze ţít plnohodnotný ţivot, zapadnout do dnešní společnosti. „Člověk doslova žije s technikou od okamžiku, kdy se z primáta stal biologický druh HOMO.“ (Paturi, 1993, str. 7) Jako pomocník pro návrh vybavení domácí dílničky mi slouţil Rámcový vzdělávací program, především kapitola Práce s technickými materiály. Tato kapitola obsahuje rozeznávání různých druhů materiálů, určování jejich vlastností, technické nákresy a práce s vhodnými nástroji a nářadím. Ze třetí kapitoly Elektronika kolem nás lze pouţít části – elektronické součástky a jejich vlastnosti, základní sestavení a zapojení, modelová montáţ základních obvodů, pomůcky a nářadí. Tato kapitola

6

obsahuje i první pomoc při zásahu elektrickým proudem. Částečně lze vyuţít i kapitolu Svět práce. Díky této kapitole můţe učitel motivovat ţáky k manuálním pracím. Pro dobrou motivaci slouţí i volitelný předmět technické činnosti. „Předmět má žákům poskytnout široký prostor pro rozvinutí již získaných manuálních a praktických dovedností a uplatnění jejich vlastních zkušeností, vědomostí i poznatků v samotné tvořivé činnosti. Předmět má ve své komplexnosti přispět k profesní orientaci žáků.“ (Friedmann, 2003, str. 32) Toto všechno přispívá k tomu, aby si ţáci doma vytvořili svoji domácí dílničku a věnovali se manuální činnosti i ve svém volném čase. Později se z jejich koníčka můţe stát jejich profese. V dnešní době jsou lidé, kteří jsou schopni technicky tvořit, vymýšlet nové nápady i postupy, velice ceněni. Na trhu stále ubývá schopných a kvalitních řemeslníků. Samotný předmět technická výchova má ţákovi pomoc v jeho profesní orientaci. Ukázat mu zákoutí manuální práce. Bohuţel dotace hodin na základních školách není k tomu dostačující. Domácí dílnička by mohla ţákovi napomoci ještě lépe se zorientovat, probudit v něm jeho skryté vlohy. Protoţe „kreativita nevzniká ze vzduchoprázdna, ale pramení z důslednosti a struktury. Všichni žáci jsou potencionálně schopni tvůrčího myšlení.“ (Hunterová 1999, str. 79) Díky domácí dílničce si upevní právě důslednost a strukturu postupů. Sami si zvolí, jaký postup práce jim nejvíce vyhovuje. V domácím prostředí jsou uvolnění, k práci nejsou nuceni, o to více je práce baví. Vyučovací proces v technických předmětech na ZŠ Od těchto procesů se odráţí technické postupy a organizační formy, které ţáci pouţívají v domácí dílničce. Model vyučovacího procesu: 1. Stanovení potřeb žáků, 2. stanovení učebního cíle, 3. výběr učebních pomůcek, 4. příprava na učební činnosti, 5. vedení učebních činností, 6. zhodnocení stupně dosažení učebního cíle. (Cangelosi, 1993, str. 22) Vyučovací proces je tvořen společnou činností učitele a ţáka. Učitel řídí proces osvojování si vědomostí a ţák si vědomosti osvojuje. Doma při vlastní tvorbě si své vědomosti upevňuje. K tomu je právě domácí dílnička velmi vhodná, díky ní si 7

dovednosti upevní a zafixuje. „Dovednosti jsou cvikem získané motorické nebo myšlenkové struktury, které umožňují rychlé a kvalitní provádění určité činnosti. Cvikem lze utvořit návyk jako schopnost určité činnosti automaticky, samočinně bez uvažování a rozhodování.“ (Friedmann, 2003, str. 35) Některé faktory působící na motivaci ţáků učitel nemůţe ovlivnit. Těmi faktory jsou například rodina, prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, předchozí zkušenosti. Bohuţel tyto faktory nemůţete změnit, ale i tak máte šanci uspět. (Hunterová, 1999, str. 22) Musíte vyuţít všechny ostatní, především pozitivní faktory k tomu, abyste ţáka namotivovali ke konkrétní činnosti, i kdyţ z minulosti k ní má negativní postoj. Jako nejlepší faktor pro motivaci se jeví úspěch. Pokud dítě zaţije pocit úspěchu, jeho motivace pro další práci se obvykle zvýší. Máme šest faktorů, které pozitivně nebo naopak negativně ovlivňují motivaci k práci a tvořivosti: 1. Míra nejistoty, 2. průvodní pocity, 3. úspěch, 4. zájem, 5. znalost výsledků vlastní práce, 6. vnitřní a vnější motivace. (Hunterová, 1999, str. 21 - 31) Moţnosti a procesy domácí dílničky jsou široké. Záleţí hlavně na správné první motivaci dítěte. Dítěti je jen ku prospěchu mít doma svůj pracovní kout – domácí dílničku. Jak uţ bylo výše zmíněno, můţe v něm probudit skryté vlohy a talent, o kterém jste dosud nevěděli a napomoci mu při volbě povolání.

8

3. Bezpečnost a hygiena práce 3.1. Pravidla bezpečnosti Bezpečnost a hygiena je při práci velmi důleţitá. I kdyţ pracujete doma pro radost, tak je zapotřebí dodrţovat základní zásady bezpečnosti. Do těchto zásad spadá i správné sezení a osvětlení při práci. Patří sem i zásady první pomoci. Pokud totiţ dojde k úrazu, i přes dodrţování bezpečnostních zásad, je zapotřebí vědět, jak poskytnout první pomoc. Hlavní je ovšem předejít zbytečným úrazům. „Bezpečnost technických zařízení je zajišťována stanovením technických a jiných dalších požadavků na jejich projekci, konstrukci, provedení, umístění v provozu a pracovní činnost na nich prováděných (používáním).“ (Janáková 1999, str. 26) Tyto uvedené poţadavky vyplývají z předpisu a vyhlášek Českého úřadu bezpečnosti práce a z Českého báňského úřadu, i z návodů na pouţití konkrétního technického zařízení. Tento návod k pouţití si před zapojením nebo sestavením technického zařízení vţdy důkladně přečtěte. Neţ se tedy začne technické zařízení pouţívat, je nutné dodrţet tyto zásady bezpečnosti: 1. prohlédněte výrobek, není-li někde poškozen, 2. zkontrolujete napájecí kabel (šňůru) zařízení, jestli není někde poškozena, a můţete ji vloţit bezpečně do zásuvky, 3. ujistěte se, ţe všechny díly dobře drţí a není nic uvolněného, 4. pokud pouţíváte prodluţovací šňůru, zkontrolujte, jestli není poškozena. Vyvarujte se takovému stavu, aby nedošlo k ohroţení zdraví při práci. Takový to stav je ten, je-li způsobený vlastností, charakterem materiálu, z něhoţ je zařízení vyrobeno, nebo charakter zpracovávaného materiálu, pracovní metody, pracoviště, které vyvolávají potenciální nebezpečí úrazu, poškození majetku a zdraví. (Janáková 1999, str. 149) Pro prevenci před úrazem slouţí nařízení pro ochranu a bezpečnost zdraví při práci. Bezpečnostní zásady při práci: 1. před prací a během ní, nikdy neuţívejte alkohol ani jiné návykové látky, 2. pouţívejte stanovené bezpečnostní pomůcky (ochranné brýle, rukavice, atd.), 3. při práci nekuřte, 4. nepijte a nejezte při práci, 5. své pracovní místo si po sobě vţdy řádně ukliďte (neodkládejte krabice na zem, nenechávejte otevřené nádoby s vodou nebo jinou tekutinou na stole), 9

6. snaţte se vţdy pracovat tak, aby nedošlo k poranění při práci. Hygiena práce „Hygiena = souhrn zásad důležitých pro udržení zdraví člověka.“ (Krejčíková 2009, str. 36) Po práci si vţdy řádně umyjte ruce a je-li to nutné, ruce ošetříte krémem. Důleţitý je také pravidelný úklid na pracovišti. Úklidové prostředky ihned po úklidu uloţte na místo určení, nenechávejte je po úklidu na pracovním stole. Pokud pracujete s agresivními čisticími prostředky, pouţívejte ochranné rukavice. Odpadky ukládejte rovnou do koše, nikoliv jinam. Dodrţování pořádku a hygieny vám do budoucna usnadní práci a ochrání vaše zdraví. 3.2. Správné sezení a osvětlení při práci Správné sezení Pro předejití potíţí se zády, bolesti zad při práci a dřívější únavě se ukazuje správné sezení a dobře zvolená pracovní ţidle jako ten nejlepší základ. Výběrem vhodné ţidle to vše začíná a dodrţováním zásad správného sezení končí. Ţidli volte podle věku dítěte. Dnes uţ existují ţidle s nastavitelnou výškou sedáku i opěradla. Tyto ţidle s dítětem rostou. Ţidle by měla být hlavně bezpečná a stabilní. Při jejím výběru dbejte na vhodný, pro dítě příjemný materiál. Ţidle, především opěrka, by měla být z prodyšného materiálu. Zabraňuje zbytečnému pocení v letních dnech. Pod ţidli doporučuji zakoupit podloţku na ochranu podlahy. Zabrání jejímu případnému zničení, které můţe nastat upuštěním nástroje nebo materiálu. Při práci vţdy stůjte nebo seďte rovně, nehrbte se. Zásady správného sezení při práci a výběru vhodné ţidle 1. Opěrák musí být správně tvarovaný – bederní opěrka vţdy musí správně kopírovat tvar páteře, opěrák musí být dobře tvarovatelný a výškově nastavitelný. „Úhel mezi sedací polohou a zádovou opěrkou má být větší než devadesát stupňů (sto deset stupňů až sto padesát stupňů).“ (Markvart 1987, str. 90) 2. Správně tvarovaný sedák – musí být pohodlný, ze sedáku nesmíte klouzat dolů ze ţidle na její okraj. Hrana sedáku nesmí sedícího tlačit do nohou. Kyčle by měly být v úrovni kolen nebo o malý kousek výše. (Kopecký 2010, str. 46)

10

3. Správný posed - při práci je správný posed vzadu, hýţdě musí být úplně na celé ploše sedáku a dotýkat se vzadu bederní opěrky. Nohy jsou rozkročené na šířku boků. (www.ergozidle.cz) 4. Nastavení správné výšky ţidle – správnou výšku ţidle volíme s ohledem na sklon stehen. Stehna a lýtka svírají úhel devadesát stupňů. Chodidla se dotýkají celou plochou podlahy. 5. Správná výška stolu – ruce musí leţet pohodlně na desce. Paţe volně svírají úhel devadesát stupňů s předloktím. Pokud je úhel rukou menší, dojde k dřívější únavě. 6. Područka - ta slouţí k nadlehčování rukou. Područka ovšem neslouţí k opírání zápěstí. Konce područek by měly být pro větší pohodlí zaoblené. Nastavení sedáku, opěradla či područky je individuální podle výšky a hmotnosti uţivatele. Proto si vţdy nastavte ţidli podle svých potřeb. „Ramena jsou uvolněna, lehce stlačena vzad a dolů.“ (Kopecký 2010, str. 46) Není vhodné sedět ve strnulé poloze bez hnutí. Je vhodnější střídat vzpřímený sed se sedem se sklonem vpřed, ohnutím směrem k zemi. Tomuto způsobu sezení se říká dynamické. Cvičení po práci nebo během práce Ţidle nám můţe poslouţit nejen k sezení, ale i jako nástroj k protaţení. Po dlouhém sezení se doporučuje protaţení dvě aţ tři minuty jednou za hodinu. (www.design-interior.cz) Při sezení na ţidli si uvolněte hlavu a vytáhněte ji směrem vzhůru. Pak ji naklánějte postupně na pravou a levou stranu, bez zvedání ramen. Potom přejděte pozvolně na půlkruhy hlavou zprava do leva a zpět. Od krku přejděte k protaţení rukou. Nejprve začněte krouţit rukama v loktech, potom v paţích. (Kopecký 2010, str. 48) Další cviky na protaţení je moţné provádět při sedu na ţidli. Vzpaţte levou ruku, pravou rukou se uchopte za zápěstí vzpaţené levé ruky. Zvolna úklonem vpravo a tahem pravé ruky protáhnete levou část trupu. Tento cvik opakujte několikrát za sebou a prostřídejte přitom strany. (Kopecký 2010, str. 50) Po protaţení rukou následuje protaţení nohou. Zvedejte střídavě levou, potom pravou nohu do vodorovné polohy a v této poloze chvíli setrvejte. Protaţení se doporučuje i ve stoje. Rukama se opřete o opěradlo ţidle a předkloňte se. Dávejte pozor na odjetí ţidle a

11

případné pády. Někdy také postačí se jen na chvíli postavit a zase se posadit. (Kopecký 2010, str. 51) Pokud uţ stojíte, otočte trupem na obě strany.

Obrázek 1: Cvičení při sezení (http://www.ergozidle.cz)

Špatné sezení má za následek bolest zad, celkově rychlejší únavu, únavu a bolest svalů. Naopak při správném sezení se pracujícímu lépe dýchá, krev tělem lépe cirkuluje, šlachy a svaly jsou uvolněné, to má za následek delší pracovní výdrţ.

Obrázek 2: Správné sezení (http://www.deseti-prsty.cz)

Osvětlení Osvětlení se dělí na denní (sluneční svit), je nejlevnější, pro oči příjemný, a umělé (ţárovky, zářivky). Kombinací obou vzniká smíšené osvětlení. Na kvalitu denního osvětlení má vliv více faktorů, a to mnoţství a čistota oken v místnosti, volba povrchu pracovního stolu a v neposlední řadě výmalba (čím tmavší výmalba, tím méně světla). (Markvart 1987, str. 82) Výhodou umělého osvětlení je stálost a rovnoměrnost. Toto osvětlení je doplněním denního světla, při jeho nedostatku. Volbou ţárovky volíte intenzitu osvětlení. (Markvart 1987, str. 83)

12

Správné osvětlení Osvětlení by mělo být rovnoměrné, stálé, co nejméně stíněné. Doporučená barva osvětlení má být co nejpřirozenější. Nesmí být příliš jasné, aby neunavovalo oči. Jako nejlepší nastavení se jeví takové, kdy je osvětlena co největší plocha pracovní desky. Pravákům nejvíce vyhovuje umístění lampičky na levé straně a naopak. Výška osvětlení se doporučuje čtyřicet aţ padesát centimetrů, úhel dopadu potom šedesát aţ sedmdesát stupňů. (www.zenacentrum.cz) Při práci oceníte lampičku s otočným kloubem, kterou lze různě manipulovat podle potřeby a druhu práce. Ta se jeví jako nejvhodnější stolní osvětlení. Nedoporučuje se při práci svítit si jen stolní lampou. Pro správné osvětlení pouţijte kombinaci lampy i lustru. Pracovní stůl Pracovní desku je vhodné zvolit takovou, která bude odolná proti poškrábání a brzkému zničení. Deska by neměla být z lesklého materiálu, ten by odráţel světlo nepříjemně do očí. Podle získaných zkušeností je nejvhodnější při práci pouţívat ještě podloţku. Například během pájení zabráníte zničení stolu při ukápnutí cínu. Mezi stolem a nohama musí být dostatek prostoru. Pokud uţ doma máte obyčejný kancelářský stůl a nechcete investovat do pracovního stolu, nejlepší je si na celou pracovní plochu pořídit podloţku. Podloţka by měla být pro vás příjemná a vhodně přizpůsobená pro vaši práci. 3.3. První pomoc při úrazech v dílně „První pomoc = soubor činností nutných pro záchranu zdraví nebo lidského života.“ (Krejčíková 2009, str. 36) Pro připomenutí, číslo na záchrannou sluţbu je 155, na hasiče 150 a na polici 158. Pokud potřebujete více sloţek, nebo v šoku zapomenete číslo záchranné sluţby, můţete volat 112. Doporučuje se mít tato čísla pro jistotu napsaná na lékárničce. „První pomoc zahrnuje především neodkladné a jednoduché postupy na místě, nevyžaduje proto rozsáhlé medicínské znalosti.“ (McNab 2006, str. 25) Ale základní znalosti jsou nezbytné pro záchranu zdraví a ţivota. Popáleniny Popáleniny mohou vzniknout při práci s pájkou, o hrot pájky nebo ukápnutím cínu, tavnou pistolí, horkovzdušnou pistolí. Při řezání se pilka silně zahřívá, i o ni se lze popálit. Zvýšená opatrnost při práci s těmito nástroji je na místě. Pro zabránění a

13

předejití úrazu při práci dbejte na vhodné oblečení. Noste dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty. Při práci s horkovzdušnou pistolí pouţívejte ochranné brýle a rukavice. Popáleniny se projevují zarudnutím, aţ puchýři na kůţi. Popáleniny se dělí podle rozsahu a závaţnosti. Ošetříte je ochlazením vodou, pokud máte k dispozici led, můţete ho pouţít na ochlazení. Ochlazení je dlouhodobé (v minutách), rozhodně ho neuspěchejte. Led nepřikládejte přímo na ránu, ale zabalte do utěrky nebo obvazu. „Lpící oděv nestrháváme, mohli bychom poškozenou kůži ještě více porušit.“ (Brabec 1999, str. 8) Vzniklé puchýře nestrhávejte ani nepropichujte, tvoří totiţ přirozený kryt popáleniny. Pokud máte k dispozici Pantenol můţete ho pouţít na ošetření, příjemně ránu ochladí. Nikdy neošetřujte popáleninu zásypem ani mastí. Po ochlazení zakryjte ránu sterilním obvazem, náplastí. „ U popálené ruky nebo nohy vložte před obvázáním mezi jednotlivé prsty kousky obvazu, abyste předešli jejich odření nebo slepení.“ (McNab 2006, str. 106) Pokud jsou popáleniny velkého a hlubokého rozsahu vyhledejte pomoc doktora, navštivte nemocnici. (Brabec 1999, str. 8) Krvácející rány Řezné rány dělíme na povrchové, hluboké, podkoţní. „Ránou rozumíme porušení celistvosti kůže, sliznice nebo tělesného ústrojí způsobené většinou účinkem mechanických sil.“ (Brabec 1999, str. 25) Dělí se ale i na bodné, sečné a řezné. Řezné rány nejčastěji vznikají při práci s ostrými nástroji. Vţdy při práci s těmito nástroji musí být zvýšená opatrnost a zároveň soustředěnost. Bodné rány mohou vzniknout dlátem, šroubovákem. Pro prevenci před těmito úrazy noste pevnou obuv, nemiřte při opracování dřeva nástroji proti sobě. Dlouhé vlasy musí být staţeny dozadu. Za vhodné oblečení se povaţuje dlouhý rukáv, nejlépe košile s upnutým koncem rukávu, dlouhé kalhoty. Pevná obuv se doporučuje i při práci v domácí dílničce v bytě. Dnes jsou k dostání prodyšné, pevné pracovní boty. Ty jsou vhodné i pro domácí nošení. Pantofle nejsou moc vhodné. Vzniklou řeznou ránu ošetřete vodou, potom pouţijte desinfekci. Ránu nechte zaschnout. Potom následně zalepte, můţete ji natřít roztokem. Jsou-li v ní nečistoty, drobná tělesa, vyčistěte je kartáčkem a mýdlem. Do rány nikdy nevkládejte vatu. Je-li rána hluboká a velká, zastavte krvácení, obvaţte sterilním obvazem a neprodleně vyhledejte lékaře. Při silném krvácení je nejdůleţitější ho co nejdříve zastavit. Postiţeného uloţte do autotransfuzní polohy a zavolejte rychlou záchrannou sluţbu. 14

Krvácení se dělí na vnější tepenné krvácení a na vnější ţilní krvácení. Tepenné krvácení se od ţilního liší. Krev je světlá aţ jasně červená. Krev z rány vystřikuje a pulzuje. Při krvácení z velkých tepen můţe člověk během šedesáti vteřin vykrvácet. Při tepenném krvácení stiskněte poranění prstem přímo v ráně. Vhodnější je prst obalit kapesníkem, abyste ránu lépe utěsnili. Pokud se Vám tímto způsobem povede krvácení zcela zastavit, nikdy stisk nepovolujte a vyčkejte příjezdu RZP. Krvácení můţete zastavit i tlakovým obvazem. Správné přiloţení umoţní zastavit krvácení ze všech tepen. Tlakový obvaz nesmí prosakovat krví. Na sebe lze přiloţit maximálně tři tlakové vrstvy tlakových obvazů. Pokud se vám tímto způsoben nedaří krvácení zastavit, snaţte se najít jiný způsob. Tepenné krvácení lze zastavit škrtidlem. To ovšem pouţijte jako poslední moţnost a dále v těchto případech: extrémní krvácení z velkých tepen (stehenní, paţní), při amputaci končetiny, při otevřené zlomenině. Zaškrcovadlo přikládejte vţdy nad ránu, směrem k srdci, ne však na kloub. Pouţijete-li zaškrcovadlo dobře, končetina bude mít bledou barvu, bude chladná. Po zaškrcení končetinu znehybněte. Zapište si čas, kdy jste končetinu zaškrtili. Pokud by krvácení přestalo, nikdy nesmíte zaškrcovadlo povolit, to smí jen lékař. Mohl by nastat šok. Při vnějším ţilním krvácení krev volně z rány vytéká, má tmavou barvu. Obvykle krvácení neohroţuje lidský ţivot. Při ţilním krvácení zvedněte poraněnou končetinu do výšky. Krvácení se buď zastaví, nebo výrazně omezí. Na ránu přikládejte tlakový obvaz a znehybněte končetinu. Tlakový obvaz zamezí nasátí vzduchu do rány, tím se zabrání vzduchové embolii. Zásah elektrickým proudem Elektrický proud je velmi nebezpečný, o to více, ţe není vidět. Zásahu elektrickým proudem jde předejít pravidelnou kontrolou šňůr elektrických přístrojů předtím, neţ je pouţijete. K poškození šňůry můţe dojít velmi snadno a to naříznutím, přestřihnutím. První, co musíte neprodleně udělat, je přerušit elektrický obvod – vypnout vypínač, jistič, stisknout tlačítko stop, odsunout vodič nevodivým předmětem. Musíte zajistit, aby po přerušení elektrického obvodu postiţený neupadl. Pokud je postiţený v bezvědomí, uloţte jej do stabilizované polohy a zavolejte RZP. Aţ do příjezdu neustále hlídejte základní ţivotní funkce. Po zásahu postupujte podle zásady Pěti T, to jest 1. tišení bolesti – nepodávejte léky, 2. tlumení strachu, 15

3. teplo – pouţijte přikrývka, 4. ticho – nekřičte, netelefonujte nahlas, 5. transport. S postiţeným hýbejte co nejméně, uvolněte mu oděv. Pokud postiţený nejeví známky ţivota, okamţitě zahajte resuscitaci. Je-li postiţený při vědomí a nejeví příznaky úrazu, i tak okamţitě vyhledejte lékařskou pomoc. Odpor těla určuje přeţití, sniţuje se při poţití alkoholu, horečce, nadměrném pocení, únavě, nemoci. Srdeční masáţ a umělé dýchání Zástava srdce můţe nastat po zásahu elektrickým proudem, při zkolabování srdečního oběhu. Nastane-li zástava srdce, neprodleně zahajte resuscitaci, mozek vydrţí bez přísunu kyslíku maximálně tři aţ čtyři minuty, pak můţe dojít k jeho trvalému poškození. „Při zástavě dechu je postižený v bezvědomí, dýchání je lapavé, nebo postižený nedýchá vůbec. Puls je nenahmataný.“ (Brabec 1999, str. 19) Neţ začnete resuscitaci, zkontrolujte ţivotní funkce – tep, dýchání. Tep měřte na krkavici, tam je hmatatelný i při nízkém, nitkovitém tepu. Srdeční stav lze zjistit i poslechem hrudníku. Dech zkontrolujte pomocí zrcátka nebo ruky přiloţené k nosu, či pohledem na pohyb hrudníku. Pokud tedy nastala srdeční zástava, poloţte postiţeného na tvrdou podloţku na záda. Zaklonění hlavy se provádí pomocí trojitého manévru. „Ten provádíme tak, že ukazováky, prostředníky a prsteníky uložíme za úhel dolní čelisti, palce uložíme na bradu a současně týmž pohybem zakloníme hlavu a předsuneme čelist, oddálíme kořen jazyka od zadní stěny hrtanu.“ (Brabec 1999, str. 19) Resuscitaci zahajte dvěma vdechy, potom následuje srdeční masáţ = patnáct stlačení. Stlačení provádíme na konci hrudní kosti. Hranu své ruky poloţte dva prsty od konce hrudní kosti směrem nahoru. Druhou dlaň přiloţte na hřbet první ruky. Ruce jsou napřímené. Hrudník stlačujte o jednu třetinu výšky hrudníku. U dospělých a větších dětí je poměr vdechů a stlačení dva/patnácti. Při resuscitaci dětí do osmi let je poměr jedna/pěti. Resuscitaci provádíte aţ do příjezdu RZP, lze ji ukončit dříve, jsou-li obnoveny základní ţivotní funkce. Resuscitaci můţete ukončit, i pokud by hrozilo vyčerpání nebo ohroţení vašeho ţivota. Časté chyby jsou: malý záklon hlavy, nenapřímené ruce při masáţi, netěsně obemknutá ústa při vdechu. V některých nových příručkách se uvádí, ţe vdechování uţ není zapotřebí, protoţe při stlačení hrudníku se do plic vhání i vzduch. 16

Zhmoţděniny, zlomeniny Tato poranění mohou vzniknout při vrtání nebo dlabání. Špatné upnutí vrtáku, kousnutí se vrtačky, to vše můţe způsobit zhmoţděniny aţ zlomeniny. Při práci s vrtačkou mějte na sobě vhodné oblečení. Dlouhý rukáv s upnutými konci, dlouhé nohavice a vţdy sepnuté vlasy. Pokud by se vlasy zamotaly do vrtačky, následky by byly katastrofální. Před vrtáním si vţdy zkontrolujte upnutí vrtáku. Ke zhmoţděnině můţe dojít při práci s kladivem, kleštěmi, svěrkami, dlátem, šroubovákem. Při práci se svěrákem můţe dojít i k vymknutí prstů. V dílničce se nejčastěji setkáte se zlomeninou prostou a tříštivou. Při tříštivé zlomenině dojde k rozdrcení kosti na menší části. První příznaky zlomeniny jsou otékaní končetiny, její překrvení se. Následkem poranění s končetinou nelze hýbat nebo jen s velkými bolestmi. (McNab 2006, str. 117) Ošetření zlomeniny provedete zafixováním pomocí třícípého šátku, pokud se jedná o zlomeninu horní končetiny. Zlomeninu dolní končetiny zafixujte, zabraňte dalšímu pohybu. Vyhledejte lékaře nebo zavolejte RZP. Zlomeninu nikdy sami nenapravujte. Při otevřené zlomenině je velmi důleţité zastavit krvácení. Zhmoţděnina je rána, kdy je kůţe neporušena. Na místě nastane otok v důsledku vnitřního přetrţení vlásečnic. Při práci s ostrým předmětem můţe nastat trţná zhmoţděnina. Trţná zhmoţděnina je vícečetné roztrţení kůţe. (McNab 2006, str. 71) Při ošetření podlitin a odřenin se řiďte zásadou RICE. „RICE: Rest – nechat postiženou část v klidu Ice – ledovat či chladit postiženou část těla přikládáním ledu

nebo

studeného obkladu Compress – přiložit tlakový nebo elastický obvaz Elevate – nadzvednout postiženou část těla“ (McNab 2006, str. 138) Tento postup značně omezí otok. Cizí těleso v oku Dostane-li se vám do oka cizí těleso, postup pro jeho ošetření je následující. Nejprve se oko vypláchne vodou nebo roztokem. Potom přijde na řadu opatrné vyjmutí cizího tělesa. Nakonec se oko zakápne očními kapkami. Pokud se nedaří předmět vyjmout nebo po jeho vyjmutí nastaly komplikace, vyhledejte lékaře.

17

Vybavení lékárničky Rozhodnete-li se pořídit si domácí dílničku, koutek a věnovat se drobným pracem, je nezbytné, abyste si pořídili lékárničku. I kdyţ budete postupovat podle všech pravidel a zásad, můţe se vám nebo někomu, kdo vám pomáhá, stát úraz. Základní vybavení lékárničky je: 1x náplast ASP rychloobvaz 8cm x 1m 1x náplast dělená, balení po 20 kusech, různých velikostí 1x náplast dělená voděodolná 19mm x 72mm, 40 kusů 5x sterilní krytí 5 x 5cm 5x sterilní krytí 10 x 10cm 3x krytí sterilní – gázový přířez 20 x 20 cm 1x obinadlo fixační 10cm x 4m 1x obinadlo fixační 8cm x 4m 1x obinadlo pletené sterilní 8cm x 5m 1x obvaz hotový č. 3 s 2 polštářky 1x vata obvazová skládaná 50g 1x vata buničitá – přířez 15 x 20 cm, 500g

Obrázek 3: Lékárnička

1x trojcípý šátek

(http://paramedik.inshop.cz)

1x škrtící obinadlo 1x operační sterilní rukavice 1x pinzeta chirurgická 1x zavírací špendlík 1x resuscitační rouška s náustkem 1x nůţky do lékárničky 1x Betadine LIQ, 30 ml 1x Panthenol sprey 1x Ophthalmo – oční kapky 1x náplast cívka V lékárničce by měl být i letáček s první pomocí. Nebo je moţné zakoupit celý komplet, tady nachystanou lékárničku přímo v lékárně. Její obsah je obvykle přizpůsoben podle toho, k jaké činnosti ji potřebujete. Tento komplet vyjde cenově levněji.

18

Jednou za rok vţdy zkontrolujte datum spotřeby jednotlivých komponentů lékárničky. Prošlé komponenty vyměňte za nové. Význam lékárničky nikdy nepodceňujte, můţe vám zachránit ţivot.

19

4. Domácí dílnička pro údržbu a provoz domácnosti Základní nářadí ve vaší domácí dílničce můţe slouţit i k drobným opravám v domácnosti. Nejčastěji se jedná o opravu kohoutků, pověšení obrázků nebo dotaţení klik, dvířek, skládaného nábytku. Prakticky v kaţdé domácnosti se najdou základní nástroje. Těmito nástroji jsou metr, kladivo, sada šroubováků kříţových a plochých, kleště a to kombinované. To jsou úplně ty nejzákladnější nástroje. Metr, ten je v kaţdé domácnosti, ať uţ je skládací, svinovací nebo krejčovský. Šroubováky si zakupte v sadě, díky tomu budete mít více průměrů a nestane se vám, ţe máte doma jen velký nebo naopak malý průměr. Dále budete potřebovat nástroje na spojování materiálu a to hřebíky, vruty, hmoţdinky, šrouby, kolíčky. Ke kolíčkům musíte mít vhodné lepidlo na dřevo. Doporučuje se, pokud lepidlo nepouţíváte často koupit menší tubu, aby vám nezaschlo. Pokud si koupíte nábytek, který si doma sami sestavíte, obvykle je součástí balení i lepidlo. To ale nebývá moc kvalitní. Proto je vhodnější mít doma vlastní, kvalitní. Hodit se vám budou ke kombinovaným kleštím i kleště ploché a štípací. Určitě se vám bude hodit i akumulátorovou vrtačka. Ta sice nepatří k základním nástrojům, ale určitě ji vyuţijete. Dalším nářadím vhodným na opravu a údrţbu domácnosti jsou sikové kleště. Ty oceníte při opravě odpadů a povolování rozebíratelných spojů. Těchto pár nástrojů můţete uskladnit v krabici, kufru na nářadí. Nezaberou moc místa, bez z nich se ovšem neobejdete, pokud si chcete v domácnosti něco sami opravit, připevnit či vylepšit. Jednotlivé nástroje, jsou podrobně popsány v následujících kapitolách.

20

5. Domácí dílnička pro chlapce 5.1. Domácí dílnička pro práci se dřevem Před tím, neţ se rozhodnete, ţe chcete pracovat se dřevem a naplno se této práci věnovat, protoţe vás tato práce baví, musíte se zamyslet, jak velký prostor máte k dispozici, a jestli je vhodný pro tuto práci. Na práci se dřevem potřebujete teplo a sucho, aby se vám dřevo nekroutilo. Není vhodné pracovat v chladu i kvůli zmrzlým rukám. Mohlo by hrozit nebezpečí úrazu. Pokud máte velký rodinný dům, nejlépe se zahradou nebo garáţí, pak není takový problém najít vhodný velký prostor. Jestli ovšem bydlíte v bytě v panelovém domě 3+1, tak bude práce značně omezena. Těţko si do takového bytu pořídíte cirkulárku nebo velkou stojanovou vrtačku či hoblovačku. V panelovém bytě se můţete věnovat dlabání, tesání, řezbářství a drobným kutilským pracím, například výrobě rámečků, poliček a opravě nábytku, ale i výrobě jednoduchých hraček, ozdůbek, přívěšků, dekorací a mnoha dalších krásných věcí. Nezáleţí na finální velikosti výrobku, záleţí jen na tom, aby vás práce bavila a měli jste z ní radost. To však neznamená, ţe v malém bytě nemůţete vyrobit velké věci. Potřebné vybavení dílničky Jako první si musíte vybrat místo pro práci, pracovní stůl. Nejlépe přenosnou, skládací, kovovou hoblici. Ta je menší neţ klasická hoblice, takţe se vám vejde do bytu a lze jí kdykoliv sloţit. Navíc je přizpůsobená přímo pro práci se dřevem. Hoblici můţete nahradit pevným, bytelným stolem. Stůl se nesmí při práci hýbat, viklat nebo dokonce pohybovat z místa na místo, hrozí nebezpečí úrazu. Na pracovním stole nesmí chybět svěrák na upínání materiálu. Hoblice je přizpůsobená na upevnění svěráku. Svěrák můţete nahradit svěrkami různých velikostí a tvarů. Nejlepší pro práci je samozřejmě mít, jak svěrák pevně přichycený k pracovnímu stolu, tak i pomocné svěrky.

21

Obrázek 4: Svěrák (www.bighobby.cz)

Základní pracovní nástroje Měření „Měření je porovnání délky nebo úhlu s odpovídajícím měřidlem.“ K této činnosti se pouţívá svinovací nebo skládací metr, jehla, posuvné měřidlo, rejsek, úhelník, stavitelný pokosník, tuţka, ulamovací nůţ. (Pecina 2006, str. 62) Svinovací metr se prodává v různých velikostech (2, 5, i více metrů). Je vyroben z pruţinové oceli, která se namotává do pouzdra, ve kterém je metr uloţen. Oproti skládacímu metru má výhodu, ţe je skladnější, a je vyráběn ve větších délkách. Skládací metr je dlouhý jeden aţ dva metr. Skládá se z několika částí, ty jsou k sobě spojeny otočnými klouby. Vyrábí se buď ze dřeva, nebo z plastu. Jehla je nástroj, kterým si můţete označit bod nebo čáru ve dřevě, a to tak, ţe ji tam vyryjete. Coţ je vhodné při práci hlavně s měkkým dřevem. Posuvné měřidlo vám umoţní změřit tloušťku, to jak vnitřních, tak i vnějších rozměrů, a hloubku. Posuvné měřidlo se dá zakoupit buď z umělé hmoty, nebo z kovu. Draţší posuvná měřidla mají digitální displej. Rejsek je nástroj, díky kterému se vám podaří narýsovat na vybraný materiál rovnoběţku s okrajem. (Pecina 2006, str. 62) Musíte ale dát pozor na to, aby hrana materiálu nebyla křivá nebo zvlněná. Potom by i čára vedla nakřivo. Úhelník a stavitelný pokosník jsou dva nástroje slouţící k sestrojení úhlů. Za pomoci úhelníku sestavíte pravý úhel. Stavitelný pokosník vám ke všemu ještě umoţní sestavit kromě pravého úhlu i různé jiné úhly. Uhelník je moţné zakoupit ocelový nebo dřevěný.

22

Pravidla při měření: Nástroje na měření musíte jednou za čas zkontrolovat, jestli jsou dobře kalibrovaná, přesná. Při odečítání hodnot je důleţité dodrţovat kolmý směr pohledu na stupnici. Vţdy měřte v pravém úhlu k základní rovině. Měření úhlů musíte provádět vţdy od stejné hrany. (Josten 2010, str. 146) Nezapomínejte nikdy na pořekadlo: dvakrát měř a jednou řeţ. Řezání Na řezání nám poslouţí základní pily, jako je pila ocaska, čepovka, lupénková pila, děrovka a pokosnici. Ocaska je velmi vhodná pila pro drobné práce. Je vhodná i pro vyřezávání z velkoplošných materiálů. Máme dva druhy ocasek. „Jeden má lichoběžníkový tvar pilového listu a druhý obdélníkový s vyztuženým hřbetem.“ (Pecina 2006, str. 66) Tato pila se dnes prodává i v elektronické podobě, ovšem pro práci v bytě je tato pila zbytečná. Navíc by zbytečně prášila. Pila se prodává obvykle v setu i s náhradními pilovými pláty. Čepovka je pila, která vám díky vyztuţenému pilovému listu lištou umoţní řezat velmi přesně. Kvůli vyztuţení není vhodná pro hluboké řezání. Vyuţívá se i pro řezání lišt v pokosnici. Lupénková pila je typická velmi uzoučkým pilovým listem 130 milimetrů. Pouţívá se pro drobné, přesné a sloţitější vyřezávání z tenkých překliţek, dýh a destiček. „Při práci s lupénkovou pilou se používá speciální podložka.“ (Pecina 2006, str. 67) Ukazuje se, ţe je vhodné zakoupit si náhradní pilové listy. Jsou velmi tenké a často se lámou. Samozřejmě i toto nářadí se prodává v elektronické podobě, ale jak uţ tu bylo uvedeno pro drobné práce v bytě, je zbytečné si elektronickou pilu pořizovat. Děrovka se pouţívá pro přímočaré nebo obloukové řezání deskových materiálů z navrtaných otvorů. Tvar pilového listu je úzký, zuţující se do hrotu. Tato pila je k dostání s dřevěnou nebo plastovou rukojetí. Velkou pokosovou pilu nahradíme pokosnicí a čepovkou nebo kosořezem. Můţe být vyrobena ze dřeva, nebo z plastu. Díky pokosnici si vyrobíte stejné úhly při řezání.

23

Obrázek 5: Pokosnice (Http://www.pilana.cz)

Pravidla při řezání: Volte vhodnou pilu pro daný typ práce a materiál. Rozhodující je i vhodný typ zubu. Výrobek vám nesmí po upevnění ve svěráku pruţit, musí být uchycen pevně, správně. Odřezávaná část vţdy přečnívá přes okraj pracovního stolu. Řeţte s citem a ne moc velkou silou. Je důleţité mít správný postoj. Stůjte vţdy tak, abyste viděli na rysku a chod pily. Nohy jsou mírně rozkročeny a pokrčeny. Nehrbte se při práci. „Lehkým tahem k sobě pilu zařízneme.“ (Pecina 2006, str. 69) Pila musí být nakloněna o 25 od vodorovné polohy. Při dořezávání zpomalte, aby se konec neuštípl. Po řezání pilu očistěte a uloţte na správné místo. Montáţ Pro smontování a spojení jednotlivých výrobků potřebujeme především svěrky, kolíčky a hřebíky. Svěrky slouţí k upevnění materiálu. Mohou také slouţit pro spojení materiálu při lepení, klíţení. Usnadní vám práci při vyřezávání dřeva lupenkovou pilou. Prodávají se v mnoha tvarech a velikostech. Svěrky dělíme podle moţnosti pouţití na: 1. klopné 2. skřipcové 3. jednoruční svěrka – vhodné pro práci, pokud nemáme obě ruce volné

4. stuţidla – říká se jim univerzální, pouţívají

se jak na upínání, tak i na stahování. Rámové svěrky jsou vhodné pro tupé spoje s úhlem 90. Kolíčky se vyrábí v hladkém nebo vroubkovaném, dráţkovaném provedení. „Kolíčky jsou vhodné k zhotovení pevného i rozebíratelného spoje.“

24

(Pecina 2006, str. 115) Díky lepení zajistíte pevnost spoje. Technice lepení se při práci se dřevem nevyhnete. Lepení se dobře kombinuje právě s kolíčky, vruty a hřebíky. Tato technika má spoustu výhod i nevýhod. Jednou z výhod je voděodolnost lepeného spoje. Můţete k sobě přilepit kusy dřeva o různé tloušťce a velikosti. Nevýhodou je ovšem to, ţe spoj uţ se nedá rozebrat. Po určité době můţe pevnost spoje povolit. Hřebíčky a hřebíky se pouţívají k vytváření rychlého, rozebíratelného spoje. „Hřebík se skládá z hlavy, dříku a hrotu.“ (Pecina 2006, str. 111) V obchodě naleznete velké mnoţství hřebíků o různé délce a tvarech hlavy. Někdy je vhodné pouţít hřebík s tupou špičkou, aby se dřevo nerozštíplo. Pokud chcete pevnější spoj, lze pouţít místo hřebíku vrut. Na rozdíl od hřebíků musíte pro vruty vyvrtat díru. Vruty nezabíjejte nikdy kladivem, ale zavrtejte vrtačkou nebo elektrickým šroubovákem. Na hlavu vrutu lze pouţít krytku, aby vrut ve spoji nebyl tak nápadný. Potřebujete-li rozebíratelný spoj, který je navíc velmi namáhán, je vhodné pouţít šrouby. I na šrouby se musí předvrtat otvor. Vrtání K vrtání slouţí vrtačka. Vrtačky dělíme do dvou tříd - profi třída a hobby třída. Pro kutily a na drobné domácí práce bohatě postačí hobby třída. Dnes je velmi oblíbená akumulátorová vrtačka. Její velkou výhodou je, ţe nepotřebuje šňůru a zásuvku. Má v sobě dobíjecí baterii. Kromě vrtáků, lze do vrtačky upnout i jiné nástroje, jako například smirkové kotouče, drátěné kartáče, různé nástavce. Vrtačka by měla mít regulaci otáček, přepínání chodů. Výkon akumulátorových vrtaček záleţí na nabití a výdrţi akumulátoru. Vrtačka se prodává v kufříku a s vrtáky, to je velmi vhodné pro její další uskladnění. Samozřejmě si místo akumulátorové vrtačky můţete pořídit klasickou elektrickou ruční vrtačku. Ta má výhodu, ţe její výkon je stabilní, nestane se vám při vrtání, ţe dojde baterie, protoţe tato vrtačka se zapojuje do elektrické sítě. Z toho ovšem vyplývá i její nevýhoda – tam, kde není elektrika, nelze vrtat. Do bytu jsou vhodnější akumulátorové vrtačky. Lze pořídit i malou stolní vrtačku. Ta díky své velikosti a bezpečnosti je velmi vhodná pro práci. Navíc není tak hlučná. Pokud dítě pracuje s akumulátorovou vrtačkou, musí mít vţdy dohled dospělé osoby. Dokonce se vyrábí i akumulátorový šroubovák. Akumulátorový šroubovák je levnější neţ vrtačka.

25

Mnohem bezpečnější a vhodnější nástroj pro děti je ruční vrtačka. Nehrozí nebezpečí úrazu elektrickým proudem ani vrtačkou, která při vysokých otáčkách můţe způsobit i smrtelný úraz. Její chod je velmi tichý, to v panelovém bytě oceníte. K vrtačce i akumulátorovému šroubováku potřebujete vrtáky. Je vhodné mít více průměrů, podle potřeby. Zásady při vrtání: Obrobek musí být vţdy řádně upnutý, pokud by nebyl, mohl by se vymrštit a uhodit vás nebo by mohlo dojít k poranění přímo vrtačkou. Vţdy zvolte správný typ a velikost vrtáku. Před samotným vrtáním pouţijte jehlu či důlčík. Díky těmto nástrojům si do obrobku uděláte důlek a lépe se vrták chytne do dřeva. Nehrozí tak sklouznutí vrtáku. Před vrtáním zkontrolujte, jestli je vrták dobře upnut. Nezapomeňte zkontrolovat šňůru vrtačky, jestli není poškozená, neţ ji strčíte do zásuvky. Po skončení práce vyjměte vrták, očistěte ho a uloţte na jeho místo. Nikdy nenechte děti vrtat samotné. Tento ruční elektrický nástroj můţe být velmi nebezpečný. Proto je vhodné při práci s vrtačkou na děti dohlíţet. Úprava povrchu Úpravou povrchu provedete finální práci, vyhlazení, vyleštění povrchu, výrobku dáte finální tvar a tloušťku. Na úpravu povrchu se pouţívají pilníky, rašple, smirkové papíry. Pilníky slouţí hlavně pro obrábění kovů. Dají se ovšem pouţívat i pro jemné obrábění dřeva, hlavně tvrdého. Mají jemné zoubky na rozdíl od rašplí. Pilníky jsou o něco draţší neţ rašple. Rašple mají hrubší povrch, hrubé zoubky. Slouţí přímo pro obrábění dřeva. „Rašple se používají k hrubému tvarovému opracování dřeva a k odebírání větší vrstvy dřeva.“ (Pecina 2006, str. 75) Rašple se dělí podle tvarů na ploché, kruhové a půlkruhové. Smirkový papír slouţí pro finální úpravu povrchu, vyhladí dřevo. Pouţívá se i pro odstranění laku ze dřeva. Brusná kostka nám usnadní práci, lépe se s ní brousí povrch obrobku. Brusné papíry se vyrábí ze zrnek granátu, karbidu, které jsou přilepeny na papír. Smirkový papír se dá zakoupit v rolích nebo jako jednotlivé pláty. Role smirkového papíru se prodává o délce 50 metrů. Mnohem lepší pro drobné domácí a kutilské práce je zakoupit pláty smirkového papíru různé hrubosti.

26

Zásady při úpravě povrchu: Při obrábění dřeva rašpli i pilník drţíme oběma rukama. „Pravou rukou držíme násadu a levou rukou přitlačujeme rašpli k obráběné ploše.“ (Pecina 2006, str. 76) Tímto způsobem pracujeme i s pilníkem. Vţdy zabírejte při pohybu vpřed a po směru vláken dřeva. Tvarování Pro tvarování materiálu nám slouţí tyto nástroje - hoblíky, dláta, nebořez. Všechna dláta mají společné ostří. To znamená, ţe jedna strana břitu je rovná a druhá skosená pod různými úhly, podle potřeby práce. Rozeznáváme v podstatě tři druhy dlát: 1. velká ubírací – ty jsou spíše rovná nebo jen mírně zaoblená

2. truhlářská dláta – slouţí k jemné práci 3. řezbářská dláta – při práci s těmito dláty

nepouţíváme paličku. Materiál ubíráme, tvarujeme jen mocí tlaku ruky. První dva druhy dlát mají na konci drţadla ocelový krouţek, ten slouţí na ochranu nástroje. Do dlát při práci boucháte paličkou a ubíráte materiál. Paličky jsou lepší kulaté, na tuto práci pouţívejte gumové nebo dřevěné. Váţí něco mezi 0,5 aţ 1 kilogramem. (Josten 2010, str. 167) Do dlát nikdy netlučte kladivem nebo ţeleznou paličkou, zničili byste dláto. Je dobré mít po ruce jednu malou a druhou větší paličku. Nejčastěji se pouţívá při práci s tvrdým dřevem. Kdyţ děláte jemnou, drobnější práci, postačí vám menší palička. Naopak větší paličku potřebujete při ubírání větších kousků materiálu a na hrubší práci. (Patřičný 2010, str. 49) Dláta dělíme také podle tvarů na ostří: 1. hraněná 2. nehraněná 3. dutá 4. tvarová (Corbett 2007, str. 50) Doporučená dláta pro začátečníky jsou „dvě až tři půlkulatá, různé šířky a měkkosti. Můžete používat dvě rovná kvalitní truhlářská a klínožku ve tvaru V. Další dláta vždy doporučuji kupovat jednotlivě, podle konkrétních zkušeností a potřeby.“ (Patřičný 2010, str. 71) Pokud uţ máte s dláty zkušenosti, umíte s nimi pracovat, doporučuji si zakoupit profiřadu dlát od české firmy Narux. Zásady při práci s dlátem: Rozhodnete-li se vyřezávat trojrozměrný předmět, musíte jej stále otáčet. Vyřezáváte-li sloţitější tvar, který jste ještě nikdy nedělali, je vhodné si to nejprve 27

vyzkoušet. Můţete si to vyzkoušet i na menším modelu. Vyřezávaný předmět otáčíte a díváte se na něj zespodu i shora. Musíte dbát na to, aby na sebe linie navazovaly. (Patřičný 2010, str. 72) Při dlabání nikdy nemiřte ostřím proti sobě, mohlo by se smeknout a poranit vás. Zvýšený pozor musíte dát na ostří dláta, tím nesmíte naráţet na ţelezný povrch, ale ani vám nesmí spadnout ostřím na zem, tím byste dláto ztupili, či dokonce ulomili špičku. Chcete-li břit brousit, vţdy pouţijte ochranné pomůcky (brýle, kryty, atd.). (Josten 2010, str. 167) Úprava povrchu hoblíky Hoblíky dělíme do dvou kategorií a to na ruční a elektrické. Ruční hoblíky mají jednu velkou výhodu, jejich ţelízka lze tvarovat. Pro drobnou kutilskou práci a pro práci v bytě vám postačí ruční hoblíky. Elektrické hoblíky slouţí spíše pro opracování velkých ploch. Mají tu výhodu, ţe hobliny a prach jsou rovnou odsávány do textilního vaku. Pro děti je vhodnější a bezpečnější ruční hoblík. Ruční hoblíky nejsou hlučné, proto jsou vhodnější do bytu. V dnešní době se prodává několik druhů ručních hoblíků, dělíme je podle nastavení a tvaru ţelízek na 1. klopné 2. rovné 3. zaoblené (Patřičný 2010, str. 51) Zásady při hoblování: Vţdy hoblujeme dřevo po směru vláken, tedy tak, jak dřevo rostlo. Pokud budeme hoblovat naopak, dřevo se bude vytrhávat a třepit. To má za následek, ţe ohoblovaná plocha není hladká. „Čím tenčí je odebíraná tříska, tím lepší je opracování povrchu. Pokud je přesah ostří příliš malý, není odebíraná tříska souvislá.“ (Josten 2010, str. 161) Při upevňování ostří do hoblíku dávejte pozor na poranění ostřím. Finální úpravy po hoblování udělejte buď cidlinou, nebo smirkovým papírem. Tím plochu dohladíte do hladka. Řezbářství a obrábění dřeva pomocí hoblíku jsou nejčastější práce prováděné v malých prostorech. Práce není hlučná a při této práci nevzniká velké mnoţství prachu. Další potřebné nástroje pro práci se dřevem Další nástroje, které jsou vhodné a potřebné pro práci se dřevem jsou štípací kleště, kombinované kleště, šroubováky, kladivo. 28

Štípací kleště vám poslouţí k vytahování hřebíků ze dřeva, štípání drátů. Kombinované kleště poslouţí i k přidrţení materiálu, ohýbání drátů. Pokud nemáte vhodný klíč, povolíte s nimi i matku. Šroubováky se prodávají v různých velikostech, průměrech a tvarech, dělíme je na – ploché, kříţové. Šroubováky nám poslouţí na spojení a rozebrání rozebíratelných spojů pojených šrouby a vruty. Je v hodné mít více průměrů. Nejvhodnější je koupit si celou sadu kříţových i plochých šroubováků. Kladivo je nezbytnou součástí vybavení vaší domácí dílničky. Slouţí k zabíjení hřebíků, stloukání nerozebíratelných spojů. Je vhodné mít větší i menší kladivo, velikost kladiva volíte podle velikosti hřebíku. Ukládání nástrojů Nástroje neukládejte na police, ale ani je nenechávejte na stole. Vţdy je ukládejte do uzavřeného prostoru, abyste zabránili usazovaní prachu a nečistot. Nástroje po práci nikdy neházejte na jednu hromadu přes sebe. Ukládejte je do zásuvek a boxů, kaţdý nástroj na své místo. Některé sady nástrojů jsou dodávány přímo v přizpůsobených boxech. Nejen ţe zabráníte tupení a ničení nástrojů, ale tento systém vám usnadní a urychlí práci. Vyhnete se tak situaci, ţe „až budete někdy hledat, kam vám kdo “ zašantročil“ hoblík, nebo budete vzpomínat, že tu kličku, co zrovna potřebujete, jste včera měli v ruce, a nakonec vzteky něčím (nejlépe čerstvě naostřeným dlátem) praštíte do podlahy, porozumíte, o čem mluvím. Ona poučka, že pořádek je pro blbce, neplatí pro dílnu. Tam je to naopak!“ (Patřičný 2010, str. 40) Pro práci se dřevem je potřeba velké mnoţství drobného i většího nářadí. Je také velmi důleţité nářadí správně po práci ošetřit a vţdy uklízet na správné místo. V příloze naleznete návrhy na uloţení nástrojů a pracovní stůl – domácí dílničku. Práce se dřevem je příjemný koníček a rozvíjí pozitivně celou osobnost člověka.

29

Obrázek 6: Kufr na nářadí (http://www.drevenedomecky.cz)

Náměty na výrobu Dřevěné hračky – „Hračka z přírodního dřeva může být velmi jednoduchá. Třeba různé kostky, můstky, stavební prvky.“ (Patřičný 2010, str. 97) Výroba hračky dítětem má své kouzlo. Nejde jen o radost z práce, je to i velice kladný výchovný prvek. Dítě má k hračce, kterou si samo vyrobilo, zvláštní vztah, začne si více váţit věcí, hraček, kdyţ vidí, jak je náročné si takovou hračku vyrobit. Dobré je zapojení rodičů při práci. Dítě se naučí spolupracovat a svým způsobem vzhlíţí k rodiči, který mu pomohl vyrobit hračku. Pří práci dítě rozvíjí jemnou motoriku a soustředěnost. Dřevěné šperky – ţák si můţe vyrobit nesčetné přívěšky, spony do vlasů, náramky atd. Tato činnost v něm podněcuje kreativitu. Zaţívá také pocit úspěchu, kdyţ vidí, ţe vyrobený šperk se darované osobě líbí. Je velmi důleţité při výrobě špeku si vše důkladně promyslet a nakreslit. Finální šperk můţete ještě namořit nebo na něj něco vypálit. Kreativitě se meze nekladou. Loutkové divadlo – aţ dítě získá více zkušeností při práci se dřevem, můţe si vyrobit celé loutkové divadlo, loutky, kulisy. Další náměty – zaráţka na kníţky, poličky, vydlabaná miska, vařečka, příbory apod.

5.2. Domácí dílnička pro prácí s elektronikou Jako druhou alternativu dílničky pro chlapce jsem zvolila návrh domácí dílničky pro práci s elektronikou. Domácí dílnička můţe být dobrým základem pro další studium elektroniky na střední škole nebo odborném učilišti. Jak se ukazuje, v dnešní době je o elektrotechnické obory stále větší zájem. 30

Děti si mohou díky domácí dílničce osahat základní součástky. Prodávají se i elektronické stavebnice. Doporučují se především pro menší děti, které se díky nim seznámí se základními věcmi. Lze sem i zařadit digitální techniku nebo programování robotů a robotických systému. K robotickým systémům není zapotřebí mnoho nástrojů. Postačí jen součástky robota a počítač. I tak je ale důleţité mít ten správný pracovní prostor. Potřebné vybavení dílničky Měření K základnímu měření potřebujete multimert, náhradní pojistky, měřící hroty, měřící vodiče a krokodýlky. To jsou základní pracovní nástroje pro měření. Multimetr se pouţívá digitální nebo analogový. Multimetr slouţí k měření proudu, napětí, odporu, obsahuje test diod. Měří střídavé i stejnosměrné napětí. Je vhodné si zakoupit obal na multimetr. Ten zabrání jeho poškození. Pojistka do multimetru by neměla v základním vybavení chybět. Mějte alespoň dvě náhradní, nikdy nevíte, kdy se můţou hodit. Měřící hrot slouţí jako propojení mezi multimetrem a součástkou. Existuje jich velké mnoţství v různých velikostech. Je ve tvaru špičky, díky tomu se hodí k měření menších součástek nebo při měření součástek, které jsou blízko u sebe. Měřící vodiče a prodluţovací vodiče se pouţívají na propojení multimetru a součástky. Prodluţovací vodiče se prodávají i s háčkem na konci, to vám umoţní připojit vodič k součástce, aniţ by se musel pouţívat krokodýlka. Měřící vodiče se dají zakoupit v sadě. V té naleznete vše potřebné pro měření.

Obrázek 7: Sada příslušenství na měření (http://www.ghvtrading.cz)

31

Krokodýlci, ty vyuţijete k přichycení měřícího vodiče k součástce. Poslouţí i ke spojení noţiček dvou a více součástek k sobě. Spojování a odizolování materiálu Na odizolování materiálu vám poslouţí nůţ nebo odizolovací kleště. Dále budete potřebovat šroubováky, kleště, na spojení součástek pak trafo pájku, pájku a kalafunu. Neobejdete se bez podloţky, třetí ruky, pinzety či pilníku. Noţík je levnější varianta na odizolování vodičů. Musíte si ale při jeho manipulaci dát pozor na to, abyste nepřeřízli vodič. Přestoţe se rozhodnete pro odizolovací kleště, nůţ budete potřebovat. Draţší, zato rychlejší a méně namáhavá varianta, jsou odizolovací kleště. Při jejich pouţívání se nemusíte bát, ţe vodič zničíte. Šroubováky se doporučují jak kříţové, tak i ploché. Je vhodné koupit si celou sadu šroubováků. V této sadě jsou obvykle šroubováky kombinované a ve více velikostech.

Obrázek 8: Sada kombinovaných šroubováků (http://elektro.obchodni-dum-mija.cz)

Kleště, pro základní vybavení postačí kombinační kleště a štípací kleště. Štípací kleště slouţí k rozdělení vodičů, na odštípnutí dlouhých noţiček u součástek. Kombinační kleště jsou vhodné na ohýbání noţiček a přidrţování součástek. Pájka rovná se cín. V praxi se často setkáte s tím, ţe pájkou není označován cín, ale trafo pájka. Pájka je spojovací, pájecí matriál, tedy cín. Pájka je k dostání i v prášku. Ten je vhodný hlavně pro tvrdé pájení. Existuje více druhu tvrdosti pájky. Pro začátečníky postačí klasická pájka.

32

Kalafuna je nezbytnou součástí pájení. Díky ní se pájka (cín) pěkně rozlije. Obsahuje kousky pryskyřice. Obvykle se prodává v kovové misce. Lze místo ní pouţít pájecí pastu. Trafo pájka, bez ní se v dílničce neobejdete. Slouţí k pájení. „Páječky mohou být na přání vybaveny novým systémem upínání pájecích hrotů, který umožňuje provést výměnu pájecího hrotu rychlým a velmi jednoduchým způsobem. Nový systém upínání pájecích hrotů umožňuje používání hrotů o různých průměrech, a tím si modifikovat páječku pro specifické charaktery pájení a účinněji využívat výkonu páječky.“ (http://www.jezirka-zahrada.cz) Některé trafo pájky obsahují ţárovku, díky ní víte, ţe trafo pájka zrovna pájí.

Obrázek 9: Trafo pájky (http://www.domacitechnika.cz)

Náhradní smyčka k trafo pájce. Bez ní se neobejede. Kdyţ se očko přepálí, je potřeba jej vyměnit. Smyčku si můţete zakoupit nebo sami vyrobit. Drát na smyčku se pouţívá měděný. Podloţka je nezbytná pomůcka při pájení. Ochráníte díky ní stůl před zničením cínem, či před opálením hrotem. Nedoporučuje se plastová podloţka, ta by se vlivem tepla hrotu trafo pájkou mohla začít tavit. Jako nejvhodnější se jeví antistatická podloţka, nejlépe se zemnícím lankem. Cuprextitová deska, na ni můţete pájet součástky. Lze ji zakoupit ve více variantách. Pokud si nechcete leptat vodivé spoje je vhodná cuprextitová deska s navrtanými předleptanými spoji, slouţí pro laboratorní pokusy. Druhou alternativou je nevrtaná cuprextitová deska s předleptanými spoji. Velmi vhodná pro děti co začínají.

33

Obrázek 10: Cuprextitová nevrtaná deska (http://www.vo.gme.cz)

Pinzeta je, i kdyţ to na první pohled nevypadá, velmi důleţitá. Pouţívá se při pájení. Podrţíte si díky ní součástku a nespálíte si ruce. Třetí ruka, to je vlastně drţák s lupou. Díky svým vlastnostem nahradí třetí ruku a usnadní tak práci. Doporučuje se jako nepostradatelná pomůcka pro elektrotechnika. Svorky jsou přidělány k otočným kloubům, ty umoţní jejich libovolné natáčení. Drţák na pájecí pero, mikro pájku, je odmontovatelný. Ne všechny třetí ruce mají drţák na pájecí pero. Lupa je velkým přínosem pro drobnou práci.

Obrázek 11: Třetí ruka (http://www.obchodex.cz)

Úprava materiálů Pilníčky jsou vhodné pro úpravu a dotvarování otvorů na součástky v krabičkách, sestavách. Pilníčky jsou kruhové, hranaté i ploché. Díky jejich menšímu tvaru se vejdou do menších otvorů. Nejčastěji jsou k dostání v sadách i v praktických pouzdrech.

34

Další pomůcky Mezi další pomůcky pro malé elektroniky patří nepájivé kontaktní pole. Navíc si můţe pořídit síťový zdroj, osciloskop či elektronickou stavebnici. Nepájivé kontaktní pole slouţí pro skládání elektronických součástek, elektronických obvodů. Součástky se nepájí. Zasazují se do kontaktního pole. Umoţní tak vyzkoušet si obvod před zapájením a tím usnadní práci. Síťový zdroj napětí umoţňuje nastavení právě potřebného napětí podle potřeby. Napětí je stále. Tento přístroj je nezbytným pomocníkem pro elektroniky. Elektronická stavebnice je komplet součástek a potřebného vybavení. Stavebnici lze sloţit bez potřeby pájení, tím je vhodná pro menší děti a úplné začátečníky. Stavebnice ale má předem stanovené modely. Kvůli tomu je trochu omezena kreativita a vynalézavost. Návody někdy způsobí, ţe děti nad skládáním součástek nepřemýšlí a plní jen povely. Osciloskop, logická sonda. Nejsou podmínkou pro základní vybavení dílničky. Spíš doplňkem pro zpříjemnění práce. Osciloskop zobrazuje časový průběh napětí a proudu. Logická sonda určuje logickou jedničku a nulu. Ukládání nástrojů Nikdy nenechávejte nástroje pohozené na pracovní desce. Ukládejte je na své místo. Nástroje musí být vţdy řádně očištěné. Šňůru od trafo pájky i jiných elektrických nástrojů nikdy na konci nepřelamujte. Mohlo by dojít k poškození šňůry. Elektrické přístroje vţdy odpojte od zdroje napájení. Zahřátý hrot od trafo pájky nenechávejte opřený o pracovní desku. Odpad z pouţitých součástek a pájení po sobě zameťte, ukliďte. Pokud máte málo místa na ukládání nástrojů, doporučuje se koupit si sadu nástrojů v kufříku. V kufru má kaţdý nástroj své místo, a vše je přehlednější. Další výhodou sady je její přenositelnost, kdykoliv si nářadí můţete přenést na jiné místo. Nevýhodou ovšem je, ţe nářadí v kufru je předem dané bez moţnosti výměny. Máte-li uţ nějaký nástroj, nelze jej při nákupu ze sady vyjmout. Sad je na trhu nespočetné mnoţství.

35

Obrázek 12: Kufry s nářadím (http://www.gme.cz)

Náměty na výrobu Doporučuje se začít od jednoduchých základních věcí. Jednou z nich je například blikač. Je prokázané, ţe děti nejvíce baví věci, které mají nějaký efekt či vyuţití. Motivuje je to k práci, práce se pro ně stává zábavnější. Další, co si můţete vyrobit, je bzučák, SOS blikače, houkačky, vysílače a přijímače Morseovy abecedy, ventilátor, nabíječku na baterky, logickou sondu, náhodný losovač čísel. Poslední náměty jsou trošku sloţitější na výrobu, ale zato zajímavější a rozhodně ne nereálné na výrobu. Propojením elektroniky a papírové lepící pásky si můţete vyrobit majáky, přejezdové blikače či různé světelné závory.

36

6. Domácí dílnička pro dívky 6.1. Domácí dílnička na výrobu šperků Pro výrobu šperků se nejčastěji pouţívají korálky a Fimo hmota. Jsou to jednoduché materiály, ale výsledky práce jsou nádherné. Výroba šperků z těchto materiálů není ani nijak finančně náročná. Děti především práce s Fimo hmotou velice baví. Je tvárná a nabízí mnoho moţností pro zapojení kreativity a představivosti. Šperky vyráběné z korálků Výroba šperků je činností dávnou, kterou se lidé zabývali uţ v pravěku. „Korálky a ozdoby vyzdobené z korálku se vyskytovaly již před více než padesáti tisíci lety a vyráběly se téměř ve všech kulturách.“ (http://barevny-svet-koralku.webnode.cz) Původně se korálky vyráběly z lastur, kamenů a kostí. Výroba šperků z korálků rozvíjí u dětí představivost, kreativitu, pozornost i trpělivost. Výroba šperků osloví spíše dívky neţ chlapce. Ve školách se s prací s korálky nejpravděpodobněji setkáte v pracovních činnostech a v předmětu provoz a údrţba domácnosti. Potřebné vybavení dílničky Materiál na výrobu Korálky, ty jsou základním prvkem pro výrobu šperků, výrobků z korálků. Existují různé druhy, tvary i velikosti. Dělíme je nejčastěji podle tvarů na válečkové, čtverečkové, kulaté, obdélníkové, atypické, tyčinkové, mušličky atd. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů, například ze skla, dřeva, umělé hmoty. Ukazuje se, ţe nejvhodnější jsou korálky s oválnými hranami. Ty zabraňují ošoupání a předčasnému přetrţení návleku. (Kielbusová 2010, str. 6)

Obrázek 13: Korálky (http://www.sklenene-kulicky.cz)

37

Navlékání Na navlékání jsou zapotřebí v první řadě návleky. Velkým pomocníkem jsou výztuţníky, vosk a podloţky pod korálky, lepidlo. Neobejdete se bez kleští – zaoblených a špičatých. Další pomůckou pro výrobu objemnějších šperků je korálkový stavek. Návleky slouţí pro spojování korálků a vytváření originálních šperků. Nejdoporučovanější návlek je rybářský vlasec. Lze ovšem pouţít i klasickou nit, provázek, šňůrku, kůţi, stuhu, gumičku. Materiál na návlek není zas aţ tak důleţitý. „Podmínkou je, aby se návlek vešel do dírky korálku minimálně čtyřikrát.“ (Kielbusová 2010, str. 6) Pro děti je vhodným návlekem navlékací gumička. Její pruţnost zaručuje, ţe děti neškrtí, snadno se sundává, výrobek je pohodlný. Výztuţník, pouţívá se pro zvětšení dírek v korálcích. Některé korálky mají dírku z výroby zaslepenou nečistotou. Tento problém odstraníte právě díky výztuţníku. (Powerová 2012, str. 22) Vosk na návleky, zlepšuje pevnost návleku. Podloţky na korálky, ty se pouţívají pro přehlednost, zabraňují pomíchání korálků. Také vám usnadní jejich napichování a braní korálků. Jako podloţky mohou vyhovovat víčka, bavlněné podloţky, talířky. Talířky i víčka můţete ještě vystlat buničinou, pro usnadnění napichování. Kdyţ při práci s korálky pouţíváte bavlněnou podloţku, zabráníte tak upadlému korálku zakutálet se pod stůl. Pokud se korálky rozsypou ve velkém mnoţství, pro jejich snadnější posbírání pouţijte lepicí pásku. Tu si omotejte okolo prstu. Na ni se pak korálky ve velkém mnoţství nalepí, a rychleji je tak posbíráte. (Powerová 2012, str. 13) Lepidlo se pouţívá na zpevnění uzlíků. Je to vhodné u šperků, které jsou namáhané tlakem. Zabraňuje jejich samovolnému rozvázání. Stačí ho jen velmi malé mnoţství. Pouţívejte bezbarvé lepidlo. Kleštičky jsou nezbytnou pomůckou pro práci s korálky. Je vhodné mít dva typy kleští. Zaoblené pro tvarování a zapínání drátků. Špičaté potom slouţí pro štípání návleků a krouţků. „Nepoužívejte kleště s vrubovou čelistí. Na drátě Vám po nich zůstanou nevzhledné rýhy, které kazí vzhled výrobku.“ (Powerová 2012, str. 26) Korálkový stavek, prodává se v plastovém nebo dřevěném provedení. Pouţívá se na tkaní korálků. Stavek lze nahradit diagonálním tkaním. „Je to jednoduchá forma

38

tkaní na korálkovém stavu.“ (Jiroušková 2011, str. 12) Místo stavku lze pouţít tvrdý karton, na který v přesně daných odstupech natáhnete potřebný počet nití. Aby nitě neklouzaly, papír se na koncích nastřihne, a nitě se v nich zachytí. Zásady při navlékání Při navlékání korálků nehrozí velké mnoţství úrazů. I tak je ale potřeba dodrţovat bezpečnostní zásady při práci. Pokud pracujete s jehlami, nenechávejte je jen tak pohozené. Jehla by mohla spadnou a způsobit zranění, pokud byste na ni šlápli. Opatrně i při práci s kleštěmi. Po práci s lepidlem vţdy lepidlo uzavřete a umyjte si ruce. Utřete podloţku, pokud je zalepená. Zakončení šperků Pomůcky na zakončení šperků – náušnicové puzety, afro háčky, závitky, motýlky, kornoutky, koncovky na kůţi, kleftové karabinky, magnetické zámečky, americká zapínání a mnoho dalších. (Burnhamová 2007, str. 18) Pomůcky na zakončení jsou podrobněji popsány v následující kapitole. Pro oba druhy šperků, jak z korálků, tak z Fima hmoty, se pouţívají stejné zakončovací pomůcky. Další pomůcky Dalšími nezbytnými pomůckami jsou kovové lanko, nůţky, ketlovací jehla, malé kovové krouţky, uzávěry, jehla, obvodové měřidlo na šperky, kůţi. Kovové lanko, pokud chcete opravdu kvalitní šperk, místo obyčejného návleku pouţijte právě kovové lanko. Nůţky stačí obyčejné kancelářské. Slouţí k úpravě délek návleků. Ketlovací jehla, bývá v různých délkách, nejčastěji o průměru 0,6 milimetrů. Na jedné straně je ukončená zahnutím do očka, na druhé straně je rovná. Díky ketlovacím jehlám vytvoříte ozdobné řetízky. Malé kovové krouţky, díky nim můţete připnout přívěsek ke šperku. Uzávěry se pouţívají na zapnutí náušnic. Tím zabráníte tomu, abyste náušnice ztratili. Jehly, je dobré mít více průměrů na různé typy korálků. Jehla je vhodná hlavně pro práci na stavku a při práci s drobnými korálky. Obvodové měřidlo na šperky, poslouţí k změření šperku. Díky němu zjistíte, zda je velikost dostatečná. 39

Kůţe, i tu lze pouţít a zkombinovat ji s korálky. Ukládání nástrojů Pro uskladnění korálků jsou dvě varianty. Ta první je ponechat korálky v pytlíčcích a ty pak uchovat v krabičkách, nebo korálky nasypat do přihrádek v krabičce. Druhá varianta umoţňuje lepší manipulaci při práci. Pozor ale na přenášení. Pokud by ohraničení přihrádek nebylo aţ k víčku mohly by se korálky při cestování pomíchat. Krabička s přihrádkami je vhodná i pro uskladnění zapínaní. Návleky je vhodnější skladovat ve větších krabičkách bez přihrádek, aby návleky nemusely být smotány do malých klubíček, a zbytečně se tak neničily. Na všechen potřebný materiál a vybavení se doporučuje mít jeden velký kufr, abyste měli vše pohromadě, po ruce. Pokud nehodláte pomůcky nikam přenášet, můţete jim vyčlenit jednu zásuvku ve vašem pracovním stole.

Obrázek 14: Uskladnění korálků (http://www.stoklasa.cz)

Náměty na výrobu Kaţdý vyrobený šperk z korálků je díky svých barvám, vzorech i provedením originální a jedinečný. Tyto výrobky slouţí v dnešní době jako módní doplněk. Korálky lze kombinovat s kůţemi a látkami. Můţete si z nich vyrobit pásky jako doplněk oděvu, náramky, náhrdelníky, náušnice, třásně na ozdobu lampy, závěsy do dveří, malé i větší tašky, broţe, podloţky, přívěsky ve tvaru zvířátek na klíče. Pokud vyrábíte třidé šperky a doplňky, předem si vše rozmyslete a rozkreslete. Pokud se rozhodnete vyrábět větší doplňky, tak si je dobře proměřte, ať po několika hodinové práci nezjistíte, ţe je výrobek malý nebo naopak zbytečně velký.

40

Mnoho technik pro výrobu šperků z korálků lze uplatnit i pro výrobu šperků z Fimo a to samé platí i opačně. Šperky vyráběné z Fimo hmoty Jako druhá varianta pro domácí dílničku na výrobu šperků je práce s tvarovací Fimo hmotou. „Fimo je polymerová modelovací hmota, kterou lze získat ve dvou variantách Classic a Soft – měkčí varianta.“ (Kunešová 2009, str. 9) Konzistence hmoty je měkká, skoro tekutá, která po zapečení ztvrdne a zprůhlední. Fimo hmotu lze zakoupit v mnoha barvách i s různými efekty (metalický lesk, perleťový efekt, třpytící se, svítící ve tmě). Na začátek vám postačí několik pomůcek a pečící trouba. „Zjistila jsem, že není třeba kupovat hned to nejdražší a nejlepší vybavení. Jistě, že profesionální pomůcky usnadní práci, ale když je nemáme, můžeme si vzpomenout na zlaté české ručičky.“ (Kunešová 2009, str. 9) Potřebné vybavení dílničky Materiál na výrobu Fimo hmota, prodává se v balíčcích po jednotlivých barvách, o hmotnosti padesáti šesti gramech nebo jako celá sada, obvykle po deseti kusech, deseti barvách. Příprava materiálu Na přípravu materiálu budete potřebovat pracovní podloţka, strojek na těstoviny, ten nemusíte mít hned od začátku. Místo toho vám postačí obyčejný kuchyňský váleček. Dále budou za potřebí noţe, jehly, vrtáčky, špendlíky. Na vytvarování povrchu slouţí formy a textury, vykrajovátka, kuličkové paličky. Pracovní podloţka je v případě práce s Fimo hmotou více neţ vhodná. Ochrání se tak stůl a při práci se hmota nelepí ke stolu. Jako podloţku lze pouţít plastovou desku či plastové prkénko nebo igelit. Pokud se rozhodnete pro igelit, je nutné ho dobře připevnit k pracovní desce. Jinak se igelit bude po desce pohybovat a to vám stíţí práci. Více je osvědčená skleněná podloţka. Ta se totiţ neničí při řezání. Nejméně vhodné je dřevo. Hmota se na dřevěnou podloţku lepí a zůstávají na ní zbytky. Dobře se pracuje i na kuchyňské desce. Podloţka se doporučuje co největší. Strojek na těstoviny je vhodnější neţ válečky. Lze si na něm nastavit tloušťku, a hlavně je po celé ploše tloušťka stejná. Na této pomůcce se nevyplatí šetřit. Strojek má i svou nevýhodu. Je potřeba se o něj pravidelně starat. Čistit vnitřek vlhkým ubrouskem a 41

ze záhybů vytahovat zbytky hmoty. Jednou za čas je potřeba strojek zcela rozebrat a pořádně vyčistit. Pro začátečníka je vhodný i váleček. Není tak drahý. Práce s ním je sice náročnější, ale pro práci postačí.

Obrázek 15: Strojek na nudle (Http://www.stoklasa.cz)

Válečky, slouţí na rozválení hmoty. Na válení lze pouţít jakýkoliv materiál, kromě dřeva. To je pórovité, proto není vhodné. Lze pouţít plastový váleček, ale i plastovou trubku, plexisklo, sklo. (Nemravová 2010, str. 16) Noţe, ty lze zakoupit přímo pro práci s Fimo hmotou. Obvykle jsou prodávány v celé sadě. To je jejich výhoda. Pro začátečníky postačí obyčejný kuchyňský nůţ nebo odlamovací nůţ. Ty jsou pro práci stejně vhodné a za menší pořizovací cenu.

Obrázek 16: Noţe a špachtle na Fimo hmotu (http://www.stoklasa.cz)

Jehla, vrtáčky, špendlíky slouţí na vytvoření dírek a prohlubenin. Pro práci je vhodné mít více průměrů. Vrtáčky se dají pouţít pro zvětšení dírky i po vypečení. Existuje i speciální jehla od firmy Kemper, která se nazývá „Protool neboli jehla ukotvená v kovové rukojeti, kterou korálek snadno propíchnete. Navíc ji můžete použít

42

také jako držátko pro situaci, kdy korálek zdobíte a potřebujete se k němu dostat ze všech stran a zároveň ho nezdeformovat.“ (Nemravová 2010, str. 17) Takovou jehlu si lze vyrobit i doma. Postačí vám k tomu hřebíček a nástavec od štětce, obyčejná tuţka nebo dřevěný váleček. Formy a textury. Formy jsou skvělou pomůckou při tvarování hmoty. Díky nim lze vymodelovat kytičky, lístečky atd. Usnadní tak práci. Prodávají se jako tematické celky. Jsou vyráběny z plastu. Klidně pouţijte i formičky na pečení. Pro výrobu vzorku a otisku na povrchu slouţí textury. Povrch tak dostane jednotnou texturu. Krásnou texturu můţete vyrobit i ze záclony. Pro ozdobení okrajů lze pouţít klasická kuchyňská vykrajovátka. Kuličkové paličky vytvoří ve formě ďolíčky a otvory. I ty jsou k dostání ve více velikostech. Jsou vhodným pomocník při finálním dotvoření před pečením. Zásady při přípravě materiálu Díky umělohmotným noţům je práce bezpečnější. To ale neznamená, ţe nemůţe dojít ke zranění. Proto při práci s ostrými, ostřejšími pomůckami dbejte zvýšené opatrnosti. Nikdy nestrkejte při válení hmoty prsty do strojku na nudle. Jehlu nenechávejte jen tak válet. Pečení Na pečení vám postačí obyčejná kuchyňská trouba. Pokud se rozhodnete vyrábět šperky ve velkém, vyplatí se zakoupit speciální troubu na pečení polymerových hmot. Trouba na pečení, bez té se neobejdete. Bez ní by Fimo hmota neztvrdla, díky pečení se totiţ hmota vytvrdí. Díky zapečení získá Fimo hmota finální vzhled a tvrdost. Dostatečně postačí klasická kuchyňská trouba. Pokud pracujete s velkým mnoţstvím, jeví se jako nejvhodnější zakoupení speciální trouby na pečení polymerové hmoty. Celé pečení trvá třicet minut při sto deseti stupních Celsia. Zásady při pečení Zvýšenou opatrnost mějte při pečení. Dítě se můţe lehce popálit. Při velké neopatrnosti by mohl vzniknout i poţár. Proto především menší děti nenechávejte bez dozoru. Po vytaţení výrobků počkejte, dokud i s plechem nevychladnou. Pokud pouţíváte troubu na Fimo nebo mikrovlnou troubu, nezapomeňte ji vytáhnout ze zásuvky. Vţdy se ujistěte ţe trouba je vypnutá.

43

Kompletace výrobků Pomůcek pro kompletaci výrobků a dokončení celého výrobku je velké mnoţství. Potřebujete zapínací a koncové díly, spojovací krouţky, magnetické zapínaní, OT zapínání, pruţinky, kalotky, spojovací krouţky. Všechny spojovací materiály se vyrábějí z různých materiálů jako je stříbro, bronz, platina, zlato, měď, guma. Ke kompletaci jsou potřeba i kleště, štětce, lepidlo. Zapínací a koncové díly, nejpouţívanější jsou karabinky. Ty se upevňují za pomoci zapínacích háčků. Nehodí se pro těţké náhrdelníky. Mohou se otevřít nebo zdeformovat. Spojovací krouţky se pouţívají jako ukončení řetízků. Lze je vyuţít i ke spojování jednotlivých Fimo kousků. Jsou k dostání v mnoha velikostech. Magnetické zapínání je vynikající na náramky. Snadno se zapíná. Opět se ovšem nehodí pro těţké šperky. OT zapínání, to se skládá ze dvou kusů. Jeden je ve tvaru T a druhý ve tvaru O. Nejsou příliš spolehlivé a na nošení jsou nepraktické. Pruţinka slouţí jako spojovač mezi navlékacím materiálem a zapínáním. Je to stočený drátek. Vyrábí se ve více rozměrech. Díky pruţinkám nemusíte mít navlékací materiál aţ k zapínání. Kalotky poslouţí pro uschování nevzhledných uzlíků na konci navlékacího materiálu. Navlékací materiál se pouţívá pro spojení jednotlivých kousků šperku. Pokud nechcete pouţívat zakončovací prvky, je vhodné pouţít voskovanou šňůrku. Dalším materiálem je kůţe. Pouţívá se jak umělá, tak i pravá. Je vhodná pro etno styl. Pro výrobu luxusních šperků se doporučuje šňůrka z hedvábí. Působí velmi luxusně. Pro jednoduché náramky a kratší náhrdelníky je nejvhodnější silikonový vlasec. Díky různému barevnému provedení silikonových vlasců ho lze sladit s barvou hmoty. Je vhodné uzlíky ze silikonového vlasce zakápnout lepidlem pro jejich pevnost. Pro dlouhé šperky se pouţívají řetízky. Jejich pevnosti zabraňují přetrţení. Lepidla se pouţívají k přilepení kovových částí k hmotě nebo při lepení přímo jednotlivých hmot dohromady. Doporučují se epoxidová lepidla. Lepidlem se zakapují i vlasce, pro větší pevnost. Štětce se vyuţijí jak na nanášení lepidla, tak i na nanášení pudru. Po pouţití štětec vţdy důkladně opláchněte. Je vhodné mít více velikostí štětců.

44

Kleště se pouţívají dvojí - štípací (na rozdělení materiálu) a kulaté (na ohýbání a tvarování). „Zakončovací práce jsou stejně důležité jako samotné tvoření. Pro jejich dobré zvládnutí je dobré zakoupit jakoukoliv knihu, která se zabývá výrobou bižuterie, nebo absolvovat základní kurz korálkování.“ (Nemravová 2010, str. 106) Dokončení výrobku K dokončení je zapotřebí jen pudr, barvy a vlhké ubrousky. Pudr, je to barevný prášek, který dodává finální vzhled výrobkům. Vţdy se pouţívá před pečením. Pouţíváte-li pudr s částicemi pryskyřice, nemusí se výrobek po pečení lakovat. Barvy, pro zkrášlení výrobku lze pouţít olejové barvy a pomalovat hmotu. Pozor ovšem na přílišné nanesení barvy. Lze pouţít i akrylové barvy, ty se ovšem pouţívají aţ po pečení. Výhodou olejových barev je, ţe po vypálení lze barvu, pokud se vám nelíbí, obrousit. Lak, i ten slouţí k finálnímu zdokonalení výrobku. Můţete pouţít lesklý nebo matný. Vlhké čistící ubrousky. Jsou vhodné nejen pro udrţení čistých rukou, ale i pro udrţení čistých nástrojů a pracovní desky. Uskladnění nástrojů a materiálů Fimo hmota se doporučuje uchovávat v potravinářských foliích nebo sáčcích se zipem. Zabrání se tak jejímu vysušení. To by znamenalo zničení hmoty. Všechny nástroje se doporučuje důkladně po práci očistit. Jinak by mohlo dojít k jejich předčasnému zničení. Především je vhodné dobře očistit podloţku, protoţe při dalším pouţití by mohly zbytky hmoty a nečistoty znehodnotit nově tvořený výrobek. Balíčky s jednotlivými barvami můţete uskladnit do jedné krabičky či zásuvky. Spojovací materiál je vhodnější vysypat ze sáčků do krabičky s přihrádkami. Krabičku si pořiďte s přihrádkami aţ po víčko. Jinak ny se vám mohl spojovací materiál pomíchat při manipulaci s krabičkou. Náměty na výrobu Z fimo hmoty si můţete vyrobit šperky – náušnice, přívěsky, prstýnky. Při výrobě hlavně drobných šperků, rozvíjíte jemnou motoriku. S ní samozřejmě kreativitu a 45

trpělivost. Fimo hmotu můţete kombinovat i s jinými komponenty, s korálky, stuţkami, kůţí. Lze vyrobit i ozdoby na tuţky, ozdoby na skleničky, přívěšky. Skládáním více barev do sebe a různým ohýbáním vám vzniknou originální barevné kombinace. Hmota po zapečení je tvrdá, odolná. Proto není problém udělat z hmoty ozdobu na skleničku, tu pak můţete bez problémů umývat. Právě díky své odolnosti můţete nejen ozdobit skleničku, ale vyrobit si i podloţku pod ní. Lze vyrobit i ozdobný závěs do dveří a mnoho dalších výrobků. 6.2. Domácí dílnička na výrobu Patchworku a šití Druhý návrh domácí dílničky pro dívky je uzpůsoben pro drobné domácí práce, jako je šití a patchwork. Práce je zaměřena na rozvíjení především jemné motoriky a na práci s různými materiály. Se základy jednotlivých technik se ţáci setkávají uţ na základní škole, ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Domácí dílnička - Patchwork „Patchwork vznikl v angličtině spojením dvou výrazů: patch (záplata)a work (práce) znamená tedy práce se záplatami.“ (Perina, Zonomi 2008, str. 121) Je to více neţ tři tisíce let stará technika, pocházející z Egypta. Jedná se o tvůrčí techniku sešíváním kousků látek k sobě. (Burda 2001, str. 6) Díky Patchworku vyuţijete zbytky látek, které máte doma. Potřebné vybavení dílničky Dělení materiálu Na dělení materiálu si pořiďte kotoučový nůţ, řezací podloţka, nůţky na látku. Kotoučový nůţ, „Kupujete-li kotoučový nůž, dbejte na to, aby se dobře držel a především, aby se dal lehce a úplně zajistit – ostří je ostré jako břitva.“ (Burda 2001, str. 6) Je k dostání ve více velikostech. Menší jsou vhodné na šikmé tvary. Větší noţe se výborně hodí na řezání pruhů látek. Řezací podloţka je odolná vůči noţi, ten jí nijak nepoškodí. Je to speciální podloţka pro práci s tak ostrým noţem. Nedoporučuje se podloţku rolovat nebo nějakým jiným způsobem skládat, jinak by se podloţka zkřivila, a tím znehodnotila. Nůţky na látku neboli krejčovské nůţky. Mají dlouhou čepel a upravenou rukojeť. Jsou určeny výhradně na látky. Při stříhání normálními nůţkami na papír by se

46

látka třepila, nůţky by se kousaly. Základní tři typy pouţívané při běţné práci jsou krejčovské nůţky se zahnutou rukojetí, univerzální krejčovské nůţky, odstřihávací nůţky. Hranu látky je třeba vţdy oříznout, aby byla stoprocentní jistota rovného kraje. Řeţe se vţdy od spodu nahoru. Nedoporučuje se jezdit noţem sem a tam po látce, protoţe by se okraje třepily. Pokuste se oddělit látku vţdy jen jedním řezem, střihem. Levá ruka zabraňuje uhnutí pravítka. To je velmi důleţité, aby ustřihnutá látka nebyla křivá. Zásady při dělení materiálu Pracujete s ostrými předměty, proto buďte opatrní, aby nedošlo k úrazu prstů. S nůţkami okolo sebe nešermujte. Při řezání dbejte na to, abyste řezali na podloţce a nepřeřízli něco jiného. Ostré předměty ukládejte tak, abyste je mohly později bezpečně vytáhnout. Ne ostřím nahoru. Spojování materiálu Na spojování materiálu potřebujete jehly, prošívací jehly, kleště na patenty, speciální prošívací příze, špendlíky, bodce, nitě, rám. Pokud se rozhodnete pro rychlejší práci, pak oceníte šicí stroj, jehly do stroje. Jehly se doporučuje zakoupit ve více velikostech a průměrech. Prodávají se krátké, střední a dlouhé. Nejvhodnější se jeví zakoupení jehel v sadě. Najdete v ní spoustu průměrů a délek. Tři nejpouţívanější jehly jsou ostrá střední jehla, krátká jehla na drobné stehy a stehovací jehla, ta je nejdelší. (Steinerová 2001, str. 193) Další jehly jsou zahnuté, korálkové, rukavičkářské, ţinylkové, dlouhé létající jehly. (Maříková 2004, str. 10) Prošívací jehla je speciální jehla na prošívání. Bez ní se neobejdete. Kleště na patenty, slouţí k upevnění patentu. Poté co patent nasadíte do dírky, ho díky těmto kleštím ho zalisujete. Kleště mají nástavce s různými průměry, nebo lze zakoupit univerzální. Kleště jsou plastové nebo kovové.

47

Obrázek 17: Kleště na patenty (Http://www.gabinka.cz)

Speciální prošívací příze, díky své pevnosti, která je větší neţ u obyčejných nití, se na tuto práci nejvíce hodí. Prodává se ve více průměrech. Rám, ten slouţí na vypnutí látky při prošívání. U nás se této pomůcce říká také bubínek. Obvyklý průměr rámu je třicet šest centimetrů. (Burda 2001, str. 7) Špendlíky jsou drobní pomocníci pro přidrţení materiálu u sebe nebo slouţí na přichycení střiku k látce. Existuje jich velké mnoţství. Kovové špendlíky, špendlíky se skleněnou hlavou, extra tenké špendlíky či extra dlouhé špendlíky. Není zapotřebí mít všechny druhy špendlíků. Doporučuje se mít klasické kovové nebo špendlíky se skleněnou hlavou. Doporučuje se pouţívat krejčovský špendlík, je delší neţ obyčejný špendlík. Bodec se pouţívá na vytahování pomocných stehů. Urychluje a usnadňuje práci. Vyrábí se v kovovém i plastovém provedení. Pro delší ţivotnost se doporučuje kovový bodák. Nitě, bez těch se neobejdete. K dostání je velké mnoţství druhů. Nejvhodnější jsou nitě ze sto procentní bavlny. Základní barvy jsou bílá a černá. Podle barev pouţitých látek se kupují i barvy nití. Postupně tedy budete mít celou škálu barev. Základní druhy nití jsou: 1. nit stehová – je volně kroucená, její pevnost je dostačující jen pro nastehování, 2. bavlněná nit – velmi jemná, vhodná jak pro ruční šití, tak i do šicího stroje, 3. polyesterová nit – vyznačuje se velkou pevností. Je velmi oblíbená vyrábí se v mnoha barvách,

48

4. hedvábná nit – na dotek velmi jemná, ale pevná nit. Nejčastěji se pouţívá k ručnímu šití jemných látek, 5. dírkové hedvábí – je velmi silná a pevná nit. Vyuţívá se k ručnímu šití silnějších tkanin. Pouţívá se zároveň na švy, které jsou stále namáhané. (Jeffrys 2007, str. 13) Šicí stroj dělíme do dvou základních skupin. A to na elektrický šicí stroj a na šicí stroj s ručním nebo noţní pohonem. I elektrický šicí stroj má ruční kolečko pro manuální ovládání. Šicí stroj by měl umět základní stehy a to rovný, entlovací, elastický, skrytý zapošívací a obšívání dírky. To jsou základní stehy pro začátečníky. (Jefferys 2007, str. 9) Na trhu samozřejmě existuje velké mnoţství různých druhů šicích strojů. Liší se od sebe funkcemi i cenou. Pro začátečníky je zbytečné kupovat drahé šicí stroje vybavené mnoha funkcemi. Stačí stroj se základními stehy. Overlok je druhý typ stroje, se kterým se můţete setkat. Na rozdíl od šicího stroje má velké mnoţství patek a příslušenství. Můţe například pouţívat více nití najednou. (Maříková 2004, str. 16) Patky pouţívané v těchto strojích se dělí na různé druhy podle způsobu pouţití. Kráčející, na slepý steh, rolovaný lem, obnitkovací, na zip. Jsou buď kovové, nebo průhledné plastové. (Smitová 2012, str. 27) Jehly do stroje jsou speciální jehly. Mají ostrý, zaoblený a trojhranný hrot. Prodávají se různé síly jehel od sedmdesáti aţ do sto deseti milimetrů. Sílu volte podle materiálu. (Steinerová 2001, str. 197) Zásady spojování materiálu Kdyţ pracujete na stroji, buďte opatrní a soustředění. Při práci mějte dlouhé vlasy sepnuté dozadu, dlouhý rukáv. Na rukou nemějte šperky, ty by se vám mohly zachytit do stroje. Po prácí vţdy stroj vytáhněte ze zásuvky. Při pouţívání patentových jehel opatrně na skřípnutí prstů. Pokud se rozhodnete spojit dvě látky jiných barev, niť volte podle tmavší barvy. Stehování se neprovádí přímo na vyznačené čáře, ale těsně vedle, aby stehy nepřekáţely při šití, prošívání. Doporučuje se olemovat okraje výrobku, pro jeho větší pevnost a hezčí vzhled. Při zaţehlování okrajů švů, vţdy ţehlete jen jedním směrem. Hotový výrobek uţ se nedoporučuje ţehlit. Mohlo by dojít ke zničení vnitřní náplně. Při pouţívání patentových kleští dávejte pozor, aby byl patent dobře rozlisovaný, jinak by mohl vypadnout.

49

Příprava materiálu Na kvalitní přípravu materiálu před samotným spojením potřebujete speciální pravítko, krejčovskou křídou, krejčovský metr, klasické pravítko, střihy. Speciální pravítko je vlastně krejčovské pravítko. Je vhodné opatřit si velikost patnáct na šedesát. Nejdelší prodávané pravítko je sto centimetrů. Díky této délce naměříte najednou celý potřebný pruh látky (Burda 2001, str. 7) Toto pravítko nelze sloţit. Neobejdete se ani bez pravítek s různými úhly jako je úhel třicet stupňů, čtyřicet pět stupňů a šedesát stupňů. Všechny tyto pravítka můţete mít v jednom, kdyţ si pořídíte krejčovské-profi pravítko.

Obrázek 18: Krejčovské-profi pravítko (http://www.ragos.cz)

Krejčovská křída, nejvhodnější je bílá barva. Barevné křídy mohou na některých materiálech zaniknout. Krejčovský metr je nezbytnou pomůckou při měření látky, střihu. Jeho délka je sto padesát centimetrů. K dostání je i tří metrový krejčovský metr s automatickým navíjením. Ten je vhodný na měření dek. Díky navíjení si ušetříte práci se skládáním a manipulaci s metrem. Klasické pravítko je vhodné pro přípravu střihů. Někdy se pouţívá na odměření nití. Střihy, ty si lze zakoupit nebo si je můţete vyrobit sami. Pro jejich výrobu se pouţívá hedvábný papír. Střihy se doporučují při sloţitých vzorech. Na střihy je vhodný hedvábný papír, obzvláště od firmy Burda. Zásady při stříhání střihů Nejprve si zkontrolujte, jestli jsou všechny díly na látce, zda některý nechybí. Střihy musí být vţdy ve směru vláken. Látka nesmí být nakrčená a střihy k ní musí být

50

dobře přišpendlené. Podloţka, na které stříháte, musí být rovná. Pozorně si zkontrolujte vzory na okrajích látky, zda na sebe navazují. Platí jen u látek se vzorem. Materiál pro práci Na výrobky z Patchworku vám postačí jen pár věcí jako látky, knoflíky, zipy, druky, záplaty. Látky, lze pouţít v podstatě jakékoliv látky, z jakéhokoliv materiálu. Nejčastěji se pouţívá stoprocentní bavlna. Lze pouţít i bavlnu s elastinem, lindos, vizkozu, polyester. Je ale vhodné pouţívat na jeden výrobek jen jeden druh látky. Knoflíky se pouţívají nejen pro jejich zapínací účel, ale také jako dekorace výrobku. Doporučuje se mít více druhů knoflíků, jako jsou dvoudírkové, čtyřdírkové nebo s očkem. (Černá 2008, str. 32) Zipy jsou nedílnou pomůckou bezpečně uzavíratelných kapes a přihrádek. Na trhu se vyskytuje nepřeberné mnoţství druhů zipů bez aretace, zipů kostěných, riflových, spirálových, s plastovými či s kovovými jezdci. Zipy jsou k dostání v různých barvách, aby se co nejvíce hodily k potřebnému materiálu. Zip vybírejte nejen podle barvy, ale i podle vhodnosti materiálu. Pokud je potřeba dají se pouţít i suché zipy. Ty nejsou ale tak bezpečné a nevydrţí tolik. Druky, cvoky, ty také slouţí k zapínání kapes. Na rozdíl od zipů, toto zapínání není bezpečné. To znamená, kapsa není zcela uzavřená. Můţe slouţit i ke spojování jednotlivých komponentů k sobě. Naţehlovací záplaty se pouţívají spíše z estetického hlediska. Uţ z názvu je patrné, ţe záplaty se na oblečení nepřišívají, ale naţehlují. Doporučuje se při naţehlování vypnout napařování ţehličky. Je moţné záplaty místo zaţehlení přišít. Nedoporučuje se to, ale kvůli designu. Zásady praní látek Látky se doporučují před pouţitím vyprat, hlavně pokud je mezi spojovanými barvami velký kontrast (černá x bílá). Černá látka se pere vţdy. Kdybyste je předem nevyprali, mohli by se barvy při následném praní do sebe zapustit. Vyrábí se v různých barvách a vzorech. Náplně do výrobků Zaţehlovací rouno je velmi vhodné k prošívání na stroji. Před pouţitím se musí předeprat, jinak by mohl nastat problém se sráţením. 51

Polyesterové vločkové rouno má dobrou hřející vlastnost. Je velmi vhodné na prošívání. Po natřepání vţdy vytvoří objem. Černé polyesterové rouno má velmi podobné vlastnosti jako polyesterové vločkové rouno. Toto rouno se doporučuje u tmavých výrobků, aby neprosvítalo. Bavlněné rouno, sloţitěji se s ním pracuje. Není tak poddajné, kvůli velkému třecímu odporu. Ruční zpracování je proto náročnější. Naopak se skvěle hodí ke strojovému prošívání. Čistá střiţná vlna není zrovna moc k dostání. Pokud se ji rozhodnete pouţívat je zapotřebí do výrobku mezi látku a rouno vloţit gázu. Ta zabraňuje prolézání rouna. Přesto je nejlepší na jakékoliv prošívání. (Burda 2001, str. 8) Další pomůcky K dalším pomůckám patří náprstek, milimetrový papír, včelí vosk, lepidlo, navlékač na jehly, jehelníček, zavírací špendlík. Náprstek „chrání prst pravé ruky a umožňuje snadnější a rychlejší vpichování jehly. Povrch je důlkovitý, aby zachycoval jehlu.“ (Černá 2008, str. 23) Klasické náprstky se vyrábí kovové. Někdy jsou k šití zapotřebí i náprstky bez dna. K dostání jsou i plastové nastavitelné náprstky podle délky nehtů. Této náprstky se moc nedoporučují, nejvhodnější jsou klasické. Náprstek má dlouhou historii. První náprsky začaly vznikat uţ koncem desátého století. Milimetrový papír je vhodný pomocník pro přípravu vlastních střihů. Včelí vosk pomáhá při protahování nití jehlou, menšími otvory. Navíc zabraňuje kroucení a třepení nitě. Lepidlo se pouţívá na provizorní lepení látky k sobě nebo látky a střihu k sobě. Bohatě postačí obyčejná lepidla, hlavně ne vteřinové lepidlo. (Owenová 2012, str. 8) Nejvhodnější a přímo pro tyto účely je sublimační sprej. Je to dočasné lepidlo, které umoţňuje i opakovanou fixaci. Lepidlo se pouţívá i ke zpevnění okrajů a k zabránění třepení látky. Existuje i speciální sprej proti třepení. Navlékač na jehly je vhodným pomocníkem při práci. Díky němu navléknete jehlu za pár vteřin. Navlékač na jehlu můţe být i přímo zabudovaný v šicím stroji. Jehelníček, ten slouţí k ukládání nejen jehel, ale i špendlíků. Urychluje práci, nemusíte vytahovat špendlíky z krabičky, jen si ho jednoduše vytáhnete z jehelníčku. Můţete si ho vylepšit tím, ţe si k němu přišijete pásek či gumu. Potom lze mít jehelníček při práci na ruce. 52

Zavírací špendlík dobře slouţí k rychlým opravám, sepnutí materiálu k sobě. Pouţívá se i k protahování gumy. Uskladnění nástrojů Šicí stroj vţdy udrţujte v čistotě. Údrţba šicího stroje není nic sloţitého. Postačí olejnička, štěteček a šroubovák. Tyto tři komponenty jsou obvykle součástí balení. Důleţité je stroj pravidelně promazávat a čistit. Některé novější šicí stroje jsou samomazací. Drobné komponenty, nitě, jehly, druky, zipy skladujte v kufříku nebo zásuvce, vţdy pohromadě. Dbejte na to, abyste měli nitě dobře zamotané a nerozmotaly se vám mezi ostatními. Jeví se jako lepší mít jehly ještě ve zvláštní krabičce. Nejen pro přehlednost, ale i vaši bezpečnost. Náměty na výrobu Díky Patchworku si můţete vyrobit doplňky na nošení, jako jsou kabelky, batohy. Nebo si můţete vyrobit různé druhy lůţkovin, povlečení, deky, polštářky, potahy. Obzvláště deky jsou typickým patchworkovým výrobkem. Díky tvárnosti lze vytvořit i svícny, věnce a dekorační ozdoby, ozdobné cylindry na lampy. Můţete si vyrobit i součásti oblečení. Díky vybavení nití a jehel můţete i vyšívat či zašívat. Nejste omezeni jen na Patchwork. Neţ začnete cokoliv vyrábět, vše si dobře proměřte. Ujistěte se, ţe máte vše potřebné pro výrobu. A nezapomeňte na úklid během práce, a především po práci.

Obrázek 19: Patchworkový věnec (http://www.artmama.cz)

53

Obrázek 20: Patchworková deka (http://www.rucniprace.cz)

54

7. Další návrhy na domácí dílničku Další návrhy na domácí dílničku jsou takové návrhy, které jsou vhodné pro práci doma, v malých prostorech - keramika, modelařina (letadla, práce s papírem), barvy na sklo, dřevěné stavebnice, práce s přírodními materiály, drátkování, plstění, smaltování. Keramika, tato dílna bude mít vyšší pořizovací náklady. V dnešní době není problém pořídit si vypalovací pec do bytu. Počítejte ale s tím, ţe musíte upravit podlahu pod pecí. Z bezpečnostních důvodů se nedoporučuje mít pec na koberci. Vhodná je dlaţba. A zároveň bude pec při vypalování vydávat zápach. Je moţné zakoupit keramickou hmotu, kterou nemusíte vypalovat, nechá se jen vyschnout. Nebo si lze koupit keramickou hlínu, kterou jednoduše vypálíte v mikrovlnné troubě. Tyto hmoty jsou podle mého názoru do bytu vhodnější. A náklady na keramickou dílničku vám tak klesnou více jak o polovinu. Ale pozor výrobky z těchto hlín nelze pouţívat jako uţitkové! Modelářská dílnička, v ní si můţete vyrobit modely z papíru, dřeva či plastu. Nejčastěji se kupují celé stavebnice a z nich se pak vyrábí letadla, historické modely aut, lodí. Pokud si pořídíte tuto dílničku, nebude vás stát moc peněz. Postačí Vám jen pevný pracovní stůl, dobře osvětlený, a základní pomůcky pro modelařinu. Dílnička na drobné výrobky z barviček na sklo, drátkování, plstění, smaltování. Pokud se rozhodnete pro vyrábění výrobků některou touto technikou, nebudete potřebovat moc velký prostor ani moc nářadí. Důleţité je dobře uskladnit nářadí a materiál. Základem kaţdé dílny je pořádný stůl. Pokud ho máte, můţete na něm vyrábět výrobky i z přírodních materiálů. Pokud se rozhodnete pro smaltování, musíte si pořídit vhodný vařič na zapékání.

55

8. Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na návrh vybavení dílničky do menších prostor. Kaţdý nástroj je základně popsán. Ke kaţdé dílně jsou náměty na výrobky, které si můţete vyrobit v takto vybavené dílničce. V teoretické části je kapitola věnovaná domácí dílničce v kontextu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní školy a tomu, jaký můţe mít význam pro ţáka. Další kapitola je věnovaná bezpečnosti a hygieně práce. V této kapitole najdete zásady bezpečnosti práce, základy první pomoci, zásady správného sezení a osvětlení. Domácí dílnička pro chlapce i pro dívky rozvíjí jejich zodpovědnost a přístup k práci. Pomůţe i při výběru volby povolaní. Rozvíjí se jejich manuální zručnost. Ţák si díky pracovní dílničce upevní postupy a naučí se řešit vzniklé problémy. Dílničky pro chlapce jsou trošku náročnější na prostor a čistotu při práci. Naopak dívčí dílničky jsou vhodnější do bytu, ale obvykle jsou jejich pořizovací ceny vyšší. Nikde není dáno, ţe si dřevařskou dílničku nemůţe pořídit i dívka a naopak. V příloze jsou nafoceny ukázky domácích dílniček a uskladnění materiálu a pomůcek pro práci jak pro dívky, tak pro chlapce.

56

Použitá literatura BABYRÁDOVÁ, Hana. Výtvarná dílna. Praha: Triton, 2005. ISBN 807-25-4705-4. BLACKBURN, Carol. Making polymer clay beads. North America: Copyright, 2007. ISBN 978-1-59668-019-7. BRABEC, Ivan. Aby první pomoc nebyla pomocí poslední: příručka zdravovědy a první pomoci. Vyd. 1. Brno: Sdruţení Skaut-Ginkgo, 1999, 67 s. BRÝDOVÁ, Monika. Hrátky s FIMO hmotou: výtvarné techniky. Brno: Computer press, a.s., 2011. ISBN 978-80-251-3107-7. BURDA PRAXIS. Patchwork: pro začátečníky i pokročilé. Praha: Euromedia group, k. s. - Ikar, 2001. ISBN 80-7202-318-7. BURNHAMOVÁ, Stephanie. Základy práce s Korálky: všechno co potřebujete vědět o tvorbě krásných korálkových doplňků. Praha: Metafora, spol. s.r.o., 2007. ISBN 978-807359-146-5. ČERNÁ, Dana. Ruční práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 978-80-244-1893-3. CORBETT, Stephan. Práce se dřevem: Ucelený soubor návodů pro kutily. 2. vyd. Dobřejovice: Rebo, 2007. ISBN 80-7234-663-6. HALPER, Albert. Dílna. [II. vydání]. V Praze: Nakladatelské druţstvo Máje, 1947. HUNTEROVÁ, Madaline. Účinné vyučování v kostce. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-220-3. KIELBUSOVÁ, Marie. Korálkové nápady: Šikovné ruce. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3329-6. KOPECKÝ, PH.D., Doc. PeadDr. Miroslav. Zdravotní tělesná výchova. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. ISBN 978-80-244-2509-2. KREJČÍŘOVÁ, Olga. Bezpečnost a hygiena práce. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, ISBN 978-80-244-2393-7. KUNEŠOVÁ, Zuzana. Originální šperky z Fima. Praha: Portál, s.r.o., 2009. ISBN 97880-7367-542-4. JANÁKOVÁ, Anna. Abeceda bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Olomouc: ANAG, 1999. ISBN 80-7263-006-7. JEFFRYS, Chris. Šití: Výtvarné techniky. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007. ISBN 987-80-251-1507-7. JIROUŠKOVÁ, Jana. Etno korálky. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-2194-1.

57

JOSTEN, Elmer. Dřevo a jeho obrábění: průvodce truhláře. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2961-9. OWENOVÁ, Cheryl. Patchwork pro začátečníky. Praha: Euromedia group, k. s. - Ikar, 2012. ISBN 978-80-249-1669-9. PATŘIČNÝ, Martin. Pracujeme se dřevem: základní příručka. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3581-8. PECINA, Pavel a Josef PECINA. Materiály a technologie - Dřevo. Brno: Copyright, 2006. ISBN 80-210-4013-0. PECHLÁT, Jaroslav. Vlastní dílna: (základy rukodělných prací). 2., nezměn. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1962. PERNA, Linda a Renzo ZONOMI. Originální ruční práce. Praha: Euromedia group, k. s. - Ikar, 2008. ISBN 978-80-249-1089-5. POWEROVÁ, Jean. Korálky: Jak na to. Praha: Metafora, spol. s.r.o., 2012. ISBN 97880-7359-327-8. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 1995, 292 s. ISBN 80-7178-029-4. MARKVART, Jiří, Jaroslav PECHAR a Otto KABELKA. ABC bezpečnosti práce. Praha: Institut pro výchovu vedoucích pracovníků ministerstva průmyslu ČSR, 1987, 140 s. MAŘÍKOVÁ, Leona. Encyklopedie: praktický průvodce technikami šití. Praha: Euromedia group, k. s. - Ikar, 2004. ISBN 80-249-0422-5. NEMRAVOVÁ, Petra. FIMO: šperky z polymerové hmoty. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3312-8. SMITHOVÁ, Alison. Šití: krok za krokem. 1. vyd. Praha: Euromedia group, k. s. - Ikar, 2012. ISBN 978-80-249-1937-9. STEINEROVÁ, Jana. Ruční práce. Praha: Slovart, 2001. ISBN 80-7209-093-3.

58

Použité internetové zdroje 1. Design-interior. eww.design-interior.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.design-interior.cz/spravne-sezeni-844.html 2. Grent-ergozidle. www.ergozidle.cz [online]. Copyright, 2008 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ergozidle.cz/souhrn-pravidel-spravneho-sezeni 3. SHOPARAMEDIK. Http://paramedik.inshop.cz [online]. Copyright, 2008 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://paramedik.inshop.cz/prvnipomoc/lekarnickaabssvybavenim%5BPPL008P AR%5D?ItemIdx=2 4. Deseti prsty. Http://www.deseti-prsty.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.deseti-prsty.cz/sezeni_u_pc.html 5. Lékárničky Shop. Http://lekarnicky-shop.cz [online]. Copyright Traiva s.r.o., 2008-2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://lekarnickyshop.cz/watch.php?run=6385 6. HISTORIE VÝROBY KORÁLKŮ. Http://www.artis-art.cz [online]. [cit. 201305-02]. Dostupné z: http://www.artis-art.cz/cz/3-historie-vyroby-koralku.html

59

Seznam obrázků Obrázek 1: Cvičení při sezení (http://www.ergozidle.cz) ............................................... 12 Obrázek 2: Správné sezení (http://www.deseti-prsty.cz) ................................................ 12 Obrázek 3: Lékárnička…………………………………………………………………. 18 Obrázek 4: Svěrák (www.bighobby.cz) .......................................................................... 22 Obrázek 5: Pokosnice (Http://www.pilana.cz) ............................................................... 24 Obrázek 6: Kufr na nářadí (http://www.drevenedomecky.cz) ........................................ 30 Obrázek 7: Sada příslušenství na měření (http://www.ghvtrading.cz) ........................... 31 Obrázek 8: Sada kombinovaných šroubováků (http://elektro.obchodni-dum-mija.cz) .. 32 Obrázek 9: Trafo pájky (http://www.domacitechnika.cz) .............................................. 33 Obrázek 10: Cuprextitová nevrtaná deska (http://www.vo.gme.cz) ............................... 34 Obrázek 11: Třetí ruka (http://www.obchodex.cz) ......................................................... 34 Obrázek 12: Kufry s nářadím (http://www.gme.cz) ....................................................... 36 Obrázek 13: Korálky (http://www.sklenene-kulicky.cz) ................................................ 37 Obrázek 14: Uskladnění korálků (http://www.stoklasa.cz) ............................................ 40 Obrázek 15: Strojek na nudle (Http://www.stoklasa.cz) ................................................ 42 Obrázek 16: Noţe a špachtle na Fimo hmotu (http://www.stoklasa.cz) ......................... 42 Obrázek 17: Kleště na patenty (Http://www.gabinka.cz) ............................................... 48 Obrázek 18: Krejčovské-profi pravítko (http://www.ragos.cz) ...................................... 50 Obrázek 19: Patchworkový věnec (http://www.artmama.cz) ......................................... 53 Obrázek 20: Patchworková deka (http://www.rucniprace.cz) ........................................ 54

Použité zdroje obrázků 1. Http://www.vo.gme.cz. Http://www.vo.gme.cz [online]. Praha, 2009, 2013 [cit. 2013-1022]. Dostupné z: http://www.vo.gme.cz/cz/index.php?product=661-008 2. Http://www.ragos.cz. Http://www.ragos.cz [online]. 2008, 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.ragos.cz/pravitka-a-sablony-prym-pravitko-krejcovske-profi611499 3. Domácí technika.cz. Http://www.domacitechnika.cz/ [online]. Domatech Production s.r.o., 2005-2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.domacitechnika.cz/levneextol-pajeci-transformatorova-pistole-v-kufru-9921 4. Obchodni-dum-mija. Http://elektro.obchodni-dum-mija.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://elektro.obchodni-dum-mija.cz/sada-kombinovanych-sroubovakutorx-5-ks-f14-s79-dp59867/ 5. GHV Trading. Http://www.ghvtrading.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ghvtrading.cz/merici-pristroje/prislusenstvi/sadyprislusenstvi/fluke_tl81a.html 6. Deseti prsty. Http://www.deseti-prsty.cz [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.deseti-prsty.cz/sezeni_u_pc.html 7. Http://www.artmama.cz. Www.artmama.cz [online]. 2009 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://artmama.cz/patchwork/nesity-patchwork-1

60

8. Http://www.rucniprace.cz. Http://www.rucniprace.cz [online]. 2005, 2012 [cit. 2013-1112]. Dostupné z: http://www.rucniprace.cz/i_hunackova.php 9. Http://www.gabinka.cz. Http://www.gabinka.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.gabinka.cz/plastove-patenty-druky/368-kleste-na-plastovepatenty.html 10. Http://www.stoklasa.cz. Http://www.stoklasa.cz [online]. 2006, 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.stoklasa.cz/modelovaci-potreby-fimo-x128405 11. Http://www.sklenene-kulicky.cz/. Http://www.sklenene-kulicky.cz/ [online]. [cit. 201311-12]. Dostupné z: http://www.sklenene-kulicky.cz/katalog-zbozi/cerveny-set_2-269/ 12. Http://www.obchodex.cz. Http://www.obchodex.cz [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.obchodex.cz/obchodexcz/eshop/8-1-NARADIDILNA/0/5/596-DRZAK-S-LUPOU-TRETI-RUKA/description 13. Http://www.drevenedomecky.cz. Http://www.drevenedomecky.cz [online]. 2012 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.drevenedomecky.cz/drevenedomecky/eshop/191-Drevene-dilny-a-naradi/0/5/146-Dreveny-kufr-s-naradim-De-Luxe 14. www.bighobby.cz. www.bighobby.cz [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.bighobby.cz/www-bighobby-cz/eshop/7-1-PRISLUSENSTVI/9-2OSTATNI/5/655-Mini-sverak 15. Http://www.gme.cz/. Http://www.gme.cz/ [online]. 1990, 2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.gme.cz/sada-naradi-pro-elektroniky-proskit-1pk-612nb-p731063 16. Http://www.pilana.cz. Http://www.pilana.cz [online]. 2006 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.pilana.cz/cz/stolarske-rucni-pily 17. Http://www.novinky.cz. Http://www.novinky.cz [online]. 2003, 2013 [cit. 2013-12-04]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/bydleni/jak-na-to/254778-jak-usetrit-misto-vmalem-byte.html 18. Http://www.holandskynabytek.cz. Http://www.holandskynabytek.cz [online]. [cit. 201312-04]. Dostupné z: http://www.holandskynabytek.cz/produkt/dreveny-vyklapeci-psacistul-uzaviratelny-z-masivu 19. Http://www.detske-pokoje.eu. Http://www.detske-pokoje.eu [online]. 2007, 2013 [cit. 2013-12-04]. Dostupné z: http://www.detske-pokoje.eu/detsky-nabytek-donald/857patrova-postel-ulozna-se-schudky-d57-donald.html

61

Přílohy 1. Prostorové řešení

Obrázek 1: Prostorové řešení (www.kouzelnebydleni.cz)

Tento prostor je velmi dobře vyřešen, co se týče světla. Díky bočnímu otvoru dopadá na stůl i přirozené světlo zvenčí.

Obrázek 2: Prostorové řešení (Http://www.detske-pokoje.eu)

Tento pracovní prostor uţ není tak vhodně řešen, co se týče světla. Ale v malém bytě je toto řešení velká úspora místa.

Obrázek 3: Prostorové řešení (www.kouzelnebydleni.cz)

Velmi podobné řešení jako na obrázku 1. I zde je velmi dobře vyřešen problém se světlem. Toto řešení má větší pracovní plochu i vetší plochu pro přístup světla. Celý prostor působí vzdušněji.

Obrázek 4: Prostorové řešení (www.profimedia.cz)

Tento návrh je nejvhodnější, co se týče světla. Okno je zcela přístupné, umoţňuje i dobré větrání. V případě přímého nepříjemného světla je moţnost zatáhnout. Bohuţel, co se týče vyuţitého prostoru, to není vhodné. Sedačka hned za ţidlí působí velice stísněně. Je nevhodná v takto malém prostoru.

Obrázek 5: Prostorové řešení (Http://www.holandskynabytek.cz)

Jiné řešení je tento uzavíratelný stůl. Nabízí moţnost stále uklizeného prostoru. Po otevření vzniká relativně velká plocha pro práci. Dbejte vţdy na to, aby pracovní stůl, plocha byly bytelné.

Obrázek 6: Prostorové řešení (http://www.novinky.cz)

Další moţností je mít vyklápěcí pracovní plochu přímo ve skříni. Máte tak i velké mnoţství ukládko prostoru pro nářadí na rozdíl od vyklápěcího stolku. Pokud se rozhodnete pro toto řešení, dbejte, aby vyklápěcí panty byly dost pevné a nevylomily se, kdyţ se o desku více opřete.

Obrázek 7: Prostorové řešení (www.ceskykutil.cz)

Díky obyčejné roletě si můţete vyrobit uzavíratelný pracovní kout. Díky tomu nemusíte uklízet rozdělanou práci. Jednoduše ji zatáhnete. Zabraňuje to i nadměrnému usazování prachu. Toto řešení je ale na úkor světla.

Obrázek 8: Prostorové řešení

Zde vidíte pracovní stůl, který je přímo přizpůsobený pro práci. Má vhodné osvětlení, přizpůsobené zásuvky pro drobné příslušenství jakou jsou šroubky, matky, kolíčky, podloţky atd. Jediné co vytknout tomuto stolu je málu uzavíratelného prostoru. Dva šuplíky na ukládání nářadí je málo. Stůl zabere více místa neţ výklopný stůl či zabudovaný stůl pod poschoďovou postelí.

Obrázek 9: Prostorové řešení (www.CADtip.eu)

Toto je skládací, výškově nastavitelný stůl. Po práci stůl sloţíte a uschováte například pod postel, do skříně. To je jeho velkou výhodou, nevýhodou je, ţe všechno nářadí a materiál musíte uklidit se stolem. Stůl má dráţku a otvor na protaţení, uskladnění kabelů. Díky tomu vám při práci nepřekáţí.

2. Vlastní návrhy Návrhy obsahují moţnosti na uskladnění nářadí a ukázky nářadí pro práci.

Obrázek 10: Nářadí pro domácí elektronickou dílničku

Obrázek 11: Nářadí pro domácí elektronickou dílničku

Obrázek 12: Nářadí pro domácí elektronickou dílničku

Obrázek 13: Uskladnění nářadí

Obrázek 14: Uskladnění nářadí ve skříni

Obrázek 15: Návrh uskladnění nářadí ve dřevěném boxu.

Obrázek 16: Návrh uskladnění nářadí v zásuvce

Obrázek 17: Návrh uskladnění nářadí díky závěsnému systému

Obrázek 18: Návrh uskladnění nářadí do skříňky se závěsným systémem

Obrázek 19: Stojanová vrtačka s ochranou pomůckou